law_id stringlengths 11 2.15k | law_text stringlengths 14 1.92M |
|---|---|
Zákon č. 114/1993 Sb. | Zákon č. 114/1993 Sb.
Zákon o Kanceláři prezidenta republiky
Vyhlášeno 8. 4. 1993, datum účinnosti 8. 4. 1993, částka 31/1993
* § 1 - (1) Zřizuje se Kancelář prezidenta republiky (dále jen „Kancelář“).
* § 2 - (1) Kancelář zajišťuje obstarávání věcí spojených
* § 3 - (1) Kancelář vykonává právo hospodaření k nemovitému majetku České republiky tvořícímu areál Pražského hradu, k zámku Lány a k ostatním nemovitostem tvořícím s nimi jeden funkční celek a pečuje o ně jako o sídlo prezidenta republiky; vykonává též právo hos
* § 4 - (1) V čele Kanceláře je vedoucí Kanceláře, kterého jmenuje a odvolává prezident republiky.
* § 5 - Vojenská kancelář prezidenta republiky je vojenským útvarem ozbrojených sil České republiky. Úkoly Vojenské kanceláře prezidenta republiky, jmenování a odvolávání náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky a jeho pravomoci upravuje zvláštní právní p
* § 6 - (1) Práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných vztahů Kanceláře prezidenta České republiky přecházejí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na Kancelář.
* § 7 - Zrušují se:
* § 8 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 1. 7. 2004 (281/2004 Sb.)
114
ZÁKON
ze dne 24. března 1993
o Kanceláři prezidenta republiky
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
§ 1
(1)
Zřizuje se Kancelář prezidenta republiky (dále jen „Kancelář“).
(2)
Kancelář je rozpočtovou organizací se samostatnou kapitolou ve státním rozpočtu České republiky.
§ 2
(1)
Kancelář zajišťuje obstarávání věcí spojených
a)
s výkonem pravomocí prezidenta republiky stanovených Ústavou České republiky, ústavními zákony a zákony,
b)
s protokolárními povinnostmi a veřejnou činností prezidenta republiky.
(2)
Kancelář ze svého rozpočtu vyplácí rentu a víceúčelovou paušální náhradu bývalému prezidentu republiky a zajišťuje vozidlo s řidičem i bez něho k osobní dispozici, a to v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.1)
§ 3
(1)
Kancelář vykonává právo hospodaření k nemovitému majetku České republiky tvořícímu areál Pražského hradu, k zámku Lány a k ostatním nemovitostem tvořícím s nimi jeden funkční celek a pečuje o ně jako o sídlo prezidenta republiky; vykonává též právo hospodaření k movitým věcem, které souvisejí s těmito nemovitými věcmi historicky nebo funkčně anebo souvisejí s činností Kanceláře. Ustanovením tohoto odstavce nejsou dotčeny zvláštní zákony o úpravě vlastnických vztahů.1a)
(2)
Kancelář si k plnění úkolů podle odstavce 1 může zřizovat příspěvkové organizace.2)
§ 4
(1)
V čele Kanceláře je vedoucí Kanceláře, kterého jmenuje a odvolává prezident republiky.
(2)
Prezident stanoví vnitřní organizaci Kanceláře a okruh vedoucích pracovníků, které jmenuje a odvolává.
(3)
Plat a odměna za pracovní pohotovost zaměstnanců Kanceláře se řídí zvláštním právním předpisem2a) a Platovým řádem Kanceláře.
(4)
Platový řád Kanceláře vydává vedoucí Kanceláře po vyslovení souhlasu prezidentem republiky.
§ 5
Vojenská kancelář prezidenta republiky je vojenským útvarem ozbrojených sil České republiky. Úkoly Vojenské kanceláře prezidenta republiky, jmenování a odvolávání náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky a jeho pravomoci upravuje zvláštní právní předpis.3)
§ 6
(1)
Práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných vztahů Kanceláře prezidenta České republiky přecházejí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na Kancelář.
(2)
Příspěvkové organizace zřízené Kanceláří prezidenta České republiky podle čl. III odst. 2 zákona České národní rady č. 548/1992 Sb. se považují za příspěvkové organizace zřízené Kanceláří podle tohoto zákona.
§ 7
Zrušují se:
1.
zákon č. 135/1991 Sb., o Kanceláři prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky,
2.
čl. III zákona ČNR č. 548/1992 Sb., o některých dalších opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky a o zřízení Kanceláře prezidenta České republiky.
§ 8
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
Zákon č. 48/2004 Sb., o zabezpečení prezidenta republiky po skončení funkce.
1a)
Například zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.
2)
§ 31 a 32 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla).
2a)
Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
3)
Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky. |
Zákon č. 115/1993 Sb. | Zákon č. 115/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o trestním řízení soudním (trestní řád)
Vyhlášeno 8. 4. 1993, datum účinnosti 15. 4. 1993, částka 31/1993
* Čl. I - Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákonů č. 57/1965 Sb., č. 58/1969 Sb., č. 149/1969 Sb., č. 48/1973 Sb., č. 29/1978 Sb., č. 43/1980 Sb., č. 159/1989 Sb., č. 178/1990 Sb., č. 303/1990 Sb., č. 558/1991 Sb. a č. 25/1993
* Čl. II
Aktuální znění od 15. 4. 1993
115
ZÁKON
ze dne 24. března 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon o trestním řízení soudním (trestní řád)
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákonů č. 57/1965 Sb., č. 58/1969 Sb., č. 149/1969 Sb., č. 48/1973 Sb., č. 29/1978 Sb., č. 43/1980 Sb., č. 159/1989 Sb., č. 178/1990 Sb., č. 303/1990 Sb., č. 558/1991 Sb. a č. 25/1993 Sb., se doplňuje takto:
V § 161 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5)
Vyšetřování trestných činů příslušníků Bezpečnostní informační služby České republiky4) konají vyšetřovatelé inspekce této služby.“.
Poznámka č. 4) pod čarou zní:
„4)
Zákon ČNR č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky.“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 15. dubna 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 121/1993 Sb. | Zákon č. 121/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky
Vyhlášeno 16. 4. 1993, datum účinnosti 1. 5. 1993, částka 33/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Přechodné ustanovení
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 5. 1993
121
ZÁKON
ze dne 25. března 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 odst. 3 zní:
„(3)
Komory jsou sdruženími podnikatelů (právnických i fyzických osob)1) přijatých za jejich členy.“.
Poznámka č. 1) pod čarou zní:
„1)
§ 2 odst. 2 písm. a), b), d) obchodního zákoníku.“.
2.
V § 3 odst. 5 se odkaz č. 1) na poznámku pod čarou u slova „zákona“ označuje číslicí 2). Poznámka pod čarou č. 1) se označuje číslicí 2).
3.
V § 4 odst. 1 písm. b) se odkaz č. 2) na poznámku pod čarou u slova „předpisů“ označuje číslicí 3). Poznámka pod čarou č. 2) se označuje číslicí 3).
4.
V § 5 odst. 1 se za slovem „komory“ nahrazuje slovo „jsou“ slovy „mohou být“. Číslice „3)“ v odkazu na poznámku pod čarou u slova „činnost“ se nahrazuje číslicí „1)“ a poznámka č. 3) pod čarou se vypouští.
5.
V § 5 odst. 2 se za slovem „komory“ nahrazuje slovo „jsou“ slovy „mohou být“.
6.
§ 5 odst. 3 zní:
„(3)
Členství podnikatelů v komoře je dobrovolné. Na základě písemné žádosti podnikatele rozhoduje o přijetí za člena představenstvo okresní komory nebo společenstva. Práva a povinnosti člena vznikají dnem zápisu do seznamu členů.“.
7.
§ 5 odst. 4 zní:
„(4)
Členství v komoře zaniká dnem výmazu ze seznamu členů komor na základě
a)
zániku oprávnění k podnikatelské činnosti,
b)
úmrtí,
c)
zániku právnické osoby,
d)
oznámení o vystoupení z komory,
e)
vyloučení z komory.“.
8.
§ 5 odst. 5 až 8 se vypouštějí.
9.
V § 8 odst. 3 se za písmeno h) vkládá písmeno i), které zní:
„i)
rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí o nepřijetí za člena komory a o jeho vyloučení,“.
Dosavadní písmeno i) se označuje jako písmeno j).
10.
V § 9 odst. 4 písm. b) se vypouštějí slova „u členů komory podle § 5 odst. 6“.
11.
§ 21 se vypouští.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Členství v Hospodářské komoře České republiky, které osobám uvedeným v § 5 odst. 1 zákona České národní rady č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, vzniklo dnem 1. července 1992, zaniká uplynutím tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud tyto osoby k tomuto datu neoznámí představenstvu okresní komory, že zůstávají členy komory.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Vyhláška Ministerstva vnitra č. 123/1993 Sb. | Vyhláška Ministerstva vnitra č. 123/1993 Sb.
Vyhláška ministerstva vnitra, kterou se mění vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění vyhlášky č. 24/1990 Sb.
Vyhlášeno 16. 4. 1993, datum účinnosti 16. 4. 1993, částka 33/1993
* Čl. I - Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění vyhlášky federálního ministerstva vnitra č. 24/1990 Sb., se mění takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 16. 4. 1993
123
VYHLÁŠKA
ministerstva vnitra
ze dne 14. dubna 1993,
kterou se mění vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění vyhlášky č. 24/1990 Sb.
Ministerstvo vnitra stanoví podle § 16 odst. 1 písm. a) vládního nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 13/1956 Sb.:
Čl. I
Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění vyhlášky federálního ministerstva vnitra č. 24/1990 Sb., se mění takto:
Ustanovení § 34 odst. 1, 2 a 3 znějí:
„(1)
Na dálnici, silnici pro motorová vozidla, silnici I. třídy a silnici pro mezinárodní provoz je zakázána jízda motorovým vozidlům o celkové hmotnosti převyšující 7500 kg a nákladním automobilům s přípojným vozidlem
a)
v neděli a ostatních dnech pracovního klidu12a) v době od 0.00 do 22.00 hodin,
b)
v sobotu v období od 1. července do 31. srpna v době od 7.00 do 20.00 hodin.
(2)
Na silnici I. třídy a silnici pro mezinárodní provoz mimo obec je v období od 15. dubna do 30. září zakázána jízda zvláštním motorovým vozidlům, potahovým vozidlům a ručním vozíkům o celkové šířce větší než 600 mm
a)
v poslední pracovní den před sobotou nebo dnem pracovního klidu v době od 15.00 do 21.00 hodin,
b)
v první den pracovního klidu a v sobotu, pokud následuje po pracovním dnu, v době od 7.00 do 11.00 hodin,
c)
v poslední den pracovního klidu v době od 15.00 do 21.00 hodin.
(3)
Zákaz jízdy podle ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí pro autobusy, obytné automobily, vozidla ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů a pro vozidla užitá k nezbytné zemědělské sezónní přepravě, k přepravě zboží podléhajícího rychlé zkáze, k přepravě hospodářských zvířat, k nakládce a vykládce lodí nebo železničních vagónů, jakož i při živelní pohromě.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministr:
Ruml v. r.
12a)
Zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších předpisů. |
Vyhláška Ministerstva financí č. 125/1993 Sb. | Vyhláška Ministerstva financí č. 125/1993 Sb.
Vyhláška ministerstva financí , kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání
Vyhlášeno 22. 4. 1993, datum účinnosti 22. 4. 1993, částka 34/1993
* ČÁST PRVNÍ - Podmínky pojištění (§ 1 — § 12)
* ČÁST DRUHÁ - Společná a závěrečná ustanovení (§ 13 — § 19) č. 2 k vyhlášce č. 125/1993 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 2012 (365/2011 Sb.)
125
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 5. dubna 1993,
kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání
Ministerstvo financí stanoví podle § 205d odst. 7 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákona č. 37/1993 Sb.:
ČÁST PRVNÍ
Podmínky pojištění
§ 1
(1)
Zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „zákonné pojištění“) jsou pojištěny
a)
u České pojišťovny, a. s., ti zaměstnavatelé,1) kteří s ní měly sjednáno toto pojištění k 31. prosinci 1992; takto pojištěny jsou i zaměstnavatelé, na které přejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu při vzniku právního nástupce těchto zaměstnavatelů,
b)
u Kooperativy, pojišťovny, a. s., ostatní zaměstnavatelé.1)
(2)
Není-li právního nástupce zaměstnavatele, který zanikl
a)
před 1. lednem 1993, má poškozený právo na plnění podle § 2 za škodu poprvé ohlášenou po 31. prosinci 1992 a dosud neuhrazovanou přímo vůči Kooperativě, pojišťovně, a. s.,
b)
po 31. prosinci 1992, má poškozený, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání po vzniku zákonného pojištění, právo na plnění podle § 2 přímo vůči té pojišťovně, u které byl pojištěn jeho zaměstnavatel před svým zánikem.
(3)
Zákonné pojištění vzniká dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele a trvá po dobu existence zaměstnavatele.
§ 2
(1)
Zaměstnavatel má právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 (dále jen „pojišťovna“) nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce.3) Nárok na náhradu škody z události, která by mohla být důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny (dále jen „škodná událost“), musí být poprvé uplatněn zaměstnavatelem u pojišťovny v době trvání zákonného pojištění, s výjimkou případů, kdy poškozený má právo na plnění přímo vůči příslušné pojišťovně.
(2)
Pojistnou událostí je vznik povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu podle odstavce 1. Rozhoduje-li o náhradě této škody soud, platí, že pojistná událost nastala dnem, kdy rozhodnutí, podle něhož má pojišťovna poskytnout plnění, nabylo právní moci.
§ 3
Pojišťovna nahradí náklady soudního i mimosoudního projednávání vedeného v souvislosti se škodnou událostí jen tehdy, pokud se k jejich úhradě písemně zavázala.
§ 4
Pojišťovna nehradí škodu, kterou se zaměstnavatel zavázal hradit nad rámec stanovený právními předpisy.
§ 5
(1)
Pojistné plnění poskytuje pojišťovna v tuzemských zákonných penězích.
(2)
Nahradil-li zaměstnavatel poškozenému škodu nebo její část přímo, má právo, aby mu pojišťovna po odečtení případné náhrady podle § 9 až 12 této vyhlášky vydala to, co by za ni jinak plnila poškozenému.
§ 6
Pojišťovna je povinna plnit nejpozději do 15 dnů po skončení šetření nutného ke zjištění rozsahu její povinnosti poskytnout plnění. Šetření je skončeno, pokud byla dohodnuta výše náhrady škody nebo pokud pojišťovna obdržela pravomocné rozhodnutí o výši náhrady škody. To platí i pro případy upravené v § 5 odst. 2.
§ 7
(1)
Má-li zaměstnavatel vůči poškozenému nebo jiné osobě právo na vrácení vyplacené částky, na snížení náhrady nebo na zastavení její výplaty, přechází toto právo na pojišťovnu, pokud za ni tuto částku zaplatila nebo za ni vyplácí náhradu.
(2)
Na pojišťovnu přechází též právo zaměstnavatele na úhradu nákladů uvedených v § 3, které zaměstnavateli byly přiznány proti odpůrci, pokud je pojišťovna za zaměstnavatele zaplatila.
Součinnost zaměstnavatele
§ 8
Zaměstnavatel je povinen:
a)
dbát, aby nenastala škodná událost. Zejména nesmí porušovat povinnosti směřující k odvrácení nebo zmenšení nebezpečí, které jsou jí uloženy právními předpisy nebo na jejich základě, ani nesmí trpět porušování těchto povinností ze strany třetích osob. Pokud již škodná událost nastala, musí učinit nutná opatření k tomu, aby škoda byla co nejmenší;
b)
bez zbytečného odkladu oznámit organizační jednotce pojišťovny, v jejímž obvodu má zaměstnavatel sídlo (trvalé bydliště),
1.
každé zvýšení nebezpečí, o němž zaměstnavatel ví a které nastalo po vzniku pojištění,
2.
že nastala škodná událost, vyjádřit se k požadované náhradě a její výši, případně zmocnit pojišťovnu, aby za něho v této věci jednala,
3.
že v souvislosti se škodnou událostí bylo zahájeno trestní řízenítrestní řízení proti zaměstnanci zaměstnavatele nebo třetí osobě, a informovat pojišťovnu o průběhu a výsledku řízení,
4.
že poškozený uplatňuje právo na náhradu škody u soudu;
c)
v řízení o náhradě škody respektovat pokyny pojišťovny, zejména bez souhlasu pojišťovny se nezavazovat k náhradě promlčené pohledávky;
d)
nepřistoupit bez souhlasu pojišťovny na uzavření soudního smíru.
§ 9
(1)
Poruší-li zaměstnavatel povinnosti uvedené v § 8 písm. a), b) a c) a tím ztíží zjištění právního důvodu plnění, rozsahu nebo výše škody, má pojišťovna vůči němu právo na přiměřenou náhradu, zejména nákladů vyvolaných tímto porušením, nejvýše však do poloviny částek, které z důvodu pojistné události vyplatila.
(2)
Nevznese-li zaměstnavatel v řízení o náhradě škody, kterou má pojišťovna uhradit, bez souhlasu pojišťovny námitku promlčení [§ 8 písm. c)] nebo zaváže-li se bez tohoto souhlasu uhradit promlčenou pohledávku, není pojišťovna povinna plnit. Pojišťovna není povinna plnit, ani když zaměstnavatel bez souhlasu pojišťovny uzavře soudní smír [§ 8 písm. d)].
§ 10
(1)
Pojišťovna má vůči zaměstnavateli právo na náhradu až do výše poskytnutého plnění:
a)
způsobil-li zaměstnavatel nebo zaměstnanec zaměstnavatele škodu úmyslně, pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky;
b)
došlo-li ze strany zaměstnavatele nebo jeho zaměstnance k zvláště závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a pokud toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody;
c)
došlo-li ke škodě v přímé souvislosti s výkonem činnosti provozované neoprávněně.
(2)
Stejné právo má pojišťovna proti zaměstnavateli, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením pracovních povinností v pracovněprávních vztazích, avšak jen do výše, kterou může zaměstnavatel požadovat na odpovědném zaměstnanci podle pracovněprávních předpisů.
(3)
Proti zaměstnavateli, který byl v době výplaty pojistného plnění v prodlení s placením pojistného, má pojišťovna právo na úhradu až do výše plnění, které vyplatila z důvodu pojistných událostí vzniklých v době, za kterou nebylo zaplaceno pojistné.
§ 11
(1)
Pokud pojišťovna nahradila za zaměstnavatele škodu, přechází na ni právo zaměstnavatele na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá.
(2)
Zaměstnavatel je povinen vůči jinému toto právo zabezpečit. Poruší-li zaměstnavatel tuto povinnost, je pojišťovna oprávněna požadovat na něm náhradu až do výše vyplaceného plnění.
§ 12
Pojistné
(1)
Povinnost platit pojistné vzniká zaměstnavateli, zaměstnává-li alespoň jednoho zaměstnance. Tuto skutečnost je zaměstnavatel povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit organizační jednotce pojišťovny, v jejímž obvodu má zaměstnavatel sídlo (trvalé bydliště) a uvést své identifikační číslo zaměstnavatele nebo jiné označení, které je nahrazuje.
(2)
Pojistné si vypočítává zaměstnavatel ze základu stanoveného shodně s postupem pro určení vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle zvláštního zákona.4) Základem pro výpočet pojistného je souhrn vyměřovacích základů za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech zaměstnanců, které v tomto období zaměstnavatel zaměstnával. K výpočtu použije sazbu uvedenou v příloze této vyhlášky pro příslušnou kategorii určenou podle převažující základní činnosti tvořící předmět podnikání zaměstnavatele.
(3)
Pojistné za I. čtvrtletí každého kalendářního roku je splatné do 31. ledna, za II. čtvrtletí do 30. dubna, za III. čtvrtletí do 31. července a za IV. čtvrtletí do 31. října. Pojistné za I. a II. čtvrtletí 1993 je splatné do 31. května 1993.
(4)
Vznikne-li zaměstnavateli, který v předcházejícím čtvrtletí nezaměstnával žádného zaměstnance, povinnost platit pojistné na toto pojištění, zaplatí zaměstnavatel první pojistné vypočítané ze základu dle odstavce 2 stanoveného pro dané čtvrtletí, a to zpětně, nejpozději do konce prvního měsíce následujícího čtvrtletí.
(5)
Pojistné platí:
a)
zaměstnavatel příslušný k České pojišťovně, a. s., na účet číslo 90034-17433-021/0100 Komerční banka, Praha město, konstantní symbol 3558,
b)
zaměstnavatel příslušný ke Kooperativě, pojišťovně, a. s., na účet číslo 40002-50404-011/0100 Komerční banka, a. s., Praha 1.
U veškerých úhrad pojistného je nutné uvádět jako variabilní symbol identifikační číslo zaměstnavatele nebo jiné označení, které je nahrazuje.
(6)
Nespotřebované pojistné se nevrací.
(7)
Zaplacení pojistného za celou dobu trvání pojištění a správnost jeho výpočtu je zaměstnavatel povinen prokázat. Jinak se má za to, že pojistné uhrazeno nebylo.
(8)
Nesplnil-li zaměstnavatel povinnosti stanovené v odstavcích 1 a 2 nebo sdělil-li pojišťovně nesprávné či neúplné údaje, je pojišťovna oprávněna požadovat od něho úhradu zvýšených nákladů vzniklých pojišťovně porušením uvedených povinností.
(9)
Nebylo-li pojistné zaplaceno řádně a včas, zvyšuje se o 10 % dlužné částky za každý započatý měsíc.
ČÁST DRUHÁ
Společná a závěrečná ustanovení
§ 13
Pokud není v této vyhlášce zákonné pojištění upraveno jinak, použijí se přiměřeně příslušná ustanovení občanského zákoníku.
§ 14
Pojišťovna je oprávněna si ověřit údaje týkající se pojistného i údaje nezbytné pro vyřizování pojistné události. Zaměstnavatel je povinen pojišťovně toto ověření umožnit.
§ 15
Od vymáhání pohledávky uplatněné podle ustanovení § 9 odst. 1, § 10, § 11 odst. 2 a § 12 odst. 8 a 9 může pojišťovna podle konkrétních okolností případu zčásti nebo zcela upustit; převyšuje-li pohledávka částku 250 000 Kč, může tak učinit pouze se souhlasem orgánu státního dozoru.5)
§ 17
Zrušují se:
1.
vyhláška ministerstva financí, cen a mezdmezd České republiky č. 138/1990 Sb., kterou se stanoví podmínky zákonného pojištění odpovědnosti podnikatele za škodu, která vznikne pracovníkovi při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním,
2.
vyhláška ministerstva financí č. 49/1964 Sb., o pojistných podmínkách pro pojištění osob, ve znění vyhlášky ministerstva financí České republiky č. 55/1979 Sb. a vyhlášky ministerstva financí České republiky č. 337/1991 Sb.,
3.
vyhláška ministerstva financí České republiky č. 11/1983 Sb., o pojistných podmínkách pro pojištění majetku, ve znění vyhlášky ministerstva financí České republiky č. 337/1991 Sb.,
4.
vyhláška ministerstva financí České republiky č. 12/1983 Sb., o pojistných podmínkách pro pojištění odpovědnosti za škody, ve znění vyhlášky ministerstva financí České republiky č. 337/1991 Sb.
§ 18
(1)
Pojištění sjednaná podle předpisů zrušovaných v § 17 bodech 3 a 4 před 1. lednem 1993 se řídí příslušnými Všeobecnými pojistnými podmínkami České pojišťovny, a. s., schválenými pod č. j. 103/45904/1992/I ministerstvem financí České republiky jako orgánem státního dozoru v pojišťovnictví podle § 788 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Sjednaný rozsah pojištění se nemění.
(2)
Vznik právních vztahů uvedených v odstavci 1, jakož i závazky z nich vzniklé před 1. lednem 1993 se posuzují podle dosavadních předpisů.
§ 19
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministr:
Ing. Kočárník CSc. v. r.
Příloha č. 2
k vyhlášce č. 125/1993 Sb.
Sazby pojistného podle převažující činnosti vykonávané zaměstnavatelem
OKEČ-kód| Ekonomická činnost (OKEČ-název)| Z vyměřovacího základu v ‰
---|---|---
10.1| Dobývání černého uhlí včetně výroby černouhelných briket| 50,4
12| Dobývání a úprava uranových a thoriových rud
13| Dobývání rud
15.1| Výroba masa a masných výrobků (vč. drůbeže)| 9,8
15.2| Zpracování ryb a rybích výrobků (vč. konzervování)
15.4| Výroba rostlinných a živočišných olejů a tuků
20.1| Výroba pilařská a impregnace dřeva
24.11| Výroba technických plynů
26.11| Výroba plochého skla
26.7| Zpracování přírodního kamene
27.5| Odlévání kovů (slévárenství)
37.1| Zpracování kovového odpadu a šrotu
45| Stavebnictví
75.25| Protipožární ochrana a ostatní záchranné práce
02| Lesnictví, těžba dřeva a přidružené služby| 8,4
10.2| Dobývání hnědého uhlí včetně výroby hnědouhelných briket
11| Dobývání ropy a zemního plynu a související služby
14.1| Dobývání a úprava kameniva
15.5| Úprava a zpracování mléka
15.83| Výroba cukru
15.9| Výroba nápojů
17.14| Úprava a spřádání lnářských vláken
17.25.4| Tkaní jutařských tkanin
17.53| Výroba netkaných textilií a výrobků z nich (kromě oděvů)
20.2| Výroba dýh, překližkových výrobků a aglomerovaných dřevařských výrobků
20.3| Výroba stavebně truhlářská a tesařská
20.4| Výroba dřevěných obalů
21.1| Výroba vlákniny, papíru a lepenky
24.3| Výroba nátěrových hmot, laků a podobných ochranných vrstev, tiskařských černí a tmelů
24.64| Výroba chemických výrobků pro fotografické účely
24.7| Výroba chemických vláken
25.11| Výroba pryžových pneumatik
24.12| Protektorování a opravy pryžových pneumatik
26.13| Výroba dutého skla
26.26| Výroba žáruvzdorných keramických výrobků
26.3| Výroba keramických obkládaček a dlaždic
26.5| Výroba cementu, vápna a sádry
26.6| Výroba výrobků z betonu, cementu a sádry
26.81| Výroba brusiv
27.1-27.4| Výroba kovů (kromě slévárenství)
28| Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků kromě výroby strojů a nářadí
29| Výroba strojů a přístrojů
31.3| Výroba kabelů a vodičů
35.1| Stavba lodí a člunů (vč. oprav)| 8,4
36.1| Výroba nábytku
37.2| Zpracování nekovového starého materiálu a zbytkového materiálu
60.2| Pozemní doprava (mimo potrubní a železniční) vč. MHD
85.2| Veterinární činnosti
90| Odstraňování odpadu a odvod odpadních vod
01| Zemědělství| 7
16| Zpracování tabáku| 4,2
17.23| Tkaní česaných vlnařských tkanin
17.24| Tkaní hedvábnických tkanin
17.25.3| Tkaní lnářských tkanin
17.25.5| Tkaní vigoňových tkanin
17.4| Výroba konfekčního textilního zboží (kromě oděvů) - koberce, ložní prádlo aj.
17.52.1| Výroba provaznická
17.54.1| Výroba stuh a prýmků
17.54.2| Výroba tylů, krajek, záclon a výšivek
17.6| Výroba pletených materiálů
17.7| Výroba pleteného zboží
18| Oděvní průmysl, zpracování a barvení kožešin
19| Výroba usní a úprava kůží; výroba brašnářského a sedlářského zboží a obuvi
26.21| Výroba keramických a porcelánových výrobků pro domácnost a ozdobných předmětů
26.22| Výroba keramických výrobků pro sanitární účely
30.02| Výroba počítačů aj. přístrojů a zařízení na zpracování dat
32| Výroba rádiových, televizních a spojovacích zařízení a přístrojů
33| Výroba zdravotnických, přesných a optických přístrojů a hodin
35.3| Výroba letadel a kosmických lodí
36.2| Výroba zlatnických a šperkařských předmětů
41| Výroba a rozvod vody
55| Pohostinství a ubytování
60.3| Potrubní doprava
61.11| Námořní doprava
62| Letecká doprava
63.3| Cestovní kanceláře, průvodcovská činnost
64.2| Telekomunikace
70| Činnosti v oblasti nemovitostínemovitostí (nákup, prodej, pronájem, správa, realitní agentury)
73.1| Výzkum a vývoj v oblasti přírodních a technických věd
74.1| Právní, daňové a podnikatelské poradenství; Účetnictví a jeho revize; Výzkum trhu a veřejného mínění; Správa cenných papírůcenných papírů
74.2| Architektonické a inženýrské poradenství a podobné technické služby
75
(kromě 75.25)| Veřejná správa; Obrana; Povinné sociální pojištění (kromě protipožární ochrany a ostatních záchranářských prací)
80| Školství
85.1| Zdravotnictví
85.3| Sociální činnosti
91| Činnosti organizací společenských
92.2| Provoz rozhlasu a televize
22.1| Vydavatelské činnosti| 2,8
65| Peněžnictví
66| Pojišťovnictví kromě povinného sociálního zabezpečení
67| Činnosti související s úvěry a pojišťovnictvím| 2,8
72| Zpracování dat a související činnosti (poradenská činnost, opravy, databanky aj.)
73.2| Výzkum a vývoj v oblasti humanitních, společenských věd a nauk o literatuře
74.4| Reklamní činnosti
74.81| Fotografické služby
92.1| Výroba, půjčování a distribuce filmů a videa
92.5 (kromě 92.53)| Činnosti knihoven, veřejných archivů muzeí a jiných kulturních zařízení (kromě činnosti botanických a zoologických zahrad a přírodních rezervací)
93.02| Kadeřnické a jiné služby pro ošetření těla (manikura, pedikura, kosmetické úkony)
| Činnosti nezařazené do jiných sazbových skupin (s výjimkou skupiny „Ostatní ekonomické činnosti“), ve kterých se zejména pracuje s výbušninami, radioaktivními látkami, radonem, infekčním materiálem, jedy, činnosti ve velkých výškách nebo hloubkách| 10,5
| Ostatní ekonomické činnosti| 5,6
Minimální pojistné za kalendářní čtvrtletí je 100 Kč.
Členění ekonomických činností bylo převzato z Odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ) zpracované Českým statistickým úřadem.
1)
§ 8 a 205d zákoníku práce.
3)
§ 190 a násl. zákoníku práce.
4)
§ 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
5)
§ 8 odst. 1 zákona ČNR č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví. |
Zákon č. 133/1993 Sb. | Zákon č. 133/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona č. 267/1992 Sb., a zákon České národní rady č. 231/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona České národní rady č. 544/1991 Sb.
Vyhlášeno 12. 5. 1993, datum účinnosti 12. 5. 1993, částka 38/1993
* Čl. I - Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona č. 267/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Zákon České národní rady č. 231/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona České národní rady č. 544/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. III
Aktuální znění od 12. 5. 1993
133
ZÁKON
ze dne 21. dubna 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona č. 267/1992 Sb., a zákon České národní rady č. 231/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona České národní rady č. 544/1991 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona č. 267/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 14 odst. 2 zní:
„(2)
Oprávněnými osobami jsou rovněž fyzické osoby, jimž byla způsobena jiná křivda orgány státní správy, jejichž rozhodnutí jsou zrušena podle ustanovení § 16, 17, 18 a na základě protestu prokurátora podaného podle § 31.“.
2.
V § 29 odst. 2 se za slova „podle § 17 zákona“ vkládají slova „a řeholníkům a kněžím internovaným v centralizačních klášterech s režimem obdobným táborům nucených prací (§ 18 odst. 2 zákona)“.
3.
V § 29 odst. 3 písm. d) se za slova „v táboře nucených prací“ vkládají slova „nebo centralizačních klášterech s režimem obdobným táborům nucených prací“.
4.
V § 31 se za slova „jiným aktům“ vkládají slova „státní správy“ a slova „do 31. prosince 1992“ se nahrazují slovy „do 31. prosince 1993“.
Čl. II
Zákon České národní rady č. 231/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona České národní rady č. 544/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
§ 1 písm. c) zní:
„c)
ministerstvo vnitra České republiky v oblasti správních vztahů (§ 16 odst. 3, § 17 odst. 2 a § 18 odst. 2 zákona).“.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 140/1993 Sb. | Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 140/1993 Sb.
Vyhláška ministerstva zdravotnictví, kterou se prohlašují další zdroje přirozeně se vyskytujících minerálních vod za přírodní léčivé zdroje a přírodní minerální vody stolní a mění se výnos ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 12/1979 Věstníku ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky, kterým se prohlašují další přírodní zdroje minerálních vod za přírodní léčivé zdroje a přírodní minerální vody stolní
Vyhlášeno 12. 5. 1993, datum účinnosti 12. 5. 1993, částka 38/1993
* Oddíl 1 - § 1 (§ 1 — § 2)
* Oddíl 2 - Změna výnosu ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 12/1979 Věstníku ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky, kterým se prohlašují další přírodní zdroje minerálních vod za přírodní léčivé zdroje a přírodní minerální vody stolní (reg. v částce 23/1979 Sb.) (§ 3 — § 3)
* Oddíl 3 - Účinnost (§ 4 — § 4)
Aktuální znění od 12. 5. 1993
140
VYHLÁŠKA
ministerstva zdravotnictví
ze dne 26. dubna 1993,
kterou se prohlašují další zdroje přirozeně se vyskytujících minerálních vod za přírodní léčivé zdroje a přírodní minerální vody stolní a mění se výnos ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 12/1979 Věstníku ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky, kterým se prohlašují další přírodní zdroje minerálních vod za přírodní léčivé zdroje a přírodní minerální vody stolní
Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 47 a 49 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu:
Oddíl 1
§ 1
Za přírodní léčivé zdroje se prohlašují
a)
pramen S 5 (vrt BVJ 624 D) nacházející se na pozemkové parcele č. 1760 katastrálního územíkatastrálního území obce Ostrožská Nová Ves, okres Uherské Hradiště; přírodní léčivý zdroj je přírodní prostá sirná léčivá minerální voda hydrogenuhličitano-vápenato-sodnohořečnatého typu, studená, hypotonická;
b)
pramen S 6 (vrt BVJ 700) nacházející se na pozemkové parcele č. 1760 katastrálního územíkatastrálního území obce Ostrožská Nová Ves, okres Uherské Hradiště; přírodní léčivý zdroj je přírodní prostá sirná léčivá minerální voda hydrogenuhličitano-vápenato-sodnohořečnatého typu, studená, hypotonická.
§ 2
Za přírodní minerální vody stolní se prohlašují
a)
pramen Hoštěc nacházející se na pozemkové parcele č. 136 katastrálního územíkatastrálního území obce Hoštěc, okres Karlovy Vary; přírodní minerální voda stolní je slabě mineralizovaná železnatá kyselka hydrogenuhličitano-vápenato-hořečnatého typu se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité, studená, hypotonická;
b)
pramen Ilsano I nacházející se na pozemkové parcele č. 151/2 (čp. 42) katastrálního územíkatastrálního území obce Dolní Kramolín, okres Tachov; přírodní minerální voda stolní je prostá železnatá kyselka hydrogenuhličitano-hořečnato-vápenatého typu se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité, studená, hypotonická;
c)
pramen Ilsano II (vrt HJ 1) nacházející se na pozemkové parcele č. 153/2 katastrálního územíkatastrálního území obce Dolní Kramolín, okres Tachov; přírodní minerální voda stolní je prostá železnatá kyselka hydrogenuhličitano-hořečnato-vápenatého typu se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité, studená, hypotonická;
d)
pramen Evženka II (vrt BJ 1) nacházející se na pozemkové parcele č. 1203 katastrálního územíkatastrálního území obce Klášterec nad Ohří, okres Chomutov; přírodní minerální voda stolní je slabě mineralizovaná kyselka hydrogenuhličitano-sodného typu se zvýšeným obsahem fluoridů a kyseliny křemičité, studená, hypotonická;
e)
pramen Nová Poděbradka II (vrt BJ 15) nacházející se na pozemkové parcele č. 427 katastrálního územíkatastrálního území obce Velké Zboží (Poděbrady), okres Nymburk; přírodní minerální voda stolní je slabě mineralizovaná kyselka hydrogenuhličitano-chlorido-sodno-vápenatého typu, studená, hypotonická;
f)
pramen S 1 nacházející se na pozemkové parcele č. 949/1 katastrálního územíkatastrálního území obce Domašov nad Bystřicí, okres Olomouc; přírodní minerální voda stolní je slabě mineralizovaná železnatá kyselka hydrogenuhličitano-vápenatého typu se zvýšeným obsahem kyseliny metakřemičité, studená, hypotonická;
g)
pramen M 3 (vrt BVJ 101) nacházející se na pozemkové parcele č. 159 katastrálního územíkatastrálního území obce Dobrčice, okres Přerov; přírodní minerální voda stolní je slabě mineralizovaná kyselka hydrogenuhličitano-vápenato-sodného typu se zvýšeným obsahem fluoridů, studená, hypotonická;
h)
pramen Moštěnka nacházející se na pozemkové parcele č. 122/5 katastrálního územíkatastrálního území obce Horní Moštěnice, okres Přerov; přírodní minerální voda stolní je slabě mineralizovaná kyselka hydrogenuhličitano-vápenato-sodno-hořečnatého typu se zvýšeným obsahem kyseliny metakřemičité, studená, hypotonická;
i)
pramen Novovesský (vrt BJ 14) nacházející se na pozemkové parcele č. 1268/1 katastrálního územíkatastrálního území Nová Ves, okres Sokolov; přírodní minerální voda stolní je slabě mineralizovaná železnatá kyselka hydrogenuhličitano-hořečnatého typu, studená, hypotonická;
j)
pramen Dolní Lomnice I (vrt HJ 1) nacházející se na pozemkové parcele č. 11 katastrálního územíkatastrálního území Bražec 2, okres Karlovy Vary; přírodní minerální voda stolní je prostá železnatá kyselka hydrogenuhličitano-vápenato-hořečnatého typu, studená, hypotonická;
k)
pramen Dolní Lomnice II (vrt HJ 2) nacházející se na pozemkové parcele č. 520 katastrálního územíkatastrálního území Bražec 2, okres Karlovy Vary; přírodní minerální voda stolní je prostá železnatá kyselka hydrogenuhličitano-vápenato-hořečnatého typu, studená, hypotonická;
l)
pramen Dolní Lomnice III (vrt HJ 3) nacházející se na pozemkové parcele č. 520 katastrálního územíkatastrálního území Bražec 2, okres Karlovy Vary; přírodní minerální voda stolní je prostá železnatá kyselka, hydrogenuhličitano-vápenato-hořečnatého typu, studená, hypotonická.
Oddíl 2
Změna výnosu ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 12/1979 Věstníku ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky, kterým se prohlašují další přírodní zdroje minerálních vod za přírodní léčivé zdroje a přírodní minerální vody stolní (reg. v částce 23/1979 Sb.)
§ 3
Výnos ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 12/1979 Věstníku ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky, kterým se prohlašují další přírodní zdroje minerálních vod za přírodní léčivé zdroje a přírodní minerální vody stolní (reg. v částce 23/1979 Sb.), se mění takto:
V § 1 písm. c) se slova „Pramen Zápotocký“ nahrazují slovy „Pramen Jurikův“.
Oddíl 3
Účinnost
§ 4
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministr:
MUDr. Lom CSc. v. r. |
Vyhláška České národní banky č. 141/1993 Sb. | Vyhláška České národní banky č. 141/1993 Sb.
Vyhláška České národní banky o vydání mincí po 1 Kč vzoru 1993, o ukončení platnosti mincí po 1 Kčs a jejich výměně
Vyhlášeno 12. 5. 1993, datum účinnosti 1. 6. 1993, částka 38/1993
* § 1 - Dnem 9. června 1993 se vydávají do oběhu mince po 1 Kč vzoru 1993 (dále jen „koruna“).
* § 2 - (1) Koruna se razí z oceli, která je po obou stranách i na hraně galvanicky pokovena niklem. Hmotnost koruny je 3,6 g, její průměr 20 mm a síla 1,85 mm. Hrana koruny je vroubkovaná.
* § 3 - (1) Na líci koruny je jako symbol české státnosti český lev. V opise je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ a při spodním okraji mince letopočet ražby. Nad letopočtem ražby je mezi zadníma nohama lva umístěna značka mincovny, která korunu razila.
* § 4 - (1) Platnost mincí po 1 Kčs1) se ukončuje dnem 30. září 1993.
* § 5 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 1993.
Aktuální znění od 1. 6. 1993
141
VYHLÁŠKA
České národní banky
ze dne 4. května 1993
o vydání mincí po 1 Kč vzoru 1993, o ukončení platnosti mincí po 1 Kčs a jejich výměně
Česká národní banka podle § 22 písm. a) a d) zákona České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance, stanoví:
§ 1
Dnem 9. června 1993 se vydávají do oběhu mince po 1 Kč vzoru 1993 (dále jen „koruna“).
§ 2
(1)
Koruna se razí z oceli, která je po obou stranách i na hraně galvanicky pokovena niklem. Hmotnost koruny je 3,6 g, její průměr 20 mm a síla 1,85 mm. Hrana koruny je vroubkovaná.
(2)
Při ražbě koruny je povolena odchylka směrem nahoru i dolů v hmotnosti 0,15 g, v průměru 0,1 mm a v síle 0,13 mm. V obsahu niklu při galvanickém pokovení je při ražbě povolena odchylka směrem dolů 0,5 %.
§ 3
(1)
Na líci koruny je jako symbol české státnosti český lev. V opise je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ a při spodním okraji mince letopočet ražby. Nad letopočtem ražby je mezi zadníma nohama lva umístěna značka mincovny, která korunu razila.
(2)
Na rubu koruny je výrazné označení hodnoty mince číslicí „1“. Pod číslicí je královská koruna. Při okraji mince je v neuzavřeném opise uveden název peněžní jednotky. Slovo „KORUNA“ je při levém okraji mince, slovo „ČESKÁ“ je při pravém okraji mince. Autorkou návrhu koruny je akademická sochařka Jarmila Truhlíková-Spěváková, iniciály jejího jména „JTS“ jsou umístěny pod královskou korunou při spodním okraji mince.
§ 4
(1)
Platnost mincí po 1 Kčs1) se ukončuje dnem 30. září 1993.
(2)
Mince uvedené v odstavci 1 vyměňuje v době od 1. října 1993 do 31. ledna 1994 Česká národní banka a banky.2)
§ 5
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 1993.
Guvernér:
Ing. Tošovský v. r.
6kB
6kB
1)
Vyhláška ministra financí č. 48/1957 Sb., o vydání mincí 1 Kčs.
Vyhláška ministra financí č. 131/1961 Sb., o vydání bankovek po 10 Kčs, státovek po 5 Kčs a 3 Kčs a mincí po 1 Kčs a 10 haléřích nového vzoru.
Vyhláška Státní banky československé č. 60/1991 Sb., o vydávání mincí po 1 haléři, 5 haléřích, 10 haléřích, 20 haléřích, 50 haléřích, 1 Kčs, 2 Kčs a 5 Kčs se státním znakem České a Slovenské Federativní Republiky.
2)
§ 1 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. |
Vyhláška České národní banky č. 142/1993 Sb. | Vyhláška České národní banky č. 142/1993 Sb.
Vyhláška České národní banky o vydání mincí po 2 Kč vzoru 1993, o ukončení platnosti mincí po 2 Kčs a jejich výměně
Vyhlášeno 12. 5. 1993, datum účinnosti 1. 6. 1993, částka 38/1993
* § 1 - Dnem 9. června 1993 se vydávají do oběhu mince po 2 Kč vzoru 1993 (dále jen „dvoukoruna“).
* § 2 - (1) Dvoukoruna se razí z oceli, která je po obou stranách i na hraně galvanicky pokovena niklem. Hmotnost dvoukoruny je 3,7 g, její průměr 21,5 mm a síla 1,85 mm. Dvoukoruna má tvar pravidelného jedenáctihranu, její hrany jsou zaoblené a hladké.
* § 3 - (1) Na líci dvoukoruny je jako symbol české státnosti český lev. V opise je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ a při spodním okraji mince letopočet ražby. Nad letopočtem ražby je mezi zadníma nohama lva umístěna značka mincovny, která dvoukorunu razila.
* § 4 - (1) Platnost mincí po 2 Kčs1) se ukončuje dnem 30. listopadu 1993.
* § 5 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 1993.
Aktuální znění od 1. 6. 1993
142
VYHLÁŠKA
České národní banky
ze dne 4. května 1993
o vydání mincí po 2 Kč vzoru 1993, o ukončení platnosti mincí po 2 Kčs a jejich výměně
Česká národní banka podle § 22 písm. a) a d) zákona České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance, stanoví:
§ 1
Dnem 9. června 1993 se vydávají do oběhu mince po 2 Kč vzoru 1993 (dále jen „dvoukoruna“).
§ 2
(1)
Dvoukoruna se razí z oceli, která je po obou stranách i na hraně galvanicky pokovena niklem. Hmotnost dvoukoruny je 3,7 g, její průměr 21,5 mm a síla 1,85 mm. Dvoukoruna má tvar pravidelného jedenáctihranu, její hrany jsou zaoblené a hladké.
(2)
Při ražbě dvoukoruny je povolena odchylka směrem nahoru i dolů v hmotnosti 0,15 g, v průměru 0,1 mm a v síle 0,13 mm. V obsahu niklu při galvanickém pokovení je při ražbě povolena odchylka směrem dolů 0,5 %.
§ 3
(1)
Na líci dvoukoruny je jako symbol české státnosti český lev. V opise je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ a při spodním okraji mince letopočet ražby. Nad letopočtem ražby je mezi zadníma nohama lva umístěna značka mincovny, která dvoukorunu razila.
(2)
Na rubu dvoukoruny je výrazné označení hodnoty mince číslicí „2“. Vpravo od číslice je zkratka „Kč“ označující peněžní jednotku, vlevo šperk (tzv. gombík) z doby Velkomoravské říše. Autorkou návrhu dvoukoruny je akademická sochařka Jarmila Truhlíková-Spěváková, iniciály jejího jména „JTS“ jsou umístěny pod číslicí „2“ při spodním okraji mince.
§ 4
(1)
Platnost mincí po 2 Kčs1) se ukončuje dnem 30. listopadu 1993.
(2)
Mince uvedené v odstavci 1 vyměňuje v době od 1. prosince 1993 do 31. března 1994 Česká národní banka a banky.2)
§ 5
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 1993.
Guvernér:
Ing. Tošovský v. r.
7kB
6kB
1)
Vyhláška ministra financí Československé socialistické republiky č. 62/1972 Sb., o vydání mincí po 20 haléřích a 2 Kčs.
Vyhláška Státní banky československé č. 60/1991 Sb., o vydávání mincí po 1 haléři, 5 haléřích, 10 haléřích, 20 haléřích, 50 haléřích, 1 Kčs, 2 Kčs a 5 Kčs se státním znakem České a Slovenské Federativní Republiky.
2)
§ 1 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. |
Vyhláška České národní banky č. 143/1993 Sb. | Vyhláška České národní banky č. 143/1993 Sb.
Vyhláška České národní banky o vydání mincí po 5 Kč vzoru 1993, o ukončení platnosti mincí po 5 Kčs a jejich výměně
Vyhlášeno 12. 5. 1993, datum účinnosti 1. 6. 1993, částka 38/1993
* § 1 - Dnem 9. června 1993 se vydávají do oběhu mince po 5 Kč vzoru 1993 (dále jen „pětikoruna“).
* § 2 - (1) Pětikoruna se razí z oceli, která je po obou stranách i na hraně galvanicky pokovena niklem. Hmotnost pětikoruny je 4,8 g, její průměr 23 mm a síla 1,85 mm. Hrana pětikoruny je hladká.
* § 3 - (1) Na líci pětikoruny je jako symbol české státnosti český lev. Název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ je umístěn ve dvou řádcích pod lvem. Pod názvem státu je letopočet ražby a pod ním je umístěna značka mincovny, která pětikorunu razila.
* § 4 - (1) Platnost mincí po 5 Kčs1) se ukončuje dnem 30. listopadu 1993.
* § 5 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 1993.
Aktuální znění od 1. 6. 1993
143
VYHLÁŠKA
České národní banky
ze dne 4. května 1993
o vydání mincí po 5 Kč vzoru 1993, o ukončení platnosti mincí po 5 Kčs a jejich výměně
Česká národní banka podle § 22 písm. a) a d) zákona České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance, stanoví:
§ 1
Dnem 9. června 1993 se vydávají do oběhu mince po 5 Kč vzoru 1993 (dále jen „pětikoruna“).
§ 2
(1)
Pětikoruna se razí z oceli, která je po obou stranách i na hraně galvanicky pokovena niklem. Hmotnost pětikoruny je 4,8 g, její průměr 23 mm a síla 1,85 mm. Hrana pětikoruny je hladká.
(2)
Při ražbě pětikoruny je povolena odchylka směrem nahoru i dolů v hmotnosti 0,15 g, v průměru 0,1 mm a v síle 0,13 mm. V obsahu niklu při galvanickém pokovení je při ražbě povolena odchylka směrem dolů 0,5 %.
§ 3
(1)
Na líci pětikoruny je jako symbol české státnosti český lev. Název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ je umístěn ve dvou řádcích pod lvem. Pod názvem státu je letopočet ražby a pod ním je umístěna značka mincovny, která pětikorunu razila.
(2)
Na rubu pětikoruny je výrazné označení hodnoty mince číslicí „5“. Na pozadí číslice je stylizované vyobrazení Karlova mostu s hladinou Vltavy. Nad prvním mostním obloukem zleva je lipový lístek a nad ním, situována zdola nahoru, zkratka peněžní jednotky „Kč“. Lipový lístek spolu se zkratkou peněžní jednotky symbolicky znázorňuje jednu z věží Karlova mostu. Autorem návrhu pětikoruny je akademický sochař Jiří Harcuba, iniciála jeho jména „H“ je při spodním okraji mince uprostřed.
§ 4
(1)
Platnost mincí po 5 Kčs1) se ukončuje dnem 30. listopadu 1993.
(2)
Mince uvedené v odstavci 1 vyměňuje v době od 1. prosince 1993 do 31. března 1994 Česká národní banka a banky.2)
§ 5
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 1993.
Guvernér:
Ing. Tošovský v. r.
7kB
7kB
1)
Vyhláška ministra financí č. 61/1966 Sb., o vydání mincí po 5 Kčs a o vydání pamětních stříbrných desetikorun „VELKÁ MORAVA — 1100 LET“.
Vyhláška Státní banky československé č. 60/1991 Sb., o vydávání mincí po 1 haléři, 5 haléřích, 10 haléřích, 20 haléřích, 50 haléřích, 1 Kčs, 2 Kčs a 5 Kčs se státním znakem České a Slovenské Federativní Republiky.
2)
§ 1 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. |
Nařízení vlády č. 145/1993 Sb. | Nařízení vlády č. 145/1993 Sb.
Nařízení vlády, kterým se mění a doplňuje nařízení vlády České republiky č. 254/1992 Sb., o platových poměrech prokurátorů, vyšetřovatelů prokuratury a právních čekatelů prokuratury, ve znění nařízení vlády České republiky č. 442/1992 Sb.
Vyhlášeno 20. 5. 1993, datum účinnosti 20. 5. 1993, částka 39/1993
* Čl. I - 1. V § 1 se slova „právních čekatelů prokuratury (dále jen „právní čekatel“)“ nahrazují slovy "právním čekatelům prokuratury (dále jen „právní čekatel“) včetně prokurátorů, vyšetřovatelů a právních čekatelů, kteří jsou důstojníky v činné službě,“.
* Čl. II - Plat podle tohoto nařízení se poskytne poprvé za měsíc květen 1993.
* Čl. III
Aktuální znění od 20. 5. 1993
145
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 14. dubna 1993,
kterým se mění a doplňuje nařízení vlády České republiky č. 254/1992 Sb., o platových poměrech prokurátorů, vyšetřovatelů prokuratury a právních čekatelů prokuratury, ve znění nařízení vlády České republiky č. 442/1992 Sb.
Vláda nařizuje podle § 23 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech:
Čl. I
1.
V § 1 se slova „právních čekatelů prokuratury (dále jen „právní čekatel“)“ nahrazují slovy "právním čekatelům prokuratury (dále jen „právní čekatel“) včetně prokurátorů, vyšetřovatelů a právních čekatelů, kteří jsou důstojníky v činné službě,“.
2.
V § 2 se v odstavci 2 slovo „dvanácti“ nahrazuje slovem „sedmi“.
3.
§ 4 včetně nadpisu zní:
㤠4
Platový tarif
(1)
Prokurátorovi a vyšetřovateli přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, a to
při délce
započitatelné
praxe| v platové třídě
---|---
10| 11| 12
1.| do ukončení
5\\. roku praxe| 10 500| 11 500| 12 500
2.| od počátku
6\\. roku praxe| 12 000| 13 000| 13 500
3.| od počátku
9\\. roku praxe| 13 500| 14 000| 14 500
4.| od počátku
12\\. roku praxe| 14 500| 15 000| 15 500
5.| od počátku
15\\. roku praxe| 15 500| 16 000| 16 500
6.| od počátku
18\\. roku praxe| 16 200| 17 000| 17 500
7.| od počátku
21\\. roku praxe| 16 600| 18 000| 18 500 Kč měsíčně.
(2)
Právnímu čekateli přísluší platový tarif stanovený pro první platový stupeň osmé platové třídy ve výši 6500 Kč měsíčně. Od počátku sedmého měsíce praxe přísluší právnímu čekateli platový tarif stanovený pro druhý platový stupeň osmé platové třídy ve výši 7000 Kč měsíčně. Právnímu čekateli, který prokáže dobu právní praxe v trvání nejméně jednoho roku, přísluší platový tarif stanovený pro druhý platový stupeň osmé platové třídy.“.
Čl. II
Plat podle tohoto nařízení se poskytne poprvé za měsíc květen 1993.
Čl. III
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda vlády:
Klaus v. r.
Ministr práce a sociálních věcí:
Vodička v. r. |
Zákon č. 157/1993 Sb. | Zákon č. 157/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 96/1993 Sb., zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., a zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů
Vyhlášeno 1. 6. 1993, datum účinnosti 1. 6. 1993, částka 41/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 96/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. III - Zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, se doplňuje takto:
* Čl. IV - 1. Ustanovení tohoto zákona se použijí poprvé pro zdaňovací období 1993 s výjimkou ustanovení, podle nichž se daň stanoví zvláštní sazbou a vybírá se srážkou podle zvláštního předpisu,*) která se použijí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a ustanovení čl
* Čl. V - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. VI
Aktuální znění od 1. 1. 2011 (281/2009 Sb.)
157
ZÁKON
ze dne 19. května 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 96/1993 Sb., zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., a zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 96/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 se doplňuje nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Poplatníci s bydlištěm v zahraničí, kteří byli zahraničním subjektem vysláni jako odborníci (experti) se specifickými znalostmi za účelem poskytnutí odborné pomoci právnickým osobám se sídlem v tuzemsku a zdržují se v tuzemsku jen za účelem této odborné pomoci, jsou považováni za poplatníky s daňovou povinností vztahující se pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky.“.
2.
Dosavadní text § 4 se označuje jako odstavec 1.
Doplňuje se nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Osvobození příjmů uvedených v odstavci 1 písm. e) se nepoužije, pokud se poplatník tohoto osvobození vzdá oznámením správci daně, a to nejpozději ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, v němž byly tyto zdroje a zařízení uvedeny do provozu. Osvobození se nepoužije ani v případě převedení vlastnických práv k těmto zdrojům a zařízením na dalšího vlastníka.“.
3.
V § 5 odst. 4 se v první větě slova „nejdéle 15 dnů před začátkem nebo nejdéle 15 dnů po skončení“ nahrazují slovy „v době 15 dnů před začátkem nebo v době 15 dnů po skončení“.
Za první větu se vkládá nová věta, která zní: „Jedná-li se prokazatelně o příjmy, které hospodářsky patří jak do uplynulého zdaňovacího období, tak do následujícího zdaňovacího období, považují se za příjmy toho zdaňovacího období, ke kterému je poplatník přiřadí.“.
4.
§ 6 odst. 2 zní:
„(2)
Poplatník s příjmy ze závislé činnosti a z funkčních požitků je dále označen jako „zaměstnanec“, plátce příjmu jako „zaměstnavatel“.“.
5.
§ 6 odst. 4 včetně poznámky pod čarou zní:
„(4)
Příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky jsou po snížení podle odstavce 12 písm. a) samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36), jedná-li se o
a)
příjmy podle odstavce 1 písm. a) na základě právních vztahů uzavřených mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem na dobu nepřesahující v úhrnu pět kalendářních dnů v kalendářním měsíci a jejichž úhrnná výše nepřesáhne v kalendářním měsíci částku 3000 Kč,
b)
příjmy podle odstavce 1 písm. a) a podle odstavce 9, jejichž úhrnná výše nepřesáhne v kalendářním měsíci částku 1000 Kč, jestliže jde o příjmy plynoucí zaměstnanci od zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec neuplatňuje nezdanitelné částky ze základu daně a částku na částečnou úhradu dopravních a cestovních nákladů pro výpočet daňových záloh podle zvláštního předpisu.4b)
To neplatí v případech, kdy jde o příjmy plynoucí zaměstnanci od zaměstnavatele, s nímž má současně uzavřen další pracovněprávní vztah.
4b)
§ 87 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb. a zákona č. 96/1993 Sb.“.
6.
V § 6 odst. 8 se doplňují nová písmena ch) a i) a poznámka pod čarou, které znějí:
„ch)
příjmy ze závislé činnosti plynoucí poplatníkům uvedeným v § 2 odst. 3 od zaměstnavatelů se sídlem nebo bydlištěm v cizině, nejde-li o příjmy z činností vykonávaných ve stálé provozovně (§ 22 odst. 2),
i)
hodnota nepeněžních darů poskytovaných z fondu kulturních a sociálních potřeb podle příslušného předpisu,6a) u zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, hodnota nepeněžních darů poskytovaných za obdobných podmínek ze sociálních fondů nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, a to až do úhrnné výše 2000 Kč ročně u každého zaměstnance.
6a)
Vyhláška č. 210/1989 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb.“.
7.
§ 6 odst. 10 zní:
„(10)
Za funkční požitek se nepovažují a předmětem daně nejsou náhrady výdajů poskytované v souvislosti s výkonem funkce, na které vzniká nárok podle zvláštních předpisů, s výjimkou náhrady ušlého příjmu.“.
8.
§ 6 odst. 12 písm. b) zní:
„b)
částku 200 Kč za každý kalendářní měsíc výkonu práce na částečnou úhradu nákladů zaměstnance na cesty do práce a zpět, vykonává-li zaměstnanec pro zaměstnavatele práci ve více než pěti kalendářních dnech v kalendářním měsíci a nejde-li o zaměstnance, jejichž dohodnuté nebo sjednané pravidelné pracoviště má popisné číslo shodné s místem bydliště,“.
9.
V § 6 odst. 12 se doplňuje písmeno c), které zní:
„c)
30 % z příjmů ze závislé činnosti u poplatníků uvedených v § 2 odst. 5.“.
10.
V § 7 odst. 7 se před slova „ve výši“ vkládají slova „s výjimkou uvedenou v § 12 odst. 1“.
11.
V § 7 odst. 7 písm. c) se „30 %“ nahrazuje „25 %“.
12.
V § 7 odst. 8 se na konci poslední věty tečka nahrazuje čárkou a připojuje se text, který zní: „kromě povinného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, které může poplatník uplatnit navíc v prokázané výši.“.
13.
V § 9 odst. 4 se za slovo „vynaložené“ vkládají slova „na dosažení, zajištění a udržení příjmů“.
14.
V § 9 se doplňuje nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Uplatní-li poplatník výdaje podle odstavce 4, jsou v částkách výdajů zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů z pronájmu podle § 9.“.
15.
V § 10 se vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Příjmy podle odstavce 1, plynoucí manželům z bezpodílového spoluvlastnictví, se zdaňují u jednoho z nich.“.
Dosavadní odstavce 2 až 9 se označují jako odstavce 3 až 10.
16.
V § 12 odst. 1 se za poslední větu připojuje tato věta: „Pokud nejsou příjmy a výdaje rozděleny mezi účastníky sdružení rovným dílem, mohou účastníci sdružení uplatnit výdaje na ně připadající pouze v prokázané výši.“.
17.
V § 15 odst. 8 za slovem „školství“ se vkládají slova „, na policii České republiky“.
18.
§ 18 zní:
㤠18
Předmět daně
(1)
Předmětem daně jsou příjmy (výnosy) z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem (dále jen „příjmy“), není-li dále stanoveno jinak.
(2)
Předmětem daně nejsou příjmy získané nabytím akcií podle zvláštního zákona,1) zděděním nebo darováním nemovitosti nebo movité věci, popřípadě majetková práva s výjimkou z nich plynoucích příjmů.
(3)
U poplatníků, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání,17) jsou předmětem daně příjmy z činností, kterými dosahují zisku nebo kterými lze zisku dosáhnout, příjmy, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou (§ 36), příjmy z nájemného, dále příjmy z reklam a příjmy z členských příspěvků s výjimkou příspěvků osvobozených od daně [§ 19 písm. a)].
(4)
Za poplatníky podle odstavce 3 se považují zejména zájmová sdružení právnických osob, pokud mají tato sdružení právní subjektivitu, občanská sdružení včetně odborových organizací, politické strany a politická hnutí, státem uznané církve a náboženské společnosti, nadace, obce, rozpočtové a příspěvkové organizace, státní fondy, fondy zdravotnictví, fondy sociální a fond zaměstnanosti.
(5)
U fondu národního majetku18) jsou předmětem daně pouze příjmy, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou (§ 36).“.
19.
V § 19 písm. a) se za slova „právnických osob“ vkládají slova, která včetně poznámky pod čarou znějí: „profesními komorami s nepovinným členstvím18a)“.
18a)
Např. zákon ČNR č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, ve znění zákona č. 121/1993 Sb.“.
20.
§ 19 písm. b) včetně poznámky pod čarou zní:
„b)
příjmy poplatníků uvedených v § 18 odst. 3, plynoucí z takové činnosti, která je jejich posláním a nemůže být předmětem soutěže s jinými osobami, příjmy přijaté od subjektů se sídlem nebo bydlištěm mimo území České republiky za jejich vlastní reklamy, pokud nejsou poskytnuty prostřednictvím stálé provozovny (§ 22 odst. 2) a příjmy z doplňkové činnosti v rozsahu uvedeném v prováděcím předpise; u rozpočtových a příspěvkových organizací dále příjmy z činností vymezených zřizovatelem ve zřizovací listině k plnění jejich základního účelu18b) a dále příjmy z pronájmů, které jsou zohledněny ve vztahu k rozpočtu zřizovatele.
18b)
Zákon ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů.“.
21.
V § 19 písm. c) se vypouští slovo „pravidelné“.
22.
§ 19 písm. d) zní:
„d)
příjmy bytových družstev z nájemného za družstevní byty a družstevní garáže a z úhrad za plnění poskytovaná s jejich užíváním,“.
23.
V § 19 se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena h) a ch), která včetně poznámky pod čarou znějí:
„h)
příjmy plynoucí z odpisu závazků při vyrovnání provedeném podle zvláštního zákona,19a)
ch)
hospodářský výsledek (zisk nebo ztráta) plynoucí ze zpeněžení konkursní podstaty,19a)
19a)
Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.“.
24.
Dosavadní text § 19 se označuje jako odstavec 1 a připojuje se nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Osvobození příjmů uvedených v odstavci 1 písm. e) se nepoužije, pokud se poplatník tohoto osvobození vzdá oznámením u správce daně, a to nejpozději ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, v němž byly tyto zdroje a zařízení uvedeny do provozu. Osvobození se nepoužije ani v případě převedení vlastnických práv k těmto zdrojům a zařízením na dalšího vlastníka.“.
25.
§ 20 odst. 2 včetně poznámek pod čarou zní:
„(2)
U poplatníků, u nichž dochází ke zrušení s likvidací, je základem daně v průběhu likvidace i po jejím ukončení hospodářský výsledek nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji z likvidace obchodního jmění19b) poplatníka, upravený podle § 23. Součástí tohoto hospodářského výsledku je i odpis opravné položky20) k úplatně nabytému majetku; aktivní opravná položka k úplatně nabytému majetku se odepisuje při zahájení likvidace a pasivní položka při ukončení likvidace, s výjimkou poměrné části opravné položky vztahující se k hmotnému majetku a nehmotnému majetku, o jejichž hodnotu se upravuje zůstatková cena podle § 24 odst. 2 písm. b).“.
19b)
§ 6 odst. 2 obchodního zákoníku.
20)
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
Směrnice k účtové osnově a Zásady jednoduchého účetnictví, vyhlašované ve Sbírce zákonů.“.
26.
§ 20 odst. 3 zní:
„(3)
U investiční společnosti vytvářející podílové fondy16) se základ daně stanoví samostatně za investiční společnost a odděleně za jednotlivé podílové fondy.“.
27.
V § 20 odst. 4 se za slovo „školství“ doplňují slova „na policii České republiky“.
28.
V § 20 se vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Příjmy plynoucí poplatníkům účtujícím v soustavě jednoduchého účetnictví, v době 15 dnů před začátkem nebo v době 15 dnů po skončení zdaňovacího období, ke kterému hospodářsky patří, se považují za příjmy plynoucí v tomto zdaňovacím období. Jedná-li se prokazatelně o příjmy, které hospodářsky patří jak do uplynulého zdaňovacího období, tak i do následujícího zdaňovacího období, považují se za příjmy toho zdaňovacího období, ke kterému je poplatník přiřadí. Při posuzování výdajů se postupuje obdobně.“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6.
29.
V § 21 se vypouštějí slova „a z likvidačního zůstatku (§ 20 odst. 2)“.
30.
V § 22 odst. 1 písm. d) se v úvodní větě za slova „na území České republiky“ doplňují slova „a od stálých provozoven poplatníků se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí“.
31.
V § 22 odst. 1 písm. d) bodu 1 se za slovo „plánů“ doplňují slova „počítačových programů (software)“.
32.
V § 22 odst. 1 písm. d) bodu 4 se na konci čárka nahrazuje středníkem a připojuje se tato věta: „za podíly na zisku se pro účely tohoto zákona považuje i zjištěný rozdíl mezi sjednanou cenou a cenou obvyklou na trhu (§ 23 odst. 7) a dále úroky, které se neuznávají jako výdaj (náklad) podle § 25 písm. w),“.
33.
V § 22 odst. 1 písm. d) se na konci nahrazuje tečka čárkou a doplňuje se bod 9, který zní:
„9.
podíly společníků veřejných obchodních společností a podíly komplementářů komanditních společností.“.
34.
V § 22 odst. 2 se v první větě za slova „nebo pronajaté“ vkládají slova „či pronajímané“.
35.
V § 23 odst. 3 se v první větě za slova „v nesprávné výši,“ vkládají slova „o částky odečtené od základu daně podle § 34 odst. 3 při nedodržení stanovených podmínek“.
36.
§ 23 odst. 4 zní:
„(4)
Do základu daně podle odstavce 1 se nezahrnují
a)
příjmy, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou (§ 36),
b)
zisk (ztráta) z prodeje dlužných cenných papírů, s výjimkou směnek, mezi držiteli před lhůtou splatnosti,
c)
příjmy z nákupu vlastních akcií pod jmenovitou hodnotu při následném snížení základního jmění,
d)
částky, které již byly u téhož poplatníka zdaněny podle tohoto zákona.“.
37.
§ 23 odst. 8 zní:
„(8)
U poplatníků, u nichž dochází k ukončení podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti (§ 7), ke zrušení s likvidací nebo ke zrušení bez likvidace, se základ daně podle předchozích odstavců za zdaňovací období předcházející dni zahájení likvidace nebo zrušení upraví,
a)
pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, o zůstatky vytvořených rezerv, výnosů příštích období, výdajů příštích období, příjmů příštích období a nákladů příštích období,
b)
pokud účtují v soustavě jednoduchého účetnictví, o výši pohledávek a závazků, o cenu nespotřebovaných zásob, o zůstatky vytvořených rezerv, o částky časově rozlišeného nájemného podle § 24 odst. 2 písm. h) a o částky příjmů a výdajů, které hospodářsky patří do následujícího zdaňovacího období podle § 5 odst. 4 a § 20 odst. 5. U fyzických osob se do základu daně zahrne při dalším prodeji nespotřebovaných zásob již zahrnutých do základu daně pouze rozdíl, o který převyšuje cena, za kterou byly nespotřebované zásoby prodány, cenu nespotřebovaných zásob zahrnutých do základu daně.“.
38.
V § 24 odst. 2 písm. b) se za slova „nehmotného majetku“ doplňují slova „upravená o poměrnou část zůstatkové hodnoty opravné položky k úplatně nabytému majetku,20) a to“.
39.
§ 24 odst. 2 písm. f) včetně poznámky pod čarou zní:
„f)
pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění hrazené veřejnou obchodní společnosti za společníky této společnosti, komanditní společností za komplementáře a zaměstnavatelem podle zvláštních předpisů21) a výdaje na sociální dávky poskytované místo dávek povinného pojištění,
21)
Zákon ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.“.
40.
V § 24 odst. 2 písm. h) zní:
„h)
nájemné včetně nájemného u finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci, avšak u poplatníků účtujících v soustavě jednoduchého účetnictví v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období, a to bez ohledu na den platby; poprvé lze nájemné uplatnit v roce, ve kterém byla platba nájemného uskutečněna.“.
41.
V § 24 odst. 2 písm. k) bodu 2 se slova „ve výši náhrady za spotřebované pohonné hmoty“ nahrazují slovy „ve výši stanovené v odstavci 6“.
42.
V § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zní:
„3.
na dopravu motorovým vozidlem poplatníka nezahrnutým v majetku poplatníka s výjimkou pronájmu ve výši sazby základní náhrady a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty; u nákladních automobilů a autobusů se použije sazba základní náhrady pro osobní silniční motorová vozidla zvýšená na dvojnásobek,“.
43.
V § 24 odst. 2 se na konci písmene p) nahrazuje tečka čárkou a připojují se písmena r), s) a t), která znějí:
„r)
úhrn cen pořízení majetkových cenných papírů za zdaňovací období v případě jejich prodeje,
s)
u poplatníků účtujících v soustavě podvojného účetnictví hodnota pohledávek do výše příjmů z jejich prodeje,
t)
výdaj (náklad) na pořízení hmotného majetku vyloučeného z odpisování (§ 27) a pozemku v případě jeho prodeje.“.
44.
V § 24 odst. 4 úvodní věta zní: „Nájemné u finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci se uznává do výdajů (nákladů) za podmínky, že“.
45.
V § 24 odst. 4 písm. a) se slovo „může“ nahrazuje slovem „musí“.
46.
V § 24 se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6)
Výdaje (náklady) podle odstavce 2 písm. k) bodu 2 se stanoví buď
a)
v prokázané výši za nakoupené pohonné hmoty, nejvýše však ve výši náhrady výdajů5) za spotřebované pohonné hmoty zvýšené u
1.
osobních automobilů o 20 %,
2.
nákladních automobilů a autobusů o 25 % nebo o 30 % při jízdě s přívěsem, nebo
b)
ve výši náhrady výdajů5) za spotřebované hmoty zvýšené o
1.
15 % za km ujeté při rozvozu zboží (věcí) a poskytování služeb se zastávkami na krátkých vzdálenostech a při provozu taxislužby a autoškol,
2.
5 % za km ujeté ve městě nad 100 tisíc obyvatel podle posledního sčítání lidu,
3.
5 % za km ujeté v měsících lednu, únoru, listopadu a prosinci.
Při splnění výše uvedených podmínek se procenta zvýšení uvedená v písmenu b) v bodech 1 až 3 sčítají. Zvolený způsob se uplatní u všech motorových vozidel v majetku poplatníka a pronájmu a nelze jej v průběhu zdaňovacího období měnit.“.
47.
V § 25 písm. c) se na konci doplňují slova „s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. r),“.
48.
V § 25 písm. v) zní:
„v)
tvorbu opravných položek na vrub nákladů,20)“.
49.
V § 25 písm. w) zní:
„w)
úroky placené z úvěrů a půjček poskytnutých subjekty, které se zúčastní přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole či jmění příjemce úvěru nebo půjčky, a to ve výši úroků z částky, o kterou úhrn půjček a úvěrů takto poskytnutých přesahuje v průběhu zdaňovacího období čtyřnásobek výše vlastního jmění a u bankovních a pojišťovacích společností šestinásobek vlastního jmění. V případě úvěrů od subjektů, které se neúčastní na vedení, kontrole či jmění příjemce úvěru nebo půjčky, desetinásobek výše vlastního jmění. Účastí na kontrole či jmění se rozumí vlastnictví více než 25 % podílů na základním jmění nebo podílů s hlasovacím právem.“.
50.
V § 26 odst. 1 se za slovo „podle“ doplňují slova „§ 30,“.
51.
V § 26 odst. 2 se slova „soubory předmětů, které mají samostatné technicko-ekonomické určení“ nahrazují slovy „soubory movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením“.
52.
V § 26 odst. 4 se slovo „náklady.20)“ nahrazuje slovy „výdaje vyšší než 20 000 Kč.“.
53.
§ 26 odst. 5 včetně poznámky pod čarou zní:
„(5)
Odpisováním se pro účely tohoto zákona rozumí zahrnování odpisů z hmotného majetku a nehmotného majetku evidovaného v majetku poplatníka k 31. prosinci běžného roku, který se vztahuje k zajištění zdanitelného příjmu, do výdajů (nákladů) k zajištění tohoto příjmu. Právní nástupce poplatníka zrušeného bez provedení likvidace může u majetku evidovaného k 31. prosinci běžného roku uplatnit odpis ve výši jedné poloviny z vypočteného ročního odpisu za zdaňovací období. Při vyřazení hmotného majetku a nehmotného majetku v důsledku prodeje před 31. prosincem běžného roku, evidovaného v majetku poplatníka k 1. lednu běžného roku, lze uplatnit odpis ve výši jedné poloviny z vypočteného ročního odpisu za zdaňovací období s výjimkou poplatníků postupujících podle § 30 odst. 4. Obdobně lze postupovat i v případech, kdy dojde v průběhu zdaňovacího období k převodu majetku státu podle zvláštních předpisů,29a) ke zrušení bez likvidace a ke vstupu do likvidace.
29a)
Zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.“.
54.
V § 27 úvodní věta zní: „Hmotný majetek a nehmotný majetek vyloučený z odpisování:“.
55.
V § 27 písm. a) zní:
„a)
bezúplatně převedený majetek podle smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci, pokud výdaje (náklady) související s jeho pořízením nepřevýší 10 000 Kč,“.
56.
V § 27 se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní:
„i)
nehmotný majetek vložený společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva do základního jmění, pokud byl pořízen bezúplatně (např. obchodní značka, know-how apod.).“.
57.
V § 28 odst. 1 se slovo „vlastník“ nahrazuje slovy „poplatník, který má k tomuto majetku vlastnické právo nebo právo hospodaření (dále jen „vlastník“),“.
58.
V § 29 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Součástí vstupní ceny podle písmen a) až c) je i technické zhodnocení provedené v prvním roce odpisování.“.
59.
V § 29 odst. 3 se za slova „vstupní cenu“ vkládají slova „s výjimkou uvedenou v odstavci 1“.
60.
V § 30 odst. 1 se za tabulkou připojuje tato věta: „Hmotný majetek a nehmotný majetek, který nelze zařadit do odpisových skupin podle přílohy k zákonu s výjimkou uvedenou v odstavcích 5 a 6, se pro účely odpisování zařadí do odpisové skupiny 2.“.
61.
§ 30 odst. 4 zní:
„(4)
Pronajímané věci u finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci lze s výjimkou nemovitostí odepsat až do 90 % vstupní ceny rovnoměrně po dobu trvání pronájmu za předpokladu, že doba pronájmu trvá alespoň 40 % doby odpisování stanovené v odstavci 1, nejméně však tři roky. Při prodloužení doby pronájmu nad 40 % doby odpisování je možno odepsat za každé jedno procento doby odpisování další jedno procento vstupní ceny nad 90 % až do 100 % vstupní ceny. Při stanovení způsobu odpisování se nepoužije ustanovení § 31 a 32.“.
62.
V § 30 se připojují odstavce 5 a 6, které včetně poznámky pod čarou znějí:
„(5)
Roční odpis otvírek nových lomů, pískoven, hlinišť a technické rekultivace, pokud tyto nejsou součástí hmotného majetku, do jehož vstupní ceny jsou zahrnuty, dočasných staveb31a) a důlních děl, se stanoví jako podíl vstupní ceny a stanovené doby trvání. Obdobně se odpisuje hmotný majetek, jehož životnost nebo doba trvání je stanovena v letech obecně závazným předpisem.
(6)
U forem, modelů a šablon (obor 411 8, 416, 535 4) se roční odpis stanoví jako podíl vstupní ceny a stanovené doby použitelnosti nebo stanoveného počtu vyrobených odlitků nebo výlisků.
31a)
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a předpisy jej provádějící.“.
63.
V § 34 odst. 1 se připojuje tato věta: „Toto ustanovení se nevztahuje na podílové fondy a investiční fondy.16)“.
64.
V § 34 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3, 4 a 5, které znějí:
„(3)
Od základu daně lze dále odečíst 10 % vstupní ceny hmotného majetku pořízeného úplatně nebo ve vlastní režii ve zdaňovacím období, jde-li o hmotný majetek zatříděný podle přílohy k tomuto zákonu v položkách 3 až 6 a v položce 9, za podmínky, že doba mezi nabytím a prodejem bude činit nejméně tři roky.
(4)
Odečet podle odstavce 3 nelze uplatnit u
a)
motocyklů, osobních automobilů a letadel,
b)
hmotného majetku umístěného v zahraničí nebo používaného více jak 183 dnů v příslušném zdaňovacím období v zahraničí,
c)
pronajímaného hmotného majetku.
(5)
Nárok na odpočet 10 % vstupní ceny hmotného majetku podle odstavce 3 má též plátce, který provozuje osobní dopravu osobními automobily na základě vydané koncese.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 6.
65.
§ 36 odst. 1 písm. c) zní:
„c)
1 % z nájemného u finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci.“.
66.
§ 36 odst. 2 až 4 znějí:
„(2)
Zvláštní sazba daně z příjmů plynoucích ze zdrojů na území České republiky pro poplatníky uvedené v § 2 a 17, pokud není v odstavci 1 stanoveno jinak, činí
a)
25 %, a to
1.
z úrokového či dividendového příjmu z akcií, zatímních listů, podílových listů, dluhopisů, vkladních listů a vkladů jim na roveň postavených, kupónů a investičních kupónů, s výjimkou uvedenou v písmenu c),
2.
z podílů na zisku u účastí na společnostech s ručením omezeným, z účastí komanditistů na komanditních společnostech,
3.
z podílů na zisku a obdobného plnění z členství v družstvech,
4.
z podílů na zisku tichého společníka,
5.
z vypořádacího podílu při zániku účasti společníka v obchodní společnosti nebo členství v družstvu s výjimkou uvedenou v písmenu c),
6.
z podílů na likvidačním zůstatku při likvidaci obchodní společnosti nebo družstva. U poplatníků uvedených v § 17 se základ daně tvořený příjmy uvedenými v bodech 5 a 6 snižuje o vklad společníka, členský vklad nebo nabývací cenu podílu,
7.
z výnosů z vkladů na vkladních listech a z vkladů jim na roveň postavených,
8.
z úroků, výher a jiných výnosů z vkladů na vkladních knížkách a z úroků z peněžních prostředků na vkladových účtech plynoucích poplatníkům uvedeným v § 17,
9.
z podílu na zisku ve smyslu § 22 odst. 1 písm. d) bodu 4.
Úrokovým či dividendovým příjmem se pro účely tohoto zákona rozumějí výnosy z držby cenných papírů v peněžním plnění, zejména ve formě pevné či proměnlivé úrokové sazby, dividendy, amortizace diskontu apod. Za podíly na zisku podle bodů 2 a 3 se pro účely tohoto zákona považují i částky použité ze zisku po zdanění na zvýšení vkladu společníka nebo členského vkladu.
b)
20 % z cen veřejných soutěží a ze sportovních soutěží (§ 10 odst. 8), z odměn členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob (§ 6 odst. 6) a z úroků a jiných výnosů vkladů přijímaných zaměstnavatelem od svých zaměstnanců (§ 8 odst. 6),
c)
15 % z příjmů plynoucích fyzickým osobám z úroků, výher a jiných výnosů z vkladů na vkladních knížkách, z úroků peněžních prostředků na vkladových účtech, z úroků z vkladů na běžných účtech, které podle podmínek banky nejsou určeny k podnikání (sporožirové účty, devizové účty apod.) a z příjmů uvedených v § 8 odst. 1 písm. d), v § 10 odst. 1 písm. h) a z vypláceného podílu při zániku členství v družstvu v rámci transformace družstev podle zvláštního předpisu,13)
d)
10 % z příjmů autorů za příspěvek do novin, časopisů, rozhlasu nebo televize (§ 7 odst. 6) a z příjmů z právního vztahu podle § 6 odst. 4.
(3)
Zvláštní sazba daně z příjmů činí 25 % u podílových a investičních fondů,16) z rozdílu mezi příjmy a výdaji vztahujícími se k prodeji cenných papírů uvedenými v odstavci 2 písm. a) bodu 1, ve zdaňovacím období. Za výdaje vztahující se k prodeji cenných papírů se považuje cena pořízení prodaných cenných papírů a poměrná část ostatních výdajů fondu ve zdaňovacím období vymezená v prováděcím předpise.
(4)
Základ daně pro zvláštní sazbu daně, který tvoří příjmy uvedené v odstavcích 1, 2 a 3, je pouze příjem, pokud v tomto zákoně není stanoveno jinak. Základ daně se zaokrouhluje na celé koruny dolů. V případě devizových účtů a vkladních listů znějících na cizí měnu se základ daně stanoví v cizí měně, a to bez zaokrouhlení.“.
67.
V § 36 se připojuje odstavec 5, který zní:
„(5)
Pokud plynou výnosy z cenných papírů příjemci od podílových fondů, prostřednictvím investičních společností a od investičních fondů,16) je základem pro zvláštní sazbu daně, uvedenou v odstavci 2 písm. a), vyplácený výnos z cenných papírů, snížený o příjmy přijaté podílovými fondy, prostřednictvím investičních společností, a investičními fondy, z nichž byla daň vybrána zvláštní sazbou podle odstavce 2 a odstavce 3.“.
68.
§ 38 zní:
㤠38
(1)
Pro daňové účely s výjimkou uvedenou v odstavci 2 se používají kursy devizového trhu vyhlášené Českou národní bankou (devizy, valuty) uplatňované v účetnictví20) poplatníků; pokud poplatník není účetní jednotkou20) používají se tyto kursy:
a)
u poplatníků s nabídkovou povinností35) kurs „nákup“ nebo „prodej“ v okamžiku zúčtování s bankou,
b)
u poplatníků bez nabídkové povinnosti35) kurs „střed“ vyhlášený Českou národní bankou poslední kalendářní den předchozího měsíce.
(2)
Při přepočtu daně z příjmů z úroků na devizových účtech a vkladních listech znějících na cizí měnu, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou podle § 36 odst. 2, se použije kurs „střed“ vyhlášený Českou národní bankou (valuty, devizy) ke dni připsání úroků ve prospěch poplatníka. Takto vypočtená daň se nezaokrouhluje.“.
69.
V § 39 se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní:
„f)
stanovit pro účely tohoto zákona obecně závazným právním předpisem důsledky z přechodu účtování ze soustavy jednoduchého účetnictví do soustavy podvojného účetnictví a naopak.“.
70.
V § 40 odst. 3 se na konci věty tečka nahrazuje středníkem a doplňuje se text, který zní: „dojde-li při provozu malých vodních elektráren k překročení hranice 200 tisíc kWh vyrobené energie ročně, jsou předmětem daně pouze příjmy z energie vyrobené nad tento limit.“.
71.
V § 40 odst. 4 se za slova „§ 36 odst. 2“ vkládají slova „písm. a) bod 8“.
72.
V § 40 odst. 5 se na konci poslední věty doplňují slova „s výjimkou základních prostředků, jejichž zůstatková cena je nižší než 10 000 Kč a zahrne se přímo do výdajů (nákladů)“.
73.
V § 40 odst. 8 se slova „ u nichž bylo sjednáno právo koupě najaté věci“ nahrazují slovy „o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci, které byly sjednány“.
74.
V § 40 odst. 11 se slova „ u nichž bylo sjednáno právo koupě najaté věci“ nahrazují slovy „o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci, které byly sjednány“.
75.
V § 40 se doplňují odstavce 12 až 19, které znějí:
„(12)
Důlní díla provozovaná před 1. lednem 1993 lze odpisovat jako celý soubor jednotnou roční sazbou ve výši 4 % ze vstupní ceny souboru.
(13)
Ustanovení § 25 písm. w) se nepoužije pro zdaňovací období roku 1993.
(14)
Pro zdaňovací období 1993 příjmy plynoucí poplatníkovi neúčtujícímu v soustavě podvojného účetnictví nejdéle do 15 dnů po skončení roku 1992, které hospodářsky souvisí s předchozím zdaňovacím obdobím, se považují za příjmy zdaňovacího období 1993. Při posuzování výdajů se postupuje obdobně.
(15)
Za částky, které již byly u téhož poplatníka zdaněny podle tohoto zákona [§ 23 odst. 3 písm. c)], se pro zdaňovací období roku 1993 považují i částky zdaňované podle předpisů platných do konce roku 1992.
(16)
Pro výnosy z vkladů na vkladních listech a z vkladů jim na roveň postavených, uskutečněných před nabytím účinnosti tohoto zákona, se použijí dosavadní předpisy.
(17)
Podnikatelská odměna podle § 7 odst. 2 a 3 zákona č. 389/1990 Sb., o dani z příjmu obyvatelstva, ve znění zákona č. 578/1991 Sb., zaúčtovaná jako náklad v roce 1992 a vyplacená v roce 1993 je příjmem podle § 10.
(18)
Náhrada za ztrátu na výdělku náležející podle zákoníku práce za období před 1. lednem 1993, která je vyplacena po tomto datu, je osvobozena od této daně.
(19)
Ustanovení § 25 písm. k) se nepoužije pro podnikové bytové hospodářství do doby zrušení regulace cen nájemného.“.
76.
V položce 3 přílohy k zákonu se číslo odpisové skupiny „4“ nahrazuje číslem odpisové skupiny „3“.
77.
V položce 3 přílohy k zákonu se text v písmenu a) „stroje a zařízení přenosné a pojízdné 3“ nahrazuje těmito slovy:
„a) zařízení chladicí a mrazicí (obor 432)| 2“.
---|---
Připojuje se písmeno c), které zní:
„c) zařízení pro úpravu vod o kapacitě
do 2000 ekvivalentních obyvatel (obor 436)| 2“.
---|---
78.
V položce 4 přílohy k zákonu se text v písmenu a) „nářadí ruční mechanizované (obor 414)“ nahrazuje slovy:
„a) nástroje řezné, střižné a tvářecí normalizované a nářadí a nástroje zeměvrtné (obor 411 s výjimkou 411 8)
nářadí upínací běžné (obor 412)
nářadí řemeslnické (obor 413)
nářadí ruční mechanizované (obor 414)
nářadí upínací, řezné a ruční, měřidla a nástroje tvářecí, nenormalizované a nástroje diamantové (obor 415)
prostředky a nástroje brousicí (obor 421) | 1“.
---|---
79.
Položka 5 přílohy k zákonu zní:
„(5) Přístroje a zvláštní technická zařízení (Třída 5)| 2
---|---
z toho:|
a) zařízení návěstní a zabezpečovací (obor 404)
s výjimkou výrobků pro zabezpečovací zařízení
k ostraze elektromechanické a elektronické
(obor 404 6)| 3
b) přístroje měřící elektronické a mikroskopy elektronové
(obor 391)| 1
c) zařízení reprografická (obor 401)| 1
d) stroje, přístroje a zařízení kancelářská
(obor 402)| 1
e) stroje na zpracování dat (obor 403)| 1“.
80.
Položka 7 přílohy k zákonu zní:
„(7) Inventář (Třída 7)| 2
---|---
z toho: |
a) výrobky ortopedické a protetické, výrobky
oční optiky a ochranné pomůcky (obor 793)| 1
b) výrobky ozdobnické (obor 746)| 1“.
81.
V poznámce*) pod čarou přílohy k zákonu se za slovo „postupuje“ vkládá slovo „zejména“.
82.
V položce 9 přílohy zákona se odpisová skupina „3“ nahrazuje odpisovou skupinou „2“.
83.
V položce 11 přílohy k zákonu se slovo „pořízenému“ nahrazuje slovem „nabytému“.
84.
V poznámce **) pod čarou přílohy k zákonu se na konci věty doplňují slova „a předpisy jej provádějící“.
85.
Položky 12, 13, 14 a 16 se vypouštějí a dosavadní položka 15 se označuje jako položka 12.
Čl. III
Zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, se doplňuje takto:
V § 8 se připojuje nový odstavec 4, který zní:
„(4)
V případě, že jde o pohledávky za zahraničními dlužníky, majícími sídlo ve státě, ve kterém neexistuje právní norma odpovídající zákonu o konkursu a vyrovnání, a jde o pohledávky vzniklé po 1. 1. 1991, může poplatník daně z příjmů vytvořit rezervu až do výše těchto pohledávek, avšak jen za předpokladu, že jde o pohledávky zajištěné (bankovní zárukou, dokumentárním inkasem, akreditivem apod.), vymáhané u zahraničních soudů, a doba od jejich sjednané splatnosti převýšila období jednoho roku. V tomto případě se rezerva čerpá na úhradu nesplacené části pohledávek nebo na jejich odpis podle výsledku jejich vymáhání.“.
Čl. IV
1.
Ustanovení tohoto zákona se použijí poprvé pro zdaňovací období 1993 s výjimkou ustanovení, podle nichž se daň stanoví zvláštní sazbou a vybírá se srážkou podle zvláštního předpisu,*) která se použijí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a ustanovení článku I bodů 5 a 8, která se použijí počínaje kalendářním měsícem, v němž tento zákon nabyl účinnosti. Poplatníci uvedení v článku II bodu 13 tohoto zákona platí za 1. pololetí 1993 zálohu na daň sníženou o zálohu na daň zaplacenou za 1. čtvrtletí roku 1993.
2.
Ustanovení o zdanění příjmů z reklam a pronájmů organizací uvedených v § 18 odst. 3 podle čl. I bodu 18 tohoto zákona platí pro příjmy dosažené po nabytí účinnosti tohoto zákona.
Poznámka *) pod čarou zní:
„*)
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.“.
Čl. V
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Vyhláška České národní banky č. 158/1993 Sb. | Vyhláška České národní banky č. 158/1993 Sb.
Vyhláška České národní banky o vydání bankovek po 100 Kč, ukončení platnosti bankovek po 100 Kčs opatřených kolkem a jejich výměně
Vyhlášeno 1. 6. 1993, datum účinnosti 1. 6. 1993, částka 41/1993
* § 1 - Dnem 30. června 1993 se vydávají do oběhu bankovky po 100 Kč vzoru 1993 (dále jen „bankovka“).
* § 2 - (1) Bankovka je 69 mm široká a 140 mm dlouhá. Přípustná tolerance v její šířce a délce je ± 1,5 mm. Bankovka je vytištěna na přírodně zbarveném papíru s lokálním stupňovitým vodoznakem a ochranným okénkovým proužkem.
* § 3 - (1) Na líci bankovky je v pravé části tiskového obrazce portrét českého krále Karla IV. Je vytištěn tiskem z hloubky v barvě zelené ve dvou odstínech. Jméno „KAREL IV.“ je umístěno nahoře vpravo od portrétu. Je vytištěno rovněž tiskem z hloubky v barvě zel
* § 4 - (1) Na rubu bankovky je v barvě fialové vyobrazena historická pečeť Univerzity Karlovy položená na bílém pruhu pergamenu. V levé části pergamenu je při nepotištěném okraji bankovky vlevo umístěna iniciála „K“ ze zakládající listiny Univerzity Karlovy, vyti
* § 5 - (1) Platnost bankovek po 100 Kčs1) opatřených kolkem2) se ukončuje dnem 31. srpna 1993.
* § 6 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 1993.
Aktuální znění od 1. 6. 1993
158
VYHLÁŠKA
České národní banky
ze dne 25. května 1993
o vydání bankovek po 100 Kč, ukončení platnosti bankovek po 100 Kčs opatřených kolkem a jejich výměně
Česká národní banka podle § 22 písm. a) a d) zákona České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance, stanoví:
§ 1
Dnem 30. června 1993 se vydávají do oběhu bankovky po 100 Kč vzoru 1993 (dále jen „bankovka“).
§ 2
(1)
Bankovka je 69 mm široká a 140 mm dlouhá. Přípustná tolerance v její šířce a délce je ± 1,5 mm. Bankovka je vytištěna na přírodně zbarveném papíru s lokálním stupňovitým vodoznakem a ochranným okénkovým proužkem.
(2)
Stupňovitý vodoznak je umístěn na 36 mm širokém nepotištěném okraji bankovky (dále jen „kupón“) a tvoří jej portrét Karla IV.
(3)
Ochranný okénkový proužek o šířce 1,4 mm je zapuštěn do papíru v kolmém směru k delší straně bankovky po celé její šířce, při pohledu z lícní strany přibližně ve třetině délky bankovky. Na lícní straně bankovky vystupují vždy po 5 mm na povrch papíru části proužku stříbřité barvy v délce 5 mm, na kterých je ve směru zdola nahoru čitelný negativní mikrotext „100 Kč“.
(4)
Bankovka je opatřena ochrannou soutiskovou značkou v podobě písmene „C“, do kterého je vloženo písmeno „S“. Její horní část tištěná ve fialové barvě je viditelná na lícní straně bankovky nahoře v pravé horní části tiskového obrazce, spodní část na rubové straně bankovky v levé horní části tiskového obrazce. Celá soutisková značka je viditelná z obou stran bankovky v průhledu proti světlu. Při pohledu z rubové strany bankovky je ochranná soutisková značka stranově obrácená.
§ 3
(1)
Na líci bankovky je v pravé části tiskového obrazce portrét českého krále Karla IV. Je vytištěn tiskem z hloubky v barvě zelené ve dvou odstínech. Jméno „KAREL IV.“ je umístěno nahoře vpravo od portrétu. Je vytištěno rovněž tiskem z hloubky v barvě zelené. V rameni portrétu je umístěna ornamentální plocha pro skrytý obrazec, který při určitém úhlu dopadu světla vytváří tmavé nebo světlé číslo „100“. Od portrétu vpravo vede souběžně s delšími stranami bankovky sytější pás zelené barvy přesahující do 5 mm širokého nepotištěného okraje. Na pásu je shora dolů negativně vyznačeno číslo „100“. Pás i číslo jsou tištěny tiskem z plochy. V pravém horním rohu bankovky je hmatová značka pro nevidomé a slabozraké. Značku tvoří svislý proužek o rozměru 1 x 8 mm. Hmatová značka je vytištěna tiskem z hloubky v barvě zelené. Při spodním okraji bankovky vlevo je drobným písmem vytištěno tiskem z hloubky v barvě zelené jméno autora návrhu bankovky "O. KULHÁNEK INV.", vpravo rovněž v barvě zelené jméno autora ryteckého přepisu návrhu bankovky „M. ONDRÁČEK SC.“.
(2)
V levé části tiskového obrazce je ve dvou řádcích umístěn text slovně označující nominální hodnotu bankovky „STO KORUN ČESKÝCH“, pod ním je uveden název emisní banky „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKAČESKÁ NÁRODNÍ BANKA“. Vpravo od názvu emisní banky je faksimile podpisu guvernéra České národní bankyČeské národní banky. Označení představitele emisní banky slovem „GUVERNÉR“ je umístěno pod faksimile jeho podpisu. Letopočet vydání bankovky „1993“ je umístěn v horní části tiskového obrazce vpravo od kupónu. Všechny uvedené texty jsou vytištěny tiskem z hloubky v barvě zelené. Na pozadí textů je v barvě zelené vyobrazen motiv gotické křížové klenby. Ve spodní části je nad názvem emisní banky vyobrazení obou stran pražského groše vytištěné v barvě fialové. Pozadí je vytištěno tiskem z plochy s drobným rastrem v barvě zelené, fialové a oranžové v podtisku.
(3)
V horní části kupónu je vytištěno tiskem z hloubky v barvě zelené velké výrazné číslo „100“ označující nominální hodnotu bankovky. Plocha číslic je vyplněna drobným rastrem.
§ 4
(1)
Na rubu bankovky je v barvě fialové vyobrazena historická pečeť Univerzity Karlovy položená na bílém pruhu pergamenu. V levé části pergamenu je při nepotištěném okraji bankovky vlevo umístěna iniciála „K“ ze zakládající listiny Univerzity Karlovy, vytištěná převážně v barvě zelené. V pravé části bankovky přechází pruh pergamenu do tmavšího zeleného pásu, na kterém je umístěn státní znak České republiky, tištěný rovněž v barvě zelené. Po obou stranách pečeti Univerzity Karlovy jsou nad pergamenem umístěna vyobrazení fragmentů gotických oken a pod ním geometrické obrazce připomínající vitráže oken chrámu Sv. Víta v Praze. Podtisk bankovky je tvořen drobným rastrem. Vyobrazení fragmentů gotických oken, geometrické obrazce i linky rastru v podtisku jsou vytištěny převážně v barvě zelené a fialové, doplněné barvou oranžovou. V levém spodním rohu tiskového obrazce je vytištěno v barvě fialové v kombinaci s barvou zelenou číslo „100“, plocha jeho číslic je vyplněna drobným rastrem. Souběžně se spodní stranou bankovky je dole uprostřed umístěn nápis „PADĚLÁNÍ BANKOVEK SE TRESTÁ PODLE ZÁKONA“. Barva nápisu je fialová. Při spodním okraji bankovky jsou drobným písmem v barvě zelené vytištěny nápisy „© ČESKÁ NÁRODNÍ BANKAČESKÁ NÁRODNÍ BANKA“ (vlevo) a „THOMAS DE LA RUE AND COMPANY LIMITED“ (vpravo). Všechna uvedená zobrazení a texty jsou vytištěny tiskem z plochy.
(2)
Označení série bankovky jedním velkým písmenem abecedy a dvojmístným číslem a šestimístné pořadové číslo bankovky je vytištěno ve vodorovném směru vpravo dole pod státním znakem České republiky a ve svislém směru zdola nahoru v polovině kratší strany bankovky při nepotištěném okraji vlevo. Obě označení série a pořadová čísla bankovky jsou vytištěna tiskem z výšky v barvě černé. Číslice vodorovně situovaného pořadového čísla bankovky se směrem zleva doprava zvětšují.
(3)
V horní části kupónu je vytištěno tiskem z plochy v barvě fialové v kombinaci s barvou zelenou velké výrazné číslo „100“ označující nominální hodnotu bankovky. Plocha číslic je vyplněna drobným rastrem.
§ 5
(1)
Platnost bankovek po 100 Kčs1) opatřených kolkem2) se ukončuje dnem 31. srpna 1993.
(2)
Bankovky uvedené v odstavci 1 vyměňuje v době od 1. září 1993 do 31. května 1994 Česká národní bankaČeská národní banka a banky.3)
§ 6
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 1993.
Guvernér:
Ing. Tošovský v.r.
1)
Vyhláška ministra financí č. 110/1962 Sb., o vydání bankovek po 100 Kčs a mincí po 25 haléřích, 5 haléřích a 3 haléřích nového vzoru a o stažení bankovek po 10 Kčs vzoru 1953.
Vyhláška Státní banky československé č. 42/1990 Sb., o druhém vydání bankovek po 100 Kčs.
2)
Vyhláška České národní banky č. 62/1993 Sb., kterou se provádí zákon č. 60/1993 Sb., o oddělení měny.
3)
§ 1 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. |
Vyhláška České národní banky č. 159/1993 Sb. | Vyhláška České národní banky č. 159/1993 Sb.
Vyhláška České národní banky o vydání bankovek po 500 Kč, ukončení platnosti bankovek po 500 Kčs opatřených kolkem a jejich výměně
Vyhlášeno 1. 6. 1993, datum účinnosti 1. 7. 1993, částka 41/1993
* § 1 - Dnem 21. července 1993 se vydávají do oběhu bankovky po 500 Kč vzoru 1993 (dále jen „bankovka“).
* § 2 - (1) Bankovka je 69 mm široká a 152 mm dlouhá. Přípustná tolerance v její šířce a délce je ± 1,5 mm. Bankovka je vytištěna na přírodně zbarveném papíru s lokálním stupňovitým vodoznakem a ochranným okénkovým proužkem.
* § 3 - (1) Na líci bankovky je v pravé části tiskového obrazce portrét spisovatelky Boženy Němcové. Je vytištěn tiskem z hloubky v barvě hnědé ve dvou odstínech. Jméno „BOŽENA NĚMCOVÁ“ je umístěno ve dvou řádcích nahoře vpravo od portrétu. Je vytištěno rovněž tis
* § 4 - (1) Na rubu bankovky je v několika odstínech hnědé barvy vytištěn portrét mladé ženy jako symbol ženských postav z díla Boženy Němcové. Ve vlasech mladé ženy jsou vpleteny květy, které se na pravé straně portrétu proměňují v trny a bodláčí, jako symbolické
* § 5 - (1) Platnost bankovek po 500 Kčs1) opatřených kolkem2) se ukončuje dnem 31. srpna 1993.
* § 6 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Aktuální znění od 1. 7. 1993
159
VYHLÁŠKA
České národní banky
ze dne 25. května 1993
o vydání bankovek po 500 Kč, ukončení platnosti bankovek po 500 Kčs opatřených kolkem a jejich výměně
Česká národní banka podle § 22 písm. a) a d) zákona České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance, stanoví:
§ 1
Dnem 21. července 1993 se vydávají do oběhu bankovky po 500 Kč vzoru 1993 (dále jen „bankovka“).
§ 2
(1)
Bankovka je 69 mm široká a 152 mm dlouhá. Přípustná tolerance v její šířce a délce je ± 1,5 mm. Bankovka je vytištěna na přírodně zbarveném papíru s lokálním stupňovitým vodoznakem a ochranným okénkovým proužkem.
(2)
Stupňovitý vodoznak je umístěn na 41 mm širokém nepotištěném okraji bankovky (dále jen „kupón“) a tvoří jej portrét Boženy Němcové.
(3)
Ochranný okénkový proužek o šířce 1,4 mm je zapuštěn do papíru v kolmém směru k delší straně bankovky po celé její šířce, při pohledu z lícní strany přibližně ve třetině délky bankovky. Na lícní straně bankovky vystupují vždy po 5 mm na povrch papíru části proužku stříbřité barvy v délce 5 mm, na kterých je ve směru zdola nahoru čitelný negativní mikrotext „500 Kč“.
(4)
Bankovka je opatřena ochrannou soutiskovou značkou v podobě písmene „C“, do kterého je vloženo písmeno „S“. Její horní část tištěná v hnědé barvě je viditelná na lícní straně bankovky nahoře v levé horní části tiskového obrazce, spodní část na rubové straně bankovky v pravé horní části tiskového obrazce. Celá soutisková značka je viditelná z obou stran bankovky v průhledu proti světlu. Při pohledu z rubové strany bankovky je ochranná soutisková značka stranově obrácená.
§ 3
(1)
Na líci bankovky je v pravé části tiskového obrazce portrét spisovatelky Boženy Němcové. Je vytištěn tiskem z hloubky v barvě hnědé ve dvou odstínech. Jméno „BOŽENA NĚMCOVÁ“ je umístěno ve dvou řádcích nahoře vpravo od portrétu. Je vytištěno rovněž tiskem z hloubky v barvě hnědé. Nad ramenem portrétu je umístěna ornamentální plocha pro skrytý obrazec, který při určitém úhlu dopadu světla vytváří tmavé nebo světlé číslo „500“. Od portrétu vpravo vede souběžně s delšími stranami bankovky sytější pás hnědé barvy přesahující do 5 mm širokého nepotištěného okraje. Na pásu je shora dolů negativně vyznačeno číslo „500“. Vlevo od čísla je na pásu rovněž negativně vyobrazen květ růže. Pás, číslo i květ růže jsou tištěny tiskem z plochy. V pravém horním rohu bankovky je hmatová značka pro nevidomé a slabozraké. Značku tvoří tři svislé proužky o rozměru 1 x 8 mm, které jsou od sebe vzdáleny 6 mm. Hmatová značka je vytištěna tiskem z hloubky v barvě hnědé. Při spodním okraji bankovky vlevo je drobným písmem vytištěno tiskem z hloubky v barvě hnědé jméno autora návrhu bankovky "O. KULHÁNEK INV.", vpravo rovněž v barvě hnědé jméno autora ryteckého přepisu návrhu bankovky „V. FAJT SC.“.
(2)
V levé části tiskového obrazce je ve dvou řádcích umístěn text slovně označující nominální hodnotu bankovky „PĚT SET KORUN ČESKÝCH“, pod ním je uveden ve dvou řádcích název emisní banky „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKAČESKÁ NÁRODNÍ BANKA“. Pod názvem emisní banky je faksimile podpisu guvernéra České národní bankyČeské národní banky. Označení představitele emisní banky slovem „GUVERNÉR“ je umístěno pod faksimile jeho podpisu. Letopočet vydání bankovky „1993“ je umístěn v horní části tiskového obrazce vpravo od kupónu pod soutiskovou značkou. Všechny uvedené texty jsou vytištěny tiskem z hloubky v barvě hnědé. Na pozadí textů je v barvě červené vyobrazen květ rozvité růže. Pozadí je vytištěno tiskem z plochy s drobným rastrem v několika odstínech hnědé barvy v kombinaci s barvou červenou v podtisku.
(3)
V horní části kupónu je vytištěno tiskem z hloubky v barvě hnědé velké výrazné číslo „500“ označující nominální hodnotu bankovky. Barva čísla má v horní části světlejší odstín, který v části spodní přechází plynule do odstínu tmavě hnědého. Plocha číslic je vyplněna drobným rastrem.
§ 4
(1)
Na rubu bankovky je v několika odstínech hnědé barvy vytištěn portrét mladé ženy jako symbol ženských postav z díla Boženy Němcové. Ve vlasech mladé ženy jsou vpleteny květy, které se na pravé straně portrétu proměňují v trny a bodláčí, jako symbolické vyjádření kontrastu romantického díla Boženy Němcové a jejího nelehkého života. Od portrétu vpravo vede souběžně s delšími stranami bankovky směrem ke kupónu 20 mm široký pás v barvě hnědé, na kterém je umístěn státní znak České republiky, vytištěný v barvě tmavě hnědé. Podtisk bankovky je tvořen drobným rastrem v několika odstínech hnědé barvy. V levém spodním rohu tiskového obrazce je vytištěno v barvě hnědé číslo „500“, plocha jeho číslic je vyplněna drobným rastrem. Souběžně se spodní stranou bankovky je dole uprostřed umístěn nápis „PADĚLÁNÍ BANKOVEK SE TRESTÁ PODLE ZÁKONA“. Barva nápisu je hnědá. Při spodním okraji bankovky jsou drobným písmem v barvě hnědé vytištěny nápisy „© ČESKÁ NÁRODNÍ BANKAČESKÁ NÁRODNÍ BANKA“ (vlevo) a „THOMAS DE LA RUE AND COMPANY LIMITED“ (vpravo). Všechna uvedená zobrazení a texty jsou vytištěny tiskem z plochy.
(2)
Označení série bankovky jedním velkým písmenem abecedy a dvojmístným číslem a šestimístné pořadové číslo bankovky je vytištěno ve vodorovném směru vpravo dole pod státním znakem České republiky a ve svislém směru zdola nahoru v polovině kratší strany bankovky při nepotištěném okraji vlevo. Obě označení série a pořadová čísla bankovky jsou vytištěna tiskem z výšky v barvě černé. Číslice vodorovně situovaného pořadového čísla bankovky se směrem zleva doprava zvětšují.
(3)
V horní části kupónu je vytištěno tiskem z plochy v barvě zelenohnědé velké výrazné číslo „500“ označující nominální hodnotu bankovky. Plocha číslic je vyplněna drobným rastrem.
§ 5
(1)
Platnost bankovek po 500 Kčs1) opatřených kolkem2) se ukončuje dnem 31. srpna 1993.
(2)
Bankovky uvedené v odstavci 1 vyměňuje v době od 1. září 1993 do 31. května 1994 Česká národní bankaČeská národní banka a banky.3)
§ 6
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Guvernér:
Ing. Tošovský v. r.
1)
Vyhláška federálního ministerstva financí č. 109/1973 Sb., o vydání bankovek po 500 Kčs.
2)
Vyhláška České národní banky č. 62/1993 Sb., kterou se provádí zákon č. 60/1993 Sb., o oddělení měny.
3)
§ 1 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. |
Zákon č. 160/1993 Sb. | Zákon č. 160/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., a některé další zákony
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 1. 7. 1993, částka 43/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 37/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. V - U náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při vzniku invalidity (částečné invalidity) náležejících podle zákoníku práce nebo podle občanského zákoníku před 1. lednem 1993, které se dosud zvyšovaly podle čl. X odst. 3 zákona České
* Čl. VII - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na
* Čl. VIII - Účinnost
Aktuální znění od 1. 1. 2009 (189/2006 Sb.)
160
ZÁKON
ze dne 19. května 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 5 odst. 1 písm. a) bod 4 zní:
„4.
náhrady škody,7)“.
2.
V § 5 odst. 1 písm. a) se vypouštějí body 8 až 10.
3.
§ 5 odst. 1 písm. c) a d) znějí:
„c)
osoby samostatně výdělečně činné je částka, kterou si sama určí, ne však méně než 35 % příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení;13) za příjem se považuje i podíl na společných příjmech.14) U společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti se za příjem uvedený ve větě první považuje podíl připadající na něj podle společenské smlouvy ze základu daně za společnost.15) Je-li osoba samostatně výdělečně činná současně též spolupracující osobou, považuje se za příjem ze samostatné výdělečné činnosti též její podíl na společných příjmech podle písmene d),
d)
spolupracující osoby je částka, kterou určí osoba samostatně výdělečně činná, ne však méně než 35 % podílu spolupracující osoby na společných příjmech po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení,13)“.
4.
§ 5 odst. 2 zní:
„(2)
Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné nemůže být nižší než šestinásobek minimální mzdy; to neplatí, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou, která aspoň po polovinu doby výkonu samostatné výdělečné činnosti v rozhodném období (§ 6 odst. 2 věta první) je účastna nemocenského pojištění již z jiného důvodu, nebo je poživatelem starobního nebo invalidního důchodu. Vyměřovací základ podle předchozí věty se sníží o částku rovnající se polovině minimální mzdy za každý kalendářní měsíc v rozhodném období, v němž po celý kalendářní měsíc netrvalo nemocenské pojištění osoby samostatně výdělečně činné, nebo po celý kalendářní měsíc byla osoba samostatně výdělečně činná uznána neschopnou práce, byla jí nařízena karanténa podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo jí náležela peněžitá pomoc v mateřství (peněžitá pomoc). Vyměřovací základ může činit nejvýše 486 000 Kč. Minimální mzdou se zde rozumí částka minimální mzdy pro pracovníky v pracovním poměru odměňované měsíční mzdou,26) která platí k 1. lednu kalendářního roku, ve kterém je splatný doplatek pojistného (§ 14a odst. 5). Ustanovení předchozích vět platí obdobně pro vyměřovací základ spolupracující osoby.“.
5.
§ 5 odst. 3 až 5 se vypouští.
6.
V § 6 odst. 1 se za slovo „měsíc“ vkládají slova „, za který se pojistné platí,“.
7.
V § 6 odst. 2 se na konci věty první tečka nahrazuje čárkou a připojují se slova "za který se pojistné platí.", ve větě druhé se slova „tří kalendářních roků po sobě jdoucích“ nahrazují slovy „posledních tří kalendářních roků, včetně kalendářního roku, za který se pojistné platí“ a ve větě třetí se slova „za předcházející kalendářní rok“ nahrazují slovy „za kalendářní rok, za který se pojistné platí“.
8.
§ 6 odst. 3 se vypouští.
9.
V § 9 odst. 3 se na konci připojují tato slova: „s uvedením dne platby tohoto rozdílu a čísla účtu, z něhož byla platba rozdílu provedena“.
10.
V § 10 větě čtvrté se na konci připojují tato slova: „s uvedením dne platby pojistného a čísla účtu, z něhož byla platba provedena“.
11.
§ 14 zní:
㤠14
(1)
Osoba samostatně výdělečně činná platí pojistné formou záloh na pojistné a doplatku pojistného, pokud se dále nestanoví jinak. Kde se v dalších ustanoveních hovoří o pojistném, rozumějí se tím podle povahy věci též zálohy na pojistné a doplatek pojistného.
(2)
Zálohy na pojistné se platí na jednotlivé celé kalendářní měsíce. Výše zálohy na pojistné se stanoví procentní sazbou uvedenou v § 7 odst. 1 písm. c) z měsíčního vyměřovacího základu. Výši měsíčního vyměřovacího základu určí osoba samostatně výdělečně činná sama; vykonávala-li samostatnou výdělečnou činnost v předcházejícím kalendářním roce, činí výše měsíčního vyměřovacího základu nejméně průměr, který z vyměřovacího základu určeného podle § 5 odst. 1 písm. c) nebo d) a odst. 2 pro stanovení pojistného za předcházející kalendářní rok připadá na jeden kalendářní měsíc s tím, že se přihlíží jen k těm kalendářním měsícům, v nichž byla samostatná výdělečná činnost vykonávána aspoň po část tohoto měsíce. Měsíční vyměřovací základ nesmí činit méně než polovinu minimální mzdy; minimální mzdou se zde rozumí částka minimální mzdy pro pracovníky v pracovním poměru odměňované měsíční mzdou,26) která platí k prvému dni kalendářního měsíce, ve kterém se záloha na pojistné platí.
(3)
Po dni, kdy byl nebo měl být předložen přehled podle § 15 odst. 1, se záloha na pojistné ve výši podle odstavce 2 platí do dne, kdy byl nebo měl být takový přehled předložen v dalším kalendářním roce.
(4)
Na základě žádosti osoby samostatně výdělečně činné příslušná okresní správa sociálního zabezpečení19) poměrně sníží na dobu nejdéle tří měsíců měsíční vyměřovací základ, pokud její příjem ze samostatné výdělečné činnosti nebo příjem spolupracující osoby po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení13) připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v období aspoň tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích v kalendářním roce, ve kterém se platí zálohy na pojistné, je nejméně o jednu třetinu nižší než takový příjem připadající v předcházejícím kalendářním roce v průměru na jeden kalendářní měsíc, v němž aspoň po část měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost.
(5)
Měsíční vyměřovací základ, který osoba samostatně výdělečně činná stanovila v souladu s tímto zákonem a odvedla z něho zálohu na pojistné, nelze dodatečně měnit, s výjimkou případů uvedených v § 15 odst. 2.
(6)
Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc byla osoba samostatně výdělečně činná uznána neschopnou práce, byla jí nařízena karanténa podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo jí náležela peněžitá pomoc v mateřství (peněžitá pomoc). Ustanovení předchozí věty platí obdobně, i pokud jde o zálohy na pojistné za spolupracující osoby.
(7)
Dlužné zálohy na pojistné se stanoví ve výši odpovídající minimální částce měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle odstavce 2.
(8)
Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období vyšší než pojistné stanovené podle § 4, jedná se o přeplatek na pojistném (§ 17).
(9)
Doplatek pojistného se stanoví ve výši rozdílu mezi výší pojistného stanoveného podle § 4 a výší záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období.“.
12.
Za § 14 se vkládá nový § 14a, který zní:
㤠14a
(1)
Záloha na pojistné je na kalendářní měsíc, na který se záloha na pojistné platí, splatná nejpozději do 20. dne předcházejícího kalendářního měsíce. Pokud skutečnost uvedená v § 14 odst. 6 trvala nepřetržitě od prvého dne aspoň do 20. dne kalendářního měsíce, je záloha na pojistné splatná do osmi dnů od zániku této skutečnosti.
(2)
V kalendářním měsíci, v němž vzniklo nemocenské pojištění osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osoby, je záloha na pojistné na tento měsíc splatná nejpozději do osmi dnů od vzniku nemocenského pojištění. Nejpozději do osmi dnů od vzniku nemocenského pojištění je záloha na pojistné splatná i na následující kalendářní měsíc, jestliže poslední den splatnosti zálohy na pojistné na kalendářní měsíc, v němž vzniklo nemocenské pojištění osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osoby, připadá na 21. den tohoto měsíce anebo na následující dny. Nejpozději do osmi dnů od přihlášení k nemocenskému pojištění osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osoby, které jsou účastny nemocenského pojištění již z jiného důvodu nebo jsou poživateli starobního nebo invalidního důchodu, pokud jejich nemocenské pojištění vzniklo podle § 145b odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1993 Sb., jsou splatné i zálohy na pojistné za dobu od vzniku nemocenského pojištění do přihlášení k nemocenskému pojištění; pokud přihlášení k nemocenskému pojištění nastalo po 12. dni kalendářního měsíce, je do osmi dnů od tohoto přihlášení splatná i záloha na následující kalendářní měsíc.
(3)
Zaniklo-li nemocenské pojištění osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osoby z důvodu nesplnění podmínky výdělku požadovaného zvláštním zákonem pro účast na nemocenském pojištění,27) je osoba samostatně výdělečně činná při opětovném vzniku nemocenského pojištění povinna zaplatit zálohu na pojistné nejpozději do osmi dnů od přihlášení se k nemocenskému pojištění,28) a to za dobu od 1. ledna toho kalendářního roku, v němž opětovně vzniklo nemocenské pojištění.
(4)
Osoba samostatně výdělečně činná může po projednání s příslušnou okresní správou sociálního zabezpečení19) platit zálohy na pojistné na delší než měsíční období, avšak vždy jen dopředu a nejdéle do konce kalendářního roku.
(5)
Doplatek pojistného je splatný nejpozději do osmi dnů po podání daňového přiznání za kalendářní rok, za který se pojistné platí. Nebylo-li daňové přiznání podáno ve lhůtě stanovené zvláštním zákonem,29) je tento doplatek splatný nejpozději do osmi dnů po uplynutí této lhůty. V případech, kdy podle § 14a odst. 2 věty třetí nebyly placeny zálohy na pojistné, je ve lhůtách uvedených v předchozích větách splatné pojistné.“.
13.
§ 15 odst. 1 zní:
„(1)
Osoba samostatně výdělečně činná, která byla nemocensky pojištěna aspoň po část kalendářního roku, je povinna předložit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení19) nejpozději do osmi dnů po podání daňového přiznání za tento kalendářní rok přehled o úhrnu záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období, příjmech ze samostatné výdělečné činnosti a výdajích vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení,13) podílu spolupracujících osob na společných příjmech a výdajích, vyměřovacím základu stanoveném z příjmů ze samostatné výdělečné činnosti podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) a odst. 2, pojistném vypočteném z tohoto vyměřovacího základu, nejnižším měsíčním vyměřovacím základu pro placení záloh na pojistné podle § 14 odst. 2 a doklad o dni podání daňového přiznání, a to zvlášť za sebe a zvlášť za každou spolupracující osobu, která byla aspoň po část kalendářního roku nemocensky pojištěna. Nebylo-li daňové přiznání podáno ve lhůtě stanovené zvláštním předpisem,29) je osoba samostatně výdělečně činná povinna předložit údaje uvedené v předchozí větě nejpozději do osmi dnů po uplynutí této lhůty. Údaj o určeném vyměřovacím základu, který osoba samostatně výdělečně činná uvedla podle věty první v přehledu, nemůže být dodatečně měněn, s výjimkou změny údajů o příjmech nebo výdajích, které osoba samostatně výdělečně činná uvedla v tomto přehledu.“.
14.
V § 15 se připojují nové odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3)
Povinnosti uvedené v odstavcích 1 a 2 má i osoba samostatně výdělečně činná, která v předchozím kalendářním roce vykonávala činnost uvedenou v § 2 odst. 3 písm. a), b), c) nebo e) zákona o sociálním zabezpečení,30) i když v něm nebyla nemocensky pojištěna; jde-li o činnost uvedenou v § 2 odst. 4 zákona o sociálním zabezpečení,30) má tuto povinnost osoba samostatně výdělečně činná.
(4)
Povinnosti uvedené v předchozích odstavcích se týkají též osob, které samostatnou výdělečnou činnost ukončily v kalendářním roce, v němž podávají daňové přiznání, nebo v předcházejícím kalendářním roce.“.
15.
§ 20 odst. 1 zní:
„(1)
Nebylo-li pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále. Penále činí 0,3 % dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností trvala. Pro výši zálohy na pojistné platí obdobně ustanovení § 14 odst. 7.“.
16.
V § 22 se v odstavci 1 slova „§ 9 odst. 2 a 3, § 10“ nahrazují slovy „§ 9 odst. 3, § 10 větě čtvrté“ a v odstavci 2 se slova „až do souhrnné částky 10 000 Kčs v jednom kalendářním roce“ nahrazují slovy „až do výše 10 000 Kč za každé jednotlivé nesplnění či porušení povinnosti“.
17.
Za § 25 se vkládá § 25a, který zní:
㤠25a
Úhrada odvedeného pojistného
Pokud se podle zvláštního předpisu31) uhrazuje náhrada mzdy, mzdové vyrovnání, doplatek ke mzdě nebo jiné obdobné plnění, uhrazuje se zaměstnavateli též pojistné, které je povinen z těchto plnění platit [§ 7 odst. 1 písm. a)]; to platí obdobně i pro úhradu nákladů na vytvoření veřejně prospěšné práce32) a pro výplatu odměn a mezd, které provádí zaměstnavatel z finančních prostředků odborové organizace,33) pokud se v kolektivní smlouvě nestanoví jinak.“.
Čl. II
Zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 37/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 6 odst. 4 písm. a) bodu 7 se za slovo „zaměstnanosti“ vkládají slova „včetně záloh“.
2.
V § 6 odst. 4 písm. a) bodu 18 se slova „z podnětu lékařské poradní komise“ nahrazují slovy „v případech stanovených tímto zákonem“.
3.
V § 6 odst. 4 písm. r) se za slovo „zaměstnanosti“ vkládají slova „včetně záloh“.
4.
V § 11 se na konci připojuje tato věta: „Územní finanční orgány35) jsou povinny sdělit orgánům sociálního zabezpečení údaje o finančních poměrech daňového poplatníka rozhodné pro správné určení výše pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, popřípadě výše záloh, a to do 30 dnů po obdržení žádosti orgánu sociálního zabezpečení o sdělení těchto údajů, pokud je doložena prohlášením daňového poplatníka o zproštění povinnosti mlčenlivosti.36)“.
5.
V § 13 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a připojuje se nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Orgány sociálního zabezpečení jsou oprávněny kontrolovat účetní a další podklady, které jsou osoby samostatně výdělečně činné povinny vést a které jsou rozhodné pro určení výše pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, popřípadě výše záloh; osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny poskytnout jim potřebnou součinnost.“.
6.
V § 18 odst. 2 se vypouští písmeno a) a v písmenu b) věta druhá.
7.
V § 33 odst. 1 se za větu první vkládá tato věta: „Je-li malou organizací fyzická osoba, řídí se místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení místem trvalého pobytu fyzické osoby.“.
8.
V § 35 se ve větě první slova „v § 11, 13 a 15“ nahrazují slovy „v § 11 části věty první před středníkem, § 13 odst. 1 a § 15 větě první“ a ve větě druhé se za slovo „Ustanovení“ vkládají slova „§ 11 část věty první za středníkem, § 15 věta druhá a“.
9.
§ 36 písm. b) a c) znějí:
„b)
u členů družstev, kteří nejsou v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni, toto družstvo,
c)
u společníků společností s ručením omezeným a komanditistů komanditních společností, kteří nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, tato společnost,“.
10.
§ 48 zní:
㤠48
(1)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna přihlásit se k nemocenskému pojištění, a to ve lhůtě osmi dnů od vzniku nemocenského pojištění, pokud se dále nestanoví jinak.
(2)
Osoba samostatně výdělečně činná, která je účastna nemocenského pojištění již z jiného důvodu nebo je poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, se může přihlásit k nemocenskému pojištění až do konce kalendářního roku, v němž zahájila samostatnou výdělečnou činnost. Tato osoba je však povinna přihlásit se k nemocenskému pojištění ve lhůtě osmi dnů po podání daňového přiznání za kalendářní rok, ve kterém vzniklo její nemocenské pojištění, pokud se již nepřihlásila k nemocenskému pojištění podle věty první; nepodala-li daňové přiznání ve lhůtě stanovené zvláštním zákonem,37) běží lhůta k přihlášení se k nemocenskému pojištění od posledního dne lhůty stanovené pro podání daňového přiznání.
(3)
Osoba samostatně výdělečně činná, u které zaniklo nemocenské pojištění z důvodu nesplnění podmínky stanovené výše příjmu,38) je povinna přihlásit se k nemocenskému pojištění do osmi dnů po podání daňového přiznání za kalendářní rok bezprostředně předcházející kalendářnímu roku, ve kterém její nemocenské pojištění znovu vzniklo;39) nepodala-li daňové přiznání ve lhůtě stanovené zvláštním zákonem,37) běží lhůta k přihlášení se k nemocenskému pojištění od posledního dne lhůty stanovené pro podání daňového přiznání.
(4)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odhlásit se z nemocenského pojištění do osmi dnů od jeho zániku, s výjimkou případů, kdy je zánik nemocenského pojištění vázán na odhlášení se z nemocenského pojištění.40) Odhlašuje-li se z nemocenského pojištění osoba samostatně výdělečně činná proto, že její příjem v předchozím kalendářním roce nedosáhl stanovené částky, je povinna předložit současně údaje o příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení za předchozí kalendářní rok.
(5)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna se přihlásit k nemocenskému pojištění a odhlásit z něho u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení [§ 7 písm. b)], a to na předepsaných tiskopisech.
(6)
Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně i pro spolupracující osoby s tím, že předepsaný tiskopis za ně podává a další povinnosti plní osoba samostatně výdělečně činná.
(7)
Při úmrtí osoby samostatně výdělečně činné je její spolupracující osoba povinna oznámit úmrtí osoby samostatně výdělečně činné příslušné správě sociálního zabezpečení a odhlásit se z nemocenského pojištění. Spolupracující osoba, která pokračuje v živnostenském podnikání,41) je povinna zároveň se přihlásit k nemocenskému pojištění jako osoba samostatně výdělečně činná.
(8)
Ustanovení § 49, § 50 odst. 1, § 51 a 53 platí pro osoby samostatně výdělečně činné i pro spolupracující osoby obdobně.
(9)
Zaměstnává-li osoba samostatně výdělečně činná zaměstnance, je povinna plnit i úkoly uvedené v části třetí.“.
11.
V § 54 odst. 1 větě první se slova „v § 48 odst. 1 a 2“ nahrazují slovy „v § 13 odst. 2 části věty za středníkem a v § 48 odst. 1 až 6“ a slova „pokuty až do souhrnné částky 10 000 Kčs v jednom kalendářním roce“ se nahrazují slovy „pokutu až do výše 10 000 Kč za každé jednotlivé nesplnění nebo porušení povinnosti“.
12.
V § 54 odst. 1 větě druhé se slova „§ 48 odst. 1 větě třetí“ nahrazují slovy „§ 48 odst. 7“ a slova „pokuty až do souhrnné částky 10 000 Kčs v jednom kalendářním roce“ se nahrazují slovy „pokutu až do výše 10 000 Kč za každé jednotlivé nesplnění nebo porušení povinnosti“.
13.
V § 54 odst. 2 se za slova „stanovených v“ vkládají slova „§ 11 části věty první za středníkem,“.
14.
V § 94 odst. 1 se za slovo „zahájí“ vkládají slova „v případě zjištění dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu“.
15.
V § 104a se za slova „ve sporných případech“ vkládají slova „o zálohách na pojistné ve sporných případech a v případech stanovených zvláštním zákonem,42)“.
16.
V § 104c odst. 1 se ve větě první za slova „O pojistném,“ vkládají slova „zálohách na pojistné,“ a na konci se připojují slova „přeplatku na zálohách na pojistné a o snížení záloh na pojistné“ a ve větě třetí se za slovo „pojistné“ vkládají slova „nebo na zálohy na pojistné“.
17.
§ 104c odst. 2 zní:
„(2)
Pokud není v odstavci 1 stanoveno jinak, platí pro náležitosti platebního výměru obecné předpisy o správním řízení.11)“.
18.
§ 104c odst. 3 a § 104f odst. 2 věta druhá se vypouští.
19.
V § 104e se slovo „pojistného“ nahrazuje slovy „uvedených v § 104a“.
20.
§ 104g se označuje jako § 104h a za § 104f se vkládá nový § 104g, který zní:
㤠104g
(1)
Dlužné částky na pojistném a penále může okresní správa sociálního zabezpečení předepsat k úhradě též výkazem nedoplatků. Výkaz nedoplatků musí obsahovat:
a)
označení organizace (malé organizace), jíž se nedoplatky vykazují,
b)
výši nedoplatků podle stavu účtu organizace (malé organizace) k určitému dni, vycházející z údajů vykázaných organizací (malou organizací), popřípadě též z částek, které jí byly platebním výměrem předepsány, z penále vypočteného ke dni vyhotovení výkazu nedoplatků a z příslušenství, jímž jsou náklady na vymáhání pojistného po odečtení vykonaných plateb,
c)
den, ke kterému byla výše nedoplatků zjištěna,
d)
poučení o vykonatelnosti,
e)
označení orgánu, který výkaz nedoplatků vydal, a datum vydání; výkaz nedoplatků musí být opatřen úředním razítkem a podepsán s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby.
(2)
Výkaz nedoplatků je vykonatelný dnem doručení.
(3)
Na vydání výkazu nedoplatků se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.“.
21.
V § 104h se v odstavci 1 větě první za slovo „pojistného“ vkládají slova „a vykonatelné výkazy nedoplatků“ a v odstavci 2 se na konci tečka nahrazuje středníkem a doplňují slova „to platí obdobně pro výkazy nedoplatků.“.
22.
V § 108 se za slovo „zabezpečení“ vkládají slova „a pro řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti“.
Čl. V
U náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při vzniku invalidity (částečné invalidity) náležejících podle zákoníku práce nebo podle občanského zákoníku před 1. lednem 1993, které se dosud zvyšovaly podle čl. X odst. 3 zákona České národní rady č. 37/1993 Sb., o změnách v nemocenském a sociálním zabezpečení a některých pracovněprávních předpisů, o 35 %, se od 1. července 1993 postupuje tak, že náhrady se místo o 35 % zvyšují o 20 %.
Čl. VII
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. VIII
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
7)
§ 187 až 206 zákoníku práce.
13)
§ 7 odst. 3 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
14)
§ 12 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 157/1993 Sb.
15)
§ 13 odst. 1 a 3 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.
26)
§ 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě.
27)
§ 145c odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
28)
§ 48 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
29)
§ 40 odst. 3 a 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb.
30)
Zákon č. 100/1988 Sb., ve znění zákona ČNR č. 37/1993 Sb.
31)
Např. § 125 odst. 7 zákoníku práce, § 8 odst. 2 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, § 24a odst. 1 nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění nařízení vlády č. 13/1991 Sb., § 7 odst. 4 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci.
32)
§ 5 odst. 1 písm. d) vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 22/1991 Sb., kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšné práce.
33)
§ 2 odst. 3 a § 8 vyhlášky Ústřední rady odborů a federálního ministerstva financí č. 172/1973 Sb., o uvolňování pracovníků ze zaměstnání k výkonu funkce v Revolučním odborovém hnutí.
35)
Zákon ČNR č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech.
36)
§ 24 odst. 4 zákona ČNR č. 337/ 1992 Sb., o správě daní a poplatků.
37)
§ 40 odst. 3 a 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb.
38)
§ 145c odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
39)
§ 145c odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
40)
§ 145c odst. 2 a § 145d odst. 1 písm. d) zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
41)
§ 13 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).
42)
§ 14 odst. 4 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
41)
§ 48 odst. 2 věta první zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
42)
§ 7 odst. 3 zákona ČNR č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů.
43)
§ 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě.
44)
Např. § 58 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), § 7 zákona ČNR č. 128/1990 Sb., § 9 zákona ČNR č. 209/1990 Sb.
46)
§ 14a odst. 6 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
47)
§ 15 odst. 1 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
1)
Zákon č. 389/1990 Sb., o daních z příjmů obyvatelstva, ve znění zákona č. 578/1991 Sb.
Zákon č. 36/1965 Sb., o dani z příjmů z literární a umělecké činnosti, ve znění zákona č. 160/1968 Sb. a zákona č. 578/1991 Sb.
2)
§ 7 odst. 2 zákona č. 389/1990 Sb. |
Zákon č. 161/1993 Sb. | Zákon č. 161/1993 Sb.
Zákon o změnách ve všeobecném zdravotním pojištění a o změnách a doplnění některých dalších zákonů
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 1. 7. 1993, částka 43/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. VI - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, a zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobec
* Čl. VII
Aktuální znění od 1. 4. 2012 (375/2011 Sb.)
161
ZÁKON
ze dne 19. května 1993
o změnách ve všeobecném zdravotním pojištění a o změnách a doplnění některých dalších zákonů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 včetně nadpisu zní:
㤠1
Účel zákona
Tento zákon upravuje všeobecné zdravotní pojištění (dále jen „zdravotní pojištění“), na jehož základě je poskytována zdravotní péče plně nebo částečně hrazená zdravotním pojištěním v rozsahu stanoveném tímto zákonem a Zdravotním řádem.“.
2.
V nadpisu § 2 a v odstavcích 1 a 4 se slova „potřebná zdravotní péče“ nahrazují slovy „péče plně nebo částečně hrazená zdravotním pojištěním“; v § 2 odst. 2, § 10 odst. 1 písm. g), § 13 odst. 1 a 2, § 14 odst. 1 a § 19 odst. 2 se slova „potřebné zdravotní péče“ nahrazují slovy „péče plně nebo částečně hrazené zdravotním pojištěním“; v § 15 odst. 2 se slova „potřebnou zdravotní péči“ nahrazují slovy „péči plně nebo částečně hrazenou zdravotním pojištěním“.
3.
V § 2 odst. 3 v poslední větě se slovo „ministerstvo“ nahrazuje slovy „ministerstvo zdravotnictví (dále jen „ministerstvo“)“.
4.
§ 3 včetně nadpisu zní:
㤠3
Osobní rozsah zdravotního pojištění
(1)
Podle tohoto zákona jsou zdravotně pojištěny:
a)
osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky,
b)
osoby, které jsou v pracovním nebo obdobném poměru k zaměstnavateli, který má sídlo na území České republiky, i pokud na území České republiky nemají trvalý pobyt.
(2)
Sídlem zaměstnavatele se pro účely tohoto zákona rozumí u právnické osoby její sídlo, jakož i sídlo její organizační složky, která je zapsána v obchodním rejstříku, a u fyzické osoby místo jejího trvalého pobytu, popřípadě jde-li o zahraniční fyzickou osobu, místo jejího podnikání.
(3)
Ze zdravotního pojištění podle tohoto zákona jsou vyňaty osoby, které nemají trvalý pobyt na území České republiky a jsou činny v České republice pro zaměstnavatele, kteří požívají diplomatických výhod a imunit, nebo pro zaměstnavatele, kteří nemají sídlo na území České republiky, a osoby, které dlouhodobě pobývají v cizině a neplatí pojistné (§ 7 odst. 5).“.
5.
V § 4 se vypouštějí slova „písm. a) a b)“.
6.
§ 5 včetně nadpisu zní:
㤠5
Vznik a zánik zdravotního pojištění
(1)
Zdravotní pojištění vzniká:
a)
narozením, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky,
b)
dnem nástupu do pracovního nebo obdobného poměru k zaměstnavateli, který má sídlo na území České republiky,
c)
získáním trvalého pobytu na území České republiky.
(2)
Zdravotní pojištění zaniká:
a)
úmrtím pojištěnce nebo jeho prohlášením za mrtvého,
b)
skončením pracovního nebo obdobného poměru na území České republiky, pokud nejde o pojištěnce uvedeného v § 3 odst. 1 písm. a),
c)
ukončením trvalého pobytu na území České republiky, pokud nejde o pojištěnce uvedeného v § 3 odst. 1 písm. b).“.
7.
V § 6 odst. 2 se vypouštějí slova „občanství České a Slovenské Federativní Republiky“ a slova „pokud plátcem pojistného není stát podle odstavce 4“ se nahrazují slovy „není-li dále stanoveno jinak“.
8.
V § 6 odst. 2 poslední věta zní: „Za osoby v pracovním nebo obdobném poměru se vedle pracovníků v pracovním poměru dále považují:
a)
pracovníci činní v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak není takto označen nebo nemá všechny náležitosti předepsané pro vznik pracovního poměru,
b)
pracovníci činní na základě dohody o pracovní činnosti,
c)
členové družstev, jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni,
d)
společníci společností s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni,
e)
poslanci zákonodárného sboru,
f)
členové obecních zastupitelstev, kteří vykonávají funkci dlouhodobě uvolněných členů obecního zastupitelstva,
g)
členové vlády a vedoucí ostatních ústředních orgánů státní správy České republiky,
h)
soudci,
i)
prokurátoři,
j)
prezident, viceprezident a členové prezidiální rady Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky,
k)
vojáci z povolání, příslušníci Policie České republiky, příslušníci Vězeňské služby České republiky a příslušníci ostatních ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb,
l)
interní vědečtí aspiranti,
m)
dobrovolní pracovníci pečovatelské služby,
n)
pěstouni, kteří vykonávají pěstounskou péči ve zvláštních zařízeních,
o)
osoby ve výkonu trestu odnětí svobody,
p)
osoby se změněnou pracovní schopností připravující se na pracovní uplatnění,
pokud jsou účastni nemocenského pojištění (zabezpečení) podle předpisů o nemocenském pojištění (zabezpečení).“.
9.
V § 6 odst. 3 se na konci první věty připojují tato slova: „a dále s výjimkou osob, kterým poskytl pracovní volno bez náhrady příjmu, prokáží-li takové osoby, že plátcem pojistného je jiný zaměstnavatel nebo jiná organizace, pro něž jsou v té době činné, a osob, které postupují podle § 7 odst. 4“.
10.
§ 6 odst. 4 písm. a) až e) a písmena g) a h) znějí:
„a)
nezaopatřené děti,4)
b)
poživatele důchodů z důchodového zabezpečení podle zvláštního zákona,4a)
c)
příjemce rodičovského příspěvku,5)
d)
osoby na mateřské a další mateřské dovolené a muže po dobu jejich nepřítomnosti v práci, po kterou se jim poskytuje peněžitá pomoc podle právních předpisů o nemocenském pojištění,
e)
uchazeče o zaměstnání6) včetně uchazečů o zaměstnání pracujících na veřejně prospěšných pracích,
g)
osoby převážně nebo úplně bezmocné a osoby pečující o převážně nebo úplně bezmocnou osobu,8) anebo o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě,8a)
h)
osoby konající základní (náhradní) službu v ozbrojených silách nebo civilní službu a osoby (vojáci v záloze) povolané k vojenskému cvičení,“.
11.
Poznámka č. 4a) pod čarou zní:
„4a)
§ 7 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb.“.
12.
Poznámky č. 8) a č. 8a) pod čarou znějí:
„8)
§ 36 odst. 2 a 3 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb.
8a)
§ 37 odst. 1 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb.“.
13.
§ 6 odst. 4 písm. k) a l) znějí:
„k)
osoby, které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání a nemají příjmy ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku, z pronájmu ani ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmů, nebo nepožívají důchod z ciziny, anebo pokud výše příjmů a důchodů z ciziny nepřesahuje měsíčně částku ve výši minimální mzdy,8b)
l)
osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku, nejde-li o osoby uvedené v písmenu d), přičemž se za takové osoby považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;8c) podmínka osobní celodenní řádné péče o dítě se považuje za splněnou, i když tato osoba má příjmy ze zaměstnání, z podnikání, z jiné samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku, z pronájmu nebo ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmů, které po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení nepřesahují měsíčně částku ve výši 77 % minimální mzdy.“.
14.
Poznámky č. 8b) a č. 8c) pod čarou znějí:
„8b)
§ 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě.
8c)
§ 2 odst. 3 zákona č. 382/1990 Sb., o rodičovském příspěvku.“.
15.
§ 6 odst. 5 zní:
„(5)
Mají-li osoby uvedené v odstavci 4 písm. a) až j) příjmy ze zaměstnání, z podnikání, z jiné samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku, z pronájmu nebo ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmů, je plátcem pojistného stát i tyto osoby.“.
16.
V § 7 se vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Pojištěnec není povinen platit pojistné po dobu, kdy je dlouhodobě v cizině a je v cizině zdravotně pojištěn. V takovém případě po dobu trvání pojištění v cizině a neplacení pojistného příslušné zdravotní pojišťovně nemá pojištěnec nárok na úhradu péče plně nebo částečně hrazené zdravotním pojištěním podle tohoto zákona. O takové skutečnosti se u příslušné zdravotní pojišťovny učiní písemný záznam. Za dlouhodobý pobyt v cizině se považuje nepřetržitý pobyt delší šesti měsíců. Pokud pojištěnci bylo poskytnuto za účelem dlouhodobého pobytu v cizině zaměstnavatelem pracovní volno bez náhrady příjmu, nejsou zaměstnavatel ani zaměstnanec povinni platit po tuto dobu pojistné, postupuje-li se podle první věty.“.
17.
V § 8 odst. 3 se v poslední větě nahrazují slova „neplacené pracovní volno“ slovy „pracovní volno bez náhrady příjmu“ a připojuje se na konci tato věta: „Při neomluvené nepřítomnosti zaměstnance v práci je zaměstnanec povinen zaplatit zaměstnavateli částku odpovídající pojistnému, které zaměstnavatel za zaměstnance za tuto dobu uhradil.“.
18.
§ 9 odst. 3 zní:
„(3)
Pojištěnec, u něhož zdravotní pojištění vzniklo podle § 5 odst. 1 písm. c) nebo zdravotní pojištění zaniklo podle § 5 odst. 2 písm. c), je povinen přihlásit se nebo odhlásit se u příslušné zdravotní pojišťovny nejpozději do osmi dnů ode dne, kdy zdravotní pojištění vzniklo nebo zaniklo.“.
19.
V § 10 odst. 2 první věta zní: „Vojáci v činné službě s výjimkou vojáků v záloze povolaných k vojenskému cvičení a žáci vojenských škol, kteří se připravují na službu vojáka z povolání a nejsou vojáky v činné službě, jsou pojištěni u Vojenské zdravotní pojišťovny.“.
20.
§ 13 odst. 4 zní:
„(4)
Příslušná zdravotní pojišťovna uhradí na základě
a)
lékařského předpisu vystaveného smluvním zdravotnickým zařízením, lékařem poskytujícím první pomoc pojištěnci, smluvním lékařem poskytujícím zdravotní péči v zařízení sociální péče a smluvním lékařem poskytujícím zdravotní péči sobě, manželovi, svým rodičům, prarodičům, dětem, vnukům a sourozencům, jestliže jeho odbornost zaručuje Česká lékařská komora nebo Česká stomatologická komora, a jestliže k tomu uzavře zvláštní smlouvu se zdravotní pojišťovnou
1.
zařízením lékárenské péče léčiva a prostředky zdravotnické techniky s výjimkou prostředků zdravotnické techniky uvedených v bodu 2,
2.
jiným smluvním subjektům brýle a pomůcky oční optiky, vlasové náhrady, ortopedicko protetické pomůcky sériově a individuálně vyráběné, kompenzační pomůcky pro zdravotně postižené včetně vozíků a zvedáků pro imobilní osoby a dále pomůcky pro sluchově postižené, nevidomé a slabozraké,
3.
zařízením lékárenské péče a jiným subjektům přístroje používané k terapii,
b)
předloženého účtu smluvním zdravotnickým zařízením
1.
stomatologické protetické náhrady a léčebné rehabilitační pomůcky,
2.
ortodontické aparáty,
3.
servisní zásahy na poskytnuté prostředky,
a to podle seznamu léčiv a prostředků zdravotnické techniky, ve kterém jsou uvedeny výše úhrad poskytovaných příslušnými zdravotními pojišťovnami.“.
21.
§ 13 se doplňuje novými odstavci 5 a 6, které znějí:
„(5)
Seznam léčiv a prostředků zdravotnické techniky zpracovává ministerstvo po předchozím dohodovacím řízení s Českou lékárnickou komorou, Pojišťovnou a zástupci zdravotních pojišťoven; účastníky tohoto řízení svolává ministerstvo nejméně jednou ročně. Seznam léčiv a prostředků zdravotnické techniky, jeho změny a doplňování vydává ministerstvo vyhláškou.
(6)
Jestliže předepisující lékař předepíše léčivo nebo prostředek zdravotnické techniky, na jehož úhradě se podle seznamu léčiv a prostředků zdravotnické techniky podílí pojištěnec, je povinen na tuto skutečnost pojištěnce upozornit. Vyžaduje-li to však zdravotní stav nemocného podle doporučení ošetřujícího lékaře, učiněného po dohodě s revizním lékařem příslušné zdravotní pojišťovny, uhradí plně příslušná zdravotní pojišťovna předepsaná léčiva nebo prostředky zdravotnické techniky, výjimečně i léčiva v seznamu léčiv a prostředků zdravotnické techniky neuvedená.“.
22.
§ 18 odst. 1 zní:
„(1)
Na rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se placení pojistného, pokut, penále a přirážek k pojistnému se vztahují obecné předpisy o správním řízení. Zdravotní pojišťovny rozhodují platebními výměry, které jsou vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání rozhoduje rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny.“.
23.
V § 18 se vypouští odstavec 2. Dosavadní odstavec 3, 4 a 5 se označují jako odstavce 2, 3 a 4.
24.
V § 18 odst. 4 se za slova „pojišťoven“ vkládají slova „podle odstavce 1“.
25.
§ 20a zní:
㤠20a
(1)
Příslušná zdravotní pojišťovna má právo na náhradu škody vůči třetím osobám, jestliže vynaložila náklady na péči plně nebo částečně hrazenou zdravotním pojištěním v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči osobám účastným zdravotního pojištění. Tato náhrada je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.
(2)
Pro účely náhrady škody jsou zdravotnická zařízení povinna oznámit příslušné zdravotní pojišťovně úrazy a jiná poškození zdraví osob, kterým poskytla zdravotní péči, pokud mají důvodné podezření, že úraz nebo jiné poškození zdraví byly způsobeny jednáním právnické nebo fyzické osoby. Oznamovací povinnost mají i orgány Policie České republiky, prokuratury a soudy.“.
26.
Za § 20a se vkládá nový § 20b, který zní:
㤠20b
Za nezaopatřené děti podle § 6 odst. 4 písm. a) se považují do 31. prosince 1998 i studenti vysokých škol starší 26 let.“.
Čl. II
Zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 3 odst. 1 zní:
„(1)
Vyměřovacím základem u osoby v pracovním poměru nebo obdobném poměru (dále jen „zaměstnanec“) je úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem, popřípadě zaměstnavateli v souvislosti s výkonem zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském pojištění (zabezpečení), s výjimkou nezapočitatelných příjmů, jimiž jsou:
a)
odstupné2a) poskytované při skončení pracovního poměru a odchodné,2b)
b)
plnění věrnostní, popřípadě stabilizační povahy,2c)
c)
náhrady výdajů poskytované zaměstnancům v souvislosti s výkonem zaměstnání,3)
d)
náhrady škody,4)
e)
odměny vyplacené podle zákona o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích,4a)
f)
naturální požitky, s výjimkou naturální mzdy, a jiná obdobná plnění, popřípadě finanční náhrady za neodebrané naturální požitky,
g)
náhrada mzdy2g) při výkonu služby v ozbrojených silách a civilní služby.“.
2.
Poznámky č. 2) a č. 6) pod čarou se vypouštějí.
3.
Poznámky č. 2a) až č. 2c) pod čarou znějí:
„2a)
Zákon č. 195/1991 Sb., o odstupném poskytovaném při skončení pracovního poměru.
§ 5 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci.
2b)
Např. § 14 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky.
2c)
Např. zákon č. 62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků, vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí ČSR a ministerstva zemědělství a výživy ČSR č. 62/1970 Sb., o poskytování náborových příspěvků a jiných výhod doosídlencům ve vymezeném území pohraničí, ve znění vyhlášky č. 69/1986 Sb.“.
4.
Poznámka č. 4) pod čarou zní:
„4)
§ 187 až 206 zákoníku práce.“.
5.
Poznámka č. 4a) pod čarou zní:
„4a)
Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích.“.
6.
§ 3 odst. 2 zní:
„(2)
Minimálním vyměřovacím základem u zaměstnance je minimální mzda pracovníků v pracovním poměru odměňovaných měsíční mzdou (dále jen „minimální mzda“),7) s výjimkou zaměstnanců s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kterým se poskytují mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle předpisů o sociálním zabezpečení,8) kde je vyměřovacím základem vždy skutečně dosažený příjem. Je-li zaměstnancem osoba, za kterou je plátcem stát,9) je u ní vyměřovacím základem částka přesahující 77 % minimální mzdy; ustanovení odstavce 6 zůstává nedotčeno. Není-li dále stanoveno jinak, je vyměřovacím základem za období, kdy bylo zaměstnanci poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmu,10) nebo kdy měl neomluvenou nepřítomnost v práci, jeho průměrný výdělek pro pracovněprávní účely. Zaměstnanec, za kterého je plátcem pojistného stát,9) v době, kdy mu bylo poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmu, pojistné neplatí. Pojistné se dále neplatí za období, kdy bylo poskytnuto zaměstnanci pracovní volno bez náhrady příjmu, pokud netrvalo déle než tři kalendářní dny v kalendářním měsíci, za který se pojistné platí. U zaměstnance, kterému zaměstnavatel poskytl pracovní volno bez náhrady příjmu a který vykonává veřejnou funkci nebo práci pro jiného zaměstnavatele, přechází povinnost odvádět pojistné (§ 5) na subjekt, pro který je veřejná funkce nebo zaměstnání vykonáváno. Za období, kdy bylo zaměstnanci poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci11) s výjimkou mateřské dovolené, další mateřské dovolené a nepřítomnosti muže v práci po dobu, po kterou se mu poskytuje peněžitá pomoc podle právních předpisů o nemocenském pojištění, se pojištění neplatí. Pokud vyměřovací základ zaměstnance (odstavec 1) je nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele, popřípadě prostřednictvím jednoho ze svých zaměstnavatelů, kterého si zvolí, pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů; pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace,11a) je rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.“.
7.
Poznámka č. 11a) pod čarou zní:
„11a)
§ 129 a 130 zákoníku práce.“.
8.
Poznámka č. 7) pod čarou zní:
„7)
§ 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě.“.
9.
V § 3 odst. 3 se vypouští slovo „nejméně“ a částka „45 %“ se nahrazuje částkou „35 %“ a částka „540 000 Kčs“ částkou „486 000 Kč“.
10.
V § 3 odst. 3 poslední věta zní: „Jde-li o souběh činností podle § 13 a není-li samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmu, je vyměřovacím základem skutečný příjem vypočtený podle první věty; maximální vyměřovací základ se nemění.“.
11.
Poznámky č. 12) až č. 14) pod čarou znějí:
„12)
§ 7 odst. 3 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
13)
§ 12 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.
14)
§ 13 odst. 1 a 3 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.“.
12.
§ 3 odst. 4 zní:
„(4)
Vyměřovacím základem u osoby, která má příjmy z kapitálového majetku, příjmy z pronájmu nebo ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmů (dále jen „osoba s vlastními příjmy“)15) a která nemá příjmy z pracovního nebo obdobného poměru nebo z podnikání či jiné samostatné výdělečné činnosti, je 35 % těchto příjmů, s výjimkou příjmů, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou16) nebo jsou od daně z příjmů osvobozeny,17) snížené o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. Minimálním vyměřovacím základem se rozumí dvanáctinásobek minimální mzdy; maximální vyměřovací základ je 486 000 Kč. Má-li osoba, za kterou je plátcem pojistného stát,9) příjmy uvedené v první větě, je u ní vyměřovacím základem 35 % částky přesahující po odpočtu výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmu, dvanáctinásobek 77 % minimální mzdy; ustanovení odstavce 6 zůstává nedotčeno.“.
13.
Poznámky č. 15) až č. 17) pod čarou znějí:
„15)
§ 8, 9 a 10 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 157/1993 Sb.
16)
§ 36 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 157/1993 Sb.
17)
§ 4 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 157/1993 Sb.
14.
V § 3 se doplňuje nový odstavec 7, který zní:
„(7)
Mají-li osoby uvedené v odstavcích 2, 3 a 4 příjmy za kratší období, než je rozhodné období podle § 4, snižuje se měsíční vyměřovací základ na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů a roční vyměřovací základ na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, k nimž se tyto příjmy vztahují. U osob bez zdanitelných příjmů se snižuje vyměřovací základ na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů v rozhodném období. U osob, za které je plátcem pojistného stát, se při odpočtu pojistného placeného státem postupuje obdobně.“.
15.
V § 4 odst. 1 se za slovo „měsíc,“ vkládají slova „za který se pojistné platí,“.
16.
V § 4 odst. 2 se slova „předcházející kalendářní rok“ nahrazují slovy „kalendářní rok, za který se pojistné platí“.
17.
V § 4 odst. 3 se ve větě první slova „tří bezprostředně předcházejících kalendářních roků“ nahrazují slovy „posledních tří kalendářních roků včetně kalendářního roku, za který se pojistné platí“ a ve větě druhé se slova „za předcházející kalendářní rok“ nahrazují slovy „za kalendářní rok, za který se pojistné platí“.
18.
V § 5 odst. 2 se vypouštějí věty čtvrtá a pátá.
19.
V § 7 se vkládá nový odstavec 1, který zní:
„(1)
Osoby samostatně výdělečně činné platí pojistné formou záloh na pojistné a doplatku pojistného, pokud se dále nestanoví jinak. Kde se v dalších ustanoveních hovoří o pojistném, rozumí se tím též zálohy na pojistné a doplatek pojistného.“.
20.
V § 7 se dosavadní text označuje jako odstavec 2 a na konci se připojují tyto věty: „Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc byla osoba samostatně výdělečně činná uznána neschopnou práce, nebo jí byla nařízena karanténa podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem. Zúčtování již zaplacené zálohy na pojistné se v případech uvedených v předchozí větě provede při následující platbě zálohy.“.
21.
V § 8 se dosavadní odstavec 3 označuje jako odstavec 4, současně se slovo „dnem“ nahrazuje slovy „do osmi dnů po“.
22.
V § 8 se vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Na základě žádosti osoby samostatně výdělečně činné sníží na dobu nejdéle tří měsíců příslušná zdravotní pojišťovna poměrně výši zálohy na pojistné v případě, že příjem osoby samostatně výdělečně činné ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení12) připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v období aspoň tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích v kalendářním roce, ve kterém se platí zálohy na pojistné, je nejméně o jednu třetinu nižší než takový příjem připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v předcházejícím roce. Jestliže v průběhu tří kalendářních měsíců následujících po snížení zálohy osoba samostatně výdělečně činná zjistí, že výše záloh již neodpovídá skutečně dosahovaným příjmům, je povinna si zálohu zvýšit.“.
23.
§ 8 se doplňuje novým odstavcem 5, který zní:
„(5)
Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období vyšší než pojistné stanovené podle § 2 odst. 1, jedná se o přeplatek pojistného (§ 14).“.
24.
§ 9 včetně nadpisu zní:
㤠9
Odvod pojistného za osoby s vlastními příjmy
(1)
Osoby s vlastními příjmy platí pojistné formou záloh na pojistné a doplatku pojistného, pokud se dále nestanoví jinak. Kde se v dalších ustanoveních hovoří o pojistném, rozumí se tím též zálohy na pojistné a doplatek pojistného.
(2)
Osoba s vlastními příjmy hradí na účet příslušné zdravotní pojišťovny měsíční zálohy na pojistné vypočtené z minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 4, pokud si sama nestanoví zálohy vyšší, a to do 20. dne předcházejícího kalendářního měsíce. V měsíci, v němž této osobě vznikla povinnost platit pojistné,24) je záloha na pojistné splatná do osmi dnů ode dne, kdy tato povinnost vznikla. Do osmi dnů od vzniku této povinnosti je záloha na pojistné splatná i na následující kalendářní měsíc, jestliže poslední den splatnosti zálohy na kalendářní měsíc, v němž vznikla povinnost platit pojistné, připadá na 21. den anebo na následující dny tohoto měsíce.
(3)
V dalším roce se měsíční zálohy vypočítají vždy z vyměřovacího základu za předcházející kalendářní rok.
(4)
Na základě žádosti osoby s vlastními příjmy sníží na dobu nejdéle tří měsíců příslušná zdravotní pojišťovna poměrně výši zálohy na pojistné v případě, že příjem osoby s vlastními příjmy po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení15) připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v období aspoň tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích v kalendářním roce, ve kterém se platí zálohy na pojistné, je nejméně o jednu třetinu nižší než takový příjem připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v předcházejícím kalendářním roce. Jestliže v průběhu tří kalendářních měsíců následujících po snížení zálohy osoba s vlastními příjmy zjistí, že výše záloh již neodpovídá skutečně dosahovaným příjmům, je povinna si zálohu zvýšit.
(3)
Doplatek rozdílu mezi zálohami a skutečnou výší pojistného vypočteného podle § 3 odst. 4 je splatný do osmi dnů po podání daňového přiznání za uplynulý kalendářní rok.
(6)
Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období vyšší než pojistné stanovené podle § 2 odst. 1, jedná se o přeplatek pojistného (§ 14).“.
25.
V § 13 se na konci připojuje tato věta: „Je-li za osobu uvedenou v první větě plátcem pojistného i stát, upravuje se vyměřovací základ podle § 3 odst. 2 věty druhé nebo podle § 3 odst. 3 věty čtvrté pouze jednou.“.
26.
V § 14 se v odstavci 2 vypouští poslední věta a připojuje se nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Polovina vráceného přeplatku na pojistném se v následujícím kalendářním měsíci zúčtuje s poukázanými finančními prostředky podle § 21 odst. 1.“.
27.
§ 18 zní:
㤠18
(1)
Nebylo-li pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen ode dne následujícího po dni splatnosti do dne platby včetně platit za každý den penále ve výši 0,3 % dlužné částky.
(2)
Nebyl-li přeplatek na pojistném vrácen příslušnou zdravotní pojišťovnou ve stanovené lhůtě (§ 14 odst. 2), je příslušná zdravotní pojišťovna ode dne následujícího po dni splatnosti do dne platby včetně povinna platit za každý den penále ve výši 0,3 % dlužné částky.“.
28.
§ 22 odst. 5 včetně poznámek pod čarou č. 25a) a č. 25b) zní:
„(5)
Územní finanční orgány25a) jsou povinny sdělit příslušné zdravotní pojišťovně údaje o poměrech daňového poplatníka rozhodné pro správné určení výše pojistného, popřípadě výše záloh, a to do 30 dnů po obdržení žádosti příslušné zdravotní pojišťovny o sdělení těchto údajů, pokud je doloženo prohlášením daňového poplatníka o zproštění povinnosti mlčenlivosti.25b)
25a)
Zákon ČNR č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech.
25b)
§ 24 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb.“.
29.
§ 24 odst. 2 zní:
„(2)
Osoba samostatně výdělečně činná a osoba s vlastními příjmy jsou povinny předložit příslušné zdravotní pojišťovně nejpozději do osmi dnů po podání daňového přiznání za kalendářní rok přehled o úhrnu záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období, příjmech ze samostatné výdělečné činnosti a výdajích nebo o příjmech z kapitálového majetku, z pronájmu nebo ostatních příjmech a výdajích vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, vyměřovacím základu stanoveném podle § 3 odst. 3 nebo 4, pojistném vypočteném z tohoto vyměřovacího základu a doklad o dni podání daňového přiznání. Nebylo-li daňové přiznání podáno ve lhůtě stanovené zvláštním předpisem,26a) jsou osoba samostatně výdělečně činná a osoba s vlastními příjmy povinny předložit údaje uvedené v předchozí větě nejpozději do osmi dnů po uplynutí této lhůty.“.
30.
Poznámka č. 26a) pod čarou zní:
„26a)
§ 40 odst. 3 a 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb.“.
31.
Za § 26 se vkládá nový § 26a, který včetně nadpisu zní:
㤠26a
Úhrada odvedeného pojistného
Pokud se podle zvláštního předpisu27a) uhrazuje vyplacená náhrada mzdy, mzdového vyrovnání, doplatek ke mzdě nebo jiná obdobná plnění, uhrazuje se zaměstnavateli pojistné, které je povinen z těchto plnění platit (§ 5); to platí obdobně i pro úhradu nákladů na vytvoření veřejně prospěšné práce27b) a pro výplatu odměn a mezd, které provádí zaměstnavatel z finančních prostředků odborové organizace,27c) pokud se v kolektivní smlouvě nestanoví jinak.“.
32.
Poznámky č. 27a) až č. 27c) pod čarou znějí:
„27a)
Např. § 125 odst. 7 zákoníku práce, § 8 odst. 2 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, § 24a odst. 1 nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění nařízení vlády ČSFR č. 13/1991 Sb., § 7 odst. 4 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci.
27b)
§ 5 odst. 1 písm. d) vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 22/1991 Sb., kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšné práce.
27c)
§ 2 odst. 3 a § 8 vyhlášky Ústřední rady odborů a federálního ministerstva financí č. 172/1973 Sb., o uvolňování pracovníků ze zaměstnání k výkonu funkce v Revolučním odborovém hnutí.“.
33.
V § 28a odst. 1 se slova „ve výši“ nahrazují slovy „vypočtenou z“ a v odstavci 2 se číslice „45 %“ nahrazuje číslicí „35 %“.
Čl. VI
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, a zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, jak vyplývá z pozdějších zákonů.
Čl. VII
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 162/1993 Sb. | Zákon č. 162/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 1. 7. 1993, částka 43/1993
* Čl. I - 1. V § 3 písm. a) zní:
* Čl. II - Zrušuje se vyhláška ministerstva zemědělství č. 119/1993 Sb., kterou se stanoví důvody usmrcení zvířete.
* Čl. III - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona na ochranu zvířat proti týrání, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. IV
Aktuální znění od 1. 7. 1993
162
ZÁKON
ze dne 19. května 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
1.
V § 3 písm. a) zní:
„a)
chovatelem každá právnická nebo fyzická osoba, která za účelem získávání trvalého zdroje peněžních příjmů chová zvíře nebo zvířata, přepravuje zvířata, obchoduje se zvířaty, provozuje jatky, provádí pokusy na zvířatech nebo provozuje zoologické zahrady,“.
2.
V § 3 písm. h) a i) znějí:
„h)
nebezpečným druhem zvířete takový druh, který vzhledem ke svým biologickým vlastnostem má zvláštní nároky, může ohrozit zdraví a život člověka, který se pak může dopustit týrání jedince tohoto druhu; nebezpečné druhy zvířat stanoví ministerstvo zemědělství České republiky (dále jen „ministerstvo“) vyhláškou,
i)
utrpením stav zvířete, který je způsobován nepřirozenými podněty vyvolávajícími strach, zranění, bolest, zdravotní poruchy nebo až smrt,“.
3.
V § 3 se vkládají nová písmena l) a m), která znějí:
„l)
porážkou usmrcení hospodářského zvířete za účelem využití jeho produktů,
m)
utracením bezbolestné usmrcení zvířete,“.
Dosavadní písmena l) až s) se označují písmeny n) až u).
4.
V § 4 písm. c) bod 1 včetně odkazu pod čarou zní:
„1.
omezovat výživu zvířete včetně jeho napájení, nestanoví-li zvláštní předpis jinak,1a)“.
5.
V § 4 písm. g) zní:
„g)
provádět chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu zvířete, zejména kupírovat uši, ničit hlasivky nebo používat jiných prostředků k omezení hlasitých projevů zvířat anebo z jiných než zdravotních důvodů amputovat drápy a zuby, nejde-li o případy uvedené v § 7 odst. 3,“.
6.
V § 4 písm. k) zní:
„k)
chovat zvířata v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení,“.
7.
V § 4 písm. n) se slova „jeho poranění“ nahrazují slovem „utrpení“.
8.
V § 4 se připojují nová písmena p) a r), která znějí:
„p)
překrmovat zvířata, zejména drůbež, ve velkochovech násilným způsobem,
r)
používat živá zvířata ke krmení těch druhů zvířat, u nichž z biologických důvodů není takový způsob výživy nutný.“.
9.
§ 5 zní:
㤠5
(1)
Nikdo nesmí bez důvodu usmrtit zvíře.
(2)
Důvodem k usmrcení je:
a)
využití produktů hospodářského zvířete,
b)
slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo vrozená vada, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením,
c)
bezprostřední ohrožení člověka zvířetem,
d)
výkon práva myslivosti a rybářství podle zvláštních předpisů,2a)
e)
nařízené ochranné a zdolávací opatření2b) při výskytu nákazy2c) nebo jiného hromadného onemocnění zvířat,2d)
f)
ukončení pokusu na pokusném zvířeti,
g)
regulování populace hospodářských zvířat, pokusných zvířat, zvířat v zájmových chovech, zvířat v lidské péči a volně žijících zvířat,2e)
h)
opatření v boji proti škůdcům.2f)
(3)
Porážení hospodářských zvířat vykrvením může být prováděno pouze po jejich omráčení zaručujícím ztrátu citlivosti a vnímání po celou dobu vykrvování. Jatečné zpracování zvířete před jeho vykrvením je zakázáno. Porážet velká hospodářská zvířata může jen osoba k tomu odborně způsobilá. Podrobnosti stanoví ministerstvo vyhláškou.
(4)
Výjimky z ustanovení odstavce 3 může povolit ministerstvo pro potřeby církví a náboženských společností, jejichž předpisy stanoví jiný způsob porážky zvířat. Porážku musí provádět osoba odborně způsobilá, která je povinna dbát o minimální utrpení poráženého zvířete.
(5)
Utracení smí provádět jen veterinární lékař nebo odborně způsobilá osoba podle § 17 tohoto zákona.
(6)
Osoby provádějící usmrcení zvířete jsou povinny přesvědčit se, že zvíře je podle prokazatelných příznaků mrtvé.
(7)
Nestanoví-li tento zákon jinak, zakazují se následující metody usmrcování zvířat:
a)
utopení a jiné metody udušení včetně použití farmak typu myorelaxantů,
b)
použití takových jedů a drog, jejichž dávkování neuvede zvíře do hlubokého celkového znecitlivění a bezpečně nezpůsobí následnou smrt,
c)
ubití, ubodání nebo jiné metody, které zvířeti způsobí nepřiměřenou bolest nebo utrpení,
d)
použití elektrického proudu, pokud nenastane okamžitá ztráta vědomí.“.
10.
V § 7 odst. 3 písm. b) se na konci připojují slova „pokud se neprovádí kauterizací, případně chirurgickou extirpací,“.
11.
V § 7 odst. 3 písm. e) se za slovo „zobáků“ vkládají slova „a hřebenů“.
12.
V § 8 se za slova „činnost se zvířaty“ vkládají slova „přepravují se zvířata, jsou“.
13.
§ 11 zní:
㤠11
(1)
Chovatel je povinen zabezpečit nejméně jedenkrát denně pečlivou prohlídku technologických zařízení a odstranit v nejkratší možné době každou zjištěnou závadu tak, aby nebylo ohroženo zdraví a život zvířat.
(2)
Chovatel je povinen mít pohotově k dispozici nástroje a pomůcky k okamžitému poskytnutí první pomoci, pomoci při porodu či náhlém onemocnění a vlastní vyprošťovací nářadí odpovídající druhu chovaných zvířat a používané technologii, zařízení k nakládce a vykládce zvířat, jakož i nástroje k okamžitému omráčení a vykrvení zvířete nacházejícího se v nevyléčitelných bolestech či nevyléčitelném stavu.“.
14.
§ 12 se vypouští.
15.
V § 13 odst. 1 se na konci připojují slova „a učinit opatření proti úniku zvířat“.
16.
V § 13 se připojují nové odstavce 4 a 5, které znějí:
„(4)
Žádost o povolení chovu musí obsahovat
a)
jméno a příjmení odpovědné osoby a její kvalifikaci,
b)
druh a počet chovaných jedinců,
c)
stručný popis chovu a jeho vybavení.
(5)
Příslušná okresní nebo městská veterinární správa neudělí povolení podle odstavce 3, nejsou-li dodrženy podmínky podle odstavce 1. Příslušná okresní nebo městská veterinární správa může rozhodnutím povolení změnit nebo odejmout, jestliže se změnily nebo zanikly podmínky, za jakých bylo uděleno. Povolení k chovu nebezpečných druhů zvířat se vydává na tři roky a může být na písemnou žádost prodlouženo. Příslušná okresní nebo městská veterinární správa, která povolení vydala, je povinna alespoň jednou za rok provádět dozor nad dodržováním podmínek chovu. Záznamy o provedené kontrole uchová po dobu pěti let.“.
17.
Za § 13 se vkládá nový § 13a, který včetně nadpisu zní:
㤠13a
Zvláštní podmínky pro obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy
(1)
Právnická nebo fyzická osoba, která na základě živnostenského oprávnění
a)
chová zvířata určená pro zájmové chovy pro účely obchodu s nimi nebo s těmito zvířaty obchoduje,
b)
provozuje jezdecký nebo jízdní podnik,
je povinna do jednoho měsíce od zahájení podnikání oznámit výkon živnosti příslušné okresní nebo městské veterinární správě.
(2)
Zjistí-li příslušná okresní nebo městská veterinární správa závažné nebo opětovné porušení povinností právnické nebo fyzické osoby uvedené v odstavci 1 stanovených tímto zákonem, může podat návrh příslušnému živnostenskému úřadu, aby podle § 58 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), živnostenské oprávnění zrušil nebo provozování pozastavil.
(3)
Právnická nebo fyzická osoba, která obchoduje se zvířaty pro zájmové chovy, je povinna vést evidenci o nakoupených a prodaných zvířatech včetně dokladů o původu zvířete a uchovávat ji po dobu tří let.“.
18.
§ 14 odst. 1 zní:
„(1)
Je zakázáno lovit zvířata
a)
pomocí želez, ok, tluček a sítí,
b)
pomocí jedovatých návnad a jedů v jakýchkoliv formách včetně plynování,
c)
do jestřábích košů a pomocí lepu,
d)
pomocí výbušnin,
e)
pomocí luků a samostřílů,
f)
pomocí elektrického proudu, nejde-li o výkon práva upravený zvláštními předpisy.3a)“.
19.
V § 15 odst. 4 se na konci připojuje věta „Toulavá a zaběhlá domácí zvířata nesmějí být k pokusům používána.“.
20.
V § 19 odst. 1 se slova „Československá akademie věd“ nahrazují slovy „Akademie věd České republiky“.
21.
§ 21 odst. 2 zní:
„(2)
Ústřední komisi zřizuje, jejího předsedu a členy jmenuje a odvolává ministr zemědělství po dohodě s ministrem životního prostředí z odborníků navržených příslušnými státními orgány, Společností pro vědu o laboratorních zvířatech a občanskými sdruženími, které se podílejí na plnění úkolů ochrany zvířat.“.
22.
V § 21 odst. 3 písm. f) se na konci připojují slova „a kontroluje vydávání povolení podle § 23 odst. 1 písm. a) tohoto zákona“.
23.
V § 21 odst. 3 se připojuje nové písmeno g), které zní:
„g)
schvaluje řády pro chov a zkoušky zvířat.“.
24.
§ 26 zní:
㤠26
Pověřen výkonem dozoru může být pouze odborný pracovník, který dosáhl věku 18 let, získal osvědčení o způsobilosti po úspěšném složení zkoušek podle zkušebního řádu a prokázal v rámci zkoušky znalost právních předpisů vztahujících se k činnosti jím vykonávané. Zkušební řády schvaluje na návrh ústřední komise ministerstvo a zkoušky provádí ústřední komise.“.
25.
V § 28 odst. 1 se připojuje nové písmeno d), které zní:
„d)
trpí týrání zvířat nezletilými nebo nesvéprávnými osobami, za které odpovídá.“.
26.
V § 28 odst. 2 se částka „5 000 Kčs“ nahrazuje částkou „10 000 Kč“ a částka „10 000 Kčs“ nahrazuje částkou „15 000 Kč“.
27.
Za § 28 se vkládá nový § 28a, který včetně nadpisu zní:
㤠28a
Zvláštní opatření
(1)
Na návrh okresní nebo městské veterinární správy může obec správním rozhodnutím nařídit odebrání týraného zvířete, vyžaduje-li to jeho zdravotní stav. Odvolání proti rozhodnutí o odebrání zvířete nemá odkladný účinek.
(2)
Náklady spojené s odebráním zvířete a následnou péčí o něj hradí osoba, jíž bylo zvíře odebráno.
(3)
Náklady na léčení zvířete, které bylo týráno a poškozeno tak na jeho zdraví, ponese osoba, jež tento stav způsobila, i když přesahují hodnotu zvířete.
(4)
O nákladech podle odstavců 2 a 3 rozhoduje obec ve správním řízení.“.
28.
§ 29 zní:
㤠29
Ministerstvo na návrh Ústřední komise upraví vyhláškou bližší podmínky chovu a využití pokusných zvířat, jejichž označování a způsob vedení jejich evidence, složení a činnosti odborných komisí (podle § 18 odst. 3) a rozsah odborných znalostí nezbytných pro osvědčení způsobilosti pracovníka včetně způsobu provádění zkoušek a vydávání osvědčení.“.
Čl. II
Zrušuje se vyhláška ministerstva zemědělství č. 119/1993 Sb., kterou se stanoví důvody usmrcení zvířete.
Čl. III
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona na ochranu zvířat proti týrání, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1a)
Např. vyhláška č. 117/1987 Sb., o péči o zdraví zvířat, vyhláška č. 121/1987 Sb., o zabezpečování zdravotní nezávadnosti živočišných produktů.
2a)
Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění zákona ČNR č. 146/1971 Sb., zákona ČNR č. 96/1977 Sb., zákona ČNR č. 143/1991 Sb. a zákona ČNR č. 270/1992 Sb. (úplné znění č. 512/1992 Sb.).
Vyhláška č. 20/1988 Sb., kterou se provádí zákon o myslivosti.
Zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství.
Vyhláška č. 103/1963 Sb., kterou se provádí zákon o rybářství.
2b)
§ 23 zákona č. 87/1987 Sb.
2c)
§ 31 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 117/1987 Sb.
2d)
§ 30 odst. 3 vyhlášky č. 117/1987 Sb.
2e)
Zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
2f)
Vyhláška č. 62/1964 Sb., kterou se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o rozvoji rostlinné výroby.
3a)
Zákon č. 102/1963 Sb.
Vyhláška č. 103/1963 Sb. |
Zákon č. 163/1993 Sb. | Zákon č. 163/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňují zákon České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 26/1993 Sb. a zákona č. 67/1993 Sb., a zákon České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění zákona č. 67/1993 Sb.
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 1. 7. 1993, částka 43/1993
* Čl. II - Zákon České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění zákona č. 67/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 2009 (274/2008 Sb.)
163
ZÁKON
ze dne 20. května 1993,
kterým se mění a doplňují zákon České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 26/1993 Sb. a zákona č. 67/1993 Sb., a zákon České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění zákona č. 67/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. II
Zákon České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění zákona č. 67/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 14 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Strážník je oprávněn po předchozí marné výzvě k vydání zbraně odebrat zbraň osobě na místě veřejně přístupném, je-li to nezbytné v zájmu ochrany veřejného pořádku, života a zdraví osob nebo bezpečnosti majetku a hrozí-li, že zbraně může být užito k násilí nebo pohrůžce násilím. Osobě, která zbraň vydala nebo jíž byla zbraň odebrána, vystaví strážník potvrzení o jejím převzetí. Odebranou střelnou zbraň předá strážník příslušnému útvaru policie, který uvede v potvrzení podle předchozí věty.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3 a slova „podle odstavce 1“ v něm uvedená se nahrazují slovy „podle odstavců 1 a 2“. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
2.
§ 14 se doplňuje odstavcem 5, který zní:
„(5)
Jestliže pominuly důvody pro odebrání zbraně podle odstavce 2 a nebrání-li tomu jiné zákonné důvody, vrátí se zbraň tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odebrána, pokud se tato osoba o vrácení zbraně přihlásí u úřadovny obecní policie, a jde-li o střelnou zbraň, u útvaru policie, uvedených v potvrzení o převzetí zbraně.“.
3.
V § 15 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „K vyznačení nebo ohraničení určeného místa může být použito technických prostředků.“.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 164/1993 Sb. | Zákon č. 164/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 1. 7. 1993, částka 43/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 7. 1993
164
ZÁKON
ze dne 20. května 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 8 odst. 7 se vypouštějí slova „a výši autorizačního poplatku“ a připojují se tyto věty: „Autorizační poplatek za zkoušku odborné způsobilosti v jednom i více oborech se stanoví jednotně, bez ohledu na obor a specializaci, ve výši 500 Kč. Poplatek se uhradí v den zkoušky.“.
2.
V § 34 se slova „pouze do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona“ nahrazují slovy „pouze do 31. prosince 1994“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 166/1993 Sb. | Zákon č. 166/1993 Sb.
Zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 1. 7. 1993, částka 43/1993
* ČÁST PRVNÍ - ÚVODNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 1)
* ČÁST DRUHÁ - POSTAVENÍ A PŮSOBNOST ÚŘADU (§ 2 — § 6)
* ČÁST TŘETÍ - ORGANIZACE ÚŘADU (§ 7 — § 15)
* ČÁST ČTVRTÁ - ČINNOST ÚŘADU (§ 16 — § 31)
* ČÁST PÁTÁ - FINANCOVÁNÍ A HOSPODAŘENÍ ÚŘADU (§ 32 — § 33)
* ČÁST ŠESTÁ - SPOLEČNÁ USTANOVENÍ (§ 34 — § 48)
* ČÁST SEDMÁ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 49 — § 52)
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (417/2024 Sb., 448/2024 Sb.)
166
ZÁKON
ze dne 20. května 1993
o Nejvyšším kontrolním úřadu
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
(1)
Tento zákon upravuje postavení, působnost, organizační strukturu a činnost Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „Úřad“).
(2)
Zákon dále stanoví práva a povinnosti prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „prezident Úřadu“), viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „viceprezident Úřadu“), členů Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „člen Úřadu“), Kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „Kolegium Úřadu“), senátů Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „senát Úřadu“), Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „Kárná komora Úřadu“) a zaměstnanců Úřadu.
ČÁST DRUHÁ
POSTAVENÍ A PŮSOBNOST ÚŘADU
§ 2
(1)
Úřad je nezávislý kontrolní orgán České republiky.
(2)
Sídlem Úřadu je Praha.
(3)
Úřad může užívat znaku České republiky.
§ 3
(1)
Úřad vykonává kontrolu
a)
hospodaření se státním majetkemhospodaření se státním majetkem a finančními prostředky vybíranými na základě zákona ve prospěch právnických osob s výjimkou prostředků vybíraných obcemiobcemi nebo kraji v jejich samostatné působnosti,
b)
státního závěrečného účtu,
c)
plnění státního rozpočtu,
d)
hospodaření s prostředky, poskytnutými České republice ze zahraničí, a s prostředky, za něž převzal stát záruky,
e)
vydávání a umořování státních cenných papírůcenných papírů,
f)
zadávání státních zakázek.
(2)
Kontrolu v rozsahu podle odstavce 1 vykonává Úřad, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, u
a)
organizačních složek státu,
b)
právnických a fyzických osob.
(3)
Úřad vykonává kontrolu hospodaření České národní bankybanky v oblasti výdajů na pořízení majetku a výdajů na provoz České národní bankybanky.
§ 4
(1)
Při kontrole Úřad prověřuje, zda kontrolované činnosti jsou v souladu s právními předpisy, přezkoumává jejich věcnou a formální správnost a posuzuje, zda jsou účelné, hospodárné a efektivní.
(2)
Zjišťované skutečnosti podléhají kontrole Úřadu bez ohledu na druh a stupeň utajení.
(3)
Výsledkem kontrolní činnosti Úřadu jsou kontrolní závěrykontrolní závěry. Kontrolním závěremKontrolním závěrem se rozumí písemná zpráva obsahující shrnutí a vyhodnocení skutečností zjištěných při kontrole podle tohoto zákona.
§ 4a
(1)
Úřadu jsou poskytovány pro výkon působnosti podle tohoto zákona referenční údaje ze základního registru obyvatel, kterými jsou
a)
příjmení,
b)
jméno, popřípadě jména,
c)
adresa místa pobytu,
d)
datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,
e)
datum, místo a okres úmrtí,
f)
státní občanství, popřípadě více státních občanství.
(2)
Úřadu jsou poskytovány pro výkon jeho působnosti podle tohoto zákona z agendového informačního systému evidence obyvatel o státních občanech České republiky údaje, kterými jsou
a)
jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,
b)
datum narození,
c)
místo a okres narození a u státního občana České republiky, který se narodil v cizině, místo a stát, kde se občan narodil,
d)
adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa trvalého pobytu, popřípadě též adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle jiného právního předpisu,
e)
počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky,
f)
omezení svéprávnosti, jméno, popřípadě jména a příjmení opatrovníka.
(3)
Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence obyvatel, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.
(4)
Úřadu je umožněn pro výkon působnosti podle tohoto zákona přístup k datům z informačních systémů veřejné správy1a) a k datům z informačního systému státní pokladny1b).
(5)
Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.
§ 5
(1)
Úřad zpracovává a předkládá Poslanecké sněmovně stanovisko ke zprávě o vývoji ekonomiky a plnění státního rozpočtu a k návrhu státního závěrečného účtu, včetně seznamu kontrolních závěrůkontrolních závěrů, které byly podkladem pro toto stanovisko.
(2)
Stanovisko ke zprávě o vývoji ekonomiky a plnění státního rozpočtu předkládá Úřad Poslanecké sněmovně ve lhůtě do 1 měsíce ode dne předložení této zprávy Poslanecké sněmovně vládou.
(3)
Stanovisko k návrhu státního závěrečného účtu předkládá Úřad Poslanecké sněmovně ve lhůtě do 4 měsíců ode dne předložení tohoto návrhu Poslanecké sněmovně vládou.
§ 6
Úřad na vyžádání Poslanecké sněmovny nebo Senátu a jejich orgánů zpracuje v dohodnutém termínu stanovisko k návrhům právních předpisů, týkajících se rozpočtového hospodaření, účetnictví, státní statistiky a výkonu kontrolní, dozorové a inspekční činnosti.
ČÁST TŘETÍ
ORGANIZACE ÚŘADU
§ 7
Orgány Úřadu
(1)
Orgány Úřadu jsou prezident Úřadu, viceprezident Úřadu, Kolegium Úřadu, senáty Úřadu a Kárná komora Úřadu.
(2)
Vnitřní pořádek orgánů Úřadu upravuje organizační řád Úřadu, jednací řád Kolegia Úřadu, jednací řád senátů Úřadu a kárný řád.
Prezident Úřadu a viceprezident Úřadu
§ 8
(1)
Prezident Úřadu řídí Úřad a jedná jeho jménem navenek; předsedá Kolegiu Úřadu a Kárné komoře Úřadu.
(2)
Prezident Úřadu předkládá Senátu návrh kandidátů na členy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí podle zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.
(3)
Prezident Úřadu předkládá vládě návrh na jmenování členů služební komise podle zákona o státní službě.
(4)
Prezident Úřadu předkládá Kolegiu Úřadu
a)
návrh plánu kontrolní činnosti a jeho změn,
b)
návrh rozpočtu včetně jeho změn, rozpočtových opatření a závěrečného účtu rozpočtové kapitoly Úřadu,
c)
všechny kontrolní závěrykontrolní závěry, z nichž vychází stanovisko k návrhu státního závěrečného účtu,
d)
návrh výroční zprávy o činnosti Úřadu za uplynulý rozpočtový rok (dále jen „výroční zpráva“),
e)
návrh organizačního a pracovního řádu Úřadu, včetně jeho změn a doplňků,
f)
návrh jednacího řádu Kolegia Úřadu a senátů Úřadu, včetně jeho změn a doplňků,
g)
návrh kárného řádu,
h)
podněty Poslanecké sněmovny, Senátu, jejich orgánů a vlády.
(5)
Prezident Úřadu po projednání Kolegiem Úřadu schvaluje pracovní řád Úřadu.
(6)
Prezident Úřadu je oprávněn účastnit se schůze Poslanecké sněmovny, Senátu a jejich orgánů, pokud jsou projednávány kontrolní závěry, návrhy a stanoviska, které se vztahují k činnosti Úřadu. Požádá-li o slovo, bude mu uděleno.
(7)
Vyžádá-li si Poslanecká sněmovna, Senát nebo jejich orgány přítomnost prezidenta Úřadu na jednání, je povinen se zúčastnit.
(8)
Prezident Úřadu je oprávněn účastnit se schůze vlády, pokud jsou projednávány kontrolní závěry a stanoviska k nim. Požádá-li o slovo, bude mu uděleno.
(9)
Nevykonává-li prezident Úřadu ani viceprezident Úřadu po přechodnou dobu svoji funkci, vykonává funkci prezidenta Úřadu vždy nejstarší člen Úřadu.
§ 9
(1)
Viceprezident Úřadu zastupuje v plném rozsahu prezidenta Úřadu za jeho nepřítomnosti.
(2)
Viceprezident Úřadu zastupuje prezidenta Úřadu na základě jeho pověření v konkrétních případech.
(3)
Viceprezident Úřadu vykonává některé pravomoci prezidenta Úřadu, pokud tak stanoví organizační řád Úřadu.
§ 10
(1)
Prezidentem Úřadu nebo viceprezidentem Úřadu může být jmenován občan České republiky, který
a)
je plně svéprávný,
b)
je bezúhonný, splňuje podmínky stanovené zvláštním zákonem,2) a jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svoji funkci řádně zastávat,
c)
má ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu,
d)
dosáhl věku 35 let.
(2)
Funkční období prezidenta Úřadu a viceprezidenta Úřadu je devět let.
(3)
Prezident Úřadu a viceprezident Úřadu skládají slib do rukou prezidenta republiky.
(4)
Slib prezidenta Úřadu a viceprezidenta Úřadu zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že budu svoji funkci vykonávat nezávisle a nestranně a nezneužiji svého postavení.“
(5)
Složením slibu se prezident Úřadu a viceprezident Úřadu ujímají funkce.
(6)
S funkcí prezidenta Úřadu a viceprezidenta Úřadu je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, státního zástupce, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a funkce v politických stranách a hnutích.
(7)
Prezident Úřadu a viceprezident Úřadu nesmí zastávat jinou placenou funkci ani vykonávat výdělečnou činnost s výjimkou činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Úřadu, a s výjimkou funkce člena Orgánu nezávislé kontroly zpravodajských služeb České republiky podle zákona o zpravodajských službách České republiky.
(8)
Výkon funkce prezidenta Úřadu a viceprezidenta Úřadu končí
a)
uplynutím funkčního období,
b)
odvoláním prezidentem republiky na návrh Poslanecké sněmovny,
c)
doručením rezignace prezidentu republiky,
d)
právní mocí rozsudku, jímž je omezena jeho svéprávnost,
e)
právní mocí rozsudku, jímž byl odsouzen pro trestný čintrestný čin.
(9)
Poslanecká sněmovna může navrhnout prezidentu republiky odvolání prezidenta Úřadu nebo viceprezidenta Úřadu jen
a)
nevykonává-li funkci po dobu delší než šest měsíců,
b)
na základě pravomocného rozhodnutí Kárné komory Úřadu, ve kterém byl vysloven návrh na odvolání z funkce.
Členové Úřadu
§ 11
(1)
Člen Úřadu vykonává kontrolu, řídí kontrolní činnost a vypracovává kontrolní závěrykontrolní závěry podle plánu kontrolní činnosti, účastní se činnosti senátů Úřadu a Kolegia Úřadu.
(2)
Člen Úřadu, který vypracovává kontrolní závěrkontrolní závěr, rozhoduje o námitce podjatosti, pokud ji vznesla kontrolovaná osoba proti kontrolorovi.
§ 12
(1)
Poslanecká sněmovna volí 15 členů Úřadu na návrh prezidenta Úřadu.
(2)
Uvolní-li se místo člena Úřadu, předloží prezident Úřadu návrh na nového člena Úřadu Poslanecké sněmovně do 40 dnů ode dne uvolnění místa. Nezvolí-li Poslanecká sněmovna nového člena úřadu, předloží prezident úřadu Poslanecké sněmovně nový návrh do 40 dnů ode dne, kdy nový člen úřadu nebyl zvolen.
(3)
Členem Úřadu může být zvolen občan České republiky, který
a)
je plně svéprávný,
b)
je bezúhonný, splňuje podmínky stanovené zvláštním zákonem,2) a jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svoji funkci řádně zastávat,
c)
má ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu,
d)
dosáhl věku 30 let.
(4)
Člen Úřadu skládá slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny.
(5)
Slib člena Úřadu zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že budu svoji funkci vykonávat nezávisle a nestranně a nezneužiji svého postavení.“
(6)
Složením slibu se člen Úřadu ujímá funkce.
(7)
S funkcí člena Úřadu je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, státního zástupce, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a funkce v politických stranách a hnutích.
(8)
Člen Úřadu nesmí zastávat jinou placenou funkci ani vykonávat výdělečnou činnost s výjimkou činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Úřadu, a s výjimkou funkce člena Orgánu nezávislé kontroly zpravodajských služeb České republiky podle zákona o zpravodajských službách České republiky.
(9)
Výkon funkce člena Úřadu končí
a)
doručením rezignace Poslanecké sněmovně,
b)
dosažením důchodového věku stanoveného pro muže podle zvláštního právního předpisu,
c)
odvoláním Poslaneckou sněmovnou na základě pravomocného rozhodnutí Kárné komory Úřadu, ve kterém bylo navrženo odvolání z funkce,
d)
právní moci rozsudku, jímž je omezena jeho svéprávnost,
e)
právní mocí rozsudku, jímž byl odsouzen pro úmyslný trestný čintrestný čin.
§ 13
Kolegium Úřadu
(1)
Kolegium Úřadu tvoří prezident Úřadu, viceprezident Úřadu a členové Úřadu.
(2)
Kolegium Úřadu rozhoduje hlasováním; závěr hlasování je přijat, pokud pro něj hlasovala nadpoloviční většina přítomných členů Kolegia Úřadu. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího. Kolegium Úřadu je usnášeníschopné při účasti nadpoloviční většiny svých členů. Jednání Kolegia Úřadu se řídí jednacím řádem, který zejména obsahuje formu rozhodování, způsob hlasování a způsob zveřejnění opačného názoru.
(3)
Kolegium Úřadu schvaluje
a)
plán kontrolní činnosti,
b)
návrh rozpočtu Úřadu předkládaný Poslanecké sněmovně, jeho změny, rozpočtová opatření, závěrečný účet rozpočtové kapitoly Úřadu a účetní závěrku Úřadu sestavenou k rozvahovému dni,
c)
všechny kontrolní závěrykontrolní závěry, z nichž vychází stanovisko k návrhu státního závěrečného účtu,
d)
výroční zprávu,
e)
kontrolní závěrykontrolní závěry, které si stanoví při schvalování plánu kontrolní činnosti nebo které mu přikáže prezident Úřadu,
f)
jednací řády Kolegia Úřadu a senátů Úřadu,
g)
organizační řád a jeho změny,
h)
kárný řád.
(4)
Kolegium Úřadu rozhoduje
a)
o odvolání proti rozhodnutí o námitce proti kontrolnímu protokolu,
b)
o námitce podjatosti, pokud ji vznesla kontrolovaná osoba proti členu Úřadu; takový člen Úřadu je z hlasování o námitce podjatosti vyloučen.
(5)
Kolegium Úřadu projednává návrh pracovního řádu Úřadu, předkládaný prezidentem Úřadu a doporučuje mu jeho schválení.
§ 14
Senáty Úřadu
(1)
Senáty Úřadu jsou kolektivní orgány Úřadu složené ze tří a více členů Úřadu. Rozhodují hlasováním za účasti všech svých členů; rozhodnutí je přijato, vyjádří-li s ním souhlas nadpoloviční počet členů senátu Úřadu. Jednání senátů Úřadu se řídí jednacím řádem, který zejména obsahuje formu rozhodování, způsob hlasování a způsob zveřejnění opačného názoru.
(2)
Senáty Úřadu zřizuje Kolegium Úřadu při schvalování plánu kontrolní činnosti. Senátu Úřadu předsedá člen Úřadu určený Kolegiem Úřadu.
(3)
Senát Úřadu schvaluje kontrolní závěrykontrolní závěry, pro které byl zřízen.
(4)
Senát Úřadu rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí o námitkách ke kontrolním protokolům, které jsou podkladem pro kontrolní závěrykontrolní závěry v jeho působnosti.
§ 15
Kontroloři
Kontroloři provádějí kontrolní činnost. Pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahují se na kontrolory ustanovení zákoníku práce.
ČÁST ČTVRTÁ
ČINNOST ÚŘADU
§ 16
Mezinárodní spolupráce
(1)
Úřad spolupracuje s vrcholnými orgány kontroly v zahraničí a může s nimi uzavírat ujednání o kontrolní činnosti. Úřad může vysílat členy Úřadu a kontrolory do mezinárodních nebo nadnárodních kontrolních orgánů.
(2)
Úřad může být členem mezinárodních organizací sdružujících kontrolní instituce.
§ 17
Plán kontrolní činnosti
(1)
Plán kontrolní činnosti je věcné a časové vymezení kontrolních akcí v následujícím rozpočtovém roce.
(2)
Úřad je oprávněn opatřovat podklady pro zpracování plánu kontrolní činnosti a jeho změn. Ten, koho o to Úřad požádá, je povinen ve lhůtě jím stanovené poskytnout pro tento účel Úřadu informace a vysvětlení a předložit doklady a jiné písemnosti. Získané podklady mohou být použity v případě uskutečnění kontroly jako informace o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech.
(3)
Při zpracování návrhu plánu kontrolní činnosti se vychází z podnětů prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a z podnětů členů Úřadu. Podněty vycházejí z vlastní činnosti, od Poslanecké sněmovny, Senátu, jejich orgánů a vlády.
(4)
Plán kontrolní činnosti u každé kontrolní akce obsahuje zejména
a)
předmět a cíle kontroly a označení kontrolovaného orgánu, organizační složky státu, právnické nebo fyzické osoby (dále jen „kontrolovaná osoba“),
b)
časový plán,
c)
člena Úřadu, který vypracovává kontrolní závěrkontrolní závěr a orgán Úřadu, který schvaluje kontrolní závěrkontrolní závěr,
d)
složení senátu Úřadu, byl-li zřízen.
(5)
Schválený plán kontrolní činnosti předkládá k informaci prezident Úřadu Poslanecké sněmovně, Senátu a vládě a zveřejňuje jej ve Věstníku Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „Věstník Úřadu“).
(6)
O provedení změn v plánu kontrolní činnosti rozhoduje Kolegium Úřadu. Schválenou změnu je nutno předložit k informaci a zveřejnit podle odstavce 5.
§ 18
Výroční zpráva
(1)
Výroční zprávu předkládá prezident Úřadu Kolegiu Úřadu ke schválení.
(2)
Výroční zpráva obsahuje zejména
a)
zhodnocení plánu kontrolní činnosti,
b)
finanční zhodnocení přínosu kontrolní činnosti,
c)
zhodnocení ostatní činnosti.
(3)
Výroční zprávu předkládá prezident Úřadu pro informaci Poslanecké sněmovně, Senátu a vládě do 3 měsíců po skončení rozpočtového roku a zveřejňuje ji ve Věstníku Úřadu.
Kontrolní řád
§ 19
(1)
Kontrolním řádem se řídí postup při výkonu kontroly a vztahy mezi Úřadem, orgány Úřadu, členy Úřadu a kontrolory pověřenými kontrolní akcí na straně jedné a kontrolovanými osobami na straně druhé.
(2)
Kontrolní činnost vykonávají členové Úřadu a kontroloři (dále jen „kontrolující“) na základě písemného pověření prezidenta Úřadu, nebo jím pověřeného člena Úřadu.
(3)
V pověření se uvádí objekt a věcné vymezení kontroly, jména, příjmení a titul kontrolujících a jejich postavení v Úřadu, jméno a příjmení vedoucího skupiny kontrolujících a označení orgánu nebo osob, k nimž je možno se odvolat proti rozhodnutí o námitkách proti kontrolnímu protokolu.
§ 20
(1)
Kontrolu nesmějí provádět ti kontrolující, u nichž se zřetelem na jejich vztah ke kontrolovaným osobám nebo k předmětu kontroly jsou důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti.
(2)
Kontrolující je povinen bezprostředně po tom, co se dozví o skutečnostech nasvědčujících jeho podjatosti, oznámit to příslušnému členu Úřadu, jde-li o kontrolora, nebo prezidentovi Úřadu, jde-li o člena Úřadu.
(3)
Kontrolované osoby oznámí Úřadu skutečnosti nasvědčující podjatosti kontrolujícího, jakmile se o těchto skutečnostech dozví.
(4)
O námitce podjatosti kontrolujícího se rozhodne bez zbytečného odkladu.
(5)
Do rozhodnutí o námitce podjatosti činí kontrolující pouze úkony, které nesnesou odkladu.
(6)
Proti rozhodnutí o námitce podjatosti je odvolání nepřípustné.
§ 21
Kontrolující jsou při provádění kontroly oprávněni
a)
vstupovat do objektů, zařízení a provozů, na pozemky a do jiných prostor kontrolovaných osob, pokud souvisí s předmětem kontroly; nedotknutelnost obydlí je zaručena,3)
b)
požadovat na kontrolovaných osobách, aby ve stanovených lhůtách předložily originální doklady a další písemnosti, data z informačních systémů, kterých jsou správci nebo provozovateli, na technických nosičích dat, popřípadě jejich výpisy a zdrojové kódy programů, vzory výrobků nebo jiného zboží (dále jen „doklady“), jakož i pořizovat obrazové nebo zvukové záznamy,
c)
seznamovat se s utajovanými informacemi, prokáží-li se osvědčením pro příslušný stupeň utajení těchto informací, vydaným podle zvláštního zákona.4)
d)
požadovat na kontrolovaných osobách poskytnutí pravdivých a úplných, ústních a písemných informací o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech,
e)
zajišťovat v odůvodněných případech doklady; jejich převzetí musí kontrolované osobě písemně potvrdit a ponechat jí kopie převzatých dokladů,
f)
požadovat, aby kontrolované osoby podaly ve stanovené lhůtě písemnou zprávu o odstranění zjištěných nedostatků,
g)
používat telekomunikační koncová zařízení kontrolovaných osob a datové připojení do veřejné sítě elektronických komunikací pro zabezpečení kontroly,
h)
vyžádat si od kontrolované vybrané účetní jednotky nebo od jiného kontrolního orgánu účetní záznamy též prostřednictvím centrálního systému účetních informací státu, anebo si vyžádat účetní záznamy od správce centrálního systému účetních informací státu, za podmínek stanovených zákonem o účetnictví,
i)
požadovat, aby kontrolované osoby ve stanovených lhůtách zajistily přístup k datům, která souvisí s předmětem kontroly a jsou uložena nebo zpracována v provozních informačních systémech kontrolované osoby, jakož i v dalších souborech a aplikacích, a která nejsou součástí informačních systémů veřejné správy.
§ 22
(1)
Povinností kontrolujících je zjistit při kontrole skutečný stav věci a jsou povinni jej prokázat doklady.
(2)
Kontrolující jsou dále povinni
a)
oznámit kontrolované osobě zahájení kontroly a předložit pověření k provedení kontroly,
b)
šetřit práva a právem chráněné zájmy kontrolovaných osob,
c)
předat neprodleně převzaté doklady kontrolované osobě, pominou-li důvody jejich převzetí,
d)
řádně ochraňovat zajištěné doklady proti jejich ztrátě, zničení, poškození nebo zneužití,
e)
pořizovat o výsledcích kontroly kontrolní protokol,
f)
zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděli při výkonu kontroly, a nezneužít znalostí těchto skutečností.
§ 23
Kontrolujícího může zbavit povinnosti mlčenlivosti ten, v jehož zájmu tuto povinnost má, nebo z důvodu důležitého veřejného zájmu prezident Úřadu. Je-li kontrolovanou osobou Česká národní bankabanka, není tímto ustanovením dotčena povinnost mlčenlivosti stanovená Protokolem o statutu Evropského systému centrálních bankbank a Evropské centrální bankybanky9). Tímto ustanovením není dotčena povinnost oznamovat určité skutečnosti orgánům příslušným podle zvláštních předpisů.5)
§ 24
(1)
Kontrolované osoby jsou povinny poskytnout součinnost odpovídající oprávněním kontrolujících uvedeným v § 21 tohoto zákona. Fyzické osoby nemají povinnost podle § 21 písm. d) tohoto zákona, jestliže by jejím splněním způsobily nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým.6)
(2)
Kontrolované osoby jsou povinny v nezbytném rozsahu odpovídajícím povaze jejich činnosti a technickému vybavení poskytnout materiální a technické zabezpečení pro výkon kontroly.
§ 25
(1)
O kontrole se pořizuje kontrolní protokol, který obsahuje zejména popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků a označení ustanovení právních předpisů, které byly porušeny.
(2)
V kontrolním protokolu se uvádí označení Úřadu a jména kontrolujících na kontrole zúčastněných, označení kontrolované osoby, místo a čas provedení kontroly, předmět kontroly, skutečný stav, označení dokladů a ostatních materiálů, o které se protokol opírá. Kontrolní protokol podepisují kontrolující, kteří se kontroly zúčastnili.
(3)
Vedoucí skupiny kontrolujících osobně odpovídá za obsah protokolu.
§ 26
(1)
Povinností kontrolujících je seznámit kontrolované osoby s obsahem kontrolního protokolu a předat jim jeho stejnopis.
(2)
Seznámení s kontrolním protokolem a jeho převzetí potvrzují kontrolované osoby podpisem kontrolního protokolu.
(3)
Odmítne-li kontrolovaná osoba seznámit se s kontrolním protokolem nebo toto seznámení potvrdit, vyznačí se tyto skutečnosti v kontrolním protokolu.
§ 27
(1)
Proti kontrolnímu protokolu může kontrolovaná osoba podat námitky vedoucímu skupiny kontrolujících, a to ve lhůtě pěti pracovních dnů ode dne seznámení s kontrolním protokolem, nestanoví-li kontrolující lhůtu delší. Námitky je nutno podat písemně a musí být zdůvodněny.
(2)
O námitkách rozhoduje vedoucí skupiny kontrolujících.
(3)
Nebylo-li námitkám vyhověno, může se kontrolovaná osoba ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí o námitkách odvolat k
a)
příslušnému senátu Úřadu, je-li kontrolní protokol podkladem pro kontrolní závěrkontrolní závěr projednávaný tímto senátem Úřadu,
b)
Kolegiu Úřadu, je-li kontrolní protokol podkladem pro kontrolní závěrkontrolní závěr projednávaný Kolegiem Úřadu.
(4)
Jsou-li pro to důvody, příslušný orgán Úřadu rozhodnutí o námitkách změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí.
(5)
Pokud v řízení o odvolání proti rozhodnutí o námitkách vyplyne potřeba věc došetřit, příslušný orgán Úřadu rozhodnutí zčásti nebo zcela zruší a zajistí došetření věci. Skutečnosti zjištěné při došetření se uvedou v dodatku ke kontrolnímu protokolu. Na nakládání s dodatkem kontrolního protokolu se přiměřeně použijí odstavce 1 až 4 a § 25 a 26.
(6)
Proti rozhodnutí příslušného orgánu Úřadu je odvolání nepřípustné.
§ 28
(1)
Fyzické osobě, která zaviněně způsobila porušení povinnosti podle § 17 odst. 2, nebo která zaviněně způsobila, že kontrolovaná osoba nesplnila povinnost podle § 24 tohoto zákona, může Úřad uložit pokutu až do výše 50 000 Kč.
(2)
Pokutu lze uložit i opakovaně, nebyla-li povinnost splněna ani ve lhůtě nově stanovené kontrolujícími.
(3)
Pokutu lze uložit do jednoho měsíce ode dne nesplnění povinnosti.
(4)
Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu České republiky.
(5)
Pokuty vymáhá Úřad.
§ 29
(1)
Náklady vzniklé Úřadu v souvislosti s prováděním kontroly nese Úřad.
(2)
Náklady vzniklé v souvislosti s prováděním kontroly kontrolovaným osobám nesou tyto osoby s výjimkou nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním oprávnění podle ustanovení § 21 písm. g) tohoto zákona. Tyto náklady jsou nákladem Úřadu. Za škodu vzniklou kontrolovaným osobám v souvislosti s prováděním kontroly odpovídá stát; této odpovědnosti se nemůže zprostit.
(3)
Nárok na náhradu nákladů podle odstavce 2 je nutno uplatnit u Úřadu nejpozději do šesti měsíců od jejich vynaložení, jinak nárok zaniká.
§ 30
(1)
Všechny schválené kontrolní závěrykontrolní závěry zveřejňuje prezident Úřadu ve Věstníku Úřadu a zasílá je Poslanecké sněmovně, Senátu a vládě.
(2)
Úřad poskytuje Poslanecké sněmovně, Senátu, jejich orgánům a vládě na požádání kontrolní protokoly a další podklady pro schválené kontrolní závěrykontrolní závěry. Na osoby, které se s těmito podklady seznámily, se vztahují přiměřeně ustanovení § 22 odst. 2 písm. f) a § 23 tohoto zákona.
(3)
Postupu nakládání s kontrolními závěrykontrolními závěry podle odstavců 1 a 2 nepodléhají ty kontrolní závěrykontrolní závěry, které obsahují skutečnosti, na které se vztahuje zvláštní zákon.4) Pokud ke zpracování kontrolních závěrůkontrolních závěrů byly použity kontrolní protokoly, které byly předány orgánům činným v trestním řízeníorgánům činným v trestním řízení, je jejich zveřejnění možné až po souhlasu příslušného orgánu.
(4)
Způsob nakládání s kontrolními závěrykontrolními závěry uvedenými v odstavci 3 určí Kolegium Úřadu.
§ 31
Pro řízení podle tohoto kontrolního řádu neplatí zákon o kontrole a, s výjimkou § 28 tohoto zákona, správní řád.7)
ČÁST PÁTÁ
FINANCOVÁNÍ A HOSPODAŘENÍ ÚŘADU
§ 32
Financování Úřadu
(1)
Výdaje na činnost Úřadu se hradí ze státního rozpočtu České republiky.
(2)
Úřad má samostatnou rozpočtovou kapitolu ve státním rozpočtu České republiky, tato rozpočtová kapitola je součástí zákona o státním rozpočtu České republiky.
(3)
Návrh rozpočtu předkládá prezident Úřadu ke schválení Kolegiu Úřadu.
(4)
Schválený návrh rozpočtové kapitoly Úřadu Kolegiem Úřadu předloží prezident Úřadu Poslanecké sněmovně a zároveň ministerstvu financí.
§ 33
Hospodaření s rozpočtovou kapitolou Úřadu
(1)
Hospodaření s rozpočtovou kapitolou Úřadu je shodné jako u orgánů státní správy, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2)
Hospodaření Úřadu s majetkem státu včetně prostředků státního rozpočtu kapitoly Úřadu kontroluje Poslanecká sněmovna nebo orgán, který si pro tento účel zřídila nebo který tímto úkolem pověřila.
(3)
Závěrečný účet rozpočtové kapitoly Úřadu předkládá prezident Úřadu Poslanecké sněmovně současně se zprávou o ověření roční účetní závěrky auditorem.
(4)
Závěrečný účet rozpočtové kapitoly Úřadu předkládá prezident Úřadu ministerstvu financí k zapracování spolu se stanoviskem Poslanecké sněmovny nebo jejího orgánu, je-li takové stanovisko přijato, do návrhu státního závěrečného účtu.
ČÁST ŠESTÁ
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
Kárná odpovědnost
§ 34
Prezident Úřadu, veceprezident Úřadu a členové Úřadu jsou kárně odpovědni za kárné provinění.
§ 35
(1)
Kárným proviněním je zaviněné porušení povinností prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a člena Úřadu vyplývajících z tohoto zákona nebo jejich chování, jímž narušují důstojnost nebo ohrožují důvěru v nezávislost a nestrannost své osoby nebo Úřadu.
(2)
Jednání uvedené v odstavci 1 je závažným kárným proviněním, jestliže vzhledem k povaze porušené povinnosti, způsobu jednání, míře zavinění, opakování nebo jiné přitěžující okolnosti je jeho škodlivost zvýšena.
§ 36
Odpovědnost prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a člena Úřadu za kárné provinění zaniká, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok.
Kárná komora Úřadu
§ 37
Kárnou odpovědnost zjišťuje a kárná opatření ukládá Kárná komora Úřadu.
§ 38
(1)
Kárná komora Úřadu se skládá z předsedy a dvou členů.
(2)
Předsedou Kárné komory Úřadu je prezident Úřadu. Další dva členy a jejich náhradníky jmenuje předseda Nejvyššího soudu z řad soudců tohoto soudu.
(3)
Směřuje-li návrh na zahájení kárného řízení proti prezidentovi Úřadu, předsedá Kárné komoře Úřadu viceprezident Úřadu.
Kárné řízení
§ 39
(1)
Kárné řízení zahajuje Kárná komora Úřadu na návrh prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu, člena Úřadu, poslance nebo orgánů Poslanecké sněmovny a nebo z vlastního podnětu.
(2)
Pro řízení před Kárnou komorou Úřadu platí kárný řád.
§ 40
(1)
Řízení před Kárnou komorou Úřadu je neveřejné.
(2)
O jednání před Kárnou komorou Úřadu se pořizuje protokol.
§ 41
O zahájení kárného řízení vyrozumí předseda Kárné komory Úřadu toho, proti němuž se kárné řízení vede, a poučí ho o jeho právech.
§ 42
(1)
Kárná komora Úřadu zastaví kárné řízení,
a)
rezignoval-li ten, proti němuž se řízení vede, na svou funkci,
b)
zanikla-li odpovědnost za kárné provinění,
c)
jestliže pro týž skutek bylo již zahájeno řízení pro přestupekpřestupek nebo zahájeno trestní stíhání nebo ve věci bylo pravomocně rozhodnuto.
(2)
Kárná komora Úřadu přeruší kárné řízení, má-li za to, že skutečnosti, které se prezidentu Úřadu, viceprezidentu Úřadu nebo členu Úřadu kladou za vinu, mají znaky trestného činutrestného činu, a věc předloží příslušnému orgánu činnému v trestním řízeníorgánu činnému v trestním řízení.
(3)
Dojde-li Kárná komora Úřadu k závěru, že se prezident Úřadu, viceprezident Úřadu nebo člen Úřadu dopustil kárného provinění, rozhodne o kárném opatření.
(4)
Dojde-li Kárná komora Úřadu k závěru, že se prezident Úřadu, viceprezident Úřadu nebo člen Úřadu kárného provinění nedopustil nebo mu nelze kárné provinění prokázat, vynese zprošťující rozhodnutí.
§ 43
(1)
Rozhodnutí Kárné komory Úřadu se vyhotoví písemně a doručí se členu Úřadu, proti kterému se kárné řízení vedlo.
(2)
Proti rozhodnutí Kárné komory Úřadu lze podat do patnácti dnů odvolání k Nejvyššímu soudu. Odvolání má odkladný účinek.
§ 44
Kárné opatření
(1)
Za kárné provinění lze uložit některé z těchto kárných opatření
a)
napomenutí,
b)
snížení platu až o 15 % na dobu nejdéle tří měsíců.
(2)
Za závažné kárné provinění nebo opakované kárné provinění lze uložit některé z těchto kárných opatření
a)
snížení platu o 15 % na dobu nejdéle šesti měsíců,
b)
návrh na odvolání člena Úřadu z funkce,
c)
návrh na odvolání prezidenta Úřadu nebo viceprezidenta Úřadu z funkce.
§ 45
Věstník Úřadu
(1)
Úřad vydává Věstník Úřadu, který zveřejňuje i na svých internetových stránkách.
(2)
Věstník Úřadu obsahuje zejména
a)
jednací řády Kolegia Úřadu a senátů Úřadu,
b)
kárný řád,
c)
plán kontrolní činnosti,
d)
výroční zprávu,
e)
všechny kontrolní závěrykontrolní závěry, s výjimkou těch, které obsahují skutečnosti, na které se vztahuje zvláštní zákon.4)
§ 46
(1)
Platy a další náležitosti spojené s výkonem funkce prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a členů Úřadu upravuje zvláštní zákon8).
(2)
Poskytování platu a odměn z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr zaměstnanců Úřadu se řídí zákoníkem práce a Platovým řádem Úřadu. Platový řád Úřadu vydává prezident Úřadu po jeho schválení rozpočtovým výborem Poslanecké sněmovny.
§ 47
(11)
Členům Kárné komory Úřadu přísluší paušální náhrada za výkon funkce v měsíční výši 1000 Kč.
§ 48
Na prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a členy Úřadu se vztahují ustanovení zákoníku práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.
ČÁST SEDMÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 49
(1)
Kolegium Úřadu svolá prezident Úřadu do 15 dnů po zvolení alespoň 10 členů Úřadu Poslaneckou sněmovnou.
(2)
Prezident Úřadu předloží návrh jednacích řádů Kolegia Úřadu a senátů Úřadu na prvním jednání Kolegia Úřadu.
(3)
Prezident Úřadu předloží návrh kárného řádu Kolegiu Úřadu nejpozději do dvou měsíců po prvním jednání Kolegia Úřadu.
§ 50
(1)
Zrušuje se ministerstvo státní kontroly České republiky a Nejvyšší kontrolní úřad České republiky.
(2)
Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, majetkových a jiných vztahů přecházejí z ministerstva státní kontroly České republiky a z Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky na Úřad.
(3)
Protokoly, kontrolní nálezy a jiné podklady kontrol zahájených před účinností tohoto zákona, pokud jsou s ním v souladu, využije Úřad při své činnosti.
§ 51
Zrušují se:
1.
ústavní zákon České národní rady č. 481/1991 Sb., kterým se zřizuje Nejvyšší kontrolní úřad České republiky,
2.
zákon České národní rady č. 61/1992 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadě České republiky,
3.
§ 2 písm. a), § 5, 6 a 7 zákona České národní rady č. 552/1991 Sb., o státní kontrole,
4.
§ 1 bod 15 a § 18 zákona České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů,
5.
§ 6, čl. IV zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů.
§ 52
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1a)
Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
1b)
§ 33 a násl. zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.
1c)
§ 2 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb.
1)
Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů.
3)
Čl. 12 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (usnesení předsednictva ČNR č. 92/1993 Sb.).
4)
Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
5)
Např. § 8 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
6)
§ 22 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
7)
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
8)
§ 20 až 24 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 626/2004 Sb.
9)
Čl. 37 Protokolu (č. 4) o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. |
Zákon č. 168/1993 Sb. | Zákon č. 168/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 541/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb.
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 22. 6. 1993, částka 44/1993
* Čl. I - Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 541/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - 1. U dolů a lomů, které v době nabytí účinnosti tohoto zákona jsou v provozu, musí organizace vytvořit rezervu na plný objem zajišťující činnosti podle § 31 odst. 6 nejpozději do konce životnosti dolu, lomu nebo jejich části. Toto ustanovení se nevztahuje
* Čl. III
Aktuální znění od 22. 6. 1993
168
ZÁKON
ze dne 18. května 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 541/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 541/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 31 odst. 5 v prvé větě se za slovo „sanaci“ vkládají slova “, která obsahuje i rekultivace podle zvláštních zákonů,14a)“.
Poznámka č. 14a) zní:
„14a)
Zákon ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu.
Zákon č. 61/1977 Sb., o lesích.“.
2.
V § 31 odst. 6 se na konci doplňuje věta, která zní: „Tyto rezervy jsou nákladem na dosažení, zajištění a udržení příjmů.14b)“.
Poznámka č. 14b) zní:
„14b)
§ 24 odst. 2 písm. i) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.“.
3.
V § 32 odst. 2 se na konci doplňuje věta, která zní: „Součástí plánů otvírky, přípravy a dobývání je vyčíslení předpokládaných nákladů na vypořádání důlních škod vzniklých v souvislosti s plánovanou činností a na sanaci a rekultivaci dotčených pozemků včetně návrhu na výši a způsob vytvoření potřebné finanční rezervy (§ 31 odst. 6 a § 37a).“.
4.
Za § 32a se vkládá nový § 32b, který včetně nadpisu zní:
㤠32b
Havarijní rezerva
(1)
Pro vypořádání mimořádných událostí a situací v oblasti báňsko-technické a sociální jsou organizace, které povrchově dobývají výhradní ložiska uhlí, povinny vytvářet finanční havarijní rezervy.
(2)
Organizace uvedené v odstavci 1 jsou povinny zaplatit na účet příslušného obvodního báňského úřadu měsíční platbu pro vytvoření havarijní rezervy (dále jen „platba“) ve výši 3,5 % z tržní ceny nerostů vydobytých v předchozím měsíci (§ 32a odst. 2). Tato platba je součástí nákladů organizace a je splatná do 25. dne každého měsíce. V případech, kdy organizace nevykázala v předchozím roce bilanční zisk, může ministerstvo financí České republiky po projednání s ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky, s Českým báňským úřadem a dotčenými ústředními orgány státní správy výši platby snížit, popřípadě prominout.
(3)
Výnos z platby podle odstavce 3 převede obvodní báňský úřad do státního rozpočtu v měsíci následujícím po měsíci, v němž byla platba uskutečněna. Vytvořená havarijní rezerva se použije účelově podle odstavce 1.
(4)
V případech uvedených v odstavci 1 mohou organizace požádat ministerstvo financí České republiky o souhlas s čerpáním finančních prostředků z havarijní rezervy. Souhlas vydá ministerstvo financí České republiky po projednání s ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky, Českým báňským úřadem a dotčenými ústředními orgány státní správy a přitom současně stanoví výši poskytnutých finančních prostředků.“.
5.
Za § 37 se vkládá nový § 37a, který včetně nadpisu zní:
㤠37a
Vytváření finančních rezerv
(1)
K zajištění vypořádání důlních škod je organizace povinna vytvářet rezervu finančních prostředků. Výše rezervy vytvářené na vrub nákladů musí odpovídat potřebám na vypořádání důlních škod v časovém průběhu podle jejich vzniku, popřípadě v předstihu před jejich vznikem (§ 37 odst. 4). Tato rezerva je nákladem na dosažení, zajištění a udržení příjmů.14b)
(2)
Vytváření rezerv podle odstavce 1 a podle § 31 odst. 6 podléhá schválení příslušným obvodním báňským úřadem, který schvaluje též čerpání z těchto rezerv po dohodě s ministerstvem životního prostředí České republiky. Obvodní báňský úřad si před vydáním rozhodnutí o čerpání z těchto rezerv vyžádá vyjádření dotčené obce. V případě organizací s majetkovou účastí státu rozhoduje obvodní báňský úřad v dohodě s ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky.
(3)
Žádost organizace o čerpání z rezervy podle odstavce 1 musí být doložena výčtem důlních škod, odhadem nákladů na jejich odstranění a časovým průběhem vynakládání prostředků na odstranění důlních škod. Náklady na nezbytné znalecké posudky nese organizace.“.
6.
V textu zákona se nahrazuje název „ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky“ názvem „ministerstvo hospodářství České republiky“.
Čl. II
1.
U dolů a lomů, které v době nabytí účinnosti tohoto zákona jsou v provozu, musí organizace vytvořit rezervu na plný objem zajišťující činnosti podle § 31 odst. 6 nejpozději do konce životnosti dolu, lomu nebo jejich části. Toto ustanovení se nevztahuje na organizace s vyhlášeným nebo schváleným programem útlumu.
2.
Organizace, které mají hornickou činnost na rok 1993 již povolenou, jsou povinny předložit příslušnému obvodnímu báňskému úřadu doplňky k žádosti o povolení hornické činnosti s vyčíslením výše nákladů na důlní škody a nákladů na sanace pozemků do tří měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona, a to spolu s návrhem na výši potřebných finančních rezerv a časového průběhu jejich vytvoření.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; ustanovení § 32b pozbývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 169/1993 Sb. | Zákon č. 169/1993 Sb.
Zákon, kterým se doplňuje zákon České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb. a zákona České národní rady č. 542/1991 Sb.
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 22. 6. 1993, částka 44/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb. a zákona České národní rady č. 542/1991 Sb., se doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 22. 6. 1993
169
ZÁKON
ze dne 18. května 1993,
kterým se doplňuje zákon České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb. a zákona České národní rady č. 542/1991 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb. a zákona České národní rady č. 542/1991 Sb., se doplňuje takto:
1.
V § 10 odst. 2 se na konci doplňují nové věty, které znějí: „Součástí plánu otvírky, přípravy a dobývání je vyčíslení předpokládaných nákladů na vypořádání očekávaných důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem dobývání výhradního ložiska. Současně musí být předložen návrh na vytvoření potřebných finančních rezerv a návrh na časový průběh jejich vytvoření.8a)“.
Poznámka č. 8a) zní:
„8a)
§ 31 odst. 6 a § 37a zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 541/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb.“.
2.
V § 41 odst. 2 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:
„c)
schvalují v rámci povolování otvírky, přípravy a dobývání výhradních ložisek návrh na vytvoření finančních rezerv pro vypořádání důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem dobývání8a) a rozhodují o jejich čerpání,“.
Dosavadní písmena c) až k) se označují jako písmena d) až l).
3.
V § 41 odst. 2 se za písmeno k) vkládá nové písmeno l), které zní:
„l)
kontrolují v pravidelných intervalech vytváření finančních rezerv pro vypořádání důlních škod a pro sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivy dobývání výhradních ložisek. O průběhu těchto kontrol vedou evidenci,“.
Dosavadní písmeno l) se označuje jako písmeno m).
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 170/1993 Sb. | Zákon č. 170/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění zákona České národní rady č. 438/1991 Sb., zákona České národní rady č. 282/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 473/1992 Sb.
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 22. 6. 1993, částka 44/1993
* Čl. I - Zákon č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění zákona České národní rady č. 438/1991 Sb., zákona České národní rady č. 282/1992 Sb. a zákona Čes
* Čl. II
Aktuální znění od 22. 6. 1993
170
ZÁKON
ze dne 18. května 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění zákona České národní rady č. 438/1991 Sb., zákona České národní rady č. 282/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 473/1992 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění zákona České národní rady č. 438/1991 Sb., zákona České národní rady č. 282/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 473/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 6 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Komise na požádání jiných státních orgánů a Pozemkového fondu České republiky a se souhlasem ministerstva organizují a zabezpečují přiměřeně podle zvláštního předpisu2a) převody jiných věcí z majetku ve vlastnictví státu.“.
Poznámka č. 2a) zní:
„2a)
Zákon č. 472/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby ve znění pozdějších předpisů.“.
2.
