Datasets:
roslein
/
Czech_LEX

Dataset card Data Studio Files
xet
Community
law_id
stringlengths
11
2.15k
law_text
stringlengths
14
1.92M
Nález Ústavního soudu č. 224/2013 Sb.
Nález Ústavního soudu č. 224/2013 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 22. května 2013 sp. zn. Pl. ÚS 31/10 ve věci návrhu na zrušení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 396/2012 Sb. Vyhlášeno 30. 7. 2013, částka 89/2013 * Odůvodnění * I. - Vymezení věci a rekapitulace návrhu * II. - Rekapitulace podstatných částí vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Senátu Parlamentu České republiky a Ministerstva spravedlnosti * III. - Upuštění od ústního jednání * IV. - Podmínky aktivní legitimace navrhovatele * V. - Petit návrhu a znění relevantních ustanovení * VI. - Ústavní konformita kompetence a legislativního procesu * VII. - Obsahový soulad napadeného zákonného ustanovení s ústavním pořádkem 224 NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 31/10 dne 22. května 2013 v plénu ve složení Stanislav Balík, Jaroslav Fenyk, Jan Filip, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů (soudce zpravodaj), Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Milada Tomková, Miloslav Výborný a Michaela Židlická o návrhu Vrchního soudu v Praze na zrušení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství o a změně souvisejících zákonů, takto: Ustanovení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 396/2012 Sb., se zrušuje uplynutím dne 31. 12. 2013. Odůvodnění I. Vymezení věci a rekapitulace návrhu 1. Vrchní soud v Praze učinil u Ústavního souduÚstavního soudu návrh na zrušení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, (dále jen „ZVSÚ“). Uvedl, že u Vrchního soudu v Praze probíhá odvolací řízení, vedené pod sp. zn. 9 Cmo 114/2010, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Toto usnesení, jímž byly odmítnuty námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu, nevydal soudce, ale asistent soudce na základě § 11 ZVSÚ ve spojení s § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „ZSS“). 2. Navrhovatel svůj návrh odůvodňuje dvěma stěžejními argumenty: vnitřním rozporem ZVSÚ založeným zněním § 10 a 11 tohoto zákona a dále samotným protiústavním obsahem § 11. 3. Ohledně prvého důvodu navrhovatel poukazuje na to, že § 10 ZVSÚ stanoví taxativní výčet úkonů soudu prvého stupně, které je v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním oprávněn provádět vyšší soudní úředník (a na základě § 36a odst. 5 ZSS též asistent soudce). Naproti tomu následující § 11 ZVSÚ stanoví, že vyšší soudní úředník (a tedy i asistent soudce) může vydávat jakékoliv rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí taxativně vyjmenovaných pod písmeny a) až j) - pozn. red.: ve znění před novelou provedenou zákonem č. 396/2012 Sb. Je zřejmé, že se obě ustanovení vzájemně vylučují: buď platí taxativní výčet § 10 ZVSÚ, a pak není asistent soudce ani vyšší soudní úředník oprávněn rozhodovat o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, nebo platí § 11 téhož zákona a vyšší soudní úředník i asistent soudce jsou oprávněni takové rozhodnutí vydat. Nelze učinit závěr, že by § 10 ZVSÚ obsahoval demonstrativní výčet úkonů, které může učinit vyšší soudní úředník (asistent soudce) podle § 11 ZVSÚ; mezi oběma ustanoveními není žádná vazba a každé z nich by obstálo samo o sobě. S ohledem na to, že obě ustanovení jsou v zákoně od počátku jeho účinnosti, nelze použít ani pravidla lex posterior derogat priori. 4. Navrhovatel rovněž poukázal na usnesení Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 1531/09 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz), v němž se zdejší soud vyjadřoval k působnosti vyšších soudních úředníků a vyslovil názor, že v případě pochybností, zda může určitý úkon učinit jiná osoba než soudce, je třeba vykládat takové ustanovení zákona restriktivně, tj. že jej učinit nemůže. 5. Ohledně druhého důvodu navrhovatel připomněl, že z Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) vyplývá, že soudní moc vykonávají nezávislé soudy, a to především prostřednictvím soudců, jejichž nezávislost je garantována. Možnost rozhodování svěřená vyšším soudním úředníkům a asistentům soudce, připuštěná čl. 94 odst. 2 Ústavy, je výjimkou z obecného pravidla a nemůže se stát pravidlem. Dle navrhovatele by bylo absurdní, aby např. meritorní rozhodnutí vydávali „nesoudci“, tj. zaměstnanci soudu, u nichž již z povahy věci není a nemůže být zajištěn takový standard nezávislosti, nestrannosti a odbornosti jako u soudců. Stěží by pak bylo možno považovat soudní moc za jeden ze tří pilířů na sobě nezávislých a sobě rovných státních mocí. 6. Na základě toho navrhovatel dovozuje, že výjimka z pravidla, kterou je rozhodování soudů prostřednictvím vyšších soudních úředníků a asistentů soudce, musí být v zákoně stanovena taxativně a výslovně s tím, že co není v takovém výčtu uvedeno, nespadá do jejich působnosti. Opačný přístup § 11 ZVSÚ však navozuje nesprávnou a protiústavní představu, že soudní moc vykonávají (mohou vykonávat) jménem republiky tyto osoby, s výjimkou několika věcí, které mohou rozhodovat pouze soudci. 7. Navrhovatel mj. poukázal i na absurdní důsledky, k nimž by mohla aplikace ustanovení § 11 vést: vyšší soudní úředník či asistent soudce by mohl vydat kupř. směnečný platební rozkaz, což je z ústavního i procesního hlediska zcela nepřijatelné. 8. Z těchto důvodů považuje navrhovatel § 11 ZVSÚ za rozporný s čl. 81 v návaznosti na čl. 82 a 94 Ústavy a dále s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) - vyššího soudního úředníka ani asistenta soudce rozhodujícího na základě § 11 ZVSÚ nelze považovat za zákonného soudce - a navrhuje proto jeho zrušení. II. Rekapitulace podstatných částí vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Senátu Parlamentu České republiky a Ministerstva spravedlnosti 9. Předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky popsala průběh legislativního procesu a konstatovala, že zákon byl schválen potřebnou většinou poslanců Poslanecké sněmovny, byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl řádně vyhlášen. Zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou a naším právním řádem. Je na Ústavním souduÚstavním soudu, aby v souvislosti s návrhem Vrchního soudu v Praze na zrušení § 11 ZVSÚ posoudil ústavnost tohoto zákona a vydal příslušné rozhodnutí. 10. Předseda Senátu Parlamentu České republiky ve svém vyjádření připomněl, že napadený zákon vychází z koncepce reformy justice v letech 2008 až 2010, kterou vláda vzala na vědomí usnesením č. 65 dne 23. ledna 2008, v rámci níž mělo mj. dojít i k přenosu co největšího množství úkonů vykonávaných soudci nebo státními zástupci na vyšší soudní úředníky a vyšší úředníky státního zastupitelství. S ohledem na nadzákonné limity, plynoucí mj. z práva na zákonného soudce, byl rozsah činnosti vyšších soudních úředníků podřízen směrnici, podle níž vyšší soudní úředník nepracuje samostatně, ale je součástí soudního oddělení ustanoveného při senátu nebo samosoudci. Předseda Senátu dále popsal průběh legislativního procesu v této komoře Parlamentu a zhodnotil jej tak, že Senát postupoval v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Uvedl rovněž, že v Senátu „nebyl předmětný legislativní počin rozporován“ ani jako celek ani v jednotlivých částech či ustanoveních. Schválení návrhu zákona se obešlo bez jediného diskuzního příspěvku; obligatorně k němu vystoupili pouze ministr spravedlnosti za navrhovatele a zpravodaj ústavně-právního výboru. Závěrem předseda Senátu ponechává zcela na uvážení Ústavního souduÚstavního soudu, aby posoudil ústavnost napadeného § 11 ZVSÚ. 11. Na výzvu Ústavního souduÚstavního soudu se k návrhu vyjádřilo Ministerstvo spravedlnosti. Ustanovení § 11 ZVSÚ není dle jeho mínění v rozporu s ústavním pořádkem. Záměrem Ministerstva spravedlnosti bylo dle § 10 a 11 ZVSÚ vymezit co nejširší možnou působnost vyšších soudních úředníků („působnost vyššího soudního úředníka končí tam, kdy začíná výhradní působnost soudce“). Co se týče vlastního problému nastoleného návrhem na zrušení § 11 ZVSÚ, Ministerstvo spravedlnosti krom poukazu na část komentářové literatury spatřuje funkci § 11 ZVSÚ v tom, že omezuje úkony, které může vyšší soudní úředník činit v řízeních vyjmenovaných v § 10 odst. 1 ZVSÚ. Nebýt § 11 ZVSÚ, mohl by dle představy Ministerstva spravedlnosti vyšší soudní úředník „v daných věcech zcela nahradit činnost soudce“. III. Upuštění od ústního jednání 12. Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „zákon o Ústavním soudu“), může Ústavní soudÚstavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že jak navrhovatel, tak i ostatní účastníci řízení vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od něj v projednávané věci upuštěno. IV. Podmínky aktivní legitimace navrhovatele 13. Návrh na zrušení ustanovení § 11 ZVSÚ podal Vrchní soud v Praze podle § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. 14. Smyslem konkrétní kontroly norem dle čl. 95 odst. 2 Ústavy je soudní kontrola ústavnosti zákona, resp. jeho jednotlivého ustanovení, jehož má být obecným soudem použito při projednání a rozhodnutí určité konkrétní věci. Tím je rovněž vymezen prostor obecného soudu pro postup dle čl. 95 odst. 2 Ústavy, jenž je omezen toliko a výlučně na v dané věci relevantní hmotné a procesní právo. 15. Vrchní soud v Praze podal návrh na zrušení § 11 ZVSÚ v souvislosti s odvolacím řízením, v němž je napadeno usnesení o odmítnutí námitek žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu. Vzhledem k tomu, že toto usnesení vydal právě na základě § 11 ZVSÚ ve spojení s § 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích asistent soudce, je § 11 ZVSÚ nutno považovat za ustanovení zákona, jehož má být, resp. bylo použito. Tím je dána i aktivní legitimace navrhovatele. V. Petit návrhu a znění relevantních ustanovení 16. Dle petitu návrhu se Vrchní soud v Praze domáhá, aby Ústavní soudÚstavní soud zrušil § 11 ZVSÚ. S ohledem na obsah návrhu, jakož i na okolnost, jakým způsobem je upravena působnost vyšších soudních úředníků, cituje se dále nejen napadené ustanovení § 11, ale též jemu předcházející ustanovení § 10 ZVSÚ: „§ 10 (1) Vyšší soudní úředník může provádět úkony soudu prvního stupně v občanském soudním řízení v těchto věcech a) řízení o vydání platebního rozkazu, a v těchto případech i rozhodování o opožděně podaných odporech, o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby, popřípadě návrhu na vydání platebního rozkazu, o zrušení platebního rozkazu, který nelze doručit, řízení o vydání elektronického platebního rozkazu, a v těchto případech i rozhodování o opožděně podaných odporech proti elektronickému platebnímu rozkazu, o zrušení elektronického platebního rozkazu, o zastavení řízení po zpětvzetí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, řízení o vydání evropského platebního rozkazu, a v těchto případech i rozhodování o opožděně podaných odporech proti evropskému platebnímu rozkazu, o zrušení evropského platebního rozkazu, o zastavení řízení po zpětvzetí návrhu na vydání evropského platebního rozkazu, a rozhodování dle § 114b odst. 1 občanského soudního řádu, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, evropským platebním rozkazem nebo elektronickým platebním rozkazem, b) řízení o dědictví, v němž není třeba nařídit jednání u soudu a v němž nejde o 1. postup podle § 175k odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, 2. odnětí věci podle § 175zb občanského soudního řádu, 3. vrácení věci podle § 175zd občanského soudního řádu, 4. dědictví, které se nachází v cizině, 5. dědictví po zůstaviteli, který byl cizincem, 6. likvidaci dědictví podle § 175t občanského soudního řádu, nebo 7. přenechání dědictví věřitelům na úhradu zůstavitelových dluhů podle § 175p odst. 1 občanského soudního řádu, c) řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a v opatrovnických věcech osob zbavených způsobilosti k právním úkonům nebo omezených ve způsobilosti k právním úkonům a osob nepřítomných nebo neznámých, v nichž není třeba nařídit jednání, d) řízení o vyslovení přípustnosti převzetí v ústavu zdravotnické péče, e) řízení o úschovách, f) řízení o umoření listin, g) řízení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo prodejem movitých věcí, o příkazu k výplatě z účtu u peněžního ústavu, v němž není třeba nařídit jednání, o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostinemovitosti tam, kde nemusí být nařizováno jednání, h) smírčí řízení, i) řízení o určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů, j) řízení o nařízení exekuceexekuce k vymožení peněžitého plnění, není-li exekučním titulem exekutorský či notářský zápis, včetně rozhodování o návrhu na zastavení exekuceexekuce podaném oprávněným nebo exekutorem, pokud návrhu žádný z účastníků neodporoval, k) rozhodování o zastavení řízení a zrušení směnečného platebního rozkazu z důvodu zpětvzetí žaloby. (2) Vyšší soudní úředník v řízení ve věcech obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností, nadačního rejstříku, insolvenčního rejstříkuinsolvenčního rejstříku a rejstříku společenství vlastníků jednotek je oprávněn činit všechny úkony, včetně provádění zápisů do rejstříků, není-li třeba nařízení jednání. (3) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, může vyšší soudní úředník provádět v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním tyto úkony soudu a) sepisování podání soudu včetně návrhů, b) vyřizování dožádání, s výjimkou dožádání ve styku s cizinou, mimo Slovenské republiky, c) odstraňování vad podání a odmítání podání pro neodstranění vad, d) rozhodování o složení zálohy, rozhodování o vrácení složených záloh, e) rozhodování ve věcech soudních poplatků, včetně rozhodování o osvobození od povinnosti platit soudní poplatek, rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku a zrušení uvedeného rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy uložení povinnosti zaplatit poplatek souvisí s rozhodnutím ve věci samé, f) pověřování soudního exekutora k jiné činnosti podle § 76 odst. 1 exekučního řádu, g) rozhodování o odmítnutí pozdě podaného odvolání, h) zjišťování údajů v řízení o udělení mezinárodní ochrany z databáze Ministerstva vnitra, i) rozhodování o ustanovení zástupce účastníků podle § 30 občanského soudního řádu a podle § 35 odst. 8 soudního řádu správního a o náhradě nákladů takto ustanoveného zástupce, j) vyznačování právní moci na originál rozhodnutí ve všech případech a vyznačování vykonatelnosti rozhodnutí, k) rozhodování o svědečném, znalečném a tlumočném, l) rozhodování o nákladech řízení, o nichž se nerozhoduje v rozhodnutí, jímž se řízení končí, m) zkoumání hlasovacích práv u každého z věřitelů a rozhodování o převodu nebo přechodu pohledávky podle § 18 insolvenčního zákona, n) úkony ke zjištění pobytu účastníka řízení, rozhodování o ustanovení opatrovníka účastníku řízení, jestliže není jeho pobyt znám, o) rozhodování o ustanovení tlumočníků a znalců včetně rozhodování o složení zálohy na náklady důkazu, p) úkony v insolvenčním řízeníinsolvenčním řízení, s výjimkou jednání a rozhodnutí o 1. ustanovení insolvenčního správceinsolvenčního správce, 2. odvolání insolvenčního správceinsolvenčního správce z funkce, 3. zproštění výkonu funkce insolvenčního správceinsolvenčního správce, 4. zrušení usnesení schůze věřitelů, 5. ustanovení prozatímního věřitelského výboru, 6. návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž má být omezeno právo dlužníka nakládat s majetkovou podstatou, 7. návrhu na moratorium, 8. tom, že dlužník je v úpadku, 9. zamítnutí insolvenčního návrhu, 10. zrušení úpadku, 11. prohlášení konkursu a o jeho zrušení, 12. schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení, 13. povolení reorganizace, o schválení reorganizačního plánu a jeho změn a o přeměně reorganizace v konkurs, 14. schválení plánu oddlužení a jeho změn, o přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do plánu oddlužení a o odejmutí tohoto osvobození a o zrušení plánu oddlužení, 15. ukončení provozu dlužníkova podniku, 16. věci samé v incidenčních sporech, r) úkony podle § 260 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, s) úkony o prohlášení o majetku povinného s výjimkou postupu podle § 260e občanského soudního řádu, t) rozhodování o zpětvzetí návrhu před zahájením jednání nebo návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství podle § 96 odst. 2 a 4 občanského soudního řádu, u) úkony soudu prvního stupně před předložením odvolání, v) úkony soudu prvního stupně před předložením dovolání.“ „§ 11 Vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkou a) vedení jednání ve věci samé, b) rozhodování ve věci samé formou rozsudku, c) rozhodování o předběžném opatření, d) rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostinemovitosti, prodejem podniku nebo zřízením soudcovského zástavního práva, e) rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení peněžitého plnění, je-li exekučním titulem notářský zápis včetně rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí, nebyl-li návrh podán oprávněným nebo exekutorem, popřípadě bylo-li proti návrhu podáno odvolání, f) rozhodování o uspokojení práv na nepeněžité plnění, g) rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, h) rozhodování v řízení o potvrzení evropského exekučního titulu, i) rozhodování o zastavení a odkladu exekuceexekuce, je-li třeba nařídit jednání, a rozhodování o vyloučení soudního exekutora, j) rozhodování o odkladném účinku žaloby ve správním řízení soudním, k) věcí, kde je úkon zvláštním zákonem výslovně svěřen soudci.“ 17. Citované ustanovení § 11 ZVSÚ bylo po podání návrhu dotčeno novelou provedenou zákonem č. 396/2012 Sb. Tato novela je však pouze dílčí, a nic nemění na celkové koncepci tohoto ustanovení ani na jeho vztahu k § 10 ZVSÚ, a nijak tedy neodstraňuje nedostatky, které vytýká navrhovatel. VI. Ústavní konformita kompetence a legislativního procesu 18. Ústavní soudÚstavní soud v souladu s ustanovením § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., je v řízení o kontrole norem povinen posoudit, zda napadený zákon, jeho jednotlivé ustanovení, příp. jiný právní předpis nebo jeho jednotlivé ustanovení, byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. 19. Ze sněmovních tisků a těsnopiseckých zpráv, jakož i vyjádření předsedkyně Poslanecké sněmovny a předsedy Senátu Parlamentu České republiky bylo zjištěno, že Poslanecká sněmovna schválila v hlasování č. 280 (usnesení č. 661) návrh ZVSÚ, a to ve 3. čtení na své 27. schůzi dne 13. 2. 2008; z přítomných 180 poslanců bylo pro 169, nikdo proti. Senátu byl návrh zákona postoupen dne 26. 2. 2008, byl projednán na jeho 12. schůzi dne 19. března 2008, přičemž Senát návrh schválil, a to ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou (usnesení č. 329). Pro schválení návrhu zákona se v hlasování č. 32 z přítomných 51 senátorů vyslovilo 48 senátorů, nikdo nebyl proti. 20. Zákon byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl pod č. 121/2008 Sb. řádně vyhlášen v částce 39 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 15. 4. 2008, a dle svého ustanovení § 32 nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2008. 21. Vycházeje z uvedených skutečností, Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že ZVSÚ byl přijat v souladu s ústavními kautelami týkajícími se kompetence a legislativního procesu. VII. Obsahový soulad napadeného zákonného ustanovení s ústavním pořádkem 22. Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy (čl. 81 Ústavy). Z ustanovení čl. 82 odst. 1 a čl. 94 odst. 2 Ústavy vyplývá, že soudnictví u soudů vykonávají soudci. Jiné osoby se na výkonu soudnictví mohou podílet, stanoví-li tak zákon. Základním pravidlem ústavního charakteru je tedy výkon soudnictví soudcem; podíl ostatních osob na něm je výjimkou z pravidla. 23. Tato výjimka má své věcné opodstatnění, jež souvisí se samotnými východisky soudnictví demokratického právního státu, jehož nezbytnou vlastností je v prvé řadě soudcovská nezávislost. Judikatura a literatura zpravidla rozlišují mezi nezávislostí soudu a nezávislostí soudce. Zároveň však připomínají, že obojí spolu neodmyslitelně souvisí, neboť jedna nezávislost bez druhé není myslitelná; těžko lze uvažovat o nezávislosti soudu, není-li garantována nezávislost soudce a obráceně. V tomto smyslu lze citovat kupř. nález Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 18. 6. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 7/02 (N 78/26 SbNU 273; 349/2002 Sb.): „Již zmíněný čl. 81 Ústavy stanoví, že soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Ustanovení čl. 82 odst. 1 Ústavy pak stanoví, že soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Nezávislost soudce stejně tak jako nezávislost soudní moci tedy souvisí a jsou ve vztahu vzájemné podmíněnosti, a to i s nestranností soudce a soudu. Nezávislost a nestrannost jsou neodmyslitelnými atributy pojmu soud. Jeho nestrannost a nezávislost je hodnotou, jež prospívá všem, neboť je jednou ze záruk rovnosti a právní jistoty v demokratické společnosti. Pouze nestranný soud je způsobilý poskytovat skutečnou spravedlnost vždy a všem, přičemž jedním z prostředků nestrannost soudu zaručujících je soudcovská nezávislost.“ 24. Právní řád z tohoto důvodu poskytuje početné garance nezávislosti soudce. Vyjádřením věcné nezávislosti je princip vázanosti soudce pouze zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, a s tím související oprávnění posoudit soulad podzákonného předpisu se zákonem (čl. 95 odst. 1 Ústavy). Po osobní stránce je nezávislost soudce zaručena především trvalostí funkce soudce (čl. 93 odst. 1 Ústavy), jeho zásadní neodvolatelností a nepřeložitelností (čl. 82 odst. 2 Ústavy), neslučitelností výkonu funkce soudce s jinými funkcemi (čl. 82 odst. 3 Ústavy), promítá se v hmotném zabezpečení a případně v dalších aspektech, k nimž se Ústavní soudÚstavní soud ve své dosavadní praxi opakovaně vyjadřoval. 25. Nastíněné garance věcné a osobní nezávislosti soudce nejsou samoúčelné, ale mají spolu s institucionálními zárukami nezávislosti soudu zajistit soudcovskou nezávislost, bez níž by byla justice pouhou libovůlí. Účast jiných osob na výkonu soudnictví potom musí být vždy zákonem upravena tak, aby nezávislost soudnictví neohrozila. 26. Pro moderní soudnictví jsou rovněž charakteristické náročné požadavky kladené na soudce, a to jak po osobní, tak i po odborné stránce. Soudce musí úspěšně absolvovat vysokoškolské právnické vzdělání, praxi justičního čekatele nebo jinou jí naroveň postavenou praxi a nabyté zkušenosti, znalosti a dovednosti prokázat u justiční (nebo jiné uznatelné) zkoušky. Osoba soudce musí vždy skýtat záruky řádného výkonu funkce soudce, s čímž bezprostředně souvisí především požadavky bezúhonnostibezúhonnosti a dosažení určitého věku. V platné právní úpravě k tomu srov. zejména § 60 ZSS. 27. I ohledně právě uvedených požadavků musí platit obdobně totéž, co bylo uvedeno u soudcovské nezávislosti: mají-li se podílet na výkonu soudnictví i jiné osoby než soudci, nesmí tím být ohrožena odborná ani celková úroveň výkonu soudnictví. 28. Uvedená východiska se plně uplatní i pro případ posouzení otázky, do jaké míry se mohou na výkonu soudnictví podílet vyšší soudní úředníci a (jak je tomu v nyní projednávané věci) asistenti soudců, kteří jsou ve smyslu § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, oprávněni podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jejich postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků. 29. Vyšší soudní úředník představuje osobu vykonávající úkony soudu, které jí svěřil zákon; v závislosti na konkrétní úpravě se může jednat nejen o úkony při výkonu soudnictví, ale rovněž o úkony při správě soudu. Podle současné české právní úpravy může vyšším soudním úředníkem být občan České republiky, který je bezúhonný a který úspěšně ukončil studium vyšších soudních úředníků (§ 22 a násl. ZVSÚ); tomuto studiu je naroveň postaveno nejen vzdělání v magisterském studijním programu, ale za dostačující se považuje i vzdělání bakalářské (§ 2 odst. 1 ZVSÚ). Činnost vyššího soudního úředníka spočívá v provádění úkonů soudu v civilním řízení soudním, v trestním řízenítrestním řízení a ve správním soudnictví. Tyto úkony může vyšší soudní úředník vykonávat buď na základě pověření předsedy senátu, nebo i bez tohoto pověření; o tom, o kterou z obou variant se jedná, rozhoduje dle současné úpravy výlučně rozvrh práce (viz § 4 odst. 2 citovaného zákona). Vykonává-li vyšší soudní úředník úkony soudu přímo na základě rozvrhu práce, tedy bez pověření předsedy senátu, je vázán pouze zákonem a jinými právními předpisy, a nikoliv pokyny předsedy senátu. Jde-li o úkony vykonávané z pověření předsedy senátu, může předseda senátu udělit vyššímu soudnímu úředníkovi písemný pokyn, jak má úkon vyřídit, toliko v případě, že úkon nemá povahu rozhodnutí. U rozhodnutí taková možnost ovlivnění úsudku vyššího soudního úředníka není; předseda senátu však nemusí vyššího soudního úředníka takovým úkonem vůbec pověřit. Proti rozhodnutí vyššího soudního úředníka je přípustný opravný prostředek za stejných podmínek jako proti rozhodnutí předsedy senátu. Je-li věc, kterou má vyšší soudní úředník vyřídit, skutkově nebo právně složitá, je povinen ji předsedovi senátu předložit, resp. předseda senátu mu ji může odejmout a vyřídit samostatně. K tomu zejména viz § 1 až 9 ZVSÚ. 30. Srovnání garancí nezávislosti, jakož i odborné úrovně a osobních předpokladů soudce na straně jedné a vyššího soudního úředníka na straně druhé vyznívá zcela jednoznačně. 31. V případě nezávislosti je srovnatelná pouze věcná nezávislost. Soudce je vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu. Vyšší soudní úředník je dle § 3 odst. 1 ZVSÚ vázán „zákonem a jinými právními předpisy“. Formulace je oproti soudci odlišná, neboť jinými právními předpisy (tj. podzákonnými předpisy) soudce vázán není, jsou-li takové předpisy v rozporu se zákonem. Vyskytne-li se taková situace v činnosti vyššího soudního úředníka, měl by věc předložit předsedovi senátu, neboť posouzení souladu podzákonného předpisu se zákonem lze považovat za právně složité ve smyslu § 7 písm. a) ZVSÚ. V poměru k účastníkům řízení by tedy konečný výsledek měl být stejný, ať již vykonává úkony soudu soudce nebo vyšší soudní úředník. 32. V této souvislosti je však nutno zdůraznit, že pravidlo § 5 ZVSÚ, podle něhož může předseda senátu zavázat písemným pokynem vyššího soudního úředníka toliko v případě, kdy jde o úkon nerozhodovací povahy vykonávaný z pověření soudce, postrádá rozumný smysl. Vyšší soudní úředník nemůže být nepochybně vázán pokyny, příkazy či přáními třetích osob, ať již jde o osoby vně soudu nebo o osoby soudní, avšak takové, které s projednáváním věci nemají podle rozvrhu práce co do činění. Jde-li však o soudce, jemuž věc podle rozvrhu práce připadla, není k takové úpravě nejmenšího důvodu. Vyšší soudní úředník má být pomocníkem soudce, a nikoliv někým, kdo je na něm nezávislý. 33. V rovině osobní nezávislosti je však postavení soudce a vyššího soudního úředníka nesrovnatelné. Prakticky žádný ze shora uvedených atributů u vyššího soudního úředníka neplatí, ať již jde o garance trvalosti funkce, neodvolatelnosti, nepřeložitelnosti, hmotného zabezpečení, požadavek neslučitelnosti funkcí apod. 34. Stejně výrazný je rozdíl v osobních předpokladech a v požadavcích na odbornou úroveň soudců a vyšších soudních úředníků. Obě kategorie osob spojují jedině požadavky státního občanství a bezúhonnostibezúhonnosti. Avšak zatímco soudce musí svou osobou garantovat předpoklady řádného výkonu funkce soudce, musí dosáhnout věku nejméně třiceti let, vystudovat pětileté magisterské studium na právnické fakultě, vykonat justiční praxi a složit justiční zkoušku, u vyššího soudního úředníka postačí tříleté resortní vzdělávání organizované Ministerstvem spravedlnosti či tříleté studium v bakalářském studijním programu na vysoké škole. 35. Vyšší soudní úředník je tedy skutečně pouze úředníkem, u něhož v zásadě chybí garance osobní nezávislosti, nevyžadují se osobní předpoklady jako u soudce a odborná úroveň postačuje na výrazně nižší úrovni. Z toho se podávají rovněž limity činnosti vyššího soudního úředníka. Vyšší soudní úředník nesmí vykonávat takové úkony, pro něž jsou nezbytné vlastnosti, které postrádá (osobní nezávislost, osobní předpoklady, odborná úroveň). Z tohoto hlediska je nepřijatelné, aby vyšší soudní úředník meritorně rozhodoval, bez ohledu na formu rozhodnutí. Pro ostatní procesní úkony, a především pro rozhodnutí procesní povahy, to platí zrovna tak. Vyšší soudní úředník má být pomocníkem soudce, jenž napomáhá dosažení přiměřené délky soudního řízení tím, že vykonává úkony jednoduché či rutinní povahy. Složitější záležitosti, vyžadující právní erudici, či situace, v nichž soud nemůže být z povahy věci reprezentován nikým jiným než soudcem (meritorní rozhodnutí, rozhodnutí konečná, významnější rozhodnutí v přípravě jednání), účast vyšších soudních úředníků nepřipouštějí. Jinak se ze souzení stává ve skutečnosti úřadování. 36. Na nepřijatelný vývoj právní úpravy činnosti vyššího soudního úředníka ostatně upozorňovala prof. Winterová již při přípravě ZVSÚ (Winterová, A. Nad perspektivami českého civilního procesu. Právní rozhledy, 2008, č. 19, s. 706 a násl.): „Návrh nového zákona o VSÚ jde v tomto směru ještě dále. Předkladatelská zpráva k němu vyjadřuje jasný záměr, když hovoří o ,rozšíření možností převést ze soudců ... na vyšší úředníky v daleko větším rozsahu i vlastní rozhodovací působnost‘. To pak návrh zákona též činí výčtem různých úkonů, které může provádět vyšší soudní úředník, v § 10 a dále v novém ustanovení § 11, které již převrací logiku právní úpravy, když říká, že vyšší soudní úředník může v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním provádět veškeré úkony soudu prvního stupně s výjimkou vedení jednání ve věci samé a rozhodování ve věci samé formou rozsudku. (Sic!) Podle mého názoru je tady už třeba říci jasné NE tomuto trendu směřujícímu k úřednickému rozhodování (při přijetí uvedené formulace by později už jen stačilo rozšířit novelou občanského soudního řádu okruh věcí, v nichž se meritorně rozhoduje usnesením namísto rozsudku, a rozšířit rejstřík možností, v nichž lze rozhodnout bez jednání, a vyšší soudní úředník může nastoupit). Soudním úředníkům, budou-li řádně kvalifikováni, lze zajisté svěřit mnohé z úkonů vypočtených v § 9 a 10 platného zákona o VSÚ (i v § 10 návrhu). Soudní úředník by však podle mého názoru zásadně neměl vydávat rozhodnutí jménem soudu a směřující navenek: neměl by rozhodovat o vydání platebního rozkazu, o odmítnutí pozdě podaného odporu; mám pochybnost o tom, zda má úředník schvalovat dohodu o vypořádání dědictví či potvrzovat nabytí dědictví podle dědických podílů nebo rozhodovat o umoření listin atd. Za nepřípustné považuji, aby rozhodoval o odmítnutí pozdě podaného odvolání, o procesním nástupnictví, o připuštění změny žaloby či o záměně účastníků (to podle návrhu nového zákona) nebo o výzvě podle § 114b OSŘ (podle návrhu novely zákona o VSÚ obsažené v souhrnné novele občanského soudního řádu). Nevím, co by v organizaci týmové práce u soudů mělo bránit tomu, aby tato a podobná rozhodnutí byla připravena asistentem nebo úředníkem, ale přijata a navenek prezentována (podepsána) soudcem, a jím proto garantována. Považovala bych to za správnější.“ 37. Je zřejmé, že právní úprava úkonů, které může vyšší soudní úředník v prvním stupni civilního řízení a správního soudnictví činit, obsažená v § 11 ZVSÚ nemůže obstát, a to z obou důvodů, které uvádí Vrchní soud v Praze ve svém návrhu. Výslovně je nutno zdůraznit, že § 10 ZVSÚ (popř. další ustanovení) se nechává stranou dalších úvah pouze proto, že jeho se návrh na zrušení netýká. I pro jeho obsah ale samozřejmě platí to, co bylo obecně uvedeno shora. 38. Ustanovení § 10 a 11 ZVSÚ jsou v prvé řadě ve zcela zjevném rozporu. Ustanovení § 10 odst. 1 ZVSÚ vypočítává, v jakých věcech může vyšší soudní úředník provádět úkony soudu prvního stupně v občanském soudním řízení. Druhý odstavec tohoto ustanovení pamatuje na rejstříková řízení a třetí by se neměl týkat věcí, ale jednotlivých úkonů v civilním řízení soudním a - oproti odstavci prvému i druhému - i ve správním soudnictví, bez ohledu na to, o jakou věc se jedná [třetí odstavec je v tom ovšem nedůsledný; viz písmeno p)]. Z toho by bylo možno za standardní podoby právní úpravy dovozovat pomocí argumentu a contrario, že věci či úkony v tomto ustanovení neuvedené do rozsahu činnosti vyššího soudního úředníka patřit nemohou. Proti tomu však stojí znění § 11 ZVSÚ, podle něhož může vyšší soudní úředník vykonávat v civilním řízení soudním a ve správním soudnictví veškeré úkony soudu prvního stupně, a to krom výjimek v tomto ustanovení výslovně vypočtených. 39. Podle § 10 ZVSÚ může tedy vyšší soudní úředník provádět jenom to, co je v tomto ustanovení výslovně uvedeno, zatímco podle § 11 ZVSÚ může činit všechno, krom toho, co je mu výslovně zakázáno. Taková úprava nastoluje řadu obtížně řešitelných interpretačních problémů: např. podle § 10 odst. 1 písm. a) ZVSÚ může vyšší soudní úředník vyzvat žalovaného k vyjádření formou kvalifikované výzvy dle § 114b odst. 1 občanského soudního řádu, jenom bylo-li rozhodnuto o věci platebním rozkazem. Znamená to skutečně, že mimo spojitost s platebním rozkazem vyšší soudní úředník kvalifikovanou výzvu vydat nemůže (čemuž by nasvědčovalo i znění § 114b odst. 1 občanského soudního řádu), nebo lze dovozovat, že když § 11 ZVSÚ kvalifikovanou výzvu mezi úkony, které vyšší soudní úředník vykonávat nesmí, vůbec neřadí, může ji vyšší soudní úředník učinit kdykoliv, i bez vazby na rozkazní řízení (viz nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4259/2011)? Na jinou - a ještě závažnější - absurditu upozorňuje navrhovatel ve vztahu ke směnečným platebním rozkazům: § 10 odst. 1 ZVSÚ se o nich v písmenu a) či v jiném ustanovení sice nezmiňuje, a tedy nesvěřuje je do působnosti vyššího soudního úředníka, avšak § 11 ZVSÚ je ani neřadí mezi úkony, které vyšší soudní úředník vykonávat nesmí; s ohledem na to by pak vyšší soudní úředník mohl rozhodnout formou směnečného platebního rozkazu. Obdobných příkladů vzájemného vztahu § 10 a 11 ZVSÚ by bylo možno uvést více, avšak není to již zapotřebí; je totiž zřejmé, že mezi oběma ustanoveními žádný racionální vztah není, neboť obě dvě jsou výrazem dvou různých legislativních přístupů, které vedle sebe nemohou obstát. 40. K těžko přijatelným závěrům však vede rovněž text jednotlivých výjimek vypočtených v § 11 ZVSÚ pod jednotlivými písmeny sám o sobě. Shora bylo uvedeno, že vůbec neodpovídá postavení vyššího soudního úředníka, aby rozhodoval ve věci samé. Ustanovení § 11 písm. b) ZVSÚ, jak na to upozornila ve shora citovaném článku prof. Winterová, však meritorní rozhodování zakazuje vyššímu soudnímu úředníkovi jenom tehdy, má-li rozhodnutí formu rozsudku. Důkazem opaku je pak možno dospět k závěru, že má-li meritorní rozhodnutí „pouze“ formu usnesení, může jej učinit i vyšší soudní úředník. S ohledem na návětí § 11 ZVSÚ to platí jak pro prvostupňové rozhodování v civilním řízení soudním, tak pro správní soudnictví. Stačí nahlédnout do občanského soudního řádu a do soudního řádu správního, aby neudržitelnost této konstrukce zřetelně vystoupila do popředí. Problém však může ještě vygradovat, nebude-li zapotřebí v řízení, v němž se rozhoduje ve věci samé formou usnesení, nařizovat jednání [§ 11 písm. a) ZVSÚ]: takové řízení může zcela obstarat vyšší soudní úředník, a to bez jakékoliv účasti soudce. Namátkou lze jmenovat § 200e odst. 3 a 4 občanského soudního řádu nebo § 46 odst. 1 soudního řádu správního. 41. Celkově však lze říci, že problematická je koncepce § 11 ZVSÚ jako taková. Z ústavních východisek nastíněných shora se podává, že soudnictví je činnost, kterou u soudů vykonávají soudci; důvodem k tomu jsou garance osobní i věcné nezávislosti, jakož i osobní předpoklady a odborná úroveň soudce. Podíl dalších osob na výkonu soudnictví je výjimkou z tohoto pravidla, a je proto zapotřebí k ní přistupovat restriktivně (ve vztahu k vyšším soudním úředníkům viz výše citované usnesení sp. zn. III. ÚS 1531/09). Tato ústavní východiska nelze převracet naruby zákonnou úpravou, postavenou na principu, z něhož v podstatě vyplývá, že soudnictví mohou obecně vykonávat úředníci, krom několika málo případů, které jsou výslovně vyhrazeny soudci. Jsou proto rovněž nepřijatelná ideová východiska, která zmiňuje ve svém vyjádření Ministerstvo spravedlnosti a která zaznívají v důvodové zprávě, a sice že se má dosáhnout „zkvalitnění a zrychlení řízení zejména cestou přenesení výkonu co nejširšího rozsahu úkonů dosud vykonávaných soudci nebo státními zástupci na vyšší soudní úředníky a vyšší úředníky státního zastupitelství“, přičemž působnost jich obou má být omezena „v podstatě pouze výhradní působností soudce nebo státního zástupce. ... Působnost vyššího soudního úředníka je vymezena v maximální možné míře. Jeho působnost končí tam, kdy začíná výhradní zákonem stanovená působnost soudce. ... vytváří se tak předpoklady pro možnost maximálního odbřemenění soudců ...“. 42. Snaha o urychlení řízení a „odbřemenění“ soudců však má své limity a nesmí vést nikdy k tomu, aby se ze soudnictví stala prázdná forma. Soudnictví je povoláno k tomu, aby poskytovalo ochranu existujícím (tj. skutečným) subjektivním právům, a plní proto svou společenskou funkci jenom tehdy, pokud je způsobilé tohoto cíle dosahovat. K tomu, aby se věc projednala a rozhodla, je objektivně vždy zapotřebí vynaložit určitý čas a úsilí. Urychlovat řízení je možné zejména tam, kde jde o postupy, které nejsou nezbytné či jsou zbytečně formalizované a komplikované (obojí platí kupř. pro rozdělení soudní pravomoci mezi civilní a správní soudy při přezkumu rozhodnutí správních orgánů, příliš složitou a nepřehlednou úpravu věcné příslušnosti v civilním řízení soudním a na ni navazující postup); obdobně je možno připustit podíl jiných osob na výkonu soudnictví, pokud tím bude ulehčeno soudci od úkonů jednoduchých a rutinních. Urychlování a „odbřemeňování“ však nesmí ohrozit možnost řádného - a objektivně nutného - zjištění skutkového stavu a jeho právního posouzení, a to na nezbytné odborné úrovni s dostatečnými garancemi osobní a věcné nezávislosti. 43. To musí mít zákonodárce na zřeteli, upravuje-li účast jiných osob na výkonu soudnictví. Činnost soudce se dnes pochopitelně nemůže obejít bez součinnosti dalších osob, jimiž jsou právě vyšší soudní úředníci nebo asistenti soudců či další. Tyto osoby však mohou konat samostatně pouze úkony, které nepřekračují jejich pomocnou roli. Mohou se samozřejmě podílet i na úkonech jiných, uloží-li jim to soudce; tyto úkony ale toliko připravují, a soudce je pak musí učinit svým vlastním jménem, a tedy na svou vlastní odpovědnost. 44. Konečně je nutno zdůraznit, že i proti těm úkonům, jež lze vyššímu soudnímu úředníkovi svěřit, musí být zachována účinná možnost obrany. Platná právní úprava, která je obsažena v § 9 ZVSÚ, tomu však nevyhovuje. Proti rozhodnutí vyššího soudního úředníka v civilním řízení soudním a v trestním řízenítrestním řízení je možno podat odvolání, resp. stížnost za podmínek stanovených občanským soudním řádem nebo trestním řádem. Znamená to tedy, že tam, kde kupř. odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není vůbec přípustné, nelze ani rozhodnutí vyššího soudního úředníka napadnout odvoláním. V důsledku tak poslední slovo nemůže mít soud, ale vyšší soudní úředník, a to právě navzdory tomu, že soudnictví by mělo představovat ze své povahy činnost, kterou vykonávají soudci, a nikoliv úředníci. 45. Nelze rovněž přehlédnout, že vyšší soudní úředníci se mohou podílet též na úkonech soudu ve správním soudnictví (§ 10 odst. 3, § 11 ZVSÚ). V tomto případě však ZVSÚ zcela nepokrytě ignoruje jakoukoliv možnost obrany účastníků řízení; ve správním soudnictví zkrátka proti rozhodnutí vyššího soudního úředníka neexistuje obrana vůbec. Ustanovení § 9 odst. 1 ZVSÚ totiž hovoří o možnosti předsedy senátu rozhodnout o odvolání proti rozhodnutí vyššího soudního úředníka ve věcech občanskoprávních a obchodních, § 9 odst. 2 ZVSÚ pak zakotvuje obdobně možnost předsedy senátu rozhodnout o stížnosti proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v trestním řízenítrestním řízení. 46. Lze tedy shrnout, že § 10 a 11 ZVSÚ jsou ve vzájemném rozporu, neboť první z nich stojí na konstrukci, dle níž vyšší soudní úředník může provádět jenom to, co mu toto ustanovení svěřuje, druhý z nich naopak vychází z toho, že vyšší soudní úředník může vykonávat vše, kromě několika výslovně zapovězených úkonů. Tento rozpor není možno překlenout ani interpretací, jak bylo ukázáno shora na příkladech kvalifikované výzvy nebo směnečného platebního rozkazu (viz bod 39 odůvodnění). Dále se připomíná, že problematický je nejen vztah obou ustanovení, ale též § 11 ZVSÚ sám o sobě. Z podrobně popsaných ústavních východisek vyplývá, že soudnictví je činnost vykonávaná soudy a soudci, jejichž osobní a věcná nezávislost, odborná úroveň a osobní předpoklady jsou klíčovými funkčními atributy soudnictví právního státu. Zákon - jak činí § 11 ZVSÚ - nemůže toto ústavní pravidlo obracet naruby tím, že ze soudnictví učiní úřadování a soudcům zachová pouze nepatrný okruh úkonů, které vyšší soudní úředníci provádět nemohou. Není proto přijatelné návětí § 11 ZVSÚ, které místo naplnění Ústavou předpokládané výjimky z této výjimky činí v podstatě bezbřehé nekonkrétní pravidlo. Stejně tak není ústavně akceptovatelný obsah některých výjimek vypočtených v tomto ustanovení, resp. důsledky z nich plynoucí [k tomu viz shora pod bodem 41, v němž je poukázáno na to, že § 11 písm. a) a b) ZVSÚ mohou nastolit situaci, kdy v řízeních, v nichž se meritorně rozhoduje usnesením a není třeba nařizovat jednání, bude celé řízení v režii vyššího soudního úředníka (např. zmíněné příklady řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob)]. Z těchto důvodů Ústavní soudÚstavní soud návrhu vyhověl a § 11 ZVSÚ dle § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., zrušil. S ohledem na to, aby zákonodárce měl k dispozici dostatečný časový prostor pro přípravu ústavně konformní úpravy činnosti vyšších soudních úředníků, stanovil Ústavní soud den zrušení § 11 ZVSÚ až na konec tohoto kalendářního roku, tj. k 31. 12. 2013. 47. Obiter dictum Ústavní soudÚstavní soud připomíná, že s ohledem na princip vázanosti petitem návrhu mohlo být v tomto řízení zrušeno pouze ustanovení § 11 ZVSÚ. Ze shora podané argumentace je však zřejmé, že ústavně problematické je nejen toto ustanovení, ale též část obsahu § 10 ZVSÚ. Zákonodárce bude muset rovněž důkladně zvážit koncepci ustanovení § 12 ZVSÚ, jež se vztahuje k trestnímu řízenítrestnímu řízení a které na první pohled může vyvolávat obdobné problémy, a konečně též vyřešit nedostatečnou ochranu plynoucí z ustanovení § 9, o níž byla řeč shora. Závěrem je nutno zdůraznit, že tento nález nemíní vyloučit vyšší soudní úředníky z podílu na výkonu soudnictví. Vyšší soudní úředník může pro soudce a na jeho odpovědnost jistě připravovat řadu procesních úkonů soudu; vykonávat tyto úkony svým jménem však vyšší soudní úředník může pouze v případech a za podmínek, které byly vyloženy shora (viz např. bod 35 odůvodnění tohoto nálezu). 48. Pokud jde o vliv tohoto zrušovacího nálezu na úkony učiněné vyššími soudními úředníky do vykonatelnosti nálezu, konstatuje se, že z důvodu právní jistoty se neuplatní ustanovení § 71 odst. 2 věty za středníkem zákona o Ústavním soudu a nároky plynoucí z těchto rozhodnutí mohou být předmětem výkonu rozhodnutí či exekuceexekuce. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r. Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudce Vladimír Kůrka a k jeho odůvodnění soudci Stanislav Balík a Jan Filip.
Zákon č. 223/2013 Sb.
Zákon č. 223/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 30. 7. 2013, datum účinnosti 1. 8. 2013, částka 89/2013 * Čl. I - Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 13/2002 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 86/2002 Sb., zákona č. 120/2002 Sb., zákona č. 309/ * Čl. II - Přechodná ustanovení * Čl. III - Zrušovací ustanovení * Čl. IV - Účinnost Aktuální znění od 1. 8. 2013 223 ZÁKON ze dne 21. června 2013, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 13/2002 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 86/2002 Sb., zákona č. 120/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 356/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 125/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 392/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 59/2006 Sb., zákona č. 74/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 378/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 151/2011 Sb., zákona č. 298/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 466/2011 Sb., zákona č. 115/2012 Sb. a zákona č. 333/2012 Sb., se mění takto: 1. V § 1 úvodní část ustanovení zní: „Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie62)“. 2. Poznámky pod čarou č. 1 a 62 znějí: „1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Směrnice Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě. Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2119/98/ES ze dne 24. září 1998 o zřízení sítě epidemiologického dozoru a kontroly přenosných nemocí ve Společenství. Rozhodnutí Komise 2000/96/ES ze dne 22. prosince 1999 o přenosných nemocích, které musí být postupně podchyceny sítí Společenství podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2119/98/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/54/ES ze dne 18. září 2000 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům při práci (sedmá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí. Rozhodnutí Komise 2002/253/ES ze dne 19. března 2002, kterou se stanoví definice případů pro hlášení přenosných nemocí do sítě Společenství podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2119/98/ES. Rozhodnutí Komise ES 2003/534/ES ze dne 17. července 2003, kterým se mění rozhodnutí č. 2119/98/ES Evropského parlamentu a Rady a rozhodnutí 2000/96/ES, pokud jde o přenosné nemoci uvedené v těchto rozhodnutích, a kterým se mění rozhodnutí 2002/253/ES, pokud jde o definice případů pro přenosné nemoci. Rozhodnutí Komise 2003/542/ES ze dne 17. července 2003, kterým se mění rozhodnutí 2000/96/ES, pokud jde o fungování specializovaných sítí epidemiologického dozoru. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES ze dne 15. února 2006 o řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS. Rozhodnutí Komise 2007/875/ES ze dne 18. prosince 2007, kterým se mění rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2119/98/ES a rozhodnutí 2000/96/ES, pokud jde o přenosné nemoci uvedené v těchto rozhodnutích. Rozhodnutí Komise 2008/426/ES ze dne 28. dubna 2008, kterým se mění rozhodnutí 2002/253/ES, kterým se stanoví definice případů pro hlášení přenosných nemocí do sítě Společenství podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2119/98/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/148/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci. Rozhodnutí Komise 2009/177/ES ze dne 31. října 2008, kterým se provádí směrnice Rady 2006/88/ES, pokud jde o programy dozoru a eradikace a status členských států, oblastí a jednotek prostých nákazy. Rozhodnutí Komise 2009/363/ES ze dne 30. dubna 2009, kterým se mění rozhodnutí 2002/253/ES, kterým se stanoví definice případů pro hlášení přenosných nemocí do sítě Společenství podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2119/98/ES. Rozhodnutí Komise 2009/539/ES ze dne 10. července 2009, kterým se mění rozhodnutí 2000/96/ES, o přenosných nemocích, které musí být postupně podchyceny sítí Společenství podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2119/98/ES. Rozhodnutí Komise 2009/540/ES ze dne 10. července 2009, kterým se mění rozhodnutí 2002/253/ES, pokud jde o definice případů pro hlášení chřipky A(H1N1) do sítě Společenství. Rozhodnutí Komise 2009/547/ES ze dne 10. července 2009, kterým se mění rozhodnutí 2000/57/ES o systému včasného varování a reakce pro účely prevence a kontroly přenosných nemocí podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2119/98/ES. Směrnice Rady 2010/32/EU ze dne 10. května 2010, kterou se provádí Rámcová dohoda o prevenci poranění ostrými předměty v nemocnicích a ostatních zdravotnických zařízeních, uzavřená mezi HOSPEEM a EPSU. 62) Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, v platném znění. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 851/2004 ze dne 21. dubna 2004 o zřízení Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin, v platném znění. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat, v platném znění. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS, v platném znění. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích.“. 3. V § 2 odst. 10 a 11, § 3a odst. 4, § 3b odst. 1 a 2, § 26 odst. 1 a 2, § 75a odst. 1 a 3, § 80 odst. 1 písm. p), § 80 odst. 5, 6 a 7, § 82 odst. 2 písm. b), § 84 odst. 1 písm. a), § 84 odst. 2 a 5, § 92 odst. 1 a v § 100d se slova „Evropského společenství“ a slova „Evropských společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 4. V § 2 odst. 10 se za slovo „nestanoví-li“ vkládají slova „přímo použitelný předpis Evropské unie nebo“. 5. V § 3 odstavec 5 zní: „(5) Žádost podle odstavce 4 musí obsahovat ukazatel, kterého se nedodržení týká, důvody nedodržení hygienického limitu včetně vyhodnocení možnosti jiného zajištění dodávky pitné vody, návrh nápravných opatření včetně časového rozvrhu prací a odhadu nákladů, zásobovanou oblast a počet zásobovaných obyvatel, návrh doby trvání povolení, přehled nedodržení hygienického limitu jakéhokoliv ukazatele za posledních 12 měsíců, posouzení zdravotních rizik a navrhovaný rozsah a četnost kontroly jakosti pitné vody.“. 6. V § 3 se doplňuje odstavec 6, který zní: „(6) V povolení podle odstavce 4 příslušný orgán ochrany veřejného zdraví určí maximální hodnotu dotčeného ukazatele a dobu odstranění závady.“. 7. V § 3a odst. 1 větě první se za slova „věty třetí,“ vkládají slova „nebo v případě, že povolení již vydáno bylo, ale doba nedodržení hygienického limitu přesáhla 30 dnů během posledních 12 měsíců,“. 8. V § 3a se na konci odstavce 8 doplňuje věta „Dále jsou osoby uvedené v § 3 odst. 2 povinny neprodleně zajistit zásobování pitnou vodou pro odběratele vyloučené nebo omezené v zásobování vodou.“. 9. V § 3a odst. 9 se věta druhá zrušuje. 10. V § 4 odst. 1 se na začátek textu písmene a) vkládají slova „odběr vzorků pitné vody a jejich laboratorní“ a slova „, která splňuje požadavky upravené prováděcím právním předpisem“ se nahrazují slovy „upravené prováděcím právním předpisem nebo povolené příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví podle odstavce 8; u ukazatelů, pro které není metoda prováděcím právním předpisem upravena nebo povolena, se postupuje podle metody, která odpovídá požadavkům upraveným prováděcím právním předpisem,“. 11. V § 4 odst. 6 větě první se slova „Zjistí-li osoba uvedená v § 3 odst. 2“ nahrazují slovy „Existuje-li u dané zásobované oblasti podezření na“, slova „nebo součástí pitné vody“ se nahrazují slovy „nebo mikroorganismů“ a slovo „neprodleně,“ se nahrazuje slovy „osoba uvedená v § 3 odst. 2 neprodleně zjistí koncentraci nebo množství této látky nebo mikroorganismu a“, a ve větě druhé se slova „nebo součástí“ nahrazují slovy „nebo mikroorganismů“. 12. V § 4 se doplňuje odstavec 8, který zní: „(8) Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví povolí použití jiné metody laboratorní kontroly pitné vody, než stanoví prováděcí právní předpis, pokud navrhovatel prokáže, že získané výsledky jsou nejméně tak spolehlivé jako výsledky získané pomocí metody upravené prováděcím právním předpisem.“. 13. V § 5 odstavec 6 zní: „(6) Žádost o povolení podle odstavce 5 písm. a) nebo b) musí dále obsahovat u právnické osoby obchodní firmu nebo název a sídlo a u fyzické osoby jméno, příjmení a bydliště, označení typu výrobku nebo chemického přípravku a jeho obchodní název a chemické složení, doklad o čistotě látky a chemického přípravku podle příslušné technické normy, stručný popis technologie výroby s výčtem všech surovin a přídatných látek, údaje o koncentraci látky, jež je předmětem žádosti, údaje o koncentraci účinné látky v konečném chemickém přípravku, údaje o rozkladných produktech vznikajících z navrhované látky nebo chemického přípravku při výrobě, zpracovávání nebo stárnutí, údaje o předpokládaném způsobu použití výrobku nebo chemického přípravku, metody stanovení navrhovaných přísad a jejich nečistot včetně produktů interakcí a rozpadu, dostupnou zahraniční dokumentaci o tom, zda výrobek, navrhovaná látka nebo chemický přípravek byly povoleny v jiných státech a pro jaké užití, údaje o toxicitě navrhované látky nebo chemického přípravku, návod k použití výrobku nebo chemického přípravku a údaje o nejvyšší navrhované aplikační dávce chemického přípravku.“. 14. V § 5 se za odstavec 6 vkládá nový odstavec 7, který zní: „(7) Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví vydá povolení podle odstavce 5, jestliže navrhovatel prokáže, že nedojde k negativnímu ovlivnění jakosti pitné nebo teplé vody.“. Dosavadní odstavce 7 až 10 se označují jako odstavce 8 až 11. 15. V § 6c odst. 1 písm. a) se slova „, nestanoví-li tento zákon jinak“ nahrazují slovy „a podle monitorovacího kalendáře (§ 82a), jde-li o jakost vody ke koupání v přírodním koupališti provozovaném na povrchových vodách využívaných ke koupání podle § 6 odst. 1 písm. a)“. 16. V § 6g odst. 1 písm. a) se slova „přírodní koupaliště provozovaná na povrchových vodách využívaných ke koupání podle § 6a“ nahrazují slovy „přírodní koupaliště provozovaná na povrchových vodách využívaných ke koupání, ve kterých nabízí službu koupání provozovatel podle § 6a“, slova „nebo trvalé varování před koupáním“ se zrušují a slova „, vyjma nádrží ke koupání a nádrží ke koupání s přírodním způsobem čištění vody; přírodní koupaliště provozovaná na povrchových vodách podle § 6a“ se nahrazují slovy „přírodní koupaliště provozovaná na povrchových vodách využívaných ke koupání, ve kterých nabízí službu koupání provozovatel podle § 6a,“. 17. V § 6g odst. 1 písmeno b) zní: „b) přírodní koupaliště místního významu, provozovaná na povrchových vodách využívaných ke koupání, ve kterých nabízí službu koupání provozovatel podle § 6a, pro které nebyl vydán příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví trvalý zákaz koupání,“. 18. V § 19 odst. 1 se slovo „prostředků“ nahrazuje slovem „přípravků“. 19. V § 19 odst. 2 větě první se slovo „prostředky“ nahrazuje slovem „přípravky“ a slova „(§ 28 odst. 1)“ se zrušují. 20. V § 21 odst. 2 větě čtvrté se slovo „prostředky“ nahrazuje slovem „přípravky“ a slova „v § 26“ se nahrazují slovy „přímo použitelným předpisem Evropské unie“. 21. V § 23 odst. 1 se za slova „nebo rozvoz pokrmů“ vkládají slova „provozovatelem potravinářského podniku“. 22. V § 23 odst. 3 se slova „prováděcím právním předpisem“ nahrazují slovy „přímo použitelnými předpisy Evropské unie na úseku potravinového práva“. 23. V § 23 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) Provozovatel potravinářského podniku provozující stravovací službu je povinen zajistit, aby fyzické osobě se zdravotním postižením byl umožněn vstup do stravovací části provozovny v doprovodu vodícího nebo asistenčního psa. Fyzická osoba se zdravotním postižením je povinna na požádání provozovatele potravinářského podniku provozujícího stravovací službu, jeho zaměstnance nebo jiné fyzické osoby, která vykonává v provozovně činnost pro tohoto provozovatele, předložit doklad o výcviku psa.“. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5. 24. V § 23 odst. 5 se slova „Osoba, která hodlá provozovat stravovací službu, je povinna“ nahrazují slovy „Provozovatel potravinářského podniku provozující stravovací službu je povinen“, za slovo „provozoven,“ se vkládají slova „významnou změnu v předmětu nebo rozsahu činnosti nejpozději v den této změny,“ a věta poslední se zrušuje. 25. V § 24 odstavec 1 zní: „(1) Provozovatel potravinářského podniku provozující stravovací službu je dále povinen a) k výrobě a přípravě pokrmů používat jen látky, suroviny, polotovary a potraviny, které vyhovují požadavkům stanoveným zvláštními právními předpisy23) nebo na základě právních předpisů vydaným rozhodnutím orgánu ochrany veřejného zdraví; látky, suroviny, polotovary a potraviny skladovat za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy, b) dodržovat podmínky upravené prováděcím právním předpisem pro výrobu, přípravu, rozvoz, přepravu, značení, skladování a uvádění pokrmů do oběhu, c) zajistit, aby podávané pokrmy měly odpovídající smyslové vlastnosti a splňovaly výživové požadavky podle skupiny spotřebitelů, pro které jsou určeny, d) dodržovat při odběru a uchovávání vzorků pokrmů postup upravený prováděcím právním předpisem, e) zajistit dodržování zákazu kouření v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem27).“. 26. Poznámky pod čarou č. 25 a 26 se zrušují, a to včetně odkazů na poznámky pod čarou. 27. V § 24 se odstavce 2 a 3 zrušují. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 2. 28. V § 24 odst. 2 se slova „Osoba provozující stravovací služby, která“ nahrazují slovy „Provozovatel potravinářského podniku provozující stravovací službu, který“. 29. V § 25 odst. 1 písm. a) se slova „Evropských společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami“. 30. V § 25 odst. 1 písm. c) se slovo „prostředky“ nahrazuje slovy „přípravky upravené přímo použitelným předpisem Evropské unie o kosmetických přípravcích63)“. Poznámka pod čarou č. 63 zní: „63) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009.“. 31. V § 25 se odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 29 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1. 32. V § 26 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „§ 25 odst. 1 písm. a), c) a d)“ nahrazují slovy „§ 25 písm. a) a d)“. 33. V § 26 odst. 2 se slova „odst. 1“ zrušují. 34. V § 26 odst. 3 větě první se slova „§ 25 odst. 1 písm. c) a d)“ nahrazují slovy „§ 25 písm. d)“ a ve větě druhé se slova „§ 25 odst. 1 písm. a), c) a d)“ nahrazují slovy „§ 25 písm. a) a d)“. 35. V § 26 se odstavce 4 až 9 včetně poznámky pod čarou č. 29b zrušují. Dosavadní odstavec 10 se označuje jako odstavec 4. 36. V § 26 odst. 4 větě první se slova „odstavcích 1 až 3“ nahrazují slovy „odstavci 1“. 37. § 27 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 64 zní: „§ 27 Kosmetické přípravky (1) Požadavky na výrobu, uvedení nebo dodání na trh kosmetických přípravků stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie v oblasti kosmetických přípravků63).Výrobce, dovozce nebo distributor zajistí, aby při dodávání na trh byly v označení kosmetického přípravku údaje podle přímo použitelného předpisu Evropské unie64) uvedeny v českém jazyce. (2) Kosmetické přípravky, které nejsou ve spotřebitelském balení, jsou baleny v místě prodeje na žádost kupujícího nebo jsou baleny pro okamžitý prodej, označí prodejce údaji uvedenými v odstavci 1 a dalšími údaji podle přímo použitelného předpisu Evropské unie v oblasti kosmetických přípravků63) na vnějším spotřebitelském obalu kosmetického přípravku nebo v přiloženém letáku. 64) Článek 19 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009.“. 38. Poznámky pod čarou č. 29b, 29c, 29d a 29e se zrušují, a to včetně odkazů na poznámky pod čarou. 39. § 28, 28a a 29 se včetně poznámky pod čarou č. 29f a odkazů na poznámku pod čarou zrušují. 40. V § 41 se doplňuje odstavec 4, který včetně poznámky pod čarou č. 65 zní: „(4) Jde-li o laboratoře provádějící diagnostickou službu pro biologické činitele skupiny 4, oznámí zaměstnavatel příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví pouze záměr používat tyto biologické činitele65). 65) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/54/ES.“. 41. Za § 75a se vkládá nový § 75b, který včetně nadpisu zní: „§ 75b Postup při poranění ostrým kontaminovaným předmětem nebo nástrojem (1) Poskytovatel zdravotních služeb je povinen bezodkladně oznámit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví každé poranění zdravotnického nebo jiného odborného pracovníka, které vzniklo při manipulaci s ostrým kontaminovaným předmětem nebo nástrojem použitým k provádění zdravotních výkonů během poskytování zdravotní péče, v jehož důsledku by mohlo dojít ke vzniku infekčního onemocnění přenosného krví. Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví rozhodne o nařízení lékařského dohledu nad poraněným pracovníkem. (2) Poskytovatel zdravotních služeb je povinen postupovat při laboratorní diagnostice u poraněného pracovníka v souladu se systémem epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce.“. 42. V § 80 odst. 1 písm. f) se za slovo „podle“ vkládají slova „§ 4 odst. 8,“ a slova „§ 26 odst. 4, 5 a 8, § 28,“ a slova „§ 26 odst. 6, § 27 odst. 1, § 27b, 28a,“ se zrušují. 43. V § 80 odst. 1 se na konci textu písmene p) doplňují slova „a plní další úkoly vyplývající pro členský stát z přímo použitelných předpisů Evropské unie na úseku potravinového práva, předmětů běžného užívání uvedených v § 25 písm. a) a c) a výrobků přicházejících do přímého styku s vodou, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví, že je plní krajské hygienické stanice“. 44. V § 80 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno x), které zní: „x) přijímá žádosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie na úseku materiálů a předmětů pro styk s potravinami o povolení nové látky dosud neuvedené na seznamu látek, jejichž užití při výrobě materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami je povoleno, jakož i žádosti o změnu povolení vydaných podle tohoto přímo použitelného předpisu Evropské unie.“. 45. V § 80 odst. 3 se věta druhá zrušuje a ve větě poslední se slovo „prostředků“ nahrazuje slovem „přípravků“. 46. V § 80 odst. 5 se slova „kosmetický prostředek“ nahrazují slovy „výrobek, nad nímž vykonává státní zdravotní dozor orgán ochrany veřejného zdraví“. 47. V § 80 odst. 6 se slova „odstavce 4“ nahrazují slovy „odstavce 5“. 48. V § 82 odst. 2 písm. b) se za slova „zdraví včetně“ vkládají slova „dodržování zásad správné výrobní praxe a“. 49. V § 82 odst. 2 písm. q) se slova „osobě provozující stravovací službu“ nahrazují slovy „provozovateli potravinářského podniku provozujícímu stravovací službu“ a slova „zdravotní nezávadnosti“ se nahrazují slovem „bezpečnosti“. 50. V § 82 odst. 2 se dosavadní písmeno v) druhé v pořadí označuje jako písmeno w). 51. V § 82 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena x) a y), která včetně poznámek pod čarou č. 66 a 67 znějí: „x) provádět v případě přeshraniční spolupráce státní zdravotní dozor a postupovat přitom podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele66), y) provádět audity analýz rizik a systémů kritických kontrolních bodů podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o úředních kontrolách67) v provozovnách stravovacích služeb. 66) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“). 67) Článek 2 bod 6 a článek 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004.“. 52. V § 82 se doplňuje odstavec 5, který včetně poznámky pod čarou č. 68 zní: „(5) O provedeném auditu podle odstavce 2 písm. y) sepíše pověřený zaměstnanec příslušné krajské hygienické stanice protokol; při jeho pořízení postupuje podle technické normy pro auditování systému managementu68). 68) ČSN EN ISO 19011:2012 Směrnice pro auditování systémů managementu.“. 53. V § 82a odst. 1 písm. c) se slova „nebo dočasné nebo trvalé varování před koupáním“ zrušují. 54. V § 82a odst. 1 písm. e) se slova „v blízkosti koupacího místa,“ zrušují a za slova „Portálu veřejné správy;“ se vkládají slova „o vodách zařazených do seznamu podle § 6g odst. 1 písm. a) informuje současně také na informační tabuli umístěné v blízkosti koupacího místa;“. 55. V § 82a odst. 2 písmeno d) zní: „d) krátkodobým znečištěním vody mikrobiologická kontaminace, která má jasně zjistitelné příčiny, u níž se obvykle neočekává, že zhorší jakost vody po dobu delší než přibližně 72 hodin poté, co došlo k prvnímu ovlivnění; hodnoty, při kterých se považuje voda ke koupání za krátkodobě znečištěnou, stanoví prováděcí právní předpis,“. 56. V § 82a odst. 2 se na konci písmene g) čárka nahrazuje tečkou a písmeno h) se zrušuje. 57. V § 82a odst. 3 se slova „nebo trvalé varování před koupáním“ zrušují. 58. V § 82a odst. 5 se za slova „koupání, pravidla“ vkládají slova „pro zpracování monitorovacího kalendáře a pravidla“. 59. V § 83a odst. 1 písm. d) se slova „prostředků (§ 25)“ nahrazují slovem „přípravků“. 60. V § 84 odst. 1 písm. a) se slova „, zásady správné laboratorní praxe pro zkoušení chemických látek podle § 29 odst. 2“ zrušují. 61. V § 84 odst. 1 písm. c) se slova „nebo zvláštním právním předpisem“ nahrazují slovy „, zvláštním právním předpisem nebo přímo použitelnými předpisy Evropské unie“. 62. V § 84 odst. 1 písm. u) se na začátek textu vkládá slovo „při“ a slova „zjevně zdravotně závadné“ se nahrazují slovy „jiné než bezpečné“. 63. V § 84 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno z), které včetně poznámek pod čarou č. 69 a 70 zní: „z) mohou v případě zjištění protiprávního jednání podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/200469), kterého se kontrolovaná osoba dopustila na území členského státu Evropské unie nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor a které poškozuje nebo může poškodit společný zájem spotřebitelů70), rozhodnutím takové jednání zakázat. 69) Článek 3 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004. 70) Článek 3 písm. k) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004.“. 64. V § 84 se doplňují odstavce 6 až 8, které včetně poznámek pod čarou č. 71 a 72 znějí: „(6) Generální ředitelství cel poskytuje na vyžádání příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví pro výkon státního zdravotního dozoru nad výrobky, které byly propuštěny do režimu volného oběhu nebo do režimu vývozu, tyto údaje: a) identifikační údaje deklaranta, a to jméno, popřípadě jména a příjmení, místo pobytu, popřípadě místo podnikání, název obchodní firmy, nebo název a sídlo adresáta, b) popis, včetně obchodního názvu a druhu výrobku podle svého zařazení v kombinované nomenklatuře uvedené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/8771), c) zemi odeslání a zemi původu výrobku, d) množství vyjádřené v objemu, hmotnosti nebo počtu jednotek. (7) Poskytnutí údajů podle odstavce 6 není porušením mlčenlivosti podle daňového řádu. (8) Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví na základě žádosti celního úřadu vydá vyjádření v případě důvodného podezření, že zásilka neodpovídá předloženému osvědčení72) nebo certifikátu, nebo v případě přerušení řízení o propuštění výrobků, nad kterými orgány ochrany veřejného zdraví vykonávají státní zdravotní dozor, do volného oběhu. 71) Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87. 72) Například nařízení Komise (EU) č. 284/2011 ze dne 22. března 2011, kterým se stanoví zvláštní podmínky a podrobné postupy dovozu plastového kuchyňského nádobí z polyamidu a melaminu pocházejícího nebo zasílaného z Čínské lidové republiky a čínské zvláštní administrativní oblasti Hongkong.“. 65. V § 92 odst. 1 se slova „písm. n)“ nahrazují slovy „písm. o)“. 66. V § 94 odst. 2 se slova „§ 26 odst. 4, 5 a 8,“ zrušují. 67. V § 97 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který včetně poznámek pod čarou č. 73 a 74 zní: „(2) V případech stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie je provozovatel potravinářského podniku provozující stravovací službu povinen nahradit náklady dodatečného státního zdravotního dozoru73). Tuto povinnost má v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie74) i výrobce nebo dovozce výrobku uvedeného v § 25 odst. 1 písm. a). Prováděcí právní předpis stanoví výši paušální částky nákladů dodatečné kontroly. Povinnost nahradit náklady dodatečné kontroly uloží orgán ochrany veřejného zdraví, kterému je svěřen výkon státního zdravotního dozoru. Náhrada nákladů dodatečného státního dozoru je příjmem státního rozpočtu; vybírá ji orgán ochrany veřejného zdraví, který ji uložil, a vymáhá ji celní úřad. 73) Článek 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004. 74) Článek 24 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004.“. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3. 68. V § 99 se slova „§ 26 odst. 5 a 8,“ zrušují. 69. V § 108 odst. 1 větě první se slova „§ 3 odst. 1, 3 a 5“ nahrazují slovy „§ 3 odst. 1 a 3“, slova „§ 4 odst. 1, 2, 4 a 7“ se nahrazují slovy „§ 4 odst. 1, 2, 4, 7 a 8“, slova „§ 24 odst. 1 písm. c) až e) a g) a odst. 2“ se nahrazují slovy „§ 24 odst. 1 písm. b) a d)“, slova „§ 26 odst. 1 písm. b) a d) a odst. 4, 8 a 9“ se nahrazují slovy „§ 26 odst. 1 písm. b) a d)“, slova „§ 27, § 28 odst. 1, § 29 odst. 1,“ se zrušují, slova „§ 82a odst. 5“ se nahrazují slovy „§ 82a odst. 2 písm. d) a odst. 5“, slova „a § 83e odst. 2“ se nahrazují slovy „, § 83e odst. 2 a § 97 odst. 2“ a věta poslední se zrušuje. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Provozovatel potravinářského podniku, který podle § 23 odst. 4 věty poslední zákona č. 258/2000 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, neměl povinnost podat oznámení podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o hygieně potravin, podá toto oznámení nejpozději do 4 měsíců po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Žádosti podle § 3 odst. 5 a § 5 odst. 6 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění účinném po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, podané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Čl. III Zrušovací ustanovení Zrušuje se: 1. Vyhláška č. 448/2009 Sb., o stanovení hygienických požadavků na kosmetické prostředky. 2. Vyhláška č. 89/2010 Sb., kterou se mění vyhláška č. 448/2009 Sb., o stanovení hygienických požadavků na kosmetické prostředky. 3. Vyhláška č. 220/2010 Sb., kterou se mění vyhláška č. 448/2009 Sb., o stanovení hygienických požadavků na kosmetické prostředky, ve znění vyhlášky č. 89/2010 Sb. 4. Vyhláška č. 362/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 448/2009 Sb., o stanovení hygienických požadavků na kosmetické prostředky, ve znění pozdějších předpisů. 5. Vyhláška č. 244/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 448/2009 Sb., o stanovení hygienických požadavků na kosmetické prostředky, ve znění pozdějších předpisů. Čl. IV Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2013, s výjimkou ustanovení čl. I bodu 37, který, pokud jde o označení kosmetických přípravků, nabývá účinnosti prvním dnem šestého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, a ustanovení čl. I bodu 41, který nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Rusnok v. r.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 222/2013 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 222/2013 Sb. Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Vyhlášeno 30. 7. 2013, částka 88/2013 222 SDĚLENÍ Ministerstva vnitra ze dne 22. července 2013 o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 23. listopadu 2013 nové volby do zastupitelstva obce: obec| okres| kraj ---|---|--- Slunečná| Česká Lípa| Liberecký Ministr: Ing. Pecina, MBA, v. r.
Vyhláška č. 220/2013 Sb.
Vyhláška č. 220/2013 Sb. Vyhláška o požadavcích na schvalování účetních závěrek některých vybraných účetních jednotek Vyhlášeno 30. 7. 2013, datum účinnosti 1. 8. 2013, částka 88/2013 * ČÁST PRVNÍ - OBECNÁ USTANOVENÍ (§ 1 — § 3) * ČÁST DRUHÁ - ORGANIZACE SCHVALOVÁNÍ ÚČETNÍ ZÁVĚRKY (§ 4 — § 27) * ČÁST TŘETÍ - SPOLEČNÁ A PŘECHODNÁ USTANOVENÍ (§ 28 — § 30) * ČÁST ČTVRTÁ - § 31 (§ 31 — § 31) Aktuální znění od 1. 1. 2023 (270/2022 Sb.) 220 VYHLÁŠKA ze dne 22. července 2013 o požadavcích na schvalování účetních závěrek některých vybraných účetních jednotek Ministerstvo financí stanoví podle § 37b odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 437/2003 Sb. a zákona č. 304/2008 Sb., k provedení § 4 odst. 8 písm. w): ČÁST PRVNÍ OBECNÁ USTANOVENÍ § 1 Předmět úpravy Tato vyhláška stanoví požadavky na organizaci schvalování účetních závěrek některých vybraných účetních jednotekvybraných účetních jednotek a způsob poskytování součinnosti osob zúčastněných na tomto schvalování. § 2 Působnost Tato vyhláška se vztahuje na účetní jednotky, které jsou organizačními složkami státu, státními fondy, územními samosprávnými celky, dobrovolnými svazky obcíobcí nebo příspěvkovými organizacemi. § 3 Základní pojmy Pro účely této vyhlášky se rozumí a) schvalovanou účetní závěrkouschvalovanou účetní závěrkou účetní závěrka sestavená k rozvahovému dni účetní jednotkou, jejíž účetní závěrka podléhá schvalování podle jiného právního předpisu1), b) dotčenou účetní jednotkoudotčenou účetní jednotkou účetní jednotka uvedená v § 2, jejíž účetní závěrka je schvalována, c) schvalujícím orgánemschvalujícím orgánem orgán účetní jednotky oprávněný podle jiného právního předpisu1) ke schválení účetní závěrky této účetní jednotky nebo osoby pověřené schválením účetní závěrky podle jiného právního předpisu2), d) schvalující účetní jednotkouschvalující účetní jednotkou účetní jednotka, která je jiným právním předpisem vymezena ke schválení účetní závěrky některé z účetních jednotek uvedených v § 2 nebo jejíž orgán je jiným právním předpisem oprávněn ke schválení účetní závěrky některé z účetních jednotek vyjmenovaných v § 2, e) dotčenou osobou účetní jednotkydotčenou osobou účetní jednotky její zaměstnanec nebo osoba pověřená touto účetní jednotkou, pokud má ve svém držení účetní záznamyúčetní záznamy a další dokumenty rozhodné pro činnosti při procesu schvalování účetní závěrky, zejména pokud zajišťuje vznik, převzetí nebo úschovu účetních záznamůúčetních záznamů dotčené účetní jednotkydotčené účetní jednotky, nebo pokud při své činnosti provádí posouzení těchto účetních záznamůúčetních záznamů nebo posouzení procesů, postupů a vnitřních předpisů účetní jednotky v souvislosti se vznikem, převzetím nebo úschovou účetních záznamůúčetních záznamů. ČÁST DRUHÁ ORGANIZACE SCHVALOVÁNÍ ÚČETNÍ ZÁVĚRKY HLAVA I SCHVALOVÁNÍ ÚČETNÍ ZÁVĚRKY SCHVALUJÍCÍM ORGÁNEM Díl 1 Činnosti při schvalování § 4 Zajištění a příprava podkladů pro schvalování Dotčená účetní jednotkaDotčená účetní jednotka zajistí přípravu a předložení podkladů pro schvalování účetní závěrkypodkladů pro schvalování účetní závěrky schvalujícímu orgánuschvalujícímu orgánu přehledným způsobem, který umožní zejména efektivní posouzení úplnosti a průkaznosti účetnictví a vyhodnocení předvídatelných rizik a ztrát ve vztahu k věrnému a poctivému obrazu předmětu účetnictví a finanční situaci účetní jednotky. § 5 Podklady pro schvalování a nahlížení do účetních záznamů Podklady pro schvalování účetní závěrkyPodklady pro schvalování účetní závěrky se rozumí zejména a) schvalovaná účetní závěrkaschvalovaná účetní závěrka, b) zpráva auditora o ověření účetní závěrky, případně další informace a zprávy vypracované auditorem, zpráva o výsledku finanční kontroly, případně další informace o závažných zjištěních při výkonu veřejnosprávní kontroly a zpráva o výsledku přezkoumání hospodaření, jsou-li tyto dokumenty v souladu s jinými právními předpisy vypracovány, c) zprávy útvaru interního auditu o zjištěních z provedených auditů, v rámci nichž byly zjištěny skutečnosti, které mohou mít vliv na úplnost a průkaznost účetnictví, a roční zpráva interního auditu, a to v případě, že je útvar interního auditu u účetní jednotky zřízen v souladu s jiným právním předpisem, d) inventarizační zpráva a případně další účetní záznamyúčetní záznamy vztahující se k významným skutečnostem podle § 4 a e) účetní záznamyúčetní záznamy a doplňující informace vyžádané schvalujícím orgánemschvalujícím orgánem. § 6 Schválení účetní závěrky (1) Pokud schvalující orgánschvalující orgán na základě předložených nebo vyžádaných podkladů nezjistí, že schvalovaná účetní závěrkaschvalovaná účetní závěrka neposkytuje v rozsahu skutečností posuzovaných podle § 4 věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky, tuto účetní závěrku schválí. (2) Schvalující orgánSchvalující orgán schválí účetní závěrku i v případě, že na základě předložených nebo vyžádaných podkladů zjistí, že schvalovaná účetní závěrkaschvalovaná účetní závěrka poskytuje v rozsahu posuzovaných požadavků podle § 4 věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky v souvislosti se skutečnostmi obsaženými v účetní závěrce následujícího účetního období. (3) Souvislost se skutečnostmi obsaženými v účetní závěrce následujícího účetního období lze prokázat též tím, že existují průkazné účetní záznamyúčetní záznamy o opravě chyby účetního období schvalované účetní závěrkyschvalované účetní závěrky provedené v následujícím účetním období, a to včetně účetních zápisů v příslušných účetních knihách. (4) Schvalující orgánSchvalující orgán nemůže schválit pouze část účetní závěrky. § 7 Neschválení účetní závěrky (1) Pokud schvalující orgánschvalující orgán na základě předložených nebo vyžádaných podkladů zjistí, že schvalovaná účetní závěrkaschvalovaná účetní závěrka neposkytuje v rozsahu posuzovaných požadavků podle § 4 věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky, a to ani v souvislosti se skutečnostmi obsaženými v účetní závěrce následujícího účetního období, neschválí tuto účetní závěrku. (2) Schvalující orgánSchvalující orgán neschválí účetní závěrku též v případě, že mu nebyly předloženy veškeré významné podklady podle § 5 nebo podklady, které si vyžádal. (3) Zápis o neschválení účetní závěrky obsahuje popis skutečností, pro které nebyla účetní závěrka schválena, odůvodnění tohoto neschválení s důrazem na skutečnosti vyjmenované v § 4 a lhůtu k odstranění zjištěných vad. (4) Schvalující orgánSchvalující orgán nemůže neschválit pouze část účetní závěrky. § 8 Náprava nedostatků při neschválení z věcných důvodů (1) V případě neschválení účetní závěrky z důvodů uvedených v § 7 odst. 1 zajistí účetní jednotka nápravu zjištěných skutečností, včetně odstranění odstranitelných vad ve stanovené lhůtě. (2) Není-li možné nebo účelné zjištěné vady ve lhůtě stanovené schvalujícím orgánemschvalujícím orgánem odstranit, a to zejména v běžném účetním období, oznámí tuto skutečnost účetní jednotka neprodleně schvalujícímu orgánuschvalujícímu orgánu. § 9 Náprava nedostatků při neschválení z formálních důvodů (1) V případě neschválení účetní závěrky z důvodů uvedených v § 7 odst. 2 zajistí účetní jednotka neprodleně předání příslušných podkladů schvalujícímu orgánuschvalujícímu orgánu. (2) Není-li možné příslušné podklady schvalujícímu orgánuschvalujícímu orgánu předat, oznámí tuto skutečnost účetní jednotka neprodleně schvalujícímu orgánuschvalujícímu orgánu. § 10 Dodatečný postup schvalujícího orgánu (1) Zajistí-li dotčená účetní jednotkadotčená účetní jednotka ve stanovené lhůtě nápravu skutečností, jež byly důvodem pro neschválení účetní závěrky, zejména nápravou v následujícím účetním období tak, že jsou naplněny podmínky pro schválení účetní závěrky podle § 6 odst. 2 a 3, schvalující orgánschvalující orgán neprodleně schválí účetní závěrku. (2) Schvalující orgánSchvalující orgán schválí účetní závěrku též, pokud dotčená účetní jednotkadotčená účetní jednotka nezajistí ve stanovené lhůtě nápravu všech skutečností, jež byly důvodem pro neschválení účetní závěrky, avšak tyto nenapravené skutečnosti nemají za následek, že účetní závěrka neposkytuje věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. (3) Nezajistí-li dotčená účetní jednotkadotčená účetní jednotka ve stanovené lhůtě nápravu skutečností, jež byly důvodem pro neschválení účetní závěrky, a to ani nápravou v následujícím účetním období, a mají-li tyto skutečnosti za následek, že účetní závěrka neposkytuje věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky, a to ani v souvislosti se skutečnostmi obsaženými v účetní závěrce následujícího účetního období, schvalující orgánschvalující orgán potvrdí neschválení účetní závěrky. O potvrzení neschválení se pořizuje zápis přiměřeně podle ustanovení § 7 odst. 3. § 11 Protokol o schvalování účetní závěrky (1) O úkonu schválení nebo neschválení sepisuje schvalující orgánschvalující orgán protokol. (2) Protokol obsahuje a) identifikaci schvalované účetní závěrkyschvalované účetní závěrky, b) datum rozhodování o schválení nebo neschválení účetní závěrky, c) identifikaci osob rozhodujících o schválení nebo neschválení účetní závěrky, d) výrok o schválení nebo neschválení účetní závěrky, e) zápis o neschválení účetní závěrky podle § 7 odst. 3, f) identifikaci průkazných účetních záznamůúčetních záznamů podle § 6 odst. 3, případně popis dalších skutečností významných pro uživatele účetní závěrky, g) vyjádření účetní jednotky k výroku o schválení nebo neschválení účetní závěrky nebo k zápisu o neschválení účetní závěrky podle § 7 odst. 3, případně k dalším skutečnostem souvisejícím se schvalováním účetní závěrky. (3) Jsou-li náležitosti protokolu podle odstavce 2 obsaženy v jiném dokumentu vyhotoveném schvalujícím orgánemschvalujícím orgánem, může být protokol podle odstavce 1 vytvořen pouze pro účely předání do centrálního systému účetních informací státu. § 12 Bližší podmínky hlasování schvalujícího orgánu (1) O každém hlasování schvalujícího orgánuschvalujícího orgánu se pořizuje písemný záznam. (2) Každý z členů schvalujícího orgánuschvalujícího orgánu má právo, aby v písemném záznamu o hlasování bylo uvedeno, jak hlasoval. Každý člen má právo své hlasování písemně odůvodnit. Toto písemné odůvodnění se stává nedílnou součástí záznamu o hlasování, případně protokolu podle této vyhlášky. Díl 2 Činnosti v průběhu účetního období § 13 Organizace činností (1) Dotčená účetní jednotkaDotčená účetní jednotka v průběhu účetního období organizuje činnosti související se schvalováním účetní závěrky dotčené účetní jednotkydotčené účetní jednotky tak, aby docházelo k průběžnému posouzení úplnosti a průkaznosti účetnictví a vyhodnocení předvídatelných rizik a ztrát. (2) Činnosti uvedené v odstavci 1, které dotčená účetní jednotkadotčená účetní jednotka organizuje v rámci procesů interního auditu a finanční kontroly podle jiného právního předpisu3), případně jiných obdobných povinností stanovených jiným právním předpisem4), směřují zejména k zajištění dokumentů podle § 5 písm. b) a c). § 14 Předávání podkladů a podněty schvalujícího orgánu (1) Dotčená účetní jednotkaDotčená účetní jednotka zajistí schvalujícímu orgánuschvalujícímu orgánu v průběhu účetního období přístup k mezitímním účetním závěrkám nebo vyžádaným informacím z těchto mezitímních účetních závěrek, k podkladům určeným vnitřním předpisem a dalším významným nebo vyžádaným informacím. (2) Schvalující orgánSchvalující orgán může vůči dotčené účetní jednotcedotčené účetní jednotce nebo vůči dotčeným osobám účetní jednotkydotčeným osobám účetní jednotky a) požadovat nahlédnutí do účetních knih a dalších účetních záznamůúčetních záznamů, b) požadovat předložení účetních záznamůúčetních záznamů, včetně předložení mezitímních účetních závěrek nebo vyžádaných informací z těchto mezitímních účetních závěrek, podkladů určených schvalujícím orgánemschvalujícím orgánem a dalších významných informací, c) činit podněty za účelem zlepšení skutečností zobrazovaných v účetní závěrce, zlepšení postupů při činnostech souvisejících se schvalováním účetní závěrky a za účelem úpravy vnitřních předpisů dotčené účetní jednotkydotčené účetní jednotky a d) požadovat zveřejnění řádných informací o schvalování účetní závěrky v centrálním systému účetních informací státu, pokud tak dotčená účetní jednotkadotčená účetní jednotka neučinila včas a řádně. § 15 Dotčené osoby účetní jednotky Dotčené osoby dotčené účetní jednotkydotčené účetní jednotky spolupracují se schvalujícím orgánemschvalujícím orgánem tak, aby byly zajištěny podmínky pro schvalování účetní závěrky. HLAVA II SCHVALOVÁNÍ ÚČETNÍ ZÁVĚRKY SCHVALUJÍCÍ ÚČETNÍ JEDNOTKOU Díl 1 Činnosti při schvalování § 16 Zajištění a příprava podkladů pro schvalování Dotčená účetní jednotkaDotčená účetní jednotka zajistí přípravu a předložení podkladů pro schvalování účetní závěrkypodkladů pro schvalování účetní závěrky schvalující účetní jednotce přehledným způsobem, který umožní zejména efektivní posouzení úplnosti a průkaznosti účetnictví a vyhodnocení předvídatelných rizik a ztrát ve vztahu k věrnému a poctivému obrazu předmětu účetnictví a finanční situaci účetní jednotky. § 17 Podklady pro schvalování a nahlížení do účetních záznamů Podklady pro schvalování účetní závěrkyPodklady pro schvalování účetní závěrky se rozumí zejména a) schvalovaná účetní závěrkaschvalovaná účetní závěrka, b) zpráva auditora o ověření účetní závěrky, případně další informace a zprávy vypracované auditorem, zpráva o výsledku finanční kontroly, případně další informace o závažných zjištěních při výkonu veřejnosprávní kontroly, jsou-li tyto dokumenty v souladu s jinými právními předpisy vypracovány, c) zprávy útvaru interního auditu o zjištěních z provedených auditů, v rámci nichž byly zjištěny skutečnosti, které mohou mít vliv na úplnost a průkaznost účetnictví, a roční zpráva interního auditu, a to v případě, že je útvar interního auditu u účetní jednotky zřízen v souladu s jiným právním předpisem, d) inventarizační zpráva a případně další účetní záznamyúčetní záznamy vztahující se k významným skutečnostem podle § 16 a e) účetní záznamyúčetní záznamy a doplňující informace vyžádané schvalující účetní jednotkouschvalující účetní jednotkou. § 18 Schválení účetní závěrky (1) Pokud schvalující účetní jednotkaschvalující účetní jednotka na základě předložených nebo vyžádaných podkladů nezjistí, že schvalovaná účetní závěrkaschvalovaná účetní závěrka neposkytuje v rozsahu skutečností posuzovaných podle § 16 věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky, tuto účetní závěrku schválí. (2) Schvalující účetní jednotkaSchvalující účetní jednotka schválí účetní závěrku i v případě, že na základě předložených nebo vyžádaných podkladů zjistí, že schvalovaná účetní závěrkaschvalovaná účetní závěrka poskytuje v rozsahu posuzovaných požadavků podle § 16 věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky v souvislosti se skutečnostmi obsaženými v účetní závěrce následujícího účetního období. (3) Souvislost se skutečnostmi obsaženými v účetní závěrce následujícího účetního období lze prokázat též tím, že existují průkazné účetní záznamyúčetní záznamy o opravě chyby účetního období schvalované účetní závěrkyschvalované účetní závěrky provedené v následujícím účetním období, a to včetně účetních zápisů v příslušných účetních knihách. (4) Schvalující účetní jednotkaSchvalující účetní jednotka nemůže schválit pouze část účetní závěrky. § 19 Neschválení účetní závěrky (1) Pokud schvalující účetní jednotkaschvalující účetní jednotka na základě předložených nebo vyžádaných podkladů zjistí, že schvalovaná účetní závěrkaschvalovaná účetní závěrka neposkytuje v rozsahu posuzovaných požadavků podle § 16 věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky, a to ani v souvislosti se skutečnostmi obsaženými v účetní závěrce následujícího účetního období, neschválí tuto účetní závěrku. (2) Schvalující účetní jednotkaSchvalující účetní jednotka neschválí účetní závěrku též v případě, že jí nebyly předloženy veškeré významné podklady podle § 17 nebo podklady, které si vyžádala. (3) Zápis o neschválení účetní závěrky obsahuje popis skutečností, pro které nebyla účetní závěrka schválena, odůvodnění tohoto neschválení s důrazem na skutečnosti vyjmenované v § 16 a lhůtu k odstranění zjištěných vad. (4) Schvalující účetní jednotkaSchvalující účetní jednotka nemůže neschválit pouze část účetní závěrky. § 20 Náprava nedostatků při neschválení z věcných důvodů (1) V případě neschválení účetní závěrky z důvodů uvedených v § 19 odst. 1 zajistí dotčená účetní jednotkadotčená účetní jednotka nápravu zjištěných skutečností, a to zejména v běžném účetním období, včetně odstranění odstranitelných vad ve stanovené lhůtě. (2) Není-li možné nebo účelné zjištěné vady ve lhůtě stanovené schvalující účetní jednotkouschvalující účetní jednotkou odstranit, oznámí tuto skutečnost dotčená účetní jednotkadotčená účetní jednotka neprodleně schvalující účetní jednotceschvalující účetní jednotce. § 21 Náprava nedostatků při neschválení z formálních důvodů (1) V případě neschválení účetní závěrky z důvodů uvedených v § 19 odst. 2 zajistí dotčená účetní jednotkadotčená účetní jednotka neprodleně předání příslušných podkladů schvalující účetní jednotceschvalující účetní jednotce. (2) Není-li možné příslušné podklady schvalující účetní jednotce předat, oznámí tuto skutečnost dotčená účetní jednotkadotčená účetní jednotka neprodleně schvalující účetní jednotceschvalující účetní jednotce. § 22 Dodatečný postup schvalující účetní jednotky (1) Zajistí-li dotčená účetní jednotkadotčená účetní jednotka ve stanovené lhůtě nápravu skutečností, jež byly důvodem pro neschválení účetní závěrky, zejména nápravou v následujícím účetním období tak, že jsou naplněny podmínky pro schválení účetní závěrky podle § 18 odst. 2 a 3, schvalující účetní jednotkaschvalující účetní jednotka neprodleně schválí účetní závěrku. (2) Schvalující účetní jednotkaSchvalující účetní jednotka schválí účetní závěrku též, pokud dotčená účetní jednotkadotčená účetní jednotka nezajistí ve stanovené lhůtě nápravu všech skutečností, jež byly důvodem pro neschválení účetní závěrky, avšak tyto nenapravené skutečnosti nemají za následek, že účetní závěrka neposkytuje věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. (3) Nezajistí-li dotčená účetní jednotkadotčená účetní jednotka ve stanovené lhůtě nápravu skutečností, jež byly důvodem pro neschválení účetní závěrky, a to ani nápravou v následujícím účetním období, a mají-li tyto skutečnosti za následek, že účetní závěrka neposkytuje věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky, a to ani v souvislosti se skutečnostmi obsaženými v účetní závěrce následujícího účetního období, schvalující účetní jednotkaschvalující účetní jednotka potvrdí neschválení účetní závěrky. O potvrzení neschválení se pořizuje zápis přiměřeně podle ustanovení § 19 odst. 3. § 23 Protokol o schvalování účetní závěrky O úkonu schválení nebo neschválení sepisuje schvalující účetní jednotkaschvalující účetní jednotka protokol. Pro náležitosti tohoto protokolu a pro jeho předání do centrálního systému účetních informací státu se použijí ustanovení § 11 odst. 2 a 3 obdobně. § 24 Bližší podmínky hlasování orgánu schvalující účetní jednotky Každý z členů orgánu schvalující účetní jednotkyschvalující účetní jednotky, který provádí schvalování účetní závěrky dotčené účetní jednotkydotčené účetní jednotky, má právo na uvedení, jak hlasoval. Každý člen má právo své hlasování písemně odůvodnit. Toto písemné odůvodnění se stává nedílnou součástí záznamu o hlasování, případně protokolu podle této vyhlášky. Díl 2 Činnosti v průběhu účetního období § 25 Organizace činností (1) Schvalující účetní jednotkaSchvalující účetní jednotka a dotčená účetní jednotkadotčená účetní jednotka v průběhu účetního období organizují činnosti související se schvalováním účetní závěrky dotčené účetní jednotkydotčené účetní jednotky tak, aby docházelo k průběžnému posouzení úplnosti a průkaznosti účetnictví a vyhodnocení předvídatelných rizik a ztrát. (2) Činnosti uvedené v odstavci 1, které dotčená účetní jednotkadotčená účetní jednotka a schvalující účetní jednotkaschvalující účetní jednotka organizují v rámci procesů interního auditu a finanční kontroly podle jiného právního předpisu3), případně jiných obdobných povinností stanovených jiným právním předpisem5), směřují zejména k zajištění dokumentů podle § 17 písm. b) a c). § 26 Předávání podkladů a podněty schvalující účetní jednotky (1) Dotčená účetní jednotkaDotčená účetní jednotka zajistí schvalující účetní jednotceschvalující účetní jednotce v průběhu účetního období přístup k mezitímním účetním závěrkám nebo vyžádaným informacím z těchto mezitímních účetních závěrek, k podkladům určeným vnitřním předpisem a dalším významným nebo vyžádaným informacím. (2) Schvalující účetní jednotkaSchvalující účetní jednotka může vůči dotčené účetní jednotcedotčené účetní jednotce nebo vůči dotčeným osobám dotčené účetní jednotkydotčené účetní jednotky a) požadovat nahlédnutí do účetních knih a dalších účetních záznamůúčetních záznamů, b) požadovat předložení účetních záznamůúčetních záznamů, včetně předložení mezitímních účetních závěrek nebo vyžádaných informací z těchto mezitímních účetních závěrek, podkladů určených schvalující účetní jednotkouschvalující účetní jednotkou a dalších významných informací, c) činit podněty za účelem zlepšení skutečností zobrazovaných v účetní závěrce, zlepšení postupů při činnostech souvisejících se schvalováním účetní závěrky a za účelem úpravy vnitřních předpisů dotčené účetní jednotkydotčené účetní jednotky a d) požadovat zveřejnění řádných informací o schvalování účetní závěrky v centrálním systému účetních informací státu, pokud tak dotčená účetní jednotkadotčená účetní jednotka neučinila včas a řádně. § 27 Dotčené osoby účetní jednotky Dotčené osoby dotčené účetní jednotkydotčené účetní jednotky spolupracují se schvalující účetní jednotkouschvalující účetní jednotkou tak, aby byly zajištěny podmínky pro schvalování účetní závěrky. ČÁST TŘETÍ SPOLEČNÁ A PŘECHODNÁ USTANOVENÍ Společná ustanovení § 28 Způsob stanovení termínů (1) Dotčená účetní jednotkaDotčená účetní jednotka a schvalující účetní jednotkaschvalující účetní jednotka organizují činnosti při procesu schvalování účetní závěrky tak, aby byla schvalovaná účetní závěrkaschvalovaná účetní závěrka schválena nejpozději do šesti měsíců ode dne, ke kterému se účetní závěrka sestavuje; v případě mimořádné účetní závěrky se tato lhůta zkracuje na dva měsíce. Není-li účetní závěrka schválena v této lhůtě, platí, že schválena nebyla. (2) Schvalování účetní závěrky po uplynutí lhůty podle odstavce 1 se neprovádí ani v případě, že byly dodatečně zjištěny skutečnosti rozhodné pro její schválení; v případě zjištění skutečností rozhodných pro neschválení účetní závěrky se postupuje obdobně. (3) Lhůtu pro odstranění zjištěných vad nejméně v délce 5 pracovních dnů stanoví schvalující orgánschvalující orgán nebo schvalující účetní jednotkaschvalující účetní jednotka s přihlédnutím k závažnosti zjištěných skutečností a k možným způsobům odstranění zjištěných vad. (4) Termíny pro předávání podkladů dotčenou účetní jednotkoudotčenou účetní jednotkou se stanoví s ohledem na vhodnost zajištění podkladů, jejich strukturu a významnost. § 29 Další činnosti související se schvalováním účetní závěrky (1) Schválením účetní závěrky se rozumí také schválení výsledku hospodaření účetní jednotky včetně jeho rozdělení. (2) V případě, že složení členů schvalujícího orgánuschvalujícího orgánu není určeno jiným právním předpisem6) nebo vnitřním předpisem účetní jednotky, určí dotčená účetní jednotkadotčená účetní jednotka složení členů schvalujícího orgánuschvalujícího orgánu nejpozději do jednoho měsíce po začátku účetního období, za které má být účetní závěrka schvalována. (3) V případě, že není jiným právním předpisem1) vymezen orgán schvalující účetní jednotky ke schválení účetní závěrky dotčené účetní jednotkydotčené účetní jednotky, zajišťuje schvalující účetní jednotkaschvalující účetní jednotka schvalovací činnosti zpravidla prostřednictvím nejméně tříčlenného orgánu. (4) Informaci o schválení nebo neschválení účetní závěrky, včetně souvisejících informací, předává dotčená účetní jednotkadotčená účetní jednotka do centrálního systému účetních informací státu podle technické vyhlášky o účetních záznamechúčetních záznamech. § 30 Přechodná ustanovení (1) Při schvalování účetních závěrek za účetní období roku 2012 se ustanovení § 13, § 14 odst. 1, § 25, § 26 odst. 1 a § 29 odst. 2 nepoužijí. (2) Při schvalování účetních závěrek za účetní období roku 2013 se lhůta uvedená v ustanovení § 29 odst. 2 prodlužuje do 30. září 2013. (3) Při schvalování účetní závěrky za účetní období 2013 se ustanovení § 14 odst. 1 a § 26 odst. 1 použijí poprvé pro mezitímní účetní závěrku sestavenou k 30. září 2013. (4) Při schvalování účetních závěrek za účetní období roku 2012 se lhůta podle § 28 odst. 1 prodlužuje o 3 měsíce. (5) Účetní závěrky za účetní období roku 2012 schválené příslušným schvalujícím orgánemschvalujícím orgánem nebo příslušnou schvalující účetní jednotkouschvalující účetní jednotkou přede dnem účinnosti této vyhlášky se považují za schválené podle této vyhlášky, včetně schválení výsledku hospodaření účetní jednotky a jeho rozdělení. ČÁST ČTVRTÁ § 31 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2013. Ministr: Ing. Fischer, CSc., v. r. 1) Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 2) Zákon č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 3) Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů. 4) Například zákon č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí, ve znění pozdějších předpisů. 5) Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 6) Například zákon č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 217/2013 Sb.
Zákon č. 217/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 24. 7. 2013, datum účinnosti 8. 8. 2013, částka 86/2013 * Čl. I - Zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních p * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 8. 8. 2013 217 ZÁKON ze dne 20. června 2013, kterým se mění zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 119/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 227/2003 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 36/2008 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 155/2010 Sb. a zákona č. 18/2012 Sb., se mění takto: 1. V názvu zákona se slova „o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů“ nahrazují slovy „o zacházení s některými pyrotechnickými výrobky“. 2. Na konci nadpisu části první se doplňují slova „a zacházení s některými pyrotechnickými výrobky“. 3. V § 1 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 24 zní: „(2) Tento zákon dále upravuje povinnosti výrobců, dovozců nebo distributorů při zacházení s některými druhy pyrotechnických výrobků (dále jen „osoba nakládající s pyrotechnickými výrobky“). Tento zákon se nevztahuje na povinnosti výrobce při výrobě pyrotechnických výrobků podle zvláštního právního předpisu24). 24) Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.“. 4. V § 2 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 25 zní: „(3) Ověřování nepodléhají expanzní přístroje, jejichž uvádění na trh upravují zvláštní právní předpisy25). 25) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení, ve znění pozdějších předpisů.“. Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 4 až 6. 5. V části první se za hlavu II vkládá nová hlava III, která včetně nadpisu zní: „HLAVA III ZACHÁZENÍ S PYROTECHNICKÝMI VÝROBKY § 16b (1) Osoba nakládající s pyrotechnickými výrobky musí zacházet s pyrotechnickými výrobky tak, aby bylo minimalizováno riziko ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí. (2) Osoba nakládající s pyrotechnickými výrobky je povinna skladovat pyrotechnické výrobky ve skladech a prodávat v provozovnách, které splňují technické požadavky na územně technické, účelové a stavebně technické řešení staveb a které byly schváleny podle stavebních předpisů. (3) Osoba nakládající s pyrotechnickými výrobky je dále povinna skladovat a prodávat pyrotechnické výrobky v souladu s bezpečnostním označením na pyrotechnickém výrobku a návodem k použití připojeném k pyrotechnickému výrobku. Vláda stanoví nařízením způsob skladování a množství pyrotechnických výrobků, které lze umístit ve skladu nebo v provozovně. (4) Povinnosti podle odstavců 1 až 3 se vztahují na zacházení s pyrotechnickými výrobky kategorie 1, 2, 3, P1 a T1, určenými pyrotechnickými výrobky kategorie 4, P2 a T2, které se nepovažují za výbušné předměty, pyrotechnickými výrobky třídy I, II a III a podtřídy T0 a T1 a určenými pyrotechnickými výrobky třídy IV a podtřídy T2, které se nepovažují za výbušné předměty. Vláda stanoví nařízením seznam určených pyrotechnických výrobků kategorie 4, P2 a T2, třídy IV a podtřídy T2, které se nepovažují za výbušné předměty. (5) V prodejních stáncích mohou být prodávány pouze pyrotechnické výrobky kategorie 1, třídy I a podtřídy T0. Vláda stanoví nařízením množství pyrotechnických výrobků, které mohou být v prodejním stánku umístěny.“. Dosavadní hlava III se označuje jako hlava IV. 6. V § 20 odst. 1 se slova „kteří se prokazují služebními průkazy“ nahrazují slovy „s výjimkou kontroly dodržování povinností podle § 16b, kterou provádí Česká obchodní inspekce“ a věta druhá se nahrazuje větou „Inspektoři úřadu se prokazují služebními průkazy, jejichž vzor stanoví ministerstvo vyhláškou.“. 7. V § 22a se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) Osoba nakládající s pyrotechnickými výrobky se dopustí správního deliktu tím, že a) zachází s pyrotechnickými výrobky v rozporu s § 16b odst. 1, nebo b) skladuje nebo prodává pyrotechnické výrobky v rozporu s § 16b odst. 2, 3 nebo 5.“. Dosavadní odstavce 4 až 9 se označují jako odstavce 5 až 10. 8. V § 22a odst. 10 písm. a) se slova „6 nebo 7“ nahrazují slovy „4, 7 nebo 8“. 9. V § 22a odst. 10 písm. b) se slova „až 5“ nahrazují slovy „, 5 nebo 6“. 10. V § 22a odst. 10 písm. c) se slova „odstavce 8“ nahrazují slovy „odstavce 9“. 11. V § 22b se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „, s výjimkou správního deliktu podle § 22a odst. 4, který projednává Česká obchodní inspekce“. Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Rusnok v. r.
Zákon č. 214/2013 Sb.
Zákon č. 214/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 24. 7. 2013, datum účinnosti 8. 8. 2013, částka 86/2013 * Čl. I - Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění zákona č. 290/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 310/2006 * Čl. II - Přechodné ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 8. 8. 2013 214 ZÁKON ze dne 20. června 2013, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění zákona č. 290/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 310/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 304/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 247/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 94/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 468/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 19/2012 Sb., zákona č. 142/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 273/2012 Sb., se mění takto: 1. V § 63 odst. 1 písmeno p) zní: „p) výše úhrady v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, výpovědí ze strany účastníka nebo podnikatele nebo dohodou obou smluvních stran, přičemž výše úhrady nesmí být vyšší než jedna pětina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, nebo jedna pětina součtu minimálního sjednaného měsíčního plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, a výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo účastníkovi poskytnuto za zvýhodněných podmínek,“. 2. V § 63 se doplňují odstavce 9 až 11, které včetně poznámek pod čarou č. 62 a 63 znějí: „(9) Uzavírá-li se, nebo mění smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti za použití prostředku komunikace na dálku, je podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajištující připojení k veřejné komunikační sítí povinen bezodkladně po uzavření smlouvy nebo její změny poskytnout účastníkovi informace podle odstavce 1 písemně, a to v elektronické nebo listinné formě. Lhůta pro odstoupení účastníka od smlouvy nebo její změny uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání62) nebo při použití prostředků komunikace na dálku63) začíná běžet dnem následujícím po dni předání těchto informací. (10) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující veřejnou komunikační síť je povinen informovat účastníka způsobem, který si zvolil pro zasílání vyúčtování, a to nejdříve 3 měsíce a nejpozději 1 měsíc před uplynutím účinnosti smlouvy obsahující ujednání o automatickém prodloužení smlouvy, o možnosti a způsobu, jak ukončit smlouvu. (11) Smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti uzavřenou na dobu určitou je možné vypovědět za podmínek uplatňovaných podnikatelem poskytujícím veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajištujícím připojení k veřejné komunikační síti podle odstavce 1 písm. g) a h) pro smlouvy na dobu neurčitou a v souladu s odstavcem 1 písm. p). 62) § 57 občanského zákoníku. 63) § 53 odst. 7 občanského zákoníku.“. 3. V § 80 odstavce 2 až 7 znějí: „(2) V případě změn a dodatků smlouvy o přístupu nebo smlouvy o propojení se použijí odstavce 4 až 7 obdobně. (3) Minimální náležitosti, které musí obsahovat návrh smlouvy o přístupu nebo o propojení sítí, stanoví prováděcí právní předpis. (4) Podnikatel podle odstavce 1, který požádal o uzavření smlouvy o přístupu nebo propojení, je povinen nejpozději do 10 dnů ode dne uzavření smlouvy předat Úřadu její úplné znění, včetně příloh. (5) Pokud se oslovený podnikatel podle odstavce 1 rozhodl odmítnout uzavření smlouvy o přístupu nebo propojení, neprodleně písemně o odmítnutí informuje odmítnutého podnikatele a zároveň uvede konkrétní důvody odmítnutí, a to zejména a) technické důvody, b) ekonomické důvody, c) organizační důvody, nebo d) další důvody, které měly vliv na jeho rozhodnutí o odmítnutí navrhovaného řešení. Tyto informace zašle odmítající podnikatel podle odstavce 1 současně Úřadu. (6) Úřad vstoupí z vlastního podnětu, je-li to nezbytné pro naplnění cílů regulace uvedených v § 5, nebo z podnětu kterékoliv dotčené strany do jednání podnikatelů o smlouvě o přístupu nebo o smlouvě o propojení sítí. Úřad ke sporné části návrhu smlouvy nebo k důvodům odmítnutí podle odstavce 5 vydá stanovisko, které sdělí smluvním stranám. (7) Nedojde-li k uzavření písemné smlouvy o přístupu nebo smlouvy o propojení sítí do 2 měsíců ode dne zahájení jednání o návrhu smlouvy, rozhodne Úřad na základě návrhu kterékoliv smluvní strany spor o přístupu nebo propojení postupem podle § 127. Součástí návrhu smluvní strany na rozhodnutí sporu musí být návrh smlouvy se specifikací jeho sporných částí. Dnem zahájení jednání se rozumí den, kdy smluvní strana prokazatelně předala návrh smlouvy druhé smluvní straně.“. 4. V § 118 odst. 6 písm. e) se slova „podle § 80 odst. 2, nebo“ nahrazují slovy „podle § 80 odst. 3,“. 5. V § 118 odst. 6 se za písmeno e) vkládá nové písmeno f), které zní: „f) v rozporu s § 80 odst. 5 neinformuje odmítnutého podnikatele o odmítnutí nebo neuvede jeho důvody nebo tyto informace nezašle Úřadu, nebo“. Dosavadní písmeno f) se označuje jako písmeno g). 6. V § 118 odst. 14 se na konci písmene z) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena aa) až ac), která znějí: „aa) neuvede ve smlouvě o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti všechny informace podle § 63 odst. 1 nebo jsou uvedené informace v rozporu s tímto ustanovením, ab) neposkytne účastníkovi informace podle § 63 odst. 9 nebo 10, ac) uplatňuje podmínky pro ukončení smlouvy na dobu určitou v rozporu s § 63 odst. 11.“. 7. V § 118 odst. 22 písm. a) se slova „nebo odstavce 6 písm. f)“ nahrazují slovy „nebo odstavce 6 písm. g)“. 8. V § 118 odst. 22 písm. b) se slova „nebo odstavce 14 písm. j) až z)“ nahrazují slovy „nebo odstavce 14 písm. j) až ac)“. 9. V § 118 odst. 22 písm. c) se slova „odstavce 6 písm. a) až e)“ nahrazují slovy „odstavce 6 písm. a) až f)“. 10. V § 150 odst. 2 se slova „§ 80 odst. 7“ nahrazují slovy „§ 80 odst. 3“. Čl. II Přechodné ustanovení Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti je povinen do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona uvést smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a připojení k veřejné komunikační síti a uveřejňování informací do souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. III Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Rusnok v. r.
Zákon č. 213/2013 Sb.
Zákon č. 213/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 24. 7. 2013, datum účinnosti 1. 8. 2013, částka 86/2013 * Čl. I - Změna zákona o státním podniku * Čl. II - Přechodné ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 1. 8. 2013 213 ZÁKON ze dne 20. června 2013, kterým se mění zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Změna zákona o státním podniku Zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 103/2001 Sb., zákona č. 77/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 480/2003 Sb., zákona č. 110/2007 Sb. a zákona č. 296/2007 Sb., se mění takto: 1. V § 13 odst. 1 se na konci textu písmene c) doplňují slova „; své stanovisko předkládá řediteli a zakladateli“. 2. V § 15 se na konci textu písmene i) doplňují slova „; je-li rozhodnuto o vytvoření fondu zakladatele podle § 19 odst. 1 písm. c) a § 19 odst. 4, zakladatel rozhoduje každoročně o tom, jaká část použitelného zisku podniku, nerozděleného zisku minulých let a fondů podniku, s výjimkou fondů vytvořených podle § 19 odst. 1 písm. a) a b), se v příslušném kalendářním roce přidělí do tohoto fondu“. 3. V § 15 se na konci písmene j) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno k), které zní: „k) rozhoduje o použití finančních prostředků z fondu zakladatele po předchozím souhlasu vlády.“. 4. V § 19 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno c), které zní: „c) fond zakladatele na základě rozhodnutí zakladatele.“. 5. V § 19 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který včetně poznámky pod čarou č. 23 zní: „(4) Zakladatel může rozhodnout o tom, že podnik je povinen vytvořit a spravovat fond zakladatele. Rozhodne-li zakladatel o vytvoření fondu zakladatele, doplní pravidla jeho tvorby a užití do statutu podniku. Do fondu zakladatele podnik převede zakladatelem určenou část nerozděleného zisku minulých let, použitelného zisku podniku a fondů podniku, s výjimkou fondů vytvořených podle odstavce 1 písm. a) a b). Finanční prostředky v tomto fondu mohou být na základě rozhodnutí zakladatele převedeny do státního rozpočtu, do rozpočtu státních fondů k provádění činností podle jiných právních předpisů23) nebo uvolněny pro krytí odůvodněných potřeb podniku; toto rozhodnutí zakladatele může být učiněno jen po předchozím souhlasu vlády vydaném na návrh zakladatele. O vládou určenou část prostředků převáděných z fondu zakladatele do státního rozpočtu mohou být překročeny výdaje příslušné kapitoly. Je-li zakladatelem rozhodnuto o vytvoření fondu zakladatele, podnik bez zbytečného odkladu přizpůsobí svou plánovací dokumentaci a koncepci rozvoje této skutečnosti. 23) Například zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, ve znění pozdějších předpisů.“. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5. Čl. II Přechodné ustanovení Ustanovení § 13, 15 a 19 zákona o státním podniku upravující vytvoření fondu zakladatele, přidělování prostředků do tohoto fondu a jejich použití a povinnosti podniku související s vytvořením a spravováním fondu zakladatele platí pro národní podniky zřízené podle dřívějších právních předpisů a jejich zřizovatele obdobně. Čl. III Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Rusnok v. r.
Zákon č. 212/2013 Sb.
Zákon č. 212/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 24. 7. 2013, datum účinnosti 1. 10. 2013, částka 86/2013 * Čl. I - Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění zákona č. 517/2002 Sb., zákona č. 225/2003 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 95/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zá * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 1. 10. 2013 212 ZÁKON ze dne 20. června 2013, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění zákona č. 517/2002 Sb., zákona č. 225/2003 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 95/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 221/2012 Sb., se mění takto: 1. V § 3 odst. 2 písm. a) na konci se za slovo „republiky“ doplňují slova „prostřednictvím sítě provozoven, jejichž minimální počet stanoví na návrh Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „Úřad“) vláda nařízením; do tohoto počtu se započítávají i provozovny vedené třetí stranou jménem a na účet držitele poštovní licence“. 2. V § 6 odst. 4 se slova „Český telekomunikační úřad (dále jen „Úřad“)“ nahrazují slovem „Úřad“. 3. V § 34 se doplňuje odstavec 10, který zní: „(10) Provozovatel je povinen poštovní zásilku, která byla u něj podána, označit tak, aby z označení bylo jednoznačně zřejmé, u kterého provozovatele byla poštovní zásilka podána.“. 4. V § 34c odst. 6 se číslovka „10 000 000“ nahrazuje číslovkou „3 000 000“. 5. V § 37a odst. 2 písm. n) se slovo „nebo“ vypouští a v písmenu o) se tečka na konci nahrazuje slovem „, nebo“. 6. V § 37a odst. 2 se za písmeno o) doplňuje písmeno p), které zní: „p) neplní povinnost podle § 34 odst. 10.“. 7. V § 37a odst. 4 písm. d) se slova „nebo j)“ nahrazují slovy „, j) nebo p)“. 8. V § 41 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní: „(2) Vláda vydá nařízení k provedení § 3 odst. 2 písm. a).“. Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Rusnok v. r.
Zákon č. 211/2013 Sb.
Zákon č. 211/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 24. 7. 2013, datum účinnosti 24. 7. 2013, částka 86/2013 * Čl. I - Zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění zákona č. 458/1990 Sb., zákona č. 528/1990 Sb., zákona č. 137/1991 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 115/1994 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona * Čl. II - Přechodné ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 24. 7. 2013 211 ZÁKON ze dne 20. června 2013, kterým se mění zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění zákona č. 458/1990 Sb., zákona č. 528/1990 Sb., zákona č. 137/1991 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 115/1994 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 227/2009 Sb. a zákona č. 89/2012 Sb., se mění takto: 1. V § 7 písm. b), § 10 odst. 3, § 15 odst. 2 a v § 22 odst. 3 se slova „příslušnému ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci“ nahrazují slovy „Ministerstvu financí“. 2. V § 10 odst. 3 se slova „příslušným ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci“ nahrazují slovy „Ministerstvem financí“. 3. V § 14 odst. 1, § 16, § 19 odst. 3, § 19a odst. 3 a 4 a v § 21 se slova „příslušné ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci“ nahrazují slovy „Ministerstvo financí“. 4. V § 15 odst. 3 se slova „příslušného ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci“ nahrazují slovy „Ministerstva financí“. 5. V § 19 odst. 4 se slova „Příslušné ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci“ nahrazují slovy „Ministerstvo financí“. 6. V § 19 odst. 5 se slova „Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci“ nahrazují slovy „Ministerstvo financí“. 7. V § 22 odst. 3 se slovo „Kčs“ nahrazuje slovem „Kč“. 8. Za § 23c vkládá nový § 23d, který zní: „§ 23d Finanční plnění získaná státem podle tohoto zákona jsou příjmem státního rozpočtu.“. Čl. II Přechodné ustanovení Finanční plnění získaná státem podle zákona č. 403/1990 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se převedou do příjmů kapitoly státního rozpočtu Ministerstva financí do 1 měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. III Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Rusnok v. r.
Sdělení Státní volební komise č. 218/2013 Sb.
Sdělení Státní volební komise č. 218/2013 Sb. Sdělení Státní volební komise o vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků nových voleb do zastupitelstev obcí konaných dne 20. července 2013 Vyhlášeno 23. 7. 2013, částka 87/2013 218 SDĚLENÍ Státní volební komise ze dne 23. července 2013 o vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků nových voleb do zastupitelstev obcí konaných dne 20. července 2013 Státní volební komise vyhlašuje a uveřejňuje podle § 51 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, celkové výsledky nových voleb do zastupitelstev obcí konaných dne 20. července 2013. Na základě sdělení Ministerstva vnitra č. 19/2013 Sb., č. 20/2013 Sb., č. 31/2013 Sb., č. 41/2013 Sb., č. 53/2013 Sb., č. 54/2013 Sb., č. 65/2013 Sb., č. 77/2013 Sb. a č. 94/2013 Sb. se dne 20. července 2013 konaly v souladu se zákonem č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nové volby do zastupitelstev obcíobcí. Český statistický úřad ze zápisů o průběhu a výsledku hlasování, předaných okrskovými volebními komisemi, zjistil následující výsledky voleb: a) celkový počet obcíobcí, ve kterých bylo zvoleno zastupitelstvo:| 12 ---|--- b) celkový počet osob, zapsaných ve výpisech ze seznamů:| 2033 c) celkový počet voličů, kterým byly vydány úřední obálky:| 1318 d) celkový počet zvolených členů zastupitelstev obcíobcí:| 82 v tom podle volebních stran: 7 Česká strana sociálně demokratická| 0 47 Komunistická strana Čech a Moravy| 0 80 Nezávislí kandidáti| 5 90 Sdružení nezávislých kandidátů – místní sdružení celkem| 73 480 Sdružení TOP 09, NK| 4 e) seznam obcíobcí, ve kterých volby neproběhly (§ 23 odst. 8), a obcíobcí, v nichž bude vyhlášeno opakované hlasování (§ 43 odst. 2): – seznam obcíobcí, ve kterých volby neproběhly (§ 23 odst. 8): nevyskytlo se, – seznam obcíobcí, kde okrsková volební komise neodevzdala zápis ve stanovené lhůtě (§ 43 odst. 2): nevyskytlo se. Předseda Státní volební komise: Ing. Pecina, MBA, v. r.
Vyhláška č. 205/2013 Sb.
Vyhláška č. 205/2013 Sb. Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní památky Stránská skála a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Vyhlášeno 23. 7. 2013, datum účinnosti 1. 8. 2013, částka 83/2013 * § 1 - Vymezení národní přírodní památky * § 2 - Předmět ochrany * § 3 - Bližší ochranné podmínky * § 4 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 205/2013 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 205/2013 Sb. č. 3 k vyhlášce č. 205/2013 Sb. Aktuální znění od 1. 8. 2013 205 VYHLÁŠKA ze dne 4. července 2013 o vyhlášení Národní přírodní památky Stránská skála a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 79 odst. 4 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 312/2008 Sb. a zákona č. 349/2009 Sb.: § 1 Vymezení národní přírodní památky (1) Vyhlašuje se Národní přírodní památka Stránská skála (dále jen „národní přírodní památka“). (2) Národní přírodní památka se rozkládá na území Jihomoravského kraje, v katastrálním územíkatastrálním území Slatina. Hranice národní přírodní památky se stanoví uzavřeným geometrickým obrazcem s přímými stranami, jehož vrcholy jsou určeny souřadnicemi jednotné trigonometrické sítě katastrální1). Seznam souřadnic vrcholů geometrického obrazce tak, jak jdou v obrazci za sebou, je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce. (3) Ochranné pásmo národní přírodní památky se rozkládá na území Jihomoravského kraje, v katastrálním územíkatastrálním území Slatina. Hranice ochranného pásma národní přírodní památky se stanoví uzavřeným geometrickým obrazcem s přímými stranami, jehož vrcholy jsou určeny souřadnicemi jednotné trigonometrické sítě katastrální1). Seznam souřadnic vrcholů geometrického obrazce tak, jak jdou v obrazci za sebou, jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce. (4) Orientační grafické znázornění území národní přírodní památky a jejího ochranného pásma je uvedeno v příloze č. 3 k této vyhlášce. § 2 Předmět ochrany Předmětem ochrany národní přírodní památky jsou a) izolovaný výchoz jurských vápenců, s četnými skalními stěnami a krasovými jevy včetně jeskyní, b) porosty travino-bylinné vegetace s dřevinamidřevinami tvořené zejména společenstvy vápnitých nebo bazických skalních trávníků, panonských skalních trávníků, polopřirozených suchých trávníků a facií křovin na vápnitých podložích, subpanonských stepních trávníků a chasmofytické vegetace vápnitých skalnatých svahů, c) vzácné a ohrožené druhy rostlinrostlin, zejména populace druhů koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) a lněnka rolní (Thesium dollineri), včetně jejich biotopůbiotopů, d) vzácné a ohrožené druhy živočichů, zejména populace druhů kudlanka nábožná (Mantis religiosa), netopýr velký (Myotis myotis) a vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), včetně jejich biotopůbiotopů. § 3 Bližší ochranné podmínky Jen se souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody lze v národní přírodní památce a) povolovat a provádět změny druhů pozemků nebo způsobů jejich využití2), b) povolovat a provádět změny dokončených staveb nebo změny staveb před jejich dokončením nebo umisťovat stavby, reklamní a informační zařízení, c) povolovat a provádět geologické práce spojené se zásahem do zemského povrchu, jež nezpůsobí změny či poškozování národní přírodní památky, d) upravovat povrch pozemních komunikací s použitím jiného než místního přírodního materiálu stejného geologického původu, e) skladovat věci, s výjimkou krátkodobého uložení dřevní hmoty na lesních pozemcích, f) vyznačovat cyklistické trasy nebo trasy pro pěší, g) vstupovat do veřejnosti nepřístupných jeskyní, h) provádět značení horolezeckých terénů a údržbu horolezeckých zařízení včetně trvalých jisticích prostředků, i) provádět horolezeckou činnost mimo horolezecké terény označené v souladu s touto vyhláškou, j) pořádat a organizovat sportovní, turistické a jiné veřejné akce, k) vysazovat nebo vysévat rostlinyrostliny anebo vypouštět živočichy, l) hnojit pozemky anebo používat chemické prostředky, nebo m) rozdělávat ohně. § 4 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2013. Ministr: Mgr. Chalupa v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 205/2013 Sb. Seznam souřadnic jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JSTK) jednotlivých vrcholů geometrických obrazců, kterými jsou stanoveny hranice Národní přírodní památky Stránská skála Geometrický obrazec č. 1 - hranice Národní přírodní památky Stránská skála číslo bodu| souřadnice - Y [m]| souřadnice - X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 027012430107| 593609,50| 1161998,87| 1 027020040083| 593621,11| 1162011,89| 2 027006010313| 593635,36| 1162011,74| 3 027001900060| 593671,45| 1161976,16| 4 027001900099| 593676,70| 1161940,35| 5 027001900098| 593677,12| 1161929,95| 6 027001900043| 593676,33| 1161920,12| 7 027001900097| 593674,49| 1161912,03| 8 027001900096| 593671,93| 1161904,77| 9 027001900090| 593666,76| 1161891,09| 10 027001900089| 593663,43| 1161884,21| 11 027001900095| 593660,94| 1161876,91| 12 027001900094| 593659,56| 1161866,75| 13 027001900088| 593659,68| 1161851,94| 14 027001900087| 593658,06| 1161836,30| 15 027001900081| 593655,74| 1161824,33| 16 027020040238| 593617,73| 1161790,65| 17 027020040235| 593587,46| 1161763,82| 18 027020040254| 593559,13| 1161740,46| 19 027020040256| 593552,16| 1161734,78| 20 027020010050| 593534,06| 1161720,06| 21 027020010010| 593534,48| 1161719,63| 22 027020010011| 593524,07| 1161709,52| 23 027020010006| 593508,86| 1161697,77| 24 027001900022| 593497,12| 1161689,69| 25 027020010004| 593484,97| 1161681,81| 26 027020010039| 593465,34| 1161670,46| 27 027001900082| 593444,44| 1161660,62| 28 027001900014| 593445,20| 1161659,39| 29 027001900010| 593448,10| 1161654,68| 30 027001900077| 593445,39| 1161652,07| 31 027020010254| 593434,25| 1161647,87| 32 027020010255| 593426,48| 1161644,74| 33 027020010168| 593391,35| 1161625,34| 34 027020010167| 593372,53| 1161616,56| 35 027020010166| 593345,14| 1161603,60| 36 027011270001| 593329,00| 1161597,54| 37 027020010216| 593289,14| 1161582,56| 38 027020010064| 593288,49| 1161585,58| 39 027020010174| 593284,02| 1161623,64| 40 027020010181| 593274,21| 1161623,89| 41 027020010171| 593263,41| 1161624,15| 42 027020010169| 593252,41| 1161625,52| 43 027020010218| 593241,54| 1161627,07| 44 027020010193| 593231,80| 1161628,46| 45 027020010195| 593230,69| 1161628,71| 46 027020010191| 593223,13| 1161630,43| 47 027012430018| 593202,16| 1161639,62| 48 027020010189| 593200,90| 1161640,17| 49 027020010188| 593192,77| 1161646,54| 50 027020010196| 593190,90| 1161648,86| 51 027012410043| 593183,84| 1161653,15| 52 027012410044| 593174,45| 1161658,85| 53 027020010183| 593165,00| 1161664,59| 54 027020010131| 593148,83| 1161674,43| 55 027020010106| 593146,27| 1161675,95| 56 027020010220| 593137,98| 1161681,36| 57 027020010221| 593128,48| 1161687,57| 58 027020010110| 593121,26| 1161692,28| 59 027012410042| 593120,74| 1161692,63| 60 027020010222| 593112,56| 1161698,02| 61 027020010223| 593105,08| 1161702,95| 62 027020010113| 593096,23| 1161708,80| 63 027020010224| 593089,08| 1161717,04| 64 027012410214| 593077,22| 1161730,71| 65 027020010117| 593076,83| 1161731,17| 66 027020010225| 593068,81| 1161739,42| 67 027020010119| 593064,72| 1161743,63| 68 027020010120| 593054,85| 1161758,48| 69 027020010226| 593053,40| 1161761,59| 70 027020010122| 593050,23| 1161768,37| 71 027020010227| 593044,59| 1161778,11| 72 027020010228| 593039,95| 1161786,13| 73 027020010229| 593035,77| 1161793,33| 74 027020010242| 593017,58| 1161824,86| 75 027020010128| 593012,31| 1161833,99| 76 027020050013| 592999,44| 1161852,92| 77 027020060065| 592956,51| 1161901,84| 78 027020060063| 592991,07| 1161951,21| 79 027020060251| 592995,77| 1161949,73| 80 027012440031| 593001,72| 1161946,71| 81 027020060250| 593008,46| 1161943,28| 82 027012440028| 593012,76| 1161941,09| 83 027020060249| 593019,78| 1161937,53| 84 027020060235| 593026,34| 1161934,20| 85 027012440026| 593027,66| 1161933,40| 86 027018620018| 593031,08| 1161937,27| 87 027020050108| 593047,37| 1161954,51| 88 027000720004| 593060,89| 1161968,08| 89 027009030001| 593075,69| 1161951,00| 90 027000870006| 593102,90| 1161938,09| 91 027000870005| 593115,33| 1161948,20| 92 027000870004| 593105,24| 1161961,03| 93 027000870003| 593135,37| 1161990,92| 94 027000870009| 593127,06| 1161997,16| 95 027000870008| 593127,80| 1161997,82| 96 027020050119| 593128,30| 1161997,20| 97 027020050124| 593145,22| 1161991,40| 98 027020050133| 593186,46| 1161989,12| 99 027020050163| 593192,51| 1161985,86| 100 027020050162| 593190,36| 1161978,70| 101 027020050161| 593181,79| 1161950,10| 102 027015770012| 593177,66| 1161942,64| 103 027015770011| 593202,76| 1161930,29| 104 027015770010| 593181,44| 1161881,80| 105 027015770009| 593209,48| 1161867,98| 106 027015770008| 593283,64| 1161833,36| 107 027015770007| 593305,74| 1161877,65| 108 027015770006| 593288,04| 1161887,66| 109 027015770005| 593285,51| 1161890,95| 110 027015770004| 593284,12| 1161895,13| 111 027015770003| 593284,23| 1161899,59| 112 027015770002| 593286,05| 1161904,00| 113 027015770001| 593288,18| 1161907,43| 114 027020040015| 593312,27| 1161888,11| 115 027020040013| 593344,76| 1161875,89| 116 027020040025| 593381,74| 1161861,39| 117 027020040027| 593406,98| 1161855,27| 118 027020040029| 593421,29| 1161855,17| 119 027020040279| 593423,82| 1161855,19| 120 027020040269| 593427,72| 1161857,16| 121 027020040277| 593432,10| 1161859,57| 122 027020040031| 593465,49| 1161877,92| 123 027020040219| 593472,86| 1161882,65| 124 027020040218| 593476,12| 1161871,73| 125 027020040217| 593480,46| 1161871,21| 126 027021440005| 593534,59| 1161910,58| 127 027020040120| 593527,04| 1161922,51| 128 027021440007| 593530,74| 1161925,43| 129 027021440008| 593511,84| 1161953,72| 130 027021440009| 593515,23| 1161956,65| 131 027020040183| 593507,22| 1161966,32| 132 027020040184| 593507,88| 1161967,84| 133 027020040093| 593511,96| 1161966,60| 134 027012440041| 593515,82| 1161966,09| 135 027020040092| 593517,78| 1161965,83| 136 027021440017| 593535,75| 1161966,76| 137 027020040095| 593539,56| 1161967,27| 138 027020040096| 593552,98| 1161969,99| 139 027021440013| 593553,34| 1161969,06| 140 027021440038| 593559,81| 1161970,83| 141 027012440044| 593560,79| 1161970,20| 142 027003750005| 593574,08| 1161961,69| 143 027021440002| 593583,38| 1161961,54| 144 027021440001| 593590,69| 1161964,22| 145 027021440022| 593592,33| 1161973,16| 146 027021440025| 593592,79| 1161976,44| 147 027021440026| 593595,46| 1161980,09| 148 027021440027| 593595,80| 1161979,96| 149 027021440029| 593598,64| 1161984,40| 150 027021440028| 593598,99| 1161984,14| 151 027021440030| 593603,59| 1161990,91| 152 027021440037| 593605,91| 1161994,68| 153 Příloha č. 2 k vyhlášce č. 205/2013 Sb. Seznam souřadnic jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JSTK) jednotlivých vrcholů geometrických obrazců, kterými jsou stanoveny hranice ochranného pásma Národní přírodní památky Stránská skála Geometrický obrazec č. 2 - hranice ochranného pásma Národní přírodní památky Stránská skála číslo bodu| souřadnice - Y [m]| souřadnice - X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 027001900081| 593655,74| 1161824,33| 1 027001900086| 593655,25| 1161821,85| 2 027001900085| 593653,26| 1161813,69| 3 027001900084| 593651,79| 1161810,21| 4 027001900083| 593649,45| 1161806,38| 5 027020040255| 593620,16| 1161783,96| 6 027020040240| 593620,61| 1161783,33| 7 027020040251| 593618,90| 1161782,11| 8 027020010011| 593524,07| 1161709,52| 9 027020010010| 593534,48| 1161719,63| 10 027020010050| 593534,06| 1161720,06| 11 027020040256| 593552,16| 1161734,78| 12 027020040254| 593559,13| 1161740,46| 13 027020040235| 593587,46| 1161763,82| 14 027020040238| 593617,73| 1161790,65| 15 Příloha č. 3 k vyhlášce č. 205/2013 Sb. Orientační grafické znázornění Národní přírodní památky Stránská skála a jejího ochranného pásma 20MB 1) Nařízení vlády č. 430/2006 Sb., o stanovení geodetických referenčních systémů a státních mapových děl závazných na území státu a zásadách jejich používání, ve znění nařízení vlády č. 81/2011 Sb. 2) Například § 80 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a § 2 odst. 3 a § 6 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. a zákona č. 120/2000 Sb.
Vyhláška č. 204/2013 Sb.
Vyhláška č. 204/2013 Sb. Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní památky Rendez-vous a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Vyhlášeno 23. 7. 2013, datum účinnosti 1. 8. 2013, částka 83/2013 * § 1 - Vymezení národní přírodní památky * § 2 - Předmět ochrany * § 3 - Bližší ochranné podmínky * § 4 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 204/2013 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 204/2013 Sb. č. 3 k vyhlášce č. 204/2013 Sb. Aktuální znění od 1. 8. 2013 204 VYHLÁŠKA ze dne 4. července 2013 o vyhlášení Národní přírodní památky Rendez-vous a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 79 odst. 4 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 312/2008 Sb. a zákona č. 349/2009 Sb.: § 1 Vymezení národní přírodní památky (1) Vyhlašuje se Národní přírodní památka Rendez-vous (dále jen „národní přírodní památka“). (2) Národní přírodní památka se rozkládá na území Jihomoravského kraje, v katastrálním územíkatastrálním území Valtice. Hranice národní přírodní památky se stanoví uzavřeným geometrickým obrazcem s přímými stranami, jehož vrcholy jsou určeny souřadnicemi jednotné trigonometrické sítě katastrální1). Seznam souřadnic vrcholů geometrického obrazce tak, jak jdou v obrazci za sebou, je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce. (3) Ochranné pásmo národní přírodní památky se rozkládá na území Jihomoravského kraje, v katastrálním územíkatastrálním území Valtice. Hranice ochranného pásma národní přírodní památky se stanoví uzavřenými geometrickými obrazci s přímými stranami, jejichž vrcholy jsou určeny souřadnicemi jednotné trigonometrické sítě katastrální1). Seznamy souřadnic vrcholů geometrických obrazců tak, jak jdou v obrazcích za sebou, jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce. (4) Orientační grafické znázornění území národní přírodní památky a jejího ochranného pásma je uvedeno v příloze č. 3 k této vyhlášce. § 2 Předmět ochrany Předmětem ochrany národní přírodní památky jsou a) lesní porosty tvořené společenstvy panonských teplomilných doubrav na písku a panonských dubohabřin a s početnou populací dubu ceru (Quercus cerris), b) krátkostébelné louky tvořené společenstvy acidofilních suchých trávníků a acidofilní i bazifilní vegetace efemér a sukulentů, c) mělký rybník se společenstvy makrofytní vegetace mělkých stojatých vod, d) vzácné a ohrožené druhy rostlinrostlin, zejména populace druhu svízelka piemontská (Cruciata pedemontana), včetně jejich biotopůbiotopů, e) vzácné a ohrožené druhy hub, zejména populace druhů rezavec Andersonův (Inonotus andersonii) a plstnatec jižní (Spongipellis litschaueri), včetně jejich biotopůbiotopů, f) vzácné a ohrožené druhy živočichů, zejména populace druhů skokan ostronosý (Rana arvalis), mravenec lužní (Liometopum microcephalum), páchník hnědý (Osmoderma eremita s.l.), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) a roháč obecný (Lucanus cervus), včetně jejich biotopůbiotopů. § 3 Bližší ochranné podmínky Jen se souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody lze v národní přírodní památce a) povolovat a provádět změny druhů pozemků nebo způsobů jejich využití2), b) povolovat a provádět změny dokončených staveb nebo změny staveb před jejich dokončením nebo umisťovat stavby, reklamní a informační zařízení, c) upravovat povrch pozemních komunikací s použitím jiného než místního přírodního materiálu stejného geologického původu, d) skladovat věci, s výjimkou krátkodobého uložení dřevní hmoty na lesních pozemcích, e) vyznačovat cyklistické trasy nebo trasy pro pěší, f) pořádat a organizovat veřejné sportovní, turistické a jiné hromadné akce mimo budovy, g) vysazovat nebo vysévat rostlinyrostliny anebo vypouštět živočichy, h) hnojit pozemky anebo používat chemické prostředky, i) zřizovat nová přikrmovací zařízení nebo slaniska, j) umisťovat těžby dřeva v lesních porostech, nebo k) rozdělávat ohně. § 4 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2013. Ministr: Mgr. Chalupa v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 204/2013 Sb. Seznam souřadnic jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JSTK) jednotlivých vrcholů geometrických obrazců, kterými jsou stanoveny hranice Národní přírodní památky Rendez-vous Geometrický obrazec č. 1 - hranice Národní přírodní památky Rendez-vous číslo bodu| souřadnice - Y [m]| souřadnice - X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 71016170013| 590553,41| 1211840,53| 1 71016170022| 590563,70| 1211722,91| 2 71016170021| 590529,94| 1211709,09| 3 71016170020| 590396,45| 1211624,48| 4 71016170019| 590360,24| 1211631,95| 5 71016170018| 590318,72| 1211584,44| 6 71016170023| 590216,76| 1211526,90| 7 71016170017| 590214,34| 1211519,75| 8 71016170016| 590214,56| 1211492,38| 9 71016170015| 590240,29| 1211451,71| 10 71016170014| 590213,22| 1211364,57| 11 71016170001| 590099,71| 1211266,48| 12 71016170002| 589985,27| 1211276,30| 13 71019011962| 589995,40| 1211256,86| 14 71018991787| 590003,96| 1211243,51| 15 71016170003| 590006,46| 1211236,96| 16 71016170004| 590001,91| 1211237,49| 17 71016170005| 589980,58| 1211242,83| 18 71016170006| 589949,06| 1211287,93| 19 71016170007| 589898,77| 1211348,52| 20 71016170008| 589865,10| 1211408,45| 21 71016170009| 589868,51| 1211428,44| 22 71016170010| 589839,69| 1211439,32| 23 71016170011| 589821,55| 1211465,38| 24 71016860063| 589822,29| 1211467,15| 25 71016860065| 589839,66| 1211489,57| 26 71019012064| 589842,21| 1211492,86| 27 71019012083| 589852,79| 1211506,06| 28 71019012082| 589856,41| 1211509,86| 29 71019012081| 589860,45| 1211511,47| 30 71019012080| 589865,08| 1211510,03| 31 71019012287| 589869,14| 1211512,30| 32 71019012076| 589866,85| 1211515,52| 33 71019012075| 589864,58| 1211522,96| 34 71019012074| 589864,01| 1211528,81| 35 71019012073| 589864,07| 1211532,20| 36 71019012072| 589866,79| 1211551,06| 37 71019012290| 589871,16| 1211568,72| 38 71019012291| 589874,98| 1211580,77| 39 71019012292| 589881,13| 1211593,76| 40 71019012293| 589894,98| 1211618,74| 41 71018192665| 589896,88| 1211622,16| 42 71019012294| 589898,06| 1211624,33| 43 71019012295| 589903,32| 1211633,92| 44 71019012298| 589909,83| 1211645,38| 45 71019012300| 589914,72| 1211651,28| 46 71019012301| 589923,06| 1211660,67| 47 71019012303| 589941,53| 1211679,47| 48 71019012304| 589955,70| 1211694,05| 49 71019012307| 589974,78| 1211715,03| 50 71016860060| 589996,84| 1211739,92| 51 71016860061| 590004,06| 1211746,35| 52 71016860062| 590017,48| 1211756,98| 53 71016860067| 590020,03| 1211758,71| 54 71016860068| 590024,79| 1211760,79| 55 71016860069| 590026,21| 1211756,04| 56 71016860070| 590032,22| 1211757,28| 57 71016860071| 590031,82| 1211762,59| 58 71016860072| 590036,62| 1211763,56| 59 71016860073| 590037,29| 1211759,96| 60 71016860074| 590047,98| 1211760,33| 61 71016860075| 590053,43| 1211775,75| 62 71016860076| 590053,05| 1211779,82| 63 71016860077| 590052,55| 1211784,54| 64 71016860078| 590051,51| 1211787,00| 65 71016860079| 590048,82| 1211793,08| 66 71018990881| 590084,49| 1211812,80| 67 71018990873| 590114,90| 1211828,20| 68 71018990874| 590126,08| 1211833,02| 69 71018990875| 590165,32| 1211843,55| 70 71016860080| 590166,08| 1211838,37| 71 71018990980| 590168,52| 1211824,38| 72 71018992006| 590168,60| 1211823,66| 73 71018992005| 590168,87| 1211821,12| 74 71018990992| 590169,19| 1211818,17| 75 71018992014| 590170,45| 1211805,22| 76 71018991990| 590171,18| 1211798,19| 77 71018990994| 590182,29| 1211799,13| 78 71018990995| 590192,66| 1211800,09| 79 71018991080| 590195,25| 1211800,32| 80 71018990986| 590222,24| 1211802,81| 81 71018990985| 590218,75| 1211830,39| 82 71018990866| 590215,72| 1211850,75| 83 71018990865| 590216,03| 1211850,82| 84 71018990863| 590246,59| 1211854,80| 85 71018990860| 590281,79| 1211857,32| 86 71018990859| 590313,98| 1211857,84| 87 71018990856| 590383,81| 1211852,83| 88 71018990853| 590474,12| 1211845,71| 89 Příloha č. 2 k vyhlášce č. 204/2013 Sb. Seznam souřadnic jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JSTK) jednotlivých vrcholů geometrických obrazců, kterými jsou stanoveny hranice ochranného pásma Národní přírodní památky Rendez-vous Geometrický obrazec č. 2 - hranice ochranného pásma Národní přírodní památky Rendez-vous číslo bodu| souřadnice - Y [m]| souřadnice - X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 71016170013| 590553,41| 1211840,53| 1 71018990852| 590581,89| 1211838,72| 2 71018990830| 590634,25| 1211835,94| 3 71018990829| 590642,98| 1211834,77| 4 71016860002| 590647,30| 1211826,58| 5 71016860003| 590667,76| 1211805,58| 6 71016860004| 590674,71| 1211794,51| 7 71016860005| 590680,24| 1211732,82| 8 71016860006| 590684,98| 1211729,65| 9 71016860007| 590695,91| 1211713,31| 10 71016860008| 590710,90| 1211691,47| 11 71016860009| 590715,48| 1211683,23| 12 71016860010| 590725,74| 1211660,90| 13 71016860011| 590742,09| 1211623,81| 14 71016860012| 590755,84| 1211594,11| 15 71016860013| 590777,04| 1211544,90| 16 71016860014| 590781,32| 1211532,69| 17 71016860015| 590782,51| 1211524,21| 18 71016860016| 590782,14| 1211517,21| 19 71016860017| 590776,58| 1211504,03| 20 71016860018| 590758,86| 1211477,57| 21 71016860019| 590742,73| 1211453,88| 22 71016860020| 590721,71| 1211426,55| 23 71016860021| 590708,06| 1211407,90| 24 71016860022| 590687,87| 1211379,44| 25 71016860023| 590672,57| 1211354,14| 26 71016860024| 590658,52| 1211326,46| 27 71016860025| 590642,45| 1211295,20| 28 71016860026| 590623,09| 1211258,42| 29 71016860027| 590612,06| 1211237,42| 30 71016860028| 590597,86| 1211245,80| 31 71016860029| 590592,97| 1211248,68| 32 71016860030| 590575,24| 1211219,13| 33 71016860031| 590569,02| 1211211,55| 34 71016860032| 590556,47| 1211196,05| 35 71016860033| 590553,62| 1211192,14| 36 71016860034| 590550,60| 1211187,61| 37 71016860035| 590537,33| 1211165,50| 38 71016860036| 590540,43| 1211159,90| 39 71016860037| 590539,42| 1211158,22| 40 71016860038| 590538,46| 1211157,10| 41 71016860039| 590521,70| 1211130,67| 42 71016860040| 590535,88| 1211123,15| 43 71016860041| 590548,29| 1211116,65| 44 71016860042| 590514,24| 1211054,19| 45 71016860043| 590501,58| 1211031,87| 46 71016860044| 590493,32| 1211024,56| 47 71016860045| 590488,46| 1211024,34| 48 71016860046| 590471,93| 1211034,69| 49 71016860047| 590441,18| 1211051,80| 50 71016860048| 590397,25| 1211078,15| 51 71016864010| 590379,16| 1211088,92| 52 71016860111| 590295,42| 1211136,84| 53 71016860113| 590241,16| 1211166,59| 54 71016860115| 590172,37| 1211208,23| 55 71016860117| 590102,91| 1211143,09| 56 71016860118| 590057,65| 1211096,35| 57 71016860119| 589964,96| 1211149,04| 58 71016860120| 589779,41| 1211250,42| 59 71016860121| 589718,50| 1211285,26| 60 71016860049| 589730,76| 1211307,75| 61 71016860050| 589750,04| 1211338,41| 62 71016860051| 589763,92| 1211363,22| 63 71016860052| 589781,07| 1211391,95| 64 71016860053| 589799,14| 1211426,59| 65 71016860055| 589817,75| 1211460,39| 66 71016860063| 589822,29| 1211467,15| 67 71016170011| 589821,55| 1211465,38| 68 71016170010| 589839,69| 1211439,32| 69 71016170009| 589868,51| 1211428,44| 70 71016170008| 589865,10| 1211408,45| 71 71016170007| 589898,77| 1211348,52| 72 71016170006| 589949,06| 1211287,93| 73 71016170005| 589980,58| 1211242,83| 74 71016170004| 590001,91| 1211237,49| 75 71016170003| 590006,46| 1211236,96| 76 71018991787| 590003,96| 1211243,51| 77 71019011962| 589995,40| 1211256,86| 78 71016170002| 589985,27| 1211276,30| 79 71016170001| 590099,71| 1211266,48| 80 71016170014| 590213,22| 1211364,57| 81 71016170015| 590240,29| 1211451,71| 82 71016170016| 590214,56| 1211492,38| 83 71016170017| 590214,34| 1211519,75| 84 71016170023| 590216,76| 1211526,90| 85 71016170018| 590318,72| 1211584,44| 86 71016170019| 590360,24| 1211631,95| 87 71016170020| 590396,45| 1211624,48| 88 71016170021| 590529,94| 1211709,09| 89 71016170022| 590563,70| 1211722,91| 90 Geometrický obrazec č. 3 - hranice ochranného pásma Národní přírodní památky Rendez-vous číslo bodu| souřadnice - Y [m]| souřadnice - X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 71016860065| 589839,66| 1211489,57| 1 71016860116| 589812,91| 1211515,11| 2 71016860122| 589759,95| 1211555,50| 3 71016860123| 589744,48| 1211574,49| 4 71016860124| 589724,24| 1211606,37| 5 71016864018| 589710,81| 1211630,44| 6 71016860084| 589672,01| 1211678,01| 7 71019010895| 589796,70| 1211711,16| 8 71019010893| 589879,84| 1211734,19| 9 71019010887| 589967,41| 1211755,71| 10 71016860056| 589998,33| 1211768,51| 11 71016860057| 589999,22| 1211762,85| 12 71016860058| 589995,74| 1211748,58| 13 71016860059| 589992,40| 1211741,39| 14 71016860060| 589996,84| 1211739,92| 15 71019012307| 589974,78| 1211715,03| 16 71019012304| 589955,70| 1211694,05| 17 71019012303| 589941,53| 1211679,47| 18 71019012301| 589923,06| 1211660,67| 19 71019012300| 589914,72| 1211651,28| 20 71019012298| 589909,83| 1211645,38| 21 71019012295| 589903,32| 1211633,92| 22 71019012294| 589898,06| 1211624,33| 23 71018192665| 589896,88| 1211622,16| 24 71019012293| 589894,98| 1211618,74| 25 71019012292| 589881,13| 1211593,76| 26 71019012291| 589874,98| 1211580,77| 27 71019012290| 589871,16| 1211568,72| 28 71019012072| 589866,79| 1211551,06| 29 71019012073| 589864,07| 1211532,20| 30 71019012074| 589864,01| 1211528,81| 31 71019012075| 589864,58| 1211522,96| 32 71019012076| 589866,85| 1211515,52| 33 71019012287| 589869,14| 1211512,30| 34 71019012080| 589865,08| 1211510,03| 35 71019012081| 589860,45| 1211511,47| 36 71019012082| 589856,41| 1211509,86| 37 71019012083| 589852,79| 1211506,06| 38 71019012064| 589842,21| 1211492,86| 39 Příloha č. 3 k vyhlášce č. 204/2013 Sb. Orientační grafické znázornění Národní přírodní památky Rendez-vous a jejího ochranného pásma 8.3MB 1) Nařízení vlády č. 430/2006 Sb., o stanovení geodetických referenčních systémů a státních mapových děl závazných na území státu a zásadách jejich používání, ve znění nařízení vlády č. 81/2011 Sb. 2) Například § 80 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a § 2 odst. 3 a § 6 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. a zákona č. 120/2000 Sb.
Vyhláška č. 203/2013 Sb.
Vyhláška č. 203/2013 Sb. Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní rezervace Žofinka a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Vyhlášeno 23. 7. 2013, datum účinnosti 1. 8. 2013, částka 83/2013 * § 1 - Vymezení národní přírodní rezervace * § 2 - Předmět ochrany * § 3 - Bližší ochranné podmínky * § 4 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 203/2013 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 203/2013 Sb. Aktuální znění od 1. 8. 2013 203 VYHLÁŠKA ze dne 4. července 2013 o vyhlášení Národní přírodní rezervace Žofinka a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 79 odst. 4 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 312/2008 Sb. a zákona č. 349/2009 Sb.: § 1 Vymezení národní přírodní rezervace (1) Vyhlašuje se Národní přírodní rezervace Žofinka (dále jen „národní přírodní rezervace“). (2) Národní přírodní rezervace se rozkládá na území Jihočeského kraje, v katastrálních územíchkatastrálních územích Dvory nad Lužnicí, Vyšné, Hranice u Nových Hradů. Hranice národní přírodní rezervace se stanoví uzavřeným geometrickým obrazcem s přímými stranami, jehož vrcholy jsou určeny souřadnicemi jednotné trigonometrické sítě katastrální1). Seznam souřadnic vrcholů geometrického obrazce tak, jak jdou v obrazci za sebou, je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce. (3) Orientační grafické znázornění území národní přírodní rezervace a jejího ochranného pásma je uvedeno v příloze č. 2 k této vyhlášce. § 2 Předmět ochrany Předmětem ochrany národní přírodní rezervace jsou a) přirozené lesní porosty tvořené především blatkovými a rašelinnými bory, b) společenstva otevřených vrchovišť, c) populace vzácných a ohrožených druhů rostlinrostlin borovice blatky (Pinus rotundata) a rojovníku bahenního (Ledum palustre), včetně jejich biotopůbiotopů. § 3 Bližší ochranné podmínky Jen se souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody lze v národní přírodní rezervaci a) povolovat změny druhů pozemků nebo způsobů jejich využití2), nebo b) provádět hospodářská opatření v lesích v období od 1. března do 31. července každého roku. § 4 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2013. Ministr: Mgr. Chalupa v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 203/2013 Sb. Seznam souřadnic (S-JTSK) jednotlivých vrcholů geometrických obrazců, kterými jsou stanoveny hranice Národní přírodní rezervace Žofinka Geometrický obrazec - hranice Národní přírodní rezervace Žofinka číslo bodu| souřadnice - Y [m]| souřadnice - X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 578-264| 728397,37| 1184722,32| 1 578-262| 728381,59| 1184791,78| 2 374-280| 728350,32| 1184929,33| 3 374-255| 728349,82| 1184931,54| 4 374-281| 728349,24| 1184935,39| 5 375-510| 728345,04| 1184965,22| 6 423-12| 728344,30| 1184970,50| 7 424-1| 728300,98| 1184984,48| 8 424-2| 728286,22| 1184994,70| 9 424-3| 728278,12| 1185014,86| 10 424-6| 728271,81| 1185042,80| 11 424-7| 728272,79| 1185053,26| 12 368-67| 728283,84| 1185080,29| 13 445-104| 728276,21| 1185110,26| 14 368-68| 728268,25| 1185119,04| 15 424-11| 728256,09| 1185157,01| 16 375-526| 728241,81| 1185167,31| 17 445-11| 728232,32| 1185174,15| 18 375-536| 728230,34| 1185176,87| 19 424-13| 728207,32| 1185208,46| 20 424-14| 728182,78| 1185202,33| 21 445-12| 728164,89| 1185218,70| 22 424-16| 728140,70| 1185251,21| 23 424-17| 728116,06| 1185269,65| 24 369-102| 728098,18| 1185297,14| 25 424-19| 728090,96| 1185321,46| 26 445-14| 728098,75| 1185346,04| 27 569-92| 728106,43| 1185388,15| 28 569-91| 728111,28| 1185421,57| 29 569-90| 728118,45| 1185470,35| 30 569-80| 728132,20| 1185471,55| 31 535-43| 728130,98| 1185502,55| 32 535-44| 728130,28| 1185517,08| 33 569-83| 728129,30| 1185528,99| 34 569-84| 728128,36| 1185540,49| 35 569-86| 728126,64| 1185561,83| 36 569-76| 728139,50| 1185563,77| 37 569-77| 728135,53| 1185592,41| 38 569-78| 728133,56| 1185606,36| 39 569-79| 728132,74| 1185613,35| 40 569-81| 728131,94| 1185619,34| 41 569-82| 728131,02| 1185626,62| 42 535-45| 728130,17| 1185633,41| 43 535-46| 728128,81| 1185645,60| 44 569-85| 728126,94| 1185663,11| 45 569-87| 728125,95| 1185675,33| 46 569-88| 728124,07| 1185687,45| 47 569-89| 728118,81| 1185720,49| 48 569-95| 728100,80| 1185754,39| 49 569-98| 728081,17| 1185785,85| 50 569-114| 728006,43| 1185769,53| 51 569-116| 727990,55| 1185787,19| 52 569-123| 727973,79| 1185806,17| 53 569-129| 727959,96| 1185819,65| 54 569-134| 727947,43| 1185832,04| 55 569-140| 727933,81| 1185858,44| 56 569-149| 727920,25| 1185884,93| 57 569-152| 727907,67| 1185909,74| 58 569-117| 727990,03| 1185930,74| 59 569-122| 727976,23| 1185956,11| 60 569-125| 727971,42| 1185964,50| 61 569-131| 727955,36| 1185998,74| 62 569-136| 727943,99| 1186025,37| 63 569-137| 727938,56| 1186037,95| 64 569-141| 727933,10| 1186051,34| 65 569-172| 727852,07| 1186027,29| 66 569-173| 727847,36| 1186035,88| 67 569-175| 727842,78| 1186044,25| 68 569-177| 727839,56| 1186050,14| 69 569-179| 727830,83| 1186066,75| 70 569-166| 727864,02| 1186076,89| 71 569-167| 727857,94| 1186094,47| 72 569-170| 727853,10| 1186111,25| 73 569-158| 727889,79| 1186122,75| 74 569-160| 727886,19| 1186131,05| 75 569-163| 727882,70| 1186139,10| 76 569-171| 727852,84| 1186207,97| 77 569-138| 727937,60| 1186236,00| 78 569-146| 727925,75| 1186273,64| 79 539-25| 727968,26| 1186285,25| 80 539-26| 727987,49| 1186282,74| 81 539-27| 728010,57| 1186288,07| 82 539-28| 728039,59| 1186304,90| 83 539-29| 728079,30| 1186319,91| 84 538-31| 728185,82| 1186356,36| 85 538-30| 728212,30| 1186360,07| 86 538-24| 728224,46| 1186360,16| 87 538-15| 728227,45| 1186360,18| 88 544-4| 728141,27| 1186588,12| 89 544-6| 728124,98| 1186620,25| 90 544-8| 728091,51| 1186660,42| 91 544-33| 727947,24| 1186820,85| 92 544-30| 727923,34| 1186846,07| 93 545-30| 727862,38| 1186912,05| 94 544-37| 727789,73| 1186992,00| 95 544-48| 727730,56| 1187057,18| 96 544-49| 727672,46| 1187121,74| 97 548-50| 727601,11| 1187200,24| 98 548-9| 727534,30| 1187273,94| 99 548-43| 727533,08| 1187275,26| 100 548-42| 727459,85| 1187354,51| 101 549-54| 727336,62| 1187488,20| 102 549-53| 727269,27| 1187561,72| 103 549-58| 727260,86| 1187574,75| 104 549-59| 727257,15| 1187583,42| 105 549-3| 727290,74| 1187608,59| 106 549-2| 727341,93| 1187648,17| 107 549-1| 727371,81| 1187672,15| 108 552-51| 727399,17| 1187693,34| 109 552-50| 727470,05| 1187747,14| 110 552-49| 727497,33| 1187768,28| 111 552-48| 727525,58| 1187788,94| 112 552-47| 727571,09| 1187822,39| 113 552-46| 727601,72| 1187843,89| 114 552-23| 727632,92| 1187866,18| 115 552-17| 727674,00| 1187895,61| 116 552-62| 727677,76| 1187898,19| 117 552-24| 727715,78| 1187924,26| 118 552-27| 727747,00| 1187946,18| 119 552-28| 727776,48| 1187966,31| 120 552-29| 727818,91| 1187994,78| 121 552-30| 727847,02| 1188013,56| 122 552-31| 727875,84| 1188032,75| 123 552-32| 727909,06| 1188052,22| 124 552-33| 727936,00| 1188067,75| 125 552-34| 727966,97| 1188086,19| 126 552-35| 728004,68| 1188108,41| 127 552-36| 728039,59| 1188128,56| 128 552-37| 728070,60| 1188146,69| 129 552-74| 728082,32| 1188153,35| 130 1| 728534,00| 1188418,00| 131 2| 728861,00| 1187901,00| 132 3| 729097,00| 1187538,00| 133 4| 729289,00| 1187239,00| 134 5| 729383,00| 1187072,00| 135 542-3| 729135,68| 1186824,68| 136 542-2| 729132,15| 1186821,11| 137 542-1| 729018,22| 1186706,57| 138 538-33| 728841,79| 1186528,27| 139 538-32| 728839,68| 1186526,13| 140 538-34| 728705,49| 1186390,19| 141 538-3| 728683,23| 1186366,50| 142 7| 729160,00| 1186370,00| 143 8000212-166| 729063,42| 1186220,22| 144 8000212-163| 729032,18| 1186171,36| 145 8000212-161| 729001,93| 1186124,58| 146 8000226-197| 728988,38| 1186101,92| 147 8000212-121| 728987,75| 1186100,87| 148 8000212-3208| 728958,09| 1186054,20| 149 8000212-3207| 728952,20| 1186053,08| 150 8000226-187| 728950,04| 1186049,63| 151 8000226-195| 728939,54| 1186032,90| 152 8000211-2975| 728933,87| 1186023,86| 153 8000226-193| 728927,04| 1186012,77| 154 8000226-194| 728914,00| 1185991,60| 155 8000226-192| 728899,38| 1185967,87| 156 8000211-2972| 728888,84| 1185950,75| 157 8000035-49| 728887,69| 1185949,71| 158 8000035-47| 728881,52| 1185938,39| 159 8000035-45| 728877,85| 1185926,04| 160 8000211-2970| 728876,17| 1185916,35| 161 8000226-190| 728874,16| 1185904,53| 162 8000226-179| 728866,00| 1185856,53| 163 8000035-52| 728860,67| 1185819,75| 164 8000211-2966| 728859,56| 1185818,60| 165 8000035-54| 728846,62| 1185805,24| 166 8000226-174| 728820,13| 1185755,55| 167 8000211-2607| 728811,46| 1185741,69| 168 8000226-173| 728787,24| 1185701,49| 169 8000211-2605| 728784,37| 1185696,72| 170 8000035-62| 728778,54| 1185686,62| 171 8000211-2604| 728772,07| 1185681,06| 172 8000035-64| 728765,47| 1185674,01| 173 8000211-2602| 728763,59| 1185672,18| 174 8000035-66| 728734,41| 1185649,50| 175 8000211-2597| 728707,05| 1185627,88| 176 8000035-68| 728702,00| 1185623,19| 177 8000211-2596| 728695,16| 1185617,20| 178 8000226-162| 728686,34| 1185607,91| 179 8000035-70| 728678,31| 1185599,34| 180 8000211-2774| 728677,95| 1185599,07| 181 8000035-75| 728673,09| 1185593,12| 182 8000035-76| 728663,67| 1185580,44| 183 8000211-2460| 728661,94| 1185577,67| 184 8000211-2458| 728654,66| 1185562,82| 185 8000035-78| 728653,50| 1185556,98| 186 8000211-2456| 728648,24| 1185542,77| 187 8000035-80| 728648,08| 1185537,54| 188 8000211-2454| 728643,22| 1185516,62| 189 8000035-82| 728641,14| 1185507,62| 190 8000211-2453| 728633,73| 1185483,83| 191 8000211-2446| 728627,42| 1185464,35| 192 8000224-139| 728621,88| 1185449,44| 193 8000211-2443| 728618,81| 1185441,16| 194 8000224-136| 728608,02| 1185416,05| 195 8000211-1973| 728607,46| 1185414,76| 196 8000035-88| 728601,95| 1185396,93| 197 8000211-1972| 728597,25| 1185375,26| 198 8000035-90| 728594,97| 1185368,48| 199 8000211-1969| 728592,33| 1185347,74| 200 8000035-92| 728588,15| 1185335,03| 201 8000224-150| 728587,58| 1185328,09| 202 8000224-125| 728580,26| 1185238,67| 203 8000211-1966| 728578,16| 1185219,64| 204 8000224-124| 728576,42| 1185202,25| 205 8000224-119| 728572,61| 1185164,32| 206 8000224-118| 728570,77| 1185145,96| 207 8000211-2138| 728566,32| 1185101,64| 208 8000224-115| 728565,48| 1185089,23| 209 8000224-152| 728564,37| 1185072,97| 210 8000225-152| 728563,66| 1185062,46| 211 8000035-98| 728561,83| 1185050,14| 212 8000035-100| 728555,76| 1185030,52| 213 8000211-1829| 728552,70| 1185022,84| 214 8000224-108| 728539,08| 1184986,25| 215 8000035-106| 728530,72| 1184964,38| 216 8000211-1816| 728527,14| 1184954,19| 217 8000035-108| 728524,08| 1184942,28| 218 8000211-1812| 728523,43| 1184933,32| 219 8000035-110| 728522,66| 1184925,52| 220 8000035-112| 728525,41| 1184902,09| 221 8000211-1810| 728526,51| 1184898,63| 222 8000211-1797| 728537,23| 1184828,33| 223 8000224-111| 728537,89| 1184824,58| 224 8000224-90| 728552,23| 1184742,63| 225 8000035-118| 728553,94| 1184735,77| 226 8000211-1145| 728556,65| 1184717,35| 227 8000035-120| 728557,32| 1184708,51| 228 8000035-122| 728556,98| 1184696,04| 229 8000211-1144| 728557,25| 1184695,12| 230 8000035-127| 728554,06| 1184683,97| 231 8000211-1143| 728553,83| 1184683,01| 232 8000211-1142| 728545,90| 1184671,77| 233 8000035-129| 728543,95| 1184670,15| 234 8000211-1139| 728500,17| 1184637,42| 235 8000212-2860| 728456,44| 1184603,16| 236 8000035-131| 728455,04| 1184602,15| 237 8000035-133| 728449,79| 1184601,12| 238 8000212-2858| 728441,05| 1184599,43| 239 8000212-2857| 728432,13| 1184598,66| 240 8000212-2853| 728425,61| 1184598,10| 241 Příloha č. 2 k vyhlášce č. 203/2013 Sb. Orientační grafické znázornění území Národní přírodní rezervace Žofinka a jejího ochranného pásma 21MB 1) Nařízení vlády č. 430/2006 Sb., o stanovení geodetických referenčních systémů a státních mapových děl závazných na území státu a zásadách jejich používání, ve znění nařízení vlády č. 81/2011 Sb. 2) Například § 80 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a § 2 odst. 3 a § 6 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. a zákona č. 120/2000 Sb.
Vyhláška č. 202/2013 Sb.
Vyhláška č. 202/2013 Sb. Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní památky Dunajovické kopce a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Vyhlášeno 23. 7. 2013, datum účinnosti 1. 8. 2013, částka 83/2013 * § 1 - Vymezení národní přírodní památky * § 2 - Předmět ochrany * § 3 - Bližší ochranné podmínky * § 4 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 202/2013 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 202/2013 Sb. č. 3 k vyhlášce č. 202/2013 Sb. Aktuální znění od 1. 8. 2013 202 VYHLÁŠKA ze dne 4. července 2013 o vyhlášení Národní přírodní památky Dunajovické kopce a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 79 odst. 4 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 312/2008 Sb. a zákona č. 349/2009 Sb.: § 1 Vymezení národní přírodní památky (1) Vyhlašuje se Národní přírodní památka Dunajovické kopce (dále jen „národní přírodní památka“). (2) Národní přírodní památka se rozkládá na území Jihomoravského kraje, v katastrálních územíchkatastrálních územích Brod nad Dyjí, Březí u Mikulova, Dobré Pole a Dolní Dunajovice. Hranice národní přírodní památky se stanoví uzavřenými geometrickými obrazci s přímými stranami, jejichž vrcholy jsou určeny souřadnicemi jednotné trigonometrické sítě katastrální1). Seznamy souřadnic vrcholů geometrických obrazců tak, jak jdou v obrazcích za sebou, jsou uvedeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. (3) Ochranné pásmo národní přírodní památky se rozkládá na území Jihomoravského kraje, v katastrálních územíchkatastrálních územích Dobré Pole a Dolní Dunajovice. Hranice ochranného pásma národní přírodní památky se stanoví uzavřenými geometrickými obrazci s přímými stranami, jejichž vrcholy jsou určeny souřadnicemi jednotné trigonometrické sítě katastrální1). Seznamy souřadnic vrcholů geometrických obrazců tak, jak jdou v obrazcích za sebou, jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce. (4) Orientační grafické znázornění území národní přírodní památky a jejího ochranného pásma je uvedeno v příloze č. 3 k této vyhlášce. § 2 Předmět ochrany Předmětem ochrany národní přírodní památky jsou a) porosty nízkých xerofilních křovin s mandloní nízkou (Prunus tenella), třešní křovitou (Prunus fruticosa) a růží bedrníkolistou (Rosa spinosissima), b) porosty krátkostébelných trávníků tvořených společenstvy panonských sprašových stepních trávníků a širokolistých suchých trávníků, c) vzácné a ohrožené druhy rostlinrostlin, zejména populace druhů mandloň nízká (Prunus tenella), pelyněk Pančicův (Artemisia pancicii), katrán tatarský (Crambe tataria) a srpice karbincolistá (Serratula lycopifolia), včetně jejich biotopůbiotopů, d) vzácné a ohrožené druhy živočichů, zejména populace druhu kudlanka nábožná (Mantis religiosa), včetně jejich biotopůbiotopů. § 3 Bližší ochranné podmínky Jen se souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody lze v národní přírodní památce a) povolovat a provádět změny druhů pozemků nebo způsobů jejich využití2), b) povolovat a provádět změny dokončených staveb nebo změny staveb před jejich dokončením nebo umisťovat stavby, reklamní a informační zařízení, c) upravovat povrch pozemních komunikací s použitím jiného než místního přírodního materiálu stejného geologického původu, d) skladovat věci, s výjimkou krátkodobého uložení dřevní hmoty na lesních pozemcích, e) povolovat a provádět geologické práce spojené se zásahem do zemského povrchu, jež nezpůsobí změny či poškozování národní přírodní památky, f) vyznačovat cyklistické trasy nebo trasy pro pěší, g) vysazovat nebo vysévat rostlinyrostliny anebo vypouštět živočichy, h) hnojit pozemky anebo používat chemické prostředky, i) zřizovat nová přikrmovací zařízení nebo slaniska, nebo j) rozdělávat ohně. § 4 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2013. Ministr: Mgr. Chalupa v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 202/2013 Sb. Seznam souřadnic jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JSTK) jednotlivých vrcholů geometrických obrazců, kterými jsou stanoveny hranice Národní přírodní památky Dunajovické kopce Geometrický obrazec č. 1 - hranice Národní přírodní památky Dunajovické kopce číslo bodu| souřadnice - Y [m]| souřadnice - X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 15001840868| 605780,49| 1199213,38| 1 16009750565| 605783,73| 1199207,11| 2 15001750371| 605784,33| 1199205,95| 3 15001750370| 605793,86| 1199191,01| 4 15001750369| 605805,57| 1199172,80| 5 15001750368| 605818,24| 1199152,79| 6 15001750367| 605828,46| 1199134,24| 7 15001750366| 605838,54| 1199118,06| 8 15001750365| 605851,48| 1199100,13| 9 15001750364| 605878,62| 1199070,07| 10 15001750363| 605903,60| 1199044,17| 11 15001750362| 605930,88| 1199024,03| 12 15001750361| 605942,28| 1199016,17| 13 15001750360| 605961,34| 1199000,27| 14 15001750359| 605970,27| 1198992,06| 15 15001750358| 605992,79| 1198970,06| 16 15001750357| 605997,06| 1198965,00| 17 15001750356| 606011,97| 1198938,51| 18 15001750355| 606019,98| 1198921,35| 19 15001750354| 606034,21| 1198892,85| 20 16009750176| 606020,40| 1198885,09| 21 16009750186| 606013,10| 1198880,99| 22 15001750353| 606008,73| 1198878,53| 23 15001750352| 605981,35| 1198862,12| 24 15001750351| 605958,91| 1198848,77| 25 15001750350| 605929,68| 1198831,68| 26 15001750349| 605899,33| 1198814,44| 27 16009750367| 605886,12| 1198806,50| 28 15001750348| 605885,52| 1198806,14| 29 16009750368| 605886,01| 1198799,22| 30 16009750408| 605862,30| 1198831,56| 31 16013420029| 605814,35| 1198869,65| 32 16009750548| 605792,50| 1198856,41| 33 16009750640| 605727,09| 1198816,88| 34 16009750628| 605733,57| 1198807,48| 35 16009750618| 605741,02| 1198810,40| 36 16009750507| 605813,55| 1198703,59| 37 16009750382| 605879,93| 1198732,11| 38 16009750306| 605925,60| 1198676,02| 39 16009750237| 605958,11| 1198632,61| 40 16009750213| 605974,40| 1198581,87| 41 16009750369| 605885,43| 1198546,69| 42 16009750315| 605921,37| 1198424,92| 43 16009750240| 605957,31| 1198303,15| 44 16009750129| 606067,78| 1198320,92| 45 16013420074| 606082,51| 1198323,29| 46 16013420073| 606086,78| 1198323,98| 47 16009750084| 606103,92| 1198295,80| 48 16009750072| 606127,71| 1198211,56| 49 16009750060| 606151,20| 1198172,15| 50 16009750051| 606160,32| 1198141,06| 51 16009750047| 606162,83| 1198119,47| 52 16009750032| 606173,50| 1198057,70| 53 16005690116| 606195,03| 1197916,87| 54 9001801170| 606195,81| 1197916,88| 55 9001801165| 606222,61| 1197918,51| 56 9001801166| 606222,51| 1197877,74| 57 9001801167| 606221,86| 1197877,87| 58 9001801171| 606218,72| 1197871,20| 59 9001801172| 606209,50| 1197866,37| 60 9001801173| 606192,94| 1197870,42| 61 16005690496| 606192,88| 1197869,02| 62 16005690495| 606191,23| 1197841,57| 63 16005690494| 606187,90| 1197804,40| 64 16005690493| 606186,46| 1197781,31| 65 16005690492| 606186,89| 1197751,72| 66 16005900598| 606187,19| 1197748,66| 67 16005901430| 606187,80| 1197745,72| 68 16005690491| 606190,11| 1197734,58| 69 16005690490| 606193,02| 1197720,50| 70 16005690489| 606195,98| 1197693,14| 71 16005690488| 606198,93| 1197665,78| 72 16005690487| 606199,94| 1197642,51| 73 16005690486| 606200,94| 1197619,23| 74 16005690485| 606198,25| 1197590,49| 75 16005690484| 606191,13| 1197555,64| 76 16005690482| 606186,53| 1197491,84| 77 16005690483| 606186,32| 1197469,46| 78 16005690119| 606181,62| 1197449,18| 79 16009750025| 606181,22| 1197442,58| 80 9001801152| 606180,95| 1197437,93| 81 16005690118| 606179,83| 1197419,35| 82 16009750027| 606179,68| 1197416,14| 83 9001801038| 606179,21| 1197405,84| 84 9001801039| 606186,73| 1197376,52| 85 9001801040| 606196,93| 1197349,73| 86 9001801041| 606209,42| 1197328,19| 87 9001801042| 606217,40| 1197321,12| 88 9001801043| 606248,81| 1197319,14| 89 9001801044| 606297,27| 1197318,42| 90 9001801053| 606313,91| 1197316,87| 91 9001801052| 606315,16| 1197322,12| 92 9001801051| 606326,04| 1197323,07| 93 9001801099| 606349,85| 1197323,61| 94 9001801050| 606357,52| 1197323,41| 95 9001801049| 606387,88| 1197323,11| 96 9001801048| 606414,08| 1197326,07| 97 9001801047| 606446,15| 1197326,46| 98 9001801046| 606461,39| 1197329,25| 99 9001801045| 606474,20| 1197329,98| 100 9001800962| 606483,98| 1197333,33| 101 9001800963| 606435,72| 1197450,46| 102 9001800964| 606434,80| 1197454,38| 103 9001800958| 606434,11| 1197457,33| 104 9001800959| 606426,50| 1197504,01| 105 9001800960| 606412,76| 1197608,11| 106 9001800953| 606412,36| 1197611,08| 107 9001800954| 606410,37| 1197619,92| 108 9001800955| 606403,38| 1197650,18| 109 9001800956| 606371,98| 1197755,82| 110 9001800957| 606371,74| 1197757,76| 111 9001800950| 606371,38| 1197760,74| 112 9001800951| 606361,25| 1197843,59| 113 9001800952| 606358,54| 1197925,82| 114 9001800946| 606358,44| 1197928,84| 115 9001800947| 606358,40| 1197929,96| 116 9001800948| 606362,70| 1197940,41| 117 9001800949| 606358,76| 1197963,57| 118 9001800941| 606336,59| 1198037,55| 119 9001800942| 606335,15| 1198042,75| 120 9001800945| 606335,47| 1198041,59| 121 9001801472| 606327,01| 1198071,25| 122 9001801473| 606326,08| 1198074,52| 123 15001840749| 606324,64| 1198079,54| 124 15001840870| 606324,56| 1198079,86| 125 15001840871| 606289,57| 1198220,22| 126 15001840873| 606288,98| 1198221,96| 127 15001840872| 606288,01| 1198224,81| 128 15001840551| 606238,49| 1198370,72| 129 15001840329| 606237,68| 1198373,10| 130 15001840550| 606237,56| 1198373,58| 131 15001840330| 606203,80| 1198510,44| 132 15001840553| 606188,77| 1198572,78| 133 15001840331| 606188,07| 1198575,70| 134 15001840527| 606222,80| 1198581,93| 135 15001840526| 606224,54| 1198585,21| 136 15001840525| 606213,69| 1198609,66| 137 15001840524| 606214,68| 1198620,86| 138 15001840523| 606219,86| 1198630,84| 139 15001840522| 606228,45| 1198638,10| 140 15001840305| 606233,83| 1198639,84| 141 15001840304| 606239,16| 1198641,55| 142 15001840303| 606259,63| 1198636,50| 143 15001840302| 606328,88| 1198647,69| 144 15001840301| 606360,37| 1198660,45| 145 15001840300| 606389,28| 1198679,33| 146 15001840299| 606410,62| 1198696,23| 147 15001840298| 606425,25| 1198709,79| 148 15001840297| 606429,89| 1198716,01| 149 15001840296| 606416,54| 1198717,12| 150 15001840310| 606405,79| 1198729,65| 151 15001840311| 606349,25| 1198802,23| 152 15001840312| 606276,66| 1198894,46| 153 15001840313| 606205,23| 1198974,66| 154 15001840314| 606138,82| 1199045,36| 155 15001840315| 606052,61| 1199129,02| 156 15001840316| 606047,55| 1199124,85| 157 15001840317| 605973,64| 1199192,48| 158 15001840318| 605915,41| 1199249,76| 159 15001840319| 605909,95| 1199247,51| 160 Geometrický obrazec č. 2 - hranice Národní přírodní památky Dunajovické kopce číslo bodu| souřadnice - Y [m]| souřadnice - X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 16013420028| 605655,37| 1198939,74| 1 16009750828| 605615,43| 1198919,22| 2 16009751098| 605509,67| 1198912,26| 3 16009751299| 605440,49| 1198920,51| 4 16009751386| 605413,12| 1198933,53| 5 16009751404| 605408,16| 1198945,07| 6 16009751481| 605375,89| 1198987,33| 7 16009751525| 605359,26| 1199009,10| 8 16009751568| 605344,51| 1199031,90| 9 16009751588| 605338,29| 1199045,91| 10 16009751612| 605328,39| 1199068,23| 11 16009751617| 605325,37| 1199071,99| 12 16009751649| 605310,63| 1199084,74| 13 16009751686| 605290,42| 1199099,10| 14 16009751740| 605273,44| 1199109,69| 15 16009751786| 605262,61| 1199115,31| 16 16009751854| 605248,62| 1199125,85| 17 16009751911| 605236,95| 1199135,94| 18 16009751947| 605230,45| 1199143,59| 19 16009752044| 605215,71| 1199164,69| 20 16009752160| 605192,67| 1199203,04| 21 16009752142| 605196,22| 1199254,56| 22 16009751884| 605242,18| 1199291,16| 23 16009751564| 605345,81| 1199335,26| 24 16009751132| 605491,75| 1199324,25| 25 16009750914| 605576,38| 1199258,28| 26 16009750822| 605619,06| 1199202,98| 27 16009750777| 605643,84| 1199160,58| 28 16009750738| 605670,30| 1199102,99| 29 16009750700| 605685,28| 1199012,26| 30 16009750675| 605700,32| 1198974,25| 31 16009750752| 605662,77| 1198943,54| 32 Geometrický obrazec č. 3 - hranice Národní přírodní památky Dunajovické kopce číslo bodu| souřadnice - Y [m]| souřadnice - X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 16009750719| 605677,68| 1199441,00| 1 16009750725| 605675,09| 1199434,99| 2 16009750734| 605671,00| 1199432,59| 3 16009750783| 605641,36| 1199439,96| 4 16009751057| 605534,82| 1199413,24| 5 16009751181| 605479,54| 1199383,95| 6 16009751182| 605478,33| 1199406,75| 7 16009751196| 605473,71| 1199417,57| 8 16009751281| 605447,41| 1199503,62| 9 16009751323| 605432,57| 1199531,31| 10 16009751321| 605434,69| 1199545,98| 11 16009751300| 605440,20| 1199556,51| 12 16009751250| 605457,41| 1199577,72| 13 16009751204| 605470,09| 1199598,79| 14 16009751163| 605484,07| 1199634,81| 15 16009751147| 605486,75| 1199646,05| 16 16009751142| 605487,79| 1199662,80| 17 16009751152| 605486,28| 1199670,59| 18 16009751184| 605478,00| 1199683,46| 19 16009751201| 605470,35| 1199688,92| 20 16009751252| 605456,99| 1199693,20| 21 16009751284| 605446,98| 1199700,16| 22 16009751320| 605434,98| 1199715,16| 23 16009751361| 605420,91| 1199732,80| 24 16009751440| 605394,22| 1199762,16| 25 16009751551| 605349,60| 1199794,90| 26 16009751589| 605338,24| 1199805,67| 27 16009751650| 605310,58| 1199810,11| 28 16009751774| 605266,03| 1199809,16| 29 16009751307| 605438,77| 1199941,82| 30 16009751382| 605413,91| 1199974,87| 31 16009751605| 605333,13| 1199927,22| 32 16009751739| 605274,23| 1200022,59| 33 16009751703| 605284,88| 1200029,26| 34 16009751614| 605328,18| 1200046,91| 35 16009751580| 605341,02| 1200053,10| 36 16009751560| 605346,84| 1200053,96| 37 16009751531| 605358,23| 1200053,20| 38 16009751501| 605366,48| 1200053,52| 39 16009751465| 605382,60| 1200056,91| 40 16009751446| 605389,69| 1200063,01| 41 16009751443| 605391,97| 1200064,08| 42 16009751437| 605394,80| 1200064,67| 43 16009751431| 605397,29| 1200064,42| 44 16009751423| 605399,42| 1200063,55| 45 11005800931| 605406,15| 1200066,05| 46 11005800930| 605412,05| 1200066,54| 47 11005800718| 605453,60| 1200035,16| 48 11005800717| 605476,56| 1200014,86| 49 11005800719| 605485,63| 1200007,11| 50 11005800720| 605514,45| 1199984,94| 51 11005800348| 605535,90| 1199967,64| 52 11005800349| 605557,46| 1199950,70| 53 11005800721| 605565,78| 1199944,17| 54 11005800932| 605571,65| 1199953,22| 55 11005801063| 605575,45| 1199959,94| 56 11005801167| 605583,86| 1199971,47| 57 11005801170| 605590,98| 1199981,64| 58 11005801171| 605597,17| 1199984,87| 59 11005801169| 605599,30| 1199985,98| 60 11005801073| 605608,26| 1199994,27| 61 11005800947| 605615,77| 1200003,34| 62 11005800744| 605616,96| 1200004,76| 63 11005800948| 605625,75| 1200015,27| 64 11005801010| 605626,52| 1200016,27| 65 11005800946| 605631,50| 1200022,73| 66 11005800742| 605648,99| 1200049,62| 67 11005800743| 605661,01| 1200067,04| 68 11005800747| 605663,90| 1200070,17| 69 11005800746| 605674,62| 1200077,32| 70 11005800374| 605682,05| 1200082,16| 71 11005800741| 605685,02| 1200082,97| 72 11005800740| 605697,50| 1200083,06| 73 11005800372| 605710,77| 1200077,36| 74 11005800371| 605724,17| 1200070,34| 75 11005800370| 605754,27| 1200055,05| 76 11005800369| 605764,01| 1200050,26| 77 11005800367| 605783,04| 1200040,93| 78 11005800368| 605787,92| 1200038,55| 79 11005800375| 605793,90| 1200035,64| 80 11005800360| 605803,24| 1200031,10| 81 11005800365| 605807,92| 1200007,38| 82 15001750411| 605813,43| 1200002,78| 83 15001750410| 605790,71| 1199979,51| 84 15001750409| 605756,81| 1199952,89| 85 15001750408| 605732,98| 1199932,79| 86 15001750407| 605720,38| 1199918,15| 87 11006540002| 605714,33| 1199911,48| 88 15001750406| 605693,84| 1199888,92| 89 15001850439| 605702,08| 1199880,02| 90 15001850419| 605708,94| 1199870,79| 91 15001850418| 605747,28| 1199902,88| 92 15001850417| 605772,98| 1199916,40| 93 15001850416| 605821,66| 1199925,13| 94 15001850415| 605841,32| 1199919,15| 95 15001850912| 605867,78| 1199910,16| 96 15001850414| 605873,73| 1199908,14| 97 15001850913| 605883,03| 1199904,54| 98 15001850413| 605893,45| 1199900,50| 99 15001850412| 605918,98| 1199883,27| 100 15001850411| 605939,78| 1199867,69| 101 15001850428| 605928,42| 1199869,66| 102 15001850554| 605909,38| 1199867,03| 103 15001850553| 605888,12| 1199863,68| 104 15001850597| 605835,44| 1199855,39| 105 15001850538| 605830,84| 1199851,75| 106 15001850547| 605828,17| 1199849,65| 107 15001850546| 605846,56| 1199748,95| 108 15001850545| 605859,36| 1199649,63| 109 15001850544| 605865,07| 1199599,81| 110 15001850543| 605874,56| 1199541,01| 111 15001850549| 605766,98| 1199523,81| 112 15001850548| 605764,01| 1199523,34| 113 15001850551| 605766,64| 1199493,23| 114 15003640001| 605658,60| 1199470,51| 115 15001750381| 605661,21| 1199463,64| 116 15001750380| 605673,91| 1199457,83| 117 15001850408| 605674,52| 1199455,10| 118 Příloha č. 2 k vyhlášce č. 202/2013 Sb. Seznam souřadnic jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JSTK) jednotlivých vrcholů geometrických obrazců, kterými jsou stanoveny hranice ochranného pásma Národní přírodní památky Dunajovické kopce Geometrický obrazec č. 4 - hranice ochranného pásma Národní přírodní památky Dunajovické kopce číslo bodu| souřadnice - Y [m]| souřadnice - X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 15001840868| 605780,49| 1199213,38| 1 16009750565| 605783,73| 1199207,11| 2 15001750371| 605784,33| 1199205,95| 3 15001750370| 605793,86| 1199191,01| 4 15001750369| 605805,57| 1199172,80| 5 15001750368| 605818,24| 1199152,79| 6 15001750367| 605828,46| 1199134,24| 7 15001750366| 605838,54| 1199118,06| 8 15001750365| 605851,48| 1199100,13| 9 15001750364| 605878,62| 1199070,07| 10 15001750363| 605903,60| 1199044,17| 11 15001750362| 605930,88| 1199024,03| 12 15001750361| 605942,28| 1199016,17| 13 15001750360| 605961,34| 1199000,27| 14 15001750359| 605970,27| 1198992,06| 15 15001750358| 605992,79| 1198970,06| 16 15001750357| 605997,06| 1198965,00| 17 15001750356| 606011,97| 1198938,51| 18 15001750355| 606019,98| 1198921,35| 19 15001750354| 606034,21| 1198892,85| 20 16009750176| 606020,40| 1198885,09| 21 16009750186| 606013,10| 1198880,99| 22 15001750353| 606008,73| 1198878,53| 23 15001750352| 605981,35| 1198862,12| 24 15001750351| 605958,91| 1198848,77| 25 15001750350| 605929,68| 1198831,68| 26 15001750349| 605899,33| 1198814,44| 27 16009750367| 605886,12| 1198806,50| 28 15001750348| 605885,52| 1198806,14| 29 16009750368| 605886,01| 1198799,22| 30 16009750408| 605862,30| 1198831,56| 31 16013420029| 605814,35| 1198869,65| 32 16009750548| 605792,50| 1198856,41| 33 16009750581| 605770,81| 1198885,57| 34 16009750611| 605748,15| 1198904,47| 35 16009750663| 605708,65| 1198946,65| 36 16009750674| 605700,66| 1198951,96| 37 16009750679| 605697,42| 1198951,87| 38 16009750760| 605657,17| 1198936,17| 39 16013420028| 605655,37| 1198939,74| 40 16009750752| 605662,77| 1198943,54| 41 16009750675| 605700,32| 1198974,25| 42 16009750700| 605685,28| 1199012,26| 43 16009750738| 605670,30| 1199102,99| 44 16009750777| 605643,84| 1199160,58| 45 16009750822| 605619,06| 1199202,98| 46 16009750914| 605576,38| 1199258,28| 47 16009751065| 605529,91| 1199318,44| 48 16009751170| 605482,74| 1199374,43| 49 16009751155| 605485,97| 1199377,83| 50 16009751189| 605475,56| 1199382,16| 51 16009751181| 605479,54| 1199383,95| 52 16009751057| 605534,82| 1199413,24| 53 16009750783| 605641,36| 1199439,96| 54 16009750734| 605671,00| 1199432,59| 55 16009750725| 605675,09| 1199434,99| 56 16009750719| 605677,68| 1199441,00| 57 15001750379| 605679,55| 1199432,66| 58 15001750378| 605678,88| 1199413,46| 59 15001750377| 605679,96| 1199400,27| 60 15001750376| 605688,85| 1199355,16| 61 15001840722| 605689,57| 1199354,02| 62 15001750375| 605713,27| 1199316,59| 63 15001750374| 605720,21| 1199310,34| 64 15001750373| 605736,65| 1199297,58| 65 15001750372| 605768,89| 1199235,84| 66 Geometrický obrazec č. 5 - hranice ochranného pásma Národní přírodní památky Dunajovické kopce číslo bodu| souřadnice - Y [m]| souřadnice - X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 15001750407| 605720,38| 1199918,15| 1 11006540002| 605714,33| 1199911,48| 2 15001750406| 605693,84| 1199888,92| 3 15001850439| 605702,08| 1199880,02| 4 15001850419| 605708,94| 1199870,79| 5 15001850418| 605747,28| 1199902,88| 6 15001850417| 605772,98| 1199916,40| 7 15001850416| 605821,66| 1199925,13| 8 15001850415| 605841,32| 1199919,15| 9 15001850912| 605867,78| 1199910,16| 10 15001850911| 605869,58| 1199913,24| 11 15001850914| 605885,44| 1199940,36| 12 15001850877| 605871,18| 1199948,70| 13 15001850876| 605830,96| 1199963,86| 14 15001850875| 605810,49| 1199967,29| 15 15001850874| 605788,40| 1199965,20| 16 15001850873| 605765,79| 1199954,06| 17 Příloha č. 3 k vyhlášce č. 202/2013 Sb. Orientační grafické znázornění Národní přírodní památky Dunajovické kopce a jejího ochranného pásma 21.5MB 1) Nařízení vlády č. 430/2006 Sb., o stanovení geodetických referenčních systémů a státních mapových děl závazných na území státu a zásadách jejich používání, ve znění nařízení vlády č. 81/2011 Sb. 2) Například § 80 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a § 2 odst. 3 a § 6 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. a zákona č. 120/2000 Sb.
Vyhláška č. 201/2013 Sb.
Vyhláška č. 201/2013 Sb. Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní památky Kukle a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Vyhlášeno 23. 7. 2013, datum účinnosti 1. 8. 2013, částka 83/2013 * § 1 - Vymezení národní přírodní památky * § 2 - Předmět ochrany * § 3 - Bližší ochranné podmínky * § 4 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 201/2013 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 201/2013 Sb. Aktuální znění od 1. 8. 2013 201 VYHLÁŠKA ze dne 4. července 2013 o vyhlášení Národní přírodní památky Kukle a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 79 odst. 4 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 312/2008 Sb. a zákona č. 349/2009 Sb.: § 1 Vymezení národní přírodní památky (1) Vyhlašuje se Národní přírodní památka Kukle (dále jen „národní přírodní památka“). (2) Národní přírodní památka se rozkládá na území Jihomoravského kraje, v katastrálním územíkatastrálním území Boleradice. Hranice národní přírodní památky se stanoví uzavřeným geometrickým obrazcem s přímými stranami, jehož vrcholy jsou určeny souřadnicemi jednotné trigonometrické sítě katastrální1). Seznam souřadnic vrcholů geometrického obrazce tak, jak jdou v obrazci za sebou, je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce. (3) Orientační grafické znázornění území národní přírodní památky a jejího ochranného pásma je uvedeno v příloze č. 2 k této vyhlášce. § 2 Předmět ochrany Předmětem ochrany národní přírodní památky jsou a) lesní porosty tvořené společenstvy panonských teplomilných doubrav na spraši a panonských dubohabřin, b) vzácné a ohrožené druhy rostlinrostlin, zejména populace druhů timoj trojlaločný (Laser trilobum) a violka bílá (Viola alba), včetně jejich biotopůbiotopů. § 3 Bližší ochranné podmínky Jen se souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody lze v národní přírodní památce a) povolovat a provádět změny druhů pozemků nebo způsobů jejich využití2), nebo b) skladovat věci, s výjimkou krátkodobého uložení dřevní hmoty na lesních pozemcích. § 4 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2013. Ministr: Mgr. Chalupa v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 201/2013 Sb. Seznam souřadnic jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JSTK) jednotlivých vrcholů geometrických obrazců, kterými jsou stanoveny hranice Národní přírodní památky Kukle Geometrický obrazec – hranice Národní přírodní památky Kukle číslo bodu| souřadnice – Y [m]| souřadnice – X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 6006410001| 586976,53| 1187236,59| 1 6006410002| 587001,97| 1187237,39| 2 6006410003| 587077,67| 1187240,53| 3 6006410004| 587144,44| 1187231,52| 4 6006190606| 587143,22| 1187181,45| 5 6006190542| 587216,77| 1187190,81| 6 6006410005| 587234,38| 1187195,75| 7 6006410006| 587274,83| 1187206,37| 8 6006190352| 587369,20| 1187223,30| 9 6006190326| 587390,01| 1187228,51| 10 6006190338| 587383,48| 1187264,43| 11 6006190284| 587416,53| 1187266,56| 12 6006190249| 587442,65| 1187270,67| 13 6006410007| 587563,54| 1187280,41| 14 6006410008| 587605,16| 1187274,94| 15 6006410009| 587664,17| 1187262,61| 16 6006410010| 587732,39| 1187268,14| 17 6006410011| 587801,77| 1187278,12| 18 6006410012| 587896,91| 1187262,68| 19 6006410013| 587940,47| 1187245,60| 20 6006410014| 587983,74| 1187237,08| 21 6006410015| 587989,08| 1187234,32| 22 6006410016| 588008,86| 1187208,25| 23 6006410017| 588004,64| 1187184,42| 24 6006410018| 588005,41| 1187174,48| 25 6006410019| 588017,04| 1187155,39| 26 6006410020| 588026,32| 1187146,83| 27 6006410021| 588032,47| 1187143,07| 28 6006410022| 588049,88| 1187138,56| 29 6006410023| 588055,52| 1187135,64| 30 6006410024| 588061,15| 1187134,82| 31 6006410025| 588072,33| 1187138,14| 32 6006410026| 588099,71| 1187153,40| 33 6006410027| 588122,49| 1187164,90| 34 6006410028| 588130,30| 1187168,69| 35 6006410029| 588138,46| 1187174,79| 36 6006410030| 588151,73| 1187184,60| 37 6006410031| 588162,58| 1187189,48| 38 6006410032| 588181,46| 1187195,55| 39 6006410033| 588193,32| 1187200,70| 40 6006410034| 588214,02| 1187210,52| 41 6006410035| 588219,99| 1187206,51| 42 6006410036| 588226,49| 1187204,59| 43 6006410037| 588233,78| 1187205,48| 44 6006410038| 588241,51| 1187207,99| 45 6006410039| 588247,98| 1187213,37| 46 6006410040| 588251,59| 1187219,88| 47 6006410041| 588252,82| 1187226,06| 48 6006410042| 588254,52| 1187236,75| 49 6006410043| 588262,09| 1187275,63| 50 6006410044| 588270,49| 1187330,07| 51 6006410045| 588273,24| 1187344,04| 52 6006190010| 588284,66| 1187345,90| 53 6006190006| 588295,23| 1187320,10| 54 6006190004| 588303,94| 1187299,34| 55 6006190003| 588313,47| 1187276,61| 56 6006190001| 588316,56| 1187266,44| 57 6006190002| 588316,65| 1187251,02| 58 6006190005| 588305,58| 1187185,98| 59 6006190007| 588300,02| 1187155,99| 60 6006190008| 588294,64| 1187141,58| 61 6006190009| 588288,35| 1187129,69| 62 6006190013| 588269,80| 1187111,03| 63 6006410046| 588231,11| 1187094,30| 64 6006410047| 588218,63| 1187083,25| 65 6006410048| 588205,14| 1187066,23| 66 6006190022| 588179,58| 1187028,86| 67 6006190025| 588160,38| 1187005,83| 68 6006190027| 588143,03| 1186988,73| 69 6006410049| 588111,71| 1186968,48| 70 6006410050| 588060,61| 1186940,95| 71 6006410051| 588047,23| 1186932,04| 72 6006410052| 588034,81| 1186922,79| 73 6006410053| 588022,60| 1186911,43| 74 6006190037| 587976,08| 1186857,98| 75 6006190038| 587957,13| 1186836,69| 76 6006190040| 587941,83| 1186819,51| 77 6006410054| 587914,42| 1186809,47| 78 6006410055| 587877,91| 1186801,50| 79 6006410056| 587859,15| 1186798,15| 80 6006410057| 587850,99| 1186799,83| 81 6006410058| 587828,73| 1186799,19| 82 6006410059| 587777,95| 1186791,71| 83 6006410060| 587759,63| 1186788,12| 84 6006410061| 587714,62| 1186776,55| 85 6006410062| 587688,35| 1186774,11| 86 6006410063| 587656,15| 1186773,68| 87 6006410064| 587597,34| 1186770,11| 88 6006410065| 587551,97| 1186763,22| 89 6006410066| 587533,43| 1186757,36| 90 6006410067| 587507,63| 1186747,63| 91 6006410068| 587476,06| 1186732,81| 92 6006410069| 587446,52| 1186715,27| 93 6006410070| 587413,11| 1186697,42| 94 6006410071| 587405,02| 1186697,20| 95 6006410072| 587392,39| 1186699,78| 96 6006410073| 587381,53| 1186702,54| 97 6006410074| 587367,08| 1186704,78| 98 6006410075| 587359,15| 1186703,33| 99 6006410076| 587322,25| 1186692,59| 100 6006410077| 587312,82| 1186691,57| 101 6006410078| 587297,78| 1186695,58| 102 6006410079| 587263,92| 1186708,13| 103 6006410080| 587237,16| 1186722,32| 104 6006410081| 587223,93| 1186725,02| 105 6006410082| 587201,83| 1186723,57| 106 6006410083| 587179,55| 1186720,07| 107 6006410084| 587169,95| 1186721,40| 108 6006410085| 587158,18| 1186726,46| 109 6006410086| 587147,45| 1186736,89| 110 6006410087| 587122,41| 1186767,49| 111 6006410088| 587095,78| 1186792,25| 112 6006410089| 587088,71| 1186802,93| 113 6006410090| 587080,46| 1186825,64| 114 6006410091| 587075,01| 1186836,05| 115 6006410092| 587053,91| 1186863,73| 116 6006410093| 587030,61| 1186881,96| 117 6006410094| 586997,77| 1186916,12| 118 6006410095| 586965,53| 1186945,47| 119 6006410096| 586945,69| 1186963,94| 120 6006410097| 586924,66| 1186970,34| 121 6006410098| 586898,99| 1186976,68| 122 6006410099| 586879,10| 1186978,47| 123 6006410100| 586873,50| 1186980,90| 124 6006190865| 586864,02| 1186988,54| 125 6006190863| 586871,21| 1187003,97| 126 6006190839| 586879,91| 1187027,97| 127 6006190840| 586879,27| 1187031,84| 128 6006190833| 586884,74| 1187046,02| 129 6006190835| 586883,94| 1187055,20| 130 6006190827| 586890,87| 1187066,32| 131 6006190828| 586889,90| 1187074,85| 132 6006190817| 586892,32| 1187089,52| 133 6006190821| 586890,04| 1187093,03| 134 6006410101| 586892,15| 1187103,21| 135 6006190813| 586893,89| 1187111,62| 136 6006190812| 586893,89| 1187131,79| 137 6006190814| 586892,79| 1187147,27| 138 6006190819| 586892,07| 1187157,41| 139 6006190808| 586894,29| 1187165,48| 140 6006190810| 586893,84| 1187169,15| 141 6006190825| 586890,86| 1187193,72| 142 6006190816| 586891,67| 1187205,22| 143 6006190824| 586890,05| 1187226,20| 144 6006190823| 586891,45| 1187234,88| 145 6006190811| 586893,08| 1187244,95| 146 6006190806| 586895,60| 1187254,83| 147 6006190802| 586896,29| 1187257,54| 148 6006190734| 586954,95| 1187241,30| 149 Příloha č. 2 k vyhlášce č. 201/2013 Sb. Orientační grafické znázornění Národní přírodní památky Kukle a jejího ochranného pásma 26.9MB 1) Nařízení vlády č. 430/2006 Sb., o stanovení geodetických referenčních systémů a státních mapových děl závazných na území státu a zásadách jejich používání, ve znění nařízení vlády č. 81/2011 Sb. 2) Například § 80 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a § 2 odst. 3 a § 6 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. a zákona č. 120/2000 Sb.
Vyhláška č. 200/2013 Sb.
Vyhláška č. 200/2013 Sb. Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní rezervace Stará a Nová řeka a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Vyhlášeno 23. 7. 2013, datum účinnosti 1. 8. 2013, částka 83/2013 * § 1 - Vymezení národní přírodní rezervace * § 2 - Předmět ochrany * § 3 - Bližší ochranné podmínky * § 4 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 200/2013 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 200/2013 Sb. Aktuální znění od 1. 8. 2013 200 VYHLÁŠKA ze dne 4. července 2013 o vyhlášení Národní přírodní rezervace Stará a Nová řeka a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 79 odst. 4 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 312/2008 Sb. a zákona č. 349/2009 Sb.: § 1 Vymezení národní přírodní rezervace (1) Vyhlašuje se Národní přírodní rezervace Stará a Nová řeka (dále jen „národní přírodní rezervace“). (2) Národní přírodní rezervace se rozkládá na území Jihočeského kraje, v katastrálních územíchkatastrálních územích Holičky u Staré Hlíny, Stříbřec, Majdalena a Hamr. Hranice národní přírodní rezervace se stanoví uzavřenými geometrickými obrazci s přímými stranami, jejichž vrcholy jsou určeny souřadnicemi jednotné trigonometrické sítě katastrální1). Seznamy souřadnic vrcholů geometrických obrazců tak, jak jdou v obrazcích za sebou, jsou uvedeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. (3) Orientační grafické znázornění území národní přírodní rezervace a jejího ochranného pásma je uvedeno v příloze č. 2 k této vyhlášce. § 2 Předmět ochrany Předmětem ochrany národní přírodní rezervace jsou a) přirozené lesní porosty tvořené především společenstvy podmáčených olšin, měkkých a tvrdých luhů a jedlových a borových doubrav, b) mokřady tvořené především společenstvy vodní a mokřadní vegetace poříčních slepých ramen a tůní, pobřežních rákosin a vysokých ostřic, c) populace vzácných a ohrožených druhů živočichů klínatky rohaté (Ophiogomphus cecilia), páchníka hnědého (Osmoderma eremita), tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo), piskoře pruhovaného (Misgurnus fossilis) a kuňky obecné (Bombina bombina), včetně jejich biotopůbiotopů. § 3 Bližší ochranné podmínky Jen se souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody lze v národní přírodní rezervaci a) provádět změny druhů pozemků nebo způsobů jejich využití2), b) provádět pastvu hospodářských zvířat, c) provádět těžební práce v lesích v období od 1. března do 31. července každého roku, d) nově označovat místa a trasy určené pro plavbu na plavidlech, nebo e) plavit se na plavidlech mimo stávající místa a trasy. § 4 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2013. Ministr: Mgr. Chalupa v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 200/2013 Sb. Seznam souřadnic (S-JTSK) jednotlivých vrcholů geometrických obrazců, kterými jsou stanoveny hranice Národní přírodní rezervace Stará a Nová řeka Geometrický obrazec č. 1 – hranice Národní přírodní rezervace Stará a Nová řeka číslo bodu| souřadnice – Y [m]| souřadnice – X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 1| 728777,17| 1168625,49| 1 2| 728774,66| 1168625,69| 2 3| 728789,54| 1168663,74| 3 4| 728817,46| 1168700,62| 4 5| 728800,41| 1168732,22| 5 6| 728785,84| 1168765,34| 6 7| 728769,91| 1168805,05| 7 8| 728776,34| 1168834,80| 8 9| 728807,14| 1168860,50| 9 134003880001| 728822,78| 1168880,91| 10 134003880002| 728835,14| 1168890,10| 11 134003880003| 728857,36| 1168958,36| 12 134003880004| 728855,77| 1168969,08| 13 134003880005| 728832,36| 1169011,54| 14 134003880006| 728774,81| 1169029,01| 15 134003880007| 728736,71| 1169032,18| 16 134003880008| 728708,05| 1169021,99| 17 10| 728701,84| 1169023,66| 18 11| 728655,25| 1169024,25| 19 12| 728638,15| 1169047,64| 20 13| 728626,56| 1169047,83| 21 14| 728578,60| 1169108,18| 22 15| 728524,41| 1169125,34| 23 134003880009| 728525,41| 1169138,02| 24 134003880010| 728521,89| 1169138,97| 25 134003880011| 728504,92| 1169142,42| 26 134003880012| 728498,93| 1169220,52| 27 134003880013| 728492,19| 1169276,70| 28 134003880014| 728485,95| 1169339,63| 29 134003880015| 728499,11| 1169342,36| 30 134003880016| 728502,90| 1169343,14| 31 17| 728518,21| 1169408,19| 32 18| 728528,42| 1169436,01| 33 19| 728471,02| 1169469,17| 34 20| 728421,91| 1169504,02| 35 21| 728393,85| 1169527,34| 36 22| 728370,01| 1169577,72| 37 23| 728357,26| 1169612,97| 38 24| 728337,92| 1169679,10| 39 25| 728329,17| 1169720,28| 40 26| 728329,86| 1169738,45| 41 27| 728278,55| 1169794,17| 42 28| 728252,51| 1169815,91| 43 29| 728193,15| 1169869,59| 44 30| 728177,52| 1169871,20| 45 31| 728149,70| 1169866,97| 46 32| 728122,62| 1169857,49| 47 33| 728117,77| 1169838,62| 48 34| 728108,60| 1169855,00| 49 35| 728105,86| 1169877,25| 50 36| 728095,56| 1169898,99| 51 37| 728096,67| 1169902,54| 52 38| 728132,54| 1170034,06| 53 39| 728133,85| 1170036,94| 54 40| 728132,61| 1170065,15| 55 41| 728125,30| 1170114,32| 56 42| 728119,37| 1170147,43| 57 43| 728113,72| 1170174,41| 58 44| 728070,45| 1170228,29| 59 45| 728043,62| 1170270,02| 60 46| 728033,07| 1170273,41| 61 47| 728021,01| 1170273,41| 62 48| 727972,65| 1170241,94| 63 49| 727934,79| 1170213,30| 64 50| 727911,63| 1170244,49| 65 51| 727897,67| 1170305,86| 66 52| 727881,54| 1170341,04| 67 53| 727835,73| 1170363,34| 68 54| 727818,23| 1170405,06| 69 55| 727797,25| 1170424,42| 70 56| 727751,82| 1170459,56| 71 57| 727726,65| 1170461,39| 72 58| 727703,57| 1170532,51| 73 59| 727608,83| 1170508,98| 74 60| 727584,88| 1170561,29| 75 61| 727562,33| 1170670,46| 76 62| 727492,20| 1170649,15| 77 63| 727461,38| 1170638,91| 78 64| 727446,39| 1170628,32| 79 65| 727420,45| 1170615,10| 80 66| 727397,04| 1170602,78| 81 67| 727385,86| 1170596,95| 82 68| 727365,15| 1170580,41| 83 69| 727370,56| 1170570,65| 84 70| 727352,71| 1170567,29| 85 71| 727328,30| 1170570,35| 86 72| 727322,52| 1170601,11| 87 73| 727319,68| 1170612,48| 88 74| 727323,26| 1170621,69| 89 75| 727313,13| 1170640,29| 90 76| 727270,01| 1170646,80| 91 77| 727262,49| 1170650,93| 92 78| 727241,48| 1170658,73| 93 79| 727223,98| 1170591,58| 94 80| 727171,62| 1170606,24| 95 81| 727170,35| 1170597,92| 96 82| 727170,98| 1170570,67| 97 83| 727161,18| 1170546,18| 98 84| 727145,03| 1170557,20| 99 85| 727138,61| 1170522,22| 100 86| 727167,59| 1170493,83| 101 87| 727197,13| 1170499,24| 102 88| 727202,73| 1170487,40| 103 89| 727205,75| 1170455,78| 104 90| 727166,76| 1170429,62| 105 91| 727173,00| 1170421,86| 106 92| 727168,32| 1170393,77| 107 93| 727161,03| 1170365,12| 108 94| 727156,49| 1170354,52| 109 95| 727159,43| 1170344,92| 110 96| 727153,12| 1170318,26| 111 97| 727177,51| 1170300,63| 112 98| 727214,44| 1170253,87| 113 99| 727238,41| 1170237,39| 114 100| 727241,96| 1170234,58| 115 101| 727243,39| 1170221,26| 116 102| 727260,39| 1170203,08| 117 103| 727278,96| 1170195,88| 118 104| 727289,10| 1170183,25| 119 105| 727338,67| 1170150,34| 120 106| 727351,34| 1170133,59| 121 107| 727365,70| 1170133,67| 122 108| 727367,62| 1170137,20| 123 109| 727375,96| 1170131,83| 124 110| 727380,77| 1170132,31| 125 111| 727416,70| 1170152,04| 126 112| 727415,23| 1170174,80| 127 113| 727419,46| 1170185,11| 128 114| 727430,76| 1170190,26| 129 115| 727450,08| 1170193,87| 130 116| 727470,45| 1170185,85| 131 117| 727491,30| 1170168,52| 132 118| 727487,83| 1170142,01| 133 119| 727502,43| 1170122,60| 134 120| 727522,39| 1170113,21| 135 121| 727550,75| 1170109,85| 136 122| 727576,32| 1170136,81| 137 123| 727602,22| 1170131,83| 138 124| 727616,55| 1170102,78| 139 125| 727621,76| 1170087,23| 140 126| 727632,10| 1170078,63| 141 127| 727643,04| 1170077,15| 142 128| 727667,02| 1170058,47| 143 129| 727695,69| 1170039,71| 144 130| 727704,70| 1170035,53| 145 131| 727727,92| 1170013,99| 146 132| 727756,33| 1170000,54| 147 133| 727778,09| 1169977,81| 148 134| 727799,29| 1169901,15| 149 135| 727775,65| 1169898,08| 150 136| 727740,09| 1169861,59| 151 137| 727726,84| 1169844,84| 152 138| 727711,11| 1169814,68| 153 139| 727692,63| 1169757,39| 154 140| 727689,36| 1169724,11| 155 141| 727681,26| 1169708,38| 156 142| 727667,51| 1169696,91| 157 143| 727648,22| 1169681,14| 158 144| 727642,05| 1169673,04| 159 145| 727634,71| 1169656,53| 160 146| 727623,93| 1169601,05| 161 147| 727629,13| 1169572,03| 162 148| 727630,88| 1169542,83| 163 149| 727642,49| 1169541,55| 164 150| 727675,61| 1169480,66| 165 151| 727687,93| 1169471,21| 166 152| 727705,95| 1169460,32| 167 153| 727723,45| 1169454,26| 168 154| 727740,26| 1169458,27| 169 155| 727754,75| 1169467,40| 170 156| 727768,20| 1169460,91| 171 157| 727770,12| 1169452,50| 172 158| 727757,14| 1169424,43| 173 159| 727744,34| 1169392,39| 174 160| 727743,63| 1169379,92| 175 161| 727746,01| 1169360,81| 176 162| 727754,13| 1169340,90| 177 163| 727752,50| 1169316,67| 178 164| 727747,06| 1169316,83| 179 165| 727753,50| 1169302,94| 180 166| 727754,66| 1169271,80| 181 167| 727761,38| 1169247,22| 182 168| 727773,78| 1169225,08| 183 169| 727789,71| 1169205,21| 184 170| 727797,31| 1169198,64| 185 171| 727787,54| 1169131,46| 186 172| 727789,38| 1169120,88| 187 173| 727794,18| 1169113,84| 188 174| 727845,61| 1169115,46| 189 175| 727926,19| 1169070,57| 190 176| 728020,59| 1169116,34| 191 177| 728089,64| 1169112,03| 192 178| 728097,40| 1169074,35| 193 179| 728112,93| 1169045,12| 194 180| 728147,09| 1169003,54| 195 181| 728190,38| 1168990,99| 196 182| 728205,11| 1168953,83| 197 183| 728183,18| 1168911,94| 198 184| 728145,07| 1168884,78| 199 185| 728145,84| 1168837,44| 200 186| 728134,77| 1168816,58| 201 187| 728124,52| 1168807,77| 202 188| 728115,07| 1168778,77| 203 189| 728064,28| 1168736,40| 204 190| 728080,76| 1168693,28| 205 191| 728131,60| 1168685,03| 206 192| 728112,46| 1168634,89| 207 193| 728091,73| 1168612,86| 208 194| 728089,81| 1168574,96| 209 195| 728122,69| 1168541,35| 210 196| 728074,51| 1168443,08| 211 197| 728033,42| 1168395,30| 212 198| 728009,80| 1168295,73| 213 199| 728047,65| 1168274,70| 214 200| 728030,06| 1168092,88| 215 201| 727997,15| 1168073,67| 216 202| 727938,34| 1168075,49| 217 203| 727887,63| 1168055,14| 218 204| 727873,40| 1168051,58| 219 205| 727792,23| 1168063,43| 220 206| 727765,58| 1168062,54| 221 207| 727730,01| 1168119,22| 222 208| 727667,99| 1168142,94| 223 209| 727588,51| 1168172,41| 224 210| 727502,38| 1168222,34| 225 211| 727295,07| 1168160,40| 226 212| 727205,64| 1168133,76| 227 213| 727106,70| 1168104,42| 228 214| 727137,58| 1168228,76| 229 215| 727233,84| 1168292,56| 230 216| 727177,43| 1168371,80| 231 217| 727159,97| 1168404,04| 232 218| 727096,17| 1168449,26| 233 219| 727033,49| 1168491,34| 234 220| 727003,04| 1168503,20| 235 221| 727029,89| 1168598,00| 236 222| 726943,38| 1168616,65| 237 223| 726928,21| 1168619,65| 238 224| 726906,06| 1168551,43| 239 225| 726894,40| 1168523,08| 240 226| 726874,44| 1168489,81| 241 227| 726829,07| 1168435,22| 242 228| 726835,78| 1168427,23| 243 229| 726836,85| 1168389,78| 244 230| 726846,33| 1168371,44| 245 231| 726865,49| 1168294,10| 246 232| 726886,72| 1168237,66| 247 233| 726899,56| 1168181,63| 248 234| 726911,56| 1168118,69| 249 235| 726915,84| 1168078,83| 250 236| 726933,91| 1168021,06| 251 237| 726949,48| 1167986,92| 252 238| 726988,14| 1167900,04| 253 239| 726998,94| 1167880,01| 254 240| 727043,82| 1167801,82| 255 241| 727083,90| 1167728,34| 256 242| 727120,91| 1167656,26| 257 243| 727138,73| 1167602,61| 258 244| 727151,15| 1167555,92| 259 245| 727151,07| 1167523,70| 260 246| 727145,99| 1167500,67| 261 247| 727123,95| 1167396,90| 262 248| 727126,28| 1167298,11| 263 249| 727130,01| 1167257,40| 264 250| 727137,27| 1167175,96| 265 251| 727137,62| 1167150,14| 266 252| 727128,70| 1167074,25| 267 253| 727117,55| 1166986,81| 268 254| 727105,38| 1166889,07| 269 255| 727094,00| 1166840,44| 270 256| 727083,53| 1166816,01| 271 257| 727049,20| 1166734,56| 272 258| 726995,09| 1166631,27| 273 259| 726950,42| 1166567,07| 274 260| 726916,00| 1166516,04| 275 261| 726861,38| 1166461,18| 276 262| 726789,37| 1166393,36| 277 263| 726713,61| 1166340,34| 278 264| 726688,60| 1166324,52| 279 265| 726700,38| 1166315,05| 280 266| 726783,87| 1166247,48| 281 267| 726784,69| 1166231,06| 282 268| 726799,45| 1166236,64| 283 269| 726802,02| 1166233,18| 284 270| 726830,20| 1166198,49| 285 271| 726853,34| 1166138,92| 286 272| 726843,35| 1166043,78| 287 273| 726832,28| 1166026,21| 288 274| 726843,51| 1166026,51| 289 275| 726839,66| 1165940,45| 290 276| 726839,38| 1165910,87| 291 277| 726843,12| 1165910,23| 292 278| 726844,54| 1165883,12| 293 279| 726852,80| 1165835,92| 294 280| 726862,02| 1165789,84| 295 281| 726863,92| 1165776,40| 296 282| 726871,51| 1165719,29| 297 283| 726870,06| 1165671,37| 298 284| 726834,36| 1165578,16| 299 285| 726830,71| 1165575,32| 300 286| 726819,09| 1165573,20| 301 287| 726741,19| 1165539,67| 302 288| 726761,44| 1165493,75| 303 289| 726785,45| 1165436,00| 304 290| 726802,53| 1165391,59| 305 291| 726787,38| 1165345,19| 306 292| 726783,67| 1165345,05| 307 293| 726767,47| 1165317,27| 308 294| 726713,52| 1165142,52| 309 295| 726649,61| 1165037,35| 310 296| 726726,66| 1164890,77| 311 297| 726764,08| 1164889,78| 312 298| 726763,32| 1164885,56| 313 299| 726766,42| 1164882,60| 314 300| 726767,63| 1164873,97| 315 301| 726766,72| 1164856,46| 316 302| 726760,36| 1164832,10| 317 303| 726754,46| 1164819,74| 318 304| 726714,63| 1164770,62| 319 305| 726660,76| 1164704,36| 320 306| 726618,27| 1164653,28| 321 307| 726591,64| 1164632,34| 322 308| 726553,96| 1164604,14| 323 309| 726533,84| 1164589,18| 324 310| 726515,47| 1164578,83| 325 311| 726494,49| 1164573,19| 326 312| 726474,29| 1164572,93| 327 313| 726465,39| 1164573,72| 328 314| 726458,42| 1164565,74| 329 315| 726455,19| 1164539,58| 330 316| 726446,89| 1164525,67| 331 317| 726430,66| 1164513,07| 332 318| 726378,63| 1164487,56| 333 319| 726360,23| 1164482,13| 334 320| 726323,25| 1164470,65| 335 321| 726312,34| 1164465,85| 336 322| 726350,87| 1164463,29| 337 323| 726395,19| 1164453,21| 338 324| 726470,86| 1164429,87| 339 325| 726485,85| 1164228,42| 340 326| 726479,51| 1164223,90| 341 327| 726485,84| 1164211,77| 342 328| 726495,89| 1164164,24| 343 329| 726511,54| 1164159,87| 344 330| 726526,35| 1164140,54| 345 331| 726519,91| 1164121,44| 346 332| 726497,72| 1164099,84| 347 333| 726444,53| 1164016,13| 348 334| 726406,10| 1163980,89| 349 335| 726377,02| 1163951,86| 350 336| 726366,86| 1163941,41| 351 337| 726369,09| 1163928,27| 352 338| 726384,54| 1163942,97| 353 339| 726390,88| 1163929,46| 354 340| 726408,89| 1163904,46| 355 341| 726419,19| 1163890,83| 356 342| 726423,53| 1163885,00| 357 343| 726432,81| 1163875,72| 358 344| 726440,24| 1163864,11| 359 345| 726459,27| 1163845,23| 360 346| 726473,14| 1163830,43| 361 347| 726475,82| 1163823,33| 362 348| 726480,42| 1163819,07| 363 349| 726491,31| 1163801,86| 364 350| 726507,79| 1163788,24| 365 351| 726538,52| 1163779,34| 366 352| 726578,01| 1163764,72| 367 353| 726623,13| 1163718,11| 368 354| 726639,15| 1163710,91| 369 355| 726690,48| 1163642,85| 370 356| 726706,67| 1163620,57| 371 357| 726701,77| 1163607,00| 372 358| 726705,56| 1163603,44| 373 359| 726718,31| 1163631,48| 374 360| 726728,84| 1163629,64| 375 361| 726768,21| 1163621,69| 376 362| 726793,67| 1163613,36| 377 363| 726838,00| 1163593,31| 378 364| 726877,93| 1163573,24| 379 365| 726930,80| 1163573,15| 380 366| 726961,54| 1163540,12| 381 367| 726987,18| 1163498,31| 382 368| 727061,76| 1163536,87| 383 369| 727058,97| 1163541,14| 384 370| 727056,28| 1163562,97| 385 371| 727042,67| 1163592,18| 386 372| 727020,54| 1163632,74| 387 373| 727011,97| 1163650,74| 388 374| 727011,95| 1163663,82| 389 375| 727008,45| 1163671,92| 390 376| 727012,12| 1163673,81| 391 377| 727000,51| 1163693,30| 392 378| 727007,44| 1163698,42| 393 379| 726979,99| 1163736,26| 394 380| 727009,70| 1163742,90| 395 381| 727031,84| 1163744,19| 396 382| 727023,65| 1163772,93| 397 383| 727013,18| 1163816,89| 398 384| 727021,71| 1163823,88| 399 385| 727074,36| 1163867,56| 400 386| 727109,06| 1163896,00| 401 387| 727140,26| 1163937,25| 402 388| 727160,04| 1163958,18| 403 389| 727177,76| 1163985,60| 404 390| 727236,94| 1164017,34| 405 391| 727260,56| 1164017,30| 406 392| 727221,02| 1164033,93| 407 393| 727169,08| 1164036,93| 408 394| 727117,96| 1164035,74| 409 395| 727031,71| 1164034,02| 410 396| 726973,01| 1164031,64| 411 397| 726869,59| 1164012,34| 412 398| 726886,14| 1164075,36| 413 399| 726910,07| 1164163,09| 414 400| 726937,79| 1164260,32| 415 401| 726966,93| 1164373,34| 416 402| 727006,52| 1164476,80| 417 403| 727036,79| 1164555,65| 418 404| 727073,93| 1164653,69| 419 405| 727108,43| 1164745,06| 420 406| 727107,56| 1164832,24| 421 407| 727106,68| 1164974,28| 422 408| 727106,23| 1165069,02| 423 409| 727100,81| 1165227,92| 424 410| 727099,87| 1165322,57| 425 411| 727100,20| 1165413,66| 426 412| 727098,76| 1165516,59| 427 413| 727099,28| 1165596,07| 428 414| 727097,72| 1165693,12| 429 415| 727096,53| 1165797,57| 430 416| 727127,39| 1165896,25| 431 417| 727202,92| 1165958,27| 432 418| 727312,29| 1166047,00| 433 419| 727401,42| 1166119,85| 434 420| 727522,01| 1166216,62| 435 421| 727574,40| 1166244,63| 436 422| 727657,68| 1166290,93| 437 423| 727794,64| 1166365,49| 438 424| 727909,47| 1166428,72| 439 425| 727937,16| 1166369,92| 440 426| 727977,14| 1166354,52| 441 427| 727979,90| 1166357,25| 442 428| 728007,75| 1166325,26| 443 429| 728027,93| 1166288,32| 444 430| 728040,33| 1166255,44| 445 431| 728058,40| 1166190,12| 446 432| 728082,85| 1166172,58| 447 433| 728089,38| 1166161,34| 448 434| 728105,90| 1166148,11| 449 435| 728149,44| 1166139,28| 450 436| 728178,98| 1166139,04| 451 437| 728186,65| 1166186,13| 452 438| 728210,49| 1166269,21| 453 439| 728263,23| 1166365,89| 454 440| 728313,57| 1166438,61| 455 441| 728374,30| 1166494,54| 456 442| 728474,18| 1166544,89| 457 443| 728527,72| 1166625,59| 458 444| 728537,66| 1166669,22| 459 445| 728554,52| 1166680,97| 460 446| 728602,95| 1166641,41| 461 447| 728622,44| 1166635,34| 462 448| 728628,43| 1166634,69| 463 449| 728708,44| 1166598,64| 464 450| 728769,33| 1166507,76| 465 451| 728802,70| 1166468,10| 466 452| 728806,10| 1166461,14| 467 453| 728814,11| 1166433,46| 468 454| 728814,18| 1166392,60| 469 455| 728809,36| 1166341,65| 470 456| 728786,70| 1166302,63| 471 457| 728760,02| 1166279,00| 472 458| 728660,75| 1166241,65| 473 459| 728615,32| 1166206,98| 474 460| 728629,00| 1166143,25| 475 461| 728619,87| 1166104,63| 476 462| 728685,50| 1166063,73| 477 463| 728703,44| 1166028,01| 478 464| 728738,14| 1166004,46| 479 465| 728754,77| 1165962,14| 480 466| 728803,22| 1165938,59| 481 467| 728814,19| 1165913,87| 482 468| 728816,81| 1165868,20| 483 469| 728793,99| 1165857,75| 484 470| 728778,29| 1165870,94| 485 471| 728749,50| 1165867,95| 486 472| 728771,40| 1165806,52| 487 473| 728769,66| 1165803,13| 488 474| 728803,78| 1165787,12| 489 475| 728838,24| 1165788,42| 490 476| 728855,57| 1165792,01| 491 477| 728960,35| 1165844,27| 492 478| 729026,76| 1165898,64| 493 479| 729023,38| 1165902,91| 494 480| 729032,61| 1165940,10| 495 481| 729048,02| 1165993,98| 496 482| 729072,46| 1166065,97| 497 483| 729081,84| 1166065,11| 498 484| 729094,76| 1166060,84| 499 485| 729132,16| 1166031,73| 500 486| 729148,98| 1166019,84| 501 487| 729152,80| 1165955,70| 502 488| 729161,19| 1165838,24| 503 489| 729174,33| 1165687,31| 504 490| 729180,72| 1165594,97| 505 491| 729194,34| 1165529,58| 506 492| 729221,59| 1165450,12| 507 493| 729246,02| 1165378,29| 508 494| 729269,88| 1165309,95| 509 495| 729301,59| 1165226,80| 510 496| 729361,53| 1165052,11| 511 497| 729398,22| 1164947,41| 512 498| 729414,42| 1164859,43| 513 499| 729423,46| 1164835,06| 514 500| 729418,54| 1164826,47| 515 501| 729436,39| 1164795,57| 516 502| 729448,98| 1164787,10| 517 503| 729476,59| 1164752,79| 518 504| 729480,06| 1164731,19| 519 505| 729471,75| 1164715,66| 520 506| 729344,96| 1164638,44| 521 507| 729304,77| 1164614,14| 522 508| 729289,78| 1164573,21| 523 509| 729268,73| 1164552,10| 524 510| 729243,53| 1164550,18| 525 511| 729228,54| 1164531,64| 526 512| 729264,90| 1164408,69| 527 513| 729310,36| 1164259,05| 528 514| 729400,07| 1164207,72| 529 515| 729539,30| 1164129,30| 530 516| 729595,99| 1164086,14| 531 517| 729657,00| 1164059,52| 532 518| 729674,94| 1164068,15| 533 519| 729711,68| 1164079,04| 534 520| 729730,28| 1164058,99| 535 521| 729711,40| 1164042,17| 536 522| 729698,64| 1164024,28| 537 523| 729692,80| 1164009,29| 538 524| 729693,46| 1163978,81| 539 525| 729697,43| 1163952,62| 540 526| 729698,97| 1163937,44| 541 527| 729697,65| 1163929,87| 542 528| 729681,33| 1163915,08| 543 529| 729639,56| 1163902,31| 544 530| 729619,67| 1163895,26| 545 531| 729607,85| 1163884,61| 546 532| 729600,64| 1163874,24| 547 533| 729598,59| 1163847,96| 548 534| 729600,65| 1163828,68| 549 535| 729607,26| 1163818,75| 550 536| 729626,29| 1163807,25| 551 537| 729635,33| 1163792,83| 552 538| 729700,15| 1163752,56| 553 539| 729679,12| 1163704,38| 554 540| 729684,71| 1163687,83| 555 541| 729693,30| 1163674,11| 556 542| 729706,90| 1163657,93| 557 543| 729721,24| 1163646,38| 558 544| 729703,74| 1163581,57| 559 545| 729679,42| 1163554,26| 560 546| 729662,15| 1163528,40| 561 547| 729656,04| 1163510,97| 562 548| 729654,28| 1163497,73| 563 549| 729654,72| 1163486,89| 564 550| 729658,84| 1163463,13| 565 551| 729661,63| 1163454,60| 566 552| 729609,56| 1163307,53| 567 553| 729571,14| 1163317,79| 568 554| 729535,95| 1163234,16| 569 555| 729572,46| 1163187,60| 570 556| 729590,61| 1163178,86| 571 557| 729593,86| 1163156,46| 572 558| 729623,79| 1163131,50| 573 559| 729656,54| 1163099,77| 574 560| 729707,02| 1163108,83| 575 561| 729718,17| 1163106,00| 576 562| 729759,96| 1163082,24| 577 563| 729784,10| 1163060,54| 578 564| 729829,73| 1163022,00| 579 565| 729852,79| 1163009,14| 580 566| 729881,32| 1162999,24| 581 567| 729896,19| 1163000,42| 582 568| 729906,05| 1163006,21| 583 569| 729925,25| 1163008,22| 584 570| 729957,75| 1162941,99| 585 571| 729947,53| 1162922,46| 586 572| 729875,87| 1162861,82| 587 573| 729861,01| 1162853,92| 588 574| 729834,84| 1162812,24| 589 575| 729857,66| 1162794,80| 590 576| 729858,21| 1162798,52| 591 577| 729878,39| 1162812,24| 592 578| 729882,96| 1162824,61| 593 579| 729894,85| 1162838,70| 594 580| 729916,25| 1162846,02| 595 581| 729930,65| 1162846,88| 596 582| 729948,67| 1162846,17| 597 583| 729975,61| 1162852,76| 598 584| 729998,22| 1162862,60| 599 585| 730016,72| 1162875,19| 600 586| 730031,14| 1162889,13| 601 587| 730051,03| 1162926,96| 602 588| 730052,52| 1162942,56| 603 589| 730062,06| 1162972,65| 604 590| 730067,64| 1162996,39| 605 591| 730035,29| 1163036,22| 606 592| 729998,05| 1163055,80| 607 593| 729983,60| 1163062,01| 608 594| 729967,65| 1163066,33| 609 595| 729942,09| 1163062,32| 610 596| 729923,97| 1163067,89| 611 597| 729926,35| 1163081,95| 612 598| 729934,96| 1163095,02| 613 599| 729938,42| 1163099,30| 614 600| 729940,67| 1163110,13| 615 601| 729937,34| 1163125,21| 616 602| 729931,01| 1163138,26| 617 603| 729920,11| 1163155,39| 618 604| 729925,06| 1163157,76| 619 605| 729907,49| 1163179,83| 620 606| 729850,36| 1163199,82| 621 607| 729780,51| 1163207,35| 622 608| 729756,54| 1163256,48| 623 609| 729753,38| 1163264,20| 624 610| 729756,35| 1163272,79| 625 611| 729802,25| 1163294,99| 626 612| 729823,79| 1163335,67| 627 613| 729825,70| 1163359,19| 628 614| 729800,39| 1163387,66| 629 615| 729741,78| 1163402,00| 630 616| 729737,91| 1163408,47| 631 617| 729745,90| 1163440,41| 632 618| 729745,89| 1163466,28| 633 619| 729742,98| 1163492,40| 634 620| 729741,93| 1163506,23| 635 621| 729806,56| 1163532,21| 636 622| 729817,92| 1163579,34| 637 623| 729843,58| 1163639,37| 638 624| 729850,08| 1163688,70| 639 625| 729848,73| 1163732,27| 640 626| 729851,54| 1163734,41| 641 627| 729845,59| 1163754,00| 642 628| 729824,28| 1163808,95| 643 629| 729814,17| 1163831,42| 644 630| 729820,12| 1163847,25| 645 631| 729833,26| 1163859,83| 646 632| 729858,37| 1163848,19| 647 633| 729871,50| 1163871,98| 648 634| 729875,76| 1163885,68| 649 635| 729882,83| 1163895,86| 650 636| 729883,06| 1163907,54| 651 637| 729877,00| 1163935,62| 652 638| 729881,26| 1163939,10| 653 639| 729871,94| 1163950,54| 654 640| 729852,65| 1163985,07| 655 641| 729840,20| 1164020,73| 656 642| 729828,55| 1164065,27| 657 643| 729835,64| 1164059,16| 658 644| 729834,21| 1164067,16| 659 645| 729814,72| 1164103,81| 660 646| 729817,97| 1164108,94| 661 647| 729824,79| 1164101,17| 662 648| 729853,40| 1164101,84| 663 649| 729923,10| 1164143,12| 664 650| 729956,59| 1164162,94| 665 651| 729956,54| 1164174,13| 666 652| 729938,10| 1164206,87| 667 653| 729897,12| 1164260,28| 668 654| 729882,21| 1164309,49| 669 655| 729821,04| 1164422,09| 670 656| 729802,98| 1164429,24| 671 657| 729779,44| 1164487,62| 672 658| 729752,42| 1164563,53| 673 659| 729715,99| 1164636,82| 674 660| 729696,17| 1164657,40| 675 661| 729670,89| 1164676,46| 676 662| 729657,64| 1164678,58| 677 663| 729647,66| 1164677,00| 678 664| 729638,58| 1164682,20| 679 665| 729619,60| 1164715,39| 680 666| 729571,58| 1164734,77| 681 667| 729576,67| 1164747,91| 682 668| 729563,37| 1164794,30| 683 669| 729656,30| 1164801,75| 684 670| 729659,68| 1164807,72| 685 671| 729659,19| 1164833,78| 686 672| 729657,22| 1164873,28| 687 673| 729661,77| 1164917,68| 688 674| 729700,55| 1165057,10| 689 675| 729694,27| 1165104,70| 690 676| 729683,35| 1165181,71| 691 677| 729686,39| 1165193,05| 692 678| 729699,72| 1165218,19| 693 679| 729707,67| 1165252,99| 694 680| 729703,14| 1165274,88| 695 681| 729696,23| 1165301,92| 696 682| 729688,90| 1165312,07| 697 683| 729677,62| 1165396,08| 698 684| 729657,33| 1165566,36| 699 685| 729647,27| 1165667,59| 700 686| 729680,18| 1165724,83| 701 687| 729679,71| 1165780,82| 702 688| 729647,12| 1165806,17| 703 689| 729620,88| 1165853,21| 704 690| 729697,65| 1165907,25| 705 691| 729772,55| 1165963,69| 706 692| 729809,56| 1166007,28| 707 693| 729829,86| 1166038,29| 708 694| 729831,55| 1166075,51| 709 695| 729825,91| 1166108,77| 710 696| 729806,18| 1166130,20| 711 697| 729766,04| 1166130,20| 712 698| 729706,38| 1166143,73| 713 699| 729660,14| 1166145,99| 714 700| 729652,81| 1166156,70| 715 701| 729646,95| 1166168,65| 716 702| 729676,87| 1166189,91| 717 703| 729704,19| 1166227,40| 718 704| 729719,18| 1166275,27| 719 705| 729703,88| 1166338,25| 720 706| 729637,14| 1166422,88| 721 707| 729627,27| 1166450,51| 722 708| 729605,02| 1166485,43| 723 709| 729562,24| 1166513,93| 724 710| 729594,16| 1166546,75| 725 711| 729606,20| 1166602,25| 726 712| 729609,88| 1166648,44| 727 713| 729617,29| 1166662,86| 728 714| 729618,04| 1166670,08| 729 715| 729611,13| 1166666,35| 730 716| 729595,36| 1166680,32| 731 717| 729597,95| 1166672,12| 732 718| 729555,83| 1166704,42| 733 719| 729519,83| 1166736,11| 734 720| 729481,71| 1166782,31| 735 721| 729475,31| 1166778,70| 736 722| 729450,55| 1166796,87| 737 723| 729407,47| 1166808,53| 738 724| 729387,71| 1166884,92| 739 725| 729376,54| 1166904,75| 740 726| 729365,60| 1166910,99| 741 727| 729336,87| 1166918,06| 742 728| 729337,16| 1166928,49| 743 729| 729345,57| 1166941,32| 744 730| 729383,04| 1166939,92| 745 731| 729405,57| 1166929,59| 746 732| 729438,15| 1166911,28| 747 733| 729447,33| 1166962,80| 748 734| 729456,10| 1167070,43| 749 735| 729451,38| 1167068,75| 750 736| 729430,99| 1167093,76| 751 737| 729345,59| 1167118,09| 752 738| 729300,69| 1167134,95| 753 739| 729281,73| 1167136,80| 754 740| 729257,52| 1167133,53| 755 741| 729252,30| 1167134,35| 756 742| 729208,90| 1167079,98| 757 743| 729194,65| 1167096,83| 758 744| 729171,44| 1167105,05| 759 745| 729150,81| 1167119,09| 760 746| 729160,96| 1167126,34| 761 747| 729179,14| 1167152,03| 762 748| 729179,41| 1167175,25| 763 749| 729188,59| 1167178,19| 764 750| 729196,15| 1167178,19| 765 751| 729245,65| 1167136,82| 766 752| 729281,37| 1167198,87| 767 753| 729308,28| 1167284,80| 768 754| 729315,37| 1167336,54| 769 755| 729290,49| 1167396,72| 770 756| 729259,05| 1167456,35| 771 757| 729197,11| 1167541,19| 772 758| 729146,04| 1167602,79| 773 759| 728984,82| 1167564,30| 774 760| 728962,26| 1167599,05| 775 761| 728942,41| 1167633,11| 776 762| 728918,58| 1167689,22| 777 763| 728903,28| 1167729,56| 778 764| 728899,45| 1167736,33| 779 765| 728870,80| 1167754,04| 780 766| 728836,00| 1167805,90| 781 767| 728792,12| 1167879,28| 782 768| 728779,12| 1167900,76| 783 769| 728758,03| 1167881,93| 784 770| 728718,76| 1167851,67| 785 771| 728701,86| 1167783,12| 786 772| 728687,76| 1167777,02| 787 773| 728664,06| 1167809,43| 788 774| 728627,63| 1167844,23| 789 775| 728623,70| 1167862,79| 790 776| 728616,49| 1167874,37| 791 777| 728595,05| 1167862,07| 792 778| 728589,63| 1167884,31| 793 779| 728591,11| 1167947,60| 794 780| 728582,09| 1167969,68| 795 781| 728541,03| 1168002,94| 796 782| 728546,22| 1168019,65| 797 783| 728588,30| 1168048,17| 798 784| 728591,80| 1168053,59| 799 785| 728619,13| 1168071,46| 800 786| 728628,63| 1168111,71| 801 787| 728623,44| 1168132,33| 802 788| 728601,83| 1168162,46| 803 789| 728600,98| 1168187,49| 804 790| 728595,50| 1168203,50| 805 791| 728580,66| 1168218,20| 806 792| 728530,51| 1168233,63| 807 793| 728521,20| 1168251,30| 808 794| 728522,05| 1168264,66| 809 795| 728534,24| 1168303,77| 810 796| 728530,11| 1168306,61| 811 797| 728589,15| 1168346,01| 812 798| 728620,41| 1168363,81| 813 799| 728638,18| 1168376,91| 814 800| 728666,02| 1168401,06| 815 801| 728676,60| 1168440,85| 816 802| 728722,27| 1168444,94| 817 803| 728721,85| 1168467,75| 818 804| 728747,52| 1168494,81| 819 805| 728761,68| 1168537,68| 820 806| 728770,01| 1168550,38| 821 807| 728774,26| 1168570,36| 822 808| 728773,27| 1168587,81| 823 809| 728768,71| 1168591,88| 824 810| 728774,48| 1168612,86| 825 Geometrický obrazec č. 2 – hranice Národní přírodní rezervace Stará a Nová řeka číslo bodu| souřadnice – Y [m]| souřadnice – X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 811| 728948,76| 1166669,64| 1 812| 728977,45| 1166679,51| 2 813| 728968,75| 1166706,77| 3 814| 728991,99| 1166714,69| 4 815| 728974,59| 1166751,43| 5 816| 728966,02| 1166747,53| 6 817| 728952,52| 1166718,20| 7 818| 728953,04| 1166716,25| 8 819| 728949,54| 1166714,56| 9 820| 728952,78| 1166706,38| 10 821| 728929,02| 1166692,49| 11 822| 728937,72| 1166672,89| 12 823| 728946,29| 1166676,78| 13 Geometrický obrazec č. 3 – hranice Národní přírodní rezervace Stará a Nová řeka číslo bodu| souřadnice – Y [m]| souřadnice – X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 824| 728348,73| 1166981,22| 1 825| 728321,99| 1166962,79| 2 826| 728342,24| 1166933,45| 3 827| 728369,63| 1166953,31| 4 Příloha č. 2 k vyhlášce č. 200/2013 Sb. Orientační grafické znázornění území Národní přírodní rezervace Stará a Nová řeka a jejího ochranného pásma 25.8MB 1) Nařízení vlády č. 430/2006 Sb., o stanovení geodetických referenčních systémů a státních mapových děl závazných na území státu a zásadách jejich používání, ve znění nařízení vlády č. 81/2011 Sb. 2) Například § 80 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a § 2 odst. 3 a § 6 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. a zákona č. 120/2000 Sb.
Vyhláška č. 199/2013 Sb.
Vyhláška č. 199/2013 Sb. Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní rezervace Rešovské vodopády a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Vyhlášeno 23. 7. 2013, datum účinnosti 1. 8. 2013, částka 83/2013 * § 1 - Vymezení národní přírodní rezervace * § 2 - Předmět ochrany * § 3 - Bližší ochranné podmínky * § 4 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 199/2013 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 199/2013 Sb. Aktuální znění od 1. 8. 2013 199 VYHLÁŠKA ze dne 4. července 2013 o vyhlášení Národní přírodní rezervace Rešovské vodopády a stanovení jejích bližších ochranných podmínek Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 79 odst. 4 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 312/2008 Sb. a zákona č. 349/2009 Sb.: § 1 Vymezení národní přírodní rezervace (1) Vyhlašuje se Národní přírodní rezervace Rešovské vodopády (dále jen „národní přírodní rezervace“). (2) Národní přírodní rezervace se rozkládá na území Moravskoslezského kraje, v katastrálních územíchkatastrálních územích Rešov a Ruda u Rýmařova. Hranice národní přírodní rezervace se stanoví uzavřenými geometrickými obrazci s přímými stranami, jejichž vrcholy jsou určeny souřadnicemi jednotné trigonometrické sítě katastrální1). Seznamy souřadnic vrcholů geometrických obrazců tak, jak jdou v obrazcích za sebou, jsou uvedeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. (3) Orientační grafické znázornění území národní přírodní rezervace a jejího ochranného pásma je uvedeno v příloze č. 2 k této vyhlášce. § 2 Předmět ochrany Předmětem ochrany národní přírodní rezervace jsou a) přirozené lesní porosty tvořené především suťovými lesy a květnatými a acidofilními bučinami, b) hluboce zaříznutý skalní kaňon s přirozeným tokem říčky Huntavy s vodopády a s četnými peřejemi, c) populace vzácného a ohroženého druhu rostlinyrostliny šikoušek zelený (Buxbaumia viridis), včetně jeho biotopubiotopu, d) populace vzácných a ohrožených druhů živočichů netopýra černého (Barbastella barbastellus), netopýra velkého (Myotis myotis) a vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), včetně jejich biotopůbiotopů. § 3 Bližší ochranné podmínky Jen se souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody lze v národní přírodní rezervaci povolovat změny druhů pozemků nebo způsobů jejich využití2). § 4 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2013. Ministr: Mgr. Chalupa v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 199/2013 Sb. Seznam souřadnic (S-JTSK) jednotlivých vrcholů geometrických obrazců, kterými jsou stanoveny hranice Národní přírodní rezervace Rešovské vodopády Geometrický obrazec č. 1 – hranice Národní přírodní rezervace Rešovské vodopády číslo bodu| souřadnice – Y [m]| souřadnice – X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 129001860001| 547042,94| 1089678,00| 1 129001860002| 547067,55| 1089749,77| 2 129001860003| 547125,48| 1089780,83| 3 129001860004| 547178,97| 1089836,16| 4 129001860005| 547244,50| 1089874,23| 5 129001860006| 547276,14| 1089901,09| 6 129001860007| 547359,82| 1089959,07| 7 129001860008| 547409,53| 1089960,14| 8 129001860009| 547433,32| 1090070,98| 9 129001860010| 547395,05| 1090100,49| 10 129001860011| 547365,69| 1090097,42| 11 129001860012| 547343,57| 1090095,67| 12 129001860013| 547310,32| 1090096,79| 13 129001860014| 547280,64| 1090106,70| 14 129001860015| 547169,71| 1090137,73| 15 129001860016| 547117,46| 1090147,89| 16 129001860017| 547057,62| 1090156,24| 17 129001860018| 547012,26| 1090147,98| 18 129001860072| 547023,86| 1090110,06| 19 129001860071| 547023,46| 1090095,50| 20 129001860070| 547021,22| 1090082,83| 21 129001860069| 547010,27| 1090060,08| 22 129001860068| 546986,04| 1090039,29| 23 129001860067| 546973,47| 1090023,35| 24 129001860066| 546960,54| 1090017,04| 25 129001860065| 546955,25| 1090015,52| 26 129001860064| 546923,54| 1090009,20| 27 129001860063| 546893,66| 1089991,24| 28 129001860062| 546854,62| 1089951,26| 29 129001860061| 546853,91| 1089937,92| 30 129001860060| 546855,64| 1089928,25| 31 129001860019| 546859,61| 1089916,28| 32 127001110077| 546845,11| 1089909,10| 33 127001110076| 546842,73| 1089909,66| 34 127001110075| 546843,41| 1089905,87| 35 127001110074| 546872,51| 1089789,90| 36 127001110073| 546883,70| 1089772,51| 37 127001110072| 546889,97| 1089753,14| 38 127001110071| 546887,99| 1089748,85| 39 127001110034| 546879,83| 1089733,48| 40 127001110033| 546863,09| 1089746,17| 41 127001110032| 546852,51| 1089769,55| 42 127001110031| 546835,29| 1089769,89| 43 127001110030| 546817,25| 1089744,81| 44 127001110029| 546792,43| 1089723,15| 45 127001110028| 546773,49| 1089706,41| 46 127001110027| 546762,50| 1089687,90| 47 127001110026| 546703,55| 1089730,97| 48 127001110025| 546669,68| 1089672,66| 49 127001110024| 546664,19| 1089644,11| 50 127001110023| 546660,93| 1089618,57| 51 127001110022| 546659,57| 1089595,65| 52 127001110021| 546675,09| 1089543,53| 53 127001110020| 546668,39| 1089493,94| 54 127001110019| 546664,05| 1089458,03| 55 127001110018| 546671,07| 1089390,83| 56 127001110017| 546669,11| 1089347,25| 57 127001110014| 546695,83| 1089281,34| 58 127001110015| 546736,68| 1089277,37| 59 127001110011| 546707,60| 1089139,92| 60 127001110007| 546695,82| 1089102,58| 61 127001110006| 546682,60| 1089056,24| 62 127001110005| 546670,56| 1088994,76| 63 127001110004| 546666,49| 1088965,69| 64 127001110003| 546665,45| 1088893,72| 65 127001110002| 546653,07| 1088786,60| 66 127001110001| 546653,32| 1088748,25| 67 127001110089| 546650,50| 1088727,56| 68 127001110088| 546643,08| 1088699,16| 69 127001110038| 546629,53| 1088668,58| 70 127001110087| 546618,04| 1088638,16| 71 127001110086| 546610,35| 1088607,72| 72 127001110085| 546607,50| 1088568,30| 73 127001110084| 546605,10| 1088555,63| 74 127001110039| 546599,03| 1088535,71| 75 127001110040| 546583,81| 1088518,24| 76 127001110041| 546537,48| 1088502,28| 77 127001110042| 546518,12| 1088485,34| 78 127001110043| 546525,96| 1088462,87| 79 127001110083| 546535,00| 1088454,21| 80 127001110082| 546537,17| 1088452,90| 81 127001110081| 546550,42| 1088446,93| 82 127001110044| 546558,56| 1088446,12| 83 127001110080| 546572,72| 1088445,38| 84 127001110045| 546599,21| 1088447,88| 85 127001110079| 546615,76| 1088452,34| 86 127001110078| 546639,37| 1088459,65| 87 127001110047| 546659,93| 1088465,15| 88 127001110046| 546679,55| 1088474,79| 89 127001110048| 546696,34| 1088488,74| 90 127001110049| 546724,71| 1088517,23| 91 127001110051| 546785,61| 1088519,88| 92 127001110050| 546800,60| 1088512,88| 93 127001110053| 546813,21| 1088494,08| 94 127001110052| 546820,32| 1088486,04| 95 127001110054| 546832,63| 1088478,59| 96 127001110055| 546882,36| 1088469,73| 97 127001110056| 546909,04| 1088455,77| 98 127001110057| 546934,51| 1088489,56| 99 127001110058| 546971,81| 1088480,19| 100 127001110059| 546996,09| 1088462,38| 101 127001110060| 547024,32| 1088425,68| 102 127001110061| 547048,95| 1088417,24| 103 127001110062| 547068,16| 1088419,26| 104 127001110063| 547089,60| 1088444,60| 105 127001110064| 547102,54| 1088448,18| 106 127001110065| 547116,15| 1088433,84| 107 127001110066| 547124,76| 1088397,89| 108 127001110067| 547148,68| 1088369,13| 109 127001110068| 547175,90| 1088351,56| 110 127001110069| 547202,68| 1088346,43| 111 127001110070| 547217,23| 1088364,83| 112 129001860023| 547247,15| 1088430,76| 113 129001860024| 547252,58| 1088451,71| 114 129001860025| 547235,31| 1088611,15| 115 129001860026| 547161,20| 1088761,84| 116 129001860027| 547148,69| 1088825,04| 117 129001860028| 547132,60| 1088853,15| 118 129001860029| 547115,01| 1088885,74| 119 129001860030| 547099,94| 1088919,98| 120 129001860031| 547148,16| 1089073,56| 121 129001860032| 547168,41| 1089106,52| 122 129001860033| 547176,27| 1089194,89| 123 129001860034| 547190,65| 1089236,03| 124 129001860035| 547190,05| 1089277,29| 125 129001860037| 547159,38| 1089352,58| 126 129001860036| 547154,79| 1089397,30| 127 129001860038| 547140,07| 1089488,47| 128 129001860039| 547121,49| 1089504,79| 129 129001860040| 547078,94| 1089555,01| 130 129001860041| 547061,47| 1089573,44| 131 129001860042| 547043,42| 1089642,46| 132 Geometrický obrazec č. 2 – hranice Národní přírodní rezervace Rešovské vodopády číslo bodu| souřadnice – Y [m]| souřadnice – X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 129001860048| 546911,36| 1089771,27| 1 129001860049| 546924,91| 1089787,94| 2 129001860050| 546931,96| 1089774,60| 3 129001860051| 546922,15| 1089736,08| 4 129001860052| 546915,51| 1089744,74| 5 Geometrický obrazec č. 3 – hranice Národní přírodní rezervace Rešovské vodopády číslo bodu| souřadnice – Y [m]| souřadnice – X [m]| pořadí bodu v obrazci ---|---|---|--- 129001860044| 546900,47| 1089695,74| 1 129001860045| 546869,55| 1089699,29| 2 129001860046| 546901,01| 1089759,67| 3 129001860047| 546908,30| 1089767,98| 4 129001860053| 546913,47| 1089742,80| 5 129001860054| 546918,19| 1089736,84| 6 129001860055| 546918,19| 1089720,79| 7 129001860056| 546916,56| 1089714,82| 8 129001860057| 546904,12| 1089694,31| 9 129001860058| 546908,38| 1089715,72| 10 129001860059| 546905,08| 1089716,45| 11 Příloha č. 2 k vyhlášce č. 199/2013 Sb. Orientační grafické znázornění území Národní přírodní rezervace Rešovské vodopády 27.8MB 1) Nařízení vlády č. 430/2006 Sb., o stanovení geodetických referenčních systémů a státních mapových děl závazných na území státu a zásadách jejich používání, ve znění nařízení vlády č. 81/2011 Sb. 2) Například § 80 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a § 2 odst. 3 a § 6 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. a zákona č. 120/2000 Sb.
Vyhláška č. 198/2013 Sb.
Vyhláška č. 198/2013 Sb. Vyhláška o výši náhrady nákladů péče o skupiny druhů exemplářů v záchranných centrech Vyhlášeno 23. 7. 2013, datum účinnosti 22. 8. 2013, částka 83/2013 * § 1 - (1) Stanoví se výše náhrady nákladů péče o skupiny druhů exemplářů v záchranných centrech, zahrnující náklady na krmivo, energie a chovatelskou péči, s výjimkou nákladů veterinární péče (dále jen „výše náhrady nákladů péče“). * § 2 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 198/2013 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 198/2013 Sb. Aktuální znění od 1. 1. 2022 (383/2021 Sb.) 198 VYHLÁŠKA ze dne 4. července 2013 o výši náhrady nákladů péče o skupiny druhů exemplářů v záchranných centrech Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 42 a k provedení § 29c odst. 2 zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2011 Sb. a zákona č. 467/2011 Sb., (dále jen „zákon“): § 1 (1) Stanoví se výše náhrady nákladů péče o skupiny druhů exemplářů v záchranných centrech, zahrnující náklady na krmivo, energie a chovatelskou péči, s výjimkou nákladů veterinární péče (dále jen „výše náhrady nákladů péče“). (2) Výše náhrady nákladů péče o živé exempláře živočichů je uvedena v příloze č. 1 k této vyhlášce. Výše náhrady je uvedena v korunách českých za jeden den péče o jeden exemplář živočicha v záchranném centru. (3) Výše náhrady nákladů péče o živé exempláře rostlin je uvedena v příloze č. 2 k této vyhlášce. Výše náhrady je uvedena v korunách českých za jeden den péče o jeden exemplář rostliny v záchranném centru. § 2 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti třicátým dnem po jejím vyhlášení. Ministr: Mgr. Chalupa v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 198/2013 Sb. Výše náhrady nákladů péče o živé exempláře živočichů Skupina druhů exemplářů| | Cena v Kč/ 1 exemplář /1 den ---|---|--- Obojživelníci (Amphibia) Malá tropická žába| pralesnička (Dendrobates sp.), mantela (Mantella sp.), parosnička (Dyscophus sp.), a další obdobné druhy či poddruhy.| 3,00 Střední tropický mlok| axolotl mexický (Ambystoma mexicanum).| 4,00 Plazi (Reptilia) Býložravá želva malá| býložravá želva o hmotnosti do 2 kg: – želva čtyřprstá (Testudo horsfieldii), – želva Forstenova (Indotestudo forstenii), – želva Homeova (Kinixys homeana), – želva hvězdnatá (Geochelone elegans), – želva chilská (Chelonoidis chilensis), – želva travancorská (Indotestudo travancorica), – želva Kleinmannova (Testudo kleinmanni), – želva ploskoocasá (Pyxis planicauda), – želva podlouhlá (Indotestudo elongata), – želva skalní (Malacochersus tornieri), – želva Barlandierova (Gopherus berlandieri), – želva zelenavá (Testudo hermanni), – želva žlutohnědá (Testudo graeca), – želvička trpasličí (Homopus signatus), – želva (Psammobates sp.), mláďata a jedinci o hmotnosti do 2 kg skupiny „býložravá želva střední“ a „býložravá želva velká“, a další obdobné druhy či poddruhy.| 11,20 Býložravá želva střední| býložravá želva o hmotnosti nad 2 kg: – batagur kalagur (Batagur borneoensis), – batagur tuntong (Batagur affinis), – dlouhohlavec mexický (Dermatemys mawii), – karetka novoguinejská (Carettochelys insculpta), – tereka jednovousá (Podocnemis unifilis), – želva barmská (Geochelone platynota), – želva Hamiltonova (Geoclemys hamiltonii), – želva paprsčitá (Astrochelys radiata), – želva pardálí (Stigmochelys pardalis), – želva vroubená (Testudo marginata), jedinci o hmotnosti do 20 kg skupiny „býložravá želva velká“ a nad 2 kg skupiny „býložravá želva malá“, a další obdobné druhy či poddruhy.| 14,20 Býložravá želva velká| dospělci druhů o hmotnosti nad 20 kg: – želva obrovská (Aldabrachelys gigantea), – želva ostruhatá (Geochelone sulcata), – želva sloní (Chelonoidis nigra), jedinci o hmotnosti nad 20 kg skupiny „býložravá želva střední“, a další obdobné druhy či poddruhy.| 25,40 Plodožravá želva malá| plodožravá želva o hmotnosti do 1,5 kg: – želva dlaždicovitá (Manouria impressa), – želva karolínská (Terrapene carolina), – želva kloubnatá (Kinixys belliana), – želva ohebná (Kinixys erosa), – želva ostnitá (Heosemys spinosa), – želva pavoukovitá (Pyxis arachnoides), – želva uhlířská (Chelonoidis carbonaria) - menší jedinci, jedinci o hmotnosti do 1,5 kg skupiny „plodožravá želva velká“, a další obdobné druhy či poddruhy.| 11,20 Plodožravá želva velká| plodožravá želva o hmotnosti nad 1,5 kg: – orlicie bornejská (Orlitia borneensis), – želva černavá (Heosemys grandis), – želva pralesní (Chelonoidis denticulata), – želva uhlířská (Chelonoidis carbonaria) – dospělci, jedinci o hmotnosti nad 1,5 kg skupiny „plodožravá želva malá“, a další obdobné druhy či poddruhy.| 18,30 Dravá želva malá| akvatické a semiakvatické masožravé želvy o hmotnosti do 2 kg: – hlavec plochý (Platysternon megacephalum), – želva amboinská (Cuora amboinensis), – želva anámská (Mauremys annamensis), – želva krátkonosá (Mauremys mutica), – želva lemovaná (Cuora flavomarginata), – želva palawanská (Siebenrockiella leytensis), – želva plochohřbetá (Notochelys platynota), – želva Smithova (Pangshura smithii), – želva tlustohrdlá (Siebenrockiella crassicollis), – želva žlutočelá (Cuora galbinifrons), jedinci o hmotnosti do 2 kg skupiny „dravá želva velká“. a další obdobné druhy či poddruhy.| 13,20 Dravá želva velká| akvatické masožravé druhy želv o hmotnosti nad 2 kg: – kajmanka supí (Macrochelys temmincki) a další obdobné druhy či poddruhy.| 21,30 Had malý| had o hmotnosti do 2 kg, živící se převážně myšmi nebo myšaty: – hroznýšek pestrý (Gongylophis colubrinus), – hroznýšek turecký (Eryx jaculus), – hroznýšovec duhový (Epicrates cenchria), – krajta AIbertisova (Leiopython albertisii), – krajta diamantová (Morelia spilota), – krajta královská (Python regius), – krajta zelená (Morelia viridis), – psohlavec orinocký (Corallus hortulanus), – psohlavec (Corallus ruschenbergerii), jedinci do hmotnosti 2 kg skupiny „had velký“, a další obdobné druhy či poddruhy.| 9,20 Had velký| had o hmotnosti nad 2 kg, živící se převážně potkany: – anakonda velká (Eunectes murinus), – anakonda žlutá (Eunectes notaeus), – užovka obrovská (Cyclagras gigas), – hroznýš Dumerilův (Acrantophis dumerili), – hroznýš královský (Boa constrictor), – hroznýš madagaskarský (Acrantophis madagascariensis), – hroznýš psohlavý (Sanzinia madagascariensis), – hroznýšovec bahamský (Epicrates striatus), – hroznýšovec jamajský (Epicrates subflavus), – hroznýšovec kubánský (Epicrates angulifer), – hroznýšovec portorický (Epicrates inornatus), – krajta vodní (Liasis mackloti), – krajta mřížkovaná (Python reticulatus), – krajta malajská (Python brongersmai), – krajta papuánská (Apodora papuana), – krajta pestrá (Python curtus), – krajta písmenková (Python sebae), – krajta timorská (Python timorensis), – krajta tygrovitá (Python molurus) a další obdobné druhy či poddruhy.| 23,00 Malý hmyzožravý ještěr| hmyzožravý ještěr o hmotnosti do 150 g: – felzuma (Phelsuma sp.), – chameleon (Chamaeleo deremensis), – chameleon (Kinyongia fischeri), – chameleon (Chamaeleo montium), – chameleon (Chamaeleo jacksonii), – chameleon (Furcifer lateralis), – chameleon obecný (Chamaeleo chamaeleon), – krokodýlovec čínský (Shinisaurus crocodilurus), – kruhochvost (Cordylus mossambicus), – kruhochvost nížinný (Cordylus tropidosternum), – kruhochvost štítnatý (Cordylus cataphractus), – ploskorep (Uroplatus sp.) - menší druhy, jedinci do 150 g skupiny „větší hmyzožravý ještěr“, a další obdobné druhy či poddruhy.| 9,20 Větší hmyzožravý ještěr| hmyzožravý ještěr o hmotnosti nad 150 g: – dracena (Dracaena guianensis), – chameleon (Furcifer verrucosus), – chameleon jemenský (Chamaeleo calyptratus), – chameleon Mellerův (Chamaeleo melleri), – chameleon obrovský (Furcifer oustaleti), – chameleon pardálí (Furcifer pardalis), – ploskorep (Uroplatus henkeli), – ploskorep (Uroplatus fimbriatus), – varan modrý (Varanus macraei), – varan (Varanus boehmei), – varan (Varanus auffenbergi), – varan smaragdový (Varanus prasinus), – varan timorský (Varanus timorensis) – varan ostnoocasý (Varanus acanthurus) a další obdobné druhy či poddruhy.| 14,20 Menší býložravý ještěr| býložravý ještěr o hmotnosti do 1 kg: – leguán modravý (Brachylophus fasciatus), – scink šalomounský (Corucia zebrata), – trnorep egyptský (Uromastyx aegyptia), – trnorep skalní (Uromastyx acanthinura), – trnorep zdobený (Uromastyx ornata), jedinci do hmotnosti 1 kg skupiny „větší býložravý ještěr“, a další obdobné druhy či poddruhy.| 10,20 Větší býložravý ještěr| býložravý ještěr o hmotnosti nad 1 kg: – leguán kubánský (Cyclura nubila), – leguán nosorohý (Cyclura cornuta), – leguán zelený (Iguana iguana) a další obdobné druhy či poddruhy.| 22,30 Menší masožravý ještěr| varan o hmotnosti do 1 kg: – korovec jedovatý (Heloderma suspectum), – korovec mexický (Heloderma horridum), – varan Gouldův(Varanus gouldii), – varan mangrovový (Varanus indicus), – varan Mertensův (Varanus mertensi), – varan molucký (Varanus melinus), – varan stepní (Varanus exanthematicus), jedinci do hmotnosti 1 kg skupiny „velký masožravý ještěr“, a další obdobné druhy či poddruhy.| 21,30 Velký masožravý ještěr| varan o hmotnosti nad 1 kg: – teju červený (Tupinambis rufescens), – teju pruhovaný (Tupinambis teguixin), – varan komodský (Varanus komodoensis), – varan nilský (Varanus niloticus), – varan (Varanus salvadorii), – varan pestrý (Varanus varius), – varan skvrnitý (Varanus salvator) a další obdobné druhy či poddruhy.| 98,00 Malý krokodýl| krokodýl o hmotnosti do 15 kg, včetně mláďat velkých krokodýlů: – kajmánek malý (Paleosuchus trigonatus), – kajmánek trpasličí (Paleosuchus palpebrosus), – krokodýl čelnatý (Osteolaemus tetraspis) a další obdobné druhy či poddruhy.| 56,90 Velký krokodýl| krokodýl o hmotnosti nad 15 kg: – aligátor americký (Alligator mississippiensis), – aligátor čínský (Alligator sinensis), – gaviál indický (Gavialis gangeticus), – kajman brýlový (Caiman crocodilus), – kajman yakaré (Caiman yacare), – krokodýl bahenní (Crocodylus palustris), – krokodýl kubánský (Crocodylus rhombifer), – krokodýl Moreletův (Crocodylus moreletii), – krokodýl siamský (Crocodylus siamensis), – krokodýl štítnatý (Crocodylus cataphractus), – tomistoma úzkohlavá (Tomistoma schlegelii) a další obdobné druhy a poddruhy.| 159,40 Ptáci (Aves) Vodní ptáci rybožraví| – kolpík bílý (Platalea leucorodia), – čáp černý (Ciconia nigra), – volavka bílá (Ardea alba), – volavka stříbřitá (Egretta garzetta) a další obdobné druhy či poddruhy.| 60,00 Měkkozobí| – hrdlička divoká (Streptopelia turtur) a další obdobné druhy či poddruhy.| 15,00 Jeřábi| – jeřáb popelavý (Grus grus) a další obdobné druhy či poddruhy.| 25,40 Dravci a sovy chladnomilní malí| – dřemlík tundrový (Falco columbarius), – kalous pustovka (Asio flammeus), – kalous ušatý (Asio otus), – krahujec obecný (Accipiter nisus), – kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), – poštolka obecná (Falco tinnunculus), – sova pálená (Tyto alba), – sýc rousný (Aegolius funereus), – sýček obecný (Athene noctua) a další obdobné druhy či poddruhy.| 30,50 Dravci a sovy chladnomilní střední| – čimango falklandský (Phalcoboenus australis), – čimango žlutavý (Milvago chimachima), – jestřáb lesní (Accipiter gentilis), – káně Harrisova (Parabuteo unicinctus), – káně lesní (Buteo buteo), – káně rudochvostá (Buteo jamaicensis), – karančo jižní (Caracara plancus), – luňák červený (Milvus milvus), – luňák hnědý (Milvus migrans), – moták pilich (Circus cyaneus), – moták pochop (Circus aeruginosus), – ostříž lesní (Falco subbuteo), – poštolka rudonohá (Falco vespertinus), – puštík bělavý (Strix uralensis), – puštík vousatý (Strix nebulosa), – puštík obecný (Strix aluco), – raroh lagar (Falco jugger), – raroh velký (Falco cherrug), – sokol stěhovavý (Falco peregrinus), – sovice krahujová (Surnia ulula), – sovice sněžní (Nyctea scandiaca), – výr africký (Bubo africanus), – výr bělavý (Bubo lacteus), – výr velký (Bubo bubo) a další obdobné druhy či poddruhy.| 44,70 Dravci a sovy chladnomilní velcí| – kondor andský (Vultur gryphus), – orel bělohlavý (Haliaeetus leucocephalus), – orel jestřábí (Hieraaetus fasciatus), – orel královský (Aquila heliaca), – orel křiklavý (Aquila pomarina), – orel mořský (Haliaeetus albicilla), – orel nejmenší (Hieraaetus pennatus), – orel okrový (Aquila rapax), – orel skalní (Aquila chrysaetos), – orel stepní (Aquila nipalensis), – orel volavý (Aquila clanga), – orel východní (Haliaeetus pelagicus), – orlosup bradatý (Gypaetus barbatus), – sup bělohlavý (Gyps fulvus), – sup himálajský (Gyps himalayensis), – sup hnědý (Aegypius monachus), – sup Rüppellův (Gyps rueppellii) a další obdobné druhy či poddruhy.| 80,20 Papoušci chladnomilní malí| – kakariki rudočelý (Cyanoramphus novaezelandiae), – kakariki žlutočelý (Cyanoramphus auriceps), – papoušek zpěvavý (Psephotus haematonotus), – neoféma (Neophema sp.) a další obdobné druhy či poddruhy.| 15,30 Papoušci teplomilní malí| – agapornis (Agapornis sp.), – papoušek krátkoocasý (Psittinus cyanurus), – papoušek vlaštovčí (Lathamus discolor), – papoušíček vrabčí (Forpus passerinus) a další obdobné druhy či poddruhy.| 20,30 Papoušci chladnomilní střední| – alexandr černohlavý (Psittacula himalayana), – alexandr čínský (Psittacula derbiana) – nandej černohlavý (Nandayus nenday), – papoušek červenokřídlý (Aprosmictus erythropterus), – papoušek kouřový (Polytelis anthopeplus), – papoušek mniší (Myiopsitta monachus), – papoušek nádherný (Polytelis swainsonii), – papoušek patagonský (Cyanoliseus patagonus), – rosela (Platycercus sp.) a další obdobné druhy či poddruhy.| 16,30 Papoušci teplomilní střední| – alexandr velký (Psittacula eupatria), – amazoňan běločelý (Amazona albifrons), – amazoňan jamajský (Amazona collaria), – amazoňan kubánský (Amazona Leuocephala), – amazoňan modrobradý (Amazona festiva), – amazoňan modročelý (Amazona aestiva), – amazoňan nádherný (Amazona pretrei), – amazoňan oranžovokřídlý (Amazona amazonica), – amazoňan černozobý (Amazona agilis), – amazoňan tukumanský (Amazona tucumana), – amazoňan fialovoprstý (Amazona vinacea), – amazoňan zelenolící (Amazona viridigenalis), – amazoňan žlutohlavý (Amazona ochrocephala), – amazoňan žlutokrký (Amazona auropalliata), – amazoňan rudočelý (Amazona autumnalis), – ara červenoramenný (Diopsittaca nobilis), – ara malý (Ara severus), – ara marakana (Primolius maracana), – ara rudobřichý (Orthopsittaca manilata), – ara žlutokrký (Primolius auricollis), – aratinga škraboškový (Aratinga mitrata), – aratinga rudočelý (Aratinga finschi), – aratinga zlatý (Aratinga solstitialis), – aratinga zlatohlavý (Aratinga auricapillus), – aratinga žlutý (Guarouba guarouba), – kakadu Goffinův (Cacatua goffini), – kakadu růžový (Eolophus roseicapillus), – kakadu šalamounský (Cacatua ducorpsii), – kakadu žlutolící (Cacatua sulphurea), – papoušek bělobřichý (Pionites leucogaster), – papoušek černotemenný (Pionites malanocephalus), – papoušek černouchý (Pionus menstruus), – papoušek hnědohlavý (Poicephalus cryptoxanthus), – papoušek konžský (Poicephalus gulielmi), – papoušek královský (Alisterus scapularis), – papoušek různobarvý (Eclectus roratus), – papoušek senegalský (Poicephalus senegalus), – papoušek zelenobřichý (Poicephalus robustus), – papoušek vějířový (Deroptyus accipitrinus), – vaza malý (Coracopsis nigra), – papoušek žako (Psittacus erithacus) a další obdobné druhy či poddruhy.| 35,00 Papoušci teplomilní velcí| – amazoňan pomoučený (Amazona farinosa), – amazoňan rudoocasý (Amazona brasiliensis), – amazoňan velký (Amazona oratrix), – ara arakanga (Ara macao), – ara ararauna (Ara ararauna), – ara červenouchý (Ara rubrogenys), – ara hyacintový (Anodorhynchus hyacinthinus), – ara vojenský (Ara militaris), – ara zelenokřídlý (Ara chloropterus), – ara zelený (Ara ambiguus), – kakadu bílý (Cacatua alba), – kakadu brýlový (Cacatua ophthalmica), – kakadu molucký (Cacatua moluccensis), – kakadu arový (Probosciger aterrimus), – kakadu žlutočečelatý (Cacatua galerita), – vaza velký (Coracopsis vasa) a další obdobné druhy či poddruhy.| 44,00 Loriové| – lori čárkovaný (Eos reticulata), – lori černolící (Lorius domicella), – lori černý (Chalcopsitta atra), – lori červený (Eos rubra), – lori tmavý (Pseudeos fuscata), – lori mnohobarvý (Trichoglossus haematodus), – lori olivový (Chalcopsitta duivenbodei), – lori novoguinejský (Lorius lory), – lori zelenoocasý (Lorius chlorocercus), – lori žlutohřbetý (Lorius garrulus), – loríček červenohlavý (Psittaculirostris desmarestii), – loríček rudobradý (Psittaculirostris edwardsii) a další obdobné druhy či poddruhy.| 44,00 Papoušci nektarožraví malí| lorikul (Loriculus sp.).| 19,00 Papoušci - ruční odchov mláďat| všechna mláďata druhů řádu Psittaciformes.| 120,80 Savci (Mammalia) Malpovití| – kalimiko (Callimico goeldii), – kosman (Callithrix sp.), – lvíček (Leontopithecus sp.), – tamarín (Saguinus sp.) a další obdobné druhy či poddruhy.| 33,50 Lemurovití| – lemur (Eulemur sp.), – lemur kata (Lemur catta), – lemur (Hapalemur sp.), – vari (Varecia sp.) a další obdobné druhy či poddruhy.| 53,80 Kombovití a makiovití| – komba (Otolemur sp.), – komba (Galago sp.), – lori štíhlý (Loris tardigradus), – maki tlustoocasý (Cheirogaleus medius), – maki trpasličí (Microcebus murinus), – outloň (Nycticebus sp.) a další obdobné druhy či poddruhy.| 26,00 Kočkodanovití| – kočkodan – makak (Macaca) – pavián (Papio) – gueréza a další obdobné druhy či poddruhy.| 58,00 Gibonovití| – všechny druhy gibonů| 95,00 Hominidae| – šimpanz (Pan) – orangutan (Pongo) – gorila (Gorilla)| 160,00 Chladnomilné kočky| – karakal (Caracal caracal), – kočka divoká (Felis silvestris), – kočka slaništní (Oncifelis geoffroyi), – manul (Otocolobus manul), – rys červený (Lynx rufus), – rys kanadský (Lynx canadensis), – rys ostrovid (Lynx lynx) a další obdobné druhy či poddruhy.| 59,90 Teplomilné kočky (+ fosa)| – fosa (Cryptoprocta ferox), – jaguarundi (Puma yagouaroundi), – kočka arabská (Felis silvestris gordoni), – kočka bažinná (Felis chaus), – kočka bengálská (Prionailurus bengalensis), – kočka pouštní (Felis margarita), – kočka rybářská (Prionailurus viverrinus), – margay (Leopardus wiedii), – ocelot stromový (Leopardus tigrinus), – ocelot velký (Leopardus pardalis), – puma (Puma concolor), – serval (Leptailurus serval) a další obdobné druhy či poddruhy.| 60,00 Vydry| – vydra malá (Aonyx cinerea), – vydra říční (Lutra lutra), – vydra severoamerická (Lontra canadensis) a další obdobné druhy či poddruhy.| 75,10 Velké psovité šelmy chladnomilné| – dhoul (Cuon alpinus lepturus), – pes hřivnatý (Chrysocyon brachyurus), – vlk obecný (Canis lupus), a další obdobné druhy či poddruhy.| 110,00 Hyenovití (Hyaenidae)| \\- hyena skvrnitá (Crocuta crocuta) \\- hyena žíhaná (Hyaena hyaena) \\- hyena čabraková (Parahyaena brunnea) \\- hyenka hřivnatá (Proteles cristatus)| 180,00 Medvědovití (Ursidae)| \\- medvěd brýlatý (Tremarctos ornatus) \\- medvěd malajský (Helarctos malayanus) \\- medvěd pyskatý (Melursus ursinus) \\- medvěd baribal (Ursus americanus) \\- medvěd hnědý (Ursus arctos) \\- medvěd ušatý (Ursus thibetanus)| 170,00 Rod Acinonyx – gepard| \\- gepard (Acinonyx jubatus)| 170,00 Velké kočkovité šelmy| –pardál (levhart) obláčkový (Neofelis nebulosa) –pardál (levhart) ostrovní (Neofelis diardi)) –levhart skvrnitý (Panthera pardus) –jaguár (Panthera onca) –irbis (Panthera uncia)| 180,00 –tygr (Panthera tigris) –lev (Panthera leo) –tygr ussurijský (Panthera tigris altaica)| 250,00 Příloha č. 2 k vyhlášce č. 198/2013 Sb. Výše náhrady nákladů péče o živé exempláře rostlin Skupina druhů exemplářů| | Velikostní kategorie rostliny| Cena v Kč/ 1 exemplář /1 den ---|---|---|--- Teplomilné sukulentní rostliny včetně kaktusů| Aloe spp.; Aloe albida; Aloe albiflora; Aloe alfredii; Aloe bakeri; Aloe bellatula; Aloe calcairophila; Aloe compressa; Aloe delphinensis; Aloe descoingsii; Aloe fragilis; Aloe haworthioides; Aloe helenae; Aloe laeta; Aloe parallelifolia; Aloe parvula; Aloe pillansii; Aloe polyphylla; Aloe rauhii; Aloe suzannae; Aloe versicolor; Aloe vossii; Euphorbia decaryi; Euphorbia francoisii; Euphorbia handiensis; Euphorbia lambii; Euphorbia moratii; Euphorbia parvicyathophora; Euphorbia quartziticola; Euphorbia stygiana; Euphorbia tulearensis; Fouquieria fasciculata; Fouquieria purpusii; Nolina interrata; Operculicarya hyphaenoides; Operculicarya pachypus; Pachypodium spp.; Pachypodium ambongense; Pachypodium baronii; Pachypodium decaryi; Dioscorea deltoidea; Dudleya stolonifera; Dudleya traskiae; Zygosicyos pubescens; Zygosicyos tripartitus a další obdobné druhy či poddruhy.| malá rostlina| 0,07 střední rostlina| 0,27 velká rostlina| 2,14 solitérní rostlina| 18,12 Chladnomilné sukulentní rostliny včetně kaktusů| Agavaceae: Agave parviflora; Agave victoriae-reginae Cactaceae: Ariocarpus spp.; Astrophytum asterias; Aztekium ritteri; Coryphantha werdermannii; Discocactus spp.; Echinocereus ferreirianus ssp. lindsayi; Echinocereus schmollii; Escobaria minima; Escobaria sneedii; Mammillaria pectinifera; Mammillaria solisioides; Melocactus conoideus; Melocactus deinacanthus; Melocactus glaucescens; Melocactus paucispinus; Obregonia denegrii; Pachycereus militaris; Pediocactus bradyi; Pediocactus knowltonii; Pediocactus paradinei; Pediocactus peeblesianus; Pediocactus sileri; Pelecyphora spp.; Sclerocactus brevihamatus ssp. Tobuschii; Sclerocactus erectocentrus; Sclerocactus glaucus; Sclerocactus mariposensis; Sclerocactus mesae-verdae; Sclerocactus nyensis; Sclerocactus papyracanthus; Sclerocactus pubispinus; Sclerocactus wrightiae; Strombocactus spp.; Turbinicarpus spp.; Uebelmannia spp. Didiereaceae spp.; Cyphostemma elephantopus; Cyphostemma montagnacii a další obdobné druhy či poddruhy.| malá rostlina| 0,04 střední rostlina| 0,18 velká rostlina| 1,45 solitérní rostlina| 11,59 Teplomilné orchideje| Aerangis ellisii; Dendrobium cruentum; Laelia jongheana; Laelia lobata; Paphiopedilum spp.; Peristeria elata; Phragmipedium spp.; Renanthera imschootiana a další obdobné druhy či poddruhy.| malá rostlina| 0,07 střední rostlina| 0,29 velká rostlina| 2,26 Chladnomilné orchideje| Cephalanthera cucullata; Cypripedium calceolus; Goodyera macrophylla; Liparis loeselii; Ophrys argolica; Ophrys lunulata; Orchis scopulorum; Spiranthes aestivalis a další obdobné druhy či poddruhy.| malá rostlina| 0,05 střední rostlina| 0,20 velká rostlina| 1,57 Teplomilné cykasy, zámie a kapradiny| Cycas beddomei; Ceratozamia spp.; Chigua spp.; Encephalartos spp.; Stangeria eriopus; Microcycas calocoma a další obdobné druhy či poddruhy.| malá rostlina| 0,07 střední rostlina| 0,29 velká rostlina| 2,26 solitérní rostlina| 18,12 Chladnomilné cykasy, zámie a kapradiny| Cibotium barometz; Cyathea spp.; Dicksonia spp. a další obdobné druhy či poddruhy.| malá rostlina| 0,05 střední rostlina| 0,20 velká rostlina| 1,57 solitérní rostlina| 12,59 Teplomilné masožravé rostliny| Nepenthes spp.; Nepenthes khasiana; Nepenthes rajah a další obdobné druhy či poddruhy.| malá rostlina| 0,07 střední rostlina| 0,29 velká rostlina| 2,26 Chladnomilné masožravé rostliny| Dionaea muscipula; Sarracenia spp.; Sarracenia oreophila; Sarracenia rubra ssp. alabamensis; Sarracenia rubra ssp. Jonesii a další obdobné druhy či poddruhy.| malá rostlina| 0,05 střední rostlina| 0,20 velká rostlina| 1,57 Bromélie| Tillandsia harrisii; Tillandsia kammii; Tillandsia kautskyi; Tillandsia mauryana; Tillandsia sprengeliana; Tillandsia sucrei; Tillandsia xerographica a další obdobné druhy či poddruhy.| malá rostlina| 0,07 střední rostlina| 0,29 velká rostlina| 2,26 Ostatní teplomilné rostliny| Beccariophoenix madagascariensis; Caryocar costaricense; Lemurophoenix halleuxii; Marojejya darianii; Neodypsis decaryi; Palmaceae ssp; Panax ginseng; Panax quinquefolius; Pericopsis elata; Ravenea louvelii; Ravenea rivularis; Satranala decussilvae; Saussurea costus; Voanioala gerardii; Welwitschia krabilis a další obdobné druhy či poddruhy.| malá rostlina| 0,07 střední rostlina| 0,29 velká rostlina| 2,26 solitérní rostlina| 18,12 Ostatní chladnomilné rostliny| Abies guatemalensis; Amaryllidaceae ssp.; Araucaria araucana; Dalbergia nigra; Fitzroya cupressoides; Galanthus spp.; Pilgerodendron uviferum; Platymiscium pleiostachyum; Podocarpus parlatorei; Podophyllum hexandrum; Pterocarpus santalinus; Sternbergia spp.; Taxus cuspidata; Taxus fuana; Taxus chinensis; Taxus sumatrana; Taxus wallichiana a další obdobné druhy či poddruhy.| malá rostlina| 0,05 střední rostlina| 0,20 velká rostlina| 1,57 solitérní rostlina| 12,59 Velikostní kategorie rostlin Malá rostlina: rostlina, která ke svému aktuálnímu vzrůstu potřebuje pěstební nádobu do průměru 6 cm včetně, a semena rostlin Střední rostlina: rostlina, která ke svému aktuálnímu vzrůstu potřebuje pěstební nádobu od průměru 6 cm do průměru 12 cm včetně Velká rostlina: rostlina, která ke svému aktuálnímu vzrůstu potřebuje pěstební nádobu od průměru 12 cm do průměru 30 cm včetně Soliterní rostlina: rostlina, která ke svému aktuálnímu vzrůstu potřebuje pěstební plochu větší než nádobu do průměru 30 cm včetně
Vyhláška č. 197/2013 Sb.
Vyhláška č. 197/2013 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 17. 7. 2013, datum účinnosti 1. 8. 2013, částka 82/2013 * Čl. I - Vyhláška č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, ve znění vyhlášky č. 2/2010 Sb. a vyhlášky č. 56/2011 Sb., se mění takto: * Čl. II - Přechodné ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 1. 8. 2013 197 VYHLÁŠKA ze dne 12. července 2013, kterou se mění vyhláška č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo spravedlnosti v dohodě s Českou národní bankou stanoví podle § 37 odst. 1 a 2 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění zákona č. 428/2011 Sb. a zákona č. 185/2013 Sb.: Čl. I Vyhláška č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, ve znění vyhlášky č. 2/2010 Sb. a vyhlášky č. 56/2011 Sb., se mění takto: 1. V § 1 se slova „, rozdílové zkoušky insolvenčního správce“ zrušují. 2. V § 2 se slova „rozdílové zkoušky insolvenčního správce a“ zrušují. 3. § 3 a 4 včetně nadpisů znějí: „§ 3 Obsah zkoušky (1) Zkouška sestává z písemné a ústní části; zvláštní zkouška insolvenčního správce sestává pouze z ústní části. (2) Při zkoušce se za účelem prověření znalostí uchazeče potřebných k výkonu funkce insolvenčního správce zjišťují znalosti z oblasti a) občanského, obchodního a pracovního práva, b) občanského práva procesního, c) insolvenčního práva, d) správního práva včetně správního řízení, e) finančního práva včetně daňového řízení, f) řízení podniku a g) účetnictví a financování podniku. (3) Při zkoušce se znalosti uchazeče z oblastí podle odstavce 2 písm. a), b), d) a e) prověřují v rozsahu potřebném pro insolvenční řízení a znalosti z oblastí podle odstavce 2 písm. f) a g) se prověřují v rozsahu potřebném pro správu majetku dlužníka neuvedeného v § 3 odst. 2 zákona. (4) Při zvláštní zkoušce insolvenčního správce se za účelem prověření znalostí uchazeče potřebných k výkonu funkce insolvenčního správce dlužníka uvedeného v § 3 odst. 2 zákona zjišťují znalosti z oblasti a) principů a fungování finančního trhu, b) organizace podniku a právní regulace dlužníka uvedeného v § 3 odst. 2 zákona, c) investičních nástrojů, obchodování a jiného nakládání s těmito nástroji, d) právní úpravy povinností insolvenčního správce při úpadku dlužníka uvedeného v § 3 odst. 2 zákona, e) insolvenčního práva, občanského a obchodního práva, f) řízení podniku a g) účetnictví a financování podniku. (5) Při zvláštní zkoušce insolvenčního správce se znalosti uchazeče z oblastí podle odstavce 4 písm. e) prověřují v rozsahu potřebném pro insolvenční řízení ohledně dlužníka uvedeného v § 3 odst. 2 zákona a znalosti z oblastí podle odstavce 4 písm. f) a g) se prověřují v rozsahu potřebném pro správu majetku dlužníka uvedeného v § 3 odst. 2 zákona. § 4 Žádost o vykonání zkoušky, žádost o opakování zkoušky, žádost o stanovení jiného termínu nebo jiného náhradního termínu (1) V žádosti uchazeč uvede a) jméno, popřípadě jména, příjmení, b) rodné číslo nebo, pokud rodné číslo nebylo přiděleno, datum narození, c) adresu trvalého pobytu, a nemá-li ho, adresu bydliště, d) adresu pro doručování písemností, pokud je odlišná od adresy trvalého pobytu nebo od adresy bydliště, popřípadě elektronickou adresu pro doručování písemností, e) požadovaný druh zkoušky, f) v případě žádosti o vykonání zvláštní zkoušky insolvenčního správce evidenční číslo osvědčení o vykonání zkoušky insolvenčního správce nebo číslo jednací rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace insolvenčního správce, g) souhlas se zpracováním osobních údajů pro účely zkoušky a pro účely vydání povolení vykonávat činnost insolvenčního správce nebo zvláštního povolení vykonávat činnost insolvenčního správce a h) datum a podpis. (2) K žádosti o vykonání zkoušky uchazeč připojí a) doklad o dosaženém vzdělání, b) doklady prokazující odbornou praxi podle § 4a a c) doklad o zaplacení poplatku vyžadovaného zákonem. (3) K žádosti o opakování zkoušky uchazeč připojí doklad o zaplacení poplatku vyžadovaného zákonem. (4) K žádosti o stanovení jiného termínu nebo jiného náhradního termínu uchazeč připojí a) doklad prokazující důvod neúčasti na zkoušce a b) doklad o zaplacení poplatku vyžadovaného zákonem. (5) K žádosti, ke které uchazeč nepřipojí doklad stanovený v odstavcích 2 až 4, se nepřihlíží.“. 4. Za § 4 se vkládá nový § 4a, který včetně nadpisu zní: „§ 4a Způsob prokazování odborné praxe (1) Uchazeč o vykonání zkoušky prokazuje odbornou praxi vyžadovanou zákonem dokumenty, které osvědčují formu, obsah a dobu vykonávané odborné praxe. (2) Odborná praxe ukončená před více než 10 lety přede dnem podání žádosti o vykonání zkoušky se do odborné praxe vyžadované zákonem nezapočítává.“. 5. § 5 včetně nadpisu zní: „§ 5 Zpětvzetí žádosti (1) Pokud vezme uchazeč žádost o vykonání zkoušky nebo zvláštní zkoušky insolvenčního správce zpět, poplatek za připuštění ke zkoušce nebo zvláštní zkoušce insolvenčního správce se nevrací. (2) Žádost o vykonání zkoušky může vzít uchazeč zpět nejpozději před zahájením písemné části zkoušky; žádost o vykonání zvláštní zkoušky insolvenčního správce může vzít uchazeč zpět nejpozději před zahájením zvláštní zkoušky insolvenčního správce.“. 6. V § 6 odst. 1 se slova „spolu s výzvou k úhradě poplatku za připuštění ke zkoušce“ zrušují a slova „v této lhůtě“ se nahrazují slovy „nejpozději 3 týdny přede dnem konání ústní části zkoušky“. 7. V § 6 odst. 2 se slova „, na zkoušku“ nahrazují slovy „insolvenčního správce a pozvánku na ústní část zkoušky“, za slova „místa konání“ se vkládají slova „ústní části“ a číslo „4“ se nahrazuje číslem „3“. 8. § 7 a 7a včetně nadpisů znějí: „§ 7 Zkušební komise pro zkoušky (1) Zkušební komise pro zkoušky jsou pětičlenné. Členy zkušební komise jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti. Členové zkušební komise musí mít ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oboru ekonomie nebo v oboru právo. (2) Zkušební komise je usnášeníschopná, jsou-li přítomni nejméně 3 její členové. (3) Zkušební komise rozhoduje nadpoloviční většinou hlasů svých členů; v případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího. (4) Předsedu zkušební komise jmenuje ministr spravedlnosti. (5) Předseda zkušební komise a za jeho nepřítomnosti jím pověřený člen zkušební komise řídí průběh zkoušky. § 7a Zkušební komise pro zvláštní zkoušky insolvenčních správců (1) Zkušební komise pro zvláštní zkoušky insolvenčních správců je osmičlenná a je stálá. Členy zkušební komise jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti, z toho dva členy po dohodě s guvernérem České národní banky. Členové zkušební komise musí mít ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oboru ekonomie nebo v oboru právo. (2) Zkušební komise je usnášeníschopná, je-li přítomno nejméně 5 jejích členů. (3) Zkušební komise rozhoduje nadpoloviční většinou hlasů svých členů; v případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího. (4) Předsedu zkušební komise jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti. (5) Předseda zkušební komise a za jeho nepřítomnosti jím pověřený člen zkušební komise řídí průběh zkoušky. (6) Uchazeč může v průběhu zvláštní zkoušky insolvenčního správce nahlížet se souhlasem předsedy zkušební komise do pomůcek uvedených v § 9 odst. 4.“. 9. V § 7b se slova „a uchazeči mají právo“ zrušují a slovo „nestrannosti“ se nahrazuje slovem „nepodjatosti“. 10. V § 7b se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 až 4, které znějí: „(2) Uchazeči mají právo vznést námitku podjatosti k osobám členů zkušební komise nejpozději před zahájením zkoušky; o tom musí být předsedou zkušební komise poučeni. Vznesená námitka podjatosti nebrání vykonání zkoušky. (3) Písemné odůvodnění námitky podjatosti podle odstavce 2 je uchazeč povinen zaslat ministerstvu nejpozději do 10 dnů ode dne konání zkoušky, a to včetně uvedení člena zkušební komise, proti kterému námitka podjatosti směřuje, a důkazů, které dokládají tvrzenou podjatost. K vznesené námitce podjatosti, která nebyla řádně a včas odůvodněná, se nepřihlíží. (4) Řádně a včas odůvodněnou námitku podjatosti ministerstvo do 5 pracovních dnů ode dne jejího doručení posoudí a současně zašle uchazeči vyrozumění o způsobu vyřízení námitky. Je-li námitka podjatosti důvodná, k hodnocení zkoušky se nepřihlíží a ministerstvo umožní uchazeči vykonání zkoušky v nejbližším náhradním termínu; členem zkušební komise nebude osoba, jejíž podjatost byla namítána.“. 11. § 9 včetně nadpisu zní: „§ 9 Písemná část zkoušky (1) Písemná část zkoušky se koná formou testu a případové studie. (2) Písemná část zkoušky trvá nejdéle 6 hodin. Nejpozději po uplynutí této doby je uchazeč povinen písemnou práci odevzdat, a to i v případě, že není dokončena. (3) Písemná část zkoušky je neveřejná. (4) V průběhu písemné části zkoušky může uchazeč použít jako pomůcky znění právních předpisů a kalkulátor. (5) Případová studie bude hodnocena pouze v případě správného zodpovězení alespoň 80 % otázek testu. (6) Uchazeč úspěšně vykonal písemnou část zkoušky, pokud celkové hodnocení vypracované případové studie, určené jako aritmetický průměr procentuálních hodnocení případové studie obou členů komise pro hodnocení případových studií, dosáhlo alespoň 80 %. Pokud celkové hodnocení vypracované případové studie nedosáhlo alespoň 80 % a zároveň jeden člen komise pro hodnocení případových studií hodnotil vypracovanou případovou studii alespoň 80 %, bude vypracovaná případová studie předložena zkušební komisi pro zkoušky, která do 5 týdnů ode dne konání písemné části zkoušky posoudí podle § 7, zda uchazeč vykonal písemnou část zkoušky. Pokud uchazeč při písemné části zkoušky neuspěl, opakuje při jejím opakování vždy i její testovou část. (7) O výsledku písemné části zkoušky informuje ministerstvo uchazeče na svých internetových stránkách.“. 12. Za § 9 se vkládá nový § 9a, který včetně nadpisu zní: „§ 9a Komise pro hodnocení případových studií (1) Komise pro hodnocení případových studií jsou dvoučlenné. Členy komise jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti. Členové komise musí mít ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oboru ekonomie nebo v oboru právo. (2) Každý člen komise při hodnocení případové studie posuzuje úroveň řešení zadaného problému nebo modelové situace, schopnost aplikace základních zásad a ustanovení insolvenčního zákona a znalostí potřebných k výkonu funkce insolvenčního správce uvedených v § 3 odst. 2 a způsob písemného projevu uchazeče. (3) Členové komise provádí hodnocení případové studie samostatně. (4) Členové komise vyhotoví k hodnocené případové studii posudek, který obsahuje identifikaci případové studie, zadané téma případové studie, stručné posouzení případové studie, procentuální hodnocení případové studie, datum vyhotovení posudku a jméno a příjmení člena komise. Vyhotovený posudek zašlou členové komise ministerstvu nejpozději do 1 týdne ode dne konání písemné části zkoušky.“. 13. V § 10 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „nebo do 5 týdnů ode dne posouzení podle § 9 odst. 6 věty druhé“. 14. § 11 včetně nadpisu zní: „§ 11 Neúčast na zkoušce (1) Pokud uchazeč svoji neúčast na zkoušce řádně a včas neomluví, hodnotí se stupněm neuspěl. (2) Pokud se uchazeč nemůže z vážných důvodů dostavit ve stanoveném zkušebním termínu k písemné nebo ústní části zkoušky a svoji neúčast ministerstvu písemně omluví bez zbytečného odkladu poté, co se o těchto důvodech dozví, nejpozději však v den termínu písemné nebo ústní části zkoušky, může vykonat zkoušku v jiném termínu stanoveném ministerstvem na základě jeho žádosti o stanovení jiného termínu. (3) Pokud se uchazeč nemůže z důvodů zvláštního zřetele hodných dostavit v jiném termínu stanoveném ministerstvem k písemné nebo ústní části zkoušky a svoji neúčast ministerstvu písemně omluví bez zbytečného odkladu poté, co se o těchto důvodech dozví, nejpozději však v den termínu písemné nebo ústní části zkoušky, může vykonat zkoušku v jiném náhradním termínu stanoveném ministerstvem na základě jeho žádosti o stanovení jiného náhradního termínu. (4) Pokud uchazeč svoji neúčast na zkoušce včas neomluví, může vykonat zkoušku v jiném termínu nebo v jiném náhradním termínu stanoveném ministerstvem na základě jeho žádosti o stanovení jiného termínu nebo jiného náhradního termínu, pokud k této žádosti připojí písemnou omluvu a prokáže, že svoji neúčast na zkoušce nemohl omluvit včas z důvodů zvláštního zřetele hodných.“. 15. V § 13 odstavec 2 zní: „(2) Přílohami protokolu jsou písemný test, případová studie a posudky členů komise pro hodnocení případových studií.“. Čl. II Přechodné ustanovení Na obsah a další náležitosti zkoušky konané po dni nabytí účinnosti této vyhlášky se vztahují ustanovení vyhlášky č. 312/2007 Sb., ve znění účinném po dni nabytí účinnosti této vyhlášky. Čl. III Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2013. Ministryně: Mgr. Benešová v. r.
Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 195/2013 Sb.
Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 195/2013 Sb. Sdělení Ministerstva zdravotnictví o antigenním složení očkovacích látek pro pravidelná, zvláštní a mimořádná očkování pro rok 2014 Vyhlášeno 12. 7. 2013, částka 81/2013 195 SDĚLENÍ Ministerstva zdravotnictví ze dne 3. července 2013 o antigenním složení očkovacích látek pro pravidelná, zvláštní a mimořádná očkování pro rok 2014 Ministerstvo zdravotnictví podle § 80 odst. 1 písm. e) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví na základě doporučení Národní imunizační komise antigenní složení očkovacích látek pro pravidelná, zvláštní a mimořádná očkování pro rok 2014: 1. Antigenní složení očkovacích látek pro pravidelná očkování 1a) kombinovaná očkovací látka proti záškrtu, dávivému kašli (acelulární forma), tetanu, dětské přenosné obrně (inaktivovaná forma), virové hepatitidě B, nákazám vyvolaným Haemophilus influenzae typ b (DTaPHibVHBIPV): Pertussis anatoxinum Pertussis haemagglutinum filamentosum Pertussis membranae externae proteinum Diphtheriae anatoxinum Tetani anatoxinum min. Antigenum tegiminis hepatitidis B biosyntheticum Virus poliomyelitidis inactivatum typus 1 Virus poliomyelitidis inactivatum typus 2 Virus poliomyelitidis inactivatum typus 3 Lyofilizát Hib: Polyribosylribitoli phosphas Haemophilus influenzae b, Tetani anatoxinum NEBO 1aa) kombinovaná očkovací látka proti záškrtu, dávivému kašli (acelulární forma), tetanu, dětské přenosné obrně (inaktivovaná forma), virové hepatitidě B, nákazám vyvolaným Haemophilus influenzae typ b ( DTaPHibVHBIPV) Diphtheriae anatoxinum Tetani anatoxinum Antigeny Bordetelly pertussis Pertussis anatoxinum Haemagglutinum filamentosum Virus Poliomyelitidis (inaktivovaný) typus 1 (Mahoney) typus 2 (MEF-1) typus 3 (Saukett) Antigenum tegiminis hepatitidy B Haemophilus influenzae typu b polysaccharidum (Polyribosylribitoli phasphas) conjugata cum tetani anatoxinum 1b) očkovací látka proti záškrtu, dávivému kašli (acelulární forma), tetanu (DTaP): Diphtheriae anatoxinum ≥ 30 mezinárodních jednotek Tetani anatoxinum ≥ 40 mezinárodních jednotek Pertussis anatoxinum (PT) 25 mikrogramů Pertussis haemaglutininum filamentosum (FHA) 25 mikrogramů Pertactinum (69kD) 8 mikrogramů 1c) očkovací látka proti záškrtu, dávivému kašli (acelulární forma), tetanu, nákazám vyvolaným Hemofilem influenzae b (DTaPHib): Diphtheriae anatoxinum min. 30 mezinárodních jednotek Tetani anatoxinum min. 40 mezinárodních jednotek Pertussis anatoxinum (PT) 25 mikrogramů Pertussis haemaglutininum filamentosum (FHA) 25 mikrogramů Pertactinum (69kD) 8 mikrogramů Haemophilus influenzae B 10 mikrogramů cum anatoxino tetanico 20-40 mikrogramů 1d) očkovací látka proti záškrtu a tetanu – divakcína: Anatoxinum diphtheriae purificatum| min. 30 mezinárodních jednotek ---|--- Anatoxinum tetani purificatum| min. 40 mezinárodních jednotek ---|--- 1e) očkovací látka proti nákazám vyvolaným Haemophilus influenzae typ b: 1 dávka lyofilizované vakcíny obsahuje: Polysaccharidum Hib purificatum (10 mikrogramů) cum Anatoxino tetanico (30 mikrogramů). 1f) očkovací látka proti tetanu: Tetani anatoxinum| min. 40 mezinárodních jednotek ---|--- 1g) očkovací látka proti virové hepatitidě B do 15 let věku: Antigenum tegiminis hepatitidis B 10 mikrogramů 1h) očkovací látka proti virové hepatitidě B od 16 let a výše: Antigenum tegiminis hepatitidis B 20 mikrogramů 1ch) očkovací látka proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám: Morbillorum virus attenuatum (Schwarz) min. 103,0 infekční dávka pro buněčnou kulturu50 Parotitidis virus attenuatum (RIT 4385) min. 103,7 infekční dávka pro buněčnou kulturu50 Rubeolae virus attenuatum (Wistar RA 27/3) min. 103,0 infekční dávka pro buněčnou kulturu50 1i) očkovací látka proti dětské přenosné obrně v inaktivované formě: Virus poliomyelitis inactivatum typus 1 (Mahoney)| 40 antigenních D jednotek* ---|--- Virus poliomyelitis inactivatum typus 2 (MEF-1)| 8 antigenních D jednotek* ---|--- Virus poliomyelitis inactivatum typus 3 (Saukett)| 32 antigenních D jednotek* ---|--- * nebo množství ekvivalentních antigenů stanovené pomocí vhodné imunochemické metody. 1j) očkovací látka proti nákazám vyvolaným Streptococcus pneumoniae v polysacharidové formuli: Polysaccharidum Streptococci pneumoniae typus: 1, 2, 3, 4, 5, 6B, 7F, 8, 9N, 9V, 10A, 11A, 12F, 14, 15B, 17F, --- 18C, 19A, 19F, 20, 22F, 23F, 33F| 25 mikrogramů z každého sérotypu 1k) očkovací látka konjugovaná proti pneumokokovým infekcím: Pneumococcale polysaccharidum sérotypus 1 Pneumococcale polysaccharidum sérotypus 3 Pneumococcale polysaccharidum sérotypus 4 Pneumococcale polysaccharidum sérotypus 5 Pneumococcale polysaccharidum sérotypus 6A Pneumococcale polysaccharidum sérotypus 6B Pneumococcale polysaccharidum sérotypus 7F Pneumococcale polysaccharidum sérotypus 9V Pneumococcale polysaccharidum sérotypus 14 Pneumococcale polysaccharidum sérotypus 18C Pneumococcale polysaccharidum sérotypus 19A Pneumococcale polysaccharidum sérotypus 19F Pneumococcale polysaccharidum sérotypus 23F 1la) očkovací látka proti záškrtu, dávivému kašli (acelulární forma), tetanu, dětské přenosné obrně (inaktivovaná forma): Diphtheriae anatoxinum ne méně než 2 mezinárodní jednotky Tetani anatoxinum ne méně než 20 mezinárodních jednotek Pertusové antigeny: Pertussis anatoxinum| 8 mikrogramů ---|--- Pertussis haemagglutinum filamentosum 8 mikrogramů Pertaktin| 2,5 mikrogramů ---|--- Virus poliomyelitidis inactivatum: typus 1 (kmen Mahoney)| 40 D jednotek antigenu ---|--- typus 2 (kmen MEF-1)| 8 D jednotek antigenu ---|--- typus 3 (kmen Saukett)| 32 D jednotek antigenu ---|--- NEBO 1lb) očkovací látka proti záškrtu, dávivému kašli (acelulární forma), tetanu, dětské přenosné obrně (inaktivovaná forma): Difterický toxoid | více nebo rovno 2 mezinárodní jednotky (2 Lf) ---|--- Tetanický toxoid| více nebo rovno 20 mezinárodních jednotek (5 Lf) ---|--- Pertusové antigeny: Pertusový toxoid| 2,5 mikrogramů ---|--- Filamentózní hemaglutinin| 5 mikrogramů Fimbrie typu 2+3 | 5 mikrogramů Pertaktin | 3 mikrogramy Virus poliomyelitis typu 1 (inaktivovaný) | 40 antigenních D jednotek ---|--- Virus poliomyelitis typu 2 (inaktivovaný)| 8 antigenních D jednotek ---|--- Virus poliomyelitis typu 3 (inaktivovaný)| 32 antigenních D jednotek ---|--- 1m) očkovací látka proti tuberkulóze: Bacillus Calmette Guérin (atenuované) 100 000 - 300 000 V.U.* (kmen Copenhagen 1331) *V.U. = živé zárodky 1n) očkovací látka proti virové hepatitidě B pro osoby zařazené do dialyzačního programu: Antigenum tegiminis hepatitidis B biosyntheticum 20 mikrogramů; adjuvans AS04C obsahující 3-O-deacyl-4-monofosforyl-lipid A (MPL) 50 mikrogramů v 1 dávce 2. Antigenní složení očkovacích látek pro zvláštní očkování 2a) očkovací látka proti virové hepatitidě B ve formuli pro dospělé: Antigenum tegiminis hepatitidis B 20 mikrogramů 2b) očkovací látka proti vzteklině: Virus rabiei inactivatum (kmen Wistar rabies PM/WI 38 1503-3M více nebo rovno 2,5 mezinárodních jednotek v 1 dávce (0,5 ml) 2c) očkovací látka proti virové hepatitidě A ve formuli pro dospělé: Hepatitis A virus inactivatum 3. Antigenní složení očkovacích látek pro mimořádná očkování 3a) očkovací látka proti virové hepatitidě A ve formuli pro dospělé: Hepatitis A virus inactivatum 3b) očkovací látka proti virové hepatitidě A ve formuli pro děti: Virus hepatitis A inactivatum Ministr: doc. MUDr. Heger, CSc., v. r.
Vyhláška č. 192/2013 Sb.
Vyhláška č. 192/2013 Sb. Vyhláška o stanovení formulářů žádostí o přidělení povolenek pro provozovatele letadla a o vydání povolení k emisím skleníkových plynů Vyhlášeno 12. 7. 2013, datum účinnosti 1. 8. 2013, částka 80/2013 * § 1 - Předmět úpravy * § 2 - Formuláře žádostí o přidělení povolenek zdarma pro provozovatele letadla * § 3 - Formulář žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů * § 4 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 192/2013 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 192/2013 Sb. č. 3 k vyhlášce č. 192/2013 Sb. č. 4 k vyhlášce č. 192/2013 Sb. Aktuální znění od 1. 8. 2013 192 VYHLÁŠKA ze dne 25. června 2013 o stanovení formulářů žádostí o přidělení povolenek pro provozovatele letadla a o vydání povolení k emisím skleníkových plynů Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 3 odst. 7 a § 13 odst. 8 zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, (dále jen „zákon“): § 1 Předmět úpravy Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1), zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie2) a upravuje a) vzory formulářů žádostí o přidělení povolenekpovolenek zdarma pro provozovatele letadlaprovozovatele letadla, b) vzor formuláře žádosti o vydání povolenípovolení k emisímemisím skleníkových plynůskleníkových plynů. § 2 Formuláře žádostí o přidělení povolenek zdarma pro provozovatele letadla (1) Vzor formuláře žádosti o přidělení povolenekpovolenek zdarma provozovateli letadlaprovozovateli letadla podle § 13 odst. 2 zákona je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce. (2) Vzor formuláře žádosti o přidělení povolenekpovolenek zdarma ze zvláštní rezervy podle § 13 odst. 5 zákona novému provozovateli letadlaprovozovateli letadla podle § 13 odst. 4 písm. a) zákona je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce. (3) Vzor formuláře žádosti o přidělení povolenekpovolenek zdarma ze zvláštní rezervy podle § 13 odst. 5 zákona provozovateli letadlaprovozovateli letadla podle § 13 odst. 4 písm. b) zákona je uveden v příloze č. 3 k této vyhlášce. (4) Ministerstvo zveřejňuje vzory formulářů podle odstavců 1 až 3 v elektronické podobě. § 3 Formulář žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů Vzor formuláře žádosti o vydání povolenípovolení k emisímemisím skleníkových plynůskleníkových plynů podle § 3 zákona je uveden v příloze č. 4 k této vyhlášce. Ministerstvo zveřejňuje vzor formuláře v elektronické podobě. § 4 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2013. Ministr: Mgr. Chalupa v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 192/2013 Sb. Vzor formuláře žádosti o přidělení povolenek zdarma podle § 13 odst. 2 zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů 583kB Příloha č. 2 k vyhlášce č. 192/2013 Sb. Vzor formuláře žádosti o přidělení emisních povolenek ze zvláštní rezervy podle § 13 odst. 5 zákona, v případě nového provozovatele letadla podle § 13 odst. 4 písm. a) zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů 666kB Příloha č. 3 k vyhlášce č. 192/2013 Sb. Vzor formuláře žádosti o přidělení emisních povolenek ze zvláštní rezervy podle § 13 odst. 5 zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, v případě provozovatele letadla podle § 13 odst. 4 písm. b) zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů 850kB Příloha č. 4 k vyhlášce č. 192/2013 Sb. Vzor formuláře žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů 11.1MB 1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/101/ES ze dne 27. října 2004, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/101/ES ze dne 19. listopadu 2008, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 219/2009 ze dne 11. března 2009, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009. 2) Nařízení Komise (EU) č. 600/2012 ze dne 21. června 2012 o ověřování výkazů emisí skleníkových plynů a výkazů tunokilometrů a akreditaci ověřovatelů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES. Nařízení Komise (EU) č. 601/2012 ze dne 21. června 2012 o monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES.
Vyhláška č. 191/2013 Sb.
Vyhláška č. 191/2013 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 128/2009 Sb., o přizpůsobení veterinárních a hygienických požadavků pro některé potravinářské podniky, v nichž se zachází se živočišnými produkty Vyhlášeno 10. 7. 2013, datum účinnosti 1. 9. 2013, částka 79/2013 * Čl. I - Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, v platném znění. * Čl. II - Vyhláška č. 128/2009 Sb., o přizpůsobení veterinárních a hygienických požadavků pro některé potravinářské podniky, v nichž se zachází se živočišnými produkty, se mění takto: * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 1. 9. 2013 191 VYHLÁŠKA ze dne 27. června 2013, kterou se mění vyhláška č. 128/2009 Sb., o přizpůsobení veterinárních a hygienických požadavků pro některé potravinářské podniky, v nichž se zachází se živočišnými produkty Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 78 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění zákona č. 131/2003 Sb., zákona č. 316/2004 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 308/2011 Sb. a zákona č. 359/2012 Sb., k provedení § 22 odst. 2 písm. a) bodu 3 a § 24 odst. 2 písm. d) zákona: Čl. I Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, v platném znění. Čl. II Vyhláška č. 128/2009 Sb., o přizpůsobení veterinárních a hygienických požadavků pro některé potravinářské podniky, v nichž se zachází se živočišnými produkty, se mění takto: 1. V § 1 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „předpisy Evropských společenství1) (dále jen „předpisy Evropských společenství“)“ nahrazují slovy „předpisy Evropské unie1) (dále jen „předpisy Evropské unie“)“. 2. V § 1 odst. 1 písm. c), § 3 odst. 1 a 3 úvodní části ustanovení, § 4, § 7 odst. 1 a 2, § 9 úvodní části ustanovení, § 10 odst. 1 úvodní části ustanovení, § 11 a v § 12 odst. 1 se slova „Evropských společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 3. V § 7 odst. 2 se slova „§ 8 až 14“ nahrazují slovy „§ 8 až 14a“. 4. Za § 14 se vkládají nové § 14a a 14b, které včetně nadpisu znějí: „Potravinářské podniky dodávající maso volně žijící zvěře a výrobky z masa volně žijící zvěře § 14a (1) Dodává-li potravinářský podnik v rámci své maloobchodní činnosti maso volně žijící zvěře nebo výrobky z masa volně žijící zvěře, které splňují požadavky a kritéria stanovená předpisem Evropské unie, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu15), jinému maloobchodnímu zařízení, jde o okrajovou a omezenou činnost, jestliže a) jde o potravinářský podnik, v němž se týdně 1. bourá nejvýše 150 kg vykostěného masa velké volně žijící zvěře, anebo tomu odpovídající množství nevykostěného masa velké volně žijící zvěře, 2. porcuje nejvýše 35 kg masa, jde-li o maso drobné volně žijící zvěře, 3. vyrobí nejvýše 350 kg výrobků z masa volně žijící zvěře, b) množství dodávaného masa a výrobků z masa volně žijící zvěře nepřekračuje týdně 1. 33 % tímto podnikem vyrobeného vykostěného masa volně žijící zvěře, anebo tomu odpovídající množství nevykostěného masa velké volně žijící zvěře, 2. 33 % tímto podnikem vyrobeného masa volně žijící zvěře, jde-li o maso drobné volně žijící zvěře, 3. 33 % tímto podnikem vyrobených výrobků z masa volně žijící zvěře, c) jiné maloobchodní zařízení toto maso a výrobky z masa volně žijící zvěře 1. dodává přímo konečnému spotřebiteli, nebo 2. opracovává dále jen na výslovné přání konečného spotřebitele. (2) Potravinářské podniky, kterým jsou dodávány maso volně žijící zvěře nebo výrobky z masa volně žijící zvěře opracované v jiném potravinářském podniku v rámci jeho maloobchodní činnosti, mohou tyto výrobky uvádět do oběhu jen za podmínek stanovených v odstavci 1. § 14b Pro potravinářský podnik, který provozuje maloobchodní činnost za podmínek stanovených v § 14a, platí vedle veterinárních a hygienických požadavků stanovených předpisem Evropské unie o hygieně potravin14) také veterinární a hygienické požadavky stanovené v příloze III k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 a) v oddílu I kapitole V odstavcích 2 a 3, v kapitole VII odstavci 1 písm. a) a v odstavcích 2, 4 a 5, pokud jde o velkou volně žijící zvěř, b) v oddílu II kapitole V odstavcích 1, 5 a 6, pokud jde o drobnou volně žijící zvěř, c) v oddílu IV kapitole II odstavcích 4 až 6, pokud jde o velkou volně žijící zvěř, d) v oddílu IV kapitole III odstavcích 4 a 5, pokud jde o drobnou volně žijící zvěř, e) v oddílu V kapitolách II a III, pokud jde o požadavky na hygienické zacházení s mletým masem a masnými polotovary před jejich výrobou a po jejich výrobě, zejména o požadavky na jejich teplotu, f) v oddílu VI, pokud jde o suroviny používané k přípravě výrobků z masa volně žijící zvěře.“. Čl. III Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jejího vyhlášení. Ministr: Ing. Bendl v. r.
Vyhláška č. 189/2013 Sb.