V § 14 odst. 1 se za slovy „a doklady“ spojka „a“ nahrazuje čárkou a doplňují se tato slova: „strpět zveřejnění seznamu na veřejně přístupném místě v provozní jednotce.“.
3.
V § 15 odst. 2 se doplňuje písmeno i), které zní:
„i)
k úhradě nákladů řízení vzniklých podle pravomocného rozhodnutí soudu v řízení proti ministerstvu o nárocích podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů.“.
4.
§ 16 odst. 1 zní:
„(1)
Statutárnímu orgánu organizace, který z nedbalosti zaviní, že organizace nesplní povinnost poskytnout komisi požadované informace, podklady a doklady o provozní jednotce navržené do privatizace do 30 dnů a umožnit jí vstup do provozní jednotky či strpět zveřejnění seznamu na veřejně přístupném místě v provozní jednotce, nebo předloží opožděně nebo chybně či neúplně zpracovanou kartu provozní jednotky navržené do privatizace, uloží okresní úřad a v Praze Magistrátní úřad hlavního města Prahy pokutu až do výše 20 000 Kč. Učiní-li tak úmyslně, uloží pokutu až do výše 200 000 Kč. Trestní odpovědnost tím není dotčena.“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 171/1993 Sb. | Zákon č. 171/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 1. 9. 1993, částka 44/1993
* Čl. I - Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1
* Čl. II - Tento zákon platí i pro řízení zahájená před jeho účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.
* Čl. IV - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění občanského soudního řádu, jak vyplývá z pozdějších zákonů.
* Čl. V
Aktuální znění od 1. 4. 2002 (6/2002 Sb.)
171
ZÁKON
ze dne 20. května 1993,
kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 24/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 11 odst. 1 zní:
„(1)
Řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.“.
2.
V § 24 se za větu první vkládá tato věta: „Nejedná-li se o zastupování podle § 26, může být zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba.“. Ve větě třetí se za slova „může mít“ vkládá slovo „účastník“.
3.
V § 26 odst. 1 se vypouštějí slova „nebo družstevní“.
4.
V § 36b odst. 1 se vypouštějí písmena a), b), e) a g).
5.
Za § 38 se vkládá nový § 38a, který zní:
㤠38a
Zvláštní zákon stanoví, ve kterých jednoduchých věcech mohou samostatně rozhodovat a ve kterých dalších věcech mohou samostatně provádět jednotlivé úkony vyšší soudní úředníci. Tento zvláštní zákon stanoví též kvalifikační a další předpoklady pro výkon funkce vyššího soudního úředníka.“.
6.
§ 42 odst. 1 zní:
„(1)
Podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu nebo telegraficky. Ústně do protokolu je možno podání učinit, jde-li o návrh na zahájení řízení o povolení uzavřít manželství, o určení a popření otcovství, o osvojení a řízení, které lze zahájit i bez návrhu, a návrhy na výkon rozhodnutí v těchto řízeních vydaných.“.
7.
V § 42 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li písemné podání učiněno telefaxem, je třeba v téže lhůtě jej doplnit předložením jeho originálu. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to soud, je účastník povinen předložit mu originál i jiných podání učiněných telefaxem.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
8.
V § 48 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Jestliže se nepodaří doručit právnické osobě písemnost jí určenou ani při opakovaném pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se třetí den od vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když adresát se o něm nedozvěděl.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
9.
V § 51 větě první se za slovo „telegraficky“ vkládá čárka a slova „nebo telefonicky“ se nahrazují slovy „telefonicky nebo telefaxem“.
10.
§ 53 odst. 1 zní:
„(1)
Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání anebo nesplnil povinnosti uvedené v § 294 a 295, může předseda senátu uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč.“.
11.
V § 79 odst. 1 se slova „(§ 42 odst. 3)“ nahrazují slovy „(§ 42 odst. 4)“.
12.
§ 79 odst. 1 zní:
„(1)
Řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, povolání a bydliště účastníků (obchodní jméno nebo název a sídlo právnické osoby), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, popřípadě další údaje potřebné k její identifikaci a údaj o tom, zda některý z účastníků je zapsán v obchodním rejstříku. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.“.
13.
V § 87 se vypouští písmeno d).
14.
V § 104 se vypouští odstavec 2; dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
15.
Za § 104 se vkládá nový § 104a, který zní:
㤠104a
(1)
Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení. Vysloví-li soud, že není příslušný, současně rozhodne, kterému věcně příslušnému soudu bude věc postoupena; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány.
(2)
Pokud o věcné příslušnosti mezi soudem nižšího stupně a soudem vyššího stupně nebylo rozhodnuto odvolacím soudem, a soud vyššího stupně, jemuž byla věc postoupena, s jejím postoupením nesouhlasí, vrátí ji usnesením soudu nižšího stupně. Usnesením soudu vyššího stupně je soud nižšího stupně vázán.
(3)
Pokud o věcné příslušnosti mezi krajským soudem a krajským soudem zřízeným k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu nebylo rozhodnuto odvolacím soudem, a soud, jemuž byla věc postoupena, s jejím postoupením nesouhlasí, předloží ji k rozhodnutí o věcné příslušnosti svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který věc postoupil.“.
16.
V § 114 odst. 2 písm. a) věta druhá zní: „Může též odpůrci uložit, aby se ve věci vyjádřil písemně a připojil listinné důkazy, jichž se dovolává.“.
17.
§ 120 zní:
㤠120
(1)
Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
(2)
Ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu, jakož i v řízení o povolení uzavřít manželství, v řízení o určení a popření otcovství, v řízení o osvojení, v řízení ve věcech obchodního rejstříku a v řízení o některých otázkách obchodních společností a družstev (§ 200e) je soud povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány.
(3)
Nejde-li o řízení uvedená v odstavci 2, může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.
(4)
Soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.“.
18.
V § 153 odst. 1 se slovo „skutečného“ nahrazuje slovy „zjištěného skutkového“.
19.
Za § 153 se vkládají nové § 153a a 153b, které znějí:
㤠153a
(1)
Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.
(2)
Rozsudek pro uznání, nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).
§ 153b
(1)
Zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeno předvolání nejméně 5 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat (§ 47), a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které bylo ve věci nařízeno, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.
(2)
Je-li v jedné věci několik žalovaných, lze rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jen tehdy, nedostaví-li se k jednání všichni řádně obeslaní žalovaní.
(3)
Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky.
(4)
Zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání.
(5)
Pokud žalovaný kromě návrhu na zrušení rozsudku soudu prvního stupně z důvodů podle odstavce 4 podal proti rozsudku i odvolání a soud prvního stupně návrhu na zrušení svého rozsudku vyhověl, platí, že odvolání bylo vzato zpět.“.
20.
V § 156 odst. 2 v první větě se slova „na dobu tří dnů“ nahrazují slovy „na dobu deseti kalendářních dnů“.
21.
§ 157 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
V odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.“.
22.
V § 158 odst. 2 se na konci první věty připojují slova „, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne vyhlášení rozsudku“ a dále se vkládá druhá věta, která zní: „Předseda soudu je oprávněn tuto lhůtu prodloužit o dalších 90 dnů.“.
23.
V § 168 odst. 2 se za slovo „odvolání“ vkládají slova „nebo dovolání“.
24.
V § 172 odst. 1 větě první se vypouštějí slova „nepřesahující 20 000 Kčs, ve věcech obchodních nepřevyšující 100 000 Kčs, nebo právo na zaplacení peněžité částky, která se opírá o výpis z knih tuzemského peněžního ústavu“.
25.
V § 178 odst. 2 věta první zní: „O vhodnosti a účelnosti navržených nebo zamýšlených opatření soud zpravidla zjistí názor orgánu péče o děti a orgánu obce, které jsou obeznámeny s poměry.“.
26.
§ 200d se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
Změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, soud až dosud příslušný rozhodne o přenesení své příslušnosti na soud nově příslušný; nesouhlasí-li tento soud s přenesením příslušnosti, rozhodne jeho nadřízený soud. Po doručení sdělení nově příslušného rejstříkového soudu o zápisu podnikatele do obchodního rejstříku soud dříve příslušný zápis v obchodním rejstříku vymaže.“.
27.
V § 200f se slova „do zákonodárných sborů nebo do orgánů místní samosprávy“ nahrazují slovy „do Poslanecké sněmovny, Senátu nebo zastupitelstev územních samosprávných celků“.
28.
V § 202 se vkládá nový odstavec 1, který zní:
„(1)
Odvolání není přípustné proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání, ledaže je podáno proto, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b) nebo že rozsudek spočívá v nesprávném právním posouzení věci.“.
Dosavadní odstavce 1 a 2 se označují jako odstavce 2 a 3.
29.
V § 205 odst. 1 se slova „(§ 42 odst. 3)“ nahrazují slovy „(§ 42 odst. 4)“.
30.
V § 207 odst. 2 se ve větě první tečka nahrazuje středníkem a doplňují se tato slova: „v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví.“.
31.
V § 214 se odstavec 2 doplňuje o písmeno h), které zní:
„h)
odvolání směřuje proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání.“.
32.
V § 220 odst. 2 se slova „skutečný stav“ nahrazují slovy „skutkový stav“.
33.
§ 221 zní:
㤠221
(1)
Nejsou-li podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozhodnutí, soud je zruší. Učiní tak zejména, jestliže:
a)
ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další důkazy (§ 120), které nemohou být provedeny v odvolacím řízení (§ 213 odst. 2),
b)
tu jsou takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení nebo rozhodoval věcně nepříslušný soud nebo vyloučený soudce anebo soud nebyl správně obsazen,
c)
rozsudek není přezkoumatelný pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů,
d)
soud nepřibral za účastníka toho, kdo měl být účastníkem.
(2)
Zruší-li odvolací soud rozhodnutí, vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo postoupí věc věcně příslušnému soudu nebo řízení zastaví, popřípadě postoupí věc orgánu, do jehož pravomoci náleží.“.
34.
V § 228 odst. 2 se slova „(§ 42 odst. 3)“ nahrazují slovy „(§ 42 odst. 4)“.
35.
V § 239 se vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208)“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
36.
V § 241 odst. 1 se slova „(§ 42 odst. 3)“ nahrazují slovy „(§ 42 odst. 4)“.
37.
V § 268 odst. 1 písm. g) se doplňuje věta za středníkem takto: „bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku;“.
38.
V § 336i větě druhé se za slova „právní moci“ vkládají slova „a zaplatil-li vydražitel nejvyšší podání“.
Čl. II
Tento zákon platí i pro řízení zahájená před jeho účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Čl. IV
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění občanského soudního řádu, jak vyplývá z pozdějších zákonů.
Čl. V
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 182/1993 Sb. | Zákon č. 182/1993 Sb.
Zákon o Ústavním soudu
Vyhlášeno 29. 6. 1993, datum účinnosti 1. 7. 1993, částka 46/1993
* ČÁST PRVNÍ - ORGANIZACE ÚSTAVNÍHO SOUDU (§ 1 — § 26)
* ČÁST DRUHÁ - ŘÍZENÍ PŘED ÚSTAVNÍM SOUDEM (§ 27 — § 125f)
* ČÁST TŘETÍ - PLATOVÉ POMĚRY SOUDCE A ASISTENTA (§ 131 — § 131)
* ČÁST ČTVRTÁ - KÁRNÉ PROVINĚNÍ A KÁRNÉ ŘÍZENÍ (§ 132 — § 144)
* ČÁST PÁTÁ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 145 — § 150)
Aktuální znění od 1. 11. 2024 (278/2024 Sb.)
182
ZÁKON
ze dne 16. června 1993
o Ústavním soudu
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ORGANIZACE ÚSTAVNÍHO SOUDU
§ 1
Ústavní soudÚstavní soud se skládá z předsedy, dvou místopředsedů a dalších soudců.
Předseda a místopředsedové Ústavního soudu
§ 2
Prezident republiky jmenuje ze soudců Ústavního souduÚstavního soudu (dále jen „soudce“) předsedu a dva místopředsedy Ústavního souduÚstavního soudu.
§ 3
(1)
Předseda Ústavního souduÚstavního soudu
a)
zastupuje Ústavní soudÚstavní soud navenek,
b)
vykonává správu Ústavního souduÚstavního soudu,
c)
svolává zasedání pléna Ústavního souduÚstavního soudu (dále jen „plénum“), určuje pořad jeho jednání a řídí jednání,
d)
jmenuje předsedy senátů Ústavního souduÚstavního soudu (dále jen „senát“),
e)
plní další úkoly, které mu ukládá zákon.
(2)
Nepřítomného předsedu Ústavního souduÚstavního soudu zastupují místopředsedové Ústavního souduÚstavního soudu v rozsahu a pořadí stanoveném plénem.
(3)
Předseda Ústavního souduÚstavního soudu může se souhlasem pléna pověřit místopředsedy trvalým plněním některých svých úkolů.
Soudci
§ 4
(1)
Funkce soudce je veřejnou funkcí.
(2)
Výkon funkce soudce je neslučitelný s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké, pokud taková činnost není na újmu funkce soudce, jejího významu a důstojnosti a neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost rozhodování Ústavního souduÚstavního soudu.
(3)
Výkon funkce soudce je neslučitelný též s členstvím v politické straně nebo v politickém hnutí.
§ 5
Soudce je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem soudcovské funkce. Tato povinnost trvá i po zániku soudcovské funkce.
§ 6
(1)
Prezident republiky si vyžádá od Senátu souhlas ke jmenování soudce.
(2)
Není-li souhlas podle odstavce 1 dán do 60 dnů poté, kdy si jej prezident republiky vyžádal, jen proto, že Senát v uvedené lhůtě o této věci nehlasoval, platí, že k jmenování soudce Senát souhlas dal.
§ 7
(1)
Soudce se může své funkce vzdát prohlášením učiněným osobně do rukou prezidenta republiky. Brání-li mu v tom závažné okolnosti, může tak učinit prohlášením sepsaným formou notářského zápisu.
(2)
Funkce soudce zaniká dnem následujícím po dni, v němž soudce učinil prohlášení podle odstavce 1 nebo v němž bylo prohlášení podle odstavce 1 prezidentu republiky doručeno.
(3)
Funkce soudce dále zaniká
a)
uplynutím doby, na kterou byl soudcem jmenován,
b)
dnem, kdy soudce přestal být volitelný do Senátu,
c)
dnem právní moci rozsudku, kterým byl soudce odsouzen pro trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně,
d)
vyhlášením usnesení Ústavního souduÚstavního soudu o zániku funkce podle § 144.
(4)
Uvolní-li se místo soudce, protože jeho funkce podle odstavce 3 zanikla, sdělí to předseda Ústavního souduÚstavního soudu neprodleně prezidentu republiky.
Asistenti soudců
§ 8
(1)
Každému soudci je jmenován alespoň jeden asistent soudce (dále jen „asistent“) na dobu určitou nepřesahující dobu, na kterou byl jmenován soudce, o jehož asistenta se jedná.
(2)
Asistenta jmenuje a odvolává předseda Ústavního souduÚstavního soudu na návrh soudce, o jehož asistenta se jedná.
§ 9
(1)
Asistentem může být jmenována bezúhonná osoba, která má vysokoškolské právnické vzdělání.
(2)
Asistent se může své funkce vzdát; pracovní poměr asistenta zaniká dnem následujícím po dni, v němž bylo oznámení o vzdání se funkce doručeno předsedovi Ústavního souduÚstavního soudu, nebyl-li v oznámení o vzdání se funkce uveden den pozdější.
(3)
Pracovní poměr asistenta dále zaniká
a)
zánikem funkce soudce, jehož asistentem byl jmenován,
b)
dnem právní moci rozsudku, kterým byl asistent odsouzen pro trestný čintrestný čin,
c)
odvoláním,
d)
uplynutím doby, na kterou byl jmenován, byl-li jmenován na dobu určitou.
(4)
Vykonával-li asistent funkci alespoň tři měsíce, náleží asistentu, jehož pracovní poměr zanikl podle odstavce 3 písm. a), odstupné podle počtu započatých let výkonu funkce asistenta, nejvýše však ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku.
(5)
Asistent je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce. Tato povinnost trvá i po zániku jeho funkce. Této povinnosti jej může zbavit předseda Ústavního souduÚstavního soudu.
§ 10
Postavení soudců a asistentů v pracovních vztazích
Na pracovní vztahy vyplývající z funkce soudce a asistenta se vztahují ustanovení zákoníku práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.
Plénum
§ 11
(1)
Plénum je složeno ze všech soudců. Pokud tento zákon nestanoví jinak, může plénum jednat a usnášet se, je-li přítomno alespoň deset soudců.
(2)
V plénu Ústavní soudÚstavní soud rozhoduje
a)
o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“),
b)
o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy,
c)
o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky uvedené v čl. 65 odst. 2 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy,
d)
o návrhu prezidenta na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu uvedeného v čl. 66 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. h) Ústavy,
e)
o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy,
f)
o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii nevyhlásí podle čl. 87 odst. 1 písm. l) Ústavy,
g)
o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení podle čl. 87 odst. 1 písm. m) Ústavy,
h)
v ostatních věcech podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, pokud senát nerozhodl, protože žádný z návrhů na usnesení nezískal většinu hlasů (§ 21 odst. 1),
i)
o stanovisku k právnímu názoru senátu, které se odchyluje od právního názoru Ústavního souduÚstavního soudu vysloveného v nálezu (§ 23),
j)
o návrhu na obnovu řízení a v obnoveném řízení podle § 119 až 119b,
k)
o dalších věcech podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, pokud si to vyhradí,
l)
o úpravě svých vnitřních poměrů,
m)
o ustavení senátů a o pravidlech rozdělení agendy mezi ně.
(3)
Ústavní soudÚstavní soud dále v plénu rozhoduje o návrzích na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem podle čl. 87 odst. 2 Ústavy.
§ 12
(1)
Každý soudce je oprávněn podat při poradě před zahájením hlasování návrh na rozhodnutí.
(2)
Každý soudce je povinen hlasovat pro některý z návrhů na rozhodnutí, který byl předložen před zahájením hlasování.
(3)
Nezíská-li žádný z návrhů na rozhodnutí potřebnou většinu (§ 13), hlasování se opakuje s tím, že před započetím hlasování se soudci, o jejichž návrzích se hlasovalo, vyjádří, zda na svých návrzích setrvávají; soudci mohou předložit jiné návrhy na rozhodnutí.
(4)
Jestliže postupem podle odstavců 1 až 3 nedojde k přijetí rozhodnutí, hlasuje se o dvou návrzích, které v předcházejícím hlasování získaly nejvíce hlasů.
(5)
O zastavení kárného řízení (§ 139 odst. 1), námitkách proti usnesení v kárném řízení (§ 142 odst. 1 a 3) a o návrhu na usnesení, že soudci jeho funkce zaniká (§ 144 odst. 1), se hlasuje tajně.
§ 13
Rozhodnutí pléna je přijato, jestliže se pro ně vyslovila většina přítomných soudců. Jde-li však o rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a), g) a h) a čl. 87 odst. 2 Ústavy nebo o rozhodnutí přijímané na základě právního názoru, který se odchyluje od právního názoru Ústavního souduÚstavního soudu vysloveného v nálezu, je přijato, jestliže se pro ně vyslovilo alespoň devět přítomných soudců.
§ 14
Soudce, který s rozhodnutím pléna nebo s jeho odůvodněním nesouhlasí, má právo, aby jeho odlišné stanovisko bylo uvedeno v protokolu o jednání a aby bylo připojeno k rozhodnutí s uvedením jeho jména.
Senáty
§ 15
(1)
Pro rozhodování věcí podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, které nepatří do působnosti pléna, a pro rozhodování podle § 43 odst. 2 vytváří Ústavní soudÚstavní soud ze soudců čtyři tříčlenné senáty.
(2)
Předseda a místopředsedové Ústavního souduÚstavního soudu nemohou být stálými členy senátu.
§ 16
Rozdělení agendy mezi senáty určí na dobu kalendářního roku předseda Ústavního souduÚstavního soudu rozvrhem práce podle pravidel stanovených plénem.
§ 17
(1)
Předsedu senátu jmenuje předseda Ústavního souduÚstavního soudu na dobu jednoho roku. Soudce nemůže být do této funkce jmenován ve dvou letech následujících za sebou.
(2)
Nepřítomného předsedu senátu zastupuje věkem nejstarší stálý člen senátu.
§ 18
(1)
Nepřítomného člena senátu dočasně zastoupí soudce určený pro tento senát rozvrhem práce.
(2)
Zastupujícím členem senátu může být i předseda nebo místopředseda Ústavního souduÚstavního soudu.
§ 19
(1)
Zasedání senátu svolává a jeho jednání řídí předseda senátu.
(2)
Senát je způsobilý jednat a usnášet se, jsou-li přítomni všichni jeho členové; usnáší se většinou hlasů. Ve věci podle § 43 odst. 2 se vyžaduje k přijetí usnesení senátu souhlas všech členů senátu.
§ 20
(1)
Každý člen senátu je oprávněn podat při poradě před zahájením hlasování návrh na rozhodnutí.
(2)
Každý člen senátu je povinen hlasovat pro některý z návrhů na rozhodnutí, který byl předložen před zahájením hlasování.
(3)
Při hlasování se postupuje tak, že každý člen senátu ústně sdělí, se kterým z předložených návrhů na rozhodnutí souhlasí.
§ 21
(1)
Nezíská-li postupem podle § 20 většinu hlasů žádný z návrhů na rozhodnutí ve věci samé, postoupí předseda senátu věc bez zbytečného odkladu k rozhodnutí plénu [§ 11 odst. 2 písm. h)].
(2)
V ostatních věcech rozhoduje při rovnosti hlasů v senátu hlas předsedy.
§ 22
Člen senátu, který s rozhodnutím senátu ve věci nebo s jeho odůvodněním nesouhlasí, má právo, aby jeho odlišné stanovisko bylo uvedeno v protokolu o jednání a aby bylo připojeno k rozhodnutí s uvedením jeho jména.
§ 23
Jestliže senát v souvislosti se svou rozhodovací činností dospěje k právnímu názoru odchylnému od právního názoru Ústavního souduÚstavního soudu vysloveného v nálezu, předloží otázku k posouzení plénu. Stanoviskem pléna je senát v dalším řízení vázán.
§ 24
Obálku obsahující protokol o poradě a hlasování může otevřít předseda Ústavního souduÚstavního soudu ve věci, která byla postoupena plénu [§ 11 odst. 2 písm. h)], pouze se souhlasem pléna.
§ 25
Zajištění pořádku
Zakazují se shromáždění1) v okruhu 100 m od budov Ústavního souduÚstavního soudu nebo od míst, kde Ústavní soudÚstavní soud jedná.
§ 25a
(1)
Ústavní soudÚstavní soud pro výkon své působnosti podle tohoto zákona využívá
a)
referenční údaje ze základního registru obyvatel,
b)
údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,
c)
údaje z agendového informačního systému cizinců,
d)
údaje z agendového informačního systému evidence občanských průkazů,
e)
údaje z agendového informačního systému evidence cestovních dokladů.
(2)
Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou
a)
příjmení, rodné příjmení,
b)
jméno, popřípadě jména,
c)
pohlaví,
d)
datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,
e)
adresa místa pobytu,
f)
datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí,
g)
státní občanství, popřípadě více státních občanství,
h)
omezení svéprávnosti,
i)
rodinný stav nebo registrované partnerství,
j)
čísla elektronicky čitelných identifikačních dokladů.
(3)
Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou
a)
jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě jejich změna, rodné příjmení,
b)
datum narození,
c)
pohlaví,
d)
místo a okres narození; u občana, který se narodil v cizině, místo a stát, kde se občan narodil,
e)
rodné číslo,
f)
státní občanství, popřípadě více státních občanství,
g)
adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa trvalého pobytu,
h)
počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky,
i)
omezení svéprávnosti,
j)
rodné číslo otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce; v případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,
k)
rodinný stav, datum jeho změny a místo uzavření manželství,
l)
rodné číslo manžela; je-li manželem cizinec, který nemá přiděleno rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení manžela a datum jeho narození,
m)
rodné číslo dítěte,
n)
osvojení,
o)
den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného uveden jako den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti, a datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného,
p)
datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo,
q)
den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který občan prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto soudního rozhodnutí.
(4)
Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou
a)
jméno, popřípadě jména, příjmení, jejich změna, rodné příjmení,
b)
datum narození,
c)
pohlaví,
d)
místo a stát, kde se cizinec narodil,
e)
rodné číslo,
f)
státní občanství,
g)
druh a adresa místa pobytu,
h)
číslo a platnost oprávnění k pobytu,
i)
počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu,
j)
omezení svéprávnosti,
k)
správní nebo soudní vyhoštění a doba, po kterou není umožněn vstup na území České republiky,
l)
rodinný stav, datum a místo jeho změny, jméno, popřípadě jména, příjmení manžela, rodné číslo nebo datum narození,
m)
jméno, popřípadě jména, příjmení dítěte, rodné číslo, pokud je dítě cizincem; v případě, že rodné číslo nebylo přiděleno, datum narození,
n)
jméno, popřípadě jména, příjmení otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce, jejich rodné číslo, pokud jsou cizinci; v případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,
o)
den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného uveden jako den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti, a datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného,
p)
datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České republiky, stát, na jehož území k úmrtí došlo, popřípadě datum úmrtí,
q)
den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který cizinec prohlášený za mrtvého nepřežil.
(5)
Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. d) jsou
a)
jméno, příjmení, datum narození, adresa místa trvalého pobytu,
b)
číslo, popřípadě série občanského průkazu,
c)
datum úmrtí; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který osoba prohlášená za mrtvou nepřežila,
d)
datum skončení platnosti občanského průkazu, datum znehodnocení neplatného občanského průkazu a údaj o jeho ponechání nebo odevzdání,
e)
číslo, popřípadě série a datum skutečného skončení platnosti neplatného občanského průkazu.
(6)
Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. e) jsou
a)
jméno, příjmení, datum narození, adresa místa trvalého pobytu,
b)
číslo cestovního pasu,
c)
datum úmrtí; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který občan prohlášený za mrtvého nepřežil,
d)
datum skončení platnosti cestovního pasu,
e)
číslo, druh, datum vydání a datum skončení platnosti ztraceného, odcizeného nebo neplatného cestovního pasu a datum a místo ohlášení jeho ztráty nebo odcizení.
(7)
Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.
(8)
Z využívaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.
§ 25b
Zpracovávání osobních údajů
(1)
Ústavní soudÚstavní soud může zpracovávat osobní údaje, pokud je to nezbytné pro plnění jeho úkolů. Osobní údaje může zpracovávat i k jinému účelu, než pro který byly původně shromážděny.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud může předávat nebo zpřístupňovat osobní údaje orgánům příslušným k předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech.
§ 25c
Pověřenec pro ochranu osobních údajů nevykonává činnost ve vztahu ke zpracovávání osobních údajů Ústavním soudemÚstavním soudem, které souvisí s rozhodovací činností Ústavního souduÚstavního soudu a jinými činnostmi s tím nezbytně spojenými.
§ 25d
(1)
Soulad postupu Ústavního souduÚstavního soudu s právními předpisy v oblasti ochrany osobních údajů při zpracování osobních údajů, jsou-li zpracovávány v souvislosti s rozhodovací činností Ústavního souduÚstavního soudu a jinými činnostmi s tím nezbytně spojenými, sleduje zaměstnanec určený předsedou Ústavního souduÚstavního soudu; zjistí-li nedostatky, vyrozumí o tom správce nebo zpracovatele a uvede, jak je napravit.
(2)
Zaměstnanec určený podle odstavce 1 přijímá podněty týkající se zpracování osobních údajů a informuje o způsobu jejich vyřízení toho, kdo podnět učinil, tak, aby předcházel ohrožení
a)
plnění úkolu v oblasti předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech,
b)
řízení o přestupku, kázeňském přestupku nebo jednání, které má znaky přestupku,
c)
ochrany utajovaných informacíutajovaných informací, nebo
d)
oprávněných zájmů třetí osoby.
§ 25e
Omezení některých práv a povinností
(1)
Ustanovení čl. 12 až 22 a v jim odpovídajícím rozsahu čl. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/6799) se ve vztahu k osobním údajům, které jsou zpracovávány Ústavním soudemÚstavním soudem v souvislosti s jeho rozhodovací činností a jinými činnostmi s tím nezbytně spojenými za účelem výkonu jeho pravomoci, nepoužijí, je-li to nezbytné pro zajištění
a)
předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech,
b)
ochrany nezávislosti soudů a soudců,
c)
ochrany subjektu údajů nebo práv a svobod druhých, nebo
d)
vymáhání soukromoprávních nároků.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud bez zbytečného odkladu vyrozumí subjekt údajů, který uplatnil práva stanovená v čl. 12 až 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, o uplatnění výjimky podle odstavce 1.
§ 26
Sídlo Ústavního soudu
Sídlem Ústavního souduÚstavního soudu je Brno.
ČÁST DRUHÁ
ŘÍZENÍ PŘED ÚSTAVNÍM SOUDEM
HLAVA PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 27
Zahájení řízení
(1)
Návrh na zahájení řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem může podat ten, komu tento zákon takové oprávnění přiznává (dále jen „navrhovatel“).
(2)
Řízení je zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu souduÚstavnímu soudu.
Účastníci a vedlejší účastníci řízení
§ 28
(1)
Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, o nichž to stanoví tento zákon.
(2)
Vedlejšími účastníky řízení jsou ti, kterým toto postavení tento zákon přiznává, pokud se tohoto postavení nevzdají. Mají v řízení stejná práva a povinnosti jako účastníci.
(3)
Vznikly-li pochybnosti o tom, zda je někdo vedlejším účastníkem, rozhodne Ústavní soudÚstavní soud usnesením.
(4)
Je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem soud v souvislosti se svou rozhodovací činností, rozumí se jím příslušný senát nebo samosoudce.
§ 29
Účastník nebo vedlejší účastník se může dát v řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem zastupovat pouze advokátemadvokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. V téže věci může mít jen jednoho zástupce.
§ 30
(1)
Fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem musí být zastoupeny advokátemadvokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
(2)
Je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem stát, vystupuje za stát organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu a v řízení jménem státu jedná vedoucí organizační složky státu nebo jím pověřený zaměstnanec této organizační složky státu; tím není dotčeno právo státu nechat se zastoupit způsobem uvedeným v § 29. Vystupuje-li podle zvláštního právního předpisu2a) za stát Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jedná v řízení jménem státu jeho zaměstnanec pověřený ředitelem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových; to platí i v případě, kdy za podmínek uvedených ve zvláštním právním předpise2a) je obecobec v řízení zastoupena státem, za nějž před Ústavním soudemÚstavním soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
(3)
Za státní orgán nebo úřad jedná v řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem osoba oprávněná jednat jménem tohoto orgánu nebo úřadu podle zvláštních předpisů, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno jeho právo nechat se zastoupit advokátemadvokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
(4)
Za soud jedná předseda senátu.
§ 31
(1)
Zástupce účastníka podle § 29 a § 30 odst. 1 není oprávněn se dát v řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem zastoupit advokátním koncipientem.
(2)
V plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudemÚstavním soudem.
§ 32
Oprávnění a úkony účastníků
Účastníci a vedlejší účastníci jsou oprávněni se vyjádřit k návrhu na zahájení řízení, dávat podání Ústavnímu souduÚstavnímu soudu, nahlížet do spisu s výjimkou protokolu o hlasování, činit si z něho výpisy a opisy, účastnit se ústního jednání ve věci, navrhovat důkazy a být přítomni při dokazování prováděném mimo ústní jednání.
§ 33
Jednací jazyk
(1)
V řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem se užívá českého jazyka. Fyzické osoby mohou při ústním jednání nebo jiném osobním jednání užívat svého mateřského jazyka.
(2)
Jedná-li účastník nebo vedlejší účastník, který je fyzickou osobou, nebo vypovídá-li svědek nebo znalec před Ústavním soudemÚstavním soudem v jiném než českém jazyce, přibere soud tlumočníka; nemusí tak se souhlasem účastníků učinit, má-li být výpověď učiněna ve slovenském jazyce. Přibrání tlumočníka se uvede v zápise.
(3)
Obdobně soud přibere tlumočníka, jde-li o osoby hluché, němé nebo hluchoněmé, nelze-li se s nimi dorozumět jiným spolehlivým způsobem.
Návrh na zahájení řízení
§ 34
(1)
Návrh na zahájení řízení se podává písemně Ústavnímu souduÚstavnímu soudu. Musí z něj být patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsán a datován. Návrh má dále obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá; návrh musí obsahovat i další náležitosti, které stanoví tento zákon.
(2)
Návrh na zahájení řízení se předkládá v takovém počtu stejnopisů, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, kteří byli v návrhu uvedeni, mohl být doručen rovněž jeden stejnopis.
§ 35
(1)
Návrh na zahájení řízení je nepřípustný, týká-li se věci, o které Ústavní soudÚstavní soud již nálezem rozhodl, a v dalších případech stanovených tímto zákonem.
(2)
Návrh je nepřípustný i v případě, že Ústavní soudÚstavní soud již v téže věci jedná; podal-li jej oprávněný navrhovatel, má právo účastnit se jednání o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastník.
Vyloučení soudců
§ 36
(1)
Soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
(2)
Soudce je též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního souduÚstavního soudu.
(3)
Za činnost ve smyslu ustanovení odstavce 2 se nepovažuje účast na přípravě, projednávání a schvalování právních předpisů.
§ 37
(1)
Účastník řízení může nejpozději na začátku prvního ústního jednání prohlásit, že některého ze soudců odmítá, protože ho považuje za podjatého. Odmítnutí musí být odůvodněno. Odmítaný soudce je povinen se k odmítnutí vyjádřit.
(2)
Soudce může prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý; toto prohlášení musí odůvodnit.
§ 38
(1)
Jde-li o rozhodování v plénu, rozhoduje o vyloučení soudce plénum; soudce, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje. Jde-li o rozhodování v senátu, rozhoduje o vyloučení soudce jiný senát, určený rozvrhem práce.
(2)
Pro vyloučení asistenta soudce, zapisovatele, znalce nebo tlumočníka platí ustanovení § 36 a 37 přiměřeně, o vyloučení rozhoduje předseda Ústavního souduÚstavního soudu, rozhoduje-li ve věci plénum, anebo předseda senátu, rozhoduje-li ve věci senát.
§ 39
Naléhavost věci
Při projednávání návrhů se Ústavní soudÚstavní soud nemusí řídit pořadím, v němž mu návrhy došly, jestliže se usnese, že věc, které se některý návrh týká, je naléhavá. Tím nejsou dotčena ustanovení § 71d odst. 1, § 97 odst. 3 a § 113.
§ 40
Přidělení návrhu
(1)
Týká-li se návrh věci, o které rozhoduje Ústavní soudÚstavní soud v plénu, přidělí se návrh soudci jako zpravodaji (dále jen „soudce zpravodaj“) určenému rozvrhem práce.
(2)
Týká-li se návrh věci, která patří do působnosti senátu, přidělí se soudci zpravodaji a senátu určenému rozvrhem práce.
(3)
Je-li soudce určený soudcem zpravodajem podle odstavců 1 a 2 usnesením vyloučen (§ 38 odst. 1), přidělí předseda Ústavního souduÚstavního soudu návrh jinému soudci zpravodaji určenému k tomu rozvrhem práce.
§ 41
Úkony asistenta soudce
(1)
Soudce může pověřit svého asistenta, aby
a)
podání, které podle obsahu zjevně není návrhem na zahájení řízení, odložil a vyrozuměl o tom osobu, která je učinila,
b)
nemá-li návrh na zahájení řízení náležitosti podle tohoto zákona, vyrozuměl o tom navrhovatele a určil mu lhůtu k odstranění vad návrhu.
(2)
Soudce může svého asistenta pověřit též prováděním procesních úkonů soudce zpravodaje podle § 42 odst. 3 a 4, s výjimkou provádění výslechu svědka.
(3)
Prováděním úkonů podle odstavce 1 písm. a) může předseda Ústavního souduÚstavního soudu v rozvrhu práce pověřit i jiné úřední osoby Ústavního souduÚstavního soudu.
Úkony soudce zpravodaje a senátu mimo ústní jednání
§ 42
(1)
Neshledá-li soudce zpravodaj důvody k odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 1 a 2, připraví věc k projednání věci samé v plénu nebo v senátu.
(2)
Shledá-li soudce zpravodaj důvody k odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 2, připraví věc k projednání v senátu. Jestliže usnesení senátu o odmítnutí návrhu z důvodů podle § 43 odst. 2 nebylo přijato, připraví soudce zpravodaj věc k projednání věci samé v plénu nebo v senátu.
(3)
Soudce zpravodaj činí potřebné procesní úkony, zejména zajišťuje shromáždění listinných důkazů a provedení výslechu svědků, případně i prostřednictvím jiného soudu, pokud takové důkazy navrhl některý z účastníků a pokud podle dosavadního stavu řízení mohou sloužit ke zjištění skutkového stavu věci.
(4)
Soudce zpravodaj zajistí, aby návrh byl neprodleně doručen ostatním účastníkům, případně vedlejším účastníkům s výzvou, aby se k němu vyjádřili ve lhůtě, kterou určí nebo kterou stanoví tento zákon.
§ 43
(1)
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne,
a)
neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené, nebo
b)
je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, nebo
c)
jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, nebo
d)
jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soudÚstavní soud příslušný, nebo
e)
je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
(2)
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne,
a)
jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, nebo
b)
jestliže shledá u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 až 4 nebo podle § 125d, § 71a odst. 1, § 97, 105 nebo § 119 odst. 1 důvody k odmítnutí podle odstavce 1 nebo podle písmena a).
(3)
Usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústní jednání
§ 44
Nebyl-li návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnut, nařídí Ústavní soudÚstavní soud ústní jednání, lze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Ústní jednání nařídí vždy, stanoví-li tak tento zákon nebo provádí-li Ústavní soudÚstavní soud dokazování.
§ 45
(1)
Ústní jednání před Ústavním soudemÚstavním soudem je veřejné; účast veřejnosti může být omezena nebo vyloučena, jen vyžadují-li to důležité zájmy státu nebo účastníků řízení anebo mravnost.
(2)
I pokud byla veřejnost vyloučena, může Ústavní soudÚstavní soud povolit z důležitých důvodů jednotlivým osobám, aby byly jednání přítomny; musí je však poučit o povinnosti zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se při jednání dozvěděly, zejména o skutečnostech, které jsou předmětem státního, hospodářského, služebního anebo obchodního tajemství a o trestních následcích porušení této povinnosti.
(3)
I když veřejnost nebyla vyloučena, může Ústavní soudÚstavní soud odepřít přístup k jednání nezletilým a osobám, u nichž je obava, že by mohly rušit důstojný průběh jednání.
§ 46
Předvolání k ústnímu jednání musí být doručeno účastníkům, vedlejším účastníkům a jejich zástupcům tak, aby tyto osoby měly dostatek času k přípravě na jednání, zpravidla nejméně pět dní předem.
§ 47
Při ústním jednání udělí ten, kdo ústní jednání řídí (dále jen „předsedající“), nejprve slovo soudci zpravodaji, který sdělí obsah návrhu na zahájení řízení a výsledky dosavadního řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem; sdělení nesmí obsahovat názor, jak by mělo být o návrhu rozhodnuto.
Dokazování
§ 48
(1)
Ústavní soudÚstavní soud provádí důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu. Rozhoduje, které z navrhovaných důkazů je třeba provést, a může provést i jiné důkazy, než jsou navrhovány. Provedením určitého důkazu mimo ústní jednání může pověřit jednotlivého soudce. Může též o provedení určitého důkazu požádat jiný soud.
(2)
Všechny soudy, orgány veřejné správy a jiné státní orgány poskytují Ústavnímu souduÚstavnímu soudu na jeho žádost pomoc při opatřování podkladů pro jeho rozhodování.
(3)
O každém důkazu provedeném mimo ústní jednání se sepíše zápis, který podepíše soudce, zapisovatel a ostatní zúčastněné osoby. Koná-li se ústní jednání, je třeba výsledky takto prováděného dokazování při ústním jednání vždy sdělit.
§ 49
(1)
Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit skutkový stav, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů a právnických osob, listiny, ohledání, jakož i výslech účastníků.
(2)
Není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé Ústavnímu souduÚstavnímu soudu z jeho úřední činnosti.
(3)
Po zahájení řízení lze na návrh zajistit důkaz, je-li obava, že později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi. Zajištění důkazů provede soudce zpravodaj prostřednictvím soudu, v jehož obvodu se ohrožený důkazní prostředek nachází.
§ 50
(1)
Každý občan je povinen se na předvolání dostavit k Ústavnímu souduÚstavnímu soudu a vypovídat jako svědek. Musí vypovědět pravdu a nic nezamlčovat. Výpověď může odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým.
(2)
Závisí-li rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví po slyšení účastníků jednoho nebo více znalců, které vyslechne nebo jim uloží vypracovat písemně znalecký posudek.
§ 51
(1)
Svědek nebo znalec se nemůže odvolávat na svou povinnost mlčenlivosti stanovenou právními předpisy, jestliže ho Ústavní soudÚstavní soud svým usnesením pro tento případ povinné mlčenlivosti zprostil.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud zprostí svědka nebo znalce mlčenlivosti jen tehdy, jde-li o povinnost k ochraně státního, hospodářského, obchodního nebo služebního tajemství. V ostatních případech šetří povinnost mlčenlivosti, ledaže by svědci nebo znalci byli osobami, v jejichž prospěch tato povinnost svědčí, této povinnosti zproštěni.
§ 52
Odročení ústního jednání
(1)
Ústní jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny. Odročuje-li se jednání, oznámí předsedající zpravidla den, kdy se bude konat další ústní jednání.
(2)
Na začátku nového ústního jednání sdělí předsedající obsah dosavadních přednesů a provedených důkazů.
§ 53
Porada a hlasování
(1)
Při poradě a hlasování pléna mohou být přítomni jen soudci a zapisovatel, při poradě a hlasování senátu jen členové senátu a zapisovatel.
(2)
Rozhoduje-li plénum, porady a hlasování se mohou zúčastnit jen soudci, kteří byli přítomni celému ústnímu jednání, jež bezprostředně předcházelo poradě a hlasování pléna.
Nálezy a usnesení Ústavního soudu
§ 54
(1)
Ve věci samé rozhoduje Ústavní soudÚstavní soud nálezem a v ostatních věcech usnesením.
(2)
Nálezy musí být odůvodněny a musí obsahovat poučení, že proti rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu se nelze odvolat.
§ 55
Návrh nálezu nebo usnesení vypracuje soudce zpravodaj, byl-li však přijat návrh, který se podstatně liší od návrhu soudce zpravodaje, vypracuje jej soudce, kterého určí předsedající.
§ 56
Nález se vyhlašuje vždy veřejně jménem republiky. Jde-li o nález pléna, vyhlašuje jej předseda Ústavního souduÚstavního soudu, a jde-li o nález senátu, vyhlašuje jej předseda senátu.
§ 57
(1)
Ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se vyhlašují nálezy, kterými Ústavní soudÚstavní soud rozhodl
a)
o návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) Ústavy,
b)
o ústavní žalobě proti prezidentu republiky uvedené v čl. 65 odst. 2 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy,
c)
o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu uvedeného v čl. 66 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. h) Ústavy,
d)
o návrhu na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem podle čl. 87 odst. 2 Ústavy,
e)
o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii nevyhlásí,
f)
o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení.
(2)
Ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se vyhlašují výrok nálezu a taková část odůvodnění, ze které je zřejmé, jaký je právní názor Ústavního souduÚstavního soudu a jaké důvody k němu vedly. Ústavní soudÚstavní soud může rozhodnout, že ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nebude vyhlášeno odůvodnění jeho nálezu ve věci zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení, pokud tento předpis nebyl ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nebo v předcházejících obdobných sbírkách vyhlášen. Je-li zrušován právní předpis vyhlašovaný ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nebo jeho část, správce elektronického systému tvorby právních předpisů11) zpracuje prostřednictvím tohoto systému text právního předpisu ve znění výroku nálezu; vyznačí zároveň okamžik, ke kterému jsou změny vyplývající z výroku nálezu Ústavního souduÚstavního soudu vykonatelné. Nelze-li s ohledem na povahu výroku nálezu v textu právního předpisu přímo vyznačit změnu z výroku vyplývající, správce elektronického systému tvorby právních předpisů uvede v textu právního předpisu informaci o této změně spolu s vyznačením okamžiku její vykonatelnosti.
(3)
Má-li právní názor Ústavního souduÚstavního soudu vyslovený v nálezu, který se nevyhlašuje ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, všeobecný význam, může Ústavní soudÚstavní soud rozhodnout, že tento právní názor bude uveřejněn ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.
(4)
Nálezy Ústavního souduÚstavního soudu, vyhlašované ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, zaznamená do elektronického systému tvorby právních předpisů neprodleně po jejich písemném vyhotovení předseda Ústavního souduÚstavního soudu.
(5)
Dojde-li na základě nálezu Ústavního souduÚstavního soudu ke změně veřejnoprávních povinností vyplývajících z právního předpisu, upraví správce elektronického systému Sbírky zákonů a mezinárodních smluv v tomto systému informativní přehled veřejnoprávních povinností vyplývajících z právního předpisu12).
§ 58
(1)
Nálezy podle § 57 odst. 1 písm. a) jsou vykonatelné dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, pokud nerozhodne Ústavní soudÚstavní soud jinak.
(2)
Nálezy podle § 57 odst. 1 písm. b), c), e) a f) a nálezy, kterými Ústavní soudÚstavní soud rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci volby poslance nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy a v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm. f) Ústavy, jsou vykonatelné vyhlášením.
(3)
Ostatní nálezy jsou vykonatelné doručením jejich písemného vyhotovení účastníkům.
§ 59
Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu
(1)
Všechny nálezy přijaté Ústavním soudemÚstavním soudem v kalendářním roce se uveřejňují ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního souduÚstavního soudu (dále jen „Sbírka rozhodnutí“), vydávané Ústavním soudemÚstavním soudem pro veřejnou potřebu každoročně po skončení kalendářního roku. Sbírka rozhodnutí může být vydávána po částech během roku.
(2)
Nálezy se ve Sbírce rozhodnutí uspořádají v pořadí podle dne jejich přijetí Ústavním soudemÚstavním soudem a takto se také v rámci každého kalendářního roku průběžně číslují.
(3)
Z každého nálezu se ve Sbírce rozhodnutí uveřejňují jeho výrok a taková část odůvodnění, ze které je zřejmé, jaký je právní názor Ústavního souduÚstavního soudu a jaké důvody k němu vedly. Údaje o totožnosti účastníků a vedlejších účastníků, jejich zástupců, svědků a znalců se neuveřejňují, stanoví-li tak zvláštní zákon nebo vyžadují-li to důležité zájmy těchto osob nebo státu anebo mravnost; rozhodnout o tom přísluší tomu, kdo řídí vydávání Sbírky rozhodnutí.
(4)
Ve Sbírce rozhodnutí mohou být uveřejněna i usnesení, jestliže se na tom plénum usnese. Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně.
(5)
Vydávání Sbírky rozhodnutí řídí předseda Ústavního souduÚstavního soudu, který tím může pověřit některého místopředsedu.
(6)
Dokud nebyly nálezy nebo usnesení určená k uveřejnění zveřejněny ve Sbírce rozhodnutí, může do jejich vyhotovení určeného pro Sbírku rozhodnutí u Ústavního souduÚstavního soudu nebo způsobem umožňujícím dálkový přístup každý nahlédnout.
§ 60
Doručování
(1)
Nálezy a usnesení, upozornění na vady návrhu, předvolání k ústnímu jednání a další vyrozumění se účastníkům a jejich zástupcům doručují do vlastních rukou.
(2)
Vedlejším účastníkům se nedoručují písemnosti podle odstavce 1, pokud se týkají pouze účastníků řízení.
(3)
Má-li účastník nebo vedlejší účastník zástupce podle § 29, doručují se písemnosti jen tomuto zástupci, nestanoví-li zákon jinak.
(4)
Jinak o způsobu doručení rozhodne podle povahy věci soudce zpravodaj.
§ 61
Pořádkové opatření
(1)
Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení, zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k Ústavnímu souduÚstavnímu soudu nebo neuposlechne jeho příkazu, nebo kdo ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání, může předseda Ústavního souduÚstavního soudu, rozhoduje-li ve věci plénum, nebo předseda senátu, rozhoduje-li ve věci senát, uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 100 000 Kč.
(2)
Při správě placení pořádkové pokuty se postupuje podle daňového řádu. Pořádkovou pokutu vymáhá celní úřad.
(3)
Uloženou pořádkovou pokutu může ten, kdo ji uložil, dodatečně, a to i po skončení řízení, prominout.
(4)
Pořádkové pokuty připadají státu.
§ 62
Náklady řízení
(1)
Řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem nepodléhá soudním poplatkům.
(2)
Náklady řízení vzniklé prováděním důkazů před Ústavním soudemÚstavním soudem a náklady na tlumočení se hradí z rozpočtu Ústavního souduÚstavního soudu.
(3)
Náklady řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(4)
Ústavní soudÚstavní soud může v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení.
(5)
Náklady účastníků nebo vedlejších účastníků řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků nebo vedlejších účastníků a jejich zástupců, ztráta na výdělku účastníků nebo vedlejších účastníků a odměna za zastupování.
§ 63
Použití soudních řádů
Pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.
HLAVA DRUHÁ
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ŘÍZENÍ PŘED ÚSTAVNÍM SOUDEM
Oddíl první
Řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů
§ 64
Podání návrhu
(1)
Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy je oprávněn podat
a)
prezident republiky,
b)
skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů,
c)
senát Ústavního souduÚstavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,
d)
vláda za podmínek uvedených v § 118,
e)
ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona.
(2)
Návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy jsou oprávněni podat
a)
vláda,
b)
skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů,
c)
senát Ústavního souduÚstavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,
d)
ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona,
e)
zastupitelstvo kraje,
f)
Veřejný ochránce práv,
g)
Ministerstvo vnitra, jde-li o návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky obceobce, kraje nebo hlavního města Prahy za podmínek stanovených v zákonech upravujících územní samosprávu3a),
h)
věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, jde-li o návrh na zrušení nařízení kraje nebo hlavního města Prahy za podmínek stanovených v zákonech upravujících územní samosprávu3a),
i)
ředitel krajského úřadu, jde-li o návrh na zrušení nařízení obceobce za podmínek stanovených v zákonu o obcích3b),
j)
zastupitelstvo obceobce, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu kraje, do jehož územního obvodu obecobec náleží.
(3)
Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.
(4)
Řízení o zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení může též zahájit plénum, jsou-li dány důvody podle § 78 odst. 2.
(5)
Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů podle odstavce 1 písm. b) a odstavce 2 písm. b) musí být podepsán požadovaným počtem poslanců nebo senátorů.
(6)
Pokud se v tomto oddílu mluví o zákonu, rozumí se jím též zákonné opatření Senátu, které bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou podle čl. 33 odst. 5 Ústavy.
§ 66
Nepřípustnost návrhu
(1)
Návrh je nepřípustný, jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbyly před doručením návrhu Ústavnímu souduÚstavnímu soudu platnosti nebo dosud nebyly vyhlášeny ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nebo jiným zákonem stanoveným způsobem.
(2)
Návrh je dále nepřípustný, jestliže před doručením návrhu Ústavnímu souduÚstavnímu soudu pozbyl platnosti ústavní zákon nebo zákon, s nimiž jsou podle návrhu přezkoumávané předpisy v rozporu, nebo dosud nebyl vyhlášen ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.
§ 67
Zastavení řízení
(1)
Jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem, řízení se zastaví.
(2)
Řízení se rovněž zastaví, jestliže pozbude platnosti ústavní zákon nebo zákon, s nimiž je podle návrhu zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, v rozporu.
§ 68
Postup řízení
(1)
Nebyl-li návrh odmítnut a nevzniknou-li v průběhu řízení důvody pro zastavení řízení, je Ústavní soudÚstavní soud povinen návrh projednat a rozhodnout o něm i bez dalších návrhů.
(2)
Při rozhodování posuzuje Ústavní soudÚstavní soud obsah zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu s ústavními zákony, a jedná-li se o jiný právní předpis, též se zákony a zjišťuje, zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
§ 69
Účastníci řízení
(1)
Účastníkem řízení je též ten, kdo zákon nebo jiný právní předpis, jehož zrušení je navrhováno, vydal; soudce zpravodaj mu neprodleně zašle návrh na zahájení řízení s tím, aby se k návrhu písemně vyjádřil do 30 dnů ode dne, kdy mu byl doručen.
(2)
Soudce zpravodaj neprodleně zašle návrh na zahájení řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy také vládě, pokud se nejedná o její návrh, jež může Ústavnímu souduÚstavnímu soudu do 30 dnů od doručení návrhu sdělit, že vstupuje do řízení; učiní-li tak, má postavení vedlejšího účastníka řízení.
(3)
Soudce zpravodaj neprodleně zašle návrh na zahájení řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) Ústavy také Veřejnému ochránci práv, pokud se nejedná o jeho návrh, jenž může Ústavnímu souduÚstavnímu soudu do 10 dnů od doručení návrhu sdělit, že vstupuje do řízení; učiní-li tak, má postavení vedlejšího účastníka řízení.
Nález a jeho právní následky
§ 70
(1)
Dojde-li po provedeném řízení Ústavní soudÚstavní soud k závěru, že zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo že jiný právní předpis nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo zákonem, nálezem rozhodne, že takový zákon nebo jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení se zrušují dnem, který v nálezu určí.
(2)
Dojde-li Ústavní soudÚstavní soud po provedeném řízení k závěru, že nejsou dány důvody ke zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení, návrh zamítne.
(3)
Jestliže k zákonu nebo k jeho jednotlivým ustanovením, které Ústavní soudÚstavní soud ruší, byly vydány prováděcí předpisy, Ústavní soudÚstavní soud v nálezu současně vysloví, které prováděcí předpisy, popřípadě která jejich jednotlivá ustanovení pozbývají současně se zákonem platnosti.
§ 71
(1)
Byl-li na základě právního předpisu, který byl zrušen, vydán soudem v trestním řízenítrestním řízení rozsudek, který nabyl právní moci, ale nebyl dosud vykonán, je zrušení takového právního předpisu důvodem pro obnovu řízení podle ustanovení zákona o trestním řízení soudním.
(2)
Ostatní pravomocná rozhodnutí vydaná na základě právního předpisu, který byl zrušen, zůstávají nedotčena; práva a povinnosti podle takových rozhodnutí však nelze vykonávat.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i v případech, kdy byly zrušeny části právních předpisů, popřípadě některá jejich ustanovení.
(4)
Jinak práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisů zůstávají nedotčena.
Oddíl druhý
Řízení o souladu mezinárodních smluv podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s ústavními zákony
§ 71a
Podání návrhu
(1)
Návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním zákonem podle čl. 87 odst. 2 Ústavy může podat
a)
komora Parlamentu od okamžiku, kdy jí byla mezinárodní smlouva předložena k vyslovení souhlasu k ratifikaci, do okamžiku, kdy se na vyslovení souhlasu usnesla,
b)
skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů od okamžiku, kdy byl Parlamentem k ratifikaci mezinárodní smlouvy vysloven souhlas, do okamžiku, kdy prezident republiky smlouvu ratifikoval,
c)
skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů od okamžiku, kdy byl vyhlášen výsledek referenda, kterým byl dán souhlas k ratifikaci mezinárodní smlouvy, do okamžiku, kdy prezident republiky smlouvu ratifikoval,
d)
prezident republiky od okamžiku, kdy mu byla mezinárodní smlouva předložena k ratifikaci.
(2)
Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů podle odstavce 1 písm. b) a c) musí být podepsán stanoveným počtem poslanců nebo senátorů.
(3)
Pokud mezinárodní smlouva nebyla sjednána v autentickém českém znění, musí být k návrhu přiložena mezinárodní smlouva alespoň v jednom autentickém znění a v českém překladu.
§ 71b
Nepřípustnost návrhu
(1)
Návrh je nepřípustný, jestliže nebyl předložen v souladu s § 71a odst. 1 a 2.
(2)
Návrh je dále nepřípustný, jestliže ústavní zákon, s nímž je podle návrhu mezinárodní smlouva v rozporu, pozbyl před doručením návrhu Ústavnímu souduÚstavnímu soudu platnosti.
§ 71c
Účastníci řízení
Účastníkem řízení je vedle navrhovatele vždy též Parlament, prezident republiky a vláda.
§ 71d
Postup řízení
(1)
Jestliže o to účastník řízení požádá, Ústavní soudÚstavní soud projedná návrh mimo pořadí, ve kterém jej obdržel, a bez zbytečného odkladu.
(2)
Nebyl-li návrh odmítnut a nevzniknou-li v průběhu řízení důvody pro zastavení řízení, je Ústavní soudÚstavní soud povinen návrh projednat a rozhodnout o něm i bez dalších návrhů.
(3)
Při rozhodování posuzuje Ústavní soudÚstavní soud obsah mezinárodní smlouvy z hlediska jejího souladu s ústavním pořádkem.
§ 71e
Nález a jeho právní následky
(1)
Dojde-li Ústavní soudÚstavní soud po provedeném řízení k závěru, že mezinárodní smlouva je v rozporu s ústavním pořádkem, vysloví tento nesoulad nálezem; v nálezu uvede, se kterým ustanovením ústavního pořádku je mezinárodní smlouva v rozporu.
(2)
Dojde-li Ústavní soudÚstavní soud po provedeném řízení k závěru, že mezinárodní smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem, rozhodne nálezem, že ratifikace mezinárodní smlouvy není v rozporu s ústavním pořádkem.
(3)
Nález Ústavního souduÚstavního soudu podle odstavce 1 brání ratifikaci mezinárodní smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn.
Oddíl třetí
Řízení o ústavních stížnostech
Ústavní stížnost
§ 72
(1)
Ústavní stížnost jsou oprávněni podat
a)
fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen „zásah orgánu veřejné moci“) bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (dále jen „ústavně zaručené základní právo nebo svoboda“),
b)
zastupitelstvo obceobce nebo vyššího územního samosprávného celku (dále jen „územní samosprávný celek“) podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, jestliže tvrdí, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno zaručené právo územního samosprávného celku na samosprávu.
(2)
Není-li v tomto zákoně uvedeno jinak, platí pro ústavní stížnost obecná ustanovení tohoto zákona o návrhu a pro toho, kdo ústavní stížnost podává (dále jen „stěžovatel“), obecná ustanovení tohoto zákona o navrhovateli.
(3)
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
(4)
Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
(5)
Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
(6)
K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, popřípadě také kopie rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodu uvedeného v odstavci 4. Domáhá-li se stěžovatel ochrany svého práva také jinak než procesním prostředkem podle odstavce 3, je povinen o tom Ústavní soudÚstavní soud bez odkladu vyrozumět.
§ 73
(1)
Politická strana je oprávněna podat návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění nebo jiné rozhodnutí týkající se její činnosti není ve shodě s ústavními nebo jinými zákony.
(2)
Návrh podle odstavce 1 lze podat ve lhůtě 30 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon politické straně k ochraně jejího práva poskytuje; jestliže zákon takový prostředek neposkytuje, počíná lhůta dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1.
(3)
Jinak pro návrh podle odstavce 1 a pro řízení o něm platí ustanovení tohoto oddílu.
§ 74
Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
§ 75
Nepřípustnost ústavní stížnosti
(1)
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).
(2)
Ústavní soudÚstavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže
a)
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo
b)
v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
§ 76
Účastníci a vedlejší účastníci řízení
(1)
Účastníky řízení o ústavní stížnosti jsou stěžovatel a státní orgán nebo jiný orgán veřejné moci, proti jehož zásahu ústavní stížnost směřuje.
(2)
Vedlejšími účastníky jsou ostatní účastníci předchozího řízení, z něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo. Šlo-li o trestní řízenítrestní řízení, jsou vedlejšími účastníky strany tohoto řízení.
(3)
Ústavní soudÚstavní soud může přiznat postavení vedlejšího účastníka i jiným osobám, které prokáží právní zájem na výsledku řízení.
§ 77
Zastavení řízení
Ústavní stížnost může stěžovatel vzít zpět jen do okamžiku, než se Ústavní soudÚstavní soud odebere k závěrečné poradě; v takovém případě Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví.
§ 78
Přerušení řízení
(1)
Jestliže byl spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení právního předpisu podle § 74, senát řízení přeruší a návrh na zrušení právního předpisu postoupí plénu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy. Přísluší-li projednání ústavní stížnosti plénu, projedná plénum i návrh na zrušení jiného právního předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy.
(2)
Dojde-li senát v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti k závěru, že zákon nebo jiný právní předpis anebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis, řízení přeruší a podá návrh plénu na zrušení takového právního předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy. Pokud k takovému závěru dojde plénum v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, zahájí a provede řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy.
§ 79
Vyloučení odkladného účinku
(1)
Ústavní stížnost nemá odkladný účinek. Návrh podle § 73 odst. 1 proti rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo pozastavení její činnosti má odkladný účinek.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
§ 80
Předběžné opatření
(1)
Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, může Ústavní soudÚstavní soud k odvrácení hrozící vážné škody nebo újmy, k zabránění hrozícímu násilnému zásahu nebo z jiného závažného veřejného zájmu uložit orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval (předběžné opatření).
(2)
O předběžném opatření může rozhodnout Ústavní soudÚstavní soud bez ústního jednání. Ve zvlášť naléhavých případech nemusí být k návrhu podle odstavce 1 vyžádáno vyjádření ostatních účastníků a vedlejších účastníků.
(3)
Usnesení o předběžném opatření pozbývá platnosti vyhlášením nálezu Ústavního souduÚstavního soudu ve věci, pokud je Ústavní soudÚstavní soud již dříve nezrušil, protože pominuly důvody, pro které bylo nařízeno.
§ 81
Vztah k předchozím řízením
Ústavní soudÚstavní soud není vázán skutkovým zjištěním učiněným v předchozích řízeních.
§ 82
Nález a jeho právní následky
(1)
Ústavní soudÚstavní soud rozhodne nálezem, kterým ústavní stížnosti zcela vyhoví nebo ústavní stížnost zcela zamítne anebo jí zčásti vyhoví a zčásti ji zamítne.
(2)
Vyhoví-li Ústavní soudÚstavní soud ústavní stížnosti, vysloví v nálezu
a)
jde-li o ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, které ústavně zaručené právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona byly porušeny a jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo,
b)
jde-li o ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, v čem spočívá porušení zákonem zaručeného práva na samosprávu, jaké ústavní zákony nebo zákony byly porušeny a jakým zásahem státu k tomuto porušení došlo, anebo
c)
jde-li o návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy, v čem je rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí dotýkající se její činnosti v rozporu s ústavními nebo jinými zákony.
(3)
Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, Ústavní soudÚstavní soud
a)
zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo
b)
jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením.
(4)
Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti zastupitelstva územního samosprávného celku podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, Ústavní soudÚstavní soud
a)
zruší napadené rozhodnutí státního orgánu, nebo
b)
jestliže porušení zaručeného práva na samosprávu spočívalo v jiném zásahu státu, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva na samosprávu pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením.
(5)
Bylo-li vyhověno návrhu politické strany podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy, Ústavní soudÚstavní soud napadené rozhodnutí zruší.
§ 83
Náhrada nákladů zastoupení
(1)
Odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením (§ 29 a § 30 odst. 1) a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta, soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát.
(2)
O návrhu rozhodne soudce zpravodaj usnesením, které se doručuje stěžovateli a zástupci. Vyhoví-li se zcela návrhu, nemusí být usnesení odůvodněno.
(3)
Náklady zastoupení hradí Ústavní soudÚstavní soud ze svého rozpočtu.
(4)
Až do skončení řízení může soudce zpravodaj usnesení podle odstavce 2 zrušit nebo změnit, a to popřípadě i se zpětnou účinností, bude-li zjištěno, že poměry stěžovatele postup podle odstavce 1 neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
§ 84
Placení nákladů zastoupení
(1)
Náklady podle § 83 uhradí Ústavní soudÚstavní soud k rukám zástupce po skončení řízení. Jestliže je to důvodné, poskytne se zástupci na jeho žádost přiměřená záloha.
(2)
Přizná-li Ústavní soudÚstavní soud stěžovateli, jehož náklady zastoupení platí stát (§ 83), náhradu nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji České republice v rozsahu, v jakém bylo stěžovateli přiznáno právo na zaplacení nákladů zastoupení. O tom Ústavní soudÚstavní soud rozhodne v usnesení o náhradě nákladů řízení.
(3)
Náhrada nákladů tohoto řízení je příjmem státního rozpočtu.
Oddíl čtvrtý
Řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora
Opravný prostředek
§ 85
(1)
Opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy (dále jen „opravný prostředek“) je oprávněn podat
a)
poslanec, senátor, případně volební strana, za níž poslanec nebo senátor kandidoval, proti rozhodnutí, že nebyl platně zvolen,
b)
ten, jehož volební stížnosti podle volebního zákona bylo vyhověno, proti rozhodnutí příslušné komory Parlamentu nebo jejího orgánu o ověření platnosti volby poslance nebo senátora.
(2)
Opravný prostředek lze podat do deseti dnů ode dne, kdy bylo osobě oprávněné podat opravný prostředek oznámeno rozhodnutí podle odstavce 1.
§ 86
O opravném prostředku podle § 85 koná Ústavní soudÚstavní soud vždy ústní jednání.
§ 87
Pro opravný prostředek jinak platí obecná ustanovení tohoto zákona o návrhu na zahájení řízení a pro toho, kdo opravný prostředek podává, obecná ustanovení tohoto zákona o navrhovateli.
§ 88
Účastníci a vedlejší účastníci řízení
(1)
Účastníkem řízení o opravném prostředku je též orgán, který přijal rozhodnutí, že poslanec nebo senátor byl nebo nebyl platně zvolen.
(2)
Podal-li opravný prostředek podle § 85 odst. 1 písm. a) poslanec nebo senátor, je vedlejším účastníkem řízení volební strana, za kterou tento poslanec nebo senátor kandidoval. Podala-li takovýto opravný prostředek volební strana, je vedlejším účastníkem řízení poslanec nebo senátor, jehož se opravný prostředek podle § 85 odst. 1 písm. a) týká.
(3)
Vedlejšími účastníky řízení o opravném prostředku podle § 85 odst. 1 písm. b) jsou poslanec nebo senátor, proti ověření jejichž volby opravný prostředek směřuje.
§ 89
Vyloučení odkladného účinku
Opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora nemá odkladný účinek.
§ 90
Zastavení řízení
(1)
V případě opravného prostředku podle § 85 odst. 1 písm. a) Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví, jestliže ten, kdo opravný prostředek podal, jej vzal zpět.
(2)
V případě opravného prostředku podle § 85 odst. 1 písm. b) Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví, jestliže ten, kdo opravný prostředek podal, jej vzal zpět nebo jestliže se poslanec nebo senátor, jehož se opravný prostředek týkal, vzdal mandátu.
(3)
Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví také tehdy, jestliže poslanec nebo senátor, jehož se opravný prostředek týkal, zemřel. Požádá-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se pokračuje.
§ 91
Nález a jeho právní následky
(1)
Ústavní soudÚstavní soud rozhodne nálezem, kterým opravnému prostředku vyhoví anebo jej zamítne.
(2)
Vyhoví-li Ústavní soudÚstavní soud opravnému prostředku, vysloví v nálezu,
a)
že poslanec nebo senátor byl platně zvolen, rozhodoval-li o opravném prostředku podle § 85 odst. 1 písm. a), nebo
b)
že poslanec nebo senátor nebyl platně zvolen, rozhodoval-li o opravném prostředku podle § 85 odst. 1 písm. b).
(3)
Vyhlášením nálezu podle § 56, kterým Ústavní soudÚstavní soud vyhověl opravnému prostředku, pozbývají platnosti rozhodnutí jiných orgánů, která tomuto nálezu odporují.
(4)
O výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným účastníkům a vedlejším účastníkům.
Oddíl pátý
Řízení v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 Ústavy
§ 92
Podání návrhu
(1)
V pochybnostech, zda mandát poslance nebo senátora zanikl z důvodů uvedených v čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy, jsou oprávněni podat návrh Ústavnímu souduÚstavnímu soudu, aby zjistil, zda mandát poslance nebo senátora zanikl,
a)
poslanec nebo senátor, o jehož mandát jde,
b)
předseda Poslanecké sněmovny, jde-li o poslance, nebo předseda Senátu, jde-li o senátora,
c)
skupina nejméně 20 poslanců, jde-li o poslance, nebo skupina nejméně deseti senátorů, jde-li o senátora.
(2)
Ustanovení § 64 odst. 4 platí obdobně.
§ 93
Účastníci řízení
Účastníkem řízení o tom, zda zanikl mandát poslance nebo senátora, je vždy poslanec nebo senátor, o jehož mandát jde, a předseda Poslanecké sněmovny, jde-li o poslance, nebo předseda Senátu, jde-li o senátora, i když nejsou navrhovateli.
§ 94
Řízení
(1)
O návrhu podle § 92 odst. 1 koná Ústavní soudÚstavní soud vždy ústní jednání.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví, jestliže navrhovatel vzal svůj návrh zpět nebo jestliže poslanec nebo senátor, o jehož mandát jde, zánik mandátu uznal.
(3)
Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví také tehdy, jestliže poslanec nebo senátor, jehož se opravný prostředek týkal, zemřel. Požádá-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se pokračuje.
§ 95
Nález
(1)
Ústavní soudÚstavní soud nálezem rozhodne, že mandát poslance nebo senátora zanikl z důvodů uvedených v čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy, anebo vysloví, že tvrzené skutečnosti, které by byly důvodem zániku mandátu podle čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy, nebyly dány.
(2)
O výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným účastníkům.
Oddíl šestý
Řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky
§ 97
Ústavní žaloba
(1)
Ústavní soudÚstavní soud podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy na základě žaloby Senátu rozhoduje, zda se prezident republiky dopustil velezrady nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Řízení je zahájeno doručením žaloby Ústavnímu souduÚstavnímu soudu.
(2)
Ústavní žaloba proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2 Ústavy (dále jen „ústavní žaloba“) musí obsahovat přesné vylíčení jednání, kterým se měl prezident republiky dopustit velezrady nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, spolu s uvedením důkazů, o které se ústavní žaloba opírá.
(3)
Ústavní žalobu projedná Ústavní soudÚstavní soud přednostně před ostatními návrhy.
(4)
Obecná ustanovení hlavy prvé této části zákona pro řízení o ústavní žalobě neplatí s výjimkou ustanovení § 36 až 43, § 52 až 59 a § 61.
§ 98
Zastavení řízení
(1)
Jestliže bylo Ústavnímu souduÚstavnímu soudu, dříve než se odebral k závěrečné poradě, doručeno usnesení Senátu, kterým ústavní žalobu odvolává, Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví také tehdy, jestliže prezident republiky po jeho zahájení zemřel. Požádá-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se pokračuje.
(3)
Okolnost, že se prezident republiky po zahájení řízení vzdal svého úřadu nebo že jeho funkce zanikla uplynutím doby, na kterou byl zvolen, není důvodem k zastavení řízení.
§ 99
Zastupování v řízení
Za Senát v řízení o ústavní žalobě před Ústavním soudemÚstavním soudem jedná jeho předseda nebo osoba, kterou tím Senát pověří.
§ 100
Obhájci
Prezident republiky, proti kterému byla podána ústavní žaloba, má právo zvolit si jednoho nebo více obhájců; alespoň jeden z nich musí být advokátemadvokátem.
Ústní jednání
§ 101
(1)
Soudce zpravodaj podle potřeby doplní šetření provedené Senátem, případně vyzve Senát k doplnění šetření a žaloby, a připraví ústní jednání.
(2)
O ústavní žalobě koná Ústavní soudÚstavní soud vždy ústní jednání.
§ 102
Ústavní soudÚstavní soud doručí prezidentovi republiky ústavní žalobu a současně vyrozumí prezidenta republiky a zástupce Senátu o době a místě konání ústního jednání, a to nejméně deset dnů předem. Přitom prezidenta republiky upozorní, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti, nedostaví-li se bez řádné omluvy k jednání nebo se bez dostatečného důvodu v průběhu jednání předčasně vzdálí.
§ 103
(1)
Ústní jednání zahájí předsedající sdělením věci, která bude projednávána, poté zjistí, zda se dostavily osoby, které byly k ústnímu jednání předvolány nebo o něm vyrozuměny, a zjistí jejich totožnost.
(2)
Pokládá-li se prezident republiky nebo zástupce Senátu (dále jen „strany“) opatřením předsedajícího při řízení jednání zkrácen, může žádat, aby rozhodlo plénum.
(3)
Pokud se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne Ústavní soudÚstavní soud po slyšení stran, zda je možno ústní jednání provést nebo zda je nutno je odročit.
(4)
Po provedení úkonů podle předchozích ustanovení přednese na výzvu předsedajícího zástupce Senátu ústavní žalobu. Po přednesení žaloby dá předsedající prezidentu republiky a jeho obhájcům možnost se k ní vyjádřit; poté se provede důkazní řízení.
(5)
Prezident republiky, jeho obhájci a zástupce Senátu mají právo vyjádřit se k prováděným důkazům, klást svědkům a znalcům otázky a podávat návrhy na doplnění dokazování.
(6)
Není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že další důkazy již prováděny nebudou, ukončí předsedající důkazní řízení a dá zástupci Senátu a poté prezidentovi republiky a jeho obhájcům možnost pronést závěrečnou řeč. Poté se Ústavní soudÚstavní soud odebere k závěrečné poradě.
(7)
Shledá-li Ústavní soudÚstavní soud vzhledem k závěrečným řečem anebo při závěrečné poradě, že je nutno objasnit další okolnosti, může se usnést, že dokazování bude doplněno, a v řízení dále pokračuje.
(8)
Po doplnění dokazování dá předsedající znovu slovo zástupci Senátu a prezidentu republiky a jeho obhájcům k závěrečným řečem.
§ 104
Nález a jeho právní následky
(1)
Po ukončení ústního jednání Ústavní soudÚstavní soud buď ústavní žalobě vyhoví a rozhodne, že se prezident republiky dopustil velezrady nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, anebo ho ústavní žaloby zprostí.
(2)
Jakmile byl nález, kterým bylo ústavní žalobě vyhověno, vyhlášen podle § 56, ztrácí prezident republiky prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt. Nárok na prezidentský plat a další požitky po skončení výkonu funkce podle zvláštního zákona mu nenáleží.
(3)
O výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným stranám.
Obnova řízení
§ 105
(1)
Ten, kdo se podle nálezu Ústavního souduÚstavního soudu dopustil velezrady nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, může požádat Ústavní soudÚstavní soud, aby řízení o ústavní žalobě bylo obnoveno,
a)
jestliže takový nález Ústavního souduÚstavního soudu byl ovlivněn trestným činemtrestným činem jiné osoby,
b)
uvede-li nové skutečnosti nebo důkazy, které bez své viny nemohl uplatnit v původním řízení a které samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve by mohly vést k tomu, že by byl ústavní žaloby zproštěn.
(2)
Po smrti osoby uvedené v odstavci 1 mohou o obnovu řízení o ústavní žalobě požádat její manžel nebo příbuzný v řadě přímé.
§ 106
O žádosti o obnovu řízení podle § 105 rozhoduje Ústavní soudÚstavní soud bez ústního jednání. Obnovené řízení se koná na základě původní ústavní žaloby.
§ 107
Byla-li osoba uvedená v § 105 odst. 1 v obnoveném řízení ústavní žaloby zproštěna, nenabývá ztraceného prezidentského úřadu.
§ 108
Pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení o ústavní žalobě přiměřeně ustanovení trestního řádu o řízení před soudem.
Oddíl sedmý
Řízení o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy
§ 109
Podání návrhu
(1)
Usnesou-li se Poslanecká sněmovna a Senát podle čl. 66 Ústavy, že prezident republiky nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad, je prezident republiky oprávněn navrhnout Ústavnímu souduÚstavnímu soudu, aby toto usnesení zrušil.
(2)
Návrh podle odstavce 1 je prezident republiky oprávněn podat ode dne přijetí usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy do deseti dnů poté, co podle usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu již může svůj úřad vykonávat.
§ 110
Zastavení řízení
Prezident republiky může do okamžiku, než se Ústavní soudÚstavní soud odebere k závěrečné poradě, vzít návrh podle § 109 zpět. V takovém případě Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví. Ústavní soudÚstavní soud řízení též zastaví, jestliže prezident republiky zemřel.
§ 111
Účastníci řízení
Účastníky řízení jsou též Poslanecká sněmovna a Senát.
§ 112
Vyžádání dokladů
Poslanecká sněmovna a Senát předloží Ústavnímu souduÚstavnímu soudu neprodleně na jeho výzvu doklady, z nichž jejich usnesení vychází, a navrhnou případně další důkazy o tom, že prezident republiky v době přijetí usnesení a jeho trvání nemohl, popřípadě nemůže ze závažných důvodů svůj úřad vykonávat.
§ 113
Ústní jednání
Ústní jednání o návrhu prezidenta republiky podle § 109 zahájí Ústavní soudÚstavní soud nejpozději do pěti dnů ode dne, kdy mu byl doručen.
§ 114
Předběžné opatření
Ústavní soudÚstavní soud může na návrh prezidenta republiky jako předběžné opatření pozastavit výkon pravomocí podle čl. 66 Ústavy a pozastavit vyhlášení podle čl. 52 Ústavy dosud nevyhlášených zákonů, ke kterým prezident republiky nemohl užít své právo podle čl. 50 odst. 1 Ústavy.
Nález a jeho právní následky
§ 115
(1)
Ústavní soudÚstavní soud rozhodne o návrhu podle § 109 do 15 dnů od jeho doručení.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud rozhodne, zda v době přijetí usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy prezident republiky nemohl svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, popřípadě do kdy taková překážka výkonu úřadu trvala.
(3)
Rozhodne-li Ústavní soudÚstavní soud, že v době přijetí usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy nebyly závažné důvody, pro které by prezident republiky nemohl vykonávat svůj úřad, nebo že v době trvání takového usnesení pominuly, zruší svým nálezem takové usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu zcela nebo pro odpovídající dobu.
(4)
Rozhodne-li Ústavní soudÚstavní soud, že v době přijetí usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu byly závažné důvody, pro které prezident republiky nemohl vykonávat svůj úřad, a že do dne přijetí nálezu Ústavního souduÚstavního soudu nepominuly, návrh prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu zamítne.
§ 116
Úkony, vykonané namísto prezidenta republiky předsedou vlády nebo předsedou Poslanecké sněmovny, popřípadě předsedou Senátu podle čl. 66 Ústavy v době, kdy podle zjištění Ústavního souduÚstavního soudu nebyly závažné důvody, pro které by prezident republiky nemohl vykonávat svůj úřad, nepozbývají platnosti.
Oddíl osmý
Řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu
§ 117
Mezinárodní soud
Mezinárodním soudemMezinárodním soudem se pro účely tohoto zákona rozumí mezinárodní orgán, jehož rozhodnutí jsou pro Českou republiku závazná podle mezinárodních smluv, které jsou součástí právního řádu (dále jen „mezinárodní smlouva“).
§ 118
Návrh na zrušení právního předpisu
(1)
Shledal-li mezinárodní soud, že zásahem orgánu veřejné moci byl porušen závazek, který pro Českou republiku vyplývá z mezinárodní smlouvy, zejména, že tímto zásahem bylo porušeno lidské právo nebo základní svoboda fyzické nebo právnické osoby, a jestliže takové porušení spočívá v platném právním předpisu, podá vláda Ústavnímu souduÚstavnímu soudu návrh na zrušení takového právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení, pokud zrušení nebo změnu nemůže zajistit jiným způsobem. Ustanovení § 35 odst. 1 o nepřípustnosti návrhu na zahájení řízení ve věci, o níž již Ústavní soudÚstavní soud rozhodl, se v tomto případě nepoužije.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud postupuje v řízení podle odstavce 1 podle oddílu prvního této hlavy.
Návrh na obnovu řízení
§ 119
(1)
Rozhodoval-li Ústavní soudÚstavní soud ve věci, v níž mezinárodní soudmezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda, lze proti takovému rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu podat návrh na obnovu řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.
(2)
Návrh na obnovu řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem je oprávněn podat ten, kdo byl ve věci uvedené v odstavci 1 účastníkem řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem, a v jehož prospěch mezinárodní soudmezinárodní soud rozhodl.
(3)
Návrh na obnovu řízení je možno podat do šesti měsíců ode dne, kdy se vyhlášené rozhodnutí mezinárodního soudumezinárodního soudu podle příslušné mezinárodní smlouvy stane konečným.3c) Návrh musí obsahovat vedle obecných náležitostí (§ 34) označení rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu, proti němuž směřuje, označení rozhodnutí mezinárodního soudumezinárodního soudu, o které se opírá, a vylíčení, v čem je spatřován rozpor rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu s rozhodnutím mezinárodního soudumezinárodního soudu.
(4)
Spolu s návrhem na obnovu řízení může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem návrhu na obnovu řízení, jestliže podle tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
(5)
Účastníky řízení o návrhu na obnovu řízení jsou též účastníci řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem, jehož obnova je navrhována, kteří nejsou navrhovateli; ti, kteří byli v tomto řízení vedlejšími účastníky, jsou jimi rovněž v řízení o návrhu na obnovu řízení.
(6)
Pro náhradu a placení nákladů zastoupení v řízení o návrhu na obnovu řízení se použijí ustanovení § 83 a 84.
§ 119a
(1)
Návrh na obnovu řízení je nepřípustný, jestliže následky porušení lidského práva nebo základní svobody již netrvají a jsou dostatečně napraveny poskytnutím spravedlivého zadostiučinění podle rozhodnutí mezinárodního soudumezinárodního soudu nebo bylo-li nápravy dosaženo jinak.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud neodmítne přijetí návrhu na obnovu řízení z důvodů podle odstavce 1, jestliže veřejný zájem na obnově řízení podstatně převyšuje vlastní zájem navrhovatele.
§ 119b
(1)
O návrhu na obnovu řízení rozhoduje Ústavní soudÚstavní soud bez ústního jednání. Pokud nález Ústavního souduÚstavního soudu je v rozporu s rozhodnutím mezinárodního soudumezinárodního soudu, Ústavní soudÚstavní soud nález zruší; jinak návrh zamítne.
(2)
Zrušil-li Ústavní soudÚstavní soud na základě návrhu na obnovu řízení svůj předchozí nález, znovu projedná původní návrh na zahájení řízení podle příslušných ustanovení tohoto zákona.
(3)
V novém nálezu Ústavní soudÚstavní soud vychází z právního názoru mezinárodního soudumezinárodního soudu.
(4)
Pokud novým nálezem Ústavního souduÚstavního soudu dojde ke zrušení předchozích rozhodnutí, platí pro postup orgánů příslušných rozhodnout ve věci obdobně § 235i odst. 3 občanského soudního řádu.
(5)
Rozhodoval-li Ústavní soudÚstavní soud usnesením a tímto usnesením bylo řízení skončeno, použijí se ustanovení odstavců 1 až 4 přiměřeně.
Oddíl devátý
Řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy
§ 120
Podání návrhu
(1)
V řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy Ústavní soudÚstavní soud rozhoduje spory mezi státními orgány a orgány územních samosprávných celků o příslušnost vydat rozhodnutí nebo činit opatření nebo jiné zásahy (dále jen „rozhodnutí“) ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení (dále jen „kompetenční spory“).
(2)
Návrh na zahájení řízení v kompetenčním sporu je oprávněn podat
a)
státní orgán v kompetenčním sporu mezi státem a územním samosprávným celkem nebo v kompetenčním sporu mezi státními orgány navzájem,
b)
zastupitelstvo územního samosprávného celku v kompetenčním sporu mezi územním samosprávným celkem a státem nebo v kompetenčním sporu mezi územními samosprávnými celky navzájem.
§ 121
Účastníci
Účastníky řízení ve věcech kompetenčních sporů jsou též státní orgány a územní samosprávné celky, které jsou uvedeny v návrhu na zahájení řízení, nebo které tvrdí, že jsou příslušné vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu, anebo které takovou kompetenci popírají.
§ 122
Nepřípustnost návrhu
(1)
Návrh je nepřípustný, přísluší-li rozhodovat o kompetenčním sporu jinému orgánu podle zvláštního zákona.
(2)
Návrh je dále nepřípustný, přísluší-li rozhodovat o kompetenčním sporu orgánu společně nadřízenému orgánům, mezi nimiž kompetenční spor vznikl.
§ 123
Zastavení řízení
Nebyl-li návrh podle § 120 odst. 2 odmítnut, může jej navrhovatel vzít zpět jen se souhlasem Ústavního souduÚstavního soudu; v takovém případě soud řízení zastaví.
Nález a jeho právní následky
§ 124
(1)
Ústavní soudÚstavní soud nálezem rozhodne, který orgán je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení.
(2)
Jde-li o kompetenční spor mezi státním orgánem a územním samosprávným celkem, Ústavní soudÚstavní soud rozhodne, zda věc spadá do kompetence státu nebo územní samosprávy.
§ 125
(1)
Jestliže orgán, který je účastníkem řízení v kompetenčním sporu, vydal rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení a podle Ústavního souduÚstavního soudu je k vydání takového rozhodnutí příslušný jiný orgán, Ústavní soudÚstavní soud svým nálezem takové rozhodnutí zruší.
(2)
Jestliže orgán, který je účastníkem řízení v kompetenčním sporu, vydal rozhodnutí, kterým svoji kompetenci popřel, a podle zjištění Ústavního souduÚstavního soudu je k vydání rozhodnutí ve věci příslušný, Ústavní soudÚstavní soud takové rozhodnutí svým nálezem zruší.
Oddíl desátý
Řízení ve věcech referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii
Řízení o nevyhlášení referenda
§ 125a
Podání návrhu
(1)
Opravný prostředek proti rozhodnutí prezidenta republiky, že opakované referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii nevyhlásí, může podat vláda či společně nejméně dvě pětiny poslanců nebo společně dvě pětiny senátorů ve lhůtě 20 dnů ode dne rozhodnutí prezidenta republiky, že referendum nevyhlásí, nebo ode dne uplynutí třicetidenní lhůty podle čl. 4 ústavního zákona o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii, aniž by prezident republiky referendum vyhlásil nebo rozhodl, že referendum nevyhlásí.
(2)
Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů podle odstavce 1 musí být vlastnoručně podepsán stanoveným počtem poslanců nebo senátorů.
(3)
O návrhu podaném podle odstavce 1 Ústavnímu souduÚstavnímu soudu uvědomí Ústavní soudÚstavní soud neprodleně prezidenta republiky.
(4)
Ústavní soudÚstavní soud projedná návrh podle odstavce 1 mimo pořadí, ve kterém jej obdržel, a bez zbytečného odkladu.
§ 125b
Účastníci řízení
Účastníkem řízení je vedle navrhovatele vždy též prezident republiky a vláda.
§ 125c
Nález a jeho právní následky
Vyhoví-li Ústavní soudÚstavní soud návrhu podanému podle § 125a, nálezem vysloví, že prezident republiky je povinen referendum vyhlásit do 10 dnů ode dne vyhlášení rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu tak, aby se referendum konalo ve lhůtě počínající třicátým dnem a končící šedesátým dnem od vyhlášení referenda. Potvrdí-li Ústavní soudÚstavní soud rozhodnutí prezidenta republiky, návrh zamítne.
Řízení o nezákonnosti postupu při referendu
§ 125d
Podání návrhu
(1)
Návrh na vydání rozhodnutí o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, může podat každý občan oprávněný hlasovat v referendu, a to nejpozději do 10 dnů ode dne, v němž skončilo hlasování v referendu.
(2)
O návrhu podaném podle odstavce 1 Ústavnímu souduÚstavnímu soudu, jakož i o odmítnutí návrhu, uvědomí Ústavní soudÚstavní soud neprodleně prezidenta republiky.
(3)
Ústavní soudÚstavní soud projedná návrh podle odstavce 1 mimo pořadí, ve kterém jej obdržel, a bez zbytečného odkladu.
§ 125e
Účastníci řízení
Účastníkem řízení je vedle navrhovatele příslušný orgán pro referendum.
§ 125f
Nález a jeho právní následky
(1)
Dojde-li Ústavní soudÚstavní soud po provedeném řízení k závěru, že postup při provádění referenda nebyl v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, a mohl-li být zjištěným nesouladem ovlivněn výsledek referenda, Ústavní soudÚstavní soud nálezem vysloví, že
a)
postup při provádění referenda nebyl v souladu s uvedenými právními předpisy, a uvede, která ustanovení ústavního zákona o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo která ustanovení zákona vydaného k jeho provedení byla porušena,
b)
výsledek referenda se nevyhlásí,
c)
prezident republiky vyhlásí referendum znovu.
(2)
Dojde-li Ústavní soudÚstavní soud po provedeném řízení k závěru, že postup při provádění referenda byl v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení, nálezem rozhodne, že referendum proběhlo v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení, a návrh zamítne. Stejně rozhodne, dojde-li po provedeném řízení k závěru, že postup při provádění referenda nebyl v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, avšak výsledek referenda nemohl být zjištěným nesouladem ovlivněn.
ČÁST TŘETÍ
PLATOVÉ POMĚRY SOUDCE A ASISTENTA
§ 131
Platové poměry asistenta se řídí zvláštním předpisem.4)
ČÁST ČTVRTÁ
KÁRNÉ PROVINĚNÍ A KÁRNÉ ŘÍZENÍ
Kárné provinění
§ 132
Soudce je kárně odpovědný za kárné provinění.
§ 133
(1)
Kárným proviněním je jednání, jímž soudce snižuje vážnost a důstojnost své funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování Ústavního souduÚstavního soudu, jakož i jiné zaviněné porušení povinností soudce.
(2)
Kárné řízení se zavede také proti soudci, který se dopustí přestupku a požádá orgán příslušný k projednání přestupku o projednání přestupku v kárném řízení. Kárné řízení se zahájí postupem podle § 134 odst. 1 a 2 na základě předání věci příslušným orgánem podle zvláštního právního předpisu9).
Kárné řízení
§ 134
(1)
O zahájení kárného řízení rozhoduje předseda Ústavního souduÚstavního soudu usnesením. Usnesení musí být odůvodněno a doručuje se soudci, proti němuž se kárné řízení zahajuje.
(2)
O zahájení kárného řízení s předsedou Ústavního souduÚstavního soudu se může usnést plénum na společný návrh nejméně tří soudců.
(3)
Kárné řízení lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy k jednání, které je důvodem k zahájení kárného řízení, došlo.
§ 135
Po dobu kárného řízení pro kárné provinění podle § 133 odst. 1 nemůže soudce činit žádné úkony související s výkonem soudcovské funkce. Je-li soudce předsedou senátu nebo členem senátu, určí předseda Ústavního souduÚstavního soudu, který z ostatních soudců bude zastupujícím členem senátu. Je-li soudce předsedou Ústavního souduÚstavního soudu, vykonává jeho funkci místopředseda.
§ 136
Ustanovení § 135 platí obdobně pro dobu, po kterou je proti soudci vedeno trestní stíhání.
§ 137
(1)
Usnesení předsedy Ústavního souduÚstavního soudu o zahájení kárného řízení se předloží plénu.
(2)
Soudci, proti kterému bylo kárné řízení zahájeno, musí být umožněno vyjádřit se k důvodům usnesení o zahájení kárného řízení a zúčastnit se jednání pléna v této věci s výjimkou porady a hlasování.
§ 138
Pro dokazování v kárném řízení se použijí přiměřeně příslušná ustanovení zákona o trestním řízení soudním.
§ 139
(1)
Plénum kárné řízení zastaví, neshledá-li je důvodným. V téže věci kárné řízení již nelze zahájit.
(2)
Pokud kárné řízení nebylo zastaveno, zvolí plénum ze svého středu pětičlenný kárný senát, který věc projedná a rozhodne.
§ 140
(1)
Kárný senát si na svém prvním jednání zvolí ze svých členů předsedu, který řídí jeho jednání. Kárný senát je způsobilý jednat a usnášet se, jsou-li přítomni všichni jeho členové; usnáší se většinou hlasů. Ustanovení § 20 platí obdobně.
(2)
Při rozhodování je kárný senát vázán důvody kárného řízení uvedenými v usnesení o jeho zahájení.
(3)
Soudce, se kterým je kárné řízení vedeno, má právo zúčastnit se jednání kárného senátu s výjimkou porady a hlasování, vyjádřit se k důvodům kárného řízení a k prováděným důkazům, klást svědkům a znalcům otázky a podávat návrhy na doplnění dokazování.
§ 141
(1)
Kárný senát o kárném provinění podle § 133 odst. 1 rozhodne tak, že jednání uvedené v usnesení o zahájení kárného řízení soudci vytkne, anebo kárné řízení zastaví, nebylo-li kárné provinění prokázáno.
(2)
Za přestupek podle § 133 odst. 2 lze soudci uložit sankci, kterou za přestupek stanoví zvláštní právní předpis10).
§ 142
(1)
Proti usnesení kárného senátu o zastavení kárného řízení mohou podat do 15 dnů ode dne jeho doručení námitky předseda Ústavního souduÚstavního soudu, popřípadě soudci, kteří podali návrh na zahájení kárného řízení podle § 134 odst. 2. O námitce rozhodne plénum tak, že usnesení kárného senátu buď potvrdí, nebo je zruší a vrátí mu věc k novému projednání; pokyny pléna k doplnění řízení je kárný senát vázán.
(2)
Jestliže proti usnesení kárného senátu uvedenému v odstavci 1 námitky podány nebyly anebo jestliže plénum takové usnesení potvrdilo, hledí se na soudce, jako by s ním kárné řízení nebylo zahájeno. V téže věci kárné řízení již nelze zahájit.
(3)
Proti usnesení kárného senátu, kterým bylo soudci jeho jednání vytknuto, může do 15 dnů ode dne jeho doručení podat tento soudce námitky. O námitkách rozhodne plénum tak, že buď usnesení kárného senátu potvrdí, nebo je zruší, popřípadě vrátí mu věc k novému projednání; pokyny pléna k doplnění řízení je kárný senát vázán.
Jiná rozhodování
§ 143
Podle této části se postupuje přiměřeně též při rozhodování o tom, zda
a)
soudce vykonává funkci nebo jinou výdělečnou činnost, která není s funkcí soudce slučitelná,
b)
je soudce členem politické strany nebo politického hnutí,
c)
se soudce nezúčastňuje jednání Ústavního souduÚstavního soudu po dobu delší jednoho roku.
§ 144
(1)
Pokud se v kárném řízení o kárném provinění podle § 133 odst. 1 prokázalo, že se soudce dopustil takového jednání, že jeho další setrvání ve funkci by bylo v rozporu s posláním Ústavního souduÚstavního soudu a s postavením jeho soudců, a jestliže proti usnesení kárného senátu, kterým bylo soudci jeho jednání vytknuto, nebyly podány námitky, anebo jestliže plénum takové usnesení potvrdilo, plénum rozhodne, zda soudci jeho funkce zaniká. Návrh na takové usnesení může podat předseda kárného senátu.
(2)
K usnesení podle odstavce 1 je třeba souhlasu nejméně devíti soudců. O návrhu může plénum jednat a usnášet se, je-li přítomno alespoň 12 soudců.
ČÁST PÁTÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 145
(1)
Jestliže k zásahu orgánu veřejné moci5)
a)
České republiky nebo
b)
České a Slovenské Federativní Republiky v oboru působnosti, kterou podle ústavních a jiných zákonů od 1. ledna 1993 převzaly orgány České republiky,6)
došlo před 1. lednem 1993 a jestliže lhůta pro podání ústavní stížnosti k Ústavnímu souduÚstavnímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky stanovená v § 55 odst. 3 zákona č. 491/1991 Sb. započala po 2. listopadu 1992, lze proti takovému zásahu podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu do 60 dnů ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.
(2)
Zjistí-li Ústavní soudÚstavní soud, že ústavní stížnost nesměřuje proti zásahu orgánu veřejné moci uvedenému v odstavci 1, řízení zastaví.
§ 146
(1)
Ústavní stížnost nebo návrh podle § 72 odst. 1 lze za podmínek stanovených tímto zákonem podat i proti zásahům orgánů veřejné moci, k nimž došlo od 1. ledna 1993 do dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.
(2)
Pro lhůtu k podání ústavní stížnosti nebo návrhu podle odstavce 1 platí obdobně ustanovení § 72 odst. 2 nebo § 73 odst. 2 s tím, že lhůta k jejich podání, která by jinak započala přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, začíná teprve tímto dnem.
§ 147
Ústavní stížnosti, které byly podle předpisů o Ústavním soudu České a Slovenské Federativní Republiky k němu podány před 1. lednem 1993 a o nichž tento ústavní soudústavní soud nerozhodl, projedná Ústavní soud a rozhodne o nich, pokud jde o zásahy orgánů veřejné moci uvedené v § 145 odst. 1.
§ 148
(1)
Ústavní stížnost podle § 145 až 147 Ústavní soudÚstavní soud projedná a rozhodne o ní podle tohoto zákona.
(2)
Při zjišťování, zda byla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele,7) vychází Ústavní soudÚstavní soud z Listiny základních práv a svobod8) a z mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána.
§ 149
Ústavní soudÚstavní soud se ujímá činnosti složením slibu dvanáctého soudce. Předseda Ústavního souduÚstavního soudu svolá soudce k zasedání ve lhůtě do 15 dnů od složení slibu dvanáctého soudce. Do doby jmenování předsedy a místopředsedů Ústavního souduÚstavního soudu plní funkci předsedy Ústavního souduÚstavního soudu a místopředsedů Ústavního souduÚstavního soudu věkem nejstarší soudci.
§ 150
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění zákona č. 175/1990 Sb.
1a)
Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.
1b)
§ 1 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.
2a)
Zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
3a)
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
3b)
Zákon č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
3c)
Čl. 44 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších protokolů, zveřejněné sdělením č. 209/1992 Sb., ve znění sdělení č. 41/1996 Sb. a sdělení č. 243/1998 Sb.
4)
Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech.
5)
Čl. 6 ústavního zákona č. 91/1991 Sb., o Ústavním soudu České a Slovenské Federativní Republiky.
6)
Zejména čl. 3 ústavního zákona ČNR č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky.
7)
Čl. 6 ústavního zákona č. 91/1991 Sb.
Čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky.
8)
Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky.
9)
§ 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
9)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
10)
Například zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích.
11)
§ 16 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv).
12)
§ 6 odst. 4 zákona č. 222/2016 Sb. |
Zákon č. 183/1993 Sb. | Zákon č. 183/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 39/1993 Sb.
Vyhlášeno 29. 6. 1993, datum účinnosti 1. 7. 1993, částka 46/1993
* Čl. I - Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 39/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 39/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. III - Předseda Poslanecké sněmovny se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jak vyplývá ze zákonů jej měnících a doplňujících.
* Čl. IV
Aktuální znění od 9. 2. 1996 (29/1996 Sb.)
183
ZÁKON
ze dne 1. června 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 39/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 39/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 39/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 odst. 3 se slova „zvláštními předpisy“ nahrazují slovy „právními předpisy“.
2.
V § 4 odst. 2 písm. e) se za slova „oprávněnými jeho děti“ doplňují slova „a jeho manžel“.
3.
§ 4 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
V případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.“.
4.
V § 4a se v celém ustanovení výraz „domnělý vlastník“ nahrazuje výrazem „domnělá oprávněná osoba“ a výraz „vlastnictví“ výrazem „nárok“, s výjimkou písmen a) a c) v odstavci 3.
5.
V § 4a odst. 4 se za slova „je možno uznat,“ vkládají slova „neuplatnila-li nárok jiná oprávněná osoba, která pozbyla věci dříve,“.
6.
V § 6 odst. 1 písm. m) se slova „nikdy nesloužila“ nahrazují slovy „trvale neslouží“.
7.
V § 6 odst. 1 písm. o) se za slovo „znárodnění“ vkládají slova „nebo zestátnění5a)“.
Poznámka č. 5a) zní:
„5a)
Např. zákon č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech.“.
8.
V § 6 odst. 1 písm. u) se vypouštějí slova „na stát“.
9.
V § 6 odst. 3 se na konci připojuje tato věta: „Výši nedoplatku přídělové ceny sdělí okresní úřad.“.
10.
V § 8 odst. 1 se slova „které ji získaly za okolností uvedených v § 6“ nahrazují slovy „a na kterou by se vztahovalo právo na vydání podle tohoto zákona“, za slova „s tehdy platnými předpisy“ se vkládají slova „nebo za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům“ a za slova „do 31. prosince 1992“ se vkládají slova „nebo do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o nevydání nemovitosti,“.
11.
§ 8 se doplňuje odstavci 3 až 5, které znějí:
„(3)
V případě, že vlastník pozemku daroval v tísni své pozemky fyzické osobě nebo je bezúplatně převedl v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily, a jsou-li tyto pozemky ke dni účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby, jíž byly darovány nebo bezúplatně převedeny, nebo ve vlastnictví osoby této osobě blízké, rozhodne soud na návrh oprávněné osoby:
a)
buď o zrušení smlouvy v té části, kterou byly pozemky darovány nebo bezúplatně převedeny fyzické osobě, nebo,
b)
že vlastník, jež nabyl pozemky tímto způsobem, popřípadě jeho dědic uhradí cenu darovaných pozemků; cena pozemku se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni 24. června 1991 s tím, že při stanovení ceny se cena pozemku bude posuzovat podle druhu kultury v době darování.
Nesouhlasí-li vlastník pozemku s úhradou ceny podle písmene b), rozhodne soud o zrušení smlouvy podle písmene a).
(4)
Ustanovení odstavce 3 se nepoužije v případě, že pozemky byly vlastníkem darovány nebo bezúplatně převedeny na osoby blízké.
(5)
V případě, že vlastník pozemku daroval své pozemky fyzické osobě nebo je bezúplatně převedl v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily, a jsou-li tyto pozemky ke dni účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví jiné osoby než osoby uvedené v odstavci 3, uhradí osoba, jíž byly pozemky darovány nebo bezúplatně převedeny, nebo její dědic oprávněné osobě cenu, za kterou byly pozemky převedeny na třetí osobu.“.
12.
§ 9 se doplňuje odstavci 7 až 9, které znějí:
„(7)
V rozhodnutí podle odstavců 2 a 4 musí být uvedena výše pohledávek podle § 6 odst. 3 a 4 a lhůta k jejich zaplacení. Toto rozhodnutí může pozemkový úřad vydat i dodatečně, nejdéle však do tří let od právní moci rozhodnutí dle odstavců 2 a 6.
(8)
Účastníky řízení podle tohoto ustanovení jsou oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání nemovitosti u pozemkového úřadu, povinná osoba a pozemkový fond.
(9)
Řízení podle odstavce 2 je zahájeno dnem doručení dohody uzavřené dle odstavce 1 pozemkovému úřadu. Řízení podle odstavce 4 je zahájeno uplynutím lhůty dle odstavce 1 nebo oznámením některého účastníka, že k dohodě nedojde.“.
13.
V § 11 odst. 1 písm. b) se slova „na pozemku se nachází hřbitov“ nahrazují slovy „na pozemku byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízen hřbitov,“.
14.
V § 11 odst. 1 písm. c) se za slova „lesnímu využití pozemku,“ připojují tato slova: „nebo jedná-li se o stavbu movitou,9b) nebo dočasnou,9c) nebo jednoduchou,9d) nebo drobnou9e) a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení,“.
Poznámky č. 9b), 9c), 9d) a 9e) znějí:
„9b)
§ 119 občanského zákoníku.
9c)
§ 1 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů.
9d)
§ 2 vyhlášky č. 85/1976 Sb.
9e)
§ 3 vyhlášky č. 85/1976 Sb.“.
15.
§ 11 odst. 1 písm. d) zní:
„d)
na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada10) nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976,“.
16.
§ 11 odst. 1 písm. e) zní:
„e)
na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976,“.
17.
V § 11 odst. 1 se za písmeno e) doplňuje písmeno f), které zní:
„f)
nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu č. 12/1945 Sb., dekretu č. 28/1945 Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.“.
18.
v § 11 odst. 2 se slova „se oprávněné osobě převedou“ nahrazují slovy „pozemkový fond oprávněné osobě převede“ a slova „v přiměřené výměře a kvalitě, jako byly její původní pozemky“ nahrazují slovy „postupem podle § 8 odst. 4 zákona České národní rady č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů“ a na konci se připojují tyto věty: „Na žádost oprávněné osoby může být oprávněné osobě převeden i pozemek lesního půdního fondu s trvalými porosty, a to v ceně přiměřené ceně výměry a kvality původního pozemku. To vše v cenách ke dni 24. června 1991.“.
19.
V § 11 odst. 3 se za slova „významným krajinným prvkem“ vkládají slova „nebo má-li překážka bránící vydání pozemku dočasný charakter“.
20.
V § 11 se doplňují odstavce 6 a 7, které znějí:
„(6)
Pomine-li překážka, pro kterou nelze nemovitost vydat, ke dni rozhodnutí pozemkového úřadu, rozhodne pozemkový úřad o vydání nemovitosti oprávněné osobě dle § 9 odst. 4.
(7)
Je-li na pozemku stavba ve vlastnictví povinné osoby, která zajišťuje zemědělskou výrobu, nebo stavba ve vlastnictví státu a má-li oprávněná osoba vůči povinné osobě nebo státu nevypořádané nároky na poskytnutí náhrad dle tohoto zákona nebo na vydání majetkového podílu dle zákona č. 42/1992 Sb. ve výši nejméně 50 % ceny stavby, může rozhodnout pozemkový úřad na návrh oprávněné osoby o vydání pozemku i se stavbou. Povinná osoba nebo stát má v takovém případě právo na náhradu ve výši, o kterou cena stavby13a) přesáhne nevypořádané nároky oprávněné osoby; u staveb ve správě pozemkového fondu náleží náhrada pozemkovému fondu.“.
Poznámka č. 13a) zní:
„13a)
Vyhláška č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.“.
21.
§ 13 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
Oprávněná osoba může vyzvat povinnou osobu k vydání nemovitostí a požádat o poskytnutí náhrad podle § 14 až 16 do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděla, kdo je povinnou osobou, nejpozději do pěti let ode dne 24. června 1991. Neuplatněním ve lhůtě tato práva zanikají.“.
22.
V § 14 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 až 6, které znějí:
„(3)
Je-li cena vydávané obytné budovy, hospodářské budovy nebo jiné stavby určená ke dni 24. června 1991 nižší než cena původní stavby, má oprávněná osoba právo na poskytnutí náhrady ve výši rozdílu cen.
(4)
Pro účely tohoto zákona se za podstatné zhodnocení nepovažuje meliorační zařízení pod povrchem půdy. Oprávněná osoba, které byla vydána nemovitost, na níž je umístěna meliorační stavba, je povinna meliorační stavbu udržovat.
(5)
Nestane-li se oprávněná osoba též vlastníkem meliorační stavby, je povinna umožnit kontrolu, údržbu a opravy právnické nebo fyzické osobě, která odpovídá za její stav a činnost. Do provedení privatizace meliorační stavby, údržbu a opravy hlavních melioračních zařízení, která jsou k účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví státu, hradí ze svých příjmů pozemkový fond.
(6)
Hlavním melioračním zařízením se podle odstavce 4 rozumí u odvodnění čerpací stanice, otevřené a zakryté kanály od světlosti 30 cm včetně, sběrné otevřené příkopy, stavební objekty na kanálech a příkopech, poldry a obtokové nádrže, u závlah odběrné objekty, nádrže, přivaděče kryté i otevřené s objekty na nich, čerpací stanice, výtlaky a trubní sítě až po hydrant, zpevněné manipulační plochy a cesty sloužící výhradně pro závlahový provoz.“.
Dosavadní odstavce 4, 5 a 6 se označují jako odstavce 7, 8 a 9.
23.
§ 15 zní:
㤠15
(1)
Při vydání pozemku dle tohoto zákona přechází do vlastnictví oprávněné osoby trvalé porosty a vše co tvoří jejich součásti (§ 120 odst. 1 obč. zák.) a meliorační zařízení umístěné pod povrchem pozemku, s výjimkou hlavních melioračních zařízení dle § 14 odst. 5, které se na tomto pozemku nacházejí v okamžiku jeho vydání.
(2)
Jestliže na pozemku nebo jeho části, který má být vydán podle tohoto zákona, byl v době jeho převzetí státem nebo jinou právnickou osobou trvalý porost a jestliže na tomto pozemku není v době jeho vydání cenově srovnatelný trvalý porost, náleží oprávněné osobě náhrada za trvalý porost ve výši rozdílu mezi cenou trvalého porostu, který se na pozemku nacházel v době jeho převzetí státem nebo jinou právnickou osobou, a cenou trvalého porostu, který se na pozemku nachází v okamžiku jeho vydání.
(3)
Jestliže na pozemku nebo jeho části, který má být vydán podle tohoto zákona, byl v době jeho převzetí státem nebo jinou právnickou osobou trvalý porost a jestliže na tomto pozemku není v době jeho vydání žádný trvalý porost, náleží oprávněné osobě náhrada za trvalý porost ve výši ceny trvalého porostu, který se na pozemku nacházel v době jeho převzetí státem nebo jinou právnickou osobou.
(4)
Jestliže se na vydávaném lesním pozemku dle odstavce 3 nacházel les, je povinná osoba povinna zalesnit tento pozemek na své náklady ve lhůtě stanovené zákonem13b) a dopěstovat les do zajištěné kultury, nedohodnou-li se účastníci jinak. Od náhrady za trvalý porost dle odstavce 3 se odečte cena vysazeného a zajištěného trvalého porostu.
(5)
Jestliže na pozemku nebo jeho části, který má být vydán podle tohoto zákona, nebyl v době jeho převzetí státem nebo jinou právnickou osobou trvalý porost a jestliže na tomto pozemku je v době jeho vydání trvalý porost s výjimkou lesa, náleží povinné osobě náhrada za trvalý porost ve výši ceny trvalého porostu, který se na pozemku nachází v okamžiku jeho vydání.
(6)
Jestliže na pozemku nebo jeho části, který má být vydán podle tohoto zákona, byl v době jeho převzetí státem nebo jinou právnickou osobou trvalý porost a jestliže na tomto pozemku je v době jeho vydání cenově hodnotnější trvalý porost s výjimkou lesa, náleží povinné osobě náhrada za trvalý porost ve výši rozdílu mezi cenou trvalého porostu, který se na pozemku nacházel v době jeho převzetí státem nebo jinou právnickou osobou, a cenou trvalého porostu, který se na pozemku nachází v okamžiku jeho vydání.
(7)
Jestliže je oprávněná osoba povinna při vydání pozemku dle § 9 poskytnout povinné osobě náhradu za trvalý porost dle odstavců 5 a 6, je na vůli oprávněné osoby, zda převezme pozemek a uhradí náhradu za trvalý porost nebo zda požádá o vydání jiného pozemku; v takovém případě se postupuje dle § 11 odst. 2, nedohodnou-li se účastníci jinak.
(8)
Ceny se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni 24. června 1991.
(9)
Je-li vlastníkem trvalých porostů stát, náhrady podle odstavců 5 a 6 se neposkytují.“.
Poznámka č. 13b) zní:
„13b)
Zákon ČNR č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství.“.
24.
§ 16 odst. 1 zní:
„(1)
Za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout oprávněné osobě jiný pozemek, poskytne stát nebo jiná právnická osoba, jejímž zřizovatelem nebo zakladatelem je stát, finanční náhradu podle zvláštních předpisů.13c) Finanční náhrada spočívá ve vyplacení hotovosti a v cenných papírech, které nemají povahu státního dluhopisu, a to v cenách podle § 28a. Hotovost se vyplácí pouze původním vlastníkům vydávaných věcí.“.
Poznámka č. 13c) zní:
„13c)
Nařízení vlády České republiky č. 504/1992 Sb., o výši náhrady v hotovosti poskytované podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb.“.
25.
V § 16 odst. 2 se na konci připojuje tato věta: „Pokud oprávněná osoba odkoupila od státu či právnické osoby nemovitost před účinností zákona, má nárok vůči této osobě na náhrady dle § 14 a 15 ve výši ceny13a) v okamžiku přechodu na stát.“.
26.
V § 16 odst. 4 se za slova „k poskytnutí náhrady vlastní“ vkládají slova „nebo k nimž měla právo hospodaření13d) ke dni 24. června 1991 s výjimkou nemovitostí ve správě pozemkového fondu,“.
Poznámka č. 13d) zní:
„13d)
Vyhláška č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, ve znění pozdějších předpisů.“.
27.
§ 16 se doplňuje odstavcem 6, který zní:
„(6)
Nedojde-li k dohodě o způsobu náhrady podle odstavce 5, rozhodne o způsobu náhrady na návrh soud.“.
28.
§ 17 odst. 1 písm. c) zní:
„c)
které jsou určeny rozhodnutím o využití území pro těžbu nerostů,15)“.
Poznámka č. 15) zní:
„15)
Zákon č. 44/1988 Sb.
§ 32 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
§ 10 odst. 2 vyhlášky č. 85/1976 Sb.“.
29.
V § 17 odst. 1 se vypouští písmeno e).
30.
V § 17 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3)
Nemovitosti ve vlastnictví státu, na které nebylo ve lhůtě uvedené v § 13 uplatněno právo na vydání, může pozemkový fond převést
a)
do vlastnictví oprávněných osob k uspokojení jejich nároku na náhradu podle § 14 až 16 nebo § 20,
b)
na spoluvlastníky těchto nemovitostí za cenových a jiných podmínek platných pro nabyvatele státního majetku převáděného pozemkovým fondem na fyzické osoby postupem podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, stanovených podle cenových předpisů platných ke dni převodu,
c)
v naléhavých případech na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu,
d)
směnou za jiné nemovitosti,
e)
na nabyvatele ze schváleného privatizačního projektu, pokud pozemky uvedené v § 1 odst. 1 tohoto zákona byly z privatizačního projektu vyňaty před jeho schválením a nelze je použít jako pozemky náhradní.
(4)
Pozemkové úřady jsou povinny poskytnout pozemkovému fondu informace o tom, zda na nemovitost byl uplatněn restituční nárok.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 5 a 6.
31.
Za § 18 se vkládá nový § 18a, který zní:
㤠18a
(1)
Pozemkový fond poskytuje náhrady oprávněným osobám v případech, kdy je povinnou osobou obec nebo okresní úřad. Poskytla-li náhradu obec před účinností tohoto zákona, poskytne této povinné osobě náhradu pozemkový fond. Pozemkový fond může převzít závazky povinných osob na poskytnutí náhrad dle § 14 až 16 a § 20 tam, kde je povinnou osobou státní podnik nebo právnická osoba, jejímž zakladatelem je stát, v tom případě, kdy před privatizací nebo likvidací této právnické osoby nebyly tyto nároky vypořádány.
(2)
Náhrada spočívá v poskytnutí nemovitostí ve správě pozemkového fondu nebo v poskytnutí hotovosti ve výši stanovené zvláštním předpisem,13c) popřípadě v cenných papírech, které nemají povahu státních dluhopisů.“.
32.
§ 19 odst. 5 zní:
„(5)
O přidělení pozemků do zatímního užívání rozhoduje pozemkový úřad v dohodě s vlastníky předmětných pozemků. V případě nesouhlasu vlastníka pozemku s přidělením pozemku do zatímního užívání dohodou, rozhodne pozemkový úřad o přidělení pozemků do zatímního užívání ve správním řízení. Rozhodnutí pozemkového úřadu přezkoumá na návrh účastníka soud.“.
33.
V § 20 odst. 1 se za slova „mu byly odňaty“ vkládají slova „nebo jinak bezúplatně převedeny“.
34.
V § 20 odst. 2 se v prvé větě slova „jednoho roku“ nahrazují slovy „60 dnů“ a na konci odstavce se připojují tyto věty: „Nelze-li zjistit právnickou osobu, která věci převzala, nebo jejího právního nástupce nebo jestliže tato právnická osoba zanikla, poskytne náhradu podle odstavce 1 právnická osoba, která ke dni 24. června 1991 užívala pozemky oprávněné osoby. Nelze-li takto určit povinnou osobu, poskytne náhradu dle odstavce 1 pozemkový fond způsobem uvedeným v § 18a odst. 2.“.
35.
V § 20 odst. 5 se za slova „uvedených v § 13.“ připojuje tato věta: „Závisí-li právo na náhradu na rozhodnutí pozemkového úřadu nebo soudu, končí tato lhůta uplynutím šesti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí.“.
36.
§ 20 se doplňuje odstavcem 7, který zní:
„(7)
Rozhodnutí ministerstva zemědělství České republiky o určení povinné osoby podle zákona č. 243/1992 Sb., ve znění zákona č. 441/1992 Sb., je uplatněním nároku podle tohoto zákona, na které se nevztahuje lhůta dle odstavce 5.“.
37.
V § 21a odst. 1 se vypouštějí slova „a notářské“, za slova „související s vydáním“ se vkládají slova „a výměnou“ a za slova „nemovitosti“ se vkládají slova „a poskytnutím náhrad“.
38.
V § 21a odst. 2 se na konci vypouštějí slova „,jestliže soud rozhodl v její prospěch“.
39.
V § 22 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Dnem schválení návrhu pozemkové úpravy23a) zaniká právo náhradního užívání.23b)“.
Dosavadní odstavce 2 až 7 se označují jako odstavce 3 až 8.
Poznámky č. 23a) a 23b) znějí:
„23a)
Zákon ČNR č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů.
23b)
Vládní nařízení č. 47/1955 Sb., o opatřeních v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků.
Vyhláška č. 27/1958 Ú. l., kterou se vydávají prováděcí předpisy k vládnímu nařízení o opatřeních v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků.“.
40.
V § 22 odst. 3 se slova „V roce 1991 a 1992“ nahrazují slovy „V roce 1991 až 1993“ a dále se vypouštějí slova „k provozování zemědělské výroby“ a slova „1991 nebo k 1. říjnu 1992“ a na konci odstavce se připojuje tato věta: „Po nabytí právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody o vydání nemovitosti nebo rozhodnutí o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti může vlastník vypovědět nájem k této nemovitosti k 1. říjnu výpovědí doručenou nejpozději jeden měsíc před tímto dnem.“.
41.
§ 22 odst. 4 zní:
„(4)
Je-li na pozemku na základě územního rozhodnutí zřízena zahrádková nebo chatová osada nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která existovala před 1. říjnem 1976, končí výpovědní lhůta dnem, kdy mělo skončit právo dočasného užívání pozemku. V případě trvalého užívání pozemku a dočasného užívání na dobu neurčitou, skončila výpovědní lhůta dnem 24. června 1991. Nájemce má právo na prodloužení nájmu o dalších 10 let, nejdéle však do roku 2001, nedohodnou-li se účastníci jinak. Nájemce má po dobu nájmu předkupní právo k pozemku. Výše ročního nájemného u těchto pozemků činí 10 % z ceny pozemku, odvozené z bonitovaných půdně-ekologických jednotek, vydaných vyhláškou ministerstva zemědělství pro účely daně z nemovitostí.“.
42.
V § 22 odst. 5 se za slova „Nachází-li se na pozemku“ a za slova „slouží-li pozemek“ vkládají slova „v užívání šlechtitelské stanice“.
43.
V § 22 se za odstavec 7 vkládá nový odstavec 8, který zní:
„(8)
Je-li na pozemku vlastníka stavba ve vlastnictví jiné právnické osoby, která zajišťuje zemědělskou výrobu, nebo stavba ve vlastnictví státu, a má-li vlastník pozemku nevypořádané nároky na poskytnutí náhrad dle tohoto zákona nebo na vydání majetkového podílu dle zákona č. 42/1992 Sb., ve výši nejméně 50 % ceny stavby vůči vlastníkovi stavby, může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout soud o převodu stavby vlastníkovi pozemku. Vlastník budovy má v takovém případě právo na náhradu ve výši, o kterou cena stavby13a) převyšuje nároky vlastníka pozemku. Pokud vlastník pozemku nevyužije tohoto práva ve lhůtě do konce roku 1993,
a)
vymění pozemkový fond na návrh vlastníka jeho pozemek za jiný pozemek ve vlastnictví státu; v tomto případě uhradí vlastník stavby cenu pozemku pozemkovému fondu, nebo
b)
na návrh vlastníka prodá zastavěný pozemek vlastníku budovy nebo stavby, nebo
c)
na návrh vlastníka pronajme zastavěný pozemek vlastníku budovy nebo stavby bez možnosti výpovědi. Nájemce má předkupní právo k tomuto pozemku.“.
Dosavadní odstavec 8 se označuje jako odstavec 9.
44.
§ 22 se doplňuje odstavcem 10, který zní:
„(10)
Roční nájemné za pozemky, náležející do zemědělského půdního fondu, s výjimkou pozemků lesního půdního fondu, činí 1 % z ceny pozemku,23c) pokud se vlastník s nájemcem nedohodnou jinak.“.
Poznámka č. 23c) zní:
„23c)
Vyhláška ministerstva zemědělství České republiky č. 613/1992 Sb., kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými cenami pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů, luk a pastvin odvozenými z bonitovaných půdně ekologických jednotek.“.
45.
V § 23 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Povinnou osobou k poskytnutí náhrad je právnická osoba, která budovu užívá nebo ji naposledy užívala před jejím odstraněním, opuštěním nebo vrácením vlastníkovi.“.
46.
§ 23 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
V případě, že vlastník získal nemovitost přídělem od státu, je povinen uhradit státu nedoplatek přídělové ceny. Jeho výši stanoví okresní úřad. K přijetí nedoplatku se zmocňuje ministerstvo zemědělství České republiky.“.
47.
§ 24 zní:
㤠24
Náhrady za trvalé porosty
(1)
Při ukončení nájmu pozemku dle § 22 přechází do vlastnictví vlastníka pozemku trvalé porosty, nezbytné stavby bezprostředně související s trvalými porosty a meliorační zařízení umístěné pod povrchem země, které se na tomto pozemku nacházejí v okamžiku ukončení nájmu.
(2)
Jestliže na pozemku nebo jeho části, na kterém má být ukončen nájem, byl ke dni vzniku práva užívání trvalý porost a jestliže na tomto pozemku není v době ukončení nájmu cenově srovnatelný trvalý porost, náleží vlastníkovi pozemku náhrada za trvalý porost ve výši rozdílu mezi cenou trvalého porostu, který se na pozemku nacházel v době vzniku práva užívání, a cenou trvalého porostu, který se na pozemku nachází v okamžiku ukončení nájmu.
(3)
Jestliže na pozemku nebo jeho části, na kterém má být ukončen nájem, byl ke dni vzniku práva užívání trvalý porost a jestliže na tomto pozemku není v době ukončení nájmu žádný trvalý porost, náleží vlastníkovi pozemku náhrada za trvalý porost ve výši ceny trvalého porostu, který se na pozemku nacházel ke dni vzniku práva užívání.
(4)
Jestliže se na lesním pozemku, na kterém má být ukončen nájem, nacházel ke dni vzniku práva užívání les, je nájemce povinen zalesnit tento pozemek na své náklady ve lhůtě stanovené zákonem13b) a dopěstovat les do zajištěné kultury, nedohodnou-li se účastníci jinak. Od náhrady za trvalý porost dle odstavce 3 se odečte cena zajištěné kultury.
(5)
Jestliže na pozemku nebo jeho části, na kterém má být ukončen nájem, nebyl ke dni vzniku práva užívání trvalý porost a jestliže na tomto pozemku je v době ukončení nájmu trvalý porost s výjimkou lesa, náleží nájemci náhrada za trvalý porost ve výši ceny trvalého porostu, který se na pozemku nachází v okamžiku ukončení nájmu.
(6)
Jestliže na pozemku nebo jeho části, na kterém má být ukončen nájem, byl ke dni vzniku práva užívání trvalý porost a jestliže na tomto pozemku je v době ukončení nájmu cenově hodnotnější trvalý porost s výjimkou lesa, náleží nájemci náhrada za trvalý porost ve výši rozdílu mezi cenou trvalého porostu, který se na pozemku nacházel ke dni vzniku práva užívání, a cenou trvalého porostu, který se na pozemku nachází v okamžiku ukončení nájmu.
(7)
Jestliže je vlastník pozemku povinen při ukončení nájmu dle § 22 poskytnout nájemci náhradu za trvalý porost dle odstavců 5 a 6, je na vůli vlastníka, zda převezme pozemek a uhradí náhradu za trvalý porost nebo zda požádá o výměnu pozemku za jiný pozemek ve vlastnictví státu; v takovém případě se postupuje dle § 11 odst. 2, nedohodnou-li se účastníci jinak.
(8)
Ceny se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni 24. června 1991.
(9)
Je-li vlastníkem trvalých porostů stát, náhrady podle odstavců 5 a 6 se neposkytují.“.
48.
V § 25 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Je-li smlouva uzavřena na dobu určitou, mění se změnou osoby pronajímatele na smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.“.
49.
V § 25 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na pozemky školních statků, středních zemědělských škol a vysokých škol. V těchto případech může vlastník vypovědět dohodu o nájmu pozemků nejdříve k 1. říjnu 1995.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
50.
V § 25 odst. 4 se slova „orgán státní správy“ nahrazují slovy „příslušný okresní úřad, Magistrátní úřad hl. m. Prahy a magistráty měst Brna, Ostravy a Plzně“.
51.
V § 28a se na konci připojují tato slova: „, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny“.
52.
Za § 28a se vkládá nový § 28b, který zní:
㤠28b
(1)
Pokud došlo k přechodu vlastnictví k nemovitostem podle zákonů o zemědělském družstevnictví a prováděcích předpisů nebo podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a tato změna nebyla zaevidována v pozemkových knihách nebo na Listu vlastnictví u příslušného střediska geodézie, je vlastníkem těchto nemovitostí osoba, která byla k 24. červnu 1991 zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí.
(2)
Pokud nedošlo k přechodu vlastnictví na kupujícího proto, že nebyl udělen souhlas nebo dodatečný souhlas ministerstvem zemědělství podle § 13 zákona č. 46/1948 Sb., považuje se za původního vlastníka kupující, pokud prokáže, že k uzavření kupní smlouvy došlo a že na jejím základě byla uhrazena kupní cena, a pokud nemovitosti nepřešly již na základě tohoto zákona na jiné oprávněné osoby.“.
53.
V § 32 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se nové odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2)
Za okamžik přechodu na stát nebo jinou právnickou osobu postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. se považuje den faktického převzetí nemovitostí státem nebo jinou právnickou osobou.
(3)
K přechodu vlastnického práva na přídělce podle zákonů o pozemkových reformách došlo u přídělů podle zákona č. 142/1947 Sb. vkladem vlastnického práva do pozemkové knihy a u přídělů podle zákona č. 46/1948 Sb. převzetím držby přídělcem na základě právoplatné přídělové listiny. Přidělené nemovitosti nelze vydat původnímu vlastníkovi, jemuž byly zabrány podle zákonů o pozemkových reformách, nebo osobám oprávněným na jeho místě pouze v případě, že přídělce - fyzická osoba nebo jeho právní nástupci takto nabyté vlastnické právo nepochybně doloží.“.
54.
Za zrušený § 33 se vkládají nové § 33a až 33c, které znějí:
㤠33a
Vypořádání nároků
(1)
Veškeré nároky na poskytnutí náhrad podle tohoto zákona a nároky na vydání podílu podle zákona č. 42/1992 Sb. (dále jen „zákona“) jsou pohledávkami, které lze smluvně převádět na jiné osoby (dále jen „pohledávky“). Nabyvatel má postavení oprávněné osoby podle tohoto zákona a podle zákona.
(2)
Povinná osoba podle tohoto zákona nebo její právní nástupce, s výjimkou státního podniku, transformované družstvo nebo právnická osoba vzniklá podle zákona (dále jen „dlužník“) je povinna vypracovat soupis všech věcí nebo souborů věcí v jejím vlastnictví s výjimkou nemovitostí, na které byl uplatněn nárok na vydání podle tohoto zákona, včetně jejich ocenění v zůstatkových účetních cenách; u věcí s nulovou účetní hodnotou se cena stanoví ve výši 20 % z pořizovací ceny. Dále je povinna umožnit osobám oprávněným k poskytnutí náhrady podle tohoto zákona nebo oprávněným osobám, které mají právo na vydání podílu podle zákona, nebo osobám, na které tyto oprávněné osoby tyto nároky převedly (dále jen „věřitel“), přístup k tomuto seznamu.
(3)
Pohledávky téhož věřitele vůči dlužníkovi lze sčítat. Věřitelé mohou své pohledávky sdružovat.
§ 33b
Výbory oprávněných osob
Nedošlo-li do 30 dnů od uplynutí lhůty k převzetí pozemku ve vlastnictví věřitele nebo jiné oprávněné osoby k dohodě o vypořádání pohledávek dlužníka, může se ustavit výbor pro jejich vypořádání (dále jen „výbor“). Členy výboru jsou věřitelé, u kterých nedošlo od uplynutí lhůty k převzetí pozemku ve vlastnictví věřitele nebo jiné oprávněné osoby k vypořádání pohledávek, a oprávněné osoby s majetkovými vklady či podíly u dlužníka. Zastoupení obou skupin musí být stejné.
§ 33c
Řízení o vypořádání pohledávky
(1)
Výbor řeší jednotlivé případy vypořádání pohledávek buď na základě dohody, nebo v případě, že nelze dohody dosáhnout, pomocí dražby, jejímiž účastníky jsou věřitelé, kteří zajišťují zemědělskou výrobu, a dlužník (dále jen „dražba“). Způsob vyhlášení a provedení dražby stanoví vláda nařízením, které vydá do 30 dnů od účinnosti tohoto zákona.
(2)
Jednotlivé případy vyřizuje výbor na základě došlých žádostí věřitelů. Podaná žádost musí být vyřízena do 30 dnů od jejího podání buď dohodou, nebo vyhlášením dražby.“.
Čl. III
Předseda Poslanecké sněmovny se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jak vyplývá ze zákonů jej měnících a doplňujících.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 189/1993 Sb. | Zákon č. 189/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění zákona České národní rady č. 579/1991 Sb., zákona České národní rady č. 166/1992 Sb., zákona České národní rady č. 516/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., a doplňuje zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 468/1991 Sb. a zákona č. 68/1993 Sb.
Vyhlášeno 15. 7. 1993, datum účinnosti 15. 7. 1993, částka 48/1993
* Čl. II - Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 468/1991 Sb. a zákona č. 68/1993 Sb., se doplňuje takto:
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 2001 (218/2000 Sb.)
189
ZÁKON
ze dne 15. června 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění zákona České národní rady č. 579/1991 Sb., zákona České národní rady č. 166/1992 Sb., zákona České národní rady č. 516/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., a doplňuje zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 468/1991 Sb. a zákona č. 68/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. II
Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 468/1991 Sb. a zákona č. 68/1993 Sb., se doplňuje takto:
Za § 21a se vkládá § 21b, který zní:
㤠21b
(1)
V letech 1993, 1994 a 1995 mají strana a hnutí nárok na příspěvek ze státního rozpočtu České republiky ve výši odpovídající jedné čtvrtině úhrady volebních nákladů, která jim byla vyplacena podle zákona č. 47/1990 Sb., o volbách do Federálního shromáždění, ve znění pozdějších předpisů, za volby v roce 1992.
(2)
Pro výplatu tohoto příspěvku se použije § 54a zákona České národní rady č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní rady, ve znění pozdějších předpisů. Příspěvek v roce 1993 se vyplatí nejpozději do 31. srpna 1993.“.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Nařízení vlády č. 191/1993 Sb. | Nařízení vlády č. 191/1993 Sb.
Nařízení vlády o úpravě náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání
Vyhlášeno 15. 7. 1993, datum účinnosti 15. 7. 1993, částka 48/1993
* § 1 - (1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „náhrada za ztrátu na výdělku“), příslušející pracovníkům podle zákoníku práce, popřípadě podle dřívějších předpisů,1) se upravuje
* § 2 - (1) Pro náhradu za ztrátu na výdělku i po úpravě provedené podle § 1 platí ustanovení § 195 odst. 2 zákoníku práce, čl. II bod 7 zákona č. 188/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce, a čl. V zákona č. 160/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje záko
* § 3 - Náhrada za ztrátu na výdělku upravená podle tohoto nařízení přísluší od 1. července 1993.
* § 4 - Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 15. 7. 1993
191
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 23. června 1993
o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání
Vláda nařizuje podle § 202 odst. 2 zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění zákona České národní rady č. 37/1993 Sb.:
§ 1
(1)
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „náhrada za ztrátu na výdělku“), příslušející pracovníkům podle zákoníku práce, popřípadě podle dřívějších předpisů,1) se upravuje tak, že se průměrný čistý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popřípadě zvýšený podle dřívějších předpisů,2) zvyšuje takto:
a)
o 18,5 % za druhé pololetí 1991,
b)
o 5 % za první pololetí 1992,
c)
o 20 % za druhé pololetí 1992,
d)
o 10 % za první pololetí 1993.
(2)
Vznikl-li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku v průběhu pololetí, průměrný čistý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku se za toto pololetí nezvyšuje.
(3)
Úprava podle odstavce 1 se provede na žádost pracovníka i v případech, kdy po 31. prosinci 1990 mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela, protože to neumožňovalo ustanovení § 195 odst. 2 zákoníku práce.
§ 2
(1)
Pro náhradu za ztrátu na výdělku i po úpravě provedené podle § 1 platí ustanovení § 195 odst. 2 zákoníku práce, čl. II bod 7 zákona č. 188/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce, a čl. V zákona č. 160/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., a některé další zákony.
(2)
Ke zvýšení invalidního, popřípadě částečného invalidního důchodu podle právních předpisů o sociálním zabezpečení se při úpravě náhrady za ztrátu na výdělku podle § 1 nepřihlíží.
§ 3
Náhrada za ztrátu na výdělku upravená podle tohoto nařízení přísluší od 1. července 1993.
§ 4
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda vlády:
Doc. Ing. Klaus CSc. v. r.
Ministr práce a sociálních věcí:
Ing. Vodička v. r.
1)
§ 193 a 195 zákoníku práce.
§ 112 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění.
§ 6 zákona č. 58/1956 Sb., o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení.
§ 7 a 31 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při pracovních úrazech a nemocech z povolání.
§ 8 zákona č. 30/1965 Sb., o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.
2)
Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 138/1976 Sb., o úpravě některých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 60/1982 Sb., o úpravě některých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Zákon č. 297/1991 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. |
Vyhláška Ministerstva financí č. 193/1993 Sb. | Vyhláška Ministerstva financí č. 193/1993 Sb.
Vyhláška ministerstva financí, kterou se mění a doplňuje vyhláška federálního ministerstva financí č. 17/1972 Sb., o kontrole výroby a oběhu lihu
Vyhlášeno 15. 7. 1993, datum účinnosti 15. 7. 1993, částka 48/1993
* Čl. I - Vyhláška federálního ministerstva financí č. 17/1972 Sb., o kontrole výroby a oběhu lihu, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Pokud se ve vyhlášce č. 17/1972 Sb., o kontrole výroby a oběhu lihu, používá pojmu „okresní finanční správa“ nebo „finanční správa“, rozumí se tím nadále „finanční úřad“. Pokud se používá pojmu „krajská finanční správa“, rozumí se tím nadále „finanční ředi
* Čl. III
Aktuální znění od 15. 7. 1993
193
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 25. června 1993,
kterou se mění a doplňuje vyhláška federálního ministerstva financí č. 17/1972 Sb., o kontrole výroby a oběhu lihu
Ministerstvo financí podle § 76 písm. i) zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, stanoví:
Čl. I
Vyhláška federálního ministerstva financí č. 17/1972 Sb., o kontrole výroby a oběhu lihu, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 odst. 1 a 2 včetně poznámky pod čarou č. 1) zní:
„(1)
Účelem této vyhlášky je upravit podmínky kontroly výroby a oběhu lihu tak, aby byly zajištěny předpoklady pro řádné zdanění lihu spotřební daní.1)
(2)
Podle této vyhlášky se kontroluje výroba (včetně regenerace) a oběh lihu u všech právnických a fyzických osob, které jsou podle § 8 povinny vést evidenci o výrobě a oběhu lihu.
1)
Zákon České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních.“.
2.
V § 2 odst. 4 se za slova „ovocných lihovarech“ a za slova „pěstitelské pálení“ vkládá odkaz na poznámku pod čarou „2)“, která zní:
„2)
§ 2 odst. 6 vyhlášky federálního ministerstva zemědělství a výživy č. 16/1972 Sb., o hospodaření s lihem.“.
3.
§ 2 odst. 9 první věta zní: „Jiné lihovary3) než lihovary ovocné nebo lihovary provádějící pěstitelské pálení ovoce musí uspořádat výrobní zařízení tak, aby vyhovovalo podmínkám stanoveným touto vyhláškou.“.
4.
V § 2 odst. 11 se slova „orgánu nadřízenému lihovarskému závodu“ nahrazují slovy „lihovarského závodu“.
5.
V § 4 odst. 1 se v označení odkazu na poznámku pod čarou a v označení poznámky pod čarou nahrazuje hvězdička číslicí „3“.
6.
V § 4 odst. 2 se slovo „úředně“ vypouští a slova „orgány státní měrové služby“ se nahrazují slovy „orgány státní správy v oblasti metrologie“; odkaz na poznámku pod čarou označený dvěma hvězdičkami se označuje číslicí „4“.
7.
Poznámka pod čarou označená dvěma hvězdičkami se označuje číslicí „4“ a zní:
„4)
§ 4 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii.“.
8.
V § 5 odst. 4 se slova „případnou vázanou zásobu“ nahrazují slovy „množství alkoholu obsaženého v destilátu vykoupeného od pěstitelů“.
9.
V § 5 odst. 7 se slova „případný předpis daně z obratu“ nahrazují slovy „případné stanovení spotřební daně“.
10.
V § 6 odst. 1 se slovo „přeměřených“ nahrazuje slovem „kalibrovaných“; odkaz na poznámku pod čarou označený hvězdičkou se označuje číslicí „5“.
11.
Poznámka pod čarou označená hvězdičkou se označuje číslicí „5“ a zní:
„5)
§ 11 odst. 6 zákona č. 505/1990 Sb.“.
12.
V § 6 odst. 3 se odkaz na poznámku pod čarou označený dvěma hvězdičkami označuje číslicí „6“.
13.
Poznámka pod čarou označená dvěma hvězdičkami se označuje číslicí „6“ a zní:
„6)
§ 8 vyhlášky č. 16/1972 Sb.“.
14.
§ 7 odst. 1 se vypouští. Dosavadní odstavce 2 až 5 se označují 1 až 4.
15.
V § 7 v nově označeném odstavci 1 se slova „daně z obratu“ nahrazují slovy „spotřební daně“ a zároveň se vypouštějí slova „od příslušného resortního výzkumného ústavu“.
16.
V § 7 v nově označeném odstavci 2 se v označení odkazu na poznámku pod čarou a v označení poznámky pod čarou nahrazují tři hvězdičky číslicí „7“.
17.
V § 8 odst. 2 se slova „veškeré socialistické organizace“ nahrazují slovy „ostatní právnické a fyzické osoby“ a slova „daně z obratu“ slovy „spotřební daně“.
18.
§ 8 odst. 4 zní:
„(4)
Uzávěrku záznamů předkládají lihovarské závody a výrobny lihovin, octárny a ostatní právnické a fyzické osoby uvedené v odstavci 2 finančnímu úřadu nejdéle do jednoho měsíce po skončení každého kalendářního roku; dojde-li k ukončení výroby v průběhu kalendářního roku, pak nejdéle do jednoho měsíce po ukončení výroby.“.
19.
§ 9 odst. 3 zní:
„(3)
Právnické a fyzické osoby, které nakupují čistý líh a líh zvláštně denaturovaný7) za ceny bez spotřební daně, jsou povinny tuto skutečnost ohlásit příslušnému finančnímu úřadu, a to do 15 dnů po prvém nákupu tohoto lihu.“.
20.
V § 10 odst. 1 se slova „příslušná ustanovení vyhlášky č. 16/1972 Sb., o hospodaření s lihem“ nahrazují slovy „ustanovení zvláštního předpisu8)“.
21.
Poznámka pod čarou č. 8) zní:
„8)
Vyhláška č. 16/1972 Sb., ve znění vyhlášky č. 66/1991 Sb.“.
Čl. II
Pokud se ve vyhlášce č. 17/1972 Sb., o kontrole výroby a oběhu lihu, používá pojmu „okresní finanční správa“ nebo „finanční správa“, rozumí se tím nadále „finanční úřad“. Pokud se používá pojmu „krajská finanční správa“, rozumí se tím nadále „finanční ředitelství“. Pokud se používá pojmu „socialistické organizace“, rozumí se tím nadále „právnické a fyzické osoby“.
Čl. III
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministr:
Ing. Kočárník CSc. v. r. |
Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 194/1993 Sb. | Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 194/1993 Sb.
Vyhláška ministerstva spravedlnosti, kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění vyhlášky č. 584/1992 Sb.
Vyhlášeno 15. 7. 1993, datum účinnosti 1. 9. 1993, částka 48/1993
* Čl. I - Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění vyhlášky č. 584/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 9. 1993
194
VYHLÁŠKA
ministerstva spravedlnosti
ze dne 30. června 1993,
kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění vyhlášky č. 584/1992 Sb.
Ministerstvo spravedlnosti podle § 374 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, stanoví:
Čl. I
Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění vyhlášky č. 584/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 3 odst. 4 se slova „ministerstvo zahraničních vztahů České republiky“ nahrazují slovy „ministerstvo zahraničních věcí“.
2.
V § 6 odst. 2 písm. a) se vypouštějí slova „a odvolání“.
3.
V § 6 odst. 2 písmeno e) zní:
„e)
rozhodování v řízení o návrzích na vydání platebního rozkazu, bylo-li výslovně vydání platebního rozkazu navrženo v návrhu na zahájení řízení,“.
4.
V § 6 odst. 3 písm. a) se vypouštějí slova „včetně návrhů a odvolání,“.
5.
V § 6 odst. 3 písmeno c) zní:
„c)
rozhodování v řízení o návrzích na vydání platebního rozkazu, bylo-li výslovně vydání platebního rozkazu navrženo v návrhu na zahájení řízení,“.
6.
V § 21 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Uzná-li při jednání, o němž je pořizován protokol podle odstavce 2, žalovaný zcela nebo zčásti nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, nadiktuje předseda senátu obsah uznávacího prohlášení žalovaného do záznamu. Zároveň musí být při jednání vyhotovena příloha protokolu o jednání, která obsahuje označení soudu, spisovou značku projednávané věci, datum a úplné znění uznávacího prohlášení žalovaného; předseda senátu, žalovaný a zapisovatel, pokud byl k jednání přizván, ji podepíší. Příloha se po přepisu protokolu o jednání k němu trvale připojí.“.
Dosavadní odstavce 4 až 7 se označují jako odstavce 5 až 8.
7.
V poznámce č. 7) se tečka nahrazuje čárkou a doplňují se slova „ve znění vyhlášky č. 583/1992 Sb.“.
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 1993.
Ministr:
JUDr. Novák v. r. |
Zákon č. 196/1993 Sb. | Zákon č. 196/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, a zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb.
Vyhlášeno 29. 7. 1993, datum účinnosti 1. 8. 1993, částka 50/1993
* Čl. II - Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. III - Od daně z příjmů jsou podle § 4 a 19 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, osvobozeny úrokové výnosy ze státních dluhopisů emitovaných po nabytí účinnosti tohoto zákona.
* Čl. V
Aktuální znění od 1. 5. 2004 (237/2004 Sb.)
196
ZÁKON
ze dne 10. července 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, a zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. II
Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 4 odst. 1 se na konci písmena s) nahrazuje tečka čárkou a připojuje se písmeno t), které včetně poznámky pod čarou č. 4d) zní:
„t)
úrokové výnosy ze státních dluhopisů.4d)
4d)
Zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, ve znění zákona ČNR č. 591/1992 Sb.“.
2.
V § 19 odst. 1 se na konci písmena ch) nahrazuje tečka čárkou a připojuje se písmeno i), které zní:
„i)
úrokové výnosy ze státních dluhopisů.4d)“.
3.
§ 25 písm. f) včetně poznámky pod čarou č. 26a) zní:
„f)
placené penále a pokuty s výjimkou smluvních pokut, přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a k pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění21) a sankční a regulační opatření ve mzdové oblasti.26a)
26a)
Nařízení vlády č. 186/1993 Sb., o regulačním a sankčním opatření ve mzdové oblasti.“.
Čl. III
Od daně z příjmů jsou podle § 4 a 19 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, osvobozeny úrokové výnosy ze státních dluhopisů emitovaných po nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. V
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 198/1993 Sb. | Zákon č. 198/1993 Sb.
Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu
Vyhlášeno 30. 7. 1993, datum účinnosti 1. 8. 1993, částka 51/1993
* § 1 - (1) Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali,
* § 2 - (1) Zejména pro skutečnosti uvedené v § 1 odst. 1 tohoto zákona byl režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodn
* § 3 - Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a t
* § 4 - Každý, kdo byl komunistickým režimem nespravedlivě postižen a perzekuován a nepodílel se na skutečnostech uvedených v § 1 odst. 1 tohoto zákona, si zaslouží účast a morální zadostiučinění.
* § 5 - Do promlčecí doby trestných činů se nezapočítává doba od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby.
* § 6 - Soud na návrh zruší či zmírní trest uložený za trestný čin, na který se nevztahuje rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, prokáže-li se během řízení, že jednání odsouzeného směřovalo k ochraně základ
* § 7 - Státní rehabilitační dluhopisy, vydané občanům, kteří mají nárok na odškodnění podle § 23 odst. 5 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, jsou splatné do konce roku 1995.
* § 8 - (1) Vláda je zmocněna, aby nařízením napravila některé křivdy spáchané na odpůrcích komunistického režimu a na osobách, které byly postiženy jeho perzekucemi, v oblasti sociální, zdravotní a finanční.
* § 8a - (1) Ustanovení § 8 odst. 2 se nepoužije v případě zvýšení vyplácených důchodů v mimořádném termínu v červnu 2023.
* § 9 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1993.
Aktuální znění od 20. 3. 2023 (71/2023 Sb.)
198
ZÁKON
ze dne 9. července 1993
o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Vědom si povinnosti svobodně zvoleného parlamentu vyrovnat se s komunistickým režimem, Parlament
konstatuje, že Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 - 1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody,
a prohlašuje, že ve své další činnosti bude vycházet z tohoto zákona.
§ 1
(1)
Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali,
a)
upíral občanům jakoukoliv možnost svobodného vyjádření politické vůle, nutil je skrývat své názory na situaci ve státě a společnosti a nutil je veřejně vyslovovat svůj souhlas i s tím, co považovali za lež nebo zločin, a to perzekucemi nebo hrozbou perzekucí vůči nim samotným, jejich rodinám a blízkým,
b)
systematicky a trvale porušoval lidská práva, přičemž zvlášť závažným způsobem utlačoval některé politické, sociální a náboženské skupiny občanů,
c)
porušoval základní zásady demokratického právního státu, mezinárodní smlouvy i své vlastní zákony a prakticky tím postavil vůli a zájmy komunistické strany a jejích představitelů nad zákon,
d)
používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů, a to zejména:
-
popravoval, vraždil je a žalářoval je ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám,
-
zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva,
-
znemožňoval jim výkon zaměstnání, povolání nebo funkce a dosažení vyššího nebo odborného vzdělání,
-
zabraňoval jim svobodně vycestovat do zahraničí či vrátit se svobodně zpět,
-
povolával je k výkonu vojenské služby v Pomocných technických praporech a Technických praporech na neomezenou dobu,
e)
pro dosažení svých cílů neváhal páchat zločiny, umožňoval jejich beztrestné páchání a poskytoval neoprávněné výhody těm, kteří se na zločinech a perzekucích podíleli,
f)
spojil se s cizí mocností a od roku 1968 udržoval uvedený stav pomocí jejích okupačních vojsk.
(2)
Za spáchané zločiny a další skutečnosti, uvedené v odstavci 1 jsou plně spoluodpovědni ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické i ideologické oblasti.
§ 2
(1)
Zejména pro skutečnosti uvedené v § 1 odst. 1 tohoto zákona byl režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný.
(2)
Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému.
§ 3
Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.
§ 4
Každý, kdo byl komunistickým režimem nespravedlivě postižen a perzekuován a nepodílel se na skutečnostech uvedených v § 1 odst. 1 tohoto zákona, si zaslouží účast a morální zadostiučinění.
§ 5
Do promlčecí doby trestných činůtrestných činů se nezapočítává doba od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby.
§ 6
Soud na návrh zruší či zmírní trest uložený za trestný čintrestný čin, na který se nevztahuje rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, prokáže-li se během řízení, že jednání odsouzeného směřovalo k ochraně základních lidských a občanských práv a svobod ne zjevně nepřiměřenými prostředky. Pro účely tohoto řízení a následného odškodnění se přiměřeně použijí ustanovení § 4 a násl. zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci.
§ 7
Státní rehabilitační dluhopisy, vydané občanům, kteří mají nárok na odškodnění podle § 23 odst. 5 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, jsou splatné do konce roku 1995.
§ 8
(1)
Vláda je zmocněna, aby nařízením napravila některé křivdy spáchané na odpůrcích komunistického režimu a na osobách, které byly postiženy jeho perzekucemi, v oblasti sociální, zdravotní a finanční.
(2)
Vláda zvýší nařízením příplatek k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální1), a to stejným způsobem a ve stejných termínech, jako se zvyšuje procentní výměra důchodů podle zákona upravujícího důchodové pojištění.
§ 8a
(1)
Ustanovení § 8 odst. 2 se nepoužije v případě zvýšení vyplácených důchodů v mimořádném termínu v červnu 2023.
(2)
Příplatky k důchodu náležející podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, ve znění nařízení vlády č. 405/2005 Sb. a nařízení vlády č. 369/2007 Sb., (dále jen „příplatek“) a přiznané před 1. červnem 2023 se zvyšují o 11,5 % částky příplatku, která náleží ke dni, od něhož se příplatek zvyšuje. Příplatky se zvyšují od splátky důchodu, s nímž se vyplácejí, splatné po 31. květnu 2023.
(3)
Příplatky přiznávané v období od 1. června 2023 do 31. prosince 2023 se zvyšují ode dne, od něhož je příplatek přiznán, o 11,5 % částky příplatku, která náleží ke dni, od něhož je příplatek přiznán.
(4)
Částka příplatku se po zvýšení podle odstavce 2 nebo podle odstavce 3 zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
§ 9
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
Nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon č. 210/1993 Sb. | Zákon č. 210/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb. a zákona č. 544/1992 Sb., zákon České národní rady č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 285/1991 Sb., zákona České národní rady č. 438/1991 Sb., zákona České národní rady č. 569/1991 Sb. a zákona č. 282/1992 Sb., a mění zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem
Vyhlášeno 13. 8. 1993, datum účinnosti 13. 8. 1993, částka 53/1993
* Čl. I - Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb. a zákona č. 544/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Zákon České národní rady č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 285/1991 Sb., zákona České národní rady č. 438/19
* Čl. IV - 1. Právní vztahy vzniklé před účinností tohoto zákona podle části čtvrté zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, a nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 383/1991 Sb., o vydávání a použití investičních ku
* Čl. V - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje vyhlásit úplné znění zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, a zákona České národní rady č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku stá
* Čl. VI
Aktuální znění od 1. 1. 2014 (256/2013 Sb.)
210
ZÁKON
ze dne 8. července 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb. a zákona č. 544/1992 Sb., zákon České národní rady č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 285/1991 Sb., zákona České národní rady č. 438/1991 Sb., zákona České národní rady č. 569/1991 Sb. a zákona č. 282/1992 Sb., a mění zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb. a zákona č. 544/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 odst. 1 se vypouštějí slova „státní pojišťovny“, slovo „československé“ se nahrazuje slovem „české“ a za slovy „(dále jen „podnik“)“ se vkládají slova „nebo který je ve správě Pozemkového fondu České republiky“.
2.
Poznámka pod čarou č. 4) zní:
„4)
Zákon ČNR č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění zákona ČNR č. 438/1991 Sb., zákona ČNR č. 282/1992 Sb., zákona ČNR č. 473/1992 Sb. a zákona č. 170/1993 Sb.“.
3.
§ 5 zní:
㤠5
Rozhodnutí o privatizaci a privatizační projekty
Převod majetku podle tohoto zákona se provádí podle rozhodnutí o privatizaci podniku nebo jeho části, nebo podle rozhodnutí o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání jiné právnické osoby (dále jen „rozhodnutí o privatizaci“), vydaného na základě návrhu privatizačního projektu.“.
4.
V § 6 odst. 1 se vypouštějí písmena i) a k). Dosavadní písmeno j) se označuje jako písmeno i), slova „Federálním úřadem pro vynálezy“ se vypouštějí a nahrazují se slovy „Úřadem průmyslového vlastnictví“.
5.
V § 6 se vypouští odstavec 2. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
6.
§ 6a odst. 1 zní:
„(1)
U podniků, na které byly návrhy privatizačních projektů předloženy po 29. únoru 1992, zajistí zakladatel vyhodnocení závazků podniku z hlediska ochrany životního prostředí potvrzené ministerstvem životního prostředí. Toto vyhodnocení předá zakladatel ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci (dále jen „ministerstvo“) před rozhodnutím o privatizaci.“.
7.
V § 7 se v odstavci 3 na konci věty nahrazuje tečka středníkem a připojují se slova „obdobně může vůči zakladateli postupovat ministerstvo.“.
Odstavec 4 zní:
„(4)
Lhůty k předkládání návrhů privatizačních projektů stanoví ministerstvo.“.
8.
V § 7 odst. 5 se slova „j) a podle povahy věcí též údaje podle písmena i) a dále i údaje uvedené v odstavci 2 písm. d)“ nahrazují textem „a i),“. Za poslední větu odstavce 5 se připojuje tato věta: „Povinnost sdělit údaje má podnik pouze po dobu, kdy běží lhůta k předkládání návrhů privatizačních projektů na jeho majetek, po této lhůtě může zakladatel uložit podniku povinnost další součinnosti při poskytování údajů souvisejících s privatizací.“.
9.
§ 8 odst. 1 zní:
„(1)
Zakladatel posuzuje všechny předložené návrhy privatizačních projektů a předkládá je se svým stanoviskem ministerstvu ve lhůtě ministerstvem určené.“.
10.
V § 9 se vypouští odstavec 1. V odstavci 2 se za slovo „vypracování“ vkládá slovo „návrhů“ a slova „nebo vládou Slovenské republiky (dále jen „vlády republik“) a předkládají je příslušnému orgánu státní správy republiky“ se nahrazují slovy „(dále jen „vláda“) a předkládají je ministerstvu“. Dosavadní odstavce 2, 3 a 4 se označují jako odstavce 1, 2 a 3.
11.
§ 10 zní:
㤠10
Rozhodnutí o privatizaci
(1)
Rozhodnutí o privatizaci přímým prodejem mimo veřejnou soutěž nebo veřejnou dražbu vydává vláda na návrh ministerstva. Rozhodnutí o privatizaci v dalších věcech si vláda může vyhradit.
(2)
Rozhodnutí o privatizaci neuvedená v odstavci 1 vydává ministerstvo.
(3)
Na rozhodování o privatizaci se nevztahují obecná ustanovení o správním řízení. Toto rozhodnutí nepodléhá přezkoumání soudem.
(4)
Rozhodování o privatizaci je neveřejné a v jeho rámci se přihlíží ke všem privatizačním projektům předloženým na daný majetek nebo majetkovou účast na podnikání jiné právnické osoby ve stanovené lhůtě. Rozhodnutí o privatizaci musí mít písemnou formu a musí být doručeno zpracovateli privatizačního projektu, který byl tímto rozhodnutím vybrán k realizaci. Zpracovatelé dalších privatizačních projektů, kterých se toto rozhodnutí týká, musí být písemně vyrozuměni o způsobu privatizace a o tom, že jejich privatizační projekt rozhodnutím o privatizaci k realizaci vybrán nebyl.
(5)
Rozhodnutí o privatizaci se může týkat i části majetku řešeného návrhem privatizačního projektu.
(6)
Orgán příslušný k rozhodování o privatizaci může rozhodnutím o privatizaci změnit podmínky, rozsah a způsob privatizace obsažený v návrhu privatizačního projektu.
(7)
Rozhodnutí o privatizaci může orgán příslušný k jeho vydání změnit pouze v případech, kdy po vydání rozhodnutí vyjdou dodatečně najevo závažné skutečnosti, které nebyly známy v době vydání rozhodnutí o privatizaci, a měly by na původní rozhodování o privatizaci podstatný vliv.
(8)
Podle odstavce 7 lze postupovat pouze do převodu privatizovaného majetku na Fond národního majetku České republiky (dále jen „Fond“).“.
12.
Za § 10 se vkládá nový § 10a, který zní:
㤠10a
(1)
Rozhodnutí o privatizaci podniku obsahuje
a)
identifikaci projektu,
b)
označení schválené metody privatizace,
c)
účetní hodnotu majetku jednotlivých samostatně privatizovaných jednotek odpovídající privatizačnímu projektu, který byl tímto rozhodnutím určen k realizaci,
d)
v případě existence majetku nepoužitelného pro podnikatelské účely jeho účetní hodnotu po odečtení případných výnosů z jeho realizace a způsob naložení s tímto majetkem,
e)
případnou skutečnost, že s převodem privatizovaného majetku je spojen vznik nového závazku nabyvatele, s uvedením jeho rozsahu a sankcí za jeho neplnění,
f)
případnou skutečnost, že privatizační projekt nebo jeho část bude realizována Pozemkovým fondem České republiky,
g)
případnou skutečnost, že v rámci privatizačního projektu jsou bezúplatně převáděny víceúčelové sklady a majetek civilní ochrany,
h)
případnou skutečnost, že Fond uzavře, na základě rozhodnutí vlády, s nabyvatelem smlouvu o úhradě nákladů vynaložených na vypořádání ekologických závazků vzniklých před privatizací,
i)
případné další podmínky realizace privatizačního projektu.
(2)
Rozhodnutí o privatizaci přímým prodejem předem určenému nabyvateli obsahuje kromě náležitostí uvedených v odstavci 1
a)
nabyvatele privatizovaného majetku s uvedením jeho identifikačního nebo rodného čísla,
b)
způsob stanovení kupní ceny; je-li kupní cena stanovena dohodou, uvede se absolutní částka,
c)
platební podmínky, včetně jejich zajištění.
(3)
Rozhodnutí o privatizaci veřejnou soutěží obsahuje kromě náležitostí uvedených v odstavci 1
a)
podmínky veřejné soutěže a kritéria pro posouzení jejich splnění,
b)
vymezení okruhu účastníků soutěže.
(4)
Rozhodnutí o privatizaci vložením privatizovaného majetku do obchodní společnosti s následnou privatizací jejích obchodních podílů anebo akcií a rozhodnutí o privatizaci majetkové účasti státu obsahuje kromě náležitostí uvedených v odstavci 1
a)
způsob privatizace akcií (obchodních podílů) vyjádřený procentními podíly jednotlivých metod privatizace akcií (obchodních podílů), případně procentní podíly prodávané jednotlivým nabyvatelům,
b)
případnou existenci akcií se zvláštními právy,
c)
případnou změnu v návrhu obsazení orgánů obchodní společnosti,
d)
při prodeji akcií (obchodního podílu) za dohodnutou kupní cenu cenu jedné akcie (obchodního podílu) nebo dohodnutou celkovou cenu.
(5)
Přílohou privatizačního projektu vybraného rozhodnutím o privatizaci k realizaci je soupis nemovitého majetku podle údajů katastru nemovitostí České republiky.4c)
(6)
U privatizačního projektu účastí lze rozhodnutím o privatizaci uložit Fondu zajistit prodej, případně vydání majetku osobě oprávněné podle zvláštních předpisů.2) Toto rozhodnutí zajistí Fond při výkonu práv akcionáře.4d)“.
13.
Poznámky pod čarou č. 4c) a 4d) znějí:
„4c)
§ 5 zákona ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon).
„4d)
§ 187 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 264/1992 Sb. a zákona ČNR č. 591/1992 Sb.“.
14.
Nadpis části třetí zní:
„ČÁST TŘETÍ
PŘECHOD PRIVATIZOVANÉHO MAJETKU NA FOND NÁRODNÍHO MAJETKU ČESKÉ REPUBLIKY A UŽITÍ JEHO MAJETKU“.
15.
§ 11 zní:
㤠11
(1)
V souladu s rozhodnutím o privatizaci podniku zakladatel zruší podnik bez likvidace nebo vyjme část majetku podniku ke dni určenému Fondem.
(2)
Dnem zrušení podniku nebo dnem vynětí části majetku podniku přechází privatizovaný majetek na Fond.
(3)
Před zrušením podniku nebo dnem vynětí části majetku podniku naloží podnik s majetkem nepoužitelným pro podnikatelské účely [§ 6 odst. 1 písm. c)] podle rozhodnutí o privatizaci, pokud k němu není na základě tohoto rozhodnutí přihlédnuto při stanovení kupní ceny.
(4)
Zakladatel nevyjme část majetku podniku, kterou tvoří nebo s níž jsou spojena práva z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví [§ 6 odst. 1 písm. i)]. Tato práva a majetek převede podnik smlouvou na nabyvatele privatizovaného majetku.
(5)
V souladu s rozhodnutím o privatizaci majetkových účastí na podnikání jiných právnických osob převedou orgány státní správy a obce ke dni určenému Fondem tyto majetkové účasti na Fond.“.
16.
V § 12 odst. 1 se slova „a fondů republik (dále jen „fondy“)“ vypouštějí a slova „státních rozpočtů“ se nahrazují slovy „státního rozpočtu“. V odstavci 2 se slovo „fondů“ nahrazuje slovem „Fondu“ a slova „se schválenými privatizačními projekty“ se nahrazují slovy „s rozhodnutími o privatizaci, zejména“. Odstavec 3 se vypouští. V odstavcích 4 a 5 se slovo „fondů“ nahrazuje slovem „Fondu“ a tyto odstavce se označují jako odstavce 3 a 4.
17.
Poznámky pod čarou č. 5) a 5a) znějí:
„5)
Zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
5a)
Zákon ČNR č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky.“.
Poznámka pod čarou č. 6) se vypouští.
18.
§ 13 se vypouští.
19.
V § 14 odst. 1 se slova „uskutečňují fondy“ nahrazují slovy „uskutečňuje Fond“.
20.
V § 14 odst. 2 se slovo „kapitálu“ nahrazuje slovem „jmění“ a slova „postupují fondy“ se nahrazují slovy „postupuje Fond“. Na konci první věty se tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „a s odchylkami stanovenými tímto zákonem“. Druhá věta se vypouští.
21.
V § 15 odst. 3 se za slovem „věřitele“ čárka nahrazuje tečkou a zbytek věty se vypouští.
22.
Poznámka pod čarou č. 7) zní:
„7)
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.“.
23.
V § 17 se na konci doplňuje věta, která zní: „To neplatí v případě, kdy je způsobem vypořádání nároku oprávněných osob vydání věci (§ 47).“.
24.
V § 18 se slovo „kapitálu“ nahrazuje slovem „jmění“.
25.
V § 19 odst. 1 se slovo „fond“ nahrazuje slovem „Fond“.
26.
§ 19 odst. 3 zní:
„(3)
Vlastnické právo k věcem z privatizovaného majetku přechází na nabyvatele dnem sjednané účinnosti smlouvy nebo při vkladu nemovitého majetku do obchodní společnosti dnem vzniku této společnosti nebo ve veřejné dražbě příklepem licitátora, s výjimkou případů upravených zvláštním předpisem.8) Do katastru nemovitostí se v těchto případech provádí zápis záznamem.9)“.
Připojují se odstavce 4 a 5, které znějí:
„(4)
Práva třetích osob k majetku, který je předmětem prodeje nebo vkladu podle tohoto zákona, nejsou dotčena, s výjimkou ustanovení § 45 odst. 7.
(5)
Vznikne-li při realizaci rozhodnutí o privatizaci podílové spoluvlastnictví, nemůže nabyvatel uplatňovat vůči Fondu nebo Pozemkovému fondu České republiky předkupní právo podle zvláštních předpisů.10)“.
Poznámky pod čarou č. 8), 9) a 10) znějí:
„8)
§ 8 odst. 4 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb.
9)
§ 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem.
10)
§ 140 občanského zákoníku.“.
27.
V § 21 v první větě se slovo „fond“ nahrazuje slovem „Fond“ a za slovo „podniku“ se připojují slova „ , pokud Fond nerozhodne jinak“. Ve druhé větě se slovo „fondu“ nahrazuje slovem „Fondu“.
28.
Nadpis části čtvrté zní:
„ČÁST ČTVRTÁ
PŘEVOD MAJETKU S POUŽITÍM INVESTIČNÍCH KUPÓNŮ“.
29.
§ 22 zní:
㤠22
(1)
Převod majetkových účastí na jiné osoby lze uskutečnit za investiční kupóny (dále jen „kupón“).
(2)
Kupón je pro účely tohoto zákona cenný papír na jméno, který opravňuje ke koupi akcií určených k prodeji za kupóny.
(3)
Dnem vydání investičního kupónu je den, kterým je kupónová knížka ve prospěch majitele zaregistrována ve lhůtě stanovené ministerstvem financí u číslované soustavy zvláštních pracovišť (dále jen „registrační místo“). Registrační místa zřizuje a jejich seznam zveřejňuje ministerstvo financí. Registrace provedená mimo toto období, pokud tento zákon nebo zvláštní předpis nestanoví jinak, je neplatná.
(4)
V případě přechodného nedostatku kupónových knížek vydá ministerstvo financí náhradní registrační karty. K uplatnění nároku podle § 24 odst. 2 se ve lhůtě stanovené ministerstvem financí nahradí náhradní registrační karta zaregistrováním kupónové knížky.
(5)
Při registraci kupónové knížky se občan může dát zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou na základě písemné plné moci s úředně ověřeným podpisem zmocnitele.
(6)
S výjimkou použití kupónu podle § 24 odst. 3 písm. c) je kupón nepřevoditelný a práva s ním spojená přecházejí pouze na dědice. Kupón nelze umořit.“.
30.
V § 23 odst. 1 se slovo „kupónů“ nahrazuje slovy „kupónových knížek“. V odstavci 2 se slova „příslušný orgán státní správy republiky“ nahrazují slovy „ministerstvo financí“.
31.
V § 23 odst. 3 se slova „příslušný fond republiky“ nahrazují slovem „Fond“.
32.
Za § 23 se vkládá nový § 23a, který zní:
㤠23a
(1)
Kupóny jsou platné deset měsíců od data jejich emise. Tuto lhůtu může ministerstvo financí prodloužit.
(2)
Datum emise kupónů stanoví ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem.“.
33.
§ 24 včetně poznámky pod čarou č. 10a) zní:
㤠24
(1)
Právo na nabytí kupónu má každý občan České republiky s trvalým pobytem na jejím území, který nejpozději v posledním dni lhůty stanovené ministerstvem financí pro zaregistrování kupónové knížky dovrší osmnáctý rok svého věku.
(2)
Celkový rozsah uspokojených objednávek akcií pro jednoho majitele kupónu a jednu privatizační vlnu činí nejvýše 1000 investičních bodů.
(3)
Každý majitel kupónu příslušné emise je oprávněn použít investiční body v příslušné privatizační vlně
a)
na koupi akcií kterékoliv akciové společnosti, jejímž akcionářem je Fond, zařazené pro tento účel do seznamu akcií akciových společností (§ 24c odst. 2),
b)
na koupi akcií kterékoliv akciové společnosti, jejímž akcionářem je Pozemkový fond České republiky, zařazené pro tento účel do seznamu akcií akciových společností (§ 24c odst. 2),
c)
k získání účasti na investičních fondech,10a) zařazených pro tento účel do seznamu ministerstva financí, nebo k získání podílu na majetku podílových fondů10a) zřízených pro příslušnou privatizační vlnu investičními společnostmi (dále jen „podílové fondy“), zařazených pro tento účel do seznamu ministerstva financí.
(4)
Způsoby použití investičních bodů uvedené v odstavci 3 lze uplatnit souběžně.
(5)
Způsobem uvedeným v odstavci 3 písm. c) lze investiční body použít pouze v časovém období před zahájením privatizační vlny, které stanoví ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem (dále jen „předkolo“).
(6)
Pokud se podílové fondy podle odstavce 3 písm. c) zřizují jako fondy otevřené,10a) může podílník uplatnit právo na zpětný prodej podílového listu nejdříve po uplynutí jednoho roku od předání akcií nakoupených za investiční body podílovému fondu.
10a)
Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění zákona ČNR č. 591/1992 Sb.“.
34.
Za § 24 se vkládají nové § 24a, 24b a 24c, které včetně poznámky pod čarou č. 10b) znějí:
㤠24a
(1)
Předkolo netvoří součást privatizační vlny. Nelze jej zahájit, dokud nebude zveřejněn seznam investičních a podílových fondů, kterým je možné předávat investiční body pro objednání akcií za kupóny. Předkolo nelze ukončit před zveřejněním seznamu podle § 24c odst. 2.
(2)
Do seznamu podle § 24 odst. 3 písm. c) zapíše ministerstvo financí investiční fond, který předloží doklad, že je zapsán v obchodním rejstříku. Podílový fond předloží kromě dokladu o zápisu investiční společnosti, jíž je zřízen, v obchodním rejstříku, též doklad o identifikačním číslu, které mu na žádost přidělí statistický orgán.10b)
(3)
Registrační místo a lhůtu k zaregistrování investičnímu a podílovému fondu určí ministerstvo financí.
§ 24b
Ministerstvo financí vede centrální evidenci kupónů, provádí na požádání změnu registračního místa, určuje pracoviště pro objednání akcií (dále jen „podatelna“), vede centrální evidenci objednávek akcií a určuje dobu, po kterou zůstává u podatelny příslušný díl kupónového listu, na němž je provedeno objednání akcií.
§ 24c
(1)
Nejpozději při zahájení období vymezeného pro zaregistrování kupónových knížek ministerstvo vypracuje a zveřejní pro každou privatizační vlnu předběžný seznam podniků a majetkových účastí států určených k privatizaci s použitím investičních kupónů.
(2)
Ministerstvo financí zveřejní základní informace o akciových společnostech, jejichž akcie budou v příslušné privatizační vlně nabízeny za investiční kupóny (dále jen „seznam akcií“). Seznam akcií vychází ze seznamu podle odstavce 1 a ministerstvo financí jej může před jeho zveřejněním přiměřeně upravit na základě zjištění skutečného počtu zaregistrovaných kupónových knížek nebo z jiných vážných důvodů. Seznam akcií ministerstvo financí zveřejní před zahájením příslušné privatizační vlny. Aktualizaci seznamu akcií z hlediska nabídky zveřejní ministerstvo financí po ukončení každého kola příslušné privatizační vlny.
(3)
Zveřejňované informace mají orientační charakter a nelze je považovat za návrh smlouvy podle právních předpisů.
10b)
§ 3 odst. 1 zákona ČNR č. 278/1992 Sb., o státní statistice.“.
35.
§ 25 zní:
㤠25
(1)
Privatizační vlna je časové období, jehož začátek a konec určí ministerstvo financí po dohodě s ministerstvem a během něhož mohou majitelé investičních kupónů uplatnit svůj nárok na akcie určené k prodeji za kupóny.
(2)
Privatizační vlna se člení na privatizační kola.
(3)
Počátek a konec privatizačních kol, nabídku akcií, kursy akcií, jejich zveřejnění, začátek a konec objednávkového období privatizačního kola určí ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem.“.
36.
§ 26 zní:
㤠26
(1)
Ministerstvo financí rozhoduje v případě pochybnosti,
a)
zda je provedená registrace platná a která z více registrací ve prospěch jednoho majitele kupónu je první,
b)
zda je objednání akcií nebo předání investičních bodů investičnímu nebo podílovému fondu provedeno způsobem stanoveným tímto zákonem nebo zvláštním předpisem.
(2)
Ministerstvo financí je oprávněno uvést do souladu obsah objednávek akcií s nárokem majitele investičního kupónu, pokud byl objednávkami překročen nárok majitele investičního kupónu podle § 24 odst. 2. Přitom ministerstvo financí vždy dá přednost dříve podané objednávce před objednávkou akcií podanou později. Při časově shodných objednávkách akcií rozhodne ministerstvo financí o platnosti konkrétní objednávky.“.
37.
Za § 26 se vkládají nové § 26a, 26b a 26c, které včetně poznámky pod čarou č. 10c) znějí:
㤠26a
(1)
Investiční fondy za investiční body převzaté od majitele investičního kupónu nakoupí akcie s tím, že tyto akcie spolu s ostatními takto nakoupenými akciemi budou použity ke zvýšení základního jmění investičního fondu. Investiční fond vydá majitelům kupónů, kteří mu předali investiční body, své akcie v celkové hodnotě odpovídající takto zvýšenému základnímu jmění. Každý z těchto majitelů má nárok na akcie investičního fondu ve jmenovité hodnotě, která odpovídá poměru počtu jím předaných investičních bodů k celkovému počtu investičních bodů předaných tomuto fondu. Způsob ocenění akcií nakoupených za investiční body určí ministerstvo financí zvláštním předpisem.
(2)
Předáním a převzetím investičních bodů vzniká mezi majitelem kupónu a investičním fondem smluvní vztah, jehož obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti uvedené v odstavci 1.
(3)
Podílové fondy za investiční body převzaté od majitelů investičních kupónů nakoupí akcie, které jsou společným majetkem majitelů kupónů. Způsob ocenění akcií nakoupených za investiční body určí ministerstvo financí zvláštním předpisem. Podílový fond vydá majitelům kupónů, kteří mu předali investiční body, podílové listy v celkové jmenovité hodnotě odpovídající hodnotě společného majetku. Každý z těchto majitelů má nárok na podílové listy ve jmenovité hodnotě, která odpovídá poměru počtu jím předaných investičních bodů k celkovému počtu investičních bodů předaných tomuto fondu. Ustanovení odstavce 2 se použije přiměřeně.
(4)
Smlouvou o převodu cenného papíru10c) je předání investičních bodů investičnímu nebo podílovému fondu způsobem stanoveným zvláštním předpisem.
§ 26b
(1)
Ministerstvo financí stanoví na základě výsledků centrálního hodnocení objednávek, které z objednávek podaných v rámci jednoho privatizačního kola uspokojit lze a které uspokojit nelze.
(2)
Uspokojeny budou všechny objednávky akcií, jestliže v příslušném privatizačním kole souhrnná poptávka po těchto akciích nepřevýšila jejich souhrnnou nabídku.
(3)
Neuspokojeny budou v příslušném privatizačním kole objednávky akcií, jestliže souhrnná poptávka po těchto akciích převýšila jejich souhrnnou nabídku o více než 25 %.
(4)
Pokud v příslušném privatizačním kole souhrnná poptávka po akciích převýšila jejich souhrnnou nabídku, avšak ne více než o 25 %, ministerstvo financí může stanovit, že objednávky uplatněné investičními a podílovými fondy budou uspokojeny částečně, a to poměrně k rozsahu objednávek uplatněných jednotlivými investičními a podílovými fondy. Investiční body odpovídající tomuto snížení může investiční nebo podílový fond použít v dalších privatizačních kolech.
(5)
Pokud nelze objednávky akcií uspokojit podle odstavců 2 a 4, ministerstvo financí stanoví, že žádná z takových objednávek nebude uspokojena, a tyto akcie, nejde-li o poslední privatizační kolo, nabídne znovu v následujícím privatizačním kole.
(6)
Investiční body z objednávek neuspokojených v příslušném privatizačním kole se považují za nepoužité, nejde-li o poslední privatizační kolo.
§ 26c
(1)
V poslední fázi každého privatizačního kola ministerstvo financí zajistí, aby registrační místo mělo úplné informace o počtu akcií, které v tomto privatizačním kole objednali majitelé investičních kupónů zaregistrovaní u tohoto registračního místa.
(2)
V poslední fázi každého privatizačního kola ministerstvo financí zveřejní, v případě kterých akcií mohly být objednávky v rámci tohoto kola uspokojeny a v případě kterých akcií uspokojeny být nemohly.
(3)
V závislosti na vývoji nabídky a poptávky po akciích jednotlivých akciových společností nebo na základě jiných závažných skutečností může ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem rozhodnout o ukončení prodeje nebo o snížení nabídky těchto akcií v rámci příslušného privatizačního kola. Toto rozhodnutí ministerstvo financí zveřejní.
(4)
Ministerstvo financí do jednoho měsíce od ukončení privatizační vlny písemně oznámí každému majiteli investičního kupónu, které jeho objednávky podané v průběhu celé privatizační vlny byly uspokojeny. Zároveň v této zprávě oznámí, v jaké lhůtě a jakým způsobem jim budou akcie předány.
(5)
Investiční fond je povinen do jednoho měsíce od předání akcií podle odstavce 4 písemně oznámit majitelům investičních kupónů, kteří jej v předkole pověřili objednáním akcií, počet a jmenovitou hodnotu svých akcií, na které mají majitelé kupónů nárok. Zároveň jim oznámí, v jaké lhůtě a jakým způsobem jim budou akcie vydány.
(6)
Ustanovení odstavce 5 platí přiměřeně pro podílové fondy.
(7)
Ministerstvo financí je oprávněno přiměřeně postupovat podle odstavce 4, byl-li v průběhu privatizační vlny ukončen prodej akcií jednotlivé akciové společnosti.
10c)
§ 13 a 19 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.“.
38.
§ 41 a 42 se vypouštějí.
39.
V § 43 se slovo „federálních“ vypouští a slova „Státní banky československé“ se nahrazují slovy „České národní banky“.
40.
§ 44 včetně poznámky pod čarou č. 11) zní:
㤠44
Ocenění majetku podniku, obsažené v privatizačním projektu vybraném rozhodnutím o privatizaci k realizaci, nahrazuje ocenění nepeněžního vkladu do základního jmění akciové společnosti doložené odborným odhadem a vyžadované podle zvláštních předpisů.11)
11)
§ 163 odst. 1 písm. e) obchodního zákoníku.“.
41.
§ 45 včetně poznámek pod čarou č. 12) až 15) zní:
㤠45
(1)
Podniky nemohou uzavírat smlouvy o převodu vlastnictví majetku sloužícího k provozování jejich podnikatelské nebo jiné hospodářské činnosti, popř. sloužícího ke kulturním a sociálním potřebám, k němuž mají právo hospodaření, nakládat se svými majetkovými účastmi na podnikání právnických osob, ani tyto zakládat či majetek do podnikání těchto osob nově vkládat. To neplatí při poskytování náhrad podle zvláštních předpisů.12)
(2)
Výjimky z ustanovení první věty odstavce 1 může v odůvodněných případech povolit vláda.
(3)
Podniky mohou uzavírat nájemní smlouvy a jiné smlouvy o užívání majetku uvedeného v § 1 jinými osobami jen na dobu do dne zrušení podniku bez likvidace nebo vynětí části majetku podniku podle § 11 odst. 1. Pokud by uvedené smlouvy byly uzavřeny na dobu delší, zaniká právo užívat majetek dnem zrušení podniku bez likvidace nebo dnem vynětí části majetku podniku; to neplatí, jde-li o smlouvy o nájmu nebytového prostoru, na jejichž uzavření vzniklo právo podle zvláštního předpisu,13) a o smlouvy o nájmu bytů. K tomuto dni zaniká i právo užívat majetek vzniklé ze smluv uzavřených před 28. únorem 1992.
(4)
Podniky nemohou jako pronajimatelé uzavírat smlouvy o koupi najaté věci podle zvláštních předpisů.14) Práva z uvedených smluv uzavřených před dnem účinnosti tohoto zákona zanikají dnem zrušení podniku bez likvidace či vynětí části majetku podniku. Ustanovení § 496 obchodního zákoníku nelze u těchto smluv použít.
(5)
S majetkovými účastmi státu na podnikání právnických osob lze nakládat pouze podle rozhodnutí o schválení privatizačního projektu účastí.
(6)
Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na právnické osoby uvedené v § 1 odst. 2. Na rozpočtové a příspěvkové organizace se ustanovení odstavců 1 a 2 vztahují, jen pokud jde o úplatné převody majetku s výjimkou pozemků. Rozpočtové a příspěvkové organizace postupují při bezúplatných převodech majetku a při úplatných převodech pozemků podle zvláštních předpisů.15)
(7)
K majetku a majetkovým účastem na podnikání jiných právnických osob převáděným podle tohoto zákona nelze uplatnit sjednané právo přednostní koupě.
12)
§ 16 a 20 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 195/1993 Sb.).
13)
§ 15 zákona č. 427/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
14)
§ 489 až 496 obchodního zákoníku.
15)
§ 14 odst. 4 a 8 a § 35 vyhlášky federálního ministerstva financí č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, ve znění zákona č. 103/1990 Sb.“.
42.
§ 46 včetně poznámky pod čarou č. 16) zní:
㤠46
(1)
Právní poměry Fondu, jeho činnost a způsoby užití jeho majetku upravuje zvláštní zákon.16)
(2)
Vláda stanoví svým nařízením obsah kupónové knížky, nabývací cenu kupónové knížky a investičního kupónu, podrobnosti registrace kupónové knížky a náhradní registrace, jednotlivé fáze privatizačního kola, postup při objednávání akcií, jmenovitou hodnotu akcií nabízených za investiční kupóny, postup při spotřebování, ztrátě, odcizení, poškození či zničení kupónových listů, způsob zveřejňování informací a podmínky použití tiskopisů z předcházející vlny kupónové privatizace.
16)
Zákon ČNR č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů.“.
43.
V § 47 odst. 1 se slova „privatizační projekt“ nahrazují slovy „rozhodnutí o privatizaci“, slova „ke schválení privatizačního projektu“ se nahrazují slovy „k rozhodování o privatizaci“ a slova „schválení privatizačního projektu“ se nahrazují slovy „vydání rozhodnutí o privatizaci“.
44.
V § 47 odst. 2 se slova „příslušný fond národního majetku“ nahrazují slovem „Fond“, text za slovem „vypořádat“ se vypouští a nahrazuje se slovy „nejpozději do jednoho roku od vydání rozhodnutí o privatizaci“. Za poslední větu se doplňuje tato věta: „Po dobu soudního řízení týkajícího se nároku podle odstavce 1 tato lhůta neběží.“.
45.
V § 47 odst. 3 se slovo „vypořádáním“ nahrazuje slovem „oceněním“ a slova „ve schváleném privatizačním projektu“ se nahrazují slovy „v rozhodnutí o privatizaci, nebo byl-li její nárok zamítnut“.
46.
V § 47 odst. 4 se slova „příslušný privatizační projekt nebyl schválen“ nahrazují slovy „příslušné rozhodnutí o privatizaci majetku uvedeného v odstavci 1 nebylo vydáno“.
47.
§ 47 se doplňuje odstavcem 5, který zní:
„(5)
Obdobně jako v odstavcích 1, 2, 3 a 4 budou restituční nároky podle odstavce 1 vypořádány i v privatizačních projektech účasti za použití § 10a odst. 6.“.
48.
V § 47b odst. 2 se slova „postup při veřejných dražbách“ nahrazují slovy „veřejné dražby“.
Čl. II
Zákon České národní rady č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 285/1991 Sb., zákona České národní rady č. 438/1991 Sb., zákona České národní rady č. 569/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 282/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 odst. 4 zní:
„(4)
Rozhodnutí o privatizaci podniku nebo jeho části a rozhodnutí o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání jiných právnických osob (dále jen „rozhodnutí o privatizaci“) vydává na základě návrhu privatizačního projektu podniku podle odstavce 1 nebo návrhu privatizačního projektu majetkové účasti státu podle odstavec 2 ministerstvo.“.
2.
V § 2 odst. 6 v první větě se čárka za slovem „projekt“ nahrazuje spojkou „nebo“ a připojují se slova „neposkytne osobě zpracovávající privatizační projekt údaje potřebné ke zpracování privatizačního projektu nebo této osobě poskytne údaje chybné nebo nesplní další povinnosti stanovené zvláštním předpisem,2a)“.
Odstavec 5 se vypouští. Dosavadní odstavce 6, 7, 8, 9 a 10 se označují jako odstavce 5, 6, 7, 8 a 9.
3.
Poznámka pod čarou č. 2a) zní:
„2a)
§ 7 odst. 5 zákona č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
4.
§ 3 odst. 2 a 3 znějí:
„(2)
Vláda si může vyhradit vydání rozhodnutí o privatizaci.
(3)
O privatizaci přímým prodejem mimo veřejnou soutěž nebo veřejnou dražbou rozhoduje vláda na návrh ministerstva.“.
5.
V § 4 odst. 2 se slovo „podnikového“ nahrazuje slovem „obchodního“.
6.
V § 5 odst. 1 se slova „privatizačního projektu“ nahrazují slovy „rozhodnutí o privatizaci“. V odstavci 5 se slova „ke dni určenému v privatizačním projektu“ nahrazují slovy „podle rozhodnutí o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání jiných právnických osob“.
7.
V § 7 ve druhé a třetí větě se slova „Česká národní rada“ nahrazují slovy „Poslanecká sněmovna Parlamentu“.
8.
V § 8 odst. 3 se spojka „a“ nahrazuje spojkou „nebo“.
9.
§ 9 odst. 1 písm. c) zní:
„c)
schvalovat řád odměňování členů výkonného výboru a odborných pracovníků Fondu,“.
V § 9 odst. 1 písm. g) se tečka na konci vypouští a připojují se tato slova: „a předkládat ji k projednání vládě.“.
10.
V § 9 odst. 2 se slova „České národní radě“ nahrazují slovy „Poslanecké sněmovně Parlamentu“.
11.
§ 10 odst. 1 zní:
„(1)
Statutárním orgánem Fondu je výkonný výbor Fondu (dále jen „výbor“), který též řídí jeho činnost.“.
V odstavci 2 se vypouští první věta. V odstavci 3 se slovo „podnikového“ nahrazuje slovem „obchodního“.
12.
V § 12 odst. 1 se slova „Českou národní radu“ nahrazují slovy „Poslaneckou sněmovnu Parlamentu“.
13.
V § 13 odst. 1 v první větě se slova „Českou národní radou“ nahrazují slovy „Poslaneckou sněmovnou Parlamentu“. Ve druhé větě se slova „Česká národní rada“ nahrazují slovy „Poslanecká sněmovna Parlamentu“.
14.
V § 16 v první větě se za slovem „Fondu“ čárka nahrazuje tečkou a zbytek věty se vypouští. Za první větu se skládají tyto věty: „Členové výboru mohou být členy jen těch obchodních společností, v nichž zastupují Fond a do nichž jsou delegováni prezidiem. Členové prezidia a rady mohou být členy jen těch orgánů obchodních společností, do nichž jsou delegováni zakladatelem, pokud je jím orgán státní správy. Členům prezidia a rady přísluší za jejich funkci odměna a náhrada věcných výdajů.“.
15.
§ 18 odst. 2 včetně poznámky pod čarou č. 4a) zní:
„(2)
Majetek Fondu netvoří součást státního rozpočtu České republiky a lze jej použít pouze k těmto účelům:
a)
v souladu s rozhodnutím o privatizaci
1.
k vyrovnání nároků oprávněných osob podle zvláštních předpisů4) a k převodu na Restituční investiční fond,
2.
k vložení do akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným a k nakládání s účastmi na těchto společnostech,
3.
k prodeji majetku podniku nebo jeho části nebo k prodeji majetkové účasti na podnikání jiné právnické osoby,
4.
k převodu na obce nebo na dobrovolné svazky obcí,4a)
5.
k převodu pro účely nemocenského, důchodového a zdravotního pojištění a pojištění v zaměstnanosti,
6.
k převodu na Nadační investiční fond pro účely podpory nadací určených Poslaneckou sněmovnou Parlamentu na návrh vlády,
7.
k převodu na Pozemkový fond České republiky, jde-li o majetek sloužící zemědělské výrobě,
b)
v souladu s rozhodnutím vlády
1.
k plnění závazků podniků určených k privatizaci, zejména závazků z úvěrů zajištěných zástavním právem,
2.
k posílení zdrojů bank a dalších právnických osob v souvislosti s jejich činností v procesu konkurzního a vyrovnávacího řízení,
3.
k financování výdajů na činnost státních podniků, jejichž část byla zprivatizována a které je nezbytně nutné zachovat, např. z důvodů nedořešených nároků oprávněných osob podle zvláštních předpisů,4)
4.
k úhradě nákladů spojených s odstraňováním škod na životním prostředí způsobených dosavadní činností podniku,
5.
k poskytování zajištění úvěrů podnikům, u nichž činí majetková účast Fondu alespoň 50%,
6.
k vyrovnání rozpočtu Pozemkového fondu České republiky,
7.
k financování rozvoje železniční dopravní cesty, jde-li o majetek Fondu získaný privatizací majetku Českých drah,
c)
v rozsahu určeném statutem Fondu k úhradě nákladů spojených s projednáváním a realizací privatizačních projektů,
d)
k nákupu majetku a majetkových účastí, ke kterým má Fond předkupní právo,
e)
k úhradě nákladů restitučních a privatizačních soudních sporů, které je povinno hradit ministerstvo nebo Fond, případně i k úhradě souvisejících škod způsobených ministerstvem či Fondem.
4a)
§ 17 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení).
§ 20f občanského zákoníku.“.
16.
V § 19 se slova „Českou národní radou“ nahrazují slovy „Poslaneckou sněmovnou Parlamentu“.
17.
V § 20 odst. 2 se slova „a podle časového plánu uvedeného ve schváleném privatizačním projektu“ nahrazují slovy „uvedeným v příslušném rozhodnutí o privatizaci“.
V odstavci 4 a v § 2 odst. 3 se odkaz a poznámka pod čarou č. 6) označují jako 6a).
Odstavce 5 a 6 se vypouštějí.
18.
Za § 20 se vkládají nové § 20a a 20b, které včetně poznámek pod čarou č. 4b) a 4c) znějí:
㤠20a
(1)
S majetkem Fondu a jeho majetkovými účastmi na podnikání jiných právnických osob, které nebylo možno z důvodů nezapříčiněných Fondem privatizovat podle rozhodnutí o privatizaci, naloží Fond způsobem, s kterým ministerstvo vyjádří předchozí písemný souhlas.
(2)
Obdobně jako v odstavci 1 se postupuje u majetku Fondu a jeho majetkových účastí na podnikání jiných právnických osob, které na Fond přešly odstoupením od smlouvy v důsledku porušení smluvních povinností nabyvatele privatizovaného majetku.
(3)
V případech, kdy bude postupováno podle odstavce 1, zajistí ministerstvo před vyjádřením písemného souhlasu zrušení původního rozhodnutí o privatizaci nebo jeho části.
§ 20b
Rozhodnutí Fondu spojená s výkonem práv akcionáře4b) činí Fond na základě předchozího souhlasu ministerstva, jedná-li se o rozhodnutí o
a)
změně struktury majetku akciové společnosti, pokud účetní hodnota majetku dotčeného změnou přesáhne 20% základního jmění akciové společnosti,
b)
zvýšení základního jmění upsáním nových akcií,4c)
c)
pronájem majetku akciové společnosti, pokud účetní hodnota pronajímaného majetku přesahuje 20% základního jmění akciové společnosti.
4b)
§ 187 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
4c)
§ 203 až 206 obchodního zákoníku.“.
19.
V § 22 se slova „ústřednímu orgánu státní správy na úseku kontroly“ nahrazují slovy „vládě, ministerstvu a dalším orgánům, pokud to stanoví zvláštní předpis“.
20.
V § 24 se slova „Česká národní rada“ nahrazují slovy „Poslanecká sněmovna Parlamentu“.
Čl. IV
1.
Právní vztahy vzniklé před účinností tohoto zákona podle části čtvrté zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, a nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 383/1991 Sb., o vydávání a použití investičních kupónů, se řídí dosavadními předpisy.
3.
Osoba, která nabyla podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, skladové prostory, v nichž jsou uloženy státní hmotné rezervy, může smlouvu o skladování těchto rezerv vypovědět nejdříve po deseti letech od účinnosti tohoto zákona. Tato povinnost přechází na všechny další vlastníky v uvedené době.
Čl. V
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje vyhlásit úplné znění zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, a zákona České národní rady č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, jak vyplývá ze zákonů je měnících a doplňujících.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 213/1993 Sb. | Zákon č. 213/1993 Sb.
Zákon, kterým se doplňuje zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění zákona č. 27/1984 Sb.
Vyhlášeno 13. 8. 1993, datum účinnosti 13. 8. 1993, částka 53/1993
* Čl. I - Zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění zákona č. 27/1984 Sb., se doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 13. 8. 1993
213
ZÁKON
ze dne 9. července 1993,
kterým se doplňuje zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění zákona č. 27/1984 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění zákona č. 27/1984 Sb., se doplňuje takto:
1.
V § 6 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se nové odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2)
Správce dálnic vymezí na základě rozhodnutí vlády úseky dálnic, které lze užívat pouze za cenu sjednanou podle cenových předpisů.1) Vymezené úseky dálnic, s výjimkou úseků uvedených do provozu do 1. ledna 1993, je správce dálnic povinen předem zveřejnit v Obchodním věstníku.
(3)
Placení ceny za užívání vymezených úseků dálnic nepodléhají motorová a přípojná vozidla
a)
požární ochrany,
b)
Policie České republiky,
c)
Vojenské policie,
d)
zdravotnické a důlní záchranné služby,
e)
zdravotnické služby při přepravě nemocných a raněných,
f)
technické vyprošťovací služby,
g)
vozidla zabezpečující zpravidla nouzové zásobování vodou používané vlastníky, kteří zabezpečují hromadné zásobování obyvatelstva pitnou vodou.“.
2.
V § 20 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na zařízení umístěná na dálnicích k účelu placení ceny za užívání vymezeného úseku dálnice.“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 215/1993 Sb. | Zákon č. 215/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 366/1992 Sb., o opatřeních ve vztahu ke Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora)
Vyhlášeno 13. 8. 1993, datum účinnosti 13. 8. 1993, částka 53/1993
* Čl. I - Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 366/1992 Sb., o opatřeních ve vztahu ke Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora), se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Kde zákonné opatření mluví o československých osobách fyzických a právnických, rozumí se tím tuzemské osoby, to znamená fyzické osoby, které mají bydliště na území České republiky, a právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky.
* Čl. III
Aktuální znění od 13. 8. 1993
215
ZÁKON
ze dne 10. července 1993,
kterým se mění a doplňuje zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 366/1992 Sb., o opatřeních ve vztahu ke Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora)
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 366/1992 Sb., o opatřeních ve vztahu ke Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora), se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 1 se slova „československou vlajkou a letadel imatrikulovaných v České a Slovenské Federativní Republice“ nahrazují slovy „vlajkou České republiky a letadel imatrikulovaných v České republice“.
2.
V § 2 odst. 2 se za slovo „účely“ vkládá čárka a slova „a potraviny“ se nahrazují slovy „potraviny a jiné nezbytné humanitární potřeby“.
3.
V § 2 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Jde-li o prodej nebo dodávky zbraní a vojenského materiálu, platí zákaz uvedený v odstavcích 1 a 3 pro všechny státy na území bývalé Socialistické federativní republiky Jugoslávie.“.
4.
Za § 2 se vkládá nový § 2a, který zní:
㤠2a
Dovoz, vývoz a průvoz zboží a výrobků v oblastech v Chorvatské republice chráněných silami Organizace spojených národů a v oblastech Republiky Bosna a Hercegovina kontrolovaných bosenskými Srby, s výjimkou základních humanitárních dodávek včetně zdravotnických potřeb a potravin distribuovaných mezinárodními humanitárními organizacemi, je dovolen jen se souhlasem vlády Chorvatské republiky nebo vlády Republiky Bosna a Hercegovina.“.
5.
V § 3 odst. 1 se za slova „ve Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora)“ vkládají slova„ ,jakož i fyzické či právnické osobě, která je těmito subjekty řízena nebo přímo či nepřímo kontrolována, bez ohledu na sídlo či pobyt“.
6.
V § 3 odst. 2 se slova „ve Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora)“ nahrazují slovy „uvedenými v odstavci 1“.
7.
Za § 4 se vkládají nové § 4a, 4b, 4c a 4d, které znějí:
㤠4a
Zakazuje se poskytování služeb, finančních i jiných, tuzemskými osobami fyzickým i právnickým osobám za účelem jakéhokoli podnikání ve Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora). Tento zákaz se nevztahuje na telekomunikace, poštovní služby a právní pomoc, jakož i služby nezbytné pro humanitární nebo jiné výjimečné účely, pokud k jejich poskytnutí bylo uděleno povolení podle § 7.
§ 4b
Zakazuje se vstup obchodních lodí plujících pod vlajkou České republiky do teritoriálních vod Svazové republiky Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora) s výjimkou případů nouze nebo na základě povolení uděleného podle § 7.
§ 4c
Zakazuje se fyzickým a právnickým osobám pořádajícím na území České republiky sportovní utkání umožnit účast na nich osobám nebo skupinám reprezentujícím Svazovou republiku Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora).
§ 4d
Zakazuje se jakákoli činnost tuzemských osob, jakož i jakákoli činnost jiných osob na území České republiky směřující k vědecké a technické spolupráci, jakož i kulturní výměně a návštěvám, v nichž jsou zúčastněny osoby nebo skupiny oficiálně podporované Svazovou republikou Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora) nebo tuto republiku reprezentující.“.
8.
§ 6 zní:
㤠6
Průvoz zboží a produktů přes území Svazové republiky Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora) po Dunaji mohou tuzemské osoby uskutečnit pouze na základě povolení uděleného podle § 7; povolení k průvozu podle § 7 jinými cestami lze udělit jen ve výjimečných případech.“.
9.
§ 7 zní:
㤠7
(1)
Činnosti uvedené v § 2 odst. 2, § 4a, 4b a 6 lze uskutečnit jen na základě povolení, které v jednotlivých odůvodněných případech udělí příslušný ústřední orgán státní správy. Při udělování povolení tento orgán postupuje v souladu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Organizaci spojených národů.
(2)
Na vydání povolení podle odstavce 1 se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
(3)
Žádost o povolení podle odstavce 1 se podává u
a)
ministerstva průmyslu a obchodu, jde-li o povolení k vývozu podle § 2 odst. 2,
b)
ministerstva dopravy, jde-li o povolení ke vstupu do teritoriálních vod podle § 4b nebo k průvozu podle § 6,
c)
ministerstva zahraničních věcí, jde-li o povolení k poskytování služeb podle § 4a; u tohoto ministerstva se podává rovněž žádost o souhlas podle § 2a.
Jde-li o vývoz zboží a výrobků z České republiky, pohraniční celní úřad doklad o povolení při výstupu odebere.“.
10.
V § 8 se vypouštějí slova „a Slovenské Federativní“.
Čl. II
Kde zákonné opatření mluví o československých osobách fyzických a právnických, rozumí se tím tuzemské osoby, to znamená fyzické osoby, které mají bydliště na území České republiky, a právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 216/1993 Sb. | Zákon č. 216/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách
Vyhlášeno 13. 8. 1993, datum účinnosti 20. 9. 1993, částka 53/1993
* Čl. I - Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Učitelům a vědeckým pracovníkům vysokých škol, kteří ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona mají sjednaný pracovní poměr na dobu neurčitou, se mění v pracovní poměr na dobu určitou do 30. září 1994.
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 7. 1998 (111/1998 Sb.)
216
ZÁKON
ze dne 10. července 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 10 odst. 1 písm. c) věta za středníkem zní:
„návrh na jmenování a odvolání rektora předkládá akademický senát vysoké školy prezidentu republiky,“.
2.
V nadpisu pod § 13 se za slovo „proděkan“ doplňují slova „a vedoucí pedagogických a vědeckých pracovišť“.
3.
V § 13 odst. 1 se na konci připojují slova „školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (dále jen „ministr“)“.
4.
§ 13 se doplňuje odstavcem 8, který zní:
„(8)
Vedoucí pedagogického nebo vědeckého pracoviště řídí jeho činnost a odpovídá za ně děkanovi; pokud je pedagogické nebo vědecké pracoviště zřízeno přímo na vysoké škole nebo plní úkoly pro více vysokých škol, odpovídá rektorovi vysoké školy, ve které je organizačně začleněno.“.
6.
§ 15 odst. 2 zní:
„(2)
Ministr na návrh vysokých škol předkládá návrhy na jmenování profesorů prezidentovi republiky.“.
7.
Za § 15 se vkládá nový § 15a, který včetně nadpisu zní:
㤠15a
Jmenování profesorů a rektorů vysokých škol
Prezident republiky na základě návrhu předloženého ministrem jmenuje profesory a na základě návrhů předložených akademickými senáty vysokých škol jmenuje a odvolává rektory vysokých škol.“.
Čl. II
Učitelům a vědeckým pracovníkům vysokých škol, kteří ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona mají sjednaný pracovní poměr na dobu neurčitou, se mění v pracovní poměr na dobu určitou do 30. září 1994.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 20. září 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 217/1993 Sb. | Zákon č. 217/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
Vyhlášeno 13. 8. 1993, datum účinnosti 13. 8. 1993, částka 53/1993
* Čl. I - Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 13. 8. 1993
217
ZÁKON
ze dne 10. července 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 18 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
Výkup vratných obalů nemůže výrobce nebo dodavatel zboží vázat na nákup zboží. Množství vykupovaných vratných obalů nesmí být výrobcem ani dodavatelem omezeno.“.
2.
V § 20 se vypouští odstavec 2. Současně se zrušuje označení odstavce 1.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Vyhláška Ministerstva hospodářství č. 232/1993 Sb. | Vyhláška Ministerstva hospodářství č. 232/1993 Sb.
Vyhláška ministerstva hospodářství, kterou se mění a doplňuje vyhláška Federálního úřadu pro normalizaci a měření č. 585/1992 Sb., kterou se provádí zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 3. 9. 1993, datum účinnosti 3. 9. 1993, částka 56/1993
* Čl. I - Vyhláška Federálního úřadu pro normalizaci a měření č. 585/1992 Sb., kterou se provádí zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Dosavadní příloha vyhlášky Federálního úřadu pro normalizaci a měření č. 585/1992 Sb. se nahrazuje novou přílohou, která zní:
* Čl. III
Aktuální znění od 3. 9. 1993
232
VYHLÁŠKA
ministerstva hospodářství
ze dne 17. srpna 1993,
kterou se mění a doplňuje vyhláška Federálního úřadu pro normalizaci a měření č. 585/1992 Sb., kterou se provádí zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů
Ministerstvo hospodářství podle § 35 odst. 1 zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, stanoví:
Čl. I
Vyhláška Federálního úřadu pro normalizaci a měření č. 585/1992 Sb., kterou se provádí zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:
1.
Za § 9 se vkládá nový § 9a, který včetně nadpisu zní:
㤠9a
Přechodné ustanovení
Dosavadní schvalovací značku obecnou, schvalovací značku odolnosti v určitém prostředí se ztíženými klimatickými nebo jinými podmínkami, státní značku jakosti nebo značku prvního stupně jakosti lze používat i nadále, pokud příslušné rozhodnutí státní zkušebny o hodnocení nebo schvalování výrobků nabylo právní moci před dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.“.
2.
Pokud se v této vyhlášce používá název Federální úřad pro normalizaci a měření, rozumí se tím Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
Čl. II
Dosavadní příloha vyhlášky Federálního úřadu pro normalizaci a měření č. 585/1992 Sb. se nahrazuje novou přílohou, která zní:
„Značky podle § 6 odst. 3
č. 1. Schvalovací značka obecná
3kB
č. 2. Schvalovací značka odolnosti v určitém prostředí se ztíženými klimatickými nebo jinými podmínkami
3kB
č. 3. Státní značka jakosti
4kB
č. 4. Značka prvního stupně jakosti“.
3kB
Čl. III
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministr:
Doc. Ing. Dyba CSc. v. r. |
Vyhláška Ministerstva hospodářství č. 233/1993 Sb. | Vyhláška Ministerstva hospodářství č. 233/1993 Sb.
Vyhláška ministerstva hospodářství, kterou se mění a doplňuje vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření č. 101/1988 Sb., o certifikaci výrobků
Vyhlášeno 3. 9. 1993, datum účinnosti 3. 9. 1993, částka 56/1993
* Čl. I - Vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření č. 101/1988 Sb., o certifikaci výrobků, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Příloha k vyhlášce č. 101/1988 Sb. zní:
* Čl. III
Aktuální znění od 3. 9. 1993
233
VYHLÁŠKA
ministerstva hospodářství
ze dne 17. srpna 1993,
kterou se mění a doplňuje vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření č. 101/1988 Sb., o certifikaci výrobků
Ministerstvo hospodářství podle § 35 odst. 1 zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění zákona č. 54/1987 Sb., stanoví:
Čl. I
Vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření č. 101/1988 Sb., o certifikaci výrobků, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 8 odst. 1 zní:
„(1)
Česká certifikační značka (dále jen „značka“) je uvedena v příloze této vyhlášky. Vedle této značky může být umístěn kód státní zkušebny, která provedla certifikaci.“.
2.
Za § 9 se vkládá nový § 9a, který včetně nadpisu zní:
㤠9a
Přechodné ustanovení
Dosavadní certifikační značku lze používat i nadále, pokud příslušné rozhodnutí státní zkušebny o certifikaci nabylo právní moci před dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.“.
3.
Pokud se v této vyhlášce používá názvu Úřad pro normalizaci a měření, rozumí se tím Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
Čl. II
Příloha k vyhlášce č. 101/1988 Sb. zní:
„Značka podle § 8 odst. 1
3kB
Česká certifikační značka“.
Čl. III
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministr:
Doc. Ing. Dyba CSc. v. r. |
Nařízení vlády č. 239/1993 Sb. | Nařízení vlády č. 239/1993 Sb.
Nařízení vlády, kterým se stanoví způsob vyhlášení a provedení dražby zemědělského majetku
Vyhlášeno 15. 9. 1993, datum účinnosti 15. 9. 1993, částka 58/1993
* § 1 - (1) Předmětem dražby mohou být věci nebo soubory věcí ve vlastnictví dlužníka,1) které
* § 2 - (1) Dražbu vyhlašuje, dobu a místo jejího konání určuje výbor.3)
* § 3 - (1) Rozhodnutí o vyhlášení dražby oznámí výbor písemně dlužníkovi nejpozději 90 dnů přede dnem konání dražby.
* § 4 - (1) Účastníky dražby jsou věřitelé, kteří zajišťují zemědělskou výrobu4) (dále jen „věřitelé“), a dlužník.
* § 5 - (1) Dlužník vypracuje před konáním dražby seznam přihlášených věřitelů, ve kterém u každého věřitele uvede:
* § 6 - (1) Výbor provede kontrolu přihlášek věřitelů podle § 4 odst. 2, seznamu podle § 4 odst. 5 a seznamů podle § 5 odst. 1 a 2.
* § 7 - (1) Dlužník musí nejpozději 20 dnů přede dnem konání dražby odeslat doporučeně všem přihlášeným věřitelům na jejich adresy seznam podle § 4 odst. 5 a seznam podle § 5 odst. 2.
* § 8 - (1) Výbor vypracuje konečný seznam věcí nebo souborů věcí ve vlastnictví dlužníka, které jsou předmětem dražby (dále jen „dražební jednotky“). Dražební jednotky seřadí podle jejich vyvolávacích cen tak, že na prvním místě bude dražební jednotka s nejvyšší
* § 9 - (1) Dražbu může provádět fyzická osoba, která působila jako licitátor při dražbách konaných podle zvláštních předpisů6) (dále jen „licitátor“).
* § 10 - (1) Dražbu provádí licitátor obdobně podle zvláštních předpisů.9)
* § 11 - (1) Vyvolávací cena dražební jednotky se rovná ceně věci nebo souboru věcí, který je předmětem dražby, obsažené v soupisu podle § 3 odst. 2.
* § 12 - (1) Po ukončení dražby příklepem licitátora je vydražitel povinen uhradit cenu dosaženou vydražením nebo její stanovenou část do 30 dnů ode dne konání dražby na dražební účet (§ 15). V případech podle § 14 odst. 1 se cenou dosaženou vydražením rozumí druhá
* § 13 - (1) Po ukončení dražby dlužník sepíše do 10 dnů ode dne jejího konání zápis o způsobu úhrady ceny, za kterou věřitel vydražil dražební jednotku. V zápise uvede:
* § 14 - (1) Vydražitelem se stává ten, kdo učinil při dražbě podle § 10 odst. 1 druhou nejvyšší nabídku, v případě, že
* § 15 - (1) Výbor ustanoví nejpozději 45 dnů přede dnem konání dražby správce zvláštního účtu pro platby věřitelů a dlužníka v důsledku dražeb konaných podle tohoto nařízení (dále jen „dražební účet“), a to zpravidla z notářů působících v příslušném okrese. Správc
* § 16 - (1) Dlužník musí fyzicky předat věřiteli dražební jednotku, kterou věřitel vydražil, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy věřitel v plné výši uhradil cenu dosaženou vydražením. Hradil-li věřitel tuto cenu zcela nebo zčásti v penězích, musí tuto úhradu dlužník
* § 17 - (1) Dlužník vypracuje seznam vypořádaných pohledávek věřitelů. V tomto seznamu u každého věřitele uvede:
* § 18 - (1) Dlužník vypracuje seznam majetku podrženého v důsledku dražby. V tomto seznamu uvede:
* § 19 - (1) Dlužník vypracuje závazné schéma rozdělení svých plateb za dražební jednotky, jichž je vydražitelem, mezi věřitele, kteří se zúčastnili dražby. V tomto schématu uvede:
* § 20 - (1) Zjistí-li výbor při kontrole správnost seznamu vypořádaných pohledávek podle § 17, správnost seznamu podrženého majetku podle § 18 a správnost závazného schématu a rozdělení plateb dlužníka podle § 19, vydá do 75 dnů ode dne konání dražby písemný pokyn
* § 21 - Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 15. 9. 1993
239
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 11. srpna 1993,
kterým se stanoví způsob vyhlášení a provedení dražby zemědělského majetku
Vláda nařizuje podle § 33c odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb., zákona České národní rady č. 39/1993 Sb. a zákona č. 183/1993 Sb. (dále jen „zákon“):
§ 1
(1)
Předmětem dražby mohou být věci nebo soubory věcísoubory věcí ve vlastnictví dlužníka,1) které
a)
dosud nebyly předmětem žádné dražby podle tohoto nařízení,
b)
byly v některé z dřívějších dražeb podle tohoto nařízení již vydraženy, ale vydražitelé nesplnili povinnosti podle § 12.
(2)
Souborem věcíSouborem věcí se rozumí nejmenší samostatně provozovatelné jednotky, např. stavby s nezbytným technickým a technologickým vybavením.
(3)
NemovitostiNemovitosti mohou být předmětem dražby, pokud jsou vyznačeny v katastru nemovitostínemovitostí. To neplatí o stavbách, u kterých přede dnem konání dražby nebylo ukončeno kolaudační řízení.2)
§ 2
(1)
Dražbu vyhlašuje, dobu a místo jejího konání určuje výbor.3)
(2)
Výbor určí datum konání dražby nejméně 90 dnů a nejvíce 120 dnů po dni jejího vyhlášení.
(3)
Dražby se mohou konat v období od 1. října do 30. září nejvýše dvakrát. Druhá dražba věcí nebo souborů věcísouborů věcí ve vlastnictví téhož dlužníka se může konat nejdříve 90 dnů ode dne konání první dražby.
(4)
Dlužník je povinen poskytnout přiměřené prostory pro konání dražby v době a na místě, určenými výborem.
§ 3
(1)
Rozhodnutí o vyhlášení dražby oznámí výbor písemně dlužníkovi nejpozději 90 dnů přede dnem konání dražby.
(2)
Dlužník předá výboru nejpozději 75 dnů přede dnem konání dražby soupis věcí a souborů věcísouborů věcí ve vlastnictví dlužníka.1)
(3)
K soupisu podle odstavce 2 dlužník připojí seznam nemovitostínemovitostí obsažených v soupisu, na kterých vázne zástavní právo. V tomto seznamu dlužník u každé nemovitostinemovitosti uvede výši pohledávky zajištěné váznoucím zástavním právem.
(4)
K soupisu podle odstavce 2 dlužník připojí seznam staveb obsažených v soupisu, které jsou umístěny na pozemcích, jejichž vlastníkem není dlužník. V tomto seznamu dlužník u každé stavby uvede všechny vlastníky pozemků, na kterých je stavba umístěna.
(5)
Výbor je oprávněn provést kontrolu správnosti soupisu podle odstavce 2 a kontrolu správnosti ocenění věcí a souborů věcísouborů věcí v soupisu obsažených. Výbor je současně oprávněn provést kontrolu správnosti seznamu podle odstavců 3 a 4 a kontrolu správnosti údajů v těchto seznamech obsažených.
(6)
Dlužník oznámí věřitelům1) dobu a místo konání dražby doporučenými dopisy odeslanými na adresy věřitelů nejméně 75 dnů přede dnem konání dražby. V dopise dlužník současně uvede, kde a kdy se mohou věřitelé seznámit se soupisem podle odstavce 2 a se seznamy podle odstavců 3 a 4.
(7)
Věřitelům musí být umožněno seznámit se se soupisem podle odstavce 2 a se seznamy podle odstavců 3 a 4 nejméně 60 dnů přede dnem konání dražby.
(8)
Dlužník musí odstranit nedostatky zjištěné výborem při kontrole podle odstavce 6 nejpozději 60 dnů přede dnem konání dražby.
§ 4
(1)
Účastníky dražby jsou věřitelé, kteří zajišťují zemědělskou výrobu4) (dále jen „věřitelé“), a dlužník.
(2)
Věřitel se písemně přihlásí u dlužníka a současně u výboru, a to nejpozději 45 dnů přede dnem konání dražby. V přihlášce současně uvede:
a)
výši pohledávky,5) která má být vypořádána věcmi nebo soubory věcísoubory věcí ve vlastnictví dlužníka (dále jen „dražební pohledávka“),
b)
věci nebo soubory věcísoubory věcí ve vlastnictví dlužníka, které navrhuje zařadit do dražby,
c)
ceny věcí nebo souborů věcísouborů věcí podle písmene b) v souladu se soupisem podle § 3 odst. 2,
d)
je-li věcí podle písmene b) nemovitostnemovitost, na které vázne zástavní právo, výši pohledávky zajištěné váznoucím zástavním právem,
e)
součet cen podle písmene c),
f)
součet pohledávek podle písmene d),
g)
rozdíl mezi součtem podle písmene e) a součtem podle písmene f) (dále jen „dražební návrh“).
(3)
Obsahuje-li dražební pohledávka i pohledávku jiné oprávněné osobyoprávněné osoby, smluvně převedenou na věřitele5) (dále jen „převedená pohledávka“), uvede věřitel v přihlášce do dražby kromě údajů podle odstavce 2:
a)
původního vlastníka převedené pohledávky,
b)
výši převedené pohledávky.
Údaje podle písmen a) a b) je věřitel povinen na výzvu výboru doložit písemnou smlouvou opatřenou ověřenými podpisy smluvních stran.
(4)
Dražební návrh věřitele nemůže být vyšší než jeho dražební pohledávka.
(5)
Dlužník předloží výboru nejpozději 30 dnů přede dnem konání dražby seznam věcí nebo souborů věcísouborů věcí v jeho vlastnictví, které navrhuje zařadit do dražby. V tomto seznamu uvede:
a)
věci nebo soubory věcísoubory věcí, které navrhuje zařadit do dražby,
b)
ceny věcí nebo souborů věcísouborů věcí podle písmene a) v souladu se soupisem podle § 3 odst. 2,
c)
je-li věcí podle písmene a) nemovitostnemovitost, na které vázne zástavní právo, výši pohledávky zajištěné váznoucím zástavním právem,
d)
součet cen podle písmene b),
e)
součet pohledávek podle písmene c),
f)
rozdíl mezi součtem podle písmene d) a součtem podle písmene e) (dále jen „dražební nabídka“).
(6)
Dražební nabídka dlužníka nemůže být vyšší než součet dražebních pohledávek věřitelů.
(7)
Dlužník nemůže navrhnout do dražby ty věci nebo soubory věcísoubory věcí, které již byly navrženy věřiteli.
(8)
Nenavrhne-li dlužník do dražby žádné věci nebo soubory věcísoubory věcí v jeho vlastnictví, jsou předmětem dražby pouze věci nebo soubory věcísoubory věcí ve vlastnictví dlužníka navržené věřiteli.
(9)
Navrhuje-li věřitel, popř. dlužník do dražby stavbu umístěnou na pozemku, který není ve vlastnictví dlužníka, připojí k návrhu písemný souhlas vlastníka pozemku s návrhem na zařazení stavby do dražby.
§ 5
(1)
Dlužník vypracuje před konáním dražby seznam přihlášených věřitelů, ve kterém u každého věřitele uvede:
a)
celkovou výši jeho dražební pohledávky,
b)
obsahuje-li dražební pohledávka i převedenou pohledávku, původního vlastníka a výši převedené pohledávky,
c)
věci nebo soubory věcísoubory věcí navržené věřitelem do dražby spolu s jejich vyvolávacími cenami (§ 11); nemovitostinemovitosti uvede podle údajů katastru nemovitostínemovitostí,
d)
dražební návrh.
(2)
Dlužník vypracuje před konáním dražby seznam věcí nebo souborů věcísouborů věcí navržených do dražby přihlášenými věřiteli. V tomto seznamu uvede:
a)
věci nebo soubory věcísoubory věcí navržené věřiteli do dražby; nemovitostinemovitosti uvede podle údajů katastru nemovitostínemovitostí,
b)
u každé věci nebo souboru věcísouboru věcí podle písmene a) její vyvolávací cenu a počet věřitelů, kteří ji navrhli zařadit do dražby,
c)
je-li věcí podle písmene a) nemovitostnemovitost, na které vázne zástavní právo, výši pohledávky zajištěné váznoucím zástavním právem,
d)
součet vyvolávacích cen věcí nebo souborů věcísouborů věcí podle písmene a).
(3)
Dlužník předá jedno vyhotovení seznamů podle odstavců 1 a 2 nejpozději 30 dnů přede dnem konání dražby výboru.
§ 6
(1)
Výbor provede kontrolu přihlášek věřitelů podle § 4 odst. 2, seznamu podle § 4 odst. 5 a seznamů podle § 5 odst. 1 a 2.
(2)
Zjistí-li výbor, že je rozpor mezi výší dražební, popř. převedené pohledávky, kterou uvádí věřitel, a výší téže pohledávky, kterou uvádí dlužník, vyzve písemně věřitele a dlužníka nejpozději 20 dnů přede dnem konání dražby, aby rozpor odstranili.
(3)
Nebude-li rozpor podle odstavce 2 odstraněn do zahájení dražby, může se věřitel zúčastnit dražby pouze s tou výší dražební, popř. převedené pohledávky, kterou uznává dlužník.
(4)
Zjistí-li výbor, že dražební návrh věřitele převyšuje jeho dražební pohledávku, vyzve písemně věřitele nejpozději 20 dnů přede dnem konání dražby, aby nedostatek odstranil.
(5)
Neodstraní-li věřitel nedostatek podle odstavce 4 nejpozději 10 dnů přede dnem konání dražby, draží se jím navržené věci nebo soubory věcísoubory věcí jen tehdy, navrhl-li je do dražby ještě jiný věřitel.
(6)
Zjistí-li výbor, že dražební nabídka dlužníka převyšuje součet dražebních pohledávek věřitelů, vyzve písemně dlužníka nejpozději 20 dnů přede dnem konání dražby, aby nedostatek odstranil.
(7)
Neodstraní-li dlužník nedostatek podle odstavce 6 nejpozději 10 dnů přede dnem konání dražby, draží se pouze věci nebo soubory věcísoubory věcí navržené do dražby věřiteli.
(8)
Zjistí-li výbor, že je do dražby navržena stavba umístěná na pozemku, jehož vlastníkem není dlužník, a že vlastník pozemku nesouhlasí se zařazením stavby do dražby, nemůže tuto stavbu zařadit do konečného seznamu (§ 8).
§ 7
(1)
Dlužník musí nejpozději 20 dnů přede dnem konání dražby odeslat doporučeně všem přihlášeným věřitelům na jejich adresy seznam podle § 4 odst. 5 a seznam podle § 5 odst. 2.
(2)
K seznamům podle odstavce 1 musí dlužník připojit písemné oznámení, kdy, kde a za jakých podmínek se mohou přihlášení věřitelé seznámit před dražbou s věcmi a soubory věcísoubory věcí navrženými do dražby. Toto oznámení předá dlužník ve lhůtě podle odstavce 1 také výboru.
§ 8
(1)
Výbor vypracuje konečný seznam věcí nebo souborů věcísouborů věcí ve vlastnictví dlužníka, které jsou předmětem dražby (dále jen „dražební jednotky“). Dražební jednotky seřadí podle jejich vyvolávacích cen tak, že na prvním místě bude dražební jednotka s nejvyšší vyvolávací cenou a na posledním místě bude dražební jednotka s nejnižší vyvolávací cenou.
(2)
V seznamu podle odstavce 1 výbor uvede:
a)
pořadové číslo dražební jednotky,
b)
dražební jednotku; je-li dražební jednotkou nemovitostnemovitost, název katastrálního územíkatastrálního území a parcelní číslo podle katastru nemovitostínemovitostí,
c)
navrhl-li dražební jednotku do dražby dlužník nebo věřitelé,
d)
počet věřitelů, kteří navrhli dražební jednotku do dražby,
e)
vyvolávací cenu,
f)
je-li dražební jednotkou nemovitostnemovitost, na které vázne zástavní právo, výši pohledávky váznoucím zástavním právem zajištěné.
(3)
Došlo-li ode dne zpracování soupisu podle § 3 odst. 2 ke změně údajů, podle kterých se určuje vyvolávací cena dražební jednotky, musí to dlužník písemně oznámit výboru nejpozději 10 dnů přede dnem konání dražby. Výbor při zpracování konečného seznamu dražebních jednotek vyvolávací cenu příslušným způsobem upraví.
(4)
Neprokáže-li dlužník na výzvu výboru oprávněnost změny vyvolávací ceny podle odstavce 3 nebo nedodrží-li stanovenou lhůtu pro oznámení změny, vyvolávací cena dražební jednotky se nemění.
(5)
Seznam podle odstavce 1 musí být vyložen v prostorách poskytnutých dlužníkem pro konání dražby nejméně dvě hodiny před zahájením dražby.
§ 9
(1)
Dražbu může provádět fyzická osoba, která působila jako licitátor při dražbách konaných podle zvláštních předpisů6) (dále jen „licitátor“).
(2)
Licitátora zajišťuje výbor. Pro případ, že by dražbu provádějící licitátor nemohl ve své činnosti pokračovat, zajistí výbor náhradního licitátora.
(3)
Výbor oznámí písemně dlužníkovi a správci dražebního účtu (§ 15) nejméně 10 dnů přede dnem konání dražby, kdo bude licitátorem a kdo bude náhradním licitátorem.
(4)
Na řádný průběh dražby dohlíží výbor. Postupuje přitom obdobně podle zvláštních předpisů.7)
(5)
Organizačně, technicky a materiálně zabezpečuje konání dražby dlužník. Postupuje přitom obdobně podle zvláštních předpisů.8)
§ 10
(1)
Dražbu provádí licitátor obdobně podle zvláštních předpisů.9)
(2)
Nepodaří-li se dražební jednotku vydražit způsobem podle odstavce 1, licitátor dražbu ukončí.