Vyhláška č. 189/2013 Sb. Vyhláška o ochraně dřevin a povolování jejich kácení Vyhlášeno 4. 7. 2013, datum účinnosti 15. 7. 2013, částka 78/2013 * ČÁST PRVNÍ - OCHRANA DŘEVIN A POVOLOVÁNÍ JEJICH KÁCENÍ (§ 1 — § 5) * ČÁST DRUHÁ - Změna vyhlášky, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny (§ 6 — § 6) * ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST (§ 7 — § 7) Aktuální znění od 1. 4. 2019 (86/2019 Sb.) 189 VYHLÁŠKA ze dne 27. června 2013 o ochraně dřevin a povolování jejich kácení Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 79 odst. 4 písm. d) a k provedení § 8 odst. 3 a 5 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 349/2009 Sb., (dále jen „zákon“): ČÁST PRVNÍ OCHRANA DŘEVIN A POVOLOVÁNÍ JEJICH KÁCENÍ § 1 Vymezení pojmů Pro účely této vyhlášky se rozumí a) zapojeným porostem dřevinzapojeným porostem dřevin porost dřevindřevin, v němž se jejich nadzemní části vzájemně dotýkají, prorůstají nebo překrývají, a obvod kmene jednotlivých dřevindřevin měřený ve výšce 130 cm nad zemí nepřesahuje 80 cm; jestliže některá z dřevindřevin v porostu přesahuje uvedené rozměry, posuzuje se vždy jako jednotlivá dřevinadřevina, b) společenskými funkcemi dřevinyspolečenskými funkcemi dřeviny soubor funkcí dřevinydřeviny ovlivňujících životní prostředí člověka, jako je snižování prašnosti, tlumení hluku či zlepšování mikroklimatu; mezi společenské funkce patří také funkce estetická, včetně působení dřevindřevin na krajinný ráz a ráz urbanizovaného prostředí, c) stromořadímstromořadím souvislá řada nejméně deseti stromů s pravidelnými rozestupy; chybí-li v některém úseku souvislé řady nejméně deseti stromů některý strom, je i tento úsek považován za součást stromořadístromořadí; za stromořadístromořadí se nepovažují stromy rostoucí v ovocných sadech, školkách a porostech energetických dřevindřevin nebo vánočních stromků. § 2 Nedovolené zásahy do dřevin (1) Nedovolenými zásahy do dřevinNedovolenými zásahy do dřevin se rozumí takové poškozování nebo ničení dřevindřevin, které způsobí podstatné nebo trvalé snížení jejích ekologických nebo společenských funkcí nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření. (2) O nedovolený zásah podle odstavce 1 se nejedná, pokud je prováděn za účelem zachování nebo zlepšení některé z funkcí dřevinydřeviny, v rámci péče o zvláště chráněný druh rostlinyrostliny nebo živočicha, v rámci péče o zvláště chráněné území prováděné v souladu s plánem péče nebo zásadami péče anebo v rámci péče o evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast prováděné v souladu se souhrnem doporučených opatření. § 3 Velikost a charakteristika dřevin, k jejichž kácení není třeba povolení Povolení ke kácení dřevindřevin, za předpokladu, že tyto nejsou součástí významného krajinného prvkuvýznamného krajinného prvku [§ 3 odst. 1 písm. b) zákona], náhradní výsadby (§ 9 odst. 1 zákona) nebo stromořadístromořadí, se podle § 8 odst. 3 zákona nevyžaduje a) pro dřevinydřeviny o obvodu kmene do 80 cm měřeného ve výšce 130 cm nad zemí, b) pro zapojené porosty dřevinzapojené porosty dřevin, pokud celková plocha kácených zapojených porostů dřevinzapojených porostů dřevin nepřesahuje 40 m2, c) pro porosty energetických dřevindřevin nebo vánočních stromků zpravidla jednoho druhu, pěstovaných pro dosažení rychlé a vysoké produkce stromků nebo dřevní hmoty a s produkčním cyklem mezi sklizněmi do 10 let, d) pro ovocné dřevinydřeviny rostoucí na pozemcích v zastavěném územízastavěném území6) evidovaných v katastrukatastru nemovitostí jako druh pozemku zahrada nebo zastavěná plocha a nádvoří. § 4 Náležitosti žádosti o povolení kácení dřevin a o závazné stanovisko ke kácení dřevin a náležitosti oznámení o kácení dřevin (1) Žádost o povolení ke kácení dřevindřevin (§ 8 odst. 1 zákona) a žádost o vydání závazného stanoviska ke kácení dřevindřevin (§ 8 odst. 6 zákona) musí vedle obecných náležitostí podání podle správního řádu obsahovat: a) označení katastrálního územíkatastrálního území a parcely, na které se dřevinydřeviny nachází, stručný popis umístění dřevindřevin a situační zákres, b) doložení vlastnického práva či nájemního nebo uživatelského vztahu žadatele k příslušným pozemkům, nelze-li je ověřit v katastrukatastru nemovitostí, včetně písemného souhlasu vlastníka pozemku s kácením, není-li žadatelem vlastník pozemku; to neplatí pro žádost o povolení kácení dřevindřevin nebo o závazné stanovisko ke kácení dřevindřevin v souvislosti se záměrem, pro který je zvláštním právním předpisem stanoven účel vyvlastnění, c) specifikaci dřevindřevin, které mají být káceny, zejména druhy, popřípadě rody dřevindřevin, jejich počet a obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí; pro kácení zapojených porostů dřevinzapojených porostů dřevin lze namísto počtu kácených dřevindřevin uvést výměru kácené plochy s uvedením druhového, popřípadě rodového zastoupení dřevindřevin a d) zdůvodnění žádosti. (2) Oznámení o kácení dřevindřevin (§ 8 odst. 2 a odst. 4 zákona) musí vedle obecných náležitostí podání podle správního řádu obsahovat: a) označení katastrálního územíkatastrálního území a parcely, na které se dřevinydřeviny nachází, stručný popis umístění dřevindřevin a situační zákres, b) doložení vlastnického práva, či nájemního nebo uživatelského vztahu oznamovatele k příslušným pozemkům, nelze-li je ověřit v katastrukatastru nemovitostí, včetně souhlasu vlastníka pozemku s kácením, není-li oznamovatelem vlastník pozemku, s výjimkou postupu podle § 8 odst. 4 zákona a s výjimkou kácení dřevindřevin při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků4), při odstraňování dřevindřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav5), v ochranném pásmu zařízení pro rozvod tepelné energie prováděném při provozování těchto zařízení a při kácení dřevindřevin na stavbě dráhy, c) specifikaci dřevindřevin, které mají být káceny nebo byly pokáceny, zejména druhy, popřípadě rody dřevindřevin, jejich počet a obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí; pro kácení zapojených porostů dřevinzapojených porostů dřevin lze namísto počtu kácených dřevindřevin uvést výměru kácené plochy s uvedením druhového, popřípadě rodového zastoupení dřevindřevin, d) zdůvodnění oznámení a e) v případě kácení dřevindřevin podle § 8 odst. 4 zákona doložení skutečností nasvědčujících tomu, že byly splněny podmínky pro tento postup. (3) Oznámení o kácení dřevindřevin (§ 8 odst. 4 zákona), které bylo provedeno složkami integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému z rozhodnutí velitele zásahu při záchranných nebo likvidačních pracích anebo při ochraně obyvatelstva, obsahuje označení místa, kde se dřevinydřeviny nacházely (katastrální územíkatastrální území a číslo parcely nebo adresu) a jejich množství a druh, popřípadě rod. § 5 Období, ve kterém se kácení dřevin zpravidla provádí Kácení dřevindřevin se provádí zpravidla v období jejich vegetačního klidu. Obdobím vegetačního kliduObdobím vegetačního klidu se rozumí období přirozeného útlumu fyziologických a ekologických funkcí dřevinydřeviny. ČÁST DRUHÁ Změna vyhlášky, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny § 6 Ve vyhlášce č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění vyhlášky č. 105/1997 Sb., vyhlášky č. 200/1999 Sb., vyhlášky č. 85/2000 Sb., vyhlášky č. 190/2000 Sb., vyhlášky č. 116/2004 Sb., vyhlášky č. 381/2004 Sb., vyhlášky č. 573/2004 Sb., vyhlášky č. 574/2004 Sb., vyhlášky č. 452/2005 Sb., vyhlášky č. 175/2006 Sb., vyhlášky č. 425/2006 Sb., vyhlášky č. 96/2007 Sb., vyhlášky č. 141/2007 Sb., vyhlášky č. 267/2007 Sb., vyhlášky č. 60/2008 Sb., vyhlášky č. 75/2008 Sb., vyhlášky č. 30/2009 Sb., vyhlášky č. 262/2009 Sb., vyhlášky č. 189/2010 Sb., vyhlášky č. 17/2011 Sb. a vyhlášky č. 393/2012 Sb., se § 8 zrušuje. ČÁST TŘETÍ ÚČINNOST § 7 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. července 2013. Ministr: Mgr. Chalupa v. r. 4) § 47 odst. 2 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 150/2010 Sb. 5) § 24 odst. 3 písm. g), § 25 odst. 3 písm. g), § 58 odst. 1 písm. f) a § 59 odst. 1 písm. g) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. 6) § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 188/2013 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 188/2013 Sb. Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o uložení kolektivních smluv vyššího stupně Vyhlášeno 2. 7. 2013, částka 77/2013 188 SDĚLENÍ Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. června 2013 o uložení kolektivních smluv vyššího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí sděluje, že v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, v platném znění, byly u něj uloženy v období od 13. 5. 2013 – 13. 6. 2013 tyto kolektivní smlouvy vyššího stupně: 1. Kolektivní smlouva vyššího stupně na roky 2013 – 2016, uzavřená dne 17. 4. 2013 mezi smluvními stranami Odborovým svazem Stavba České republiky, Odborovým svazem pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství Čech a Moravy a Svazem podnikatelů ve stavebnictví v České republice. 2. Dodatek č. 1 Kolektivní smlouvy vyššího stupně, uzavřený na období od 1. 1. 2013 – 31. 12. 2014 mezi smluvními stranami Odborovým svazem KOVO a Českomoravskou elektrotechnickou asociací. Ministryně: Ing. Müllerová v. r.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 187/2013 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 187/2013 Sb. Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o rozšíření závaznosti Kolektivní smlouvy vyššího stupně Vyhlášeno 2. 7. 2013, částka 77/2013 187 SDĚLENÍ Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. června 2013 o rozšíření závaznosti Kolektivní smlouvy vyššího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění nálezu Ústavního souduÚstavního soudu vyhlášeného pod č. 199/2003 Sb. a zákona č. 255/2005 Sb., sděluje, že Kolektivní smlouva vyššího stupně na roky 2013 – 2016, uzavřená dne 17. 4. 2013 mezi Odborovým svazem Stavba ČR, Odborovým svazem pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství Čech a Moravy a Svazem podnikatelů ve stavebnictví v ČR, je s účinností od prvního dne měsíce následujícího po vyhlášení tohoto sdělení závazná i pro další zaměstnavatele s převažující činností v odvětví označeném kódy klasifikace ekonomických činností CZ – NACE: 08.1, 16.23, 22.23, 23.2, 23.3, 23.5, 23.6, 23.7, 23.9, 41, 42 a 43. S obsahem kolektivní smlouvy vyššího stupně se lze seznámit na krajských pobočkách Úřadu práce České republiky a na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí (www.mpsv.cz). Ministryně: Ing. Müllerová v. r.
Zákon č. 186/2013 Sb.
Zákon č. 186/2013 Sb. Zákon o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky) Vyhlášeno 2. 7. 2013, datum účinnosti 1. 1. 2014, částka 77/2013 * ČÁST PRVNÍ - STÁTNÍ OBČANSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY (§ 1 — § 80) * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o zpravodajských službách České republiky (§ 81 — § 81) * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o evidenci obyvatel (§ 82 — § 82) * ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o správních poplatcích (§ 83 — § 83) * ČÁST PÁTÁ - ÚČINNOST (§ 84 — § 84) č. 1 k zákonu č. 186/2013 Sb. č. 2 k zákonu č. 186/2013 Sb. Aktuální znění od 1. 2. 2022 (261/2021 Sb.) 186 ZÁKON ze dne 11. června 2013 o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky) Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ STÁTNÍ OBČANSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY HLAVA I OBECNÁ USTANOVENÍ § 1 Tento zákon upravuje způsoby nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, prokazování a zjišťování státního občanství České republiky, vydávání osvědčení o státním občanství České republiky (dále jen „osvědčení“), vedení evidence fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství České republiky, a přestupkypřestupky na úseku státního občanství. § 2 V tomto zákoně se dítětem rozumí fyzická osoba mladší 18 let, pokud nenabyla plné svéprávnosti. HLAVA II NABÝVÁNÍ STÁTNÍHO OBČANSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY Díl 1 Způsoby nabývání státního občanství České republiky § 3 Státní občanství České republiky se nabývá a) narozením, b) určením otcovství, c) osvojením, d) nalezením na území České republiky, e) udělením, f) prohlášením, nebo g) v souvislosti se svěřením do ústavní, pěstounské nebo jiné formy náhradní péče (dále jen „náhradní péče“). Díl 2 Nabývání státního občanství České republiky narozením § 4 Dítě nabývá státní občanství České republiky narozením, je-li v den jeho narození alespoň jeden z rodičů státním občanem České republiky. § 5 Státní občanství České republiky nabývá narozením i dítě, které se narodí na jejím území a které by se jinak stalo osobou bez státního občanství (dále jen „bezdomovec“), pokud jsou oba rodiče dítěte bezdomovci a alespoň jeden z nich má na území České republiky ke dni narození dítěte povolen pobyt1) na dobu delší než 90 dnů. Díl 3 Nabývání státního občanství České republiky určením otcovství § 6 Dítě, jehož matka není státní občankou České republiky, nabývá státní občanství České republiky dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o určení otcovství státního občana České republiky. § 7 (1) Dítě, jehož matka není státní občankou České republiky, avšak je občankou jiného členského státu Evropské unie, Švýcarské konfederace nebo státu, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru2) (dále jen „stát Evropské unie“), anebo má trvalý pobyt1) na území České republiky, anebo je bezdomovkyní, nabývá státní občanství České republiky dnem, kdy bylo učiněno souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství státního občana České republiky. (2) Dítě, jehož matka není státní občankou České republiky, státu Evropské unie ani nemá trvalý pobyt1) na území České republiky, ani není bezdomovkyní, nabývá státní občanství České republiky dnem, kdy bylo učiněno souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství státního občana České republiky, pokud rodiče prokázali otcovství matričnímu úřadu genetickou zkouškou formou znaleckého posudku podle zákona o znalcích a tlumočnících. Díl 4 Nabývání státního občanství České republiky osvojením § 8 Dítě nabývá státní občanství České republiky osvojením, k němuž došlo rozhodnutím orgánu České republiky, je-li alespoň jeden z osvojitelů státním občanem České republiky, a to dnem nabytí právní moci rozhodnutí o osvojení. § 9 Dítě, které bylo osvojeno rozhodnutím orgánu cizího státu a alespoň jedním z osvojitelů je státní občan České republiky, nabývá státní občanství České republiky dnem nabytí právní moci rozhodnutí o uznání osvojení, pokud bylo osvojení v České republice podle zákona o mezinárodním právu soukromém uznáno3). Díl 5 Nabývání státního občanství České republiky nalezením na území České republiky § 10 Dítě mladší 3 let nalezené na území České republiky, jehož totožnost se nepodaří zjistit, nabývá státní občanství České republiky dnem nalezení na území České republiky, pokud do 6 měsíců ode dne nalezení nevyjde najevo, že nabylo státní občanství jiného státu. V případě pochybností o dni nalezení rozhodne o dni nabytí státního občanství České republiky v řízení zahájeném z moci úřední anebo na návrh, který za dítě podá zákonný zástupce dítěte nebo opatrovník, Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“). Díl 6 Nabývání státního občanství České republiky udělením § 11 O udělení státního občanství České republiky rozhoduje ministerstvo. § 12 Na udělení státního občanství České republiky není právní nárok. Podmínky udělení státního občanství České republiky § 13 (1) Státní občanství České republiky lze udělit, pokud je žadatel integrován do společnosti v České republice, zejména pokud jde o integraci z hlediska rodinného, pracovního, nebo sociálního, a splňuje ostatní podmínky stanovené v § 14. (2) Státní občanství České republiky nelze udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty. § 14 (1) Státní občanství České republiky lze udělit, pokud má žadatel na území České republiky povolen trvalý pobyt1) ke dni podání žádosti nepřetržitě a) po dobu alespoň 5 let, b) po dobu alespoň 3 let, jde-li o žadatele, který je občanem státu Evropské unie, nebo c) po dobu, která společně s bezprostředně předcházejícím oprávněným pobytem na území České republiky dosahuje alespoň 10 let. Do doby pobytu požadované v písmenech a) a b) se započítává doba jakéhokoli oprávněného pobytu na území České republiky před dosažením 18 let věku. (2) Státní občanství České republiky lze udělit, pokud žadatel prokáže, že se na území České republiky skutečně zdržuje alespoň v rozsahu jedné poloviny doby pobytu, jak je stanovena v odstavci 1 písm. a) až c). Do této doby se započítávají i období nepřítomnosti cizince na území České republiky, pokud jednotlivá období nepřítomnosti nepřesáhla 2 po sobě jdoucí měsíce, nebo ze závažného důvodu 6 po sobě jdoucích měsíců; závažným důvodem je zejména těhotenství a narození dítěte, vážné onemocnění, studium, odborné školení nebo pracovní cesta. (3) Státní občanství České republiky lze udělit žadateli staršímu 15 let, který a) nebyl pravomocně odsouzen pro nedbalostní trestný čintrestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo pro úmyslný trestný čintrestný čin, b) pokud se v České republice zdržuje po dobu kratší 10 let, ve státě, jehož je státním občanem, nejde-li o žadatele, kterému byla na území České republiky udělena mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany4), nebo ve státech, ve kterých v posledních 10 letech přede dnem podání žádosti pobýval nepřetržitě více než 6 měsíců po dosažení věku 15 let, nebyl pravomocně odsouzen pro nedbalostní trestný čintrestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo pro úmyslný trestný čintrestný čin. Podmínka podle písmen a) a b) je splněna, pokud se na žadatele hledí, jako by nebyl odsouzen, nebo pokud byl v cizím státě odsouzen za čin, který není trestný podle práva České republiky. (4) Státní občanství České republiky lze udělit žadateli, který prokáže znalost českého jazyka. Tuto podmínku nemusí splnit žadatel, který doloží, že v minulosti absolvoval alespoň po dobu 3 školních let základní, střední, nebo vysokou školu, na kterých byl vyučovacím jazykem český jazyk, žadatel, který je ke dni podání žádosti mladší 15 nebo starší 65 let, nebo žadatel s tělesným nebo mentálním postižením, které mu znemožňuje osvojit si znalost českého jazyka. (5) Státní občanství České republiky lze udělit žadateli, který prokáže základní znalost ústavního systému České republiky a základní orientaci v kulturně-společenských, zeměpisných a historických reáliích České republiky. Tuto podmínku nemusí splnit žadatel, který doloží, že v minulosti absolvoval alespoň po dobu 3 školních let základní, střední, nebo vysokou školu, na kterých byl vyučovacím jazykem český jazyk, žadatel, který je ke dni podání žádosti mladší 15 nebo starší 65 let, nebo žadatel s tělesným nebo mentálním postižením, které mu znemožňuje osvojit si znalost ústavního systému České republiky a základní orientaci v kulturně-společenských, zeměpisných a historických reáliích České republiky. (6) Státní občanství České republiky lze udělit žadateli, který v posledních 3 letech předcházejících dni podání žádosti neporušil závažným způsobem povinnosti vyplývající z jiných právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na území České republiky1), veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, zaměstnanost, daně, cla, odvody a poplatky, vyživovací povinnost vůči dítěti, které má trvalý pobyt na území České republiky, nebo veřejnoprávní povinnosti k obciobci, ve které je žadatel přihlášen k pobytu, jde-li o povinnosti uložené obcíobcí v samostatné působnosti. (7) Státní občanství České republiky lze udělit žadateli, který prokáže výši a zdroje svých příjmů, popřípadě splnění oznamovací povinnosti při přeshraničním převozu5) nebo bezhotovostní převod finančních prostředků z ciziny a že ze svých příjmů v deklarované výši odvádí daň, pokud podle jiného právního předpisu6) tuto povinnost neplní jiná osoba. Skutečnosti dle předchozí věty je žadatel povinen prokázat za období posledních 3 let předcházejících dni podání žádosti. Tuto podmínku nemusí splnit žadatel, který je ke dni podání žádosti mladší 18 let. (8) Státní občanství České republiky lze udělit žadateli, který prokáže, že jeho pobyt na území České republiky v posledních 3 letech předcházejících dni podání žádosti výrazně a bez vážných důvodů nezatěžoval systém státní sociální podpory nebo systém pomoci v hmotné nouzi. Výrazným zatížením systému státní sociální podpory nebo systému pomoci v hmotné nouzi se rozumí, že žadatel je převážně závislý na dávkách poskytovaných ze systému státní sociální podpory nebo systému pomoci v hmotné nouzi, pokud se nejedná o osobu, která je vyloučena z výkonu výdělečné činnosti z důvodu svého zdravotního stavu, připravuje se na budoucí povolání7), nebo čerpá mateřskou či rodičovskou dovolenou, nebo soustavně pečuje o jinou osobu, která je na takovou péči odkázána. § 15 Prominutí splnění některých podmínek stanovených pro udělení státního občanství České republiky (1) Splnění podmínky stanovené v § 14 odst. 1 může být prominuto žadateli, který má na území České republiky povolen trvalý pobyt a a) narodil se na území České republiky, b) je nebo byl státním občanem České republiky nebo České socialistické republiky (dále jen „český státní občan“), popřípadě do roku 1968 státním občanem Československé republiky nebo Československé socialistické republiky (dále jen „československý státní občan“), c) alespoň jeden z jeho rodičů je státním občanem České republiky, d) byl po dosažení věku 18 let osvojen státním občanem České republiky, e) jeho manžel nebo registrovaný partner8) (dále jen „partner“), se kterým žije ve společné domácnosti, je státním občanem České republiky, f) má povolen trvalý pobyt na území České republiky z důvodů humanitárních, jiných důvodů hodných zvláštního zřetele, nebo pokud je jeho pobyt na území v zájmu České republiky1), g) je ke dni podání žádosti mladší 18 let, nebo h) je bezdomovcem nebo mu byla na území České republiky udělena mezinárodní ochrana formou azylu4), pokud platnost rozhodnutí o udělení této formy mezinárodní ochrany trvá. (2) Splnění podmínky stanovené v § 14 odst. 2 může být prominuto žadateli, který má na území České republiky povolen trvalý pobyt a a) jeho manžel nebo partner8), se kterým žije ve společné domácnosti, je státním občanem České republiky, nebo b) je ke dni podání žádosti mladší 18 let. (3) Splnění podmínek stanovených v § 14 odst. 4 a 5 může být prominuto z důvodů hodných zvláštního zřetele. (4) Splnění podmínky stanovené v § 14 odst. 6 může být prominuto, pokud žadatel odstranil způsobený škodlivý následek nebo učinil účinná opatření k jeho odstranění. (5) Splnění podmínky stanovené v § 14 odst. 8 může být prominuto z důvodů hodných zvláštního zřetele, jimiž je zejména skutečnost, že žadatel je bezdomovcem nebo mu byla udělena mezinárodní ochrana na území České republiky formou azylu nebo doplňkové ochrany4). § 16 Udělení státního občanství České republiky z důvodu významného přínosu pro Českou republiku (1) Ministerstvo může udělit státní občanství České republiky žadateli, který má na území České republiky povolen trvalý pobyt1) a udělení státního občanství České republiky by bylo významným přínosem pro Českou republiku z hlediska vědeckého, vzdělávacího, kulturního, sportovního, slouží k plnění mezinárodních závazků České republiky nebo účelům humanitárním, nebo je v jiném státním zájmu. Žadatel nemusí splňovat podmínky stanovené v § 14, s výjimkou podmínky stanovené v § 14 odst. 3. (2) Žadatel předloží doklad, který mu byl vystaven některým z ministerstev či jiným ústředním správním úřadem9), Kanceláří prezidenta republiky, veřejnou nebo státní vysokou školou, nebo veřejnou výzkumnou institucí10), a který osvědčuje důvod pro udělení státního občanství České republiky podle odstavce 1; žadatel nepředkládá doklad uvedený v § 19 písm. g) ani doklady podle § 20. Řízení ve věci udělení státního občanství České republiky § 17 Žádost o udělení státního občanství České republiky se podává osobně u krajského úřadu, v hlavním městě Praze u úřadu městské části stanovené v příloze č. 1 k tomuto zákonu (dále jen „krajský úřad“) příslušného podle místa trvalého pobytu žadatele. § 18 (1) Manželé mohou podat společnou žádost o udělení státního občanství České republiky, do níž mohou zahrnout své děti. (2) Pokud žádost o udělení státního občanství České republiky podává jen jeden z rodičů dítěte, může do žádosti dítě zahrnout pouze se souhlasem druhého rodiče s jeho úředně ověřeným podpisem. Úředně ověřený podpis se nevyžaduje, jestliže druhý rodič vyjádří svůj souhlas a žádost podepíše před správním orgánem, u něhož je žádost podána. Souhlas druhého rodiče se nevyžaduje, pokud byl rodičovské odpovědnosti zbaven, výkon jeho rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven, není-li jeho pobyt, pokud žije mimo území České republiky, znám nebo zemřel. (3) Rodiče, popřípadě jeden z rodičů, mohou podat samostatnou žádost o udělení státního občanství České republiky pro dítě. Pokud žádost podává jeden z rodičů, může tak učinit pouze se souhlasem druhého rodiče s jeho úředně ověřeným podpisem. Souhlas druhého rodiče, případně úřední ověření podpisu, se nevyžaduje za podmínek uvedených v odstavci 2. Jestliže oba rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, výkon jejich rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven nebo není-li jejich pobyt, pokud žijí mimo území České republiky, znám, může podat samostatnou žádost o udělení státního občanství České republiky pro dítě jeho zákonný zástupce nebo opatrovník. Opatrovník k žádosti připojí pravomocné rozhodnutí soudu o svém ustanovení. (4) Společnou žádost manželů ani žádost, do které jsou zahrnuty děti, není možné podat, pokud žadatel žádá o udělení státního občanství České republiky podle § 16. (5) K žádosti o udělení státního občanství České republiky dítěti staršímu 15 let je třeba jeho souhlas s úředně ověřeným podpisem. Úředně ověřený podpis se nevyžaduje, jestliže dítě vyjádří svůj souhlas a žádost podepíše před správním orgánem, u něhož je žádost podána. § 19 Kromě náležitostí stanovených správním řádem musí být z žádosti o udělení státního občanství České republiky patrné, zda a z jakých důvodů se žádá o prominutí splnění podmínek pro udělení státního občanství České republiky. K žádosti o udělení státního občanství České republiky žadatel připojí a) rodný list, b) oddací list nebo doklad o vzniku registrovaného partnerství8) (dále jen „partnerství“), pokud uzavřel manželství nebo vstoupil do partnerství, c) doklad o rozvodu manželství nebo rozhodnutí o zrušení partnerství, pokud bylo manželství rozvedeno nebo partnerství zrušeno, d) úmrtní list zemřelého manžela nebo partnera8), e) výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný příslušným soudem nebo správním orgánem cizího státu nebo jiný doklad prokazující bezúhonnost žadatele podle § 14 odst. 3 písm. b), nebo čestné prohlášení o bezúhonnosti, jde-li o cizí stát, kde žadatel v posledních 10 letech pobýval po kratší dobu nebo cizí stát výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad nevydává či jej odmítá žadateli vydat, (dále jen „doklad o bezúhonnosti“); tyto doklady nesmí být starší než 6 měsíců, f) životopis, zpracovaný volnou formou v českém jazyce, ve kterém uvede zejména údaje o pobytu na území České republiky, včetně délky zahraničních pobytů během této doby, pracovní nebo jiné výdělečné činnosti a studiu v České republice a rodinném a společenském životě, g) doklad o absolvování zkoušky znalosti z českého jazyka, základní znalosti ústavního systému České republiky a základní orientace v kulturně-společenských, zeměpisných a historických reáliích České republiky pro účely udělování státního občanství (dále jen „zkouška z jazyka a reálií“) nebo doklady, které prokáží, že v minulosti absolvoval alespoň po dobu 3 školních let základní, střední nebo vysokou školu, na kterých byl vyučovacím jazykem český jazyk, nebo že jde o žadatele s tělesným nebo mentálním postižením, které mu znemožňuje osvojit si znalost českého jazyka nebo znalost ústavního systému České republiky a základní orientaci v kulturně-společenských, zeměpisných a historických reáliích České republiky, nejedná-li se o žadatele mladšího 15 nebo staršího 65 let. § 20 (1) Žadatel k žádosti o udělení státního občanství České republiky dále připojí a) doklady, které prokazují pobyt žadatele na území České republiky a jeho pobyty v zahraničí, b) potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že nemá v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky ani orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky. (2) Žadatel dále k žádosti připojí doklady prokazující zdroje jeho finančních prostředků sloužících k zajištění jeho životních potřeb v České republice, zejména a) potvrzení o tom, že je příjemcem starobního, invalidního nebo jiného důchodu, b) doklady, které prokazují příjmy manžela nebo partnera8), pokud je na jeho příjmy žadatel odkázán, c) doklady, že disponuje příjmy ze zahraničí. (3) Žadatel, který v České republice vykonává nebo vykonával závislou prácizávislou práci, k žádosti dále připojí a) potvrzení o svém zaměstnání včetně informace o výši příjmu, b) pracovní smlouvy nebo potvrzení o zaměstnání, případně další podklady prokazující pracovní aktivity žadatele, kterým se v České republice v minulosti věnoval. (4) Žadatel, který studuje nebo v minulosti na území České republiky studoval, k žádosti dále připojí a) potvrzení o studiu, b) poslední školní vysvědčení nebo jiné doklady prokazující studium. § 21 (1) Krajský úřad pouze vyplní se žadatelem dotazník k žádosti a spolu s předloženými doklady a svým stanoviskem a stanoviskem obecního úřadu obceobce, ve které je žadatel přihlášen k pobytu, jej zašle do 30 dnů ode dne jejího podání ministerstvu; dotazník je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu. (2) Stanoviska obecního úřadu a krajského úřadu obsahují vyjádření ke splnění podmínek pro udělení státního občanství České republiky, které může obecní úřad nebo krajský úřad na základě informací, jež má k dispozici, posoudit. § 22 (1) Pokud má ministerstvo pochybnosti o správnosti údajů uvedených v předložených dokladech, nebo je jako podklad pro posouzení žádosti považuje za nedostatečné, je oprávněno dále požádat o informaci jiný státní orgán, orgán územního samosprávného celku nebo zdravotní pojišťovnu, které jsou povinny požadovanou informaci poskytnout, pokud ji mají k dispozici. (2) Za účelem prokázání podmínky uvedené v § 14 odst. 3 písm. a) si ministerstvo vyžádá podle jiného právního předpisu11) výpis z evidence Rejstříku trestů, jde-li o žadatele staršího 15 let. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. (3) K žádosti o udělení státního občanství České republiky, kterou podal žadatel starší 15 let, si ministerstvo vyžádá stanoviska PoliciePolicie České republiky a zpravodajských služeb České republiky; tato stanoviska se nestávají součástí spisu, pokud obsahují utajované informaceutajované informace. V případě, že v řízení vyjde na základě stanoviska PoliciePolicie České republiky nebo zpravodajské služby, které obsahuje utajované informaceutajované informace, najevo, že žadatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění rozhodnutí se pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. § 23 (1) Ministerstvo rozhodne o žádosti o udělení státního občanství České republiky do 180 dnů ode dne, kdy mu byla žádost doručena. (2) Rozhodnutí v řízení o rozkladu proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky vydá ministr ve lhůtě 120 dnů ode dne podání rozkladu. § 24 (1) Vyhovuje-li se žádosti o udělení státního občanství České republiky, vydá ministerstvo žadateli listinu o udělení státního občanství České republiky namísto stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí. V takovém případě nabývá rozhodnutí o udělení státního občanství České republiky právní moci dnem uvedeným v § 27 odst. 1. (2) Ministerstvo o udělení státního občanství České republiky bezodkladně informuje krajský úřad. § 25 Pokud ministerstvo žádost o udělení státního občanství České republiky zamítne, může žadatel podat novou žádost nejdříve po uplynutí 2 let od dne nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti. To neplatí, byl-li žadatel v době zamítnutí žádosti dítětem nebo splnil-li žadatel v mezidobí v důsledku uplynutí času podmínku podle § 14, jejíž nesplnění bylo důvodem zamítnutí žádosti. § 26 Soudní přezkum Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky podle § 22 odst. 3 je vyloučeno z přezkoumání soudem. § 27 Státoobčanský slib (1) Státní občanství České republiky se nabývá dnem složení státoobčanského slibu, popřípadě dnem nabytí právní moci rozhodnutí o prominutí složení státoobčanského slibu, nebo dnem převzetí listiny o udělení státního občanství České republiky dítěti mladšímu 15 let jeho zákonným zástupcem. (2) Státoobčanský slib zní: „Slibuji na svou čest věrnost České republice. Slibuji, že budu dodržovat její Ústavu a ostatní zákony České republiky.“ (3) Státoobčanský slib skládá žadatel, který dosáhl věku 15 let. (4) Státoobčanský slib se skládá veřejně a slavnostním způsobem před ředitelem krajského úřadu, v hlavním městě Praze před tajemníkem úřadu městské části hlavního města Prahy stanovené v příloze č. 1 k tomuto zákonu, nebo před jím pověřenou osobou. Státoobčanský slib lze v případě důvodů hodných zvláštního zřetele složit i v cizině před vedoucím zastupitelského úřadu nebo konzulárního úřadu České republiky, s výjimkou konzulárního úřadu vedeného honorárním konzulárním úředníkem (dále jen „zastupitelský úřad“) nebo před jím pověřenou osobou. (5) Žadatel může složit státoobčanský slib nejpozději do 12 měsíců ode dne, kdy mu byla výzva ke složení státoobčanského slibu doručena. Pokud státoobčanský slib v této lhůtě nesloží, ministerstvo usnesením řízení zastaví a rozhodnutí o udělení státního občanství České republiky zruší. (6) Ministerstvo může složení státoobčanského slibu z důvodů hodných zvláštního zřetele prominout. Zvláštní úprava udělení státního občanství České republiky § 28 (1) Ministerstvo udělí státní občanství České republiky dítěti, jehož matka není státní občankou České republiky, státu Evropské unie ani bezdomovkyní, na základě souhlasného prohlášení rodičů o určení otcovství státního občana České republiky, pokud určení otcovství státním občanem České republiky nemělo pouze účelový charakter, jehož cílem bylo zejména získání oprávnění k pobytu dítěte a jeho matky na území České republiky nebo zneužití systému státní sociální podpory v České republice. Při posouzení, zda určení otcovství státního občana České republiky k dítěti cizí státní občanky nemělo pouze účelový charakter, ministerstvo zohlední zejména to, zda otec dítěte, ke kterému určil otcovství, a) žije s dítětem ve společné domácnosti, nebo je s dítětem v pravidelném kontaktu, b) podílí se na výchově dítěte a c) plní vyživovací povinnost vůči dítěti. (2) Žádost o udělení státního občanství České republiky podle odstavce 1 mohou podat ministerstvu zákonní zástupci dítěte nebo opatrovník ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy bylo učiněno souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství, v případě, že bylo otcovství určeno ještě před narozením dítěte, ve lhůtě 1 roku ode dne jeho narození. Žadatel nemusí splňovat podmínky stanovené v § 14. Ustanovení § 19 a 20 se nepoužijí. (3) Pokud žádost podává jen jeden z rodičů dítěte, může tak učinit pouze se souhlasem druhého rodiče s jeho úředně ověřeným podpisem. Úředně ověřený podpis se nevyžaduje, jestliže druhý rodič vyjádří svůj souhlas a žádost podepíše před správním orgánem, u něhož je žádost podána. Souhlas druhého rodiče se nevyžaduje, pokud byl rodičovské odpovědnosti zbaven, výkon jeho rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven, není-li jeho pobyt, pokud žije mimo území České republiky, znám nebo zemřel. (4) Žádost se podává ministerstvu. Žádost lze rovněž podat u kteréhokoliv krajského úřadu. Krajský úřad zašle žádost ve lhůtě 30 dnů ode dne jejího podání ministerstvu. V cizině lze podat žádost u zastupitelského úřadu, který ji ve lhůtě 30 dnů zašle spolu se svým stanoviskem ministerstvu; na obsah stanoviska se použije obdobně ustanovení § 21 odst. 2. K žádosti přiloží zákonný zástupce nebo opatrovník rodný list dítěte a zároveň vyplní dotazník, ve kterém se uvedou identifikační údaje dítěte a rodičů, údaje o určení otcovství a další skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti; dotazník je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Opatrovník připojí k žádosti pravomocné rozhodnutí soudu o svém ustanovení. (5) Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 60 dnů ode dne, kdy byla žádost doručena ministerstvu. (6) K žádosti si ministerstvo vyžádá stanovisko obecního úřadu z místa pobytu dítěte a jeho rodičů, PoliciePolicie České republiky a orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Na obsah stanoviska se použije obdobně ustanovení § 21 odst. 2. (7) Po dobu řízení a za předpokladu, že otcovství státního občana České republiky bylo určeno, se považuje pobyt dítěte na území České republiky za trvalý pobyt1). (8) K nabytí státního občanství České republiky dojde dnem převzetí listiny o udělení státního občanství České republiky zákonným zástupcem dítěte nebo opatrovníkem. § 29 (1) Ministerstvo udělí státní občanství České republiky dítěti, které se narodí na území České republiky a nenabude narozením státní občanství ani jednoho z rodičů a alespoň jeden z rodičů má na území České republiky ke dni narození dítěte povolen pobyt1) na dobu delší než 90 dnů. (2) Žádost o udělení státního občanství České republiky podle odstavce 1 mohou podat ministerstvu zákonní zástupci dítěte nebo opatrovník. Žadatel nemusí splňovat podmínky stanovené v § 14. Ustanovení § 19 a 20 se nepoužijí. (3) Pokud žádost podává jen jeden z rodičů dítěte, může tak učinit pouze se souhlasem druhého rodiče s jeho úředně ověřeným podpisem. Úředně ověřený podpis se nevyžaduje, jestliže druhý rodič vyjádří svůj souhlas a žádost podepíše před správním orgánem, u něhož je žádost podána. Souhlas druhého rodiče se nevyžaduje, pokud byl rodičovské odpovědnosti zbaven, výkon jeho rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven, není-li jeho pobyt, pokud žije mimo území České republiky, znám nebo zemřel. (4) Státní občanství České republiky podle odstavce 1 ministerstvo neudělí dítěti, které by se stalo bezdomovcem pouze v důsledku toho, že jeho rodič neučiní ve vztahu k příslušným orgánům státu, jehož je státním občanem, bez závažných důvodů úkon, na základě kterého by dítě nabylo státní občanství daného státu narozením. Pokud byla rodiči dítěte v době, kdy bylo možné učinit příslušný úkon, udělena v České republice mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany4), považuje se to bez dalšího za závažný důvod podle věty první. (5) K nabytí státního občanství České republiky dojde dnem převzetí listiny o udělení státního občanství České republiky zákonným zástupcem dítěte nebo opatrovníkem. § 30 (1) Ministerstvo udělí státní občanství České republiky fyzické osobě starší 3 let nalezené na území České republiky, u níž se pro stupeň rozumové vyspělosti nebo pro zdravotní postižení nepodaří zjistit její totožnost, pokud do 6 měsíců ode dne nalezení nevyjde najevo, že nabylo státní občanství jiného státu. Fyzická osoba nemusí splňovat podmínky stanovené v § 14. Ustanovení § 19 a 20 se nepoužijí. (2) Žádost o nabytí státního občanství České republiky nalezením na jejím území podává ministerstvu opatrovník fyzické osoby, o jejíž nabytí státního občanství se jedná, který k žádosti připojí pravomocné rozhodnutí soudu o svém ustanovení. Žádost lze rovněž podat u kteréhokoliv krajského úřadu. Krajský úřad zašle žádost ve lhůtě 30 dnů ode dne jejího podání ministerstvu. Ministerstvo může řízení zahájit rovněž z moci úřední, dozví-li se o fyzické osobě, u které lze důvodně předpokládat, že by mohla nabýt státní občanství České republiky nalezením na jejím území podle odstavce 1. (3) K žádosti si ministerstvo vyžádá stanovisko obecního úřadu z místa bydliště fyzické osoby, o jejíž státní občanství se jedná, a PoliciePolicie České republiky. Na obsah stanoviska se použije obdobně ustanovení § 21 odst. 2. (4) K nabytí státního občanství České republiky dojde dnem převzetí listiny o udělení státního občanství České republiky opatrovníkem. Díl 7 Nabývání státního občanství České republiky prohlášením § 31 (1) Prohlášením o nabytí státního občanství České republiky (dále jen „prohlášení“) může nabýt státní občanství České republiky fyzická osoba, která pozbyla české nebo československé státní občanství přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nejednalo-li se o pozbytí československého státního občanství podle ústavního dekretu prezidenta republiky o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské nebo podle smlouvy mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o Zakarpatské Ukrajině12), nebo nejedná-li se o československého státního občana, který se ke dni 1. ledna 1969 stal, nebo by se k tomuto dni stal státním občanem Slovenské socialistické republiky, anebo po 1. lednu 1969 nabyl státní občanství Slovenské socialistické republiky nebo Slovenské republiky a je dosud jejím občanem. (2) Prohlášení může dále učinit bývalý československý státní občan, který měl před odchodem do ciziny trvalý pobyt na území České republiky nebo České socialistické republiky, pokud není ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské republiky. (3) Fyzická osoba, jejíž alespoň jeden z rodičů nebo prarodičů je nebo byl bývalým občanem podle odstavce 1, může státní občanství České republiky nabýt prohlášením, pokud není ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské republiky. (4) Prohlašovatel k prohlášení připojí a) rodný list, b) oddací list, doklad o vzniku partnerství, případně doklad o rozvodu manželství, doklad o zrušení partnerství, úmrtní list zemřelého manžela nebo partnera8), c) rodné listy rodičů, jejich oddací list, popřípadě doklad o rozvodu manželství nebo úmrtní listy, pokud jsou tyto doklady nezbytné pro učinění prohlášení, d) rodné listy prarodičů, jejich oddací list, popřípadě doklad o rozvodu manželství, nebo jejich úmrtní listy, pokud jsou tyto doklady nezbytné pro učinění prohlášení, e) doklad prokazující datum a způsob pozbytí českého či československého státního občanství prohlašovatele nebo doklad prokazující datum a způsob pozbytí českého či československého státního občanství jednoho z rodičů nebo prarodičů. (5) Rodiče, popřípadě jeden z nich, mohou pro dítě učinit samostatné prohlášení podle odstavce 3. K prohlášení se kromě dokladů uvedených v odstavci 4 připojí a) rodný list dítěte, b) souhlas druhého rodiče s nabytím státního občanství České republiky s jeho úředně ověřeným podpisem. Souhlas druhého rodiče se nevyžaduje, pokud byl rodičovské odpovědnosti zbaven, výkon jeho rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven, není-li jeho pobyt, pokud žije mimo území České republiky, znám nebo zemřel. (6) Jestliže oba rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, výkon jejich rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven nebo není-li jejich pobyt, pokud žijí mimo území České republiky, znám, může prohlášení o nabytí státního občanství České republiky učinit pro dítě zákonný zástupce nebo opatrovník, který k prohlášení připojí a) rodný list dítěte, b) pravomocné rozhodnutí soudu o jeho ustanovení opatrovníkem. (7) K nabytí státního občanství České republiky prohlášením podle odstavce 3 dítětem starším 15 let je třeba jeho souhlas s úředně ověřeným podpisem. Úředně ověřený podpis se nevyžaduje, jestliže dítě vyjádří svůj souhlas a prohlášení podepíše před správním orgánem, u něhož se prohlášení činí. § 32 (1) Prohlášením může nabýt státní občanství České republiky fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky a nebyla českým státním občanem ani státním občanem Slovenské republiky. Nabytí státního občanství České republiky tímto způsobem není umožněno fyzické osobě, která je ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské republiky. (2) Fyzická osoba, jež je v přímé linii potomkem bývalého občana podle odstavce 1, může státní občanství České republiky nabýt prohlášením, pokud nebyla českým státním občanem ani státním občanem Slovenské republiky. (3) Do prohlášení lze zahrnout i dítě. Pro dítě lze učinit rovněž samostatné prohlášení. (4) Prohlašovatel k prohlášení připojí a) rodný list, b) oddací list, doklad o vzniku partnerství, případně doklad o rozvodu manželství, doklad o zrušení partnerství, úmrtní list zemřelého manžela nebo partnera8), c) doklad o tom, že není státním občanem Slovenské republiky. (5) Je-li prohlášení podle odstavce 3 činěno pouze jedním z rodičů dítěte, je nutné předložit souhlas druhého rodiče s jeho úředně ověřeným podpisem s tím, aby dítě nabylo státní občanství České republiky. Souhlas druhého rodiče se nevyžaduje, pokud byl rodičovské odpovědnosti zbaven, výkon jeho rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven, není-li jeho pobyt, pokud žije mimo území České republiky, znám nebo zemřel. (6) Jestliže oba rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, výkon jejich rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven nebo není-li jejich pobyt, pokud žijí mimo území České republiky, znám, může prohlášení o nabytí státního občanství České republiky učinit pro dítě zákonný zástupce nebo opatrovník, který k prohlášení připojí a) rodný list dítěte, b) pravomocné rozhodnutí soudu o jeho ustanovení opatrovníkem. (7) K nabytí státního občanství České republiky prohlášením podle odstavce 3 dítětem starším 15 let je třeba jeho souhlas s úředně ověřeným podpisem. Úředně ověřený podpis se nevyžaduje, jestliže dítě vyjádří svůj souhlas a prohlášení podepíše před správním orgánem, u něhož se prohlášení činí. § 33 (1) Prohlášením může nabýt státní občanství České republiky fyzická osoba, která se narodila v době od 1. října 1949 do 7. května 1969 mimo území Československé republiky a jeden z jejích rodičů byl ke dni jejího narození československým státním občanem a k 1. lednu 1969 se stal nebo by se k tomuto dni stal českým státním občanem. Prohlášení lze podat nejpozději do jednoho roku od data nabytí účinnosti tohoto zákona. (2) Prohlašovatel k prohlášení připojí a) rodný list, b) oddací list, doklad o vzniku partnerství, případně doklad o rozvodu manželství, doklad o zrušení partnerství, úmrtní list zemřelého manžela nebo partnera8), c) doklad prokazující československé státní občanství jednoho z rodičů ke dni narození prohlašovatele. § 34 (1) Prohlášením může nabýt státní občanství České republiky fyzická osoba, které byl neoprávněně vydán doklad prokazující státní občanství České republiky, pokud byla v dobré víře o tom, že je státním občanem České republiky, a za předpokladu, že takový doklad nebyl ve lhůtě 10 let ode dne jeho vydání zrušen. (2) Prohlašovatel k prohlášení připojí a) rodný list, b) oddací list, doklad o vzniku partnerství, případně doklad o rozvodu manželství, doklad o zrušení partnerství, úmrtní list zemřelého manžela nebo partnera8), c) všechny doklady prokazující existenci státního občanství České republiky, které mu byly v minulosti vydány a kterými disponuje. § 35 (1) Prohlášením může nabýt státní občanství České republiky fyzická osoba nejpozději do 3 let od dosažení věku 18 let, pokud a) má na území České republiky povolen trvalý pobyt1), b) nejpozději od věku 10 let se až k datu prohlášení nejméně dvě třetiny této doby oprávněně zdržuje na území České republiky, c) nebyla pravomocně odsouzena pro trestný čintrestný čin nebo provinění, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena. (2) Prohlašovatel k prohlášení připojí a) oddací list, doklad o vzniku partnerství, případně doklad o rozvodu manželství, doklad o zrušení partnerství, úmrtní list zemřelého manžela nebo partnera8), b) doklad o bezúhonnosti ve státech, ve kterých po dosažení věku 15 let pobýval nepřetržitě alespoň 6 měsíců. (3) Za účelem prokázání podmínky uvedené v odstavci 1 písm. c) si správní orgán příslušný k přijetí prohlášení vyžádá podle jiného právního předpisu11) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Správní orgán příslušný k přijetí prohlášení si dále vyžádá vyjádření ministerstva, které ověří délku povoleného pobytu2) prohlašovatele na území České republiky. § 36 (1) Prohlášením může nabýt státní občanství České republiky dítě, které se na území České republiky zdržuje v souladu s jinými právními předpisy1), pokud bylo svěřeno do náhradní péče. (2) Je-li prohlášení podle odstavce 1 činěno pouze jedním z rodičů dítěte, je nutné předložit souhlas druhého rodiče s jeho úředně ověřeným podpisem s tím, aby dítě nabylo státní občanství České republiky. Souhlas druhého rodiče se nevyžaduje, pokud byl rodičovské odpovědnosti zbaven, výkon jeho rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven, není-li jeho pobyt, pokud žije mimo území České republiky, znám nebo zemřel. (3) Jestliže oba rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, výkon jejich rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven nebo není-li jejich pobyt, pokud žijí mimo území České republiky, znám, může prohlášení o nabytí státního občanství České republiky učinit pro dítě zákonný zástupce nebo opatrovník, který k prohlášení připojí a) rodný list dítěte, b) pravomocné rozhodnutí soudu o jeho ustanovení opatrovníkem. (4) Prohlášení může učinit rovněž osoba, které bylo dítě svěřeno pravomocným rozhodnutím soudu do péče, nebo ředitel zařízení pro výkon ústavní výchovy anebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které pečují o dítě na základě pravomocného soudního rozhodnutí. (5) K nabytí státního občanství České republiky prohlášením podle odstavce 1 dítětem starším 15 let je třeba jeho souhlas s úředně ověřeným podpisem. Úředně ověřený podpis se nevyžaduje, jestliže dítě vyjádří svůj souhlas a prohlášení podepíše před správním orgánem, u něhož se prohlášení činí. Společná ustanovení k nabývání státního občanství České republiky prohlášením § 37 (1) K přijetí prohlášení je příslušný krajský úřad, a to podle místa trvalého, popřípadě posledního trvalého pobytu prohlašovatele na území České republiky; pokud prohlašovatel trvalý pobyt na území České republiky nikdy neměl, je k přijetí prohlášení místně příslušný Úřad městské části Praha 1. K přijetí prohlášení podle § 36 je příslušné ministerstvo. V cizině lze prohlášení učinit před zastupitelským úřadem, který je ve lhůtě 30 dnů zašle spolu s předloženými doklady příslušnému krajskému úřadu nebo ministerstvu. (2) Krajský úřad nebo ministerstvo ověří, zda jsou splněny podmínky pro nabytí státního občanství České republiky prohlášením. Nejsou-li podmínky splněny, krajský úřad nebo ministerstvo rozhodne, že prohlašovatel státní občanství České republiky nenabyl. (3) K nabytí státního občanství České republiky dochází dnem převzetí listiny o nabytí státního občanství České republiky, s výjimkou prohlášení podle § 34, kdy se za den nabytí státního občanství České republiky považuje den vydání prvního dokladu prohlašovatele prokazujícího státní občanství České republiky; tento den krajský úřad uvede do listiny o nabytí státního občanství České republiky jako den nabytí státního občanství České republiky. (4) Ministerstvo o nabytí státního občanství České republiky prohlášením podle § 36 bezodkladně informuje krajský úřad. (5) Na postup krajského úřadu a ministerstva při ověřování toho, zda jsou splněny podmínky pro nabytí státního občanství České republiky prohlášením, se obdobně použijí ustanovení částí druhé a třetí správního řádu. Díl 8 Nabývání státního občanství České republiky v souvislosti se svěřením do náhradní péče § 38 (1) Státní občanství České republiky nabývá rovněž dítě, které se narodí na jejím území a na tomto území se zdržuje v souladu s jinými právními předpisy1) a které v den svého narození bylo a nadále je bezdomovcem, pokud bylo svěřeno do náhradní péče. (2) Dítě nabývá státní občanství České republiky dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o svěření do náhradní péče. Díl 9 Obnova řízení ve věci nabytí státního občanství České republiky § 39 Při obnově řízení ve věci nabytí státního občanství České republiky se postupuje podle správního řádu. V novém řízení se stanoviska podle § 22 odst. 3 nevyžadují. Na postup krajského úřadu a ministerstva při ověřování toho, zda jsou splněny podmínky pro nabytí státního občanství České republiky prohlášením, se použijí ustanovení správního řádu o obnově řízení obdobně; prohlašovateli zanikne státní občanství České republiky dnem nabytí právní moci rozhodnutí o tom, že státní občanství České republiky nenabyl. HLAVA III POZBÝVÁNÍ STÁTNÍHO OBČANSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY § 40 (1) Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky prohlášením o vzdání se státního občanství České republiky, jestliže splňuje současně tyto podmínky: a) trvale se zdržuje v cizině, b) není v České republice přihlášen k trvalému pobytu a c) je zároveň státním občanem cizího státu, nebo žádá o nabytí cizího státního občanství a prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky činí v souvislosti s nabytím tohoto státního občanství. (2) Při podání prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky prohlašovatel prokáže státní občanství České republiky a k prohlášení připojí a) doklad prokazující pobyt v cizině, b) doklad o nabytí cizího státního občanství nebo doklad prokazující přislíbení nabytí cizího státního občanství. (3) Prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky se činí před zastupitelským úřadem České republiky vykonávajícím působnost pro stát, ve kterém se prohlašovatel trvale zdržuje, nebo pro stát, o jehož státní občanství prohlašovatel žádá, anebo před krajským úřadem příslušným podle místa posledního trvalého pobytu na území České republiky. Pokud prohlašovatel trvalý pobyt na území České republiky nikdy neměl, je místně příslušným Úřad městské části Praha 1. Zastupitelský úřad prohlášení spolu s předloženými doklady zašle příslušnému krajskému úřadu nejpozději do 15 dnů. (4) Do prohlášení lze zahrnout i dítě. Je-li prohlášení podle věty první činěno pouze jedním z rodičů dítěte, je nutné předložit souhlas druhého rodiče s jeho úředně ověřeným podpisem s tím, aby dítě pozbylo státní občanství České republiky. Souhlas druhého rodiče se nevyžaduje, pokud byl rodičovské odpovědnosti zbaven, výkon jeho rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven, není-li jeho pobyt, pokud žije mimo území České republiky, znám nebo zemřel. (5) Jestliže oba rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, výkon jejich rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven, nebo není-li jejich pobyt, pokud žijí mimo území České republiky, znám, může prohlášení o pozbytí státního občanství České republiky učinit pro dítě jeho zákonný zástupce nebo opatrovník; souhlas rodičů se v takových případech nevyžaduje. Opatrovník k prohlášení připojí pravomocné rozhodnutí soudu o svém ustanovení. (6) K pozbytí státního občanství České republiky prohlášením podle odstavce 4 dítětem starším 15 let je třeba jeho souhlas s úředně ověřeným podpisem. Úředně ověřený podpis se nevyžaduje, jestliže dítě vyjádří svůj souhlas a prohlášení podepíše před správním orgánem, u něhož se prohlášení činí. (7) V případě splnění podmínek pro pozbytí státního občanství České republiky prohlášením stanovených v odstavci 1 vydá krajský úřad prohlašovateli a) doklad o pozbytí státního občanství České republiky prohlášením, pokud prohlašovatel předložil doklad o nabytí cizího státního občanství, nebo b) doklad o tom, že pozbude státní občanství České republiky, pokud prohlašovatel předložil doklad prokazující přislíbení nabytí cizího státního občanství; v dokladu o tom, že pozbude státní občanství České republiky, se uvede, kdy dojde k pozbytí státního občanství České republiky. (8) Státní občanství České republiky se pozbývá dnem převzetí dokladu o pozbytí státního občanství České republiky prohlášením. (9) V případě, že byl prohlašovateli vydán doklad o tom, že pozbude státní občanství České republiky, dojde k pozbytí státního občanství České republiky dnem, kdy prohlašovatel doručí zastupitelskému úřadu nebo krajskému úřadu doklad o tom, že nabyl státní občanství cizího státu. Zastupitelský úřad o doručení dokladu o nabytí státního občanství cizího státu bezodkladně informuje příslušný krajský úřad. Na žádost vystaví krajský úřad prohlašovateli doklad o pozbytí státního občanství České republiky prohlášením, ve kterém uvede, ke kterému datu k pozbytí státního občanství České republiky došlo. K pozbytí státního občanství České republiky dojde rovněž dnem, kdy je zastupitelskému úřadu nebo jinému státnímu orgánu České republiky doručeno oznámení orgánu cizího státu o tom, že státní občan České republiky nabyl cizí státní občanství bez ohledu na to, že prohlašovatel doklad o nabytí cizího státního občanství zastupitelskému úřadu nedoručil. HLAVA IV PROKAZOVÁNÍ A ZJIŠŤOVÁNÍ STÁTNÍHO OBČANSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY A VYDÁVÁNÍ OSVĚDČENÍ Díl 1 Prokazování státního občanství České republiky § 41 Státní občanství České republiky se prokazuje a) občanským průkazem České republiky, b) cestovním dokladem České republiky13), c) osvědčením ne starším 1 roku, d) listinou o nabytí nebo udělení státního občanství České republiky ne starší 1 roku. Díl 2 Vydávání osvědčení § 42 (1) Osvědčení se vydává na žádost fyzické osoby, o jejíž státní občanství se jedná. (2) Za dítě mladší 15 let mohou podat žádost o vydání osvědčení jeho zákonní zástupci nebo opatrovník, který k žádosti připojí pravomocné rozhodnutí soudu o svém ustanovení. Místo zákonného zástupce může podat žádost rovněž osoba, které bylo dítě svěřeno pravomocným soudním rozhodnutím do péče, nebo ředitel zařízení pro výkon ústavní výchovy anebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které pečují o dítě na základě pravomocného soudního rozhodnutí. (3) Žádost o vydání osvědčení, které se bude týkat zemřelé osoby, může podat a) příbuzný této osoby v řadě přímé, sourozenec, vdova nebo vdovec, b) fyzická osoba, která prokáže právní zájem na vydání osvědčení. § 43 V osvědčení se uvádí údaj o tom, že fyzická osoba je k datu jeho vydání státním občanem České republiky, a na žádost i údaj o tom, kdy, jakým způsobem a podle jakého právního předpisu fyzická osoba české či československé státní občanství nabyla nebo pozbyla, nebo také o tom, že k určitému datu nebo v určitém období byla českým státním občanem či československým státním občanem, případně o tom, že fyzická osoba je státním občanem České republiky od určitého data nepřetržitě do doby vydání osvědčení. § 44 (1) Osvědčení vydává krajský úřad příslušný podle místa trvalého, popřípadě posledního trvalého pobytu fyzické osoby, o jejíž státní občanství se jedná, na území České republiky. Pokud fyzická osoba trvalý pobyt na území České republiky nikdy neměla, je místně příslušným Úřad městské části Praha 1. (2) Žádost o vydání osvědčení se podává u krajského úřadu podle odstavce 1. V cizině lze podat žádost u zastupitelského úřadu, který ji bezodkladně zašle příslušnému krajskému úřadu v České republice. § 45 (1) Kromě vyplněného dotazníku, který je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu, je třeba k žádosti o osvědčení připojit doklady týkající se státního občanství fyzické osoby, o jejíž státní občanství se jedná, a to a) rodný list, oddací list, pokud uzavřela manželství, doklad o vzniku partnerství, pokud vstoupila do partnerství, popřípadě doklad o rozvodu manželství, doklad o zrušení partnerství, úmrtní list zemřelého manžela nebo partnera8), b) rodné listy rodičů, jejich oddací list, pokud uzavřeli manželství, popřípadě doklad o rozvodu manželství, jejich úmrtní listy, pokud zemřeli, má-li tyto doklady žadatel k dispozici, c) dříve vydané doklady o jejím státním občanství a o státním občanství rodičů, popřípadě i dalších předků, má-li tyto doklady žadatel k dispozici, d) doklad o osvojení, došlo-li k osvojení osoby, o jejíž osvědčení se jedná, státním občanem České republiky, e) doklad prokazující datum a způsob nabytí cizího státního občanství. (2) Žadatel na vyžádání krajského úřadu předloží i jiné doklady, pokud je jejich předložení podstatné pro zjištění státního občanství dotčené fyzické osoby. (3) K dokladu o osvojení, který je vydán orgánem cizího státu a který by mohl mít vliv na nabytí státního občanství České republiky, se přihlíží pouze tehdy, pokud lze osvojení v České republice podle zákona o mezinárodním právu soukromém uznat. § 46 Krajský úřad si na základě podané žádosti opatří bez zbytečného odkladu potřebné podklady a provede potřebná šetření za účelem ověření, zda lze žadateli osvědčení s požadovanými údaji vydat. Lhůta pro vydání osvědčení ve složitých případech vyžadujících archivní šetření činí 180 dnů. V ostatních případech vydá krajský úřad osvědčení bezodkladně. § 47 Zjistí-li krajský úřad po provedeném šetření, že podmínky pro vydání osvědčení jsou splněny, osvědčení žadateli vydá; rozhodnutí se v takovém případě písemně nevyhotovuje. V opačném případě žádost zamítne. § 48 Krajský úřad příslušný k vydání osvědčení na žádost osoby, která je oprávněna podle § 42 požádat o vydání osvědčení, vydá osvědčení o tom, že fyzická osoba není k datu jeho vydání státním občanem České republiky; rozhodnutí se v takovém případě písemně nevyhotovuje. § 49 Krajský úřad příslušný k vydání osvědčení poskytuje státním orgánům a orgánům územních samosprávných celků pro výkon jejich působnosti informace o tom, zda fyzická osoba je nebo není státním občanem České republiky, popřípadě informace o tom, zda a k jakému datu byla českým státním občanem či československým státním občanem nebo podle jakého právního předpisu české či československé státní občanství nabyla či pozbyla, v případě, že tuto skutečnost nemůže prokázat fyzická osoba, o jejíž státní občanství se jedná, popřípadě osoba, která je podle tohoto zákona oprávněna požádat o vydání osvědčení, nebo je-li tato skutečnost sporná. Dotčená fyzická osoba je povinna za účelem zjištění státního občanství poskytnout potřebnou součinnost. HLAVA V EVIDENCE FYZICKÝCH OSOB, KTERÉ NABYLY NEBO POZBYLY STÁTNÍ OBČANSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY Díl 1 Ústřední evidence § 50 Evidence fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství České republiky, je vedena v informačním systému Ústřední evidence fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství České republiky (dále jen „ústřední evidence“). Správcem ústřední evidence je ministerstvo. § 51 V ústřední evidenci nejsou vedeni státní občané České republiky, kteří nabyli státní občanství České republiky narozením podle § 4. § 52 (1) V ústřední evidenci se o fyzických osobách vedou následující údaje: a) jméno, popřípadě jména, b) příjmení, c) rodné příjmení, d) pohlaví, e) datum narození, popřípadě rodné číslo, f) dosavadní státní občanství, g) okres místa trvalého pobytu, má-li fyzická osoba trvalý pobyt v cizině, stát místa jejího pobytu, h) datum a způsob nabytí nebo pozbytí státního občanství České republiky. Údaje se vedou podle stavu ke dni pozbytí nebo nabytí státního občanství, s výjimkou údaje o okresu, který se v případě změny na základě jiného právního předpisu14) aktualizuje. (2) V ústřední evidenci se dále vede záznam o poskytnutí údajů podle § 54 odst. 2. § 53 Státní orgány, orgány územních samosprávných celků, právnické osoby a fyzické osoby jsou povinny pro účely vedení ústřední evidence poskytnout ministerstvu potřebnou součinnost sdělováním skutečností souvisejících s nabytím nebo pozbytím státního občanství České republiky. § 54 (1) Ministerstvo poskytuje údaje z ústřední evidence v rozsahu nezbytně nutném a za podmínek stanovených zákonem. (2) O poskytnutí údajů podle odstavce 1 se v ústřední evidenci provede záznam o dni, případně hodině výdeje, je-li údaj poskytován způsobem umožňujícím dálkový přístup, a komu byly údaje poskytnuty. (3) V případech, kdy byly podle odstavce 1 na základě jiného právního předpisu poskytnuty z informačního systému údaje nezbytné pro zajišťování a) bezpečnosti státu, b) obrany státu, c) veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, d) předcházení, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činůtrestných činů, e) významného hospodářského nebo finančního zájmu České republiky nebo Evropské unie včetně měnové, rozpočtové a daňové oblasti, nebo f) ochrany subjektu údajů nebo práv a svobod druhých, a subjekt, kterému byly tyto údaje poskytnuty, písemně prohlásí, že zpřístupnění záznamu o poskytnutí údajů by mohlo ohrozit zajištění některého účelu uvedeného v písmenech a) až f), nelze po dobu trvání tohoto ohrožení záznam o poskytnutí údajů zpřístupnit, s výjimkou zpřístupnění tohoto záznamu orgánu činnému v trestním řízeníorgánu činnému v trestním řízení, jde-li o trestný čintrestný čin související s účelem poskytnutí údajů, nebo orgánu vykonávajícímu dozor nad zpracováním osobních údajůzpracováním osobních údajů podle jiného právního předpisu15). Správce informačního systému má k tomuto záznamu o poskytnutí údajů přístup pouze v rozsahu nezbytně nutném pro účely výkonu činnosti správce podle jiného právního předpisu. Díl 2 Evidence fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství České republiky, vedené krajským úřadem § 55 (1) Krajský úřad eviduje k fyzickým osobám, které mají nebo měly v jeho správním obvodu trvalý pobyt, nabytí nebo pozbytí státního občanství České republiky v rozsahu údajů stanoveném v § 51 a 52. Pokud fyzická osoba trvalý pobyt na území České republiky nikdy neměla, eviduje údaje podle věty první Úřad městské části Praha 1. (2) Krajský úřad využívá údaje evidované podle odstavce 1 pro výkon své působnosti. (3) Změny v údajích evidovaných podle odstavce 1 předává krajský úřad bez zbytečného odkladu ministerstvu pro účely vedení ústřední evidence. (4) Krajský úřad může údaje evidované podle odstavce 1 poskytnout dalším subjektům za podmínek stanovených v § 54. HLAVA VI PŘESTUPKY § 63 (1) Fyzická osoba se dopustí přestupkupřestupku tím, že a) jako žadatel o udělení státního občanství České republiky uvede nepravdivý nebo neúplný údaj o své bezúhonnosti v čestném prohlášení podle § 19 písm. e), b) jako prohlašovatel uvede v některém z prohlášení podle § 31 až 36 nepravdivý nebo neúplný údaj, nebo c) uvede nepravdivý nebo neúplný údaj, který může mít zásadní vliv na rozhodnutí ve věci, anebo tento údaj zatají, v úmyslu neoprávněně získat 1. jako účastník řízení o nabytí státního občanství České republiky, toto občanství, 2. jako zákonný zástupce nebo opatrovník jednající za dítě jeho jménem v řízení o nabytí státního občanství České republiky tohoto dítěte, toto občanství pro dítě, 3. jako žadatel o vydání osvědčení, toto osvědčení, nebo 4. jako zákonný zástupce nebo opatrovník žádající o vydání osvědčení pro dítě, toto osvědčení pro dítě. (2) Za přestupekpřestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 20 000 Kč a za přestupekpřestupek podle odstavce 1 písm. b) nebo c) pokutu do 50 000 Kč. (3) PřestupkyPřestupky podle odstavce 1 v prvním stupni řízení projednává správní orgán, který vede řízení o nabytí státního občanství České republiky, jde-li o přestupekpřestupek podle písmene a) nebo b) anebo podle písmene c) bodu 1 nebo 2, nebo správní orgán, který je příslušný vydat osvědčení, jde-li o přestupekpřestupek podle písmene c) bodu 3 nebo 4. HLAVA VII SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ, ZMOCŇOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Díl 1 Společná ustanovení § 64 Při posuzování, zda fyzická osoba je nebo byla českým státním občanem, československým státním občanem, státním občanem Československé federativní republiky nebo České a Slovenské Federativní Republiky, se postupuje podle právních předpisů účinných v době, kdy mělo dojít k nabytí nebo pozbytí státního občanství této osoby. § 65 Pokud se podle tohoto zákona žadateli ve správním řízení v plném rozsahu vyhovuje, rozhodnutí se písemně nevyhotovuje. § 66 (1) Doklady vystavené orgány cizího státu, jejichž předložení stanovuje tento zákon, se předkládají s potřebnými ověřeními16), nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu, a opatřené úředními překlady do českého jazyka17), s výjimkou listin vystavených ve slovenském jazyce a listin vydaných orgány cizího státu, jejichž součástí je vícejazyčný standardní formulář vyhotovený podle přímo použitelného předpisu Evropské unie18). (2) Příslušný správní orgán promine ověření dokladu16), pokud by jeho obstarání bylo spojeno s těžko překonatelnou překážkou. § 67 (1) Doklad, který je jinak třeba podle tohoto zákona předložit, se nepředkládá, pokud si skutečnost v něm uvedenou příslušný správní orgán může ověřit ze základního registru obyvatel, z informačního systému evidence obyvatel, z registru rodných čísel, z informačního systému cizinců, z informačního systému evidence občanských průkazů, z informačního systému evidence cestovních dokladů nebo z informačního systému evidence diplomatických a služebních pasů. (2) Doklad, který je třeba podle tohoto zákona předložit, lze nahradit odpovídajícím dokladem vydaným cizím státem, pokud tento stát požadovaný doklad nevydává. (3) Příslušný správní orgán promine předložení dokladu, pokud by jeho obstarání bylo spojeno s těžko překonatelnou překážkou. § 68 Orgánem sociálně-právní ochrany dětí příslušným k plnění úkolů podle tohoto zákona je obecní úřad obceobce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu se nachází bydliště dítěte; pokud se bydliště dítěte nachází mimo území České republiky, je příslušný obecní úřad obceobce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu se nachází bydliště osoby, která podala žádost o nabytí státního občanství České republiky dítětem. § 69 Působnosti stanovené tímto zákonem orgánu územního samosprávného celku jsou výkonem přenesené působnosti. § 70 Zkoušku z jazyka a reálií je oprávněna uskutečňovat osoba, která jako plnoprávný člen Asociace jazykových zkušebních institucí v Evropě uskutečňuje touto asociací certifikovanou zkoušku z českého jazyka jako cizího jazyka. Zkoušku z jazyka a reálií lze uskutečňovat za úplatu. Díl 2 Přechodná ustanovení § 71 Fyzická osoba, jejíž osvojitel byl ke dni osvojení státním občanem České republiky nebo by se jím stal k 1. lednu 1969, nabývá dnem účinnosti tohoto zákona státní občanství České republiky, pokud toto občanství nenabyla jinak a jde-li o osvojení rozhodnutím cizího státu, lze toto osvojení v České republice uznat. § 72 Občan Slovenské republiky může do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona učinit prohlášení o nabytí státního občanství České republiky podle § 18a, 18b a 18c zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění účinném ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a nabýt takto státní občanství České republiky. § 73 Fyzická osoba, která splňuje podmínky stanovené v § 35 odst. 1 písm. a) až c), avšak je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona starší 21 let, může do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona učinit prohlášení o nabytí státního občanství České republiky, a nabýt takto státní občanství České republiky. Ustanovení § 35 odst. 2 a 3 se použijí obdobně. § 74 Řízení, která nebyla pravomocně ukončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů; pozbytí dosavadního státního občanství se pro udělení státního občanství České republiky nevyžaduje. § 75 Evidence fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství České republiky, které jsou do 31. prosince 2013 vedeny u magistrátů měst Plzně, Brna a Ostravy, převezmou místně příslušné krajské úřady. § 76 Souhlas rodiče stanovený v jiných ustanoveních tohoto zákona se nepožaduje, pokud byl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům v oblasti rodičovské odpovědnosti a účinky tohoto rozhodnutí trvají. § 77 Do doby nabytí účinnosti právní úpravy zřízení jednoho inkasního místa žadatel o udělení státního občanství České republiky připojí k žádosti rovněž potvrzení, že nemá nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení evidovaný u příslušného orgánu sociálního zabezpečení a nedoplatek na pojistném na veřejné zdravotní pojištění evidovaný u příslušné zdravotní pojišťovny. Díl 3 Zmocňovací a závěrečná ustanovení § 78 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v dohodě s ministerstvem stanoví vyhláškou a) rozsah znalostí českého jazyka, základní znalosti ústavního systému České republiky a základní orientace v kulturně-společenských, zeměpisných a historických reáliích České republiky pro účely zkoušky z jazyka a reálií, b) bližší pravidla organizace zkoušky z jazyka a reálií, včetně zkušebního řádu a zveřejňování informace o její organizaci, c) vzor dokladu o absolvování zkoušky z jazyka a reálií, d) jazykové zkoušky rovnocenné jazykové části zkoušky z jazyka a reálií. § 79 Ministerstvo stanoví vyhláškou vzory a) listin o nabytí a udělení státního občanství České republiky, b) dokladu o pozbytí státního občanství České republiky, c) osvědčení. § 80 Zrušuje se: 1. Zákon České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky. 2. Zákon č. 272/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky. 3. Zákon č. 140/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění zákona č. 272/1993 Sb. 4. Zákon č. 139/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění zákona č. 272/1993 Sb. a zákona č. 140/1995 Sb. 5. Zákon č. 194/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 6. Části padesátá první a padesátá pátá zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů. 7. Zákon č. 357/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 8. Část dvacátá zákona č. 413/2005 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. 9. Zákon č. 124/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 10. Části sedmá a jedenáctá zákona č. 142/2012 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti se zavedením základních registrů. 11. Zákon č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů. 12. Zákon č. 46/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. 13. Část čtyřicátá sedmá zákona č. 124/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 14. Nařízení vlády č. 337/1993 Sb., kterým se prodlužují lhůty stanovené pro volbu a udělení státního občanství České republiky státním občanům Slovenské republiky. 15. Vyhláška č. 137/1993 Sb., kterou se stanoví kritéria pro prokazování znalosti českého jazyka žadatelů o udělení státního občanství České republiky. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o zpravodajských službách České republiky § 81 V § 11 odst. 2 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 80/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se za slova „agendovém informačním systému evidence diplomatických a služebních pasů,“ vkládají slova „evidencích fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství České republiky8),“. Poznámka pod čarou č. 8 zní: „8) § 50 a násl. zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky.“. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o evidenci obyvatel § 82 V § 3a odst. 3 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění zákona č. 227/2009 Sb. a zákona č. 424/2010 Sb., se slova „, ve městech Brno, Ostrava a Plzeň magistráty těchto měst“ zrušují. ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona o správních poplatcích § 83 Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 105/2011 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 134/2011 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 245/2011 Sb., zákona č. 249/2011 Sb., zákona č. 255/2011 Sb., zákona č. 262/2011 Sb., zákona č. 300/2011 Sb., zákona č. 308/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 344/2011 Sb., zákona č. 349/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 472/2011 Sb., zákona č. 19/2012 Sb., zákona č. 37/2012 Sb., zákona č. 53/2012 Sb., zákona č. 119/2012 Sb., zákona č. 169/2012 Sb., zákona č. 172/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 221/2012 Sb., zákona č. 225/2012 Sb., zákona č. 274/2012 Sb., zákona č. 350/2012 Sb., zákona č. 359/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 407/2012 Sb., zákona č. 428/2012 Sb., zákona č. 496/2012 Sb., zákona č. 502/2012 Sb., zákona č. 503/2012 Sb., zákona č. 50/2013 Sb. a zákona č. 69/2013 Sb., se mění takto: 1. V příloze k zákonu části I položce 8 písm. h) a bodu 2 se slova „nebo potvrzení“ zrušují. 2. V příloze k zákonu části I položce 8 písm. i) se slova „nebo státním občanství“ zrušují. 3. V příloze k zákonu části I položce 8 písmeno j) zní: „j) Udělení státního občanství České republiky zletilé fyzické osobě| Kč 2 000“. ---|--- 4. V příloze k zákonu části I položce 8 se za písmeno j) doplňují písmena k) až m), která znějí: „k) Udělení státního občanství České republiky nezletilé fyzické osobě| Kč 500 ---|--- l) Udělení státního občanství České republiky azylantovi| Kč 500 ---|--- m) Přijetí prohlášení o nabytí státního občanství České republiky podle § 31, 32, 35 a 36 zákona o státním občanství České republiky| Kč 500“. ---|--- 5. V příloze k zákonu části I položce 8 text „Zmocnění“ zní: „Zmocnění Správní úřad může z důvodů hodných zvláštního zřetele snížit poplatek podle písmene j) této položky až na částku 500 Kč, poplatek podle písmene k) této položky až na částku 100 Kč a poplatek podle písmene l) této položky až na částku 100 Kč.“. 6. V příloze k zákonu části XII položka 159 zní: „Položka 159 a) Vydání osvědčení o státním občanství České republiky| Kč 300 ---|--- b) Přijetí prohlášení o nabytí státního občanství České republiky podle § 31, 32, 35 a 36 zákona o státním občanství České republiky| Kč 500“. ČÁST PÁTÁ ÚČINNOST § 84 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014. Němcová v. r. Zeman v. r. Nečas v. r. Příloha č. 1 k zákonu č. 186/2013 Sb. SEZNAM ÚŘADŮ MĚSTSKÝCH ČÁSTÍ HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY POVĚŘENÝCH VÝKONEM AGENDY STÁTNÍHO OBČANSTVÍ Úřad městské části Praha 1 Úřad městské části Praha 2 Úřad městské části Praha 3 Úřad městské části Praha 4 Úřad městské části Praha 5 Úřad městské části Praha 6 Úřad městské části Praha 7 Úřad městské části Praha 8 Úřad městské části Praha 9 Úřad městské části Praha 10 Úřad městské části Praha 11 Úřad městské části Praha 12 Úřad městské části Praha 13 Úřad městské části Praha 14 Úřad městské části Praha 15 Úřad městské části Praha 16 Úřad městské části Praha 17 Úřad městské části Praha 18 Úřad městské části Praha 19 Úřad městské části Praha 20 Úřad městské části Praha 21 Úřad městské části Praha 22 Příloha č. 2 k zákonu č. 186/2013 Sb. DOTAZNÍK k žádosti o udělení státního občanství 764kB DOTAZNÍK k žádosti o udělení státního občanství - nezletilý žadatel 1014kB DOTAZNÍK k žádosti o nabytí státního občanství České republiky určením otcovství podle § 28 zákona č. 186/2013 Sb. 715kB DOTAZNÍK ke zjištění státního občanství České republiky a vydání osvědčení o státním občanství České republiky 999kB 1) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. 2) Přílohy V a VIII Dohody o Evropském hospodářském prostoru, vyhlášené pod č. 34/2010 Sb. m. s. 3) § 63 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. 4) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. 5) § 41 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. 6) Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů. 7) § 12 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb. a zákona č. 113/2006 Sb. § 16 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění zákona č. 379/2007 Sb. a zákona č. 427/2010 Sb. 8) Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů. 9) Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 10) Zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů. 11) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. 12) Ústavní dekret prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské. Smlouva mezi ČSR a SSSR o Zakarpatské Ukrajině č. 186/1946 Sb. 13) Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů. 14) Zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, ve znění pozdějších předpisů. 15) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 16) Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. 17) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. 18) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1191 ze dne 6. července 2016 o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012.
Zákon č. 185/2013 Sb.
Zákon č. 185/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 2. 7. 2013, datum účinnosti 1. 8. 2013, částka 77/2013 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o insolvenčních správcích * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o správních poplatcích * ČÁST ČTVRTÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 8. 2013 185 ZÁKON ze dne 11. června 2013, kterým se mění zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o insolvenčních správcích Čl. I Zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění zákona č. 108/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 420/2011 Sb. a zákona č. 428/2011 Sb., se mění takto: 1. V § 1 se na konci písmene c) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní: „d) dohled nad činností insolvenčního správce a hostujícího insolvenčního správce.“. 2. V § 2 odstavce 3 a 4 včetně poznámky pod čarou č. 10 znějí: „(3) Hostujícím insolvenčním správcem je státní příslušník členského státu Evropské unie, členských států Dohody o evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace (dále jen „členský stát“), který vykonává činnost insolvenčního správce v jiném členském státě a má právo dočasně nebo příležitostně10) vykonávat činnost insolvenčního správce na území České republiky. (4) Hostujícím insolvenčním správcem se dále rozumí i zahraniční společnost, která poskytuje stejné záruky ručení společníků jako veřejná obchodní společnost a která vykonává činnost insolvenčního správce v jiném členském státě a má právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce na území České republiky. 10) Zákon č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb, ve znění zákona č. 247/2011 Sb. Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.“. 3. Za § 2 se vkládá nový § 2a, který včetně nadpisu zní: „§ 2a Citlivá činnost Za citlivou činnost podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti se považuje výkon činnosti insolvenčního správce dlužníka podle § 3 odst. 2.“. 4. V § 3 odstavec 1 zní: „(1) Právo vykonávat činnost insolvenčního správce vzniká dnem nabytí právní moci povolení vykonávat činnost insolvenčního správce (dále jen „povolení“).“. 5. V § 3 odst. 2 se za slova „zvláštního zákona3)“ vkládají slova „bez ohledu na způsob řešení úpadku tohoto dlužníka“ a slova „nebo zvláštního povolení hostujícího insolvenčního správce“ se zrušují. 6. Poznámka pod čarou č. 2 zní: „2) § 2 písm. k) zákona č. 182/2006 Sb., ve znění zákona č. 139/2011 Sb.“. 7. V § 3 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Veřejné obchodní společnosti dosud nezapsané v obchodním rejstříku vzniká právo podle odstavců 1 a 2 dnem zápisu veřejné obchodní společnosti, které bylo vydáno povolení nebo zvláštní povolení, do obchodního rejstříku.“. 8. § 4 včetně nadpisů zní: „Vydání povolení a zvláštního povolení § 4 Návrh fyzické osoby (1) Návrh fyzické osoby na vydání povolení nebo zvláštního povolení musí obsahovat a) její jméno, popřípadě jména, a příjmení, trvalý pobyt, a nemá-li trvalý pobyt, místo obvyklého pobytu (dále jen „trvalý pobyt“), státní občanství, místo narození, rodné číslo, a nemá-li rodné číslo, datum narození, b) označení adresy, která má být jejím sídlem, a c) evidenční číslo osvědčení o vykonání zkoušky insolvenčního správce nebo zvláštní zkoušky insolvenčního správce. (2) K návrhu podle odstavce 1 se připojí a) doklad prokazující splnění podmínky vzdělání podle § 6 odst. 1 písm. b), b) doklad prokazující splnění podmínky pojištění odpovědnosti za škodu podle § 6 odst. 1 písm. f); to neplatí, jestliže je současně s návrhem na vydání povolení nebo zvláštního povolení fyzické osoby podáván návrh veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční společnosti, k němuž tato fyzická osoba připojila prohlášení podle § 5 odst. 2 písm. a), c) doklad o splnění podmínky bezúhonnosti odpovídající výpisu z evidence trestů nebo obdobné evidence vydaný jinými státy, v nichž se v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě déle než 3 měsíce, který nesmí být starší 90 dnů; při uznávání dokladu, který vydal příslušný orgán jiného členského státu, se postupuje podle zvláštního právního předpisu4), d) doklady prokazující splnění podmínky odborné praxe podle § 6 odst. 1 písm. e) a e) doklad o zaplacení správního poplatku. (3) Advokát, daňový poradce nebo auditor k návrhu připojí potvrzení příslušné komory o tom, že je zapsán v seznamu advokátů, seznamu daňových poradců, seznamu auditorů; notář připojí doklad o tom, že byl jmenován notářem. (4) K návrhu fyzické osoby na vydání zvláštního povolení musí být dále přiložena ověřená kopie dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby nebo osvědčení fyzické osoby.“. 9. V § 5 odst. 1 úvodní části ustanovení se za slovo „povolení“ vkládají slova „nebo zvláštního povolení“. 10. V § 5 odst. 1 se na konci písmene c) doplňují slova „je-li navrhováno vydání povolení nebo zvláštního povolení veřejné obchodní společnosti zapsané v obchodním rejstříku,“. 11. V § 5 odst. 1 se na konci písmene d) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní: „e) číslo jednací povolení ohlášeného společníka nebo číslo jednací zvláštního povolení ohlášeného společníka.“. 12. V § 5 odstavce 2 a 3 znějí: „(2) K návrhu podle odstavce 1 se připojí a) prohlášení ohlášeného společníka, že bude vykonávat činnost insolvenčního správce podle § 3 odst. 1 nebo činnost insolvenčního správce dlužníka podle § 3 odst. 2 pouze v rámci veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční společnosti; podpis ohlášeného společníka musí být úředně ověřen, b) doklad prokazující splnění podmínky pojištění odpovědnosti za škodu podle § 8 odst. 1 písm. c) a c) doklad o zaplacení správního poplatku. (3) K návrhu podle odstavce 1 musí být dále připojena společenská smlouva, je-li navrhováno vydání povolení nebo zvláštního povolení veřejné obchodní společnosti dosud nezapsané v obchodním rejstříku.“. 13. V § 6 odst. 1 písmeno c) zní: „c) vykonala zkoušku insolvenčního správce,“. 14. V § 6 odst. 1 písmeno e) zní: „e) vykonávala po dobu alespoň 3 let odbornou praxi v oblasti související s výkonem funkce insolvenčního správce, zejména v oblasti práva, ekonomie, daňového poradenství, účetnictví, auditu nebo řízení podniku, a“. 15. V § 6 odst. 2 písm. a) se slovo „a“ nahrazuje slovy „písm. a), b), d), e) a f),“. 16. V § 6 odst. 2 se na konci písmene b) tečka nahrazuje slovem „a“ a doplňuje se písmeno c), které zní: „c) splňuje předpoklady pro výkon citlivé činnosti podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.“. 17. V § 6 odstavce 3 a 4 znějí: „(3) Podmínky podle odstavců 1 a 2 se považují za splněné rovněž tehdy, pokud byly ministerstvem uznány podle zvláštního právního předpisu4). (4) Povolení nebo zvláštní povolení fyzické osobě může vydat ministerstvo pouze v případě, že ke dni podání návrhu neuplynulo více než 6 měsíců ode dne vykonání zkoušky nebo zvláštní zkoušky insolvenčního správce.“. 18. V § 6 se za odstavec 4 vkládají nové odstavce 5 a 6, které znějí: „(5) Platnost povolení je omezena na dobu 5 let ode dne nabytí právní moci povolení. Na základě žádosti o prodloužení povolení, ve které insolvenční správce doloží zaplacení správního poplatku, se doba platnosti povolení prodlužuje vždy o 5 let. Správní poplatek musí být uhrazen nejpozději v poslední den platnosti povolení. (6) Platnost zvláštního povolení je omezena na dobu 5 let ode dne nabytí právní moci zvláštního povolení. Vykonáním zvláštní zkoušky insolvenčního správce v posledních 12 měsících platnosti zvláštního povolení se doba platnosti zvláštního povolení prodlužuje o 5 let.“. Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 7. 19. Za § 6 se vkládá nový § 6a, který zní: „§ 6a (1) Ministerstvo vydá na návrh povolení fyzické osobě, které zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce podle § 12 odst. 2, za podmínek podle § 6 odst. 1 a 3 v případě, že návrh na vydání povolení byl podán do 3 měsíců ode dne zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce podle § 12 odst. 2. (2) Návrh na vydání povolení podle odstavce 1 musí obsahovat náležitosti podle § 4 odst. 1 a k návrhu se připojí doklad podle § 4 odst. 2 písm. b), c) a e). (3) Platnost povolení podle odstavce 1 je omezena podle § 6 odst. 5.“. 20. § 7 včetně nadpisu zní: „§ 7 Bezúhonnost (1) Podmínku bezúhonnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) nesplňuje fyzická osoba, a) která byla pravomocně odsouzena za trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce nebo která byla pravomocně odsouzena za jiný trestný čin, pokud tato trestná činnost ohrožuje důvěru v řádný výkon funkce insolvenčního správce, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena, b) které insolvenční soud v posledních 5 letech před podáním návrhu zamítl žádost o prominutí zbytku jejích dluhů, c) o jejímž úpadku bylo v insolvenčním řízení pravomocně rozhodnuto, d) která byla v posledních 5 letech statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu právnické osoby, o jejímž úpadku bylo v insolvenčním řízení pravomocně rozhodnuto, e) pro kterou dosud trvá překážka výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo jiného orgánu právnické osoby, která je podnikatelem, f) které bylo v posledních 5 letech před podáním návrhu zrušeno povolení nebo zvláštní povolení postupem podle § 13 odst. 2 nebo které zaniklo právo na základě rozhodnutí podle § 34, nebo g) která byla v posledních 5 letech ohlášeným společníkem veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční společnosti, jestliže bylo této společnosti zrušeno povolení nebo zvláštní povolení postupem podle § 13 odst. 2 nebo jí zaniklo právo na základě rozhodnutí podle § 34. (2) Podmínku bezúhonnosti podle § 8 odst. 1 písm. d) nesplňuje veřejná obchodní společnost nebo zahraniční společnost, a) která byla pravomocně odsouzena za trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce nebo která byla pravomocně odsouzena za jiný úmyslný trestný čin, pokud tato trestná činnost ohrožuje důvěru v řádný výkon funkce insolvenčního správce, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena, nebo b) které bylo v posledních 5 letech před podáním návrhu zrušeno povolení nebo zvláštní povolení postupem podle § 13 odst. 2 nebo které zaniklo právo na základě rozhodnutí podle § 34.“. 21. § 8 včetně nadpisu zní: „§ 8 Vydání povolení a zvláštního povolení veřejné obchodní společnosti a zahraniční společnosti (1) Na návrh vydá ministerstvo povolení veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční společnosti, a) která má ohlášeného společníka, jemuž bylo vydáno povolení, b) jejíž ohlášený společník učinil prohlášení podle § 5 odst. 2, c) která uzavřela na svůj náklad smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu a d) která je bezúhonná. (2) Na návrh vydá ministerstvo zvláštní povolení veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční společnosti, a) která splňuje podmínky podle odstavce 1 písm. b) až d) a b) která má ohlášeného společníka, jemuž bylo vydáno zvláštní povolení. (3) Za účelem doložení bezúhonnosti právnické osoby si ministerstvo vyžádá podle zvláštního právního předpisu4a) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. (4) Podmínky podle odstavců 1 a 2 se považují za splněné rovněž tehdy, pokud veřejná obchodní společnost nebo zahraniční společnost splňuje rovnocenné požadavky pro získání práva vykonávat činnost insolvenčního správce v jiném členském státě. Tuto skutečnost je povinna veřejná obchodní společnost nebo zahraniční společnost ministerstvu doložit. (5) Povolení nebo zvláštní povolení podle odstavců 1 a 2 obsahuje také označení ohlášeného společníka nebo ohlášených společníků.“. 22. Za § 8a se vkládá nový § 8b, který včetně nadpisu zní: „§ 8b Vydání nového povolení a nového zvláštního povolení veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční společnosti (1) Ministerstvo vydá na návrh nové povolení nebo zvláštní povolení insolvenčnímu správci v případě změny v osobě ohlášeného společníka nebo v počtu ohlášených společníků. (2) Ustanovení tohoto zákona o náležitostech návrhu na vydání povolení nebo zvláštního povolení veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční společnosti týkající se ohlášeného společníka platí pro návrh podle odstavce 1 obdobně. (3) Ministerstvo vydá nové povolení nebo zvláštní povolení insolvenčnímu správci, pokud některému z ohlášených společníků zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce nebo některý z ohlášených přestal být společníkem veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční společnosti.“. 23. V § 9 odst. 1 se na konci textu písmene c) doplňují slova „, výkon ústavního ochranného léčení nebo výkon zabezpečovací detence“. 24. V § 9 odst. 1 se za písmeno d) vkládá nové písmeno e), které zní: „e) dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým mu byl uložen trest zákazu činnosti, v jehož důsledku nemůže insolvenční správce činnost insolvenčního správce vykonávat,“. Dosavadní písmena e) až g) se označují jako písmena f) až h). 25. V § 9 odst. 1 se na konci písmene g) čárka nahrazuje tečkou a písmeno h) se zrušuje. 26. V § 9 se odstavec 3 zrušuje. 27. V § 10 odstavec 1 zní: „(1) Ministerstvo může rozhodnout o pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce insolvenčnímu správci, a) proti kterému je vedeno trestní stíhání pro trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem činnosti insolvenčního správce nebo za jiný úmyslný trestný čin, pokud tato trestná činnost ohrožuje důvěru v řádný výkon funkce insolvenčního správce, a to nejdéle do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým se toto řízení končí; bude-li insolvenčnímu správci za uvedený trestný čin uložen trest, ochranné léčení nebo zabezpečovací detence, pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce insolvenčnímu správci končí dnem nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva o zrušení povolení vykonávat činnost insolvenčního správce, b) jestliže probíhá insolvenční řízení, ve kterém se řeší jeho úpadek nebo hrozící úpadek, a to nejdéle do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým se toto řízení končí; bude-li rozhodnuto o úpadku insolvenčního správce, pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce insolvenčnímu správci končí dnem nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva o zrušení povolení vykonávat činnost insolvenčního správce, nebo c) bylo-li zahájeno řízení o jeho způsobilosti k právním úkonům, a to nejdéle do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým se toto řízení končí.“. 28. V § 12 úvodní části ustanovení se za slovo „správce“ vkládají slova „insolvenčnímu správci“. 29. V § 12 se na konci písmene f) čárka nahrazuje tečkou a písmeno g) se zrušuje. 30. V § 12 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí: „(2) Právo vykonávat činnost insolvenčního správce podle § 3 odst. 1 zaniká insolvenčnímu správci také uplynutím 5 let ode dne nabytí právní moci povolení vykonávat činnost insolvenčního správce, nebyla-li platnost povolení prodloužena postupem podle § 6 odst. 5. (3) Právo vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka podle § 3 odst. 2 zaniká insolvenčnímu správci také uplynutím 5 let ode dne nabytí právní moci zvláštního povolení vykonávat činnost insolvenčního správce, nebyla-li platnost zvláštního povolení prodloužena postupem podle § 6 odst. 6.“. 31. § 13 včetně nadpisu zní: „§ 13 Zrušení povolení nebo zvláštního povolení (1) Ministerstvo zruší a) povolení insolvenčnímu správci, který nesplňuje některou z podmínek podle § 6 odst. 1 nebo podle § 8 odst. 1, nebo b) zvláštní povolení insolvenčnímu správci, který nesplňuje některou z podmínek podle § 6 odst. 2 nebo podle § 8 odst. 2. (2) Ministerstvo může zrušit povolení nebo zvláštní povolení insolvenčnímu správci, kterému byla a) ministerstvem opakovaně udělena sankce podle § 36b; ministerstvo přitom přihlíží zejména k povaze porušených povinností, počtu a charakteru sankcí udělených ministerstvem a době, jež uplynula mezi porušením jednotlivých povinností, nebo b) insolvenčním soudem opakovaně udělena sankce podle insolvenčního zákona; ministerstvo přitom přihlíží zejména k povaze porušených povinností, počtu a charakteru sankcí udělených insolvenčním soudem a době, jež uplynula mezi porušením jednotlivých povinností.“. 32. § 14 včetně nadpisu zní: „§ 14 Informační povinnost insolvenčního správce (1) Insolvenční správce informuje ministerstvo o všech skutečnostech, které mohou vést k pozastavení práva podle § 9 nebo § 10, zániku práva podle § 12 nebo ke zrušení povolení nebo zvláštního povolení podle § 13 odst. 1; a to neprodleně, nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy nastala rozhodná skutečnost. (2) Insolvenční správce informuje ministerstvo o změně údaje zapsaného v seznamu, není-li změna údaje ministerstvu známa z jeho vlastní činnosti, a předloží doklad o změně tohoto údaje; a to neprodleně, nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy nastala rozhodná skutečnost. (3) Insolvenční správce předloží ministerstvu jednou ročně doklad prokazující splnění podmínky uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu.“. 33. § 17 včetně nadpisu zní: „§ 17 Členění a obsah seznamu (1) Seznam se člení na část obecnou a část zvláštní. (2) Do obecné části seznamu se odděleně zapisují fyzické osoby, veřejné obchodní společnosti a zahraniční společnosti, kterým vzniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce, a dále hostující insolvenční správci, kteří mají právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce. (3) Do zvláštní části seznamu se odděleně zapisují fyzické osoby, veřejné obchodní společnosti a zahraniční společnosti, kterým vzniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka podle § 3 odst. 2, a dále hostující insolvenční správci, kteří mají právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka podle § 3 odst. 2. (4) V jednotlivých částech seznamu se příslušné osoby zapisují v abecedním pořadí.“. 34. V § 19 odstavec 1 zní: „(1) V rámci údaje identifikujícího insolvenčního správce se do seznamu zapisuje, a) jde-li o fyzickou osobu, její jméno, popřípadě jména, a příjmení, trvalý pobyt, datum narození, sídlo, pokud se liší od místa trvalého pobytu, identifikační číslo poskytnuté správcem základního registru osob4b), údaj o dosaženém vzdělání a údaj o absolvované odborné praxi, b) jde-li o veřejnou obchodní společnost nebo zahraniční společnost, její obchodní firma, sídlo, popřípadě umístění organizační složky, identifikační číslo, dále jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum narození jejího ohlášeného společníka.“. 35. V § 24 odst. 1 písm. a) se za slovo „b)“ vkládají slova „a e),“. 36. V § 24 odst. 2 větě druhé se za slova „zkoušky insolvenčního správce“ vkládají slova „žadateli, který uhradil ministerstvu poplatek za umožnění opakování této zkoušky ve výši 7 000 Kč, a to“. 37. V § 24 se doplňují odstavce 4 a 5, které včetně poznámek pod čarou č. 11 a 12 znějí: „(4) Ten, kdo se nedostaví ke zkoušce insolvenčního správce, může do 5 dnů ode dne jejího konání písemně požádat ministerstvo, aby mu umožnilo její vykonání v jiném termínu. Ministerstvo umožní vykonání zkoušky insolvenčního správce v jiném termínu žadateli, který svou neúčast řádně a včas omluvil, prokázal vážné důvody své neúčasti11) a uhradil ministerstvu poplatek za umožnění vykonání této zkoušky v jiném termínu ve výši 7 000 Kč. (5) Ten, kdo se nedostaví ke zkoušce insolvenčního správce v jiném termínu, může do 5 dnů ode dne jejího konání písemně požádat ministerstvo, aby mu umožnilo její vykonání v jiném náhradním termínu. Ministerstvo umožní vykonání zkoušky insolvenčního správce v jiném náhradním termínu žadateli, který svou neúčast řádně a včas omluvil, prokázal důvody zvláštního zřetele hodné své neúčasti12) a uhradil ministerstvu poplatek za umožnění vykonání této zkoušky v jiném náhradním termínu ve výši 10 000 Kč. 11) § 11 odst. 2 vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, ve znění pozdějších předpisů. 12) § 11 odst. 3 vyhlášky č. 312/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“. 38. § 25 se včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 5 až 8 zrušuje. 39. V § 26 odst. 1 úvodní části ustanovení se číslo „3“ nahrazuje číslem „6“. 40. V § 26 odst. 1 písm. a) se slova „nebo rozdílovou zkoušku insolvenčního správce“ zrušují. 41. V § 26 odst. 2 se slova „a 3“ nahrazují slovy „až 5“. 42. Hlava pátá včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 13 zní: „HLAVA PÁTÁ HOSTUJÍCÍ INSOLVENČNÍ SPRÁVCE § 27 (1) Na základě oznámení podle § 36a zákona o uznávání odborné kvalifikace ministerstvo bezodkladně zapíše státního příslušníka členského státu do obecné části seznamu. (2) Na základě oznámení podle § 36a zákona o uznávání odborné kvalifikace a po předložení dokladu o bezpečnostní způsobilosti podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti ministerstvo bezodkladně zapíše státního příslušníka členského státu do zvláštní části seznamu. (3) Oznámení podle odstavců 1 a 2 musí obsahovat také označení adresy pro doručování na území České republiky. (4) Do seznamu nebude zapsán státní příslušník členského státu, kterému v posledních 5 letech zaniklo právo na základě rozhodnutí podle § 34. § 28 (1) Pro zápis zahraniční společnosti do obecné části seznamu platí ustanovení § 27 odst. 1 a 3 obdobně s tím, že ustanovení § 36a zákona o uznávání odborné kvalifikace se použije ve vztahu k zahraniční společnosti přiměřeně. (2) Pro zápis zahraniční společnosti do zvláštní části seznamu platí ustanovení § 27 odst. 2 a 3 obdobně s tím, že ustanovení § 36a zákona o uznávání odborné kvalifikace se použije ve vztahu k zahraniční společnosti přiměřeně. (3) Do seznamu nebude zapsána zahraniční společnost, které v posledních 5 letech zaniklo právo na základě rozhodnutí podle § 34. § 29 Zápis do seznamu (1) U hostujícího insolvenčního správce se do seznamu zapisuje a) údaj identifikující hostujícího insolvenčního správce, b) údaj o dokladu potvrzujícím, že je uchazeč usazen v členském státě původu13), c) den zápisu do seznamu, d) údaj o pozastavení práva dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce, e) údaj o zániku práva dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce a f) změna údajů zapsaných podle písmen a) až d). (2) Pro zápis údajů podle odstavce 1 písm. d) a e) platí § 21 a 22 obdobně. § 30 Údaj identifikující hostujícího insolvenčního správce V rámci údajů identifikujících hostujícího insolvenčního správce se uvede a) jde-li o hostujícího insolvenčního správce podle § 2 odst. 3, jeho jméno, popřípadě jména, a příjmení, trvalý pobyt, rodné číslo, a není-li přiděleno, datum narození, b) jde-li o hostujícího insolvenčního správce podle § 2 odst. 4, jeho forma, obchodní firma, sídlo, identifikační číslo nebo jiný obdobný údaj, dále jméno, popřípadě jména, a příjmení, rodné číslo, a není-li přiděleno, datum narození všech společníků, a c) adresa pro doručování na území České republiky. § 31 V rámci údaje o dokladu potvrzujícím, že je uchazeč usazen v členském státě původu13), se uvede a) členský stát a orgán, který doklad vydal, a b) doba platnosti a den vydání dokladu. § 32 Pozastavení práva dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce (1) Ministerstvo může rozhodnout o pozastavení práva dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce hostujícímu insolvenčnímu správci, a) proti kterému je vedeno trestní stíhání pro trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem činnosti insolvenčního správce nebo za jiný úmyslný trestný čin, pokud tato trestná činnost ohrožuje důvěru v řádný výkon funkce insolvenčního správce, a to nejdéle do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým se toto řízení končí, b) bylo-li zahájeno řízení o způsobilosti k právním úkonům, a to nejdéle do dne, kdy nabude právní moci rozhodnutí, kterým se toto řízení končí, nebo c) bylo-li na území jiného členského státu zahájeno řízení o zrušení oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce podle právního řádu tohoto členského státu, a to nejdéle do dne, kdy nabude právní moci rozhodnutí, kterým se toto řízení končí. (2) Právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce se pozastavuje dnem vydání rozhodnutí. Ministerstvo uveřejní údaj o pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce v seznamu v den, kdy bylo vydáno. § 33 Zánik práva dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce (1) Právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce zaniká hostujícímu insolvenčnímu správci, a) přestane-li splňovat podmínky pro dočasný nebo příležitostný výkon činnosti insolvenčního správce na území České republiky, nebo b) nastanou-li skutečnosti uvedené v § 12 odst. 1 písm. a) až e). (2) Právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka podle § 3 odst. 2 zaniká hostujícímu insolvenčnímu správci také, přestane-li splňovat podmínky pro výkon citlivé činnosti podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. § 34 Ministerstvo může rozhodnout o zániku práva dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce nebo práva dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka podle § 3 odst. 2, jestliže byla hostujícímu insolvenčnímu správci a) ministerstvem opakovaně udělena sankce podle § 36b; ministerstvo přitom přihlíží zejména k povaze porušených povinností, počtu a charakteru sankcí udělených ministerstvem a době, jež uplynula mezi porušením jednotlivých povinností, nebo b) insolvenčním soudem opakovaně udělena sankce podle insolvenčního zákona; ministerstvo přitom přihlíží zejména k povaze porušených povinností, počtu a charakteru sankcí udělených insolvenčním soudem a době, jež uplynula mezi porušením jednotlivých povinností. § 35 Informační povinnost hostujícího insolvenčního správce (1) Hostující insolvenční správce informuje ministerstvo o všech skutečnostech, které mohou vést k pozastavení práva podle § 32 nebo zániku práva podle § 33; a to neprodleně, nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy nastala rozhodná skutečnost. (2) Hostující insolvenční správce informuje ministerstvo o změně údaje zapsaného v seznamu, není-li změna údaje ministerstvu známa z jeho činnosti, a předloží doklad o změně tohoto údaje; a to neprodleně, nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy nastala rozhodná skutečnost. (3) Hostující insolvenční správce předloží ministerstvu v případě opětovného oznámení podle § 36a zákona o uznávání odborné kvalifikace doklad prokazující splnění podmínky uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu. 13) § 36a odst. 5 písm. b) zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. 52/2012 Sb.“. 43. Hlava šestá včetně nadpisu zní: „HLAVA ŠESTÁ DOHLED § 36 (1) Ministerstvo vykonává dohled nad insolvenčními správci a hostujícími insolvenčními správci. (2) Ministerstvo a) dohlíží nad tím, zda insolvenční správce a hostující insolvenční správce splňuje podmínky pro výkon činnosti insolvenčního správce a plní povinnosti stanovené tímto zákonem, b) zjišťuje, zda údaje poskytnuté insolvenčním správcem a hostujícím insolvenčním správcem odpovídají skutečnosti, zejména zda sídlo zapsané v seznamu je místem, ve kterém insolvenční správce skutečně vykonává činnost, a c) prověřuje skutečnosti, které mohou vést k postupu podle § 13 odst. 2 písm. b) nebo § 34 písm. b). § 36a (1) Soudy a jiné orgány zašlou bez odkladu ministerstvu opisy rozhodnutí ve věcech, které mají vliv na trvání práva vykonávat činnost insolvenčního správce, nebo hostujícího insolvenčního správce. (2) Pro účely posouzení skutečností, které mají vliv na trvání práva vykonávat činnost insolvenčního správce nebo hostujícího insolvenčního správce, je ministerstvo oprávněno nahlížet do těch částí soudního nebo správního spisu, které tyto skutečnosti obsahují, jestliže nevyplývají z pravomocného rozhodnutí soudu nebo správního orgánu. (3) Ministerstvo si může vyžádat podle zvláštního předpisu4a) výpis z evidence Rejstříku trestů v případě existence důvodného podezření o naplnění předpokladu pro zrušení povolení nebo zvláštního povolení podle § 13 odst. 1. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. (4) Ministerstvo zajišťuje výměnu informací o činnosti hostujícího insolvenčního správce a o opatřeních trestněprávní nebo správněprávní povahy s příslušnými orgány jiných členských států. § 36b Správní delikty (1) Insolvenční správce se dopustí správního deliktu tím, že a) neinformuje ministerstvo o skutečnostech podle § 14 odst. 1, b) neinformuje ministerstvo o změně údaje zapsaného v seznamu nebo nepředloží doklad o změně tohoto údaje podle § 14 odst. 2, c) nepředloží ministerstvu jednou ročně doklad prokazující splnění podmínky uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu podle § 14 odst. 3, nebo d) neuvede jako své sídlo místo, ve kterém skutečně vykonává činnost podle § 19 odst. 2. (2) Hostující insolvenční správce se dopustí správního deliktu tím, že a) neinformuje ministerstvo o skutečnostech podle § 35 odst. 1, b) neinformuje ministerstvo o změně údaje zapsaného v seznamu nebo nepředloží doklad o změně tohoto údaje podle § 35 odst. 2, nebo c) nepředloží ministerstvu jednou ročně doklad prokazující splnění podmínky uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu podle § 35 odst. 3. (3) Za správní delikt se uloží a) napomenutí nebo pokuta do 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b) nebo c) nebo odstavce 2 písm. b) nebo c), b) napomenutí nebo pokuta do 200 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) nebo d) nebo odstavce 2 písm. a). § 36c (1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. (2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán. (3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže ministerstvo o něm nezahájilo řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvědělo, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. (4) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává ministerstvo. (5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. (6) Pokuty vybírá a vymáhá ministerstvo podle daňového řádu. § 37 (1) Obsah a další náležitosti zkoušky insolvenčního správce a způsob prokazování odborné praxe stanoví ministerstvo vyhláškou. (2) Obsah a další náležitosti zvláštní zkoušky insolvenčního správce stanoví vyhláškou ministerstvo v dohodě s orgánem, který je oprávněn vykonávat dozor nebo dohled nad činností finanční instituce se zvláštním režimem2), obchodníkem s cennými papíry, centrálním depozitářem, provozovatelem vypořádacího systému, organizátorem trhu s investičními nástroji, investiční společností, investičním fondem penzijní společností nebo penzijním fondem.“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Insolvenční správce, kterému bylo vydáno zvláštní povolení nebo zvláštní povolení hostujícího insolvenčního správce přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nemusí splňovat předpoklady pro výkon citlivé činnosti podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti po dobu 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Fyzická osoba, která podala písemnou žádost o vykonání zkoušky do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nemusí splňovat podmínku podle § 6 odst. 1 písm. e) zákona č. 312/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 3. Fyzická osoba, která vykonala zkoušku, rozdílovou zkoušku nebo zvláštní zkoušku insolvenčního správce přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nemusí splňovat podmínku podle § 6 odst. 4 zákona č. 312/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, podá-li návrh na vydání povolení nebo zvláštního povolení vykonávat činnost insolvenčního správce ve lhůtě 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 4. Platnost povolení vykonávat činnost insolvenčního správce, které nabylo právní moci přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je omezena na dobu 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Insolvenčnímu správci se zvláštním povolením, které nabylo právní moci přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zaniká právo vykonávat činnost insolvenčního správce podle § 12 odst. 3 uplynutím 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 5. Fyzické osobě, která vykonala zvláštní zkoušku insolvenčního správce přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ministerstvo zruší zvláštní povolení podle § 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 312/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Ministerstvo umožní této osobě vykonat zvláštní zkoušku, pokud uplynuly ode dne vykonání zvláštní zkoušky více než 4 roky. Bylo-li insolvenčnímu správci zrušeno povolení podle § 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 312/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí pro účely výkonu funkce insolvenčního správce dlužníka podle § 3 odst. 2, že mu právo vykonávat činnost insolvenčního správce zaniklo ze zákona. 6. Je-li v zákoně č. 312/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, uveden pojem zkouška insolvenčního správce, rozumí se tím rovněž rozdílová zkouška insolvenčního správce vykonaná podle zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) Čl. III Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 108/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 458/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 163/2009 Sb., zákona č. 217/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 241/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 260/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 69/2011 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 466/2011 Sb. a zákona č. 167/2012 Sb., se mění takto: 1. V § 24 odst. 2 se za slova „z jejích společníků“ vkládají slova „, prostřednictvím kterých vykonává činnost insolvenčního správce60),“. Poznámka pod čarou č. 60 zní: „60) § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů.“. 2. V § 25 odst. 1 se za slova „v § 21 až 24“ vkládají slova „a odstavci 3“. 3. V § 25 se doplňuje odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 9a zní: „(3) Pro insolvenční řízení, ve kterém se řeší úpadek dlužníka, u kterého má právo vykonávat činnost insolvenčního správce osoba zapsaná do zvláštní části seznamu podle zákona o insolvenčních správcích9a), určí předseda insolvenčního soudu insolvenčním správcem tuto osobu bez ohledu na způsob řešení úpadku. 9a) Zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů.“. 4. V § 28 se za slova „§ 21 až 24“ vkládají slova „a § 25 odst. 3“. 5. V § 29 odst. 2 se za slova „§ 21 až 24“ vkládají slova „a § 25 odst. 3“. 6. V § 31 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znějí: „(3) Insolvenčního správce, kterému zaniklo ze zákona právo vykonávat činnost insolvenčního správce nebo mu bylo právo pozastaveno podle zákona o insolvenčních správcích9a), může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce, věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu odvolat z funkce. Pokud to okolnosti dovolují, učiní tak po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně. (4) Insolvenčního správce, kterému bylo zrušeno povolení nebo kterému zaniklo jeho právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce na základě rozhodnutí ministerstva podle zákona o insolvenčních správcích9a), insolvenční soud odvolá z funkce. Insolvenčního správce ustanoveného postupem podle § 25 odst. 3 insolvenční soud odvolá z funkce i tehdy, bylo-li mu zrušeno zvláštní povolení nebo zaniklo-li jeho právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích9a) na základě rozhodnutí ministerstva podle zákona o insolvenčních správcích9a).“. Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 5 a 6. 7. V § 32 odst. 2 větě druhé se slova „3 a 4“ nahrazují slovy „5 a 6“. 8. V § 313 odst. 2 se věta druhá nahrazuje větou „Dále je povinen předat dlužníkovi zbývající majetek, zajistit činnosti evidenční a odbornou správu dokumentů61) vzniklých z činnosti dlužníka, popřípadě z činnosti jeho právních předchůdců, a další činnosti související se zrušením konkursu.“. Poznámka pod čarou č. 61 zní: „61) § 2 písm. k) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 190/2009 Sb.“. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o správních poplatcích Čl. IV Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 105/2011 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 134/2011 Sb., zákona č. 152/2001 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 245/2011 Sb., zákona č. 249/2011 Sb., zákona č. 255/2011 Sb., zákona č. 262/2011 Sb., zákona č. 300/2011 Sb., zákona č. 308/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 344/2011 Sb., zákona č. 349/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 472/2011 Sb., zákona č. 19/2012 Sb., zákona č. 37/2012 Sb., zákona č. 53/2012 Sb., zákona č. 119/2012 Sb., zákona č. 169/2012 Sb., zákona č. 172/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 225/2012 Sb. a zákona č. 274/2012 Sb., se mění takto: 1. V příloze v části I položce 10 písm. e) se slova „zápis do seznamu insolvenčních správců“ nahrazují slovy „vydání povolení nebo zvláštního povolení podle zákona o insolvenčních správcích“. 2. V příloze v části I položka 10 včetně poznámek pod čarou č. 9a a 9b zní: „Položka 10 a) Přijetí žádosti o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů| Kč| 100 ---|---|--- b) Vydání osvědčení o tuzemském právu | Kč| 2 000 c) Provedení identifikace a sepsání veřejné listiny o identifikaci9a)| Kč| 200 d) Přijetí žádosti o uznání platnosti nebo vydání osvědčení o uznání rovnocennosti dokladu o dosažení základního, středního nebo vyššího odborného vzdělání získaného v zahraniční škole| Kč| 1 000 e) Zápis do seznamu insolvenčních správců| Kč| 5 000 f) Přijetí žádosti o prodloužení povolení podle zákona o insolvenčních správcích| Kč| 5 000 g) Zápis do seznamu rozhodců9b)| Kč| 5 000 h) Přijetí žádosti o zápis do seznamu mediátorů| Kč| 5 000 Poznámka: Za přijetí žádosti o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů u českého zastupitelského úřadu, vybírá poplatek český zastupitelský úřad podle položky 162 tohoto sazebníku. Byl-li výpis z evidence Rejstříku trestů vydán kontaktním místem veřejné správy26), vybírá správní poplatek stanovený v písmenu a) této položky kontaktní místo veřejné správy. Správní poplatek je jeho příjmem. 9a) Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. 9b) § 35a a násl. zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů.“. ČÁST ČTVRTÁ ÚČINNOST Čl. V Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Nečas v. r.
Sdělení Českého statistického úřadu č. 184/2013 Sb.
Sdělení Českého statistického úřadu č. 184/2013 Sb. Sdělení Českého statistického úřadu o aktualizaci Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO) Vyhlášeno 28. 6. 2013, částka 76/2013 184 SDĚLENÍ Českého statistického úřadu ze dne 24. června 2013 o aktualizaci Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO) Český statistický úřad podle § 19 odst. 2 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, oznamuje s účinností od 1. července 2013 aktualizaci Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO) zavedené sdělením Českého statistického úřadu č. 206/2010 Sb. ze dne 16. června 2010 a aktualizované sdělením Českého statistického úřadu č. 185/2012 Sb. ze dne 29. května 2012. Předmětem aktualizace jsou změny názvů vybraných podskupin a kategorií Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO). Změny jsou uvedeny v příloze tohoto sdělení. Platné znění aktualizované Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO) bude k dispozici na internetových stránkách Českého statistického úřadu na adrese www.czso.cz. Předsedkyně: prof. Ing. Ritschelová, CSc., v. r. Příloha Položky Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO) aktualizované k 1. 7. 2013 Kód položky| Název položky platný do 30. 6. 2013| Název položky platný od 1. 7. 2013 ---|---|--- 11124| Nejvyšší státní úředníci v oblasti bezpečnosti a ochrany| Nejvyšší státní úředníci obrany a bezpečnosti státu a požární ochrany 13492| Řídící pracovníci v oblasti bezpečnosti a ochrany ve veřejné správě| Řídící pracovníci obrany a bezpečnosti státu a požární ochrany 13493| Řídící pracovníci bezpečnostních a detektivních agentur| Řídící pracovníci vnitřní bezpečnosti a ochrany organizací a detektivních agentur 21416| Specialisté v oblasti bezpečnostních systémů a ochrany údajů| Specialisté v oblasti bezpečnostních systémů a ochrany údajů (kromě zabezpečení IT) 2320| Učitelé odborných předmětů, praktického vyučování, odborného výcviku a lektoři dalšího vzdělávání| Učitelé odborných předmětů, praktického vyučování a odborného výcviku (kromě pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami) 23201| Učitelé odborných předmětů| Učitelé odborných předmětů (kromě pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami) 23202| Učitelé praktického vyučování| Učitelé praktického vyučování (kromě pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami) 23203| Učitelé odborného výcviku| Učitelé odborného výcviku (kromě pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami) 33311| Odbytoví agenti (odbytáři, prodejci)| Odbytoví agenti 33393| Aukcionáři (dražitelé)| Aukcionáři (dražebníci) 33434| Odborní pracovníci útvaru obrany a ochrany| Odborní pracovníci bezpečnostních systémů a ochrany údajů 34113| Odborní bezpečnostní pracovníci| Odborní bezpečnostní pracovníci bezpečnostních a detektivních agentur 6112| Ovocnáři, vinaři, chmelaři a ostatní pěstitelé plodů rostoucích na stromech a keřích| Ovocnáři, vinohradníci, chmelaři a ostatní pěstitelé plodů rostoucích na stromech a keřích 61120| Ovocnáři, vinaři, chmelaři a ostatní pěstitelé plodů rostoucích na stromech a keřích| Ovocnáři, vinohradníci, chmelaři a ostatní pěstitelé plodů rostoucích na stromech a keřích 81896| Obsluha zařízení na výrobu a rozvod elektrické energie| Obsluha zařízení na výrobu a rozvod energií Vysvětlivky:| podskupina| položka označená čtyřmístným kódem ---|---|--- | kategorie| položka označená pětimístným kódem
Vyhláška č. 183/2013 Sb.
Vyhláška č. 183/2013 Sb. Vyhláška o vydání zlaté mince po 10 000 Kč k 1150. výročí příchodu věrozvěstů Konstantina a Metoděje Vyhlášeno 28. 6. 2013, datum účinnosti 3. 7. 2013, částka 76/2013 * § 1 - (1) Dnem 3. července 2013 se vydává pamětní zlatá mince po 10 000 Kč k 1150. výročí příchodu věrozvěstů Konstantina a Metoděje (dále jen „mince“). * § 2 - (1) Na lícní straně mince je vyobrazení knížete Rastislava vycházející z byzantské ikony, které je umístěno v rámu, v němž jsou vypsána jednotlivá písmena hlaholice. Nad portrétem knížete je kompozice heraldických zvířat z velkého státního znaku umístěných * § 3 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 3. července 2013. k vyhlášce č. 183/2013 Sb. Aktuální znění od 3. 7. 2013 183 VYHLÁŠKA ze dne 20. června 2013 o vydání zlaté mince po 10 000 Kč k 1150. výročí příchodu věrozvěstů Konstantina a Metoděje Česká národní banka stanoví podle § 22 písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb.: § 1 (1) Dnem 3. července 2013 se vydává pamětní zlatá mince po 10 000 Kč k 1150. výročí příchodu věrozvěstů Konstantina a Metoděje (dále jen „mince“). (2) Mince se vydává v běžném provedení a ve zvláštním provedení s leštěným polem mince a matovým reliéfem (dále jen „zvláštní provedení“). (3) Mince v běžném i ve zvláštním provedení se razí ze zlata o ryzosti 999.9. Hmotnost mince je 31,107 g, její průměr 34 mm a síla 2,5 mm. Při ražbě mince v běžném provedení i ve zvláštním provedení je přípustná odchylka v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je přípustná odchylka nahoru 0,062 g a v ryzosti zlata odchylka nahoru 0,01 %. Hrana mince v běžném provedení je vroubkovaná, hrana mince ve zvláštním provedení je hladká nebo hladká s vlysem. § 2 (1) Na lícní straně mince je vyobrazení knížete Rastislava vycházející z byzantské ikony, které je umístěno v rámu, v němž jsou vypsána jednotlivá písmena hlaholice. Nad portrétem knížete je kompozice heraldických zvířat z velkého státního znaku umístěných ve štítech - uprostřed je český lev, vpravo od něj slezská orlice a vlevo od něj je moravská orlice. Při levém, spodním a pravém okraji mince je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ a označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „10 000 Kč“. Oba texty jsou od sebe odděleny tečkou. Značka České mincovny, která je tvořena kompozicí písmen „Č“ a „M“, je nad písmenem „B“ ze slova „REPUBLIKA“. (2) Na rubové straně mince je vyobrazení Konstantina a Metoděje ztvárněné ve stylu byzantské ikony, které je umístěno v rámu, v němž jsou vypsána jednotlivá písmena hlaholice. Vpravo a vlevo od vyobrazení věrozvěstů jsou letopočty vztahující se k výročí „863“ a „2013“ ohraničené čarami. Po obvodu mince je opis „PŘÍCHOD VĚROZVĚSTŮ KONSTANTINA A METODĚJE“. Nad druhým písmenem „A“ ve slově „KONSTANTINA“ jsou iniciály autoraautora výtvarného návrhu mince akademického malíře Vladimíra Pavlici, které jsou tvořeny písmeny „VP“ v rámečku. (3) Vyobrazení mince je uvedeno v příloze k této vyhlášce. § 3 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 3. července 2013. Guvernér: Ing. Singer, Ph.D., v. r. Příloha k vyhlášce č. 183/2013 Sb. Vyobrazení zlaté mince po 10 000 Kč k 1150. výročí příchodu věrozvěstů Konstantina a Metoděje (lícní a rubová strana) 77kB 84kB
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 49/2013 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 49/2013 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Protokolu o výsadách a imunitách Mezinárodní organizace pro pohyblivé služby Vyhlášeno 27. 6. 2013, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 6. 10. 2012, částka 29/2013 * Článek 1 - Definice * Článek 2 - Imunita Organizace vůči jurisdikci a exekuci * Článek 3 - Nedotknutelnost archivů * Článek 4 - Osvobození od daní a cel * Článek 5 - Prostředky, měna a cenné papíry * Článek 6 - Úřední sdělení a publikace * Článek 7 - Zaměstnanci * Článek 8 - Ředitel * Článek 9 - Zástupci Stran * Článek 10 - Odborníci * Článek 11 - Oznamování zaměstnanců a odborníků * Článek 12 - Osvobození * Článek 13 - Pomoc fyzickým osobám * Článek 14 - Dodržování zákonů a předpisů * Článek 15 - Preventivní opatření * Článek 16 - Řešení sporů * Článek 17 - Doplňkové dohody * Článek 18 - Podpis, ratifikace a přistoupení * Článek 19 - Vstup v platnost a trvání Protokolu * Článek 20 - Vstup v platnost a trvání pro stát * Článek 21 - Depozitář * Článek 22 - Původní znění Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 6. 10. 2012 49 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 1. prosince 1981 byl v Londýně přijat Protokol o výsadách a imunitách Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby, revidovaný k 15. dubnu 1999. S revidovaným Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky. Listina o přístupu České republiky k revidovanému Protokolu, podepsaná prezidentem republiky dne 17. února 2012, byla uložena u generálního tajemníka Mezinárodní námořní organizace, depozitáře Protokolu, dne 6. září 2012. Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 19 odst. 1 dne 30. července 1983. Revize Protokolu vstoupila v platnost dne 22. srpna 1999. Pro Českou republiku vstoupil revidovaný Protokol v platnost v souladu s ustanovením svého článku 20 odst. 1 dne 6. října 2012. Anglické znění revidovaného Protokolu a jeho překlad do českého jazyka se vyhlašují současně. PŘEKLAD REVIDOVANÝ PROTOKOL O VÝSADÁCH A IMUNITÁCH MEZINÁRODNÍ DRUŽICOVÉ ORGANIZACE PRO POHYBLIVÉ SLUŽBY Vstoupil v platnost 30. července 1983 Revidován k 15. dubnu 1999 ČLÁNEK 1| Definice ---|--- ČLÁNEK 2| Imunita Organizace vůči jurisdikci a exekuciexekuci ČLÁNEK 3| Nedotknutelnost archivů ČLÁNEK 4| Osvobození od daní a cel ČLÁNEK 5| Prostředky, měna a cenné papírycenné papíry ČLÁNEK 6| Úřední sdělení a publikace ČLÁNEK 7| Zaměstnanci ČLÁNEK 8| Ředitel ČLÁNEK 9| Zástupci Stran ČLÁNEK 10| Odborníci ČLÁNEK 11| Oznamování zaměstnanců a odborníků ČLÁNEK 12| Neuplatnění ČLÁNEK 13| Pomoc fyzickým osobám ČLÁNEK 14| Dodržování zákonů a předpisů ČLÁNEK 15| Preventivní opatření ČLÁNEK 16| Řešení sporů ČLÁNEK 17| Doplňkové dohody ČLÁNEK 18| Podpis, ratifikace a přistoupení ČLÁNEK 19| Vstup v platnost a trvání Protokolu ČLÁNEK 20| Vstup v platnost a trvání pro stát ČLÁNEK 21| Depozitář ČLÁNEK 22| Původní znění PROTOKOL O VÝSADÁCH A IMUNITÁCH MEZINÁRODNÍ DRUŽICOVÉ ORGANIZACE PRO POHYBLIVÉ SLUŽBY VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY TOHOTO PROTOKOLU S OHLEDEM na Úmluvu o Mezinárodní družicové organizaci pro pohyblivé služby otevřenou k podpisu dne 3. září 1976 v Londýně v aktuálním znění a zejména na článek 9, odstavec 6 novelizované Úmluvy, S VĚDOMÍM, že Organizace uzavře Dohodu o ústředí s vládou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska dne 15. dubna 1999, VZHLEDEM K tomu, že cílem tohoto Protokolu je usnadnit naplnění účelu Organizace a zajistit efektivní výkon její funkce, DOHODLY SE NÁSLEDOVNĚ: Článek 1 Definice Pro účely tohoto Protokolu znamená: (a) „Úmluva“ Úmluvu o Mezinárodní družicové organizaci pro pohyblivé služby včetně její přílohy, otevřenou k podpisu v Londýně dne 3. září 1976 v aktuálním znění; (b) „Strana Úmluvy“ stát, pro nějž je Úmluva v platnosti; (c) „Organizace“ Mezinárodní družicovou organizaci pro pohyblivé služby; (d) „Strana ústředí“ Stranu Úmluvy, na jejímž území Organizace zřídila své ústředí; (e) „smluvní strana Protokolu“ stát, pro nějž je tento Protokol, popřípadě tento Protokol ve znění pozdějších změn je platný; (f) „zaměstnanec“ ředitele nebo jakoukoli jinou osobu zaměstnanou na plný úvazek Organizací, jež podléhá jejímu služebnímu řádu; (g) „zástupce“ v případě smluvních stran Protokolu a Strany ústředí zástupce v Organizaci a v každém případě vedoucí delegací, náhradníky a poradce; (h) „archivy“ všechny rukopisy, korespondenci, dokumenty, fotografie, filmy, optické a magnetické záznamy, datové záznamy, obrazová znázornění a počítačové programy patřící Organizaci nebojí držené; (i) „úřední činnost“ Organizace činnosti prováděné Organizací při plnění jejího účelu, jak je definován v Úmluvě včetně její administrativní činnosti; (j) „odborník“ osobu, která není zaměstnancem, jmenovanou, aby vykonala konkrétní úkol pro Organizaci nebo jejím jménem a na její náklady; (k) „majetek“ cokoli, co může být předmětem vlastnického práva včetně práv smluvních. Článek 2 Imunita Organizace vůči jurisdikci a exekuci (1) Pokud se výslovně v konkrétním případu nezřekla imunity, má Organizace v rozsahu své úřední činnosti imunitu vůči jurisdikci vyjma případů souvisejících s: (a) jakoukoli obchodní činností; (b) občanskoprávní žalobou na náhradu škody vzniklé z nehody způsobené motorovým vozidlem nebo jiným dopravním prostředkem patřícím Organizaci nebo jejím jménem provozovaným, nebo s dopravním přestupkempřestupkem týkajícím se tohoto dopravního prostředku; (c) na základě konečného rozhodnutí soudu provedeným obstavením platů a požitků včetně penzijních nároků, které Organizace dluží zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci; (d) protinárokem přímo souvisejícím se soudním řízením zahájeným Organizací. (2) Bez ohledu na odstavec 1 nepodléhá Organizace žalobám týkajícím práv a povinností dle Úmluvy podaným k soudům smluvních stran Protokolu smluvními stranami k Protokolu nebo osobami jednajícími pro ně nebo vyvozujícími nároky vůči nim. (3) Majetek a aktiva Organizace nacházející se kdekoli a v držení kohokoli jsou zproštěny vůči jakékoli prohlídce, zadržení, zabrání, zabavení, konfiskaci, vy vlastnění, obstavení či exekuciexekuci, ať ze strany výkonného, správního či soudního orgánu, kromě: (a) obstavení nebo exekuceexekuce s cílem splnit povinnost uloženou rozhodnutím soudu, které se týkají jakéhokoli řízení, jež lze proti Organizaci zahájit podle odstavce 1; (b) jakéhokoli kroku přijatého podle práva dotyčného státu, který je dočasně nezbytný v souvislosti s prevencí nebo vyšetřováním nehod týkajících se motorových vozidel nebo jiných dopravních prostředků patřících Organizaci nebo jejím jménem provozovaných; (c) vyvlastnění týkajícího se nemovitostínemovitostí pro veřejné účely, kde je obratem vyplacena přiměřená náhrada, za předpokladu, že toto vyvlastnění nenaruší plnění funkcí a provoz Organizace. Článek 3 Nedotknutelnost archivů Archivy Organizace jsou nedotknutelné, ať jsou umístěny kdekoli a drží je kdokoli. Článek 4 Osvobození od daní a cel (1) V rámci své úřední činnosti jsou příjmy a majetek Organizace osvobozeny od všech vnitrostátních přímých a dalších daní, které se běžně nezahrnují do ceny zboží a služeb. (2) Zboží, které je dováženo pro potřeby činnosti Organizace, je osvobozeno od cla. Pokud Organizace v rámci své úřední činnosti použije služby podstatné hodnoty a pokud cena těchto služeb obsahuje daně, přijmou smluvní strany Protokolu, pokud to bude možné, příslušná opatření s cílem vrátit nebo nahradit částku, které tyto daně dosahují. (3) Zboží nabyté Organizací v rámci její úřední činnosti je vyňato ze všech zákazů a omezení dovozu či vývozu. (4) Nebude poskytnuto žádné osvobození od daní a cel za poskytnuté služby Organizací za úplatu. (5) Nebude poskytnuto žádné osvobození v souvislosti se zbožím nabytým Organizací nebojí poskytnutými službami k osobnímu prospěchu zaměstnanců. (6) Zboží osvobozené podle tohoto článku se nepřeváží, nepronajímá či nepůjčuje, trvale ani dočasně, ani neprodává jinak než v souladu s podmínkami stanovenými smluvní stranou Protokolu, která osvobození poskytnula. Článek 5 Prostředky, měna a cenné papíry Organizace smí přijmout a držet jakýkoli druh finančních prostředků, měny nebo cenných papírůcenných papírů a libovolně s nimi nakládat při svých úředních činnostech. Smí mít účet v jakékoli měně v takovém rozsahu, aby mohla plnit své závazky. Článek 6 Úřední sdělení a publikace (1) Pokud jde o úřední sdělení a přenos všech jejích dokumentů, požívá Organizace na území každé smluvní strany Protokolu režimu, který není méně příznivý než režim poskytovaný obdobným mezivládním organizacím ve věci přednosti, sazeb a daní z pošty a všech forem telekomunikačního styku v rozsahu, v jakém je to v souladu s jakoukoli mezinárodní smlouvou, jejíž je smluvní strana Protokolu stranou. (2) Pokud jde o úřední sdělení, smí Organizace použít všechny vhodné komunikační prostředky včetně kódovaných a šifrovaných sdělení. Smluvní strany Protokolu neuplatní žádná omezení na úřední sdělení Organizace nebo na oběh jejích úředních publikací. Na tato sdělení a publikace nebude uplatňována žádná cenzura. (3) Organizace smí nainstalovat a používat radiový vysílač pouze se souhlasem dotčené smluvní strany Protokolu. Článek 7 Zaměstnanci (1) Zaměstnanci požívají následujících výsad a imunit: (a) imunita vůči jurisdikci i po opuštění služeb Organizace v souvislosti sjednáním, včetně mluveného či psaného slova, provedeným při výkonu jejich oficiální funkce; tato imunita se ovšem nevztahuje na případ dopravního přestupkupřestupku spáchaného zaměstnancem, nebo na případ škody způsobené motorovým vozidlem nebo jiným dopravním prostředkem jemu patřícím nebo jím řízeným; (b) spolu se členy své rodiny žijícími v jejich domácnosti zproštění jakýchkoli povinností souvisejících s národní službou včetně vojenské služby; (c) nedotknutelnost všech úředních písemností souvisejících s výkonem jejich funkce v rámci úřední činnosti Organizace; (d) spolu se členy své rodiny žijícími v jejich domácnosti vynětí z imigračních omezení a registrace cizinců; (e) stejné zacházení ve věcech kontroly cizích měn, jakého se dostává zaměstnancům mezinárodních organizací; (f) společně se členy své rodiny žijícími v jejich domácnosti stejné prostředky při repatriaci v době mezinárodní krize, jako jsou poskytovány zaměstnancům mezinárodních organizací; (g) právo dovézt bez proclení svůj nábytek a osobní potřeby včetně motorového vozidla při prvním nástupu do funkce v dotyčném státu a právo vyvézt tyto bezcelně při ukončení své funkce v tomto státu, v obou případech v souladu se zákony a předpisy dotyčného státu. S výjimkou případů, které tyto předpisy dovolují, zboží osvobozené podle tohoto písmene se nepřevádí, nepronajímá, nepůjčuje, trvale nebo dočasně, ani neprodává. (2) Platy a požitky vyplácené Organizací zaměstnancům jsou osvobozeny od daně z příjmu od data, k němuž zaměstnanci začali být plátci daní vyměřených z jejich platu Organizací v její prospěch. Smluvní strany Protokolu mohou zohlednit tyto platy a požitky k vyměření daně z příjmu z ostatních zdrojů. Smluvní strany Protokolu nemusejí poskytnout osvobození od daně z příjmu ve vztahu k penzím a rentám vypláceným bývalým zaměstnancům. (3) Pokud jsou zaměstnanci zabezpečeni systémem sociálního zabezpečení Organizace, jsou Organizace a její zaměstnanci osvobozeni od všech povinných příspěvků do národních systémů sociálního zabezpečení. Toto osvobození nebrání jakékoli dobrovolné účasti v systému národního sociálního zabezpečení v souladu se zákonem dotyčné smluvní strany Protokolu, ani to nezavazuje smluvní stranu Protokolu vyplácet dávky ze systému sociálního zabezpečení zaměstnancům, kteří jsou osvobozeni podle ustanovení tohoto odstavce. (4) Smluvní strany protokolu nejsou zavázány poskytnout výsady a imunity, na něž se odkazuje v písmenech b), d), e), f) a g) odstavce 1, svým státním příslušníkům nebo rezidentům s trvalým pobytem. Článek 8 Ředitel (1) Kromě výsad a imunit poskytnutých zaměstnancům podle článku 7 požívá Ředitel: (a) imunity vůči zatčení a zadržení; (b) imunity vůči občanskoprávní a správní jurisdikci a exekuciexekuci požívané diplomatickými činiteli kromě případu škody způsobené motorovým vozidlem nebo jinými dopravními prostředky, které mu patří nebo jež řídí; (c) plné imunity vůči trestní jurisdikci kromě případu dopravního přestupkupřestupku způsobeného motorovým vozidlem nebo jinými dopravními prostředky, které mu patří nebo jež řídí, za uplatnění písmene a) shora. (2) Smluvní strany Protokolu nejsou zavázány poskytnout výsady a imunity, na něž se odkazuje v tomto článku, svým státním příslušníkům nebo rezidentům s trvalým pobytem. Článek 9 Zástupci Stran (1) Zástupci smluvních stran Protokolu a zástupci Strany ústředí požívají při výkonu své úřední funkce a během svých cest na místo zasedání a zpět následujících výsad a imunit: (a) imunity vůči jakékoli formě zatčení a zadržení před soudním řízením; (b) imunity vůči jurisdikci, a to i po ukončení své mise, v souvislosti sjednáním, včetně mluveného či psaného slova, provedeným při výkonu jejich oficiální funkce; tato imunita se ovšem nevztahuje na případ dopravního přestupkupřestupku spáchaného zástupcem, nebo na případ škody způsobené motorovým vozidlem nebo jiným dopravním prostředkem jemu patřícím nebo jím řízeným; (c) nedotknutelnosti všech jejich úředních dokumentů; (d) spolu se členy své rodiny žijícími v jejich domácnosti vynětí z imigračních omezení a registrace cizinců; (e) stejného zacházení ve věcech kontroly cizích měn, jakého se dostává zaměstnancům mezinárodních organizací; (f) stejného zacházení ve věcech cla v souvislosti s jejich osobními zavazadly, jakého se dostává zástupcům cizích vlád na dočasných oficiálních misích. (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na vztahy mezi smluvní stranou Protokolu a jejími zástupci. Dále se ustanovení písmen a), d), e) a f) odstavce 1 nevztahují na vztahy mezi smluvní stranou Protokolu a jejími státními příslušníky či rezidenty s trvalým pobytem. Článek 10 Odborníci (1) Odborníci požívají při výkonu své úřední funkce v souvislosti s prací pro Organizaci a během svých cest na místo své mise a zpět následujících výsad a imunit: (a) imunity vůči jurisdikci, a to i po ukončení své mise, v souvislosti sjednáním, včetně mluveného či psaného slova, provedeným při výkonu jejich oficiální funkce; tato imunita se ovšem nevztahuje na případ škody způsobené motorovým vozidlem nebo jiným dopravním prostředkem jemu patřícím nebojím řízeným; (b) nedotknutelnosti všech jejich úředních dokumentů; (c) stejného zacházení ve věcech kontroly cizích měn, jakého se dostává zaměstnancům mezinárodních organizací; (d) spolu se členy své rodiny žijícími v jejich domácnosti vynětí z imigračních omezení a registrace cizinců; (e) stejných prostředků, pokud jde o jejich osobní zavazadla, jako jsou poskytovány odborníkům jiných mezivládních organizací. (2) Smluvní strany Protokolu nejsou zavázány poskytnout výsady a imunity, na něž se odkazuje v písmenech c), d) a e) odstavce 1, svým státním příslušníkům nebo rezidentům s trvalým pobytem. Článek 11 Oznamování zaměstnanců a odborníků Ředitel Organizace alespoň jednou za rok oznámí smluvním stranám Protokolu jména a státní příslušnost zaměstnanců a odborníků, na které se vztahují ustanovení článků 7, 8 a 10. Článek 12 Osvobození (1) Výsady, osvobození a imunity zakotvené v tomto Protokolu nejsou poskytovány pro osobní užitek jednotlivců, ale za účelem efektivního výkonu jejich úřední funkce. (2) Pokud je v souvislosti se níže uvedenými subjekty pravděpodobné, že výsady a imunity budou bránit ve výkonu spravedlnosti, a ve všech případech, kdy nemusí být uplatněny, aniž by se to dotklo účelu, za nímž byly poskytnuty, mají tyto subjekty právo a povinnost zříci se těchto privilegií a imunit: (a) smluvní strany Protokolu ve vztahu ke svým zástupcům; (b) Shromáždění, svolané v případě nezbytnosti na mimořádné zasedání, ve vztahu k Organizaci nebo řediteli Organizace; (c) ředitel Organizace ve vztahu k zaměstnancům a odborníkům. Článek 13 Pomoc fyzickým osobám Smluvní strany Protokolu přijmou vhodná opatření k usnadnění vstupu, pobytu a odjezdu zástupců, zaměstnanců a odborníků. Článek 14 Dodržování zákonů a předpisů Organizace a všechny osoby požívající výsad a imunit podle tohoto Protokolu ctí, aniž by to mělo vliv na další zde obsažená ustanovení, zákony a předpisy dotyčných smluvních stran Protokolu a stále spolupracují se všemi příslušnými úřady těchto Stran s cílem zajistit dodržování jejich zákonů a předpisů. Článek 15 Preventivní opatření Každá smluvní strana Protokolu si ponechává právo přijmout veškerá preventivní opatření nezbytná v zájmu její bezpečnosti. Článek 16 Řešení sporů Jakýkoli spor mezi smluvními stranami Protokolu nebo mezi Organizací a smluvní stranou Protokolu týkající se interpretace a aplikace textu Protokolu se řeší vyjednáváním nebo jinou dohodnutou metodou. Pokud není spor vyřešen do dvanácti (12) měsíců, mohou dotyčné strany po vzájemné dohodě postoupit spor k rozhodnutí soudu složenému ze tří rozhodců. Jednoho z těchto rozhodců vybere každá strana sporu a třetího, který bude předsedou soudu, vyberou dva první rozhodci. Pokud se dva první rozhodci neshodnou na třetím do dvou měsíců od svého vlastního jmenování, vybere třetího rozhodce předseda Mezinárodního soudního dvora. Tribunál přijme svůj vlastní jednací řád a jeho rozhodnutí budou pro strany sporu konečná a závazná. Článek 17 Doplňkové dohody Organizace může s kteroukoli smluvní stranou Protokolu uzavřít doplňkové dohody k naplnění ustanovení tohoto Protokolu týkajících se této smluvní strany Protokolu s cílem zajistit efektivní fungování Organizace. Článek 18 Podpis, ratifikace a přistoupení (1) Tento Protokol je otevřen k podpisu v Londýně od 1. prosince 1981 do 31. května 1982. (2) Všechny Strany Úmluvy kromě Strany ústředí se mohou stát smluvními stranami Protokolu: (a) podpisem bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení; nebo (b) podpisem s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení následovaným ratifikací, schválením nebo přijetím; nebo (c) přistoupením. (3) Ratifikace, přijetí, schválení nebo přistoupení se provádí uložením příslušné listiny u Depozitáře. (4) Výhrady k tomuto Protokolu lze činit v souladu s mezinárodním právem. Článek 19 Vstup v platnost a trvání Protokolu (1) Tento Protokol vstoupí v platnost třicátý den po datu, ke kterému splnilo deset Stran Úmluvy požadavky podle odstavce 2 článku 18. (2) Tento Protokol pozbude platnosti, pokud pozbude platnosti Úmluva. Článek 20 Vstup v platnost a trvání pro stát (1) Pro stát, který splnil požadavky podle odstavce 2 článku 18 po datu vstupu tohoto Protokolu v platnost, vstoupí Protokol v platnost třicátý den po podpisu, respektive po uložení této listiny u Depozitáře. (2) Kterákoli smluvní strana Protokolu může tento Protokol vypovědět písemným oznámením Depozitáři. Vypovězení nabude účinnosti dvanáct (12) měsíců po datu přijetí oznámení Depozitářem nebo po delším období upřesněném v oznámení. (3) Smluvní strana Protokolu přestane být smluvní stranou Protokolu k datu, kdy přestane být Stranou Úmluvy. Článek 21 Depozitář (1) Depozitářem tohoto Protokoluje ředitel Organizace. (2) Depozitář zejména obratem uvědomí všechny Strany Úmluvy o: (a) jakémkoli podpisu Protokolu; (b) uložení jakékoli listiny o ratifikaci, přijetí, schválení či přistoupení; (c) datu vstupu tohoto Protokolu v platnost; (d) datu, kdy některý stát přestal být smluvní stranou tohoto Protokolu; (e) dalších sděleních týkajících se tohoto Protokolu. (3) Při vstupu tohoto Protokolu v platnost předá Depozitář ověřenou kopii originálu sekretariátu Organizace spojených národů k registraci a zveřejnění v souladu s článkem 102 Charty Organizace spojených národů. Článek 22 Původní znění Tento Protokol je vystaven v jediném prvopise v anglickém, francouzském, ruském a španělském jazyce, přičemž všechna znění mají stejnou platnost, a bude uložen u Ředitele Organizace, jenž zašle ověřenou kopii každé Straně Úmluvy. NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní svými vládami k tomuto účelu řádně oprávnění zástupci k tomuto Protokolu své podpisy. V LONDÝNĚ prvního dne měsíce prosince jeden tisíc devět set osmdesát jedna. [podpisy vynechány]
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 48/2013 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 48/2013 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se vyhlašuje Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro Vyhlášeno 27. 6. 2013, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 5. 2013, částka 29/2013 * Článek 1 - V článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie se doplňuje nový odstavec, který zní: * Článek 2 - Členské státy generálnímu tajemníkovi Rady neprodleně oznámí dokončení postupů pro schválení tohoto rozhodnutí v souladu se svými ústavními předpisy. * Článek 3 - Toto rozhodnutí bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 5. 2013 48 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. března 2011 bylo v Bruselu přijato Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro. S Rozhodnutím vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropské unie, depozitáře Rozhodnutí, dne 23. dubna 2013. Rozhodnutí vstoupilo v platnost na základě svého článku 2 dne 1. května 2013 a tímto dnem vstoupilo v platnost i pro Českou republiku. České znění Rozhodnutí ve znění uveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie se vyhlašuje současně. Virtual Normativní část II (Nelegislativní akty) ROZHODNUTÍ ROZHODNUTÍ EVROPSKÉ RADY, ze dne 25. března 2011, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro (2011/199/EU) EVROPSKÁ RADA, s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 48 odst. 6 této smlouvy, s ohledem na návrh na změnu článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, který Evropské radě na zasedání dne 16. prosince 2010 předložila belgická vláda, s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu(1), s ohledem na stanovisko Evropské komise(2), po obdržení stanoviska Evropské centrální banky(3), vzhledem k těmto důvodům: (1) Podle čl. 48 odst. 6 Smlouvy o Evropské unii může Evropská rada jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí a v určitých případech s Evropskou centrální bankou přijmout rozhodnutí o změně všech nebo části ustanovení části třetí Smlouvy o fungování Evropské unie. Takové rozhodnutí nesmí rozšířit pravomoci svěřené Unii Smlouvami a jeho vstup v platnost je podmíněn následným schválením členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy. (2) Na zasedání Evropské rady ve dnech 28. a 29. října 2010 se hlavy států a předsedové vlád shodli na tom, že je potřeba, aby členské státy zavedly stálý krizový mechanismus pro zajištění finanční stability eurozóny jako celku, a vyzvali předsedu Evropské rady, aby se členy Evropské rady konzultoval omezenou úpravu Smlouvy, kterou bude za tím účelem nezbytné provést. (3) Dne 16. prosince 2010 předložila belgická vláda v souladu s čl. 48 odst. 6 prvním pododstavcem Smlouvy o EU návrh na změnu článku 136 Smlouvy o fungování EU spočívající v doplnění odstavce, podle kterého by členské státy, jejichž měnou je euro, mohly zavést mechanismus stability, který by byl aktivován v případech, kdy by to bylo nezbytné k zajištění finanční stability eurozóny jako celku, a podle kterého by poskytnutí jakékoli požadované finanční pomoci v rámci tohoto mechanismu podléhalo přísné podmíněnosti. Evropská rada zároveň přijala závěry o budoucím mechanismu stability (body 1 až 4). (4) Mechanismus stability poskytne nezbytný nástroj k řešení takových situací, kdy je ohrožena finanční stabilita eurozóny jako celku, jako tomu bylo v roce 2010, a pomůže tak zachovat hospodářskou a finanční stabilitu Unie samotné. Na zasedání ve dnech 16. a 17. prosince 2010 se Evropská rada shodla na tom, že tento mechanismus má zajistit finanční stabilitu eurozóny jako celku, a proto již k tomuto účelu nebude třeba čl. 122 odst. 2 Smlouvy o fungování EU. Hlavy států a předsedové vlád se proto dohodli, že by k tomuto účelu již neměl být používán. (5) Na zasedání dne 16. prosince 2010 se Evropská rada rozhodla, že v souladu s čl. 48 odst. 6 druhým pododstavcem Smlouvy o EU povede k návrhu konzultace s Evropským parlamentem a Komisí. Rozhodla se konzultovat rovněž Evropskou centrální banku. Evropský parlament(1), Komise(2) a Evropská centrální banka(3) přijaly k návrhu stanoviska. (6) Změna se týká ustanovení obsaženého v části třetí Smlouvy o fungování EU a nerozšiřuje pravomoci svěřené Unii Smlouvami, PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ: Článek 1 V článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie se doplňuje nový odstavec, který zní: „3. Členské státy, jejichž měnou je euro, mohou zavést mechanismus stability, který bude aktivován v případech, kdy to bude nezbytné k zajištění stability eurozóny jako celku. Poskytnutí jakékoli požadované finanční pomoci v rámci tohoto mechanismu bude podléhat přísné podmíněnosti.“ Článek 2 Členské státy generálnímu tajemníkovi Rady neprodleně oznámí dokončení postupů pro schválení tohoto rozhodnutí v souladu se svými ústavními předpisy. Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem 1. ledna 2013 za předpokladu, že budou obdržena všechna oznámení podle prvního pododstavce, nebo nestane-li se tak, prvním dnem měsíce následujícího po obdržení posledního oznámení podle prvního pododstavce. Článek 3 Toto rozhodnutí bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. V Bruselu dne 25. března 2011. Za Evropskou radu předseda H. VAN ROMPUY (1) Stanovisko ze dne 23. března 2011 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku). (2) Stanovisko ze dne 15. února 2011 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku). (3) Stanovisko ze dne 17. března 2011 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).
Nález Ústavního soudu č. 177/2013 Sb.
Nález Ústavního soudu č. 177/2013 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 29. května 2013 sp. zn. Pl. ÚS 10/13 ve věci návrhu na zrušení zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) Vyhlášeno 27. 6. 2013, částka 74/2013 * Odůvodnění * I. - Vymezení věci a rekapitulace návrhu * II. - Účastenství a vedlejší účastenství * III. - Argumentace navrhovatelů a vedlejších účastníků v otázce ústavní konformity zákona o vyrovnání s církvemi * IV. - Argumentace zpochybňující ústavnost legislativního procesu přijetí zákona o vyrovnání s církvemi * V. - Rekapitulace vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka * VI. - Ústní jednání * VII. - Vlastní přezkum * VIII. - Přezkum kompetence a legislativního procesu * IX. - Přehled relevantní judikatury Ústavního soudu ke zkoumané problematice * X. - Meritorní přezkum obsahu napadeného zákona * XI. - Posouzení ústavnosti naturální restituce (§ 1-14 zákona o vyrovnání s církvemi) * XII. - Finanční náhrada a smlouva o vyrovnání * XIII. - K § 17 (přechodné období) * XIV. - Přechodná ustanovení * XV. - Zrušovací a změnová ustanovení * XVI. - Účinnost * XVII. - K otázce náboženské neutrality státu ve smyslu čl. 2 odst. 1 Listiny * XVIII. - Předběžná otázka * XIX. - Obiter dictum * XX. - Souhrnné závěry 177 NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 10/13 dne 29. května 2013 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka (soudce zpravodaj), Jaroslava Fenyka, Jana Filipa, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Milady Tomkové, Miloslava Výborného a Michaely Židlické o návrhu skupiny 18 senátorů Parlamentu České republiky na zrušení zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), či jeho části, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, vlády České republiky, skupiny 47 poslanců Parlamentu České republiky a skupiny 45 poslanců Parlamentu České republiky jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Ustanovení § 5 písm. i) ve slovech „spravedlivé“ zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), se ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. II. Návrh v části směřující proti ustanovením § 19 až 25 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), se odmítá. III. Ve zbývající části se návrh zamítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a rekapitulace návrhu 1. Skupina 18 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále též „navrhovatelé“), zastoupená advokátemadvokátem JUDr. Karolem Hrádelou, se návrhem, podaným Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 5. února 2013, domáhá podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále též jen „Ústava“) a podle § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zrušení zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), (dále též „zákon o vyrovnání s církvemi“), popřípadě jeho jednotlivých v návrhu blíže konkretizovaných ustanovení, a sice § 2 ve slovech „nebo které příslušely“ a ve slovech „nebo dalším právnickým osobám zřízeným nebo založeným za účelem podpory činnosti registrovaných církví a náboženských společností k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům, nebo jejich právním předchůdcům“, § 3 písm. c) ve slovech „právnická osoba zřízená nebo založená za účelem podpory činnosti registrované církve a náboženské společnosti k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům“, § 5 písm. d), § 5 písm. i) ve slově „spravedlivě“, § 5 písm. j) ve slovech „postup porušující obecně uznávané principy demokratického právního státu nebo lidská práva a svobody, včetně“, § 11, hlavy třetí části první včetně nadpisu, § 18 odst. 1 a 9, celé části čtvrté a § 25 bodů 1, 2, 3, 4 a 5 ve slovech „právnické osoby zřízené nebo založené za účelem podpory činnosti registrované církve a náboženské společnosti k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům“. 2. Dále se tato skupina senátorů týmž návrhem domáhala zrušení části ustanovení § 64 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu ve slovech „nejméně 41“ a ve slovech „nejméně 17“, jakož i zrušení ustanovení § 64 odst. 5 téhož zákona ve slovech „požadovaným počtem poslanců nebo senátorů“. Usnesením ze dne 17. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 10/13 Ústavní soud rozhodl, že návrh na zrušení části ustanovení § 64 odst. 1 písm. b) a části ustanovení § 64 odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se vylučuje k samostatnému řízení. 3. Usnesením ze dne 5. března 2013 sp. zn. Pl. ÚS 10/13 Ústavní soudÚstavní soud jednak odmítl návrh na vydání předběžného opatření, jednak rozhodl, že věc vedená pod sp. zn. Pl. ÚS 10/13 je naléhavá a bude projednána mimo pořadí. 4. Dne 22. května 2013 bylo Ústavnímu souduÚstavnímu soudu doručeno podání právního zástupce skupiny 18 senátorů, v němž byla mimo jiné vznesena námitka podjatosti soudce zpravodaje ve věci sp. zn. Pl. ÚS 10/13 Stanislava Balíka. Usnesením ze dne 28. května 2013 Ústavní soudÚstavní soud rozhodl, že soudce Stanislav Balík není vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 10/13. II. Účastenství a vedlejší účastenství 5. Účastníkem - navrhovatelem - tohoto řízení je skupina 18 senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupená advokátemadvokátem JUDr. Karolem Hrádelou. Ústavní soudÚstavní soud shledal, že podaný návrh splňuje všechny zákonné formální náležitosti a předpoklady, a že tedy nic nebrání jeho projednání a rozhodnutí ve věci samé. Ve smyslu ustanovení § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jsou účastníky tohoto řízení také Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále též jen „Poslanecká sněmovna“) a Senát Parlamentu České republiky (dále též jen „Senát“). 6. Procesně totožným návrhem, doručeným Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 18. února 2013, se skupina 47 poslanců Poslanecké sněmovny, zastoupená poslancem PhDr. Lubomírem Zaorálkem, domáhala též zrušení zákona o vyrovnání s církvemi. Tento návrh Ústavní soudÚstavní soud svým usnesením sp. zn. Pl. ÚS 11/13 ze dne 26. února 2013 dle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) odmítl z důvodu překážky litispendence. Ústavní soud přibral tuto skupinu 47 poslanců ve smyslu ustanovení § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jako vedlejšího účastníka [dále též jen „vedlejší účastník 1)“] v nynějším, dříve zahájeném řízení o návrhu skupiny 18 senátorů. Jak vyplývá z ustanovení § 28 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, má vedlejší účastník v řízení stejná práva a povinnosti jako účastníci. 7. Dne 21. února 2013 byl Ústavnímu souduÚstavnímu soudu skupinou 45 poslanců Poslanecké sněmovny, zastoupenou JUDr. Zuzkou Bebarovou-Rujbrovou, podán poslední návrh ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu domáhající se zrušení zákona o vyrovnání s církvemi. Usnesením sp. zn. Pl. ÚS 12/13 ze dne 26. února 2013 Ústavní soudÚstavní soud taktéž tento návrh pro překážku litispendence odmítl a přibral i tuto skupinu poslanců Poslanecké sněmovny jako vedlejšího účastníka řízení [dále též jen „vedlejší účastník 2)“] zahájeného návrhem skupiny 18 senátorů. 8. Přípisem doručeným Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 27. února 2013 se veřejný ochránce práv ve smyslu ustanovení § 69 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vzdal práva vstoupit do řízení jako vedlejší účastník. 9. Přípisem ze dne 20. března 2013 doručila vláda Ústavnímu souduÚstavnímu soudu spolu s vyjádřením k projednávanému návrhu též sdělení ve smyslu § 69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník. III. Argumentace navrhovatelů a vedlejších účastníků v otázce ústavní konformity zákona o vyrovnání s církvemi III/a Argumentace skupiny navrhovatelů proti obsahu napadeného zákona 10. Navrhovatelé ve svém návrhu vytýkají napadenému zákonu jeho diskriminační charakter zaručující církvím a náboženským společnostem při uplatňování jejich restitučních nároků oproti ostatním právnickým osobám zvýhodněné postavení, a to i přesto, že církevní právnické osoby nebyly v minulosti v otázce restitucí negativně diskriminovány. Poskytnutí takového privilegia církevním právnickým osobám je dle jejich názoru nejen v rozporu se zákazem diskriminace zakotveným v Listině základních práv a svobod (dále též jen „Listina“), ale rovněž stát zbavuje jeho světského charakteru garantovaného v čl. 2 odst. 1 Listiny. Nadto zákon dle jejich mínění ohrožuje samotné základy České republiky, destruuje myšlenky otců zakladatelů Československé republiky a de facto prohlašuje dekrety prezidenta Beneše za zdroj bezpráví. Navrhovatelé v zákoně rovněž spatřují snahu o vytvoření materiální základny pro pravicové politické síly, a to z prostředků všech občanů a v takové míře, že je ohrožena ekonomická a právní stabilita země. 11. Konkrétní argumenty navrhovatelů, dovozující rozpor obsahu napadeného zákona s ústavním pořádkem, lze stručně shrnout zejména do těchto tvrzení: 12. Napadený zákon především do právního řádu České republiky zakotvuje diskriminaci ateistů a ateistických právnických osob, když bez ohledu na jejich vyznání a při porušení principu náboženské neutrality státu zakotveného v čl. 2 odst. 1 Listiny převádí majetek obrovské hodnoty do vlastnictví organizací sloužících proti zájmům a přesvědčení velké části společnosti i politického spektra. Tím má být porušen princip ochrany politické plurality, který je, spolu se světským charakterem státu, nutno v českém ústavním pořádku považovat za jeho podstatnou náležitost ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy. Nelze pochybovat, že tento zákon, pod pláštíkem morality, vytváří ekonomickou základnu určitého spektra politických a názorových sil ve společnosti, díky čemuž lze jeho přijetí rovněž označit za flagrantní porušení čl. 5 a 6 Ústavy a čl. 22 Listiny. 13. Napadený zákon v ustanovení § 2 umožňuje ve prospěch církevních právnických osob vydávat i majetek, který byl ve vlastnictví třetích osob (např. kolaborantů a zrádců), z nichž vlastnické právo přešlo rovnou na stát. Podle zmíněného ustanovení mají nyní církevní právnické osoby právo na vydání majetku, který jim v minulosti pouze „příslušel“, což dle názoru navrhovatelů často zahrnuje majetek veřejného charakteru, který pouze občas sloužil ke kultovním účelům. Na rozdíl od všech ostatních restituentů tak církve a náboženské společnosti nemusí prokazovat původní vlastnické právo, ale bude jim vydáván veškerý majetek související s činností církví ve vlastnictví povinných osob, a to s plnými dispozičními právy, která církevní organizace od středověku nikdy neměla. 14. Zákon dále dle navrhovatelů zjevně diskriminuje necírkevní (zejména ateistické) humanitární právnické osoby, kterým také nebylo v minulosti umožněno zcela restituovat majetek, přestože byly rovněž založeny např. k zdravotnickým nebo vzdělávacím účelům. 15. Podle napadeného zákona přísluší církevním právnickým osobám za nevydaný majetek finanční odškodnění ve výši tržních cen, zatímco v minulosti (již od roku 1919) náleží za konfiskovaný majetek tabulkové odškodnění, které je výrazně nižší. Finanční odškodnění tak neodpovídá historickým tradicím ani předpokládanému odškodnění na základě předpisů o pozemkové reformě z roku 1947. Odtud navrhovatelé dovozují, že církevní právnické osoby jsou neprávem privilegovány oproti ostatním restituentům, a proto uzavření dohody státu s církvemi o financování církví narušuje světský charakter České republiky. Finanční náhrada je navíc poskytována i za majetek, o němž není jisté, kdy přešel na stát, čímž je prolomena hranice 25. února 1948. Finanční náhrada přiznaná podle napadeného zákona dosahuje nepřiměřeně vysoké výše, která neodpovídá historickým tradicím nahrazování konfiskovaného majetku podle prvorepublikových právních předpisů. K takto vysoké náhradě neexistuje žádný racionální důvod, když i Evropský soud pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) akceptoval jako dostačující i výrazně sníženou náhradu. Důvodová zpráva se navíc nevypořádává s rozpory vyvstávajícími z historických dokumentů v otázce (ne)vyplacení náhrady za konfiskovaný majetek po roce 1948. 16. Zákon nezohledňuje historické okolnosti, v nichž církve svůj majetek nabývaly, čímž dle přesvědčení navrhovatelů popírá základní zásady práva, dle nichž nikdo nemůže těžit ze své nepoctivosti a z bezpráví nemůže povstat právo. Historické prameny popisující vztahy mezi státem a církvemi na území českých zemí poukazují, že církev se svého majetku často dobrala útlakem proti náboženské svobodě a že jeho odejmutí v době první republiky bylo legitimní snahou tyto křivdy alespoň částečně odčinit. Zákon tak připouští vznik majetkových práv v důsledku útisku, čímž navazuje na tyto křivdy spáchané na českém národě, které se svojí politikou snažil odčinit i prezident Masaryk. Stát tak ustupuje tlaku církví, jejichž představitelé v minulosti jasně prohlásily církevní restituce za de facto skončené, a to zejména ve chvíli, kdy se sám ocitá v důkazní nouzi, neboť při povodních v roce 2002 došlo ke zničení důležitých archivů Ministerstva zemědělství. Nelze opomenout ani skutečnost, že vytváření nyní vydávaného majetku je spjaté s nátlakem cizí moci, která má nyní opět zbohatnout na úkor českého státu (resp. lidu). Tato cizí moc je navíc dle světových médií spjata s mnoha finančními skandály spojenými s praním špinavých peněz, čímž hrozí, že stát bude de facto podporovat mezinárodní trestnou činnost. 17. Pochybnosti vzbuzuje rovněž velikost vydávaného (resp. nahrazovaného) majetku, která je podle navrhovatelů větší, než vyplývá z přehledů k revizi pozemkové reformy z roku 1947. 18. Navrhovatelé dále tvrdí, že i kdyby církevní právnické osoby byly vlastníky sporného majetku, bude se finanční náhrada poskytovat pouze registrovaným církvím, a ne přímo právnickým osobám, jimž případné vlastnické právo v minulosti náleželo, v důsledku čehož nelze vyloučit žaloby takovýchto neodškodněných církevních právnických osob, a zákon tak nemůže naplnit svůj deklarovaný účel. 19. Církve a náboženské společnosti jsou dle navrhovatelů jedinými právnickými osobami, jimž je vydávána i nezastavěná půda. Tím dochází k diskriminaci ostatních právnických osob a narušení světského charakteru státu. Obecně byly restituce ve prospěch právnických osob výjimečné, přičemž církev v nich nebyla diskriminována, avšak nyní dochází k restitucím pouze ve prospěch církevních právnických osob, a to ve výši nevídané u jakéhokoliv jiného typu restituentů. Úprava navíc oproti dřívějším restitučním předpisům ve prospěch právnických osob zakládá riziko obrovského množství soudních sporů vedených napadeným zákonem diskriminovanými subjekty, a to i přesto, že svou „štědrostí“ již tak ohrožuje státní rozpočet, přičemž konečné „výdaje“ na základě zákona o vyrovnání s církvemi se mohou pohybovat v řádech stovek miliard korun. Napadený zákon tak představuje postup státní moci, který nejen neslouží všem občanům ve smyslu čl. 2 odst. 3 Ústavy, ale jde proti zájmům a názorům většiny společnosti. 20. Navrhovatelé poukazují na to, že zákon stojí na chybném úsudku o existenci ústavní povinnosti restituovat církevní majetek nebo se jakkoliv s církevními právnickými osobami vypořádávat. Tuto povinnost naopak zákon porušuje, když nezohledňuje prostředky do současnosti vynaložené státem na činnost církví, zejména platy duchovních. Naopak Evropský soud pro lidská práva zřetelně konstatoval, že Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“) nezakládá právo na restituce majetku konfiskovaného před přistoupením státu k Úmluvě. 21. Ustanovení § 5 písm. j) napadeného zákona nelze podle názoru navrhovatelů aplikovat v případě tzv. Benešových dekretů, které byly přijímány v mimořádné historické situaci a nesplňují uznávané standardy pro právo demokratického právního státu. Zákonodárce se tak pokouší důsledky těchto dekretů vlastně revidovat a ohrožuje jejich platnost, neboť v ustanovení § 8 odst. 1 písm. h) napadeného zákona je výslovně zahrnuje mezi předpisy, na které se vyrovnání nevztahuje. 22. Ustanovení § 11 napadeného zákona pak dle navrhovatelů porušuje u ostatních restitučních předpisů uplatněnou právní zásadu, že práva náleží bdělým, neboť přenáší na stát povinnost restituenta vyhledat povinnou osobu. 23. Navrhovatelé dále spatřují neústavním ustanovení § 18 odst. 1 v tom, že ohrožuje vlastnické právo třetích osob, které nabyly majetek v dobré víře, a neposkytuje jim v rozporu s čl. 11 Listiny náležitou ochranu jejich vlastnických práv. 24. Ustanovení § 18 odst. 9 dle navrhovatelů přímo ruší reformu Josefa II. a překračuje hranici února 1948, k čemuž se žádný představitel státní moci nevyjádřil a nevysvětluje to ani důvodová zpráva. 25. Navrhovatelé následně podotkli, že část čtvrtá napadeného zákona diskriminuje ostatní restituenty, kteří nebyli v úspěšném restitučním řízení osvobozeni od daně. Tím tento zákon porušuje zákaz diskriminace a zásadu náboženské neutrality a zákaz vázání státu na jakoukoliv ideologii ve smyslu čl. 2 odst. 1 Listiny. 26. Navrhovatelé uzavírají, že zákon o vyrovnání s církvemi je nepředvídatelný, neboť jeho obsah neodpovídá tomu, co mohli voliči očekávat na základě volebních programů jednotlivých stran. Zákon tak nesplňuje standardy konzistentního pramene práva ve smyslu nálezu Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 77/06 ze dne 15. února 2007. III/b Argumentace skupiny 47 poslanců proti obsahu napadeného zákona 27. Konkrétní argumenty skupiny 47 poslanců jako vedlejších účastníků, dovozující rozpor obsahu napadeného zákona s ústavním pořádkem, lze stručně shrnout zejména do těchto tvrzení: (i) V úvodu svého návrhu skupina 47 poslanců, zastoupená poslancem PhDr. Lubomírem Zaorálkem, s odkazem na řadu historických pramenů dokládá, že až do roku 1949 byly církevní právnické osoby považovány za subjekty veřejného práva a při nakládání s jejich majetkem měl poslední slovo stát. Tím je tedy zpochybněna základní premisa napadeného zákona, že stát má byť i jen morální povinnost restituovat tzv. církevní majetek, neboť dispozice s ním podléhala nejméně od roku 1848 souhlasu státu. Na pravdivosti tak ztrácí uměle vytvořená konstrukce „majetkové křivdy“, neboť církevní náboženské společnosti se ani před rozhodným obdobím (a dokonce ještě téměř tři roky po něm) netěšily právu privátní autonomie v oblasti nakládání se svým majetkem. Je tedy neadekvátní, že zákon č. 428/2012 Sb. zakládá vydání majetku na v zásadě shodných skutečnostech, jako tomu bylo u ostatních restitučních předpisů. To vyvolává nesprávný dojem, že církevní právnické osoby trpěly podobným typem majetkových křivd. (ii) Z napadeného zákona navíc nelze dle vedlejších účastníků zjistit, který konkrétní majetek podléhá vydání a za který se vyplácí finanční náhrada, z jakých důvodů byl zvolen v důvodové zprávě uvedený rozsah vydávaného a nahrazovaného majetku, ani proč se rozsah majetku vydávaného podle zákona č. 428/2012 Sb. velmi blíží velikosti majetku církevních právnických osob v tzv. první pozemkové reformě v roce 1919. To mimo jiné činí z vymezeného rozhodného období počínajícího dnem 25. února 1948 toliko prázdnou proklamaci. Zákon dokonce ani neumožňuje domáhat se určení toho, zda tentýž majetek nebude církevním právnickým osobám nahrazen dvakrát - naturálně i finanční náhradou. (iii) Konstrukce procesu vydávání majetku vykazuje dle mínění vedlejších účastníků znaky legislativní svévole, neboť u velké části vydávaného majetku dochází ke splynutí osoby povinné a správního úřadu, který má ze zákona povinnost dohlížet na zákonnost celého procesu. Taková legislativní konstrukce samozřejmě neskýtá žádnou záruku nestranného rozhodování, které nepodléhá žádnému přezkumu v rámci orgánů výkonné moci, a zákon dokonce fakticky limituje i ochranu zákonnosti přezkumem soudním. Takovou úpravu lze jen těžko označit za souladnou s principy právního státu chráněnými čl. 1 odst. 1 Ústavy. (iv) Samotné bezplatné vydání takto velkého množství majetku do rukou církevních právnických osob je podle vedlejších účastníků rozporné s principem laického státu zakotveným v čl. 2 odst. 1 Listiny, neboť tímto darem, na nějž obdarované organizace nemají žádný subjektivní nárok, vytváří stát vazbu přímo na vyznání, k nimž se tyto subjekty hlásí. (v) Ze zákonem zakotvené úpravy paušální finanční náhrady ve smyslu ustanovení § 15 zákona o vyrovnání s církvemi pak dle názoru vedlejších účastníků není jasný její účel. Pokud by jím mělo být zmírnění majetkových křivd, je prý nelogické, aby taková finanční náhrada byla vyplácena i náboženským společnostem, které v rozhodné době na území státu nepůsobily, a naopak nevyplácena těm, které v době rozhodné náboženskou činnost prokazatelně vykonávaly, ale dnes již nejsou na seznamu registrovaných církví. Je-li důvodem ekonomické osamostatnění církví, pak zákonodárcem zvolený přístup dosáhne přesně opačného účinku, neboť na dobu třiceti let připoutá stát jako věřitele a patrona vybraných církví, zatímco osud ostatních církví mu je lhostejný, čímž se úprava dostává do zřejmého rozporu s principem náboženské neutrality státu zakotveným v čl. 2 odst. 1 Listiny. Má-li pak být účelem této úpravy právní základ pro vzdání se soukromoprávních nároků církevních právnických osob na tzv. původní majetek, je toto ustanovení rovněž nesmyslné, neboť žádný takový nárok neexistuje. V tomto ohledu tak nejasná a neurčitá právní úprava odporuje principu právní jistoty, který je neodmyslitelným atributem právního státu, jehož principy jsou čl. 1 odst. 1 Ústavy chráněny. (vi) Kromě nejasného účelu není podle vedlejších účastníků ze zákona, důvodové zprávy ani vyjádření vládních činitelů patrno, jakou metodou byla určena výsledná finanční náhrada, která má v celkové výši odpovídat částce 59 mld. Kč, a zda při jejím určení byl zohledněn majetek vydaný výčtovými zákony z počátku 90. let a majetek vydaný tzv. exekutivní cestou v letech 1996 až 1998. (vii) Úprava paušální náhrady dle přesvědčení vedlejších účastníků naplňuje znaky zjevné diskriminace, neboť její výše i tzv. inflační doložka dle ustanovení § 15 odst. 5 zákona č. 428/2012 Sb. zakotvují do právního řádu výraznou nerovnost mezi církevními právnickými osobami a ostatními restituenty. (viii) Podle zákona má za stát smlouvy o vypořádání s církevními právnickými osobami uzavřít vláda, které k tomu však chybí jakékoliv ústavní zmocnění. Vláda může podle čl. 78 Ústavy vydávat pouze nařízení k provedení zákonů. Žádné ustanovení ústavního pořádku vládě neumožňuje dle vedlejších účastníků provádění zákona formou soukromoprávní smlouvy s normativními účinky. Tím se proces uzavírání smluv o vypořádání mezi státem a církevními právnickými osobami dostává do rozporu s čl. 78 Ústavy. (ix) Smlouvu o vypořádání uzavřenou podle zákona č. 428/2012 Sb. pak vedlejší účastníci považují za závazek výjimečný svou nestandardností, neboť jej není možno ukončit žádným z běžných soukromoprávních způsobů ukončení závazku, jako je odstoupení, výpověď, ale dokonce ani započtení, prominutí dluhu či dohoda. Takový majetkový nárok lze označit za rozporný s čl. 11. odst. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny, které zakotvují princip rovnosti ochrany vlastnického práva. (x) Za rozpornou s ústavním pořádkem považují vedlejší účastníci i úpravu vyplácení příspěvku na podporu činnosti dotčených církví a náboženských společností obsaženou v ustanovení § 17 zákona č. 428/2012 Sb., neboť navzdory proklamovanému účelu zvýšení ekonomické nezávislosti církví a náboženských společností zachovává zákonná úprava na poměrně dlouhou dobu 17 let princip státního financování určitých církví. Tyto vybrané církve tak mají na dalších mnoho let pro svou činnost zajištěné státní příspěvky, o které nemohou přijít ani v případě, že budou vážně porušovat zákony České republiky. Navíc jsou tyto příspěvky značně diskriminační, jelikož vůbec neberou na zřetel ostatní náboženské společnosti, které se rozhodly z jakýchkoliv důvodů v současné době příspěvek státu nepožadovat, jakož i společnosti, které v průběhu příštích 17 let teprve vzniknou. Napadenou úpravou je tak v rozporu s čl. 2 odst. 1 Listiny vytvořena vazba státu na konkrétní církevní právnické osoby, která je navíc zesílena kumulativním vyplácením finanční náhrady podle ustanovení § 15 zákona č. 428/2012 Sb. a příspěvku na podporu činnosti ve smyslu ustanovení § 17 téhož zákona. Tím stát vybraným náboženským společnostem umožňuje být nezávislými na jejich členech a vyznavačích daného náboženství. To vše při platnosti ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), podle kterého stát nesmí provádět náboženskou nebo protináboženskou činnost, jakož i při platnosti principu náboženské neutrality státu zakotvené v čl. 2 odst. 1 Listiny a ustálených závěrů judikatury Ústavního souduÚstavního soudu, podle kterých má stát povinnost garantovat náboženský pluralismus, a nedopouštět se tak diskriminace některých náboženských směrů či organizací. (xi) Ze všech výše uvedených důvodů vedlejší účastníci navrhli, aby Ústavní soudÚstavní soud zákon o vyrovnání s církvemi zrušil pro rozpor s ústavním pořádkem. III/c Argumentace skupiny 45 poslanců proti obsahu napadeného zákona 28. Nad rámec argumentů dovozujících neústavnost napadeného zákona uvedených v obou výše zmíněných návrzích skupiny 18 senátorů a skupiny 47 poslanců považuje skupina 45 poslanců jako vedlejších účastníků za protiústavní zavedení institutu „nepříslušné osoby“, tedy osoby odlišné od osoby povinné k vydání věci, které zákon ukládá řadu povinností, jež má ve prospěch církví a náboženských společností bezplatně splnit. 29. Na rozdíl od ostatních restituentů zákon poskytuje církevním právnickým osobám možnost ochrany proti převodu majetku provedenému počátkem 90. let v rozporu s kogentními právními předpisy. Vedlejší účastníci dovozují, že tato skutečnost velmi pravděpodobně povede k podání řady ústavních stížností osob, které se budou ve srovnání s církvemi a náboženskými společnostmi uvedenými v napadeném zákoně cítit diskriminovány. 30. Vedlejší účastníci především zdůrazňují, že samotný obsah zákona je v rozporu s dobrými mravy, neboť nezohledňuje fakt, že církevní právnické osoby získaly v minulosti majetek na úkor českého lidu, a navíc zcela absurdně dává České republice a českému lidu povinnost napravovat křivdy spáchané v období rakousko-uherské monarchie, ve kterém byla suverenita samotného českého národa potlačována. Tím mimo jiné zákon zcela zřetelně prolamuje proklamovaný počátek rozhodného období stanovený na den 25. února 1948. IV. Argumentace zpochybňující ústavnost legislativního procesu přijetí zákona o vyrovnání s církvemi IV/a Námitky navrhovatelů 31. Navrhovatelé ve svém podání konstatují, že v důsledku neústavního způsobu přijetí napadeného zákona byly porušeny zejména právo občanů podílet se na správě věcí veřejných garantované v čl. 21 odst. 1 Listiny, jakož i ústavní princip plurality politických sil a ochrana politických menšin ve smyslu čl. 5 a 6 Ústavy a čl. 22 Listiny. 32. Navrhovatelé poukazují, že práva opozičních poslanců byla v průběhu přijímání napadeného zákona mnohokrát omezena v rozporu s Ústavním soudemÚstavním soudem provedenou interpretací ústavních principů ochrany plurality politických sil a práva na nerušený výkon poslanecké funkce. Tím, že byla neoprávněně zasažena volná soutěž politických stran, představuje napadený zákon a způsob jeho projednání a přijetí neoprávněný zásah narušující podstatné náležitosti demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy. 33. Odepřením možnosti opozičních poslanců, jako zástupců některých občanů, vyjádřit se při projednávání napadeného zákona došlo rovněž k porušení čl. 1 Listiny, podle něhož jsou si všichni lidé rovni v právech, jakož i čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož lze státní moc vykonávat pouze v případech a mezích stanovených zákonem a způsobem zákonem předpokládaným. 34. Bránění v kritice napadeného zákona, ve snaze získat pro projednání zákona nezbytné informace a v možnosti ovlivňování dalších poslanců a veřejnosti prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků je podle navrhovatelů hrubým porušením práva na svobodný projev ve smyslu čl. 10 a 14 Úmluvy, jakož i čl. 3 Listiny. Neposkytováním požadovaných informací poslancům a omezováním práv kritiků došlo rovněž k porušení práva na informace zaručeného čl. 17 Listiny a k nerespektování zákazu cenzury zakotveného v čl. 17 odst. 3 Listiny, jakož i práv na politickou činnost vyplývajících z čl. 20 odst. 2 a 3 Listiny. 35. Porušení výše zmíněných zásad a ustanovení ústavního pořádku dovozují navrhovatelé především z následujících skutečností: 36. Přijetí a projednání zákona proběhlo v době, kdy vrcholil tlak a politické útoky na vládní stranu Věci veřejné s cílem tuto stranu rozštěpit, což posléze potvrdil i soud, který jednal o obžalobě Víta Bárty, manžela místopředsedkyně strany Věci veřejné. K tomuto rozštěpení strany skutečně došlo, čímž byla vytvořena skupina „odpadlíků“, s jejichž pomocí mohla vládní koalice neprůhledné církevní restituce prosadit. Politická strana Věci veřejné byla navíc od počátku projednávání soustavně klamána falešnými sliby ze strany předsedy vlády a ostatních vládních představitelů. Bez této lžemi získané podpory strany Věci veřejné by byl zákon zamítnut již v 1. čtení. 37. Po celou dobu projednávání zákona se vládní koalice odmítala zabývat dotazy a připomínkami opozičních poslanců ve všech oblastech, byť i jen vzdáleně příbuzných církevním restitucím, jako byly např. důvodná podezření ohledně snahy o rozštěpení politické strany Věci veřejné, otázka tzv. „prolomení“ období února 1948, účel tzv. blokačního paragrafu nebo rozsah vydávaného a nahrazovaného majetku. 38. Při projednávání byly poslanci vládní koalice záměrně zkreslovány závěry judikatury Ústavního souduÚstavního soudu tak, aby poslanci došli k závěru, že bez ohledu na jejich hlasování bude církevní majetek restituován, neboť povinnost vydat konfiskovaný majetek vyplývá přímo z Ústavy. Stejně tak poslanec zpravodaj nepravdivě uváděl, že se katolická církev značné části svých nároků vzdává, což je v příkrém rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, který ustáleně konstatuje, že na restituce neexistuje právní nárok, a tudíž se jej nelze vzdát. 39. Poslanecká sněmovna omezila v rozporu s ustanovením § 59 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, řečnickou dobu jednotlivých poslanců, čímž omezila právo politické strany vyjádřit svoje stanovisko prostřednictvím jí zvoleného poslance. Při projevech poslanců strany Věci veřejné pak byl často v jednacím sále hluk, čímž byla jejich možnost hovořit k ostatním poslancům de facto omezena ještě více. 40. Opoziční poslanci byli v rozporu se zákonem č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „jednací řád Poslanecké sněmovny“) nuceni zákon projednat v takto omezených podmínkách i v pozdních nočních hodinách, z čehož je patrná snaha vládní koalice své politické odpůrce unavit, a omezit tak diskuzi. Tím došlo k porušení ustanovení § 53 odst. 1 a 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, který neumožňuje jednat po 21. hodině večerní, ale pouze dává v mimořádných situacích Poslanecké sněmovně právo zahájit hlasování o návrzích zákonů i po 19. hodině. Podle navrhovatelů je třeba pro jednání Poslanecké sněmovny analogicky aplikovat úpravu povinných lhůt pro odpočinek zakotvenou v zákoníku práce. Z toho důvodu je třeba považovat usnesení Poslanecké sněmovny přijaté v rozporu s jednací dobou zakotvenou v ustanovení § 53 jednacího řádu Poslanecké sněmovny za nicotné. 41. Poslanecká sněmovna neprojednala Senátem Parlamentu České republiky vrácený návrh napadeného zákona na nejbližší schůzi ve smyslu ustanovení § 97 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, ale jeho projednání bylo z pochybných důvodů odloženo, čímž došlo fakticky k jeho zamítnutí. Jeho pozdější projednání je nejen porušením jednacího řádu, ale i práva Senátu na urychlené projednání námitek senátorů při minimálních změnách ve složení Poslanecké sněmovny. Ke schválení zákona došlo až poté, co za podezřelých okolností, vzbuzujících podezření z korupce, rezignovala na svůj post část vládních poslanců, kteří byli nahrazeni poslanci novými, pro vládní argumenty přístupnějšími. Tím vším byly porušeny zásady řádného legislativního procesu a principy demokratického právního státu. 42. K přijetí zákona došlo v čase faktické přestávky v jednání, což je hrubé porušení jednacího řádu Poslanecké sněmovny a práva na nerušený výkon funkce poslance. Za stejné situace, za jaké byla vyhlášena přestávka ve prospěch vládní strany, bylo beneficium přestávky politické straně Věci veřejné odepřeno opovrženíhodným způsobem. O přestávku pro svůj poslanecký klub požádala místopředsedkyně strany Věci veřejné a předsedkyně Poslanecké sněmovny tuto přestávku vyhlásila, nicméně vzápětí připustila hlasování o jejím zahájení. Tomuto hlasování však nebyl přítomen již žádný opoziční poslanec. Díky tomu byl napadený zákon jako první v historii fakticky schválen v době přestávky. 43. Zákon byl nestandardně rychle odeslán k podpisu prezidentu republiky a jeho stanovisko poslancům, ve kterém vysvětluje, že zákon nevrátí zpět Poslanecké sněmovně, ale ani jej nepodepíše, rozeslala předsedkyně Poslanecké sněmovny poslancům dříve, než uplynula lhůta pro případné vrácení zákona, čímž bylo prezidentu republiky znemožněno změnit svůj názor, např. na základě připomínek občanů. 44. Proces přijímání a průběžná mediální prezentace napadeného zákona neproběhla v demokratické společenské atmosféře, neboť odpůrci zákona (včetně odborníků) nebyli téměř zváni do hromadných sdělovacích prostředků, včetně veřejnoprávních, což je nutno označit jako cenzuru, která spolu se záměrným vyhýbáním se některým otázkám sama o sobě zpochybňuje legalitu zákona. 45. Ze všech důvodů uvedených v částech III/a a IV/a tohoto nálezu petit návrhu skupiny 18 senátorů obsahuje na prvním místě požadavek, aby Ústavní soudÚstavní soud zrušil celý zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). 46. Pokud by Ústavním soudemÚstavním soudem nebyl zrušen výše zmíněný zákon jako celek, potom skupina 18 senátorů navrhuje v alternativním petitu zrušit pro rozpor s ústavním pořádkem ty části napadeného zákona, které jsou vyjmenovány v bodu 1 tohoto nálezu. IV/b Argumentace 45 poslanců zpochybňující ústavnost legislativního procesu přijetí napadeného zákona 47. Skupina 45 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, zastoupená JUDr. Zuzkou Bebarovou-Rujbrovou, spatřuje v legislativním procesu přijetí zákona č. 428/2012 Sb. porušení ústavního principu zákazu legislativní libovůle, jehož nedodržením došlo k vážnému zpochybnění legitimity tohoto zákona. Poslanecká sněmovna znemožnila občanům České republiky, aby se podíleli na výkonu veřejné moci přímo, což je jim garantováno v čl. 2 odst. 1 a 3 Ústavy a čl. 21 odst. 1 Listiny, a to přestože většina občanů České republiky vyjádřila s obsahem napadeného zákona nesouhlas. Tím vládní poslanci porušili svůj v čl. 23 odst. 3 Ústavy zakotvený poslanecký slib, dle něhož mají svůj mandát vykonávat v zájmu všeho lidu. 48. Řádný průběh legislativního procesu byl podle navrhovatelů porušen tím, že Poslanecká sněmovna nehlasovala o Senátem vráceném návrhu zákona na nejbližší schůzi, čímž došlo fakticky k jeho zamítnutí. K zařazení hlasování o Senátem zamítnutém návrhu zákona na jinou, pozdější schůzi došlo v rozporu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny, aniž by poslanci využili svého práva zakotveného v ustanovení § 1 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny upravit si pravidla projednávání návrhů zákonů zamítnutých Senátem. Napadený návrh zákona tak mohl být opětovně zařazen k projednání pouze jako nový sněmovní tisk k řádnému legislativnímu procesu. 49. Ze všech důvodů uvedených v částech III/c a IV/b tohoto nálezu navrhovatelé požadují, aby Ústavní soudÚstavní soud zákon č. 428/2012 Sb. zrušil. V. Rekapitulace vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka 50. Ústavní soudÚstavní soud podle ustanovení § 42 odst. 4 a § 69 zákona o Ústavním soudu zaslal předmětný návrh na zrušení napadených ustanovení vládě a Poslanecké sněmovně a Senátu. V/a Vyjádření Poslanecké sněmovny 51. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svých vyjádřeních, došlých Ústavnímu souduÚstavnímu soudu 11\\. a 21. března 2013, podepsaných předsedkyní Miroslavou Němcovou, podrobně rekapituluje legislativní proces přijímání zákona č. 428/2012 Sb., který nepovažuje za protiústavní, a neztotožňuje se tak s námitkami navrhovatelů. 52. Poslanecká sněmovna ve vyjádření uvedla, že zkrácená doba poslaneckých vystoupení se netýkala celého legislativního procesu. Teprve v průběhu třetího čtení byla doba poslaneckých vystoupení zkrácena a upravena byla i doba jednání celé Sněmovny. Výklad ustanovení § 53 jednacího řádu Poslanecké sněmovny provedený navrhovateli je chybný, neboť poslední věta odstavce 1 tohoto ustanovení o možnosti pozměnit dobu jednání a hlasování Poslanecké sněmovny se vztahuje k celému odstavci 1. Takový výklad je na půdě Poslanecké sněmovny přijímán od roku 1995. Stejně tak se Poslanecká sněmovna ve svém vyjádření ohrazuje proti navrhovateli nadnesenému výkladu § 97 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, jenž upravuje pouze povinnost předsedy předložit Poslanecké sněmovně návrh vrácený Senátem, ale nezakládá již povinnost Sněmovny o tomto návrhu konečným způsobem rozhodnout. Nepřítomnost opozičních poslanců v době hlasování o přestávce pro poslanecký klub strany Věci veřejné nebyla způsobena „zmatenou situací“, jak naznačují navrhovatelé, nýbrž demonstrativním odchodem opozičních poslanců. 53. Poslanecká sněmovna tak konstatuje, že zákon č. 428/2012 Sb. byl přijat po řádně provedeném zákonodárném procesu, a je tedy plně na Ústavním souduÚstavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem posoudil ústavnost tohoto zákona. V/b Vyjádření Senátu 54. Senát Parlamentu České republiky, zastoupený předsedou Milanem Štěchem, ve svých vyjádřeních, došlých Ústavnímu souduÚstavnímu soudu 12\\. a 21. března 2013, obsáhle rekapituluje zaslané návrhy a následně popisuje projednávání zákona č. 428/2012 Sb. na půdě Senátu, přičemž opakuje nejzásadnější argumenty, které v průběhu diskuzí v Senátu zazněly. V/c Argumentace vlády na podporu ústavní konformity obsahu napadeného zákona 55. Vláda ve svém obsáhlém vyjádření k námitkám navrhovatelů a vedlejších účastníků řízení - skupiny 45 a skupiny 47 poslanců - nejprve vyzdvihla, že jí nepřísluší vyjadřovat se ani k otázce aktivní legitimace navrhovatelů ani k otázce průběhu legislativního procesu v komorách Parlamentu, včetně úvah o snahách rozštěpení politické strany Věci veřejné, nýbrž jí přísluší vyjádřit se toliko k těm částem návrhu, které směřují k vlastnímu obsahu zákona o vyrovnání s církvemi, jehož návrh předložila Poslanecké sněmovně ke schválení. 56. Vláda zevrubně oponuje námitkám navrhovatele i argumentům ostatních vedlejších účastníků, přičemž její argumentaci lze stručně shrnout zejména do těchto tvrzení: (i) V napadeném zákoně nelze dle vlády spatřovat diskriminaci ostatních (necírkevních) právnických osob, když Ústavní soudÚstavní soud ve své judikatuře akcentuje skutečnost, že princip restitučního zákonodárství je založen na východisku, že na příslušný majetek není možné uplatnit nárok podle obecných předpisů, ale toliko předpisů restitučních, přičemž otázka míry rozsahu, dokonalosti či úplnosti restitucí je svěřena výlučně zákonodárci, a nikoliv Ústavnímu souduÚstavnímu soudu [stanovisko pléna Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 21/05 ze dne 1. 11. 2005 (ST 21/39 SbNU 493; 477/2005 Sb.) a nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. II. ÚS 14/04 ze dne 25. 1. 2006 (N 22/40 SbNU 169)]. V této souvislosti poukázala rovněž na to, že Ústavní soudÚstavní soud shledal ve vztahu k nenaplnění § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále též jen „zákon o půdě“) protiústavní stav nikoli s odkazem na rovnost mezi dřívějšími restituenty a církevními subjekty, nýbrž s odkazem na jiná ustanovení ústavního pořádku, a sám vyzdvihl odlišnost církevních subjektů od jiných fyzických a právnických osob, odkazujíc zde na nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/07 ze dne 1. 7. 2010 (N 132/58 SbNU 3; 242/2010 Sb.). (ii) Jako na neopodstatněnou pohlíží vláda na výhradu, že by ustanovení § 11 zákona o vyrovnání s církvemi zavádělo principy a povinnosti, které se u jiných restitučních zákonů neaplikovaly, a tvrdí, že jde o principy (např. součinnost orgánů veřejné moci při poskytování výpisů z evidencí apod.), které vzešly z „restituční“ judikatury Ústavního souduÚstavního soudu, a které tudíž přirozeně na počátku 90. let neexistovaly; nyní však zákon nemohl tyto judikaturní požadavky ignorovat, a proto musely být do zákona zapracovány. (iii) Vláda dále polemizuje s námitkou, že dohoda státu s církvemi nezohledňuje dosavadní platby státu na církve, přičemž konstatuje, že takový požadavek zápočtů jednak jde proti smyslu zmírnění majetkových křivd, jednak postrádá právní podklad. V této spojitosti na příkladech problematiky tzv. hospodářského zabezpečení církví, jakož i institutu tzv. státního souhlasu dle zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění pozdějších předpisů, demonstruje neudržitelnost dané námitky, a to i ve vazbě na zákaz zpětné účinnosti zákona v neprospěch jeho adresátů. (iv) Vláda odmítá tezi navrhovatelů a ostatních vedlejších účastníků stran údajného porušení principu světského charakteru státu dle čl. 2 odst. 1 Listiny, konstatujíc, že z uzavřených smluv vázanost na náboženské vyznání neplyne, přičemž předmětné ustanovení Listiny nelze vykládat jako paušální zákaz existence jakýchkoli vztahů mezi státem a církvemi. (v) Lichou je dle názoru vlády též výhrada navrhovatelů a ostatních vedlejších účastníků, že ustanovení § 18 odst. 1 zákona o vyrovnání s církvemi ohrožuje vlastnické právo jiných osob, které nabyly majetek státu v dobré víře a kterým není v této situaci žádná ochrana poskytována, když důvodová zpráva výslovně uvádí, že ustanovení § 134 občanského zákoníku o vydržení není tímto napadeným ustanovením nijak dotčeno, přičemž odkázala na judikaturu Ústavního souduÚstavního soudu týkající se dobré víry v případě nabytí nemovitostinemovitosti od nevlastníka. (vi) Zákon o vyrovnání s církvemi dle vlády neprolamuje hranici února 1948, když sám v ustanovení § 1 definuje rozhodné období časovým obdobím 25. 2. 1948 až 1. 1. 1990. Pokud jde o postavení Náboženské matice, to se postupem doby podstatným způsobem měnilo, přičemž nynější Náboženskou matici nelze srovnávat s institucí zřízenou na konci 18. století, a její činnost po roce 1948 sotva lze označit za výsledek reforem císaře Josefa II., které by dle navrhovatelů měl napadený zákon rušit. Ve výčtu právních důvodů majetkových křivd nejsou zahrnuty ani předpisy vydané Josefem II. ani předpisy z období tzv. první republiky. Nadto je v zákoně výslovně uvedeno, že se nevydávají věci konfiskované na základě dekretů prezidenta republiky. Zákon č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, byl sice přijat 11. 7. 1947, avšak realizován byl až po 25. 2. 1948, když k prvnímu vyvlastnění dle tohoto zákona a na jeho základě vydaného prováděcího předpisu mohlo dojít až 1. 3. 1948, s tím, že pro přechod vlastnictví na stát bylo rozhodné až datum, kdy stát pozemky skutečně převzal, což je princip shodný s tím, který byl uplatněn v zákoně o půdě (§ 32 odst. 2). (vii) Vláda nesouhlasí ani s námitkou diskriminace ostatních restituentů (necírkevních právnických osob) v otázce zdanění, neboť tato námitka se sama ocitá v rozporu s jinou námitkou navrhovatelů, a to s jejich tvrzením, že tito ostatní restituenti byli diskriminováni, jelikož sami nemohli restituovat. Nemohli-li tedy restituovat, pak ovšem ani nemohli být od takové daně osvobozeni, resp. tím, že nerestituovali, nemůže být jejich neosvobození od daně vnímáno jako diskriminační. Základní překážkou pro reálné zařazení ostatních právnických osob do okruhu oprávněných osob vždy byl a je fakt jejich zániku bez právního nástupce po roce 1948, a to na rozdíl od osob fyzických. (viii) Námitka diskriminace paušálních náhrad za nevydávaný majetek je nepřípadná, protože tento institut jednak nastupuje subsidiárně teprve poté, nelze-li přistoupit k naturální restituci, jednak se tento základní způsob restituce nikterak neliší od toho modelu, který byl zvolen v zákoně č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. Dále je třeba hledět na judikaturní rozměr náhrad, jejichž výše a způsob výpočtu jsou odvislé od závěrů, k nimž v minulosti dospěl Ústavní soudÚstavní soud. V této souvislosti vláda obsáhle vysvětluje, proč bylo třeba úvahy o kompenzaci majetkového nároku odvíjet od hodnot aktuálních v době přijetí legislativního řešení restitucí. (ix) Námitka, že byl-li právnickým osobám vydáván majetek, docházelo k tomu na základě výčtového zákona, přičemž nyní tomu tak diskriminačně není, neobstojí, poněvadž tyto výčtové předpisy byly vydány ještě před judikaturou Ústavního souduÚstavního soudu vyžadující obecnost právního předpisu, a proto by přijetí výčtového zákona v dnešní době mohlo vést k nikoli nepravděpodobnému zpochybnění ústavní konformity takového řešení, pokud zákon by byl shledán zákonem jen co do své formy, ale již ne co do svého obsahu. (x) Nelze souhlasit s námitkou, že církevní právnické osoby jsou jedinými právnickými osobami, u kterých dochází ke změně charakteru vlastnictví oproti období před jeho přechodem na stát, neboť tak tomu bylo v různé míře v případě všech restitucí po roce 1990. (xi) Nelze souhlasit s tím, že před přijetím napadeného zákona neexistovala žádná povinnost cokoliv církevním právnickým osobám restituovat či se s nimi jinak vypořádávat, když takový závazek vyplynul mj. i z konstantní a postupně ve prospěch církevních subjektů gradující judikatury Ústavního souduÚstavního soudu konstruující legitimní očekávání těchto osob, na což je třeba poukázat. Odkazy na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva nejsou relevantní, protože se uvedené povinnosti zákonodárce vůbec netýkají. (xii) Sám Vatikán, či přesněji Svatý stolec, ničeho z restitucí neobdrží, jelikož vlastníky se stanou konkrétní církevní subjekty - farnosti, řády a charity, nikoli však Církev římskokatolická, která jako právnická osoba v minulosti nic nevlastnila, krom toho okruh oprávněných osob tvoří celkem 17 církví, z nichž katolickou církev reprezentují toliko Církev římskokatolická a Církev řeckokatolická, jiné církve nemají na Vatikán žádné vazby. (xiii) Účelem sedmnáctiletého přechodného období, po které bude dotčeným církvím poskytován příspěvek na podporu jejich činnosti, je minimalizace následků radikální změny uspořádání vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi tak, že stávající závislost je odbourávána postupně, a proto je příspěvek koncipován jako degresivní, neboť bez tohoto přechodného období by došlo k výraznému a negativnímu útlumu činnosti církví a náboženských společností, zejména okamžité redukci počtu duchovních. 57. Závěrem svého vyjádření vláda navrhla, aby Ústavní soudÚstavní soud návrh na zrušení zákona o vyrovnání s církvemi či jeho jednotlivých částí zamítl. 58. Jako amici curiae Ústavního souduÚstavního soudu zaslali své společné vyjádření k projednávaným návrhům i zástupce České biskupské konference, zástupce Ekumenické rady církví v České republice a zástupce Federace židovských obcíobcí v České republice (dále též „představitelé náboženských společností“). Obsah tohoto vyjádření má dle jejich názoru Ústavní soudÚstavní soud zvážit pro představu, jak byly instituty napadeného zákona prezentovány představitelům náboženských společností, z jejichž strany byl poté s takovým obsahem napadeného zákona vyjádřen souhlas. Představitelé náboženských společností připomínají, že napadený zákon, přestože jej lze označit za součást restitučního a rehabilitačního zákonodárství, sleduje dva vedle sebe rovnocenně stojící účely, a to nápravu některých majetkových křivd spáchaných komunistickým režimem na straně jedné a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a vybranými náboženskými společnostmi na straně druhé. Soubor institutů, kterými se napadený zákon snaží naplnit tyto cíle, představuje „antitezi k systému zavedenému komunistickým totalitním režimem“. Tyto jednotlivé instituty, tedy naturální restituce a tzv. finanční vypořádání, musí být chápány jako provázané, neoddělitelné cesty, u nichž nelze jasně určit, která z nich více sleduje cíl nápravy majetkových křivd a která z nich představuje cestu vytvoření na státu nezávislé majetkové základny. Finanční vyrovnání, skládající se z finanční náhrady a příspěvku na podporu činnosti církví jako vzájemně provázaných veličin, je třeba jako ukončení několik set let trvajícího systému podpory církví ze strany státu. Následně představitelé náboženských společností ve svém vyjádření zaujímají stanovisko k některým námitkám navrhovatelů. Především dle jejich mínění není možné srovnávat, s ohledem na omezenost naturální restituce a ukončení současného systému podpory náboženských společností ze strany státu, finanční náhradu dle napadeného zákona s finančními kompenzacemi ve smyslu ostatních restitučních předpisů. Stejně tak je lichou námitka, že finanční náhrada bude vyplácena církvím, které v době komunistického režimu neutrpěly žádné majetkové křivdy, neboť u jedné ze zmíněných církví došlo k jejímu odloučení od jiné náboženské společnosti, která prokazatelně v době totalitního režimu majetkové křivdy utrpěla, a v druhém zmiňovaném případě byla náboženská společnost sice státem uznána až v roce 1989, ale její představitelé aktivně působili a byli perzekvováni již v 50. letech 20. století. Na závěr svého vyjádření předkládají představitelé náboženských společností krátkou ekonomickou analýzu dopadů finančního vyrovnání, z níž vyplývá, že schválený model je na hranici možného přežití náboženských společností, neboť u dvou z nich nepokryje finanční náhrada ani náklady na platy duchovních. U ostatních lze hovořit o „zisku“ nad rámec těchto nákladů jen v jednotkách nebo desítkách procent, což jsou veškeré prostředky, které náboženské společnosti získají pro „vytvoření na státu nezávislé majetkové základny“. VI. Ústní jednání 59. Při ústním jednání soudce zpravodaj zrekapituloval dosavadní průběh řízení. 60. V průběhu jednání vznesli právní zástupce navrhovatelů, zástupkyně skupiny 45 poslanců i zástupce skupiny 47 poslanců návrhy na doplnění dokazování. 61. Právní zástupce navrhovatelů žádal, aby byli slyšeni svědci Michal Babák, Vít Bárta, Radek John a Kateřina Klasnová. Tento návrh Ústavní soudÚstavní soud zamítl s odůvodněním, že jejich případná svědecká výpověď k průběhu 45., 46., případně 47. schůze Poslanecké sněmovny je nadbytečná, protože soud vychází ze stenozáznamů, které poskytují mnohem přesnější informaci o průběhu schůze než vzpomínky jednotlivých účastníků s delším časovým odstupem. 62. Zástupce skupiny 47 poslanců žádal, aby Ústavní soudÚstavní soud doplnil dokazování o výslechy svědků Mgr. Aleny Hanákové, ministryně kultury, Ing. Petr Bendla, ministra zemědělství, JUDr. Petra Šťovíčka, ředitele Státního pozemkového úřadu, Ing. Michala Gaube, generálního ředitele podniku Lesy České republiky, (všechny za účelem objasnění způsobu výpočtu a stanovení rozsahu náhrad); Milana Kerna, předsedy Výkonného výboru Bratrské jednoty baptistů, a Jana Graubnera, arcibiskupa olomouckého, (k okolnostem souvisejícím s uzavřením smluv mezi vládou a církvemi). Tento návrh Ústavní soudÚstavní soud zamítl. Obdobný návrh zástupce skupiny 47 poslanců, aby si Ústavní soudÚstavní soud od uvedených svědků vyžádal písemné vyjádření k návrhům tohoto vedlejšího účastníka, replice a otázkám vzneseným na ústním jednání, Ústavní soudÚstavní soud rovněž zamítl, ve všech případech s odůvodněním, že s výjimkou arcibiskupa olomouckého a Bratrské jednoty baptistů se jedná o orgány státní správy, za které v tomto řízení jedná vláda. V případě arcibiskupa olomouckého a Bratrské jednoty baptistů dospěl Ústavní soudÚstavní soud k závěru, že písemná zpráva, která by se měla týkat jednání uvnitř dotčených církevních subjektů, nemá pro předmětné řízení relevantní význam. Dalšímu návrhu této skupiny poslanců na přerušení řízení a vznesení předběžné otázky k Soudnímu dvoru Evropské unie Ústavní soudÚstavní soud též nevyhověl. 63. Zástupkyně skupiny 45 poslanců navrhla, aby si Ústavní soudÚstavní soud vyžádal od Poslanecké sněmovny stenozáznamy 45. a 47. schůze, na které byl projednáván sněmovní tisk 580, a dále aby si vyžádal blíže specifikované zprávy od Ministerstva kultury a Ministerstva zemědělství, jakož i stanovisko předsedy Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (dále jen „ČÚZK“). Ústavní soudÚstavní soud konstatoval, že stenozáznamy ze 45. a 47. schůze má již k dispozici, a proto není třeba dokazování v tomto směru doplňovat. Pokud jde o návrhy této skupiny poslanců na vyžádání zpráv od Ministerstva kultury, Ministerstva zemědělství a stanoviska předsedy ČÚZK, Ústavní soudÚstavní soud jim nevyhověl s odůvodněním, že šlo o stanoviska vztahující se k dříve zamýšlenému návrhu výčtového zákona, a nikoli zákona, který je předmětem řízení. 64. Právní zástupce navrhovatelů ve svém závěrečném návrhu zopakoval argumentaci předestřenou v návrhu na zahájení řízení a následných písemných podáních, rozvedl historický exkurz, v jehož rámci vyzdvihl různé historické události související s postavením a činností církví. Navrhl, aby Ústavní soudÚstavní soud zrušil napadený zákon tak, jak je uvedeno v návrzích. 65. Zástupce skupiny 47 poslanců se zabýval především otázkou, jak vláda dospěla k částce, která má být vyplacena v rámci finanční kompenzace. Závěrem odkázal na argumenty předestřené v písemných návrzích, jakož i replice k vyjádření vlády. 66. Zástupkyně skupiny 45 poslanců se ztotožnila s argumentací navrhovatelů i skupiny 47 poslanců a zopakovala stěžejní námitky, které tato skupina již uvedla v písemném vyhotovení svého návrhu. Nad jejich rámec se zabývala zejména otázkou postavení církevních právnických osob z hlediska jejich subjektivity v právním řádu v minulosti, a to i ve vazbě na napadený zákon. Závěrem navrhla zrušení napadeného zákona. 67. Zástupce vlády ve svém vystoupení především reagoval na vystoupení navrhovatelů a obou skupin poslanců a vyvracel jejich tvrzení. Závěrem poznamenal, že nepokládá napadený zákon za ústavně nekonformní. VII. Vlastní přezkum 68. Ústavní soudÚstavní soud zvážil argumentaci navrhovatelů, účastníků i vedlejších účastníků řízení a dospěl k závěru, že návrh je v rozsahu směřujícím proti ustanovení § 5 písm. i) zákona č. 428/2012 Sb. ve slově „spravedlivé“ důvodný. V rozsahu směřujícím proti ustanovením § 19 až 25 zákona č. 428/2012 Sb. jde o návrh zjevně neopodstatněný a ve zbývající části je návrh nedůvodný. VIII. Přezkum kompetence a legislativního procesu 69. Přezkum souladu zákona s ústavním pořádkem se skládá dle ustanovení § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu ze tří prvků. Těmi jsou kompetence orgánu, který napadený zákon vydal, procedura přijetí a vydání zákona a soulad jeho obsahu s ústavním pořádkem. Z logiky věci se Ústavní soudÚstavní soud nejdříve zabývá tím, zda je příslušný orgán nadán kompetencí napadený právní předpis vydat. V případě kladné odpovědi Ústavní soudÚstavní soud zkoumá, jestli byl napadený zákon vydán ústavně předepsaným způsobem, a neshledá-li Ústavní soud pochybení ani v tomto prvku přezkumu ústavnosti napadeného zákona, přistoupí konečně k posouzení obsahového souladu přezkoumávaného zákona s normami a hodnotami ústavního pořádku. 70. Z těsnopisecké zprávy 41. schůze Poslanecké sněmovny šestého volebního období, konané dne 14. 7. 2012, Ústavní soudÚstavní soud zjistil, že zákon č. 428/2012 Sb. předložený vládou (sněmovní tisk č. 580/0) byl přijat Poslaneckou sněmovnou ve třetím čtení v hlasování poř. č. 158, přičemž ze 182 přihlášených (přítomných) poslanců pro návrh hlasovalo 93 poslanců, proti návrhu 89 poslanců (usnesení č. 1251). Následně byl schválený návrh zákona postoupen Senátu dne 19. 7. 2012 jako tisk č. 391/0. 71. Z těsnopisecké zprávy 25. schůze Senátu, konané dne 15. 8. 2012, vyplývá, že návrh zákona byl zamítnut usnesením č. 713, když se v hlasování poř. č. 9 pro přijetí tohoto usnesení ze 77 přítomných senátorů vyslovilo 43 senátorů, proti přijetí hlasovalo 33 senátorů. Následně byl dne 16. 8. 2012 návrh zákona vrácen Poslanecké sněmovně. 72. Poslanecká sněmovna o vráceném návrhu zákona hlasovala znovu, a to na své 47. schůzi konané dne 8. 11. 2012. V hlasování poř. č. 156 Poslanecká sněmovna setrvala na návrhu zákona (usnesení č. 1359), s nímž původně vyslovila souhlas, když pro jeho přijetí hlasovalo 102 poslanců, proti přijetí hlasoval 1 poslanec. 73. Dne 8. 11. 2012 byl přijatý zákon doručen prezidentu republiky; ten jej dne 22. 11. 2012 ani nepodepsal, ani nevrátil Poslanecké sněmovně. Stanovisko prezidenta republiky bylo téhož dne rozesláno poslancům jako sněmovní dokument č. 4603. Dne 5. 12. 2012 byl zákon vyhlášen v částce 155 Sbírky zákonů pod číslem 428/2012 Sb. 74. K otázce posouzení kompetence vydávajícího orgánu Ústavní soudÚstavní soud tedy konstatuje, že předmětem přezkumu v projednávané věci je ústavnost zákona č. 428/2012 Sb. a kompetence Parlamentu České republiky, jenž tento zákon přijal, plyne jasně z čl. 15 odst. 1 Ústavy. Ústavní soudÚstavní soud tedy shledává otázku kompetence k vydání napadeného zákona za vyřešenou a ani žádný z navrhovatelů žádnou námitku tímto směrem nevznesl. 75. První skupinu námitek vznesených skupinou 18 senátorů a skupinou 45 poslanců tvoří tvrzené nedodržení ústavně předepsaného procesu přijímání napadeného zákona. Jde především o námitku schválení zákona v rozporu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny v důsledku jeho neprojednání na první možné schůzi po jeho vrácení Senátem a námitku systematického porušování práv opozičních poslanců v průběhu celého legislativního procesu. 76. První ze zmíněných námitek nepovažuje Ústavní soudÚstavní soud za opodstatněnou. Otázku hlasování o návrhu zákona vráceném Senátem a jeho projednávání v Poslanecké sněmovně upravuje na ústavní úrovni čl. 47 odst. 1 Ústavy, který stanoví, že jestliže Senát návrh zákona zamítne, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna znovu. Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou všech poslanců. Ustanovení § 97 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny dále stanoví, že jestliže Senát návrh zákona usnesením zamítne, předseda jej na nejbližší schůzi, nejdříve však za deset dnů od doručení usnesení poslancům předloží Sněmovně, aby o něm hlasovala znovu. Návrh zákona je přijat, schválí-li jej Sněmovna nadpoloviční většinou všech poslanců. 77. K povaze lhůty obsažené v souvisejícím ustanovení § 97 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny (ve slovech „bez zbytečného odkladu“) se Ústavní soudÚstavní soud již v minulosti vyjádřil v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/02 ze dne 2. 10. 2002 (N 117/28 SbNU 25; 476/2002 Sb.) těmito slovy: „Na usnesení Poslanecké sněmovny vyslovující s návrhem zákona souhlas je proto nutno nahlížet jako na rozhodnutí obsahující (v dané procesní fázi) výrok konečné platnosti, jímž byl zákonodárný proces v Poslanecké sněmovně ukončen; požadavek zákona, aby (Poslaneckou sněmovnou) schválený návrh zákona byl předsedou Poslanecké sněmovny zaslán Senátu bez zbytečného odkladu (§ 97 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb.), nemá ani věcnou ani časovou spojitost s vlastním rozhodovacím procesem Poslanecké sněmovny a vlastně jako pokyn technické povahy, jímž se má čelit administrativním průtahům mezi (ukončeným) zákonodárným procesem v Poslanecké sněmovně a rozhodovací pravomocí Senátu (§ 97 odst. 2 až 4 zákona č. 90/1995 Sb.), nemá na vlastní rozhodovací proces Poslanecké sněmovny nijaký vliv, tím méně by jej pak mohl obnovit.“. 78. S tímto výkladem se Ústavní soudÚstavní soud ztotožňuje i v případě ustanovení § 97 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny a konstatuje, že lhůta stanovená slovy „na nejbližší schůzi, nejdříve však za deset dnů“ nemá ani věcnou ani časovou spojitost s vlastním rozhodovacím procesem Poslanecké sněmovny a je pokynem technické povahy směřovaným toliko předsedovi Poslanecké sněmovny, jímž se administrativně upravuje návaznost mezi ukončeným zákonodárným procesem v Senátu, který návrh usnesením zamítl, a opakovaným hlasováním Sněmovny. Kromě snahy čelit administrativním průtahům („na nejbližší schůzi“) obsahuje i lhůtu („nejdříve však za deset dnů“), která má poskytnout poslancům dostatečný časový prostor pro seznámení se s průběhem zákonodárného procesu v Senátu a důvody zamítnutí návrhu. Plynutí lhůty dle § 97 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, resp. splnění povinnosti předsedy Poslanecké sněmovny v dané lhůtě, proto na vlastní rozhodovací proces Poslanecké sněmovny nemá žádný vliv, především se nejedná o propadnou lhůtu pro věcné hlasování adresovanou Poslanecké sněmovně. Citované ustanovení § 97 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny je ze strany předsedy Poslanecké sněmovny naplněno předložením vráceného zákona, kdy další časové či věcné otázky související s hlasováním přecházejí do sféry Poslanecké sněmovny (jako celku). 79. Ústava ve svém čl. 47 odst. 1 totiž výslovně stanoví, že o vráceném návrhu Sněmovna hlasuje znovu. Hlasování je ve smyslu Ústavy vždy pozitivním aktem, tedy nikoliv jednáním konkludentním, omisivním. Výjimečné situace, kdy nečinnost orgánu má v legislativním procesu konkrétní pozitivní důsledky, musí být v Ústavě explicitně stanoveny, což činí např. čl. 46 odst. 3 Ústavy. Ustanovení § 97 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny dle svého textu žádnou prekluzi pro hlasování Poslanecké sněmovny neobsahuje, což s ohledem na znění čl. 47 odst. 1 Ústavy ani obsahovat nemůže. Taková lhůta je obsažena toliko v ustanovení § 97 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., a to v přímé návaznosti na znění čl. 46 odst. 3 Ústavy. 80. Ani v rovině výkladu čistě podústavního práva není požadavek navrhovatelů přiléhavý. I pokud by se dala z § 97 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny existence lhůty pro opakované hlasování Poslanecké sněmovny dovodit, zákon uplynutí této lhůty nespojuje s žádným následkem, zejména tedy nestanovuje fikci neschválení návrhu. Rovněž slova „aby o něm hlasovala“ svědčí o povinnosti hlasovat, nikoliv o volné úvaze Sněmovny, zda hlasovat o Senátem zamítnutém návrhu zákona bude. 81. Doktrinární závěry (Suchánek, R. In Šimíček a kol. Ústava České republiky, Komentář. Praha: Linde, 2010, s. 589) lze potvrdit v tom rozsahu, pokud dovozují, že o Senátem zamítnutém či vráceném návrhu zákona může totiž hlasovat jen Poslanecká sněmovna, která jej schválila a postoupila Senátu. Je nepochybné, že lhůta (nejzazší časová hranice) pro hlasování Poslanecké sněmovny existuje. Neplyne však ze slov „na nejbližší schůzi“ dle § 97 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, nýbrž z čl. 34 odst. 4 Ústavy, dle něhož zasedání Poslanecké sněmovny končí uplynutím jejího volebního období nebo jejím rozpuštěním, ve spojení s § 121 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, dle něhož v novém volebním období Poslanecké sněmovny zásadně nelze projednat návrhy, které nebyly projednány a rozhodnuty v minulém volebním období. 82. Že k předložení Senátem zamítnutého návrhu zákona předsedou Poslanecké sněmovny na nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny, nejdříve však za deset dnů od doručení poslancům, aby o něm hlasovala znovu, ve smyslu § 97 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny došlo, navrhovatelé ani vedlejší účastníci nečiní sporným. Z vyjádření Poslanecké sněmovny plyne, že se jednalo o 3. bod pořadu 45. schůze Poslanecké sněmovny, která se konala od 4. 9. 2012. Skutečnost, že následně došlo hlasováním k vyřazení bodu z pořadu 45. a 46. schůze Poslanecké sněmovny, a věcně byl bod projednán až na 47. schůzi Poslanecké sněmovny, která se konala od 23. 10. 2012, není z hlediska přezkumu otázky dodržení ústavně předepsaného způsobu vydání zákona podstatná. 83. Námitky stran systematického porušování práv představitelů opozice považuje Ústavní soudÚstavní soud rovněž za nedůvodné. Ústavní konformitou legislativního procesu se z hlediska možného zkracování práv opozičních představitelů Ústavní soudÚstavní soud v minulosti zabýval především v nálezu ze dne 1. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 55/10 (N 27/60 SbNU 279; 80/2011 Sb.) a nálezu ze dne 27. listopadu 2012 sp. zn. Pl. ÚS 1/12 (437/2012 Sb.). Ve vztahu k projednávanému návrhu Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že porušení závazných závěrů výše zmíněných nálezů v případě legislativního procesu přijímání zákona č. 428/2012 Sb. neshledal. 84. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 12/10 ze dne 7. září 2010 (N 188/58 SbNU 663; 269/2010 Sb.) se Ústavní soud zabýval otázkou, do jaké míry je ústavně konformní procedurální rozhodování za situace, kdy je učiněno ve shodě výrazné většiny poslanců, a dovodil následující: „V posuzované věci nelze přehlédnout, že při hlasování k potvrzení stavu legislativní nouze se pro vždy vyslovila výrazná majorita poslanců a že se během projednávání zákona v Poslanecké sněmovně ani jejích výborech nezformovala výrazná menšina, jejíž práva by se mohla jevit jako zkrácená.“. Učiněné závěry lze vztáhnout analogicky i na tuto věc. Pro odložení ze 45. na 46. schůzi Poslanecké sněmovny hlasovalo 180 poslanců, proti byl pouze 1 poslanec, pro odložení ze 46. na 47. schůzi hlasovalo 179 poslanců, 3 byli proti. 85. V nálezu ze dne 22. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 24/10 (N 52/60 SbNU 625; 94/2011 Sb.) Ústavní soudÚstavní soud vyslovil, že považuje „za nezbytné zdůraznit, že institut návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky, podávaný skupinou poslanců či senátorů podle § 64 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, je mimo jiné projevem ústavně garantovaného principu ochrany menšin (čl. 6 Ústavy České republiky) a primárně slouží jako jeden z nástrojů ochrany parlamentní menšiny (opozice) proti případné svévoli (či zvůli) v rozhodnutích přijímaných parlamentní většinou v rámci legislativního procesu založeného na principu většinového rozhodování [srov. k tomu zprávu Benátské komise CDL-AD(2010)025 ,Report on the role of the opposition in a democratic parliament´ ze dne 15. 11. 2010, která právo umožňující parlamentní opozici domáhat se ústavního přezkumu většinou přijatých rozhodnutí (zákonů) zahrnuje mezi nejzákladnější práva parlamentní opozice].“. V nálezu ze dne 15. listopadu 2011 sp. zn. Pl. ÚS 20/09 (N 195/63 SbNU 247; 36/2012 Sb.) Ústavní soudÚstavní soud konstatoval, že „v této věci návrh podává aktivně legitimovaný navrhovatel, byť nepřehlédl, že skupina navrhovatele je zčásti složena z poslanců, kteří pro přijetí napadené právní úpravy v Poslanecké sněmovně hlasovali.“. V nálezu ze dne 22. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 24/10 Ústavní soudÚstavní soud konstatoval na adresu poslanců tvořících skupinu navrhovatelů, že „navíc, a to nemůže Ústavní soudÚstavní soud ponechat bez kritické poznámky, se z drtivé většiny svým souhlasným (!) hlasováním v průběhu legislativního procesu na přijetí napadené právní úpravy přímo podíleli. V takových případech jeho (zne)užití by Ústavní soud byl do budoucna nucen přistoupit k odmítání takto podaných návrhů.“. 86. V nyní posuzované věci Ústavní soudÚstavní soud nepřehlédl, že pro dvoje odložení, a to ze 45. na 46. schůzi a ze 46. na 47. schůzi hlasovali poslanci, kteří v něm v rámci návrhů spatřují ústavně nekonformní postup, a to Alexandr Černý, Miroslav Grebeníček, Pavel Hojda, Kateřina Konečná, Ivana Levá, Marie Nedvědová, Marie Rusová, Karel Šídlo, Zuzka Bebarová-Rujbrová, Jiří Dolejš, Stanislav Grospič, Gabriela Hubáčková, Vladimír Koníček, Soňa Marková, Josef Nekl, Marta Semelová, Miloslava Ostrá, Petr Braný, Vojtěch Filip, Milada Halíková, Jan Klán, Pavel Kováčik, Květa Matušovská, Miroslav Opálka, Josef Šenfel, Pavel Antonín, Petr Hulinský, Václav Neubauer, Miroslav Svoboda, Jeroným Tejc, Václav Klučka, Jiří Zemánek, Jaroslav Foldyna, Stanislav Křeček, Břetislav Petr, Dana Váchalová a Lubomír Zaorálek. Jedním z pěti poslanců, zařazených v různých klubech, kteří navrhovali odložit projednání ze 45. na 46. schůzi, byl i Lubomír Zaorálek. 87. K obecnému zkrácení řečnické doby jednotlivých poslanců došlo podle Ústavního souduÚstavního soudu v souladu s ustanovením § 59 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny a v konkrétním případě poslance Babáka pak v souladu ustanovením § 59 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, přičemž Ústavní soudÚstavní soud ani v jednom případě neshledal vykročení z mantinelů daných Ústavou či Listinou. Ústavní soud posoudil část záznamu z předmětné schůze Poslanecké sněmovny (dostupný z http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/041schuz/s041125.htm) a dospěl k závěru, že předsedkyně Poslanecké sněmovny neporušila odnětím slova poslanci Babákovi žádné ustanovení jednacího řádu Poslanecké sněmovny, a tím méně pak jakékoliv ustanovení ústavního pořádku. Omezení řečnického projevu zakotvené v ustanovení § 59 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny se vztahuje na všechny poslance (resp. řečníky), a to i v postavení poslance přednášejícího stanovisko poslaneckého klubu. Privilegium poslance přednášejícího stanovisko poslaneckého klubu se nemůže z podstaty legislativního procesu vztahovat na projevy nevěcné, neboť ani poslaneckému klubu nesvědčí právo zneužít možnosti veřejně demonstrovat své stanovisko „k věci“ (srov. ustanovení § 59 odst. 1 věty druhé a contrario). Bez povšimnutí nelze nechat ani skutečnost, že poslanec Babák byl na nevěcnost svého projevu několikrát ze strany předsedající upozorňován, a přesto z linie svého původního projevu nebyl ochoten ustoupit. Přiměřenost výše zmíněných omezení lze pak dovozovat i z pokročilé fáze a délky legislativního procesu, které jasně svědčí pro skutečnost, že odpůrci napadeného zákona měli dostatek času i prostředků k demonstraci svých názorů, neboť ještě téhož dne se k projednávanému návrhu vyjádřil velký počet poslanců opozičních stran. 88. Ústavní soudÚstavní soud se rovněž neztotožňuje s námitkou o nepřípustnosti jednání Poslanecké sněmovny v nočních hodinách a ztotožňuje se s výkladem ustanovení § 53 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, jak jej nastínila ve svém vyjádření Poslanecká sněmovna. Ústavní soudÚstavní soud tedy považuje za ústavně konformní takový výklad zmíněného ustanovení, jenž Poslanecké sněmovně dává možnost v mimořádné situaci jednat a hlasovat i po 21. hodině večerní, neboť opačná, právo Poslanecké sněmovny omezující intepretace nevyplývá z žádného ustanovení ústavního pořádku. Schopnost vládních poslanců dopřát sobě i opozičním představitelům dostatek odpočinku je pak v principu znovu jen otázkou politické kultury v České republice. Jak ve svém vyjádření zdůrazňuje Poslanecká sněmovna, byl navíc takovýto postup v minulosti již několikrát praktikován a nebyly proti němu vzneseny žádné námitky. V tomto směru lze dle názoru Ústavního souduÚstavního soudu hovořit o ústavně konformní ustálené praxi, kterou lze považovat za legitimní součást pravidel legislativního procesu [srov. bod 38 nálezu Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 15. února 2007 sp. zn. Pl. ÚS 77/06 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.)]. 89. Ústavní soudÚstavní soud nemůže přisvědčit ani námitce, že by zákon byl záměrně přijat v čase přestávky, kdy již byli opoziční poslanci mimo jednací sál. Z vyjádření Poslanecké sněmovny plyne, že naprostá většina opozičních poslanců odešla z jednacího sálu v jiné souvislosti než s vyhlášením přestávky a ještě před hlasováním o námitce vznesené vůči navržené přestávce. Výsledek hlasování o této námitce ani následného hlasování o samotném zákonu č. 428/2012 Sb. tak nemohl být případným pochybením předsedkyně Poslanecké sněmovny změněn, jak vyplývá ze stenoprotokolu z příslušné schůze Poslanecké sněmovny (příslušný text je dostupný z http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/047schuz/s047221.htm). 90. Za stejně irelevantní považuje pak Ústavní soudÚstavní soud i námitku rychlého odeslání stanoviska prezidenta republiky k napadenému zákonu, neboť tato námitka nemá rovněž žádnou oporu ve skutkovém stavu. Prezidentu republiky nic nebránilo svůj případný názor změnit a do patnáctého dne schválený zákon Sněmovně vrátit (čl. 50 Ústavy). To, že bylo jeho stanovisko zasláno poslancům čtrnáctý den této lhůty, na této jeho pravomoci nic nemění. Ústavní soudÚstavní soud nemůže z takto ryze formalistického důvodu zrušit zákon č. 428/2012 Sb., a to zejména v situaci, kdy sám prezident republiky proti tomuto postupu zjevně nic nenamítal, neboť je sám nadán dle ustanovení § 64 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu aktivní legitimací k podání návrhu na zrušení napadeného zákona. 91. Ústavní soudÚstavní soud nemůže rovněž přisvědčit námitce vedlejšího účastníka, že poslanci hlasující pro schválení napadeného zákona odepřeli občanům České republiky právo podílet se přímo na správě věcí veřejných prostřednictvím referenda. Ústavní pořádek České republiky zřetelně říká, že zákonodárná moc náleží Parlamentu (čl. 15 Ústavy) a pro rozhodování prostřednictvím referenda zná ústavní pořádek tzv. výhradu ústavního zákona (čl. 2 odst. 2 Ústavy). Z toho je zjevné, že ústavodárce dal přednost schvalování zákonů prostřednictvím Parlamentu České republiky. Ze stejného důvodu je tedy lichá i námitka, že hlasováním pro schválení napadeného zákona došlo k porušení poslaneckého slibu. 92. Ústavní soudÚstavní soud tedy nepřistoupil ke zrušení napadeného zákona z důvodů porušení pravidel legislativního procesu, neboť neshledal, že by tento proces ve svém celku neumožňoval racionální diskurs, slyšení stran a otevřenou diskuzi mezi zastánci konkurenčních názorů, včetně názorů menšinových, podpořených možností aktivní participace účastníků v jeho průběhu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 55/10). Ve vztahu k ostatním námitkám Ústavní soudÚstavní soud podotýká, že není oprávněn přezkoumávat ústavnost takových aspektů zákonodárného procesu, jakými jsou zájem médií (včetně veřejnoprávních) o názory představitelů opozice, sliby mezi představiteli (bývalé) vládní koalice, vládní interpretace judikatury Ústavního souduÚstavního soudu či ochota vlády reagovat na otázky opozičních poslanců. To vše jsou otázky především politické kultury v České republice, jejímž ochráncem Ústavní soudÚstavní soud není (čl. 83 Ústavy a contrario). Jakkoliv Ústavní soudÚstavní soud odsuzuje morální pokleslost pozadí legislativního procesu, a to přičiněním obou znesvářených skupin poslanců, nemůže, nemá-li se z odborného orgánu ochrany ústavnosti stát morálním arbitrem a vychovatelem politických reprezentací, přistoupit k derogaci napadeného zákona pouze z důvodu neúcty jedné části zákonodárců k druhým. IX. Přehled relevantní judikatury Ústavního soudu ke zkoumané problematice IX/a Judikatura Ústavního soudu ve věcech restitučních 93. V rámci posouzení těch částí návrhů, které se dotýkají restitučních ustanovení napadeného zákona, Ústavní soudÚstavní soud především pokládá za nutné ve stručnosti zrekapitulovat zásady a připomenout východiska, které se jako červená nit táhnou jeho rozsáhlou, již druhé desetiletí vytvářenou restituční judikaturou. 94. Ústavní soudÚstavní soud již od svých prvních rozhodnutí v restitučních věcech vycházel ex favore restitutionis a nesčíslněkrát zdůrazňoval, že k restitučním věcem je třeba přistupovat s přihlédnutím k tomu, že těm, kteří restituují, byla v minulosti způsobena celá řada křivd, včetně oněch majetkových. Již Ústavní soudÚstavní soud ČSFR ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 597/92 ze dne 21. 12. 1992 (viz Sbírku usnesení a nálezů Ústavního souduÚstavního soudu ČSFR, ročník 1992, nález č. 16) dovodil, že restitučními zákony se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd vzniklých v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990. Stát a jeho orgány jsou tedy povinny postupovat podle restitučního zákona v souladu s oprávněnými zájmy osob, jejichž újma, způsobená za totalitního komunistického režimu, má být alespoň částečně kompenzována. Vůdčím principem musí být vždy výše uvedený účel restitucí, k jehož naplnění je nutné, aby restituční zákony byly interpretovány ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji, v duchu snahy o zmírnění některých křivd, v jejichž důsledku k odnětí majetku došlo [srov. nález sp. zn. I. ÚS 154/95 ze dne 18. 1. 1996 (N 7/5 SbNU 47), nález sp. zn. I. ÚS 754/01 ze dne 23. 10. 2003 (N 123/31 SbNU 113), nález sp. zn. II. ÚS 2896/09 ze dne 29. 4. 2010 (N 97/57 SbNU 273) a další]. 95. V posuzovaném případě církví je obecně známo, že křivdy byly spáchány nejen na církevních právnických osobách, ale též na jednotlivých osobách duchovních. Ústavní soudÚstavní soud pokládá za obecně známé to, že již historikové a historikové umění publikující v prvé polovině 90. let 20. století si byli této okolnosti velmi dobře vědomi. Pouze demonstrativně lze zvolit příklad římskokatolické církve: „Z rozhodnutí předsednictva ÚV KSČ v roce 1950 Státním ústavem pro věci církevní byl pro předsedu vlády Antonína Zápotockého vypracován ,důvěrný‘ materiál o likvidaci církevních, zejména katolických řádů v Čechách. Noc z 13. na 14. dubna 1950 bývá nazývána ,Bartolomějskou nocí‘ katolické církve. Během ní příslušníci Státní tajné bezpečnosti obsadili všech 28 mužských klášterů (s výjimkou řehole milosrdných bratří), k nimž přináleželo 219 řeholních domů. Celkem 2 376 řeholníků bylo dopraveno do pěti tzv. centralizovaných táborů majících status táborů nucených prací. Několik stovek duchovních bylo ,centralizováno‘ ve věznicích v Leopoldově a ve Valticích. V srpnu a září téhož roku Státní tajná bezpečnost zopakovala akci zacílenou tentokrát na ženské kláštery. Řeholím bylo zabráno celkem 850 objektů s vybavením a sbírkami a postihlo na patnáct tisíc řeholníků a řeholnic. Státem bylo rovněž převzato 1 227 970 knih. Ústřední archiv zabral klášterní archiválie, 624 obrazů a 249 plastik bylo převedeno do Národní galerie a do depozitářů hradů a zámků. Národní muzeum v Praze získalo cenné ornáty převzaté dále Uměleckoprůmyslovým muzeem, spravujícím v odborné péči i na tisíc liturgických a uměleckých předmětů nedozírné ceny.“ (srov. M. Mžyková, Úvod, in: Navrácené poklady. Restitutio in integrum. Praha: PRAGAFILM, 1994, str. 14.) 96. Ústavní soudÚstavní soud ve své judikatuře opakovaně připomíná, že restituční zákonodárství je směřováno ke zmírnění toliko některých majetkových křivd a že záměrem zákonodárcovým nemůže být i při jeho sebelepší vůli odstranění všech protiprávním komunistickým režimem napáchaných křivd. Ústavní soudÚstavní soud přitom akcentuje vůli zákonodárcovu v tom směru, že je právě na něm, aby určil, následky kterých majetkových křivd bude zmírňovat. 97. Z dosavadní konzistentní judikatury Ústavního souduÚstavního soudu v restitučních věcech je nepřehlédnutelné, že jako negativní zákonodárce v intencích shora zmíněného favoris restitutionis jako negativní zákonodárce nikdy nezrušil ustanovení restitučního předpisu v neprospěch fyzických a právnických osob, kterým zákonodárce formou zákona zmírnění jim spáchaných křivd umožnil. Derogační judikatura Ústavního souduÚstavního soudu tak byla vždy v zásadě ve prospěch osob restituujících (trvalý pobyt, národní kulturní památky). 98. Ústavní soudÚstavní soud si je vědom toho, že v okamžiku jeho rozhodování byly přiměřeně možnostem zákonodárcem uspokojeny restituční nároky fyzických osob a vybraných právnických osob a že zpětného získání historického majetku dosáhly i obnovené obceobce. Nikdy ve své judikatuře Ústavní soudÚstavní soud nepřikývl v restituční věci argumentaci postavené na tom, že jeden restituent by neměl restituovat proto, že jiná osoba nebyla zákonodárcem zařazena mezi ty, jimž zákonodárce majetkové či jiné křivdy nezmírnil. 99. Též ve věci církevních restitucí Ústavní soudÚstavní soud opakovaně rozhodoval. Z jeho níže uvedené judikatury je zřejmé, že akcentoval legitimní očekávání a poukazoval na nečinnost zákonodárcovu. Za takové situace by zajisté derogační rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu krátce poté, kdy byla zákonná úprava konečně přijata, bylo překvapivé a vyvolávalo by oprávněně dojem, že je zatížené znaky libovůle a svévole. 100. Ústavní soudÚstavní soud není povolán k tomu, aby rozsoudil spor o smysl českých dějin, jehož dílčí argumentační segment navrhovatelé přinášejí. Ústavní soudÚstavní soud pokládá za účelné připomenout, že například „sama povaha nepomucenského problému umožňuje, aby tu vedle sebe žily různé názory a aby se dialog vedl bez intolerance a demagogie. Jestliže může být pochybováno o svatosti generálního vikáře Johánka, pak svatojánský kult a svatojánská legenda jsou historické danosti, které zpochybňovat nelze.“ (srov. V. Vlnas, Jan Nepomucký česká legenda. Praha - Litomyšl: Nakladatelství PASEKA, Národní galerie v Praze, 2013). 101. Ústavní soudÚstavní soud, obdobně jako soudy obecné, není toliko sudištěm pro rozhodování ve věcech, v nichž nedojde mezi účastníky ke shodě, ale též soudem, jehož činnost by měla vést k předcházení sporům a hledání smírných řešení. V souzené věci se jedná o poměr státu a církví, tedy o problematiku, která byla, je a bude neoddělitelně spjata s dějinami české státnosti. Podle preambule Ústavy byla tato přijata proto, že „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky.“. Ústavní soudÚstavní soud má za to, že aplikace principu minimalizace zásahu, jehož důsledkem je zamítnutí návrhu, otevírá prostor pro upevnění konsenzu dosaženého mezi státem a církvemi více, než by tomu bylo v případě, kdyby svým aktivismem znovu otevřel problém hledání řešení. IX/b Judikatura ve věcech majetkových nároků církevních subjektů 102. Nejpozději od roku 2005 začal Ústavní soudÚstavní soud vytvářet výraznou judikatorní linii právě k otázce majetkových nároků církevních právnických osob, uplatňovaných podle obecných předpisů (žaloby vlastnické, určovací). Vývoj této judikatury byl v zásadě charakterizován dvěma konkurenčními přístupy, které se lišily v míře možnosti soudní moci ingerovat do komplexních a složitých společenských a politických otázek, kdy těžiště odpovědnosti za přijetí právní úpravy leží primárně na zákonodárci. 103. Názor, dle něhož provizorium spočívající toliko v přijetí zákona č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, ve znění zákona č. 338/1991 Sb., (dále též jen „zákon č. 298/1990 Sb.“) a napadeného ustanovení § 29 zákona o půdě a zároveň při trvající absenci zákona o historickém majetku církví (tedy nečinnost zákonodárce) není na překážku souběžné ochraně majetkových nároků církevních subjektů, na něž tzv. výčtový zákon č. 298/1990 Sb. dopadá, před obecnými soudy [srov. např. usnesení ze dne 24. listopadu 2004 sp. zn. I. ÚS 428/04 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz); nález sp. zn. IV. ÚS 298/05 ze dne 8. 8. 2005 (N 156/38 SbNU 241); odlišná stanoviska ke stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 22/05 ze dne 1. 11. 2005 (ST 22/39 SbNU 515; 13/2006 Sb.)], byl překonán. Převládl konkurenční názor, který při zdůraznění primární povinnosti zákonodárce upravit problematiku tzv. církevních restitucí považoval ingerenci moci soudní (ochranu individuálních nároků) před přijetím zvláštního zákona za nepřípadný soudní aktivismus [nález sp. zn. II. ÚS 528/02 ze dne 2. 2. 2005 (N 23/36 SbNU 287); stanovisko pléna ze dne 1. listopadu 2005 sp. zn. Pl. ÚS-st. 22/05; usnesení ze dne 19. ledna 2006 sp. zn. II. ÚS 687/04 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz) a řada rozhodnutí navazujících]. 104. Již v uvedeném nálezu sp. zn. II. ÚS 528/02 tedy Ústavní soudÚstavní soud konstatoval, že „[obecné soudy] v průběhu řízení opomněly zvážit, že přechod majetku církví je pokryt kogentním ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., dle něhož nelze majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákona o tomto majetku. Zákon o půdě tedy předpokládá, že zemědělský majetek, který byl dříve ve vlastnictví církevních právnických osob, bude řešen samostatným zákonem a do doby vydání tohoto zákona je chráněn. Na tento majetek je proto nutno vztahovat režim restitučních zákonů, a tudíž zde není prostor pro podávání žalob o určení vlastnictví pro absenci naléhavého právního zájmu. Ten nelze odvodit ani ze skutečnosti, že stát nebyl schopen vydat speciální restituční zákon, přestože zákon č. 229/1991 Sb., který nabyl účinnosti již 24. června 1991, vydání takového zákona předpokládá. Stát ovšem musí svůj závazek vydat restituční zákon, vyplývající z citovaného ustanovení zákona o půdě, ohledně církevního majetku splnit, neboť musí splnit legitimní očekávání na straně církevních právnických osob, které se opírá o zákonné ustanovení.“. Tento závěr (v konkurenci k nálezu sp. zn. IV. ÚS 298/05) byl následně potvrzen stanoviskem sp. zn. Pl. ÚS-st. 22/05, které se především vyjádřilo k charakteru zákona č. 298/1990 Sb. jako zákona restitučního, neboť byl naplněn restituční účel tohoto zákona prostřednictvím výčtu oprávněných osob a dotčeného (převáděného) majetku, byť se jednalo toliko o provizorium. Nadto stanovisko převzalo část odůvodnění nálezu sp. zn. II. ÚS 528/02 v části, v níž je výslovně konstatována povinnost zákonodárce vydat restituční zákon, neboť musí splnit legitimní očekávání na straně církevních právnických osob, které se opírá o zákonné ustanovení. Z toho, a především ze stručnosti samostatné argumentace stanoviska, je zřejmé, že smyslem stanoviska nebylo koncipovat nějaké další nové právní závěry, nýbrž internalizovat jeden z již vyslovených právních názorů, a to odlišné stanovisko k nálezu sp. zn. IV. ÚS 298/05 a právní závěr nálezu sp. zn. II. ÚS 528/02, které vystupovaly v konkurenci k právnímu názoru nálezu sp. zn. IV. ÚS 298/05. Uvedené konstatování povinnosti zákonodárce přijmout restituční zákon, a naplnit tak legitimní očekávání na straně církevních subjektů je ustáleně reprodukováno v pozdější judikatuře Ústavního souduÚstavního soudu [srov. již zmíněné usnesení sp. zn. II. ÚS 687/04; dále usnesení sp. zn. II. ÚS 230/05 ze dne 16. března 2006; usnesení sp. zn. IV. ÚS 509/05 ze dne 19. června 2006; usnesení sp. zn. I. ÚS 679/03 ze dne 10. května 2007; usnesení sp. zn. I. ÚS 1652/07 ze dne 18. července 2007 (ve SbNU nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz); bod 29 nálezu sp. zn. IV. ÚS 34/06 ze dne 21. listopadu 2007 (N 201/47 SbNU 597); usnesení sp. zn. IV. ÚS 158/08 ze dne 6. května 2008; usnesení sp. zn. II. ÚS 2904/08 ze dne 7. ledna 2009 (ve SbNU nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz) a řadu dalších; nález ze dne 24. června 2009 sp. zn. I. ÚS 663/06 (N 149/53 SbNU 811)]. 105. Na základě uvedeného judikatorního podkladu byl přijat nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07 ze dne 1. 7. 2010 (N 132/58 SbNU 3; 242/2010 Sb.), jímž byl zamítnut návrh na zrušení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., především však vyslovil, že „[d]louhodobá nečinnost Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu, který by vypořádal historický majetek církví a náboženských společností, je protiústavní a porušuje čl. 1 Ústavy České republiky, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 15 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.“. V tomto nálezu především Ústavní soudÚstavní soud pro absenci příslušného zákona identifikoval protiústavní mezeru v právu, na jejímž základě dochází k porušování uvedených ustanovení ústavního pořádku. O protiústavní nečinnosti hovoří Ústavní soudÚstavní soud v tom smyslu, že na straně zákonodárce existuje závazek určitý okruh právních vztahů právně upravit, přičemž tento závazek může plynout buď z jednoduchého práva, kde si zákonodárce tuto povinnost sám výslovně uložil, nebo přímo z ústavního pořádku, pokud neupravení určitého okruhu vztahů vyvolává ústavněprávní důsledky. Ve věci sp. zn. Pl. ÚS 9/07 shledal Ústavní soudÚstavní soud porušení ústavního pořádku ve třech rovinách. 1. Naléhavost veřejného zájmu na odstranění právní nejistoty plynoucí z provizorního právního stavu (zákon č. 298/1990 Sb. ve spojení s § 29 zákona č. 229/1991 Sb.) ke dni rozhodování Ústavního souduÚstavního soudu již přesáhla tolerovatelnou a ospravedlnitelnou mez. Nepřijetí zvláštního zákona předvídaného § 29 zákona č. 229/1991 Sb., k čemuž se zákonodárce explicitně zavázal, po dobu devatenácti let, ač byl Ústavním soudemÚstavním soudem na problematičnost své nečinnosti upozorňován, je projevem nepřípustné legislativní libovůle a porušuje čl. 1 odst. 1 Ústavy. 2. Ústavní soudÚstavní soud uvedl, že kromě explicitního zákonného podkladu v ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb. má legitimní očekávání církví a náboženských společností základ i v celkové koncepci restitučního procesu po roce 1989, který ani v jednotlivých restitučních ustanoveních, ale ani jako celek nemůže být vykládán v neprospěch celých skupin subjektů. To, co Ústavní soudÚstavní soud ve své judikatuře označuje jako legitimní očekávání, je nepochybně trvajícím a konkrétním majetkovým zájmem spadajícím pod čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Nemožnost realizovat tento majetkový zájem (resp. dosáhnout kompenzace) po dobu devatenácti let (ke dni rozhodování soudu) tak splnila hledisko protiústavnosti, spočívající v opomenutí legislativně vyřešit systémový a komplexní problém, na nějž byl zákonodárce Ústavním soudemÚstavním soudem opakovaně upozorňován. 3. Konečně ustanovení čl. 2 odst. 1 Listiny garantuje náboženský pluralismus a náboženskou toleranci, respektive oddělení státu od konkrétních náboženských vyznání (zásada konfesně neutrálního státu). Zásada náboženského pluralismu a tolerance je vyjádřena v čl. 15 odst. 1 a v čl. 16 Listiny základních práv a svobod. Ústřední princip konfesně neutrálního státu je realizován kooperačním modelem vztahu státu a církví a jejich vzájemnou nezávislostí. Pro úvahy Ústavního souduÚstavního soudu bylo podstatné, zda a do jaké míry představuje ekonomická soběstačnost materiální předpoklad nezávislého výkonu práv zaručených především čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny. Ústavní pořádek České republiky totiž neobsahuje pouze imperativ nezávislosti státu na církvích a náboženských společnostech (jako součást ideologické a náboženské neutrality státu), nýbrž i požadavek nezávislosti církví a náboženských společností na státu při naplňování jejich cílů. Ústavní soudÚstavní soud konstatoval, že tehdy trvající stav při absenci rozumného vypořádání historického církevního majetku, kdy je stát v důsledku své vlastní nečinnosti nadále dominantním zdrojem příjmů dotčených církví a náboženských společností, navíc bez zjevné vazby na výnosy ze zadržovaného historického majetku církví, tak ve svých důsledcích porušuje čl. 16 odst. 1 Listiny co do volnosti projevovat víru ve společnosti veřejným působením a tradičními formami nábožensky motivovaných obecně prospěšných aktivit s využitím příslušných historicky formovaných ekonomických zdrojů, a zvláště pak čl. 16 odst. 2 Listiny, a to v hospodářské složce církevní autonomie. V podrobnostech Ústavní soudÚstavní soud na citovaný nález odkazuje. 106. Ze závěrů plenárního nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/07 pak vycházela pozdější judikatura v konkrétních případech. Nálezem sp. zn. I. ÚS 2166/10 ze dne 22. 2. 2011 (N 21/60 SbNU 215) Ústavní soudÚstavní soud prolomil blokační paragraf (§ 29 zákona o půdě) ve prospěch fyzické osoby, vyhověl její ústavní stížnosti, a umožnil tak převod (přechod) vlastnického práva na „jinou osobu“ ve smyslu textu blokačního paragrafu. Shledal, že na straně fyzické osoby existoval ústavně chráněný zájem plynoucí z dřívějšího vadného procesu privatizace, přičemž v tomto konkrétním případě bylo nezbytné upřednostnit zájem stěžovatele před vlastnickým právem státu a legitimním očekáváním církve, k čemuž Ústavní soudÚstavní soud zdůraznil, že „naplnění legitimního očekávání církve ... může být dosaženo i jinými prostředky,“ tedy nejen naturální restitucí. Nálezem sp. zn. II. ÚS 2326/07 ze dne 31. 3. 2011 (N 58/60 SbNU 745), který rovněž přímo navazoval na nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07, byla ústavní stížnost církevní právnické osoby zamítnuta s dovětkem, že „citovaným nálezem sp. zn. Pl. ÚS 9/07 došlo k podstatné precizaci charakteru povinnosti zákonodárce přijmout zákon předpokládaný § 29 zákona o půdě, a to formou aditivního nálezového výroku. Za těchto nových podmínek lze za přiměřenou dobu pro přijetí předmětné právní úpravy považovat již pouze dobu, která odpovídá časové náročnosti plnohodnotného legislativního procesu.“. Následovaly nálezy, kterými bylo ústavním stížnostem církevních subjektů vyhovováno. Nálezem sp. zn. III. ÚS 3207/10 ze dne 31. 8. 2011 (N 146/62 SbNU 263) bylo ústavní stížnosti církevní právnické osoby vyhověno, neboť soudy porušily právo na spravedlivý proces, pokud odmítly rozhodovat o její žalobě na určení vlastnictví k majetku odebranému v roce 1949 (na podkladě duplicitního vlastnictví). V nálezu sp. zn. I. ÚS 562/09 ze dne 31. 8. 2011 (N 145/62 SbNU 245) bylo ústavní stížnosti církevní právnické osoby rovněž vyhověno a Ústavní soudÚstavní soud podrobněji uvedl, že „od přijetí ustanovení § 29 zákona o půdě (tzv. blokační paragraf) již uběhlo více než 20 let ... I lhůtu, označenou nálezem sp. zn. II. ÚS 2326/07 ..., odpovídající ,plnohodnotnému legislativnímu procesu‘ lze již považovat za překročenou ... V této souvislosti je nutno znovu zdůraznit, že podle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Parlament není suverénem, který si svou agendu libovolně určuje a slouží toliko svým cílům, nýbrž je vázán Ústavou, tedy smí užívat své kompetence toliko k naplňování Ústavy, nikoliv k opaku [nejmarkantněji se to projevilo v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 27/09 ze dne 10. 9. 2009 (N 199/54 SbNU 445; 318/2009 Sb.)].“. Soudy jsou povinny za takové situace pojímat žalobu církevní právnické osoby jako „žalobu svého druhu (blížící se žalobě restituční) mající za cíl dosáhnout zaplnění mezery vzniklé dlouhodobou nečinností zákonodárce v rozporu čl. 1 Ústavy České republiky, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 15 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a to postupem odpovídajícím smyslu nápravy křivd po roce 1989.“. V případě ochrany základních práv mají soudy povinnost rozhodovat o žalobách podle obecných právních principů, aby protiústavní absenci zákona překlenuly, a naopak nesmí odmítnout rozhodovat o základních právech s odkazem na neexistenci zákona. 107. Naposled Ústavní soudÚstavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 3120/10 ze dne 29. 8. 2012 vyhověl ústavní stížnosti církevní právnické osoby ve věci nároků vztahujících se k historickému církevnímu majetku, s tím, že Ústavní soudÚstavní soud zdůraznil, že stojí obdobně jako u ústavní stížnosti sp. zn. I. ÚS 562/09 v odlišné situaci, než v jaké byl v době vydání nálezu sp. zn. II. ÚS 528/02. Zásadní roli zde hraje právě plynutí času. Legitimní očekávání na straně církevních právnických osob dosahuje již dávno pomyslné „zletilosti“. Zákonodárce, ač byl Ústavním soudemÚstavním soudem opakovaně upozorňován na povinnost splnit závazek založený ustanovením § 29 zákona o půdě, a tím naplnit zmiňované legitimní očekávání, tuto svou povinnost doposud nesplnil. Ústavní soudÚstavní soud rovněž uvedl, že mu je známo, že Parlament České republiky v současné době projednává návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a tento legislativní proces se nachází v pokročilé fázi. Vzhledem k naléhavosti však bylo přistoupeno i přesto k věcnému rozhodnutí. Jiný postup Ústavního souduÚstavního soudu by mohl vést k dalšímu prodlužování provizorního ústavně nekonformního právního stavu. 108. Z této judikatury Ústavní soudÚstavní soud i při posouzení zákona č. 428/2012 Sb. vychází, právě s ohledem na požadavky plynoucí z ústavního pořádku, jak byly formulovány v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/07. Vzhledem k obsahu všech tří předložených návrhů je s podivem, že se navrhovatelé a vedlejší účastníci s dosavadní judikaturou neseznámili a nevyslovují se k ní ani polemicky či kriticky. Řada jejich námitek se patrně i z toho důvodu zcela míjí se základními paradigmaty ochrany ústavnosti. X. Meritorní přezkum obsahu napadeného zákona X/a Pojmové vyjasnění 109. Navrhovatel i vedlejší účastníci ve svých návrzích hovoří o „restituci,“ přičemž s tímto pojmem nakládají v tom smyslu, že jej promiscue užívají ve více významech, aniž by tyto významové rozdíly ve svých závěrech zohlednili. Zejména vedlejší účastník 1) na základě záměny významů pojmu „restituce“ činí pro svou argumentaci klíčové závěry, že napadený zákon nevede (alespoň v případě katolické církve) k „restituci (uvedení do původního stavu),“ v čemž má spočívat zásadní (protiústavní) odlišnost napadeného zákona od obdobných zákonů přijatých od roku 1989 dosud [odst. 10 návrhu vedlejšího účastníka 1)]. 110. Vedlejší účastník 1) nebere v úvahu, že restitutio in integrum v přísném významu civilistickém nebylo a nemohlo být cílem žádného ze zákonů, kterými byly po více než čtyřiceti (nyní šedesáti) letech zmírňovány některé majetkové křivdy. Takovou ambici žádný z restitučních zákonů mít nemohl a neměl, neboť restitutio po tak dlouhé době není možná po faktické (věci podléhají změnám) ani po právní stránce (právní řád prošel od roku 1948 zásadními proměnami a takový požadavek by vyžadoval po roce 1989 obtížně myslitelné uplatnění zásady formální diskontinuity s tzv. socialistickým právem). Proto zcela nepochybně v případě žádné z oprávněných osob po roce 1990, a ani v případě žádné z oprávněných osob podle zákona č. 428/2012 Sb., se nejedná o restitutio stricto sensu, nýbrž spíše o obnovu vlastnického práva v současných právních - a to zejména veřejnoprávních - poměrech. V tomto zákon č. 428/2012 Sb. není výjimkou, nýbrž se zcela logicky drží souvislostí současného právního řádu, zejména pak ústavního pořádku. Takový postup je u dosavadního restitučního zákonodárství samozřejmostí, nikoliv nedostatkem. Teprve v tomto významu je pojem „restituce“ či „restituční zákonodárství“ doktrinárně či judikatorně používán, při vědomí skutečnosti, že žádný z „restitučních zákonů“ tohoto pojmu v názvu ani v textu neužívá, přičemž samozřejmě nelze vyloučit, že v příhodných případech se bude zároveň jednat i o restitutio v úzkém smyslu. Nadále proto Ústavní soudÚstavní soud užívá pojmu „restituce“ a „restituční zákonodárství“ v intencích dosavadní judikatury, nikoliv tedy ve významu, který tomuto pojmu přikládají v tomto řízení navrhovatelé a vedlejší účastníci. 111. Pokud navrhovatelé a vedlejší účastníci za klíčový prvek své argumentace považují dobovou legalistickou, juristickou či doktrinární definici „církevního jmění“, přehlíží, že zákon č. 428/2012 Sb. se nevztahuje po věcné stránce na někdejší „církevní jmění“, naopak v § 2 písm. a) provádí vlastní definici pojmu „původní majetek,“ který představuje, jak bude dále uvedeno, jinou, ve sporném rozsahu pak menší množinu majetku než „církevní jmění“, zejména pak nezahrnuje majetek původně ve vlastnictví státu či jiných osob (definičně, okruh povinných osob je otázkou jinou), což navrhovatelé zákonu č. 428/2012 Sb. primárně vytýkají. Byť v dobové literatuře a judikatuře převažuje užití pojmu ve veřejnoprávním smyslu, dobová doktrína si víceznačnost pojmu uvědomovala: „Jměním církevním jest soubor buď sloužícím účelům církevním, buď náležejícím církevnímu ústavu nějakému (bona ecclesiastica)“ (K. Henner, Jmění - Jmění církevní. In Ottův slovník naučný, sv. 13. Praha: J. Otto, 1898, s. 572). Tomuto odpovídá i definiční zúžení pojmu „historický majetek církví,“ jak jej provedl Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/07 ze dne 1. 7. 2010, bodu 55, kde je předpokládána existence „věcného práva k majetku“, nikoliv toliko veřejnoprávní oprávnění věc užívat. X/b Charakter katolického církevního majetku po soukromoprávní stránce 112. Navrhovatelé předkládají teze, že církve a náboženské společnosti původní majetek nevlastnily [odst. 29 a); odst. 47], resp. že dochází „ke změně charakteru vlastnictví“, a tvrdí, že církve a náboženské společnosti nebyly „úplnými vlastníky“ [odst. 29 k)]. Vedlejší účastník 1) po podrobném rozboru právní úpravy účinné do 31. října 1949 a části dobové judikatury dospívá k závěru, že církevní majetek měl „veřejnoprávní povahu“ (s. 5), resp. nebyl ve vlastnictví církví a náboženských společností (odst. 11), přičemž odkazuje na dvě statě Antonína Hobzy a stanovisko Kanceláře prezidenta republiky z roku 1946, které považuje za „výstižné“. Vedlejší účastník 2) naznačuje, že církve a náboženské společnosti měly, patrně i k počátku rozhodného období, postavení „detentora“ (část VIII). 113. Ústavní soudÚstavní soud v první řadě vychází z toho, že z žádného návrhu neplyne, v čem by v kontextu této skupiny námitek měla spočívat protiústavnost zákona o vyrovnání s církvemi. Ani pokud by uvedené závěry byly správné, v návrzích není tvrzeno, že by ústavní pořádek vylučoval hypotetické zmírnění majetkových křivd způsobených na jiných majetkových právech (užitkové vlastnictví, právo hospodaření) než na právu vlastnickém, že by ústavní pořádek vylučoval úpravu majetkového postavení církví a náboženských společností do budoucna, případně že by ústavní pořádek vylučoval jiné nakládání s majetkem státu než restitutio in integrum stricto sensu. 114. Ústavní soudÚstavní soud dále nemůže v argumentaci navrhovatelů přehlédnout jistou koncepční neujasněnost v otázkách základních institutů dobového - i současného - soukromého a veřejného práva, v tomto případě v otázce pojmu vlastnictví a účincích veřejnoprávní regulace katolické církve (výhradně k ní se totiž konkrétní námitky váží; stran církví nekatolických dopadají námitky navrhovatelů a vedlejších účastníků v praxi toliko na kultové budovy jakožto věci veřejné). Skutečnou právní argumentaci v tomto ohledu představuje toliko návrh vedlejšího účastníka 1), při výběru autoritativních odkazů však značně selektivní. 115. Stran vlastnického práva na straně církevních subjektů katolické církve konstatuje Ústavní soudÚstavní soud následující. Základní právní úpravu k rozhodnému datu 25. února 1948 představoval zákon č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský, (dále jen „o. z. o.“) ze dne 1. června 1811, který v § 353 a násl. upravoval institut vlastnictví. V objektivním smyslu se vlastnictvím rozuměl souhrn věcí náležejících určitému vlastníku, v subjektivním smyslu se pak jednalo o oprávnění „s podstatou a užitky věci podle své vůle nakládati a každého jiného z toho vyloučiti.“ Ustanovení § 355 pak výslovně stanovovalo, že „všechny věci vůbec jsou předměty vlastnického práva a každý, koho zákony výslovně nevylučují, jest oprávněn nabývati ho svým jménem sám nebo prostřednictvím jiné osoby.“ Ustanovení § 357 upravuje již tehdy reziduální institut děleného vlastnictví (přičemž se zdá, že pod toto ustanovení se podřazují právní vztahy církevních právnických osob katolické církve v pozici „neúplného“ - užitkového - vlastníka). Navazující § 358 dále stanovuje, že „všeliké jiné druhy omezení zákonem nebo vůlí vlastníkovou neruší úplnost vlastnictví.“ Ustanovení § 359 stanovilo (kromě jiného), že „podle různosti poměrů, které jsou mezi vrchními a užitkovými vlastníky, nazývají se statky, u nichž vlastnictví je děleno, statky lenní, statky dědičného pachtu a dědičného nájmu.“ Podle ustanovení § 362 může vlastník volně nakládati se svým vlastnictvím; to však v mezích zákony předepsaných (§ 364). 116. Vlastnické právo je dobovou i dnešní právní naukou vnímáno jako elastické, tzn. „jakmile omezení právního řádu odpadnou ..., rozšíří se oprávnění vlastníkovo, a jakmile nová omezení vzniknou, ono oprávnění se zúží (t. zv. elasticita vlastnictví)“ (Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému, díl druhý. Praha, 1935, s. 199, s. 228; obdobně Randa, A. O předmětu vlastnictví. In Právník 9, 1870, s. 687). „Právo vlastnické dosahuje všude, kde není zvláštního omezení. Vlastnictví tu jest i tenkráte, jestliže některého oprávnění pro nemožnost, ať fysickou nebo právní, se nedostává; pokud je znakem vlastnictví volnost vlastníka, jedná se o volnost v rámci právního řádu, nikoliv mimo právní řád“ (Rouček, F., Sedláček, J. Komentář, díl druhý, 1935, s. 226). Krčmář hovoří o tendenci vlastnictví k univerzálnosti a výhradnosti, neboť tím, že zanikne povinnost vlastníka omezující, nebo tím, že se „zruší exempce z povinnosti nenakládati věcí, postavení vlastníkovo se automaticky zlepší, resp. volnost vlastníkova nakládati s věcí se stane méně omezenou“ (Krčmář, J. Právo občanské, II. Práva věcná. III. doplněné vydání, 1946, s. 98). 117. „Symptomatickým (nikoliv charakteristickým) znakem vlastnického práva jest disposice vlastnictvím, neboť vlastník může ji míti (ale nemusí) ... [O]mezení disposice se nám jeví v podobě nezcizitelnosti, a sice buď v podobě nezcizitelnosti, která vězí v osobě (t. zv. ,nepravá nezcizitelnost‘), nebo v podobě nezcizitelnosti, která vězí ve věci (t. zv. ,pravá nezcizitelnost‘)“ (Rouček, F., Sedláček, J. Komentář, díl druhý. 1935, s. 229; Krčmář, J. Právo občanské. 1946, s. 106, 115 a násl). Již z uvedeného je zřejmé, že pokud navrhovatelé a vedlejší účastníci z veřejnoprávního omezení některých dispozic v případě katolické církve dovozují „neúplnost“ vlastnického práva, jeho jinou defektnost či dokonce absenci, argumentují zcela v rozporu s pojetím povahy vlastnického práva, jak se za poslední dvě staletí ustálila. Veřejnoprávní omezení majetkové dispozice naopak pojmově existenci vlastnického práva vyžaduje. Pojem „nezcizitelnosti“ pak nevyjadřuje nic jiného než výše uvedené, zvláště pak nedává vlastnickému právu odlišný „charakter“, jenž by v podmínkách současného právního řádu a ústavního pořádku znemožňoval obnovu vlastnického práva. Zákonné omezení zcizení před rozhodným obdobím dopadalo na církevní majetek katolický, na chrámy protestantů a židů, avšak i na řadu dalších situací, kdy si stát z důvodu tehdy existujícího veřejného zájmu výslovně vymínil vyšší stupeň ingerence (podrobně Rouček, F., Sedláček, J. Komentář, díl druhý. 1935, s. 263). Že takové veřejnoprávní omezení není vyvlastněním, je zřejmé: „... § 364 až 364b se vlastnictví nezkracuje, nýbrž se mu jen dává směr obecně prospěšný“ (Krčmář, J. Právo občanské. 1946, s. 124). Jinými slovy, i případy nudae proprietatis zůstávají vlastnictvím ve smyslu o. z. o. (i ve smyslu současné právní úpravy) pro svou schopnost zahrnout znovu všechna předchozí dílčí práva k věci po zániku omezení či případně i práva další, nově vzniklá. Základní otázky majetkové způsobilosti katolické církve se řídily o. z. o. i v době tehdy doznívajícího josefinismu před rokem 1848: „Die Kirche ist eine moralische Person, vom Staate bestätigt, und gleich den Einzelnen desselben bürgerlichen schutzes und derselben bürgerlichen rechte teilhaftig. a) Sie erscheint eben dadurch als eine erwerbfähig Person, b) und muß eine solche sein, wenn sie, was doch der Staat will, und woran ihm gar sehr gelegen ist, ihren Endzweck erreichen soll. Politische Anordnungen setzen indeß ihrer Erwerbung aus mehreren Rücksichten Beschränkungen ...“ [„Církev je právnickou osobou, která je uznána státem a které se dostává, stejně jako jednotlivci, stejné občanskoprávní ochrany a občanských práv. a) Tím se projevuje jako osoba s majetkovou způsobilostí, b) a musí takovou být, když chce - což chce i stát a na čemž mu velmi záleží - dosáhnout svého finálního účelu. Politické příkazy však jejímu nabývání ukládají z více ohledů omezení ...“]. (Helfert, J. Von dem Kirchenvermögen und dem Religionsfonde. Dritte Auflage. Prag, 1834, s. 49). Stejně jako ve druhé polovině 19. století a později: „Die Kirche steht hier also principiell auf dem Gebiete des Privatrechts wie jede andre physische oder juristische Person“ („Církev se tak zde v zásadě ocitá na půdě soukromého práva jako kterákoliv jiná fyzická či právnická osoba.“) (Schulte, J. F. Lehrbuch des katholischen und evangelischen Kirchenrechts nach dem gemeinen Rechte, dem Rechte der deutschen Länder und Oesterreichs. Vierte Auflage. Gießen, 1886, s. 461). „Podle rakouského práva není žádné pochybnosti, že každé korporaci nebo duchovní fundaci a každému církevnímu ústavu, jestliže povstaly způsobem zákonným, tím již i právní spůsobilost v oboru práva majetkového je přiznána“ (Rittner, E. Církevní právo katolické, druhý díl. Praha, 1889, s. 178). Způsobilost být vlastníkem plyne ze způsobilosti k právům, kterou „zásadně mají všechny osoby právní, tedy přirozené i právnické“ (Rouček, F., Sedláček, J. Komentář, díl druhý. 1935, s. 207). 118. Totéž platí i z hlediska práva státního (ústavního): „Uznáním některé společnosti náboženské stává se tato osobností právnickou a může pak jménem vlastním nabyti práv a podstoupiti závazky“ (Pražák, J. Rakouské právo veřejné, díl první. Praha, 1898, s. 64; s odkazem na zákon č. 68/1874 ř. z., o zákonném uznání společností náboženských; k tomu jen na okraj srov. níže naznačený doktrinární spor o subjektivitu katolické církve jako celku). Pokud zákon č. 142/1867 ř. z., o obecných právech občanů státních v královstvích a zemích v radě říšské zastoupených, zaručoval individuální svobody, jejich ochrana „na snadě jest jak při osobách fysických tak i při osobách právnických, užiti jest těchto předpisů základních zákonů státních též v příčině osob právnických, pokud zřejmě ze zákona nevysvítá, že to které ustanovení se týče jenom osob fysických ... čl. 5 (týkající se neporušitelnosti vlastnictví) též by neměl náležitého smyslu, kdybychom jej chtěli omeziti na osoby fysické“ (Pražák, J. Rakouské právo veřejné, díl první. Praha, 1898, s. 48). Výjimka musela být stanovena výslovně zákonem (§ 109 odst. 1 ústavní listiny č. 121/1920 Sb. z. a n.: Soukromé vlastnictví lze omeziti jen zákonem). Taková výjimka však nebyla stanovena pro církve či jednotlivé subjekty katolické církve paušálně, leč toliko ve specifických případech: vyloučeni z nabytí vlastnictví byli např. řeholníci, kteří složili slavné sliby chudoby (ani složením slibu chudoby však dosavadní vlastnické vztahy nezanikaly), či řád kapucínů či minoritů (podrobně Rouček, F., Sedláček, J. Komentář, díl druhý. 1935, s. 208-209). 119. Pro uvedenou majetkoprávní způsobilost zejména není rozhodné, zda se jednalo o právnickou osobu soukromého nebo veřejného práva (k nimž doktrína řadila, kromě církví a katolických řádů, stát samotný, zájmové korporace, různé spolky, společenstva živnostníků apod.) - Rouček, F., Sedláček, J. Komentář, díl první. 1935, s. 261. Samotné státní uznání takového subjektu jej však ještě nezačleňuje do státu z hlediska právní samostatnosti: „Jedes von Staate anerkannte Institut ist eo ipso mit juristischer Persönlichkeit begabt. Die Staatliche Anerkennung hat aber lediglich einem öffentlichen, polizeilichen Character“ („Každá státem uznaná instituce je eo ipso nadána právní subjektivitou. Uznání státem však má pouze veřejný, policejní charakter“) - Schulte, J. F. Die juristische Persönlichkeit der katholischen Kirche, ihrer Institute und Stiftungen sowie deren Erwerbsfähigkeit. Gießen, 1869, s. 83. „[U]stanovení občanského zákoníka nutno používati na všechny věci, pokud ten který předpis právního řádu neustanovuje jinak (princip obecné platnosti občanského zákoníka). Proto, pokud věc náleží nějaké osobě právní, jest lhostejno, zda tato osoba jest fysická či právnická, a zda jde o osobu práva soukromého nebo práva veřejného“ (Rouček, F., Sedláček, J. Komentář, druhý díl. 1935, s. 9). Samotný charakter veřejnoprávní korporace ji ještě v žádném případě neztotožňuje se státem, k čemuž navrhovatelé a vedlejší účastník 1) argumentačně tendují, naopak zájmy státu a veřejnoprávní korporace se mohou zcela běžně lišit. Nerozhodnost soukromoprávního či veřejnoprávního statusu subjektu je pro ochranu vlastnického práva ostatně platnou zásadou dosud [sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 97 in fine; rozsudek ESLP The Holy Monasteries (Svaté kláštery) proti Řecku ze dne 9. prosince 1994, č. 13092/87, 13984/88, série A č. 301-A, § 48-49;], i u církví a náboženských společností podle zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů, lze i dnes spatřovat veřejnoprávní prvky (viz Beran, K. Právnické osoby veřejného práva, Linde, 2006, s. 144 a násl.), přesto požívají ochrany vlastnického práva; z komparativního pohledu např. v Německu a Rakousku uznané církve mají explicitní postavení korporací veřejného práva. 120. Co do určení subjektu vlastnického práva k jednotlivým věcem spadajícím do původního majetku vycházela rakouská a později československá nauka převážně z tzv. teorie institutové, která v případě (katolického) církevního majetku vycházela z toho, že vlastníky jsou jednotlivé - dnešní terminologií - církevní právnické osoby. Konkurenční názor považoval za vlastníka církevního majetku katolickou církev jako celek, případně v rámci hranic státu, (s ohledem na konkordát z roku 1855 např. Sternberg, Chr. Versuch einer juristischen Theorie vom Eigenthum der römisch katholischen Kirche. Stuttgart, 1860, s. 6). „Die Rechts- und Erwerbsfähigkeit der Kirche und kichlichen Institute ist in Oesterreich stets anerkannt geblieben, nie bezweifelt worden, durch die Thatsache feststehend, daß überall Grundbesitz, Kapitalien u. s. w. auf den Namen der Bisthümer, Mensa episcopalis, Capitel, Klöster, Kirchen, Benefizien u. s. w. in den Grundbüchern eingetragen sind“ („Právní subjektivita a majetková způsobilost církve a církevních institucí zůstala v Rakousku vždy uznána a nebyla nikdy zpochybněna, což dokazuje skutečnost, že všude je vlastnictví nemovitostínemovitostí, kapitálu apod. zapsáno v pozemkových knihách na jména biskupství, mens episcopalis, kapitul, klášterů, kostelů, beneficií apod.“) -Schulte, J. F. Die juristische Persönlichkeit der katholischen Kirche, ihrer Institute und Stiftungen sowie deren Erwerbsfähigkeit. Gießen, 1869, s. 82. „... [D]iese und andre Gründe erfordern schon, daß die einzelnen Institute als Rechtssubjecte und Eigenthümer des mit ihnen verbundenen Vermögens anerkannt werden ... (... Diöcesen, Cathedral-, Collegiat-, Pfarrkirchen, Kapitel, Pfarrbeneficien ... Klöster ...)“ [„... Tyto a jiné důvody vyžadují, aby jednotlivé instituce byly uznány jako právní subjekty a vlastníci majetku, jenž k nim náleží ... (... diecézní kostely, katedrály, kolegiátní kostely, farní kostely, kapitule, farní beneficia ... kláštery ...)“] - Schulte, J. F. Lehrbuch des katholischen und evangelischen Kirchenrechts nach dem gemeinen Rechte, dem Rechte der deutschen Länder und Oesterreichs. Vierte Auflage. Gießen, 1886, s. 467. „Není tudíž církev jako celek podmětem majetku církevního, nýbrž jsou jím jednotlivé kostely, korporace a ústavy, jež život církevní vytvořil. Může jím být stolec papežský nebo biskupství, kostel katedrální nebo farní, kapitola, klášter, fundace, beneficium atd.“ (Rittner, E. Církevní právo katolické, druhý díl. Praha, 1889, s. 178). „Otázka, kdo je vlastníkem jmění církevního není sice v theorii dosud jednostejně zodpovězena, ač prameny právní svědčí jediné názoru, že jím jest jednotlivý ústav církevní jakožto právnická osobnost, což uznává i právo rakouské“ (K. Henner. Jmění - Jmění církevní. In Ottův slovník naučný, sv. 13. Praha: J. Otto, 1898, s. 572). „Pokud jde o jednotlivé církevní instituty (úřady, korporace), je majetkoprávní způsobilost: a) buď neuznána ... b) buď jest uznána ... c) buď je majetkoprávní způsobilost přiznána každému církevnímu institutu právoplatně vzniklému, jako je tomu u nás. V Československu, podobně jako již dříve v Rakousku a v Uhrách, pokládají se ve smyslu t. zv. teorie institutové (o níž je řeč dále) za majetkoprávní subjekty jednotlivé církevní instituty, nikoliv však církev celá; ta jako celek nemá u nás žádného vlastnického práva, pročež nemůže žádnou částí t. zv. církevního majetku disponovati jako svou vlastní věcí. Celá katolická církev není v ČSR vůbec právním subjektem. Název ,církevní majetek‘ neznamená dnes majetku, jenž církvi ,patří‘, nýbrž majetek, jenž slouží církevním účelům (na základě zákonů státních). Mluvíme-li v právu majetkovém o tom, že ,církev‘ má nyní ta a ta práva, rozumíme církví pouze souhrn církevních institutů na státním území, nikoliv celou církev representovanou papežem a jeho římskou kurií ... Nabývání t. zv. církevního majetku, jeho pozbývání i všechny právní změny jeho právními jednáními řídí se nyní u nás výlučně právem občanským ...“ (Hobza, A., s přispěním Turečka, J. Úvod do církevního práva, II. vydání. Praha, 1936, s. 239). Zde je nutno zdůraznit, že uvedená slova o absenci dispozičního práva jsou vztažena ke katolické církvi jako celku, neboť jako taková má charakter mimostátního svazu, existujícího vedle státu, nezávisle na jeho vůli. Jak plyne z dalšího, nejednalo se v tomto bodu o závěry zpochybňující vlastnické právo jednotlivých církevních subjektů, nýbrž o zdůraznění, že církevní nemovitostinemovitosti na území československého státu nejsou vyjmuty z československé jurisdikce, že by je bylo možno poukazem na mezinárodní charakter katolické církve vyjmout z dosahu československého práva: „Pokud však jde o dobu novější ... stupňuje se disposiční právo státu při církevním majetku ... Co jest rozuměti disposičním právem státu? Nemá tím býti řečeno, že stát byl nebo je vlastníkem příslušného majetku ve smyslu soukromého práva, nýbrž tolik, že stát svými zákony určil podmínky pro vznik t. zv. církevního majetku, upravoval tento majetek svými zákony, určoval jeho účel, prováděl jeho distribuci mezi církevní úřady a ústavy, stanovil zároveň míru jich vlivu na hospodaření a sporné otázky tohoto majetku se týkající rozhodoval svými soudy, po případě správními úřady. Stát uplatňuje v nové době naproti t. zv. církevnímu majetku plně svou suverenitu“ (s. 265). O těchto otázkách v současnosti není pochyb. 121. Judikatura se opakovaně vyjádřila v tom smyslu, že „jmění církve katolické není podle platného práva shrnuto po stránce soukromoprávní v jedné majetkové podstatě, naopak tvoří různé právní subjekty“ (Boh. A 4829/25; srov. též dřívějí Budw. 7397, Budw. A 1243, podle Bušek, V., Hendrych, J., Laštovka, K., Müller, V. Československé církevní zákony. Praha, 1931, s. 373, 391). Není zřejmé, jakou argumentační hodnotu má pro vedlejšího účastníka nález NSS Boh. A 1537/22, z něhož cituje, neboť nesvědčí pro nic jiného, než že právě teorie institutová usměrňovala výklad zákonů o pozemkové reformě. 122. Uvedené platí v základních obrysech i pro instituty církve evangelické; aniž by v návrzích navrhovatelé či vedlejší účastníci uváděli námitky dopadající na nekatolické církve; v podrobnostech viz např. Schulte, J. F. Lehrbuch des katholischen und evangelischen Kirchenrechts nach dem gemeinen Rechte, dem Rechte der deutschen Länder und Oesterreichs. Vierte Auflage. Gießen, 1886, s. 469 a násl. 123. Co do způsobilosti nabývat majetek základní zákon státní č. 142/1867 ř. z. v čl. 6 stanovil, že „spůsobem zákona a z příčin obecného dobrého dopouští se, by se obmezilo právo, mrtvé ruce statků nemovitých nabývati a k té ruce jimi vládnouti.“ „Mrtvou rukou“ byly rozuměny všechny právnické osoby, které prostřednictvím omezování dispozic s majetkem sledovaly cíl zachovat tento majetek pro své účely. Je však nepochybné, že tyto tzv. amortizační zákony nebyly v neprospěch církví vydány (ani později v Československu) - srov. Rouček, F., Sedláček, J. Komentář, díl třetí. 1936, s. 34; Hendrych, J. Katolická církev. In Slovník veřejného práva československého, Svazek II. Praha, 1929, s. 155; Hobza, A. Úvod do církevního práva, II. vydání. 1936, obdobně Pražák, J. Rakouské právo veřejné, díl první. Praha, 1898, s. 64: „Tímto článkem ovšem o sobě nebyla omezena spůsobilost k právům společností náboženských, nýbrž bylo pouze dovoleno, že mohou budoucně býti vydány zákony obsahu naznačeného, kteréž vůbec známy jsou pode jménem zákonů amortisačních.“. Vedlejší účastník 1) a dílem též navrhovatelé dovozují nemožnost (protiústavnost) obnovy vlastnického práva církevních subjektů bez zřetele k tomu, že dobové právo nepochybně neobsahovalo amortizační zákony jakožto právu známý institut omezující možnost nabytí vlastnictví k tíži církevního subjektu, a opírají se argumentačně toliko o existenci veřejnoprávní ochranné a dozorové úpravy, která církevnímu subjektu (naopak) ztěžovala zcizení a zatížení již vlastněné věci. Takový výklad jde zřejmě zcela proti logice dobového práva, a přisuzuje tak dispozičním omezením z hlediska eventuální obnovy vlastnického práva stejně zásadní účinky, jaké mohly představovat právě amortizační zákony, tedy v obou případech by nebylo vlastnického práva, které by bylo možno obnovit. 124. V otázce, zda věci náležející do církevního jmění, zvláště věci kvalifikované kanonickým právem jako res sacrae (věci svaté, zejm. kostely, kaple, oltáře, bohoslužebné náčiní), mohly být předmětem právního obchodu, tedy i předmětem vlastnictví, panovala rovněž v převážné doktríně i praxi, přinejmenším od 2. poloviny 19. století, shoda. „Die Vermögensobjecte ändern ihre physische natur dadurch nicht, daß sie kirchliche werden, damit ändert sich auch nicht die juristische Beschaffenheit. Es untersteht solglich das kirchliche Vermögensrecht an sich den Grundsätzen des Privatrechts in derselben Weise als jedes andre“ („Předměty vlastnictví nemění svoji fyzickou podstatu tím, že se stanou církevními, tím se nemění ani jejich právní povaha. Tím je také samotné církevní majetkové právo podřízeno zásadám soukromého práva stejným způsobem jako každé jiné“) [Schulte, J. F. Lehrbuch des katholischen und evangelischen Kirchenrechts nach dem gemeinen Rechte, dem Rechte der deutschen Länder und Oesterreichs. Vierte Auflage. Gießen, 1886; srov. např. též podrobnější pojednání Wappäus, H. Zur Lehre von den dem Rechtsverkehr entzogenen Sachen nach römischen und heutigen Recht. Göttingen, 1867, s. 49 a násl., který však v „jistém smyslu“ extrakomercialitu shledával, čímž rozuměl nutnost zachovávat účel věci: „Innerhalb dieser Grenzen sind daher die res sacrae in commercio“ („Uvnitř těchto hranic jsou proto res sacrae in commercio“), s. 64; Randa Wappäusovi i tak výslovně vytýká, že užívá pojmu extracomerciality v „nevlastním smyslu“, Randa, A. Právo vlastnické dle rakouského práva. Praha, 1922, s. 20, pozn. 24]. Nahlíženo dualitou soukromého a veřejného práva vlastnické právo (státu, obceobce, církve, jakéhokoliv subjektu) nebylo vyloučeno ani u tzv. věcí veřejných (Randa, A. O předmětu vlastnictví. In Právník 9, 1870, s. 687; explicitně k res sacrae Vážný 1461), tím spíše ne u ostatních věcí náležejících do původního majetku církví. Extrakomercialita byla vztahována na věci, u nichž byl pojmově výkon vlastnického práva vyloučen (např. vzduch a jiné plyny nepojaté do nádržek) či u nichž to stanovuje zákon (Krčmář, J. Právo občanské, 1946, s. 136). 125. Postavení věcí veřejných měly (nejen katolické) kostely a kaple quae communi usui destinatae sunt, veřejné právo užívání se vztahovalo na věřící příslušné konfese (Randa, A., 1870, s. 689). „Veřejnost“ kaple (mutatis mutandis obdobné sakrální stavby evangelické, židovské) však nespočívala v jejím „veřejnoprávním vlastnictví“ či obdobném konstruktu, nýbrž ve skutečnosti, že se v ní koná „veřejně přístupná bohoslužba“ (srov. Boh. A 3140/24). To každopádně bez ohledu na osobu vlastníka (mohl jím být stát, obecobec, církev či jiný subjekt), přičemž podstata vlastnického práva k takové stavbě nebyla veřejnoprávní regulací dotčena. Doktrína mezi věci plně in commercio výslovně řadila „[v]ěci k božím službám zasvěcené (res sacrae jako kostely, oltáře a církevní nářadí. Neboť věci tyto jsou vlastnictvím buďsi církevních ústavů neb soukromníků, na př. domácí kaple (capellae privatae) a nejsou dle práva rakouského z právního obchodu soukromníků vyloučeny, jakkoliv fakticky předmětem jeho nebývají“ (Randa, A., 1870, s. 691). „Nach den heutigen Rechtsbegriffen sind die res sacrae d. h. die zum christlichen Gottesdienst unmittelbar bestimmten Sachen Gegendstand des Eigenthums; sie stehen sowohl im Eigenthum der Kirche und betreffen den kirchlichen Institute als sie auch im Eigenthum von Privaten stehen können, wie z. B. bei Hauscapellen“(„Na základě dnešního právního pojetí jsou res sacrae, tj. k církevní bohoslužbě bezprostředně určené věci, předmětem vlastnictví; mohou být ve vlastnictví jak církve a týkat se církevních institucí, tak mohou být ve vlastnictví soukromých osob, jako např. domácí kaple“) - Unger, J. System des österreichischen Allgemeinen Privatrechts, Erster Band, Vierte Auflage. Leipzig, 1876, s. 367; obdobně Rittner, E. Církevní právo katolické, druhý díl. Praha, 1889, s. 181. Pokud ani res sacrae nebyly z právního obchodu vyloučeny, o dalších věcech tvořících církevní majetek (pole, les) nebylo již vůbec pochyb. Bez významu je nyní skutečně specifické postavení relikvií, což ani není předmětem námitek. X/c Charakter katolického církevního majetku po veřejnoprávní stránce 126. Veřejnoprávní regulaci představoval ve vztahu ke katolické církvi zákon č. 50/1874 ř. z., jímžto se vydávají ustanovení, kterými se upravují zevnitřní právní poměry církve katolické. Podrobnosti stran správy katolického církevního jmění upravovala zejména nařízení Ministerstva kultu a vyučování č. 162/1860 ř. z., o zcizení a zavazení katolických kostelů, obročí a duchovních ústavů, a nařízení Ministerstva justice č. 175/1860 ř. z., ohledně zcizení a zatížení katolických kostelů, obročí a církevních ústavů; do československého právního řádu byla recipována i řada dalších konfesněprávních předpisů. Ustanovení § 38 zákona č. 50/1874 ř. z. znělo: „Co se týče hospodaření s jměním církevním, jest pravidlem, že jmění církevní požívá té ochrany státní, kteréž požívají nadání obecně užitečná. Státní správa záležitostí duchovních má zvláště právo přihlížeti k tomu, aby se základní jmění kostelů a ústavů církevních zachovalo, zjednati si jistotu, zda-li toto jmění tu jest, a shledá-li by se, že něco schází, učiniti, čeho potřebí, aby se to nahradilo. Co se toho týče, čí jest jmění zádušní a prebendní, a co se týče jiných poměrů k tomuto jmění z práva soukromého vzcházejících, jest pravidlem to, co o tom vyměřeno v obecném právě občanském; vzešla-li by o to rozepře, rozhodne o ní soud.“. Projevem této státní ochrany byla zásada, že ke zcizení nebo zatížení církevního majetku bylo s ohledem na výši uvažované dispozice třeba státního souhlasu, přičemž konkrétní parametry a postupy pro posouzení předložené otázky nyní nejsou podstatné. Stran systematiky výkladu vztahu o. z. o. a zákona č. 50/1874 ř. z., kdy citovaná literatura a judikatura a posléze i Ústavní soudÚstavní soud přejímají náhled pravidelné úpravy církevního majetku prostřednictvím o. z. o. a veřejnoprávní úpravy výjimek prostřednictvím zákona č. 50/1874 ř. z., může se objevit námitka, že znění § 38 zákona č. 50/1874 ř. z. tento náhled vylučuje, neboť režim o. z. o. se zdá být založen právě předpisem veřejnoprávním, tedy toliko v jeho mezích, prostřednictvím výslovného odkazu, a nikoliv jako pravidlo. V tomto je možno odkázat na důvodovou zprávu k zákonu č. 50/1874 ř. z., která explicitně uvádí, že přestože se jedná o samozřejmost, je tento odkaz výslovně vložen, aby se předešlo argumentu a contrario, a to s ohledem na úpravu patronátního práva, kde je obdobný odkaz formulován. Je tedy zřejmé, že odkaz na o. z. o. byl vložen z důvodu právní jistoty s ohledem na specifickou konstrukci jiných ustanovení zákona, nikoliv proto, že by teprve tento odkaz měl být základem pro aplikaci o. z. o. (podle Bušek, V. a další. Československé církevní zákony, s. 227-228). 127. K účinkům veřejnoprávní regulace založené k rozhodnému datu především zákonem č. 50/1874 ř. z. dopadajícím na vlastnické poměry církevních subjektů (církve katolické) nezbývá než konstatovat, že dobová doktrína ani judikatura nesvědčí závěru navrhovatelů a vedlejších účastníků o pojmové absenci vlastnického práva, či naopak existenci zvláštního „veřejného vlastnictví“. K výkladu dobového práva např. Slovník veřejného práva československého uvádí následující: „Podle recipovaných předpisů rakouských nejen že stát neomezuje nabývání církevního jmění, ale naopak svou pomocí zajišťuje, aby jmění církevní bylo skutečně svému určení zachováno. V otázce vlastnického práva a ostatních soukromoprávních poměrů jmění církevního jsou směrodatnými výhradně předpisy všeobecného práva občanského (§ 38 odst. 2 zák. č. 50/1874 ř. z.). Podmětem majetkových vztahů může býti pouze jednotlivá instituce církevní jako osoba právnická (tedy kostel, farní obročí, kapitula, nadace atd.)“ - Hendrych, J. Katolická církev. In Slovník veřejného práva československého. Svazek II. Praha, 1929, s. 156. Tento právní stav se vykládá jako „právo dozoru, v němž ostatně je i jistá ochrana majetku samotného a zabezpečení před zneužitím“ (s. 158). „[K]dežto svaté věci často církvi ani nenáležejí (na př. kaple zámecké), beneficiální věci rovněž jak fabriční jmění musí být vlastnictvím toho kterého církevního ústavu, ač mají-li účelu svému dostáti“ (Pražák, J. Beneficiální věci. In Ottův slovník naučný, sv. 3, s. 745). „Věnují-li se předměty veřejné bohoslužbě, nepozbývají tím způsobilosti býti předmětem práva soukromého. Mohou i nadále býti ve vlastnictví jednotlivců nebo právnických osob. Jsou přes toto věnování předmětem vydržení, zcizení a zatížení ve smyslu soukromého práva. Pokud toto věnování k účelům bohoslužebným trvá, jest ovšem toto vlastnické právo obmezeno. Neboť i vlastník předmětů musí dbáti právních následků, plynoucích z takového věnování, pokud tento závazek není zrušen. Že by tyto předměty takovýmto věnováním staly se výlučným předmětem práva veřejného, není platnými zákony odůvodněno. Zvýšená právní ochrana, již těmto předmětům zákonodárství zaručuje (§ 174, 175, 122 tr. zák., § 15, 250 ex. ř.), neznamená, že věci ty jsou výlučně předmětem práva veřejného“ (Vážný 1461). 128. Na uvedené je nutno navázat výkladem, že dobový (veřejnoprávní) výklad pojmu „církevní jmění“ zahrnoval i věci, které vlastnicky nepříslušely církevním subjektům, nýbrž byly církevním účelům toliko věnovány, přičemž právě toto věnování, tedy účelové určení, ukazuje intenzitu veřejnoprávní regulace. „V této souvislosti dlužno poukázati na to, že věnováním určitého předmětu (nářadí bohoslužebného, zvonů, zvonice, budovy kaple nebo kostela) k účelům církevním a přijetím tohoto určení ze strany orgánů církevních nemusí nastati změna práva vlastnického, vlastník těchto předmětů pozbývá však dále volné dispozice jimi a nemůže bez souhlasu církve odníti je tomuto účelu a věnovati je účelu jinému“ (Hendrych, J. Katolická církev. In Slovník veřejného práva československého, Svazek II. Praha, 1929, s. 161). V tomto duchu i prvorepublikový Nejvyšší správní soud důsledně rozlišoval, o jakou rovinu právních vztahů se v případě sporu o církevní jmění jedná: především nerozhodoval spory vlastnické, neboť i z ustanovení § 38 zákona č. 50/1874 ř. z. plynulo, že spory svou podstatou soukromoprávní (spory o vlastnictví) jsou příslušny rozhodovat soudy (civilní), pokud by se však jednalo o dispozici s věcí věnovanou církevním účelům (zvony, kaple apod.), omezuje veřejné právo aktuálního vlastníka, byť jím byl subjekt necírkevní, a v takovém případě ohledně dispozice příslušnost správních orgánů dána je (namátkou nález předlitavského SSD ze dne 19. 3. 1891, Budw. XV 5839; nálezy NSS Boh. A 1661/22, 2865/23, 2866/23, 3140/24, 3448/27, 4231/24, 6491/27, 7096/28, 7998/29 aj.). Podobně i ve vztahu k farním budovám: „U tohoto [církevního] jmění jde nejenom o takové předměty, které dávají užitek a jsou ve vlastnictví obročí, nýbrž i o věci, které sice k obročí vlastnicky nenáležejí, jsou však na základě svého věnování trvale spojeny s určitým duchovním místem do té míry, aby mohly trvale sloužiti k užívání a potřebě držitele farního úřadu“ (Boh. A 1246/44). Nejvyšší správní soud tedy považoval za samozřejmé, že jednotlivé věci (spadající pod pojem církevního jmění) mohou být ve vlastnictví církevních subjektů, ovšem z povahy věci se v jeho judikatuře objevují především ty situace, kdy veřejnoprávní oprávnění svědčilo církevnímu subjektu i ve vztahu k věcem třetích osob. Nelze proto logicky činit ten závěr, že pokud judikatura Nejvyššího správního soudu obsahuje zpravidla situace střetu veřejného oprávnění církevního subjektu s vlastnickým právem jiného subjektu, lze z tohoto zároveň odvodit nevlastnický vztah církevních subjektů i k ostatnímu majetku. K uvedené judikatuře Nejvyššího správního soudu je pak komplementární judikatura Nejvyššího soudu (např. Vážný 1461, citováno výše). Je nutno zdůraznit, že pokud vedlejší účastník 1) na řadu nálezů Nejvyššího správního soudu odkazuje, není zřejmé, jakého argumentačního cíle se snaží dosáhnout, neboť teze o pojmové absenci vlastnického práva církevních subjektů k původnímu majetku z nich v žádném případě neplyne. 129. Je dále nepochybné, že státní schválení dispozice s církevním majetkem nemělo, podle práva ani dle praxe, ten charakter, že by stát vstupoval do pozice vlastníka (spoluvlastníka) a že by tedy dispozice s majetkem závisela na autonomní vůli státu (k dobovému výkladu pojmu „dispozice státu“ s církevním jměním viz dále). „[P]latnost zcizení anebo zatížení jest tu závislá na svolení činitele, který sám není ani vlastníkem ani k zastupování vlastníka povolán“ (Randa, A. Právo vlastnické dle rakouského práva. Praha, 1922, s. 73). Tento účinek založení vlastnického postavení státu (jakkoliv jej navrhovatelé naznačují) je jednoznačně vylučován dobovou judikaturou (kromě toho, že státní schválení vlastnické dispozice vychází z existence vlastnictví třetí osoby již pojmově): „Ve všech projednávaných případech běží o zcizení církevního majetku v ceně přes 200 Kč, tudíž o právní jednání, jež podle § 51 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. a ministerského nařízení z 20. června 1860 č. 162 ř. z. vyžadují ke své platnosti státního schválení. Již ze samotného pojmu ,schválení‘ plyne, že předmětem jeho může býti jen taková disposice s majetkem církevním, která - kdyby nebylo onoho omezení - byla by o sobě s to, aby založila právní účinky jí zamýšlené. Jednou z podstatných náležitostí každého právního jednání vůbec a tedy i trhových smluv, o něž jde, jest prohlášení vůle jednajících osob, t. j. takový projev, z něhož lze souditi, že osoba prohlašující něco chce (§ 1054 a 869 o. z. o.). Schází-li tento podklad, nelze vůbec mluviti o právním jednání a nebylo by pak ovšem ani způsobilého předmětu pro nějaké schvalování státní správy z hlediska dozoru nad neztenčeným zachováním jmění církevního ve smyslu uvedených předpisů“ (Boh. A 9981/32). Proto, pokud nedošlo k závaznému vyjádření vůle věc zcizit ze strany církevního subjektu, je schválení ze strany státu bezpředmětné, zejména nemůže vůli vlastníka nahradit. „Státním dozorčím úřadům přísluší ohledně správy církevního jmění pouze vrchní dozorčí právo a nejsou tyto oprávněny činiti svémocně na místě autonomní správy jmění samostatná opatření správní, jmenovitě ne taková, která nemají zákonný podklad. Je nepřípustné, aby státní dozorčí úřad povolil slevu pachtovného z pozemků kostelních proti vůli správce jmění“ (Budw. 10189, podle Bušek, V. a další. Československé církevní zákony, s. 386). Uvedené je pak významné z hlediska námitky vedlejších účastníků stran tvrzené absence „privátní autonomie“ na straně církví (odst. 11), k čemuž lze podotknout, že autonomie vůle se projevuje pojmově vždy v mezích zákonů (§ 364 odst. 1 o. z. o), tedy skutečnost, že vlastnickou dispozici nelze učinit contra legem, je zcela přirozená a právem předvídaná. Pokud vedlejší účastník 1) přisuzuje „zvláštní význam“ nálezu Boh. A 12138/35, není zřejmé, v čem závěr, který vedlejší účastník 1) zdůrazňuje („koupě nemovitosti katolickou církví, která přesahuje rámec obyčejné správy církevního jmění, podléhá ve smyslu ustanovení § 38 zákona č. 50/1874 ř. z. a § 233 o. z. o. schválení státní správy kultové“), svědčí pro absenci vlastnického práva na straně církevních subjektů. Ryze veřejnoprávní spor o rozsah veřejnoprávní regulace totiž nic nevypovídá o povaze a existenci soukromoprávních vztahů k věci. I v tomto ohledu je tedy vyloučeno, že by církevní jmění bylo pojmově chápáno jako vlastnictví státu. 130. Vedlejší účastník 1) zdůrazňuje „účelovost“ církevního jmění, tedy jeho veřejnoprávní určení k podpoře církví (resp. církve katolické), čímž mají být eliminovány vlastnické vztahy k jednotlivým věcem (jinak tato námitka nemá v tomto řízení smysl). Tím se blíží konceptu církevního jmění jako samostatného veřejného fondu (souhrnu majetku pojeného veřejným účelem), vlastnicky odděleného od církve. Nejvyšší správní soud však toto pojetí ve své judikatuře rovněž výslovně odmítl. V obecné rovině vymezil veřejné fondy právě jako „takové podstaty majetkové, jež jsouce platným právním řádem určeny k tomu, aby byly hospodářským pokladem pro plnění některých úkolů, jež na se vzala veřejná moc, jsou podrobeny správě orgánů moci veřejné, tak že se staly článkem v organisaci veřejné správy.“ Zároveň však explicitně uvedl, že církevní jmění povahu takového veřejného fondu nemá (Boh. A 3501/24), a to ani na Slovensku (Boh. A 3968/24): na církevní jmění „platné právo nepohlíží jinak než jako na předmět jisté péče a dozoru orgánů státních.“ V případě církevního jmění se tedy nejednalo o pouhý souhrn samostatného (veřejného, „individuálně nevlastněného“) majetku, který by měl být s církevními subjekty pojen toliko veřejným účelem podpory církevní činnosti. Jak uvádí Nejvyšší správní soud, „zákonodárství fondy veřejné opětovně staví v protiklad proti jmění církevnímu.“ Je proto zásadní rozdíl mezi jměním církevním a náboženskými fondy, resp. Náboženskou maticí, neboť ta skutečně takovým fondem samostatného majetku odděleného od státu, s charakteristickým veřejným církevním účelem, byla a je. Je proto nyní - což platí ve vztahu k námitkám navrhovatelů a vedlejšího účastníka 1) - nesprávné vztahovat na obě zmíněné množiny majetku stejný režim, tedy zejm. na církevní majetek vztahovat jakýsi nevlastnický režim řízený toliko veřejným (církevním) účelem. Veřejným fondem pak nebyl ani pozemek církevní nadace (NSS z 2. 5. 1924 č. 7070/23, podle Bušek, V. a další. Československé církevní zákony, s. 396; církevní nadace měly specifický režim správy stanoven § 47 zákona č. 50/1874 ř. z.). 131. Jistá „účelovost“ majetku především nebyla jakýmsi specifikem právě církevního jmění. Navrhovatelé a vedlejší účastník 1) opomíjejí, že v případě právnických osob tvořených majetkovým substrátem, tedy v případě nadací v širším smyslu, je účelovost majetku nikoliv státním „omezením“, nýbrž pojmovým znakem, bez něhož zpravidla nelze právnickou osobu nadačního typu založit (je možno podotknout, že „společné sledování nějakého účelu“ bylo podle dobové doktríny podstatným znakem jakékoliv právnické osoby, tedy i korporace; Krčmář, J. Právo občanské I. Praha, 1946, s. 152). Je nutno dodat, že státní dohled nad církevním jměním de iure i de facto vycházel z principů dozoru státu nad nadacemi obecně prospěšnými. Ani k nim nebylo dovozováno vlastnictví státu (čímž není vyloučeno, aby některé nadace stát spravoval; Hermann-Otavský, E. Nadace. In Slovník veřejného práva československého, Svazek II. 1932, s. 718). Zjevně se tedy v případě státního dozoru nad církevním jměním nejedná o institut v právu jinak neznámý či jedinečný, zakládající důvod pro zvláštní přístup. Současný zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, rovněž v § 18 odst. 2 písm. b) obecně hovoří o „účelovém sdružení majetku,“ čímž má být odlišeno sdružení osob (korporace) či právnické osoby smíšené povahy. Nemá tím však býti řečeno, že „účelovost“ způsobovala založení vlastnického práva (či některé z jeho složek) na straně státu. Je nutno zdůraznit, pokud to neplyne z dosavadního výkladu, že naprostá většina církevních právnických osob katolické církve spočívala právě na majetkovém (nadačním či smíšeném) základě. Ona „účelovost“ proto nebyla vnuceným omezením ze strany státu, nýbrž pojmovým znakem (obecně prospěšné či církevní) právnické osoby nadačního typu. Funkčně nazíráno, ona účelovost církevního jmění plynula především ze zájmů samotné církve (přesněji kanonického práva), což stát akceptoval do předpisů právních: „Náboženský ráz a posvátný účel jmění církevního nezbytně se domáhá, by jmění to vezdy neztenčené se zachovalo a sloužilo stále účelům zbožnými dárci stanoveným“ (s odkazem na kanonickoprávní normy Brychta, A. O jmění církevním a jeho správě. Hradec Králové, 1910, s. 586). Celkové kanonickoprávní vymezení účelu církevního jmění (nejen vymezení účelu, ale i jeho struktury apod.) akceptované rakouským právem se pak pochopitelně projevovalo i v judikatuře: „[N]elze přece přehlédnouti, že ústavy ty resp. majetkové podstaty jim náležející nepřestávají mezi sebou právně souviseti a že neztrácejí proto svůj zvláštní charakter a vlastnost jako článek celého velkého organismu církve a že zůstávají proto také v majetkově právním poměru ve svém organismem církve založené podřízenosti [následují odkazy na učebnice církevního práva]. Na tuto právní spojitost bere zřetel také positivní právo, které zejména v § 53 a 54 zákona ze 7. května 1874 č. 50 říšského zákona, o úpravě zevních právních poměrů katolické církve, zdůrazňuje zásadu solidarity církevních zájmů a z ní pak vyvozuje právní konsekvence, jež kodifikuje jako objektivní právní normy (srov. § 53 citovaného zákona, který zavádí instituci ,odúmrtí‘ církevního jmění ve prospěch náboženské matice, § 54, který normuje přikazování přebytků z jedné majetkové podstaty církevního jmění pro jiné účely církevní). Důvodová zpráva k zákonu tomuto (příloha 40 stenografického protokolu Poslanecké sněmovny, VIII. zasedání, 1. sv.) výslovně uvádí, že vzhledem na kolísající názory o vlastnictví k církevnímu jmění nemůže u jednotlivých církevních ústavů býti předpokládána taková individualita jejich právních subjektů a tím ani taková jejich samostatnost vůči sobě navzájem, jaká se vyskytuje při jiných osobách právnických aneb fyzických, ba naopak že jmění jednotlivých církevních ústavů jest věnováno pro celkový účel církevní a že ho proto pro tento společný účel může býti použito“ (Boh. A 4829/25). Z citovaného rozsudku je tedy zřejmé, že veřejným právem akceptovaná účelovost církevního jmění nebyla v žádném případě chápána jako oslabení či dokonce vyloučení vlastnického práva církevních subjektů vůči třetím osobám (rušitelům vlastnického práva), nýbrž že vyjadřovala vzájemnou spojitost jednotlivých vlastníků církevního jmění vůči sobě navzájem, zejm. za situace, kdy existovaly pochybnosti o tom, zda katolická církev tvoří právnickou osobu (vystupuje jako vlastník) v hranicích státu jako celek. Jiné pojítko než hledisko církevního účelu dobové právo neznalo, neboť církevní aktivity se projevovaly v různých právních formách, v podstatně větší šíři, než jak jsou koncipovány církevní právnické osoby podle zákona č. 3/2002 Sb. Ostatně, ani současnému právu to není právní koncept neznámý, neboť např. církevní školy nejsou definovány právní formou provozovatele (zpravidla nejsou přímo provozovány registrovanou církví nebo církevní právnickou osobou), nýbrž svým účelem odvozeným od čl. 16 Listiny. Zjevnou protismyslnost lze tak spatřovat v argumentační pointě navrhovatelů a vedlejšího účastníka 1), že církvím a náboženským společnostem, resp. jejich církevním právnickým osobám, nelze v mezích současné ústavnosti obnovit vlastnické právo k majetku právě z důvodu, že tento majetek v minulosti sloužil k církevním účelům. 132. Výše uvedené se dále prolíná dalšími předpisy a praxí rakouskou i československou, kdy církevní subjekty byly za vlastníky jednotlivých nemovitých věcí považovány i ve smyslu zákona č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách, kdy byl povolován vklad vlastnického práva právě ve prospěch konkrétních církevních subjektů, a to vklad právě vlastnického práva ve smyslu o. z. o., nikoliv práv jiných („kultových“ apod.; tato skutečnost nabývá na významu při zohlednění intabulačního principu). „Za vlastníka lze zapsati fysickou nebo právnickou osobu, ať soukromého práva (spolek apod.), ať veřejného práva (obecobec, země, stát a pod.) ... [K]atolické kostely, jsouce samostatnými právnickými osobami [se zapisují] svým označením (,Římskokatolický kostel u sv. ... v N ...‘), u nekatolických kostelů, modliteben a vedlejších ústavů náboženská obec. ... Při zápisu jest však třeba dbáti, aby nebyla zapsána za vlastníka osoba nezpůsobilá nabývati věcí vůbec (např. řeholníci, vykonavší slavné řeholní sliby, a jejich řády) ...“ - Rouček, F., Sedláček, J. Komentář, díl druhý. 1935, s. 516. 133. Pokud se jedná o pozemkovou reformu po roce 1919, tak ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového, byl majetek veřejných korporací ze záboru vyloučen; nikoliv však majetek církevní a nadační (Boh. A 3910/24). K tvrzení, že církevní jmění bylo pojmově ve vlastnictví státu, je nutno konstatovat, že „stát svůj vlastní majetek nemůže zabrati“ (Kaňka, J. Pozemková reforma. In Slovník veřejného práva československého, svazek III. 1934, s. 341). Srov. též § 1 zákona č. 318/1919 Sb., o zajištění půdy drobným pachtýřům, ve znění zákona č. 311/1920 Sb., který za církevní statky považoval „nemovitostinemovitosti kterékoli církve nebo náboženské společnosti vůbec (pozemky kostelní, zádušní, farní, obroční a pod.).