(3)
Výbor pořídí o průběhu dražby protokol, který podepíše předseda výboru, statutární orgán dlužníka, správce dražebního účtu, licitátor a vydražitelé.
(4)
Protokol podle odstavce 4 se pořídí ve třech vyhotoveních, z nichž jedno bude uloženo u předsedy výboru, jedno bude uloženo u dlužníka a jedno bude uloženo u správce dražebního účtu.
§ 11
(1)
Vyvolávací cena dražební jednotky se rovná ceně věci nebo souboru věcísouboru věcí, který je předmětem dražby, obsažené v soupisu podle § 3 odst. 2.
(2)
Je-li dražební jednotkou nemovitostnemovitost, na které vázne zástavní právo, je vyvolávací cenou cena obsažená v soupisu podle § 3 odst. 2 snížená o výši pohledávky zajištěné váznoucím zástavním právem.
(3)
Dražební jednotky se draží v pořadí podle výše vyvolávacích cen. Jako první se draží dražební jednotka s nejvyšší vyvolávací cenou, jako poslední se draží dražební jednotka s nejnižší vyvolávací cenou.
§ 12
(1)
Po ukončení dražby příklepem licitátora je vydražitel povinen uhradit cenu dosaženou vydražením nebo její stanovenou část do 30 dnů ode dne konání dražby na dražební účet (§ 15). V případech podle § 14 odst. 1 se cenou dosaženou vydražením rozumí druhá nejvyšší nabídka.
(2)
Dlužník vypočte do 10 dnů ode dne konání dražby celkovou hodnotu všech dražebních jednotek, jejichž vydražiteli jsou věřitelé (dále jen „hodnota věcného vypořádání“). Tato hodnota se stanoví jako součet cen dražebních jednotek. U dražebních jednotek vydražených při dražbě podle § 10 odst. 1 se do hodnoty věcného vypořádání započte vyvolávací cena.
(3)
Dlužník vypočte do 10 dnů ode dne konání dražby celkovou hodnotu všech dražebních jednotek, jejichž vydražitelem je dlužník (dále jen „hodnota podrženého majetku“). Tato hodnota se stanoví jako součet cen dražebních jednotek. U dražebních jednotek vydražených při dražbě podle § 10 odst. 1 se do hodnoty podrženého majetku započte vyvolávací cena.
(4)
Pro stanovení způsobu úhrady cen těch dražebních jednotek, jejichž vydražitelem je dlužník, se použije hodnota podrženého majetku. V případě, že hodnota podrženého majetku je vyšší než hodnota věcného vypořádání, použije se pro stanovení způsobu úhrady cen těchto dražebních jednotek hodnota věcného vypořádání.
(5)
Je-li vydražitelem dlužník, uhradí cenu dosaženou vydražením odpočtem této ceny od hodnoty věcného vypořádání, popř. hodnoty podrženého majetku.
(6)
Převyšuje-li cena dosažená vydražením hodnotu věcného vypořádání, popř. hodnotu podrženého majetku nebo její zůstatek, uhradí dlužník rozdíl v penězích.
(7)
Je-li hodnota věcného vypořádání, popř. hodnota podrženého majetku plně vyčerpána dřívějšími odpočty, uhradí dlužník cenu dosaženou vydražením v plné výši v penězích.
(8)
Je-li vydražitelem věřitel, uhradí cenu dosaženou vydražením odpočtem této ceny ze své dražební pohledávky.
(9)
Převyšuje-li cena dosažená vydražením dražební pohledávku věřitele nebo její zůstatek, uhradí věřitel rozdíl v penězích.
(10)
Je-li dražební pohledávka věřitele plně vyčerpána dřívějšími odpočty, uhradí věřitel cenu dosaženou vydražením v plné výši v penězích.
(11)
Neoznámil-li dlužník výboru do 10 dnů přede dnem konání dražby, že dal do zástavy nemovitostnemovitost obsaženou v soupisu podle § 3 odst. 2, snižuje se cena dosažená vydražením o výši pohledávky zajištěné váznoucím zástavním právem v případě, že tuto nemovitostnemovitost vydražil věřitel.
§ 13
(1)
Po ukončení dražby dlužník sepíše do 10 dnů ode dne jejího konání zápis o způsobu úhrady ceny, za kterou věřitel vydražil dražební jednotku. V zápise uvede:
a)
dražební pohledávku věřitele nebo její zůstatek,
b)
pořadové číslo dražební jednotky,
c)
dražební jednotku; nemovitostnemovitost uvede podle katastru nemovitostínemovitostí,
d)
vyvolávací cenu,
e)
cenu dražební jednotky dosaženou vydražením,
f)
částku, která bude uhrazena věřitelem odpočtem z jeho dražební pohledávky,
g)
částku, která bude uhrazena věřitelem v penězích,
h)
zůstatek dražební pohledávky věřitele.
Zápis podepíše statutární orgán dlužníka, předseda výboru a věřitel, z nichž každý obdrží jedno vyhotovení zápisu.
(2)
Je-li částka podle odstavce 1 písm. f) rovna ceně podle odstavce 1 písm. e), má se za to, že podpisem zápisu splnil věřitel povinnost vydražitele podle § 12 odst. 1.
(3)
Po ukončení dražby dlužník sepíše do 10 dnů ode dne jejího konání zápis o způsobu úhrady ceny, za kterou dlužník vydražil dražební jednotku. V zápise uvede:
a)
hodnotu věcného vypořádání, popř. hodnotu podrženého majetku nebo její zůstatek,
b)
pořadové číslo dražební jednotky,
c)
dražební jednotku; nemovitostnemovitost uvede podle katastru nemovitostínemovitostí,
d)
vyvolávací cenu,
e)
cenu dražební jednotky dosaženou vydražením,
f)
částku, která bude uhrazena dlužníkem odpočtem od hodnoty věcného vypořádání, popř. hodnoty podrženého majetku,
g)
částku, která bude uhrazena dlužníkem v penězích,
h)
zůstatek hodnoty věcného vypořádání, popř. hodnoty podrženého majetku.
Zápis podepíše statutární orgán dlužníka a předseda výboru, z nichž každý obdrží jedno vyhotovení.
(4)
Je-li částka podle odstavce 3 písm. f) rovna ceně podle odstavce 3 písm. e), má se za to, že podpisem zápisu splnil dlužník povinnost vydražitele podle § 12 odst. 1.
§ 14
(1)
Vydražitelem se stává ten, kdo učinil při dražbě podle § 10 odst. 1 druhou nejvyšší nabídku, v případě, že
a)
věřitel neuhradí částku podle § 13 odst. 1 písm. g) ve stanovené výši nebo ve lhůtě podle § 12 odst. 1,
b)
dlužník neuhradí částku podle § 13 odst. 3 písm. g) ve stanovené výši nebo ve lhůtě podle § 12 odst. 1.
(2)
V případě podle odstavce 1 písm. a) se nemění hodnota věcného vypořádání, vypočtená podle § 12 odst. 2.
(3)
V případě podle odstavce 1 písm. b) se nemění hodnota podrženého majetku, vypočtená podle § 12 odst. 3.
(4)
O převodu práv vydražitele se sepíše protokol, který podepíše předseda výboru, statutární orgán dlužníka, ten, kdo práva vydražitele pozbyl, a ten, kdo práva vydražitele nabyl. Každý z nich obdrží jedno vyhotovení protokolu.
§ 15
(1)
Výbor ustanoví nejpozději 45 dnů přede dnem konání dražby správce zvláštního účtu pro platby věřitelů a dlužníka v důsledku dražeb konaných podle tohoto nařízení (dále jen „dražební účet“), a to zpravidla z notářů působících v příslušném okrese. Správcem dražebního účtu nesmí být ani věřitel, ani dlužník, ani fyzická, popř. právnická osoba s majetkovým vkladem či podílem u dlužníka.
(2)
S dražebním účtem, s vklady na dražebním účtu a s výnosy z těchto vkladů může nakládat jen správce dražebního účtu, a to způsobem, který je v souladu s tímto nařízením a ostatními obecně závaznými právními předpisy.
(3)
Správce zřídí dražební účet u peněžního ústavu nejpozději 30 dnů přede dnem konání dražby.
(4)
Správce dražebního účtu sdělí písemně výboru a dlužníkovi nejpozději 10 dnů přede dnem konání dražby údaje potřebné pro poukazování plateb na dražební účet.
(5)
Platby věřitelů musí být na dražebním účtu evidovány odděleně od plateb dlužníka. Platby jednoho dlužníka a jeho věřitelů musí být na dražebním účtu evidovány odděleně od plateb jiného dlužníka a jeho věřitelů.
(6)
Platby uhrazené na dražební účet dlužníkem jsou příjmem věřitelů. Tyto platby mohou být z dražebního účtu vyplaceny věřitelům pouze za podmínek stanovených tímto nařízením.
(7)
Z plateb, které na dražební účet uhradí věřitelé, proplatí správce dražebního účtu na základě písemného souhlasu výboru:
a)
odměnu licitátorovi a náhradnímu licitátorovi,
b)
prokázané nezbytné náklady spojené s konáním dražby.
(8)
Platby, které na dražební účet uhradili věřitelé, jsou po odečtení nákladů podle odstavce 7 příjmem dlužníka. Tyto platby mohou být z dražebního účtu vyplaceny dlužníkovi pouze za podmínek stanovených tímto nařízením.
(9)
Výnosy z vkladů na dražebním účtu po odečtení nákladů správce dražebního účtu, spojených s výkonem správy, jsou příjmem pozemkového fondu.10) Správce dražebního účtu vyplatí pozemkovému fondu výnosy z vkladů na dražebním účtu vždy k 1. říjnu běžného roku. Pozemkový fond může výnosy z vkladů na dražebním účtu použít pouze k poskytnutí náhrad oprávněným osobámoprávněným osobám podle zvláštního předpisu.11)
(10)
Správce dražebního účtu nesmí tento účet zrušit dříve, než budou věřitelům, popř. dlužníkům, popř. pozemkovému fondu vyplaceny z tohoto účtu veškeré platby, které jsou jejich příjmem.
(11)
Správce dražebního účtu je povinen archivovat protokol o dražbě a další doklady, které mu předá výbor, po dobu tří let ode dne, kdy tyto doklady převzal.
§ 16
(1)
Dlužník musí fyzicky předat věřiteli dražební jednotku, kterou věřitel vydražil, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy věřitel v plné výši uhradil cenu dosaženou vydražením. Hradil-li věřitel tuto cenu zcela nebo zčásti v penězích, musí tuto úhradu dlužníkovi prokázat.
(2)
Dlužník je povinen předat věřiteli dražební jednotku podle odstavce 1 ve stavu, v jakém se nacházela ke dni konání dražby.
(3)
O předání věci nebo souboru věcísouboru věcí podle odstavce 1 se v den předání sepíše protokol, který podepíše dlužník a věřitel. Každý z nich obdrží jedno vyhotovení protokolu, třetí vyhotovení protokolu obdrží výbor.
(4)
Je-li dražební jednotkou podle odstavce 1 nemovitostnemovitost, sepíše dlužník s věřitelem do 10 dnů ode dne konání dražby dohodu o vypořádání pohledávky věřitele nebo její části vydáním nemovitostinemovitosti v důsledku provedené dražby. Dohodu podepíše statutární orgán dlužníka a věřitel, z nichž každý obdrží jedno vyhotovení dohody. Třetí vyhotovení dohody obdrží výbor.
§ 17
(1)
Dlužník vypracuje seznam vypořádaných pohledávek věřitelů. V tomto seznamu u každého věřitele uvede:
a)
dražební pohledávku,
b)
dražební jednotky, jichž je vydražitelem,
c)
vyvolávací cenu dražební jednotky a její cenu dosaženou vydražením,
d)
dražební jednotky, jichž byl vydražitelem, ale u kterých práva vydražitele pozbyl z důvodů podle § 14 odst. 1 písm. a),
e)
vyvolávací cenu dražebních jednotek podle písmene d),
f)
dražební jednotky, které věřiteli fyzicky předal podle § 16,
g)
zůstatek dražební pohledávky.
(2)
Dlužník předá do 60 dnů ode dne konání dražby jedno vyhotovení seznamu podle odstavce 1 výboru, který je povinen provést kontrolu jeho správnosti.
§ 18
(1)
Dlužník vypracuje seznam majetku podrženého v důsledku dražby. V tomto seznamu uvede:
a)
hodnotu věcného vypořádání, popř. hodnotu podrženého majetku,
b)
dražební jednotky, jichž je vydražitelem,
c)
vyvolávací cenu dražební jednotky a její cenu dosaženou vydražením,
d)
část ceny dosažené vydražením, kterou hradil v penězích,
e)
součet částek podle písmene d),
f)
zůstatek hodnoty věcného vypořádání, popř. hodnoty podrženého majetku.
(2)
Dlužník předá do 60 dnů ode dne konání dražby jedno vyhotovení seznamu podle odstavce 1 výboru, který je povinen provést kontrolu jeho správnosti. Úhradu částek podle odstavce 1 písm. d) je dlužník povinen výboru prokázat.
§ 19
(1)
Dlužník vypracuje závazné schéma rozdělení svých plateb za dražební jednotky, jichž je vydražitelem, mezi věřitele, kteří se zúčastnili dražby. V tomto schématu uvede:
a)
celkovou částku, kterou uhradil v penězích za dražební jednotky, jichž je vydražitelem,
b)
jmenovitě věřitele, kteří se zúčastnili dražby,
c)
dražební pohledávku každého věřitele podle písmene b),
d)
u každého věřitele hodnotu věcného vypořádání, stanovenou podle § 12 odst. 2,
e)
u každého věřitele nevypořádaný zůstatek jeho dražební pohledávky,
f)
celkovou hodnotu věcného vypořádání,
g)
součet nevypořádaných zůstatků dražebních pohledávek všech věřitelů uvedených v závazném schématu.
(2)
U věřitele, který pozbyl práva vydražitele z důvodů podle § 14 odst. 1 písm. a), se nevypořádaný zůstatek dražební pohledávky sníží o součet vyvolávacích cen dražebních jednotek, u kterých pozbyl práva vydražitele.
(3)
Dlužník rozdělí částku podle odstavce 1 písm. a) mezi věřitele podle odstavce 1 písm. b) podle nevypořádaných zůstatků jejich dražebních pohledávek. V případě, že částka podle odstavce 1 písm. a) je nižší než součet zůstatků podle odstavce 1 písm. g), rozdělí dlužník tuto částku mezi věřitele poměrně.
(4)
V případě, že částka podle odstavce 1 písm. a) je vyšší než součet zůstatků podle odstavce 1 písm. g), rozdělí dlužník rozdíl mezi jednotlivé věřitele podle poměru hodnot věcného vypořádání podle odstavce 1 písm. d) k celkové hodnotě věcného vypořádání podle odstavce 1 písm. f).
(5)
Závazné schéma podle odstavců 1 a 2 spolu s dokladem o rozdělení částky podle odstavce 1 písm. a) mezi věřitele podle odstavce 1 písm. b) způsobem podle odstavců 3 a 4 předá dlužník do 60 dnů ode dne konání dražby výboru, který je povinen provést kontrolu jeho správnosti.
§ 20
(1)
Zjistí-li výbor při kontrole správnost seznamu vypořádaných pohledávek podle § 17, správnost seznamu podrženého majetku podle § 18 a správnost závazného schématu a rozdělení plateb dlužníka podle § 19, vydá do 75 dnů ode dne konání dražby písemný pokyn správci dražebního účtu, aby vyplatil věřitelům částky podle § 19 odst. 3, popř. podle § 19 odst. 4. Současně vydá správci dražebního účtu písemný pokyn, aby vyplatil dlužníkovi částku ve výši podle § 15 odst. 8.
(2)
K písemnému pokynu podle odstavce 1 připojí výbor protokol o provedené kontrole, který musí podepsat nejméně nadpoloviční většina členů výboru. Současně k písemnému pokynu podle odstavce 1 přiloží seznam vypořádaných pohledávek věřitelů podle § 17, seznam podrženého majetku podle § 18 a závazné schéma a rozdělení plateb podle § 19.
(3)
Zjistí-li výbor vady v kontrolovaných dokladech podle odstavce 1 nebo jejich nesoulad se skutečným stavem, vyzve do 75 dnů ode dne konání dražby písemně dlužníka, aby vady odstranil nebo aby uvedl skutečný stav do souladu s obsahem těchto dokladů.
(4)
Neodstraní-li dlužník vady v kontrolovaných dokladech podle odstavce 1 nebo neuvede-li do souladu skutečný stav a obsah těchto dokladů do 90 dnů ode dne konání dražby, vydá výbor písemný pokyn správci dražebního účtu, aby vyplatil každému z věřitelů téhož dlužníka, kteří se zúčastnili dražby, částku ve výši nejnižšího součtu částek podle § 19 odst. 3 a 4, připadajícího na jednoho věřitele.
(5)
Pokyn podle odstavce 4 může výbor vydat jen tehdy, nejedná-li se o vadu v rozdělení částky podle § 19 odst. 1 písm. a) způsobem podle § 19 odst. 3 a 4.
(6)
Zůstatek částky podle § 19 odst. 1 písm. a) po vyplacení částek podle odstavce 4 věřitelům, stejně jako všechny platby, které jsou příjmem dlužníka, mohou být vyplaceny teprve po odstranění všech vad zjištěných výborem, popř. nesouladu skutečného stavu s údaji v kontrolovaných dokladech podle odstavce 1. Před odstraněním těchto vad dlužníkem nesmí dát výbor pokyn správci dražebního účtu k výplatám.
§ 21
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda vlády:
Doc. Ing. Klaus CSc. v. r.
Místopředseda vlády a ministr zemědělství:
Ing. Lux v. r.
1)
§ 33a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb., zákona České národní rady č. 39/1993 Sb. a zákona č. 183/1993 Sb.
2)
§ 76 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 103/1990 Sb. a zákona č. 262/1992 Sb.
3)
§ 33b zákona č. 229/1991 Sb.
4)
§ 12a zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění zákona č. 219/1991 Sb.
5)
§ 33a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.
6)
Zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby.
7)
§ 9, 10 vyhlášky ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky č. 535/1990 Sb., o veřejných dražbách při převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby a o vstupném na tyto dražby.
8)
§ 5 odst. 2 a 3, § 6, 11 vyhlášky č. 535/1990 Sb.
9)
§ 6 odst. 3, § 9 odst. 1 zákona č. 427/1990 Sb.
§ 12 vyhlášky č. 535/1990 Sb.
10)
Zákon České národní rady č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky.
11)
§ 18a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. |
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 242/1993 Sb. | Vyhláška Českého báňského úřadu č. 242/1993 Sb.
Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se mění a doplňuje vyhláška Českého báňského úřadu č. 104/1988 Sb., o racionálním využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem
Vyhlášeno 24. 9. 1993, datum účinnosti 24. 9. 1993, částka 60/1993
* Čl. I - Vyhláška Českého báňského úřadu č. 104/1988 Sb., o racionálním využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Přílohy č. 1 až 11 se ruší a nahrazují se novými přílohami č. 1 až 11, které jsou součástí této vyhlášky.
* Čl. III č. 1 k vyhlášce č. 242/1993 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 242/1993 Sb. č. 3 k vyhlášce č. 242/1993 Sb. č. 4 k vyhlášce č. 242/1993 Sb. č. 5 k vyhlášce č. 242/1993 Sb. č. 6 k vyhlášce č. 242/1993 Sb. č. 7 k vyhlášce č. 242/1993 Sb. č. 8 k vyhlášce č. 242/1993 Sb. č. 9 k vyhlášce č. 242/1993 Sb. č. 10 k vyhlášce č. 242/1993 Sb. č. 11 k vyhlášce č. 242/1993 Sb.
Aktuální znění od 24. 9. 1993
242
VYHLÁŠKA
Českého báňského úřadu
ze dne 3. září 1993,
kterou se mění a doplňuje vyhláška Českého báňského úřadu č. 104/1988 Sb., o racionálním využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem
Český báňský úřad stanoví podle § 30 odst. 7, § 32 odst. 5 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 541/1991 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., zákona č. 168/1993 Sb., a podle § 5 odst. 4, § 9 odst. 2, § 10 odst. 8, § 11 odst. 3 a § 13 odst. 2 zákona České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., zákona České národní rady č. 542/1991 Sb. a zákona č. 169/1993 Sb.:
Čl. I
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 104/1988 Sb., o racionálním využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem, se mění a doplňuje takto:
1.
V názvu vyhlášky se slovo „racionálním“ nahrazuje slovem „hospodárném“.
2.
V názvu části první se slovo „Racionální“ nahrazuje slovem „Hospodárné“.
3.
V § 1 se za slovo „organizace“ vkládá poznámka č. 1a), která zní:
„1a)
§ 5a zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona č. 541/1991 Sb.“.
4.
V § 2 odst. 1 se vypouštějí slova: „a z celospolečenského hlediska“.
5.
V § 2 odst. 2 se vypouští část věty za slovem „ztráty“ včetně poznámky č. 2).
6.
V § 3 se vypouštějí slova: „a z celospolečenského hlediska“.
7.
V § 4 odst. 1 se za slova „a evidovat“ vkládají slova „množství hmot ukládaných v rozsahu plánu na odvalech, výsypkách a odkalištích“.
8.
V § 4 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Organizace eviduje údaje potřebné pro stanovení výše úhrad z vydobytých vyhrazených nerostů a z dobývacích prostorů.“.
9.
V § 6 odst. 1 písm. d) se na konci připojují tato slova: „a jejich změnách a o možnostech budoucího využití důlních děl a lomů pro jiné účely“.
10.
V § 6 odst. 3 písm. e) se vypouští odkaz na poznámku č. 2).
11.
§ 6 odst. 3 se doplňuje o písmena f), g) a h), která znějí:
„f)
zhodnocení vlivu hornické činnosti na povrch a na životní prostředí,9a)
g)
vyčíslení předpokládaných nákladů na vypořádání očekávaných důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků9b) dotčených vlivem dobývání výhradního ložiska a návrh na vytvoření potřebných finančních rezerv včetně časového průběhu jejich vytváření,
h)
posouzení alternativního využití důlních děl a lomů včetně povrchových objektů po ukončené hornické činnosti pro nehornické účely.“.
Poznámky č. 9a) a 9b) znějí:
„9a)
Např. zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, zákon ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí.
9b)
Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 10/1993 Sb.
Zákon č. 61/1977 Sb., o lesích, ve znění zákona č. 229/1991 Sb.“.
12.
§ 7 odst. 3 první věta zní: „Plán a dokumentaci schvaluje vedoucí pracovník, u dolu závodní dolu, u lomu závodní lomu (dále jen „závodní“).10a)“.
Poznámka č. 10a) zní:
„10a)
§ 6 odst. 1 zákona ČNR č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
13.
§ 9 se vypouští.
14.
§ 11 odst. 1 se doplňuje o písmeno j), které zní:
„j)
doklady o oprávnění organizace provádět činnost, která je předmětem ohlašování.“.
15.
§ 12 odst. 1 písm. b) zní:
„b)
hloubení jam, šachtic a studní,“.
16.
V § 13 odst. 1 se na konci připojuje věta: „Při přerušení činnosti na dobu delší než šest měsíců předložit plán zajištění, který musí být zpracován obdobně podle § 6 odst. 2 písm. d) a e).“.
Čl. II
Přílohy č. 1 až 11 se ruší a nahrazují se novými přílohami č. 1 až 11, které jsou součástí této vyhlášky.
Čl. III
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda:
Ing. Bartoš v. r.
Příloha č. 1
k vyhlášce č. 242/1993 Sb.
DOKUMENTACE VYHLEDÁVÁNÍ A PRŮZKUMU VÝHRADNÍHO LOŽISKA DŮLNÍMI DÍLY
1.
Cíl vyhledávání a průzkumu: popis, účel, rozsah a uspořádání důlních děl.
2.
Zabezpečení provozu energií, vodou, mechanizačními prostředky a materiálem; způsob a systém důlní dopravy.
3.
Základní opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu, opatření v souvislosti se starými důlními díly, okolními doly a lomy, zejména z hlediska výskytu výbušných plynů a prachů, samovznícení, průtrží hornin, uhlí a plynů, průvalů vod a bahnin a jiných nebezpečných jevů.
4.
Nakládání s důlními vodami.
5.
Způsob zajištění požadavků vyplývajících z rozhodnutí orgánů a dohod s orgány a organizacemi, jimž přísluší ochrana objektů a zájmů podle zvláštních předpisů.
6.
Opatření k zajištění podmínek stanovených rozhodnutími o chráněných ložiskových územích a dobývacích prostorech.
7.
Seznam důlních děl, která budou ústit na povrch nebo do takové blízkosti povrchu, že by se mohly projevit nepříznivé účinky na povrch, včetně způsobu jejich kontroly.
8.
Posouzení v plánu navržených důlních děl se zřetelem jejich případného využití pro jiné účely.
9.
Mapy a řezy s přehledným vyznačením skutečností potřebných pro posouzení údajů bodů 1, 2, 3, 4 a 7.
Příloha č. 2
k vyhlášce č. 242/1993 Sb.
DOKUMENTACE ZAJIŠTĚNÍ A LIKVIDACE DŮLNÍCH DĚL PŘI VYHLEDÁVÁNÍ A PRŮZKUMU VÝHRADNÍHO LOŽISKA DŮLNÍMI DÍLY
1.
Důvody zajištění nebo likvidace; v případě zajištění termín plánovaného obnovení činnosti.
2.
Zásoby výhradního ložiska, způsob jejich ochrany nebo vydobytí, popřípadě doklad o jejich odpisu.
3.
Způsob zajištění, likvidace a jiného využití důlních děl, časový postup prací.
4.
Základní opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu, opatření v souvislosti se starými důlními díly, okolními doly a lomy, zejména z hlediska výskytu výbušných plynů a prachů, samovznícení, průtrží hornin, uhlí a plynů, průvalů vod a bahnin a jiných nebezpečných jevů.
5.
Nakládání s důlními vodami.
6.
Způsob zajištění požadavků vyplývajících z rozhodnutí orgánů a dohod s orgány a organizacemi, jimž přísluší ochrana objektů a zájmů podle zvláštních předpisů.
7.
Mapy a řezy s přehledným vyznačením skutečností potřebných k posouzení údajů bodů 2, 3, 4 a 6.
Příloha č. 3
k vyhlášce č. 242/1993 Sb.
PLÁN OTVÍRKY, PŘÍPRAVY A DOBÝVÁNÍ VÝHRADNÍHO LOŽISKA HLUBINNÝM A POVRCHOVÝM ZPŮSOBEM
1.
Textová část
1.1
Geologie a hospodaření se zásobami výhradního ložiska.
1.1.1
Stručná geologická, stratigrafická, petrografická a hydrogeologická charakteristika výhradního ložiska.
1.1.2
Stavy zásob výhradního ložiska v plánem dotčené části, vykázané v evidenci zásob podle posledního stavu prozkoumanosti.
1.1.3
Plánované změny zásob výhradního ložiska:
a)
přírůstky, úbytky, převody zásob a jejich odpisy,
b)
výrubnost a znečištění,
c)
konečný stav zásob.
1.1.4
Rozčlenění zásob podle připravenosti k dobývání.
1.1.5
Předpokládané množství a kvalita zásob vázaných v ochranných pilířích, důvody vázanosti a opatření k jejich pozdějšímu vydobytí.
1.1.6
Rozmístění, množství a kvalita zásob, jejichž dobývání bude plánovanou otvírkou, přípravou a dobýváním ztíženo nebo ohroženo, a opatření na jejich ochranu nebo vydobytí.
1.1.7
Podmínky využitelnosti zásob, jejich výpočet a množství vytěžitelných zásob v plánem dotčené části ložiska.
1.2
Otvírka, příprava a dobývání.
1.2.1
Zajištění podmínek uvedených v rozhodnutích o stanovení chráněného ložiskového území a dobývacího prostoru.
1.2.2
Plánovaný další průzkum.
1.2.3
Způsob otvírky, přípravy a dobývání, jejich členění, časová i věcná návaznost prací; zajištění předstihu průzkumu, otvírky a přípravy před dobýváním, u lomů předstihu skrývky, postup dobývání zásob.
1.2.4
Dobývací metody, údaje o jejich schválení, zdůvodnění jejich použití; zvláštní opatření při zavádění nových dobývacích metod.
1.2.5
Generální svahy skrývky, lomu a parametry skrývkových a těžebních řezů; umístění a časový sled provozování výsypek a odvalů, jejich projektované kapacity a životnosti; generální svahy výsypek, parametry výsypkových stupňů; opatření proti sesuvům.
1.2.6
Opatření při vedení prací u hranic dobývacího prostoru; údaje o důlních dílech nebo plánovaných pracích v sousedním dobývacím prostoru, pokud by se práce mohly vzájemně ovlivňovat, a potřebná opatření.
1.2.7
Způsob rozpojování hornin.
1.2.8
Umístění důlních staveb pod povrchem a důlních staveb sloužících otvírce, přípravě nebo dobývání výhradního ložiska v lomu a skrývkách v hranicích vymezených čarou skutečně provedené skrývky nebo prováděné těžby, popřípadě na území vystaveném přímým účinkům těžby, pokud nebyla provedena rekultivace pozemku.
1.2.9
Mechanizace a elektrizace, důlní doprava, rozvod vody a zajištění provozu materiálem.
1.3
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci a bezpečnost provozu a ochrana objektů a zájmů chráněných podle zvláštních předpisů.
1.3.1
Základní opatření proti nebezpečí
a)
výbuchu plynů a prachů,
b)
samovznícení požárů v podzemí,
c)
průvalů vod a bahnin,
d)
průtrží hornin, uhlí a plynů,
e)
důlních otřesů,
f)
ionizujícího záření,
g)
sesuvů v lomech, na odvalech a výsypkách,
h)
jiných nebezpečných jevů.
1.3.2
Základní systém větrání dolu nebo jeho částí, popř. jednotlivých samostatných větrních oddělení, klimatizace a degazace, opatření proti prašnosti; větrání hlubokých lomů.
1.3.3
Odvodňování:
a)
jímání a odvádění důlních vod,
b)
nakládání s důlními vodami.
1.3.4
Přehled objektů a zájmů chráněných podle zvláštních předpisů dotčených plánovanou činností, způsob zajištění požadavků vyplývajících z rozhodnutí orgánů a dohody s orgány a organizacemi, jimž přísluší jejich ochrana; údaje o intenzitě přetvoření povrchového terénu, na němž jsou příslušné objekty a zájmy situovány, včetně předpokládaného pohybu hladiny podzemních vod.
1.4
Úprava a zušlechťování:
a)
způsob dopravy k úpravě a zušlechťování,
b)
které složky vydobytých nerostů budou při úpravě a zušlechťování využity,
c)
množství a kvalita vsázky nerostů do úpravárenského procesu,
d)
technologie úpravy a zušlechťování,
e)
výtěžnost,
f)
množství a kvalita výsledných produktů úpravy a zušlechťování, způsob jejich ukládání,
g)
množství a kvalita odpadu a jeho uložení, rozhodnutí o zřízení, změně nebo likvidaci odvalu, odkaliště a podmínky těchto rozhodnutí,
h)
základní opatření proti vzniku závažných provozních nehod (havárií).
1.5
Posouzení v plánu navržených důlních děl se zřetelem jejich případného využití pro jiné účely.
1.6
Plán sanace i rekultivace území dotčeného těžbou:
a)
technický plán a harmonogram prací,
b)
vyčíslení předpokládaných nákladů na vypořádání očekávaných důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem dobývání,
c)
návrh na vytvoření potřebných finančních rezerv a na časový průběh jejich vytvoření.
2.
Grafická část
2.1
Mapa povrchové situace a důlní situace a řezy v rozsahu plánované hornické činnosti ve vhodném měřítku s vyznačením skutečností potřebných pro posouzení údajů podle bodů 1.2 a 1.3.
2.2
Mapa bloků zásob dotčené oblasti s vyznačením hlavních tektonických poruch, předpokládaných úbytků odpisů zásob a vytěžitelných zásob.
2.3
Mapa větrání ve vhodném měřítku, popřípadě ve zvláštní projekci (například isometrické, axonometrické) s vyznačením bezpečnostních objektů a zařízení pro klimatizaci; kanonické schéma větrání.
2.4
Plán rozvodu energií, odvodňovacích a degazačních zařízení.
2.5
Charakteristické geologické řezy a řezy s určením pracovních horizontů (řezů, etáží).
2.6
Zvláštní přílohy pro doly a lomy se složitými geologickými, hydrogeologickými a báňsko-technickými poměry (například doly s nebezpečím důlních otřesů, průvalů vod a bahnin, průtrží hornin, uhlí a plynů).
Příloha č. 4
k vyhlášce č. 242/1993 Sb.
PLÁN TĚŽEBNÍ OTVÍRKY A TĚŽBY ROPY, HOŘLAVÉHO ZEMNÍHO PLYNU A TECHNICKY VYUŽITELNÉHO PŘÍRODNÍHO PLYNU
1.
Textová část
1.1
Geologická a hydrogeologická charakteristika ložiska, jeho uložení a charakteristika okolních hornin.
1.2
Evidovaný stav zásob ložiska s plánem dotčené části, podmínky využitelnosti zásob, jejich výpočet včetně vytěžitelných zásob.
1.3
Zajištění podmínek uvedených v rozhodnutích o stanovení chráněného ložiskového území a dobývacího prostoru.
1.4
Předpokládaný počet vrtů a sond, jejich umístění, hloubka a účel, technická charakteristika (konstrukce a izolace vrtů a sond; izolace jednotlivých obzorů, dovolené úchylky vrtů a sond, zajištění jejich ústí, popřípadě opatření na ochranu jiného výhradního ložiska v dobývacím prostoru).
1.5
Projektovaná výše těžby, časový sled těžební otvírky a těžby.
1.6
Zabezpečení provozu energií, vodou a technologickými prostředky.
1.7
Režim těžby ložiska a využívání ložiskové energie.
1.8
Technická a technologická charakteristika způsobu těžby. Způsob kontrolních měření technického stavu těžebních sond a povrchových těžebních zařízení.
1.9
Charakteristika sběrného systému a úpravy ropy a zemního plynu. Způsob měření a evidence vytěženého množství vyhrazených nerostů.
1.10
Uplatnění druhotných a dalších těžebních metod.
1.11
Základní opatření proti nebezpečí
a)
vzniku a následků erupcí ropy a plynů,
b)
výbuchu a požáru,
c)
jiných nebezpečných jevů.
1.12
Přehled objektů a zájmů chráněných podle zvláštních předpisů, dotčených plánovanou činností; způsob zajištění požadavků vyplývajících z rozhodnutí orgánů a dohod s orgány a organizacemi, jimž přísluší jejich ochrana.
1.13
Posouzení v plánu navržených děl se zřetelem jejich alternativního využití pro nehornické účely.
1.14
Plán sanace i rekultivace území dotčeného těžbou:
a)
technický plán a harmonogram prací,
b)
vyčíslení předpokládaných nákladů na vypořádání očekávaných důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem těžby,
c)
návrh na vytvoření potřebných finančních rezerv a na časový průběh jejich vytvoření.
2.
Grafická část
2.1
Strukturní mapy produktivních obzorů s vyznačením hranic ropoplynových horizontů a jejich změn v důsledku těžby.
2.2
Mapa povrchové situace ve vhodném měřítku s vyznačením hranic chráněného ložiskového území a dobývacího prostoru, mapa zásob dotčených plánem s vyznačením stávajících a projektovaných vrtů, sond a povrchových zařízení.
2.3
Charakteristické řezy ložiskem.
Příloha č. 5
k vyhlášce č. 242/1993 Sb.
PLÁN PŘÍPRAVY, OTVÍRKY A DOBÝVÁNÍ LOUŽICÍHO POLE
1.
Textová část
1.1
Stručná geologická a hydrogeologická charakteristika ložiska, jeho úložní poměry a charakteristika okolních hornin.
1.2
Stav a prozkoumanost zásob, jejich připravenost k dobývání, rozložení podle jakosti, rozčlenění ložiska na loužicí pole.
1.3
Zajištění podmínek uvedených v rozhodnutích o stanovení chráněného ložiskového území a dobývacího prostoru.
1.4
Použitá dobývací metoda.
1.4.1
Technická a technologická charakteristika dobývacího procesu včetně zpracování výluhů a způsob vytváření ochranné oddělovací zóny před postupem vlastního loužicího roztoku.
1.4.2
Uspořádání sítě vtlačných a čerpacích vrtů, jejich průměr a hloubka, pracovní režim, rozvod loužicích roztoků, odvádění výluhu, uspořádání a postup zpracování výluhu.
1.4.3
Způsob vrtání vrtů, a to technologie vrtání, konstrukce vrtů, včetně pažení a izolace, izolace jednotlivých zvodněných obzorů, uzávěry ústí vrtů, způsob kontroly vrtů i navazujícího povrchového vtláčecího těžebního zařízení.
1.5
Opatření na ochranu povrchových a podzemních vod proti ovlivnění loužicími pochody s návrhem sítě kontrolních pozorovacích vrtů včetně monitorovacího systému celého procesu loužení a jeho vlivu na okolní prostředí.
1.6
Posloupnost prací a projektovaný objem výluhů.
1.7
Zabezpečení provozu energií, vodou, technologickými prostředky a materiály.
1.8
Základní opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu, zejména při práci s chemikáliemi, proti výbuchu plynů a par, při obsluze tlakovzdušných zařízení, pracovních strojů, elektrických zařízení a na ochranu proti ionizujícímu záření.
1.9
Kontrolní opatření ke sledování vlivů hornické činnosti na zemský povrch.
1.10
Způsob zajištění požadavků vyplývajících z rozhodnutí orgánů a dohod s orgány a organizacemi, jimž přísluší ochrana objektů a zájmů podle zvláštních předpisů.
1.11
Plán sanace i rekultivace území dotčeného loužením:
a)
technický plán a harmonogram prací,
b)
vyčíslení předpokládaných nákladů na vypořádání očekávaných důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem loužení,
c)
návrh na vytvoření potřebných finančních rezerv a na časový průběh jejich vytvoření.
2.
Grafická část
2.1
Mapa povrchové situace ve vhodném měřítku s vyznačením chráněného ložiskového území, dobývacího prostoru, jednotlivých loužicích polí a chráněných objektů a zájmů (chráněných území, ochranných pásem), popřípadě pozorovacích bodů pro sledování vlivu dobývání na povrch.
2.2
Mapa zásob s vyznačením vrtů.
2.3
Mapa hydrogeologických poměrů s vyznačením kontrolních pozorovacích vrtů a čerpacích center s předpokládaným průběhem izolinií hladin v jednotlivých obzorech, popřípadě izopiez artézských vod.
2.4
Charakteristické geologické, popřípadě hydrogeologické řezy ložiskem s vyznačením průběhu hladin v jednotlivých obzorech.
Příloha č. 6
k vyhlášce č. 242/1993 Sb.
PLÁN ZAJIŠTĚNÍ DŮLNÍCH DĚL A LOMŮ A LIKVIDACE HLAVNÍCH DŮLNÍCH DĚL A LOMŮ
1.
Textová část
1.1
Důvody zajištění nebo likvidace.
1.2
V plánu likvidace shrnutí výsledků geologicko-průzkumných prací, otvírky, přípravy a dobývání v dotčené části ložiska, jakož i úpravy a zušlechťování vydobytých nerostů.
1.3
V plánu likvidace stručné shrnutí výsledků hospodaření se zásobami v plánem dotčené části ložiska (odpadá, je-li schválen výpočet zásob výhradního ložiska s končící těžbou).
1.3.1
Stav zásob výhradního ložiska a vytěžitelných zásob v plánem dotčené oblasti.
1.3.2
Změny stavu zásob vydobytím, ztrátami, odpisy, přehodnocením podle nových podmínek využitelnosti zásob a jiné změny.
1.3.3
Způsob předpisového vyřešení zbytkových zásob v hranicích dobývacího prostoru a v případě, že dobývací prostor pokrýval jen část ložiska i za hranicemi dobývacího prostoru.
1.3.4
Ochrana, případně využití zbytkových zásob.
1.3.5
Vymezení plochy dotčené dobýváním (poklesová kotlina) s uvedením hodnot poklesů spolu s údaji o hladině podzemní vody a případném zvodnění či zatížení povrchu, hodnot parametrů přetvoření terénu (vodorovné poměrné přetvoření, poloměr zakřivení, naklonění) včetně údajů o podmínkách chráněného ložiskového území.
1.4
Způsob zajištění důlních děl a lomů nebo likvidace hlavních důlních děl a lomů.
1.4.1
Opatření k zamezení nepříznivých vlivů na povrch a vyznačení ochranných pásem.
1.4.2
Úprava svahů a dna lomů, úprava výsypek a odvalů.
1.4.3
Způsob kontroly zajištěných nebo likvidovaných důlních děl nebo lomů a povrchových zařízení.
1.5
Základní opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu, opatření v souvislosti se starými důlními díly a okolními doly a lomy, zejména z hlediska výskytu výbušných plynů, prachu, samovznícení, průtrží hornin, uhlí a plynů, průvalů vod a bahnin a jiných nebezpečných jevů.
1.6
Časový sled zajišťovacích nebo likvidačních prací, náklady na technickou likvidaci, způsob jejího zabezpečení se zohledněním finančních výnosů z likvidovaných hmotných investic a zásob při ukončení těžby.
1.7
Způsob sanace a rekultivace pozemků po dobývání a způsob zajištění požadavků vyplývajících z rozhodnutí orgánů a dohod s orgány a organizacemi, jimž přísluší ochrana objektů a zájmů podle zvláštních předpisů a doklady o vyřešení střetů zájmů.
1.8
Alternativní využití důlních děl, lomů, zařízení a staveb pro jiné účely a způsob využití pozemků po provedení sanací a rekultivací.
1.9
Nakládání s důlními vodami, ovlivnění důlních vod škodlivinami vzniklými též z ponechaného strojního a elektro zařízení v dole včetně stanovisek vodohospodářského orgánu a orgánu hygienické služby (§ 40 zákona č. 439/1992 Sb.).
1.10
Doklady o vyřešení prací u hranic dobývacího prostoru.
1.11
Seznam povolení případných odchylek nebo výjimek z platných předpisů.
1.12
Plán sanace i rekultivace území dotčeného těžbou:
a)
technický plán a harmonogram prací,
b)
vyčíslení předpokládaných nákladů na vypořádání očekávaných důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem těžby,
c)
návrh na vytvoření potřebných finančních rezerv a na časový průběh jejich vytvoření.
2.
Grafická část
2.1
Mapa povrchové situace ve vhodném měřítku s vyznačením chráněného ložiskového území a dobývacího prostoru, zařízení a staveb na povrchu a území, kde se projeví nepříznivé vlivy.
2.2
Mapa důlní situace dotčené části ložiska ve vhodném měřítku s vyznačením časového sledu a způsobu zajištění nebo likvidace.
2.3
Charakteristické řezy dotčenou oblastí.
Příloha č. 7
k vyhlášce č. 242/1993 Sb.
PLÁN ZAJIŠTĚNÍ A LIKVIDACE VRTŮ A SOND
1.
Textová část
1.1
Zdůvodnění zajištění nebo likvidace skupiny vrtů nebo sond v dotčené části ložiska, způsob zajištění nebo likvidace, jejich bezpečné provedení.
1.2
Rozmístění a technické parametry vrtů a sond.
1.3
Zhodnocení využití zásob ložiska v plánem dotčené části, technologických ztrát, nevydobytých zásob, včetně uplatněných intenzifikačních metod, popřípadě možnost použití druhotných těžebních metod.
1.4
Jiná výhradní ložiska zjištěná vrty v dotčené části dobývacího prostoru a způsob jejich ochrany.
1.5
Tlakové a hydrodynamické poměry dotčené části ložiska.
1.6
Technický stav vrtů a sond určených k zajištění nebo likvidaci, zejména z hlediska izolace jednotlivých obzorů, metodika a technika zjišťování technického stavu vrtů.
1.7
Zhodnocení výsledků čerpacích pokusů těžební otvírky a těžby.
1.8
Způsob zajištění požadavků vyplývajících z rozhodnutí orgánů a dohod s orgány a organizacemi, jimž přísluší ochrana objektů a zájmů podle zvláštních předpisů.
1.9
V plánu zajištění opatření k obnovení těžby.
1.10
Využití vrtů a sond, zařízení a staveb pro jiné účely.
1.11
Způsob následných kontrol zajištěných nebo likvidovaných vrtů a sond. Návrh geofyzikální a geomechanické kontroly způsobu likvidace vrtů a sond, případně účinnosti opravných prací ve vrtech.
1.12
Základní opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu.
1.13
Zásady likvidace vrtů, složení tamponážních a cementačních směsí, použití oddělovacích kapalin. Technika a technologie dodatečných oprav technického stavu vrtů a porušených zapažnicových cementací.
1.14
Náklady na technickou likvidaci, způsob jejího zabezpečení se zohledněním finančních výnosů z likvidovaných hmotných investic a zásob při ukončení těžby.
1.15
Plán sanace a rekultivace území dotčeného těžbou:
a)
technický plán a harmonogram prací,
b)
vyčíslení nákladů na vypořádání důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem těžby,
c)
vytvoření potřebných finančních rezerv na zajišťovací a likvidační práce a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených těžbou.
2.
Grafická část
2.1
Strukturní mapy s vyznačením skutečností potřebných k posouzení údajů bodů 1.2, 1.3 a údajů o jiných výhradních ložiskách.
2.2
Geologické a technické profily vrtů a sond v částech dotčených zajištěním nebo likvidací a vyznačením způsobu provedení jejich zajištění nebo likvidace.
2.3
Charakteristické řezy ložiskem s vyznačením skutečností uvedených v bodě 2.1.
Příloha č. 8
k vyhlášce č. 242/1993 Sb.
PLÁN ZAJIŠTĚNÍ A LIKVIDACE LOUŽICÍHO POLE
1.
Textová část
1.1
Zdůvodnění zajištění nebo likvidace loužicího pole; v případě likvidace zhodnocení výsledků dobývání a hospodaření se zásobami v loužicím poli (odpadá, je-li schválen výpočet zásob výhradního ložiska s končící těžbou).
1.2
Zhodnocení vlivu zajištění nebo likvidace na sousední a další loužící pole.
1.3
Způsob zajištění nebo likvidace loužicího pole (způsob neutralizace zbytkových loužicích roztoků v dobývaném obzoru, izolace jednotlivých obzorů, zamezení výtoků tlakové vody, popřípadě vod se zbytkovými roztoky do podzemních a povrchových vod, tamponáž vrtů a zajiště-ní jejich ústí).
1.4
Časový sled jednotlivých zajišťovacích nebo likvidačních prací; náklady na technickou likvidaci, způsob jejího zabezpečení se zohledněním finančních výnosů z likvidovaných hmotných investic a zásob při ukončení těžby.
1.5
Jiná výhradní ložiska v loužicím poli, opatření k jejich využití a způsob jejich ochrany.
1.6
Způsob zajištění požadavků vyplývajících z rozhodnutí orgánů a dohod s orgány a organizacemi, jimž přísluší ochrana objektů a zájmů podle zvláštních předpisů.
1.7
Základní opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při zajišťovacích nebo likvidačních pracích.
1.8
Případné využití vrtů, zařízení a staveb pro jiné účely.
1.9
V plánu zajištění opatření k obnovení dobývání.
1.10
Způsob a lhůty kontrol v případě dalšího nezbytného sledování vývoje hydrogeologických poměrů v ložisku a v průvodních horninách.
1.11
Způsob zjišťování dutin vzniklých vyluhováním nebo v souvislosti s ním a zaměření jejich tvaru a objemu s návrhem případných opatření k ochraně povrchových objektů a zájmů.
1.12
Plán sanace a rekultivace území dotčeného loužením:
a)
technický plán a harmonogram prací,
b)
vyčíslení nákladů na vypořádání důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem loužení,
c)
vytvoření potřebných finančních rezerv na zajišťovací a likvidační práce a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem loužení.
2.
Grafická část
2.1
Mapa ve vhodném měřítku s vyznačením skutečností potřebných k posouzení údajů bodů 1.1, 1.2 a 1.11.
2.2
Mapa současných a výsledných hydrogeologických a hydrochemických poměrů ve vyluhovaných polích.
2.3
Charakteristické řezy ložiskem s vyznačením skutečností uvedených v bodech 2.1 a 2.2.
Příloha č. 9
k vyhlášce č. 242/1993 Sb.
DOKUMENTACE ZVLÁŠTNÍCH ZÁSAHŮ DO ZEMSKÉ KŮRY
1.
Textová část
1.1
Účel zvláštního zásahu do zemské kůry.
1.2
Vyhodnocení průzkumných prací a posouzení vhodnosti daného území a jeho geologické stavby k využití pro uvažovaný účel.
1.3
Zajištění podmínek a omezení vyplývajících z rozhodnutí o stanovení chráněného území pro zvláštní zásahy do zemské kůry.
1.4
Popis, rozsah, členění a časový sled plánovaných prací.
1.5
Kapacita přírodní horninové struktury, popřípadě podzemních prostorů určených k využití.
1.6
Předpoklad nepříznivých vlivů zvláštních zásahů do zemské kůry na povrchové a podzemní objekty a zařízení, zejména vlivu na ztížení nebo znemožnění vydobytí výhradních ložisek, a opatření k jejich ochraně.
1.7
Základní opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu, zejména
a)
opatření proti úniku a výronu plynů a kapalin,
b)
protipožární a protivýbuchová opatření,
c)
způsob uzavření důlních děl při uskladnění radioaktivních a jiných průmyslových odpadů,
d)
určení míst a intervalů měření možného úniku škodlivých látek z místa uskladnění.
1.8
Způsob zajištění požadavků vyplývajících z rozhodnutí orgánů a dohod s orgány a organizacemi, jimž přísluší ochrana objektů a zájmů podle zvláštních předpisů.
1.9
Plán sanace a rekultivace území dotčeného zvláštními zásahy do zemské kůry:
a)
technický plán a harmonogram prací,
b)
vyčíslení předpokládaných nákladů na vypořádání očekávaných důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem zvláštních zásahů do zemské kůry,
c)
návrh na vytvoření potřebných finančních rezerv a na časový průběh jejich vytvoření.
2.
Grafická část
2.1
Mapa povrchové situace ve vhodném měřítku s vyznačením chráněného území pro zvláštní zásahy do zemské kůry, povrchových zařízení pro zvláštní zásahy do zemské kůry a skutečností podle bodů 1.6 a 1.8.
2.2
Mapa důlní situace, popřípadě strukturní mapy s vyznačením důlních děl a skutečností potřebných pro posouzení údajů podle bodů 1.4 a 1.5.
2.3
Charakteristické řezy dotčené oblasti s vyznačením skutečností podle bodů 2.1 a 2.2.
Příloha č. 10
k vyhlášce č. 242/1993 Sb.
DOKUMENTACE ZAJIŠTĚNÍ A LIKVIDACE ZVLÁŠTNÍCH ZÁSAHŮ DO ZEMSKÉ KŮRY
1.
Textová část
1.1
Zdůvodnění zajištění nebo likvidace důlních děl.
1.2
Posouzení možnosti využití důlních děl a zařízení pro jiné účely.
1.3
Popis, členění, rozsah a časový sled plánovaných prací, náklady na technickou likvidaci, způsob jejího zabezpečení se zohledněním finančních výnosů z likvidovaných hmotných investic a zásob při ukončení těžby.
1.4
Základní opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu.
1.5
Způsob zajištění požadavků vyplývajících z rozhodnutí orgánů a dohod s orgány a organizacemi, jimž přísluší ochrana objektů a zájmů podle zvláštních předpisů.
1.6
Plán sanace a rekultivace území dotčeného zvláštními zásahy do zemské kůry:
a)
technický plán a harmonogram prací,
b)
vyčíslení nákladů na vypořádání důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem zvláštních zásahů do zemské kůry,
c)
vytvoření potřebných finančních rezerv na zajišťovací a likvidační práce a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených zásahy do zemské kůry.
2.
Grafická část
2.1
Mapa povrchové situace ve vhodném měřítku s vyznačením chráněného území pro zvláštní zásahy do zemské kůry, povrchových zařízení pro zvláštní zásahy do zemské kůry a skutečností podle bodu 1.5.
2.2
Mapa důlní situace, popřípadě strukturní mapy s vyznačením důlních děl a skutečností podle bodu 1.3.
2.3
Charakteristické řezy dotčené oblasti s vyznačením údajů podle bodů 2.1 a 2.2.
Příloha č. 11
k vyhlášce č. 242/1993 Sb.
PLÁN ZAJIŠTĚNÍ A LIKVIDACE STARÝCH DŮLNÍCH DĚL
1.
Textová část
1.1
Popis starých důlních děl a vyhodnocení jejich nepříznivých vlivů na povrchu; zařízení a stavby na povrchu.
1.2
Způsob zajištění nebo likvidace starých důlních děl; druh, rozsah a časový sled plánovaných prací.
1.3
Základní opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu, opatření v souvislosti s jinými starými důlními díly, okolními doly a lomy, zejména z hlediska výskytu výbušných plynů a prachů, samovznícení, průtrží hornin, uhlí a plynů, průvalů vod a bahnin a jiných nebezpečných jevů.
1.4
Způsob zajištění požadavků vyplývajících z rozhodnutí orgánů a dohod s orgány a organizacemi, jimž přísluší ochrana objektů a zájmů podle zvláštních předpisů.
2.
Grafická část
2.1
Mapa povrchové situace ve vhodném měřítku s vyznačením skutečností a údajů uvedených v bodech 1.1 a 1.2.
2.2
Charakteristické řezy dotčené oblasti s vyznačením skutečností a údajů podle bodu 2.1.
2.3
Výkresová dokumentace způsobu zajištění nebo likvidace starých důlních děl. |
Nařízení vlády č. 246/1993 Sb. | Nařízení vlády č. 246/1993 Sb.
Nařízení vlády o ukončení omezení placení v hotovosti
Vyhlášeno 8. 10. 1993, datum účinnosti 8. 10. 1993, částka 62/1993
* § 1 - Dnem účinnosti tohoto nařízení končí povinnost právnických osob a fyzických osob - podnikatelů navzájem provádět platby nad 10 000 Kč bezhotovostně prostřednictvím účtu vedeného u banky stanovená v § 10 odst. 2 zákona č. 60/1993 Sb., o oddělení měny.
* § 2 - Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 8. 10. 1993
246
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 25. srpna 1993
o ukončení omezení placení v hotovosti
Vláda podle § 13 odst. 1 písm. c) zákona č. 60/1993 Sb., o oddělení měny, nařizuje:
§ 1
Dnem účinnosti tohoto nařízení končí povinnost právnických osob a fyzických osob - podnikatelů navzájem provádět platby nad 10 000 Kč bezhotovostně prostřednictvím účtu vedeného u banky stanovená v § 10 odst. 2 zákona č. 60/1993 Sb., o oddělení měny.
§ 2
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda vlády:
Doc. Ing. Klaus CSc. v. r.
Místopředseda vlády a ministr financí:
Ing. Kočárník CSc. v. r.
1)
Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky č. 394/1991 Sb., o postavení, organizaci a činnosti fakultních nemocnic a dalších nemocnic, vybraných odborných léčebných ústavů a krajských hygienických stanic v řídící působnosti ministerstva zdravotnictví České republiky.
2)
Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi. |
Vyhláška České národní banky č. 261/1993 Sb. | Vyhláška České národní banky č. 261/1993 Sb.
Vyhláška České národní banky o vydání pamětních stříbrných dvousetkorun k prvnímu výročí schválení Ústavy České republiky
Vyhlášeno 21. 10. 1993, datum účinnosti 15. 12. 1993, částka 64/1993
* § 1 - (1) U příležitosti prvního výročí schválení Ústavy České republiky se vydávají pamětní stříbrné dvousetkoruny (dále jen „dvousetkoruna“).
* § 2 - (1) Na líci dvousetkoruny je stylizovaný velký státní znak České republiky. Vpravo od státního znaku je v jednom řádku ve svislém směru umístěn název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Pod státním znakem je označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednot
* § 3 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. prosince 1993.
Aktuální znění od 15. 12. 1993
261
VYHLÁŠKA
České národní banky
ze dne 1. října 1993
o vydání pamětních stříbrných dvousetkorun k prvnímu výročí schválení Ústavy České republiky
Česká národní banka stanoví podle § 22 písm. a) zákona České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance:
§ 1
(1)
U příležitosti prvního výročí schválení Ústavy České republiky se vydávají pamětní stříbrné dvousetkoruny (dále jen „dvousetkoruna“).
(2)
Dvousetkoruna se vydává v běžném provedení a ve zvláštním provedení určeném pro sběratelské účely s leštěným polem mince a matovým reliéfem (dále jen „zvláštní provedení“).
(3)
Dvousetkoruna v běžném i zvláštním provedení se razí ze slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi. Hmotnost dvousetkoruny je 13 g, průměr 31 mm a síla 2,2 mm. Hrana dvousetkoruny v běžném provedení je vroubkovaná, hrana dvousetkoruny ve zvláštním provedení je hladká. Při ražbě dvousetkoruny v běžném i zvláštním provedení je povolena odchylka nahoru i dolů v hmotnosti 0,13 g, v průměru 0,1 mm, v síle 0,1 mm a v obsahu stříbra 0,5 %.
§ 2
(1)
Na líci dvousetkoruny je stylizovaný velký státní znak České republiky. Vpravo od státního znaku je v jednom řádku ve svislém směru umístěn název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Pod státním znakem je označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“. Letopočet vydání dvousetkoruny „1993“ je umístěn pod zkratkou peněžní jednotky. Uprostřed pod letopočtem vydání je značka mincovny, která dvousetkorunu razila.
(2)
Na rubu dvousetkoruny je v levé části pole mince umístěno ve dvou řádcích datum schválení Ústavy České republiky „16. 12. 1992“. Vpravo od data je ve dvou řádcích ve svislém směru umístěn nápis „ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY“. Autorkou návrhu dvousetkoruny je Jitka Jelínková. Iniciály jejího jména „JJ“ ve čtvercovém orámování jsou umístěny při pravém spodním okraji mince.
§ 3
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. prosince 1993.
Guvernér:
v z. Ing. Kysilka CSc. v. r.
viceguvernér
9kB
7kB |
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 264/1993 Sb. | Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 264/1993 Sb.
Vyhláška ministerstva zemědělství, kterou se mění vyhláška ministerstva zemědělství České republiky č. 362/1992 Sb., o výrobě a složení krmných směsí
Vyhlášeno 26. 10. 1993, datum účinnosti 26. 10. 1993, částka 65/1993
* Čl. I - Vyhláška ministerstva zemědělství České republiky č. 362/1992 Sb., o výrobě a složení krmných směsí, se mění takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 26. 10. 1993
264
VYHLÁŠKA
ministerstva zemědělství
ze dne 27. září 1993,
kterou se mění vyhláška ministerstva zemědělství České republiky č. 362/1992 Sb., o výrobě a složení krmných směsí
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 39 zákona č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby:
Čl. I
Vyhláška ministerstva zemědělství České republiky č. 362/1992 Sb., o výrobě a složení krmných směsí, se mění takto:
Samostatná příloha vyhlášky se nahrazuje novou samostatnou přílohou,1) obsahující závazné limitní ukazatele pro výrobu a složení krmných směsí a premixů.
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministr:
Ing. Lux v. r.
1)
Příloha bude uveřejněna jako samostatná příloha Sbírky zákonů, která bude vydána jako zvláštní publikace a. s. SEVT Praha. |
Zákon č. 273/1993 Sb. | Zákon č. 273/1993 Sb.
Zákon o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů
Vyhlášeno 11. 11. 1993, datum účinnosti 11. 11. 1993, částka 68/1993
* ČÁST II - Změna zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (§ 11 — § 11)
* ČÁST IV - Přechodná a závěrečná ustanovení (§ 14 — § 16)
Aktuální znění od 1. 1. 2013 (496/2012 Sb.)
273
ZÁKON
ze dne 15. října 1993
o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST II
Změna zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů
§ 11
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb. a zákona č. 600/1992 Sb., se mění takto:
1.
V poznámce č. 1) k § 3 odst. 1 písm. a) se vypouštějí slova „§ 1 odst. 1 dekretu presidenta republiky č. 50/1945 Sb., o opatřeních v oblasti filmu“.
2.
V § 3 odst. 1 písm. c) bodu 9 se vypouštějí slova „filmových a jiných audiovizuálních“.
ČÁST IV
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 14
Státní organizace Filmové studio Barrandov – Copyright a Filmové studio Zlín – Copyright, které vykonávají autorská práva výrobce kinematografických děl,19) se slučují dnem účinnosti tohoto zákona s Fondem; na Fond jako na právního nástupce přecházejí jejich práva a závazky z majetkových a jiných vztahů, včetně práv a závazků na úseku duševního vlastnictví. Tím není dotčeno právo hospodaření příslušející Archivu k veškerým originálním nosičům, z nichž tato práva a závazky vyplývají.
§ 15
Zrušují se § 1, § 3 odst. 2 a § 4 dekretu presidenta republiky č. 50/1945 Sb., o opatřeních v oblasti filmu.
§ 16
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
§ 62 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).
1a)
Autorský zákon.
2)
§ 4 autorského zákona.
3)
§ 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách.
3a)
Živnostenský zákon.
Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů.
4)
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
5)
Živnostenský zákon.
6)
§ 64 autorského zákona.
7)
§ 7 autorského zákona.
8)
§ 67 autorského zákona.
8a)
§ 53 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.
§ 54 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.
9)
§ 80 odst. 2 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů.
10)
Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.
10a)
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
10b)
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
11)
§ 2 odst. 1 zákona ČNR č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie.
13)
§ 9 odst. 1 zákona č. 241/1992 Sb.
15)
§ 2 odst. 2 obchodního zákoníku.
17)
Nařízení vlády ČSFR č. 429/1990 Sb., kterým se ruší vládní nařízení č. 13/1962 Sb., o nové organizaci čs. filmu.
18)
§ 6 a § 33 odst. 4 zákona č. 35/1965 Sb., ve znění zákona č. 89/1990 Sb.
19)
§ 6 zákona č. 35/1965 Sb., ve znění zákona č. 89/1990 Sb. |
Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 277/1993 Sb. | Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 277/1993 Sb.
Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního o doplnění vyhlášky Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon)
Vyhlášeno 11. 11. 1993, datum účinnosti 11. 11. 1993, částka 68/1993
* Čl. I - Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky
* Čl. II
Aktuální znění od 11. 11. 1993
277
VYHLÁŠKA
Českého úřadu zeměměřického a katastrálního
ze dne 29. října 1993
o doplnění vyhlášky Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon)
Český úřad zeměměřický a katastrální stanoví podle § 17 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem:
Čl. I
Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), se doplňuje takto:
V § 38 odst. 6 písm. c) se za slova „sepsaná advokátemadvokátem“ vkládají slova „nebo komerčním právníkem“.
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda:
Ing. Radouch v. r. |
Zákon č. 283/1993 Sb. | Zákon č. 283/1993 Sb.
Zákon o státním zastupitelství
Vyhlášeno 29. 11. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 71/1993
* ČÁST PRVNÍ - OBECNÁ USTANOVENÍ (§ 1 — § 3)
* ČÁST DRUHÁ - PŮSOBNOST STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ (§ 4 — § 5)
* ČÁST TŘETÍ - SOUSTAVA STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ (§ 6 — § 12m)
* ČÁST ČTVRTÁ - PŮSOBNOST MINISTERSTVA A SPRÁVA STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ (§ 13 — § 13j)
* ČÁST PÁTÁ - PRÁVNÍ PROSTŘEDKY ZAJIŠŤUJÍCÍ ČINNOST STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ (§ 14 — § 16c)
* ČÁST ŠESTÁ - USTANOVOVÁNÍ STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A JEJICH PRACOVNÍ POMĚR (§ 17 — § 22)
* ČÁST SEDMÁ - POSTAVENÍ STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ (§ 23 — § 26a)
* ČÁST OSMÁ - KÁRNÁ ODPOVĚDNOST (§ 27 — § 32)
* ČÁST DESÁTÁ - ASISTENTI STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A PRÁVNÍ ČEKATELÉ (§ 32a — § 34)
* ČÁST JEDENÁCTÁ - ODBORNÉ VZDĚLÁVÁNÍ STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A PRÁVNÍCH ČEKATELŮ (§ 34a — § 34a)
* ČÁST DVANÁCTÁ - ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ÚŘADU EVROPSKÉHO VEŘEJNÉHO ŽALOBCE (§ 34b — § 34g)
* ČÁST TŘINÁCTÁ - USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ (§ 35 — § 46)
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (438/2024 Sb.)
283
ZÁKON
ze dne 9. listopadu 1993
o státním zastupitelství
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
(1)
Zřizuje se státní zastupitelství jako soustava úřadů státu, určených k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených zákonem do působnosti státního zastupitelství.
(2)
Tento zákon upravuje postavení, působnost, vnitřní vztahy, organizaci a státní správu státního zastupitelstvísprávu státního zastupitelství (dále jen „správa státního zastupitelstvíspráva státního zastupitelství“); upravuje dále zejména postavení státních zástupců jako osob, jejichž prostřednictvím státní zastupitelství vykonává svou činnost, postavení právních čekatelů a působnost ministerstvaministerstva spravedlnosti (dále jen „ministerstvoministerstvo“). Tento zákon dále upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie upravující zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce11) (dále jen „nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobcenařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce“) postavení státních zástupců působících u Úřadu evropského veřejného žalobce a poskytování informacíinformací a součinnosti mezi státním zastupitelstvím a Úřadem evropského veřejného žalobce.
§ 2
(1)
Státní zastupitelství je při výkonu své působnosti povinno využívat prostředky, které mu poskytuje zákon.
(2)
Státní zastupitelství při výkonu své působnosti dbá, aby každý jeho postup byl v souladu se zákonem, rychlý, odborný a účinný; svoji působnost vykonává nestranně, respektuje a chrání přitom lidskou důstojnost, rovnost všech před zákonem a dbá na ochranu základních lidských práv a svobod.
§ 3
(1)
Nestanoví-li zákon jinak, věci svěřené do působnosti státního zastupitelství vykonávají státní zástupci; jiné orgány nebo osoby nesmí do jejich činnosti zasahovat nebo je při jejím výkonu nahrazovat anebo zastupovat.
(2)
V rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem1) se na provádění úkonů v působnosti státního zastupitelství mohou podílet vyšší úřednícivyšší úředníci státního zastupitelství (dále jen „vyšší úředníkvyšší úředník“), asistenti státních zástupců a právní čekatelé.
(3)
Vyšší státní zastupitelství je oprávněno zasahovat do vyřizování věcí, ke kterým je podle zákona příslušné nižší státní zastupitelství, jen způsobem a v rozsahu tímto zákonem stanoveným.
ČÁST DRUHÁ
PŮSOBNOST STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
§ 4
(1)
Státní zastupitelství v rozsahu, za podmínek a způsobem stanoveným zákonem
a)
je orgánem veřejné žaloby v trestním řízenítrestním řízení a plní další úkoly vyplývající z trestního řádu, nestanoví-li jinak nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce,
b)
vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení, zabezpečovací detence, ochranná nebo ústavní výchova, a v jiných místech, kde je podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda,
c)
působí v jiném než trestním řízenítrestním řízení,
d)
vykonává další úkoly, stanoví-li tak zvláštní zákon.
(2)
Státní zastupitelství se v souladu se svou zákonem stanovenou působností podílí na prevenci kriminality a poskytování pomoci obětemobětem trestných činůtrestných činů.
§ 5
(1)
Státní zastupitelství je oprávněno podat návrh na zahájení občanského soudního řízení anebo vstoupit do již zahájeného občanského soudního řízení jen v případech, které stanoví zákon.
(2)
Procesní postavení, oprávnění a povinnosti státního zastupitelství, které podalo návrh na zahájení řízení nebo vstoupilo do řízení, stanoví občanský soudní řád nebo zákon o zvláštních řízeních soudních.
ČÁST TŘETÍ
SOUSTAVA STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
§ 6
(1)
Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství, krajská státní zastupitelství a okresní státní zastupitelství.
(2)
V obvodu hlavního města Prahy působnost krajského státního zastupitelství vykonává Městské státní zastupitelství v Praze a působnost okresních státních zastupitelství vykonávají obvodní státní zastupitelství. V obvodu města Brna vykonává působnost okresního státního zastupitelství Městské státní zastupitelství v Brně.
(3)
Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství a krajská státní zastupitelství jsou účetními jednotkami.
§ 7
(1)
Sídla státních zastupitelství a obvody jejich územní působnosti se shodují se sídly a obvody soudů.
(2)
Státní zastupitelství je příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
Vedoucí státní zástupci
§ 8
(1)
Vedoucími státními zástupci jsou
a)
nejvyšší státní zástupce, který stojí v čele Nejvyššího státního zastupitelství,
b)
vrchní státní zástupci, kteří stojí v čele vrchních státních zastupitelství,
c)
krajští státní zástupci, kteří stojí v čele krajských státních zastupitelství, a městský státní zástupce, který stojí v čele Městského státního zastupitelství v Praze, (dále jen „krajští státní zástupci“),
d)
okresní státní zástupci, kteří stojí v čele okresních státních zastupitelství, obvodní státní zástupci, kteří stojí v čele obvodních státních zastupitelství v Praze, a městský státní zástupce, který stojí v čele Městského státního zastupitelství v Brně, (dále jen „okresní státní zástupci“).
(2)
Vedoucího státního zástupce zastupuje jeho náměstek nebo náměstci v pořadí a v rozsahu jím stanoveném.
(3)
Vedoucí státní zástupce stanoví vnitřní organizaci státního zastupitelství, v jehož čele stojí, a rozdělení agendy státního zastupitelství mezi státní zástupce; přitom zajistí specializaci státních zástupců podle zvláštních právních předpisů.
§ 9
(1)
Nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti na funkční období 7 let.
(2)
Nejvyšším státním zástupcem může být jmenována osoba, která svými odbornými znalostmi, profesními zkušenostmi, schopnostmi řízení lidí a morálními vlastnostmi dává záruky řádného výkonu funkce nejvyššího státního zástupce.
(3)
Předpokladem pro jmenování do funkce nejvyššího státního zástupce je právní praxe v délce nejméně 10 let, z toho nejméně 6 let ve funkci státního zástupce.
(4)
Nejvyšším státním zástupcem nemůže být jmenována osoba, které bylo pravomocným rozhodnutím v rámci právní praxe uvedené v odstavci 3 uloženo kárné opatření, nebylo-li zahlazeno.
(5)
Nikdo nemůže být jmenován nejvyšším státním zástupcem více než jednou; k výkonu funkce, která zanikla podle § 11 odst. 4 písm. b), se přitom nepřihlíží.
(6)
Vláda může na návrh ministra spravedlnosti odvolat nejvyššího státního zástupce z funkce, pokud zaviněným závažným porušením svých povinností anebo svým zaviněným hrubě nevhodným jednáním zásadním způsobem ohrozil důvěru v řádnou činnost nejvyššího státního zástupce nebo soustavy státního zastupitelství, zejména důvěru v zákonnost jejich postupu nebo v jejich nestrannost anebo odbornost, nebo zásadním způsobem ohrozil vážnost a důstojnost funkce nejvyššího státního zástupce nebo státního zastupitelství.
(7)
Vláda uveřejní údaj o odvolání nejvyššího státního zástupce v den, kdy o tom rozhodla.
§ 9a
Ustanovení správního řádu o správním řízení se na rozhodování vlády o jmenování nebo odvolání nejvyššího státního zástupce nepoužijí.
§ 9b
(1)
Žalobu podle soudního řádu správního proti rozhodnutí o odvolání je oprávněn podat pouze odvolaný nejvyšší státní zástupce.
(2)
Žalobu může odvolaný nejvyšší státní zástupce podat do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí o odvolání oznámeno doručením písemného vyhotovení.
(3)
K projednání žaloby je příslušný Nejvyšší správní soud.
(4)
Žalobě nelze přiznat odkladný účinek.
(5)
Nejvyšší správní soud žalobu projedná přednostně a rozhodne o ní nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy podaná žaloba bude prostá vad, které brání pokračování v řízení.
§ 10
(1)
Vrchního, krajského nebo okresního státního zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh vedoucího státního zástupce stojícího v čele nejblíže vyššího státního zastupitelství, v jehož obvodu má být vedoucí státní zástupce jmenován, nebo na návrh nejvyššího státního zástupce, a to na funkční období 7 let.
(2)
Vrchním, krajským nebo okresním státním zástupcem může být jmenován státní zástupce, který úspěšně absolvoval výběrové řízení na funkci vedoucího státního zástupce a který svými odbornými znalostmi, profesními zkušenostmi a morálními vlastnostmi dává záruky řádného výkonu této funkce.
(3)
Předpokladem pro jmenování do funkce
a)
vrchního státního zástupce je výkon funkce státního zástupce v délce nejméně 6 let,
b)
krajského státního zástupce je výkon funkce státního zástupce v délce nejméně 4 roky a
c)
okresního státního zástupce je výkon funkce státního zástupce v délce nejméně 2 roky.
(4)
Vrchním, krajským nebo okresním státním zástupcem nemůže být jmenován státní zástupce, kterému bylo pravomocným rozhodnutím uloženo kárné opatření, nebylo-li zahlazeno.
(5)
Vrchní státní zástupce nebo krajský státní zástupce může u téhož státního zastupitelství vykonávat funkci vedoucího státního zástupce nejvýše 2 po sobě jdoucí funkční období.
(6)
Vrchní, krajský nebo okresní státní zástupce může být odvolán ze své funkce pouze rozhodnutím vydaným v kárném řízení.
§ 10a
(1)
Návrh na jmenování vedoucího státního zástupce podle § 10 může osoba uvedená v § 10 odst. 1 podat ministru spravedlnosti jen po provedení výběrového řízení.
(2)
Výběrová komise má 5 členů, z nichž 1 člena jmenuje ministr spravedlnosti a po 2 členech nejvyšší státní zástupce a vedoucí státní zástupce stojící v čele nejblíže vyššího státního zastupitelství, v jehož obvodu má být vedoucí státní zástupce jmenován.
(3)
Ministr spravedlnosti návrhu na jmenování vedoucího státního zástupce nevyhoví, pokud navržená osoba nesplňuje předpoklady pro řádný výkon funkce vedoucího státního zástupce; v takovém případě o tom ministr spravedlnosti s uvedením důvodu písemně vyrozumí navrhovatele a toho, kdo byl navržen ke jmenování.
§ 10b
(1)
Náměstka vedoucího státního zástupce jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti na návrh vedoucího státního zástupce, o jehož náměstka se jedná.
(2)
Náměstkem vedoucího státního zástupce nemůže být jmenován státní zástupce, kterému bylo pravomocným rozhodnutím uloženo kárné opatření, nebylo-li zahlazeno.
(3)
Náměstkem nejvyššího státního zástupce může být jmenován pouze státní zástupce, který vykonává funkci státního zástupce nejméně 4 roky.
§ 10c
Okresní, krajský a vrchní státní zástupce a náměstek vedoucího státního zástupce absolvují odborný vzdělávací program Justiční akademie zaměřený na oblast řízení státního zastupitelství, a to nejpozději do 2 let ode dne jmenování do funkce.
§ 11
(1)
Vedoucí státní zástupce nebo náměstek vedoucího státního zástupce se této funkce může vzdát písemným oznámením tomu, kdo ho do této funkce jmenoval; funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce v tomto případě zanikne uplynutím kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bylo oznámení o vzdání se funkce doručeno.
(2)
Funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce zaniká též
a)
dnem přeložení k výkonu funkce k jinému státnímu zastupitelství,
b)
dnem, k němuž mu vznikla funkce evropského nejvyššího žalobce, evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce, nebo
c)
dnem, ve kterém došlo k zániku jeho funkce státního zástupce.
(3)
Funkce vedoucího státního zástupce zaniká též
a)
uplynutím jeho funkčního období, nebo
b)
dnem nabytí právní moci rozhodnutí kárného soudukárného soudu, kterým mu bylo uloženo kárné opatření odvolání z funkce vedoucího státního zástupce.
(4)
Funkce nejvyššího státního zástupce zaniká též
a)
dnem, ke kterému vláda nejvyššího státního zástupce odvolala, nebo
b)
dnem nabytí právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o zrušení rozhodnutí vlády o odvolání předchozího nejvyššího státního zástupce.
(5)
Funkce náměstka vedoucího státního zástupce zaniká též dnem, k němuž byl jmenován do funkce vedoucího státního zástupce.
(6)
Vzdání se funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce ani odvolání z této funkce nemají za následek zánik funkce státního zástupce.
§ 11a
(1)
V rozsahu stanoveném zákonem je nejvyšší státní zástupce nadřízen vrchním státním zástupcům, vrchní státní zástupce krajským státním zástupcům v obvodu vrchního státního zastupitelství a krajský státní zástupce okresním státním zástupcům v obvodu krajského státního zastupitelství.
(2)
V rozsahu stanoveném zákonem je vedoucí státní zástupce nadřízen státním zástupcům působícím u státního zastupitelství, v jehož čele stojí.
§ 12
Oprávnění nejvyššího státního zástupce
(1)
Ke sjednocení a usměrnění postupu státních zástupců při výkonu působnosti státního zastupitelství nebo k zajištění jednotné vnitřní organizace státního zastupitelství a jednotného výkonu spisové služby může nejvyšší státní zástupce vydávat pokyny obecné povahy; tyto pokyny jsou závazné pro státní zástupce, a pokud tak nejvyšší státní zástupce stanoví, i pro další zaměstnance státního zastupitelství.
(2)
Nejvyšší státní zástupce může vydávat pro státní zastupitelství stanoviska ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů při výkonu působnosti státního zastupitelství.
(3)
Nejvyšší státní zástupce může nařídit, aby Nejvyšší státní zastupitelství nebo jím pověřené státní zastupitelství provedlo kontrolu skončených věcí, v nichž bylo příslušné státní zastupitelství činné, a uložilo v případě pochybení opatření k nápravě.
(4)
Pokud v souvislosti s výkonem působnosti státního zastupitelství získá nejvyšší státní zástupce poznatky o nejednotnosti rozhodování soudů, je oprávněn podat předsedovi Nejvyššího soudu podnět k tomu, aby navrhl Nejvyššímu soudu zaujetí stanoviska k výkladu zákona nebo jiného právního předpisu.
(5)
Nejvyššímu státnímu zástupci přísluší vykonávat další oprávnění, která s funkcí nejvyššího státního zástupce spojuje tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(6)
Nejvyšší státní zástupce nejpozději do poloviny kalendářního roku předkládá prostřednictvím ministra spravedlnosti vládě zprávu o činnosti státního zastupitelství za uplynulý kalendářní rok; vláda tuto zprávu po projednání předkládá Senátu.
(7)
Nejvyšší státní zástupce vydá po projednání s vrchními a krajskými státními zástupci a s předchozím souhlasem ministra spravedlnosti pravidla kariérního postupu státních zástupců, pravidla postupu při vyhlašování výběrového řízení na funkci státního zástupce nebo vedoucího státního zástupce, pravidla postupu při výběrových řízeních na funkci státního zástupce nebo vedoucího státního zástupce a pravidla jednání výběrové komise; tato pravidla jsou závazná pro státní zástupce a členy výběrové komise.
Vztahy uvnitř soustavy státního zastupitelství
§ 12a
(1)
Spory o příslušnost mezi státními zastupitelstvími rozhoduje státní zastupitelství, které je vůči těmto státním zastupitelstvím nejblíže vyšší.
(2)
Nejblíže vyšší státní zastupitelství rozhoduje o odnětí a přikázání věci jinému nižšímu státnímu zastupitelství, jestliže vedoucí státní zástupce dotčeného nižšího státního zastupitelství je podle předpisů upravujících řízení vyloučen z projednávání věci, nestanoví-li tento zákon jinak.
(3)
Nejblíže vyšší státní zastupitelství rozhoduje o opravných prostředcích podaných proti rozhodnutí nejblíže nižšího státního zastupitelství v jeho obvodu, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
(4)
V případech vyloučení vedoucího státního zástupce státního zastupitelství, které ve věci vykonává dohled nebo rozhoduje o opravných prostředcích, se postupuje podle odstavce 2 obdobně. Státní zastupitelství, jemuž byla věc z důvodu uvedeného v první větě přikázána, vykonává dohled nebo rozhoduje o opravných prostředcích namísto státního zastupitelství, jemuž byla věc odňata.
(5)
O odnětí a přikázání věci a o opravných prostředcích se rozhoduje usnesením, proti kterému není přípustná stížnost, nestanoví-li jinak zvláštní právní předpis, podle něhož se řízení vede.
§ 12b
(1)
Úkony, které by příslušné státní zastupitelství mohlo provést jen s obtížemi nebo s neúměrnými náklady nebo které v jeho obvodu provést nelze, provede na dožádání jiné státní zastupitelství.
(2)
Nemůže-li dožádané státní zastupitelství provést úkon ve svém obvodu, postoupí dožádání státnímu zastupitelství, v jehož obvodu lze úkon provést, je-li mu to známo; jinak dožádání vrátí.
(3)
Prošetřením podnětu k podání návrhu nejvyššího státního zástupce může Nejvyšší státní zastupitelství pověřit nižší státní zastupitelství.
Dohled
§ 12c
Dohled je výkonem oprávnění stanovených tímto zákonem k zajištění řídících a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a uvnitř jednotlivých státních zastupitelství při výkonu působnosti státního zastupitelství.
§ 12d
(1)
Nejblíže vyšší státní zastupitelství je oprávněno vykonávat dohled nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství ve svém obvodu při vyřizování věcí v jejich příslušnosti a dávat jim k jejich postupu písemné pokyny. Postup nejblíže nižších státních zastupitelství může sjednocovat i pokyny vztahujícími se na více věcí určitého druhu.
(2)
Nejblíže nižší státní zastupitelství je povinno řídit se písemnými pokyny podle odstavce 1, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. Odmítne-li z tohoto důvodu nejblíže nižší státní zastupitelství pokyn splnit, sdělí neprodleně důvody odmítnutí písemně nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství; pokud nejblíže vyšší státní zastupitelství na svém pokynu trvá a neuplatní jiný postup, věc nižšímu státnímu zastupitelství odejme a vyřídí ji samo.
(3)
Nejblíže vyšší státní zastupitelství může odejmout věc nejblíže nižšímu státnímu zastupitelství a vyřídit ji samo též tehdy, je-li nejblíže nižší státní zastupitelství nečinné nebo se v jeho postupu vyskytují nedůvodné průtahy.
§ 12e
(1)
Vedoucí státní zástupce je oprávněn vykonávat dohled nad postupem státních zástupců a vyšších úředníků působících u státního zastupitelství, v jehož čele stojí, a dávat jim pokyny k postupu při vyřizování věcí v příslušnosti tohoto státního zastupitelství. Postup státních zástupců a vyšších úředníků může sjednocovat i pokyny vztahujícími se na více věcí určitého druhu. Výkonem těchto oprávnění či některých z nich může pověřit jiného státního zástupce.
(2)
Státní zástupci jsou povinni řídit se pokyny vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. Pokud byl pokyn vydán ústně, státní zástupce, který pokyn vydal, jej na žádost státního zástupce, kterému je pokyn adresován, potvrdí písemně.
(3)
Odmítne-li státní zástupce z důvodu podle odstavce 2 pokyn splnit, sdělí neprodleně důvody odmítnutí písemně státnímu zástupci, který pokyn vydal. Pokud ten na pokynu trvá, předloží věc neprodleně se svým stanoviskem vedoucímu státnímu zástupci. Vedoucí státní zástupce je oprávněn pokyn zrušit, a pokud tak neučiní, vyřídí věc státní zástupce, který pokyn vydal. Vydal-li pokyn vedoucí státní zástupce, vyřídí věc sám.
(4)
V jednání před soudem není státní zástupce vázán pokynem vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce v případě, že v průběhu jednání dojde ke změně důkazní situace.
Poskytování informací
§ 12g
(1)
Státní zastupitelství si vzájemně poskytují informaceinformace, které potřebují k plnění svých úkolů; má-li být informaceinformace poskytnuta na žádost, v žádosti o poskytnutí informaceinformace se vždy uvede důvod vyžádání informaceinformace. InformacíInformací se pro tyto účely rozumí údaje o postupu státního zastupitelství při výkonu jeho působnosti v určité věci a údaje, které v této souvislosti státní zastupitelství zjistilo. S právem vyžadovat informaceinformace není spojeno právo jakkoliv zasahovat do postupu ve věci, v níž se informaceinformace vyžadují, nejde-li současně o výkon dohledu nebo o výkon oprávnění nejvyššího státního zástupce podle tohoto zákona.
(2)
V trestním řízenítrestním řízení se informaceinformace podle odstavce 1 po nezbytně nutnou dobu neposkytne, lze-li důvodně předpokládat, že by její poskytnutí ohrozilo podstatné národní bezpečnostní zájmy, průběh trestního řízenítrestního řízení nebo bezpečnost osob. O dočasném neposkytnutí informaceinformace sepíše státní zastupitelství, které by informaciinformaci mělo poskytnout, záznam, který založí do spisu.
(3)
Nejvyšší státní zastupitelství je při výkonu své působnosti oprávněno si vyžádat od kteréhokoli státního zastupitelství zvláštní zprávu o postupu státních zástupců při výkonu působnosti státního zastupitelství anebo uložit tomuto státnímu zastupitelství, aby tak postupovalo ve vztahu k nejblíže nižším státním zastupitelstvím ve svém obvodu. Oprávnění vrchních a krajských státních zastupitelství vůči nejblíže nižším státním zastupitelstvím při výkonu dohledu nejsou tím dotčena.
§ 12h
(1)
Nejvyšší státní zastupitelství při zajišťování výkonu oprávnění a povinností nejvyššího státního zástupce může kdykoli provádět potřebná zjištění u kteréhokoli nižšího státního zastupitelství, které je povinno mu na jeho žádost poskytnout požadovanou součinnost. Přitom může zejména požadovat předložení spisů vedených u nižších státních zastupitelství, nahlížet do nich, pořizovat z nich opisy a výpisy a vyžadovat informaceinformace a nezbytná vysvětlení. Jde-li o jiné než vrchní státní zastupitelství, není Nejvyšší státní zastupitelství oprávněno zasahovat do způsobu vyřizování věci, která nebyla pravomocně skončena.
(2)
Pokud se zjištění přímo nezúčastnil vedoucí státní zástupce nebo jím pověřený státní zástupce příslušného státního zastupitelství, Nejvyšší státní zastupitelství výsledky zjištění příslušnému vedoucímu státnímu zástupci oznámí. V případě vrchního státního zastupitelství využije Nejvyšší státní zastupitelství výsledky zjištění v rámci dohledu.
§ 12i
Zpracovávání osobních údajů státním zastupitelstvím
(1)
Státní zastupitelství může zpracovávat osobní údaje, pokud je to nezbytné pro výkon jeho působnosti. Osobní údaje může zpracovávat i k jinému účelu, než pro který byly původně shromážděny.
(2)
Státní zastupitelství může zpřístupňovat nebo předávat osobní údaje
a)
orgánům příslušným k předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech,
b)
orgánům a osobám provozujícím zařízení, ve kterém je podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda, jde-li o místa, kde státní zastupitelství v zákonem stanovených případech vykonává dozor, plní jiné úkoly vyplývající z právních předpisů nebo kam předává osobu, anebo osobám, které v takovém místě zajišťují výkon omezení osobní svobody, nebo
c)
soudům v souvislosti s jeho účastí v řízení při výkonu jiné než trestní působnosti a orgánům veřejné správy pro plnění úkolů v rámci jejich působnosti.
(3)
Nejvyšší státní zastupitelství je správcem centrální evidence stíhaných osob, v níž jsou za účelem předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech, zpracovávány ze spisů vedených soudy, státním zastupitelstvím a Úřadem evropského veřejného žalobce tyto kategorie osobních údajů:
a)
spisová značka a označení orgánu, který evidovaný úkon učinil,
b)
identifikační údaje osoby, proti které se trestní řízenítrestní řízení vede,
c)
identifikační údaje poškozených a dalších osob na trestním řízenítrestním řízení zúčastněných,
d)
právní kvalifikace skutku, pro který se trestní řízenítrestní řízení vede, s vyznačením jejích změn a
e)
rozhodnutí, opatření a příkazy vztahující se k osobě, proti které se řízení vede, včetně údajů o jejich výkonu.
(4)
Centrální evidence stíhaných osob je neveřejná. Přístup do centrální evidence stíhaných osob mají pouze státní zastupitelství pro potřeby výkonu své působnosti a ostatní orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení a Probační a mediační služba pro účely trestního řízenítrestního řízení. Pro účely plnění úkolů v Eurojustu má přístup do centrální evidence stíhaných osob také národní člen Eurojustu. Pro účely plnění úkolů podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních lze údaje z centrální evidence stíhaných osob v nezbytném rozsahu poskytnout na vyžádání též ministerstvu.
(5)
Osobní údaje vedené v centrální evidenci stíhaných osob se vymažou po uplynutí skartační lhůty spisu, ve kterém byl učiněn úkon, na základě kterého byl záznam osobních údajů v centrální evidenci stíhaných osob proveden.
§ 12j
Pro účely zákona o základních registrech se Úřad evropského veřejného žalobce považuje za orgán veřejné moci, vůči němuž plní roli ústředního správního úřadu ministerstvo; údaje v základním registru agend, orgánů veřejné moci, soukromoprávních uživatelů údajů a některých práv a povinností, které mají být vyjádřeny referenční vazbou, se ve vztahu k Úřadu evropského veřejného žalobce takto uvádějí pouze tehdy, jsou-li v základních registrech uvedeny.
§ 12k
Nejvyšší státní zástupce jmenuje pověřence pro ochranu osobních údajů pro celou soustavu státního zastupitelství; úkoly tohoto pověřence může na základě písemné dohody státního zastupitelství a ministerstva vykonávat pověřenec pro ochranu osobních údajů ministerstva. Činnost pověřence podle věty první nezahrnuje činnosti ve vztahu ke zpracovávání osobních údajů státním zastupitelstvím, které jsou nezbytné pro výkon působnosti státního zastupitelství v oblasti předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech.
§ 12l
(1)
Nejvyšší státní zastupitelství sleduje soulad postupu státního zastupitelství s právními předpisy v oblasti ochrany osobních údajů při zpracování osobních údajů, jsou-li zpracovávány za účelem předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech. Zjistí-li nedostatky, uloží opatření k nápravě.
(2)
Nejvyšší státní zastupitelství vyrozumí o způsobu vyřízení podání týkajícího se ochrany osobních údajů toho, kdo jej učinil, tak, aby předcházelo ohrožení
a)
plnění úkolu v oblasti předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti včetně pátrání po osobách a věcech,
b)
řízení o přestupku, kázeňském přestupku nebo jednání, které má znaky přestupku,
c)
ochrany utajovaných informacíutajovaných informací, nebo
d)
oprávněných zájmů třetí osoby.
§ 12m
Zvláštní ustanovení o zpracovávání osobních údajů v jiných oblastech
Ustanovení § 28 odst. 2 až 4 a § 29 odst. 3 až 6 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, se použijí i na vyřízení žádostí subjektu údajů o přístup, opravu, omezení zpracování nebo výmaz podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/67910).
ČÁST ČTVRTÁ
PŮSOBNOST MINISTERSTVA A SPRÁVA STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
§ 13
(1)
Ministr spravedlnosti může kdykoli požádat kterékoli státní zastupitelství o informaciinformaci o stavu řízení v každé věci, v níž je státní zastupitelství činné, pokud je taková informaceinformace potřebná k plnění úkolů ministerstva nebo pokud takovou informaciinformaci potřebuje jako člen vlády.
(2)
Ministerstvo může prostřednictvím příslušného vedoucího státního zástupce požádat kterékoli státní zastupitelství o zpracování podkladů nezbytných k projednání nároků na náhradu škody uplatňovaných z důvodu odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.5) V mezích posuzování uvedených nároků mají pověření pracovníci ministerstva právo se seznamovat s obsahem spisů a evidenčních pomůcek vedených u státních zastupitelství, jakož i právo z nich požadovat opisy a výpisy.
Správa státního zastupitelství
§ 13a
(1)
Úkolem správy státního zastupitelství je vytvářet státnímu zastupitelství podmínky k řádnému výkonu jeho působnosti, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné, a dohlížet způsobem a v mezích tímto zákonem stanovených na řádné plnění úkolů státnímu zastupitelství svěřených.
(2)
Výkon správy státního zastupitelství nesmí narušovat plnění úkolů vyplývajících z jeho působnosti.
§ 13b
(1)
Ústředním orgánem správy státního zastupitelství je ministerstvo.
(2)
Orgány správy státního zastupitelství jsou vedoucí státní zástupci a jejich náměstci; orgány správy státního zastupitelství jednají jménem státního zastupitelství v rozsahu, v jakém správu státního zastupitelství podle tohoto zákona vykonávají.
(3)
Správu státního zastupitelství ve věcech majetku státu a státního rozpočtu vykonává ministerstvo vždy prostřednictvím příslušných vedoucích státních zástupců.4a)
§ 13c
(1)
Správu Nejvyššího státního zastupitelství vykonává ministerstvo prostřednictvím nejvyššího státního zástupce.
(2)
Správu vrchních, krajských a okresních státních zastupitelství vykonává ministerstvo přímo nebo prostřednictvím příslušných vedoucích státních zástupců; správu okresních státních zastupitelství může vykonávat též prostřednictvím krajských státních zástupců.
(3)
Vedoucí státní zástupci vykonávají správu státního zastupitelství v rozsahu stanoveném tímto zákonem.
(4)
Náměstci vedoucích státních zástupců vykonávají správu státního zastupitelství v rozsahu určeném příslušným vedoucím státním zástupcem; u okresních státních zastupitelství po projednání s krajským státním zástupcem.
(5)
Při zachování vlastní odpovědnosti mohou vedoucí státní zástupci pověřit jednotlivými úkony správy státního zastupitelství jiného státního zástupce nebo jiného zaměstnance státního zastupitelství, v jehož čele stojí.
(6)
Vedoucí státní zástupci jsou za výkon správy státního zastupitelství, v jehož čele stojí, odpovědni ministerstvu; krajští státní zástupci odpovídají též za výkon jim svěřené správy okresních státních zastupitelství.
(7)
Při výkonu správy státního zastupitelství jsou vedoucí státní zástupci nadřízeni státním zástupcům a ostatním zaměstnancům státního zastupitelství, v jehož čele stojí; krajští státní zástupci jsou při výkonu správy státního zastupitelství nadřízeni též okresním státním zástupcům. Vedoucí státní zástupci mohou při výkonu správy státního zastupitelství vydávat opatření, která jsou pro podřízené závazná.
(8)
V rozsahu stanoveném tímto zákonem zajišťují provoz a některé další činnosti související s výkonem správy Nejvyššího státního zastupitelství, vrchních státních zastupitelství a krajských státních zastupitelství ředitelé správy těchto státních zastupitelství; odpovědnost příslušného vedoucího státního zástupce jako orgánu správy státního zastupitelství tím není dotčena. Vedoucí státní zástupce si může vyhradit věci, které rozhoduje přímo.
(9)
Ředitele správy státního zastupitelství jmenuje a odvolává4b) příslušný vedoucí státní zástupce. Funkce ředitele správy státního zastupitelství je vykonávána v pracovním poměru.
§ 13d
Ministerstvo vykonává správu státního zastupitelství tím, že
a)
zajišťuje chod státních zastupitelství po stránce organizační, zejména stanoví s ohledem na množství vyřizovaných věcí počty státních zástupců, vyšších úředníků a odborných a dalších zaměstnanců státních zastupitelství; u Nejvyššího státního zastupitelství je stanoví v dohodě s nejvyšším státním zástupcem,
b)
zajišťuje způsobem stanoveným tímto zákonem chod státních zastupitelství po stránce personální,
c)
zajišťuje chod státních zastupitelství tím, že zabezpečuje financování jejich hospodaření a materiálního zabezpečení v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy a provádí kontroly hospodaření,4c)
d)
stanoví krajským státním zastupitelstvím v rámci schváleného rozpočtu kapitoly prostředky státního rozpočtu určené na hospodaření krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství v jeho obvodu minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů daných zákonem o státním rozpočtu,
e)
organizuje, řídí a kontroluje výkon správy státních zastupitelství prováděný vedoucími státními zástupci,
f)
vyřizuje stížnosti podané podle tohoto zákona na postup státního zastupitelství (dále jen „stížnosti“),
g)
stanoví metodiku výběru právních čekatelů a metodicky řídí jejich přijímání do pracovního poměru,
h)
řídí a organizuje čekatelskou praxičekatelskou praxi, zejména stanoví pro každé krajské státní zastupitelství počty právních čekatelů a rozhoduje o započtení doby jiné právnické činnosti do čekatelské praxečekatelské praxe,
i)
organizuje a zajišťuje odborné závěrečné zkoušky státních zástupců (dále jen „závěrečná zkouška“),
j)
organizuje a řídí odborné vzdělávání vyšších úředníků a ostatních zaměstnanců státních zastupitelství,
k)
sleduje chod kanceláří státních zastupitelství,
l)
organizuje, metodicky řídí a kontroluje zabezpečení úkolů obranného a civilního nouzového plánování, ochrany utajovaných informacíinformací, bezpečnosti osob a majetku, požární ochrany a úkolů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „úkoly krizového řízení a bezpečnosti“),
m)
usměrňuje a řídí využívání informačních technologií,
n)
plní další úkoly při výkonu správy státního zastupitelství vyplývající z právních předpisů.
§ 13e
(1)
Nejvyšší státní zástupce vykonává správu Nejvyššího státního zastupitelství tím, že
a)
zajišťuje chod Nejvyššího státního zastupitelství po stránce personální a organizační, zejména tím, že se podílí na obsazování Nejvyššího státního zastupitelství státními zástupci, zajišťuje jeho řádné obsazení ostatními odbornými a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci státních zástupců,
b)
v souladu s oprávněními stanovenými tímto zákonem dbá na plynulost řízení u Nejvyššího státního zastupitelství a dohlíží na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších zaměstnanců působících u tohoto státního zastupitelství,
c)
vyřizuje stížnosti,
d)
dbá o odbornost státních zástupců a vyšších úředníků a vytváří podmínky pro její zvyšování,
e)
pečuje o zvyšování odborné úrovně ostatních zaměstnanců působících u Nejvyššího státního zastupitelství,
f)
zajišťuje poskytování informacíinformací Nejvyšším státním zastupitelstvím podle zvláštního právního předpisu,4d)
g)
zajišťuje bezpečnost Nejvyššího státního zastupitelství a úkoly krizového řízení,
h)
plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2)
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím pokynů obecné povahy vydává vzorový organizační řád státního zastupitelství a sjednocuje a kontroluje výkon spisové služby státních zastupitelství.
(3)
Ředitel správy Nejvyššího státního zastupitelství, s výjimkou úkonů, ke kterým je podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů oprávněn pouze vedoucí státní zástupce,
a)
zajišťuje provoz Nejvyššího státního zastupitelství po stránce hospodářské, materiální a finanční,
b)
vyřizuje personální věci zaměstnanců působících u Nejvyššího státního zastupitelství s výjimkou státních zástupců,
c)
plní další úkoly související s výkonem správy Nejvyššího státního zastupitelství podle pokynů nejvyššího státního zástupce.
§ 13f
(1)
Vrchní státní zástupce vykonává správu vrchního státního zastupitelství tím, že
a)
zajišťuje jeho chod po stránce personální a organizační, zejména tím, že předkládá návrhy na obsazení vrchního státního zastupitelství státními zástupci, zajišťuje jeho řádné obsazení odbornými a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci státních zástupců,
b)
v souladu s oprávněními stanovenými tímto zákonem dbá na plynulost řízení u vrchního státního zastupitelství a dohlíží na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších zaměstnanců působících u tohoto státního zastupitelství,
c)
vyřizuje stížnosti,
d)
dbá o odbornost státních zástupců a vyšších úředníků a vytváří podmínky pro její zvyšování,
e)
pečuje o zvyšování odborné úrovně ostatních zaměstnanců působících u vrchního státního zastupitelství,
f)
zajišťuje poskytování informacíinformací vrchním státním zastupitelstvím podle zvláštního právního předpisu,4d)
g)
zajišťuje bezpečnost vrchního státního zastupitelství a úkoly krizového řízení,
h)
plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2)
Vrchní státní zástupce kontroluje výkon spisové služby u vrchního státního zastupitelství a u krajských státních zastupitelství v jeho obvodu.
(3)
Ředitel správy vrchního státního zastupitelství, s výjimkou úkonů, ke kterým je podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů oprávněn pouze vedoucí státní zástupce,
a)
zajišťuje provoz vrchního státního zastupitelství po stránce hospodářské, materiální a finanční,
b)
vyřizuje personální věci zaměstnanců působících u vrchního státního zastupitelství s výjimkou státních zástupců,
c)
plní další úkoly související s výkonem správy vrchního státního zastupitelství podle pokynů vrchního státního zástupce.
§ 13g
(1)
Krajský státní zástupce vykonává správu krajského státního zastupitelství a správu okresních státních zastupitelství v jeho obvodu tím, že
a)
zajišťuje jejich chod po stránce personální a organizační, zejména tím, že předkládá návrhy na obsazení krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství státními zástupci, zajišťuje jejich řádné obsazení odbornými a dalšími zaměstnanci, vyřizuje personální věci státních zástupců krajského státního zastupitelství a v rozsahu jím stanoveném též personální věci státních zástupců okresních státních zastupitelství,
b)
prostředky státního rozpočtu, stanovené správcem kapitoly státního rozpočtu, rozepisuje pro hospodaření krajského státního zastupitelství a pro hospodaření okresních státních zastupitelství minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů daných zákonem o státním rozpočtu nebo správcem kapitoly státního rozpočtu,
c)
pro účely rozpočtových opatření a vystavování limitů podle rozpočtových pravidel plní vůči okresním státním zastupitelstvím v jeho obvodu funkci správce kapitoly státního rozpočtu,
d)
v souladu s oprávněními stanovenými tímto zákonem dbá na plynulost řízení u krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství, dohlíží na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších zaměstnanců působících u těchto státních zastupitelství,
e)
vyřizuje stížnosti,
f)
dbá o odbornost státních zástupců a vyšších úředníků a vytváří podmínky pro její zvyšování,
g)
pečuje o zvyšování odborné úrovně ostatních zaměstnanců působících u krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství v jeho obvodu,
h)
s přihlédnutím k vyjádření Justiční akademie zajišťuje výběr právních čekatelů a s vybranými uchazeči uzavírá pracovní smlouvu,
i)
řídí a kontroluje čekatelskou praxičekatelskou praxi v obvodu krajského státního zastupitelství a její výkon,
j)
kontroluje výkon spisové služby u krajského a okresních státních zastupitelství,
k)
zajišťuje poskytování informacíinformací krajským státním zastupitelstvím podle zvláštního právního předpisu,4d)
l)
řídí a kontroluje výkon státní správy okresních státních zastupitelství prováděný okresními státními zástupci,
m)
zajišťuje bezpečnost krajského státního zastupitelství a úkoly krizového řízení,
n)
plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2)
Ředitel správy krajského státního zastupitelství, s výjimkou úkonů, ke kterým je podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů oprávněn pouze vedoucí státní zástupce,
a)
zajišťuje provoz krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství v jeho obvodu po stránce hospodářské, materiální a finanční,
b)
vyřizuje personální věci zaměstnanců působících u krajského státního zastupitelství s výjimkou státních zástupců a v rozsahu stanoveném krajským státním zástupcem též personální věci zaměstnanců působících u okresních státních zastupitelství,
c)
plní další úkoly související s výkonem správy krajského státního zastupitelství nebo okresních státních zastupitelství v jeho obvodu podle pokynů krajského státního zástupce.
§ 13h
(1)
Okresní státní zástupce v souladu s pokyny nadřízeného krajského zástupce vykonává správu okresního státního zastupitelství tím, že
a)
se podílí na zajištění jeho chodu po stránce personální a organizační, zejména navrhuje řádné obsazení okresního státního zastupitelství státními zástupci a ostatními zaměstnanci a vyřizuje v rozsahu stanoveném nadřízeným krajským státním zástupcem personální věci státních zástupců a ostatních zaměstnanců okresního státního zastupitelství,
b)
se podílí na zabezpečování chodu okresního státního zastupitelství po stránce hospodářské, materiální a finanční,
c)
vyřizuje stížnosti,
d)
kontroluje výkon spisové služby u okresního státního zastupitelství,
e)
dohlíží na čekatelskou praxičekatelskou praxi po dobu jejího výkonu u okresního státního zastupitelství,
f)
zajišťuje poskytování informacíinformací okresním státním zastupitelstvím podle zvláštního právního předpisu,4d)
g)
plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2)
Okresní státní zástupce v souladu s oprávněními stanovenými tímto zákonem dbá na plynulost řízení u okresního státního zastupitelství a dohlíží na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších zaměstnanců působících u tohoto zastupitelství.
§ 13i
(1)
Zjistí-li příslušný orgán správy státního zastupitelství okolnosti nasvědčující tomu, že se státní zástupce nebo vedoucí státní zástupce dopustil kárného provinění, podá návrh na zahájení kárného řízení, nelze-li věc vyřídit podle § 31 odst. 1; návrh na zahájení řízení podle zákona upravujícího řízení ve věcech státních zástupců podá též, nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že státní zástupce je nezpůsobilý k výkonu funkce podle § 26.
(2)
Ministr spravedlnosti nemůže pro totéž jednání podat návrh na zahájení kárného řízení podle odstavce 1 a návrh podle § 9 odst. 6. Konečné rozhodnutí ve věci o návrhu na zahájení kárného řízení nebo o návrhu podle § 9 odst. 6 vytváří překážku věci rozhodnuté.
§ 13j
Orgány správy státního zastupitelství postupují při výkonu své působnosti v součinnosti se zájmovými organizacemi státních zástupců, s nimiž projednávají zejména
a)
návrhy zákonů, které se podstatně dotýkají působnosti státního zastupitelství a způsobu jejího výkonu,
b)
zásadní opatření týkající se organizace státního zastupitelství, postavení státních zástupců a výkonu správy státního zastupitelství.
ČÁST PÁTÁ
PRÁVNÍ PROSTŘEDKY ZAJIŠŤUJÍCÍ ČINNOST STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
§ 14
(1)
Ministerstva a jiné státní orgány, orgány územní samosprávy, jakož i orgány profesní a zájmové samosprávy jsou povinny státnímu zastupitelství při výkonu jeho působnosti v konkrétní věci bez průtahů zapůjčovat spisy a doklady. Státní zástupci mají právo v mezích výkonu působnosti státního zastupitelství do zapůjčených spisů a dokladů nahlížet a pořizovat z nich opisy a výpisy.
(2)
Ministerstva a jiné státní orgány, orgány územní samosprávy, jakož i orgány profesní a zájmové samosprávy jsou povinny bez průtahů vyhovět dožádáním státního zastupitelství činěným v mezích jeho působnosti a podávat mu potřebná vysvětlení. V případě, že tak stanoví zvláštní právní předpis, přísluší za vyřízení dožádání peněžité plnění.5a)
(3)
Povinnosti podle odstavců 1 a 2 se vztahují i na právnické osoby; na fyzické osoby se vztahují v rozsahu, ve kterém je jim zvláštním právním předpisem svěřen výkon státní správy nebo ve kterém vykonávají podnikatelskou činnost.
(4)
Soudy jsou povinny umožnit státnímu zastupitelství při výkonu jeho působnosti nahlížet do soudních spisů a pořizovat si z nich opisy a výpisy. Pokud státní zastupitelství při výkonu své působnosti požádá soud o zapůjčení spisu, soud může jeho žádost odmítnout, jen pokud tomu brání závažné důvody.
(5)
Pro účely výkonu oprávnění podat podle zvláštního právního předpisu soudu žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení jsou státní zastupitelství a nejvyšší státní zástupce dále oprávněni provádět potřebná zjištění u orgánů a osob uvedených v odstavcích 1 a 3, zejména mohou požadovat předložení dokumentů a spisů, nahlížet do nich a pořizovat z nich opisy a výpisy a požadovat podání potřebných vysvětlení; orgány a osoby uvedené v odstavcích 1 a 3 jsou povinny na žádost státního zastupitelství nebo nejvyššího státního zástupce poskytnout při výkonu tohoto oprávnění požadovanou součinnost.
(6)
Ustanoveními odstavců 1 až 5 nejsou dotčeny povinnosti vyplývající ze zvláštních právních předpisů o ochraně utajovaných informacíutajovaných informací, ochrana obchodního tajemství ani ochrana zákonem uložené nebo uznané povinnosti mlčenlivosti.5b) Za zákonem uznanou povinnost mlčenlivosti se pro účely tohoto zákona nepovažuje taková povinnost, jejíž rozsah není vymezen zákonem, ale vyplývá z právního úkonu učiněného na základě zákona.
§ 15
(1)
Pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, je každý povinen dostavit se na výzvu ke státnímu zastupitelství a podat zde potřebné vysvětlení. O obsahu vysvětlení a o průběhu tohoto úkonu se sepíše záznam.
(2)
Vysvětlení nelze požadovat o okolnostech týkajících se utajovaných informacíinformací chráněných zvláštním právním předpisem od toho, kdo je povinen je zachovat v tajnosti, nebo od toho, kdo by vysvětlením porušil jinou zákonem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl těchto povinností zproštěn tím, kdo je k tomu podle zvláštního právního předpisu oprávněn.
(3)
Vysvětlení může odepřít osoba, která by tím sebe nebo osobu blízkou5c) vystavila nebezpečí trestního stíhání. Státní zástupce je oprávněn důvodnost odepření přezkoumat, pokud takový postup není v rozporu s účelem, pro který je vysvětlení požadováno.
(4)
Kdo se dostaví na výzvu podle odstavce 1, má nárok na náhradu výdajů za podmínek a ve výši stanovených právními předpisy o cestovních náhradách a na náhradu prokázaného ušlého výdělku (dále jen „náhrada“). Náhradu poskytuje stát prostřednictvím státního zastupitelství, které výzvu vydalo. Nárok na náhradu nemá ten, kdo byl státním zastupitelstvím vyzván k podání vysvětlení v důsledku vlastního protiprávního jednání nebo výhradně v osobním zájmu.
(5)
Nárok na náhradu zaniká, pokud nebyl uplatněn ve lhůtě 3 dnů osobou, která se ke státnímu zastupitelství na výzvu podle odstavce 1 dostavila; o tom musí být tato osoba poučena.
(6)
Ustanovení odstavců 1 až 5 se nepoužijí, pokud se na postup státního zastupitelství při požadování vysvětlení vztahuje zvláštní právní předpis.5d)
§ 16
(1)
Tomu, kdo bez dostatečné omluvy nevyhoví výzvě státního zastupitelství podle § 15 odst. 1, může státní zastupitelství uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč, popřípadě může nařídit jeho předvedení. Pořádkovou pokutu je možno uložit opakovaně.
(2)
Proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Stížnost lze podat u státního zastupitelství, které pořádkovou pokutu uložilo, ve lhůtě 3 dnů od doručení písemného rozhodnutí o uložení pokuty. Jestliže státní zastupitelství stížnosti samo nevyhoví, předloží ji bezodkladně k rozhodnutí nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství nebo nejvyššímu státnímu zástupci, uložilo-li pořádkovou pokutu Nejvyšší státní zastupitelství.
(3)
Na oznamování rozhodnutí o pořádkové pokutě, běh lhůt, určení náležitostí písemného vyhotovení takového rozhodnutí, rozhodování o stížnosti proti němu a na předvedení osoby se jinak užijí přiměřeně ustanovení trestního řádu.
(4)
Pravomocné rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je vykonatelné uplynutím lhůty k plnění. Při správě placení pořádkové pokuty se postupuje podle daňového řádu. Pořádkovou pokutu vymáhá celní úřad. Výnos pokut je příjmem státního rozpočtu České republiky.
(5)
Nevyhoví-li výzvě podle § 15 odst. 1 příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, státní zastupitelství může přenechat jeho kázeňské potrestání příslušnému veliteli, náčelníku nebo řediteli. Nevyhoví-li takové výzvě osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, státní zastupitelství ji může přenechat řediteli věznice nebo vazební věznice k uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání. Příslušný velitel, náčelník nebo ředitel je povinen o výsledku státní zastupitelství vyrozumět. Obdobně se postupuje v případě osob, které podléhají kárné odpovědnosti podle zvláštních právních předpisů.
§ 16a
Přijímání a vyřizování podání
(1)
Podání se posuzuje podle jeho obsahu; lze je učinit písemně, telegraficky, telefaxem, dálnopisem, prostředky elektronické pošty nebo ústně do protokolu.
(2)
Z podání musí být patrno, kdo je podává, v jaké věci, jaké jsou jeho důvody a čeho se ten, kdo je učinil, po státním zastupitelství domáhá; podání musí být podepsáno. Nemá-li podání některou z uvedených náležitostí a není-li ani po upozornění ve stanovené lhůtě tím, kdo podání učinil, doplněno, státní zastupitelství je bez opatření založí. Anonymní podání se přešetřují jen tehdy, pokud obsahují dostatečné údaje pro to, aby jejich obsah bylo možno prověřit; jinak se podání bez opatření založí.
(3)
Není-li k vyřízení podání příslušné státní zastupitelství, jemuž bylo podání učiněno, a z obsahu podání vyplývá, že k jeho vyřízení je příslušné jiné státní zastupitelství nebo Úřad evropského veřejného žalobce, postoupí podání tomuto státnímu zastupitelství nebo Úřadu evropského veřejného žalobce a toho, kdo podání podal, o tom vyrozumí.
(4)
Není-li vyřízení podání v působnosti státního zastupitelství a k jeho vyřízení je příslušný jiný státní orgán, státní zastupitelství, jemuž bylo učiněno, neprodleně podání zašle tomu, kdo je učinil, a vyrozumí ho podle povahy věci o tom, na koho se má obrátit. Jestliže z obsahu podání příslušnost nevyplývá a jeho obsah zjevně nesouvisí s činností státního zastupitelství, státní zastupitelství o tom vyrozumí toho, kdo podání učinil, a podání založí.
(5)
Obsahuje-li podání potřebné náležitosti a jeho vyřízení je v působnosti státního zastupitelství, jemuž bylo učiněno, státní zastupitelství jeho důvodnost přezkoumá. Zjistí-li porušení zákona nebo jiného právního předpisu, přijme v rámci své působnosti příslušná opatření ke zjednání nápravy.
(6)
Po přezkoumání důvodnosti podání je státní zastupitelství povinno o způsobu vyřízení vyrozumět nejpozději do 2 měsíců od doručení podání nebo jeho vrácení vyšším státním zastupitelstvím toho, kdo je učinil; tuto lhůtu lze překročit jen tehdy, pokud v jejím průběhu nelze získat podklady potřebné pro vyřízení podání, o tom je potřeba toho, kdo podání učinil, písemně vyrozumět.
(7)
Není-li ten, kdo podání učinil, se způsobem vyřízení spokojen, může požádat o přezkoumání vyřízení podání nejblíže vyšší státní zastupitelství, jehož rozhodnutí v téže věci je konečné. O tom je třeba toho, kdo podání podal, vždy poučit. Pokud žádost o přezkoumání postupu státního zastupitelství obsahuje nové skutečnosti, jež by samy o sobě nebo ve spojení s jinými mohly odůvodnit jiné posouzení věci, nejblíže vyšší státní zastupitelství vrátí věc nižšímu státnímu zastupitelství k opětovnému přezkoumání.
(8)
Ustanovení odstavců 1 až 7 se nepoužijí na podání činěná státnímu zastupitelství podle zvláštního právního předpisu.5e)
§ 16b
Stížnosti
(1)
Každý je oprávněn podat stížnost na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství nebo na nevhodné chování státních zástupců, vyšších úředníků a ostatních zaměstnanců státního zastupitelství; proti evropskému pověřenému žalobci lze podat pouze stížnost na nevhodné chování.
(2)
K vyřízení stížnosti je příslušný vedoucí státní zástupce, který je nadřízen státnímu zástupci, proti němuž stížnost směřuje; je též příslušný k vyřízení stížnosti směřující proti zaměstnanci státního zastupitelství nebo vyššímu úředníkovi, v jehož čele stojí. K vyřízení stížnosti směřující proti nejvyššímu státnímu zástupci je příslušný ministr spravedlnosti. Stížnost se podává u toho, kdo je příslušný k jejímu vyřízení.
(3)
Ten, kdo je příslušný k vyřízení stížnosti, je povinen přešetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené; vyžaduje-li to řádné prošetření stížnosti, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě požádá o vyjádření další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. Pokud byla stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, sdělí stěžovateli v rámci vyrozumění o vyřízení stížnosti, jaká opatření byla přijata pro odstranění zjištěných závad.
(4)
Je-li v téže věci podána stejným stěžovatelem další stížnost, aniž by obsahovala nové skutečnosti, stížnost se bez dalšího šetření založí a stěžovatel se již nevyrozumívá; na to je třeba stěžovatele v odpovědi na předchozí stížnost upozornit.
(5)
Na podávání a vyřizování stížností se jinak použijí ustanovení upravující podání státnímu zastupitelství s tím, že lhůtu 2 měsíců, uvedenou v § 16a odst. 6 nelze v tomto řízení překročit, a že k přezkoumání vyřízení stížnosti je příslušný vedoucí státní zástupce nadřízený vedoucímu státnímu zástupci, který stížnost vyřizoval, a pokud stížnost vyřizoval nejvyšší státní zástupce nebo ministerstvo, ministr spravedlnosti.
§ 16c
Odborné vyjádření a přibrání znalce a tlumočníka
(1)
Je-li k objasnění okolnosti důležité pro postup státního zastupitelství při výkonu působnosti podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu potřeba odborných znalostí, může si státní zastupitelství vyžádat odborné vyjádření.
(2)
Nepostačuje-li vyžádání odborného vyjádření podle odstavce 1, může státní zastupitelství přibrat znalce.
(3)
Je-li třeba přetlumočit obsah písemnosti nebo vysvětlení, může státní zastupitelství přibrat tlumočníka.
(4)
Na postup při podávání odborného vyjádření a výběru znalce a tlumočníka, na důvody jejich vyloučení a poskytování odměny za znalecký posudek nebo úkon tlumočníka se přiměřeně použije trestní řád.
(5)
Odstavce 1 až 4 se nepoužijí, pokud státní zastupitelství postupuje při vyžadování odborných vyjádření a přibírání znalců a tlumočníků podle zvláštního právního předpisu.
ČÁST ŠESTÁ
USTANOVOVÁNÍ STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A JEJICH PRACOVNÍ POMĚR
§ 17
(1)
Státním zástupcem může být jmenován státní občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, ke dni jmenování dosáhl věku nejméně 25 let, získal vysokoškolské vzdělání studiem magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice,5f) úspěšně složil závěrečnou zkoušku, jeho morální vlastnosti dávají záruku, že bude funkci řádně zastávat, a souhlasí se svým jmenováním do funkce státního zástupce a s přidělením k určitému státnímu zastupitelství.
(2)
Odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a advokátní zkouška, vojenská právní zkouška a prokurátorská zkouška vykonané před účinností tohoto zákona mají stejné účinky jako závěrečná zkouška podle tohoto zákona.
(3)
O uznání jiných zkoušek za závěrečnou zkoušku podle tohoto zákona rozhoduje ministr spravedlnosti.
(4)
Podmínku bezúhonnostibezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čintrestný čin, jestliže se na něj podle zvláštního právního předpisu nebo rozhodnutí prezidenta republiky nehledí, jako by nebyl odsouzen.
§ 18
(1)
Funkce státního zástupce vzniká jmenováním.
(2)
Státního zástupce jmenuje na návrh nejvyššího státního zástupce ministr spravedlnosti na dobu časově neomezenou.
(3)
Státní zástupce skládá po svém jmenování do rukou ministra spravedlnosti tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu při ochraně veřejného zájmu postupovat vždy v souladu s Ústavou a zákony České republiky, jakož i mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, budu respektovat lidská práva, základní svobody a lidskou důstojnost a zachovávat mlčenlivost o věcech, které se dozvím v souvislosti s výkonem funkce státního zástupce, a to i po skončení výkonu této funkce. Při výkonu funkce státního zástupce i v soukromém životě budu chránit důstojnost svého povolání.“ Odepření slibu nebo složení slibu s výhradou má za následek zánik funkce státního zástupce.
(4)
Pracovní poměr státního zástupce se zakládá k České republice jmenováním do funkce státního zástupce a vzniká po složení slibu podle odstavce 3 dnem, který je stanoven k nástupu výkonu této funkce. Nestanoví-li tento zákon jinak, vykonává práva a povinnosti z pracovního poměru státní zastupitelství, k němuž je státní zástupce přidělen k výkonu funkce.
(5)
Pracovní poměr státního zástupce končí dnem zániku funkce státního zástupce.
(6)
Pracovní poměr státních zástupců se řídí zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(7)
Platové poměry státních zástupců upravuje zvláštní právní předpis.
Přidělení k výkonu funkce a jeho změny
§ 19
(1)
Státního zástupce přidělí k výkonu funkce k určitému státnímu zastupitelství ministr spravedlnosti na základě jeho předchozího souhlasu. Dodatečné odvolání tohoto souhlasu má za následek zánik funkce, nelze-li státního zástupce s jeho souhlasem přidělit k jinému státnímu zastupitelství.
(2)
Ministr spravedlnosti může státního zástupce přeložit s jeho souhlasem nebo na jeho žádost k jinému státnímu zastupitelství téhož nebo vyššího stupně; nestanoví-li tento zákon jinak, ke státnímu zastupitelství nižšího stupně může ministr spravedlnosti přeložit státního zástupce jen na jeho žádost. Žádost o přeložení podává státní zástupce prostřednictvím nejvyššího státního zástupce, který k žádosti připojí své stanovisko. Státní zástupce může až do dne rozhodnutí ministra spravedlnosti o změně svého přidělení žádost vzít zpět. Při překládání státních zástupců ke státnímu zastupitelství vyššího stupně se přihlíží též k dosažené odborné úrovni překládaného státního zástupce a k výsledkům prohlubování jeho odborných znalostí (§ 24 odst. 3).
(3)
Nelze-li řádný výkon působnosti státního zastupitelství zajistit postupem podle odstavců 1 a 2, může ministr spravedlnosti po vyjádření vedoucího státního zástupce státního zastupitelství, k němuž je státní zástupce přidělen, přeložit státního zástupce i bez jeho souhlasu nebo žádosti k jinému státnímu zastupitelství, dojde-li zákonem ke změně v organizaci státního zastupitelství nebo změně obvodů státních zastupitelství.
(4)
Podle odstavce 3 lze státního zástupce přeložit pouze k jinému státnímu zastupitelství téhož stupně v rámci obvodu státního zastupitelství o jeden stupeň vyššího anebo ke státnímu zastupitelství o jeden stupeň nižšímu v rámci obvodu státního zastupitelství, k němuž je státní zástupce přidělen k výkonu funkce. Přeložit státního zástupce podle odstavce 3 lze pouze do 6 měsíců od účinnosti zákona, který zakládá důvod pro toto rozhodnutí; z téhož důvodu nelze státního zástupce přeložit opakovaně. Při překládání podle odstavce 3 se přihlédne také k osobním a rodinným poměrům státního zástupce.
(5)
Státnímu zástupci, který byl přeložen k výkonu funkce k jinému státnímu zastupitelství podle odstavce 3, zůstává zachován plat, který by mu jinak podle zvláštního právního předpisu příslušel, pokud mu přeložením nevznikne nárok na plat vyšší.
§ 19a
(1)
Státní zástupce může být v zájmu řádného zajištění úkolů státního zastupitelství se svým souhlasem dočasně přidělen k výkonu funkce státního zástupce k jinému státnímu zastupitelství na dobu nejdéle 3 let nebo k jinému orgánu nebo organizaci na dobu nejdéle jednoho roku, anebo k jinému orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky na dobu nejdéle 5 let. Státní zástupce může být se svým souhlasem v zájmu využití zkušeností dočasně přidělen k ministerstvu nebo k Justiční akademii na dobu nejdéle jednoho roku.
(2)
O dočasném přidělení k jinému státnímu zastupitelství rozhoduje vedoucí státní zástupce státního zastupitelství, které je ve vztahu k oběma příslušným státním zastupitelstvím nejblíže vyšší. V případě dočasného přidělení k Nejvyššímu státnímu zastupitelství rozhoduje nejvyšší státní zástupce. V případě dočasného přidělení k jinému orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky rozhoduje ministr spravedlnosti po projednání s nejvyšším státním zástupcem; v případě dočasného přidělení k Eurojustu tak ministr spravedlnosti činí na návrh nejvyššího státního zástupce. V ostatních případech rozhoduje ministr spravedlnosti po projednání s nejvyšším státním zástupcem a v případě dočasného přidělení k jinému orgánu nebo organizaci též na základě jejich souhlasu nebo žádosti. Součástí rozhodnutí je i určení doby dočasného přidělení, kterou nelze bez souhlasu státního zástupce prodlužovat.
(3)
Státní zástupce dočasně přidělený k jinému státnímu zastupitelství má po dobu přidělení právo na
a)
zajištění přiměřeného ubytování na náklady státu v sídle státního zastupitelství, ke kterému byl dočasně přidělen, nelze-li po něm oprávněně požadovat, aby denně konal k výkonu funkce u tohoto státního zastupitelství cestu z místa svého bydliště,
b)
náhradu za používání jiného než služebního silničního motorového vozidla k cestě z místa svého bydliště ke státnímu zastupitelství, k němuž byl dočasně přidělen, a zpět, bylo-li to dohodnuto; výše této náhrady se řídí právními předpisy upravujícími náhrady za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách konaných zaměstnanci v pracovním poměru,
c)
náhradu prokázaných jízdních výdajů vynaložených na cestu z místa svého bydliště ke státnímu zastupitelství, k němuž byl dočasně přidělen, a zpět, nemá-li za vykonanou cestu právo na náhradu podle písmena b).
(4)
Ustanovení odstavce 3 platí obdobně, byl-li státní zástupce podle tohoto zákona dočasně přidělen k ministerstvu, k Justiční akademii nebo k jinému orgánu anebo organizaci v České republice.
(5)
Státní zástupce dočasně přidělený k jinému orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky má nárok na náhrady nákladů poskytované při výkonu funkce v zahraničí, pokud tyto náklady nehradí orgán nebo organizace, k nimž byl dočasně přidělen.
§ 20
Pracovní pohotovost
K plnění úkolů, k nimž je státní zastupitelství podle zákona příslušné, jestliže jejich provedení nesnese odkladu, může vedoucí státní zástupce nařídit státnímu zástupci pracovní pohotovost na pracovišti, v místě jeho bydliště nebo na jiném vhodném místě. Pracovní pohotovost na pracovišti může být státnímu zástupci nařízena v rozsahu nejvýše 400 hodin ročně. Při nařizování pracovní pohotovosti vedoucí státní zástupce dbá na rovnoměrné zatížení všech státních zástupců.
§ 21
Zánik funkce státního zástupce
(1)
Funkce státního zástupce zaniká dnem
a)
ve kterém měl státní zástupce složit slib, pokud složení slibu odepřel nebo jej složil s výhradou,
b)
ve kterém po svém jmenování státní zástupce dodatečně odvolal souhlas s prvým přidělením, pokud ho nelze s jeho souhlasem přidělit k jinému státnímu zastupitelství,
c)
k němuž státní zástupce pozbyl státní občanství České republiky,
d)
ve kterém státní zástupce složil slib soudce nebo k němuž byl zvolen poslancem nebo senátorem Parlamentu České republiky anebo členem zastupitelstva územního samosprávného celku,
e)
k němuž státnímu zástupci vznikla funkce ve veřejné správě,
f)
31\\. prosince kalendářního roku, v němž státní zástupce dosáhne věku 70 let,
g)
úmrtí státního zástupce nebo dnem právní moci rozhodnutí o jeho prohlášení za mrtvého.
(2)
Funkce státního zástupce dále zaniká dnem právní moci rozhodnutí
a)
kterým byl státní zástupce omezen ve svéprávnosti,
b)
kterým byl státní zástupce odsouzen pro trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně nebo odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čintrestný čin spáchaný z nedbalosti,
c)
kterým bylo rozhodnuto, že státní zástupce je z důvodu uvedeného v § 26 nezpůsobilý k výkonu funkce státního zástupce,
d)
o uložení kárného opatření odvolání z funkce státního zástupce.
(3)
Státní zástupce se může vzdát funkce písemným oznámením ministru spravedlnosti; funkce státního zástupce zaniká uplynutím 2 kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž oznámení státního zástupce o tom, že se funkce státního zástupce vzdává, bylo ministru spravedlnosti doručeno.
§ 22
Dočasné zproštění výkonu funkce
(1)
Státní zástupce je dočasně zproštěn výkonu funkce,
a)
byl-li jmenován soudcem Ústavního souduÚstavního soudu, a to na dobu výkonu této funkce,
b)
stal-li se soudcem nebo asistentem soudce mezinárodního soudu, mezinárodního trestního tribunálu nebo obdobného mezinárodního soudního orgánu nebo byl-li pověřen výkonem obdobné funkce u mezinárodního soudu, mezinárodního trestního tribunálu nebo obdobného mezinárodního soudního orgánu, a to na dobu výkonu této funkce, nebo
c)
byl-li dočasně přidělen k ministerstvu nebo Justiční akademii podle § 19a odst. 1, a to na dobu tohoto dočasného přidělení.
(2)
Ministr spravedlnosti může dočasně zprostit výkonu funkce státního zástupce,
a)
který je trestně stíhán, a to do pravomocného skončení trestního stíhání,
b)
je-li kárně stíhán, pokud je v návrhu na zahájení kárného řízení navrženo uložení kárného opatření odvolání z funkce státního zástupce, a to na dobu do skončení kárného řízení nebo dokud není kárnému soudu doručeno prohlášení státního zástupce, že trvá na projednání věci,
c)
bylo-li z důvodu uvedeného v § 26 zahájeno řízení o jeho způsobilosti vykonávat funkci státního zástupce, a to na dobu do pravomocného skončení tohoto řízení.
(3)
Ministr spravedlnosti informuje evropského nejvyššího žalobce o tom, že státního zástupce jmenovaného do funkce evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce dočasně zprostí výkonu funkce podle odstavce 2 a o důvodech tohoto dočasného zproštění. Při dočasném zproštění výkonu funkce státního zástupce jmenovaného do funkce evropského pověřeného žalobce z důvodu kárného stíhání pro kárné provinění související s jeho povinnostmi podle nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce postupuje ministr spravedlnosti podle tohoto nařízení.
(4)
K dočasnému zproštění výkonu funkce státního zástupce podle odstavce 2 dojde dnem následujícím po dni, v němž bylo státnímu zástupci doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění, není-li v rozhodnutí uveden den pozdější.
(5)
Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. b) platí ustanovení § 19a odst. 5 obdobně.
(6)
Proti rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce podle odstavce 2 písm. b) může státní zástupce do 5 pracovních dnů od jeho doručení podat námitky k soudu, příslušnému podle zvláštního právního předpisu ke kárnému řízení;5i) podání námitek nemá odkladný účinek.
ČÁST SEDMÁ
POSTAVENÍ STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ
§ 23
(1)
Státní zástupce výkonem své funkce zajišťuje působnost státního zastupitelství; jím provedené úkony jsou považovány za úkony státního zastupitelství.
(2)
Odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem státního zastupitelství se řídí zvláštním právním předpisem.5j)
§ 24
(1)
Státní zástupce je při výkonu své funkce povinen odpovědně plnit své úkoly a respektovat přitom zásady, které zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví; zejména je povinen postupovat odborně, svědomitě, odpovědně, nestranně, spravedlivě a bez zbytečných průtahů. Jakýkoli vnější zásah nebo jiný vliv, jehož důsledkem by mohlo být porušení některé z těchto povinností, musí odmítnout.
(2)
Státní zástupce je při výkonu své funkce, ve svém osobním životě i při výkonu svých politických práv povinen vystříhat se všeho, co by mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o dodržování povinností uvedených v odstavci 1, ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství anebo ohrozit důvěru v nestranný a odborný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce. Státní zástupce zejména
a)
ve výkonu své funkce se nesmí nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním nebo sdělovacími prostředky,
b)
svoji funkci musí vykonávat nezaujatě a bez ekonomických, sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo jiných předsudků a ve vztahu k osobám, s nimiž při výkonu své funkce jedná, se musí zdržet projevů osobních sympatií, náklonnosti nebo negativních postojů,
c)
nesmí umožnit, aby funkce státního zástupce byla zneužita k prosazování soukromých zájmů,
d)
musí odpovědně přistupovat ke správě vlastního majetku i majetku, jehož správa mu byla svěřena, uzavírat jen takové závazky, jejichž plnění není na újmu řádného výkonu funkce státního zástupce, a svoje finanční záležitosti uspořádat tak, aby jich nemohlo být využíváno k nepřípustnému ovlivňování jeho osoby v souvislosti s výkonem funkce státního zástupce,
e)
nesmí působit jako rozhodce nebo zprostředkovatel řešení právního sporu, zastupovat účastníky soudního řízení nebo působit jako zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby v soudním nebo správním řízení, s výjimkou zákonného zastoupení nebo případů, ve kterých takový postup umožňuje zvláštní právní předpis, anebo případů, v nichž půjde o zastupování dalšího účastníka řízení, v němž je účastníkem i sám státní zástupce.
(3)
Státní zástupce je povinen dbát soustavným vzděláváním o prohlubování svých odborných právních a dalších znalostí potřebných pro řádný výkon funkce. K tomu vedle samostatného studia využívá zejména vzdělávací akce, organizované Justiční akademií, případně státním zastupitelstvím a vysokými školami.
(4)
Státní zástupce je povinen zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům, jiným osobám vykonávajícím právnické povolání, k ostatním zaměstnancům státního zastupitelství a dalším osobám, s nimiž při výkonu své funkce jedná; je povinen zejména zdržet se nepřiměřené veřejné kritiky státního zastupitelství a výkonu jeho působnosti, jiných státních zástupců, soudců, advokátůadvokátů a notářů.
(5)
Státní zástupce přispívá svými znalostmi a schopnostmi při odborné přípravě a při odborném vzdělávání státních zástupců, soudců, právních čekatelů, justičních kandidátů a dalších zaměstnanců státního zastupitelství a soudů organizovaném Justiční akademií, ministerstvem, státním zastupitelstvím nebo soudy. Nebrání-li tomu jeho povinnosti při výkonu funkce, může státní zástupce přispívat svými znalostmi též při odborné přípravě zejména advokátůadvokátů a advokátních koncipientů.
(6)
Pokud byl státní zástupce pověřen jednotlivým úkonem správy státního zastupitelství, je povinen svěřený úkon odpovědně vykonat.
§ 24a
(1)
Státní zástupce nesmí ode dne, který je stanoven jako den nástupu do funkce, až do zániku funkce státního zástupce, kromě výkonu funkce státního zástupce, vedoucího státního zástupce nebo jeho náměstka anebo činností spojených s dočasným přidělením k ministerstvu nebo Justiční akademii, zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost, s výjimkou správy vlastního majetku včetně členství v orgánech bytových družstev, společenství vlastníků jednotek a jiných právnických osob, jejichž hlavní předmět činnosti je zaměřen na uspokojování bytových potřeb svých členů, činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, činnosti aktivního sportovce, činnosti v poradních orgánech ministerstev, jiných ústředních orgánů státní správy nebo vlády, orgánech komor Parlamentu, poradních a kontrolních orgánech Evropské unie, Rady Evropy a jiných mezinárodních organizací nebo činnosti v Orgánu nezávislé kontroly zpravodajských služeb České republiky podle zákona o zpravodajských službách České republiky za předpokladu, že tyto činnosti jsou slučitelné s požadavky na řádný výkon funkce státního zástupce.
(2)
Státní zástupce může vykonávat službu vojáka v aktivní záloze, nebrání-li tomu jeho povinnosti při výkonu funkce; za službu v aktivní záloze je státní zástupce oprávněn přijímat naturální a peněžní náležitosti podle zákona upravujícího postavení vojáka v záloze.
(3)
Výkon činností podle odstavců 1 a 2, s výjimkou správy vlastního majetku, za kalendářní rok státní zástupce oznámí nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku vedoucímu státnímu zástupci, vedoucí státní zástupce nadřízenému vedoucímu státnímu zástupci a nejvyšší státní zástupce ministru spravedlnosti. V oznámení uvede předmět této činnosti, způsob a místo jejího výkonu a pro koho a v jakém rozsahu tuto činnost vykonával. Oznámení podle věty první státní zástupce, vedoucí státní zástupce nebo nejvyšší státní zástupce nepodává v případě, že v daném roce nevykonával činnost, na kterou se povinnost podat oznámení podle věty první vztahuje, nebo pokud výše celkového hrubého ročního příjmu z této činnosti nepřesáhla 20 % jeho ročního platu za tento kalendářní rok.
(4)
Státní zástupce nesmí ode dne, který je stanoven jako den nástupu do funkce, až do zániku funkce státního zástupce zastávat funkci ve statutárním, řídícím a kontrolním orgánu podnikající právnické osoby a nesmí být svěřenským správcem nebo další osobou určenou k dohledu nad správou svěřenského fondu, jehož účelem je provozování obchodního závodu.
§ 25
(1)
Státní zástupce je povinen zachovat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i po skončení výkonu funkce státního zástupce.
(2)
Pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak,5l) může státního zástupce zprostit mlčenlivosti z vážných důvodů nejvyšší státní zástupce; nejvyššího státního zástupce zprošťuje povinnosti mlčenlivosti ministr spravedlnosti.
§ 26
Nezpůsobilost k výkonu funkce státního zástupce
(1)
Státní zástupce není způsobilý k výkonu funkce státního zástupce, jestliže
a)
mu nepříznivý zdravotní stav dlouhodobě nedovoluje vykonávat funkci státního zástupce,
b)
byl pravomocně odsouzen za trestný čintrestný čin a takové odsouzení nevedlo k zániku funkce státního zástupce, jestliže čin, za který byl odsouzen, svou povahou zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání ve funkci státního zástupce.
(2)
Státní zástupce, který byl jmenován do funkce evropského žalobce, není způsobilý k výkonu funkce státního zástupce, jestliže byl Soudním dvorem Evropské unie z funkce evropského žalobce odvolán a jestliže důvody tohoto odvolání zpochybňují důvěryhodnost jeho dalšího setrvání ve funkci státního zástupce.
(3)
Státní zástupce, který byl jmenován do funkce evropského pověřeného žalobce, není způsobilý k výkonu funkce státního zástupce, jestliže byl z funkce evropského pověřeného žalobce kolegiem zřízeným nařízením o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce odvolán a jestliže důvody tohoto odvolání zpochybňují důvěryhodnost jeho dalšího setrvání ve funkci státního zástupce.
§ 26a
Evidenční ochrana státního zástupce
Ministerstvo vnitra na žádost nadřízeného vedoucího státního zástupce provede u státního zástupce, u něhož lze v souvislosti s výkonem působnosti státního zastupitelství důvodně předpokládat ohrožení jeho života nebo zdraví, opatření k evidenční ochraně osobních údajů státního zástupce, jeho manžela, partnera, dítěte a rodičů, jejich soukromých vozidel, jakož i opatření k evidenční ochraně služebních vozidel.
ČÁST OSMÁ
KÁRNÁ ODPOVĚDNOST
§ 27
Státní zástupce a vedoucí státní zástupce jsou odpovědni za kárné provinění. Státní zástupce jmenovaný do funkce evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce je odpovědný za kárné provinění v případech, ve kterých to nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobcenařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce umožňuje; ustanovení této části se na státního zástupce jmenovaného do funkce evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce použijí obdobně.
§ 28
(1)
Kárným proviněním státního zástupce je zaviněné porušení povinnosti státního zástupce nebo zaviněné jednání, kterým státní zástupce ohrozil důvěru v nestranný, odborný nebo zákonný postup státního zástupce nebo státního zastupitelství anebo snížil vážnost a důstojnost funkce státního zástupce nebo státního zastupitelství.
(2)
Kárným proviněním vedoucího státního zástupce je též závažné zaviněné porušení povinnosti vyplývající z výkonu funkce vedoucího státního zástupce.
§ 29
(1)
Odpovědnost státního zástupce nebo vedoucího státního zástupce za kárné provinění zaniká, nebyl-li do 3 let od jeho spáchání podán návrh na zahájení kárného řízení.
(2)
Lhůta podle odstavce 1 neběží od zahájení do skončení řízení o námitkách proti výtce uložené téže osobě pro týž skutek.
(3)
Lhůta podle odstavce 1 se přerušuje zahájením trestního stíhání vedeného pro týž skutek proti téže osobě. Skončením takového trestního stíhání počíná běžet lhůta nová.
(4)
Bylo-li kárné řízení vedeno pro týž skutek proti téže osobě na podkladě návrhu na zahájení kárného řízení, kterým navrhovatel navrhl schválení dohody o vině a kárném opatření, a pokud kárný soud svým rozhodnutím vrátil věc navrhovateli, lhůta podle odstavce 1 neskončí dříve než uplynutím 6 měsíců od právní moci takového rozhodnutí.
§ 30
(1)
Za kárné provinění podle § 28 odst. 1 lze státnímu zástupci uložit podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření:
a)
důtku,
b)
snížení platu až o 30 % na dobu nejdéle 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se státní zástupce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejdéle 2 let, nebo
c)
odvolání z funkce státního zástupce.
(2)
Za kárné provinění podle § 28 odst. 2 lze vedoucímu státnímu zástupci uložit podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření:
a)
důtku,
b)
odnětí zvýšení platového koeficientu za výkon funkce vedoucího státního zástupce na dobu nejdéle 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se vedoucí státní zástupce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejdéle 2 let,
c)
snížení platu až o 30 % na dobu nejdéle 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se vedoucí státní zástupce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejdéle 2 let, nebo
d)
odvolání z funkce vedoucího státního zástupce, s výjimkou funkce nejvyššího státního zástupce.
(3)
Kárné opatření odvolání z funkce vedoucího státního zástupce lze uložit vedle kárného opatření snížení platu.
(4)
Od uložení kárného opatření lze upustit, pokud je projednání kárného provinění vzhledem k jeho povaze a závažnosti a osobě státního zástupce nebo vedoucího státního zástupce postačující k dosažení účelu kárného řízení.
(5)
Za více kárných provinění téhož státního zástupce nebo vedoucího státního zástupce projednaných ve společném řízení se uloží kárné opatření podle ustanovení vztahujícího se na kárné provinění nejpřísněji postižitelné.
(6)
Kárné opatření snížení platu a odnětí zvýšení platového koeficientu se vůči kárně postiženému uplatní od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření. Do doby, po kterou má být uplatněno snížení platu nebo odnětí zvýšení platového koeficientu, se nezahrnuje doba, po kterou kárně postiženému plat nenáleží, nebo souhrn těchto dob.
§ 31
(1)
Drobné nedostatky a poklesky může orgán správy státního zastupitelství, který je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení, státnímu zástupci nebo vedoucímu státnímu zástupci písemně vytknout, aniž by podal návrh na zahájení kárného řízení.
(2)
Pokud výtku uložil vedoucí státní zástupce, doručí ji též ministerstvu a nadřízenému vedoucímu státnímu zástupci, který je též oprávněn výtku uložit.
(3)
Státní zástupce nebo vedoucí státní zástupce, kterému byla výtka uložena, může proti výtce podat do 30 dnů od jejího doručení námitky podle zákona upravujícího řízení ve věcech státních zástupců.
(4)
Námitky proti výtce může ve prospěch i v neprospěch státního zástupce a vedoucího státního zástupce, kterému byla výtka uložena, podat též orgán správy státního zastupitelství, pokud se mu výtka doručuje; lhůta podle odstavce 3 se počítá od doručení výtky tomuto orgánu.
(5)
Žaloba proti výtce není přípustná.
§ 32
(1)
Vedoucí státní zástupce může pro účely podání návrhu na zahájení kárného řízení nebo řízení o způsobilosti k výkonu funkce provádět nezbytné šetření; při tom postupuje podle části páté tohoto zákona.
(2)
Vedoucí státní zástupce provede šetření podle odstavce 1 též na žádost nadřízeného vedoucího státního zástupce oprávněného podat návrh na zahájení kárného řízení nebo řízení o způsobilosti k výkonu funkce nebo na žádost ministerstvaministerstva. O výsledku šetření vedoucí státní zástupce vyrozumí toho, kdo o něj požádal, a předloží mu shromážděné podklady.
(3)
Ministerstvo může vyzvat vedoucího státního zástupce oprávněného podat návrh na zahájení kárného řízení nebo řízení o způsobilosti k výkonu funkce ke sdělení, zda takový návrh v určité věci podá nebo podal.
(4)
Vyzvat ke sdělení podle odstavce 3 může též nadřízený vedoucí státní zástupce podřízeného vedoucího státního zástupce, jsou-li oba oprávněni podat návrh na zahájení kárného řízení nebo řízení o způsobilosti k výkonu funkce.
(5)
Vedoucí státní zástupce, kterému byla doručena výzva, je povinen na ni odpovědět bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 pracovních dnů a v případě odůvodněném složitostí věci nejpozději do 25 pracovních dnů. Lhůty se počítají od doručení výzvy.
ČÁST DESÁTÁ
ASISTENTI STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A PRÁVNÍ ČEKATELÉ
§ 32a
Asistenti státních zástupců
(1)
Nejvyššímu státnímu zástupci, jeho náměstkovi a řediteli odboru Nejvyššího státního zastupitelství, který je státním zástupcem, je jmenován nejméně jeden asistent. Asistent může být jmenován též jinému státnímu zástupci.
(2)
Asistenta státního zástupce uvedeného v odstavci 1 větě prvé jmenuje a odvolává nejvyšší státní zástupce na návrh státního zástupce, o jehož asistenta se jedná. Asistenta jiného státního zástupce jmenuje a odvolává vedoucí státní zástupce příslušného státního zastupitelství na návrh státního zástupce, o jehož asistenta se jedná. Funkce asistenta se považuje za zrušenou, zanikne-li funkce příslušného státního zástupce.
(3)
Asistentem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oboru práva. Podmínku bezúhonnostibezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čintrestný čin, pokud se na něj nehledí, jako by odsouzen nebyl.
(4)
Asistent je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i po zániku funkce. Této povinnosti jej může zprostit nejvyšší státní zástupce.
(5)
Asistent vykonává působnost právního čekatele a další jednotlivé úkony státního zástupce z pověření státního zástupce. V řízení před soudem asistent nemůže státního zástupce zastupovat, může však nahlížet do spisu.
(6)
Pracovní poměr asistenta vzniká jmenováním a řídí se zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.
§ 33
Čekatelská praxe
(1)
Čekatelská praxeČekatelská praxe je odbornou přípravou právních čekatelů na výkon funkce státního zástupce. Doba čekatelské praxečekatelské praxe činí 36 měsíců, do této doby se započítává doba dovolené na zotavenou čerpané v době výkonu čekatelské praxečekatelské praxe. Nevykonává-li právní čekatel čekatelskou praxičekatelskou praxi z důvodu překážek v práci na jeho straně nebo jiné omluvené nepřítomnosti v práci, započítají se mu tyto doby do doby čekatelské praxečekatelské praxe nejvýše v rozsahu 70 pracovních dnů v každém roce jejího trvání.
(2)
Do doby čekatelské praxečekatelské praxe se započte doba výkonu funkce soudce, asistenta státního zástupce, justičního čekatele, justičního kandidáta, soudce Ústavního souduÚstavního soudu, asistenta soudce Ústavního souduÚstavního soudu nebo Nejvyššího soudu anebo Nejvyššího správního soudu, asistenta veřejného ochránce práv, praxe advokátaadvokáta a advokátního koncipientaadvokátního koncipienta. Ministerstvo může na žádost právního čekatele započítat do doby čekatelské praxečekatelské praxe dobu jiné právnické činnosti, jestliže právní čekatel získal za jejího trvání zkušenosti potřebné pro výkon funkce státního zástupce; takto započtená doba nesmí přesahovat 24 měsíců.
(3)
Čekatelská praxeČekatelská praxe se vykonává v pracovním poměru založeném pracovní smlouvou. Za stát pracovní smlouvu s právním čekatelem uzavírá a v pracovněprávních vztazích za stát s právním čekatelem jedná příslušné krajské státní zastupitelství.
(4)
Do pracovního poměru právního čekatele může být přijat a čekatelskou praxičekatelskou praxi může vykonávat ten, kdo splňuje předpoklady pro jmenování státním zástupcem, s výjimkou věku, závěrečné zkoušky a souhlasu s přidělením.
(5)
Pracovní poměr s právním čekatelem se sjednává na dobu určitou v trvání 40 měsíců. Nedosáhne-li doba čekatelské praxečekatelské praxe v době trvání tohoto pracovního poměru délky 36 měsíců, lze s právním čekatelem sjednat prodloužení jeho pracovního poměru o dobu potřebnou k dosažení této délky čekatelské praxečekatelské praxe, nejdéle však o 20 měsíců. Pracovní poměr se právnímu čekateli s jeho souhlasem vždy prodlouží o potřebnou dobu, jestliže nedosáhl dobu čekatelské praxečekatelské praxe v trvání 36 měsíců v důsledku plnění branné povinnosti nebo pro nepřítomnost v práci z důvodu těhotenství nebo péče o nezletilé dítě.
(6)
Právní čekatel skládá při nástupu do práce do rukou krajského státního zástupce tento slib: „Slibuji, že se budu řídit právním řádem České republiky, svědomitě se připravovat na výkon funkce státního zástupce a že si osvojím zásady etiky výkonu funkce státního zástupce.“.
(7)
Právní čekatel je oprávněn pod vedením státního zástupce provádět jednoduché úkony státního zástupce nebo státního zastupitelství a pod vedením odborného zaměstnance státního zastupitelství administrativní činnost. Státní zástupce může pověřit právního čekatele, aby jej zastupoval při jednotlivém úkonu trestního řízenítrestního řízení nebo jiného než trestního řízenítrestního řízení. V řízení před soudem se může státní zástupce dát zastoupit právním čekatelem jen v řízení před okresním soudem; v případě řízení o schválení dohody o vině a trestu zastoupení není možné.
(8)
Právní čekatel je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl při výkonu své činnosti, a to i po skončení pracovního poměru právního čekatele; povinnosti mlčenlivosti může právního čekatele zprostit ze závažných důvodů nejvyšší státní zástupce.
(9)
Nestanoví-li tento zákon jinak, řídí se pracovní poměr právního čekatele ustanoveními zákoníku práce.
§ 34
Závěrečná zkouška
(1)
Po ukončení čekatelské praxečekatelské praxe je právní čekatel povinen se podrobit závěrečné zkoušce, jejímž účelem je ověřit, zda má potřebné vědomosti a je náležitě odborně připraven k zastávání funkce státního zástupce.
(2)
Závěrečná zkouška se skládá před zkušební komisí jmenovanou ministrem spravedlnosti. Zkušební komise má 5 členů a skládá se ze státních zástupců, soudců, zaměstnanců působících na ministerstvu a dalších odborníků právní teorie a praxe.
(3)
Závěrečná zkouška se skládá z písemné a ústní části. Je zaměřena především na odvětví práva, která státní zastupitelství aplikuje při výkonu své působnosti, a na právní předpisy, které se vztahují k organizaci státního zastupitelství, soudů a k postavení a povinnostem státních zástupců.
(4)
Ministerstvo umožní právnímu čekateli na jeho žádost podanou prostřednictvím příslušného krajského státního zastupitelství do konce předposledního měsíce trvání jeho pracovního poměru vykonat závěrečnou zkoušku; den konání zkoušky určí po ukončení čekatelské praxečekatelské praxe, nejpozději 1 týden před skončením pracovního poměru. Brání-li právnímu čekateli ve vykonání závěrečné zkoušky důležitá překážka, určí ministerstvo jiný den konání zkoušky do 1 měsíce ode dne, kdy se dozvědělo, že překážka odpadla; pracovní poměr právního čekatele se v tomto případě s jeho souhlasem prodlužuje tak, aby skončil uplynutím týdne po dni, který byl stanoven k vykonání závěrečné zkoušky, nejdéle o 6 měsíců.
(5)
Požádá-li právní čekatel, který neuspěl při závěrečné zkoušce, před skončením pracovního poměru o její opakování, umožní mu ministerstvo závěrečnou zkoušku opakovat do 6 měsíců od podání žádosti; závěrečnou zkoušku lze opakovat pouze jednou. Pracovní poměr právního čekatele se v takovém případě s jeho souhlasem prodlužuje do dne, který byl určen k vykonání opakované závěrečné zkoušky.
(6)
Pracovní poměr právního čekatele, který složil závěrečnou zkoušku, lze s jeho souhlasem změnit na pracovní poměr na dobu neurčitou. V případě, že se právní čekatel stal státním zástupcem, pracovní poměr končí dnem, který předchází dni, který byl stanoven jako den k nástupu výkonu této funkce.
(7)
V době trvání pracovního poměru podle odstavce 6 vykonává právní čekatel úkony podle § 33 odst. 7.
(8)
Za závěrečnou zkoušku se považuje též odborná justiční zkouška a advokátní zkouška.
(9)
Požádá-li o vykonání závěrečné zkoušky asistent státního zástupce, který má tříletou právní praxi a splňuje předpoklady pro výkon funkce státního zástupce s výjimkou závěrečné zkoušky, souhlasu se jmenováním státním zástupcem a přidělením k určitému státnímu zastupitelství, umožní se mu vykonat závěrečná zkouška do 3 měsíců od doručení žádosti. Požádá-li asistent, který neuspěl při závěrečné zkoušce, o její opakování, umožní se mu ji opakovat do 6 měsíců od doručení žádosti. Pokud neuspěl ani při opakované zkoušce, nemůže podat novou žádost o vykonání zkoušky před uplynutím 5 let ode dne konání opakované zkoušky.
ČÁST JEDENÁCTÁ
ODBORNÉ VZDĚLÁVÁNÍ STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A PRÁVNÍCH ČEKATELŮ
§ 34a
Odborné vzdělávání právních čekatelů je zajišťováno zejména prostřednictvím Justiční akademie. Justiční akademie umožní též vzdělávání státních zástupců a vyšších úředníků.
ČÁST DVANÁCTÁ
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ÚŘADU EVROPSKÉHO VEŘEJNÉHO ŽALOBCE
§ 34b
(1)
Dnem, k němuž vznikla státnímu zástupci funkce evropského nejvyššího žalobce, evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce, je státní zástupce dočasně přidělen k Úřadu evropského veřejného žalobce. V rozsahu, ve kterém není státní zástupce jmenovaný do funkce evropského pověřeného žalobce dočasně přidělen k Úřadu evropského veřejného žalobce, plní tento státní zástupce povinnosti státního zástupce podle tohoto zákona. Dočasné přidělení trvá po dobu výkonu funkce evropského nejvyššího žalobce, evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce.
(2)
Ministr spravedlnosti po projednání s nejvyšším státním zástupcem a se souhlasem státního zástupce jmenovaného do funkce evropského pověřeného žalobce stanoví určité státní zastupitelství jako místo výkonu jeho funkce.
§ 34c
(1)
Státní zastupitelství, které bylo stanoveno jako místo výkonu funkce evropského pověřeného žalobce, se považuje za státní zastupitelství, u kterého je evropský pověřený žalobce činný.
(2)
Vedoucí státní zástupce stojící v čele státního zastupitelství, které bylo stanoveno jako místo výkonu funkce evropského pověřeného žalobce, je v rozsahu, v jakém to nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce umožňuje, státnímu zástupci jmenovanému do funkce evropského pověřeného žalobce nadřízen.
(3)
Úkolem správy státního zastupitelství je rovněž vytvářet podmínky k řádnému plnění úkolů evropského pověřeného žalobce.
§ 34d
(1)
Evropský nejvyšší žalobce, evropský žalobce a evropský pověřený žalobce mají v rozsahu, v jakém to nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce umožňuje, stejná oprávnění a povinnosti, jaké jsou stanoveny právními předpisy státnímu zástupci.
(2)
Úřad evropského veřejného žalobce je pro výkon své působnosti oprávněn získávat informaceinformace z rejstříků, registrů, evidencí, databází a seznamů ve stejném rozsahu a stejným způsobem, jako je získává státní zástupce pro účely trestního řízenítrestního řízení.
(3)
Na poskytování informacíinformací mezi státním zastupitelstvím a Úřadem evropského veřejného žalobce se § 12g odst. 1 a 2 použije obdobně. Na oprávnění ministra spravedlnosti požádat Úřad evropského veřejného žalobce o informaciinformaci o stavu řízení ve věci, ve které je Úřad evropského veřejného žalobce činný, se § 13 odst. 1 použije obdobně.
§ 34e
Státní zastupitelství je povinno neprodleně oznámit Úřadu evropského veřejného žalobce skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, u něhož by Úřad evropského veřejného žalobce mohl vykonat svou pravomoc v souladu s čl. 22 a čl. 25 odst. 2 a 3 nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce.
§ 34f
Státnímu zástupci jmenovanému do funkce evropského pověřeného žalobce náleží podle zákoníku práce náhrada škody nebo nemajetkové újmy vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to v rozsahu, v jakém mu nebyla uhrazena Úřadem evropského veřejného žalobce.
§ 34g
Spory o příslušnost mezi státním zastupitelstvím a Úřadem evropského veřejného žalobce v rozsahu, v jakém to nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce umožňuje, rozhoduje Nejvyšší státní zastupitelství.
ČÁST TŘINÁCTÁ
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 35
(1)
Prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury včetně vojenské prokuratury ustanovení do funkcí podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona považují za státní zástupce jmenované podle tohoto zákona do doby uvedené v odstavcích 3, 4 a 5 a tímto dnem končí jejich dosavadní pracovní nebo služební poměr. To neplatí, jestliže s tímto postupem projeví do 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona nesouhlas. Státním zástupcům, kterým zanikl pracovní poměr podle předchozí věty, přísluší odstupné nebo odchodné podle zvláštního zákona.7)
(2)
Dnem účinnosti tohoto zákona se prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury uvedení v odstavci 1 považují za přidělené
a)
k Nejvyššímu státnímu zastupitelství, jestliže vykonávali funkci prokurátora nebo vyšetřovatele prokuratury Generální prokuratury,
b)
ke krajským státním zastupitelstvím v obvodu, v němž působí krajská prokuratura, u níž vykonávali funkce prokurátorů nebo vyšetřovatelů prokuratury,
c)
k okresním státním zastupitelstvím v obvodu, v němž působí okresní prokuratura, u níž vykonávali funkce prokurátorů nebo vyšetřovatelů prokuratury.
(3)
Ministr spravedlnosti může rozhodnout do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona o jiném přidělení než v odstavci 2; pokud s tímto přidělením prokurátor nebo vyšetřovatel prokuratury nesouhlasí, jeho pracovní poměr končí uplynutím této lhůty. Státním zástupcům, kterým takto skončí pracovní poměr, náleží odstupné nebo odchodné podle zvláštního zákona.7)
(4)
Do 30 dnů od účinnosti tohoto zákona rozhodne ministr spravedlnosti o přidělení prokurátorů a vyšetřovatelů vojenské prokuratury ke státním zastupitelstvím. Pokud s tímto přidělením prokurátor nebo vyšetřovatel vojenské prokuratury nesouhlasí, jeho pracovní poměr končí uplynutím této lhůty.
(5)
Pracovní poměr, který vznikl podle odstavce 1, je pracovním poměrem na dobu určitou do 30. června 1994; tím není dotčeno ustanovení odstavců 3 a 4. Prodlužuje se však na dobu neurčitou, pokud ministr spravedlnosti během jeho trvání jmenuje státního zástupce podle tohoto zákona. Státním zástupcům, kterým skončil pracovní poměr uplynutím doby podle věty prvé, náleží odstupné nebo odchodné podle zvláštního zákona.7)
(6)
Ostatní pracovníci, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech prokuratury, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pracovníky státních zastupitelství ve funkcích odpovídajících jejich dosavadnímu funkčnímu zařazení, a to ve státních zastupitelstvích, která svým územním obvodem odpovídají prokuratuře, u níž působili a jejich dosavadní pracovní poměr končí. To neplatí, projeví-li s tímto postupem do 15 dnů od účinnosti tohoto zákona nesouhlas.
§ 36
Splňuje-li podmínky uvedené v § 17 odst. 1, může být do 31. prosince 1996 jmenován státním zástupcem též občan, který má úplné vysokoškolské právnické vzdělání a který svou nejméně šestiletou právní praxí nebo vědeckou nebo pedagogickou činností v oboru práva a úspěšným složením závěrečné zkoušky prokázal způsobilost k výkonu funkce státního zástupce.
§ 37
Do doby nabytí účinnosti zákona upravujícího platové poměry státních zástupců a právních čekatelů se platové poměry státních zástupců a právních čekatelů řídí nařízením vlády České republiky č. 254/1992 Sb., o platových poměrech prokurátorů, vyšetřovatelů prokuratury a právních čekatelů, ve znění nařízení vlády České republiky č. 442/1992 Sb. a nařízení vlády č. 145/1993 Sb.
§ 38
Hmotný majetek a majetková práva včetně závazků souvisejících s tímto majetkem, jakož i jiná práva a závazky přecházejí ke dni účinnosti tohoto zákona z prokuratury na ministerstvo spravedlnosti. To platí i pro majetek užívaný vojenskou prokuraturou a práva a povinnosti s ním související, pokud se ministerstvo spravedlnosti nedohodne s ministerstvem obrany jinak.
§ 39
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci zahájí svou činnost dnem, kdy svou činnost zahájí vrchní soud v Olomouci; do té doby vykonává jeho působnost vrchní státní zastupitelství v Praze.
§ 40
(1)
Ministerstvo stanoví vyhláškou
a)
jednací řád státního zastupitelství,
c)
postup při výběru právních čekatelů a při jejich přijímání do pracovního poměru,
d)
obsahovou náplň čekatelské praxečekatelské praxe, její organizaci a podrobnosti o závěrečné zkoušce,
e)
okruh úkonů, které mohou být prováděny právními čekateli.
(2)
Ministerstvo může vyhláškou stanovit výjimky ohledně sídel a územních obvodů vrchních, krajských a okresních státních zastupitelství, v obvodu vrchního, krajského nebo okresního státního zastupitelství zřídit jeho pobočky nebo zřídit státní zastupitelství s výlučnou působností anebo určit, že věci určitého druhu z obvodu několika státních zastupitelství bude vyřizovat jedno státní zastupitelství.
§ 41
Pokud jiné předpisy mluví o prokuratuře, prokurátorech a vyšetřovatelích prokuratury, rozumí se tím podle povahy věci státní zastupitelství a státní zástupci podle tohoto zákona.
§ 42
Státní zastupitelství může podat návrh na zahájení občanského soudního řízení o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví v případech, kdy při jejím uzavírání nebyla respektována ustanovení omezující volnost jejich účastníků.
§ 43
Bylo-li před účinností tohoto zákona zahájeno a dosud neskončeno kárné řízení proti prokurátorovi nebo vyšetřovateli prokuratury, který se stal státním zástupcem podle tohoto zákona, převezme a dokončí kárné řízení kárný senát podle ustanovení tohoto zákona.
§ 44
(1)
K ustanovením zákonů a jiných právních předpisů o protestu prokurátora a o jeho upozornění se nepřihlíží.8)
(2)
Dnem účinnosti tohoto zákona končí běh lhůt podle § 17 odst. 2 zákona o prokuratuře.9)
(3)
Protesty prokurátora podané do dne účinnosti tohoto zákona se vyřídí podle dosavadních předpisů s tím, že místo prokurátora působí státní zástupce.
§ 45
Zrušuje se zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění zákona č. 71/1967 Sb., zákona č. 147/1969 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 196/1988 Sb. a zákona č. 168/1990 Sb.
§ 46
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
Zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů.
3)
§ 4 písm a) a b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 177/2001 Sb.
4)
Zákon č. 101/2000 Sb.
3a)
Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.
3b)
§ 1 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.
3c)
§ 13b zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.
5)
§ 6 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona č. 358/1993 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).
4a)
§ 16 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
4a)
§ 7 a 8 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.
§ 45 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.
4b)
§ 27 odst. 4 zákoníku práce.
4c)
Například zákon č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4d)
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
5a)
Například § 15 odst. 9 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 2/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 167/2000 Sb. a zákona č. 258/2000 Sb.
5b)
Například § 24 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 255/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 323/1996 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb., zákona č. 218/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 271/2001 Sb. a zákona č. 320/2001 Sb., a § 7 zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 15/1998 Sb. a zákona č. 159/2000 Sb.
5c)
§ 116 občanského zákoníku.
5d)
Například trestní řád.
5e)
Například trestní řád, zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 101/2000 Sb. a zákona č. 159/2000 Sb.
5f)
§ 46 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 210/2000 Sb. a zákona č. 147/2001 Sb.
5i)
§ 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb.
5j)
Zákon č. 82/1998 Sb.
5l)
Například § 63 odst. 3 písm. h) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
7)
Zákon č. 195/1991 Sb., o odstupném poskytovaném při skončení pracovního poměru, ve znění zákona ČNR č. 37/1993 Sb.
Zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění zákona č. 226/1992 Sb.
8)
Např. § 250i odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., § 69 a § 75 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.
9)
Zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění pozdějších předpisů.
10)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
11)
Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. |
Zákon č. 285/1993 Sb. | Zákon č. 285/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 29. 11. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 71/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 34/1970 Sb., zákona České národní rady č. 60/1988 Sb., zákona České národní rady č. 173/1989 Sb.,
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 1. 1994
285
ZÁKON
ze dne 10. listopadu 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 34/1970 Sb., zákona České národní rady č. 60/1988 Sb., zákona České národní rady č. 173/1989 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 9/1990 Sb., zákona České národní rady č. 93/1990 Sb., zákona České národní rady č. 126/1990 Sb., zákona České národní rady č. 203/1990 Sb., zákona České národní rady č. 288/1990 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 305/1990 Sb., zákona České národní rady č. 575/1990 Sb., zákona České národní rady č. 173/1991 Sb., zákona České národní rady č. 283/1991 Sb., zákona České národní rady č. 19/1992 Sb., zákona České národní rady č. 23/1992 Sb., zákona České národní rady č. 167/1992 Sb., zákona České národní rady č. 239/1992 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 350/1992 Sb., zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., zákona České národní rady č. 359/1992 Sb., zákona České národní rady č. 474/1992 Sb., zákona České národní rady č. 548/1992 Sb., zákona České národní rady č. 21/1993 Sb. a zákona č. 166/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 11 odst. 1 zní:
„(1)
Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro soudy a státní zastupitelství.“.
2.
§ 11 odst. 2 zní:
„(2)
Ministerstvo spravedlnosti vystavuje právní posudky k úvěrovým a garančním dohodám, v nichž je smluvní stranou Česká republika.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
3.
V § 16 odst. 1 se vypouští písmeno d).
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Vyhláška České národní banky č. 289/1993 Sb. | Vyhláška České národní banky č. 289/1993 Sb.
Vyhláška České národní banky o vydání bankovek po 5000 Kč
Vyhlášeno 30. 11. 1993, datum účinnosti 1. 12. 1993, částka 72/1993
* § 1 - Dnem 15. prosince 1993 se vydávají do oběhu bankovky po 5000 Kč vzoru 1993 (dále jen „bankovka“).
* § 2 - (1) Bankovka je 74 mm široká a 170 mm dlouhá. Přípustná tolerance v její šířce a délce je ± 1,5 mm. Bankovka je vytištěna na přírodně zbarveném papíru s lokálním stupňovitým vodoznakem a ochranným okénkovým proužkem.
* § 3 - (1) Na líci bankovky je v pravé části tiskového obrazce portrét Tomáše Garrigua Masaryka. Je vytištěn tiskem z hloubky v barvě šedočerné a šedomodré. Jméno „TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK“ je umístěno ve třech řádcích nad ramenem portrétu. Je vytištěno rovněž tisk
* § 4 - (1) Na rubu bankovky je v několika odstínech šedomodré barvy vyobrazeno seskupení nejznámějších pražských gotických a barokních staveb v perspektivě, s dominantou katedrály sv. Víta uprostřed. V horní části tiskového obrazce jsou v barvě tmavorůžové vytišt
* § 5 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1993.
Aktuální znění od 1. 12. 1993
289
VYHLÁŠKA
České národní banky
ze dne 19. listopadu 1993
o vydání bankovek po 5000 Kč
Česká národní banka stanoví podle § 22 písm. a) zákona České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance:
§ 1
Dnem 15. prosince 1993 se vydávají do oběhu bankovky po 5000 Kč vzoru 1993 (dále jen „bankovka“).
§ 2
(1)
Bankovka je 74 mm široká a 170 mm dlouhá. Přípustná tolerance v její šířce a délce je ± 1,5 mm. Bankovka je vytištěna na přírodně zbarveném papíru s lokálním stupňovitým vodoznakem a ochranným okénkovým proužkem.
(2)
Stupňovitý vodoznak je umístěn na 44 mm širokém nepotištěném okraji bankovky (dále jen „kupón“) a tvoří jej portrét Tomáše Garrigua Masaryka.
(3)
Ochranný okénkový proužek o šířce 1,4 mm je zapuštěn do papíru v kolmém směru k delší straně bankovky po celé její šířce, ve vzdálenosti 99 mm od levého okraje bankovky s tolerancí posunu ± 6 mm. Na lícní straně bankovky vystupují vždy po 5 mm na povrch papíru části proužku stříbřité barvy v délce 5 mm, na kterých je ve směru zdola nahoru čitelný negativní mikrotext „5000 Kč“.
(4)
Bankovka je opatřena ochrannou soutiskovou značkou v podobě písmene „C“, do kterého je vloženo písmeno „S“. Její horní část tištěná v šedomodré barvě je viditelná na lícní straně bankovky v levé horní části tiskového obrazce, spodní část tištěná rovněž v barvě šedomodré na rubové straně bankovky v pravé horní části tiskového obrazce. Celá značka je viditelná z obou stran bankovky v průhledu proti světlu. Při pohledu z rubové strany bankovky je ochranná soutisková značka stranově obrácená.
§ 3
(1)
Na líci bankovky je v pravé části tiskového obrazce portrét Tomáše Garrigua Masaryka. Je vytištěn tiskem z hloubky v barvě šedočerné a šedomodré. Jméno „TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK“ je umístěno ve třech řádcích nad ramenem portrétu. Je vytištěno rovněž tiskem z hloubky v barvě šedočerné. Na rameni portrétu je ve dvou lipových lístcích umístěna plocha pro skrytý obrazec, který při určitém úhlu dopadu světla vytváří tmavé nebo světlé číslo „5000“, vytištěná v barvě šedomodré. Od portrétu vpravo vede souběžně s delšími stranami bankovky sytější pás šedomodré barvy přesahující do 5 mm širokého nepotištěného okraje. Na pásu je shora dolů negativně vyznačeno číslo „5000“. Vlevo od čísla jsou na pásu rovněž negativně vyobrazeny lipové lístky a plody. Pod pásem je při pravém okraji bankovky položena růžice z šedomodrobílé stuhy. Pás, číslo, lipové lístky a plody i růžice jsou tištěny tiskem z plochy. V pravém horním rohu bankovky je hmatová značka pro nevidomé a slabozraké. Značku tvoří tři pod sebou umístěné vodorovné proužky o stranách 1 x 8 mm, které jsou od sebe vzdáleny 5 mm. Hmatová značka je vytištěna tiskem z hloubky v barvě modročerné. Při spodním okraji bankovky vlevo je drobným písmem vytištěno tiskem z hloubky v barvě šedočerné jméno autora návrhu bankovky "O. KULHÁNEK INV.", vpravo v barvě šedomodré jméno autora ryteckého přepisu portrétu „M. ONDRÁČEK SC.“.
(2)
V levé části tiskového obrazce je ve dvou řádcích umístěn text slovně označující nominální hodnotu bankovky „PĚT TISÍC KORUN ČESKÝCH“, pod ním je uveden ve dvou řádcích název emisní banky „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKAČESKÁ NÁRODNÍ BANKA“. Vlevo od názvu emisní banky je letopočet vydání bankovky „1993“ a vpravo faksimile podpisu guvernéra České národní bankyČeské národní banky. Označení představitele emisní banky slovem „GUVERNÉR“ je umístěno pod faksimile jeho podpisu. Všechny uvedené texty jsou vytištěny tiskem z hloubky v barvě šedočerné. Na pozadí textů jsou v horní části bankovky v barvě šedomodré vyobrazeny lipové lístky a plody, ve spodní části tmavorůžová a bílá stuha, která prochází za hlavou portrétu až do pravého horního rohu tiskového obrazce. Pozadí je vytištěno tiskem z plochy. Nad slovním označením nominální hodnoty bankovky je při jejím horním okraji vytištěna opticky proměnlivou barvou šestiúhelníková ploška, ve které je negativní vyobrazení hlavy lva s korunkou. Barva šestiúhelníkové plošky je závislá na úhlu dopadu světla, mění se od barvy fialové přes barvu zlatou po barvu zelenou. Ze šestiúhelníkové plošky vycházejí směrem k lipovým lístkům a plodům paprsky vytištěné v barvě růžové a modrošedé. Podtisk lícní strany bankovky je tvořen drobným rastrem v barvě modrošedé a růžové.
(3)
V horní části kupónu je vytištěno tiskem z hloubky velké výrazné číslo „5000“ označující nominální hodnotu bankovky. Kontury číslic jsou vytištěny v barvě šedomodré, která ve spodní části přechází do barvy šedočerné.
§ 4
(1)
Na rubu bankovky je v několika odstínech šedomodré barvy vyobrazeno seskupení nejznámějších pražských gotických a barokních staveb v perspektivě, s dominantou katedrály sv. Víta uprostřed. V horní části tiskového obrazce jsou v barvě tmavorůžové vytištěny dva gotické štíty s historickými znaky Prahy (vlevo) a Čech (vpravo). Ve spodní části tiskového obrazce je vyobrazení Prahy doplněno pražskými domovními znameními a náhrobními kameny ze židovského hřbitova. V pravé části tiskového obrazce je souběžně s delšími stranami bankovky směrem ke kupónu vytištěn pás v šedomodré barvě, na kterém je umístěn velký státní znak České republiky vytištěný rovněž v barvě šedomodré. Pod pásem je položena růžice z tmavorůžové a šedomodré stuhy. V pravém horním rohu tiskového obrazce je nad růžicí vytištěn v barvě šedomodré rostlinný motiv, ve kterém je umístěna soutisková značka. Podtisk v barvě šedomodré a tmavorůžové je tvořen drobným rastrem. V levém spodním rohu tiskového obrazce je vytištěno číslo „5000“, kontury jeho číslic jsou šedomodré. Souběžně se spodní stranou bankovky je vpravo od čísla „5000“ umístěn nápis „PADĚLÁNÍ BANKOVEK SE TRESTÁ PODLE ZÁKONA“. Barva nápisu je šedomodrá. Při spodním okraji bankovky jsou drobným písmem v barvě šedomodré vytištěny nápisy „© ČESKÁ NÁRODNÍ BANKAČESKÁ NÁRODNÍ BANKA“ (vlevo), „STÁTNÍ TISKÁRNA CENIN, PRAHA“ (uprostřed) a jméno autora ryteckého přepisu hlavního motivu rubové strany „V. FAJT SC.“. Všechna uvedená zobrazení a texty jsou vytištěny tiskem z plochy.
(2)
Označení série bankovky jedním velkým písmenem abecedy a dvojmístným číslem a šestimístné pořadové číslo bankovky je vytištěno ve vodorovném směru vpravo dole pod státním znakem České republiky a ve svislém směru zdola nahoru v polovině kratší strany bankovky při nepotištěném okraji vlevo. Obě označení série a pořadová čísla bankovky jsou vytištěna tiskem z výšky v barvě černé. Číslice vodorovně situovaného pořadového čísla bankovky se směrem zleva doprava zvětšují.
(3)
V horní části kupónu je vytištěno tiskem z plochy v barvě šedomodré velké výrazné číslo „5000“ označující nominální hodnotu bankovky. Plocha číslic je vyplněna drobným rastrem v kombinaci šedé a šedomodré barvy.
§ 5
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1993.
Guvernér:
Ing. Tošovský v. r. |
Nařízení vlády č. 291/1993 Sb. | Nařízení vlády č. 291/1993 Sb.
Nařízení vlády, kterým se doplňuje nařízení vlády č. 186/1993 Sb., o regulačním a sankčním opatření ve mzdové oblasti
Vyhlášeno 1. 12. 1993, datum účinnosti 1. 12. 1993, částka 73/1993
* Čl. I - Nařízení vlády č. 186/1993 Sb., o regulačním a sankčním opatření ve mzdové oblasti, se doplňuje novým § 9, který včetně poznámky č. 9) zní:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 12. 1993
291
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 24. listopadu 1993,
kterým se doplňuje nařízení vlády č. 186/1993 Sb., o regulačním a sankčním opatření ve mzdové oblasti
Vláda nařizuje podle § 4 odst. 4 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě a odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb.:
Čl. I
Nařízení vlády č. 186/1993 Sb., o regulačním a sankčním opatření ve mzdové oblasti, se doplňuje novým § 9, který včetně poznámky č. 9) zní:
㤠9
Ministerstvo práce a sociálních věcí může přijmout opatření k zamezení tvrdosti, která je při vypořádání regulačního opatření spojena s přírůstkem mezd překračujícím stanovené hranice a toto překročení je zdůvodněno zejména změnou podílu tržeb v důsledku změny fakturačních podmínek nebo změn v zakázkové náplni výroby nebo činnosti. Opatření k zamezení tvrdosti může přijmout na základě žádosti doložené číselnými údaji za hodnocené období a za stejné období minulého roku a předložené
a)
zaměstnavatelem po zaplacení správního poplatku9) nebo
b)
ústředním orgánem státní správy za skupinu zaměstnavatelů se stejným nebo podobným charakterem činnosti.
9)
Zákon ČNR č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích vybíraných státními orgány České republiky.“.
Čl. II
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda vlády:
Doc. Ing. Klaus CSc. v. r.
Ministr práce a sociálních věcí:
Ing. Vodička v. r. |
Zákon č. 292/1993 Sb. | Zákon č. 292/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích
Vyhlášeno 10. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 74/1993
* Čl. I - Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 S
* Čl. III - Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, se mění takto:
* Čl. IV - Přechodná a zmocňovací ustanovení
* Čl. V - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. VI
Aktuální znění od 1. 4. 2002 (6/2002 Sb.)
292
ZÁKON
ze dne 10. listopadu 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona České národní rady č. 25/1993 Sb. a zákona č. 115/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 odst. 5 zní:
„(5)
Orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.“.
2.
V § 2 odst. 7 se vypouštějí slova „v nejširší míře“.
3.
V § 2 odst. 10 větě první se vypouštějí slova „v široké míře“.
4.
V § 2 odst. 14 se připojuje tato věta: „Orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá rozhodnutí v českém jazyce.“.
5.
Nadpis nad § 7 zní: „Součinnost státních orgánů, fyzických a právnických osob“.
6.
V § 8 odst. 1 věta první zní: „Státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů.“.
7.
§ 8 odst 2 a 3 znějí:
„(2)
Údaje, které jsou jinak předmětem bankovního tajemství, a v řízení o trestném činu zkrácení daně nebo jiném obdobném činu i údaje získané v daňovém řízení smí v přípravném řízení požadovat se souhlasem soudce státní zástupce. V řízení před soudem může takové údaje požadovat předseda senátu.
(3)
Ustanovením odstavců 1 a 2 není dotčena povinnost zachovávat státní a hospodářské tajemství ani státem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti.“.
8.
V § 10 odst. 2 se slova „musí být o tom vyžádáno vyjádření ministra spravedlnosti; toto vyjádření je pro všechny orgány činné v trestním řízení závazné“ nahrazují slovy „rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu nejvyšší soud“.
9.
V § 11 odst. 2 větě první se slova „a) nebo b)“ nahrazují slovy „a), b) nebo h)“.
10.
V § 12 odst. 1 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
11.
§ 12 odst. 2 zní:
„(2)
Policejními orgány se rozumějí orgány Policie České republiky. Stejné postavení mají v řízení o trestných činech příslušníků ozbrojených sil i pověřené orgány Vojenské policie a v řízení o trestných činech příslušníků Vězeňské služby České republiky pověřené orgány této služby.“.
12.
V § 12 odst. 3 se vypouštějí slova „vojenský obvodový soud, vyšší vojenský soud“.
13.
V § 12 odst. 4 z věty první se vypouštějí slova „a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vojenský obvodový soud“ a z věty druhé slova „a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vyšší vojenský soud“.
14.
V § 12 odst. 5 se vypouštějí slova „a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vojenský obvodový prokurátor“ a slova „a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vyšší vojenský prokurátor“.
15.
§ 12 odst. 10 zní:
„(10)
Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek od zahájení trestního stíhání, případně od provedení neodkladných nebo neopakovatelných úkonů (§ 160 odst. 1, 2) do podání obžaloby, postoupení věci, přerušení nebo zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby.“.
16.
§ 12 odst. 11 zní:
„(11)
Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.“.
17.
V § 13 se vypouštějí slova „vojenské obvodové soudy, vyšší vojenské soudy“.
18.
§ 14 a 15 se včetně nadpisu nad § 14 vypouštějí.
19.
V § 20 se vypouští odstavec 3.
20.
V § 26 se dosavadní text označuje jako odstavec 1, před slovo „soud“ se vkládá slovo „okresní“ a připojuje se nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu.“.
21.
§ 30 odst. 1 zní:
„(1)
Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.“.
22.
V § 30 odst. 2 větě první se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
23.
§ 31 zní:
㤠31
(1)
O vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
(3)
O stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal.“.
24.
V § 32 se slova „proti obviněnému teprve tehdy, bylo-li proti němu vzneseno obvinění (§ 163) nebo mu bylo sděleno obvinění (§ 169)“ nahrazují slovy „teprve tehdy, bylo-li mu sděleno obvinění (§ 160)“.
25.
V § 33 odst. 1 odkaz v závorce ve větě páté zní: „(§ 165)“.
26.
V § 35 odst. 1 druhá věta zní: „Pro jednotlivé úkony trestního řízení, s výjimkou řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním soudem a nejvyšším soudem, se může obhájce dát zastoupit koncipientem.“.
27.
V § 36a odst. 1 písm. b) se slovo „devatenáctý“ nahrazuje slovem „osmnáctý“.
28.
V § 36a odst. 2 písm. c) se slovo „devatenáctý“ nahrazuje slovem „osmnáctý“.
29.
V § 40 v poslední větě se slova „O zproštění rozhodne“ nahrazují slovy „Povinnosti obhajování zprostí“.
30.
V § 41 odst. 2 se vypouštějí slova „a vyhledávacích“.
31.
V § 45 odst. 2 větě první se slova „může k výkonu těchto práv poškozenému ustanovit“ nahrazují slovy „ustanoví k výkonu práv poškozenému“.
32.
V § 53 odst. 1 větě první se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“ a ve větě druhé se slovo „vyhledávacího“ nahrazuje slovem „policejního“ a vypouštějí se slova „popřípadě též dožádáním vojenského soudu nebo vojenského prokurátora“.
33.
V § 53 se vypouští odstavec 3.
34.
V § 55 odst. 1 písm. c) se na konci připojují tato slova: „a u obviněného též adresu, kterou uvede pro účely doručování (§ 62, 63),“.
35.
V § 55 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Hrozí-li svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zjevně újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí, jméno a příjmení svědka a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány činné v trestním řízení. Svědek se poučí o právu podepsat protokol o výslechu smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden. Pominou-li důvody pro oddělené vedení osobních údajů svědka, připojí se tyto údaje k trestnímu spisu.“.
Dosavadní odstavce 2, 3 a 4 se označují jako odstavce 3, 4 a 5.
36.
V § 59 odst. 1 větě druhé se za slovo „telegraficky“ vkládá čárka a slovo „telefaxem“.
37.
V § 60 odst. 4 písm. a) se slovo „vyhledávacímu“ nahrazuje slovem „policejnímu“.
38.
V § 62 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Je-li adresátem obviněný, doručuje se mu na adresu, kterou k tomu účelu uvedl [§ 55 odst. 1 písm. c)].“.
39.
V § 62 odst. 2 se za slovo „orgán“ připojují tato slova: „nebo orgán obce“.
40.
V § 62 odst. 4 věta první zní: „Není-li takové osoby, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout.“.
41.
V § 63 odst. 1 písm. c) se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
42.
§ 63 odst. 2 a 3 znějí:
„(2)
Nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje.
(3)
Uložit doručovanou zásilku podle odstavce 2 nelze, doručuje-li se
a)
obviněnému obžaloba, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání,
b)
jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce nebo vyšetřovatel z důležitých důvodů nařídí.“.
43.
V § 64 odst. 2 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
44.
V § 65 odst. 1 větě poslední se slovo „vyhledávacího“ nahrazuje slovem „policejního“.
45.
§ 65 odst. 2 zní:
„(2)
V přípravném řízení může státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán právo nahlédnout do spisů a spolu s tím ostatní práva uvedená v odstavci 1 ze závažných důvodů odepřít. Závažnost důvodů, ze kterých tato práva odepřel vyšetřovatel nebo policejní orgán, je na žádost osoby, jíž se odepření týká, státní zástupce povinen urychleně přezkoumat. Tato práva nelze odepřít obviněnému a obhájci, jakmile byli upozorněni na možnost prostudovat spisy.“.
46.
V § 65 odst. 3 poslední větě se slova „usnesení o vznesení obvinění (§ 163) nebo do záznamu o sdělení obvinění (§ 169)“ nahrazují slovy „záznamu o sdělení obvinění (§ 160 odst. 1)“.
47.
V § 66 odst. 1 se slovo „vyhledávacímu“ nahrazuje slovem „policejnímu“, slovo „vyhledávacím“ se nahrazuje slovem „policejním“ a slova „2000 Kčs“ se nahrazují slovy „50 000 Kč“.
48.
V § 68 věta první zní: „Vzít do vazby lze toliko osobu, které bylo sděleno obvinění (§ 160).“.
49.
V § 69 odst. 5 se na konci připojuje tato věta: „Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu, pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný.“.
50.
§ 71 zní:
㤠71
(1)
Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením.
(2)
Vazba může trvat v přípravném řízení a v řízení před soudem jen nezbytně nutnou dobu. Jestliže by vazba v přípravném řízení přesáhla šest měsíců a propuštěním obviněného na svobodu by mohlo být zmařeno nebo ztíženo dosažení účelu trestního řízení, na návrh státního zástupce může o dalším trvání vazby do jednoho roku rozhodnout soudce a nad tuto lhůtu, nejvýše však do dvou let, může rozhodnout senát.
(3)
Vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky. Pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout nejvyšší soud.
(4)
Prodloužit vazbu podle odstavců 2 a 3 lze jen tak, aby vykonaná vazba a lhůta, o níž je trvání vazby prodlouženo, nepřesáhla tři roky, a u zvlášť závažných trestných činů1) čtyři roky.
(5)
Návrh na prodloužení lhůty podle odstavce 3 podává v řízení před soudem předseda senátu a v přípravném řízení nejvyšší státní zástupce.
(6)
Návrh na prodloužení lhůty podle odstavců 2 a 3 je nutno doručit soudu nejpozději 15 dnů před skončením příslušné lhůty. Pokud návrh není uvedeným způsobem předložen, musí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce propustit obviněného na svobodu nejpozději den po uplynutí lhůty, na níž bylo trvání vazby omezeno.
(7)
Za podmínek uvedených v odstavci 3 je nejvyšší státní zástupce povinen podat návrh na prodloužení vazby způsobem uvedeným v odstavci 6 i tehdy, jestliže v době kratší než 15 dnů před skončením vazební lhůty podá obžalobu.
(8)
Lhůty uvedené v odstavcích 2 a 3 se počítají od doby, kdy došlo k zatčení nebo zadržení obviněného, anebo nepředcházelo-li zatčení nebo zadržení, od doby, kdy došlo na základě rozhodnutí o vazbě k omezení osobní svobody obviněného. Při vrácení věci státnímu zástupci k došetření běží lhůta uvedená v odstavci 2 ode dne, kdy byl spis doručen státnímu zástupci.
(9)
Délka trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto podle § 275 odst. 3 nebo § 287, se posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení.“.
Poznámka pod čarou č. 1) zní:
„1)
§ 41 odst. 2 trestního zákona.“.
51.
V § 72 odst. 1 větě první se za slovo „trvají“ připojují tato slova: „nebo zda se nezměnily“.
52.
V § 73 odst. 1 písm. a) se slova „vyšetřovateli nebo vyhledávacímu orgánu“ nahrazují slovy „nebo vyšetřovateli“.
53.
V § 73a odst. 1 se slova „obviněný složil peněžitou záruku a soud nebo soudce ji přijme (odstavec 2)“ nahrazují slovy „přijme složenou peněžitou záruku, jejíž výši určil“.
54.
V § 73a odst. 2 se slova „Kčs do 1 000 000 Kčs“ nahrazují slovy „Kč výše“.
55.
V § 73a odst. 3 písm. a) se slova „vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“ nahrazují slovy „nebo vyšetřovatele“.
56.
V § 73a se vypouští odstavec 5.
57.
§ 74 včetně nadpisu zní:
㤠74
Stížnost proti rozhodnutí o vazbě
(1)
Proti rozhodnutí o vazbě (§ 68, 69, 72, 73, 73a), s výjimkou rozhodnutí o jejím prodloužení (§ 71 odst. 2, 5), je přípustná stížnost.
(2)
Odkladný účinek má pouze stížnost státního zástupce proti rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby (§ 72, 73, 73a) a stížnost stran proti rozhodnutí o připadnutí peněžité záruky státu (§ 73a). Byl-li však státní zástupce při vyhlášení takového rozhodnutí přítomen, má jeho stížnost odkladný účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí; jde-li o propuštění z vazby po vyhlášení zprošťujícího rozsudku, má stížnost státního zástupce odkladný účinek jen tehdy, podal-li státní zástupce také odvolání proti rozsudku.“.
58.
V § 74a odst. 3 se vypouštějí slova „a 74“ a připojuje se tato věta: „Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.“.
59.
V § 75 se z nadpisu vypouštějí slova „nebo vyhledávacím orgánem“ a ve větě první slova „nebo vyhledávací orgán“.
60.
V § 76 odst. 1 věta první zní: „Osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může, je-li dán některý z důvodů vazby (§ 67), vyšetřovatel v naléhavých případech zadržet, i když jí dosud nebylo sděleno obvinění (§ 160 odst. 1).“.
61.
§ 76 odst. 2, 3 a 4 znějí:
„(2)
Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned vyšetřovateli nebo policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.
(3)
Vyšetřovatel, který provedl zadržení, zadrženou osobu vyslechne a o výslechu sepíše protokol, v němž označí místo, čas a bližší okolnosti zadržení a uvede osobní údaje zadržené osoby, jakož i podstatné důvody zadržení.
(4)
Vyšetřovatel, který zadržení provedl nebo kterému byla podle odstavce 2 odevzdána osoba přistižená při trestném činu, ji propustí bezodkladně na svobodu v případě, že bude podezření rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou. Nepropustí-li zadrženou osobu na svobodu, předá státnímu zástupci protokol o jejím výslechu se záznamem o sdělení obvinění (§ 160) a další důkazní materiál tak, aby státní zástupce popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí vyšetřovatel podat bez odkladu, aby osoba zadržená podle tohoto zákona mohla být odevzdána soudu nejpozději do 24 hodin od tohoto zadržení; jinak musí být propuštěna na svobodu.“.
62.
V § 76 odst. 5 se slova „ještě proti ní nebylo vzneseno obvinění (§ 163), ani jí nebylo sděleno obvinění (§ 169),“ nahrazují slovy „jí ještě nebylo sděleno obvinění (§ 160).“.
63.
V § 76 odst. 6 se číslovka „4“ nahrazuje číslovkou „3“.
64.
V § 77 odst. 1 poslední věta zní: „K návrhu připojí dosud získaný důkazní materiál.“.
65.
V § 77 odst. 2 větě první se slova „ji propustit“ nahrazují slovy „rozhodnout o jejím propuštění“ a na konci odstavce se připojuje tato věta: „Překročení doby 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce na vzetí do vazby je vždy důvodem rozhodnutí o propuštění obviněného na svobodu.“.
66.
V § 78 odst. 1 větě první se slovo „vyhledávacímu“ nahrazuje slovem „policejnímu“.
67.
V § 78 odst. 3 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
68.
V § 79 odst. 1 větě první se slovo „vyhledávacího“ nahrazuje slovem „policejního“ a ve větě druhé se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
69.
V § 79 odst. 3 se slovo „vyhledávacím“ nahrazuje slovem „policejním“.
70.
V § 80 odst. 1 poslední větě se vypouští slovo „soudu“ a na konci odstavce se připojují tyto věty: „Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o soudním prodeji zabavených movitých věcí.“.
71.
V § 80 odst. 3 větě první se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
72.
V § 81 odst. 4 větě první se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
73.
Název oddílu čtvrtého zní:
„Oddíl čtvrtý
Domovní a osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků, vstup do obydlí, jiných prostor a pozemků“.
74.
§ 82 odst. 1 a 2 včetně nadpisu znějí:
㤠82
Důvody domovní prohlídky a osobní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků
(1)
Domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
(2)
Z důvodů uvedených v odstavci 1 lze vykonat i prohlídku prostor nesloužících k bydlení (jiných prostor) a pozemků, pokud nejsou veřejně přístupné.“.
75.
V § 83 odst. 2 se vypouštějí slova „nebo vyhledávací orgán“.
76.
§ 83a včetně nadpisu zní:
㤠83a
Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků
(1)
Nařídit prohlídku jiných prostor nebo pozemku je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán. Vyšetřovatel nebo policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se uživateli dotčených prostor nebo pozemku, a nebyl-li zastižen při prohlídce, bezprostředně po odpadnutí překážky, která doručení brání.
(2)
Prohlídku jiných prostor nebo pozemku provede orgán, který ji nařídil, nebo na jeho příkaz policejní orgán.
(3)
Bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 může vyšetřovatel nebo policejní orgán provést prohlídku jiných prostor a pozemků jen tehdy, jestliže příkazu nebo souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu. O tomto úkonu však musí bezprostředně uvědomit orgán, který je k vydání příkazu nebo souhlasu uvedenému v odstavci 1 oprávněn.“.
77.
§ 83b odst. 1 zní:
„(1)
Nařídit osobní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho souhlasem vyšetřovatel nebo policejní orgán.“.
78.
V § 83b odst. 4 větě první se vypouštějí slova „vyhledávací orgán anebo“.
79.
§ 83c včetně nadpisu zní:
㤠83c
Vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek
(1)
Vyšetřovatel nebo policejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.
(2)
Stejně tak může na místa uvedená v odstavci 1 vstoupit v případě, že byl vydán příkaz k zatčení nebo příkaz k předvedení nebo příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody osoby tam se zdržující.
(3)
Po vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k předvedení osoby.“.
80.
§ 84 včetně nadpisu zní:
㤠84
Předchozí výslech
Vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků lze jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě.“.
81.
Nadpis § 85 zní: „Výkon prohlídek a vstupů do obydlí, jiných prostor a pozemků“.
82.
§ 85 odst. 5 zní:
„(5)
Při vstupu do obydlí, jiných prostor a pozemků se užije ustanovení odstavce 1 až 4 přiměřeně. Účast osob uvedených v odstavci 1 při vstupu do obydlí však lze odepřít a osobu uvedenou v odstavci 2 nepřibrat, jestliže by mohlo dojít k ohrožení jejího života nebo zdraví.“.
83.
V § 85a odst. 1 se za slovo „prostor“ vkládají tato slova: „a pozemku“.
84.
Za § 85a se vkládá nový § 85b, který včetně nadpisu zní:
㤠85b
Provádění důkazu v bytě, obydlí, jiných prostorách a na pozemku
Ustanovení § 83, 83a, 84, 85 a 85a se užije i tehdy, jestliže na místech v těchto ustanoveních uvedených je třeba provést rekonstrukci, rekognici nebo vyšetřovací pokus, z povahy takového úkonu vyplývá, že jej nelze provést jinde a ten, u koho se má takový úkon vykonat, k němu nedal souhlas.“.
85.
§ 86 včetně nadpisu zní:
㤠86
Zadržení zásilek
(1)
Je-li k objasnění skutečností závažných pro trestní řízení nutno zjistit obsah nedoručených telegramů, dopisů nebo jiných zásilek, které pocházejí od obviněného nebo jsou jemu určeny, nařídí předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce, aby je pošta nebo podnik provádějící jejich dopravu vydaly jemu a v přípravném řízení buď státnímu zástupci, nebo vyšetřovateli, anebo policejnímu orgánu.
(2)
Bez nařízení uvedeného v odstavci 1 může být doprava zásilky pozdržena na příkaz státního zástupce, vyšetřovatele nebo policejního orgánu, pokud věc nesnese odkladu a nařízení nelze předem dosáhnout. Nedojde-li poště nebo podniku provádějícímu dopravu zásilek v takovém případě do tří dnů souhlas soudce podle odstavce 1, nesmí pošta nebo podnik dopravu zásilek dále zdržovat.“.
86.
§ 87 odst. 1 zní:
„(1)
Zásilku vydanou podle § 86 odst. 1 smí otevřít jen předseda senátu a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán.“.
87.
§ 88 včetně nadpisu nad ním zní:
„Odposlech a záznam telekomunikačního provozu
§ 88
(1)
Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jim budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení. Použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné.
(2)
Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a odůvodněn. Současně v něm musí být stanovena doba, po kterou bude odposlech a záznam prováděn a která nesmí být delší než šest měsíců. Tuto dobu může soudce prodloužit vždy na dobu dalších šesti měsíců. O vydání příkazu o délce doby provádění odposlechu a záznamu musí být vyrozuměna organizace obstarávající provoz telekomunikační sítě, v jejímž obvodu bude odposlech a záznam prováděn. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí policejní orgán.
(3)
Bez příkazu podle odstavce 1 může orgán činný v trestním řízení nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, nebo jej provést i sám, a to i tehdy, je-li vedeno trestní řízení pro trestný čin neuvedený v odstavci 1, pokud s tím účastník odposlouchávané stanice souhlasí.
(4)
Má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o osobě, která záznam pořídila. Ostatní záznamy je třeba označit, spolehlivě uschovat a v protokolu založeném do spisu poznamenat, kde jsou uloženy. V jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, lze záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je současně i v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1 nebo souhlasí-li s tím účastník odposlouchávané stanice.
(5)
Pokud při odposlechu a záznamu nebyly zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, je nutno záznamy předepsaným způsobem zničit.“.
88.
§ 89 odst. 1 zní:
„(1)
V trestním stíhání je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:
a)
zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin,
b)
zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek,
c)
podstatné okolnosti mající vliv na posouzení nebezpečnosti činu,
d)
podstatné okolnosti k posouzení osobních poměrů pachatele,
e)
podstatné okolnosti umožňující stanovení následku a výše škody způsobené trestným činem,
f)
okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.“.
89.
V § 89 odst. 2 se na konci připojuje tato věta: „Skutečnost, že důkaz nevyžádal orgán činný v trestním řízení, ale předložila jej některá ze stran, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.“.
90.
V § 90 odst. 3 věta první zní: „O předvedení je třeba požádat příslušný policejní orgán.“.
91.
§ 91 odst. 1 zní:
„(1)
Před prvním výslechem je třeba zjistit totožnost obviněného, dotázat se jej na jeho rodinné, majetkové a výdělkové poměry a předchozí tresty, objasnit mu podstatu sděleného obvinění a poučit jej o jeho právech. Obsah poučení se poznamená v protokole. Nelze-li totožnost obviněného ihned zjistit, je nutno k protokolu o jeho výslechu připojit takové důkazy, aby tato osoba nemohla být zaměněna s jinou.“.
92.
§ 92 odst. 1 zní:
„(1)
Výslech obviněného se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. Obviněný nesmí být žádným způsobem donucován k výpovědi nebo k doznání. Při výslechu je nutno šetřit jeho osobnost.“.
93.
V § 99 odst. 2 se za slovo „uloženou“ vkládají tato slova: „nebo uznanou“.
94.
V § 99 odst. 3 se na konci připojuje tato věta: „Rovněž se nevztahuje na svědeckou výpověď o skutečnostech tvořících předmět služebního tajemství.“.
95.
V § 101 odst. 1 větě první se za slovo „výslechu“ vkládají tato slova: „nebo o možnosti postupu podle § 55 odst. 2“.
96.
Za § 101 se vkládá nový § 101a, který zní:
㤠101a
Neshledá-li vyšetřovatel důvod k sepsání protokolu o výslechu způsobem uvedeným v § 55 odst. 2, ačkoliv se jej svědek domáhá a uvádí konkrétní skutečnosti, které podle něj takový způsob sepsání protokolu odůvodňují, vyšetřovatel věc předloží státnímu zástupci, aby přezkoumal správnost postupu vyšetřovatele. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, odloží výslech svědka do doby, než státní zástupce přijme opatření. V opačném případě svědka vyslechne a do přijetí opatření státního zástupce s protokolem nakládá tak, aby totožnost svědka zůstala utajena.“.
97.
V § 105 odst. 1 větě první se za slova „orgán činný v trestním řízení“ vkládají slova „a v řízení před soudem předseda senátu“ a na konci odstavce se připojuje tato věta: „Státní orgán předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření bez úplaty.“.
98.
V § 106 na konci se tečka nahrazuje středníkem a doplňují se tato slova: „to se vztahuje i na znalce, který podal posudek na základě žádosti některé strany podle § 89 odst. 2.“.
99.
V § 108 odst. 3 se vypouštějí slova „vyhledávací orgán,“.
100.
§ 110 odst. 1 zní:
„(1)
Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může vyšetřovatel nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu rozhodnout o přibrání státního orgánu nebo státního ústavu k podání posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem.“.
101.
V § 110 se připojuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.“.
102.
V § 119 odst. 2 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
103.
§ 120 odst. 1 písm. d) zní:
„d)
odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a“.
104.
V § 120 odst. 2 poslední větě se slova „osobu podléhající pravomoci vojenských soudů“ nahrazují slovy „příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru“.
105.
§ 125 zní:
㤠125
Pokud rozsudek obsahuje odůvodnění, soud v něm stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Jestliže byly do rozsudku pojaty další výroky, je třeba je rovněž odůvodnit.“.
106.
§ 127 odst. 4 zní:
„(4)
Přísedící hlasují před soudci. Přísedící a soudci mladší hlasují před staršími. Předseda senátu hlasuje naposledy.“.
107.
Nadpis § 131 zní: „Oprava vyhotovení a opisu rozsudku“.
108.
V § 131 odst. 1 větě první se za slova „vyhotovení rozsudku“ vkládají tato slova: „a jeho opisech“.
109.
§ 132 se vypouští.
110.
§ 134 odst. 1 písm. d) zní:
„d)
odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a“.
111.
V § 134 se připojuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Ve vykonávacím řízení může soud prvního stupně vyhotovit zjednodušené usnesení, jestliže se po jeho vyhlášení ve veřejném zasedání obviněný nebo jiná oprávněná osoba a státní zástupce vzdali práva stížnosti. Zjednodušené usnesení neobsahuje odůvodnění.“.
112.
V § 141 odst. 2 větě první se slovo „vyhledávacího“ nahrazuje slovem „policejního“.
113.
§ 146 odst. 1 zní:
„(1)
Orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení. Jde-li o usnesení vyšetřovatele nebo policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může vyšetřovatel nebo policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce.“.
114.
V § 146 odst. 2 písm a) se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“ a v písmenu c) se vypouštějí slova „předseda senátu vojenského obvodového soudu nadřízenému vyššímu vojenskému soudu“ a slova „nebo vyššího vojenského soudu“.
115.
V § 151 odst. 2 se slova „advokátního tarifu“ nahrazují slovy „zvláštního předpisu2)“.
Poznámka č. 2) pod čarou zní:
„2)
Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky č. 270/1990 Sb., o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci, ve znění pozdějších předpisů.“.
116.
Nadpis části druhé zní: „VYŠETŘOVÁNÍ TRESTNÝCH ČINŮ“.
117.
Dosavadní ustanovení § 157 se označuje jako odstavec 1, slovo „vyhledávací“ se nahrazuje slovem „policejní“ a připojuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Státní zástupce je oprávněn uložit vyšetřovateli a policejnímu orgánu provedení takových úkonů, které jsou tyto orgány oprávněny provést a jichž je třeba k objasnění věci nebo ke zjištění pachatele. Stejná oprávnění má i vyšetřovatel ve vztahu k policejnímu orgánu.“.
118.
V § 158 odst. 1 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“ a slova „a nejpozději do jednoho měsíce od oznámení“ se nahrazují slovy „a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej“.
119.
§ 158 odst. 2 zní:
„(2)
Vyšetřovatel a policejní orgán jsou povinni učinit všechna opatření k odhalení trestných činů a zjištění jejich pachatelů; jsou povinni činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.“.
120.
§ 158 odst. 3 zní:
„(3)
K prověření oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a ostatních podnětů k trestnímu stíhání opatřují vyšetřovatel a policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zjišťují a zajišťují stopy trestného činu; vyšetřovatel provádí úkony podle tohoto ustanovení u trestných činů, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje tři roky. Právní posouzení trestného činu vyšetřovatelem je pro policejní orgán závazné.“.
121.
V § 158 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
O obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam. Tento záznam slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Záznam nelze v řízení před soudem použít jako důkaz. Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam předestřen.“.
Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.
122.
V § 159 odst. 1, 2 a 3 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
123.
§ 159 odst. 4 zní:
„(4)
Vyšetřovatel nebo policejní orgán věc odloží též tehdy, pokud se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (§ 160). Pominou-li důvody odložení, trestní stíhání zahájí.“.
124.
V § 159 se připojuje nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Usnesení o odložení věci musí být doručeno poškozenému, pokud je znám, který proti němu může podat stížnost. Usnesení o odložení věci podle odstavců 2 až 4 musí být doručeno do 48 hodin státnímu zástupci. Oznamovatel se o odložení věci vyrozumí, pokud o to podle § 158 odst. 1 požádal.“.
125.
§ 160 zní:
㤠160
(1)
Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, zahájí vyšetřovatel neprodleně trestní stíhání, pokud není důvod k postupu podle § 159 odst. 2 a 3. Trestní stíhání zahajuje tím, že této osobě nejpozději na počátku prvního výslechu sdělí, že ji stíhá jako obviněného, a učiní o tom záznam. Záznam musí obsahovat popis skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a důvody, pro něž je obviněný stíhán. Opis záznamu vyšetřovatel doručí obviněnému a do 48 hodin jej zašle státnímu zástupci a obhájci.
(2)
Nelze-li zahájit trestní stíhání podle odstavce 1 proto, že osoba, která může být obviněna, není ještě známa nebo jí dosud nebylo možné sdělit obvinění, může vyšetřovatel nebo policejní orgán provádět způsobem uvedeným v hlavě čtvrté a páté jen neodkladné nebo neopakovatelné úkony. Opis protokolu o těchto úkonech zašle do 48 hodin státnímu zástupci. Tento postup nezbavuje policejní orgán povinnosti neprodleně předat věc vyšetřovateli, je-li důvod sdělit určité osobě obvinění, a vyšetřovatele povinnosti sdělit osobě, která má být stíhána, obvinění v souladu s odstavcem 1.
(3)
Vyšetřovatel nebo policejní orgán provede potřebné neodkladné nebo neopakovatelné úkony a vyšetřovatel zahájí trestní stíhání, pokud nelze dosáhnout, aby tyto úkony provedl příslušný orgán, a nejpozději do tří dnů od jejich provedení předá věc tomuto orgánu, který pokračuje v řízení.
(4)
Neodkladným úkonem podle odstavců 2 a 3 je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem podle odstavců 2 a 3 je takový úkon, který nebude možno před soudem provést.
(5)
Vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku, který není uveden v záznamu o sdělení obvinění, postupuje se ohledně tohoto skutku způsobem uvedeným v odstavci 1.
(6)
Vyjde-li během vyšetřování najevo, že skutek, pro který bylo sděleno obvinění, je jiným trestným činem, než jak byl v záznamu o sdělení obvinění právně posouzen, upozorní na to vyšetřovatel obviněného a učiní o tom záznam do protokolu.“.
126.
§ 161 včetně nadpisu zní:
㤠161
Vyšetřovací orgány
(1)
Vyšetřování konají vyšetřovatelé policie.
(2)
Vyšetřování může konat i kapitán lodi při dálkových plavbách o trestných činech spáchaných na této lodi.“.
127.
§ 163 včetně nadpisu nad ním se vypouští.
128.
§ 163a odst. 1 zní:
„(1)
Trestní stíhání pro trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a, pomluvy podle § 206, neposkytnutí pomoci podle § 207 a 208, poškozování cizích práv podle § 209, ublížení na zdraví podle § 221, 223 a 224, ohrožování pohlavní nemocí podle § 226, omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1, vydírání podle § 235 odst. 1, porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, krádeže podle § 247, zpronevěry podle § 248, neoprávněného užívání cizí věci podle § 249, podvodu podle § 250, podílnictví podle § 251 a 252, lichvy podle § 253, zatajení věci podle § 254, porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255, poškozování věřitele podle § 256 a poškozování cizí věci podle § 257 trestního zákona, proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2), a trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 proti tomu, kdo je nebo v době spáchání činu byl ve vztahu k poškozenému manželem nebo druhem, jakož i pro trestný čin opilství podle § 201a trestního zákona, pokud jinak vykazuje znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním skutkem několik, postačí souhlas byť jen jednoho z nich.“.
129.
V § 163a odst. 3 větě první se slovo „vyhledávacímu“ nahrazuje slovem „policejnímu“.
130.
§ 164 včetně nadpisu zní:
㤠164
Postup při vyšetřování
(1)
Vyšetřovatel koná vyšetřování zpravidla osobně. Úkony, které byly provedeny před sdělením obvinění, a úkony provedené na pokyn vyšetřovatele policejními orgány i po něm nemusí vyšetřovatel opakovat, byly-li provedeny způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona. Ustanovení § 158 odst. 3 a 4 se při provádění vyšetřovacích úkonů užije obdobně.
(2)
Vyšetřovatel postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak, aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu objasněny všechny skutečnosti důležité pro posouzení případu, včetně osoby pachatele a následku trestného činu (§ 89 odst. 1).
(3)
Důkazy opatřuje vyšetřovatel bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch obviněného. Obviněný nesmí být žádným způsobem k výpovědi nebo doznání donucován. Obhajoba obviněného a jím navrhované důkazy, pokud nejsou zcela bezvýznamné, musí být pečlivě přezkoumány.
(4)
Vyšetřovatel může umožnit obviněnému zúčastnit se vyšetřovacích úkonů a klást otázky vyslýchaným svědkům.
(5)
Kromě případů, kdy je podle tohoto zákona třeba souhlasu státního zástupce, činí vyšetřovatel všechna rozhodnutí o postupu vyšetřování a o provádění vyšetřovacích úkonů samostatně a je plně odpovědný za jejich zákonné a včasné provedení. Odepřít splnění pokynu státního zástupce může vyšetřovatel jen tehdy, má-li za to, že pokyn není v souladu se zákonem; trvá-li státní zástupce na svém pokynu, předloží věc státnímu zástupci bezprostředně vyššího stupně, který pokyn buď zruší, nebo věc přikáže jinému vyšetřovateli.“.
131.
V § 165 odst. 1 větě první se slovo „vznesení“ nahrazuje slovem „sdělení“.
132.
V § 165 odst. 2 se slova „by se jednalo o úkon neodkladný“ nahrazují slovy „nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce nelze zajistit“.
133.
§ 166 včetně nadpisu zní:
㤠166
Skončení vyšetřování
(1)
Uzná-li vyšetřovatel vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby, umožní obviněnému a obhájci v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Na tuto možnost upozorní obviněného a jeho obhájce nejméně tři dny předem. Uvedenou lhůtu lze se souhlasem obviněného a obhájce zkrátit. Nepovažuje-li vyšetřovatel navrhované doplnění za nutné, odmítne je. O těchto úkonech učiní vyšetřovatel záznam ve spise a o odmítnutí návrhů na doplnění vyšetřování vyrozumí obviněného nebo obhájce.
(2)
Nevyužijí-li obviněný nebo obhájce možnosti prostudovat spisy, ačkoliv na ni byli řádně upozorněni, učiní o tom vyšetřovatel záznam do spisu a postupuje dále, jako by k tomuto úkonu došlo.
(3)
Po skončení vyšetřování předloží vyšetřovatel státnímu zástupci spis s návrhem na podání obžaloby se seznamem navrhovaných důkazů a zdůvodněním, proč nevyhověl návrhům na provedení důkazů dalších, nebo učiní některé rozhodnutí podle § 171 až 173.“.
134.
Oddíl třetí hlavy desáté části druhé (§ 168 až 170) se vypouští.
135.
V § 171 odst. 1 se vypouštějí slova „a ve v yhledávání prokurátor“.
136.
V § 172 odst. 1 a 2 se vypouštějí slova „a ve vyhledávání prokurátor“.
137.
V § 172 se připojuje nový odstavec 4, který zní:
„(4)
V trestním stíhání, které bylo zastaveno z některého důvodu uvedeného v odstavci 2, se pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.“.
138.
V § 173 odst. 1 se vypouštějí slova „nebo vyhledávací orgán“, v písmenu d) se čárka za slovem „vyhoštěn“ nahrazuje tečkou, slovo „nebo“ a písmeno e) se vypouští.
139.
§ 174 odst. 2 zní:
„(2)
Při výkonu tohoto dozoru je státní zástupce oprávněn:
a)
dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů,
b)
vyžadovat od vyšetřovatele nebo policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda vyšetřovatel včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje,
c)
zúčastnit se provádění úkonů vyšetřovatele nebo policejního orgánu, osobně provést jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv věci; přitom postupuje podle ustanovení tohoto zákona pro vyšetřovatele a proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí vyšetřovatele,
d)
vracet věc vyšetřovateli se svými pokyny k doplnění,
e)
rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření vyšetřovatele a policejního orgánu, která může nahrazovat vlastními; u usnesení o zastavení a přerušení trestního stíhání nebo o postoupení věci může tak učinit do 30 dnů od doručení; jestliže rozhodnutí vyšetřovatele a policejního orgánu nahradil vlastním rozhodnutím jinak než na podkladě stížnosti oprávněné osoby proti usnesení vyšetřovatele a policejního orgánu, je proti jeho rozhodnutí přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí vyšetřovatele a policejního orgánu,
f)
odejmout kteroukoliv věc určitému vyšetřovateli a učinit opatření, aby věc byla přikázána jinému vyšetřovateli.“.
140.
V § 175 se v dosavadním odstavci 1 písm. a) vypouštějí slova „a ve vyhledávání postoupit věc a zastavit trestní stíhání“, vypouští se odstavec 2 a zrušuje se číslování odstavců.
141.
V § 176 odst. 1 se vypouštějí slova „nebo vyhledávání“.
142.
V § 176 odst. 2 větě první se slova „obvinění vzneseno (§ 163) nebo sděleno (§ 169)“ nahrazují slovy „sděleno obvinění (§ 160)“ a v poslední větě se vypouštějí slova „nebo vyhledávací orgán“ a slova „či vyhledávání.“
143.
V § 177 písm. b) větě za středníkem se slova „osobu podléhající pravomoci vojenských soudů“ nahrazují slovy „příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru“, písmeno d) zní:
„d)
odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odůvodnění opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení v hlavním líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona.“.
Písmeno e) se vypouští.
144.
§ 181 odst. 2 zní:
„(2)
Po podání obžaloby soud, nevyčkávaje dalších návrhů, postupuje tak, aby řízení směřovalo k vyřízení věci, včetně výkonu soudního rozhodnutí.“.
145.
§ 182 zní:
㤠182
Státní zástupce může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě; po zahájení hlavního líčení tak může učinit jen tehdy, pokud obžalovaný netrvá na jeho pokračování. Zpětvzetím obžaloby se věc vrací do přípravného řízení.“.
146.
§ 184 zní:
㤠184
Soud je povinen při projednávání věci zaměřit se také na objasnění příčin, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.“.
147.
V § 186 písm. c) se na konci připojují tato slova: „anebo okolnosti odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307,“ a písmeno f) zní:
„f)
že věc není v potřebném rozsahu objasněna z hledisek, která soud potřebuje pro svoje rozhodnutí.“.
148.
V § 187 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Považuje-li to předseda senátu pro rozhodnutí soudu za potřebné, nařídí o předběžném projednání obžaloby veřejné zasedání.“.
149.
§ 188 odst. 1 písm. e) a f) znějí:
„e)
vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných vad přípravného řízení nebo k objasnění základních skutečností pro rozhodnutí, nebo
f)
trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307.“.
150.
V § 190 odst. 1 se čárka za slovem „objasnit“ nahrazuje tečkou a slova „zejména z hlediska možné nové obhajoby.“ se vypouštějí.
151.
V § 191 se vypouští odstavec 3.
152.
V § 196 odst. 1 větě první za středníkem se slova „byla-li trestným činem poškozena organizace, dá opis obžaloby doručit i jí“ nahrazují slovy „opis obžaloby dá doručit poškozenému, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé“.
153.
V § 197 odst. 1 se slovo „soudu“ nahrazuje slovem „senátu“.
154.
§ 200 odst. 1 zní:
„(1)
Při hlavním líčení může být veřejnost vyloučena, jestliže by veřejné projednání věci ohrozilo tajemství chráněné zvláštním zákonem, mravnost nebo nerušený průběh jednání, anebo bezpečnost nebo jiný důležitý zájem svědků; k témuž účelu může předseda senátu učinit i jiná přiměřená opatření. Veřejnost lze vyloučit také jen pro část hlavního líčení.“.
155.
V § 201 odst. 2 poslední větě se slova „státního, hospodářského nebo služebního tajemství“ nahrazují slovy „tajemství chráněného zvláštním zákonem, případně bezpečnosti nebo jiného důležitého zájmu svědků“.
156.
V § 202 odst. 2 písm. b) se slova „byla dodržena ustanovení o vznesení (§ 163) nebo sdělení obvinění (§ 169) a o seznámení obviněného s výsledky vyšetřování (§ 166) nebo vyhledávání (§ 169)“ nahrazují slovy „bylo dodrženo ustanovení o sdělení obvinění (§ 160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1)“.
157.
V § 202 se za odstavec 3 připojuje nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Ustanovení první věty odstavce 3 se neužije, pokud obžalovaný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti.“.
158.
V § 207 odst. 2 větě první se na konci připojují tato slova: „a byl-li výslech proveden po sdělení obvinění způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona“.
159.
§ 209 zní:
㤠209
Předseda senátu dbá o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Je-li obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o výslech svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, anebo o svědka, jehož totožnost musí zůstat ze závažných důvodů utajena, předseda senátu učiní opatření vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka, případně vykáže obžalovaného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Po návratu do jednací síně však musí být obžalovaný seznámen s obsahem výpovědi svědka, může se k ní vyjádřit, a aniž by se se svědkem setkal, může mu prostřednictvím předsedy senátu klást i otázky.“.
160.
§ 211 zní:
㤠211
(1)
Místo výslechu svědka lze v hlavním líčení číst protokol o jeho výpovědi, jestliže soud nepokládá osobní výslech za nutný a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí.
(2)
Protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka se přečte také tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a taková osoba
a)
zemřela nebo se stala nezvěstnou, pro dlouhodobý pobyt v cizině nedosažitelnou, nebo onemocněla chorobou, která natrvalo nebo pro dohlednou dobu znemožňuje její výslech,
b)
v hlavním líčení bez oprávnění odepřela vypovídat, nebo se odchyluje v podstatných bodech od své dřívější výpovědi.
(3)
Protokol o výpovědi svědka, který v hlavním líčení využil svého práva odepřít výpověď podle § 100, je možno číst jen za předpokladu, že svědek byl před tímto výslechem o svém právu odepřít výpověď řádně poučen a výslovně prohlásil, že tohoto práva nevyužívá, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a obviněný nebo obhájce měl možnost se tohoto výslechu zúčastnit.
(4)
Místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle § 106, nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí.“.
161.
§ 212 se vypouští.
162.
§ 213 odst. 1 zní:
„(1)
Posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny, jimiž se provádí důkaz, se při hlavním líčení přečtou a umožní se do nich nahlédnout stranám, a pokud je to třeba, i svědkům a znalcům.“.
163.
V § 215 se vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Státní zástupce, obžalovaný a jeho obhájce mohou žádat, aby jim bylo umožněno provést výslech svědka. Předseda senátu jim vyhoví zejména tehdy, jestliže svědek byl předvolán na jejich návrh.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
164.
V § 219 odst. 2 větě druhé se vypouštějí slova „, jestliže od odročení hlavního líčení uplynula delší doba“.
165.
V § 220 se vypouští odstavec 3; dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3.
166.
§ 227 zní:
㤠227
Jestliže trestní stíhání bylo zastaveno v důsledku udělení milosti, amnestie, promlčení nebo proto, že souhlas poškozeného s trestním stíháním nebyl dán nebo byl vzat zpět, anebo z některého z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 a v řízení se pokračovalo jen proto, že obžalovaný na projednání věci trval (§ 11 odst. 2, § 172 odst. 4), soud, neshledá-li žádný jiný důvod ke zproštění obžalovaného, vysloví sice vinu, trest však neuloží.“.
167.
§ 241 se vypouští.
168.
V § 242 se vypouští odstavec 2; dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
169.
V § 243 se vypouští odstavec 2 a zrušuje se číslování odstavců.
170.
§ 259 odst. 3 a 4 znějí:
„(3)
Rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě důkazy provedenými před odvolacím soudem doplněn. V neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody.
(4)
Odvolací soud nemůže sám
a)
uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn,
b)
uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým ho mohl v napadeném rozsudku uznat vinným soud prvního stupně (§ 225 odst. 2).“.
171.
V § 260 poslední větě se za slova „§ 191“ vkládají tato slova: „a § 264 odst. 2“.
172.
§ 263 odst. 2 zní:
„(2)
Účast státního zástupce při veřejném zasedání je povinná.“.
173.
V § 264 odst. 2 se slova „být obžalovanému v novém řízení uložen přísnější trest, než jaký mu byl uložen zrušeným rozsudkem“ nahrazují slovy „v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch“.
174.
§ 266 odst. 1 zní:
„(1)
Proti pravomocnému rozhodnutí soudu, státního zástupce nebo vyšetřovatele, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat podle povahy věci u vrchního soudu nebo nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona.“.
175.
V § 266 odst. 6 se slova „Generální prokurátor nebo ministr“ nahrazují slovem „Ministr“.
176.
V § 266a odst. 1 větě první se vypouštějí slova „vojenského obvodového soudu nebo vyššího vojenského soudu“ a slova „vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“ se nahrazují slovy „nebo vyšetřovatele“.
177.
V § 272 se vypouštějí slova „generální prokurátor nebo“.
178.
V § 273 věta první zní: „Jestliže nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.“.
179.
V § 274 se tečka na konci nahrazuje středníkem a připojují se tato slova: „rozhodnutí podle § 268 odst. 1 může učinit též v neveřejném zasedání.“.
180.
V § 275 odst. 4 věta první zní: „Ministr spravedlnosti může odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž podal stížnost pro porušení zákona, až do rozhodnutí o této stížnosti.“.