“ Judikatorní spory působil především dovětek „apod.“: Vážný 1528 (aplikace na majetek farního sboru Českobratrské církve evangelické). Dále pak viz např. Vážný 717 (pozemky tvořící fond pro budoucí zřízení farnosti jsou jměním církevním); Vážný 1023 (aplikace zákona č. 318/1919 Sb. na vlastnictví kolegiátní kapituly). 134. Není zcela zřejmé, kam argumentačně míří související citace vedlejšího účastníka 1) (na str. 5), pokud uvádí, že při zkoumání záboru církevního majetku byla otázka, komu nemovitostinemovitosti náležejí, „vlastnicky“ zvlášť důležitá, protože tento majetek byl často knihovně vlastnicky připsán jedinému subjektu, ve skutečnosti však tvořil řadu zvláštních účelových jmění. Tento názor totiž opět svědčí pro soukromoprávní partikularizaci majetku mezi jednotlivé církevní instituty - subjekty a neplyne z něj absence vlastnického práva. 135. Z další judikatury k rozhraničení otázek „veřejnoprávních“ a „soukromoprávních“ se zaměřením na civilistické vztahy k věcem spadajícím do církevního jmění viz namátkou Vážný civ. 1461 (spor o vlastnické právo k věci věnované veřejné bohoslužbě), Budw. 8355 (kaple na obecním pozemku), Gl. U. 10722 (vydržení kostela církví), Gl. U XXXVI 4715 (spory o majetková práva k věcem náboženským rozhodují soudy) - Bušek, Československé církevní zákony, s. 385, 386, 388. Dále viz též judikaturu, která (pochopitelně) není uváděna v přehledech konfesněprávních, v níž se jedná o ochranu vlastnického práva církevního subjektu, ovšem řešenou otázkou je problém ryze civilistický: Vážný 11116 (spor o běžné majetkové užitky z obročí); Vážný 5383 (spor o vyklizení nemovitostínemovitostí ve vlastnictví řeholního řádu); Vážný 17806 (nucené zástavní právo na klášter řádu); Vážný 17845 (exekuceexekuce vnucenou správou na užitky z církevního majetku); Vážný 8986 (žaloba proti olomouckému arcibiskupství o zaplacení peněžité pohledávky); Vážný 1666 (spor o vyklizení farní budovy je sporem soukromoprávním). 136. Z uvedeného je patrno, že veřejnoprávní úprava ani právní praxe neměly ambici věci spadající do „církevního jmění“ vylučovat z dosahu soukromého práva (o. z. o.), soudy (úřady) správní a civilní svou příslušnost přísně rozlišovaly. V obecné rovině stran vymezení příslušnosti viz např. Pražák, J. Rakouské právo veřejné, díl druhý, Právo správní. Praha, 1905, s. 88 a násl., a tam citovanou literaturu. X/d K námitce „neúplného“ vlastnictví 137. Ke zvláštní otázce, zda byl právní vztah církevních subjektů k církevnímu majetku vztahem děleného, užitkového vlastnictví (§ 357 a násl. o. z. o.), odpovídá Ústavní soudÚstavní soud, že tato otázka v prvé řadě nemá ústavněprávní relevanci, neboť v ústavním pořádku není obsažen zákaz zmírňovat majetkové křivdy nastalé na užitkovém vlastnictví. Ve druhé řadě je nutno podotknout, že směrem k této tezi navrhovatelé ani vedlejší účastník 1) věcně neargumentují, toliko z ní implicitně vycházejí. Pokud odhlédneme od historického trendu, který zásadně posiloval postavení užitkového vlastníka vůči vrchnímu vlastníku (až do situace úplného vlastnictví), v dobové doktríně ani judikatuře Ústavní soudÚstavní soud nenalezl oporu pro závěr, že právě vztah církevních subjektů k původnímu majetku měl být vztahem vlastnictví užitkového. Zjevně se nejednalo o „statky lenní, statky dědičného pachtu a dědičného nájmu“ a ani dobová interpretace tento pojem na církevní majetek nerozšiřovala. Doktrína 2. poloviny 19. století dřívější teorie o ius supremi dominii, dominium eminens na straně panovníka zařazovala na konec 18. století, avšak: „Bylo by zbytečno šířiti slov o tom, že výše dotčená teorie nemá ani toho nejmenšího podkladu; na státě záleží, chce-li církevi přiznati spůsobilost nabývati majetku; jakmile však církevi tuto spůsobilost přizná, musí vlastnictví církve šetřiti tak jako každé jiné. Zabrání statků duchovních lze tudíž připustiti jen za takových okolností, které ospravedlňují porušení vlastnictví soukromého. Každá teorie, která v tom ohledu státu větší práva vůči majetku církevnímu přiznává než k majetku soukromému, jest jen pláštíkem bezpráví“ (Rittner, E. Církevní právo katolické, druhý díl. Praha, 1889, s. 179). Je možno podotknout, že v právním režimu děleného vlastnictví skutečně část církevního majetku byla, přičemž však navrhovatelé přehlíží, že ve zcela jiném smyslu. Za výlučné právo k užitkům bylo považováno právo beneficiantovo (typicky farář) k duchovnímu beneficiu, jinak též obročí, jakožto souhrnu majetku trvale spojeného s duchovním úřadem (srov. Rouček, F., Sedláček, J. Komentář, díl druhý. 1935, s. 218; Krčmář, J. Právo občanské. 1946, s. 100). Zákon č. 428/2012 Sb. však na někdejší vztahy mezi obročníkem a obročím vůbec nedopadá, tedy nijak neobnovuje dřívější (toliko) užitkové vlastnictví obročníka, již jen proto, že tento institut z praxe katolické církve vymizel a obročníků již více není. K tvrzení, že původní majetek církví byl pojmově předmětem děleného vlastnictví (kdy vrchním vlastníkem měl být stát), navrhovatelé nepřipojují přesvědčivou argumentaci, neboť citovaná literatura a judikatura jejich tvrzení vyvrací. X/e K námitce „veřejného“ vlastnictví 138. Zejména vedlejší účastník 1) tvrdí, že církve původní majetek „nikdy jako soukromé osoby nevlastnily“, že tento majetek neměl „soukromoprávní povahu“. V tomto vedlejší účastníci odkazují na texty A. Hobzy a stanovisko Kanceláře prezidenta republiky z roku 1946. K tomu Ústavní soudÚstavní soud ve světle výše uvedeného dodává, že vedlejší účastník 1) nikterak nevysvětluje, co pod pojmy „soukromoprávní povaha“ či „veřejné vlastnictví“ rozumí, zejména pak přehlíží dobový právní stav, existující právní stav, dobovou i současnou judikaturu soudů, včetně soudu Ústavního, a rovněž dobový, značně proměnlivý politický kontext (viz dále). 139. Má-li se v případě „veřejného vlastnictví“ jednat o teoretický konstrukt modifikující vlastnické právo podle § 353 a násl. o. z. o., či mu přímo konkurující, lze poukázat na dobovou veřejnoprávní i soukromoprávní doktrínu, která takové koncepce odmítala: „Vskutku však neliší se vlastnické právo veřejných korporací ani v příčině věci veřejnému užívání zůstavených nijak co do podstaty své od vlastnického práva osob soukromých a nějakého vlastnictví veřejnoprávního vůbec není“ (Pražák, J. Rakouské právo veřejné, díl první, část první: Ústava obecní. Praha, 1900, s. 355). „Obč. zák. správně nepodává definici vlastnictví jako subjektivního práva, která se vyskytuje velmi často v doktrině. Definice takové jsou jen ohlasem politických ideologií: buď individualistické nebo socialistické nebo korporační nebo jakékoliv jiné“ (Sedláček, J. Vlastnické právo: komentář. Praha, 1935, s. 23). 140. Je nutno navrhovatelům připomenout, že právo před rozhodným obdobím neznalo různé druhy vlastnictví (odhlédneme-li právě od reziduálního děleného vlastnictví), jako tomu bylo po roce 1948 (vlastnictví společenské socialistické: státní, družstevní; osobní; soukromé; k tomu srov. ústavy z let 1948 a 1960 a oba občanské zákoníky). Příznačně ani současné právo nezná různé formy vlastnictví pro různé subjekty, viz čl. 11 odst. 1 Listiny. V případě jednotného vlastnictví zavedeného o. z. o. se jedná o základní právní institut, který byl zcela esenciálním pro moderní právní řády a který trvá dosud. 141. Pokud zvláště vedlejší účastník 1) odkazuje na texty Antonína Hobzy, které mají svědčit pro závěr, že charakter církevního majetku anebo charakter církevních subjektů vylučovaly existenci vlastnického práva, Ústavní soudÚstavní soud podotýká, že vedlejší účastník 1) zcela odhlíží od kontextu a zaměňuje popis právního stavu s jeho kritikou. V odkazovaném Úvodu do církevního práva (Hobza, A., s přispěním Turečka, J. Úvod do církevního práva, II. vydání. Praha, 1936) Hobza uvádí - a to ve shodě s výše uvedeným - že majetkoprávní způsobilost v Československu, podobně jako již dříve v Rakousku, byla přiznána „každému církevnímu institutu právoplatně vzniklému“ (s. 239). „Vlastníkem je jednotlivý lokální církevní ústav (úřad) nebo ta která církevní korporace, zřízená na státním území, to je t. zv. teorie institutová ... Prakse československá, podobně jako dříve prakse rakouská a uherská, vychází z teorie institutové“ (s. 262-263). Po tomto konstatování pak teprve v další podkapitole po shrnutí jiných teoriích uvádí: „... e) Nejvíce se správnému názoru blíží teorie antidominální, která odmítá vůbec aplikaci pojmu soukromého vlastnictví na t. zv. majetek církevní ... T. zv. církevní majetek je zvláštním druhem veřejného jmění a vlastnictví k němu je vlastnictvím veřejnoprávním ... U nás není sice oficiálně uznána teorie veřejného vlastnictví (domaine public, öffentliches Eigentum), která byla vybudována zejména ve francouzské literatuře a praksi, ale to ničeho nemění na poznatku, že naše positivní právo není vybudováno na principu volné disposice toho kterého vlastníka (ve smyslu práva soukromého), nýbrž na zásadě vázanosti pro jistý veřejný účel a v souhlase s ní na principu veřejné správy majetkové na základě státních zákonů a pod rozhodujícím vlivem státních zákonů“ (s. 262-263). Netřeba zdůrazňovat, že právě Hobza byl radikálním příznivcem odluky církví od státu po francouzském vzoru, který se mu dokonce později jevil jako „polovičatý a nedůsledný“ ve srovnání s „bolševickým režimem“ (Hobza, A. Poměr mezi státem a církví. Praha, 1931, s. 158), přičemž z těchto pozic důrazně kritizoval poměry československé (s. 163). 142. Z Hobzovy statě tedy jednoznačně plyne, že ani on nezpochybňoval, že rakouské, později československé právo považovalo za vlastníky jednotlivých věcí spadajících do církevního majetku právě jednotlivé církevní subjekty (pokud se nejednalo o věnované církevní jmění, k němuž byla uplatněna výhrada vlastnictví). Tuto skutečnost však kritizuje a předkládá konkurenční „teorii veřejného vlastnictví“. U ní však výslovně připouští, že v praxi uplatňována není. Z uvedeného vyplývá, že citované teoretické (v pravém slova smyslu) úvahy nemohly být základem pro změnu právních poměrů (ani před rozhodným obdobím, tím méně dnešní aplikací uvedené teorie zpětně), zvláště pokud předkládaná teorie má být v případě církevního jmění odůvodněna toliko existencí omezené dispozice vlastníka. Volnou dispozici totiž za „charakteristický“ rys vlastnictví pokládá Hobza zjevně mylně (s. 260; viz předešlý výklad). 143. Nesprávným by potom byl rovněž náhled, který by „teorii veřejného vlastnictví“ považoval za specifickou teorii vztahující se výhradně k církevnímu jmění. Hobzou odkazovaná stať (Janovský, J. Teorie veřejného vlastnictví. Praha, 1927), z níž vychází, však míří celkově na státní moc, a to na půdorysu nové ideje „kulturního státu“, navazující na ideu státu právního. Pokud se však „teorie veřejného vlastnictví“ neprojevila ve vztahu k věcem přímo sloužícím státní moci či širší veřejné správě, nebo dokonce k věcem považovaným za „veřejné“ (mořský břeh, vodní tok) ze své přirozené podstaty, tím obtížněji bylo možno „veřejné vlastnictví“ dovozovati k věcem sloužícím k výkonu kultu (kostely), které bylo lze jen těžko považovat (v období první československé republiky!) za věci sloužící k výkonu základních funkcí státu. A ještě o to komplikovaněji bylo možno dovozovat existenci „veřejného vlastnictví“ ve vztahu k těm věcem z církevního jmění, jež ani přímo k výkonu kultu neslouží (hospodářské nemovitostinemovitosti). V tomto ohledu - pokud by uvedená teorie vůbec přešla do praxe - bylo by církevní jmění jejím okrajovým předmětem zájmu, nikoliv podstatou. 144. Studie Janovského je z velké části komparací francouzských a německých teorií, které považovaly pro obor veřejného práva formy civilního práva za nepřípadné. Postupná publicizace práva je podle autoraautora věcí nutnou, neboť staré formy práva soukromého nemohou odpovídat v otázkách hospodářských a sociálních poměrů vývoji k „právnímu socialismu“: „Právním socialismem rozumí se tu jedna z metod socialismu: cíliti k novému uspořádání společnosti (v duchu socialistických idejí) pomocí právního řádu, t. j. jeho přizpůsobením, přetvořením“ (s. 13). Co se potom týče samotné „teorie veřejného vlastnictví“, uvádí po kritickém rozboru nauky a praxe francouzské, německé a italské, že jejím cílem je vytvořit ryze veřejnoprávní institut analogický „soukromému“ vlastnictví (s. 51). Předpokladem je „plná soukromoprávní extrakommercialita“ veřejné věci (s. 61). Tu však res sacrae, tím méně ostatní věci spadající pod pojem církevního jmění, v Rakousku ani později v Československu, jak již bylo uvedeno, nepochybně neměly. Jednoznačné dokonce nejsou zdaleka ani komparativní autorovy závěry (Rakousko, Německo, Francie) stran vlastnictví k veřejným cestám a vodám, které byly i rakouským o. z. o. prohlášeny za veřejný statek (na rozdíl od jmění církevního), a byly proto ze své povahy hlavním předmětem studie. Nepřehlédnutelnou překážkou pro závěr, že československý právní řád, judikatura či prostá praxe teorii veřejného vlastnictví akceptovala, je - i podle komparativních závěrů Janovského - skutečnost, že stát či obecobec musí v „pravidelných případech“ získat k věci nejprve „soukromé vlastnictví“, aby teprve posléze mohla být věc veřejnému účelu věnována (Widmung). Po zániku veřejného určení, aktem zrušovacím (Einziehung, Auflassung, Entwidmung) či fakticky, pak vzniká „přímo (automaticky) soukromé vlastnictví“, jež však zároveň není možné bez konkrétního soukromoprávního titulu (s. 37, 41-42). Toliko ve Francii je konstatována existence domaine public v platném právu, ovšem mělo se jednat o „teprve prvou etapu na cestě k teorii veřejného vlastnictví.“. V závěru pak autorautor v rakouském právním řádu optimisticky identifikuje prvky směřující k publicizaci vlastnictví, ovšem odkazuje na dosud neukončený vývojový proces, v očekávání „příštího, ryze veřejnoprávního institutu, shrnujícího a vykládajícího právní poměry veřejného statku.“. 145. Širší správní věda o deset let později (Hoetzel, J. Československé správní právo. Část všeobecná. Druhé vydání. Praha, 1937) byla k teoriím veřejného vlastnictví zdrženlivá, neboť „ačkoliv neměly vlivu na praksi, znamenati budou vždy veliké obohacení právní vědy“ (s. 298). Drží se klasické nauky o veřejné věci, která „svou substancí přímo slouží veřejnému účelu“ (s. 297), zjevně na bázi dosavadní nauky o jejím smíšeném charakteru s tím, že s odkazem na Janovského Hoetzel konstatuje, že se „naše zákonodárství stále více blíží k pojmu veřejného vlastnictví potud, že stále zřetelněji staví do pozadí vlastníka substrátu veřejných cest a dostává na scénu správce, pána cesty. Srov. zák. č. 438/19 a č. 33/22.“. Z tohoto dílčího závěru o „přibližování se“ nelze, při zvážení zásadní převratnosti nově konstruovaného institutu, činit závěr o skutečném uplatnění naznačené teorie ve vztahu k veřejným cestám ani Hoetzel tak nečiní, tím méně ve vztahu k dalším věcem. 146. Pokud by snad existence „veřejného vlastnictví“ měla být odvozována od znění § 109 odst. 1 ústavní listiny č. 121/ 1920 Sb. z. a n. „Soukromé vlastnictví lze omeziti jen zákonem,“ na základě argumentu a contrario je nutno poukázat na dobový výklad, který uvedené větě dával význam deklarace ve prospěch „individualistického řádu hospodářského“ v protikladu k eventuálnímu „kolektivistickému řádu hospodářskému“ (podrobněji Weyr, F. Československé právo ústavní. Praha, 1937, s. 255 a násl.), a nikoliv tedy v naznačovaném smyslu, že by ústavní listina předpokládala jiné než „soukromé“ vlastnictví s nižší úrovní ochrany na straně církevních (či jiných) subjektů. 147. Pokud zvláště vedlejší účastník 1) odkazuje na dokument č. 45, In Janišová, M., Kaplan, K. Katolická církev a pozemková reforma 1945-1948. Praha/Brno: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR/Doplněk, 1995, s. 100-104, nebere zároveň v úvahu, že uvedená publikace obsahuje celkem 148 dokumentů, zejména stanovisek ministerstev, které z valné většiny se stanoviskem Kanceláře prezidenta republiky nekorespondují. Z obsahu publikovaných dokumentů především vyplývá, že mezi ústředními orgány státní správy a dalšími státními orgány v letech 1945 až 1948 nepanovala odborná ani politická shoda v tom, zda poválečné prezidentské dekrety aplikovat na majetek církevních subjektů z hlediska toho, že 1. nejde o německé či maďarské právnické osoby, resp. osoby státně nespolehlivé, zda 2. se konfiskační dekrety vztahují na právnické osoby veřejného práva, zda 3. se v případě církví jedná o právnické osoby veřejného práva, popř. které církevní subjekty za ně lze považovat, či zda 4. při eventuální aplikaci dekretů šetřit obecně užitečný charakter církví a jejich úkoly, které lze považovat za výkon veřejné správy (matriky). Součástí diskursu naopak nebyl předpoklad, že by věci ve vlastnictví právnických osob veřejného práva nebylo právně možno konfiskovat vůbec, zvláště že by se mělo jednat v případě církevního majetku o věci již ve vlastnictví státu. Stanovisko Kanceláře prezidenta republiky do uvedeného diskursu vneslo toliko výše uvedenou Hobzovu tezi o tzv. veřejném vlastnictví, „i když není naším právním řádem převzata.“. To však bez jakékoliv nové argumentace, přičemž závěry Nejvyššího správního soudu stran povahy veřejných kostelů a kaplí (coby věcí veřejných) jsou zjevně nepřípadně vztaženy na celý církevní majetek. Kultové využití věci (na základě věnování), jak uvádí stanovisko, skutečně neplyne z práva vlastnického, ovšem jeho existence vlastnické právo k věci nikterak nevylučuje, ani kostel není věcí ničí (res nulius). Skutečnost, že „církevní majetek ... je jměním účelovým a nemůže býti svému účelu odňat bez souhlasu státu“ vypovídá o jeho veřejnoprávní „ochraně“ ve smyslu zákona č. 50/1874 ř. z., nikoliv o pojmové absenci vlastnického práva k němu (na straně jakéhokoliv subjektu, i státu). 148. Konflikt byl uvnitř vlády vyvolán postupem ministra zemědělství Júlia Ďuriše (KSČ), který počal církevní majetek konfiskovat, navzdory výhradě vlády (k tomu dokumenty zvláště č. 38, 40, 44, 55, 59, 65, 70, 71, 72, 73, 74, 75, 77, 78, které ilustrují politický konflikt uvnitř vlády). K protiprávnímu postupu Ministerstva zemědělství srov. rozsudek Boh. A 1689/47, jímž Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnostikasační stížnosti řeholního řádu ve věci konfiskace podle dekretu č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. 149. Za pozornost stojí, že ještě později za „veřejný“, resp. za majetek ve společenském, socialistickém vlastnictví nebyl považován církevní majetek (resp. to, co z něho zbylo) ani po roce 1948. Dobovou doktrínou i judikaturou byl tento majetek považován za soukromý (v protikladu k vlastnictví socialistickému). Ze stanoviska Generální prokuratury ze dne 20. května 1954 č. T 282/54-ZO-33 plyne, že majetek církví a náboženských společností není v socialistickém vlastnictví osobním a nebyl nikdy zestátněn (čímž je nutno rozumět majetek do té doby nezestátněný). Vlastnictví církví a církevních institutů trvá, přičemž stát na majetek toliko dozírá. Konstatuje tedy, že se jedná o vlastnictví soukromé, které je pod dozorem a zvláštní ochranou státu. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 1 Tz 30/55 konstatoval, že „pro posouzení jednání proti církevnímu majetku je rozhodný zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. Podle § 10 citovaného zákona stát dozírá na majetek církví a náboženských společností, avšak vlastníkem majetku není stát.“ Sekretariát pro věci církevní ve svém stanovisku ze dne 1. března 1972 č. j. 5 345/72-C rovněž uvedl, že církevní vlastnictví je vlastnictvím soukromým, a to na základě interpretace rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/1971, který přesto i určitému církevnímu majetku přisoudil trestněprávní ochranu jako majetku v socialistickém vlastnictví (§ 139 trestního zákona). 150. K tomu je konečně nutno poznamenat, že „teorie veřejného vlastnictví“, jak byla výše pojednána, není totožná s doktrinárním pojmem „veřejného vlastnictví“ (zejména ve smyslu objektivním, tedy ve smyslu „majetek“), jak je užíván v současné literatuře, v níž je opět dáván důraz na veřejné užívání věci, nikoliv na absenci věcného práva k němu. Charakteristickým rysem vlastnického omezení ve prospěch veřejného zájmu je, že takoví vlastníci mají povinnost nejen takové obecné užívání strpět, ale i dbát, aby mohl být veřejný statek užíván. „Veřejný statek nemusí být nutně ani ve vlastnictví veřejnoprávní entity - jsou jím např. i lesy ve vlastnictví soukromých osob (§ 19 odst. 1 lesního zákona) - případně nemusí být vůbec ve vlastnictví, jak tomu je u vodních toků (§ 3 a 6 vodního zákona); stačí, určí-li jej k obecnému užívání zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci“ (Eliáš, K. Stálost vlastnického práva a jeho proměny. In Právní rádce č. 4/2009, s. 4 a násl.). Vlastnické právo na straně státu (obceobce apod.) tedy ani dnes není pojmovým znakem veřejné věci, veřejného statku, nýbrž rys veřejnosti je založen na charakteru veřejnoprávní regulace, na existenci veřejného zájmu. Podobně ani současná doktrína nenahlíží specificky na veřejnoprávní korporace, ačkoliv jinak hovoří o „veřejném majetku“ a „veřejném vlastnictví“: „... územní samosprávné celky ... představují plnohodnotné majetkoprávní subjekty, plnohodnotné subjekty vlastnického práva. Mají tedy jako vlastníci ... všechna vlastnická oprávnění, a jsou také v zásadě stejně omezovány jako jiní vlastníci. To, že je v některých aspektech na ně ,veřejnoprávní‘ úprava přísnější než na ostatní vlastníky, je věc další“ (Havlan, P. Veřejný majetek. Brno, 2008, s. 25-26). 151. Nelze pominout, že čl. 11 odst. 1 Listiny poskytuje vlastnickému právu všech vlastníků stejný obsah a ochranu. To je zachováno i v případě odůvodněné rozdílné míry veřejnoprávní regulace u různých druhů majetku či různých vlastníků. 152. Pokud na těchto teoretických závěrech, které i ve vztahu k typickým veřejným statkům (veřejná cesta, voda) konstatují nikoliv soulad československého (rakouského) práva s nově formulovanou teorií, ale především rozpory, založil Hobza, a s ním i navrhovatelé a vedlejší účastník 1), tvrzení o „veřejném“ či „veřejnoprávním vlastnictví“ k církevnímu majetku (k původnímu majetku), jedná se zcela zřetelně o závěry nepřiléhavé. Historicky není vyloučeno, aby k proměně právních vztahů při nezměněné právní úpravě došlo via facti dlouhodobým vývojem (jmění náboženských fondů bylo ještě v polovině 19. století považováno za jmění spravované státem jménem církve, avšak Bušek, V., Hendrych, J., Laštovka, K., Müller, V. Československé církevní zákony. Praha, 1931, s. 375, již uvádí, že tento názor „byl zatím již opuštěn“ a toto jmění není více považováno za církevní). K takovému dlouhodobému vývoji do 25. 2. 1948 nepochybně nebyl časový prostor, nelze jím rozumět náhlou účelovou změnu výkladu jen na pozadí politických motivací. Je nepochybné, že institut takového „veřejného vlastnictví“ ve smyslu uvedené teorie, které by stálo v protikladu k „soukromému vlastnictví“ a které by především již v současných právních poměrech nebylo možno obnovit, k 25. 2. 1948 právní řád neobsahoval a ani soudní praxe je nepřijala. X/f Současná doktrinální a judiciální stanoviska 153. Ze současných doktrinárních stanovisek lze poukázat na čtyři expertizy, které byly zpracovány renomovanými vědeckými pracovišti. Jedná se o statě: K problematice vlastnictví katolické církve a restitucí církevního majetku (Masarykova univerzita v Brně); Posouzení otázky církevního vlastnictví (Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta právnická); Odborný posudek (Ústav státu a práva Akademie věd České republiky); Právně-historická expertiza Univerzity Karlovy v Praze právního postavení tzv. katolického církevního majetku v druhé polovině 19. a ve 20. století na území dnešní ČR; expertizy jsou zveřejněny v příloze sněm. tisku č. 858 „zpráva předsedy dočasné komise Poslanecké sněmovny pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi o činnosti komise v době od 13. června 2008 do 31. března 2009“. 154. Ze všech uvedených expertiz shodně vyplývá, že církve, resp. jednotlivé církevní subjekty církve katolické, byly naukou, judikaturou i praxí považovány za vlastníky věcí spadajících do tzv. církevního jmění (pochopitelně kromě věcí s výhradou vlastnictví třetí osoby), a to ve smyslu práva občanského (o. z. o.). Nepochybně tak vyvracejí námitku státního vlastnictví, či dokonce zvláštního druhu vlastnictví. Veřejná regulace správy církevního jmění, zejména podmíněnost zcizování a zatěžování majetku státním souhlasem, ztrátu vlastnictví nemohla způsobit. 155. Z uvedeného vychází i veškerá praxe státních orgánů a judikatura soudů po roce 1989. Zvláště je možno poukázat na skutečnost, že tam, kde byla otázka ochrany vlastnického práva v řízení před obecnými soudy v kvazirestitučních řízeních posuzována věcně, dospěly soudy k závěru, že církevní subjekty ke dni odnětí vlastnického práva byly vlastníky dotčeného majetku ve smyslu o. z. o. (srov. namátkou implicitní východiska či explicitní závěry v rozhodnutích a stanoviscích sp. zn. I. ÚS 428/04; sp. zn. II. ÚS 528/02; sp. zn. IV. ÚS 298/05; sp. zn. Pl. ÚS-st. 22/05; sp. zn. II. ÚS 687/04; bod 29 nálezu sp. zn. IV. ÚS 34/06; sp. zn. I. ÚS 663/06; sp. zn. Pl. ÚS 9/07; sp. zn. I. ÚS 2166/10; sp. zn. II. ÚS 2326/07; sp. zn. III. ÚS 3207/10; sp. zn. I. ÚS 562/09; sp. zn. II. ÚS 3120/10). Vymezená judikatura Ústavního souduÚstavního soudu řešila především otázku, do jaké míry lze po přijetí „restitučního zákonodárství“ na počátku 90. let poskytnout ochranu vlastnickému právu církevních subjektů k majetku odňatému po 25. únoru 1948 v režimu obecných vlastnických či určovacích žalob. Není naopak založena na zjištění, že by církevní subjekty pojmově vlastnického práva ke svému majetku nepožívaly. 156. Pokud jde o podstatu dosavadní kvazirestituční judikatury obecných soudů, navrhovatelé se mýlí, jestliže z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3318/2006 ze dne 31. ledna 2007 a rozhodnutí předchozích ve věci sporu o vlastnictví Katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze dovozují, že „církev své vlastnické právo nedokázala před nezávislým soudem prokázat a soudní řízení prohrála“ (odst. 47). V tomto punktu jsou totiž závěry soudů přesně opačné, neboť vlastnické právo církevního subjektu na počátku rozhodného období bylo v řízení prokázáno nepochybně, spor byl veden o to, zda mohlo dojít k platnému vyvlastnění, tedy přechodu vlastnického práva na stát, a to na základě § 1 vládního nařízení č. 55/1954 Sb. ze dne 19. října 1954, o chráněné oblasti Pražského hradu. K tomu však Nejvyšší soud uvedl, že o této otázce není možno rozhodovat na základě určovací žaloby podle občanského soudního řádu, jak učinili žalobci, nýbrž výhradně na základě speciální restituční žaloby podle zvláštního zákona, který v době rozhodování Nejvyššího soudu nebyl vydán. X/g Účinky změn veřejnoprávní regulace církví v čase na majetkové vyrovnání 157. Z komplexu námitek předložených navrhovateli a vedlejšími účastníky lze extrahovat alternativně dvě systémové námitky proti zákonu jako celku, vůči jeho smyslu: (i) církve, zejména subjekty církve katolické, neměly být vůbec vlastníkem původního majetku, (ii) církve, zejména subjekty církve katolické, měly být vlastníky podléhajícími veřejnoprávní regulaci, která však ke dni účinnosti zákona č. 428/2012 Sb. byla již zrušena. 158. (i) Jedná se tedy v zásadě o principiální námitku, dle níž má být podstata zákona natolik zmatečná, že může založit majetkové převody v rozporu s principy právní jistoty, zcela nad zamýšlený rámec zákona. Má se jednat především o tvrzení, že „původní majetek“, jak je vymezen v § 2 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., má představovat prázdnou množinu. Vadné pojetí zákona, resp. jeho samotná existence, má způsobit, že bude - jako nežádoucí externalita zákona - přesto založeno vlastnické právo či vyplacena náhrada, toliko však na základě omylu v otázce existence vlastnického práva k církevnímu majetku před rokem 1948. 159. K tomuto pojetí se v zásadě Ústavní soudÚstavní soud vyjádřil v předchozích částech, z nichž plyne, že církevní subjekty jako právnické osoby měly zásadně plnou majetkovou způsobilost, v důsledku čehož byly subjektem vlastnického práva k jednotlivým věcem spadajícím do církevního majetku (s výhradou věcí vlastnicky náležejících třetím osobám; s výjimkou konkrétních řeholních řádů). Pokud např. „Právně-historická expertiza Univerzity Karlovy v Praze“ v části II hovoří o „pojmovém omezení vlastnického práva katolické církve účelovostí, tj. určením tohoto majetku jen k cílům kultové činnosti, vyučování a dobročinnosti, neumožňujíc mu sledovat jiné cíle, např. výdělečné“, jedná se o závěr nepodložený, v rozporu s rozborem uvedeným výše i s faktickým stavem. Ve vlastnictví církevních subjektů byly tak zcela běžně nemovitostinemovitosti zemědělské a hospodářské (včetně např. pivovaru či cukrovaru), u nichž je výdělečný (hospodářský) charakter zřejmý. Pokud má navíc toto „pojmové omezení“ plynout z čl. 15 zákona č. 142/1867 ř. z., jedná se rovněž o závěr nepodložený, neboť z existence (ústavních) záruk církevní autonomie nelze dovozovat, že vlastnické právo nositelů tohoto práva je „pojmově omezeno“ jen pro účely činností chráněných zárukami vnitřní autonomie. Totéž nelze dovozovat ani z obdobných záruk vnitřní autonomie dle současného čl. 16 odst. 2 Listiny. 160. Pokud se jedná o odvolávku na „teorii veřejného vlastnictví“, nevyplynulo z výše uvedené literatury, judikatury či praxe, že by před rozhodným obdobím mělo dojít k její realizaci tím způsobem, který by pojmově vyjmul církevní majetek z úpravy vlastnického práva dle o. z. o. a svěřil jej církevním subjektům výlučně na základě veřejnoprávního titulu (výhradně práva kultová). Kromě uvedeného teoretického rozboru lze poukázat na zcela praktické příklady, které platnost teorií navrhovatelů a vedlejších účastníků vylučují. Je totiž obecně známo, že v zásadě jediným typem nemovitostínemovitostí, jejichž vlastnické postavení nebylo protiprávními akty komunistického režimu dotčeno (až na známé výjimky), byly právě kostely, kaple, modlitebny a podobné objekty sloužící výkonu kultu, ačkoliv právě tyto podléhaly intenzivní veřejnoprávní regulaci coby věcí veřejných. Pokud by byla platnou teze, že církevní subjekty ve vztahu k nim nebyly vlastníky (s ohledem na samostatnou právní subjektivitu kostela), nýbrž pouze držiteli, uživateli, správci apod., nelze pak vysvětlit skutečnost, že je právní řád i praxe za vlastníky v době rozhodného období až dosud považovaly a považují, ačkoliv od počátku rozhodného období prokazatelně nedošlo k převodu (přechodu) vlastnického práva na tyto subjekty (jako tomu bylo ve vztahu k jiným nemovitostemnemovitostem zákonem č. 298/1990 Sb.). 161. Proto lze v případě realizace nároků oprávněných osob na vydání věci podle zákona č. 428/2012 Sb. hovořit v pravém slova smyslu o obnově vlastnického práva, jak jej chápal dřívější o. z. o. a nynější občanský zákoník. Nad rámec uvedeného je možno podotknout, že navrhovatelé a vedlejší účastníci nepředložili ani takovou argumentaci, proč by zákonodárce, sleduje rozličné cíle a účely, nemohl (teoreticky) zmírňovat křivdy spáchané komunistickým režimem v rámci úpravy širšího postavení oprávněných osob do budoucna vydáním určitých věcí, které v minulosti nebyly ve vlastnictví dotčeného subjektu. Je možno například odkázat na zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, kdy stát při obnově územní samosprávy převedl na obceobce vlastnictví k nemovitostemnemovitostem v mnohem širším rozsahu, než tvořilo tzv. historické vlastnictví obceobce. 162. (ii) Druhý koncepční přístup obsažený v návrzích navrhovatelů a vedlejších účastníků nesprávně vychází z předpokladu, že právní úprava účinná k 25. 2. 1948 byla směřována výhradně proti církvím samým, jejich majetkovým zájmům, že se jednalo o taková omezení, kdy stát měl z hlediska dlouhodobého již určitým způsobem nakročeno k vyvlastnění církevního majetku a jeho odejmutí církvím, a to na základě postupného veřejnoprávního převzetí. Na pozadí intenzivní veřejnoprávní regulace správy církevního jmění a omezení hlavních dispozic s církevním majetkem se jim jeví jako nespravedlivé (resp. protiústavní), aby církve v dnešních právních podmínkách zastávaly výhodnější právní postavení než k 25. únoru 1948, kdy vůči nim stejně intenzivní veřejnoprávní regulace směřována není. Zcela však přehlížejí, že v dobovém kontextu byla ona veřejnoprávní úprava (zejména ohledně majetkových dispozic, ale i v řadě dalších aspektů) chápána jako privilegium (v právním slova smyslu), které dávalo církvím, nyní zvláště katolické církvi, výhodnější postavení. Zákon č. 50/1874 ř. z. pak výslovně v § 38 hovořil o „ochraně“, což mělo zrcadlit zájem státu na zachování církevní činnosti (což se pak prolíná judikaturou i literaturou). Tím pochopitelně nemá být řečeno, že se jednalo o dobu po faktické či právní stránce ideálních vztahů mezi státem a církví, avšak i před rokem 1948 byly státem uznány základní prvky vnitrocírkevní autonomie. Pokud však vedlejší účastníci 1) dovozují, že po 1. 11. 1949 se „nový stav státního majetkového práva katolické církve ... lišil od práva rakouského a meziválečného jen minimálně a jeho koncepce byla svojí logikou úzce spjata s předchozím vývojem“, jedná se o závěr poměrně cynický s ohledem na současnou úroveň poznání o charakteru a praxi komunistického režimu v Československu, kdy o vnitrocírkevní autonomii nemohlo být řeči. Ústavní soudÚstavní soud již v minulosti podotkl, že „tzv. hospodářské zabezpečení církví bylo od počátku koncipováno jako jeden z instrumentů odstranění hospodářské nezávislosti církví a náboženských společností, s přímým úmyslem nikoliv náboženskou svobodu naplňovat, nýbrž ji potírat prostřednictvím přímé exekutivní kontroly náboženského života a ekonomického útlaku“ (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 102). 163. Odstranění (v současném pohledu intenzivně omezující) veřejnoprávní regulace po roce 1989 pak vedlejší účastník 1) považuje za takovou skutečnost, která znemožňuje obnovu vlastnického práva, resp. zakládá protiústavnost. K hodnocení této druhé argumentační koncepce je především nutno připomenout, že s účinností od 8. 2. 1991 byla prostřednictvím Listiny základních práv a svobod v rovině ústavního práva přelomově zaručena náboženská svoboda a církvím přiznána v čl. 16 odst. 2 vnitřní autonomie, pod niž judikatura Ústavního souduÚstavního soudu a ESLP podřazuje různé aspekty života církví, včetně určitých prvků hospodářské autonomie (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 104). Zároveň byl přijat čl. 11 odst. 1 chránící vlastnictví, dle něhož každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Hlavní prvky státní kontroly církví a náboženských společností, jak byly vykládány a aplikovány před rokem 1989, se tak dostaly do zásadního rozporu s nově realizovanou ideou materiálního právního státu, jehož nosným prvkem je úcta k základním právům a demokratickým hodnotám, jak se v západní společnosti utvářely. Uvedenou úpravu státní ingerence do hospodářských záležitostí církví a náboženských společností, na niž vedlejší účastník 1) po 1. listopadu 1949 odkazuje, představoval § 10 zákona č. 218/1949 Sb., dle něhož především „[s]tát dozírá na majetek církví a náboženských společností“ a „[j]akékoliv zcizení nebo zavazení majetku církví a náboženských společností vyžaduje předchozího souhlasu státní správy.“ Toto ustanovení však bylo demokratickým zákonodárcem zrušeno již zákonem č. 165/1992 Sb., kterým se zrušují některé právní předpisy z odvětví kultury, s účinností od 15. dubna 1992 pro území České republiky, resp. federálním zákonem č. 522/1992 Sb., kterým se mění zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění zákona č. 16/1990 Sb., s účinností od 20. listopadu 1992. Důvodová zpráva k tomuto druhému kroku uvádí, že od aplikace citovaného ustanovení upustila, zrušení má být tedy snahou o „depuraci“ právního řádu (patrně uvedení do souladu celkových nových poměrů s textem zákona), s tím, že zvláštní kontrolu nakládání s prostředky není třeba zavádět. V náhledu vedlejšího účastníka 1) je to pak právě zrušení ustanovení § 10 zákona č. 218/1949 Sb., tedy zrušení „státního dozoru,“ které mělo zapříčinit nemožnost (protiústavnost) majetkového vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Z důvodové zprávy k zákonu č. 522/1992 Sb. však takový úmysl zákonodárce, kterým by mělo být znemožnění budoucího zmírnění majetkových křivd, vyčíst nelze, a ani Ústavní soudÚstavní soud uvedený krok tímto způsobem nevykládá. Při zrušení § 10 zákona č. 218/1949 Sb. zákonodárce jednal s vědomím existence blokačních paragrafů, které předvídaly přijetí zvláštních zákonů ohledně církevního majetku v budoucnu (zejm. § 29 zákona č. 229/1991 Sb.), přičemž nikde není zachycen ani náznak úvahy, dle které by se tato blokační ustanovení stala obsoletními, neboť restituce zvláštním zákonem (resp. jiná úprava majetkových vztahů mezi státem a církvemi) již nebude po zrušení § 10 zákona č. 218/1949 Sb. ústavně přípustná. Odstranění státního dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi bylo naopak konkrétním provedením ústavních záruk čl. 11 a 16 Listiny. Je nutno připomenout, že uvedený náhled již Ústavní soud vyjádřil i ve své judikatuře, když nálezem sp. zn. Pl. ÚS 6/02 ze dne 27. 11. 2002 (N 146/28 SbNU 295; 4/2003 Sb.) zrušil § 27 odst. 5 větu druhou v části „a dosažený zisk smí být použit jen k naplnění cílů činnosti církve a náboženské společnosti“ zákona č. 3/2002 Sb., neboť restrikci účelu církve nebylo možno podřadit podle čl. 16 odst. 4 Listiny a z hlediska ochrany vlastnického práva byla v rozporu rovněž s čl. 11 odst. 1 Listiny. V jiné rovině se k ústavní relevanci hospodářské autonomie církví vyjádřil nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 104. Dozor státu na majetek církví ve smyslu § 10 zákona č. 218/1949 Sb., ve znění účinném do 19. listopadu 1992 (resp. do 14. dubna 1992), je tak nepochybně vyloučen zárukami základních práv dle čl. 11 odst. 1 a čl. 16 odst. 2 Listiny. Pokud se však přesto vedlejší účastníci tohoto státního dozoru dovolávají a činí z jeho absence zásadně negativní (a z hlediska dosažené úrovně právního státu překvapivé) právní vývody ve vztahu k oprávněným církvím a náboženským společnostem, dostává se jejich námitka do přímého rozporu s ustanovením čl. 3 odst. 3 Listiny, dle něhož „[n]ikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.“. Skutečnost, že Listina představuje dosud nejširší - a nikoliv jen formální - katalog základních práv a tato jsou pod ochranou soudů a Ústavního souduÚstavního soudu, nemůže jít v otázce obnovy vlastnického práva oprávněným subjektům k tíži. V tomto smyslu již Ústavní soudÚstavní soud ostatně traktoval (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 106), že „[z]a nepřijatelný považuje Ústavní soudÚstavní soud ten názor, dle něhož by (z historického pohledu) široce pojatá svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, jak plyne z českého ústavního pořádku a z mezinárodních standardů a jak je pod ochranou obecných soudů a Ústavního souduÚstavního soudu, měla ospravedlňovat určitou nižší úroveň ekonomické samostatnosti církví a náboženských společností. Tedy že by snad existence současné vyšší úrovně základních práv a svobod v komparaci se stavem dřívějším (k 25. únoru 1948) mohla sloužit jako argument pro nepřiznání majetkového vyrovnání.“. V tomto kontextu jsou proto myšlenkové konstrukce navrhovatelů a vedlejších účastníků, kdy přijetí Listiny a zrušení § 10 zákona č. 218/1949 Sb. mělo zbavit církevní subjekty možnosti podílet se na zmírnění majetkových křivd, poměrně paradoxní právě s ohledem na smysl a účel Listiny a záruky základních práv, které obsahuje. 164. I v rovině jednoduchého práva, zejm. dosavadních restitučních předpisů, je požadavek vedlejšího účastníka 1) nepřípadný, neboť ve vztahu k žádné oprávněné osobě (restituentovi) nebyl vznesen požadavek obnovy tehdejších veřejnoprávních omezení (která již nejsou součástí právního řádu). Vlastnické právo bylo obnovováno za současných právních podmínek. Vedlejší účastník 1) (bod 10) se proto mýlí, pokud tvrdí, že církevní subjekty (oprávněné osoby) „jsou oprávněny disponovat se svým majetkem zcela volně,“ ve smyslu veřejnoprávní regulace, nebera v úvahu, že na všechny současné vlastníky (jakékoliv fyzické či právnické osoby, církevní subjekty nevyjímaje) dopadá určitá veřejnoprávní regulace, omezení výkonu vlastnického práva, která odpovídají současným potřebám společnosti (srov. zcela namátkou obsáhlý komplex norem práva životního prostředí, intenzitu památkové ochrany či rozsah zdanění), přičemž zvláštní současnou veřejnoprávní regulaci představuje právě zákon č. 3/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který upravuje úzce vymezené účely církví a náboženských společností a církevních právnických osob, včetně např. omezení podnikání (§ 15a odst. 4, § 27 odst. 5). Jakékoliv omezení základních práv zaručených čl. 11 či 16 Listiny však musí naplnit podmínky veřejného zájmu ve smyslu limitačních klauzulí Listiny, to pro případ, že navrhovatelé či vedlejší účastník 1) cítí potřebu takového legislativního postupu. Skutečnost, že ve vztahu k církevním subjektům již není možná obnova protiústavního státního dozoru, neboť jim ústavodárce přiznal v Listině širší oprávnění, však nemůže jít k jejich tíži. 165. Pokud by veřejnoprávní regulace, a zvláště pak její odstranění, měla mít jakékoliv fatální důsledky pro existenci vlastnického práva, čehož se vedlejší účastník 1) dovolává, je nutno poukázat příkladmo na samotný tzv. blokační paragraf § 29 zákona č. 229/1991 Sb., který po dobu více než dvaceti let omezoval vlastníky s jakoukoliv dispozicí s blokovaným pozemkem, pod sankcí absolutní neplatnosti, a představoval tak mimořádně silnou veřejnoprávní regulaci. Zrušením tohoto ustanovení však původní vlastníci získali dispoziční práva zpět, aniž by tato skutečnost mohla být kritizována jako nepřípustné nabytí nových práv od státu. Je pak lhostejno, zda ke zrušení veřejnoprávní regulace došlo v době trvání vlastnictví (výše uvedený příklad nepřerušeného vlastnictví kostelů) či před nabytím vlastnictví na základě restitučního zákona. Oba případy reflektují zánik veřejného zájmu na takové regulaci (vůli zákonodárce). X/h Posouzení ostatních námitek 166. Pokud navrhovatelé namítají, že zákon o vyrovnání s církvemi „ohrožuje samotné základy České republiky, poráží myšlenky otců zakladatelů Československé republiky, vytváří neodůvodněnou materiální základnu pro pravicové politické síly z prostředků všech“ a „narušuje ... ekonomickou a právní stabilitu České republiky“, konstatuje Ústavní soudÚstavní soud, že požadavek nemajetnosti církví a náboženských společností, a to ani ve vztahu k hospodářskému majetku, není v českém ústavním pořádku obsažen. Argument „myšlenkami“ první republiky může mít relevanci toliko v kontextu hodnotového étosu preambule Ústavy, která hovoří o „dobrých tradicích ... československé státnosti“. Ústavní soudÚstavní soud má naopak za to, že vyvlastnění veškerého hospodářského majetku církví a náboženských společností, jak k němu došlo po 25. únoru 1948, součástí uvedených dobrých tradic zjevně není, tím méně se jedná o „základ, na němž by stála naše vlast“. Navrhovatele lze naopak odkázat na - ústavně relevantní - doktrínu hodnotové diskontinuity s komunistickým režimem, kterou Ústavní soudÚstavní soud přijal již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/93 ze dne 21. 12. 1993 (N 1/1 SbNU 1; 14/1994 Sb.), jímž byl zamítnut návrh na zrušení zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. 167. Pokud se jedná o pojetí výkladu úseku českých dějin v podkap. 5.4 návrhu, nepovažuje Ústavní soudÚstavní soud tuto pasáž za jakkoliv právně významnou pro posouzení ústavnosti zákona č. 428/2012 Sb., neboť obsahuje interpretaci historických skutečností přesahujících rozhodné období o 700 let, přičemž je nutno připomenout samozřejmou skutečnost, že žádný z restitučních předpisů po roce 1989 nebyl založen na obnově právních vztahů či nápravě domnělých křivd vzniklých hluboko v historii, a jakýkoliv soudní přezkum těchto skutečností je fakticky a právně zcela vyloučen. 168. Rovněž tvrzení navrhovatelů o „posilování pravicových sil“ není pro posouzení ústavnosti zákona o vyrovnání s církvemi rozhodné. Stran námitky ekonomické destabilizace České republiky navrhovatelé nepřekládají žádné důkazy, dle nichž by finanční náhrady v kumulaci s příspěvkem dle § 17 zákona o vyrovnání s církvemi, s ohledem na mechanismus splátek, měly mít ústavně relevantní vliv na státní rozpočet či hospodaření státu. Z dosavadní judikatury Ústavního souduÚstavního soudu, která se dotýkala hospodářských otázek a státního rozpočtu, plyne, že ústavně relevantní ohrožení státu plynoucí z (agregované) výše výdajů státu podle zákona o vyrovnání s církvemi není myslitelné, a to nyní zvláště v kontextu částek, které měl stát vyplácet do 31. prosince 2012 na základě zákona č. 218/1949 Sb., či částek, které stát na tzv. hospodářské zabezpečení církví a náboženských společností skutečně vyplácel. Bezprostřední zmenšení majetku na straně státu je přitom pojmovým znakem dosavadního restitučního zákonodárství, nikoliv nežádoucí externalitou. 169. Uvádí-li vedlejší účastník 1) že oprávněné osoby nemají „subjektivní právo“ k majetku vymezenému v § 2 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., je nutno připomenout, že restituční nárok je z povahy věci subjektivním právem, který je založen teprve restitučním zákonem. Na tomto principu bylo arciť založeno dosavadní restituční zákonodárství. V tomto směru Ústavní soud odkazuje na stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05, v němž vyložil svůj náhled na účinky, které přijetí restitučních zákonů mělo na existenci případných trvajících subjektivních práv k původnímu majetku. Nahlíženo optikou stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 je totiž jakékoliv vydání věci v restitučním procesu terminologií vedlejšího účastníka 1) „darem,“ tedy bezúplatným převodem vlastnického práva k věci (příp. náhrada) z vlastnictví státu. V tomto ohledu se tedy jedná o pojmový znak restitučního zákonodárství. S ohledem na účel restitučního zákonodárství v historickém kontextu, jeho důvody a širší záměr zákona provést majetkovou odluku mezi státem a církvemi nelze hovořit o „daru,“ neboť právně tento charakter žádný z upravených majetkových převodů nemá. Pokud snad má vedlejší účastník 1) na mysli existenci majetkových nároků označovaných v judikatuře Ústavního soudu a ESLP jako legitimní očekávání, týká se tato námitka stavu před přijetím napadeného zákona, a nikoliv zákona samotného. V tomto Ústavní soud odkazuje na svoji výše rekapitulovanou judikaturu. 170. Takový výklad čl. 2 odst. 1 Listiny (náboženská neutralita státu), že záměrem ústavodárce bylo vyloučit majetkové vyrovnání mezi státem a církvemi, by byl v rozporu se zárukami plynoucími z čl. 11 odst. 1 a čl. 16 odst. 2 Listiny, jak je Ústavní soud vyložil v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/07 a nálezech dalších. 171. V rovině obecných výhrad vůči zákonu, které byly založeny na poukazech na právní úpravu církevního jmění k 25. únoru 1948, tedy Ústavní soudÚstavní soud shledal, že námitky jsou založeny na nesprávných východiscích. K rozhodnému datu 25. 2. 1948 právní řád ani judikatura nevylučovaly existenci vlastnického práva k věcem spadající pod tehdejší pojem „církevního jmění“, tím méně existenci vlastnického práva na straně církevních právnických osob. Obnova vlastnického práva, resp. kompenzace jako metody zmírnění majetkových křivd tedy nejsou v případě zákona č. 428/2012 Sb. právně ani ústavně vyloučeny, stejně jako nebyly vyloučeny v dřívějším restitučním zákonodárství. Pokud je v návrzích zdůrazňováno, že subjekty vlastnického práva byly jednotlivé církevní subjekty (instituce), nikoliv církev jako celek, tak současné právní náhledy i praxe, resp. samotný zákon č. 428/2012 Sb. z této koncepce nepochybně vychází (rovněž zákony dřívější, srov. konstrukci zákona č. 298/1990 Sb. či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cdo 228/93 ze dne 4. 5. 1994, dle něhož Církev římskokatolická - její organizační složka nadaná právní subjektivitou, jíž bylo odňato vlastnické právo k nemovitostem způsobem uvedeným v § 1 zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, je oprávněnou soukromou právnickou osobou podle tohoto zákona). 172. V této rovině je tedy možno učinit dílčí závěr, že systémové námitky vůči zákonu jako celku nejsou důvodné. Nadto je znovu možno vyslovit závěr, že ústavní pořádek zákonodárci nebrání zmírňovat majetkové křivdy i na jiných právech než na právu vlastnickém či jinými metodami než jako restitutio in integrum stricto sensu. XI. Posouzení ústavnosti naturální restituce (§ 1-14 zákona o vyrovnání s církvemi) XI/a K § 1 (předmět úpravy) 173. Z podání navrhovatelů a vedlejších účastníků není zcela zřejmé, které námitky se přímo váží k ustanovení § 1 zákona o vyrovnání s církvemi. Uvedené ustanovení vymezuje předmět úpravy a tzv. rozhodné období. 174. Ve vztahu k předmětu úpravy, kterou je zmírnění některých majetkových křivd a vypořádání vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi, totiž navrhovatelé a vedlejší účastník 1) vznesli toliko obecné námitky v tom duchu, že k majetkovým křivdám nemohlo ve vztahu k církvím, zvláště církvi katolické, pojmově dojít, neboť církevní jmění nebylo v jejím vlastnictví. K této námitce se Ústavní soudÚstavní soud již vyjádřil v předchozí části. Co se pak týče námitky vedlejšího účastníka 1), že zákon „zastírá“ důvody právní úpravy, poukazuje Ústavní soudÚstavní soud právě na ustanovení § 1, rovněž pak na preambuli zákona o vyrovnání s církvemi, která hovoří o snaze „vypořádat majetkové vztahy mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi jako předpoklad plné náboženské svobody a umožnit tak obnovením majetkové základny církví a náboženských společností svobodné a nezávislé postavení církví a náboženských společností,“ a rovněž na obsáhlou důvodovou zprávu a parlamentní diskuzi. V kontextu informací, které vedlejší účastník 1) o obsahu zákona mohl v průběhu legislativního procesu získat, se pak již nejeví jako překvapující, že zákon směřuje k „ekonomické odluce“ církví od státu, přičemž normativní vymezení předmětu zákona tomuto cíli nijak neodporuje (naturální restituce, finanční kompenzace, přechodné období, zrušení zákona č. 218/1949 Sb.). Že by právě tento účel měl být protiústavním, navrhovatelé ani vedlejší účastník 1) netvrdí. Pokud by se mělo jednat o eventuální námitku, že „restituční zákon“ musí sledovat pouze cíle zmírnění majetkových křivd, a nikoliv cíle jiné, poukazuje Ústavní soudÚstavní soud na širší účel např. zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jehož cílem bylo „upravit vlastnické vztahy k půdě v souladu se zájmy hospodářského rozvoje venkova i v souladu s požadavky na tvorbu krajiny a životního prostředí“, nikoliv toliko zmírnění majetkových křivd. Z ústavního pořádku neplyne, že by restituční zákon nemohl zároveň upravovat právní vztahy do budoucna. 175. Z hlediska samotného cíle právní úpravy je nutno zopakovat, že zmírnění majetkových křivd bylo Ústavním soudemÚstavním soudem opakovaně posouzeno jako ústavně žádoucí a interpretováno extenzivně ve prospěch oprávněných osob. V tom je arciť možno odkázat na výše uvedenou rekapitulaci zásad restituční judikatury. Pokud je dalším cílem vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi, jedná se o naplnění požadavků plynoucích z čl. 1 Ústavy, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, výrok II, body 72-91). Je-li pak rovněž cílem úpravy takové nastavení (budoucích) ekonomických vztahů mezi státem a církvemi, které vytvoří předpoklad plné náboženské svobody a nezávislosti církví a náboženských společností na státu prostřednictvím obnovy jejich majetkové základny, jedná se o formu naplnění požadavku plynoucího především z čl. 16 odst. 1, 2 Listiny (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, výrok II, body 92-107). Zákon č. 428/2012 Sb. je potom v tomto smyslu - v rozhodných ustanoveních - parametrickým vyjádřením uvedených cílů. K související námitce vedlejšího účastníka 1) je nutno podotknout, že není pravdivé tvrzení, že dřívější restituční zákony zmírňovaly pouze některé křivdy spáchané komunistickým režimem, zatímco zákon č. 428/2012 Sb. má zmírňovat všechny křivdy spáchané na církevních subjektech. Přístup zákonodárce k restitucím byl a je fakticky limitován existencí a stavem věci, jejímž odebráním byla způsobena majetková křivda (ve vztahu k tomu možnou důkazní situací apod.). Pravidelnou definiční součástí restitučních předpisů je, že věcná působnost je vymezena primárně ve vztahu nemovitostemnemovitostem, výjimečně k věcem movitým. Tento princip je splněn i u zákona č. 428/2012 Sb. Pojem zmírnění některých majetkových křivd naopak vyjadřuje faktickou nemožnost zmírňovat nesporné a nepochybné majetkové a jiné křivdy další, nad rámec věcného vymezení v příslušných zákonech (finanční hotovost, cenné papírycenné papíry, pohledávky, ale i křivdy nemajetkové, promítající se do lidských životů a osudů). Tento rámec zákon č. 428/2012 Sb. nepřekračuje a pochopitelně nenahrazuje „všechny“ křivdy, jak tvrdí vedlejší účastník 1), nýbrž toliko křivdy majetkové ve vztahu k nemovitému majetku, nikoliv k finančním prostředkům, ušlému zisku, nevykonávaným patronátním povinnostem apod., což plyne z rozsahu restitučních titulů v ustanovení § 5, který koresponduje s předchozími restitučními zákony. 176. Otázka vymezení tzv. rozhodného období nemá - jak vyplývá rovněž z dosavadní judikatury Ústavního souduÚstavního soudu \\- ústavněprávní relevanci, neboť se jedná o rozhodnutí politické, a jeho stanovení tak není věcí ústavního přezkumu. V zásadě platí, co Ústavní soudÚstavní soud ve vztahu ke stanovení rozhodného období uvedl v dřívějších nálezech [např. sp. zn. Pl. ÚS 45/97 ze dne 25. 3. 1998 (N 41/10 SbNU 277; 79/1998 Sb.)]: „Základní zákonnou podmínku představuje právě přechod věcí na stát v tzv. rozhodném období, které v napadeném ustanovení zákonodárce vymezil. Jeho počátek určil datem 25. 2. 1948, tedy datem nástupu režimu, který již zcela vědomě, programově a trvale porušoval principy právního státu.“. V tomtéž duchu srov. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05, přičemž ani eventuální „prolomení“ (myšleno stanovení dřívějšího data počátku rozhodného období) není při výslovné úpravě v restitučním zákoně vyloučeno (zákon č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., přijatý na základě zmocnění obsaženého v § 7 zákona č. 229/1991 Sb.). Konkrétní námitky ke stanovení rozhodného období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 návrhy neobsahují. Postačí proto pouze poukázat na zcela shodnou právní úpravu v dřívějších restitučních a rehabilitačních zákonech: § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.; § 1 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích; § 2 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, apod. XI/b K § 2 (původní majetek) 177. Rovněž není zřejmé, jaké konkrétní námitky se vztahují k ustanovení § 2 jako celku. Pokud se jedná o vymezení „původního majetku“ církví a náboženských společností, je tento věcný rozsah rovněž plně v kompetenci zákonodárce, který je rovněž oprávněn i přes toto vymezení, i při uplatnění výzvy k vydání věci, v případě existence veřejného zájmu věc nevydat (§ 8). K dobovému pojmu „církevní jmění“ a jeho vztahu k odlišnému pojmu „původní majetek“ se Ústavní soudÚstavní soud již vyjádřil výše. 178. Navrhovatelé namítají, že vymezení zahrnuje majetek, resp. věci, které církevním subjektům toliko „příslušely“, čímž má být myšlen jiný vztah než vlastnické právo. Důvodová zpráva a vyjádření vlády uvádějí, že definice původního majetku zahrnuje kromě věcí i „majetková práva a jiné majetkové hodnoty, včetně spoluvlastnických podílů“, o nichž právní terminologie nehovoří jako o předmětu vlastnictví, nýbrž tak, že určitému subjektu přísluší. Zejména je poukazováno na restituční titul dle ustanovení § 5 písm. g), a to odmítnutí dědictví v dědickém řízení, pokud k odmítnutí dědictví došlo v tísni. Konkrétní argument navrhovatelů v tom smyslu, že pojem byl zařazen s ohledem na údajnou absenci vlastnického práva na straně (katolické) církve, byl vypořádán výše. 179. Ústavní soudÚstavní soud nemohl přehlédnout, že souvětí uvedené v ustanovení § 2 písm. a) je významově přetížené a výčet v § 2 písm. a) zahrnuje pod vztah „příslušení“ rovnocenně věci i práva, bez bližší diferenciace. Právní řád tehdejší ani současný nezná právní vztah „příslušení“, který by byl druhem (věcného) práva. 180. Ve věci však především odpadá základní námitka navrhovatelů i vedlejších účastníků, že církevní subjekty nemohly být pojmově vlastníky (toliko veřejnými uživateli) věcí z původního majetku, jak je vymezen v § 2 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Pojem „příslušely“ proto ani nemůže dopadat na vztahy plynoucí z „veřejného vlastnictví“ k církevnímu majetku, neboť takový institut dobové právo neznalo. 181. Přesto nelze vyloučit, že výklad citovaného ustanovení se může jevit v aplikační praxi nezřetelným. Nejedná se však o nejasnost, kterou by nebylo možno překlenout interpretací, jak je naznačena důvodovou zprávou. Tedy, že ustanovení § 2 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. je možno vykládat pouze tak, že nezahrnuje věci, které byly v okamžiku majetkové křivdy prokazatelně ve vlastnictví třetích osob (typicky soukromé kaple, k nimž existovala veřejnoprávní dispozice na straně církve). Pojem „příslušely“ pak bude vztažen toliko k „majetkovým právům a jiným majetkovým hodnotám, včetně spoluvlastnických podílů,“ a nikoliv již k „věcem.“ Dosavadní restituční předpisy jsou ostatně založeny na zásadě obnovy vlastnického práva, a nikoliv obnovy dobových veřejnoprávních vztahů. Výklad § 2 písm. a) v souvislosti s § 5 zákona č. 428/2012 Sb. naopak do pojmu původního majetku musí zahrnout i ty věci, ve vztahu k nimž byla aktem veřejné moci způsobena majetková křivda, jak je zákonem definována. Uvedené dopadá především obecně na restituční skutkové podstaty založené na protiprávním znemožnění ujmout se fakticky či právně vlastnických práv, například na ustanovení § 5 písm. g), dle něhož se za majetkovou křivdu považuje odmítnutí dědictví v dědickém řízení, pokud k odmítnutí dědictví došlo v tísni. 182. Uvedený výklad je pak zcela v souladu s dosavadním restitučním zákonodárstvím, dle něhož do věcné působnosti (analogicky k vymezení původního majetku) zákonů spadaly právě i ty věci, ve vztahu k nimž oprávněné osobě vznikla zákonem definovaná majetková křivda, a to aniž by uvedené zákony v tomto ohledu definičně rozlišovaly mezi „právem“ a „věcí“. Konstrukce zákona č. 87/1991 Sb., který v § 6 odst. 1 písm. h) obsahuje např. rovněž obdobný restituční titul („odmítnutí dědictví v dědickém řízení, učiněného v tísni“), a to aniž by § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. rozlišoval mezi věcmi a právy („jejíž věc přešla do vlastnictví státu“). V aplikační praxi nedůsledná terminologie zákona č. 87/1991 Sb. v tomto bodě nepůsobí problémy. Obdobné platí i pro § 6 odst. 1 písm. l) zákona č. 229/1991 Sb. ve spojení se slovy „jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát“ v ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. (zájmeno „jehož“ rovněž implikuje vlastnictví). V tomto ohledu je zřejmé, že ustanovením § 2 písm. a) nedošlo k rozšíření věcné působnosti zákona oproti dřívějším restitučním principům a nebyl ani shledán ústavní důvod pro derogaci části tohoto ustanovení. 183. Skutečnost, že § 2 zákona o vyrovnání s církvemi neobsahuje širší definici původního majetku, který by zahrnoval i majetek určený na humanitární účely jiných subjektů, jak požadují navrhovatelé v odst. 29 d), je zcela irelevantní pro ústavnost zákona a jeví se jako zcela nesouvisející s předmětem právní úpravy. Námitka v odst. 29 e), která je založena na faktu, že zákon č. 229/1991 Sb. se nevztahoval na církve a náboženské společnosti, opomíjí, že se jedná o konstatování obecně známé skutečnosti, která plyne z konstrukce zákona, zejména z ustanovení § 29, které právě přijetí zákonů o majetku, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské společnosti, řády a kongregace, předjímá. Přesvědčivá argumentace, proč právě ve vztahu k „nezastavěné půdě“ by měla být naturální restituce protiústavní, tedy v čem spočívá její zvláštní ústavní status (veřejný zájem, zvláštní ochrana), pro nějž by nemohla být vydána právě církevním subjektům, chybí. Pokud je tento závěr vystavěn pouze na úvaze, že pokud zákon č. 229/1991 Sb., resp. kterýkoliv předchozí restituční zákon, neučinil církevní subjekty oprávněnými osobami, nemůže tak již učinit žádný jiný zákon, jedná se o výklad mimo rámec racionálního diskursu. Pokud se jedná o námitku, že jiným právnickým osobám „nezastavěná půda“ rovněž nebyla vydávána, navrhovatelé zcela pomíjí faktický stav, kdy Československý červený kříž či tělovýchovné organizace nebyly srovnatelnými pozemkovými vlastníky zemědělských či lesních pozemků ani tak nebyly koncipovány. 184. Nelze totiž nikterak dovodit, že vydáním jednoho právního předpisu by byla vůle zákonodárce zmírňovat majetkové křivdy konzumována. V opačném případě by pak například i zákon č. 87/1991 Sb., vydaný zejména pro fyzické osoby, jako nepřímé pokračování ve vztahu k zákonu č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, měl mít rovněž povahu zákona protiústavního. Obdobné platí ve vztahu k námitkám 29 f), h), i) a j). K náhledu, že přijetím restitučního zákona jsou všichni ostatní „restituenti“ (navrhovatel má však patrně na mysli všechny ostatní osoby nad rámec osob oprávněných) protiústavně diskriminováni, viz úvahy k povaze rovnosti výše. Při tomto náhledu by byl protiústavním jakýkoliv restituční zákon. Zákonodárce ostatně nikdy neměl na mysli záměr vyvolat mezi jím zvolenými oprávněnými osobami závist a nepřejícnost ani nemínil postupným vydáváním restitučních předpisů „uspokojené“ oprávněné osoby přivést do tábora oněch, kteří se dovolávali „restituční tečky“. Ex favore restitutionis naopak vyplývá zásada: „Přej a bude ti přáno.“ K tvrzené absenci „úplného vlastnictví“ viz výše. Navrhovateli není vysvětleno, na čem je založena úvaha, že je žádoucí toliko vydání „velmi malého počtu restituovaných objektů“, neboť tato skutečnost má bránit „soudním sporům potenciálních restituentů“. Zkušenost justice z 90. let je přesně opačná. Právě v situaci, kdy osoba nebyla zařazena mezi osoby oprávněné (resp. požadovaná věc nespadala do věcné či časové působnosti), byly žaloby podávány. 185. Pokud jako dílčí námitku vůči ustanovení § 2 písm. a) navrhovatelé tvrdí, že „církevní organizace bývala jako vlastník zapisována s poznámkou Sine presentato, přičemž žádnému jinému subjektu s takovouto poznámkou se majetek nevydával, protože nebylo prokázáno jeho vlastnictví“[odst. 27 a)], neboť se mělo jednat o „zápis bez písemného podkladu“ (odst. 47), je tato úvaha nepřípadná hned v několika rovinách. Navrhovatelé nesprávně uvádějí, že uvedená poznámka (správně: sine praesentato) značila „zápis bez písemného podkladu“. Takto svévolný postup rakouských úřadů (resp. knihovních soudů) je však v zásadě vyloučen a navrhovatelé jej ani ničím nedokládají. Dotčený řádek zápisu v pozemkové knize totiž zahrnoval „den a rok podání, jakož i jeho číslo exhibitní“ (Čečetka, V. J. Všeobecný knihovní zákon ze dne 25. července 1871 č. 95 ř. z. se stanoviska praxe. Praha, 1891, s. 26). Údaje přenášené ze starších zemských desk, které jinak měly obdobnou údajovou strukturu, případně jiných veřejnoprávních evidencí, však nebyly vkládány na základě návrhů jednotlivých vlastníků, nýbrž přenosem těchto údajů. Do úvodní kolonky zápisu se potom uvádělo „Sine praes. et N. Exh.“, tedy „bez data podání a čísla exhibičního“. Zápis byl proveden právě výhradně na základě písemných podkladů (zápisů, listin, protokolů apod.), které zohledňovaly faktický právní stav, nikoliv však na základě návrhu účastníka. Je potom zcela nepodložené tvrzení navrhovatelů, že údaje z pozemkových knih nejsou průkazným údajem o vlastnictví, neboť je zřejmé, že uvedená poznámka sine praesentato nebyla určena specificky pro církevní subjekty, a už vůbec nevypovídala nic o obsahu či „věrohodnosti“ zapisovaného údaje. Konečně není nijak podloženo tvrzení, že by oprávněným osobám podle předchozích restitučních zákonů neměl být vydáván majetek, který byl do pozemkových knih zapsán přenosem údajů ze starších evidencí, a není ani zřejmé, z jakého důvodu by tomu tak mělo být. V případě omylů při zápisech měl pochopitelně skutečný vlastník možnost soudní ochrany, k tomuto postupu je však obecně možno poznamenat, že námitky měly být vzneseny již před více než sto lety, nikoliv nyní. XI/c K § 3 (oprávněné osoby) 186. K argumentaci o obecném zpochybnění postavení právnických osob v restitučním procesu, a to jako osob oprávněných, odkazuje Ústavní soudÚstavní soud na dosavadní restituční zákony, v nichž právnické osoby toto postavení měly, aniž by to vyvolalo jakékoliv ústavněprávní otázky. V tomto tedy není zákon č. 428/2012 Sb. nikterak ojedinělým (bez nároku na úplnost): zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd; zákon č. 173/1990 Sb., kterým se zrušuje zákon č. 68/1956 Sb., o organizaci tělesné výchovy, a kterým se upravují některé další vztahy týkající se dobrovolných tělovýchovných organizací, a související zákon č. 232/1991 Sb., o podmínkách a způsobu navrácení majetkových práv vyplývajících ze zákona č. 173/1990 Sb., kterým se zrušuje zákon č. 68/1956 Sb., o organizaci tělesné výchovy, a kterým se upravují některé další vztahy týkající se dobrovolných tělovýchovných organizací; zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého; zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí; zákon č. 126/1992 Sb., o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o Československém červeném kříži; zákon č. 212/2000 Sb., o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem a o změně zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 187. Pokud se jedná o zpochybnění postavení právě církevních subjektů (a Náboženské matice, s ohledem na výčet v § 3), nelze pojmově zmírnění majetkových křivd ani záměr hospodářské odluky církví od státu realizovat vůči jiným osobám než právě vůči církevním subjektům. Není zřejmé, na základě čeho by měly být právě tyto subjekty vyloučeny, neboť právě k jejich právnímu postavení v otázce vypořádání historického majetku se váží normy již z počátku 90. let (zákon č. 403/1990 Sb., zákon č. 298/1990 Sb., § 29 zákona č. 229/1991 Sb., § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby) a komplex judikatury Ústavního souduÚstavního soudu (viz výše). Pokud by platily závěry navrhovatelů (část 5.1), nebylo by možno tyto normy a judikaturu Ústavního souduÚstavního soudu v mezích ústavnosti objektivně naplnit, což by bylo s uvedeným časovým odstupem poměrně překvapivé zjištění. V zásadě nadále platí již dříve vyslovené, že „[Ú]stavní soud není příslušný k posouzení, do jaké míry je rozsah restitucí vymezený zákonodárcem dokonalý nebo úplný, pouze zdůrazňuje, že právě tento rozsah je ústavním pořádkem České republiky svěřen výlučně zákonodárci, a nikoliv Ústavnímu souduÚstavnímu soudu“ (nález sp. zn. Pl. ÚS 14/04 ze dne 25. 1. 2006). V tomto ohledu byla námitka založená na tvrzené nerovnosti pravidelnou součástí ústavních stížností osob, jimž z jakéhokoliv důvodu nesvědčil restituční titul (překážka státního občanství, křivda před rozhodným datem apod.). 188. Pokud se jedná o otázku rovnosti, jak uvádějí navrhovatelé, na jedné straně oprávněných osob podle zákona č. 428/2012 Sb. a na druhé straně jiných „humanitárních právnických osob“, opět není zřejmé, jaké osoby mají na mysli, o jaké nároky se má jednat a z jakého ústavního důvodu by měly být zařazeny právě do zákona o zmírnění některých majetkových křivd a do procesu hospodářské odluky církví od státu. K otázce rovnosti oprávněných osob v oboru restitucí se již Ústavní soudÚstavní soud opakovaně vyjádřil, a to např. v případech tvrzené diskriminace na základě podmínky státního občanství. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/96 ze dne 4. 6. 1997 (N 67/8 SbNU 163; 185/1997 Sb.) posuzoval Ústavní soudÚstavní soud návrh na zrušení části zákona o mimosoudních rehabilitacích, a to ustanovení § 3 odst. 1 ve slovech „pokud je státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky“. Návrh byl zamítnut s tím že (kromě jiného) není v rozporu s principem rovnosti a nediskriminace podle čl. 3 odst. 1 Listiny. Ústavní soudÚstavní soud odmítl absolutní chápání principu rovnosti, přičemž konstatoval, že „rovnost občanů nelze chápat jako kategorii abstraktní, nýbrž jako rovnost relativní, jak ji mají na mysli všechny moderní ústavy“ [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 36/93 ze dne 17. 5. 1994 (N 24/1 SbNU 175; 132/1994 Sb.)]. Obsah principu rovnosti tím posunul do oblasti ústavněprávní akceptovatelnosti hledisek odlišování subjektů a práv. Hledisko první spatřuje přitom ve vyloučení libovůle. Hlediskem druhým při posuzování protiústavnosti právního předpisu zakládajícího nerovnost je tedy tímto založené dotčení některého ze základních práv a svobod. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/98 ze dne 22. 9. 1999 (N 127/15 SbNU 211; 234/1999 Sb.) ve věci návrhu na zrušení části zákona o půdě rovněž odkázal Ústavní soud na svou dosavadní judikaturu, dle níž je věcí státu, aby v zájmu zabezpečení svých funkcí rozhodl, že určité skupině poskytl méně výhod než jiné. Může se tak stát pouze s odvoláním na veřejné hodnoty. Takovou veřejnou hodnotou je nepochybně i princip právní jistoty, neboť zásahy do nově vzniklých právních poměrů by pokračujícími změnami signalizovaly i do budoucna stav trvající destabilizace, nehledě na vytváření prostoru pro nové a nové spory o právech již nabytých. Rovněž v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/99 ze dne 6. 10. 1999 (N 135/16 SbNU 9; 289/1999 Sb.) vyloučil Ústavní soud, že by úvaha zákonodárce, která rozlišuje restituenty podle objektivního kritéria státního občanství, znamenala protiústavní nerovnost. 189. Zobecněné závěry stran kritérií pro určení okruhu oprávněných osob (tedy jejich odlišení od jiných subjektů) jsou aplikovatelné na nyní předloženou věc. Především nelze vážně tvrdit, že vymezení původního majetku církví, záměr zmírnění majetkových křivd způsobených odnětím majetku vyjmenovaným oprávněným osobám, a zvláště pak záměr provést hospodářskou odluku církví od státu, svědčí ještě jiným subjektům než právě těm uvedeným ve výčtu § 3. Tedy, že existují ještě další subjekty, které by v rámci těchto vztahů byly v zaměnitelném postavení. Jedná se o samostatnou právní i ústavněprávní problematiku (kromě čl. 11 jsou ve hře čl. 2 odst. 1, čl. 15, 16 Listiny), přičemž neexistují další subjekty, u nichž by existovalo právně či ústavněprávně shodné postavení. Tímto způsobem - tedy jako samostatnou problematiku - ji Ústavní soudÚstavní soud systematicky pojednává (počínaje rozhodnutími sp. zn. II. ÚS 528/02 a sp. zn. Pl. ÚS-st. 22/05 a řadou dalších navazujících). Otázka vypořádání historického majetku církví byla od počátku 90. let spojována právě s nutností celkové úpravy vztahu státu a církve. Zákon č. 298/1990 Sb. v tomto představoval pouhé provizorium (sp. zn. Pl. ÚS-st. 22/05). Právě tuto skutečnost Ústavní soudÚstavní soud zohlednil, když dal zákonodárci prostor, aby přijal „právní úpravu vypořádávající historický majetek církví a náboženských společností, která zohlední objektivní specifika pojednávané materie a ustanovení § 29 zákona o půdě fakticky konzumuje“ (nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 25), s vědomím komplexnosti a politické rizikovosti dané problematiky. Upustí-li Ústavní soudÚstavní soud od výše vyloučeného absolutního chápání rovnosti, potom lze jenom poukázat na objektivní skutečnosti, které dávají racionální základ pro samostatnou právní úpravu, a nikoliv nutně pro právní úpravu, která zahrne ještě další typy právnických osob. Navrácení majetku církvím koresponduje s jejich účelem, tradičními funkcemi a organizační strukturou [v rámci nichž vedlejší účastník 1) nesprávně akcentuje toliko výkon státní správy], pročež je tím naplňován předpoklad, aby zákon částečně zmírnil „škody způsobené státem ve vztahu k ústavnímu právu na svobodný výkon náboženství, a nikoliv (primárně) škody způsobené na právu vlastnickém“ (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 105). K ústavní relevanci těchto otázek viz např. nález sp. zn. I. ÚS 146/03 ze dne 18. 6. 2003 (N 115/31 SbNU 33); nález sp. zn. Pl. ÚS 6/02; nález sp. zn. Pl. ÚS 2/06 ze dne 30. 10. 2007 (N 173/47 SbNU 253; 10/2008 Sb.); nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 98; a řadu tam odkazovaných rozhodnutí cizích jurisdikcí. K tomu dále srovnej (odlišné) účely ostatních restitučních zákonů, přičemž zmírnění majetkových křivd ani v ostatních zákonech není účelem výhradním, s ohledem na což byl stanovován i celkový rozsah restitucí a okruh oprávněných osob. „[H]istorická role církví ve společnosti a na veřejnost orientovaný charakter jejich činností je do jisté míry odlišuje od jiných fyzických či právnických osob (při zohlednění povahy jejich majetku) a zároveň umožňuje jejich komparaci - co do požadavku nezávislosti na státu - s místními samosprávami (obcemiobcemi), které jsou jako celky rovněž neoddělitelné od individuálního práva občana na sebeurčení (rozuměj: samosprávu)“ - sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 105. Navrhovatelé dále přehlédli skutečnost, že absence právní úpravy, která by vypořádala historický majetek církví, před přijetím napadeného zákona č. 428/2012 Sb. dosáhla intenzity protiústavnosti (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, výrok II), a tedy se otázka přijetí právní úpravy ve vztahu k církevním subjektům (z hlediska jejich účelu) stala mimořádně naléhavou. A je nutno rovněž zdůraznit, že výčet oprávněných osob a konstrukce zákona je do značné míry odůvodněna snahou upravit prostřednictvím majetkového vyrovnání budoucí vztah státu a církví odstraněním ekonomické závislosti, kdy došlo ke zrušení zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. Přitom eventuální pokračování určité podoby tzv. hospodářského zabezpečení v souběhu s částečnou majetkovou restitucí se sice nejeví jako politicky udržitelné, nikoliv však právně jako vyloučené. Ve vztahu k budoucímu vztahu státu a církví měl zákonodárce širší prostor pro úvahu než ve vztahu k částečnému zmírnění majetkových křivd, kde dosavadní restituční legislativa nabízela určité ustálené či osvědčené postupy. 190. Pokud by platilo hledisko předestřené vedlejším účastníkem 1), musely by být zrušeny postupně všechny restituční zákony, neboť každý z nich dopadal jen na určitou skupinu osob, a všechny zbývající osoby zahrnuty nebyly. Což je nyní namítáno jako protiústavní. Je nutno podotknout, že ani nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07, resp. jeho druhý výrok, není založen na argumentu nerovnosti církevních subjektů ve vztahu k předchozím restituentům. Výše uvedeným nicméně nemá být vyloučena ochrana existujících majetkových nároků či jiných základních práv naznačovaných „humanitárních právnických osob“ nebo jiných subjektů, pokud taková věc bude Ústavnímu souduÚstavnímu soudu předložena. Tyto údajné nároky třetích osob však nepochybně nebudou ochráněny odstraněním zákona č. 428/2012 Sb. 191. K jednotlivým částem § 3 nejsou předloženy žádné ústavněprávní námitky, které by vylučovaly uvedené subjekty ze vztahů založených zákonem č. 428/2012 Sb. Z žádného ustanovení ústavního pořádku neplyne, že by jmenované subjekty nemohly být součástí právních, zvláště majetkoprávních vztahů, resp. že by vůči nim stát nemohl směřovat vypořádání historického majetku církví. Pokud se jedná o námitku, že fyzické osoby tvořící církve a náboženské společnosti dnes již nejsou totožné s věřícími a duchovními k 25. únoru 1948, konstatuje Ústavní soudÚstavní soud, že ani v rozhodném období ani dnes není církevní majetek ve vlastnictví jednotlivých příslušníků církve (nepřísluší jim majetkové podíly; zvláště ve vztahu k duchovním srov. charakter obročnictví vyložený výše), a tedy se nejedná o uspokojování majetkových nároků jednotlivých věřících či duchovních ani jejich dědiců, přičemž je naopak zřejmé, že účely a působení církví a náboženských společností, jak se tradičně projevují ve společnosti, přesahují individuální soukromé zájmy jednotlivých věřících. Zároveň se jedná o argument mimořádně cynický s ohledem na to, že řada příslušníků církví v rozhodném období zemřela ne zrovna přirozenou smrtí a církvím obecně lze obtížně přičítat k tíži, že nejsou tvořeny stejnými osobami jako před šedesáti lety. 192. Pokud ustanovení § 3 písm. a), které řadí mezi oprávněné osoby registrované církve a náboženské společnosti, zahrnuje i církev katolickou, k čemuž jako výhradu vedlejší účastník 1) uvádí (s. 8, odst. 9), že se jedná o „pravý opak“ tzv. institutové teorie, opomněl již uvést, které ustanovení ústavního pořádku tuto teorii zakotvuje a chrání. Takového ústavního ustanovení není, navíc uvedené ustanovení nedopadá jen na církev katolickou. Tato námitka je proto nedůvodná. Ani v rovině podústavního práva navíc není tvrzená výhrada obhajitelná. Zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, přiznal registrovaným (recipovaným) církvím a náboženským společnostem, včetně církve katolické, právní subjektivitu. Pokud tuto skutečnost považuje vedlejší účastník 1) za protiústavní, měl návrhem na zrušení napadnout již příslušná ustanovení zákona č. 308/1991 Sb., nyní zákona č. 3/2002 Sb. Ve své argumentaci tzv. teorií institutovou, navíc předkládá nesprávnou dichotomii. Institutová teorie ve své době považovala, v případě katolické církve, za vlastníky jednotlivé církevní subjekty (církevní právnické osoby), a to na základě dobového práva, neříkala však, že se katolická církev nesmí v hranicích státu právnickou osobou vůbec stát. Tato teorie ležela v kontrapozici k tezi, že vlastníkem církevního majetku na území státu je katolická církev jako celek, přičemž její subjektivita není pro její mezinárodní rozměr odvozena od státu, čehož obávaným důsledkem mohla být představa, že církevní majetek na území státu bude vyloučen z jeho jurisdikce (viz např. opakované důrazy A. Hobzy v publikaci citované výše). Pokud však zákon č. 308/1991 Sb. předpokládal u registrovaných (recipovaných) církví a náboženských společností, včetně církve katolické, právní subjektivitu, nevidí Ústavní soudÚstavní soud důvod, proč by tak nemohl učinit; nejedná se každopádně o „opak“ teorie institutové, neboť podle zákona č. 308/1991 Sb., nyní zákona č. 3/2002 Sb., je Církev římskokatolická, se sídlem Thákurova 676/3, Praha 6-Dejvice, IČ: 73632848, právnickou osobou podle českého práva. Tyto otázky již byly předmětem ústavněprávního přezkumu v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/02, kde Ústavní soudÚstavní soud předložil ústavně konformní výklad § 6 odst. 1 zákona č. 3/2002 Sb., a rovněž pak přehlédl, že teorie institutová byla v praxi zachována prostřednictvím církevních právnických osob s vlastní majetkoprávní způsobilostí, evidovaných na základě § 15a odst. 1 zákona č. 3/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vlastníkem církevního majetku na území státu jsou pak tyto samostatné právnické osoby, přičemž není vyloučeno, aby registrovaná církev sama jako právnická osoba vlastnila majetek, ovšem není považována za jediného vlastníka veškerého církevního majetku na území státu. Konečně pokud vedlejší účastník 1) namítá, že církve a náboženské společnosti jsou „ryze soukromoprávními subjekty“, není ani zde zřejmé, v čem má spočívat protiústavnost, a takové hodnocení není ani doktrinárně přesné. Zvláštní veřejnoprávní regulaci církví a náboženských společností představuje k dnešnímu dni zákon č. 3/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který byl opakovaně předmětem ústavního přezkumu a jehož výsledná podoba, přes možné aplikační problémy, odpovídá současné úrovni základních práv a svobod. Není zřejmé, v čem má spočívat soukromoprávní „ryzost“ právě církví a náboženských společností, když ve skutečnosti jsou doktrínou definovány jako „právnické osoby soukromého práva - korporace sui generis, ač platná právní úprava obsahuje jak soukromoprávní, tak veřejnoprávní prvky (jedná se o tzv. komplexní, smíšenou úpravu)“ (Adámková, K. Právní postavení církví a náboženských společností de lege lata. Časopis pro právní vědu a praxi, 2/2000, s. 216; v zásadě obdobně Beran, K., op. cit.). Skutečnost, že církve a náboženské společnosti požívají záruk čl. 2 odst. 3 Listiny, nemůže jít k jejich tíži, neboť jejich začlenění do struktury státu zabraňují další ustanovení ústavního pořádku. Z hlediska právní kontinuity těchto subjektů odkazuje Ústavní soud na přílohu k zákonu č. 308/1991 Sb. 193. Pokud se jedná o tvrzení navrhovatelů, že se v případě realizace naturální restituce bude jednat o „majetek Vatikánu“ (odst. 45), odhlédne-li Ústavní soudÚstavní soud zároveň od zjevné záměny Vatikánu se Svatým stolcem, jakožto subjektem mezinárodního práva reprezentujícím katolickou církev celosvětově, odkazuje Ústavní soudÚstavní soud na charakter církví a náboženských společností inkorporovaných podle českého práva, které jedině má ustanovení § 3 písm. a) na mysli. K charakteru a důsledkům registrace podle zákona č. 3/2002 Sb. viz např. Kříž, J. Zákon o církvích a náboženských společnostech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 384 s. Totéž platí i v případě, pokud snad námitka směřovala k údajným obavám o jurisdikci České republiky nad majetkem ve vlastnictví církevních právnických osob katolické církve. Účelovost těchto úvah je zjevná již jen z faktu, že se objevují pouze v souvislosti s nyní napadeným zákonem č. 428/2012 Sb., ačkoliv v podmínkách současného demokratického právního státu zmíněné subjekty běžně vstupují do právních vztahů, včetně práv vlastnických, což se týká jak majetku ponechaného ve vlastnictví i po 25. 2. 1948, tak majetku který byl nabyt později (zákon č. 298/1990 Sb., běžné majetkové převody apod.), a to aniž by kdy bylo vlastnictví „Vatikánu“ vážně tvrzeno. Hodnocení katolické církve jako „cizí moci“ (navrhovatelé, část 5.7) postrádá jakoukoliv věcnou argumentaci. 194. Pokud ve vztahu k ustanovením § 3 písm. b), c) vedlejší účastník 1) zejména namítá (s. 8), že původní majetek „nenáležel současným oprávněným osobám - registrovaným církvím a náboženským společnostem a dalším právnickým osobám uvedeným v § 3 písm. b) až d) ani nenáležel jejich právním předchůdcům, ale [jedná se o] majetek, který mnohdy patřil zcela jiným církevním subjektům“, není tato námitka Ústavnímu souduÚstavnímu soudu zcela srozumitelná. Namítaný rozpor s ustanovením § 2 písm. a) je již pojmově vyloučen. Původní majetek, na nějž zákon dopadá, je totiž ex lege definován jako majetek, který příslušel právě jmenovaným subjektům. Jaké jiné „církevní subjekty“, jejichž majetek spadá pod § 2 písm. a) a které zároveň nejsou uvedeny v § 3 písm. a) až d), má vedlejší účastník na mysli, není zřejmé. Pokud vedlejší účastník 1) chtěl opět pouze říci, že církevní majetek příslušel „jiným subjektům“(tedy státu či třetím osobám), tedy že církevní subjekty nebyly jeho „vlastníky“, je nutno odkázat na již provedený výklad. Existence právní kontinuity a právního nástupnictví je otázkou individuálních okolností, k čemuž Ústavní soudÚstavní soud odkazuje na svou předchozí judikaturu. Zásadně nezpochybněnou právní kontinuitu církevních právnických osob si ostatně právě vedlejší účastník 1) musí uvědomovat s ohledem na postup Ministerstva kultury v roce 2001, kdy se záměrem předejít uplatňování majetkových nároků ze strany původních církevních subjektů (dnes oprávněných osob) byl na základě příkazu ministra kultury č. 32/2001 zrušen příslušný veřejný rejstřík s předpokladem, že zanikne právní subjektivita těchto osob. Usnesení Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/04 ze dne 19. 8. 2004 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz) následně označilo tento akt za toliko „interní normativní směrnici, směřující k úpravě povinností strukturálních částí, případně zaměstnanců Ministerstva kultury,“ z níž „v žádném případě neplyne regulace okruhu registrovaných právnických osob.“. V navazujícím nálezu sp. zn. IV. ÚS 34/06 ze dne 21. listopadu 2007 (N 201/47 SbNU 597) bylo již zcela konkrétně vysloveno, že „k pozbývání právní subjektivity platí obecné pravidlo, že pouhým zrušením úpravy právního režimu určitého druhu právnických osob bez toho, že by tyto osoby byly výslovně zrušeny, nemůže být nastolen stav zpochybnění jejich existence,“ tedy ani „[z]rušení tohoto souhrnného evidenčního seznamu tedy nemohlo mít vliv na právní existenci v něm vedených právnických osob“. Výklad opačný se Ústavnímu souduÚstavnímu soudu jevil paradoxním „o to více, že dřívější judikatura z období komunistického režimu, čili z období, které bylo co do pošlapávání práva a spravedlnosti v našich dějinách jedním z nejtemnějších, v němž komunistická strana a její spolupracovníci činili vše pro to, aby byl omezen vliv církve (nejen katolické), ale i náboženství a víry na obyvatelstvo obecně, přičemž jedním z prostředků, jak toho dosáhnout, bylo oslabit katolickou církev ekonomicky [srov. nález sp. zn. II. ÚS 189/02 ze dne 3. 8. 2005 (N 148/38 SbNU 175)], nikdy nezpochybnila existenci těchto právnických osob a jako jediná podmínka jejich právní subjektivity bylo obecnou judikaturou stanoveno, že musí mít postavení právnických osob podle vnitřních předpisů církve.“. K tomu dále srov. ustanovení § 563 odst. 1 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, (tzv. střední) a ustanovení § 853 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 509/1991 Sb., a též obsáhlou judikaturu, v níž byly (jakkoliv) pojednány otázky majetkových nároků těchto církevních subjektů, aniž by byla zpochybněna jejich právní subjektivita. K otázce právní kontinuity oprávněných osob dle § 3 písm. c) zákona o vyrovnání s církvemi srov. v obecné rovině přechodná ustanovení § 19 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, či ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organizacích a shromážděních. Je nutno podotknout, že nyní předložené principy kontinuity právnických osob v kontextu komunistického režimu nejsou nijak specifickými ve vztahu právě k církevním subjektům, nýbrž platí obecně, jak se ukázalo i v nálezu sp. zn. III. ÚS 462/98 ze dne 11. 1. 2000 (N 2/17 SbNU 7), který je vedlejšímu účastníkovi 1) rovněž nepochybně znám, neboť se v zásadě jednalo o rozhodnutí v jeho vlastní věci. Co se týče církevního charakteru dotčených právnických osob, ten je pojmově dán zejména církevním účelem daného subjektu, nikoliv formálně jeho právní formou. Činnost církví se totiž projevovala běžně v různých formách právnických osob, neboť zákon č. 50/1874 ř. z. neznal zvláštní či dokonce výlučnou formu církevních právnických osob, jak je koncipuje současný zákon č. 3/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ostatně ani ten působení církví neomezuje jen na určité výlučné právní formy, naopak explicitně počítá s působením registrovaných církví a náboženských společností prostřednictvím právnických osob podle dalších zákonů (§ 15a odst. 2), které jsou s registrovanou církví pojeny účelem, resp. shodným zaměřením na realizaci práv dle čl. 16 Listiny (typicky školské právnické osoby provozující církevní školy). 195. Pokud se jedná o § 3 písm. d), Ústavní soudÚstavní soud odkazuje ohledně právní povahy Náboženské matice a její právní subjektivity a kontinuity na pokus tento subjekt rovněž zrušit, k čemuž se však vyjádřil nález sp. zn. II. ÚS 189/02 ze dne 3. 8. 2005 (N 148/38 SbNU 175) a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. listopadu 2006 č. j. 5 A 35/2002-73, a to ve vztahu k námitkám vedlejšího účastníka 1), v zásadě nepříznivě. K právnímu postavení Náboženské matice k 25. 2. 1948 je možno odkázat na závěry prvorepublikového Nejvyššího správního soudu, dle něhož „ani ústavním, ani žádným jiným zákonem nebylo jmění náboženských matic prohlášeno za jmění státní“ (Boh. A 2316/23). XI/d K § 4 (povinné osoby) 196. Co se týče rozsahu povinných osob, navrhovatelé ani vedlejší účastníci nevznášejí žádné, tím méně ústavněprávní námitky. Slovní vyjádření ustanovení plně koresponduje se záměrem vyloučit z rozsahu povinných osob osoby fyzické a jiné osoby právnické než stát. Ve vztahu ke stanovení okruhu povinných osob již Ústavní soudÚstavní soud a Evropský soud pro lidská práva v minulosti vyslovily určité korektivní závěry, ovšem tyto nyní nejsou aplikovatelné. Vztahovaly se totiž k dřívějšímu restitučnímu zákonodárství, které počítalo se širšími okruhy osob povinných. Pro takový případ již Ústavní soudÚstavní soud uvedl, že demokratický zákonodárce je při koncipování předpisů zmírňujících (zejména) majetkové křivdy obecně omezen jednak faktickým stavem dotčených věcí (jejich faktickou existencí) a zároveň limitován imperativem minimalizace újmy jednak na jiných právem chráněných zájmech (např. veřejný zájem), jednak na základních právech ve vztahu ke vzniku majetkových křivd nových, a to ve vztahu k osobám odlišným od státu, které dotčené nemovitostinemovitosti v mezidobí po protiprávním zásahu státu eventuálně nabyly v dobré víře (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, body 35 a 36). V případě vydávání majetku toliko státem (viz taxativní výčet v § 5) je proto způsobení nové křivdy na právech nabytých v dobré víře vyloučeno, protože to byl právě stát, který byl původcem protiprávního zásahu. V dlouhodobém náhledu Ústavního souduÚstavního soudu není restituce ve vztahu k povinné osobě (nežádoucím) vyvlastněním, nýbrž odstraněním protiprávnosti. XI/e K § 5 (majetkové křivdy) 197. V obecné rovině vedlejší účastník 1) namítl, že zákon č. 428/2012 Sb. „neadekvátně“ „vytváří konstrukci majetkové křivdy“ způsobené oprávněným osobám, kterým však v rozhodném období již pojmově nemohla být žádná „majetková křivda“ způsobena. Ústavní soudÚstavní soud podotýká, že právní konstrukce „majetkové křivdy“ je zcela standardní součástí restitučního zákonodárství, na základě které jsou pro účely restitučního zákonodárství identifikovány z dnešního i dobového pohledu protiprávní a mimoprávní akty státu směřující (především) do majetkové sféry postižené osoby. Uvedenou konstrukci obsahuje již např. § 6 zákona č. 87/1991 Sb. či § 6 zákona č. 229/1991 Sb. Zvláště ve vztahu k církevním právnickým osobám je nutno poukázat na úvodní větu zákona č. 298/1990 Sb. Z rámce svobody projevu sice nelze vyloučit různost politického hodnocení, které nemusí ani uvedené protiprávní postupy hodnotit jako nežádoucí. Takové námitky však nemohou uspět co do formy, tím méně co do obsahu před Ústavním soudemÚstavním soudem, což platí zejména pro některé části návrhu předloženého navrhovateli (koncept historické spravedlnosti vykonávané „národem“ na církvích, zejm. katolické církvi). Ovšem z hlediska principů právního státu a forem dosavadního restitučního zákonodárství se v případě konstrukce § 5 zákona č. 428/2012 Sb. nejedná o postup jakkoliv vybočující. Naopak, pokud Ústavní soudÚstavní soud v minulosti vyzval obecné soudy k ochraně základních práv církevních subjektů při protiústavní absenci zákona [zejm. nálezy sp. zn. I. ÚS 663/06, sp. zn. I. ÚS 562/09, sp. zn. II. ÚS 3120/10 (viz výše)], a to na základě principů dosavadního restitučního zákonodárství, měl tím na mysli mj. právě principy plynoucí z uvedených ustanovení dřívějších zákonů. 198. Vedlejší účastník 1) zároveň přehlíží, že „majetková křivda“ není dle ustanovení § 5 nějakým samostatným restitučním titulem, nýbrž že se jedná o souhrnné označení důsledků, které přinesly teprve jednotlivé protiprávní postupy, jak jsou konkrétně vyjmenovány v ustanoveních písm. a) až k). V takovém případě je lhostejno, jaké souhrnné označení pro tyto postupy zákon užije. 199. Pokud se jedná o námitky vůči jednotlivým restitučním titulům, navrhovatelé a vedlejší účastník 1) toliko neurčitě hovoří o „prolomení“ rozhodného období v souvislosti se zahrnutím majetku, který podléhal první pozemkové reformně a revizi pozemkové reformy. Otázku první pozemkové reformy ponechává Ústavní soudÚstavní soud zcela stranou, neboť se jedná o úvahy zcela se míjející s obsahem ustanovení § 5. 200. Co se týká ustanovení § 5 písm. a), který za majetkovou křivdu považuje odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě), odkazuje Ústavní soudÚstavní soud na zcela shodné ustanovení obsažené od počátku 90. let v § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 229/1991 Sb., jakožto jednoho z hlavních restitučních předpisů. K němu již existuje rozsáhlá judikatura, která nikdy nezpochybnila uvedený restituční titul z hlediska vztahu k tzv. rozhodnému období. V případě jednotlivých restitučních titulů ve spojení s návětím odkazujícím explicitně na tzv. rozhodné období je „prolomení“ data 25. února 1948 vyloučeno již pojmově (jakkoliv se ani z hlediska vymezení rozhodného období nejedná o otázku ústavního významu). Ústavní soudÚstavní soud nevidí důvod, proč by tomu právě v případě církevních subjektů mělo být jinak. Zdá se, že tato námitka, které našla živnou půdu zejména na půdě Parlamentu, jak ze stenografických záznamů plyne, je založena toliko na neznalosti dobové právní úpravy. Účinky vyvlastnění ani při postupu podle zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 329/1920 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákon náhradový), ve znění pozdějších předpisů, ani později podle zákona č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy, ve znění pozdějších předpisů, totiž nenastávaly přímo ze zákona, ke dni jeho účinnosti, tedy jinak před rozhodným obdobím. K přechodu vlastnického práva pak dokonce nedocházelo samotným záborem ani na základě poznámky zamýšleného převzetí. „Zůstal-li však dosavadní vlastník zabraného, ale státem dosud nepřevzatého majetku nadále jeho vlastníkem, byť i v určitých směrech omezeným, pak nelze říci, že pouhým zabráním podle zákona č. 215/1919 Sb. nabyl stát vlastnického titulu k zabranému majetku, kdyžtě vlastnictví k němu ani právně na stát v této fázi provádění záborového zákona převedeno ještě nebylo, neboť jak právním, tak i faktickým vlastníkem zůstal dosavadní majitel“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3438/35 ze dne 15. 11. 1938, Boh. F 9307/1938). „Na návrh státního pozemkového úřadu uvedou knihovní soudy v patrnost zabraný majetek poznámkou, že majetek je zabrán podle zákona č. 215/1919 Sb. Poznámka ta nezakládá sama o sobě žádný nový právní stav, nýbrž je jen evidenčním opatřením za tím účelem, aby byl i zevně dokumentován zábor, nastavší již po zákonu samém (Boh. adm. 1127/1922)“ - Hácha, E., Hoetzel, J., Laštovka, K., Weyr, F. Slovník veřejného práva československého. Svazek III. Brno: Polygrafia, 1938, s. 338. Obdobně ve vztahu k „poznámce revise“ dle vládního nařízení č. 194/1947 Sb., o soupisu pozemkového majetku pro revisi první pozemkové reformy a o jejím vyznačení ve veřejných knihách. Proto je zcela nesprávné hovořit o pojmovém prolomení rozhodného data 25. února 1948 jenom proto, že aplikovaný zákon formálně nabyl účinnosti (kdykoliv) před rozhodným obdobím. 201. Pokud se navrhovatelé domáhají (namísto restitucí) „dokončení znárodňovacího procesu za tabulkové náhrady“ (odst. 30), přičemž tento účel mělo podle nich mít i ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., je nutno jen konstatovat, že navrhovatelé příznačně přehlédli platnou právní úpravu, jak je obsažena v ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., dle něhož ode dne účinnosti citovaného zákona se nepoužijí ustanovení zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. I v širším kontextu je jejich požadavek ojedinělým, neboť právní i politický vývoj po roce 1989 šel zjevně jiným směrem. Ohledně účelu § 29 postačí odkázat na nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07, část VII./a. 202. Ve vztahu k ustanovení § 5 písm. d) navrhovatelé uvádějí, že „neřeší pohledávky státu“, aniž by však uváděli důvod protiústavnosti. V této souvislosti je Ústavní soudÚstavní soud odkazuje na dosavadní praxi dle § 6 odst. 1 písm. i) zákona č. 229/1991 Sb. a dle § 6 odst. 1 písm. e) zákona č. 87/1991 Sb. 203. Podle ustanovení § 5 písm. i) platí, že skutečností, v jejímž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, je znárodnění anebo vyvlastnění vykonané v rozporu s tehdy platnými právními předpisy nebo bez vyplacení spravedlivé náhrady. Ve vztahu k § 5 písm. i) navrhovatelé předkládají svéráznou argumentaci, která směšuje náhrady podle předpisů provádějících první pozemkovou reformu, výši a charakter těchto náhrad, na jedné straně a na druhé straně pak odškodňování podle restitučních předpisů. Poukaz na první pozemkovou reformu je zcela nepřípadný, neboť se jedná o zcela odlišný právní a ekonomický proces, který po roce 1989 nemá obdobu. 204. Bez ohledu na předložené námitky Ústavní soudÚstavní soud zvážil, do jaké míry je adjektivum „spravedlivé“ v uvedeném kontextu dostatečné z hlediska jeho srozumitelnosti a jasnosti, tedy formálních nároků, které je nutno na právo klást. Jedná se o pojem neurčitý. Není např. zřejmé, zda „spravedlnost“ náhrady je vztahována k období vyvlastnění, nebo k dnešním podmínkám a úrovni ochrany základních práv. Zatímco samotná otázka vyplacení náhrady se pohybuje ve skutkové rovině pouze v poloze vyplacena/nevyplacena, otázka posouzení spravedlnosti, přiměřenosti a dalších aspektů se může jevit jako prakticky nerealizovatelná, zvážíme-li, že se jedná o skutečnosti, které nastaly před 60 lety, a rozsah dokazování o stavu, hodnotě a vlastnostech vyvlastňované věci by měl zahrnovat řadu dobových skutkových zjištění. Tento postup se jeví jako v praxi objektivně nemožný, a to bez ohledu na skutečnost, že uvedený časový odstup lze přičítat pouze státu. 205. Rovněž ani předchozí restituční předpisy tuto podmínku neobsahovaly. Zákon č. 87/1991 Sb. použil v ustanovení § 6 odst. 1 písm. j) slova „vyvlastněním bez vyplacení náhrady“. Podobně zákon č. 229/1991 Sb. hovoří v ustanovení § 6 odst. 1 písm. n) o „vyvlastnění bez vyplacení náhrady“. K výkladu sporného pojmu tedy ani judikatura před dvaceti lety nemohla zaujmout výkladová stanoviska, na něž by dnes bylo možno navazovat. 206. V tomto kontextu proto text napadeného ustanovení vyvolává zásadní právní nejistotu o obsahu restitučního titulu § 5 písm. i) zákona č. 428/2012 Sb., což se jeví jako rozporné s čl. 1 odst. 1 Ústavy (principy právního státu). V aplikační praxi by v důsledku tohoto hrozil rozdílný a nepředvídatelný postup různých povinných osob a založení nerovnosti mezi jednotlivými oprávněnými osobami. 207. Po derogaci ustanovení v uvedeném rozsahu jsou slovní vyjádření i účel uvedené restituční skutkové podstaty totožné s korespondujícími ustanoveními v předchozích restitučních zákonech, přičemž výklad těchto ustanovení již byl Ústavním soudemÚstavním soudem ustálen [nález sp. zn. IV. ÚS 126/97 ze dne 9. 6. 1999 (N 91/14 SbNU 253); nález sp. zn. IV. ÚS 8/2000 ze dne 22. 5. 2000 (N 71/18 SbNU 127) apod.]. 208. Ve vztahu k ustanovení § 5 písm. j) navrhovatelé apodikticky tvrdí, že ustanovení „nelze aplikovat“ na tzv. Benešovy dekrety, aniž by uváděli důvod protiústavnosti. Řešením má být zrušení ustanovení ve slovech „postup porušující obecně uznávané principy demokratického právního státu nebo lidská práva a svobody“. Ani s jednou rovinou úvah navrhovatelů se nelze ztotožnit. Není zřejmé, proč by právě uvedená restituční skutková podstata založená na „postupech porušujících ...“ měla být protiústavní, když se naopak jedná o důvod majetkové křivdy natolik křiklavý, že je srozumitelný i bez dalšího právního výkladu. Je naopak zcela charakteristickým rysem současného státu, že respektuje obecně uznávané demokratické a právní principy a lidská práva a svobody, a to včetně zmírnění důsledků zcela opačných postupů v relativně nedávné minulosti. Ve druhé rovině je nutno podotknout, že k aplikaci restitučních předpisů na případy majetkových křivd způsobených v rozhodném období protiprávní aplikací dekretů prezidenta republiky se Ústavní soudÚstavní soud již v minulosti vyjádřil, což navrhovatelé opět z nějakého důvodu přehlédli. Ke konfiskaci podle dekretu č. 12/1945 Sb. došlo „s okamžitou platností a bez náhrady“ (§ 1 odst. 1), takže právním důvodem konfiskace je samotný dekret, nikoliv až následná správní rozhodnutí [nález sp. zn. I. ÚS 129/99 ze dne 13. 6. 2000 (N 87/18 SbNU 243)]. Obdobně to platilo i pro konfiskaci podle dekretu č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, ve znění pozdějších předpisů, [nález sp. zn. II. ÚS 317/96 ze dne 17. 12. 1997 (N 166/9 SbNU 425)]. Z judikatury Ústavního souduÚstavního soudu vyplývá, že právním důvodem konfiskace je samotný dekret, přičemž však je nutno zkoumat, zda v rozhodném období nedošlo k jeho zneužití. Ústavní soudÚstavní soud rovněž uvedl, že podporuje tendenci obecných soudů přezkoumávat, zda rozhodnutí orgánu vydané v období nesvobody bylo či nebylo důsledkem politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody [nález sp. zn. I. ÚS 15/98 ze dne 19. 1. 1999 (N 7/13 SbNU 45)]. Při posouzení otázky, zda došlo k majetkové křivdě v tzv. rozhodném období, je třeba vyjít z toho, kdy bylo o splnění podmínek dle dekretů prezidenta republiky z r. 1945 rozhodováno a zda byly splněny [např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1136/2000 ze dne 31. 8. 2000; nález sp. zn. IV. ÚS 56/94 ze dne 22. 6. 1995 (N 36/3 SbNU 267)]. Tato doktrína vede k neúspěchu těch osob, které uplatňují restituční nárok, přestože proces konfiskace byl završen před tzv. rozhodným obdobím [např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1874/11 ze dne 21. 9. 2011; usnesení II. ÚS 155/03 ze dne 24. 6. 2003; usnesení sp. zn. III. ÚS 527/09 ze dne 2. 4. 2009; usnesení sp. zn. IV. ÚS 671/06 ze dne 17. 2. 2009 (ve SbNU nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Došlo-li k vydání konfiskačního rozhodnutí v rozhodném období, tj. od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, byť bylo vydáno na základě dekretu prezidenta [např. nález sp. zn. II. ÚS 156/95 ze dne 14. 2. 1996 (N 9/5 SbNU 63); nález sp. zn. III. ÚS 39/95 ze dne 13. 10. 1995 (N 60/4 SbNU 101)], soud je povinen zabývat se zkoumáním, zda toto správní rozhodnutí bylo vydáno v souladu s tehdy platnými právními předpisy tím spíše, že se jedná o věc restituční, kde společným jmenovatelem je snaha o zmírnění následků některých dalších majetkových křivd vzniklých v důsledku platnosti nebo zvláštního použití některých právních předpisů. Správní orgány ani soudy nejsou oprávněny k přímým zásahům a k rušení pravomocných rozhodnutí z minulého období. Pokud jde o správní akty přijaté v tzv. rozhodném období, jsou uvedené orgány oprávněny v případech restitučních řízení posuzovat dopad těchto rozhodnutí z hlediska v úvahu přicházejících restitučních titulů, uvedených v restitučních předpisech [nález sp. zn. III. ÚS 225/96 ze dne 20. 2. 1997 (N 18/7 SbNU 123); nález sp. zn. IV. ÚS 738/01 ze dne 16. 6. 2003 (N 91/30 SbNU 375) a další rozhodnutí v něm citovaná]. To proto, že „[v] praxi Ústavního souduÚstavního soudu se již vícekráte prokázalo, že konfiskace podle dekretu č. 12/1945 Sb. a dekretu č. 108/1945 Sb. ... bylo totalitní mocí zneužito k zabavení majetku a k likvidaci třídních nepřátel, a to již v rozhodném období po 25. 2. 1948“ [nález sp. zn. II. ÚS 70/99 ze dne 2. 11. 1999 (N 152/16 SbNU 129); nález sp. zn. II. ÚS 22/94 ze dne 4. 10. 1995 (N 55/4 SbNU 67)]. Tedy v obecné rovině není zřejmé, z jakého důvodu by měl Ústavní soudÚstavní soud svou judikaturu měnit, dokonce s derogačními důsledky. 209. Ve vztahu k dalším restitučním skutkovým podstatám navrhovatelé a vedlejší účastníci nepředkládají konkrétní argumenty a Ústavní soudÚstavní soud neshledal, že by výčet restitučních skutkových podstat v § 5 obsahoval ustanovení vymykající se dosavadním restitučním předpisům či dokonce ústavnímu pořádku. XI/f K § 6 a 7 (vydávání povinnými osobami) 210. Na ustanovení § 6 a 7 lze vztáhnout námitky navrhovatelů uvedené v části 5.8, kteří tvrdí, že „se má vydávat“ i majetek, který byl původně ve vlastnictví třetích osob, myšleno zřejmě ve vlastnictví jiných než oprávněných osob či jejich předchůdců, tedy „nevlastníkovi“. Pokud ustanovení § 6 i 7 ukládají povinné osobě povinnost vydat věc oprávněné osobě a stanovují explicitně v každém ze svých odstavců, že se musí jednat o věc, která náležela „do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností“, jedná se nepochybně o odkaz na ustanovení § 2 písm. a), které obsahuje definici tohoto pojmu. Jak již bylo vyloženo, vymezení pojmu „původního majetku“ je užší než dobová definice „církevního jmění“ a nezahrnuje věci sice církevnímu účelu věnované, vlastnicky však náležející třetím osobám. Takové věci již ostatně mohly být v minulosti předmětem restituce původním vlastníkům (eventuálně převodu na obceobce). Kromě toho, i pokud by měli navrhovatelé pravdu, bylo by nutno i v takovém případě nalézt důvod protiústavnosti takového postupu zákonodárce. XI/g K § 8 (výluky z vydání) 211. Ve vztahu k ustanovení § 8 písm. a) až g) zákona o vyrovnání s církvemi navrhovatelé a vedlejší účastníci neuplatňují konkrétní námitky. Tato ustanovení představují vyjádření ochrany veřejného zájmu jdoucího proti zájmu na zmírnění majetkových křivd, a to v zásadě obdobným způsobem, jak činily předchozí restituční zákony (viz např. § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.; § 8 zákona č. 87/1991 Sb. apod.). Výjimku tvoří § 8 písm. h) zákona o vyrovnání s církvemi, který není založen na veřejném zájmu, nýbrž zjevně na politické dohodě. Přesto tato otázka zůstává v dispozici zákonodárce a uvedené ustanovení nemůže založit protiústavnost. Pokud navrhovatelé vytýkají právě uvedenému ustanovení, že „prohlašuje dekrety prezidenta Beneše za zdroj bezpráví“ a „ohrožuje tak samotný základ státu“, postačí konstatovat, že Ústavní soudÚstavní soud se již k této otázce v zásadě vyjádřil při posouzení ustanovení § 5 písm. j), přičemž není zřejmé, v jakém smyslu má český stát spočívat na základech tvořených dekrety prezidenta republiky, navíc v nyní projednávaném kontextu církevního majetku konfiskovaného na základě zneužití dekretů prezidenta republiky po 25. 2. 1948. Argumentace k této otázce postrádá jakoukoliv vnitřní soudržnost, neboť sami navrhovatelé zároveň požadují zrušení části ustanovení § 5 písm. j), přičemž za „postup porušující obecně uznávané principy demokratického právního státu nebo lidská práva a svobody“ považují právě dekrety prezidenta republiky, jejichž výsledky tak patrně chtějí zachovat. Rozpor s Ústavou v případě ustanovení § 8 zjištěn nebyl. XI/h K § 9 až 14 (postupy při vydávání) 212. Pokud vedlejší účastník 1) požaduje zrušení ustanovení § 9 v (nespecifikovaných) částech, protože zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, došlo s účinností od 1. 1. 2013 ke „splynutí osoby povinné a správního úřadu“, nebrojí tak ve skutečnosti vůči zákonu č. 428/2012 Sb., který v žádném svém ustanovení tento postup nezapříčiňuje ani nepředvídá, nýbrž vůči některým ustanovením zákona č. 503/2012 Sb. Ten však není předmětem návrhu na zrušení. Pokud vedlejší účastník 1) nesouhlasí s reorganizací státní správy (resp. pokud ji považuje za protiústavní), není cestou nápravy zrušení všech dřívějších zákonů, které obsahují vymezení působnosti a kompetencí. 213. Pokud vedlejší účastník 1) zpochybňuje samotnou nárokovou metodu restituce (s. 9, odst. 12), jak je obsažena v ustanoveních § 9 a 10, odkazuje Ústavní soudÚstavní soud na komplex restituční judikatury své i obecných soudů, jak se poslední dvě desetiletí utvořila na podkladě zákonů, které byly založeny právě na metodě nárokové. Pokud považuje vedlejší účastník 1) výčtovou metodu za vhodnější, není zřejmé na základě čeho. Obtížně lze hovořit o důvodech plynoucích z „historického kontextu vztahu státu a církví“, neboť zákon č. 298/1990 Sb. (byť novelizovaný) představuje jediný případ, z něhož nelze činit obecné závěry. Výčtová metoda, jejíž legislativně-technické zvážení Ústavní soudÚstavní soud ponechává na zákonodárci, se však pro vyšší riziko obsahových chyb nemusí jevit jako vhodná, jak se již v minulosti ukázalo. Řešení naturální restituce prostřednictvím výčtového zákona by vyžadovalo v praxi přílohy v rozsahu řádově desítek tisíc položek, což se může jevit již za hranicí proveditelnosti. Výčtový zákon však především není v právním státě zcela samozřejmým nástrojem v rukou zákonodárce. Tím má Ústavní soudÚstavní soud na mysli ústavně významné pochybnosti o splnění nároků kladených na obecnost právního předpisu právě v případě výčtového zákona, které nelze v testu proporcionality překlenout jinak než poukazem na výjimečné důvody pro jeho přijetí [sp. zn. Pl. ÚS 27/09 ze dne 10. 9. 2009 (N 199/54 SbNU 445; 318/2009 Sb.), část VI./a; sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 56]. 214. Co se týče námitky k postupu dle ustanovení § 11, konstatuje Ústavní soudÚstavní soud, že se jedná toliko o jeden z praktických důsledků principu plynoucího ze zákona samotného (§ 18 odst. 4, dle něhož při aplikaci zákona musí být šetřen jeho účel, přičemž orgány veřejné moci poskytují oprávněným osobám součinnost) a z judikatury Ústavního souduÚstavního soudu, který se zvláště v případě restitucí dlouhodobě snažil o omezování formalistických postupů a výkladů. Ustanovení není v rozporu s ústavním pořádkem. XII. Finanční náhrada a smlouva o vyrovnání XII/a K § 15 a 16 (obecná východiska) 215. Výše finanční náhrady, jak již bylo shora vysvětleno, nestojí a ani nemusí stát na ryze ekonomickém a matematickém základě. Toho by bylo ostatně obtížné dosáhnout i proto, že by pak měla například zahrnovat i náhradu za užívání státem odňatých nemovitostínemovitostí, a to za dobu od jejich odnětí, případně alespoň za dobu protiústavní nečinnosti zákonodárce. 216. Ústavní soudÚstavní soud i z důvodů respektování principu minimalizace zásahu a analogicky z důvodů, pro něž nemůže být například podroben ústavnímu přezkumu zákon o státním rozpočtu, neshledává okolností zakládající protiústavnost to, že zákonodárce stanovil výši finanční náhrady kombinovaným způsobem vycházejícím z více faktorů. 217. Vztah mezi státem a jednotlivými církvemi založený napadenými ustanoveními zákona a následně smlouvami, majícími však s ohledem na převažující konsenzuální prvek a politický přesah především povahu memorand, přináší přechod k nové úpravě poměru státu a církve. Pokud jde o vypořádání finanční náhrady, zakládá závazkový vztah, v němž má stát postavení dlužníka a jednotlivé církve a náboženské společnosti postavení věřitelů. 218. Ani z historické perspektivy ani v kontextu současného demokratického a právního státu Ústavní soudÚstavní soud nepokládá dvoustranné řešení za protiústavní a má za to, že naopak zakládá důstojné vztahy mezi státem a církvemi a že - pokud jde o finanční vypořádání - by mělo být ideálním východiskem pro případné ekonomickými okolnostmi vynucené kroky vedoucí například ke změně „splátkového kalendáře“ či přizpůsobení okolnostem „inflačního indexu“ apod. Ani v dlouhodobé perspektivě nelze totiž očekávat, že by církve v České republice zanikly, naopak je třeba brát v úvahu okolnost, že veřejná moc se již v praxi neřídí tezí o historické či materiální podmíněnosti náboženství a jeho reliktním charakteru, z čehož vycházel zákon č. 218/1949 Sb.; současná právní úprava (zákon č. 3/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů) naopak působení církví a náboženských společností předjímá i do budoucna. Za takové situace je krajně nevhodným pojetí, které by stavělo stát a církve do vztahů konfrontačních a sporných; reprezentace obou stran by naopak měly nabádat k toleranci, porozumění a vzájemnému respektu. XII/b K § 15 a 16 (finanční náhrada a smlouva o vyrovnání) 219. Ustanovení § 15 odst. 1, 2 podmíněně přiznává taxativně vyjmenovaným církvím a náboženským společnostem podmíněnou „paušální finanční náhradu“ v zákonem stanovené výši, pokud neodmítnou podepsat smlouvu, jejíž obsahové náležitosti vymezuje § 16. Výše finanční náhrady pro jednotlivou dotčenou církev a náboženskou společnost činí: a)| Apoštolská církev| 1 056 336 374 Kč ---|---|--- b)| Bratrská jednota baptistů| 227 862 069 Kč c)| Církev adventistů sedmého dne| 520 827 586 Kč d)| Církev bratrská| 761 051 303 Kč e)| Církev československá husitská| 3 085 312 000 Kč f)| Církev řeckokatolická| 298 933 257 Kč g)| Církev římskokatolická| 47 200 000 000 Kč h)| Českobratrská církev evangelická| 2 266 593 186 Kč i)| Evangelická církev augsburského vyznání v České republice| 118 506 407 Kč j)| Evangelická církev metodistická| 367 634 208 Kč k)| Federace židovských obcíobcí v České republice| 272 064 153 Kč l)| Jednota bratrská| 601 707 065 Kč m)| Luterská evangelická církev a. v. v České republice| 113 828 334 Kč n)| Náboženská společnost českých unitářů| 35 999 847 Kč o)| Pravoslavná církev v českých zemích| 1 146 511 242 Kč p)| Slezská církev evangelická augsburského vyznání| 654 093 059 Kč r)| Starokatolická církev v České republice| 272 739 910 Kč 220. Ustanovení § 15 odst. 3, 4 vymezují podmínky vyplácení finanční náhrady ve třiceti splátkách, počínaje rokem 2013. Ustanovení odstavce 5 obsahuje inflační doložku a ustanovení odstavce 6 stanovuje, že finanční náhrada není předmětem daně, poplatku ani jiného obdobného peněžitého plnění. 221. Navazující ustanovení § 16 odst. 1, 2 obsahují další formální a obsahové náležitosti „smlouvy o vypořádání,“ odst. 3, 4 upravují pro účely zákona otázky jednatelství, odst. 5, 6 upravují proces podpisu smluv a jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů a odst. 7 umožňuje soudní ochranu při nečinnosti vlády ve věci podpisu smluv. 222. Ustanovení § 17 odst. 1, 2, 3 upravují příspěvek na podporu činnosti dotčených církví a náboženských společností, který bude po tři roky v plné výši a posléze v degresivní výši vyplácen dotčeným církvím po dobu sedmnácti let, a to v návaznosti na částku, kterou stát dosud vyplácel z titulů podle zákona č. 218/1949 Sb. Ustanovení odst. 4 určuje termín vyplacení a odst. 5 stanovuje, že finanční náhrada není předmětem daně, poplatku ani jiného obdobného peněžitého plnění. 223. Předloženou problematiku je s ohledem na komplex námitek, které předložili zejména navrhovatelé a vedlejší účastník 1), nutno nejdříve rozdělit ve vztahu k ústavním ustanovením a principům, které na věc dopadají. 224. S ohledem na již vyložený účel napadeného zákona je především nutno poukázat na skutečnost, že nelze jednotlivá ustanovení (či jednotlivé instituty) zákona č. 428/2012 Sb. od sebe izolovat a vykládat samostatně. Podle § 1 je předmětem zákona jednak zmírnění majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem, a jednak vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi. Tím se rozumí zajistit „předpoklad plné náboženské svobody a umožnit tak obnovením majetkové základny církví a náboženských společností svobodné a nezávislé postavení církví a náboženských společností“ (viz preambuli zákona). Obdobně důvodová zpráva (dle http://www.psp.cz; k tisku č. 580, 6. období) uvádí, že cílem zákonodárce bylo řešit situaci, kdy financování církví a náboženských společností bylo upraveno zákonem č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. Tento zákon byl přijat v rámci perzekuce páchané po 25. únoru 1948, kdy byly církve totalitním státem zbaveny materiální a finanční základny jako předpokladu své nezávislosti a v celém rozsahu byly na základě zákona č. 218/1949 Sb. odkázány na příjmy ze státního rozpočtu. „Stát prostřednictvím institutu státního souhlasu reguloval počet duchovních a hradil jejich platy. Po roce 1989 se stát přihlásil k ochraně náboženské svobody a v Listině základních práv a svobod zaručil církvím a náboženským společnostem autonomii. Na rozdíl od období před rokem 1989 již stát počet duchovních nereguluje. Princip financování duchovních státem však nadále zůstává v platnosti, neboť církvím a náboženským společnostem dosud nebyl vrácen jejich majetek. Jelikož počet duchovních kontinuálně roste, zvyšují se nároky na státní rozpočet“(s. 18). K ústavní naléhavosti problému též již citované závěry nálezů Ústavního souduÚstavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS 9/07 a judikatura navazující). 225. Z důvodové zprávy (s. 34) dále plyne, že při zvažování konkrétní podoby legislativního řešení byla zvažována varianta pouze naturální restituce, a to na základě zákona č. 229/1991 Sb. Tato varianta byla s ohledem na zcela nevyhovující důsledky pro úpravu vztahů státu a církví zavržena: naturální restituce by se v podstatě týkala pouze římskokatolické církve (98 % majetku). Ostatní církve a náboženské společnosti by tímto procesem takřka žádný majetek nezískaly a zůstaly by nadále závislé na financování ze státního rozpočtu. Náhrady za nevydávané pozemky by se poskytovaly podle cen platných v době přijetí zákona; současná realita však cenám z roku 1991 naprosto neodpovídá. Nečinnost zákonodárce trvající po dobu 20 let nelze přičítat k tíži oprávněných subjektů. Podle zákona č. 229/1991 Sb. jsou povinnými osobami kromě státu rovněž obceobce a další subjekty, což s naznačeným časovým odstupem může založit nové majetkové křivdy a řadu soudních sporů. 226. Z ústavního pořádku neplyne zákaz upravit spolu se zmírněním křivd i určité vztahy do budoucna. Restituční zákonodárství nikterak neabsolutizovalo snahu o obnovu majetkových vztahů k počátku rozhodného období, nýbrž bralo ohled na současný politický či veřejný zájem (v právním smyslu). Klasickým příkladem uvedeného je realizace ekonomické doktríny liberální ekonomické transformace, v níž restituce plnily primárně funkci deetatizace společenského bohatství, viz např. Cepl, V. The Transformation of Hearts and Minds in Eastern Europe. In Cato Journal, Vol. 17, No. 2, Fall 1997: „As for restitution, the practical motivation for it was to jump start the economy by placing property into the hands of citizens so that they could immediately become private economic actors“ („Pokud jde o restituce, jejich praktickou motivací bylo rychlé nastartování ekonomiky tím, že se majetek vložil do rukou občanů, aby se z nich okamžitě mohli stát soukromí ekonomičtí aktéři“), rovněž nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 95. Uvedené se pak promítalo i v konkrétních parametrech restitučních zákonů (vymezení osobních, věcných a časových dopadů zákonů, výluky z vydání věci apod.). 227. V tomto je i konkrétní podoba záměru ukončit přímé financování církví a náboženských společností s cílem ekonomické odluky od státu v zásadě politickým rozhodnutím. V rozsahu určení hodnoty nevydávaného majetku a co do rozložení výplaty finanční náhrady ve splátkách se jedná o ekonomické uvážení zákonodárce s ohledem na rozpočtové možnosti státu. 228. Předmětem následujícího posouzení je princip finanční náhrady (§ 15), která má ve vztahu k jednotlivým církvím proměnlivý charakter (různý poměr mezi restituční náhradovou složkou a vyrovnávací složkou), a dále princip přechodného období degresivního přímého financování (§ 17). Vzhledem k charakteru námitek, kdy pouze v jednom případě navrhovatelé a vedlejší účastníci namítají porušení základního práva (čl. 11 odst. 1 Listiny) a v dalším toliko obecně formulovanou diskriminaci a nerovnost (neakcesorickou; v důsledku libovůle zákonodárce), pohybuje se Ústavní soudÚstavní soud pouze na půdorysu testu racionality právní úpravy. Samostatné hodnocení následně přináší otázka náboženské neutrality státu dle čl. 2 odst. 1 Listiny. XII/c Test racionality (obecné vymezení) 229. Ve vztahu k zákonům upravujícím hospodářské otázky (daně, veřejné podpory, regulace hospodářské činnosti) se Ústavní soudÚstavní soud již v minulosti vyslovil pro zachování maximální míry zdrženlivosti. Pro posouzení ústavnosti zákona pak opakovaně použil tzv. test racionality (rational basis test). Testem ústavnosti v tomto smyslu projde taková zákonná úprava, u níž lze zjistit sledování nějakého legitimního cíle, a která tak činí způsobem, jejž si lze představit jako rozumný prostředek k jeho dosažení, byť nemusí jít o prostředek nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší [viz např. nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/01 ze dne 30. 10. 2002 (N 135/28 SbNU 153; 499/2002 Sb.), nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/05 ze dne 13. 12. 2005 (N 226/39 SbNU 389; 531/2005 Sb.), nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 83/06 ze dne 12. 3. 2008 (N 55/48 SbNU 629; 116/2008 Sb.), nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/08 ze dne 20. 5. 2008 (N 91/49 SbNU 273; 251/2008 Sb.)]. Pravidelnou součástí testu racionality je pak posouzení, zda napadené ustanovení není zjevně důsledkem svévolného rozlišování (diskriminace). Převažujícím rysem materie, na níž byl dosud test racionality aplikován, bylo dotčení (navrhovateli chápané jako porušení) hospodářských nebo sociálních práv obsažených v Listině, resp. rovnosti v oblasti těchto práv. Pro test racionality v rozsahu majetkového vyrovnání zůstává otázka, zda napadená právní úprava je v rozumném vztahu k legitimnímu cíli, a není zjevně důsledkem svévolného rozlišování (vyloučení libovůle). Při zvýšeném úsilí, které musel Ústavní soud věnovat identifikaci ústavněprávních námitek v obsáhlých návrzích s různorodou vnitřní strukturou, je možno formulovat následující problematické okruhy. Lze říci, že společným rysem námitek je otázka rovnosti, resp. diskriminace mezi oprávněnými osobami navzájem i ve vztahu k třetím osobám. Posouzení bylo učiněno - s ohledem na námitky nerovnosti a diskriminace na základě částek vyplácených z titulů podle § 15 a 17 - na podkladu zmíněného testu racionality. XII/d K § 15 odst. 1, 2 (tvrzený rozpor s čl. 11 odst. 1 ve spojení čl. 3 odst. 1 Listiny) 230. Jednou z námitek navrhovatelů a vedlejšího účastníka 1) je námitka porušení rovnosti v restitučních vztazích, zejména co do výše finanční náhrady, čímž má být porušen rovněž čl. 11 odst. 1 Listiny [navrhovatelé odst. 51, 53; vedlejší účastník 1) odst. 18-22, 27]. Zejména podle přesvědčení vedlejšího účastníka 1) se má jednat o porušení akcesorické rovnosti (čl. 3 odst. 1 Listiny). 231. Základní práva třetích osob dle čl. 11 Listiny (samostatně či ve spojení s čl. 3 odst. 1 Listiny) nejsou dotčena. Je nutno především zdůraznit, že finanční náhradou nemůže být dotčeno základní právo či hospodářské a sociální právo třetích osob, neboť finanční náhrada je součástí toliko vztahu mezi státem a oprávněnou církví nebo náboženskou společností. Pokud vedlejší účastník 1) tvrdí, že ustanovením § 15 odst. 2 je založeno porušení čl. 11 odst. 1 Listiny („Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.“), a to ve vztahu „k osobám jiných restituentů, jimž se ze stejného titulu (náprava některých majetkových křivd způsobených komunistickým režimem) dostalo rovněž určité náhrady za jejich původní majetek, který podle restitučních zákonů nebyl, popř. již nemohl být vydán“ (odst. 27) ve spojení s čl. 3 odst. 1 Listiny, konstatuje Ústavní soudÚstavní soud, že porušení tohoto základního práva je pojmově vyloučeno. Ustanovení čl. 11 odst. 1 věty druhé Listiny míří na již zmíněnou praxi komunistického režimu po roce 1948, kdy právní řád (včetně ústav) znal různé druhy vlastnictví pro různé skupiny osob, čemuž potom odpovídal i různý stupeň právní (soudní) ochrany (v tomto kontextu je nutno připomenout námitky založené na tzv. teorii veřejného vlastnictví). Vlastnické právo založené postupem podle § 15 odst. 1, 2 však nepřináší žádnou modifikaci institutu vlastnictví ani na straně oprávněných osob ani na straně třetích osob. Jinými slovy řečeno, církevním subjektům je na základě zákona č. 428/2012 Sb. zakládáno stejné vlastnické právo jako kterékoliv jiné oprávněné osobě, resp. kterémukoliv jinému vlastníku v jurisdikci České republiky. Proto ani eventuálním odstraněním § 15 odst. 1, 2 nedojde k žádné změně v obsahu a ochraně vlastnictví na straně třetích osob. Ke korektnímu použití argumentu založeného na čl. 11 odst. 1 větě druhé Listiny viz např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 24/08 ze dne 17. 3. 2009 (N 56/52 SbNU 555; 124/2009 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 48/06 ze dne 9. 12. 2008 (N 217/51 SbNU 697; 54/2009 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 12/06 ze dne 2. 7. 2008 (N 121/50 SbNU 31; 342/2008 Sb.). K otázce neakcesorické rovnosti restituentů podle různých restitučních zákonů viz dále. XII/e K § 15 odst. 1, 2 (finanční náhrada i církvím bez restitučního nároku) 232. Ustanovení § 15 odst. 2 zakládá podmíněný nárok na finanční náhradu, a to ve stanové výši (viz uvedenou tabulku). Vzhledem k účelům zákona č. 428/2012 Sb. má tato finanční náhrada smíšený charakter: v rámci finanční kompenzace bude církvím celkem vyplaceno 59 mld. Kč v průběhu 30 let při rozdělení mezi církve a náboženské společnosti v poměru: 80 % římskokatolická církev, 20 % ostatní církve a náboženské společnosti (důvodová zpráva, s. 37). Finanční náhrada podle § 15 tak nemá čistě kompenzační (restituční) charakter, nýbrž zákonodárce jí sledoval částečné vyrovnání v postavení dotčených církví a náboženských společností oproti Církvi římskokatolické. V tomto je nutno upozornit, že ani ustanovení § 15 nekonstruuje finanční náhradu ve vztahu k tržním cenám jednotlivých nevydávaných nemovitostínemovitostí. Kompenzační a vyrovnávací složka finanční náhrady je tak zjevně rozdílná u každé jednotlivé církve a náboženské společnosti: u Církve římskokatolické je dána plná kompenzační (restituční) složka, u církví jiných může vyrovnávací složka zcela převažovat (část nebo celá finanční kompenzace bude vyplacena nad rámec původního majetku). Konkrétní poměry obou složek finanční náhrady u každé jednotlivé církve jsou pro posouzení ústavnosti irelevantní. Na tento poměr kompenzační (restituční) a vyrovnávací složky finanční náhrady míří námitky vedlejšího účastníka 1) - odst. 17 a násl., který ve vztahu k vybraným církvím zpochybňuje existenci majetkových křivd, jak je definuje § 5. Přesto následně cituje z důvodové zprávy, že „hlavní zásadou je uspořádání majetkových poměrů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi s cílem postupného vytvoření modelu samofinancování církví a náboženských společností a jejich úplné ekonomické odluky od státu.“. V tomto kontextu namítá, že vyplacení finanční náhrady vede ke zcela opačnému výsledku, tedy k „připoutání státu a registrovaných církví, obdařených finanční náhradou, k sobě právním poutem věřitele (církev) a dlužníka (stát).“. 233. Ve vztahu k různému charakteru podílů jednotlivých církví na finanční náhradě je Ústavní soudÚstavní soud názoru, že 1. částečná redistribuce (modifikace) finanční náhrady mezi jednotlivé církve v omezeném rozsahu je v politické dispozici zákonodárce a že 2. již vyslovený souhlas dotčených církví a náboženských společností vylučuje protiprávnost, resp. ústavně relevantní nerovnost oprávněných osob. K otázce ad 1. Ústavní soudÚstavní soud dodává, že pokud zákonodárce koncipuje vztahy státu a církví do budoucna, není formální historická spravedlnost (rovnost oprávněných osob) jediným kritériem, kterým je nutně vázán. Zvláště pokud vztah státu a církví prošel tolika zásadními změnami jako ve 20. století, je politické uvážení s ohledem na změněné společenské a hospodářské podmínky, a rovněž s ohledem na přizpůsobení se jednotlivých církví těmto změnám, namístě. Doporučení Benátské komise ve vztahu k zákonům upravujícím otázky náboženství a vyznání např. hovoří v kontextu současného právního státu při majetkovém vyrovnání s církvemi o potřebě zvláštní „citlivosti“ [Guidelines for legislative reviews of laws affecting religion or belief, CDL-AD(2004)028, bod J.4]: „In many cases, State-financing schemes are directly tied to historical events, (such as returning property previously seized unilaterally by the State), and any evaluations must be very sensitive to these complicated fact issues.“ [„V mnoha případech se pravidla pro státní financování přímo vážou k historickým událostem (jako je vracení majetku dříve státem jednostranně odebraného) a jakékoli posuzování musí být k těmto komplikovaným skutkovým otázkám velmi citlivé.“]. Pokud v sobě otázka majetkového vyrovnání obsahuje ukončení dosavadního modelu přímého státního financování, jeví se metoda restituce (naturální, relutární) nikoliv jako cíl, nýbrž jen jako jedna z forem k dosažení tohoto cíle. Naznal-li zákonodárce, že důraz na čistě restituční principy při majetkovém vyrovnání může znamenat v současných podmínkách nepřiměřenou tvrdost, která by negativně dopadla na nekatolické církve a náboženské společnosti, lze to odůvodnit ohledem na důvěru těchto církví v zákon č. 218/1949 Sb., jemuž se řada aktivit církví při absenci jiného výhledu nutně přizpůsobila. Účelem zákona č. 428/2012 Sb. nepochybně není náhlé omezení či ukončení (zpravidla dlouhodobých) aktivit nekatolických církví, které nebyly významnějšími vlastníky zemědělských nemovitostínemovitostí k 25. 2. 1948. Ad 2. je nutno též připomenout, že poměr částečné redistribuce finanční náhrady mezi jednotlivé církve a náboženské společnosti byl od počátku koncipován jako (politická) dohoda mezi dotčenými církvemi a náboženskými společnostmi (viz přílohu vyjádření vlády „zaslání výsledku dohod církví na rozdělení finanční náhrady za nevydaný původní církevní majetek“), což tedy není až tak podstatné, jako spíše související fakt, že následný právně relevantní souhlas dotčených církví a náboženských společností byl dán prostřednictvím smluv dle § 16, v nichž je otázka podílů jednotlivých církví a náboženských společností na finanční náhradě stipulována (viz smlouvy o vypořádání založené vládou do spisu na základě žádosti Ústavního souduÚstavního soudu). 234. Ve vztahu k tvrzenému efektu vytvoření ještě větší závislosti církví na státu prostřednictvím splátek je nutno zdůraznit, že vedlejší účastník 1) ne zcela přesně vystihuje logiku závěrů Ústavního souduÚstavního soudu. Z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/07 totiž plyne, že protiústavnost spočívá ze strany státu v jednostranném a do značné míry politickém rozhodování o výši plnění podle zákona č. 218/1949 Sb. při odkládání vypořádání historického majetku církví: „[M]odel tzv. hospodářského zabezpečení církví a náboženských společností, pokud by byl pojímán jako plnohodnotná alternativa k vypořádání historického majetku církví a náboženských společností, není dostatečnou zárukou svobod plynoucích z čl. 16 odst. 1 Listiny, zvláště pak nezávislosti (dotčených) církví a náboženských společností na státu podle čl. 16 odst. 2 Listiny. Pro správné pochopení těchto úvah je nutno zdůraznit, že Ústavní soud nyní neprovádí ekonomickou analýzu nároků oprávněných církví plynoucích ze zákona č. 218/1949 Sb. v poměru ke skutečnému plnění státu, nýbrž hovoří obecně o mechanismu, kdy je to výhradně stát, který dotčeným církvím a náboženským společnostem zákonem přiznává řadu titulů tzv. hospodářského zabezpečení, zároveň však de facto sám určuje, jaká celková částka na tyto výdaje bude vynaložena, čímž prakticky jednostranně rozhoduje o míře ekonomické závislosti dotčených církví a náboženských společností na státu“ (bod 103). V tomto je finanční náhrada podle § 15 koncipována zcela odlišně, především splátky nejsou - každoročně - závislými na (politických) rozpočtových prioritách a vytváří pro církve a náboženské společnosti určitý výhled, byť časově omezený ukončením přímých plateb. Je nutno znovu zdůraznit, že protiústavní závislost církví na státu nebyla v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/07 formulována ve vztahu k ekonomickým úvahám o skutečných hospodářských nákladech církví a výši skutečného plnění od státu podle zákona č. 218/1949 Sb. Přestože celková výše částky z titulů dle § 15 odst. 2 a § 17 může pro jednotlivé církve znamenat dočasně vyšší či celkově nižší příjem od státu, než by činil potenciální příjem podle zákona č. 218/1949 Sb., nejedná se o založení závislosti ve výše uvedeném smyslu. Podobně ani uplynutí přechodného období podle § 17, resp. vyplacení splátek podle § 15 odst. 3, nezakládá - i při možných ekonomických problémech konkrétní církve - protiústavní závislost na státu. 235. Ve vztahu ke skutečnosti, že podíly jednotlivých církví na finanční náhradě podle § 15 odst. 2 neodpovídají jejich podílu na původním majetku, tedy Ústavní soudÚstavní soud uzavírá, že v testu racionality obstojí, neboť vede k odstranění hospodářské závislosti církví na státu, resp. zmírňuje (spolu s nároky dle § 17) účinky okamžitého zrušení tzv. hospodářského zabezpečení podle zákona č. 218/1949 Sb., do jisté míry vyrovnává historicky podmíněné rozdílné majetkové poměry různých církví a náboženských společností, čímž minimalizuje náhlé negativní účinky aktů veřejné moci na činnost církví (a náboženskou svobodu obecně). Výše uvedené zároveň neumožňuje závěr o protiústavní libovůli zákonodárce. Je nutno podotknout, že tento argument navrhovatelů a vedlejších účastníků by ani teoreticky nemohl vést k paušálnímu zrušení napadené právní úpravy ve vztahu ke všem dotčeným církvím, nýbrž toliko ve vztahu k těm církvím, jejichž výše finančního příspěvku obsahuje vyrovnávací složku nad rámec čistě restituční náhrady. 236. Je nutno též připomenout, že v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/07 ani v žádném navazujícím nálezu nebyl vysloven požadavek na okamžité zrušení zákona č. 218/1949 Sb. bez dalšího (bez přechodného období, bez politické úvahy při uspořádání budoucích vztahů), naopak byla zdůrazňována (od počátku 90. let zřejmá) „objektivní potřeb[a] přijmout takovou komplexní právní úpravu, jejíž příprava vzhledem k širším souvislostem vztahu státu a církví vyžaduje koncepční přístup“ (např. sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 23). Právě pro politický aspekt problematiky, který se projevil nad rámec čistě restituční složky zákona, odmítl Ústavní soudÚstavní soud po plenárním stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 22/05 aktivistickou ingerenci moci soudní v uvedené oblasti. XII/f K § 15 odst. 1, 2 (okruh oprávněných osob) 237. Zejména vedlejší účastník 1) dospívá k závěru, že svévole zákonodárce je založena kritériem pro výběr příjemců finanční náhrady. Po podrobném rozboru zjišťuje, že kritériem nebyla majetková křivda, nýbrž právo církve „být financována podle zvláštního právního předpisu o finančním zabezpečení církví a náboženských společností“ ve smyslu § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 3/2002 Sb. Poukazuje na skutečnost, že ke dni 31. 12. 2012 existovaly další registrované církve, kterým právo „mohlo být podle zákonné úpravy platné do konce roku 2012 přiznáno“, které však „o financování státem nestály a nestojí“, pročež nebyly do okruhu oprávněných osob podle § 15 odst. 2 zařazeny. Ústavnímu souduÚstavnímu soudu není zřejmé, v čem má spočívat protiústavní nerovnost. Je nutno upozornit, že přiznání zvláštního práva na státní financování dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 3/2002 Sb. bylo podle úpravy účinné do 31. 12. 2012 závislé na podání návrhu ze strany církve či náboženské společnosti ve smyslu § 11 odst. 1 zákona č. 3/2002 Sb., ve znění zákona č. 420/2011 Sb. Přiznání zvláštních práv je proto (při splnění zákonných podmínek) v zásadě v dispozici registrovaných církví a náboženských společností, neboť tato práva nenastupují ze zákona automaticky. Proto nelze hovořit o protiústavní diskriminaci církví, které o „hospodářské zabezpečení“ v minulosti neprojevily zájem, pokud takto pouze v důsledku vlastního rozhodnutí zůstaly mimo okruh oprávněných osob podle § 15 odst. 1 a § 17. Uvažované kritérium existence práva na tzv. hospodářské zabezpečení bylo ostatně známo již z parametrů předchozího návrhu zákona (2008). Stejnou protiústavnost by mimochodem museli vedlejší účastníci spatřovat v realitě hospodářského zabezpečení do 31. 12. 2012, kdy vedle sebe existovaly tytéž církve, kterým bylo na základě návrhu zvláštní právo přiznáno, a registrované církve, které návrh na přiznání zvláštního práva nepodaly, ačkoliv mohly. Nesprávný náhled vedlejších účastníků potvrzuje i skutečnost, že přes výčet uvedený v § 15 odst. 2 nesplnila o své vlastní vůli jedna z dotčených církví podmínku stanovenou v § 15 odst. 1 (neodmítnutí uzavřít smlouvu), což rovněž nelze interpretovat jako skutečnost zakládající protiústavní nerovnost mezi dotčenými církvemi a náboženskými společnostmi. 238. Je nutno zdůraznit, že konstrukce tzv. zvláštních práv přiznatelných na základě registrace II. stupně (též akreditace), resp. klíčová ustanovení zákona č. 3/2002 Sb., byla předmětem přezkumu Ústavního souduÚstavního soudu, a to v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/02. K otázce vícestupňové registrace srov. rovněž např. rozsudek ESLP Religionsgemeinschaft der Zeugen Jehovas (Náboženská společnost Svědkové Jehovovi) a další proti Rakousku ze dne 31. července 2008, č. 40825/98, § 96. Uvedená konstrukce tzv. zvláštních práv podle zákona č. 3/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která je již bez práva být financována podle zákona č. 218/1949 Sb. zachována i po 1. 1. 2013, tedy ani sama o sobě nezpůsobuje protiústavní diskriminaci registrovaných církví. 239. Navrhovatelé v odstavci 29 c) zvláště namítají, že finanční náhrada je poskytována (z hlediska původního majetku) „nevlastníkovi“, tedy dotčené církvi a náboženské společnosti jako celku, nikoliv jednotlivým církevním subjektům. V tomto smyslu mají po formální stránce navrhovatelé pravdu. Zároveň však nepředkládají žádnou argumentaci, proč by - zvláště v kontextu právní formy církví a náboženských společností podle zákona č. 3/2002 Sb. - mělo jít o postup protiústavní. Navrhovatelé se v rovině podústavního práva mýlí v tom, že registrovaná církev je ve vztahu k jednotlivým církevním právnickým osobám „cizí osobou“. Podle § 15a zákona č. 3/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mohou církevní právnické osoby (tzv. „evidované právnické osoby“) vznikat na základě návrhu k evidenci podaného orgánem registrované církve a náboženské společnosti, totéž platí o návrhu na zrušení evidence, a podle § 26 odst. 1 písm. c) téhož zákona zanikají na základě zrušení evidence, zanikne-li registrace církve a náboženské společnosti, jejíž orgán tuto právnickou osobu navrhl k evidenci. Církevní právnická osoba „uvnitř“ registrované církve či náboženské společnosti je po formální stránce samostatným subjektem práv, z hlediska svého účelu je však toliko jednotkou registrované církve a na její existenci je závislá. Z uvedeného pramení v praxi i různá jednatelská omezení, která orgány registrované církve pro církevní právnickou osobu stanovují apod. Ústavní soudÚstavní soud již v minulosti uvedl, že „specifikum [v nynějším kontextu majetkového vyrovnání] může - i s ohledem na uvážení zákonodárce - vyplynout ze samotné organizační podstaty jednotlivé církve nebo náboženské společnosti, kdy konkrétní podoba vypořádání nemusí směřovat vůči individuálním subjektům, nýbrž podle okolností i vůči církvi či náboženské společnosti jako celku ... Pokud majetková křivda způsobená formálně jednotlivé církevní právnické osobě byla, s ohledem na organizační strukturu a vnitřní vazby církví, zamýšlena a realizována jako akt protiprávní represe vůči celé (příslušné) církvi, zahrnuje pozitivní odpovědnost zákonodárce i uvážení vhodné podoby úpravy těchto celkových vztahů“ (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 91). Z hlediska daného církevního účelu a ochrany čl. 16 odst. 1, 2 Listiny je tedy nepochybně dána právně relevantní spojitost mezi registrovanou církví a jednotlivými právnickými osobami, které jsou později zřizovány podle příslušných zákonů s již konkrétně vymezeným posláním (farnosti, sbory, charity, diakonie, školy, sociální ústavy, zdravotnická zařízení apod.). 240. Je nutno též podotknout, že obavu vedlejšího účastníka 1) o „osud jiných registrovaných církví a náboženských společností“ (odst. 18, s. 13) nelze zhojit zrušením zákona č. 428/2012 Sb., neboť i při zrušení zrušovacího ustanovení § 19 bodu 1 (k tomu však dále) by zrušený zákon č. 218/1949 Sb. v legislativním smyslu „neobživl“, tedy že eventuální další právní úprava je plně v rukou zákonodárce. Zároveň je možno nad rámec námitek poznamenat, že při politickém rozhodnutí zrušit systém tzv. hospodářského zabezpečení, je stanovení určitého kritického časového okamžiku, po němž již uvedené zvláštní právo nebude přiznáno, nevyhnutelným. Zákon č. 428/2012 Sb. především není založen na obecné povinnosti státu pečovat o všechny církve a náboženské společnosti (čímž nejsou dotčeny pozitivní povinnosti státu na poli základních práv), nýbrž na povinnosti vyrovnat se v současných ústavních podmínkách s určitým historickým dědictvím, které po právní stránce zákon č. 218/1949 Sb. pro demokratického zákonodárce představoval. 241. Pokud se tedy jedná o stanovení okruhu dotčených církví a náboženských společností podle § 15 odst. 1, 2 zákona o vyrovnání s církvemi na základě kritéria existence zvláštního práva na „hospodářské zabezpečení“ dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 3/2002 Sb. ve znění účinném ke dni 31. 12. 2012, nejedná se ze strany zákonodárce o postup svévolný, nýbrž zcela racionálně vystihující dosavadní vztah mezi státem a dotčenými církvemi právě na základě zákona č. 218/1949 Sb., který byl zákonem č. 428/2012 Sb. zrušen. XII/g K § 15 odst. 1, 2 (výše finanční náhrady) 242. Navrhovatelé a vedlejší účastník 1) dále v zásadě shodně namítají, že právní úprava § 15 odst. 2 je protiústavní s ohledem na celkovou výši finanční náhrady, přičemž zpochybňují její vazbu na rozsah a hodnotu původního majetku. Vedlejší účastníci uvádí, že „nikde v zákoně ani v důvodové zprávě“ není uveden přesný seznam majetku, na základě něhož se dospělo k ocenění (odst. 19). Dále podle vedlejšího účastníka 1) není zřejmé, zda do souhrnu nahrazovaného majetku byl zohledněn zákon č. 298/1990 Sb., majetek vydaný tzv. exekutivní cestou v letech 1996 až 1998 a částky vydané z titulu tzv. hospodářského zabezpečení podle zákona č. 218/1949 Sb. Dále pak navrhovatelé uvádějí, že „[č]ástka při odškodňování za údajně nevydaný majetek je diskriminační (církvím se vyplácí náhrada za údajně tržní ceny, všem ostatním restituentům, ale i osobám, kterým byl od roku 1919 zabírán majetek na základě pozemkové reformy, za ceny tabulkové)“ - odst. 29 b), obdobně část 5.9, odst. 50, že neexistuje povinnost státu cokoliv nahrazovat, zvláště ne v tržních cenách (část 5.9, odst. 49), že ESLP „akceptoval i velmi nízkou náhradu, když projednával tzv. pilotní projekt proti Polsku ve věci odškodnění za majetek ponechaný za řekou Burg“ (správně „Bug“; část 5.9, odst. 51), že během roku 1949 byly na církve vynaloženy vyšší objemy prostředků než v předchozích letech (část 5.9, odst. 52). Rovněž navrhovatelé pochybují o rozsahu původního majetku, který se má nahrazovat. Církvím se má podle jejich názoru „vyplácet náhrada za větší majetek, než jim [po revizi pozemkové reformy] měl zůstat“ (část 5.10, odst. 56). 243. Z předložených námitek není zřejmé, které z nich mají podporovat tvrzení protiústavnosti zákona, resp. konkrétního ustanovení. Z hlediska ústavnosti právní úpravy je nutno se zaměřit na otázku výše celkové náhrady podle § 15 odst. 2 a otázku rovnosti restituentů, kterým byla podle některého z restitučních zákonů rovněž „finanční náhrada“ vyplácena. 244. Pokud jde o celkový rozsah původního majetku (resp. rozsah majetku nahrazovaného podle § 15) zdůrazňuje Ústavní soudÚstavní soud, že předmětem řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem nemůže být skutkové dokazování stran přesných výměr původního majetku, neboť tato skutečnost nemá vazbu na ústavnost napadeného zákona. 245. Podle důvodové zprávy tvořila (k 25. 2. 1948) velikost původního majetku církví a náboženských společností: lesní půda 181 326 ha, zemědělská půda 72 202 ha, vodní plochy 3 611 ha, zastavěné plochy 600 ha, ostatní plochy 3 894 ha, budovy 324 ha. Pozemky ve správě Pozemkového fondu České republiky dotčené ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., evidované k 1. 5. 2011, tvořily výměru: zemědělské pozemky (orná půda, trvalý travní porost, chmelnice, vinice, ovocný sad, zahrada) 32 760 ha, vodní plocha 709 ha, ostatní plocha 1 995 ha, zastavěná plocha a nádvoří 127 ha, lesní pozemky (určené k plnění funkce lesa) 37 ha, druh neurčen (bez uvedení druhu pozemku) 12 784 ha, celkem 48 412 ha. Lesy České republiky, s. p., evidovaly k 28. únoru 2011 ve své správě původní majetek církví a náboženských společností o celkové výměře 151 777 ha lesních pozemků, 33,7 ha pozemků zastavěné plochy a nádvoří a z toho 11,7 ha zastavěných ploch budov. 246. Vznesené námitky jsou dvojí intenzity: a) rozsah původního majetku zahrnuje i nemovitostinemovitosti, na něž se vztahoval zákon č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, ve znění pozdějších předpisů, čímž byly údaje v důvodové zprávě nadhodnoceny o několik řádů oproti skutečnosti; b) rozsah původního majetku, jak je obsažen v důvodové zprávě, při nedostatku dalších podkladů není přesný. 247. K oběma námitkám je nutno uvést, že ze samotného zákona č. 428/2012 Sb. neplyne, že by se v případě finanční náhrady podle § 15 odst. 1, 2 mělo jednat o výsledek konkrétní ekonomické či matematické metody, která by byla aplikována na konkrétní soubor majetku, zvláště s ohledem na výše uvedený účel finanční náhrady, který má proměnlivý poměr náhradové a vyrovnávací složky ve vztahu ke každé z církví. Ze zákona tedy neplyne, že by předpokládal konkrétní identifikaci nahrazovaného majetku a jeho ocenění konkrétní ekonomickou metodou, přičemž souhrn částek by pak představoval celkovou sumu finanční náhrady. Z hlediska testu ústavnosti zákona s rozpočtovými dopady je rozhodující, do jaké míry má částka finanční náhrady elementární vazbu na dostupné údaje a cenové relace, tedy zda napadená ustanovení § 15 odst. 1, 2 nejsou výsledkem iracionálního chování zákonodárce, náhodných změn (omylů) v průběhu legislativního procesu apod. [mutatis mutandis nález sp. zn. Pl. ÚS 17/11 ze dne 15. 5. 2012 (220/2012 Sb.), bod 72; nález sp. zn. Pl. ÚS 17/10 ze dne 28. 6. 2011 (N 123/61 SbNU 767; 232/2011 Sb.), bod 51; nález sp. zn. Pl. ÚS 20/09 ze dne 15. 11. 2011 (N 195/63 SbNU 247; 36/2012 Sb.), bod 25]. 248. K námitce sub a) je nutno dodat, že vychází z nesprávného předpokladu, že nemovitostinemovitosti spadající pod zákon č. 142/1947 Sb. jsou (mají být) vyloučeny z restitučního zákonodárství z toho důvodu, že majetková křivda měla nastat před rozhodným datem 25. 2. 1948. Pro zařazení do rozhodného období je rozhodné, kdy nastala majetková křivda, nikoliv kdy nastala účinnost zákona. Zákon č. 142/1947 Sb. byl přijat 11. července 1947, s účinností od 12. srpna 1947, byl však v rozhodném rozsahu realizován až po 25. únoru 1948. Prováděcí vládní nařízení č. 1/1948 Sb., kterým se provádějí některá ustanovení zákona o revisi první pozemkové reformy, nabylo účinnosti až 9. ledna 1948. Podle tohoto nařízení musela být vlastníkovi dána výpověď tak, aby půda mohla být převzata vždy k 1. březnu nebo 1. říjnu běžného roku. V § 23 odst. 1 vládního nařízení č. 1/1948 Sb., ve znění vládního nařízení č. 90/1948 Sb., bylo stanoveno, že výpověď z hospodaření na přejímaných nemovitostechnemovitostech podle § 12 náhradového zákona, tzn. zákona č. 329/1920 Sb. z. n. budiž dána aspoň tříměsíční, a to tak, aby převzetí půdy se mohlo uskutečnit buď ke dni 1. března, nebo 1. října běžného roku s tou výjimkou, že pro převzetí půdy ke dni 1. března 1948 stačí výpověď jednoměsíční. V podrobnostech Ústavní soudÚstavní soud odkazuje na výklad k § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Je tedy rovněž nerozhodná hypotetická úvaha navrhovatelů, kolik nemovitostínemovitostí vlastníku „mělo zůstat“ po pozemkové reformě a její revizi, když podobná úvaha se neuplatnila ani ve vztahu k ostatním restituentům podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 229/1991 Sb. 249. K námitce sub b) je nutno dodat, že přezkum ústavnosti není založen na ověřování výměr původního majetku. Z hlediska výše vymezených kritérií je úkolem Ústavního souduÚstavního soudu posoudit, zda existují vazby uvedených výměr na údaje, které měl zákonodárce a Ústavní soudÚstavní soud k dispozici, zda tedy právní úprava není výsledkem iracionálního chování zákonodárce či náhodných změn (omylů) v průběhu legislativního procesu. V takovém případě je požadavek vedlejšího účastníka 1) na přesnost (plynoucí z požadavku na položkový seznam původního majetku) podstatně relativizován ve prospěch ověření základu údaje o původním majetku zejména v uvedeném rozsahu lesní půdy 181 326 ha a zemědělské půdy 72 202 ha. Tyto údaje však nebyly ze strany navrhovatelů ani vedlejších účastníků podstatným způsobem zpochybněny. 250. Vláda ve svém vyjádření především konstatuje, že při přípravě návrhu zákona byly přezkoumány dostupné archivní materiály k rozsahu církevního majetku. V důsledku povodní z roku 2002 nyní nejsou k dispozici údaje o původním církevním majetku z období revize první pozemkové reformy. Byly proto využity údaje vztahující se k provedení první pozemkové reformy, a to i vzhledem ke kvalitě, kterou úředníci v období 1. republiky oproti období po II. světové válce odváděli. K tomu vláda ve svém vyjádření považuje za nezbytné dodat, že první pozemková reforma se vztahovala pouze na velkostatky se zemědělskou půdou nad 150 ha nebo veškerou půdou nad 250 ha. Církevní statky s menší výměrou, např. pozemky farností, menší statky řádů a kongregací v těchto číslech zahrnuty nejsou. Dále zde chybí církevní majetek nabytý v druhé polovině 30. let nákupy, dary a dědictvími, který nebyl přihlášen do první pozemkové reformy jako církevní. Rovněž jakékoliv údaje o majetku přihlášeném k revizi první pozemkové reformy neobsahují statky s menší výměrou, na které se revize první pozemkové reformy nevztahovala (hranice byla 50 ha, resp. 30 ha), což se vedle farního majetku týká i majetku nekatolických církví a náboženských společností. Z dat poskytnutých Pozemkovým fondem České republiky a Lesy České republiky, s. p., vyplývá, že pouze tyto dvě instituce obhospodařovaly v roce 2011 cca 200 tis. ha původního církevního majetku. Značná část původního církevního majetku se přitom dále nachází ve vojenských újezdech, v národních parcích a ve vlastnictví obcíobcí, krajů a fyzických a právnických osob. 251. Je zároveň zřejmé, že stát (žádný z jeho orgánů) v minulosti nevedl a ani dnes nevede samostatný seznam církevního jmění ani církevního majetku ve vlastnictví oprávněných osob či jejich právních předchůdců ani seznam původního majetku, jak je vymezen v § 2 písm. a). Podle dostupné literatury, na kterou částečně odkazují důvodová zpráva a vyjádření vlády, podléhalo v případě katolických institucí záboru během první pozemkové reformy v historických zemích 58 964 ha zemědělské a 238 639,04 ha veškeré půdy (Otáhal, M. Římskokatolická církev a první pozemková reforma. In: Černý, B. et al. Církve v našich dějinách. Praha: Orbis, 1960, s. 132). Součet je založen na údajích z Voženílek, J. Předběžné výsledky pozemkové reformy. Praha, 1930, a z Červinka, E. Jak byla provedena pozemková reforma na velkostatcích římskokatolické církve. Praha, 1933. Zároveň bylo konstatováno, že prováděním první pozemkové reformy zůstal pozemkový majetek církve „v podstatě zachován“, neboť ze zabrané půdy zůstalo reformou nedotčeno 84,59 % (Otáhal, s. 133). Celkový rozsah půdy katolické církve spadající do záboru byl podle jiného autoraautora 235 441 ha, s tím, že k převzetí státem došlo jen asi u 10 %, to ovšem k dřívějšímu datu, [Motyčka, J. Církevní velkostatky v naší republice. Praha, nedatováno (pravděpodobně 1926/27), s. 42-43]. K rozsahu církevního majetku spadajícího do první pozemkové reformy obsahují internetové stránky Ministerstva kultury další podrobnější údaje a kopie archivních materiálů (zejména k rozloze jednotlivých církevních velkostatků). Individuálním šetřením tak bylo po provedení pozemkové reformy zdokumentováno 118 327 ha veškeré půdy ve vlastnictví diecézí katolické církve a 67 515 ha ve vlastnictví řádů katolické církve, celkem 185 842 ha (dokument „příloha č. 11, tabulka - zdokumentovaný rozsah majetku církevních velkostatků a farností“ ve spojení se skeny archivních podkladů v dokumentu „příloha č. 9, archivní doklady o původním církevním majetku“ na internetových stránkách Ministerstva kultury (http://www.mkcr.cz/cirkve-a-nabozenske-spolecnosti/majetkove-narovnani/default.htm) Ústavní soudÚstavní soud neměl důvod uvedené údaje dále upřesňovat a podrobovat dokazování. V uvedených výměrách totiž dále nejsou zahrnuty vlastnické celky, které nesplňovaly rozlohu velkého majetku pozemkového („větší než 150 ha půdy zemědělské (rolí, luk, zahrad, vinic, chmelnic), nebo 250 ha půdy vůbec“), tedy pozemkové celky menší. Přitom jen rozloha farních beneficií byla v roce 1949 odhadována na 30 612 ha (materiál Ministerstva školství, věd a umění č. j. P 2398/49-P/6, na internetových stránkách výše). V uvedených výměrách čerpaných z odborné literatury či individuálně podložených pak dále nejsou zahrnuty výměry nemovitostínemovitostí nabytých ve 30. a 40. letech 20. století a zejména majetek ostatních církví (nekatolických církví a židovských obcíobcí) a zbožných nadací a církevních spolků. Pokud se pak dále jedná o poměr mezi vydávaným a nevydávaným (nahrazovaným) majetkem, jedná se v zásadě o odečtení vydávaného majetku na základě evidence Pozemkového fondu České republiky a Lesů České republiky, s. p., od celkového majetku. 252. Na základě uvedeného Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že při zvážení výše uvedených skutečností je zřejmé, že výměra původního majetku, z níž vycházela důvodová zpráva (a předchozí jednání mezi státem a církvemi), má-li být měřítkem racionality, resp. ústavnosti § 15 odst. 1, 2 zákona o vyrovnání s církvemi, nevykazuje znaky libovůle či omylu zákonodárce, nýbrž že má rozumnou a přiměřenou vazbu na dostupné historické údaje. Ústavní soudÚstavní soud znovu zdůrazňuje, že pro tento závěr nebylo třeba nijak dále ověřovat či prokazovat přesnost uvedených údajů. 253. K tomu je možno jen na okraj zmínit přístup Ústavního souduÚstavního soudu k provádění restitucí v 90. letech minulého století, kdy bylo opakovaně vysloveno, že veřejná moc, která z povahy věci má disponovat příslušnými podklady, nesmí vystupovat vůči oprávněným osobám formalisticky a přenášet na ně s odstupem čtyřiceti, nyní již šedesáti let neúměrné břemeno z hlediska hodnocení celkové důkazní situace. Je vůbec otázkou, nakolik je přesný seznam původního majetku čítající řádově desítky tisíc položek s odstupem šedesáti let technicky proveditelný. 254. Co do jednotlivých námitek nyní postačí podotknout, že z dostupných materiálů (obsah spisu, stenozáznamy z jednání Parlamentu, veřejně přístupné internetové stránky Ministerstva kultury) nikterak neplyne, že by do uvedených výměr měl být započítán i majetek vydaný církvím a náboženským společnostem před 31. prosincem 2012. Z hlediska dosavadního restitučního zákonodárství i z hlediska zákona č. 428/2012 Sb. pak není rozhodné, na jakou výměru nemovitostínemovitostí se pozemkové reformy „mohly vztahovat“, nýbrž jen na jakou výměru se skutečně vztahovaly. 255. Co do ocenění původního majetku, který se nevydává, je nutno opět zdůraznit, že kritériem ústavnosti není přesnost či správnost odhadu hodnoty původního majetku, jakkoliv uvedenými úvahami je podložena celková částka obsažená v § 15 odst. 2. Výpočet ceny původního majetku je obsažen v důvodové zprávě a podrobněji ve vyjádření vlády, veřejně dostupné jsou obdobně podrobné údaje na internetových stránkách Ministerstva kultury (citovaných výše). Výpočet je založen na výměrách uvedených výše a tam, kde je to možné, za použití cen obvyklých. V již citovaném sněmovním tisku 585 je přiložena zpráva společnosti Ernst & Young, s. r. o., s názvem „Kvalitativní komentář algoritmu užitého ze strany církví a náboženských společností pro odhad hodnoty zabaveného církevního majetku“ ze dne 8. 10. 2008. Z něho plyne závěr, že: „Statistický algoritmus, využívající průměrné ceny, je racionální vzhledem k nedokonalosti podkladových i tržních dat za podmínek omezeného času pro zpracování ocenění majetku.“. Vedlejší účastník 1) v zásadě zpochybňuje uvedenou metodu toliko v dílčích aspektech, kupříkladu, že měly být na původní majetek užity průměrné ceny vztahující se pouze k transakcím pro zemědělské využití pozemku (a nikoliv nezemědělské využití pozemku). Není však zřejmé, proč by tomu tak mělo být, když v zásadě formální (někdejší) klasifikace pozemku jako „zemědělského“ již neodpovídá současné realitě, neboť se dnes již jedná (po 60 letech) v řadě případů o pozemky v blízkosti zástavby a inženýrských sítí a jejich cena se blíží ceně stavebních parcel (podrobně viz vyjádření vlády) a právě „zemědělské“ pozemky v intravilánech jsou typicky již ve vlastnictví obcíobcí, které nejsou mezi osobami povinnými. 256. Ústavní soudÚstavní soud neshledal důvod se čistě ekonomickými aspekty dále zabývat, neboť nebyl shledán exces zákonodárce, který by z hlediska testu racionality založil protiústavnost. V podrobnostech postačí vedlejšího účastníka 1) odkázat na citované zdroje. XII/h K § 15 odst. 1, 2 (protiústavní nerovnost restituentů) 257. Navrhovatelé a vedlejší účastníci se však především zaměřují na skutečnost, že stanovená částka byla poskytnuta v plné výši jako finanční náhrada, která tak má odpovídat tržní hodnotě nevydávaného původního majetku [navrhovatelé část 5.9; vedlejší účastník 1) odst. 27]. Tato skutečnost má představovat „výraznou nerovnost v přístupu k osobám, jimž byl restituován jejich majetek“, resp. diskriminaci „ke škodě České republiky a většiny občanů.“. 258. K otázce namítané diskriminace oprávněných osob podle dřívějších restitučních zákonů především Ústavní soudÚstavní soud odkazuje na shora vymezený účel napadeného zákona č. 428/2012 Sb. a rovněž tak specifické postavení církví a náboženských společností při majetkovém vyrovnání se státem, které je odlišuje od jiných fyzických či právnických osob. 259. Ve druhém sledu je nutno dodat, že komparovatelná není ani povaha „finanční náhrady“ podle zákona č. 428/2012 Sb. a „peněžité náhrady“ podle zákona č. 229/1991 Sb. 260. Za základní metodu zmírnění majetkových křivd (odhlédne-li nyní Ústavní soudÚstavní soud od širšího účelu zákona č. 428/2012 Sb.) považuje dosavadní restituční zákonodárství i judikatura Ústavního souduÚstavního soudu naturální restituci [sp. zn. Pl. ÚS 6/05 ze dne 13. 12. 2005 (531/2005 Sb.; N 226/39 SbNU 389), část VIII/d; sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 37]. Obtížná srovnatelnost dosud aplikovaných finančních (peněžitých) náhrad, což požadují navrhovatelé a vedlejší účastníci, především plyne z jejich subsidiárního charakteru (především s ohledem na zákon č. 229/1991 Sb.). Dle zákona č. 229/1991 Sb. oprávněná osoba disponuje nárokem na vydání pozemku, přičemž v případě existence důvodů nevydání pozemku je subsidiárně založen nárok na bezúplatný převod jiného pozemku do vlastnictví oprávněné osoby (§ 11 odst. 2; § 11a odst. 1). Teprve za pozemky, které se podle zákona č. 229/1991 Sb. nevydávají a za které nelze poskytnout oprávněné osobě jiný pozemek, je zakotven druhý subsidiární nárok, jímž je nárok na peněžitou náhradu (§ 16 odst. 1). 261. V tomto ohledu je nepochybné, že konstrukce a účel peněžité náhrady „v cenách platných ke dni 24. června 1991“ podle zákona č. 229/1991 Sb. jsou zcela odlišné od finanční náhrady podle § 15 odst. 1, 2 zákona o vyrovnání s církvemi, která je spojena s konceptem postupné ekonomické odluky církví od státu, včetně již zmíněného ohledu na situaci nekatolických církví, jimž striktně restituční principy nemohou z historických důvodů svědčit. 262. Zvolení jednotného kritéria cen platných ke dni 24. června 1991 v zákoně č. 229/1991 Sb. tak nesloužilo primárně pro přímé vyplacení finanční náhrady, neboť ta nastupuje až jako druhý subsidiární nárok, nýbrž především ke stanovení „hodnoty“ restitučního nároku. Oprávněným osobám v rámci subsidiárního nároku byly převáděny náhradní („jiné“) pozemky, které byly formálně určeny jako ekvivalent restitučního nároku v cenách roku 1991. Stanovená cena proto sloužila především pro určení ekvivalentního náhradního pozemku, dále pro určení pořadí více oprávněných osob, jimž podle „výše nároku“ bylo postupně navrhováno uzavření smlouvy podle § 11a odst. 9 nebo pro určení lesního pozemku „přiměřené výměry a kvality“ podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. To však již v době, když i takto oceněné pozemky měly svou reálnou tržní hodnotu, v praxi vyšší. Došlo-li na vyplacení peněžité náhrady jako druhého subsidiárního nároku, měla tato náhrada toliko zcela systémově „symbolickou satisfakční funkci“ (sp. zn. Pl. ÚS 6/05, část VIII/f). Zvolená konstrukce výpočtu ceny nemovitostínemovitostí k roku 1991 je založena především na snaze stanovit jednotné referenční kritérium pro stanovení cen pozemků pro celý mnohaletý proces restitucí zemědělské půdy. Hlavním důvodem byla neexistence trhu se zemědělskými nemovitostminemovitostmi, jehož vytvoření měl umožnit právě zákon č. 229/1991 Sb., tudíž i nemožnost určit cenu obvyklou. Na popsanou konstrukci je proto možno nahlížet i jako na ochranný mechanismus oprávněných osob a prostředek k zachování rovného přístupu ke všem restituentům navzájem. 263. Tuto konstrukci akceptoval i Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/05, jímž byla zrušena tzv. restituční tečka. Ta spočívala v zakotvení prekluze práva na převod pozemku ve vlastnictví státu při současném zachování toliko nároku na peněžní náhradu, na níž však oprávněná osoba neměla ekonomický zájem vzhledem k časovému odstupu 15 let od cenové hladiny v roce 1991. „Finanční náhrada v klíčových restitučních zákonech, za něž nutno považovat zákon č. 87/1991 Sb. a zákon č. 229/1991 Sb., z pohledu původních intencí zákonodárce nesplňovala funkci ekvivalentu nevydané věci, resp. pozemku“ (sp. zn. Pl. ÚS 6/05, část VIII/f). 264. Nálezem, kterým byla - relativně - zrušena napadená právní úprava (tj. prekluze nároku na vydání pozemku), byl především dán i nadále průchod ochraně restitučního nároku prostřednictvím získání náhradních („jiných“) pozemků, které na rozdíl od finanční náhrady plní funkci ekvivalentu původního restitučního nároku. Z hlediska ekvivalence majetkových hodnot tak oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb. nejsou v zásadně odlišném postavení. Je nutno jen připomenout, že na druhou stranu zákon č. 428/2012 Sb. neobsahuje konstrukci více subsidiárních nároků, což se v žádném ohledu nejeví jako protiústavní exces zákonodárce. 265. Ve druhé řadě je možno zmínit situaci týkající se zákona č. 87/1991 Sb., dle něhož rovněž oprávněná osoba za daných podmínek disponuje primárně nárokem na vydání věci. Toliko pokud se naplní některý z důvodů pro nevydání věci, nastupuje subsidiární poskytnutí finanční náhrady (§ 8 odst. 5). Finanční náhrada se stanoví podle cenových předpisů pro oceňování nemovitostínemovitostí ke dni účinnosti tohoto zákona, která nastala 1. 4. 1991. Nelze přehlédnout, že i ve vztahu k tomuto zákonu v praxi dochází k judikatorním korekcím výše náhrady (resp. její přiměřenosti v současných, podstatně odlišných ekonomických podmínkách). Je možno poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1603/2011 ze dne 16. 5. 2011, dle něhož výklad ustanovení § 13 odst. 1 a 4 (výše náhrady) zákona č. 87/1991 Sb. nesmí být ve zjevné kontradikci s principy přiměřenosti a pokud možno i spravedlnosti (v zájmu dosažení konformity vůči lidskoprávním kautelám i vůči civilistické zásadě ochrany vlastnického práva). V zájmu spravedlivého řešení věci není vyloučeno soudem přiřknout takovou náhradu, která by v rozumné míře vycházela z hodnoty nemovitostínemovitostí v době pravomocného zamítnutí žaloby o jejich vydání. Nejvyšší soud konstatoval, že „plynutí času (20 a více let od účinnosti restitučních norem), vedoucí ve věcech restitučních náhrad ke zvýšení hodnoty věci řádově, resp. mnohonásobně, představuje takovou změnu poměrů, která může vést per se v konkrétních situacích k použití jiného právního řešení“ oproti dosavadní praxi opírající se o mechanismus výpočtu náhrady v § 13 zákona č. 87/1991 Sb. 266. Z uvedeného je zřejmé, že judikatura Ústavního souduÚstavního soudu a Nejvyššího soudu (posléze i soudů nižších) v praxi koriguje otázku ekvivalence a přiměřenosti finančních náhrad v dosavadním restitučním zákonodárství, a to s přihlédnutím právě ke zcela rozdílným ekonomickým a sociálním podmínkám (změny cen nemovitostínemovitostí) oproti počátku 90. let. Není zřejmé, proč by uvedený princip - nota bene v zákoně přijatém v roce 2012 - neměl svědčit i církevním subjektům. 267. Pokud se vedlejší účastník 1) domáhá aplikace vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění pozdějších předpisů, a rovné zacházení spatřuje v použití cen k 24. červnu 1991 (odst. 27) a navrhovatelé dokonce odkazují na „historické tradice“ plynoucí z „tabulkových cen“ při pozemkové reformě po roce 1919 [odst. 27 f); odst. 27 c); odst. 29 b)], nevidí Ústavní soudÚstavní soud v uvedených výrocích, je-li uvedené navíc předkládáno jako jediné ústavně konformní řešení, udržitelnou právní argumentaci. 268. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/07 Ústavní soudÚstavní soud uvedl (v kontextu argumentace k existenci legitimního očekávání): „Evropský soud pro lidská práva dále připustil, že v situacích, jejichž řešení vyžaduje přijetí sporného zákona s výraznými ekonomickými dopady na celý stát, musí mít vnitrostátní orgány značnou diskreci nejen při výběru opatření pro ochranu a regulaci vlastnických vztahů, ale rovněž volbě odpovídající doby k jejich provedení. Výběr těchto opatření může zahrnovat i nezbytná rozhodnutí omezit výši kompenzace za zabavený majetek na úroveň nižší než je jeho tržní cena. Ustanovení čl. 1 Dodatkového protokolu tedy nezajišťuje právo na plnou kompenzaci za všech podmínek (odst. 182; s odkazem na rozsudek James a další proti Spojenému království, ze dne 21. února 1986, č. 8793/79, § 54, Series A no. 98-A).“ Z uvedeného však nelze dovozovat, že výrazně snížená kompenzace je jediným ústavně konformním řešením. „[V]ýše stanovené náhrady [nesmí být] v poměru k hodnotě kompenzovaného majetku projevem libovůle zákonodárce, nýbrž musí odrážet zásadu přiměřenosti (resp. fair balance)“ (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 91). V této souvislosti se navrhovatelé mýlí, pokud z rozsudku velkého senátu ze dne 22. června 2004 ve věci Broniowski proti Polsku [GC], č. 31443/96 (resp. patrně tento rozsudek mají na mysli, aniž by jej specifikovali; § 51), dovozují, že Evropský soud pro lidská práva „práva akceptoval i velmi nízkou náhradu.“. Opak je pravdou (Broniowski proti Polsku, § 186 in fine), zdůrazněna je opakovaně zásada „fair balance“. Podobně Ústavní soud hovoří o potřebě vážení „oprávněných zájmů všech dotčených subjektů. Právě vzhledem k jejich (ústavně chráněným) zájmům, jak budou existovat v době přijetí legislativního řešení, zákonodárce musí zvolit konkrétní kombinaci metod zmírnění křivd“ (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 43). 269. Pokud navrhovatelé opakovaně uvádějí „hrozbu soudních sporů“ ze strany dřívějších restituentů či osob, které nebyly osobami oprávněnými podle žádného z restitučních zákonů, nekonkretizují nijak, jaký právně popsatelný mechanismus jim (těmto třetím osobám) v souvislosti se zákonem č. 428/2012 Sb. tyto nároky vytvoří a zejména proč tyto třetí osoby úspěšně neuplatnily uvedené nároky již ve vztahu k řadě předchozích restitučních předpisů, které nutně musely založit tutéž tvrzenou protiústavní diskriminaci a majetkové nároky nad rámec restitučních zákonů. 270. Ani v tomto ohledu nebyla shledána svévole zákonodárce, která by zakládala protiústavní nerovnost různých skupin restituentů, neboť byl shledán dostatek objektivních důvodů pro přijetí odlišné právní konstrukce, než se vyskytovala v restitučním zákonodárství na počátku 90. let. XII/i K § 15 odst. 1, 2 (deficit obecnosti) 271. Jakkoliv to není předmětem rozborů obsažených v návrzích, nemohl Ústavní soudÚstavní soud přehlédnout, že v případě § 15 odst. 2 je patrný legislativní postup, kdy se zákonné ustanovení materiálně blíží individuálnímu rozhodnutí. Jinými slovy, postrádá rysy obecnosti charakteristické pro právní normy. Jak již bylo zmíněno, v případě restituční materie se již v minulosti Ústavní soudÚstavní soud vyslovil v tom smyslu, že výjimečné důvody odůvodňují ústavní konformitu výčtu (výčtový zákon) [sp. zn. Pl. ÚS 27/09 ze dne 10. 9. 2009 (N 199/54 SbNU 445; 318/2009 Sb.), část VI./a; sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 56]. Tyto okolnosti jsou patrny i v nyní projednávané věci, kdy navíc přistupuje ústavní naléhavost právní úpravy (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, výrok II). XII/j K § 15 odst. 1, 2 (další námitky) 272. Pokud navrhovatelé namítají, že stát do 31. 12. 2012 poskytoval církvím tzv. hospodářské zabezpečení, aniž mu „za toto financování [byla] poskytnuta protihodnota“ (odst. 48), a vedlejší účastník 1) pravděpodobně požaduje od náhrady odečíst částky vyplacené na hospodářské zabezpečení (odst. 21), nemá tento požadavek právní základ. Hospodářské zabezpečení podle zákona č. 218/1949 Sb. nebylo koncipováno jako vratné plnění ani jako splátky převzatého majetku a Ústavnímu souduÚstavnímu soudu není známo, že by se kdy takovýto výklad zákona č. 218/1949 Sb. vůbec objevil. Odhlédne-li Ústavní soudÚstavní soud od toho, že žádný z restituentů státu nevracel, co obdržel z jakéhokoliv (veřejnoprávního) titulu před rokem 1989, je nutno připomenout, že tzv. hospodářské zabezpečení bylo vytvořeno „s přímým úmyslem nikoliv náboženskou svobodu naplňovat, nýbrž ji potírat prostřednictvím přímé exekutivní kontroly náboženského života a ekonomického útlaku“ (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 102). S tím také korespondovala konstrukce rozhodné složky hospodářského zabezpečení, tj. úhrady tzv. osobních požitků duchovních (platy), která byla spojena s institutem individuálního státního souhlasu (§ 1 ve spojení s § 2). Příjemcem „osobních požitků“ byl přímo duchovní se státním souhlasem, nikoliv církev či náboženská společnost, která (kromě toho, že nerozhodovala o tom, kdo získá státní souhlas k duchovenské činnosti) uvedené prostředky ani formálně ani fakticky neměla v dispozici (viz i formulaci v § 1 zákona č. 218/1949 Sb., ve znění účinném do 19. 11. 1992, dle níž stát „poskytuje ... osobní požitky duchovním církví a náboženských společností“). 273. Pokud navrhovatelé (odst. 59) uvádějí, že církvím a náboženským společnostem byla od roku 1948 vyplácena zvyšující se částka ze státního rozpočtu, není zřejmé, v čem spočívá tvrzený „rozpor“ a jakou relaci má uvedené tvrzení k ústavnosti zákona, když zároveň nijak neprokazují (pokud to tvrdí), že by se mělo jednat o náhrady spojené s revizí pozemkové reformy. Z kopie dokumentu předloženého vládou (návrh vládního usnesení o vypořádání závazků na zemědělském majetku převzatém v revizi první pozemkové reformy a v nové pozemkové reformě, připomínkové řízení, 4. 3. 1954, s důvodovou zprávou) například plyne: „Oceňování převzatého majetku za účelem stanovení náhrady bývalým vlastníkům nebylo provedeno. Poskytování náhrady bylo v rozporu s politikou zatlačování kapitalistických živlů na vesnici.“. XII/k K § 15 odst. 5 (inflační doložka) 274. Vedlejší účastník 1) namítá, že splátky finanční náhrady podle § 15 odst. 2 budou zvyšovány zákonem stanoveným mechanismem o míru inflace. K tomu postačí odkázat na již vyložený charakter finančních náhrad v zákonech z počátku 90. let, přičemž je nutno zdůraznit, že v nich stanovené náhrady nebyly vypláceny obdobným mechanismem v ročních splátkách. To představuje objektivní rozdíl mezi právní úpravou v roce 1991 a dnes. XII/l K § 16 odst. 1 (smlouva mezi státem a dotčenou církví) 275. Vedlejší účastník 1) namítá, že prostřednictvím konstrukce smluv se vytváří „nucený patronát“ nad dotčenými církvemi a náboženskými společnostmi, a to bez ohledu na to, zda církev v budoucnu bude dodržovat zákony, či zda bude chtít výplatu splátek předčasně ukončit. Jakkoliv není připojena ústavněprávní argumentace, vedlejší účastník 1) patrně směřuje k tomu, že právní úprava představuje prvek donucení, kdy trvání smlouvy není v dispozici smluvních stran (zejm. církví). V první řadě je nutno podotknout, že podle § 11 odst. 1 zákona č. 218/1949 Sb. právě „[v]eškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími a jinými církevními ústavy“ na stát již přešel s účinností zmíněného zákona. V ústavně přípustném rozsahu byl patronát vykonáván právě prostřednictvím zákona č. 218/1949 Sb. do 31. 12. 2012. Právě s ohledem na obsah smluv podle § 16 odst. 2 písm. a) zákona o vyrovnání s církvemi je i patronát, tedy nároky především katolické církve z něho plynoucí, předmětem vypořádání. Ve druhé řadě, sleduje-li námitka aspekt „donucení“ ze strany státu, je nutno podotknout, že z konstrukce zákona neplyne povinnost smlouvu podle § 16 odst. 1 uzavřít, přičemž možnosti smlouvu neuzavřít podle veřejně dostupných informací jedna z dotčených církví využila. Pokud se jedná o výklad ustanovení § 16 odst. 1 z hlediska tvrzené hrozby nuceného strpění výplaty splátek finanční náhrady proti aktuální vůli dotčené církve, viz dále připojený výklad k čl. 2 odst. 1 Listiny. Pokud se jedná o obavu, že splátky budou vypláceny i těm dotčeným církvím, které budou v průběhu uvedeného třicetiletého období porušovat zákony, odkazuje Ústavní soudÚstavní soud vedlejšího účastníka 1) na zákon č. 3/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který představuje relativně striktní regulaci církví a náboženských společností jako registrovaných právnických osob, přičemž zvláště § 5 stanovuje obsáhlý výčet podmínek, za nichž může ministerstvo podle § 22 zákona č. 3/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zahájit řízení o zrušení registrace. Výmazem z rejstříku pak církev zaniká jako právnická osoba, přičemž zánik dotčené církve je nepochybně spojen i se zánikem práv a povinností ze smlouvy podle § 16 odst. 1 zákona o vyrovnání s církvemi. 276. Vedlejší účastníci se však mýlí, pokud tvrdí, že § 16 odst. 1 zakládá závazek státu poskytnout dotčeným církví finanční náhradu. Uvedený nárok je zjevně založen § 15 odst. 1, 2, a to ex lege, při splnění té podmínky, že církev neodmítne uzavřít se státem smlouvu o vyrovnání (§ 15 odst. 1). XII/m K § 16 odst. 2 (obsah smlouvy o vypořádání) 277. Vedlejší účastník 1) vznáší námitku (odst. 24) vůči ustanovení § 16 odst. 2 písm. a), přičemž tvrdí, že dotčené církve nemohou být nositelkami nároků ve vztahu k původnímu majetku, neboť v minulosti nikdy původní majetek nevlastnily. V tom odkazuje Ústavní soudÚstavní soud na výklad provedený výše. Pokud je dále namítáno, že není zřejmé, jaké soukromoprávní vztahy jsou vypořádávány a nakolik zákonodárce přihlédl k § 2 zákona č. 298/1990 Sb., je nutno konstatovat, že tato námitka není spojena s tvrzením protiústavnosti. XII/n K § 16 odst. 3 (absence zmocnění vlády podle čl. 78 Ústavy) 278. Pokud vedlejší účastník 1) tvrdí, že vláda není podle čl. 78 Ústavy zmocněna ke sjednávání „soukromoprávních smluv s normativními účinky“, je nutno uvést, že není zřejmé, v čem má být spatřována „normativnost“ smlouvy podle § 16 odst. 1. Pokud vedlejší účastník 1) pro tento svůj závěr toliko odkazuje na § 16 odst. 6, dle něhož se uzavřené smlouvy vyhlásí ve Sbírce zákonů, odkazuje Ústavní soudÚstavní soud zcela obecně na výčet § 2 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož se ve Sbírce zákonů vyhlašuje řada různých aktů, přičemž tento pouhý fakt vyhlášení z nich nedělá akty normativní. V dalším je možno se ztotožnit s vyjádřením vlády, dle něhož je námitka absence zmocnění účelovou v tom smyslu, že vláda činí řadu úkonů, k nimž nemá výslovné ústavní zmocnění, včetně dispozic s majetkem státu, aniž by tyto akty byly zpochybňovány (v rozsahu dispozic s majetkem státu např. rozhodování o privatizaci). V případě smluv podle § 16 se navíc nejedná o „provedení zákona“, nýbrž o akt aplikace zákona, což v tomto ohledu představuje podstatný rozdíl. Daný akt vlády není rozhodnutím přijímaným v rámci výkonu státní, tzn. veřejné moci, pro kterou platí výhrada zákona (čl. 2 odst. 3 Ústavy), ale rozhodnutím vydávaným v rámci tzv. nevrchnostenské správy, do které spadá i rozhodování o nakládání s majetkem, kdy stát prostřednictvím svých orgánů vystupuje jako vlastník, a nikoliv jako vykonavatel veřejné moci. Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, přitom v několika ustanoveních dává výslovně vládě pravomoci při rozhodování o nakládání se státním majetkem. Pravomoc k uzavření smluv o vypořádání dává vládě § 16 odst. 3 zákona č. 428/2012 Sb., který má povahu lex specialis k ustanovením zákona č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Sám tento zákon ostatně v § 7 odst. 1 předpokládá, že jménem státu činí právní úkony vedoucí organizační složky, jíž se tyto právní úkony týkají, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. „Jinak“ v tomto případě stanoví § 16 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Na postavení vlády v tomto ohledu proto nedopadají ani závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/99 ze dne 23. 5. 2000 (N 73/18 SbNU 135; 167/2000 Sb.), dle něhož rozhodnutí vlády dle § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění tehdy účinném, bylo nutno považovat za nahrazení projevu vůle smluvních stran aktem státního orgánu, jenž je obecný, tj. má právně normativní obsah. XIII. K § 17 (přechodné období) 279. Ustanovení § 17 zakládá sedmnáctileté tzv. přechodné období, po které stát vyplácí dotčeným církvím a náboženským společnostem příspěvek na podporu jejich činnosti. Výše příspěvku je odvozena z částky vyplacené jednotlivé oprávněné církvi v roce 2011, přičemž v prvních třech letech přechodného období je vyplácena částka v plné výši referenční částky a v každém dalším roce se částka snižuje o částku odpovídající 5 % částky vyplacené v prvním roce přechodného období. Příspěvek na podporu je konstruován degresivně, bez valorizace, není předmětem daně, poplatku ani jiného obdobného peněžitého plnění a vyplácí se do 31. ledna daného roku. 280. Podle důvodové zprávy „[z] jednání o podobě vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi vyplynula potřeba církví a náboženských společností připravit se na dobu, kdy poprvé po více než 60 letech závislosti na státu budou své aktivity financovat samostatně. Aby přechod církví a náboženských společností ze systému státního příspěvku na systém samofinancování byl co možná nejplynulejší, byla učiněna dohoda o zavedení tzv. přechodného období, kdy stát bude církvím a náboženským společnostem po určitou dobu vyplácet příspěvek na platy duchovních a na provoz, jako je tomu v současné době. Výše tohoto příspěvku však bude fixována (tzn. nebude se valorizovat ani zvyšovat v případě zvýšení počtu duchovních) a od určitého roku dále se naopak bude postupně snižovat, až její vyplácení skončí docela. Institut přechodného období vytváří časový prostor, ve kterém by si církve a náboženské společnosti měly vytvořit dostatečnou hospodářskou základnu, která jim umožní samostatné financování“ (s. 40). Jinými slovy řečeno, účelem přechodného období je „umožnit dotčeným církvím a náboženským společnostem přizpůsobit se - po více než 60 letech trvající majetkové závislosti na státu - nové ekonomické situaci, kdy stát již nadále přímo nefinancuje jejich duchovní ani jim nepřispívá na úhradu dalších nákladů.“ (s. 62). Uvedený účel je pak komplementárním k účelu ustanovení § 15 odst. 1, 2, jimiž zákonodárce sledoval zmírnění dopadů naturální restituce v souvislosti s ukončením financování podle zákona č. 218/1949 Sb., a to v rozsahu poměrné částky finanční náhrady, která neodpovídá hodnotě restitučního nároku (viz výše). 281. Vůči přechodnému období vznáší námitky především vedlejší účastník 1). Namítá rozpor s čl. 2 odst. 1 Listiny, a to v rozsahu náboženské a konfesní neutrality státu. Zpochybňuje okruh dotčených církví a náboženských společností s ohledem na existenci církví, které o přiznání práva na hospodářské zabezpečení do 31. 12. 2012 nepožádaly, případně které vzniknou v budoucnu, zpochybňuje dále délku přechodného období, namítá nemožnost příspěvek na podporu odejmout v případě, kdy dotčená církev či náboženská společnost přestane plnit závazky a počne porušovat zákony. 282. Pokud se jedná o tvrzený rozpor s čl. 2 odst. 1 Listiny, odkazuje Ústavní soudÚstavní soud na rozbor provedený dále. Pokud se jedná o otázku, zda samotný institut přechodného období je ústavně konformním, tedy zda tzv. hospodářské zabezpečení podle zákona č. 218/1949 Sb., pokud je ukončováno, musí být ukončeno okamžitě, bez přechodného období, konstatuje Ústavní soudÚstavní soud, že k tomuto bodu vedlejší účastník 1) nepředkládá žádnou argumentaci. Ústavní soud, pokud v minulosti ani nenaznačil protiústavnost samotných zvláštních práv podle zákona č. 3/2002 Sb. ve znění tehdy účinném (sp. zn. Pl. ÚS 6/02, část VII), neshledává ani protiústavnost jejich (materiálně nahlíženo) postupného ukončení (konkrétně: zvláštního práva být financován, a to formou degresivního plnění v přechodném období). 283. Je nepochybné, že příspěvek na podporu navazuje právě na právní stav účinný do 31. 12. 2012, a to na základě § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 3/2002 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012, a zákona č. 218/1949 Sb. Ve vztahu k zákonu č. 218/1949 Sb. byl nucen zákonodárce reagovat na, z hlediska dosavadního právního a politického vývoje, určitý anachronismus (z komparativního hlediska však nikoliv anomálii) způsobený změnou právních a politických poměrů v Československu po roce 1989. Zákon č. 428/2012 Sb. tedy není založen na zcela volné úvaze zákonodárce, kterým by byl nastavován libovolný vztah státu a církví, nýbrž jeho předmětem je úprava právních institutů a vztahů již existujících, založených v rozhodném období. 284. K otázce okruhu dotčených církví a náboženských společností a jejich rovnosti platí již vyslovené - tedy existence přiznaného zvláštního práva dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 3/2002 Sb. na straně dotčených církví je objektivním kritériem, které umožňuje jejich odlišení o jiných církví a náboženských společností. Návrh na přiznání zvláštního práva je za zákonem stanovených podmínek v dispozici konkrétní církve, přičemž nevyužití uvedeného práva nemůže založit protiústavní nerovnost. V tomto ohledu tedy nelze hovořit o diskriminaci, resp. „privilegiu“ dotčených církví, jak uvádí vedlejší účastník 1). Vedlejší účastník 1) při poukazu na situaci v budoucnu registrovaných církví rovněž mlčí o tom, že zákon č. 428/2012 Sb. v rozsahu derogace zákona č. 218/1949 Sb. a zavedení přechodného období ukončuje toliko přímé financování církví a náboženských společností státem, ale neruší další tzv. zvláštní práva církví a náboženských společností, která znamenají rovněž přímou a nepřímou podporu církví a náboženských společností, ani neruší prvky nepřímé podpory státu, např. v oblasti daňového zvýhodnění. O uvedená zvláštní práva se pochopitelně nové církve mohou nadále ucházet, a to i s důsledky finanční podpory od státu např. v typickém případě podle § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 3/2002 Sb., ve znění zákona č. 428/2012 Sb. (zřizování církevních škol). V tomto napadená právní úprava (ukončení přímého financování státem) nevytváří pro církve nově vzniklé v budoucnu nepřátelské či odrazující prostředí, dokonce ani právní a ekonomické prostředí indiferentní, nýbrž toliko prostředí lišící se mírou státní podpory oproti právnímu stavu účinnému do 31. 12. 2012. 285. Jedná-li se o otázku délky přechodného období (17 let), hodnotí tento parametr Ústavní soudÚstavní soud v souvislosti s degresivním a nevalorizovaným mechanismem přiznání výše konkrétních částek, kdy reálný význam dočasně vyplácené částky v degresivní výši z hlediska vytčeného lze ještě označit za ukončení přímého financování, a nikoliv za jeho pokračování či dokonce posilování, jak namítá vedlejší účastník 1), který nepřípadně volí slova o zavedení konceptu „státních církvích“. Přezkum posouzení vhodnosti určité délky trvání přechodného období s ohledem na minimalizaci negativních dopadů na fungování dotčených církví ani přezkum ekonomických možností státu neleží na Ústavním souduÚstavním soudu. Z hlediska financování církví a náboženských společností, které vzniknou v budoucnu a splní podmínky stanovené zákonodárcem, nemůže Ústavní soudÚstavní soud a priori vyloučit možnost přijetí nové právní úpravy v budoucnu, která může představovat určitý model nové formy podpory registrovaným církvím a náboženským společnostem. Takováto právní úprava ve vztahu k církvím a náboženským společnostem dotčených zákonem č. 428/2012 Sb. pak např. zohlední i průběh přechodného období. 286. Oproti finanční náhradě podle čl. 15 odst. 1, 2, resp. její vyrovnávací poměrné části, tedy příspěvek na podporu není konstruován přímo v úzké vazbě na restituční část vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi. Tento odlišný charakter příspěvku, jímž je již přímo navazováno na institut hospodářského zabezpečení podle zákona č. 218/1949 Sb., tak představuje prostor pro politickou úvahu zákonodárce i v budoucnu. Podstata tohoto příspěvku tak jednak umožňuje v tomto rozsahu eventuální odůvodněný zásah do nabytých práv dotčených církví např. z již uvedeného důvodu přijetí nové komplexní právní úpravy podpory registrovaných církví a náboženských společností do budoucna, případně též z důvodů, které naznačuje vedlejší účastník 1), jak jsou obsaženy v § 21 odst. 1 zákona č. 3/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (důvody odejmutí zvláštního práva), o případech zrušení dotčené církve podle § 22 zákona č. 3/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemluvě (typicky činnost v rozporu s právním řádem). Na druhou stranu je nutno k námitce vedlejšího účastníka 1) dodat, že pouze politicky hodnocená „společenská relevance“, resp. absence této „relevance“ (odst. 32) je kritériem pro zásah do práv založených § 17 zákona o vyrovnání s církvemi zjevně nedostatečným. To platí i v případě, že by se úvaha zákonodárce měla, jak je naznačováno, opírat o „přihlášení se obyvatel České republiky k údaji o náboženském vyznání, resp. k příslušnosti k církvi a náboženské společnosti podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů z let 1991, 2001 a 2011.“. Je notoricky známo, že uvedená rubrika náboženského vyznání při sčítání lidu, domů a bytů není povinnou, což se projevuje nízkým počtem odpovědí a celkově omezenou vypovídací hodnotou. Zároveň uvedená rubrika nebyla nijak (ani v teoretických úvahách) dána do souvislosti s modelem financování církví a náboženských společností, tedy nebyla respondentům naznačena jakákoliv váha údaje o náboženské afiliaci, která by měla následně mít vliv na výkon veřejné moci. Z uvedeného statistického údaje tudíž nelze vycházet stejným způsobem jako z exaktní evidence členství v dané církvi, jak je koncipována pro účely např. církevní daně ve Spolkové republice Německo, nebo jako z veřejného hlasování sui generis o postavení církví a náboženských společností. 287. K tvrzení vedlejšího účastníka 1), že finanční náhrada a příspěvek na podporu vytvářejí z „církví ekonomicky velmi silné subjekty, které pak mohou prosazovat jisté náboženské vyznání mnohem snadněji, než by tomu bylo bez této podpory“, lze po ústavněprávní stránce dodat, že pokud se jedná o „snadné prosazování náboženství“, má vedlejší účastník 1) na mysli patrně základní právo zaručené čl. 16 odst. 1 Listiny, dle něhož má každý právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Na toto základní právo se však vztahuje limitační klauzule v odstavci 4, dle níž výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých. S ohledem na uvedené existující ústavní meze není zřejmé, v čem má spočívat ohrožení ústavnosti v případě postupného ukončení přímého státního financování, když k „prosazování náboženství“ jako negativního jevu mimo rámec ústavnosti mohly dotčené církve (teoreticky) využít již dosavadní tzv. hospodářské zabezpečení po dobu přibližně dvaceti let. 288. Pokud snad vedlejší účastník 1) brojí proti podpoře činnosti církví v mezích čl. 16 odst. 1 Listiny (kdy činnost církví sama o sobě není protiústavní), je nutno zdůraznit, že zákon č. 428/2012 Sb. navazuje na dosavadní právní úpravu a praxi a jedině v tomto kontextu jej lze hodnotit. Přímé financování (některých) registrovaných církví státem především není ustanovením § 17 nově zakládáno, jak své námitky formuluje vedlejší účastník 1), nýbrž ukončováno. Dále pokud uvádějí (jako ústavní hrozbu), že dotčené církve „mohou pro svou činnost využívat i externích služeb (mediálních agentur, reklamy apod.)“, je třeba uvést, že využívat služeb „mediálních agentur“ církvím zákonodárství umožňovalo i do 31. 12. 2012 (jakkoli není zřejmé, zda se jedná o obavy z mediálních aktivit v oblasti právě církevních restitucí či o informování o širších aktivitách církví). Přesto vedlejší účastník 1) nekonkretizuje žádný případ, kdy by se tak v minulosti stalo a k jakému protiústavnímu následku to vedlo. Zároveň vedlejší účastník 1) nevzal v potaz ustanovení § 48 odst. 1 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 132/2010 Sb., který provozovatelům rozhlasového a televizního vysílání zakazuje zařazovat do vysílání náboženskou reklamu. Nadto je možno dodat, že obecně (nahlíženo historií moderního státu) veřejná podpora církví a náboženských společností státem neplyne ze snahy státu „prosazovat určité náboženství“, nýbrž je založena na ocenění vnějšího, kulturního, sociálního a obecně prospěšného, nikoliv tedy nutně kultového, působení církví ve společnosti. 289. Konečně, pokud vedlejší účastník 1) namítá, že kumulovaná finanční částka (vyrovnávací složka) dle § 15 odst. 1, 2 a příspěvek na podporu dle § 17 vytvoří z dotčených církví „ekonomicky velmi silné subjekty“, lze jen poukázat na orientační výpočet předložený Ekumenickou radou církví, Federací židovských obcíobcí a Českou biskupskou konferencí (amicus curiae brief), dle něhož výsledný kumulovaný celkový příjem od státu oproti roku 2011 (bez Církve římskokatolické, pro niž je charakteristický restituční charakter finanční náhrady) stoupne v průměru o necelých 10 % (u dvou církví klesne), tedy se v zásadě nejedná se o nějaký podstatný nárůst oproti současným příjmům, když zároveň se jedná o přechodné období, které má dotčeným církvím a náboženským společnostem umožnit přípravu na ukončení přímého státního financování. Pokud amici curiae v tomto ohledu zároveň uvádějí, že „[p]ro zúčastněné církve a náboženské společnosti je model majetkového vyrovnání na hranici jejich přežití“ (s. 11), konstatuje toliko Ústavní soudÚstavní soud, že ani v opačném směru zcela zjevně nelze právní úpravu považovat za nepřiměřenou či nepřiměřeně tvrdou. 290. Po zvážení uvedených aspektů příspěvku - dočasnost, degrese a odvození od dříve přiznaného zvláštního práva na financování státem - Ústavní soudÚstavní soud neshledal, že by napadená úprava byla protiústavní, v tomto smyslu založená na iracionální či svévolné úvaze zákonodárce. Napadená právní úprava nezpůsobuje neodůvodněnou nerovnost, neboť existence dříve přiznaného zvláštního práva na financování státem podle zákona č. 3/2002 Sb. je objektivní skutečností, na níž lze založit přechodný příspěvek na podporu dotčeným církvím a náboženským společnostem. XIV. Přechodná ustanovení 291. Pokud ve vztahu k § 18 odst. 1 navrhovatelé namítají protiústavnost spočívající v „ohrož[ení] vlastnické[ho] práv[a] jiných osob, které nabyly majetek od státu v dobré víře, když takovýmto osobám stát ochranu neposkytuje“, postrádá tato námitka jakoukoliv právní logiku. 292. Ustanovení umožňuje, stručně řečeno, aby oprávněná osoba podala žalobu na určení vlastnického práva státu ve vztahu k původnímu majetku, který přešel nebo byl převeden do vlastnictví jiných osob v rozporu s tzv. blokačními paragrafy. Tato námitka vybízí Ústavní soudÚstavní soud zopakovat následující: „Pokud tedy zákonodárce stanovil, že převod (přechod) majetku, jehož vlastníky byly k rozhodnému datu církve a náboženské společnosti, resp. jejich právnické osoby, jest jakožto akt contra legem stižen absolutní neplatností (v případech jdoucích proti smyslu majetkového vyrovnání), sledoval tím zcela rozumně účel napadeného ustanovení, a to ve vztahu k zajištění materiálního podkladu pro budoucí zákon o vypořádání historického majetku církví, příp. širší legislativní řešení majetkového vyrovnání mezi státem a církvemi. Tento účel by mohl být při absenci blokačního účinku zčásti nebo zcela zmařen, neboť toliko právní dispozice státu s dotčeným majetkem může být podkladem pro přijetí ,zákonů o tomto majetku‘ při respektu k postavení eventuálních nových vlastníků.“ (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 38). 293. Navrhovatelé tedy zjevně přehlížejí, že rozpor se zákonem v uvedených případech způsobuje absolutní neplatnost převodu. Pro tuto skutečnost je existence § 18 odst. 1 bezvýznamná, neboť eventuální derogace uvedeného ustanovení na tomto faktu nic nezmění. Význam uvedeného ustanovení lze spatřovat především v založení aktivní legitimace oprávněné osoby, když primárně je neplatným převodem dotčeno vlastnické právo státu a toliko sekundárně restituční nárok oprávněné osoby. Zároveň není zřejmé, v čem má spočívat odepření ochrany třetím osobám, když každý případ má být předmětem soudního řízení, přičemž soudy budou nepochybně rozhodovat na základě individuálních okolností daného případu. Tedy poskytnou ochranu všem právům, která jsou ve hře. Existence různých blokačních ustanovení (nejen ve vztahu k církevnímu majetku) je ostatně pravidelnou součástí restitučních zákonů (§ 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.; § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 93/1992 Sb., aj.), proto lze navrhovatele odkázat na související judikaturu. 294. Totéž lze vztáhnout na související ustanovení § 3 zákona č. 92/1991 Sb. a námitky vedlejšího účastníka 2), který tvrdí, že toto blokační ustanovení bylo v minulosti „běžně porušováno“, pročež oprávněné osoby podle § 13 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb. obdržely pouze „směšnou náhradu“. K otázce povahy finanční náhrady jako druhého subsidiárního nároku se Ústavní soudÚstavní soud již vyjádřil. Rovněž ustanovení § 18a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, na něž vedlejším účastníkem 2) citované ustanovení § 14a zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odkazuje, s náhradou v podobě (náhradní) nemovitosti počítá. Dále je nutno uvést, že zmíněný § 13 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dopadá na specifickou situaci oprávněných osob, které nebyly do 31. ledna 1993 nebo do 1. září 1993 oprávněnými osobami pouze proto, že nesplňovaly podmínku trvalého pobytu, přičemž s touto kategorií zákonodárce v roce 1991 nepočítal, neboť do problematiky zasáhl až Ústavní soudÚstavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 8/95 ze dne 13. 12. 1995 (N 83/4 SbNU 279; 29/1996 Sb.), jímž byla podmínka trvalého pobytu na straně oprávněných osob zrušena, což nutně vyvolalo napětí mezi majetkovými zájmy těchto osob a realitou předchozích majetkových přesunů. Tato námitka vedlejšího účastníka 2) je tedy zcela nepřípadná, stejně jako poukaz na „směšnou náhradu“ oprávněným osobám, neboť tato výhrada ze strany vedlejšího účastníka 2) nyní přichází poměrně opožděně. 295. Vedlejší účastník 1) dále napadá (odst. 24) ustanovení § 18 odst. 8, dle něhož „není dotčeno právo oprávněných osob na soudní a jinou právní ochranu proti komukoli, kdo drží původní majetek registrovaných církví a náboženských společností.“. Ve vztahu k tomuto ustanovení však nenamítá protiústavnost a nepřipojuje ani nepřímo ústavně relevantní argumentaci. Navíc napadené ustanovení nezakládá další nároky „nad rámec“ zákona, jak tvrdí vedlejší účastník 1), neboť nároky založené zákonem č. 428/2012 Sb. (v rozsahu naturální restituce) jsou nároky restitučními a směřují vůči aktuálnímu vlastníkovi, nikoliv toliko držiteli. Jejich charakteristickým znakem podle judikatury Ústavního souduÚstavního soudu je, že neexistují mimo restituční zákon. Tento závěr je založen na tezi, že vlastnické právo oprávněných osob podle restitučních předpisů vzniká až okamžikem vydání věci. Z uvedeného plyne, že nejsou-li restituční nároky založeny právě restitučním zákonem, není možno jim ani poskytovat soudní ochranu. Dané ustanovení žádný restituční nárok nezakládá a vedlejší účastníci to ani netvrdí. 296. Pokud se jedná o nároky jiné, které nekonkurují hlavě II zákona č. 428/2012 Sb., lze poukázat na případy tzv. duplicitního zápisu vlastnického práva, což je situace, kterou již řešil Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 3207/10 ze dne 31. 8. 2011 (N 146/62 SbNU 263). V něm byla konstatována existence naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu v případě duplicitního vlastnictví i v případě, kdy se jedná o historický majetek církví a náboženských společností, na nějž jinak dopadá stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 22/05. S ohledem na exkluzivitu vlastnictví teprve určením vlastnického práva v uvedeném případě je najisto postaveno, kdo je vlastníkem sporné věci, nedochází tedy k obcházení restitučního zákona. Není každopádně úkolem Ústavního souduÚstavního soudu modelovat další situace, kdy může nastat nevlastnická držba původního majetku (zejm. v případě nesouladu obsahu katastru s právním stavem) ve smyslu § 18 odst. 8, to je úkolem obecných soudů v konkrétní věci, nicméně ve vztahu k tomuto ustanovení nebyla zjištěna protiústavnost. 297. Za relevantní nepovažuje Ústavní soudÚstavní soud požadavek navrhovatelů na zrušení § 18 odst. 9 („Práva a povinnosti zakladatele Náboženské matice vykonává ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona Církev římskokatolická.“) a námitku, že toto ustanovení „ruší přímo reformu Josefa II. a překračuje hranici února 1948“. Navrhovatelé opomněli uvést, které ustanovení ústavního pořádku chrání jakékoliv „reformy Josefa II“. Ústavní pořádek zákonodárci neukládá jakkoliv upravit či neupravit postavení Náboženské matice (odhlédneme-li navíc od toho, že josefínské reformy byly zásadně překonány již právními a politickými změnami v roce 1848, ve vztahu k postavení katolické církve v Rakousku konkordátem z roku 1855, později zákonem č. 50/1874 ř. z. atp.). Je možno nyní odhlédnout od skutečnosti, že za dobu posledních dvou set let státní správy se hlavní - ekonomický - význam Náboženské matice pro financování římskokatolické církve pouze snižoval až do jejího současného marginálního postavení, přičemž povadnutí zájmu státu na její správě není nijak překvapivé. Stran právního postavení Náboženské matice a jejího účelu, který je (od roku 1782) zaměřen ve prospěch výhradně římskokatolické církve, je možno odkázat především na nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. II. ÚS 189/02 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. listopadu 2006 č. j. 5 A 35/2002-73. Napadené ustanovení § 18 odst. 9 navíc není ustanovením restitučním (srov. však zařazení Náboženské matice mezi oprávněné osoby dle § 3), zejména jím není založen titul pro převod (přechod) vlastnického práva ze státu na oprávněnou osobu, tedy ani není zřejmé, v jakém ohledu by bylo možno konstatovat „prolomení“ rozhodného restitučního data 25. února 1948. Napadené ustanovení zároveň zjevně není retroaktivní. 298. K úvahám navrhovatelů stran Katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze (odst. 47), lze poukázat na ustanovení § 18 odst. 10, dle něhož se zákon č. 428/2012 Sb. na tuto a další uvedené nemovitostinemovitosti v areálu Pražského hradu nevztahuje, v čehož důsledku oprávněné osobě, stručně řečeno, nemůže být restituční nárok zákonem č. 428/2012 Sb. k těmto nemovitostem založen (srov. odlišnou konstrukci výluk z vydání věci v § 8). Eventuální zrušení napadeného ustanovení by naopak jmenované nemovitostinemovitosti do věcné působnosti zákona č. 428/2012 Sb. zařadilo, což se jeví jako rozporné se smyslem návrhů navrhovatelů a vedlejších účastníků. Lze tedy uzavřít, že vztahy ke jmenovaným nemovitostemnemovitostem nejsou vůbec předmětem majetkového vyrovnání a jejich konkrétní právní úprava do budoucna nadále zůstává v dispozici zákonodárce. 299. Nad rámec uvedeného lze dodat, že k dopadům vládního nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, na otázku přechodu vlastnického práva se v nedávné době vyjádřil nález sp. zn. IV. ÚS 822/11 ze dne 22. 4. 2013. V této souvislosti je možno podotknout, že se jedná o nález jednoho ze senátů Ústavního souduÚstavního soudu, kterým nebylo věcně rozhodováno o otázce přechodu vlastnického práva k nemovitostemnemovitostem specifikovaným v § 18 odst. 10 zákona č. 428/2012 Sb. z církevních subjektů na stát. Zejména tímto nálezem nejsou zpochybněny výsledky již ukončeného sporu o určení vlastnického práva (tj. podle obecných předpisů), který vyvolali dřívější vlastníci a který byl ve fázi řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem ukončen usneseními o zastavení řízení na základě zpětvzetí ústavní stížnosti [usnesení sp. zn. I. ÚS 1240/09 ze dne 13. 7. 2010; usnesení sp. zn. I. ÚS 1240/09 ze dne 26. 11. 2010 (ve SbNU nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Bez ohledu na řadu odlišných stanovisek je nutno připomenout nosné závěry odůvodnění plenárního stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05, dle něhož „[v]lastnické právo oprávněných osob podle restitučních předpisů vzniká až okamžikem vydání věci. Tím je ve skutečnosti legalizován přechod majetku na stát, a to bez ohledu na to, co bylo titulem pro tento přechod, a jen v případech, které jsou v restitučních zákonech výslovně uvedeny, je původní nabývací titul státu, samozřejmě za splnění dalších v zákoně uvedených podmínek, důvodem pro vrácení věci. Restituční zákony v podstatě legalizovaly vlastnictví státu k majetku, který stát získal konfiskacemi, znárodněním a dalšími majetkovými opatřeními, bez ohledu na to, že by bez jejich existence jinak bývalo možné, v některých případech, uplatnit na takový majetek vlastnické právo podle obecných předpisů. Tím současně vyloučil možnost uplatnit tato práva jinak, tedy podle obecných předpisů, neboť tato úprava je speciální úpravou k předpisům obecným.“. XV. Zrušovací a změnová ustanovení 300. Ústavní soudÚstavní soud ve své ustálené judikatuře konstatoval, že novela právního předpisu nemá samostatnou normativní existenci, nýbrž se stává součástí novelizovaného právního předpisu [nález sp. zn. Pl. ÚS 5/96 ze dne 8. 10. 1996 (N 98/6 SbNU 203; 286/1996 Sb.), usnesení sp. zn. Pl. ÚS 25/2000 ze dne 15. 8. 2000 (U 27/19 SbNU 271), nález sp. zn. Pl. ÚS 21/01 ze dne 12. 2. 2002 (N 14/25 SbNU 97; 95/2002 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 33/01 ze dne 12. 3. 2002 (N 28/25 SbNU 215; 145/2002 Sb.) a další], a jako taková je posuzována i její ústavnost. V rozsahu § 19 až 25 je návrh na zrušení zákona č. 428/2012 Sb. zjevně neopodstatněným a Ústavní soudÚstavní soud jej odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 301. Nad rámec uvedeného, ve vztahu k § 22, kterým byl novelizován zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, je možno dále odkázat na zákon č. 80/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. XVI. Účinnost 302. K ustanovení § 26 zákona o vyrovnání s církvemi nepředkládají navrhovatelé ani vedlejší účastníci ústavněprávní námitky, přičemž Ústavní soudÚstavní soud zde neshledal derogační důvody. XVII. K otázce náboženské neutrality státu ve smyslu čl. 2 odst. 1 Listiny XVII/a 303. Podle čl. 2 odst. 1 Listiny, jehož se navrhovatelé a vedlejší účastníci opakovaně dovolávají, platí, že „[s]tát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.“. 304. Jádrem citovaného ustanovení je vyjádření sekulárního základu státu, který svou legitimitu neodvozuje z náboženského zdůvodnění (vůle vyšší moci), nýbrž z demokratických a právních principů, jež jsou zároveň považovány za neodstranitelné (čl. 9 odst. 2 Ústavy). Jedná se o inherentní vlastnost moderního státu, která však ještě nevypovídá o konkrétním modelu vztahu státu a církví či religiozitě obyvatelstva. V evropských podmínkách lze počátek uvedeného procesu oddělení státu od náboženství, resp. církví, připsat na vrub zkušenosti náboženských válek a nastupující náboženské pluralitě ve společnosti (v českém překladu např. Böckenförde, E. W. Vznik státu jako proces sekularizace. Praha: Občanský institut, 2005, 19 s.). 305. Sekulární charakter státu však neznamená ztotožnění se s ideologií sekularismu, chápaného jako aktivní zaměření veřejné moci na vyloučení náboženství z veřejného života. V aktuálním evropském diskursu lze poukázat na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Lautsi a další proti Itálii [GC] ze dne 11. 3. 2011, stížnost č. 30814/06, v němž je od sekulárního základu státu (secular nature) odlišen sekularismus jakožto filozofický názor, který jinak spadá pod čl. 9 Úmluvy. 306. Klíčový nález sp. zn. Pl. ÚS 6/02 uvedl, že „[p]odle čl. 2 odst. 1 Listiny je totiž stát založen na demokratických hodnotách a ,nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.‘. Je tedy zřejmé, že Česká republika musí akceptovat a tolerovat náboženský pluralismus, tzn. především nesmí diskriminovat či naopak bezdůvodně zvýhodňovat některý z náboženských směrů. Z citovaného článku dále vyplývá, že stát musí být oddělen od konkrétních náboženských vyznání. Zásada náboženského pluralismu a tolerance je dále provedena v čl. 15 odst. 1 a v čl. 16 Listiny.“. Z citovaného nálezu dále plyne (vzhledem k přezkumu ústavnosti zákona o církvích), že náboženská neutralita státu podle čl. 2 odst. 1 Listiny neobsahuje příkaz indiference (netečnosti) veřejné moci vůči náboženství, kdy by Ústava neumožňovala jakýkoliv ohled veřejné moci na náboženství, zvláště právní úpravu vztahů souvisejících s náboženstvím (výkon svobody vyznání, právní postavení církví a náboženských společností apod.). Zároveň čl. 2 odst. 1 Listiny neobsahuje příkaz striktní odluky církví od státu, tedy přerušení jakýchkoliv vazeb mezi státem a církvemi (mur de séparation), ve smyslu jednostranného negativního vymezení se státu. Oddělením státu od „konkrétních náboženských vyznání“ je pak rozuměno neztotožnění se státu s vybranou náboženskou doktrínou po stránce obsahové, po institucionální stránce pak nemožnost splynutí státu a náboženské organizace. Výkon veřejné moci (aspekt donucení) vedené konkrétním náboženským vyznáním by nutně působil směrem nepříznivým vůči ostatním náboženským vyznáním, a zejména by nebyl založen na demokratických hodnotách, volné soutěži politických sil apod. Jak již bylo uvedeno, z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/02 dále ani neplyne, že by koncept tzv. zvláštních práv podle zákona č. 3/2002 Sb., z nichž jedno zaručovalo právo církve „být financována podle zvláštního právního předpisu o finančním zabezpečení církví a náboženských společností“ [§ 7 odst. 1 písm. c) ve znění účinném do 31. 12. 2012] byl protiústavním, zejm. ne rozporným s čl. 2 odst. 1 Listiny. 307. V tomto ohledu hovoří nález o zásadě pluralismu a náboženské tolerance, kdy stát nezaujímá postoje k obsahu jednotlivých náboženských vyznání (po stránce pravdivosti, užitečnosti apod.), nýbrž zaujímá roli, tam kde je to nezbytné, nestranného moderátora s cílem upravit právní a faktické prostředí pro výkon základního práva. Lze v tomto ohledu připomenout shodný názor Evropského soudu pro lidská práva: „The Court has frequently emphasised the State's role as the neutral and impartial organiser of the exercise of various religions, faiths and beliefs, and stated that this role is conducive to public order, religious harmony and tolerance in a democratic society. It also considers that the State's duty of neutrality and impartiality is incompatible with any power on the State's part to assess the legitimacy of religious beliefs or the ways in which those beliefs are expressed [see Manoussakis and Others v. Greece, judgment of 26 September 1996, Reports 1996-IV, p. 1365, § 47; Hasan and Chaush v. Bulgaria [GC], no. 30985/96, § 78, ECHR 2000 XI; Refah Partisi (the Welfare Party) and Others v. Turkey [GC], nos. 41340/98, 41342/98, 41343/98 and 41344/98, § 91, ECHR 2003-II]“ - „Soud opakovaně zdůrazňoval úlohu státu jako neutrálního a nestranného správce různých náboženství, vyznání a přesvědčení a konstatoval, že jeho úloha spočívá v udržení veřejného pořádku, náboženské harmonie a tolerance v demokratické společnosti. Dále podotýká, že povinnost státu zajišťovat neutralitu a nestrannost je neslučitelná s jakoukoli pravomocí státu posuzovat legitimitu náboženských přesvědčení nebo způsobů jejich projevování [viz např. Manoussakis a další proti Řecku, rozsudek z 26. 9. 1996, Reports 1996-IV, str. 1365, § 47; Hasan a Chaush proti Bulharsku, rozsudek velkého senátu, stížnost č. 30985/96, § 78, ECHR 2000 XI; Refah Partisi (Strana prosperity) a další proti Turecku, rozsudek velkého senátu, stížnosti č. 41340/98, 41342/98, 41343/98 a 41344/98, § 91, ECHR 2003-II]“ - rozsudek Leyla Şahin proti Turecku [GC] ze dne 10. listopadu 2005, stížnost č. 44774/98, § 107. 308. V judikatuře Ústavního souduÚstavního soudu na uvedené navázal nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07, který uvedl: „Ustanovení čl. 2 odst. 1 Listiny garantuje náboženský pluralismus a náboženskou toleranci, respektive oddělení státu od konkrétních náboženských vyznání (zásada konfesně neutrálního státu). Zásada náboženského pluralismu a tolerance je vyjádřena v čl. 15 odst. 1 a v čl. 16 Listiny základních práv a svobod. Ústřední princip konfesně neutrálního státu je realizován kooperačním modelem vztahu státu a církví a jejich vzájemnou nezávislostí. Pro následující úvahy [stran absence zákona, který by vypořádal historický majetek církví] je podstatné, zda a do jaké míry představuje ekonomická soběstačnost materiální předpoklad nezávislého výkonu práv zaručených především čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny. Ústavní pořádek České republiky totiž neobsahuje pouze imperativ nezávislosti státu na církvích a náboženských společnostech (jako součást ideologické a náboženské neutrality státu), nýbrž i požadavek nezávislosti církví a náboženských společností na státu při naplňování jejich cílů.“. 309. Z uvedeného dále plyne, že existence a působení církví a náboženských společností není ústavním pořádkem chápána jako hrozba pro sekulární základ státu, pokud zároveň tentýž ústavní pořádek přiznává rozsáhlou náboženskou svobodu a církevní autonomii, a to ani v rozsahu dosavadní kooperace (koordinace) mezi státem a církvemi v určitých tradičních oblastech společenského života. 310. Konečně je nutno zdůraznit, že koncept náboženské a ideologické neutrality nezavazuje stát odmítnout své hodnotové a historické kořeny, na něž měla náboženská zkušenost významný vliv. Filozofické, kulturní a sociální dědictví, nesené více než tisíc let zejména křesťanstvím a křesťanskými církvemi a projevující se ve společnosti i nadále, je ovšem věcí faktu, nikoliv náboženského přesvědčení. XVII/b Test náboženské a světonázorové neutrality 311. Posouzení eventuálního rozporu zákona s čl. 2 odst. 1 Listiny se projevuje v třech souvisejících komponentech. Protože se jedná o objektivní ústavní záruky, nikoliv o porušení subjektivních základních práv, jedná se o test odlišný od testu proporcionality: i. Zákaz sebeidentifikace státu (pozitivní či negativní) s určitou světonázorovou a náboženskou doktrínou, která by vedla k opuštění demokratické legitimity veřejné moci. ii. Zákaz takového výkonu veřejné moci zasahujícího negativně či pozitivně do náboženských či světonázorových otázek (konfesní neutralita), který by vedl k excesivnímu propojení státu se kterýmkoliv náboženským či světonázorovým směrem či se kteroukoliv církví a náboženskou společností. iii. Zákaz takového výkonu veřejné moci, který by zakládal neodůvodněnou nerovnost založenou výhradně na kritériu náboženství nebo světonázoru. 312. Ad i. V prvním kroku Ústavní soudÚstavní soud zkoumá, nakolik došlo k odstranění prvků demokratického a právního státu z právního řádu (či praxe veřejné moci) a k jejich nahrazení náboženským či jiným světonázorovým zdůvodněním. Za protiústavní lze považovat takové ztotožnění státu s určitým náboženstvím či světonázorem, které směřuje k legitimizaci výkonu veřejné moci výhradně na základě náboženského argumentu. V takovém případě lze hovořit o ztrátě sekulárního charakteru státu a pojmovém vyloučení plurality a tolerance ostatních náboženských a světonázorových směrů veřejnou mocí. V tomto ohledu dotčení uvedené záruky Ústavní soudÚstavní soud neshledal a ani navrhovatelé a vedlejší účastníci ničeho nenamítají. 313. Ad ii. Předmětem druhého kroku je posouzení, zda se ze strany státu (veřejné moci) nejedná o postup, který by se dal považovat za zaujímání zásadních postojů k obsahu a praxi náboženských a světonázorových doktrín (konfesní neutralita). V tomto ohledu je lhostejno, zda se jedná o angažovanost státu pozitivní (preference) či negativní (restrikce). Ústavní zákaz se vztahuje na excesivní propojení státu se kterýmkoliv náboženským či světonázorovým směrem, které by vyústilo ve státní indoktrinaci či jiné donucení jednotlivce v otázkách náboženství a světonázoru (rovina lidskoprávní), a na excesivní propojení státu se kteroukoliv církví a náboženskou společností směrem k vytvoření vzájemné (organizační, personální a materiální) závislosti státu a církví nebo přímo k vytvoření státní církve (rovina institucionální). Stát dále akceptuje a toleruje existenci různých světonázorových a náboženských směrů a skupin jejich vyznavačů a zastánců, pro něž vytváří svobodné prostředí pro výkon základního práva (zásada náboženské plurality a tolerance). Za takové excesivní propojení se nepovažuje stanovení mezí základního práva ve smyslu čl. 16 odst. 4 Listiny. 314. Ke krokům ii. a iii. je v první řadě především nutno dodat, že otázka zmírnění majetkových křivd (po roce 1989) není v judikatuře Ústavního soud pojímána jako běžný institut standardního právního státu, nýbrž jako svého druhu právní a politická anomálie, která má historické příčiny, které právnímu státu předcházejí. Ústavní soudÚstavní soud na ni nahlíží s ohledem na formální právní kontinuitu, avšak zároveň jasně deklarovanou hodnotovou diskontinuitu českého státu s předchozím nedemokratickým režimem (nález ze dne 21. prosince 1993 sp. zn. Pl. ÚS 19/93), jako na všeobecný závazek demokratického a právního státu, vyjádřený v čl. 1 Ústavy a především v jednotlivých ustanoveních Listiny základních práv a svobod, „zajistit nejen formální, ale i skutečnou obnovu materiálních záruk výkonu základních práv a svobod, kde dříve - navzdory elementárnímu lidskoprávnímu obsahu v mezinárodním ius cogens - stát selhal. Přijetí Listiny základních práv a svobod a přihlášení se k dalším mezinárodním instrumentům ochrany základních práv však není bodem nula, v němž by limitně začínala povinnost státu, je-li to třeba, aktivně vytvořit podmínky pro realizaci základních práv. Naopak ve vztahu k jednotlivým nositelům základního práva nelze nebrat ohled na historický kontext situace, v níž se aktuálně a vinou státu nacházejí. Jinými slovy řečeno, bylo by v rozporu s koncepcí rozvoje a posilování základních práv, pokud by společenské změny vedly opakovaně k zavádění nižších standardů základních práv na základě ignorování historických příčin současného stavu. Dějiny demokratických a právních států nemohou sestávat z tlustých čar za minulostí, nýbrž poučení z dřívějších zkušeností se musí projevovat v zárukách neopakování minulých chyb v budoucnu“ (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 94). V tomto ohledu proto restituční, rehabilitační a obecně transformační akty státu po roce 1989 nelze posuzovat z hlediska klasických ústavních kritérií jako izolovaný projev ničím nepodmíněné vůle zákonodárce, nýbrž jako reakci na konkrétní historické skutečnosti, o něž se demokratický zákonodárce nezasloužil, na něž však je nucen (v režimu formální právní kontinuity) navazovat. Jedna z nejtypičtějších doktrín korespondujících s uvedeným byla vyložena již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/93 ze dne 24. 5. 1994 (N 25/1 SbNU 189; 131/1994 Sb.) a byla zopakována naposled v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/10 ze dne 23. 4. 2013: „Zatímco restituce je odstraněním protiprávnosti při převodu vlastnictví, případně protiprávního zásahu do vlastnického práva, a to navrácením věci do původního právního vztahu, vyvlastnění je nuceným odejmutím vlastnického práva ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Důvodem restituce je výlučně protiprávnost, zatímco důvodem vyvlastnění je veřejný zájem, tj. pojem odlišný. Restituce tudíž není nuceným odejmutím vlastnictví, nýbrž povinností obnovit původní právní stav.“. V tomto uspokojení majetkových nároků plynoucích z širší (historické) spravedlnosti prostřednictvím v zásadě jednorázových aktů restitučních, rehabilitačních a transformačních nesnese ústavněprávní srovnání s akty zákonodárce fungujícího (co do východisek i co do cílů) zcela v podmínkách právního státu. Uvedený náhled se promítá jak do zmiňovaných otázek rovnosti oprávněných osob, tak např. do hodnocení ústavnosti např. výčtových restitučních zákonů, které by jinak bez podstatného zohlednění výše uvedeného pro absenci obecnosti právního předpisu mohly jen stěží v abstraktní kontrole norem obstát [sp. zn. Pl. ÚS 27/09 ze dne 10. 9. 2009 (N 199/54 SbNU 445; 318/2009 Sb.), část VI./a; sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 56]. Tyto závěry je možno činit jen při vědomí, že „alespoň částečná náprava křivd minulosti předurčuje charakter dalšího demokratického vývoje“ (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 32). 315. Ve druhé řadě je ke krokům ii. a iii. nutno zdůraznit, že otázka náboženské neutrality je úzce spjata s podmínkami pro výkon náboženské svobody ve smyslu subjektivního základního práva. V dosavadní judikatuře Ústavního souduÚstavního soudu lidskoprávní pohled při výkladu čl. 2 odst. 1 Listiny dokonce zcela převažuje. K širšímu vymezení ústavně pokrytých aktivit církví, které se neomezují jen na výkon kultu, se Ústavní soudÚstavní soud již vyjádřil opakovaně v minulosti [nález sp. zn. I. ÚS 146/03 ze dne 18. 6. 2003 (N 115/31 SbNU 33); nález sp. zn. Pl. ÚS 6/02 ze dne 27. 11. 2002 (N 146/28 SbNU 295; 4/2003 Sb.); nález sp. zn. Pl. ÚS 2/06 ze dne 30. 10. 2007 (N 173/47 SbNU 253; 10/2008 Sb.); nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 98 a tam příkladmo uvedená zahraniční judikatura]. V dosavadní judikatuře se Ústavní soud měl možnost vyjádřit i k relevanci ochrany vlastnického práva pro výkon základních práv jiných: „[V]lastnické právo, nemá-li být pojímáno samoúčelně, samo zprostředkovává využití jiných základních a dalších práv“ [nález sp. zn. Pl. ÚS 39/01 ze dne 30. 10. 2002 (N 135/28 SbNU 153; 499/2002 Sb.), část IV in fine]. Ve vztahu např. k primární ochraně soukromého a rodinného života dle čl. 10 Listiny, kdy intenzita zájmu na ochraně tohoto základního práva přesahovala zájem na ochraně pouze práva vlastnického, se zcela konkrétně vyslovil nález sp. zn. I. ÚS 2477/08 ze dne 7. 1. 2009 (N 4/52 SbNU 27). Konečně ve vztahu k ochraně základních práv plynoucích z náboženské svobody (rovněž explicitně v kontextu čl. 2 odst. 1 Listiny) se vyslovil nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07, v němž byla vyslovena protiústavní nečinnost zákonodárce v oblasti vypořádání historického majetku církví a náboženských společností. Jedním z nosných důvodů nálezu (část XI./c) bylo právě zjištění, že za stavu absence (trvajícího do 31. 12. 2012) vypořádání historického majetku církví není model tzv. hospodářského zabezpečení církví a náboženských společností plnohodnotnou alternativou, zejm. není zárukou svobod plynoucích z čl. 16 odst. 1 Listiny, zvláště pak nezávislosti (dotčených) církví a náboženských společností na státu podle čl. 16 odst. 2 Listiny (bod 103). „Uvedený stav při absenci rozumného vypořádání historického církevního majetku, kdy je stát v důsledku své vlastní nečinnosti nadále dominantním zdrojem příjmů dotčených církví a náboženských společností, ... tak ve svých důsledcích porušuje čl. 16 odst. 1 Listiny co do volnosti projevovat víru ve společnosti veřejným působením a tradičními formami nábožensky motivovaných obecně prospěšných aktivit s využitím příslušných historicky formovaných ekonomických zdrojů, a zvláště pak čl. 16 odst. 2 Listiny, a to v hospodářské složce církevní autonomie“ (bod 104). „Jinými slovy řečeno, dopady nečinnosti zákonodárce se tak projevují nejen toliko v úzké majetkové sféře (historických) církví a náboženských společností (čl. 11 Listiny, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě), nýbrž i ve faktickém omezení samostatnosti a nezávislosti na státu (církevní autonomie) zaručených čl. 16 odst. 2 Listiny k výkonu svobod zaručených čl. 16 odst. 1 a čl. 15 odst. 1 Listiny“ (bod 106). 316. Interpretace čl. 2 odst. 1 Listiny, přesněji řečeno jeho opakované invokace v návrzích však v sobě mají obsažen předpoklad, že právě toto ustanovení zabraňuje státu, aby do právního stavu účinného do 31. 12. 2012 zasáhl pozitivním, tedy úzce nahlíženo „zvýhodňujícím“ zákonem, kterým by byl vypořádán historický majetek církví (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, výrok II), a to v širších souvislostech vztahu státu a církví (body 23, 38), kdy jsou nutná „komplexní politická rozhodnutí“ (body 86, 108). Navrhovateli a vedlejšími účastníky zastávané prizma však nutně implikuje, že naznačená protiústavní situace v zásadě nemá ústavně konformní řešení. S tímto náhledem se však Ústavní soudÚstavní soud neztotožňuje. Více než dvacetiletý odstup přijetí zákona č. 428/2012 Sb. od hlavní vlny restitučního a transformačního zákonodárství mu neodebírá tento specifický charakter, jakkoliv společenské povědomí o étosu a smyslu restitučního zákonodárství po roce 1989 (spíše však o jeho samotné existenci) dnes již ochablo. 317. Zvláště ke kroku ii. v těchto souvislostech proto platí, že Ústavní soudÚstavní soud nehodnotí zákon č. 428/2012 Sb. jako izolovaný - z historického a ústavního pohledu nepodmíněný a nevynucený - akt, který by se vymykal výše shrnutým přístupům (pod uvozením „v první řadě“ a „ve druhé řadě“). Právě s přihlédnutím k těmto východiskům je nutno odmítnout ten předpoklad, že Listina ke dni své účinnosti petrifikovala v oboru vztahu státu a církví status quo, přičemž následně již jakýkoliv akt veřejné moci ve prospěch či v neprospěch církví a náboženských společností tento stav vychyluje tak či onak, a tedy představuje protiústavní porušení náboženské neutrality státu. Pro posuzovanou problematiku je naopak příznačné, že abnormalitu (vychýlení) jak z hlediska historické spravedlnosti, tak především z hlediska práva ústavního představoval stav před 1. lednem 1990 (před rozhodným obdobím); ve vztahu k církvím a náboženským společnostem pak z hlediska záruk čl. 15 a 16 Listiny a z hlediska státem jednostranně vytvořené závislosti církví a náboženských společností na státu (čl. 2 odst. 1 Listiny) stav do 31. prosince 2012. Teprve zákon č. 428/2012 Sb. je jednou z možných forem zmírnění dřívějších křivd a upravení vztahu státu a církví v mezích ústavního pořádku. Proto se nejedná o excesivní propojení státu a církví, neboť takové pojetí čl. 2 odst. 1 Listiny by znamenalo, že církve a náboženské společnosti byly jedinými subjekty, vůči nimž ústavní pořádek vylučuje restituční, rehabilitační či transformační akt zákonodárce. To však záměrem ústavodárce nebylo, pročež ani Ústavní soudÚstavní soud nezpochybnil zákon č. 298/1990 Sb., který explicitně „preferoval“ pouze určitý typ církevních právnických osob, a to pouze ve vztahu k jediné (římskokatolické) církvi, naopak jej zařadil do množiny ostatních - standardních - restitučních zákonů (sp. zn. Pl. ÚS-st. 22/05). V tomto posouzení není podstatný rozsah a hodnota dotčeného majetku, neboť ten je předurčen historickou skutečností, a nikoliv volnou úvahou zákonodárce. 318. V otázce, zda je samotný účel zákona, tj. ukončení přímého financování církví a náboženských společností (hospodářská odluka), ústavně konformním, konstatuje Ústavní soudÚstavní soud, že se jedná o jednu z forem úpravy vztahu státu a církví v mezích čl. 2 odst. 1 Listiny. Uvedený článek neobsahuje separacionistickou tezi jako imperativ, ovšem ani ji nevylučuje, ostatně ani po provedení zákona č. 428/2012 Sb. (při zachování ostatních současných konfesněprávních předpisů) nebude výsledný stav charakterizován striktní odlukou církví od státu, nýbrž toliko přiblížením se (teoretickému) stavu odluky, nepochybně ve srovnání s dosavadním modelem přímého financování podle zákona č. 218/1949 Sb. 319. Výše uvedené závěry o širších mezích poskytnutých zákonodárci při přijímání restitučního, rehabilitačního a transformačního zákonodárství plně dopadají na úzce restituční aspekty zákona, a to tedy v částech naturální restituce a náhradové složky finanční náhrady. Pokud se jedná o vyrovnávací složku finanční náhrady, ta má být jednak součástí konceptu materiální korekce historické skutečnosti, která se zákonodárci jevila jako nepřiměřená tvrdost působící do budoucna. Tímto ohledem měl být fakt, že dominantním vlastníkem nemovitostínemovitostí k rozhodnému datu 25. 2. 1949 byla toliko jedna z církví (církev katolická), přičemž zvolení toliko restitučního modelu při ukončení přímého financování by znamenalo neproporcionální dopad na ostatní církve, které dosud byly v rozsahu nároků dle zákona č. 218/1949 Sb. přímo financovány státem. Aspekt konfesní neutrality dle čl. 2 odst. 1 Listiny, jak jej interpretuje Ústavní soudÚstavní soud, je však založen nikoliv na formálním hledisku, nýbrž na materiálním hledisku (ostatně jako výklad řady dalších ustanovení ústavního pořádku). V tomto se tedy Ústavnímu souduÚstavnímu soudu jeví redistribuce části finanční náhrady mezi nekatolické církve a náboženské společnosti jako postup předcházející extrémně disproporcionálním účinkům restituční složky zákona č. 428/2012 Sb., a to v mezích materiální konfesní neutrality státu. Teoreticky lze opačným směrem uvažovat, že realizace toliko restituční složky zákona č. 428/2012 Sb. by disproporčně (byť nepřímo) podpořila pouze jednu a zároveň největší církev, přičemž pro všechny ostatní by se účinky zákona blížily materiální likvidaci. Tento postup by nepochybně představoval z hlediska čl. 2 odst. 1 Listiny mnohem intenzivnější zásah státu do statu quo, který stát aktivně dlouhodobě jednostranně vytvářel (právní úprava vztahu státu a církví před i po 1. 11. 1949 i později po roce 1989). Varianta nulová (nepřijetí zákona) by toliko prohlubovala předchozí protiústavní stav (sp. zn. Pl. ÚS 9/07). Totéž lze konstatovat ve vztahu k přechodnému období, kdy ukončení tzv. hospodářského zabezpečení prostřednictvím časově omezeného degresivního příspěvku nelze považovat za excesivní propojení státu s dotčenými náboženskými směry či církvemi. To tím spíše, že ani zvláštní právo „být financována podle zvláštního právního předpisu o finančním zabezpečení církví a náboženských společností“ [§ 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 3/2002 Sb.] co do základu nároku na časově neomezené přímé financování nebylo Ústavním soudemÚstavním soudem z hlediska ústavnosti zpochybněno při přezkumu ústavnosti zákona č. 3/2002 Sb. (sp. zn. Pl. ÚS 6/02). Napadeným ustanovením § 17 zákona o vyrovnání s církvemi nedochází v tomto ohledu k založení zcela nového institutu ve vztahu státu a církví, nýbrž k jeho postupnému odstranění. 320. V tomto tedy nepochybně zákonem č. 428/2012 Sb. dojde k odstranění protiústavní závislosti církví na státu, jak byla již dříve definována: „[J]e podstatné, zda a do jaké míry představuje ekonomická soběstačnost materiální předpoklad nezávislého výkonu práv zaručených především čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny. Ústavní pořádek České republiky totiž neobsahuje pouze imperativ nezávislosti státu na církvích a náboženských společnostech (jako součást ideologické a náboženské neutrality státu), nýbrž i požadavek nezávislosti církví a náboženských společností na státu při naplňování jejich cílů“ (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 93). „Uvedený stav při absenci rozumného vypořádání historického církevního majetku, kdy je stát v důsledku své vlastní nečinnosti nadále dominantním zdrojem příjmů dotčených církví a náboženských společností, navíc bez zjevné vazby na výnosy ze zadržovaného historického majetku církví, tak ve svých důsledcích porušuje čl. 16 odst. 1 Listiny co do volnosti projevovat víru ve společnosti veřejným působením a tradičními formami nábožensky motivovaných obecně prospěšných aktivit s využitím příslušných historicky formovaných ekonomických zdrojů, a zvláště pak čl. 16 odst. 2 Listiny, a to v hospodářské složce církevní autonomie.“ (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 104). Pro takto definovanou protiústavní závislost nejsou rozhodné skutečné ekonomické poměry jednotlivých církví a konkrétní výše finančních prostředků, nýbrž toliko fakt, že stát svými jednostrannými akty (vyvlastnění veškerého hospodářského majetku a zavedením tzv. hospodářského zabezpečení) tuto ekonomickou závislost způsobil a udržoval. Tato protiústavní závislost pojmově nemůže být odstraněna ani prostřednictvím výrazného posílení přímého státního financování církví (ať již ze státního rozpočtu či k tomu vytvořeného fondu) ani modelem okamžitého ukončení přímého financování (bez dalšího). 321. Zvláštní ohled v otázce náboženské neutrality však vyžaduje konstrukce smluv dle § 15 a 16 a přechodné období dle § 17 v aspektu eventuálního státního donucení. Ustáleným náhledem Ústavního souduÚstavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva je, že výkon náboženské svobody ze strany státu vyžaduje určitou míru veřejnoprávní regulace, typicky v otázce registrace církví za účelem získání právní subjektivity, bez níž nelze vstupovat do právních vztahů. Zároveň však platí, že přijme-li stát určitou podobu veřejnoprávní regulace, nelze jejím využitím výkon náboženské svobody podmiňovat (např. zavedením povinné registrace církví, které o to zájem nemají). Tento aspekt se v rovině náboženské neutrality státu projevuje v zákazu donucení veřejnou mocí. V části naturální restituce je konstrukce uplatnění restitučního nároku plně v dispozici oprávněné osoby (srov. však tento aspekt při aplikaci výčtového zákona), konstrukce smluv (§ 15 odst. 1 „církev ... obdrží“) však umožňuje dispozici s nárokem toliko v rozsahu rozhodnutí o odmítnutí či neodmítnutí podpisu smlouvy a konstrukce přechodného období (§ 17 odst. 1 „stát vyplácí“) pak neumožňuje dispozici s nárokem vůbec. V tomto Ústavní soudÚstavní soud zdůrazňuje ústavně konformní interpretaci daných ustanovení v tom smyslu, že stát ani v případě podpisu smlouvy ve smyslu § 15 odst. 1 nemůže dotčenou církev přímo či nepřímo „nutit“ přijímat plnění, o něž v průběhu realizace nároků dle zákona ztratila zájem, a tuto skutečnost státu projevila. Ze strany dotčených církví a náboženských společností se tedy i po podpisu smlouvy musí jednat o nároky interpretované jako v celku i v částech zcela v dispozici dotčené církve, přičemž kogentní ustanovení zákona nesmí být interpretována jako povinnost plnění přijmout. 322. Navrhovateli a vedlejšími účastníky nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by zákon č. 428/2012 Sb., resp. některý z jeho účelových prvků, měl být zaměřen proti náboženské pluralitě a toleranci ve společnosti, že by praktické účinky zákona znamenaly odrazující či naopak motivační efekt (pobídka veřejné moci k vyznávání určitého náboženství). Je nutno podotknout, že v tomto ohledu nelze hodnotit účinky zákona č. 428/2012 Sb. jako platby konkrétním členům církví a náboženských společností, tedy platby ekonomicky motivující k praktikování určitého náboženského směru, neboť by tím byl zcela popřen smysl zvláštních typů právnických osob upravených zákonem č. 3/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které nejsou založeny na bázi členských majetkových podílů. I z hlediska účelu pak církve a náboženské osoby přesahují soukromé zájmy sdružených jednotlivců. 323. V tomto kroku tedy nebylo z výše uvedených důvodů shledáno excesivní propojení státu a církví ve smyslu imperativu náboženské neutrality státu. 324. Ad iii. Stát v oblasti výkonu veřejné moci zaručuje materiální rovné zacházení všem náboženským směrům a světonázorům, tj. nesmí diskriminovat či naopak bezdůvodně zvýhodňovat některý z náboženských směrů nebo světonázorů do té míry, že by založil exkluzivní (nebo naopak neplnohodnotný) přístup určité skupiny (směru) k veřejné moci a veřejným zdrojům (rovnost a nediskriminace). 325. V otázce rovnosti Ústavní soudÚstavní soud odkazuje na již vyložené závěry k charakteru zákona č. 428/2012 Sb. coby předpisu restitučního, rehabilitačního a transformačního a na závěry učiněné k ústavněprávní povaze rovnosti s ohledem na § 15 odst. 1, 2. 326. Jen pro rekapitulaci ústavního pojetí rovnosti lze poukázat na vymezení v dřívější judikatuře, kdy Ústavní soudÚstavní soud odmítl absolutní chápání principu rovnosti, přičemž dále konstatoval: „rovnost občanů nelze chápat jako kategorii abstraktní, nýbrž jako rovnost relativní, jak ji mají na mysli všechny moderní ústavy“ (sp. zn. Pl. ÚS 36/93). Obsah principu rovnosti tím posunul do oblasti ústavněprávní akceptovatelnosti hledisek odlišování subjektů a práv. Hledisko první spatřuje přitom ve vyloučení libovůle. Hledisko druhé vyplývá z právního názoru vyjádřeného v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/95 ze dne 7. 6. 1995 (N 29/3 SbNU 209; 168/1995 Sb.): „nerovnost v sociálních vztazích, má-li se dotknout základních lidských práv, musí dosáhnout intenzity, zpochybňující, alespoň v určitém směru, již samu podstatu rovnosti. To se zpravidla děje tehdy, je-li s porušením rovnosti spojeno i porušení jiného základního práva, např. práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny, některého z politických práv podle čl. 17 a násl. Listiny apod.“ [shodně nález sp. zn. Pl. ÚS 5/95 ze dne 8. 11. 1995 (N 74/4 SbNU 205; 6/1996 Sb.)]. Hlediskem druhým při posuzování protiústavnosti právního předpisu zakládajícího nerovnost je tedy tímto založené dotčení některého ze základních práv a svobod. Nález sp. zn. Pl. ÚS 33/96, který se pak zabýval i otázkou nerovnosti v restitučních vztazích, připomněl, že i z komparativního pohledu je nerovnost shledávána za podmínky vyloučení libovůle, resp. pokud se tato zakládá na rozumných a objektivních rozlišovacích znacích (reasonable and objective criteria). 327. V tomto ohledu Ústavní soudÚstavní soud shledává, že v otázce rozlišování mezi jednotlivými církvemi a náboženskými společnostmi a oprávněnými osobami podle zákona č. 428/2012 Sb. a podle zákonů předchozích zákonodárce objektivní a rozumná kritéria zvolil. Jsou jimi především existence vlastnického práva k věcem, jejichž odejmutím byla způsobena majetková křivda, a existence přiznaného tzv. zvláštního práva podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 3/2002 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012. Ani toto druhé kritérium se nejeví formálním či samoúčelným neboť samostatná veřejnoprávní regulace církví a náboženských společností existuje v českých zemích v zásadě již po staletí, přičemž „historická role církví ve společnosti a na veřejnost orientovaný charakter jejich činností je do jisté míry odlišuje od jiných fyzických či právnických osob ... a zároveň umožňuje jejich komparaci - co do požadavku nezávislosti na státu - s místními samosprávami (obcemiobcemi), které jsou jako celky rovněž neoddělitelné od individuálního práva občana na sebeurčení“ (sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 105). 328. K objektivitě kritéria přiznaného tzv. zvláštního práva podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 3/2002 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012, je nutno připomenout, že ani registrace církví jako takových ani řízení o přiznání zvláštních práv podle zákona č. 3/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou ovládány principem posuzování či schvalování náboženských doktrín státem. Zvláště pak jsou tato řízení podrobena soudnímu přezkumu a ústavnímu přezkumu, v nichž je poskytována soudní ochrana před eventuální protiústavní diskriminací na náboženském základě (z hlediska výkonu základních práv i z hlediska čl. 2 odst. 1 Listiny coby objektivní záruky). 329. V jednotlivých aspektech zákona k uvedeným „objektivním a rozumným“ kritériím přistupuje dále opakovaně vyslovená ústavní naléhavost věci a podstatná proměna sociálních a ekonomických poměrů oproti roku 1991 (zejm. v otázce výše náhrad v souvislosti s posunem cenové hladiny), což Ústavní soudÚstavní soud považuje za věc obecně známou. 330. Pokud Ústavní soudÚstavní soud zváží uvedená kritéria, je nutno uzavřít, že navrhovatelé ani vedlejší účastníci naopak neprokázali svá poměrně obecná tvrzení, že by zákonodárce zvýhodnil určitý náboženský směr vůči jiným náboženským a světonázorovým doktrínám při porušení právě náboženské neutrality za situace, kdy předchozí restituční, rehabilitační a transformační procesy ve vztahu k fyzickým i dalším právnickým osobám proběhly již řádově před dvěma desítkami let a zejména ze zákona neplyne ani nepřímo preference určitého náboženského směru (například prostřednictvím svévolného stanovení formálního fiktivního kritéria). Pokud tím navrhovatelé mají na mysli ekonomicky výrazně odlišné postavení katolické církve, nejedná se o postavení nerovné v ústavním smyslu, nýbrž reflexi faktického historického i současného postavení ve společnosti. Právě k určité korekci vzájemného postavení církví a náboženských společností dochází uvedenou vyrovnávací složkou finanční náhrady podle § 16, která vystupuje ve prospěch nekatolických církví. Pokud se jedná o postavení jiných registrovaných církví a náboženských společností, které do 31. 12. 2012 nepožádaly o přiznání rozhodného zvláštního práva podle zákona č. 3/2002 Sb., jedná se o projev dispozice s tímto nárokem, který nezakládá nerovnost (přičemž tuto situaci by nebylo možno změnit jinak než státním donucením). Pokud se jedná o postavení církví a náboženských společností, které budou zaregistrovány v budoucnu, přičemž v té době již nebude možnost žádat o přiznání zvláštního práva na hospodářské zabezpečení, je nutno dodat, že tato otázka zůstává i nadále v dispozici zákonodárce a zároveň že při ukončení hospodářského zabezpečení je podstatou aktu právě ukončení dosavadních a vyloučení budoucích přímých plateb ze strany státu. V uvedeném rovněž nelze shledávat diskriminaci ve smyslu porušení náboženské neutrality. 331. Nebylo naopak prokázáno, že účelem zákona mělo být jednostranné zvýhodnění některé církve nebo náboženské společnosti, a to na základě určitých hodnotících postojů zákonodárce k jednotlivým náboženským směrům či světonázorům. Je nutno zdůraznit, že dotčené církve a náboženské společnosti se neocitly ve vztahu určité ústavně relevantní intenzity ke státu teprve na základě zákona č. 428/2012 Sb., nýbrž na základě právních vztahů založených dříve, a zákon č. 428/2012 Sb. nepředstavuje zvýšení intenzity těchto vztahů (tím méně změnu skokovou nebo trvalou), nýbrž pravý opak. 332. Lze tedy uzavřít, že zákon č. 428/2012 Sb. nepředstavuje nerovné a diskriminační zacházení státu s určitými náboženskými a světonázorovými směry, neboť pro rozlišení (stanovení rozsahu působnosti zákona) byla užita objektivní a rozumná kritéria, a naopak nebyla použita kritéria preference či odmítnutí některého náboženského směru či světonázoru. XVIII. Předběžná otázka 333. K návrhu na předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie, zda registrované církve a náboženské společnosti a církevní právnické osoby jsou podnikem ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále též jen „SFEU“), konstatuje Ústavní soudÚstavní soud, že tato otázka je mimo sféru přezkumu ústavnosti zákona č. 428/2012 Sb., zvláště přezkumu procedury přijetí zákona v intencích, zda se jednalo o přijetí zákona ústavně předepsaným způsobem (§ 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Ke vztahu evropského práva a českého ústavního pořádku se Ústavní soudÚstavní soud již opakovaně vyjádřil v tom smyslu, že „komunitární právo nemůže být referenčním kritériem posuzování ústavnosti vnitrostátního předpisu“ [nález sp. zn. Pl. ÚS 36/05 ze dne 16. 1. 2007 (N 8/44 SbNU 83; 57/2007 Sb.), bod 35; dále např. nález sp. zn. Pl. ÚS 50/04 ze dne 8. 3. 2006 (N 50/40 SbNU 443; 154/2006 Sb.); nález sp. zn. Pl. ÚS 19/08 ze dne 26. 11. 2008 (N 201/51 SbNU 445; 446/2008 Sb.), body 84-86; aj.]. Rozšiřující výklad pojmu ústavního pořádku není zcela vyloučen, ovšem Ústavní soud se k takovému výkladu již v minulosti přiklonil nikoliv ve vztahu k evropskému právu, nýbrž ve vztahu k ratifikovaným smlouvám o lidských právech a základních svobodách [nález sp. zn. Pl. ÚS 36/01 ze dne 25. 6. 2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.)]. Z uvedeného tedy činí Ústavní soud závěr, že abstraktní přezkum ústavnosti není podmíněn výkladem evropského práva Soudním dvorem Evropské unie. Evropské právo, a to ani primární, při respektu k jeho zásadnímu formálnímu či neformálnímu vlivu na činnost Ústavního souduÚstavního soudu, není součástí ústavního pořádku, tedy ani referenčním měřítkem ústavnosti. 334. Nad rámec uvedeného je nutno zdůraznit, že majetkové vyrovnání mezi státem a církvemi spočívá na skutečnostech založených dlouho před vstupem České republiky do Evropské unie, přičemž systém přímého časově neomezeného státního financování církví zde byl do 31. 12. 2012 na základě zákona č. 218/1949 Sb., aniž by tato specifická, a v případě majetkového vyrovnání jednorázová, otázka byla předmětem regulace evropským právem, popř. byla dokonce zpochybňována z hlediska konformity se závazky, jež vyplývají z členství České republiky v Evropské unii. Vnitrostátní právní postavení církví je regulováno zvláštním zákonem č. 3/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dle něhož lze církev nebo náboženskou společnost založit toliko „za účelem vyznávání určité náboženské víry“ [§ 3 písm. a)], přičemž v případě registrovaných církví platí, že předmět podnikání a jiné výdělečné činnosti musí být vymezen v základním dokumentu registrované církve a náboženské společnosti, tj. podléhá procesu registrace. „Podnikání a jiná výdělečná činnost církve a náboženské společnosti mohou být pouze její doplňkovou výdělečnou činností“ (§ 27 odst. 5). V případě církevních právnických osob platí stejné omezení plynoucí z ustanovení § 15a. Církevní právnická osoba může být založena „za účelem vyznávání náboženské víry“ [§ 15a odst. 1 písm. a)] nebo „pro poskytování charitativních služeb“ [§ 15a odst. 1 písm. b)]. Pro podnikání platí: „Podnikání a jiná výdělečná činnost ... mohou být pouze jejich doplňkovou činností“ (§ 15a odst. 4). To vše pod sankcí zrušení registrované církve podle § 22 odst. 1 písm. c), vyvíjí-li registrovaná církev činnost „v rozporu s právním řádem,“ nebo zrušení církevní právnické osoby, zjistí-li ministerstvo, že tato právnická osoba jedná „v rozporu s vymezením její působnosti ... nebo v rozporu s právními předpisy“ [§ 26 odst. 1 písm. b)]. Z tohoto hlediska se tedy účinky zákona č. 428/2012 Sb. ve spojení s účelovým omezením, které představuje zákon č. 3/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zcela míjí s účelem regulace veřejných podpor podle evropského práva. Je nutno zdůraznit, že otázka daňové úpravy (k níž byly při ústním jednání citovány rozsudky Soudního dvora Evropské unie) související s majetkovým vyrovnáním nebyla předmětem věcného přezkumu ze strany Ústavního souduÚstavního soudu, nehledě na to, že kritizovaná část této daňové úlevy byla dodatečně zrušena zákonem č. 80/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Obdobná pravidla včetně omezení konečně platí i pro jiné formy sdružení s tzv. ideálním cílem (politické strany, spolky) na rozdíl od sdružení s výdělečným cílem. 335. Dále nebylo lze ponechat v této souvislosti bez povšimnutí čl. 17 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého „Unie uznává postavení, které podle vnitrostátního práva mají církve a náboženská sdružení či společenství v členských státech, a nedotýká se jej“. Toto ustanovení bylo Lisabonskou smlouvou (jako čl. 16c - The Union respects and does not prejudice the status under national law of churches and religious associations or communities in the Member States) zařazeno mezi zásady a plyne z něj jednak příkaz respektování zvláštního postavení církví a náboženských společností obecně, jednak s ohledem na zvláštnosti jejich vzájemného vztahu s konkrétním členským státem. Současně z tohoto ustanovení je rovněž dovozován zákaz zasahování (dotýkání se), který se vztahuje nejen na oblasti vlastního jejich působení, ale i na oblasti další. R. Streinz v komentáři k čl. 17 Smlouvy o fungování Evropské unie uvádí např. poskytování služeb, zaměstnávání nebo pozice libovolné organizace [blíže Streinz, R. (Hrsg.): EUV/AEUV. Vertrag über die EU und Vertrag über die Arbeitsweise der EU. 2. Aufl., C. H. Beck. München, 2012, s. 393, 395-397]. Ve stejném duchu vykládá toto základní ustanovení J. Syllová v komentáři kolektivu autorůautorů k Lisabonské smlouvě (Praha: C. H. Beck, 2010, s. 242), která uvádí, že právní regulace postavení institucí náboženského charakteru nemůže být dotčena ani „při použití pravomocí stanovených v jiných článcích SFEU“. 336. Konečně Ústavní soudÚstavní soud v této souvislosti poukazuje i na širší kontext této problematiky, ke které zaujal zásadní stanovisko Spolkový ústavní soudústavní soud např. v bodech 251 a 252 lisabonského rozsudku ze dne 30. června 2009 (sp. zn. 2 BvE 2/08, 2 BvE 5/08, 2 BvR 1010/08, 2 BvR 1022/08, 2 BvR 1259/08 a 2 BvR 182/09). Podle něj jsou z hlediska schopnosti či možnosti sebeutváření se demokratického ústavního státu při věcném vymezení přenosu výsostných práv na Evropskou unii jednou z pěti základních a zvláště citlivých otázek zvláště kulturně významná rozhodnutí např. v právu rodinném, v systému školství a vzdělávání nebo o zacházení s náboženskými společnostmi (Als besonders sensibel für die demokratische Selbstgestaltungsfähigkeit eines Verfassungsstaates gelten seit jeher ... kulturell besonders bedeutsame Entscheidungen etwa im Familienrecht, Schul- und Bildungssystem oder über den Umgang mit religiösen Gemeinschaften). XIX. Obiter dictum 337. Nad rámec uvedeného, v zásadě preventivně, a zároveň nikoliv poprvé, musí Ústavní soudÚstavní soud na základě průběhu ústního jednání připomenout, že řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem není určeno pro jakékoliv posilování legitimity či věrohodnosti politických stanovisek jejich zachycením v mediálně sledovaném soudním řízení a není ani fórem pro politickou diskuzi. Řízení o abstraktním přezkumu ústavnosti zákona je určeno pro ochranu objektivní ústavnosti, nikoliv pro ochranu či dokonce pouhou popularizaci subjektivních zájmů či názorů aktivně legitimovaných osob. XX. Souhrnné závěry 338. Ústavní soudÚstavní soud poté, kdy se ve shora uvedených intencích zabýval otázkou ústavní konformity zákona o vyrovnání s církvemi, a to s ohledem na legislativní proces přijetí zákona a na obsah zákona jako celku a jeho jednotlivých ustanovení zvláště, dospěl k závěru, že návrhy navrhovatelů a vedlejších účastníků na zrušení napadeného zákona jsou zčásti důvodné. 339. Bez ohledu na předložené námitky Ústavní soudÚstavní soud zvážil, do jaké míry je adjektivum „spravedlivé“ v ustanovení § 5 písm. i) zákona o vyrovnání s církvemi v uvedeném kontextu dostatečné z hlediska jeho srozumitelnosti a jasnosti, tedy formálních nároků, které je nutno na právo klást. Jedná se o pojem neurčitý. Není např. zřejmé, zda „spravedlnost“ náhrady je vztahována k období vyvlastnění nebo k dnešním podmínkám a úrovni ochrany základních práv. Z uvedených důvodů nezbylo než uvedenou část ustanovení § 5 písm. i) zákona o vyrovnání s církvemi zrušit. 340. Ústavní soudÚstavní soud nepřistoupil ke zrušení napadeného zákona z důvodu porušení pravidel legislativního procesu, neboť neshledal, že by tento proces ve svém celku neumožňoval racionální diskurs, slyšení stran a otevřenou diskuzi mezi zastánci konkurenčních názorů, včetně názorů menšinových, podpořených možností aktivní participace účastníků v jeho průběhu [srov. nález Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 1. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 55/10 (N 27/60 SbNU 279; 80/2011 Sb.)]. Jakkoliv Ústavní soud odsuzuje morální pokleslost pozadí legislativního procesu, a to přičiněním obou znesvářených skupin poslanců, nemůže, nemá-li se z odborného orgánu ochrany ústavnosti stát morálním arbitrem a vychovatelem politických reprezentací, přistoupit k derogaci napadeného zákona pouze z důvodu neúcty jedné části zákonodárců k druhým. 341. Ústavní soudÚstavní soud již od svých prvních rozhodnutí v restitučních věcech vycházel ex favore restitutionis a nesčíslněkrát zdůrazňoval, že k restitučním věcem je třeba přistupovat s přihlédnutím k tomu, že těm, kteří restituují, byla v minulosti způsobena celá řada křivd, včetně oněch majetkových. Z dosavadní konzistentní judikatury Ústavního souduÚstavního soudu v restitučních věcech je nepřehlédnutelné, že jako negativní zákonodárce nikdy nezrušil ustanovení restitučního předpisu v neprospěch fyzických a právnických osob, kterým zákonodárce formou zákona zmírnění jim spáchaných křivd umožnil. Derogační judikatura Ústavního souduÚstavního soudu tak byla vždy v zásadě ve prospěch osob restituujících (trvalý pobyt, národní kulturní památky). Ústavní soudÚstavní soud nepřikývl v restituční věci argumentaci postavené na tom, že jeden restituent by neměl restituovat proto, že jiná osoba nebyla zákonodárcem zařazena mezi ty, jimž zákonodárce majetkové či jiné křivdy nezmírnil. Též ve věci církevních restitucí Ústavní soudÚstavní soud opakovaně rozhodoval. Z jeho výše uvedené judikatury je zřejmé, že akcentoval legitimní očekávání a poukazoval na nečinnost zákonodárcovu. Za takové situace by zajisté derogační rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu krátce poté, kdy byla zákonná úprava konečně přijata, bylo překvapivé a vyvolávalo by oprávněně dojem, že je zatížené znaky libovůle a svévole. Ústavní soudÚstavní soud si při rozhodování je plně vědom toho, že není povolán k tomu, aby rozsoudil spor o smysl českých dějin, jehož dílčí argumentační segment navrhovatelé přinášejí. 342. Ústavní soudÚstavní soud na základě právněhistorické analýzy vyložil důvody, pro něž neshledal důvodnou argumentaci navrhovatelů a vedlejších účastníků, že církve a náboženské společnosti původní majetek nevlastnily, resp. že dochází „ke změně charakteru vlastnictví“ a že církve a náboženské společnosti nebyly „úplnými vlastníky“ či že církevní majetek měl „veřejnoprávní povahu“, resp. nebyl ve vlastnictví církví a náboženských společností. Ústavní soudÚstavní soud dospěl k závěru, že církevní subjekty jako právnické osoby měly zásadně plnou majetkovou způsobilost, v důsledku čehož byly subjektem vlastnického práva k jednotlivým věcem spadajícím do církevního majetku (s výhradou věcí vlastnicky náležejících třetím osobám; s výjimkou konkrétních řeholních řádů). Z odborné literatury, dobové judikatury či praxe nelze vysledovat, že by církevní majetek byl pojmově vyňat z úpravy vlastnického práva dle o. z. o. a svěřen církevním subjektům výlučně na základě veřejnoprávního titulu (výhradně práva kultová). Kromě uvedeného teoretického rozboru lze poukázat na zcela praktické příklady. Je totiž obecně známo, že v zásadě jediným typem nemovitostínemovitostí, jejichž vlastnické postavení nebylo protiprávními akty komunistického režimu dotčeno (až na známé výjimky), byly právě kostely, kaple, modlitebny a podobné objekty sloužící výkonu kultu, ačkoliv právě tyto podléhaly intenzivní veřejnoprávní regulaci coby věcí veřejných. Pokud by byla platnou teze, že církevní subjekty ve vztahu k nim nebyly vlastníky (s ohledem na samostatnou právní subjektivitu kostela), nýbrž pouze držiteli, uživateli, správci apod., nelze pak vysvětlit skutečnost, že je právní řád i praxe za vlastníky v době rozhodného období až dosud považovaly a považují, ačkoliv od počátku rozhodného období (po 25. únoru 1948) prokazatelně nedošlo k převodu (přechodu) vlastnického práva na tyto subjekty (jako tomu bylo ve vztahu k jiným nemovitostemnemovitostem zákonem č. 298/1990 Sb.). 343. Ústavní soudÚstavní soud vzal v úvahu, že finanční náhrady nestojí a ani nemusí stát na ryze ekonomickém a matematickém základě. Toho by bylo ostatně obtížné dosáhnout i proto, že by pak měly například zahrnovat i náhradu za užívání státem odňatých nemovitostínemovitostí, a to za dobu od jejich odnětí, případně alespoň za dobu protiústavní nečinnosti zákonodárce. Ústavní soudÚstavní soud i z důvodu respektování principu minimalizace zásahu a analogicky z důvodů, pro něž nemůže být například podroben ústavnímu přezkumu zákon o státním rozpočtu, neshledává okolností zakládající protiústavnost to, že zákonodárce stanovil výši finanční náhrady kombinovaným způsobem, vycházejícím z více faktorů. Finanční náhrada (§ 15) má ve vztahu k jednotlivým církvím proměnlivý charakter (různý poměr mezi restituční náhradovou složkou a vyrovnávací složkou). Ústavní soudÚstavní soud přezkoumal i princip přechodného období degresivního přímého financování (§ 17). Vzhledem k charakteru námitek dotýkajících se porušení základního práva (čl. 11 odst. 1 Listiny) a v dalším toliko obecně formulované diskriminaci a nerovnosti (neakcesorické; v důsledku libovůle zákonodárce) provedl Ústavní soudÚstavní soud test racionality právní úpravy, která v tomto testu obstála. Samostatně vyhodnotil i otázku náboženské neutrality státu dle čl. 2 odst. 1 Listiny. 344. Z výše uvedených důvodů Ústavní soudÚstavní soud zrušil ustanovení § 5 písm. i) ve slovech „spravedlivé“ zákona č. 428/2012 Sb. podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť je shledal rozporným s čl. 1 odst. 1 Ústavy. Návrh v části směřující proti ustanovením § 19 až 25 zákona č. 428/2012 Sb. Ústavní soudÚstavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Ve zbývající části Ústavní soud návrh na zrušení zákona č. 428/2012 Sb. zamítl podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jako nedůvodný. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r. Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Jaroslav Fenyk, Vojen Güttler, Jan Musil a Pavel Rychetský.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 47/2013 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 47/2013 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Prováděcí dohody mezi Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a Ministerstvem zahraničních věcí Maďarska k Dohodě mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o vzájemném zastupování jejich diplomatických misí a konzulárních úřadů při zpracování víz Vyhlášeno 26. 6. 2013, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 5. 2013, částka 28/2013 Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 5. 2013 47 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že výměnou nót ze dne 18. března 2013 a 2. dubna 2013 byla sjednána Prováděcí dohoda mezi Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a Ministerstvem zahraničních věcí Maďarska k Dohodě mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o vzájemném zastupování jejich diplomatických misí a konzulárních úřadů při zpracování víz1). Prováděcí dohoda vstoupila v platnost dne 1. května 2013. Anglické znění maďarské nóty a její překlad do českého jazyka a anglické znění české nóty a její překlad do českého jazyka, jež tvoří Prováděcí dohodu, se vyhlašují současně. Součástí Prováděcí dohody je příloha, která obsahuje seznam kontaktních míst. Do této přílohy lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí. neoficiální překlad Velvyslanectví Maďarska v Praze Č.j.: KÜM/1675-5/2013/Adm. Velvyslanectví Maďarska v Praze projevuje úctu Ministerstvu zahraničních věcí České republiky a s odvoláním na Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o vzájemném zastupování jejich diplomatických misí a konzulárních úřadů při zpracovávání víz má čest sdělit následující. PROVÁDĚCÍ DOHODA Česká republika zastupuje Maďarsko při vydávání všech typů schengenských víz omezeným způsobem, tj. pouze držitelům diplomatických pasů na následujícím úřadě/následujících úřadech: - Irácká republika (Bagdád). Česká republika zastupuje Maďarsko při vydávání všech typů schengenských víz na následujícím úřadě/následujících úřadech: - Ulánbátar (Mongolsko). Maďarsko zastupuje Českou republiku při vydávání všech typů schengenských víz na následujícím úřadě/následujících úřadech: - Stát Katar (Dauha) - Singapur (Singapur) - Čína (Čchung-čching) Zastupovaná země poskytne kontaktní informace svému konzulárnímu úřadu odpovědnému za třetí zemi, ve které je zastupovaná (dále uváděnému jako „příslušný konzulární úřad“); seznam příslušných konzulárních úřadů je uveden v příloze. Budou dodržovány zásady plného zastupování uvedené v článku 8 odstavci 4 písmeni d) vízového kodexu. Konzulární úřady zastupující země vydají víza pouze držitelům těch cestovních dokladů, které uznává zastupující země podle tabulky cestovních dokladů opravňujících držitele překračovat vnější hranice a které mohou být opatřeny vízem (dokument Rady Evropské unie č. 5705/10 z 1. února 2010 a jeho aktualizované platné znění); změny v tabulce budou sděleny prostřednictvím příslušného konzulárního úřadu zastupujícímu konzulárnímu úřadu. Zastupující konzulární úřad Maďarska ve Státě Katar, v Singapuru a Čchung-čchingu přijímá podpůrné dokumenty v angličtině, maďarštině či kterémkoliv jiném jazyce používaném misí vydávající víza, konzulární úřad České republiky v Iráku a v Mongolsku přijímá dokumenty v angličtině, češtině a místním jazyce. Seznam náležitostí k podání žádosti o vízum vyžadovaných zastupujícím konzulárním úřadem, včetně seznamů podpůrných dokumentů, poskytnou tyto konzulární úřady; příslušný konzulární úřad zpřístupní tyto náležitosti k podání žádosti o vízum žadatelům standardními informačními zdroji (zejména na své webové stránce). V případě, že zastupovaná země má zájem na výjimečném osvobození některého žadatele o vízum či některé cestující skupiny od vízového poplatku ve všech ostatních případech, které nejsou uvedeny ve vízovém kodexu či v dohodě o usnadnění udělování víz, zašle zastupovaná země takovou žádost přímo příslušnému konzulárnímu úřadu zastupující země, který následně rozhodne v souladu se svými pravidly a postupy. Držitelé diplomatických pasů jsou od vízového poplatku osvobozeni. Konzulární úřady zastupující země zpracovávají žádosti o vízum osob legálně přebývajících v zemi, ve které mise působí. Ve výjimečných případech, kdy má zastupovaná země zájem na vydání víza žadateli, který nepřebývá legálně ve třetí zemi, kde je zastupována, zašle příslušný konzulární úřad zastupované země žádost přímo příslušnému konzulárnímu úřadu zastupující země. Ve výjimečných případech, kdy má zastupovaná země zájem na vydání víza s omezenou územní platností, zašle příslušný konzulární úřad zastupované země žádost přímo příslušnému konzulárnímu úřadu zastupující země. Informace o žadatelích o vízum, kterým bylo vízum uděleno v rámci zastupování druhé země, se poskytují čtvrtletně. Informace o odvolacím řízení a informace požadované ke zpracování odvolání poskytne na vyžádání Ministerstvo zahraničních věcí zastupované země. Zásady zastupování a řízení o vydání víza, včetně těch, které nejsou uvedeny v této prováděcí dohodě, musejí být v souladu s ustanoveními vízového kodexu. V Praze, 18. března 2013 Ministerstvo zahraničních věcí České republiky Odbor konzulárních koncepcí a metodiky Praha neoficiální překlad Č.j.: 302041/2013-KKM Ministerstvo zahraničních věcí České republiky projevuje úctu Velvyslanectví Maďarska v Praze a má čest potvrdit přijetí verbální nóty Velvyslanectví Maďarska č.j. KŮM/1675-5/2013 Adm v Praze v následujícím znění: „Velvyslanectví Maďarska v Praze projevuje úctu Ministerstvu zahraničních věcí České republiky a s odvoláním na Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o vzájemném zastupování jejich diplomatických misí a konzulárních úřadů při zpracovávání víz má čest sdělit následující. PROVÁDĚCÍ DOHODA Česká republika zastupuje Maďarsko při vydávání všech typů schengenských víz omezeným způsobem, tj. pouze držitelům diplomatických pasů na následujícím úřadě/následujících úřadech: - Irácká republika (Bagdád). Česká republika zastupuje Maďarsko při vydávání všech typů schengenských víz na následujícím úřadě/následujících úřadech: - Ulánbátar (Mongolsko). Maďarsko zastupuje Českou republiku při vydávání všech typů schengenských víz na následujícím úřadě/následujících úřadech: - Stát Katar (Dauha) - Singapur (Singapur) - Čína (Čchung-čching) Zastupovaná země poskytne kontaktní informace svému konzulárnímu úřadu odpovědnému za třetí zemi, ve které je zastupovaná (dále uváděnému jako „příslušný konzulární úřad“); seznam příslušných konzulárních úřadů je uveden v příloze. Budou dodržovány zásady plného zastupování uvedené v článku 8 odstavci 4 písmeni d) vízového kodexu. Konzulární úřady zastupující země vydají víza pouze držitelům těch cestovních dokladů, které uznává zastupující země podle tabulky cestovních dokladů opravňujících držitele překračovat vnější hranice a které mohou být opatřeny vízem (dokument Rady Evropské unie č. 5705/10 z 1. února 2010 a jeho aktualizované platné znění); změny v tabulce budou sděleny prostřednictvím příslušného konzulárního úřadu zastupujícímu konzulárnímu úřadu. Zastupující konzulární úřad Maďarska ve Státě Katar, v Singapuru a Čchung-čchingu přijímá podpůrné dokumenty v angličtině, maďarštině či kterémkoliv jiném jazyce používaném misí vydávající víza, konzulární úřad České republiky v Iráku a v Mongolsku přijímá dokumenty v angličtině, češtině a místním jazyce. Seznam náležitostí k podání žádosti o vízum vyžadovaných zastupujícím konzulárním úřadem, včetně seznamů podpůrných dokumentů, poskytnou tyto konzulární úřady; příslušný konzulární úřad zpřístupní tyto náležitosti k podání žádosti o vízum žadatelům standardními informačními zdroji (zejména na své webové stránce). V případě, že zastupovaná země má zájem na výjimečném osvobození některého žadatele o vízum či některé cestující skupiny od vízového poplatku ve všech ostatních případech, které nejsou uvedeny ve vízovém kodexu či v dohodě o usnadnění udělování víz, zašle zastupovaná země takovou žádost přímo příslušnému konzulárnímu úřadu zastupující země, který následně rozhodne v souladu se svými pravidly a postupy. Držitelé diplomatických pasů jsou od vízového poplatku osvobozeni. Konzulární úřady zastupující země zpracovávají žádosti o vízum osob legálně přebývajících v zemi, ve které mise působí. Ve výjimečných případech, kdy má zastupovaná země zájem na vydání víza žadateli, který nepřebývá legálně ve třetí zemi, kde je zastupována, zašle příslušný konzulární úřad zastupované země žádost přímo příslušnému konzulárnímu úřadu zastupující země. Ve výjimečných případech, kdy má zastupovaná země zájem na vydání víza s omezenou územní platností, zašle příslušný konzulární úřad zastupované země žádost přímo příslušnému konzulárnímu úřadu zastupující země. Informace o žadatelích o vízum, kterým bylo vízum uděleno v rámci zastupování druhé země, se poskytují čtvrtletně. Informace o odvolacím řízení a informace požadované ke zpracování odvolání poskytne na vyžádání Ministerstvo zahraničních věcí zastupované země. Zásady zastupování a řízení o vydání víza, včetně těch, které nejsou uvedeny v této prováděcí dohodě, musejí být v souladu s ustanoveními vízového kodexu.“ Ministerstvo zahraničních věcí České republiky má čest sdělit, že výše uvedená Prováděcí dohoda je pro českou smluvní stranu přijatelná, proto se výše uvedenou verbální nótou a touto verbální nótou zakládá Prováděcí dohoda mezi Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a Ministerstvem zahraničních věcí Maďarska k Dohodě mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o vzájemném zastupování jejich diplomatických misí a konzulárních úřadů při zpracování víz. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky využívá této příležitosti, aby znovu ujistilo Velvyslanectví Maďarska o své nejhlubší úctě. V Praze, dne 2. dubna 2013 Velvyslanectví Maďarska Praha 1) Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o vzájemném zastupování jejich diplomatických misí a konzulárních úřadů při zpracování víz sjednaná výměnou nót ze dne 14. června 2011 a 27. října 2011 byla vyhlášena pod č. 46/2013 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 46/2013 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 46/2013 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o vzájemném zastupování jejich diplomatických misí a konzulárních úřadů při zpracování víz Vyhlášeno 26. 6. 2013, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 5. 2013, částka 28/2013 * Článek 1 - 1. Smluvní strany se budou vzájemně zastupovat při zpracovávání víz s ohledem na ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (dále vízový kodex), této dohody a prováděcích dohod * Článek 2 - Zastupující smluvní strana, jednajíc podle článku 1, bude při zpracovávání víz postupovat se stejnou péčí, jako kdyby zpracovávala víza sama pro sebe. Avšak žádné smluvní straně nelze přičítat odpovědnost za činnosti prováděné za druhou smluvní stranu. * Článek 3 - Ministerstva zahraničních věcí smluvních stran uzavřou prováděcí dohody, které určí diplomatické mise a konzulární úřady, kterých se tato dohoda bude týkat, jakož i nutné technické detaily, které vízový kodex neupravuje. * Článek 4 - Tato dohoda vstoupí v platnost prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém si smluvní strany vzájemně oznámily diplomatickou cestou splnění svých ústavních požadavků pro takový vstup v platnost. Rozhodující je datum obdržení posledního z takových * Článek 5 - Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou. Může být kdykoliv ukončena oznámením zaslaným kteroukoliv ze smluvních stran diplomatickou cestou. V případě ukončení zůstane dohoda v platnosti třicet (30) dní po obdržení oznámení druhou smluvní stranou. * Článek 6 - Smluvní strany mohou kdykoliv zcela či částečně pozastavit provádění této dohody. Počáteční a konečný den takového pozastavení bude oznámen diplomatickou cestou a nabude účinnosti třicet (30) dní po oznámení, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak. Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 5. 2013 46 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že výměnou nót ze dne 14. června 2011 a 27. října 2011 byla sjednána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o vzájemném zastupování jejich diplomatických misí a konzulárních úřadů při zpracování víz. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 4 dne 1. května 2013. Anglické znění české nóty a její překlad do českého jazyka a anglické znění maďarské nóty a její překlad do českého jazyka, jež tvoří Dohodu, se vyhlašují současně. neoficiální překlad Č.j.: 304656/2011-KKM Ministerstvo zahraničních věcí České republiky projevuje úctu Velvyslanectví Maďarské republiky a má čest navrhnout sjednání dvoustranné dohody mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o vzájemném zastupování jejich diplomatických misí a konzulárních úřadů při zpracování víz v tomto znění: „DOHODA mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o vzájemném zastupování jejich diplomatických misí a konzulárních úřadů při zpracovávání víz Vláda České republiky a Vláda Maďarské republiky (dále uváděné jako „smluvní strany“ a jednotlivě jako „smluvní strana“) se dohodly takto: Článek 1 1. Smluvní strany se budou vzájemně zastupovat při zpracovávání víz s ohledem na ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (dále vízový kodex), této dohody a prováděcích dohod uzavřených podle článku 3 této dohody. 2. Toto zastupování bude plně v souladu s ustanoveními článku 8 odstavce 4 písmene d) vízového kodexu ve znění platném v danou dobu. 3. Diplomatické mise a konzulární úřady smluvních stran, jednajíce podle odstavců 1 a 2 tohoto článku, si budou vzájemně poskytovat veškerou příslušnou pomoc. Článek 2 Zastupující smluvní strana, jednajíc podle článku 1, bude při zpracovávání víz postupovat se stejnou péčí, jako kdyby zpracovávala víza sama pro sebe. Avšak žádné smluvní straně nelze přičítat odpovědnost za činnosti prováděné za druhou smluvní stranu. Článek 3 Ministerstva zahraničních věcí smluvních stran uzavřou prováděcí dohody, které určí diplomatické mise a konzulární úřady, kterých se tato dohoda bude týkat, jakož i nutné technické detaily, které vízový kodex neupravuje. Článek 4 Tato dohoda vstoupí v platnost prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém si smluvní strany vzájemně oznámily diplomatickou cestou splnění svých ústavních požadavků pro takový vstup v platnost. Rozhodující je datum obdržení posledního z takových oznámení. Článek 5 Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou. Může být kdykoliv ukončena oznámením zaslaným kteroukoliv ze smluvních stran diplomatickou cestou. V případě ukončení zůstane dohoda v platnosti třicet (30) dní po obdržení oznámení druhou smluvní stranou. Článek 6 Smluvní strany mohou kdykoliv zcela či částečně pozastavit provádění této dohody. Počáteční a konečný den takového pozastavení bude oznámen diplomatickou cestou a nabude účinnosti třicet (30) dní po oznámení, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky navrhuje, aby v případě, že výše uvedené je pro maďarskou smluvní stranu přijatelné, tato nóta a odpovědní verbální nóta Velvyslanectví Maďarské republiky tvořily Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o vzájemném zastupování jejich diplomatických misí a konzulárních úřadů při zpracovávání víz, která vstoupí v platnost dnem uvedeným v článku 4. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky využívá této příležitosti, aby znovu ujistilo Velvyslanectví Maďarské republiky o své nejhlubší úctě. V Praze, dne 14. června 2011 Velvyslanectví Maďarské republiky Praha neoficiální překlad Č.j.: HUNPRG2011CLA000302 Verbální nóta Velvyslanectví Maďarské republiky v Praze projevuje úctu Ministerstvu zahraničních věcí České republiky a má čest potvrdit přijetí verbální nóty váženého ministerstva č.j. 304656/2011-KKM v následujícím znění: „Ministerstvo zahraničních věcí České republiky projevuje úctu Velvyslanectví Maďarské republiky a má čest navrhnout sjednání dvoustranné dohody mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o vzájemném zastupování jejich diplomatických misí a konzulárních úřadů při zpracování víz v tomto znění: „DOHODA mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o vzájemném zastupování jejich diplomatických misí a konzulárních úřadů při zpracovávání víz Vláda České republiky a Vláda Maďarské republiky (dále uváděné jako „smluvní strany“ a jednotlivě jako „smluvní strana“) se dohodly takto: Článek 1 1. Smluvní strany se budou vzájemně zastupovat při zpracovávání víz s ohledem na ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (dále vízový kodex), této dohody a prováděcích dohod uzavřených podle článku 3 této dohody. 2. Toto zastupování bude plně v souladu s ustanoveními článku 8 odstavce 4 písmene d) vízového kodexu ve znění platném v danou dobu. 3. Diplomatické mise a konzulární úřady smluvních stran, jednajíce podle odstavců 1 a 2 tohoto článku, si budou vzájemně poskytovat veškerou příslušnou pomoc. Článek 2 Zastupující smluvní strana, jednajíc podle článku 1, bude při zpracovávání víz postupovat se stejnou péčí, jako kdyby zpracovávala víza sama pro sebe. Avšak žádné smluvní straně nelze přičítat odpovědnost za činnosti prováděné za druhou smluvní stranu. Článek 3 Ministerstva zahraničních věcí smluvních stran uzavřou prováděcí dohody, které určí diplomatické mise a konzulární úřady, kterých se tato dohoda bude týkat, jakož i nutné technické detaily, které vízový kodex neupravuje. Článek 4 Tato dohoda vstoupí v platnost prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém si smluvní strany vzájemně oznámily diplomatickou cestou splnění svých ústavních požadavků pro takový vstup v platnost. Rozhodující je datum obdržení posledního z takových oznámení. Článek 5 Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou. Může být kdykoliv ukončena oznámením zaslaným kteroukoliv ze smluvních stran diplomatickou cestou. V případě ukončení zůstane dohoda v platnosti třicet (30) dní po obdržení oznámení druhou smluvní stranou. Článek 6 Smluvní strany mohou kdykoliv zcela či částečně pozastavit provádění této dohody. Počáteční a konečný den takového pozastavení bude oznámen diplomatickou cestou a nabude účinnosti třicet (30) dní po oznámení, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky navrhuje, aby v případě, že výše uvedené je pro maďarskou smluvní stranu přijatelné, tato nóta a odpovědní verbální nóta Velvyslanectví Maďarské republiky tvořily Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o vzájemném zastupování jejich diplomatických misí a konzulárních úřadů při zpracovávání víz, která vstoupí v platnost dnem uvedeným v článku 4. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky využívá této příležitosti, aby znovu ujistilo Velvyslanectví Maďarské republiky o své nejhlubší úctě.“ Velvyslanectví Maďarské republiky v Praze má čest sdělit, že výše uvedená dohoda je pro maďarskou smluvní stranu přijatelná, a proto výše uvedená verbální nóta a tato nóta tvoří Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o vzájemném zastupování jejich diplomatických misí a konzulárních úřadů při zpracovávání víz, která vstoupí v platnost dnem uvedeným v článku 4. Velvyslanectví Maďarské republiky v Praze využívá této příležitosti, aby znovu ujistilo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky o své nejhlubší úctě. V Praze, dne 27. října 2011 Ministerstvo zahraničních věcí České republiky Odbor konzulárních koncepcí a metodiky Praha
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 45/2013 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 45/2013 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Rakouské republiky o vzájemném zastupování ve vydávání víz Vyhlášeno 26. 6. 2013, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2013, částka 28/2013 * Článek 1 - Vzájemné zastupování * Článek 2 - Postup * Článek 3 - Oprávněné orgány * Článek 4 - Zahájení zastupování * Článek 5 - Vízové poplatky * Článek 6 - Závěrečná ustanovení: Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2013 45 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 31. května 2013 byla v Praze podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Rakouské republiky o vzájemném zastupování ve vydávání víz. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 6 odst. 2 dne 1. června 2013. Anglické znění Dohody a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně. PŘEKLAD DOHODA MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU RAKOUSKÉ REPUBLIKY O VZÁJEMNÉM ZASTUPOVÁNÍ VE VYDÁVÁNÍ VÍZ Článek 1 Vzájemné zastupování (1) Vláda České republiky a vláda Rakouské republiky, dále jen „smluvní strany“, se budou vzájemně zastupovat při zpracovávání žádostí o víza a při vydávání jednotných víz platných pro území všech smluvních stran Úmluvy ze dne 19. června 1990 k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na jejich společných hranicích (Úmluva k provedení Schengenské dohody). (2) Konzulární úřady, kde bude zastupování podle odstavce 1 zavedeno, jakož i rozsah, zahájení a ukončení takového zastupování, jsou uvedeny v příloze této dohody. Jakákoli změna této přílohy bude uskutečněna výměnou nót mezi smluvními stranami. Taková změna vstoupí v platnost první den prvního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla doručena odpovědní nóta. Článek 2 Postup (1) Zastupující konzulární úřad bude přijímat žádosti o víza, shromažďovat údaje k žádostem o víza, vybírat vízové poplatky, po zavedení biometrických identifikátorů k vízům také shromažďovat biometrické údaje a bude posuzovat žádosti o víza. (2) Pokud jsou podle uvážení zastupujícího konzulárního úřadu splněny podmínky pro vydání víza v souladu se schengenským acquis, vydá tento zastupující konzulární úřad žadateli vízum. (3) Pokud podle uvážení zastupujícího konzulárního úřadu nejsou splněny podmínky pro vydání víza v souladu se schengenským acquis, bude zastupující konzulární úřad oprávněn zamítnout žádost o vízum, jak je stanoveno v čl. 8 odst. 4 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex). (4) Zastupující konzulární úřady budou oprávněny připojit víza pouze do cestovních dokladů uznaných příslušnými českými i rakouskými úřady za platné. (5) Vzájemná výměna vízových statistik týkajících se zastupování bude uskutečňována jednou za šest měsíců. Článek 3 Oprávněné orgány (1) Orgány oprávněné k provádění této Dohody jsou následující: V České republice: Ministerstvo zahraničních věcí Odbor konzulárních koncepcí a metodiky 118 00 Praha V Rakouské republice: Federální ministerstvo pro evropské a mezinárodní záležitosti Odbor IV.2 (Cestovní záležitosti a pohraniční styk; Pobytové záležitosti) 1014 Vídeň (2) Smluvní strany si budou diplomatickou cestou vzájemně sdělovat kontaktní údaje oprávněných orgánů zmíněných v odstavci 1 tohoto článku. Článek 4 Zahájení zastupování (1) Činnosti zajišťující provádění této dohody bude zastupující konzulární úřad vykonávat nezávisle. (2) Zastupovaný členský stát vyrozumí o této dohodě nebo o jejím ukončení Evropskou komisi před vstupem této dohody v platnost nebo před jejím ukončením. (3) Konzulární úřad zastupujícího členského státu současně informuje jak konzulární úřady ostatních členských států, tak i zastoupení Evropské unie v dané územní působnosti o této dohodě nebo o jejím ukončení před vstupem této dohody v platnost nebo před jejím ukončením. Článek 5 Vízové poplatky Zastupující konzulární úřad je za všech okolností oprávněn vybírat vízové poplatky. Článek 6 Závěrečná ustanovení (1) Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou. (2) Tato dohoda vstoupí v platnost první den prvního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla dohoda podepsána oběma smluvními stranami. (3) Kterákoli ze smluvních stran může kdykoli ukončit tuto dohodu, a to písemně diplomatickou cestou. V takovém případě dohoda pozbývá platnosti tři měsíce poté, co druhá smluvní strana obdrží oznámení o ukončení dohody. (4) Kterákoli ze smluvních stran může kdykoli pozastavit provádění této dohody, a to písemně diplomatickou cestou. Takové pozastavení nabývá účinnosti po uplynutí patnácti dnů od doručení takového oznámení druhé smluvní straně. Dáno v Praze dne 31. května roku 2013 ve dvou vyhotoveních v jazyce anglickém. Za vládu České republiky Ing. Jiří Schneider v. r. 1\\. náměstek ministra zahraničních věcí a státní tajemník pro evropské záležitosti Za vládu Rakouské republiky Reinhold Lopatka v.r. státní tajemník Ministerstva zahraničních věcí Příloha: Zastupující konzulární úřady: • Velvyslanectví Rakouské republiky v Dakaru • Velvyslanectví České republiky v Bagdádu (zastupování je omezeno na žádosti o vízum držitelů iráckých diplomatických a služebních pasů)
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 44/2013 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 44/2013 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dodatku k Ujednání mezi Českou republikou a Francouzskou republikou o zastupování při udělování schengenských víz Vyhlášeno 26. 6. 2013, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 5. 2013, částka 28/2013 * 1\\. Rozšíření rozsahu zastupování - - Francie zastupuje Českou republiku při udělování krátkodobých schengenských víz na tomto úřadě: * 2\\. Podmínky zastupování - Podmínky stanovené v dohodě zůstávají v platnosti a jsou doplněny v tom smyslu, že zastupující stát: * 3\\. Zastupování na úřadech ve Lvově a Bamaku vstoupí v platnost 1. května 2013. - Ministerstvo zahraničních věcí, odbor konzulární správy a pro Francouze v zahraničí, referát vízové politiky, využívá této příležitosti, aby znovu ujistilo Velvyslanectví České republiky svou hlubokou úctou. Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 5. 2013 44 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že výměnou nót ze dne 8. dubna 2013 a 24. dubna 2013 byl sjednán Dodatek k Ujednání mezi Českou republikou a Francouzskou republikou o zastupování při udělování schengenských víz1). Dodatek vstoupil v platnost dne 1. května 2013. Francouzské znění francouzské nóty a její překlad do českého jazyka a české znění české nóty, jež tvoří Dodatek, se vyhlašují současně. Součástí Dodatku jsou Pokyny pro zastupování mezi Českou republikou a Francií při vydávání víz, jež tvoří přílohu Dodatku. Do této přílohy lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí. PŘEKLAD MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ Paříž, 8. dubna 2013 ODBOR KONZULÁRNÍ SPRÁVY A PRO FRANCOUZE V ZAHRANIČÍ REFERÁT VÍZOVÉ POLITIKY CISLO 4583 FAE/MPV Ministerstvo zahraničních věcí, odbor konzulární správy a pro Francouze v zahraničí, referát vízové politiky, projevuje úctu Velvyslanectví České republiky a má čest sdělit společně s Ministerstvem vnitra následující: Ministerstvo zahraničních věcí navrhuje, aby tato výměna verbálních nót byla považována za dvojstranné ujednání mezi zastupujícím členským státem a zastupovaným členským státem podle článku 8.4 Vízového kodexu. Dohoda o vzájemném zastupování mezi Francií a Českou republikou uzavřená výměnou francouzských verbálních nót č.j. 002713 z 18.2.2010 a č.j.16188 FAE/MPV z 15.10.2010 a českých verbálních nót č.j. 24863/2009-KO ze 07.12.2009 a č.j. 23758 z 24.09.2010, jakož i výměnou nedatované české verbální nóty č.j. 22165/11-KO a francouzské nóty č.j. 8841 FAE/MPV ze 17.6.2011 se upravuje takto: 1. Rozšíření rozsahu zastupování - Francie zastupuje Českou republiku při udělování krátkodobých schengenských víz na tomto úřadě: - Bamako (Mali) - Česká republika zastupuje Francii při udělování krátkodobých schengenských víz na tomto úřadě: - Lvov (Ukrajina), pro žádosti o víza podané v konzulárním obvodě podle článku 5.4. Vízového kodexu. Žadatelé pobývající v konzulárním obvodě Lvov, kteří chtějí cestovat do Francie na základě schengenského víza, mají nadále možnost, pokud si to přejí, podat svou žádost na konzulárním oddělení Velvyslanectví Francie v Kyjevě. 2. Podmínky zastupování Podmínky stanovené v dohodě zůstávají v platnosti a jsou doplněny v tom smyslu, že zastupující stát: - je oprávněn vyznačit víza pouze do těch cestovních dokladů, které jsou uznávány oběma zeměmi. Státní orgány zastupujícího státu se zavazují informovat zastupovaný stát o nových cestovních dokladech vydávaných zeměmi, pro které platí zastupování, a zasílat mu vzory uvedených nových cestovních dokladů. K této verbální nótě je přiložena aktualizovaná kopie dodatku upřesňujícího podmínky zastupování s Českou republikou (v angličtině). 3. Zastupování na úřadech ve Lvově a Bamaku vstoupí v platnost 1. května 2013. Ministerstvo zahraničních věcí, odbor konzulární správy a pro Francouze v zahraničí, referát vízové politiky, využívá této příležitosti, aby znovu ujistilo Velvyslanectví České republiky svou hlubokou úctou. Velvyslanectví České republiky ve Francii 15 Avenue Charles Floquet 75007 Paris Velvyslanectví České republiky v Paříži Konzulární oddělení Section consulaire 18 rue Bonaparte, 75006 Paris tel.: +33 144 32 02 00, fax: +33 144 32 02 12 e-mail: consulate.paris@embassy.mzv.cz www.mzv.cz/paris Č.j.:21551/2013-KO Velvyslanectví České republiky v Paříži projevuje úctu Ministerstvu zahraničních věcí Francouzské republiky a má čest se odvolat na jeho nótu č. 4583 z 8. dubna 2013 v následujícím znění: „Ministerstvo zahraničních věcí, odbor konzulární správy a pro Francouze v zahraničí, referát vízové politiky, projevuje úctu Velvyslanectví České republiky a má čest sdělit společně s Ministerstvem vnitra následující: Ministerstvo zahraničních věcí navrhuje, aby tato výměna verbálních nót byla považována za dvojstranné ujednání mezi zastupujícím členským státem a zastupovaným členským státem podle článku 8.4 Vízového kodexu. Dohoda o vzájemném zastupování mezi Francií a Českou republikou uzavřená výměnou francouzských verbálních nót č.j. 002713 z 18.2.2010 a č.j.16188 FAE/MPV z 15.10.2010 a českých verbálních nót č.j. 24863/2009-KO ze 07.12.2009 a č.j. 23758 z 24.09.2010, jakož i výměnou nedatované české verbální nóty č.j. 22165/11-KO a francouzské nóty č.j. 8841 FAE/MPV ze 17.6.2011 se upravuje takto: 1. Rozšíření rozsahu zastupování - Francie zastupuje Českou republiku při udělování krátkodobých schengenských víz na tomto úřadě: - Bamako (Mali) - Česká republika zastupuje Francii při udělování krátkodobých schengenských víz na tomto úřadě: - Lvov (Ukrajina), pro žádosti o víza podané v konzulárním obvodě podle článku 5.4. Vízového kodexu. Žadatelé pobývající v konzulárním obvodě Lvov, kteří chtějí cestovat do Francie na základě schengenského víza, mají nadále možnost, pokud si to přejí, podat svou žádost na konzulárním oddělení Velvyslanectví Francie v Kyjevě. 2. Podmínky zastupování Podmínky stanovené v dohodě zůstávají v platnosti a jsou doplněny v tom smyslu, že zastupující stát: - je oprávněn vyznačit víza pouze do těch cestovních dokladů, které jsou uznávány oběma zeměmi. Státní orgány zastupujícího státu se zavazují informovat zastupovaný stát o nových cestovních dokladech vydávaných zeměmi, pro které platí zastupování, a zasílat mu vzory uvedených nových cestovních dokladů. K této verbální nótě je přiložena aktualizovaná kopie dodatku upřesňujícího podmínky zastupování s Českou republikou (v angličtině). 3. Zastupování na úřadech ve Lvově a Bamaku vstoupí v platnost 1. května 2013. Ministerstvo zahraničních věcí, odbor konzulární správy a pro Francouze v zahraničí, referát vízové politiky, využívá této příležitosti, aby znovu ujistilo Velvyslanectví České republiky svou hlubokou úctou.“ Velvyslanectví České republiky v Paříži potvrzuje, že předchozí text je přijatelný pro Českou republiku. Proto se nótou Ministerstva zahraničních věcí Francouzské republiky č. 4583 z 8. dubna 2013 a touto odpovědí zakládá dvoustranné ujednání mezi Českou republikou a Francouzskou republikou o zastupování při udělování schengenských víz, které je dodatkem k dvoustrannému ujednání mezi Českou republikou a Francouzskou republikou o zastupování při udělování schengenských víz z r. 2010. Velvyslanectví České republiky v Paříži využívá této příležitosti, aby znovu ujistilo Ministerstvo zahraničních věcí Francouzské republiky svou nejhlubší úctou. Paříž, dne 24.4. 2013 Ministerstvo zahraničních věcí Francouzské republiky Paříž 1) Ujednání mezi Českou republikou a Francouzskou republikou o zastupování při udělování schengenských víz sjednané výměnou nót ze dne 24. září 2010 a 15. října 2010 bylo vyhlášeno pod č. 99/2010 Sb. m. s.
Nález Ústavního soudu č. 176/2013 Sb.
Nález Ústavního soudu č. 176/2013 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 28/12 ve věci návrhu na zrušení článku 5 odst. 3 písm. e) obecně závazné vyhlášky města Vimperk č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 3/2010 a obecně závazné vyhlášky č. 4/2011 Vyhlášeno 26. 6. 2013, částka 73/2013 176 NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 28/12 dne 23. dubna 2013 v plénu ve složení Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Michaela Židlická o návrhu Ministerstva vnitra na zrušení článku 5 odst. 3 písm. e) obecně závazné vyhlášky města Vimperk č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 3/2010, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích, a ve znění obecně závazné vyhlášky č. 4/2011, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 3/2010 ze dne 13. 9. 2010, za účasti města Vimperk jako účastníka řízení, takto: Návrh se zamítá. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 175/2013 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 175/2013 Sb. Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Vyhlášeno 26. 6. 2013, částka 73/2013 175 SDĚLENÍ Ministerstva vnitra ze dne 19. června 2013 o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 23. listopadu 2013 nové volby do zastupitelstva obce: obec| okres| kraj ---|---|--- Stošíkovice na Louce| Znojmo| Jihomoravský Ministr: Kubice v. r.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 174/2013 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 174/2013 Sb. Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Vyhlášeno 26. 6. 2013, částka 73/2013 174 SDĚLENÍ Ministerstva vnitra ze dne 19. června 2013 o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 23. listopadu 2013 nové volby do zastupitelstva obce: obec| okres| kraj ---|---|--- Barchovice| Kolín| Středočeský Ministr: Kubice v. r.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 173/2013 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 173/2013 Sb. Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o rozšíření závaznosti Kolektivní smlouvy vyššího stupně na rok 2013 Vyhlášeno 26. 6. 2013, částka 73/2013 173 SDĚLENÍ Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 13. června 2013 o rozšíření závaznosti Kolektivní smlouvy vyššího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění nálezu Ústavního souduÚstavního soudu vyhlášeného pod č. 199/2003 Sb. a zákona č. 255/2005 Sb., sděluje, že Kolektivní smlouva vyššího stupně na rok 2013, uzavřená dne 8. 2. 2013 mezi Odborovým svazem pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v ČR, Česko-moravským odborovým sdružením a Asociací Českého papírenského průmyslu, je s účinností od prvního dne měsíce následujícího po vyhlášení tohoto sdělení závazná i pro další zaměstnavatele s převažující činností v odvětví označeném kódy klasifikace ekonomických činností CZ – NACE: 17.11 a 17.12. S obsahem kolektivní smlouvy vyššího stupně se lze seznámit na krajských pobočkách Úřadu práce České republiky a na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí (www.mpsv.cz). Ministryně: Ing. Müllerová v. r.
Zákon č. 170/2013 Sb.