181.
V § 276 poslední větě se vypouštějí slova „generální prokurátor nebo“.
182.
V § 277 poslední větě se vypouštějí slova „a vyhledávací“.
183.
V § 278 odst. 3 se slova „vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“ nahrazují slovy „nebo vyšetřovatele“.
184.
V § 278 odst. 4 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
185.
V § 281 se slova „vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“ nahrazují slovy „nebo vyšetřovatele“.
186.
V § 288 odst. 1 se slova „vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“ nahrazují slovy „nebo vyšetřovatele“.
187.
V § 291 se slovo „vznesení“ nahrazuje slovem „sdělení“.
188.
§ 301 odst. 3 zní:
„(3)
Ustanovení tohoto oddílu o účasti orgánu pověřeného péčí o mládež se neužije ve vykonávacím řízení, jestliže se úkon provádí po dovršení devatenáctého roku mladistvého.“.
189.
§ 303 zní:
㤠303
V řízení proti uprchlému se trestní stíhání zahajuje doručením sdělení obhájci, že obviněný je stíhán.“.
190.
Oddíl třetí v hlavě devatenácté části druhé včetně nadpisu zní:
„Oddíl třetí
Podmíněné zastavení trestního stíhání
Podmíněné zastavení trestního stíhání
§ 307
(1)
V řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže
a)
obviněný se k trestnému činu doznal,
b)
nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
a vzhledem k osobě pachatele, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
(2)
V rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky. Zkušební doba počíná právní mocí tohoto rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání.
(3)
Obviněnému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady škody, se v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání uloží, aby škodu v průběhu zkušební doby nahradil.
(4)
Obviněnému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život.
(5)
Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání může obviněný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek. Rozhodne-li o podmíněném zastavení trestního stíhání soud, má toto právo též státní zástupce.
§ 308
(1)
Jestliže obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil povinnost nahradit způsobenou škodu a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne orgán, jenž trestní stíhání v prvním stupni podmíněně zastavil, že se osvědčil. Jinak rozhodne, a to případně i během zkušební doby, že se v trestním stíhání pokračuje.
(2)
Jestliže do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl obviněný vinu, má se za to, že se osvědčil.
(3)
Právní mocí rozhodnutí o tom, že obviněný se osvědčil, nebo uplynutím lhůty uvedené v odstavci 2 nastávají účinky zastavení trestního stíhání [§ 11 odst. 1 písm. f)].
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou obviněný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek. Učiní-li takové rozhodnutí soud, má toto právo též státní zástupce.“.
191.
V § 314a odst. 1 se slova „dvě léta“ nahrazují slovy „pět let“.
192.
§ 314a odst. 2 zní:
„(2)
Ustanovení odstavce 1 se však neužije, jestliže má být uložen souhrnný trest a dřívější trest byl uložen v řízení před senátem.“.
193.
V § 314c odst. 1 písm. c) se slovo „vyhledáváním“ nahrazuje slovy „v přípravném řízení“.
194.
V § 314d odst. 2 se za slovo „odvolání“ vkládají slova „nebo prohlášení o tom, že se vzdávají odvolání, učinili ve lhůtě, kterou jim samosoudce stanovil“; vypouští se středník a slova „uloží-li však nepodmíněný trest odnětí svobody, vyhotoví vždy rozsudek s odůvodněním“.
195.
Za § 314d se vkládají nové § 314e až 314g, které znějí:
„Trestní příkaz
§ 314e
(1)
Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
(2)
Trestním příkazem lze uložit
a)
trest odnětí svobody do jednoho roku,
b)
trest zákazu činnosti do pěti let,
c)
peněžitý trest,
d)
trest propadnutí věci.
(3)
Náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok.
(4)
Trestní příkaz nelze vydat
a)
v řízení proti mladistvému, pokud v době jeho vydání nedovršil osmnáctý rok svého věku,
b)
v řízení proti osobě, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena,
c)
jestliže má být rozhodováno o ochranném opatření,
d)
jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.
(5)
Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
§ 314f
(1)
Trestní příkaz obsahuje
a)
označení soudu, který trestní příkaz vydal,
b)
den a místo vydání trestního příkazu,
c)
označení obviněného (§ 120 odst. 2),
d)
výrok o vině (§ 120 odst. 3) a uloženém trestu (§ 122 odst. 1),
e)
výrok o náhradě škody (§ 228 a § 229 odst. 1, 2), jestliže byl nárok na její náhradu řádně uplatněn (§ 43 odst. 2),
f)
poučení o právu podat odpor.
(2)
Trestní příkaz se doručuje obviněnému, státnímu zástupci a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody. Obviněnému se doručuje do vlastních rukou (§ 63 odst. 1 a 3). Má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též jemu.
§ 314g
(1)
Obviněný, osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch odvolání, a státní zástupce mohou podat proti trestnímu příkazu odpor. Odpor se podává u soudu, který trestní příkaz vydal, a to do osmi dnů od jeho doručení. Osobám, které mohou podat odvolání ve prospěch obviněného, s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem jako obviněnému. Jestliže se trestní příkaz doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno později. Na navrácení lhůty se obdobně užije ustanovení § 61.
(2)
Byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení; při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu. Jinak se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným.
(3)
Je-li obviněný stíhán pro trestný čin uvedený v § 163a, může poškozený vzít souhlas s trestním stíháním zpět až do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1. Zpětvzetím souhlasu se trestní příkaz ruší a samosoudce trestní stíhání zastaví.
(4)
Byl-li vydán trestní příkaz, může státní zástupce vzít obžalobu zpět do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1. Zpětvzetím obžaloby se trestní příkaz ruší a věc se tím vrací do přípravného řízení.“.
196.
V § 321 odst. 1 větě první se slova „nápravně výchovnému ústavu“ nahrazují slovem „věznice“.
197.
V § 321 odst. 3 na konci se připojuje tato věta: „Je-li místo pobytu odsouzeného známo, lze použít k jeho dodání do výkonu trestu ustanovení § 83c odst. 2.“.
199.
V § 331 odst. 1 větě první se slova „nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovem „věznice“.
200.
V § 331 odst. 2 větě druhé se slova „nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovem „věznice“.
201.
V § 331 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Navrhne-li podmíněné propuštění ředitel věznice, v níž odsouzený vykonává trest, nebo se k takovému návrhu připojí, může rozhodnutí o tom, že odsouzený se podmíněně propouští, učinit se souhlasem státního zástupce též předseda senátu.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
202.
V § 333 odst. 2 se tečka na konci nahrazuje středníkem a připojují se tato slova: „to neplatí, postupuje-li soud podle § 331 odst. 3.“.
203.
§ 333 odst. 3 zní:
„(3)
Proti rozhodnutí podle § 331 odst. 3 je přípustná stížnost proti výroku o stanovení délky zkušební doby. Proti ostatním rozhodnutím podle § 331 a 332 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.
204.
V § 334 odst. 3 větě první se slova „nápravně výchovný ústav“ nahrazují slovem „věznice“.
205.
§ 358 se vypouští.
206.
§ 360 včetně nadpisu zní:
㤠360
Výkon vazby
Podmínky výkonu vazby stanoví zvláštní zákon.“.
207.
V § 361 odst. 1 větě první se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
208.
§ 364 zní:
㤠364
(1)
O zahlazení odsouzení rozhoduje předseda senátu okresního soudu, v jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl bydliště.
(2)
O zahlazení odsouzení mladistvého rozhodne soud, který rozhodoval ve věci v prvním stupni.
(3)
Proti rozhodnutí o zahlazení odsouzení je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.
209.
V § 366 odst. 2 se vypouštějí slova „generální prokurátor nebo“.
210.
§ 367 včetně nadpisu zní:
㤠367
Řízení o udělení milosti
V případech uvedených v § 366 odst. 2 koná řízení a bezdůvodnou žádost zamítá ministr spravedlnosti. Může též nařídit, aby
a)
se trestní stíhání nezahajovalo, v zahájeném trestním stíhání se nepokračovalo a obviněný byl propuštěn z vazby, nebo
b)
výkon trestu byl odložen nebo přerušen, a to až do doby, kdy bude žádost o milost vyřízena.“.
211.
V § 380 odst. 1 se slova „předloží věc“ nahrazují slovy „po právní moci rozhodnutí věc předloží“.
212.
V § 380 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
213.
§ 389 odst. 1 a 2 znějí:
„(1)
Rozhodnutí o tom, že se nevykoná trest uložený za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činem, učiní soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(2)
Rozhodnutí o tom, že se poměrně zkrátí úhrnný nebo souhrnný trest uložený za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činem, a jiný sbíhající se trestný čin, učiní ve veřejném zasedání soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.“.
214.
§ 391a zní:
㤠391a
Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou vydalo jednací řád pro okresní a krajské soudy.“.
215.
§ 391b zní:
㤠391b
Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem spravedlnosti vyhláškou upravilo postup příslušných orgánů při zabezpečování a správě zajištěného majetku.“.
Čl. III
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, se mění takto:
§ 38 odst. 3 písm. b) zní:
„b)
orgánu činného v trestním řízení za podmínek, které stanoví zvláštní zákon;9)“.
Čl. IV
Přechodná a zmocňovací ustanovení
1.
V ustanoveních trestního řádu nedotčených změnami a doplňky uvedenými v čl. I tohoto zákona se slova „prokurátor“ nahrazují slovy „státní zástupce“, slova „Generální prokuratura“ se nahrazují slovy „Nejvyšší státní zastupitelství“ a slova „generální prokurátor“ se nahrazují slovy „nejvyšší státní zástupce“.
2.
K řízení, které ke dni účinnosti tohoto zákona konal vyhledávací orgán, je příslušný vyšetřovatel; nemusí opakovat úkony vyhledávacího orgánu, pokud byly provedeny způsobem stanoveným dosavadními předpisy.
3.
Pokud zákon v ustanoveních o mimořádných opravných prostředcích v trestním řízenítrestním řízení hovoří o státním zástupci nebo vyšetřovateli a o rozhodnutí státního zástupce nebo vyšetřovatele, rozumí se tím i prokurátor nebo vyhledávací orgán a rozhodnutí prokurátora nebo vyhledávacího orgánu podle dosavadních předpisů.
4.
Rozhodnutím okresního nebo krajského soudu podle § 266a se rozumí též rozhodnutí vojenského obvodového nebo vyššího vojenského soudu podle dosavadních předpisů.
5.
Stížnost pro porušení zákona podaná generálním prokurátorem, o níž ke dni účinnosti tohoto zákona nebylo rozhodnuto, se považuje za stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti.
6.
Ministr spravedlnosti může do tří let od účinnosti tohoto zákona pověřit státní zastupitelství vyřizováním podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona v trestním řízenítrestním řízení.
7.
Okresní nebo krajský soud, který převzal neskončenou věc vojenského obvodového nebo vyššího vojenského soudu, může pokračovat v odročeném hlavním líčení, pokud se nezměnilo sestavení senátu nebo není dán jiný důvod, pro který je jinak třeba hlavní líčení opakovat znovu (§ 219 odst. 2).
8.
V trestních věcech krajského soudu jako soudu prvního stupně se v hlavním líčení započatém před účinností tohoto zákona pokračuje v pětičlenném senátu složeném podle dosavadních předpisů; to neplatí, jestliže se za účinnosti tohoto zákona hlavní líčení provádí znovu.
9.
Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou upravilo postup státního zastupitelství při vyřizování podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona v trestním řízenítrestním řízení.
10.
Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou stanovilo, ve kterých případech přísluší odměna za vyhovění dožádání orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení, a určilo její výši.
Čl. V
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 293/1993 Sb. | Zákon č. 293/1993 Sb.
Zákon o výkonu vazby
Vyhlášeno 10. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 74/1993
* HLAVA I - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 4a)
* HLAVA II - PŘIJÍMÁNÍ, UMÍSŤOVÁNÍ A PROPOUŠTĚNÍ OBVINĚNÝCH (§ 5 — § 10)
* HLAVA III - PRÁVA A POVINNOSTI OBVINĚNÝCH (§ 11 — § 21j)
* HLAVA IV - VYŘIZOVÁNÍ KÁZEŇSKÝCH PŘESTUPKŮ OBVINĚNÝCH (§ 22 — § 24)
* HLAVA V - VÝKON VAZBY NA MLADISTVÝCH (§ 25 — § 26a)
* HLAVA VI - VÝKON VAZBY NA CIZINCÍCH (§ 27 — § 28)
* HLAVA VII - Výkon vazby na matkách nezletilých dětí (§ 28a — § 28c)
* HLAVA VIII - § 29 (§ 29 — § 29)
* HLAVA IX - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 30 — § 32)
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (29/2024 Sb.)
293
ZÁKON
ze dne 10. listopadu 1993
o výkonu vazby
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
HLAVA I
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Účel zákona
Účelem zákona je upravit podmínky výkonu vazby v trestním řízenítrestním řízení, zejména stanovit práva a povinnosti osob ve vazbě, postavení příslušníků a zaměstnanců Vězeňské službyzaměstnanců Vězeňské služby České republiky (dále jen „Vězeňská službaVězeňská služba“) a dalších osob při zajišťování výkonu vazby a upravit dozor nad tímto výkonem.
§ 2
Zásady výkonu vazby
Dokud není pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu vyslovena vina, nelze na toho, kdo byl vzat do vazby (dále jen „obviněný“), hledět, jako by byl vinen. Během výkonu vazby smí být obviněný podroben jen těm omezením, která jsou nutná ke splnění účelu vazby z hlediska jejího důvodu1) a k zachování stanoveného vnitřního pořádku a bezpečnosti. Ve výkonu vazby nesmí být ponižována lidská důstojnost obviněného a nesmí být podrobován fyzickému ani psychickému nátlaku.
§ 3
Orgány zajišťující výkon vazby
(1)
Ostrahu obviněných a další úkoly vyplývající z výkonu vazby zajišťuje Vězeňská služba.
(2)
Vězeňská službaVězeňská služba je vůči obviněnému oprávněna použít pouze taková omezení a donucovací prostředky, které připouští zákon.2) O použití těchto omezení a donucovacích prostředků, nejde-li o předvádění obviněného mimo objekt věznice, Vězeňská službaVězeňská služba bez zbytečného odkladu vyrozumí státního zástupce, který vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu vazby.
(3)
Při zajišťování výkonu práv obviněných Vězeňská služba spolupracuje s ostatními státními orgány, orgány územní samosprávy a s dalšími subjekty způsobem uvedeným ve zvláštních právních předpisech.
(4)
Zaměstnancem Vězeňské službyZaměstnancem Vězeňské služby se pro účely tohoto zákona rozumí jak zaměstnanec České republiky zařazený k výkonu práce ve Vězeňské služběVězeňské službě, tak příslušník Vězeňské službyVězeňské služby.
§ 3a
Poradní komise
(1)
K zajištění podmínek výkonu vazby a k ochraně práv obviněných zřídí ředitel věznice poradní komisi (dále jen „komise“) z odborníků, kteří zejména působí v oblasti práce s pachateli trestných činůtrestných činů a osobami se sociálně patologickým nebo obdobným rizikovým způsobem chování, kteří mohou spolupůsobit při výkonu vazby nebo kteří se mohou podílet na zajištění léčby obviněného. Členem komise nemůže být zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby.
(2)
Členy komise jmenuje s jejich souhlasem ministr spravedlnosti (dále jen „ministr“) na návrh ředitele věznice na dobu čtyř let, a to i opakovaně. Ředitel věznice ministrovi podává návrhy na jmenování členů komise prostřednictvím generálního ředitele Vězeňské službyVězeňské služby. Komise se skládá minimálně z pěti členů.
(3)
Ministr odvolá člena komise, jestliže poruší závažným způsobem nebo opakovaně povinnosti vyplývající z členství v komisi, a to na návrh ředitele věznice nebo předsedy komise. Ředitel věznice ministrovi podává návrh na odvolání člena komise prostřednictvím generálního ředitele Vězeňské službyVězeňské služby.
(4)
Činnost člena komise je jiným úkonem v obecném zájmu. Vězeňská službaVězeňská služba poskytne členovi komise při cestách v souvislosti s výkonem činnosti cestovní náhrady ve stejném rozsahu, výši a za podmínek stanovených zákoníkem práce pro zaměstnance v pracovním poměru; za pravidelné pracoviště člena komise se pro účely cestovních náhrad považuje místo jeho bydliště.
(5)
Člen komise má povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozví v souvislosti s výkonem své funkce. Zprostit této povinnosti může člena komise ministr. Člen komise je povinen účastnit se jednání komise a podílet se řádně na její činnosti.
(6)
Předseda komise každoročně do 31. března podává generálnímu ředitelství Vězeňské službyVězeňské služby souhrnnou písemnou zprávu o činnosti komise za uplynulý rok. Ke zprávě o činnosti komise připojí své stanovisko ředitel věznice. Generální ředitelství Vězeňské službyVězeňské služby vypracuje na základě zpráv komisí jednotlivých věznic celkovou komplexní zprávu o jejich činnosti a předloží ji ministrovi nejpozději do 31. května.
(7)
Způsob jednání a vnitřní organizaci komise stanoví statut a jednací řád komise, který vydává generální ředitel Vězeňské službyVězeňské služby.
§ 4
Místo výkonu vazby
Vazba se vykonává ve vazební věznici nebo ve zvláštním oddělení věznice (dále jen „věznice“). Věznice zřizuje a zrušuje ministr. Správu věznic vykonává Vězeňská službaVězeňská služba.
§ 4a
Zacházení s obviněnými
V průběhu výkonu vazby je věznice povinna podle možností obviněnému nabídnout účast na preventivně výchovných, vzdělávacích, zájmových a sportovních programech.
HLAVA II
PŘIJÍMÁNÍ, UMÍSŤOVÁNÍ A PROPOUŠTĚNÍ OBVINĚNÝCH
§ 5
Přijímání obviněných
(1)
Do výkonu vazby lze přijmout obviněného jen na písemný příkaz soudu vydaný na základě rozhodnutí o vzetí do vazby. Toto rozhodnutí musí být k písemnému příkazu připojeno. Přijímání do výkonu vazby se provádí nepřetržitě.
(2)
Při přijetí do výkonu vazby musí být obviněný prokazatelně seznámen se svými právy a povinnostmi podle tohoto zákona, řádu výkonu vazby a s vnitřním řádem věznice. Písemné vyhotovení seznámení s právy a povinnostmi v jazyce státu, jehož je občanem, nebo v jazyce, kterému rozumí, se při seznámení podle věty první bez odkladu předá obviněnému.
Umísťování obviněných do cel
§ 6
(1)
Při umísťování obviněných do cel se dbá na to, aby byl dodržen účel vazby a aby nedocházelo k mravnímu nebo jinému ohrožení obviněných.
(2)
Jestliže o to obviněný požádá, umístí se do samostatné cely, umožňují-li to podmínky ve věznici.
(3)
V odůvodněných případech může obviněný požádat o umístění do jiné cely.
(4)
O žádosti podle odstavců 2 a 3 rozhodne ředitel věznice nebo jeho zástupce.
§ 7
(1)
Odděleně se umísťují:
a)
muži od žen,
b)
obvinění, u nichž je důvodem vazby obava, že budou mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání3), od ostatních obviněných,
c)
obvinění, proti nimž je vedeno společné řízení,
d)
obvinění od pravomocně odsouzených,
e)
obvinění s infekčním nebo duševním onemocněním nebo u nichž je podezření na takové onemocnění.
(2)
Nebrání-li tomu jiné okolnosti, odděleně se umísťují:
a)
obvinění, kteří jsou stíháni pro některý z trestných činůtrestných činů uvedených v § 88 odst. 4 trestního zákoníku, od ostatních obviněných,
b)
obvinění, kteří jsou stíháni pro trestný čintrestný čin spáchaný z nedbalosti, a obvinění, kteří nebyli dříve odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, od ostatních obviněných,
c)
obvinění, kteří jsou ve vazbě z důvodů uvedených v § 350c trestního řádu, od ostatních obviněných.
(3)
Obviněný, který o to požádá, se umístí do cely určené výlučně pro nekuřáky.
(4)
Při rozhodování o umísťování obviněných do cel se postupuje podle pokynu soudu a v přípravném řízení i státního zástupce k oddělenému umístění obviněných a podle možnosti se přihlíží též k dalším hlediskům a skutečnostem, zejména k věku a zdravotnímu stavu obviněných, stupni jejich narušení, životním návykům a osobním vlastnostem.
(5)
Obviněný, který o to požádá, může být umístěn samostatně, nebrání-li tomu účel vazby a umožňují-li to podmínky ve věznici.
(6)
Obviněný, který se ve vazbě chová agresivně nebo soustavně porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo k porušování těchto povinností podněcuje jiné, se umístí ve zvláštní cele, odděleně od ostatních obviněných.
§ 8
Výkon vazby se zmírněným režimem
(1)
Obviněný se umísťuje do oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem, pokud tím nebude ohrožen účel vazby nebo nebrání-li tomu jiné okolnosti.
(2)
V oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem je ubytovací prostor se sociálním a kulturním zařízením, ve kterém se obvinění v určeném čase mohou volně pohybovat a stýkat se s obviněnými, kteří jsou umístěni v tomto oddělení.
(3)
Do oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem nelze umístit obviněného, který porušuje stanovený pořádek a kázeň nebo nemůže být do tohoto oddělení umístěn z bezpečnostních důvodů. Rovněž se do tohoto oddělení neumístí obviněný, u něhož to nedoporučil lékař vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, a obviněný, u kterého toto umístění nedoporučil psycholog.
(4)
Ustanovení § 7 se v oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem užije obdobně.
§ 9
Základní vybavení cel
Pro každého obviněného musí být v cele lůžko a uzamykatelná skříňka na uložení osobních věcí. Cely jsou dále vybaveny stolkem a stoličkami v počtu odpovídajícím počtu obviněných a sociálním zařízením. Záchod musí být oddělen od zbývajícího prostoru cely neprůhlednou zástěnou. Do každé cely musí být zavedeno elektrické osvětlení a signalizační (přivolávací) zařízení.
§ 10
Propuštění obviněných
Věznice neodkladně propustí obviněného z výkonu vazby, jestliže obdržela
a)
písemný příkaz, aby obviněný byl propuštěn na svobodu, vydaný soudem na základě jeho rozhodnutí,
b)
písemný příkaz, aby obviněný byl propuštěn na svobodu, vydaný státním zástupcem na základě jeho rozhodnutí v případech stanovených zvláštním zákonem,4)
c)
písemný příkaz státního zástupce, aby obviněný byl propuštěn na svobodu, vydaný při výkonu dozoru nad dodržováním právních předpisů při výkonu vazby,
d)
písemný příkaz, aby obviněný byl propuštěn na svobodu na základě rozhodnutí prezidenta republiky nebo ministra v řízení o udělení milosti.
HLAVA III
PRÁVA A POVINNOSTI OBVINĚNÝCH
§ 11
Stravování obviněných
Věznice poskytuje obviněným pravidelnou stravu za podmínek a v hodnotách, které odpovídají udržení zdraví a přihlížejí k jejich zdravotnímu stavu a věku; přitom přihlíží k požadavkům kulturních a náboženských tradic obviněných.
§ 12
Vystrojování obviněných
(1)
Obviněný má právo používat ve výkonu vazby vlastní oděv, prádlo a obuv za předpokladu, že splňují podmínky hygienické a estetické nezávadnosti a že má zajištěnu jejich výměnu na vlastní náklady.
(2)
Nejsou-li splněny podmínky stanovené v odstavci 1, je obviněný povinen používat vězeňský oděv, prádlo a obuv. V takovém případě se jeho vlastní oděv, prádlo a obuv odevzdají do úschovy věznice.
§ 13
Korespondence
(1)
Obviněný může přijímat a na svůj náklad odesílat písemná sdělení (dále jen „korespondenci“) bez omezení.
(2)
Korespondence podléhá kontrole, která zahrnuje seznámení se s obsahem písemností. Je-li důvodem vazby obava, že obviněný bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, provádí ve lhůtě 14 dnů od přijetí kontrolu korespondence orgán, který vede řízení. V ostatních případech je oprávněn kontrolu provádět orgán Vězeňské služby. Vězeňská služba má povinnost korespondenci zadržet a předat orgánům činným v trestním řízeníorgánům činným v trestním řízení, zakládá-li její obsah podezření z trestné činnosti nebo jestliže by doručením korespondence mohl být mařen účel vazby. Zadržená korespondence se založí do trestního spisu a nezávadná část jejího obsahu se oznámí adresátu.
(3)
Kontrola korespondence je nepřípustná mezi obviněným a jeho obhájcem, mezi obviněným a advokátemadvokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci, mezi obviněným a státními orgány České republiky nebo diplomatickou misí anebo konzulárním úřadem cizího státu4a) anebo mezi obviněným a mezinárodní organizací, která je podle mezinárodní úmluvy, jíž je Česká republika vázána, příslušná k projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv. Tato korespondence se adresátu odesílá a obviněnému doručuje neprodleně a, nemá-li obviněný peněžní prostředky, na náklady věznice.
(4)
Obviněnému, který neumí nebo nemůže číst nebo psát, Vězeňská služba zajistí, aby mu byly došlé dopisy přečteny, nebo mu poskytne pomoc při sepisování žádostí, podání a stížností státním orgánům a při dopisování s obhájcem.
§ 13a
Užívání telefonu
(1)
Obviněný, u něhož není důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání,3) má právo na použití telefonu ke kontaktu s osobou blízkou v době vymezené vnitřním řádem vazební věznice; toto právo lze omezit pouze v odůvodněných případech, zejména je-li to nutné k ochraně bezpečnosti nebo práv jiných osob.
(2)
Ze závažného důvodu lze obviněnému uvedenému v odstavci 1 povolit použití telefonu ke kontaktu s jinou osobu, než je osoba blízká.
(3)
Obviněný má právo na použití telefonu ke kontaktu se svým obhájcem nebo advokátemadvokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci. Nemá-li peněžní prostředky, umožní mu věznice první kontakt na své náklady.
(4)
Náklady spojené s použitím telefonu hradí obviněný. Obviněný není oprávněn mít u sebe nebo používat ve výkonu vazby telefon nebo jiné komunikační nebo záznamové prostředky, včetně jejich příslušenství a součástí. Jestliže se mu použití telefonu umožní, je povinen použít telefon určený pro tento účel věznicí. U osob ve vydávací nebo předávací vazbě povoluje umožnění použití telefonu příslušný soudce; v rámci předběžné vazby státní zástupce.
(5)
Nejde-li o telefonáty s osobou uvedenou v § 13 odst. 3 nebo § 14 odst. 9 nebo § 26 odst. 6, je Vězeňská službaVězeňská služba oprávněna seznamovat se formou odposlechu s telefonáty uvedenými v odstavcích 1 a 2 a pořizovat jejich záznam.
§ 14
Návštěvy obviněných
(1)
Obviněný má právo na přijetí návštěvy v počtu nejvýše 4 osob jednou za 2 týdny v trvání devadesáti minut. V odůvodněných případech může ředitel věznice povolit přijetí návštěvy většího počtu osob nebo za dobu kratší než 2 týdny, případně na dobu delší než devadesát minut.
(2)
U obviněných, u nichž je důvodem vazby obava, že budou mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání,3) bez zbytečného odkladu stanoví podmínky pro uskutečnění návštěvy, kterými jsou zejména termín návštěvy, okruh osob a přítomnost orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení, v přípravném řízení státní zástupce, v řízení před soudem příslušný soudce.
(3)
U osob ve vazbě podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních stanoví podmínky pro uskutečnění návštěvy, kterými jsou zejména termín návštěvy, okruh osob a přítomnost orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení, předseda senátu. Jde-li o osobu v předběžné vazbě vykonávané v předběžném šetření nebo ve vazbě v rámci dočasného převzetí za účelem provedení úkonu přípravného řízení, stanoví tyto podmínky státní zástupce.
(4)
Návštěvy probíhají v místnostech k tomu určených za přítomnosti orgánů Vězeňské službyVězeňské služby, případně též orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení.
(5)
V odůvodněných případech může ředitel věznice umožnit uskutečnění návštěvy bez sluchové, popřípadě i zrakové kontroly.
(6)
V odůvodněných případech může ředitel věznice rozhodnout, že z bezpečnostních důvodů se návštěva uskuteční v místnosti, kde je návštěvník od obviněného oddělen přepážkou.
(7)
Nejsou-li splněny podmínky stanovené podle ustanovení odstavce 2, Vězeňská službaVězeňská služba návštěvu neumožní a tuto skutečnost zaznamená do osobního spisu obviněného.
(8)
Zaměstnanec Vězeňské službyZaměstnanec Vězeňské služby je oprávněn návštěvu přerušit nebo předčasně ukončit bez náhrady, jestliže obviněný nebo návštěvníci přes upozornění porušují vnitřní pořádek nebo ohrožují bezpečnost ve věznici; stejná oprávnění má, jde-li o návštěvu za podmínek stanovených podle odstavce 2, přítomný orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, jestliže v průběhu návštěvy zjistí, že dochází nebo má dojít k maření objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání.
(9)
Obviněný má právo přijímat ve věznici návštěvy obhájce neomezeně. Omezení uvedená v předchozích odstavcích se na návštěvy obhájce nevztahují.
(10)
Obviněný má právo přijímat ve věznici návštěvy advokátaadvokáta, který ho zastupuje v jiné věci, jestliže orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, je-li obviněný ve vazbě z důvodu § 67 písm. b) trestního řádu, nestanoví jinak. V případě, že je třeba ověřit podpis obviněného, může se takové návštěvy zúčastnit i notář. Omezení uvedená v odstavcích 1, 2 a 3 se na takové návštěvy nevztahují.
§ 15
Duchovní a sociální služby
(1)
Obviněnému se zajišťuje právo na poskytování duchovních a sociálních služeb v rozsahu vyplývajícím ze zvláštních předpisů.5) Poskytování těchto služeb ve věznici se nepovažuje za návštěvy ve smyslu § 14.
(2)
K výkonu duchovní služby v místech, kde se vykonává vazba, jsou oprávněny pouze ty registrované církve a náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu tohoto práva podle zvláštního právního předpisu5a) (dále jen „církev“).
(3)
Církev se může podílet na poskytování duchovní služby obviněným
a)
individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umožněním individuálního přístupu k náboženským úkonům,
b)
konáním bohoslužeb pro zájemce z řad obviněných,
c)
vedením studijních hodin k výkladu náboženských textů,
d)
zajišťováním duchovní a náboženské literatury a zpěvníků,
e)
po dohodě s ředitelem věznice dalšími vhodnými formami přispívajícími k uplatnění práva obviněného svobodně projevovat své náboženství nebo víru.
(4)
Při společných formách poskytování duchovní služby musí být dodrženy zásady uvedené v § 7. K zajištění bezpečnosti osob a pořádku je v těchto případech zpravidla přítomen určený zaměstnanec Vězeňské službyVězeňské služby.
(5)
Věznice ve vnitřním řádu nebo jiným vhodným způsobem informuje obviněné o poskytování duchovní služby.
(6)
Věznice vytváří pro duchovní služby poskytované obviněným vhodné podmínky a podle konkrétních možností zabezpečuje po dohodě s církví pověřenými osobami vhodné prostory pro duchovní služby.
(7)
Církví pověřené osoby správa věznice poučí o povinnosti dodržovat právní předpisy pro výkon vazby a respektovat vnitřní řád věznice.
(8)
Věznice je oprávněna odepřít možnost výkonu duchovní služby osobám, které se dopustily porušení povinností vyplývajících z právních předpisů pro výkon vazby nebo vnitřního řádu věznice.
(9)
Obviněný nesmí být k účasti na bohoslužbách a jiných obřadech nebo k rozhovorům s církví pověřenými osobami nucen. Požádá-li obviněný o umožnění návštěvy církví pověřené osoby, je věznice povinna jí tuto skutečnost neprodleně oznámit.
§ 16
Nákup potravin a věcí osobní potřeby a přijímání balíčků
(1)
Obviněný má právo na nákup potravin a věcí osobní potřeby nejméně jednou týdně v zaručeném sortimentu, který stanoví vnitřní řád věznice. Nákup se uskutečňuje formou bezhotovostní platby.
(2)
Obviněný má právo jedenkrát za 3 měsíce přijmout balíček s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg. Omezení se nevztahuje na balíčky obsahující oblečení zasílané za účelem jeho výměny, knihy, denní tisk a časopisy a hygienické potřeby a na balíčky obsahující věci pro potřeby dítěte, které má ve výkonu vazby jeho matka u sebe.
(3)
Balíčky podléhají kontrole orgánů Vězeňské službyVězeňské služby. Obviněnému se nepředají věci, které odporují účelu vazby, nebo které není dovoleno mít podle řádu výkonu vazby v cele, zejména věci, kterými by mohl ohrozit život a zdraví vlastní nebo jiných osob. Nepředané věci se odešlou zpět odesilateli na náklady obviněného. Nemá-li obviněný peněžní prostředky na odeslání nepředaných věcí, odešlou se na náklady věznice a náklady se mu předepíší k úhradě.
§ 17
Uspokojování kulturních potřeb
(1)
Obviněný má právo objednat si na svůj náklad knihy, denní tisk a časopisy, včetně zahraničních, pokud jsou distribuované v tuzemsku. Může si půjčovat a hrát společenské hry, z vězeňské knihovny si půjčovat beletrii a odborné publikace, včetně právních předpisů.
(2)
Vlastní přenosný radiopřijímač a televizor, pokud jsou napájeny z vlastního zdroje, pro který je v přijímači prostor a je jeho součástí, se obviněnému umožní používat po provedení kontroly technických parametrů ke zjištění, zda nebylo instalováno nežádoucí zařízení. Provedení kontroly zajistí na náklady obviněného správa věznice. Pokud jsou pro to ve věznici podmínky, může, po provedení kontroly uvedené ve větě první, ředitel věznice povolit připojení radiopřijímačů a televizorů na elektrickou síť.
(3)
Ředitel věznice může v odůvodněných případech, zejména za účelem vzdělávání, obviněnému umožnit používání výpočetní techniky na zařízeních poskytnutých věznicí a pod její kontrolou.
§ 18
Péče o zdraví
(1)
Obviněný má právo na nepřetržitý osmihodinový čas ke spánku.
(2)
Obviněný má právo účastnit se denně vycházky ve vymezeném prostoru věznice v trvání nejméně jedné hodiny. Vycházka může být z důležitého důvodu na základě rozhodnutí generálního ředitele Vězeňské službyVězeňské služby nebo jím pověřeného zaměstnance Vězeňské službyVězeňské služby omezena nebo zrušena. U nemocných obviněných a u obviněných těhotných žen se vycházky konají se souhlasem ošetřujícího lékaře a podle jeho doporučení. Ustanovení § 7 se při vycházkách užije obdobně.
(3)
Obviněný má právo na zdravotní služby v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním předpisem6) s přihlédnutím k omezením vyplývajícím z účelu vazby.
(4)
Náklady na zdravotní služby poskytované obviněnému, který není pojištěncem podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění a který nemůže náklady hradit z vlastních prostředků uložených ve věznici, hradí v rozsahu nákladů souvisejících s poskytnutím neodkladné a akutní zdravotní péče a u cizinců v rozsahu nákladů podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky Vězeňská službaVězeňská služba z prostředků státního rozpočtu, pokud úhrada nákladů není zajištěna jinak; to platí i v případě, že obviněný nemůže uhradit náklady na zdravotní služby provedené v zájmu zachování jeho zdravotního stavu nad rámec péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění nebo ze státního rozpočtu nad rámec mezinárodních dohod, kterými je Česká republika vázána.
(5)
Obviněný je povinen podrobit se preventivní vstupní, periodické a výstupní (popřípadě i mimořádné) lékařské prohlídce v rozsahu určeném lékařem, včetně nezbytných diagnostických a laboratorních vyšetření a očkování, a preventivním opatřením stanoveným orgány ochrany veřejného zdraví.
(6)
Jestliže zdravotní stav obviněného vyžaduje poskytnutí zdravotních služeb, které nelze zajistit ve věznici, poskytnou se mu u poskytovatele zdravotních služeb mimo věznici. Ostrahu obviněného v takovém případě zajišťuje nejbližší věznice.
(7)
O závažném onemocnění obviněného nebo o jeho úrazu vyžadujícím hospitalizacihospitalizaci vyrozumí věznice bez odkladu příslušný orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení. Věznice vyrozumí též osobu, kterou obviněný určil, nebo jeho osobu blízkou; osobu blízkou nevyrozumí, pokud ji obviněný požádal, aby tak neučinila. Věznice vždy vyrozumí bez odkladu některou z těchto osob v případě, že dojde k úmrtí obviněného.
(8)
Obviněný je povinen nahradit zvýšené náklady vynaložené Vězeňskou službouVězeňskou službou na střežení, dopravu a předvedení k poskytovateli zdravotních služeb, kterými se rozumí náklady vzniklé tím, že
a)
si úmyslně způsobil nebo jinému úmyslně umožnil způsobit mu újmu na zdraví anebo se opakovaně dopustil porušování léčebného režimu,
b)
zneužil zdravotní služby předstíráním poruchy zdraví, nebo
c)
z vlastního rozhodnutí se nepodrobil lékařskému zákroku, ke kterému dal předchozí souhlas nebo o který požádal.
(9)
Obviněný s těžkým zdravotním postižením má právo na zajištění přiměřených podmínek umožňujících důstojný výkon vazby.
§ 19
Zaměstnávání obviněných
(1)
Obviněný může být na vlastní žádost po dobu trvání vazby pracovně zařazen v rámci pracovních možností věznice.
(2)
Pracovní zařazení, odměňování, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, zdravotní pojištění a sociální zabezpečení upravují zvláštní předpisy.7)
§ 20
Ochrana práv obviněných
(1)
Obviněný smí k uplatnění svých práv a oprávněných zájmů podávat stížnosti a žádosti orgánům příslušným k jejich vyřízení; stížnost nebo žádost musí být orgánu, jemuž je adresována, neprodleně odeslána. Ředitel věznice určí okruh zaměstnanců Vězeňské službyzaměstnanců Vězeňské služby pověřených přebíráním a odesíláním stížností a žádostí a jejich evidencí; vytvoří takové podmínky pro podávání stížností a žádostí obviněných, aby bylo vyloučeno, že s nimi budou zacházet jiné než oprávněné osoby.
(2)
Zaměstnanci Vězeňské službyZaměstnanci Vězeňské služby bez zbytečného odkladu vyrozumí státního zástupce, který vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu vazby, soudce nebo orgán, který provádí kontrolu věznice, o žádosti obviněného o rozmluvu a na jejich pokyn takovou rozmluvu ve věznici umožní.
(3)
Zaměstnanci Vězeňské službyZaměstnanci Vězeňské služby bez zbytečného odkladu vyrozumí ředitele věznice nebo jeho zástupce o žádosti obviněného o rozmluvu. Rozmluva s ředitelem věznice nebo s jeho zástupcem musí být umožněna vždy bez zbytečného odkladu.
(4)
Obviněný má právo na poskytování právní pomoci jeho obhájcem nebo advokátemadvokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci, vést s ním korespondenci a hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby.
(5)
Zaměstnanci Vězeňské službyZaměstnanci Vězeňské služby jsou povinni dbát na zachovávání práv, která obvinění mají ve výkonu vazby.
(6)
Věznice bez odkladu vyrozumí státního zástupce, který vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu vazby, jestliže dojde
a)
k úmrtí obviněného,
b)
k pokusu obviněného o sebevraždu,
c)
k sebepoškození obviněného s následkem přímého ohrožení života nebo s předpokladem újmy na zdraví, která porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje po dobu nejméně 7 dnů obvyklý způsob života obviněného a která vyžaduje lékařské ošetření, anebo k pokusu o takové sebepoškození,
d)
k jednání, kterým jiná osoba obviněnému mohla způsobit smrt nebo způsobila nebo mohla způsobit újmu na zdraví, která porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje po dobu nejméně 7 dnů obvyklý způsob života obviněného a která vyžaduje lékařské ošetření,
e)
k fyzickému útoku obviněného proti zaměstnanci Vězeňské službyzaměstnanci Vězeňské služby při výkonu služby nebo práce, jiné osobě, která se nachází v objektech nebo prostorech Vězeňské službyVězeňské služby, soudu, státního zastupitelství, ministerstva nebo v místech jejich činnosti, nebo proti jiné osobě během eskorty nebo předvádění obviněného,
f)
ke vzpouře nebo jinému odporu skupiny obviněných proti povinnosti uložené tímto zákonem nebo na jeho základě řádem výkonu trestu nebo vnitřním řádem věznice anebo proti pokynu nebo příkazu, který vydal zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby,
g)
k jednání, kterým zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby neoprávněně zvýhodnil obviněného nebo neoprávněně vůči němu užil násilí, anebo k jednání zaměstnance Vězeňské službyzaměstnance Vězeňské služby, které má znaky zneužití pravomoci úřední osoby nebo úplatkářství,
h)
k útěku obviněného nebo k jinému jeho závažnému jednání, jímž zmařil nebo podstatně ztížil výkon nebo účel vazby, nebo
i)
k nepřetržitému odmítání stravy obviněným po dobu alespoň 5 po sobě jdoucích dnů.
§ 21
Povinnosti obviněných
(1)
Obviněný je povinen dodržovat řád výkonu vazby a vnitřní řád věznice, plnit příkazy a pokyny Vězeňské službyVězeňské služby, šetřit majetek věznice a ostatních obviněných a chovat se slušně ke všem osobám, se kterými přijde do styku. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se odpovědnost za škodu způsobenou během výkonu vazby a podmínky jejího uplatnění občanským zákoníkem.
(2)
Obviněný nesmí navazovat nedovolené styky s jinými obviněnými, odsouzenými nebo s osobami na svobodě, vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky,8) vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek nebo škodit zdraví. Nesmí také tetovat sebe nebo jinou osobu, nechat se tetovat nebo mít ve věznici v držení pomůcky k provádění tetování; to platí obdobně také pro jiné způsoby porušování integrity lidské kůže a držení pomůcek k provádění takové činnosti.
(3)
Obviněný je povinen podrobit se osobní a další prohlídce v zájmu zajišťování vnitřního pořádku ve věznici a vyloučení toho, aby u sebe měl věc, jejíž držení je ve vazbě zakázáno. Věc, jejíž držení je ve vazbě zakázáno, se obviněnému odejme a po dobu trvání vazby vezme do úschovy.
(4)
Obviněný je ve styku s jinými osobami povinen dodržovat zásady slušného chování užívané v běžném společenském styku.
(5)
Obviněným je zakázáno přechovávat a rozšiřovat tiskoviny nebo materiály propagující národnostní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální nesnášenlivost, hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka, násilí a krutost, tiskoviny nebo materiály obsahující popis výroby a použití jedů, výbušnin, zbraní a střeliva, jakož i tiskoviny nebo materiály obsahující popis výroby návykových látek.
(6)
Obviněným je zakázáno mít u sebe během výkonu vazby hotovost.
(7)
Obviněný je dále povinen
a)
umožnit zaměstnancům Vězeňské služby kontrolu svých osobních věcí,
b)
strpět úkony, které souvisejí s jeho identifikací,
c)
pokud onemocní, stane se mu úraz nebo je zraněn, tyto skutečnosti neprodleně ohlásit zaměstnanci Vězeňské služby,
d)
oznámit neprodleně zaměstnanci Vězeňské službyzaměstnanci Vězeňské služby okolnosti, které mohou způsobit vážné ohrožení bezpečnosti jemu samotnému, spoluobviněným, zaměstnancům Vězeňské službyzaměstnancům Vězeňské služby nebo věznici, pokud se o nich dozví nebo je zjistil,
e)
oznámit věznici jméno a příjmení obhájce nebo advokátaadvokáta, který jej bude zastupovat v jiné věci nebo mu poskytovat právní službu,
f)
podrobit se opatřením, která jsou nezbytná k zamezení případné výroby, držení nebo zneužívání návykových látek a jedů ve věznici, včetně vyšetření ke zjištění, zda užil návykovou látku, a v případě, že se prokáže přítomnost návykové látky, nahradit náklady na toto vyšetření,
g)
dodržovat zásady hygieny a v osobních věcech udržovat pořádek a čistotu,
h)
uhradit náklady zdravotních služeb poskytnutých v zájmu zachování nebo zlepšení jeho zdravotního stavu nad rámec zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo ze státního rozpočtu nad rámec mezinárodních dohod, kterými je Česká republika vázána, a to včetně regulačních poplatků,
i)
během nepřetržité osmihodinové doby ke spánku dodržovat noční klid,
j)
nekouřit v místech, kde je to vzhledem k možnému ohrožení zdraví nekuřáků nebo z protipožárních důvodů ředitelem věznice zakázáno,
k)
oznámit změnu zdravotní pojišťovny a změnu osobních či rodinných údajů, které nahlásil při přijetí do výkonu vazby.
(8)
Pokud je to nezbytné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti ve věznici, jsou orgány Vězeňské službyVězeňské služby oprávněny použít proti obviněnému, odmítajícímu plnit své povinnosti, donucovací prostředky stanovené zvláštním zákonem.9)
§ 21a
Povinnost nahradit další náklady spojené s výkonem vazby
(1)
Ředitel věznice rozhodne o povinnosti obviněného nahradit další náklady spojené s výkonem vazby, kterými jsou
a)
náklady na odeslání nepředaných věcí podle § 16 odst. 3,
b)
náklady na zdravotní služby včetně regulačních poplatků podle § 21 odst. 7 písm. h) a § 28c odst. 2 věty druhé,
c)
zvýšené náklady na střežení, dopravu a předvedení podle § 18 odst. 8,
d)
náklady na vyšetření ke zjištění, zda obviněný užil návykovou látku, v případě, že se prokáže přítomnost návykové látky, podle § 21 odst. 7 písm. f).
(2)
V rozhodnutí podle odstavce 1 musí být jednotlivé náklady vyčísleny. Proti tomuto rozhodnutí může obviněný do 3 dnů od doručení podat stížnost, o které rozhoduje generální ředitel Vězeňské službyVězeňské služby nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby. Podání stížnosti má odkladný účinek.
§ 21b
Náhrada škody
Způsobil-li obviněný zaviněným porušením povinnosti stanovené tímto zákonem škodu na majetku státu, se kterým hospodaří Vězeňská službaVězeňská služba, a výše této škody nepřevyšuje 10 000 Kč, rozhodne o povinnosti nahradit tuto škodu ředitel věznice. Proti rozhodnutí ředitele věznice může obviněný do 3 dnů od doručení podat stížnost, o které rozhoduje generální ředitel Vězeňské službyVězeňské služby nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby. Podání stížnosti má odkladný účinek.
§ 21c
Rozhodnutí o výši nákladů výkonu vazby
(1)
O výši nákladů výkonu vazby rozhodne na základě rozhodnutí soudu, kterým byla odsouzenému uložena povinnost k náhradě nákladů výkonu vazby, ředitel věznice,
a)
ve které odsouzený vykonává trest odnětí svobody, nebo
b)
ze které byl odsouzený propuštěn na svobodu, pokud trest odnětí svobody nevykonává.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může odsouzený do 3 dnů ode dne doručení podat stížnost řediteli věznice, který rozhodnutí vydal. Stížnost nemá odkladný účinek.
(3)
O stížnosti rozhoduje generální ředitel Vězeňské službyVězeňské služby nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby.
§ 21d
Výše nákladů výkonu vazby
(1)
Výši nákladů výkonu vazby stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
(2)
Náhrada nákladů výkonu vazby se nepožaduje za dobu, po kterou
a)
osoba ve výkonu vazby nedovršila osmnáctý rok věku, nebo
b)
byly osobě ve výkonu vazby poskytovány zdravotní služby ve formě lůžkové péče, s výjimkou případů uvedených v § 18 odst. 8.
§ 21e
Společné ustanovení
(1)
Povinnost uhradit náklady výkonu vazby, další náklady spojené s výkonem vazby a náhradu škody podle § 21b zaniká, jestliže o ní ředitel věznice nerozhodl ve lhůtě 3 let ode dne, kdy tak mohl poprvé učinit.
(2)
Náklady výkonu vazby, další náklady spojené s výkonem vazby a náhrada škody podle § 21b se po dobu výkonu vazby vymáhají srážkami ze mzdy a přikázáním jiné peněžité pohledávky.
(3)
Byl-li trest vykonán vazbou nebo nenastoupil-li obviněný výkon trestu bezprostředně po výkonu vazby, vymáhá náklady výkonu vazby, další náklady spojené s výkonem vazby a náhradu škody podle § 21b celní úřad. Vězeňská službaVězeňská služba předá po ukončení výkonu vazby celnímu úřadu nezbytné údaje o uložení nebo vzniku těchto platebních povinností, včetně stejnopisů rozhodnutí s vyznačením právní moci a přehledu předávaných rozhodnutí.
(4)
Při správě placení nákladů výkonu vazby, dalších nákladů spojených s výkonem vazby a náhrady škody podle § 21b se postupuje podle daňového řádu. Po dobu výkonu vazby lhůta pro jejich placení neběží.
(5)
Pokud osoba, která je povinna hradit náklady výkonu vazby, další náklady spojené s výkonem vazby a náhradu škody podle § 21b, nastoupila do výkonu trestu odnětí svobody, uspokojují se tyto pohledávky podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody.
§ 21f
Příjem peněz
(1)
Věznice uloží na svůj účet, na kterém vede peníze obviněných (dále jen „zvláštní účet“), peníze, které obviněný předal věznici k úschově při přijetí do výkonu vazby, peníze zaslané obviněnému do věznice během výkonu vazby, odměnu za práci a, pokud bezprostředně výkonu vazby předcházel výkon trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, peníze zaslané po ukončení výkonu trestu věznicí, kde obviněný vykonával trest odnětí svobody, nebo po ukončení výkonu zabezpečovací detence ústavem pro výkon zabezpečovací detence. Peníze v cizí měně, které nelze směnit na českou měnu, uloží věznice společně s jinými věcmi obviněného.
(2)
Věznice eviduje odděleně účelově vázané peněžní prostředky, kterými jsou
a)
peníze zaslané obviněnému, které byly při zaslání výslovně určeny na úhradu nákladů na zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění a regulačních poplatků a na nákup nezbytných léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků předepsaných lékařem a
b)
výživné na dítě včetně náhradního výživného, příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem, přídavek na dítě, peněžitá pomoc v mateřství, rodičovský příspěvek, sirotčí důchod náležející dítěti a jiné peníze zaslané obviněné těhotné ženě nebo matce mající ve výkonu vazby u sebe dítě, které byly při zaslání výslovně určeny na úhradu potřeb dítěte.
(3)
Účelově vázané peněžní prostředky eviduje věznice odděleně pro každý účel samostatně.
(4)
Z peněz uložených na zvláštním účtu obviněnému nenáleží úrok. Za uložení peněz na zvláštní účet věznici od obviněného nenáleží úplata.
(5)
Výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky nařizovaném soudem podle občanského soudního řádu nebo zákona o zvláštních řízeních soudních, exekuciexekuci vedené soudním exekutorem, daňové exekuciexekuci nařizované správcem daně a exekuciexekuci nařizované správním orgánem nepodléhají pohledávky obviněného vůči Vězeňské služběVězeňské službě, které výší odpovídají částce účelově vázaných peněžních prostředků připsaných ve prospěch obviněného.
(6)
Obviněnému, který ve výkonu vazby pracuje, a obviněnému, kterému byly z peněz uložených na zvláštním účtu provedeny srážky, věznice jednou za kalendářní měsíc ve lhůtě stanovené vnitřním řádem věznice a ostatním obviněným jednou za kalendářní měsíc na jejich žádost poskytne informaci o výši zůstatku na zvláštním účtu ke dni vyhotovení informace včetně údaje o výši částky, se kterou může obviněný volně nakládat, a o provedených srážkách. Informaci podle věty první poskytne věznice též při propuštění z vazby.
§ 21g
(1)
Pokud byly obviněnému do věznice zaslány peníze, věznice o tom obviněného bez zbytečného odkladu vyrozumí.
(2)
Obviněný má právo peníze zaslané mu do věznice odmítnout, nemůže však odmítnout peníze zaslané orgány veřejné moci nebo peníze zaslané v době trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo po prohlášení konkursu.
(3)
Pokud obviněný zaslané peníze odmítne, peníze se na jeho náklady vrátí odesílateli; nemá-li dostatek peněz na jejich odeslání, odečte věznice tyto náklady z odesílaných peněz.
§ 21h
Nakládání s penězi
(1)
Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou částku, se kterou se obviněnému po dobu výkonu vazby neumožní nakládat. S částí peněz uložených na zvláštním účtu převyšující tuto částku může obviněný nakládat volně, nejde-li o účelově vázané peněžní prostředky. Náklady na odeslání peněz uložených na zvláštním účtu nese obviněný; nemá-li dostatek peněz na jejich odeslání, odečte věznice tyto náklady z odesílaných peněz.
(2)
Peníze zaslané obviněnému, které byly při zaslání výslovně určeny na úhradu nákladů na zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění a regulačních poplatků a na nákup nezbytných léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků předepsaných lékařem, lze použít pouze na úhradu uvedených nákladů; tyto peníze se nezahrnují do částky, se kterou se obviněnému po dobu výkonu vazby neumožní nakládat.
(3)
Výživné na dítě včetně náhradního výživného, příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem, přídavek na dítě, peněžitá pomoc v mateřství, rodičovský příspěvek, sirotčí důchod náležející dítěti a jiné peníze zaslané obviněné těhotné ženě nebo matce mající ve výkonu vazby u sebe dítě, které byly při zaslání výslovně určeny na úhradu potřeb dítěte, lze použít pouze na úhradu potřeb dítěte; tyto peníze se nezahrnují do částky, se kterou se obviněné po dobu výkonu vazby neumožní nakládat.
§ 21i
Výplata peněz při propuštění z výkonu vazby
(1)
Při propuštění z výkonu vazby na svobodu věznice vyplatí obviněnému v hotovosti peníze uložené na zvláštním účtu; není-li to možné, poukáže věznice zbylou částku poštovní poukázkou nebo ji odešle na své náklady na adresu nebo účet, které obviněný uvedl, nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy byl propuštěn.
(2)
Pokud peníze uvedené v odstavci 1, které nejsou účelově vázanými peněžními prostředky, nepostačují k úhradě nezbytných potřeb obviněného po propuštění na svobodu, může ředitel věznice rozhodnout o poskytnutí příspěvku obviněnému až do výše stanovené vyhláškou Ministerstva spravedlnosti; při tom ředitel věznice přihlíží i k tomu, zda částku k úhradě těchto potřeb nemá obviněný na účtu nebo zda ji nemůže získat jiným způsobem, zejména od příbuzných nebo zastupitelského úřadu státu, jehož je státním občanem.
(3)
Příspěvek poskytnutý podle odstavce 2 je obviněný povinen věznici vrátit. V rozhodnutí podle odstavce 2 ředitel věznice stanoví lhůtu, ve které je obviněný povinen splnit povinnost poskytnutý příspěvek vrátit. Při správě placení příspěvku, který je obviněný povinen vrátit, a pro vymáhání pohledávky na vrácení tohoto příspěvku se použije obdobně § 36a odst. 2 a 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody.
(4)
Účelově vázané peněžní prostředky vyplacené podle odstavce 1 a částku poskytnutou podle odstavce 2 nebo pohledávku ve výši těchto peněžních prostředků, byly-li peníze zaslány na účet, nelze postihnout výkonem rozhodnutí.
§ 21j
Nakládání s penězi obviněného po bezprostředním nástupu do výkonu trestu nebo zabezpečovací detence
(1)
Nastoupil-li obviněný po výkonu vazby do výkonu trestu, peníze uložené na zvláštním účtu se převedou na účet věznice, ve které obviněný vykonává trest odnětí svobody, přičemž
a)
účelově vázané peněžní prostředky se dále evidují jako účelově vázané peněžní prostředky podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody,
b)
při nakládání s penězi, se kterými mohl obviněný volně nakládat, se postupuje podle § 39h zákona o výkonu trestu odnětí svobody a
c)
peníze, se kterými nebylo obviněnému po dobu výkonu vazby umožněno volně nakládat, se převedou na úložné podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody.
(2)
Nastoupil-li obviněný po výkonu vazby do výkonu zabezpečovací detence, postupuje se obdobně podle odstavce 1.
HLAVA IV
VYŘIZOVÁNÍ KÁZEŇSKÝCH PŘESTUPKŮ OBVINĚNÝCH
§ 22
Kázeňské přestupky, kázeňské tresty a ochranná opatření zabrání věci
(1)
Zaviněné porušení povinností podle § 21 při výkonu vazby je kázeňským přestupkempřestupkem, za nějž může být obviněnému uložen kázeňský trest. Méně závažný kázeňský přestupekpřestupek lze vyřídit napomenutím nebo převedením obviněného z oddělení pro výkon vazby se zmírněným režimem do oddělení s běžným režimem. Výkonem kázeňského trestu není dotčena povinnost obviněného uhradit případně způsobenou škodu.
(2)
Kázeňskými tresty jsou:
a)
důtka,
b)
pokuta do výše 5 000 Kč,
c)
zákaz nákupu potravin a věcí osobní potřeby (s výjimkou hygienických potřeb) až na dobu jednoho měsíce,
d)
propadnutí věci,
e)
umístění do samovazbysamovazby až na 10 dní.
(3)
Uložený kázeňský trest musí být úměrný závažnosti kázeňského přestupkupřestupku. Není-li stanoveno jinak, lze obviněnému za kázeňský přestupekpřestupek uložit jen jeden kázeňský trest.
(4)
Při výměře pokuty je třeba přihlédnout též k osobním poměrům obviněného. Výše pokuty nesmí být vyšší než částka, kterou má obviněný na zvláštním účtu a se kterou může volně nakládat; věznice výkon tohoto kázeňského trestu provede převodem z těchto peněz. Částka získaná výkonem pokuty je příjmem státního rozpočtu.
(5)
Propadnutí věci je možno uložit samostatně nebo vedle jiného kázeňského trestu obviněnému, jde-li o věc, která mu náleží a
a)
kterou použil ke spáchání kázeňského přestupkupřestupku, nebo
b)
která byla ke spáchání kázeňského přestupkupřestupku určena, anebo
c)
kterou spácháním kázeňského přestupkupřestupku získal.
(6)
Propadnutí věci nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze kázeňského přestupkupřestupku. Vlastníkem propadlé věci se stává stát.
(7)
SamovazbouSamovazbou se rozumí umístění obviněného do zvláštní cely. K uložení tohoto kázeňského trestu je nezbytné předchozí posouzení lékaře, že obviněný je zdravotně způsobilý podrobit se jeho výkonu. Po dobu umístění v samovazběsamovazbě nesmí obviněný přijímat návštěvy s výjimkou obhájce a advokátaadvokáta zastupujícího obviněného v jiné věci, nemá právo na přijetí balíčku, nákup potravin a věcí osobní potřeby (s výjimkou hygienických potřeb), není mu dovoleno čtení časopisů a knih (s výjimkou právnické, vzdělávací nebo náboženské literatury), jakož i hraní společenských her a používání vlastního přenosného radiopřijímače a televizoru. Obviněný však smí přijímat a odesílat korespondenci a je mu dovoleno čtení denního tisku. Doba výkonu kázeňského trestu umístění do samovazbysamovazby se nezapočítává do doby rozhodné pro vznik nároku na přijetí návštěvy.
(8)
Kázeňský trest umístění do samovazbysamovazby nelze uložit těhotné ženě, ženě, která má ve výkonu vazby u sebe dítě, a obviněnému, u něhož by výkonem takového trestu bylo ohroženo jeho zdraví.
(9)
Jestliže uložení kázeňského trestu propadnutí věci brání skutečnost, že obviněného nelze kázeňsky stíhat, nebo věc nenáleží pachateli přestupkupřestupku, lze rozhodnout o jejím zabrání, vyžaduje-li to bezpečnost osob nebo majetku, popřípadě jiný obdobný obecný zájem. Vlastníkem zabrané věci se stává stát.
§ 23
Řízení o kázeňských přestupcích a o zabrání věci
(1)
Kázeňskou pravomoc nad obviněnými vykonávají generální ředitel Vězeňské službyVězeňské služby a ředitelé věznic a jimi pověření zaměstnanci Vězeňské službyzaměstnanci Vězeňské služby.
(2)
Kázeňský trest lze uložit jen po náležitém objasnění rozhodných okolností, za nichž byl kázeňský přestupekpřestupek spáchán, a prokázání viny obviněného. Před uložením kázeňského trestu musí být obviněnému a osobě, která uplatňuje vlastnické právo k věci, jež může být zabrána, umožněno se k věci vyjádřit. Obviněný má právo se vyjádřit ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a k důkazům o nich. Může uvádět okolnosti, které jeho vinu vyvracejí nebo zmírňují, a na podporu svých tvrzení navrhovat provedení dalších důkazů sloužících k jeho obhajobě.
(3)
O uložení kázeňského trestu musí být rozhodnuto a toto rozhodnutí obviněnému oznámeno do 15 dnů ode dne, kdy se orgán oprávněný k jeho uložení o spáchání přestupkupřestupku dozvěděl, nejpozději však do jednoho měsíce od porušení stanoveného pořádku a kázně.
(4)
Rozhodnutí o zabrání věci se neprodleně oznámí obviněnému, který měl spáchat kázeňský přestupekpřestupek, a vlastníkovi věci, pokud je znám.
(5)
Rozhodnutí, jímž byl uložen kázeňský trest nebo bylo vysloveno zabrání věci, je třeba bez zbytečného odkladu písemně vyhotovit a doručit obviněnému a osobě uvedené v odstavci 4.
(6)
Proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu může obviněný a proti rozhodnutí o zabrání věci i osoba uvedená v odstavci 4 do tří dnů od jeho oznámení, a bylo-li doručeno, od doručení, podat stížnost, která má odkladný účinek. Stížnost nemá odkladný účinek, byl-li uložen trest umístění do samovazbysamovazby a udržení pořádku a kázně ve věznici vyžaduje, aby byl trest ihned vykonán.
(7)
O stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo ochranného opatření zabrání věci rozhodne do 5 pracovních dnů od jejího podání ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby. O stížnosti proti rozhodnutí ředitele věznice rozhodne generální ředitel Vězeňské službyVězeňské služby nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby. Rozhodnutím o stížnosti nelze pověřit zaměstnance, který kázeňský trest uložil nebo který rozhodl o zabrání věci.
(8)
Rozhodnutí vydaná v kárném řízení, kterými byly uloženy kázeňské tresty podle § 22 odst. 2 písm. a) a c), nepodléhají přezkoumání soudem.
§ 23a
Zahlazení kázeňského trestu
(1)
Jestliže po výkonu kázeňského trestu obviněný po dobu nejméně 6 týdnů řádně plní své povinnosti (§ 21), může ředitel věznice nebo jím pověřený orgán Vězeňské služby rozhodnout o zahlazení kázeňského trestu.
(2)
Oznámením rozhodnutí o zahlazení kázeňského trestu se na obviněného hledí, jako by mu nebyl kázeňský trest uložen.
§ 23b
Kázeňské vyřízení jiného protispolečenského jednání
(1)
Uložením kázeňského trestu se vyřizují též jednání, která mají znaky přestupkůpřestupků, pokud byly spáchány během výkonu vazby.
(2)
Uložením kázeňského trestu obviněnému se nevylučuje jeho trestní stíhání, je-li skutek trestným činemtrestným činem.
(3)
Rozhodnutí o jednání, které má znaky přestupkupřestupku zapisovaného do evidence přestupkůpřestupků vedené Rejstříkem trestů, se zapíše po nabytí právní moci do této evidence. Na postup při zápisu do evidence přestupkůpřestupků a postup při uplatňování námitek proti jejímu obsahu se použijí obdobně ustanovení zákona o přestupcích.
§ 24
Na řízení podle hlavy IV se nevztahují obecné právní předpisy o správním řízení.11)
HLAVA V
VÝKON VAZBY NA MLADISTVÝCH
§ 25
Obecné ustanovení
Na výkon vazby obviněného, který nedovršil osmnáctý rok svého věku (dále jen „mladistvý“), se použijí ostatní ustanovení tohoto zákona, pokud není v této hlavě stanoveno jinak.
§ 26
Zvláštní ustanovení
(1)
Mladiství se umísťují do cel odděleně od ostatních obviněných. To platí i tehdy, dovrší-li mladistvý ve výkonu vazby osmnáctý rok svého věku, odůvodňují-li to jeho osobní poměry a není-li to v rozporu s nejlepšími zájmy ostatních společně umístěných mladistvých. Umístit mladistvého do cely společně s dospělými obviněnými je možné pouze ve výjimečných případech, lze-li mít důvodně za to, že takový postup je z hledisek uvedených v § 6 odst. 1 pro mladistvého vhodnější.
(2)
Mladistvý má právo na přijetí návštěvy ve věznici jednou za týden.
(3)
Kázeňský trest zákaz nákupu potravin a věcí osobní potřeby nesmí u mladistvého přesáhnout dobu jednoho týdne.
(4)
Kázeňský trest umístění do samovazbysamovazby lze uložit mladistvému nejdéle na dobu pěti dní.
(5)
Při uložení kázeňského trestu umístění do samovazbysamovazby smí obviněný mladistvý přijímat a odesílat korespondenci a je mu dovoleno čtení denního tisku a knih. Doba výkonu kázeňského trestu umístění do samovazbysamovazby se započítává do doby rozhodné pro vznik nároku na přijetí návštěvy.
(6)
Věznice umožní zaměstnanci obceobce s rozšířenou působností zařazenému do obecního úřadu pověřeného zajišťováním sociálně-právní ochrany dětí při výkonu jeho oprávnění navštěvovat mladistvého a hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby. Tyto návštěvy se nezapočítají do návštěv podle odstavce 2.
(7)
Mladistvý má právo na přijetí balíčku s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg jedenkrát za 2 měsíce.
(8)
Mladistvému, který má plnit povinnou školní docházku, věznice zabezpečí její plnění.
§ 26a
Zajištění výkonu ochranné nebo ústavní výchovy
(1)
Jestliže byla mladistvému nařízena ochranná výchova a je-li zajištěn její výkon, dodá po propuštění z vazby Vězeňská službaVězeňská služba mladistvého do příslušného školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy.
(2)
Jestliže byla mladistvému nařízena ústavní výchova a je-li zajištěn její výkon, Vězeňská službaVězeňská služba informuje o propuštění mladistvého z vazby příslušné školské zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy.
HLAVA VI
VÝKON VAZBY NA CIZINCÍCH
§ 27
Obecné ustanovení
Na výkon vazby obviněného, který není státním občanem České republiky (dále jen „cizinec“), se použijí ostatní ustanovení tohoto zákona, pokud není v této hlavě stanoveno jinak.
§ 28
Zvláštní ustanovení
(1)
Cizince je bezprostředně po přijetí do vazby nutno poučit o jeho právu obracet se na diplomatickou misi a konzulární úřad státu, jehož je státním občanem. Uprchlíci a bezdomovci se poučí o právu obracet se na diplomatickou misi státu, pověřeného chránit jejich zájmy, nebo na mezinárodní orgány, jejichž posláním je tyto zájmy chránit. Tím není dotčena povinnost orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení vyrozumět, v souladu s příslušnou mezinárodní smlouvou, o vzetí do vazby zastupitelský orgán státu, jehož je obviněný občanem.
(2)
Cizinec se poučí o právu na přijetí konzulární návštěvy zástupců orgánů uvedených v odstavci 1. Na tuto návštěvu se nevztahují omezení uvedená v § 14 odst. 1, 2 a 3.
(3)
Poučení cizince se provede v jeho mateřském jazyce nebo v jazyce, jemuž rozumí.
(4)
Obvinění ve vazbě z důvodů uvedených v § 350c trestního řádu, pokud neporušují stanovený pořádek a kázeň, vykonávají vazbu zpravidla v oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem.
HLAVA VII
Výkon vazby na matkách nezletilých dětí
§ 28a
Výkon vazby na matce nezletilých dětí
(1)
U těhotné ženy, u které je důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, je účast otce u porodu možná pouze se souhlasem soudce a v přípravném řízení státního zástupce. Je-li těhotná žena umístěna v souvislosti s porodem u poskytovatele zdravotních služeb mimo objekty spravované Vězeňskou službouVězeňskou službou, projedná podmínky účasti otce u porodu Vězeňská službaVězeňská služba s poskytovatelem zdravotních služeb.
(2)
Obviněná žena, které se během výkonu vazby narodí dítě, může mít toto dítě u sebe a starat se o ně, pokud toto dítě nebylo soudem svěřeno do péče jiné osoby.
(3)
O narození dítěte během výkonu vazby obviněné ženy věznice neprodleně informuje okresní soud, v jehož obvodu se věznice nachází, a příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, v jehož obvodu se věznice nachází.
(4)
Na žádost obviněné ženy ve vazbě ředitel věznice rozhodne, že obviněná žena může mít u sebe své dítě a starat se o ně zpravidla po dobu do jednoho roku jeho věku, pokud toto dítě nebylo soudem svěřeno do péče jiné osoby, popřípadě řízení v této věci před soudem neprobíhá, a vyhovění žádosti je ve prospěch dítěte. Před rozhodnutím si ředitel vyžádá posouzení poskytovatele zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost a orgánu sociálně-právní ochrany dětí, příslušného podle místa dosavadního bydliště nezletilého dítěte, zda je takový postup ve prospěch dítěte, a psychologický posudek obviněné ženy.
(5)
Proti rozhodnutí ředitele věznice podle odstavce 4 může obviněná žena podat do 3 dnů od jeho oznámení stížnost. O stížnosti rozhoduje generální ředitel Vězeňské službyVězeňské služby nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby.
(6)
Byla-li žádost podle odstavce 4 zamítnuta, může ji obviněná žena opakovat nejdříve po 14 dnech od právní moci rozhodnutí, pokud důvody, které vedly k zamítnutí žádosti, zřejmě pominuly.
(7)
Ředitel věznice může rozhodnout o zrušení povolení mít ve výkonu vazby u sebe své dítě a starat se o ně, a to na základě negativního vyjádření ošetřujícího lékaře obviněné, poskytovatele zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, psychologa anebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí k dalšímu pobytu dítěte s matkou ve věznici, nebo pokud obviněná spáchá ve věznici trestný čintrestný čin nebo závažným způsobem neplní povinnosti nebo porušuje zákazy stanovené v § 21. Proti rozhodnutí ředitele věznice podle věty první může obviněná žena podat do 3 dnů od jeho oznámení stížnost, která nemá odkladný účinek. O stížnosti rozhoduje bezodkladně generální ředitel Vězeňské službyVězeňské služby nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby.
(8)
O rozhodnutí ředitele podle odstavců 4 a 7 informuje věznice neprodleně okresní soud, v jehož obvodu se věznice nachází, a orgán sociálně-právní ochrany dětí, uvedený v odstavcích 3 a 4.
(9)
Věznice umožní příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí12) pravidelně sledovat vývoj dítěte, o které obviněná žena ve věznici pečuje. Je-li důvodem vazby obviněné ženy obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání,3) postupuje se podle § 14 odst. 2.
§ 28b
Práva dítěte, které má matka ve výkonu vazby u sebe
(1)
Dítě může se souhlasem matky přijímat návštěvy blízkých osob, které probíhají v čase a rozsahu určeném ředitelem věznice nebo jím pověřeným zaměstnancem Vězeňské službyzaměstnancem Vězeňské služby. Ředitel věznice může povolit ze závažného důvodu i návštěvu jiné osoby než osoby dítěti blízké. Ustanovení § 14 odst. 2 a 8 se použije přiměřeně.
(2)
Na poskytování duchovních a sociálních služeb dítěti se přiměřeně použije § 15.
§ 28c
Péče o zdraví dítěte, které má matka ve výkonu vazby u sebe
(1)
Dítě má právo na zdravotní služby v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem upravujícím zdravotní služby a podmínky jejich poskytování.
(2)
Náklady na zdravotní služby související s péčí o zdraví dítěte, které má matka ve výkonu vazby u sebe a které není pojištěncem podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, hradí z vlastních prostředků matka. Nemůže-li tyto náklady hradit z vlastních prostředků uložených ve věznici, hradí je v rozsahu nákladů souvisejících s poskytnutím neodkladné a akutní zdravotní péče a u cizinců v rozsahu nákladů podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky Vězeňská službaVězeňská služba z prostředků státního rozpočtu, pokud úhrada nákladů není zajištěna jinak; ustanovení § 21 odst. 7 písm. h) se použije obdobně.
HLAVA VIII
§ 29
Dozor nad výkonem vazby
(1)
Dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu vazby provádí krajské státní zastupitelství, v jehož obvodu je vazba vykonávána.
(2)
Při výkonu dozoru je státní zástupce oprávněn
a)
v kteroukoliv dobu navštěvovat místa, kde se provádí výkon vazby,
b)
nahlížet do dokladů, podle nichž jsou obvinění drženi ve vazbě, hovořit s obviněnými bez přítomnosti třetích osob,
c)
prověřovat, zda příkazy a rozhodnutí Vězeňské služby ve věznici týkající se výkonu vazby odpovídají zákonům a jiným právním předpisům,
d)
žádat od zaměstnanců Vězeňské služby ve věznici potřebná vysvětlení, předložení spisů, dokladů, příkazů a rozhodnutí, týkajících se výkonu vazby,
e)
vydávat příkazy k zachovávání předpisů platných pro výkon vazby,
f)
nařídit, aby osoba, která je ve vazbě v rozporu s příslušným rozhodnutím orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení nebo bez takového rozhodnutí, byla ihned propuštěna.
(3)
Vězeňská služba je povinna příkazy státního zástupce podle předchozího odstavce bez odkladu provést.
(4)
Ustanovením o dozoru není dotčena povinnost Vězeňské služby v rozsahu své působnosti provádět vlastní kontrolní činnost a oprávnění ministra, případně orgánů nebo osob jím k tomu zmocněných, stanovené zvláštním zákonem.
HLAVA IX
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 30
Pokud se v jiných právních předpisech užívají slova „ústav pro výkon vazby“, rozumí se tím vazební věznice, a pokud se užívají slova „ústav pro výkon trestu odnětí svobody“, rozumí se tím věznice.
§ 31
Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou řád výkonu vazby.
§ 32
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
§ 67, 350c a 381 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů.
2)
Zákon ČNR č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky.
3)
§ 67 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4)
§ 71, 72 a § 72a odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4a)
Vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích.
Vyhláška č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích.
5)
Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech).
5a)
Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb.
6)
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a o podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů.
7)
Např. zákon ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
8)
§ 130 trestního zákoníku.
9)
§ 17 a 18 zákona ČNR č. 555/1992 Sb.
11)
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
12)
§ 34 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 52/2004 Sb. |
Zákon č. 294/1993 Sb. | Zákon č. 294/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 10. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 74/1993
* Čl. I - Zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákonů č. 173/1968 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 47/1973 Sb. a č. 179/1990 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Přechodná ustanovení
* Čl.III - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. IV
Aktuální znění od 1. 1. 1994
294
ZÁKON
ze dne 10. listopadu 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákonů č. 173/1968 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 47/1973 Sb. a č. 179/1990 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 3 včetně nadpisu zní:
㤠3
Věznice
Trest se vykonává ve věznici nebo v samostatném oddělení vazební věznice (dále jen „věznice“).“.
2.
§ 4 se vypouští.
3.
Oddíl 2 včetně poznámky č. 1) zní:
„Oddíl 2
Diferenciace výkonu trestu
§ 5
Typy věznic
(1)
Věznice se člení podle míry vnější ostrahy, zajištění bezpečnosti a způsobu uplatňování resocializačních programů do čtyř základních typů (stupňů):
a)
s dohledem,
b)
s dozorem,
c)
s ostrahou,
d)
se zvýšenou ostrahou.
(2)
Zřizuje se zvláštní typ nebo zvláštní oddělení věznice pro mladistvé členěné podle odstavce 1, do kterých se umísťují odsouzení, kteří ve výkonu trestu nedovršili osmnáctý rok svého věku, nebo o nichž tak rozhodl soud (dále jen „mladiství“).
(3)
V rámci jedné věznice mohou být zřízena oddělení různých základních typů, pokud tím nebude ohrožen účel výkonu trestu.
(4)
Diferencovaným výkonem trestu v jednotlivých typech věznic se sleduje, aby méně narušení odsouzení vykonávali trest odděleně od více narušených odsouzených a aby v nápravně výchovné činnosti u odsouzených, u nichž to vyžaduje vyšší stupeň nebo povaha jejich narušení, se uplatňovaly účinnější prostředky k jejich nápravě. Obdobně diferencovaně se volí též formy a metody pracovní výchovy a kulturně výchovné práce, rozsah oprávnění samosprávy, stupeň vnější ostrahy a způsob zajištění bezpečnosti.
§ 6
(1)
O tom, do jakého typu věznice se odsouzený při nástupu výkonu trestu zařadí (§ 5 odst. 1 a 2), rozhoduje soud.
(2)
Umístění odsouzených do jednotlivých věznic podle rozhodnutí soudu provádí generální ředitelství Vězeňské služby. Odděleně do samostatných věznic nebo samostatných oddělení věznic po nástupu výkonu trestu umístí
a)
odsouzené se změněnou pracovní schopností,
b)
odsouzené muže starší 60 let,
c)
odsouzené ženy.
§ 7
Nástupní oddělení
(1)
Pro příjem odsouzených se ve věznicích zřizují nástupní oddělení.
(2)
V průběhu výkonu trestu v nástupním oddělení se zpracuje komplexní zpráva o odsouzeném, v níž se na základě chování odsouzeného, výsledků jeho vyšetření a dostupných materiálů k jeho osobě zhodnotí jeho sociální úroveň, osobnostní rysy a s přihlédnutím k délce uloženého trestu, předchozímu odsouzení a míře nebezpečnosti odsouzeného se zváží možnosti výchovného působení a předpoklady jeho účinnosti.
(3)
Informace o odsouzeném získané v souvislosti se zpracováním komplexní zprávy podle odstavce 2 jsou důvěrné a nesmí být sdělovány nebo zpřístupněny nepovolané osobě.
§ 8
Resocializační programy
(1)
Pro odsouzené zpracovává věznice resocializační programy, které představují souhrn pracovních, vzdělávacích, terapeutických a zájmových aktivit s diferencovaným přístupem při jejich realizaci. Skladba resocializačního programu vždy sleduje dosažení účelu výkonu trestu.
(2)
Odsouzený má možnost si zvolit resocializační program z těch, které správa věznice vzhledem k hlediskům uvedeným v § 5, § 6 odst. 2 a § 7 odst. 2 považuje za vhodné. Pokud si žádný z těchto programů nezvolí, zúčastní se minimálního programu stanoveného vnitřním řádem věznice. Jeho základ tvoří pracovní činnost odpovídající zdravotnímu stavu odsouzeného.
(3)
Resocializační programy musí být v závislosti na vývoji osobnosti odsouzeného, jeho chování a délce trestu aktualizovány.
§ 9
Přeřazování odsouzených
(1)
Ředitel věznice může rozhodnout o přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu, který se od věznice, v níž dosud odsouzený trest vykonává, může lišit o jeden stupeň (§ 5 odst.1).
(2)
O přeřazení odsouzeného do věznice s mírnějším režimem rozhodne ředitel věznice tehdy, jestliže chování odsouzeného a způsob, jakým plní své povinnosti, odůvodňují závěr, že přeřazení přispěje k dosažení účelu výkonu trestu.
(3)
O přeřazení odsouzeného do věznice s přísnějším režimem může ředitel věznice rozhodnout, jestliže
a)
odsouzený závažným způsobem nebo opakovaně porušil stanovený pořádek nebo kázeň,
b)
odsouzený byl pravomocně uznán vinným trestným činem, který spáchal během výkonu trestu.
(4)
Z věznice se zvýšenou ostrahou nelze přeřadit
a)
odsouzeného, kterému byl uložen výjimečný trest a který dosud nevykonal alespoň 10 let tohoto trestu,
b)
jiného odsouzeného, který trest vykonává ve věznici se zvýšenou ostrahou, před výkonem alespoň jedné třetiny uloženého trestu.
(5)
Do věznice s dozorem a věznice s dohledem nelze přeřadit odsouzeného, který se má na základě rozhodnutí soudu podrobit ochrannému léčení v ústavní formě.
(6)
Na návrh odsouzeného, který ve věznici určitého typu vykonal nepřetržitě alespoň jednu třetinu uloženého trestu, nejméně však šest měsíců, může ředitel věznice rozhodnout o jeho přeřazení do věznice s mírnějším režimem; to neplatí pro odsouzeného, kterému byl uložen trest na doživotí a vykonává jej ve věznici se zvýšenou ostrahou. Ředitel věznice je povinen o takovém návrhu rozhodnout do 30 dnů.
(7)
Není-li návrhu podle odstavce 6 vyhověno, může jej odsouzený opakovat až po uplynutí šesti měsíců od skončení řízení o jeho předchozím návrhu.
(8)
Jestliže bylo rozhodnuto o přeřazení odsouzeného do jiného typu věznice, stanoví generální ředitelství Vězeňské služby věznici, v níž bude odsouzený nadále trest vykonávat.
§ 9a
Řízení o přeřazování odsouzených
(1)
Rozhodnutí podle § 9 ředitel věznice vyhotoví vždy písemně a doručí odsouzenému. Na řízení o přeřazování odsouzených se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
(2)
Proti rozhodnutí o přeřazení do věznice s přísnějším režimem může odsouzený do osmi dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení podat odvolání k okresnímu soudu, v jehož obvodu je věznice, jejíž ředitel o přeřazení rozhodl. Odvolání nemá odkladný účinek. Na řízení před soudem se vztahuje zvláštní předpis.1)
1)
§ 250l až 250s občanského soudního řádu.“.
4.
V § 11 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Umístit odsouzeného tak, že na něj připadne menší ubytovací plocha, než je uvedena v odstavci 1, lze pouze za mimořádných okolností na nezbytně nutnou dobu.“.
Dosavadní odstavce 2, 3 a 4 se označují jako odstavce 3, 4 a 5.
5.
V § 11 odst. 3 se slova „osmihodinový spánek“ nahrazují slovy „nepřetržitá osmihodinová doba ke spánku“.
6.
§ 12 včetně nadpisu zní:
㤠12
Korespondence a návštěvy
(1)
Odsouzený smí přijímat a na svůj náklad odesílat písemná sdělení (dále jen „korespondence“) bez omezení. Vězeňská služba je oprávněna obsah korespondence zkontrolovat, s výjimkou korespondence mezi odsouzeným a advokátem, státním orgánem České republiky nebo mezinárodní organizací, která je podle mezinárodní úmluvy, jíž je Česká republika vázána, příslušná k projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv. Právo kontroly zahrnuje i oprávnění seznámit se s obsahem sdělovaných informací. Pokud obsah korespondence zakládá podezření, že je připravován nebo páchán trestný čin, Vězeňská služba korespondenci zadrží a předá ji orgánu činnému v trestním řízení.
(2)
Odsouzený smí přijímat návštěvy blízkých osob2) v závislosti na typu věznice, ve kterém je zařazen. Období mezi termíny návštěv však nesmí být delší než tři týdny ve věznici s dohledem nebo s dozorem a šest týdnů ve věznici s ostrahou nebo se zvýšenou ostrahou. Nestanoví-li vnitřní řád věznice počet vyšší, mohou odsouzeného současně navštívit nejvýše čtyři osoby. V zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného závažného důvodu lze odsouzenému povolit návštěvu jiné osoby.“.
Dosavadní poznámka č. 1) se označuje jako poznámka č. 2).
7.
V § 13 odst. 2 se slova „V zařízeních pro výkon trestu (§ 3) “ nahrazují slovy „Ve věznicích“.
8.
Nadpis § 14 zní: „Nákup potravin a věcí osobní potřeby a příjem balíčků“.
V odstavci 1 se vypouští slovo „jiné“.
9.
§ 14 odst. 2 zní:
„(2)
Odsouzený smí čtyřikrát ročně přijmout balíček s potravinami a věcmi osobní potřeby. V řádu výkonu trestu lze stanovit právo odsouzeného na častější příjem balíčků, zejména s přihlédnutím k jednotlivým typům věznice. Tím není dotčeno ustanovení § 19 odst. 2 písm. c).“.
10.
V § 15 odst. 1 větě druhé se slova „V zařízeních pro výkon trestu“ nahrazují slovy „Ve věznicích“ a ve větě třetí se slova „Náčelník ústavu“ nahrazují slovy „Ředitel věznice“.
11.
§ 15 odst. 2 zní:
„(2)
Orgány Vězeňské služby bez odkladu vyrozumí ředitele věznice, státního zástupce, soudce nebo orgán, který provádí kontrolu věznice, o žádosti odsouzeného o rozmluvu a na jejich pokyn takovou rozmluvu ve věznici umožní.“.
12.
§ 15 odst. 3 zní:
„(3)
Odsouzený má právo na poskytování právní pomoci advokátem, jenž má oprávnění v mezích svého zmocnění vést s odsouzeným korespondenci a hovořit s ním bez omezení. Ředitel věznice je povinen vytvořit podmínky umožňující pověřené osobě Vězeňské služby rozhovor mezi odsouzeným a advokátem vidět, ne však slyšet.“.
Dosavadní poznámka č. 2) se vypouští.
13.
V § 15 odst. 4 se slova „Sboru nápravné výchovy“ nahrazují slovy „Vězeňské služby“.
14.
V § 16 odst. 1 se slova „nápravně výchovných skupinách“ nahrazují slovem „věznicích“.
15.
V § 16 odst. 3 větě druhé za středníkem se slova „náčelníkovi ústavu“ nahrazují slovy „řediteli věznice“ a slova „náčelníkem ústavu“ se nahrazují slovy „ředitelem věznice“.
16.
V § 17 odst. 1 se slova „Sboru nápravné výchovy“ nahrazují slovy „Vězeňské služby“ a slova „ústavního řádu“ se nahrazují slovy „vnitřního řádu věznice“.
17.
V § 17 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který včetně poznámky č. 2a) zní:
„(2)
Odsouzený nesmí vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky,2a) vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek nebo škodit zdraví.
2a)
§ 89 odst. 13 trestního zákona.“.
Dosavadní odstavce 2, 3 a 4 se označují jako odstavce 3, 4 a 5.
18.
Nadpis § 18 zní: „Vnitřní řád věznice“.
19.
V § 18 odst. 1 věta první zní: „Pro každou věznici stanoví její ředitel se souhlasem generálního ředitele Vězeňské služby vnitřní řád věznice, kterým se řídí chod života a činnost odsouzených.“.
Ve větě druhé a v odstavci 2 se slova „Ústavním řádem“ nahrazují slovy „Vnitřním řádem věznice“.
20.
V § 20 odst. 6 se slova „denně“ nahrazují slovy „nejméně jedenkrát za týden“.
21.
V § 21c odst. 2 větě první se vypouštějí slova „správou Sboru nápravné výchovy“.
22.
V § 22 odst. 3 větě první se slova „náčelník nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovy „ředitel věznice“.
23.
V § 23 se slova „Sboru nápravné výchovy“ nahrazují slovy „Vězeňské služby“.
24.
§ 26 zní:
㤠26
Zařazování odsouzených do práce
(1)
Věznice vytvářejí podmínky pro zaměstnávání odsouzených buď v rámci vlastní podnikatelské činnosti, nebo na smluvním základě s jiným podnikatelským subjektem nebo organizací. Odsouzení jsou v souladu s účelem výkonu trestu zařazováni do práce podle jejich zdravotního stavu a pracovních schopností.
(2)
Smlouva mezi věznicí a podnikatelským subjektem nebo organizací, na jejímž základě se uskutečňuje zařazení odsouzených do práce, stanoví podrobnější podmínky, za nichž budou odsouzení vykonávat práce, případně i postup při zaškolení odsouzených k výkonu určených prací a způsob zvyšování jejich pracovní kvalifikace. Při vytváření podmínek k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci mají podnikatelský subjekt nebo organizace stejné povinnosti, jaké by měly vůči pracovníkům v pracovním poměru.
(3)
Odsouzený, který byl zařazen do práce, je povinen pracovat, pokud mu to dovoluje jeho zdravotní stav.“.
25.
§ 27 odst. 1 zní:
„(1)
Podnikatelské subjekty a organizace uvedené v § 26 odst. 1 poskytují věznicím za práci odsouzených dohodnuté plnění (§ 26 odst. 2).“.
26.
V § 27 odst. 2 větě druhé se slova „Náčelník ústavu“ nahrazují slovy „Ředitel věznice“ a slovo „republiky“ se vypouští.
V odstavci 3 větě první se slova „nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovem „věznice“.
27.
§ 29 odst. 1 zní:
„(1)
Odsouzeným přísluší odměna podle vykonané práce. Výši odměny a podmínky pro její poskytování stanoví vláda nařízením.“.
28.
§ 31 zní:
㤠31
Odsouzeným, u nichž jsou pro to předpoklady vzhledem k jejich schopnostem, věku a délce trestu, se obvykle umožní, aby získali základní nebo i vyšší vzdělání, anebo se zúčastnili dalších forem vzdělávání.“.
29.
§ 32 zní:
㤠32
Způsobí-li odsouzený svým zaviněním škodu na majetku věznice, která nepřevyšuje částku 5000 Kč, může mu být rozhodnutím ředitele věznice uložena povinnost k její náhradě.“.
30.
V § 33 odst. 1 se slova „organizaci nebo nápravně výchovnému ústavu“ nahrazují slovy „věznici, podnikatelskému subjektu nebo organizaci, u nichž byl zařazen k výkonu práce,“.
31.
§ 33 odst. 2 zní:
„(2)
Podnikatelský subjekt nebo organizace, jimž byla způsobena škoda, projednají výši požadované náhrady též s věznicí.“.
32.
§ 34a zní:
㤠34a
Za škodu způsobenou odsouzenému při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním těchto úkolů odpovídá věznice nebo podnikatelský subjekt nebo organizace, k nimž byl odsouzený k výkonu práce zařazen, podle zvláštních předpisů.5) Obdobně odpovídá věznice, podnikatelský subjekt nebo organizace odsouzenému za škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání6) a za škodu způsobenou na odložených věcech a při odvracení škody.7)“.
33.
V § 35 se slova „náčelník nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovy „ředitel věznice“.
34.
V § 36 odst. 1 se slova „náčelník nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovy „ředitel věznice“.
35.
§ 36 odst. 2 zní:
„(2)
Je-li třeba odsouzenému neodkladně poskytnout léčebnou péči, kterou nelze zajistit ve věznici nebo ve specializovaném zdravotnickém zařízení Vězeňské služby, může ředitel věznice odsouzenému přerušit na nezbytně nutnou dobu výkon trestu. Pokud si odsouzený újmu na zdraví nezpůsobil úmyslně, doba přerušení nepřesahující 30 dnů se započítává do doby výkonu trestu.“.
36.
V § 43 odst. 2 se slova „náčelníka nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovy „ředitele věznice“.
37.
Nadpis oddílu 10 zní: „Spolupůsobení při výkonu trestu a jeho kontrola“.
38.
§ 44 včetně nadpisu zní:
㤠44
Dozor nad výkonem trestu a jeho kontrola
Dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu a kontrolu nad výkonem trestu provádí ministr spravedlnosti.“.
39.
§ 47 se vypouští.
40.
V § 48 se v odstavci 1 slova „správa ústavu“ nahrazují slovy „správa věznice“. V odstavci 2 se slova „Nápravně výchovné ústavy“ nahrazují slovem „Věznice“ a slova „ústavní řád“ se nahrazují slovy „vnitřní řád věznice“.
41.
§ 48a včetně nadpisu zní:
㤠48a
Úkoly věznic při propouštění odsouzených
Věznice vytvářejí po dobu výkonu trestu předpoklady pro plynulý přechod osob propuštěných z výkonu trestu do občanského života; přitom úzce spolupracují s příslušnými orgány státní správy a územní samosprávy, zejména jim poskytují včas potřebné informace.“.
42.
§ 49 včetně nadpisu zní:
㤠49
Úkoly orgánů státní správy a územní samosprávy
Ve spolupráci se zájmovými sdruženími občanů orgány státní správy a územní samosprávy v rámci své působnosti pečují o vytváření vhodných podmínek pro dovršení nápravy odsouzených po jejich propuštění z výkonu trestu. Zejména jim jsou nápomocny při zajištění vhodného zaměstnání a ubytování.“.
43.
§ 50 se vypouští.
44.
V § 51 se vypouští věta druhá.
45.
V § 52 odst. 2 se slovo „ústav“ nahrazuje slovem „věznice“.
46.
§ 53 včetně nadpisu zní:
㤠53
Výkon trestu u mladistvého po dosažení 18. roku věku
(1)
Dovrší-li mladistvý ve výkonu trestu 18. rok věku, rozhodne ředitel věznice, zda vykoná zbytek trestu ve věznici pro mladistvé, nebo se přeřadí do věznice pro ostatní odsouzené. Při rozhodování se přihlíží zejména k dosaženému stupni jeho převýchovy a k délce zbytku trestu. V případě přeřazení do věznice pro ostatní odsouzené zároveň ředitel věznice rozhodne, zda se tento odsouzený umístí do věznice s dohledem nebo s dozorem.
(2)
O přeřazení odsouzeného do věznice pro ostatní odsouzené s ostrahou může ředitel věznice rozhodnout též tehdy, jestliže odsouzený podle odstavce 1 ve věznici pro mladistvé soustavně porušuje nebo závažným způsobem porušil stanovený pořádek nebo kázeň.
(3)
Na řízení podle odstavců 1 a 2 se užije ustanovení § 9a. Rozhodnutí o přeřazení odsouzeného do věznice pro ostatní odsouzené se vždy považuje za rozhodnutí o přeřazení do věznice s přísnějším režimem.“.
47.
V § 54 nadpis zní: „Vnitřní diferenciace výkonu trestu“, vypouští se odstavec 1, zrušuje se číslování odstavců a slova „V nápravně výchovných ústavech pro mladistvé se mladiství“ se nahrazují slovy „Mladiství se“.
48.
V § 55 se vypouštějí slova „vykonávající trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé“.
49.
V § 56 odst. 1 se vypouštějí slova „vykonávajících trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé“.
50.
§ 57 odst. 1 zní:
„(1)
Mladistvým, u nichž jsou pro to zejména vzhledem k délce trestu předpoklady, se zajišťuje příprava na budoucí povolání, a to i bez souhlasu zákonného zástupce mladistvého.“.
51.
V § 58 se vypouštějí slova „vykonávajících trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé“.
52.
§ 59 a 60 se vypouštějí.
53.
Oddíl 13 včetně nadpisu a poznámky č. 7a) zní:
„Oddíl 13
Výkon trestu u některých dalších kategorií odsouzených
§ 61
Obecná ustanovení
Na výkon trestu u dále uvedených kategorií odsouzených se užije ostatních ustanovení tohoto zákona, pokud tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní.
§ 62
Výkon trestu odsouzených se změněnou pracovní schopností a odsouzených v důchodovém věku
(1)
Vnitřní řád věznice, obsah a formy resocializačních programů zásadně zohledňují schopnosti, duševní a tělesný stav odsouzených se změněnou pracovní schopností nebo v důchodovém věku.
(2)
Odsouzeným uvedeným v odstavci 1 lze ukládat jen takové kázeňské tresty, které lze jinak uložit mladistvým.
§ 62a
Výkon trestu u odsouzených s psychopatickou strukturou osobnosti, odsouzených drogově závislých a odsouzených s duševní poruchou
(1)
Odsouzení, u nichž byla na základě komplexní zprávy doplněné závěrem odborného lékařského vyšetření shledána duševní porucha nebo závislost vyžadující specifické přístupy, se podle povahy a závažnosti takové poruchy nebo závislosti zpravidla zařadí do zvláštních oddělení v rámci jednotlivých typů věznic.
(2)
Vnitřní řád věznice, obsah a formy resocializačních programů zásadně přihlížejí k nutnosti individuálního přístupu a terapeutického zaměření.
§ 63
Výkon doživotního trestu
(1)
Vnitřní řád věznice, obsah a formy resocializačních programů a vnitřní diferenciace zásadně přihlížejí k psychickým, fyziologickým a věkovým zvláštnostem odsouzených a k dalším skutečnostem vyplývajícím z povahy trestu.
(2)
Návštěvy, vycházky a výkon kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddělení zásadně probíhají odděleně od ostatních odsouzených.
(3)
Je-li vzhledem k předchozím projevům odsouzeného důvodná obava, že by se mohl chovat násilným způsobem, lze při předvádění odsouzeného použít předváděcí řetízky, pouta nebo pouta s poutacím opaskem i bez splnění podmínek stanovených zvláštním předpisem.7a)
7a)
§ 17 odst. 1 zákona ČNR č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky.
§ 63a
Výkon trestu u cizinců
Při umísťování odsouzených cizinců do věznice se podle možnosti postupuje tak, aby odsouzení stejné národnosti nebo hovořící stejným jazykem spolu mohli komunikovat, umožní se jim přístup k četbě knih v jazyce, který ovládají, případně v závislosti na délce trestu se jim vytvoří vhodné příležitosti pro výuku českého jazyka.“.
54.
§ 65 odst. 3 zní:
„(3)
Rozhodnutí o náhradě podle odstavců 1 a 2 vydá ředitel věznice. Způsob určení náhrady nákladů ochrany a dopravy a nákladů předvedení a postup při jejich náhradě upraví ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. Úhrnná výše náhrady nákladů jednoho předvedení však nemůže být vyšší než 1000 Kč; toto omezení se nevztahuje na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s neúspěšným návrhem odsouzeného na povolení obnovy řízení.“.
55.
V § 66 odst. 1 se slova „Sboru nápravné výchovy“ nahrazují slovy „Vězeňské služby“.
56.
§ 67 a 67a se vypouštějí.
57.
V § 68 odst. 1 se vypouští věta druhá.
58.
§ 70 a 71 se vypouštějí.
59.
V § 72 věta první zní: „Ministerstvo spravedlnosti vydá vyhláškou řád výkonu trestu, v němž stanoví pravidla diferenciace výkonu trestu v jednotlivých typech věznic a zásady pro zabezpečení vnitřního pořádku ve věznicích.“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Ustanovení tohoto zákona se užije též na výkon trestů, jež byly pravomocně uloženy před účinností tohoto zákona. Dosavadní zařazení do třetí nápravně výchovné skupiny u odsouzeného, kterému byl uložen výjimečný trest odnětí svobody a který dosud nevykonal alespoň deset let tohoto trestu, nebo u odsouzeného, který ke dni účinnosti tohoto zákona nevykonal alespoň jednu třetinu uloženého trestu, se považuje za umístění do věznice se zvýšenou ostrahou. Dosavadní zařazení ostatních odsouzených do třetí nápravně výchovné skupiny se považuje za umístění do věznice s ostrahou. Dosavadní zařazení odsouzeného do první a druhé nápravně výchovné skupiny se považuje za umístění do věznice s dozorem, pokud odsouzenému, který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čintrestný čin, byl uložen trest za úmyslný trestný čintrestný čin ve výměře nepřevyšující dva roky anebo pokud se odsouzený nemá podrobit ochrannému léčení v ústavní formě; jinak se takové zařazení považuje za umístění do věznice s ostrahou. Umístění odsouzeného do otevřeného oddělení první nápravně výchovné skupiny se považuje za umístění do věznice s dohledem.
2.
V řízení o změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody podle trestního řádu soud od účinnosti tohoto zákona nepokračuje. Věci, v nichž nebylo pravomocně rozhodnuto, předá k rozhodnutí příslušnému řediteli věznice.
Čl.III
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 302/1993 Sb. | Zákon č. 302/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 16/1993 Sb., o dani silniční, zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., a zákon č. 212/1992 Sb., o soustavě daní
Vyhlášeno 23. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 77/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 16/1993 Sb., o dani silniční, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Ustanovení § 94 a 95 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., se vypouštějí.
* Čl. IV - Zrušuje se vyhláška ministerstva financí č. 70/1993 Sb., kterou se provádí zákon o dani silniční.
* Čl. V - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona České národní rady č. 16/1992 Sb., o dani silniční, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
* Čl. VI
Aktuální znění od 1. 1. 2004 (354/2003 Sb.)
302
ZÁKON
ze dne 1. prosince 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 16/1993 Sb., o dani silniční, zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., a zákon č. 212/1992 Sb., o soustavě daní
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 16/1993 Sb., o dani silniční, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 1 se na konci věty tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „z nichž příjmy jsou předmětem daní z příjmů podle zvláštního předpisu1a) nebo obdobných daní v zahraničí.“.
2.
§ 2 odst. 2 zní:
„(2)
Předmětem daně nejsou:
a)
zvláštní vozidla vymezená zvláštním předpisem2) a jejich přípojná vozidla,
b)
vozidla, kterým byla přidělena zvláštní státní poznávací značka.3)“.
3.
§ 3 odst. 1, 2 a 3 znějí:
„(1)
Od daně jsou osvobozena:
a)
vozidla jednostopá a vozidla se třemi koly a jejich přípojná vozidla,
b)
vozidla diplomatických misí a konzulárních úřadů, pokud je zaručena vzájemnost,
c)
osobní automobily, nákladní vozidla do celkové hmotnosti 3,5 t a jejich přípojná vozidla evidované v zahraničí, nejde-li o vozidla provozovaná na území České republiky osobami se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky nebo osobami, které se zde obvykle zdržují,3a) anebo osobami se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí, které mají na území České republiky stálou provozovnu nebo jinou organizační složku,3b)
d)
vozidla, která se nacházejí v zahraničí ve zdaňovacím období nepřetržitě alespoň 183 dní, jsou-li provozována osobami se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky nebo osobami, které se zde obvykle zdržují,3a) anebo osobami se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí, které mají na území České republiky stálou provozovnu nebo jinou organizační složku;3b) osvobozují se na tu část zdaňovacího období, po kterou se tato vozidla nepřetržitě nacházejí v zahraničí; do této doby se započítává každý celý kalendářní měsíc, po který je vozidlo mimo území České republiky,
e)
vozidla používaná zpravidla pro veřejnou dopravu osob v městské hromadné dopravě,
f)
vozidla požární ochrany, vozidla zdravotnické a důlní záchranné služby a poruchové služby plynárenských zařízení; vozidla musí být vybavena zvláštním výstražným světlem3c) zapsaným v technickém průkazu k vozidlu. Pro vozidla zdravotnická nevybavená výstražným světlem je rozhodné jejich označení v technickém průkazu vozidla (např. sanitní, ambulantní apod.),
g)
vozidla zabezpečující zpravidla nouzové zásobování obyvatelstva pitnou vodou,
h)
vozidla speciální samosběrová (zametací) a speciální jednoúčelová vozidla - značkovače silnic a vozidla správců komunikací používaná výlučně k zabezpečení sjízdnosti a schůdnosti komunikací,3d)
ch)
vozidla spojů používaná zpravidla pro přepravu poštovních zásilek,
i)
vozidla používaná zpravidla pro dopravu věcí z místa, v němž jsou věci uskladněny, na místo překládky k železniční, lodní nebo letecké dopravě nebo z tohoto místa do místa určení, není-li vzdálenost mezi místem překládky a místem, v němž jsou věci uskladněny, nebo místem určení delší než 50 km,
j)
vozidla splňující limity stanovené zvláštními předpisy;4) osvobozují se do 31. prosince 1995,
k)
vozidla na elektrický pohon; osvobozují se do 31. prosince 1995.
(2)
Podmínka pro osvobození vozidla od daně vyjádřená v odstavci 1 písm. e), g), ch) a i) pojmem „zpravidla“ je splněna, jestliže vozidlo ujede pro stanovený účel více než 50 % kilometrů z celkového počtu kilometrů ujetých vozidlem ve zdaňovacím období.
(3)
Nárok na osvobození vozidel podle odstavce 1 písm. j) prokáže poplatník některým z těchto způsobů
a)
údajem uvedeným v technickém průkazu vozidla v rubrice „3b“ (u typu motoru uvedena poznámka „KAT“ nebo „NKAT“),
b)
údajem uvedeným v technickém průkazu vozidla v rubrice „úřední záznamy“, v níž je uvedeno plnění zvláštních předpisů,4)
c)
údajem v samostatném dokladu vydaném výrobcem vozidla nebo jeho pověřeným zástupcem (akreditovaným dovozcem) nebo
d)
samostatným dokladem vydaným výrobcem zařízení nebo jeho pověřeným zástupcem (akreditovaným dovozcem), kterým se osvědčí, že technická způsobilost zařízení ke snížení emisí byla schválena jako typ plnící limity podle zvláštních předpisů4) (osvědčení o výrobku doplněné číslem typového schválení v České republice).
Pokud od zápisu údajů nebo vydání samostatného dokladu uplynula doba delší než dva roky, prokáže poplatník nárok na osvobození ještě potvrzením příslušného autorizovaného pracoviště pro měření emisí o kladném výsledku emisní zkoušky. Ve sporných případech je rozhodující stanovisko Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze.“.
4.
V § 3 se doplňuje nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Nárok na osvobození podle odstavce 1 písm. j) se u jednoho poplatníka vztahuje na počet návěsů odpovídající počtu tahačů splňujících stanovené podmínky.“.
5.
V § 4 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Poplatníkem daně je vždy
a)
zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci4a) za použití osobního automobilu, pokud daňová povinnost nevznikla již držiteli vozidla,
b)
osoba, která užívá vozidlo evidované a určené jako státní mobilizační rezerva4b) („Program 222“),
c)
stálá provozovna nebo jiná organizační složka3b) osoby se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
6.
§ 6 odst. 1 a 2 znějí:
„(1)
Roční sazba daně ze základu daně podle § 5 písm. a) činí při zdvihovém objemu motoru
do 800 cm3| 1200 Kč
---|---
nad 800 cm3 do 1250 cm3| 1800 Kč
nad 1250 cm3 do 1500 cm3| 2400 Kč
nad 1500 cm3 do 2000 cm3| 3000 Kč
nad 2000 cm3 do 3000 cm3| 3600 Kč
nad 3000 cm3| 4200 Kč.
(2)
Roční sazba daně ze základu daně podle § 5 písm. b) a c) činí
při počtu náprav | hmotnosti |
---|---|---
1 náprava| |
| do 1 tuny | 1 800 Kč
| nad 1 t do 2 t | 2 700 Kč
| nad 2 t do 3,5 t | 3 900 Kč
| nad 3,5 t do 5 t | 5 400 Kč
| nad 5 t do 6,5 t| 6 900 Kč
| nad 6,5 t do 8 t | 8 400 Kč
| nad 8 t | 9 600 Kč
2 nápravy| |
| do 1 tuny | 1 800 Kč
| nad 1 t do 2 t | 2 400 Kč
| nad 2 t do 3,5 t | 3 600 Kč
| nad 3,5 t do 5 t | 4 800 Kč
| nad 5 t do 6,5 t | 6 000 Kč
| nad 6,5 t do 8 t | 7 200 Kč
| nad 8 t do 9,5 t | 8 400 Kč
| nad 9,5 t do 11 t | 9 600 Kč
| nad 11 t do 12 t | 10 800 Kč
| nad 12 t do 13 t | 12 600 Kč
| nad 13 t do 14 t | 14 700 Kč
| nad 14 t do 15 t | 16 500 Kč
| nad 15 t do 18 t | 23 700 Kč
| nad 18 t do 21 t | 29 100 Kč
| nad 21 t do 24 t | 35 100 Kč
| nad 24 t do 27 t | 40 500 Kč
| nad 27 t | 46 200 Kč
3 nápravy| |
| do 1 t | 1 800 Kč
| nad 1 t do 3,5 t | 2 400 Kč
| nad 3,5 t do 6 t | 3 600 Kč
| nad 6 t do 8,5 t | 6 000 Kč
| nad 8,5 t do 11 t | 7 200 Kč
| nad 11 t do 13 t | 8 400 Kč
| nad 13 t do 15 t | 10 500 Kč
| nad 15 t do 17 t | 13 200 Kč
| nad 17 t do 19 t | 15 900 Kč
| nad 19 t do 21 t | 17 400 Kč
| nad 21 t do 23 t | 21 300 Kč
| nad 23 t do 26 t | 27 300 Kč
| nad 26 t do 31 t | 36 600 Kč
| nad 31 t do 36 t | 43 500 Kč
| nad 36 t | 50 400 Kč
4 nápravy
a více náprav| |
| do 18 t | 8 400 Kč
| nad 18 t do 21 t | 10 500 Kč
| nad 21 t do 23 t | 14 100 Kč
| nad 23 t do 25 t | 17 700 Kč
| nad 25 t do 27 t | 22 200 Kč
| nad 27 t do 29 t | 28 200 Kč
| nad 29 t do 32 t | 33 300 Kč
| nad 32 t do 36 t | 39 300 Kč
| nad 36 t | 44 100 Kč.“.
7.
V § 6 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
V případě podle § 4 odst. 2 písm. a) činí sazba daně 25 Kč za každý den použití osobního automobilu, je-li to pro poplatníka (zaměstnavatele) výhodnější.“.
8.
V § 7 odst. 1 a 4 se slova „(§ 8 odst. 2)“ nahrazují slovy „(§ 8 odst. 3)“.
9.
V § 7 odst. 2 se na konci připojuje tato věta: „Je-li délka pobytu kratší, než byla při vstupu na území České republiky předpokládána, daň se nevrací.“.
10.
§ 8 včetně nadpisu zní:
„Vznik a zánik daňové povinnosti, splatnost, placení a zaokrouhlování daně a záloh na daň
§ 8
(1)
U vozidel, kterým je na území České republiky přidělena státní poznávací značka, a u vozidel evidovaných v zahraničí, která jsou na území České republiky provozována osobami se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky nebo osobami, které se zde obvykle zdržují,3a) anebo osobami se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí, které mají na území České republiky stálou provozovnu nebo jinou organizační složku,3b) vzniká daňová povinnost počínaje kalendářním měsícem, v němž byly splněny rozhodné skutečnosti uvedené v § 2 odst. 1. Poplatníci daně z těchto vozidel podávají daňové přiznání podle § 15 u místně příslušného správce daně.4c)
(2)
U vozidel uvedených v odstavci 1 zaniká daňová povinnost v kalendářním měsíci, v němž pominuly rozhodné skutečnosti uvedené v § 2 odst. 1. Dojde-li však v průběhu zdaňovacího období ke změně v osobě poplatníka, zaniká daňová povinnost původnímu poplatníkovi uplynutím kalendářního měsíce, který předchází před kalendářním měsícem vzniku daňové povinnosti novému poplatníkovi.
(3)
U vozidel evidovaných v zahraničí, která nejsou uvedena v odstavci 1, vzniká daňová povinnost dnem vstupu na území České republiky a zaniká dnem výstupu z území České republiky; správcem daně je orgán uvedený ve zvláštním předpise.5)“.
11.
§ 9 zní:
㤠9
(1)
U vozidel, u nichž v průběhu zdaňovacího období vznikne nebo zanikne daňová povinnost, činí daň poměrnou výši daňové sazby odpovídající součinu jedné dvanáctiny roční daňové sazby a počtu kalendářních měsíců počínaje počátkem zdaňovacího období nebo kalendářním měsícem, v němž vznikla daňová povinnost, do konce zdaňovacího období nebo do konce kalendářního měsíce, v němž zanikla daňová povinnost.
(2)
Stejně jako vznik daňové povinnosti se posuzuje zánik nároku na osvobození od daně a stejně jako zánik daňové povinnosti se posuzuje vznik nároku na osvobození.“.
12.
V § 10 se odstavce 1, 2 a 3 nahrazují novými odstavci 1, 2, 3 a 4, které znějí:
„(1)
Poplatník platí zálohy na daň splatné nejpozději ve lhůtách do 15. února, 15. dubna, 15. července a 15. října běžného zdaňovacího období.
(2)
Zálohy na daň se platí v úhrnu ve výši jedné čtvrtiny roční daňové sazby připadající na každé vozidlo, které má daňovou povinnost, v termínu nejbližší splatnosti zálohy na daň. Zálohy na daň se neplatí, jde-li o vozidla, která splňují podmínky pro osvobození podle § 3 odst. 1 písm. a) až c) a písm. e) až k). Nepřesáhne-li roční daňová povinnost částku 10 000 Kč, je splatná najednou, a to nejpozději v termínu nejbližší zálohy podle odstavce 1.
(3)
V první lhůtě pro placení od vzniku daňové povinnosti se platí poměrná část zálohy na daň, připadající na kalendářní měsíce od vzniku daňové povinnosti, včetně zálohy na další čtvrtletí.
(4)
U vozidel evidovaných a určených jako státní mobilizační rezervy4b) („Program 222“) a u vozidel dopravovaných výrobci po vlastní ose do zahraničí zákazníkovi nebo na výstavy se záloha na daň vypočte ve výši jedné dvanáctiny roční daňové sazby připadající na každé vozidlo za každý kalendářní měsíc, v němž u vozidla vznikla daňová povinnost. V případech podle § 4 odst. 2 písm. a) se záloha vypočte obdobně podle předchozí věty anebo ve výši podle § 6 odst. 4. Rozhodné období pro výpočet záloh začíná kalendářním měsícem, na který připadl předchozí termín splatnosti zálohy, a končí kalendářním měsícem, který předchází měsíci, v němž nastane následující termín splatnosti zálohy, s výjimkou zálohy splatné 15. února, kde je rozhodným obdobím měsíc leden kalendářního roku běžného zdaňovacího období.“.
Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 5 a 6.
13.
V § 10 odst. 4, nově označeném jako odstavec 5, se slova „1 až 3“ nahrazují slovy „1 až 4“ a slova „dnem vstupu na území České republiky, popřípadě počínaje dnem účinnosti tohoto zákona i dnem výstupu z území České republiky“ se nahrazují slovy „podle § 8 odst. 3“.
14.
V § 10 odst. 5, nově označeném jako odstavec 6, se slovo „splátkách“ nahrazuje slovem „zálohách“.
15.
V § 11 se slovo „splátka“ nahrazuje slovem „záloha“.
16.
V § 12 odst. 1 se za slova „zdaňovacím období“ vkládají slova „s jedním vozidlem“, slova „400 km“ se nahrazují slovy „250 km“ a vypouštějí se slova „a při překonání větší vzdálenosti než 800 km započítává se jako tři jízdy“.
17.
V § 12 odst. 2 první věta zní: „Jízdou v kombinované dopravě se pro účely tohoto zákona rozumí přeprava vozidla po pozemní komunikaci z místa nakládky do nejbližší železniční stanice nebo přístavu a dále po železnici nebo vodní komunikaci do železniční stanice nebo přístavu nejbližšího k místu určení, pokud jízda po pozemní komunikaci není delší než 100 km v jednom směru.“.
18.
§ 12 odst. 3 zní:
„(3)
Slevu na dani uplatní poplatník u místně příslušného správce daně v daňovém přiznání. Do 31. ledna následujícího kalendářního roku lze uplatnit u správce daně5) nárok na slevu, jde-li o vozidla uvedená v § 8 odst. 3. Správce daně5) slevu započte na daň splatnou ve zdaňovacích obdobích následujícího kalendářního roku nebo částku odpovídající slevě složí u banky na území České republiky na účet znějící na českou měnu.“.
19.
V § 13 odst. 2 se slova „§ 8 odst. 2“ nahrazují slovy „§ 8 odst. 3“.
20.
§ 14 zní:
㤠14
Provedená přestavba vozidla, která má za následek změnu základu daně a roční sazby daně, nemění daňovou povinnost v průběhu zdaňovacího období.“.
21.
§ 15 včetně nadpisu zní:
㤠15
Daňové přiznání
(1)
Daňové přiznání podává poplatník, jemuž vzniká daňová povinnost podle § 8 odst. 1, nejpozději do 31. ledna kalendářního roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období, a to i v případech, jedná-li se o poplatníka, kterému přiznání zpracovává daňový poradce. V přiznání se uvádějí i vozidla od daně osvobozená, kromě vozidel uvedených v § 3 odst. 1 písm. a) a b).
(2)
Poplatník uvedený v odstavci 1 je povinen v daňovém přiznání daň sám vypočítat a zaplatit ji správci daně ve lhůtě pro podání přiznání.
(3)
Poplatník, jemuž vzniká daňová povinnost podle § 8 odst. 3, nepodává daňové přiznání. Poplatník se účastní vyměření daně nebo doplatku na daň prováděného správcem daně.5) Daň je splatná na českém hraničním přechodu při vstupu na území nebo výstupu z území České republiky v okamžiku zahájení celního řízení. O takto vyměřené a zaplacené dani nebo doplatku daně vydá správce daně5) poplatníkovi potvrzení, kterým poplatník prokazuje výši zaplacené daně. Tiskopis potvrzení o vyměření a zaplacení daně nebo doplatku daně vydá ministerstvo financí.“.
22.
V § 16 odst. 1 se na konci tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „nestanoví-li tento zákon jinak.“.
23.
§ 17 zní:
㤠17
(1)
Ministerstvo financí může ve vztahu k zahraničí činit opatření k zajištění vzájemnosti nebo odvetná opatření za účelem vyrovnání zdanění.
(2)
Správce daně může v odůvodněných případech stanovit zálohy na daň jinak, než jak je uvedeno v § 10. Proti rozhodnutí o stanovení záloh jinak lze podat odvolání.“.
24.
Za § 17 se vkládá nový § 17a, který zní:
㤠17a
(1)
Zaplacené částky na dani v průběhu zdaňovacího období roku 1993, jde-li o vozidla uvedená v § 8 odst. 1, které převyšují daňovou povinnost podle platné právní úpravy v roce 1993, jsou přeplatkem na dani podle zvláštního předpisu.7) Obdobně postupuje správce daně,4c) podá-li poplatník do 31. ledna roku 1994 žádost, v níž uplatní nárok na osvobození podle § 3 odst. 2 nebo nárok na slevu na dani podle § 12 odst. 3 za zdaňovací období roku 1993.
(2)
Vznikla-li daňová povinnost u vozidel uvedených v § 8 odst. 1 v listopadu nebo prosinci roku 1993, zaplatí poplatník poměrnou výši daně připadající na tato vozidla nejpozději do 31. ledna 1994.
(3)
Poplatník, jehož daňová povinnost nově vznikla až v průběhu zdaňovacího období, má vůči správci daně oznamovací povinnost.“.
25.
Poznámky č. 1a), 3), 3a), 3b), 3c), 3d), 4), 4a), 4b), 4c) a 5) pod čarou znějí:
„1a)
Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
3)
§ 94 vyhlášky ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú. l., o provozu na silnicích, ve znění vyhlášky č. 34/1984 Sb.
3a)
§ 2 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
3b)
§ 22 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
§ 21 zákona č. 513/1991 Sb.
3c)
§ 52 odst. 1 písm. a) a c) vyhlášky federálního ministerstva dopravy č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
3d)
§ 9 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 27/1984 Sb.
4)
EHK OSN 83-01 (direktiva ES 89/458 nebo 91/441, US Federal 83) a EHK OSN 83 B, C (direktiva ES 88/76 nebo 88/436) nebo předpis EHK OSN 24-03 a 49-02 (direktiva ES 72/306 a 88/77 až 91/542), platí limity pro kontrolu série,
4a)
§ 6 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4b)
§ 1 nařízení vlády ČSFR č. 284/1992 Sb., o opatřeních hospodářské mobilizace.
4c)
§ 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb.
5)
§ 3 odst. 2 písm. c) zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon.“.
Čl. II
Ustanovení § 94 a 95 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., se vypouštějí.
Čl. IV
Zrušuje se vyhláška ministerstva financí č. 70/1993 Sb., kterou se provádí zákon o dani silniční.
Čl. V
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona České národní rady č. 16/1992 Sb., o dani silniční, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 304/1993 Sb. | Zákon č. 304/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, ve znění zákona České národní rady č. 7/1993 Sb.
Vyhlášeno 23. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 77/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, ve znění zákona České národní rady č. 7/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - 1. Pokud soudce vojenského soudu udělí souhlas s přidělením k určitému soudu9) a jeho služební poměr vojáka nezanikl propuštěním podle zvláštního předpisu,10) zanikne jeho služební poměr vojáka dnem účinnosti tohoto zákona.
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 1994
304
ZÁKON
ze dne 7. prosince 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, ve znění zákona České národní rady č. 7/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, ve znění zákona České národní rady č. 7/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 se vypouštějí slova „vojenských obvodových soudů, vyšších vojenských soudů,“.
2.
V § 2 odst. 2 se vypouštějí slova „vojenských obvodových soudů, vyšších vojenských soudů“ a slova „a vyšších vojenských soudů“.
3.
V § 3 odst. 1 se vypouštějí slova „a vojenských obvodových soudů“ a slova „a vyšších vojenských soudů“.
4.
V § 3 odst. 2 se vypouštějí slova „vojenských obvodových,“; za slovem „krajských“ se vypouští čárka a vypouštějí se slova „vyšších vojenských“.
5.
§ 4 včetně nadpisu zní:
㤠4
Základní plat
(1)
Základní plat v jednotlivých platových skupinách a platových stupních činí měsíčně Kč:
| | I| II| III
---|---|---|---|---
1.| do ukončení 5. roku praxe| 13 000| 14 300| 15 500
2.| od počátku 6. roku praxe| 14 900| 16 100| 17 400
3.| od počátku 9. roku praxe| 16 900| 18 600| 19 800
4.| od počátku 12. roku praxe| 18 100| 20 100| 21 800
5.| od počátku 15. roku praxe| 19 300| 21 300| 23 800
6.| od počátku 18. roku praxe| 20 100| 22 600| 25 000
7.| od počátku 21. roku praxe| 20 600| 23 100| 25 500
8.| od počátku 24. roku praxe| 21 100| 23 600| 26 000
9.| od počátku 27. roku praxe| 21 700| 24 200| 26 700
10.| od počátku 30. roku praxe| 22 300| 24 800| 27 300
(2)
Soudci Nejvyššího soudu České republiky náleží základní plat ve výši 27 300 Kč měsíčně.“.
6.
V § 5 odst. 3 se vypouštějí slova „a u soudců vojenských soudů ministr obrany České republiky“.
7.
§ 6 včetně nadpisu zní:
㤠6
Funkční příplatek
(1)
Funkční příplatek náleží
a)
předsedovi okresního soudu s nejvýše 14 senáty ve výši 2500 Kč měsíčně, s 15 až 30 senáty ve výši 3100 Kč měsíčně a s více než 30 senáty ve výši 3700 Kč měsíčně,
b)
místopředsedovi okresního soudu s nejvýše 14 senáty ve výši 1250 Kč měsíčně, s 15 až 30 senáty ve výši 1700 Kč měsíčně a s více než 30 senáty ve výši 2000 Kč měsíčně,
c)
předsedovi krajského soudu ve výši 5000 Kč měsíčně,
d)
místopředsedovi krajského soudu ve výši 3100 Kč měsíčně,
e)
předsedovi senátu krajského soudu ve výši 1500 Kč měsíčně,
f)
soudci krajského soudu, který rozhoduje jako samosoudce, ve výši 1000 Kč měsíčně,
g)
předsedovi vrchního soudu ve výši 6 200 Kč měsíčně,
h)
místopředsedovi vrchního soudu ve výši 4300 Kč měsíčně,
i)
předsedovi kolegia vrchního soudu ve výši 3100 Kč měsíčně,
j)
předsedovi senátu vrchního soudu ve výši 2000 Kč měsíčně,
k)
předsedovi Nejvyššího soudu České republiky ve výši 7 400 Kč měsíčně,
l)
místopředsedovi Nejvyššího soudu České republiky ve výši 5000 Kč měsíčně,
m)
předsedovi kolegia Nejvyššího soudu České republiky ve výši 3700 Kč měsíčně,
n)
předsedovi senátu Nejvyššího soudu České republiky ve výši 2500 Kč měsíčně.
(2)
V případě souběhu náleží soudci pouze ten funkční příplatek, který je pro něho výhodnější.“.
8.
V § 10 odst. 3 se částka „4000 Kčs“ nahrazuje částkou „5000 Kč“ a částka „2000 Kčs“ se nahrazuje částkou „2500 Kč“.
9.
V § 14 odst. 1 v poslední větě se za slovy „soudci přiznán“ čárka nahrazuje tečkou a vypouštějí se slova „u soudců vojenských soudů též o peněžité dávky, na které má v tomto období nárok podle zvláštního předpisu7) při propuštění ze služebního poměru vojáka z povolání.“.
10.
Poznámka pod čarou č. 7) se vypouští.
11.
§ 14a včetně poznámky pod čarou č. 8) se vypouští.
12.
V § 15 odst. 1 písm. a) se částka „6500 Kčs“ nahrazuje částkou „8100 Kč“.
13.
V § 15 odst. 1 písm. b) se částka „7000 Kčs“ nahrazuje částkou „8700 Kč“.
14.
Za § 15c se vkládá nový § 15d, který zní:
㤠15d
Místopředseda Nejvyššího soudu České republiky a předseda vrchního soudu má nárok na
a)
bezplatné používání služebního vozidla s přiděleným řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ní a k umožnění styku s rodinou,
b)
bezplatné zřízení a používání jedné účastnické telefonní stanice k zajištění okamžité dosažitelnosti v pracovní i mimopracovní době.“.
Čl. II
1.
Pokud soudce vojenského soudu udělí souhlas s přidělením k určitému soudu9) a jeho služební poměr vojáka nezanikl propuštěním podle zvláštního předpisu,10) zanikne jeho služební poměr vojáka dnem účinnosti tohoto zákona.
2.
Pokud soudce vojenského soudu udělí souhlas s přidělením k určitému soudu,9) nepřísluší mu po dobu výkonu funkce soudce nárok na výplatu výsluhového příspěvku podle zvláštního předpisu.11)
3.
Zanikl-li soudci vojenského soudu služební poměr vojáka podle bodu 1, má nárok na výsluhový příspěvek za podmínek stanovených v bodu 2.
4.
Pokud soudce vojenského soudu udělí souhlas s přidělením k určitému soudu,9) zaniká jeho nárok na odchodné podle zvláštního předpisu.12)
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
9)
Čl. II bod č. 5 zákona ČNR č. 17/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění zákona č. 264/1992 Sb.
10)
§ 26 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.
11)
§ 33 zákona č. 76/1959 Sb., ve znění zákona č. 226/1992 Sb.
12)
§ 33a zákona č. 76/1959 Sb., ve znění zákona č. 226/1992 Sb. |
Zákon č. 306/1993 Sb. | Zákon č. 306/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb., zákona č. 544/1992 Sb. a zákona č. 210/1993 Sb.
Vyhlášeno 23. 12. 1993, datum účinnosti 23. 12. 1993, částka 77/1993
* Čl. I - Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb., zákona č. 544/1992 Sb. a zákona č. 210/1993 Sb., se mění takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 23. 12. 1993
306
ZÁKON
ze dne 8. prosince 1993,
kterým se mění zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb., zákona č. 544/1992 Sb. a zákona č. 210/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb., zákona č. 544/1992 Sb. a zákona č. 210/1993 Sb., se mění takto:
1.
V § 47 se v odstavci 4 slova „31. prosince 1993“ nahrazují slovy „31. prosince 1994“, slova „30. června 1994“ nahrazují slovy „30. června 1995“ a slova „31. prosince 1994“ nahrazují slovy „31. prosince 1995“.
2.
V § 47b se v odstavci 1 slova „orgánu uvedeného v § 10 odst. 1“ nahrazují slovem „ministerstva“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 307/1993 Sb. | Zákon č. 307/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Vyhlášeno 23. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 78/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona č. 160/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. III - Zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb., zákona České národní rady č. 37/1993 Sb. a zákona č. 160/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. IX - Přechodná ustanovení
* Čl. X - Zrušovací ustanovení
* Čl. XI - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jak vyplývá z pozdějších předpisů, zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na soc
* Čl. XII - Účinnost
Aktuální znění od 1. 4. 2012 (375/2011 Sb.)
307
ZÁKON
ze dne 3. prosince 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona č. 160/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2, § 7 odst. 3 a § 25 odst. 1 písm. a) se vypouštějí slova „České republiky“.
2.
V § 3 odst. 1 písm. c) se slova „(zabezpečení) podle předpisů o nemocenském pojištění (zabezpečení),1)“ nahrazují slovy „podle předpisů o nemocenském pojištění;1) za zaměstnance se považuje též občan, jemuž po skončení zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění byly zúčtovány příjmy z tohoto zaměstnání, které jsou započitatelné do vyměřovacího základu podle § 5 odst. 1 písm. a),“.
V poznámce pod čarou č. 1) se vypouští citace zákona č. 103/1964 Sb.
3.
§ 3 odst. 1 písm. d) a poznámka pod čarou č. 2) se vypouští.
4.
V § 3 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který včetně nové poznámky pod čarou č. 2) zní:
„(2)
Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny platit pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pokud jsou účastny důchodového zabezpečení podle předpisů o sociálním zabezpečení, a pojistné na nemocenské pojištění, pokud jsou účastny nemocenského pojištění podle předpisů o sociálním zabezpečení; jsou-li důchodového zabezpečení, popřípadě nemocenského pojištění účastny podle předpisů o sociálním zabezpečení spolupracující osoby, plní za ně tuto povinnost osoby samostatně výdělečně činné.2)
2)
§ 2 odst. 3 a 4 a § 145a a násl. zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 37/1993 Sb. a zákona č. 307/1993 Sb.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
5.
V § 5 odst. 1 písm. a) č. 1 se vypouštějí slova „a odchodné4)“ a poznámka pod čarou č. 4).
6.
Poznámka pod čarou č. 6) zní:
„6)
Např. § 131 zákoníku práce.“.
7.
§ 5 odst. 1 písm. a) č. 6 včetně poznámky pod čarou č. 34) zní:
„6.
naturální požitky a jiná obdobná nepeněžní plnění,34) popřípadě finanční náhrady za ně,
34)
Např. § 6 odst. 8 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.“.
8.
V § 5 odst. 1 písm. a) se za bod 7 připojuje nový bod 8, který zní:
„8.
příjmy, které byly zaměstnanci poskytnuty za dobu před vznikem jeho nemocenského pojištění,“.
9.
V § 5 odst. 1 se v písmenu c) za slova „osoby samostatně výdělečně činné“ vkládají slova „pro pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti“, v písmenu d) se slova „spolupracující osoby je“ nahrazují slovy „spolupracující osoby pro pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je“ a v písmenu e) se slova „odst. 2“ nahrazují slovy „odst. 3“.
10.
§ 5 odst. 2 věta první až třetí včetně poznámky pod čarou č. 35) znějí: „Vyměřovací základ pro pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nemůže být nižší než šestinásobek minimální mzdy; to neplatí, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou, která aspoň po polovinu doby výkonu samostatné výdělečné činnosti v rozhodném období (§ 6 odst. 2 věta první) je účastna důchodového zabezpečení již podle § 6 odst. 1 písm. a) až e) zákona o sociálním zabezpečení35) nebo je poživatelem starobního nebo invalidního důchodu. Vyměřovací základ podle předchozí věty se sníží o částku rovnající se polovině minimální mzdy za každý kalendářní měsíc v rozhodném období, v němž po celý kalendářní měsíc netrvala účast na důchodovém zabezpečení osob samostatně výdělečně činných nebo po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných. Vyměřovací základ může činit nejvýše 486 000 Kč; tato částka se sníží o částku 40 500 Kč za každý kalendářní měsíc uvedený v předchozí větě.
35)
Zákon č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 306/1991 Sb. a zákona ČNR č. 37/1993 Sb.“.
11.
§ 5 se doplňuje odstavci 3 a 4, které včetně poznámky pod čarou č. 36) znějí:
„(3)
Pro určení vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle odstavce 1 písm. c) a d) a odstavce 2 se v kalendářním roce, v němž zaniklo důchodové zabezpečení osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osoby z důvodu nesplnění podmínky příjmu požadovaného zákonem o sociálním zabezpečení pro účast na důchodovém zabezpečení,36) přihlíží jen k té části příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, která odpovídá období, v němž byla osoba samostatně výdělečně činná nebo spolupracující osoba účastna důchodového zabezpečení osob samostatně výdělečně činných.
(4)
Vyměřovacím základem pro pojistné na nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících osob je měsíční vyměřovací základ pro stanovení zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (§ 14 odst. 2, 4 a 5).
36)
§ 145c odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.“.
12.
V § 6 odst. 2 věta první zní: „U osoby samostatně výdělečně činné a u spolupracující osoby je rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ pro pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, kalendářní rok, za který se toto pojistné a příspěvek platí.“.
13.
V § 6 odst. 2 větě třetí se slova „výpisu z daňového přiznání“ nahrazují slovy „přehledu podle § 15 odst. 1“.
14.
§ 7 odst. 1 zní:
„(1)
Sazby pojistného z vyměřovacího základu činí:
a)
u organizace a malé organizace 26,25 %, z toho 3,6 % na nemocenské pojištění, 20,4 % na důchodové zabezpečení a 2,25 % na státní politiku zaměstnanosti,
b)
u zaměstnanců 8,75 %, z toho 1,2 % na nemocenské pojištění, 6,8 % na důchodové zabezpečení a 0,75 % na státní politiku zaměstnanosti,
c)
u osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících osob 30,2 % na důchodové zabezpečení a na státní politiku zaměstnanosti, z toho 27,2 % na důchodové zabezpečení a 3 % na státní politiku zaměstnanosti, a 4,8 % na nemocenské pojištění,
d)
u občanů uvedených v § 3 odst. 3 30,2 %, z toho 27,2 % na důchodové zabezpečení a 3 % na státní politiku zaměstnanosti.“.
15.
Dosavadní text § 12 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:
„(2)
Zemře-li osoba samostatně výdělečně činná, může dlužné pojistné zaplatit osoba, která uplatňuje nárok na dávku sociálního zabezpečení nebo pohřebné z důvodu úmrtí osoby samostatně výdělečně činné; spolupracující osoba může při úmrtí osoby samostatně výdělečně činné zaplatit dlužné pojistné vždy.“.
16.
V § 14 odst. 1 větě první se slova „platí pojistné“ nahrazují slovy „platí pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné na důchodové zabezpečení“)“.
17.
V § 14, 14a a 15 se za slova „pojistné“, „pojistného“ a „pojistném“ vkládají slova „na důchodové zabezpečení“.
18.
§ 14 odst. 2 věta čtvrtá se vypouští.
19.
V § 14 odst. 3 se slova „podle odstavce 2“ nahrazují slovy „odpovídající vyměřovacímu základu stanovenému podle odstavce 2, popřípadě podle odstavců 4 a 5“.
20.
V § 14 odst. 4 se slova „v období aspoň“ nahrazují slovy „v období od 1. ledna kalendářního roku do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém byla podána žádost o snížení, nejméně však v období“ a vypouštějí se slova „v kalendářním roce, ve kterém se platí zálohy na pojistné“.
21.
V § 14 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Měsíční vyměřovací základ stanovený podle předchozích odstavců nesmí činit méně než polovinu minimální mzdy pro pracovníky v pracovním poměru odměňované měsíční mzdou,26) která platí k prvému dni kalendářního měsíce, ve kterém se záloha na pojistné na důchodové zabezpečení platí.“.
Dosavadní odstavce 5 až 9 se označují jako odstavce 6 až 10.
22.
§ 14 odst. 7 věta první zní: „Zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných.“.
23.
V § 14 odst. 8 se za slova „podle odstavce 2“ vkládají slova ", popřípadě podle odstavců 4 a 5“.
24.
§ 14a odst. 1 až 3 včetně poznámek pod čarou č. 37) a 27) znějí:
„(1)
Záloha na pojistné na důchodové zabezpečení je splatná od prvního dne kalendářního měsíce, na který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce.
(2)
Vznikla-li podle § 145b odst. 2 písm. a) zákona o sociálním zabezpečení37) účast na důchodovém zabezpečení osob samostatně výdělečně činných osobě samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osobě, které jsou účastny důchodového zabezpečení již podle § 6 odst. 1 písm. a) až e) zákona o sociálním zabezpečení35) nebo jsou poživateli starobního nebo invalidního důchodu, je osoba samostatně výdělečně činná povinna zaplatit zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení za období od vzniku této účasti do měsíce, v němž se přihlásila k této účasti, a to včetně tohoto měsíce; tyto zálohy je povinna zaplatit nejpozději do osmého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se přihlásila k účasti na důchodovém zabezpečení osob samostatně výdělečně činných.
(3)
Zanikla-li účast na důchodovém zabezpečení osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osoby z důvodu nesplnění podmínky příjmu požadovaného zákonem o sociálním zabezpečení pro účast na důchodovém zabezpečení,36) je osoba samostatně výdělečně činná při opětovném vzniku účasti na důchodovém zabezpečení povinna zaplatit zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení za období od 1. ledna toho kalendářního roku, v němž opětovně vznikla účast na důchodovém zabezpečení osob samostatně výdělečně činných, do měsíce, v němž se přihlásila k této účasti, a to včetně tohoto měsíce; tyto zálohy je povinna zaplatit nejpozději do osmého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se měla přihlásit k účasti na důchodovém zabezpečení osob samostatně výdělečně činných.27)
37)
Zákon č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
27)
§ 48 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.“.
25.
V § 14a odst. 4 se slovo „dopředu“ nahrazuje slovy „do budoucna“.
26.
V § 14a odst. 5 věta třetí zní: „V případech, kdy účast na důchodovém zabezpečení osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osoby, které jsou účastny důchodového zabezpečení již podle § 6 odst. 1 písm. a) až e) zákona o sociálním zabezpečení35) nebo jsou poživateli starobního nebo invalidního důchodu, vznikla podle § 145b odst. 2 písm. b) zákona o sociálním zabezpečení,37) jsou ve lhůtách uvedených v předchozích větách splatné pojistné na důchodové zabezpečení za kalendářní rok, v němž vznikla účast na důchodovém zabezpečení, a zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení v následujícím kalendářním roce, za období od 1. ledna tohoto kalendářního roku do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 15 odst. 1; tyto lhůty splatnosti platí obdobně v případě, vznikne-li spolupracující osobě účast na důchodovém zabezpečení v důsledku vzniku účasti osoby samostatně výdělečně činné podle § 145b odst. 2 písm. b) zákona o sociálním zabezpečení.37)“.
27.
V poznámce pod čarou č. 29) se slova „odst. 3 a 4“ nahrazují slovy „odst. 3, 4 a 6“.
28.
Za § 14a se vkládá nový § 14b, který zní:
㤠14b
(1)
Osoba samostatně výdělečně činná platí pojistné na nemocenské pojištění na jednotlivé celé kalendářní měsíce, a to spolu se zálohou na pojistné na důchodové zabezpečení podle § 14a odst. 1, 3 a 4; vzniklo-li nemocenské pojištění v období, na které již byly zaplaceny zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení podle § 14a odst. 4, platí pro splatnost pojistného na nemocenské pojištění § 14a odst. 1 obdobně.
(2)
Pojistné na nemocenské pojištění se neplatí za kalendářní měsíce, za které se neplatí záloha na pojistné na důchodové zabezpečení.
(3)
Částka zaplacená na kalendářní měsíc se považuje za pojistné na nemocenské pojištění, jen pokud byla na tento měsíc zaplacena záloha na pojistné na důchodové zabezpečení aspoň ve výši odpovídající minimální částce měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 2, 4 a 5.“.
29.
V § 15 odst. 1 a 3 se slova „nemocensky pojištěna“ nahrazují slovy „účastna důchodového zabezpečení osob samostatně výdělečně činných“.
30.
V § 16 se slova „odst. 2“ nahrazují slovy „odst. 3“ a vypouštějí slova „a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti“.
31.
V § 17 odst. 2 se vypouštějí slova „od obdržení žádosti o jeho vrácení nebo“ a na konci se připojují tyto věty včetně poznámky pod čarou č. 38): "Požádal-li plátce pojistného nebo jeho právní nástupce o vrácení přeplatku na pojistném a příslušná správa sociálního zabezpečení vrátila přeplatek na pojistném po uplynutí lhůty stanovené pro rozhodnutí o přeplatku na pojistném,38) je povinna zaplatit úrok z přeplatku za dobu po uplynutí této lhůty ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí; pro den platby přeplatku na pojistném platí obdobně § 19 odst. 2. Za žádost o vrácení přeplatku na pojistném se považuje vždy podání přehledu podle § 15 odst. 1, vyplývá-li z něho přeplatek na pojistném.
38)
§ 49 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).“.
32.
V § 20 odst. 1 větě třetí se slova „odst. 7“ nahrazují slovy „odst. 8“.
33.
Za § 22 se vkládá nový § 22a, který zní:
㤠22a
Úhrada dlužného pojistného
Má-li plátce pojistného splatný závazek vůči okresní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení, použije se jeho platba nejprve na úhradu dlužných částek, a to v tomto pořadí:
a)
pokuty,
b)
penále,
c)
přirážka k pojistnému,
d)
nejstarší nedoplatky pojistného.“.
34.
Za § 23 se vkládá nový § 23a, který zní:
㤠23a
Měla-li osoba samostatně výdělečně činná splnit povinnosti stanovené tímto zákonem ve lhůtě vázané na lhůty pro podání daňového přiznání a podle zvláštního zákona není povinna toto přiznání podávat, je povinna splnit tyto povinnosti do 30. června kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž dosáhla příjmy ze samostatné výdělečné činnosti.“.
35.
§ 25 se doplňuje odstavcem 3, který včetně poznámky pod čarou č. 39) zní:
„(3)
Pro stanovení vyměřovacího základu jsou nezapočitatelnými příjmy též odchodné39) a zvláštní příplatek příslušníků ozbrojených sil vyslaných v rámci jednotky mírových sil mimo území České republiky.
39)
Např. § 114 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, § 33a zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 361/1992 Sb.).“.
36.
V poznámce pod čarou č. 31) se vypouštějí slova „§ 125 odst. 7 zákoníku práce“.
37.
V § 26 odst. 9 se vypouštějí slova „(§ 3 odst. 2)“.
38.
V § 33 se vypouští odstavec 2; zároveň se zrušuje číslování odstavců.
Čl. III
Zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb., zákona České národní rady č. 37/1993 Sb. a zákona č. 160/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 se vypouštějí slova „v České republice“ a „České republiky“.
2.
V § 2 písm. a) se vypouštějí slova „zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte členů zemědělských družstev2)“ a slovo „zabezpečení“ se nahrazuje slovem „pojištění“; poznámka č. 2) se vypouští.
3.
V § 3, § 4 včetně nadpisu, § 36 písm. f), § 54 odst. 6, § 110 odst. 1 větě druhé a § 127 se vypouštějí slova „České republiky“.
4.
§ 3 odst. 3 se doplňuje písmenem f), které zní:
„f)
ministerstvo obrany.“.
5.
V § 4 odst. 2 se na konci připojuje tato věta: „Pro vydávání posudků podle předchozí věty se přiměřeně použijí ustanovení obecných předpisů o správním řízení.11)“.
6.
§ 4 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
Ministerstvo povolí ve zřetelehodných případech výjimky z ustanovení § 58 odst. 1 a 2 a § 103 odst. 1 a 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve prospěch poživatelů důchodů.“.
7.
§ 5 se doplňuje písmenem f), které zní:
„f)
dává souhlas ke změně pobytu práce neschopného občana při jeho odjezdu do ciziny.“.
8.
V § 6 odst. 4 písm. a) č. 19 se slovo „pracovním“ nahrazuje slovem „zdravotním“.
9.
V § 6 odst. 4 písm. c) se slova „pojištění náleží“ nahrazují slovy „pojištění zaměstnanců náleží osobám samostatně výdělečně činným a spolupracujícím osobám a“.
10.
§ 6 odst. 4 se doplňuje písmeny u) a v), které včetně poznámek pod čarou č. 43) a 44) znějí:
„u)
mohou převzít plnění některých úkolů spojených s prováděním nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení zaměstnanců organizací, které neplní povinnosti při provádění nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení,
v)
vydávají na žádost osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících osob potvrzení o výši měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti pro účely posouzení nároku na státní vyrovnávací příspěvek43) nebo příspěvek na nájemné.44)
43)
Zákonné opatření předsednictva FS ČSFR č. 206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím příspěvku, ve znění pozdějších předpisů.
44)
Zákon č. 319/1993 Sb., o příspěvku na nájemné.“.
11.
V § 7 písm. b) se slova „r) a s)“ nahrazují slovy „r), s) a v)“.
12.
V § 7 písm. d) se slova „a o) č. 2,“ nahrazují slovy „,o) č. 2 a u),“.
13.
§ 7 se doplňuje písmenem f), které zní:
„f)
místem výkonu samostatné výdělečné činnosti v případech uvedených v § 6 odst. 4 písm. g) č. 1, nemá-li osoba samostatně výdělečně činná místo trvalého pobytu na území České republiky.“.
14.
§ 8 odst. 8 zní:
„(8)
Okresní správy sociálního zabezpečení podávají posudky o tom, zda zdravotní stav osob, jejichž důchodové zabezpečení provádějí orgány uvedené v § 9, odůvodňuje poskytnutí dávky důchodového zabezpečení anebo dávky nebo služby sociální péče. Při posuzování invalidity nebo částečné invalidity osob podle věty první se hodnotí zdravotní stav z hlediska jejich schopnosti k výkonu občanského povolání.“.
15.
§ 9 zní:
㤠9
Ministerstva obrany, vnitra a spravedlnosti
(1)
V oboru své působnosti řídí, kontroluje a svými orgány provádí důchodové zabezpečení
a)
vojáků z povolání a vojáků, kteří jsou po dobu činné služby hmotně zabezpečeni jako vojáci z povolání (dále jen „vojáci z povolání“), ministerstvo obrany,
b)
příslušníků Policie České republiky a příslušníků ostatních ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb (dále jen „příslušníci Policie České republiky“) ministerstvo vnitra,
c)
příslušníků Vězeňské služby České republiky ministerstvo spravedlnosti.
(2)
Orgány ministerstva obrany, ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti rozhodují v oboru své působnosti o dávkách důchodového zabezpečení vojáků z povolání, příslušníků Policie České republiky a příslušníků Vězeňské služby České republiky (dále jen „příslušník ozbrojených sil“) a provádějí jejich výplatu, jestliže
a)
příslušník ozbrojených sil splnil podmínky nároku podle části páté zákona o sociálním zabezpečení,
b)
jde o
1.
příslušníka ozbrojených sil, který v době služby splnil podmínky nároku na starobní důchod,
2.
příslušníka ozbrojených sil, kterému ke dni 31. prosince 1992 trval služební poměr a k tomuto dni konal službu alespoň po dobu 15 let,
3.
příslušníka ozbrojených sil, který v době služby nebo nejpozději do dvou roků od jejího skončení splnil podmínky nároku na invalidní nebo částečný invalidní důchod anebo se stal invalidním nebo částečně invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním,
4.
vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod příslušníka ozbrojených sil nebo po občanech uvedených v bodech 1 až 3,
5.
o důchod manželky, o který žádá manželka příslušníka ozbrojených sil nebo občana uvedeného v bodech 1 až 3.
(3)
Ministři obrany, vnitra a spravedlnosti mohou v oboru své působnosti odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení příslušníků ozbrojených sil.
(4)
Schopnost příslušníka ozbrojených sil k výkonu služby posuzují lékařské komise zřízené v oborech působnosti ministerstva obrany, vnitra a spravedlnosti; pro účely řízení o invalidním a částečném invalidním důchodu a o důchodech pozůstalých po příslušníku ozbrojených sil rozhodují tyto komise o tom, zda úraz nebo onemocnění vznikly při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním.
(5)
Ministři obrany, vnitra a spravedlnosti mohou v dohodě s ministrem práce a sociálních věcí zřídit v oborech své působnosti posudkové komise sociálního zabezpečení k posuzování zdravotního stavu oprávněných v případech, kdy toto posouzení vyžaduje zvláštní odborné znalosti. Podává-li tato komise posudek v odvolacím řízení, je složena z jiných členů, než byla složena při původním jednání.
(6)
Ministerstvo vnitra může pověřit plněním některých úkolů při provádění důchodového zabezpečení příslušníků ostatních ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb [odstavec 1 písm. b)], tyto sbory nebo služby.“.
16.
Za § 11 se vkládá nový § 11a, který včetně poznámky pod čarou č. 45) zní:
㤠11a
Údaje týkající se jednotlivých občanů, které se orgány sociálního zabezpečení při své činnosti dozvědí, sdělují jiným subjektům, jen stanoví-li tak zvláštní zákon;45) jinak tyto údaje orgány sociálního zabezpečení mohou sdělit jiným subjektům jen se souhlasem občana. V rozsahu potřebném pro řízení ve věcech sociálního zabezpečení poskytují orgány sociálního zabezpečení údaje týkající se jednotlivých občanů cizozemským nositelům pojištění na základě jejich žádosti, nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak.
45)
Např. § 128 občanského soudního řádu, § 8 trestního řádu, § 47 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.“.
17.
V § 13 odst. 2 se vypouštějí slova „které jsou osoby samostatně výdělečně činné povinny vést a“ a za slova „výše záloh;“ se vkládají slova „organizace a“.
18.
V § 14 se na konci připojuje tato věta: „Zobecněné údaje, které orgány sociálního zabezpečení získají při své činnosti, mohou bez uvedení konkrétních údajů, zejména jmenných, využívat pracovníci orgánů sociálního zabezpečení při vědecké, publikační a pedagogické činnosti.“.
19.
V § 16 odst. 2 se slova „Sboru nápravné výchovy“ nahrazují slovy „Vězeňské služby“.
20.
V § 17 odst. 1 se na konci věty slovo „organizace“ nahrazuje slovy „právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává více než 25 zaměstnanců“.
21.
V § 18 odst. 2 písm. c) se slovo „československými“ nahrazuje slovem „českými“.
22.
§ 23 se vypouští.
23.
V § 36 se v písmenu f) vypouštějí slova „České republiky“ a vypouští se písmeno o); dosavadní ustanovení písmene p) se označuje jako písmeno o).
24.
V § 37 odst. 1 písm. c) se vypouštějí slova „a členského“.
25.
V § 37 odst. 1 písm. g) se slova „federálních ministerstev obrany a vnitra a ministerstev vnitra a spravedlnosti České republiky, popřípadě Slovenské republiky“ nahrazují slovy „ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti“.
26.
V § 37 odst. 2 písm. a) se za slovo „úraz“ vkládají slova „(nemoc z povolání)“.
27.
§ 39 odst. 1 věta druhá se vypouští.
28.
V § 39 odst. 1 větě třetí, § 41 odst. 3 a 4 a § 51 se slova „federálních ministerstev obrany a vnitra a ministerstev vnitra a spravedlnosti republik“ nahrazují slovy „ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti“.
29.
V § 41 odst. 1 větě první se na konci tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „popřípadě zda důchod byl upraven z důvodu jediného zdroje příjmu.“.
30.
§ 45 část věty před středníkem zní: „Orgány ministerstva obrany, ministerstva vnitra, ministerstva spravedlnosti a orgány ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb, pro jejichž příslušníky ministerstvo vnitra provádí důchodové zabezpečení, oznamují České správě sociálního zabezpečení dobu služby příslušníka ozbrojených sil, pokud nejsou příslušné k přiznání důchodu tomuto příslušníkovi“.
31.
§ 48 včetně poznámek pod čarou č. 37) až 41) zní:
㤠48
(1)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna přihlásit se k účasti na důchodovém zabezpečení osob samostatně výdělečně činných, a to ve lhůtě osmi dnů od vzniku této účasti, pokud se dále nestanoví jinak.
(2)
Osoba samostatně výdělečně činná, která je podle § 6 odst. 1 písm. a) až e) zákona o sociálním zabezpečení účastna důchodového zabezpečení již z jiného důvodu nebo je poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, se může přihlásit k účasti na důchodovém zabezpečení osob samostatně výdělečně činných až do konce kalendářního roku, v němž zahájila samostatnou výdělečnou činnost. Tato osoba je však povinna přihlásit se k účasti na důchodovém zabezpečení ve lhůtě osmi dnů po podání daňového přiznání za kalendářní rok, ve kterém vznikla její účast na důchodovém zabezpečení osob samostatně výdělečně činných, pokud se již nepřihlásila k této účasti podle věty první; nepodala-li daňové přiznání ve lhůtě stanovené zvláštním zákonem,37) běží lhůta k přihlášení se k účasti na důchodovém zabezpečení od posledního dne lhůty stanovené pro podání daňového přiznání, popřípadě není-li podle zvláštního zákona povinna podat daňové přiznání, je povinna se přihlásit k této účasti do 30. června kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém vznikla její účast.
(3)
Osoba samostatně výdělečně činná, u které zanikla účast na důchodovém zabezpečení z důvodu nesplnění podmínky stanovené výše příjmu,38) je povinna přihlásit se k účasti na důchodovém zabezpečení do osmi dnů po podání daňového přiznání za kalendářní rok bezprostředně předcházející kalendářnímu roku, ve kterém její účast na důchodovém zabezpečení znovu vznikla;39) ustanovení odstavce 2 věty druhé části věty za středníkem platí zde obdobně.
(4)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odhlásit se z účasti na důchodovém zabezpečení do osmi dnů od zániku této účasti, s výjimkou případů, kdy je zánik této účasti vázán na odhlášení.40) Odhlašuje-li se z účasti na důchodovém zabezpečení osoba samostatně výdělečně činná proto, že její příjem v předchozím kalendářním roce nedosáhl stanovené částky, je povinna předložit současně údaje o příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení za předchozí kalendářní rok.
(5)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna se přihlásit k účasti na důchodovém zabezpečení a odhlásit z této účasti u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení [§ 7 písm. b) a f)], a to na předepsaných tiskopisech.
(6)
Osoba samostatně výdělečně činná se přihlašuje k nemocenskému pojištění a odhlašuje se z něho u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení na předepsaných tiskopisech. Osoba samostatně výdělečně činná se však neodhlašuje z nemocenského pojištění, zaniká-li nemocenské pojištění z důvodu zániku účasti na důchodovém zabezpečení nebo neplacení pojistného na nemocenské pojištění po dobu tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích.
(7)
Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně i pro spolupracující osoby s tím, že předepsaný tiskopis za ně podává a další povinnosti plní osoba samostatně výdělečně činná.
(8)
Při úmrtí osoby samostatně výdělečně činné je její spolupracující osoba povinna oznámit úmrtí osoby samostatně výdělečně činné do jednoho měsíce příslušné správě sociálního zabezpečení a odhlásit se z účasti na důchodovém zabezpečení. Spolupracující osoba, která pokračuje v živnostenském podnikání,41) je povinna zároveň se přihlásit k účasti na důchodovém zabezpečení jako osoba samostatně výdělečně činná.
(9)
Ustanovení § 49, § 50 odst. 1, § 51 a 53 platí pro osoby samostatně výdělečně činné i pro spolupracující osoby obdobně.
(10)
Zaměstnává-li osoba samostatně výdělečně činná zaměstnance, je povinna plnit i úkoly uvedené v části třetí.
37)
§ 40 odst. 3, 4 a 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb.
38)
§ 145c odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
39)
§ 145c odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
40)
§ 145c odst. 2 a § 145d odst. 1 písm. e) zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
41)
§ 13 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).“.
32.
V § 52 se vypouští věta první a druhá.
33.
V § 54 odst. 1 se ve větě první slova „§ 48 odst. 1 až 6“ nahrazují slovy „§ 48 odst. 1 až 7“ a ve větě druhé se slova „§ 48 odst. 7“ nahrazují slovy „§ 48 odst. 8“.
34.
V § 54 odst. 2 se za slova „§ 11 části věty první za středníkem“ vkládají slova „§ 13 odst. 2 části věty za středníkem,“.
35.
Nadpis hlavy šesté v části šesté zní:
„ŘÍZENÍ VE VĚCECH DŮCHODOVÉHO ZABEZPEČENÍ PŘÍSLUŠNÍKŮ OZBROJENÝCH SIL“.
36.
V § 110 odst. 2 se slova „Sboru nápravné výchovy“ nahrazují slovy „Vězeňské služby“.
37.
§ 110 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
Voják z povolání podává žádost o dávku důchodového zabezpečení u Vojenského úřadu sociálního zabezpečení; to platí také tehdy, jestliže žádost o dávku důchodového zabezpečení podává občan, který byl vojákem z povolání Armády České republiky, nebo jiný oprávněný, jestliže k rozhodnutí o dávce je příslušný Vojenský úřad sociálního zabezpečení.“.
38.
V § 111 odst. 1 se slova „ministerstva vnitra České republiky nebo ministerstva spravedlnosti České republiky“ nahrazují slovy „ministerstva vnitra, ministerstva spravedlnosti nebo ministerstva obrany“.
39.
V § 112 a 117 větě první se slova „Policie České republiky a Sboru nápravné výchovy“ nahrazují slovy „ozbrojených sil“.
40.
V § 115 se na konci připojují tyto věty: „Jsou-li splněny podmínky pro nárok na výplatu důchodu vdovského nebo vdoveckého a důchodu sirotčího, vyplácí oba důchody orgán, který vyplácí důchod vdovský nebo vdovecký. Vyplácel-li sirotčí důchod spolu s vdovským důchodem orgán sociálního zabezpečení, který nebyl příslušný k rozhodování o jejich přiznání, ale který byl příslušný k výplatě důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního nebo za výsluhu let vdovy, vyplácí sirotčí důchod nadále i po dalším sňatku vdovy; to platí obdobně při výplatě sirotčího důchodu spolu s vdoveckým důchodem.“.
41.
§ 117 věta druhá zní: „Termín a způsob výplaty dávek stanoví v oborech své působnosti ministři obrany, vnitra a spravedlnosti.“.
42.
V § 120 odst. 2 se slova „vnitra a ministerstva spravedlnosti České republiky“ nahrazují slovy „obrany, vnitra a spravedlnosti“.
43.
Za § 120 se vkládá nový § 121, který zní:
㤠121
Osoby přizvané k jednání posudkových komisí ministerstva a lékařů okresních správ sociálního zabezpečení jsou povinny zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se v souvislosti s tímto jednáním dozvěděly.“.
44.
Za § 123 se vkládá nový § 123a, který zní:
㤠123a
Česká správa sociálního zabezpečení a okresní správy sociálního zabezpečení upustí od vymáhání dlužného pojistného a penále, popřípadě dalších pohledávek, pokud jejich úhrn nedosahuje částky 100 Kč.“.
Čl. IX
Přechodná ustanovení
(8)
Záloha na pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti zaplacená osobami samostatně výdělečně činnými na leden 1994 podle předpisů platných před 1. lednem 1994 se považuje za zálohu zaplacenou podle předpisů platných po 31. prosinci 1993; přitom se považuje v té části, která odpovídá procentní sazbě pojistného na nemocenské pojištění, za pojistné na nemocenské pojištění a v ostatní části za zálohu na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
(9)
Osoby samostatně výdělečně činné platí z příjmů dosažených v roce 1993 pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle předpisů platných po 31. prosinci 1993 s tím, že výše procentní sazby se stanoví podle předpisů platných před 1. lednem 1994,3) zálohami na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti se přitom rozumějí zálohy na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné zaplacené podle předpisů platných před 1. lednem 1993 na leden 1993.
(10)
Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně i pro spolupracující osoby.
(11)
Pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti placené zaměstnanci a organizacemi (malými organizacemi) za rok 1993 a z příjmů zúčtovaných do prosince 1993 včetně se použijí dosavadní předpisy.
(12)
Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti placené občanem pracujícím v cizině za dobu takového zaměstnání před 1. lednem 1994 se platí ve výši stanovené dosavadními předpisy.
(13)
Zaopatřovací příspěvek podle čl. II bodu 43 se zvýší bez žádosti.
Čl. X
Zrušovací ustanovení
Ustanovení § 5 odst. 3 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení, se vypouští.
Čl. XI
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jak vyplývá z pozdějších předpisů, zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, jak vyplývá z pozdějších předpisů, a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. XII
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994, s výjimkou ustanovení čl. I bodu 38, které nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
41)
§ 48 odst. 2 věta první zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
42)
§ 7 odst. 3 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 323/1993 Sb.
43)
§ 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě, ve znění nařízení vlády ČR č. 615/1992 Sb.
44)
Např. § 58 odst. 2 zákona č. 445/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), § 7 zákona ČNR č. 128/1990 Sb., § 9 zákona ČNR č. 209/1990 Sb.
45)
§ 15 odst. 1 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb. a zákona č. 307/1993 Sb.
46)
§ 14 odst. 7 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
47)
§ 14 odst. 2, 4 a 5 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
1)
§ 145c odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
2)
§ 145c odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona ČNR č. 37/1993 Sb.
3)
Zákon ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona ČNR č. 10/1993 Sb. a zákona č. 160/1993 Sb. |
Zákon č. 315/1993 Sb. | Zákon č. 315/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 338/1992 Sb., o daní z nemovitostí, a mění zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb.
Vyhlášeno 30. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 79/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - 1. Úlevy poskytnuté v roce 1993 zůstávají v platnosti po dobu stanovenou v rozhodnutí o úlevě, pokud poplatník neuplatnil nárok na osvobození podle ustanovení § 4 nebo § 9.
* Čl. III - V zákoně České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., se v části sedmé vypouští hlava čtvrtá.
* Čl. IV - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
* Čl. V
Aktuální znění od 1. 1. 1994
315
ZÁKON
ze dne 1. prosince 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, a mění zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 1 se slova „v evidenci nemovitostí“ nahrazují slovy „v katastru nemovitostí“.
2.
§ 2 odst. 2 písm. a) zní:
„a)
v rozsahu půdorysu stavby pozemky zastavěné stavbami, a to i v případě, že stavby nejsou předmětem daně ze staveb podle § 7 odst. 2 tohoto zákona,“.
3.
V § 2 odst. 2 písm. d) se za slovy „pro obranu státu“ vypouští odkaz č. 3).
4.
V § 3 odstavce 1 a 2 znějí:
„(1)
Poplatníkem daně z pozemků je vlastník pozemku. U pozemků ve vlastnictví České republiky (dále jen „stát“), je poplatníkem daně právnická osoba, která k nim má právo hospodaření,4) nebo které bylo zřízeno právo trvalého užívání.5)
(2)
Nájemce je poplatníkem daně u pronajatých pozemků, jde-li o pozemky, jejichž původní vlastnické hranice v terénu neexistují, protože byly sloučeny do pozemků s hranicemi v terénu reálně existujícími, nebo o pozemky spravované Pozemkovým fondem České republiky nebo o pozemky převedené na Fond národního majetku.“.
Za odstavec 2 se vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Uživatel je poplatníkem daně v případě, že vlastník pozemku není znám nebo u pozemků, jejichž hranice v terénu reálně vznikly po předání pozemků jako náhradních za původní pozemky sloučené.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.
5.
§ 4 odst. 1 písm. a) a b) znějí:
„a)
pozemky ve vlastnictví státu,
b)
pozemky ve vlastnictví obce,“.
6.
V § 4 odst. 1 písm. c) se slova „v České a Slovenské Federativní Republice“ nahrazují slovy „v České republice“ a slova „České a Slovenské Federativní Republiky“ se nahrazují slovy „České republiky“.
7.
§ 4 odst. 1 písm. d) zní:
„d)
pozemky spravované Pozemkovým fondem České republiky6) nebo převedené na Fond národního majetku České republiky,7) pokud nejsou pronajaty,“.
8.
§ 4 odst. 1 písm. f) zní:
„f)
pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbou ve vlastnictví sdružení občanů,9)“.
9.
§ 4 odst. 1 písm. m) zní:
„m)
zemědělské pozemky na dobu pěti let a lesní pozemky na dobu 25 let, počínaje rokem následujícím po roce, kdy byly po rekultivaci technickým opatřením nebo biologickým zúrodňováním vráceny zemědělské nebo lesní výrobě,“.
10.
V § 4 odst. 1 písm. n) se za slova „zvláštního předpisu,13)“ vkládají slova „a to i v případech, kdy za tyto pozemky byly v rámci pozemkových úprav přiděleny pozemky náhradní,“ a za slova „sami hospodaří“ se připojují tato slova: „a nedošlo k převodu nebo přechodu vlastnického práva na jiné osoby než osoby blízké14)“.
11.
V § 4 odst. 1 písm. p) se vypouštějí slova „stožáry rozvodu elektrické energie, nadzemní části zařízení pro rozvod topných plynů“.
12.
§ 4 odst. 3 zní:
„(3)
Pozemky uvedené v odstavci 1 písm. a) jsou osvobozeny od daně z pozemků, nejsou-li využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány, s výjimkou pronájmu rozpočtovým organizacím. Pozemky uvedené v odstavci 1 písm. e) až g) a l) jsou osvobozeny od daně z pozemků, nejsou-li využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány.“.
13.
V § 4 odst. 4 se za písmeno „m)“ vkládá čárka a písmeno „n)“.
14.
§ 4 se doplňuje odstavcem 5, který zní:
„(5)
Při uplatnění nároku na osvobození podle odstavce 1 písm. n) doloží poplatník daně samostatné provozování zemědělské výroby na zemědělské půdě zápisem do evidence podle zvláštních předpisů.16a)“.
15.
§ 5 odst. 1 zní:
„(1)
Základem daně u pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů, luk a pastvin1) je cena půdy zjištěná násobením skutečné výměry pozemku v m2 průměrnou cenou půdy stanovenou na 1 m2 ve vyhlášce16b) vydané na základě zmocnění v § 17 tohoto zákona.“.
16.
V § 6 odst. 1 se vypouštějí slova „ze základu daně“.
17.
V § 6 odst. 2 písm. a) se vypouštějí slova „,pokud nejsou předmětem daně podle § 7 odst. 2“.
18.
§ 6 odst. 3 zní:
„(3)
Stavebními pozemky se rozumějí nezastavěné pozemky určené k zastavění rozhodnutím o umístění stavby nebo stavebním povolením, pokud je sloučeno územní řízení se stavebním řízením; rozhodná je výměra pozemku, na který se rozhodnutí o umístění stavby nebo uvedené stavební povolení vztahuje.“.
19.
V § 6 odst. 4 písm. a) se za slovy „v Praze“ čárka nahrazuje tečkou a připojuje se samostatný nečíslovaný odstavec, který zní:
„Pro přiřazení koeficientu k jednotlivým obcím je rozhodný počet obyvatel obce podle posledního sčítání lidu;“.
20.
§ 6 odst. 4 písm. b) zní:
„b)
pro jednotlivé části obce může obec obecně závaznou vyhláškou koeficient, který je pro ni stanoven v ustanovení písmene a), zvýšit o jednu kategorii nebo snížit o jednu až tři kategorie podle členění koeficientů v ustanovení písmene a); koeficient 4,5 lze zvýšit na koeficient 5,0.“.
21.
§ 7 odst. 3 zní:
„(3)
Předmětem daně ze staveb nejsou stavby přehrad, stavby, jimiž se upravuje vodní tok, stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok a kanalizačních objektů včetně čistíren odpadních vod, jakož i stavby, určené k předchozímu čištění vod před jejich vypouštěním do kanalizací, stavby na ochranu před povodněmi, stavby k zavlažování a odvodňování pozemků,17a) stavby rozvodů energií a veřejných dopravních cest.“.
22.
V § 7 se vypouští odstavec 2. Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 2 a 3.
23.
V § 7 odst. 3 se na konci textu v závorce připojují tato slova: „a veřejné účelové komunikace“.
24.
V § 8 odst. 1 se za slova „Pozemkového fondu České republiky“ vkládají tato slova: „nebo stavbu převedenou na Fond národního majetku České republiky, která je pronajata,“.
25.
§ 9 odst. 1 písm. a) a b) znějí:
„a)
stavby ve vlastnictví státu,
b)
stavby ve vlastnictví obce,“.
26.
V § 9 odst. 1 písm. c) se slova „České a Slovenské Federativní Republice“ nahrazují slovy „České republice“ a slova „České a Slovenské Federativní Republiky“ se nahrazují slovy „České republiky“.
27.
§ 9 odst. 1 písm. d) zní:
„d)
stavby spravované Pozemkovým fondem České republiky nebo převedené na Fond národního majetku České republiky, pokud nejsou pronajaty,“.
28.
V § 9 odst. 1 písm. e) se vypouštějí slova „a jejich části“.
29.
§ 9 odst. 1 písm. f) zní:
„f)
stavby ve vlastnictví sdružení občanů,9)“.
30.
§ 9 odst. 1 písm. g) zní:
„g)
na dobu 15 let, počínaje rokem následujícím po vydání kolaudačního rozhodnutí, novostavby obytných domů ve vlastnictví fyzických osob, pokud slouží k trvalému bydlení vlastníka nebo osob blízkých, a novostavby obytných domů, v nichž jsou byty výhradně ve vlastnictví fyzických osob,“.
31.
V § 9 odst. 1 písm. h) a i) se vypouští odkaz na poznámku pod čarou č. 14).
32.
V § 9 odst. 1 písm. j) se vypouštějí slova „nebo jejich části“, za slovo „družstev“ se doplňuje odkaz na poznámku pod čarou č. 18a) a vypouští se odkaz č. 14).
33.
V § 9 odst. 1 písm. k) se vypouštějí slova „nebo jejich části“ a za slovo „nadacím“ se vkládají tato slova: ", občanským sdružením zdravotně postižených občanů“.
34.
§ 9 odst. 1 písm. l) zní:
„l)
stavby sloužící k zajištění hromadné osobní přepravy,“.
35.
V § 9 se odstavec 1 doplňuje písmeny n), o), p) a r), která znějí:
„n)
obytné domy ve vlastnictví fyzických osob, které pobírají dávky sociální péče na základě zákona o sociální potřebnosti18b) a jsou držiteli průkazů ZTP a ZTP/P, a to v rozsahu, v jakém slouží k jejich trvalému bydlení,
o)
stavby pro individuální rekreaci ve vlastnictví fyzických osob, které pobírají dávky sociální péče na základě zákona o sociální potřebnosti a jsou držiteli průkazu ZTP, a stavby pro individuální rekreaci ve vlastnictví držitelů průkazu ZTP/P,
p)
stavby kulturních památek18c) na dobu osmi let, počínaje rokem následujícím po vydání stavebního povolení na stavební úpravy prováděné vlastníkem,
r)
stavby na dobu pěti let od roku následujícího po provedení změny spočívající ve změně systému vytápění přechodem z pevných paliv na vytápění plynem, elektřinou nebo na systém využívající obnovitelné energie solární, větrné, geotermální, biomasy, anebo změny spočívající ve snížení tepelné náročnosti stavby stavebními úpravami, na které bylo vydáno stavební povolení.“.
36.
V § 9 odst. 2 se za slova „podlahová plocha“ vkládá slovo „nadzemní“ a slovo „podlaží“ se nahrazuje slovem „částí“.
37.
§ 9 odst. 4 zní:
„(4)
Stavby a jejich části uvedené v odstavci 1 písm. a) jsou osvobozeny od daně ze staveb, nejsou-li využívány k podnikatelské činnosti nebo pronájmu, s výjimkou pronájmu rozpočtovým organizacím. Stavby a jejich části uvedené v ustanoveních písmen d), e) a f) jsou osvobozeny od daně ze staveb, nejsou-li využívány k podnikatelské činnosti nebo pronájmu. Podle ustanovení odstavce 1 písm. i) postupují obdobně bytová družstva, označovaná podle dřívějších předpisů jako lidová bytová družstva.18d)“.
38.
V § 9 odst. 5 se slova „e) až k) a m)“ nahrazují slovy „e) až k), m) až r)“.
39.
V § 9 odst. 6 větě první se slova „h) a i)“ nahrazují slovy „h), i) a p)“ a za slova „na stavební opravy, rekonstrukci a modernizaci obytných domů“ se vkládají tato slova: „a stavební úpravy kulturních památek“.
40.
V § 9 odst. 8 se slova „h) a i)“ nahrazují slovy „h), i) a p)“.
41.
§ 10 zní:
㤠10
Základem daně ze stavby je výměra půdorysu nadzemní části stavby v m2 (dále jen „zastavěná plocha“) podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období. Půdorysem se rozumí průmět obvodového pláště stavby na pozemek.“.
42.
V § 11 odst. 1 písm. a) se za slova „u obytných domů“ vkládá odkaz „18e)“.
43.
§ 11 odst. 1 písm. b) zní:
„b)
u staveb pro individuální rekreaci a rodinných domů18e) využívaných pro individuální rekreaci 3 Kč za 1 m2 zastavěné plochy a u staveb, které plní doplňkovou funkci k těmto stavbám, s výjimkou garáží, 1 Kč za 1 m2 zastavěné plochy,“.
44.
V § 11 odst. 1 písm. d) bodu 2 se za slovo „stavebnictví,“ vkládá slovo „dopravu,“.
45.
§ 11 odst. 2 zní:
„(2)
Základní sazby daně za 1 m2 zastavěné plochy zjištěné podle odstavce 1 se zvyšují o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží, jestliže zastavěná plocha nadzemního podlaží přesahuje dvě třetiny zastavěné plochy. U staveb pro podnikatelskou činnost se základní sazba daně za 1 m2 zastavěné plochy zjištěné podle odstavce 1 zvyšuje o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží. Za první nadzemní podlaží se považuje každé konstrukční podlaží, které má úroveň podlahy nebo i její části do 0,80 m pod nejnižším bodem přilehlého terénu, není-li v projektové dokumentaci stanoveno jinak. Všechna podlaží umístěná nad tímto podlažím včetně účelově určeného podkroví se považují za další nadzemní podlaží.“.
46.
§ 11 odst. 3 zní:
„(3)
Základní sazba daně
a)
podle odstavce 1 písm. a), případně zvýšená podle odstavce 2, se násobí koeficientem přiřazeným k jednotlivým obcím podle počtu obyvatel z posledního sčítání lidu
0,3 v obcích do 300 obyvatel
0,6 v obcích nad 300 obyvatel do 600 obyvatel
1,0 v obcích nad 600 obyvatel do 1000 obyvatel
1,4 v obcích nad 1000 obyvatel do 6000 obyvatel
1,6 v obcích nad 6000 obyvatel do 10 000 obyvatel
2,0 v obcích nad 10 000 obyvatel do 25 000 obyvatel
2,5 v obcích nad 25 000 obyvatel do 50 000 obyvatel
3,5 v obcích nad 50 000 obyvatel a ve Františkových Lázních, Luhačovicích, Mariánských Lázních a Poděbradech
4,5 v Praze.
Pro jednotlivé části obce může obec obecně závaznou vyhláškou koeficient, který je pro ni stanoven, zvýšit o jednu kategorii nebo snížit o jednu až tři kategorie v členění koeficientů; koeficient 4,5 lze zvýšit na koeficient 5,0;
b)
u jednotlivých druhů staveb podle odstavce 1 písm. b) až d) v jednotlivých bodech, případně zvýšená podle odstavce 2, se v celé obci násobí koeficientem 1,5, který může obec stanovit obecně závaznou vyhláškou.“.
47.
§ 11 odst. 4 zní:
„(4)
U staveb pro individuální rekreaci a rodinných domů18e) využívaných pro individuální rekreaci a u staveb, které plní doplňkovou funkci k těmto stavbám, s výjimkou garáží, se základní sazba daně podle odstavce 1 písm. b), případně zvýšená podle odstavce 2, násobí koeficientem 2,0 nebo se koeficient, je-li stanoven podle odstavce 3 písm. b), násobí koeficientem 2,0, pokud jsou tyto stavby umístěny v národních parcích a v zónách I. chráněných krajinných oblastí vyhlášených podle zvláštních předpisů.“.
48.
§ 11 se doplňuje odstavcem 6, který zní:
„(6)
U staveb uvedených v § 11 odst. 1 písm. d), které slouží více účelům, se použije základní sazba daně odpovídající podnikatelské činnosti, jíž slouží převažující část podlahové plochy nadzemní části stavby a při stejném poměru podlahových ploch připadajících na jednotlivé činnosti se použije vyšší příslušná sazba. Pokud je ve stavbách uvedených v § 11 odst. 1 písm. e) provozována podnikatelská činnost na převažující části podlahové plochy nadzemních částí staveb, použije se sazba daně jako u staveb v § 11 odst. 1 písm. d).“.
49.
§ 12 se vypouští.
50.
V § 13 se na konci připojuje tato věta: „Ke změnám skutečností rozhodných pro daňovou povinnost, které nastanou v průběhu zdaňovacího období, se nepřihlíží.“.
51.
Za § 13 se vkládají nové § 13a a 13b, které znějí:
㤠13a
Daňové přiznání
(1)
Daňové přiznání je poplatník povinen podat příslušnému správci daně do 31. března zdaňovacího období, pokud nebylo podáno v předchozích zdaňovacích obdobích nebo došlo ke změnám v okolnostech rozhodných pro vyměření daně. Ve stejné lhůtě může poplatník podat pouze dílčí daňové přiznání, nedochází-li při změně okolností ke změně v osobě poplatníka. Dílčí daňové přiznání se podává na tiskopise vydaném ministerstvem financí a poplatník v něm uvede jen nastalé změny a výpočet celkové daňové povinnosti. Dojde-li ke změně koeficientu podle § 6 odst. 4 písm. a) a podle § 11 odst. 3 písm. a) a b) a odst. 4, nemá poplatník povinnost podat nové daňové přiznání, dílčí daňové přiznání ani sdělit změnu.
(2)
Dojde-li ke změně ostatních údajů uvedených v daňovém přiznání, je poplatník povinen tyto změny oznámit správci daně do 30 dnů ode dne, kdy nastaly.
§ 13b
Vyměření daně
(1)
Daň z nemovitosti se vyměřuje na zdaňovací období podle stavu k 1. lednu roku, na který je daň vyměřována.
(2)
Je-li daň zaplacena původním poplatníkem i na období nebo jeho část, kdy daňová povinnost přešla na nového poplatníka, zaplacená daň se nevrací, ale započítává se novému poplatníkovi.
(3)
Pokud ke dni změny vlastnických nebo jiných práv k nemovitosti nebyly daňové povinnosti plně vypořádány původním poplatníkem, tato povinnost přechází na nového poplatníka, s výjimkou případů, kdy jsou nemovitosti předávány na základě zvláštních předpisů.18)“.
52.
§ 14 odst. 2 zní:
„(2)
Daň z pozemků za jednotlivé druhy pozemků a daň ze staveb za jednotlivé stavby nebo souhrn staveb se zaokrouhluje na celé Kč nahoru.“.
53.
V § 15 odst. 1 písm. a) se za slova „zemědělskou výrobu“ vkládají slova „a chov ryb“.
54.
V § 15 odst. 1 a 2 se slova „31. března“ nahrazují slovy „31. května“.
55.
Slovo „Kčs“ v ustanoveních § 6, 11, 14 a 15 se nahrazuje slovem „Kč“.
56.
V § 16 se za slovy „zvláštním předpisem21)“ tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „pokud tento zákon nestanoví jinak.“.
57.
Za § 16 se vkládá nový § 16a, který zní:
㤠16a
Obecně závaznou vyhlášku vydanou obcí podle ustanovení § 6 a 11 je obec povinna zaslat v jednom vyhotovení příslušnému správci daně do pěti kalendářních dnů ode dne nabytí její platnosti, přičemž obecně závazná vyhláška musí nabýt platnosti nejpozději do 1. srpna předchozího zdaňovacího období. Pro vyměření daně na zdaňovací období roku 1994 se použijí koeficienty stanovené obcí obecně závaznou vyhláškou i v případě, že vyhláška nabude účinnosti do 31. ledna 1994.“.
58.
V § 17 odst. 1 se za slovy „půdně ekologických jednotek“ čárka nahrazuje tečkou a slova „jehož součástí bude i ocenění vlivu některých faktorů na hospodářské využití pozemků vymezených v § 12 odst. 1 písm. a) bod 1“ se vypouštějí.
59.
V § 17 se vypouští odstavec 2 a zrušuje se označení odstavce 1.
60.
Za § 19 se vkládá nový § 19a, který zní:
㤠19a
(1)
Ve zdaňovacím období roku 1994 budou poplatníci, kteří nemají povinnost podat daňové přiznání nebo dílčí daňové přiznání, platit zálohy na daň ve výši daně splatné v předchozím zdaňovacím období k termínům uvedeným v § 15 odst. 1 a 2 až do doby doručení hromadného předpisného seznamu nebo platebního výměru. Rozdíl mezi splatnou daňovou povinností a zaplacenými zálohami poplatníci zaplatí ve lhůtě do 15 dnů po doručení hromadného předpisného seznamu nebo platebního výměru. Přeplatek, který je rozdílem mezi zaplacenými zálohami a roční daňovou povinností, se vrátí za podmínek stanovených zvláštním předpisem.21)
(2)
Činí-li u jednoho poplatníka celková daňová povinnost z nemovitostí nacházejících se v územním obvodu jednoho správce daně méně než 30 Kč, daň se neplatí.“.
61.
Poznámky č. 9), 14), 16a), 17a), 18a), 18b), 18c), 18d) a 22) pod čarou znějí:
„9)
Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění zákona č. 300/1991 Sb. a zákona č. 513/1991 Sb.
14)
§ 8 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
16a)
Zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění zákona č. 219/1991 Sb. a zákona č. 455/1991 Sb.
16b)
Vyhláška ministerstva zemědělství ČR č. 613/1992 Sb., kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými cenami pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů, luk a pastvin odvozenými z bonitovaných půdně ekologických jednotek.
17a)
§ 38 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách.
18a)
Zákon č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb., zákona č. 509/1991 Sb., zákona č. 265/1992 Sb. a zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 297/1992 Sb.
18b)
Zákon ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění zákona č. 84/1993 Sb. a zákona č. 165/1993 Sb.
18c)
Zákon ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
18d)
Např. zákon č. 53/1954 Sb., o lidových družstvech a družstevních organisacích, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 20/1956 Sb.
18e)
Vyhláška č. 83/1976 Sb., o obecných požadavcích na výstavbu, ve znění vyhlášky č. 45/1979 Sb. a vyhlášky č. 376/1992 Sb.
22)
Zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění zákona č. 219/1991 Sb. a zákona č. 455/1991 Sb.
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.“.
Čl. II
1.
Úlevy poskytnuté v roce 1993 zůstávají v platnosti po dobu stanovenou v rozhodnutí o úlevě, pokud poplatník neuplatnil nárok na osvobození podle ustanovení § 4 nebo § 9.
2.
Pro zdaňovací období roku 1993 přísluší poplatníkům nárok na osvobození podle § 4 odst. 1 písm. n), pokud byli zapsáni do evidence podle zvláštních předpisů22) nejpozději do podání daňového přiznání.
3.
Pro zdaňovací období roku 1993 se připouští podání daňového přiznání poplatníka, jemuž byly nemovitosti předány v roce 1993 podle zvláštních předpisů18) do termínu pro podání daňového přiznání. V těchto případech se daň vyměří podle stavu ke dni předložení daňového přiznání s přihlédnutím k nároku na osvobození podle § 4.
4.
Pro zdaňovací období roku 1993 lze uplatnit nárok na osvobození podle § 9 odst. 1 písm. h) a i) i na část stavby.
5.
K nároku na osvobození podle bodů 2, 3 a 4, pokud nebyl uplatněn v daňovém přiznání, se přihlédne při vyměření daně na základě žádosti podané poplatníkem do 31. ledna 1994. Tato žádost nepodléhá správnímu poplatku.
Čl. III
V zákoně České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., se v části sedmé vypouští hlava čtvrtá.
Čl. IV
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
Čl. V
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 316/1993 Sb. | Zákon č. 316/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon České národní rady č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky
Vyhlášeno 30. 12. 1993, datum účinnosti 30. 12. 1993, částka 79/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky, se mění takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 30. 12. 1993
316
ZÁKON
ze dne 7. prosince 1993,
kterým se mění zákon České národní rady č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky, se mění takto:
1.
V § 17 odst. 1 se slovo „prokurátorem“ nahrazuje slovy „vrchním soudem“.
2.
V § 18 se slovo „prokurátorovi“ a slovo „prokurátora“ nahrazují slovy „vrchnímu soudu“ a slovy „vrchního soudu“.
3.
§ 19 odst. 1 zní:
„(1)
Povolení vydává předseda senátu vrchního soudu.“.
4.
V § 19 odst. 3 a v § 20 odst. 1 se slovo „Prokurátor“ nahrazuje slovy „Předseda senátu vrchního soudu“.
5.
V § 20 odst. 2 se slovo „prokurátora“ nahrazuje slovy „předsedu senátu vrchního soudu“.
6.
V § 161 větě druhé se slova „31. prosince 1993“ nahrazují slovy „31. července 1994“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 30. prosince 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 317/1993 Sb. | Zákon č. 317/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících
Vyhlášeno 30. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 79/1993
* Čl. I - Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Kde se v zákoně č. 498/1990 Sb. užívá pojem
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 1994
317
ZÁKON
ze dne 8. prosince 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, se mění a doplňuje takto:
1.
Poznámka č. 1) zní:
„1)
§ 1 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky.“.
2.
§ 3 zní:
㤠3
Postavení uprchlíka lze přiznat též manželu a nezletilým dětem cizince, kterému bylo postavení uprchlíka přiznáno podle § 2 odst. 1, i když nesplňují podmínky v něm stanovené.“.
3.
§ 5 odst. 2 zní:
„(2)
Po prohlášení učiněném podle odstavce 1 orgán pasové kontroly vydá cizinci průkaz (příloha č. 2) opravňující k bezplatné přepravě do určeného uprchlického tábora. Průkaz je platný 24 hodin od doby jeho vydání.“.
4.
V § 5 odst. 4 se slova „48 hodin“ nahrazují slovy „24 hodin“.
5.
V § 5 odst. 5 se na konci připojuje tato věta: „Současně se zadrží cestovní, popřípadě jiný doklad, kterým cizinec prokázal svou totožnost.“.
6.
§ 5 odst. 6 včetně poznámky č. 2) zní:
„(6)
Nedodrží-li cizinec stanovené podmínky, je jeho další pobyt na území České republiky posuzován podle zvláštních předpisů.2)
2)
Zákon č. 123/1992 Sb.“.
7.
V § 7 odst. 2 písm. a) se za slovo „prohlídkám,“ vkládají slova „karanténním opatřením, případně obdobným ze zdravotního hlediska nezbytným opatřením,“.
8.
Dosavadní text § 11 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novými odstavci 2 a 3, které znějí:
„(2)
Shledá-li při podání žádosti ministerstvo vnitra žádost jako zřejmě neodůvodněnou, rozhodne nejpozději do sedmi dnů ode dne podání žádosti o jejím zamítnutí. Před vydáním rozhodnutí je ministerstvo vnitra povinno vyzvat žadatele k pohovoru, aby podal vysvětlení k ověření důvodů, pro které lze žádost shledat jako zřejmě neodůvodněnou. Jestliže žadatel podal vysvětlení a jeho žádost poté nelze posuzovat jako zřejmě neodůvodněnou, postupuje se podle odstavce 1.
(3)
Žádost je zřejmě neodůvodněná, jestliže:
a)
žadatel neposkytuje spolupráci ke spolehlivému zjištění jeho totožnosti, zvláště jeho státního občanství, nebo, nemá-li žádné státní občanství, jeho posledního stálého pobytu,
b)
žadatel je občanem státu nebo, nemá-li žádné státní občanství, měl poslední stálý pobyt na území státu, kde mu na základě obecně známých skutečností nehrozí pronásledování ve smyslu § 2 odst. 1,
c)
ministerstvu vnitra jsou známy důvody uvedené v § 4,
d)
žadatel odůvodňuje žádost pouze hospodářskou nouzí.“.
9.
V § 14 odst. 1 písm. c) se slova „československé státní občanství“ nahrazují slovy „státní občanství České republiky“.
10.
§ 16 včetně poznámky č. 3) zní:
㤠16
(1)
Proti rozhodnutí vydanému podle § 11 odst. 1, § 12 nebo § 14 má žadatel nebo uprchlík právo podat rozklad do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Včas podaný rozklad má odkladný účinek.
(2)
Proti rozhodnutí vydanému podle § 11 odst. 2 má žadatel právo podat rozklad do tří dnů ode dne doručení rozhodnutí. Včas podaný rozklad má odkladný účinek.
(3)
O rozkladu podle odstavců 1 a 2 rozhoduje ministr vnitra.
(4)
Návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem3) lze podat do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí ministra vnitra o rozkladu.
3)
§ 247 až 250k občanského soudního řádu.“.
11.
Poznámka č. 4) zní:
„4)
§ 33 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb.“.
12.
V § 19 odst. 1 se slova „československý státní občan“ nahrazují slovy „státní občan České republiky“.
13.
V § 19 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Pro účely zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení se uprchlík považuje za cizince s povoleným trvalým pobytem.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
14.
V § 19 odst. 3 se vypouštějí slova „nebo slovenského“.
15.
V příloze č. 2 se vypouštějí slova „poučení, že po dobu 48 hodin od vydání slouží průkaz k prokazování totožnosti držitele“.
Čl. II
Kde se v zákoně č. 498/1990 Sb. užívá pojem
a)
„Česká a Slovenská Federativní Republika“, rozumí se tím Česká republika,
b)
„území, státní hranice nebo zmocněnec vlády České a Slovenské Federativní Republiky“, rozumí se tím území, státní hranice nebo zmocněnec vlády České republiky,
c)
„Sbor národní bezpečnosti“, rozumí se tím Policie České republiky,
d)
„federální ministerstvo vnitra“, rozumí se tím ministerstvo vnitra.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 320/1993 Sb. | Zákon č. 320/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví
Vyhlášeno 30. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 80/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - V celém zákoně se slova „účelové pojistné fondy“ nahrazují slovem „rezervy“.
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 1994
320
ZÁKON
ze dne 9. prosince 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví
Parlament se usnesl na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 14 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 7), 12) a 12c) zní:
㤠14
Rezervy a fondy pojišťovny
(1)
Pojišťovna vytváří v souladu s vymezeným předmětem podnikání tyto technické rezervy (dále jen „rezervy“)
a)
rezervy na neživotní pojištění
1.
rezervu na pojistné jiných období,
2.
rezervu na pojistná plnění,
3.
rezervu na prémie a slevy,
4.
rezervu na vyrovnání mimořádných rizik,
b)
rezervy na životní pojištění
1.
rezervu pojistného životních pojištění,
2.
rezervu na pojistná plnění,
3.
rezervu na úhradu závazků z finančního umístění jménem pojištěných.
(2)
Prostředky rezerv se používají k úhradě závazků pojišťovny vůči pojištěným, pokud nejsou uspokojovány ze zajištění.
(3)
Pojišťovna může vytvářet i další rezervy, pokud závazky vůči pojištěným nelze uhradit některou z rezerv uvedených v odstavci 1.
(4)
Pojišťovna vytváří fond zábrany škod. Výši tvorby fondu zábrany škod si stanoví pojišťovna. Fond zábrany škod se používá k úhradě nákladů na předcházení škodám a jejich minimalizaci a na propagaci zábranných opatření.
(5)
Pojišťovna může vytvářet ze zisku po zdanění další fondy.
(6)
Evidence o každé rezervě a fondu se vede účetně odděleně od ostatních závazků (pasív) pojišťovny. Pojišťovna vede seznam, ve kterém jsou postupně uváděna umístění a výše prostředků rezerv, z něhož je povinna předkládat dozorčímu orgánu výpis vždy do 31. března následujícího roku. Dozorčí orgán je oprávněn doporučit pojišťovně v případě ohrožení solventnosti změnu místa či způsobu umístění jejích rezerv.
(7)
Tvorba rezerv nepodléhá zdanění až do výše stanovené zvláštním předpisem.12) Dojde-li ke zdanění tvorby rezerv zvláštní sazbou daně z příjmů, považuje se daň sražená zvláštní sazbou za zálohu na daň pojišťovny, která se započte jako součást zálohy podle zvláštního předpisu.12c)
(8)
Nejméně 30 % průměrného ročního stavu prostředků rezerv uvedených v odstavci 1 musí být uloženo v bance nebo v pobočce zahraniční banky, které bylo uděleno povolení působit jako banka na území České republiky.7)
(9)
Tvorbu, použití a způsob umístění prostředků rezerv stanoví vyhláškou ministerstvo financí.
(10)
Povinnost pojišťovny zřizovat fondy podle zvláštních předpisů není tímto ustanovením dotčena.
7)
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách.
12)
§ 6 písm. a) a b) zákona ČNR č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 157/1993 Sb.
12c)
§ 77 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.“.
2.
Za § 15 se vkládá nový § 15a, který včetně nadpisu zní:
㤠15a
Solventnost pojišťoven
(1)
Pojišťovna je povinna vykazovat dozorčímu orgánu solventnost nejpozději do 31. března následujícího roku.
(2)
Způsob vykazování solventnosti pojišťovny stanoví dozorčí orgán.
(3)
Dozorčí orgán vyhodnocuje míru solventnosti jednotlivých pojišťoven a v případě zjištění nedostatků uloží pojišťovně nápravná opatření.“.
3.
§ 16 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 12a) a 12b) zní:
㤠16
Účetnictví
(1)
Pojišťovna je povinna vést účetnictví o stavu a pohybu majetku a závazků, nákladech a výnosech a o hospodářském výsledku podle zvláštního předpisu.12a)
(2)
Účetní závěrku pojišťovny ověřuje auditor podle zvláštního předpisu.12b)
(3)
Pojišťovna je povinna umožnit každému nahlédnout do účetní závěrky a výroční zprávy.
12a)
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
12b)
Zákon ČNR č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky.“.
4.
V § 18 odst. 2 písm. a) se vypouští slovo „roční“.
5.
§ 26 zní:
㤠26
(1)
Rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla včetně sazeb pojistného stanoví vyhláškou dozorčí orgán, který rovněž určí pojišťovnu, která jej bude provozovat.
(2)
Dozorčí orgán má právo v případech povinného smluvního pojištění na žádost povinné osoby určit pojišťovnu, která je s ní povinna uzavřít pojistnou smlouvu.“.
Čl. II
V celém zákoně se slova „účelové pojistné fondy“ nahrazují slovem „rezervy“.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 323/1993 Sb. | Zákon č. 323/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb. a zákona č. 196/1993 Sb., zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., a zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 157/1993 Sb.
Vyhlášeno 30. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 81/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb. a zákona č. 196/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. III - Zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 157/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. IV - Pro stanovení daňové povinnosti za rok 1993 a při zdanění příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků zúčtovaných do zdaňovacího období roku 1993 se použijí dosavadní předpisy ve znění čl. I bodů 5, 9, 67, 75, 76, 102, 103, 104, 108 a 111 tohoto zákona.
* Čl. V - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jak vyplývá z pozdějších předpisů, a úplné znění zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jak vyplývá z pozdě
* Čl. VI - Zrušují se
* Čl. VII
Aktuální znění od 1. 1. 2011 (281/2009 Sb.)
323
ZÁKON
ze dne 3. prosince 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb. a zákona č. 196/1993 Sb., zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., a zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 157/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb. a zákona č. 196/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 5 se za slova „právnickým osobám se sídlem v tuzemsku“ vkládají slova „nebo stálé provozovně (§ 22 odst. 2)“.
2.
V § 3 odst. 4 písm. a) se na konci čárka nahrazuje středníkem a připojují se tato slova: „předmětem daně u fyzických osob, provozujících školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat, nebo ohrožených druhů zvířat, není však příjem získaný nabytím daru v souvislosti s provozováním těchto činností,“.
3.
§ 4 odst. 1 písm. a) zní:
„a)
příjmy z prodeje bytu nebo obytného domu s nejvýše dvěma byty, včetně souvisejících pozemků, pokud jej prodávající vlastnil a současně v něm měl bydliště nejméně po dobu dvou let bezprostředně před prodejem. Osvobození se nevztahuje na příjmy z prodeje těchto bytů nebo domů, které jsou zahrnuty do obchodního majetku a ve kterých poplatník vykonává podnikatelskou činnost nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost, a to do dvou let od ukončení této činnosti,“.
4.
V § 4 odst. 1 písm. b) se za první větou tečka nahrazuje středníkem a připojuje se tato věta: „v případě, že jde o prodej nemovitosti nabyté děděním od zůstavitele, který byl příbuzným v řadě přímé nebo manželem (manželkou), zkracuje se doba pěti let o dobu, po kterou byla nemovitost prokazatelně ve vlastnictví zůstavitele.“.
V dosavadní druhé větě se za slova „na příjmy z prodeje nemovitostí,“ vkládají slova „včetně příjmů nemovitostí uvedených v odstavci 1 písm. g), které jsou zahrnuty do obchodního majetku a“.
5.
V § 4 odst. 1 písm. c) se v druhé větě za slova „cenných papírů“ vkládají slova „, s výjimkou cenných papírů nabytých v rámci kupónové privatizace“. Ve třetí větě za slova „z prodeje movitých věcí“ se vkládají slova „včetně příjmů z prodeje movitých věcí uvedených v odstavci 1 písm. g)“.
6.
V § 4 odst. 1 písm. d) se za slova „přijatá náhrada škody,“ vkládají slova „náhrada nemajetkové újmy,“ a na konci se doplňují tato slova: „a plateb z pojištění majetku sloužícího podnikatelské a jiné samostatné výdělečné činnosti nebo pronájmu“.
7.
§ 4 odst. 1 písm. f) zní:
„f)
cena z veřejné soutěže, z reklamní soutěže, z reklamního slosování a cena ze sportovní soutěže v hodnotě nepřevyšující 10 000 Kč s výjimkou ceny ze sportovní soutěže u poplatníků, u nichž je sportovní činnost podnikáním (§ 10 odst. 8). Cena z veřejné soutěže a obdobná cena plynoucí ze zahraničí je však od daně osvobozena zcela, pokud byla v plné výši darována příjemcem na účely uvedené v § 15 odst. 8 a v § 20 odst. 5,“.
8.
V § 4 odst. 1 písm. m) se za slova „vojákům základní (náhradní) služby“ vkládá čárka a tato slova: „žákům škol, kteří nejsou vojáky v činné službě,“.
9.
V § 4 odst. 1 se doplňuje písmeno u), které zní:
„u)
příjem získaný formou nabytí vlastnictví k bytu jako náhrady za uvolnění bytu a dále náhrada (odstupné) za uvolnění bytu, vyplacená uživateli bytu za podmínky, že náhradu použije na obstarání bydlení nejpozději do jednoho roku následujícího po roce, v němž náhradu (odstupné) přijal, a její přijetí oznámí poplatník správci daně do konce zdaňovacího období, ve kterém k jejímu přijetí došlo.“.
10.
V § 4 odst. 2 se na konci první věty nahrazuje tečka středníkem a připojují se tato slova: „osvobození se v uvedeném případě nepoužije ani při převedení vlastnických práv k těmto zdrojům a zařízením na dalšího vlastníka.“.
Druhá věta se vypouští.
11.
§ 5 se doplňuje odstavcem 6, který zní:
„(6)
O příjem zahrnutý do základu daně v předchozích zdaňovacích obdobích, který byl vrácen, se sníží základ daně ve zdaňovacím období, ve kterém k jeho vrácení došlo, za předpokladu, že pro jeho vrácení existuje právní důvod a vrácení příjmů není zachyceno v účetnictví poplatníka při zjištění základu daně (dílčího základu daně) podle § 7 a 9. Jedná-li se o částky uplatněné jako výdaj (náklad) v předchozích zdaňovacích obdobích, u kterých existuje právní důvod k jejich vrácení příjemcem, zvyšuje se o tyto částky základ daně ve zdaňovacím období, kdy k vrácení došlo za předpokladu, že vrácení nebylo zachyceno v účetnictví poplatníka při zjišťování základu daně (dílčího základu daně) podle § 7 a 9.“.
12.
V § 6 odst. 1 se na konci písmene c) tečka nahrazuje čárkou a za písmeno c) se doplňuje písmeno d), které zní:
„d)
příjmy poplatníka, které mu plynou v souvislosti s výkonem závislé činnosti nebo funkce, i když jsou vypláceny jako náhrada (odškodnění) za ztrátu těchto příjmů plátcem, u kterého poplatník nevykonává závislou činnost nebo funkci.“.
13.
V § 6 odst. 3 se na konci odstavce doplňuje tato věta: „Příjmem se rozumí i částka, o kterou je úhrada zaměstnance za výrobky nebo služby poskytnuté zaměstnavatelem nižší než jejich obvyklá cena (§ 3 odst. 3) nebo částka podle § 6 odst. 6 anebo cena, kterou zaměstnavatel účtuje za srovnatelné výrobky nebo služby ostatním odběratelům.“.
14.
§ 6 odst. 4 zní:
„(4)
Příjmy plynoucí od zaměstnavatelů se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky jsou po snížení podle odstavce 13 písm. a) samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36), jedná-li se o příjmy podle odstavce 1 písm. a) a d) a podle odstavce 10, jejichž úhrnná výše u téhož zaměstnavatele nepřesáhne v kalendářním měsíci částku 2000 Kč. To platí, jestliže jde o příjmy plynoucí zaměstnanci od zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec neuplatňuje nezdanitelné částky ze základu daně pro výpočet daňových záloh podle zvláštního předpisu.4b)“.
15.
§ 6 odst. 5 zní:
„(5)
Plynou-li příjmy uvedené v odstavci 4 ze zdrojů v zahraničí, jsou základem daně (dílčím základem daně) podle § 5 odst. 2.“.
16.
§ 6 odst. 6 zní:
„(6)
Poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 12 % pořizovací ceny vozidla v kalendářním roce. Za příjem zaměstnance pro výpočet zálohy na daň se považuje částka ve výši 1 % z pořizovací ceny vozidla za každý kalendářní měsíc, a to i v případě, že je vozidlo používáno jen po část kalendářního měsíce. Jde-li o najaté vozidlo vychází se z pořizovací ceny vozidla u původního vlastníka, a to i v případě, že dojde k následné koupi vozidla.“.
17.
V § 6 odst. 7 se na konci písmene c) tečka nahrazuje čárkou a za písmeno c) se doplňuje písmeno d), které zní:
„d)
náhrady za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce poskytované zaměstnanci podle zákoníku práce.“.
18.
V § 6 se za odstavec 7 vkládá nový odstavec 8, který zní:
„(8)
Hradí-li zaměstnavatel zaměstnanci výdaje (náhrady) podle odstavce 7 písm. b) až d) paušální částkou, považují se tyto výdaje za prokázané do výše paušálu stanoveného zvláštními předpisy nebo paušálu uvedeného v kolektivní smlouvě, popř. ve vnitřním předpise zaměstnavatele za předpokladu, že výše paušálu byla zaměstnavatelem prokazatelně stanovena na základě kalkulace skutečných výdajů. Stejným způsobem postupuje zaměstnavatel při stanovení paušálu v případech, kdy dojde ke změně podmínek, za nichž byl paušál stanoven. Jde-li o paušál za použití vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce zaměstnance, které by jinak byly odepisovány, uzná se jen do výše, v jaké by zaměstnavatel uplatňoval odpisy srovnatelného hmotného majetku při rovnoměrném odpisování v dalších letech odpisování.“.
19.
V dosavadním § 6 odst. 8 písm. d) se za slovo „zaměstnancům“ vkládají slova „z fondu kulturních a sociálních potřeb nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění“ a na konci odstavce se čárka nahrazuje středníkem a připojují se tato slova: „jde-li však o poskytnutí zahraniční rekreace včetně zahraničních zájezdů, je u zaměstnance z hodnoty nepeněžního plnění od daně osvobozena v úhrnu nejvýše částka 10 000 Kč za kalendářní rok. Jako plnění zaměstnavatele zaměstnanci se posuzuje i plnění poskytnuté pro rodinné příslušníky zaměstnance,“.
20.
V dosavadním § 6 odst. 8 se doplňují písmena j) až s), která znějí:
„j)
peněžní plnění za výstrojní a proviantní náležitosti poskytované příslušníkům ozbrojených sil a sborů podle zvláštních předpisů,6b)
k)
náhrady za ztrátu na služebním příjmu (platu) poskytované příslušníkům ozbrojených sil a sborů podle zvláštních předpisů,6c)
l)
hodnota přechodného ubytování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům v místě pravidelného pracoviště (místo výkonu práce) sjednaného v pracovní smlouvě, které není shodné s místem bydliště zaměstnance,
m)
mzdové vyrovnání vyplácené podle zvláštních předpisů6d) ve výši rozdílu mezi dávkami nemocenského pojištění,
n)
příjmy získané vrácením zaměstnaneckých akcií (obligací) až do výše rozdílu mezi vyplácenou jmenovitou hodnotou a prodejní hodnotou při jejich vydání, pokud byl tento rozdíl zdaněn při jejich nabytí před 1. lednem 1993,
o)
náhrada za ztrátu na důchodu přiznaná podle zákoníku práce za dobu před 1. lednem 1989 a vyplácená po 31. prosinci 1992,
p)
peněžní zvýhodnění plynoucí zaměstnancům v souvislosti s poskytováním bezúročných půjček nebo půjček s úrokem nižším, než je obvyklá výše úroku z fondu kulturních a sociálních potřeb nebo ze sociálního fondu,
r)
peněžní příspěvek k obnově přiznaných naturálních stejnokrojových náležitostí celníka,
s)
zvláštní příplatek poskytovaný v cizí měně příslušníkům ozbrojených sil vyslaných v rámci jednotky mírových sil OSN mimo území České republiky6e) po dobu působení v zahraničí.“.
21.
Dosavadní § 6 odst. 11 zní:
„(11)
Ustanovení odstavců 7, 8 a 9 se použijí obdobně i pro plnění poskytované v souvislosti s výkonem funkce.“.
22.
Dosavadní § 6 odst. 12 písm. a) zní:
„a)
sražené nebo zaměstnancem uhrazené částky pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, které je podle zvláštních předpisů21) povinen platit zaměstnanec; u zaměstnanců, na které se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu, příspěvky na toto zahraniční pojištění,“.
23.
V dosavadním § 6 odst. 12 se vypouští ustanovení písmene b) a písmeno c) se označuje jako písmeno b).
Dosavadní odstavce 8 až 12 se označují jako odstavce 9 až 13.
24.
V § 7 odst. 4 se slova „o pojistné sociálního pojištění, pojistné zaměstnanosti a zdravotního pojištění“ nahrazují slovy „o pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění“.
25.
V § 7 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění hrazené veřejnou obchodní společností za společníky nebo komanditní společností za komplementáře je u společníků nebo komplementářů osvobozeno od daně.“.
26.
§ 7 odst. 6 zní:
„(6)
Příjmy za příspěvky do novin, časopisů, rozhlasu nebo televize plynoucí ze zdrojů na území České republiky jsou samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36) za předpokladu, že jde o příjmy uvedené v odstavci 2 písm. a) a úhrn těchto příjmů od téhož plátce nepřesáhne v kalendářním měsíci 3000 Kč.“.
27.
V § 7 odst. 8 se slova „odstavce 7“ nahrazují slovy „odstavce 8“, na konci se tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „avšak pouze do výše pojistného vypočteného sazbou bez jejího zvýšení z maximálního základu pro toto pojištění podle zvláštního předpisu.21)“.
Dosavadní odstavce 5 až 8 se označují jako odstavce 6 až 9.
28.
§ 7 se doplňuje odstavci 10 a 11, které znějí:
„(10)
Příjmy z prodeje nemovitostí nebo movitých věcí, které jsou v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů a v nichž byla vykonávána podnikatelská činnost nebo jiná samostatná výdělečná činnost alespoň jedním z manželů, byly předmětem podnikání nebo sloužily k podnikání nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti alespoň jednoho z manželů, se zdaňují u toho z manželů, který tuto činnost provozoval, pokud byla tato nemovitost zahrnuta do obchodního majetku alespoň jednoho z podnikajících manželů. Po ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti se postupuje podle § 10 odst. 5 zákona.
(11)
Za příjmy podle § 7 odst. 1 písm. d) se nepovažují a předmětem daně nejsou náhrady cestovních výdajů poskytované společníkům veřejných obchodních společností a komplementářům komanditních společností do výše stanovené zvláštním předpisem.5)“.
29.
§ 8 odst. 1 zní:
„(1)
Příjmy z kapitálového majetku, pokud nejde o příjmy podle § 6 odst. 1 nebo § 7 odst. 1 písm. d), jsou
a)
podíly na zisku (dividendy), úroky a ostatní požitky z cenných papírů nebo účastí na společnostech s ručením omezeným a komanditních společnostech a podíly na zisku a obdobná plnění z členství v družstvech,
b)
podíly na zisku tichého společníka z účasti na podnikání, pokud se nepoužijí k doplnění vkladu sníženého o podíly na ztrátách do původní výše,
c)
úroky, výhry a jiné výnosy z vkladů na vkladních knížkách, úroky z peněžních prostředků na vkladovém účtu,
d)
výnosy z vkladních listů a z vkladů jim na roveň postavených,
e)
plnění z pojištění pro případ dožití určitého věku nebo z důchodového připojištění mimo fond sociálního pojištění, snížená o zaplacené pojistné. Pro výpočet základu daně se použije § 10 odst. 7,
f)
úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů a půjček, úroky z vkladů na běžných účtech a úroky z hodnoty splaceného vkladu ve smluvené výši společníků veřejných obchodních společností. Úroky z vkladů na běžných účtech, které podle podmínek banky nejsou určeny k podnikání (sporožirové účty, devizové účty apod.), se posuzují podle písmene c),
g)
diskontní částky směnek.“.
30.
V § 8 odst. 3 písm. a) se slova „[odstavec 1 písm. c)]“ nahrazují slovy „[odstavec 1 písm. d)]“.
31.
§ 8 odst. 4 zní:
„(4)
Příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a), b), c), d), e) a v odstavci 3 písm. a), pokud nejde o příjmy uvedené v § 6 odst. 1 nebo v § 7 odst. 1 písm. d), plynoucí ze zdrojů na území České republiky, jsou samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36). Plynou-li tyto příjmy ze zdrojů v zahraničí, jsou, nesnížené o výdaje, základem daně (dílčím základem daně).“.
32.
V § 8 odst. 5 se slova „písm. e) a f)“ nahrazují slovy „písm. f) a g)“.
33.
V § 8 odst. 6 se vypouštějí slova „pouze“.
34.
§ 9 odst. 1 písm. a) zní:
„a)
příjmy z pronájmu nemovitostí (jejich částí) včetně bytů (jejich částí),“.
35.
V § 10 odst. 1 písm. h) se slova „v odstavci 2 písm. b)“ nahrazují slovy „v odstavci 3 písm. b)“.
36.
V § 10 odst. 5 se za první větu vkládá tato věta: „Jde-li o hmotný majetek odpisovaný podle § 26 a násl., ve kterém poplatník vykonával podnikatelskou činnost nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost, která byla předmětem podnikání nebo sloužila k podnikání, je výdajem zůstatková cena podle § 24 odst. 2 písm. b).“.
37.
V § 10 odst. 5 ve větě čtvrté se na konci tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „včetně dalších výdajů souvisejících s uskutečněním prodeje s výjimkou výdajů podle § 25 zákona.“.
38.
V § 10 odst. 6 se ve třetí větě slova „v době kratší než dva roky“ nahrazují slovy „v době kratší než pět let“.
39.
§ 10 odst. 8 zní:
„(8)
Příjmy podle odstavce 1 písm. f) až ch) plynoucí ze zdrojů na území České republiky jsou samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36). Je-li v ceně z veřejné soutěže zahrnuta odměna na užití díla nebo výkonu, sníží se o částku připadající na tuto odměnu základ daně zdaňovaný zvláštní sazbou daně a tato částka se zahrne do příjmů uvedených v § 7. U poplatníků uvedených v § 2 odst. 2, u nichž je sportovní činnost podnikáním nebo jinou samostatnou výdělečnou činností, se považují přijaté ceny ze sportovních soutěží za příjmy podle § 7. Plynou-li tyto příjmy ze zdrojů v zahraničí, jsou základem daně (dílčím základem daně) podle § 5 odst. 2.“.
40.
V § 10 se vypouští odstavec 9 a dosavadní odstavec 10 se označuje jako odstavec 9.
41.
§ 12 odst. 2 zní:
„(2)
Příjmy dosažené při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7) provozované za spolupráce druhého z manželů a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení se rozdělují tak, aby podíl připadající na spolupracujícího manžela (manželku) nečinil více jak 50 %, pokud spolupracující manžel (manželka) je plátcem pojistného na sociální a zdravotní pojištění jako osoba samostatně výdělečně činná; přitom částka připadající na spolupracujícího manžela (manželku), o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 540 000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období nebo 45 000 Kč za každý i započatý měsíc této spolupráce. V ostatních případech spolupráce manžela (manželky) a ostatních osob žijících v domácnosti s poplatníkem se příjmy dosažené při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti rozdělují na spolupracující osoby tak, aby jejich podíl na společných příjmech a výdajích činil v úhrnu nejvýše 30 %; přitom částka připadající v úhrnu na spolupracující osoby, o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 180 000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období nebo 15 000 Kč za každý i započatý měsíc spolupráce. Příjmy nelze rozdělovat na děti povinné školní docházkou a na děti a manželku (manžela), pokud jsou uplatňovány jako osoby vyživované (§ 15).“.
42.
V § 13 odst. 1 se za slova „společenskou smlouvou“ vkládají slova „nebo rovným dílem14a)“.
43.
§ 13 odst. 2 zní:
„(2)
Základ daně veřejné obchodní společnosti se nesnižuje o dary podle § 20 odst. 4 ani o odčitatelnou položku podle § 34 odst. 3. Dary se posuzují jako dary poskytnuté jednotlivými společníky podle § 15 odst. 8 a na jednotlivé společníky se rozdělují stejně jako základ daně zjištěný za veřejnou obchodní společnost. Stejně se posuzuje odčitatelná položka podle § 34 odst. 3.“.
44.
V § 13 odst. 3 se za slovy „jednotlivé komplementáře“ doplňuje odkaz na poznámku pod čarou „14b)“ a vypouštějí se slova „podle společenské smlouvy“.
45.
§ 13 odst. 4 zní:
„(4)
Dary poskytované komanditní společností (§ 20 odst. 4) a odčitatelná položka podle § 34 odst. 3 se rozdělují na komplementáře a komanditní společnost ve stejném poměru, jako se rozděluje mezi nimi základ daně zjištěný za společnost jako celek. Poměrná část darů připadající na komplementáře se posuzuje jako dary poskytnuté jednotlivými komplementáři.“.
46.
§ 13 se doplňuje odstavcem 5, který zní:
„(5)
Při stanovení základu daně podle odstavců 1 a 3 se vychází z hospodářského výsledku (§ 23 odst. 2) upraveného o převod podílu na hospodářském výsledku společníkům veřejné obchodní společnosti nebo komplementářům komanditní společnosti.“.
47.
V § 15 odst. 1 písm. a) se částka „20 400 Kčs“ nahrazuje částkou „21 600 Kč“.
48.
§ 15 odst. 1 písm. b) zní:
„b)
10 800 Kč ročně na vyživované dítě žijící v domácnosti s poplatníkem. Přechodný pobyt dítěte mimo domácnost nemá vliv na uplatnění snížení,“.
49.
V § 15 odst. 1 písm. c) se slova „ve společné domácnosti“ nahrazují slovy „v domácnosti“.
50.
V § 15 odst. 1 písm. c) se částka „20 400 Kčs“ nahrazuje částkou „21 600 Kč“.
51.
V § 15 odst. 1 písm. c) se na konci čárka nahrazuje středníkem a připojují se tato slova: „je-li manželka (manžel) držitelkou průkazu ZTP-P (zvlášť těžce poškozený s průvodcem), zvyšuje se částka 12 000 Kč na dvojnásobek.“.
52.
§ 15 odst. 1 písm. d) a e) znějí:
„d)
6000 Kč ročně, pobírá-li poplatník částečný invalidní důchod nebo došlo-li k souběhu nároku na starobní a částečný invalidní důchod,
e)
12 000 Kč ročně, pobírá-li poplatník invalidní důchod nebo jiný důchod, u něhož jednou z podmínek přiznání je invalidita, došlo-li k souběhu nároků na starobní a invalidní důchod nebo je poplatník podle zvláštních předpisů invalidní, avšak jeho žádost o invalidní důchod byla zamítnuta z jiných důvodů než proto, že není invalidní,“.
53.
V § 15 odst. 1 se doplňují písmena f) a g), která znějí:
„f)
36 000 Kč ročně, je-li poplatník držitelem průkazu ZTP-P (zvlášť těžce poškozený s průvodcem),
g)
6000 Kč ročně, je-li poplatník žákem nebo studentem soustavně se připravujícím na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem a pokud takovému poplatníkovi plynou příjmy ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. a).“.
54.
§ 15 odst. 2 zní:
„(2)
O částku podle odstavce 1 písm. a) nesnižuje základ daně poplatník, u kterého starobní důchod z pojistného na sociální zabezpečení14c) nebo ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu činí více než 21 600 Kč ročně. Nepřevyšuje-li 21 600 Kč ročně, přizná se částka podle odstavce 1 písm. a) jen ve výši snížené o vyplacené částky starobního důchodu. K přídavkům na děti a k výchovnému se nepřihlíží. Podle tohoto odstavce se nepostupuje u poplatníků, kteří na počátku zdaňovacího období nejsou poživateli starobního důchodu a tento důchod jim nebyl přiznán ani zpětně k počátku zdaňovacího období.“.
55.
V § 15 odst. 3 se slova „b) až e)“ nahrazují slovy „b) až g)“.
56.
V § 15 odst. 5 se slova „ve společné domácnosti“ nahrazují slovy „v domácnosti“.
57.
§ 15 odst. 6 zní:
„(6)
Vyživuje-li dítě (děti) v rámci jedné domácnosti více poplatníků (např. manželé), může je pro účely daně uplatnit jen jeden z nich. Při splnění podmínek pro uplatnění nároku na snížení základu daně může uplatnit dítě (děti) po část kalendářního roku jeden z poplatníků (např. manželů) a po zbývající část druhý z poplatníků.“.
58.
§ 15 odst. 7 zní:
„(7)
U poplatníka, který uplatňuje nárok na snížení základu daně podle odstavce 1 písm. b) až g) jen v několika kalendářních měsících zdaňovacího období, sníží se základ daně o částku ve výši jedné dvanáctiny za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly podmínky pro uplatnění nároku na snížení základu daně splněny. Dítě uplatní poplatník již v kalendářním měsíci, v němž se narodilo nebo v němž začíná soustavná příprava zletilého dítěte na budoucí povolání.“.
59.
§ 15 odst. 8 zní:
„(8)
Od základu daně lze odečíst hodnotu darů poskytnutých obcím a právnickým osobám se sídlem na území České republiky na financování vědy a vzdělání, kultury, školství, na policii,15a) na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, na ochranu zvířat, na účely sociální, zdravotnické a ekologické, humanitární, charitativní, náboženské pro registrované církve a náboženské společnosti, tělovýchovné a sportovní, a fyzickým osobám s bydlištěm na území České republiky provozujícím školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat, na financování těchto zařízení, pokud úhrnná hodnota darů ve zdaňovacím období přesáhne 2 % ze základu daně anebo 1000 Kč. V úhrnu lze odečíst nejvýše 10 % ze základu daně.“.
60.
V § 16 v poslední řádce tabulky se slova „+47 %“ nahrazují slovy „+44 %“.
61.
§ 18 odst. 3 zní:
„(3)
U poplatníků, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání,17) nejsou předmětem daně příjmy z činností vyplývajících z jejich poslání. Za tyto příjmy se pro účely tohoto zákona považují příjmy stanovené zvláštními předpisy17a) nebo příjmy z činností vymezených ve statutu, stanovách, zřizovacích a zakladatelských listinách, u nichž náklady (výdaje) vynaložené podle tohoto zákona na jejich dosažení, zajištění a udržení jsou vyšší. Předmětem daně nejsou příjmy z dotací, příspěvků na provoz, finančních prostředků na realizaci státní zakázky, grantů, případně dalších forem státní podpory a z úroků z vkladů na běžném účtu.“.
62.
V § 18 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Za příjmy podle odstavce 3 se nepovažují příjmy z nájemného s výjimkou příjmů z pronájmů u rozpočtových a příspěvkových organizací zřízených ústředními orgány státní správy, které jsou prokazatelně zohledněny ve vztahu k rozpočtu zřizovatele, dále příjmy z reklam plynoucí od subjektů se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky a od subjektů se sídlem nebo bydlištěm mimo území České republiky prostřednictvím jejich stálé provozovny (§ 22 odst. 2) a příjmy z členských příspěvků s výjimkou členských příspěvků osvobozených od daně [§ 19 písm. a)].“.
Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 5 a 6.
63.
V § 18 odst. 5 se za slovo „obce,“ vkládají slova „okresní úřady,“.
64.
V § 19 odst. 1 se vypouští písmeno b).
Dosavadní písmena c) až i) se označují jako písmena b) až ch).
65.
V § 19 odst. 2 se v první větě slova „písm. e)“ nahrazují slovy „písm. d)“ a na konci se připojují tato slova: „; osvobození se v uvedeném případě nepoužije ani při převedení vlastnických práv k těmto zdrojům a zařízením na dalšího vlastníka.“.
Druhá věta se vypouští.
66.
V § 20 odst. 2 se ve druhé větě za slovy „ukončení likvidace,“ nahrazuje čárka tečkou a zbytek věty se vypouští.
67.
V § 20 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Poplatníci, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, mohou snížit základ daně zjištěný podle odstavce 1 až o 30 %, maximálně však o 1 000 000 Kč, použijí-li takto získané prostředky ke krytí nákladů (výdajů) souvisejících s činnostmi, z nichž získané příjmy nejsou předmětem daně. V případě, že 30 % snížení činí méně než 50 000 Kč, lze odečíst částku ve výši 50 000 Kč, maximálně však do výše základu daně.“.
Dosavadní odstavce 4, 5 a 6 se označují jako odstavce 5, 6 a 7.
68.
§ 20 odst. 5 zní:
„(5)
Od základu daně lze odečíst hodnotu darů poskytnutých obcím a právnickým osobám se sídlem na území České republiky na financování vědy a vzdělání, kultury, školství, na policii,15a) na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, na ochranu zvířat, na účely sociální, zdravotnické a ekologické, humanitární, charitativní, náboženské pro registrované církve a náboženské společnosti, tělovýchovné a sportovní, a fyzickým osobám s bydlištěm na území České republiky provozujícím školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat, na financování těchto zařízení, pokud hodnota daru činí alespoň 2000 Kč. V úhrnu lze odečíst nejvýše 2 % ze základu daně. Tento odečet nemohou uplatnit poplatníci, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání.“.
69.
V § 21 se sazba „45 %“ nahrazuje sazbou „42 %“ a slova „§ 20 odst. 4“ se nahrazují slovy „§ 20 odst. 4 a 5“.
70.
V § 22 odst. 1 se na konci písmene d) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní:
„e)
příjmy z prodeje nemovitostí nebo movitých věcí umístěných nebo registrovaných na území České republiky a z prodeje účasti nebo podílu na obchodní společnosti či družstvu se sídlem na území České republiky.“.
71.
V § 22 odst. 1 písm. d) bodu 7 se za slova „týkajícího se věci“ vkládají slova „nebo její části“.
72.
§ 23 odst. 1 a 2 znějí:
„(1)
Základem daně je rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů osvobozených od daně (§ 4 a 19), převyšují výdaje (náklady) vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení (§ 24), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období, upravený podle následujících odstavců.
(2)
Pro zjištění základu daně se u poplatníků, kteří účtují v soustavě podvojného účetnictví,20) vychází z hospodářského výsledku (zisk nebo ztráta) a u poplatníků, kteří účtují v soustavě jednoduchého účetnictví z rozdílu mezi příjmy a výdaji.“.
73.
§ 23 odst. 4 písm. b) zní:
„b)
zisk (ztráta) z prodeje vkladních listů, vkladových certifikátů, kupónů a dluhopisů20a) s výjimkou dluhopisů s předkupním právem na akcie a dluhopisů, s nimiž je spojeno právo na vydání akcií,20b) mezi držiteli před lhůtou splatnosti,“.
74.
V § 23 odst. 4 se v písmenu d) na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní:
„e)
částky zúčtované do výnosů, které souvisejí s rozpouštěním rezerv a opravných položek, jejichž tvorba nebyla pro daňové účely výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů.“.
75.
V § 23 odst. 8 uvozovací věta zní: „U poplatníků, u nichž dochází k ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7), k ukončení pronájmu (§ 9) a ke zrušení s likvidací, se základ daně podle předchozích odstavců za zdaňovací období předcházející dni ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, pronájmu nebo zahájení likvidace upraví.“.
76.
V § 23 odst. 8 písm. a) se za slovo „rezerv“ vkládají slova „s výjimkou rezerv, které budou prokazatelně zúčtovány v období, v němž dochází k likvidaci“.
77.
V § 23 se za odstavec 8 vkládá nový odstavec 9, který zní:
„(9)
Ve zdaňovacím období, v němž dojde ke zrušení smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí hmotného a nehmotného majetku, je pronajímatel, který odpisoval pronajatý hmotný majetek podle § 30 odst. 4, povinen zvýšit základ daně o rozdíl mezi uplatněnými odpisy a odpisy vypočtenými podle § 31 nebo § 32. Toto ustanovení se nepoužije v případě, kdy bude pronajímatelem bezprostředně uzavřena nová smlouva o finančním pronájmu tohoto majetku, a v případech, kdy byl předmět finančního pronájmu prokazatelně zničen nebo odcizen.“.
Dosavadní odstavce 9 a 10 se označují jako odstavce 10 a 11.
78.
V § 24 odst. 2 písm. b) se vypouštějí slova „upravená o poměrnou část zůstatkové hodnoty opravné položky k úplatně nabytému majetku,20)“.
79.
§ 24 odst. 2 písm. d) zní:
„d)
příspěvky právnickým osobám, pokud povinnost členství vyplývá ze zvláštního zákona,“.
80.
V § 24 odst. 2 písm. f) se za slovem „komplementáře“ vkládají slova „ , poplatníkem majícím příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7)“ a dále se za slova „podle zvláštních předpisů21)“ vkládají slova „ , avšak pouze do výše pojistného vypočteného sazbou bez jejího zvýšení z maximálního základu pro toto pojistné“.
81.
§ 24 odst. 2 písm. h) zní:
„h)
nájemné včetně nájemného u finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci, avšak nájemné u finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci u poplatníků účtujících v soustavě jednoduchého účetnictví v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období,“.
82.
V § 24 odst. 2 písm. ch) se na konci čárka nahrazuje tečkou a doplňují se tyto věty: „Daň z příjmů zaplacená v zahraničí je výdajem (nákladem) pouze u příjmů, které se zahrnují do základu daně, a to pouze v rozsahu, v němž nebyla započtena na daňovou povinnost v tuzemsku podle zvláštního předpisu22a) nebo podle mezinárodní smlouvy (§ 37). Tento výdaj (náklad) se uplatní v následujícím zdaňovacím období po tom, v němž vznikl.“.
83.
§ 24 odst. 2 písm. j) bod 2 zní:
„2.
závodní preventivní péči poskytovanou zařízením závodní preventivní péče v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy23) a nehrazeném zdravotní pojišťovnou,23a)“.
84.
V § 24 odst. 2 písm. j) bodu 3 se za slova „na výchovu žáků“ vkládá slovo „učilišť“.
85.
§ 24 odst. 2 písm. k) zní:
„k)
výdaje (náklady) na pracovní cesty včetně výdajů (nákladů) na pracovní cesty spolupracujících osob (§ 12 odst. 2) a společníků veřejných obchodních společností a komplementářů komanditních společností (§ 13), a to maximálně ve výši podle zvláštních předpisů,5) přitom
1.
na ubytování, dopravu hromadnými dopravními prostředky a na nezbytné výdaje spojené s pracovní cestou v prokázané výši,
2.
na dopravu silničním motorovým vozidlem23b) zahrnutým v majetku poplatníka nebo v pronájmu ve výši stanovené v odstavci 6,
3.
na dopravu silničním motorovým vozidlem23b) nezahrnutým v majetku poplatníka s výjimkou pronájmu ve výši sazby základní náhrady a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty, u nákladních automobilů a autobusů se použije sazba základní náhrady pro osobní silniční motorová vozidla zvýšená na dvojnásobek,
4.
výdaje na spotřebované pohonné hmoty u zvláštních motorových vozidel,23c) u silničních motorových vozidel upravených pro jiné účely, než je přeprava osob nebo materiálů, a u silničních motorových vozidel při jízdách převážně v terénu, při údržbě komunikací, ve skladech, výrobních prostorách a nádvořích se uplatňují ve skutečné prokázané výši,
5.
stravné a kapesné při zahraničních pracovních cestách,
6.
stravné při tuzemských pracovních cestách, a to pouze pro zaměstnance podle § 6,“.
86.
§ 24 odst. 2 písm. l) zní:
„l)
škody vzniklé v důsledku živelních pohrom a zvýšené výdaje v důsledku opatření stanovených obecně závaznými právními předpisy,“.
87.
§ 24 odst. 2 písm. r) a t) znějí:
„r)
cena pořízení20) cenného papíru v případě jeho prodeje, a to ve zdaňovacím období, v němž dochází k prodeji cenného papíru,
t)
vstupní cena hmotného majetku vyloučeného z odpisování (§ 27) a pozemků, a to jen do výše příjmů z jejich prodeje,“.
88.
V § 24 odst. 2 se doplňují písmena u), v), w), x) a y), která znějí:
„u)
daň z příjmů fyzických osob zaplacená plátcem za poplatníka z příjmů uvedených v § 10 odst. 1 písm. h) a ch), u nichž se uplatňuje zvláštní sazba daně (§ 36), je-li výhra nebo cena v nepeněžním plnění a silniční daň zaplacená jedním z manželů, který je zapsán jako držitel motorového vozidla v technickém průkazu, přičemž vozidlo je používáno pro podnikatelskou a jinou samostatnou výdělečnou činnost druhým z manželů, který jako držitel v technickém průkazu zapsán není,
v)
zaplacené smluvní pokuty a úroky z prodlení,26a)
w)
nabývací cena podílu na obchodní společnosti nebo družstvu v případě jeho prodeje,
x)
paušální částky hrazené zaměstnavatelem zaměstnanci podle § 6 odst. 8,
y)
hodnota pohledávky za dlužníkem, u něhož soud zamítl návrh na prohlášení konkurzu19a) pro nedostatek majetku.“.
89.
V § 24 odst. 4 uvozovací věta zní: „Nájemné u finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku a nehmotného majetku, který lze podle tohoto zákona odpisovat, se uznává jako výdaj (náklad) za podmínky, že“.
90.
V § 24 odst. 6 písm. b) bodu 2 se za slova „sčítání lidu“ připojují tato slova: „v České republice“.
91.
V § 24 odst. 6 poslední věta zní: „Zvolený způsob se uplatní u všech motorových vozidel v majetku poplatníka kromě vozidel, u nichž lze uplatnit výdaje (náklady) podle § 24 odst. 2 písm. k) bodu 4, a u vozidel v pronájmu a nelze jej v průběhu zdaňovacího období měnit.“.
92.
V § 24 se za odstavec 6 vkládají odstavce 7 a 8, které znějí:
„(7)
Je-li předčasně ukončena smlouva o finančním pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku a nehmotného majetku, považuje se tato smlouva, pro účely tohoto zákona, od data uzavření za smlouvu o pronájmu, kdy se po skončení nájemní smlouvy najatý majetek vrací pronajímateli.
(8)
Za nabývací cenu podílu na obchodní společnosti nebo družstvu se pro účely zákona považuje hodnota splaceného peněžitého a nepeněžitého vkladu společníka nebo člena družstva včetně emisního ážia nebo cena pořízení20) majetkové účasti v případě úplatného pořízení podílu anebo cena stanovená pro účely daně dědické a daně darovací 26b) v případě nabytí podílu zděděním nebo darováním. Nepeněžitý vklad právnické osoby vložený do obchodní společnosti nebo družstva se ocení v případě hmotného majetku a nehmotného majetku zůstatkovou cenou (§ 29 odst. 2) a v případě ostatního majetku účetní hodnotou.“.
93.
§ 25 písm. f) zní:
„f)
penále a pokuty s výjimkou smluvních pokut uvedených v § 24, přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a k pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění,21) regulační a sankční opatření ve mzdové oblasti26c) a částka rozdílu mezi pojistným na sociální zabezpečení a příspěvkem na státní politiku zaměstnanosti zaplaceným podle zvýšené sazby26d) a pojistným včetně příspěvku vypočteným podle sazby bez jejího zvýšení,26e)“.
94.
V § 25 písm. m) se na konci připojují tato slova: „s výjimkou uvedenou v § 10 odst. 6 a § 24 odst. 2 písm. w)“.
95.
V § 25 písm. n) se vypouští slovo „přijaté“.
96.
§ 25 písm. r) zní:
„r)
daně zaplacené za jiného poplatníka s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. u),“.
97.
V § 25 písm. s) se na konci připojují tato slova: „a obdobné daně zaplacené v zahraničí, s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. ch)“.
98.
V § 25 písm. w) se na konci připojuje tato věta: „Toto ustanovení se nevztahuje na poplatníky uvedené v § 18 odst. 3, na burzy cenných papírů,28a) fond národního majetku18) a na poplatníky uvedené v § 2,“.
99.
V § 25 se doplňují písmena x), y) a z), která znějí:
„x)
úroky a jiné výnosy poskytované zaměstnavatelem z vkladů přesahující průměrnou výši obvyklých úroků za příslušné zdaňovací období, požadovaných za úvěry, které banky poskytují v místě bydliště nebo sídla zaměstnavatele,
y)
úroky z odložených částek daní za dobu posečkání, zvýšení daní a exekuční náklady podle zvláštních předpisů28b) a dále úroky z úvěrů za posečkání cla,28c)
z)
hodnota pohledávek s výjimkou uvedenou v § 24.“.
100.
Dosavadní text § 25 se označuje jako odstavec 1 a připojuje se nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Ustanovení odstavce 1 písm. w) se nepoužije u poplatníků, a to v roce jejich vzniku a v následujících třech letech. U právních nástupců vzniklých ze subjektů zrušených bez provedení likvidace se za rok vzniku považuje rok, ve kterém vznikl subjekt zrušený bez provedení likvidace.“.
101.
V § 26 odst. 2 se za slova „samostatné movité věci“ vkládají slova „s výjimkou zásob“ a připojuje se tato věta: „Hmotným majetkem pro účely tohoto zákona však nejsou zásoby.“.
102.
§ 26 odst. 3 zní:
„(3)
Jiným majetkem se pro účely tohoto zákona rozumí
a)
technické zhodnocení a výdaje na otvírky nových lomů, pískoven a hlinišť, pokud nezvyšuje vstupní cenu a zůstatkovou cenu hmotného majetku,
b)
technické rekultivace, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak,29b)
c)
výdaje hrazené nájemcem, které podle zvláštních předpisů20) tvoří součást ocenění hmotného majetku pronajatého formou finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku, a které v úhrnu se sjednanou kupní cenou ve smlouvě převýší u movitého majetku hodnotu 10 000 Kč.“.
103.
§ 26 odst. 5 zní:
„(5)
Odpisováním se pro účely tohoto zákona rozumí zahrnování odpisů z hmotného majetku a nehmotného majetku evidovaného v majetku poplatníka, který se vztahuje k zajištění zdanitelného příjmu, do výdajů (nákladů) k zajištění tohoto příjmu.“.
104.
V § 26 se doplňují odstavce 6 až 8, které znějí:
„(6)
Odpis ve výši vypočteného ročního odpisu lze uplatnit z hmotného majetku a nehmotného majetku evidovaného v majetku poplatníka ke konci příslušného zdaňovacího období s výjimkou právního nástupce poplatníka zrušeného bez likvidace nebo dědice poplatníka uvedeného v § 2, pokračuje-li v činnosti nebo pronájmu, který nabyl v průběhu zdaňovacího období majetek již odpisovaný původním vlastníkem.
(7)
Odpis ve výši jedné poloviny z vypočteného ročního odpisu lze uplatnit z hmotného majetku a nehmotného majetku evidovaného v majetku poplatníka na počátku příslušného zdaňovacího období, dojde-li v průběhu zdaňovacího období
1.
k vyřazení majetku před koncem zdaňovacího období, s výjimkou poplatníků postupujících podle § 30 odst. 4,
2.
k převedení majetku na jiné právnické nebo fyzické osoby podle zvláštních předpisů,29a) který je evidován v majetku poplatníka k datu předcházejícímu dni převodu majetku,
3.
k ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, zrušení bez likvidace, zrušení s likvidací nebo prohlášení konkurzu z majetku evidovaného ke dni ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, ke dni zrušení bez likvidace, ke dni předcházejícímu den vstupu do likvidace nebo ke dni předcházejícímu den účinnosti prohlášení konkurzu.
Odpis ve výši jedné poloviny z vypočteného ročního odpisu může uplatnit také právní nástupce, a to z hmotného a nehmotného majetku evidovaného v majetku ke konci příslušného zdaňovacího období, který nabyl v průběhu zdaňovacího období od poplatníka zrušeného bez likvidace nebo od zemřelého poplatníka. Obdobně může odpis ve výši jedné poloviny vypočteného ročního odpisu uplatnit i nájemce, který odpisuje hmotný majetek podle § 28 odst. 2 a 3, dojde-li k ukončení nájemního vztahu před odepsáním vstupní ceny v průběhu zdaňovacího období.
(8)
Odpisy pro účely zákona není poplatník povinen uplatnit, přitom odpisování lze i přerušit, ale při dalším odpisování je nutné pokračovat způsobem, jako by odpisování přerušeno nebylo, a to za podmínky, že v době přerušení neuplatní poplatník výdaje paušální částkou podle § 7 nebo § 9. Pokud poplatník uplatní výdaj paušální částkou, nelze za toto zdaňovací období uplatnit odpisy v prokázané výši ani o tuto dobu prodloužit odpisování pro daňové účely. Přitom po dobu uplatňování výdajů paušálním způsobem vede poplatník odpisy pouze evidenčně.“.
105.
V § 27 písm. i) se slova „základního jmění“ nahrazují slovy „vlastního jmění“.
106.
V § 28 odst. 1 se na konci slova „v odstavcích 2 až 4“ nahrazují slovy „v odstavcích 2 až 6“.
107.
V § 28 odst. 3 se za slova „pronajatého hmotného majetku“ vkládají slova „a jiný majetek uvedený v § 26 odst. 3 písm. c), jsou-li“.
108.
V § 28 se za odstavec 4 vkládají nové odstavce 5 a 6, které znějí:
„(5)
Technickou rekultivaci, pokud nezvyšuje vstupní a zůstatkovou cenu hmotného majetku (§ 26 odst. 3), prováděnou na pozemku, k němuž má vlastnické právo nebo právo hospodaření jiná osoba, může odpisovat pouze poplatník, který je k provedení rekultivace zavázán.
(6)
Nehmotný majetek může kromě vlastníka odpisovat poplatník, který k němu nabyl právo užívání za úplatu.“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 7.
109.
V § 30 odst. 4 první věta zní: „Pronajímaný hmotný movitý majetek u finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku lze odepsat až do 90 % vstupní ceny rovnoměrně po dobu trvání pronájmu za předpokladu, že doba pronájmu trvá alespoň 40 % doby odpisování stanovené v odstavci 1, nejméně však 3 roky.“.
110.
V § 30 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Při zrušení smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku a nehmotného majetku odpisovaného podle odstavce 4 považuje se tato smlouva pro účely zákona od data uzavření za smlouvu o pronájmu, kdy se po skončení nájemní smlouvy najatý hmotný majetek a nehmotný majetek vrací pronajímateli. Toto ustanovení neplatí v případě bezprostředního uzavření nové smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku a nehmotného majetku, který byl předmětem zrušené smlouvy, a v případech, kdy byl předmět finančního pronájmu prokazatelně zničen nebo odcizen.“.
Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 6 a 7.
111.
§ 30 se doplňuje odstavcem 8, který zní:
„(8)
U nehmotného majetku, ke kterému má poplatník právo užívání, se roční odpis stanoví jako podíl vstupní ceny a doby sjednané kupní smlouvou. Není-li smlouva sjednána na dobu určitou, stanoví se roční odpis podle § 31 nebo § 32.“.
112.
V § 31 odst. 3 se za slova „hmotného majetku“ vkládají slova „a nehmotného majetku“.
113.
V § 32 odst. 3 v uvozovací větě a v písmenech a) a b) se vypouští slovo „hmotného“.
114.
V § 34 odst. 2 se slova „§ 20 odst. 4“ nahrazují slovy „§ 20 odst. 5“.
115.
V § 34 se odstavce 3, 4 a 5 nahrazují odstavci 3, 4, 5 a 6, které znějí:
„(3)
Od základu daně mohou poplatníci odečíst 10 % vstupní ceny nového hmotného majetku zatříděného podle přílohy k tomuto zákonu v položkách 3 až 6 a v položce 9 s výjimkou uvedenou v odstavci 4, jsou-li jeho prvními vlastníky, a to ve zdaňovacím období, ve kterém je hmotný majetek evidován v majetku poplatníka. Odpočet lze uplatnit pouze v případě, že nedojde k prodeji nebo k pronájmu tohoto majetku do tří let následujících po roce, kdy byl uplatněn odpočet. Toto ustanovení nelze uplatnit v tom zdaňovacím období, v němž dojde k ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, ke vstupu do likvidace a k prohlášení konkurzu.
(4)
Odpočet podle odstavce 3 nelze uplatnit u
a)
letadel, motocyklů a osobních automobilů, nejsou-li využívány provozovateli osobní dopravy a provozovateli autoškol na základě vydané koncese,
b)
hmotného majetku umístěného v zahraničí nebo používaného v zahraničí nepřetržitě více než 183 dnů v příslušném zdaňovacím období,
c)
u hmotného majetku při nákupu podniku (souhrn hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání) nebo jeho částí.
(5)
Nelze-li odpočet podle odstavce 3 uplatnit v roce pořízení hmotného majetku z důvodu, že poplatník vykázal ztrátu nebo základ daně nižší než odpočet podle odstavce 3, lze odpočet nebo jeho zbývající část uplatnit v nejbližším zdaňovacím období, ve kterém poplatník vykáže základ daně.
(6)
Poplatník, který je fyzickou osobou, uplatní odpočet, jen jde-li o hmotný majetek používaný pro dosahování příjmů podle § 7 a 9. O odpočet podle odstavce 3 nelze snižovat příjmy podle § 6.“.
Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 7.
116.
V § 35 odst. 1 se na konci odstavce připojuje tato věta: „Přitom u poplatníků, kteří jsou společníky veřejné obchodní společnosti, u komplementářů komanditní společnosti a u komanditní společnosti se daň sníží pouze o částku, která odpovídá poměru, jakým byl mezi ně rozdělen základ daně, zjištěný za veřejnou obchodní společnost podle § 13 odst. 1 nebo za komanditní společnost podle § 13 odst. 3.“.
117.
§ 35 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
Poplatníci uvedení v § 17, s výjimkou podílových a investičních fondů, mohou od daně dále odečíst částku odpovídající jedné polovině daně srážené ve zdaňovacím období touto právnickou osobou podle § 36 z dividend nebo z podílů na zisku z účastí na společnostech s ručením omezeným a z účastí komanditistů na komanditních společnostech anebo z podílů na zisku a obdobného plnění z členství v družstvech.“.
118.
V § 36 odst. 2 písm. a) bodu 5 se vypouštějí slova „s výjimkou uvedenou v písmenu c)“.
119.
V § 36 odst. 2 písm. a) bodu 6 se vypouštějí slova „vklad společníka, členský vklad nebo“ a na konci se připojují tato slova: „na obchodní společnosti nebo družstvu“.
120.
§ 36 odst. 2 písm. a) bod 7 zní:
„7.
z rozdílu při zpětném nákupu zaměstnaneckých akcií [§ 8 odst. 3 písm. a)],“.
121.
V § 36 odst. 2 písm. a) bodu 8 se na konci připojují tato slova: „s výjimkou úroků plynoucích ze vzájemných úložek (depozit) bank v rámci mezibankovního finančního trhu a s výjimkou úroků z vkladů pojišťoven u bank.“.
Bod 9 se vypouští.
122.
V § 36 odst. 2 písm. a) se na konci vypouští tečka a připojují se slova „a dále u subjektů uvedených v § 2 odst. 3 a v § 17 odst. 5 se za podíl na zisku považuje rozdíl mezi sjednanou cenou a cenou obvyklou na trhu (§ 23 odst. 7) a úroky neuznávané jako výdaj podle § 25 písm. w)“ a doplňuje se tato věta: „Za podíly na zisku se nepovažuje zvýšení vkladu společníka na základě zvýšení základního jmění z majetku převyšujícího základní jmění společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti.34a)“.
123.
§ 36 odst. 2 písm. b), c) a d) znějí:
„b)
20 %, a to
1.
z výher v loteriích, sázkách a jiných podobných hrách s výjimkou výher z loterií, sázek a jiných podobných her provozovaných na základě povolení vydaného podle zvláštního předpisu12) [§ 10 odst. 3 písm. b)],
2.
z cen a z výher reklamních soutěží a slosování [§ 10 odst. 1 písm. h)], z cen z veřejných soutěží a ze sportovních soutěží [§ 10 odst. 1 písm. ch)] s výjimkou cen z veřejných a sportovních soutěží, které jsou od daně osvobozeny [§ 4 odst. 1 písm. f)],
3.
z úroků a jiných výnosů z vkladů přijímaných zaměstnavatelem od svých zaměstnanců (§ 8 odst. 6),
c)
15 %, a to
1.
z příjmů plynoucích fyzickým osobám z úroků, výher a jiných výnosů, z vkladů na vkladních knížkách, z úroků peněžních prostředků na vkladových účtech [§ 8 odst. 1 písm. c)], z úroků z vkladů na běžných účtech, které podle podmínek banky nejsou určeny k podnikání, např. sporožirové účty, devizové účty,
2.
z plnění z pojištění pro případ dožití určitého věku nebo z důchodového pojištění mimo fond sociálního pojištění sníženého o zaplacené pojistné [§ 8 odst. 1 písm. f)],
3.
z vypláceného dalšího podílu v rámci transformace družstev podle zvláštního předpisu,13)
d)
10 %, a to
1.
z příjmů autorů za příspěvek do novin, časopisů, rozhlasu nebo televize (§ 7 odst. 6),
2.
z příjmů z právního vztahu podle § 6 odst. 4.“.
124.
§ 36 odst. 3 zní:
„(3)
U podílových a investičních fondů16) zvláštní sazba daně z příjmů činí 25 % z rozdílu, o který příjmy z prodeje akcií, zatímních listů, podílových listů,20a) dluhopisů s předkupním právem na akcie a dluhopisů, s nimiž je spojeno právo na vydání akcií,20b) ve zdaňovacím období převyšují cenu jejich pořízení.“.
125.
V § 36 odst. 4 druhá věta zní: „Základ daně se nesnižuje o nezdanitelnou část základu daně (§ 15) a zaokrouhluje se na celé koruny dolů.“.
126.
V § 36 odst. 5 se slova „a odstavce 3“ nahrazují slovy „, a o příjmy z úroků ze státních dluhopisů“.
127.
V § 36 se za odstavec 5 vkládají odstavce 6 a 7, které znějí:
„(6)
Pokud obchodní společnosti, s výjimkou investičního fondu, nebo družstvu plynou od jiné obchodní společnosti nebo družstva, v nichž má nejméně dvacetiprocentní podíl na vlastním jmění, dividendy nebo podíly na zisku z účastí na společnosti s ručením omezeným a z účastí komanditistů na komanditní společnosti anebo podíly na zisku a obdobná plnění z členství v družstvech, je základem pro zvláštní sazbu daně, uvedenou v odstavci 2 písm. a), vyplácená dividenda nebo podíl na zisku a obdobné plnění z členství v družstvu, snížená o přijatou dividendu nebo podíl na zisku a obdobné plnění z členství v družstvu od obchodní společnosti nebo družstva, v nichž má nejméně dvacetiprocentní podíl na vlastním jmění.
(7)
Pro účely daně z příjmů, pro které je stanovena zvláštní sazba, se za poplatníky podle § 17 považují i veřejné obchodní společnosti.“.
128.
V § 38 odst. 1 se středník nahrazuje tečkou a písmena a) a b) se nahrazují tímto textem: „Pokud poplatník není účetní jednotkou,20) použije se kurz „nákup“ nebo „prodej“ v okamžiku zúčtování s bankou, v ostatních případech se použije kurz „střed“ vyhlášený Českou národní bankou poslední kalendářní den měsíce předcházejícího měsíci, v němž byl příjem nebo výdaj (náklad) uskutečněn.“.
129.
V § 40 odst. 3 část věty za středníkem zní: „dojde-li při provozu malých vodních elektráren, u nichž jsou příjmy osvobozeny,36a) k překročení hranice 200 000 kWh vyrobené energie ročně, jsou předmětem daně pouze příjmy z energie vyrobené nad tento limit.“.
130.
V § 40 odst. 4 se v druhé větě slova „písm. d)“ nahrazují slovy „písm. f)“.
131.
V § 40 odst. 5 se na konci odstavce doplňují tyto věty: „Dojde-li u uvedených základních prostředků (hmotného majetku) k technickému zhodnocení, zvyšuje se o něj cena, ze které byly odpisy prováděny (vstupní cena). V případě, že dojde v průběhu roku k vyřazení uvedeného odpisovaného základního prostředku (hmotného majetku), lze jako výdaj (náklad) uplatnit odpisy v poloviční výši.“.
132.
V § 40 odst. 7 písm. a) se vypouštějí slova „a nehmotný majetek“.
133.
V § 40 odst. 7 písm. c) se na konci tečka nahrazuje čárkou a za písmeno c) se doplňuje písmeno d), které zní:
„d)
nehmotný majetek odpisovaný jako nehmotná aktiva k 31. prosinci 1992 může poplatník doodepsat, a to rovnoměrně, nejdéle však do pěti let od zahájení odpisování.“.
134.
V § 40 odst. 15 se slova v závorce „§ 23 odst. 3 písm. c)“ nahrazují slovy v závorce „§ 23 odst. 4 písm. d)“.
135.
§ 40 se doplňuje odstavci 20, 21, 22, 23 a 24, které znějí:
„(20)
U rozpočtových a příspěvkových organizací a obcí nejsou ve zdaňovacím období roku 1993 předmětem daně rovněž příjmy z činností, vymezených ve statutu nebo zřizovací listině jako hlavní činnost i v případě, že nesplňují kritéria § 18 odst. 3, pokud je poplatník nevykazuje jako hospodářskou činnost38a) a jsou prokazatelně zohledněny za celé zdaňovací období ve finančním vztahu k rozpočtu zřizovatele nebo v rozpočtu obce.
(21)
Ustanovení § 25 písm. w) se nepoužije v případech, kdy úvěry a půjčky jsou poskytnuty subjekty, které se neúčastní na vedení, kontrole či jmění příjemce úvěru a půjčky, pokud tyto úvěry a půjčky nepřesahují
a)
v roce 1994 třicetinásobek výše vlastního jmění,
b)
v roce 1995 dvacetipětinásobek výše vlastního jmění,
c)
v roce 1996 dvacetinásobek výše vlastního jmění,
d)
v roce 1997 patnáctinásobek výše vlastního jmění.
(22)
Ustanovení § 35 odst. 3 se nepoužije pro zdaňovací období roku 1994.
(23)
Částky zúčtované do výnosů,20) které souvisejí s rozpouštěním rezerv vytvořených na vrub nákladů před nabytím účinnosti tohoto zákona, které nejsou podle § 24 odst. 1 písm. i) výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, se zahrnují do základu daně.
(24)
Výjimka ve vztahu k pojišťovnám uvedená v § 36 odst. 2 písm. a) bodu 8 se nepoužije za zdaňovací období roku 1994.“.
136.
Slovo „Kčs“ se v zákoně nahrazuje slovem „Kč“ v ustanoveních § 7 odst. 6, § 10 odst. 3 písm. a), § 10 odst. 9, § 16, § 26 odst. 2 a 4, § 35 odst. 1 písm. a), § 35 odst. 1 písm. b) a § 40 odst. 10.
137.
V příloze k zákonu položka 1 zní:
„(1) Budovy a haly (Třída 1)| 5
---|---
z toho: |
a) budovy a haly ze dřeva a lehkých hmot | 4
b) budovy a haly výrobní pro energetiku
(obor 811 3 a 812 2)| 4
c) stavební objekty na povrchových dolech v oblasti důlního pole
(obor 801, 802, 811 a 812)| 4“.
138.
V příloze k zákonu v položce 2 písmeno e) zní:
„e)
vedení elektrická a dráhy visuté (obor 828) 4“.
139.
Poznámky pod čarou č. 4b) až 38a) znějí:
„4b)
§ 87 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb. a zákona č. 196/1993 Sb.
6b)
Např. zákon č. 480/1992 Sb., o hmotném zabezpečení vojáků a žáků škol ozbrojených sil a jejich odpovědnosti za škodu, zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon ČNR č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky.
6c)
§ 92 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb.
§ 116 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 527/1992 Sb.
6d)
§ 7 odst. 2 vyhlášky č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci.
6e)
§ 11 odst. 2 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
14a)
§ 82 obchodního zákoníku.
14b)
§ 100 obchodního zákoníku.
14c)
Zákon č. 589/1992 Sb.
15a)
Zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.
Zákon ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní policii.
17a)
Např. zákon ČNR č. 483/1991 Sb., o České televizi, zákon ČNR č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, zákon ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), zákony o profesních komorách.
20a)
§ 1 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění zákona č. 89/1993 Sb.
20b)
§ 160 obchodního zákoníku.
22a)
§ 81 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
23)
§ 18a a 35a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb.
23a)
§ 8 nařízení vlády ČR č. 216/1992 Sb., kterým se vydává Zdravotní řád a provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění (úplné znění č. 117/1993 Sb.).
Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČR č. 467/1992 Sb., o zdravotní péči poskytované za úhradu, ve znění vyhlášky č. 155/1993 Sb.
23b)
§ 1 odst. 3 vyhlášky č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.
23c)
§ 1 odst. 4 vyhlášky č. 41/1984 Sb.
26a)
§ 369 obchodního zákoníku.
26b)
Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.
26c)
Např. nařízení vlády ČR č. 186/1993 Sb., o regulačním a sankčním opatření ve mzdové oblasti.
26d)
§ 7 odst. 2 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
26e)
§ 7 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 589/1992 Sb.
28a)
Zákon č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů.
28b)
Zákon č. 337/1992 Sb.
28c)
Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon.
29b)
Např. zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
34a)
§ 144 a 208 obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.
36a)
Opatření ministerstva financí ČSR č. j. 153/7 409/1982 ze dne 27. 5. 1982.
38a)
Vyhláška ministerstva financí ČR č. 205/1991 Sb., o hospodaření s rozpočtovými prostředky státního rozpočtu České republiky a o finančním hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací.
„4b)
Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu.“.
Čl. III
Zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 157/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 4 odst. 1 se za slovo „výnosů“ vkládá slovo „(příjmů)“.
2.
V § 8 odst. 1 se vypouští slovo „výdajem“ a ruší se závorka.
3.
V § 8 odst. 1 a 4 se za slova „daně z příjmů“ vkládají slova „účtující v soustavě podvojného účetnictví“.
Čl. IV
Pro stanovení daňové povinnosti za rok 1993 a při zdanění příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků zúčtovaných do zdaňovacího období roku 1993 se použijí dosavadní předpisy ve znění čl. I bodů 5, 9, 67, 75, 76, 102, 103, 104, 108 a 111 tohoto zákona.
Čl. V
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jak vyplývá z pozdějších předpisů, a úplné znění zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. VI
Zrušují se
1.
Zákon č. 286/1992 Sb., o daních z příjmů.
2.
Zákon č. 626/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 286/1992 Sb., o daních z příjmů.
3.
Zákon č. 610/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů.
Čl. VII
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 324/1993 Sb. | Zákon č. 324/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů a v úplném znění č. 295/1993 Sb., a zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů a v úplném znění č. 296/1993 Sb.
Vyhlášeno 31. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 82/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb. a v úplném znění č.
* Čl. II - Zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb. a v úplném znění č. 296/1993 Sb., se mění a doplňuje
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 1994
324
ZÁKON
ze dne 3. prosince 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů a v úplném znění č. 295/1993 Sb., a zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů a v úplném znění č. 296/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb. a v úplném znění č. 295/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 3 odst. 2 se za slova „v obchodním rejstříku“, vkládají slova „popřípadě v jiném zákonem určeném rejstříku, nebo je vedena ve stanovené evidenci u příslušného orgánu v České republice“.
2.
V § 3 odst. 3 se za slova „výhod a imunit“ doplňují slova „nebo pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů“.
3.
V § 6 odst. 2 písm. i) se slovo „prokurátoři“ nahrazuje slovy „státní zástupci“.
4.
V § 6 odst. 2 písm. j) se vypouštějí slova „prezidiální rady“.
5.
V § 9 odst. 6 se na konci připojuje tato věta: „Jde-li o osoby zaměstnané, plní tuto povinnost zaměstnavatel“.
6.
Dosavadní text § 20b se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který včetně poznámky pod čarou č. 15) zní:
„(2)
Za poživatele důchodů z důchodového zabezpečení podle § 6 odst. 4 písm. b) se považují poživatelé důchodů přiznaných po 31. prosinci 1992 s přihlédnutím k dobám zaměstnání uvedených v čl. 20 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení15) a poživatelé důchodů, které byly přiznány podle předpisů České a Slovenské Federativní Republiky o sociálním zabezpečení před 1. lednem 1993.
15)
Smlouva byla vyhlášena pod č. 228/1993 Sb.“.
Čl. II
Zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb. a v úplném znění č. 296/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 3 odst. 1 se na konci doplňuje tečka za slovem „pojištění“ a vypouštějí se slova „(zabezpečení), s výjimkou nezapočitatelných příjmů, jimiž jsou“ a vkládají se nové věty, které znějí: „Do vyměřovacího základu se zahrnují i příjmy zúčtované po skončení tohoto zaměstnání. Do vyměřovacího základu se nezahrnují tyto příjmy:“.
2.
Poznámka pod čarou č. 5) zní:
5)
„Např. § 131 zákoníku práce.“.
3.
§ 3 odst. 1 písm. f) zní:
„f)
naturální požitky a jiná obdobná nepeněžní plnění, popřípadě finanční náhrady za ně,“.
4.
V § 3 odst. 1 se za písmeno g) připojuje nové písmeno h), které zní:
„h)
příjmy, které byly zaměstnanci poskytnuty za dobu před vznikem jeho zdravotního pojištění.“.
5.
V § 3 odst. 6 se číslo „77“ nahrazuje číslem „65“.
6.
V § 4 odst. 3 větě druhé se slova „výpisu z daňového přiznání“ nahrazují slovy „přehledu podle § 24 odst. 2“.
7.
§ 7 odst. 2 zní:
„(2)
Osoba samostatně výdělečně činná platí zálohy na pojistné na účet příslušné zdravotní pojišťovny za celý kalendářní měsíc. Záloha na pojistné je splatná od prvního dne kalendářního měsíce, na který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce. Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž byla osoba samostatně výdělečně činná uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce, nebo jí byla nařízena karanténa podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem.“.
8.
V § 8 odst. 1 se připojuje tato věta: „Pokud za osobu zahajující samostatnou výdělečnou činnost je plátcem pojistného i stát, není tato osoba povinna v prvním kalendářním roce této činnosti platit zálohy na pojistné; pojistné zaplatí formou doplatku podle odstavce 4.“.
9.
V § 8 odst. 3 ve větě první se slova „v období aspoň“ nahrazují slovy „v období od 1. ledna kalendářního roku do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém byla podána žádost o snížení, nejméně však v období“ a vypouštějí se slova „v kalendářním roce, ve kterém se platí zálohy na pojistné“.
10.
V § 9 odst. 4 ve větě první se slova „v období aspoň“ nahrazují slovy „v období od 1. ledna kalendářního roku do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém byla podána žádost o snížení, nejméně však v období“ a vypouštějí se slova „v kalendářním roce, ve kterém se platí zálohy na pojistné“.
11.
V § 14 odst. 3 se slovo „Polovina“ nahrazuje slovy „60 %“.
12.
§ 15 včetně nadpisu zní:
㤠15
Úhrada dlužného pojistného
(1)
Dlužné pojistné jsou osoby uvedené v předchozích ustanoveních povinny doplatit. Doplatek je splatný na účet té zdravotní pojišťovny, u které byla osoba pojištěna v období, za něž dluží pojistné. Pokud byla osoba pojištěna u několika zdravotních pojišťoven, je doplatek pojistného stanoven poměrně podle doby pojištění u každé zdravotní pojišťovny a je splatný na účet každé takové pojišťovny.
(2)
Má-li plátce pojistného splatný závazek vůči příslušné zdravotní pojišťovně, je povinen ho splácet v tomto pořadí:
a)
pokuty,
b)
penále,
c)
přirážka k pojistnému,
d)
nejstarší nedoplatky pojistného.
Jednotlivé dlužné částky podle písmen a) až d) je plátce pojistného povinen odvádět samostatně na příslušné účty zdravotní pojišťovny.“.
13.
V § 21 odst. 1 se slova „jedné poloviny“ nahrazují slovy „60 %", v odstavci 2 se slova „dva podíly“ nahrazují slovy „tři podíly“, v odstavci 3 se slova „ze součtu poloviny“ nahrazují slovy „ze součtu 60 %“ a na konci odstavce se slovo „dvakrát“ nahrazuje slovem „třikrát“, v odstavci 4 se slovo „polovina“ nahrazuje slovy „60 %“ a v odstavci 5 se slovo „polovina“ nahrazuje slovy „60 %“.
14.
Za § 28a se vkládá nový § 28b, který zní:
㤠28b
(1)
Zálohu na pojistné, kterou zaplatil zaměstnavatel do 20. ledna 1993, vrátí zdravotní pojišťovna, která zálohu přijala, ve dvou splátkách splatných do 15. března 1994 a do 15. června 1994. K tomu sdělí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně výši zaplacené zálohy, číslo účtu, na který byla zaplacena, a den jejího zaplacení.
(2)
Pohledávku za zdravotní pojišťovnou podle odstavce 1 nesmí zaměstnavatel započíst proti pohledávce zdravotní pojišťovny na pojistné. Ustanovení § 14 se nepoužije.“.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 331/1993 Sb. | Zákon č. 331/1993 Sb.
Zákon o státním rozpočtu České republiky na rok 1994 a o změně a doplnění některých zákonů
Vyhlášeno 31. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 83/1993
* ČÁST PRVNÍ - Státní rozpočet České republiky na rok 1994 (§ 1 — § 9)
* ČÁST DRUHÁ - Změny zákona České národní rady č. 371/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců České národní rady, ve znění pozdějších předpisů (§ 10 — § 10)
* ČÁST TŘETÍ - Změny a doplnění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (§ 11 — § 11)
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (§ 12 — § 12)
* ČÁST PÁTÁ - Změna zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu (§ 13 — § 13)
* ČÁST SEDMÁ - Změna zákona České národní rady č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění pozdějších předpisů (§ 15 — § 15)
* ČÁST DEVÁTÁ - Účinnost (§ 17 — § 17) č. 1 k zákonu č. 331/1993 Sb. č. 2 k zákonu č. 331/1993 Sb. č. 3 k zákonu č. 331/1993 Sb. č. 4 k zákonu č. 331/1993 Sb. č. 5 k zákonu č. 331/1993 Sb. č. 6 k zákonu č. 331/1993 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 2014 (89/2012 Sb.)
331
ZÁKON
ze dne 7. prosince 1993
o státním rozpočtu České republiky na rok 1994 a o změně a doplnění některých zákonů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Státní rozpočet České republiky na rok 1994
§ 1
(1)
Celkové příjmy státního rozpočtu České republiky na rok 1994 (dále jen „státní rozpočet“) se stanoví částkou 381 800 000 000 Kč, celkové výdaje státního rozpočtu se stanoví částkou 381 800 000 000 Kč (příloha č. 1).
(2)
Ve státním rozpočtu jsou obsaženy finanční vztahy k rozpočtům okresních úřadů pro vyrovnání rozpočtů okresních úřadů a rozpočtů obcí, a to dotacemi v celkové výši 15 328 700 000 Kč (příloha č. 2).
(3)
Ve státním rozpočtu je obsažena dotace do Státního fondu tržní regulace v zemědělství ve výši 500 000 000 Kč.
(4)
Stanovená výše příjmů podle kapitol státního rozpočtu je uvedena v příloze č. 3.
(5)
Rozdělení výdajů kapitol státního rozpočtu je uvedeno v příloze č. 4 a rozdělení investičních výdajů kapitol státního rozpočtu v příloze č. 5.
§ 2
Součástí celkové dotace ze státního rozpočtu do rozpočtů okresních úřadů a obcí, jejíž výše je uvedena v příloze č. 2, jsou příspěvky ze státního rozpočtu k částečné úhradě výdajů spojených s výkonem státní správy obce. Výše těchto příspěvků je pro rok 1994 uvedena v příloze č. 6, a to v propočtu na 100 obyvatel s trvalým pobytem na území, v němž obecní úřad vykonává státní správu. O výši příspěvku přiznaného jednotlivé obci rozhoduje přednosta okresního úřadu, přičemž se může od částek uvedených v příloze č. 6 v odůvodněných případech odchýlit až o 15 %.
§ 3
(1)
Příjmem rozpočtu obce v roce 1994 je podíl z 50 % celookresního výnosu daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků srážených a odváděných plátcem daně podle § 6 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, s výjimkou daně připadající na příjmy podle § 6 odst. 4 téhož zákona, kdy je daň vybrána zvláštní sazbou. Každá obec se na uvedené části celookresního výnosu podílí procentem stanoveným příslušným okresním úřadem, a to ve výši odpovídající poměru počtu jejího obyvatelstva k celkovému počtu obyvatelstva daného okresu. Hlavnímu městu Praha a městům Brno, Ostrava a Plzeň plyne uvedená daň ve výši 100 %.
(2)
Daň z příjmů právnických osob1a) za zdaňovací období 1994 je příjmem rozpočtu obce v případech, kdy je poplatníkem obec, s výjimkou daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby.1b)
(3)
Příjmem obce podle odstavce 2 není příslušenství daně1c) a daň, která nebyla přiznána nebo dodatečně přiznána ve stanovené lhůtě.1d)
§ 4
Příjmem rozpočtu okresního úřadu v roce 1994 je 50 % celookresního výnosu daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků podle § 6 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, s výjimkou daně připadající na příjmy podle § 6 odst. 4 téhož zákona, kdy je daň vybrána zvláštní sazbou.
§ 5
Vláda České republiky nebo na základě jejího zmocnění ministr financí může
a)
upravit ukazatele státního rozpočtu podle § 1 v souladu s cenovými, organizačními a metodickými změnami. Těmito opatřeními nesmí dojít ke zhoršení výsledného salda příjmů a výdajů státního rozpočtu,
b)
poskytnout provozovateli jaderných zařízení na území České republiky pro pokrytí náhrady prokázaných jaderných škod vzniklých třetím osobám v důsledku jaderné nehody těchto zařízení prostředky ze státního rozpočtu až do výše 6 000 000 000 Kč.
§ 6
(1)
Fond národního majetku České republiky v roce 1994 mimořádně uhradí úroky z poskytnutých úvěrů státu ve výši 13 739 000 000 Kč.
(2)
Fond národního majetku České republiky v roce 1994 mimořádně poskytne na úhradu majetkové újmy peněžních ústavů České spořitelně, a. s., a Investiční bance, a. s., celkem 2 600 000 000 Kč.
(3)
Fond národního majetku České republiky v roce 1994 mimořádně poskytne finanční prostředky na úhrady poskytované ministerstvem zemědělství podle zvláštního zákona v celkové výši 2 000 000 000 Kč.
§ 7
Ministerstvo financí může vydat v průběhu roku 1994 státní dluhopisy v rozsahu 16 234 000 000 Kč na úhradu jistin státního dluhu splatných v roce 1994.
§ 8
(1)
Ministerstvo zdravotnictví může poskytnout prostřednictvím zdravotnického zařízení jím určeného na základě rozhodnutí odborné komise tohoto zdravotnického zařízení1) jednorázový příspěvek ve výši 750 000 Kč osobě, která se nakazila HIV nebo onemocněla AIDS v souvislosti s léčbou krví nebo krevními deriváty.
(2)
Na postup podle odstavce 1 se nevztahuje zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), a § 244 a násl. občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
§ 9
Převod některých nevyčerpaných prostředků státního rozpočtu České republiky na rok 1993 do státního rozpočtu České republiky na rok 1994
Prostředky státního rozpočtu České republiky na rok 1993 poskytované jako dotace do rozdělení agrokomplexu a lesnímu hospodářství, nevyčerpané do 31. prosince 1993, se převádějí do příjmů kapitoly Všeobecná pokladní správa v roce 1994 a budou použity ke stejným účelům, na které byly vyčleněny v roce 1993.
ČÁST DRUHÁ
Změny zákona České národní rady č. 371/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců České národní rady, ve znění pozdějších předpisů
§ 10
Zákon České národní rady č. 371/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců České národní rady, ve znění zákona České národní rady č. 267/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 se částka „13 000 Kčs“ nahrazuje částkou „16 100 Kč“.
2.
V § 2 odst. 1 se částka „18 000 Kčs“ nahrazuje částkou „22 400 Kč“.
V § 2 odst. 2 se částka „15 000 Kčs“ nahrazuje částkou „18 600 Kč“.
V § 2 odst. 3 se částka „14 000 Kčs“ nahrazuje částkou „17 400 Kč“.
3.
V § 3 odst. 1 se částka „5000 Kčs“ nahrazuje částkou „6200 Kč“.
V § 3 odst. 2 se částka „2000 Kčs“ nahrazuje částkou „2500 Kč“.
V § 3 odst. 3 se částka „1000 Kčs“ nahrazuje částkou „1250 Kč“.
V § 3 odst. 4 se částka „2000 Kčs“ nahrazuje částkou „2500 Kč“ a částka „500 Kčs“ se nahrazuje částkou „600 Kč“.
4.
V § 5 se vypouští odstavec 4.
5.
V § 7 odst. 4 se vypouštějí slova „s výjimkou předsedy mandátového a imunitního výboru“.
ČÁST TŘETÍ
Změny a doplnění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
§ 11
Zákon České národní rady č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů, ve znění zákona č. 166/1993 Sb. a zákona č. 172/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 6 čl. III úvodní věta zní: „Platy a další požitky členů vlády České republiky, prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky a ředitele Bezpečnostní informační služby České republiky se stanoví takto:“.
2.
V § 6 čl. III odst. 1 se částka „31 000 Kčs“ nahrazuje částkou „38 500 Kč“, částka „29 000 Kčs“ částkou „36 000 Kč,“ částky „25 000 Kčs“ částkami „31 000 Kč“ a částka „23 000 Kčs“ částkou „28 500 Kč“ a za slova „prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu“ se vkládají slova „a ředitele Bezpečnostní informační služby České republiky“.
3.
V § 6 čl. III odst. 2 se za slova „prezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu“ vkládají slova „a řediteli Bezpečnostní informační služby České republiky“.
4.
V § 6 čl. III odst. 5 úvodní část věty zní: „Členové vlády České republiky, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky a ředitel Bezpečnostní informační služby České republiky mají právo na:“.
5.
V § 6 čl. III se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní:
„(6)
Viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky má právo na:
a)
bezplatné používání služebního vozidla s přiděleným řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k umožnění styku s rodinou,
b)
bezplatné zřízení a používání jedné účastnické telefonní stanice k zajištění okamžité dosažitelnosti v pracovní i mimopracovní době.“.
Dosavadní odstavce 6 až 10 se označují jako odstavce 7 až 11.
6.
V nově označeném odstavci 11 se za slovy „člen vlády České republiky“ spojka „a“ nahrazuje čárkou a za slova „prezident Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky“ se vkládají slova „a ředitel Bezpečnostní informační služby České republiky“.
7.
V § 6 čl. V odst. 1 se za slova „náměstkům ministrů a vedoucích ústředních orgánů“ vkládají slova „a náměstkům ředitele Bezpečnostní informační služby České republiky“. V poznámce č. 2) se za název zákona a název nařízení vlády připojují slova „ve znění pozdějších předpisů“.
8.
V § 6 čl. V odst. 2 se za slova „náměstci ministrů a vedoucích ústředních orgánů“ vkládají slova „a náměstci ředitele Bezpečnostní informační služby České republiky“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 12
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se mění takto:
1.
V § 126 se částka „25 000 Kč“ nahrazuje částkou „31 000 Kč“.
2.
V § 127 písm. a) se částka „6000 Kč“ nahrazuje částkou „7500 Kč“.
3.
V § 127 písm. b) se částka „4000 Kč“ nahrazuje částkou „5000 Kč“.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu
§ 13
Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, se mění takto:
V § 47 odst. 1 písm. a) se částka „15 000 Kč“ nahrazuje částkou „18 500 Kč“.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona České národní rady č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění pozdějších předpisů
§ 15
Zákon České národní rady č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění zákona České národní rady č. 474/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 36/1993 Sb., se mění takto:
V § 8 se číslo „0,3“ nahrazuje číslem „0,7“.
ČÁST DEVÁTÁ
Účinnost
§ 17
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
Příloha č. 1
k zákonu č. 331/1993 Sb.
CELKOVÝ PŘEHLED STÁTNÍHO ROZPOČTU
Ukazatel| v mil. Kč
---|---
DAŇOVÉ PŘÍJMY| 237,300.0
| v tom:|
| Daň z přidané hodnoty| 94,500.0
| Spotřební daně| 42,100.0
| Daně z příjmů| 77,400.0
| \\- daň z příjmů právnických osob| 72,900.0
| \\- daň z příjmů fyzických osob| 4,500.0
| Daň dědická, darovací a z převodu nemovitostínemovitostí| 2,000.0
| Silniční daň| 2,700.0
| Clo| 16,900.0
| Ostatní daňové příjmy| 1,700.0
POJISTNÉ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ A PŘÍSPĚVEK
NA STATNÍ POLITIKU ZAMĚSTNANOSTI| 120,100.0
NEDAŇOVÉ PŘÍJMY| 15,535.0
| v tom:|
| Příjmy rozpočtových organizací| 6,100.0
| z toho: odvody příspěvkových organizací| 12.6
| Odvody České národní banky| 1,200.0
| Přijaté úroky| 3,800.0
| Poplatky, pokuty| 4,435.0
| Ostatní příjmy| .0
PŘÍJMY Z VLÁDNÍCH ÚVĚRŮ| 8,865.0
PŘÍJMY CELKEM| 381,800.0
NEINVESTIČNÍ VÝDAJE| 338,203.4
| Výdaje rozpočtových organizací| 136,952.1
| Příspěvky příspěvkovým organizacím| 16,954.4
| Úrokové platby| .0
| Dotace, platby a příspěvky| 184,296.9
| \\- dotace podnikům| 27,953.0
| \\- dotace jiným rozpočtům| 15,828.7
| v tom: územním rozpočtům| 15,328.7
| mimorozpočtovým fondům| 500.0
| \\- platby a příspěvky obyvatelstvu - sociální zabezpečení
(vč. prostředků na státní politiku zaměstnanosti)| 139,615.2
| \\- platby do zahraničí| 900.0
INVESTIČNÍ VÝDAJE A DOTACE| 36,163.6
| Výdaje rozpočtových organizací| 22,888.1
| Dotace příspěvkovým organizacím| 6,814.5
| Dotace podnikům| 6,461.0
VLÁDNÍ ÚVĚRY| 7,433.0
VÝDAJE CELKEM| 381,800.0
Příloha č. 2
k zákonu č. 331/1993 Sb.
VZTAH STÁTNÍHO ROZPOČTU K ROZPOČTŮM OKRESNÍCH ÚŘADŮ PRO VYROVNÁNÍ ROZPOČTŮ OKRESNÍCH ÚŘADŮ A OBCÍ
| v mil. Kč
---|---
OKRES| Účelové dotace na: | Odvětvové vyrovnávací dotace na:| Územní
vyrovnávací
dotace| DOTACE
celkem
výkon
státní
správy| domy
s pečovatelskou
službou*)| sociální
dávky*)| Sbor
požární
ochrany| školství| sociální
zabezpečení| vybraná
zdravotnická
zařízení
Praha hl. m.| 292.7| 20.0| 274.3| | 156.6| 225.7| 2.4| 53.7| 1,025.4
Benešov| 15.5| | 22.6| 12.8| 12.7| 16.9| 3.0| 35.9| 119.4
Beroun| 13.3| 15.0| 20.5| 12.6| 10.2| 10.0| | 15.4| 97.0
Kladno| 26.2| 20.0| 57.4| 33.4| 19.7| 51.5| 2.5| 13.4| 224.1
Kolín| 15.9| 28.5| 20.8| 15.6| 12.3| 21.4| 1.8| 31.2| 147.5
Kutná Hora| 13.8| 12.1| 21.8| 15.3| 11.0| 18.1| | 26.0| 118.1
Mělník| 16.6| 30.0| 26.7| 15.2| 12.7| 20.6| | 2.1| 123.9
Mladá Boleslav| 19.7| 23.0| 24.1| 18.0| 16.0| 22.8| 1.1| 2.5| 127.2
Nymburk| 15.6| 25.0| 24.8| 14.2| 12.2| 21.4| 2.0| 26.4| 141.6
Praha - východ| 16.4| 15.0| 14.7| 15.5| 12.8| 15.1| 1.6| 2.1| 93.2
Praha - západ| 13.4| | 15.1| 14.8| 9.8| 14.6| 1.8| 4.2| 73.7
Příbram| 19.0| 35.2| 32.1| 14.2| 15.8| 31.3| 5.4| 36.5| 189.5
Rakovník| 9.6| | 16.3| 9.7| 8.2| 15.3| | 36.2| 95.3
České Budějovice| 30.9| 20.5| 41.1| 32.6| 25.3| 41.9| | 3.9| 196.2
Český Krumlov| 10.2| 19.0| 19.5| 16.4| 9.7| 4.9| | 11.0| 90.7
Jindřichův Hradec| 16.5| 23.0| 25.2| 15.7| 14.3| 29.7| | 54.0| 178.4
Pelhřimov| 13.1| 10.0| 17.0| 17.5| 10.8| 21.7| 14.6| 19.6| 124.3
Písek| 12.5| 15.8| 25.6| 15.5| 10.1| 11.3| | 11.0| 101.8
Prachatice| 9.0| | 15.7| 13.1| 8.2| 14.3| 6.3| 9.8| 76.4
Strakonice| 12.6| 8.1| 19.7| 16.5| 10.4| 29.8| | 32.8| 129.9
Tábor| 18.3| 15.0| 25.6| 16.9| 15.0| 18.7| | 13.7| 123.2
Domažlice| 10.3| 17.7| 11.3| 9.0| 8.6| 10.8| | 34.8| 102.5
Cheb| 15.4| | 17.8| 15.6| 13.1| 35.3| 4.5| 1.9| 103.6
Karlovy Vary| 21.6| 26.8| 35.8| 12.9| 17.9| 14.7| 2.7| 2.7| 135.1
Klatovy| 15.7| 26.1| 28.5| 15.1| 12.4| 35.5| | 12.9| 146.2
Plzeň - město| 41.5| 7.0| 54.1| 23.5| 20.3| 28.1| 4.8| 7.6| 186.9
Plzeň - jih| 11.9| 17.5| 13.7| 9.5| 11.7| 18.0| | 53.0| 135.3
Plzeň - sever| 12.8| 6.0| 12.9| 8.6| 10.1| 7.4| 1.6| 62.1| 121.5
Rokycany| 8.1| 5.0| 15.8| 8.3| 6.1| 24.6| | 2.4| 70.3
Sokolov| 16.5| 6.0| 28.8| 14.0| 15.1| 9.0| | 2.1| 91.5
Tachov| 8.9| 11.0| 19.9| 9.6| 8.0| 15.7| | 5.9| 79.0
Česká Lípa| 18.2| 28.2| 32.4| 12.8| 17.3| 17.8| 6.0| 2.3| 135.0
Děčín| 23.5| 21.5| 56.9| 17.8| 19.2| 43.0| 9.6| 3.0| 194.5
Chomutov| 21.9| 26.0| 45.9| 16.5| 20.5| 40.3| | 2.7| 173.8
Jablonec n. N.| 15.6| 41.0| 28.5| 14.0| 13.0| 11.8| | 2.0| 125.9
Liberec| 28.0| 7.5| 55.1| 17.1| 22.7| 23.2| 9.8| 3.5| 166.9
Litoměřice| 20.0| 25.5| 37.2| 19.8| 16.6| 31.3| | 2.5| 152.9
Louny| 15.2| 20.0| 44.6| 16.2| 13.2| 13.5| | 1.9| 124.6
Most| 21.1| 7.2| 35.7| 16.0| 18.1| 76.0| 5.4| 2.7| 182.2
Teplice| 22.5| 29.0| 42.8| 16.9| 18.3| 36.6| 7.2| 2.8| 176.1
Ústí n. Labem| 20.7| 12.0| 39.5| 26.4| 17.3| 36.5| | 2.6| 155.0
Havlíčkův Brod| 16.9| 21.0| 25.8| 14.3| 14.1| 16.3| | 63.1| 171.5
Hradec Králové| 28.5| 29.8| 45.7| 30.7| 22.4| 39.0| | 3.6| 199.7
Chrudim| 18.6| 8.0| 39.5| 12.2| 15.7| 25.8| | 61.5| 181.3
Jičín| 13.8| 25.0| 22.9| 12.7| 11.3| 21.3| | 37.0| 144.0
Náchod| 19.7| 10.0| 40.5| 13.5| 15.9| 27.6| 3.6| 37.0| 167.8
Pardubice| 28.7| 10.0| 41.2| 18.8| 22.7| 37.5| 4.0| 3.6| 166.5
Rychnov n. Kněžnou| 13.9| 20.0| 22.7| 12.0| 11.5| 28.0| | 18.1| 126.2
Semily| 13.3| 25.0| 20.7| 13.1| 11.2| 21.5| 2.2| 20.6| 127.6
Svitavy| 18.1| 28.6| 37.7| 15.4| 15.6| 24.4| 2.0| 58.4| 200.2
Trutnov| 21.4| 20.0| 36.0| 17.9| 18.2| 27.6| 26.7| 20.1| 187.9
Ústí n. Orlicí| 24.3| 23.5| 54.8| 22.6| 20.7| 48.3| | 67.8| 262.0
Blansko| 19.0| 26.7| 33.4| 15.6| 16.1| 33.8| 6.3| 95.5| 246.4
Brno| 93.8| 25.0| 160.4| 56.5| 53.3| 63.5| 5.4| 17.2| 475.1
Brno - venkov| 27.3| 41.1| 44.7| 16.2| 21.3| 21.0| | 166.2| 337.8
Břeclav| 22.0| 27.2| 48.3| 15.9| 19.6| 15.9| | 101.2| 250.1
Hodonín| 28.4| 35.1| 48.2| 16.5| 25.4| 40.7| 1.7| 58.5| 254.5
Jihlava| 19.1| 16.0| 45.5| 21.8| 16.5| 19.2| 4.7| 76.6| 219.4
Kroměříž| 19.1| 15.0| 46.3| 16.6| 17.0| 47.7| | 44.4| 206.1
Prostějov| 19.6| 27.0| 42.7| 20.6| 16.3| 43.0| 1.7| 76.6| 247.5
Třebíč| 20.7| 17.4| 43.0| 22.0| 18.3| 30.9| | 84.9| 237.2
Uherské Hradiště| 25.6| 44.0| 43.7| 16.0| 21.9| 48.7| | 82.3| 282.2
Vyškov| 15.3| 40.0| 32.6| 13.4| 13.2| 24.2| 1.6| 61.7| 202.0
Zlín| 34.7| 40.0| 39.8| 24.7| 29.5| 23.1| 3.4| 4.4| 199.6
Znojmo| 20.0| 20.0| 38.3| 17.0| 18.0| 50.0| 6.0| 76.7| 246.0
Žďár n. Sázavou| 22.1| 7.0| 34.9| 18.7| 19.5| 22.6| 3.6| 131.0| 259.4
Bruntál| 19.3| 45.0| 69.2| 17.4| 18.6| 33.0| 18.5| 46.3| 267.3
Frýdek - Místek| 40.2| 23.5| 92.6| 18.1| 33.7| 58.6| 5.1| 122.9| 394.7
Karviná| 50.2| 20.0| 114.7| 25.4| 41.7| 39.7| 2.2| 162.7| 456.6
Nový Jičín| 28.1| 25.8| 81.0| 14.3| 24.6| 24.4| 3.4| 144.1| 345.7
Olomouc| 39.7| 18.8| 73.5| 27.7| 33.2| 65.5| 4.7| 5.0| 268.1
Opava| 32.0| 23.0| 98.1| 14.5| 28.6| 54.6| 2.6| 107.9| 361.3
Ostrava| 78.8| 16.3| 134.7| 53.8| 46.1| 88.6| 6.1| 14.4| 438.8
Přerov| 24.4| 14.9| 62.2| 16.7| 20.7| 61.0| | 26.0| 225.9
Šumperk| 29.0| 15.0| 93.3| 17.4| 26.2| 43.9| 3.4| 72.7| 300.9
Vsetín| 26.0| 25.1| 73.6| 13.6| 22.0| 38.3| 7.2| 110.0| 315.8
Úhrn ČR| 1,951.8| 1,506.0| 3,400.0| 1,328.7| 1,493.9| 2,495.3| 220.2| 2,932.8| 15,328.7
Příloha č. 3
k zákonu č. 331/1993 Sb.
PŘÍJMY ROZPOČTOVÝCH A ODVODY PŘÍSPĚVKOVÝCH ORGANIZACÍ ČESKÉ REPUBLIKY PODLE KAPITOL
| v tis. Kč
---|---
Kapitoly | Příjmy
rozpočtových
organizací
celkem | z toho
odvody
příspěvkových
organizací
Kancelář prezidenta republiky | 0 | 0
Parlament | 3,400 | 0
Úřad vlády | 4,000 | 0
Bezpečnostní informační služba | 50,800 | 0
Ministerstvo zahraničních věcí | 141,678 | 12,630
Ministerstvo obrany | 2,300,000 | 0
Ministerstvo hospodářství | 139,065 | 0
Ministerstvo financí | 225,161 | 0
Ministerstvo práce a sociálních věcí | 115,977,723 | 0
Ministerstvo vnitra | 2,323,400 | 0
Ministerstvo životního prostředí | 3,300 | 0
Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci | 1,450 | 0
Grantová agentura | 0 | 0
Ministerstvo průmyslu a obchodu | 33,276 | 0
Ministerstvo dopravy | 103,078 | 0
Ministerstvo zemědělství | 88,708 | 0
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy | 786,674 | 0
Ministerstvo kultury | 100 | 0
Ministerstvo zdravotnictví | 85,600 | 0
Ministerstvo spravedlnosti | 327,694 | 0
Úřad průmyslového vlastnictví | 24,000 | 0
Český statistický úřad | 5,572 | 0
Český úřad zeměměřický a katastrální | 26,360 | 0
Český báňský úřad | 400 | 0
Český úřad bezpečnosti práce | 687 | 0
Ministerstvo pro hospodářskou soutěž | 0 | 0
Generální prokuratura | 1,298 | 0
Ústavní soudÚstavní soud | 0 | 0
Akademie věd | 130,000 | 0
Úřad pro legislativu a veřejnou správu | 0 | 0
Správa státních hmotných rezerv | 140,000 | 0
Státní úřad pro jadernou bezpečnost | 300 | 0
Nejvyšší kontrolní úřad | 650 | 0
Všeobecná pokladní správa | 3,310,626 | 0
CELKEM | 126,235,000 | 12,630
Příloha č. 4
k zákonu č. 331/1993 Sb.
VÝDAJE STÁTNÍHO ROZPOČTU ČESKÉ REPUBLIKY PODLE KAPITOL
| | v tis. Kč
---|---|---
Kapitoly | Neinvesti-ční
výdaje
rozpoč-tových
organizací
celkem | z toho | Investiční
výdaje
rozpočto-vých
organiza-cí
celkem | Příspěv-ky
na činnost
příspěv-kovým
organiza-cím | Dotace
občan-ským
sdruže-ním | Ostatní
dotace
a příspěv-ky | Individuál-ní
a systémo-vé
dotace na
investič-ní
výstavbu
příspěv-kovým
organiza-cím | Dotace podnikům | Výdaje
celkem
mzdové prostřed-ky | dávky
sociální-ho
zabezpe-čení | státní
vyrovná-vací
příspěvek | prostřed-ky
na státní
politiku
zaměstna-nosti | neinves-tiční | investiční
Kancelář prezidenta republiky | 47,454 | 22,472 | 0 | 0 | 0 | 0 | 103,925 | 0 | 0 | 130,300 | 0 | 0 | 281,679
Parlament | 281,940 | 94,118 | 0 | 0 | 0 | 301,400 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 583,340
Úřad vlády | 172,475 | 56,991 | 0 | 0 | 0 | 61,900 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 234,375
Bezpečnostní informační služba | 502,273 | 202 | 10,200 | 0 | 0 | 326,000 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 828,273
Ministerstvo zahraničních věcí | 2,017,447 | 238,790 | 0 | 0 | 0 | 748,300 | 37,313 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 2,803,060
Ministerstvo obrany | 25,291,950 | 0 | 1,800,000 | 0 | 0 | 1,500,000 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 26,791,950
Ministerstvo hospodářství | 1,375,660 | 191,715 | 0 | 0 | 0 | 80,600 | 379,282 | 2,500 | 11,847 | 383,000 | 0 | 0 | 2,232,889
Ministerstvo financí | 5,169,921 | 2,511,089 | 0 | 0 | 0 | 1,970,600 | 0 | 0 | 0 | 0 | 5,470,000 | 0 | 12,610,521
Ministerstvo práce a sociálních věcí | 137,900,204 | 1,143,757 | 118,965,050 | 10,400,000 | 5,473,000 | 927,300 | 18,037 | 240,000 | 120,982 | 0 | 0 | 0 | 139,206,523
Ministerstvo vnitra | 16,518,164 | 7,202,000 | 1,800,000 | 0 | 0 | 1,100,000 | 50,736 | 63,500 | 0 | 0 | 0 | 0 | 17,732,400
Ministerstvo životního prostředí | 397,141 | 145,802 | 0 | 0 | 0 | 59,200 | 534,442 | 11,669 | 140,185 | 114,300 | 0 | 0 | 1,256,937
Ministerstvo pro správu národního
majetku a jeho privatizaci | 78,333 | 40,289 | 0 | 0 | 0 | 8,000 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 86,333
Grantová agentura | 464,561 | 8,039 | 0 | 0 | 0 | 1,800 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 466,361
Ministerstvo průmyslu a obchodu | 816,147 | 145,104 | 0 | 0 | 0 | 59,200 | 79,247 | 7,000 | 300 | 2,000 | 5,259,000 | 722,000 | 6,944,894
Ministerstvo dopravy | 1,570,868 | 461,001 | 21,900 | 0 | 0 | 2,945,200 | 4,363,895 | 3,680 | 700 | 2,200,500 | 7,174,000 | 2,292,500 | 20,551,343
Ministerstvo zemědělství | 2,259,562 | 714,551 | 0 | 0 | 0 | 71,100 | 768,341 | 35,000 | 56,000 | 106,700 | 5,800,000 | 2,498,800 | 11,595,503
Ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy | 30,578,389 | 19,322,109 | 0 | 0 | 0 | 2,489,900 | 6,028,559 | 573,024 | 1,612,566 | 590,300 | 0 | 0 | 41,872,738
Ministerstvo kultury | 135,287 | 27,600 | 0 | 0 | 0 | 9,000 | 1,638,185 | 57,720 | 384,060 | 330,300 | 0 | 0 | 2,554,552
Ministerstvo zdravotnictví | 1,713,481 | 347,361 | 0 | 0 | 0 | 138,800 | 1,571,657 | 207,847 | 14,490 | 2,956,900 | 0 | 0 | 6,603,175
Ministerstvo spravedlnosti | 4,255,345 | 2,054,786 | 145,000 | 0 | 0 | 1,185,000 | 16,905 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 5,457,250
Úřad průmyslového vlastnictví | 79,367 | 32,649 | 0 | 0 | 0 | 10,800 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 90,167
Český statistický úřad | 375,902 | 207,833 | 0 | 0 | 0 | 19,500 | 39 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 395,441
Český úřad zeměměřický
a katastrální | 918,996 | 495,233 | 0 | 0 | 0 | 220,000 | 5,022 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 1,144,018
Český báňský úřad | 45,930 | 25,180 | 0 | 0 | 0 | 2,500 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 48,430
Český úřad bezpečnosti práce | 79,762 | 47,268 | 0 | 0 | 0 | 3,800 | 7,065 | 0 | 0 | 200 | 0 | 0 | 90,827
Ministerstvo
pro hospodářskou soutěž | 21,124 | 10,184 | 0 | 0 | 0 | 1,700 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 22,824
Generální prokuratura | 611,556 | 413,360 | 0 | 0 | 0 | 62,900 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 674,456
Ústavní soudÚstavní soud | 30,750 | 12,024 | 0 | 0 | 0 | 1,000 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 31,750
Akademie věd | 1,203,993 | 635,498 | 0 | 0 | 0 | 140,000 | 0 | 2,000 | 1,021 | 0 | 0 | 0 | 1,347,014
Úřad pro legislativu a veřejnou správu | 45,792 | 11,972 | 0 | 0 | 0 | 10,600 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 56,392
Správa státních hmotných rezerv | 1,156,940 | 44,537 | 0 | 0 | 0 | 60,800 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 1,217,740
Státní úřad pro jadernou bezpečnost | 79,921 | 12,132 | 0 | 0 | 0 | 3,200 | 0 | 0 | 8,490 | 0 | 0 | 0 | 91,611
Nejvyšší kontrolní úřad | 143,679 | 75,953 | 0 | 0 | 0 | 7,000 | 0 | 0 | 300 | 0 | 0 | 0 | 150,979
Všeobecná pokladní správa | 46,465,855 | 0 | 1,000,000 | 0 | 0 | 8,361,000 | 0 | 391,000 | 0 | 0 | 4,250,000 | 947,700 | 60,415,555
CELKEM | 282,806,169 | 36,751,599 | 123,742,150 | 10,400,000 | 5,473,000 | 22,888,100 | 15,602,650 | 1,594,940 | 2,350,941 | 6,814,500 | 27,953,000 | 6,461,000 | 366,471,300
Příloha č. 5
k zákonu č. 331/1993 Sb.
INVESTIČNÍ VÝDAJE PODLE KAPITOL
| tis. Kč
---|---
Kapitola | Výdaje RO
(dotace)
celkem| v tom | Dotace PO
celkem | v tom| Dotace
ROPO
celkem | Investiční
dotace
podnikům
systémové
dotace | individuální
dotace | běžná míra
investování | systémové
dotace | individuální
dotace
Kancelář prezidenta republiky | 0 | 0 | 0 | 0 | 130,300 | 130,300 | 0 | 130,300 | 0
Parlament | 301,400 | 33,400 | 264,600 | 3,400 | 0 | 0 | 0 | 301,400 | 0
Úřad vlády | 61,900 | 51,600 | 0 | 10,300 | 0 | 0 | 0 | 61,900 | 0
Bezpečnostní informační služba | 326,000 | 80,100 | 220,000 | 25,900 | 0 | 0 | 0 | 326,000 | 0
Ministerstvo zahraničních věcí | 748,300 | 543,300 | 155,000 | 50,000 | 0 | 0 | 0 | 748,300 | 0
Ministerstvo obrany | 1,500,000 | 1,084,000 | 360,000 | 56,000 | 0 | 0 | 0 | 1,500,000 | 0
Ministerstvo hospodářství | 80,600 | 67,600 | 0 | 13,000 | 383,000 | 383,000 | 0 | 463,600 | 0
Ministerstvo financí | 1,970,600 | 1,762,500 | 185,000 | 23,100 | 0 | 0 | 0 | 1,970,600 | 0
Ministerstvo práce a soc. věcí | 927,300 | 917,300 | 0 | 10,000 | 0 | 0 | 0 | 927,300 | 0
Ministerstvo vnitra | 1,100,000 | 690,000 | 400,000 | 10,000 | 0 | 0 | 0 | 1,100,000 | 0
Ministerstvo životního prostředí | 59,200 | 44,900 | 0 | 14,300 | 114,300 | 114,300 | 0 | 173,500 | 0
Ministerstvo pro správu národního
majetku a jeho privatizaci | 8,000 | 2,500 | 0 | 5,500 | 0 | 0 | 0 | 8,000 | 0
Grantová agentura | 1,800 | 800 | 0 | 1,000 | 0 | 0 | 0 | 1,800 | 0
Ministerstvo průmyslu a obchodu | 59,200 | 56,200 | 0 | 3,000 | 2,000 | 2,000 | 0 | 61,200 | 722,000
Ministerstvo dopravy | 2,945,200 | 2,930,200 | 0 | 15,000 | 2,200,500 | 300,000 | 1,900,500 | 5,145,700 | 2,292,500
Ministerstvo zemědělství | 71,100 | 58,500 | 0 | 12,600 | 106,700 | 106,700 | 0 | 177,800 | 2,478,800
Ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy | 2,489,900 | 1,770,300 | 632,500 | 87,100 | 590,300 | 417,100 | 173,200 | 3,080,200 | 0
Ministerstvo kultury | 9,000 | 0 | 0 | 9,000 | 330,300 | 165,300 | 165,000 | 339,300 | 0
Ministerstvo zdravotnictví | 138,800 | 103,700 | 0 | 35,100 | 2,956,900 | 242,100 | 2,714,800 | 3,095,700 | 0
Ministerstvo spravedlnosti | 1,185,000 | 807,000 | 373,000 | 5,000 | 0 | 0 | 0 | 1,185,000 | 0
Úřad průmyslového vlastnictví | 10,800 | 8,800 | 0 | 2,000 | 0 | 0 | 0 | 10,800 | 0
Český statistický úřad | 19,500 | 17,500 | 0 | 2,000 | 0 | 0 | 0 | 19,500 | 0
Český úřad zeměměřický a katastrální | 220,000 | 211,800 | 0 | 8,200 | 0 | 0 | 0 | 220,000 | 0
Český báňský úřad | 2,500 | 700 | 0 | 1,800 | 0 | 0 | 0 | 2,500 | 0
Český úřad bezpečnosti práce | 3,800 | 2,700 | 0 | 1,100 | 200 | 200 | 0 | 4,000 | 0
Ministerstvo pro hospodářskou soutěž | 1,700 | 700 | 0 | 1,000 | 0 | 0 | 0 | 1,700 | 0
Generální prokuratura | 62,900 | 57,900 | 0 | 5,000 | 0 | 0 | 0 | 62,900 | 0
Ústavní soudÚstavní soud | 1,000 | 0 | 0 | 1,000 | 0 | 0 | 0 | 1,000 | 0
Akademie věd | 140,000 | 135,000 | 0 | 5,000 | 0 | 0 | 0 | 140,000 | 0
Úřad pro legislativu a veřejnou správu | 10,600 | 8,600 | 0 | 2,000 | 0 | 0 | 0 | 10,600 | 0
Správa státních hmotných rezerv | 60,800 | 46,600 | 0 | 14,200 | 0 | 0 | 0 | 60,800 | 0
Státní úřad pro jadernou bezpečnost | 3,200 | 0 | 0 | 3,200 | 0 | 0 | 0 | 3,200 | 0
Nejvyšší kontrolní úřad | 7,000 | 0 | 0 | 7,000 | 0 | 0 | 0 | 7,000 | 0
Všeobecná pokladní správa | 8,361,000 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 8,361,000 | 947,700
CELKEM | 22,888,100 | 11,494,200 | 2,590,100 | 442,800 | 6,814,500 | 1,861,000 | 4,953,500 | 29,702,600 | 6,441,000
Příloha č. 6
k zákonu č. 331/1993 Sb.
Příspěvky státního rozpočtu k částečné úhradě výdajů spojených s výkonem státní správy obce*) (propočet na 100 obyvatel trvale bydlících na území, v němž obecní úřad vykonává státní správu)
Skupina obcí | Příspěvek na 100 obyvatel správního obvodu**)
---|---
všechny obce | 950 Kč
obce s působností matričního úřadu | 1.890 Kč
obce s působností stavebního úřadu | 5.670 Kč
obce s pověřeným obecním úřadem
(ve smyslu § 60 zákona České národní rady č. 367/1990 Sb. - úplné znění č. 410/1992 Sb.) | 9.100 Kč
1)
§ 77 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.
1a)
Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
1b)
§ 36 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.
1c)
§ 58 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
1d)
§ 40 a 41 zákona ČNR č. 337/1992 Sb.
*)
Nevztahuje se na magistráty Prahy, Brna, Ostravy a Plzně, neboť o rozdělení účelové dotace na výkon státní správy rozhodují tyto úřady ve své působnosti.
**)
Příspěvky se podle působnosti nebo pověření obce sčítají.
*)
Účelové dotace na domy s pečovatelskou službou a sociální dávky podléhají finančnímu vypořádání za rok 1994. |
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 332/1993 Sb. | Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 332/1993 Sb.
Vyhláška ministerstva zemědělství, kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva zemědělství České republiky č. 613/1992 Sb., kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými cenami pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů, luk a pastvin odvozenými z bonitovaných půdně ekologických jednotek
Vyhlášeno 31. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 83/1993
* Čl. I - Vyhláška ministerstva zemědělství České republiky č. 613/1992 Sb., kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými cenami pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů, luk a pastvin odvozenými z bonitovaných půdně ekologi
* Čl. II k vyhlášce č. 332/1993 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 1994
332
VYHLÁŠKA
ministerstva zemědělství
ze dne 22. prosince 1993,
kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva zemědělství České republiky č. 613/1992 Sb., kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými cenami pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů, luk a pastvin odvozenými z bonitovaných půdně ekologických jednotek
Ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem financí stanoví podle § 17 odst. 1 zákona České národní rady č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí:
Čl. I
Vyhláška ministerstva zemědělství České republiky č. 613/1992 Sb., kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými cenami pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů, luk a pastvin odvozenými z bonitovaných půdně ekologických jednotek, se mění a doplňuje takto:
Seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými cenami pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů, luk a pastvin odvozenými z bonitovaných půdně ekologických jednotek, uveřejněný jako samostatná příloha Sbírky zákonů k vyhlášce č. 613/1992 Sb., se doplňuje a mění způsobem uvedeným v příloze této vyhlášky.
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Ministr:
Ing. Lux v. r.
Příloha k vyhlášce č. 332/1993 Sb.
Doplňky a změny seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými cenami pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů, luk a pastvin odvozenými z bonitovaných půdně ekologických jednotek, uveřejněného jako samostatná příloha Sbírky zákonů k vyhlášce č. 613/1992 Sb.
I.
Doplňky seznamu
Okres: 3201 Benešov| | |
---|---|---|---
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
320117901| 703788| HRADIŠTĚ| 4.05
320118001| 652717| XAVEROV| 4.65
Okres: 3301 České Budějovice| |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
330113501| 702064| DOUBRAVICE u Nedabyle| 3.33
330107402| 785679| HLINSKO u Vráta| 3.52
330113601| 641596| HRADCE u Homole| 2.46
330113801| 626210| MYDLOVARY u Dívčic| 2.88
330114201| 633151| NÁKŘÍ| 4.66
330114101| 741621| VIDOV| 5.74
Okres: 3502 Děčín| | |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
350206701| 688509| KÁMEN| 4.43
Okres: 3401 Domažlice| |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
340113201| 707759| PAŘEZOV| 3.27
340113301| 756334| PELECHY| 1.33
Okres: 3504 Jablonec nad Nisou| |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
350401201| 751308| JIŘETÍN pod Bukovou| 0.69
Okres: 3204 Kolín| | |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
320410101| 681971| GRUNTA| 7.93
Okres: 3507 Louny| | |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
350706614| 684945| DOLEJŠÍ HŮRKY| 5.08
Okres: 3305 Písek| | |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
330509901| 696188| MINICE u Mišovic| 3.89
Okres: 3210 Praha - západ| |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
321009701| 627828| KARLÍK| 4.34
Okres: 3306 Prachatice| |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
330603102| 796379| PĚKNÁ| 2.82
Okres: 3409 Sokolov| | |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
340904401| 752312| TĚŠOVICE| 4.36
Okres: 3307 Strakonice| |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
330714601| 775754| CHOBOT| 4.22
Okres: 3308 Tábor| | |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
330815601| 780693| ŽÍŠOV| 3.65
II. Změny seznamu
Okres: 3201 Benešov| | |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
320104901| 652709| CHORATICE| 3.57
320115407| 703800| NESPERSKÁ LHOTA| 5.02
Okres: 3301 České Budějovice| |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
330101201| 626180| DÍVČICE| 3.76
330101801| 633135| DŘÍTEŇ| 4.51
330102501| 641588| HOMOLE| 4.32
330105801| 702102| NEDABYLE| 3.98
330107301| 741612| ROUDNÉ| 5.08
330110101| 785687| VRÁTO| 3.19
Okres: 3502 Děčín| | |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
350203601| 688517| LUDVÍKOVICE| 3.98
Okres: 3401 Domažlice| |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
340109101| 707775| OTOV u Nového Kramolína| 5.36
340105901| 767573| TLUMAČOV| 1.97
Okres: 3504 Jablonec nad Nisou| |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
350403101| 751324| SMRŽOVKA| 1.27
Okres: 3204 Kolín| | |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
320403001| 681989| LIBENICE| 9.41
Okres: 3507 Louny| | |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
350704501| 684961| LÍŠANY u Žatce| 3.58
Okres: 3305 Písek| | |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
330503901| 696196| MIŠOVICE| 3.37
Okres: 3210 Praha - západ| |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
321001001| 627810| DOBŘICHOVICE| 5.43
Okres: 3306 Prachatice| |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
330606001| 796395| ŽELNAVA| 2.11
Okres: 3607 Rychnov nad Kněžnou
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
360701401| 619787| MALÁ ČERMNÁ nad Orlicí| 5.49
360701402| 619795| VELKÁ ČERMNÁ nad Orlicí| 4.68
Okres: 3409 Sokolov| | |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
340900101| 752223| SOKOLOV| 4.51
Okres: 3307 Strakonice| |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
330711701| 775771| UZENICE| 4.58
Okres: 3308 Tábor| | |
kód k. ú.| ČSÚ| Název katastrálního územíkatastrálního území| Kč/m2
330812401| 780685| VESELÍ nad Lužnicí| 3.40
Vysvětlivky k použitým zkratkám:
kód k. ú. - kód katastrálního územíkatastrálního území zavedený pro potřeby katastru nemovitostínemovitostí
ČSÚ - kód katastrálního územíkatastrálního území dle Českého statistického úřadu, který se používá při vyplňování přiznání k dani z nemovitostínemovitostí |
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 2/1994 Sb. | Vyhláška Českého báňského úřadu č. 2/1994 Sb.
Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví podmínky pro stavbu a provoz důlního požárního vodovodu
Vyhlášeno 18. 1. 1994, datum účinnosti 18. 1. 1994, částka 1/1994
* ČÁST PRVNÍ - ÚVODNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 3)
* ČÁST DRUHÁ - TECHNICKÉ POŽADAVKY (§ 4 — § 7)
* ČÁST TŘETÍ - DŮLNÍ POŽÁRNÍ VODOVOD V DŮLNÍCH DÍLECH (§ 8 — § 14)
* ČÁST ČTVRTÁ - KONTROLY, MĚŘENÍ A ZNAČENÍ (§ 15 — § 17)
* ČÁST PÁTÁ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 18 — § 20) č. 1 č. 2 č. 3
Aktuální znění od 18. 1. 1994
2
VYHLÁŠKA
Českého báňského úřadu
ze dne 29. listopadu 1993,
kterou se stanoví podmínky pro stavbu a provoz důlního požárního vodovodu
Český báňský úřad stanoví podle § 6 odst. 6 písm. a) zákona České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., zákona České národní rady č. 542/1991 Sb. a zákona č. 169/1993 Sb.:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Rozsah platnosti
Tato vyhláška se vztahuje na stavbu a provoz důlního požárního vodovodu v hlubinných dolech.
§ 2
Výklad pojmů
Pro účely této vyhlášky se považuje za
a)
požární vodu voda, která je v případě vzniku důlního požáru určena k jeho uhašení,
b)
důlní požární vodovod přívod a rozvod požární vody,
c)
svislé důlní dílo jáma, šibík a také úklonné důlní dílo ústící na povrch.
§ 3
Základní ustanovení
(1)
Důlní požární vodovod musí být rozveden a dimenzován tak, aby z něj bylo možno odebírat množství požární vody podle § 4.
(2)
Důlní požární vodovod může být používán i pro přívod technologické vody a pro účely ochrany dolu proti výbuchu uhelného prachu.
(3)
Důlní požární vodovod musí být chráněn proti zamrznutí.
(4)
Požární voda nesmí obsahovat částice o rozměru větším než 1,2 mm.
ČÁST DRUHÁ
TECHNICKÉ POŽADAVKY
§ 4
Parametry důlního požárního vodovodu
Důlní požární vodovod musí být dimenzován tak, aby umožnil
a)
na uhelných dolech ve všech používaných a přístupných důlních dílech, na ostatních dolech v místech uvedených v § 13 odst. 2 písm. a) dodávku požární vody v množství nejméně 400 l.min-1 při hydraulickém přetlaku za průtoku 0,25 MPa, přičemž hydrostatický přetlak na konci potrubí nesmí být nižší než 0,4 MPa,
b)
v plynujících dolech II. třídy nebezpečí pro případ havárie přivést k požářišti způsobem uvedeným v havarijním plánu množství vody určené tímto plánem, nejméně však 900 l.min-1 při dodržení tlaku podle písmene a).
§ 5
Výpočet vodovodní sítě v dole
Dimenzi jednotlivých potrubních větví pro požadované parametry průtoku a tlaku je možno určit podle nomogramu pro určení odporů v používaném ocelovém potrubí podle přílohy č. 1. Tento nomogram je sestaven podle Lummertova vzorce při současném součiniteli tření λ = 0,047. U potrubí provozovaného více roků musí být zohledněno zvyšování součinitele tření.
§ 6
Propojování důlního požárního vodovodu a výtlačného potrubí
(1)
Výtlačné řady hlavních čerpacích stanic musí mít možnost pohotového propojení s důlním požárním vodovodem. Možný způsob propojení je uveden v příloze č. 1, obrázek č. 1.
(2)
Případ poruchy přívodu požární vody z povrchu do dolu musí být řešen v havarijním plánu.
§ 7
Materiál
(1)
Pro důlní požární vodovod se používá ocelových trub.
(2)
Tvarovky musí být zhotoveny z materiálů stejných nebo lepších vlastností, než má materiál trub.
(3)
Spojení se provádí přírubovými spoji nebo svařováním.
(4)
Těsnění přírubových spojů se stanoví s ohledem na hydrostatický tlak v potrubí a odolnost proti účinkům kapalin, koroze a tepla.
(5)
Požární armatury musí být z nejiskřivého materiálu, který odolává korozi a vlivům důlního prostředí.
(6)
Požární armatury a hadice musí odolat meznímu tlaku (§ 10).
ČÁST TŘETÍ
DŮLNÍ POŽÁRNÍ VODOVOD V DŮLNÍCH DÍLECH
§ 8
Potrubí v jámě
Vodovodní potrubí v jámě musí být dimenzováno na tlak, který se rovná součtu tlaku na ohlubni jámy nebo přepadové jímce a hydrostatického tlaku v daném místě. Upevnění potrubí musí být provedeno podle zvláštního předpisu.1)
§ 9
Protipožární zajištění svislých důlních děl
(1)
Všechny vtažné jámy a všechny šibíky s úpadním vedením větrů musí být vybaveny protipožárními zkrápěcími věnci.
(2)
Protipožárními zkrápěcími věnci se nevybavují ty výdušné jámy a výdušné šibíky, které určí závodní dolu se souhlasem obvodního báňského úřadu.
(3)
Protipožární zkrápěcí věnce se budují složené ze dvou stupňů. První stupeň je určen pro okamžitý zásah proti ohni po jeho zjištění a musí být dimenzován jen na takový objemový průtok vody, aby aeromotorický tlak vyvolaný padající vodou nezpůsobil nežádoucí změny v proudění větrů, pumpování nebo přetížení hlavních nebo výpomocných ventilátorů apod. Druhý stupeň musí být dimenzován na nejvyšší dosažitelný průtok.
(4)
Jestliže se výpočtem a zhodnocením účinků padající vody prokáže, že použití druhého stupně protipožárního zkrápěcího věnce nezpůsobí nežádoucí změny v proudění větrů a neohrozí větrací zařízení, lze v jamách a šibících zabudovat jen jeden stupeň dimenzovaný jako druhý stupeň.
(5)
Velikost aeromotorického tlaku vyvolaného padající vodou se vypočte podle vzorců:
Δp=16,4.q8,9+vPa,
ΔpL=Δp.L.10-2Pa,
kde
Δp je tlak vyvolaný padající vodou na 100 m hloubky v Pa,
ΔpL je tlak v libovolné hloubce jámy nebo šibíku v Pa,
L je hloubka jámy nebo šibíku v m,
q je průtok padající vody v l.min-1 na 1m2 průřezu jámy nebo šibíku,
v je rychlost větrního proudu v jámě nebo šibíku v m.s-1.
(6)
Počet stupňů protipožárních zkrápěcích věnců se určuje na základě výpočtu velikosti aeromotorického tlaku vyvolaného padající vodou a zhodnocení účinků padající vody na větrní síť a na větrací zařízení. Správnost výpočtů se ověří praktickou zkouškou nebo modelováním.
(7)
K protipožárnímu zkrápěcímu věnci prvního stupně musí být zajištěn přívod vody o objemovém průtoku stanoveném výpočtem, k protipožárnímu zkrápěcímu věnci druhého stupně o objemovém průtoku nejméně 50 l.min-1 na 1 m2 průřezu jámy nebo šibíku.
(8)
Protipožární zkrápěcí věnce (oba stupně) se umísťují
a)
ve vtažných jamách pod požárními poklopy co nejblíže ohlubni jámy,
b)
v šibících s úpadně vedeným větrním proudem co nejblíže k vyústění šibíku na nejvyšší patro,
c)
ve výdušných jamách a v šibících s dovrchně vedeným větrním proudem s nejvyšší rychlostí větrů 10 m.s-1 jako ve vtažných jamách.
(9)
Přívod vody k protipožárním zkrápěcím věncům se ovládá pomocí uzavíracích šoupátek ručně. U prvního stupně protipožárních zkrápěcích věnců a u protipožárního zkrápěcího věnce podle odstavce 4 lze vedle ručního ovládání použít také automatického ovládání s rozmístěním čidel v takových místech a vzdálenostech, aby byl vznik požáru bezpečně indikován a zařízení uvedeno v činnost. Šoupátka se umísťují tak, aby v případě požáru byla snadno přístupná. Pro možnost kontroly průtoku vody se za šoupátkem ve směru proudu umísťuje tlakoměr. Je-li použito dvou stupňů protipožárních zkrápěcích věnců, musí být na tlakoměru protipožárního zkrápěcího věnce prvního stupně vyznačen nejvýše přípustný tlak odpovídající objemovému průtoku vody pro první stupeň. Tento tlak při použití protipožárních zkrápěcích věnců prvního stupně nesmí být překročen.
(10)
Uzavírací šoupátka musí být označena informačními štítky a musí být vhodným způsobem zajištěna proti zneužití.
(11)
Funkční schopnost zkrápěcího zařízení se musí pravidelně, nejdéle po 6 měsících, kontrolovat. Objemový průtok vody se kontroluje měřidlem umístěným za šoupátkem ve směru proudu. Kontrolu musí provádět k tomu určený pracovník. O kontrole musí být veden záznam, ve kterém se uvede výsledek kontroly a opatření pro odstranění zjištěných nedostatků.
§ 10
Mezní tlak
Musí být učiněna taková technická opatření, aby nedošlo ke zvýšení tlaku vody v potrubí nad hodnotu mezního tlaku. Hodnota mezního tlaku je dána nejnižší hodnotou jmenovitého tlaku použitých požárních hadic a armatur, který je u konopných hadic 1,2 MPa, u izolovaných hadic 1,37 MPa a u nástěnného hydrantu 1,6 MPa.
§ 11
Redukční stanice a jímky
(1)
Tlak v důlním požárním vodovodu může být v případě potřeby redukován pomocí redukční stanice nebo jímky.
(2)
Redukční stanice musí být umístněna na přístupném místě. Manipulaci s redukční stanicí musí být nepovolaným osobám zamezeno.
(3)
Pokud je k redukci tlaku použito jímek, musí být upraveny tak, aby bylo zajištěno plynulé zásobování vodou podle § 4. Doporučený obsah jedné jímky je 5 m3. Jímka může mít i více částí vzájemně propojených.
§ 12
Pojistné ventily
Za obtokem redukční stanice musí být namontovány pojistné ventily s nastaveným přetlakem menším, než je hodnota mezního tlaku.
§ 13
Umístění odboček pro připojení požárních hadic
(1)
K zajištění odběru požární vody musí být potrubí důlního požárního vodovodu opatřeno odbočkami s nástěnnými hydranty pro napojení požárních hadic. Nástěnný hydrant 52, případně 75 se připojuje vodotěsně na závitové hrdlo příslušného vodovodního potrubí. Sklon hrdla se nastavuje podle místních podmínek tak, aby při použití nedocházelo k lomu připojené požární hadice.
(2)
Odbočky s nástěnnými hydranty musí být
a)
na všech dolech
1.
u ústí štoly nebo úpadnice, pokud je hlavním důlním dílem,
2.
na ohlubni jámy,
3.
v každém nárazišti jámy a šibíku,
4.
u skladů a ve skladech výbušnin,
5.
u skladů hořlavin,
6.
na místech určených závodním dolu po projednání s revírní báňskou záchrannou stanicí,
b)
na uhelných dolech také
1.
u všech podzemních provozoven (komor), a to asi 5 až 10 m před vchodem na vtažné straně,
2.
na chodbách s pásovou dopravou ve vzdálenostech nejvíce po 50 m,
3.
na všech ostatních provozovaných chodbách a jiných používaných dlouhých důlních dílech ve vzdálenostech nejvíce po 200 m,
4.
u stěnových porubů a čeleb ražených dlouhých důlních děl nejvíce 50 m od porubu (čelby) na vtažné i výdušné straně,
5.
na chodbách s pásovou dopravou s úklonem větším než 5 ° ve vzdálenostech nejvíce 40 m,
6.
u otvírkových děl procházejících slojí náchylnou k samovznícení 20 m před nafáráním sloje, další po 50 m a poslední ve vzdálenosti 20 m za přechodem důlního díla plným profilem do horniny,
7.
5 m od posledního pásového výložníku ve směru proti proudění důlních větrů,
8.
na konci každé větve důlního požárního vodovodu,
9.
na přípravných a porubních chodbách pro komory nejvíce 50 m od čelby nebo komory,
10.
na počátku a na konci samostatného větrního oddělení.
V plynujících dolech II. třídy nebezpečí se na odbočky ventilů na počátku a na konci samostatného větrního oddělení a na nárazištích připojují nástěnné hydranty 75.
(3)
Havarijní plán určí místa s vysokým nebezpečím požáru. V těchto místech musí být také zajištěna možnost odběru požární vody a rozmístěny hadicové skříně.
§ 14
Armatury a hadicové skříně
(1)
Uzavírací armatury se umísťují za každým odbočením větve potrubní sítě ve všech směrech. Kromě toho se umísťují pro větší operativnost uzavírací šoupátka ve vzdálenostech asi 500 až 800 m od odboček jednotlivých větví.
(2)
Výtokové hrdlo nástěnného hydrantu musí být lehce přístupné.
(3)
Hadicová přenosná skříň musí být zhotovena z nehořlavého materiálu a musí obsahovat alespoň toto vybavení:
a)
požární hadice s navázanými půlspojkami 52 x 20 3 ks,
b)
hákový klíč na spojky a šroubení 1 ks,
c)
objímky na hadice 5 ks,
d)
proudnici clonovou nebo mlhovou 1 ks.
V plynujících dolech II. třídy nebezpečí musí hadicová přenosná skříň umístěná v místech podle § 13 odst. 2 poslední věty obsahovat také redukční polospojku pro přechod ze šroubení C 52 na B 75.
ČÁST ČTVRTÁ
KONTROLY, MĚŘENÍ A ZNAČENÍ
§ 15
Kontrola důlního požárního vodovodu
Kontrola2) stavu potrubí a všeho příslušenství rozvodu vody sestává zejména z kontroly
a)
zda je důlní požární vodovod pod tlakem,
b)
všech přírubových a závitových spojů na těsnost,
c)
všech armatur v síti, jejichž správná funkce se udržuje úpravou, případně výměnou ucpávek, protáčením a mazáním vřeten, čištěním dosedacích ploch a podobně,
d)
obsahu hadicových skříní,
e)
jímek a redukčních stanic včetně pojistných ventilů.
§ 16
Způsob kontroly tlaku a množství
(1)
K měření množství a tlaku vody v důlním požárním vodovodu se použije T-kus opatřený kontrolním tlakoměrem s rozsahem 0 až 1,5 MPa a clonou o průměru 21 mm nebo 32 mm podle přílohy č. 2, která je součástí této vyhlášky. Měřící T-kus opatřený pevnou spojkou 52 nebo pevnou spojkou 75 za použití přechodu 75/52 se napojí přímo na nástěnný hydrant.
(2)
Hydraulický tlak se měří při úplném otevření nástěnného hydrantu. Hodnota tlaku se na kontrolním tlakoměru odečte po jejím ustálení po úplném otevření hydrantu. Množství vody, které proteče clonou o průměru 21 a 32 mm při různých tlacích, se vyhodnotí podle tabulky uvedené v příloze č. 3, která je součástí této vyhlášky.
(3)
O výsledku těchto kontrol a opatřeních k odstranění závad musí být učiněn záznam.
(4)
Místa fyzického měření dodávaného množství podle § 4 odst. 1 písm. b) určí podle místních podmínek závodní dolu.
§ 17
Značení
(1)
K označení potrubí3) důlního požárního vodovodu postačí tmavě červené pruhy o šíři 20 cm ve vzdálenostech po 30 m. Označení musí být také u každé odbočky a armatury.
(2)
Hadicové skříně musí být natřeny červeným nátěrem a označeny bílým nápisem „hadicová skříň“ o výšce písmen 10 cm nebo bílým „H“ o výšce 20 cm.
ČÁST PÁTÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 18
Přechodná ustanovení
Povinnosti uvedené v § 9 odst. 2 a odst. 6 v poslední větě musí být splněny nejpozději do 31. prosince 1994.
§ 19
Výjimky
Český báňský úřad může ve výjimečných případech povolit výjimky z ustanovení § 4, § 6 odst. 1, § 7 odst. 1 a 5, § 9 odst. 1, § 13 a § 14 odst. 4, a to na žádost podanou spolu s návrhem náhradních opatření.
§ 20
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda:
Ing. Bartoš v. r.
Příloha č. 1
1
\\- Důlní požární vodovod
2
\\- Výtlačné potrubí provozní
3
\\- Výtlačné potrubí záložní
4
\\- Tlakoměr
5
\\- Uzavírací šoupátko
6
\\- Redukční ventil
7
\\- Pojišťovací ventil
8
\\- Ruční regulační ventil
Obr. 1. Schéma propojení důlního požárního vodovodu a výtlačného potrubí
15kB
NOMOGRAM PRO URČENÍ ODPORŮ V POUŽÍVANÉM OCELOVÉM POTRUBÍ (PODLE LUMMERTOVA VZORCE)
29kB
Příloha č. 2
T-kus pro měření hydraulického tlaku
29kB
15kB
POŘ. Č.
SOUČÁSTI| NÁZEV SOUČÁSTI
---|---
1| T - KUS - OCEL.TRUBKA ZÁVIT. G2 S NÁTRUBKEM M 20 × 1,5
2| PLÁŠŤ PEVNÉ SPOJKY
3| CLONA - OCEL
4| TĚSNĚNÍ - USEŇ
5| KONTROLNÍ TLAKOMĚR 100 - 0/1,6 MPa
Příloha č. 3
Tabulka pro vyhodnocení průtoku vody
Hydraulický přetlak za průtoku (MPa)| Průtok (l.min-1) clonou o průměru
---|---
| 21 mm| 32 mm
0,10| 169| 370
0,20| 384| 750
0,25| 454| 880
0,30| 511| 960
0,35| 559| 1040
0,40| 600| 1100
0,45| 637| 1170
0,50| 670|
0,55| 700|
0,60| 727|
0,65| 751|
0,70| 775|
0,75| 796|
0,80| 810|
0,85| 835|
0,90| 853|
0,95| 870|
1,00| 886|
1,05| 900|
1)
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí, ve znění pozdějších předpisů.
2)
§ 173 odst. 2 vyhlášky č. 22/1989 Sb.
3)
§ 222 odst. 3 vyhlášky č. 22/1989 Sb. |
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 3/1994 Sb. | Vyhláška Českého báňského úřadu č. 3/1994 Sb.
Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se mění a doplňuje vyhláška Českého báňského úřadu č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí, ve znění vyhlášky Českého báňského úřadu č. 477/1991 Sb. a vyhlášky Českého báňského úřadu č. 340/1992 Sb.
Vyhlášeno 18. 1. 1994, datum účinnosti 1. 3. 1994, částka 1/1994
* Čl. I - Vyhláška Českého báňského úřadu č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí, ve znění vyhlášky Českého báňského úřadu č. 477/1991 Sb. a vyhlášky
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 3. 1994
3
VYHLÁŠKA
Českého báňského úřadu
ze dne 6. prosince 1993,
kterou se mění a doplňuje vyhláška Českého báňského úřadu č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí, ve znění vyhlášky Českého báňského úřadu č. 477/1991 Sb. a vyhlášky Českého báňského úřadu č. 340/1992 Sb.
Český báňský úřad stanoví podle § 6 odst. 6 písm. a) a d) a § 8 odst. 5 zákona České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 542/1991 Sb.:
Čl. I
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí, ve znění vyhlášky Českého báňského úřadu č. 477/1991 Sb. a vyhlášky Českého báňského úřadu č. 340/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 1 se vypouští písmeno c).
2.
§ 6 se doplňuje odstavci 1 a 2, které zní:
„(1)
Při činnostech upravených touto vyhláškou mohou být provozovány a používány jen pracoviště, stroje, zařízení, přístroje, pomůcky, objekty a materiály, které svou konstrukcí, provedením a technickým stavem odpovídají předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu.
(2)
Při používání strojů, zařízení, přístrojů, pomůcek a materiálů musí být dodrženy pokyny nebo technické podmínky výrobce, návody a podmínky stanovené při jejich schválení nebo povolení.“.
Dosavadní odstavce 1 až 4 se označují jako odstavce 3 až 6.
3.
§ 6 se doplňuje odstavcem 7, který zní:
„(7)
Organizace je povinna zajistit nejméně jednou ročně prohlídky ocelových a dřevěných konstrukcí a staveb, pokud jsou vystaveny účinkům vlhkosti nebo agresivních látek.“.
4.
§ 11 se vypouští.
5.
V § 21 odst. 1 písm. k) se na konci připojují tato slova: „ztrátu radioaktivního zářiče a prokázanou netěsnost uzavřeného zářiče,“.
6.
V § 39 odst. 3 se na konci připojují tyto věty: „Svorníková výztuž může být použita jen ve vhodných báňsko-geologických podmínkách v souladu s technickými podmínkami jejího využití. Četnost a způsob kontroly únosnosti svorníkové výztuže stanoví technologický postup.“.
7.
§ 44 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
Stabilita poddajné ocelové výztuže se zajišťuje rozpínkami. V případě, že jsou důlní díla ražena
a)
kombajny,
b)
v oblastech s nebezpečím důlních otřesů nebo průtrží hornin, uhlí a plynů,
c)
o hrubém profilu větším než 20 m2 nebo
d)
s úklonem větším než 10o
se používají nejméně tři kusy ocelových rozpínek umístěných při uzavřené výztuži přibližně po 120o na obvodu a při otevřené výztuži na stropě díla a po jeho bocích.“.
8.
V § 70 odst. 1 se za větu první vkládá tato věta: „Pro zakládání vyrubaných prostor lze použít jen nehořlavého a hygienicky nezávadného materiálu.“.
9.
V § 158 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Zneškodňování uhelného prachu chloridem vápenatým je dovoleno jen v suchých důlních dílech. Při posypávání musí být elektrická zařízení chráněna zakrytím.“.
Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.
10.
V § 184 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Nádrže a obaly hořlavých kapalin a tuhých maziv musí být s výjimkou nalévání, přelévání nebo odběru hmot trvale uzavřeny, a to i když jsou prázdné. Zátky musí směřovat nahoru. Při přepravě musí být nádrže a obaly řádně upevněny a do vzdálenosti 20 m od dopravní cesty se nesmí provádět práce s otevřeným ohněm.“.
Dosavadní odstavce 5 až 11 se označují jako odstavce 6 až 12.
11.
V § 184 odst. 6 se za slova „stlačeného vzduchu“ vkládají slova „ani plynu“.
12.
§ 184 se doplňuje odstavci 13 a 14, které zní:
„(13)
Kontroly a čištění vnitřku nádrže na hořlavou látku je možné provádět až po ověření, že koncentrace hořlavých plynů je pod 50 % spodní meze jejich výbušnosti a je zajištěno, že tato koncentrace nebude během práce překročena. Při práci je nutno používat dýchací přístroje.
(14)
Opravy nádrží nebo zařízení, při nichž by mohlo dojít ke vznícení nebo výbuchu hořlavých plynů, se nemohou provádět v podzemí.“.
13.
Za § 184 se vkládá nový § 184a, který zní:
㤠184a
Požadavky na sklady plynů, hořlavých kapalin a tuhých maziv
(1)
Sklad hořlavých kapalin a tuhých maziv může být budován jen podle projektu. Podlaha musí být nepropustná a chemicky odolná proti skladovanému médiu, vyspádovaná k havarijní jímce, jejíž objem odpovídá objemu největší nádrže, popřípadě celému objemu propojených nádrží a která je zakryta roštem.
(2)
Pod vypouštěcími ventily nádrží musí být žlab nebo jiné záchytné zařízení.
(3)
Osvětlení skladu lze zajistit jen pevnými svítidly v nevýbušném provedení se zřetelně označeným vypínačem umístěným před skladem na vtažné straně.
(4)
Větrní proud ovětrávající sklad nelze použít k ovětrávání pracovišť, kde se razí nebo dobývá.
(5)
Pro přepravu a manipulaci lze použít jen nádrže a obaly z těsného, pevného a nehořlavého materiálu označené výrazným nápisem o druhu, stupni hořlavosti a množství kapaliny nebo tuhého maziva. Mohou být používány jen pro vyznačený druh látky.
(6)
Každý druh používané kapaliny a tuhého maziva se skladuje v obalech odděleně při dodržení manipulační mezery nejméně 0,6 m.
(7)
Nádrže, obaly, podstavce a ostatní zařízení skladu musí být z nehořlavého materiálu a uzemněny proti nežádoucím účinkům elektrické energie; to neplatí pro kolejové podvozky umístěné na kolejích.
(8)
Větrací otvory v provozovnách skladů se opatřují těsně uzavíratelnými klapkami ovládanými automaticky nebo z vnější strany. Požární ochrana se zajišťuje nejméně čtyřmi kusy vzduchopěnových nebo obdobných ručních hasicích přístrojů, 150 kg písku nebo hasicího prášku umístěného v bedně a lopatou.
(9)
Ve skladu, popřípadě na vstupních dveřích do něj je nezbytné umístit
a)
seznam osob oprávněných manipulovat s látkami ve skladu,
b)
provozní řád skladu,
c)
výstražné tabulky se zákazem vstupu nepovolaných osob a se zákazem práce s otevřeným ohněm,
d)
evidenční knihu o příjmu a výdeji skladovaných látek,
e)
dostatečný počet nádob na přenášení hořlavých kapalin.“.
14.
V § 206 odst. 5 se vypouští poslední věta.
15.
V § 218 odst. 1 se na konci připojují tyto věty: „Zařízení, u kterého může dojít účinkem sil k nežádoucímu pohybu, musí být bezpečně zakotveno. Přípustná je jen taková konstrukce zařízení, která umožní jeho bezpečné zakotvení.“.
16.
§ 222 odst. 3 zní:
„(3)
Potrubí musí být označeno podle účelu nebo druhu protékající látky. K označení potrubí postačí barevné pruhy o šíři 20 cm ve vzdálenostech po 30 m, a to
a)
u důlního požárního vodovodu tmavě červené (červeň rumělková),
b)
u potrubí stlačeného vzduchu světle modré (modř světlá),
c)
u degazačního potrubí žluté (žluť chromová střední).
Označení musí být také u každé odbočky a armatury těchto potrubí. Způsob označení ostatních potrubí určí organizace.“.
17.
§ 231 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
Nejméně dvojím na sobě nezávislým přívodem elektrické energie, z nichž každý zajistí potřebný příkon, je nutné vybavit hlubinný důl
a)
s těžním zařízením pro dopravu osob z hloubky větší než 300 m, nebo
b)
plynující II. třídy nebezpečí, nebo
c)
zařazený jako důl s nebezpečím průvalů vod.“.
18.
Za § 231 se vkládají nové § 231a a 231b, které zní:
㤠231a
Napájecí soustavy v dole
(1)
Pro rozvody elektrické energie v dole lze použít
a)
izolovanou soustavu s ochranou zemněním a hlídačem izolačního stavu,
b)
při napětí do 1000 V soustavu s uzemněným uzlem a ochranou proudovým chráničem,
c)
při napětí nad 1000 V soustavu s uzlem uzemněným přes ochranný odpor a ochranou rychlým vypnutím.
(2)
V izolovaných soustavách o napětí do 1000 V a příkonu nad 5 kVA musí být použit hlídač izolačního stavu signalizující pokles izolačního stavu pod 15 Ohmů/V. V plynujících dolech a v dolech s nebezpečím výbuchu uhelného prachu musí tento přístroj zajišťovat vypnutí soustavy při poklesu izolačního stavu pod 15 Ohmů/V.
(3)
Použití soustavy s uzemněným uzlem nebo krajním vodičem se připouští v případě, kdy jsou zachovány parametry jiskrové bezpečnosti.
§ 231b
Zemnící soustava v dole
(1)
Pro zajištění ochrany před nebezpečným dotykovým napětím, nežádoucími vlivy elektrostatických nábojů a bludnými proudy musí být v dole zřízena zemnící soustava, jejíž součástí je hlavní zemnící vedení.
(2)
Hlavní zemnící vedení musí být tvořeno měděným vodičem o průřezu nejméně 50 mm2 nebo ocelovým pozinkovaným vodičem o průřezu nejméně 95 mm2 a připojeno na nejméně dva strojené zemniče.
(3)
S hlavním zemnícím vedením se vodivě spojují všechny neživé části elektrického zařízení vyžadující ochranu zemněním a vodivé předměty podélně uložené nebo vedené v důlním díle (potrubí, koleje apod.).
(4)
Hodnoty odporu uzemnění i přechodové odpory zemnící soustavy musí vyhovovat požadavkům pro použitý způsob ochrany. Holá vedení zemnící soustavy musí umožňovat provedení prohlídky.“.
19.
V § 232 odst. 3 se slova „určené zvláštním předpisem57)“ nahrazují slovy „30 m“.
20.
V § 233 odst. 4 se slova „zvláštního předpisu 57), 59)“ nahrazují slovy „odstavců 1 a 2“.
21.
§ 236 odst. 4 zní:
„(4)
Pokud se na vývodku vlečného kabelu na pohyblivém zařízení přenáší tah kabelu, musí být vybavena zajišťovacím zařízením, které vypne pohyblivé zařízení při překročení dovoleného tahu v kabelu.“.
22.
§ 237 odst. 5 zní:
„(5)
U zařízení, u kterého při překročení určené polohy může dojít k ohrožení bezpečnosti práce nebo provozu, musí být
a)
koncový vypínač vymezující určenou polohu zapojený v silovém obvodu, nebo
b)
dva koncové vypínače v ovládacím obvodu; v takovém případě musí být jeden koncový vypínač zapojen v ovládacím obvodu příslušného pohonu a druhý v obvodu ovládací cívky spínače, nebo
c)
u zařízení řízeného programovým procesorem dva údaje koncové polohy v programovém vybavení.“.
23.
§ 237 se doplňuje odstavcem 6, který zní:
„(6)
Je-li zařízení vybaveno elektrickým blokováním zajišťujícím bezpečnost osob, musí při jeho působení dojít k zastavení zařízení. V takovém případě může být zařízení opětovně uvedeno do provozu jen jeho vědomým odblokováním.“.
24.
§ 239 včetně nadpisu zní:
㤠239
Trolejová trakce
Trolejová trakce může být na uhelných a plynujících dolech používána jen v prostorách SNM-0 a SNP-0. Použití trolejové trakce na těchto dolech a podmínky provozu schvaluje Český báňský úřad.“.
25.
Za § 240 se vkládají nové § 240a až 240c, které zní:
㤠240a
Používání hliníku a jeho slitin
Hliníku nebo jeho slitin lze v plynujících dolech II. třídy nebezpečí použít pro nevýbušné závěry nebo zajištěné provedení jen za předpokladu, že je jim předřazeno jištění proti zkratu do 100 A.
§ 240b
Používání kabelů se stínící vrstvou
(1)
U pohyblivých strojů připojených vlečným kabelem lze v prostorách SNM-2 použít jen ekranovaného kabelu nebo kabelu s ochrannou stínící vrstvou; to se netýká kabelů jiskrově bezpečných obvodů. Přemístitelné stroje musí být takto vybaveny, mají-li být při přemísťování pod napětím.
(2)
Polovodivá vrstva ekranovaného kabelu a ochranná stínící vrstva musí být na obou koncích kabelu spojena se zemnící soustavou.
§ 240c
Vypínání vysokonapěťových rozvodů při zemním spojení
Kabelový rozvod s napětím nad 1 kV napájející předsunutou trafostanici umístěnou v prostorách SNM-2 musí být vybaven ochranou zajišťující odpojení vývodu se zemním spojením.“.
26.
V § 243 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „U zařízení nad 1 kV se za práci pod napětím považuje i ověřování beznapěťového stavu.“.
27.
V § 243 odst. 4 první věta zní: „V podzemí je na elektrickém zařízení nad 1 kV pod napětím dovoleno jen ověřování beznapěťového stavu a fázování transformátoru a vedení, a to jen v hlavních důlních rozvodnách, na plynujících dolech však jen v hlavních rozvodnách zařazených jako prostor SNM-0.“.
28.
§ 244 odst. 5 a 6 zní:
„(5)
Na plynujících dolech II. třídy nebezpečí musí být nadproudové ochrany pro napětí do 1 kV
a)
zkoušeny před jejich uvedením do provozu a dále nejméně jedenkrát za šest roků,
b)
funkčně ověřeny před jejich uvedením do provozu a dále nejméně jedenkrát za dva roky a po každém přemístění.
(6)
Nadproudové ochrany u zařízení nad 1 kV musí být zkoušeny a funkčně ověřeny před jejich uvedením do provozu a dále nejméně jedenkrát za tři roky.“.
29.
§ 244 odst. 9 zní:
„(9)
Pro zkoušky reléových ochran a automatik je organizace povinna vypracovat provozní dokumentaci.“.
30.
V § 258 se vypouští odstavec 2 a dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
31.
Za § 258 se vkládá nový § 258a, který zní:
㤠258a
Osvětlení mobilních strojů v podzemí
(1)
Mobilní stroj musí být vybaven vlastními svítidly pro osvětlení pracovních prostorů stroje. Kromě dobývacích kombajnů a razicích a vrtacích strojů musí být tyto stroje vybaveny také koncovým červeným světlem a červenými odrazkami. Pokud je stroj určen pro jízdu na vzdálenost větší než 50 m v obou směrech, musí mít bílé i červené svítidlo a červené odrazky na obou stranách stroje; lopatové nakladače nemusí tento požadavek splňovat na lopatové straně.
(2)
Osvětlení mobilního stroje vyjma důlní lokomotivy musí být nezávislé na chodu motoru.
(3)
Mobilní stroj s přípustnou rychlostí jízdy vyšší než 20 km.h-1 musí být vybaven brzdovými světly.“.
32.
V § 259 odst. 2 se na konci připojuje tato věta: „Dobývací kombajn se může pohybovat smykem po hřeblovém dopravníku, jen pokud je vybaven mechanizmem zamezujícím jeho vypadnutí z tratě dopravníku.“.
33.
V § 259 odst. 5 se na konci připojuje tato věta: „Přípustná brzdná dráha však může být nejvíce 0,4 m.“.
34.
V § 259 odst. 6 se na konci připojuje tato věta: „Při spouštění těchto strojů musí nejdříve automaticky zaznít výstražné znamení výrazně odlišené od provozních signálů a provozního hluku a teprve po uplynutí nejméně 5, nejvýše však 15 sekund může dojít ke spuštění stroje.“.
35.
§ 260 včetně nadpisu zní:
㤠260
Mechanizovaná výztuž
(1)
Mechanizovaná výztuž musí zajišťovat ochranu před pádem horniny a bezpečný průchod pod stropnicemi sekcí, jakož i přístup obsluhující osádky k ovládacím prvkům výztuže, dobývacího stroje i k dalším zařízením. Tento průchod musí mít při dobývané mocnosti do 1,5 m minimální šířku 0,7 m a minimální výšku 0,5 m, u mocnosti nad 1,5 m minimální šířku 0,6 m.
(2)
Páky hydraulických ovladačů sekce mechanizované výztuže musí být mimo dobu ovládání nastaveny do nulové polohy. Sekce mechanizované výztuže se mohou ovládat jen ze zajištěného prostoru, a to ze společného ovládacího bloku nebo z bloků umístěných na sekcích sousedících se sekcí, která se přesouvá.
(3)
Sekce mechanizované výztuže ve strmých slojích musí být vybaveny zařízením zamezujícím příčnému a podélnému pohybu stropnice. Jako spojovací prvek nesmí být použito lano.
(4)
Mechanizované výztuže pro strmé sloje musí být vybaveny průchodnými ochrannými povaly, jejichž vzdálenost nesmí být větší než 10 m.
(5)
U porubů vybavených mechanizovanou výztuží musí být nejméně jeden provozuschopný náhradní zdroj tlakové kapaliny nebo dvě samostatná provozuschopná čerpadla hydraulického agregátu.
(6)
Mechanizovaná výztuž pro poruby s nebezpečím důlních otřesů musí být vybavena zařízením pro pasivní zabezpečení pracovního prostoru před účinky důlního otřesu.
(7)
Mechanizovaná výztuž používaná pro zajištění vyrubaného prostoru stěnového porubu o mocnosti nad 2,5 m musí být vybavena pilířovými opěrkami, které musí být používány proti vyjíždění pilíře.“.
36.
§ 261 se doplňuje odstavcem 1, který zní:
„(1)
Důlní bezkolejový stroj musí být vybaven dvěma na sobě nezávislými brzdovými systémy, z nichž alespoň jeden je nezávislý na chodu motoru. Oba brzdové systémy musí mít na sobě nezávislá ovládací zařízení a musí být ovladatelné ze stanoviště řidiče.“.
Dosavadní odstavce 1, 2 a 3 se označují jako odstavce 2, 3 a 4.
37.
V § 275 odst. 5 písm. a) se za slovo „návěští“ vkládají tato slova: „znějící nejméně 5 sekund, které je“.
38.
Za § 275 se vkládá nový § 275a, který zní:
㤠275a
Důlní hřeblové dopravníky
(1)
Návěštním zařízením musí být vybaveny hřeblové dopravníky, které nejsou z místa ovládání přehlédnutelné. Návěští musí znít nejméně 5 sekund před spuštěním dopravníku na ovládacích místech, u pohonné, vratné a napínací stanice dopravníku, u přesypu a na dalších nebezpečných místech. Nežádoucímu spuštění dopravníku musí být zabráněno elektrickým blokováním.
(2)
Zastavení dopravníku musí být možné z kteréhokoliv místa podél dopravníku.“.
39.
§ 313 se doplňuje odstavcem 7, který zní:
„(7)
Při přenášení a přepravě uzavřených radioaktivních zářičů mohou být přítomny jen osoby, jejichž činnost je s touto přepravou spojena. Radioaktivní zářiče mohou být přepravovány jen v prostředcích pro přepravu osob, vyjma dopravy po pásových dopravnících. Přepravu radioaktivních zářičů je nutné provádět přednostně.“.
40.
V § 322 odst. 7 se na konci připojují tyto věty: „Plošiny musí být bezpečně přístupné a opatřeny zábradlím podle § 291 odst. 9 a 10. Pokud pro nástup a výstup není použit odklopný můstek, musí být na plošině držadlo k ulehčení nástupu a výstupu. Přímo z plošiny musí být možné zastavit dopravník.“.
41.
§ 327 odst. 9 zní:
„(9)
Upínání a odepínání vázacích prostředků při manipulaci s materiálem se provádí ze země nebo z bezpečných plošin nebo podlah tak, aby vázání nebylo prováděno ve větší pracovní výšce než 1,5 m. Upínat a odepínat vázací prostředky z povrchu skladovaného materiálu lze jen v případě, kdy je vyloučen samovolný pohyb skladovaného materiálu. Manipulace s materiálem je možná až poté, kdy se pracovník vzdálil na bezpečné místo.“.
42.
§ 327 se doplňuje odstavcem 11, který zní:
„(11)
Organizace může skladovat radioaktivní zářiče jen v prostorách k tomu účelu schválených.“.
43.
V § 8 odst. 4, § 82 odst. 1, § 83 odst. 3, § 83 odst. 5, § 83 odst. 6, § 90, § 99 odst. 4, § 127, § 171 odst. 2, § 182 odst. 2 písm. c), § 186 odst. 4, § 199 odst. 2, § 206 odst. 2, § 209 odst. 2 a § 209 odst. 3 se slova „vedoucí organizace nebo jím pověřený pracovník“, „vedoucího organizace nebo jím pověřeného pracovníka“ a „vedoucím organizace nebo jím pověřeným pracovníkem“ nahrazují slovy „závodní dolu“, „závodního dolu“ a „závodním dolu“.
44.
V § 4 odst. 7, § 10 odst. 1, § 10 odst. 3, § 12 odst. 1, § 12 odst. 3, § 15 odst. 2, § 23 odst. 2, § 307 odst. 1, § 312 odst. 9 a § 320 odst. 9 se vypouštějí slova „nebo vedoucí pracovník“.
45.
V § 19 odst. 2, § 45 odst. 1, § 60 odst. 1, § 63 odst. 6, § 87 odst. 4, § 96 odst. 3, § 99 odst. 5, § 120 odst. 3, § 136 odst. 2, § 159 odst. 1, § 168 odst. 4, § 197 odst. 3, § 201 odst. 1 a § 329 odst. 2 se slova „vedoucí organizace“ a „vedoucího organizace“ nahrazují slovy „závodní dolu“ a „závodního dolu“.
46.
V § 172 odst. 2, § 186 odst. 4, § 190 odst. 2 a § 193 odst. 1 se slova „hlavní báňské záchranné stanice“ a „hlavní báňskou záchrannou stanicí“ nahrazují slovy „revírní báňské záchranné stanice“ a „revírní báňskou záchrannou stanicí“.
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. března 1994.
Předseda:
Ing. Bartoš v. r. |
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 4/1994 Sb. | Vyhláška Českého báňského úřadu č. 4/1994 Sb.
Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví požadavky na provedení a stavbu objektů a zařízení pro rozvod a izolaci větrů a uzavírání důlních děl
Vyhlášeno 18. 1. 1994, datum účinnosti 18. 1. 1994, částka 1/1994
* ČÁST PRVNÍ - VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ (§ 1 — § 2)
* ČÁST DRUHÁ - VĚTRNÍ OBJEKTY (§ 3 — § 13)
* ČÁST TŘETÍ - HRÁZOVÉ OBJEKTY (§ 14 — § 22)
* ČÁST ČTVRTÁ - VYBAVENÍ HRÁZOVÉHO OBJEKTU (§ 23 — § 28a)
* ČÁST PÁTÁ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 29 — § 31)Aktuální znění od 1. 7. 2011 (176/2011 Sb.)
4
VYHLÁŠKA
Českého báňského úřadu
ze dne 6. prosince 1993,
kterou se stanoví požadavky na provedení a stavbu objektů a zařízení pro rozvod a izolaci větrů a uzavírání důlních děl
Český báňský úřad stanoví podle § 6 odst. 6 písm. a) zákona České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 425/1991 Sb., zákona České národní rady č. 542/1991 Sb. a zákona č. 169/1993 Sb.:
ČÁST PRVNÍ
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
(1)
Tato vyhláška se vztahuje na projektování, výrobu a zřizování větrních a hrázových objektů na uhelných dolech. Určuje technické a bezpečnostní požadavky na větrní a hrázové objekty a na vybavení hrázových objektů.
(2)
Vyhláška se nevztahuje na uzavírání hlavních důlních děl1) a uzavírání starých důlních děl.1a)
(3)
Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.
§ 2
Výklad pojmů
Pro účely této vyhlášky se považuje za
a)
větrní objekt nevýbuchuvzdorný důlní stavební objekt a zařízení určené k usměrňování větrního proudu v dole. Jsou to větrní uzávěry, větrní izolační dveře a větrní regulační dveře a regulační zařízení,
b)
větrní uzávěru stavební objekt určený k nevýbuchuvzdornému a těsnému uzavření opuštěných důlních děl a vyrubaných prostor,
c)
větrní dveře nevýbuchuvzdorné dveře sloužící k regulaci nebo izolaci větrních proudů v důlních dílech s pravidelnou chůzí nebo dopravou,
d)
hrázový objekt výbuchuvzdorný důlní stavební objekt určený k usměrňování větrního proudu v dole. Jsou to hrázové dveře, hrázové dveře s průchodem pro dopravník, uzavírací a izolační hráze,
e)
vybavení hrázového objektu výrobek a zařízení určené k zabudování nebo zavěšení na hrázový objekt za účelem umožnění průjezdu dopravních prostředků, průchodu nebo průlezu lidí, odvádění důlních vod, odběru vzorků důlního ovzduší, proudění větrů a podobně. Jsou to hrázové dveře, průlezy, hrázové lutny, průchody pro dopravníky, hrázové průvětrníky a účelová potrubí,
f)
hrázové dveře výbuchuvzdorné dveře sloužící k regulaci nebo izolaci větrních proudů v důlních dílech s pravidelnou chůzí nebo dopravou,
g)
regulační objekt zařízení sloužící k regulaci objemových průtoků důlních větrů ve větrní síti,
h)
uzavírací hráz stavební objekt určený k těsnému a výbuchuvzdornému uzavření opuštěných důlních děl a vyrubaných prostor,
i)
izolační hráz výbuchuvzdorný stavební objekt určený k výbuchuvzdorné izolaci důlních děl opatřený průlezem, hrázovou lutnou, průchodem pro dopravník nebo hrázovým průvětrníkem,
j)
hrázovou lutnu výbuchuvzdorná lutna kruhového průřezu určená pro průlez hrází,
k)
průlez izolačním objektem zařízení zabudované do výbuchuvzdorné hráze sloužící pro průchod a dopravu zařízení a materiálu,
l)
průchod pro dopravník izolačním objektem zařízení umožňující výbuchuvzdornou izolaci důlního díla s pásovou dopravou uhlí,
m)
hrázový průvětrník roura vybavená protivýbuchovou bezpečnostní klapou,
n)
zásahové potrubí potrubí, které je určeno pro dopravu inertních plynů, popřípadě jiných materiálů do uzavřeného prostoru,
o)
kabelové potrubí potrubí, které je určeno pro průchod silových, komunikačních a ovládacích kabelů objektem,
p)
peření neprůchodná větrní uzávěra pro těsné uzavření důlního díla nebo regulaci větrního proudu použitá buď samostatně, nebo jako součást jiného objektu,
r)
větrní přehradu podélná přepážka používaná při podružném větrání důlních děl,
s)
větrní závěs zařízení určené k regulaci objemového průtoku větrů, na které nejsou kladeny požadavky těsnosti,
t)
žebro druh výztuže tvořící pravidelný pruh vyplněný základkovou hmotou,
u)
větrní přepážku neprůchodná větrní uzávěra pro usměrnění větrního proudu nebo pro uzavření důlního díla, na kterou nejsou kladeny požadavky na těsnost.
ČÁST DRUHÁ
VĚTRNÍ OBJEKTY
§ 3
Větrní uzávěra
(1)
Větrní uzávěra se podle konstrukce a druhu použitého materiálu dělí na
a)
zděnou z cihel nebo tvárnic,
b)
plavenou,
c)
z rychletuhnoucích a speciálních hmot,
d)
kulákovou,
e)
kombinovanou,
f)
peření.
(2)
Větrní uzávěra musí být postavena na místech určených zvláštním předpisem.1b) Přitom musí být dodrženy tyto podmínky:
a)
důlní dílo v místě stavby větrní uzávěry musí být zajištěné proti pádu horniny na vzdálenost nejméně 5 m na obě strany od uzávěry,
b)
v podmínkách, kde se projevují horninové tlaky nebo lze jejich projevy očekávat, musí být větrní uzávěra zhotovena tak, aby projevům horninového tlaku odolala bez podstatného porušení její těsnosti,
c)
vzdálenost větrní uzávěry od kříže, vidlice nebo odbočky musí být taková, aby umožňovala z přístupné strany postavit uzavírací hráz,
d)
v místě stavby větrní uzávěry je nutno před zahájením stavby odstranit veškerá nepotřebná potrubí, dopravní zařízení, kabely a uvolněnou horninu nebo uhlí.
(3)
Při stavbě je nutno do uzávěry, kromě těch, které uzavírají porubní chodby při komorovém dobývání, zabudovat a ukotvit potrubí pro odběr vzorků ovzduší, a je-li to nutné, i jiná účelová potrubí nebo zařízení.
(4)
Prostory před uzávěrou musí být udržovány tak, aby byl k nim bezpečný přístup za účelem kontroly.
§ 4
Větrní uzávěra zděná
(1)
Pro stavbu zděné uzávěry smí být použito
a)
cihly plné o minimální pevnosti v tlaku 20 MPa,
b)
tvárnice betonové nebo škvárobetonové o minimální pevnosti v tlaku 20 MPa,
c)
jiných materiálů, pokud byly určeny jako vhodné pro použití v podzemí,2)
d)
malty cementové nebo vápenocementové o minimální pevnosti v tlaku 10 MPa.
(2)
Zděná uzávěra musí být vždy ukotvena po celém obvodu důlního díla na neporušenou horninu nebo uhelný pilíř.
(3)
Tloušťka zděné uzávěry nesmí být menší než 15 cm do 7 m2 světlého průřezu důlního díla, nad 7 m2 nesmí být menší než 30 cm.
(4)
Při zdění uzávěry musí být dodrženy tyto podmínky:
a)
styk zdiva s obrysem záseku nebo vybavením uzávěry musí být vyplněn bez mezer; zvláště je nutno dozdívat horní část uzávěry a tam, kde to není možné, je nutno veškeré mezery a dutiny vyplnit cementovou nebo jinou injektáží,
b)
každou zděnou uzávěru je nutno omítnout cementovou nebo vápenocementovou maltou na přístupné straně.
§ 5
Větrní uzávěra plavená
(1)
Pro stavbu plavené uzávěry se používá
a)
směs popílku a vody,
b)
směs popílku, vody a cementu; hmotnostní poměr popílku a cementu 4 : 1 až 1 : 1,
c)
jiné materiály, pokud byly určeny jako vhodné pro použití v podzemí.2)
(2)
Plavená uzávěra se zřizuje zaplavováním prostoru důlního díla vymezeného dvojicí filtračních peření plavicí směsí, v úklonných důlních dílech, kde to úklon důlního díla dovoluje, na jedno filtrační peření s tím, že tloušťka uzávěry se měří pod stropem důlního díla.
(3)
Při zřizování plavené uzávěry musí být dodrženy tyto podmínky:
a)
filtrační peření je nutno stavět v mělkém záseku vytvořeném po celém obvodu důlního díla po odstranění výztuže v místě záseku; zbytek výztuže mezi dvojicí peření lze ponechat,
b)
plnicí a kontrolní potrubí musí být zaústěno do nejvyššího bodu výlomu v prostoru uzávěry (kontrolní potrubí ústí nad plnicím potrubím),
c)
zaplavování uzávěry se musí provádět v přerušovaných intervalech. Ukončení stavby plavené uzávěry spočívá ve vícenásobném doplavování uzávěry, a to co nejvíce zahuštěnou směsí.
K urychlení zaplavování uzávěry lze prostor mezi peřeními vyplnit kamenem.
§ 6
Větrní uzávěra z rychletuhnoucích a speciálních hmot
(1)
Pro stavbu uzávěry z rychletuhnoucích a speciálních hmot smí být použito
a)
normálně nebo pomalu tuhnoucí sádry s počátkem doby tuhnutí 6 až 20 minut při hydromechanické dopravě sádrového rmutu,
b)
rychle, normálně nebo pomalu tuhnoucí sádry s počátkem doby tuhnutí 2 až 20 minut při pneumatické dopravě sádry,
c)
anhydritu,
d)
jiných speciálních materiálů, pokud byly určeny jako vhodné pro použití v podzemí.2)
(2)
Tato uzávěra se zřizuje ze sádry dopravované do prostoru mezi dvojicí opěrných peření pomocí sádrovacího agregátu.
(3)
Při stavbě sádrové uzávěry musí být dodrženy tyto podmínky:
a)
sádrová uzávěra musí být vždy ukotvena po celém obvodu důlního díla na neporušenou horninu nebo uhelný pilíř,
b)
zaústění plnicí a kontrolní trubky musí být do nejvyššího místa uzávěry,
c)
sádrování provádět bez přestávek a po celou dobu dodržovat vodní součinitel (hmotnostní poměr vody a sádry) v rozsahu od 0,6 do 0,8.
§ 7
Větrní uzávěra kuláková
(1)
Větrní uzávěra kuláková se staví z vodorovně ukládaných špalíků, kulatiny, pražců a podobně. Mezery mezi kulatinou se zaplňují dlouhými odštěpky nebo klíny.
(2)
Kuláková uzávěra musí být vždy ukotvena po celém obvodu důlního díla na neporušenou horninu nebo uhelný pilíř.
(3)
Tloušťka kulákové uzávěry musí být minimálně 1 m.
(4)
Jako těsnicího pojiva se používá malty různých kvalit od hliněné až po cementovou, prosypávání popílkem, bentonitem a podobně.
(5)
Kuláková uzávěra se dotěsňuje omítkou nebo těsnícím postřikem.
§ 8
Větrní uzávěra kombinovaná
Větrní uzávěra kombinovaná se používá za účelem zlepšení těsnosti větrních uzávěr, například obezděná sádrová nebo obezděná popílkocementová.
§ 9
Peření
(1)
Peření se rozděluje na
a)
těsné, sloužící k těsnému uzavření důlního díla,
b)
regulační, sloužící pro regulaci větrního proudu,
c)
filtrační, používané při stavbě plavených větrních uzávěr nebo hrází,
d)
opěrné, používané při stavbě větrních uzávěr nebo hrází z rychletuhnoucích hmot.
(2)
Pro stavbu peření se používá
a)
pevně vzepřené stojky nebo konstrukce z důlního dřeva pro kostru peření,
b)
deskové řezivo, krajiny nebo pažiny pro vlastní konstrukci peření,
c)
pro utěsnění latex, asfaltolatexová emulze, polyuretanová pěna, sádra, plastická pasta z jílu, bentonitu a podobně, cementová malta, větračské plátno a jiné materiály určené jako vhodné pro použití v podzemí2),
d)
jako vyplňovací materiál pro zdvojené peření dusaný jíl, sypaný a vodou prolévaný popílek, vápencový prášek nebo jiný zhutněný materiál určený jako vhodný pro použití v podzemí2),
e)
jutovina pro peření filtrační.
(3)
Peření musí být vždy ukotveno po celém obvodu důlního díla na neporušenou horninu nebo uhelný pilíř.
§ 10
Žebro
(1)
Žebro se zřizuje z nehořlavé horniny nebo materiálů určených pro použití v dole.
(2)
Pokud použitý materiál nezaručuje dostatečnou těsnost proti průtahům důlních větrů vyrubaným prostorem, musí být žebro dotěsněno. K dotěsnění je možno použít materiály podle § 9 odst. 2 písm. c) a d).
§ 11
Větrní přepážka
Ke stavbě větrní přepážky se smí použít jen materiály určené nebo schválené2) pro použití v dole, například větračské plátno, izopěna, pytle s pískem nebo s popílkem.
§ 12
Větrní dveře
(1)
Podle konstrukce se větrní dveře dělí na
a)
jednokřídlové,
b)
dvoukřídlové.
(2)
Podle materiálu dveřního křídla se větrní dveře dělí na
a)
dřevěné,
b)
kovové,
c)
kombinované.
(3)
Podle funkce a těsnosti se větrní dveře dělí na
a)
izolační,
b)
regulační.
(4)
Konstrukce větrních dveří se skládá z
a)
dveřního křídla (křídel),
b)
dveřního rámu (zárubně), zabudovaného do příčky.
(5)
Při výrobě dveří musí být dodrženy tyto podmínky:
a)
rozměry větrních dveří musí být zvoleny tak, aby rozměry světlého průřezu průjezdu odpovídaly požadavkům zvláštního předpisu,3)
b)
dveře musí být opatřeny rukojetí,
c)
křídla určená pro důlní díla s lokomotivní dopravou musí být opatřena z obou stran odrazovým sklem nebo fólií,
d)
konstrukce dveří musí být taková, aby se dveřní křídlo samočinně zavíralo,
e)
plné dveře musí doléhat na dveřní rám.
(6)
U větrních dveří izolačních musí být dveřní rám kovový a příčka z cihlového zdiva o tloušťce nejméně 30 cm. U větrních dveří regulačních může být příčka a dveřní rám i ze dřeva.
(7)
Pro stavbu zděné příčky platí ustanovení § 4. Rám dveří musí být do příčky zazděn nebo zabudován tak, aby se křídlo samočinně zavíralo a neotvíralo se depresí větrů. Dveřní křídlo se zavěšuje po uplynutí doby nezbytné k nabytí pevnosti zdiva.
§ 13
Regulační objekt a zařízení
(1)
Regulační objekt a zařízení jsou
a)
regulační větrní dveře,
b)
větrní závěs,4)
c)
peření s regulačními otvory různých velikostí,
d)
větrní přehrada.
(2)
Na stavbu regulačních větrních dveří se vztahuje ustanovení § 12. Velikost otvoru se upravuje v závislosti na velikosti deprese a požadovaném objemovém průtoku větrů v jednotlivých dílech.
(3)
Ke stavbě větrních závěsů se smí používat jen materiály schválené2) pro použití v dolech.
(4)
Na stavbu peření s regulačním otvorem se vztahuje ustanovení § 9. Velikost otvoru se upravuje v závislosti na velikosti deprese a požadovaném objemovém průtoku větrů v jednotlivých důlních dílech.
(5)
Větrní přehrada5) se zřizuje podélně uprostřed důlního díla pro oddělení vtažného a výdušného větrního proudu a vztahují se na ni ustanovení § 9.
ČÁST TŘETÍ
HRÁZOVÉ OBJEKTY
§ 14
Výbuchuvzdornost hrázového objektu
(1)
Výbuchuvzdorný objekt se dimenzuje na výbuchový tlak Pv = 0,5 MPa. Přitom se musí volit tyto hodnoty součinitele bezpečnosti:
a)
k = 1 pro objekt hrázových dveří určený k izolaci větrních proudů uvnitř větrní oblasti a pro uzavírací hráz určenou k uzavírání opuštěných důlních děl a stařin bez nebezpečí samovznícení uhlí,
b)
k = 2 pro objekt hrázových dveří určený k izolaci jednotlivých větrních oblastí, pro uzavírací hráz určenou k uzavírání důlních děl a stařin s nebezpečím samovznícení uhlí a pro hrázový objekt, který při povolování hornické činnosti určí obvodní báňský úřad.
(2)
Nejmenší tloušťka hráze L v metrech se určuje podle vztahu
σL=0,9.bmax.Pv.kσtlm,
kde k a Pv \\- se určuje podle odstavce 1,
δtl \\- nejmenší pevnost v tlaku použitého stavebního materiálu v MPa,
bmax \\- největší z rozměrů hrubého průřezu důlního díla (výška nebo šířka) v metrech.
§ 15
Uzavírací hráz
(1)
Uzavírací hráz se podle konstrukce a druhu použitého materiálu dělí na
a)
zděnou z cihel nebo tvárnic,
b)
plavenou popílkovou nebo popílkocementovou,
c)
z rychletuhnoucích nebo jiných speciálních hmot,
d)
betonovou,
e)
kombinovanou.
(2)
Pro umísťování hráze platí zvláštní předpis.6) Přitom je nutno dodržovat tyto podmínky:
a)
důlní dílo v místě stavby hráze musí být zajištěné proti pádu horniny na vzdálenost nejméně 5 m na obě strany od hráze,
b)
vzdálenost hráze od kříže, vidlice nebo odbočky důlního díla musí být taková, aby umožňovala z přístupné strany postavit další uzavírací hráz pro případ narušení původní hráze,
c)
v místě stavby hráze je nutno před zahájením stavby odstranit veškerá nepotřebná potrubí, dopravní zařízení, kabely a uvolněnou horninu nebo uhlí.
(3)
Při stavbě je nutno do hráze zabudovat a ukotvit potrubí pro odběr vzorků ovzduší, a je-li to nutné, i jiná účelová potrubí, například odvodňovací, zásahová, plnicí, kontrolní, injektážní, průlezová podle části čtvrté.
(4)
Prostory před hrází musí být udržovány tak, aby byl k hrázi bezpečný přístup pro účely kontroly.
§ 16
Uzavírací hráz zděná
(1)
Pro stavbu zděné hráze se musí použít
a)
cihly plné o minimální pevnosti v tlaku 20 MPa,
b)
tvárnice betonové nebo škvárobetonové o minimální pevnosti v tlaku 20 MPa,
c)
cihly nebo tvárnice z jiných materiálů, pokud byly odzkoušeny na odolnost hráze proti výbuchu,2)
d)
malta cementová nebo vápenocementová o minimální pevnosti v tlaku 10 MPa.
(2)
Zděná hráz musí být vždy ukotvena do záseku po celém obvodu důlního díla. Klínový nebo obdélníkový zásek se zřizuje na neporušenou horninu nebo uhelný pilíř. Hloubka záseku se stanoví s ohledem na pevnost horniny v místě zapuštění, nejméně však 50 cm. V důlních dílech s betonovou výztuží nebo pevnou horninou lze hráz kotvit pomocí svorníků zapuštěných do hloubky nejméně 0,7 m do počvy, stropu a boků důlního díla tak, aby na 1 m2 stykové plochy hráze s výztuží připadal nejméně 1 svorník. Svorníky musí být o průměru nejméně 22 mm a o délce nejméně 1 m. Příklad stavby zděné hráze je uveden v příloze této vyhlášky na obrázku č. 1 a č. 2.
(3)
Tloušťka zděné hráze se určuje podle § 14 odst. 2. Pevnost malty se uvažuje po 28 dnech tuhnutí.
(4)
Zdivo hráze musí navazovat na základy v počvě důlního díla nebo pevnou horninu. Celý obrys záseku je nutno opláchnout vodou a pokropit cementovým mlékem.
(5)
Při zdění hráze je nutno dodržovat tyto podmínky:
a)
styk zdiva s obrysem záseku nebo vybavením hráze musí být vyplněn bez mezer; zvláště pečlivě je nutno dozdívat horní část uzávěry a tam, kde to není možné, je nutno veškeré mezery a dutiny vyplnit cementovou nebo jinou injektáží,
b)
každou zděnou hráz je nutno omítnout cementovou nebo vápenocementovou maltou na přístupné straně.
§ 17
Uzavírací hráz plavená
(1)
Pro stavbu plavené hráze se musí použít
a)
směs popílku a vody,
b)
směs popílku, vody a cementu; hmotnostní poměr popílku a cementu je 4 : 1 až 1 : 1,
c)
jiné materiály, pokud byly odzkoušeny na odolnost hráze proti výbuchu.2)
(2)
Plavená hráz se zřizuje zaplavováním prostoru důlního díla plavicí směsí mezi dvojicí filtračních peření, v úklonných důlních dílech, kde to úklon důlního díla dovoluje, na jedno filtrační peření s tím, že tloušťka uzávěry se měří pod stropem důlního díla. Příklad stavby plavené hráze je uveden v příloze této vyhlášky na obrázku č. 3.
(3)
Plavenou popílkovou hráz lze považovat za výbuchuvzdornou nejdříve za 2 měsíce po dokončení její stavby. Minimální tloušťka plavené popílkové hráze se bez ohledu na tvar průřezu důlního díla určuje takto:
Světlý průřez díla v m2| Minimální tloušťka hráze v m
---|---
méně než 4| 4,0
4 až 6| 5,0
6 až 10| 6,0
10 až 12| 7,0
12 až 14| 8,0
více než 14| 10,0
(4)
Pro stavbu plavené popílkové hráze o světlém průřezu důlního díla větším než 14 m2 musí být postaveny nejméně dvě polygonové vzpěry situované proti směru předpokládaného výbuchu, z nichž jedna musí být umístěna v polovině délky hráze. V případě použití dřevěných polygonů musí být použito kulatiny o průměru nejméně 25 cm.
(5)
Minimální tloušťka plavené popílkocementové hráze se určuje podle § 14 odst. 2. Pevnost popílkocementové výplně se určuje na základě předchozích laboratorních zkoušek pro jednotlivé receptury. Pro výpočet dimenzování hráze se uvažuje pevnost v prostém tlaku po 28 dnech.
(6)
Při zřizování plavené hráze musí být dodrženy tyto podmínky:
a)
plavená popílková hráz nemusí být kotvena zásekem; výztuž mezi dvojicí peření lze ponechat,
b)
plavená popílkocementová hráz se musí kotvit podle § 16 odst. 2,
c)
peření musí být dostatečně pevná, aby odolala hydrostatickému tlaku plavené směsi v prostoru hráze,
d)
plnicí a kontrolní potrubí musí být zaústěno do nejvyššího bodu výlomu v prostoru hráze (kontrolní potrubí nad plnicím potrubím),
e)
zaplavování popílkové hráze se provádí v přerušovaných intervalech tak, aby nedošlo k vyvrácení peření plným hydraulickým tlakem z plavicího potrubí; v horní části peření na přístupné straně se obvykle ponechává kontrolní okno, které se uzavírá před ukončením plavení hráze,
f)
zaplavování popílkocementové hráze se provádí bez přerušení; dojde-li k přerušení delšímu než 2 hodiny, musí být do celé plochy nezatuhlé plavicí směsi zapíchnuty železné tyče nebo jiný armující materiál minimálně do hloubky 0,3 m,
g)
ukončení stavby popílkové plavené hráze spočívá ve vícenásobném doplavování hráze, a to co nejvíce zahuštěnou směsí.
§ 18
Uzavírací hráz z rychletuhnoucích a speciálních hmot
(1)
Pro stavbu hráze z rychletuhnoucích a speciálních hmot smí být použito sádry nebo jiných materiálů, pokud byly odzkoušeny na odolnost hráze proti výbuchu2).
(2)
Tato hráz se zřizuje ze sádry dopravované do prostoru mezi dvojicí opěrných peření pomocí sádrovacího agregátu.
(3)
Nejmenší tloušťka hráze se určuje podle § 14 odst. 2. Pevnost se určuje na základě předchozích laboratorních zkoušek pro jednotlivé hmoty.
(4)
Při stavbě sádrové hráze musí být dodrženy tyto podmínky:
a)
sádrová hráz musí být vždy ukotvena podle § 16 odst. 2,
b)
zaústění plnicí a kontrolní trubky musí být do nejvyššího místa hráze,
c)
sádrování provádět bez přestávek a po celou dobu dodržovat vodní součinitel (hmotnostní poměr vody a sádry) v rozsahu od 0,6 do 0,8; pokud při sádrování dojde k přestávce delší než 10 minut, musí být do celé plochy nezatuhlé sádry zapíchnuty železné tyče nebo jiný armující materiál minimálně do hloubky 0,3 m.
§ 19
Uzavírací hráz betonová
(1)
Pro stavbu betonové hráze se používá monolitického betonu třídy minimálně B 15.
(2)
Kotvení betonové hráze se provádí podle § 16 odst. 2.
(3)
Tloušťka betonové hráze se určuje podle § 14 odst. 2. Ve výpočtu se používá pevnost použitého betonu po 28 dnech tuhnutí.
(4)
Místo opěrného peření lze použít zděné příčky.
§ 20
Uzavírací hráz kombinovaná
Uzavírací hráz kombinovaná se používá za účelem zlepšení těsnosti uzavíracích hrází.
§ 20a
Uzavírací hráze pytlové
(1)
Uzavírací hráze pytlové lze v dole použít při zdolávání havárie6a) pro rychlé, výbuchuvzdorné a těsné uzavření ohroženého prostoru.
(2)
Pro stavbu uzavírací hráze pytlové mohou být použity jen pytle naplněné ze dvou třetin jemnozrnným pískem (dále jen „písek“) nebo popílkem. Hmotnost naplněného pytle může být nejvíce 22 kg.
(3)
Hráz se staví volným pokládáním pytlů od zadního čela hráze stupňovitě tak, aby pytle byly mezi sebou provázány. Mezery mezi pytli a dutiny u boků důlního díla a okolo potrubí nebo hrázových luten se zaplňují pískem.
(4)
Tloušťka hráze se bez ohledu na tvar průřezu důlního díla určuje takto:
Světlý průřez díla| Minimální tloušťka hráze z pytlů plněných
---|---
v m2| pískem| popílkem
méně než 6| 5,0| 8,0
6 až 10| 6,0| 10,0
10 až 12| 7,0| 12,0
12 až 14| 8,0| 14,0.
(5)
Hráz musí být po jejím dokončení zajištěna vzpěrnou konstrukcí. Vzpěrná konstrukce se buduje z pevně vzepřených stojek přitlačených na čelo hráze příčnými podvlaky. Podvlaky se rozpínají proti stropu a počvě nebo proti bokům důlního díla vzpěrami.
(6)
Hráz musí být utěsněna. Utěsnění může být provedeno i předplavením hráze popílkovou nebo sádrovou zátkou a případnou injektáží hornin v okolí hráze.
§ 21
Dotěsňování uzavíracích hrází
Každá uzavírací hráz musí být těsná. Těsnost hrází je nutno pravidelně kontrolovat.7) Netěsná hráz se musí utěsnit.
§ 22
Izolační hráz
(1)
Jako izolační hráz lze použít hrázový objekt
a)
zděný podle § 16,
b)
obezděný popílkocementový,
c)
obezděný betonový,
d)
obezděný sádrový,
e)
z jiných materiálů, pokud byly odzkoušeny na odolnost hráze proti výbuchu.2)
(2)
Při stavbě izolační hráze musí být dodrženy tyto podmínky:
a)
tloušťka objektu se stanoví podle § 14, ve výpočtu se musí používat pevnost použitých stavebních materiálů podle § 16 až 19,
b)
dodržovat způsob ukotvení a podmínky pro stavbu objektu pro jednotlivé stavební materiály podle § 15 až 19,
c)
používat pouze výbuchuvzdorné vybavení objektu podle části čtvrté, které bylo odzkoušeno na odolnost proti výbuchu,2)
d)
dveřní křídla a poklopy pro průchod dopravníku izolačním objektem zavěšovat nejdříve po 28 dnech od ukončení stavby.
ČÁST ČTVRTÁ
VYBAVENÍ HRÁZOVÉHO OBJEKTU
§ 23
Základní ustanovení
(1)
Zařízení a výrobky určené k zabudování nebo zavěšení do hrázového objektu jsou
a)
hrázové dveře a dveře pro průlez,
b)
hrázová lutna,
c)
průchod pro dopravník,
d)
hrázový průvětrník,
e)
účelová potrubí.
(2)
Vybavení hrázového objektu musí být dimenzováno na výbuchový tlak
a)
0,5 MPa pro hráz dimenzovanou podle § 14 odst. 1 písm. a),
b)
1,0 MPa pro hráz dimenzovanou podle § 14 odst. 1 písm. b).
(3)
Zařízení a výrobky určené k zabudování nebo zavěšení do hrázového objektu, s výjimkou vybavení podle odstavce 1 písm. e), musí být odzkoušeno na odolnost proti výbuchu. Toto vybavení musí být označeno
a)
značkou výrobce,
b)
hodnotou jmenovitého výbuchového tlaku, na který bylo dimenzováno (0,5 MPa nebo 1,0 MPa),
c)
výrobním číslem a rokem výroby.
(4)
Hrázové dveře, dveře pro průlez, hrázovou lutnu, průvětrník a průchod pro dopravník je nutno v prostoru hráze umísťovat tak, aby jejich vzájemná kolmá vzdálenost (mezi obrysy jednotlivých kusů) a jejich vzdálenost od hrubého průřezu záseku nebyla menší než 500 mm. Pro účelová potrubí o průměru do 300 mm může být tato vzdálenost snížena až na 300 mm. Příklad vybavení hrázových objektů je uveden v příloze k této vyhlášce na obrázku č. 4.
§ 24
Hrázové dveře a průlezy
(1)
Hrázové dveře (dveřní křídlo a rám - zárubně) se podle účelu dělí na hrázové dveře
a)
pro dopravu materiálů (lokomotivní nebo po závěsné drážce),
b)
pro průchod lidí,
c)
pro průlez lidí.
(2)
Rozměry hrázových dveří musí být typizovány tak, aby rozměry světlého průřezu průjezdu odpovídaly požadavkům stanoveným zvláštním předpisem.3) Rozměry světlého průřezu musí být nejméně
a)
pro průchod lidí 1800 x 600 mm,
b)
pro průlez lidí 800 x 600 mm pravoúhlého průřezu nebo o průměru 600 mm kruhového průřezu.
(3)
Hrázové dveře musí po celém obvodu doléhat na dveřní rám. Konstrukce dveří s výjimkou dveří pro průlez lidí musí být taková, aby se dveřní křídlo samočinně zavíralo.
(4)
Upevnění rámu dveří v prostoru hráze musí být v souladu s návodem výrobce. Dveřní křídlo se zavěšuje nejdříve po 28 dnech po ukončení stavby hrázového objektu.
(5)
Dveřní křídlo hrázových dveří na tratích pro lokomotivní dopravu musí být opatřeno
a)
rukojetí a nárazníkem,
b)
reflexním nátěrem nebo odrazovými skly na obou stranách,
c)
na plynujících uhelných dolech v místech, kde otevření ohrožuje řádné větrání, také signalizací jejich otevření do určeného místa, případně i blokováním v závislosti na jiném izolačním objektu.
(6)
Prochází-li mezi dveřmi a rámem trolejové vedení, musí být toto přerušeno na takovou vzdálenost, aby nedošlo při otevření křídla ke krátkému spojení.
(7)
Dveře pro průchod a poklop pro průlez lidí musí být opatřeny na obou stranách rukojetí a zařízením umožňujícím otevírání a zavírání křídla z obou stran.
(8)
Průlez musí být ukotven v prostoru hráze v souladu s návodem výrobce. Výška spodního okraje průlezu musí být 40 cm až 60 cm nad počvou důlního díla. Na nepřístupné straně nesmí přesahovat více než 10 cm z hrázového objektu.
§ 25
Hrázová lutna
(1)
Hrázová lutna musí být ukotvena v prostoru hráze v souladu s návodem výrobce. Výška spodního okraje lutny musí být 40 cm až 60 cm nad počvou důlního díla. Na nepřístupné straně nesmí přesahovat více než 10 cm z hrázového objektu.
(2)
Konstrukce čel hrázové lutny musí umožňovat napojení většího (menšího) průměru hrázové lutny a těsné uzavření průlezu pomocí deskového nebo jiného uzavíracího poklopu.
(3)
Rozměry světlého průměru musí být nejméně 600 mm.
§ 26
Průchod pro dopravník
(1)
Průchod pro dopravník musí být zabudován do hráze v souladu s návodem výrobce.
(2)
Poklopy průchodu pro dopravník musí být zajištěny v otevřené poloze proti nežádoucímu uzavření jistícím prvkem podle návodu výrobce.
§ 27
Hrázový průvětrník
Hrázový průvětrník musí mít bezpečnostní klapu uzavíratelnou z obou stran.
§ 28
Účelová potrubí
(1)
Potrubí pro odběr vzorků důlního ovzduší se ukončuje na přístupové straně uzavíratelným zařízením pro odběr vzorků důlního ovzduší.
(2)
Zásahové potrubí je kovové potrubí o minimálním průměru 100 mm. Na přístupové straně musí být ukončeno přírubou a zaslepeno tak, aby umožnilo montáž ventilu.
(3)
Odvodňovací potrubí musí být na přístupné straně ukončeno sifonem nebo zaústěno do vodní jímky.
(4)
Volný prostor kabelových potrubí musí být z obou stran utěsněn nehořlavým materiálem.
(5)
Volná potrubí o průměru větším než 150 mm v hrázovém objektu, který neslouží k uzavření důlních děl, musí být z obou stran uzavřena slepou přírubou.
(6)
Všechna potrubí zabudovaná v uzavírací hrázi musí být vyvedena do vzdálenosti nejméně 2 m za hráz.
§ 28a
Kontroly hrázových objektů
(1)
Hrázové objekty včetně zabudovaných zařízení a výrobků (§ 23 odst. 1) se kontrolují nejméně jednou za 14 dní.
(2)
Hrázové objekty musí být označeny tabulkou s číslem hrázového objektu. Na tabulce se vyznačuje datum poslední kontroly a podpis kontrolujícího.
ČÁST PÁTÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 29
Přechodné ustanovení
Větrní a hrázové objekty a vybavení hrázových objektů, které byly vyrobeny nebo zřízeny před nabytím účinnosti této vyhlášky, lze používat do vyčerpání zásob nebo do ukončení doby životnosti těchto výrobků a objektů.
§ 30
Výjimky
Český báňský úřad může ve výjimečných případech povolit výjimku z ustanovení § 3 odst. 2 písm. c), § 14 odst. 1, § 15 odst. 2 písm. b), a to na žádost podanou spolu s návrhem náhradních opatření.
§ 31
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda:
Ing. Bartoš v. r.
Příloha
33kB
Obrázek 1 - Příklad zděné hráze v důlním díle s ocelovou obloukovou výztuží
31kB
Obrázek 2 - Příklad obezděné hráze s betonovou výplní v důlním díle s betonovou výztuží
39kB
Obrázek 3 - Příklad popílkocementové hráze v důlním díle s ocelovou obloukovou výztuží
1
\\- čelní peření
2
\\- zadní peření
3
\\- kontrolní potrubí
4
\\- plavicí potrubí
5
\\- výlom ve stropu
6
\\- průlez
7
\\- odběrové potrubí
8
\\- odvodňovací potrubí
9
\\- zásek po obvodu důlního díla
62kB
Obrázek 4 - Příklad vybavení hráze a schéma jeho umístění
1
\\- zásahová potrubí 2 × Js 100
2
\\- odběrové potrubí Js 50
3
\\- rezervní potrubí Js 100
4
\\- odvodňovací potrubí Js 100 se sifonem
5
\\- průlez Js 800
6
\\- průlez Js 600
1)
Vyhláška č. 52/1997 Sb., kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při likvidaci hlavních důlních děl, ve znění vyhlášky č. 32/2000 Sb.
1a)
§ 13 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě.
1b)
§ 94, § 106 odst. 1, § 131 a 142 vyhlášky Českého báňského úřadu č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí, ve znění pozdějších předpisů.
2)
§ 6 odst. 1 vyhlášky č. 22/1989 Sb.
3)
§ 292 a 296 vyhlášky č. 22/1989 Sb.
4)
§ 97 vyhlášky č. 22/1989 Sb.
5)
§ 99 odst. 6 vyhlášky č. 22/1989 Sb.
6)
§ 79, 82, 93, 94 a 106 vyhlášky č. 22/1989 Sb.
6a)
Vyhláška č. 71/2002 Sb., o zdolávání havárií v dolech a při těžbě ropy a zemního plynu.
7)
§ 106 odst. 3 vyhlášky č. 22/1989 Sb. |
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 5/1994 Sb. | Vyhláška Českého báňského úřadu č. 5/1994 Sb.
Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví způsob odběru a rozboru vzorků inertního a uhelného prachu a směsi inertního a uhelného prachu v uhelných dolech
Vyhlášeno 18. 1. 1994, datum účinnosti 18. 1. 1994, částka 1/1994
* ČÁST PRVNÍ - ÚVODNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 2)
* ČÁST DRUHÁ - INERTNÍ PRACH (§ 3 — § 4)
* ČÁST TŘETÍ - UHELNÝ PRACH (§ 5 — § 6)
* ČÁST ČTVRTÁ - ODBĚR A ROZBOR VZORKŮ PRACHOVÉ SMĚSI (§ 7 — § 12)
* ČÁST PÁTÁ - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 13 — § 13) č. 1 č. 2
Aktuální znění od 18. 1. 1994
5
VYHLÁŠKA
Českého báňského úřadu
ze dne 6. prosince 1993,
kterou se stanoví způsob odběru a rozboru vzorků inertního a uhelného prachu a směsi inertního a uhelného prachu v uhelných dolech
Český báňský úřad stanoví podle § 6 odst. 6 písm. a) zákona České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 425/1991 Sb., zákona České národní rady č. 542/1991 Sb. a zákona č. 169/1993 Sb.:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Rozsah platnosti
Tato vyhláška stanoví podmínky pro odběry vzorků inertního a uhelného prachu a směsi inertního a uhelného prachu (dále jen „prachová směs“) a jejich rozbory v uhelných dolech.
§ 2
Výklad pojmů
(1)
Inertní prach je vápencový nebo jiný prach určený ke zneškodňování usazeného uhelného prachu v dole.
(2)
Poprašování je rozprášení inertního prachu v důlním díle za účelem inertizace usazeného uhelného prachu.
(3)
Inertizace uhelného prachu je zamezení schopnosti uhelného prachu usazeného v důlním díle vybuchovat a přenášet výbuch při rozvíření a zapálení.
ČÁST DRUHÁ
INERTNÍ PRACH
§ 3
Odběr vzorků inertního prachu
(1)
Odběr vzorků inertního prachu provádí výrobce pro stanovení jeho vlastností.1)
(2)
Při všech způsobech odběru vzorků se musí postupovat tak, aby souhrn dílčích vzorků představoval průměr všech ukazatelů jakosti výrobků.
(3)
Pro technologické zkoušky a chemický rozbor musí mít vzorek nejméně 3 kg hmotnosti.
(4)
Údaje o odběru vzorků a o výsledcích zkoušek a rozborů musí být dokumentovány u výrobce spolu s osvědčením o jakosti výrobku.
(5)
Odběratel provádí zkoušky v případě, že má pochybnosti o vlastnostech dodávaného inertního prachu.
§ 4
Rozbor vzorků inertního prachu
(1)
Rozbor inertního prachu musí být prováděn podle metodiky1) schválené Českým báňským úřadem.
(2)
Rozborem inertního prachu se stanoví
a)
granulometrické složení,
b)
hygroskopičnost,
c)
rozvířitelnost,
d)
volný oxid křemičitý, přítomnost fibroplastických a toxických látek a obsah hořlavých součástí.
ČÁST TŘETÍ
UHELNÝ PRACH
§ 5
Odběr vzorků uhelného prachu
(1)
Pro stanovení intenzity usazování uhelného prachu musí organizace2) provádět odběr vzorků za místem zdroje jeho vzniku po směru proudění větrů.
(2)
Vzorky se odebírají z vodorovných polic nebo pomocí vzorkovnic. Police a vzorkovnice se umísťují podél stěn důlního díla v dolní třetině průřezu. Police sestávají ze dvou až čtyř rovných a na povrchu hladkých desek.
(3)
Vzorkovnicemi mohou být igelitové sáčky zavěšené do rámečků s předem určenou hmotností a se standardní plochou otvoru. Po ukončení měření se vzorkovnice uzavřou a určí se jejich hmotnost s přesností na 0,1 g.
(4)
Na policích usazený uhelný prach se smete vlasovým štětcem do vzorkovnice a vážením se zjistí jeho hmotnost s přesností na 0,1 g. Dobu měření je nutno stanovit tak, aby hmotnost odebraného vzorku nebyla menší než 2 g. Doba měření musí být stanovena nejméně na jeden den.
(5)
O odběru vzorku musí být pořízen záznam podle přílohy č. 1, která je součástí této vyhlášky.
§ 6
Intenzita usazování uhelného prachu
U odebraného a zváženého vzorku se vypočte intenzita usazování uhelného prachu podle vztahu:
Ip=4,35.b.mS.S1.t
Ip \\- intenzita usazování uhelného prachu v g.m-3.d-1
b - světlá šířka důlního díla na počvě v m
m - hmotnost odebraného vzorku v g
S - plocha světlého průřezu díla v m2
S1 \\- plocha polic nebo otvorů vzorkovnic v m2
t - doba usazování uhelného prachu ve dnech.
ČÁST ČTVRTÁ
ODBĚR A ROZBOR VZORKŮ PRACHOVÉ SMĚSI
§ 7
Lhůta pro odběr vzorků prachové směsi
Podle zjištěné intenzity usazování uhelného prachu se vypočte lhůta pro odběr vzorků prachové směsi ze vztahu:
T=k.SMVIp
T - lhůta pro odběr vzorků prachové směsi ve dnech
k - součinitel závislý na obsahu metanu v ovzduší, který se určí podle tabulky:
Koncetrace CH4
v obj.%| 0,5| 0,75| 1,0| 1,5| 2,0
---|---|---|---|---|---
k| 0,75| 0,6| 0,5| 0,35| 0,25
SMV - spodní mez výbušnosti odebraného usazeného uhelného prachu je 600 g/m3, pokud není na základě proměření provedeného organizací určenou Českým báňským úřadem stanovena hodnota jiná.
Pokud je vypočtená lhůta pro odběr vzorků prachové směsi kratší než lhůty stanovené předpisem,3) musí být proveden odběr vzorků prachové směsi ve vypočtené lhůtě a současně musí být provedena opatření ke snížení usazování uhelného prachu.
§ 8
Odběr vzorků prachové směsi
(1)
Vzorek prachové směsi se odebírá:
a)
v souvislém pásu důlního díla,
b)
z různých míst důlního díla.
(2)
Odběr vzorků prachové směsi provádí pracovníci určení závodním dolu nebo jím pověřeným pracovníkem.
(3)
Pro odběr vzorků prachové směsi v souvislém pásu se po obvodu díla vymezí pás o šířce asi 50 cm, zasahující celou počvu, oba boky, popřípadě i strop, pokud se na něm ve větší míře usazuje uhelný prach. Vzorek směsi se odebírá z výztuže a výstroje chodby a z počvy, přičemž šířka pásu se volí tak, aby hmotnost vzorku byla po jeho úpravě prosetím nejméně 100 g.
(4)
Při odběru vzorků z různých míst důlního díla se na úseku dlouhého díla o délce 5 až 15 m zvolí nejméně 10 odběrových míst, přičemž polovina musí být na bocích a stropě díla a polovina na jeho počvě.
(5)
K odběru se použije plochého vlasového štětce, aby se do vzorkovnice dostala jen nejhořejší část vrstvy usazeného prachu, ne silnější než 5 mm.
(6)
Vzorkovnice pro odběr vzorků musí být opatřeny trvalým číslem a označením dolu.
(7)
Po odběru musí být vzorkovnice těsně uzavřena a o odběru vyhotoven záznam podle přílohy č. 2, která je součástí této vyhlášky. Záznam se vyhotoví trojmo, z toho jeden záznam si ponechá závodní dolu nebo jím pověřený pracovník a další dva se předají laboratoři spolu se vzorkem.
(8)
Odebraný vzorek prachové směsi musí být předán laboratoři k rozboru nejpozději následujícího dne po odběru.
§ 9
Rozbor vzorků prachové směsi
(1)
V laboratoři se vzorek proseje sítem o velikosti ok 1,0 mm a nadsítné se odstraní. Podsítné o hmotnosti nejméně 100 g tvoří laboratorní vzorek.
(2)
Rozborem vzorků prachové směsi se stanoví obsah hořlavých látek.
(3)
Rozbor vzorků prachové směsi musí být proveden nejpozději do dvou dnů po jejich dodání do laboratoře.
(4)
Zjištění většího obsahu hořlavých součástí ve vzorku, než je přípustné,4) musí být vedoucím laboratoře ihned oznámeno závodnímu dolu nebo jím pověřenému pracovníkovi, kteří musí neprodleně zajistit odstranění nevyhovujícího stavu a nařídit opatření k zamezení opakování tohoto stavu.
(5)
Výsledek rozboru stanovení hořlavých součástí zaznamená laboratoř na záznamu, který jí byl předán se vzorkem a po podepsání vedoucím laboratoře předá tento záznam prokazatelně závodnímu dolu nebo jím pověřenému pracovníkovi.
§ 10
Metody rozboru prachové směsi
(1)
Rozbor vzorků prachové směsi se provádí:
a)
přesnou vážkovou metodou,
b)
zjednodušenou vážkovou metodou.
(2)
Přesnou vážkovou metodou se ve vzorku stanoví:
a)
obsah vody Wa v % hmotnosti,
b)
obsah popela Aa v % hmotnosti,
c)
obsah oxidu uhličitého CO2a v % hmotnosti.
Obsah hořlavých součástí v % hmotnosti se vypočte ze vztahu:
Oh=100-Wa+Aa+CO2a
(3)
Zjednodušené vážkové metody se smí použít pouze ke kontrole účinnosti poprášení inertním prachem. Obsah hořlavých součástí se určí nejméně ze dvou navážek téhož vzorku a vypočte podle vztahu:
Oh=m1-m2m1.100
Oh \\- obsah hořlavých součástí v % hmotnosti
m1 \\- hmotnost navážky vzorku v g
m2 \\- hmotnost zbytku navážky vzorku po žíhání v g.
§ 11
Přesnost stanovení obsahu hořlavých součástí
(1)
Při dvou souběžných stanoveních obsahu hořlavých součástí téhož vzorku přesnou vážkovou metodou je přípustný rozdíl mezi výsledky nejvýše 0,25 %; při nepřekročení tohoto rozdílu je konečným výsledkem aritmetický průměr těchto dvou souběžných stanovení.
(2)
Při dvou souběžných stanoveních obsahu hořlavých součástí téhož vzorku zjednodušenou vážkovou metodou je přípustný rozdíl mezi výsledky nejvýše 1 %; při nepřekročení tohoto rozdílu je konečným výsledkem aritmetický průměr těchto dvou souběžných stanovení.
(3)
Je-li rozdíl při stanoveních obsahu hořlavých součástí větší, než je uvedeno v odstavcích 1 a 2, provede se další stanovení a za výsledek se považuje aritmetický průměr dvou nejbližších hodnot v rozmezí přípustného rozdílu. Je-li hodnota třetího stanovení v rozsahu přípustného rozdílu ke každému z obou stanovení, považuje se za výsledek zkoušky aritmetický průměr všech tří stanovení.
§ 12
Záznamy
O odběru a rozboru vzorků uhelného prachu a prachové směsi musí být vedeny záznamy podle vzorů uvedených v přílohách č. 1 a 2 této vyhlášky.
ČÁST PÁTÁ
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 13
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda:
Ing. Bartoš v. r.
Příloha č. 1
Záznam o odběru vzorku uhelného prachu
Datum| Číslo vzorku | Místo odběru | Staničení| Poznámka
---|---|---|---|---
Světlá šířka díla v m
Hmotnost odebraného vzorku v g
Plocha světlého průřezu díla v m2
Plocha polic nebo otvorů vzorkovnic v m2
Doba usazování uhelného prachu ve dnech
Vypočtená intenzita usazování uhel. prachu
Vypočtená lhůta pro odběr vzorků prach. směsi
Podpis vzorkaře: | Podpis pracovníka organizace:
Příloha č. 2
Záznam o odběru vzorků prachové směsi
Datum| Číslo vzorku | Místo odběru | Staničení| Hořlavé
součásti
v %| Poznámka
---|---|---|---|---|---
Podpis vzorkaře:
Datum předání k rozboru:
Datum provedení rozboru v laboratoři:
Datum předání výsledku rozboru:
Metoda rozboru vzorku:| Podpis vedoucího laboratoře:
1)
§ 157 vyhlášky ČBÚ č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí.
2)
§ 5a zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona ČNR č. 541/1991 Sb.
3)
§ 155 vyhlášky č. 22/1989 Sb.
4)
§ 154 vyhlášky č. 22/1989 Sb. |
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 10/1994 Sb. | Vyhláška Českého báňského úřadu č. 10/1994 Sb.
Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví technické podmínky provedení protivýbuchových uzávěr prachových a vodních
Vyhlášeno 20. 1. 1994, datum účinnosti 20. 1. 1994, částka 2/1994
* ČÁST PRVNÍ - VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ (§ 1 — § 3)
* ČÁST DRUHÁ - PRACHOVÉ UZÁVĚRY (§ 4 — § 10)
* ČÁST TŘETĺ - VODNĺ UZÁVĚRY (§ 11 — § 22)
* ČÁST ČTVRTÁ - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 23 — § 24) č. 1 č. 2 č. 3 č. 4 k vyhlášce č. 10/1994 Sb. č. 5 k vyhlášce č. 10/1994 Sb.
Aktuální znění od 19. 11. 2009 (361/2009 Sb.)
10
VYHLÁŠKA
Českého báňského úřadu
ze dne 6. prosince 1993,
kterou se stanoví technické podmínky provedení protivýbuchových uzávěr prachových a vodních
Český báňský úřad stanoví podle § 6 odst. 6 písm. a) zákona České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 425/1991 Sb., zákona České národní rady č. 542/1991 Sb. a zákona č. 169/1993 Sb.:
ČÁST PRVNÍ
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Rozsah platnosti
(1)
Tato vyhláška stanoví způsob zřizování pasivních protivýbuchových uzávěr na uhelných a lignitových dolech s nebezpečím výbuchu uhelného nebo lignitového prachu.
(2)
Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48 ES.
§ 2
Výklad pojmů
Pro účely této vyhlášky se považuje za
a)
pasivní protivýbuchovou uzávěru zařízení v důlních dílech určené k zabránění přenosu výbuchu uhelného prachu a metanu rozmetáním hasební látky do profilu důlního díla tlakovou vlnou výbuchu,
b)
prachovou uzávěru řada přehrad rozmístěných ve stanovených vzdálenostech v profilu důlního díla, na nichž je uložen inertní prach,
c)
vodní uzávěru řada přehrad rozmístěných ve stanovených vzdálenostech v profilu důlního díla, na nichž jsou uložena nebo zavěšena korýtka nebo vaky naplněné vodou,
d)
přehradu pasivní protivýbuchové uzávěry nosná konstrukce v příčném profilu důlního díla sahající od jednoho boku důlního díla k druhému boku, na které je hasební látka určená k zabránění přenosu výbuchu. Hasební látkou je buď volně uložený inertní prach, nebo voda v korýtkách nebo vacích. Není-li dále stanoveno jinak, jsou součástí přehrady u vodních uzávěr i korýtka nebo vaky naplněné vodou umístěné v jiných částech stejného příčného profilu důlního díla za účelem lepšího vykrytí celého profilu důlního díla.
§ 3
Určení druhu a provedení pasivní protivýbuchové uzávěry
(1)
Podle použité hasební látky se rozlišují pasivní protivýbuchové uzávěry prachové (dále jen „prachové uzávěry“) nebo pasivní protivýbuchové uzávěry vodní (dále jen „vodní uzávěry“). Vodní uzávěry se dělí na korýtkové a vakové a podle způsobu rozmístění přehrad v důlním díle na soustředěné a dělené.
(2)
V technologickém postupu1) pro vedení důlních děl musí být konkrétně zpracován způsob ochrany proti přenosu výbuchu uhelného prachu pomocí pasivních protivýbuchových uzávěr. Profil důlního díla musí být určen tak, aby vzhledem k předpokládanému rozmístění výstroje dopravního a strojního zařízení, luten a prostoru pro chůzi byla ustanovení této vyhlášky dodržena. Obdobně musí být zpracován způsob ochrany proti přenosu výbuchu uhelného prachu pomocí protivýbuchových uzávěr pro důlní díla již vyražená, pokud vznikne povinnost tyto uzávěry v důlním díle rozmístit.
ČÁST DRUHÁ
PRACHOVÉ UZÁVĚRY
§ 4
Místo pro postavení prachové uzávěry
(1)
Prachové uzávěry se nesmí zřizovat v místech, kde stéká voda ze stropu, v blízkosti křižovatek, ostrých zatáček a v úsecích důlních děl s většími změnami průřezu proti průměrnému průřezu důlního díla, v němž se má uzávěra zřídit.
(2)
Pro stanovení průměrného průřezu důlního díla je rozhodující úsek důlního díla, v němž je prachová uzávěra umístěna, a úseky navazující na tento úsek v obou směrech. Délka navazujících úseků se rovná délce prachové uzávěry. Průměrný průřez se vypočítá jako průměr ze světlého průřezu měřeného uprostřed této uzávěry a na obou koncích navazujících úseků.
(3)
Jestliže je nutné zvětšení průřezu důlního díla, aby se získala dostatečná výška pro umístění prachové uzávěry, musí se tak provést z každé její strany na vzdálenost, která se rovná alespoň délce této uzávěry.
(4)
V prostoru před a za prachovou uzávěrou na vzdálenost rovnající se její délce nesmějí být překážky, které podstatně zmenšují světlý průřez důlního díla.
§ 5
Stanovení hmotnosti inertního prachu v prachové uzávěře
(1)
Hmotnost inertního prachu uloženého na přehradách prachové uzávěry musí být určena tak, aby na 1 m2 průměrného průřezu důlního díla připadlo nejméně 400 kg inertního prachu.
(2)
Hmotnost inertního prachu navršeného na přehradě lze přibližně vypočítat podle vzorce
G=67.b23a-b,
kde G je hmotnost inertního prachu na přehradě v kg,
a délka přehrady v metrech,
b šířka přehrady v metrech.
§ 6
Konstrukce přehrad prachové uzávěry
(1)
Konstrukce přehrady prachové uzávěry musí zajišťovat její snadné převržení v případě výbuchu. Proto se její části nesmí dohromady sbíjet a výstroj důlního díla nesmí být na překážku jejímu rozmetání. Současně však musí být dostatečně stabilní proti nárazům při dopravě, trhací práci a podobně.
(2)
Přehrada prachové uzávěry má tyto části:
a)
nosné podstavce - zpravidla dřevěné hranoly pevně uchycené na výztuž důlního díla tak, aby byly vždy umístěny pod úrovní uzávěry. Každá přehrada musí mít samostatné podstavce podle přílohy č. 1, která je součástí této vyhlášky, obrázek č. 4,
b)
příčné nosníky - zpravidla hranoly nebo fošny položené na nosné podstavce v patřičné vzdálenosti od sebe kolmo k ose důlního díla. Jako nosníků se nesmí používat kolejnic, vyrovnaných oblouků ocelové výztuže a podobně,
c)
destičky - volně položené dřevěné desky na příčné nosníky tvořící stůl přehrady pro navršení inertního prachu. Destičky o šířce maximálně 20 cm se kladou volně vedle sebe napříč k nosníkům, nesmí však do sebe zapadat, aby prach nebyl shozen jako celek, ale rozmetán. Destičky musí přečnívat nosník na každé straně u lehkých přehrad o minimálně 10 cm, u těžkých přehrad o minimálně 13 cm podle přílohy č. 1, obrázek č. 1 a 2.
(3)
Přehrady se staví v poloze vodorovné a kolmo na osu důlního díla.
(4)
Délka každé přehrady musí být taková, aby sahala od jednoho boku důlního díla k druhému. Nosníky a destičky se nesmí v žádném místě dotýkat výztuže a výstroje.
§ 7
Druhy přehrad prachové uzávěry
(1)
Podle šířky přehrady a v důsledku toho hmotnosti navršeného inertního prachu se rozlišují:
a)
přehrady lehké o šířce 35 cm. Hmotnost prachu na přehradě je cca 23 kg na 1 bm její délky podle přílohy č. 1, obrázek č. 1,
b)
přehrady těžké o šířce 50 cm. Hmotnost prachu na přehradě je cca 45 kg na 1 bm její délky podle přílohy č. 1, obrázek č. 2,
c)
přehrady těžké dvojité, kde prach je rozložen z poloviny na jedné a z poloviny na druhé přehradě tak, aby se navršení prachu překrývalo v ose důlního díla po délce 30 až 35 cm podle přílohy č. 3, která je součástí této vyhlášky. Těchto přehrad se používá v důlních dílech, kde délka přehrad je větší než 3 m, takže zátěž přehrady inertním prachem je tak veliká, že není zaručeno správné rozmetání přehrady tlakovou vlnou výbuchu.
(2)
V širokých průřezech důlních děl, kde by hmotnost inertního prachu mohla způsobit případné prohnutí příčných nosníků, smějí se uchytit nosníky uprostřed drátem nebo řetízkem ke stropní části důlní výztuže.
§ 8
Celkové složení a délka prachové uzávěry
(1)
Prachová uzávěra se staví jako uzávěra soustředěná. Její celková délka nesmí být menší než 40 m.
(2)
Prachová uzávěra sestává z jednotlivých přehrad, na nichž je uložen inertní prach. Počet přehrad se určuje podle požadované hmotnosti inertního prachu v celé prachové uzávěře.
(3)
Vzdálenost mezi jednotlivými přehradami je 1,5 m až 2 m. Jen výjimečně, kde poměry nedovolují dodržení této vzdálenosti podle přílohy č. 1, obrázek č. 3, může být tato vzdálenost zkrácena na 1 m.
(4)
Přehrady prachové uzávěry se umísťují v horní třetině světlého průřezu důlního díla, přičemž musí každá přehrada krýt alespoň 65 % maximální šířky světlého průřezu důlního díla.
(5)
První a poslední 2 až 3 přehrady jsou lehké (o šířce 35 cm), ostatní jsou těžké (o šířce 50 cm) podle přílohy č. 1, obrázek č. 3. Stejně se postupuje, je-li prachová uzávěra zhotovena z dvojitých přehrad.
§ 9
Sypání inertního prachu a jeho výměna
(1)
Inertní prach na přehradách musí být volně navršen a nesmí být udusán. Usadí-li se na navršeném inertním prachu viditelná vrstva uhelného prachu, musí být odstraněna a inertní prach do stanovené hmotnosti doplněn.
(2)
Zvlhne-li inertní prach a přestane-li být rozviřitelný, musí se vyměnit. Při jeho výměně se nejdříve zřídí nadpočetná přehrada s navršením nezávadného inertního prachu, a pak se postupně vymění nevyhovující prach na jednotlivých přehradách. Během výměny musí být v uzávěře stále předepsaný počet přehrad s navršeným inertním prachem. Obdobně se musí postupovat i při opravách poškozených přehrad.
§ 10
Přemisťování prachové uzávěry
Má-li se prachová uzávěra přemístit, může se s rozebíráním staré uzávěry začít až po postavení nové prachové uzávěry.
ČÁST TŘETĺ
VODNĺ UZÁVĚRY
DÍL PRVNĺ
SPOLEČNÁ USTANOVENĺ
§ 11
Korýtka a vaky
(1)
Korýtka a vaky pro stavbu vodních uzávěr musí mít užitný objem alespoň 40 l, musí být vyrobeny z plastů, musí mít dostatečnou pevnost, nesmí podporovat šíření požáru ani být příčinou vzniku výbuchu od statické elektřiny; korýtka musí mít stabilní tvar. Tyto požadavky se považují za splněné, pokud korýtka a vaky vyhovují alespoň požadavkům určených norem2) upravujících hořlavost plastů, vyloučení nebezpečí od statické elektřiny a metody a požadavky na neelektrická zařízení3) pro prostředí s nebezpečím výbuchu4).
(2)
Korýtka a vaky musí v případě výbuchu zajistit uvolnění vody způsobem a v čase, který vytvoří účinný hasicí efekt. Tato podmínka se považuje za splněnou, pokud korýtka vyhovují alespoň požadavkům určené normy2) upravující ochranné systémy a prevenci proti výbuchu v hlubinných dolech4) nebo pokud je zkouškou podle přílohy č. 5 této vyhlášky ověřeno, že korýtka a vaky zajistí definované rozprášení vody při stanoveném tlaku výbuchové vlny.
(3)
Na korýtku a vaku musí být výrobcem označen jeho užitný objem a výška hladiny odpovídající tomuto objemu. Výška hladiny v korýtku a vaku musí být kontrolovatelná, u korýtka bez odstranění poklopu korýtka.
(4)
Vodní uzávěra může být postavena buď jen z korýtek, v tom případě se jedná o vodní uzávěru korýtkovou, nebo jen z vaků, v tom případě se jedná o vodní uzávěru vakovou; to neplatí pro korýtko a vak umísťované podle § 13 odst. 5.
§ 12
Naplnění korýtek a vaků vodou
(1)
Korýtko i vak vodní uzávěry musí být naplněny nejméně takovým objemem vody, který odpovídá příslušnému znaku na korýtku nebo vaku.
(2)
Pro omezení odpařování vody z korýtka musí být použit poklop.
§ 13
Vykrytí profilu důlního díla
(1)
Korýtka a vaky vodní uzávěry se v průřezu důlního díla ukládají nebo zavěšují na přehradách tak, aby kryla alespoň 35 % největší šířky světlého průřezu důlního díla o ploše do 10 m2, 50 % největší šířky světlého průřezu důlního díla o ploše nad 10 m2 do 15 m2 a alespoň 60 % největší šířky průřezu důlního díla většího než 15 m2; vaky mohou být jen zavěšeny. Pokud výstroj důlního díla neumožňuje rozmístění korýtek v jedné rovině nebo brání účinnému rozptýlení vody do profilu důlního díla, mohou být korýtka rozmístěna ve více rovinách. Příklad rozmístění je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázky 2 a 3.
(2)
K vykrytí volných prostorů, zejména na bocích důlního díla, se použije korýtek nebo vaků uložených nebo zavěšených na nosičích; vaky mohou být jen zavěšeny. Příklad vykrytí je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázek 3.
(3)
Korýtka nebo vaky vodní uzávěry se umísťují tak, aby se nedotýkaly výztuže, výstroje ani boku důlního díla, ani navzájem. Součet mezer mezi jednotlivými korýtky nebo vaky a korýtky nebo vaky a boky důlního díla nesmí být větší než 1,8 m, přičemž žádná mezera mezi korýtkem nebo vakem a bokem důlního díla nesmí být větší než 1,2 m a mezi dvěma korýtky nebo vaky nesmí být větší než 1,5 m. Mezery se měří mezi svislými rovinami rovnoběžnými s podélnou osou důlního díla proloženými vrchními okraji korýtek nebo vaků. Příklady umístění korýtek a vaků jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázek 3, a v příloze č. 4 k této vyhlášce, obrázek 3.
(4)
Dna korýtek umístěných na nosné konstrukci a spodní rohy zavěšeného vaku nesmí být nad počvou výše než 2,6 m. Korýtko ani vak nesmí žádnou částí zasahovat do průřezu pro chůzi a dopravu. V profilech, kde je nad korýtky nebo vaky volný prostor vyšší než 1,5 m, se umístí další přehrada, pro kterou neplatí požadavek věty první; pro umístění korýtek a vaků na další přehradě platí odstavec 3. Příklady umístění korýtek a vaků jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázky 2 a 3, a v příloze č. 4 k této vyhlášce, obrázek 3.
(5)
Pokud je vzdálenost mezi spodní větví důlního pásového dopravníku a počvou větší než 0,75 m, musí být v tomto prostoru v místě každé přehrady nejméně jedno korýtko nebo vak naplněné vodou o objemu alespoň 40 l. Toto korýtko nebo vak se nezapočítává mezi korýtka a vaky podle odstavce 1 a voda v tomto korýtku nebo vaku se nezapočítává do celkového objemu vody ve vodní uzávěře.
§ 14
Umístění korýtek v přehradě
(1)
Korýtka v přehradě mohou být
a)
volně položena na nosníky nebo v případě jednoho korýtka na nosič,
b)
zavěšena za svůj horní okraj v nosných rámech.
(2)
V přehradě mohou být používána korýtka volně položená i zavěšená.
(3)
Nosníky, nosiče a rámy se kladou vodorovně, kolmo k podélné ose důlního díla.
(4)
Korýtka se
a)
kladou nebo zavěšují svou delší stranou kolmo k podélné ose důlního díla - uložení nebo zavěšení příčné,
b)
kladou nebo zavěšují svou delší stranou rovnoběžně s podélnou osou důlního díla - uložení podélné.
(5)
V jedné přehradě mohou být korýtka položena podélně i příčně. Podélně může být v přehradě položeno nejvíce 50 % korýtek; větší počet pouze tehdy, když je zkouškou podle určené normy upravující ochranné systémy a prevenci proti výbuchu v hlubinných dolech4) nebo podle přílohy č. 5 k této vyhlášce ověřen zhášecí účinek takového uspořádání.
§ 14a
Umístění vaků v přehradě
(1)
Vaky v přehradě musí být zavěšeny na nosníky samosvorným závěsem, a to způsobem, který zachová přístupný napouštěcí otvor a nezpůsobí fyzické porušení vaku.
(2)
Nosníky se kladou vodorovně, kolmo k podélné ose důlního díla.
(3)
Vaky se zavěšují jen kolmo k podélné ose důlního díla.
§ 15
Nosné konstrukce pro korýtka a vaky vodní uzávěry
(1)
Nosná konstrukce pro korýtka a vaky vodní uzávěry, kterými jsou nosné rámy, nosníky a jejich podstavce, nosiče, držáky a jejich ukotvení, musí být natolik tuhá a pevná, aby vyhovovala danému účelu. V širokých průřezech důlních děl, kde by případné prohnutí nosné konstrukce mohlo způsobit posun korýtek nebo vylévání vody z nich, může být průhybu nosné konstrukce zamezeno jejím uchycením drátem nebo řetízkem ke stropní části důlní výztuže.
(2)
Nosná konstrukce se upevňuje na výztuž důlního díla nebo na kompaktní horninový plášť důlního díla.
(3)
Nosná konstrukce pro volně položená korýtka musí zajišťovat dostatečně velkou styčnou plochu s dnem korýtka, aby nedocházelo k deformaci dna korýtka po jeho naplnění vodou. U kombinovaného uložení je možno podélně uložená korýtka podložit.
(4)
Nosný rám pro zavěšení korýtek sestává ze dvou rovnoběžných nosníků spolu pevně spojených kolmými příčkami, které zajišťují jejich stálou vzdálenost. Stěny korýtek nesmí být nosným rámem zakryty na větší výšku než 0,06 m.
(5)
Nosné konstrukce musí být zajištěny proti pohybu ve směru podélné osy důlního díla. Příklad zajištění nosné konstrukce pro vaky je uveden v příloze č. 4 k této vyhlášce, obrázek 5.
DÍL DRUHÝ
VODNÍ UZÁVĚRY SOUSTŘEDĚNÉ
§ 16
Objem vody ve vodní uzávěře soustředěné a její délka
(1)
Objem vody ve vodní uzávěře soustředěné se stanoví tak, aby připadalo nejméně 200 l na každý m2 průměrného průřezu důlního díla, v němž je tato uzávěra umístěna.
(2)
Pro stanovení průměrného průřezu důlního díla je rozhodující úsek důlního díla, v němž je vodní uzávěra soustředěná umístěna, a úseky navazující na tento úsek v obou směrech. Délka každého navazujícího úseku je 20 m. Průměrný průřez se vypočítá jako průměr ze světlého průřezu měřeného uprostřed této uzávěry a na obou koncích navazujících úseků.
(3)
Vodní uzávěra soustředěná se skládá z potřebného počtu přehrad, ve kterých jsou umístěna korýtka nebo vaky naplněné vodou. Sousedící přehrady se umísťují tak, aby vzdálenost mezi korýtky a vaky na sousedních přehradách byla 1,2 m až 3 m. Celková délka vodní uzávěry soustředěné musí být nejméně 20 m.
(4)
Celkový objem vody ve vodní uzávěře soustředěné musí být rovnoměrně rozdělen po délce této uzávěry tak, aby připadalo nejméně 5 l vody na každý m3 objemu úseku důlního díla, v němž je tato uzávěra postavena.
§ 17
Místo pro postavení vodní uzávěry soustředěné a jeho úprava
(1)
Vodní uzávěra soustředěná se staví pokud možno v přímém úseku důlního díla. V prostoru před a za touto uzávěrou na vzdálenost 20 m nesmí být překážky, které podstatně zmenšují světlý průřez důlního díla.
(2)
Jestliže je nutné zvětšit průřez důlního díla, aby se získala dostatečná výška pro postavení vodní uzávěry soustředěné, musí se tak provést z každé její strany na vzdálenost alespoň 20 m.
§ 18
Přemisťování vodní uzávěry soustředěné
Má-li se vodní uzávěra soustředěná přemístit, musí být dříve, než se začne rozebírat stará uzávěra, postavena uzávěra nová; obdobně se postupuje při přemísťování jednotlivých přehrad.
DÍL TŘETÍ
VODNÍ UZÁVĚRY DĚLENÉ
§ 19
Vodní uzávěra dělená a její délka
Vodní uzávěra dělená se skládá ze skupin přehrad s korýtky nebo vaky, které jsou rozmístěny průběžně v důlním díle podle přílohy č. 2 k této vyhlášce, obrázek 1. Vzdálenost mezi sousedními přehradami jedné skupiny musí být alespoň 1,2 m, avšak skupina přehrad smí být v důlním díle rozmístěna v délce nejvíce 4 m. Vzdálenost mezi skupinami přehrad může být nejvíce 30 m, při profilu důlního díla do 10 m2 nejvíce 50 m.
§ 20
Objem vody ve skupině přehrad
Ve skupině přehrad musí být alespoň takový objem vody v litrech, kolik činí objem důlního díla v m3 k sousední skupině přehrad. Výpočet se provede pro úseky v obou směrech od skupiny přehrad a podle vyšší hodnoty se určí objem vody ve skupině přehrad.
§ 21
Nejmenší objem vody ve vodní uzávěře dělené
Za vodní uzávěru dělenou se považuje teprve taková uzávěra, ve které je ve skupinách přehrad tvořících dělenou uzávěru objem vody nejméně 200 l na každý m2 průměrného světlého průřezu důlního díla, v němž je dělená uzávěra postavena. Průměrný průřez se vypočítá jako aritmetický průměr ze světlého průřezu měřeného uprostřed a na koncích dělené uzávěry.
§ 22
Přechod z vodní uzávěry dělené na soustředěnou a naopak
(1)
Při změně vodní uzávěry dělené na soustředěnou a naopak musí být přechod proveden tak, aby vzdálenost mezi nimi nebyla větší než 30 m.
(2)
Obdobný přechod z vodní uzávěry dělené na prachovou a naopak není dovolen.
ČÁST ČTVRTÁ
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 23
Od ustanovení této vyhlášky je možné se odchýlit na nezbytnou dobu v případech, kdy hrozí nebezpečí z prodlení při záchraně lidí nebo při likvidaci závažné provozní nehody (havárie), pokud budou provedena nejnutnější bezpečnostní opatření.
§ 24
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda:
Ing. Bartoš v. r.
Příloha č. 1
33kB
Obr. 1 Lehká prachová přehrada
a
\\- délka přehrady v cm
b
\\- šířka přehrady v cm
33kB
Obr. 2 Těžká prachová přehrada
22kB
Obr. 3 Schéma rozložení přehrad v prachové uzávěře
18kB
Obr. 4 Příklad upevnění podstavců na ocelovou výztuž
16kB
Obr. 5 Přehrada prachové uzávěry - příklad umístění v důlním díle
Příloha č. 2
148kB
Obr. č. 1 Příklad dělené protivýbuchové vodní uzávěry
136kB
Obr. č. 2 Příklad uspořádání uzávěry ve velkém světlém průřezu
100kB
Obr. č. 3 Příklad umístění korýtek ve světlém průřezu
Příloha č. 3
40kB
a
\\- délka přehrady v cm
b
\\- šířka přehrady v cm
Dvojitá těžká přehrada
Příloha č. 4
k vyhlášce č. 10/1994 Sb.
Obr. č. 1 Měření vzdálenosti mezi vodními vaky
215kB
Obr. č. 2 Měření vzdálenosti mezi přehradami vakové vodní uzávěry soustředěné
204kB
Obr. č. 3 Konstrukční rozměry přehrady vakové vodní uzávěry
236kB
Obr. č. 4 Zavěšení vaku na nosník
208kB
Obr. č. 5 Příklad zajištění závěsu přehrady vodní uzávěry proti pohybu ve směru podélné osy důlního díla
Příloha č. 5
k vyhlášce č. 10/1994 Sb.
Základní podmínky pro zkoušky účinnosti vodních uzávěr v pokusné štole
1
Úvodní ustanovení pro zkoušku vodní uzávěry
Zkoušku může provádět jen akreditovaná zkušební laboratoř. Výsledek zkoušky musí být uveden v protokolu o zkoušce.
Vodní uzávěry se zkouší v pokusné štole v modelovém provedení uzávěry na průšleh plamene.
Korýtka a vaky splní požadavek na správnou funkci, jestliže vodní uzávěra sestavená z nich podle této přílohy splní při modelové zkoušce kritérium účinnosti.
Kritériem účinnosti zkoušené uzávěry je hodnota intenzity výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F7 umístěném na měřicím místě 7 (viz obr. č. 1), která musí být menší nebo rovna 10 mV.
2
Příprava vodní uzávěry pro zkoušku
Vodní uzávěra se v pokusné štole vybuduje mezi měřicími místy 4 a 5 (viz obr. č. 1) ze tří přehrad s korýtky nebo vaky tak, aby na 1 m2 průřezu štoly připadalo (40 ± 1) l vody.
První přehrada uzávěry (ve směru výbuchu) se umístí ve vzdálenosti (64 ± 2) m od čelby pokusné štoly. Délka vodní uzávěry je (6 ± 0,1) m.
Umístění a uspořádání korýtek a vaků vodní uzávěry se provede podle obrázků 1 a 2. Korýtka a vaky se zavěšují příčně na nosnou konstrukci umístěnou v horní třetině profilu štoly s tím, že vzdálenost mezi svislými rovinami proloženými vnějšími okraji krajních korýtek nebo vaků musí být alespoň 40 % největší šířky světlého průřezu pokusné štoly. V ostatním platí ustanovení části třetí této vyhlášky.
3
Příprava zařízení pro výbušný systém
V prostoru mezi čelbou pokusné štoly a měřicím místě 2 se uloží na počvu pokusné štoly 9 ks ocelových úhelníků (120 × 120 ×12) mm, každý o délce 4 m (viz obr. č. 1). Úhelníky se na počvě fixují tak, aby každý z nich tvořil korýtko a mohl být do nich volně nasypán multiprach.
Úhelníky se na počvě rozmístí rovnoběžně s osou štoly tak, že tři jsou vedle sebe před čelbou s tím, že jeden je v ose štoly a zbývající dva vpravo a vlevo ve vzdálenosti 1 ± 0,1 m a šest je za sebou v ose štoly směrem k měřicímu místu 2 (viz obr. č. 1). Podélná vzdálenost mezi úhelníky je (1 ± 0,1) m. Zóna zaprášení končí u měřicího místa 2.
K iniciaci výbuchu pomocí nálože černého (trhacího) prachu (viz kap. 1.4) slouží vývrtový ocelový moždíř o vnějším průměru 531 mm, délce 1 203 mm s průměrem vývrtu 57 mm a hloubkou vývrtu 992 mm umístěný přibližně ve středu čelby štoly.
Výchozí množství multiprachu na každém úhelníku je (10 ± 0,1) kg a může se měnit podle pokynů vedoucího zkoušky v závislosti na dosahovaném tlaku v měřicím místě 4 tak, aby v tomto měřicím místě byla dosažena výše uvedená požadovaná hodnota tlaku (viz bod 4).
4
Registrace výbuchových tlaků a plamene
Výbuchová vlna je generována výbuchem multiprachu.
Parametry zkušebních výbuchů jsou registrovány tlakovými a fotoelektrickými snímači T, F v místech označených ve schématu v obr. č. 1 čísly 1 až 7.
Vzhledem ke kapacitě měřicího systému jsou místa osazována s ohledem na potřebu registrace. Kromě rozběhové části výbuchu se u zkoušek protivýbuchových uzávěr jedná vždy o indikaci tlaku a plamene před uzávěrou a plamene za uzávěrou.
Registrace výbuchových tlaků a plamene se povinně provádí na měřicích místech 4 a 7.
Hodnoty z ostatních čidel, která mohou být osazena na dalších měřicích místech, jsou informativní a umožňují pouze kvalitativně hodnotit rozvinutí výbuchové přeměny v daném prostoru.
Pro vyhodnocení výsledku zkoušky jsou rozhodující vstupní parametry výbuchu, což jsou hodnoty plamene a tlaku zjištěné v měřicím místě 4 (hodnota intenzity výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F4 min. 500 mV, tlak (90 ± 20) kPa), a hodnoty výbuchového plamene v měřicím místě 7 (hodnoty intenzity výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F7 max. 10 mV).
5
Provedení zkoušek
Multiprach je rozviřován z ocelových úhelníků bleskovicí v čase (0 až 140) ms (tento časový interval je dán použitím rozbušek DeM – S, stupně 0 – 6, s tím, že bleskovice ve třech úhelnících u čelby jsou iniciovány rozbuškami stupně 0, bleskovice v dalších úhelnících postupně od čelby rozbuškami stupňů 1 až 6). Rozvíření multiprachu je zajištěno tak, že kusy bleskovice o délce 4,1 – 4,2 m se adjustují rozbuškami, umístí se na dno úhelníků a rovnoměrně se zasypou multiprachem. Takto rozvířený prach vytvoří ve štole výbušnou koncentraci a je zapálen a přiveden k výbuchu náloží 500 g Vesuvitu TN z moždíře s časovým zpožděním 750 ± 50 ms od počátku iniciace bleskovic rozbuškou stupně 0 (iniciace nálože Vesuvitu TN se provede rozbuškou DeD – S stupeň 3).
108kB
Obr. č. 1 Uspořádaní zkoušky v pokusné štole
6
Vyhodnocení zkoušek
Při výbuchu musí být výbuchové parametry reprodukovatelné, což se ověřuje měřením vstupního tlaku výbuchové vlny v bodě 4, který musí být v rozsahu (90 ± 20) kPa.
Výbuchy se vstupním tlakem mimo tento interval se nezapočítávají.
Vyhodnocuje se pouze soubor 5 zkoušek, které splní podmínku požadovaných výbuchových parametrů.
Ze souboru 5 zkoušek, které svými výbuchovými parametry vyhověly požadavkům, musí ve všech případech vodní uzávěra splnit kritérium relativní účinnosti zkoušené uzávěry, tj. intenzita výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F7 musí být menší nebo rovna 10 mV. Zkoušený vzorek korýtek nebo vaků v tomto případě vyhovuje a splnil podmínky zkoušky.
7
Definování ostatních podmínek zkoušky
7.1
Požadavky na multiprach
Pro výbušný systém je používán sušený hnědouhelný prach, tzv. multiprach, se spodní mezí výbušnosti max. 75 g.m-3 při iniciační energii Ei = 9 kJ a střední velikosti zrna max. 0,1 mm. Hodnota Ei je udána s přesností ± 10 %. Jakost každé nové dodávky multiprachu musí být doložena protokolem akreditované zkušební laboratoře.
7.2
Požadavky na snímače tlaku
Snímače používané pro snímání výbuchového tlaku musí mít platnou kalibraci, výstupní signál v rozmezí 1 až 10 V, měřící rozsah min. 0 až 160 kPa, přetížitelnost min. 150 %, přesnost min. 0,6 % a musí mít teplotní kompenzaci (hodnoty jsou dány technickými podmínkami snímačů).
7.3
Požadavky na fotoelektrické snímače
Pro měření plamene se používají snímače se spektrální citlivostí v oblasti 0,4 až 1,1 μm. Fotoelektrické snímače musí mít platnou kalibraci.
7.4
Požadavky na mikroklimatické podmínky
Mikroklimatické podmínky v úseku štoly, kde budou prováděny zkoušky, musí odpovídat následujícím hodnotám: teplota (15 ± 5) °C, vlhkost (95 ± 5) %. Teplota i vlhkost musí být změřeny u čelby pokusné štoly a v měřicím místě 7, a to před zahájením zkoušek.
123kB
Obr. č. 2 Uspořádání vaků vodní uzávěry
269kB
Obr. č. 3 Schéma pokusné štoly
1)
§ 39 odst. 1, § 43 odst. 2 a 3 vyhlášky Českého báňského úřadu č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí, ve znění pozdějších předpisů.
2)
§ 4a zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.
3)
Například ČSN ISO 4589-2 Plasty – Stanovení hořlavosti metodou kyslíkového čísla – Část 2: Zkouška při teplotě okolí, z hlediska nebezpečí vzniku a šíření požáru, ČSN 33 2030 Elektrostatika – Směrnice pro vyloučení nebezpečí od statické elektřiny a ČSN EN 13463-1 Neelektrická zařízení pro prostředí s nebezpečím výbuchu – Část 1: Základní metody a požadavky, s ohledem na vyloučení nebezpečí výbuchu od statické elektřiny.
4)
Například ČSN EN 14591-2 Ochrana a prevence proti výbuchu v hlubinných dolech – Ochranné systémy – Část 2: Pasivní vodní korýtkové uzávěry. |
Vyhláška Ministerstva financí č. 7/1994 Sb. | Vyhláška Ministerstva financí č. 7/1994 Sb.
Vyhláška Ministerstva financí, kterou se mění a doplňuje vyhláška Federálního ministerstva financí č. 17/1972 Sb., o kontrole výroby a oběhu lihu, ve znění vyhlášky Ministerstva financí č. 193/1993 Sb.
Vyhlášeno 20. 1. 1994, datum účinnosti 20. 1. 1994, částka 2/1994
* Čl. I - Vyhláška Federálního ministerstva financí č. 17/1972 Sb., o kontrole výroby a oběhu lihu, ve znění vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 193/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II č. 1 k vyhlášce č. 7/1994 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 7/1994 Sb. č. 3 k vyhlášce č. 7/1994 Sb. č. 4 k vyhlášce č. 7/1994 Sb. č. 5 k vyhlášce č. 7/1994 Sb. č. 6 k vyhlášce č. 7/1994 Sb.
Aktuální znění od 20. 1. 1994
7
VYHLÁŠKA
Ministerstva financí
ze dne 29. prosince 1993,
kterou se mění a doplňuje vyhláška Federálního ministerstva financí č. 17/1972 Sb., o kontrole výroby a oběhu lihu, ve znění vyhlášky Ministerstva financí č. 193/1993 Sb.
Ministerstvo financí podle § 76 písm. d), e) a f) zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, stanoví:
Čl. I
Vyhláška Federálního ministerstva financí č. 17/1972 Sb., o kontrole výroby a oběhu lihu, ve znění vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 193/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V poznámce pod čarou č. 7) se zkratka „ON“ nahrazuje zkratkou „ČSN“.
2.
V § 10 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou zní:
„(3)
Pro zjišťování vyrobeného množství alkoholu podle § 5, zjišťování zásob lihu podle § 6 a pro evidenci výroby a oběhu lihu podle § 8 platí zvláštní technické podmínky, které tvoří přílohy č. 1 až 3 této vyhlášky, a alkoholometrické tabulky, které jsou uloženy u příslušných územních finančních orgánů9) a jsou označeny jako přílohy č. 4 až 6 této vyhlášky.
9)
§ 1 a 2 zákona ČNR č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministr:
v z. Ing. Klak v. r.
I. náměstek
Příloha č. 1
k vyhlášce č. 7/1994 Sb.
Postup při zjištění vyrobeného množství lihu
Oddíl I
Všeobecně
Předpis platí pro lihovarské závody, ve kterých se líh vyrábí fermentačním způsobem. Nevztahuje se na líh syntetický.
Oddíl II
Názvosloví
1.
Kontrolní lihové měřidlo (dále jen „měřidlo“) - objemové měřidlo na kapaliny nádobové dávkovací se zabezpečovacím a vzorkovacím zařízením povolených soustav a typů. Toto měřidlo podléhá povinnému úřednímu ověření.
2.
Objem lihu proteklého měrným zařízením - rozdíl stavů hlavního a záložního počítadla na konci a začátku zúčtovacího období.
3.
Objem lihu zaznamenaný při přezkoušení měrného zařízení - množství lihu při ručním přezkoušení činnosti hlavního měrného bubnu zaznamenaného hlavním počítadlem, které však není vyvoláno skutečným průtokem lihu.
4.
Vypářka - rozdíl objemové koncentrace etanolu ve vložené nádobě měřidla a objemové koncentrace etanolu zjištěné na začátku a na konci zúčtovacího období ve vložené nádobě měřidla.
5.
Měrná zkouška měřidla - korekce nepřesnosti vzniklá z rozdílnosti výpočtu vyrobeného objemového množství etanolu podle objemu a vydaného podle hmotnosti.
6.
Převodní koeficient objemu (kv) - objemové množství etanolu při normální teplotě (20 °C) v objemové jednotce roztoku pro příslušnou objemovou koncentraci etanolu a teplotu roztoku.
7.
Opravný koeficient na teplotní roztažnost měřidla (Kb) - hodnota vypočtená pro střední součinitel objemové roztažnosti teplem měřiče z britania.
8.
Střední teplota lihu - vážený aritmetický průměr teplot lihu protékajícího měřidlem podle záznamu vedeného lihovarem.
9.
Odchylka správnosti areometru - rozdíl mezi údajem areometru a skutečnou hodnotou podle ověřovacího listu areometru.
Oddíl III
Pracovní postup
1.
Objem lihu proteklého měřidlem se zjistí tak, že na konci zúčtovacího období se odměří stav hlavního a záložního počítadla a od něho se odečte stav obou počítadel, pokud možno ve stejnou hodinu, na začátku zúčtovacího období. Současně se vypočte jako vážený aritmetický průměr hodnot ze záznamu o měření teploty střední teplota lihu proteklého měřidlem.
2.
Objemová koncentrace proteklého lihu měřidlem se určí v lihu ze sběrné nádoby. Pro zjištění objemové koncentrace lihu z údaje na areometru a teploty se použijí podrobné alkoholometrické tabulky - viz příloha č. 5. Jestliže vypářka ve vložné nádobě přesahuje 0,20 % měsíčně, připočítává se polovina vypářky k objemové koncentraci lihu zjištěné ve sběrné nádobě korigované opravou areometru z ověřovacího listu. K vypářce 0,20 % a nižší za měsíc se nepřihlíží.
3.
Vyrobené množství etanolu v jednotce objemového množství při 20 °C (X) se vypočte podle vzorce:
X=s+k1∙k2,
kde k1=c1+c2-c3
s| rozdíl stavu hlavního počítadla na konci a na začátku zúčtovacího období
---|---
c1| objem lihu proteklého záložným měrným zařízením
c2| objem lihu nezaznamenaný počítadly
c3| objem lihu zaznamenaný při ručním přezkoušení měrného zařízení.
k2=u+Kb+kv-2,
kde
u je korekce zjištěná měrnou zkouškou měřidla
Kb opravný koeficient na tepelnou roztažnost měřidla z tabulky koeficientů uvedených v Podrobných alkoholometrických tabulkách - viz příloha č. 6
kv převodní koeficient objemu vypočtený ze střední hodnoty teploty a objemové koncentrace protékajícího lihu měřidlem opravené vypářkou (tabulka uvedena v Podrobných alkoholometrických tabulkách - viz příloha č. 6).
4.
Nelze-li stanovit objemovou koncentraci lihu areometry pro malé množství vzorku ve sběrné nádobě, mohou se souhlasem finančního úřadu být použity též vzorky lihu ve druhé sběrné nádobě nebo pro výpočet použít hodnotu, která byla zjištěna v předcházejícím zúčtovacím období při zpracování stejných surovin.
Oddíl IV
Měrná zkouška měřidla
1.
Podstata zkoušky
Podstatou zkoušky je porovnání objemového množství etanolu v litrech alkoholu (la) změřeného podle počítadla kontrolního lihového měřidla a s tímto objemovým množstvím etanolu v la zjištěného podle hmotnosti. Měrná zkouška (oprava) měřidla se vypočte podle vzorce
u=100∙(Vo-Vh)Vhnebo100∙(Vh-Vo)Vh
kde
Vo objemové množství etanolu v litrech alkoholu zjištěného podle počítadla kontrolního lihového měřidla
Vh objemové množství etanolu v litrech alkoholu zjištěného podle hmotnosti
2.
Pracovní postup
Postupuje se tak, že se odpojí odtokové lihové potrubí měřidla a místo něho se připojí zahnutá trubka. Nato se označí základní poloha měrného bubnu při dokonalém vytečení lihu a po odečtení hlavního počítadla měřidla se nechá líh odtékat do čistého ocelového sudu. Po průtoku nejméně 200 litrů měřidlem se zastaví měrný buben v základní poloze, přeruší se odtok lihu do sudu a odečte se stav hlavního počítadla. Při odtékání lihu do sudu se měří na teploměru v jímce pro lihoměr teplota po každém vylití lihu z jedné komory měrného bubnu. Sud naplněný lihem se zváží a vypočte se čistá hmotnost lihu.
Zjistí se objemové množství etanolu v litrech alkoholu podle počítadla při 20 °C (Vo) obdobným způsobem jako při zjišťování vyrobeného množství lihu:
Vo=s∙k2,
kde s je rozdíl stavu hlavního počítadla po ukončení a na začátku zkoušky
k2=Kb+kv-1,
kde Kb opravný koeficient na tepelnou roztažnost měřidla (Podrobné alkoholometrické tabulky - příloha č. 6)
kv převodní koeficient objemu vypočtený ze střední hodnoty teploty a objemové koncentrace protékajícího lihu měřidlem opravené vypářkou (Podrobné alkoholometrické tabulky - příloha č. 6).
Objemové množství etanolu v litrech alkoholu zjištěného podle hmotnosti (Vh) se vypočte podle čisté hmotnosti množství lihu proteklého měřidlem a zjištěné objemové koncentrace lihu při 20 °C podle vzorce:
Vh=m∙km,
kde m hmotnost lihu v kg
km koeficient pro výpočet objemového množství etanolu z hmotnosti a objemové koncentrace etanolu (tabulka koeficientů je uvedena v Podrobných alkoholometrických tabulkách - příloha č. 6).
Příloha č. 2
k vyhlášce č. 7/1994 Sb.
Postup při zjištění zásob lihu
Oddíl I
Všeobecně
1.
Tato příloha určuje postup při zjištění zásob lihu všeho druhu včetně syntetického v lihovarských závodech a u odběratelů lihu.
2.
Zásadou zjištění zásob je, že množství a objemová koncentrace lihu se zjišťuje v každé skladní nádobě, která musí být ověřena podle předpisů Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví1) a musí být opatřena zařízením, které umožňuje spolehlivé zjištění zásob lihu. Není přípustné, aby se zjišťovala objemová koncentrace etanolu průměrem z několika nádrží.
Oddíl II
Zjištění zásob lihu
1.
Podstatou zjištění zásob lihu je měření objemu lihu v každé skladní nádrži zvlášť při současném změření teploty a stanovení objemové koncentrace etanolu. Objemové množství v litrech alkoholu se pak zjistí z objemu lihu v nádrži po všech korekcích násobením převodním koeficientem vypočteným na podkladě střední teploty lihu v nádrži a příslušné objemové koncentrace etanolu.
2.
Nejde-li o velké nádrže, zjistí se objem lihu v nádrži tak, že se dokonale promíchá obsah nádrže a po uklidnění zjistí stav na objemové stupnici nádrže nebo měrnou tyčí změří výška hladiny. Při měření objemu lihu stavoznakem se odečítá nejnižší bod menisku v trubici stavoznaku a při měření měrnou tyčí nejvyšší zvlhčené místo. Údaj se opraví objemem pod nulovým bodem a koeficientem na tepelnou roztažnost nádrže. Současně se odebere vzorek lihu a rychle změří teplota. U velkých nádrží, jejichž obsah nelze promíchat, je třeba ke změření teploty a určení objemové koncentrace lihu odebrat vzorky ve stejném množství z různých vrstev a stanovit vážený aritmetický průměr zjištěných objemových koncentrací etanolu.
3.
Objemová koncentrace etanolu se zjišťuje ověřeným areometrem na líh a teploměrem. U vzorku s teplotou pod 0 °C je třeba jej vytemperovat minimálně na teplotu 0 °C. Ke změření teploty lihu v nádrži může být do teploty 0 °C používán teploměr zatavený k areometru, pro teploty pod 0 °C je třeba používat ověřeného teploměru od - 25 °C.
4.
Objemové množství alkoholu zjištěné v zásobách v jednotce objemového množství při 20 °C (X) se vypočte podle vzorce:
X=V1∙k1+V2∙k2+V3∙k3………+Vn∙kn,
kde n je počet skladních nádob s lihem a
‛‛‛‛V1=V‛1+nb,V2=V‛2+nb,V3=V‛3+nb,Vn=V‛n+nb,
kde V'1 V'2 V'3 V'n jsou odměřená objemová množství lihu v nádržích
nb je množství lihu pod nulovým bodem jednotlivých nádrží
žk1,k2,k3ažkn=Kh+kv-1,
kde Kb je opravný koeficient na tepelnou roztažnost měřidla z tabulky koeficientů uvedených v příloze č. 6 - Podrobné alkoholometrické tabulky - pro příslušnou střední teplotu
kv převodní koeficient objemu zjištěný ze střední hodnoty teploty a objemové koncentrace lihu ve skladní nádobě z tabulky uvedené v příloze č. 6 - Podrobné alkoholometrické tabulky.
Výpočet se uvádí na dvě desetinná místa a zaokrouhluje se až konečný součet podle pravidel stanovených vyhláškou (§ 10 odst. 2).
5.
Při zjištění zásob lihu, který je výjimečně uskladněn v dopravních nádobách, se postupuje jako při přejímce lihu způsobem uvedeným v příloze č. 3.
Příloha č. 3
k vyhlášce č. 7/1994 Sb.
Postup při vyskladnění a přejímce lihu
Oddíl I
Všeobecně
1.
Tato příloha upravuje postupy pro vyskladnění a přejímku všech druhů lihu v lihovarských závodech a u zpracovatelů lihu.
Oddíl II
Názvosloví
1.
Vyskladnění lihu - souhrn úkonů počínaje přípravou dopravních nádob a zahrnujících jejich plnění lihem, změření objemové koncentrace etanolu, hmotnosti nebo objemového množství a konče předáním do odeslání.
2.
Přejímka lihu - souhrn úkonů podle stanovených nebo dohodnutých podmínek pro převzetí lihu.
3.
Operativní evidence lihu - vedení záznamů podle jednotlivých zásad tak, aby bylo možno sledovat ukazatele pro veškerý pohyb lihu.
Oddíl III
Vyskladnění lihu
1.
Líh se vyskladňuje v ocelových nepozinkovaných čistých sudech s dobře těsnící kovovou zátkou se závitem a těsnící papírovou nebo koženou vložkou. Plnící otvor musí umožnit vodotěsné uzavření sudu, zajistit vyprázdnění sudu beze zbytku při běžné manipulaci a musí být uspořádán tak, aby zátka nepřečnívala přes úroveň valivé obruče. Uzávěr sudu musí být přizpůsoben k přiložení závěry. K vyskladnění lihu v sudech kupujícího může být používáno i sudů z jiného materiálu, pokud jsou funkčně vyhovující.
Líh se uskladňuje i v čistých jímkách (železničních nádržkových vozech, autocisternách) s dobře uzavíratelnými a těsnícími kohouty přizpůsobenými k přiložení závěry. Všechny obaly mají být určeny jen pro líh a musí vyhovovat podmínkám pro přepravu hořlavých kapalin I. třídy. Smí se plnit jen do 95 % svého objemu.
2.
Destiláty se vyskladňují též v dřevěných sudech, které musí být čisté, těsné, dobře uzavíratelné a určeny jen pro destiláty.
3.
Při vyskladnění v sudech se nejprve zjistí hmotnost jednotlivých prázdných sudů. Potom se sudy naplní lihem nebo destilátem. Plní se čerpadlem nebo vlastním spádem. Po promíchání obsahu se odebere vzorkovačem vzorek z jednotlivých obalů a po uzavření se zjistí hrubá hmotnost. Ve vzorku lihu nebo destilátu se zjistí areometrem na líh a z příslušných tabulek uvedených v příloze č. 5 objemová koncentrace etanolu. V případě, že není možné plnění sudů lihem nebo destilátem přímo na váze, zjistí se nejdříve hmotnost prázdných sudů a pak se sudy naplní z nádrže pro odbavení lihu. Po promíchání obsahu a odebrání vzorků se uzavřou zátkou a dopraví na váhu, na které se zjistí hrubá hmotnost.
4.
Při vyskladnění lihu nebo destilátů v železničních nádržkových vozech se čerpá líh nebo destiláty z manipulační nebo skladní nádoby do prázdného zváženého železničního nádržkového vozu otvorem dómu. Po promíchání se odebere vzorek vzorkovačem přiměřené délky, který se ponoří na dno, uzavřou se kohouty železničního nádržkového vozu, přiloží závěra, zjistí se hrubá hmotnost a železniční nádržkový vůz se připraví k odeslání.
5.
Vyskladňuje-li se líh nebo destilát autocisternou, postupuje se obdobně jako v bodě 4. Po dobu od zjištění váhy prázdného vozidla do doby zjištění hrubé hmotnosti nebo při přejímce lihu nebo destilátu v opačném postupu nelze připustit odstranění nebo měnění příslušenství a výzbroje vozidla a doplňování pohonnými látkami. V případě, že není váha přímo v místě vyskladňování nebo přejímky, musí se brát v úvahu úbytek pohonných hmot vozidla podle délky přepravního výkonu. Rovněž při použití čerpadla umístěného na vozidle se musí uvažovat s úbytkem pohonných hmot pro tento agregát.
Autocisterna nesmí opustit lihovarský závod bez dodacího listu (bod 8).
6.
Váhy pro líh musí být přezkoušeny a ověřeny podle příslušných předpisů.1) Aby byla zaručena správnost vážení, musí být váha pevně zabudována na vhodném místě a ve vodorovné poloze. Před každým vážením musí být upravena nulová poloha ukazatele. Břemeno (sud, železniční nádržkový vůz, autocisterna) musí být umístěno na váze tak, aby tíže byla rozložena po celém můstku vah. U sudů se zjišťuje hmotnost na desetiny kilogramů, u železničních nádržkových vozů a autocisteren na deset kilogramů a hmotnost u jednotlivých obalů v zásilce se nezaokrouhluje.
7.
Areometry na líh, kterými se zjišťuje objemová koncentrace etanolu, musí vyhovovat příslušným předpisům pro laboratorní areometry.2)
8.