Zákon č. 170/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Vyhlášeno 21. 6. 2013, datum účinnosti 1. 7. 2014, částka 71/2013 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o zbraních * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o zpravodajských službách * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů * ČÁST ČTVRTÁ - Změna exekučního řádu * ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o myslivosti * ČÁST ŠESTÁ - Změna zákona o správních poplatcích * ČÁST SEDMÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 7. 2014 170 ZÁKON ze dne 16. května 2013, kterým se mění zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o zbraních Čl. I Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 227/2003 Sb., zákona č. 228/2003 Sb., zákona č. 537/2004 Sb., zákona č. 359/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 310/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 484/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb. a zákona č. 167/2012 Sb., se mění takto: 1. V názvu zákona se slova „a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů,“ zrušují. 2. V § 2 odst. 2 písmeno d) zní: „d) podnikatelem v oboru zbraní a střeliva fyzická nebo právnická osoba, která podle zvláštního právního předpisu7) 1. zbraně nebo střelivo vyvíjí, vyrábí, upravuje, opravuje, znehodnocuje nebo ničí, 2. zbraně nebo střelivo uschovává, skladuje, půjčuje, přepravuje, nakupuje, prodává nebo k tomu přijímá objednávky, nebo 3. zprostředkovává jiným nabytí nebo prodej zbraní nebo střeliva,“. 3. V § 2 odst. 2 písmeno f) zní: „f) pyrotechnickým průzkumem 1. vyhledávání munice, střeliva nebo výbušnin a jejich identifikace stanoveným postupem, případně jejich vyzvednutí, nebo 2. dohled při zemních pracích, při nichž se očekává nález munice, střeliva nebo výbušnin, a identifikace nalezené munice, střeliva nebo výbušnin.“. 4. V § 7 se na konci textu písmene f) doplňují slova „, s výjimkou přenosných upevňovacích zařízení a jiných rázových strojů určených výhradně pro průmyslové nebo technické účely“. 5. V § 9 odst. 2 úvodní části ustanovení, v § 10 odst. 1 úvodní části ustanovení a v § 11 odst. 1 písm. b) se za slova „zbrojního průkazu skupiny A“ vkládají slova „anebo C“. 6. V § 9 odst. 2 písm. d) se slovo „nebo“ zrušuje. 7. V § 9 odst. 2 se na konci písmene e) tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno f), které včetně poznámky pod čarou č. 24 zní: „f) výkon práva myslivosti podle zvláštního právního předpisu24); takovou výjimku lze však udělit pouze pro doplněk zbraně uvedený v § 4 písm. c) bodě 2; podmínky stanovené zvláštním právním předpisem zůstávají nedotčeny24). 24) Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.“. 8. V § 9 odst. 2 se závěrečná část ustanovení zrušuje. 9. V § 9 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Policie může udělit výjimku podle odstavce 2, pokud to neodporuje veřejnému pořádku a bezpečnosti. Výjimku lze časově omezit, je-li udělena podle odstavce 2 písm. b) až f). Za účelem posouzení, zda udělení výjimky neodporuje veřejnému pořádku a bezpečnosti, je policie oprávněna požádat orgán veřejné moci, fyzickou osobu nebo právnickou osobu o poskytnutí potřebných podkladů a informací; dožádaný orgán nebo osoba žádosti vyhoví bez zbytečného odkladu.“. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4. 10. V § 10 odst. 1 písmeno a) včetně poznámky pod čarou č. 25 zní: „a) v případě fyzické osoby náležitosti podání podle správního řádu vztahující se k fyzické osobě25), rodné příjmení a místo narození (dále jen „osobní údaje“), 25) § 37 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.“. 11. V § 10 odst. 1 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní: „b) v případě právnické osoby náležitosti podání podle správního řádu vztahující se k právnické osobě25) (dále jen „údaje identifikující právnickou osobu“),“. Dosavadní písmena b) až f) se označují jako písmena c) až g). 12. V § 10 odst. 1 písmeno g) zní: „g) důvod udělení výjimky a konkrétní účel ve vztahu k prováděné činnosti.“. 13. V § 10 odst. 3 se slovo „jeho“ zrušuje. 14. V § 12 se odstavec 8 zrušuje. 15. V § 15 odst. 3 se za slova „kde by“ vkládá slovo „střelbou“. 16. V § 15 se na konci textu odstavce 3 doplňují slova „, není-li na takovém místě určen pro střelbu bezpečný prostor, zajištěn dohled odpovědné osoby nebo není-li takové místo viditelně označeno jako místo, kde probíhá střelba a na kterém je střelba umožněna pouze s vhodnými ochrannými pomůckami“. 17. V § 15 odst. 5 se na konci textu písmene a) doplňují slova „, nejde-li o místo a účel uvedené v odstavci 2 nebo 3“. 18. V § 15 se na konci odstavce 5 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní: „d) převést vlastnictví ke zbrani kategorie D nebo střelivo do ní na osobu, která k jejich držení není oprávněna, nebo je přenechat takové osobě.“. 19. V § 16 odst. 1 větě druhé a třetí se číslo „5“ nahrazuje číslem „10“. 20. V § 17 odst. 2 písm. c) a v § 49 odst. 3 se slova „2 fotografie“ nahrazují slovem „fotografii“. 21. V § 17 se odstavec 3 zrušuje. Dosavadní odstavce 4 až 7 se označují jako odstavce 3 až 6. 22. V § 17 odst. 5 se slova „4 a 5“ nahrazují slovy „3 a 4“. 23. V § 18 odst. 1 se na konci písmene f) čárka nahrazuje slovem „a“, na konci písmene g) se slovo „a“ nahrazuje tečkou a písmeno h) se zrušuje. 24. V § 19 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „, pokud tento zákon nestanoví jinak“. 25. V § 20 odst. 2 a § 29 odst. 2 se slova „30 měsíců“ nahrazují slovy „5 let“. 26. V § 20 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní: „(5) Má-li příslušný útvar policie důvodné podezření, že u držitele zbrojního průkazu došlo ke změně zdravotního stavu, která by mohla mít za následek ztrátu jeho zdravotní způsobilosti, je oprávněn vyzvat držitele zbrojního průkazu, aby se dostavil ke svému posuzujícímu lékaři a podrobil se lékařské prohlídce. Držitel zbrojního průkazu je povinen nejpozději do 1 měsíce ode dne oznámení této výzvy doručit příslušnému útvaru policie nový posudek o zdravotní způsobilosti, který vydá posuzující lékař na základě výsledku lékařské prohlídky, popřípadě psychologického vyšetření a dalších potřebných vyšetření. Posuzující lékař postupuje podle odstavce 3.“. Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 6 a 7. 27. V § 21 odst. 3 větě druhé se za slova „Obsahová náplň“ vkládá slovo „praktické“. 28. V § 21 odst. 6 větě druhé se slova „1 měsíce“ nahrazují slovy „2 měsíců“ a věta třetí se nahrazuje větami „Termín a místo konání zkoušky musí být žadateli oznámeny nejpozději 10 dnů přede dnem konání zkoušky. Nedostaví-li se žadatel k vykonání zkoušky, oznámí příslušný útvar policie za podmínek stanovených ve větě třetí žadateli nový termín zkoušky. Pokud se žadatel ani po oznámení nového termínu zkoušky opakovaně bez náležité omluvy na zkoušku nedostaví, příslušný útvar policie jeho přihlášku odloží; o odložení provede pouze záznam do spisu.“. 29. V § 21 odst. 8 se za slova „skupiny A až E“ vkládají slova „, včetně odměny zkušebního komisaře,“. 30. V § 21 odst. 9 se za slova „teoretické a praktické části zkoušky“ vkládají slova „, způsob provedení“. 31. V § 21a odst. 5 se věta třetí nahrazuje větami „Termín a místo konání zkoušky musí být žadateli oznámeny nejpozději 10 dnů přede dnem konání zkoušky. Nedostaví-li se žadatel k vykonání zkoušky, oznámí ministerstvo za podmínek stanovených ve větě třetí žadateli nový termín zkoušky. Pokud se žadatel ani po oznámení nového termínu zkoušky opakovaně bez náležité omluvy na zkoušku nedostaví, ministerstvo jeho přihlášku odloží; o odložení provede pouze záznam do spisu.“. 32. V § 23 odst. 1 písm. c) se na konci textu bodu 3 doplňují slova „nebo obdobného přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích“. 33. V § 24 odst. 1 se číslo „5“ nahrazuje číslem „4“. 34. V § 24 odst. 6 se slova „nebo v případě zbrojního průkazu skupiny C žadatel o vydání zbrojního průkazu nebude držitelem platného loveckého lístku“ zrušují. 35. V § 25 odst. 2 písmeno c) zní: „c) fotografii.“. 36. V § 26 odst. 1 písm. c) se slovo „nebo“ zrušuje. 37. V § 26 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno e), které zní: „e) jeho držitel se vzdal zbrojního průkazu nebo skupiny zbrojního průkazu.“. 38. V § 26 odst. 2 písmeno c) zní: „c) obsahuje nesprávné údaje; to neplatí, je-li důvodem nesprávnosti změna místa pobytu, nebo“. 39. V § 26 odst. 3 a v § 49 odst. 8 se slova „2 fotografií“ nahrazují slovem „fotografie“. 40. Za § 26 se vkládá nový § 26a, který včetně nadpisu zní: „§ 26a Vzdání se zbrojního průkazu (1) Držitel zbrojního průkazu se může zbrojního průkazu nebo skupiny zbrojního průkazu vzdát. (2) Vzdání se zbrojního průkazu nebo skupiny zbrojního průkazu jeho držitel písemně oznámí příslušnému útvaru policie. K oznámení držitel zbrojního průkazu přiloží zbrojní průkaz. V oznámení o vzdání se zbrojního průkazu nebo skupiny zbrojního průkazu se uvedou a) osobní údaje držitele zbrojního průkazu, b) číslo zbrojního průkazu, c) skupina zbrojního průkazu, které se držitel zbrojního průkazu vzdává, a d) datum a podpis držitele zbrojního průkazu. (3) Platnost zbrojního průkazu zaniká dnem doručení oznámení příslušnému útvaru policie. (4) Příslušný útvar policie vydá držiteli zbrojního průkazu, který se vzdal některé skupiny zbrojního průkazu, po předložení fotografie bez žádosti nový zbrojní průkaz s dobou platnosti původního zbrojního průkazu, ve kterém budou vyznačeny pouze skupiny zbrojního průkazu, kterých se jeho držitel nevzdal.“. 41. V § 27 odst. 1 písmeno d) zní: „d) skupiny B nebo C mladší 18 let nebo skupiny D mladší 21 let přestal splňovat podmínky pro vydání zbrojního průkazu uvedené v § 19 odst. 3, 4, 5 nebo 6; to neplatí, ukončil-li držitel zbrojního průkazu skupiny C mladší 18 let nebo držitel zbrojního průkazu skupiny D mladší 21 let úspěšně příslušný vzdělávací program středního vzdělání, nebo“. 42. V § 27 se odstavec 2 zrušuje. Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 2 a 3. 43. V § 27 odstavec 2 zní: „(2) Občanské sdružení podle § 19 odst. 3, které doporučilo vydat zbrojní průkaz skupiny B členovi mladšímu 18 let, neprodleně oznámí příslušnému útvaru policie ukončení jeho členství ve sdružení, pokud je mladší 18 let. Střední škola nebo střední odborné učiliště, v jejichž osnovách je zahrnuta výuka myslivosti, neprodleně oznámí příslušnému útvaru policie ukončení studia držitele zbrojního průkazu skupiny C mladšího 18 let. Střední škola nebo střední odborné učiliště, v jejichž osnovách je zahrnuta výuka puškařského oboru nebo střeliva, neprodleně oznámí příslušnému útvaru policie ukončení studia držitele zbrojního průkazu skupiny D mladšího 21 let. Povinnost podle věty druhé a třetí pro střední školy a střední odborná učiliště neplatí, ukončil-li držitel zbrojního průkazu úspěšně příslušný vzdělávací program středního vzdělání.“. 44. V § 27 odst. 3 se slova „nebo 2“ zrušují. 45. V § 28 odstavec 1 zní: „(1) Držitel zbrojního průkazu skupiny A je oprávněn pro sběratelské účely a) nabývat do vlastnictví a držet zbraň kategorie A, na kterou mu byla udělena výjimka, zbraň kategorie B, na kterou mu bylo vydáno povolení, nebo zbraň kategorie C, nebo b) nabývat do vlastnictví a držet, popřípadě nosit střelivo do zbraně kategorie A, B nebo C, nejvíce však 3 kusy téhož druhu, ráže, značky a výrobního provedení, anebo 1 nejmenší spotřebitelské balení.“. 46. V § 28 odst. 2 písm. a) se za slova „popřípadě nosit“ vkládají slova „zakázaný doplněk zbraně, na který mu byla udělena výjimka,“. 47. V § 28 odst. 4 písm. b) se za slova „nebo nosit,“ vkládají slova „a přebíjet pouze pro vlastní potřebu náboje podle technologických postupů, které udávají výrobci jednotlivých dílů nábojů,“. 48. V § 28 odst. 5 větě druhé se slova „na střelnici“ zrušují. 49. V § 28 odst. 6 se část věty za středníkem včetně středníku zrušuje. 50. V § 29 odst. 1 na konci textu písmene f) a v § 39 odst. 1 na konci textu písmene i) se doplňují slova „, a po provedené kontrole předložit zbraň opětovně příslušnému útvaru policie do 10 pracovních dnů ode dne převzetí zbraně od Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva“. 51. V § 29 odst. 1 se na konci textu písmene g) doplňují slova „; v případě ztráty nebo odcizení zbraně kategorie A, B nebo C odevzdat též průkaz zbraně“. 52. V § 29 odst. 1 písmena h) až j) znějí: „h) provést u příslušného útvaru policie výměnu zbrojního průkazu nebo průkazu zbraně za nový a zároveň odevzdat původní doklady do 10 pracovních dnů ode dne, kdy došlo ke změně jména nebo příjmení jejich držitele, i) mít u sebe zbrojní průkaz a průkaz zbraně, má-li u sebe zbraň kategorie A, B anebo C nebo střelivo do této zbraně; povinnost mít u sebe průkaz zbraně se nevztahuje na držitele zbrojního průkazu, který má u sebe pouze střelivo a který je oprávněn nabývat do vlastnictví, držet, popřípadě nosit také střelivo do zbraně, na kterou mu nebyl vydán průkaz zbraně, j) odevzdat zbrojní průkaz do 10 pracovních dnů ode dne zániku jeho platnosti podle § 26 odst. 1 písm. a), c) nebo e) anebo podle § 26 odst. 2 příslušnému útvaru policie; je-li držitelem zbraně, střeliva nebo zakázaného doplňku zbraně, odevzdá též zbraň, střelivo nebo zakázaný doplněk zbraně a průkaz zbraně,“. 53. V § 29 odst. 1 písm. l), § 29 odst. 7 písm. n), § 76a odst. 5 písm. a), § 76a odst. 11 písm. a) a v § 76a odst. 14 písm. i) se za slovo „popřípadě“ vkládá slovo „odbornému“. 54. V § 29 odst. 4 se slova „skupiny B nebo C“ nahrazují slovy „skupiny B, C nebo E“. 55. V § 29 odst. 7 písmeno l) zní: „l) provést u příslušného útvaru policie výměnu zbrojního průkazu za nový a zároveň odevzdat původní doklady do 10 pracovních dnů ode dne, kdy došlo ke změně jména nebo příjmení jeho držitele,“. 56. V § 30 odst. 2 se na konci písmene d) slovo „a“ nahrazuje tečkou a písmeno e) se zrušuje. 57. V § 30 odst. 5 se slova „, čestné prohlášení o tom, že není podnikatelem v oboru zbraní a střeliva,“ zrušují. 58. V § 30 odst. 10 písm. a) se slova „nebo e)“ zrušují. 59. V § 32 odst. 3 se slova „živnostenského listu nebo koncesní listiny, licence anebo jiného dokladu opravňujícího žadatele k podnikatelské činnosti, pokud je důvodem uváděným v žádosti o vydání zbrojní licence podnikatelská činnost v oboru zbraní a střeliva, nebo“ zrušují. 60. V § 32 se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Příslušný útvar policie si za účelem posouzení žádosti o vydání zbrojní licence opatří výpis ze živnostenského rejstříku.“. 61. V § 33 odst. 1 písm. a) se slova „koncesní listiny“ nahrazují slovy „živnostenského oprávnění“. 62. V § 33 odstavec 2 zní: „(2) Příslušný útvar policie žádost o vydání zbrojní licence zamítne, jestliže a) fyzická nebo právnická osoba nesplňuje podmínku podle odstavce 1, b) právnická osoba není bezúhonná, neboť byla odsouzena pro úmyslný trestný čin, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena, nebo c) fyzická osoba nebo její odpovědný zástupce, je-li ustanoven, nebo odpovědný zástupce nebo člen statutárního orgánu právnické osoby nesplňují podmínku bezúhonnosti podle § 22 nebo podmínku spolehlivosti podle § 23.“. 63. V § 33 odst. 3 se slova „písm. a)“ nahrazují slovy „písm. b)“. 64. V § 33 odst. 4 se slova „písm. a)“ nahrazují slovy „písm. b)“ a slova „písm. b)“ se nahrazují slovy „písm. c)“. 65. V § 36 odst. 1 písm. b) se slova „nebo opakovaně“ zrušují. 66. V § 36 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Příslušný útvar policie může rozhodnout o odnětí zbrojní licence, jestliže její držitel opakovaně porušuje ustanovení tohoto zákona a svým jednáním tak představuje vážné nebezpečí pro vnitřní pořádek a bezpečnost.“. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3. 67. V § 36 odst. 3 se za slova „podle odstavce 1“ vkládají slova „nebo 2“. 68. V § 36 se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Ten, komu byla zbrojní licence odňata podle odstavce 1 písm. b) nebo odstavce 2, může požádat o vydání zbrojní licence nejdříve po uplynutí 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí zbrojní licence.“. 69. V § 38 odst. 4 se na konci textu písmene c) doplňují slova „; zbraň kategorie A nebo střelivo do této zbraně pouze držiteli zbrojního průkazu skupiny D“. 70. V § 39 odst. 1 písmeno l) zní: „l) vést evidenci 1. zbraní kategorie A, B nebo C a střeliva do těchto zbraní, které vlastní a na které má vydán průkaz zbraně, a tuto evidenci uchovávat po dobu 5 let i po skončení činnosti, 2. vydaných a přijatých zbraní kategorie A, B nebo C a střeliva do těchto zbraní,“. 71. V § 39 odst. 1 se za písmeno l) vkládá nové písmeno m), které zní: „m) zapisovat údaje o zbraních kategorie A, B nebo C a střelivu do těchto zbraní, na které nemá vydán průkaz zbraně, a černém loveckém prachu, bezdýmném prachu a zápalkách do centrálního registru zbraní,“. Dosavadní písmena m) až p) se označují jako písmena n) až q). 72. V § 39 se odstavec 5 zrušuje. Dosavadní odstavce 6 až 8 se označují jako odstavce 5 až 7. 73. V § 39 odstavec 5 zní: „(5) Pokud držitel zbrojní licence vykonává činnost samostatně, musí být držitelem zbrojního průkazu příslušné skupiny. Přitom neplní povinnosti uvedené v odstavci 1 písm. a), c), j) a n), je však povinen plnit povinnosti zbrojíře uvedené v § 40 odst. 1 písm. b) a e).“. 74. V § 39 odst. 6 písmeno j) zní: „j) bezprostředně po provedení pyrotechnického průzkumu zpracovat o jeho výsledku závěrečnou zprávu a předložit ji neprodleně příslušnému útvaru policie; na žádost stavebníka provede záznam o provedeném pyrotechnickém průzkumu do stavebního deníku nebo zpracuje průběžnou zprávu o provedeném pyrotechnickém průzkumu.“. 75. Za § 39 se vkládá nový § 39a, který včetně nadpisu zní: „§ 39a Způsob vedení a obsah evidencí některých zbraní a střeliva, evidence vydaných a přijatých zbraní a střeliva a evidence o provedených střelbách (1) Evidence zbraní kategorie A, B nebo C a střeliva do těchto zbraní, které vlastní držitel zbrojní licence a na které má vydán průkaz zbraně, se vede v listinné podobě v záznamní knize nebo v elektronické podobě, přičemž obsah záznamů, které nejsou podepsány uznávaným elektronickým podpisem a pro které nebylo vydáno kvalifikované časové razítko, se vytiskne, opatří se datem a podpisem osoby, která zápis provedla, a zařadí se do listinné evidence; evidence se uchovává po dobu 5 let, a to i po skončení činnosti držitele zbrojní licence. Držitel zbrojní licence může vést evidenci podle věty první s využitím elektronické aplikace centrálního registru zbraní. (2) Evidence vydaných a přijatých zbraní kategorie A, B nebo C a střeliva do těchto zbraní se vede v listinné podobě v knize výdeje a příjmu nebo v elektronické podobě, přičemž obsah záznamů, které nejsou podepsány uznávaným elektronickým podpisem a pro které nebylo vydáno kvalifikované časové razítko, se vytiskne, opatří se datem a podpisem osoby, která zápis provedla, a zařadí se do listinné evidence. (3) Evidence o provedených cvičných střelbách se vede v listinné podobě v knize střeleb nebo v elektronické podobě, přičemž obsah záznamů, které nejsou podepsány uznávaným elektronickým podpisem a pro které nebylo vydáno kvalifikované časové razítko, se vytiskne, opatří se datem a podpisem osoby, která zápis provedla, a zařadí se do listinné evidence. (4) Způsob vedení evidence stanoví prováděcí právní předpis.“. 76. V § 41 odst. 4 se věta třetí nahrazuje větou „Vlastník zbraně je povinen předložit zbraň ke kontrole Českému úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva ve lhůtě do 20 pracovních dnů ode dne oznámení této výzvy a po provedené kontrole předložit zbraň opětovně příslušnému útvaru policie do 10 pracovních dnů ode dne převzetí zbraně od Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva.“. 77. V § 42 odst. 1 se za slova „nebo C“ vkládají slova „, na kterou nemá vydán průkaz zbraně“. 78. V § 42 odst. 2 se za slova „nebo C“ vkládají slova „, na kterou má vydán průkaz zbraně,“. 79. V § 42 se odstavec 3 zrušuje. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3. 80. V § 45 odst. 2 se za slovo „průkazu,“ vkládají slova „fyzickou nebo“. 81. V § 46 odst. 3 se za slova „zastupitelský úřad České republiky“ vkládají slova „nebo Policejní prezidium České republiky (dále jen „Policejní prezidium“)“. 82. V § 46 odst. 6 se slova „České republiky (dále jen „Policejní prezidium“)“ zrušují. 83. V § 49 odst. 6 se na konci textu písmene c) doplňují slova „; to neplatí, je-li důvodem nesprávnosti změna místa pobytu“. 84. § 50 a 50a včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 18 znějí: „§ 50 Přeprava zbraní a střeliva podnikatelem v oboru zbraní a střeliva (1) Zbraň kategorie A, B anebo C nebo střelivo do této zbraně může podnikatel v oboru zbraní a střeliva přepravovat za účelem vývozu z území České republiky, dovozu na toto území nebo tranzitu přes toto území pouze na základě povolení. (2) Podnikateli se zbraněmi kategorie A, B anebo C nebo střelivem do těchto zbraní se sídlem nebo místem podnikání na území České republiky povoluje přepravu příslušný útvar policie na základě žádosti podané s využitím elektronické aplikace centrálního registru zbraní. Podnikatel je povinen k žádosti o povolení přepravy předložit povolení nebo licenci Ministerstva průmyslu a obchodu, jsou-li podle zvláštního právního předpisu9) vydávány. (3) Podnikateli se sídlem nebo místem podnikání mimo území České republiky povoluje přepravu Policejní prezidium na základě žádosti podané na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis. Žádost o povolení přepravy se podává na zastupitelském úřadě České republiky nebo na Policejním prezidiu; žádost lze též podat elektronicky bez použití elektronického podpisu. (4) Žádost o povolení přepravy předkládá podnikatel uvedený v odstavcích 2 a 3 nejpozději 10 pracovních dnů před předpokládaným zahájením přepravy. Žádost obsahuje a) osobní údaje nebo údaje identifikující právnickou osobu, která uskutečňuje prodej nebo předání, b) osobní údaje nebo údaje identifikující právnickou osobu kupující, nabývající nebo vlastnící zbraň nebo střelivo, c) adresu místa, na které bude zbraň nebo střelivo zasláno nebo dopraveno, d) druh zbraní kategorie A, B anebo C nebo střeliva do těchto zbraní, které budou přepravovány, a jejich předpokládaný počet, e) předpokládané datum zahájení a ukončení přepravy na území České republiky, f) předpokládanou trasu přepravy, g) druh dopravy a h) způsob zabezpečení přepravy. (5) Zjistí-li příslušný útvar policie nebo Policejní prezidium vážné nedostatky v bezpečnosti přepravy nebo ohrožení života, zdraví, majetku, veřejného pořádku anebo bezpečnosti, žádost o povolení přepravy zbraní nebo střeliva zamítne nebo rozhodnutím stanoví jinou trasu přepravy; pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené pro bezpečnost přepravy zbraní nebo střeliva, vydá příslušný útvar policie nebo Policejní prezidium povolení podle odstavce 2. Povolení přepravy zbraní nebo střeliva musí být přepravováno spolu se zbraněmi kategorie A, B anebo C nebo střelivem do těchto zbraní až do místa jejich určení a musí být předloženo na požádání příslušným orgánům. (6) Příslušný útvar policie může podnikateli se zbraněmi kategorie A, B anebo C nebo střelivem do těchto zbraní se sídlem nebo místem podnikání na území České republiky vydat povolení přepravovat zbraně nebo střelivo podnikateli nebo od podnikatele v oboru zbraní a střeliva se sídlem mimo území České republiky s platností na dobu až 3 let. Při podstatné změně, hrubém nebo opakovaném porušení podmínek, za kterých bylo povolení vydáno, nebo vyžaduje-li to ochrana veřejného pořádku a bezpečnosti, může být platnost povolení rozhodnutím pozastavena nebo zrušena. (7) Nejpozději 24 hodin před zahájením přepravy, nejpozději však do dvanácté hodiny posledního pracovního dne před zahájením přepravy, je podnikatel uvedený v odstavcích 2 a 3 povinen ohlásit příslušnému útvaru policie nebo Policejnímu prezidiu způsobem uvedeným v odstavcích 2 a 3 údaje týkající se přepravy. Hlášení se podává na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis, musí doprovázet zbraně kategorie A, B anebo C nebo střelivo do těchto zbraní až do místa jejich určení a musí být předloženo na požádání příslušným orgánům. Hlášení nepodává podnikatel uvedený v odstavcích 2 a 3, který všechny údaje týkající se přepravy uvedl již v žádosti o povolení přepravy. Hlášení obsahuje a) osobní údaje nebo údaje identifikující právnickou osobu, která uskutečňuje prodej nebo předání, b) osobní údaje nebo údaje identifikující právnickou osobu kupující, nabývající nebo vlastnící zbraň nebo střelivo, c) adresu místa, na které bude zbraň nebo střelivo zasláno nebo dopraveno, d) údaje umožňující identifikaci každé zbraně kategorie A, B anebo C nebo střeliva do těchto zbraní, včetně kategorie zbraně, a oznámení o tom, že tyto zbraně nebo střelivo byly předmětem kontroly v souladu s Úmluvou o vzájemném uznávání zkušebních značek ručních palných zbraní, e) datum zahájení a ukončení přepravy na území České republiky, f) trasu přepravy, g) druh dopravy, údaje o dopravci, včetně čísla zbrojní licence, jedná-li se o podnikatele se zbraněmi kategorie A, B anebo C nebo střelivem do těchto zbraní se sídlem nebo místem podnikání na území České republiky, identifikační údaj dopravního prostředku, zejména lokalizační údaje a registrační značky, které umožní policii nepřetržité sledování jeho aktuální polohy, a spojení na obsluhu dopravního prostředku a na osobu odpovědnou za přepravu zbraní kategorie A, B anebo C nebo střeliva do těchto zbraní na území České republiky, která má jazykové znalosti nejméně na úrovni A2 českého nebo anglického jazyka podle společného evropského referenčního rámce pro jazyky, h) způsob zabezpečení přepravy a i) předchozí souhlas následujícího tranzitujícího nebo přijímajícího státu, pokud tento stát podmiňuje přepravu zbraní nebo střeliva po svém území tímto předchozím souhlasem. (8) Každý dopravní prostředek určený k přepravě zbraní kategorie A, B anebo C nebo střeliva do těchto zbraní musí být vybaven zařízením, které umožňuje nepřetržité sledování jeho pohybu, jedná-li se o silniční přepravu a je-li přepravováno více než 100 zbraní, více než 200 000 kusů střeliva nebo jakékoliv množství munice. Po celou dobu přepravy musí být zařízení přihlášeno do systému sledování pohybu a jím zaregistrováno. (9) Podnikatel uvedený v odstavcích 2 a 3, kterému bylo vydáno povolení přepravovat zbraně nebo střelivo, je povinen zabezpečit zbraně kategorie A, B anebo C nebo střelivo do těchto zbraní proti zneužití, ztrátě nebo odcizení. Povinné požadavky na zabezpečení zbraní kategorie A, B anebo C nebo střeliva do těchto zbraní v průběhu přepravy stanoví prováděcí právní předpis; tím není dotčena přeprava zbraní nebo střeliva jako nebezpečného nákladu podle zvláštního právního předpisu18). (10) Podnikatel se zbraněmi kategorie A, B anebo C nebo střelivem do těchto zbraní se sídlem nebo místem podnikání na území České republiky, kterému bylo vydáno dlouhodobé povolení přepravovat zbraně nebo střelivo podle odstavce 6, podává po dobu platnosti tohoto dokladu při každé další uskutečňované přepravě pouze hlášení podle odstavce 7. (11) Podnikatel uvedený v odstavcích 2 a 3 je povinen neprodleně ohlásit příslušnému útvaru policie nebo Policejnímu prezidiu jakékoliv změny v přepravě zbraní kategorie A, B anebo C nebo střeliva do těchto zbraní. (12) Policie zajišťuje na základě údajů podle odstavců 4 a 7 nebo jiných zjištěných informací sledování přepravy zbraní kategorie A, B anebo C nebo střeliva do těchto zbraní a poskytuje aktuální informace o mimořádných situacích obsluze dopravního prostředku nebo osobě zodpovědné za přepravu zbraní kategorie A, B anebo C nebo střeliva do těchto zbraní na území České republiky, má-li tyto informace k dispozici. (13) Příslušný útvar policie poskytne tomu, komu bylo vydáno povolení přepravovat zbraně nebo střelivo, seznam zbraní nebo střeliva do těchto zbraní, které mohou být dovezeny na území jednotlivých členských států bez jejich předchozího souhlasu. § 50a Hlášení přepravy zbraní a střeliva podnikatelem v oboru zbraní a střeliva (1) Podnikatel se zbraněmi kategorie A, B anebo C nebo střelivem do těchto zbraní je povinen příslušnému útvaru policie ohlásit nejpozději 24 hodin před zahájením přepravy, nejpozději však do dvanácté hodiny posledního pracovního dne před zahájením přepravy přepravu více než 100 zbraní, více než 200 000 kusů střeliva nebo jakéhokoliv množství munice po území České republiky. Tuto povinnost nemá, pokud již má na přepravu těchto zbraní nebo střeliva vydáno povolení přepravovat zbraně nebo střelivo podle § 50. Toto hlášení se podává na předepsaném tiskopise, musí doprovázet zbraně kategorie A, B anebo C nebo střelivo do těchto zbraní až do místa jejich určení a musí být předloženo na požádání příslušným orgánům. Hlášení obsahuje a) osobní údaje nebo údaje identifikující právnickou osobu, která uskutečňuje prodej nebo předání, b) osobní údaje nebo údaje identifikující právnickou osobu kupující, nabývající nebo vlastnící zbraň nebo střelivo, c) adresu místa, na které bude zbraň nebo střelivo zasláno nebo dopraveno, d) druh zbraní kategorie A, B anebo C nebo střeliva do těchto zbraní, které budou přepravovány, a jejich počet, e) datum zahájení a ukončení přepravy, f) trasu přepravy, g) druh dopravy, údaje o dopravci, včetně čísla zbrojní licence, identifikační údaj dopravního prostředku, zejména lokalizační údaje a registrační značky, které umožní policii nepřetržité sledování jeho aktuální polohy, a spojení na obsluhu dopravního prostředku nebo na osobu odpovědnou za přepravu zbraní kategorie A, B anebo C nebo střeliva do těchto zbraní a h) způsob zabezpečení přepravy. (2) Každý dopravní prostředek určený k přepravě zbraní kategorie A, B anebo C nebo střeliva do těchto zbraní podle odstavce 1 musí být vybaven zařízením, které umožňuje nepřetržité sledování jeho pohybu, jedná-li se o silniční přepravu. Po celou dobu přepravy musí být zařízení přihlášeno do systému sledování pohybu a jím zaregistrováno. (3) Podnikatel se zbraněmi kategorie A, B anebo C nebo střelivem do těchto zbraní je povinen zabezpečit zbraně kategorie A, B anebo C nebo střelivo do těchto zbraní proti zneužití, ztrátě nebo odcizení. Požadavky na zabezpečení zbraní kategorie A, B anebo C nebo střeliva do těchto zbraní v průběhu přepravy stanoví prováděcí právní předpis; tím není dotčena přeprava zbraní nebo střeliva jako nebezpečného nákladu podle zvláštního právního předpisu18). (4) Podnikatel se zbraněmi kategorie A, B anebo C nebo střelivem do těchto zbraní je povinen neprodleně ohlásit příslušnému útvaru policie nebo Policejnímu prezidiu jakékoliv změny v přepravě zbraní kategorie A, B anebo C nebo střeliva do těchto zbraní. (5) Zjistí-li příslušný útvar policie nebo Policejní prezidium vážné nedostatky v bezpečnosti přepravy nebo ohrožení života, zdraví, majetku, veřejného pořádku anebo bezpečnosti, přepravu zbraní nebo střeliva rozhodnutím zakáže, stanoví jinou trasu přepravy nebo stanoví dodatečné podmínky pro zabezpečení přepravy. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek. (6) Policie zajišťuje na základě údajů podle odstavce 1 nebo jiných zjištěných informací sledování přepravy zbraní kategorie A, B anebo C nebo střeliva do těchto zbraní a poskytuje aktuální informace o mimořádných situacích obsluze dopravního prostředku nebo osobě zodpovědné za přepravu zbraní kategorie A, B anebo C nebo střeliva do těchto zbraní na území České republiky, má-li tyto informace k dispozici. 18) Například § 22 a 23 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů.“. 85. V § 51 se odstavec 3 zrušuje. Dosavadní odstavce 4 až 8 se označují jako odstavce 3 až 7. 86. V § 52 odst. 3 se na konci písmene b) slovo „a“ zrušuje. 87. V § 52 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena d) a e), která znějí: „d) sdělení, zda střelnice má být používána k podnikatelským účelům, a e) datum zahájení a ukončení provozování střelnice, nejedná-li se o provozování střelnice na dobu neurčitou.“. 88. V § 52 odst. 4 písmeno b) zní: „b) provozní řád střelnice ověřený znalcem v oboru balistiky, obsahující zejména situační nákres střelnice s vyznačením prostředků k zajištění bezpečnosti při střelbě, a vzor označení správce střelnice s uvedením funkce, jména a příjmení,“. 89. V § 52 odst. 4 se písmeno c) zrušuje. Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno c). 90. V § 52 se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní: „d) souhlas vlastníka nebo nájemce pozemku nebo střelnice s provozováním střelnice; je-li zřízení střelnice požadováno na honebním pozemku, též souhlas uživatele honitby.“. 91. V § 52 se doplňují odstavce 5 až 7, které znějí: „(5) Příslušný útvar policie si za účelem posouzení žádosti o povolení k provozování střelnice opatří výpis ze živnostenského rejstříku, pokud má být střelnice používána k podnikatelským účelům. (6) Příslušný útvar policie může povolení k provozování střelnice časově omezit, nejedná-li se o provozování střelnice na dobu neurčitou. V takovém případě uvede v rozhodnutí začátek a konec doby platnosti povolení k provozování střelnice. (7) Povinné obsahové náležitosti provozního řádu střelnice stanoví prováděcí právní předpis.“. 92. V § 54 odstavec 2 zní: „(2) Provozovatel střelnice je dále povinen a) zajistit při provádění střelby přítomnost správce střelnice na střelnici a b) vybavit střelnici lékárničkou první pomoci, jejíž obsah stanoví prováděcí právní předpis.“. 93. V § 57 odst. 1 se slova „§ 76a odst. 11“ nahrazují slovy „§ 76a odst. 10“. 94. V § 59 odst. 1 písmeno a) zní: „a) výcviku a výuky ve střelbě,“. 95. § 61 a 62 včetně nadpisu znějí: „Veřejné vystavování zbraní a střeliva § 61 (1) Zbraň kategorie A, B nebo C nebo střelivo do této zbraně může být veřejně vystavována jen na základě povolení vydaného útvarem policie příslušným podle místa konání akce. (2) Žádost o povolení k veřejnému vystavovaní zbraní nebo střeliva předkládá pořadatel výstavy nejpozději měsíc před zahájením výstavy. Žádost obsahuje a) název a sídlo pořadatele výstavy, b) přesné označení místa a dobu trvání výstavy, c) druh zbraní, hlavních částí zbraní, zakázaných doplňků zbraní nebo střeliva, které mají být vystavovány, d) předpokládané množství zbraní, hlavních částí zbraní, zakázaných doplňků zbraní nebo střeliva, které mají být vystavovány, a jejich vlastníky nebo vystavovatele a e) způsob vystavování a zabezpečení zbraně, hlavní části zbraně, zakázaného doplňku zbraně nebo střeliva před zneužitím, ztrátou nebo odcizením. (3) Útvar policie podle odstavce 1 před vydáním povolení k veřejnému vystavovaní zbraní nebo střeliva posoudí zejména podmínky zabezpečení zbraně, zakázaného doplňku zbraně, hlavní části zbraně nebo střeliva proti jejich zneužití, ztrátě nebo odcizení. V rozhodnutí o povolení k veřejnému vystavovaní zbraní nebo střeliva může stanovit další podmínky pro jejich zabezpečení. Rozhodnutí o povolení k veřejnému vystavování zbraní nebo střeliva musí být pořadateli výstavy doručeno nejpozději 10 pracovních dnů před zahájením výstavy. Nebudou-li podmínky zabezpečení splněny, útvar policie podle odstavce 1 žádost zamítne. Odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti nemá odkladný účinek. (4) Pořadatel výstavy, kterému bylo útvarem policie podle odstavce 1 vydáno povolení k veřejnému vystavování zbraní, je povinen 24 hodin před zahájením výstavy, nejpozději však do dvanácté hodiny posledního pracovního dne před zahájením výstavy, ohlásit útvaru policie podle odstavce 1 přesné množství a údaje umožňující identifikaci každé zbraně, hlavní části zbraně, každého zakázaného doplňku zbraně nebo střeliva, které mají být vystavovány. (5) Pořadatel výstavy je povinen neprodleně ohlásit útvaru policie podle odstavce 1 jakékoliv změny ve vystavování zbraní nebo střeliva. § 62 Dojde-li v průběhu veřejného vystavování zbraně nebo střeliva k porušení podmínek jejich zabezpečení, vyzve útvar policie, který povolení vydal, pořadatele výstavy k odstranění nedostatků. V případě neuposlechnutí výzvy nebo při opakovaném porušení podmínek zabezpečení zbraně, hlavní části zbraně, zakázaného doplňku zbraně nebo střeliva, útvar policie, který povolení vydal, toto zruší, ledaže pořadatel výstavy prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo po něm možno požadovat, aby neuposlechnutí výzvy nebo porušení podmínek zabezpečení zbraně, hlavní části zbraně, zakázaného doplňku zbraně nebo střeliva zabránil. O zrušení povolení vyrozumí útvar policie, který povolení vydal, neprodleně pořadatele výstavy. Odvolání proti rozhodnutí o zrušení povolení nemá odkladný účinek.“. 96. V § 64 odst. 1 se číslo „2“ nahrazuje číslem „6“. 97. V § 64 odst. 2 se věta druhá zrušuje. 98. V § 64 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Rozhodne-li příslušný útvar policie o prodeji zbraně kategorie A, B anebo C nebo střeliva do této zbraně za cenu obvyklou, zpracování znaleckého posudku pro určení ceny se nevyžaduje. Výtěžek získaný prodejem náleží, po odečtení nákladů prodeje a skladování, jejich původnímu vlastníku.“. Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5. 99. Za § 66 se vkládá nový § 66a, který včetně nadpisu zní: „§ 66a Úmrtí provozovatele střelnice V případě smrti nebo prohlášení za mrtvého provozovatele střelnice se postupuje obdobně podle § 65 a 66 tohoto zákona a § 13 zákona o živnostenském podnikání. Osoba, která hodlá pokračovat v provozování střelnice, je povinna požádat o vydání povolení podle § 52 do 3 měsíců ode dne, kdy rozhodnutí soudu o dědictví nabylo právní moci.“. 100. V části první nadpis hlavy X zní: „VEDENÍ A VYUŽÍVÁNÍ INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ“. 101. Nadpis § 71 zní: „Informační systémy o zbraních, střelivu a provozovaných střelnicích“. 102. V § 71 odst. 2 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní: „c) vydaných průkazech zbraní,“. Dosavadní písmena c) až j) se označují jako písmena d) až k). 103. V § 71 odst. 2 písm. d) se za slova „zbraních“ vkládají slova „kategorie A, B nebo C“ a slova „vydaných průkazech zbraní“ se nahrazují slovy „střelivu do těchto zbraní“. 104. V § 71 odst. 2 písm. h) se za slova „zbrojních licencích,“ vkládají slova „evropských zbrojních pasech,“. 105. V § 72 odstavec 2 zní: „(2) Údaje se v informačních systémech uchovávají po dobu 20 let ode dne, kdy zanikla povinnost vést tyto údaje v informačních systémech. Evidence vedená držitelem zbrojní licence podle § 39a odst. 1 v centrálním registru zbraní se uchovává po dobu 5 let, a to i po skončení činnosti držitele zbrojní licence.“. 106. V § 72 odst. 3 se slovo „předpisu16)“ nahrazuje slovem „předpisu26)“. Poznámka pod čarou č. 26 zní: „26) Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. 107. Za § 73 se vkládají nové § 73a a 73b, které včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 27 až 29 znějí: „§ 73a Centrální registr zbraní (1) Centrální registr zbraní27) je neveřejný informační systém veřejné správy podle zvláštního právního předpisu28) sloužící k výkonu státní správy a k dalším úkonům v oblasti zbraní a střeliva. (2) V centrálním registru zbraní jsou vedeny údaje v rozsahu údajů vedených v informačních systémech uvedených v § 71 odst. 2 písm. a) až i). (3) Správcem centrálního registru zbraní je policie. (4) Držitel zbrojní licence provádí zápis, změnu, popřípadě výmaz záznamu v centrálním registru zbraní elektronicky dálkovým přístupem zadáním údajů prostřednictvím zabezpečeného individualizovaného přístupu na internetové stránky aplikace centrálního registru zbraní. (5) Správce centrálního registru zbraní zřídí přístup do centrálního registru zbraní držiteli zbrojní licence, který provádí některou z činností uvedených v § 2 odst. 2 písm. d), a to do 2 pracovních dnů ode dne vydání zbrojní licence; držiteli zbrojní licence, který vede evidenci podle § 39a odst. 1, zřídí správce centrálního registru zbraní přístup do centrálního registru zbraní na žádost. (6) Držitel zbrojní licence se do centrálního registru zbraní přihlašuje prostřednictvím individualizovaných přístupových údajů. Držitel zbrojní licence může požádat správce centrálního registru zbraní o zřízení nebo zrušení přístupu do centrálního registru zbraní pro jím pověřené osoby. Správce centrálního registru zbraní doručí individualizované přístupové údaje držiteli zbrojní licence a jím pověřené osobě do vlastních rukou bezodkladně po zřízení přístupu do centrálního registru zbraní. Držitel zbrojní licence a jím pověřená osoba jsou povinni chránit přístupové údaje proti zneužití. (7) Držitel zbrojní licence je povinen zaznamenat v centrálním registru zbraní na předepsaném elektronickém formuláři každou změnu stavu zbraně, střeliva, černého loveckého prachu, bezdýmného prachu a zápalek. Změnu stavu je držitel zbrojní licence povinen zaznamenat bezodkladně po fyzickém převzetí zbraně nebo jiné skutečnosti zakládající změnu stavu, nejdéle však do 2 dnů. Držitel zbrojní licence odpovídá za správnost údajů jím zapisovaných do centrálního registru zbraní. (8) Do centrálního registru zbraní zapisuje údaje a) držitel zbrojní licence, pokud jde o údaje týkající se zbraní kategorie A, B nebo C a střeliva do těchto zbraní, na které nemá vydán průkaz zbraně, a černého loveckého prachu, bezdýmného prachu a zápalek v rozsahu 1. datum nabytí, převedení, přenechání nebo převzetí zbraně, střeliva, černého loveckého prachu, bezdýmného prachu nebo zápalek, 2. důvod nabytí, převedení, přenechání nebo převzetí zbraně, střeliva, černého loveckého prachu, bezdýmného prachu nebo zápalek, 3. údaje o zbrani, střelivu, černém loveckém prachu, bezdýmném prachu nebo zápalkách, 4. osobní údaje nebo údaje identifikující právnickou osobu, od které byla zbraň, střelivo, černý lovecký prach, bezdýmný prach nebo zápalky nabyty, 5. osobní údaje nebo údaje identifikující právnickou osobu, na kterou bylo vlastnictví ke zbrani, střelivu, černému loveckému prachu, bezdýmnému prachu nebo zápalkám převedeno nebo jíž byly zbraň, střelivo, černý lovecký prach, bezdýmný prach nebo zápalky přenechány, včetně oprávnění, b) policie, c) Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. (9) Policie umožní v nezbytném rozsahu, zejména pro vedení řízení a plnění dalších úkolů podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu, který tak stanoví, nepřetržitý dálkový přístup k informacím z centrálního registru zbraní, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, a) ministerstvu, b) Policejnímu prezidiu a příslušnému útvaru policie, c) Českému úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva, d) zastupitelskému úřadu České republiky, e) obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, f) Generální inspekci bezpečnostních sborů a g) Českému báňskému úřadu a obvodním báňským úřadům v rozsahu nezbytném pro výkon dozoru podle zvláštního právního předpisu29). (10) Prováděcí právní předpis stanoví a) vzor předepsaného elektronického formuláře podle odstavce 7, b) náležitosti vedení evidence zbraní kategorie A, B nebo C a střeliva do těchto zbraní, které jsou předmětem činností uvedených v § 2 odst. 2 písm. d), a černého loveckého prachu, bezdýmného prachu a zápalek v centrálním registru zbraní, c) náležitosti vedení samostatné evidence zbraní kategorie A, B nebo C a střeliva do těchto zbraní, které vlastní držitel zbrojní licence a které nejsou předmětem činností uvedených v § 2 odst. 2 písm. d), s využitím elektronické aplikace centrálního registru zbraní podle § 39a odst. 1. § 73b Využívání údajů ze základního registru obyvatel, informačního systému evidence obyvatel a informačního systému cizinců (1) Policie využívá ze základního registru obyvatel pro výkon působnosti podle tohoto zákona tyto referenční údaje: a) příjmení, b) jméno, popřípadě jména, c) adresa místa pobytu, d) datum, místo a okres narození, u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil, e) datum, místo a okres úmrtí, jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti, popřípadě jako den, který nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, f) státní občanství, popřípadě více státních občanství. (2) Policie využívá z informačního systému evidence obyvatel pro výkon působnosti podle tohoto zákona tyto údaje: a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení, b) datum narození, c) pohlaví, d) místo a okres narození a u občana, který se narodil v cizině, místo a stát, kde se občan narodil, e) rodné číslo, f) státní občanství, popřípadě více státních občanství, g) adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa trvalého pobytu, případně též adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu, h) počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky, i) omezení svéprávnosti, jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo opatrovníka, nebylo-li mu přiděleno, datum, místo a okres jeho narození a u opatrovníka, který se narodil v cizině, místo a stát, kde se narodil, j) jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce, k) rodinný stav, datum, místo a okres uzavření manželství, l) datum, místo a okres vzniku partnerství, m) jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo manžela nebo partnera, n) jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo dítěte, o) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo, p) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti, popřípadě jako den, který nepřežil. (3) Policie využívá z informačního systému cizinců pro výkon působnosti podle tohoto zákona tyto údaje: a) jméno, popřípadě jména, příjmení, b) datum narození, c) pohlaví, d) místo a stát, kde se cizinec narodil; v případě, že se cizinec narodil na území České republiky, místo a okres narození, e) rodné číslo, f) státní občanství, popřípadě státní příslušnost, g) druh a adresa místa pobytu na území České republiky, h) počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu na území České republiky, i) omezení svéprávnosti, j) jméno, popřípadě jména, příjmení otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce, k) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České republiky, stát, ve kterém k úmrtí došlo, popřípadě datum úmrtí, l) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti, popřípadě jako den, který cizinec prohlášený za mrtvého nepřežil. (4) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. 27) Směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní, ve znění Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/51/ES ze dne 21. května 2008. 28) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 29) Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.“. 108. V § 74 odst. 4 písmeno d) zní: „d) vydává zbrojní průvodní list pro tranzit zbraně nebo střeliva (§ 46 odst. 3) a uděluje souhlas s tranzitem zbraně nebo střeliva zapsaných v evropském zbrojním pasu (§ 46 odst. 6) a“. 109. V § 74 odst. 4 písm. e) se slova „§ 50 odst. 1“ nahrazují slovy „§ 50 odst. 3“. 110. § 75 včetně poznámek pod čarou č. 30 a 31 zní: „§ 75 (1) Kontrolu nad dodržováním tohoto zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení vykonává policie. (2) Při výkonu kontroly nad dodržováním tohoto zákona u držitelů zbrojních licencí a provozovatelů střelnic k podnikatelským účelům je kontrolním orgánem a) Policejní prezidium 1. u držitelů zbrojní licence skupiny C, pokud provádějí zahraniční obchod se zbraněmi nebo střelivem nebo mají provozovny na území, které přesahuje působnost krajského ředitelství policie, nebo u držitelů zbrojní licence skupiny K, 2. u držitelů ostatních skupin zbrojních licencí, pokud mají provozovny na území, které přesahuje působnost krajského ředitelství policie; v rámci této kontroly lze vykonat kontrolu i nad činností, kterou kontrolovaný držitel provádí na základě jiných skupin zbrojní licence, b) příslušný útvar policie u držitelů zbrojní licence, kteří nepodléhají výkonu kontroly podle písmene a), a u provozovatelů střelnic k podnikatelským účelům. (3) Při výkonu kontroly podle odstavce 2 je kontrolní orgán oprávněn a) požadovat předložení zbraně kategorie A, B, C anebo D nebo střeliva do těchto zbraní a příslušných dokladů ke kontrole, b) provádět kontrolu bezpečného používání zbraně nebo střeliva uvedených v písmenu a), c) v odůvodněných případech zajistit zbraň kategorie A, B, C anebo D nebo střelivo do této zbraně; o převzetí vydá kontrolované osobě potvrzení, d) provádět kontrolu výkonu pyrotechnického průzkumu a e) zajistit u držitele zbrojní licence skupiny K nalezenou nevybuchlou munici nebo výbušninu, jestliže je neodevzdal policii. (4) Při výkonu kontroly u držitelů zbrojních průkazů, držitelů zbraní kategorie D a střeliva do těchto zbraní, ostatních držitelů zbraní a střeliva, zbrojířů a správců střelnic je policie oprávněna a) kontrolovat oprávnění k držení nebo nošení zbraně nebo střeliva, b) kontrolovat, zda vlastnictví ke zbrani kategorie D nebylo převedeno na osobu, která není k držení zbraně kategorie D oprávněna, anebo zda kontrolovaná osoba neumožnila držení nebo nošení zbraně nebo střeliva takové osobě, c) kontrolovat provádění zkoušek odborné způsobilosti žadatelů o vydání zbrojního průkazu skupiny A až E, d) požadovat po provozovateli střelnice používané k nepodnikatelským účelům předložení dokladů potřebných k provozu střelnice, e) zastavovat vozidla převážející zbraně nebo střelivo a kontrolovat zabezpečení přepravovaných zbraní nebo střeliva a doklady k přepravovaným zbraním a střelivu, f) zakázat řidiči jízdu na nezbytně nutnou dobu nebo mu přikázat směr jízdy, vyžaduje-li to bezpečnost přepravy zbraní nebo střeliva nebo jiný veřejný zájem, g) vyzvat držitele zbrojního průkazu nebo držitele zbraně, který zbraň nosí nebo s ní na veřejnosti nebo na místě veřejnosti přístupném jakkoliv manipuluje, 1. k orientačnímu vyšetření pomocí dechové zkoušky ke zjištění, zda není pod vlivem alkoholu, a v případě pozitivního zjištění, aby se podrobil odbornému lékařskému vyšetření, zda není pod vlivem alkoholu30), není-li toto vyšetření spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví, nebo 2. aby se podrobil odbornému lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není pod vlivem jiné návykové látky30) nebo léků, není-li toto vyšetření spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví, h) kontrolovat plnění povinností zbrojíře a správce střelnice. (5) Výkon kontrolní činnosti se řídí obecnými pravidly kontrolní činnosti stanovenými zvláštním právním předpisem31). (6) Policie vede evidenci přestupků na úseku zbraní a střeliva projednaných v blokovém řízení. 30) Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 31) Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).“. 111. § 75a se zrušuje. 112. V § 76 odst. 1 písmeno b) zní: „b) provádí činnosti uvedené v § 2 odst. 2 písm. f) bez zbrojního průkazu skupiny F,“. 113. V § 76 odst. 1 se za písmeno h) vkládá nové písmeno i), které zní: „i) v rozporu s § 63 odst. 7 1. nepředloží ke kontrole příslušnému útvaru policie potvrzení oprávněné osoby o znehodnocení, zničení nebo výrobě řezu zbraně, hlavní části zbraně nebo zakázaného doplňku zbraně, 2. spolu s potvrzením nepředloží ke kontrole zbraň, hlavní část zbraně nebo zakázaný doplněk zbraně, nebo nesdělí místo uložení zbraně, hlavní části zbraně nebo zakázaného doplňku zbraně,“. Dosavadní písmena i) a j) se označují jako písmena j) a k). 114. V § 76 odst. 2 se na konci písmene c) čárka nahrazuje slovem „, nebo“ a písmeno d) se zrušuje. Dosavadní písmena e) a f) se označují jako písmena d) a e). 115. V § 76 odst. 2 písm. d) a v § 76c odst. 2 písm. e) se číslo „6“ nahrazuje číslem „5“. 116. V § 76 odst. 2 se na konci písmene d) slovo „, nebo“ nahrazuje tečkou a písmeno e) se zrušuje. 117. V § 76 odst. 3 písm. b) se za slova „písm. b)“ vkládají slova „nebo i)“. 118. V § 76 odst. 3 písm. d) se slova „i), j)“ nahrazují slovy „j), k)“. 119. V § 76a odst. 1 se na konci písmene d) slovo „nebo“ zrušuje. 120. V § 76a se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno f), které zní: „f) převede vlastnictví ke zbrani nebo střelivu na osobu, která k jejich držení není oprávněna, nebo je přenechá takové osobě.“. 121. V § 76a odstavec 2 zní: „(2) Držitel zbrojního průkazu se dopustí přestupku tím, že a) v rozporu s § 20 odst. 2 se nepodrobí lékařské prohlídce u posuzujícího lékaře, b) v rozporu s § 20 odst. 5 nebo 6 se nedostaví k posuzujícímu lékaři nebo se nepodrobí potřebnému vyšetření, nebo c) v rozporu s § 29 odst. 2 neodevzdá doklad o zdravotní způsobilosti.“. 122. V § 76a odstavec 8 zní: „(8) Držitel zbrojního průkazu skupiny A až E se dopustí přestupku tím, že a) nepředloží na výzvu příslušného útvaru policie zbrojní průkaz, zbraň kategorie A, B nebo C, střelivo do této zbraně a příslušné doklady ke kontrole, b) v rozporu s § 29 odst. 1 písm. f) 1. nepředloží na výzvu příslušného útvaru policie zbraň kategorie A, B nebo C, u které vzniklo důvodné podezření na špatný technický stav, ke kontrole Českému úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva ve stanovené lhůtě, nebo 2. zbraň kategorie A, B nebo C po provedené kontrole nepředloží opětovně příslušnému útvaru policie ve stanovené lhůtě, c) v rozporu s § 29 odst. 1 písm. i) u sebe nemá zbrojní průkaz nebo průkaz zbraně, d) v rozporu s § 29 odst. 1 písm. j) po zániku platnosti zbrojního průkazu podle § 26 odst. 1 písm. a), c) nebo e) anebo podle § 26 odst. 2 neodevzdá neplatný zbrojní průkaz, neodevzdá zbraně, střelivo, bezdýmný prach, zápalky, zakázané doplňky zbraně nebo průkazy zbraně, je-li jejich držitelem, e) v rozporu s § 29 odst. 1 písm. k) neohlásí změnu ráže zbraně, opravu anebo úpravu zbraně, f) svěří zbraň kategorie A, B anebo C nebo střelivo do této zbraně fyzické osobě v rozporu s § 59 odst. 1 a 3, g) v rozporu s § 59 odst. 2 písm. c) nezajistí 1. přítomnost odpovědné osoby (instruktora), která je držitelem zbrojního průkazu příslušné skupiny, nebo 2. bezpečnou manipulaci se zbraní nebo střelivem, nebo h) střílí ze zbraně, která není označena zkušební značkou, nebo na kterou nebyl vydán průkaz zbraně, je-li vydáván, nebo používá střelivo, které neodpovídá dovolenému výrobnímu provedení.“. 123. V § 76a se odstavec 10 zrušuje. Dosavadní odstavce 11 až 15 se označují jako odstavce 10 až 14. 124. V § 76a odstavec 12 zní: „(12) Držitel zbrojního průkazu skupiny E se dopustí přestupku tím, že a) přebíjí náboje v rozporu s § 28 odst. 4 písm. b), b) nosí zbraň v rozporu s § 28 odst. 4 písm. c), nebo c) přechovává větší množství bezdýmného prachu než 3 kilogramy nebo více než 1 000 zápalek anebo neukládá zápalky v samostatné schránce.“. 125. V § 76a odst. 14 písmena a) až c) znějí: „a) 50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. a) nebo b), odstavce 3, 4, 5, odstavce 8 písm. h), odstavce 10 písm. a) nebo b) nebo odstavce 13 písm. i), b) 30 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), b), d), e) nebo f), odstavce 6 písm. a) nebo d), odstavce 7, odstavce 10 písm. c), odstavce 11, odstavce 12 písm. b) nebo c) nebo odstavce 13 písm. a) až h) nebo j), c) 20 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. c), odstavce 8 písm. a) až g) nebo odstavce 9,“. 126. V § 76a odst. 14 písmeno d) zní: „d) 15 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. c), odstavce 6 písm. b) nebo c) nebo odstavce 12 písm. a).“. 127. V § 76b se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Fyzická osoba se jako provozovatel střelnice dopustí přestupku tím, že a) v rozporu s § 52 odst. 2 provozuje střelnici bez povolení vydaného příslušným útvarem policie nebo provozuje střelnici po zániku jeho platnosti, b) neprovede oznámení podle § 54 odst. 1, c) v rozporu s § 54 odst. 2 písm. a) nezajistí při provádění střelby přítomnost správce střelnice na střelnici, nebo d) v rozporu s § 54 odst. 2 písm. b) nevybaví střelnici lékárničkou první pomoci nebo vybaví střelnici lékárničkou první pomoci s obsahem neodpovídajícím obsahu lékárničky první pomoci stanovenému prováděcím právním předpisem.“. Dosavadní odstavce 2 až 6 se označují jako odstavce 3 až 7. 128. V § 76b odstavec 3 zní: „(3) Správce střelnice se dopustí přestupku tím, že poruší některou z povinností podle § 55 odst. 2.“. 129. V § 76b odstavec 7 zní: „(7) Za přestupek lze uložit pokutu do a) 50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavců 1 až 3, b) 20 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 4 nebo 5, c) 5 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 6.“. 130. V § 76c se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že a) převede vlastnictví ke zbrani kategorie D nebo střelivu do této zbraně na osobu, která k jejich držení není oprávněna, nebo je přenechá takové osobě, b) provádí činnosti uvedené v § 2 odst. 2 písm. f) bez zbrojní licence skupiny K, c) znehodnotí nebo zničí zbraň kategorie A, B anebo C nebo vyrobí jejich řez v rozporu s § 63 odst. 1, nebo d) v rozporu s § 63 odst. 7 1. nepředloží ke kontrole příslušnému útvaru policie potvrzení oprávněné osoby o znehodnocení, zničení nebo výrobě řezu zbraně, hlavní části zbraně nebo zakázaného doplňku zbraně, 2. spolu s potvrzením nepředloží ke kontrole zbraň, hlavní část zbraně nebo zakázaný doplněk zbraně, nebo 3. nesdělí místo uložení zbraně, hlavní části zbraně nebo zakázaného doplňku zbraně.“. Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4. 131. V § 76c odst. 3 se písmeno d) zrušuje. Dosavadní písmena e) a f) se označují jako písmena d) a e). 132. V § 76c odst. 3 se na konci písmene d) slovo „, nebo“ nahrazuje tečkou a písmeno e) se zrušuje. 133. V § 76c se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako provozovatel střelnice dopustí správního deliktu tím, že a) v rozporu s § 52 provozuje střelnici bez povolení vydaného příslušným útvarem policie nebo provozuje střelnici po zániku jeho platnosti, b) neprovede oznámení podle § 54 odst. 1, c) v rozporu s § 54 odst. 2 písm. a) nezajistí při provádění střelby přítomnost správce střelnice na střelnici, nebo d) v rozporu s § 54 odst. 2 písm. b) nevybaví střelnici lékárničkou první pomoci, jejíž obsah je stanoven prováděcím právním předpisem.“. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5. 134. V § 76c odstavec 5 zní: „(5) Za správní delikt se uloží pokuta do a) 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1, 2 nebo 4, b) 30 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 3.“. 135. V § 76d odst. 1 se za písmeno f) vkládají nová písmena g) a h), která znějí: „g) nepředloží na výzvu příslušného útvaru policie podle § 39 odst. 1 písm. h) zbrojní licenci a zbraň, popřípadě střelivo, včetně příslušných dokladů ke kontrole, h) v rozporu s § 39 odst. 1 písm. i) 1. nepředloží na výzvu příslušného útvaru policie zbraň kategorie A, B nebo C, u které vzniklo důvodné podezření na špatný technický stav, ke kontrole Českému úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva ve stanovené lhůtě, nebo 2. zbraň kategorie A, B nebo C po provedené kontrole nepředloží opětovně příslušnému útvaru policie ve stanovené lhůtě,“. Dosavadní písmena g) až r) se označují jako písmena i) až t). 136. V § 76d odst. 1 písmeno k) zní: „k) nevede některou z evidencí podle § 39 odst. 1 písm. l) nebo ji vede v rozporu s § 39a,“. 137. V § 76d odst. 1 se za písmeno k) vkládá nové písmeno l), které zní: „l) v rozporu s § 39 odst. 1 písm. m) nebo § 73a odst. 8 písm. a) nezapisuje údaje o zbraních kategorie A, B nebo C a střelivu do těchto zbraní, které jsou předmětem činností uvedených v § 2 odst. 2 písm. d), a černém loveckém prachu, bezdýmném prachu a zápalkách do centrálního registru zbraní nebo je zapisuje v rozporu s § 73a,“. Dosavadní písmena l) až t) se označují jako písmena m) až u). 138. V § 76d odst. 1 písm. m) se slova „písm. m)“ nahrazují slovy „písm. n)“. 139. V § 76d odst. 1 písm. o) se slova „písm. n)“ nahrazují slovy „písm. o)“. 140. V § 76d odst. 1 písm. p) se slova „písm. o)“ nahrazují slovy „písm. p)“. 141. V § 76d odst. 1 písm. q) se slovo „nehlásí“ nahrazuje slovem „neohlásí“ a slova „písm. p)“ se nahrazují slovy „písm. q)“. 142. V § 76d odst. 1 písmena t) a u) znějí: „t) svěří zbraň kategorie A, B anebo C nebo střelivo do této zbraně fyzické osobě v rozporu s § 59 odst. 1 a 3, nebo u) v rozporu s § 59 odst. 2 písm. c) nezajistí 1. přítomnost odpovědné osoby (instruktora), která je držitelem zbrojního průkazu příslušné skupiny, nebo 2. bezpečnou manipulaci se zbraní nebo střelivem.“. 143. V § 76d odst. 7 písm. a), c), d), e) a f) se číslo „7“ nahrazuje číslem „6“. 144. V § 76d odst. 7 písmeno h) zní: „h) v rozporu s § 39 odst. 6 písm. j) 1. nezpracuje průběžnou zprávu o provedeném pyrotechnickém průzkumu, 2. nezpracuje o výsledku provedeného pyrotechnického průzkumu závěrečnou zprávu, 3. nepředloží závěrečnou zprávu o pyrotechnickém průzkumu ve stanovené lhůtě příslušnému útvaru policie, nebo 4. na žádost stavebníka neprovede záznam o provedeném pyrotechnickém průzkumu do stavebního deníku.“. 145. V § 76d odstavce 8 až 10 znějí: „(8) Podnikatel se zbraněmi kategorie A, B anebo C nebo střelivem do těchto zbraní nebo podnikatel se sídlem nebo místem podnikání mimo území České republiky se dopustí správního deliktu tím, že a) v rozporu s § 50 odst. 1 přepravuje zbraně kategorie A, B anebo C nebo střelivo do těchto zbraní bez povolení, b) v rozporu s § 50 odst. 7 neohlásí příslušnému útvaru policie nebo Policejnímu prezidiu ve stanovené lhůtě nebo rozsahu údaje týkající se přepravy, c) v rozporu s § 50 odst. 8 nevybaví dopravní prostředek zařízením umožňujícím nepřetržité sledování jeho pohybu, nebo d) v rozporu s § 50 odst. 9 nezabezpečí přepravované zbraně kategorie A, B anebo C nebo střelivo do těchto zbraní proti zneužití, ztrátě nebo odcizení způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem vydaným k provedení tohoto zákona. (9) Podnikatel se zbraněmi kategorie A, B anebo C nebo střelivem do těchto zbraní se dopustí správního deliktu tím, že a) v rozporu s § 50a odst. 1 neohlásí příslušnému útvaru policie přepravu zbraní kategorie A, B anebo C nebo střeliva do těchto zbraní nebo ji neohlásí ve stanovené lhůtě nebo rozsahu, b) v rozporu s § 50a odst. 2 nevybaví dopravní prostředek zařízením umožňujícím nepřetržité sledování jeho pohybu, nebo c) v rozporu s § 50a odst. 3 nezabezpečí přepravované zbraně kategorie A, B anebo C nebo střelivo do těchto zbraní proti zneužití, ztrátě nebo odcizení způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. (10) Za správní delikt se uloží pokuta do a) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), d), f), k), l), p), q), r), t) nebo u), odstavce 2 písm. a) nebo b), odstavce 3 písm. a), odstavce 7 písm. a), b), c), f) nebo g), odstavce 8 nebo 9, b) 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), c), e), g), h), i), j), m), n), o) nebo s), odstavce 2 písm. c), odstavce 3 písm. b), odstavce 4, 5 nebo 6, odstavce 7 písm. d), e) nebo h).“. 146. V § 77 odst. 4 se slova „orgány dozoru“ nahrazují slovy „kontrolní orgány“, slovo „dozoru“ se nahrazuje slovem „kontroly“ a slova „§ 75 odst. 1“ se nahrazují slovy „§ 75 odst. 2“. 147. V § 79 odstavec 2 zní: „(2) Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 17 odst. 2 písm. c), § 21 odst. 9, § 21a odst. 8, § 30 odst. 13, § 39 odst. 7, § 39a odst. 4, § 49 odst. 1, § 50 odst. 9, § 50a odst. 3, § 52 odst. 7 a § 73a odst. 10.“. 148. V § 79 odst. 5 se číslo „6“ nahrazuje číslem „7“ a slova „odst. 2“ se nahrazují slovy „odst. 2 písm. b)“. 149. V příloze k zákonu v části druhé bodě 4 se slova „náložky trhavin,“ zrušují. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Trestnost nedovoleného ozbrojování zaniká u osoby, která bez povolení přechovává zbraň kategorie A, B, C anebo D, její hlavní část nebo střelivo, jestliže je dobrovolně ve lhůtě 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona předá kterémukoli útvaru policie do úschovy nebo přenechá ve prospěch státu; útvar policie vydá o převzetí potvrzení. Ten, kdo odevzdal zbraň kategorie A, B, C anebo D, její hlavní část nebo střelivo, může požádat o vydání příslušných dokladů opravňujících jej k jejich držení, jsou-li vyžadovány, nebyl-li s nimi podle odborného vyjádření, je-li možné jej vydat, spáchán trestný čin. Odborné vyjádření zpracovává útvar policie, do jehož věcné působnosti náleží kriminalistická balistika. Žádost lze podat do 6 měsíců ode dne oznámení odborného vyjádření. Nepožádá-li ten, kdo odevzdal zbraň kategorie A, B, C anebo D, její hlavní část nebo střelivo, o vydání příslušných dokladů, nebo nebudou-li mu vydány, použije se § 64 zákona č. 119/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, obdobně. 2. Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. 3. Centrální registr zbraní se vytvoří naplněním údajů z příslušných informačních systémů vedených policií a údajů z příslušných evidencí držitelů zbrojních licencí. 4. Držitel zbrojní licence je povinen do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zapsat do centrálního registru údaje o všech zbraních kategorie A, B nebo C, na které nemá vydán průkaz zbraně, střelivu do těchto zbraní, černém loveckém prachu, bezdýmném prachu a zápalkách, které má ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona zapsány ve svých příslušných evidencích. 5. Platnost zbrojního průkazu vydaného podle zákona č. 119/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, skončí uplynutím doby platnosti uvedené na zbrojním průkazu. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o zpravodajských službách Čl. III V § 11 odst. 2 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění zákona č. 227/2009 Sb., se za slova „agendovém informačním systému evidence diplomatických a služebních pasů3e),“ vkládají slova „centrálním registru zbraní8),“. Poznámka pod čarou č. 8 zní: „8) Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů.“. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů Čl. IV V § 17 zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 119/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 227/2003 Sb., zákona č. 36/2008 Sb. a zákona č. 148/2010 Sb., se za odstavec 6 vkládá nový odstavec 7, který zní: „(7) Při plnění úkolů státní správy podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu je Úřad oprávněn pro výkon své působnosti vstupovat do centrálního registru zbraní, ve kterém jsou vedeny údaje o zbraních a střelivu, a provádět v něm záznamy.“. Dosavadní odstavce 7 až 10 se označují jako odstavce 8 až 11. ČÁST ČTVRTÁ Změna exekučního řádu Čl. V V § 33 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 360/2003 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 286/2009 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb., se za slova „motorových vozidel,“ vkládají slova „orgán pověřený vedením informačního systému veřejné správy, ve kterém jsou vedeny údaje o zbraních, střelivu a provozovaných střelnicích,“. ČÁST PÁTÁ Změna zákona o myslivosti Čl. VI Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 59/2003 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 18/2012 Sb. a zákona č. 501/2012 Sb., se mění takto: 1. V § 45 odst. 1 písm. g) se slova „hledí pro střelbu v noci s elektronickým zvětšením obrazu nebo pro převracení obrazu“ nahrazují slovy „zaměřovače zbraní konstruovaného na principu noktovizorů“. 2. V § 45 odst. 1 se na konci textu písmene w) doplňují slova „na mokřadech“. ČÁST ŠESTÁ Změna zákona o správních poplatcích Čl. VII Příloha k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 105/2011 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 134/2011 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 245/2011 Sb., zákona č. 249/2011 Sb., zákona č. 255/2011 Sb., zákona č. 262/2011 Sb., zákona č. 300/2011 Sb., zákona č. 308/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 344/2011 Sb., zákona č. 349/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 472/2011 Sb., zákona č. 19/2012 Sb., zákona č. 37/2012 Sb., zákona č. 53/2012 Sb., zákona č. 119/2012 Sb., zákona č. 169/2012 Sb., zákona č. 172/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 221/2012 Sb., zákona č. 225/2012 Sb., zákona č. 274/2012 Sb., zákona č. 350/2012 Sb., zákona č. 359/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 407/2012 Sb., zákona č. 428/2012 Sb., zákona č. 496/2012 Sb., zákona č. 502/2012 Sb., zákona č. 503/2012 Sb., zákona č. 50/2013 Sb. a zákona č. 69/2013 Sb., se mění takto: 1. Položky 30 a 31 znějí: „Položka 30 a) Přijetí žádosti o vydání zbrojního průkazu za každou skupinu rozsahu oprávnění| Kč| 700 ---|---|--- b) Přijetí žádosti o vydání zbrojní licence za každou skupinu rozsahu oprávnění | Kč| 1 500 c) Přijetí žádosti o vydání průkazu zbraně| Kč| 300 d) Přijetí žádosti o rozšíření skupin zbrojního průkazu za každou další skupinu rozsahu oprávnění| Kč| 700 e) Přijetí žádosti o rozšíření skupin zbrojní licence za každou další skupinu rozsahu oprávnění| Kč| 1 500 Zmocnění| | 1. Správní úřad může snížit poplatek podle písmene a) nebo c) této položky, až na 50 Kč, vydává-li průkazy v důsledku změny jména nebo příjmení fyzické osoby. 2. Správní úřad může snížit poplatek podle písmene b) nebo c) této položky až na 200 Kč, vydává-li průkazy nebo licenci v důsledku změny názvu, sídla, změny provozovny nebo identifikačního čísla podnikající fyzické nebo právnické osoby. 3. Správní úřad může snížit poplatek za vydání nového zbrojního průkazu na 400 Kč bez přihlédnutí ke skupinám rozsahu oprávnění, uplyne-li doba platnosti zbrojního průkazu. 4. Správní úřad může snížit poplatek podle písmene c) této položky na 100 Kč, jde-li o zbraně sportovních střelců, členů sportovních klubů a o zbraně myslivců, členů mysliveckých sdružení. Poznámky 1. Za vydání duplikátů dokladů uvedených v písmenech a) až c) této položky se vybírá poplatek podle položky 16 písmene a) tohoto sazebníku. 2. Za vydání nového zbrojního průkazu po uplynutí doby jeho platnosti se vybírá poplatek podle písmene a) této položky. Položka 31 a) Přijetí žádosti o vydání povolení k provozování střelnice na dobu určitou, nejdéle na| | ---|---|--- – týden| Kč| 300 – měsíc| Kč| 800 b) Přijetí žádosti o vydání povolení k provozování střelnice na dobu neurčitou| Kč| 1 500 c) Přijetí žádosti o vydání povolení ke znehodnocení, zničení nebo výrobě řezu zbraně za každou zbraň| Kč| 300 d) Přijetí přihlášky ke zkoušce odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu| Kč| 100 e) Přijetí žádosti o jmenování zkušebním komisařem| Kč| 200 f) Přijetí žádosti o udělení výjimky k nabytí vlastnictví, držení nebo nošení zbraně kategorie A| Kč| 1 000 g) Přijetí žádosti o vydání povolení k nabytí vlastnictví, držení nebo nošení zbraně kategorie B| Kč| 200 h) Přijetí žádosti o vydání povolení k vystavování zbraní| Kč| 1 500“. 2. Položka 33 zní: „Položka 33 a) Přijetí žádosti o vydání zbrojního průvodního listu pro trvalý vývoz, dovoz nebo tranzit zbraně nebo střeliva| Kč| 800 ---|---|--- b) Přijetí žádosti o vydání jednorázového dokladu o povolení přepravy zbraní nebo střeliva| Kč| 300 c) Přijetí žádosti o vydání povolení přepravovat zbraně nebo střelivo| Kč| 1 500 d) Přijetí žádosti o vydání evropského zbrojního pasu| Kč| 700 e) Přijetí žádosti o prodloužení evropského zbrojního pasu| Kč| 700 f) Zapsání zbraně do evropského zbrojního pasu| Kč| 100 Zmocnění| | Správní úřad může snížit poplatek podle písmene d) této položky až na 50 Kč, vydává-li evropský zbrojní pas v důsledku změny jména nebo příjmení fyzické osoby. Osvobození| | 1. Od poplatku podle písmene a) této položky jsou osvobozeni cizinci, kteří přijedou do České republiky na pozvání nebo se souhlasem vlády České republiky nebo Parlamentu České republiky. Od poplatku podle písmene a) této položky jsou dále osvobozeny osoby, které se zúčastní mezinárodních akcí ve sportovní střelbě a dalších sportovních soutěží, jejichž součástí je sportovní střelba, jde-li o zbraně určené pro sportovní účely. 2. Od poplatku podle písmene a) této položky jsou osvobozeny zbrojní průvodní listy pro trvalý vývoz, dovoz nebo tranzit na zbraně získané jako ceny ve střeleckých nebo podobných soutěžích.“. ČÁST SEDMÁ ÚČINNOST Čl. VIII Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2014. Němcová v. r. Zeman v. r. Nečas v. r.
Zákon č. 169/2013 Sb.
Zákon č. 169/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 21. 6. 2013, datum účinnosti 1. 10. 2013, částka 71/2013 * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích * ČÁST ČTVRTÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 1. 2021 (541/2020 Sb.) 169 ZÁKON ze dne 16. května 2013, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST DRUHÁ Změna zákona o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí Čl. III V § 4 zákona č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí, ve znění zákona č. 77/2011 Sb., odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 9 zní: „(1) Zřizuje se integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí, který slouží k plnění ohlašovacích povinností podle § 3 a podle zvláštních právních předpisů6) i k jiným úkonům, stanoví-li tak zvláštní právní předpis9). Integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí vede ministerstvo. 9) Například zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích Čl. IV Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 175/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 193/2003 Sb., zákona č. 103/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 311/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 137/2008 Sb., zákona č. 383/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 297/2009 Sb., zákona č. 347/2009 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb. a zákona č. 18/2012 Sb., se mění takto: 1. V § 13 odst. 1 písm. a) se slova „nebo zanikl účel jejich využití“ zrušují. 2. V § 13 odst. 2 se slova „nebo jejich dalšího využití“ zrušují. ČÁST ČTVRTÁ ÚČINNOST Čl. V Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 2013, s výjimkou čl. I bodu 47, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2015, čl. I bodu 57, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014, a čl. I bodů 24, 58 až 67 a 104, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2016. Němcová v. r. Zeman v. r. Nečas v. r. 1) Nařízení vlády č. 336/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky a kterým se mění nařízení vlády č. 251/2003 Sb., kterým se mění některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. 2) Nařízení vlády č. 453/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 168/2013 Sb.
Zákon č. 168/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů Vyhlášeno 21. 6. 2013, datum účinnosti 21. 6. 2013, částka 71/2013 * Čl. I - Zákon č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů, se mění takto: * Čl. II - Přechodné ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 1. 1. 2014 168 ZÁKON ze dne 16. května 2013, kterým se mění zákon č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů, se mění takto: 1. V § 1 odstavec 2 zní: „(2) Tento zákon se nevztahuje na a) těžební odpady vznikající při ložiskovém průzkumu, těžbě a úpravě nerostů v moři, b) vtlačování vody obsahující látky, které vznikají při činnostech spojených s ložiskovým průzkumem a těžbou ropných látek nebo s těžbou nerostů nebo rašeliny, na vtlačování vody pro technické účely do horninových struktur, ze kterých byly vytěženy ropné nebo jiné látky, nebo do horninových struktur, které jsou s ohledem na přírodní poměry trvale nevhodné pro jiné účely, jakož i na zpětné vtlačování podzemní vody čerpané z dolů a lomů nebo čerpané v souvislosti s výstavbou nebo údržbou stavebních děl, c) odpad vznikající v souvislosti s ložiskovým průzkumem, těžbou, úpravou nebo skladováním nerostů nebo v souvislosti s těžbou, úpravou nebo skladováním rašeliny, který však nevzniká přímo při těchto činnostech, d) hmoty získané při těžbě a úpravě nerostů podle zvláštního zákona, při vyhledávání nebo skladování nerostů nebo při těžbě, úpravě nebo skladování rašeliny, které jsou podle plánu otvírky, přípravy a dobývání nebo plánu využití ložiska určeny pro sanační a rekultivační práce nebo jsou jejich součástí anebo jsou určeny pro zajištění nebo likvidaci důlních děl.“. 2. Poznámky pod čarou č. 2 a 3 se zrušují. 3. V § 2 odstavec 1 včetně poznámek pod čarou č. 4 a 5 zní: „(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí těžebním odpadem jakýkoliv odpad, kterého se provozovatel zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se ho zbavit, včetně těžebních odpadů vzniklých při těžbě, úpravě a zpracování radioaktivních nerostů, které nelze považovat za radioaktivní odpady4), a které vznikají a) při ložiskovém průzkumu, těžbě, úpravě nebo při skladování nerostů a které podle zákona o odpadech5) náleží mezi odpady z těžby nebo úpravy nerostů, nebo b) při těžbě, úpravě nebo skladování rašeliny. V případě pochybností, zda se jedná o těžební odpad podle tohoto zákona, rozhodne Český báňský úřad po projednání s dotčeným ústředním orgánem státní správy na návrh původce odpadu nebo z vlastního podnětu. 4) § 2 písm. r) zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 5) § 3 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. 4. V § 3 odstavec 4 zní: „(4) Je zakázáno ukládat těžební odpad na jiné místo, než které je určené plánem pro nakládání s těžebním odpadem (dále jen „plán“).“. 5. V § 5 odst. 1 se věta první nahrazuje větou „Provozovatel je povinen s ohledem na udržitelný rozvoj vypracovat plán za účelem minimalizace vzniku těžebního odpadu, jeho zpracování, využití a odstraňování a požádat o schválení plánu obvodní báňský úřad, nebo Ministerstvo zemědělství v případě těžebního odpadu vznikajícího při těžbě, úpravě nebo skladování rašeliny.“. 6. V § 5 odstavec 4 zní: „(4) Provozovatel musí plán přezkoumat každých 5 let. Změny plánu provede bez zbytečného odkladu vždy, jestliže dojde u ukládaného těžebního odpadu ke změnám v jeho složení, které by vedly ke změně zařazení těžebního odpadu nebo kategorie úložného místa, nebo k takovým změnám v provozu úložného místa, které by mohly mít významný nepříznivý vliv na lidské zdraví nebo na životní prostředí. O provedených změnách plánu musí provozovatel informovat orgán, který plán schválil, a orgány, které se k plánu vyjadřovaly.“. 7. V § 8 se doplňuje odstavec 6, který zní: „(6) Informace obsažené v povolení podle odstavce 4 poskytne Český báňský úřad orgánům státní statistické služby a příslušným statistickým orgánům Evropské unie, pokud jsou požadovány pro statistické účely. Informace mající povahu obchodního tajemství, zejména informace týkající se obchodních vztahů, nákladové složky a objemu hospodářsky využitelných zásob nerostů, se nezveřejňují.“. 8. V § 10 se na konci odstavce 3 doplňují věty „V povolení dále obvodní báňský úřad uvede, že je provozovatel zproštěn povinností podle § 13. Vydáním povolení k ukončení provozu nejsou dotčeny povinnosti provozovatele vyplývající z podmínek povolení provozu úložného místa nebo z jiných právních předpisů.“. 9. V § 10 se doplňuje odstavec 7, který zní: „(7) Pro úložná místa, na kterých bylo ukončeno ukládání těžebního odpadu a ze kterých bude uložený materiál odebírán, ustanovení odstavců 1 až 6 se nepoužije; pro tyto činnosti musí být vypracován plán podle § 5.“. 10. V § 11 odst. 1 se slova „za 2 roky“ nahrazují slovem „ročně“. 11. V § 11 odstavec 3 zní: „(3) Obvodní báňský úřad vydá na žádost provozovatele, popřípadě jeho právního nástupce, za předpokladu, že jsou splněny podmínky příslušných právních předpisů, po ukončení doby stanovené v § 10 odst. 4 rozhodnutí, že toto úložné místo se považuje za uzavřené.“. 12. V § 13 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Výše rezervy se vypočítá na základě předpokladu, jako by potřebné rekultivační práce vyhodnotila a provedla nezávislá a odborně způsobilá třetí osoba.“. 13. V § 14 odst. 1 písmeno c) zní: „c) určit zásady prevence závažných nehod při nakládání s těžebními odpady, a to tak, aby byly zajištěny i celkové cíle a zásady činnosti provozovatele,“. 14. V § 14 odstavec 4 včetně poznámky pod čarou č. 34 zní: „(4) Krajský úřad zajistí, aby veřejnost byla prostřednictvím úřední desky a portálu veřejné správy informována do 15 dnů od přijetí podání o přípravě nebo přezkoumání havarijního plánu pro úložná místa kategorie I s tím, že veřejnost může k těmto návrhům sdělit do 30 dnů od jejich zveřejnění své připomínky krajskému úřadu. Krajský úřad zveřejní jejich vypořádání obdobným způsobem ještě před schválením havarijního plánu. Opatření, která je nutno v případě závažné nehody provést mimo úložné místo kategorie I, krajský úřad zapracuje do havarijního plánu kraje34). 34) § 10 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. 15. V § 15 odst. 1 se slova „informace o úložném místě po zahájení řízení o povolení k jeho provozu a o postupu dle havarijního plánu v případě závažné nehody“ nahrazují slovy „informace k povolení provozu úložného místa, které jsou součástí žádosti o povolení podle § 8 odst. 2, a to ve stejnou dobu, kdy je podle § 9 odst. 5 informována veřejnost“. 16. V § 15 odst. 3 se za slova „zveřejní tyto informace“ vkládají slova „prostřednictvím úřední desky a portálu veřejné správy“. 17. V § 16 odst. 1 písmeno b) včetně poznámky pod čarou č. 31 zní: „b) předcházení znečištění půdy a povrchových a podzemních vod31), 31) Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.“. 18. V § 16 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Při ukládání těžebního odpadu do vytěžených prostor, ve kterých po uzavření může dojít k naplnění vodou, poskytne provozovatel příslušnému obvodnímu báňskému úřadu a vodoprávnímu úřadu informace o přijatých opatřeních podle požadavku odstavce 1 písm. b).“. 19. V § 18 se odstavce 3 až 6 zrušují. 20. Nadpis nad § 19 se zrušuje. 21. § 19 včetně nadpisu zní: „§ 19 Přestupky (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 3 odst. 7 a) poruší zákaz vstupu do prostoru úložného místa, b) zanechá na úložném místě odpad nebo jiný předmět, nebo c) poškodí úložné místo. (2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 50 000 Kč.“. 22. V § 20 se vkládá nový odstavec 1, který zní: „(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že a) v rozporu s § 3 odst. 4 uloží těžební odpad na jiné místo, než které je určeno plánem pro nakládání s těžebním odpadem, b) v rozporu s § 3 odst. 7 zanechá na úložném místě odpad nebo jiný předmět, nebo c) v rozporu s § 3 odst. 7 poškodí zařízení úložného místa.“. Dosavadní odstavce 1 až 3 se označují jako odstavce 2 až 4. 23. V § 20 odst. 2 se písmeno a) zrušuje. Dosavadní písmena b) až s) se označují jako písmena a) až r). 24. V § 20 odst. 2 písmeno r) zní: „r) nesplní některou z povinností při nakládání s těžebním odpadem podle § 24 odst. 1 nebo 2.“. 25. V § 20 odstavec 4 zní: „(4) Za správní delikt se uloží pokuta do a) 5 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 nebo odstavce 2 písm. g), k) až m), o), nebo podle odstavce 3, b) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. a) až f), h) až j), n), nebo p) až r).“. Čl. II Přechodné ustanovení Do 1. ledna 2015 mohou úložná místa pro ukládání odpadů vznikajících při těžbě a úpravě radioaktivních nerostů splňovat požadavky podle dosavadní právní úpravy. Čl. III Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. I bodu 19, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014. Němcová v. r. Zeman v. r. Nečas v. r.
Zákon č. 167/2013 Sb.
Zákon č. 167/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 21. 6. 2013, datum účinnosti 1. 7. 2013, částka 71/2013 * Čl. I - V § 11 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 271/1992 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zá * Čl. II - Přechodná ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 1. 7. 2013 167 ZÁKON ze dne 16. května 2013, kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I V § 11 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 271/1992 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 255/2000 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 72/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 217/2009 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 218/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 396/2012 Sb. a zákona č. 45/2013 Sb., se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno v), které zní: „v) navrhovatel v řízení o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, který řádně uplatnil nárok v trestním řízení, které bylo zastaveno z důvodu rozhodnutí prezidenta republiky.“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Ustanovení § 11 odst. 2 písm. v) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i na řízení zahájená po 1. lednu 2013. 2. Byl-li zaplacen soudní poplatek ve věci, v níž je navrhovatel osvobozen od soudních poplatků podle tohoto zákona, vrátí soud z účtu zaplacený soudní poplatek. Čl. III Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem prvního kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Nečas v. r.
Vyhláška č. 165/2013 Sb.
Vyhláška č. 165/2013 Sb. Vyhláška o druzích ropy a skladbě ropných produktů pro skladování v nouzových zásobách ropy, o výpočtu úrovně nouzových zásob ropy, o skladovacích zařízeních a o vykazování nouzových zásob ropy Vyhlášeno 21. 6. 2013, datum účinnosti 1. 7. 2013, částka 70/2013 * § 1 - Předmět úpravy * § 2 - Vymezení pojmů * § 3 - Druhy ropy a skladba ropných produktů vhodných pro skladování v nouzových zásobách * § 4 - Výpočet úrovně nouzových zásob * § 5 - Skladovací zařízení * § 6 - Způsob vedení seznamu nouzových zásob a statistických výkazů * § 7 - Zrušovací ustanovení * § 8 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 165/2013 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 165/2013 Sb. č. 3 k vyhlášce č. 165/2013 Sb. Aktuální znění od 1. 7. 2021 (234/2021 Sb.) 165 VYHLÁŠKA ze dne 10. června 2013 o druzích ropy a skladbě ropných produktů pro skladování v nouzových zásobách ropy, o výpočtu úrovně nouzových zásob ropy, o skladovacích zařízeních a o vykazování nouzových zásob ropy Správa státních hmotných rezerv (dále jen „Správa“) stanoví podle § 10d zákona č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění zákona č. 161/2013 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 2 odst. 6, § 2a odst. 4, § 3 odst. 1 a § 9 odst. 1 písm. n) zákona: § 1 Předmět úpravy Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a stanoví a) druhy ropy a skladbu ropných produktů2) pro skladování v nouzových zásobáchnouzových zásobách, b) způsob výpočtu průměrného denního čistého dovozučistého dovozu, průměrné denní domácí spotřebydomácí spotřeby a způsob výpočtu úrovně nouzových zásobnouzových zásob, jež má Česká republika povinnost udržovat, c) způsob výpočtu ropného ekvivalentu, d) povolený objem skladovacích zařízenískladovacích zařízení, povinné technické vybavení skladovacích zařízenískladovacích zařízení a požadavky na vybavení pro sledování kvality nouzových zásobnouzových zásob, e) způsob vedení seznamu nouzových zásobnouzových zásob a statistických výkazů, pravidla pro vypracování statistických výkazů o úrovni nouzových zásobnouzových zásob a předkládání těchto výkazů Komisi a Mezinárodní energetické agentuře. § 2 Vymezení pojmů Pro účely této vyhlášky se rozumí a) aditivemaditivem neuhlovodíková sloučenina přidávaná do produktů nebo smíchávaná s tímto produktem tak, aby se změnily jeho vlastnosti, b) biopalivembiopalivem kapalná nebo plynná pohonná hmota pro dopravu vyráběná z biomasybiomasy, c) biomasoubiomasou výsledek biologického rozkladu produktů, odpadů a zbytků ze zemědělství (včetně rostlinných a živočišných látek), z lesnictví a souvisejících průmyslových odvětví, jakož i výsledek biologického rozkladu průmyslových a městských odpadů. § 3 Druhy ropy a skladba ropných produktů vhodných pro skladování v nouzových zásobách (K § 2 odst. 6 zákona) V nouzových zásobáchnouzových zásobách lze skladovat pouze ropné produkty uvedené v přímo použitelném předpisu Evropské unie o energetické statistice3) a druhy surové ropy, které jsou zpracovatelné v rafineriích na území České republiky. § 4 Výpočet úrovně nouzových zásob (K § 2 odst. 6 zákona a § 2a odst. 4 zákona) (1) Průměrný denní čistý dovozčistý dovoz se vypočte na základě ropného ekvivalentu čistého dovozučistého dovozu v předchozím kalendářním roce podle přílohy č. 1 této vyhlášky. (2) Průměrná denní domácí spotřebadomácí spotřeba se pro účely výpočtu specifických zásob podle § 2a zákona vypočte na základě ropného ekvivalentu domácí spotřebydomácí spotřeby v předchozím kalendářním roce podle přílohy č. 2 této vyhlášky. (3) Pro období od 1. ledna do 30. června kalendářního roku se denní průměrné hodnoty čistého dovozučistého dovozu a domácí spotřebydomácí spotřeby stanoví na základě množství dovezeného nebo spotřebovaného v průběhu předposledního roku, který předchází dotyčnému kalendářnímu roku. (4) Úroveň udržovaných nouzových zásobnouzových zásob se vypočte podle přílohy č. 3 této vyhlášky. (5) K výpočtu úrovně nouzových zásobnouzových zásob udržovaných k určitému okamžiku se použijí údaje podle přílohy č. 3 této vyhlášky. (6) Jakékoli zásoby ropy a ropných produktů mohou být zahrnuty do výpočtu nouzových zásobnouzových zásob České republiky za předpokladu, že tyto zásoby splňují podmínky stanovené zákonem a touto vyhláškou. (7) Kalkulační jednotkou pro všechny výpočty podle této vyhlášky je metrická tuna (1 000 kg), pokud není uvedeno jinak. (8) Při způsobu výpočtu úrovně nouzových a specifických zásob se aditivaaditiva a biopalivabiopaliva zohlední pouze, pokud byla smíchána s dotčenými ropnými produkty. (9) Při způsobu výpočtu skutečně udržované úrovně nouzových a specifických zásob se aditivaaditiva a biopalivabiopaliva zohlední v případech, kdy a) byla smíchána s dotčenými ropnými produkty, nebo b) jsou skladována na území České republiky, jsou určena ke smíchání s dotčenými ropnými produkty a jsou určena pro dopravu. § 5 Skladovací zařízení (K § 3 odst. 1 zákona) Nouzové zásobyNouzové zásoby lze skladovat pouze ve skladovacích zařízeníchskladovacích zařízeních, která splňují tyto podmínky: a) nejmenší povolený objem činí 4 000 m3; u skladovacích zařízenískladovacích zařízení pro skladování topných olejů činí nejmenší povolený objem 500 m3, b) konstrukce jednotlivých nádrží musí umožňovat měření obsahu nádrže měrným pásmem nebo měrnou tyčí, popřípadě jiný způsob měření v souladu se stavebně technickou dokumentací příslušné nádrže, c) skladovací zařízenískladovací zařízení pro ropné produkty o objemu do 20 000 m3 musí být vybaveno příjmovým a výdejovým zařízením pro plnění do automobilových cisteren s kapacitou plnění nejméně dvou souprav automobilových cisteren najednou s výkonem 70 m3 za hodinu. Skladovací zařízeníSkladovací zařízení na uskladnění topných olejů musí být vybaveno příjmovým a výdejovým zařízením pro příjem z automobilových nebo železničních cisteren a pro výdej do automobilových nebo železničních cisteren, d) skladovací zařízenískladovací zařízení pro ropné produkty o objemu nad 20 000 m3 musí být vybaveno příjmovým a výdejovým zařízením pro plnění do automobilových cisteren s kapacitou plnění nejméně čtyř souprav automobilových cisteren najednou s výkonem 140 m3 za hodinu, musí být napojeno na železniční síť a vybaveno příjmovým a výdejovým zařízením pro plnění železničních cisteren, umožňujícím naplnit a předat k přepravě 1 200 m3 ropných poloproduktů a produktů za 24 hodin. Skladovací zařízeníSkladovací zařízení na uskladnění topných olejů musí být vybaveno příjmovým a výdejovým zařízením pro příjem z automobilových nebo železničních cisteren a výdej do automobilových a železničních cisteren, e) příjmová a výdejová zařízení podle písmen c) a d) musí být vybavena certifikovaným zařízením pro měření průtoku ropných produktů4), f) skladovací zařízenískladovací zařízení pro skladování ropy musí umožňovat propojení na ropovodropovod na území České republiky a musí být vybaveno zařízením na měření množství přijaté a vydané ropy, g) zařízení určená k výdeji nouzových zásobnouzových zásob do automobilových cisteren, železničních cisteren a k čerpání do ropovodní nebo produktovodní sítě musí být připravena k činnosti do 24 hodin od obdržení žádosti Správy, h) pokud nejsou nouzové zásobynouzové zásoby skladovány odděleně od zásob jiných než nouzových, musí být zajištěno oddělené sledování stavu nouzových zásobnouzových zásob a přednostní výdej nouzových zásobnouzových zásob bez ohledu na ostatní skladované zásoby. Manipulace s ostatními zásobami nesmí způsobit pokles množství nouzových zásobnouzových zásob nebo změnu jejich kvality, i) skladovací zařízenískladovací zařízení na pohonné hmoty, které výrobce dodává bez přísad, musí být vybaveno zařízením umožňujícím aditivaci vydávaných pohonných hmot. Výkon zařízení musí plnit podmínky uvedené v písmenech c) a d), j) zařízení skladů musí umožnit odběr vzorků nouzových zásobnouzových zásob pro ověření jejich kvality podle české technické normy upravující kapalné ropné výrobky a odběr vzorků5). Kontrolní analýzy vzorků pro zjištění kvality uskladněných nouzových zásobnouzových zásob se provádějí v akreditovaných laboratořích. Míra shody výsledků kontrolních analýz musí odpovídat české technické normě upravující ropné výrobky a stanovení a využití údajů shodnosti ve vztahu ke zkušebním metodám6). § 6 Způsob vedení seznamu nouzových zásob a statistických výkazů [K § 9 odst. 1 písm. n) zákona] (1) Správa zpracovává a předkládá měsíčně Komisi statistický výkaz úrovně nouzových zásobnouzových zásob skutečně udržovaných k poslednímu dni kalendářního měsíce, vypočtený na základě ropného ekvivalentu čistého dovozučistého dovozu ropných produktů, v případě specifických zásob na základě počtu dní domácí spotřebydomácí spotřeby. (2) Pokud jsou některé zásoby, jež byly zahrnuty do výpočtu úrovně nouzových zásobnouzových zásob udržovány mimo území České republiky, musí být v každém výkazu podrobně uvedeny zásoby udržované v jednotlivých členských státech Evropské unie a u příslušných ústředních správců zásobústředních správců zásob, a to k poslednímu dni období, k němuž se výkaz vztahuje. (3) U nouzových zásobnouzových zásob udržovaných na území České republiky pro jiné členské státy Evropské unie nebo pro jiné ústřední správce zásobústřední správce zásob Správa vypracuje a předloží Komisi výkaz, v němž budou nouzové zásobynouzové zásoby uvedeny podle kategorie produktů k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Ve výkazu Správa dále zejména pro každou kategorii produktů odděleně uvede příslušný členský stát Evropské unie nebo ústředního správce zásobústředního správce zásob a příslušná množství udržovaných zásob. (4) Statistické výkazy specifických zásob obsahují informaci o množství a počtu dnů průměrné spotřeby v průběhu referenčního rokureferenčního roku. (5) Statistické výkazy předkládá Správa Komisi v průběhu měsíce následujícího po měsíci, k němuž se vztahují. Na žádost Komise předloží Správa kopii výkazu neprodleně. (6) Seznam nouzových zásobnouzových zásob obsahuje tyto údaje: a) označení vlastníka nouzových zásobnouzových zásob, b) místo skladování a vlastníka skladovacího zařízenískladovacího zařízení, c) množství a druh skladované ropy nebo množství a kategorii ropných produktů, d) informaci, zda se jedná o specifické zásoby podle § 2a zákona, e) u zásob udržovaných na území České republiky ve prospěch jiného členského státu Evropské unie se uvede i název tohoto státu. (7) Správa zašle Komisi seznam nouzových zásobnouzových zásob, který obsahuje a) množství a druh skladované ropy nebo množství a kategorii ropných produktů, b) informaci, zda se jedná o specifické zásoby podle § 2a zákona, c) u zásob udržovaných na území České republiky ve prospěch jiného členského státu Evropské unie i název tohoto státu, do 25. února kalendářního roku. Seznam obsahuje údaje k poslednímu dni předchozího kalendářního roku. (8) Na žádost Komise předloží Správa seznam obsahující informace podle odstavce 6 písm. c), d) a e) do patnácti dní od obdržení žádosti Komise. § 7 Zrušovací ustanovení Vyhláška č. 452/2002 Sb., kterou se stanoví seznam a přesná specifikace ropy, ropných poloproduktů a vybraných ropných produktů, jež lze skladovat v nouzových zásobách ropy, dále způsoby výpočtu výše nouzových zásob ropy a podmínky pro jejich skladování, se zrušuje. § 8 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jejího vyhlášení. Předseda: Ing. Páleník, MBA, v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 165/2013 Sb. METODA VÝPOČTU ROPNÉHO EKVIVALENTU ČISTÉHO DOVOZU ROPNÝCH PRODUKTŮ (1) Ropný ekvivalent čistého dovozučistého dovozu ropných produktů se stanoví jako součet čistého dovozučistého dovozu surové ropy, zemního plynu kapalného (LNG), rafinérských poloproduktů a jiných uhlovodíků3), který se vypočte a upraví s ohledem na případné změny stavu zásob. Výsledek tohoto součtu se sníží o jeden z těchto číselných údajů odpovídající výtěžku primárního benzinu: a) 4 %, b) průměrný výtěžek primárního benzinu, nebo c) čistou skutečnou spotřebu primárního benzinu. (2) Součet čistého dovozučistého dovozu všech dalších ropných produktů3), s výjimkou primárního benzinu, se vypočte a upraví s ohledem na případné změny stavu zásob a vynásobí koeficientem 1,065. (3) Výsledný součet číselných údajů z odstavců 1 a 2 představuje ropný ekvivalent. (4) Mezinárodní námořní zásobníky se nezapočítávají. Příloha č. 2 k vyhlášce č. 165/2013 Sb. METODA VÝPOČTU ROPNÉHO EKVIVALENTU DOMÁCÍ SPOTŘEBY a) Domácí spotřebaDomácí spotřeba se stanoví jako součet zjištěných hrubých vnitrozemských dodávek agregátů8) pouze v případě těchto produktů3): 1. motorový benzin, 2. letecký benzin, 3. tryskové palivo benzinového typu, 4. tryskové palivo naftového typu, 5. tryskové palivo petrolejového typu, 6. ostatní petrolej, 7. plynový olej, 8. motorová nafta, 9. topný olej (vysokosirný a nízkosirný). b) Mezinárodní námořní zásobníky se nezapočítávají7). c) Ropný ekvivalent domácí spotřebydomácí spotřeby se vypočte vynásobením koeficientem 1,2. Příloha č. 3 k vyhlášce č. 165/2013 Sb. METODA VÝPOČTU ÚROVNĚ UDRŽOVANÝCH NOUZOVÝCH ZÁSOB 1) Žádné množství nesmí být započítáno do stavu nouzových zásobnouzových zásob více než jedenkrát. 2) Zásoby surové ropy3) se snižují o 4 % odpovídající průměrnému výtěžku primárního benzinu. 3) Zásoby primárního benzinu a zásoby ropných produktů pro mezinárodní námořní zásobníky7) se nezapočítávají. 4) Ostatní ropné produkty3) se započítávají do nouzových zásobnouzových zásob podle této metody: a) do nouzových zásobnouzových zásob se zahrnují pouze tyto produkty3): 1. motorový benzin, 2. letecký benzin, 3. tryskové palivo benzinového typu, 4. tryskové palivo naftového typu, 5. tryskové palivo petrolejového typu, 6. ostatní petrolej, 7. plynový olej, 8. motorová nafta, 9. topný olej (vysokosirného a nízkosirného). Jejich ropný ekvivalent se vypočte vynásobením množství koeficientem 1,2. b) do výpočtu úrovně udržovaných nouzových zásobnouzových zásob lze zahrnout množství držená: 1. v nádržích rafinérií, 2. ve sběrných terminálech, 3. v potrubních nádržích, 4. na nákladních člunech, 5. v pobřežních tankerech, 6. v tankerech v přístavu, 7. ve vnitrozemských zásobnících lodí, 8. na dně nádrží, 9. jako provozní zásoby. c) Tato množství, s výjimkou množství držených v nádržích rafinérií, v potrubních nádržích nebo ve sběrných terminálech, však nelze zahrnout do výpočtu úrovně specifických zásob, pokud jsou tyto zásoby vypočítávány odděleně od nouzových zásobnouzových zásob. d) Do výpočtu nouzových zásobnouzových zásob nelze zahrnout: 1. dosud nevytěženou ropu, 2. zásoby držené: 2.1. v ropovodechropovodech, 2.2. v železničních nádržkových vozech, 2.3. v zásobnících námořních lodí, 2.4. v čerpacích stanicích a maloobchodních prodejnách, 2.5. ostatními spotřebitelispotřebiteli, 2.6. v tankerech na moři, 2.7. jako vojenské zásoby. e) Při výpočtu nouzových zásobnouzových zásob se množství vypočtené úrovně uvedeným způsobem sníží o 10 %, které pokrývají průměrné minimální provozní potřeby a nečerpatelné zbytky. Toto snížení se týká všech množství, která byla zahrnuta do daného výpočtu. f) Snížení o 10% se neuplatní při výpočtu úrovně specifických zásob nebo úrovně jednotlivých kategorií specifických zásob, pokud jsou tyto zásoby nebo kategorie posuzovány odděleně od nouzových zásobnouzových zásob. 1) Směrnice Rady 2009/119/ES ze dne 14. září 2009, kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy nebo ropných produktů. Prováděcí směrnice Komise (EU) 2018/1581 ze dne 19. října 2018, kterou se mění směrnice Rady 2009/119/ES, pokud jde o metody výpočtu povinností udržovat zásoby. 2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 ze dne 22. října 2008, o energetické statistice, v platném znění. 3) Příloha A, kapitola 3.4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 ze dne 22. října 2008, o energetické statistice, v platném znění. 4) Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. 5) ČSN EN ISO 3170 (656005). 6) ČSN EN ISO 4259 (656003). 7) Příloha B, část 4 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 ze dne 22. října 2008, o energetické statistice, v platném znění. 8) Příloha C, Oddíl 3.2.2.11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 ze dne 22. října 2008, o energetické statistice, v platném znění.
Zákon č. 164/2013 Sb.
Zákon č. 164/2013 Sb. Zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů Vyhlášeno 21. 6. 2013, datum účinnosti 21. 6. 2013, částka 70/2013 * ČÁST PRVNÍ - MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE PŘI SPRÁVĚ DANÍ (§ 1 — § 33) * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o Finanční správě České republiky (§ 34 — § 34 ) * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o Celní správě České republiky (§ 35 — § 35) * ČÁST ČTVRTÁ - ÚČINNOST (§ 36 — § 36) č. 1 k zákonu č. 164/2013 Sb. č. 2 k zákonu č. 164/2013 Sb. č. 3 k zákonu č. 164/2013 Sb. č. 4 k zákonu č. 164/2013 Sb. Aktuální znění od 27. 9. 2024 (280/2024 Sb.) 164 ZÁKON ze dne 2. května 2013 o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE PŘI SPRÁVĚ DANÍ HLAVA I OBECNÁ USTANOVENÍ § 1 Předmět úpravy (1) Tento zákon upravuje postup a podmínky, za nichž správce daně spolupracuje s příslušnými orgány jiných států, a to a) v souladu s předpisem Evropské unie upravujícím správní spolupráci v oblasti daní1) ve vztahu k jinému členskému státu Evropské unie (dále jen „jiný členský stát“), nebo b) na základě mezinárodní smlouvy v oblasti daní, která je součástí právního řádu České republiky (dále jen „mezinárodní smlouva“), ve vztahu ke státu nebo jurisdikci, s nimiž byla mezinárodní smlouva uzavřena (dále jen „smluvní státsmluvní stát“). (2) Mezinárodní spolupráceMezinárodní spolupráce při správě daní (dále jen „mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce“) se poskytuje nebo přijímá ve formě a) výměny informacíinformací na žádost, b) automatické výměny informacíinformací, c) výměny informacíinformací z vlastního podnětu, d) doručování písemností, e) účasti při úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech správce daně, f) provádění souběžných daňových kontrol, nebo g) provádění společných daňových kontrol. (3) Informacemi se pro účely tohoto zákona rozumí informace, u nichž může správce daně důvodně předpokládat jejich význam pro správu daní. Pro účely výměny informací na žádost postačí, že se dožadující kontaktní místokontaktní místo domnívá, že v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy existuje rozumná možnost, že je informace významná pro správu daně určeného nebo určitelného daňového subjektu a je opodstatněná pro účely šetření. (4) Daní se pro účely tohoto zákona rozumí a) peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, b) místní poplatek, c) peněžité plnění obdobného charakteru jako peněžité plnění podle písmene a) nebo b) uložené jiným členským státem nebo jeho územním nebo správním celkem, nebo d) peněžité plnění stanovené mezinárodní smlouvou s výjimkou povinných příspěvků na sociální pojištění. (5) Podle tohoto zákona se nepostupuje při a) vzájemné pomoci mezi příslušnými státy v trestních věcech, b) mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, nebo c) mezinárodní spoluprácimezinárodní spolupráci při správě daní v rozsahu, v jakém ji upravuje přímo použitelný předpis Evropské unie3). (6) Na zákon upravující zamezení dvojímu zdanění ve vztahu k jurisdikci, která není státem, se pro účely mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce při správě daní hledí jako na mezinárodní smlouvu podle odstavce 1 písm. b). § 2 Jiný stát a jeho kontaktní místo (1) Jiným státem se pro účely tohoto zákona rozumí a) jiný členský stát nebo b) smluvní státsmluvní stát. (2) Kontaktním místem jiného státuKontaktním místem jiného státu se pro účely tohoto zákona rozumí orgán příslušný k provádění mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce a) v souladu s příslušným předpisem Evropské unie upravujícím správní spolupráci v oblasti daní1), nebo b) na základě mezinárodní smlouvy. § 3 Vztah k daňovému řádu Při provádění mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce se postupuje podle daňového řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak. HLAVA II ORGANIZAČNÍ ZABEZPEČENÍ § 4 Ministerstvo financí (1) Ministerstvo financí (dále jen „ministerstvo“) zabezpečuje provádění mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce. (2) Ministerstvo bezodkladně informuje Evropskou komisi o tom, který orgán vykonává působnost ústředního kontaktního orgánu a působnost kontaktního orgánu; tuto informaciinformaci zašle současně příslušným orgánům jiných členských států. (3) Ministerstvo zveřejní ve Finančním zpravodaji orgán, který vykonává působnost kontaktního orgánu. § 5 Kontaktní místo Kontaktním místemKontaktním místem je ústřední kontaktní orgán nebo kontaktní orgán. § 6 Ústřední kontaktní orgán (1) Generální finanční ředitelství vykonává působnost ústředního kontaktního orgánu. (2) Ústřední kontaktní orgán zajišťuje komunikaci s kontaktními místy jiného státukontaktními místy jiného státu. (3) Ústřední kontaktní orgán vede seznam kontaktních orgánů a tento seznam zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup. (4) Ústřední kontaktní orgán může převzít vyřízení žádosti o poskytnutí mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce, i když je k jejímu vyřízení příslušný kontaktní orgán. O tomto postupu uvědomí tento kontaktní orgán a informuje dožadující kontaktní místo jiného státukontaktní místo jiného státu. § 7 Kontaktní orgán (1) Ministerstvo může pověřit správce daně výkonem působnosti kontaktního orgánu; o tomto pověření informuje bezodkladně ústřední kontaktní orgán a Evropskou komisi. (2) Kontaktní orgán je při provádění mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce podřízen ústřednímu kontaktnímu orgánu. (3) Kontaktní orgán uvědomí ústřední kontaktní orgán o žádosti odeslané přímo kontaktnímu místu jiného státukontaktnímu místu jiného státu nebo o žádosti obdržené přímo od kontaktního místa jiného státukontaktního místa jiného státu, jakož i o odpovědi na obdrženou žádost. (4) Pokud kontaktní orgán obdrží žádost o poskytnutí mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce, která vyžaduje přijmout opatření, jež nespadají do jeho působnosti, postoupí žádost bezodkladně ústřednímu kontaktnímu orgánu a uvědomí o tom dožadující kontaktní místo jiného státukontaktní místo jiného státu. Lhůta pro vyřízení žádosti stanovená v § 10 odst. 2 nebo 3 začíná v případě tohoto postupu běžet prvním dnem následujícím po postoupení žádosti ústřednímu kontaktnímu orgánu. § 8 Správce daně (1) Úkony, dílčí řízení nebo jiné postupy při poskytování mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce provádí správce daně určený kontaktním místemkontaktním místem. (2) Správce daně bezodkladně informuje kontaktní místokontaktní místo o provedených úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech a předává mu nezbytné podklady pro poskytnutí mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce, popřípadě může prostřednictvím kontaktního místakontaktního místa požádat dožadující kontaktní místo jiného státukontaktní místo jiného státu o doplnění podkladů. (3) Správce daně může žádat o mezinárodní spoluprácimezinárodní spolupráci pouze prostřednictvím kontaktního místakontaktního místa, kterému předá zpracovanou žádost, popřípadě doplní podklady nezbytné k provádění mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce. § 8a Zvláštní ustanovení pro automatickou výměnu informací (1) Správcem daně, který provádí úkony, dílčí řízení nebo jiné postupy při automatické výměně oznamovaných informací, je Specializovaný finanční úřad. Vyhledávací činnost a kontrolní postupy při této výměně informací provádí také jiný finanční úřad. (2) Správce daně při automatické výměně oznamovaných informací předá ústřednímu kontaktnímu orgánu informace získané na základě podaného oznámení. (3) Správce daně může prostřednictvím kontaktního místakontaktního místa koordinovat s jiným státem postup při automatické výměně oznamovaných informací. HLAVA III VÝMĚNA INFORMACÍ Díl 1 Výměna informací z vlastního podnětu § 8b Podmínky a lhůty pro výměnu informací z vlastního podnětu (1) Kontaktní místoKontaktní místo poskytne z vlastního podnětu kontaktnímu místu jiného státukontaktnímu místu jiného státu informace, které má k dispozici, pokud a) důvodně předpokládá, že v tomto jiném státě může dojít ke zkrácení daně, b) daňovému subjektu byla stanovena nižší daň nebo bylo uplatněno osvobození od daně v České republice, které by mohlo vést ke zvýšení daně nebo vzniku daňové povinnosti v tomto jiném státě, c) podnikání mezi daňovými subjekty majícími daňové povinnosti v různých státech je uskutečňováno přes jeden nebo více států tak, že může dojít ke snížení daně v některém z těchto států, d) důvodně předpokládá, že může dojít ke snížení daně účelovým přesunem zisku mezi spojenými osobami vymezenými podle zákona o daních z příjmů, nebo e) důvodně předpokládá, že by poskytnuté informace umožnily zjištění skutečností, které mohou ovlivnit stanovení daně v tomto jiném státě. (2) Kontaktní místoKontaktní místo může poskytnout z vlastního podnětu kontaktnímu místu jiného státukontaktnímu místu jiného státu informace, které má k dispozici a které mohou mít význam pro správu daní v tomto jiném státě. (3) Informace podle odstavce 1 se poskytují bezodkladně, nejpozději však do jednoho měsíce poté, kdy je kontaktní místokontaktní místo získalo. (4) Kontaktní místoKontaktní místo v případě, že mu jsou sděleny informace z vlastního podnětu kontaktního místakontaktního místa jiného členského státu, potvrdí jejich přijetí bezodkladně, nejpozději však do 7 pracovních dnů ode dne jejich přijetí, a to zpravidla prostřednictvím společné komunikační sítěspolečné komunikační sítě. Díl 2 Výměna informací na žádost § 9 Postup při výměně informací na žádost (1) Kontaktní místoKontaktní místo může dožádat kontaktní místo jiného státukontaktní místo jiného státu o poskytnutí informací vztahujících se ke správě daní, pokud vlastní zdroje informací již byly vyčerpány nebo by jejich získání ohrozilo cíl správy daní. (2) Ode dne odeslání žádosti kontaktního místakontaktního místa do dne obdržení odpovědi na tuto žádost nebo do dne odeslání oznámení o ukončení mezinárodní spolupráce v dané věci lhůta pro stanovení daně podle daňového řádu neběží. (3) Na žádost kontaktního místakontaktního místa jiného státu poskytne kontaktní místokontaktní místo informace vztahující se ke správě daní, které má k dispozici. V opačném případě provede úkony, dílčí řízení nebo jiné postupy nezbytné k získání požadovaných informací. (4) Žádost podle odstavce 1 nebo 3 musí obsahovat alespoň údaje o důvodu podání žádosti a upřesnění dožadované informace. (5) Pokud žádost podle odstavce 1 nebo 3 spočívá v poskytnutí informace týkající se skupiny daňových subjektů, které nelze jednotlivě určit, musí žádost obsahovat a) podrobný popis skupiny daňových subjektů, b) shrnutí výkladu dotčeného právního předpisu v oblasti daní a důvodu, na jehož základě se lze domnívat, že členové této skupiny jednají v rozporu s ním, c) vysvětlení očekávaného přínosu požadované informace pro zjištění, zda došlo k porušení právního předpisu podle písmene b), a d) další informace o zapojení třetí osoby nebo jednotky bez právní osobnosti, které aktivně přispívají k možnému porušení právního předpisu podle písmene b) členy této skupiny, pokud je to s ohledem na okolnosti případu vhodné. (6) V žádosti podle odstavce 1 nebo 3 lze dožádat provedení úkonů, dílčích řízení nebo jiných postupů nezbytných k získání požadovaných informací; toto dožádání musí být zvlášť odůvodněno. (7) Pokud se kontaktní místokontaktní místo domnívá, že úkony, dílčí řízení nebo jiné postupy, o jejichž provedení bylo podle odstavce 6 dožádáno, není nutné nebo je nelze provést, sdělí to kontaktnímu místu jiného státukontaktnímu místu jiného státu bezodkladně včetně uvedení důvodů. (8) Pokud nelze vyhovět výslovné žádosti kontaktního místa jiného státukontaktního místa jiného státu o poskytnutí originálu písemnosti, poskytne kontaktní místokontaktní místo její kopii nebo stejnopis. § 10 Lhůty (1) Kontaktní místoKontaktní místo potvrdí obdržení žádosti o poskytnutí informací kontaktnímu místukontaktnímu místu jiného členského státu bezodkladně, nejpozději však do sedmi pracovních dnů ode dne obdržení žádosti, a to zpravidla prostřednictvím společné sítě elektronických komunikací Evropské unie (dále jen „společná komunikační síťspolečná komunikační síť“). (2) Kontaktní místoKontaktní místo poskytne informace podle § 9 bezodkladně, nejpozději do dvou měsíců ode dne obdržení žádosti, a nemá-li takové informace k dispozici, poskytne je nejpozději do 3 měsíců ode dne obdržení žádosti. (3) Pokud kontaktní místokontaktní místo nemůže poskytnout informace kontaktnímu místu jiného státukontaktnímu místu jiného státu ve lhůtě stanovené podle odstavce 2, vyrozumí jej bezodkladně, nejpozději však do tří měsíců ode dne obdržení žádosti, o důvodech neposkytnutí informací a o datu, kdy lze předpokládat, že požadované informace poskytne. Informace poskytne nejpozději do 6 měsíců ode dne obdržení žádosti. (4) Lhůtu podle odstavce 2 nebo 3 lze prodloužit na základě dohody kontaktních místkontaktních míst. § 11 Doplnění žádosti (1) Kontaktní místoKontaktní místo oznámí kontaktnímu místu jiného státukontaktnímu místu jiného státu do jednoho měsíce ode dne obdržení žádosti o poskytnutí informací případné nedostatky v žádosti a vyžádá si její doplnění. (2) Lhůty stanovené v § 10 odst. 2 začínají běžet prvním dnem po obdržení potřebných doplňujících informací. § 12 Podmínky odmítnutí poskytnout informace (1) Kontaktní místoKontaktní místo může odmítnout poskytnutí informací, pokud dožadující kontaktní místo jiného státukontaktní místo jiného státu a) nevyčerpalo možnosti získání informací podle právního řádu tohoto jiného státu s výjimkou případů, kdy by jejich vyčerpání ohrozilo účel získání těchto informací, nebo b) není oprávněno podle právního řádu tohoto jiného státu obdobné informace poskytovat. (2) Pokud kontaktní místokontaktní místo nemá požadované informace k dispozici a nemůže je žádným způsobem získat nebo odmítne poskytnout informace z důvodů stanovených v odstavci 1, vyrozumí bezodkladně o důvodech neposkytnutí informací dožadující kontaktní místo jiného státukontaktní místo jiného státu, nejpozději však do jednoho měsíce ode dne obdržení žádosti. (3) Kontaktní místoKontaktní místo nesmí odmítnout poskytnutí informací z důvodu, že tyto informace nemají význam pro účely správy daní v České republice. Díl 3 Automatická výměna informací Oddíl 1 Obecná ustanovení pro automatickou výměnu informací § 12a Vymezení automatické výměny informací (1) Automatickou výměnou informací se rozumí pravidelné a systematické poskytování předem určených informací ústředním kontaktním orgánem kontaktnímu místu jiného státukontaktnímu místu jiného státu, které probíhá v pravidelných obdobích bez předchozí žádosti. (2) Automatickou výměnou oznamovaných informací se rozumí automatická výměna informací, které správce daně získává od osoby zúčastněné na správě daní, a související úkony, dílčí řízení nebo jiné postupy podle tohoto zákona, bez ohledu na to, zda jsou získané informace poskytnuty do zahraničí. § 12b Předmět automatické výměny informací (1) Předmětem automatické výměny oznamovaných informací jsou informace oznamované a) finančními institucemi, b) nadnárodními skupinami podnikůnadnárodními skupinami podniků, c) zprostředkovateli přeshraničních uspořádání, d) provozovateli platforem. (2) Předmětem automatické výměny informací jsou také informace a) podle druhů příjmu a majetku, b) o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem. (3) Na základě mezinárodní smlouvy mohou být předmětem automatické výměny informací také informace neuvedené v odstavcích 1 a 2. § 12c Sdělování informací Evropské komisi (1) Ústřední kontaktní orgán sdělí jednou ročně Evropské komisi statistické informace týkající se automatických výměn informací a) podle druhů příjmu a majetku, b) oznamovaných finančními institucemi, c) oznamovaných nadnárodními skupinami podnikůnadnárodními skupinami podniků a d) oznamovaných provozovateli platforem. (2) Ústřední kontaktní orgán současně se statistickými informacemi podle odstavce 1 poskytne informace o nákladech, přínosech a změnách souvisejících s automatickou výměnou daných informací. § 12d Postup ústředního kontaktního orgánu při přijímání informací Ústřední kontaktní orgán přijímá a používá informaceinformace od kontaktního místa jiného státukontaktního místa jiného státu. § 12e Mimořádné prodloužení lhůty Vláda může v rozsahu stanoveném předpisem Evropské unie nařízením stanovit prodloužení lhůty pro plnění povinnosti související s automatickou výměnou informacíautomatickou výměnou informací s jiným členským státem. § 12f Elektronicky činěné podání (1) Pokud se při automatické výměně informací podání činí elektronicky, lze jej učinit pouze prostřednictvím informačního systému veřejné správy spravovaného za tímto účelem orgánem Finanční správy České republiky. (2) Úkon učiněný jiným způsobem než podle odstavce 1 nemá účinky podání učiněného elektronicky. Ustanovení daňového řádu o dodatečném potvrzení úkonu učiněného jiným způsobem se nepoužije. (3) Formát a strukturu datové zprávy zveřejní ústřední kontaktní orgán způsobem umožňujícím dálkový přístup. § 12g Dodatečné oznámení (1) Správce daně může vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného oznámení, pokud tento daňový subjekt nepodal oznámení, přestože tak byl povinen učinit, nebo pokud správce daně zjistí, že podané oznámení nebo dodatečné oznámení není úplné. K tomu mu stanoví přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 15 dnů ode dne, kdy mu byla výzva doručena. Poslední den této lhůty nesmí nastat po dni, ve kterém skončí povinnost uchovávat doklady. (2) Ustanovení tohoto zákona upravující oznámení se na dodatečné oznámení použijí obdobně. § 12h Dodatečné ohlášení (1) Správce daně může vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného ohlášení, pokud tento daňový subjekt nepodal ohlášení, přestože tak byl povinen učinit, nebo pokud správce daně zjistí, že podané ohlášení nebo dodatečné ohlášení není úplné. K tomu mu stanoví přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 15 dnů ode dne, kdy mu byla výzva doručena. Poslední den této lhůty nesmí nastat po dni, ve kterém skončí povinnost uchovávat doklady. (2) Ustanovení tohoto zákona upravující ohlášení se na dodatečné ohlášení použijí obdobně. Oddíl 2 Automatická výměna informací podle druhů příjmu a majetku § 13 Rozsah a podmínky automatické výměny informací (1) Při automatické výměně informací podle druhů příjmu a majetku se poskytují informace týkající se osob nebo jednotek bez právní osobnosti, které jsou podle právních předpisů jiného státu podrobeny v tomto jiném státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení, a to podle druhů příjmu nebo majetku uvedených v příslušném předpise Evropské unie upravujícím správní spolupráci v oblasti daní2) a stanovených vyhláškou ministerstva. Spolu s těmito informacemi se poskytne daňové identifikační číslo nebo jiné obdobné číslo této osoby nebo jednotky bez právní osobnosti používané pro daňové účely v tomto jiném státě. (2) InformaceInformace podle odstavce 1 se poskytují pouze o druzích příjmu nebo majetku, u nichž jsou informaceinformace dostupné. Tyto druhy sdělí ústřední kontaktní orgán Evropské komisi a ministerstvu. (3) Pokud není stanoveno jinak, poskytuje ústřední kontaktní orgán informaceinformace podle odstavce 1 alespoň jednou za kalendářní rok, a to nejpozději do šesti měsíců od konce zdaňovacího období, ve kterém informaceinformace získal. (4) Pokud Česká republika poskytuje informaceinformace o jiných druzích příjmu nebo majetku, než stanovených vyhláškou podle odstavce 1 jinému členskému státu na základě jejich vzájemné dohody nebo na základě mezinárodní smlouvy, oznámí ústřední kontaktní orgán tuto skutečnost Evropské komisi a poskytne jí tuto dohodu nebo mezinárodní smlouvu. (5) Ústřední kontaktní orgán může sdělit ústřednímu kontaktnímu orgánu jiného členského státu, že požaduje, aby mu nebyly poskytovány informaceinformace týkající se určitého druhu příjmu nebo majetku stanoveného vyhláškou podle odstavce 1; o tomto informuje Evropskou komisi a ministerstvo. Oddíl 3 Automatická výměna informací oznamovaných finančními institucemi Pododdíl 1 Obecná ustanovení § 13a Úvodní ustanovení Při automatické výměně informacíautomatické výměně informací oznamovaných finančními institucemi se poskytují informaceinformace týkající se osob, na které se v jiném státě vztahují daňové povinnosti a o nichž jsou informaceinformace oznamovány finančními institucemi. § 13b Pojmy (1) Pokud je pojem použitý v tomto oddíle vymezen v případě automatické výměny informacíinformací a) s jiným členským státem v příloze č. 1 k tomuto zákonu, má vždy význam daný touto přílohou, b) se smluvním státemsmluvním státem Úmluvy o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech v příloze č. 1 k tomuto zákonu, má význam daný touto přílohou, pokud mezi tímto smluvním státemsmluvním státem a Českou republikou není použitelná dvoustranná mezinárodní smlouva upravující automatickou výměnu informacíinformací oznamovaných finančními institucemi, c) se smluvním státemsmluvním státem v mezinárodní smlouvě, má význam daný touto mezinárodní smlouvou, i když je vymezen v tomto oddíle; pokud smlouva pojmy nevymezuje, má význam daný přílohou č. 1 k tomuto zákonu. (2) Seznam smluvních státůsmluvních států podle odstavce 1 písm. b) a c) zveřejní ministerstvo ve Finančním zpravodaji. § 13c Oznamující česká finanční instituce (1) Oznamující českou finanční institucí se rozumí finanční instituce v České republice neuvedená v odstavci 2. (2) Neoznamující českou finanční institucí se rozumí a) finanční instituce v České republice, která je neoznamující finanční institucí podle článku B přílohy č. 1 k tomuto zákonu, nebo b) právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, u níž je nízké riziko, že jejím prostřednictvím bude ohroženo správné zjištění a stanovení daně nebo zabezpečení její úhrady. (3) Finanční institucí ve státě nebo jurisdikciFinanční institucí ve státě nebo jurisdikci se rozumí finanční instituce, která je a) rezidentem tohoto státu nebo jurisdikce, kromě jakékoliv její pobočky, která se nachází mimo území tohoto státu nebo jurisdikce, nebo b) pobočkou finanční instituce, která není rezidentem tohoto státu nebo jurisdikce, pokud se tato pobočka nachází v tomto státě nebo jurisdikci. (4) Seznam neoznamujících českých finančních institucí podle odstavce 2 písm. b) stanoví ministerstvo vyhláškou a oznámí ho Evropské komisi. Ministerstvo Evropskou komisi uvědomí o změnách, k nimž v seznamu dojde. § 13d Oznamovaný účet (1) Oznamovaným účtemOznamovaným účtem se rozumí finanční účet vedený oznamující českou finanční institucíoznamující českou finanční institucí držený oznamovanou osobouoznamovanou osobou nebo pasivní nefinanční entitounefinanční entitou, jejíž ovládající osobaovládající osoba je oznamovanou osobouoznamovanou osobou, vyhledaný podle postupů náležité péče nebo jiných srovnatelných postupů stanovených v příloze č. 2 k tomuto zákonu. (2) Ovládající osobou se pro účely tohoto zákona rozumí skutečný majitel podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů. (3) Pasivní nefinanční entitounefinanční entitou se rozumí a) nefinanční entitanefinanční entita, která není aktivní nefinanční entitounefinanční entitou podle článku D přílohy č. 1 k tomuto zákonu, nebo b) investiční entita podle článku A bodu 4 písm. b) přílohy č. 1 k tomuto zákonu, která není finanční institucí v zúčastněném státě uplatňujícím společný standard pro oznamování. (4) Nefinanční entitouNefinanční entitou se rozumí právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, která není finanční institucí. (5) Pro účely automatické výměny informacíautomatické výměny informací s jiným státem se vyňatým účtem rozumí také účet, u něhož je nízké riziko, že jeho prostřednictvím bude ohroženo správné zjištění a stanovení daně nebo zabezpečení její úhrady a má velmi podobné znaky jako kterýkoliv z vyňatých účtů, uvedených v článku C bodu 17 písm. a) až f) přílohy č. 1 k tomuto zákonu. (6) Seznam vyňatých účtů podle odstavce 5 stanoví ministerstvo vyhláškou a oznámí ho Evropské komisi. Ministerstvo Evropskou komisi uvědomí o změnách, k nimž v seznamu dojde. § 13e Oznamovaná osoba (1) Oznamovanou osobouOznamovanou osobou se rozumí osoba ze zúčastněného státu, která není a) akciovou společnostíakciovou společností, jejíž akcie jsou pravidelně obchodovány na regulovaném trhu s cennými papírycennými papíry, b) obchodní korporací, která je propojenou entitou akciové společnostiakciové společnosti podle písmene a), c) vládní entitou, d) mezinárodní organizací, e) centrální bankoubankou, nebo f) finanční institucí. (2) Osobou ze zúčastněného státu se rozumí a) fyzická osoba, právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, která je rezidentem tohoto zúčastněného státu, b) jednotka bez právní osobnosti jiná než svěřenský fond, která není rezidentem žádného státu nebo jurisdikce, pokud v tomto zúčastněném státě má místo svého vedení, nebo c) pozůstalost po zůstaviteli, který byl rezidentem tohoto zúčastněného státu. (3) Zúčastněným státem se rozumí a) jiný členský stát, b) smluvní státsmluvní stát, se kterým Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu, na jejímž základě lze s tímto státem automaticky vyměňovat informaceinformace oznamované finančními institucemi, nebo c) smluvní státsmluvní stát, se kterým Evropská unie uzavřela mezinárodní smlouvu použitelnou pro automatickou výměnu informací oznamovaných finančními institucemi. (4) Zúčastněným státem uplatňujícím společný standard pro oznamování se rozumí a) jiný členský stát, b) smluvní státsmluvní stát, se kterým Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu, na jejímž základě lze s tímto státem automaticky vyměňovat informaceinformace oznamované finančními institucemi alespoň v takovém rozsahu, v jakém je povinen poskytovat takové informaceinformace jiný členský stát, pokud 1. k provedení této mezinárodní smlouvy podepsal příslušný orgán České republiky stejně jako příslušný orgán tohoto smluvního státusmluvního státu dokument týkající se automatické výměny informacíautomatické výměny informací oznamovaných finančními institucemi a je pravděpodobné, že budou splněny podmínky, které tento dokument pro výměnu mezi Českou republikou a tímto státem uvádí, nebo 2. k automatické výměně informacíautomatické výměně informací oznamovaných finančními institucemi na základě této mezinárodní smlouvy není podepsání dokumentu podle bodu 1 zapotřebí, nebo c) smluvní státsmluvní stát, se kterým Evropská unie uzavřela mezinárodní smlouvu použitelnou pro automatickou výměnu informací oznamovaných finančními institucemi alespoň v takovém rozsahu, v jakém je povinen poskytovat takové informace jiný členský stát. (5) Rezidentem státu nebo jurisdikceRezidentem státu nebo jurisdikce se rozumí osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, která podle právních předpisů tohoto státu nebo jurisdikce podléhá v tomto státě nebo jurisdikci zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení. (6) Pro účely automatické výměny informacíautomatické výměny informací se Spojenými státy americkými se rozumí a) oznamovanou osobouoznamovanou osobou specifikovaná americká osoba, b) rezidentem státu nebo jurisdikcerezidentem státu nebo jurisdikce rezident podle smlouvy mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů a majetku. (7) Seznam smluvních státůsmluvních států podle odstavce 4 písm. b) oznámí ministerstvo Evropské komisi a zveřejní ho ve Finančním zpravodaji; ve Finančním zpravodaji se pro jednotlivý smluvní státsmluvní stát uvede také den, od kterého je tento stát zúčastněným státem uplatňujícím společný standard pro oznamování. § 13f Postavení finanční instituce Oznamující česká finanční instituce a neoznamující česká finanční instituce mají pro účely tohoto zákona postavení daňového subjektu. § 13g Prověřování (1) Oznamující česká finanční instituce prověřuje, zda v kalendářním roce vede oznamovaný účetoznamovaný účet. (2) Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce používá při prověřování v případě a) jiného členského státu vždy postupy náležité péče uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo přísnější postupy, jejichž použití tato příloha umožňuje, b) smluvního státusmluvního státu Úmluvy o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech postupy náležité péče uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo přísnější postupy, jejichž použití tato příloha umožňuje, pokud mezi tímto smluvním státemsmluvním státem a Českou republikou není použitelná mezinárodní smlouva upravující automatickou výměnu informacíinformací oznamovaných finančními institucemi, c) smluvního státusmluvního státu postupy náležité péče podle mezinárodní smlouvy nebo jiné srovnatelné postupy, jejichž použití mezinárodní smlouva umožňuje; pokud smlouva postupy náležité péče neobsahuje, použijí se postupy náležité péče uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo přísnější postupy, jejichž použití tato příloha umožňuje. (3) Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce oznámí použití jiných srovnatelných nebo přísnějších postupů podle odstavce 2 správci daně. (4) Pro účely prověřování podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu se vůči státu nebo jurisdikci, které byly zúčastněným státem ke dni 31. prosince 2015, rozhodným dnem rozumí 31. prosinec 2015; v ostatních případech se rozhodným dnem rozumí 31. prosinec roku, ve kterém se tento stát stane zúčastněným státem. (5) Seznam rozhodných dnů podle odstavce 4 zveřejní ministerstvo ve Finančním zpravodaji. § 13h Zjišťování (1) Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce zjišťuje údaje o oznamovaném účtuoznamovaném účtu za kalendářní rok. (2) Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce postupuje při zjišťování obdobně jako při prověřování za použití postupů náležité péče, jiných srovnatelných postupů nebo přísnějších postupů. (3) Údaje se zjišťují o oznamovaném účtuoznamovaném účtu, jehož majitelem je a) oznamovaná osobaoznamovaná osoba, b) právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, jejichž ovládající osobaovládající osoba je oznamovanou osobouoznamovanou osobou. (4) Zjišťovanými údaji o oznamovaném účtuoznamovaném účtu jsou a) jméno nebo označení majitele účtu, b) datum a místo narození majitele účtu, c) adresa bydliště nebo adresa sídla majitele účtu, d) daňové identifikační číslo nebo jiné obdobné číslo majitele účtu používané pro daňové účely v zúčastněném státě, jehož je rezidentem, a e) kód státu nebo jurisdikce, jichž je majitel účtu rezidentem. (5) Údaje podle odstavce 4 se zjišťují i u ovládající osobyovládající osoby podle odstavce 3 písm. b). § 13i Součinnost (1) Majitel účtu poskytne oznamující české finanční institucioznamující české finanční instituci nebo neoznamující české finanční instituci potřebnou součinnost při prověřování a zjišťování. (2) Součinnost podle odstavce 1 poskytne i ovládající osobaovládající osoba majitele účtu. § 13j Uchovávání dokladů Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce je povinna po dobu 10 let od posledního dne lhůty pro podání oznámení uchovávat doklady týkající se plnění a) prověřování a zjišťování a b) informační povinnosti. § 13k Oznámení (1) Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce, která v kalendářním roce vede oznamovaný účetoznamovaný účet, podá správci daně oznámení, ve kterém uvede a) identifikační číslo, pokud jí bylo přiděleno v souladu s mezinárodní smlouvou, b) svůj název nebo označení, identifikační číslo osoby podle zákona upravujícího státní statistickou službu, c) údaje zjištěné o oznamovaném účtuoznamovaném účtu, d) jednoznačný identifikátor oznamovaného účtuoznamovaného účtu, e) zůstatek na oznamovaném účtuoznamovaném účtu nebo hodnotu tohoto účtu ke konci kalendářního roku, nebo, pokud byl v tomto období tento účet zrušen, informaceinformace o jeho zrušení a, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, zůstatek na něm nebo jeho hodnotu bezprostředně před jeho zrušením; v případě pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu také kapitálovou hodnotu nebo hodnotu odkupného, f) u schovatelského účtu 1. celkovou hrubou výši úroku, celkovou hrubou výši dividend a celkovou hrubou výši jiných příjmů plynoucích z prostředků na tomto účtu vyplacených nebo připsaných na tento účet v průběhu kalendářního roku, 2. celkové hrubé výnosy z prodeje nebo zpětného odkupu finančního majetku vyplacené nebo připsané na tento účet v průběhu kalendářního roku, kdy oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce působila jako schovatelský správce, makléř, zmocněnec nebo jiný zástupce majitele tohoto účtu, g) u depozitního účtu celkovou hrubou výši úroku vyplaceného nebo připsaného na tento účet v průběhu kalendářního roku, h) u účtu neuvedeného v písmeni f) nebo g) celkovou hrubou částku vyplacenou nebo připsanou jeho majiteli v souvislosti s tímto účtem v průběhu kalendářního roku, kdy je oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce zavázanou stranou nebo dlužníkem, včetně úhrnné částky zaplacené majiteli tohoto účtu za jakýkoli zpětný odkup v průběhu kalendářního roku, i) další údaje podle mezinárodní smlouvy nebo příloh k tomuto zákonu, j) prohlášení, že při prověřování řádně použila postupy náležité péče, jiné srovnatelné nebo přísnější postupy. (2) Pokud z prověřování vyplyne, že oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce v kalendářním roce nevede žádný oznamovaný účetoznamovaný účet, oznámí tuto skutečnost správci daně. (3) Vykonává-li neoznamující česká finanční instituce, která je vládní entitou, mezinárodní organizací nebo Českou národní bankoubankou, jako podnikatel činnost stejného druhu, jakou vykonávají finanční instituce, podává, pokud jde o toto podnikání, oznámení podle odstavce 1. (4) Oznámení se činí pouze elektronicky. § 13l Lhůta pro podání oznámení Oznámení se podává do 30. června kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, za který je podáváno. § 13n Pokuty (1) Správce daně může oznamující české finanční institucioznamující české finanční instituci nebo neoznamující české finanční instituci uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy také, pokud poruší povinnost a) při prověřování, b) při zjišťování, c) uchovávat doklady, d) získat identifikační číslo, e) při informování nebo zveřejňování. (2) Správce daně může oznamující české finanční institucioznamující české finanční instituci nebo neoznamující české finanční instituci uložit pořádkovou pokutu do 500 000 Kč, pokud poruší povinnost při oznamování. (3) Správce daně může majiteli účtu nebo jeho ovládající osoběovládající osobě uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy také, pokud při prověřování nebo zjišťování úmyslně uvede v čestném prohlášení nesprávný údaj. § 13p Postup ústředního kontaktního orgánu při předávání informací (1) Ústřední kontaktní orgán předá informaceinformace získané od správce daně kontaktnímu místukontaktnímu místu členského státu nebo kontaktnímu místukontaktnímu místu smluvního státusmluvního státu, s nímž je uzavřená mezinárodní smlouva použitelná pro automatickou výměnu informacíinformací oznamovaných finančními institucemi, do 30. září kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, za který byly oznámeny. (2) Seznam smluvních státůsmluvních států podle odstavce 1 zveřejní ministerstvo ve Finančním zpravodaji. Pododdíl 2 Zvláštní ustanovení o automatické výměně informací oznamovaných finančními institucemi se Spojenými státy americkými § 13q Identifikační číslo (1) Oznamující česká finanční instituce požádá kontaktní místokontaktní místo Spojených států amerických o přidělení identifikačního čísla. (2) Neoznamující česká finanční instituce, která vede oznamovaný účetoznamovaný účet, požádá kontaktní místokontaktní místo Spojených států amerických o přidělení identifikačního čísla, pokud jí má být přiděleno podle mezinárodní smlouvy. (3) Finanční instituce požádá o identifikační číslo tak, aby ho získala nejpozději do dne předcházejícího dni, ve kterém má podat správci daně ohlášení. § 13r Neúčastnící se finanční instituce (1) Oznamující česká finanční instituce dále prověřuje, zda v kalendářním roce vede účet, jehož majitelem je neúčastnící se finanční instituce. (2) Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce, která v daném kalendářním roce vede účet, jehož majitelem je neúčastnící se finanční instituce, oznámí tuto skutečnost správci daně. (3) Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce, která neúčastnící se finanční instituci poukáže nebo zprostředkuje platbu ze zdrojů na území Spojených států amerických, a) poskytne tomu, od koho tuto platbu obdržela, údaje nutné pro oznamování související s touto platbou a sražení daně Spojených států amerických podle mezinárodní smlouvy, nebo b) srazí částku odpovídající dani Spojených států amerických podle mezinárodní smlouvy, pokud je k tomu vůči tomuto státu zavázána, a zašle ji tomuto státu. Pododdíl 3 Společná ustanovení § 13s Informování a zveřejňování (1) Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce informuje oznamovanou osobuoznamovanou osobu, která je fyzickou osobou, o tom, že o ní budou shromažďovány a předávány údaje, a to před učiněním prvního oznámení správci daně obsahujícího údaje o této osobě, tak, aby tato osoba mohla uplatnit svá práva na ochranu osobních údajů. (2) V případě narušení bezpečnosti týkající se údajů o oznamované osoběoznamované osobě, které zřejmě bude mít dopad na ochranu osobních údajůosobních údajů nebo na soukromí oznamované osobyoznamované osoby, ji o této skutečnosti informuje a) oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce, pokud k narušení bezpečnosti došlo při zpracování údajů nebo jejich předání správci daně, nebo b) ústřední kontaktní orgán v ostatních případech. (3) Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce oznámí narušení bezpečnosti podle odstavce 2 také ústřednímu kontaktnímu orgánu. (4) Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup nebo jiným vhodným způsobem, že uplatňuje a) postupy náležité péče pro nové účty také na dříve existující účty, b) postupy náležité péče pro účty s vysokou hodnotou také na účty s nižší hodnotou, c) postupy náležité péče také pro dříve existující účty entit, jejichž hodnota k rozhodnému dni nepřevyšuje částku odpovídající 250 000 USD, nebo d) jiné srovnatelné nebo přísnější postupy podle mezinárodní smlouvy. § 13t Ohlášení (1) Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce a neoznamující česká finanční instituce, která vede oznamovaný účetoznamovaný účet, ohlásí správci daně a) zda je oznamující českou finanční institucí nebo neoznamující českou finanční institucí, b) údaje nutné k technickému zabezpečení oznamování, c) identifikační číslo, pokud bylo kontaktním místemkontaktním místem Spojených států amerických toto číslo přiděleno. (2) Ohlášení podle odstavce 1 se podává do 31. května kalendářního roku, ve kterém má finanční instituce podat první oznámení. (3) Správce daně určí údaje nutné k technickému zabezpečení oznamování podle odstavce 1 písm. b) a zveřejní je na úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup. (4) Dojde-li ke změně údajů uvedených v odstavci 1, je finanční instituce povinna ohlásit tuto změnu správci daně do 15 dnů ode dne, kdy nastala. § 13ta Sdělení o volbě učiněné příslušným orgánem Ministerstvo zveřejní ve Finančním zpravodaji sdělení o volbě, kterou učinil příslušný orgán České republiky v souladu s mezinárodní smlouvou. Oddíl 4 Automatická výměna informací o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem § 13u Úvodní ustanovení (1) Při automatické výměně informacíautomatické výměně informací o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem se poskytují informaceinformace o a) předběžných daňových rozhodnutíchpředběžných daňových rozhodnutích a b) předběžných posouzeních převodních cen. (2) Při automatické výměně informacíautomatické výměně informací o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem poskytuje ústřední kontaktní orgán informaceinformace podle odstavce 1 také ministerstvu a Evropské komisi. (3) Při automatické výměně informacíautomatické výměně informací o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem se neposkytují informaceinformace o předběžném daňovém rozhodnutípředběžném daňovém rozhodnutí nebo předběžném posouzení převodních cen, která mají vztah výlučně k fyzickým osobám. § 13v Předběžné daňové rozhodnutí (1) Předběžným daňovým rozhodnutímPředběžným daňovým rozhodnutím je rozhodnutí správce daně o závazném posouzení související s přeshraniční transakcí. (2) Předběžným daňovým rozhodnutímPředběžným daňovým rozhodnutím je také jiné rozhodnutí než rozhodnutí podle odstavce 1, a) které je vydáno, změněno nebo obnoveno správcem daně a kterého se lze dovolat, b) které je určeno určité osobě nebo jednotce bez právní osobnosti, nebo skupině osob nebo jednotek, c) jehož předmětem je 1. výklad nebo použití právního předpisu týkajícího se daní, které souvisí s přeshraniční transakcí, nebo 2. posouzení, zda určitá činnost vytváří nebo nevytváří stálou provozovnu, a d) které je vydáno před přeshraniční transakcí nebo činností, která by mohla vytvářet stálou provozovnu, nebo před podáním daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém k této transakci nebo této činnosti došlo. (3) Předběžným daňovým rozhodnutímPředběžným daňovým rozhodnutím je také dohoda, postup nebo úkon správce daně, které splňují podmínky podle odstavce 2 obdobně. (4) Přeshraniční transakcí podle odstavců 1 a 2 se rozumí a) transakce, nebo jejich řada, jejichž některá strana 1. nepodléhá ve státě nebo jurisdikci, které vydaly, změnily nebo obnovily předběžné daňové rozhodnutípředběžné daňové rozhodnutí, zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení, 2. podléhá zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení současně ve více státech nebo jurisdikcích nebo 3. podniká prostřednictvím stálé provozovny a tato transakce je součástí podnikání této stálé provozovny, b) opatření učiněné určitou osobou nebo jednotkou bez právní osobnosti, pokud jde o jejich podnikání prostřednictvím stálé provozovny a pokud je toto opatření součástí podnikání této stálé provozovny, nebo c) transakce, nebo jejich řada, které mají přeshraniční dopad. (5) Pro účely odstavce 4 postačí, pokud má osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, které je předběžné daňové rozhodnutípředběžné daňové rozhodnutí určeno, k přeshraniční transakci nepřímý vztah. § 13w Předběžné posouzení převodních cen (1) Předběžným posouzením převodních cen je závazné posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami podle zákona upravujícího daně z příjmů, související s přeshraniční transakcí. (2) Předběžným posouzením převodních cen je také jiné rozhodnutí než podle odstavce 1, které a) je vydáno, změněno nebo obnoveno správcem daně a kterého se lze dovolat, b) je určeno určité osobě nebo jednotce bez právní osobnosti, nebo skupině osob nebo jednotek, c) souvisí s přeshraniční transakcí a jehož předmětem je 1. určení vhodného souboru kritérií pro tuto transakci k určení cen sjednaných mezi spojenými osobami podle zákona upravujícího daně z příjmů nebo 2. přiřazení zisku ke stálé provozovně na základě této transakce a d) je vydáno před provedením přeshraniční transakce nebo před podáním daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém k této transakci došlo. (3) Předběžným posouzením převodních cen je také dohoda, postup nebo úkon správce daně, které splňují podmínky podle odstavce 2 obdobně. (4) Přeshraniční transakcí podle odstavců 1 a 2 se rozumí transakce nebo řada transakcí, a) do nichž jsou zapojeny spojené osoby podle zákona upravujícího daně z příjmů, které podléhají zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení v různých státech nebo jurisdikcích, nebo b) které mají přeshraniční dopad. § 13x Rozsah poskytovaných informací (1) InformaceInformace o předběžném daňovém rozhodnutípředběžném daňovém rozhodnutí nebo o předběžném posouzení převodních cen obsahuje a) identifikační údaje dotčené právnické osoby, jednotky bez právní osobnosti nebo jejich skupiny, b) shrnutí jejich obsahu, zahrnující rovněž popis podnikání, transakce nebo řady transakcí a další informace potřebné pro řízení rizik při správě daní, a to v takovém rozsahu, aby poskytnutím shrnutí nedošlo k porušení obchodního tajemství nebo zákonem uložené nebo zákonem uznané povinnosti mlčenlivosti, ohrožení veřejného pořádku nebo bezpečnosti České republiky, c) den jejich vydání, změny nebo obnovení, d) den nabytí jejich účinnosti, pokud je uveden, e) den pozbytí jejich účinnosti, pokud je uveden, f) jejich druh, g) hodnotu transakce nebo řady transakcí, jichž se týká, pokud je v nich uvedena, h) v případě předběžného posouzení převodních cen popis souboru kritérií používaných ke stanovení sjednaných cen mezi spojenými osobami podle zákona upravujícího daně z příjmů nebo takovou sjednanou cenu, i) v případě předběžného posouzení převodních cen určení metody používané ke stanovení sjednaných cen podle zákona upravujícího daně z příjmů nebo takovou sjednanou cenu, j) označení jiného členského státu, který by jimi mohl být dotčen, k) identifikační údaje právnické osoby nebo jednotky bez právní osobnosti v jiném členském státě, které by jimi mohly být dotčeny, a označení tohoto státu, se kterým jsou tyto osoby nebo jednotky bez právní osobnosti spojeny, a l) údaj o tom, zda vychází 1. z předběžného daňového rozhodnutípředběžného daňového rozhodnutí, 2. z předběžného posouzení převodních cen, nebo 3. ze žádosti podle odstavce 3. (2) Údaje podle odstavce 1 písm. a), b), h) a k) se nesdělují ministerstvu a Evropské komisi. (3) Pokud je obsah předběžného posouzení převodních cen dohodnut se smluvním státemsmluvním státem, který není jiným členským státem, na základě mezinárodní smlouvy, která nepovoluje poskytnutí informacíinformací třetím osobám, obsahuje informaceinformace podle odstavce 1 namísto údajů z tohoto předběžného posouzení údaje ze žádosti, která vedla k jeho vydání. § 13y Lhůta pro poskytnutí informace Ústřední kontaktní orgán poskytne informaci o předběžném daňovém rozhodnutípředběžném daňovém rozhodnutí nebo předběžném posouzení převodních cen bezodkladně, nejpozději však do 3 měsíců od konce kalendářního pololetí, ve kterém byla tato rozhodnutí vydána, změněna nebo obnovena. § 13z Doplnění poskytnuté informace Ústřední kontaktní orgán poskytne na žádost jiného členského státu doplňující informaceinformace o předběžném daňovém rozhodnutípředběžném daňovém rozhodnutí nebo o předběžném posouzení převodních cen nebo jejich plné znění. Při vyřízení žádosti se postupuje podle ustanovení o výměně informacíinformací na žádost. Oddíl 5 Automatická výměna informací oznamovaných nadnárodními skupinami podniků § 13za Úvodní ustanovení Při automatické výměně informacíautomatické výměně informací oznamovaných nadnárodními skupinami podnikůnadnárodními skupinami podniků se poskytují zprávy podle zemí obsahující některé souhrnné informaceinformace o nadnárodní skupině podnikůnadnárodní skupině podniků a informaceinformace o jednotlivých členských entitách této skupiny, které správci daně poskytly české členské entity této skupiny. § 13zb Stát vyměňující zprávy podle zemí (1) Státem vyměňujícím zprávy podle zemí se rozumí a) jiný členský stát nebo b) smluvní státsmluvní stát, jehož příslušný orgán podepsal stejně jako příslušný orgán České republiky dokument k provedení mezinárodní smlouvy týkající se automatické výměny informacíautomatické výměny informací oznamovaných nadnárodními skupinami podnikůnadnárodními skupinami podniků, pokud je zajištěno splnění podmínek, které tento dokument pro výměnu mezi Českou republikou a tímto státem uvádí. (2) Ministerstvo zveřejní ve Finančním zpravodaji seznam států podle odstavce 1 písm. b). § 13zc Skupina podniků, její konsolidovaná účetní závěrka a vykazované účetní období (1) Skupinu podniků tvoří právnické osoby nebo jednotky bez právní osobnosti, za které a) je povinně sestavována konsolidovaná účetní závěrka skupiny podnikůkonsolidovaná účetní závěrka skupiny podniků, nebo b) by se konsolidovaná účetní závěrka skupiny podnikůkonsolidovaná účetní závěrka skupiny podniků povinně sestavovala, pokud by byly akcie nebo obdobné cenné papíry představující podíl v některé z těchto právnických osob nebo jednotek bez právní osobnosti obchodovány na regulovaném trhu včetně obdobného trhu v zahraničí. (2) Konsolidovanou účetní závěrkou skupiny podnikůKonsolidovanou účetní závěrkou skupiny podniků se rozumí konsolidovaná účetní závěrka sestavená podle účetních předpisů nebo zásad obecně uplatňovaných ve státě nebo jurisdikci, ve kterých podléhá zdanění z důvodu svého sídla nebo místa vedení nejvyšší mateřská entita této skupiny. (3) Vykazovaným účetním obdobímVykazovaným účetním obdobím se rozumí účetní období, za které se sestavuje konsolidovaná účetní závěrka skupiny podnikůkonsolidovaná účetní závěrka skupiny podniků podle odstavce 2, nebo za které by se podle odstavce 1 písm. b) povinně sestavovala. § 13zd Nadnárodní skupina podniků (1) Nadnárodní skupinou podnikůNadnárodní skupinou podniků se rozumí skupina podniků zahrnující a) právnické osoby nebo jednotky bez právní osobnosti, které podléhají zdanění z důvodu svého sídla nebo místa vedení v různých státech nebo jurisdikcích, nebo b) právnickou osobu nebo jednotku bez právní osobnosti, které vedle zdanění z důvodu svého sídla nebo místa vedení podléhají zdanění také ve vztahu k činnosti prováděné prostřednictvím stálé provozovny v odlišném státě nebo jurisdikci. (2) Skupina podniků není ve vykazovaném účetním obdobívykazovaném účetním období nadnárodní skupinou podnikůnadnárodní skupinou podniků podle odstavce 1, pokud jsou její celkové konsolidované výnosy uvedené v konsolidované účetní závěrce této skupiny za vykazované účetní obdobívykazované účetní období bezprostředně předcházející tomuto vykazovanému účetnímu obdobívykazovanému účetnímu období nižší než 750 000 000 EUR nebo odpovídající částka v měně, ve které je sestavena tato závěrka, přepočtená podle průměru směnných kurzů zveřejněných Evropskou centrální bankoubankou za leden 2015. (3) Pokud právní řád státu nebo jurisdikce, ze kterých je nejvyšší mateřská entita skupiny podniků, stanoví podmínky, za kterých tato skupina není nadnárodní skupinou podnikůnadnárodní skupinou podniků a které jsou založené na porovnání celkových konsolidovaných výnosů uvedených v konsolidované účetní závěrce této skupiny s částkou 750 000 000 EUR nebo s částkou v místní měně odpovídající 750 000 000 EUR k lednu 2015, použijí se namísto odstavce 2 tyto podmínky. § 13ze Členská entita (1) Členskou entitou nadnárodní skupiny podnikůČlenskou entitou nadnárodní skupiny podniků se rozumí samostatná účetní jednotka, která je a) zahrnutá v konsolidované účetní závěrce této skupiny, nebo by v ní byla zahrnuta, pokud by akcie nebo obdobné cenné papíry představující podíl v této jednotce byly obchodovány na regulovaném trhu včetně obdobného trhu v zahraničí, nebo b) z důvodu své velikosti nebo významnosti z konsolidované účetní závěrky této skupiny vyloučena. (2) Členskou entitou nadnárodní skupiny podnikůČlenskou entitou nadnárodní skupiny podniků ze státu nebo jurisdikce se rozumí členská entita této skupiny, která podléhá v tomto státě nebo jurisdikci zdanění z důvodu svého sídla nebo místa vedení. (3) Evropskou členskou entitou nadnárodní skupiny podnikůEvropskou členskou entitou nadnárodní skupiny podniků se rozumí členská entita této skupiny z členského státu Evropské unie. (4) Českou členskou entitou nadnárodní skupiny podnikůČeskou členskou entitou nadnárodní skupiny podniků se rozumí členská entita této skupiny z České republiky. § 13zf Postavení české členské entity Česká členská entita nadnárodní skupiny podnikůČeská členská entita nadnárodní skupiny podniků má pro účely tohoto zákona postavení daňového subjektu. § 13zg Nejvyšší mateřská entita, zastupující mateřská entita a zastupující evropská entita (1) Nejvyšší mateřskou entitou nadnárodní skupiny podnikůNejvyšší mateřskou entitou nadnárodní skupiny podniků se rozumí členská entita této skupiny, pokud a) se přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech jiné členské entity dané skupiny v míře dostačující k tomu, že 1. je povinna sestavit konsolidovanou účetní závěrku skupiny, nebo 2. by ji musela sestavit, pokud by byly její akcie nebo obdobné cenné papíry obchodovány na regulovaném trhu, včetně obdobného trhu v zahraničí, v jejím státě nebo jurisdikci, a b) žádná jiná členská entita této skupiny se přímo ani nepřímo nepodílí na kapitálu nebo hlasovacích právech této entity v takové míře jako podle písmene a). (2) Zastupující mateřskou entitou nadnárodní skupiny podnikůnadnárodní skupiny podniků se rozumí členská entita této skupiny, kterou jakákoli členská entita této skupiny ohlásila jako jediného zástupce nejvyšší mateřské entity této skupiny, který v souladu s rozhodnutím této skupiny podá za tuto skupinu zprávu podle zemí. (3) Zastupující evropskou entitou nadnárodní skupiny podnikůnadnárodní skupiny podniků se rozumí evropská členská entita této skupiny, kterou jakákoli evropská členská entita této skupiny ohlásila jako evropskou členskou entitu této skupiny, která jako jediná v souladu s rozhodnutím této skupiny podá zprávu podle zemí za tuto skupinu za všechny evropské členské entity této skupiny. (4) Zastupující entitou nadnárodní skupiny podnikůZastupující entitou nadnárodní skupiny podniků se rozumí zastupující mateřská entita této skupiny a zastupující evropská entita této skupiny. § 13zh Systémové selhání státu vyměňujícího zprávy podle zemí (1) Systémovým selháním státu vyměňujícího zprávy podle zemíSystémovým selháním státu vyměňujícího zprávy podle zemí se rozumí stav, kdy a) tento stát pozastavil automatickou výměnu informacíautomatickou výměnu informací oznamovaných nadnárodními skupinami podnikůnadnárodními skupinami podniků z jiných důvodů, než které uvádí dokument provádějící mezinárodní smlouvu, který se týká automatické výměny informacíautomatické výměny informací oznamovaných nadnárodními skupinami podnikůnadnárodními skupinami podniků, podepsaný příslušnými orgány, nebo b) tento stát jiným způsobem trvale neplní závazek automaticky poskytovat zprávy podle zemí za nadnárodní skupiny podnikůnadnárodní skupiny podniků, do kterých patří české členské entity. (2) Ministerstvo zveřejní ve Finančním zpravodaji, že došlo k systémovému selhání státu vyměňujícího zprávy podle zemísystémovému selhání státu vyměňujícího zprávy podle zemí nebo že tento stav pominul. § 13zi Zpráva podle zemí (1) Zpráva podle zemí za nadnárodní skupinu podnikůnadnárodní skupinu podniků obsahuje a) souhrnné informaceinformace o této skupině ve vztahu ke každému státu nebo jurisdikci v tomto rozsahu: 1. výnosy s výjimkou plateb mezi členskými subjekty skupiny, které jsou považovány za dividendy ve státě nebo jurisdikci, ze kterých je členská entita poskytující platbu, 2. výsledek hospodaření před zdaněním příjmů, 3. zaplacená daň z příjmů, 4. splatná daň z příjmů, 5. základní kapitál, 6. kumulovaný výsledek hospodaření, 7. počet zaměstnanců, 8. hodnota jiných hmotných aktiv než peněžních prostředků nebo peněžních ekvivalentů, b) informaceinformace o jednotlivých členských entitách této skupiny v tomto rozsahu: 1. název entity, 2. stát nebo jurisdikce, ze kterých je entita, 3. stát nebo jurisdikce, podle jejichž práva byla entita založena, pokud se liší od státu nebo jurisdikce podle bodu 2, a 4. povaha hlavního podnikání nebo jiné hlavní činnosti entity, c) zdroj údajů podle písmene a). (2) Zpráva podle zemí za nadnárodní skupinu podnikůnadnárodní skupinu podniků se sestavuje za vykazované účetní obdobívykazované účetní období, člení se podle jednotlivých států nebo jurisdikcí a obsahuje označení měny, ve které jsou vyjádřeny částky uvedené ve zprávě; všechny částky se uvádějí ve stejné měně. (3) Při sestavování zprávy podle zemí musí být použity údaje ze stejného zdroje. Použití odchylného zdroje údajů než v předcházejícím vykazovaném účetním obdobívykazovaném účetním období musí být ve zprávě odůvodněno. (4) Pro účely sestavování zprávy podle zemí se za členskou entitu nadnárodní skupiny podnikůčlenskou entitu nadnárodní skupiny podniků považuje také část členské entity této skupiny, prostřednictvím které tato entita vykonává činnost ve stálé provozovně na území státu nebo jurisdikce, ve kterých tato entita nepodléhá zdanění z důvodu svého sídla nebo místa vedení, pokud tato entita sestavuje pro tuto svoji část samostatný finanční výkaz pro účely účetního výkaznictví, regulační účely, účely daňového výkaznictví nebo pro účely vnitřního řízení a kontroly. (5) Ministerstvo stanoví vyhláškou vzor zprávy podle zemí a pokyny k jejímu vyplnění. § 13zj Žádost o součinnost určená nejvyšší mateřské entitě Česká členská entita nadnárodní skupiny podnikůČeská členská entita nadnárodní skupiny podniků, která podává oznámení a není nejvyšší mateřskou entitou této skupiny, je povinna požádat tuto nejvyšší mateřskou entitu o poskytnutí všech informacíinformací nutných pro splnění povinnosti oznámit zprávu podle zemí za tuto skupinu. § 13zk Uchovávání dokladů Česká členská entita nadnárodní skupiny podnikůČeská členská entita nadnárodní skupiny podniků je povinna po dobu 10 let od konce vykazovaného účetního obdobívykazovaného účetního období uchovávat doklady a) použité při sestavování zprávy podle zemí za tuto skupinu, b) týkající se plnění povinnosti součinnosti s nejvyšší mateřskou entitou této skupiny. § 13zl Oznámení (1) Česká členská entita nadnárodní skupiny podnikůČeská členská entita nadnárodní skupiny podniků, která je nejvyšší mateřskou entitou této skupiny, podá správci daně oznámení obsahující zprávu podle zemí za tuto skupinu. (2) Česká členská entita nadnárodní skupiny podnikůČeská členská entita nadnárodní skupiny podniků, která není nejvyšší mateřskou entitou této skupiny, podá správci daně oznámení obsahující zprávu podle zemí za tuto skupinu, pokud nejvyšší mateřská entita této skupiny a) není z členského státu Evropské unie a je splněna jedna z těchto podmínek: 1. tato nejvyšší mateřská entita nemá povinnost podávat ve svém státě nebo jurisdikci zprávu podle zemí, nebo 2. smluvní státsmluvní stát, ze kterého je nejvyšší mateřská entita, není pro dané vykazované období státem vyměňujícím zprávy podle zemí, nebo b) je ze státu vyměňujícího zprávy podle zemí, který systémově selhal, a ministerstvo toto systémové selhání zveřejnilo. (3) Česká členská entita nadnárodní skupiny podnikůČeská členská entita nadnárodní skupiny podniků nemá povinnost podat oznámení podle odstavce 2, pokud tato skupina podala zprávu podle zemí prostřednictvím zastupující entity této skupiny a a) zastupující entita je z členského státu Evropské unie, nebo b) jsou splněny tyto podmínky: 1. pro vykazované účetní obdobívykazované účetní období je zastupující entita této skupiny ze státu vyměňujícího zprávy podle zemí, 2. zastupující entita má v tomto státě povinnost podat zprávu podle zemí, 3. tento stát nesdělil České republice systémové selhání, 4. zastupující entita ohlásila nejpozději v poslední den vykazovaného účetního obdobívykazovaného účetního období svému státu, že je zastupující entitou této skupiny, a 5. česká členská entita uvedla v ohlášení, že zprávu podle zemí podá za skupinu tato zastupující entita. (4) Ustanovení odstavce 3 se nepoužije, pokud je zastupující entita nadnárodní skupiny podnikůzastupující entita nadnárodní skupiny podniků ze státu vyměňujícího zprávy podle zemí, který systémově selhal, a ministerstvo toto systémové selhání zveřejnilo. (5) Oznámení se činí pouze elektronicky. § 13zm Lhůta pro podání oznámení (1) Oznámení se podává do 12 měsíců od konce vykazovaného účetního obdobívykazovaného účetního období nadnárodní skupiny podnikůnadnárodní skupiny podniků. (2) V případě systémového selhání státu vyměňujícího zprávy podle zemísystémového selhání státu vyměňujícího zprávy podle zemí, ze kterého je nejvyšší mateřská entita nadnárodní skupiny podnikůnejvyšší mateřská entita nadnárodní skupiny podniků nebo zastupující entita této skupiny, neskončí lhůta podle odstavce 1 dříve než 3 měsíce ode dne, kdy ministerstvo toto systémové selhání zveřejnilo. § 13zn Ohlášení (1) Česká členská entita nadnárodní skupiny podnikůČeská členská entita nadnárodní skupiny podniků podá správci daně ohlášení, ve kterém uvede a) údaje nutné k technickému zabezpečení oznamování, pokud je tato entita povinna podat správci daně oznámení, b) nejvyšší mateřskou entitu této skupiny a její stát nebo jurisdikci, c) v případě, kdy tato česká členská entita není nejvyšší mateřskou entitou této skupiny, údaj o tom, zda je zastupující mateřskou entitou této skupiny, nebo zastupující evropskou entitou této skupiny, nebo d) v případě, kdy tato česká členská entita není členskou entitou podle písmen b) ani c), údaj o tom, 1. která členská entita této skupiny podá zprávu podle zemí za tuto skupinu a její stát nebo jurisdikci, nebo 2. že sama podá zprávu podle zemí za tuto skupinu. (2) Ohlášení podle odstavce 1 se podává nejpozději do konce vykazovaného účetního obdobívykazovaného účetního období, ve kterém se účetní jednotka stala českou členskou entitou nadnárodní skupiny podnikůčeskou členskou entitou nadnárodní skupiny podniků. (3) Správce daně určí údaje nutné k technickému zabezpečení oznamování podle odstavce 1 písm. a) a zveřejní je na úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup. (4) Dojde-li ke změně údajů uvedených v odstavci 1, je česká členská entita nadnárodní skupiny podnikůčeská členská entita nadnárodní skupiny podniků povinna ohlásit tuto změnu správci daně do 15 dnů ode dne, kdy nastala. (5) Česká členská entita skupiny podniků, která přestala být nadnárodní skupinou podnikůnadnárodní skupinou podniků, je povinna ohlásit tuto skutečnost správci daně do konce vykazovaného účetního obdobívykazovaného účetního období, ve kterém tato skutečnost nastala. (6) Ohlášení se činí pouze elektronicky. § 13zp Pokuty (1) Správce daně může české členské entitě nadnárodní skupiny podnikůčeské členské entitě nadnárodní skupiny podniků uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy také, pokud poruší povinnost a) uchovávat doklady, b) požádat nejvyšší mateřskou entitu této skupiny o součinnost. (2) Správce daně může české členské entitě nadnárodní skupiny podnikůčeské členské entitě nadnárodní skupiny podniků, která je nejvyšší mateřskou entitou této skupiny, uložit pořádkovou pokutu do 1 500 000 Kč, pokud poruší povinnost při oznamování. (3) Správce daně může české členské entitě nadnárodní skupiny podnikůčeské členské entitě nadnárodní skupiny podniků, která je zastupující entitou této skupiny, uložit pořádkovou pokutu do 1 500 000 Kč, pokud poruší povinnost při oznamování. (4) Správce daně může české členské entitě nadnárodní skupiny podnikůčeské členské entitě nadnárodní skupiny podniků uložit pořádkovou pokutu do 600 000 Kč, pokud poruší povinnost při oznamování. (5) Pořádkovou pokutu podle odstavce 4 nelze uložit české členské entitě nadnárodní skupiny podnikůčeské členské entitě nadnárodní skupiny podniků, která a) prokáže, že od nejvyšší mateřské entity této skupiny neobdržela ani nezískala informaceinformace nutné pro splnění povinnosti oznámit zprávu podle zemí za tuto skupinu, o jejichž poskytnutí ji požádala, b) uvede ve zprávě podle zemí za tuto skupinu veškeré informaceinformace, které jsou jí dostupné a které obdržela nebo získala, a c) uvede v oznámení, že jí nejvyšší mateřská entita této skupiny odmítla poskytnout součinnost. § 13zq Postup ústředního kontaktního orgánu (1) Ústřední kontaktní orgán předá zprávu podle zemí za nadnárodní skupinu podnikůnadnárodní skupinu podniků kontaktnímu místukontaktnímu místu státu nebo jurisdikce, ze kterých je členská entita této skupiny uvedená v této zprávě a které byly pro dané vykazované účetní obdobívykazované účetní období státem vyměňujícím zprávy podle zemí. Zprávu podle zemí za nadnárodní skupinu podnikůnadnárodní skupinu podniků předá také kontaktnímu místukontaktnímu místu státu nebo jurisdikce, na jejichž území vykonává ve stálé provozovně činnost část členské entity této skupiny uvedená ve zprávě, pokud tento stát nebo jurisdikce byly pro dané vykazované účetní obdobívykazované účetní období státem vyměňujícím zprávy podle zemí. (2) Zpráva podle zemí za nadnárodní skupinu podnikůnadnárodní skupinu podniků se předá do 15 měsíců od konce vykazovaného účetního obdobívykazovaného účetního období této skupiny. V případě, že lhůta pro podání oznámení skončí později, předá ústřední kontaktní orgán zprávu podle zemí za tuto skupinu bezodkladně. (3) Ústřední kontaktní orgán předá kontaktním místůmkontaktním místům všech jiných členských států informaciinformaci o tom, že nejvyšší mateřská entita nadnárodní skupiny podnikůnejvyšší mateřská entita nadnárodní skupiny podniků odmítla poskytnout součinnost české členské entitě této skupiny. Oddíl 6 Automatická výměna informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání Pododdíl 1 Obecná ustanovení § 14 Úvodní ustanovení (1) Při automatické výměně informacíautomatické výměně informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání se poskytují informaceinformace týkající se přeshraničního uspořádání naplňujícího charakteristický znak. (2) Při automatické výměně informacíautomatické výměně informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání poskytuje ústřední kontaktní orgán informaceinformace podle odstavce 1 také ministerstvu a má k nim přístup Evropská komise. § 14a Uživatel uspořádání Uživatelem uspořádání je pro účely automatické výměny informacíautomatické výměny informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, a) kterým je toto uspořádání zpřístupněno pro zavedení, b) které jsou připraveny toto uspořádání zavést, nebo c) které uskutečnily první krok pro jeho zavedení. § 14b Přidružené entity (1) Přidruženými entitami jsou pro účely automatické výměny informacíautomatické výměny informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání osoby nebo jednotky bez právní osobnosti, které jsou navzájem spojeny tak, že osoba nebo jednotka bez právní osobnosti a) se podílí na 1. řízení druhé osoby nebo jednotky bez právní osobnosti tím, že je schopna v nich uplatňovat významný vliv, 2. kontrole druhé osoby nebo jednotky bez právní osobnosti tím, že drží více než 25 % hlasovacích práv, nebo 3. více než 25 % základního kapitálu druhé osoby nebo jednotky bez právní osobnosti prostřednictvím vlastnického práva, které přímo nebo nepřímo drží, nebo b) má nárok na alespoň 25 % zisku druhé osoby nebo jednotky bez právní osobnosti. (2) Pokud se na řízení, kontrole, základním kapitálu nebo zisku téže osoby nebo jednotky bez právní osobnosti podílí podle odstavce 1 více osob nebo jednotek bez právní osobnosti, jsou tyto osoby nebo jednotky také navzájem přidruženými entitami. (3) Pokud se osoba nebo jednotka bez právní osobnosti podílí podle odstavce 1 na řízení, kontrole, základním kapitálu nebo zisku více osob nebo jednotek bez právní osobnosti, jsou tyto osoby nebo jednotky také navzájem přidruženými entitami. (4) Na osobu nebo jednotku bez právní osobnosti, které z hlediska hlasovacích práv nebo podílu na základním kapitálu určité osoby nebo jednotky bez právní osobnosti jednají společně s jinou osobou nebo jednotkou bez právní osobnosti, se hledí, jako by na nich také měly účast v rozsahu všech hlasovacích práv nebo podílů na základním kapitálu, které drží tato jiná osoba nebo jednotka bez právní osobnosti. (5) Podíl na základním kapitálu podle odstavce 1 písm. a) bodu 3 se v případě nepřímé účasti vypočte vynásobením velikosti držených podílů na jednotlivých úrovních hierarchie. Na osobu nebo jednotku bez právní osobnosti, které drží více než 50 % hlasovacích práv, se při tom hledí, jako by držely 100 % hlasovacích práv. (6) Pro účely odstavců 1 až 5 se považují fyzická osoba, její manžel a příbuzní v řadě přímé za jedinou osobu. § 14c Zprostředkovatel uspořádání (1) Zprostředkovatelem uspořádání je pro účely automatické výměny informacíautomatické výměny informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání hlavní zprostředkovatel uspořádání nebo vedlejší zprostředkovatel uspořádání, pokud a) jsou podrobeni zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení v členském státě Evropské unie, b) mají stálou provozovnu v členském státě Evropské unie, prostřednictvím které poskytují služby ve vztahu k tomuto uspořádání, c) jsou zřízeni podle práva členského státu Evropské unie nebo se řídí jeho právem nebo d) jsou registrováni v profesním sdružení týkajícím se právních, daňových nebo poradenských služeb v členském státě Evropské unie. (2) Hlavním zprostředkovatelem uspořádání je pro účely automatické výměny informacíautomatické výměny informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, které toto uspořádání navrhují, nabízejí na trhu, organizují, zpřístupňují pro jeho zavedení nebo řídí jeho zavedení. (3) Vedlejším zprostředkovatelem uspořádání je pro účely automatické výměny informacíautomatické výměny informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, které vzhledem k příslušným skutečnostem a okolnostem a na základě dostupných informacíinformací a odborných znalostí a porozumění, jež jsou nezbytné k poskytování těchto služeb, vědí nebo by měly vědět, že se zavázaly poskytnout samy nebo prostřednictvím třetí osoby nebo jednotky bez právní osobnosti podporu, pomoc nebo poradenství, pokud jde o a) návrh, nabízení na trhu nebo organizaci tohoto uspořádání, b) zpřístupňování tohoto uspořádání pro zavedení, nebo c) řízení zavedení tohoto uspořádání. § 14d Složená uspořádání (1) Na posloupnost uspořádání se pro účely automatické výměny informacíautomatické výměny informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání hledí jako na jediné uspořádání. (2) Na uspořádání sestávající se z více kroků nebo částí se pro účely automatické výměny informacíautomatické výměny informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání hledí jako na jediné uspořádání. § 14e Druhy uspořádání (1) Typizovaným uspořádáním je pro účely automatické výměny informacíautomatické výměny informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání takové uspořádání, které je navrženo, nabízeno na trhu, připraveno k zavedení nebo zpřístupněno tak, že je možné jej bez podstatných úprav zavést u uživatele uspořádání. (2) Uspořádáním na míru je pro účely automatické výměny informacíautomatické výměny informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání takové uspořádání, které není typizovaným uspořádáním. § 14f Oznamované přeshraniční uspořádání (1) Oznamovaným přeshraničním uspořádáním je pro účely automatické výměny informacíautomatické výměny informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání přeshraniční uspořádání, které naplňuje alespoň jeden charakteristický znak. (2) Přeshraničním uspořádáním podle odstavce 1 je uspořádání, které se týká více členských států Evropské unie nebo členského státu Evropské unie a státu, který není členským státem Evropské unie, nebo jiné jurisdikce, a a) alespoň jeden účastník tohoto uspořádání 1. je podroben zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení v jiném státě nebo jurisdikci než jiný účastník tohoto uspořádání, 2. je podroben zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení v alespoň dvou státech nebo jurisdikcích, 3. podniká v jiném státě nebo jurisdikci prostřednictvím stálé provozovny nacházející se v tomto státě nebo jurisdikci a toto podnikání alespoň zčásti probíhá podle tohoto uspořádání, nebo 4. vykonává činnost ve státě nebo jurisdikci, ve které není podroben zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení ani zde nemá stálou provozovnu, nebo b) toto uspořádání může dopadat na automatickou výměnu informacíautomatickou výměnu informací nebo na identifikaci skutečných majitelů podle zákona upravujícího některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. § 14g Charakteristický znak Charakteristickým znakem je pro účely automatické výměny informacíautomatické výměny informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání vlastnost nebo rys uspořádání, které jsou ukazatelem potenciálního rizika vyhýbání se daňovým povinnostem a které jsou uvedeny v příloze č. 3 k tomuto zákonu. Pododdíl 2 Výměna informací o oznamovaných přeshraničních uspořádáních § 14h Povinná osoba (1) Povinnou osobou je pro účely automatické výměny informacíautomatické výměny informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání zprostředkovatel oznamovaného přeshraničního