Z čisté hmotnosti a objemové koncentrace lihu se vypočte z tabulek uvedených v příloze č. 6 pro každý obal na dvě desetinná místa objemové množství etanolu v litrech alkoholu, které se nezaokrouhluje. Zaokrouhlení se provádí až v závěrečném součtu. Příklady výpočtu při vyskladnění lihu nebo destilátu jsou uvedeny v oddílu VI bodu 1 této přílohy. Na vyskladněnou zásilku se vyhotoví dodací list obsahující údaje podle oddílu VI bodu 2 této přílohy a daňový doklad. Daňový doklad s průpisem dodacího listu se zašle kupujícímu, prvopis dodacího listu doprovází zásilku.
Oddíl IV
Přejímka lihu
1.
Při přejímce zásilky lihu nebo destilátů je povinen kupující nejdříve porovnat počet nádob s údajem v dodacím listu, nejsou-li nádoby poškozeny a nejsou-li porušeny přiložené závěry.
2.
Jsou-li neporušené závěry a nádoby nepoškozeny, zjistí se hrubá hmotnost jednotlivých obalů a sejmou se jejich závěry. Po otevření nádoby a promíchání obsahu nádoby se odebere vzorek lihu nebo destilátu ke zjištění objemové koncentrace etanolu. Není dovoleno zjišťovat objemovou koncentraci etanolu z průměru vzorků odebraných ze všech obalů. Před zjištěním hmotnosti prázdných obalů je třeba, aby byly dokonale vyprázdněné a neobsahovaly ještě líh nebo destilát. Vážení se má provést na stejné váze jako byla zjištěna hrubá hmotnost. Z čisté hmotnosti lihu nebo destilátu a objemové koncentrace etanolu se zjistí v tabulkách, obdobně jako v oddílu III bodu 8 této přílohy, objemové množství pro každý obal zvlášť s přesností na dvě desetinná místa. Výsledky zjištění se zapíší do přejímacího listu (oddíl VI bod 3), ve kterém se vyznačí též rozdíl mezi množstvím uvedeným v dodacím listě a množstvím podle přejímky lihu u kupujícího. Přejímací list se zašle prodávajícímu. U lihu k výrobě poživatin je třeba provést zkoušku smyslovou, popř. jiné zkoušky, vyhovuje-li líh příslušné normě jakosti.
3.
Při přejímce lihu nebo destilátů vyskladněných v železničním nádržkovém voze nebo autocisterně je postup obdobný jako při vyskladňování (oddíl III bod 4). Pro správné zjištění hmotnosti autocisterny je třeba dodržovat podmínky uvedené v oddílu III bodu 5.
4.
Zvláštní přejímka lihu nebo destilátů odpadá, je-li kupující přítomen vyskladnění a doprava na místo spotřeby se provede za jeho účasti.
5.
Zjistí-li se u zásilky lihu nebo destilátu vady v množství a kvalitě, je kupující povinen postupovat podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku.3)
Oddíl V
Vedení operativní evidence lihu
1.
Lihovarské závody, výrobny lihovin, octárny, ostatní právnické a fyzické osoby nakupující líh čistý a líh zvláštně denaturovaný za ceny bez spotřební daně, musí vést samostatný záznam o příjmu a vydání lihu obsahující údaje uvedené v oddílu VI bodu 4.
2.
Do příjmové části záznamu o příjmu a vydání lihu se zapisují v litrech alkoholu
-
počáteční skutečná zásoba lihu převedená z předcházejícího výrobního období nebo hospodářského roku,
-
vyrobené množství lihu podle výrobních listů nebo záznamů,
-
přijaté množství lihu podle přejímacích listů nebo jim podobných dokladů,
-
vrácené zásilky,
-
přebytky zjištěné při zjišťování zásob fyzickou inventurou.
Do výdejové části se zapisují
-
veškerý vyskladněný líh na prodej včetně vzorků,
-
líh upotřebený ve vlastním závodě,
-
schodky zjištěné při zjišťování zásob lihu provedené fyzickou inventurou.
Ztráty lihu do normy a nad normu ztrát lihu při dopravě se evidují podle zásad stanovených Normami ztrát lihu.4)
Oddíl VI
Příklady výpočtů a způsob vedení evidence
1.
Příklady výpočtů při vyskladnění
A.
Vyskladnění bezvodého lihu z průmyslového lihovaru
| Hmotnost v kg| Objemová koncentrace| Převodní koeficient| Vyskladněno lihu| Poznámka
---|---|---|---|---|---
Druh nádoby, značka, číslo| hrubá| obalu| čistá| čtení| teplota °C| objemová koncentrace % obj.| litrů alkoholu| druh
železniční jímka 5512-2| 27 910| 11 560| 16 350| 801,0| 8,0| 99,7| 1,2625 km| 20 641,88| bezvodý|
20 642 la|
20,64 m3a|
B.
Vyskladnění surového lihu ze zemědělského lihovaru
ocelový sud LS 7846| 723,6| 151,2| 572,4| 87,6| 10,0| 90,2| 1,0900| 623,92| surový|
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---
LS 7845| 708,8| 163,4| 545,4| 87,8| 10,0| 90,4| 1,0933| 596,26| “|
LS 7185| 696,2| 153,0| 543,2| 88,4| 10,5| 90,8| 1,0999| 597,47| “|
LS 7078| 702,6| 155,8| 546,8| 87,5| 11,0| 89,9| 1,0851| 593,33| “|
LS 7184| 682,4| 161,6| 520,8| 87,5| 10,0| 90,1| 1,0884| 566,84| “|
| 3513,6| 785,0| 2728,6| | | | | 2977,82 zaokrouhleno 2978 la
C.
Vyskladnění vinného destilátu-polotovaru z ovocného lihovaru
ocelový sud 1515| 438,6| 73,4| 365,2| 44,8| 5,0| 50,6| 0,5453| 199,14| vinný destilát polot.|
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---
1789| 443,4| 72,8| 370,6| 45,6| 6,0| 51,0| 0,5501| 198,37| “|
1436| 436,0| 74,6| 361,4| 46,8| 5,5| 52,3| 0,5657| 204,45| “|
1987| 453,8| 71,8| 382,0| 44,0| 5,0| 49,8| 0,5358| 204,68| “|
| 1771,8| 292,6| 1479,2| | | | | 806,64 zaokrouhleno 807 la
2.
Vzor dodacího listu
322kB
3.
Vzor přejímacího listu
344kB
4.
Záznam o příjmu a vydání lihu
240kB
Příloha č. 4
k vyhlášce č. 7/1994 Sb.
Podrobné alkoholometrické tabulky - výpočet koncentrace etanolu při pyknometrické metodě
Příloha je uložena u všech územních finančních orgánů.
Příloha č. 5
k vyhlášce č. 7/1994 Sb.
Podrobné alkoholometrické tabulky - výpočet objemové koncentrace etanolu při měření areometry
Příloha je uložena u všech územních finančních orgánů.
Příloha č. 6
k vyhlášce č. 7/1994 Sb.
Podrobné alkoholometrické tabulky - výpočet objemového množství etanolu
Příloha je uložena u všech územních finančních orgánů.
1)
Výměr Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví č. M — 102/93 č.j. 1214/93/20 ze dne 19. 10. 1993 o stanovených měřidlech.
1)
Výměr Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví č. M — 102/93 č.j. 1214/93/20 ze dne 19. 10. 1993 o stanovených měřidlech.
2)
ČSN 25 7617.
3)
§ 422 až 442 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
4)
Výnos Ministerstva zemědělství a výživy ČSR č.j. 1158/73—VI/3, ve znění výnosu č.j. 1189/83—513 ze dne 22. 7. 1983, jímž se stanoví normy ztrát lihu při výrobě a oběhu lihu. |
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 8/1994 Sb. | Vyhláška Českého báňského úřadu č. 8/1994 Sb.
Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 26/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu, ve znění vyhlášky Českého báňského úřadu č. 340/1992 Sb.
Vyhlášeno 20. 1. 1994, datum účinnosti 1. 3. 1994, částka 2/1994
* Čl. I - Vyhláška č. 26/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu, ve znění vyhlášky Českého báňského úřadu č. 340/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 3. 1994
8
VYHLÁŠKA
Českého báňského úřadu
ze dne 6. prosince 1993,
kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 26/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu, ve znění vyhlášky Českého báňského úřadu č. 340/1992 Sb.
Český báňský úřad stanoví podle § 6 odst. 6 písm. a), b) a d) a § 8 odst. 5 zákona České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 542/1991 Sb.:
Čl. I
Vyhláška č. 26/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu, ve znění vyhlášky Českého báňského úřadu č. 340/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 1 se vypouští písmeno c).
Dosavadní písmena d) až t) se označují jako písmena c) až s).
2.
§ 6 se doplňuje odstavci 1 a 2, které zní:
„(1)
Při činnostech upravených touto vyhláškou mohou být provozovány a používány jen pracoviště, stroje, zařízení, přístroje, pomůcky, objekty a materiály, které svou konstrukcí, provedením a technickým stavem odpovídají předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu.
(2)
Při používání strojů, zařízení, přístrojů, pomůcek a materiálů musí být dodrženy pokyny nebo technické podmínky výrobce, návody a podmínky stanovené při jejich schválení nebo povolení.“.
Dosavadní odstavce 1 a 2 se označují jako odstavce 3 a 4.
3.
§ 6 se doplňuje odstavcem 5, který zní:
„(5)
Organizace je povinna zajistit nejméně jednou ročně prohlídky ocelových a dřevěných konstrukcí a staveb, pokud jsou vystaveny účinkům vlhkosti nebo agresívních látek.“.
4.
§ 10 včetně nadpisu se vypouští.
5.
§ 18 odst. 2 zní:
„(2)
Pokud je organizace při činnosti prováděné hornickým způsobem povinna vypracovat plán zdolávání závažných provozních nehod (dále jen „havárií“),11) postupuje podle § 18a až 18e.“.
6.
Za § 18 se vkládají nové § 18a až 18e, které zní:
㤠18a
Vypracování a uložení havarijního plánu
(1)
Havarijní plán musí být vypracován přehledně, stručně, srozumitelně a doplňován nebo pozměňován tak, aby odpovídal skutečnosti.
(2)
Havarijní plán musí být uložen na takovém místě, aby byl kdykoliv dosažitelný osobám, jichž se týká.
(3)
V případech, kdy při havárii může dojít k ohrožení pracovníků sousedního dolu nebo lomu, musí být havarijní plán projednán též se závodním takového dolu nebo lomu.
§ 18b
Části havarijního plánu
(1)
Havarijní plán obsahuje část pohotovostní, operativní a mapovou. Nedílnou součástí havarijního plánu je dokumentace vypracovaná podle zvláštních předpisů.60)
(2)
V části pohotovostní jsou určeny osoby, orgány a organizace, kterým musí být havárie ohlášena, jakož i zvláštní povinnosti osob, orgánů a organizací v případě havárie.
(3)
V části operativní jsou uvedeny předvídatelné druhy havárií a rámcově též vlastní prostředky a postupy při záchraně osob, jejich ošetření a transportu, jakož i prostředky pro likvidaci havárie, včetně prostředků první pomoci a jejich rozmístění. Dále též způsob vyhlašování poplachu pro pracovníky organizace, popřípadě báňskou záchrannou službu nebo požární útvar.
(4)
V pohotovostní i operativní části havarijního plánu jsou zahrnuta i případná opatření ve vztahu k sousedním dolům nebo lomům, popřípadě k důlním dílům.
(5)
Mapová část obsahuje provozní důlní mapu se zakreslením důlních děl, popřípadě další účelové mapy podle potřeb organizace vyhotovené podle zvláštního předpisu.61) V mapové dokumentaci musí být zakresleno umístění prostředků k záchraně osob, jejich ošetření a transportu zraněných osob.
60)
Zákon České národní rady č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 425/1990 Sb.
Vyhláška Ministerstva vnitra České socialistické republiky č. 37/1986 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady o požární ochraně.
61)
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 435/1992 Sb., o důlně měřické dokumentaci při hornické činnosti a některých činnostech prováděných hornickým způsobem.
§ 18c
Vedoucí likvidace havárie
(1)
Vedoucím likvidace havárie je závodní lomu nebo vedoucí pracovník. V případě jeho nepřítomnosti, do doby příchodu vedoucího likvidace havárie, řídí likvidaci havárie určený pracovník, který je seznámen s místními podmínkami v rozsahu potřebném pro vedení likvidace havárie. Tímto pracovníkem může být pracovník vykonávající inspekční službu (§ 9 odst. 1).
(2)
Vedoucí jednotek, které se zúčastní likvidace havárie (báňská záchranná služba, požární sbory apod.) postupují při likvidaci havárie v dohodě s vedoucím likvidace havárie.
§ 18d
Úkoly vedoucího likvidace havárie
(1)
Vedoucí likvidace havárie řídí práce na záchranu lidí a zdolávání havárie. Všechny vydané příkazy a přijatá hlášení se s uvedením času zaznamenávají. Příkazy se vyhotovují dvojmo; jedno vyhotovení obdrží osoba, která dostává příkaz, popřípadě jej dále předává, druhé vyhotovení zůstane u vedoucího likvidace havárie. Od písemného vyhotovení příkazů lze upustit v případech, kdy to není možné (řízení na místě havárie apod.).
(2)
Vedoucí likvidace havárie si může ustavit jako svůj poradní orgán havarijní, popřípadě jinou komisi.
(3)
Vedoucí likvidace havárie po rozboru situace posoudí a případně upraví operativní část havarijního plánu, určí způsob zdolávání havárie a dává příkazy k
a)
záchraně pracovníků, zejména jejich odvolání z ohrožené oblasti,
b)
povolání pohotovosti báňské záchranné stanice, popřípadě jednotek požární ochrany,
c)
vyrozumění zdravotnického dispečinku záchranné služby62) a zajištění jejich doprovodu, jsou-li havárií ohroženy životy nebo zdraví pracovníků,
d)
provedení evidence pracovníků, kteří jsou na pracovišti, a to zejména se zvláštním zřetelem k pracovníkům v ohrožené oblasti,
e)
provedení dalších opatření určených pro vzniklou havárii v operativní části havarijního plánu,
f)
informování odpovědných pracovníků sousedních dolů nebo lomů, popřípadě jiných organizací, které by havárie mohla ohrozit,
g)
povolání dalších pracovníků a organizací potřebných při zdolávání havárie,
h)
přísun materiálu a zařízení potřebných pro zdolávání havárie,
ch)
informování příslušných orgánů o povaze nehody, průběhu záchranných prací a postupu likvidace havárie.
(4)
Vedoucí likvidace havárie nesmí být po dobu trvání havárie pověřován jinými úkoly, které by mu bránily plnit úkoly vedoucího likvidace havárie.
(5)
Za osoby stanovené v havarijním plánu, které nemohou plnit zvláštní úkoly, určuje vedoucí likvidace havárie jiné vhodné osoby.
62)
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě.
§ 18e
Seznamování s havarijním plánem
(1)
Všichni pracovníci musí být řádně poučeni o tom, jak se mají chovat v případě havárie.
(2)
Všechny osoby, kterým havarijní plán ukládá zvláštní povinnosti, musí být s nimi řádně seznámeny.
(3)
Poučení pracovníků a seznámení osob s jejich zvláštními povinnostmi vyplývajícími z havarijního plánu musí být opakováno při každé změně havarijního plánu, která se jich týká, nejméně však jednou za rok.“.
7.
§ 19 odst. 1 se doplňuje písmeny j) a k), která zní:
„j)
požár podzemního důlního díla ústícího do volného prostoru,
k)
ztrátu radioaktivního zářiče a prokázanou netěsnost uzavřeného zářiče.“.
8.
§ 42 odst. 3 zní:
„(3)
V ochranném pásmu mezi patou výsypky a objekty, které je nutno chránit, musí být učiněna opatření pro zvýšení bezpečnosti, pokud to místní podmínky vyžadují (předvýsypky, hráze, odvodnění apod.).“.
9.
§ 42 se doplňuje odstavci 5 a 6, které zní:
„(5)
Při projektování, zřizování, výstavbě, sledování a posuzování výsypek musí být posouzena výsypka nebo její část z hlediska rizikových faktorů a možného ohrožení objektů a zařízení.
(6)
Výsypky musí být budovány tak, aby jejich začleněním do reliéfu okolního území byly vytvořeny podmínky pro jejich následné využití a realizaci esteticky a ekologicky vyvážené krajiny.“.
10.
V § 43 odst. 1 se za slova „a zařízení,“ vkládají slova „odvodnění prostoru výsypky“.
11.
§ 43 se doplňuje odstavci 5, 6 a 7, které zní:
„(5)
Monitorovací systém u výsypek, popřípadě jejich částí, pokud ho projektová dokumentace vyžaduje, musí být prováděn ve stanoveném rozsahu a termínech.
(6)
Směrování výsypkových zemin podle jejich geomechanické kvality je nutno řešit tak, aby geomechanicky nejvhodnější kategorie zemin byly ukládány do bazálních stupňů. Zeminy schopné rekultivace musí být ukládány odděleně nebo na povrch výsypky.
(7)
Záměrné vytváření skluzů nebo sypání na skluz, jakož i převyšování horní hrany výsypkového stupně je zakázáno.“.
12.
§ 45 a 46 včetně nadpisů zní:
㤠45
Generální obrys svahu výsypky
(1)
Generální obrys svahu výsypky určený plánem otvírky, přípravy a dobývání je spojnice paty nejspodnějšího výsypkového stupně a horních hran všech dalších výsypkových stupňů (etáží) v posuzovaném profilu.
(2)
Generální obrys svahu výsypky musí být určen s ohledem na nejnepříznivější stabilitní podmínky, na použitý způsob zakládání, na technické parametry zakládacích strojů a zařízení.
§ 46
Stupeň bezpečnosti generálního obrysu svahu výsypky
(1)
Stupeň bezpečnosti (koeficient) generálního obrysu svahu výsypky nebo ucelené skupiny výsypkových stupňů se zjišťuje vhodnou výpočetní nebo grafickou metodou a musí být nejméně
a)
1,5 pro konečný závěrný svah,
b)
1,3 pro provozní svah.
(2)
Jsou-li při výpočtu oprávněné důvody pro zahrnutí reziduální smykové pevnosti zemin v převážném rozsahu svahu do výpočtu, může být stupeň bezpečnosti nejméně
a)
1,3 pro konečný svah,
b)
1,2 pro provozní svah.
Reziduální smyková pevnost je nejmenší hodnota ustáleného smykového napětí, dosažená při smykové zkoušce na translačním smykovém přístroji (v laboratoři), nebo smykové napětí na skluzové ploše havarovaného svahu, zajišťující jeho nový labilní stabilitní stav.“.
13.
V § 70 odst. 1 se na konci připojují tyto věty: „Zařízení, u kterého může dojít účinkem sil k nežádoucímu pohybu, musí být bezpečně zakotveno. Přípustná je jen taková konstrukce zařízení, která umožní jeho bezpečné zakotvení.“.
14.
§ 74 odst. 3 zní:
„(3)
Potrubí musí být označeno podle účelu nebo druhu protékající látky. K označení potrubí postačí barevné pruhy o šíři 20 cm ve vzdálenosti po 30 m, a to
a)
u požárního vodovodu tmavě červené (červeň rumělková),
b)
u potrubí stlačeného vzduchu světle modré (modř světlá).
Označení musí být také u každé odbočky a armatury potrubí. Způsob označení ostatních potrubí určí organizace.“.
15.
§ 85 odst. 4 zní:
„(4)
Pokud se na vývodku vlečného kabelu na pohyblivém zařízení přenáší tah kabelu, musí být stroj vybaven zajišťovacím zařízením, které vypne pohyblivé zařízení při překročení dovoleného tahu v kabelu.“.
16.
§ 87 odst. 5 zní:
„(5)
U zařízení, u kterého při překročení určené polohy může dojít k ohrožení bezpečnosti práce nebo provozu, musí být
a)
koncový vypínač vymezující určenou polohu zapojený v silovém obvodu, nebo
b)
dva koncové vypínače v ovládacím obvodu; v takovém případě musí být jeden koncový vypínač zapojen v ovládacím obvodu příslušného pohonu a druhý v obvodu ovládací cívky spínače, nebo
c)
u zařízení řízeného programovým procesorem dva údaje koncové polohy v programovém vybavení.“.
17.
§ 87 se doplňuje odstavcem 6, který zní:
„(6)
Je-li zařízení vybaveno elektrickým blokováním zajišťujícím bezpečnost osob, musí při jeho působení dojít k zastavení zařízení. V takovém případě může být zařízení opětovně uvedeno do provozu jen jeho vědomým odblokováním.“.
18.
§ 92 odst. 5 zní:
„(5)
Přímé nadproudové ochrany u zařízení nad 1 kV musí být zkoušeny a funkčně ověřeny před jejich uvedením do provozu a dále nejméně jedenkrát za tři roky.“.
19.
§ 92 odst. 8 zní:
„(8)
Pro zkoušky releových ochran a automatik musí být k dispozici provozní dokumentace.“.
20.
§ 158 odst. 3 zní:
„(3)
Pro tratě, pro které platí zvláštní předpis,54) neplatí ustanovení odstavců 1 a 2 a § 128, 129, 159 až 163, § 168 odst. 1 a § 171.“.
21.
§ 164 se doplňuje odstavcem 7, který zní:
„(7)
Při přenášení a přepravě uzavřených radioaktivních zářičů mohou být přítomny jen osoby, jejichž činnost je s touto přepravou spojena. Radioaktivní zářiče mohou být přepravovány jen v dopravních prostředcích k tomu určených.“.
22.
§ 176 odst. 9 zní:
„(9)
Upínání a odepínání vázacích prostředků při manipulaci s materiálem se provádí ze země nebo z bezpečných plošin nebo podlah tak, aby vázání nebylo prováděno ve větší pracovní výšce než 1,5 m. Upínat a odepínat vázací prostředky z povrchu skladovaného materiálu lze jen v případě, kdy je vyloučen samovolný pohyb skladovaného materiálu. Manipulace s materiálem je možná až poté, kdy se pracovník vzdálil na bezpečné místo.“.
23.
§ 176 se doplňuje odstavcem 11, který zní:
„(11)
Organizace může skladovat radioaktivní zářiče jen v prostorách k tomu účelu schválených.“.
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. března 1994.
Předseda:
Ing. Bartoš v. r. |
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 9/1994 Sb. | Vyhláška Českého báňského úřadu č. 9/1994 Sb.
Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se mění a doplňuje vyhláška Českého báňského úřadu č. 51/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při úpravě a zušlechťování nerostů, ve znění vyhlášky č. 340/1992 Sb.
Vyhlášeno 20. 1. 1994, datum účinnosti 1. 3. 1994, částka 2/1994
* Čl. I - Vyhláška Českého báňského úřadu č. 51/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při úpravě a zušlechťování nerostů, ve znění vyhlášky č. 340/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 3. 1994
9
VYHLÁŠKA
Českého báňského úřadu
ze dne 6. prosince 1993,
kterou se mění a doplňuje vyhláška Českého báňského úřadu č. 51/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při úpravě a zušlechťování nerostů, ve znění vyhlášky č. 340/1992 Sb.
Český báňský úřad stanoví podle § 6 odst. 6 písm. a), b) a d) zákona České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 542/1991 Sb.:
Čl. I
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 51/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při úpravě a zušlechťování nerostů, ve znění vyhlášky č. 340/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 1 se vypouští písmeno c).
Dosavadní písmena d) až o) se označují jako písmena c) až n).
2.
§ 6 se doplňuje odstavci 1 a 2, které zní:
„(1)
Při činnostech upravených touto vyhláškou mohou být provozovány a používány jen pracoviště, stroje, zařízení, přístroje, pomůcky, objekty a materiály, které svou konstrukcí, provedením a technickým stavem odpovídají předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu.
(2)
Při používání strojů, zařízení, přístrojů, pomůcek a materiálů musí být dodrženy pokyny nebo technické podmínky výrobce, návody a podmínky stanovené při jejich schválení nebo povolení.“.
Dosavadní odstavce 1 a 2 se označují jako odstavce 3 a 4.
3.
§ 6 se doplňuje odstavcem 5, který zní:
„(5)
Organizace je povinna zajistit nejméně jednou ročně prohlídky ocelových a dřevěných konstrukcí a staveb, pokud jsou vystaveny účinkům vlhkosti nebo agresívních látek.“.
4.
§ 10 včetně nadpisu se vypouští.
5.
V § 11 odst. 1 se slova „vedoucí organizace“ nahrazují slovy „vedoucí pracovník nebo závodní dolu nebo závodní lomu“.
6.
§ 18 včetně nadpisu zní:
㤠18
Havarijní plán
Pokud je organizace povinna vypracovat plán zdolávání závažných provozních nehod (dále jen „havárií“),11) postupuje podle § 18a až 18e.“.
7.
Za § 18 se vkládají nové § 18a až 18e, které zní:
㤠18a
Vypracování a uložení havarijního plánu
(1)
Havarijní plán musí být vypracován přehledně, stručně, srozumitelně a doplňován nebo pozměňován tak, aby odpovídal skutečnosti.
(2)
Havarijní plán musí být uložen na takovém místě, aby byl kdykoliv dosažitelný osobám, jichž se týká.
(3)
V případech, kdy při havárii může dojít k ohrožení pracovníků sousedního dolu nebo lomu, musí být havarijní plán projednán též se závodním takového dolu nebo lomu.
§ 18b
Části havarijního plánu
(1)
Havarijní plán obsahuje část pohotovostní, operativní a mapovou. Nedílnou součástí havarijního plánu je dokumentace vypracovaná podle zvláštních předpisů.47)
(2)
V části pohotovostní jsou určeny osoby, orgány a organizace, kterým musí být havárie ohlášena, jakož i zvláštní povinnosti osob, orgánů a organizací v případě havárie.
(3)
V části operativní jsou uvedeny předvídatelné druhy havárií a rámcově též vlastní prostředky a postupy při záchraně osob, jejich ošetření a transportu, jakož i prostředky pro likvidaci havárie, včetně prostředků první pomoci a jejich rozmístění. Dále též způsob vyhlašování poplachu pro pracovníky organizace, popřípadě báňskou záchrannou službu nebo požární útvar.
(4)
V pohotovostní i operativní části havarijního plánu jsou zahrnuta i případná opatření ve vztahu k sousedním dolům nebo lomům, popřípadě k důlním dílům.
(5)
Mapová část obsahuje základní mapu závodu (provozovny) se zakreslením důlních děl, popřípadě další účelové mapy podle potřeb organizace, vyhotovené podle zvláštního předpisu.48) V mapové dokumentaci musí být zakresleno umístění prostředků k záchraně osob, jejich ošetření a transportu zraněných osob.
§ 18c
Vedoucí likvidace havárie
(1)
Vedoucím likvidace havárie je vedoucí pracovník nebo závodní dolu nebo závodní lomu. V případě jeho nepřítomnosti, do doby příchodu vedoucího likvidace havárie, řídí likvidaci havárie určený pracovník, který je seznámen s místními podmínkami v rozsahu potřebném pro vedení likvidace havárie. Tímto pracovníkem může být pracovník vykonávající inspekční službu (§ 9 odst. 1).
(2)
Vedoucí jednotek, které se zúčastní likvidace havárie (báňská záchranná služba, požární sbory apod.) postupují při likvidaci havárie v dohodě s vedoucím likvidace havárie.
§ 18d
Úkoly vedoucího likvidace havárie
(1)
Vedoucí likvidace havárie řídí práce na záchranu lidí a zdolávání havárie. Všechny vydané příkazy a přijatá hlášení se s uvedením času zaznamenávají. Příkazy se vyhotovují dvojmo; jedno vyhotovení obdrží osoba, která dostává příkaz, popřípadě jej dále předává, druhé vyhotovení zůstane u vedoucího likvidace havárie. Od písemného vyhotovení příkazů lze upustit v případech, kdy to není možné (řízení na místě havárie apod.).
(2)
Vedoucí likvidace havárie si může ustavit jako svůj poradní orgán havarijní, popřípadě jinou komisi.
(3)
Vedoucí likvidace havárie po rozboru situace posoudí a případně upraví operativní část havarijního plánu, určí způsob zdolávání havárie a dává příkazy k
a)
záchraně pracovníků, zejména jejich odvolání z ohrožené oblasti,
b)
povolání pohotovosti báňské záchranné stanice, popřípadě jednotek požární ochrany,
c)
vyrozumění zdravotnického dispečinku záchranné služby49) a zajištění jejich doprovodu, jsou-li havárií ohroženy životy nebo zdraví pracovníků,
d)
provedení evidence pracovníků, kteří jsou na pracovišti, a to zejména se zvláštním zřetelem k pracovníkům v ohrožené oblasti,
e)
provedení dalších opatření určených pro vzniklou havárii v operativní části havarijního plánu,
f)
informování odpovědných pracovníků sousedních dolů nebo lomů, popřípadě jiných organizací, které by havárie mohla ohrozit,
g)
povolání dalších pracovníků a organizací potřebných při zdolávání havárie,
h)
přísun materiálu a zařízení potřebných pro zdolávání havárie,
ch)
informování příslušných orgánů o povaze nehody, průběhu záchranných prací a postupu likvidace havárie.
(4)
Vedoucí likvidace havárie nesmí být po dobu trvání havárie pověřován jinými úkoly, které by mu bránily plnit úkoly vedoucího likvidace havárie.
(5)
Za osoby stanovené v havarijním plánu, které nemohou plnit zvláštní úkoly, určuje vedoucí likvidace havárie jiné vhodné osoby.
§ 18e
Seznamování s havarijním plánem
(1)
Všichni pracovníci musí být řádně poučeni o tom, jak se mají chovat v případě havárie.
(2)
Všechny osoby, kterým havarijní plán ukládá zvláštní povinnosti, musí být s nimi řádně seznámeny.
(3)
Poučení pracovníků a seznámení osob s jejich zvláštními povinnostmi vyplývajícími z havarijního plánu musí být opakováno při každé změně havarijního plánu, která se jich týká, nejméně však jednou za rok.“.
8.
§ 19 odst. 1 se doplňuje písmenem g), které zní:
„g)
ztrátu radioaktivního zářiče a prokázanou netěsnost uzavřeného zářiče.“.
9.
§ 31 včetně nadpisu zní:
㤠31
Odkaliště
(1)
Pro zřizování a rekonstrukce odkališť musí být zpracován projekt, který řeší:
a)
zamezení, popřípadě snížení prašnosti a jejich kontrolu,
b)
ochranu před negativním ovlivněním režimu podzemních i povrchových vod v okolí odkaliště a jejich znečištěním,
c)
úpravu odkaliště a jeho objektů po ukončení provozu,
d)
způsob sledování jakosti a množství průsakových i povrchových vod,
e)
stabilitu hrází,
f)
sledování látek znečišťujících ovzduší,
g)
způsob a postup naplavování,
h)
bezpečnost provozu za mimořádných okolností (povodně, živelní pohromy, přerušení dodávky elektrické energie, ohrožení jakosti vody),
ch)
případný odběr materiálů z odkaliště a jeho vliv na okolí.
(2)
Před uvedením do provozu musí být vypracován provozní řád, který obsahuje kromě náležitostí uvedených v odstavci 1 též provozní dokumentaci jednotlivých objektů a zařízení.
(3)
Na odkaliště se mohou ukládat jen takové materiály, pro které bylo odkaliště určeno.
(4)
Odběr materiálu z odkaliště se provádí podle technologického postupu, který je zpracován v souladu s provozním řádem.“.
10.
V § 36 odst. 1 se na konci připojují tyto věty: „Zařízení, u kterého může dojít účinkem sil k nežádoucímu pohybu, musí být bezpečně zakotveno. Přípustná je jen taková konstrukce zařízení, která umožní jeho bezpečné zakotvení.“.
11.
§ 40 odst. 3 zní:
„(3)
Potrubí musí být označeno podle účelu nebo druhu protékající látky. K označení potrubí postačí barevné pruhy o šíři 20 cm ve vzdálenosti po 30 m, a to
a)
u požárního vodovodu tmavě červené (červeň rumělková),
b)
u potrubí stlačeného vzduchu světle modré (modř světlá).
Označení musí být také u každé odbočky a armatury potrubí. Způsob označení ostatních potrubí určí organizace.“.
12.
§ 51 odst. 4 zní:
„(4)
Pokud se na vývodku vlečného kabelu na pohyblivém zařízení přenáší tah kabelu, musí být stroj vybaven zajišťovacím zařízením, které vypne pohyblivé zařízení při překročení dovoleného tahu v kabelu.“.
13.
§ 52 odst. 5 zní:
„(5)
U zařízení, u kterého při překročení určené polohy může dojít k ohrožení bezpečnosti práce nebo provozu, musí být
a)
koncový vypínač vymezující určenou polohu zapojený v silovém obvodu, nebo
b)
dva koncové vypínače v ovládacím obvodu; v takovém případě musí být jeden koncový vypínač zapojen v ovládacím obvodu příslušného pohonu a druhý v obvodu ovládací cívky spínače, nebo
c)
u zařízení řízeného programovým procesorem dva údaje koncové polohy v programovém vybavení.“.
14.
§ 52 se doplňuje odstavcem 6, který zní:
„(6)
Je-li zařízení vybaveno elektrickým blokováním zajišťujícím bezpečnost osob, musí při jeho působení dojít k zastavení zařízení. V takovém případě může být zařízení opětovně uvedeno do provozu jen jeho vědomým odblokováním.“.
15.
§ 57 odst. 5 zní:
„(5)
Přímé nadproudové ochrany u zařízení nad 1 kV musí být zkoušeny a funkčně ověřeny před jejich uvedením do provozu a dále nejméně jedenkrát za tři roky.“.
16.
§ 57 odst. 8 zní:
„(8)
Pro zkoušky releových ochran a automatik musí být k dispozici provozní dokumentace.“.
17.
§ 91 odst. 3 zní:
„(3)
Pro tratě, pro které platí zvláštní předpis,39) neplatí ustanovení odstavců 1 a 2 a § 67, 68, 92 až 95, § 100 odst. 1 a § 103.“.
18.
§ 96 odst. 7 zní:
„(7)
Při přenášení a přepravě uzavřených radioaktivních zářičů mohou být přítomny jen osoby, jejichž činnost je s touto přepravou spojena. Radioaktivní zářiče mohou být přepravovány jen v dopravních prostředcích k tomu určených.“.
19.
§ 108 odst. 9 zní:
„(9)
Upínání a odepínání vázacích prostředků při manipulaci s materiálem se provádí ze země nebo z bezpečných plošin nebo podlah tak, aby vázání nebylo prováděno ve větší pracovní výšce než 1,5 m. Upínat a odepínat vázací prostředky z povrchu skladovaného materiálu lze jen v případě, kdy je vyloučen samovolný pohyb skladovaného materiálu. Manipulace s materiálem je možná až poté, kdy se pracovník vzdálil na bezpečné místo.“.
20.
§ 108 se doplňuje odstavcem 11, který zní:
„(11)
Organizace může skladovat radioaktivní zářiče jen v prostorách k tomu účelu schválených.“.
21.
§ 115 odst. 1 zní:
„(1)
Zařízení, přístroje a nářadí musí být udržovány v provozuschopném a bezpečném stavu a musí být rozmístěny tak, aby nebránily přirozenému větrání. Únikové cesty a prostory k manipulaci s materiály, uzávěry vody, plynu a elektrického proudu musí být trvale volné.“.
22.
§ 115 se doplňuje odstavcem 6, který zní:
„(6)
Při laboratorních pracích musí být učiněna opatření odpovídající nebezpečí, které je možno předpokládat na základě vlastností a množství použitých látek a materiálů.“.
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. března 1994.
Předseda:
Ing. Bartoš v. r.
47)
Zákon České národní rady č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 425/1990 Sb.
Vyhláška Ministerstva vnitra České socialistické republiky č. 37/1986 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady o požární ochraně.
48)
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 435/1992 Sb., o důlně měřické dokumentaci při hornické činnosti a některých činnostech prováděných hornickým způsobem.
49)
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě. |
Nařízení vlády č. 16/1994 Sb. | Nařízení vlády č. 16/1994 Sb.
Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády České republiky č. 520/1990 Sb., o odměnách členům zastupitelstev v obcích, ve znění nařízení vlády České republiky č. 221/1991 Sb., nařízení vlády České republiky č. 261/1992 Sb. a nařízení vlády České republiky č. 11/1993 Sb.
Vyhlášeno 25. 1. 1994, datum účinnosti 25. 1. 1994, částka 5/1994
* Čl. I - Nařízení vlády České republiky č. 520/1990 Sb., o odměnách členům zastupitelstev v obcích, ve znění nařízení vlády České republiky č. 221/1991 Sb., nařízení vlády České republiky č. 261/1992 Sb. a nařízení vlády České republiky č. 11/1993 Sb., se mění takt
* Čl. II - Odměny podle tohoto nařízení se poprvé poskytnou za měsíc prosinec 1993.
* Čl. III č. 1 k nařízení vlády České republiky č. 520/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů č. 2 k nařízení vlády České republiky č. 520/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Aktuální znění od 25. 1. 1994
16
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 22. prosince 1993,
kterým se mění nařízení vlády České republiky č. 520/1990 Sb., o odměnách členům zastupitelstev v obcích, ve znění nařízení vlády České republiky č. 221/1991 Sb., nařízení vlády České republiky č. 261/1992 Sb. a nařízení vlády České republiky č. 11/1993 Sb.
Vláda nařizuje podle § 32 odst. 1 a 3 zákona České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení):
Čl. I
Nařízení vlády České republiky č. 520/1990 Sb., o odměnách členům zastupitelstev v obcích, ve znění nařízení vlády České republiky č. 221/1991 Sb., nařízení vlády České republiky č. 261/1992 Sb. a nařízení vlády České republiky č. 11/1993 Sb., se mění takto:
1.
Dosavadní příloha č. 1 se nahrazuje novou přílohou č. 1, jejíž znění je uvedeno v příloze tohoto nařízení.
2.
Dosavadní příloha č. 2 se nahrazuje novou přílohou č. 2, jejíž znění je uvedeno v příloze tohoto nařízení.
Čl. II
Odměny podle tohoto nařízení se poprvé poskytnou za měsíc prosinec 1993.
Čl. III
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda vlády:
Doc. Ing. Klaus CSc. v. r.
Ministr vnitra:
Ruml v. r.
Příloha
Příloha č. 1
k nařízení vlády České republiky č. 520/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Odměny členům zastupitelstev v obcích
Obec
(městský obvod,
městská část)| Členové zastupitelstev v obcích
dlouhodobě uvolnění
pro výkon funkce| Členové zastupitelstev v obcích,
kteří nejsou dlouhodobě uvolněni ze
zaměstnání a vykonávají funkce
---|---|---
starosty
primátora| zástupce starosty
nám. primátora| starosty| zástupce
starosty| člena obecní
rady, předsedy
komise nebo
předsedy
zvláštního orgánu
počet obyvatel
1| 2| 3| 4| 5
Kč měsíčně
od - do| Kč měsíčně
od - do| Kč měsíčně
od - do| Kč měsíčně
od - do| Kč měsíčně
do
do 1000| 4700 - 7800| 4370 - 6730| 1800 - 2800| 1200 - 2100| 200
nad 1000 | 5860 - 8800| 5520 - 8280| 2100 - 3300| 1800 - 2600| 200
do 3000
nad 3000 | 6560 - 10 800| 6100 - 10 040| 2500 - 4500| 2000 - 4000| 300
do 10 000
nad 10 000 | 6900 - 11 400| 6500 - 10 870| | | 300
do 20 000
nad 20 000 | 7480 - 12 940| 6900 - 11 400| | | 500
do 50 000
nad 50 000 | 8050 - 13 460| 7250 - 12 420| | | 600
do 100 000
statutární městaměsta a městaměsta | 9200 - 15 000| 7480 - 14 400| | | 900
nad 100 000
Poznámka: Pokud bude v obcích do 3000 obyvatel dlouhodobě uvolněn ze zaměstnání pro výkon své funkce pouze jeden člen obecního zastupitelstva jako zástupce starosty, odměňuje se podle sloupce 1.
Příloha č. 2
k nařízení vlády České republiky č. 520/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Odměny členům Zastupitelstva hlavního města Prahy
Členové Zastupitelstva hl. města Prahy
dlouhodobě uvolnění pro výkon funkce| Členové Zastupitelstva hl. města Prahy,
kteří nejsou dlouhodobě uvolněni ze
zaměstnání a vykonávají funkce
---|---
primátora| náměstka primátora| ostatních členů
Rady zastupitelstva
a předsedy komise| člena
Rady zastupitelstva| předsedy komise
nebo předsedy
zvláštního orgánu
1| 2| 3| 4| 5
Kč měsíčně| Kč měsíčně| Kč měsíčně| Kč měsíčně| Kč měsíčně
od - do| od - do| od - do| do| do
20 700 - 24 300| 13 800 - 21 000| 9200 - 14 000| 3100| 2100 |
Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 22/1994 Sb. | Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 22/1994 Sb.
Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se mění a doplňuje vyhláška Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 50/1992 Sb., kterou se provádí zákon č. 547/1990 Sb., o nakládání s některými druhy zboží a technologií a o jejich kontrole, ve znění vyhlášky Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 505/1992 Sb.
Vyhlášeno 9. 2. 1994, datum účinnosti 9. 2. 1994, částka 8/1994
* Čl. I - Vyhláška Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 50/1992 Sb., kterou se provádí zákon č. 547/1990 Sb., o nakládání s některými druhy zboží a technologií a o jejich kontrole, ve znění vyhlášky Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 505/19
* Čl. II
Aktuální znění od 9. 2. 1994
22
VYHLÁŠKA
Ministerstva průmyslu a obchodu
ze dne 27. ledna 1994,
kterou se mění a doplňuje vyhláška Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 50/1992 Sb., kterou se provádí zákon č. 547/1990 Sb., o nakládání s některými druhy zboží a technologií a o jejich kontrole, ve znění vyhlášky Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 505/1992 Sb.
Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví podle § 37 zákona č. 547/1990 Sb., o nakládání s některými druhy zboží a technologií a o jejich kontrole:
Čl. I
Vyhláška Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 50/1992 Sb., kterou se provádí zákon č. 547/1990 Sb., o nakládání s některými druhy zboží a technologií a o jejich kontrole, ve znění vyhlášky Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 505/1992 Sb. (dále jen „vyhláška“), se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 odst. 1 zní:
„(1)
Kontrolnímu režimu podle § 2 podléhá vývoz zboží a technologií (dále jen „kontrolované zboží“) uvedené v přílohách 1 a 1a této vyhlášky.“.
2.
Z přílohy 1 k vyhlášce*) se vypouští její část III.
3.
Příloha 1a k této vyhlášce s názvem „Dodatek seznamu zboží a technologií, které podléhají kontrolnímu režimu“ se uveřejňuje jako samostatná příloha Sbírky zákonů.**)
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministr:
Ing. Dlouhý CSc. v. r.
*)
Příloha byla uveřejněna jako samostatná příloha Sbírky zákonů ve formě zvláštní publikace SEVT, a. s., Praha pod názvem „Seznam zboží a technologií, které podléhají kontrolnímu režimu“.
**)
Přílohu vydá jako zvláštní publikaci SEVT, a. s., Praha. |
Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb. | Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb.
Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli
Vyhlášeno 9. 2. 1994, datum účinnosti 9. 2. 1994, částka 8/1994
* ČÁST PRVNÍ - HLAVA PRVNÍ (§ 1 — § 11)
* ČÁST DRUHÁ - POSTUP STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ (§ 12 — § 28)
* ČÁST TŘETÍ - ZASTUPOVÁNÍ NEJVYŠŠÍHO STÁTNÍHO ZÁSTUPCE V ŘÍZENÍ PŘED SOUDEM (§ 29 — § 29)
* ČÁST ČTVRTÁ - POSTUP STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ PŘI PROŠETŘOVÁNÍ PODNĚTŮ KE STÍŽNOSTEM PRO PORUŠENÍ ZÁKONA (§ 30 — § 47)
* ČÁST PÁTÁ - POSTUP STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ PŘI PŘEZKOUMÁVÁNÍ PRAVOMOCNÝCH USNESENÍ PODLE § 174a TRESTNÍHO ŘÁDU (§ 56 — § 57)
* ČÁST ŠESTÁ - DOVOLÁNÍ (§ 58 — § 59)
Aktuální znění od 29. 3. 2022 (71/2022 Sb.)
23
VYHLÁŠKA
Ministerstva spravedlnosti
ze dne 7. ledna 1994
o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli
Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 7, 34 a 40 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále jen „zákon“), a článku IV bodu 9 zákona č. 292/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích:
ČÁST PRVNÍ
HLAVA PRVNÍ
ŘÍZENÍ PRÁCE STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
Výkon dohledu v soustavě státního zastupitelství
§ 1
(1)
Výkon dohledu se zaměřuje zejména na dodržování a aplikaci právních předpisů v působnosti státního zastupitelství a v činnosti státních zástupců, dodržování pokynů vyššího státního zastupitelství a vedoucích státních zástupců, na organizaci a řízení práce a na plnění pokynů obecné povahy nejvyššího státního zástupce.
(2)
V rámci dohledu je vyšší státní zastupitelství v rozsahu stanoveném zákonem zejména oprávněno:
a)
vyžadovat zvláštní zprávy o postupu státních zástupců při výkonu působnosti státního zastupitelství,
b)
vyžadovat informace v jednotlivých věcech vyřizovaných nižším státním zastupitelstvím,
c)
přezkoumat kteroukoli věc vyřízenou nižším státním zastupitelstvím a za tímto účelem vyžádat od nižšího státního zastupitelství předložení všech písemností, jež byly podkladem pro vyřízení takové věci, jakož i příslušná vyjádření a stanoviska, nestanoví-li zvláštní předpis pro přezkoumání takové věci závazným způsobem jiný postup,1)
d)
provádět u nižšího státního zastupitelství prověrky jednotlivých věcí, prověrky na určitých úsecích činnosti nižšího státního zastupitelství nebo celkové prověrky činnosti nižšího státního zastupitelství,
e)
dávat nižšímu státnímu zastupitelství pokyny ve věcech, k jejichž vyřízení je nižší státní zastupitelství příslušné1a), a v zákonem stanovených případech věc tomuto nižšímu státnímu zastupitelství odejmout a vyřídit ji samo1b).
(3)
Je-li podnět k výkonu dohledu učiněn u věcně nebo místně nepříslušného státního zastupitelství, postoupí jej státní zástupce neprodleně příslušnému státnímu zastupitelství a podatele o tom vyrozumí.
(4)
Další obsahově shodné podněty státní zástupce nepřezkoumává a podatele o jejich přijetí nevyrozumívá. O tom musí být podatel poučen již ve vyrozumění o vyřízení prvního podnětu.
§ 2
(1)
Při výkonu dohledu nad postupem bezprostředně nižšího státního zastupitelství, který je svou povahou rovněž dohledem, vyšší státní zastupitelství zaměřuje svou pozornost pouze na hodnocení úrovně a účinnosti tohoto dohledu. Zákonnost postupu, který byl předmětem výkonu původního dohledu, může přezkoumat, jen stanoví-li tak zvláštní zákon.1c)
(2)
Je-li státnímu zástupci doručen podnět, v němž je namítán nesprávný nebo nezákonný postup při výkonu dohledu, státní zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství postoupí podnět tomu bezprostředně nižšímu státnímu zastupitelství, jehož nesprávný nebo nezákonný postup při výkonu dohledu je namítán, k vyhodnocení, zda se nejedná o další obsahově shodný podnět podaný po poučení podle § 1 odst. 4. O postoupení podatele vyrozumí s výslovným upozorněním na možné odložení podnětu nižším státním zastupitelstvím bez dalšího vyrozumění. Nižší státní zastupitelství obsahově shodný podnět odloží bez vyrozumění podatele; jinak provede dohled podle § 1 odst. 1. Tím není dotčeno oprávnění vyššího státního zastupitelství v odůvodněných případech přezkoumat postup bezprostředně nižšího státního zastupitelství při výkonu dohledu.
(3)
Další obsahově shodné podněty, v nichž je namítán nesprávný nebo nezákonný postup při výkonu dohledu, státní zástupce nepřezkoumává a podatele o jejich přijetí nevyrozumívá. O tom musí být podatel poučen již ve vyrozumění o postoupení prvního takového podnětu bezprostředně nižšímu státnímu zastupitelství k vyhodnocení podle § 2 odst. 2.
§ 3
Povinnost zachovávat mlčenlivost
(1)
Kromě státních zástupců a právních čekatelů jsou i ostatní pracovníci státního zastupitelství povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděli v souvislosti s výkonem činnosti státního zastupitelství. Povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení pracovního poměru.
(2)
Povinnosti zachovávat mlčenlivost může pracovníky uvedené v odstavci 1 zprostit vedoucí státního zastupitelství.
HLAVA DRUHÁ
ZŘÍZENÍ POBOČEK NĚKTERÝCH STÁTNÍCH ZASTUPITELSTVÍ A STANOVENÍ VÝJIMEK OHLEDNĚ ÚZEMNÍCH OBVODŮ STÁTNÍCH ZASTUPITELSTVÍ
§ 4
Jsou-li k plnění úkolů státního zastupitelství zřízeny v obvodu jeho působnosti pobočky, vedoucí státní zástupce příslušného státního zastupitelství stanoví opatřením okruh věcí, které se vyřizují u takových poboček. Opatření zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 5
Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře
(1)
V obvodu Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích se zřizuje jeho pobočka v Táboře.
(2)
Sídlem pobočky je město Tábor.
§ 6
Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
(1)
V obvodu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem se zřizuje jeho pobočka v Liberci.
(2)
Sídlem pobočky je město Liberec.
§ 7
Krajské státní zastupitelství v Ostravě – pobočka v Olomouci
(1)
V obvodu Krajského státního zastupitelství v Ostravě se zřizuje jeho pobočka v Olomouci.
(2)
Sídlem pobočky je město Olomouc.
§ 7a
Krajské státní zastupitelství v Brně – pobočka ve Zlíně
(1)
V obvodu Krajského státního zastupitelství v Brně se zřizuje jeho pobočka ve Zlíně.
(2)
Sídlem pobočky je město Zlín.
§ 7b
Krajské státní zastupitelství v Brně – pobočka v Jihlavě
(1)
V obvodu Krajského státního zastupitelství v Brně se zřizuje jeho pobočka v Jihlavě.
(2)
Sídlem pobočky je město Jihlava.
§ 7c
Okresní státní zastupitelství v Karviné – pobočka v Havířově
(1)
V obvodu Okresního státního zastupitelství v Karviné se zřizuje jeho pobočka v Havířově.
(2)
Sídlem pobočky je město Havířov.
§ 8
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci – pobočka v Brně a pobočka v Ostravě
V obvodu Vrchního státního zastupitelství v Olomouci se zřizují pobočky v Brně a v Ostravě.
§ 10
Působnost státních zastupitelství v trestním řízení o trestných činech příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů a jejích zaměstnanců, příslušníků Vojenské policie a příslušníků zpravodajských služeb
(1)
K výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení konaném Generální inspekcí bezpečnostních sborů2) a k vyřizování věcí, v nichž zkrácené přípravné řízení konala Generální inspekce bezpečnostních sborů2a), je příslušný státní zástupce krajského státního zastupitelství i ve věcech, v nichž by byl jinak příslušný státní zástupce nižšího státního zastupitelství v obvodu jeho působnosti, není-li dále stanoveno jinak. Rovněž je příslušný k zastupování obžaloby a návrhu na potrestání v řízení před soudem v těchto věcech, ledaže věc předal státnímu zástupci, který by jinak byl příslušný2b), a k rozhodování ve sporu o příslušnost ke konání úkonů před zahájením trestního stíhání mezi Generální inspekcí bezpečnostních sborů a jiným policejním orgánem2c).
(2)
K vyšetřování trestných činůtrestných činů2d) spáchaných příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační služby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informaceinformace, příslušníky Vojenského zpravodajství, příslušníky Vojenské policiepolicie a zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů a ke zkrácenému přípravnému řízení o těchto trestných činechtrestných činech2e) je příslušný státní zástupce krajského státního zastupitelství, jehož příslušnost se určí podle § 12, 14 a 16. Rovněž je příslušný k zastupování návrhu na potrestání, který v těchto věcech podal, i u jiného soudu, než u kterého působí, pokud věc nepředal státnímu zástupci, který by jinak byl příslušný.
(3)
Státní zástupce vrchního státního zastupitelství je ve věcech uvedených v odstavci 2 příslušný k zastupování obžaloby v řízení i před jiným soudem, než u kterého působí, pokud věc nepředal státnímu zástupci, který by jinak byl příslušný.
HLAVA TŘETÍ
§ 11
Jednoduché úkony konané právními čekateli státního zastupitelství
Vedoucí státního zastupitelství nebo jím pověřený státní zástupce3) může pověřit právního čekatele, aby v projednávaných věcech vykonával tyto jednoduché úkony:
a)
dožádání v jednoduchých věcech,
b)
doručování rozhodnutí a jiných úředních písemností státního zastupitelství osobám ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu zabezpečovací detence,
c)
sepisování protokolu o podaném vysvětlení včetně sepisování trestních oznámení,
d)
rozhodnutí o vrácení a vydání věci důležité pro trestní řízenítrestní řízení po právní moci rozhodnutí ve věci samé,
e)
sepisování podání státnímu zastupitelství včetně návrhů,
f)
rozhodnutí o výši odměny obhájce a zmocněnce poškozeného, kteří mají vůči státu nárok na odměnu, a o výši náhrad jejich výdajů,
g)
rozhodnutí o svědečném, znalečném, tlumočném a odměně konzultanta přibraného pro účely trestního řízenítrestního řízení, o výši náhrad jejich výdajů a o odměně za odborné vyjádření podané na žádost orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení,
h)
přípravu podkladů pro rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, podmíněném zastavení trestního stíhání nebo narovnaní a zpracování návrhu písemného vyhotovení těchto rozhodnutí,
i)
rozhodnutí o zápočtech podle trestního řádu, o kterých rozhoduje státní zástupce,
j)
přípravu podkladů pro rozhodnutí o
1.
tom, zda zbytek závazku zdržet se během zkušební doby podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání určité činnosti, včetně držení a chovu zvířat nebo péče o ně, nebude vykonán,
2.
tom, zda se zruší uložené přiměřené omezení, přiměřená povinnost, výchovné opatření nebo dohled,
3.
osvědčení nebo neosvědčení ve zkušební době podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání, včetně podkladů pro rozhodnutí o ponechání podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání v platnosti anebo pro rozhodnutí o pokračování v trestním stíhání obviněného, který se ve stanovené zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání neosvědčil, nebo pro pokyn k zahájení trestního stíhání podezřelého, který se ve stanovené zkušební době podmíněného odložení podání návrhu na potrestání neosvědčil,
k)
zpracování návrhu písemného vyhotovení rozhodnutí podle písmene j),
l)
účast při návštěvách obviněných ve vazbě,
m)
kontrolu korespondence obviněných,
n)
vyhotovování statistických listů,
o)
nahlížení do spisů soudu a vyžadování jejich zapůjčení,
p)
vyžadování zapůjčení spisů, dokladů a podání vysvětlení od orgánů veřejné správy, územní samosprávy a dalších osob povinných podat vysvětlení či zapůjčit spisy a doklady státnímu zastupitelství při výkonu jeho působnosti,
q)
zajišťování jiných podkladů pro výkon činností státního zástupce.
ČÁST DRUHÁ
POSTUP STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ
Oddíl první
Věcná příslušnost státních zástupců v přípravném řízení trestním
§ 12
(1)
K výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním je příslušný státní zástupce přidělený ke státnímu zastupitelství, které působí při soudu, jenž by byl příslušný konat ve věci po podání obžaloby řízení v prvním stupni, pokud tato vyhláška nestanoví jinak. Nemůže-li úkon vztahující se k postupu před zahájením trestního stíhání pro jeho neodkladnost provést příslušný státní zástupce, provede jej státní zástupce nepříslušný, který v takovém případě příslušného státního zástupce o provedení úkonu bez zbytečného odkladu vyrozumí a věc mu předá.
(2)
Nelze-li pro neúplnost skutkových zjištění určit příslušnost státního zástupce k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním v době, kdy policejní orgán sepsal záznam o zahájení úkonů trestního řízenítrestního řízení,3a) doručí se tento záznam státnímu zástupci státního zastupitelství odpovídajícího stupně v sídle policejního orgánu nebo jeho organizační složky. Jde-li o policejní orgán s působností pro území celé České republiky, doručí jej policejní orgán krajskému státnímu zastupitelství v sídle policejního orgánu nebo jeho organizační složky, u něhož je činná osoba, která tento úkon učinila.
(3)
Není-li touto vyhláškou stanoveno jinak, státní zástupce, jemuž byl doručen záznam o zahájení úkonů trestního řízenítrestního řízení a který se nepovažuje za místně nebo věcně příslušného, učiní veškerá opatření, která nesnesou odkladu, včetně vydání rozhodnutí, jež činí státní zástupce podle trestního řádu při použití operativně pátracích prostředků,3b) která náleží do působnosti státního zastupitelství a ke kterým je oprávněn, tak, aby nedošlo ke zmaření účelu trestního řízenítrestního řízení. Jinak postoupí věc k dalšímu řízení místně a věcně příslušnému státnímu zastupitelství nebo o takové věci uvědomí Úřad evropského veřejného žalobce, jde-li o věc, v níž je nebo může být dána věcná příslušnost Úřadu evropského veřejného žalobce. O postupu podle věty druhé současně vyrozumí policejní orgán, jenž mu záznam o zahájení úkonů trestního řízenítrestního řízení doručil.
§ 13
Ve věcech, v nichž přísluší konat vyšetřování nebo zkrácené přípravné řízení státnímu zástupci (§ 10 odst. 2), vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti při postupu před zahájením trestního stíhání státní zástupce, který by byl jinak příslušný konat ve věci vyšetřování nebo zkrácené přípravné řízení, pokud na základě zjištěných skutečností lze tuto příslušnost státního zástupce určit. Vyjde-li najevo skutečnost, že jde o takový trestný čintrestný čin, až v průběhu prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, státní zástupce, který v této době vykonává dozor, věc neprodleně předá takovému státnímu zástupci. Ustanovení § 12 odst. 3 se užije obdobně.
§ 14
Vyšší státní zastupitelství je příslušné k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení ve věci, kterou odňalo bezprostředně nižšímu státnímu zastupitelství, a působí v ní samo.
§ 15
(1)
K výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení ve věcech úmyslných trestných činůtrestných činů
a)
spáchaných při činnosti bankybanky, investiční společnosti nebo investičního fondu, obchodníka s cennými papírycennými papíry, pojišťovny, zdravotní pojišťovny, penzijního fondu, stavební spořitelny anebo spořitelního a úvěrního družstva, byla-li jimi způsobena škoda nejméně 150 mil. Kč,
b)
fyzických nebo právnických osob spáchaných v souvislosti s neoprávněným výkonem činnosti subjektů uvedených v písmenu a), byla-li jimi způsobena škoda nejméně 150 mil. Kč,
c)
jimiž byla způsobena na majetku nebo majetkovém podílu státu škoda nejméně 150 mil. Kč,
d)
podle hlavy páté nebo šesté zvláštní části trestního zákoníku, jestliže byly spáchány ve prospěch organizované zločinecké skupiny3e), a dále trestné činytrestné činy zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku nebo trestné činytrestné činy přijetí úplatku, podplacení nebo nepřímého úplatkářství podle § 331 až 333 trestního zákoníku, pokud byly spáchány v souvislosti s odhalováním, prověřováním nebo trestním stíháním pro trestné činytrestné činy podle hlavy páté nebo šesté zvláštní části trestního zákoníku,
e)
jimiž byly dotčeny finanční nebo ekonomické zájmy Evropské unie, pokud jimi byla způsobena škoda nejméně 150 mil. Kč,
f)
spáchaných proti jednotné evropské měně ve prospěch organizované zločinecké skupiny3e), členem organizované skupiny3f), ve značném nebo velkém rozsahu3g) nebo koná-li řízení o trestných činechtrestných činech namířených proti jednotné evropské měně policejní orgán, který plní úkoly zvláštní ústředny podle článku 12 mezinárodní úmluvy o potírání penězokazectví3h),
g)
spáchaných v souvislosti s insolvenčním řízeníminsolvenčním řízením, byla-li jimi způsobena škoda nejméně 150 mil. Kč,
h)
podle hlavy sedmé dílu 2 a hlavy třinácté dílu 2 zvláštní části trestního zákoníku a trestných činůtrestných činů genocidia podle § 400 trestního zákoníku a útoku proti lidskosti podle § 401 trestního zákoníku,
i)
pokud je znakem skutkové podstaty úmysl umožnit nebo usnadnit spáchání teroristického trestného činutrestného činu, trestného činutrestného činu účasti na teroristické skupině podle § 312a trestního zákoníku, financování terorismu podle § 312d trestního zákoníku, podpory a propagace terorismu podle § 312e odst. 3 trestního zákoníku nebo vyhrožování teroristickým trestným činemtrestným činem podle § 312f trestního zákoníku,
j)
účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 trestního zákoníku, spáchaných ve prospěch organizované zločinecké skupiny anebo spáchaných členy teroristické skupiny, ve spojení s teroristickou skupinou nebo ve prospěch teroristické skupiny, pokud z okolností případu vyplývá souvislost s některým trestným činemtrestným činem podle písmene h) nebo i),
je příslušný státní zástupce vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu je nižší státní zastupitelství, které by bylo jinak ve věci příslušné.
(2)
K výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení ve věcech trestných činůtrestných činů podle hlavy deváté dílů 1 a 2 zvláštní části trestního zákoníku je příslušný státní zástupce vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu je nižší státní zastupitelství, které by bylo jinak ve věci příslušné.
(3)
K výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení ve věcech trestných činůtrestných činů podílnictví podle § 214 trestního zákoníku, podílnictví z nedbalosti podle § 215 trestního zákoníku, legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 trestního zákoníku a legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 trestního zákoníku je příslušný státní zástupce vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu je nižší státní zastupitelství, které by bylo jinak ve věci příslušné, jestliže zdrojovým trestným činemtrestným činem je některý z trestných činůtrestných činů uvedených v odstavcích 1 a 2.
(4)
Vrchní státní zastupitelství je příslušné ve věci některého z trestných činůtrestných činů uvedených v odstavcích 1 až 3 i k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení též ve věcech dalších trestných činůtrestných činů, ohledně nichž je konáno společné řízení,3i) nebude-li věc vyloučena ze společného řízení.3j) Dojde-li k vyloučení věci ze společného řízení a u takové věci dále není příslušnost vrchního státního zastupitelství dána podle odstavce 1, 2 nebo 3, může vrchní státní zastupitelství s předchozím souhlasem nejvyššího státního zástupce rozhodnout o tom, že je příslušné k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení i v této věci, jinak je povinno věc neprodleně postoupit věcně a místně příslušnému státnímu zastupitelství.
(5)
Vrchní státní zastupitelství může po předchozím souhlasu nejvyššího státního zástupce rozhodnout, že k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení ve věcech trestných činůtrestných činů uvedených v odstavcích 1 až 4 je příslušné nižší státní zastupitelství; jeho příslušnost se určí podle zásad uvedených v § 12, 14 a 16.
(6)
Vyžaduje-li to závažnost, skutková či právní složitost věci, může vrchní státní zastupitelství s předchozím souhlasem nejvyššího státního zástupce rozhodnout o tom, že je příslušné k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení ve věcech
a)
uvedených v odstavci 1 písm. a) až c), e) a g), i když jimi byla způsobena škoda nižší než 150 mil. Kč,
b)
pokud na majetku jiného subjektu vznikne škoda alespoň 150 mil. Kč, nebo
c)
trestných činůtrestných činů neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informacíinformací podle § 230 trestního zákoníku, opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat podle § 231 trestního zákoníku, poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informacíinformací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti podle § 232 trestního zákoníku, obecného ohrožení podle § 272 trestního zákoníku, nedovoleného ozbrojování podle § 279 trestního zákoníku, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků podle § 280 trestního zákoníku, nedovolené výroby a držení radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky podle § 281 trestního zákoníku, nedovolené výroby a držení jaderného materiálu a zvláštního štěpného materiálu podle § 282 trestního zákoníku, nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 trestního zákoníku, pokud z okolností případu vyplývá souvislost s některým trestným činemtrestným činem uvedeným v odstavci 1 písm. h) nebo i) nebo v odstavci 2.
§ 16
(1)
Je-li podle předchozích ustanovení dána příslušnost k výkonu dozoru několika státních zástupců, vykonává dozor ten, který je příslušný k výkonu dozoru nad vyšetřováním vedeným proti pachateli trestného činutrestného činu nebo ohledně nejzávažnějšího trestného činutrestného činu; jinak ten, který začal vykonávat dozor nejdříve.
(2)
K došetření věci vrácené státnímu zástupci soudem, jemuž byla postoupena nebo přikázána, je příslušný státní zástupce, který vykonává dozor v přípravném řízení.
Úkony v trestním řízení
§ 17
Přijímání trestních oznámení
(1)
Oznamovatele, který činí trestní oznámení u státního zástupce ústně, musí státní zástupce podle trestního řádu poučit a poté vyslechnout.4)
(2)
Pokud je trestní oznámení podáno u věcně nebo místně nepříslušného státního zastupitelství (§ 16), postoupí je státní zástupce neprodleně příslušnému státnímu zastupitelství nebo Úřadu evropského veřejného žalobce, pokud z jeho obsahu vyplývá, že jde o věc, v níž je nebo může být dána věcná příslušnost Úřadu evropského veřejného žalobce, a oznamovatele o tom vyrozumí. Je-li však nutno provést neodkladné nebo neopakovatelné úkony, zajistí státní zástupce jejich neprodlené provedení ještě před postoupením věci příslušnému státnímu zastupitelství nebo Úřadu evropského veřejného žalobce, nelze-li dosáhnout toho, aby tak učinil příslušný státní zástupce nebo Úřad evropského veřejného žalobce. Ustanovení § 12 odst. 3 první věta se zde užije obdobně.
§ 18
Dozor v přípravném řízení
(1)
Státní zástupce si může ve věcech, v nichž provádí dozor, předem vyhradit předkládání opisů protokolů o procesních úkonech. K prověrce postupu policejního orgánu může vyžadovat předložení spisů nebo může prověrku spisového materiálu provádět přímo u policejního orgánu.
(2)
Považuje-li to státní zástupce v zájmu úplnosti skutkových zjištění a zajištění všech důkazů pro věc důležitých za potřebné, je oprávněn nahlížet do plánu vyšetřování nebo požadovat informaci policejního orgánu o jeho obsahu.
§ 18a
Postup státního zástupce při používání operativně pátracích prostředků
(1)
Státní zástupce příslušný k úkonům v trestním řízenítrestním řízení při používání operativně pátracích prostředků (§ 158b až 158f trestního řádu) je povinen učinit veškerá opatření k tomu, aby nedošlo k vyzrazení informací o přijímaných opatřeních nepovolaným osobám a nebyl tak zmařen účel trestního řízení či ohroženy osoby.
(2)
K podání návrhu na použití agenta (§ 158e odst. 4 trestního řádu) je příslušný státní zástupce vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu je činné státní zastupitelství příslušné k výkonu dozoru ve věci; nelze-li takové státní zastupitelství určit, je příslušný státní zástupce vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu má sídlo policejní orgán, který návrh na použití agenta podal. Tento státní zástupce je též příslušný ke všem úkonům, jež v souvislosti s činností agenta státní zástupce podle trestního řádu vykonává (§ 158e odst. 7 trestního řádu). Příslušnost státního zástupce k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení v trestní věci, v níž je agent použit, zůstává tímto ustanovením nedotčena.
(3)
Na použití zpravodajských prostředků podle zvláštních právních předpisů4a) se ustanovení této vyhlášky nevztahují.
§ 19
Pokyny státního zástupce
(1)
Pokyny vydává státní zástupce v průběhu přípravného řízení formou opatření.
(2)
Písemnou formu mají pokyny, které státní zástupce vydává k zahájení trestního stíhání, ke kvalifikaci trestného činutrestného činu, k rozsahu obvinění, ke způsobu vyřízení věci v přípravném řízení, k přibrání znalce, při vrácení věci k doplnění, po vrácení věci státnímu zástupci soudem k došetření, u odnětí a přikázání věci a tam, kde to státní zástupce považuje za potřebné. Ústně dané pokyny státní zástupce stvrzuje písemně, považuje-li to podle povahy věci za nutné. O každém pokynu učiní záznam do dozorového spisu.
(3)
Pokyny státního zástupce policejnímu orgánu k vydání usnesení, proti němuž je přípustná stížnost,4b) se zařadí vždy do prvopisu vyšetřovacího spisu. Ostatní pokyny se zakládají do prvopisu vyšetřovacího spisu, stanoví-li tak státní zástupce.
(4)
Neprovede-li policejní orgán úkon, k němuž dostal od státního zástupce pokyn, upozorní na to státní zástupce jeho příslušného nadřízeného nebo mu věc usnesením odejme.
§ 20
Rozhodování o vazbě
Vyrozumění o skutečnostech, jež je státní zástupce povinen věznici sdělit (§ 70a trestního řádu), doručí státní zástupce věznici zpravidla ještě týž den, kdy takové rozhodnutí nebo opatření učinil. Vždy tak učiní, jde-li o rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby.
§ 20a
Návrh na omezení obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody
Je-li třeba v přípravném řízení omezit obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody (§ 74a trestního řádu), podá státní zástupce bezodkladně soudu odůvodněný návrh na takové omezení. Návrh musí zejména obsahovat konkrétní údaje o druhu a povaze omezení a musí být odůvodněn skutkovými okolnostmi vyplývajícími z obsahu spisového materiálu, který státní zástupce současně k podanému návrhu připojí.
§ 21
Namítá-li policejní orgán svou místní nepříslušnost, státní zástupce mu uloží, aby spisy předložil nadřízenému policejnímu orgánu k rozhodnutí sporu.
§ 22
Rozhodnutí o přikázání věci jiné osobě služebně činné v policejním orgánu
O přikázání věci jiné osobě služebně činné v policejním orgánu podle § 174 odst. 2 písm. f) trestního řádu rozhodne státní zástupce usnesením, které doručí se spisem příslušnému vedoucímu policejního orgánu s pokynem, aby pověřil vyšetřováním jinou osobu služebně činnou v policejním orgánu; opis usnesení zašle na vědomí osobě, jíž byla věc odňata. Odnímá-li státní zástupce věc policejnímu orgánu a činí-li opatření, aby věc byla přikázána jinému policejnímu orgánu [§ 157 odst. 2 písm. b) trestního řádu], postupuje podle věty první přiměřeně.
§ 23
Pořizování kopií spisu
Požádají-li osoby uvedené v § 65 odst. 1 věta prvá trestního řádu státního zástupce o umožnění pořídit si kopii spisu nebo jeho částí, státní zástupce vyhoví, nachází-li se spis na státním zastupitelství a lze-li kopii spisu technicky pořídit na státním zastupitelství. Žádostem uvedených osob o zapůjčení spisu k pořízení kopií mimo státní zastupitelství nelze vyhovět.
Oddíl druhý
Šetření k žádostem o milost
§ 24
(1)
Podklady pro rozhodnutí o žádosti o zastavení trestního stíhání milostí zjišťuje v přípravném řízení státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.
(2)
Byla-li žádost o milost doručena přímo státnímu zástupci, který vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, podá tento státní zástupce nejpozději do pěti dnů od doručení žádosti zprávu o jejím podání Ministerstvu spravedlnosti. Ve zprávě uvede kdo, pro koho a z jakých důvodů žádá o udělení milosti a jaký je stav přípravného řízení. Žadatele o přijetí žádosti o milost písemně vyrozumí.
(3)
Úkolem státního zástupce, pokud se tak nestalo již v přípravném řízení, je zjistit osobní, rodinné a majetkové poměry, občanskou pověst a objasnit pravdivost tvrzených důvodů pro udělení milosti.
(4)
Šetřením podle odstavce 3 se nestaví trestní stíhání, ledaže by to nařídil prezident republiky (§ 366 odst. 3 trestního řádu) nebo ministr spravedlnosti (§ 367 trestního řádu).
§ 25
(1)
Zprávu o výsledku šetření se svým návrhem spolu s vyšetřovacími spisy a s materiály nově získanými předloží vedoucí státní zástupce Ministerstvu spravedlnosti.
(2)
Dojde-li státní zástupce, který má zjišťovat podklady pro rozhodnutí o žádosti o milost, k závěru, že žádost by nebylo možno doporučit, ani kdyby byly zjištěny příznivé okolnosti, podá o tom ihned podrobnou zprávu Ministerstvu spravedlnosti, které rozhodne, zda je třeba konat šetření.
(3)
V případech, v nichž si prezident republiky vyhradil rozhodnutí o žádosti o milost, nutno vždy provést šetření podle § 24 a předložit trestní spisy Ministerstvu spravedlnosti.
§ 26
(1)
Byla-li žádost o milost zamítnuta, doručí státní zástupce, který zjišťoval podklady pro toto rozhodnutí, obviněnému nebo žadateli, jde-li o osobu od obviněného rozdílnou, rozhodnutí ministra spravedlnosti o jejím zamítnutí nebo sdělení Ministerstva spravedlnosti o tom, že prezident republiky milost neudělil. Jiná sdělení než o věcném vyřízení žádosti nelze poskytnout.
(2)
Byla-li udělena milost, musí státní zástupce toto rozhodnutí oznámit obviněnému způsobem, který odpovídá významu rozhodnutí. Předvolá obviněného, ústně mu sdělí obsah rozhodnutí prezidenta republiky a připomene mu povinnost chovat se tak, aby se ukázal hodným udělení milosti. Pak státní zástupce obviněnému doručí opis svého usnesení o zastavení trestního stíhání,5) jehož příjem obviněný potvrdí. Opis usnesení zašle státní zástupce rovněž Ministerstvu spravedlnosti. Tyto úkony může provést i dožádaný státní zástupce. Je-li obviněný ve vazbě, musí být vydán urychleně příkaz k jeho propuštění.
(3)
Bylo-li trestní stíhání zastaveno milostí prezidenta republiky pod podmínkou, sleduje státní zástupce její dodržování. Postupuje přitom obdobným způsobem jako při sledování obviněného po rozhodnutí státního zástupce o podmíněném zastavení trestního stíhání.
(4)
Po uplynutí každých šesti měsíců doby, na níž je podmínka v udělené milosti vázána, sdělí státní zástupce Ministerstvu spravedlnosti výsledky šetření.
(5)
Vyjde-li najevo, že obviněný nedodržuje podmínky, pod kterými byla milost udělena, provede státní zástupce potřebné šetření i mimo lhůtu uvedenou v odstavci 4 a předloží výsledky šetření spolu s trestními spisy Ministerstvu spravedlnosti.
(6)
Sdělí-li Ministerstvo spravedlnosti, že bylo rozhodnuto o pokračování v trestním stíhání, státní zástupce usnesením rozhodne, že se v trestním stíhání obviněného pokračuje, a opis tohoto usnesení zašle Ministerstvu spravedlnosti.
Oddíl třetí
Organizační zabezpečení dodržování lhůty 48 hodin k podání návrhu na vzetí do vazby zadržených osob a provádění dalších úkonů v rámci pracovní pohotovosti (dosažitelnosti) státního zástupce
§ 27
(1)
V mimopracovní době musí být zabezpečena pracovní pohotovost5a) (dosažitelnost) alespoň jednoho státního zástupce okresního a krajského státního zastupitelství tak, aby v případě potřeby mohl státní zástupce ve lhůtě 48 hodin od zadržení obviněného podat soudu návrh na vzetí obviněného do vazby5b) nebo návrh na potrestání zadrženého podezřelého, kterého státní zástupce nepropustil ze zadržení, ale předá jej soudu spolu s návrhem na potrestání, anebo rozhodl-li o zahájení trestního stíhání, aby mohl předložit soudu návrh na rozhodnutí o vazbě zadrženého obviněného.5c) O nařízení pracovní pohotovosti5a) (dosažitelnosti) státního zástupce vrchního státního zastupitelství nebo Nejvyššího státního zastupitelství rozhodne v odůvodněných případech vrchní státní zástupce nebo nejvyšší státní zástupce. Vedoucí státní zástupce může rozhodnout o nařízení pracovní pohotovosti5a) alespoň jednoho zaměstnance odborného administrativního aparátu ve státním zastupitelství; takovou pracovní pohotovost zaměstnance odborného administrativního aparátu ve státním zastupitelství není třeba zabezpečovat v případě, kdy státní zástupce, jemuž byla pracovní pohotovost (dosažitelnost) nařízena, výslovně prohlásí, že zabezpečí úkony v průběhu pracovní pohotovosti (dosažitelnosti) sám.
(2)
V rámci dosažitelnosti státní zástupce zajišťuje plnění dalších úkonů trestního řízenítrestního řízení, pokud jejich provedení nesnese odkladu.
(3)
Státní zástupce je v rámci pracovní pohotovosti (dosažitelnosti) povinen zabezpečit i plnění úkolů státního zastupitelství v souvislosti s přípravným řízením konaným Generální inspekcí bezpečnostních sborů nebo v souvislosti s vyšetřováním a zkráceným přípravným řízením ve věcech trestných činůtrestných činů příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníků Bezpečnostní informační služby, příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informaceinformace, příslušníků Vojenského zpravodajství, příslušníků Vojenské policiepolicie a zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů (§ 10); za tímto účelem jsou státní zástupci zařazení do dosažitelnosti povinni poskytovat si účinnou pomoc. Vykoná-li takový úkon státní zástupce jiného státního zastupitelství než státního zastupitelství příslušného k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení konaném Generální inspekcí bezpečnostních sborů nebo k řízení o trestných činechtrestných činech příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníků Bezpečnostní informační služby, příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informaceinformace, příslušníků Vojenského zpravodajství, příslušníků Vojenské policiepolicie a zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů, neprodleně poté postoupí věc věcně i místně příslušnému státnímu zastupitelství k dalšímu řízení. Stejnopis rozhodnutí či návrhu nebo jiného opatření, které v této věci takový státní zástupce učinil, zašle současně na vědomí státnímu zástupci, jenž je příslušný k výkonu dozoru v těchto věcech.
(4)
Po dobu pracovní pohotovosti (dosažitelnosti) je státní zástupce povinen zdržovat se podle rozhodnutí vedoucího státního zástupce na pracovišti nebo v bydlišti.
§ 28
(1)
Vedoucí státní zástupce oznámí příslušnému soudu a stálé službě příslušného ředitelství Policie České republiky v obvodu státního zastupitelství místo (adresu), kde se určený státní zástupce bude během pracovní pohotovosti (dosažitelnosti) zdržovat, a telefonní číslo příslušné stanice. Písemnosti určené státnímu zastupitelství se po dobu pracovní pohotovosti (dosažitelnosti) doručují do sídla státního zastupitelství, pokud vedoucí státní zástupce s ředitelem územního útvaru policie nebo státní zástupce, který zabezpečuje pracovní pohotovost (dosažitelnost), s příslušným policejním orgánem nedohodne jiný způsob doručování písemností určených státnímu zastupitelství.
(2)
Vedoucí státní zástupce při zajišťování dosažitelnosti koordinuje svůj postup s dalšími orgány činnými v trestním řízeníorgány činnými v trestním řízení tak, aby byla zaručena vzájemná informovanost policejních orgánů, státních zástupců a soudců, kteří rozhodují v přípravném řízení.
ČÁST TŘETÍ
ZASTUPOVÁNÍ NEJVYŠŠÍHO STÁTNÍHO ZÁSTUPCE V ŘÍZENÍ PŘED SOUDEM
§ 29
Nejvyšší státní zástupce může pověřit státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nebo státního zastupitelství působícího u soudu, u něhož je projednáván jeho návrh na zahájení řízení, jednat za navrhovatele v řízení před soudem5d).
ČÁST ČTVRTÁ
POSTUP STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ PŘI PROŠETŘOVÁNÍ PODNĚTŮ KE STÍŽNOSTEM PRO PORUŠENÍ ZÁKONA
HLAVA PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 30
(1)
Ustanovení této části se užijí při prošetřování podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona, které jsou státnímu zastupitelství adresovány nebo postoupeny, není-li dále stanoveno jinak.
(2)
Zvláštní předpisy upravující vyřizování stížností6) se na prošetřování podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona neužijí.
HLAVA DRUHÁ
PODNĚTY V TRESTNÍCH VĚCECH
Oddíl první
Podnět
§ 31
Podnět k podání stížnosti pro porušení zákona
(1)
Podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona v trestní věci je podání, kterým podatel žádá o přezkoumání zákonnosti pravomocného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení, proti němuž může ministr spravedlnosti podle trestního řádu podat stížnost pro porušení zákona,7) a nápravu případné nezákonnosti rozhodnutí nelze zajistit podle jiných ustanovení trestního řádu. Je jím i podání, jímž podatel poukazuje na nezákonnost postupu řízení, na jehož podkladě bylo takové rozhodnutí učiněno.
(2)
Zda je podání takovým podnětem, je nutno posoudit podle jeho obsahu, nikoliv označení. Z podnětu musí být patrno, kdo jej podává, označení rozhodnutí soudu nebo orgánu přípravného řízení trestního, jehož nezákonnost je namítána, a v čem je spatřováno porušení zákona. Nemá-li podání některou z těchto náležitostí a není-li ani po upozornění doplněno, může je státní zastupitelství příslušné k jeho vyřízení odložit, o čemž podatele vyrozumí.
(3)
Je-li státnímu zastupitelství doručeno podání obviněného označené jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona a přichází-li v úvahu podání dovolání7a) proti takovému rozhodnutí, státní zastupitelství poučí podatele o možnosti napadnout rozhodnutí dovoláním a současně mu sdělí, že se podáním dále nezabývá.
Postup při přijímání podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona
§ 32
(1)
Státní zastupitelství vyrozumí odesílatele o přijetí podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona, který mu byl adresován nebo postoupen orgánem k vyřízení podnětu nepříslušným, a současně odesílateli sdělí, že o jeho vyřízení bude písemně vyrozuměn Ministerstvem spravedlnosti. Vyrozumění podle předchozí věty státní zastupitelství nezasílá, učinilo-li tak Ministerstvo spravedlnosti či státní zastupitelství, kterému byl podnět adresován a jež není k jeho vyřízení příslušené.
(2)
Probíhá-li v trestní věci řízení o návrhu na povolení obnovy řízení nebo řízení o ústavní stížnosti ohledně obviněného, kterého se podnět týká, státní zástupce postoupí podnět bez dalšího řízení Ministerstvu spravedlnosti a odesílatele o tom vyrozumí.
(3)
Pokud bylo dovolací řízení ukončeno vydáním rozhodnutí dovolacího soudu, státní zastupitelství nepřezkoumává podněty, které jsou obsahově shodné s dovoláním nejvyššího státního zástupce nebo vyjádřením nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného, popřípadě s dovoláním obviněného podaným ve věci, v níž se státní zastupitelství účastnilo dovolacího řízení. Takový podnět postoupí bez dalšího řízení s návrhem na odložení Ministerstvu spravedlnosti a připojí stejnopisy listin, z nichž tyto skutečnosti vyplývají, a současně jej informuje o výsledku dovolacího řízení. To neplatí, jestliže v podnětu vytýkaná nezákonnost není důvodem pro uplatnění dovolání; takovou věc státní zastupitelství přezkoumá.
(4)
Probíhá-li v trestní věci, v níž byl podán podnět, řízení o dovolání ohledně obviněného, jehož se podnět týká, státní zastupitelství přezkoumání věci neprovádí, o této skutečnosti neprodleně vyrozumí Ministerstvo spravedlnosti a vyčká s vyřízením podnětu na výsledek dovolacího řízení. Stejně postupuje i ve věcech, které by jinak z důvodu obsahové shody podnětu s podaným dovoláním či vyjádřením k dovolání postoupilo Ministerstvu spravedlnosti k dalšímu řízení bez přezkoumání věci (odstavec 3). To neplatí, jestliže vytýkaná nezákonnost nemůže být důvodem pro úspěšné uplatnění dovolání.
(5)
Postup podle odstavce 4 je vyloučen ve věcech, v nichž státní zastupitelství z jemu dostupného spisového materiálu zjistí zřejmé porušení zákona v neprospěch obviněného, které by mohlo vést ke změně podnětem napadeného rozhodnutí. Takovou věc předloží neprodleně Ministerstvu spravedlnosti s návrhem na další postup a připojí veškeré dostupné podklady, jež má v té době k dispozici a jimiž navrhovaný postup odůvodňuje.
§ 33
Je-li obsahem podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona současně oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení spáchal trestný čintrestný čin, o kterém nelze rozhodnout na podkladě stávajícího spisového materiálu, zašle státní zástupce kopii podnětu věcně a místně příslušnému státnímu zastupitelství k prověření. Současně posoudí, zda jsou dány důvody k tomu, aby věc přezkoumal až poté, kdy bude vyřízeno trestní oznámení. Na prověření oznámení se užije ustanovení § 17.
Oddíl třetí
Postup při přijímání a přezkoumávání důvodnosti podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona
§ 39
Na krajském, vrchním a Nejvyšším státním zastupitelství je vyloučen z přezkoumávání důvodnosti podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona státní zástupce, který ve věci vykonával dozor v přípravném řízení nebo podával obžalobu anebo byl činný v řízení před soudem, a dále ten, který ve věci vykonával dohled nebo konal vyšetřování nebo zkrácené přípravné řízení. Na další důvody vyloučení se užije obdobně ustanovení § 30 odst. 1 trestního řádu. Je-li státní zástupce vyloučen, určí místo něj jiného bezprostředně nadřízený státní zástupce téhož státního zastupitelství.
§ 40
Státní zastupitelství přezkoumává na základě podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona zákonnost celého rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a to ve vztahu k osobě, v jejíž prospěch či neprospěch je podnět podán. Ve vztahu k dalším osobám je přezkumné řízení prováděno ve smyslu ustanovení § 266 odst. 3 a § 267 odst. 5 trestního řádu, a to v rozsahu stanoveném v § 269 odst. 2 poslední větě trestního řádu.
§ 42
Ve spise státního zastupitelství, které důvodnost podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona přezkoumává, musí být přehledně uvedeny všechny skutkové okolnosti a zjištění, významná pro posouzení věci i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při vyřízení podnětu, pokud je neobsahuje jím vypracovaný nástin stížnosti pro porušení zákona.
Oddíl čtvrtý
Vyřízení podnětu
§ 43
(1)
Neshledá-li státní zastupitelství po přezkoumání věci důvod k podání stížnosti pro porušení zákona, předloží ministru spravedlnosti návrh na odložení podnětu, v němž uvede, jak se vypořádalo s námitkami uvedenými v podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona.
(2)
Jsou-li přezkoumáním spisového materiálu shledány důvody pro podání stížnosti pro porušení zákona, vypracuje státní zastupitelství nástin stížnosti pro porušení zákona, který předloží k rozhodnutí ministru spravedlnosti. To neplatí, zjistí-li, že ve věci přichází v úvahu podání dovolání.7a)
(3)
K návrhu podle odstavce 1 nebo nástinu podle odstavce 2 státní zastupitelství připojí podnět k podání stížnosti pro porušení zákona a veškerý spisový materiál, který má pro posouzení důvodnosti podnětu význam.
Oddíl pátý
Opakovaný podnět
§ 45
(1)
Opakovaným podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona je podání, kterým podatel žádá o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí uvedeného v § 31 odst. 1 poté, co již byla zákonnost takového rozhodnutí na základě podnětu podaného v téže věci, pokud neobsahuje nové skutečnosti.
(2)
Opakovaným podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona se státní zastupitelství věcně nezabývá ani odesílatele nevyrozumívá o jeho přijetí. Bez prošetření jej postoupí Ministerstvu spravedlnosti a odkáže na svůj předchozí návrh nebo nástin v této věci.
Oddíl šestý
Přezkoumávání trestních věcí z iniciativy státního zastupitelství
§ 46
(1)
Státní zastupitelství, které bylo ve věci činné, může z vlastní iniciativy nebo krajské státní zastupitelství může z iniciativy okresního státního zastupitelství přezkoumat trestní věc, ve které vzniknou pochybnosti o zákonnosti pravomocného rozhodnutí soudu nebo státního zástupce nebo řízení mu předcházejícího, a to v rozsahu § 40, bez omezení uvedeného v jeho druhé větě, nestanoví-li zvláštní předpis jinak.
(2)
Vyšší státní zastupitelství mohou provést z vlastní iniciativy přezkumné řízení i ve věcech, v nichž jsou k přezkumnému řízení jinak příslušná nižší státní zastupitelství.
(3)
Shledá-li státní zastupitelství důvod k podání stížnosti pro porušení zákona, zpracuje nástin této stížnosti, který předloží ministru spravedlnosti k rozhodnutí, přitom postupuje podle § 43 odst. 2, 3 obdobně; jinak poznatek odloží.
(4)
Zjistí-li státní zastupitelství, že v trestní věci, ve které vzniknou pochybnosti o zákonnosti pravomocného rozhodnutí soudu nebo státního zástupce nebo řízení mu předcházejícího, přichází v úvahu podání dovolání,7a) podle odstavce 3 věty před středníkem nepostupuje.
HLAVA TŘETÍ
PODNĚTY V REHABILITAČNÍCH VĚCECH
§ 47
Na postup při vyřizování podnětů a podávání stížností pro porušení zákona podle zákona o soudní rehabilitaci8) se přiměřeně užije ustanovení hlavy druhé této části.
ČÁST PÁTÁ
POSTUP STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ PŘI PŘEZKOUMÁVÁNÍ PRAVOMOCNÝCH USNESENÍ PODLE § 174a TRESTNÍHO ŘÁDU
§ 56
Podnět podaný proti pravomocnému rozhodnutí státního zástupce o nestíhání podezřelého podle § 159d odst. 1 trestního řádu, o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení věci jinému orgánu v trestním řízenítrestním řízení se posoudí jako podnět k postupu podle § 174a trestního řádu, není-li dále stanoveno jinak.
§ 57
Obdrží-li Nejvyšší státní zastupitelství podnět směřující proti pravomocnému usnesení státního zástupce o nestíhání podezřelého podle § 159d odst. 1 trestního řádu, o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení věci jinému orgánu až po uplynutí lhůty uvedené v § 174a trestního řádu, vyřídí jej jako podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Postupuje přitom podle hlavy druhé oddílu prvního až pátého obdobně.
ČÁST ŠESTÁ
DOVOLÁNÍ
§ 58
Nejvyšší státní zastupitelství je oprávněno v řízení o dovolání vyžadovat spisový materiál od kteréhokoliv nižšího státního zastupitelství a dožádané státní zastupitelství je povinno takové žádosti bez průtahů vyhovět.
§ 59
Je-li ve lhůtě stanovené v § 265e odst. 1 trestního řádu doručeno státnímu zastupitelství podání osoby oprávněné k podání dovolání (§ 265d odst. 1 trestního řádu), kterým jsou namítány skutečnosti, jež mohou být napadeny dovoláním, avšak podání nesplňuje náležitosti dovolání (§ 265d odst. 2 věta prvá, § 265f odst. 1 trestního řádu), státní zastupitelství takové podání neprodleně vrátí podateli se stručným poučením o náležitostech dovolání.
Ministr:
JUDr. Novák v. r.
1)
§ 173a a 174a trestního řádu.
1a)
§ 12d odst. 1 a odst. 2 věta první zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č. 14/2002 Sb.
1b)
§ 12d odst. 2 věta druhá, odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č. 14/2002 Sb.
1c)
Například § 174a, 265d, 389a trestního řádu.
1c)
Trestní řád.
2)
§ 12 odst. 2 písm. b), i), § 161 odst. 3, odst. 5 písm. a) trestního řádu.
2a)
§ 179a odst. 2 trestního řádu.
2b)
§ 179 odst. 1 trestního řádu.
2c)
§ 158 odst. 12 trestního řádu, ve znění zákona č. 341/2011 Sb.
2d)
§ 161 odst. 4, odst. 5 písm. b) trestního řádu, ve znění zákona č. 341/2011 Sb.
2e)
§ 179a odst. 3 trestního řádu.
3)
§ 11 odst. 2 zákona.
3a)
§ 158 odst. 3 první věta trestního řádu.
3b)
§ 158b až 158f trestního řádu.
3c)
§ 8 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství.
3d)
§ 179b odst. 4, § 179f odst. 2 písm. a) trestního řádu.
3e)
§ 129 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.
3f)
§ 233 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. a) trestního zákoníku.
3g)
§ 233 odst. 3 písm. b) a odst. 4 písm. b) trestního zákoníku.
3h)
Úmluva o potírání penězokazectví, vyhlášená pod č. 15/1932 Sb.
3i)
§ 20 odst. 1 trestního řádu.
3j)
§ 23 odst. 1 trestního řádu.
4)
§ 158 odst. 2, § 59 odst. 2 až 4, § 163 odst. 2, § 163a trestního řádu.
4a)
Například § 7 a násl. zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě.
4b)
§ 146 odst. 2 písm. a) trestního řádu.
5)
§ 172 odst. 1 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) trestního řádu.
5a)
§ 95 a § 83 odst. 5 zákoníku práce.
5b)
§ 68 odst. 1 trestního řádu.
5c)
§ 179e trestního řádu.
5d)
§ 62 a 62a zákona o rodině.
§ 66 odst. 2 soudního řádu správního.
6)
Vládní vyhláška č. 150/1958 Ú. l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících.
7)
§ 266 trestního řádu.
7a)
§ 265a, 265b a 265e trestního řádu.
8)
§ 30 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb.
9)
Čl. III bod 1 písm. i) zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád. |
Zákon č. 38/1994 Sb. | Zákon č. 38/1994 Sb.
Zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem
Vyhlášeno 21. 3. 1994, datum účinnosti 1. 4. 1994, částka 13/1994
* ČÁST PRVNÍ - OBECNÁ USTANOVENÍ (§ 1 — § 5)
* ČÁST DRUHÁ - POVOLOVÁNÍ OBCHODU S VOJENSKÝM MATERIÁLEM (§ 6 — § 13)
* ČÁST TŘETÍ - PODMÍNKY UDĚLOVÁNÍ LICENCE A JEJÍ UŽÍVÁNÍ (§ 14 — § 22j)
* ČÁST ČTVRTÁ - KONTROLA PROVÁDĚNÍ OBCHODU S VOJENSKÝM MATERIÁLEM (§ 23 — § 24)
* ČÁST PÁTÁ - PŘESTUPKY (§ 25 — § 27a)
* ČÁST OSMÁ - USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ (§ 30 — § 34)
Aktuální znění od 1. 3. 2023 (383/2022 Sb.)
38
ZÁKON
ze dne 15. února 1994
o zahraničním obchodu s vojenským materiálem
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
Rozsah působnosti zákona a vymezení základních pojmů
§ 1
(1)
Tento zákon upravuje podmínky provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem (dále jen „obchod s vojenským materiálem“) a působnost orgánů státní správy v této oblasti.
(2)
Výkon státní správy v oblasti obchodu s vojenským materiálem musí být v souladu s mezinárodními závazky České republiky a jejími zahraničně politickými, obchodními a bezpečnostními zájmy.
§ 2
(1)
Obchodem s vojenským materiálem se pro účely tohoto zákona rozumí
a)
vývoz vojenského materiálu z území České republiky do jiného než členského státu, kterým je
1.
propuštění zboží do celního režimu vývozu nebo pasivního zušlechťovacího styku a
2.
zpětný vývoz na základě celního prohlášení, výstupního souhrnného celního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu,
b)
dovoz vojenského materiálu na území České republiky z jiného než členského státu, kterým je propuštění zboží do celního režimu volného oběhu včetně zpětného dovozu, aktivního zušlechťovacího styku, konečného užití, dočasného použití, uskladnění v celním skladu nebo svobodného pásma.
c)
nákup vojenského materiálu od zahraniční osoby, prodej vojenského materiálu zahraniční osobě1), jakož i plnění dalších závazků vůči zahraniční osobě a přijímání dalších plnění od zahraniční osoby, jejichž předmětem je vojenský materiál, pokud jde o obchod s vojenským materiálem ve vztahu k jiným než členským státům Evropské unie,
d)
transfertransfer vojenského materiálu uvnitř Evropské unie.
(2)
Obchodem s vojenským materiálem se rozumí rovněž
a)
zprostředkování činností uvedených v odstavci 1,
b)
nákup vojenského materiálu v zahraničí a jeho následný prodej do jiného než členského státu Evropské unie.
(3)
Za obchod s vojenským materiálem se pro účely tohoto zákona považuje také písemný projev vůle směřující k uzavření smluv, které upravují vztahy podle odstavců 1 a 2.
§ 3
(1)
Tento zákon se nevztahuje na
a)
vývoz nebo nakládání s vojenským materiálem mimo území České republiky při působení ozbrojených sil České republiky, bezpečnostních sborů1a) nebo základních složek integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému České republiky1b) podle vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, včetně zpětného dovozu,
b)
dovoz nebo nakládání s vojenským materiálem na území České republiky v souvislosti s působením ozbrojených nebo záchranných složek jiných států, Organizace spojených národů a dalších mezinárodních organizací na území České republiky podle vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, včetně zpětného vývozu,
c)
vývoz nebo nakládání s vojenským materiálem mimo území České republiky za účelem poskytování humanitární nebo rozvojové pomoci anebo zapojení do mezinárodních humanitárních záchranných operací, včetně zpětného dovozu, nebo daru představiteli jiného státu, rozhodne-li o tom vláda, a to za podmínek vládou stanovených,
d)
dovoz nebo nakládání s vojenským materiálem na území České republiky za účelem přijímání humanitární pomoci, včetně zpětného vývozu, rozhodne-li o tom vláda, a to za podmínek vládou stanovených.
(2)
Tento zákon se dále nevztahuje na poskytování informací, vysílání a přijímání odborníků za účelem výzkumu, vývoje, konstrukce, výroby, úprav, oprav, údržby, použití a ovládání vojenského materiálu v rámci studijních programů akreditovaných podle zvláštního právního předpisu1c), které jsou uskutečňovány vojenskou vysokou školou.
§ 4
Předmětem obchodu s vojenským materiálem nesmí být
a)
zbraně hromadného ničení, kterými se rozumí jaderné, chemické a biologické zbraně1d),
b)
zboží, na které se vztahují ustanovení zvláštních právních předpisů nebo vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, zakazujících použití, skladování, výrobu a převod protipěchotních min a nařizujících jejich zničení1e) a zakazujících nebo omezujících použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mohou mít nerozlišující účinky1f), pokud vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.
§ 5
(1)
Vojenským materiálem pro účely tohoto zákona jsou
a)
výrobky, jejich součásti a náhradní díly, které jsou vzhledem ke svým charakteristickým technicko-konstrukčním vlastnostem posuzovány jako zkonstruované nebo přizpůsobené pro použití v ozbrojených silách nebo bezpečnostních sborech, nebo jsou hromadně v těchto složkách užívány k zabezpečení úkolů obrany a bezpečnosti státu,
b)
stroje, zařízení, investiční celky, technologie, programové vybavení, technická dokumentace nebo návody vyrobené, upravené, vybavené, zkonstruované nebo přizpůsobené pro vojenské použití, zejména pro vývoj, výrobu, kontrolu a zkoušení dalších výrobků, jejich součástí a náhradních dílů uvedených v písmenu a).
(2)
Vojenským materiálem se pro účely tohoto zákona rozumí i služby poskytované v souvislosti s vojenským materiálem uvedeným v odstavci 1, zejména provádění oprav, úprav, jakož i poskytování informací, vysílání a přijímání odborníků za účelem výzkumu, vývoje, konstrukce, výroby, úprav, oprav, údržby, použití a ovládání vojenského materiálu.
(3)
Seznam vojenského materiálu podle předcházejících odstavců stanoví prováděcí předpis na základě Společného seznamu vojenského materiálu Evropské unie.
ČÁST DRUHÁ
POVOLOVÁNÍ OBCHODU S VOJENSKÝM MATERIÁLEM
§ 6
(1)
Obchod s vojenským materiálem může provádět pouze právnická osoba se sídlem na území České republiky (dále jen „právnická osoba“) nebo podnikající fyzická osoba v případech stanovených tímto zákonem (dále jen „fyzická osoba“) na základě povolení; povolení se nevyžaduje v případě, že obchod s vojenským materiálem provádí Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra za podmínek stanovených v § 12a a 12b.
(2)
Povolení vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“) na základě závazných stanovisek dotčených orgánů, kterými jsou
a)
Ministerstvo zahraničních věcí z hlediska zahraničně politických zájmů České republiky, dodržování závazků vyplývajících pro Českou republiku z mezinárodních smluv, jakož i z členství České republiky v mezinárodních organizacích,
b)
Ministerstvo vnitra z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva,
c)
Ministerstvo obrany z hlediska zabezpečování obrany České republiky.
(3)
Závazné stanovisko vydá dotčený orgán uvedený v odstavci 2 ve lhůtě 20 dnů od doručení stejnopisu žádosti; závazné stanovisko musí obsahovat souhlas nebo nesouhlas dotčeného orgánu s vydáním povolení.
Podmínky pro vydání povolení
§ 7
(1)
Povolení může být vydáno právnické osobě za podmínky, že
a)
základní kapitál právnické osoby není více než z 49 % tvořen vklady pocházejícími od zahraničních osob, s výjimkou vkladů od zahraničních osob se sídlem nebo bydlištěm v některém z členských států Evropské unie,
b)
členové statutárního orgánu právnické osoby a prokuristé, je-li prokura udělena, a členové dozorčí rady, je-li zřízena,
1.
dosáhli věku 21 let,
2.
jsou občany členského státu Evropské unie,
3.
mají trvalý pobyt na území členského státu Evropské unie,
4.
jsou plně svéprávní,
5.
splňují předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích podle zvláštního právního předpisu2),
6.
splňují předpoklady pro výkon citlivé činnosti podle zvláštního zákona2a),
c)
obchod s vojenským materiálem bude prováděn právnickou osobou vlastním jménem a na vlastní účet,
d)
finanční zajištění obchodu s vojenským materiálem právnickou osobou je dostatečné vzhledem k jeho předpokládanému rozsahu.
(2)
Podmínky stanovené v odstavci 1 písm. b) musí být splněny i u zakladatelů, zřizovatelů, popřípadě zakládajících členů právnické osoby, jsou-li fyzickými osobami a právnická osoba není dosud zapsána v obchodním rejstříku.
(3)
Povolení může být vydáno fyzické osobě, která je občanem České republiky, má trvalý pobyt na území České republiky a splňuje podmínky uvedené v odstavci 1 písm. b) bodech 1, 4, 5 a 6 a odstavci 1 písm. c) a d).
§ 8
Za citlivou činnost podle zvláštního zákona2a) se považuje
a)
výkon funkce člena statutárního orgánu právnické osoby, která provádí obchod s vojenským materiálemobchod s vojenským materiálem,
b)
výkon funkce prokuristy u právnické nebo fyzické osoby, která provádí obchod s vojenským materiálem,
c)
výkon funkce člena dozorčí rady právnické osoby, která provádí obchod s vojenským materiálem,
d)
provádění obchodu s vojenským materiálem fyzickou osobou, která je držitelem povolení.
§ 9
Žádost o vydání povolení
(1)
V žádosti o vydání povolení (dále jen „žádost o povolení“) se uvede
a)
obchodní firma nebo název a adresa sídla právnické osoby nebo jméno, popřípadě jména, příjmení, adresa místa podnikání, adresa místa trvalého pobytu a rodné číslo v případě, že žadatelem o povolení je fyzická osoba,
b)
jméno, popřípadě jména, příjmení, adresa místa trvalého pobytu a rodné číslo členů statutárního orgánu právnické osoby a prokuristy, je-li prokura udělena, s uvedením způsobu, jakým jednají jejím jménem, jakož i jméno, popřípadě jména, příjmení, adresa místa trvalého pobytu a rodné číslo členů dozorčí rady, je-li zřízena; u občanů jiného členského státu Evropské unie se uvede jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a další údaje, které jsou způsobilé danou osobu jednoznačně identifikovat,
c)
identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“), bylo-li přiděleno,
d)
předmět podnikání,
e)
specifikace vojenského materiálu ve smyslu § 5 odst. 3 tohoto zákona s teritoriálním zaměřením obchodu.
(2)
Žádost o povolení musí být doložena
a)
smlouvou nebo listinou o zřízení nebo založení právnické osoby notářským zápisem nebo smlouvou nebo listinou s úředně ověřenými podpisy zakladatelů či zřizovatelů, pokud právnická osoba není dosud zapsána v obchodním rejstříku,
b)
příslušnými doklady v případě, že se údaje uvedené v žádosti liší od údajů zapsaných v obchodním nebo jiném obdobném rejstříku,
c)
osvědčením o splnění předpokladů pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích podle zvláštního právního předpisu3),
d)
dokladem o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby pro výkon citlivé činnosti nebo osvědčením fyzické osoby pro stupeň utajení Důvěrné nebo vyšším, vydanými podle zvláštního zákona2a), u členů statutárního orgánu právnické osoby, prokuristů, je-li prokura udělena, členů dozorčí rady, je-li zřízena, a fyzické osoby, která žádá o povolení.
(3)
Žádost o povolení se podává písemně, a to s využitím elektronického formuláře zveřejněného způsobem stanoveným zákonem upravujícím právo na digitální služby (dále jen „elektronický formulář“).
§ 10
(1)
Rozhodnutí o vydání povolení obsahuje
a)
obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby nebo jméno, popřípadě jména, příjmení, místo podnikání, trvalý pobyt a rodné číslo u fyzické osoby a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
b)
vymezení vojenského materiálu, který je předmětem obchodu,
c)
teritoriální zaměření obchodu s vojenským materiálem,
d)
další podmínky pro provádění obchodu s vojenským materiálem stanovené právnické osobě v souladu s § 1 odst. 2 tohoto zákona,
e)
číslo povolení, datum jeho vydání, razítko a podpis pověřeného pracovníka ministerstva.
(2)
Osoba, které bylo vydáno povolení, je povinna písemně oznámit a doložit ministerstvu změnu každého údaje obsaženého v žádosti o vydání povolení nebo dokladech připojených k žádosti; to neplatí, pokud jde o změny údajů, které jsou vedeny v informačních systémech veřejné správy a ke kterým má ministerstvo v souvislosti s výkonem působnosti podle tohoto zákona přístup. Oznámení o změně se činí písemně s využitím elektronického formuláře, a to do 30 dnů ode dne, kdy změna nastala.
(3)
Držitel povolení provádějící transfertransfer vojenského materiálu z jiného členského státu Evropské unie na území České republiky je povinen informovat ministerstvo o uskutečnění takovéhoto transferutransferu do 30 dnů ode dne jeho uskutečnění. Informace se podává písemně s využitím elektronického formuláře.
§ 11
(1)
Ministerstvo nevydá povolení v případě, že nebudou splněny podmínky pro jeho vydání stanovené v § 7 až 9, nebo v případě, že by vydáním povolení došlo k ohrožení zahraničně politických nebo obchodních zájmů České republiky nebo veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva.
(2)
Povolení se nevydá po dobu tří let po ukončení insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení nebo od vydání předchozího rozhodnutí, jímž nebylo vydáno povolení provádět obchod s vojenským materiálem, anebo od zániku povolení podle § 13 odst. 1 písm. c).
§ 12
(1)
Ministerstvo rozhodne o žádosti o povolení do 60 dnů ode dne jejího doručení. Proti tomuto rozhodnutí není možno podat rozklad.
(2)
Obchodovat s vojenským materiálem lze v souladu s vydaným povolením, nejdříve od zápisu tohoto předmětu činnosti do obchodního nebo jiného obdobného rejstříku.
§ 12a
(1)
Obchod s vojenským materiálem spočívající v jeho nákupu nebo dovozu může provádět jménem České republiky Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra, a to v rozsahu zabezpečení plnění svých úkolů.
(2)
Ministerstvo vydá Ministerstvu obrany nebo Ministerstvu vnitra namísto licence licenční potvrzení po předložení
a)
návrhu na vydání licenčního potvrzení, který obsahuje
1.
označení organizační složky státu, její název a sídlo,
2.
jméno, popřípadě jména, příjmení a rodná čísla osob oprávněných za Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra jednat,
3.
označení uzavřené smlouvy, která je podmínkou provádění obchodu,
4.
název státu, ze kterého má být vojenský materiál dovezen,
5.
název vojenského materiálu podle seznamu vojenského materiálu, jeho množství, evidenční nebo výrobní čísla, pokud byla přidělena,
6.
číslo, popřípadě položku nebo podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku3a),
7.
smluvní cenu za jednotku množství vojenského materiálu v Kč a celkovou cenu v Kč,
8.
předpokládanou dobu, v níž bude možné obchod podle uzavřené smlouvy uskutečnit,
9.
další údaje mající vztah ke konkrétnímu obchodu s vojenským materiálem,
b)
uzavřené smlouvy k obchodu s vojenským materiálem,
c)
dokladu o konečném užití vojenského materiálu podle § 15 odst. 5.
(3)
Žádost o licenční potvrzení se podává písemně, a to s využitím elektronického formuláře.
(4)
Licenční potvrzení obsahuje údaje uvedené v odstavci 2 písm. a). Licenční potvrzení nenahrazuje povinnost jiných subjektů než Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra provádět obchod s vojenským materiálem na základě povolení nebo licence podle tohoto zákona.
(5)
Licenční potvrzení podle odstavce 2 zaniká uplynutím doby, ve které má být obchod s vojenským materiálem proveden, uvedené v licenčním potvrzení. Pokud licenční potvrzení zaniklo, je Ministerstvo vnitra nebo Ministerstvo obrany povinno je vrátit ministerstvu do 15 dnů.
(6)
Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra jsou povinny informovat ministerstvo o využívání licenčního potvrzení vždy do desátého dne měsíce následujícího po uplynutí prvního a druhého kalendářního pololetí. Informace se podává písemně s využitím elektronického formuláře. V informaci lze kromě obecných náležitostí podání požadovat údaje obsažené v žádosti o vydání licenčního potvrzení a vydaném licenčním potvrzení týkajícím se obchodů zrealizovaných na základě tohoto licenčního potvrzení, jejichž rozsah stanoví prováděcí právní předpis.
§ 12b
(1)
Obchod s vojenským materiálem spočívající v oprávněních neuvedených v § 12a může provádět jménem České republiky a v souladu s jejími zahraničněpolitickými a bezpečnostními zájmy Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra na základě rozhodnutí vlády a za podmínek vládou stanovených.
(2)
Ministerstvo na základě usnesení vlády podle odstavce 1 vydá Ministerstvu obrany nebo Ministerstvu vnitra namísto licence licenční potvrzení po předložení
a)
žádosti o vydání licenčního potvrzení, která obsahuje
1.
označení organizační složky státu, její název a sídlo,
2.
jméno, popřípadě jména, příjmení a rodná čísla osob oprávněných za Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra jednat,
3.
název státu, se kterým je obchod s vojenským materiálem prováděn,
4.
název vojenského materiálu podle seznamu vojenského materiálu, jeho množství a výrobní čísla, pokud byla přidělena,
5.
číslo, případně položku nebo podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku3a),
6.
smluvní cenu za jednotku množství vojenského materiálu v Kč a celkovou cenu v Kč,
7.
dobu, ve které má být obchod s vojenským materiálem proveden, a
8.
další údaje mající vztah ke konkrétnímu obchodu s vojenským materiálem,
b)
uzavřené smlouvy k obchodu s vojenským materiálem a
c)
dokladu o konečném užití vojenského materiálu podle § 15 odst. 5.
(3)
Žádost o licenční potvrzení se podává písemně, a to s využitím elektronického formuláře.
(4)
Licenční potvrzení obsahuje údaje uvedené v odstavci 2 písm. a). Licenční potvrzení nenahrazuje povinnost jiných subjektů než Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra provádět obchod s vojenským materiálem na základě povolení nebo licence podle tohoto zákona.
(5)
Licenční potvrzení podle odstavce 2 zaniká usnesením vlády nebo uplynutím doby, ve které má být obchod s vojenským materiálem proveden, uvedené v licenčním potvrzení. Pokud licenční potvrzení zaniklo, je Ministerstvo vnitra nebo Ministerstvo obrany povinno je vrátit ministerstvu do 15 dnů.
(6)
Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra je povinno informovat ministerstvo o využívání licenčního potvrzení vždy do desátého dne měsíce následujícího po uplynutí prvního a druhého kalendářního pololetí. Informace se podává písemně s využitím elektronického formuláře. V informaci lze kromě obecných náležitostí podání požadovat údaje obsažené v žádosti o vydání licenčního potvrzení a vydaném licenčním potvrzení týkající se obchodů zrealizovaných na základě tohoto licenčního potvrzení, jejichž rozsah stanoví prováděcí právní předpis.
§ 13
Zánik povolení
(1)
Povolení zaniká
a)
výmazem právnické osoby z obchodního nebo jiného rejstříku, u fyzické osoby její smrtí,
b)
rozhodnutím o úpadku právnické nebo fyzické osoby,
c)
rozhodnutím ministerstva o zrušení povolení, jestliže
1.
povolení bylo uděleno na základě nesprávných nebo neúplných údajů,
2.
právnická nebo fyzická osoba přestala splňovat předpoklady pro udělení povolení,
3.
zahraničně politické, obchodní a bezpečnostní zájmy České republiky to vyžadují,
4.
držitel povolení porušil závažným způsobem ustanovení tohoto zákona nebo předpis Evropské unie, právní předpis členského státu Evropské unie, nebo vyhlášenou mezinárodní smlouvu, kterou je Česká republika vázána, pokud upravují obchodování nebo nakládání s vojenským materiálem,
d)
oznámením právnické nebo fyzické osoby o ukončení výkonu povolované činnosti.
(2)
Povolení je nepřenosné; při zániku právnické osoby nebo úmrtí fyzické osoby nepřechází na jejího právního nástupce.
ČÁST TŘETÍ
PODMÍNKY UDĚLOVÁNÍ LICENCE A JEJÍ UŽÍVÁNÍ
HLAVA PRVNÍ
LICENCE PRO PROVÁDĚNÍ ZAHRANIČNÍHO OBCHODU S VOJENSKÝM MATERIÁLEM
§ 14
Licence
(1)
Právnická osoba, které bylo vydáno povolení podle tohoto zákona, je oprávněna určitý obchod s vojenským materiálem provádět jen na základě, v rozsahu a za podmínek stanovených v licenci.
(2)
O udělení licence požádá právnická osoba pro každou smlouvu, jejímž předmětem je obchod s vojenským materiálem podle § 2 odst. 1 písm. a) až c) nebo § 2 odst. 2; obchod s vojenským materiálem podle § 2 odst. 3 lze provádět i bez licence.
Žádost o udělení licence
§ 15
(1)
Žádost o udělení licence předkládá ministerstvu právnická osoba, které bylo povoleno provádět obchod s vojenským materiálem (dále jen „žadatel“).
(2)
Žádost o udělení licence podle § 14 odst. 2 se předkládá po písemném projevu vůle zahraničního smluvního partnera, učiněném za účelem uzavření smlouvy v oblasti obchodu s konkrétním druhem a množstvím vojenského materiálu. V případě vstupu žadatele do mezinárodní veřejné soutěže může žadatel předložit žádost o udělení licence již po vyhlášení veřejné soutěže nebo po vyzvání k předložení nabídky v rámci veřejné soutěže.
(3)
Žádost o udělení licence podle § 14 odst. 2 musí obsahovat
a)
obchodní firmu nebo název a sídlo žadatele,
b)
identifikační číslo žadatele,
c)
obchodní firmu nebo název a sídlo, nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a místo podnikání zahraničního smluvního partnera, popřípadě tuzemského smluvního partnera,
d)
číslo povolení k provádění obchodu s vojenským materiálem,
e)
číslo, případně položku nebo podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku3a),
f)
název vojenského materiálu podle seznamu vojenského materiálu a jeho množství, u významného vojenského materiálu podle § 20 dále evidenční nebo výrobní čísla, pokud byla přidělena,
g)
navrhovanou dobu platnosti licence,
h)
název státu,
1.
ze kterého má být vojenský materiál dovezen v případě jeho dovozu pro konečného uživatele na území České republiky,
2.
ze kterého má být vojenský materiál dovezen, a dále název státu, na jehož území se nachází konečný uživatel vojenského materiálu, v případě jeho dovozu na území České republiky a následného vývozu, nebo
3.
na jehož území se nachází konečný uživatel v případě vývozu vojenského materiálu,
4.
ve kterém má být vojenský materiál nakoupen, a dále název státu, na jehož území se nachází konečný uživatel vojenského materiálu v případě, že tento nebude dovezen na území České republiky,
i)
účel zahraničního obchodu s vojenským materiálem s uvedením informace, zda se jedná o obchod ve smyslu § 2 odst. 2,
j)
nabídkovou nebo smluvní cenu za jednotku množství vojenského materiálu v Kč a celkovou cenu v Kč,
k)
obchodní firmu nebo název a sídlo, nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a místo podnikání konečného uživatele,
l)
geografický název a souřadnice místa uložení vojenského materiálu omezeného mezinárodní smlouvou na území České republiky před vývozem nebo po dovozu, je-li předmětem smlouvy vojenský materiál významný ve smyslu § 20 odst. 4.
(4)
Žádost o udělení licence podle § 14 odst. 2 musí být doložena
a)
návrhem na uzavření smlouvy anebo uzavřenou smlouvou s tím, že tyto doklady musí obsahovat přesnou specifikaci vojenského materiálu včetně uvedení jeho množství,
b)
dokladem o konečném užití; v případě, že se jedná o vojenský materiál dovezený na základě licence k transferutransferu podle hlavy druhé, k němuž se váže vývozní omezení, prohlášením žadatele, že dodržel podmínky uvedené ve vývozním omezení, a příslušným dokladem souhlasu odpovědného orgánu členského státu původu vojenského materiálu,
c)
dalšími údaji identifikujícími vojenský materiál, pokud je to nezbytné pro řádné posouzení žádosti.
(5)
Doklad o konečném užití podle odstavce 4 písm. b) nesmí být starší než 12 měsíců a musí obsahovat
a)
název státu, na jehož území se nachází místo konečného užití vojenského materiálu,
b)
název orgánu, který jej vydal,
c)
obchodní firmu nebo název a sídlo žadatele,
d)
obchodní firmu nebo název a sídlo, nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a místo podnikání konečného uživatele,
e)
přesný popis vojenského materiálu, zejména jeho množství, charakteristiku a hodnotu,
f)
datum vydání,
g)
antireexportní doložku,
h)
jméno, popřípadě jména, příjmení a razítko a podpis pověřeného zástupce orgánu, který doklad vydal,
i)
informace o konečném užití vojenského materiálu.
(6)
Žádost o udělení licence se podává písemně, a to s využitím elektronického formuláře.
§ 16
(1)
Ministerstvo rozhodne o žádosti o udělení licence ve lhůtě 60 dnů ode dne jejího doručení na základě závazných stanovisek
a)
Ministerstva zahraničních věcí z hlediska zahraničně politických zájmů České republiky a dodržování mezinárodních závazků České republiky, zejména závazků vyplývajících z vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a z členství České republiky v mezinárodních organizacích,
b)
Ministerstva vnitra z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva,
c)
Ministerstva obrany z hlediska zajišťování obrany České republiky, pokud jde o významný vojenský materiál podle § 20.
(2)
Závazné stanovisko podle odstavce 1 vydá dotčený orgán ve lhůtě 20 dnů od doručení stejnopisu žádosti; ve zvlášť složitých případech a na základě písemné dohody ministerstev lze tuto lhůtu přiměřeně prodloužit. Závazné stanovisko musí obsahovat souhlas či nesouhlas dotčeného orgánu.
(3)
Rozhodnutí o udělení licence podle § 14 odst. 2 obsahuje
a)
obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo žadatele,
b)
číslo povolení k provádění obchodu s vojenským materiálem,
c)
číslo, případně položku nebo podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku,
d)
název vojenského materiálu a jeho množství,
e)
celkovou cenu vojenského materiálu v Kč,
f)
obchodní firmu nebo název a sídlo, nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a místo podnikání zahraničního smluvního partnera a konečného uživatele vojenského materiálu,
g)
dobu platnosti licence,
h)
případné další podmínky licence.
(4)
V rozhodnutí se vymezí místo pro záznamy celních orgánů o využívání udělené licence.
§ 17
(1)
Právnická osoba, které byla licence udělena, je povinna informovat ministerstvo o využívání licence vždy do desátého dne měsíce následujícího po uplynutí prvního a druhého kalendářního pololetí. Informace se podává písemně s využitím elektronického formuláře. V informaci lze kromě obecných náležitostí podání požadovat údaje obsažené v žádosti o udělení licence a v udělené licenci týkající se obchodů zrealizovaných na základě této licence, jejichž rozsah stanoví prováděcí právní předpis.
(2)
Originál rozhodnutí o udělení licence, která nebude použita nebo na základě které byl splněn účel, pro který byla udělena, nebo jejíž platnost skončila, je povinna právnická osoba, které byla udělena, do 15 dnů vrátit ministerstvu.
(3)
Právnická osoba, které byla udělena licence, je povinna do 15 dnů od okamžiku, kdy se dozví o okolnostech, které brání využít udělenou licenci, sdělit tuto skutečnost písemně ministerstvu.
Neudělení a odnětí licence
§ 18
Ministerstvo licenci neudělí, jestliže
a)
žadatel nesplnil náležitosti stanovené v § 15, nebo
b)
žadatel porušil závažným způsobem ustanovení tohoto zákona nebo předpis Evropské unie, právní předpis členského státu Evropské unie nebo vyhlášenou mezinárodní smlouvu, kterou je Česká republika vázána, pokud upravují obchodování nebo nakládání s vojenským materiálem, nebo
c)
je to odůvodněno zahraničně politickými nebo obchodními zájmy České republiky nebo ochranou veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva.
§ 19
(1)
Udělenou licenci ministerstvo odejme, jestliže obchod s vojenským materiálem nebyl uskutečněn nebo nebyl ještě plně dokončen, a
a)
licence byla udělena na základě nepravdivých nebo neúplných údajů, nebo
b)
je to odůvodněno zahraničně politickými zájmy České republiky nebo ochranou veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva nebo
c)
nebyly dodrženy podmínky stanovené v udělené licenci nebo
d)
zaniklo povolení podle § 13 tohoto zákona.
(2)
V případě, že je to z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. b) nezbytné, může ministerstvo na návrh dotčeného orgánu pozastavit čerpání licence na dobu nezbytně nutnou. Rozklad proti rozhodnutí o pozastavení čerpání licence nemá odkladný účinek. Pominou-li důvody podle věty první a není-li důvod k postupu podle odstavce 1, ministerstvo na návrh dotčeného orgánu rozhodnutí o pozastavení čerpání licence zruší.
(3)
V případech uvedených v odstavci 1 nebo 2 stát neodpovídá právnické osobě, které byla udělena licence, za případnou škodu, která jí vznikla odnětím nebo pozastavením licence.
§ 20
Významný vojenský materiál
(1)
U vojenského materiálu významného z hlediska efektivnosti jeho bojového použití anebo jeho množství (dále jen „významný vojenský materiál“) může žadatel ještě před předložením žádosti o udělení licence předložit žádost o předběžný souhlas k jednání se zahraničním partnerem.
(2)
V žádosti o předběžný souhlas je třeba uvést předpokládané skutečnosti uvedené v § 15 odst. 2.
(3)
O žádosti ministerstvo rozhodne po předchozím projednání s Ministerstvem zahraničních věcí do 30 dnů od jeho vyžádání. Udělený předběžný souhlas může být změněn, došlo-li ke změně podmínek, za kterých byl vydán. Tento předběžný souhlas nenahrazuje udělení licence.
(4)
Určení významného vojenského materiálu podle odstavce 1 stanoví prováděcí předpis.
§ 21
Právnická osoba, které byla udělena licence umožňující vyvézt nebo dovézt vojenský materiál z území nebo na území České republiky (dále jen „držitel licence“) a jedná-li se o takový obchod s vojenským materiálem, kde zahraniční smluvní partner nebo konečný uživatel nemá sídlo v členském státě Evropské unie, je povinna řízení o přidělení celně schváleného určení uskutečnit a předložit originál této licence u místně příslušného celního úřadu se sídlem v České republice.
§ 22
Mezinárodní dovozní certifikát k vojenskému materiálu dováženému do České republiky vystavuje pro potřeby zahraničních osob ministerstvo. Žádost o vystavení mezinárodního dovozního certifikátu se podává písemně s využitím elektronického formuláře. V žádosti lze kromě obecných náležitostí žádosti požadovat údaje obsažené v žádosti o udělení licence, případně v licenci, byla-li udělena, jejichž rozsah stanoví prováděcí právní předpis.
HLAVA DRUHÁ
LICENCE K TRANSFERU VOJENSKÉHO MATERIÁLU UVNITŘ EVROPSKÉ UNIE A CERTIFIKACE
§ 22a
Definice
Pro účely udělování licencí k transferutransferu vojenského materiálu uvnitř Evropské unie podle této hlavy se rozumí
a)
transferemtransferem každé přemístění vojenského materiálu od dodavateledodavatele v jednom členském státě Evropské unie (dále jen „členský stát“) k příjemcipříjemci v jiném členském státě,
b)
dodavatelemdodavatelem právnická nebo fyzická osoba, které bylo vydáno povolení a která nese odpovědnost za transfertransfer,
c)
příjemcempříjemcem právnická nebo fyzická osoba usazená v některém z členských států, která nese odpovědnost za přijetí transferutransferu,
d)
licencí k transferutransferu oprávnění dodavateledodavatele k transferutransferu vojenského materiálu příjemcipříjemci v jiném členském státě,
e)
obecnou licencí oprávnění dodavateledodavatele provádět transfertransfer, pokud splňuje podmínky uvedené v § 22b.
§ 22b
Obecná licence
(1)
Právnická nebo fyzická osoba, které bylo vydáno povolení, je oprávněna provádět transferytransfery, pokud
a)
příjemcepříjemce je součástí ozbrojených sil členského státu nebo je veřejným zadavatelem, který provádí nákupy výlučně pro ozbrojené síly členského státu,
b)
příjemcempříjemcem je právnická nebo fyzická osoba certifikovaná podle příslušného právního předpisu členského státu, který zapracovává předpis Evropské unie upravující zjednodušení podmínek transferůtransferů vojenského materiálu3c),
c)
transfertransfer je uskutečněn pro účely předvádění vzorků zboží, hodnocení nebo výstav, nebo
d)
transfertransfer je uskutečněn pro účely údržby nebo opravy vojenského materiálu.
(2)
V případě, kdy u obecné licence podle odstavce 1 písm. b) certifikovaný příjemcepříjemce porušuje podmínky certifikace anebo by mohl být dotčen veřejný pořádek, bezpečnost nebo ochrana obyvatelstva, ministerstvo rozhodne o pozastavení transferutransferu k tomuto příjemcipříjemci. O přijatém rozhodnutí ministerstvo informuje příslušné orgány ostatních členských států a Evropskou komisi.
(3)
Obecná licence podle odstavce 1 písm. c) se vztahuje na poskytování informací při školeních, přednáškách nebo seminářích, při činnostech spojených s výzkumem, vývojem, konstrukcí, projekčními pracemi a výrobou, dále na transferytransfery vojenského materiálu při předvádění, prezentacích, výstavách a veletrzích, testování, zkouškách, účastích ve výběrových řízeních a při průzkumu trhu. Obecná licence neopravňuje dodavateledodavatele k prodeji, darování nebo následnému reexportu do zemí mimo Evropskou unii. Není-li předmět transferutransferu při předvádění nebo vystavování zcela spotřebován nebo jinak znehodnocen, musí být vrácen na území České republiky.
(4)
Obecná licence podle odstavce 1 písm. d) se vztahuje na
a)
vysílání odborníků a na transferytransfery vojenského materiálu při činnostech spojených s výrobou, úpravami, instalací, defektací, opravami, údržbou, servisem, reklamacemi, školením a výcvikem obsluh, použitím a ovládáním vojenského materiálu,
b)
transfertransfer vojenského materiálu, který je předmětem údržby a opravy k provedení smluvně ujednaných činností. V případě neopravitelnosti lze vyměnit vadný kus vojenského materiálu za nový, avšak celkový počet kusů vojenského materiálu musí být zachován. Předmět údržby a opravy se musí vrátit na území České republiky v době, která je stanovena ve smlouvě s příjemcempříjemcem.
(5)
DodavatelDodavatel, který hodlá vyvážet z území České republiky vojenský materiál na základě obecné licence, je povinen se před uskutečněním prvního transferutransferu zaregistrovat u ministerstva, a to písemně s využitím elektronického formuláře, ve kterém uvede
a)
druh obecné licence podle odstavce 1 písm. a) až d), kterou hodlá využít, a dobu jejího využívání,
b)
své identifikační údaje
1.
u fyzické osoby jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresu místa trvalého pobytu na území České republiky; je-li podnikající fyzickou osobou, uvede též adresu místa podnikání a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
2.
u právnické osoby obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a předmět podnikání.
(6)
DodavatelDodavatel je povinen informovat ministerstvo o transferechtransferech uskutečněných na základě této obecné licence v kalendářním pololetí vždy do desátého dne měsíce následujícího po uplynutí tohoto kalendářního pololetí, a to v rozsahu údajů podle odstavce 7. Informace se podává písemně, a to s využitím elektronického formuláře.
(7)
DodavatelDodavatel je u obecné licence podle odstavce 1 písm. a) a b) povinen uchovávat údaje o uskutečněných transferechtransferech po dobu 10 let od uskutečnění transferutransferu. Údaje musí obsahovat
a)
jméno, obchodní firmu nebo název a adresu příjemcepříjemce,
b)
podrobný popis vojenského materiálu s uvedením množství jednotlivých položek a celkové ceny,
c)
dokument dokládající uzavřený smluvní vztah,
d)
doklad o konečném užití,
e)
potvrzení příjemcepříjemce, že byl předem seznámen se všemi podmínkami transferutransferu; potvrzení musí obsahovat konkretizaci těchto podmínek.
(8)
DodavatelDodavatel je u obecné licence podle odstavce 1 písm. b) povinen ještě před prvním transferemtransferem ověřit, že příjemcepříjemce transferutransferu je certifikovaný podle příslušných právních předpisů členského státu příjemcepříjemce.
(9)
DodavatelDodavatel zajistí u obecné licence podle odstavce 1 písm. a) a b) před uskutečněním transferutransferu doklad o konečném užití potvrzený příjemcempříjemcem v členském státě transferutransferu. Doklad o konečném užití nesmí být starší než 12 měsíců a musí obsahovat
a)
název členského státu, na jehož území je místo dodání vojenského materiálu,
b)
název orgánu, který jej vydal,
c)
obchodní firmu nebo název nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení a adresu sídla nebo místa podnikání žadatele,
d)
přesný popis vojenského materiálu, zejména jeho množství, charakteristiku a hodnotu,
e)
datum vydání a
f)
antireexportní doložku.
(10)
DodavatelDodavatel informuje ministerstvo do desátého dne měsíce následujícího po uplynutí pololetí o uskutečněných transferechtransferech v rámci této obecné licence.
(11)
DodavatelDodavatel ještě před uskutečněním každého transferutransferu vypracuje přehled složení dodávky obsahující soupis transferovaného zboží s uvedením názvu, počtu, typového (výrobního, evidenčního) označení a ceny vojenského materiálu, který bude doprovázet zásilku.
(12)
Ministerstvo zveřejňuje seznam dodavatelůdodavatelů, kteří využívají obecnou licenci, způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 22c
Souhrnná licence
(1)
Právnická nebo fyzická osoba, které bylo vydáno povolení, je oprávněna provádět na základě souhrnné licence transferytransfery více příjemcůmpříjemcům v jednom nebo více členských státech.
(2)
Žádost o udělení souhrnné licence musí obsahovat
a)
číslo povolení k provádění obchodu s vojenským materiálem,
b)
číslo, případně položku nebo podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku,
c)
vymezení vojenského materiálu podle seznamu vojenského materiálu,
d)
navrhovanou dobu platnosti licence,
e)
název členských států, do kterých má být prováděn transfertransfer vojenského materiálu, a
f)
vymezení příjemcůpříjemců a konečných uživatelů vojenského materiálu.
(3)
Ministerstvo rozhodne o žádosti o udělení souhrnné licence ve lhůtě 30 dnů ode dne jejího doručení. Ustanovení § 16 se použije obdobně s tím, že závazné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí se nevyžaduje. Souhrnná licence se uděluje na dobu 3 let.
(4)
Rozhodnutí o udělení souhrnné licence kromě obecných náležitostí obsahuje
a)
číslo povolení k provádění obchodu s vojenským materiálem,
b)
vymezení vojenského materiálu podle seznamu vojenského materiálu,
c)
vymezení příjemcůpříjemců a konečných uživatelů vojenského materiálu,
d)
datum, místo vydání a dobu platnosti,
e)
případné další bezpečnostní podmínky.
§ 22d
Individuální licence
(1)
Právnická nebo fyzická osoba, které bylo vydáno povolení, je oprávněna provést transfertransfer na základě individuální licence jednomu určitému příjemcipříjemci.
(2)
Žádost o udělení individuální licence musí obsahovat
a)
číslo povolení k provádění obchodu s vojenským materiálem,
b)
číslo, případně položku nebo podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku,
c)
specifikaci vojenského materiálu s uvedením jeho názvu podle seznamu vojenského materiálu a množství,
d)
navrhovanou dobu platnosti licence,
e)
název členského státu, do kterého má být prováděn transfertransfer, obchodní firmu nebo název a sídlo, nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a místo podnikání příjemcepříjemce.
(3)
Ministerstvo rozhodne o žádosti o udělení individuální licence ve lhůtě 30 dnů ode dne jejího doručení. Ustanovení § 16 se použije obdobně s tím, že závazné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí se nevyžaduje.
(4)
Rozhodnutí o udělení individuální licence kromě obecných náležitostí obsahuje
a)
číslo a název položky podle kombinované nomenklatury celního sazebníku,
b)
název vojenského materiálu podle seznamu vojenského materiálu a jeho množství,
c)
název členského státu, na jehož území se nachází sídlo, místo podnikání nebo bydliště příjemcepříjemce,
d)
datum, místo vydání a dobu platnosti licence,
e)
případné další bezpečnostní podmínky licence.
§ 22e
Společné ustanovení o licencích k transferu vojenského materiálu uvnitř Evropské unie
(1)
Ustanovení § 16 až 19 se pro účely této hlavy použijí obdobně, není-li v této hlavě stanoveno jinak.
(2)
Licencím podle této hlavy nepodléhají transferytransfery vojenského materiálu, pokud
a)
dodavatelemdodavatelem je Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra, nebo
b)
transfertransfer je nezbytný k uplatňování kooperačního zbrojního programu mezi členskými státy.
Certifikace
§ 22f
(1)
Certifikace je postup, při kterém ministerstvo zjišťuje spolehlivost příjemcepříjemce, pokud jde o jeho schopnost dodržet vývozní omezení vojenského materiálu na základě licence k transferutransferu od jiného členského státu.
(2)
Splnění stanovených požadavků se potvrzuje vydáním osvědčení o spolehlivosti příjemcepříjemce (dále jen „certifikát“).
§ 22g
Podmínky pro vydání certifikátu
(1)
Podmínkou pro vydání certifikátu je, že žadatel
a)
je držitelem platného povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem,
b)
uvádí na trh pod vlastním názvem nebo obchodní značkou vojenský materiál nebo jeho součásti nebo systémy a subsystémy vojenského materiálu,
c)
využívá vojenský materiál přijatý na základě obecných licencí k transferutransferu pro vlastní výrobu a zdrží se jejich opětovného transferutransferu nebo vývozu, vyjma údržby nebo opravy a k tomuto se písemně zaváže,
d)
doloží spolehlivost podle odstavce 3.
(2)
V žádosti o vydání certifikátu se uvede
a)
obchodní firma nebo název a sídlo nebo jméno, popřípadě jména, a adresa žadatele,
b)
identifikační číslo žadatele,
c)
adresy výrobních jednotek, jsou-li zavedeny,
d)
jméno vedoucího pracovníka jako osoby osobně odpovědné za transferytransfery a vývoz.
(3)
Žádost o vydání certifikátu pro účely zhodnocení spolehlivosti musí být doložena
a)
příslušnými doklady o odpovídající zkušenosti v oblasti činností souvisejících s nakládáním s vojenským materiálem, zejména s ohledem na dodržování vývozních omezení, povolení vyrábět nebo uvádět na trh vojenský materiál a zaměstnávání zkušeného řídícího personálu, dokumentací o příslušné průmyslové činnosti v oblasti vojenského materiálu, zejména schopnost montáže systémů či subsystémů,
b)
písemným závazkem žadatele podepsaným oprávněnou osobou, že učiní veškeré nezbytné kroky k dodržení a prosazení všech zvláštních podmínek pro konečné použití a vývoz každé určité součásti či produktu, které byly přijaty,
c)
písemným závazkem žadatele podepsaným oprávněnou osobou, že příslušným orgánům s náležitou péčí poskytne podrobné informace týkající se konečných uživatelů či konečného použití všech produktů podnikem vyvážených, přepravovaných či přijatých na základě licence k transferutransferu z jiného členského státu,
d)
popisem interního programu dodržování právních norem nebo systému řízení transferůtransferů a vývozu uplatňovaného v podniku, podepsaným oprávněnou osobou; popis musí zahrnovat podrobné informace o organizačních, lidských a technických zdrojích vyčleněných na řízení transferůtransferů a vývozů, řetězci odpovědnosti ve struktuře podniku, postupech interního auditu, zvyšování informovanosti a odborné přípravě zaměstnanců, opatření k zajištění fyzické a technické bezpečnosti, vedení záznamů a sledovatelnosti transferůtransferů a vývozu.
(4)
Žádost o vydání certifikátu se podává písemně, a to s využitím elektronického formuláře.
§ 22h
Vydání certifikátu
(1)
Ministerstvo posoudí, zda žadatel splňuje podmínky pro vydání certifikátu a vyžádá si za tím účelem závazná stanoviska dotčených orgánů, kterými jsou
a)
Ministerstvo vnitra z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva,
b)
Ministerstvo obrany z hlediska zabezpečování obrany České republiky,
c)
Generální ředitelství cel z hlediska dodržování dovozních a vývozních opatření.
(2)
Závazné stanovisko vydá dotčený orgán uvedený v odstavci 1 ve lhůtě 20 dnů od doručení stejnopisu žádosti; závazné stanovisko musí obsahovat souhlas nebo nesouhlas dotčeného orgánu s vydáním certifikátu.
(3)
Při splnění podmínek ministerstvo vydá do 60 dnů ode dne doručení žádosti certifikát, který kromě obecných náležitostí obsahuje
a)
číslo certifikátu,
b)
obchodní firmu nebo název a adresu sídla nebo jméno, popřípadě jména, a adresu trvalého pobytu žadatele a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
c)
adresy organizačních složek, jichž se certifikace týká,
d)
prohlášení o splnění podmínek uvedených v § 22g,
e)
dobu platnosti certifikátu,
f)
datum vydání certifikátu, razítko a podpis pověřeného pracovníka ministerstva.
(4)
Certifikát vydává ministerstvo v českém a anglickém jazyce. Certifikát se vydává na dobu 5 let. Certifikát vydaný v jiném členském státě je platný i na území České republiky.
§ 22i
Povinnosti držitele certifikátu
(1)
Držitel certifikátu je povinen splňovat všechny podmínky stanovené pro jeho vydání po celou dobu jeho platnosti.
(2)
Držitel certifikátu je povinen ministerstvu neprodleně oznámit a doložit všechny změny, které vyvstaly nebo k nimž došlo po udělení osvědčení, a které mohou ovlivnit platnost nebo obsah osvědčení. Držitel certifikátu oznámí zejména
a)
všechny důležité změny své průmyslové činnosti týkající se vojenského materiálu,
b)
jakoukoli změnu údajů uvedených v § 22g odst. 2.
(3)
Ministerstvo provádí alespoň každé 3 roky kontrolu, zda držitel certifikátu splňuje podmínky stanovené v § 22g. Za účelem kontroly je ministerstvo a jím pověřený kontrolní orgán oprávněno
a)
vstupovat do příslušných prostor držitele osvědčení,
b)
prověřovat a kopírovat záznamy nebo údaje týkající se výrobků vyvážených, převáděných nebo přijatých na základě licence k transferutransferu od jiného členského státu.
§ 22j
Zánik certifikátu
(1)
Certifikát zaniká
a)
rozhodnutím o úpadku,
b)
uplynutím doby platnosti certifikátu,
c)
úmrtím fyzické osoby,
d)
rozhodnutím ministerstva o zrušení platnosti certifikátu, jestliže
1.
certifikát byl udělen na základě nesprávných nebo neúplných údajů,
2.
držitel certifikátu přestal splňovat podmínky pro jeho udělení, nebo
3.
to vyžadují bezpečnostní zájmy České republiky, zejména jestliže držitel certifikátu porušil závažným způsobem ustanovení tohoto zákona nebo předpis Evropské unie, právní předpis členského státu Evropské unie, nebo vyhlášenou mezinárodní smlouvu, kterou je Česká republika vázána, pokud upravují obchodování nebo nakládání s vojenským materiálem, nebo
e)
vrácením certifikátu ministerstvu.
(2)
Certifikát je nepřenosný; při zániku právnické osoby nebo úmrtí fyzické osoby nepřechází na jejího právního nástupce.
(3)
V případě, že je certifikát zrušen, je příjemcepříjemce povinen tuto skutečnost neprodleně oznámit svým dodavatelůmdodavatelům, kteří používají obecné licence. Ministerstvo o této skutečnosti informuje příslušné orgány ostatních členských států a Evropskou komisi.
(4)
Ministerstvo zveřejní a pravidelně aktualizuje seznam držitelů certifikátů a uvědomí o tom Evropskou komisi, Evropský parlament a ostatní členské státy na internetových stránkách Evropské komise.
ČÁST ČTVRTÁ
KONTROLA PROVÁDĚNÍ OBCHODU S VOJENSKÝM MATERIÁLEM
§ 23
(1)
Ministerstvo kontroluje dodržování tohoto zákona u právnických a fyzických osob, kterým bylo vydáno povolení k obchodu s vojenským materiálem, a u právnických i fyzických osob, o nichž lze důvodně předpokládat, že uskutečňují obchod s vojenským materiálem, a u Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra, které provádějí obchod s vojenským materiálem podle § 12a (dále jen „osoba“). Ministerstvo o provedené kontrole sepíše protokol o kontrolním zjištění.
(2)
Osoby, u kterých je kontrola podle odstavce 1 prováděna, jsou povinny zaměstnancům zmocněným ministerstvem ke kontrole zpřístupnit veškeré doklady a písemnosti vztahující se ke kontrole, jakož i umožnit prohlídku objektů a zboží, a to v rozsahu předem písemně stanoveném ministerstvem; nedotknutelnost obydlí je zaručena. Osoby, kterým bylo vydáno povolení k obchodu s vojenským materiálem, jsou povinny písemně sdělovat ministerstvu ve lhůtě jím stanovené požadované údaje týkající se obchodu s vojenským materiálem, zejména hlásit využívání udělené licence.
(3)
Kontrolované osoby mají právo seznámit se s obsahem protokolu o kontrolním zjištění, obdržet jeho stejnopis a vyjádřit se k obsahu protokolu v určené lhůtě.
(4)
Ustanoveními předcházejících odstavců nejsou dotčeny kontrolní pravomoci podle zvláštních zákonů.
§ 23a
Dohled celních orgánů
(1)
Celní orgány dohlížejí, zda je obchod s vojenským materiálem prováděn pouze osobami, kterým bylo uděleno povolení podle tohoto zákona, a zda je prováděn v rozsahu a za podmínek stanovených příslušnými licencemi.
(2)
Celní úřad je při výkonu dohledu podle odstavce 1 oprávněn vyzvat držitele licence k předložení jejího originálu a zapisovat na originál licence podstatné údaje o skutečnostech, které se váží k jejímu využívání; zápisy do licence opatří datem provedení zápisu a údajem jednoznačně identifikujícím toho, kdo zápis provedl.
(3)
Shledá-li celní úřad, že obchod s vojenským materiálemobchod s vojenským materiálem není prováděn v souladu s tímto zákonem nebo dalšími právními předpisy nebo podmínkami související licence, neprodleně o tom písemně informuje ministerstvo.
(4)
Pro zabezpečení dohledu podle odstavce 1 poskytne ministerstvo Generálnímu ředitelství cel v míře nezbytně nutné údaje o licencích udělených podle tohoto zákona. Generální ředitelství cel poskytne ministerstvu údaje vzniklé při činnosti celních úřadů a vztahující se k využívání licencí udělených podle tohoto zákona.
Zajištění vojenského materiálu
§ 23b
(1)
Celní úřad může zajistit vojenský materiál, lze-li důvodně předpokládat, že vojenský materiál byl užit nebo určen ke spáchání přestupku anebo byl přestupkem získán nebo byl nabyt za jinou věc přestupkem získanou.
(2)
Celní úřad při zajištění vojenského materiálu podle odstavce 1 postupuje tak, aby práva třetích osob nebyla omezena nad míru nutnou ke splnění účelu zajištění.
§ 23c
(1)
Celní úřad vydá o zajištění vojenského materiálu rozhodnutí. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.
(2)
V rozhodnutí o zajištění vojenského materiálu se uvedou důvody, pro které se vojenský materiál zajišťuje, a dále se uvede, že rozhodnutí o zajištění vojenského materiálu má účinky rozhodnutí o záruce za splnění povinnosti podle § 147 odst. 6 správního řádu, nebude-li zaplacena pokuta.
(3)
Pokud je to účelné, může celní úřad v rozhodnutí podle odstavce 2 stanovit, že se vojenský materiál ponechává osobě, která jej vlastní nebo drží; přitom tato osoba nesmí vojenský materiál používat, převést na jinou osobu, nebo s ním jinak nakládat.
§ 23d
(1)
Osoba, které bylo doručeno rozhodnutí o zajištění vojenského materiálu, je povinna tento vojenský materiál celnímu úřadu vydat, pokud celní úřad nepostupuje podle § 23c odst. 3.
(2)
Není-li zajištěný vojenský materiál na výzvu celního úřadu vydán, může celní úřad vojenský materiál odejmout osobě, která ho má u sebe.
(3)
O vydání nebo odnětí zajištěného vojenského materiálu se vyhotoví úřední záznam, v němž se uvede též popis vojenského materiálu. Osobě, která vojenský materiál vydala, nebo které byl vojenský materiál odňat, vystaví celní úřad potvrzení o vydání nebo odnětí vojenského materiálu.
§ 23e
Není-li zajištěný vojenský materiál k dalšímu řízení již třeba a nepřichází-li v úvahu jeho propadnutí nebo zabrání v řízení o přestupku anebo prodej nebo jiné nakládání, vrátí se osobě, které byl zajištěn.
§ 24
(1)
Ministerstvo je oprávněno žádat od všech státních orgánů informace o osobách provádějících obchod s vojenským materiálem anebo o osobách žádajících o povolení k tomuto obchodu, jakož i o jejich podnikatelské činnosti, jestliže se vztahuje k obchodu s vojenským materiálem. Poskytování těchto informací se řídí zvláštními právními předpisy5).
(2)
Ministerstvo bez zbytečného odkladu poskytuje
a)
dotčeným orgánům podle tohoto zákona
1.
údaje uvedené v žádosti o vydání povolení nebo o udělení licence,
2.
údaje uvedené v pravomocném rozhodnutí o vydání nebo nevydání povolení,
3.
údaje uvedené v pravomocném rozhodnutí o neudělení, pozastavení čerpání, zrušení pozastavení čerpání nebo odnětí licence,
4.
informace o zániku povolení,
b)
Generálnímu ředitelství cel
1.
údaje uvedené v pravomocném rozhodnutí o vydání nebo nevydání povolení,
2.
údaje uvedené v pravomocném rozhodnutí o udělení, pozastavení čerpání, zrušení pozastavení čerpání nebo odnětí licence,
3.
informace o zániku povolení,
c)
Ministerstvu obrany kromě údajů a informací uvedených v písmenu a) též údaje o kontrolách obchodování s významným vojenským materiálem a informace o dohledu nebo zajištění vojenského materiálu podle § 23 až 23e,
d)
Českému úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva informace o vydaných licencích v případech, kdy předmětem zahraničního obchodu jsou výrobky podléhající ověřování podle zvláštního právního předpisu5a).
ČÁST PÁTÁ
PŘESTUPKY
§ 25
Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob
(1)
Právnická osoba se dopustí přestupku tím, že obchoduje s vojenským materiálem bez povolení podle § 6 odst. 1 nebo licence podle § 14 odst. 1.
(2)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která žádá o vydání povolení, se dopustí přestupku tím, že
a)
uvede v žádosti o vydání povolení podle § 9 odst. 1 nesprávný nebo neúplný údaj, který je nezbytný pro vydání povolení, nebo
b)
doloží podklady podle § 9 odst. 2 neoprávněně pozměněné nebo padělané.
(3)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, které bylo vydáno povolení, se dopustí přestupku tím, že
a)
neoznámí nebo nedoloží ministerstvu změnu podle § 10 odst. 2,
b)
nesplní informační povinnost o transferech podle § 10 odst. 3 nebo § 22b odst. 6,
c)
pozmění údaje v povolení,
d)
provede transfer jednomu určitému příjemci bez individuální licence podle § 22d nebo více příjemcům v jednom nebo více členských státech bez souhrnné licence podle § 22c, nebo
e)
provede transfer na základě obecné licence v rozporu s § 22b.
(4)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, které bylo vydáno povolení a která žádá o udělení licence, se dopustí přestupku tím, že
a)
uvede v žádosti o udělení licence podle § 15 odst. 3, § 22c odst. 2 nebo § 22d odst. 2 nesprávný nebo neúplný údaj, který je nezbytný pro udělení licence, nebo
b)
doloží podklady podle § 15 odst. 4 neoprávněně pozměněné nebo padělané.
(5)
Právnická osoba, které byla udělena licence, se dopustí přestupku tím, že
a)
nesplní informační povinnost o využívání licence podle § 17 odst. 1,
b)
pozmění údaje v licenci, včetně záznamů celních orgánů, nebo
c)
nesplní povinnost vrátit originál licence podle § 17 odst. 2 nebo informační povinnost podle § 17 odst. 3.
(6)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která žádá o vydání certifikátu podle § 22g odst. 2, se dopustí přestupku tím, že
a)
uvede v žádosti o vydání certifikátu nesprávný nebo neúplný údaj, který je nezbytný pro jeho vydání, nebo
b)
doloží podklady podle § 22g odst. 3 neoprávněně pozměněné nebo padělané.
(7)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba, které byl vydán certifikát podle § 22f odst. 1 a 2, se dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 22i neoznámí a nedoloží všechny změny, k nimž došlo po udělení certifikátu, a které mohou ovlivnit platnost nebo obsah certifikátu, nebo
b)
pozmění údaje v certifikátu.
(8)
Za přestupek lze uložit pokutu do
a)
50 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 nebo odstavce 3 písm. d) nebo e),
b)
15 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3 písm. b) nebo odstavce 5 písm. a) nebo b),
c)
5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2, odstavce 3 písm. a) nebo c), odstavce 4, odstavce 5 písm. c), odstavce 6 nebo 7.
§ 27a
Společná ustanovení
(1)
Promlčecí doba činí 4 roky. Byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 7 let od jeho spáchání.
(2)
Přestupky podle tohoto zákona projednává
a)
ministerstvo, jde-li o přestupky podle § 25 odst. 1 až 4, § 25 odst. 5 písm. a) a c) a § 25 odst. 6 a 7, nebo
b)
orgán celní správy, jde-li o přestupky podle § 25 odst. 5 písm. b).
(3)
Pokuty vybírá orgán, který je uložil.
(4)
Pokus přestupku podle § 25 odst. 1 a § 25 odst. 3 písm. d) a e) je trestný.
ČÁST OSMÁ
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 30
Jestliže stanoviska dotčených orgánů podle § 6 a 16, jakož i informace poskytnuté na základě § 24, obsahují utajované informaceutajované informace2a), uchovávají se části spisu, v nichž jsou tyto informace obsaženy, odděleně mimo spis.
§ 30a
(1)
V soudním řízení vedeném na základě žaloby proti rozhodnutí vydanému podle tohoto zákona se dokazování provádí tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat mlčenlivost o utajovaných informacíchutajovaných informacích obsažených ve stanoviscích dotčených orgánů poskytnutých podle § 6 a 16, jakož i informacích poskytnutých na základě § 24. K těmto okolnostem lze provést důkaz výslechem jen tehdy, byl-li ten, kdo povinnost mlčenlivosti má, této povinnosti příslušným orgánem zproštěn; zprostit mlčenlivosti nelze v případě, kdy by mohlo dojít k ohrožení nebo vážnému narušení činnosti zpravodajských služeb nebo PoliciePolicie České republiky; přiměřeně se postupuje v případech, kdy se důkaz provádí jinak než výslechem.
(2)
Orgán, který informace poskytl, označí okolnosti uvedené v odstavci 1, o kterých tvrdí, že ve vztahu k nim nelze zprostit mlčenlivosti, a předseda senátu rozhodne, že části spisu, k nimž se tyto okolnosti váží, budou odděleny, jestliže by jinak mohlo dojít k ohrožení nebo vážnému narušení činnosti zpravodajských služeb nebo PoliciePolicie České republiky.
§ 31
(1)
Zaměstnanci a příslušníci ve služebním poměru ke správním orgánům uvedeným v § 24 odst. 2, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech majících povahu obchodního a služebního tajemství, o nichž se dověděli v souvislosti s vydáváním povolení, udělováním licence nebo kontrolou obchodu s vojenským materiálem, a to i když přestali být zaměstnanci těchto orgánů nebo jejich služební poměr k těmto orgánům zanikl. Této povinnosti mohou být zproštěni z vážných důvodů vedoucím správního orgánu uvedeného ve větě první, kterému jsou nebo byli podřízeni.
(2)
Zaměstnanci a příslušníci ve služebním poměru ke správním orgánům uvedeným v § 24 odst. 2, kteří se podílejí na provádění tohoto zákona a jsou povinni zachovávat mlčenlivost podle předchozího odstavce, nesmějí být zaměstnáni u právnických osob oprávněných obchodovat s vojenským materiálem po dobu tří let od skončení pracovního nebo služebního poměru.
§ 32
(1)
Platná úřední povolení vydaná podle dosavadních předpisů6) se považují za licence podle tohoto zákona.
(2)
Právnické osoby, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona jsou držiteli platných úředních povolení pro obchod s vojenským materiálem, mohou pokračovat v provádění tohoto obchodu po dobu šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona; v této lhůtě jsou povinny předložit žádost o povolení podle části druhé tohoto zákona, pro kterou platí ustanovení § 9 odst. 3, i když právnická osoba je zapsána v obchodním rejstříku. V případě, že tak neučiní, dosavadní úřední povolení k obchodu s vojenským materiálem uplynutím této lhůty zanikají.
§ 33
Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra vydá k provedení § 5 odst. 3, § 12a odst. 6, § 12b odst. 6, § 17 odst. 1, § 20 odst. 4 a § 22 tohoto zákona vyhlášku.
§ 34
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
§ 21 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
1a)
Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.
1b)
Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
1c)
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
1d)
Například Smlouva o nešíření jaderných zbraní, vyhlášená pod č. 61/1974 Sb., Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení, vyhlášená pod č. 14/2009 Sb. m. s., zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení, vyhlášená pod č. 96/1975 Sb., zákon č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů.
1e)
Zákon č. 305/1999 Sb., o zákazu použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a o jejich zničení a o změně zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 41/2009 Sb.
1f)
Úmluva o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, vyhlášená pod č. 21/1999 Sb.
2)
§ 2 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky.
2a)
Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
3)
§ 4 odst. 1 zákona č. 451/1991 Sb.
3a)
Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o Společném celním sazebníku, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2031/2001 ze dne 6. srpna 2001.
3c)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství.
5)
Například zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
5a)
Zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
6)
Vyhláška Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 560/1991 Sb., o podmínkách vydávání úředního povolení k dovozu a vývozu zboží a služeb, ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon č. 40/1994 Sb. | Zákon č. 40/1994 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Vyhlášeno 21. 3. 1994, datum účinnosti 1. 4. 1994, částka 13/1994
* Čl. III - Zákon České národní rady č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. IV - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, jak vyplývá z pozdě
* Čl. V
Aktuální znění od 1. 7. 2015 (332/2014 Sb.)
40
ZÁKON
ze dne 15. února 1994,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. III
Zákon České národní rady č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 55 odst. 1 zní:
„(1)
Pracovní doba příslušníků může být rozvržena nerovnoměrně. Délka pracovní směny při nerovnoměrně rozvržené pracovní době může činit nejvýše 18 hodin. Délka pracovní pohotovosti na pracovišti bezprostředně navazující na pracovní směnu může činit nejvýše 6 hodin.“.
2.
V § 56 odst. 2 se vypouštějí slova „v rámci pracovní směny“.
Čl. IV
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, jak vyplývá z pozdějších zákonů.
Čl. V
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 42/1994 Sb. | Zákon č. 42/1994 Sb.
Zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením
Vyhlášeno 21. 3. 1994, datum účinnosti 21. 3. 1994, částka 14/1994
* ČÁST PRVNÍ - PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ (§ 1 — § 45a)
* ČÁST DRUHÁ - USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ (§ 46 — § 55)
Aktuální znění od 1. 1. 2024 (462/2023 Sb.)
42
ZÁKON
ze dne 16. února 1994
o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ
HLAVA PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
(1)
Tento zákon upravuje penzijní připojištěnípenzijní připojištění se státním příspěvkem (dále jen „penzijní připojištěnípenzijní připojištění“) u penzijních fondůpenzijních fondů, činnost penzijních fondůpenzijních fondů a státní dozor nad penzijním připojištěnímpenzijním připojištěním a změny některých zákonů souvisejících se zavedením penzijního připojištěnípenzijního připojištění.
(2)
Penzijním připojištěnímPenzijním připojištěním se pro účely tohoto zákona rozumí shromažďování peněžních prostředků od účastníků penzijního připojištěnípenzijního připojištění (dále jen „účastník“) a státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištěnípenzijního připojištění.
(3)
Penzijní připojištěníPenzijní připojištění podle odstavce 2 nesmějí vykonávat jiné osoby než penzijní fondypenzijní fondy.
§ 2
Účastníkem může být fyzická osoba starší 18 let, která uzavře s penzijním fondempenzijním fondem písemnou smlouvu o penzijním připojištěnípenzijním připojištění (dále jen „smlouva“). Účast na penzijním připojištěnípenzijním připojištění je dobrovolná.
§ 2a
V penzijním připojištěnípenzijním připojištění je zakázána diskriminace účastníků zejména z důvodů pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu, zdravotního stavu nebo věku.
HLAVA DRUHÁ
PENZIJNÍ FOND
§ 3
(1)
Penzijní fondPenzijní fond je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, která provozuje penzijní připojištěnípenzijní připojištění podle tohoto zákona.
(2)
Penzijní fondPenzijní fond je akciovou společnostíakciovou společností, pro kterou platí ustanovení obchodního zákoníku,1) pokud se v tomto zákoně nestanoví jinak.
(3)
BankaBanka, která pro penzijní fondpenzijní fond vykonává funkci depozitáře (dále jen „depozitář“), a ani právnická osoba, v níž má depozitář přímý nebo nepřímý podíl na základním kapitálu přesahující 10 %, nesmí nabývat akcieakcie tohoto penzijního fondupenzijního fondu. AkcieAkcie penzijního fondupenzijního fondu nesmí nabývat rovněž zdravotní pojišťovna.1a) Osoby, které nabudou akcieakcie penzijního fondupenzijního fondu v rozporu s ustanovením věty první a druhé, nesmí vykonávat tato akcionářská práva:
a)
účastnit se a hlasovat na valné hromadě,
b)
požádat o svolání mimořádné valné hromady, a
c)
podat soudu návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady.
(4)
Obchodní firma penzijního fondupenzijního fondu musí obsahovat označení „penzijní fondpenzijní fond“. Jiné osoby nesmějí ve své obchodní firmě ani názvu toto označení používat.
§ 4
(1)
Penzijní fondPenzijní fond nelze založit na základě veřejné nabídky akciíakcií.
(2)
Penzijní fondPenzijní fond může vydávat pouze akcie stejné jmenovité hodnoty znějící na jméno.
(3)
Penzijní fondPenzijní fond nesmí vydávat akcieakcie za zvýhodněných podmínek pro zaměstnance1aa) a prioritní akcieakcie.
(4)
Hodnota základního kapitálu penzijního fondupenzijního fondu musí činit alespoň 50 000 000 Kč. Základní kapitál musí být tvořen pouze peněžitými vklady, které musí být splaceny před podáním žádosti podle § 5.
(5)
Zvýšení základního kapitálu nelze provést nepeněžitými vklady. Nové akcieakcie nemohou být nabídnuty k upsání na základě veřejné nabídky k upisování akciíakcií.
(6)
K převodu akciíakcií penzijního fondupenzijního fondu v rozsahu větším než 10 % základního kapitálu penzijního fondupenzijního fondu, provedenému v jedné nebo několika operacích na jakoukoliv osobu nebo více osob jednajících ve shodě,1b) a k nabídce k upsání akciíakcií v rozsahu větším než 10 % základního kapitálu penzijního fondupenzijního fondu vybranému zájemci se vyžaduje předchozí souhlas České národní bankybanky. Žádost o udělení souhlasu podává nabyvatel nebo upisovatel. Pokud Česká národní bankabanka do 30 dnů ode dne doručení žádosti o udělení souhlasu nesdělí, že s převodem či upsáním nových akciíakcií nesouhlasí, platí, že jsou schváleny. Akcionář, který nabyl akcieakcie způsobem uvedeným v tomto odstavci bez souhlasu České národní bankybanky, nesmí vykonávat akcionářská práva uvedená v § 3 odst. 3 písm. a) až c).
(7)
Česká národní bankabanka souhlas podle odstavce 6 neudělí, pokud by nabytí uvedeného rozsahu akciíakcií penzijního fondupenzijního fondu nebylo v souladu s požadavkem důvěryhodnosti a bezpečnosti penzijního připojištěnípenzijního připojištění.
(8)
AkcieAkcie penzijních fondůpenzijních fondů, které představují podílovou účast akcionářů v penzijním fondupenzijním fondu, nemohou být použity k zajištění závazků.
§ 5
(1)
Ke vzniku a činnosti penzijního fondupenzijního fondu je třeba povolení. O udělení povolení rozhoduje na základě písemné žádosti zakladatelů penzijního fondupenzijního fondu Česká národní bankabanka. Před vydáním rozhodnutí o žádosti o povolení požádá Česká národní bankabanka o stanovisko Ministerstvo práce a sociálních věcí.
(2)
V žádosti o povolení podle odstavce 1 je žadatel povinen uvést:
a)
obchodní firmu a sídlo penzijního fondupenzijního fondu,
b)
výši základního kapitálu penzijního fondupenzijního fondu,
c)
věcné a organizační předpoklady pro činnost penzijního fondupenzijního fondu,
d)
zda jsou splněny podmínky způsobilosti být členem představenstva a dozorčí rady stanovené v § 7 odst. 2 až 4 u navrhovaných osob,
e)
depozitáře.
(3)
K žádosti o povolení podle odstavce 1 musí být přiloženy
a)
listiny prokazující založení akciové společnostiakciové společnosti, splacení celého základního kapitálu a původ základního kapitálu,
b)
stanovy penzijního fondupenzijního fondu,
c)
návrh statutu penzijního fondupenzijního fondu (dále jen „statut“),
d)
návrh penzijního plánu penzijního fondupenzijního fondu (dále jen „penzijní plán“),
e)
doklady prokazující důvěryhodnost fyzických nebo právnických osob, které jsou zakladateli penzijního fondupenzijního fondu, pokud si je nemůže vyžádat Česká národní bankabanka podle zvláštního právního předpisu,
f)
doklady prokazující důvěryhodnost navrhovaných členů představenstva, dozorčí rady penzijního fondupenzijního fondu a prokuristy, pokud si je nemůže vyžádat Česká národní bankabanka podle zvláštního právního předpisu, a jejich odbornou způsobilost.
(4)
Žádost podle odstavce 1 lze podat pouze na předepsaném tiskopise, ke kterému žadatel přiloží doklady podle odstavce 3 písm. a) až d) a doklady prokazující důvěryhodnost a odbornou způsobilost podle odstavce 3 písm. e) a f). Vzor tiskopisu a obsah jeho příloh stanoví prováděcí právní předpis.
(5)
Česká národní bankabanka povolení podle odstavce 1 neudělí, jestliže
a)
návrh statutu nebo penzijního plánu nesplňuje požadavky stanovené tímto zákonem,
b)
penzijní fondpenzijní fond nesplňuje předpoklady pro výplatu navrhovaných dávek penzijního připojištěnípenzijního připojištění,
c)
navrhovaní členové představenstva a dozorčí rady penzijního fondupenzijního fondu nejsou způsobilí být členy představenstva a dozorčí rady podle § 7 odst. 2 až 4, prokurista nesplňuje požadavek důvěryhodnosti, nebo
d)
zakladatelé nesplňují požadavek důvěryhodnosti.
§ 6
(1)
O žádosti o povolení podle § 5 rozhodne Česká národní bankabanka do 60 dnů ode dne doručení žádosti nebo jejího doplnění.
(2)
Součástí povolení podle § 5 odst. 1 je schválený statut a penzijní plán, schválení osob navrhovaných za členy představenstva a dozorčí rady penzijního fondupenzijního fondu a schválení depozitáře.
(3)
Povolení se uděluje na dobu neurčitou a nelze je převést na jinou osobu.
§ 7
(1)
Představenstvo penzijního fondupenzijního fondu musí mít nejméně pět členů; dozorčí rada penzijního fondupenzijního fondu musí mít nejméně tři členy, přičemž počet jejích členů musí být dělitelný třemi.
(2)
Členem představenstva a členem dozorčí rady (dále jen „orgány penzijního fondupenzijního fondu“) a prokuristou může být jen fyzická osoba starší 18 let, způsobilá k právním úkonům, důvěryhodná a odborně způsobilá, která není fyzickou osobou uvedenou v odstavci 3 a která byla předem schválena Českou národní bankoubankou. Pokud Česká národní bankabanka do 30 dnů ode dne doručení návrhu na nového člena orgánu penzijního fondupenzijního fondu nebo prokuristu nesdělí, že s návrhem nesouhlasí, má se za to, že návrh schvaluje.
(3)
Členy orgánu penzijního fondupenzijního fondu nesmějí být
a)
poslanci a senátoři Parlamentu a členové vlády, Nejvyššího kontrolního úřadu a zaměstnanci České národní bankybanky,
b)
členové orgánů jiného penzijního fondupenzijního fondu, pojišťovny1c), bankybanky, osoby s povolením k poskytování investičních služeb, členové orgánů organizátora regulovaného trhu a členové orgánů investičních fondů3) a investičních společností3a); to neplatí pro členy orgánů osob, se kterými penzijní fondpenzijní fond tvoří koncern,
c)
zaměstnanci jiného penzijního fondupenzijního fondu, depozitáře, organizátora regulovaného trhu, centrálního depozitáře4) a osoby, pomocí kterých provádí obchodník s cennými papírycennými papíry své činnosti,
d)
osoby, kterým bylo odejmuto povolení podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu.4)
(4)
Členy dozorčí rady penzijního fondupenzijního fondu nesmějí být zaměstnanci penzijního fondupenzijního fondu.
(5)
Členové orgánů penzijního fondupenzijního fondu jsou povinni plnit své povinnosti tak, aby nebyly poškozeny zájmy účastníků. Členové těchto orgánů a osoby jim blízké6) nesmějí kupovat nemovitostinemovitosti a movité věci, které tvoří majetek penzijního fondupenzijního fondu, anebo penzijnímu fondupenzijnímu fondu nemovitostinemovitosti a movité věci prodávat.
(6)
Zaměstnanci penzijního fondupenzijního fondu nesmějí být fyzickými osobami uvedenými v odstavci 3. Ustanovení odstavce 5 platí obdobně i pro zaměstnance penzijního fondupenzijního fondu.
(7)
Členové orgánů a zaměstnanci penzijního fondupenzijního fondu jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu své funkce nebo zaměstnání, popřípadě v souvislosti s nimi; oprávnění České národní bankybanky při výkonu dohledu nad finančním trhem a Ministerstva financí (dále jen „ministerstvo“) při výkonu státního dozoru podle § 45a tím nejsou dotčena. Tato povinnost trvá i po skončení jejich funkce nebo zaměstnání k penzijnímu fondupenzijnímu fondu. Za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy jsou osoby uvedené ve větě první pro účely občanského soudního řízení, exekučního řízení podle exekučního řádu, výkonu dohledu na konsolidovaném základě, trestního řízenítrestního řízení, správy daní a při plnění povinnosti vůči příslušnému orgánu podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo podle zákona o provádění mezinárodních sankcí zproštěny povinnosti mlčenlivosti.
(8)
Návrh podle odstavce 2 lze podat pouze na předepsaném tiskopise, ke kterému žadatel přiloží doklady osvědčující splnění podmínek stanovených v odstavci 2. Vzor tiskopisu a obsah jeho příloh stanoví prováděcí právní předpis.
§ 8
(1)
Pro výkon funkce depozitáře pro penzijní fondpenzijní fond platí obdobně zvláštní právní předpis upravující výkon této funkce pro investiční společnost a investiční fond7), pokud v tomto zákoně není stanoveno jinak.
(2)
Změna depozitáře musí být schválena Českou národní bankoubankou, jinak je neplatná. Pokud Česká národní bankabanka do 30 dnů ode dne doručení návrhu na změnu depozitáře nesdělí, že se změnou depozitáře nesouhlasí, platí, že změna je schválena.
(3)
Česká národní bankabanka může rozhodnout o změně depozitáře penzijního fondupenzijního fondu, pokud depozitář porušuje povinnosti stanovené zákonem nebo depozitářskou smlouvou. Depozitářská smlouva zaniká dnem, kdy nabude právní moci rozhodnutí, jímž Česká národní bankabanka rozhodla o změně depozitáře. Nejpozději do jednoho měsíce ode dne zániku depozitářské smlouvy je penzijní fondpenzijní fond povinen uzavřít depozitářskou smlouvu s jinou bankoubankou.
(4)
Penzijní fondPenzijní fond je povinen vždy zřídit u svého depozitáře samostatné běžné účty nebo podúčty k běžnému účtu pro
a)
přijímání a vracení příspěvků účastníků na penzijní připojištěnípenzijní připojištění (dále jen „příspěvek“),
b)
poskytování a vracení státních příspěvků na penzijní připojištěnípenzijní připojištění (dále jen „státní příspěvek“),
c)
financování činnosti penzijního fondupenzijního fondu,
d)
umísťování a ukládání prostředků penzijního fondupenzijního fondu.
(5)
Běžný účet u jiné banky, než je depozitář, si může penzijní fondpenzijní fond zřídit po oznámení svému depozitáři, a to pouze jako podmínku otevření vkladového účtu. Po zřízení vkladového účtu je penzijní fondpenzijní fond povinen zůstatky na tomto běžném účtu převést na vkladový účet nebo na běžný účet vedený u depozitáře.
(6)
Při změně depozitáře může mít penzijní fondpenzijní fond otevřen samostatný běžný účet pro přijímání a vracení příspěvků účastníků u banky, s níž depozitářská smlouva zanikla, ještě po dobu šesti měsíců ode dne zániku této smlouvy.
(7)
Statutární orgán depozitáře a jeho dozorčí rada nesmějí být tvořeny více než z jedné třetiny zaměstnanci penzijního fondupenzijního fondu.
HLAVA TŘETÍ
STATUT A PENZIJNÍ PLÁN
§ 9
(1)
Penzijní fondPenzijní fond musí mít statut a penzijní plán. Způsob přijímání statutu a penzijního plánu a jejich změny upravují stanovy penzijního fondupenzijního fondu.
(2)
Změny statutu musí být schváleny Českou národní bankoubankou, jinak jsou neplatné. Pokud Česká národní bankabanka do 30 dnů ode dne doručení návrhu na změnu nesdělí, že se změnou nesouhlasí, platí, že změna je schválena.
(3)
Změny penzijního plánu musí být schváleny Českou národní bankoubankou, jinak jsou neplatné. Pokud Česká národní bankabanka do 60 dnů ode dne doručení návrhu na změnu nesdělí, že se změnou nesouhlasí, platí, že změna je schválena. Česká národní bankabanka návrh na změnu neschválí, pokud změna nesplňuje požadavky § 5 odst. 5 písm. a) a b). Před vydáním rozhodnutí o návrhu na změnu penzijního plánu požádá Česká národní bankabanka o stanovisko Ministerstvo práce a sociálních věcí.
(4)
Statut a penzijní plán musí být každému přístupné.
§ 10
Statut musí obsahovat:
a)
rozsah činnosti penzijního fondupenzijního fondu podle § 12 odst. 1 a § 32,
b)
zaměření a cíle investiční politiky penzijního fondupenzijního fondu, zejména druhy majetkových hodnot, které budou pořizovány z peněžních prostředků penzijního fondupenzijního fondu,
c)
zásady hospodaření penzijního fondupenzijního fondu,
d)
způsob použití zisku,
e)
obchodní firmu a sídlo depozitáře,
f)
způsob zveřejňování zpráv o hospodaření s majetkem penzijního fondupenzijního fondu a změnách statutu a informaci o tom, kde lze tyto zprávy obdržet.
§ 11
(1)
Penzijní plán musí stanovit:
a)
druhy penzí a ostatních dávek penzijního připojištěnípenzijního připojištění,
b)
podmínky nároku na dávky penzijního připojištěnípenzijního připojištění a jejich výplatu,
c)
způsob výpočtu dávek poskytovaných z penzijního připojištěnípenzijního připojištění,
d)
důvody vypovězení penzijního připojištěnípenzijního připojištění,
e)
výši příspěvků,
f)
podmínky odkladu nebo přerušení placení příspěvků a změny výše příspěvků,
g)
pravidla a způsob placení příspěvků a postup při neplacení a opožděném nebo nesprávném placení příspěvků,
h)
podmínky převzetí peněžních prostředků z penzijního připojištěnípenzijního připojištění u jiného penzijního fondupenzijního fondu a úpravu nároků na základě tohoto převzetí,
i)
zásady, podle kterých se účastníci včetně příjemců penzí podílejí na výnosech hospodaření penzijního fondupenzijního fondu.
(2)
Každý penzijní plán musí upravit podmínky nároku účastníků na starobní penzi [§ 21 odst. 1 písm. a)] a jednorázové vyrovnání. Penzijní plán může upravit podmínky pro vznik nároků účastníků výhodněji, než je stanoveno v tomto zákoně, pokud to tento zákon nevylučuje.
(3)
Penzijní plán je sestavován jako příspěvkově definovaný penzijní plán, v němž výše penze závisí na úhrnu příspěvků zaplacených ve prospěch účastníka, podílu účastníka na výnosech hospodaření penzijního fondupenzijního fondu a věku, od kterého se poskytuje penze (dále jen „příspěvkový penzijní plán“).
(4)
Jde-li o invalidní penze, může být výše těchto penzí určena vedle pravidel příspěvkového penzijního plánu zároveň též tak, že penzijní fondpenzijní fond při splnění stanovených podmínek nároku na tuto penzi zaručuje její dohodnutou výši, popřípadě může být určena i jiným způsobem (dále jen „dávkový penzijní plán“); v tomto případě musí penzijní plán obsahovat kritéria rozdělení výnosů hospodaření penzijního fondupenzijního fondu na část, k níž se přihlíží při stanovení výše penze podle příspěvkového penzijního plánu, a část, k níž se přihlíží při stanovení výše penze podle dávkového penzijního plánu.
(5)
Pokud příspěvkový penzijní plán obsahuje výsluhovou penzi, nesmí být příspěvky určené na tuto penzi vyšší než příspěvky určené na starobní penzi.
(6)
Výše penze a příspěvků se v penzijním plánu stanoví podle pojistně matematických zásad s přihlédnutím k výnosům hospodaření penzijního fondupenzijního fondu.
HLAVA ČTVRTÁ
VZNIK A ZÁNIK PENZIJNÍHO PŘIPOJIŠTĚNÍ
§ 12
(1)
Penzijní připojištěníPenzijní připojištění vzniká na základě smlouvy mezi fyzickou osobou, která je způsobilá být účastníkem (§ 2), a penzijním fondempenzijním fondem dnem stanoveným ve smlouvě. Smlouva nesmí obsahovat zneužitelné klauzule v neprospěch účastníka. S jedním penzijním fondempenzijním fondem může účastník uzavřít pouze jednu smlouvu; to neplatí v případě smlouvy uzavřené podle § 19 odst. 3 písm. c).
(2)
Na smlouvy podle tohoto zákona se nevztahují ustanovení zvláštního právního předpisu upravujícího pojistnou smlouvu.8)
(3)
Zprostředkovatelskou činnost směřující k uzavření smlouvy mezi penzijním fondempenzijním fondem a fyzickou osobou, která je způsobilá být účastníkem (§ 2), může vykonávat fyzická nebo právnická osoba pro penzijní fondpenzijní fond, který má povolení k činnosti (§ 5 odst. 1).
(4)
V souvislosti s uzavíráním, změnou nebo ukončením smlouvy postupuje penzijní fondpenzijní fond nebo zprostředkovatel kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zájemce o uzavření smlouvy (dále jen „zájemce“) nebo účastníka.
(5)
Penzijní fondPenzijní fond nebo zprostředkovatel
a)
nesmí poskytnout zájemci nebo zaměstnavateli podle § 27 odst. 5 úplatu, odměnu nebo nepeněžitou výhodu (dále jen „pobídka“), která může vést k porušení povinnosti jednat kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zájemce,
b)
při uzavírání smlouvy nebo jejím zprostředkování jedná se zájemcem s odbornou péčí, zejména nesmí uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné nebo dvojsmyslné údaje a informace, anebo zamlčet údaje o charakteru a vlastnostech poskytované služby,
c)
v písemné formě informuje zájemce o podstatných skutečnostech týkajících se penzijního fondupenzijního fondu, své osoby jako zprostředkovatele, o podstatných náležitostech penzijního připojištěnípenzijního připojištění, o poplatcích účtovaných účastníkovi, o výši provize za zprostředkování a o jiných souvisejících nákladech penzijního fondupenzijního fondu.
(6)
Pobídkou se rozumí i neobvyklá úplata za poskytovanou službu nebo jakékoliv poskytnutí neopodstatněné výhody finanční, materiální či nemateriální povahy.
§ 13
Před uzavřením smlouvy musí být budoucí účastník seznámen se statutem a penzijním plánem.
§ 14
(1)
Smlouvou se penzijní fondpenzijní fond zavazuje poskytovat účastníku dávky penzijního připojištěnípenzijního připojištění za podmínek, ve výši a způsobem stanoveným penzijním plánem a touto smlouvou a účastník se zavazuje platit penzijnímu fondupenzijnímu fondu příspěvky za podmínek, ve výši a způsobem stanoveným penzijním plánem a touto smlouvou.
(2)
Součástí smlouvy je penzijní plán, na který se smlouva odvolává a který je k ní připojen.
(3)
Penzijní fondPenzijní fond je povinen písemně informovat účastníky o změnách penzijního plánu, které se týkají nároků a dávek z penzijního připojištěnípenzijního připojištění.
(4)
Ve smlouvě může účastník pro případ svého úmrtí určit osobu, které vznikne nárok na odbytné [§ 23 odst. 1 písm. b)]; je-li určeno více osob, musí účastník současně vymezit způsob rozdělení odbytného jednotlivým osobám.
§ 15
Ve smlouvě je třeba vždy sjednat poskytování starobní penze.
§ 16
Dojde-li ke změně penzijního plánu, na který se smlouva odvolává, stává se změna penzijního plánu součástí smlouvy, jen pokud se účastník a penzijní fondpenzijní fond dohodli na změně smlouvy.
§ 17
(1)
Účastník může penzijní připojištěnípenzijní připojištění kdykoliv písemně vypovědět. Penzijní plán může přitom stanovit výpovědní dobu; tato doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce po doručení výpovědi a nesmí být delší než dva kalendářní měsíce.
(2)
Penzijní fondPenzijní fond je povinen účastníku nejpozději do 30 dnů ode dne doručení výpovědi písemně potvrdit její přijetí a sdělit datum zániku penzijního připojištěnípenzijního připojištění.
(3)
Účastník je povinen písemně oznámit penzijnímu fondupenzijnímu fondu všechny skutečnosti, které mají význam pro trvání penzijního připojištěnípenzijního připojištění, a dále změnu těch skutečností, které jsou podmínkou pro splnění informační povinnosti penzijního fondupenzijního fondu podle § 14 a 26.
§ 18
(1)
Penzijní fondPenzijní fond může penzijní připojištěnípenzijní připojištění písemně vypovědět pouze účastníku,
a)
který po dobu alespoň šesti kalendářních měsíců, popřípadě delší dobu stanovenou penzijním plánem neplatil příspěvky nebo který nesplnil jinou povinnost vyplývající z penzijního plánu, s níž tento plán spojuje možnost výpovědi, byl-li účastník nejméně jeden měsíc před vypovězením penzijního připojištěnípenzijního připojištění na možnost výpovědi písemně upozorněn,
b)
který při uzavírání smlouvy uvedl nepravdivé údaje mající vliv na nárok na poskytování státního příspěvku nebo na dávky penzijního připojištěnípenzijního připojištění nebo který zatajil skutečnosti, které jsou rozhodné pro uzavření smlouvy, nebo
c)
který nesplňuje podmínky být účastníkem stanovené tímto zákonem.
(2)
Penzijní připojištěníPenzijní připojištění nelze podle odstavce 1 vypovědět, jestliže účastník splnil podmínku pro vznik nároku na penzi spočívající v placení příspěvku po dobu stanovenou penzijním plánem nebo by splnil tuto podmínku do konce výpovědní doby stanovené penzijním plánem.
§ 19
(1)
Penzijní připojištěníPenzijní připojištění účastníka zaniká dnem
a)
ukončení výplaty poslední penze,
b)
výplaty jednorázového vyrovnání místo poslední penze,
c)
na kterém se účastník a penzijní fondpenzijní fond písemně dohodli,
d)
ke kterému bylo penzijní připojištěnípenzijní připojištění vypovězeno podle § 17 a 18,
e)
výplaty odbytného při zániku penzijního fondupenzijního fondu, pokud nedošlo k převzetí povinností penzijního fondupenzijního fondu jiným penzijním fondempenzijním fondem,
f)
úmrtí účastníka.
(2)
Penzijní připojištěníPenzijní připojištění účastníka se přerušuje dnem, který uvedl účastník v oznámení o přerušení penzijního připojištěnípenzijního připojištění, nejdříve však prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení písemného oznámení penzijnímu fondupenzijnímu fondu. Účastník může penzijní připojištěnípenzijní připojištění podle věty první přerušit, jen pokud
a)
platil příspěvky na penzijní připojištěnípenzijní připojištění po dobu 36 kalendářních měsíců, nebo
b)
platil příspěvky po dobu 12 kalendářních měsíců v případě každého dalšího přerušení penzijního připojištěnípenzijního připojištění u téhož penzijního fondupenzijního fondu.
Přeruší-li účastník penzijní připojištěnípenzijní připojištění, má po dobu přerušení nárok na podíl na výnosech u penzijního fondupenzijního fondu, u kterého penzijní připojištěnípenzijní připojištění přerušil.
(3)
Další smlouvu o penzijním připojištěnípenzijním připojištění lze uzavřít, pokud
a)
dříve vzniklé penzijní připojištěnípenzijní připojištění zaniklo způsobem uvedeným v odstavci 1 písm. a) až e),
b)
dříve vzniklé penzijní připojištěnípenzijní připojištění bylo přerušeno podle odstavce 2, nebo
c)
účastník, kterému vznikl nárok na dávky penzijního připojištěnípenzijního připojištění podle § 20 odst. 1, požádal o výplatu dávky; další smlouvu lze uzavřít nejdříve k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po doručení písemné žádosti o výplatu dávky penzijnímu fondupenzijnímu fondu.
HLAVA PÁTÁ
NÁROKY Z PENZIJNÍHO PŘIPOJIŠTĚNÍ
§ 20
(1)
Z penzijního připojištěnípenzijního připojištění se poskytují tyto dávky:
a)
penze, kterou se rozumí doživotní pravidelná výplata peněžní částky, a jde-li o pozůstalostní penzi, výplata peněžní částky po dobu stanovenou penzijním plánem,
b)
jednorázové vyrovnání,
c)
odbytné.
(2)
Dávky penzijního připojištěnípenzijního připojištění je penzijní fondpenzijní fond povinen vyplácet ve lhůtách a způsobem stanoveným penzijním plánem nebo dohodnutým s příjemcem penze.
(3)
Dávky penzijního připojištěnípenzijního připojištění se vyplácejí na základě žádosti oprávněného.
§ 21
(1)
Z penzijního připojištěnípenzijního připojištění lze poskytovat tyto penze:
a)
starobní penze, je-li podmínkou nároku dosažení věku stanoveného penzijním plánem,
b)
invalidní penze, je-li podmínkou nároku přiznání invalidního důchodu z důchodového pojištění pro invaliditu třetího stupně,
c)
výsluhové penze, je-li podmínkou nároku dosažení doby penzijního připojištěnípenzijního připojištění stanovené penzijním plánem,
d)
pozůstalostní penze, je-li podmínkou nároku úmrtí účastníka.
(2)
Podmínkou nároku na penzi je placení příspěvků na penzijní připojištěnípenzijní připojištění po určitou dobu stanovenou penzijním plánem (dále jen „pojištěná doba“), která musí činit nejméně 36 kalendářních měsíců a nesmí být delší než 60 kalendářních měsíců, přičemž dobu 36 kalendářních měsíců nelze v penzijním plánu snížit. Podmínkou nároku na starobní penzi však je, aby pojištěná doba činila nejméně 60 kalendářních měsíců, přičemž tuto dobu nelze v penzijním plánu snížit; pojištěná doba nesmí být přitom delší než 120 kalendářních měsíců.
(3)
Ustanovení odstavce 2 neplatí pro výsluhovou penzi a invalidní penzi stanovenou podle dávkového penzijního plánu; podmínkou nároku na výsluhovou penzi je, aby pojištěná doba činila nejméně 180 kalendářních měsíců, a nároku na uvedenou invalidní penzi, aby pojištěná doba činila nejméně 60 kalendářních měsíců, přičemž tyto délky pojištěné doby nelze v penzijním plánu snížit.
(4)
Věk stanovený pro nárok na starobní penzi podle odstavce 1 písm. a) musí být stejný pro ženy i muže, a nesmí být nižší než 60 let; penzijní plán nesmí stanovit věk nižší.
(5)
Pozůstalostní penze náleží fyzické osobě, kterou účastník určil ve smlouvě; účastník přitom může určit více osob. Zemřou-li účastník i osoba určená ve smlouvě ve stejnou dobu nebo za okolností, které brání zjištění, kdo z nich zemřel jako první, považuje se pro účely posouzení vzniku nároku na pozůstalostní penzi za zjištěné, že účastník přežil tuto osobu a částka vypočtená podle § 23 odst. 3 se stává za podmínek podle § 25 předmětem dědictví.
(6)
Starobní, invalidní a výsluhová penze náleží jen účastníku.
(7)
Účastníkovi nebo fyzické osobě určené ve smlouvě, kterým vznikl nárok na dávku penzijního připojištěnípenzijního připojištění a kteří nemají trvalý pobyt na území České republiky, je penzijní fondpenzijní fond povinen na jejich žádost vyplácet dávku do ciziny ve výši a ve lhůtách stanovených penzijním plánem.
(8)
Účastníkovi nebo fyzické osobě určené ve smlouvě, kterým vznikl nárok na dávku penzijního připojištěnípenzijního připojištění a kteří nemají bydliště na území členského státu Evropské unie, je penzijní fondpenzijní fond povinen na jejich žádost vyplácet dávku do ciziny ve výši a ve lhůtách stanovených penzijním plánem.
§ 22
(1)
Jednorázové vyrovnání náleží účastníku za podmínek stanovených penzijním plánem místo penze.
(2)
V případě vzniku nároku na jednorázové vyrovnání a po doručení písemné žádosti o jeho výplatu je penzijní fondpenzijní fond povinen vyplatit jednorázové vyrovnání do konce kalendářního čtvrtletí následujícího po měsíci, na který byl poslední příspěvek účastníka zaplacen. Účastníkovi, kterému vznikl nárok na jednorázové vyrovnání a který penzijní připojištěnípenzijní připojištění před uplatněním žádosti o jeho výplatu přerušil, je penzijní fondpenzijní fond povinen jednorázové vyrovnání vyplatit do tří měsíců po doručení písemné žádosti o jeho výplatu.
§ 23
(1)
Odbytné náleží
a)
účastníku, který zaplatil příspěvky alespoň na 12 kalendářních měsíců a jehož penzijní připojištěnípenzijní připojištění zaniklo výpovědí nebo dohodou, pokud mu není vyplácena penze, penzijní připojištěnípenzijní připojištění trvalo alespoň 12 kalendářních měsíců a nedošlo k převodu prostředků do penzijního připojištěnípenzijního připojištění u jiného penzijního fondupenzijního fondu podle § 24,
b)
fyzickým osobám určeným ve smlouvě, pokud účastník zemřel a nebyla mu vyplácena penze nebo vyplaceno jednorázové vyrovnání a pokud nevznikl nárok na pozůstalostní penzi nebo pokud se nároku na pozůstalostní penzi všechny fyzické osoby určené ve smlouvě písemně vzdaly.
(2)
Zemřou-li účastník i osoba určená ve smlouvě ve stejnou dobu nebo za okolností, které brání zjištění, kdo z nich zemřel jako první, považuje se pro účely posouzení vzniku nároku na odbytné za zjištěné, že účastník přežil tuto osobu a částka vypočtená podle odstavce 3 se stává za podmínek podle § 25 předmětem dědictví.
(3)
Výše odbytného se stanoví jako úhrn příspěvků zaplacených účastníkem a podílu na výnosech hospodaření penzijního fondupenzijního fondu odpovídajícího výši jím zaplacených příspěvků. Částky státního příspěvku je penzijní fondpenzijní fond povinen vrátit ministerstvu.
(4)
Odbytné je penzijní fondpenzijní fond povinen vyplatit do tří měsíců ode dne doručení žádosti účastníka nebo fyzické osoby určené ve smlouvě o jeho výplatu. Pokud účastník požádá o výplatu odbytného před zánikem penzijního připojištěnípenzijního připojištění, je penzijní fondpenzijní fond povinen vyplatit odbytné nejpozději do tří měsíců ode dne zániku penzijního připojištěnípenzijního připojištění.
§ 24
(1)
Účastník, jehož penzijní připojištěnípenzijní připojištění zaniklo a jemuž nevznikl nárok na penzi a nebylo vyplaceno odbytné, má nárok na převedení příspěvků včetně státního příspěvku a svého podílu na výnosech hospodaření penzijního fondupenzijního fondu do penzijního připojištěnípenzijního připojištění u jiného penzijního fondupenzijního fondu, pokud s tím tento penzijní fondpenzijní fond souhlasí.
(2)
Požádá-li účastník o převedení prostředků podle odstavce 1, je penzijní fondpenzijní fond povinen je převést nejpozději do tří měsíců ode dne zániku penzijního připojištěnípenzijního připojištění. K žádosti o převod prostředků je třeba přiložit souhlas penzijního fondupenzijního fondu podle odstavce 1.
(3)
Státní příspěvek, který nebyl penzijnímu fondupenzijnímu fondu poukázán za dobu před převedením prostředků podle odstavců 1 a 2, se poukazuje penzijnímu fondupenzijnímu fondu, do jehož penzijního připojištěnípenzijního připojištění byly prostředky převedeny, a to na základě jeho žádosti ministerstvu.
(4)
Penzijní fondPenzijní fond může poskytnutí odbytného podle § 23 odst. 1 písm. a) nebo převedení prostředků podle odstavce 1 podmínit zaplacením poplatku účastníkem. Výše poplatku nesmí přesáhnout 800 Kč. Nebyl-li poplatek zaplacen ve lhůtě podle odstavce 2 nebo ve lhůtě podle § 23 odst. 4, poskytne penzijní fondpenzijní fond odbytné nebo převede prostředky do 5 dnů po jeho zaplacení.
(5)
Poplatek podle odstavce 4 nelze požadovat po uplynutí 5 let ode dne vzniku penzijního připojištěnípenzijního připojištění.
(6)
Penzijní fondPenzijní fond informuje písemně účastníka o výši poplatku podle odstavce 4, a to nejpozději do 5 dnů ode dne doručení žádosti účastníka o poskytnutí odbytného nebo o převedení prostředků.
§ 25
Zemřel-li účastník, kterému nebyla vyplácena penze, a nevznikl-li nárok na odbytné podle § 23 odst. 1 písm. b) nebo pozůstalostní penzi, stává se částka vypočtená podle § 23 odst. 3 předmětem dědictví, pokud jsou dědici.
§ 26
(1)
Účastníci musí být každoročně penzijním fondempenzijním fondem písemně informováni o výši všech prostředků, které penzijní fondpenzijní fond eviduje ve prospěch jejich nároků z penzijního připojištěnípenzijního připojištění a o stavu těchto nároků, včetně údaje o výši připsaného procenta zhodnocení prostředků účastníka. Informaci je penzijní fondpenzijní fond povinen zaslat nejpozději do jednoho měsíce ode dne konání valné hromady, která rozhoduje o rozdělení zisku, a dále též na žádost účastníka. Za odeslání druhé a další informace je penzijní fondpenzijní fond oprávněn požadovat na účastníku úhradu účelně vynaložených nákladů.
(2)
Zpráva o hospodaření penzijního fondupenzijního fondu a stanovy penzijního fondupenzijního fondu musí být dostupné všem účastníkům včetně příjemců penzí. Zpráva o hospodaření penzijního fondupenzijního fondu včetně přehledu o uložení a umístění prostředků penzijního fondupenzijního fondu a jejich výši a počtu jeho účastníků je součástí písemné informace podle odstavce 1.
(3)
Seznam členů orgánů penzijního fondupenzijního fondu a seznam akcionářů penzijního fondupenzijního fondu, který musí obsahovat údaje podle zvláštního zákona,8a) musí být k dispozici veřejnosti v sídle a všech pobočkách penzijního fondupenzijního fondu.
HLAVA ŠESTÁ
PŘÍSPĚVKY ÚČASTNÍKŮ
§ 27
(1)
Výše příspěvku účastníka se stanoví na kalendářní měsíc; výše příspěvku přitom nesmí být nižší než 100 Kč.
(2)
Účastník nemůže platit příspěvek současně na penzijní připojištěnípenzijní připojištění u více penzijních fondůpenzijních fondů.
(3)
Příspěvky se platí do konce kalendářního měsíce, na který se platí, nebo pokud se příspěvky platí dopředu na delší období, do konce prvního kalendářního měsíce tohoto období. Příspěvek účastníka se považuje za zaplacený do konce kalendářního měsíce, je-li příspěvek do konce kalendářního měsíce připsán na účet penzijního fondupenzijního fondu u jeho depozitáře.
(4)
Účastník má právo změnit výši svého příspěvku. Změna výše příspěvku je možná pouze do budoucna. V penzijním plánu může být stanovena lhůta pro tuto změnu, která však nesmí být delší než tři kalendářní měsíce ode dne doručení oznámení o změně výše příspěvku.
(5)
Za účastníka může s jeho souhlasem platit penzijnímu fondupenzijnímu fondu příspěvek nebo jeho část třetí osoba; účastník je povinen tuto skutečnost předem písemně oznámit penzijnímu fondupenzijnímu fondu. Podle věty první může platit příspěvek nebo jeho část též zaměstnavatel za své zaměstnance, kteří jsou účastníky podle tohoto zákona. Podle věty první mohou rovněž zaměstnavatelé tvořící fond kulturních a sociálních potřeb8b) hradit z tohoto fondu příspěvek nebo jeho část za své zaměstnance, kteří jsou účastníky podle tohoto zákona. Na příspěvek placený zaměstnavatelem zcela nebo zčásti za své zaměstnance se neposkytuje státní příspěvek.
(6)
Zaměstnavatel neovlivňuje zaměstnance při výběru penzijního fondupenzijního fondu. Zaměstnavatel nesmí přijmout pobídku v souvislosti s poskytováním příspěvku na penzijní připojištěnípenzijní připojištění jeho zaměstnancům.
(7)
Doba odkladu placení příspěvků, za kterou účastník doplatil příspěvky, se započítává do pojištěné doby. Doba jiného přerušení placení příspěvků se do pojištěné doby nezapočítává.
HLAVA SEDMÁ
STÁTNÍ PŘÍSPĚVKY
§ 28
(1)
Ze státního rozpočtu se poskytují ve prospěch účastníků státní příspěvky.
(2)
Penzijní fondPenzijní fond je povinen evidovat státní příspěvky poskytnuté ve prospěch jednotlivých účastníků a hospodařit s nimi stejným způsobem jako s příspěvky zaplacenými účastníky.
§ 29
Poskytování státního příspěvku ve prospěch účastníka penzijního připojištěnípenzijního připojištění se řídí zákonem upravujícím doplňkové penzijní spoření.
§ 30
(1)
Penzijní fondPenzijní fond podává čtvrtletně žádost o poskytnutí státního příspěvku souhrnně za všechny účastníky, kterým náleží státní příspěvek, a to elektronicky dálkovým přístupem. Žádost se podává ministerstvu v kalendářním měsíci následujícím po skončení kalendářního čtvrtletí. Žádost se zpracovává za použití informačního systému ministerstva, provozovaného za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem8d). V případě neúplné žádosti nebo nesprávných údajů provede penzijní fondpenzijní fond opravu žádosti. Oprava žádosti se podává zároveň se žádostí o státní příspěvek za kterékoliv následující kalendářní čtvrtletí. Po dobu, než je žádost doplněna nebo opravena, lhůta uvedená v odstavci 2 ve vztahu k účastníkům, jichž se oprava žádosti týká, neběží.
(2)
Ministerstvo je povinno poukázat státní příspěvek za kalendářní čtvrtletí na účet penzijního fondupenzijního fondu do konce druhého měsíce následujícího po čtvrtletí, za které se o poskytnutí státního příspěvku žádá.
(3)
Částky státního příspěvku poukázané penzijnímu fondupenzijnímu fondu neprávem je penzijní fondpenzijní fond povinen vrátit ministerstvu, a to do 30 dnů, kdy zjistil, že tyto částky byly poukázány neprávem, nejpozději do 30 dnů ode dne právní moci rozhodnutí ministerstva o povinnosti vrátit tyto částky. Právo vymáhat neprávem poukázané částky se promlčuje za deset let ode dne jejich poukázání.
(4)
Částky státního příspěvku poukázané penzijnímu fondupenzijnímu fondu podle odstavců 1 a 2, které nebyly použity na uspokojení nároků podle § 23, 24 a 25, je penzijní fondpenzijní fond povinen vrátit ministerstvu, a to
a)
do šesti měsíců ode dne zániku penzijního připojištěnípenzijního připojištění v případě vzniku nároku na odbytné podle § 23 a v případě dědictví podle § 25,
b)
do 6 měsíců ode dne zániku penzijního připojištěnípenzijního připojištění v případě, kdy účastníkovi nevznikl nárok na odbytné podle § 23 a nepožádal o převedení prostředků do penzijního připojištěnípenzijního připojištění u jiného penzijního fondupenzijního fondu podle § 24.
(5)
Penzijní fondPenzijní fond předává ministerstvu zprávu o vracení částek státního příspěvku, a to nejpozději do desátého dne každého kalendářního měsíce způsobem podle odstavce 1. Ministerstvo zpracovává tyto informace za použití svého informačního systému.
(6)
Jestliže penzijní fondpenzijní fond čerpal státní příspěvek ve vyšší částce, než náležel, a je v prodlení s plněním povinnosti vrátit státní příspěvek ve lhůtách uvedených v odstavci 3, je povinen platit penále ve výši 1 promile z neprávem čerpané částky státního příspěvku za každý den prodlení. Penále se počítá ode dne následujícího po uplynutí těchto lhůt až do dne, kdy byly neprávem čerpané částky státního příspěvku vráceny ministerstvu. Penále ve výši 1 promile z částek státního příspěvku, které nebyly použity na uspokojení nároků, je penzijní fondpenzijní fond povinen platit za každý den prodlení, jestliže tyto částky státního příspěvku nebyly vráceny ministerstvu ve lhůtách uvedených v odstavci 4. Penále se počítá ode dne následujícího po uplynutí těchto lhůt až do dne, kdy byly částky státního příspěvku vráceny ministerstvu. Penále stanoví ministerstvo rozhodnutím.
(7)
Ministerstvo může vyhláškou stanovit náležitosti žádosti o poskytnutí státního příspěvku podle odstavce 1 a náležitosti zprávy podle odstavce 5, jestliže by byl dosavadní způsob penzijním fondempenzijním fondem zpochybněn.
HLAVA OSMÁ
HOSPODAŘENÍ PENZIJNÍHO FONDU
§ 31
(1)
Penzijní fondPenzijní fond musí s majetkem hospodařit s odbornou péčí a s cílem zabezpečit spolehlivý výnos.
(2)
Jakmile penzijní fondpenzijní fond zjistí, že není způsobilý krýt nároky na dávky z penzijního připojištěnípenzijního připojištění, je povinen přijmout opatření k nápravě a neprodleně informovat Českou národní bankubanku.
(3)
Penzijní fondPenzijní fond nesmí se svým majetkem nakládat způsobem, který by byl v rozporu se zájmy účastníků.
(4)
V případě pochybností o způsobilosti penzijního fondupenzijního fondu krýt nároky na dávky z penzijního připojištěnípenzijního připojištění může Česká národní bankabanka na svůj náklad zajistit ověření této způsobilosti znalcem.
(5)
Penzijní fondPenzijní fond může obhospodařování svého majetku svěřit třetí osobě; pravidla o podmínkách pověření jiného výkonem určité činnosti, kterou zahrnuje obhospodařování investičního fondu nebo zahraničního investičního fondu podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy platí obdobně9a).
§ 32
Jinou činnost než penzijní připojištěnípenzijní připojištění mohou penzijní fondypenzijní fondy vykonávat, jen pokud tato jiná činnost bezprostředně souvisí s penzijním připojištěnímpenzijním připojištěním.
§ 33
(1)
Peněžní prostředky shromážděné penzijním fondempenzijním fondem musí být umísťovány s odbornou péčí tak, aby byla zaručena bezpečnost, kvalita, likvidita a rentabilita skladby finančního umístění jako celku.
(2)
Peněžní prostředky shromážděné penzijním fondempenzijním fondem mohou být umístěny zejména do
a)
dluhopisů, jejichž emitentem je členský stát Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj nebo centrální bankabanka tohoto státu, a dluhopisů, za které převzal záruku členský stát Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj,
b)
dluhopisů vydaných Evropskou investiční bankoubankou, Evropskou bankoubankou pro obnovu a rozvoj nebo Mezinárodní bankoubankou pro obnovu a rozvoj nebo jinou mezinárodní finanční institucí, jejíž je Česká republika členem,
c)
podílových listů otevřených podílových fondů,
d)
cenných papírůcenných papírů, přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu15) země Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, který je povolen příslušným úřadem členského státu,
e)
movitých věcí představujících záruku bezpečného uložení peněžních prostředků, kromě cenných papírůcenných papírů,
f)
nemovitostínemovitostí poskytujících záruku spolehlivého uložení peněžních prostředků a sloužících zcela nebo převážně k podnikání nebo bydlení.
(3)
Peněžní prostředky shromážděné penzijním fondempenzijním fondem mohou být uloženy i na vkladových účtech, vkladních knížkách a na vkladech potvrzených vkladovým certifikátem nebo vkladním listem, a to u bankybanky nebo pobočky zahraniční bankybanky na území České republiky nebo u bankybanky se sídlem na území členských států Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. Výše takto uložených prostředků u jedné bankybanky nesmí tvořit více než 10 % majetku penzijního fondupenzijního fondu nebo 20 000 000 Kč, popřípadě ekvivalent této částky v cizí měně.
(4)
Penzijní fondPenzijní fond je povinen cenný papírcenný papír koupit jen za nejnižší cenu, za kterou by jej bylo možné při vynaložení odborné péče koupit, a prodat jen za nejvyšší cenu, za kterou by jej bylo možné při vynaložení odborné péče prodat. Splnění podmínky stanovené v předchozí větě je penzijní fondpenzijní fond povinen prokázat.
(5)
Pro výpočet hodnoty cenného papírucenného papíru v majetku penzijního fondupenzijního fondu platí přiměřeně ustanovení zvláštního právního předpisu, který stanoví způsob výpočtu hodnot cenných papírůcenných papírů v majetku fondu kolektivního investování,11c) s výjimkou dluhopisů držených do splatnosti, a to maximálně do výše 30 % z majetku penzijního fondupenzijního fondu, jejichž emitentem je členský stát Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj a jejichž rating vydaný ratingovou agenturou registrovanou nebo certifikovanou podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o ratingových agenturách11d) dosahuje srovnatelné ratingové kategorie jako rating České republiky.
(6)
Ocenění nemovitostínemovitostí a movitých věcí se musí provést před jejich nákupem a dále ve lhůtách stanovených ve statutu penzijního fondupenzijního fondu, nejméně však jedenkrát ročně. Ocenění se provede podle předpisů platných v době, kdy se ocenění provádí. Pokud tyto předpisy neexistují, provede ocenění soudní znalec nezávislý na penzijním fondupenzijním fondu.
(7)
Zajišťovací obchody, zejména derivátové a opční, může penzijní fondpenzijní fond uzavírat pouze za předpokladu, že slouží ke snižování rizik plynoucích z kurzů cenných papírůcenných papírů, úrokových měr a devizových kurzů aktiv nacházejících se v portfoliu penzijního fondupenzijního fondu. Pokud lze tyto obchody uzavírat na evropském regulovaném trhu, je penzijní fondpenzijní fond povinen uzavírat je pouze na evropském regulovaném trhu a dále na zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu členských států Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, které jsou povoleny příslušným úřadem členského státu, za předpokladu, že jsou denně oceňovány spolehlivým a ověřitelným způsobem a penzijní fondpenzijní fond má možnost je kdykoliv zpeněžit a uzavřít za jejich tržní hodnotu. Vypořádání těchto obchodů může provádět pouze bankabanka, která je depozitářem penzijního fondupenzijního fondu.
§ 34
(1)
Hodnota cenných papírůcenných papírů vydaných jedním emitentem nesmí tvořit více než 10 % majetku penzijního fondupenzijního fondu. Toto omezení se nevztahuje na dluhopisy uvedené v § 33 odst. 2 písm. a) a b).
(2)
Celková hodnota movitých a nemovitých věcí nesmí tvořit více než 10 % majetku penzijního fondupenzijního fondu.
(3)
V majetku penzijního fondupenzijního fondu nesmí být více než 20 % z celkové jmenovité hodnoty cenných papírůcenných papírů vydaných jedním emitentem. Toto omezení se nevztahuje na dluhopisy uvedené v § 33 odst. 2 písm. a) a b).
(4)
Nejméně 50 % majetku penzijního fondupenzijního fondu musí být umístěno nebo uloženo do aktiv znějících na měnu, ve které jsou vyjádřeny závazky penzijního fondupenzijního fondu vůči účastníkům. Nejvíce 70 % majetku penzijního fondupenzijního fondu může být umístěno podle § 33 odst. 2 písm. c) až f). Nejvíce 5 % majetku penzijního fondupenzijního fondu může být umístěno jinak, než je uvedeno v § 33 odst. 2 písm. a) až f) a § 33 odst. 3.
(5)
Při uplatnění nákupních a předkupních práv vyplývajících z cenných papírůcenných papírů a při změnách kurzů cenných papírůcenných papírů, změnách ocenění nemovitostínemovitostí a movitých věcí mohou být podíly uvedené v předchozích odstavcích překročeny nejdéle na dobu šesti měsíců, během které musí být zabezpečeno rozložení rizika podle předchozích odstavců.
(6)
Penzijní fondPenzijní fond je povinen neprodleně oznámit České národní bancebance překročení limitů uvedených v odstavcích 1 až 4.
(7)
Penzijní fondPenzijní fond nesmí nakupovat akcieakcie jiného penzijního fondupenzijního fondu a vydávat dluhopisy.
§ 35
(1)
Penzijní fondPenzijní fond rozděluje zisk tak, že nejméně 5 % připadá do rezervního fondu a nejvíce 10 % se rozděluje podle rozhodnutí valné hromady, pokud se dále nestanoví jinak; zbylá část se použije ve prospěch účastníků a osob, jejichž penzijní připojištěnípenzijní připojištění zaniklo v roce, za který se zisk rozděluje.
(2)
Pokud hospodaření penzijního fondupenzijního fondu skončí ztrátou, použije se ke krytí ztráty nerozdělený zisk z minulých let, rezervní fond12a) a další fondy tvořené ze zisku. Nestačí-li tyto zdroje, musí být ztráta kryta snížením základního kapitálu. Hodnota základního kapitálu nesmí klesnout pod částku uvedenou v § 4 odst. 4.
§ 36
(1)
Penzijní fondPenzijní fond je povinen nejdéle do tří měsíců po skončení pololetí a kalendářního roku zveřejňovat zprávy o svém hospodaření a přehled o umístění prostředků penzijního fondupenzijního fondu (§ 33 odst. 1), jejich uložení (§ 33 odst. 2) a jejich výši.
(2)
U penzijních fondůpenzijních fondů, které existují déle než tři roky, se v roční zprávě o hospodaření uvádí přehled výsledků hospodaření za poslední tři roky.
(3)
Zprávy o hospodaření se předkládají i České národní bancebance, ministerstvu a depozitáři.
§ 37
(1)
Penzijní fondPenzijní fond je povinen průběžně evidovat stav příspěvků zaplacených ve prospěch jednotlivých účastníků v rozdělení na příspěvky účastníka, příspěvky účastníka nárokovatelné pro odpočet ze základu daně z příjmů12b) účastníkem, který je poplatníkem daně, příspěvky placené zaměstnavatelem a na ostatní příspěvky zaplacené ve prospěch účastníka. Dále je penzijní fondpenzijní fond povinen odděleně evidovat stav státních příspěvků jednotlivých účastníků a podílů na výnosech hospodaření penzijního fondupenzijního fondu.
(2)
Příspěvky účastníků a státní příspěvky účtuje penzijní fondpenzijní fond v souladu s účetními metodami podle zvláštního právního předpisu.13)
(3)
Prostředky, z nichž se stanoví výsluhová penze, musí být vedeny odděleně; to platí obdobně pro invalidní penzi, jejíž výše se stanoví na základě dávkového penzijního plánu.
(4)
Penzijní fondPenzijní fond je povinen doklady související s penzijním připojištěnímpenzijním připojištěním účastníka ukládat a uschovávat je
a)
deset let následujících po podání žádosti o státní příspěvek za účastníka pro doklady prokazující nárok na státní příspěvek,
b)
tři roky následující po výplatě poslední dávky penzijního připojištěnípenzijního připojištění účastníkovi pro doklady prokazující nárok na dávky penzijního připojištěnípenzijního připojištění.
§ 38
(1)
Používat údajů penzijního fondupenzijního fondu lze jen se souhlasem penzijního fondupenzijního fondu.
(2)
Informace, které se týkají jednotlivého účastníka, je možné poskytovat jen s jeho souhlasem; to neplatí, jde-li o poskytnutí údajů České národní bancebance při výkonu dohledu nad finančním trhem nebo ministerstvu při výkonu státního dozoru v souvislosti s poskytováním a vracením státního příspěvku (§ 45a).
HLAVA DEVÁTÁ
UKONČENÍ ČINNOSTI PENZIJNÍCH FONDŮ A VYPOŘÁDÁNÍ NÁROKŮ Z PENZIJNÍHO PŘIPOJIŠTĚNÍ
§ 39
(1)
Zrušení a likvidace penzijního fondupenzijního fondu se řídí obchodním zákoníkem s odchylkami dále stanovenými.
(2)
Penzijní fondPenzijní fond se zrušuje též dnem uvedeným v rozhodnutí České národní bankybanky o odnětí povolení z důvodů uvedených v § 43 odst. 1 písm. d).
(3)
K rozdělení nebo fúzi penzijních fondůpenzijních fondů je třeba povolení České národní bankybanky; přitom se postupuje přiměřeně podle § 5 a 6. Při rozdělení nebo fúzi penzijních fondůpenzijních fondů mohou vzniknout pouze penzijní fondypenzijní fondy podle tohoto zákona.
(4)
Likvidátora penzijního fondupenzijního fondu jmenuje a odvolává Česká národní bankabanka.
(5)
Návrh na povolení zápisu likvidátora do obchodního rejstříku a na výmaz likvidátora z obchodního rejstříku podává likvidátor.
(6)
Penzijní fondPenzijní fond v likvidaci nesmí uzavírat nové smlouvy podle § 12 odst. 1.
§ 40
(1)
Účastník u penzijního fondupenzijního fondu, který byl zrušen rozdělením nebo splynutím, se stává účastníkem u nově vzniklého penzijního fondupenzijního fondu, pokud do jednoho měsíce ode dne, kdy byl písemně vyrozuměn o zrušení penzijního fondupenzijního fondu a podmínkách penzijního připojištěnípenzijního připojištění u nově vzniklého penzijního fondupenzijního fondu, neodmítne penzijní připojištěnípenzijní připojištění u nově vzniklého penzijního fondupenzijního fondu. Nároky z penzijních plánů zrušených penzijních fondůpenzijních fondů se převádějí do penzijního připojištěnípenzijního připojištění u nově vzniklých penzijních fondůpenzijních fondů, a to způsobem stanoveným v penzijním plánu nově vzniklého penzijního fondupenzijního fondu.
(2)
Podle odstavce 1 se postupuje obdobně při zrušení penzijního fondupenzijního fondu sloučením.
§ 41
(1)
Při zrušení penzijního fondupenzijního fondu bez právního nástupce se nároky účastníků vypořádají výplatou jednorázového vyrovnání nebo odbytného, pokud se penzijní fondpenzijní fond nedohodne s účastníkem o převedení prostředků do penzijního připojištěnípenzijního připojištění u jiného penzijního fondupenzijního fondu.
(2)
Částka odpovídající státnímu příspěvku, která nebyla použita na uspokojení nároků podle odstavce 1, se vrací státnímu rozpočtu.
HLAVA DESÁTÁ
DOHLED NAD PENZIJNÍMI FONDY
§ 42
(1)
Činnost penzijního fondupenzijního fondu a činnost depozitáře podle tohoto zákona podléhají dohledu, který vykonává Česká národní bankabanka. Státní dozor v rozsahu stanoveném v § 45a vykonává ministerstvo. Kontrolní oprávnění finančních a jiných orgánů podle zvláštních právních předpisů tím nejsou dotčena.
(2)
Při výkonu dohledu Česká národní bankabanka dohlíží na dodržování tohoto zákona, zvláštních právních předpisů, statutu a penzijního plánu, jakož i rozhodnutí vydaných Českou národní bankoubankou a dbá na ochranu účastníků.
(3)
Při výkonu dohledu a státního dozoru si Česká národní bankabanka a ministerstvo vzájemně poskytují všechny informace a zjištění, které mohou být významné pro výkon jejich působnosti. Na plnění vzájemné informační povinnosti se nevztahuje povinnost zachovávat mlčenlivost.
(4)
Při výkonu dohledu může Česká národní bankabanka požadovat od penzijního fondupenzijního fondu informace o jeho činnosti, a to v rozsahu potřebném pro výkon dohledu. Pověření zaměstnanci České národní bankybanky jsou při výkonu dohledu oprávněni účastnit se jednání orgánů penzijního fondupenzijního fondu a vstupovat do prostorů penzijního fondupenzijního fondu.
(5)
Orgány, jejich členové a zaměstnanci penzijního fondupenzijního fondu jsou povinni předložit České národní bancebance jí vyžádané doklady a písemnosti potřebné pro výkon dohledu nad penzijními fondypenzijními fondy a poskytnout k tomu všechny potřebné informace v písemné nebo ústní formě.
(6)
Penzijní fondPenzijní fond je povinen
a)
předložit České národní bancebance každoročně, nejpozději do 31. ledna, seznam akcionářů s vyznačením údajů, které požaduje zvláštní právní předpis8a),
b)
informovat Českou národní bankubanku o každé změně v seznamu akcionářů do 10 dnů po zápisu změny v seznamu akcionářů,
c)
předložit České národní bancebance usnesení rejstříkového soudu o zápisu změny nebo zániku zapisovaných skutečností bez zbytečného odkladu po provedení zápisu do obchodního rejstříku.
(7)
Česká národní bankabanka vede seznam všech penzijních fondůpenzijních fondů a uveřejňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 43
(1)
Jestliže Česká národní bankabanka při výkonu dohledu zjistí, že penzijní fondpenzijní fond porušuje nebo neplní povinnosti stanovené v tomto zákoně, porušuje statut nebo penzijní plán, může podle závažnosti a povahy zjištěných nedostatků penzijnímu fondupenzijnímu fondu
a)
uložit, aby zjištěné nedostatky ve stanovené lhůtě odstranil nebo byli vyměněni v určené lhůtě členové orgánů penzijního fondupenzijního fondu a aby informoval Českou národní bankubanku o plnění přijatých opatření,
b)
pozastavit na vymezenou dobu, nejdéle však na šest měsíců, a ve vymezeném rozsahu oprávnění představenstva nakládat s majetkem penzijního fondupenzijního fondu; současně musí Česká národní bankabanka ustanovit na tuto dobu správce majetku penzijního fondupenzijního fondu, kterého pověří jednáním jménem penzijního fondupenzijního fondu do doby, než bude valnou hromadou zvoleno nové představenstvo, obnoveno oprávnění představenstva v původním rozsahu, nebo do doby zápisu vstupu penzijního fondupenzijního fondu do likvidace do obchodního rejstříku. Správce majetku má nárok na odměnu ve výši stanovené Českou národní bankoubankou a dále na úhradu účelně vynaložených nákladů spojených s výkonem funkce správce majetku. Odměna a úhrada účelně vynaložených nákladů jsou placeny z majetku penzijního fondupenzijního fondu,
c)
snížit na vymezenou dobu, nejdéle však na dva kalendářní roky, část zisku, která se rozděluje podle § 35 na základě rozhodnutí valné hromady,
d)
odejmout povolení udělené podle § 5, jsou-li dány tyto důvody:
1.
v žádosti o udělení povolení byly vědomě uvedeny zakladateli nesprávné údaje rozhodné pro udělení tohoto povolení,
2.
další pokračování činnosti penzijního fondupenzijního fondu by ohrožovalo nároky účastníků proto, že penzijní fondpenzijní fond porušuje závažným způsobem povinnosti stanovené tímto zákonem, statutem nebo penzijním plánem, v hospodaření penzijního fondupenzijního fondu se projevují závažné nedostatky nebo penzijní fondpenzijní fond neprovedl ve stanovené lhůtě opatření k obnovení své způsobilosti krýt nároky na dávky penzijního připojištěnípenzijního připojištění, nebo
3.
penzijní fondpenzijní fond neuzavře do jednoho měsíce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž Česká národní bankabanka rozhodla o změně depozitáře, novou depozitářskou smlouvu (§ 8 odst. 3).
(2)
Sankce podle odstavce 1 písm. b) až d) lze uložit ve lhůtě do jednoho roku ode dne, kdy se Česká národní bankabanka dozvěděla o porušení nebo neplnění povinnosti, o porušení statutu nebo penzijního plánu, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k porušení nebo nesplnění povinnosti, porušení statutu nebo penzijního plánu došlo.
HLAVA JEDENÁCTÁ
PŘESTUPKY
§ 43a
Přestupky fyzických osob
(1)
Člen orgánu penzijního fondupenzijního fondu se dopustí přestupkupřestupku tím, že z majetku penzijního fondupenzijního fondu koupí věc, jejíž hodnota přesahuje částku 5 000 Kč, anebo penzijnímu fondupenzijnímu fondu věc, jejíž hodnota přesahuje částku 5 000 Kč, prodá.
(2)
Člen orgánu penzijního fondupenzijního fondu nebo zaměstnanec penzijního fondupenzijního fondu se dopustí přestupkupřestupku tím, že
a)
poruší povinnost zachovávat mlčenlivost podle § 7 odst. 7, nebo
b)
poskytne při výkonu dohledu nebo státního dozoru nad činností penzijního fondupenzijního fondu České národní bancebance nebo ministerstvu nepravdivou informaci.
(3)
Fyzická osoba podle § 12 odst. 3 se dopustí přestupkupřestupku tím, že v souvislosti s uzavíráním smlouvy, její změnou nebo ukončením, nebo v souvislosti se zprostředkováním uzavření smlouvy, její změny nebo ukončení jedná v rozporu s § 12 odst. 4 až 6.
(4)
Fyzická osoba podle § 27 odst. 6 se dopustí přestupkupřestupku tím, že ovlivní svého zaměstnance ve výběru penzijního fondupenzijního fondu, nebo tím, že v souvislosti s poskytováním příspěvku na penzijní připojištěnípenzijní připojištění jejím zaměstnancům přijme pobídku.
(5)
Za přestupekpřestupek podle odstavců 1 až 4 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.
§ 43b
Přestupky právnických osob
(1)
Právnická osoba se dopustí přestupku tím, že provozuje penzijní připojištěnípenzijní připojištění bez povolení podle § 5.
(2)
Penzijní fondPenzijní fond se dopustí přestupku tím, že
a)
uzavře smlouvu s fyzickou osobou, která nemůže být účastníkem podle § 2,
b)
poruší zákaz diskriminace účastníků podle § 2a,
c)
použije akcie představující podílovou účast akcionářů penzijního fondupenzijního fondu k zajištění závazků penzijního fondupenzijního fondu (§ 4 odst. 8),
d)
v rozporu s ustanovením § 8 odst. 5 má zřízen běžný účet u jiné bankybanky, než je depozitář,
e)
v souvislosti s uzavíráním smlouvy, její změnou nebo ukončením jedná v rozporu s § 12 odst. 4 až 6,
f)
neinformuje písemně účastníky o změnách penzijního plánu, které se týkají nároků a dávek z penzijního připojištěnípenzijního připojištění (§ 14 odst. 3),
g)
nevyplatí účastníku dávky penzijního připojištěnípenzijního připojištění ve lhůtách a způsobem stanoveným penzijním plánem nebo dohodnutým s příjemcem penze (§ 20 odst. 2),
h)
nepřevede prostředky účastníka do penzijního připojištěnípenzijního připojištění u jiného penzijního fondupenzijního fondu ve lhůtě uvedené v § 24 odst. 2,
i)
neinformuje účastníky podle § 26 odst. 1 nebo nevydá či nezpřístupní účastníkům zprávu podle § 26 odst. 2 nebo nezpřístupní seznam členů orgánů penzijního fondupenzijního fondu a seznam akcionářů penzijního fondupenzijního fondu způsobem podle § 26 odst. 3,
j)
nepředloží žádost o poskytnutí státního příspěvku ve lhůtách a způsobem podle § 30 odst. 1,
k)
nevrátí do státního rozpočtu neprávem poukázané státní příspěvky ve lhůtách podle § 30 odst. 3 nebo nevrátí do státního rozpočtu částky státního příspěvku podle § 30 odst. 4,
l)
nakládá se svým majetkem způsobem, který je v rozporu se zájmy účastníků (§ 31 odst. 3),
m)
neprodleně neinformuje Českou národní bankubanku, že není schopen krýt nároky na dávky z penzijního připojištěnípenzijního připojištění, nebo nepřijme opatření k nápravě podle § 31 odst. 2,
n)
vykonává činnost, která bezprostředně nesouvisí s penzijním připojištěnímpenzijním připojištěním (§ 32),
o)
umístí prostředky penzijního fondupenzijního fondu v rozporu s § 33, nebo jedná v rozporu s § 31 odst. 5,
p)
umístí prostředky penzijního fondupenzijního fondu v rozporu s limity podle § 34 odst. 1 až 4 nebo neprodleně neoznámí České národní bancebance překročení těchto limitů,
q)
nakoupí akcie jiného penzijního fondupenzijního fondu nebo vydá dluhopisy v rozporu s ustanovením § 34 odst. 7,
r)
nezveřejní zprávu o hospodaření nebo informaci o hospodaření v případech podle § 36 odst. 1,
s)
neuloží nebo neuschová doklady související s penzijním připojištěnímpenzijním připojištěním účastníka po dobu uvedenou v § 37 odst. 4,
t)
poskytne informace týkající se jednotlivého účastníka v rozporu s ustanovením § 38 odst. 2,
u)
nepředloží České národní bancebance seznam akcionářů podle § 42 odst. 6 písm. a) nebo neinformuje Českou národní bankubanku o změně v seznamu akcionářů podle § 42 odst. 6 písm. b),
v)
neodstraní ve stanovené lhůtě nedostatky zjištěné při výkonu dohledu nebo státního dozoru, nebo neinformuje Českou národní bankubanku nebo ministerstvo o plnění přijatých opatření, nebo
w)
nevymění v určené lhůtě členy orgánů penzijního fondupenzijního fondu.
(3)
Depozitář se dopustí přestupku tím, že
a)
neodstraní ve stanovené lhůtě nedostatky zjištěné při výkonu dohledu, nebo
b)
neinformuje Českou národní bankubanku o plnění přijatých opatření.
(4)
Právnická osoba jako zprostředkovatel penzijního připojištěnípenzijního připojištění se dopustí přestupku tím, že v souvislosti se zprostředkováním uzavření smlouvy, její změny nebo ukončení jedná v rozporu s § 12 odst. 4 až 6.
(5)
Právnická osoba podle § 27 odst. 6 se dopustí přestupku tím, že ovlivní zaměstnance ve výběru penzijního fondupenzijního fondu, nebo tím, že v souvislosti s poskytováním příspěvku na penzijní připojištěnípenzijní připojištění svým zaměstnancům přijme pobídku.
(6)
Penzijní fondPenzijní fond se dopustí přestupku tím, že použije pro výpočet hodnoty dluhopisu drženého do splatnosti ve svém majetku rating, který nevydala ratingová agentura uvedená v § 33 odst. 5.
(7)
Za přestupek podle odstavce 1 nebo 6 lze uložit pokutu do 20 000 000 Kč a za přestupek podle odstavců 2 až 5 pokutu do 5 000 000 Kč.
§ 43c
Společná ustanovení
(1)
O výši pokuty, uložené penzijnímu fondupenzijnímu fondu, se sníží část zisku, která se rozděluje podle § 35 na základě rozhodnutí valné hromady.
(2)
Při určení hodnoty věci uvedené v § 43a odst. 1 se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla koupena nebo prodána, v době a místě uskutečnění koupě nebo prodeje prodává, a nelze-li takto hodnotu věci zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci.
(3)
Přestupky projednává
a)
ministerstvo, jde-li o přestupky uvedené v § 43b odst. 2 písm. j) a k),
b)
Česká národní banka nebo ministerstvo, jde-li o přestupky uvedené v § 43a odst. 2 a v § 43b odst. 2 písm. a) a v),
c)
Česká národní banka, jde-li o ostatní přestupky.
(4)
Ze správních orgánů uvedených v odstavci 3 písm. b) projedná přestupek uvedený v § 43b odst. 2 písm. a) ten správní orgán, který zahájí správní řízení jako první. Je-li správní řízení zahájeno u každého z těchto orgánů v tentýž den, přestupek projedná Česká národní banka.
HLAVA DVANÁCTÁ
STÁTNÍ DOZOR NAD POSKYTOVÁNÍM STÁTNÍHO PŘÍSPĚVKU
§ 45a
(1)
Činnost penzijního fondupenzijního fondu a depozitáře podle tohoto zákona podléhá státnímu dozoru ministerstva v rozsahu povinností stanovených tímto zákonem penzijnímu fondupenzijnímu fondu v souvislosti s poskytováním a vracením státního příspěvku.
(2)
Při výkonu státního dozoru ministerstvo dohlíží na dodržování tohoto zákona a penzijního plánu a dbá na ochranu účastníků.
(3)
Při výkonu státního dozoru ministerstvo prověřuje seznamy účastníků všech penzijních fondůpenzijních fondů tak, aby státní příspěvek byl poskytnut za každého účastníka pouze jednou.
(4)
Při výkonu státního dozoru je ministerstvo povinno prověřit, zda fyzická osoba, která je účastníkem, splňuje podmínky stanovené v § 2 a zda penzijní připojištěnípenzijní připojištění nezaniklo úmrtím účastníka. Ke splnění uvedené povinnosti je ministerstvo oprávněno požadovat, aby Ministerstvo vnitra prověřilo v informačním systému evidence obyvatel
a)
jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo a datum ukončení trvalého pobytu účastníka, je-li státním občanem České republiky,
b)
jméno, případně jména, příjmení, rodné číslo a druh pobytu účastníka, je-li cizinec,
c)
datum úmrtí účastníka13f).
(5)
Prověření údajů uvedených v odstavci 4 písm. a), b) je ministerstvo oprávněno požadovat čtyřikrát za kalendářní rok, prověření údaje uvedeného v odstavci 4 písm. c) dvakrát za kalendářní rok. Údaje uvedené v odstavci 4 poskytuje Ministerstvo vnitra na základě žádosti ministerstva v elektronické podobě. Pro prověření aktuálního stavu údajů v rozsahu uvedeném v odstavci 4 je ministerstvo oprávněno získávat údaje z informačního systému evidence obyvatel též způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(6)
Při výkonu státního dozoru ministerstvo prověřuje vznik nároku účastníka na dávku penzijního připojištěnípenzijního připojištění a na její výplatu a vznik nároku na převedení příspěvků včetně státního příspěvku podle § 24.
(7)
Při výkonu státního dozoru ministerstvo uloží, aby penzijní fondpenzijní fond nebo depozitář odstranily zjištěné nedostatky ve stanovené lhůtě a aby informovaly ministerstvo o plnění přijatých opatření.
(8)
Zaměstnanci ministerstva jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli při výkonu státního dozoru; ustanovení § 7 odst. 7 věty třetí platí zde obdobně.
(9)
Při výkonu státního dozoru ministerstva nad penzijním fondempenzijním fondem a depozitářem se obdobně použijí ustanovení § 42 odst. 4 a 5.
ČÁST DRUHÁ
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
HLAVA PRVNÍ
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
§ 46
(1)
Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro penzijní připojištěnípenzijní připojištění ustanovení občanského zákoníku.
(2)
Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro rozhodování České národní bankybanky a ministerstva ustanovení správního řádu14). O rozkladu proti rozhodnutí České národní bankybanky v prvním stupni rozhoduje bankovní rada České národní bankybanky. Nejde-li o rozhodnutí, kterým byla uložena pokuta, podaný rozklad nemá odkladný účinek.
(3)
V souvislosti s plněním svých úkolů podle tohoto zákona jsou ministerstvo a penzijní fondpenzijní fond oprávněny vést evidenci, zpracovávat nebo shromažďovat rodná čísla nositelů rodných čísel uvedených ve smlouvě, případně obdobných identifikačních čísel, pokud nebylo rodné číslo přiděleno.
(4)
Z poskytovaných údajů uvedených v odstavci 3 lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.
(5)
Česká národní bankabanka informuje ministerstvo o svých pravomocných rozhodnutích podle § 5 odst. 1, § 9 odst. 3 a § 43 odst. 1 písm. d) tohoto zákona.
§ 46a
Česká národní bankabanka vydá vyhlášku podle § 5 odst. 4 a § 7 odst. 8.
HLAVA DRUHÁ
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
§ 47
(1)
Právnické osoby, které mají ve svém obchodním jménu nebo názvu označení „penzijní fondpenzijní fond“, jsou povinny do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona uvést své obchodní jméno nebo název do souladu s tímto zákonem (§ 3 odst. 3).
(2)
Za nesplnění povinnosti uvedené v odstavci 1 může ministerstvo uložit pokutu do 1 000 000 Kč; pokutu lze uložit ve lhůtě do tří měsíců ode dne, kdy se ministerstvo dozvědělo o nesplnění této povinnosti.
HLAVA TŘETÍ
ZMĚNA NĚKTERÝCH ZÁKONŮ
§ 49
Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb. a zákona č. 323/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 8 odst. 1 se za písmeno d) vkládá nové písmeno e), které včetně poznámky č. 9a) zní:
„e)
dávky penzijního připojištěnípenzijního připojištění se státním příspěvkem9a) snížené o zaplacené příspěvky a o státní příspěvek na penzijní připojištěnípenzijní připojištění,
9a)
Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištěnípenzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením.“.
Dosavadní písmena e), f) a g) se označují jako písmena f), g) a h).
2.
V § 8 odst. 4 větě první se slova „písm. a), b), c), d), e)“ nahrazují slovy „písm. a) až f)“.
3.
V § 8 odst. 5 se slova „písm. f) a g)“ nahrazují slovy „písm. g) a h)“.
4.
V § 8 se za odstavec 6 vkládá nový odstavec 7, který zní:
„(7)
Dávka penzijního připojištěnípenzijního připojištění se státním příspěvkem9a) se považuje za základ daně pro zdanění zvláštní sazbou daně po snížení o zaplacené příspěvky a o státní příspěvky na penzijní připojištěnípenzijní připojištění rovnoměrně rozložené na období pobírání dávky. Není-li období pobírání dávky smlouvou o penzijním připojištěnípenzijním připojištění vymezeno, zjistí se jako rozdíl mezi střední délkou života14) a věkem účastníka penzijního připojištěnípenzijního připojištění v době, kdy dávky začne poprvé pobírat.“.
5.
V § 36 odst. 2 písm. c) bodu 2 se slova v závorce „§ 8 odst. 1 písm. f)“ nahrazují slovy „§ 8 odst. 1 písm. e) a f)“.
6.
V § 36 odst. 3 větě první se slova „investičních fondů,16)“ nahrazují slovy „investičních fondů16) a u penzijních fondůpenzijních fondů,9a)“.
7.
§ 36 se doplňuje odstavcem 8, který zní:
„(8)
Plynou-li příjmy uvedené v odstavci 2 ve prospěch penzijního fondupenzijního fondu, považuje se daň sražená zvláštní sazbou za zálohu na daň penzijního fondupenzijního fondu, která se započte jako součást zálohy na daň podle § 77 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.“.
§ 51
Zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb. a zákona č. 307/1993 Sb., se doplňuje takto:
V § 5 odst. 1 písm. a) se doplňuje bod 9, který včetně poznámky č. 40) zní:
„9.
částka, kterou zaměstnavatel ze svých prostředků platí penzijnímu fondupenzijnímu fondu na penzijní připojištěnípenzijní připojištění se státním příspěvkem40) svých zaměstnanců,
40)
§ 27 odst. 5 zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištěnípenzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením.“.
§ 52
Zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb. a zákona č. 324/1993 Sb., se doplňuje takto:
V § 3 odst. 1 se doplňuje písmeno i), které včetně poznámky č. 5a) zní:
„i)
částka, kterou zaměstnavatel ze svých prostředků platí penzijnímu fondupenzijnímu fondu na penzijní připojištěnípenzijní připojištění se státním příspěvkem5a) svých zaměstnanců.
5a)
§ 27 odst. 5 zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištěnípenzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením.“.
§ 54
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 600/1992 Sb., se doplňuje takto:
V § 3 odst. 2 se za slovo „pojišťoven,13)“ vkládají slova „penzijních fondůpenzijních fondů,48)“.
Poznámka č. 48) zní:
„48)
Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištěnípenzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením.“.
HLAVA ČTVRTÁ
ÚČINNOST
§ 55
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
Část druhá hlava I díl I a V obchodního zákoníku.
1aa)
§ 158 obchodního zákoníku.
1b)
§ 66b obchodního zákoníku.
1c)
Zákon č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 320/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb. a zákona č. 149/1995 Sb.
3)
§ 4 a 5 zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování.
3a)
§ 14 až 19 zákona č. 189/2004 Sb.
4)
Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.
5)
§ 86 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 591/1992 Sb.
6)
§ 116 občanského zákoníku.
7)
Zákon č. 189/2004 Sb.
8)
Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě).
8a)
§ 156 odst. 2 obchodního zákoníku.
8b)
Vyhláška č. 310/1995 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění vyhlášky č. 167/1997 Sb.
8d)
Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 517/2002 Sb.
9)
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
9a)
§ 78 zákona č. 189/2004 Sb.
10)
§ 18 zákona č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, ve znění zákona č. 84/1995 Sb.
11)
Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 60/1993 Sb. a zákona č. 15/1998 Sb.
11a)
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 156/1994 Sb., zákona č. 83/1995 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 61/1996 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 16/1998 Sb., zákona č. 128/1998 Sb. a zákona č. 165/1998 Sb.
11b)
§ 20 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 530/1990 Sb.
11c)
Vyhláška č. 270/2004 Sb., o způsobu stanovení reálné hodnoty majetku a závazků fondu kolektivního investování a o způsobu stanovení aktuální hodnoty akcie nebo podílového listu fondu kolektivního investování.
11d)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1060/2009 ze dne 16. září 2009 o ratingových agenturách.
12a)
§ 67 a 217 obchodního zákoníku.
12b)
§ 15 odst. 12 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 170/1999 Sb.
13)
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
13a)
Zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech.
13ab)
§ 8 zákona č. 133/2000 Sb.
13b)
§ 16 až 18 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů.
13f)
§ 8 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel).
13h)
§ 4 odst. 15 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
14)
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád.
15)
§ 55 odst. 3 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb. |
Zákon č. 46/1994 Sb. | Zákon č. 46/1994 Sb.
Zákon o změně názvu Vysoké školy chemickotechnologické v Pardubicích
Vyhlášeno 21. 3. 1994, datum účinnosti 31. 3. 1994, částka 14/1994
* § 1 - Název „Vysoká škola chemickotechnologická v Pardubicích“ se mění a zní „Univerzita Pardubice“.
* § 2 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 31. března 1994.
Aktuální znění od 31. 3. 1994
46
ZÁKON
ze dne 16. února 1994,
o změně názvu Vysoké školy chemickotechnologické v Pardubicích
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
§ 1
Název „Vysoká škola chemickotechnologická v Pardubicích“ se mění a zní „Univerzita Pardubice“.
§ 2
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 31. března 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 47/1994 Sb. | Zákon č. 47/1994 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 21. 3. 1994, datum účinnosti 21. 3. 1994, částka 15/1994
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 34/1970 Sb., zákona České národní rady č. 60/1988 Sb., zákona České národní rady č. 173/1989 Sb.,
* Čl. IV
Aktuální znění od 1. 7. 2022 (250/2021 Sb.)
47
ZÁKON
ze dne 17. února 1994,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 34/1970 Sb., zákona České národní rady č. 60/1988 Sb., zákona České národní rady č. 173/1989 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 9/1990 Sb., zákona České národní rady č. 126/1990 Sb., zákona České národní rady č. 203/1990 Sb., zákona České národní rady č. 288/1990 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 305/1990 Sb., zákona České národní rady č. 575/1990 Sb., zákona České národní rady č. 173/1991 Sb., zákona České národní rady č. 283/1991 Sb., zákona České národní rady č. 19/1992 Sb., zákona České národní rady č. 23/1992 Sb., zákona České národní rady č. 167/1992 Sb., zákona České národní rady č. 239/1992 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 350/1992 Sb., zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., zákona České národní rady č. 359/1992 Sb., zákona České národní rady č. 474/1992 Sb., zákona České národní rady č. 548/1992 Sb., zákona České národní rady č. 21/1993 Sb., zákona č. 166/1993 Sb. a zákona č. 285/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 1 se vypouští bod 4.
Dosavadní body 5 až 8 se označují jako body 4 až 7.
2.
V § 9 se za slova „pracovněprávní vztahy,“ vkládají slova „bezpečnost práce,“.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 48/1994 Sb. | Zákon č. 48/1994 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 21. 3. 1994, datum účinnosti 1. 7. 1994, částka 15/1994
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona České národní rady č. 184/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 338/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 7. 1994
48
ZÁKON
ze dne 18. února 1994,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona České národní rady č. 184/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 338/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 písm. f) zní:
„f)
poplatek z ubytovací kapacity,“.
2.
V § 1 se vypouštějí písmena d) a h).
Dosavadní písmena e) a f) se označují jako písmena d) a e) a dosavadní písmeno i) se označuje jako písmeno f).
3.
V § 2 odst. 1 se za slovo „pobytu1)“ doplňují slova „nebo sídla“.
4.
V § 3 odst. 1 se na konci tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „pokud tyto osoby neprokáží jiný důvod svého pobytu.“.
5.
§ 3 odst. 2 písm. b) se vypouští.
Písmena c) a d) se označují jako písmena b) a c).
6.
V § 3 odst. 4 se poslední věta nahrazuje větou: „Obec může stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou.“.
7.
§ 4 odst. 2 zní:
„(2)
Veřejným prostranstvím podle tohoto zákona jsou zejména náměstí, tržiště, silnice, místní komunikace, parky a veřejná zeleň, jakož i další prostory přístupné každému bez omezení.“.
8.
V § 4 odst. 5 první větě se slova „na 1 m2“ nahrazují slovy „za každý i započatý m2“.
9.
§ 5 se vypouští.
10.
V § 6 odst. 3 se slova „až 30 %“ nahrazují slovy „až 20 %“ a ve větě druhé se vypouštějí slova „také roční“.
11.
§ 7 zní:
㤠7
(1)
Poplatek z ubytovací kapacity se vybírá v lázeňských místech nebo místech soustředěného turistického ruchu z ubytovací kapacity v zařízeních sloužících nebo určených k přechodnému ubytování za úplatu.
(2)
Poplatku z ubytovací kapacity nepodléhá
a)
ubytovací kapacita v zařízeních sloužících pro přechodné ubytování studentů a žáků,
b)
ubytovací kapacita v zařízeních sloužících pro ubytování pracovníků fyzických a právnických osob, které tato zařízení vlastní nebo k nim mají právo hospodaření,
c)
ubytovací kapacita ve zdravotnických nebo lázeňských zařízeních, pokud nejsou užívána jako hotelová zařízení,
d)
ubytovací kapacita v zařízeních sloužících sociálním a charitativním účelům.
(3)
Poplatek platí fyzické a právnické osoby, které tato zařízení vlastní, nebo právnické osoby, které mají k těmto zařízením právo hospodaření.
(4)
Sazba poplatku z ubytovací kapacity činí až 2 Kč za každé využité lůžko a den. Obec může po dohodě s poplatníkem stanovit poplatek roční paušální částkou.“.
12.
§ 9 se vypouští.
13.
§ 12 včetně poznámky č. 14) zní:
㤠12
Pokud poplatník nesplní svoji oznamovací (poplatkovou) povinnost určenou obecně závaznou vyhláškou obce, lze dlužné poplatky vyměřit do tří let od konce kalendářního roku, ve kterém oznamovací (poplatková) povinnost vznikla. Pro ostatní promlčecí lhůty platí zvláštní předpisy.14)
14)
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.“.
14.
V § 13 se na konci tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „pokud tento zákon nestanoví jinak.“.
15.
V § 15 se odstavec 2 vypouští a číslování odstavců se zrušuje.
16.
V § 2 odst. 3, § 3 odst. 4, § 4 odst. 5 a v § 10 odst. 3 se slovo „Kčs“ nahrazuje slovem „Kč“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1.července 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Nařízení vlády č. 50/1994 Sb. | Nařízení vlády č. 50/1994 Sb.
Nařízení vlády o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě
Vyhlášeno 21. 3. 1994, datum účinnosti 21. 3. 1994, částka 15/1994
* § 1 - (1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě (dále jen „náhrada za ztrátu na výdělku“) náležející podle občanskoprávních předpisů, na kterou vznikl nárok před 1. lednem 1993, se upravuje tak, že se průměrný čistý v
* § 2 - (1) Pro náhradu za ztrátu na výdělku, i po úpravě provedené podle § 1, platí § 447 odst. 2 občanského zákoníku a čl. V zákona č. 160/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěv
* § 3 - Náhrada za ztrátu na výdělku upravená podle § 1 náleží od 1. ledna 1994.
* § 4 - Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 21. 3. 1994
50
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 2. února 1994
o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě
Vláda nařizuje podle § 447 odst. 3 občanského zákoníku:
§ 1
(1)
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě (dále jen „náhrada za ztrátu na výdělku“) náležející podle občanskoprávních předpisů, na kterou vznikl nárok před 1. lednem 1993, se upravuje tak, že se průměrný čistý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popřípadě zvýšený podle dřívějších předpisů,1) zvyšuje takto:
a)
o 18,5 % za druhé pololetí roku 1991,
b)
o 5 % za první pololetí roku 1992,
c)
o 20 % za druhé pololetí roku 1992,
d)
o 10 % za první pololetí roku 1993.
(2)
Vznikl-li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku v průběhu pololetí, průměrný čistý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku se za toto pololetí nezvyšuje.
(3)
Úprava podle odstavce 1 se provede na žádost poškozeného i v případech, kdy po 31. prosinci 1980 mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela, protože to neumožňovaly právní předpisy o částkách omezujících způsob výpočtu a poskytování těchto náhrad.
§ 2
(1)
Pro náhradu za ztrátu na výdělku, i po úpravě provedené podle § 1, platí § 447 odst. 2 občanského zákoníku a čl. V zákona č. 160/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., a některé další zákony.
(2)
Při úpravě náhrady za ztrátu na výdělku podle § 1 se nepřihlíží ke zvýšení invalidního, popřípadě částečného invalidního důchodu podle předpisů o sociálním zabezpečení.
§ 3
Náhrada za ztrátu na výdělku upravená podle § 1 náleží od 1. ledna 1994.
§ 4
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda vlády:
Doc. Ing. Klaus CSc. v. r.
Místopředseda vlády:
JUDr. Kalvoda v. r.
1)
Nařízení vlády ČSFR č. 128/1992 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě. |
Nařízení vlády č. 51/1994 Sb. | Nařízení vlády č. 51/1994 Sb.
Nařízení vlády o nárocích osob, kterým byl odňat nebo snížen důchod podle dřívějších předpisů, a některých osob účastných soudní rehabilitace
Vyhlášeno 21. 3. 1994, datum účinnosti 21. 3. 1994, částka 15/1994
* § 1 - (1) Důchody osob, kterým byl odňat nebo snížen důchod podle zákona č. 40/1958 Sb., o úpravě důchodů některých odsouzených osob, podle čl. III a IV zákona č. 41/1958 Sb., o některých změnách v sociálním zabezpečení, nebo podle vládní vyhlášky č. 120/1964 Sb
* § 2 - (1) Osobám, které byly v době od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 pravomocně odsouzeny nebo byly ve vazbě a jsou z tohoto důvodu účastny soudní rehabilitace a jimž není podle zákona o soudní rehabilitaci1) vyplácen příplatek k důchodu nebo je vyplácen
* § 3 - (1) Částky důchodu podle § 1 a jednorázový přídavek k důchodu podle § 2 se přiznávají na základě žádosti oprávněné osoby.
* § 4 - Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 21. 3. 1994
51
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 9. února 1994
o nárocích osob, kterým byl odňat nebo snížen důchod podle dřívějších předpisů, a některých osob účastných soudní rehabilitace
Vláda nařizuje podle § 8 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu:
§ 1
(1)
Důchody osob, kterým byl odňat nebo snížen důchod podle zákona č. 40/1958 Sb., o úpravě důchodů některých odsouzených osob, podle čl. III a IV zákona č. 41/1958 Sb., o některých změnách v sociálním zabezpečení, nebo podle vládní vyhlášky č. 120/1964 Sb., o úpravě důchodů některých osob, a důchody pozůstalých po těchto osobách vyměřené z těchto odňatých nebo snížených důchodů se upraví na výši, která by náležela, kdyby důchody nebyly podle těchto předpisů odňaty nebo sníženy, a to ode dne účinnosti tohoto nařízení.
(2)
Částky důchodů, které v důsledku odnětí nebo snížení podle předpisů uvedených v odstavci 1 nebyly vyplaceny přede dnem účinnosti tohoto nařízení, se osobám, kterým byly důchody odňaty nebo sníženy, jednorázově doplatí; přitom částky, které nebyly vyplaceny za období před rokem 1971, se zvýší o 300 %, a částky, které nebyly vyplaceny po roce 1970, se zvýší o 100 %.
§ 2
(1)
Osobám, které byly v době od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 pravomocně odsouzeny nebo byly ve vazbě a jsou z tohoto důvodu účastny soudní rehabilitace a jimž není podle zákona o soudní rehabilitaci1) vyplácen příplatek k důchodu nebo je vyplácen ve snížené výměře jen proto, že ke dni přiznání spolu s důchodem převýšil nejvyšší výměru starobního důchodu stanovenou zvláštním předpisem,2) náleží jednorázový přídavek k důchodu.
(2)
Výše jednorázového přídavku k důchodu se stanoví jako násobek měsíční částky příplatku k důchodu, která se z důvodu uvedeného v odstavci 1 nevyplácí, a koeficientu 156.
(3)
Jednorázový přídavek k důchodu náleží pouze jednou. Jeho výplatou zaniká nárok na část příplatku k důchodu (odstavec 1), která byla základem pro stanovení výše jednorázového přídavku k důchodu.
(4)
Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně pro nárok na jednorázový přídavek k důchodu vdovskému nebo sirotčímu, který náleží pozůstalým po osobách, které byly v době od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 pravomocně odsouzeny nebo byly ve vazbě a jsou z tohoto důvodu účastny soudní rehabilitace.
§ 3
(1)
Částky důchodu podle § 1 a jednorázový přídavek k důchodu podle § 2 se přiznávají na základě žádosti oprávněné osoby.
(2)
Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, platí o rozhodování o částkách důchodu podle § 1 a jednorázovém přídavku k důchodu podle § 2 a o jejich poskytování předpisy o sociálním zabezpečení.
§ 4
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda vlády:
Doc. Ing. Klaus CSc. v. r.
Ministr práce a sociálních věcí:
Ing. Vodička v. r.
1)
§ 25 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb.
2)
§ 24 odst. 4 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. |
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 53/1994 Sb. | Vyhláška Českého báňského úřadu č. 53/1994 Sb.
Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se mění vyhláška Českého báňského úřadu č. 68/1988 Sb., o vybraných důlních zařízeních
Vyhlášeno 21. 3. 1994, datum účinnosti 21. 3. 1994, částka 15/1994
* Čl. I - Vyhláška Českého báňského úřadu č. 68/1988 Sb., o vybraných důlních zařízeních, se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 21. 3. 1994
53
VYHLÁŠKA
Českého báňského úřadu
ze dne 25. února 1994,
kterou se mění vyhláška Českého báňského úřadu č. 68/1988 Sb., o vybraných důlních zařízeních
Český báňský úřad stanoví podle § 8 odst. 5 písm. a) zákona České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 542/1991 Sb.:
Čl. I
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 68/1988 Sb., o vybraných důlních zařízeních, se mění takto:
§ 1 odst. 1 zní:
„(1)
Vybrané stroje, zařízení, přístroje a pomůcky (dále jen „vybraná důlní zařízení“) pro hornickou činnost a činnost prováděnou hornickým způsobem jsou:
a)
důlní stroje dobývací a razicí, mechanizované výztuže, nakladače, a to včetně kotvicích a zajišťovacích zařízení, a mechanizované štíty,
b)
vrtné soupravy a vrtací stroje pro vrty o průměru větším než 800 mm,
c)
lokomotivy, bezkolejové stroje, pásové a hřeblové dopravníky, a to včetně jejich kotvicího zařízení, pokud jsou tyto používané v podzemí,
d)
lokomotivy závěsné dráhy a brzdné vozíky závěsných drah,
e)
těžní stroje,
f)
dobývací a zakládací velkostroje, kolesové nakladače, zařízení dálkové pásové dopravy s pásy o šíři 1800 mm a větší,
g)
těžební zařízení plovoucích strojů,
h)
elektrická zařízení používaná v prostředích s nebezpečím výbuchu hořlavých plynů a par a hořlavých prachů,
i)
dýchací, oživovací a sebezáchranné přístroje včetně jejich příslušenství,
j)
zařízení pro zjišťování a měření plynných a prachových složek důlního ovzduší včetně jejich příslušenství,
k)
ruční hasicí přístroje, hasicí zařízení, pokud jsou tato používána v podzemí,
l)
chladicí zařízení, odprašovací zařízení, pokud jsou tato používána v podzemí,
m)
osobní svítidla,
n)
elektrické přístroje a elektrická zařízení zajišťující bezpečnost v podzemí.“.
Čl. II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda:
Ing. Bartoš v. r. |
Nařízení vlády č. 61/1994 Sb. | Nařízení vlády č. 61/1994 Sb.
Nařízení vlády, kterým se mění a doplňuje nařízení vlády České republiky č. 254/1992 Sb., o platových poměrech prokurátorů, vyšetřovatelů prokuratury a právních čekatelů prokuratury, ve znění nařízení vlády České republiky č. 442/1992 Sb. a nařízení vlády č. 145/1993 Sb.
Vyhlášeno 31. 3. 1994, datum účinnosti 31. 3. 1994, částka 18/1994
* Čl. I - Nařízení vlády České republiky č. 254/1992 Sb., o platových poměrech prokurátorů, vyšetřovatelů prokuratury a právních čekatelů prokuratury, ve znění nařízení vlády České republiky č. 442/1992 Sb. a nařízení vlády č. 145/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Plat podle tohoto nařízení se poskytne poprvé za měsíc leden 1994.
* Čl. III
Aktuální znění od 31. 3. 1994
61
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 23. února 1994,
kterým se mění a doplňuje nařízení vlády České republiky č. 254/1992 Sb., o platových poměrech prokurátorů, vyšetřovatelů prokuratury a právních čekatelů prokuratury, ve znění nařízení vlády České republiky č. 442/1992 Sb. a nařízení vlády č. 145/1993 Sb.
Vláda nařizuje podle § 23 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech:
Čl. I
Nařízení vlády České republiky č. 254/1992 Sb., o platových poměrech prokurátorů, vyšetřovatelů prokuratury a právních čekatelů prokuratury, ve znění nařízení vlády České republiky č. 442/1992 Sb. a nařízení vlády č. 145/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 se na konci vypouštějí slova „s výjimkou generálního prokurátora a jeho náměstků.1)“ a poznámka pod čarou č. 1).
2.
§ 4 odst. 1 zní:
„(1)
Prokurátorovi a vyšetřovateli přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, a to
při délce
započitatelné praxe| v platové třídě
---|---
10| 11| 12
1.| do ukončení
5\\. roku praxe
13 000| 14 300| 15 500
2.| od počátku
6\\. roku praxe| 14 900| 16 100| 16 700
3.| od počátku
9\\. roku praxe| 16 700| 17 400| 18 000
4.| od počátku
12\\. roku praxe| 18 000| 18 600| 19 200
5.| od počátku
15\\. roku praxe| 19 200| 19 800| 20 500
6.| od počátku
18\\. roku praxe| 20 100| 21 100| 21 700
7.| od počátku
21\\. roku praxe| 20 600| 22 300| 22 900
| Kč měsíčně.“.
3.
V § 4 se za odstavec 1 vkládá odstavec 2, který zní:
„(2)
Prokurátorům a vyšetřovatelům Generální prokuratury může prokuratura určit platový tarif v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro první až sedmý platový stupeň dvanácté platové třídy.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
4.
§ 5 včetně nadpisu zní:
㤠5
Osobní příplatek
Prokurátorovi, vyšetřovateli a právnímu čekateli, který dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků, nebo kvalitně plní větší rozsah pracovních úkolů než jiní prokurátoři, vyšetřovatelé a právní čekatelé, anebo který je vynikajícím všeobecně uznávaným odborníkem, může prokuratura poskytovat osobní příplatek až do výše 1000 Kč měsíčně.“.
5.
§ 6 písm. a) a b) zní:
„a)| generálního prokurátora České republiky| 2500 - 6000
---|---|---
b)| náměstka generálního prokurátora České republiky| 2000 - 4000“.
Dosavadní texty písmen a) až g) se označují jako písmena c) až ch).
Čl. II
Plat podle tohoto nařízení se poskytne poprvé za měsíc leden 1994.
Čl. III
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda vlády:
Doc. Ing. Klaus CSc. v. r.
Ministr práce a sociálních věcí:
Ing. Vodička v. r. |
Nařízení vlády č. 62/1994 Sb. | Nařízení vlády č. 62/1994 Sb.
Nařízení vlády o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí
Vyhlášeno 31. 3. 1994, datum účinnosti 31. 3. 1994, částka 18/1994
* § 1 - Rozsah působnosti
* § 2 - Druhy náhrad
* § 3 - Náhrada zvýšených životních nákladů
* § 4 - Náhrada zvýšených vybavovacích výdajů
* § 5 - Náhrada jízdních výdajů a výdajů za ubytování
* § 6 - Náhrada výdajů spojená s přepravou osobních věcí
* § 7 - Náhrady podle tohoto nařízení se poskytnou poprvé za měsíc březen 1994.
* § 8 - Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení. k nařízení vlády č. 62/1994 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 2006 (536/2005 Sb.)
62
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 2. března 1994
o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí
Vláda nařizuje podle § 24 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb.:
§ 1
Rozsah působnosti
Toto nařízení upravuje poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací, jejichž platové poměry upravuje zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona č. 40/1994 Sb., kteří mají místo výkonu práce v zahraničí určeno jako pravidelné pracovištěpravidelné pracoviště1) (dále jen „výkon práce v zahraničí“).
§ 2
Druhy náhrad
(1)
Zaměstnanci uvedenému v § 1 (dále jen „zaměstnanec“) přísluší náhrada zvýšených životních nákladů.
(2)
Zaměstnavatel může poskytovat zaměstnanci i náhradu
a)
zvýšených vybavovacích výdajů,
b)
jízdních výdajů a výdajů za ubytování,
c)
výdajů spojených s přepravou osobních věcí.
§ 3
Náhrada zvýšených životních nákladů
(1)
Zaměstnanci přísluší náhrada zvýšených životních nákladů od prvního do posledního dne přidělení k výkonu práce v zahraničí. Tato náhrada se poskytuje v měně stanovené v příloze k tomuto nařízení (dále jen „stanovená měna“). Pokud z důvodu změny v měnové politice příslušné země místa výkonu práce není možné nebo účelné poskytovat náhradu ve stanovené měně, postupuje zaměstnavatel do změny stanovené měny způsobem stanoveným v příloze k tomuto nařízení.
(2)
Základ pro určení měsíční výše náhrady zvýšených životních nákladů stanoví zaměstnavatel v rozmezí 25 % až 52 % z platu stanoveného zaměstnanci. Tato částka se násobí přepočítací relací pro zemi výkonu práce. Způsob určení přepočítací relace je stanoven v příloze k tomuto nařízení.
(3)
Zaměstnanci, kterého manželka nebo manžel následuje do místa výkonu práce v zahraničí, přísluší náhrada podle odstavce 2, zvýšená o 5 % až 20 %; toto zvýšení zaměstnanci nenáleží
a)
za dobu pobytu manželky nebo manžela mimo zemi, která je určena jako místo výkonu práce v zahraničí, přesahující 49 kalendářních dnů v běžném roce u evropských zemí a 63 kalendářních dnů v běžném roce u mimoevropských zemí,
b)
má-li manželka nebo manžel po dobu výkonu práce v zahraničí příjem ze závislé činnosti nebo jako osoba samostatně výdělečně činná.
(4)
Rozhodne-li zaměstnavatel z bezpečnostních důvodů o evakuaci rodinných příslušníků zaměstnanců, přísluší každému zaměstnanci, který nadále plní pracovní povinnost v místě výkonu práce v zahraničí za mimořádného rizika, náhrada podle odstavce 2 zvýšená o 20 %. Zvýšená náhrada přísluší zaměstnanci ode dne stanoveného v rozhodnutí zaměstnavatele o evakuaci do dne pominutí mimořádného rizika, o němž rozhodne zaměstnavatel.
(5)
Pokud zaměstnanci vznikají mimořádné výdaje, protože děti nemají možnost v místě výkonu práce v zahraničí získávat bezplatné základní nebo střední vzdělání2) při zastupitelském úřadě České republiky (dále jen „zastupitelský úřad“) nebo jiným způsobem získávat bezplatné vhodné základní nebo střední vzdělání v místě výkonu práce v zahraničí, zvýší se náhrada podle předchozích odstavců o částku účelně vynaložených výdajů podle odstavce 6.
(6)
Rozsah úhrady mimořádných výdajů podle odstavce 5 určí zaměstnavatel zaměstnanci na základě jeho písemné žádosti, doložené vyjádřením zastupitelského úřadu. Zaměstnavatel uhradí pouze prokazatelně vynaložené výdaje na zápisné, školné a zkušebné, popř. výdaje jim na roveň postavené. Výdaje na individuální nebo dodatečnou výuku, na školní učebnice a pomůcky, pojistné, školní úbor, stravu, dopravu do školy a zpět, za nepovinné lekce, za školní akce apod. zaměstnavatel nehradí.
(7)
Pokud zaměstnanci vznikají výdaje z důvodu nemoci nebo úrazu zaměstnance nebo jeho rodinných příslušníků, zvýší se náhrada podle odstavců 2 až 4 o účelně vynaložené výdaje spojené s léčením v zahraničí. Pokud zaměstnankyně nebo manželka zaměstnance neodcestuje za účelem porodu do České republiky, může zaměstnavatel zaměstnanci jednorázově zvýšit náhradu podle § 3 odst. 2 až 4, a to až o částku, která odpovídá výši obvyklých výdajů za cestu do České republiky a zpět.
(8)
Náhrada mimořádných výdajů podle odstavců 5 a 7 se poskytuje v měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, které se mu nahrazují. Pokud je tato měna odlišná od stanovené měny a zaměstnavatel ji nemá k disposici nebo pokud se tak se zaměstnancem dohodne, může poskytnout zaměstnanci náhradu též ve stanovené měně nebo v české měně. Při určení výše náhrady použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený směnný kurz stanovené měny ke měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, a kurzy vyhlášené Českou národní bankoubankou a platné v den poskytnutí náhrady.
(9)
Náhrada zvýšených životních nákladů podle odstavců 1 až 4 za poslední měsíc přidělení k výkonu práce v zahraničí se poskytuje ve stanovené měně, pokud se neposkytne ve měně, na které se dohodne zaměstnavatel se zaměstnancem. Při určení výše náhrady použije zaměstnavatel kurzy vyhlášené Českou národní bankoubankou a platné v den výpočtu výše náhrady.
§ 4
Náhrada zvýšených vybavovacích výdajů
(1)
Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout jednorázovou náhradu prokázaných zvýšených vybavovacích výdajů v Kč.
(2)
Výše náhrady podle odstavce 1 může činit nejvýše čtyřnásobek měsíčního platu určeného zaměstnanci zaměstnavatelem pro výkon práce v zahraničí.
§ 5
Náhrada jízdních výdajů a výdajů za ubytování
(1)
Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu do České republiky a zpět za účelem lékařské prohlídky, porodu, z důvodu nemoci, úrazu, dovolené a pohřbu manželky nebo manžela, rodičů nebo dětí. Ze stejného důvodu může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu do jiné země a zpět, nejvýše však v částce odpovídající výši obvyklých výdajů za cestu do České republiky a zpět.
(2)
Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout i náhradu ve výši prokazatelně vynaložených výdajů za cestu podle odstavce 1, které vznikly jeho rodinným příslušníkům, a též náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu do České republiky jeho dítěte bezprostředně po skončení studia na střední škole nebo za cestu do jiné země, nejvýše však v částce odpovídající výši obvyklých výdajů za cestu do České republiky.
(3)
Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu z České republiky a zpět jeho dítěte studujícího na základní nebo střední škole v České republice, a to jedenkrát ročně. Ze stejného důvodu může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu z jiné země a zpět, nejvýše však v částce odpovídající výši obvyklých výdajů za cestu z České republiky a zpět.
(4)
Náhrada podle odstavců 1, 2 a 3 se poskytuje v měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, které se mu nahrazují. Pokud je tato měna odlišná od stanovené měny a zaměstnavatel ji nemá k dispozici nebo pokud se tak se zaměstnancem dohodne, může poskytnout zaměstnanci náhradu též ve stanovené měně nebo v české měně. Při určení výše náhrady použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený směnný kurz stanovené měny ke měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, a kurzy vyhlášené Českou národní bankoubankou a platné v den poskytnutí náhrady.
§ 6
Náhrada výdajů spojená s přepravou osobních věcí
(1)
Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů spojených s přepravou jeho osobních věcí, popřípadě i osobních věcí jeho rodinných příslušníků do místa výkonu práce a zpět. Způsob přepravy určí zaměstnavatel.
(2)
Zaměstnavatel může v jím uznané výši uhradit v souvislosti s přepravou osobních věcí podle odstavce 1 zaměstnanci i prokazatelně vynaložené výdaje za
a)
pořízení přepravního obalu,
b)
správní poplatky spojené s přepravou,
c)
pojistné spojené s přepravou přepravovaných osobních věcí.
(3)
Náhrada podle odstavců 1 a 2 se poskytuje v měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, které se mu nahrazují. Pokud je tato měna odlišná od stanovené měny a zaměstnavatel ji nemá k dispozici nebo pokud se tak se zaměstnancem dohodne, může poskytnout zaměstnanci náhradu též ve stanovené měně nebo v české měně. Při určení výše náhrady použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený směnný kurz stanovené měny ke měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, a kurzy vyhlášené Českou národní bankoubankou a platné v den poskytnutí náhrady.
§ 7
Náhrady podle tohoto nařízení se poskytnou poprvé za měsíc březen 1994.
§ 8
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda vlády:
Doc. Ing. Klaus CSc. v. r.
Ministr práce a sociálních věcí:
Ing. Vodička v. r.
Příloha k nařízení vlády č. 62/1994 Sb.
Způsob určení přepočítací relace
Čl. I
Přepočítací relace je podíl objektivizovaného přepočítacího koeficientu a vyhlášeného kurzu Kč ke stanovené měně. Výchozí úroveň přepočítací relace, objektivizovaného přepočítacího koeficientu, vyhlášeného kurzu Kč ke stanovené měně a stanovená měna jsou součástí této přílohy. Zaměstnavatel určí přepočítací relaci podle postupu dále stanoveného. Nová přepočítací relace se použije pro určení výše náhrady zvýšených životních nákladů od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po jejím určení.
Čl. II
1.
Objektivizovaný přepočítací koeficient je součtem hodnot 20 % koeficientu změny spotřebitelských cen a životních nákladů podle cenové dokumentace (A), 20 % koeficientu změny spotřebitelských cen podle údajů Mezinárodního měnového fondu (B), 30 % koeficientu změny životních nákladů podle údajů Organizace spojených národů (C) a 30 % koeficientu vyrovnání kupní síly (D).
2.
Koeficient změny spotřebitelských cen a životních nákladů (A) podle cenové dokumentace je dán vztahem
A=H1×KaH2×Kb×ko;kde
A je koeficient změny spotřebitelských cen a životních nákladů v zemi výkonu práce,
H1 je hodnota vybraných druhů zboží a služeb v zemi výkonu práce ve stanovené měně za poslední měsíc před určením nové přepočítací relace,
H2 je hodnota stejných druhů zboží a služeb jako v H1 použitá při předchozím určení přepočítací relace,
Ka je vyhlášený kurz Kč ke stanovené měně (k prvnímu dni v měsíci) za poslední měsíc před určením nové přepočítací relace,
Kb je vyhlášený kurz Kč ke stanovené měně (k prvnímu dni v měsíci) použitý při předchozím určení přepočítací relace,
ko je objektivizovaný přepočítací koeficient použitý při předchozím určení přepočítací relace.
Pro určení hodnoty H1 a hodnoty H2 se používají údaje cenové dokumentace zastupitelských úřadů o spotřebitelských cenách vybraných druhů zboží a služeb v zemi výkonu práce.
3.
Koeficient změny spotřebitelských cen (B) podle údajů Mezinárodního měnového fondu je dán vztahem
B=100+S100×k0;kde
B je koeficient změny spotřebitelských cen v zemi výkonu práce,
S je změna (zvýšení +, snížení -) úrovně spotřebitelských cen v procentech mezi posledním měsícem před určením nové přepočítací relace a měsícem, který byl výchozím při předchozím určení přepočítací relace.
Pro určení hodnoty S se používají údaje o vývoji spotřebitelských cen publikované v měsíčním statistickém přehledu International Financial Statistics of Monetary Fund.
4.
Koeficient změny životních nákladů (C) podle údajů Organizace spojených národů je dán vztahem
ŽC=Ž100×kOUSA;kde
C je koeficient změny životních nákladů v zemi výkonu práce,
k0 USA je objektivizovaný přepočítací koeficient USA použitý při předchozím určení přepočítací relace,
Ž je index životních nákladů v zemi výkonu práce (bez výdajů na bydlení).
Pro určení hodnoty Ž se používají aktuální indexy, uvedené ve čtvrtletní statistické informaci United Nations Monthly Bulletin of Statistics, porovnávající úroveň životních nákladů v různých městech světa k úrovni životních nákladů v New Yorku, který byl vybrán jako základ porovnání.
5.
Koeficient vyrovnání kupní síly (D) je dán vztahem
D=PRo×Kc;kde
D je koeficient vyrovnání kupní síly,
PRo je objektivizovaná přepočítací relace v USD vypočtená jako aritmetický průměr všech přepočítacích relací v USD platných při předchozím určení přepočítací relace,
Kc je vyhlášený kurz Kč k USD (k prvnímu dni v měsíci) za poslední měsíc před určením nové přepočítací relace.
Koeficient vyrovnání kupní síly objektivizuje část náhrady zvýšených životních nákladů realizovanou mimo zemi výkonu práce.
Čl. III
Pokud pro výpočet objektivizovaného přepočítacího koeficientu nejsou k dispozici všechny nezbytné údaje, činí jeho hodnota 100 % hodnoty koeficientu změny životních nákladů (C) vypočteného podle čl. II bodu 4.
Čl. IV
1.
Pokud změny v hodnotách koeficientů uvedených v čl. II bodu 2 až 4, které byly použity při předchozím výpočtu objektivizovaného přepočítacího koeficientu, znamenají zvýšení jeho hodnoty o 5 a více procent nebo snížení jeho hodnoty o 10 a více procent, zaměstnavatel určí novou výši přepočítací relace.
2.
Při změně Českou národní bankoubankou vyhlášeného kurzu Kč ke stanovené měně o 5 a více procent zaměstnavatel upraví o stejné procento výši objektivizovaného přepočítacího koeficientu.
Čl. V
V případě stanoveném v § 3 odst. 1 větě třetí se postupuje při určení přepočítací relace podle čl. I až IV s tím, že i v tomto případě se určí výchozí úroveň hodnot uvedených v čl. VI.
Čl. VI
Výchozí úroveň přepočítací relace, objektivizovaného přepočítacího koeficientu, vyhlášeného kurzu Kč ke stanovené měně a stanovená měna (podle stavu k 1. září 2005)
Země výkonu práce| Přepočítací relace| Objektivizovaný přepočítací koeficient| Kurz Kč ke stanovené měně| Stanovená měna
---|---|---|---|---
Afghánistán| 0,493990| 11,834118| 23,956190| americký dolar
Albánie| 0,380930| 11,449842| 30,057600| euro
Alžírsko| 0,505134| 12,101086| 23,956190| americký dolar
Andorra| 0,403119| 12,116790| 30,057600| euro
Angola| 0,494483| 11,845929| 23,956190| americký dolar
Anguila| 0,450383| 10,789461| 23,956190| americký dolar
Antigua a Barbuda| 0,450383| 10,789461| 23,956190| americký dolar
Argentina| 0,499436| 11,964584| 23,956190| americký dolar
Arménie| 0,472035| 11,308160| 23,956190| americký dolar
Aruba| 0,450383| 10,789461| 23,956190| americký dolar
Austrálie| 0,684949| 12,738086| 18,597130| australský dolar
Ázerbájdžán| 0,504968| 12,097109| 23,956190| americký dolar
Bahamy| 0,510457| 12,228605| 23,956190| americký dolar
Bahrajn| 0,521434| 12,491572| 23,956190| americký dolar
Bangladéš| 0,466546| 11,176665| 23,956190| americký dolar
Barbados| 0,537900| 12,886035| 23,956190| americký dolar
Belgie| 0,435079| 13,077431| 30,057600| euro
Belize| 0,510457| 12,228605| 23,956190| americký dolar
Benin| 0,532412| 12,754563| 23,956190| americký dolar
Bermudy| 0,548878| 13,149026| 23,956190| americký dolar
Bělorusko| 0,385214| 11,578608| 30,057600| euro
Bhútán| 0,488501| 11,702623| 23,956190| americký dolar
Bolívie| 0,439102| 10,519211| 23,956190| americký dolar
Bosna a Hercegovina| 0,365830| 10,995972| 30,057600| euro
Botswana| 0,493990| 11,834118| 23,956190| americký dolar
Brazílie| 0,472232| 11,312880| 23,956190| americký dolar
Brunej| 0,428452| 10,264078| 23,956190| americký dolar
Bulharsko| 0,376250| 11,309172| 30,057600| euro
Burkina Faso| 0,537900| 12,886035| 23,956190| americký dolar
Burundi| 0,510457| 12,228605| 23,956190| americký dolar
Curacao| 0,450383| 10,789461| 23,956190| americký dolar
Čad| 0,565344| 13,543488| 23,956190| americký dolar
Čína| 0,494497| 11,846264| 23,956190| americký dolar
Dánsko| 3,647475| 14,728431| 4,037980| dánská koruna
Dominika| 0,450383| 10,789461| 23,956190| americký dolar
Dominikánská republika| 0,515945| 12,360076| 23,956190| americký dolar
Džibuti| 0,532412| 12,754563| 23,956190| americký dolar
Egypt| 0,456123| 10,926969| 23,956190| americký dolar
Ekvádor| 0,450080| 10,782202| 23,956190| americký dolar
Eritrea| 0,483013| 11,571151| 23,956190| americký dolar
Estonsko| 0,375000| 11,271600| 30,057600| euro
Etiopie| 0,488614| 11,705330| 23,956190| americký dolar
Filipíny| 0,428448| 10,263982| 23,956190| americký dolar
Finsko| 0,451558| 13,572750| 30,057600| euro
Francie| 0,435079| 13,077431| 30,057600| euro
Gabon| 0,419962| 12,623050| 30,057600| euro
Gambie| 0,402464| 12,097102| 30,057600| euro
Ghana| 0,516068| 12,363023| 23,956190| americký dolar
Gibraltar| 0,403119| 12,116790| 30,057600| euro
Grenada| 0,450383| 10,789461| 23,956190| americký dolar
Gruzie| 0,494312| 11,841832| 23,956190| americký dolar
Guadeloupe| 0,450383| 10,789461| 23,956190| americký dolar
Guatemala| 0,466546| 11,176665| 23,956190| americký dolar
Guinea| 0,363093| 10,913704| 30,057600| euro
Guinea-Bissau| 0,524943| 15,778527| 30,057600| euro
Guyana| 0,499479| 11,965614| 23,956190| americký dolar
Haiti| 0,504968| 12,097109| 23,956190| americký dolar
Honduras| 0,483013| 11,571151| 23,956190| americký dolar
Čína - Hongkong| 0,521131| 12,484313| 23,956190| americký dolar
Chile| 0,456237| 10,929700| 23,956190| americký dolar
Chorvatsko| 0,385113| 11,575573| 30,057600| euro
Indie| 0,450743| 10,798085| 23,956190| americký dolar
Indonésie| 0,456088| 10,926131| 23,956190| americký dolar
Irák| 0,477960| 11,450101| 23,956190| americký dolar
Írán| 0,466650| 11,179156| 23,956190| americký dolar
Irsko| 0,441318| 13,264960| 30,057600| euro
Island| 0,529767| 15,923525| 30,057600| euro
Itálie| 0,428832| 12,889661| 30,057600| euro
Izrael| 0,554334| 13,279731| 23,956190| americký dolar
Jamajka| 0,510457| 12,228605| 23,956190| americký dolar
Japonsko| 76,177207| 16,828840| 0,220917| japonský jen
Jemen| 0,428297| 10,260364| 23,956190| americký dolar
Jihoafrická republika| 0,477721| 11,444375| 23,956190| americký dolar
Jordánsko| 0,439608| 10,531333| 23,956190| americký dolar
Kajmanské ostrovy| 0,510457| 12,228605| 23,956190| americký dolar
Kambodža| 0,455569| 10,913698| 23,956190| americký dolar
Kamerun| 0,526923| 12,623068| 23,956190| americký dolar
Kanada| 0,600792| 12,231266| 20,358570| kanadský dolar
Kapverdy| 0,398089| 11,965600| 30,057600| euro
Katar| 0,461058| 11,045193| 23,956190| americký dolar
Kazachstán| 0,450830| 10,800169| 23,956190| americký dolar
Keňa| 0,477783| 11,445860| 23,956190| americký dolar
Kolumbie| 0,434321| 10,404676| 23,956190| americký dolar
Komory| 0,548878| 13,149026| 23,956190| americký dolar
Konžská republika (Brazzaville)| 0,581811| 13,937975| 23,956190| americký dolar
Konžská demokratická republika (Kinshasa)| 0,489159| 11,718386| 23,956190| americký dolar
Korea (Korejská lidově demokratická republika)| 0,380656| 11,441606| 30,057600| euro
Korea (Korejská republika)| 0,532622| 12,759594| 23,956190| americký dolar
Kostarika| 0,433928| 10,395262| 23,956190| americký dolar
Kuba| 0,380817| 11,446445| 30,057600| euro
Kuvajt| 0,439771| 10,535238| 23,956190| americký dolar
Kypr| 0,398525| 11,978705| 30,057600| euro
Kyrgyzstán| 0,466546| 11,176665| 23,956190| americký dolar
Laos| 0,493990| 11,834118| 23,956190| americký dolar
Lesotho| 0,515945| 12,360076| 23,956190| americký dolar
Libanon| 0,505763| 12,116155| 23,956190| americký dolar
Libérie| 0,510457| 12,228605| 23,956190| americký dolar
Libye| 0,537847| 12,884765| 23,956190| americký dolar
Lichtenštejnsko| 0,435079| 13,077431| 30,057600| euro
Litva| 0,374143| 11,245841| 30,057600| euro
Lotyšsko| 0,380938| 11,450082| 30,057600| euro
Lucembursko| 0,435079| 13,077431| 30,057600| euro
Čína - Macao| 0,466546| 11,176665| 23,956190| americký dolar
Madagaskar| 0,466546| 11,176665| 23,956190| americký dolar
Maďarsko| 0,398171| 11,968065| 30,057600| euro
Bývalá jugoslávská republika Makedonie| 0,371842| 11,176678| 30,057600| euro
Malajsie| 0,428452| 10,264078| 23,956190| americký dolar
Malawi| 0,483013| 11,571151| 23,956190| americký dolar
Maledivy| 0,477524| 11,439656| 23,956190| americký dolar
Mali| 0,433086| 13,017526| 30,057600| euro
Malta| 0,415588| 12,491578| 30,057600| euro
Maroko| 0,478149| 11,454628| 23,956190| americký dolar
Martinique| 0,450383| 10,789461| 23,956190| americký dolar
Mauretánie| 0,515945| 12,360076| 23,956190| americký dolar
Mauricius| 0,455569| 10,913698| 23,956190| americký dolar
Mexiko| 0,461556| 11,057123| 23,956190| americký dolar
Moldavsko| 0,398089| 11,965600| 30,057600| euro
Monako| 0,435079| 13,077431| 30,057600| euro
Mongolsko| 0,417678| 10,005974| 23,956190| americký dolar
Mozambik| 0,515945| 12,360076| 23,956190| americký dolar
Myanmar (Barma)| 0,466546| 11,176665| 23,956190| americký dolar
Namibie| 0,499479| 11,965614| 23,956190| americký dolar
Německo| 0,437577| 13,152514| 30,057600| euro
Nepál| 0,493990| 11,834118| 23,956190| americký dolar
Niger| 0,521434| 12,491572| 23,956190| americký dolar
Nigérie| 0,521655| 12,496866| 23,956190| americký dolar
Nikaragua| 0,477524| 11,439656| 23,956190| americký dolar
Nizozemsko| 0,435079| 13,077431| 30,057600| euro
Norsko| 4,320596| 15,923513| 3,685490| norská koruna
Nový Zéland| 0,581811| 13,937975| 23,956190| americký dolar
Omán| 0,472035| 11,308160| 23,956190| americký dolar
Pákistán| 0,455982| 10,923591| 23,956190| americký dolar
Panama| 0,466546| 11,176665| 23,956190| americký dolar
Papua Nová Guinea| 0,521434| 12,491572| 23,956190| americký dolar
Paraguay| 0,466546| 11,176665| 23,956190| americký dolar
Peru| 0,445601| 10,674902| 23,956190| americký dolar
Pobřeží slonoviny| 0,543389| 13,017530| 23,956190| americký dolar
Polsko| 0,398284| 11,971461| 30,057600| euro
Portoriko| 0,515945| 12,360076| 23,956190| americký dolar
Portugalsko a Azory| 0,418306| 12,573274| 30,057600| euro
Rakousko| 0,442041| 13,286692| 30,057600| euro
Rovníková Guinea| 0,521434| 12,491572| 23,956190| americký dolar
Rumunsko| 0,372376| 11,192729| 30,057600| euro
Rusko| 0,411738| 12,375856| 30,057600| euro
Rwanda| 0,493990| 11,834118| 23,956190| americký dolar
Řecko| 0,424623| 12,763148| 30,057600| euro
Salvador| 0,477524| 11,439656| 23,956190| americký dolar
San Marino| 0,428832| 12,889661| 30,057600| euro
Saúdská Arábie| 0,479580| 11,488910| 23,956190| americký dolar
Senegal| 0,394352| 11,853275| 30,057600| euro
Seychely| 0,554367| 13,280521| 23,956190| americký dolar
Sierra Leone| 0,515945| 12,360076| 23,956190| americký dolar
Singapur| 0,456383| 10,933198| 23,956190| americký dolar
Slovensko| 0,359187| 10,796299| 30,057600| euro
Slovinsko| 0,363437| 10,924044| 30,057600| euro
Somálsko| 0,488614| 11,705330| 23,956190| americký dolar
Spojené arabské emiráty| 0,461324| 11,051565| 23,956190| americký dolar
Spojené státy americké| 0,548878| 13,149026| 23,956190| americký dolar
Srbsko a Černá Hora| 0,365830| 10,995972| 30,057600| euro
Srí Lanka| 0,477524| 11,439656| 23,956190| americký dolar
Středoafrická republika| 0,554367| 13,280521| 23,956190| americký dolar
Súdán| 0,515945| 12,360076| 23,956190| americký dolar
Surinam| 0,472035| 11,308160| 23,956190| americký dolar
Svatý Kryštof a Nevis| 0,450383| 10,789461| 23,956190| americký dolar
Svatá Lucie| 0,450383| 10,789461| 23,956190| americký dolar
Svatý Tomáš a Princův ostrov| 0,493990| 11,834118| 23,956190| americký dolar
Svatý Vincenc a Grenadiny| 0,450383| 10,789461| 23,956190| americký dolar
Svazijsko| 0,504968| 12,097109| 23,956190| americký dolar
Sýrie| 0,467552| 11,200765| 23,956190| americký dolar
Španělsko| 0,403119| 12,116790| 30,057600| euro
Švédsko| 4,217940| 13,572740| 3,217860| švédská koruna
Švýcarsko| 0,780056| 14,858975| 19,048600| švýcarský frank
Tádžikistán| 0,493990| 11,834118| 23,956190| americký dolar
Tahiti (a další ostrovy Francouzské Polynésie)| 0,545889| 13,077421| 23,956190| americký dolar
Tanzánie| 0,483013| 11,571151| 23,956190| americký dolar
Thajsko| 0,444869| 10,657366| 23,956190| americký dolar
Tchaj-wan| 0,521131| 12,484313| 23,956190| americký dolar
Togo| 0,526923| 12,623068| 23,956190| americký dolar
Trinidad a Tobago| 0,483013| 11,571151| 23,956190| americký dolar
Tunisko| 0,346053| 10,401523| 30,057600| euro
Turecko| 0,372541| 11,197688| 30,057600| euro
Turkmenistán| 0,565344| 13,543488| 23,956190| americký dolar
Uganda| 0,455569| 10,913698| 23,956190| americký dolar
Ukrajina| 0,372264| 11,189362| 30,057600| euro
Uruguay| 0,439845| 10,537010| 23,956190| americký dolar
Uzbekistán| 0,428417| 10,263239| 23,956190| americký dolar
Vatikán| 0,428832| 12,889661| 30,057600| euro
Velká Británie| 0,321628| 13,947514| 43,365360| britská libra
Venezuela| 0,450383| 10,789461| 23,956190| americký dolar
Vietnam| 0,439598| 10,531093| 23,956190| americký dolar
Zambie| 0,510457| 12,228605| 23,956190| americký dolar
Zimbabwe| 0,422725| 10,126880| 23,956190| americký dolar
1)
§ 2 odst. 3 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách.
2)
Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 171/1990 Sb., zákona č. 522/1990 Sb., zákona č. 134/1993 Sb., zákona č. 190/1993 Sb. a zákona č. 331/1993 Sb. |
Vyhláška České národní banky č. 67/1994 Sb. | Vyhláška České národní banky č. 67/1994 Sb.
Vyhláška České národní banky o vydání pamětních stříbrných dvousetkorun k 650. výročí založení pražského arcibiskupství a položení základního kamene ke Katedrále sv. Víta
Vyhlášeno 11. 4. 1994, datum účinnosti 20. 4. 1994, částka 20/1994
* § 1 - (1) U příležitosti 650. výročí založení pražského arcibiskupství a položení základního kamene ke Katedrále sv. Víta se vydávají pamětní stříbrné dvousetkoruny (dále jen „dvousetkoruna“).
* § 2 - (1) Na líci dvousetkoruny je velký státní znak České republiky. Při spodním okraji mince je v neuzavřeném opisu název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Pod státním znakem vpravo je ve dvou řádcích označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „200 K
* § 3 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 20. dubna 1994.
Aktuální znění od 20. 4. 1994
67
VYHLÁŠKA
České národní banky
ze dne 28. března 1994
o vydání pamětních stříbrných dvousetkorun k 650. výročí založení pražského arcibiskupství a položení základního kamene ke Katedrále sv. Víta
Česká národní banka stanoví podle § 22 písm. a) zákona České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance:
§ 1
(1)
U příležitosti 650. výročí založení pražského arcibiskupství a položení základního kamene ke Katedrále sv. Víta se vydávají pamětní stříbrné dvousetkoruny (dále jen „dvousetkoruna“).
(2)
Dvousetkoruna se vydává v běžném provedení a ve zvláštním provedení určeném pro sběratelské účely s leštěným polem mince a matovým reliéfem (dále jen „zvláštní provedení“).
(3)
Dvousetkoruna v běžném i zvláštním provedení se razí ze slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi. Hmotnost dvousetkoruny je 13 g, její průměr 31 mm a síla 2,3 mm. Hrana dvousetkoruny v běžném provedení je vroubkovaná, hrana dvousetkoruny ve zvláštním provedení je hladká. Při ražbě dvousetkoruny v běžném i zvláštním provedení je povolena odchylka nahoru i dolů v hmotnosti 0,13 g, v průměru 0,1 mm, v síle 0,1 mm a v obsahu stříbra 0,5 %.
§ 2
(1)
Na líci dvousetkoruny je velký státní znak České republiky. Při spodním okraji mince je v neuzavřeném opisu název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Pod státním znakem vpravo je ve dvou řádcích označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“, vlevo značka mincovny, která dvousetkorunu razila.
(2)
Na rubu dvousetkoruny je vyobrazena východní část Katedrály sv. Víta v perspektivě. V pravé části mince je umístěn znak pražského arcibiskupství, který částečně překrývá vyobrazení katedrály. Při spodním a pravém okraji mince je v neuzavřeném opise text „ARCIBISKUPSTVÍ PRAŽSKÉ • KATEDRÁLA SV. VÍTA“. Nad opisem jsou v pravé dolní části mince umístěny ve dvou řádcích letopočty „1344“ a „1994“. Autorkou návrhu dvousetkoruny je akademická sochařka Jarmila Truhlíková-Spěváková. Iniciály jejího jména „JTS“ jsou umístěny při spodním okraji mince v okenním oblouku katedrály vlevo od opisu.
§ 3
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 20. dubna 1994.
Guvernér:
Ing. Tošovský v. r.
11kB
14kB |
Zákon č. 71/1994 Sb. | Zákon č. 71/1994 Sb.
Zákon o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty
Vyhlášeno 29. 4. 1994, datum účinnosti 29. 4. 1994, částka 22/1994
* ČÁST I - Prodej a vývoz předmětů kulturní hodnoty (§ 1 — § 9)
* ČÁST II - Změna vyhlášky č. 41/1985 Sb., o neobchodních vývozech a dovozech věcí, ve znění pozdějších předpisů (§ 10 — § 10)
* ČÁST III - Závěrečná ustanovení (§ 11 — § 12) č. 1 k zákonu č. 71/1994 Sb. č. 2 k zákonu č. 71/1994 Sb. č. 3 k zákonu č. 71/1994 Sb. č. 4 k zákonu č. 71/1994 Sb.
Aktuální znění od 1. 2. 2022 (261/2021 Sb.)
71
ZÁKON
ze dne 23. března 1994
o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST I
Prodej a vývoz předmětů kulturní hodnoty
§ 1
(1)
Předměty kulturní hodnoty podle tohoto zákona jsou přírodniny nebo lidské výtvory nebo jejich soubory, které jsou významné pro historii, literaturu, umění, vědu nebo techniku a splňují kritéria obsažená v příloze č. 1 tohoto zákona.
(2)
Tento zákon se nevztahuje na prodej a vývoz kulturních památek a národních kulturních památek,1) evidovaných sbírek muzejní povahy a sbírkových předmětů, které jsou jejich součástmi,2) archiválií,3) originálů uměleckých děl žijících autorůautorů, a na předměty dovezené do České republiky, které byly propuštěny do celního režimu dočasného použití.
§ 2
(1)
Předměty kulturní hodnoty lze vyvézt z území České republiky, pouze jsou-li doloženy osvědčením k vývozu na dobu určitou nebo osvědčením k trvalému vývozu (dále jen „osvědčení“). Osvědčení nemůže být nahrazeno posudkem znalce.
(2)
Osvědčení vydávají na základě žádosti podané fyzickou nebo právnickou osobou, která je vlastníkem předmětu kulturní hodnoty (dále jen „vlastník“), muzea, galerie, knihovny a pracoviště Národního památkového ústavu (dále jen „odborná organizace“), popřípadě Ministerstvo kultury (dále jen „ministerstvo“). Seznam odborných organizací s uvedením oborů, v nichž působí, a s vymezením jejich územní působnosti je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(3)
Vlastník může na základě plné moci3a) pověřit třetí osobu vykonáním všech úkonů spojených s vývozem předmětu kulturní hodnoty.
(4)
Osvědčení k vývozu na dobu určitou se vydá, pokud předmět kulturní hodnoty není předmětem chráněným podle zvláštních právních předpisů.3b)
(5)
Osvědčení k trvalému vývozu se vydá, pokud předmět kulturní hodnoty není předmětem chráněným podle zvláštních právních předpisů,3b) nevykazuje znaky předmětu chráněného podle zvláštního právního předpisu,1) ani není uveden v bodě XVII přílohy č. 1 k tomuto zákonu.
§ 3
(1)
Předměty kulturní hodnoty z oboru archeologie a předměty kulturní hodnoty sakrální a kultovní povahy nabízené k prodeji musí být opatřeny osvědčením k trvalému vývozu; kupujícímu musí být spolu s předmětem kulturní hodnoty předáno osvědčení ve třech stejnopisech označených B, C a D.
(2)
Nabídkou k prodeji podle odstavce 1 se rozumí i vystavení předmětů ve veřejných prodejních prostorách, na dražbách a sběratelských trzích.
§ 4
(1)
Žádost o vydání osvědčení k vývozu na dobu určitou a žádost o vydání osvědčení k trvalému vývozu, jejichž vzory jsou uvedeny v přílohách č. 3 a 4 k tomuto zákonu, předkládá vlastník odborné organizaci ve čtyřech stejnopisech označených A, B, C a D.
(2)
Žádost podle odstavce 1 se předkládá oborově a místně příslušné odborné organizaci podle místa trvalého pobytu nebo sídla vlastníka. Je-li vlastníkem fyzická nebo právnická osoba, která nemá na území České republiky trvalý pobyt nebo sídlo, předloží se žádost místně příslušné odborné organizaci podle místa, kde se předmět kulturní hodnoty nacházel v době jeho nabytí. Nelze-li místní příslušnost odborné organizace podle věty druhé určit, předloží se žádost kterékoli oborově příslušné odborné organizaci.
(3)
Vlastník je povinen umožnit ohledání předmětu kulturní hodnoty a poskytnout odborné organizaci, popřípadě ministerstvu potřebnou součinnost.
§ 5
(1)
Lhůta pro vydání osvědčení odbornou organizací je 21 kalendářních dnů od doručení žádosti odborné organizaci.
(2)
Pokud odborná organizace po posouzení předmětu kulturní hodnoty osvědčení nevydá, žádost ve lhůtě stanovené v odstavci 1 postoupí ministerstvu. O svém postupu současně písemně vyrozumí vlastníka.
(3)
Ministerstvo ve lhůtě 3 měsíců od doručení žádosti odborné organizaci vydá vlastníku osvědčení, nebo vykazuje-li předmět kulturní hodnoty znaky předmětu chráněného podle zvláštního právního předpisu1) a byla-li podána žádost o vydání osvědčení k trvalému vývozu, osvědčení nevydá a zahájí řízení podle zvláštního právního předpisu.1) Osvědčení nevydá rovněž v případě, že předmět kulturní hodnoty je předmětem chráněným podle zvláštních právních předpisů.3b)
(4)
Byla-li podána žádost o vydání osvědčení k trvalému vývozu a osvědčení nebylo vydáno z důvodu, že se jedná o předmět kulturní hodnoty, který je uveden v bodě XVII přílohy č. 1 k tomuto zákonu, vydá o tom ministerstvo ve lhůtě stanovené v odstavci 3 rozhodnutí.
§ 6
(1)
Osvědčení se vlastníku vydává ve třech stejnopisech označených B, C a D. Odborná organizace nebo ministerstvo archivují stejnopis označený A po dobu 20 let.6)
(2)
Osvědčení je žadateli vydáno za poplatek 500 Kč. Toto ustanovení se nevztahuje na vydání osvědčení podle § 2 odst. 4, § 3 odst. 1 a § 5 odst. 3. Příjemcem poplatku je odborná organizace.
(3)
Osvědčení k vývozu na dobu určitou lze vydat nejdéle na dobu 5 let.
(4)
Osvědčení k trvalému vývozu platí po dobu 3 let ode dne jeho vydání.
§ 7
(1)
Fyzická nebo právnická osoba, která předmět kulturní hodnoty vyváží (dále jen „vývozce“), je povinna předložit stejnopisy označené B, C a D celnímu úřadu propouštějícímu tento předmět do celního režimu vývozu nebo pasivního zušlechťovacího styku.
(2)
Celní úřad propouštějící předmět kulturní hodnoty do celního režimu vývozu nebo pasivního zušlechťovacího styku potvrdí všechny předložené stejnopisy osvědčení. Celní úřad výstupu odešle stejnopis označený B ministerstvu nejpozději do 15 dnů ode dne uskutečnění vývozu. Stejnopis označený C provází předmět kulturní hodnoty, stejnopis označený D si vývozce ponechá pro případnou kontrolu.
(3)
Zpětný dovoz předmětu kulturní hodnoty vyvezeného na dobu určitou potvrdí celní úřad na stejnopisech označených C a D. Stejnopis označený C náleží vlastníkovi, stejnopis označený D je povinna fyzická nebo právnická osoba, která předmět kulturní hodnoty dováží (dále jen „dovozce“), odevzdat ve lhůtě 15 dnů po uplynutí doby stanovené v osvědčení pro vývoz na dobu určitou odborné organizaci, která osvědčení vydala, nebo ministerstvu, pokud osvědčení vydalo. Dovozce je rovněž povinen na vyžádání předložit předmět kulturní hodnoty po zpětném dovozu ke kontrole a identifikaci odborné organizaci, která osvědčení vydala, nebo ministerstvu, pokud osvědčení vydalo, nebo tuto kontrolu a identifikaci umožnit na místě uložení předmětu.
(4)
V případě, že se vývoz neuskutečnil, je vlastník povinen vrátit stejnopisy označené B, C a D odborné organizaci, která osvědčení vydala, nebo ministerstvu, pokud osvědčení vydalo, a to nejpozději do 15 dnů ode dne ukončení platnosti osvědčení.
(5)
Odborné organizace sledují dodržování lhůt k vývozu na dobu určitou a jejich nedodržení oznámí písemně ministerstvu nejpozději do 30 dnů po uplynutí lhůty.
§ 7a
(1)
V případě, že vývozce podá u celního úřadu celní prohlášení, kterým navrhuje propustit předmět do celního režimu vývozu nebo pasivního zušlechťovacího styku, a celní úřad má podezření, že vyvážený předmět je předmětem kulturní hodnoty, který je vyvážen bez osvědčení, a vývozce neprokáže, že o předmět kulturní hodnoty nejde, tento předmět zajistí, informuje o tom neprodleně oborově a místně příslušnou odbornou organizaci podle sídla celního úřadu a umožní jí ohledání předmětu. Obdobně postupuje celní úřad v případě, kdy je uskutečňován vývoz takového předmětu a celní prohlášení nebylo podáno.
(2)
Odborná organizace je povinna neprodleně, nejdéle však ve lhůtě 15 pracovních dnů ode dne podání informace, vyhotovit pro celní úřad posudek o tom, zda vyvážený předmět je předmětem kulturní hodnoty. Jedno vyhotovení posudku obdrží rovněž vývozce.
(3)
Vývozce je povinen strpět úkony nezbytné k identifikaci a prověření předmětu.
(4)
Náklady související se zajištěním předmětu a se zpracováním posudku hradí vývozce, pokud mu bylo prokázáno porušení tohoto zákona.
§ 7b
Dohled nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem provádí ministerstvo a celní orgány.
Přestupky
§ 8
(1)
Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
vyváží nebo vyveze předmět kulturní hodnoty bez osvědčení, nebo
b)
při prodeji nabídne předmět kulturní hodnoty z oboru archeologie nebo předmět kulturní hodnoty sakrální a kultovní povahy bez osvědčení k trvalému vývozu.
(2)
Vlastník se dopustí přestupkupřestupku tím, že
a)
neumožní ohledání předmětu kulturní hodnoty nebo neposkytne odborné organizaci, popřípadě ministerstvu potřebnou součinnost (§ 4 odst. 3),
b)
nevrátí stejnopisy označené B, C a D ve stanovené lhůtě odborné organizaci, která osvědčení vydala, nebo ministerstvu, pokud osvědčení vydalo, v případě, že se vývoz neuskutečnil (§ 7 odst. 4), nebo
c)
nedoveze ve stanovené době zpět předmět kulturní hodnoty vyvezený na dobu určitou stanovenou v osvědčení.
(3)
Vývozce se dopustí přestupkupřestupku tím, že
a)
nepředloží stejnopisy označené B, C a D celnímu úřadu (§ 7 odst. 1), nebo
b)
nestrpí úkony nezbytné k identifikaci a prověření předmětu (§ 7a odst. 3).
(4)
Dovozce se dopustí přestupkupřestupku tím, že ve stanovené lhůtě neodevzdá stejnopis označený D odborné organizaci, která osvědčení vydala, nebo ministerstvu, pokud osvědčení vydalo, nebo na vyžádání nepředloží předmět kulturní hodnoty ke kontrole a identifikaci, anebo tuto kontrolu neumožní na místě uložení předmětu (§ 7 odst. 3).
(5)
Odborná organizace se dopustí přestupku tím, že písemně neoznámí ministerstvu nedodržení lhůty k vývozu na dobu určitou ve lhůtě podle § 7 odst. 5.
(6)
Za přestupek podle odstavce 1 a odstavce 2 písm. c) lze uložit pokutu do 5 000 000 Kč a za přestupek podle odstavce 2 písm. a) a b) a podle odstavců 3 až 5 lze uložit pokutu do 20 000 Kč.
§ 8a
(1)
Přestupky podle tohoto zákona projednává ministerstvo.
(2)
Pokuty vybírá a vymáhá ministerstvo.
§ 9
(1)
Osvědčení podle tohoto zákona nenahrazuje povolení k vývozu podle zvláštních předpisů.7)
(2)
S výjimkou § 5 odst. 4, § 7a odst. 1, § 8 a 8a se na postup podle tohoto zákona nevztahují obecné předpisy o správním řízení.8) Odvolání proti rozhodnutí podle § 7a odst. 1 nemá odkladný účinek.
ČÁST II
Změna vyhlášky č. 41/1985 Sb., o neobchodních vývozech a dovozech věcí, ve znění pozdějších předpisů
§ 10
Vyhláška Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 41/1985 Sb., o neobchodních vývozech a dovozech věcí, ve znění vyhlášek č. 178/1988 Sb., č. 118/1989 Sb., č. 4/1990 Sb., č. 52/1990 Sb., č. 225/1990 Sb., č. 423/1990 Sb., č. 534/1990 Sb. a č. 398/1991 Sb., se mění takto:
V příloze č. 2 se položka „1. starožitnosti“ vypouští.
ČÁST III
Závěrečná ustanovení
§ 11
Zrušuje se vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 239/1959 Ú. l., o vývozu kulturních památek a předmětů muzejní hodnoty.
§ 12
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
Příloha č. 1
k zákonu č. 71/1994 Sb.
SEZNAM PŘEDMĚTŮ KULTURNÍ HODNOTY
I.| Předměty z oborů mineralogie, paleontologie, botaniky, zoologie a entomologie| doba vzniku
---|---|---
1.| herbáře obsahující více než 50 herbářových položek opatřených schedami (++)| starší 50 let
2.| soubory preparovaných těl vymřelých živočichů, čítající více než 5 kusů (+) a soubory preparovaných i nepreparovaných částí těl živočichů čítající více než 5 kusů (+)|
3.| soubory paleobotanických nebo paleozoologických předmětů, čítající více než 5 kusů (++)|
4.| jednotlivé minerály a drahé kameny v přírodním stavu i broušené cena tržní vyšší než 10 000 Kč|
II.| Předměty z oboru archeologie| doba vzniku
archeologické nálezy, které jsou dokladem života člověka od počátků jeho vývoje a zachovaly se v zemi nebo pod vodou včetně kosterních nálezů lidských a zvířecích (+)|
III.| Umělecká díla, předměty uměleckého řemesla a uměleckoprůmyslové práce sakrální a kultovní povahy| doba vzniku
1\\. | malby, kresby a původní grafické listy provedené školenými a neškolenými tvůrci na jakémkoliv podkladu a jakoukoliv technikou s náboženskými náměty nebo zobrazující církevní osobnosti a obřady| starší 50 let
2.| sochařská díla, reliéfy a objekty nebo jejich části provedené školenými a neškolenými tvůrci jakoukoliv technikou z jakéhokoliv materiálu s náboženskými náměty nebo zobrazující církevní osobnosti a obřady a kopie zhotovené stejným způsobem jako originál| starší 50 let
3.| oltáře a jejich součásti| starší 50 let
4\\. | kazatelny, zpovědnice, křtitelnice, poprsně, klekátka, sedes, lavice, ambony, asistenční stolky, sakristijní nábytek a jakékoliv části jejich umělecké výzdoby| starší 50 let
5.| bohoslužebné nádoby a bohoslužebné náčiní, např. kalichy, patény, ciboria, mešní konvičky, monstrance, křestní soupravy, umývací soupravy, olejnice, kropenky, kropáče, kánonické tabulky, pacifikály, procesní kříže, almužní hole, oplatnice, pokladničky| starší 50 let
6.| paramenta a další textilie, např. korouhve, praporce, baldachýny| starší 50 let
7.| lustry, lampy, lucerny, svícny, zhášedla, kratiknoty, věčná světla, vykuřovadla, kadidelnice, schránky na kadidlo| starší 50 let
8\\. | varhany a jejich části| starší 50 let
9.| zvony a zvonky| starší 50 let
10.| betlémy a jejich části| starší 50 let
11.| erby a insignie všech duchovních stavů a řeholních řádů a kongregací| starší 50 let
12.| liturgické knihy, modlitební knihy a zpěvníky| starší 100 let
13.| relikviáře a devocionálie všeho druhu| do roku 1960 včetně
14.| funerálie všeho druhu, např. pohřební štíty, rakve, náhrobky a jejich části, hřbitovní kříže, lucerny| starší 50 let
15.| judaika| starší 50 let
IV.| Předměty z oboru výtvarného umění mimo předmětů uvedených v bodě III.| doba vzniku
1.| malby provedené jakoukoliv technikou na jakémkoliv podkladu
cena tržní vyšší než 30 000 Kč| starší 50 let
2.| kresby provedené jakoukoliv technikou na jakémkoliv podkladu
cena tržní vyšší než 10 000 Kč| starší 50 let
3.| koláže, asambláže, mozaiky
cena tržní vyšší než 30 000 Kč| starší 50 let
4.| originální grafická díla všech technik včetně serigrafií a tiskové matrice (+)
za jednotlivý kus cena tržní vyšší než 6 000 Kč,
za soubor cena tržní vyšší než 30 000 Kč| starší 50 let
5.| miniatury provedené jakoukoliv technikou na jakémkoliv podkladu
cena tržní vyšší než 6 000 Kč| starší 50 let
6\\. | sochařská díla včetně reliéfů a objektů vytvořená jakoukoliv technikou z jakéhokoliv materiálu a kopie zhotovené stejným způsobem
jako originál cena tržní vyšší než 30 000 Kč| starší 50 let
7.| autorské lité plakety a medaile
cena tržní vyšší než 6 000 Kč| starší 50 let
V.| Předměty z oboru fotografické tvorby| doba vzniku
1.| daguerrotypie, ambrotypie, panotypie, kalotypie, ferrotypie, chromofotografie včetně negativů| do roku 1918 včetně
2\\. | autorizovaná umělecká fotografie včetně negativů
cena tržní vyšší než 6 000 Kč| starší 50 let
VI.| Předměty z oboru uměleckého řemesla a uměleckoprůmyslové práce mimo předmětů uvedených v bodě III.| doba vzniku
1.| nábytek(+)
za jednotlivý kus cena tržní vyšší než 20 000 Kč
za soubor cena tržní vyšší než 100 000 Kč| do roku 1938 včetně
2.| interiérové vybavení a doplňky včetně zrcadel, vitráží a mříží
cena tržní vyšší než 20 000 Kč| do roku 1938 včetně
3\\. | osvětlovací tělesa
cena tržní vyšší než 20 000 Kč| do roku 1938 včetně
4\\. | kamna
cena tržní vyšší než 50 000 Kč| do roku 1918 včetně
5.| a) porcelánové a keramické servisy a jejich součásti, stolní ozdoby, např. vázy, žardiniéry, mísy, značené, vzniklé na území ČR (+)| do roku 1938 včetně
b) porcelánové a keramické servisy a jejich součásti, stolní ozdoby, např. vázy, žardiniéry, mísy, značené, vzniklé mimo území ČR| do roku 1860 včetně
c) porcelánové a keramické servisy a jejich součásti, stolní ozdoby, např. vázy, žardiniéry, mísy, neznačené| do roku 1860 včetně
6.| a) porcelánové a keramické plastiky značené, vzniklé na území ČR| do roku 1938 včetně
b) porcelánové a keramické plastiky značené, vzniklé mimo území ČR| do roku 1860 včetně
c) porcelánové a keramické plastiky neznačené| do roku 1860 včetně
7.| porcelánové a keramické lékárenské nádoby (+)| do roku 1918 včetně
8.| předměty ze skla čirého, barevného, řezaného, broušeného, malovaného a zlaceného (+)
za jednotlivý kus cena tržní vyšší než 20 000 Kč
za soubor cena tržní vyšší než 100 000 Kč| do roku 1918 včetně
9.| předměty ze skla litého a lisovaného (+)
za jednotlivý kus cena tržní vyšší než 5 000 Kč
za soubor cena tržní vyšší než 25 000 Kč| do roku 1918 včetně
10.| předměty a šperky z drahých kovů a drahých kamenů
cena tržní vyšší než 100 000 Kč| do roku 1938 včetně
11.| hodiny a hodinky
cena tržní vyšší než 50 000 Kč| do roku 1938 včetně
12.| předměty z obecných kovů (cín, mosaz, měď, litina, železo, slitiny kovů)
cena tržní vyšší než 20 000 Kč| do roku 1938 včetně
13.| vývěsní štíty a střelecké terče a jejich části| do roku 1918 včetně
14.| interiérové textilie, např. koberce, závěsy a stolové pokrývky
cena tržní vyšší než 20 000 Kč| do roku 1918 včetně
15.| tapiserie
cena tržní vyšší než 100 000 Kč| do roku 1938 včetně
16\\. | oděvy a oděvní součásti (+)
cena tržní vyšší než 20 000 Kč| do roku 1938 včetně
17.| hry, hračky všeho druhu, kočárky i dětské
cena tržní vyšší než 20 000 Kč| do roku 1938 včetně
18.| scénické a kostýmní návrhy, scénické modely, divadelní kostýmy (+)| starší 70 let
19.| loutky, loutková divadla a jejich součásti (+)| starší 70 let
20.| autorské plakáty provedené jakoukoliv grafickou nebo tiskovou technikou| starší 70 let
21.| autorská užitá grafika, grafický design| starší 70 let
VII.| Předměty z oboru knižní kultury| doba vzniku
1.| rukopisy knižní povahy, rukopisy literárních děl a originální kartografické práce|
2.| dokumentační materiál a osobní památky vztahující se k významným osobnostem kulturního a veřejného života (++)|
3.| dochované obtahy nevydaných tisků|
4\\. | prvotisky a staré tisky včetně map, atlasů a tiskových matric| do roku 1800 včetně
5.| knihy, tištěné mapy a atlasy, vydané na území ČR (++)| starší 100 let
VIII.| Předměty z oboru hudby| doba vzniku
1.| hudební nástroje včetně lidových, jejich součásti a doplňky| starší 70 let
2.| partitury tištěné (++)| starší 70 let
3\\. | rukopisné partitury a notové záznamy, dokumentační materiál a osobní památky vztahující se k významným
osobnostem hudebního života (++)|
IX.| Předměty z oboru etnografie| doba vzniku
1.| lidové malby zhotovené jakoukoliv technikou na jakémkoliv podkladu| starší 100 let
2.| lidové plastiky provedené jakoukoliv technikou z jakéhokoliv materiálu| starší 100 let
3.| lidový nábytek např. skříně, truhly, misníky, kolébky a interiérové doplňky| starší 100 let
4.| lidová keramika, hrnčina, fajáns, mezzomajolika| starší 100 let
5.| lidové textilie všeho druhu včetně krojů a jejich součástí (+)| starší 100 let
6.| lidové šperky a hřebeny zhotovené z jakéhokoliv materiálu| starší 100 let
7.| nástroje a pracovní pomůcky domácí výroby zhotovené z jakéhokoliv materiálu| starší 100 let
8.| lidové hračky zhotovené z jakéhokoliv materiálu| starší 100 let
9.| ručně psané kroniky| starší 50 let
X.| Předměty z oboru vědy, techniky a průmyslu| doba vzniku
1.| motorové a nemotorové silniční, kolejové, letecké a lodní dopravní prostředky i nekompletní| starší 50 let
2.| časoměrné a astronomické přístroje a zařízení| starší 70 let
3.| zařízení pro záznam, zpracování, přenos nebo reprodukci obrazu, zvuku, dat a informací| starší 50 let
4.| polygrafické a kancelářské stroje, tiskové formy| starší 50 let
5.| tiskové formy k průmyslovému potisku textilií| starší 50 let
6.| domácí a spotřební technika| starší 70 let
7.| energetické a hnací stroje| starší 80 let
8.| výrobní stroje a zařízení| starší 80 let
9.| vědecké a technické přístroje a zařízení| starší 80 let
10.| návrhy, prototypy a individuální nebo malosériové realizace pro průmyslovou výrobu| starší 50 let
11.| originální náčrty, kresby, výkresová dokumentace a modely z oblasti vědy, techniky a architektury (++)| starší 50 let
12.| stejnokroje, znaky a odznaky (+)| do roku 1950 včetně
13.| dokumentační materiál a osobní památky, vztahující se k významným osobnostem z oborů vědy, techniky a dopravy (++)|
XI.| Předměty z oboru militária| doba vzniku
1.| zbraně chladné, střelné, mechanické i palné včetně zbraní sportovních a loveckých| do roku 1950 včetně
2.| těžké zbraně, bojová vozidla, letouny a dopravní prostředky| starší 50 let
3.| prototypy těžkých zbraní, bojových vozidel, letounů a dopravních prostředků|
4.| stejnokroje a jejich součásti včetně výstroje všeho druhu (+)| do roku 1950 včetně
5.| zbroj všeho druhu včetně zbroje pro koně a její součásti (+)| do roku 1950 včetně
6\\. | vlajky, prapory, korouhve a jejich součásti| do roku 1950 včetně
7.| faleristické předměty všeho druhu, např. řády, vyznamenání a jejich součásti (+)| do roku 1950 včetně
8.| odznaky historických pluků, vojenských útvarů, popř. útvarů domobrany a odznaky odbojových skupin| do roku 1950 včetně
XII.| Předměty z oboru zemědělství, potravinářské výroby, lesnictví a myslivosti| doba vzniku
1.| bryčky, žebřiňáky, valníky, saně, postroje, svítilny| starší 70 let
2.| traktory, stabilní motory, parní motory, lokomobily| starší 50 let
3.| stroje na zpracování půdy, setí a zpracování zemědělských plodin| starší 70 let
4.| stroje a zařízení potravinářské výroby| starší 70 let
5.| vinařské lisy kládové a vřetenové| starší 70 let
6.| úly vyřezávané, dlabané nebo vypalované| starší 70 let
7.| kamenné žlaby, koryta a pítka, mlýnské a krupařské kameny a podobně| starší 70 let
8.| lovecké nástroje a zařízení, např. železa, tenata, vrše| starší 100 let
9.| robotní známky, rabuše, doklady o vyvázání z roboty|
XIII.| Předměty z oboru filatelie a poštovnictví| doba vzniku
1.| klasické poštovní známky, celistvosti a celiny všech známkových zemí (++)| do roku 1945 včetně
2\\. | poštovní dostavníky, kočáry, vozy| do roku 1945 včetně
3.| typáře historických razítek| do roku 1945 včetně
XIV.| Předměty z oboru numismatiky mimo předmětů uvedených v bodě II.| doba vzniku
1.| razidla| starší 50 let
2.| mince, papírová platidla, nouzová platidla kovová, papírová, keramická i jiná, cenné papírycenné papíry, např. akcieakcie, podílové listy nebo kolky, úvěrové doklady a doklady bezhotovostního styku (++)| starší 50 let
3.| faleristické doklady, řády, vyznamenání (+)| starší 50 let
4.| plakety, medaile, žetony, známky (+)| starší 50 let
XV.| Předměty z oboru historie veřejného a spolkového života, zájmových činností a využívání volného času| doba vzniku
1.| stejnokroje zaměstnanců státní správy a samosprávy, členů spolků a dalších dobrovolných sdružení (+)| do roku 1950 včetně
2.| insignie a předměty příbuzné, např. ferule, rychtářská práva, znaky, kordy, šavle, šerpy, prapory| do roku 1950 včetně
3\\. | cechovní truhlice, prapory a znaky a veškeré další doklady cechovního života|
4.| prapory, znaky a odznaky spolků a další doklady spolkového života, např. poháry, diplomy, pamětní listy| do roku 1950 včetně
5.| sportovní, turistické a cestovní potřeby, náčiní a oděvy, soutěžní medaile a ceny a vyznamenání| starší 70 let
XVI.| Předměty z oboru historie vzdělávání|
1.| trojrozměrné žákovské a studentské didaktické pomůcky všech stupňů a typů škol| do roku 1950 včetně
2.| demonstrační pomůcky, funkční i nefunkční modely strojů a technických zařízení| do roku 1950 včetně
XVII.| Předměty z oboru architektury a exteriérové objekty| doba vzniku
1.| drobná exteriérová architektura, např. kapličky, zvoničky, boží muka, polní a smírčí kříže, jejich součásti a fragmenty| starší 50 let
2.| architektonické články a fragmenty a další součásti architektury provedené z jakéhokoliv materiálu| starší 70 let
3.| exteriérové plastiky, jejich součásti a fragmenty, provedené jakoukoliv technikou z jakéhokoliv materiálu a kopie zhotovené stejným způsobem jako originál| starší 50 let
4.| exteriérové mříže a mřížová vrata provedené z jakéhokoliv materiálu| starší 70 let
5.| studny, kašny a jejich části| starší 70 let
(+)
Jedno osvědčení pro takto označené předměty lze vydat i na jejich soubor. Žádost musí být opatřena fotografiemi, z nichž lze identifikovat jednotlivé předměty. Nedílnou přílohou žádosti musí být seznam předmětů, tvořících soubor, s uvedením příslušných identifikačních údajů.
(++)
Jedno osvědčení pro takto označené předměty lze vydat i na jejich soubor. Žádost nemusí být opatřena fotografiemi. Nedílnou přílohou žádosti musí být seznam předmětů, tvořících soubor, s uvedením příslušných identifikačních údajů, umožňujících rozlišení předmětů tvořících soubor.
Poznámka: Není-li uvedena cena tržní, jedná se o předměty kulturní hodnoty bez ohledu na cenu.
Kromě souborů uvedených v I. je souborem funkční celek, např. nábytková souprava, jídelní nebo nápojový servis, souprava stolních ozdob, oděvní nebo krojová souprava, souprava oltářních svícnů nebo liturgického nářadí, autorské grafické album, scénické a kostýmní návrhy k jedné inscenaci a soubor drobných jednotlivin vzniklý sběratelskou činností.
Příloha č. 2
k zákonu č. 71/1994 Sb.
SEZNAM ODBORNÝCH ORGANIZACÍ
I.| Předměty z oborů mineralogie, paleontologie, botaniky, zoologie a entomologie
---|---
| odborná organizace| územní působnost
obory mineralogie, paleontologie|
Národní muzeum| hlavní město Praha
Středočeský kraj
Ústecký kraj
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Liberecký kraj
Moravské zemské muzeum v Brně| Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Zlínský kraj
Slezské zemské muzeum| Moravskoslezský kraj
Olomoucký kraj
obory botanika, zoologie|
Národní muzeum| hlavní město Praha
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
Liberecký kraj
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
Moravské zemské muzeum v Brně| Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Zlínský kraj
Slezské zemské muzeum| Moravskoslezský kraj
Olomoucký kraj
obor entomologie|
Národní muzeum| hlavní město Praha
Středočeský kraj
Ústecký kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Liberecký kraj
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
Moravské zemské muzeum v Brně| Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Zlínský kraj
Slezské zemské muzeum| Moravskoslezský kraj
Olomoucký kraj
II.| Předměty z oboru archeologie
| odborná organizace| územní působnost
obor klasická archeologie|
Národní muzeum| Česká republika
ostatní obory|
Národní muzeum| hlavní město Praha
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
Liberecký kraj
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
Moravské zemské muzeum v Brně| Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Zlínský kraj
Slezské zemské muzeum| Moravskoslezský kraj
Olomoucký kraj
III.| Umělecká díla, předměty uměleckého řemesla a uměleckoprůmyslové práce sakrální a kultovní povahy
| odborná organizace| územní působnost
všechny předměty s výjimkou judaik|
Národní památkový ústav|
ústřední pracoviště| Česká republika
| hlavní město Praha
Národní památkový ústav|
územní odborné pracoviště středních Čech v Praze| Středočeský kraj
Národní památkový ústav|
územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích| Jihočeský kraj
Národní památkový ústav|
územní odborné pracoviště v Plzni| Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Národní památkový ústav|
územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem| Ústecký kraj
Liberecký kraj
Národní památkový ústav|
územní odborné pracoviště v Pardubicích| Pardubický kraj
Královéhradecký kraj
Národní památkový ústav|
územní odborné pracoviště v Brně| Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Zlínský kraj
Národní památkový ústav|
územní odborné pracoviště v Olomouci| Olomoucký kraj
Národní památkový ústav|
územní odborné pracoviště v Ostravě| Moravskoslezský kraj
pouze judaika|
Židovské muzeum v Praze| Česká republika
IV.| Předměty z oborů výtvarného umění mimo předmětů uvedených v bodě III. přílohy č. 1
| odborná organizace| územní působnost
Národní galerie v Praze| hlavní město Praha
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
Liberecký kraj
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
Moravská galerie v Brně| Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Olomoucký kraj
Zlínský kraj
Moravskoslezský kraj
V.| Předměty z oboru fotografické tvorby
| odborná organizace| územní působnost
Uměleckoprůmyslové museum v Praze| hlavní město Praha
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
Liberecký kraj
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
Moravská galerie v Brně| Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Zlínský kraj
Slezské zemské muzeum| Moravskoslezský kraj
Olomoucký kraj
VI. | Předměty z oboru uměleckého řemesla uměleckoprůmyslové práce mimo předmětů uvedených v bodě III. přílohy č. 1
odborná organizace| územní působnost
Uměleckoprůmyslové museum v Praze| hlavní město Praha
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
Liberecký kraj
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
Moravská galerie v Brně | Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Zlínský kraj
Slezské zemské muzeum| Moravskoslezský kraj
Olomoucký kraj
VII.| Předměty z oboru knižní kultury
| odborná organizace| územní působnost
Národní knihovna| hlavní město Praha
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Liberecký kraj
Ústecký kraj
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
Moravská zemská knihovna| Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Zlínský kraj
Olomoucký kraj
Moravskoslezský kraj
Literární rukopisy a předměty z pozůstalostiosobností literárního života|
Památník národního písemnictví| Česká republika
pouze komeniana|
Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě| Česká republika
VIII.| Předměty z oboru hudby
| odborná organizace| územní působnost
Národní muzeum| hlavní město Praha
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Ústecký kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Liberecký kraj
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
Moravské zemské muzeum v Brně| Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Zlínský kraj
Olomoucký kraj
Moravskoslezský kraj
IX.| Předměty z oboru etnografie
| odborná organizace| územní působnost
Národní muzeum| hlavní město Praha
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
Liberecký kraj
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
Moravské zemské muzeum v Brně| Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm| Zlínský kraj
Slezské zemské muzeum| Moravskoslezský kraj
Olomoucký kraj
X.| Předměty z oboru vědy, techniky a průmyslu
| odborná organizace| územní působnost
Národní technické muzeum| hlavní město Praha
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
Liberecký kraj
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
Technické muzeum v Brně| Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Zlínský kraj
Olomoucký kraj
Moravskoslezský kraj
XI.| Předměty z oboru militária
| odborná organizace| územní působnost
těžké zbraně, bojová vozidla, letouny,
dopravní prostředky a jejich prototypy|
Vojenský historický ústav| Česká republika
ostatní předměty|
Vojenský historický ústav| hlavní město Praha
Středočeský kraj
Ústecký kraj
Liberecký kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Pardubický kraj
Královéhradecký kraj
Moravské zemské muzeum v Brně| Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Zlínský kraj
Slezské zemské muzeum| Moravskoslezský kraj
Olomoucký kraj
XII.| Předměty z oboru zemědělství, potravinářské výroby, lesnictví a myslivosti
| odborná organizace| územní působnost
obor výroba potravin a potravinářský průmysl|
Národní zemědělské muzeum v Praze| Česká republika
ostatní obory|
Národní zemědělské muzeum v Praze| hlavní město Praha
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
Liberecký kraj
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
Moravské zemské muzeum v Brně| Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Zlínský kraj
Slezské zemské muzeum| Moravskoslezský kraj
Olomoucký kraj
XIII.| Předměty z oboru filatelie a poštovnictví
| odborná organizace| územní působnost
Poštovní muzeum| Česká republika
XIV.| Předměty z oboru numismatiky mimo předmětů uvedených v bodě II. přílohy č. 1
| odborná organizace| územní působnost
Národní muzeum| hlavní město Praha
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Liberecký kraj
Ústecký kraj
Pardubický kraj
Královéhradecký kraj
Moravské zemské muzeum v Brně| Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Zlínský kraj
Slezské zemské muzeum| Moravskoslezský kraj
Olomoucký kraj
XV.| Předměty z oboru historie veřejného a spolkového života, zájmových činností
a využívání volného času
| odborná organizace| územní působnost
Národní muzeum| hlavní město Praha
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
Liberecký kraj
Pardubický kraj
Královéhradecký kraj
Moravské zemské muzeum v Brně| Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Zlínský kraj
Slezské zemské muzeum| Moravskoslezský kraj
Olomoucký kraj
XVI.| Předměty z oboru historie vzdělávání
| odborná organizace| územní působnost
Národní muzeum| hlavní město Praha
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
Liberecký kraj
Pardubický kraj
Královéhradecký kraj
Moravské zemské muzeum v Brně| Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Zlínský kraj
Slezské zemské muzeum| Moravskoslezský kraj
Olomoucký kraj
XVII.| Předměty z oboru architektury a exteriérové objekty
| odborná organizace| územní působnost
Národní památkový ústav|
ústřední pracoviště| Česká republika
| hlavní město Praha
Národní památkový ústav|
územní odborné pracoviště pro střední Čechy v Praze| Středočeský kraj
Národní památkový ústav|
územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích| Jihočeský kraj
Národní památkový ústav|
územní odborné pracoviště v Plzni| Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Národní památkový ústav|
územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem| Ústecký kraj
Liberecký kraj
Národní památkový ústav|
územní odborné pracoviště v Pardubicích| Pardubický kraj
Královéhradecký kraj
Národní památkový ústav|
územní odborné pracoviště v Brně| Jihomoravský kraj
Kraj Vysočina
Zlínský kraj
Národní památkový ústav|
územní odborné pracoviště v Olomouci| Olomoucký kraj
Národní památkový ústav|
územní odborné pracoviště v Ostravě| Moravskoslezský kraj
Příloha č. 3
k zákonu č. 71/1994 Sb.
Žádost o vydání osvědčení podle zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, pro trvalý vývoz z území České republiky na dobu určitou
664kB
Příloha č. 4
k zákonu č. 71/1994 Sb.
Žádost o vydání osvědčení podle zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, pro trvalý vývoz z území České republiky
614kB
1)
Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
2)
Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů.
3)
Zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů.
3a)
§ 31 a následující občanského zákoníku.
3b)
Zákon č. 20/1987 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 122/2000 Sb.
6)
Vyhláška Ministerstva vnitra ČSR č. 117/1974 Sb., kterou se stanoví kritéria pro posuzování písemností jako archiválií a podrobnosti skartačního řízení.
7)
Např. zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonného opatření Předsednictva ČNR č. 347/1992 Sb., devizový zákon č. 528/1990 Sb., ve znění zákona č. 228/1992 Sb. (úplné znění č. 457/1992 Sb.), vyhláška Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 560/1991 Sb., o podmínkách vydávání úředního povolení k dovozu a vývozu zboží a služeb, ve znění vyhlášky č. 130/1993 Sb.
8)
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). |
Zákon č. 85/1994 Sb. | Zákon č. 85/1994 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích vybíraných správními orgány České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona č. 72/1994 Sb., zákon České národní rady č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 325/1993 Sb., zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb. a zákona č. 323/1993 Sb., zákon České národní rady č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona České národní rady č. 18/1993 Sb., zákona č. 322/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb. a zákona č. 72/1994 Sb., zákon č. 331/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1994 a o změně a doplnění některých zákonů, a zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 42/1994 Sb.
Vyhlášeno 17. 5. 1994, datum účinnosti 1. 6. 1994, částka 29/1994
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích vybíraných správními orgány České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona č. 72/1994 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. V - Zákon č. 331/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1994 a o změně a doplnění některých zákonů, se mění a doplňuje takto:
* Čl. VI - Ustanovení § 24 odst. 2 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 42/1994 Sb.,
* Čl. VIII - Zrušovací ustanovení
* Čl. IX
Aktuální znění od 1. 1. 2014 (340/2013 Sb., 344/2013 Sb.)
85
ZÁKON
ze dne 24. března 1994,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích vybíraných správními orgány České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona č. 72/1994 Sb., zákon České národní rady č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 325/1993 Sb., zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb. a zákona č. 323/1993 Sb., zákon České národní rady č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona České národní rady č. 18/1993 Sb., zákona č. 322/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb. a zákona č. 72/1994 Sb., zákon č. 331/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1994 a o změně a doplnění některých zákonů, a zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 42/1994 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích vybíraných správními orgány České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona č. 72/1994 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
Z názvu zákona se vypouštějí slova „vybíraných správními orgány České republiky“.
2.
§ 1 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 1) zní:
㤠1
Úvodní ustanovení
Tento zákon upravuje správní poplatky (dále jen „poplatky“) vyměřované a vybírané orgány státní správy České republiky, obcemi při výkonu přenesené působnosti,1) popřípadě právnickými osobami, pokud vykonávají státní správu na základě přenesené působnosti podle zvláštních předpisů,1) a státními archivy (dále jen „správní orgán“).
1)
Např. § 21 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 15 zákona ČNR č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění zákona ČNR č. 343/1992 Sb., § 33 zákona č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby.“.
3.
§ 6 včetně nadpisu zní:
㤠6
Vyměření, splatnost poplatku a následky jeho nezaplacení
(1)
Poplatky stanovené v sazebníku pevnou částkou se platí bez vyměření a jsou splatné před provedením úkonu uvedeného v jednotlivých položkách sazebníku. Nezaplatí-li poplatník poplatek v této době, vyzve ho správní orgán, aby tak učinil do 15 dnů od doručení výzvy, s výjimkou poplatků podle položek 80 a 100 sazebníku.
(2)
Procentní poplatky se vyměřují a jsou splatné do 15 dnů od doručení výměru.
(3)
Správní orgán vydá výsledek provedeného úkonu až poté, co poplatník prokáže, že poplatek zaplatil. Nezaplatí-li poplatník poplatek ve lhůtě uvedené v odstavcích 1 a 2, správní orgán úkon neprovede nebo zahájené řízení zastaví s výjimkou případů, kdy poplatník zaplatí poplatek po uvedené lhůtě a správní orgán zaplacení poplatku uzná, a s výjimkou poplatků za úkony podle položek 23 písm. c) a 66 písm. j) sazebníku.
(4)
Lhůty pro vydání rozhodnutí stanovené zvláštními předpisy běží až po zaplacení poplatku.
(5)
Je-li předmětem úkonu u českého zastupitelského úřadu peněžní částka, kterou má tento úřad u sebe, může vybrat správní poplatek srážkou z této částky.“.
4.
§ 7 včetně nadpisu zní:
㤠7
Placení poplatku
(1)
Správní orgány vyměřují a vybírají poplatky v české měně a poplatníci platí poplatky v této měně s výjimkami uvedenými v odstavcích 2 a 4.
(2)
České zastupitelské úřady vyměřují a vybírají poplatky, které jsou stanoveny procentem, v té cizí měně, ve které je vyjádřen základ poplatku. Poplatky stanovené pevnou částkou vybírají v měně státu, v němž mají své sídlo, a to po provedeném přepočtu české měny na cizí měnu podle odstavce 3. Český zastupitelský úřad může přijmout placení poplatku i v měně jiného státu, než ve kterém má své sídlo. Tato měna však musí být znamenána v kurzovním lístku České národní banky.
(3)
Přepočet české měny na cizí měnu a naopak provádí český zastupitelský úřad podle příslušného kurzu platného pro nákup valut, který je uveden v kurzovním lístku České národní banky vydaném k prvnímu dni měsíce, v němž je poplatek vyměřen nebo oznámen. Pro přepočet měn, které nejsou uvedeny v kurzovním lístku České národní banky, se použije kurz USD k místní měně vyhlášený ústřední nebo jí na roveň postavenou bankou státu, v němž má zastupitelský úřad sídlo.
(4)
Správní orgány na českém hraničním přechodu vyměřují a vybírají poplatky v české měně; zcela výjimečně může devizový cizozemec zaplatit poplatek v cizí měně, nemá-li k dispozici českou měnu.
(5)
Přepočet cizí měny na českou měnu se provádí na českém hraničním přechodu podle kurzu platného pro nákup valut, který je uveden v kurzovním lístku České národní banky platném v den vyměření poplatku. Pokud v době přechodu hranic nebude platný kurzovní lístek k dispozici, je možno použít kurz platný v nejbližším předchozím dni. Rozdíl mezi částkou placenou ve valutách a sazbou poplatku se vrátí v české měně.
(6)
Poplatky přepočítané na cizí měnu se zaokrouhlují na celé měnové jednotky dolů při částkách do 0,50 Kč a nahoru při částkách od 0,50 Kč včetně.
(7)
Poplatky vyměřované a vybírané správními orgány, s výjimkou okresních úřadů, obcí, českých zastupitelských úřadů a na českých hraničních přechodech, lze platit kolkovými známkami, jestliže poplatek nepřevyšuje 5000 Kč. U českých zastupitelských úřadů se poplatky platí na účty těchto úřadů v zahraničí. O způsobu placení poplatků u okresních úřadů a obcí rozhodují tyto orgány. V ostatních případech se poplatky platí na zvláštní účet příslušného správního orgánu, který převede takto vybírané poplatky nejpozději 10 dní před koncem každého kalendářního čtvrtletí na účet státního rozpočtu vedený finančním úřadem místně příslušným podle sídla správního orgánu. O takto převáděných částkách vede správní orgán evidenci.“.
5.
§ 8 odst. 2 a 3 znějí:
„(2)
Neprovede-li správní orgán úkon vinou poplatníka nebo správní orgán zastaví řízení anebo neuzná zaplacení poplatku po lhůtě uvedené v § 6, rozhodne k žádosti poplatníka o částečném vrácení poplatku. Vrátit lze nejvýše 50 % ze zaplaceného poplatku.
(3)
Rozhodnutí o vrácení poplatku vykonává správní orgán, který poplatek vyměřil a vybral, ze svého účtu, na který byl poplatek zaplacen. Rozhodnutí správního orgánu o vrácení poplatků zaplacených kolkovou známkou provede Finanční úřad pro Prahu 1.“.
6.
V § 8 se doplňují odstavce 5 a 6, které znějí:
„(5)
Vracení poplatků podle odstavců 1 a 2 může být stanoveno odchylně v sazebníku poplatků.
(6)
Záporné vyřízení žádosti nebo jiného podání není důvodem pro vrácení poplatku.“.
7.
§ 9 odst. 1 a 2 včetně poznámky pod čarou č. 3) znějí:
„(1)
Od poplatků jsou osvobozeny
a)
státní orgány a státní fondy,
b)
diplomatická zastupitelství cizích států a delegovaní diplomatičtí zástupci, konzulové z povolání a další osoby, jsou-li státními příslušníky cizích států, požívající podle mezinárodního práva3) výsady a imunity, je-li zaručena vzájemnost a nejde-li o úkony prováděné v osobním zájmu nebo k osobnímu prospěchu těchto osob,
c)
obce,
d)
rozpočtové organizace ve své hlavní činnosti,
e)
příspěvkové organizace ve své hlavní činnosti,
f)
nadace humanitárního a charitativního charakteru.
(2)
Od poplatků jsou osvobozeny úkony, které souvisejí s prováděním právních předpisů o sociálním zabezpečení, o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, o státních dávkách a ve věcech sociální péče. Účel provedeného úkonu vyznačí správní orgán na zdůvodněném podání poplatníka.
3)
Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích.
Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích.“.
8.
V § 9 odst. 3 se slova „Česká a Slovenská Federativní Republika“ nahrazují slovy „Česká republika“.
9.
V § 9 se doplňují odstavce 4, 5 a 6, které znějí:
„(4)
Od poplatků jsou dále osvobozeny úkony prováděné v důsledku změny nebo opravy názvu obce (města), ulice, popřípadě rodného čísla a obdobných změn, které jsou důsledkem rozhodnutí z úřední moci.
(5)
Od poplatků jsou osvobozeny i další fyzické nebo právnické osoby, popřípadě úkony v rozsahu stanoveném v sazebníku.
(6)
V rozsahu uvedeném v jednotlivých položkách sazebníku správní orgán sníží nebo zvýší poplatek nebo upustí od jeho vybrání.“.
10.
Za § 10 se vkládá nový § 10a, který včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 5a), 5b), 5c) a 5d) zní:
㤠10a
Součinnost územních finančních orgánů se správními orgány
(1)
Příslušné územní finanční orgány kontrolují5a) u správních orgánů, zda částky podle § 7 odst. 7 jsou převáděny včas a ve výši odpovídající tomuto zákonu. Místní příslušnost územních finančních orgánů se řídí sídlem správního orgánu.
(2)
Zjistí-li územní finanční orgán, že převáděné částky neodpovídají tomuto zákonu, upozorní písemně správní orgán na povinnost vymáhat nedoplatky.5b)
(3)
Bylo-li právo vymáhat nedoplatek promlčeno,5c) uloží územní finanční orgán správnímu orgánu rozhodnutím podle zvláštního předpisu5d) zaplatit nedoplatek místo poplatníka do státního rozpočtu ze svých rozpočtových prostředků.
5a)
§ 20 odst. 2 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění zákona ČNR č. 10/1993 Sb.
5b)
§ 73 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona ČNR č. 10/1993 Sb.
5c)
§ 70 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb.
5d)
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).“.
11.
Dosavadní sazebník, který je přílohou k zákonu České národní rady č. 368/1992 Sb., se nahrazuje sazebníkem, jehož znění je uvedeno v příloze tohoto zákona.
Čl. V
Zákon č. 331/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1994 a o změně a doplnění některých zákonů, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 3 odst. 2 včetně poznámek pod čarou č. 1a) a 1b) zní:
„(2)
Daň z příjmů právnických osob1a) za zdaňovací období 1994 je příjmem rozpočtu obce v případech, kdy je poplatníkem obec, s výjimkou daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby.1b)
1a)
Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
1b)
§ 36 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.“.
2.
V § 3 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který včetně poznámek pod čarou č. 1c) a 1d) zní:
„(3)
Příjmem obce podle odstavce 2 není příslušenství daně1c) a daň, která nebyla přiznána nebo dodatečně přiznána ve stanovené lhůtě.1d)
1c)
§ 58 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
1d)
§ 40 a 41 zákona ČNR č. 337/1992 Sb.“.
Čl. VI
Ustanovení § 24 odst. 2 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 42/1994 Sb., se doplňuje písmenem z), které zní:
„z)
hodnota věcí do pořizovací hodnoty 10 000 Kč a poskytnutých služeb, pokud je vydána jako plnění restitučních nároků nebo majetkových podílů na transformaci družstev podle zvláštních předpisů2) nebo vypořádacího podílu na majetku družstva a použita k podnikání. Výdaje se zahrnují v hodnotě, za kterou byla zásoba nebo věc vydána či služba poskytnuta. Toto ustanovení se použije již pro stanovení daňové povinnosti za rok 1993.“.
Čl. VIII
Zrušovací ustanovení
Zrušují se:
1.
zákon č. 105/1951 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákonného opatření Předsednictva Národního shromáždění č. 138/1960 Sb.,
2.
část devátá zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů,
3.
vyhláška Federálního ministerstva financí, Ministerstva financí České republiky a Ministerstva financí Slovenské republiky č. 570/1990 Sb., o správních poplatcích, ve znění vyhlášky č. 522/1991 Sb. a vyhlášky č. 411/1992 Sb.,
4.
vyhláška Ministerstva financí č. 98/1993 Sb., o některých osvobozeních a poplatkových úlevách na úseku správních poplatků.
Čl. IX
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon ČNR č. 13/1992 Sb., celní zákon.
2)
§ 1 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky.
3)
Zákon č. 116/1985 Sb., o podmínkách činností organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice.
4)
§ 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 75/1957 Sb., o občanských průkazech.
5)
Vyhláška Ministerstva kultury České republiky č. 117/1991 Sb., o pořádání veřejných produkcí.
6)
Zákon č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství, ve znění zákona č. 118/1990 Sb.
7)
§ 39 odst. 4 zákona č. 68/1979 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
8)
§ 13 odst. 2 vyhlášky č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
9)
§ 36 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
10)
Zákon č. 47/1956 Sb., o civilním letectví (letecký zákon), ve znění pozdějších předpisů.
11)
Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.
12)
§ 92 odst. 3 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.
13)
Nařízení vlády ČR č. 222/1993 Sb., o vydávání a použití investičních kuponů.
14)
Zákon ČNR č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 320/1993 Sb.
15)
Zákon č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích, ve znění zákona č. 86/1990 Sb.
16)
Zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonného opatření Předsednictva ČNR č. 347/1992 Sb.
17)
Zákon č. 547/1990 Sb., o nakládání s některými druhy zboží a technologií a o jejich kontrole.
18)
Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění vyhlášky č. 277/1993 Sb.
19)
Instrukce předsedy Federálního úřadu pro vynálezy č. 456/B ze dne 3. 6. 1992. |
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 90/1994 Sb. | Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 90/1994 Sb.
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 258/1992 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 263/1993 Sb.
Vyhlášeno 19. 5. 1994, datum účinnosti 19. 5. 1994, částka 30/1994
* Čl. I - V seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami1) se provádějí změny a doplňky uvedené v příloze, která je součástí této vyhlášky.
* Čl. II - Podle bodových hodnot zdravotních výkonů podle této vyhlášky se provede dodatečné proplacení zdravotních výkonů provedených počínaje 1. říjnem 1993. k vyhlášce č. 90/1994 Sb.
Aktuální znění od 19. 5. 1994
90
VYHLÁŠKA
Ministerstva zdravotnictví
ze dne 1. dubna 1994,
kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 258/1992 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 263/1993 Sb.
Ministerstvo zdravotnictví stanoví po dohodovacím řízení se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky, zástupci ostatních zdravotních pojišťoven, zástupci smluvních zdravotnických zařízení, Českou lékařskou komorou, Českou stomatologickou komorou a zástupci odborných vědeckých společností podle § 13 odst. 3 zákona České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění:
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 258/1992 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 263/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
Čl. I
V seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami1) se provádějí změny a doplňky uvedené v příloze, která je součástí této vyhlášky.
Čl. II
Podle bodových hodnot zdravotních výkonů podle této vyhlášky se provede dodatečné proplacení zdravotních výkonů provedených počínaje 1. říjnem 1993.
Čl. III
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministr:
MUDr. Rubáš v. r.
Příloha k vyhlášce č. 90/1994 Sb.
Změny a doplňky seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami
V kapitole „SEZNAM VÝKONŮ“:
1.
Částky uvedené ve sloupci BODY se mění takto:
u odbornosti| Kód| BODY
---|---|---
„201 fyziatrie, balneologie a léčebná rehabilitace| 02101| 209
02102| 80
02103| 49
22201| 44
22203| 129
22204| 56
89701| 65
89702| 84
902 rehabilitační pracovník - absolvent VŠ| 9214| 121
918 rehabilitační pracovník - absolvent SZŠ| 9210| 30
9215| 30
9218| 40
9221| 40
9222| 61
9223| 121
9224| 20
9225| 20
9226| 30
9229| 40
9234| 30
9235| 243
9236| 40
9237| 30
9238| 10
9239| 40
9240| 101
9241| 91
9242| 91
9243| 91
9245| 61
9246| 121
9248| 20“.
2.
Částky uvedené ve sloupci přímé mzdy (P mzdy) a ve sloupci BODY se mění takto:
u odbornosti| Kód| P mzdy| BODY
---|---|---|---
„901 klinická psychologie| 9101| 33| 128
9102| 7| 26
9103| 2| 9
9104| 2| 9
9105| 33| 128
9106| 67| 256
9107| 33| 128
9108| 67| 256
9109| 33| 128
9110| 33| 128
9111| 33| 128
9112| 21| 96
9113| 21| 96“.
3.
Částky uvedené ve sloupci čas lékařů (Čas lékařů), čas ostatních (Čas ostat.), přímé mzdy (P mzdy) a ve sloupci BODY se mění takto:
u odbornosti| Kód| Čas lékařů | Čas u ostat.| P mzdy| BODY
---|---|---|---|---|---
„902 rehabilitační pracovník - absolvent VŠ| 9213| 450| 150| 340| 1336
9216| 60| 0| 38| 138
9217| 30| 0| 19| 68
9219| 60| 0| 28| 138
9220| 15| 0| 18| 60
9249| 15| 0| 10| 34
9250| 15| 0| 18| 60“.
4.
Částky uvedené ve sloupci čas lékařů (Čas lékařů), čas ostatních (Čas ostat.), přímé mzdy (P mzdy) a ve sloupci BODY se mění takto:
u odbornosti| Kód| Čas lékařů | Čas ostat.| P mzdy| BODY
---|---|---|---|---|---
„903 klinická logopedie| 9301| 30| 0| 33| 119
9302| 30| 0| 19| 68
9303| 30| 0| 19| 68
9305| 30| 0| 19| 68
9307| 30| 0| 19| 68
9310| 15| 0| 10| 34
9311| 30| 0| 19| 68
9312| 8| 0| 9| 32“.
5.
Částka ve sloupci přímé mzdy (P mzdy) a ve sloupci BODY se mění takto:
u odbornosti| Kód| P mzdy| BODY
---|---|---|---
„918 rehabilitační pracovník - absolvent SZŠ| 9201| 12| 70
9202| 7| 35
9203| 4| 21
9204| 12| 70
9205| 9| 53
9206| 19| 107
9209| 19| 107
9227| 4| 21
9228| 9| 53
9230| 9| 53
9231| 9| 53
9232| 9| 53
9233| 9| 53
9244| 9| 53
9247| 9| 53“.
6.
Ve sloupci označeném „O“ se doplňuje poznámka takto:
u odbornosti| Kód| O
---|---|---
„918 rehabilitační pracovník - absolvent SZŠ| 9235| A“.
1)
Seznam je součástí vyhlášky č. 258/1992 Sb. a je publikován jako samostatná příloha Sbírky zákonů (zvláštní publikace a. s. SEVT Praha), ve znění změn provedených vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 263/1993 Sb. |
Vyhláška Ministerstva financí č. 98/1994 Sb. | Vyhláška Ministerstva financí č. 98/1994 Sb.
Vyhláška Ministerstva financí, kterou se provádí zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb., zákona č. 544/1992 Sb., zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 306/1993 Sb.
Vyhlášeno 24. 5. 1994, datum účinnosti 24. 5. 1994, částka 32/1994
* § 1 - (1) Ocenění akcií nakoupených v druhé vlně kuponové privatizace pro podílový fond nebo investiční fond se provede pomocí jednotně stanovené ceny jednoho bodu, která se určuje na 20 Kč. Tato cena je platná pro celou druhou vlnu kuponové privatizace.
* § 2 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 24. 5. 1994
98
VYHLÁŠKA
Ministerstva financí
ze dne 25. dubna 1994,
kterou se provádí zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb., zákona č. 544/1992 Sb., zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 306/1993 Sb.
Ministerstvo financí stanoví podle § 26a odst. 1 a 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 210/1993 Sb.:
§ 1
(1)
Ocenění akcií nakoupených v druhé vlně kuponové privatizace pro podílový fond nebo investiční fond se provede pomocí jednotně stanovené ceny jednoho bodu, která se určuje na 20 Kč. Tato cena je platná pro celou druhou vlnu kuponové privatizace.
(2)
Cena akcií jednoho emitenta, které investiční fond nebo podílový fond nakoupil za investiční body v průběhu druhé vlny kuponové privatizace, se vypočte jako součin počtu bodů vynaložených na nákup těchto akcií a ceny jednoho bodu podle odstavce 1.
§ 2
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministr:
Ing. Kočárník CSc. v. r. |
Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 99/1994 Sb. | Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 99/1994 Sb.
Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, kterou se mění a doplňuje vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění vyhlášky Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 277/1993 Sb.
Vyhlášeno 24. 5. 1994, datum účinnosti 24. 5. 1994, částka 32/1994
* Čl. I - Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky
* Čl. II
Aktuální znění od 24. 5. 1994
99
VYHLÁŠKA
Českého úřadu zeměměřického a katastrálního
ze dne 20. dubna 1994,
kterou se mění a doplňuje vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění vyhlášky Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 277/1993 Sb.
Český úřad zeměměřický a katastrální stanoví podle § 17 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem:
Čl. I
Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění vyhlášky Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 277/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 37 se vypouští písmeno i).
2.
V § 38 odst. 3 písm. a) bod 1 se vypouští dikce „a i)“ a čárka mezi písmeny „e), g)“ se nahrazuje spojkou „a“.
3.
V § 38 se vypouští odstavec 4 včetně poznámky pod čarou č. 56).
Dosavadní odstavce 5, 6 a 7 se označují jako odstavce 4, 5 a 6.
4.
§ 40 se doplňuje novým odstavcem 3, který včetně poznámek pod čarou č. 64a) a 64b) zní:
„(3)
Záznamem se zapisují též vlastnická práva k nemovitostem z privatizovaného majetku.51) K provedení záznamu se ke smlouvě, zakladatelské listině nebo k potvrzení příslušného orgánu o prodeji veřejnou dražbou62) připojí úředně ověřená kopie54) příslušné části privatizačního projektu, zahrnující úvodní stranu projektu,rozhodnutí příslušného orgánu o privatizaci,64a) popřípadě schválení o privatizaci64b) včetně podmínek schválení u privatizačních projektů schválených před 13. srpnem 1993 a soupis nemovitého majetku, dále ověřená kopie54) rozhodnutí zakladatele podniku o zrušení podniku nebo rozhodnutí o vynětí části majetku podniku a převedení privatizovaného majetku na Fond národního majetku České republiky a výpis z obchodního rejstříku. Při realizaci převodu privatizovaného majetku Pozemkovým fondem České republiky připojí se k uvedeným listinám též dohoda, kterou Fond národního majetku České republiky převádí privatizovaný majetek na Pozemkový fond České republiky.
64a)
§ 10 odst. 1 a 2 zákona č. 92/1991 Sb., ve znění zákona č. 210/1993 Sb.
64b)
§ 10 odst. 1 až 3 zákona č. 92/1991 Sb., ve znění platném do počátku účinnosti zákona č. 210/1993 Sb.“.
5.
V poznámce pod čarou č. 51) se za slovy „zákona č. 92/1992 Sb.“ spojka „a“ nahrazuje čárkou a na konci poznámky se připojují slova „a zákona č. 210/1993 Sb.“.
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda:
Ing. Šíma CSc. v.r. |
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 102/1994 Sb. | Vyhláška Českého báňského úřadu č. 102/1994 Sb.
Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu v objektech určených pro výrobu a zpracování výbušnin
Vyhlášeno 27. 5. 1994, datum účinnosti 27. 5. 1994, částka 33/1994
* ČÁST PRVNÍ - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 2)
* ČÁST DRUHÁ - VÝSTAVBA VÝROBEN VÝBUŠNIN, LABORATOŘÍ, ZKUŠEBEN, VÝVOJOVÝCH PRACOVIŠŤ A POMOCNÝCH ZAŘÍZENÍ (§ 3 — § 19)
* ČÁST ČTVRTÁ - SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 29 — § 31) č. 2 k vyhlášce č. 102/1994 Sb. č. 3 k vyhlášce č. 102/1994 Sb.
Aktuální znění od 1. 8. 2017 (216/2017 Sb.)
102
VYHLÁŠKA
Českého báňského úřadu
ze dne 2. května 1994,
kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu v objektech určených pro výrobu a zpracování výbušnin
Český báňský úřad stanoví podle § 22 odst. 6 a § 30 odst. 2 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušinách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 376/2007 Sb. a zákona č. 451/2016 Sb.:
ČÁST PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tato vyhláška stanoví
a)
technické požadavky na umístění a provedení staveb a ploch určených k výzkumu, vývoji, výrobě, zkoušení, ničení, zneškodňování nebo zpracování výbušninzpracování výbušnin1), a to včetně výroby, laborace, delaborace nebo ničení střeliva nebo munice2) nebo výroby pyrotechnických výrobků3), je-li při těchto činnostech nakládáno s výbušninouvýbušninou, a
b)
třídy nebezpečí výbušninvýbušnin.
§ 2
Základní pojmy
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a)
objektemobjektem stavba nebo plocha určená k výzkumu, vývoji, výrobě, zkoušení, ničení, zneškodňování nebo zpracování výbušninzpracování výbušnin,
b)
obloženímobložením nejvýše povolené množství výbušniny,
c)
bezpečnostní vzdálenostíbezpečnostní vzdáleností nejmenší dovolená vzdálenost mezi objektemobjektem a okolní stavbou nebo plochou, které tato vyhláška přiznává ochranu (dále jen „ohrožená stavba“),
d)
bezpečnostním okruhembezpečnostním okruhem hranice, která vymezuje předem zvolený stupeň poškození ohrožené stavby,
e)
bezpečnostním pásmembezpečnostním pásmem prostor vymezený bezpečnostními okruhybezpečnostními okruhy,
f)
kyvnou stěnoukyvnou stěnou těžká stěna uložená čepy v ložiskách tak, aby se účinkem tlakové vlny mohla vychýlit (otočit),
g)
ochrannou stěnouochrannou stěnou konstrukce z pevných materiálů, která má stejnou funkci jako ochranný valochranný val,
h)
opěrnou zdíopěrnou zdí konstrukce, budovaná na vnitřní nebo vnější straně ochranného valuochranného valu, zajišťující jeho stabilitu,
i)
výfukovou plochou část objektuobjektu (stěna nebo střecha), která při výbuchu uvnitř objektuobjektu umožní rychlý pokles tlaku,
j)
výfukovou střechouvýfukovou střechou střecha se sníženou hmotností střešního pláště (bez krovu) z lehkého, snadno tříštitelného materiálu u objektůobjektů nebezpečných výbuchem výbušnin nebo výbuchem hořlavých par,
k)
úschovnou úložný prostor (schránka apod.), určený k uložení výbušnin nebo výbušného odpadu v průběhu směny,
l)
ochranným valemochranným valem ochranný násep, jehož účelem je ochrana okolí proti účinkům výbuchu,
m)
odděleným valemodděleným valem ochranný valochranný val, který není přímo spojen s ostatními ochrannými valyochrannými valy zajišťujícími tentýž objektobjekt,
n)
společným valemspolečným valem ochranný valochranný val oddělující od sebe objektyobjekty jednoho stavebního komplexu,
o)
uzavřeným valemuzavřeným valem ochranný valochranný val s tunelovými průchody obklopující objektobjekt ze všech stran,
p)
souborem výrobensouborem výroben několik bezprostředně souvisejících objektůobjektů, uvažovaných jako jeden celek z hlediska obloženíobložení a bezpečnostních vzdálenostíbezpečnostních vzdáleností k nejbližším ohroženým stavbám,
q)
pancéřovými dveřmipancéřovými dveřmi dveře s odolností proti tlakové vlně nejméně takovou, jakou mají stěny budovy,
r)
hromadným výbuchemhromadným výbuchem výbuch, který se po místní iniciaci rozšíří téměř okamžitě a prakticky na celé množství výbušninyvýbušniny nacházející se v objektuobjektu nebo jeho samostatné části,
s)
vývojovým pracovištěmvývojovým pracovištěm vývojová laboratoř, vývojová dílna, vývojová zkušebna nebo poloprovoz.
ČÁST DRUHÁ
VÝSTAVBA VÝROBEN VÝBUŠNIN, LABORATOŘÍ, ZKUŠEBEN, VÝVOJOVÝCH PRACOVIŠŤ A POMOCNÝCH ZAŘÍZENÍ
§ 3
Podmínky pro výstavbu
(1)
ObjektyObjekty musí splňovat obecné technické požadavky,4) pokud tato vyhláška nestanoví jinak.
(2)
Fyzické a právnické osoby při činnostech upravených touto vyhláškou (dále jen „organizace“) prostor provozovny oplotí nebo jinak zajistí proti vstupu nepovolaných osob. Vzdálenost objektůobjektů nebezpečných výbuchem nebo požárem výbušnin od oplocení provozovny se určuje v projektové dokumentaci s přihlédnutím k místním podmínkám, ohrožení a stavebnímu provedení.
(3)
Oplocení nesmí bránit úniku osob z objektuobjektu. Vchod do tohoto prostoru musí být pod kontrolou.
(4)
Prostor o šíři 5 m od oplocení nesmí být zalesněn.
§ 4
Třídy nebezpečí výbušnin a objektů
(1)
VýbušninyVýbušniny se podle chování při výbuchové přeměně zařazují do tříd a skupin nebezpečí podle přílohy č. 1 vyhlášky o skladování výbušnin5).
(2)
Třída nebezpečí objektuobjektu je dána třídou a skupinou nebezpečí výbušniny, pro niž je objektobjekt určen, a nejvyšším stupněm nebezpečnosti operací, které se v něm provádějí. Třídění nejdůležitějších výrobních objektůobjektů z hlediska ohrožení okolí je uvedeno v příloze č. 2, která je součástí této vyhlášky.
§ 5
Určení bezpečnostních vzdáleností
(1)
Bezpečnostní vzdálenostBezpečnostní vzdálenost se stanoví podle přílohy č. 3 k této vyhlášce.
(2)
Při výpočtu bezpečnostní vzdálenostibezpečnostní vzdálenosti se do obloženíobložení zahrnují všechny výbušninyvýbušniny, s výjimkou výbušninvýbušnin 1.4S podle Přílohy A k Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR)6). Jsou-li v objektuobjektu výbušninyvýbušniny různých tříd nebezpečí, určí se bezpečnostní vzdálenostibezpečnostní vzdálenosti pro výbušninuvýbušninu nejvyšší třídy a skupiny nebezpečí, přičemž se počítá s celkovým obloženímobložením. Je-li dílčí část objektuobjektu oddělena od ostatních způsobem zamezujícím eskalaci následků vlivem iniciace výbušninvýbušnin i v ostatních částech, lze pro stanovení bezpečnostní vzdálenostibezpečnostní vzdálenosti použít dílčí obloženíobložení části objektuobjektu; požadavek se považuje za splněný, je-li dílčí část objektuobjektu od ostatních oddělena způsobem zamezujícím přenos výbuchu a požáru. Při určování bezpečnostní vzdálenostibezpečnostní vzdálenosti mezi dvěma vzájemně se ohrožujícími objektyobjekty se stanoví bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost pro každý objektobjekt zvlášť, přičemž rozhodující je větší z nich. Bezpečnostní vzdálenostBezpečnostní vzdálenost se počítá od stěny nebo hrany ohrožujícího prostoru.
(3)
Pro určení bezpečnostní vzdálenostibezpečnostní vzdálenosti platí
a)
je-li objektobjekt částečně ovalován, pak ve směru otevřených stran se počítá bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost jako pro objektobjekt neovalovaný,
b)
jsou-li dva sousední objektyobjekty obráceny k sobě otevřenými stranami, stanoví se vzdálenosti mezi nimi jako pro objektyobjekty bez valů,
c)
je-li volná strana bunkrového objektuobjektu chráněna valem, pokládá se tento objektobjekt za ovalovaný,
d)
mají-li dva objektyobjekty společný valspolečný val, pokládá se při výpočtech každý za objektobjekt s jedním valem,
e)
u staveb bunkrového typu umístěných ve společném zásypu se každá z nich považuje za ovalovaný objektobjekt,
f)
provádí-li se výroba výbušnin v objektechobjektech spolu bezprostředně sousedících, kde není zabráněno přenosu výbuchu z jednoho objektuobjektu na druhý, pokládají se takové objektyobjekty za soubor výrobensoubor výroben; bezpečnostní vzdálenostibezpečnostní vzdálenosti se počítají podle celkového obloženíobložení souboru výrobensouboru výroben.
(4)
Pokud se v objektuobjektu nachází též střelivo, munice či pyrotechnické výrobky v rámci jejich výroby, laborace nebo delaborace, použijí se odstavce 1 až 3 a § 4 obdobně.
(5)
Pokud je ohroženou stavbou stavba určená pro střelivo, munici nebo pyrotechnické výrobky, použijí se odstavce 1 až 3 a § 4 obdobně.
§ 6
Ochranné valy
(1)
Okolí objektůobjektů třídy nebezpečí A se chrání proti účinkům výbuchu ochrannými valyochrannými valy, ochrannými stěnamiochrannými stěnami, výfukovým provedením stavby, kyvnými stěnamikyvnými stěnami, zalesněním apod. Přírodní překážka, například návrší, kopec, skála, vzrostlý lesní porost šířky nejméně 15 m, může nahradit ochranný valochranný val, ochrannou stěnuochrannou stěnu, je-li dostatečně vysoká. Průhlednost lesního porostu nesmí být v tomto případě větší než 30 % v zimním období a její vyhodnocení je organizace povinna doložit výpočtem nebo fotograficky. Lesní porost musí být od objektůobjektů vzdálen nejméně 5 m.
(2)
Pokud z výpočtu bezpečnostní vzdálenostibezpečnostní vzdálenosti podle § 5 vyplývá povinnost zřídit ochranný valochranný val, pak se zřizuje ve všech směrech možného ohrožení.
(3)
Ke stavbě ochranných valůochranných valů lze použít jen nehořlavý a zhutněný materiál. Pokud je ochranný valochranný val z kamenité sypaniny, použije se na jeho vnitřní straně vrstva tříděného materiálu o tloušťce nejméně 1 m s průměrem zrn do 16 mm. Povrch ochranného valuochranného valu se zajistí proti erozi.
(4)
Střešní římsa objektuobjektu nesmí přesáhnout korunu ochranného valuochranného valu, u objektuobjektu s jednostranným sklonem střechy to platí pro střešní římsu nižší strany střechy. Je však nezbytné, aby koruna ochranného valuochranného valu přesahovala nejméně o 0,5 m horní úroveň zpracovávaných výbušnin. Vnitřní svah ochranného valuochranného valu smí mít sklon nejvýše 40° a šířku v koruně nejméně 0,5 m. Profil ochranného valuochranného valu se doloží výpočtem stability včetně sednutí tělesa valu a jeho zatlačení do podloží.
(5)
Není-li některý z ochranných valůochranných valů spojen s ostatními ochrannými valyochrannými valy, musí přesahovat boční hrany ostatních ochranných valůochranných valů nejméně o 0,5 m. Oddělený valOddělený val lze nahradit stejně vysokou ochrannou stěnouochrannou stěnou. Ochranný valOchranný val může mít ukončení boční části opěrnou zdíopěrnou zdí do výšky nejvýše dvou třetin ochranného valuochranného valu.
(6)
Vzdálenost paty uzavřeného valuuzavřeného valu ke stěně objektuobjektu je nejvýše 3 m a vzdálenost paty odděleného valuodděleného valu od stěny objektuobjektu nejvýše 5 m. Mezera mezi patou ochranného valuochranného valu a stěnou objektuobjektu je upravena posypáním pískem, vydlážděním nebo vybetonováním, bez trávy a porostu. Podél paty ochranného valuochranného valu se zřizuje strouha pro odvod vody.
(7)
Vnitřní svah ochranného valuochranného valu nemusí splňovat sklon stanovený v odstavci 4 v celé své délce, pokud je jeho součástí svislá opěrná zeďopěrná zeď; ta však nesmí přesahovat polovinu výšky ochranného valuochranného valu. Do vnitřního svahu ochranného valuochranného valu nelze umístit žádné zařízení, příruční sklad výbušnin a úschovny výbušnin a výbušného odpadu.
(8)
Nelze-li vyloučit nebezpečí výbuchu v části objektuobjektu, musí se zajistit snížení odrazu tlakové vlny na přilehlá pracoviště.
(9)
Místo ochranného valuochranného valu lze použít ochrannou stěnuochrannou stěnu. Vzdálenost ochranné stěnyochranné stěny od stěn objektuobjektu nesmí činit méně než 1 m a nesmí přesáhnout 5 m.
(10)
Průchody v ochranném valuochranném valu se zřizují buď přerušením ochranného valuochranného valu, nebo jako tunely. Zřizují se co nejblíže únikové cesty z objektuobjektu, jsou nejméně 1,5 m široké se sklonem do 8o, obloukovité nebo zalomené tak, aby jakákoliv přímka jimi vedená protínala jejich stěnu chráněnou ochranným valemochranným valem. Při nesplnění této podmínky se zřizuje ve vzdálenosti 1 až 4 m od vnější paty ochranného valuochranného valu proti ústí průchodu další ochranný valochranný val nebo ochranná stěnaochranná stěna, překrývající ústí tunelu ve všech směrech nejméně o 1,5 m nebo o stejné výšce jako přerušený val a s korunou přesahující koruny přerušeného valu nejméně o 0,5 m.
(11)
Tunelový průchod se zřizuje nejméně 2,1 m vysoký s osvětlením bez jakýchkoliv výstupků se stěnami a stropem ze železobetonu nebo jiného odolného materiálu.
(12)
Pokud bude u ústí tunelu na vnější straně ochranného valuochranného valu vybudován nouzový kryt pro obsluhu s monolitickou železobetonovou konstrukcí, činí zásyp stropu nejméně 0,5 m.
(13)
Úschovny výbušnin a výbušného odpadu se zřizují v průchodech ochranného valuochranného valu, pokud to vyžaduje technologický sled operací.
(14)
Na vnější straně ochranného valuochranného valu mohou být umístěny příruční sklady výbušnin.
(15)
Do vnějšího svahu ochranného valuochranného valu nemohou být umístěna zařízení, která nejsou spojena s objektemobjektem v ochranném valuochranném valu technologickými rozvody nebo která neslouží pro umístění rozvaděčů kontrolních měřicích přístrojů, případně zařízení pro dálkové ovládání objektůobjektů.
§ 7
Konstrukční požadavky na objekty
(1)
Pro konstrukci stěn, přepážek, zárubní, dveří, výfukových ploch a střešních konstrukcí se použijí nehořlavé, případně nesnadno hořlavé materiály. Požadavek podle věty první se považuje za splněný, jsou-li použity stavební výrobky třídy reakce na oheň A1, A2 nebo B, a v případě stavebních výrobků ze dřeva výrobky s úpravou zajišťující třídu reakce na oheň B, klasifikované podle právního předpisu upravujícího technické podmínky požární ochrany staveb7).
(2)
Vnitřní stěny objektůobjektů, včetně stropu, musí být hladké a spoje mezi stěnami a podlahou zaoblené. Povrchová úprava se provádí tak, aby umožnila účinné vyčištění.
(3)
U objektůobjektů nesmí být používáno těch stavebních materiálů a nátěrů, které tvoří s vyráběnými a zpracovávanými výbušninami výbušné nebo zápalné směsi a sloučeniny.
(4)
Střecha objektůobjektů může být provedena pouze
a)
jako výfuková, s vlastní měrnou hmotností střešního pláště bez krovu nejvýše 150 kg.m-2 u objektůobjektů nebezpečných výbuchem výbušnin a 90 kg.m-2 u objektůobjektů nebezpečných výbuchem hořlavých par, nebo
b)
jako odolná proti účinkům výbuchu, pevně zakotvená do okolních stěn a tak dimenzovaná, aby odolala tlakové vlně a ostatním účinkům případného výbuchu, nebo
c)
jako střecha snižující účinek tlakové vlny, která omezí účinky případného výbuchu na nejnižší možnou míru.
(5)
Krytiny střech se zhotovují z takových materiálů, aby v případě požáru nemohlo dojít k jeho šíření krytinou.
(6)
Povrch podlah a obslužných plošin objektuobjektu, kde se nacházejí výbušniny, se zhotoví s povrchem snadno čistitelným a omyvatelným. Povrch podlah se zhotovuje jako nepropustný, bez trhlin a navazující na stěny. Tam, kde vznik jiskry může způsobit oheň nebo výbuch, se podlahy zhotoví z nejiskřivého materiálu. V budovách s kyselým provozem musí být podlahy kyselinovzdorné, jejich provedení se řídí druhem kyselého prostředí. Při výrobě a zpracování látek zvláště citlivých vůči mechanickým nárazům se podlahy a pracovní plošiny pokryjí pružným materiálem. V provozovnách, kde se pracuje s kapalnými nitroestery, se používá k pokrytí podlah olovo nebo jiný vhodný materiál. Podlahy v objektechobjektech s nebezpečím výbuchu hořlavých prachů, plynů a par nebo s nebezpečím požáru nebo výbuchu výbušnin v důsledku výboje statické elektřiny se zhotoví s ochranou proti jejímu hromadění.
(7)
Dveře v objektechobjektech musí být bez prahů. Dveře objektuobjektu se opatří uzávěrem ke snadnému otevírání tlakem zevnitř; zamykání na klíč zevnitř místnosti se vyloučí. V místnostech s velkou prašností s nebezpečím výbuchu výbušnin se používá takových zámků, západek, klíčů a kování, aby bylo zabráněno jiskření při tření; to platí i pro okna a světlíky.
(8)
Pancéřové dveřePancéřové dveře, které mají zabránit přenosu výbuchu z místnosti, se otevírají jen do této místnosti.
(9)
Okna a světlíky do objektuobjektu provozoven s volnými výbušninami se zasklí matným sklem nebo sklem bez bublin a kazů nebo opatří nátěrem bílé barvy.
(10)
Stropní okna objektůobjektů, kde se pracuje s volnými výbušninami, se zevnitř zajistí proti pádu střepů, pokud není použito sklo v netříštivé úpravě nebo sklo s drátěnou mřížkou.
(11)
Z objektůobjektů musí být nejméně dva východy; výjimkou jsou místnosti, u nichž dveře zabírají polovinu šířky stěny. Za východ se považují i okna, pokud jsou opatřena uzávěry k snadnému otevírání tlakem zevnitř. Výška parapetu se stanoví podle účelu okna, přičemž možnost úniku oknem nesmí být omezována topnými tělesy nebo jinou překážkou uvnitř i vně okna.
(12)
Vzdálenost z kteréhokoliv místa objektuobjektu od východu smí být nejvíce 15 m u objektůobjektů třídy nebezpečí A, u ostatních nejvíce 20 m.
(13)
Místnosti výroben bezdýmných prachů musí mít výfukové plochy, jejichž úhrnný součet v m2 se stanoví podle vzorce
F=3.M.1000-1
kde F je celková výfuková plocha v m2,
M je obloženíobložení v uvažované místnosti v kg.
§ 8
Výstavba objektů
(1)
Při projektování a výstavbě objektůobjektů třídy nebezpečí A se do nich umístí jen nezbytný počet technologických zařízení a operací s co nejmenším počtem fyzických osob.
(2)
Jednotlivé výrobní operace se stálým nebezpečím výbuchu výbušnin, například lisování třaskavin, laborace municemunice, se rozmístí podle tříd a skupin nebezpečí v oddělených místnostech, popřípadě ve vysunutých kobkách nebo za pancéřovými stěnami nebo za ochrannými valyochrannými valy. Rozmístění se provede tak, aby se na jednotlivých pracovištích nehromadil materiál a aby byla zachována zásada plynulého přísunu a odsunu materiálu a hotových výrobků.
(3)
U objektůobjektů půdorysného tvaru „U“ nebo „E“ s polouzavřenými dvory nesmí být šířka dvorů mezi jednotlivými křídly menší než polovina součtu výšek obou proti sobě ležících křídel, avšak nejméně 35 m u objektuobjektu třídy nebezpečí A a nejméně 15 m u objektůobjektů tříd nebezpečí B a C. Není-li šířka dvora větší než délka zřídí se únikové cesty v obou křídlech objektuobjektu na bezpečnou stranu vně objektuobjektu.
(4)
Je-li z provozních důvodů nutno zřídit v objektechobjektech všech tříd nebezpečí příruční sklad výbušninvýbušnin, je nutno dodržet podmínky pro skladování výbušninvýbušnin. ObloženíObložení příručního skladu se pro účely stanovení bezpečnostních vzdálenostíbezpečnostních vzdáleností připočítává k obloženíobložení objektuobjektu, ve kterém je zřízen, není-li splněna podmínka podle § 5 odst. 2 věty třetí.
(5)
Jsou-li operace s výbušninami různých tříd a skupin nebezpečí sdruženy ve výrobní linky, mohou být instalovány v jednom objektuobjektu, pokud budou provedena ochranná opatření proti přenosu výbuchu a rozšíření požáru.
§ 9
Zásobování vodou a protipožární zařízení objektů
(1)
ObjektyObjekty, v nichž přerušení přívodu vody může způsobit výbuch nebo požár, se napojí dvěma přívody z okruhové sítě nebo ze dvou zdrojů na sobě nezávislých.
(2)
Hydranty nesmějí být umísťovány uvnitř valu a proti volným výfukovým stěnám objektůobjektů s nebezpečím výbuchu výbušnin.
(3)
Protipožární zařízení v objektechobjektech bezpečně ovladatelná automaticky nebo ručně (sprchy, zaplavovací zařízení apod.) se zřizují tam, kde to stanoví projektová dokumentace.
(4)
Pokud není možné zřídit požární vodovod, lze k odběru vody pro hašení požárů použít technologické vody nebo jiných zdrojů. V tomto případě se zajistí, aby odběrem vody k hašení nenastalo snížení dodávky vody, které by způsobilo výbuch nebo požár.
§ 10
Odpadní vody a kanalizace v objektech
(1)
Veškeré odpadní vody, které jsou znečištěny výbušninami, musí projít před vypuštěním do venkovní sítě čisticími, neutralizačními a zneškodňovacími stanicemi, kde jsou zachyceny nebo rozloženy a zneškodněny toxické a výbušné látky. Tyto stanice jsou umístěny buď přímo v objektechobjektech, nebo v samostatných stavbách umístěných odděleně od objektůobjektů. Při menší rychlosti průtoku odpadních vod se proplachuje kanalizační síť. Vypouštěné odpadní vody nesmějí ohrozit bezpečnost provozu a osob.
(2)
Kanály odpadních vod včetně potrubních rozvodů pod podlahou se provedou tak, aby se zamezilo vnikání výbušnin do nich; odpad z nich se napojuje na lapač. Toto opatření se nevztahuje na kanály, které slouží k dopravě zbytků výbušnin do zneškodňovací stanice.
§ 11
Vytápění a zásobování objektů parou a horkou vodou
(1)
Povrchová teplota rozvodů a topných těles v jednotlivých objektechobjektech se určí s přihlédnutím k technologickým operacím a tepelným a chemickým vlastnostem výbušniny. Tyto hodnoty se uvedou v provozní dokumentaci.
(2)
Pro snadnou kontrolu a čištění se použije jako topných těles jen hladkostěnných radiátorů nebo hladkých trubek.
(3)
Topná tělesa a potrubí se opatří nátěrem takové barvy, aby usazené částice prachu byly co nejlépe patrny. Vzdálenost topných těles od stěn a technologických potrubí nesmí být menší než 0,1 m.
(4)
Komíny nepřevyšující výšku 20 m se vybaví zařízením zamezujícím unikání jisker; to se nevztahuje na komíny plynových kotelen.
(5)
Regulační armatury a rozvod hlavních potrubí se neumísťují na pracovištích, kde je nebezpečí výbuchu výbušnin; na těchto pracovištích se nepoužívají armatury nebo jiné součásti topení z kovů, které mohou tvořit s výbušninami vysoce citlivé výbušné sloučeniny.
§ 12
Větrání pracovišť
(1)
Pracoviště a prostory, v nichž se vyrábějí, zpracovávají a dopravují materiály vytvářející prach, páry nebo plyny nebezpečné požárem nebo výbuchem, se vybaví větracím zařízením nebo zařízením zneškodňujícím tyto látky.
(2)
Větrací zařízení a rozvody se řeší tak, aby umožnily snadné čištění a znemožnily přenesení ohně.
(3)
Prachy, páry a plyny, jejichž směsi jsou výbušné, se nesmí odsávat společně.
(4)
V místnosti, kde je možnost náhlého vývinu většího množství plynů a par, se zřídí nouzové odsávání, které nelze použít jako provozní ventilaci.
(5)
Odsávaný vzduch s obsahem prachu výbušnin se vyčistí před jeho vypuštěním do volného prostoru mimo objektobjekt.
(6)
Při odsávání par a plynů, jejichž kondenzát je citlivý na úder, se provede odsávání ejektorem nebo přirozeným tahem šachtami na střeše.
§ 13
Elektrická zařízení objektů
(1)
ObjektyObjekty se chrání před účinky blesku. V prostorách s nebezpečím výbuchu nebo požáru výbušninvýbušnin v důsledku účinků statické elektřiny se provedou opatření proti hromadění elektrického náboje. V prostorách s nebezpečím požáru nebo výbuchu výbušninvýbušnin se mohou použít jen elektrická zařízení určená do tohoto prostředí; tento požadavek se považuje za splněný, jestliže je vyhověno požadavkům české technické normy, která stanoví požadavky na elektrická zařízení v prostorech s nebezpečím výbuchu nebo požáru výbušninvýbušnin8).
(2)
ObjektyObjekty, ve kterých by přerušení dodávky elektrického proudu mohlo způsobit ohrožení osob, poruchu výroby nebo poškození výrobního zařízení, se zásobují elektrickým proudem ze dvou samostatných rozvoden nebo ze dvou různých samostatných sekcí, přičemž nejméně jedna je opatřena automatickým zapínáním s nezávislým zdrojem proudu.
(3)
V objektechobjektech, ve kterých při výrobních operacích není dovolena přítomnost obsluhy, se provádí ovládání technologických zařízení z úkrytu.
§ 14
Pomocné prostory
(1)
Do objektuobjektu lze umístit jen nezbytně nutná technická a technologická zařízení související s danou výrobní operací a zřizují se v nich jen nezbytně nutné prostory související s danou výrobní operací.
(2)
Zřizuje-li se v objektuobjektu sanitární zařízení9) nebo prostor nebo úkryt pro obsluhu, musí být oddělen od zbylé části objektuobjektu způsobem omezujícím ohrožení osoby v tomto prostoru nebo úkrytu se nacházející; nezřizují se však v zářezu valu. Věta první se použije obdobně pro kancelářské prostory a laboratoře; jde-li o laboratoř určenou k nakládání s výbušninaminakládání s výbušninami, nesmí její obloženíobložení převýšit hodnotu podle § 18 odst. 1.
§ 15
Dopravní cesty
(1)
Silnice mezi objektyobjekty se zřizují jen s bezprašným povrchem.
(2)
K objektůmobjektům se zajistí bezpečný příjezd pro požární a sanitní vozidla.
§ 16
Spojová zařízení
(1)
V objektechobjektech, ve kterých není telefon nebo jiné spojovací zařízení (dále jen „telefony“), je nutné zajistit umístění takového zařízení ve vzdálenosti nejvýše 120 m.
(2)
ObjektyObjekty, kde jsou zřízeny laboratoře, zkušebny a vývojová pracovištěvývojová pracoviště, musí mít zavedeny telefony.
§ 17
Prostory pro ničení výbušnin
(1)
Prostor pro ničení výbušninvýbušnin nesmí být zřizován v blízkosti objektůobjektů, skladů a jiných zařízení, jakými jsou venkovní spojovací a energetická vedení a veřejné komunikace.
(2)
Prostor pro ničení výbušninvýbušnin lze umístit v uzavřeném terénu (výmol, údolí, terénní vlna, les apod.).
(3)
Místo pro zřízení vlastní trhací jámy nesmí mít kamenitý podklad a oblast v okruhu nejméně 25 m od místa ničení, musí být zbavena lesního porostu, trávy a jiných hořlavých materiálů. Prostor pro ničení výbušninvýbušnin musí být vybaven úkrytem pro obsluhu, zvláštním místem pro uložení materiálu určeného ke zničení, spojovacím a signalizačním zařízením a může být vybaven příručním skladem výbušninvýbušnin. Úkryt pro obsluhu musí být odolný proti účinkům ničených výbušninvýbušnin. Ochranné stěnyOchranné stěny nebo valy pro zachycování střepin se zřizují, pokud je to stanoveno v projektové dokumentaci.
(4)
Vzdálenost úkrytu od místa ničení se stanoví podle způsobu ničení a množství ničených výbušninvýbušnin. Je-li prostor pro ničení výbušninvýbušnin ovalován, lze umístit úkryt na vnější straně valu. Vzdálenost od ostatních objektůobjektů se stanoví podle § 5.
§ 18
Laboratoře
(1)
Laboratoře nebo jejich soubor nemusí být umístěny v samostatné budově, jestliže jejich celkové obloženíobložení nepřesahuje 10 kg, přičemž nesmí být obloženíobložení jednotlivých druhů výbušnin vyšší než u
a) střelivin| 10 kg,
---|---
b) trhavin| 10 kg,
c) výbušných pyrotechnických složí| 10 kg,
d) třaskavin a třaskavých složí| 0,6 kg,
e) neznámých látek s dosud neověřenými vlastnostmi | 0,1 kg.
(2)
Přívody energií do laboratoře se uspořádají tak, aby je bylo možno vypnout lehce dosažitelným a jednoduše ovladatelným zařízením umístěným vně laboratoře.
(3)
Laboratoř musí mít nejméně dva východy umístěné zpravidla na protilehlých stranách, upravené tak, aby alespoň jeden z nich vedl dveřmi otvíratelnými ven na chodbu či schodiště nebo do volného prostoru nebo vedl do sousední místnosti s nebezpečím shodným nebo menším, z kterého je možnost úniku na chodbu nebo do volného prostoru. Spojovací dveře nesmí být během provozu zamčeny. Za nouzový východ se považuje i okno vedoucí do volného prostoru.
(4)
V laboratoři se zařízením pro přípravu, zkoušení nebo zpracování vzorků výbušninvýbušnin určených pro výzkumné a vývojové práce nebo zkoušení výbušninvýbušnin, kde po dobu činnosti zařízení není obsluha stále přítomna, například kobky s lisy, nemusí být požadavek dvou východů dodržen.
(5)
Vstupy do prostoru laboratoří se opatří výstražnými tabulkami.
§ 19
Zkušebny
(1)
Zkušebny slouží k stanovování a ověřování funkčních a jiných vlastností výbušninvýbušnin.
(2)
U zkušeben, kde může nastat ohrožení okolí i rozletem střepin a kamení a účinky tlakové vlny, se umístění a bezpečnostní vzdálenostibezpečnostní vzdálenosti stanoví v projektové dokumentaci tak, aby ohrožení okolí nenastalo.
(3)
Vstupy do prostorů zkušeben se opatří výstražnými tabulkami. Zkušebna musí být rovněž zabezpečena proti vstupu nepovolaných osob oplocením nebo jiným vhodným způsobem.
(4)
V případě, že zkoušky výbušninvýbušnin ve zkušebně ohrožují obsluhu, zkušebna musí být opatřena vhodným úkrytem pro obsluhu, a to ve vzdálenosti zamezující ohrožení osoby v něm se nacházející nebo v provedení zamezujícím ohrožení osoby v něm se nacházející.
(5)
V místnosti zkušebny, kde jsou učiněna opatření k ochraně fyzických osob, nemusí být zřízeny dva východy.
ČÁST ČTVRTÁ
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 29
(1)
Od ustanovení této vyhlášky je možné se odchýlit na nezbytnou dobu v případech, kdy hrozí nebezpečí z prodlení, při záchraně lidí nebo při likvidaci závažné provozní nehody (havárie), pokud budou provedena nejnutnější bezpečnostní opatření.
(2)
Výjimky z technických norem vydané před účinností této vyhlášky zůstávají v platnosti po dobu 24 měsíců ode dne nabytí její účinnosti.
§ 30
ObjektyObjekty vybudované a provozované přede dnem účinnosti této vyhlášky se považují za objektyobjekty vybudované a provozované v souladu s touto vyhláškou.
§ 31
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Předseda:
v z. JUDr. Ing. Makarius CSc. v. r.
náměstek
Příloha č. 2
k vyhlášce č. 102/1994 Sb.
TŘÍDĚNÍ NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH VÝROBNÍCH OBJEKTŮ
Druh výroby| AI| AII| AIII| AIV| B| C| D
---|---|---|---|---|---|---|---
Výroba třaskavin a třaskavých složí| ObjektyObjekty vyroby a úpravy třaskavin a třaskavých složí suchou cestou nebo s obsahem zvlhčovadla (např. vody, etanolu, butylacetátu) do 10 %| | | | | Zneškodňování odpadních vod z výroben a úpraven třaskavin a třaskavých složí chemicky|
Výroba kapalných dusičných esterů,pentritu, hexogenu apod.| | ObjektyObjekty nitrace, separace, praní a stabilizace, sušení, prosévání, balení, flegmatizace| ObjektyObjekty nitrace, praní a stabilizace, kde tyto pochody probíhají v emulzi| | | ObjektyObjekty sedimentace a čištění odpad. vod, odlučování, sedimentace, stabilizace a denitrace odpadních kyselin|
Výroba černého prachu a jeho zpracování| | | Všechny operace výroby černého prachu| | | | Zpracování a laborace černého prachu za mokra
Výroba a zpracování trhavin plastických, poloplastických a sypkých s výbušninamivýbušninami skupin AII a AIII| | Příprava trhací želatiny| Všechny operace výroby (mísení, náložkování, balení apod.)| | | |
Výroba nitrocelulózy| | | Sušení, úprava a balení nitrocelulózy do 10 % vlhkosti| | | | Odkyselňování, autoklávování, odvodnění nitrocelulózy
Výroba bezdýmných prachů a tuhých pohonných hmot (TPH)| | | Sušení, homogenizace, prosévání, balení bezdýmných prachů s délkou předdetonační zóny (DPZ)| | Strojní plnění bezdýmných prachů do nábojnic| Lisování, řezání, předsoušení, sušení, homogenizace a balení bezdýmných prachů bez DPZ a bezdýmných prachů s DPZ v objektechobjektech, kde jsou učiněna opatření k zamezení detonace. Výroba položelatiny. Sušení, homogenizace a balení sférických prachů| Výroba sférických prachů (zelené zrno)
Výroba pyrotechnických složí skupiny 1| | | ObjektyObjekty pro mísení za sucha, sušení, temperování, skladování pyrotechnických složí skupiny 1| | | ObjektyObjekty pro výrobu a zpracování pyrotechnických složí skupiny 1 za mokra. Příprava chlorečnanů (mletí, sušení, prosévání)|
Výroba munice s trhavinovou náplní třídy A| | | Laborace a sestava ostré munice s výbuš. náplní. Příprava trhavin a trhavin. směsí AIII a jejich zpracování (litím, šnekováním, lisováním apod.). Sestava munič. dílů (ostření zapalovačů, šroubování zapalovačů a zápalk. šroubů apod.). Delaborace munice| | | Laborace předehřáté trhaviny (do hmotnosti 200 g). Výroba a kompletace náplní bezdýmného prachu, kompletace nábojek, sestava zápalkových šroubů, zapalovačů a rozněcovačů.|
Výroba rozněcovadel (zápalek, roznětek, rozbušek, bleskovice), trhacích náplní s rozbuškou, ostrých zapalovačů s počinovou náplní| | | ObjektyObjekty pro sestavu rozbušek, lisování a čištění rozbušek, čištění zápalek, ostření zapalovačů, sestava trhací náplně s rozbuškou, výroba bleskovice| | | Laborace zápalek a rozbušek do mechanických dílů bez výbušné náplně. Zkušebny iniciátorů|
Výroba a zpracování pyrotechnických složí skupiny 2| | | | | ObjektyObjekty pro mísení za sucha, sušení a temperování, skladování pyrotechnických složí| Lisovny pyrotechnických složí skupiny 2, objektyobjekty pro sestavu pyrotechnických a ostatních výrobků obsahujících pyrotechnické slože skupin 1 a 2 (ohňostroje, signální rakety apod.)| Výroba pyrotechnických složí za mokra, příprava oxidovadel a kovových prášků skupiny 2
Výroba pyrotechnických výrobků, výbušek apod.| | | Svařování plastových výrobků ultrazvukem s náplní AIII| | | Výroba a kompletace pyrotechnických výrobků obsahujících slože skupin 1 a 2. Ohňostroje, signální pyrotechnické prostředky|
Výroba nábojů s nevýbušnou střelou do ráže 30 mm s výmetnou náplní o hmotnosti větší než 50 g| | | | | | Plnění nábojek a kompletace nábojů|
Ostatní výrobní objektyobjekty se zařadí do třídy a skupin nebezpečí na základě provedených zkoušek nebo odborného posouzení s přihlédnutím k souboru technicko-organizačních opatření a k technologické rozpracovanosti výbušnin v objektuobjektu.
Příloha č. 3
k vyhlášce č. 102/1994 Sb.
URČENÍ BEZPEČNOSTNÍCH VZDÁLENOSTÍ
(1)
Bezpečnostní vzdálenostBezpečnostní vzdálenost se určí podle základního vzorce
S = k.(M)n,
kde S je bezpečností vzdálenost (m),
k je koeficient volený podle charakteru a stavebního provedení ohrožené stavby a stupně jejího poškození a stavebního provedení ohrožujícího objektuobjektu,
M je obloženíobložení (kg),
n je exponent, jehož hodnota závisí na obloženíobložení ohrožujícího objektuobjektu.
(2)
Pro určení bezpečnostní vzdálenostibezpečnostní vzdálenosti od objektuobjektu třídy nebezpečí A, kromě bezpečnostní vzdálenostibezpečnostní vzdálenosti pro ohrožený sklad a objektobjekt třídy nebezpečí A, se použije koeficientů uvedených v tabulce č. 1 této přílohy, přičemž hodnoty odpovídající exponentu n = 1/2 se použijí pro obloženíobložení menší než 2000 kg, hodnoty odpovídající exponentu n = 1/3 se použijí pro obloženíobložení 2000 kg a větší. Hodnota koeficientu k se z daného rozmezí volí podle stavebního provedení ohrožené stavby, jejího významu, charakteru, terénu apod.
(3)
Pro určení bezpečnostní vzdálenostibezpečnostní vzdálenosti ohrožených objektůobjektů třídy a skupin nebezpečí AI až AIV od skladů a objektůobjektů třídy nebezpečí A se použije koeficientů uvedených v tabulce č. 2 této přílohy.
(4)
U výbušnin, které se svým energetickým obsahem významně odchylují od trinitrotoluenu, např. třaskavin, některých pyrotechnických složí, trhavin typu DBT, vysokobrizantních trhavin, je obloženíobložení M:
a)
možno násobit koeficientem kekv, pokud je jeho hodnota menší než 1,
b)
nutno násobit koeficientem kekv, pokud je jeho hodnota větší než 1.
Hodnoty vybraných koeficientů kekv jsou uvedeny v tabulce č. 3 této přílohy.
(5)
Bezpečnostní vzdálenostBezpečnostní vzdálenost od objektuobjektu třídy nebezpečí A, v němž jsou předměty ohrožující při výbuchu okolí rozletem těžkých úlomků, je pro silnice a železnice nejméně 180 m a pro obytné budovy mimo území provozovny nejméně 275 m.
(6)
Bezpečnostní vzdálenostBezpečnostní vzdálenost od objektuobjektu třídy nebezpečí B, u něhož je okolí ohroženo pouze rozletem lehkých úlomků, se stanoví takto:
a)
pro sklad kterékoliv třídy nebezpečí a objektobjekt výbušinářského provozu s nebezpečím výbuchu je bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost 15 až 90 m,
b)
pro stavbu pro výrobu a skladování bez nebezpečí výbuchu je bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost 25 až 90 m,
c)
pro správní, sanitární, energetické nebo jiné stavby nesouvisející s výrobou výbušninvýbušnin je bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost 40 až 90 m,
d)
pro silnice a železnice se bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost stanoví podle základního vzorce, v němž se použije hodnot k = 39, n = 1/6; nejmenší bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost však je 60 m,
e)
pro obytné budovy mimo území provozovny se bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost stanoví podle základního vzorce, v němž se použije hodnot k = 58, n = 1/6; nejmenší bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost však je 90 m.
(7)
Bezpečnostní vzdálenostBezpečnostní vzdálenost od objektuobjektu třídy nebezpečí B, v němž jsou předměty ohrožující při výbuchu okolí rozletem těžkých úlomků a municemunice ráže nad 60 mm, se stanoví takto:
a)
pro sklad kterékoliv třídy nebezpečí a objektobjekt výbušinářského provozu s nebezpečím výbuchu je bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost 15 až 135 m,
b)
pro stavbu pro výrobu a skladování bez nebezpečí výbuchu je bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost 25 až 135 m,
c)
pro správní, sanitární, energetické nebo jiné stavby nesouvisející s výrobou výbušninvýbušnin je bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost 40 až 135 m,
d)
pro silnice a železnice se bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost stanoví podle základního vzorce, v němž se použije hodnot k = 51, n = 1/6; nejmenší bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost však je 90 m,
e)
pro obytné budovy mimo území provozovny se bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost stanoví podle základního vzorce, v němž se použije hodnot k = 76, n = 1/6; nejmenší bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost však je 135 m.
(8)
Pokud je možno volit bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost podle odstavců 6 a 7 z jistého rozmezí, stanoví se podle stavebního provedení ohrožujícího objektuobjektu a ohrožené stavby.
(9)
Pro určení bezpečnostní vzdálenostibezpečnostní vzdálenosti od objektuobjektu třídy nebezpečí C se použije exponentu n = 1/3 a koeficientů uvedených v tabulce č. 4 této přílohy.
(10)
Je-li obloženíobložení objektuobjektu třídy nebezpečí C menší než 100 kg, bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost se nestanoví.
(11)
Bezpečnostní vzdálenostBezpečnostní vzdálenost od objektuobjektu třídy nebezpečí D s obloženímobložením 100 kg a větším je pro všechny budovy uvnitř provozovny nejméně 10 m, pro obytné budovy mimo území provozovny, silnice a železnice nejméně 25 m. Při provedení vhodných ochranných opatření může být bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost zmenšena.
(12)
Je-li obloženíobložení objektuobjektu třídy nebezpečí D menší než 100 kg, bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost se nestanoví.
Tabulka č. 1
Koeficienty pro stanovení bezpečnostních vzdáleností od objektů třídy nebezpečí A
Bezpečnostní pásmo| Ohrožená stavba| Stupeň poškození stavby| n
---|---|---|---
1/2| 1/3
k
1| Sklady výbušninvýbušnin a objektyobjekty tříd nebezpečí B, C a D, stavby malé důležitosti bez trvalé obsluhy, laboratoře, zkušebny | Nedojde k přenosu detonace. Destrukce objektuobjektu, úplné rozrušení budov| 0,5 až 2,5| 1,5 až 8
2| ObjektyObjekty bez nebezpečí výbuchu, správní, sanitární, energetické a jiné stavby, kde se nevyrábějí a nezpracovávají výbušninyvýbušniny| Poškození rámů oken a dveří, porušení omítky, vnitřních dřevěných příček| více než 2,5 až 4,5| více než 8 až 15
3| Jednotlivé budovy mimo území provozovny, silnice, železnice| Lehká poškození staveb, větší rozsah zničení oken| více než 4,5 až 6| více než 15 až 22
4| ObceObce bez souvislé výškové zástavby| Částečné poškození zasklených oken| více než 6 až 17| více než 22 až 60
5| Sídliště s výškovou zástavbou, nemocnice, významné kulturní památky, stavby s vysokou koncentrací osob, např. velká obchodní střediska| Náhodné poškození zasklených oken| více než 17| více než 60
| | | |
Tabulka č. 2
Koeficienty pro stanovení bezpečnostních vzdáleností objektů třídy nebezpečí A od skladů a objektů třídy nebezpečí A, při kterých nedojde k přímému přenosu detonace
Ohrožená stavba| n| Ohrožená stavba
---|---|---
Třída a skupina nebezpečí
Obložení (kg)| Stavební provedení| AI| AII| AIII| AIV
Stavební provedení
bez valu| s valem| bez valu| s valem| bez valu| s valem| bez valu| s valem
M < 2000| bez valu| 1/2| 6,0| 2,4| 4,0| 1,6| 3,0| 1,2| 2,0| 0,8
s valem| 2,4| 1,2| 1,6| 0,8| 1,2| 0,6| 0,8| 0,4
M ≥ 2000| bez valu| 1/3| 21| 8,5| 14| 5,7| 11| 4| 6,0| 2,5
s valem| 8,5| 4,3| 5,7| 2,8| 4| 2| 2,5| 1,3
Tabulka č. 3
Koeficienty, jimiž se postihuje energetický obsah výbušnin při výpočtu bezpečnostních vzdáleností
výbušnina| kekv
---|---
Třaskaviny suché nebo s obsahem vody do 10 %, důlně bezpečné trhaviny II. kategorie, černý prach| 0,5
Důlně bezpečné trhaviny I. kategorie| 0,65
Protiprachové důlně bezpečné trhaviny| 0,8
Vysokobrizantní pevné trhaviny a jejich směsi, plastické trhaviny vyrobené na jejich bázi| 1,2
Tabulka č. 4
Koeficienty pro stanovení bezpečnostních vzdáleností od objektů třídy nebezpečí C
Bezpečnostní pásmo| Ohrožená stavba| k
---|---|---
1| Sklady všech tříd nebezpečí, objektyobjekty výbušinářských provozů s nebezpečím výbuchu, stavby malé důležitosti bez trvalé obsluhy, laboratoře, zkušebny| 1 až 3,5
2| Stavby pro výrobu a skladování bez nebezpečí výbuchu| více než 3,5 až 4,5
3| Správní, sanitární, energetické a jiné stavby nesouvisející s výrobou výbušninvýbušnin, silnice, železnice1)| více než 4,5 až 6,5
4| Obytné budovy mimo území provozovny2)| více než 6,5
| |
VYSVĚTLIVKY
1)
Nejmenší bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost k dopravním cestám je 40 m.
2)
Nejmenší bezpečnostní vzdálenostbezpečnostní vzdálenost je 60 m.
1)
§ 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.
2)
Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů.
3)
Zákon č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých zákonů (zákon o pyrotechnice), ve znění zákona č. 229/2016 Sb.
4)
Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů.
5)
Vyhláška č. 99/1995 Sb., o skladování výbušnin, ve znění vyhlášky č. 342/2001 Sb., vyhlášky č. 200/2006 Sb. a vyhlášky č. 12/2017 Sb.
6)
Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), vyhlášená pod č. 64/1987 Sb.
7)
§ 6 vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb.
8)
ČSN 33 2340 Elektrická zařízení v prostorech s nebezpečím výbuchu nebo požáru výbušnin.
9)
§ 54 odst. 1 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. |
Vyhláška České národní banky č. 103/1994 Sb. | Vyhláška České národní banky č. 103/1994 Sb.
Vyhláška České národní banky o vydání pamětních stříbrných dvousetkorun k 50. výročí vylodění spojenců v Normandii
Vyhlášeno 27. 5. 1994, datum účinnosti 1. 6. 1994, částka 33/1994
* § 1 - (1) U příležitosti 50. výročí vylodění spojenců v Normandii se vydávají pamětní stříbrné dvousetkoruny (dále jen „dvousetkoruna“).
* § 2 - (1) Na líci dvousetkoruny je velký státní znak České republiky, umístěný blíže k pravému okraji mince. Při spodním okraji mince je v jednom řádku název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Pod názvem státu je umístěn letopočet ražby mince „1994“. Pod číslicí „1“ letop
* § 3 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 1994.
Aktuální znění od 1. 6. 1994
103
VYHLÁŠKA
České národní banky
ze dne 6. května 1994
o vydání pamětních stříbrných dvousetkorun k 50. výročí vylodění spojenců v Normandii
Česká národní banka stanoví podle § 22 písm. a) zákona České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance:
§ 1
(1)
U příležitosti 50. výročí vylodění spojenců v Normandii se vydávají pamětní stříbrné dvousetkoruny (dále jen „dvousetkoruna“).
(2)
Dvousetkoruna se vydává v běžném provedení a ve zvláštním provedení určeném pro sběratelské účely s leštěným polem mince a matovým reliéfem (dále jen „zvláštní provedení“).
(3)
Dvousetkoruna v běžném i zvláštním provedení se razí ze slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi. Hmotnost dvousetkoruny je 13 g, její průměr 31 mm a síla 1,95 mm u dvousetkoruny v běžném provedení a 1,91 mm u dvousetkoruny ve zvláštním provedení. Hrana dvousetkoruny v běžném provedení je vroubkovaná, hrana dvousetkoruny ve zvláštním provedení je hladká. Při ražbě dvousetkoruny v běžném i zvláštním provedení je povolená odchylka nahoru i dolů v hmotnosti 0,238 g, v průměru 0,1 mm, v síle 0,15 mm a v obsahu stříbra 0,5 %.
§ 2
(1)
Na líci dvousetkoruny je velký státní znak České republiky, umístěný blíže k pravému okraji mince. Při spodním okraji mince je v jednom řádku název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Pod názvem státu je umístěn letopočet ražby mince „1994“. Pod číslicí „1“ letopočtu je značka mincovny, která dvousetkorunu razila. Od státního znaku vlevo je ve dvou řádcích označení zkratky peněžní jednotky a nominální hodnoty mince „Kč 200“. Státní znak, označení zkratky peněžní jednotky a nominální hodnoty mince jsou položeny na šrafovaném klínu, směřujícím od levého okraje mince k okraji pravému, který symbolicky znázorňuje klín státní vlajky České republiky a současně bojovou formaci stíhacích letounů.
(2)
Na rubu dvousetkoruny je vyobrazena bojová formace stíhacích anglických letounů Spitfire, na kterých létali českoslovenští stíhači. Letouny jsou na křídlech a trupu označeny invazními pruhy, poznávacím znakem spojeneckých letadel. Na křídlech letounů je rovněž výsostný znak britského královského letectva, tzv. kokarda. Bojová formace stíhacích letounů je umístěna na stejném šrafovaném klínu, jaký je i na lícní straně mince. Ve spodní části mince je ve třech řádcích umístěn nápis „D-DAY NORMANDIE 6. 6. 1944“, vztahující se k výročí zahájení invaze spojeneckých vojsk do Francie. Písmeno „O“ ve slově „NORMANDIE“ je stylizováno jako výsostný znak britského královského letectva. Autorkou návrhu dvousetkoruny je akademická sochařka Jarmila Truhlíková- -Spěváková. Iniciály jejího jména „JTS“ jsou umístěny při spodním okraji mince pod druhou číslicí „6“ v datu invaze.
§ 3
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 1994.
Guvernér:
Ing. Tošovský v. r.
10kB
8kB |
Zákon č. 107/1994 Sb. | Zákon č. 107/1994 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech
Vyhlášeno 31. 5. 1994, datum účinnosti 1. 6. 1994, částka 35/1994
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 6. 1994
107
ZÁKON
ze dne 27. dubna 1994,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 se vkládá nový odstavec 1, který zní:
„(1)
Zřizuje se Zeměměřický úřad jako orgán státní správy zeměměřictví s celostátní působností se sídlem v Praze.“.
Dosavadní odstavce 1 až 3 se označují jako odstavce 2 až 4.
2.
§ 2 odst. 3 zní:
„(3)
Zeměměřický úřad, inspektoráty a katastrální úřady řídí ředitelé jmenovaní a odvolávaní předsedou Úřadu.“.
3.
V § 3 písm. a) bodu 2 se vypouštějí slova „geodetických základů a“.
4.
V § 3 písm. a) bodu 4 se slova „Českou a Slovenskou Federativní Republiku“ nahrazují slovy „Českou republiku“.
5.
V § 3 písm. a) se vypouští bod 7.
6.
V § 3 písm. d) se za slovo „řídí“ vkládají slova „Zeměměřický úřad,“.
7.
V § 3 písm. h) se za slovo „rozhodnutím“ vkládají slova „Zeměměřického úřadu a“.
8.
V § 3 se za písmeno h) vkládá nové písmeno i), které zní:
„i)
stanovuje správce základních a tématických státních mapových děl,“.
Dosavadní písmeno i) se označuje jako písmeno j).
9.
Za § 3 se vkládá nový § 3a, který včetně poznámek pod čarou č.6a), 6b) a 6c) zní:
㤠3a
Zeměměřický úřad
a)
vykonává správu geodetických základů České republiky,6a)
b)
rozhoduje o umístění měřických značek geodetických základů6a) na nemovitostech,
c)
vede centrální databázové soubory katastru nemovitostí České republiky v celostátním rozsahu,
d)
spravuje základní bázi geografických dat České republiky,
e)
vede Ústřední archiv zeměměřictví a katastru, který je archivem zvláštního významu,2)
f)
provádí zeměměřické činnosti6b) na státních hranicích v dohodě se správcem dokumentárního díla státních hranic,6c)
g)
projednává porušení pořádku na úseku zeměměřictví podle § 7 písm. b) bodu 1,
h)
plní další úkoly na úseku zeměměřictví, kterými ho pověří Úřad.
6a)
§ 21 odst. 1 zákona č. 46/1971 Sb.
6b)
§ 1 odst. 1 zákona č. 46/1971 Sb.
6c)
§ 12 odst. 1 písm. j) zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona ČNR č. 21/1993 Sb.“.
10.
V § 4 písm. f) se za slova „§ 7“ vkládají slova „písm. a), b) bodu 2, c) a d), § 8“.
11.
§ 6 zní:
㤠6
Obecné předpisy o správním řízení11) se vztahují na rozhodování Úřadu, Zeměměřického úřadu, inspektorátů a katastrálních úřadů ve věcech podle § 3 písm. f) a h), § 3a písm. b) a g), § 4 písm. d) a f) a § 5 písm. a), b) a d) tohoto zákona.“.
12.
V § 7 písm. b) se vypouští slovo „geodetických“, čárka za slovem „bodů“ se nahrazuje dvojtečkou a připojují se slova
„1.
geodetických základů,
2.
podrobného bodového pole,“.
13.
V § 8 se za slovo „může“ vkládají slova „Zeměměřický úřad nebo“.
14.
V § 9 odst. 1 se za slovo „může“ vkládají slova „Zeměměřický úřad nebo“.
15.
V § 9 odst. 2 se za slovo „přihlédne“ vkládají slova „Zeměměřický úřad nebo“.
16.
V § 9 odst. 3 se za slova „kdy se“ vkládají slova „Zeměměřický úřad nebo“.
17.
Dosavadní text § 12 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:
„(2)
Práva a závazky, které měl ke dni účinnosti tohoto zákona Zeměměřický ústav, přecházejí na Zeměměřický úřad. Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnanců Zeměměřického ústavu přecházejí na Zeměměřický úřad.“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 109/1994 Sb. | Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 109/1994 Sb.
Vyhláška Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává řád výkonu vazby
Vyhlášeno 3. 6. 1994, datum účinnosti 3. 6. 1994, částka 36/1994
* ČÁST PRVNÍ - OBECNÁ ČÁST (§ 1 — § 71)
* ČÁST DRUHÁ - VÝKON VAZBY U ZVLÁŠTNÍCH SKUPIN OBVINĚNÝCH (§ 72 — § 80)
* ČÁST TŘETÍ - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 81 — § 82)
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (360/2024 Sb.)
109
VYHLÁŠKA
Ministerstva spravedlnosti
ze dne 21. dubna 1994,
kterou se vydává řád výkonu vazby
Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 31 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby (dále jen „zákon“):
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ ČÁST
HLAVA PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
(1)
Kde tato vyhláška upravuje působnost a úkoly zaměstnance Vězeňské službyzaměstnance Vězeňské služby České republiky (dále jen „Vězeňská službaVězeňská služba“), rozumí se jím i příslušník Vězeňské službyVězeňské služby, pokud jednotlivá ustanovení nestanoví jinak.
(2)
Pro účely této vyhlášky se pověřenou osobou vykonávající duchovenskou činnost (dále jen „pověřená osoba“) rozumí kvalifikovaný duchovní, který je k vykonávání této činnosti pověřen vedením příslušné církve nebo náboženské společnosti, a s jeho působením ve věznici po písemném vyjádření vězeňské duchovní služby vyslovil ředitel věznice souhlas.
§ 2
(1)
Sociálním zaměstnancem oprávněným poskytovat obviněným sociální službySociálním zaměstnancem oprávněným poskytovat obviněným sociální služby se pro účely této vyhlášky, pokud dále není stanoveno jinak, rozumí sociální pracovník Vězeňské službyVězeňské služby nebo sociální kurátor obecních úřadů obcíobcí s rozšířenou působností nebo střediska sociální prevence, který je pověřen vedoucím příslušného úřadu nebo střediska poskytovat sociální služby obviněným, a s jehož pověřením vyslovil ředitel věznice souhlas.
(2)
Příslušným orgánem činným v trestním řízeníPříslušným orgánem činným v trestním řízení se rozumí v přípravném řízení od zahájení trestního stíhání obviněného do podání obžaloby státní zástupce a policejní orgán, kteří jsou činní v řízení, v jehož rámci byl obviněný vzat do vazby, a v řízení před soudem předseda senátu nebo soudce soudu, který rozhoduje o obžalobě. Pokud tato vyhláška hovoří o obviněném, rozumí se jím též obžalovaný.
§ 3
(1)
Způsob realizace práv a povinností v jednotlivých vazebních věznicích nebo ve zvláštních odděleních věznic (dále jen „věznice“) stanoví ředitel věznice v souladu se zákonem a touto vyhláškou ve vnitřním řádu věznice (dále jen „vnitřní řád“), jímž se řídí chod věznice a činnost obviněných.
(2)
Ve vnitřním řádu se upraví podrobnosti týkající se práv a povinností obviněných, denního pořádku ve věznici, zejména časový rozvrh preventivně výchovných, vzdělávacích, zájmových a sportovních programů, vycházek, koupání, nákupů, půjčování knih a společenských her, poskytování diagnostické a léčebné péče a uspokojování dalších nároků obviněných tak, aby vnitřní řád poskytoval obviněným ucelený přehled informací o způsobu zajišťování těchto práv a o jejich povinnostech. Ve vnitřním řádu se také upraví odlišnosti při zabezpečování výkonu vazby u zvláštních skupin obviněných v souladu se zákonem a touto vyhláškou.
(3)
Vnitřní řád se vyvěšuje v jednotlivých celách nebo v jiných obviněným běžně přístupných prostorách.
§ 4
Bylo-li nařízeno vyšetření duševního stavu obviněného ve vazbě některým orgánem uvedeným v § 116 odst. 2 trestního řádu, provede se ve specializovaném oddílu věznice. Nelze-li vyšetření provést ve věznici, provede se ve zdravotnickém zařízení mimo věznici. Ostrahu obviněného v takovém případě zajišťuje správa nejbližší věznice.
§ 4a
Zacházení s obviněnými
(1)
K omezení negativních účinků izolace obviněného od společnosti jeho vzetím do vazby a v souladu s účelem vazby věznice vytváří vhodné podmínky pro preventivně výchovné, vzdělávací, zájmové a sportovní programy. K tomu přijímá vhodná opatření zejména v oblasti personální, materiálně technické a organizační, spolupracuje s příslušnými státními orgány a institucemi, církvemi a náboženskými společnostmi a zájmovými sdruženími občanů.
(2)
Věznice nabídne obviněnému účast v nejméně jednom preventivně výchovném, vzdělávacím, zájmovém a sportovním programu.
(3)
Ustanovení § 7 zákona se při realizaci preventivně výchovných, vzdělávacích, zájmových a sportovních programů užije přiměřeně. Společná účast mužů a žen, jakož i obviněných, u nichž je důvodem vazby obava, že budou mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání1a), s ostatními obviněnými není přípustná.
HLAVA DRUHÁ
PŘIJÍMÁNÍ A UMÍSŤOVÁNÍ OBVINĚNÝCH
§ 5
(1)
Písemný příkaz k přijetí obviněného do vazby musí obsahovat údaje potřebné k rozhodnutí o umístění obviněného (zejména z něj musí být patrný důvod vazby, a to alespoň uvedením citace příslušné části ustanovení § 67 nebo § 350c trestního řádu nebo příslušných ustanovení zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a z ní případně vyplývající opatření ke kontrole korespondence, režimu návštěv), rodné číslo a státní občanství obviněného, jména, příjmení a data narození obviněných, proti nimž je vedeno společné trestní řízení nebo jejichž trestní věci spolu souvisí včetně uvedení důvodu jejich vazby. V příkazu vydaném v přípravném řízení musí být dále uvedeno státní zastupitelství a policejní orgán činní v přípravném řízení a spisové značky, pod nimiž je u těchto orgánů věc vedena. V případě, že tyto údaje nejsou v příkazu obsaženy, věznice si je bez odkladu vyžádá u příslušného soudu.
(2)
Rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby a písemný příkaz k přijetí musí být opatřeny podpisem soudce a otiskem kulatého úředního razítka soudu, který rozhodnutí vydal. Pokud je některý z těchto dokladů zaslán faxem, vždy se zpětně ověří jeho pravost a správnost a ověření se na tento doklad vyznačí.
§ 6
(1)
Při přijetí do věznice je nutno ověřit totožnost obviněného, aby byla s ohledem na všechny dostupné doklady vyloučena jeho záměna s jinou osobou. Nemá-li obviněný u sebe žádný osobní doklad, správa věznice požádá orgán Policie České republiky (dále jen „orgán Policie“), který jej do věznice předvedl, aby neprodleně zjistil jeho totožnost a výsledek zjištění sdělil správě věznice.
(2)
Pokud je totožnost obviněného na dokladech vyznačena příslušnými orgány soudu nebo policejním orgánem, lze obviněného do věznice přijmout i bez dokladů totožnosti.
§ 7
(1)
Při přijetí do věznice se u obviněného provede osobní prohlídka a prohlídka věcí, které má u sebe. Prohlídka se provede ještě v době přítomnosti předvádějícího orgánu Policie ve věznici. V případě zjevných stop po zranění na těle obviněného se vyhotoví záznam a předvádějícímu orgánu Policie se umožní, aby se k němu vyjádřil a případně přiložil zprávu o lékařské prohlídce.
(2)
Osoba, která osobní prohlídku provádí nebo je osobní prohlídce přítomna, musí být stejného pohlaví jako obviněný.
§ 8
(1)
Při přijetí do věznice se obviněný poučí o všech právech a povinnostech, které má během výkonu vazby. O poučení se vyhotoví záznam, který obviněný podepíše.
(2)
Při přijetí obviněného do věznice se provedou potřebná hygienická a protiepidemická opatření.
(3)
Změnu zevnějšku obviněného (úprava vlasů a vousů) lze provést jen se souhlasem obviněného za předpokladu, že orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení nepožádal, aby zevnějšek obviněného zůstal v zájmu trestního stíhání beze změn.
(4)
Správa věznice převezme po dobu trvání vazby do úschovy věc, kterou má obviněný u sebe, pokud o to obviněný požádá, nebo věc, kterou obviněný nesmí mít na cele.
(5)
Po přijetí obviněného se provede vstupní lékařská prohlídka.
Umísťování do cel
§ 9
(1)
Za podmínek stanovených v § 7 zákona se umísťují
a)
obvinění, u nichž je podezření na infekční nemoc, do izolačních cel nebo do cel v příslušném nemocničním zařízení Vězeňské služby,
b)
nemocní obvinění do zvláštních, k tomu účelu zřízených cel,
c)
obvinění s výrazně sníženou tělesnou hmotností, se zjevně nízkou mentální úrovní, nebo obvinění, u nichž to doporučil lékař nebo psycholog, do cel se zvýšeným dohledem zaměstnanců Vězeňské služby.
(2)
Před provedením potřebných hygienických a protiepidemických opatření lze do zvláštní cely umístit obviněného, u něhož to vyžaduje jeho stav při přijetí do věznice.
(3)
Obvinění, kteří jsou stíháni pro některý z trestných činůtrestných činů uvedených v § 88 odst. 4 trestního zákoníku, se umísťují odděleně od ostatních obviněných, nebrání-li tomu zvlášť významná skutečnost, zejména že ve věznici je pouze jediný obviněný stíhaný pro takový trestný čintrestný čin.
§ 10
(1)
Obviněného, který se ve vazbě chová agresivně nebo soustavně porušuje řád výkonu vazby nebo vnitřní řád, lze umístit na celu se zařízením a vybavením zabezpečeným proti poškození.
(2)
Na celu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením se zpravidla umístí obviněný uvedený v § 7 odst. 2 písm. a) zákona, obviněný, který v posledních pěti letech uprchl z vazby, z výkonu trestu nebo z výkonu zabezpečovací detence, a obviněný, proti němuž bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čintrestný čin spáchaný během výkonu vazby.
§ 11
(1)
Pro obviněné v akutní duševní tísni se ve věznici zřizuje krizový oddíl.
(2)
Obviněného, který vzhledem ke svému duševnímu stavu ohrožuje sebe nebo okolí, lze na základě doporučení lékaře umístit na nezbytně nutnou dobu na zvláštní celu, která je součástí krizového oddílu.
§ 12
(1)
Ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec určí, do které cely bude obviněný umístěn.
(2)
O každém umístění obviněného na jinou celu musí být v evidenčních pomůckách správy věznice veden přesný záznam, včetně označení důvodu takového postupu.
§ 13
Výkon vazby se zmírněným režimem
(1)
Do oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem se zpravidla na návrh příslušné komise umístí obviněný, který svým chováním dává záruku, že volným pohybem ve vymezeném prostoru oddělení a stykem s ostatními obviněnými nebude narušovat účel vazby a vnitřní řád.
(2)
Zařazením obviněného do oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem není dotčeno ustanovení § 7 zákona.
Základní vybavení cel
§ 14
(1)
Kromě vybavení uvedeného v § 9 zákona musí být cela vybavena sociálním zařízením, které zahrnuje záchod a umyvadlo s tekoucí vodou.
(2)
Cely musí být denně dostatečně větrány, vytápěny a osvětlovány podle obecně platných norem, přičemž v době od večerky do budíčku lze v odůvodněných případech užívat tlumené osvětlení.
(3)
Jednopatrová lůžka na cele lze užívat, jen bude-li mezi ložnými plochami dolního a horního lůžka zachována vzdálenost nejméně 80 cm a bude-li na jednoho obviněného připadat nejméně 7 m3 vzduchu. Horní lůžko musí být opatřeno podložkou, která nepropouští prach.
(4)
K udržování pořádku, čistoty a hygieny v celách se obviněným vydávají v potřebném množství běžné čisticí a dezinfekční prostředky.
§ 15
(1)
V cele určené pro ubytování více obviněných musí na jednoho obviněného připadat ubytovací plocha nejméně 4 m2. Cela určená k ubytování pouze jedné osoby nesmí mít ubytovací plochu menší než 6 m2.
(2)
Umístit obviněného do cely nebo ložnice, v níž na něho připadne ubytovací plocha menší, než je uvedeno v odstavci 1, lze pouze tehdy, když celkový počet obviněných v rámci obvodu vrchního soudu překročí ubytovací kapacitu věznic stanovenou podle odstavce 1; ubytovací plocha připadající na jednoho obviněného však nesmí být menší než 3 m2.
(3)
Do ubytovací plochy se nezapočítává plocha sociálního zařízení.
Předvádění obviněných
§ 16
(1)
Obvinění se předvádějí k orgánům činným v trestním řízeníorgánům činným v trestním řízení, jiným orgánům veřejné moci, které konají úkony v řízení, jež se jich dotýkají, obhájcům, advokátůmadvokátům, kteří obviněné zastupují v jiné věci, a znalcům, jakož i k orgánům a osobám pověřeným prováděním kontroly a dozoru nad výkonem vazby.
(2)
Předvedení obviněného, u něhož je důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, k osobám uvedeným v § 1 odst. 2, § 2 odst. 1 a úředníkovi Probační a mediační služby, se uskuteční na jejich žádost, pokud s tím obviněný souhlasí a jestliže orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení nerozhodl jinak. Pověřené osobě se umožní poskytnutí duchovní služby obviněnému na jeho žádost vždy, je-li ohrožen jeho život a zdraví.
(3)
Předvedení obviněného, u něhož je důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, k jiným orgánům veřejné moci, které konají úkony v řízení, jež se ho dotýkají, se uskuteční, pokud s tím orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení souhlasí.
§ 17
(1)
K obhájci se obviněný předvede, pokud obhájce prokáže oprávnění k rozmluvě nebo k návštěvě plnou mocí, v níž je zmocněn k zastupování v trestní věci nebo písemným opatřením soudu o ustanovení advokátaadvokáta obhájcem obviněného.1) Předvedení obviněného za účelem návštěvy nebo rozmluvy s obhájcem nelze odepřít.
(2)
K policejnímu orgánu se obviněný předvede na základě písemné žádosti podepsané nejbližším oprávněným nadřízeným příslušné osoby služebně činné v policejním orgánu a opatřené otiskem kulatého úředního razítka. Má-li být obviněný předveden k jinému policejnímu orgánu, je třeba k žádosti přiložit písemný souhlas policejního orgánu, který je činný v trestním řízenítrestním řízení, v jehož rámci byl obviněný vzat do vazby.
(3)
Při předvádění obviněného k advokátoviadvokátovi, který obviněného zastupuje v jiné věci, se přiměřeně použije odstavec 1.
§ 18
(1)
Obviněný se předvádí zpravidla jen do místnosti k tomu účelu zřízené. Obviněný si smí do této místnosti vzít s sebou věci, které bezprostředně souvisejí s jeho obhajobou nebo s řízením ve věci.
(2)
Ředitel věznice je při předvádění obviněného k oprávněným orgánům a osobám povinen vytvořit podmínky umožňující pověřenému zaměstnanci Vězeňské služby rozhovor mezi obviněným a těmito orgány a osobami vidět, ne však slyšet.
(3)
Předvést obviněného mimo věznici lze jen tehdy, jde-li o úkon, který nelze vykonat ve věznici, anebo vyžadují-li jiné, zvláštního zřetele hodné důvody, aby úkon byl proveden mimo věznici. Na úkony prováděné policejním orgánem mimo věznici se užije ustanovení § 19 odst. 1.
§ 19
Předávání obviněných
(1)
Obviněný se předá policejnímu orgánu mimo věznici na dobu nutnou k provedení úkonu na základě písemné žádosti obsahující odůvodnění takového postupu. Jde-li o předání na dobu nepřevyšující 24 hodiny, musí být žádost schválena ředitelem příslušného útvaru Policie České republiky, který činí úkony trestního stíhání obviněného, v jehož rámci byl obviněný vzat do vazby, vedoucím územního odboru příslušného krajského ředitelství Policie České republiky, ředitelem Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia Policie České republiky, vedoucím oddělení Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo náčelníkem odboru kriminální služby Vojenské policie; v ostatních případech žádost schvaluje státní zástupce vykonávající dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.
(2)
Jestliže je obviněný předán na dobu převyšující 24 hodiny a úkon je prováděn mimo obec, v níž se nachází věznice, kde je obviněný umístěn, může být do ukončení úkonu obviněný umístěn ve věznici, která je nejblíže místu, kde je úkon prováděn.
(3)
V době od předání obviněného policejnímu orgánu až do jeho vrácení nebo umístění do jiné věznice orgány Vězeňské službyVězeňské služby neodpovídají za ostrahu obviněného.
Přemísťování obviněných
§ 20
(1)
Přemístit obviněného do jiné věznice lze jen na základě písemného příkazu soudu a v přípravném řízení státního zástupce.
(2)
Ve zvlášť odůvodněných případech lze obviněného přemístit do jiné věznice orgánem Vězeňské služby, který o této skutečnosti bez odkladu vyrozumí obhájce obviněného, příslušný soud a v přípravném řízení státního zástupce.
(3)
Je-li třeba neodkladně zajistit lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení umístěném v jiné věznici, lze obviněného přemístit i bez příkazu. O přemístění je však třeba bez odkladu vyrozumět příslušný soud a v přípravném řízení státního zástupce. Obdobně se postupuje, je-li neodkladně třeba zajistit lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení mimo věznici. V takovém případě náležitý dohled nad obviněným zabezpečuje správa nejbližší věznice.
§ 21
O přemístění obviněného na dobu delší než patnáct dnů je správa věznice, z níž je obviněný přemísťován, povinna na žádost obviněného vyrozumět jeho rodinu nebo jinou jím určenou blízkou osobu.
HLAVA TŘETÍ
POSTUP PŘI PROPOUŠTĚNÍ A ÚMRTÍ OBVINĚNÝCH
Propouštění obviněných
§ 22
(1)
Obdrží-li věznice písemný příkaz k propuštění, je povinna obviněného propustit neodkladně. Příkaz k propuštění musí být opatřen podpisem soudce nebo státního zástupce2) a otiskem kulatého úředního razítka soudu nebo státního zastupitelství, kterým byl příkaz k propuštění vydán. Nařídí-li v řízení o udělení milosti prezident republiky nebo ministr spravedlnosti propuštění obviněného z vazby, provádí toto rozhodnutí Ministerstvo spravedlnosti, které postupuje obdobným způsobem. Je-li takový příkaz zaslán faxem, vždy se zpětně ověří jeho pravost a správnost a ověření se na tento doklad vyznačí.
(2)
Příkazu k propuštění není třeba, jestliže se obviněný převádí z vazby do výkonu trestu odnětí svobody na základě opatření soudu příslušného k rozhodnutí o vazbě vydaného v trestní věci, v níž byl obviněný ve vazbě.
(3)
Je-li rozhodnutí soudu o propuštění obviněného z vazby vykonatelné, propustí se obviněný, který byl k soudu předveden, ihned z vazby v případě, že na tom trvá. Příslušník Vězeňské služby s propuštěným projedná způsob realizace dalších opatření. Jinak se obviněný propustí po návratu do věznice.
§ 23
(1)
Před propuštěním obviněného z vazby musí být ověřena jeho totožnost, aby byla vyloučena záměna s jinou osobou.
(2)
O propuštění obviněného z vazby se vyrozumí orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení. O propuštění obviněného z vazby správa věznice bezodkladně odešle hlášení opatrovníkovi, byl-li obviněný omezen ve svéprávnosti, sociálnímu kurátorovi příslušnému podle místa bydliště obviněného a, jde-li o mladistvého, jeho zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi a příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
(3)
Propuštěnému se vydají všechny věci, které byly v úschově správy věznice; jejich převzetí potvrdí propuštěný svým podpisem. Propuštěnému se vydá potvrzení o propuštění z vazby a v případě potřeby se zároveň poučí o možnosti obracet se na příslušné orgány a instituce s žádostmi o pomoc při řešení jeho naléhavých sociálních problémů.
(4)
Před propuštěním obviněného z vazby se provede výstupní lékařská prohlídka.
§ 24
(1)
Nemá-li propuštěný, zejména s ohledem na roční období, přiměřené oblečení, půjčí mu správa věznice na písemné potvrzení vhodný oděv.
(2)
V případě hodného zvláštního zřetele může ředitel věznice rozhodnout, že obviněný není povinen zapůjčený oděv vrátit.
(3)
Je-li propouštěný nemocen, postupuje se v případě potřeby jeho předání do péče dalšího poskytovatele zdravotních služeb podle zákona upravujícího poskytování zdravotních služeb.
Postup při úmrtí obviněného
§ 25
(1)
Každé úmrtí obviněného ve vazbě musí být neprodleně hlášeno příslušnému orgánu činnému v trestním řízenípříslušnému orgánu činnému v trestním řízení, státnímu zástupci, který provádí dozor nad výkonem vazby, Generálnímu ředitelství Vězeňské služby a příslušnému orgánu pověřenému vedením matriky.
(2)
O úmrtí obviněného vyrozumí ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby ihned lékaře. Dále vyrozumí osoby uvedené v § 18 odst. 7 zákona a oznámí jim identifikační údaje poskytovatele zdravotních služeb provádějícího pitvu.
(3)
Pokud osoby uvedené v odstavci 2 ve stanovené lhůtě tělo zemřelého nepřevezmou, nebo zemřelý žádné příbuzné nemá, zajistí pohřeb v souladu se zvláštním právním předpisem obecobec, v jejímž územním obvodu se věznice nachází.
(4)
Pokud si osoby uvedené v odstavci 2 převezmou tělo zemřelého obviněného k pohřbení, nesou výlohy s tím spojené.
§ 26
(1)
Při každém úmrtí obviněného ředitel věznice nebo jím pověřený příslušník Vězeňské službyVězeňské služby ihned učiní opatření k zajištění místa, kde k úmrtí došlo, a umožní příslušným orgánům zjištění okolností úmrtí.
(2)
Seznam věcí, které měl zemřelý u sebe a které jsou v úschově věznice, a informaci o výši zůstatku na zvláštním účtu ke dni vyhotovení informace předá správa věznice okresnímu soudu, v jehož obvodu měl zemřelý poslední trvalý pobyt, a vyčká jeho sdělení, komu takové věci vydat.
HLAVA ČTVRTÁ
REALIZACE PRÁV A POVINNOSTÍ OBVINĚNÝCH
Stravování obviněných
§ 27
(1)
Strava se poskytuje obviněným podle stravní normy, která obsahuje složení, množství a nutriční hodnotu potravin v rámci stanoveného peněžního limitu na osobu a den v závislosti na věkové kategorii, zdravotním stavu a případném pracovním zařazení obviněného.
(2)
O přiznání léčebné výživy, jejím druhu a délce trvání rozhoduje lékař.
(3)
Obviněným, kterým není v cele umožněna vlastní příprava kávy nebo čaje, se poskytuje nejméně dvakrát denně vřelá voda na přípravu nápojů.
§ 28
(1)
Pokud obviněný, který má v úschově věznice dostatek peněžních prostředků, požádá o nákup oběda z vývařovny pro zaměstnance Vězeňské služby, jeho žádosti se vyhoví, nebrání-li tomu kapacitní podmínky vývařovny.
(2)
Obviněnému, který vzhledem ke svému založení nebo přesvědčení nechce akceptovat běžné stravovací zvyklosti, se umožní pořizovat na vlastní náklady doplňkovou stravu v přijatelném rozsahu, pokud to podmínky ve věznici dovolují; nárok na poskytnutí stravy podle § 27 odst. 1 tím není dotčen.
Vystrojování obviněných
§ 29
(1)
Obviněný používá po dobu vazby zpravidla vlastní oděv, prádlo a obuv, a to za předpokladu splnění zákonem stanovených podmínek. Nejsou-li tyto podmínky splněny, ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské služby rozhodne o povinnosti obviněného používat vězeňský oděv, prádlo a obuv. Správa věznice je povinna zabezpečit po provedení potřebných opatření uschování oděvu, prádla a obuvi obviněného ve věznici.
(2)
Výměna vlastního osobního prádla musí být zabezpečena nejméně jednou týdně.
§ 30
(1)
Používá-li obviněný vězeňský oděv, prádlo a obuv, je povinen dbát o jejich čistotu a udržení ve stavu způsobilém k řádnému užívání.
(2)
V případě, že to podmínky ve věznici umožňují, obviněnému, který o to požádá, se na jeho náklady může zabezpečit vyprání vlastního prádla nebo oděvu v příslušném zařízení věznice.
(3)
Výměna vězeňského osobního prádla se provádí jednou týdně, vězeňského oděvu nebo obuvi podle potřeby a vězeňského ložního prádla jednou za 14 dní.
(4)
Výměnu vlastního oděvu, prádla nebo obuvi lze uskutečňovat zasíláním poštou, při návštěvách obviněného nebo po dohodě se správou věznice též individuální donáškou do věznice.
§ 31
Obviněnému, který se zúčastní úkonu mimo věznici, se vždy zajistí vydání jeho vlastního oděvu, prádla a obuvi. Je-li tento oděv esteticky nebo jinak nevhodný, správa věznice mu odpovídající oděv zapůjčí.
Péče o zdraví
§ 32
(1)
Zdravotní služby obviněnému poskytuje Vězeňská službaVězeňská služba ve svých zdravotnických zařízeních a v případě potřeby je zajištuje ve spolupráci s jinými poskytovateli zdravotních služeb.
(2)
Pokud zdravotní stav obviněného vyžaduje poskytnutí neodkladné zdravotní péče a není-li možné ji poskytnout ve zdravotnickém zařízení Vězeňské službyVězeňské služby, musí být orgánem Vězeňské službyVězeňské služby přivolána lékařská pohotovostní služba nebo zdravotnická záchranná služba.
(3)
V případě, že lékař poskytovatele lékařské pohotovostní služby nebo zdravotnické záchranné služby nařídí převoz za účelem poskytnutí ambulantní nebo lůžkové zdravotní péče v nejbližším zdravotnickém zařízení jiného poskytovatele oprávněného potřebné zdravotní služby poskytovat, anebo k hospitalizacihospitalizaci v některém zdravotnickém zařízení lůžkové zdravotní péče Vězeňské službyVězeňské služby, jsou jeho pokyny k provedení tohoto postupu pro orgány Vězeňské službyVězeňské služby závazné a musí být splněny neodkladně.
§ 33
O odmítání stravy obviněným musí být neprodleně vyrozuměn lékař, který zdravotní stav obviněného soustavně kontroluje a rozhoduje o způsobu dohledu nad jeho zdravotním stavem, a státní zástupce, který vykonává dozor nad výkonem vazby.
§ 34
(1)
Jestliže se obviněný zúčastnil provádění úkonu mimo věznici a nepřetržitá doba ke spánku nebyla dodržena, může odpočívat na lůžku v ložním prádle přiměřenou dobu po budíčku.
(2)
Obviněný může i během dne v době od 08,00 hod. do večerky odpočívat na lůžku, a to ve vlastním nebo vězeňském oděvu.
(3)
Nepřetržitá doba ke spánku je doba stanovená ve vnitřním řádu od večerky do budíčku. Tato doba může být zejména ve dnech pracovního klidu stanovena s ohledem na zajištění chodu a činnost věznice odlišně od doby určené pro pracovní dny.
§ 35
(1)
Věznice je povinna vytvořit náležité podmínky pro dodržování osobní hygieny obviněných tak, aby bylo zajištěno denní umývání, pravidelné holení a vykonávání běžných hygienických úkonů.
(2)
Obviněný smí mít u sebe na cele základní hygienické potřeby včetně elektrického holicího strojku.
(3)
Obviněnému, který nemá peněžní prostředky, poskytne správa věznice základní hygienické potřeby v nutném množství a sortimentu.
§ 36
Koupání obviněných
(1)
Správa věznice zajistí, aby obvinění měli možnost se koupat v teplé vodě nejméně dvakrát týdně.
(2)
Na základě doporučení lékaře, nebo vyžadují-li to hygienické důvody, zajistí správa věznice koupání obviněných častěji.
(3)
Obviněné při koupání střeží osoba stejného pohlaví. Zpravidla při koupání může být provedena zraková prohlídka zaměřená na zjištění stop po fyzickém násilí na těle obviněného.
(4)
Za koupání v teplé vodě se v podmínkách výkonu vazby považuje sprchování teplou vodou.
(5)
Pokud z provozních nebo energetických důvodů nelze koupání podle odstavce 1 zabezpečit, musí být vždy zajištěna možnost řádného umytí v teplé vodě.
Vycházky obviněných
§ 37
Vycházkovým prostorem je vymezený prostor věznice za tímto účelem zřízený a vybavený odpovídajícím stavebně technickým zabezpečením. Při vycházkách jsou obvinění pod přímým dohledem zaměstnance Vězeňské služby.
§ 38
(1)
Obviněný musí mít na vycházce vlastní nebo vězeňský oděv a obuv přiměřené povětrnostním podmínkám.
(2)
O účasti na vycházkách vede správa věznice jmenovitý přehled.
Korespondence obviněných
§ 39
Pokud jsou k písemnému sdělení přiloženy potraviny nebo věci osobní potřeby, považuje se zásilka za balíček ve smyslu § 16 odst. 2 zákona.
§ 40
(1)
Obviněný může přijímat a odesílat korespondenci pouze písemnou formou prostřednictvím držitele poštovní licence (dále jen „poštovní úřad“).
(2)
Kontrolu korespondence u obviněného ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) nebo c) trestního řádu je oprávněn provádět, s výjimkou korespondence obviněného s obhájcem, advokátemadvokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci, a orgány uvedenými v § 13 odst. 3 zákona a v § 62 a 71, zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby pověřený ředitelem věznice. Kontrola zahrnuje i ověření, zda korespondence neobsahuje věci, které nesmějí být na cele, nebo věci, jejichž odeslání by mohlo zmařit účel vazby. Při kontrole je třeba dbát na zachovávání tajemství zpráv obsažených v kontrolované korespondenci, s výjimkou případů uvedených v § 13 odst. 2 zákona.
(3)
O zadržení korespondence a jejím postoupení orgánu činnému v trestním řízenítrestním řízení zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby obviněného neprodleně vyrozumí.
§ 41
Náklady spojené s korespondencí hradí obviněný z vlastních prostředků. U obviněného, který nemá vlastní peněžní prostředky, jsou náklady spojené s jeho korespondencí s obhájcem, advokátemadvokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci, a s orgány uvedenými v § 13 odst. 3 zákona hrazeny z prostředků věznice.
§ 42
(1)
Správa věznice vede přehled o korespondenci obviněného podléhající kontrole orgánu, který vede řízení. Správa věznice eviduje veškerou korespondenci uvedenou v § 13 odst. 3 zákona a v § 60 odst. 1. Ostatní korespondence se eviduje pouze v případě, že je zasílána doporučeně; doporučená zásilka se obviněnému předá proti podpisu.
(2)
Korespondence obviněných se přijímá a odesílá každý pracovní den v době stanovené vnitřním řádem. Korespondence vedená v českém jazyce se předává poštovnímu úřadu nejpozději následující pracovní den. Došlá korespondence vedená v českém jazyce a cizojazyčná korespondence, kterou věznice může zkontrolovat vlastními prostředky, se předává týž den, kdy byla převzata z poštovního úřadu, pokud tomu nebrání důležité okolnosti. U ostatní cizojazyčné korespondence věznice bez odkladu učiní opatření potřebná k výkonu kontroly a urychlenému doručení. Usnesení soudu o vazbě musí být obviněnému doručeno vždy týž den, kdy je převzala věznice.
(3)
Korespondence obviněného, u kterého je důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, jakož i korespondence zadržená podle § 13 odst. 2 zákona a korespondence uvedená v § 13 odst. 3 zákona se postupuje nebo odesílá orgánu činnému v trestním řízenítrestním řízení nebo adresovaným orgánům nejpozději následující pracovní den.
(4)
Odepře-li obviněný přijetí korespondence od orgánu, který vede trestní, občanskoprávní nebo správní řízení, postupuje se podle zvláštního předpisu.5) Obviněný se zároveň upozorní na skutečnost, že uzná-li příslušný orgán, který korespondenci odeslal, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se korespondence za doručenou dnem, kdy přijetí korespondence bylo odepřeno.
§ 43
(1)
Věznice obviněnému na jeho žádost vydá potvrzení o datu, kdy od něj převzala korespondenci k odeslání, o níž obviněný uvádí, že obsahuje opravný prostředek ve smyslu procesních předpisů. Zaměstnanec Vězeňské služby opatří korespondenci prezentačním razítkem věznice a datem dne, kdy bylo takové podání učiněno.
(2)
Je-li obviněný přemístěn do jiné věznice nebo do zdravotnického zařízení Vězeňské služby, korespondence se za ním neprodleně dosílá. Opatření ve smyslu § 13 zákona provede zaměstnanec věznice, do níž byl obviněný přemístěn, nebo věznice, jejíž součástí je zdravotnické zařízení.
(3)
Obviněnému, který neumí nebo z nějakého důvodu nemůže číst nebo psát, je správa věznice povinna na jeho žádost zabezpečit, aby mu byla korespondence došlá od obhájce, advokátaadvokáta, který obviněného zastupuje v jiné věci, a orgánů uvedených v § 13 odst. 3 zákona a v § 62 a 71 přečtena nebo aby mu byla poskytnuta pomoc při sepisování podání, žádostí, stížností, důležitých sdělení a při dopisování s příslušníky jeho rodiny nebo obhájcem nebo advokátemadvokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci.
§ 43a
Užívání telefonu
(1)
Před povolením užívat telefon je zaměstnanec pověřený ředitelem věznice povinen zkontrolovat správnost všech údajů uvedených v žádosti obviněného.
(2)
O umožnění telefonického hovoru na povolené telefonní číslo obviněný žádá vrchního dozorce. Nejedná-li se o telefonický hovor s osobou uvedenou v § 13a odst. 3 zákona, vrchní dozorce u obviněného ve výkonu vazby z důvodu podle § 67 písm. b) trestního řádu telefonický hovor nepovolí, pokud příslušný orgán činný v trestním řízení nerozhodl jinak.
(3)
Oprávnění Vězeňské službyVězeňské služby seznamovat se s obsahem telefonátů je realizováno zpravidla kontrolou záznamu telefonátů na záznamovém médiu, výjimečně přímým odposlechem zaměstnancem Vězeňské službyVězeňské služby pověřeným ředitelem věznice. Pokud obsah telefonátu zakládá podezření, že je připravován nebo páchán trestný čintrestný čin, Vězeňská službaVězeňská služba předá záznam telefonátu orgánu činnému v trestním řízeníorgánu činnému v trestním řízení, v případě přímého odposlechu hovor přeruší a událost oznámí. Stejně Vězeňská službaVězeňská služba postupuje v případě, zjistí-li, že komunikace probíhá s jinou než povolenou osobou, nebo v případě, kdy hovor vede k narušení důvodu vazby.
(4)
Zjistí-li Vězeňská službaVězeňská služba při kontrole záznamu telefonátů nebo přímém odposlechu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem nebo osobou uvedenou v § 13 odst. 3, § 14 odst. 10 nebo § 26 odst. 6 zákona, je povinna odposlech ihned zrušit, záznam o jeho obsahu zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděla, nijak nepoužít.
(5)
Veškeré telefonáty obviněného se evidují.
Návštěvy obviněných
§ 44
(1)
Návštěvy obviněných se uskutečňují v rozsahu a za podmínek stanovených v § 14 zákona. Do počtu osob, jež mohou obviněného současně navštívit, se započítají i nezletilé děti, které se však mohou návštěvy zúčastnit pouze v doprovodu osoby starší 18 let.
(2)
Vstup do prostor věznice vyhrazených pro provádění návštěv obviněných se návštěvníku umožní po předložení platného občanského průkazu nebo pasu. Vstup osob na základě potvrzení o ztrátě občanského průkazu se neumožní.
(3)
Těhotným ženám, osobám starším, tělesně postiženým nebo s malými dětmi se umožní návštěva přednostně.
(4)
Návštěvy se uskutečňují zpravidla v pracovních dnech v denní době v návštěvní místnosti věznice, která je za tímto účelem vhodně upravená a vybavená. Úprava místnosti, kde je návštěvník od obviněného oddělen přepážkou (§ 14 odst. 6 zákona), zejména dělící přepážka a použité dorozumívací prostředky, nesmí bránit běžnému hovoru a vizuálnímu kontaktu obviněného s návštěvníky.
(5)
U návštěv, k nimž je nutný předchozí písemný souhlas a orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení dal písemný souhlas k provedení návštěvy bez přítomnosti zástupce orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení, odpovídá příslušník Vězeňské služby pouze za organizaci a bezpečné zajištění průběhu návštěvy.
(6)
Uskutečnění návštěvy bez sluchové a popřípadě zrakové kontroly ředitel věznice neumožní, pokud je obviněný ve výkonu vazby z důvodu podle § 67 písm. b) trestního řádu, nebo hrozí-li narušení pořádku či bezpečnosti ve věznici.
§ 45
Pokud obviněný požádá o umožnění návštěvy příbuzného v řadě přímé (děti, vnuci, rodiče, prarodiče), manžela nebo sourozence, který je rovněž ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody a nejde o obviněného, u něhož je důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, může v odůvodněných případech, zejména z naléhavých osobních nebo rodinných důvodů, ředitel věznice takovou návštěvu zprostředkovat přímo ve věznici. Skutečně vynaložené náklady dopravy a ostrahy k provedení takové návštěvy ve věznici hradí obviněný, popř. odsouzený.
§ 46
(1)
Při návštěvě může obviněný přijmout balíček s povolenými potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg. Balíček předaný při návštěvě se považuje za balíček ve smyslu § 16 odst. 2 zákona.
(2)
Při návštěvě může být uskutečněno přímé předání a převzetí vlastního oděvu, prádla a obuvi za účelem jejich výměny a převzetí hygienických potřeb. Přijetím těchto věcí při návštěvě není omezeno přijetí balíčku ve smyslu § 16 odst. 2 zákona.
(3)
Předvádějící příslušník Vězeňské služby je z bezpečnostních důvodů oprávněn před návštěvou a po jejím skončení provést u obviněného osobní prohlídku.
§ 47
Styk obviněného s právním zástupcem
(1)
Ke styku obviněného s obhájcem a advokátemadvokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci, slouží ve věznici místnosti k tomu účelu určené. Obviněný se k obhájci předvede vždy, jestliže o to obhájce požádá, včetně mimopracovní doby a dnů pracovního klidu.
(2)
Při návštěvě obviněného s obhájcem a advokátemadvokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci, může být předán balíček ve smyslu § 16 odst. 2 zákona.
(3)
V průběhu soudního jednání, kdy obhájce nebo advokátadvokát, který obviněného zastupuje v jiné věci, požádá o rozmluvu s obviněným bez přítomnosti třetí osoby, se rozmluva uskuteční ve vhodném prostoru jednací soudní síně. Předvádějící příslušník Vězeňské službyVězeňské služby postupuje tak, aby rozhovor mezi obviněným a obhájcem nebo advokátemadvokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci, viděl, ne však slyšel; zároveň dodržuje stanovené bezpečnostní zásady.
Přijímání balíčků
§ 48
(1)
Obviněnému může být balíček zaslán poštou nebo předán při návštěvě (§ 46 odst. 1 a § 47 odst. 2). Ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské služby může povolit přijetí balíčku za dobu kratší.
(2)
Balíček nesmí obsahovat cennosti, peníze, zbraně a střelivo, mobilní telekomunikační techniku, telekomunikační a radiokomunikační techniku, záznamovou a výpočetní techniku a jejich součásti, návykové látky včetně rostlin nebo chemikálií k jejich přípravě, jedy, potraviny určené pro sportovce a pro osoby při zvýšeném tělesném výkonu, pomůcky k provádění tetování, výbušné nebo pyrotechnické látky, výbušné předměty, nástražné výbušné systémy, léčiva, alkoholické nápoje (včetně piva), výrobky obsahující líh a jiné těkavé látky, výrobky ve skleněném obalu, potraviny podléhající rychlé zkáze, potraviny obsahující semena máku setého, výrobky v tlakových nádobách (spreje), tiskoviny nebo materiály propagující národnostní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální nesnášenlivost, hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka, násilí a hrubost, tiskoviny nebo materiály obsahující popis výroby a použití jedů, výbušnin, zbraní a střeliva, jakož i tiskoviny nebo materiály obsahující popis výroby návykových látek.
(3)
V případě, že balíček má vyšší než povolenou hmotnost, obsahuje věci, které není dovoleno mít na cele, anebo obviněný balíček po rozbalení odmítne převzít, vrátí se balíček nebo jeho nepředaná část odesilateli, nezakládá-li obsah balíčku nebo jeho nepředaná část důvodné podezření ze spáchání přestupkupřestupku nebo jiného správního deliktu anebo trestného činutrestného činu odesílatelem balíčku, jako nová zásilka na náklady obviněného, pokud k vrácení nedošlo již při návštěvě (§ 46 odst. 1 a § 47 odst. 2). Zakládá-li obsah balíčku nebo jeho nepředaná část důvodné podezření ze spáchání přestupkupřestupku nebo jiného správního deliktu anebo trestného činutrestného činu odesílatelem balíčku, balíček nebo jeho nepředaná část se spolu s oznámením předá orgánu Policie nebo jinému příslušnému orgánu, a jde-li o podezření ze spáchání trestného činutrestného činu, příslušnému orgánu činnému v trestním řízenítrestním řízení.
(4)
O nepředání balíčku nebo jeho části se vyhotoví záznam s uvedením důvodu nepředání; s obsahem záznamu se obviněný proti podpisu seznámí.
§ 49
(1)
Přijatý balíček se zaeviduje a obviněný potvrdí jeho příjem. Současně se uvede celková hmotnost balíčku a seznam věcí, které nebyly obviněnému vydány.
(2)
K dodržování intervalu pro přijetí balíčku podle § 16 odst. 2 zákona se vydává obviněnému potvrzení o jeho právu na balíček. O vydání potvrzení se vede evidence.
(3)
Odesilatel balíčku se vhodným způsobem vyrozumí o rozsahu povolených věcí a potravin, které mohou být obviněnému předány.
Nákup potravin a věcí osobní potřeby
§ 50
(1)
Ve věznici se pro obviněné zřizují prodejny s potravinářským, drogistickým a průmyslovým zbožím. Nákup vyhrazených léčiv8) a zdravotnických prostředků lze uskutečnit pouze po předchozím písemném souhlasu ošetřujícího lékaře Vězeňské službyVězeňské služby.
(2)
Nelze-li nákup zboží provádět v prodejně věznice, zajišťuje se prostřednictvím správy věznice.
(3)
Ředitel věznice je oprávněn stanovit nejvyšší peněžní částku, za kterou může obviněný jednorázově nakoupit.
Uspokojování kulturních potřeb
§ 52
(1)
Věznice zajišťuje provoz knihovny a v rámci svých možností zabezpečuje její vybavení běžně dostupnou beletrií, náboženskou a odbornou literaturou včetně základních právních předpisů z jednotlivých právních odvětví. Obviněnému se umožní výběr knih z knihovního fondu věznice podle jeho zájmu, duševních potřeb a vyznání.
(2)
Denní tisk a časopisy, včetně zahraničních, pokud jsou distribuovány v tuzemsku, si může obviněný z vlastních prostředků předplatit nebo mu je mohou předplatit též jeho příbuzní nebo jiné osoby.
(3)
Obviněný si může půjčovat a hrát v cele nebo v určeném prostoru věznice společenské hry, které jsou ve věznici k dispozici.
(4)
Obviněnému lze v odůvodněných případech umožnit zasílání a používání dalších věcí majících vztah zejména k jeho povolání, podnikatelské činnosti nebo k zajištění dalšího vzdělávání, pokud tyto věci nebudou v rozporu s účelem vazby a jejich množství nebo povaha nebude narušovat pořádek a vzhled cely nebo škodit na zdraví.
§ 53
(1)
Obviněný smí mít u sebe v cele psací potřeby, korespondenci, písemnosti související s řízením, které se jej týká, knihy, denní tisk a časopisy, digitální a jiné hry, právní předpisy, náboženskou literaturu, fotografie, kapesní nebo náramkové hodinky.
(2)
Jestliže obviněný dodatečně požádá o úschovu některé z věcí uvedených v odstavci 1, správa věznice mu tyto věci uloží. Pokud jejich uložení není možné, správa věznice zabezpečí jejich odeslání na náklady obviněného nebo je předá při návštěvě osobě, kterou určí obviněný.
§ 54
(1)
Před povolením připojit radiopřijímač nebo televizor s příkonem vyšším než 60 W na elektrickou síť uzavře ředitel věznice s obviněným písemnou dohodu o úhradě paušální náhrady za spotřebu elektřiny v souvislosti s provozem takového radiopřijímače nebo televizoru.
(2)
V případě porušení pečeti dokumentující neporušenost přijímače po kontrole provedené dle § 17 odst. 2 zákona nesmí obviněný přijímač užívat, dokud na své náklady neumožní zajistit provedení kontroly.
(3)
Obviněnému se nepovolí používání magnetofonu a dalších zařízení určených k přehrávání záznamových médií, jakož i jakékoliv radiotelekomunikační techniky.
§ 57
Poskytování sociálních služeb a opatření s tím spojená
(1)
K zajišťování sociálních služeb obviněným věznice vyčlení potřebný počet sociálních pracovníků Vězeňské službyVězeňské služby.
(2)
Ve své činnosti sociální pracovníci Vězeňské službyVězeňské služby úzce spolupracují především s příslušnými sociálními kurátory, orgány sociálně-právní ochrany dětí, orgány státní správy a územní samosprávy, jakož i se zájmovými sdruženími občanů. Sociální služby jsou zabezpečovány především
a)
poskytováním sociálního poradenství,
b)
pomocí při řešení obtížné sociální situace obviněných a jejich rodin,
c)
spoluprací se všemi ostatními pracovníci věznice při zajišťování a realizaci práv a oprávněných zájmů obviněných.
(3)
O přijetí obviněného do vazby a jeho přemístění na dobu delší než 7 dní správa věznice bezodkladně odešle hlášení opatrovníkovi, byl-li obviněný omezen ve svéprávnosti, sociálnímu kurátorovi příslušnému podle místa bydliště obviněného a, jde-li o mladistvého, jeho zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi a příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
(4)
Návštěvy a rozmluvy zástupců sociálních služeb, orgánů územní samosprávy, zájmových sdružení občanů, popř. jiných právnických nebo fyzických osob neuvedených v odstavci 1 a v § 2 odst. 1 s obviněnými se uskutečňují vždy za podmínek stanovených v § 14 odst. 1 a 2 zákona a v § 44 až 46 s výjimkou návštěv a rozhovorů zaměstnanců orgánů sociálně-právní ochrany dětí, které jsou upraveny v § 26 odst. 6 zákona.
(5)
Korespondence obviněných s orgány uvedenými v odstavci 4 podléhá kontrole. Ustanovení § 13 zákona a § 39 až 43 se užijí obdobně.
Zaměstnávání obviněných
§ 58
(1)
Věznice vytvářejí podmínky pro zaměstnávání obviněných v rámci vlastní podnikatelské činnosti nebo na smluvním základě s jiným podnikatelským subjektem nebo organizací.
(2)
Smlouva mezi věznicí a podnikatelským subjektem nebo organizací, na jejímž základě se uskutečňuje zaměstnávání obviněných, stanoví podrobnější podmínky, za nichž budou obvinění vykonávat práce, a podle potřeby i postup při zaškolení k výkonu určených prací.
(3)
Při vytváření podmínek k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci mají podnikatelské subjekty nebo organizace stejné povinnosti, jaké mají vůči ostatním zaměstnancům.
§ 59
(1)
Při zaměstnávání obviněných na jednotlivých pracovištích je třeba dodržovat ustanovení § 7 odst. 1 zákona a dbát na další, zejména bezpečnostní hlediska.
(2)
Obviněný může být zaměstnán, jestliže o to požádá a zároveň charakter a druh práce nebo činnosti, kterou mu věznice může poskytnout, odpovídají jeho zdravotnímu stavu, pracovním schopnostem a dovednostem.
(3)
Při zaměstnávání obviněného je nutno přihlížet především k jeho osobním poměrům, k sociální situaci jeho rodiny a též k případnému výkonu rozhodnutí o výživném na nezletilé děti.
Ochrana práv obviněných
§ 60
(1)
Stížnosti a žádosti k uplatnění svých práv a oprávněných zájmů může obviněný adresovat jak státním orgánům České republiky, tak mezinárodním orgánům a organizacím, které jsou na celosvětové i evropské úrovni považovány za součást procesu získávání a prošetřování informací o porušování lidských práv.
(2)
Mezinárodními orgány a organizacemi uvedenými v odstavci 1 jsou zejména:
a)
Výbor pro lidská práva, Ženeva,
b)
Komise pro lidská práva OSN, Ženeva,
c)
Úřad pro lidská práva, Ženeva,
d)
Výbor pro odstranění rasové diskriminace, Ženeva,
e)
Výbor proti mučení, Ženeva,
f)
Komise OSN pro postavení žen, Vídeň,
g)
Výbor pro práva dítěte, Ženeva,
h)
Vysoký komisař OSN pro lidská práva, Ženeva,
i)
Vysoký komisař OSN pro uprchlíky, Ženeva, včetně pobočky v Praze,
j)
Evropský soud pro lidská práva, Štrasburk,
k)
Výbor pro zabránění mučení, Štrasburk,
l)
Vysoký komisař OBSE pro národnostní menšiny, Haag,
m)
Úřad OBSE pro demokratické instituce a lidská práva, Varšava,
n)
Amnesty International, Londýn, včetně pobočky v Praze,
o)
Mezinárodní Federace pro lidská práva, Paříž,
p)
Mezinárodní helsinská federace pro lidská práva včetně pobočky v Praze,
r)
Mezinárodní společnost pro lidská práva, Frankfurt,
s)
Mezinárodní romská unie, Texas,
t)
Mezinárodní výbor Červeného kříže, Ženeva, včetně pobočky v Praze.
§ 61
Obviněný ve výkonu vazby má právo na ochranu své osobnosti před neoprávněným násilím, jakýmikoliv projevy ponižování lidské důstojnosti, urážkami nebo výhrůžkami. Zaměstnanci Vězeňské službyZaměstnanci Vězeňské služby každý takový zjištěný případ oznámí příslušným orgánům a učiní neprodleně nezbytná opatření k zamezení takového jednání.
§ 62
(1)
Obviněný může požádat o rozmluvu s představiteli orgánů uvedených v § 20 odst. 1 zákona. Taková žádost musí být odeslána příslušnému orgánu nejpozději následující pracovní den. V případě přítomnosti ve věznici musí být tento orgán bez odkladu vyrozuměn o žádosti obviněného o rozmluvu. Rozmluvy obviněného s představiteli těchto orgánů se zaměstnanci Vězeňské služby nebo jiné třetí osoby nezúčastní.
(2)
Pokud obviněný požádá o rozmluvu s ředitelem věznice nebo jeho zástupcem, musí mu být taková rozmluva umožněna zpravidla do jednoho týdne, v naléhavých případech bezodkladně. Naléhavost rozmluvy posuzuje ředitel věznice nebo jeho zástupce podle důvodů žádosti o rozmluvu.
§ 62a
Zajišťování pořádku v místech výkonu vazby
(1)
Obvinění jsou ve styku s jinými osobami povinni dodržovat zásady slušného chování užívané v běžném společenském styku. Jsou povinni ve styku se zaměstnancem Vězeňské službyVězeňské služby, zaměstnancem státního orgánu nebo jiným občanem zdravit způsobem užívaným v běžném společenském styku, oslovovat je slovy „pane“ nebo „paní“ s připojením funkce nebo příjmení, jsou-li jim známy, a vykat jim.
(2)
Obvinění jsou povinni chovat se slušně též k ostatním obviněným a oslovovat je způsobem užívaným v běžném společenském styku.
(3)
Prohlídkami prováděnými v zájmu zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti ve věznici se rozumí zejména prohlídka osobní, technická nebo prohlídka věcí a zavazadel.
(4)
V prostorách věznice a v osobních věcech jsou obvinění povinni udržovat pořádek a čistotu odpovídající hygienickým normám a zvyklostem.
HLAVA PÁTÁ
VYŘIZOVÁNÍ KÁZEŇSKÝCH PŘESTUPKŮ
§ 63
Ukládání a výkon kázeňských trestů a zabrání věci
(1)
Důtka se obviněnému vysloví ústně.
(2)
Kázeňský trest pokuty se uloží obviněnému zpravidla za závažné nebo opakované porušení stanovených povinností.
(3)
Kázeňský trest zákazu nákupu potravin a věcí osobní potřeby (s výjimkou hygienických potřeb) až na jeden měsíc nesmí při opakovaném uložení přesáhnout souvislou dobu dvou měsíců.
(4)
Věc, o jejímž propadnutí nebo zabrání bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí předá příslušnému pracovišti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, pokud zvláštní předpis7) nestanoví jinak.
(5)
Kázeňský trest umístění do samovazbysamovazby je možno uložit jen tehdy, je-li úmyslné porušení stanovených povinností velmi závažné nebo předcházející opětovně uložené kázeňské tresty i jiná opatření se minula účinkem. Po výkonu kázeňského trestu umístění do samovazbysamovazby lze další kázeňský trest samovazbysamovazby vykonat až po uplynutí
a)
pěti dnů, trval-li kázeňský trest pět dnů nebo kratší dobu, a
b)
deseti dnů, trval-li kázeňský trest déle než pět dnů.
(6)
Před nástupem kázeňského trestu umístění do samovazbysamovazby a nejméně jednou týdně v průběhu jeho výkonu musí být obviněný prohlédnut lékařem, který posoudí, zda je zdravotně způsobilý k výkonu tohoto kázeňského trestu. Tím není dotčeno právo obviněného na poskytnutí zdravotní péče i v jiné době během výkonu kázeňského trestu. Během výkonu kázeňského trestu umístění do samovazbysamovazby je obviněný pod zvýšeným dohledem příslušníka Vězeňské služby.
(7)
Kázeňský trest umístění do samovazbysamovazby se vykonává v cele se základním vybavením (§ 9 zákona), nebo za splnění stanovených podmínek v některé z cel uvedených v § 10. Obviněný smí během výkonu kázeňského trestu umístění do samovazbysamovazby používat ložní prádlo, které měl na cele.
(8)
Některý z kázeňských trestů uvedených v § 22 odst. 2 zákona je možno uložit obviněnému též tehdy, jestliže orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení přenechal podle § 66 odst. 2 trestního řádu řediteli věznice, aby obviněnému za jeho jednání uvedené v § 66 odst. 1 trestního řádu uložil kázeňský trest.
§ 64
Zásady ukládání kázeňských trestů
Při ukládání kázeňských trestů musí být respektovány pedagogické zásady, jejichž aplikace posiluje výchovný účinek uloženého kázeňského trestu, a to zejména zásady individualizace, přiměřenosti, stupňování, důslednosti a spravedlivosti.
§ 65
Řízení o kázeňských přestupcích
(1)
O kázeňském přestupkupřestupku obviněného se sepíše záznam obsahující konkrétní údaje o jednání, v němž je spatřován kázeňský přestupekpřestupek, včetně označení místa, času, způsobu spáchání přestupkupřestupku a okolností, za nichž byl spáchán, případně též předpokládané pohnutky takového jednání. Důkazní prostředkyDůkazní prostředky musí být označeny konkrétně, a to takovým způsobem, aby je bylo možné prověřit. Jsou-li důkazním prostředkemdůkazním prostředkem výpovědi svědků, uvede se stručný obsah jejich výpovědí s jejich vlastnoručním podpisem. Doznání obviněného nezbavuje příslušného zaměstnance Vězeňské služby povinnosti přezkoumat a dostupnými prostředky prověřit všechny okolnosti skutku. Důkazním prostředkemDůkazním prostředkem je vše, co může přispět k objasnění skutku, zejména výpovědi obviněných nebo jiných osob, věci, listiny a ohledání.
(2)
Před uložením kázeňského trestu musí být obviněnému a osobě, která uplatňuje vlastnické právo k věci, jež může být zabrána, umožněno se k případu vyjádřit. Vyjádření obviněného se uvede na předepsaném tiskopise a předloží obviněnému k podpisu. Odmítne-li obviněný vyjádření podepsat, vyznačí příslušný zaměstnanec Vězeňské služby tuto skutečnost na předepsaném tiskopise včetně důvodů odmítnutí a připojí datum a svůj podpis.
(3)
Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu se vydává písemně a kromě výroku a odůvodnění musí obsahovat i poučení o opravném prostředku. Obviněný potvrdí oznámení rozhodnutí svým podpisem. Odmítne-li, postupuje se stejně jako při odmítnutí podpisu vyjádření podle odstavce 2.
(4)
Rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání věci musí obsahovat zejména přesný popis věci, které se týká, a stručné odůvodnění, včetně označení pachatele kázeňského přestupkupřestupku, pokud je znám, jakož i osob, kterých se toto rozhodnutí přímo týká, jsou-li známy.
(5)
Rozhodnutí, jímž byla uložena pokuta, propadnutí věci nebo bylo vysloveno zabrání věci, je nutno do tří dnů písemně vyhotovit a doručit obviněnému a vlastníkovi věci, pokud je znám.
(6)
Obviněnému se uložení kázeňského trestu sdělí dříve, než se přistoupí k jeho výkonu.
(7)
Záznam o uložení kázeňského trestu se založí do osobního spisu obviněného. Druh a důvod uložení kázeňského trestu se zaznamená též do příslušné dokumentace.
§ 66
Opravné prostředky proti uloženým kázeňským trestům a zabrání věci
Stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo zabrání věci lze podat ústně nebo písemně. O ústně podané stížnosti sepíše pověřený zaměstnanec Vězeňské služby záznam s uvedením data podání stížnosti, případně i důvodů jejího podání a předloží záznam k podpisu obviněnému nebo jiné osobě, která stížnost podala. Byla-li stížnost podána písemně, vyznačí se na ní datum jejího podání.
§ 67
Řízení o opravných prostředcích
(1)
Orgány, které podle § 23 odst. 7 zákona o opravných prostředcích rozhodují, jsou povinny přezkoumat, zda je nepochybně prokázáno, že se stal skutek, v němž je spatřován kázeňský přestupekpřestupek, zda jej spáchal obviněný, zda tento skutek je kázeňským přestupkempřestupkem, jakož i další významné okolnosti. Současně jsou povinny přezkoumat, zda nebyla překročena kázeňská pravomoc oprávněného zaměstnance Vězeňské služby.
(2)
Ředitel věznice, generální ředitel Vězeňské služby nebo jím pověřený orgán stížnost proti uložení kázeňského trestu zamítne, byla-li zaviněním obviněného podána opožděně nebo jestliže je spáchání kázeňského přestupkupřestupku obviněným nepochybně prokázáno.
(3)
Nezamítne-li orgán uvedený v odstavci 2 stížnost,
a)
změní uložený kázeňský trest, jestliže je spáchání kázeňského přestupkupřestupku obviněným nepochybně prokázáno, ale uložený kázeňský trest není úměrný závažnosti spáchaného přestupkupřestupku, přičemž nový kázeňský trest musí být vždy mírnější než ten, který byl obviněnému původně uložen,
b)
zruší uložený kázeňský trest a vrátí věc příslušnému zaměstnanci Vězeňské služby, který jej uložil, k novému kázeňskému řízení, nebyly-li dostatečně objasněny všechny skutečnosti, které jsou pro uložení kázeňského trestu významné, nebo jsou-li dosavadní důkazy pro rozhodnutí nedostatečné, přičemž v novém kázeňském řízení nelze obviněnému uložit kázeňský trest přísnější, než který byl uložen původně,
c)
zruší uložený kázeňský trest, není-li nepochybně prokázáno, že se obviněný kázeňského přestupkupřestupku dopustil.
(4)
Při změně nebo zrušení kázeňského trestu podle odstavce 3 se původně uložený kázeňský trest, pokud byl již částečně vykonán, do nově uloženého kázeňského trestu započítá, a není-li to možné, přihlédne se k tomu při případném ukládání nového kázeňského trestu.
(5)
Rozhodnutí o stížnosti se stručně písemně odůvodní.
§ 67a
Zahlazení kázeňského trestu
(1)
Zaměstnanec Vězeňské služby, který rozhodl o zahlazení kázeňského trestu, učiní opatření, aby záznam o takovém trestu byl vymazán.
(2)
Byl-li kázeňský trest zahlazen, nelze ho uvádět v žádném hodnocení obviněného a nelze k němu přihlížet při rozhodování o obviněném.
§ 67b
Vyřízení jiného protispolečenského chování
PřestupkyPřestupky spáchané v době před výkonem vazby nelze vyřídit uložením kázeňského trestu ve výkonu vazby.
HLAVA ŠESTÁ
SPOLUPŮSOBENÍ PŘI VÝKONU VAZBY
Součinnost správy věznice s jinými orgány a institucemi
§ 68
(1)
Správa věznice při zabezpečování výkonu vazby vytváří příznivé podmínky pro činnost soudů, státních zastupitelství, policejních orgánů, jakož i dalších státních orgánů k zabezpečení úspěšného provedení trestního řízenítrestního řízení a splnění účelu vazby.
(2)
Správa věznice dále úzce spolupracuje s orgány státní správy a územní samosprávy, zájmovými sdruženími občanů, církevními a náboženskými společnostmi, zejména při zabezpečování práv a oprávněných zájmů obviněných.
§ 69
(1)
Příslušným orgánům činným v trestním řízeníPříslušným orgánům činným v trestním řízení správa věznice neprodleně zasílá hlášení o přijetí obviněného do věznice, jeho přemístění, propuštění, útěku a úmrtí, jakož i o všech případech sebepoškození, pokusů sebevražd a o odmítání stravy, je-li indikován stav vyžadující odeslání k ústavnímu léčení, a o ukončení odmítání stravy. Na požádání orgánů uvedených v § 62 a 71 je správa věznice povinna podávat též informace o chování obviněných.
(2)
Žádosti a informace týkající se obviněných, došlé od jiných orgánů, než které jsou uvedeny v odstavci 1, předá správa věznice, pokud je vyžadováno podání informací o stavu trestního stíhání, příslušným orgánům činným v trestním řízenípříslušným orgánům činným v trestním řízení. Ostatní informace o obviněných podává ředitel věznice.
(3)
Ředitel věznice úzce spolupracuje se zdravotnickými orgány a zařízeními včetně orgánů zdravotnického dozoru poskytujícími obviněným léčebně preventivní péči nebo vykonávajícími hygienickou a protiepidemickou péči, umožňuje jim plnění jejich úkolů a dbá jejich doporučení týkajících se zdravotní péče.
§ 71
Dozor a kontrola nad výkonem vazby
(1)
K provádění inspekčních prohlídek ve věznicích bez zvláštního povolení jsou příslušní též
a)
náměstci ministra spravedlnosti,
b)
generální ředitel Vězeňské služby a jeho náměstci.
(2)
Z pověření orgánů uvedených v odstavci 1 jsou oprávněny provádět inspekční prohlídky ve věznicích též jiné osoby, a to na základě písemného pověření.
ČÁST DRUHÁ
VÝKON VAZBY U ZVLÁŠTNÍCH SKUPIN OBVINĚNÝCH
HLAVA PRVNÍ
VÝKON VAZBY MLADISTVÝCH OBVINĚNÝCH
§ 72
Pokud tato hlava neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na výkon vazby obviněných, kteří nepřekročili 18. rok svého věku (dále jen „mladiství“), předchozích ustanovení této vyhlášky.
Zvláštní ustanovení
§ 73
(1)
Mladiství se umísťují do cel zpravidla ve vyčleněné části věznice nebo na samostatná oddělení. Při umísťování do jednotlivých cel se postupuje podle zásad stanovených v § 7 zákona a podle místních podmínek a možností se též přihlíží k dalším hlediskům, zejména k věku.
(2)
Umožňují-li to podmínky ve věznici, zřizuje se pro mladistvé též oddělení se zmírněným režimem. Ustanovení § 7 zákona tím není dotčeno.
(3)
Při zabezpečení povinné školní docházky mladistvých obviněných spolupracují orgány Vězeňské službyVězeňské služby s příslušnými školami a orgány státní správy a samosprávy.
§ 74
(1)
Návštěvy u mladistvých se zpravidla realizují formami umožňujícími posílení vzájemných sociálních a citových vazeb, zejména s rodiči a nejbližšími příbuznými.
(2)
Vycházku mladistvých ve věznici lze umožnit i mimo vymezený vycházkový prostor. Pokud mladistvý nemá vlastní přiměřený sportovní oděv nebo obuv, může je správa věznice zapůjčit.
(3)
Ve vnitřním řádu se přiměřeně upraví též postup při zabezpečování dalších práv a oprávněných zájmů mladistvých, zejména formy, metody a prostředky k uskutečňování zájmových, kulturních, sportovních a vzdělávacích programů, materiálně technické vybavení cel a dalších užívaných prostorů a vhodná forma jejich výzdoby.
§ 75
(1)
Kázeňský trest zákazu nákupu potravin a věcí osobní potřeby s výjimkou hygienických potřeb nesmí u mladistvého přesáhnout dobu jednoho týdne, přičemž při jeho opakovaném uložení nesmí tento kázeňský trest přesáhnout dobu dvou týdnů.
(2)
Uložení kázeňského trestu umístění do samovazbysamovazby je výjimečným opatřením, které lze uložit pouze za velmi závažné porušení stanovených povinností. Kázeňský trest umístění do samovazbysamovazby lze uložit mladistvému nejdéle na dobu pěti dnů, přičemž po výkonu tohoto trestu lze nově uložený kázeňský trest umístění do samovazbysamovazby vykonat až po uplynutí deseti dnů.
HLAVA DRUHÁ
VÝKON VAZBY OBVINĚNÝCH ŽEN
§ 76
(1)
Pokud tato hlava neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na výkon vazby obviněných žen včetně mladistvých ostatních ustanovení vyhlášky.
(2)
Vnitřní řád a nabídka preventivně výchovných, vzdělávacích, zájmových a sportovních programů zohledňují zvláštní potřeby těhotných žen, žen v období šesti týdnů po porodu a kojících matek.
Zvláštní ustanovení
§ 77
Obviněné ženy se umísťují do cel zpravidla ve vyčleněné části věznice, nebo není-li to možné, do cel oddělených od ostatních cel vhodnou zábranou.
§ 78
Kázeňský trest zákazu nákupu potravin a věcí osobní potřeby (s výjimkou hygienických potřeb) nelze uložit těhotné ženě.
HLAVA TŘETÍ
VÝKON VAZBY MATEK NEZLETILÝCH DĚTÍ
§ 78a
(1)
Matka, které bylo povoleno mít u sebe a starat se o své nezletilé dítě, o dítě celodenně pečuje. Celodenní péče zahrnuje zejména péči o jeho zdraví a o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, včetně přípravy stravy, zajištění hygieny, praní, žehlení, úklidu a aktivního trávení času s dítětem formou her odpovídajících jeho věku.
(2)
Zdravotní služby dítěti, o které matka pečuje ve věznici, zabezpečuje Vězeňská službaVězeňská služba na základě smlouvy s poskytovatelem zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost.
(3)
Matka, které bylo povoleno mít u sebe a starat se o své nezletilé dítě, vykonává vazbu zpravidla v oddílu pro matky nezletilých dětí. Přemístění matky, které bylo povoleno mít u sebe a starat se o své nezletilé dítě (§ 28a odst. 4 zákona), do věznice, ve které je zřízen oddíl pro matky nezletilých dětí, je zvlášť odůvodněným případem ve smyslu § 20 odst. 2.
(4)
Matka zajišťuje veškeré potřeby pro dítě z vlastních prostředků a z peněžních prostředků účelově vázaných na úhradu potřeb dítěte.
(5)
Každá matka má dítě u sebe v samostatné ložnici, v níž je pro dítě postel s matrací, přebalovací stůl, skříň na dětské prádlo a kosmetiku, ohrádka a umyvadlo.
(6)
Pokud se matka, která pobývá ve věznici, ve které je zřízen oddíl pro matky nezletilých dětí, z důvodu nemoci nebo z jiného závažného důvodu nemůže o dítě starat, převezme péči o dítě na nezbytně nutnou dobu ředitelem věznice určený zaměstnanec; o tom věznice informuje zákonného zástupce dítěte, je-li to možné, a příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí. Pokud matka pobývá mimo věznici, ve které je zřízen oddíl pro matky nezletilých dětí, řeší se péče o dítě v případech uvedených ve větě první prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Při vzájemném předávání je dítě vždy prohlédnuto lékařem poskytovatele zdravotních služeb uvedeného v odstavci 2.
HLAVA ČTVRTÁ
VÝKON VAZBY OBVINĚNÝCH CIZINCŮ
§ 79
Pokud tato hlava neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na výkon vazby obviněných, kteří nejsou státními občany České republiky (dále jen „obviněný cizinec“), ostatních ustanovení vyhlášky.
§ 79a
Je-li nutné zajistit cestovní doklady potřebné k výkonu trestu vyhoštění, předvádí se obvinění ve vyhošťovací vazbě vedle orgánů a osob uvedených v § 16 rovněž k orgánům Policie, které předseda senátu požádal o zajištění cestovních dokladů.
§ 80
Zvláštní ustanovení
(1)
Při umísťování cizinců do cel je třeba přihlédnout k tomu, aby cizinci hovořící stejným jazykem nebo znalí některého z jazyků mohli spolu komunikovat, pokud to není v rozporu s účelem vazby.
(2)
O přemístění cizince správa věznice vyrozumí konzulární úřad státu, jehož je cizinec občanem.
(3)
Při uspokojování hmotných a kulturních potřeb cizinců je třeba podle možností věznice přihlížet též ke kulturním a náboženským tradicím a zvyklostem cizinců, umožnit jim přístup k četbě knih v jazyce, který ovládají nebo kterému rozumí.
ČÁST TŘETÍ
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 81
Zrušuje se rozkaz ministra spravedlnosti České republiky č. 4/1969, registrovaný ve Sbírce zákonů v částce 25/1969 Sb., ve znění rozkazů ministra spravedlnosti č. 5/1988, č. 20/1990 a č. 15/1992 o Řádu výkonu vazby.
§ 82
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministr:
JUDr. Novák v. r.
1)
§ 37 a 38 trestního řádu.
1a)
§ 67 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
2)
§ 72 odst. 1 trestního řádu.
5)
§ 62 až 64a trestního řádu.
§ 45 až 50l občanského soudního řádu.
§ 19 až 26 správního řádu.
7)
§ 11 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 354/2003 Sb. a zákona č. 41/2004 Sb.
8)
Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon č. 111/1994 Sb. | Zákon č. 111/1994 Sb.
Zákon o silniční dopravě
Vyhlášeno 8. 6. 1994, datum účinnosti 1. 8. 1994, částka 37/1994
* ČÁST I - ÚVODNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 3c)
* ČÁST II - PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY PRO CIZÍ POTŘEBY (§ 4 — § 21f)
* ČÁST III - PŘEPRAVA NEBEZPEČNÝCH VĚCÍ V SILNIČNÍ DOPRAVĚ (§ 22 — § 23)
* ČÁST IV - PROVOZOVÁNÍ MEZINÁRODNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY A PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY ZAHRANIČNÍMI PROVOZOVATELI (§ 26 — § 33i)
* ČÁST V - STÁTNÍ SPRÁVA A STÁTNÍ ODBORNÝ DOZOR V SILNIČNÍ DOPRAVĚ (§ 34 — § 38a)
* ČÁST VI - SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 39a — § 43)
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (166/2024 Sb.)
111
ZÁKON
ze dne 26. dubna 1994
o silniční dopravě
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST I
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
(1)
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie35), zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie13) a upravuje podmínky provozování silniční dopravy motorovými vozidly (dále jen „vozidlo“) prováděné pro vlastní a cizí potřeby za účelem podnikání, jakož i práva a povinnosti právnických a fyzických osob s tím spojené a pravomoc a působnost orgánů státní správy na tomto úseku.
(2)
Ustanovení § 22 a 23 včetně souvisejících ustanovení o státním odborném dozoru a o pokutách se vztahují na veškerou silniční dopravu nebezpečných věcí (za účelem podnikání i za jiným účelem) po dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích a volném terénu s výjimkou dopravy těchto věcí prováděné ozbrojenými silami nebo bezpečnostními sbory při plnění vlastních úkolů.
(3)
Ustanovení § 26 až 33 včetně souvisejících ustanovení o státním odborném dozoru a o pokutách se vztahují na veškeré provozování mezinárodní silniční dopravy (za účelem podnikání i za jiným účelem) s výjimkou dopravy prováděné ozbrojenými silami při plnění vlastních úkolů.
(4)
Ustanovení o státním odborném dozoru a správním trestání se vztahují i na dodržování a prokazování dob řízení, bezpečnostních přestávek a dob odpočinku při přepravě prováděné za jiným účelem než k podnikání v rozsahu stanoveném přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím harmonizaci předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy4d).
§ 2
Základní pojmy
(1)
Silniční doprava je souhrn činností, jimiž se zajišťuje přeprava osob (linková osobní doprava, kyvadlová doprava, příležitostná osobní doprava, taxislužba), zvířat a věcí (nákladní doprava) vozidly, jakož i přemísťování vozidel samých po dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích a volném terénu.
(2)
Silniční doprava pro vlastní potřeby je doprava, kterou se zajišťuje podnikatelská činnost, k níž je osoba provozující silniční dopravu oprávněna podle zvláštních právních předpisů1) a při níž nedochází ke vzniku závazkového vztahu, jehož předmětem je přeprava osob, zvířat nebo věcí.
(3)
Silniční doprava pro cizí potřeby je doprava, při níž vzniká mezi provozovatelem silniční dopravy a osobou, jejíž přepravní potřeba se uspokojuje, závazkový vztah, jehož předmětem je přeprava osob, zvířat nebo věcí.
(4)
Dopravce je fyzická nebo právnická osoba provozující silniční dopravu. Tuzemský dopravce je dopravce, který provozuje silniční dopravu pro cizí potřeby na základě koncese1) nebo silniční dopravu pro vlastní potřeby k zajištění své podnikatelské činnosti vykonávané na základě živnostenského nebo jiného oprávnění uděleného podle zvláštního právního předpisu orgánem České republiky. Podnikatel v silniční dopravě je tuzemský dopravce provozující silniční dopravu pro cizí potřeby.
(5)
Vnitrostátní silniční doprava je doprava, kdy výchozí místo, cílové místo a celá dopravní cesta leží na území jednoho státu. Za vnitrostátní silniční dopravu se rovněž považuje doprava, kdy výchozí místo a cílové místo leží na území jednoho členského státu Evropské unie nebo jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace (dále jen „členský stát“), ale část jízdy se uskuteční na území jiného členského státu, pokud na území jiného členského státu není umístěna zastávka pro nástup nebo výstup cestujících nebo nedojde k nakládce nebo vykládce zvířat nebo věcí.
(6)
Mezinárodní silniční doprava je doprava, při níž místo výchozí a místo cílové leží na území dvou různých států, nebo doprava, při níž místo výchozí a cílové sice leží na území téhož státu, ale část jízdy se uskuteční na území jiného státu, nejedná-li se o vnitrostátní silniční dopravu.
(7)
Linková osobní doprava je pravidelné poskytování přepravních služeb na určené trase dopravní cesty, při kterém cestující vystupují a nastupují na předem určených zastávkách. Linkovou osobní dopravu lze provozovat formou veřejné linkové dopravyveřejné linkové dopravy nebo formou zvláštní linkové dopravyzvláštní linkové dopravy, a to jako vnitrostátní nebo mezinárodní. Přitom se rozumí
a)
veřejnou linkovou dopravouveřejnou linkovou dopravou doprava, při které jsou přepravní služby nabízeny podle předem vyhlášených podmínek a jsou poskytovány k uspokojování přepravních potřeb; pokud je doprava uskutečňována pro potřeby města a jeho příměstských oblastí, jedná se o městskou autobusovou dopravu,
b)
zvláštní linkovou dopravouzvláštní linkovou dopravou doprava určených vybraných skupin cestujících s vyloučením ostatních osob.
(8)
Mezinárodní kyvadlová doprava je osobní doprava, kterou jsou předem vytvořené skupiny cestujících přepravovány více jízdami tam a zpět ze stejné výchozí oblasti do stejné cílové oblasti. Tyto skupiny cestujících, které byly přepraveny do cílové oblasti, budou při pozdější jízdě přepraveny zpět do výchozí oblasti. První jízda zpět a poslední jízda tam v řadě kyvadlových jízd musí být uskutečněna bez cestujících, zavazadel nebo věcí.
(9)
Taxislužba je osobní doprava pro cizí potřeby, kterou se zajišťuje přeprava osob včetně jejich zavazadel vozidly určenými k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče a která není linkovou osobní dopravou, mezinárodní kyvadlovou dopravou nebo příležitostnou osobní silniční dopravou.
(10)
Zprostředkovatel taxislužby je osoba, která za úplatu zprostředkuje uzavření přepravní smlouvy mezi dopravcem a objednatelem přepravy, jejímž předmětem je poskytnutí taxislužby.
(11)
Příležitostná osobní silniční doprava je neveřejná osobní doprava pro cizí potřeby, která není linkovou osobní dopravou nebo mezinárodní kyvadlovou dopravou a kterou se na základě předchozí objednávky zajišťuje přeprava osob včetně jejich zavazadel vozidly určenými k přepravě
a)
nejvýše 9 osob včetně řidiče, jedná-li se o mezinárodní dopravu, nebo
b)
více než 9 osob včetně řidiče.
(12)
Určeným terminálem je terminál podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě27), který se nachází na území statutárního města, a na kterém je povolena zastávka pro výstup nebo nástup cestujících alespoň na jedné mezinárodní lince. Ministerstvo dopravy uveřejní seznam určených terminálů způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(13)
Náhradní autobusová doprava je linková osobní doprava provozovaná namísto dočasně přerušené nebo dočasně omezené drážní dopravy na dráze celostátní, regionální, tramvajové, trolejbusové nebo na dráze speciální1a).
(14)
Linka je souhrn dopravních spojení na trase dopravní cesty určené výchozí a cílovou zastávkou a ostatními zastávkami, na níž jsou poskytovány přepravní služby podle platné licence nebo povolení a podle schváleného jízdního řádu. Spoj je dopravní spojení v rámci linky, které je časově a místně určené jízdním řádem.
(15)
Velkým vozidlem je
a)
vozidlo nebo jízdní souprava o největší povolené hmotnosti přesahující 2,5 tuny a nepřesahující 3,5 tuny určené k přepravě zvířat nebo věcí, je-li jimi provozována mezinárodní silniční doprava nebo vnitrostátní silniční doprava na území státu, v němž dopravce nemá sídlo,
b)
vozidlo nebo jízdní souprava o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny určené k přepravě zvířat nebo věcí, nebo
c)
vozidlo určené pro přepravu více než 9 osob včetně řidiče.
(16)
Kombinovaná doprava je systém přepravy zboží v jedné a téže přepravní jednotce (ve velkém kontejneru, výměnné nástavbě, odvalovacím kontejneru) nebo silničním vozidle, které při jedné jízdě využije též železniční nebo vodní dopravu. Svoz a rozvoz v rámci kombinované dopravy je silniční doprava přepravních jednotek kombinované dopravy a silničních vozidel, pokud využijí též železniční nebo vodní dopravu, z místa jejich nakládky, případně vykládky do překladiště kombinované dopravy nebo z překladiště kombinované dopravy do místa jejich vykládky, případně nakládky.
(17)
Veřejným zájmem v oblasti kombinované dopravyVeřejným zájmem v oblasti kombinované dopravy se rozumí zájem na podpoře ekologicky šetrnějšího druhu dopravy. Podporou kombinované dopravy ve veřejném zájmuPodporou kombinované dopravy ve veřejném zájmu se rozumí sleva na dani podle zvláštního právního předpisu a další podpory poskytované v souladu s právem ES a s postupy v něm stanovenými.
(18)
Okružní jízda je mezinárodní příležitostná přeprava osob na objednávku po předem vyhrazené okružní trase, na níž je stejným vozidlem přepravována stejná skupina cestujících.
(19)
Tarif v silniční dopravě je sazebník cen za jednotlivé přepravní výkony při poskytování přepravních služeb a podmínky jejich použití.
§ 3
Povinnosti tuzemského dopravce
(1)
Tuzemský dopravce je povinen
a)
provozovat silniční dopravu vozidlem, které je
1.
zapsáno v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu14) a kterému byla přidělena státní poznávací značka České republiky, nebo
2.
registrováno v jiném členském státě a určeno k přepravě zvířat nebo věcí, a
b)
zajistit, aby bylo velké vozidlo vybaveno dokladem o nákladu obsahujícím údaje stanovené prováděcím právním předpisem, a uchovat tento doklad po dobu 2 let od ukončení přepravy.
(2)
Vozidlem podle odstavce 1 písm. a) bodu 2 lze provozovat silniční dopravu pouze v případě, že
a)
nejde o provozování silniční dopravy pro vlastní potřeby,
b)
ke dni ohlášení vozidla dopravnímu úřadu podle § 9 odst. 3 písm. b) počet takových vozidel nepřekračoval 25 % vozidel určených k přepravě zvířat nebo věcí a uvedených u tuzemského dopravce v Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě nebo, je-li u tuzemského dopravce uvedeno více než 1 a méně než 4 vozidla určená k přepravě zvířat nebo věcí, jde o jediné vozidlo podle odstavce 1 písm. a) bodu 2; do počtu vozidel se započítávají rovněž všechna k tomuto dni ohlašovaná vozidla,
c)
je najato na dobu nejvýše 2 po sobě jdoucích měsíců v kalendářním roce,
d)
je najato bez řidiče,
e)
jej řídí dopravce sám nebo jeho zaměstnanec a
f)
při jeho provozu je v něm smlouva o nájmu s uvedením státní poznávací značky vozidla a doby nájmu vozidla a, řídí-li vozidlo zaměstnanec dopravce, pracovní smlouva nebo jiný doklad prokazující existenci pracovněprávního vztahu.
§ 3a
Doba řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a doba odpočinku
(1)
Tuzemský dopravce provozující silniční dopravu velkými vozidly, na kterou se v plném rozsahu použije přímo použitelný předpis Evropské unie upravující harmonizaci předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy4d), je povinen
a)
zajistit, aby řidič dodržoval požadavky na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku stanovené tímto přímo použitelným předpisem Evropské unie,
b)
zajistit, aby v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím tachografy v silniční dopravě4e) řidič řádně vedl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, tento záznam měl u sebe a předložil jej při kontrole, a
c)
uchovat záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku v souladu s tímto přímo použitelným předpisem Evropské unie a přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím tachografy v silniční dopravě4e).
(2)
Tuzemský dopravce provozující silniční dopravu velkými vozidly, na kterou se použije Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR)4), je povinen
a)
zajistit, aby řidič dodržoval požadavky na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku stanovené touto mezinárodní smlouvou,
b)
zajistit, aby v souladu s touto mezinárodní smlouvou řidič řádně vedl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, tento záznam měl u sebe a předložil jej při kontrole, a
c)
uchovat záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku v souladu s touto mezinárodní smlouvou.
(3)
Články 5 až 7 přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího harmonizaci předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy4d) se nepoužijí na přepravu vymezenou v článku 13 tohoto přímo použitelného předpisu Evropské unie.
(4)
Při přepravě prováděné podle odstavce 3 je řidič povinen přerušit řízení vozidla po uplynutí nejvýše 4,5 hodin řízení bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 45 minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi 2 směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnutýdnu. Bezpečnostní přestávka může být rozdělena do několika částí, činí-li každá z nich nejméně 15 minut. Během bezpečnostní přestávky může řidič vykonávat pouze dozor nad vozidlem a jeho nákladem.
(5)
Při přepravě cestujících v linkové osobní dopravě, u níž délka žádného ze spojů nepřesahuje 50 km, nesmí řidič řídit vozidlo po dobu, která v souhrnu přesáhne 10 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích a 100 hodin během 2 kalendářních týdnůtýdnů po sobě jdoucích. Doba řízení může být prodloužena v nezbytném rozsahu za účelem dojetí na vhodné místo zastávky tak, aby byla zajištěna bezpečnost osob nebo vozidla. Řidič je povinen dodržovat požadavky na bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku stanovené jiným právním předpisem36).
(6)
Při přepravě prováděné podle odstavce 3
a)
je řidič povinen vést záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku
1.
prostřednictvím tachografu v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím tachografy v silniční dopravě4e), jde-li o přepravu prováděnou vozidlem vybaveným tachografem, nebo
2.
prostřednictvím jiného záznamového zařízení nebo ručně, jde-li o přepravu prováděnou vozidlem, které není vybaveno tachografem, nebo o přepravu vymezenou v článku 13 odst. 1 písm. g) přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího harmonizaci předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy4d); v takovém případě se přímo použitelný předpis Evropské unie upravující tachografy v silniční dopravě4e) nepoužije,
b)
musí mít řidič u sebe záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku z právě probíhajícího dne a ze 7 dnů, které tomuto dni bezprostředně předchází, a kartu řidiče, byla-li mu vydána, a předložit je při kontrole,
c)
je dopravce povinen zajistit, aby řidič dodržoval požadavky na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku, v souladu s písmenem a) vedl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku a v souladu s písmenem b) měl u sebe tento záznam a kartu řidiče, byla-li mu vydána, a předložil je při kontrole, a
d)
je dopravce povinen uchovat záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku po dobu 1 roku od ukončení přepravy.
(7)
Při přepravě prováděné podle odstavce 5
a)
je řidič povinen vést záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku
1.
prostřednictvím tachografu v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím tachografy v silniční dopravě4e), nebo
2.
prostřednictvím jiného záznamového zařízení nebo ručně; v takovém případě se přímo použitelný předpis Evropské unie upravující tachografy v silniční dopravě4e) nepoužije,
b)
musí mít řidič u sebe záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku z právě probíhajícího a předchozího dne a kartu řidiče, byla-li mu vydána, a předložit je při kontrole,
c)
je dopravce povinen zajistit, aby řidič dodržoval požadavky na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku, v souladu s písmenem a) vedl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku a v souladu s písmenem b) měl u sebe tento záznam a kartu řidiče, byla-li mu vydána, a předložil je při kontrole, a
d)
je dopravce povinen uchovat záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku po dobu 1 roku od ukončení přepravy.
(8)
Údaje, které se o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku zaznamenávají podle odstavce 6 písm. a) nebo odstavce 7 písm. a), a způsob zaznamenávání těchto údajů stanoví prováděcí právní předpis.
§ 3b
Karta podniku
(1)
Obecní úřad obceobce s rozšířenou působností vydá do 15 pracovních dnů od podání žádosti kartu podniku podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího tachografy v silniční dopravě4e), je-li žadatel držitelem živnostenského nebo jiného oprávnění k podnikání.
(2)
Karta podniku se žadateli nevydá, pokud
a)
je autorizován k ověřování tachografů6a),
b)
je členem orgánu právnické osoby autorizované k ověřování tachografů6a),
c)
je zaměstnancem osoby autorizované k ověřování tachografů6a), nebo
d)
člen jeho orgánu nebo jeho zaměstnanec je
1.
autorizován k ověřování tachografů6a),
2.
členem orgánu právnické osoby autorizované k ověřování tachografů6a), nebo
3.
zaměstnancem osoby autorizované k ověřování tachografů6a).
(3)
Neexistenci překážky pro vydání karty podniku podle odstavce 2 písm. b) až d) je žadatel povinen doložit svým čestným prohlášením.
(4)
Údaje o vydání karty podniku zapíše obecní úřad obceobce s rozšířenou působností do informačního systému digitálního tachografu37).
§ 3c
Dočasné výjimky z požadavků na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku a z požadavků na vedení záznamů o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku
(1)
Ministerstvo dopravy může opatřením obecné povahy z důvodu ochrany života, zdraví nebo majetku anebo z důvodu podstatného zhoršení nebo přerušení sjízdnosti pozemní komunikace dočasně určit pozemní komunikace nebo jejich úseky, které lze užít i v případě, že nejsou dodrženy požadavky na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky nebo dobu odpočinku a popřípadě ani požadavky na vedení záznamů o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku.
(2)
V opatření obecné povahy Ministerstvo dopravy stanoví rozsah, v jakém se lze od požadavků podle odstavce 1 odchýlit, a popřípadě další podmínky k zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, uspokojivých a bezpečných podmínek pro výkon práce řidiče a prokazatelného vedení záznamů o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku.
(3)
Dotčenými orgány při vydávání opatření obecné povahy jsou Ministerstvo vnitra, Policie České republiky a krajský úřad, jehož správního obvodu se opatření obecné povahy týká. Nevyjádří-li se dotčený orgán k návrhu opatření obecné povahy do 5 pracovních dnů ode dne jeho doručení, návrh se s ním neprojedná.
(4)
Opatření obecné povahy a jeho návrh zveřejní na své úřední desce pouze Ministerstvo dopravy. Doba zveřejnění návrhu opatření obecné povahy je nejméně 5 pracovních dnů.
(5)
Námitky proti návrhu opatření obecné povahy mohou ve lhůtě 5 pracovních dnů ode dne jeho zveřejnění podat pouze právnické osoby s celostátní působností sdružující dopravce.
(6)
Ministerstvo dopravy vydá opatření obecné povahy pouze se souhlasem Evropské komise. Za tím účelem může návrh opatření obecné povahy upravit podle jejích připomínek.
(7)
Opatření obecné povahy nabývá účinnosti pátým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky.
(8)
Hrozí-li nebezpečí z prodlení, lze opatření obecné povahy vydat bez projednání s dotčenými orgány a bez souhlasu Evropské komise, nejdéle však na dobu 30 dnů. Návrh opatření obecné povahy se v takovém případě nezveřejňuje a připomínky ani námitky se k němu nepodávají. Opatření obecné povahy nabývá účinnosti dnem vyvěšení veřejné vyhlášky. Vydání opatření obecné povahy oznámí Ministerstvo dopravy Evropské komisi.
ČÁST II
PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY PRO CIZÍ POTŘEBY
HLAVA PRVNÍ
ZÁKLADNÍ PODMÍNKY
§ 4
Podmínky pro provozování silniční dopravy
Provozovat silniční dopravu pro cizí potřeby lze jen na základě koncese1).
§ 5
Jde-li o koncesi pro provozování silniční dopravy velkými vozidly, dopravní úřad vydává stanovisko k podané žádosti o koncesi nebo o změnu rozhodnutí o udělení koncese, ve kterém uvede, zda souhlasí s udělením koncese.
§ 6
Zvláštní podmínky pro provozování silniční dopravy pro cizí potřeby velkými vozidly
(1)
Udělit koncesi pro provozování silniční dopravy velkými vozidly lze jen osobě, která splňuje zvláštní podmínky podle přímo použitelného předpisu Evropské unie15), kterými jsou
a)
usazení,
b)
dobrá pověst,
c)
finanční způsobilost a
d)
odborná způsobilost.
(2)
Koncesi pro provozování silniční dopravy velkými vozidly nelze udělit
a)
právnické osobě, která nemá sídlo na území České republiky,
b)
fyzické osobě, která nesplňuje podmínku pobytu na území České republiky podle živnostenského zákona, je-li jím vyžadována, nebo
c)
osobě, která je oprávněna k provozování silniční dopravy velkými vozidly v jiném členském státě než v České republice.
§ 7
Dobrá pověst
Dobrou pověst má osoba, která se považuje za bezúhonnou podle živnostenského zákona, pokud dobrou pověst neztratila rozhodnutím podle § 35a.
§ 8
Finanční způsobilost
(1)
Finanční způsobilost lze prokázat všemi způsoby uvedenými v přímo použitelném předpisu Evropské unie15). Žadatel o koncesi, který povede účetnictví, může finanční způsobilost prokázat zahajovací rozvahou nebo zahajovací rozvahou ve zjednodušeném rozsahu. Žadatel o koncesi, který povede daňovou evidenci, může finanční způsobilost prokázat zahajovacím přehledem obchodního majetku.
(2)
Trvání finanční způsobilosti prokazuje podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidly dopravnímu úřadu na každý kalendářní rok nejpozději do 31. srpna tohoto roku.
§ 8a
Odborná způsobilost
(1)
Podmínka odborné způsobilosti je splněna, pokud je odborně způsobilý odpovědný zástupce podnikatele v silniční dopravě provozované velkými vozidlyvelkými vozidly.
(2)
Odborná způsobilost se prokazuje živnostenskému úřadu osvědčením o odborné způsobilosti pro provozování silniční dopravy, které vydá
a)
dopravní úřad na základě úspěšně složené zkoušky z předmětů a za podmínek stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie16), nebo
b)
orgán jiného členského státu než České republiky podle přímo použitelného předpisu Evropské unie17).
(3)
Odborná způsobilost se prokazuje zvlášť pro nákladní dopravu provozovanou velkým vozidlem a zvlášť pro osobní dopravu provozovanou velkým vozidlem.
(4)
Zkoušku podle odstavce 2 písm. a) provádí dopravní úřad příslušný podle místa trvalého pobytu žadatele, nebo nemá-li žadatel trvalý pobyt na území České republiky, podle místa obvyklého bydliště žadatele podle přímo použitelného předpisu Evropské unie16). Zkouška je neveřejná.
(5)
Zkouška je písemná, v českém jazyce a skládá se z testu a případové studie. Na průběh zkoušky dohlíží a její výsledek vyhodnocuje nejméně tříčlenná zkušební komise jmenovaná dopravním úřadem. Pokud žadatel u zkoušky neuspěl, může zkoušku opakovat.
(6)
O průběhu a výsledku zkoušky vyhotoví zkušební komise do 7 dnů ode dne konání zkoušky protokol. Pokud žadatel u zkoušky uspěl, vydá mu dopravní úřad osvědčení podle odstavce 2. Pokud žadatel u zkoušky neuspěl, dopravní úřad mu tuto skutečnost neprodleně po vyhotovení protokolu písemně sdělí a poučí ho o podmínkách opakování zkoušky.
(7)
Otázky a vzorová zadání případových studií pro zkoušku podle odstavce 2 písm. a) stanoví Ministerstvo dopravy a zveřejní je způsobem umožňujícím dálkový přístup. Postup při skládání zkoušky odborné způsobilosti, způsob jejího hodnocení a podmínky opakování zkoušky stanoví prováděcí právní předpis.
§ 8b
Odpovědný zástupce
(1)
Podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidlyvelkými vozidly musí provozovat živnostživnost prostřednictvím odpovědného zástupce5).
(2)
Podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidlyvelkými vozidly ustanoví odpovědným zástupcem fyzickou osobu, která splňuje podmínky přímo použitelného předpisu Evropské unie17). Pokud je podnikatel v silniční dopravě fyzickou osobou a splňuje tyto podmínky, může odpovědným zástupcem ustanovit sám sebe.
(3)
Podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidlyvelkými vozidly může ustanovit odpovědným zástupcem osobu, která k němu nemá skutečnou vazbu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie17), pokud součet velkých vozidelvelkých vozidel používaných tímto podnikatelem k podnikání nepřesáhne 50.
(4)
Odpovědný zástupce může vykonávat činnost současně nejvýše pro 4 podnikatele v silniční dopravě provozované velkými vozidlyvelkými vozidly, pokud součet velkých vozidelvelkých vozidel používaných těmito podnikateli k podnikání nepřesáhne 50.
§ 8c
Stanovisko dopravního úřadu
(1)
Pokud žadatel o koncesi nebo o změnu rozhodnutí o udělení koncese pro provozování silniční dopravy velkými vozidlyvelkými vozidly splňuje podmínky uvedené v § 6 odst. 1 písm. a) až c) a v § 6 odst. 2 a jím ustanovený odpovědný zástupce splňuje podmínky uvedené v § 8b v celém rozsahu předmětu podnikání uvedeném v žádosti, vydá dopravní úřad k žádosti o udělení koncese nebo změnu rozhodnutí o udělení koncese souhlasné stanovisko.
(2)
Pokud žadatel o koncesi nebo o změnu rozhodnutí o udělení koncese pro provozování silniční dopravy velkými vozidlyvelkými vozidly splňuje podmínky uvedené v § 6 odst. 1 písm. a) až c) a v § 6 odst. 2 nebo jím ustanovený odpovědný zástupce splňuje podmínky uvedené v § 8b pouze pro část předmětu podnikání uvedenému v žádosti, uvede dopravní úřad ve stanovisku souhlas s udělením koncese nebo změnou rozhodnutí o udělení koncese pouze k této části předmětu podnikání. K části předmětu podnikání, pro kterou nejsou splněny podmínky podle věty první, uvede dopravní úřad ve stanovisku nesouhlas a stanovisko odůvodní.
(3)
Pokud žadatel o koncesi nebo o změnu rozhodnutí o udělení koncese pro provozování silniční dopravy velkými vozidlyvelkými vozidly nesplňuje některou z podmínek uvedených v § 6 odst. 1 písm. a) až c) a v § 6 odst. 2 nebo jím ustanovený odpovědný zástupce nesplňuje některou z podmínek uvedených v § 8b a nelze postupovat podle odstavce 2, vydá dopravní úřad k žádosti o udělení koncese nebo změnu rozhodnutí o udělení koncese nesouhlasné stanovisko a toto stanovisko odůvodní.
(4)
Žadatel, který hodlá provozovat silniční dopravu velkými vozidlyvelkými vozidly, k žádosti o koncesi nebo o změnu rozhodnutí o udělení koncese vedle náležitostí stanovených živnostenským zákonem připojí
a)
doklad osvědčující právní důvod užívání prostor pro splnění podmínky usazení podle přímo použitelného předpisu Evropské unie14),
b)
doklad osvědčující právní důvod užívání alespoň 1 velkého vozidlavelkého vozidla po udělení koncese nebo změně rozhodnutí o udělení koncese,
c)
doklady prokazující splnění podmínky finanční způsobilosti,
d)
osvědčení o splnění podmínky dobré pověsti, bylo-li žadateli nebo jím ustanovenému odpovědnému zástupci vydáno podle přímo použitelného předpisu Evropské unie15), a
e)
pokud má osoba, kterou žadatel ustanovil odpovědným zástupcem, k žadateli skutečnou vazbu, doklad o této vazbě.
(5)
Pokud nejsou k žádosti o koncesi nebo o změnu rozhodnutí o udělení koncese přiloženy podklady podle odstavce 4 v dostatečném rozsahu nebo je to nezbytné k posouzení splnění podmínek podle § 6 odst. 1 písm. a) až c) a v § 6 odst. 2 nebo § 8b, může dopravní úřad vyzvat žadatele o koncesi nebo o změnu rozhodnutí o udělení koncese k doplnění žádosti; k tomu mu stanoví přiměřenou lhůtu. Stejnopis výzvy dopravní úřad zašle též živnostenskému úřadu. Po dobu lhůty uvedené ve výzvě neběží lhůta pro vydání stanoviska. Dopravní úřad zašle doplněné podklady živnostenskému úřadu spolu se stanoviskem.
(6)
Dopravní úřad vydává stanovisko rovněž k žádosti o schválení ustanovení nového odpovědného zástupce, jedná-li se o provozování silniční dopravy velkými vozidlyvelkými vozidly. Dopravní úřad vydá souhlasné stanovisko, pokud nově ustanovený odpovědný zástupce splňuje podmínky podle § 8b. V opačném případě vydá dopravní úřad nesouhlasné stanovisko a toto stanovisko odůvodní.
(7)
K žádosti o schválení nového odpovědného zástupce žadatel připojí doklady podle odstavce 4 písm. d) a e). Postup podle odstavce 5 se užije obdobně.
(8)
Není-li splněna podmínka bezúhonnosti, živnostenský úřad nežádá dopravní úřad o vydání stanoviska.
(9)
Dopravní úřad při vydávání stanoviska podle odstavců 1 až 3 nebo odstavce 6 splnění podmínky bezúhonnosti neposuzuje.
§ 9
Povinnosti podnikatele v silniční dopravě
(1)
Podnikatel v silniční dopravě je povinen zajistit, aby
a)
v každém vozidle používaném k podnikání byly při jeho provozu
1.
doklad o oprávnění k podnikání nebo jeho kopie, jde-li o vnitrostátní veřejnou linkovou osobní dopravu, nebo
2.
doklad o oprávnění k podnikání nebo jeho kopie, smlouva o mezinárodní zvláštní linkové dopravězvláštní linkové dopravě, stanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropské unie18), a další doklady vztahující se k prováděné přepravě vydané podle tohoto zákona, přímo použitelného předpisu Evropské unie13) nebo vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, v ostatních případech,
b)
práce řidiče vozidla určeného pro přepravu více než 9 osob včetně řidiče vykonávala pouze osoba, u které není překážka spolehlivosti podle odstavce 2 písm. b) nebo c), a
c)
práce řidiče vozidla určeného pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče vykonávala pouze osoba spolehlivá.
(2)
Za spolehlivého se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten,
a)
komu byl v posledních 3 letech uložen správní trest za přestupek spáchaný při výkonu práce řidiče taxislužby spočívající v
1.
užití vozidla, které není označeno evidenční nálepkou vozidla taxislužby,
2.
poškození cestujícího na ceně jízdného nebo požadování ceny ve výši, která není v souladu s cenovými předpisy,
3.
nepořízení záznamu o přepravě,
4.
nevydání dokladu o zaplacení jízdného nebo dokladu o přepravě cestujícímu nebo uvedení nepravdivých údajů v dokladu o přepravě,
5.
nezaznamenání skutečného průběhu přepravy, nebo
6.
neumožnění kontroly nebo státního odborného dozoru,
b)
komu byl v posledních 2 letech uložen správní trest za přestupek spočívající v
1.
řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod jejich vlivem,
2.
řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti ve stavu vylučujícím způsobilost přivozeném požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky, nebo
3.
odmítnutí podrobit se vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou,
c)
kdo byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čintrestný čin vraždy, těžkého ublížení na zdraví, ublížení na zdraví, rvačky, zbavení osobní svobody, omezování osobní svobody, loupeže, braní rukojmí, vydírání, znásilnění, sexuálního útoku, sexuálního nátlaku, krádeže, podvodu, nebezpečného vyhrožování, obchodování s lidmi, ohrožení pod vlivem návykové látky, pohlavního zneužití, poškozování spotřebitelespotřebitele, opilství, obecného ohrožení nebo teroristického útoku, pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen, nebo
d)
komu byl uložen správní trest nebo trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu práce řidiče taxislužby, a to po dobu výkonu tohoto trestu.
(3)
Podnikatel v silniční dopravě může provozovat silniční dopravu pro cizí potřeby pouze vozidlem, jehož
a)
je provozovatelem a které je podle zápisu v registru silničních vozidel14) určeno k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby tímto podnikatelem, nebo
b)
státní poznávací značku, největší povolenou hmotnost, celkový počet míst k přepravě osob včetně řidiče, tovární značku a obchodní označení ohlásil dopravnímu úřadu; každou změnu těchto údajů je povinen do 1 měsíce ohlásit dopravnímu úřadu.
(4)
Za účelem posouzení spolehlivosti si dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy vyžádá podle zákona upravujícího Rejstřík trestů5c) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(5)
Orgán, který uložil správní trest za přestupek podle odstavce 2 písm. a) anebo trest nebo správní trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu práce řidiče taxislužby, zašle stejnopis písemného vyhotovení pravomocného rozhodnutí dopravnímu úřadu, v jehož územním obvodu má pachatel trvalý, dlouhodobý, přechodný nebo jiný povolený pobyt.
(6)
Byl-li přiznán odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí, kterým byl uložen správní trest za přestupek, považuje se pro účely posouzení spolehlivosti za den uložení správního trestu den, kdy nabylo právní moci rozhodnutí soudu o žalobě.
§ 9a
Ustanovení o uzavření a provádění přepravní smlouvy, odpovědnosti dopravce, reklamaci a žalobě a o přepravě prováděné postupně několika dopravci obsažená v Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR)31) se použijí obdobně ve vnitrostátní silniční nákladní dopravě na smlouvu o přepravě věci, práva a povinnosti při přepravě věci, náhradu škody vzniklé při přepravě věci a na odpovědnost jednotlivých dopravců při přepravě věci, k jejímuž provedení se spojilo několik dopravců.
§ 9b
Zvláštní povinnosti podnikatele v silniční dopravě provozované velkými vozidly
(1)
Pokud podnikatel v silniční dopravě provozuje silniční dopravu velkými vozidly, na kterou se v plném rozsahu použije přímo použitelný předpis Evropské unie upravující harmonizaci předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy4d) nebo Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR)4), a zabezpečuje konkrétní přepravu osob, zvířat nebo věcí tím, že sám řídí velké vozidlo nebo v souvislosti s řízením provádí nakládku a vykládku zvířat nebo věcí, dohled při nástupu a výstupu cestujících nebo nakládce a vykládce zvířat nebo věcí, údržbu a kontrolu velkého vozidla nebo provádí administrativní činnosti přímo spojené s konkrétní přepravou, nesmí doba výkonu těchto činností přesáhnout 48 hodin za týdentýden. Dobu výkonu těchto činností lze prodloužit až na 60 hodin za týdentýden, pokud za 26 týdnůtýdnů po sobě jdoucích tato doba v průměru nepřesáhne 48 hodin za týdentýden. TýdnemTýdnem se rozumí období od 00.00 hodin v pondělí do 24.00 hodin v neděli.
(2)
Podnikatel v silniční dopravě vykonávající činnosti podle odstavce 1 je povinen po 6 hodinách přerušit jejich výkon přestávkou v trvání nejméně 30 minut. Přesáhne-li doba výkonu těchto činností 9 hodin po sobě jdoucích, musí přestávka trvat nejméně 45 minut. Přestávku lze rozdělit do několika částí v trvání nejméně 15 minut. Doba přestávky se nezapočítává do doby výkonu.
(3)
Jsou-li činnosti podle odstavce 1 vykonávány v době od 00.00 hodin do 04.00 hodin, nesmí doba výkonu těchto činností během 24 hodin po sobě jdoucích přesáhnout 10 hodin.
(4)
Podnikatel v silniční dopravě vykonávající činnosti podle odstavce 1 vede záznamy o době výkonu těchto činností a trvání přestávek a tyto záznamy uchovává po dobu nejméně 2 let od ukončení těchto činností. Úprava požadavků na dobu řízení, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku není tímto paragrafem dotčena. Způsob vedení záznamu a jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis.
§ 9c
Zákaz objednání přepravy
(1)
Podnikající fyzická nebo právnická osoba nesmí objednat přepravu zvířat nebo věcí, pokud ví nebo vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měla a mohla, že by provedením přepravy dopravce porušil
a)
povinnost zajistit dodržování požadavků na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku a vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku,
b)
některý z pracovněprávních požadavků, které platí při vyslání řidiče k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb, nebo
c)
některou z povinností stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy23).
(2)
Provozovatel cestovní kanceláře nebo cestovní agentury nesmí objednat přepravu osob, pokud ví nebo vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl, že by provedením přepravy dopravce porušil povinnost zajistit dodržování požadavků na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku a vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku.
HLAVA DRUHÁ
ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO OSOBNÍ DOPRAVU
Díl 1
Vnitrostátní linková osobní doprava
§ 10
(1)
Vnitrostátní linkovou osobní dopravu může provozovat jen podnikatel v silniční dopravě, který je držitelem licence k jejímu provozování vydané dopravním úřadem.
(2)
Podnikatel v silniční dopravě může po dobu nejdéle 60 dnů provozovat vnitrostátní linkovou osobní dopravu i bez licence, jde-li o její provozování v souladu
a)
s rozhodnutím, kterým mu bylo poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících uloženo v mimořádné situaci podle zákona upravujícího poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících32),
b)
se smlouvou uzavřenou na základě přímého zadání v mimořádné situaci podle zákona upravujícího poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících32), nebo
c)
se smlouvou uzavřenou na základě zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění podle zákona o zadávání veřejných zakázek.
§ 11
(1)
O udělení licence k provozování vnitrostátní linkové osobní dopravy rozhoduje na základě žádosti dopravce dopravní úřad, v jehož správním obvodu má být výchozí zastávka linky. Žádost lze podat nejdříve 1 rok přede dnem, kdy žadatel hodlá zahájit provoz linkové osobní dopravy.
(2)
Žádost o udělení licence vedle obecných náležitostí podle správního řádu obsahuje
a)
údaj o formě linkové osobní dopravy a, jde-li o městskou autobusovou dopravu, údaj o této skutečnosti,
b)
trasu linky, včetně zastávek pro nástup a výstup, jejich úplných názvů a určení výchozí a cílové zastávky (dále jen „vedení linky“), a
c)
datum, kdy žadatel hodlá zahájit provoz linkové osobní dopravy.
(3)
Dále musí žádost o udělení licence obsahovat,
a)
jde-li o linkovou osobní dopravu, která má být v celém rozsahu provozována na základě jedné nebo více smluv o veřejných službách v přepravě cestujících32) (dále jen „linková doprava na základě smlouvy o veřejných službách“), údaj o této skutečnosti a údaje nutné k identifikaci každé z těchto smluv, nebo
b)
jde-li o zvláštní linkovou dopravuzvláštní linkovou dopravu, kategorie cestujících a údaje o osobě, pro kterou se má tato doprava provozovat, kterými jsou jméno a příjmení, název nebo obchodní firma a dále datum narození a adresa trvalého pobytu nebo, jde-li o právnickou nebo podnikající fyzickou osobu, její identifikační číslo a adresa sídla.
(4)
O žádosti rozhodne dopravní úřad do 60 dnů ode dne jejího podání.
§ 12
(1)
Dopravní úřad licenci udělí, pokud
a)
označení všech zastávek na trase linky ve směru vedení spojů bylo stanoveno nebo umístěno místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích postupem podle zákona o silničním provozu,
b)
se dopravce nedopustil jednání uvedeného v § 15 odst. 1 písm. a) nebo ode dne spáchání takového jednání uplynula ke dni podání žádosti doba delší než 3 roky, a
c)
vedení linky je v souladu se všemi smlouvami o veřejných službách v přepravě cestujících32), na jejichž základě má být doprava provozována, jde-li o linkovou dopravu na základě smlouvy o veřejných službách.
(2)
Jde-li o linkovou osobní dopravu, která nemá být provozována v celém rozsahu na základě smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících32) (dále jen „linková doprava bez smlouvy o veřejných službách“), dopravní úřad i při splnění požadavků podle odstavce 1 licenci neudělí, pokud by tato doprava byla nadbytečná s ohledem na zajištění přepravních potřeb na trase linky veřejnou linkovou nebo veřejnou drážní osobní dopravou, která má být provozována na základě uzavřené smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících32), (dále jen „veřejná osobní doprava na základě smlouvy o veřejných službách“) a měla negativní ekonomické dopady na veřejnou osobní dopravu na základě smlouvy o veřejných službách. Negativní ekonomické dopady spočívají zejména v navýšení nákladů na provozování dopravy nebo ve snížení tržeb z dopravy plynoucích.
(3)
Rozhodnutí o udělení licence musí vedle obecných náležitostí podle správního řádu obsahovat
a)
údaj o formě linkové osobní dopravy a, jde-li o městskou autobusovou dopravu, údaj o této skutečnosti,
b)
označení a vedení linky,
c)
datum zahájení provozu linkové osobní dopravy,
d)
doba, na kterou se licence uděluje,
e)
kategorie cestujících, jde-li o zvláštní linkovou dopravuzvláštní linkovou dopravu, a
f)
identifikační údaje o smlouvách, na jejichž základě má být doprava provozována, jde-li o linkovou dopravu na základě smlouvy o veřejných službách.
(4)
V rozhodnutí o udělení licence lze stanovit
a)
podmínky, za kterých může provoz linky zčásti zabezpečovat jiný dopravce, umožňuje-li to smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících32), na jejímž základě má být linková osobní doprava provozována, nebo
b)
podmínky omezující provozování dopravy vyplývající ze
1.
stavebních nebo dopravně technických vlastností pozemních komunikací na trase linky, nebo
2.
žádosti.
(5)
Lze-li nadbytečnosti nebo negativním ekonomickým dopadům podle odstavce 2 předejít omezením provozování dopravy, dopravní úřad v rozhodnutí o udělení licence stanoví
a)
další podmínky omezující provozování dopravy, zejména časová omezení dopravních spojení na trase linky, omezení nástupu a výstupu cestujících na trase linky nebo podmínky pro přepravu cestujících na trase linky, nebo
b)
jiné datum zahájení provozu, než je uvedeno v žádosti.
(6)
Licence se uděluje na 5 let nebo
a)
na kratší dobu, pokud o to dopravce požádal,
b)
na dobu platnosti smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících32), na jejímž základě má být linková osobní doprava provozována, jde-li o linkovou dopravu na základě smlouvy o veřejných službách; má-li být tato doprava provozována na základě více smluv, uděluje se licence na dobu platnosti smlouvy, která má skončit nejdříve, nebo
c)
na dobu platnosti smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících32), jejíž platnost uplyne dříve než za 5 let ode dne, kdy dopravce hodlá zahájit provoz, jde-li o linkovou dopravu bez smlouvy o veřejných službách, jejíž trasa linky je stejná nebo obdobná jako trasa linky veřejné linkové nebo veřejné drážní osobní dopravy provozované na základě této smlouvy, nejméně však na 2 roky.
§ 13
(1)
Jde-li o linkovou dopravu bez smlouvy o veřejných službách, vyžádá si dopravní úřad před vydáním rozhodnutí o udělení licence závazné stanovisko dopravního úřadu, v jehož správním obvodu má být na trase posuzované linky umístěna zastávka (dále jen „dotčený úřad“), k posouzení, zda v jeho správním obvodu není dán důvod pro neudělení licence podle § 12 odst. 2.
(2)
Je-li dán důvod pro neudělení licence, dotčený úřad v závazném stanovisku vymezí a odůvodní, v jakých případech a za jakých okolností by posuzovaná doprava byla nadbytečná s ohledem na zajištění přepravních potřeb na trase linky v jeho správním obvodu veřejnou osobní dopravou na základě smlouvy o veřejných službách a měla negativní ekonomické dopady na tuto dopravu.
(3)
Závazné stanovisko podle odstavců 1 a 2 vydá dotčený úřad do 30 dnů ode dne, kdy žádost obdržel. Nevydá-li dotčený úřad v této lhůtě závazné stanovisko, platí, že bylo vydáno souhlasné stanovisko.
§ 14
(1)
Na žádost držitele licence dopravní úřad rozhodne do 60 dnů ode dne podání žádosti o změně licence. O změně licence spočívající výlučně ve změně názvu zastávky může dopravní úřad rozhodnout i z moci úřední, pokud ke změně názvu zastávky nedošlo z důvodu na straně dopravce. Na řízení o změně licence se použijí § 12 odst. 1 písm. a) a c), § 12 odst. 2, 4 a 5 a § 13 obdobně. Nedojde-li ke změně ve vedení linky, data zahájení provozu a podmínek stanovených podle § 12 odst. 4 písm. b) bodu 2 a § 12 odst. 5 písm. a), postup podle § 13 se nepoužije.
(2)
Dobu platnosti licence nelze prodloužit.
(3)
Při zániku právnické osoby, která je držitelem licence, s přechodem jejích práv a povinností na právního nástupce, který je podnikatelem v silniční osobní dopravě provozované velkými vozidlyvelkými vozidly, lze provozovat linkovou osobní dopravu podle licence po dobu 15 dnů od zániku právnické osoby nebo, pokud v této lhůtě podá právní nástupce žádost o změnu licence v osobě držitele licence, nejméně do doby, kdy dopravní úřad o této žádosti rozhodne; dopravní úřad žádosti vyhoví, pokud se žadatel nedopustil jednání uvedeného v § 15 odst. 1 písm. a) nebo ode dne spáchání takového jednání uplynuly ke dni podání žádosti více než 3 roky.
§ 15
(1)
Dopravní úřad licenci odejme,
a)
nebude-li tím závažným způsobem ohroženo uspokojování přepravních potřeb, pokud držitel licence
1.
opakovaně závažným způsobem porušil povinnosti stanovené tímto zákonem,
2.
opakovaně závažným způsobem porušil podmínky pro provozování dopravy stanovené v licenci, nebo
3.
nezačal linkovou osobní dopravu, k jejímuž provozování byla tato licence udělena, provozovat do 30 dnů ode dne, kdy měl být její provoz zahájen,
b)
požádal-li držitel licence o odnětí licence, nebo
c)
pokud pozbyla platnosti smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících32), na jejímž základě byla doprava podle této licence provozována, jde-li o linkovou dopravu na základě smlouvy o veřejných službách.
(2)
Jde-li o osobní linkovou dopravu provozovanou na základě více smluv o veřejných službách v přepravě cestujících32) a bylo-li zahájeno řízení o změně licence, kterým má být rozsah udělené licence omezen na provozování dopravy podle platných smluv, řízení o odnětí licence z důvodu podle odstavce 1 písm. c) se přeruší nebo nezahájí do doby ukončení řízení o změně licence.
(3)
Licence pozbývá platnosti
a)
uplynutím doby, na kterou byla udělena,
b)
zánikem koncese,
c)
smrtí fyzické osoby, která je držitelem licence,
d)
zánikem právnické osoby, která je držitelem licence, nejde-li o případ podle § 14 odst. 3,
e)
zamítnutím žádosti o změnu licence podle § 14 odst. 3, nebo
f)
rozhodnutím dopravního úřadu o odnětí licence.
Díl 2
Mezinárodní linková osobní doprava
§ 16
(1)
Provozovat mezinárodní linkovou osobní dopravu může jen podnikatel v silniční dopravě, a to na základě
a)
licence udělené Ministerstvem dopravy a licence vydané příslušným orgánem jiného státu pro území tohoto státu, jímž linka vede, nebo
b)
povolení k provozování mezinárodní linkové osobní dopravy podle přímo použitelného předpisu Evropské unie18) uděleného Ministerstvem dopravy nebo příslušným orgánem jiného členského státu.
(2)
Jde-li o mezinárodní zvláštní linkovou dopravuzvláštní linkovou dopravu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie18), lze ji provozovat rovněž na základě smlouvy o mezinárodní zvláštní linkové dopravězvláštní linkové dopravě podle přímo použitelného předpisu Evropské unie18).
§ 16a
(1)
O udělení licence k provozování mezinárodní linkové osobní dopravy rozhoduje Ministerstvo dopravy na základě žádosti dopravce. Žádost lze podat nejdříve 1 rok přede dnem, kdy žadatel hodlá zahájit provoz této dopravy.
(2)
Žádost o udělení licence vedle obecných náležitostí podle správního řádu obsahuje
a)
údaj o formě linkové osobní dopravy,
b)
vedení linky,
c)
datum, kdy žadatel hodlá zahájit provoz linkové osobní dopravy,
d)
návrh jízdního řádu,
e)
návrh tarifu,
f)
návrh smluvních přepravních podmínek a
g)
údaje o tom, jak bude zajištěno dodržování povinností týkajících se doby řízení, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku u řidičů, kteří mají řídit vozidla na lince.
(3)
Dále musí žádost o udělení licence obsahovat,
a)
jde-li o mezinárodní osobní linkovou dopravu, která má být na území České republiky v celém rozsahu provozována na základě jedné nebo více smluv o veřejných službách v přepravě cestujících32) (dále jen „mezinárodní doprava na základě smlouvy o veřejných službách“), údaj o této skutečnosti a údaje nutné k identifikaci každé z těchto smluv, nebo
b)
jde-li o zvláštní linkovou dopravuzvláštní linkovou dopravu, kategorie cestujících a údaje o osobě, pro kterou se má tato doprava provozovat, kterými jsou jméno a příjmení, název nebo obchodní firma a dále datum narození a adresa trvalého pobytu nebo, jde-li o právnickou nebo podnikající fyzickou osobu, její identifikační číslo a adresa sídla.
(4)
O žádosti rozhodne Ministerstvo dopravy do 30 dnů od doručení licence vydané příslušným úřadem cizího státu pro vedení linky na území tohoto státu.
§ 16b
(1)
Ministerstvo dopravy licenci udělí, pokud
a)
označení všech zastávek na trase linky ve směru vedení spojů bylo stanoveno nebo umístěno místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích postupem podle zákona o silničním provozu,
b)
se dopravce nedopustil jednání uvedeného v § 15 odst. 1 písm. a) nebo ode dne spáchání takového jednání uplynula ke dni podání žádosti doba delší než 3 roky,
c)
jsou splněny další požadavky, stanoví-li je vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, a
d)
vedení linky na území České republiky je v souladu se všemi smlouvami o veřejných službách v přepravě cestujících32), na jejichž základě má být doprava provozována, jde-li o mezinárodní dopravu na základě smlouvy o veřejných službách; za účelem ověření této podmínky si Ministerstvo dopravy vyžádá závazné stanovisko dotčeného úřadu.
(2)
Jde-li o mezinárodní osobní linkovou dopravu, která na území České republiky nemá být provozována v celém rozsahu na základě smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících32) (dále jen „mezinárodní doprava bez smlouvy o veřejných službách“), Ministerstvo dopravy i při splnění požadavků podle odstavce 1 licenci neudělí, pokud by tato doprava byla z hlediska navrženého jízdního řádu nadbytečná s ohledem na zajištění přepravních potřeb veřejnou osobní dopravou na základě smlouvy o veřejných službách a měla negativní ekonomické dopady na veřejnou osobní dopravu na základě smlouvy o veřejných službách. Negativní ekonomické dopady spočívají zejména v navýšení nákladů na provozování dopravy nebo ve snížení tržeb z dopravy plynoucích.
(3)
Rozhodnutí o udělení licence musí vedle obecných náležitostí podle správního řádu obsahovat
a)
údaj o formě linkové osobní dopravy,
b)
označení a vedení linky,
c)
datum zahájení provozu linkové osobní dopravy,
d)
doba, na kterou se licence uděluje,
e)
kategorie cestujících, jde-li o zvláštní linkovou dopravuzvláštní linkovou dopravu, a
f)
identifikační údaje o smlouvách, na jejichž základě má být doprava provozována, jde-li o mezinárodní dopravu na základě smlouvy o veřejných službách.
(4)
V rozhodnutí o udělení licence lze stanovit
a)
podmínky, za kterých může provoz linky zčásti zabezpečovat jiný dopravce, nebo
b)
podmínky omezující provozování dopravy vyplývající ze
1.
stavebních nebo dopravně technických vlastností pozemních komunikací na trase linky, nebo
2.
žádosti.
(5)
Lze-li nadbytečnosti nebo negativním ekonomickým dopadům podle odstavce 2 předejít omezením provozování dopravy, Ministerstvo dopravy v rozhodnutí o udělení licence stanoví
a)
další podmínky omezující provozování dopravy, zejména časová omezení dopravních spojení na trase linky, omezení nástupu a výstupu cestujících na trase linky nebo podmínky pro přepravu cestujících na trase linky, nebo
b)
jiné datum zahájení provozu, než je uvedeno v žádosti.
(6)
Licence se uděluje
a)
na dobu stanovenou v příslušné vyhlášené mezinárodní smlouvě, kterou je Česká republika vázána, nejvýše však na 5 let, nebo
b)
na kratší dobu, pokud o to dopravce požádal.
§ 16c
(1)
Jde-li o mezinárodní dopravu bez smlouvy o veřejných službách, vyžádá si Ministerstvo dopravy před vydáním rozhodnutí o udělení licence závazné stanovisko dotčeného úřadu k posouzení, zda v jeho správním obvodu není dán důvod pro neudělení licence podle § 16b odst. 2.
(2)
Je-li dán důvod pro neudělení licence, dotčený úřad v závazném stanovisku vymezí a odůvodní, v jakých případech a za jakých okolností by z hlediska navrženého jízdního řádu byla posuzovaná doprava nadbytečná s ohledem na zajištění přepravních potřeb na trase linky v jeho správním obvodu veřejnou osobní dopravou na základě smlouvy o veřejných službách a měla negativní ekonomické dopady na tuto dopravu.
(3)
Závazné stanovisko podle odstavců 1 a 2 vydá dotčený úřad do 30 dnů ode dne, kdy žádost obdržel. Nevydá-li dotčený úřad v této lhůtě závazné stanovisko, platí, že bylo vydáno souhlasné stanovisko.
§ 16d
(1)
Na žádost držitele licence Ministerstvo dopravy rozhodne o změně licence. O změně licence spočívající výlučně ve změně názvu zastávky může Ministerstvo dopravy rozhodnout i z moci úřední, pokud ke změně názvu zastávky nedošlo z důvodu na straně dopravce. Na řízení o změně licence se použijí § 16b odst. 1 písm. a) a c), § 16b odst. 2, 4 a 5 a § 16c obdobně a § 16a odst. 2 a 3 přiměřeně. Nedojde-li ke změně ve vedení linky, data zahájení provozu a podmínek stanovených podle § 16b odst. 4 písm. b) bodu 2 a § 16b odst. 5 písm. a), postup podle § 16c se nepoužije.
(2)
Dobu platnosti licence nelze prodloužit, s výjimkou prodloužení platnosti licence ve veřejném zájmu na nepřerušeném uspokojování přepravních potřeb nejvýše o 90 dnů; postup podle § 16c a lhůta podle § 16a odst. 3 se v tomto případě nepoužijí.
(3)
Při zániku právnické osoby, která je držitelem licence, s přechodem jejích práv a povinností na právního nástupce, který je podnikatelem v silniční dopravě provozované velkými vozidlyvelkými vozidly, se § 14 odst. 3 použije obdobně.
(4)
O odnětí licence rozhoduje Ministerstvo dopravy. Ustanovení § 15 odst. 1 a 2 se použijí obdobně.
(5)
Licence pozbývá platnosti v případech podle § 15 odst. 3.
§ 16e
Pro vydání, změnu a odnětí povolení k provozování mezinárodní linkové osobní dopravy podle přímo použitelného předpisu Evropské unie18) se § 16b odst. 2 a 5, § 16c a § 16d použijí obdobně.
Díl 3
Jízdní řád
§ 16f
(1)
Jízdní řád pro veřejnou linkovou osobní dopravu nebo jeho změnu schvaluje na žádost dopravce
a)
dopravní úřad, který udělil licenci, jde-li o vnitrostátní linkovou osobní dopravu,
b)
Ministerstvo dopravy, jde-li o mezinárodní linkovou osobní dopravu.
(2)
Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy jízdní řád nebo jeho změnu schválí, pokud
a)
je v souladu s licencí nebo povolením,
b)
časové údaje nejsou v rozporu se stavebními nebo dopravně technickými vlastnostmi pozemních komunikací nebo pravidly silničního provozu nebo místní úpravou provozu na pozemních komunikacích v úsecích, po kterých je linka vedena,
c)
není v rozporu s prostorovými parametry zastávek a jejich časovým využitím vozidly jiných linek a
d)
obsahuje pouze spoje podle smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících32), jde-li o linkovou dopravu na základě smlouvy o veřejných službách nebo mezinárodní dopravu na základě smlouvy o veřejných službách.
(3)
Jde-li o mezinárodní linkovou osobní dopravu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie18), Ministerstvo dopravy jízdní řád schválí v rámci povolení k provozování této dopravy, jsou-li splněny podmínky podle odstavce 2 písm. b) až d).
(4)
Jde-li o mezinárodní dopravu bez smlouvy o veřejných službách, Ministerstvo dopravy změnu jízdního řádu neschválí, pokud by mezinárodní doprava bez smlouvy o veřejných službách byla z hlediska požadované změny jízdního řádu nadbytečná s ohledem na zajištěnost přepravních potřeb veřejnou osobní dopravou na základě smlouvy o veřejných službách a měla negativní ekonomické dopady na tuto dopravu. Před vydáním rozhodnutí o změně jízdního řádu si Ministerstvo dopravy vyžádá závazné stanovisko dotčeného úřadu k posouzení, zda v jeho správním obvodu není dán důvod pro neschválení změny jízdního řádu podle věty první. Závazné stanovisko vydá dotčený úřad do 30 dnů ode dne, kdy žádost obdržel. Nevydá-li dotčený úřad v této lhůtě závazné stanovisko, platí, že bylo vydáno souhlasné stanovisko. Závazné stanovisko dotčeného úřadu se nevyžaduje, pokud se změna jízdního řádu nedotkne jeho správního obvodu nebo je-li změna jízdního řádu navázána na předchozí změnu licence.
(5)
Jde-li o odchylku v provozování dopravy podle § 18 odst. 2, předloží dopravce návrh výlukového jízdního řádu ke schválení bez zbytečného odkladu poté, co se o uzavření pozemní komunikace nebo o objížďce dozvěděl. Výlukový jízdní řád se schválí, jsou-li splněny podmínky podle odstavce 2 písm. b) a c) a je-li linka vedena odchylně od licence pouze v nezbytném rozsahu a v souladu s rozhodnutím o uzavírce nebo objížďce, bylo-li vydáno. Výlukový jízdní řád nahrazuje po dobu trvání odchylky v provozování dopravy jízdní řád schválený podle odstavce 2.
(6)
Pokud dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy jízdní řád, výlukový jízdní řád nebo jejich změnu schválí, může namísto písemného vyhotovení rozhodnutí vyznačit na jízdním řádu doložku schválení, která obsahuje údaj, že byl jízdní řád schválen, označení správního orgánu, který jízdní řád schválil, jméno, příjmení a podpis oprávněné úřední osoby, otisk úředního razítka a datum schválení jízdního řádu. Jízdní řád opatřený doložkou schválení se doručuje žadateli. Proti rozhodnutí, kterým byl jízdní řád nebo výlukový jízdní řád schválen nebo kterým byla schválena jejich změna, se nelze odvolat; to neplatí v případě rozhodnutí podle odstavce 3.
(7)
Jde-li o dopravu provozovanou bez licence podle § 10 odst. 2, jízdní řád se nevydává. Dopravce je v takovém případě povinen zveřejnit v zastávkách informaci o vedení linky a časech příjezdů a odjezdů dopravních spojení.
(8)
O změně jízdního řádu spočívající výlučně ve změně názvu zastávky může dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy rozhodnout i z moci úřední, pokud ke změně názvu zastávky nedošlo z důvodu na straně dopravce.
§ 17
(1)
Schválený jízdní řád postoupí dopravní úřad Ministerstvu dopravy, které vede pro potřeby veřejnosti celostátní informační systém o jízdních řádech. Ministerstvo dopravy může vedením tohoto systému pověřit právnickou osobu.
(2)
V celostátním informačním systému o jízdních řádech jsou vedeny údaje obsažené v jízdních řádech veřejné linkové osobní dopravy, veřejné drážní osobní dopravy a veřejné osobní vodní dopravy a názvy zastávek linkové osobní dopravy.
(3)
Změny jízdních řádů veřejné vnitrostátní linkové dopravy lze provádět pouze v termínech zveřejněných Ministerstvem dopravy způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(4)
Z důvodu veřejného zájmu nebo zásahu vyšší moci může dopravní úřad rozhodnout o změně jízdního řádu veřejné vnitrostátní linkové dopravy i v době jeho platnosti k jinému termínu.
(5)
Odstavec 3 se nevztahuje na jízdní řády městské autobusové dopravy provozované na území města.
(6)
Způsob zpracování, předkládání ke schválení a uveřejňování, obsah a formální náležitosti jízdního řádu a jeho změn a organizaci celostátního informačního systému o jízdních řádech stanoví prováděcí předpis.
§ 17a
(1)
Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy pro účely vydání rozhodnutí o udělení, změně nebo odnětí licence nebo schválení jízdního řádu, výlukového jízdního řádu nebo jejich změny nebo dotčený úřad pro účely vydání závazného stanoviska si mohou vyžádat vyjádření
a)
dopravního nebo silničního správního úřadu, v jehož správním obvodu má být linka vedena,
b)
obceobce, v jejímž územním obvodu má být na trase linky zastávka,
c)
Ministerstva dopravy,
d)
právnické osoby založené pro plnění úkolů při zřizování a organizaci integrovaných veřejných služeb v přepravě cestujících32), nebo
e)
vlastníka nebo správce pozemní komunikace, po které má být vedena linka.
(2)
Lhůta pro předložení vyjádření je 10 dnů ode dne obdržení žádosti, není-li v žádosti stanovena lhůta delší.
Díl 4
Práva a povinnosti dopravce, cestujících a ostatních osob ve veřejné linkové dopravě
§ 18
Povinnosti dopravce ve veřejné linkové dopravě
(1)
Dopravce ve veřejné linkové dopravěveřejné linkové dopravě je povinen
a)
zahájit provoz na lince ke dni, který je stanoven v licenci, a provoz linky udržovat po dobu platnosti licence,
b)
vydat a uveřejnit schválený jízdní řád, jeho změny, smluvní přepravní podmínky a tarif,
c)
provozovat dopravu podle podmínek stanovených v rozhodnutí o udělení licence nebo povolení, schváleného jízdního řádu, smluvních přepravních podmínek a tarifu,
d)
spojem uvedeným v jízdním řádu přepravit každého, jsou-li splněny smluvní přepravní podmínky a tarif a nebrání-li tomu okolnosti, které dopravce nemůže odvrátit nebo jim zabránit,
e)
označit vozidlo příslušné linkylinky názvem cílové zastávky spoje; označení linkylinky, které je stanoveno v rozhodnutí o udělení licence, musí být čitelné i za tmy alespoň na čele vozidla, dále zajistit označení řidiče a průvodčího obchodním jménem dopravce nebo služebním stejnokrojem dopravce, dále označit bezbariérové vozidlo mezinárodním symbolem přístupnosti,
f)
zveřejnit v zastávce jízdní řád a název zastávky, v městské autobusové dopravě dále číslo linky, a po celou dobu provozování dopravy zajistit v zastávce zveřejnění jízdního řádu ve znění jeho schválených změn; u zastávky určené pouze pro výstup cestujících není vyvěšení jízdního řádu a čísla linky povinné,
g)
pečovat o bezpečnost přepravovaných osob a jejich zavazadel a zabezpečit první pomoc a náhradní dopravu v případě, že se stane účastníkem dopravní nehody nebo má technickou závadu, pro kterou nelze spoj dokončit,
h)
vytvářet podmínky pro přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace.
(2)
Je-li pozemní komunikace, po které je linka vedena, zcela nebo zčásti uzavřena nebo je-li nařízena objížďka podle zvláštního právního předpisu6), lze se od vedení linky podle licence odchýlit v nezbytném rozsahu a v souladu s rozhodnutím o uzavírce nebo objížďce, bylo-li vydáno. Je-li pozemní komunikace, po které je linka vedena, dočasně neprůjezdná, lze se od trasy linky podle licence v nezbytném rozsahu odchýlit.
§ 18a
Vztahy mezi cestujícím a dopravcem veřejné linkové dopravy
(1)
Řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravyveřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravyveřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem a průkazem (dále jen „pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna
a)
vyloučit z přepravy cestujícího, který se na výzvu pověřené osoby neprokáže platným jízdním dokladem a nesplní povinnost zaplatit jízdné a přirážku, vyloučit z přepravy cestujícího nebo uložit cestujícímu zaplatit přirážku, pokud přes upozornění nedodržuje přepravní řád, pokyny a příkazy pověřené osoby, znečišťuje vozidlo nebo pokud svým chováním ruší klidnou přepravu cestujících nebo ostatní cestující jinak obtěžuje; vyloučením z přepravy nesmí být ohrožena bezpečnost a zdraví cestujícího,
b)
nepřipustit k přepravě nebo vyloučit z přepravy zavazadlo cestujícího nebo zvíře s ním přepravované, pokud jsou překážkou bezpečné a pohodlné přepravy cestujících nebo ohrožují zdraví cestujících nebo pokud jejich přepravu neumožňují přepravní podmínky, zejména obsaditelnost vozidla,
c)
uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údajeosobní údaje podle odstavce 2 písm. c).
(2)
Cestující je povinen
a)
dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif,
b)
dbát pokynů a příkazů pověřené osoby, které směřují na zajištění bezpečnosti a plynulosti dopravy, jeho bezpečnosti nebo bezpečnosti ostatních cestujících,
c)
na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování12), číslo osobního dokladu a u osob, které nedosáhly plnoletosti, osobní údaje zákonného zástupce v rozsahu jméno, příjmení, datum narození a adresa pro doručování,
d)
na výzvu pověřené osoby ji následovat na vhodné pracoviště veřejné správy ke zjištění totožnosti, anebo na výzvu pověřené osoby setrvat na vhodném místě do příchodu osoby oprávněné zjistit totožnost cestujícího, a to nesplní-li povinnost uvedenou v písmenu c),
e)
na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržení přepravního řádu nebo pokynu a příkazu pověřené osoby nebo za znečištění vozidla nebo za rušení klidné přepravy cestujících nebo jiné obtěžování cestujících.
(3)
Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.
(4)
Osoba oprávněná zjistit totožnost cestujícího podle zvláštního právního předpisu je oprávněna sdělit osobní údajeosobní údaje podle odstavce 2 písm. c) pověřené osobě.
(5)
Dopravce je oprávněn pro účely vymáhání zaplacení jízdného a přirážky zpracovávat osobní údajeosobní údaje podle odstavce 2 písm. c).
§ 18b
Přepravní řád
(1)
Podmínky, za nichž se přepravují osoby, jejich zavazadla a věci a zvířata s nimi přepravovaná v silniční dopravě a integrované dopravěintegrované dopravě, stanoví přepravní řád a tarif. V přepravním řádu se uvede zejména
a)
vznik a ukončení přepravní smlouvy mezi dopravcem a cestujícím a způsob prokazování jejího vzniku,
b)
náležitosti jízdního dokladu, způsob placení jízdného a posuzování platnosti jízdních dokladů (včetně případů, kdy se na přepravě podílí více dopravců),
c)
podmínky, za nichž si lze předem zakoupit místo k sezení,
d)
podmínky přepravy dětí, dětských kočárků, cestujících s omezenou schopností pohybu a orientace a vozíků pro invalidy,
e)
způsob vracení jízdného při neprovedení přepravy,
f)
rozsah a podmínky přepravy zavazadel, včetně podmínek, za nichž si lze jako zavazadlo vzít nebezpečné věci,
g)
podmínky přepravy zvířat,
h)
podmínky přepravy autobusových zásilek.
(2)
Přepravní řád stanoví vyhláškou Ministerstvo dopravy. Dopravce může v přepravních podmínkách odlišně od přepravního řádu stanovit podmínky uvedené v odstavci 1 písm. c), f), g) a h).
§ 18c
Náhradní autobusová doprava
(1)
Provozovatel drážní dopravy na dráze celostátní, regionální, tramvajové, trolejbusové nebo speciální je oprávněn provozovat náhradní autobusovou dopravu za přerušenou nebo dočasně omezenou drážní dopravu na dráze.
(2)
Provozovatel drážní dopravy podle odstavce 1 nebo jím pověřený dopravce může provozovat náhradní autobusovou dopravu, pokud má platnou koncesi pro silniční motorovou osobní dopravu podle zvláštního právního předpisu.1) Pro provozování náhradní autobusové dopravy, která nepřesahuje 90 kalendářních dnů po sobě jdoucích, se nevyžaduje udělení licence a schválení jízdního řádu; vedení linky a umístění zastávek musí být z hlediska bezpečnosti silničního provozu schváleno Policií České republiky.
(3)
Provozovatel drážní dopravy podle odstavce 1 je povinen označit vozidlo použité pro náhradní autobusovou dopravu slovy „náhradní doprava“. Ustanovení § 18 odst. 1 písm. e) se použijí přiměřeně.
(4)
Náhradní doprava musí umožnit přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace v rozsahu odpovídajícím přerušené drážní dopravě na dráze.
§ 20
Vlastníci a správci pozemních komunikací
(1)
Vlastníci a správci pozemních komunikací na trase linky jsou povinni strpět v zastávce zveřejnění jízdního řádu nebo umístění zařízení pro zveřejnění jízdního řádu.
(2)
Umístění zařízení pro zveřejnění jízdního řádu není zvláštním užíváním pozemní komunikace podle zvláštního předpisu.6)
Díl 5
Taxislužba
§ 21
Podmínky provozování taxislužby
(1)
Dopravce smí provozovat taxislužbu pouze vozidlem, které
a)
je zapsáno v evidenci vozidel taxislužby (dále jen „vozidlo taxislužby“) a označeno evidenční nálepkou vozidla taxislužby, která byla pro toto vozidlo vydána, nebo
b)
poskytla přepravovaná osoba pro účely své přepravy (dále jen „vozidlo cestujícího“).
(2)
Dopravce při provozování taxislužby nesmí použít vozidlo taxislužby, které pro něj není zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. Dopravce je povinen zajistit, aby vozidlem taxislužby, které je pro něj zapsáno v evidenci vozidel taxislužby, neprovozovala taxislužbu jiná osoba.
(3)
Dopravce je při provozování taxislužby povinen zajistit, aby práci řidiče taxislužby vykonávala osoba, která
a)
je v základním pracovněprávním vztahu s dopravcem, není-li touto osobou sám dopravce nebo jeho manžel nebo registrovaný partner, a
b)
je držitelem oprávnění řidiče taxislužby.
(4)
Dopravce, který provozuje taxislužbu vozidlem taxislužby, je povinen zajistit, aby při nabízení nebo poskytování přepravy, včetně činností s tím souvisejících,
a)
vozidlo taxislužby bylo viditelně a čitelně označeno
1.
střešní svítilnou žluté barvy s nápisem TAXI na její přední a zadní straně a
2.
jménem, popřípadě jmény, a příjmením, obchodní firmou nebo názvem dopravce umístěným na vozidle tak, aby měl cestující možnost seznámit se s tímto údajem před jednáním o přepravě s řidičem taxislužby,
b)
vozidlo taxislužby bylo vybaveno
1.
měřicí sestavou taxametru splňující požadavky zvláštního právního předpisu6a), jejíž součástí je taxametr, měřicí převodník ujeté vzdálenosti a tiskárna (dále jen „taxametr“),
2.
knihou taxametru a
3.
záznamy o přepravě podle písmene f) z právě probíhajícího dne nebo záznamem o přepravě z poslední poskytnuté přepravy, pokud v právě probíhajícím dni nebyla vozidlem taxislužby žádná přeprava uskutečněna,
c)
v taxametru byly nastaveny údaje a hodnoty odpovídající skutečnosti,
d)
zobrazované údaje z taxametru byly čitelné a viditelné z místa přepravované osoby,
e)
řidič taxislužby řádně obsluhoval taxametr a zajistil zaznamenání skutečného průběhu přepravy,
f)
řidič taxislužby ihned po ukončení přepravy pořídil jako výstup z tiskárny taxametru záznam o přepravě a
g)
řidič taxislužby cestujícímu vydal doklad o přepravě pořízený jako výstup z tiskárny taxametru, pokud o něj cestující požádá.
(5)
Splnění povinností podle odstavce 4 se nevyžaduje, je-li přeprava poskytnuta na základě písemné smlouvy uzavřené před zahájením přepravy, která
a)
obsahuje
1.
identifikační údaje smluvních stran, kterými jsou jméno, popřípadě jména, a příjmení, obchodní firma nebo název, adresa bydliště nebo sídla a datum narození nebo identifikační číslo dopravce a objednatele přepravy,
2.
jednoznačné určení přepravy uvedením jména, popřípadě jmen, a příjmení nebo jiného určení přepravovaných osob a údajů o datu, čase a trase přepravy,
3.
cenu za přepravu nebo způsob jejího určení a
4.
údaje o zprostředkovateli taxislužby, kterými jsou jeho jméno, popřípadě jména, a příjmení, obchodní firma nebo název, adresa sídla a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a označení, že jde o zprostředkovatele, je-li uzavření smlouvy zprostředkováno zprostředkovatelem taxislužby, a
b)
je při přepravě a po zbývající část dne, ve kterém byla přeprava poskytnuta, k dispozici u řidiče taxislužby, kterým byla přeprava poskytnuta, nebo je u řidiče k dispozici její kopie.
(6)
Splnění povinností podle odstavce 4 se rovněž nevyžaduje, je-li přeprava poskytnuta na základě objednávky provedené elektronickými prostředky jinou než hlasovou službou a
a)
objednateli přepravy byla před objednáním přepravy sdělena konečná cena za tuto přepravu a, je-li přeprava zprostředkována zprostředkovatelem taxislužby, jeho jméno, popřípadě jména, a příjmení, obchodní firma nebo název, adresa sídla a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
b)
objednateli přepravy byly před zahájením přepravy sděleny údaje o
1.
dopravci, který přepravu poskytne, kterými jsou jeho jméno, popřípadě jména, a příjmení, obchodní firma nebo název, adresa sídla a identifikační číslo,
2.
řidiči taxislužby, který přepravu provede, kterými jsou jeho jméno, popřípadě jména, a příjmení, a
3.
vozidle taxislužby, kterým bude přeprava poskytnuta, kterými jsou jeho státní poznávací značka, tovární značka a obchodní označení,
c)
objednateli přepravy bylo bezprostředně po ukončení přepravy na jím uvedenou adresu elektronické pošty zasláno potvrzení o přepravě a
d)
potvrzení o přepravě je po zbývající část dne, ve kterém byla přeprava poskytnuta, k dispozici u řidiče taxislužby, který přepravu poskytnul.
(7)
Dopravce, který provozuje taxislužbu vozidlem taxislužby, je dále povinen
a)
uchovávat záznamy o přepravě podle odstavce 4 písm. f), smlouvy o přepravě podle odstavce 5 a potvrzení o přepravě podle odstavce 6 písm. d) po dobu nejméně 3 let od ukončení přepravy, k níž se vztahují, a
b)
zajistit, aby vozidlo taxislužby nebylo označeno střešní svítilnou podle odstavce 4 písm. a) bodu 1, nápisem TAXI nebo jiným způsobem zaměnitelným s tímto označením,
1.
je-li použito k jinému účelu než k provozování taxislužby, nebo
2.
není-li vybaveno taxametrem.
(8)
Dopravce je povinen zajistit, aby při provozování taxislužby vozidlem cestujícího měl řidič taxislužby u sebe doklad o oprávnění dopravce k podnikání nebo jeho kopii a aby cestujícímu vydal doklad o přepravě, pokud o něj cestující požádá.
(9)
Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti záznamu o přepravě, knihy taxametru, dokladu o přepravě, potvrzení o přepravě a způsob řádné obsluhy taxametru.
§ 21a
Evidence vozidel taxislužby
(1)
Dopravní úřad zapíše vozidlo do evidence vozidel taxislužby na základě žádosti dopravce, pokud
a)
jde o vozidlo kategorie L nebo M114),
b)
je dopravce podle zápisu v registru silničních vozidel14) provozovatelem vozidla,
c)
vozidlo není evidováno jako vozidlo taxislužby pro jiného dopravce a
d)
vozidlo nebylo v posledním roce vyřazeno z evidence vozidel taxislužby z důvodu uvedeného v odstavci 6 písm. d).
(2)
V žádosti podle odstavce 1 dopravce uvede
a)
státní poznávací značku, tovární značku a obchodní označení vozidla a
b)
typ a výrobní číslo taxametru, který bude ve vozidle při provozování taxislužby užíván, případně uvede, že vozidlo taxislužby nebude vybaveno taxametrem a tímto vozidlem bude poskytovat přepravu výhradně podle § 21 odst. 5 nebo 6.
(3)
Při zápisu vozidla do evidence vozidel taxislužby vydá dopravní úřad žadateli výpis z této evidence. Výpis opatří jménem, příjmením a podpisem oprávněné úřední osoby, která výpis vyhotovila, a otiskem úředního razítka s malým státním znakem České republiky.
(4)
Dopravce je povinen oznámit dopravnímu úřadu změnu údajů uvedených v odstavci 2 písm. b) nejpozději do 7 dnů od dne vzniku této změny. Na základě oznámení zapíše dopravní úřad změnu údajů v evidenci vozidel taxislužby a vydá dopravci nový výpis z této evidence.
(5)
Při zápisu vozidla do evidence vozidel taxislužby nebo na žádost dopravce vydá dopravní úřad dopravci, pro kterého je vozidlo v evidenci vozidel taxislužby zapsáno, evidenční nálepku vozidla taxislužby. Dopravce je povinen zajistit, aby tato nálepka nebyla umístěna na jiném vozidle, než pro které byla vydána. Umístění nálepky na vozidlo taxislužby, pro které byla vydána, se nepovažuje za označení vozidla v rozporu s § 21 odst. 7 písm. b) nebo § 21d odst. 5.
(6)
Dopravní úřad vyřadí vozidlo z evidence vozidel taxislužby, pokud
a)
vozidlo nesplňuje podmínky podle odstavce 1 písm. a) nebo b),
b)
zaniklo oprávnění dopravce k provozování silniční motorové dopravy osobní vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče,
c)
o to dopravce požádá, nebo
d)
dopravci byl pravomocně uložen správní trest za přestupek uvedený v § 35 odst. 2 písm. j) nebo m), kterého se ve vztahu k tomuto vozidlu dopustil.
(7)
V případě vyřazení vozidla z evidence vozidel taxislužby je dopravce povinen neprodleně zajistit odstranění evidenční nálepky vozidla taxislužby.
(8)
Náležitosti a vzor evidenční nálepky vozidla taxislužby a způsob jejího umístění na vozidle stanoví prováděcí právní předpis.
§ 21b
Zmocnění obce
(1)
ObecObec může stanovit obecně závaznou vyhláškou pro stanoviště vozidel taxislužby zřízených obcíobcí podmínky užívání stanoviště a provozní řád upravující v souladu s místními podmínkami pravidla provozu na stanovišti.
(2)
ObecObec může obecně závaznou vyhláškou stanovit dopravcům jako podmínku pro zahájení nebo nabízení přepravy na území obceobce splnění zvláštních technických požadavků na vozidla taxislužby, kterými mohou být požadavky na maximální rozměry vozidla, maximální zdvihový objem motoru, stupeň plnění emisní úrovně nebo druh paliva. Zvláštní technické požadavky na vozidla taxislužby nesmí zvýhodňovat určitého výrobce, tovární značku nebo typ vozidla.
§ 21c
Oprávnění řidiče taxislužby
(1)
Práci řidiče taxislužby je oprávněna vykonávat pouze osoba, která je držitelem oprávnění řidiče taxislužby. Oprávnění řidiče taxislužby udělí na žádost kterýkoli dopravní úřad, pokud je žadatel
a)
starší 21 let,
b)
spolehlivý podle § 9 odst. 2 a
c)
oprávněn k pobytu na území České republiky a, je-li to podle zákona o zaměstnanosti vyžadováno, oprávněn k výkonu práce na území České republiky, jde-li o občana jiného než členského státu, který není držitelem koncese pro provozování silniční motorové dopravy osobní vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče, jeho manželem nebo registrovaným partnerem.
(2)
Je-li žadatel občanem jiného než členského státu a není držitelem koncese pro provozování silniční motorové dopravy osobní vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče, jeho manželem nebo registrovaným partnerem, k žádosti podle odstavce 1 přiloží
a)
doklad prokazující jeho oprávnění k pobytu na území České republiky a
b)
doklad prokazující jeho oprávnění k výkonu práce na území České republiky, je-li podle zákona o zaměstnanosti vyžadováno.
(3)
Je-li žadatelem cizinec, za účelem posouzení spolehlivosti k žádosti dále přiloží výpis z evidence trestů vydaný příslušným soudním nebo správním orgánem státu, jehož je státním příslušníkem, a státu posledního pobytu, nebo výpis z evidence Rejstříku trestů, v jehož příloze jsou tyto informace obsaženy. Nevydává-li takový stát výpis z evidence trestů, přiloží cizinec čestné prohlášení o bezúhonnosti učiněné před orgánem nebo notářem tohoto státu. Tyto doklady nesmí být starší než 3 měsíce. Cizinec, kterému byla udělena mezinárodní ochrana33), doklady podle vět první a druhé vydané státem, jehož je státním příslušníkem, nepřikládá.
(4)
Oprávnění řidiče taxislužby se uděluje na dobu 5 let. Pokud dopravní úřad vyhoví žádosti, vydá místo písemného vyhotovení rozhodnutí průkaz řidiče taxislužby. Průkaz řidiče taxislužby je veřejnou listinouveřejnou listinou. Vzor průkazu řidiče taxislužby stanoví prováděcí právní předpis.
(5)
Oprávnění řidiče taxislužby odejme
a)
kterýkoli dopravní úřad na žádost jeho držitele, nebo
b)
dopravní úřad příslušný podle místa trvalého, dlouhodobého, přechodného nebo jiného povoleného pobytu řidiče taxislužby, pokud jeho držitel přestal být spolehlivým podle § 9 odst. 2; vydání rozhodnutí o odnětí oprávnění řidiče taxislužby je prvním úkonem v řízení.
(6)
Ztrátu, zničení, odcizení nebo poškození průkazu řidiče taxislužby nebo změnu údajů v něm zaznamenaných je jeho držitel povinen neprodleně oznámit kterémukoli dopravnímu úřadu. Na žádost řidiče taxislužby vydá tento dopravní úřad namísto průkazu řidiče taxislužby, jehož se oznámení podle věty první týká, nový průkaz řidiče taxislužby, je-li žadatel držitelem oprávnění řidiče taxislužby.
(7)
Průkaz řidiče taxislužby pozbývá platnosti
a)
uplynutím doby, na kterou bylo řidiči taxislužby uděleno oprávnění řidiče taxislužby,
b)
dnem nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí oprávnění řidiče taxislužby,
c)
dnem, kdy řidič taxislužby nahlásil dopravnímu úřadu jeho ztrátu, zničení nebo odcizení,
d)
dnem vydání nového průkazu řidiče taxislužby, oznámil-li řidič taxislužby dopravnímu úřadu jeho poškození nebo změnu údajů v něm zaznamenaných.
(8)
Řidič taxislužby je povinen odevzdat průkaz řidiče taxislužby
a)
do 7 dnů ode dne pozbytí jeho platnosti podle odstavce 7 písm. a) kterémukoli dopravnímu úřadu,
b)
do 7 dnů ode dne pozbytí jeho platnosti podle odstavce 7 písm. b) dopravnímu úřadu, který rozhodl o odnětí oprávnění řidiče taxislužby v prvním stupni, nebo c) nejpozději při vydání nového průkazu řidiče taxislužby v případě pozbytí platnosti podle odstavce 7 písm. d) dopravnímu úřadu vydávajícímu nový průkaz řidiče taxislužby.
(9)
Osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru, příslušník Policie České republiky nebo strážník obecní policie je oprávněn odebrat neplatný průkaz řidiče taxislužby.
(10)
Pro účely vedení v Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě a vyhotovení průkazu řidiče taxislužby si dopravní úřad při podání žádosti podle odstavce 1 nebo 6 opatří digitalizovanou fotografii žadatele. Nelze-li digitalizovanou fotografii žadatele získat z registru řidičů, z informačního systému digitálního tachografu, z evidence občanských průkazů, z agendového informačního systému evidence cestovních dokladů nebo z agendového informačního systému cizinců, pořídí ji dopravní úřad.
§ 21d
Zvláštní povinnosti řidiče taxislužby
(1)
Řidič je k výkonu práce řidiče taxislužby povinen užít
a)
vozidlo taxislužby, které je zapsáno v evidenci vozidel taxislužby pro něj, pokud je sám dopravcem, nebo pro dopravce, k němuž má vztah podle § 21 odst. 3 písm. a), a označeno evidenční nálepkou vozidla taxislužby, která byla pro toto vozidlo vydána, nebo
b)
vozidlo cestujícího.
(2)
Při poskytování přepravy vozidlem cestujícího je řidič taxislužby povinen vydat cestujícímu doklad o přepravě, pokud o něj cestující požádá, a mít u sebe
a)
průkaz řidiče taxislužby a
b)
doklad o oprávnění dopravce k podnikání nebo jeho kopii.
(3)
Při nabízení a poskytování přepravy, včetně činností s tím souvisejících, vozidlem taxislužby je řidič taxislužby povinen mít ve vozidle umístěn průkaz řidiče taxislužby tak, aby byl z místa cestujícího viditelný a čitelný.
(4)
Nejde-li o přepravu podle § 21 odst. 5 nebo 6, je řidič vozidla při výkonu práce řidiče taxislužby povinen
a)
užít vozidlo taxislužby, které je viditelně a čitelně označeno
1.
střešní svítilnou žluté barvy s nápisem TAXI na její přední a zadní straně a
2.
jménem, popřípadě jmény, a příjmením, obchodní firmou nebo názvem dopravce umístěným na vozidle tak, aby měl cestující možnost seznámit se s tímto údajem před jednáním o přepravě s řidičem taxislužby,
b)
řádně obsluhovat taxametr a zajistit zaznamenání skutečného průběhu přepravy,
c)
ihned po ukončení přepravy pořídit jako výstup z tiskárny taxametru záznam o přepravě obsahující předepsané náležitosti a
d)
vydat cestujícímu doklad o přepravě pořízený jako výstup z tiskárny taxametru obsahující předepsané náležitosti, pokud o doklad cestující požádá.
(5)
Vozidlo nesmí být označeno střešní svítilnou podle § 21 odst. 4 písm. a) bodu 1, nápisem TAXI nebo jiným způsobem zaměnitelným s tímto označením,
a)
je-li použito k jinému účelu než k provozování taxislužby, nebo
b)
není-li vybaveno taxametrem.
§ 21e
Povinnosti zprostředkovatele taxislužby
(1)
Zprostředkovatel taxislužby je povinen zajistit, aby jím zprostředkovaná přeprava byla
a)
poskytnuta podnikatelem v silniční dopravě, který je držitelem koncese pro provozování silniční motorové dopravy osobní vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče,
b)
provedena vozidlem taxislužby nebo vozidlem cestujícího a
c)
provedena řidičem, který je držitelem oprávnění řidiče taxislužby.
(2)
Zprostředkovatel taxislužby je povinen vést evidenci zprostředkovaných přeprav. Evidence zprostředkovaných přeprav obsahuje u každé zprostředkované přepravy jméno, popřípadě jména, a příjmení, obchodní firmu nebo název poskytovatele přepravy, adresu jeho sídla, jeho identifikační číslo a údaje o době a místu zahájení přepravy. Údaje o zprostředkované přepravě se v evidenci uchovávají po dobu nejméně 3 let ode dne ukončení zprostředkované přepravy.
Díl 6
Příležitostná osobní silniční doprava
§ 21f
(1)
Dopravce provozující příležitostnou osobní silniční dopravu je povinen objednávku přepravní služby předem zaznamenat do evidenční knihy objednávek a zajistit, aby kopie záznamu objednávky byla umístěna ve vozidle, kterým se přeprava vykonává. Záznam objednávky v evidenční knize objednávek je dopravce povinen uchovat po dobu nejméně 1 roku ode dne ukončení objednané přepravy. Náležitosti záznamu objednávky stanoví prováděcí právní předpis.
(2)
Dopravce provozující mezinárodní příležitostnou osobní silniční dopravu je dále povinen zajistit, aby ve vozidle, kterým se přeprava vykonává, byl umístěn vyplněný jízdní list podle přímo použitelného předpisu Evropské unie28) nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána. Formulář jízdního listu vydá dopravci provozujícímu příležitostnou osobní silniční dopravu na jeho žádost Ministerstvo dopravy nebo osoba Ministerstvem dopravy pověřená.
ČÁST III
PŘEPRAVA NEBEZPEČNÝCH VĚCÍ V SILNIČNÍ DOPRAVĚ
§ 22
(1)
Nebezpečné věci jsou látky a předměty, pro jejichž povahu, vlastnosti nebo stav může být v souvislosti s jejich přepravou ohrožena bezpečnost osob, zvířat a věcí nebo ohroženo životní prostředí.
(2)
Silniční dopravou je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené Evropskou dohodou o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) (dále jen „Dohoda ADR“)7), a to za podmínek v ní uvedených.
(3)
Přeprava jaderných materiálů a radionuklidových zářičů se řídí zvláštními právními předpisy.7a)
(4)
Ministerstvo dopravy může v souladu s Dohodou ADR povolit na omezenou dobu, nejvýše však na pět let, provádění silniční přepravy nebezpečných věcí za odchylných podmínek od Dohody ADR. Toto povolení nelze vydat pro přepravu jaderných materiálů a radionuklidových zářičů stanovených zvláštními právními předpisy.7a)
(5)
Ministerstvo dopravy je oprávněno podle Dohody ADR pověřit právnické osoby se sídlem na území České republiky nebo fyzické osoby s trvalým pobytem na území České republiky výkonem činností souvisejících s prováděním Dohody ADR. Pověření lze udělit osobě na základě písemné žádosti, která prokáže splnění technických podmínek pro výkon požadovaných činností a která prokáže odbornou způsobilost k výkonu požadovaných činností. Ministerstvo dopravy může pověření odebrat, pokud pověřená osoba nedodržuje podmínky stanovené v pověření nebo v Dohodě ADR. Podrobnosti o činnostech, které souvisejí s prováděním Dohody ADR, technické podmínky a odbornou způsobilost požadovanou k výkonu jednotlivých činností souvisejících s prováděním Dohody ADR stanoví prováděcí předpis.
§ 23
(1)
Osoba předávající nebezpečné věci k přepravě (dále jen „odesílatel“) je při přepravě nebezpečných věcí povinna v souladu s Dohodou ADR
a)
předat dopravci řádně a úplně vyplněné průvodní doklady,
b)
zatřídit a předat k přepravě pouze nebezpečné věci, jejichž přeprava je dovolena,
c)
předat nebezpečné věci k přepravě pouze, jsou-li dodržena ustanovení o způsobu přepravy nebezpečných věcí,
d)
dodržet ustanovení o zákazu společné nakládky,
e)
použít k balení nebezpečných věcí pouze schválené a předepsané obaly,
f)
zatřídit, zabalit a označit kusy nebezpečných věcí nápisy a bezpečnostními značkami,
g)
označit kontejner bezpečnostními značkami a označením vztahujícím se k nákladu,
h)
ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí,
i)
zabezpečit školení ostatních osob podílejících se na přepravě a
j)
uchovávat po dobu 1 roku předepsané doklady.
(2)
Dopravce je při přepravě nebezpečných věcí povinen v souladu s Dohodou ADR
a)
zajistit, aby v dopravní jednotce byly při přepravě řádně a úplně vyplněné průvodní doklady,
b)
zajistit, aby pro přepravu nebezpečných věcí byla použita dopravní jednotka k tomu způsobilá a vybavená předepsanými doklady,
c)
zajistit, aby přepravu prováděla pouze osádka dopravní jednotky složená z držitelů odpovídajících osvědčení,
d)
převzít k přepravě a přepravovat pouze nebezpečné věci, jejichž přeprava je dovolena,
e)
zajistit dodržení ustanovení o nakládce, včetně zákazu společné nakládky, vykládce, manipulaci, zajištění nákladu, provozu dopravní jednotky a dozoru nad ní,
f)
zabránit úniku látek nebo poškození přepravovaných věcí a nepřevzít k přepravě nebezpečné věci, u nichž je jejich obal poškozený nebo netěsný,
g)
zajistit, aby v případě nehody nebo mimořádné události členové osádky vozidla provedli opatření uvedená v písemných pokynech pro řidiče vozidla,
h)
provádět přepravu dopravní jednotkou označenou bezpečnostními značkami a označením vztahujícím se k nákladu,
i)
převzít k přepravě pouze kontejner označený bezpečnostními značkami a označením vztahujícím se k nákladu,
j)
používat dopravní jednotku vybavenou předepsanou výbavou,
k)
dodržet ustanovení o způsobu přepravy nebezpečných věcí,
l)
vybavit dopravní jednotku hasicími přístroji,
m)
ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí a
n)
uchovávat po dobu 1 roku předepsané doklady.
(3)
Osoba zajišťující vykládku nebezpečných věcí (dále jen „příjemce“) je při přepravě nebezpečných věcí povinna v souladu s Dohodou ADR
a)
ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí,
b)
dodržet ustanovení o vykládce, čištění a dekontaminaci vozidla a
c)
zabezpečit školení ostatních osob podílejících se na přepravě.
(4)
Řidič vozidla je při přepravě nebezpečných věcí v souladu s Dohodou ADR povinen
a)
provádět přepravu dopravní jednotkou vybavenou písemnými pokyny, osvědčením o školení řidiče přepravujícího nebezpečné věci a osvědčením o schválení vozidel pro přepravu některých nebezpečných věcí a řádně a úplně vyplněnými průvodními doklady,
b)
provádět přepravu dopravní jednotkou označenou bezpečnostními značkami a označením vztahujícím se k nákladu,
c)
převzít k přepravě pouze kontejner označený bezpečnostními značkami a označením vztahujícím se k nákladu,
d)
používat dopravní jednotku vybavenou předepsanou výbavou pro obecnou a osobní ochranu a další dodatečnou výbavou,
e)
používat dopravní jednotku vybavenou hasicími přístroji,
f)
dodržet ustanovení o zákazu společné nakládky, manipulaci, zajištění nákladu a dozoru nad vozidly a
g)
dodržet ustanovení pro omezení průjezdu tunely.
ČÁST IV
PROVOZOVÁNÍ MEZINÁRODNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY A PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY ZAHRANIČNÍMI PROVOZOVATELI
§ 26
Pro provozování mezinárodní silniční dopravy platí ustanovení tohoto zákona, pokud nestanoví něco jiného vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nebo přímo použitelný předpis Evropské unie13).
§ 27
Zahraniční dopravci provozující silniční dopravu velkými vozidly, na kterou se v plném rozsahu použije přímo použitelný předpis Evropské unie upravující harmonizaci předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy4d) nebo Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR)4), jsou povinni zajistit, aby řidiči řádně vedli záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, dodržovali požadavky na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku a záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku měli u sebe a předložili je při kontrole. Zahraniční dopravci jsou dále povinni zajistit, aby ve velkém vozidle při jeho provozu byly doklady podle § 3 odst. 1 písm. b). Na zahraniční dopravce se rovněž vztahuje povinnost uvedená v § 9 odst. 1 písm. a). Provozuje-li zahraniční dopravce silniční dopravu najatým vozidlem, je povinen zajistit též splnění podmínek uvedených v § 3 odst. 2 písm. d) až f).
§ 28
Koncese nebo povolení k provozování mezinárodní silniční dopravy nenahrazuje rozhodnutí úřadu cizího státu, po jehož území má být doprava uskutečněna.
§ 29
(1)
Tuzemský dopravce musí mít k provozování mezinárodní silniční dopravy osob zahraniční povolení podle mezinárodní smlouvy nebo právního řádu cizího státu, do něhož nebo přes nějž se přeprava provádí.
(2)
Žádost o zahraniční povolení tuzemský dopravce podá na Ministerstvo dopravy nejméně 45 dnů před zamýšlenou přepravou osob, nebo jedná-li se o linkovou osobní dopravu, nejméně sedm měsíců před zamýšleným zahájením provozu.
§ 30
(1)
Předá-li cizí stát na základě mezinárodní smlouvy České republice pro tuzemské dopravce hromadně dohodnutý počet neadresných zahraničních vstupních povolení pro přepravu, rozhoduje Ministerstvo dopravy o přidělení zahraničního vstupního povolení na základě žádosti tuzemského dopravce. Ministerstvo dopravy může přidělováním zahraničních vstupních povolení pověřit právnickou osobu.
(2)
V přiděleném zahraničním vstupním povolení Ministerstvo dopravy nebo pověřená právnická osoba vyznačí obchodní jméno tuzemského dopravce a dobu platnosti. Podmínky přidělování zahraničních vstupních povolení stanoví prováděcí předpis včetně řešení úhrady vynaložených nákladů spojených s přidělením těchto povolení.
(3)
Na vydání povolení podle odstavců 1 a 2 se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
§ 31
(1)
Zahraniční dopravce může uskutečnit silniční dopravu do místa na území České republiky a z takového místa do místa ležícího mimo území České republiky, jakož i přes území České republiky (tranzitem) jen na základě přiděleného vstupního povolení České republiky, nejedná-li se o mezinárodní dopravu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie20). O vstupních povoleních rozhoduje Ministerstvo dopravy.
(2)
Vstupní povolení lze přidělit pouze zahraničnímu dopravci, který je podle předpisů platných ve státě, na jehož území má sídlo nebo bydliště, oprávněn provozovat mezinárodní silniční dopravu.
(3)
Vstupní povolení se u zahraničního dopravce nevyžaduje, jedná-li se o silniční dopravu osobním automobilem pro vlastní potřebu nebo jedná-li se o příležitostnou dopravu formou okružní jízdy či formou přepravy cestujících na určené místo s následující zpáteční jízdou neobsazeného vozidla.
§ 32
(1)
Pokud nestanoví jinak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nebo přímo použitelný předpis Evropské unie20), jsou zahraniční dopravci oprávněni provozovat silniční dopravu mezi místy ležícími na území České republiky jen na základě zvláštního povolení Ministerstva dopravy.
(2)
Zvláštní povolení může být vydáno jen zahraničnímu dopravci, který je podle předpisů platných ve státě, na jehož území má sídlo nebo bydliště, oprávněn provozovat mezinárodní silniční dopravu, a to pouze z důvodu mimořádných dopravních potřeb, které nelze zabezpečit dopravci usazenými v České republice, a na základě vzájemnosti nebo vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána. Na vydání zvláštního povolení není právní nárok.
(3)
Zvláštní povolení se uděluje k provedení jednoho přepravního výkonu nebo na omezený nebo neomezený počet výkonů v určitém časovém období, nejvýše na dobu jednoho roku.
§ 33
Ministerstvo dopravy může zahraničnímu dopravci při závažném nebo opakovaném porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona zakázat provozování dopravy na území České republiky na určitou dobu, nejdéle na dobu pěti let.
§ 33a
(1)
Provozovat silniční dopravu velkými vozidly, na kterou se použije přímo použitelný předpis Evropské unie upravující přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy23) nebo přímo použitelný předpis Evropské unie upravující přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy18), lze pouze na základě licence Společenství podle tohoto přímo použitelného předpisu Evropské unie20) (dále jen „eurolicence“) a za podmínek stanovených tímto přímo použitelným předpisem Evropské unie20).
(2)
O vydání eurolicence rozhoduje dopravní úřad na základě žádosti.
(3)
Pokud podnikatel v silniční dopravě splňuje podmínky pro vydání eurolicence stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie21), dopravní úřad mu místo písemného vyhotovení rozhodnutí vydá eurolicenci; současně mu vydá opis eurolicence pro každé velké vozidlo, pro které prokázal finanční způsobilost a které je podle § 9 odst. 3 určeno nebo ohlášeno k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby; jde-li o vozidlo podle § 3 odst. 1 písm. a) bodu 2, dopravní úřad v opisu eurolicence uvede státní poznávací značku vozidla a dobu platnosti tohoto opisu, která odpovídá době nájmu vozidla a nepřekročí dobu uvedenou v § 3 odst. 2 písm. c).
(4)
Neprokáže-li podnikatel v silniční dopravě finanční způsobilost ve lhůtě stanovené dopravním úřadem podle § 35b odst. 3, odevzdá dopravnímu úřadu do 1 měsíce od jejího marného uplynutí eurolicenci a všechny její opisy.
(5)
Pokud podnikatel v silniční dopravě přestal provozovat dopravu velkým vozidlem, pro které mu byl vydán opis eurolicence, odevzdá nadbytečný opis eurolicence dopravnímu úřadu do 1 měsíce ode dne, kdy s tímto vozidlem přestal provozovat dopravu.
(6)
Prokáže-li podnikatel v silniční dopravě finanční způsobilost pro větší počet velkých vozidel, než je počet již vydaných opisů eurolicence, a tato vozidla byla podle § 9 odst. 3 určena nebo ohlášena k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby, vydá dopravní úřad na žádost podnikatele v silniční dopravě příslušný počet dalších opisů eurolicence.
(7)
Eurolicence a její opisy pozbývají platnosti dnem zániku živnostenského oprávnění k provozování silniční dopravy velkými vozidly nebo uplynutím doby, na kterou byly vydány. Podnikatel v silniční dopravě, kterému byly eurolicence a její opisy vydány, je povinen je odevzdat dopravnímu úřadu do 60 dnů ode dne pozbytí platnosti.
§ 33b
(1)
Při provozování silniční dopravy velkými vozidly, na kterou se použije přímo použitelný předpis Evropské unie upravující přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy23), lze využít řidiče, který není občanem členského státu nebo rezidentem22), pouze na základě osvědčení řidiče podle tohoto přímo použitelného předpisu Evropské unie23) (dále jen „osvědčení řidiče“).
(2)
O vydání osvědčení řidiče rozhoduje dopravní úřad na základě žádosti, ke které žadatel přiloží
a)
cestovní doklad řidiče,
b)
doklad prokazující oprávnění řidiče k pobytu na území České republiky,
c)
doklad prokazující oprávnění řidiče k výkonu práce na území České republiky, je-li podle zákona o zaměstnanosti vyžadováno,
d)
pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce uzavřenou mezi žadatelem a řidičem, není-li podle zákona o zaměstnanosti vyžadováno oprávnění řidiče k výkonu práce na území České republiky nebo není-li z dokladu podle písmene c) zřejmé, že je řidič oprávněn vykonávat práci řidiče,
e)
doklad prokazující sociální pojištění řidiče, je-li podle zvláštního právního předpisu vyžadováno,
f)
řidičský průkaz řidiče a
g)
průkaz profesní způsobilosti řidiče nebo obdobný doklad vydaný jiným členským státem, pokud řidičský průkaz nebyl vydán členským státem nebo v něm není záznam o profesní způsobilosti řidiče.
(3)
Pokud podnikatel v silniční dopravě splňuje podmínky pro vydání osvědčení řidiče stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie23), dopravní úřad mu místo písemného vyhotovení rozhodnutí vydá osvědčení řidiče, na němž vyznačí harmonizovaným kódem údaj o profesní způsobilosti řidiče38), a jeho opis.
(4)
Podnikatel v silniční dopravě je povinen oznámit bez zbytečného odkladu dopravnímu úřadu změny všech skutečností dokládajících splnění podmínek pro vydání osvědčení řidiče podle odstavce 2.
(5)
Dopravní úřad rozhodne o odnětí osvědčení řidiče v případech stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie23).
(6)
Osvědčení řidiče a jeho opis pozbývají platnosti uplynutím doby, na kterou byly vydány, nebo nabytím právní moci rozhodnutí o odnětí osvědčení řidiče. Podnikatel v silniční dopravě, kterému byly osvědčení řidiče a jeho opis vydány, je povinen je odevzdat dopravnímu úřadu do 60 dnů ode dne pozbytí platnosti.
§ 33c
Dopravní úřady jsou povinny nejpozději do 15. ledna každého roku poskytnout Ministerstvu dopravy údaje požadované přímo použitelným předpisem Evropské unie34) v rozsahu, ve kterém je má Česká republika sdělovat Evropské komisi.
§ 33d
(1)
Dopravce provozující mezinárodní osobní dopravu pro vlastní potřeby podle přímo použitelného předpisu Evropské unie18) musí být držitelem osvědčení o provozování dopravy pro vlastní potřebu.
(2)
O vydání osvědčení o provozování dopravy pro vlastní potřebu rozhoduje dopravní úřad na základě žádosti.
(3)
Pokud dopravce splňuje podmínky pro vydání osvědčení o provozování dopravy pro vlastní potřebu stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie18), dopravní úřad mu místo písemného vyhotovení rozhodnutí vydá osvědčení o provozování dopravy pro vlastní potřebu v takovém počtu stejnopisů, o jaký dopravce požádal.
(4)
Dopravce je povinen zajistit, aby v každém vozidle používaném při provozování dopravy podle odstavce 1 bylo při jeho provozu osvědčení o provozování dopravy pro vlastní potřebu.
(5)
Osvědčení o provozování dopravy pro vlastní potřebu pozbývá platnosti uplynutím doby, na kterou bylo vydáno. Dopravce je povinen všechny stejnopisy osvědčení o provozování dopravy pro vlastní potřebu odevzdat dopravnímu úřadu do 60 dnů ode dne pozbytí platnosti.
§ 33e
(1)
Dopravce, kterému byla vydána eurolicence, osvědčení řidiče nebo osvědčení o provozování dopravy pro vlastní potřebu, je povinen oznámit změnu údajů uvedených v těchto dokladech dopravnímu úřadu do 15 dnů ode dne, kdy ke změně došlo.
(2)
Dopravní úřad na základě oznámení podle odstavce 1 vydá novou eurolicenci, osvědčení řidiče nebo osvědčení o provozování dopravy pro vlastní potřebu, jsou-li nadále splněny podmínky podle přímo použitelného předpisu Evropské unie20).
(3)
Eurolicence, osvědčení řidiče a jejich opisy a osvědčení o provozování dopravy pro vlastní potřebu pozbývají platnosti dnem vydání nového dokladu. Dopravce je povinen odevzdat původní doklady dopravnímu úřadu do 30 dnů ode dne pozbytí jejich platnosti.
(4)
Pro postup podle odstavce 2 se § 33a odst. 2 a 3, § 33b odst. 2 a 3 a § 33d odst. 2 a 3 užijí obdobně.
§ 33f
(1)
Ustanovení § 319 zákoníku práce se nepoužije na řidiče, jehož zaměstnavatelem je dopravce usazený v jiném členském státě a který byl vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky, jde-li o silniční nákladní dopravu pro cizí potřeby,
a)
při níž leží výchozí a cílové místo na území 2 států, z nichž v 1 je dopravce usazen, a na území dalších států nedochází k nakládce ani vykládce,
b)
při níž leží výchozí a cílové místo na území 2 států, z nichž v 1 je dopravce usazen, a na území dalších států dochází nanejvýš k 1 nakládce, vykládce nebo vykládce spojené s nakládkou, nebo
c)
při níž
1.
leží výchozí místo na území státu, v němž je dopravce usazen, cílové místo leží na území jiného státu a na území dalších států nedochází k nakládce ani vykládce, a
2.
v návaznosti na dopravu provedenou podle bodu 1 leží cílové místo na území členského státu, v němž je dopravce usazen, a na území dalších států dochází nanejvýš ke 2 nakládkám, vykládkám nebo vykládkám spojeným s nakládkami.
(2)
Ustanovení § 319 zákoníku práce se nepoužije na řidiče, jehož zaměstnavatelem je dopravce usazený v jiném členském státě a který byl vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky, jde-li o linkovou nebo příležitostnou osobní dopravu nebo mezinárodní kyvadlovou dopravu, při níž
a)
leží výchozí a cílové místo na území 2 států, z nichž v 1 je dopravce usazen, a na území dalších států nedochází k nástupu ani výstupu cestujících,
b)
leží výchozí i cílové místo na území státu, v němž je dopravce usazen, v jiném státě dopravce provádí místní výlety podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy18) a na území dalších států nedochází k nástupu ani výstupu cestujících,
c)
leží výchozí a cílové místo na území 2 států, z nichž v 1 je dopravce usazen, a na území dalších států dochází nanejvýš k 1 nástupu, výstupu nebo výstupu spojenému s nástupem cestujících, nebo
d)
leží výchozí i cílové místo na území státu, v němž je dopravce usazen, v jiném státě dopravce provádí místní výlety podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy18) a na území dalších států dochází nanejvýš k 1 nástupu, výstupu nebo výstupu spojenému s nástupem cestujících.
(3)
Ustanovení § 319 zákoníku práce se nepoužije na řidiče, jehož zaměstnavatelem je dopravce usazený v jiném členském státě a který byl vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky, jde-li o silniční dopravu, při níž vozidlo územím České republiky pouze projíždí, aniž by na něm docházelo k
a)
nakládce nebo vykládce, nebo
b)
nástupu nebo výstupu cestujících.
(4)
Odstavce 1 a 2 se nepoužijí, jde-li o přepravu osob, zvířat nebo věcí mezi místy ležícími na území státu, do něhož byl řidič vyslán.
(5)
Odstavec 1 písm. b) a c) a odstavec 2 písm. c) a d) se použijí, pouze pokud je silniční doprava prováděna vozidlem vybaveným inteligentním tachografem zaznamenávajícím překročení hranic a doplňkové činnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího tachografy v silniční dopravě4e).
(6)
K ověření splnění podmínek podle odstavců 1 a 2 mohou orgány Policie České republiky a osoby pověřené výkonem státního odborného dozoru vyžadovat pouze předložení dokladu prokazujícího provádění přepravy v rámci mezinárodní silniční dopravy a záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku.
§ 33g
(1)
Dopravce usazený v jiném členském státě, který vysílá řidiče k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky, je povinen, nejde-li o vyslání podle § 33f,
a)
oznámit Ministerstvu dopravy prostřednictvím k tomu určeného formuláře v systému pro výměnu informací o vnitřním trhu41)
1.
nejpozději při zahájení vyslání údaje o plánovaném vyslání a
2.
neprodleně každou změnu údajů oznámených podle bodu 1,
b)
zajistit, aby řidič měl u sebe a předložil při kontrole
1.
oznámení podle písmene a) a
2.
doklad o prováděné přepravě, a
c)
poskytnout prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu41) po ukončení vyslání
1.
dopravnímu úřadu nebo, jde-li o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvu dopravy do 8 týdnůtýdnů ode dne doručení jeho žádosti kopii dokladu o prováděné přepravě a záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku a
2.
Státnímu úřadu inspekce práce nebo oblastnímu inspektorátu práce (dále jen „orgán inspekce práce“) do 8 týdnůtýdnů ode dne doručení jeho žádosti kopii dokladu prokazujícího existenci pracovněprávního vztahu, dokladu o odměně řidiče za práci nebo cestovních náhradách při zahraniční pracovní cestě vztahujících se na dobu vyslání a evidence pracovní doby.
(2)
Na dopravce usazeného v jiném členském státě, který vysílá řidiče k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky, se § 87, § 102 odst. 3 a § 136 odst. 2 zákona o zaměstnanosti nepoužijí.
(3)
Dopravce usazený v České republice, který nevyhověl žádosti příslušného orgánu jiného členského státu o poskytnutí kopií dokladů prokazujících vyslání řidiče a splnění pracovněprávních požadavků na vyslání, je povinen kopie těchto dokladů poskytnout orgánu inspekce práce do 10 pracovních dnů ode dne doručení jeho žádosti. Dokladem prokazujícím vyslání řidiče a splnění pracovněprávních požadavků na vyslání je doklad o prováděné přepravě, záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, pracovní smlouva nebo dohoda o práci konané mimo pracovní poměr, doklad o odměně řidiče za práci nebo cestovních náhradách při zahraniční pracovní cestě vztahujících se na dobu vyslání nebo evidence pracovní doby. Kopie těchto dokladů předá orgán inspekce práce prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu41) příslušnému orgánu jiného členského státu do 25 pracovních dnů ode dne obdržení jeho žádosti o součinnost.
§ 33h
Dopravce usazený v jiném než členském státě, který vysílá řidiče k výkonu práce na území České republiky, je povinen zajistit, aby řidič měl u sebe a předložil při kontrole kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu s řidičem včetně jejich překladu do českého jazyka.
§ 33i
(1)
Ministerstvo dopravy poskytne prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu41) orgánu jiného členského státu na jeho žádost informace týkající se plnění
a)
podmínky usazení v České republice podnikatelem v silniční dopravě provozujícím dopravu velkými vozidly, a to ve lhůtě stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie15), nebo
b)
povinnosti zajistit dodržování požadavků na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku a vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku tuzemským dopravcem provozujícím silniční dopravu velkými vozidly, a to ve lhůtě stanovené předpisem Evropské unie42).
(2)
Je-li za účelem poskytnutí informace podle odstavce 1 nezbytné provést kontrolu tuzemského dopravce, na žádost Ministerstva dopravy ji bezodkladně provede dopravní úřad; protokol o kontrole dopravní úřad bezodkladně zašle Ministerstvu dopravy. Kontrolu tuzemského dopravce provozujícího mezinárodní linkovou osobní dopravu provede Ministerstvo dopravy.
(3)
Žádost dopravního úřadu o poskytnutí informací týkajících se plnění podmínky usazení nebo povinnosti zajistit dodržování požadavků na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku a vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku dopravcem usazeným v jiném členském státě předá Ministerstvo dopravy prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu41) orgánu jiného členského státu, v němž je dopravce usazen; poskytnuté informace Ministerstvo dopravy bezodkladně zašle dopravnímu úřadu.
ČÁST V
STÁTNÍ SPRÁVA A STÁTNÍ ODBORNÝ DOZOR V SILNIČNÍ DOPRAVĚ
§ 34
(1)
Státní správu podle tohoto zákona vykonává Ministerstvo dopravy a dopravní úřady. Dopravními úřady jsou
a)
Magistrát hlavního města Prahy, magistráty statutárních měst a obecní úřady obcíobcí s rozšířenou působností ve věcech městské autobusové dopravy a taxislužby a
b)
krajské úřady v ostatních věcech.
(2)
Nestanoví-li tento zákon jinak, určuje se místní příslušnost dopravního úřadu podle sídla účastníka řízení.
(3)
Dopravní úřady vykonávají státní odborný dozor v silniční dopravě ve všech věcech, s výjimkou dozoru nad dodržováním povinností v mezinárodní linkové osobní dopravě, povinností podle § 9c odst. 1 písm. b) a § 33g odst. 1 písm. c) bodu 2 a odst. 3 a povinností provozovatelů cestovních kanceláří a cestovních agentur podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě29). Ministerstvo dopravy vykonává státní odborný dozor v silniční dopravě ve všech věcech, s výjimkou dozoru nad dodržováním povinností v taxislužbě, povinností podle § 9c odst. 1 písm. b) a § 33g odst. 1 písm. c) bodu 2 a odst. 3 a povinností provozovatelů cestovních kanceláří a cestovních agentur podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě29). Orgány inspekce práce vykonávají kontrolu nad dodržováním povinností podle § 9c odst. 1 písm. b) a § 33g odst. 1 písm. c) bodu 2 a odst. 3. Obecní živnostenské úřady vykonávají státní odborný dozor nad dodržováním povinností provozovatelů cestovních kanceláří a cestovních agentur podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě29). Předmětem státního odborného dozoru je dodržování povinností stanovených tímto zákonem, přímo použitelnými předpisy Evropské unie a mezinárodními smlouvami. Jednotné postupy, systém a předmět kontrol a státního odborného dozoru7f) stanoví prováděcí právní předpis.
(4)
Řidič vozidla je povinen umožnit orgánům státního odborného dozoru, obecní policii a Policii České republiky přístup k tachografu nebo jinému záznamovému zařízení, taxametru a elektronickému zařízení, v němž má k dispozici smlouvu podle § 21 odst. 5 nebo potvrzení o přepravě podle § 21 odst. 6. Nahrazuje-li osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru nebo orgán Policie České republiky plombu umístěnou na tachografu novou plombou podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího tachografy v silniční dopravě4e), opatří ji jedinečnou zvláštní značkou, jejíž podobu stanoví prováděcí právní předpis.
(5)
Dopravce je povinen zajistit, aby řidič poskytl obecní policii a Policii České republiky součinnost při výkonu kontroly.
(6)
Zprostředkovatel taxislužby nesmí orgánům státního odborného dozoru, obecní policii a Policii České republiky znemožnit či znesnadnit zahájení nebo provedení kontrolní přepravy, zejména poskytnutím nepravdivých informací o možnosti zprostředkování přepravy, vyloučením z možnosti zprostředkování přepravy nebo znemožněním či znesnadněním přístupu do elektronické aplikace pro zprostředkování přepravy.
(7)
Pověření k výkonu státního odborného dozoru nebo vrchního státního dozoru ve věcech silniční dopravy ve formě průkazu vydává správní orgán, do jehož působnosti výkon dozoru spadá. Náležitosti průkazu a jeho vzor stanoví prováděcí právní předpis.
(8)
Vrchní státní dozor vykonává ve všech věcech silniční dopravy Ministerstvo dopravy. Vrchní státní dozor dozírá na výkon státního odborného dozoru vykonávaného dopravními úřady.
(9)
Při kontrolní přepravě prováděné v rámci výkonu státního odborného dozoru v taxislužbě lze používat cizí jazyk. Pokud nelze účelu kontroly dosáhnout jinak, lze při provádění kontrolní přepravy pořizovat zvukové, obrazové nebo zvukově-obrazové záznamy bez vědomí dopravce nebo řidiče. Právo fyzických osob na ochranu jejich soukromého a osobního života tím není dotčeno.
§ 34a
Dopravní úřad zjišťuje zdroj ohrožování provozu veřejné linkové dopravyveřejné linkové dopravy osob. Při zjištění zdroje ohrožení nařídí provozovateli nebo majiteli zdroje ohrožení jeho odstranění. Nevyhoví-li provozovatel nebo majitel zdroje ohrožení, dopravní úřad rozhodne o odstranění zdroje ohrožení na jeho náklady. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.
Rejstřík podnikatelů v silniční dopravě
§ 34b
(1)
Rejstřík podnikatelů v silniční dopravě obsahuje evidenci údajů o podnikatelích v silniční dopravě a jejich odpovědných zástupcích, o řidičích, kterým byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti řidiče velkého vozidla, a o řidičích taxislužby a evidenci vozidel taxislužby. Rejstřík podnikatelů v silniční dopravě je informačním systémem veřejné správy podle zvláštního zákona,24) jehož správcem je Ministerstvo dopravy.
(2)
V Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě se u podnikatelů v silniční dopravě provozované velkými vozidlyvelkými vozidly uvádí
a)
obchodní firma nebo jméno, popřípadě jména a příjmení, popřípadě odlišující dodatek, adresa místa trvalého pobytu, datum a místo narození, adresa sídla a identifikační číslo podnikatele, který je fyzickou osobou,
b)
obchodní firma nebo název, adresa sídla a identifikační číslo podnikatele, který je právnickou osobou,
c)
údaje o odpovědných zástupcích podle odstavce 3,
d)
údaj o počtu zaměstnanců,
e)
údaje o udělení koncese k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby, jejím rozsahu a o její změně nebo zrušení,
f)
údaje o trvání, rozsahu a ztrátě finanční a odborné způsobilosti a dobré pověsti,
g)
údaje podle § 9 odst. 3, údaje o vyřazení nebo zániku vozidla, datum první registrace vozidla v registru vozidel podle zvláštního právního předpisu14), identifikační číslo vozidla a kategorie vozidla,
h)
identifikační údaje o dokladech vydaných podle tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie20),
i)
identifikační údaje o rozhodnutí, kterým byl uložen správní trest za přestupek spáchaný protiprávním jednáním uvedeným v přímo použitelných předpisech Evropské unie upravujících klasifikaci závažných porušení, která mohou vést ke ztrátě dobré pověsti39), nebo sankce za protiprávní jednání uvedené v přímo použitelných předpisech Evropské unie upravujících klasifikaci závažných porušení, která mohou vést ke ztrátě dobré pověsti39), byla-li tato sankce uložena orgánem jiného členského státu než České republiky, a dále druh a výše správního trestu nebo sankce a právní kvalifikace protiprávního jednání a
j)
hodnocení rizika podnikatele podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.
(3)
V Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě se u odpovědných zástupců uvádí
a)
jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa místa pobytu a datum úmrtí,
b)
pro které podnikatele v silniční dopravě provozované velkými vozidlyvelkými vozidly jsou ustanoveni odpovědným zástupcem a pro kolik velkých vozidelvelkých vozidel,
c)
zda mají k podnikateli v silniční dopravě provozované velkými vozidlyvelkými vozidly skutečnou vazbu,
d)
rozsah odborné způsobilosti, číslo osvědčení o odborné způsobilosti, datum jeho vydání a označení úřadu, který ho vydal, a
e)
zda jsou způsobilí k řízení dopravní činnosti; v případě nezpůsobilosti k řízení dopravní činnosti doba, po kterou nezpůsobilost trvá.
(4)
V Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě se u řidičů, kterým byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti řidiče velkého vozidla, uvádí
a)
jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum narození a adresa místa pobytu a
b)
identifikační údaje o rozhodnutí, kterým byl zákaz činnosti uložen, a údaje o době zákazu činnosti.
(5)
U podnikatelů v silniční dopravě provozované jinými než velkými vozidly se v Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě uvádí údaje podle odstavce 2 písm. a), b), e), g), h) a i).
(6)
V Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě se u řidičů taxislužby uvádí
a)
jméno nebo jména, příjmení, rodné příjmení, rodné číslo, bylo-li přiděleno, datum a místo narození, digitalizovaná fotografie, adresa místa trvalého, dlouhodobého, přechodného nebo jiného povoleného pobytu a státní příslušnost,
b)
údaje o oprávnění a průkazu řidiče taxislužby,
c)
údaje o trvání a ztrátě spolehlivosti řidiče taxislužby a
d)
identifikační údaje o rozhodnutí, kterým byl řidiči taxislužby uložen správní trest za přestupek, v jehož důsledku přestal být řidič taxislužby považován za spolehlivého podle § 9 odst. 2, a dále druh a výše správního trestu a právní kvalifikace protiprávního jednání.
(7)
V Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě se u vozidel taxislužby uvádí
a)
údaje o dopravci, pro kterého je vozidlo taxislužby evidováno, v rozsahu podle odstavce 2 písm. a) a b),
b)
státní poznávací značka, tovární značka, obchodní označení, kategorie vozidla, identifikační číslo vozidla, počet míst určených k přepravě osob, údaj, zda je dopravce zapsán jako vlastník nebo provozovatel vozidla v registru vozidel podle zvláštního právního předpisu14), a údaj o vyřazení nebo zániku vozidla,
c)
typ a výrobní číslo taxametru, popřípadě údaj o tom, že vozidlo není vybaveno taxametrem,
d)
sériové číslo evidenční nálepky vozidla taxislužby, která byla pro vozidlo taxislužby vydána, a datum jejího vydání a
e)
datum, k němuž bylo vozidlo zařazeno do evidence vozidel taxislužby nebo z této evidence vyřazeno a důvod vyřazení.
(8)
V Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě se evidují rovněž údaje podle odstavce 2 písm. a), b) a i) o dopravcích provozujících silniční dopravu velkými vozidly pro cizí potřeby, kteří jsou usazení v jiném členském státě než v České republice a kterým byl pravomocně uložen správní trest za přestupek podle tohoto nebo jiného zákona.
(9)
V Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě se evidují rovněž údaje o osobách, kterým bylo vydáno osvědčení o odborné způsobilosti, a to jejich jméno, popřípadě jména, příjmení, datum a místo narození a adresa místa trvalého pobytu a rozsah odborné způsobilosti, číslo osvědčení o odborné způsobilosti, datum jeho vydání a označení úřadu, který ho vydal.
(10)
Údaje podle odstavců 3 až 7 se v Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě uchovávají po dobu 3 let ode dne
a)
zániku živnostenského oprávnění podnikatele v silniční dopravě,
b)
ztráty dobré pověsti odpovědného zástupce,
c)
úmrtí odpovědného zástupce,
d)
ukončení výkonu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu činnosti řidiče velkého vozidla, nebo
e)
zániku nebo odnětí oprávnění řidiče taxislužby.
§ 34d
(1)
Dopravní úřady zapisují údaje a jejich změny, s výjimkou údajů podle § 34b odst. 2 písm. d) a § 34b odst. 4, v Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě podle tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie15) a odpovídají za správnost a úplnost těchto údajů.
(2)
Ministerstvo dopravy je národním kontaktním místem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie15). Údaje podle § 34b odst. 2 písm. i) o přestupcích, trestných činechtrestných činech a sankcích za ně uložených, které uložil orgán jiného členského státu než České republiky podnikateli v silniční dopravě nebo jeho odpovědnému zástupci, postoupí Ministerstvo dopravy bez zbytečného odkladu dopravnímu úřadu. Údaje podle § 34b odst. 2 písm. i) o přestupcích a správních trestech za ně uložených, které pravomocně uložilo Ministerstvo dopravy dopravcům usazeným v jiném členském státě než v České republice provozujícím silniční dopravu velkými vozidly pro cizí potřeby za přestupek podle tohoto zákona, zapíše v Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě Ministerstvo dopravy.
(3)
Ministerstvo dopravy zveřejní po dobu platnosti koncese způsobem umožňujícím dálkový přístup údaje z Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě uvedené v § 34b odst. 2 písm. a), b) a e) a v § 34b odst. 3, kromě adresy místa trvalého pobytu a data a místa narození, a dále zveřejní počet velkých vozidel, se kterými podnikatel v silniční dopravě dopravu provozuje, a sériové číslo eurolicence a jejích opisů, pokud byly vydány. Ministerstvo dopravy dále zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup po dobu platnosti průkazu řidiče taxislužby číslo tohoto průkazu a po dobu evidence vozidla taxislužby jeho státní poznávací značku.
(4)
Ministerstvo dopravy poskytne orgánům inspekce práce způsobem umožňujícím dálkový přístup údaje vedené v Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě podle § 34b odst. 2 písm. a), b), i) a j), pokud
a)
se podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidly dopustil některého z vybraných závažných porušení povinnosti zajistit dodržování požadavků na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku při práci řidičů nebo povinnosti zajistit řádné vedení záznamů o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, nebo
b)
podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidly představuje zvýšené riziko podle hodnocení rizika provedeného podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.
(5)
Dopravní úřad na žádost poskytne údaje z Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě
a)
správním orgánům v rozsahu potřebném k výkonu jejich působnosti,
b)
soudům,
c)
orgánům činným v trestním řízeníorgánům činným v trestním řízení,
d)
fyzickým nebo právnickým osobám, pokud jde o údaje o nich vedené; podávají-li žádost prostřednictvím zmocněné osoby na základě plné moci, musí být plná moc zapsána v informačním systému oprávnění k zastupování43) nebo podepsána úředně ověřeným podpisem zmocnitele,
e)
jiným fyzickým nebo právnickým osobám na základě písemného souhlasu osoby, o jejíž údaje fyzická nebo právnická osoba žádá, s jejím vlastnoručním podpisem ověřeným příslušným orgánem.
(6)
Činnosti podle odstavců 1 a 5 vykonává dopravní úřad ve vztahu k
a)
podnikatelům v silniční dopravě, kteří mají v jeho územním obvodu sídlo,
b)
dopravcům provozujícím silniční dopravu velkými vozidly pro cizí potřeby usazeným v jiném členském státě než v České republice, kterým
1.
pravomocným rozhodnutím uložil správní trest za přestupek podle tohoto zákona, nebo
2.
byl uložen správní trest za přestupek podle jiného zákona pravomocným rozhodnutím, jehož kopii obdržel, a
c)
osobám, kterým vydal osvědčení o odborné způsobilosti pro provozování silniční dopravy.
(7)
Dopravní úřad dále vykonává
a)
činnosti podle odstavce 1 ve vztahu k řidičům taxislužby, jde-li o úkony podle tohoto zákona, které provedl,
b)
činnosti podle odstavce 5 ve vztahu k řidičům taxislužby, kteří mají v jeho územním obvodu trvalý, dlouhodobý, přechodný nebo jiný povolený pobyt, a
c)
činnosti podle odstavce 5 ve vztahu k dopravcům provozujícím silniční dopravu velkými vozidly pro cizí potřeby usazeným v jiném členském státě než v České republice, jímž byl uložen správní trest za přestupek podle jiného zákona pravomocným rozhodnutím orgánu inspekce práce, který má sídlo v jeho správním obvodu a ve vztahu k tomuto rozhodnutí postupoval podle § 38 odst. 3.
(8)
Obecní úřad obceobce s rozšířenou působností nebo úřad městské části, který uložil zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti řidiče velkého vozidla, nebo úřad městské části, který uložil správní trest uvedený v § 9 odst. 2 písm. a) nebo d), zapisuje údaje podle § 34b odst. 4 nebo odst. 6 písm. d) a jejich změny v Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě a odpovídá za správnost a úplnost těchto údajů. Tyto údaje poskytuje na žádost podle odstavce 5 dopravní úřad, v jehož územním obvodu má úřad podle věty první sídlo.
(9)
Prováděcí právní předpis stanoví způsob a formu zápisu údajů do Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě a vymezí vybraná závažná porušení povinností podle odstavce 4 písm. a).
§ 34e
Přestupky fyzických osob
(1)
Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 21c odst. 1 vykoná práci řidiče taxislužby bez oprávnění řidiče taxislužby, nebo
b)
v rozporu s § 21d odst. 5 užije vozidlo označené střešní svítilnou podle § 21 odst. 4 písm. a) bodu 1, nápisem TAXI nebo jiným způsobem zaměnitelným s tímto označením.
(2)
Řidič taxislužby se dopustí přestupkupřestupku tím, že
a)
v rozporu s § 21c odst. 8 nebo § 35h odst. 6 neodevzdá neplatný nebo zadržený průkaz řidiče taxislužby dopravnímu úřadu,
b)
v rozporu s § 21d odst. 1 vykoná práci řidiče taxislužby vozidlem, které není vozidlem taxislužby zapsaným v evidenci vozidel taxislužby pro něj, je-li sám dopravcem, nebo pro dopravce, k němuž má vztah podle § 21 odst. 3 písm. a), ani vozidlem cestujícího,
c)
v rozporu s § 21d odst. 1 písm. a) vykoná práci řidiče taxislužby vozidlem, které není označeno evidenční nálepkou vozidla taxislužby,
d)
v rozporu s § 21d odst. 2 při poskytování přepravy vozidlem cestujícího nevydá cestujícímu doklad o přepravě, pokud o něj cestující požádal, nebo u sebe nemá průkaz řidiče taxislužby nebo doklad o oprávnění dopravce k podnikání ani jeho kopii,
e)
při nabízení nebo poskytování přepravy, včetně činností s tím souvisejících, vozidlem taxislužby nemá ve vozidle umístěn průkaz řidiče taxislužby způsobem stanoveným v § 21d odst. 3,
f)
v rozporu s § 21d odst. 4 písm. a) užije vozidlo, které není viditelně a čitelně označeno střešní svítilnou nebo údaji o dopravci,
g)
v rozporu s § 21d odst. 4 písm. b) neobsluhuje řádně taxametr nebo nezajistí zaznamenání skutečného průběhu přepravy,
h)
v rozporu s § 21d odst. 4 písm. c) nepořídí ihned po ukončení přepravy jako výstup z tiskárny taxametru záznam o přepravě obsahující předepsané náležitosti,
i)
v rozporu s § 21d odst. 4 písm. d) nevydá na požádání cestujícímu doklad o přepravě pořízený jako výstup z tiskárny taxametru obsahující předepsané náležitosti,
j)
v dokladu o přepravě vydaném podle § 21d odst. 2 nebo § 21d odst. 4 písm. d) uvede nepravdivé údaje,
k)
v rozporu s § 21d odst. 5 užije vozidlo označené střešní svítilnou podle § 21 odst. 4 písm. a) bodu 1, nápisem TAXI nebo jiným způsobem zaměnitelným s tímto označením nebo
l)
v rozporu s § 35h odst. 5 vykoná práci řidiče taxislužby v době, kdy má zadržený průkaz řidiče taxislužby.
(3)
Řidič vozidla se dopustí přestupku tím, že
a)
nesplní některou z povinností při přepravě nebezpečných věcí,
b)
nevede záznam o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku stanoveným způsobem nebo tento záznam nepředloží při kontrole,
c)
nedodržuje požadavky na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky nebo dobu odpočinku,
d)
předloží při kontrole neplatný doklad nebo nepředloží doklady požadované tímto zákonem,
e)
neumožní přístup k tachografu, nebo
f)
neuposlechne příkazu jízdy do autorizovaného metrologického střediska nebo se neřídí pokyny osoby, která nařídila nebo provádí kontrolu tachografu.
(4)
Za přestupek lze uložit pokutu do
a)
10 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b) nebo odstavce 2 písm. a), d) nebo e),
b)
15 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3 písm. b) až d),
c)
50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. b), c) nebo f) až k) nebo odstavce 3 písm. a),
d)
100 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo odstavce 2 písm. l).
(5)
Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 50 000 Kč, jestliže se jej dopustil dopravce, který je na základě koncese oprávněn k provozování taxislužby, nebo se jej dopustila osoba, která byla k takovému dopravci ve vztahu podle § 21 odst. 3 písm. a).
(6)
Za přestupek podle odstavce 3 písm. b) se uloží pokuta od 10 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti od 3 do 6 měsíců spočívající v zákazu výkonu činnosti řidiče velkého vozidla osobou, která je dopravcem nebo je v základním pracovněprávním vztahu k dopravci, byl-li tento přestupek spáchán
a)
paděláním, potlačením, zničením nebo jinou neoprávněnou změnou údajů o době řízení, bezpečnostních přestávkách nebo době odpočinku,
b)
užitím padělané karty řidiče,
c)
užitím karty řidiče, která byla vydána jiné osobě, nebo
d)
užitím karty řidiče, která byla nahlášena jako ztracená nebo odcizená.
(7)
Za přestupek podle odstavce 3 písm. e) nebo f) se uloží pokuta od 10 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti od 3 do 6 měsíců spočívající v zákazu výkonu činnosti řidiče velkého vozidla osobou, která je dopravcem nebo je v základním pracovněprávním vztahu k dopravci.
(8)
Od uložení správního trestu podle odstavce 6 nebo 7 nelze v rozhodnutí o přestupku upustit nebo podmíněně upustit; ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich upravující upuštění od uložení správního trestu, který by jinak měl být uložen ve společném řízení, tím není dotčeno.
(9)
Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo odstavce 2 písm. b), c) nebo f) až l) lze uložit zákaz činnosti od 6 měsíců do 2 let.
(10)
Příkazem na místě lze za přestupek podle odstavce 2 písm. a), d) nebo e) nebo podle odstavce 3 písm. b) až d) uložit pokutu do 5 000 Kč. Jde-li o přestupek, za který se ukládá správní trest podle odstavce 6 nebo 7, nelze jej projednat příkazem na místě.
§ 34f
(1)
Dopravce se dopustí přestupku tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě29)
a)
nevydá cestujícímu přepravní doklad, pokud jej k přepravě neopravňuje jiný doklad,
b)
nabízí přímo nebo nepřímo diskriminační smluvní podmínky a tarify,
c)
neposkytne cestujícím přiměřenou pomoc s ohledem na jejich okamžité praktické potřeby po dopravní nehodě,
d)
v případě zrušení nebo zpoždění spoje nenabídne cestujícímu volbu mezi pokračováním v jízdě nejbližším možným spojem za podmínek srovnatelných s původní přepravní smlouvou a náhradou jízdného, nebo zvolený postup nezajistí,
e)
nezajistí pokračování přepravy nebo přepravu do vhodného čekacího místa nebo terminálu, pokud se vozidlo stane během přepravy provozu neschopným,
f)
nenabídne cestujícím bezplatnou pomoc v případě zrušení nebo zpoždění odjezdu z terminálu,
g)
nepostupuje při vyřizování stížnosti cestujícího stanoveným způsobem a ve stanovené lhůtě,
h)
nezajistí odbornou přípravu řidičů a dalších osob, které přicházejí do přímého styku s cestujícími a řeší problémy související s přepravou,
i)
neposkytne nebo nezpřístupní cestujícím údaje stanoveným způsobem ve stanovené formě a rozsahu,
j)
odmítne rezervovat nebo vydat přepravní doklad nebo odmítne nástup do vozidla osobě s omezenou schopností pohybu a orientace nebo požaduje úhradu dodatečných nákladů,
k)
neinformuje osobu s omezenou schopností pohybu a orientace o přijatelné alternativní dopravě, pokud jí odmítl rezervování nebo vydání přepravního dokladu nebo nástup do vozidla,
l)
v případě odepření nástupu do vozidla nenabídne osobě s omezenou schopností pohybu a orientace, případně jejímu doprovodu, volbu mezi náhradou jízdného, bezplatnou zpáteční přepravou do místa odjezdu a dopravou do místa určení, nebo zvolený postup nezajistí,
m)
neposkytne ve vozidle nebo na určeném termináluurčeném terminálu bezplatnou pomoc osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, nebo
n)
neumožní osobě s omezenou schopností pohybu a orientace mít doprovod dle vlastní volby k odstranění důvodů pro odmítnutí rezervování nebo vydání přepravního dokladu nebo odepření nástupu do vozidla.
(2)
Provozovatel terminálu se dopustí přestupku tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě29)
a)
nezajistí odbornou přípravu řidičů a dalších osob, které přicházejí do přímého styku s cestujícími a řeší problémy související s přepravou,
b)
neposkytne nebo nezpřístupní cestujícím údaje stanoveným způsobem a ve stanovené formě a rozsahu,
c)
neurčí nebo neoznačí místo v rámci určeného termináluurčeného terminálu nebo mimo něj, kde mohou osoby s omezenou schopností pohybu a orientace oznámit příjezd a vyžádat si pomoc, nebo
d)
neposkytne ve vozidle nebo na určeném termináluurčeném terminálu bezplatnou pomoc osobám s omezenou schopností pohybu a orientace.
(3)
Provozovatel cestovní kanceláře nebo cestovní agentury se dopustí přestupku tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě29)
a)
neposkytne nebo nezpřístupní cestujícím údaje stanoveným způsobem a ve stanovené formě a rozsahu,
b)
odmítne rezervovat nebo vydat přepravní doklad nebo odmítne nástup do vozidla osobě s omezenou schopností pohybu a orientace nebo požaduje úhradu dodatečných nákladů,
c)
neinformuje osobu s omezenou schopností pohybu a orientace o přijatelné alternativní dopravě, pokud jí odmítl rezervování nebo vydání přepravního dokladu nebo nástup do vozidla,
d)
v případě odepření nástupu do vozidla nenabídne osobě s omezenou schopností pohybu a orientace, případně jejímu doprovodu, volbu mezi náhradou jízdného, bezplatnou zpáteční přepravou do místa odjezdu a dopravou do místa určení, nebo zvolený postup nezajistí, nebo
e)
neumožní osobě s omezenou schopností pohybu a orientace mít doprovod dle vlastní volby k odstranění důvodů pro odmítnutí rezervování nebo vydání přepravního dokladu nebo odepření nástupu do vozidla.
(4)
Za přestupek podle odstavců 1 až 3 lze uložit pokutu do 100 000 Kč.
§ 35
(1)
Dopravce se dopustí přestupku tím, že
a)
je tuzemským dopravcem a provozuje silniční dopravu v rozporu s § 3 odst. 1 písm. a) nebo odst. 2,
b)
v rozporu s § 3 odst. 1 písm. b) nebo § 27 nezajistí, aby každé vozidlo bylo vybaveno dokladem o nákladu, nebo tento doklad neuchová po stanovenou dobu,
c)
neoznámí změnu údajů podle § 33e odst. 1,
d)
nemá řádně označené vozidlo,
e)
nedodržuje ustanovení přepravního řádu,
f)
poruší ustanovení § 9 odst. 1 nebo 3,
g)
nepředloží jízdní řád ke schválení ve stanovené lhůtě, nedodrží způsob předložení jízdního řádu ke schválení určený příslušným dopravním úřadem, nepředloží schválený jízdní řád mezinárodní linkové dopravy do celostátního informačního systému o jízdních řádech nebo nezveřejní jízdní řád v zastávce nebo nezajistí zveřejnění jízdního řádu ve znění jeho schválených změn v zastávce po celou dobu provozování dopravy,
h)
v rozporu s § 21 odst. 8 při provozování taxislužby vozidlem cestujícího nezajistí, aby měl řidič taxislužby u sebe doklad o oprávnění dopravce k podnikání nebo jeho kopii nebo aby vydal cestujícímu doklad o přepravě, pokud o něj cestující požádal,
i)
v rozporu s § 21a odst. 4 neoznámí změnu údajů o taxametru nebo o vybavení vozidla taxametrem,
j)
je zahraničním dopravcem a v rozporu s § 27 provozuje silniční dopravu najatým vozidlem, aniž by splňoval některou z podmínek uvedených v § 3 odst. 2 písm. d) až f),
k)
v rozporu s § 33a odst. 4, 5 nebo 7, § 33b odst. 6, § 33d odst. 5 nebo s § 33e odst. 3 neodevzdá eurolicenci nebo její opis, osvědčení řidiče nebo osvědčení o provozování dopravy pro vlastní potřebu dopravnímu úřadu,
l)
jako podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidly
1.
překročí nejdelší stanovenou dobu výkonu činností podle § 9b odst. 1 nebo 3,
2.
nedodrží povinnost přerušit výkon činností přestávkou podle § 9b odst. 2, nebo
3.
v rozporu s § 9b odst. 4 po stanovenou dobu neuchovává záznamy o době výkonu činností nebo trvání přestávek, nebo
m)
v rozporu s § 21f odst. 2 nezajistí, aby ve vozidle byl umístěn vyplněný jízdní list.
(2)
Dopravce se dopustí přestupku tím, že
a)
provozuje silniční dopravu bez příslušného povolení,
b)
nezajistí dodržování požadavků na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku při práci řidičů,
c)
nedodržuje mezinárodní dohody v silniční dopravě,
d)
nedodržuje podmínky pro provozování linkové osobní dopravy stanovené v licenci nebo povolení,
e)
provozuje linkovou osobní dopravu bez schváleného jízdního řádu nebo opakovaně nedodržuje schválený jízdní řád,
f)
nezahájí provoz na lincelince ve stanoveném termínu,
g)
neprovozuje po celou dobu platnosti licence nebo povolení dopravu na lince,
h)
nezajistí, aby řidič řádně vedl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku a tento záznam předložil při kontrole, nebo záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku neuchová po stanovenou dobu,
i)
v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy23) nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy18) provádí přepravu zvířat, věcí nebo osob mezi místy ležícími na území České republiky, aniž by byl v České republice usazen, nebo nezajistí, aby řidič předložil při kontrole doklady o prováděné přepravě,
j)
v rozporu s § 21 odst. 1 písm. a) provozuje taxislužbu vozidlem, které není označeno evidenční nálepkou vozidla taxislužby,
k)
v rozporu s § 21 odst. 2 provozuje taxislužbu vozidlem taxislužby, které pro něj není zapsáno v evidenci vozidel taxislužby,
l)
při provozování taxislužby nezajistí, aby práci řidiče taxislužby vykonávala osoba, která splňuje podmínky podle § 21 odst. 3,
m)
v rozporu s § 21 odst. 2 nezajistí, aby vozidlem taxislužby, které je pro něj zapsáno v evidenci vozidel taxislužby, neprovozovala taxislužbu jiná osoba,
n)
v rozporu s § 21 odst. 4 písm. a) nezajistí, aby bylo vozidlo taxislužby viditelně a čitelně označeno střešní svítilnou a údaji o dopravci,
o)
v rozporu s § 21 odst. 4 písm. b) nezajistí, aby vozidlo taxislužby bylo vybaveno taxametrem, knihou taxametru a záznamy o přepravě z právě probíhajícího dne nebo záznamem o přepravě z poslední poskytnuté přepravy, pokud v právě probíhajícím dni nebyla vozidlem taxislužby žádná přeprava uskutečněna,
p)
v rozporu s § 21 odst. 4 písm. c) nezajistí, aby v taxametru byly nastaveny údaje a hodnoty odpovídající skutečnosti,
q)
v rozporu s § 21 odst. 4 písm. d) nezajistí, aby zobrazované údaje z taxametru byly čitelné a viditelné z místa přepravované osoby,
r)
v rozporu s § 21 odst. 4 písm. e) nezajistí, aby při provozování taxislužby vozidlem taxislužby řidič taxislužby řádně obsluhoval taxametr a zajistil zaznamenání skutečného průběhu přepravy,
s)
v rozporu s § 21 odst. 4 písm. f) nezajistí, aby při provozování taxislužby vozidlem taxislužby řidič taxislužby ihned po ukončení přepravy pořídil jako výstup z tiskárny taxametru záznam o přepravě,
t)
v rozporu s § 21 odst. 4 písm. g) nezajistí, aby při provozování taxislužby vozidlem taxislužby řidič taxislužby cestujícímu vydal doklad o přepravě pořízený jako výstup z tiskárny taxametru,
u)
v rozporu s § 21 odst. 7 neuchovává záznamy o přepravě, smlouvy o přepravě a potvrzení o přepravě nejméně po dobu 3 let od ukončení přepravy nebo nezajistí, aby vozidlo taxislužby nebylo označeno střešní svítilnou podle § 21 odst. 4 písm. a) bodu 1, nápisem TAXI nebo jiným způsobem zaměnitelným s tímto označením,
v)
v rozporu s § 21 odst. 1 provozuje taxislužbu vozidlem, které není vozidlem taxislužby ani vozidlem cestujícího,
w)
v rozporu s § 21a odst. 5 nezajistí, aby evidenční nálepka vozidla taxislužby nebyla umístěna na jiném vozidle, než pro které byla vydána,
x)
v rozporu s § 21a odst. 7 nezajistí neprodleně odstranění evidenční nálepky vozidla taxislužby v případě vyřazení vozidla z evidence vozidel taxislužby,
y)
v rozporu s § 21f odst. 1 předem nezaznamená objednávku do evidenční knihy objednávek, neuchová záznam objednávky v evidenční knize objednávek po dobu nejméně 1 roku od ukončení objednané přepravy nebo nezajistí, aby kopie záznamu objednávky byla umístěna ve vozidle, kterým se přeprava vykonává, nebo aby ji řidič na požádání předložil kontrolnímu orgánu, nebo
z)
v rozporu s § 34 odst. 5 nezajistí, aby řidič poskytl obecní policii nebo Policii České republiky součinnost při výkonu kontroly.
(3)
Dopravce se dopustí přestupku tím, že
a)
provozuje linkovou osobní dopravu bez licence nebo povolení,
b)
neoznámí Ministerstvu dopravy údaje o plánovaném vyslání nebo jejich změnu podle § 33g odst. 1 písm. a),
c)
v rozporu s § 33g odst. 1 písm. b) nezajistí, aby řidič měl u sebe a předložil při kontrole oznámení údajů o plánovaném vyslání a doklad o prováděné přepravě,
d)
neposkytne kopie dokladů podle § 33g odst. 1 písm. c) bodu 1,
e)
neposkytne kopie dokladů podle § 33g odst. 1 písm. c) bodu 2,
f)
neposkytne kopie dokladů podle § 33g odst. 3, nebo
g)
v rozporu s § 33h nezajistí, aby řidič měl u sebe a předložil při kontrole kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu s řidičem včetně jejich překladu do českého jazyka.
(4)
Dopravce, příjemce nebo odesílatel se dopustí přestupku tím, že nedodrží podmínky stanovené pro silniční dopravu nebezpečných věcí.
(5)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
neodstraní zdroj ohrožení provozu veřejné linkové dopravyveřejné linkové dopravy,
b)
svojí činností poškodí zařízení veřejné linkové dopravyveřejné linkové dopravy,
c)
způsobí přerušení provozu veřejné linkové dopravyveřejné linkové dopravy většího rozsahu.
(6)
Zprostředkovatel taxislužby se dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 21e odst. 1 zprostředkuje přepravu, která je
1.
poskytnuta osobou, která v době poskytnutí přepravy není po dobu delší než 15 pracovních dnů držitelem příslušné koncese,
2.
provedena vozidlem, které není vozidlem cestujícího ani v době poskytnutí přepravy po dobu delší než 15 pracovních dnů vozidlem taxislužby, nebo
3.
provedena řidičem, který v době poskytnutí přepravy není po dobu delší než 15 pracovních dnů držitelem oprávnění řidiče taxislužby,
b)
nevede evidenci zprostředkovaných přeprav podle § 21e odst. 2 nebo
c)
v rozporu s § 34 odst. 6 znemožní či znesnadní orgánům státního odborného dozoru, obecní policii a Policii České republiky zahájení nebo provedení kontrolní přepravy.
(7)
Podnikající fyzická nebo právnická osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 9c odst. 1 písm. a) nebo c) objedná přepravu zvířat nebo věcí, nebo
b)
v rozporu s § 9c odst. 1 písm. b) objedná přepravu zvířat nebo věcí.
(8)
Provozovatel cestovní kanceláře nebo cestovní agentury se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 9c odst. 2 objedná přepravu osob.
(9)
Za přestupek lze uložit pokutu do
a)
70 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1, 7 nebo 8,
b)
350 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 nebo 5,
c)
500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3 nebo 6, nebo
d)
700 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 4.
(10)
Je-li přestupek podle odstavce 6 spáchán zprostředkovatelem taxislužby, kterému byl v posledních 5 letech nejméně dvakrát uložen správní trest za přestupek podle stejného ustanovení, lze za něj uložit
a)
zveřejnění rozhodnutí o přestupku a
b)
zákaz činnosti do 3 let, jde-li o přestupek podle odstavce 6 písm. a) bodu 1 nebo písm. b).
(11)
Dopravní úřad, orgán kraje v přenesené působnosti nebo Ministerstvo dopravy zašle stejnopis písemného vyhotovení pravomocného rozhodnutí, kterým byla uložena dopravci pokuta, dopravnímu úřadu, v jehož územním obvodu má podnikatel v silniční dopravě sídlo, a dopravnímu úřadu, který vydal licenci pro pravidelnou linkovou dopravu. Pravomocné rozhodnutí o přestupku podle odstavce 6 se zapisuje do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů.
(12)
Dopravní úřad zašle stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí, kterým uložil správní trest za přestupek podle odstavce 3 písm. b), do 15 dnů ode dne nabytí jeho právní moci Státnímu úřadu inspekce práce.
§ 35a
Ztráta dobré pověsti
(1)
Podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidlyvelkými vozidly nebo odpovědný zástupce ztrácí dobrou pověst, pokud
a)
se nepovažuje za bezúhonného podle živnostenského zákona, nebo
b)
tak rozhodl dopravní úřad nebo orgán jiného členského státu než České republiky.
(2)
Pokud se podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidlyvelkými vozidly nebo odpovědný zástupce nepovažuje za bezúhonného podle živnostenského zákona, ztrácí dobrou pověst do doby opětovného splnění podmínky bezúhonnostibezúhonnosti. Odpovědný zástupce se zároveň na tuto dobu stává nezpůsobilým k řízení dopravní činnosti.
(3)
Dopravní úřad rozhodne, zda podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidly nebo odpovědný zástupce, kterému byl pravomocně uložen správní trest za nejzávažnější protiprávní jednání uvedené v přímo použitelných předpisech Evropské unie upravujících klasifikaci závažných porušení, která mohou vést ke ztrátě dobré pověsti39), ztrácí dobrou pověst. Ztráta dobré pověsti musí být přiměřeným následkem s ohledem na závažnost protiprávního jednání.
(4)
Pokud dopravní úřad rozhodne, že podnikatel v silniční dopravě nebo odpovědný zástupce dobrou pověst ztratil, v rozhodnutí
a)
uvede dobu, po kterou ztráta dobré pověsti trvá; tato doba nesmí u podnikatele v silniční dopravě překročit 5 let a u odpovědného zástupce 3 roky, a
b)
jedná-li se o ztrátu dobré pověsti odpovědného zástupce, rozhodne současně o jeho nezpůsobilosti k řízení dopravní činnosti na dobu, po kterou trvá ztráta dobré pověsti, nejméně však na dobu 1 roku; ztratil-li dobrou pověst dopravce, který je současně ustanoven odpovědným zástupcem, dopravní úřad rovněž rozhodne o jeho nezpůsobilosti k řízení dopravní činnosti.
(5)
Řízení o ztrátě dobré pověsti podle odstavce 3 lze zahájit nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy se dopravní úřad o skutečnostech uvedených v odstavci 3 dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od právní moci rozhodnutí, kterým byl uložen správní trest za protiprávní jednání podle odstavce 3. Výsledek řízení zaznamená dopravní úřad do Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě bezprostředně poté, co rozhodnutí nabude právní moci.
(6)
Osvědčení o odborné způsobilosti pro provozování silniční dopravy odpovědného zástupce, který se stal nezpůsobilým k řízení dopravní činnosti, pozbývá platnosti dnem ztráty dobré pověsti. Pro vydání nového osvědčení platí § 8a odst. 2 až 6 obdobně; zkoušku lze skládat nejdříve v posledním měsíci doby, po kterou trvá nezpůsobilost k řízení dopravní činnosti.
§ 35b
Návrh na změnu nebo zrušení živnostenského oprávnění
(1)
Dopravní úřad v rámci výkonu státního odborného dozoru zjišťuje, zda podnikatelé v silniční dopravě provozované velkými vozidlyvelkými vozidly stále splňují podmínky podle § 6.
(2)
Pokud živnostenský úřad zjistí, že odpovědný zástupce podnikatele v silniční dopravě provozované velkými vozidlyvelkými vozidly přestal vykonávat svou funkci nebo nesplňuje podmínky podle § 8b, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu dopravnímu úřadu.
(3)
Pokud podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidly přestal splňovat podmínku usazení nebo finanční způsobilosti, jeho odpovědný zástupce přestal vykonávat svou funkci nebo nesplňuje podmínky podle § 8b, vyzve jej dopravní úřad k prokázání opětovného splnění podmínky usazení nebo finanční způsobilosti nebo k ustanovení nového odpovědného zástupce ve lhůtě stanovené podle přímo použitelného předpisu Evropské unie25). Po tuto dobu může podnikatel provozovat silniční dopravu bez odpovědného zástupce. Výzvu k ustanovení nového odpovědného zástupce zašle rovněž živnostenskému úřadu.
(4)
Živnostenský úřad zruší nebo změní rozsah koncese, pokud
a)
neschválil ustanovení nového odpovědného zástupce, jehož ustanovení bylo ve lhůtě podle odstavce 3 předloženo ke schválení, nebo
b)
podnikatel v silniční dopravě provozované velkými vozidly
1.
nepředložil ve lhůtě podle odstavce 3 ustanovení nového odpovědného zástupce ke schválení,
2.
neprokázal splnění podmínky usazení ve lhůtě podle odstavce 3,
3.
neprokázal splnění podmínky finanční způsobilosti ve lhůtě podle odstavce 3, nebo
4.
ztratil dobrou pověst rozhodnutím podle § 35a.
(5)
Dopravní úřad podá živnostenskému úřadu bez zbytečného odkladu návrh na zrušení nebo změnu rozsahu koncese v případech podle odstavce 4 písm. b) bodů 2 až 4.
(6)
Lhůta, ve které nelze podle živnostenského zákona podat žádost o koncesi v případě jejího zrušení, se neuplatní při podání žádosti o nové udělení koncese pro silniční dopravu provozovanou velkými vozidlyvelkými vozidly, pokud byla předchozí koncese v tomto oboru zrušena podle odstavce 4.
§ 35c
Vybírání kaucí
(1)
Orgány Policie České republiky nebo osoby pověřené výkonem státního odborného dozoru jsou při provádění kontroly a státního odborného dozoru podle tohoto zákona oprávněny vybírat kauci v rozmezí od 5 000 Kč do 100 000 Kč od dopravce, který je podezřelý ze spáchání přestupku podle tohoto zákona nebo kontrolního řádu, nebo od fyzické osoby podezřelé ze spáchání přestupku podle § 34e odst. 1 písm. a), je-li důvodné podezření, že se budou vyhýbat řízení o přestupku nebo že by případné vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popřípadě nebylo vůbec možné. Při stanovení výše kauce se přihlíží k závažnosti, významu a době trvání protiprávního jednání a rozsahu způsobené škody.
(2)
Při výběru kauce orgány Police České republiky nebo osoby pověřené výkonem státního odborného dozoru poučí řidiče, který pro účely vybírání kauce zastupuje dopravce, o důsledku vybrání kauce a vystaví ve 4 vyhotoveních
a)
písemné potvrzení o převzetí kauce, ve kterém musí být uveden důvod uložení kauce, její výše a správní orgán, který je příslušný k vedení řízení o přestupku, a
b)
protokol o výsledcích kontroly nebo místního šetření.
(3)
Orgán Policie České republiky nebo osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru předá 1 vyhotovení potvrzení o převzetí kauce a protokolu řidiči a 2 vyhotovení spolu s kaucí nejpozději do 2 pracovních dnů správnímu orgánu, který je příslušný k vedení řízení o přestupku.
§ 35d
Zabránění v jízdě
(1)
Jsou-li orgán Policie České republiky nebo osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru oprávněny vybrat kauci podle § 35c a řidič kauci na výzvu nesloží, přikáže orgán Policie České republiky nebo osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru řidiči, který pro tyto účely zastupuje dopravce, jízdu na nejbližší místo, které je z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích vhodné k odstavení vozidla, a
a)
zabrání mu v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla (dále jen „technický prostředek“), nebo
b)
zakáže pokračovat v jízdě a zadrží řidiči doklady k vozidlu a doklady související s prováděnou přepravou.
(2)
Náklady spojené s jízdou vozidla do místa odstavení, náklady spojené s parkováním a náklady na zabránění v jízdě vozidla jdou k tíži dopravce nebo fyzické osoby podezřelé ze spáchání přestupku podle § 34e odst. 1 písm. a). Odpovědnost dopravce za vozidlo, náklad a přepravované osoby není jeho odstavením dotčena.
(3)
Při postupu podle odstavce 1 poučí orgán Policie České republiky nebo osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru řidiče o podmínkách uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených dokladů a vystaví ve 4 vyhotoveních potvrzení o zabránění v jízdě použitím technického prostředku nebo o zadržení dokladů k vozidlu a dokladů souvisejících s prováděnou přepravou. V potvrzení uvede důvod zabránění v jízdě nebo zadržení dokladů k vozidlu a dokladů souvisejících s prováděnou přepravou, důvod uložení kauce a její výši a správní orgán příslušný k vedení řízení o přestupku.
(4)
Orgán Policie České republiky nebo osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru předá 1 vyhotovení potvrzení podle odstavce 3 řidiči a 2 vyhotovení spolu s kaucí a protokolem o výsledcích kontroly nejpozději do 2 pracovních dnů po složení kauce správnímu orgánu, který je příslušný k vedení řízení o přestupku. Jestliže nebude kauce složena do 72 hodin od zjištění porušení, budou příslušnému správnímu orgánu k vedení řízení o přestupku spolu s potvrzením o zabránění v jízdě a protokolem o výsledcích kontroly zaslány i doklady k vozidlu a doklady související s prováděnou přepravou. V takovém případě lze kauci do dne vydání rozhodnutí o přestupku složit na účet správního orgánu příslušného k vedení řízení o přestupku. Správní orgán, u kterého byla kauce složena, vystaví potvrzení o převzetí kauce podle § 35c odst. 2 písm. a) a zašle jej osobě podezřelé z přestupku.
(5)
Orgán Policie České republiky nebo osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru zajistí neprodleně uvolnění vozidla nebo orgán Policie České republiky, osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru nebo správní orgán zajistí neprodleně vrácení dokladů k vozidlu a dokladů souvisejících s prováděnou přepravou, jestliže
a)
byla složena kauce orgánu Police České republiky, osobě pověřené výkonem státního odborného dozoru nebo příslušnému správnímu orgánu,
b)
správní orgán, který je příslušný k vedení řízení o přestupku podle tohoto zákona, neshledal na základě předaných podkladů důvody k zahájení správního řízení o přestupku,
c)
správní řízení o přestupku podle tohoto zákona bylo pravomocně zastaveno, nebo
d)
byla zaplacena pokuta a náklady řízení uložené ve správním řízení o přestupku podle tohoto zákona.
(6)
Odstavce 1 až 5 se nepoužijí v případě taxislužby provozované vozidlem cestujícího.
§ 35e
Pokud byl použit postup podle § 35c nebo 35d, správní orgán může vydat příkaz o uložení pokuty26) i v případě, že je jediným podkladem pro jeho vydání kontrolní protokol o porušení tohoto zákona pořízený jiným orgánem veřejné moci.
§ 35f
Vracení, propadnutí a započtení kauce
(1)
Kauce se vrátí v plné výši, jestliže
a)
správní orgán neshledal důvody pro zahájení řízení o přestupku podle tohoto zákona, nebo
b)
řízení o přestupku podle tohoto zákona bylo pravomocně zastaveno.
(2)
Je-li v řízení o přestupku podle tohoto zákona uložena osobě, od níž byla vybrána kauce, pokuta a povinnost k úhradě nákladů řízení, rozhodne správní orgán o započtení složené kauce na zaplacení uložené pokuty a nákladů řízení. Je-li vybraná kauce vyšší než uložená pokuta a náklady řízení, vrátí se část kauce zbývající po započtení kauce na zaplacení uložené pokuty a nákladů řízení osobě, od níž byla vybrána.
(3)
Jestliže správní orgán neshledá důvody pro zahájení řízení o přestupku podle tohoto zákona, uvědomí o tom bez zbytečného odkladu osobu, od níž byla vybrána kauce, a vyzve ji ke sdělení potřebných údajů o bankovním účtu, na který lze kauci vrátit. Kauci nebo její zbývající část podle odstavců 1 a 2 správní orgán příslušný k rozhodování v prvním stupni vrátí osobě, od níž byla vybrána, a to
a)
do 30 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, pokud mu byly ke dni nabytí právní moci rozhodnutí známy potřebné údaje o bankovním účtu, na který lze kauci vrátit, nebo
b)
do 15 pracovních dnů ode dne, kdy písemně sdělila tomuto správnímu orgánu potřebné údaje o bankovním účtu, na který lze kauci vrátit.
(4)
Kauce propadá, jestliže správnímu orgánu nebyly do 1 roku ode dne odeslání výzvy nebo vydání rozhodnutí sděleny potřebné údaje o bankovním účtu, na který lze kauci nebo její část vrátit.
(5)
Propadlé kauce jsou příjmem samosprávného celku, jehož orgánem je správní orgán příslušný k vedení řízení o přestupku. To neplatí, jde-li o propadlé kauce vybrané v souvislosti s porušením předpisů v oblasti mezinárodní linkové osobní dopravy, které jsou příjmem státního rozpočtu.
§ 35g
(1)
Při provádění kontroly v taxislužbě je oprávněn vybírat kauci podle § 35c odst. 1 rovněž strážník obecní policie. Na oprávnění a činnost obecní policie se § 35c a 35d použijí obdobně.
(2)
Pokud při provádění kontroly v taxislužbě nebo státního odborného dozoru v taxislužbě došlo k zabránění v jízdě vozidla podle § 35d a není-li do 3 měsíců ode dne zabránění v jízdě vozidlo uvolněno, může je ten, kdo v jízdě zabránil, odstranit na místo vhodné k odstavení vozidla na náklady dopravce nebo fyzické osoby podezřelé ze spáchání přestupku podle § 34e odst. 1 písm. a).
§ 35h
(1)
Osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru je oprávněna zadržet průkaz řidiče taxislužby, pokud
a)
zjistí, že jsou dány důvody, pro které řidič není spolehlivý podle § 9 odst. 2, nebo
b)
je řidič taxislužby podezřelý ze spáchání přestupku uvedeného v § 9 odst. 2 písm. a).
(2)
O zadržení průkazu řidiče taxislužby vystaví ten, kdo průkaz řidiče taxislužby zadržel, potvrzení ve 3 vyhotoveních, z nichž 1 předá řidiči taxislužby a 1 bez zbytečného odkladu doručí dopravnímu úřadu příslušnému podle místa trvalého, dlouhodobého, přechodného nebo jiného povoleného pobytu řidiče taxislužby spolu se zadrženým průkazem. Potvrzení obsahuje jméno a příjmení řidiče taxislužby, číslo průkazu, důvod zadržení průkazu, datum zadržení průkazu a podpis osoby, která průkaz zadržela.
(3)
Dopravní úřad bezodkladně po doručení potvrzení zahájí řízení, v němž lze rozhodnout o zadržení průkazu do doby pravomocného rozhodnutí o odnětí oprávnění řidiče taxislužby, nejde-li o zadržení z důvodu podle odstavce 1 písm. a).
(4)
Dopravní úřad vrátí zadržený průkaz řidiče taxislužby jeho držiteli, pokud
a)
do 15 pracovních dnů ode dne doručení potvrzení nevydal oznámení o zahájení řízení o zadržení průkazu nebo nevydal rozhodnutí o odnětí oprávnění řidiče taxislužby,
b)
v řízení o zadržení průkazu bylo pravomocně rozhodnuto, že se průkaz nezadrží, nebo
c)
v řízení o přestupku, pro který byl průkaz zadržen, nebyl uložen správní trest nebo věc byla odložena, protože nebyly shledány důvody pro zahájení řízení o přestupku.
(5)
Po dobu zadržení průkazu řidiče taxislužby nesmí řidič vykonávat práci řidiče taxislužby. Doba zadržení průkazu řidiče taxislužby se započítává do doby výkonu správního trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu práce řidiče taxislužby, pokud byl tento správní trest uložen za skutek, pro který byl průkaz řidiče taxislužby zadržen.
(6)
Postup podle odstavců 1 až 5 lze uplatnit, i pokud průkaz řidiče taxislužby nebyl řidičem při provádění státního odborného dozoru předložen. Průkaz řidiče taxislužby se v takovém případě považuje za zadržený. Tato skutečnost se zaznamená v potvrzení podle odstavce 2. Průkaz řidiče taxislužby se k vyhotovení potvrzení doručovanému dopravnímu úřadu nepřikládá a jeho držitel má povinnost jej do 5 pracovních dnů ode dne zadržení odevzdat dopravnímu úřadu příslušnému podle místa trvalého, dlouhodobého, přechodného nebo jiného povoleného pobytu řidiče taxislužby. Dopravní úřad průkaz řidiče taxislužby podle odstavce 4 nevrací, nebyl-li odevzdán.
§ 35i
Kontrola tachografu autorizovaným metrologickým střediskem
(1)
Orgán Policie České republiky nebo osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru jsou oprávněny za účelem kontroly tachografu přikázat řidiči jízdu do autorizovaného metrologického střediska40) a podrobení vozidla této kontrole. Řidič je při tom povinen řídit se pokyny osoby, která kontrolu tachografu nařídila nebo ji provádí.
(2)
Náklady na provedení kontroly tachografu hradí autorizovanému metrologickému středisku ten, kdo ji nařídil. Pokud bylo kontrolou tachografu zjištěno jeho nesprávné fungování nebo nalezeno zařízení určené k neoprávněné změně údajů vedených tachografem, uhradí dopravce náklady na provedení této kontroly tomu, kdo ji nařídil, bezprostředně poté, co k tomu byl vyzván řidič, který pro tyto účely zastupuje dopravce; při správě placení těchto nákladů se postupuje podle daňového řádu.
(3)
Neuhradil-li dopravce náklady na provedení kontroly tachografu bezprostředně poté, co k tomu byl řidič vyzván, jsou orgán Policie České republiky nebo osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru oprávněny přikázat řidiči jízdu na nejbližší místo, které je z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích vhodné k odstavení vozidla, a
a)
zabránit mu v jízdě použitím technického prostředku, nebo
b)
zakázat pokračovat v jízdě s vozidlem a zadržet řidiči doklady k vozidlu a doklady související s prováděnou přepravou.
(4)
Náklady spojené s jízdou vozidla do místa odstavení, náklady spojené s parkováním a náklady na zabránění v jízdě vozidla jdou k tíži dopravce. Odpovědnost dopravce za vozidlo, náklad a přepravované osoby není jeho odstavením dotčena.
(5)
Orgán Policie České republiky nebo osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru poučí řidiče o podmínkách uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených dokladů a předá řidiči potvrzení o zabránění v jízdě nebo o zadržení dokladů. V potvrzení uvede důvod zabránění v jízdě nebo zadržení dokladů.
(6)
Orgán Policie České republiky nebo osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru zajistí neprodleně uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených dokladů, uhradil-li dopravce náklady na provedení kontroly tachografu.
§ 35j
Zabránění v jízdě při nedodržení požadavků na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky nebo dobu odpočinku
(1)
Orgán Policie České republiky nebo osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru jsou oprávněny přikázat řidiči, který je podezřelý ze spáchání přestupku podle § 34e odst. 3 písm. b), c), e) nebo f), jízdu na nejbližší místo, které je z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích vhodné k odstavení vozidla, a
a)
zabránit mu v jízdě použitím technického prostředku, nebo
b)
zakázat pokračovat v jízdě a zadržet řidiči doklady k vozidlu a doklady související s prováděnou přepravou.
(2)
Náklady spojené s jízdou vozidla do místa odstavení, náklady spojené s parkováním a náklady na zabránění v jízdě vozidla jdou k tíži řidiče. Odpovědnost řidiče za vozidlo, náklad a přepravované osoby není jeho odstavením dotčena.
(3)
Orgán Policie České republiky nebo osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru poučí řidiče o podmínkách uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených dokladů a předá řidiči potvrzení o zabránění v jízdě nebo o zadržení dokladů. V potvrzení uvede důvod zabránění v jízdě nebo zadržení dokladů.
(4)
Orgán Policie České republiky nebo osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru neprodleně zajistí uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených dokladů, pokud jde o podezření ze spáchání přestupku podle
a)
§ 34e odst. 3 písm. b) nebo c),
1.
odpadne-li nebezpečí dalšího nedodržování požadavků na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky nebo dobu odpočinku, nejpozději však po uplynutí 24 hodin od zabránění v jízdě nebo zadržení dokladů, nebo
2.
bude-li v jízdě pokračovat jiný způsobilý řidič, nebo
b)
§ 34e odst. 3 písm. e) nebo f), upustí-li řidič od jednání, které naplňuje skutkovou podstatu přestupku.
§ 35k
Odebrání karty řidiče
(1)
Orgán Policie České republiky nebo osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru jsou oprávněny odebrat předloženou kartu řidiče, pokud je řidič podezřelý, že užitím této karty spáchal přestupek, za nějž se ukládá správní trest podle § 34e odst. 6 písm. b) až d).
(2)
Kartu řidiče předá ten, kdo ji odebral, správnímu orgánu, který je příslušný k vedení řízení o přestupku, který údaj o odebrání karty řidiče zapíše do informačního systému digitálního tachografu37). Odebraná karta řidiče se nevrací.
§ 36
(1)
Podle právního řádu České republiky se posuzuje též odpovědnost za přestupek zjištěný na území České republiky spáchaný v cizině
a)
porušením povinnosti řidiče dodržovat požadavky na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku, povinnosti vést záznam o době řízení, bezpečnostních přestávek a době odpočinku stanoveným způsobem nebo nesplněním některé z povinností řidiče při přepravě nebezpečných věcí,
b)
porušením povinnosti dopravce zajistit dodržování požadavků na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku při práci řidičů nebo povinnosti zajistit řádné vedení záznamů o době řízení, bezpečnostních přestávek a době odpočinku,
c)
nedodržením podmínek stanovených pro silniční dopravu nebezpečných věcí, nebo
d)
nedodržením povinnosti stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě29).
(2)
Odpovědnost za přestupek podle odstavce 1 se posuzuje podle právního řádu České republiky i v případě, že byl spáchán v cizině fyzickou osobou s pobytem mimo území České republiky či právnickou nebo podnikající fyzickou osobou se sídlem mimo území České republiky.
(3)
Právnická a podnikající fyzická osoba se odpovědnosti za přestupek podle § 34f odst. 1 písm. a), b), d) a f) až n), § 35 odst. 1 písm. b) a m), § 35 odst. 2 písm. b), h) a z) a § 35 odst. 4 nemůže zprostit.
(4)
Za přestupky podle tohoto zákona, s výjimkou přestupků podle § 34e nebo § 35 odst. 2 písm. h), nelze uložit propadnutí věci nebo náhradní hodnoty.
(5)
Přestupky podle tohoto zákona projednává dopravní úřad, v jehož správním obvodu byla provedena kontrola, na jejímž podkladě byl přestupek zjištěn, nebo Ministerstvo dopravy, jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, s výjimkou
a)
přestupků podle § 34e, které projednává obecní úřad obceobce s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze úřady městských částí vymezené Statutem hlavního města Prahy, v jejichž správním obvodu bylo spáchání přestupku zjištěno,
b)
přestupků podle § 34f odst. 2, které projednává dopravní úřad příslušný podle sídla provozovatele terminálu,
c)
přestupků podle § 34f odst. 3, které projednává obecní živnostenský úřad, a
d)
přestupků podle § 35 odst. 3 písm. e) a f) a § 35 odst. 7 písm. b), které projednává orgán inspekce práce.
(6)
Přestupky podle tohoto zákona, s výjimkou přestupků podle § 34e odst. 1 písm. b), odst. 2 a 3, nelze projednat příkazem na místě. Přestupky podle § 34e odst. 1 písm. b), odst. 2 a 3 může příkazem na místě projednat orgán Policie České republiky. Přestupky podle § 34e odst. 2 může dále projednat příkazem na místě strážník obecní policie. Přestupky podle § 34e odst. 3 může dále projednat příkazem na místě Ministerstvo dopravy.
(7)
Pokuta uložená za přestupek podle tohoto zákona, která byla předána obecním úřadem obceobce s rozšířenou působností obecnému správci daně k vymáhání a nebyla vybrána nebo vymožena tímto obecním úřadem, je z 30 % příjmem státního rozpočtu a ze 70 % příjmem obceobce, jejíž orgán pokutu uložil.
§ 37
(1)
Orgány Policie České republiky v rámci dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu podle zvláštního předpisu8) kontrolují, zda je vozidlo v provozu vybaveno doklady předepsanými tímto zákonem, zda vozidlo v provozu je stanoveným způsobem označeno nebo jinak vybaveno, zda jsou dodržovány podmínky stanovené pro silniční dopravu nebezpečných věcí a zda jsou dodržovány požadavky na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku řidičů a požadavky podle § 9b. Řidič vozidla je povinen předložit orgánům uvedeným ve větě první doklady předepsané tímto zákonem.
(2)
Obecní policie nebo orgány Policie České republiky při odhalování přestupků na úseku taxislužby podle tohoto zákona kontrolují, zda je vozidlo taxislužby stanoveným způsobem označeno a vybaveno, zda je taxislužba provozována způsobem předepsaným tímto zákonem a zda řidič taxislužby dodržuje povinnosti stanovené tímto zákonem. Řidič taxislužby je povinen umožnit strážníkům obecní policie nebo policistům výkon tohoto oprávnění.
§ 38
(1)
Při provádění kontroly nebo státního odborného dozoru na pozemní komunikaci nebo jiném vhodném místě mimo provozovnu dopravce orgány Policie České republiky nebo osoby pověřené výkonem státního odborného dozoru rovněž kontrolují prostřednictvím záznamu z tachografu, zda dopravce provozující silniční dopravu velkými vozidly zajistil dodržování požadavků stanovených jiným právním předpisem36) na týdenní pracovní dobu a přestávky na jídlo a oddech řidičů.
(2)
Obdržel-li orgán inspekce práce údaje podle § 34d odst. 4, provede kontrolu v provozovně podnikatele v silniční dopravě provozované velkými vozidly, při níž kontroluje, zda podnikatel zajistil dodržování požadavků stanovených jiným právním předpisem36) na týdenní pracovní dobu, délku směny při práci v noci a přestávky na jídlo a oddech řidičů, pomocníků řidiče a průvodčích.
(3)
Pokud orgán inspekce práce rozhodne o uložení správního trestu za přestupek spáchaný protiprávním jednáním uvedeným v přímo použitelných předpisech Evropské unie upravujících klasifikaci závažných porušení, která mohou vést ke ztrátě dobré pověsti39), dopravci provozujícímu silniční dopravu velkými vozidly pro cizí potřeby, poskytne orgán inspekce práce dopravním úřadům prostřednictvím Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě identifikační údaje o rozhodnutí, kterým byl za tento přestupek dopravci uložen správní trest, a dále údaje o druhu a výši správního trestu a právní kvalifikaci protiprávního jednání.
(4)
Česká správa sociálního zabezpečení poskytne každoročně nejpozději do 31. března na žádost Ministerstva dopravy z registru pojištěnců nemocenského pojištění nebo registru zaměstnavatelů do Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě údaj o počtu zaměstnanců podnikatele v silniční dopravě provozované velkými vozidly k 31. prosinci předchozího roku.
(5)
Státní úřad inspekce práce poskytne každoročně nejpozději do 31. března Ministerstvu dopravy údaje o kontrolách dodržování požadavků stanovených jiným právním předpisem36) na týdenní pracovní dobu, délku směny při práci v noci a přestávky na jídlo a oddech řidičů, pomocníků řidiče a průvodčích, výsledcích těchto kontrol a rozhodnutích, kterými byl za zjištěné přestupky uložen správní trest.
(6)
Vzor oznámení, kterým jsou poskytovány údaje podle odstavce 5, stanoví prováděcí právní předpis.
§ 38a
(1)
Ministerstvo dopravy vydává orgánům vykonávajícím státní odborný dozor nebo kontrolu nad dodržováním požadavků na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku řidičů kontrolní karty podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího tachografy v silniční dopravě4e). Údaje o vydání kontrolní karty zapíše Ministerstvo dopravy do informačního systému digitálního tachografu37).
(2)
Ministerstvo dopravy zajišťuje výrobu kontrolních karet, karet podniku a průkazů řidiče taxislužby, na základě požadavků obecních úřadů obcíobcí s rozšířenou působností distribuci karet podniku a na základě požadavků dopravních úřadů distribuci průkazů řidiče taxislužby.
(3)
Ministerstvo dopravy zajišťuje tisk a distribuci formulářů
a)
eurolicence a opisu eurolicence,
b)
osvědčení o provozování dopravy pro vlastní potřebu,
c)
osvědčení řidiče a opisu osvědčení řidiče,
d)
osvědčení o odborné způsobilosti,
e)
povolení k provozování linkové osobní dopravy,
f)
vstupních povolení,
g)
osvědčení o školení řidičů vozidel přepravujících nebezpečné věci,
h)
osvědčení o odborné způsobilosti bezpečnostních poradců pro přepravu nebezpečných věcí a
i)
evidenčních nálepek vozidla taxislužby.
(4)
Vzor potvrzení o zabránění v jízdě použitím technického prostředku nebo o zadržení dokladů k vozidlu a dokladů souvisejících s prováděnou přepravou a potvrzení o převzetí kauce stanoví prováděcí právní předpis.
ČÁST VI
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Krizový stav v silniční nákladní dopravě
§ 39a
(1)
Ministerstvo dopravy
a)
kontroluje vývoj nabídky kapacit v silniční nákladní dopravě,
b)
vyhodnocuje intenzitu silniční nákladní dopravy ve vztahu ke kapacitě, propustnosti a stavu silniční infrastruktury,
c)
sleduje v souvislosti s vývojem nabídky kapacit a intenzity silniční nákladní dopravy finanční způsobilostfinanční způsobilost dopravců v silniční nákladní dopravě.
(2)
Příslušné dopravní úřady poskytují Ministerstvu dopravy průběžně informace o počtu dopravců na trhu silniční nákladní dopravy, o počtu vozidel, kterými je silniční nákladní doprava provozována, a o jejich finanční způsobilostifinanční způsobilosti.
§ 39b
Krizový stav v silniční nákladní dopravě nastává, pokud
a)
převyšuje vývoj nabídky kapacit v silniční nákladní dopravě nejméně po dobu tří měsíců po sobě jdoucích vývoj poptávky, nebo
b)
způsobuje intenzita silniční nákladní dopravy neprůjezdnost pozemních komunikací,
a hrozí-li z těchto důvodů významnému počtu dopravců v silniční nákladní dopravě úpadek podle zvláštního právního předpisu.10)
§ 39c
V případě krizového stavu v silniční nákladní dopravě vláda nařízením stanoví
a)
dočasný zákaz vydávání koncesí5) k provozování silniční nákladní dopravy,
b)
dočasný zákaz změn koncese5) k provozování silniční nákladní dopravy, spočívající v rozšíření počtu vozidel, která dopravce používal přede dnem nabytí účinnosti nařízení vlády k provozování silniční nákladní dopravy, a
c)
podmínky provádění těchto zákazů.
§ 39d
Do 28. února 2017 se čl. 8, 19 a 21 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 nepoužijí na provozování vnitrostátní linkové dopravy.
§ 40
(1)
Dopravci, kteří provozují silniční dopravu (veřejná linková dopravaveřejná linková doprava, mezinárodní autobusová doprava a mezinárodní nákladní doprava) na základě koncese podle živnostenského zákona, jsou povinni předložit do tří let od účinnosti tohoto zákona příslušnému živnostenskému úřadu osvědčení o odborné způsobilosti pro provozování dopravy. Nepředloží-li v této lhůtě dopravci osvědčení, pozbývá vydaná koncese uplynutím této lhůty platnosti.
(2)
Dopravci, kteří provozují linkovou osobní dopravu na základě koncese, jsou povinni uvést svou činnost do souladu s tímto zákonem a do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona požádat o udělení licence (§ 10). Do doby rozhodnutí dopravního úřadu, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou dopravu, Ministerstva dopravy se tito dopravci považují za dopravce, kterým byla udělena licence podle tohoto zákona.
§ 40a
(1)
Dopravci, kteří provozují mezinárodní silniční dopravu autobusy nebo nákladními vozidly o užitné hmotnosti vyšší než 3,5 tuny nebo celkové hmotnosti vyšší než 6 tun na základě koncese, jsou povinni nejpozději do 31. března 2000 prokázat finanční způsobilostfinanční způsobilost podle § 4a před příslušným dopravním úřadem a potvrzení o finanční způsobilostifinanční způsobilosti předložit živnostenskému úřadu, který vydal koncesi k provozování silniční dopravy. Nepředloží-li v této lhůtě dopravci potvrzení o finanční způsobilostifinanční způsobilosti, pozbývá vydaná koncese uplynutím této lhůty platnosti.
(2)
Provozovatelé taxislužby, kteří provozují taxislužbu přede dnem účinnosti tohoto zákona, jsou povinni nejpozději do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona zaslat příslušnému dopravnímu úřadu písemné oznámení podle § 21 odst. 4 s výjimkou osvědčení obce o složení zkoušky řidiče taxislužby, které jsou povinni předložit ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti vyhlášky obce. Nezašlou-li provozovatelé taxislužby ve stanovených lhůtách tato oznámení, nejsou oprávněni provozovat taxislužbu v příslušném územním obvodu.
§ 40b
(1)
Dopravci, kteří provozují mezinárodní silniční dopravu autobusy, tahači nebo nákladními vozidly o celkové hmotnosti vyšší než 3,5 tuny s výjimkou speciálních vozidel na základě koncese, jsou povinni nejpozději do 31. března 2001 prokázat finanční způsobilostfinanční způsobilost podle § 4a před příslušným dopravním úřadem a potvrzení o finanční způsobilostifinanční způsobilosti předložit živnostenskému úřadu, který vydal koncesi k provozování silniční dopravy. Nepředloží-li dopravce potvrzení o finanční způsobilostifinanční způsobilosti, pozbývá vydaná koncese uplynutím této lhůty platnost.
(2)
Od 1. ledna 2004 se povinnost prokazovat finanční způsobilostfinanční způsobilost rozšiřuje i na vnitrostátní dopravu.
(3)
Dopravci, kteří provozují vnitrostátní silniční dopravu autobusy, tahači nebo nákladními vozidly o celkové hmotnosti vyšší než 3,5 tuny s výjimkou speciálních vozidel na základě koncese, jsou povinni nejpozději do 31. července 2004 prokázat finanční způsobilostfinanční způsobilost podle § 4a před příslušným dopravním úřadem a potvrzení o finanční způsobilostifinanční způsobilosti předložit živnostenskému úřadu, který vydal koncesi k provozování silniční dopravy. Nepředloží-li dopravce potvrzení o finanční způsobilostifinanční způsobilosti, pozbývá vydaná koncese uplynutím této lhůty platnost.
(4)
Podnikatel, který podle tohoto zákona je povinen označit vozidlo, ačkoli před účinností tohoto zákona tuto povinnost neměl, je povinen tak učinit nejpozději do 2 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.
(5)
Dopravci, kteří podle tohoto zákona jsou povinni prokázat odbornou způsobilost, ačkoliv před účinností tohoto zákona tuto povinnost neměli, jsou povinni předložit nejpozději do jednoho roku od účinnosti zákona příslušnému živnostenskému úřadu doklad o odborné způsobilosti. Nepředloží-li v této lhůtě dopravce tento doklad, pozbývá vydaná koncese uplynutím této lhůty platnosti.
§ 40c
Působnost stanovená tímto zákonem krajskému úřadu, Magistrátu hlavního města Prahy, magistrátům statutárních měst, obecním úřadům obcíobcí s rozšířenou působností a úřadům městských částí je výkonem přenesené působnosti.
§ 41
Zmocňovací ustanovení
1.
Vláda nařízením upraví počátek, konec a podmínky provádění zákazů podle § 39c.
(2)
Ministerstvo dopravy vydá prováděcí právní předpis k provedení § 3 odst. 1 písm. b), § 3a odst. 8, § 8a odst. 7, § 9b odst. 4, § 17 odst. 6, § 18b odst. 2, § 21 odst. 9, § 21a odst. 8, § 21c odst. 4, § 21f odst. 1, § 22 odst. 5, § 30 odst. 2, § 34 odst. 3, 4 a 7, § 34d odst. 9, § 38 odst. 6 a § 38a odst. 4.
§ 42
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se zákon č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství, ve znění zákona č. 118/1990 Sb.
§ 43
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
1a)
Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů.
2)
Zákon č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů.
3)
§ 58 odst. 5 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
4)
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 62/2010 Sb. m. s., kterým se nahrazují sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 108/1976 Sb., č. 82/1984 Sb. a č. 80/1994 Sb., o vyhlášení přijetí změn a dodatků Evropské dohody o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR), ve znění sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 82/2010 Sb. m. s.
4d)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85, v platném znění.
4e)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 ze dne 4. února 2014 o tachografech v silniční dopravě, o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, v platném znění.
5)
Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
5b)
§ 50 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 356/1999 Sb.
5c)
Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
6)
Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
6a)
Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
6e)
Zákon č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů.
7)
Vyhláška č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), ve znění pozdějších předpisů.
7a)
Vyhláška č. 143/1997 Sb., o přepravě a dopravě určených jaderných materiálů a určených radionuklidových zářičů.
Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů.
7b)
Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
7d)
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
7e)
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
7f)
Směrnice Komise 112/2004/ES, kterou se přizpůsobuje technickému pokroku Směrnice Rady 50/1995/ES o jednotných postupech kontroly při přepravě nebezpečných věcí.
Směrnice Rady 599/1988/ES o jednotném postupu při provádění nařízení (EHS) 3820/1985 a nařízení (EHS) 3821/1985.
Směrnice Rady 50/1995/ES o jednotných postupech kontroly při přepravě nebezpečných věcí.
8)
Zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
9)
Zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
10)
Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
12)
§ 46a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 7/2009 Sb.
13)
Nařízení č. 11 o odstranění diskriminace v oblasti přepravních sazeb a podmínek, kterým se provádí čl. 79 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 ze dne 21. října 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy a o změně nařízení (ES) č. 561/2006, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 ze dne 4. února 2014 o tachografech v silniční dopravě, o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, v platném znění.
Nařízení Komise (EU) 2016/403 ze dne 18. března 2016, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009, pokud jde o klasifikaci závažných porušení pravidel Unie, která mohou vést ke ztrátě dobré pověsti podnikatele v silniční dopravě, a kterým se mění příloha III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/22/ES.
14)
Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti osob za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
15)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009.
16)
Čl. 8 a příloha 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009.
17)
Čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009.
18)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009.
19)
Čl. 2 odst. 4 a čl. 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009.
20)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009.
21)
Čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009.
Čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009.
22)
Čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009.
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
23)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009.
24)
Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
25)
Čl. 13 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009.
26)
§ 150 správního řádu.
27)
Čl. 3 písm. m) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011.
28)
Čl. 2 odst. 4 a čl. 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009.
29)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011.
31)
Vyhláška č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR).
32)
Zákon č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 135/2016 Sb.
33)
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
34)
Čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 ze dne 21. října 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES.
Čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy.
Čl. 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy a o změně nařízení (ES) č. 561/2006.
35)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/1/ES ze dne 18. ledna 2006 o užívání vozidel najatých bez řidiče pro silniční přepravu zboží.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2018/645 ze dne 18. dubna 2018, kterou se mění směrnice 2003/59/ES o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu a směrnice 2006/126/ES o řidičských průkazech.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1057 ze dne 15. července 2020, kterou se stanoví zvláštní pravidla o vysílání řidičů v odvětví silniční dopravy, pokud jde o směrnice 96/71/ES a 2014/67/EU, a kterou se mění směrnice 2006/22/ES, pokud jde o požadavky na prosazování, a nařízení (EU) č. 1024/2012.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/738 ze dne 6. dubna 2022, kterou se mění směrnice 2006/1/ES o užívání vozidel najatých bez řidiče pro silniční přepravu zboží.
36)
Nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění pozdějších předpisů.
37)
Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.
38)
Vyhláška č. 31/2001 Sb., o řidičských průkazech a o registru řidičů, ve znění pozdějších předpisů.
39)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 ze dne 21. října 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES, v platném znění.
Nařízení Komise (EU) 2016/403 ze dne 18. března 2016, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009, pokud jde o klasifikaci závažných porušení pravidel Unie, která mohou vést ke ztrátě dobré pověsti podnikatele v silniční dopravě, a kterým se mění příloha III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/22/ES.
40)
Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů.
41)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1024/2012 ze dne 25. října 2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu a o zrušení rozhodnutí Komise 2008/49/ES („nařízení o systému IMI“), v platném znění.
42)
Čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/22/ES ze dne 15. března 2006 o minimálních podmínkách pro provedení nařízení (ES) č. 561/2006 a (EU) č. 165/2014 a směrnice 2002/15/ES, pokud jde o předpisy v sociální oblasti týkající se činností v silniční dopravě, a o zrušení směrnice Rady 88/599/EHS, v platném znění.
43)
Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon č. 112/1994 Sb. | Zákon č. 112/1994 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče České socialistické republiky, ve znění zákonného opatření Předsednictva České národní rady č. 25/1991 Sb., zákona České národní rady č. 437/1991 Sb. a zákonného opatření Předsednictva národní rady č. 348/1992 Sb.
Vyhlášeno 8. 6. 1994, datum účinnosti 8. 6. 1994, částka 37/1994
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče České socialistické republiky, ve znění zákonného opatření Předsednictva České národní rady č. 25/1991 Sb., zákona České národní rady č. 437/1991 Sb. a zákonného opatření Předse
* Čl. II
Aktuální znění od 8. 6. 1994
112
ZÁKON
ze dne 26. dubna 1994,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče České socialistické republiky, ve znění zákonného opatření Předsednictva České národní rady č. 25/1991 Sb., zákona České národní rady č. 437/1991 Sb. a zákonného opatření Předsednictva České národní rady č. 348/1992 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče České socialistické republiky, ve znění zákonného opatření Předsednictva České národní rady č. 25/1991 Sb., zákona České národní rady č. 437/1991 Sb. a zákonného opatření Předsednictva České národní rady č. 348/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 9 odst. 1 písm. f) se na konci vypouští čárka a doplňují se slova „plemenných a chovných, vyjma psů, koček a drobných zvířat, s výjimkou včelstev a všech zvířat po dobu nařízených mimořádných veterinárních opatření. V ostatních případech se zvířata přesunují na základě osvědčení o jejich zdravotním stavu a nákazové situaci v chovu, vystaveného veterinárním lékařem, který má povolení k výkonu veterinárních činností podle tohoto zákona,“.
2.
V § 9 odst. 1 písm. i) se vypouštějí slova „pokud se svodu zúčastní pouze zvířata z územního obvodu v její působnosti,“.
3.
V § 9 odst. 1 písm. j) se na konci čárka nahrazuje středníkem a připojují se slova „provedením prohlídky jatečních zvířat a masa a veterinárním vyšetřením dalších živočišných produktů může pověřit odborně způsobilého veterinárního pracovníka,17) který má povolení k výkonu veterinárních činností podle tohoto zákona,“.
Poznámka č. 17) zní:
„17)
§ 25 odst. 1 zákona č. 87/1987 Sb.“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 114/1994 Sb. | Zákon č. 114/1994 Sb.
Zákon, kterým se doplňuje zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 42/1994 Sb.
Vyhlášeno 8. 6. 1994, datum účinnosti 8. 6. 1994, částka 37/1994
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157//1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 42/1994 Sb., se doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 8. 6. 1994
114
ZÁKON
ze dne 27. dubna 1994,
kterým se doplňuje zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 42/1994 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157//1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 42/1994 Sb., se doplňuje takto:
1.
V § 18 se doplňuje odstavec 7, který včetně poznámky pod čarou č. 18b) zní:
„(7)
U Pozemkového fondu České republiky jsou předmětem daně pouze příjmy uvedené ve zvláštním předpise.18b)
18b)
§ 15 odst. 4 zákona ČNR č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění zákona č. 546/1992 Sb.“.
2.
V § 19 odst. 1 se za písmeno e) vkládá nové písmeno f), které zní:
„f)
příjmy Fondu dětí a mládeže,“.
Dosavadní písmena f), g), h) a ch) se označují jako písmena g), h), ch) a i).
3.
V § 19 odst. 1 se na konci odstavce tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno j), které zní:
„j)
příjmy Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a. s., plynoucí z prodeje cenných papírů v majetku fondu.“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.