uspořádání, a) kterému je toto uspořádání známo, nebo b) který má toto uspořádání v držení nebo pod svou kontrolou. (2) Uživatel oznamovaného přeshraničního uspořádání je povinnou osobou namísto zprostředkovatele tohoto uspořádání v rozsahu, ve kterém je tento zprostředkovatel ve vztahu k tomuto uspořádání vázán profesní mlčenlivostí, a to ode dne, kdy mu tuto skutečnost tento zprostředkovatel sdělí. To neplatí, pokud má toto uspořádání jiného zprostředkovatele, který není vázán profesní mlčenlivostí. (3) Uživatel oznamovaného přeshraničního uspořádání je vždy povinnou osobou, pokud toto uspořádání nemá zprostředkovatele. § 14i Profesní mlčenlivost Profesní mlčenlivostí je pro účely automatické výměny informacíautomatické výměny informací oznamovaných zprostředkovateli přeshraničních uspořádání povinnost zachovávat mlčenlivost podle a) zákona o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, b) zákona o advokacii, c) notářského řádu, d) zákona o auditorech, e) práva jiného členského státu v rozsahu, v jakém se vztahuje na výměnu informacíinformací o oznamovaných přeshraničních uspořádáních. § 14j Informační povinnost zprostředkovatele oznamovaného přeshraničního uspořádání (1) Zprostředkovatel oznamovaného přeshraničního uspořádání, který alespoň zčásti není ve vztahu k tomuto uspořádání povinnou osobou z důvodu profesní mlčenlivosti, je povinen tuto skutečnost včas sdělit a) zprostředkovateli, kterému poskytuje v souvislosti s tímto uspořádáním služby, včetně pomoci, poradenství, konzultací nebo pokynů, nebo b) uživateli tohoto uspořádání, pokud není žádný zprostředkovatel podle písmene a). (2) Zprostředkovatel oznamovaného přeshraničního uspořádání, který je ve vztahu k tomuto uspořádání povinnou osobou, je povinen informovat uživatele uspořádání, účastníka uspořádání a případnou přidruženou osobu, kteří jsou fyzickou osobou, o tom, že o nich budou shromažďovány a předávány údaje, a to před učiněním prvního oznámení správci daně obsahujícího údaje o těchto osobách tak, aby tyto osoby mohly uplatnit svá práva na ochranu osobních údajů. § 14k Postavení povinné osoby Povinná osoba má pro účely tohoto zákona postavení daňového subjektu. § 14l Oznámení (1) Povinná osoba, která je zprostředkovatelem oznamovaného přeshraničního uspořádání, oznámí správci daně informaceinformace o tomto uspořádání, pokud v České republice a) je podrobena zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení, b) má stálou provozovnu, jejímž prostřednictvím poskytuje služby ve vztahu k tomuto uspořádání, a není podrobena zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla ani místa vedení v žádném členském státě Evropské unie, c) je zřízena podle jejího práva nebo se jejím právem řídí a není podrobena zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla ani místa vedení v žádném členském státě Evropské unie ani nemá v žádném členském státě Evropské unie stálou provozovnu, jejímž prostřednictvím poskytuje služby ve vztahu k tomuto uspořádání, nebo d) je registrována v profesním sdružení týkajícím se právních, daňových nebo poradenských služeb a není podrobena zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla ani místa vedení v žádném členském státě Evropské unie, nemá v žádném členském státě Evropské unie stálou provozovnu, jejímž prostřednictvím poskytuje služby ve vztahu k tomuto uspořádání, není zřízena podle práva žádného členského státu Evropské unie ani se neřídí jeho právem. (2) Povinná osoba, která je uživatelem oznamovaného přeshraničního uspořádání, oznámí správci daně informaceinformace o tomto uspořádání, pokud v České republice a) je podrobena zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení, b) má stálou provozovnu, která má z tohoto uspořádání prospěch, a není podrobena zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla ani místa vedení v žádném členském státě Evropské unie, c) obdrží příjem nebo zde vytváří zisk a není podrobena zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla ani místa vedení v žádném členském státě Evropské unie ani v žádném členském státě Evropské unie nemá stálou provozovnu, která má z tohoto uspořádání prospěch, nebo d) vykonává činnost a není podrobena zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla ani místa vedení v žádném členském státě Evropské unie, nemá v žádném členském státě Evropské unie stálou provozovnu, která má z tohoto uspořádání prospěch, neobdržela v žádném členském státě Evropské unie příjem ani v žádném členském státě Evropské unie nevytváří zisk. (3) Povinná osoba podle odstavce 1 nebo 2 ve vztahu k typizovanému oznamovanému přeshraničnímu uspořádání oznámí správci daně změny v informacíchinformacích o tomto uspořádání. (4) V případě, kdy má vedle povinné osoby podle odstavce 2 povinnost oznámit informaceinformace o oznamovaném přeshraničním uspořádání také jiný jeho uživatel v některém z členských států Evropské unie, má povinná osoba povinnost podat oznámení podle odstavce 2, pouze pokud a) dohodla toto uspořádání se zprostředkovatelem tohoto uspořádání, nebo b) řídí nebo koordinuje zavedení tohoto uspořádání, pokud k dohodě podle písmene a) nedošlo. (5) Povinná osoba není povinna podávat oznámení podle odstavců 1 až 3, pokud podala oznámení, které obsahovalo stejné údaje, v jiném členském státě podle obdobného ustanovení. (6) Povinná osoba není povinna podávat oznámení podle odstavců 1 až 3, pokud ve vztahu k tomuto uspořádání podala jiná povinná osoba v některém z členských států Evropské unie oznámení, které obsahovalo stejné údaje. (7) Oznámení se činí pouze elektronicky. § 14m Obsah oznámení (1) Povinná osoba v oznámení o oznamovaném přeshraničním uspořádání uvede a) identifikační údaje zprostředkovatele tohoto uspořádání a s výjimkou zprostředkovatele, který není ve vztahu k tomuto uspořádání povinnou osobou z důvodu profesní mlčenlivosti, identifikační údaje uživatele tohoto uspořádání a seznam osob nebo jednotek bez právní osobnosti, které jsou přidruženou entitou tohoto uživatele, b) podrobné údaje o charakteristickém znaku naplňovaném tímto uspořádáním, c) shrnutí obsahu tohoto uspořádání obsahující alespoň 1. označení, pod kterým je obecně známo, pokud takové označení existuje, a 2. popis uspořádání nebo podnikatelské činnosti v obecných rysech tak, aby nebyla porušena ochrana obchodního tajemství, zákonem uložené nebo zákonem uznané povinnosti mlčenlivosti a nedošlo k ohrožení veřejného pořádku nebo bezpečnosti České republiky, d) den, kdy byl nebo má být učiněn první krok v zavedení tohoto uspořádání, e) podrobné informaceinformace o ustanoveních právních předpisů nebo mezinárodních smluv, na kterých je uspořádání založeno, f) hodnotu tohoto uspořádání, g) označení členského státu Evropské unie uživatele tohoto uspořádání a všech dalších členských států Evropské unie, které by tímto uspořádáním mohly být dotčeny, a h) identifikační údaje případné další osoby nebo jednotky bez právní osobnosti, které by mohly být dotčeny tímto uspořádáním a které jsou spojeny s členským státem Evropské unie, spolu s informacíinformací o tom, se kterým členským státem Evropské unie jsou spojeny. (2) Povinná osoba v oznámení o změně informacíinformací o typizovaném oznamovaném přeshraničním uspořádání uvede za dané kalendářní čtvrtletí nové nebo změněné údaje podle odstavce 1 písm. a), d), g) a h). (3) Identifikační údaje osoby nebo jednotky bez právní osobnosti podle odstavce 1 písm. a) a h) jsou a) jméno, b) datum a místo narození, jde-li o fyzickou osobu, c) stát nebo jurisdikce, ve kterých jsou podrobeny zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení, a d) daňové identifikační číslo nebo jiné obdobné číslo používané pro daňové účely ve státě nebo jurisdikci, ve kterých jsou podrobeny zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení. (4) Ministerstvu a Evropské komisi se neposkytnou údaje podle odstavce 1 písm. a), c) a h). § 14n Lhůta pro podání oznámení (1) Oznámení o oznamovaném přeshraničním uspořádání se podává do 30 dnů ode dne, kdy a) bylo toto uspořádání zpřístupněno pro zavedení, b) bylo toto uspořádání připraveno k zavedení, nebo c) byl učiněn první krok v zavedení tohoto uspořádání. (2) Nastane-li více skutečností podle odstavce 1, je dnem rozhodným pro počátek běhu lhůty podle odstavce 1 den, který nastane dříve. (3) V případě, že oznámení o oznamovaném přeshraničním uspořádání podává povinná osoba, která je vedlejším zprostředkovatelem tohoto uspořádání, podává se oznámení do 30 dnů ode dne, kdy tento zprostředkovatel poskytnul sám nebo prostřednictvím jiné osoby nebo jednotky bez právní osobnosti podporu, pomoc nebo poradenství ve vztahu k tomuto uspořádání. (4) Oznámení o změně informacíinformací o typizovaném oznamovaném přeshraničním uspořádání se podává do 30 dnů od posledního dne kalendářního čtvrtletí, ve kterém k těmto změnám došlo. § 14o Vyloučení vybraných účinků podaného oznámení Skutečnost, že správce daně nebo orgán jiného členského státu nepodniknou na základě podaného oznámení o oznamovaném přeshraničním uspořádání kroky ve vztahu ke zprostředkovateli nebo uživateli tohoto uspořádání, není postupem nebo úkonem, které by podle § 13v odst. 3 zakládaly předběžné daňové rozhodnutípředběžné daňové rozhodnutí nebo které by podle § 13w odst. 3 zakládaly předběžné posouzení převodních cen. § 14p Uchovávání dokladů (1) Povinná osoba je povinna po dobu 10 let od posledního dne lhůty pro podání oznámení uchovávat doklady týkající se zániku povinnosti podat toto oznámení v důsledku podání obdobného oznámení jinou povinnou osobou nebo v jiném členském státě. (2) Povinná osoba, která je zprostředkovatelem oznamovaného přeshraničního uspořádání, je povinna po dobu 10 let od posledního dne lhůty pro podání oznámení uchovávat doklady týkající se plnění informační povinnosti. (3) Povinná osoba, která je uživatelem oznamovaného přeshraničního uspořádání, je povinna po dobu 10 let od posledního dne lhůty pro podání oznámení uchovávat doklady týkající se dohody se zprostředkovatelem tohoto uspořádání na tomto uspořádání. § 14r Pokuty (1) Správce daně může povinné osobě uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy také, pokud poruší povinnost uchovávat doklady. (2) Správce daně může zprostředkovateli oznamovaného přeshraničního uspořádání uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy také, pokud poruší informační povinnost. (3) Správce daně může povinné osobě uložit pořádkovou pokutu do 500 000 Kč, pokud poruší povinnost při oznamování. § 14s Lhůta pro poskytnutí informace Ústřední kontaktní orgán poskytne informaciinformaci o oznamovaném přeshraničním uspořádání do 1 měsíce od posledního dne kalendářního čtvrtletí, ve kterém byla tato informaceinformace oznámena. Oddíl 7 Automatická výměna informací oznamovaných provozovateli platforem Pododdíl 1 Obecná ustanovení § 14t Úvodní ustanovení Při automatické výměně informací oznamovaných provozovateli platforem se poskytují informace týkající se oznamované činnosti vykonávané oznamovaným prodejcem, která je usnadněna prostřednictvím platformy provozované oznamujícím provozovatelem platformy. § 14u Vybraná činnost Vybranou činností se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí a) poskytnutí nemovité věci, b) poskytnutí dopravního prostředku, c) osobní služba, nebo d) prodej zboží. § 14v Poskytnutí věci Poskytnutím věci se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí přenechání věci nebo její části jinému, zejména nájem, pacht, výpůjčka, zápůjčka nebo ubytování. § 14w Nabízená nemovitá věc Nabízenou nemovitou věcí se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí nemovitá věc, její část nebo jejich soubor, které a) se nacházejí na téže adrese, b) mají stejného vlastníka a c) jsou nabízeny stejným prodejcem. § 14x Osobní služba Osobní službou se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí činnost fyzické osoby založená na čase nebo úkolu vykonávaná na žádost uživatele platformy, jejíž provádění je usnadněno prostřednictvím platformy, bez ohledu na to, zda je prováděna a) jménem této fyzické osoby nebo skupiny osob, jíž je tato fyzická osoba členem, b) jménem právnické osoby nebo na účet jednotky bez právní osobnosti, nebo c) prostřednictvím veřejné datové sítě nebo jiným způsobem. § 14y Zboží Zbožím se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí hmotná věc nebo živé zvíře. § 14z Protiplnění (1) Protiplněním se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí úplata, kterou prodejce obdrží nebo má obdržet v souvislosti s vybranou činností, pokud je její výše oznamujícímu provozovateli platformy známa nebo by mu mohla být známa při vynaložení přiměřeného úsilí. (2) Úplatou podle odstavce 1 se rozumí částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého plnění po odečtení částky nebo hodnoty nepeněžitého plnění, které jsou sražené nebo účtované oznamujícím provozovatelem platformy. Úplata zahrnuje daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pokud je nesráží nebo neúčtuje oznamující provozovatel platformy. (3) Pro účely přepočtu protiplnění v cizí měně na českou měnu nebo euro se použije způsob určení kurzu, který si oznamující provozovatel platformy trvale určí. (4) Hodnota nepeněžité úplaty nebo úplaty, která není v české nebo cizí měně, se určí způsobem, který si oznamující provozovatel platformy trvale určí. § 14za Oznamovaná činnost Oznamovanou činností se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí vybraná činnost prováděná za protiplnění, pokud nejde o činnost, jejíž provádění je usnadněno prostřednictvím platformy, prováděnou prodejcem jako zaměstnancem a) oznamujícího provozovatele této platformy, nebo b) právnické osoby nebo jednotky bez právní osobnosti propojené s oznamujícím provozovatelem této platformy. § 14zb Platforma (1) Platformou se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí software umožňující spojení prodejce s jiným uživatelem za účelem provádění oznamované činnosti pro tohoto uživatele bez ohledu na to, zda je prováděna na základě smlouvy uzavřené mezi prodejcem a uživatelem, včetně případného vybírání nebo placení protiplnění ve vztahu k této oznamované činnosti. (2) Platformou podle odstavce 1 není software, který bez dalšího zásahu do provádění oznamované činnosti umožňuje pouze a) zpracování platby ve vztahu k oznamované činnosti, b) uživateli zařadit oznamovanou činnost do nabídky nebo ji propagovat, nebo c) přesměrování nebo převedení uživatele na platformu. § 14zc Provozovatel platformy Provozovatelem platformy se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, které uzavírají s osobami nebo jednotkami bez právní osobnosti smlouvy o zpřístupnění alespoň části platformy umožňující jejich spojení s uživateli, pro které jako prodejci provádějí oznamovanou činnost. § 14zd Vyloučený provozovatel platformy (1) Vyloučeným provozovatelem platformy se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí provozovatel platformy, který by jinak měl v oznamovaném období oznamovací povinnost v České republice, pokud je vyloučen z oznamovací povinnosti, protože splňuje podmínky pro vyloučení z oznamovací povinnosti podle a) tohoto zákona, nebo b) právního řádu jiného členského státu, pokud by měl tento provozovatel jinak oznamovací povinnost také v tomto jiném členském státě. (2) Podmínkou pro vyloučení z oznamovací povinnosti se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí skutečnost, že obchodní model platformy neumožňuje, aby v oznamovaném období bylo prostřednictvím této platformy umožněno spojení oznamovaného prodejce s jiným uživatelem za účelem provádění oznamované činnosti. § 14ze Oznamující provozovatel platformy (1) Oznamujícím provozovatelem platformy se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí a) český oznamující provozovatel platformy, nebo b) neusazený oznamující provozovatel platformy. (2) Českým oznamujícím provozovatelem platformy se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí provozovatel platformy, který je usazen v České republice a není v oznamovaném období vyloučeným provozovatelem platformy. (3) Neusazeným oznamujícím provozovatelem platformy se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí provozovatel platformy, který přeshraničně usnadňuje v členském státě Evropské unie oznamovanou činnost, není usazen v členském státě Evropské unie a není v oznamovaném období vyloučeným provozovatelem platformy. (4) Provozovatel platformy je usazen ve státě nebo jiné jurisdikci, pokud a) je v tomto státě nebo jiné jurisdikci podroben zdanění z důvodu svého sídla nebo místa vedení, b) je založen podle právních předpisů tohoto státu nebo jiné jurisdikce, c) má v tomto státě nebo jiné jurisdikci své vedení nebo skutečné vedení, nebo d) má v tomto státě nebo jiné jurisdikci stálou provozovnu, pokud není kvalifikovaným provozovatelem platformy. (5) Provozovatel platformy přeshraničně usnadňuje ve státě nebo jiné jurisdikci oznamovanou činnost, pokud a) v nich není usazen, b) není kvalifikovaným provozovatelem platformy a c) usnadňuje výkon 1. oznamované činnosti oznamovaným prodejcem, který splňuje podmínky, aby byl podle postupů náležité péče podle přílohy č. 4 k tomuto zákonu považován za rezidenta tohoto státu nebo jiné jurisdikce, nebo 2. oznamované činnosti poskytnutí nemovité věci ve vztahu k nemovité věci nacházející se na území tohoto státu nebo jiné jurisdikce. § 14zf Kvalifikovaný provozovatel platformy (1) Kvalifikovaným provozovatelem platformy se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí provozovatel platformy, která neusnadňuje jinou oznamovanou činnost než kvalifikovanou činnost, pokud tento provozovatel a) je podroben zdanění z důvodu sídla nebo místa vedení v kvalifikovaném smluvním státěsmluvním státě, b) je založen podle právních předpisů kvalifikovaného smluvního státusmluvního státu, nebo c) má své vedení nebo skutečné vedení v kvalifikovaném smluvním státěsmluvním státě. (2) Kvalifikovanou činností se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí oznamovaná činnost, která je uvedena v kvalifikačním prováděcím dokumentu podepsaném příslušným orgánem smluvního státusmluvního státu. § 14zg Prodejce Prodejcem se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, které a) jsou uživateli platformy, bez ohledu na to, zda byly zaregistrovány na platformě v průběhu oznamovaného období nebo před jeho začátkem, a b) vykonávají nebo hodlají vykonávat oznamovanou činnost pro jiného uživatele platformy. § 14zh Vyloučený prodejce (1) Vyloučeným prodejcem se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí a) veřejnoprávní prodejce, nebo b) kotovaný prodejce. (2) Veřejnoprávním prodejcem se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí prodejce, který je a) státem nebo jinou jurisdikcí, b) územním samosprávným celkem nebo jiným územním celkem, c) orgánem státu, jiné jurisdikce nebo územního celku podle písmene b) nebo jiným orgánem veřejné moci, d) právnickou osobou nebo jednotkou bez právní osobnosti, které jsou zcela vlastněny nebo zcela ovládány osobou, orgánem nebo celkem podle písmen a) až c). (3) Kotovaným prodejcem se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí prodejce, který je právnickou osobou nebo jednotkou bez právní osobnosti, a) jehož akcie nebo obdobné cenné papíry představující podíl v této právnické osobě nebo jednotce bez právní osobnosti jsou obchodovány na regulovaném trhu nebo obdobném trhu v zahraničí, nebo b) který je propojen s právnickou osobou nebo jednotkou bez právní osobnosti, jejichž akcie nebo obdobné cenné papíry představující podíl v této osobě nebo jednotce jsou obchodovány na regulovaném trhu nebo obdobném trhu v zahraničí. § 14zi Vyloučený prodejce ve vztahu k oznamované činnosti poskytnutí nemovité věci (1) Vyloučeným prodejcem se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí ve vztahu k oznamované činnosti poskytnutí nemovité věci v souvislosti s jednotlivou nabízenou nemovitou věcí také poskytovatel ubytování ve velkém rozsahu. (2) Poskytovatelem ubytování ve velkém rozsahu se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí ve vztahu k jednotlivé nabízené nemovité věci prodejce, a) který je právnickou osobou nebo jednotkou bez právní osobnosti a b) kterému je prostřednictvím platformy v oznamovaném období usnadněno provedení více než 2 000 oznamovaných činností ve vztahu k této nabízené nemovité věci. § 14zj Vyloučený prodejce ve vztahu k oznamované činnosti prodej zboží (1) Vyloučeným prodejcem se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí ve vztahu k oznamované činnosti prodej zboží také prodejce zboží v malém rozsahu. (2) Prodejcem zboží v malém rozsahu se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí prodejce vykonávající oznamovanou činnost prodej zboží, kterému je v oznamovaném období prostřednictvím platformy usnadněno provedení méně než 30 oznamovaných činností, pokud celkový úhrn protiplnění nepřekročí 2 000 EUR. § 14zk Oznamovaný prodejce (1) Oznamovaným prodejcem se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí aktivní prodejce, který není ve vztahu k dané oznamované činnosti vyloučeným prodejcem a který a) je podle postupů náležité péče podle přílohy č. 4 k tomuto zákonu považován za rezidenta oznamovaného státu, nebo b) vykonává oznamovanou činnost poskytnutí nemovité věci usnadněnou prostřednictvím platformy ve vztahu k nemovité věci nacházející se v oznamovaném státě. (2) Aktivním prodejcem se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí prodejce, který v oznamovaném období a) vykoná oznamovanou činnost pro jiného uživatele platformy, nebo b) v souvislosti s oznamovanou činností vykonanou pro jiného uživatele platformy obdrží protiplnění. § 14zl Oznamované období Oznamovaným obdobím se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí kalendářní rok. § 14zm Oznamovaný stát (1) Oznamovaným státem se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí a) Česká republika, b) jiný členský stát, c) smluvní státsmluvní stát, jehož příslušný orgán podepsal stejně jako příslušný orgán České republiky dokument k provedení mezinárodní smlouvy týkající se automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem, pokud se tomuto státu podle tohoto dokumentu předávají informace, nebo d) stát nebo jiná jurisdikce, pokud ve vztahu k jeho rezidentům nebo nemovitým věcem, které se nacházejí na jeho území, existuje riziko, že bude ohroženo správné zjištění a stanovení daně nebo zabezpečení její úhrady. (2) Ministerstvo zveřejní ve Finančním zpravodaji seznam států podle odstavce 1 písm. c). (3) Ministerstvo stanoví vyhláškou seznam států a jiných jurisdikcí podle odstavce 1 písm. d). § 14zn Kvalifikovaný smluvní stát (1) Kvalifikovaným smluvním státemsmluvním státem se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí smluvní státsmluvní stát, jehož příslušný orgán podepsal kvalifikační prováděcí dokument se všemi členskými státy Evropské unie, pokud tento stát uvede na svém seznamu oznamovaných států všechny členské státy Evropské unie. (2) Kvalifikačním prováděcím dokumentem podle odstavce 1 je dokument k provedení mezinárodní smlouvy týkající se automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem, pokud jsou informace uvedené v tomto dokumentu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie rovnocenné informacím vyměňovaným mezi členskými státy Evropské unie. (3) Ministerstvo může podat Evropské komisi odůvodněnou žádost o posouzení rovnocennosti informací uvedených v dokumentu k provedení mezinárodní smlouvy týkající se automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem, který příslušný orgán smluvního státusmluvního státu podepsal stejně jako příslušný orgán České republiky, nebo návrhu takového dokumentu. (4) Ministerstvo poskytne Evropské komisi součinnost v řízení o posouzení rovnocennosti informací uvedených v dokumentu k provedení mezinárodní smlouvy týkající se automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem. (5) Při posuzování toho, zda informace uvedené v dokumentu k provedení mezinárodní smlouvy týkající se automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem již nejsou rovnocenné, se postupuje podle odstavců 3 a 4 obdobně. § 14zo Propojené entity (1) Právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti je pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem propojena s jinou právnickou osobou nebo jednotkou bez právní osobnosti, jestliže je jedna z nich ovládána druhou, nebo jsou obě ovládány stejnou osobou nebo jednotkou bez právní osobnosti. (2) Právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti pro účely odstavce 1 ovládá druhou právnickou osobu nebo jednotku bez právní osobnosti, pokud se podílí na a) kontrole druhé osoby nebo jednotky bez právní osobnosti tím, že přímo nebo nepřímo drží více než 50 % hlasovacích práv, a b) více než 50 % základního kapitálu druhé osoby nebo jednotky bez právní osobnosti prostřednictvím vlastnického práva, které přímo nebo nepřímo drží. (3) Podíl na hlasovacích právech nebo základním kapitálu podle odstavce 2 se v případě nepřímé účasti vypočte vynásobením velikosti držených podílů na jednotlivých úrovních hierarchie. Na osobu nebo jednotku bez právní osobnosti, které drží více než 50 % hlasovacích práv, se přitom hledí, jako by držely 100 % hlasovacích práv. § 14zp Primární adresa prodejce Primární adresou prodejce se pro účely automatické výměny informací oznamovaných provozovateli platforem rozumí adresa a) bydliště prodejce, pokud je prodejce fyzickou osobou, nebo b) sídla prodejce v jiných případech než podle písmene a). Pododdíl 2 Ohlašovací a registrační povinnost a řízení o vyloučení z oznamovací povinnosti § 14zq Ohlášení (1) Český oznamující provozovatel platformy podá správci daně ohlášení, ve kterém uvede a) členský stát Evropské unie, ve kterém plní oznamovací povinnost, a b) údaje nutné k technickému zabezpečení oznamování, pokud plní oznamovací povinnost v České republice. (2) Ohlášení podle odstavce 1 se podává nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se provozovatel platformy stal českým oznamujícím provozovatelem platformy. (3) Správce daně určí údaje nutné k technickému zabezpečení oznamování podle odstavce 1 písm. b) a zveřejní je na úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup. (4) Dojde-li ke změně údajů podle odstavce 1, je český oznamující provozovatel platformy povinen ohlásit tuto změnu správci daně do 15 dnů ode dne, kdy tato změna nastala. (5) Provozovatel platformy, který přestal být českým oznamujícím provozovatelem platformy, je povinen ohlásit tuto skutečnost správci daně do 15 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala. (6) Ohlášení se podává pouze elektronicky. § 14zr Vznik registrační povinnosti Neusazenému oznamujícímu provozovateli platformy vzniká registrační povinnost dnem, ve kterém zahájí činnost jako oznamující provozovatel platformy, pokud neplní registrační povinnost v jiném členském státě. § 14zs Přihláška k registraci (1) Neusazený oznamující provozovatel platformy je povinen podat přihlášku k registraci ke dni vzniku registrační povinnosti. (2) V přihlášce k registraci neusazený oznamující provozovatel platformy uvede vedle obecných náležitostí podání podle daňového řádu a) název, b) poštovní adresu, c) elektronickou adresu včetně adresy internetové stránky, d) všechna daňová identifikační čísla nebo jiná obdobná identifikační čísla, která mu byla přidělena v členském státě Evropské unie, e) údaje o případné registraci k dani z přidané hodnoty ve zvláštním režimu jednoho správního místa a f) seznam členských států Evropské unie, které se podle postupů náležité péče podle přílohy č. 4 k tomuto zákonu považují za stát, ve kterém je oznamovaný prodejce rezidentem. (3) Přihláška k registraci a oznámení o změně registračních údajů se podávají pouze elektronicky. § 14zt Rozhodnutí o registraci (1) Správce daně zaregistruje neusazeného oznamujícího provozovatele platformy, který podal přihlášku k registraci. (2) Pokud byla neusazenému oznamujícímu provozovateli platformy dříve zrušena registrace z moci úřední podle § 14zw, zaregistruje jej správce daně pouze, pokud poskytne záruku, že a) v přiměřené lhůtě dodatečně splní dříve vzniklou oznamovací povinnost, je-li to možné, a b) po přiměřenou dobu ode dne registrace, která nesmí přesáhnout 3 roky, neporuší tento zákon. (3) Správce daně na základě žádosti neusazeného oznamujícího provozovatele platformy podané po skončení období, ke kterému se váže záruka podle odstavce 2, může rozhodnout, že se na něj hledí, jako by mu dříve nebyla zrušena registrace z moci úřední podle § 14zw, pokud v tomto období nedojde k závažnému porušení povinnosti zajištěné zárukou podle odstavce 2. (4) Neusazeného oznamujícího provozovatele platformy, která je ke dni rozhodnutí o registraci zapsána na seznamu nespolupracujících platforem, správce daně nezaregistruje. (5) V rozhodnutí o registraci správce daně přidělí namísto daňového identifikačního čísla identifikační číslo platformy. Na identifikační číslo platformy se přiměřeně použijí ustanovení daňového řádu o daňovém identifikačním čísle. (6) Správce daně nezaregistruje neusazeného oznamujícího provozovatele platformy z moci úřední. § 14zu Informování o přiděleném identifikačním čísle platformy Správce daně sdělí ústřednímu kontaktnímu orgánu údaje o registraci neusazeného oznamujícího provozovatele platformy a o jemu přiděleném identifikačním čísle platformy. Ústřední kontaktní orgán tyto údaje sdělí kontaktním místůmkontaktním místům všech jiných členských států. § 14zv Zrušení registrace na žádost Správce daně zruší registraci neusazeného oznamujícího provozovatele platformy na základě oznámení o změně registračních údajů, ve kterém neusazený oznamující provozovatel platformy žádá o zrušení registrace, a to k poslednímu dni oznamovaného období, pokud neusazený oznamující provozovatel platformy podá tuto žádost do 15 dnů před jeho koncem. § 14zw Zrušení registrace z moci úřední (1) Správce daně rozhodne z moci úřední o zrušení registrace neusazeného oznamujícího provozovatele platformy také, pokud marně uplyne lhůta určená v kvalifikované výzvě k podání oznámení. (2) Správce daně vydá rozhodnutí podle odstavce 1 nejpozději devadesátý den ode dne doručení kvalifikované výzvy k podání oznámení podle odstavce 1. § 14zx Výmaz z centrálního registru Ústřední kontaktní orgán požádá Evropskou komisi, aby vymazala z centrálního registru provozovatele platformy, kterému byla v České republice zrušena registrace. § 14zy Řízení o vyloučení z oznamovací povinnosti (1) Oznamující provozovatel platformy je v oznamovaném období vyloučen z oznamovací povinnosti, pokud správci daně včas ohlásí, že splňuje podmínku pro toto vyloučení, a správce daně rozhodne o tom, že tuto podmínku splňuje. (2) Ohlášení podle odstavce 1 se podává ve lhůtě pro podání oznámení. (3) V ohlášení podle odstavce 1 je provozovatel platformy povinen uvést skutečnosti, ze kterých vyplývá, že splňuje podmínku pro vyloučení z oznamovací povinnosti. (4) Ústřední kontaktní orgán oznámí kontaktním místůmkontaktním místům všech jiných členských států informaci o tom, že je provozovatel platformy vyloučeným provozovatelem platformy. (5) Ohlášení se podává pouze elektronicky. Pododdíl 3 Povinnosti provozovatele platformy § 14zz Postavení oznamujícího provozovatele platformy a vyloučeného provozovatele platformy Oznamující provozovatel platformy a vyloučený provozovatel platformy mají pro účely tohoto zákona postavení daňového subjektu. § 14zza Prověřování (1) Oznamující provozovatel platformy prověřuje, zda je prostřednictvím této platformy v oznamovaném období usnadněno provádění oznamované činnosti oznamovaným prodejcem. (2) Oznamující provozovatel platformy používá při prověřování postupy náležité péče podle přílohy č. 4 k tomuto zákonu. § 14zzb Zjišťování (1) Oznamující provozovatel platformy zjišťuje za oznamované období údaje podle přílohy č. 4 k tomuto zákonu o a) oznamovaném prodejci a b) poskytnuté nemovité věci. (2) Oznamující provozovatel platformy používá při zjišťování postupy náležité péče podle přílohy č. 4 k tomuto zákonu. § 14zzc Součinnost (1) Prodejce poskytne oznamujícímu provozovateli platformy součinnost potřebnou při prověřování a zjišťování. (2) Pokud prodejce neposkytne potřebnou součinnost, přestože byl oznamujícím provozovatelem platformy po sdělení žádosti o poskytnutí součinnosti dvakrát upomenut, oznamující provozovatel platformy a) uzavře jeho účet na platformě a znemožní mu opětovnou registraci, nebo b) nevyplatí tomuto prodejci protiplnění. (3) Oznamující provozovatel platformy neuplatní opatření podle odstavce 2 před uplynutím 60 dní ode dne odeslání žádosti o poskytnutí součinnosti. Opatření uplatňuje oznamující provozovatel platformy do dne poskytnutí požadované součinnosti. (4) Ustanovení daňového řádu o stížnosti na postup plátce daně se v případě pochyb o postupu oznamujícího provozovatele platformy použijí obdobně. § 14zzd Informační povinnost provozovatele platformy (1) Oznamující provozovatel platformy je povinen informovat oznamovaného prodejce, který je fyzickou osobou, o tom, že o něm budou shromažďovány a předávány údaje, a to před učiněním prvního oznámení správci daně obsahujícího údaje o tomto prodejci tak, aby tento prodejce mohl uplatnit svá práva na ochranu osobních údajů. (2) Oznamující provozovatel platformy je povinen ve lhůtě pro podání oznámení sdělit oznamovanému prodejci údaje uvedené v oznámení s výjimkou údajů podle § 14zzg odst. 1 písm. a) až c). § 14zze Uchovávání dokladů Oznamující provozovatel platformy je povinen po dobu 10 let od konce oznamovaného období uchovávat doklady týkající se a) prověřování a zjišťování, b) informační povinnosti a c) zániku povinnosti podat oznámení v důsledku podání obdobného oznámení jiným provozovatelem platformy nebo v jiném členském státě. § 14zzf Oznámení (1) Český oznamující provozovatel platformy podá správci daně oznámení o oznamované činnosti vykonávané oznamovaným prodejcem. (2) Neusazený oznamující provozovatel platformy, kterému v České republice vznikla registrační povinnost, podá správci daně oznámení o oznamované činnosti vykonávané oznamovaným prodejcem s výjimkou kvalifikované činnosti. (3) Pokud z prověřování vyplyne, že v oznamovaném období nebyla prostřednictvím platformy usnadněna žádná oznamovaná činnost, oznámí tuto skutečnost oznamující provozovatel platformy správci daně. (4) Český oznamující provozovatel platformy není povinen podat oznámení podle odstavce 1, pokud ve vztahu k této platformě podal v členském státě Evropské unie oznámení obsahující stejné údaje jiný provozovatel platformy usazený v tomto státě nebo přeshraničně usnadňující v tomto státě oznamovanou činnost. (5) Český oznamující provozovatel platformy, který je usazen také v jiném členském státě, není povinen podat oznámení podle odstavce 1, pokud správci daně ohlásil, že oznamovací povinnost plní v tomto státě. (6) Oznámení se podává elektronicky. § 14zzg Obsah oznámení (1) Oznámení o oznamované činnosti vykonávané oznamovaným prodejcem obsahuje a) název, adresu sídla a daňové identifikační číslo oznamujícího provozovatele platformy, b) identifikační číslo platformy, c) obchodní název platformy, d) údaje zjištěné o oznamovaném prodejci, e) identifikátor bankovního účtu a jméno nebo název jeho majitele, pokud se liší od jména nebo názvu oznamovaného prodejce, a to v rozsahu dostupném oznamujícímu provozovateli platformy, jakož i jakékoli další identifikační údaje dostupné oznamujícímu provozovateli platformy ve vztahu k tomuto majiteli účtu, pokud 1. má oznamující provozovatel platformy údaje o identifikátoru bankovního účtu, na který je zaplaceno protiplnění, a 2. příslušný orgán členského státu Evropské unie, o kterém bylo zjištěno, že je v něm oznamovaný prodejce rezidentem, nezveřejnil, že nepožaduje sdělování tohoto identifikátoru, a f) za každé čtvrtletí oznamovaného období údaj o provizi, dani, poplatku, jiném obdobném peněžitém plnění nebo jiné částce nebo hodnotě nepeněžitého plnění, které jsou sraženy nebo účtovány oznamujícím provozovatelem platformy v tomto čtvrtletí. (2) Oznámení vztahující se k jiné oznamované činnosti, než je poskytnutí nemovité věci, dále za každé čtvrtletí oznamovaného období obsahuje a) úhrn protiplnění, která prodejce obdržel v tomto čtvrtletí, a b) počet vykonaných oznamovaných činností, ve vztahu k nimž prodejce obdržel protiplnění v tomto čtvrtletí. (3) Oznámení vztahující se k oznamované činnosti poskytnutí nemovité věci dále obsahuje a) adresu každé nabízené nemovité věci určené na základě postupů náležité péče podle přílohy č. 4 k tomuto zákonu a, jsou-li k dispozici, údaje, které umožňují identifikovat tuto nemovitou věc v katastrukatastru nemovitostí nebo v obdobné zahraniční evidenci, pokud se nemovitá věc nachází v jiném členském státě, b) za každé čtvrtletí oznamovaného období 1. úhrn protiplnění, která prodejce obdržel v tomto čtvrtletí, a 2. počet oznamovaných činností vykonaných ve vztahu ke každé nabízené nemovité věci a c) počet dní, po které je každá nabízená nemovitá věc během oznamovaného období pronajata, a druh každé nabízené nemovité věci, pokud má oznamující provozovatel platformy tyto údaje k dispozici. (4) Údaje o protiplnění v penězích se oznamují v měně, ve které bylo protiplnění obdrženo. Není-li plněno v penězích, oznamují se tyto údaje v českých korunách. (5) Údaje o protiplnění a jiné částce uvedené v oznámení se oznamují za čtvrtletí oznamovaného období, ve kterém byly skutečně obdrženy. (6) Bankovním účtem se pro účely odstavce 1 rozumí bankovní účet nebo jiný obdobný účet platebních služeb, na nějž se protiplnění platí nebo připisuje. Identifikátorem bankovního účtu se pro účely odstavce 1 rozumí jedinečné identifikační číslo nebo referenční číslo bankovního účtu, která má provozovatel platformy k dispozici. § 14zzh Lhůta pro podání oznámení Oznámení se podává do 31. ledna kalendářního roku následujícího po oznamovaném období, za které je podáváno. § 14zzi Kvalifikovaná výzva k podání oznámení (1) Správce daně může vydat kvalifikovanou výzvu k podání oznámení, pokud a) neusazený oznamující provozovatel platformy nepodá oznámení a marně uplyne lhůta pro podání oznámení na základě výzvy k podání dodatečného oznámení, b) neusazený oznamující provozovatel platformy podá dodatečné oznámení na základě předchozí výzvy k podání dodatečného oznámení a správce daně zahájí postup k odstranění pochybností, nebo c) správce daně zjistí na základě postupu k odstranění pochybností nebo daňové kontroly, že podané oznámení nebo dodatečné oznámení není správné nebo úplné. (2) Kvalifikovanou výzvou k podání oznámení je výzva k podání dodatečného oznámení, ve které správce daně a) určí lhůtu pro podání dodatečného oznámení, která činí nejméně 30 dnů, a b) poučí neusazeného oznamujícího provozovatele platformy o tom, že pokud ve lhůtě pro podání dodatečného oznámení nepodá úplné dodatečné oznámení, dojde ke zrušení registrace z moci úřední. (3) Při postupu k odstranění pochybností podle odstavce 1 písm. b) může správce daně namísto výzvy k odstranění pochybností vydat kvalifikovanou výzvu k podání oznámení, ve které vyzve neusazeného oznamujícího provozovatele platformy k tomu, aby podal dodatečné oznámení nebo odstranil pochybnosti uvedené ve výzvě, a poučí jej o tom, že pokud ve lhůtě pro podání dodatečného oznámení podle odstavce 2 písm. a) nepodá úplné dodatečné oznámení ani neodstraní uvedené pochybnosti, správce daně zruší registraci z moci úřední. Ustanovení daňového řádu o obsahu výzvy k odstranění pochybností se na kvalifikovanou výzvu k podání oznámení použije obdobně. § 14zzj Zákaz pro vyloučeného provozovatele platformy (1) Vyloučenému provozovateli platformy se zakazuje prostřednictvím této platformy usnadnit provedení oznamované činnosti oznamovaným prodejcem. (2) Zákaz podle odstavce 1 se nevztahuje na usnadnění provedení oznamované činnosti poskytnutí nemovité věci oznamovanému prodejci ve vztahu k jednotlivé nabízené nemovité věci. Pododdíl 4 Nespolupracující platformy § 14zzk Seznam nespolupracujících platforem (1) Seznam nespolupracujících platforem vede správce daně. (2) Seznam nespolupracujících platforem obsahuje a) označení platformy, b) všechny adresy internetových stránek platformy a jiné její elektronické adresy známé správci daně, c) identifikační údaje všech provozovatelů platformy známých správci daně, d) výrokovou část opatření obecné povahy o zákazu zpřístupnit prodejci i část platformy, která umožňuje spojení prodejce s uživatelem za účelem provedení oznamované činnosti, spolu s uvedením čísla jednacího tohoto opatření a dne nabytí jeho účinnosti, e) výrokovou část opatření obecné povahy o zákazu provádět oznamovanou činnost usnadněnou prostřednictvím platformy spolu s uvedením čísla jednacího tohoto opatření a dne nabytí jeho účinnosti. (3) Je-li na seznamu nespolupracujících platforem zapsána u platformy adresa její internetové stránky nebo jiná její elektronická adresa, má se za to, že je na této adrese provozována tato platforma. (4) Správce daně zveřejní seznam nespolupracujících platforem způsobem umožňujícím dálkový přístup. § 14zzl Zápis na seznam nespolupracujících platforem (1) Správce daně zveřejní na úřední desce a zároveň způsobem umožňujícím dálkový přístup sdělení, že hodlá zapsat platformu na seznam nespolupracujících platforem, pokud a) je jejím provozovatelem neusazený oznamující provozovatel platformy, který není registrován, přestože mu vznikla registrační povinnost, nebo b) to vyplývá ze společného postupu vůči nespolupracující platformě koordinovaného s jiným členským státem. (2) Sdělení obsahuje a) označení platformy, b) všechny adresy internetových stránek platformy a jiné její elektronické adresy známé správci daně, c) identifikační údaje všech provozovatelů platformy známých správci daně a d) poučení o možnosti podat námitku, v jaké lhůtě je tak možno učinit, a označení správce daně, u kterého se námitka podává. (3) Sdělení může dále obsahovat a) předpokládaný den zápisu na seznam nespolupracujících platforem, nebo b) podmínku, při jejímž splnění k zápisu na seznam nespolupracujících platforem nedojde. (4) Provozovatel platformy nebo osoba, jejíž práva mohou být dotčena zápisem údajů podle odstavce 2 písm. b) a c) na seznam nespolupracujících platforem, mohou uplatnit námitku proti zápisu platformy na seznam nespolupracujících platforem u správce daně do 15 dnů ode dne vyvěšení sdělení na úřední desce, pokud správce daně ve sdělení neurčí lhůtu delší. (5) Správce daně námitku posoudí a rozhodne o ní. Vyhoví-li námitce v plném rozsahu, platformu na seznam nespolupracujících platforem nezapíše. Vyhoví-li námitce částečně, změní údaje, které mají být zapsány na tento seznam, nebo zjedná nápravu jiným způsobem. Neuzná-li správce daně oprávněnost v námitce uplatňovaných důvodů, námitku rozhodnutím zamítne. Rozhodnutí, kterým je námitce v plném rozsahu vyhověno, se neodůvodňuje. V řízení o námitce se použije obdobně § 112 daňového řádu. Proti rozhodnutí o námitce nelze uplatnit opravné prostředky. (6) Správce daně zapíše platformu na seznam nespolupracujících platforem, jestliže uplynula lhůta pro podání námitky a všechna případná řízení o námitce jsou ukončena, ne však dříve, než nastane den podle odstavce 3 písm. a). Pokud sdělení obsahuje podmínku podle odstavce 3 písm. b), správce daně nezapíše platformu na seznam nespolupracujících platforem, pokud je ve lhůtě pro podání námitky nebo do dne podle odstavce 3 písm. a) tato podmínka splněna. § 14zzm Oprava údajů na seznamu nespolupracujících platforem (1) Správce daně do 15 dnů ode dne, kdy se dozví, že je údaj na seznamu nespolupracujících platforem neúplný nebo nesprávný, zveřejní na úřední desce a zároveň způsobem umožňujícím dálkový přístup sdělení, že hodlá tento údaj opravit. (2) Pro opravu údajů na seznamu nespolupracujících platforem se použijí ustanovení o zápisu na tento seznam obdobně. § 14zzn Vyškrtnutí ze seznamu nespolupracujících platforem Správce daně vyškrtne platformu ze seznamu nespolupracujících platforem, pokud a) je na základě podnětu provozovatele platformy přijata záruka, že 1. po přiměřenou dobu, která nesmí přesáhnout 3 roky, nebude v souvislosti s provozem dané platformy porušen žádným provozovatelem platformy tento zákon nebo obdobný právní předpis jiného členského státu, nebo 2. bude dodatečně splněna dříve vzniklá oznamovací povinnost ve vztahu k této platformě, je-li to možné, b) to vyplývá ze společného postupu vůči nespolupracující platformě koordinovaného s jiným členským státem, nebo c) se správní orgán dozví, že tato platforma zanikla a její funkce nepřešla na jinou platformu. § 14zzo Omezení související se zápisem na seznam nespolupracujících platforem (1) Za účelem zamezení pokračování protiprávního stavu lze vydat opatření obecné povahy, kterým se zakáže všem provozovatelům platformy uvedené na seznamu nespolupracujících platforem zpřístupnit prodejci i část platformy umožňující mu spojení s uživatelem za účelem provedení oznamované činnosti. Tento zákaz se vztahuje i na provozovatele platformy, jehož identifikační údaje nejsou na seznamu nespolupracujících platforem u dané platformy uvedeny. Připomínky k návrhu opatření obecné povahy může uplatnit pouze provozovatel takové platformy. (2) Pokud vydání opatření obecné povahy podle odstavce 1 nevedlo k nápravě a protiprávní stav trvá, lze vydat opatření obecné povahy, kterým se zakáže všem prodejcům použít platformu uvedenou na seznamu nespolupracujících platforem nebo její část ke spojení s uživatelem za účelem provedení oznamované činnosti. Připomínky k návrhu opatření obecné povahy může uplatnit pouze provozovatel takové platformy a aktivní prodejce. (3) Při vydávání opatření obecné povahy podle odstavce 1 nebo 2 dbá správní orgán, aby zákaz nebyl v hrubém nepoměru k významu porušené povinnosti a k závažnosti následku pro správu daní. (4) Opatření obecné povahy podle odstavce 1 nebo 2 se zruší, pokud pominul důvod pro jejich vydání. § 14zzp Společná ustanovení (1) Správním orgánem příslušným k vydání opatření obecné povahy je Specializovaný finanční úřad. (2) Proti návrhu opatření obecné povahy nelze podat námitky. § 14zzq Záruky (1) Správce daně může rozhodnout o přijetí záruky ve formě a) závazku, listiny nebo jiné písemnosti, které se vztahují k zárukou zajištěné povinnosti a ze kterých vyplývá, že bylo přijato organizační nebo technické opatření nebo že došlo ke změně obchodního modelu platformy, b) kauce, nebo c) zaplacení pokuty uložené podle tohoto zákona provozovateli dané platformy. (2) Správce daně přijme pouze dostatečnou záruku. Při tom dbá na to, aby nebyla v hrubém nepoměru k významu porušené povinnosti a k závažnosti následku pro správu daní v České republice nebo jiném dotčeném členském státě. § 14zzr Kauce (1) Kauce se poskytuje a) složením peněžní částky na zvláštní účet správce daně, nebo b) bankovní zárukou, kterou přijal správce daně. (2) Kauce složená na zvláštním účtu správce daně musí být na tomto účtu uložena v plné výši po celou dobu, na kterou byla kauce poskytnuta jako záruka podle tohoto zákona. (3) Bankovní záruku může poskytnout pouze bankabanka, spořitelní a úvěrní družstvo, zahraniční bankabanka se sídlem v jiném členském státě nebo ve státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, nebo zahraniční bankabanka se sídlem v jiném než členském státě Evropské unie nebo ve státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, pokud vykonává činnost na území členského státu Evropské unie nebo státu, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, prostřednictvím své pobočky. Bankovní záruka poskytnutá na dobu určitou musí být poskytnuta na dobu nejméně o 1 rok delší, než je doba, na kterou byla kauce poskytnuta jako záruka podle tohoto zákona. (4) Kauci lze použít pouze k úhradě pokuty uložené podle tohoto zákona provozovateli platformy, který kauci poskytnul nebo za kterého podle tohoto zákona ručí. (5) Správce daně přijme kauci ve výši odpovídající účelu, pro který se kauce poskytuje, a to nejméně 500 000 Kč a nejvýše 20 000 000 Kč. (6) Správce daně nevyhoví žádosti o vrácení, použití nebo převod vratitelného přeplatku na kauci složené na zvláštním účtu správce daně také, a) probíhá-li u provozovatele platformy daňová kontrola, jejímž předmětem je povinnost, která je kaucí zajištěna, b) je-li s provozovatelem platformy vedeno řízení o uložení pokuty za porušení povinnosti, která je kaucí zajištěna, nebo pokud je v souvislosti s uložením této pokuty vedeno řízení před soudem ve správním soudnictví, c) existuje-li důvodný předpoklad, že do 2 měsíců ode dne, kdy má být vratitelný přeplatek vrácen, použit nebo převeden, nastane skutečnost podle písmene a) nebo b). § 14zzs Ručení Provozovatel platformy ručí za nezaplacenou pořádkovou pokutu, pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy a pokutu za přestupek uložené podle tohoto zákona jinému provozovateli téže platformy. Pododdíl 5 Pokuty a přestupky § 14zzt Pokuty (1) Správce daně může oznamujícímu provozovateli platformy uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy do 1 500 000 Kč, pokud poruší povinnost a) při prověřování, b) při zjišťování, c) uchovávat doklady, nebo d) při informování. (2) Správce daně může neusazenému oznamujícímu provozovateli platformy, kterému v České republice vznikla registrační povinnost a který v oznamovaném období tuto registrační povinnost neplní, uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy do 1 500 000 Kč. (3) Správce daně může vyloučenému provozovateli platformy uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy také, pokud poruší zákaz usnadnit prostřednictvím této platformy provedení oznamované činnosti oznamovaným prodejcem. (4) Správce daně může oznamujícímu provozovateli platformy uložit pořádkovou pokutu do 1 500 000 Kč, pokud poruší povinnost při oznamování. (5) Pořádkovou pokutu podle odstavce 4 za porušení povinnosti při oznamování ve vztahu k jednotlivému oznamovanému prodejci nelze oznamujícímu provozovateli platformy uložit, pokud a) uvede v oznámení, že mu tento oznamovaný prodejce odmítl poskytnout součinnost při prověřování a zjišťování, b) prokáže, že od tohoto oznamovaného prodejce neobdržel ani jinak nezískal informace nutné pro splnění povinnosti při oznamování přesto, že 1. jej včas požádal o součinnost při prověřování a zjišťování, 2. jej nejméně dvakrát upomenul a 3. uplatnil postup podle § 14zzc odst. 2, a c) uvede v oznámení veškeré informace, které jsou mu o tomto oznamovaném prodejci dostupné nebo které obdržel nebo získal. § 14zzu Přestupky (1) Provozovatel platformy, který je právnickou osobou, se dopustí přestupku tím, že poruší zákaz uložený opatřením obecné povahy podle § 14zzo odst. 1. (2) Prodejce, který je fyzickou osobou, se dopustí přestupku tím, že poruší zákaz uložený opatřením obecné povahy podle § 14zzo odst. 2. (3) Prodejce, který je podnikající fyzickou osobou nebo právnickou osobou, se dopustí přestupku tím, že poruší zákaz uložený opatřením obecné povahy podle § 14zzo odst. 2. (4) Osoba, které se přičítají povinnosti stanovené provozovateli platformy, který je jednotkou bez právní osobnosti, se dopustí přestupku tím, že poruší zákaz uložený opatřením obecné povahy podle § 14zzo odst. 1. (5) Osoba, které se přičítají povinnosti stanovené prodejci, který je jednotkou bez právní osobnosti, se dopustí přestupku tím, že poruší zákaz uložený opatřením obecné povahy podle § 14zzo odst. 2. (6) Za přestupek lze uložit pokutu do a) 1 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 nebo 4, b) 50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2, nebo c) 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3 nebo 5. § 14zzv Příslušnost k projednání přestupků K projednání přestupků podle tohoto pododdílu je příslušný finanční úřad. Pododdíl 6 Doručování a předávání informací § 14zzw Doručování neusazenému oznamujícímu provozovateli platformy (1) Správce daně doručuje neusazenému oznamujícímu provozovateli platformy písemnost elektronicky, a to prostřednictvím a) datové schránky, nebo b) veřejné vyhlášky, nemá-li adresát zpřístupněnu datovou schránku. (2) Při doručování podle odstavce 1 písm. b) učiní správce daně současně pokus vyrozumět neusazeného oznamujícího provozovatele platformy vhodným způsobem o doručovaných písemnostech, pokud jsou jeho sídlo, adresa elektronické pošty nebo jiná elektronická adresa známy, a sepíše o tom úřední záznam. Vyrozumění obsahuje doručovanou písemnost. Potvrdí-li neusazený oznamující provozovatel platformy přijetí vyrozumění, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy toto potvrzení správci daně došlo. § 14zzx Postup ústředního kontaktního orgánu při předávání informací (1) Ústřední kontaktní orgán předá informace získané od správce daně kontaktnímu místukontaktnímu místu jiného členského státu nebo kontaktnímu místukontaktnímu místu smluvního státusmluvního státu podle § 14zm odst. 1 písm. c), ve kterých je oznamovaný prodejce podle podaného oznámení rezidentem nebo ve kterých se nachází nemovitá věc, do 2 měsíců od posledního dne oznamovaného období. (2) Ústřední kontaktní orgán bezodkladně sdělí Evropské komisi údaje o neusazeném oznamujícím provozovateli platformy, pokud nepodal přihlášku k registraci, přestože tak byl povinen učinit. Díl 5 Zpětná vazba § 16 Hodnocení využití informací poskytnutých na základě žádosti nebo z vlastního podnětu (1) Pokud kontaktní místokontaktní místo poskytne informace na žádost nebo z vlastního podnětu, může požádat kontaktní místo jiného státukontaktní místo jiného státu o sdělení, jak byly využity. (2) Na žádost kontaktního místa jiného státukontaktního místa jiného státu sdělí kontaktní místokontaktní místo, jak byly využity informace, které kontaktnímu místukontaktnímu místu poskytlo kontaktní místo jiného státukontaktní místo jiného státu na žádost nebo z vlastního podnětu. Kontaktní místoKontaktní místo toto sdělení poskytne bezodkladně, nejpozději však do tří měsíců poté, kdy je mu znám výsledek jejich využití. § 17 Hodnocení využití informací vyměňovaných automaticky Kontaktní místoKontaktní místo zasílá kontaktním místůmkontaktním místům jiných členských států informaci o využití informací získaných automatickou výměnou informací nejméně jednou ročně, a to způsobem stanoveným jejich vzájemnou dohodou. HLAVA IV DALŠÍ FORMY MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE § 18 Účast při úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech správce daně (1) Kontaktní místoKontaktní místo může dožádat kontaktní místo jiného státukontaktní místo jiného státu, aby se v souladu s podmínkami stanovenými právním řádem jiného státu nebo v souladu s podmínkami stanovenými jejich vzájemnou dohodou mohl správce daně za účelem provádění mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce v jiném státě účastnit úkonu, dílčího řízení nebo jiného postupu, a to i na dálku, připouští-li to jejich povaha. (2) Na základě žádosti kontaktního místakontaktního místa jiného státu může za účelem provádění mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce příslušný orgán jiného státu a) být přítomen při úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech, b) klást otázky osobám zúčastněným na správě daní, c) nahlížet do spisů správce daně, nebo d) pořizovat kopie písemností, k nimž má správce daně přístup. (3) Úkon, dílčí řízení nebo jiný postup podle odstavce 2 lze provést i na dálku, připouští-li to jejich povaha. (4) Na základě žádosti kontaktního místakontaktního místa jiného členského státu o mezinárodní spoluprácimezinárodní spolupráci podle odstavce 2 kontaktní místokontaktní místo do 60 dnů ode dne jejího doručení mezinárodní spoluprácimezinárodní spolupráci potvrdí nebo ji odmítne spolu s uvedením důvodu pro odmítnutí. Na základě žádosti kontaktního místakontaktního místa smluvního státusmluvního státu dohodne kontaktní místokontaktní místo podmínky, za nichž lze umožnit příslušnému orgánu smluvního státusmluvního státu mezinárodní spoluprácimezinárodní spolupráci podle odstavce 2. (5) V rozsahu provádění mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce podle odstavců 2 až 4 má úřední osoba orgánu jiného státu postavení úřední osoby správce daně a prokazuje se pověřením, které obsahuje a) jméno úřední osoby, b) služební nebo jiné obdobné označení úřední osoby, c) organizační útvar orgánu, ve kterém je úřední osoba zařazena, popřípadě její jiné pracovní zařazení, d) rozsah pověření a e) identifikaci správce daně nebo orgánu jiného státu, který pověření vydal. § 19 Souběžné daňové kontroly (1) Kontaktní místoKontaktní místo se může s kontaktním místem jiného státukontaktním místem jiného státu dohodnout, že koordinovaně provedou každý na svém území souběžnou daňovou kontrolu týkající se jednoho nebo více daňových subjektů, na splnění jejichž daňových povinností mají společný nebo doplňující se zájem. (2) V návrhu souběžné daňové kontroly podle odstavce 1 se stanoví daňové subjekty, u kterých bude provedena daňová kontrola nebo místní šetření, důvody svědčící pro jejich provedení a jejich časový rámec. (3) Kontaktní místoKontaktní místo vyjádří souhlas s navrhovanou souběžnou daňovou kontrolou do 60 dnů od doručení návrhu nebo v případě jejího odmítnutí sdělí v této lhůtě kontaktnímu orgánu jiného státu důvody tohoto odmítnutí. (4) Kontaktní místoKontaktní místo pověří úřední osobu dohledem nad provedením souběžné daňové kontroly v České republice a zajištěním její koordinace se souběžnou daňovou kontrolou v jiném státě. § 19a Společná daňová kontrola v České republice (1) Kontaktní místoKontaktní místo se může na návrh kontaktního místakontaktního místa jiného členského státu s ním dohodnout, že na území České republiky provede správce daně daňovou kontrolu nebo místní šetření týkající se jednoho nebo více daňových subjektů, na splnění jejichž daňových povinností mají Česká republika a tento jiný členský stát společný nebo doplňující se zájem, a to koordinovaně a za účasti úřední osoby příslušného orgánu jiného členského státu. (2) Kontaktní místoKontaktní místo do 60 dnů ode dne doručení návrhu na provedení společné daňové kontroly vyjádří s tímto návrhem souhlas nebo tento návrh odmítne a sdělí kontaktnímu místukontaktnímu místu jiného členského státu důvody tohoto odmítnutí. (3) V dohodě podle odstavce 1 se také určí jazykový režim, zejména jazyk používaný ke komunikaci mezi úředními osobami a organizační zajištění tlumočení do jednacího jazyka, rozdělení nákladů a případně také způsob zajištění účasti úředních osob jiného členského státu v řízení o opravném a dozorčím prostředku, řízení o jiném prostředku ochrany a soudním řízení vedených v souvislosti se společnou daňovou kontrolou. (4) Kontaktní místoKontaktní místo pověří úřední osobu dohledem nad provedením společné daňové kontroly a zajištěním její koordinace na území České republiky. (5) Úřední osoba příslušného orgánu jiného členského státu se při daňové kontrole nebo místním šetření řídí právním řádem České republiky. V rozsahu provádění společné daňové kontroly má úřední osoba orgánu jiného členského státu právní postavení úřední osoby správce daně podle odstavce 1, může ale vykonávat jen takové pravomoci, které jí zároveň přiznává právo jejího státu. Na území České republiky se úřední osoba orgánu jiného členského státu prokazuje pověřením vydaným kontaktním místemkontaktním místem. Na obsahové náležitosti pověření se použije § 18 odst. 5 obdobně. § 19b Společná daňová kontrola v jiném členském státě (1) Kontaktní místoKontaktní místo může kontaktnímu místukontaktnímu místu jiného členského státu navrhnout, že v dohodě s ním bude na území tohoto jiného členského státu provedena orgánem tohoto jiného členského státu daňová kontrola, místní šetření nebo obdobný postup týkající se jednoho nebo více daňových subjektů, na splnění jejichž daňových povinností mají Česká republika a tento jiný členský stát společný nebo doplňující se zájem, a to koordinovaně a za účasti úřední osoby správce daně. (2) Právní postavení úřední osoby správce daně se v jiném členském státě řídí právním řádem tohoto jiného členského státu. Úřední osoba správce daně nesmí na území jiného členského státu vykonávat žádnou pravomoc, kterou jí zároveň nepřiznává právní řád České republiky. § 19c Závěr společné daňové kontroly (1) Kontaktní místoKontaktní místo se s kontaktním místemkontaktním místem jiného členského státu pokusí na základě dosavadního průběhu společné daňové kontroly dosáhnout dohody o vyhodnocení této kontroly. Výsledek tohoto postupu je součástí závěru společné daňové kontroly. (2) Závěr společné daňové kontroly se oznámí daňovému subjektu do 60 dnů ode dne jeho vyhotovení. (3) Umožňuje-li to stav daňového řízení nebo dohodovacího postupu při řešení sporné otázky v rámci harmonizovaného postupu nebo podle mezinárodní smlouvy, správce daně zohlední údaje uvedené v závěru společné daňové kontroly v rámci daňové kontroly nebo dalšího průběhu tohoto řízení nebo dohodovacího postupu. Správce daně při tom není závěrem společné daňové kontroly vázán. Správce daně uvede důvody odchýlení se od závěru společné daňové kontroly ve zprávě o daňové kontrole nebo v rozhodnutí o stanovení daně. § 20 Doručování (1) Kontaktní místoKontaktní místo může dožádat kontaktní místo jiného státukontaktní místo jiného státu o doručení rozhodnutí nebo jiné písemnosti týkající se daní. Toto doručení se považuje za doručení podle daňového řádu. (2) V žádosti podle odstavce 1 uvede kontaktní místokontaktní místo předmět rozhodnutí nebo jiné písemnosti, jméno a místo pobytu, obchodní firmu nebo název a sídlo adresáta, další informaceinformace potřebné k jeho identifikaci a případné další údaje potřebné k účinnosti doručení. (3) Na žádost kontaktního místa jiného státukontaktního místa jiného státu o doručení rozhodnutí nebo jiné písemnosti týkající se daní zajistí kontaktní místokontaktní místo jejich doručení. Rozhodnutí nebo jiné písemnosti týkající se daní nejsou neplatné nebo jejich doručení adresátovi není neúčinné pouze z toho důvodu, že mu byly doručeny v jazyce, kterému nerozumí. (4) Kontaktní místoKontaktní místo bezodkladně informuje dožadující kontaktní místo jiného státukontaktní místo jiného státu o veškerých skutečnostech souvisejících s doručením, zejména o dni doručení písemnosti. (5) O doručení nelze dožádat, pokud nebyly vyčerpány možnosti doručení podle vnitrostátních předpisů s výjimkou případů, kdy by takové doručení způsobilo nepřiměřené obtíže. (6) Orgánu veřejné moci nepřísluší posouzení zákonnosti nebo správnosti a) doručení učiněného kontaktním místem jiného státukontaktním místem jiného státu, nebo b) písemnosti doručované na základě žádosti kontaktního místa jiného státukontaktního místa jiného státu. HLAVA V PODMÍNKY PROVÁDĚNÍ MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE Díl 1 Podmínky odmítnutí poskytnutí mezinárodní spolupráce § 21 (1) Kontaktní místoKontaktní místo může odmítnout poskytnutí mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce, která by porušila ochranu obchodního tajemství nebo zákonem uloženou nebo zákonem uznanou povinnost mlčenlivosti, anebo pokud by poskytnutí informacíinformací mohlo ohrozit veřejný pořádek nebo bezpečnost České republiky. (2) Důvodem k odmítnutí poskytnutí mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce podle odstavce 1 nemůže být pouze skutečnost, že požadované informaceinformace a) má výhradně k dispozici bankabanka, včetně zahraniční bankybanky, nebo jiná finanční instituce, b) má výhradně k dispozici osoba jednající jménem nebo na účet osoby, které se poskytnutí informacíinformací týká, nebo c) se týkají vlastnických podílů. (3) Držitel informaceinformace podle odstavce 2 je povinen ji na vyžádání kontaktního místakontaktního místa poskytnout kontaktnímu místukontaktnímu místu pro účely mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce při správě daní; to neplatí, jde-li o informaciinformaci, na kterou se vztahuje zákonem uložená nebo zákonem uznaná povinnost mlčenlivosti a kterou držitel získal v souvislosti s poskytnutím právní pomoci v řízení před soudem, jiným státním orgánem či orgánem veřejné správy. Díl 2 Nakládání s přijatými informacemi § 22 Použití přijatých informací (1) InformaceInformace, které byly poskytnuty kontaktnímu místukontaktnímu místu v rámci mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce, lze použít pro zjištění, stanovení nebo zabezpečení úhrady a) daní, b) finančních pohledávek vymezených pro účely mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, nebo c) pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na veřejné zdravotní pojištění. (2) InformaceInformace, které byly poskytnuty kontaktnímu místukontaktnímu místu v rámci mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce, mohou být použity ve správním řízení, soudním řízení, nebo v souvislosti s trestním řízenímtrestním řízením, pokud se týkají porušení daňových předpisů, aniž jsou dotčeny právní předpisy upravující trestní řízenítrestní řízení. (3) Kontaktní místoKontaktní místo udělí na žádost kontaktního místa jiného státukontaktního místa jiného státu souhlas s užitím poskytnutých informací a písemností i k jinému účelu než uvedenému v odstavci 1 nebo 2, pokud mohou být informace použity k obdobnému účelu v souladu s právními předpisy České republiky. Kontaktní místoKontaktní místo může za stejných podmínek z vlastního podnětu sdělit všem kontaktním místůmkontaktním místům jiných členských států účely, k nimž je možné i bez souhlasu tyto informace a písemnosti použít. (4) Informace a písemnosti přijaté v rámci mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce mohou být kontaktním místemkontaktním místem nebo jiným orgánem veřejné moci, který může využívat obdobné informace v souladu s právními předpisy České republiky, použity k jinému účelu než uvedenému v odstavci 1 nebo 2 pouze se souhlasem kontaktního místa jiného státukontaktního místa jiného státu, které informace poskytlo. Souhlas není potřeba, pokud využití pro jiný účel umožňuje právo jiného členského státu a tato skutečnost byla oznámena kontaktním místemkontaktním místem jiného členského státu. (5) InformaceInformace a písemnosti, které byly poskytnuty kontaktnímu místukontaktnímu místu v rámci mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce, lze uplatnit jako důkazní prostředek v daňovém řízení stejně jako obdobné informaceinformace a písemnosti získané při správě daní v České republice. § 23 Předání informací mezi členskými státy (1) Pokud kontaktní místokontaktní místo předpokládá, že informaceinformace, které získalo od kontaktního místakontaktního místa jiného členského státu, mohou mít význam pro účely podle § 22 odst. 1 nebo 2 v dalším členském státě, uvědomí kontaktní místokontaktní místo jiného členského státu, které informaceinformace poskytlo, o svém záměru předat tyto informaceinformace kontaktnímu místukontaktnímu místu dalšího členského státu. (2) Vyjádří-li kontaktní místokontaktní místo jiného členského státu, které informaceinformace poskytlo, nesouhlas s jejich předáním do deseti pracovních dnů ode dne, kdy obdrželo sdělení kontaktního místakontaktního místa o záměru informaceinformace předat, kontaktní místokontaktní místo tyto informaceinformace nepředá. (3) Nevyjádří-li kontaktní místokontaktní místo jiného členského státu, které informaceinformace poskytlo, svůj nesouhlas s jejich dalším předáním ve lhůtě podle odstavce 2 a pokud je předání informacíinformací v souladu s podmínkami pro poskytnutí informacíinformací podle tohoto zákona, může kontaktní místokontaktní místo informaceinformace předat kontaktnímu místukontaktnímu místu dalšího členského státu. (4) Podle odstavců 1 až 3 postupuje kontaktní místokontaktní místo obdobně, pokud poskytlo kontaktnímu místukontaktnímu místu jiného členského státu informaceinformace, které mají být předány dalšímu členskému státu. (5) Kontaktní místoKontaktní místo může, pokud je to v souladu s právními předpisy České republiky, udělit souhlas s tím, aby byly informaceinformace jím poskytnuté a předané kontaktním místemkontaktním místem jiného členského státu za podmínek stanovených v odstavci 1 použity dalším členským státem k jinému účelu podle § 22 odst. 3. § 24 Předání informací se smluvními a dalšími státy (1) Pokud kontaktní místokontaktní místo předpokládá, že informaceinformace, které získalo od kontaktního místakontaktního místa jiného členského státu, mohou mít význam pro účely podle § 22 odst. 1 nebo 2 pro kontaktní místokontaktní místo smluvního státusmluvního státu, uvědomí kontaktní místokontaktní místo jiného členského státu, které informaceinformace poskytlo, o svém záměru předat tyto informaceinformace kontaktnímu místukontaktnímu místu smluvního státusmluvního státu. Kontaktní místoKontaktní místo tyto informaceinformace předá kontaktnímu místukontaktnímu místu smluvního státusmluvního státu pouze tehdy, pokud a) kontaktní místokontaktní místo jiného členského státu, které informaceinformace poskytlo, souhlasilo s jejich předáním a b) stát, jemuž mají být tyto informaceinformace předány, se zavázal k poskytování mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce pro účely správního nebo soudního řízení týkajícího se porušování daňových předpisů včetně trestního řízenítrestního řízení. (2) Pokud kontaktní místokontaktní místo předpokládá, že informaceinformace, které získalo od smluvního státusmluvního státu, mohou mít význam pro účely podle § 22 odst. 1 nebo 2 pro kontaktní místokontaktní místo jiného členského státu, může je předat kontaktnímu místukontaktnímu místu jiného členského státu, pokud to příslušná mezinárodní smlouva a právní předpisy České republiky umožňují. (3) Pokud kontaktní místokontaktní místo předpokládá, že informaceinformace, které získalo od smluvního státusmluvního státu nebo od státu, který informaceinformace poskytl na základě svých vnitrostátních předpisů, mohou mít význam pro účely podle § 22 odst. 1 nebo 2 pro kontaktní místokontaktní místo dalšího smluvního státusmluvního státu, může kontaktní místokontaktní místo předat tyto informaceinformace kontaktnímu místukontaktnímu místu dalšího smluvního státusmluvního státu, pokud to příslušná mezinárodní smlouva a právní předpisy České republiky umožňují. (4) Podle odstavců 1 až 3 postupuje kontaktní místokontaktní místo obdobně, pokud poskytlo kontaktnímu místukontaktnímu místu smluvního státusmluvního státu informaceinformace, které mají být předány dalšímu smluvnímu státusmluvnímu státu. Díl 3 Komunikace při provádění mezinárodní spolupráce § 25 Standardní formuláře a jejich elektronická forma (1) Pro účely komunikace s jiným členským státem při provádění mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce se použije standardní formulář, jehož náležitosti jsou stanoveny přímo použitelným předpisem Evropské unie; k formuláři mohou být připojeny i jiné písemnosti. (2) Kontaktní místoKontaktní místo uvede ve standardním formuláři alespoň a) totožnost daňového subjektu nebo podrobný popis skupiny daňových subjektů, týká-li se komunikace skupiny daňových subjektů, které nelze jednotlivě identifikovat, a b) účel, k němuž jsou informaceinformace požadovány. (3) Pokud je kontaktnímu místukontaktnímu místu známa osoba, u níž předpokládá, že má požadované informaceinformace k dispozici, uvede ve standardním formuláři její jméno a místo pobytu, obchodní firmu nebo název a sídlo. Kontaktní místoKontaktní místo může uvést další údaje, které mohou usnadnit kontaktnímu místu jiného státukontaktnímu místu jiného státu získání požadovaných informacíinformací. (4) Pro účely automatické výměny informacíinformací se použije datový formát stanovený Evropskou komisí. (5) Kontaktní místoKontaktní místo pro účely komunikace ve vztahu ke smluvním státůmsmluvním státům zpravidla použije standardní formulář podle odstavce 1 a v žádosti o mezinárodní spoluprácimezinárodní spolupráci uvede alespoň náležitosti podle odstavce 2. (6) Pro účely automatické výměny informacíinformací se smluvními státysmluvními státy se použije datový formát podle odstavce 4; pokud to není možné, použije se formát stanovený vzájemnou dohodou orgánů smluvních státůsmluvních států, zejména doporučený formát Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. § 26 Ukončení mezinárodní spolupráce Odpadne-li důvod žádosti o provedení mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce, oznámí dožadující kontaktní místokontaktní místo tuto skutečnost bezodkladně kontaktnímu místu jiného státukontaktnímu místu jiného státu. § 27 Způsob komunikace (1) InformaceInformace v rámci mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce jsou poskytovány zpravidla prostřednictvím společné komunikační sítě. (2) Ústřední kontaktní orgán odpovídá za to, že mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce ze strany orgánů České republiky bude zpravidla prováděna prostřednictvím společné komunikační sítě. § 28 Jazyk komunikace (1) Žádost o poskytnutí mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce a k ní připojené písemnosti se vyhotovují v jazyce, na němž se kontaktní místokontaktní místo a kontaktní místo jiného státukontaktní místo jiného státu dohodnou. (2) Kontaktní místoKontaktní místo může, avšak pouze ve zvlášť odůvodněných případech, požádat kontaktní místo jiného státukontaktní místo jiného státu o překlad žádosti o poskytnutí mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce a k ní připojených písemností do českého jazyka. (3) Kontaktní místoKontaktní místo poskytne, avšak pouze ve zvlášť odůvodněných případech, kontaktnímu místu jiného státukontaktnímu místu jiného státu překlad své žádosti o poskytnutí mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce nebo k ní připojených písemností do úředního jazyka tohoto jiného státu. HLAVA VI USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ § 29 Širší spolupráce (1) Ministerstvo může dojednat širší mezinárodní spoluprácimezinárodní spolupráci s jiným státem, pokud to umožňuje příslušný předpis Evropské unie upravující správní spolupráci v oblasti daní1) nebo mezinárodní smlouva. Způsob provádění širší mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce dojedná ústřední kontaktní orgán s kontaktním místem jiného státukontaktním místem jiného státu. (2) Pokud kontaktní místokontaktní místo poskytuje smluvnímu státusmluvnímu státu mezinárodní spoluprácimezinárodní spolupráci širší, než jakou poskytuje jinému členskému státu, nesmí odmítnout poskytnutí takové širší spolupráce tomuto jinému členskému státu, pokud o ni požádá. § 30 Přístup k informacím při správě společné komunikační sítě a centrálního rejstříku V rozsahu nezbytném pro správu společné komunikační sítě a bezpečného centrálního rejstříku členských států pro správní spolupráci v oblasti daní mají osoby pověřené orgánem Evropské komise pro schvalování z hlediska bezpečnosti přístup k informacíminformacím, které jsou předmětem provádění mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce. § 30a Porušení ochrany údajů (1) Orgán veřejné moci spravující údaje vztahující se k mezinárodní spoluprácimezinárodní spolupráci ohlásí ústřednímu kontaktnímu orgánu porušení ochrany údajůporušení ochrany údajů bezodkladně, nejpozději do 72 hodin od zjištění tohoto porušení. Tento orgán a) poskytne ústřednímu kontaktnímu orgánu součinnost při 1. prověřování porušení ochrany údajůporušení ochrany údajů a 2. ověření nápravy porušení ochrany údajůporušení ochrany údajů, b) zajistí nápravu porušení ochrany údajůporušení ochrany údajů a c) průběžně a bezodkladně informuje ústřední kontaktní orgán o zajištěných opatřeních k nápravě porušení ochrany údajůporušení ochrany údajů. (2) Porušení ochrany údajůPorušení ochrany údajů vztahujících se k mezinárodní spoluprácimezinárodní spolupráci s jiným členským státem nahlásí ústřední kontaktní orgán Evropské komisi. Pokud nelze zajistit nápravu porušení ochrany údajůporušení ochrany údajů ihned, požádá současně ústřední kontaktní orgán o pozastavení přístupu do společné komunikační sítě. Ústřední kontaktní orgán bezodkladně informuje Evropskou komisi o zajištěných opatřeních k nápravě porušení ochrany údajůporušení ochrany údajů vztahujících se k mezinárodní spoluprácimezinárodní spolupráci s jiným členským státem. Ústřední kontaktní orgán může požádat Evropskou komisi o společné ověření nápravy porušení ochrany údajůporušení ochrany údajů vztahujících se k mezinárodní spoluprácimezinárodní spolupráci s jiným členským státem. (3) Ústřední kontaktní orgán může v případě porušení ochrany údajůporušení ochrany údajů v jiném členském státě pozastavit výměnu informací s tímto jiným členským státem od okamžiku, kdy tuto skutečnost oznámí Evropské komisi a dotčenému jinému členskému státu, až do obnovení jeho přístupu do společné komunikační sítě. Ústřední kontaktní orgán může v případě porušení ochrany údajůporušení ochrany údajů ve smluvním státěsmluvním státě pozastavit výměnu informací s tímto státem do doby, než dojde k nápravě porušení ochrany údajůporušení ochrany údajů. (4) Ústřední kontaktní orgán může dojednat praktická opatření nezbytná pro ochranu údajů, včetně postupů pro řešení případů porušení ochrany údajůporušení ochrany údajů v souladu s mezinárodně uznávanými osvědčenými postupy a případně dohody o společném správci údajů, dohody mezi zpracovateli a správci údajů nebo o vzorech těchto dohod. (5) Porušením ochrany údajůPorušením ochrany údajů podle odstavců 1 až 4 se rozumí porušení zabezpečení údajů včetně přenášených, uložených nebo jinak zpracovávaných osobních údajů, které vede ke zničení, ztrátě, změně nebo jakémukoli případu nevhodného nebo neoprávněného přístupu k informacím, jejich poskytnutí nebo použití, v důsledku protiprávního jednání nebo nehod. Porušení ochrany údajůPorušení ochrany údajů se může týkat důvěrnosti, dostupnosti nebo integrity údajů. (6) Ustanovením odstavců 1 až 5 není dotčeno plnění povinnosti podle jiných právních předpisů. § 31 Hodnocení provádění mezinárodní spolupráce (1) Ministerstvo a ústřední kontaktní orgán spolu s Evropskou komisí vyhodnocují provádění mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce a spolupracují na jejím dalším rozvoji. (2) Ústřední kontaktní orgán sdělí Evropské komisi a ministerstvu informaceinformace nezbytné pro vyhodnocení účinnosti provádění mezinárodní spoluprácemezinárodní spolupráce v boji proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem. (3) Ústřední kontaktní orgán předá Evropské komisi a ministerstvu roční vyhodnocení účinnosti automatické výměny informacíinformací. (4) Zprávy a dokumenty zpracované Evropskou komisí na základě informací podle odstavců 2 a 3 lze použít pouze pro analytické účely a nesmějí být bez výslovného souhlasu Evropské komise zveřejněny ani zpřístupněny žádné další osobě nebo orgánu, který není správcem daně. § 32 Přechodná ustanovení (1) Žádosti o mezinárodní spoluprácimezinárodní spolupráci přijaté kontaktním místemkontaktním místem, které nebyly vyřízeny před účinností tohoto zákona, se vyřídí podle tohoto zákona. Pro posouzení běhu a délky lhůt u těchto žádostí se použije dosavadní právní předpis. (2) Předmětem automatické výměny informací podle § 13 odst. 1 jsou informace vztahující se ke zdaňovacímu období počínaje zdaňovacím obdobím 2014. § 33 Zrušovací ustanovení Zrušuje se: 1. Zákon č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. 2. Část osmá zákona č. 438/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 3. Zákon č. 691/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 438/2003 Sb. 4. Zákon č. 286/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. 5. Část osmdesátá zákona č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o Finanční správě České republiky § 34 Zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění zákona č. 458/2011 Sb., se mění takto: 1. V § 4 odst. 1 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní: „c) vykonává působnost ústředního kontaktního orgánu při provádění mezinárodní spolupráce při správě daní,“. Dosavadní písmeno c) se označuje jako písmeno d). 2. V § 4 odst. 3 písmeno b) zní: „b) vykonává působnost ústředního kontaktního orgánu, dílčího kontaktního orgánu nebo kontaktního útvaru při vymáhání některých finančních pohledávek,“. 3. V § 7 se za písmeno b) vkládají nová písmena c) a d), která znějí: „c) vykonává z pověření ministerstva působnost dílčího kontaktního orgánu nebo kontaktního útvaru při vymáhání některých finančních pohledávek, d) vykonává z pověření ministerstva působnost kontaktního orgánu při provádění mezinárodní spolupráce při správě daní,“. Dosavadní písmeno c) se označuje jako písmeno e). 4. V § 10 odst. 3 písmeno b) zní: „b) vykonává působnost dílčího kontaktního orgánu nebo kontaktního útvaru při vymáhání některých finančních pohledávek,“. 5. V § 10 se na konci odstavce 3 doplňuje písmeno c), které zní: „c) vykonává působnost kontaktního orgánu při provádění mezinárodní spolupráce při správě daní.“. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o Celní správě České republiky § 35 Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, se mění takto: 1. V § 4 odst. 3 písm. a) bod 5 zní: „5. ústředního kontaktního orgánu, dílčího kontaktního orgánu nebo kontaktního útvaru při vymáhání některých finančních pohledávek, a to z pověření ministerstva,“. 2. V § 4 odst. 3 písm. a) se doplňuje bod 6, který zní: „6. kontaktního orgánu při provádění mezinárodní spolupráce při správě daní, a to z pověření ministerstva,“. 3. V § 8 odst. 4 písmeno c) zní: „c) z pověření ministerstva plní funkci dílčího kontaktního orgánu nebo kontaktního útvaru při vymáhání některých finančních pohledávek.“. 4. V § 8 odst. 4 se na konci písmene c) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní: „d) z pověření ministerstva plní funkci kontaktního orgánu při provádění mezinárodní spolupráce při správě daní.“. ČÁST ČTVRTÁ ÚČINNOST § 36 Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Nečas v. r. Příloha č. 1 k zákonu č. 164/2013 Sb. Definice A. Finanční instituce 1. Pojmem „finanční instituce“ se rozumí schovatelská instituce, depozitní instituce, investiční entita nebo specifikovaná pojišťovna. 2. Pojmem „schovatelská instituce“ se rozumí jakákoli entita, jejíž podstatnou část podnikání představuje držení finančního majetku na účet jiného. Entita drží finanční majetek na účet jiného jako podstatnou část svého podnikání tehdy, jestliže hrubý příjem této entity přičitatelný držení finančního majetku a poskytování souvisejících finančních služeb činí alespoň 20 % hrubého příjmu dané entity za kratší z těchto období: i) období 3 let končící 31. prosincem, nebo posledním dnem účetního období, které není kalendářním rokem, před rokem, v němž je proveden výpočet; nebo ii) období existence entity. 3. Pojmem „depozitní instituce“ se rozumí jakákoli entita, která přijímá vklady v rámci běžných bankovních služeb nebo podobného podnikání. 4. Pojmem „investiční entita“ se rozumí jakákoli entita, a) která v rámci svého podnikání provádí primárně jednu nebo několik z níže uvedených činností nebo operací pro zákazníka nebo v jeho zastoupení: i) obchodování s nástroji peněžního trhu (šeky, směnkami, vkladovými certifikáty, deriváty atd.), měnami, měnovými, úrokovými a indexovými nástroji, s převoditelnými cennými papírycennými papíry nebo s komoditními futures, ii) individuální nebo kolektivní správu portfolia, nebo iii) jiné investování, správu nebo obhospodařování finančního majetku nebo peněžních prostředků v zastoupení jiných osob, nebo b) jejíž hrubý příjem pochází primárně z investic, reinvestic nebo obchodování s finančním majetkem, pokud je entita řízena jinou entitou, jež je depozitní institucí, schovatelskou institucí, specifikovanou pojišťovnou nebo investiční entitou podle písmene a). S entitou se nakládá jako s tou, která v rámci svého podnikání provádí primárně jednu nebo několik činností či operací uvedených v písmenu a), nebo jejíž hrubý příjem pochází primárně z investic, reinvestic nebo obchodování s finančním majetkem za účelem uvedeným v písmenu b), jestliže hrubý příjem entity pocházející z příslušné činnosti činí alespoň 50 % hrubého příjmu entity za kratší z těchto období: i) období 3 let končící 31. prosincem před rokem, v němž je proveden výpočet; nebo ii) období existence entity. Pojem „investiční entita“ se nevztahuje na entitu, která je aktivní nefinanční entitounefinanční entitou, protože uvedená entita splňuje kterékoli z kritérií uvedených v článku D bodě 1 písm. d) až g). Tento bod je třeba vykládat způsobem, který je v souladu s obdobným zněním uvedeným v definici „finanční instituce“ v doporučeních Finančního akčního výboru (Financial Action Task Force). 5. Pojem „finanční majetek“ zahrnuje cenné papírycenné papíry nebo zaknihované cenné papírycenné papíry, podíl společníka, komoditu, swap, pojistné smlouvy nebo smlouvy o pojištění důchodu nebo jakýkoli jiný podíl, včetně futures, forwardů či opcí, na cenných papírechcenných papírech nebo zaknihovaných cenných papírechcenných papírech, podílu společníka, komoditě, swapu, pojistné smlouvě nebo smlouvě o pojištění důchodu. Pojem „finanční majetek“ nezahrnuje přímý podíl na nemovitém majetku, který není vázán na dluh. 6. Pojmem „specifikovaná pojišťovna“ se rozumí jakákoli entita, která je pojišťovnou nebo holdingovou společností pojišťovny, jež uzavírá pojistnou smlouvu s kapitálovou hodnotou nebo smlouvu o pojištění důchodu nebo je povinna provádět platby týkající se takových smluv. 7. Pojmem „rezidentství finanční instituce“ se s ohledem na každou jurisdikci rozumí vztah finanční instituce k jurisdikci, kdy tato finanční instituce podléhá jejímu právu (tj. tato jurisdikce je oznamování ze strany finanční instituce schopna vynutit). Obecně platí, že je-li finanční instituce rezidentem pro daňové účely této jurisdikce, podléhá jejímu právu, a je tudíž finanční institucí této jurisdikce. V případě svěřenského fondu, který je finanční institucí, bez ohledu na to, zda je rezidentem pro daňové účely v dané jurisdikci, se má za to, že podléhá pravomoci dané jurisdikce, jsou-li jeden nebo několik jeho svěřenských správců rezidenty v této jurisdikci, s výjimkou případů, kdy svěřenský fond oznámí veškeré informaceinformace, které mají být podle tohoto zákona oznamovány ohledně oznamovaných účtůoznamovaných účtů, jež vede, jinému členskému státu, protože je rezidentem pro daňové účely v tomto jiném členském státě. Jestliže však finanční instituce jiná než svěřenský fond není rezidentem pro daňové účely (například proto, že je považována za daňově transparentní entitu nebo se nachází v jurisdikci, kde není uplatňována daň z příjmů), má se za to, že podléhá pravomoci dané jurisdikce, a je tudíž finanční institucí této jurisdikce, pokud: a) je založena podle právních přepisů této jurisdikce, b) má vedení (včetně skutečného vedení) v této jurisdikci, nebo c) podléhá finančnímu dohledu v této jurisdikci. Je-li finanční instituce jiná než svěřenský fond vedle dané jurisdikce rezidentem jiného členského státu, podléhá povinnostem oznamování a náležité péče v dané jurisdikci nebo v jiném členském státu, v němž finanční účet nebo účty vede. B. Neoznamující finanční instituce 1. Pojmem „neoznamující finanční instituce“ se rozumí jakákoli finanční instituce, která je: a) vládní entitou, mezinárodní organizací nebo centrální bankoubankou, a to s výjimkou případů, kdy se jedná o platby, které jsou odvozeny z pohledávky držené v souvislosti s podnikatelskou finanční činností stejného typu, jakou vykonávají specifikovaná pojišťovna, schovatelská instituce nebo depozitní instituce, b) důchodovým fondem se širokou účastí, důchodovým fondem s úzkou účastí, penzijním fondem vládní entity, mezinárodní organizace nebo centrální bankybanky, nebo kvalifikovaným vydavatelem kreditních karet, c) jakoukoli jinou entitou, která je stanovena vyhláškou ministerstva, u níž je nízké riziko, že jejím prostřednictvím bude ohroženo správné zjištění a stanovení daně nebo zabezpečení její úhrady, d) vyňatým nástrojem kolektivního investování, nebo e) svěřenským fondem v rozsahu, v jakém je svěřenský správce svěřenského fondu oznamující českou finanční institucíoznamující českou finanční institucí a oznamuje všechny požadované informaceinformace o všech oznamovaných účtechoznamovaných účtech svěřenského fondu. 2. Pojmem „vládní entita“ se rozumí vláda státu nebo jiné jurisdikce, jakýkoli dílčí územní celek státu nebo jiné jurisdikce, který pro vyloučení pochybností zahrnuje stát, kraj, okres nebo obecobec, nebo jakákoli agentura či zařízení zcela vlastněné státem nebo jinou jurisdikcí nebo kterákoli jedna či více výše uvedených možností (dále jen „vládní entita“). Tato kategorie se skládá z nedílných součástí, ovládaných entit a dílčích územních celků státu nebo jiné jurisdikce. a) „Nedílnou součástí“ státu nebo jiné jurisdikce se rozumí jakákoli osoba, organizace, agentura, úřad, fond, zařízení nebo jiný orgán bez ohledu na jeho označení, který představuje vládní orgán státu nebo jiné jurisdikce. Čisté příjmy vládního orgánu musí být připisovány na jeho vlastní účet nebo na jiné účty státu nebo jiné jurisdikce, přičemž žádná jejich část neplyne ve prospěch jakékoli soukromé osoby. Nedílnou součástí není žádná fyzická osoba, která je panovníkem, státním úředníkem nebo administrativním pracovníkem jednajícím jako soukromá osoba nebo ve svém osobním zájmu. b) „Ovládanou entitou“ se rozumí entita, která je formálně oddělena od státu nebo jiné jurisdikce nebo jinak představuje samostatnou právní entitu, a to za předpokladu, že: i) entita je přímo nebo prostřednictvím jedné nebo několika ovládaných entit zcela vlastněna a ovládána jednou nebo několika vládními entitami, ii) čisté příjmy entity jsou připisovány na její vlastní účet nebo na účty jedné nebo více vládních entit, přičemž žádná jejich část neplyne ve prospěch jakékoli soukromé osoby a iii) majetek entity po jejím zrušení přejde na jednu nebo více vládních entit. c) Příjem neplyne ve prospěch soukromých osob, jestliže jsou tyto osoby zamýšlenými příjemci v rámci vládního programu a činnosti programu jsou prováděny pro širokou veřejnost s ohledem na obecné blaho nebo souvisejí se správou určité fáze vlády. Bez ohledu na výše uvedené se však příjem považuje za příjem plynoucí ve prospěch soukromých osob, plyne-li z využívání vládní entity k provozování obchodního podnikání, například podnikání v oblasti obchodního bankovnictví, jsou-li v rámci tohoto podnikání poskytovány finanční služby soukromým osobám. 3. Pojmem „mezinárodní organizace“ se rozumí jakákoli mezinárodní organizace nebo jí zcela vlastněná agentura či zařízení. Tato kategorie zahrnuje jakoukoli mezivládní organizaci včetně nadnárodní organizace, i) která se skládá především z vlád, ii) která má se státem nebo jinou jurisdikcí uzavřenu platnou dohodu o svém sídle nebo obdobnou dohodu a iii) jejíž příjem neplyne ve prospěch soukromých osob. 4. Pojmem „centrální bankabanka“ se rozumí instituce, která je ze zákona nebo z rozhodnutí vlády nejvyšším orgánem – jiným než samotnou vládou státu nebo jiné jurisdikce – vydávajícím nástroje určené pro oběh jako měna. Tato instituce může zahrnovat zařízení, které je od vlády příslušného státu odděleno, bez ohledu na to, zda je zcela nebo zčásti vlastněno daným státem. 5. Pojmem „důchodový fond se širokou účastí“ se rozumí fond zřízený pro poskytování důchodových dávek, dávek v případě pracovní neschopnosti a invalidity nebo plnění v případě smrti nebo jakékoli jejich kombinace oprávněným osobám, které jsou současnými nebo bývalými zaměstnanci, nebo osobami, které tito zaměstnanci určili, jednoho nebo více zaměstnavatelů náhradou za poskytované služby, a to za předpokladu, že fond: a) nemá ani jednu oprávněnou osobou s právem na více než 5 procent z majetku fondu, b) podléhá regulaci ze strany vlády a správci daně poskytuje výkazy s informacemiinformacemi a c) splňuje alespoň jeden z těchto požadavků: i) fond je vzhledem ke svému postavení důchodového nebo penzijního plánu obecně osvobozen od daně z příjmů z investování nebo podléhá odložené dani z příjmů či snížené dani, ii) fond získává alespoň 50 % svých celkových příspěvků, s výjimkou převodů majetku z jiných plánů podle bodů 5 až 7 tohoto článku nebo z důchodových a penzijních účtů podle článku C bodu 17 písm. a), od přispívajících zaměstnavatelů, iii) rozdělování nebo čerpání prostředků z fondu je povoleno jen při vzniku specifikovaných událostí souvisejících s odchodem do důchodu, vznikem pracovní neschopnosti či invalidity nebo úmrtím (kromě převodu přídělů do jiných důchodových fondů podle bodů 5 až 7 tohoto článku nebo do důchodových a penzijních účtů podle článku C bodu 17 písm. a), nebo se na rozdělování nebo čerpání před těmito specifikovanými událostmi vztahují sankce, nebo iv) příspěvky, jiné než určité povolené vyrovnávací příspěvky, od zaměstnanců do fondu jsou omezeny odkazem na příjem z výdělečné činnosti zaměstnance, nebo nesmějí ročně přesáhnout částku odpovídající 50 000 USD, při použití pravidel pro slučování účtů a převod měny podle oddílu VII článku C přílohy č. 2 k tomuto zákonu. 6. Pojmem „důchodový fond s úzkou účastí“ se rozumí fond zřízený pro poskytování důchodových dávek, dávek v případě pracovní neschopnosti a invalidity nebo plnění v případě smrti oprávněným osobám, které jsou současnými nebo bývalými zaměstnanci, nebo osobami, které tito zaměstnanci určili, jednoho nebo více zaměstnavatelů náhradou za poskytované služby, a to za předpokladu, že: a) fond má méně než 50 účastníků, b) do fondu hradí příspěvky jeden nebo více zaměstnavatelů, kteří nejsou investičními entitami ani pasivními nefinančními entitaminefinančními entitami, c) příspěvky zaměstnanců a zaměstnavatelů do fondu, jiné než převody majetku z důchodových a penzijních účtů podle článku C bodu 17 písm. a), jsou omezeny odkazem na příjem z výdělečné činnosti, respektive kompenzaci zaměstnance, d) účastníci, kteří nejsou rezidenty státu nebo jiné jurisdikce, v němž je fond zřízen, nemají nárok na více než 20 % z majetku fondu a e) fond podléhá regulaci ze strany vlády a příslušným orgánům finanční správy poskytuje výkazy s informacemiinformacemi. 7. Pojmem „penzijní fond vládní entity, mezinárodní organizace nebo centrální bankybanky“ se rozumí fond zřízený vládní entitou, mezinárodní organizací nebo centrální bankoubankou pro poskytování důchodových dávek, dávek v případě pracovní neschopnosti a invalidity nebo plnění v případě smrti oprávněným osobám či účastníkům, kteří jsou současnými nebo bývalými zaměstnanci, nebo osobami, které tito zaměstnanci určili, nebo kteří nejsou současnými nebo bývalými zaměstnanci, jestliže dávky poskytované těmto oprávněným osobám či účastníkům jsou poskytovány náhradou za osobní služby vykonávané pro vládní entitu, mezinárodní organizaci nebo centrální bankubanku. 8. Pojmem „kvalifikovaný vydavatel kreditních karet“ se rozumí finanční instituce splňující tyto požadavky: a) finanční instituce je finanční institucí výhradně proto, že je vydavatelem kreditních karet, který přijímá vklady jen tehdy, když zákazník provede úhradu převyšující splatný zůstatek na kartě a přeplatek mu není okamžitě vrácen a b) nejpozději od rozhodného dne finanční instituce zavede zásady a postupy buď k zamezení vzniku přeplatku zákazníka převyšujícího částku odpovídající 50 000 USD, nebo k zajištění toho, aby byl jakýkoli přeplatek zákazníka převyšující uvedenou částku zákazníkovi do 60 dnů vrácen, v obou případech při použití pravidel pro slučování účtů a převod měny uvedených v oddílu VII článku C přílohy č. 2 k tomuto zákonu. Pro tyto účely se přeplatkem zákazníka nerozumí aktivní zůstatky v rozsahu sporných poplatků, přeplatek však zahrnuje aktivní zůstatky vzniklé na základě vráceného zboží. 9. Pojmem „vyňatý nástroj kolektivního investování“ se rozumí investiční entita, která je regulována jako nástroj kolektivního investování, za předpokladu, že veškeré podíly v tomto nástroji kolektivního investování jsou v držení fyzických osob či entit, které nejsou oznamovanými osobamioznamovanými osobami, s výjimkou pasivní nefinanční entitynefinanční entity s ovládajícími osobamiovládajícími osobami, které jsou oznamovanými osobamioznamovanými osobami, nebo jejich prostřednictvím. Investiční entita, která je regulována jako nástroj kolektivního investování, se kvalifikuje podle tohoto bodu jako vyňatý nástroj kolektivního investování i v případě, že tento nástroj kolektivního investování vydal listinné akcie na majitele, a to za předpokladu, že: a) nástroj kolektivního investování nevydal ani nevydá žádné listinné akcie na majitele po rozhodném dni, b) nástroj kolektivního investování všechny tyto akcie po jejich odevzdání stáhne, c) nástroj kolektivního investování provádí postupy náležité péče uvedené v oddílech II až VII přílohy č. 2 k tomuto zákonu a oznamuje všechny požadované informaceinformace o všech těchto akciích, když jsou tyto akcie předloženy k zpětnému odkupu nebo jinému proplacení a d) nástroj kolektivního investování má zavedeny zásady a postupy k zajištění, aby tyto akcie byly co nejdříve a v každém případě do 1. ledna 2018 odkoupeny nebo imobilizovány. C. Finanční účet 1. Pojmem „finanční účet“ se rozumí účet vedený finanční institucí a zahrnuje depozitní účet, schovatelský účet a: a) v případě investiční entity jakoukoli majetkovou nebo dluhovou účast v této finanční instituci. Bez ohledu na výše uvedený pojem „finanční účet“ nezahrnuje majetkovou nebo dluhovou účast v entitě, která je investiční entitou pouze proto, že: i) poskytuje investiční poradenství zákazníkovi a jedná v jeho zastoupení nebo ii) obhospodařuje majetek pro zákazníka a jedná v jeho zastoupení za účelem investování, obhospodařování nebo administrace finančního majetku uloženého jménem tohoto zákazníka u finanční instituce jiné, než je tato entita, b) v případě finanční instituce, která není uvedena v písmenu a), jakoukoli majetkovou nebo dluhovou účast v této finanční instituci, pokud byla tato třída účastí vytvořena s cílem vyhnout se oznamování a c) jakékoli pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou a jakékoli smlouvy o pojištění důchodu, uzavřené nebo vedené finanční institucí, mimo smlouvy se sjednaným pojistným plněním ve formě neinvestičního nepřevoditelného doživotního důchodu, který je vyplácen fyzické osobě ve formě penze nebo dávek pro případ pracovní neschopnosti a invalidity poskytovaných na základě vyňatého účtu. Pojem „finanční účet“ nezahrnuje žádný účet, který je vyňatým účtem. 2. Pojem „depozitní účet“ zahrnuje jakýkoli podnikatelský, běžný, spořicí, termínový účet nebo penzijní (thrift) účet či účet, který je doložen vkladovým certifikátem, penzijním (thrift) certifikátem, investičním certifikátem, dluhovým certifikátem nebo jiným podobným nástrojem, vedený finanční institucí v rámci běžného poskytování bankovních služeb nebo podobného podnikání. Depozitní účet rovněž zahrnuje částku drženou pojišťovnou na základě smlouvy s garantovanou investicí nebo podobného ujednání, podle nichž se vyplácí nebo připisuje výnos z této částky. 3. Pojmem „schovatelský účet“ se rozumí účet, mimo pojistných smluv a smluv o pojištění důchodu, na němž je držen finanční majetek ve prospěch jiné osoby. 4. Pojmem „majetková účast“ se v případě osobní společnosti (partnership), která je finanční institucí, rozumí kapitálová účast nebo účast na výnosech z účasti v této osobní společnosti. V případě svěřenského fondu, který je finanční institucí, se majetkovou účastí rozumí účast držená jakoukoli osobou pokládanou za zakladatele nebo obmyšleného všech nebo části prostředků ve svěřenském fondu, nebo jakoukoli jinou fyzickou osobou mající nejvyšší faktickou kontrolu nad svěřenským fondem. Oznamovaná osobaOznamovaná osoba je pokládána za obmyšleného svěřenského fondu, jestliže má tato oznamovaná osobaoznamovaná osoba právo přímo nebo nepřímo (např. prostřednictvím zmocněnce) pobírat stanovený výnos nebo může přímo nebo nepřímo pobírat výnos ze svěřenského fondu podle volného uvážení. 5. Pojmem „pojistná smlouva“ se rozumí smlouva, jiná než smlouva o pojištění důchodu, kterou se pojistitel zavazuje vyplatit částku v případě vzniku specifikované pojistné události zahrnující smrt, nemoc, úraz, odpovědnost nebo škodu na majetku. 6. Pojmem „smlouva o pojištění důchodu“ se rozumí smlouva, kterou se pojistitel zavazuje vyplácet určitou částku po určité období, které je zcela nebo zčásti určeno podle předpokládané délky života jedné nebo více osob. Tento pojem rovněž zahrnuje smlouvu, která se považuje za smlouvu o pojištění důchodu podle právního předpisu nebo praxe státu nebo jiné jurisdikce, kde byla smlouva uzavřena, a kterou se pojistitel zavazuje vyplácet určitou částku po dobu několika let. 7. Pojmem „pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou“ se rozumí pojistná smlouva, jiná než zajišťovací smlouva uzavřená mezi dvěma pojišťovnami, která má kapitálovou hodnotu. 8. Pojmem „kapitálová hodnota“ se rozumí vyšší z těchto částek: i) částka, na kterou má nárok pojistník v případě odkupu nebo ukončení smlouvy, bez odečtení jakýchkoli poplatků za odkup nebo půjčky z kapitálové hodnoty, a ii) částka, kterou si pojistník může vypůjčit podle smlouvy. Bez ohledu na výše uvedené pojem „kapitálová hodnota“ nezahrnuje částku splatnou podle pojistné smlouvy: a) výhradně v důsledku smrti fyzické osoby kryté smlouvou o životním pojištění, b) jako plnění v případě újmy na zdraví nebo nemoci nebo jiné plnění, které kompenzuje ekonomickou ztrátu vyvolanou pojistnou událostí, c) jako zpětnou úhradu dříve zaplaceného pojistného (minus náklady na pojištění bez ohledu na jejich skutečné uplatnění) pojistníkovi podle pojistné smlouvy, jiné než smlouvy o investičním životním pojištění nebo smlouvy o pojištění důchodu, z důvodu zrušení nebo ukončení smlouvy, snížení pojistného rizika v době účinnosti pojistné smlouvy nebo vyplývající z nového stanovení pojistného z důvodu opravy účetní nebo jiné podobné chyby, d) jako dividendu pojistníka, mimo dividendu při ukončení pojištění, za předpokladu, že se dividenda vztahuje k pojistné smlouvě, ze které lze vyplatit pouze plnění podle písmene b), nebo e) jako vrácení zálohy pojistného nebo splátky pojistného na pojistnou smlouvu, za kterou je pojistné hrazeno alespoň ročně, jestliže částka zálohy pojistného nebo splátky pojistného nepřevyšují následující roční pojistné splatné na základě této smlouvy. 9. Pojmem „dříve existující účet“ se rozumí: a) finanční účet vedený oznamující českou finanční institucí k rozhodnému dni, b) jakýkoli finanční účet majitele účtu bez ohledu na to, kdy byl tento finanční účet založen, jestliže: i) daný majitel účtu má u oznamující české finanční instituceoznamující české finanční instituce, nebo u propojené entity v České republice, jiný finanční účet, který je dříve existujícím účtem ve smyslu písmene a), ii) pro účely splnění standardů požadavků znalosti podle oddílu VII článku A přílohy č. 2 k tomuto zákonu i pro účely zjišťování zůstatku či hodnoty kteréhokoli z finančních účtů při uplatňování jakékoli prahové hodnoty zachází oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce, a případně propojená entita v České republice, s oběma uvedenými finančními účty i s jakýmikoli dalšími finančními účty daného majitele účtu, které jsou podle písmene b) považovány za dříve existující účty, jako s jediným finančním účtem, iii) v souvislosti s finančním účtem, na nějž se vztahují postupy AML/KYC, je oznamující české finanční institucioznamující české finanční instituci povoleno tyto postupy u tohoto účtu vykonat spolehnutím se na postupy AML/KYC provedené pro dříve existující účet podle písmene a) a iv) založení finančního účtu nevyžaduje, aby majitel účtu o sobě jako o zákazníkovi poskytl nové, doplňující nebo pozměněné informaceinformace jiné než pro účely tohoto zákona. 10. Pojmem „nový účet“ se rozumí finanční účet vedený oznamující českou finanční institucíoznamující českou finanční institucí a založený po rozhodném dni, není-li považován za dříve existující účet podle bodu 9 písm. b). 11. Pojmem „dříve existující účet fyzické osoby“ se rozumí dříve existující účet držený jednou nebo více fyzickými osobami. 12. Pojmem „nový účet fyzické osoby“ se rozumí nový účet držený jednou nebo více fyzickými osobami. 13. Pojmem „dříve existující účet entity“ se rozumí dříve existující účet držený jednou nebo více entitami. 14. Pojmem „účet s nižší hodnotou“ se rozumí dříve existující účet fyzické osoby s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou, která k rozhodnému dni nepřevyšuje částku odpovídající 1 000 000 USD. 15. Pojmem „účet s vysokou hodnotou“ se rozumí dříve existující účet fyzické osoby s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou, která k rozhodnému dni nebo k 31. prosinci jakéhokoli následujícího roku převyšuje částku odpovídající 1 000 000 USD. 16. Pojmem „nový účet entity“ se rozumí nový účet držený jednou nebo více entitami. 17. Pojmem „vyňatý účet“ se rozumí kterýkoli z následujících účtů: a) důchodový nebo penzijní účet, který splňuje následující požadavky: i) účet podléhá regulaci jako osobní důchodový účet nebo je součástí registrovaného nebo regulovaného důchodového či penzijního plánu, jehož cílem je vyplacení důchodových nebo penzijních dávek,včetně dávek v případě pracovní neschopnosti a invalidity nebo plnění v případě smrti, ii) účet je daňově zvýhodněn (tj. příspěvky na účet, které by jinak podléhaly zdanění, jsou odečitatelné nebo vyňaté z hrubého příjmu majitele účtu nebo zdaněny nižší sazbou, nebo je zdanění investičního příjmu z účtu odloženo či tento je zdaněn nižší sazbou), iii) je vyžadováno, aby správci daně byly oznamovány informaceinformace týkající se tohoto účtu, iv) výběry prostředků jsou podmíněny dosažením konkrétního důchodového věku, zdravotní nezpůsobilostí či smrtí, nebo se na výběry provedené před vznikem těchto událostí vztahují sankce a v) buď: i) roční příspěvky jsou omezeny maximální částkou odpovídající 50 000 USD, nebo ii) je stanoven maximální celoživotní příspěvek na účet ve výši částky odpovídající 1 000 000 USD, v obou případech s uplatněním pravidel pro slučování účtů a převod měny podle oddílu VII článku C přílohy č. 2 k tomuto zákonu. Finanční účet, který jinak splňuje požadavek odrážky v), splňuje tento požadavek i v případě, že na něj mohou být převedena aktiva nebo prostředky z jednoho nebo více finančních účtů, které splňují požadavky uvedené v písmenech a) nebo b), nebo z jednoho nebo více důchodových či penzijních fondů, které splňují požadavky uvedené v článku B v některém z bodů 5 až 7, b) účet, který splňuje následující požadavky: i) účet podléhá regulaci jako investiční nástroj určený pro jiné účely než pro důchodové spoření a je pravidelně obchodován na zavedeném trhu s cennými papírycennými papíry nebo podléhá regulaci jako spořicí nástroj určený pro jiné účely než pro důchodové spoření, ii) účet je daňově zvýhodněn (tj. příspěvky na účet, které by jinak podléhaly zdanění, jsou odečitatelné nebo vyňaté z hrubého příjmu majitele účtu nebo zdaněny nižší sazbou, nebo je zdanění investičního příjmu z účtu odloženo či je tento účet zdaněn nižší sazbou), iii) výběry prostředků jsou podmíněny splněním určitých kritérií týkajících se účelu investičního nebo spořícího účtu (například poskytnutí prostředků na vzdělání nebo na zdravotní péči), nebo se na výběry provedené v případě nesplnění těchto kritérií vztahují sankce a iv) roční příspěvky jsou omezeny maximální částkou odpovídající 50 000 USD, s uplatněním pravidel pro slučování účtů a převod měny podle oddílu VII článku C přílohy č. 2 k tomuto zákonu. Finanční účet, který jinak splňuje požadavek odrážky iv), splňuje tento požadavek i v případě, že na něj mohou být převedena aktiva nebo prostředky z jednoho nebo více finančních účtů, které splňují požadavky uvedené v písmenech a) nebo b), nebo z jednoho nebo více důchodových či penzijních fondů, které splňují požadavky uvedené v článku B v některém z bodů 5 až 7, c) smlouva o životním pojištění s pojistnou dobou, která uplyne předtím, než pojištěný dosáhne věku 90 let, a to za předpokladu, že smlouva splňuje tyto požadavky: i) běžné pojistné, které se v průběhu pojistné doby nesnižuje, je splatné minimálně jednou ročně během pojistné doby nebo do té doby, než pojištěný dosáhne věku 90 let, podle toho, která doba je kratší, ii) smlouva nemá žádnou kapitálovou hodnotu, kterou by mohla jakákoli osoba čerpat (výběrem, zápůjčkou či jinak) bez ukončení smlouvy, iii) částka, jiná než dávka v případě smrti, splatná po zrušení nebo ukončení smlouvy nemůže překročit úhrn zaplaceného pojistného s odečtením nákladů na krytí rizika úmrtí, nemoci a jiných nákladů, bez ohledu na jejich skutečný vznik, za dobu existence smlouvy a jakýchkoli částek vyplacených před zrušením nebo ukončením smlouvy a iv) smlouva není držena nabyvatelem za úplatu, d) účet, který je držen výhradně v pozůstalosti, jestliže dokumentace k tomuto účtu obsahuje kopii závěti zesnulého nebo úmrtního listu, e) účet zřízený v souvislosti s kteroukoli z níže uvedených skutečností: i) se soudním příkazem nebo rozsudkem, ii) s prodejem, výměnou nebo pronájmem nemovitého či osobního majetku za předpokladu, že účet splňuje tyto požadavky: – účet je financován výhradně platbou v hotovosti, peněžní zálohou, vkladem ve výši vhodné k zajištění povinnosti přímo související s transakcí nebo obdobnou platbou, nebo je financován z finančního majetku, který je uložen na účtu v souvislosti s prodejem, výměnou nebo pronájmem majetku, – účet je zřízen a využíván výhradně k zajištění povinnosti kupujícího uhradit kupní cenu za majetek, povinnosti prodávajícího uhradit jakýkoli podmíněný závazek nebo povinnosti pronajímatele či nájemce uhradit jakékoli škody v souvislosti s pronajatým majetkem podle nájemní smlouvy, – aktiva na účtu včetně příjmů z nich plynoucích budou vyplacena či jinak rozdělena ve prospěch kupujícího, prodávajícího, pronajímatele či nájemce (mimo jiné ke splnění povinnosti takové osoby) při prodeji, výměně nebo odevzdání majetku nebo při zrušení nájemní smlouvy, – účet není maržovým ani obdobným účtem zřízeným v souvislosti s prodejem nebo výměnou finančního majetku a – účet nesouvisí s účtem podle písmene f), iii) s povinností finanční instituce poskytující zápůjčku zajištěnou nemovitým majetkem, aby odložila stranou část platby výhradně k pozdějšímu usnadnění úhrady daní nebo pojištění souvisejícího s nemovitým majetkem, iv) s povinností finanční instituce výhradně usnadnit pozdější úhradu daní. f) depozitní účet, který splňuje následující požadavky: i) účet existuje výhradně proto, že zákazník provede úhradu převyšující splatný zůstatek na kreditní kartě nebo na jiném revolvingovém úvěrovém účtu a přeplatek mu není okamžitě vrácen a ii) nejpozději od rozhodného dne finanční instituce zavede zásady a postupy buď k zamezení vzniku přeplatku zákazníka převyšujícího částku odpovídající 50 000 USD, nebo k zajištění toho, aby byl jakýkoli přeplatek zákazníka převyšující uvedenou částku zákazníkovi do 60 dnů vrácen, v obou případech při použití pravidel pro převod měny stanovených v oddílu VII článku C přílohy č. 2 k tomuto zákonu. Pro tyto účely se přeplatkem zákazníka nerozumí aktivní zůstatky v rozsahu sporných poplatků, přeplatek však zahrnuje aktivní zůstatky vzniklé na základě vráceného zboží. 18. Finanční účet je „veden finanční institucí“, a) které jsou aktiva na účtu svěřena do úschovy, a to i finanční institucí, která pro majitele účtu v této instituci drží aktiva na makléřském účtu, pokud jde o schovatelský účet, b) která má povinnost provádět platby týkající se tohoto účtu, s výjimkou zástupce finanční instituce bez ohledu na to, zda tento je finanční institucí, pokud jde o depozitní účet, c) ve které finanční účet představuje jakoukoliv majetkovou nebo dluhovou účast, pokud jde o majetkovou nebo dluhovou účast, d) která má povinnost provádět platby týkající se dané smlouvy, pokud jde o pojistnou smlouvu s kapitálovou hodnotou nebo o smlouvu o pojištění důchodu. D. Aktivní nefinanční entitanefinanční entita 1. Pojmem „aktivní nefinanční entitanefinanční entita“ se rozumí jakákoli nefinanční entitanefinanční entita, která splňuje některé z těchto kritérií: a) méně než 50 % hrubého příjmu nefinanční entitynefinanční entity za předchozí kalendářní rok je pasivním příjmem a méně než 50 % aktiv držených nefinanční entitounefinanční entitou během předchozího kalendářního roku jsou aktiva, která vytvářejí pasivní příjmy nebo jsou za účelem jejich vytváření držena, b) akcie nefinanční entitynefinanční entity jsou pravidelně obchodovány na zavedeném trhu cenných papírůcenných papírů nebo je nefinanční entitanefinanční entita propojenou entitou s entitou, jejíž akcie jsou pravidelně obchodovány na zavedeném trhu cenných papírůcenných papírů, c) nefinanční entitanefinanční entita je vládní entitou, mezinárodní organizací, centrální bankoubankou nebo entitou zcela vlastněnou jednou nebo několika výše uvedenými entitami, d) všechny podstatné činnosti nefinanční entitynefinanční entity spočívají v držení, všech nebo části, vlastnických akcií jedné nebo několika dceřiných společností, které se zabývají obchodem nebo podnikáním, které je jiné než podnikání finanční instituce, nebo v poskytování financování a služeb takovým dceřiným společnostem, s tou výjimkou, že entita toto postavení nezíská, jestliže funguje, nebo se prezentuje, jako investiční fond, například jako soukromý akciový fond, rizikový kapitálový fond, fond zadlužených akvizičních struktur nebo některý investiční nástroj, jehož účelem je akvizice nebo financování společností a poté držení účastí v těchto společnostech ve formě kapitálových aktiv pro investiční účely, e) nefinanční entitanefinanční entita ještě neprovozuje podnikání a nemá žádnou předcházející provozní historii, ale investuje kapitál do aktiv s úmyslem provozovat jinou činnost, než je činnost finanční instituce, za předpokladu, že není způsobilá pro tuto výjimku po datu, které je 24 měsíců po datu vzniku nefinanční entitynefinanční entity, f) nefinanční entitanefinanční entita v uplynulých pěti letech nebyla finanční institucí a probíhá likvidace jejího majetku nebo jeho reorganizace s cílem dále provádět nebo znovu začít činnost v podnikání, jiném než je podnikání finanční instituce, g) nefinanční entitanefinanční entita se primárně zabývá finančními a zajišťovacími transakcemi s propojenými entitami, které nejsou finančními institucemi, nebo pro tyto entity a neposkytuje financování nebo zajišťovací služby jakékoli entitě, která není propojenou entitou, za předpokladu, že skupina jakýchkoli takových propojených entit se primárně zabývá jiným podnikáním, než je podnikání finanční instituce, nebo h) nefinanční entitanefinanční entita splňuje všechny níže uvedené požadavky: i) je zřízena a provozována ve svém státě nebo jiné jurisdikci, kde je rezidentem, výhradně pro náboženské, charitativní, vědecké, umělecké, kulturní, sportovní nebo vzdělávací účely; nebo je zřízena a provozována ve státě nebo jiné jurisdikci, kde je rezidentem, a je profesní organizací, obchodním spolkem, obchodní komorou, odborovou organizací, zemědělskou nebo zahradnickou organizací, občanským spolkem nebo organizací provozovanou výhradně za účelem podpory sociální péče, ii) ve státě nebo jiné jurisdikci, kde je rezidentem, je osvobozena od daně z příjmů, iii) nemá žádné akcionáře ani členy s vlastnickými nebo majetkovými účastmi na jeho příjmech nebo majetku, iv) příslušné právní předpisy státu nebo jiné jurisdikce, kde je rezidentem, nefinanční entitynefinanční entity nebo dokumenty o zřízení nefinanční entitynefinanční entity nepovolují, aby jakékoli příjmy nebo majetek nefinanční entitynefinanční entity byly rozděleny nebo využity ve prospěch soukromé osoby nebo necharitativní entity, s výjimkou provádění charitativních činností nefinanční entitynefinanční entity nebo plateb přiměřené kompenzace za poskytnuté služby nebo plateb představujících přiměřenou tržní hodnotu majetku, který nefinanční entitanefinanční entita zakoupila a v) příslušné právní předpisy státu nebo jiné jurisdikce, kde je nefinanční entitanefinanční entita rezidentem, nebo dokumenty o zřízení nefinanční entitynefinanční entity vyžadují, aby po likvidaci nebo zániku nefinanční entitynefinanční entity byl všechen její majetek distribuován vládní entitě nebo jiné neziskové organizaci, nebo aby připadl vládě státu nebo jiné jurisdikce, kde je nefinanční entitanefinanční entita rezidentem, nebo jakémukoli dílčímu územnímu celku takového státu. E. Různé 1. Pojmem „majitel účtu“ se rozumí osoba, kterou finanční instituce, jež vede finanční účet, zaznamenává nebo označuje jako majitele finančního účtu. Osoba, která není finanční institucí a která drží finanční účet pro jinou osobu nebo v její prospěch jakožto zástupce, schovatelský správce, zmocněnec, osoba s podpisovým právem, investiční poradce nebo zprostředkovatel, není pro účely tohoto zákona považována za majitele účtu a za majitele účtu je považována daná jiná osoba. V případě pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu je majitelem účtu jakákoli osoba, která je oprávněna nakládat s kapitálovou hodnotou nebo změnit osobu oprávněnou ze smlouvy. Jestliže není nikdo, kdo by mohl nakládat s kapitálovou hodnotou nebo změnit oprávněnou osobu, je majitelem účtu jakákoli osoba označená jako majitel ve smlouvě a jakákoli osoba s nárokem na výplatu plnění podle podmínek smlouvy. Po uplynutí pojistné doby podle pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu se za majitele účtu pokládá každá osoba s nárokem na výplatu plnění podle smlouvy. 2. „Postupy AML/KYC“ se rozumí postupy náležité péče a kontroly zákazníka, které oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce uplatňuje podle požadavků na opatření proti praní peněz nebo obdobných požadavků, které se na tuto oznamující českou finanční institucioznamující českou finanční instituci vztahují. 3. Pojmem „entita“ se rozumí právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, například obchodní společnost, osobní společnost, svěřenský fond nebo nadace. 4. Entita je „propojenou entitou“ s jinou entitou, jestliže: i) jedna z těchto entit je ovládána druhou; ii) obě entity jsou ovládány společně; nebo iii) obě entity jsou investičními entitami podle článku A bodu 4 písm. b), mají společné vedení a toto vedení plní povinnosti náležité péče v těchto investičních entitách. Pojem „ovládání“ pro tyto účely zahrnuje přímé nebo nepřímé vlastnictví více než 50 % hlasů a podílu na entitě. 5. Zkratkou „DIČ“ se rozumí daňové identifikační číslo daňového poplatníka (nebo funkční ekvivalent tohoto daňového identifikačního čísla). 6. Pojem „listinné důkazy“ zahrnuje kterýkoli z těchto dokumentů: a) potvrzení o rezidentství vydané oprávněným státním orgánem (např. vláda nebo její úřad nebo obecobec) státu nebo jiné jurisdikce, o němž příjemce platby prohlašuje, že je jeho rezidentem, b) v případě fyzické osoby jakýkoli platný doklad totožnosti vydaný oprávněným státním orgánem (např. vláda nebo její úřad nebo obecobec), ve kterém je uvedeno jméno fyzické osoby a který se běžně používá pro účely zjišťování totožnosti, c) v případě entity jakýkoli úřední dokument vydaný oprávněným státním orgánem (např. vláda nebo její úřad nebo obecobec), ve kterém je uvedeno jméno entity a buď adresa jejího hlavního sídla ve státě nebo jiné jurisdikci, o němž entita prohlašuje, že je jeho rezidentem, nebo stát nebo jiná jurisdikce, ve kterém byla entita založena nebo zřízena, d) jakýkoli zauditovaný finanční výkaz, úvěrovou zprávu třetí osoby, insolvenční návrh nebo zprávu regulatorního orgánu pro cenné papírycenné papíry. V souvislosti s dříve existujícím účtem entity mohou oznamující české finanční instituceoznamující české finanční instituce použít jako listinný důkaz jakoukoli klasifikaci ve svých záznamech ohledně majitele účtu, která byla stanovena na základě standardizovaného odvětvového systému kódů, kterou oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce zaznamenala v souladu se svou obvyklou podnikatelskou praxí pro účely postupů AML/KYC či jiné regulatorní účely, jiné než daňové, a kterou zavedla přede dnem určení finančního účtu jako dříve existujícího účtu, jestliže jí není známo nebo nemá důvod předpokládat, že je taková klasifikace nesprávná či nespolehlivá. 7. Pojmem „standardizovaný odvětvový systém kódů“ se rozumí systém kódů pro klasifikaci provozoven podle druhu podnikání, používaný pro jiné účely než daňové. Pojmem „adresa hlavního sídla entity“ se rozumí místo, kde sídlí její skutečné vedení. Adresou hlavního sídla entity není adresa finanční instituce, u které má entita vedený účet, poštovní přihrádka ani adresa používaná pouze pro účely doručování, ledaže je taková adresa jedinou adresou, kterou entita používá, a je uvedena jako sídlo entity v jejích zřizovacích dokumentech. Adresou hlavního sídla entity rovněž není poskytnutá adresa, na které má být uschovávána veškerá pošta. 8. Pojmem „změna okolností“ se rozumí jakákoliv změna, jež vede k doplnění informacíinformací týkajících se toho, zda je určitá osoba oznamovanou osobouoznamovanou osobou nebo je jinak s tímto postavením této osoby v rozporu. Kromě toho změna okolností zahrnuje jakoukoli změnu či doplnění informacíinformací ohledně majitele účtu, včetně doplnění, nahrazení nebo jiné změny majitele účtu, nebo jakoukoli změnu či doplnění informacíinformací ohledně jakéhokoli účtu souvisejícího s takovým účtem, při použití pravidel pro slučování účtů podle oddílu VII článku C bodu 1 až 3 přílohy č. 2 k tomuto zákonu, jestliže má daná změna nebo doplnění informacíinformací vliv na postavení majitele účtu. Příloha č. 2 k zákonu č. 164/2013 Sb. Pravidla oznamování a náležité péče pro informování o finančních účtech Oddíl I Další požadavky na oznamování A. V oznamovaných informacíchinformacích musí být uvedena měna jednotlivých relevantních částek. B. Bez ohledu na ustanovení o oznamování platí ve vztahu ke každému oznamovanému účtuoznamovanému účtu, který je dříve existujícím účtem, že DIČ a datum narození nemusí být oznamovány, pokud takové DIČ nebo datum narození není v záznamech oznamující české finanční instituceoznamující české finanční instituce; to neplatí, pokud má oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce podle jiného právního předpisu povinnost si DIČ nebo datum narození opatřit. Nicméně oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce je povinna vyvinout přiměřené úsilí, aby DIČ a datum narození týkající se dříve existujících účtů získala do konce druhého kalendářního roku následujícího po roce, v němž byly tyto dříve existující účty identifikovány jako oznamované účtyoznamované účty. C. Bez ohledu na ustanovení o oznamování nepodléhá DIČ oznamovací povinnosti, pokud ho zúčastněný stát, kde je rezidentem, nevydal. D. Oznámení se nepodává za kalendářní rok, ve kterém nastal rozhodný den. Oddíl II Obecné požadavky na náležitou péči A. S účtem se zachází jako s oznamovaným účtemoznamovaným účtem počínaje dnem, kdy je jako oznamovaný účetoznamovaný účet identifikován na základě postupů náležité péče v oddílech II až VII, a není-li uvedeno jinak, údaje o oznamovaném účtuoznamovaném účtu musí být každoročně oznámeny v kalendářním roce následujícím po roce, k němuž se vztahují. B. Zůstatek na účtu nebo hodnota účtu se stanoví k poslednímu dni kalendářního roku. C. Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce může uplatnit postupy náležité péče pro nové účty také na dříve existující účty a postupy náležité péče pro účty s vysokou hodnotou na účty s nižší hodnotou. Oddíl III Náležitá péče v případě dříve existujících účtů fyzických osob A. Úvod. Následující postupy se uplatňují za účelem vyhledání oznamovaných účtůoznamovaných účtů mezi dříve existujícími účty fyzických osob. B. Účty s nižší hodnotou. V případě účtů s nižší hodnotou se uplatňují následující postupy. 1. Adresa bydliště. Jestliže má oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce záznamy o aktuální adrese bydliště majitele účtu - fyzické osoby založené na listinných důkazech, může při určování, zda má daného majitele účtu - fyzickou osobu považovat za oznamovanou osobuoznamovanou osobu, s tímto majitelem účtu - fyzickou osobou nakládat jako s rezidentem pro daňové účely státu nebo jiné jurisdikce, k níž se adresa vztahuje. 2. Vyhledávání v elektronických záznamech. Jestliže oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce nevychází z informaceinformace o aktuální adrese bydliště majitele účtu - fyzické osoby založené na listinných důkazech, jak je uvedeno v bodu 1, je oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce povinna prověřit, zda data s možností elektronického vyhledávání uchovávaná oznamující českou finanční institucíoznamující českou finanční institucí obsahují jakékoli níže uvedené indicie, a musí použít ustanovení bodů 3 až 6: a) identifikaci majitele účtu jako rezidenta zúčastněného státu, b) aktuální adresu pro doručování nebo adresu bydliště, včetně poštovní přihrádky, v zúčastněném státě, c) jedno nebo více telefonních čísel v zúčastněném státě a žádné telefonní číslo v České republice, d) trvalé příkazy, jiné než k depozitnímu účtu, pro převod finančních prostředků na účet vedený v zúčastněném státě, e) aktuálně platnou plnou moc nebo podpisové právo udělené osobě s adresou v zúčastněném státě nebo f) instrukce pro úschovu pošty nebo adresa osoby přebírající poštu v zúčastněném státě, jestliže oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce neeviduje jinou adresu majitele účtu. 3. Jestliže při elektronickém vyhledávání nejsou nalezeny žádné z indicií uvedených v bodu 2, nejsou nutná žádná další opatření, dokud nedojde ke změně okolností, která povede k jedné nebo několika indiciím souvisejícím s tímto účtem, nebo se účet nestane účtem s vysokou hodnotou. 4. Jestliže při elektronickém vyhledávání jsou nalezeny jakékoli z indicií uvedených v bodu 2 písm. a) až e) nebo nastane změna okolností, která povede k jedné nebo několika indiciím souvisejícím s tímto účtem, oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce musí s majitelem účtu nakládat jako s rezidentem pro daňové účely každého zúčastněného státu, ve vztahu k němuž je indicie identifikována, pokud se nerozhodne pro použití bodu 6 a pro tento účet neplatí některá z výjimek stanovených v uvedeném bodě. 5. Jestliže je při elektronickém vyhledávání nalezena instrukce pro úschovu pošty nebo adresa osoby přebírající poštu a jestliže ve vztahu k majiteli účtu není nalezena žádná další adresa ani žádná další indicie uvedená v bodu 2 písm. a) až e), oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce musí využít vyhledávání v listinných záznamech podle článku C bodu 2 nebo od majitele účtu získat čestné prohlášení či listinné důkazy ke zjištění toho, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely, a to v pořadí nejvhodnějším k daným okolnostem. Pokud nebude při vyhledávání v listinných záznamech nalezena patřičná indicie a ani pokus o získání čestného prohlášení nebo listinného důkazu nebude úspěšný, oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce musí účet oznámit jako nezdokumentovaný. 6. Bez ohledu na nalezení indicií uvedených v bodu 2 není oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce povinna nakládat s majitelem účtu jako s rezidentem zúčastněného státu v těchto případech: a) v případě, že informaceinformace o majiteli účtu obsahují aktuální adresu pro doručování nebo adresu bydliště v zúčastněném státě, jedno nebo více telefonních čísel v zúčastněném státě, a žádné telefonní číslo v České republice, nebo trvalé příkazy k finančním účtům jiným než depozitním, pro převod finančních prostředků na účet vedený v zúčastněném státě oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce získá nebo dříve prověřila a vede záznam o: i) čestném prohlášení majitele účtu o rezidenství v jiném než zúčastněném státě a ii) listinných důkazech prokazujících, že majitel účtu není oznamovanou osobouoznamovanou osobou, b) v případě, že informaceinformace o majiteli účtu obsahují aktuálně platnou plnou moc nebo podpisové právo udělené osobě s adresou v zúčastněném státě a oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce získá nebo dříve prověřila a vede záznam o: i) čestném prohlášení majitele účtu o rezidentství v jiném než zúčastněném státě nebo ii) listinných důkazech prokazujících, že majitel účtu není oznamovanou osobouoznamovanou osobou. 7. Jestliže u účtu s nižší hodnotou, u kterého byl použit postup podle bodu 1, dojde ke změně okolností, ze kterých se oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce dozví nebo má důvod předpokládat, že původní listinné důkazy prokazující aktuální adresu bydliště jsou nesprávné nebo nespolehlivé, oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce ve lhůtě do konce kalendářního roku, ve kterém se o změně okolností dozvěděla, nebo do 90 dnů ode dne, kdy se o změně okolností dozvěděla, podle toho, která skutečnost nastane později, získá čestné prohlášení, ve kterém je uvedeno, kde je aktuální adresa bydliště, a listinné důkazy prokazující tuto skutečnost. Pokud oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce nezíská čestné prohlášení a listinné důkazy do konce lhůty, je povinna uplatnit postup pro vyhledávání v elektronických záznamech podle bodů 2 až 6. C. Rozšířené postupy v případě účtů s vysokou hodnotou. V případě účtů s vysokou hodnotou se uplatňují následující postupy. 1. Vyhledávání v elektronických záznamech. Pokud jde o účty s vysokou hodnotou, oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce musí prověřit, zda data s možností elektronického vyhledávání uchovávaná oznamující finanční institucí obsahují jakékoli indicie uvedené v článku B bodu 2. 2. Vyhledávání v listinných záznamech. Jestliže databáze s možností elektronického vyhledávání u oznamující české finanční instituceoznamující české finanční instituce obsahují pole pro všechny informaceinformace uvedené v bodu 3 a tyto informaceinformace jsou v nich uvedeny, pak další prohledávání listinných záznamů není nutné. Pokud elektronické databáze všechny tyto informaceinformace neobsahují, oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce musí u účtů s vysokou hodnotou rovněž prověřit, zda aktuální hlavní složka s daty o zákazníkovi obsahuje jakékoli indicie uvedené v článku B bodu 2, a pokud se tyto v aktuální hlavní složce s daty o zákazníkovi nenacházejí, musí je vyhledat v níže uvedených dokumentech souvisejících s účtem, které oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce získala za posledních 5 let: a) v nejnovějších listinných důkazech shromážděných k účtu, b) v nejnovější smlouvě o založení účtu nebo dokumentaci k účtu, c) v nejnovější dokumentaci, kterou oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce získala podle postupů AML/KYC nebo pro jiné regulatorní účely, d) v jakýchkoli aktuálně platných plných mocích nebo formulářích pro podpisová práva a e) v jakýchkoli aktuálně platných trvalých příkazech, jiných než k depozitnímu účtu, pro převod finančních prostředků. 3. Výjimka v případě, že databáze obsahují dostatečné informaceinformace. Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce není povinna vyhledávat v listinných záznamech podle bodu 2, jestliže informaceinformace s možností elektronického vyhledávání u oznamující české finanční instituceoznamující české finanční instituce obsahují tyto údaje: a) zemi, v níž je majitel účtu rezidentem, b) adresu bydliště majitele účtu a jeho adresu pro doručování aktuálně vedenou u oznamující české finanční instituceoznamující české finanční instituce, c) telefonní číslo nebo čísla majitele účtu, aktuálně vedená u oznamující české finanční instituceoznamující české finanční instituce, d) v případě jiných finančních účtů než depozitních účtů také skutečnost, zda existují trvalé příkazy pro převod finančních prostředků z účtu na jiný účet (včetně účtu u jiné pobočky oznamující české finanční instituceoznamující české finanční instituce nebo u jiné finanční instituce), e) skutečnost, zda existuje aktuální adresa osoby přebírající poštu nebo instrukce pro úschovu pošty pro majitele účtu a f) skutečnost, zda k účtu existuje jakákoli plná moc nebo podpisové právo. 4. Dotaz k získání aktuální znalosti od manažera pro styk se zákazníky. Kromě vyhledávání v elektronických a listinných záznamech podle bodu 1 a 2 musí oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce nakládat jako s oznamovaným účtemoznamovaným účtem s jakýmkoli účtem s vysokou hodnotou, kterému je přidělen manažer pro styk se zákazníky, včetně jakýchkoli finančních účtů sloučených s tímto účtem s vysokou hodnotou, jestliže manažer pro styk se zákazníky má aktuální znalost toho, že majitel účtuje oznamovanou osobouoznamovanou osobou. 5. Účinek nalezení indicií. a) Jestliže při rozšířeném prověření účtů s vysokou hodnotou podle tohoto článku nejsou nalezeny žádné z indicií uvedených v článku B bodu 2 a není určeno, že účet drží oznamovaná osobaoznamovaná osoba podle bodu 4 tohoto článku, nejsou nutná další opatření, dokud nedojde ke změně okolností, která povede k jedné nebo více indiciím souvisejícím s tímto účtem. b) Jestliže při rozšířeném prověření účtů s vysokou hodnotou podle tohoto článku jsou nalezeny jakékoli z indicií uvedených v článku B bodu 2 písm. a) až e) nebo jestliže dojde k následné změně okolností, která povede k jedné nebo několika indiciím souvisejícím s tímto účtem, oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce musí s účtem nakládat jako s oznamovaným účtemoznamovaným účtem vůči každému zúčastněnému státu, ve vztahu k němuž je indicie identifikována, pokud se nerozhodne pro použití článku B bodu 6 a pro tento účet neplatí některá z výjimek stanovených v uvedeném bodě. c) Jestliže je při rozšířeném prověření účtů s vysokou hodnotou podle tohoto článku nalezena instrukce pro úschovu pošty nebo adresa osoby přebírající poštu a jestliže ve vztahu k majiteli účtu není nalezena žádná další adresa a žádná další indicie uvedená v článku B bodu 2 písm. a) až e), oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce musí od majitele účtu získat čestné prohlášení či listinné důkazy ke zjištění toho, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely. Jestliže oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce nemůže takové čestné prohlášení nebo listinný důkaz získat, musí účet oznámit jako nezdokumentovaný. 6. Jestliže dříve existující účet fyzické osoby není k rozhodnému dni účtem s vysokou hodnotou, ale stane se jím k poslednímu dni některého následujícího kalendářního roku, oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce musí u takového účtu provést rozšířené postupy prověřování podle tohoto článku do konce kalendářního roku následujícího po roce, v němž se účet stal účtem s vysokou hodnotou. Jestliže je takový účet na základě tohoto prověření určen jako oznamovaný účetoznamovaný účet, oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce musí požadované informaceinformace o tomto účtu ve vztahu k roku, v němž byl určen jako oznamovaný účetoznamovaný účet, a k následujícím rokům oznamovat každoročně, dokud majitel účtu nepřestane být oznamovanou osobouoznamovanou osobou. 7. Poté, co oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce na účet s vysokou hodnotou použije rozšířené postupy prověřování podle tohoto článku, oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce nebude povinna tyto postupy znovu použít s výjimkou dotázání se manažera pro styk se zákazníky podle článku C bodu 4 ve vztahu k témuž účtu s vysokou hodnotou v jakémkoli následujícím roce, pokud se nebude jednat o nezdokumentovaný účet, přičemž v takovém případě oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce tyto postupy opakovaně použije každý rok, dokud se účet nestane zdokumentovaným. 8. Jestliže u účtu s vysokou hodnotou dojde ke změně okolností, která povede k jedné nebo několika indiciím uvedeným v článku B bodu 2 a souvisejícím s účtem, musí oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce s tímto účtem nakládat jako s oznamovaným účtemoznamovaným účtem vůči každému zúčastněnému státu, ve vztahu k němuž je indicie identifikována, pokud se nerozhodne pro použití článku B bodu 6 a pro tento účet neplatí některá z výjimek stanovených v uvedeném bodě. 9. Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce musí zavést postupy k zajištění toho, aby manažer pro styk se zákazníky mohl u účtu identifikovat jakoukoli změnu okolností. Bude-li například manažeru pro styk se zákazníky oznámeno, že majitel účtu má v zúčastněném státě novou adresu pro doručování, je oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce povinna novou adresu považovat za změnu okolností, a pokud si zvolí použití článku B bodu 6, je povinna od majitele účtu získat příslušnou dokumentaci. D. Prověření dříve existujících účtů fyzických osob s vysokou hodnotou musí být dokončeno do 1 roku od rozhodného dne. Prověření dříve existujících účtů fyzických osob s nižší hodnotou musí být dokončeno do 2 let od rozhodného dne. E. S jakýmkoli dříve existujícím účtem fyzické osoby, který byl identifikován jako oznamovaný účetoznamovaný účet v souladu s tímto oddílem, musí být nakládáno jako s oznamovaným účtemoznamovaným účtem ve všech následujících letech, pokud majitel účtu nepřestane být oznamovanou osobouoznamovanou osobou. Oddíl IV Náležitá péče v případě nových účtů fyzických osob Následující postupy se uplatňují za účelem vyhledání oznamovaných účtůoznamovaných účtů mezi novými účty fyzických osob. A. U nových účtů fyzických osob je oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce povinna při založení účtu získat čestné prohlášení, které může být součástí dokumentace k založení účtu a které oznamující české finanční institucioznamující české finanční instituci umožní stanovit, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely, a potvrdit dostatečnost tohoto čestného prohlášení na základě informacíinformací získaných oznamující českou finanční institucíoznamující českou finanční institucí v souvislosti se založením účtu, a to včetně jakékoli dokumentace shromážděné podle postupů AML/KYC. B. Je-li v čestném prohlášení uvedeno, že majitel účtu je rezidentem pro daňové účely v zúčastněném státě, oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce musí s účtem nakládat jako s oznamovaným účtemoznamovaným účtem a čestné prohlášení musí také zahrnovat DIČ majitele účtu ve vztahu k takovému zúčastněnému státu, s výhradou oddílu I článku C, a jeho datum narození. C. Jestliže u nového účtu fyzické osoby dojde ke změně okolností, ze kterých se oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce dozví nebo má důvod předpokládat, že původní čestné prohlášení je nesprávné nebo nespolehlivé, oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce nesmí spoléhat na původní čestné prohlášení a získá do konce kalendářního roku, ve kterém se o změně okolností dozvěděla, nebo do 90 dnů ode dne, kdy se o změně okolností dozvěděla, podle toho, která skutečnost nastane později, platné čestné prohlášení, ve kterém je uvedeno, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely. Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce může namísto získání nového čestného prohlášení ve stejné lhůtě získat uspokojivé vysvětlení, podle potřeby doplněné o dokumentaci, prokazující správnost a spolehlivost původního čestného prohlášení. Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce o tomto vysvětlení učiní záznam, ve kterém uvede jeho obsah, a spolu s ním uchová i případnou dokumentaci. Pokud oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce ve stejné lhůtě nezíská ani platné čestné prohlášení, ani uspokojivé vysvětlení, má se za to, že je majitel účtu rezidentem jak státu nebo jurisdikce uvedených v původním čestném prohlášení, tak státu nebo jurisdikce vyplývajících ze změněných okolností. Oddíl V Náležitá péče v případě dříve existujících účtů entit Následující postupy se uplatňují za účelem vyhledání oznamovaných účtůoznamovaných účtů mezi dříve existujícími účty entit. A. Účty entit, které není nutné prověřovat, zjišťovat ani oznamovat. Pokud si oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce nezvolí jinak buď s ohledem na všechny dříve existující účty entit, nebo samostatně s ohledem na jakoukoli jasně zjištěnou skupinu takových účtů, dříve existující účet entity s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou, která k rozhodnému dni nepřevyšuje částku odpovídající 250 000 USD, není nutné prověřovat, zjišťovat ani oznamovat jako oznamovaný účetoznamovaný účet, dokud úhrnný zůstatek nebo hodnota účtu nepřesáhne uvedenou částku k poslednímu dni jakéhokoli následujícího kalendářního roku. B. Účty entit, které je nutné prověřovat. Dříve existující účet entity, který má k rozhodnému dni zůstatek na účtu nebo hodnotu účtu přesahující částku odpovídající 250 000 USD, a dříve existující účet entity, který k rozhodnému dni nepřesahuje uvedenou částku, ale jeho úhrnný zůstatek nebo hodnota účtu tuto částku přesáhne k poslednímu dni jakéhokoli následujícího kalendářního roku, musí být prověřeny v souladu s postupy stanovenými v článku D. C. Účty entit, které je nutné oznamovat. U dříve existujících účtů entit podle článku B platí, že jen s účty drženými jednou nebo několika entitami, jež jsou oznamovanými osobamioznamovanými osobami, nebo drženými pasivními nefinančními entitaminefinančními entitami s jednou nebo několika ovládajícími osobamiovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobouoznamovanou osobou nebo oznamovanými osobamioznamovanými osobami, se nakládá jako s oznamovanými účtyoznamovanými účty. D. Postupy prověřování k vyhledání účtů entit, které je nutné oznamovat. U dříve existujících účtů entit podle článku B musí oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce uplatňovat níže uvedené postupy prověřování k určení, zda je účet držen jednou nebo několika oznamovanými osobamioznamovanými osobami či pasivními nefinančními entitaminefinančními entitami s jednou nebo několika ovládajícími osobamiovládajícími osobami, které jsou oznamovanými osobamioznamovanými osobami: 1. Určení, zda je entita oznamovanou osobouoznamovanou osobou. a) Prověřování informacíinformací uchovávaných pro regulatorní účely nebo pro účely vztahů se zákazníky (včetně informacíinformací shromážděných podle postupů AML/KYC) k určení, zda z informacíinformací vyplývá, že majitel účtu je rezidentem zúčastněného státu. InformaceInformace, z nichž vyplývá, že majitel účtu je rezidentem zúčastněného státu, zahrnují pro tento účel místo založení nebo zřízení entity nebo adresu v zúčastněném státě. b) Jestliže z informacíinformací vyplývá, že majitel účtu je rezidentem zúčastněného státu, oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce musí s tímto účtem nakládat jako s oznamovaným účtemoznamovaným účtem, pokud od majitele účtu nezíská čestné prohlášení nebo na základě informacíinformací, které má k dispozici, nebo na základě veřejně dostupných informacíinformací odůvodněně neurčí, že majitel účtu není oznamovanou osobouoznamovanou osobou. 2. Určení, zda je entita pasivní nefinanční entitounefinanční entitou s jednou nebo několika ovládajícími osobamiovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobouoznamovanou osobou nebo oznamovanými osobamioznamovanými osobami. U majitele dříve existujícího účtu entity (včetně entity, která je oznamovanou osobouoznamovanou osobou) musí oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce určit, zda je majitel účtu pasivní nefinanční entitounefinanční entitou s jednou nebo několika ovládajícími osobamiovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobouoznamovanou osobou nebo oznamovanými osobamioznamovanými osobami. Jestliže je kterákoli z ovládajících osobovládajících osob pasivní nefinanční entitynefinanční entity osobou oznamovanou, s účtem musí být nakládáno jako s oznamovaným účtemoznamovaným účtem. Při tomto určování musí oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce postupovat podle pokynů uvedených v písmenech a) až c) v pořadí, které je za daných okolností nejvhodnější. a) Určení, zda je majitel účtu pasivní nefinanční entitounefinanční entitou. Pro účely určení, zda je majitel účtu pasivní nefinanční entitounefinanční entitou, musí oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce od majitele účtu získat čestné prohlášení, pokud na základě informacíinformací, které má k dispozici, nebo na základě veřejně dostupných informacíinformací nemůže odůvodněně určit, že majitel účtu je aktivní nefinanční entitounefinanční entitou nebo finanční institucí jinou než investiční entitou podle článku A bodu 4 písm. b) přílohy č. 1 k tomuto zákonu, která není finanční institucí zúčastněného státu uplatňujícího společný standard pro oznamování. b) Určení ovládajících osobovládajících osob majitele účtu. Pro účely určení ovládajících osobovládajících osob majitele účtu může oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce využít informaceinformace shromážděné a uchovávané podle postupů AML/KYC. c) Určení, zda je ovládající osobaovládající osoba pasivní nefinanční entitynefinanční entity oznamovanou osobouoznamovanou osobou. Pro účely určení, zda je ovládající osobaovládající osoba pasivní nefinanční entitynefinanční entity oznamovanou osobouoznamovanou osobou, může oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce využít: i) informaceinformace shromážděné a uchovávané podle postupů AML/KYC v případě dříve existujícího účtu entity drženého jednou nebo několika nefinančními entitaminefinančními entitami s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou účtu, které nepřesahují částku odpovídající 1 000 000 USD nebo ii) čestné prohlášení majitele účtu nebo této ovládající osobyovládající osoby o jiné jurisdikci, v nichž je ovládající osobaovládající osoba rezidentem pro daňové účely. 3. V případě, kdy se vyžaduje získat čestné prohlášení týkající se ovládající osobyovládající osoby pasivní nefinanční entitynefinanční entity, ale oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce toto čestné prohlášení nezískala, vyjde oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce při určení toho, zda je tato ovládající osobaovládající osoba oznamovanou osobouoznamovanou osobou, z indicií uvedených v oddíle III čl. B bodě 2, pokud jimi disponuje. E. Doba prověřování a další postupy platné pro dříve existující účty entit 1. Prověřování dříve existujících účtů entit s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou účtu, které k rozhodnému dni převyšují částku odpovídající 250 000 USD, musí být dokončeno do 2 let od rozhodného dne. 2. Prověřování dříve existujících účtů entit s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou účtu, které k rozhodnému dni nepřevyšují částku odpovídající 250 000 USD, ale tuto částku přesáhnou ke dni 31. prosince jakéhokoli následujícího roku, musí být dokončeno do konce kalendářního roku následujícího po roce, v němž úhrnný zůstatek nebo hodnota účtu uvedenou částku přesáhly. 3. Jestliže u dříve existujícího účtu entity dojde ke změně okolností, z nichž se oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce dozví nebo má důvod předpokládat, že čestné prohlášení nebo jiná dokumentace související s účtem jsou nesprávné nebo nespolehlivé, oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce musí ve lhůtě do konce kalendářního roku, ve kterém se o změně okolností dozvěděla, nebo do 90 dnů ode dne, kdy se o změně okolností dozvěděla, podle toho, která skutečnost nastane později, znovu podle postupů uvedených v článku D určit, zda jde o oznamovaný účetoznamovaný účet. Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce může namísto postupů uvedených v článku D ve stejné lhůtě získat uspokojivé vysvětlení, podle potřeby doplněné o dokumentaci, prokazující správnost a spolehlivost původního čestného prohlášení nebo původních listinných důkazů. Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce o tomto vysvětlení učiní záznam, ve kterém uvede jeho obsah, a spolu s ním uchová i případnou dokumentaci. Oddíl VI Náležitá péče v případě nových účtů entit Následující postupy se uplatňují za účelem vyhledání oznamovaných účtůoznamovaných účtů mezi novými účty entit. A. Postupy prověřování k vyhledání účtů entit, které je nutné oznamovat. U nových účtů entit musí oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce uplatňovat níže uvedené postupy prověřování k určení, zda je účet držen jednou nebo několika oznamovanými osobamioznamovanými osobami či pasivními nefinančními entitaminefinančními entitami s jednou nebo několika ovládajícími osobamiovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobouoznamovanou osobou nebo oznamovanými osobamioznamovanými osobami: 1. Určení, zda je entita oznamovanou osobouoznamovanou osobou. a) V tomto případě je třeba získat čestné prohlášení, které může být součástí dokumentace k založení účtu a které oznamující české finanční institucioznamující české finanční instituci umožní určit, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely, a potvrdit dostatečnost tohoto čestného prohlášení na základě informacíinformací získaných oznamující českou finanční institucíoznamující českou finanční institucí v souvislosti se založením účtu, a to včetně jakékoli dokumentace shromážděné podle postupů AML/KYC. Jestliže entita v čestném prohlášení uvede, že není rezidentem pro daňové účely, může vzít oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce v potaz adresu hlavního sídla entity a podle ní určit, kde je majitel účtu rezidentem. b) Jestliže z čestného prohlášení vyplývá, že majitel účtu je rezidentem zúčastněného státu, oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce musí s tímto účtem nakládat jako s oznamovaným účtemoznamovaným účtem, pokud na základě informacíinformací, které má k dispozici, nebo na základě veřejně dostupných informacíinformací odůvodněně neurčí, že majitel účtu není ve vztahu k danému zúčastněnému státu oznamovanou osobouoznamovanou osobou. 2. Určení, zda je entita pasivní nefinanční entitounefinanční entitou s jednou nebo několika ovládajícími osobamiovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobouoznamovanou osobou nebo oznamovanými osobamioznamovanými osobami. U majitele nového účtu entity, včetně entity, která je oznamovanou osobouoznamovanou osobou, musí oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce určit, zda je majitel účtu pasivní nefinanční entitounefinanční entitou s jednou nebo několika ovládajícími osobamiovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobouoznamovanou osobou nebo oznamovanými osobamioznamovanými osobami. Jestliže je kterákoli z ovládajících osobovládajících osob pasivní nefinanční entitynefinanční entity osobou oznamovanou, s účtem musí být nakládáno jako s oznamovaným účtemoznamovaným účtem. Při tomto určování musí oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce postupovat podle pokynů uvedených v písmenech a) až c) v pořadí, které je za daných okolností nejvhodnější. a) Určení, zda je majitel účtu pasivní nefinanční entitounefinanční entitou. Pro účely určení, zda je majitel účtu pasivní nefinanční entitounefinanční entitou, musí oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce využít čestné prohlášení od majitele účtu, aby určila zda se jedná o pasivní nefinanční entitunefinanční entitu, pokud na základě informacíinformací, které má k dispozici, nebo na základě veřejně dostupných informacíinformací nemůže odůvodněně určit, že majitel účtu je aktivní nefinanční entitounefinanční entitou nebo finanční institucí jinou než investiční entitou podle článku A bodu 4 písm. b) přílohy č. 1 k tomuto zákonu, která není finanční institucí zúčastněného státu uplatňujícího společný standard pro oznamování. b) Určení ovládajících osobovládajících osob majitele účtu. Pro účely určení ovládajících osobovládajících osob majitele účtu může oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce využít informaceinformace shromážděné a uchovávané podle postupů AML/KYC. c) Určení, zda je ovládající osobaovládající osoba pasivní nefinanční entitynefinanční entity oznamovanou osobouoznamovanou osobou. Pro účely určení, zda je ovládající osobaovládající osoba pasivní nefinanční entitynefinanční entity oznamovanou osobouoznamovanou osobou, může oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce využít pouze čestné prohlášení majitele účtu nebo této ovládající osobyovládající osoby. B. Jestliže u nového účtu entity dojde ke změně okolností, ze kterých se oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce dozví nebo má důvod předpokládat, že původní čestné prohlášení nebo jiná dokumentace týkající se tohoto účtu jsou nesprávné nebo nespolehlivé, uplatní oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce u tohoto účtu postup podle oddílu V čl. E bodu 3. Oddíl VII Zvláštní pravidla náležité péče Při uplatňování postupů náležité péče uvedených výše platí následující doplňující pravidla: A. Spoléhání se na čestné prohlášení a listinné důkazy. Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce nesmí spoléhat na čestné prohlášení nebo listinné důkazy, jestliže je jí známo nebo má důvod předpokládat, že čestné prohlášení nebo listinné důkazy jsou nesprávné nebo nespolehlivé. B. Alternativní postupy pro finanční účty oprávněných fyzických osob v případě pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu a pro skupinovou pojistnou smlouvu s kapitálovou hodnotou nebo skupinovou smlouvu o pojištění důchodu. Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce se může domnívat, že oprávněná fyzická osoba, jiná než vlastník, k pojistné smlouvě s kapitálovou hodnotou nebo smlouvě o pojištění důchodu, která obdrží pojistné plnění v případě smrti pojištěného, není oznamovanou osobouoznamovanou osobou a může nakládat s takovým finančním účtem jako s účtem jiným než oznamovaným účtemoznamovaným účtem, pokud nemá oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce aktuální znalost nebo důvod předpokládat, že oprávněná osoba je oznamovanou osobouoznamovanou osobou. Oznamující česká finanční instituceOznamující česká finanční instituce má důvod předpokládat, že oprávněná osoba k pojistné smlouvě s kapitálovou hodnotou nebo smlouvě o pojištění důchodu je oznamovanou osobouoznamovanou osobou, jestliže informaceinformace shromážděné oznamující českou finanční institucíoznamující českou finanční institucí a spojené s touto oprávněnou osobou obsahují indicie uvedené v oddílu III článku B. Jestliže oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce má aktuální znalost nebo důvod předpokládat, že oprávněná osoba je oznamovanou osobouoznamovanou osobou, oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce se musí držet postupů uvedených v oddílu III článku B. S finančním účtem, který je členským podílem na skupinové pojistné smlouvě s kapitálovou hodnotou nebo skupinové smlouvě o pojištění důchodu, může oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce nakládat jako s finančním účtem, který není oznamovaným účtemoznamovaným účtem, až do dne splatnosti částky zaměstnanci/držiteli certifikátu nebo oprávněné osobě, jestliže finanční účet, který je členským podílem na skupinové pojistné smlouvě s kapitálovou hodnotou nebo skupinové smlouvě o pojištění důchodu, splňuje tyto požadavky: i) skupinová pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou nebo skupinová smlouva o pojištění důchodu je uzavřena se zaměstnavatelem a vztahuje se na nejméně 25 zaměstnanců/držitelů certifikátu, ii) zaměstnanci/držitelé certifikátu mají nárok obdržet jakoukoli hodnotu smlouvy související s jejich podíly a určit oprávněné osoby, kterým má být v případě smrti zaměstnance vyplaceno příslušné plnění a iii) úhrnná částka splatná kterémukoli zaměstnanci/držiteli certifikátu nebo oprávněné osobě nepřevyšuje částku odpovídající 1 000 000 USD. Pojmem „skupinová pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou“ se rozumí pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou, která: i) poskytuje pojistné krytí fyzickým osobám, jež jsou účastníky prostřednictvím zaměstnavatele, odvětvové asociace, odborové organizace nebo jiného sdružení či skupiny, a ii) ukládá pojistné za každého člena skupiny, nebo člena určité podskupiny v rámci skupiny, jež se stanovuje bez ohledu na jednotlivé charakteristiky zdravotního stavu člena, nebo podskupiny členů, skupiny jiné než věk, pohlaví a kuřácké návyky. Pojmem „skupinová smlouva o pojištění důchodu“ se rozumí smlouva o pojištění důchodu, podle níž jsou oprávněnými osobami fyzické osoby, které jsou účastníky prostřednictvím zaměstnavatele, odvětvové asociace, odborové organizace nebo jiného sdružení či skupiny. C. Pravidla pro slučování zůstatků na účtu a převod měny 1. Slučování účtů fyzických osob. Pro účely stanovení úhrnného zůstatku nebo hodnoty finančních účtů držených fyzickou osobou je oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce povinna sloučit všechny finanční účty vedené u oznamující české finanční instituceoznamující české finanční instituce nebo u propojené entity, avšak jen v míře, v jaké informační systémy oznamující české finanční instituce tyto finanční účty propojují odkazem na datovou položku, např. číslo zákazníka nebo DIČ, a umožňují sloučení zůstatků nebo hodnot na účtech. Za účelem splnění požadavků na sloučení finančních účtů, uvedených v tomto bodě, je každému majiteli společně drženého finančního účtu přiřazen celý zůstatek nebo hodnota společně drženého finančního účtu. 2. Slučování účtů entit. Pro účely stanovení úhrnného zůstatku nebo hodnoty finančních účtů držených entitou je oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce povinna vzít v úvahu všechny finanční účty vedené u oznamující české finanční instituceoznamující české finanční instituce nebo u propojené entity, avšak jen v míře, v jaké informační systémy oznamující české finanční instituce tyto finanční účty propojují odkazem na datovou položku, např. číslo zákazníka nebo DIČ, a umožňují sloučení zůstatků nebo hodnot na účtech. Za účelem splnění požadavků na sloučení finančních účtů, uvedených v tomto bodě, je každému majiteli společně drženého finančního účtu přiřazen celý zůstatek nebo hodnota společně drženého finančního účtu. 3. Zvláštní pravidlo pro slučování platné pro manažery pro styk se zákazníky. Pro účely stanovení úhrnného zůstatku nebo hodnoty finančních účtů držených osobou k určení toho, zda je finanční účet účtem s vysokou hodnotou, platí, že v případě jakéhokoli finančního účtu, o němž manažer pro styk se zákazníky ví nebo má důvod předpokládat, že je přímo nebo nepřímo vlastněn, ovládán nebo zřízen toutéž osobou, nikoli ve funkci zmocněnce, je oznamující česká finanční instituceoznamující česká finanční instituce rovněž povinna všechny tyto účty sloučit. 4. Převod uvedených částek do jiné měny. Všechny částky denominované v amerických dolarech je třeba chápat i jako ekvivalentní částky v jiných měnách přepočtené kurzem vyhlášeným Českou národní bankoubankou pro příslušný den. Příloha č. 3 k zákonu č. 164/2013 Sb. Charakteristické znaky oznamovaného přeshraničního uspořádání Oddíl I Test hlavního přínosu 1. Obecné charakteristické znaky v oddíle II čl. A a specifické charakteristické znaky v oddíle II čl. B a v oddíle II čl. C odst. 1 písm. b) bodě 1 a v oddíle II čl. C odst. 1 písm. c) a d) lze zohlednit, pouze pokud splňují test hlavního přínosu. 2. Test hlavního přínosu je splněn, pokud je získání daňové výhody hlavním přínosem nebo jedním z hlavních přínosů, které lze s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti přiměřeně očekávat, že z uspořádání vyplynou. 3. Přítomnost podmínek uvedených v oddíle II čl. C odst. 1 písm. b) bodě 1, oddíle II čl. C odst. 1 písm. c) nebo d) sama o sobě neznamená, že uspořádání splňuje test hlavního přínosu. Oddíl II Kategorie charakteristických znaků Čl. A Obecné charakteristické znaky spojené s testem hlavního přínosu (1) Charakteristický znak důvěrnosti naplňuje uspořádání, jehož uživatel nebo účastník se zaváží, dodržovat podmínku, podle které neposkytnou jiným zprostředkovatelům nebo daňovým orgánům informaceinformace o tom, jak by toto uspořádání mohlo zajistit daňovou výhodu. (2) Charakteristický znak odměny naplňuje uspořádání, jehož zprostředkovatel má nárok na obdržení odměny, podílu, úhrady finančních nákladů nebo jiné úplaty za toto uspořádání a tato odměna se odvíjí od a) výše daňové výhody získané z tohoto uspořádání, nebo b) skutečnosti, zda z tohoto uspořádání byla získána daňová výhoda, včetně případu, kdy je zprostředkovatel povinen odměnu zčásti nebo zcela vrátit, pokud by zamýšlené daňové výhody získané z tohoto uspořádání nebylo zčásti nebo zcela dosaženo. (3) Charakteristický znak standardnosti naplňuje uspořádání, které podstatně standardizuje dokumentaci nebo strukturu a je k dispozici pro více než jednoho uživatele, aniž by pro jeho zavedení bylo potřeba provést podstatnou úpravu. Čl. B Zvláštní charakteristické znaky spojené s testem hlavního přínosu (1) Charakteristický znak využití ztráty naplňuje uspořádání, v rámci něhož jeho účastník činí vykonstruované kroky, které sestávají z pořizování ztrátové společnosti, ukončení hlavní činnosti této společnosti a využití jejích ztrát s cílem snížit svou daň, a to například převodem těchto ztrát do jiné jurisdikce nebo urychlením uplatňování těchto ztrát. (2) Charakteristický znak změny charakteru příjmu naplňuje uspořádání, jehož účinek spočívá v převedení příjmu na majetek, dary nebo jinou kategorii příjmu zdaňovaného nižší sazbou daně nebo od daně osvobozeného. (3) Charakteristický znak kruhové transakce naplňuje uspořádání zahrnující kruhové transakce, které vedou k pohybu aktiv v kruhu, a to zejména prostřednictvím zapojení subjektů bez jiné hlavní ekonomické funkce nebo transakcí, které se vzájemně započítávají, ruší nebo mají jinou podobnou vlastnost. Čl. C Zvláštní charakteristické znaky týkající se přeshraničních transakcí (1) Charakteristický znak vyvedení příjmu naplňuje uspořádání, které zahrnuje odpočitatelnou přeshraniční platbu provedenou mezi 2 nebo více přidruženými entitami a a) příjemce platby nepodléhá zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení v žádném státě nebo jurisdikci, b) příjemce platby podléhá zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení ve státě nebo jurisdikci, které 1. neukládají žádnou daň z příjmů právnických osob, nebo takovou daň ukládají s nulovou nebo téměř nulovou sazbou daně, nebo 2. jsou zařazeny na seznamu států a jurisdikcí třetích zemí, které byly kolektivně členskými státy Evropské unie nebo Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj vyhodnoceny jako nespolupracující, c) příjemce platby využívá výhodu úplného osvobození od daně ve státě nebo jurisdikci, v nichž tento příjemce podléhá zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení, nebo d) při platbě daně se využívají výhody z preferenčního daňového režimu ve státě nebo jurisdikci, v nichž příjemce platby podléhá zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení. (2) Charakteristický znak vícenásobného odpisování naplňuje uspořádání, podle kterého jsou odpočty za stejné odpisování aktiva uplatňovány ve více státech nebo jurisdikcích. (3) Charakteristický znak vícenásobného osvobození od dvojího zdanění naplňuje uspořádání, podle kterého je uplatňováno osvobození od dvojího zdanění, pokud jde o stejnou položku příjmu nebo kapitálu, ve více státech nebo jurisdikcích. (4) Charakteristický znak různého ocenění naplňuje uspořádání, které zahrnuje převody aktiv a v němž je významný rozdíl v částce považované za splatnou ve formě protiplnění za aktiva v dotčených státech nebo jurisdikcích. Čl. D Zvláštní charakteristické znaky týkající se automatické výměny informací a skutečného vlastnictví (1) Charakteristický znak obcházení společného standardu pro oznamování naplňuje uspořádání, jehož účinkem může být narušení oznamovací povinnosti podle tohoto zákona nebo právních předpisů jiného státu provádějících právo Evropské unie nebo rovnocenné mezinárodní smlouvy o automatické výměně informacíautomatické výměně informací o finančních účtech podle čl. C bodu 1 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, včetně mezinárodních smluv se státy nebo jurisdikcemi, které nejsou členskými státy Evropské unie, nebo které využívá absence těchto právních předpisů nebo smluv. Tento charakteristický znak naplňuje zejména uspořádání zahrnující a) využití účtu, produktu nebo investice, které nejsou finančním účtem podle čl. C bodu 1 přílohy č. 1 k tomuto zákonu nebo jejichž účelem není být takovým finančním účtem, avšak které mají vlastnosti významně podobné vlastnostem takového finančního účtu, b) převod finančního účtu podle čl. C bodu 1 přílohy č. 1 k tomuto zákonu nebo aktiva do státu nebo jurisdikce nebo využití státem nebo jurisdikcí, které nejsou vázány automatickou výměnou informacíautomatickou výměnou informací o finančních účtech podle čl. C bodu 1 přílohy č. 1 k tomuto zákonu se státem nebo jurisdikcí, ve kterých uživatel uspořádání podléhá zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení, c) překlasifikování příjmu a majetku na produkty nebo platby, které nepodléhají automatické výměně informacíautomatické výměně informací o finančních účtech podle čl. C bodu 1 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, d) převod nebo konverzi finanční instituce podle čl. A bodu 1 přílohy č. 1 k tomuto zákonu nebo finančního účtu podle čl. C bodu 1 přílohy č. 1 k tomuto zákonu nebo jejich aktiv na finanční instituci podle čl. A bodu 1 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, finanční účet podle čl. C bodu 1 přílohy č. 1 k tomuto zákonu nebo aktiva nepodléhající oznamování v rámci automatické výměny informacíautomatické výměny informací o finančních účtech podle čl. C bodu 1 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, e) využití právnických osob, jednotek bez právní osobnosti nebo právních struktur, které zamezují nebo jejichž účelem je zamezit oznamování majitele účtu podle čl. E bodu 1 přílohy č. 1 k tomuto zákonu nebo ovládající osobyovládající osoby podle § 13d odst. 2 v rámci automatické výměny informacíautomatické výměny informací o finančních účtech podle čl. C bodu 1 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, nebo f) narušení postupů náležité péče používané finančními institucemi podle čl. A bodu 1 přílohy č. 1 k tomuto zákonu s cílem dodržet jejich závazky oznamování informacíinformací o finančních účtech podle čl. C bodu 1 přílohy č. 1 k tomuto zákonu nebo využití slabiny těchto postupů, a to včetně využívání států nebo jurisdikcí s nepřiměřeným nebo oslabeným režimem vymáhání právních předpisů v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo států nebo jurisdikcí s oslabenými požadavky na transparentnost právnických osob nebo jednotek bez právní osobnosti. (2) Charakteristický znak zastření skutečného vlastnictví naplňuje uspořádání zahrnující netransparentní právní řetězec nebo netransparentní řetězec skutečných majitelů využívající osoby nebo jednotky bez právní osobnosti, a) které nevykonávají významnou ekonomickou aktivitu doloženou přiměřeným personálem, vybavením, aktivy a prostorami, b) které jsou zřízeny podle práva jiného státu nebo jurisdikce, jsou řízeny, podléhají zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení, jsou ovládány nebo usazeny v jiném státě nebo jurisdikci než skutečný majitel aktiv držených těmito osobami nebo jednotkami bez právní osobnosti a c) u kterých nelze určit jejich skutečného majitele podle zákona upravujícího některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Čl. E Zvláštní charakteristické znaky týkající se převodních cen (1) Charakteristický znak využití jednostranných pravidel bezpečného přístavu naplňuje uspořádání zahrnující využití pravidel zjednodušujících uplatňování zásady tržního odstupu v oblasti převodních cen jednostranně přijatých v některém státě nebo jurisdikci a odchylujících se od obecných zásad uplatňovaných v oblasti převodních cen. (2) Charakteristický znak využití těžko ocenitelných nehmotných aktiv naplňuje uspořádání zahrnující převod nehmotných aktiv nebo práv zahrnutých v nehmotných aktivech, pro které v době jejich převodu mezi přidruženými entitami a) neexistují žádná srovnatelná aktiva a b) v době uzavření transakce jsou odhady budoucích peněžních toků nebo příjmů očekávaných z převáděného nehmotného aktiva nebo předpoklady použité při oceňování tohoto nehmotného aktiva vysoce nejisté, a tedy je obtížné předvídat míru konečného prospěchu, který vyplyne z nehmotného aktiva v okamžiku převodu. (3) Charakteristický znak využití vnitroskupinového přeshraničního převodu funkcí, rizik nebo aktiv naplňuje uspořádání zahrnující vnitroskupinový přeshraniční převod funkcí, rizik nebo aktiv, pokud je v období 3 let po převodu předpokládaný roční zisk před úroky a zdaněním (EBIT) u převodce nižší než 50 % předpokládaného ročního zisku před úroky a zdaněním, jehož by tento převodce dosáhl, kdyby k uvedenému převodu nedošlo. Příloha č. 4 k zákonu č. 164/2013 Sb. Postupy náležité péče pro provozovatele platforem K identifikaci oznamovaných prodejců se použijí tyto postupy. Čl. A Prodejci nepodléhající přezkumu (1) Pro určení toho, zda se prodejce, který je právnickou osobou nebo jednotkou bez právní osobnosti, považuje za veřejnoprávního prodejce nebo kotovaného prodejce, se může oznamující provozovatel platformy spolehnout na veřejně dostupné informace nebo potvrzení od prodejce, který je právnickou osobou nebo jednotkou bez právní osobnosti. (2) Pro určení toho, zda lze prodejce považovat za poskytovatele ubytování ve velkém rozsahu nebo prodejce malého rozsahu, se může oznamující provozovatel platformy spolehnout na své dostupné záznamy. Čl. B Shromažďování informací o prodejci (1) O každém prodejci, který je fyzickou osobou a není vyloučeným prodejcem, shromažďuje oznamující provozovatel platformy tyto informace: a) jméno, b) primární adresu, c) všechna daňová identifikační čísla nebo jiná obdobná čísla vydaná prodejci, včetně všech oznamovaných států, které tato čísla přidělily, a neexistuje-li daňové identifikační číslo nebo jiné obdobné číslo, místo narození prodejce, d) daňové identifikační číslo nebo jiné obdobné číslo prodejce pro účely daně z přidané hodnoty, je-li k dispozici, a e) datum narození. (2) O každém prodejci, který je právnickou osobou nebo jednotkou bez právní osobnosti a není vyloučeným prodejcem, shromažďuje oznamující provozovatel platformy tyto informace: a) název, b) primární adresu, c) všechna daňová identifikační čísla nebo jiná obdobná čísla vydaná prodejci, včetně všech oznamovaných států, které tato čísla přidělily, d) daňové identifikační číslo nebo jiné obdobné číslo prodejce pro účely daně z přidané hodnoty, je-li k dispozici, e) identifikační číslo osoby nebo jiné obdobné číslo přidělené prodejci v zahraničí a f) informaci o existenci jakékoli stálé provozovny, jejímž prostřednictvím se příslušné činnosti vykonávají v oznamovaném státě, případně s uvedením každého oznamovaného státu, v němž se tato stálá provozovna nachází. (3) Bez ohledu na odstavce 1 a 2 není oznamující provozovatel platformy povinen shromažďovat informace uvedené v odstavci 1 písm. b) až e) a v odstavci 2 písm. b) až f) v případě, že se spoléhá na přímé potvrzení totožnosti a rezidence prodejce prostřednictvím identifikační služby poskytnuté Českou republikou nebo Evropskou unií za účelem zjištění totožnosti a daňové rezidence prodejce. (4) Bez ohledu na odstavec 1 písm. c) a odstavec 2 písm. c) a e) nemusí oznamující provozovatel platformy shromažďovat daňové identifikační číslo nebo případně identifikační číslo osoby anebo jiné obdobné číslo přidělované prodejci v zahraničí v těchto situacích: a) stát nebo jiná jurisdikce rezidence nevydávají prodejci daňové identifikační číslo nebo identifikační číslo osoby anebo jiné obdobné číslo přidělované prodejci v zahraničí, b) stát nebo jiná jurisdikce rezidence nevyžadují, aby bylo daňové identifikační číslo vydané tomuto prodejci shromažďováno. Čl. C Ověřování informací o prodejci (1) Oznamující provozovatel platformy určí, zda informace shromážděné podle čl. A, čl. B odst. 1, čl. B odst. 2 písm. a) až e) a čl. E jsou spolehlivé, pomocí veškerých informací a dokumentů, které má k dispozici ve svých záznamech, a elektronického rozhraní bezplatně zpřístupněného Českou republikou nebo Evropskou unií k ověření platnosti daňového identifikačního čísla nebo jiného obdobného čísla anebo daňového identifikačního čísla nebo jiného obdobného čísla prodejce pro účely daně z přidané hodnoty. (2) Bez ohledu na odstavec 1 může oznamující provozovatel platformy k dokončení postupů náležité péče podle čl. F odst. 2 určit, zda informace shromážděné podle čl. A, čl. B odst. 1, čl. B odst. 2 písm. a) až e) a čl. E jsou spolehlivé, pomocí informací a dokumentů, které má k dispozici ve svých záznamech s možností elektronického vyhledávání. (3) V případě použití čl. F odst. 3 písm. b) a bez ohledu na odstavce 1 a 2 v případech, kdy má oznamující provozovatel platformy důvod domnívat se, že některá z informací uvedených v čl. B nebo E může být na základě informací poskytnutých příslušným orgánem státu nebo jiné jurisdikce v žádosti týkající se konkrétního prodejce nesprávná, požádá oznamující provozovatel platformy prodejce o opravu informací, které byly shledány nesprávnými, a o poskytnutí podpůrných dokladů, údajů nebo informací, které jsou spolehlivé a jsou z nezávislého zdroje, například: a) platného identifikačního dokladu vydaného oprávněným orgánem veřejné moci, b) nedávného osvědčení o statusu daňového rezidenta. Čl. D Určení státu nebo jiné jurisdikce rezidence prodejce (1) Oznamující provozovatel platformy považuje prodejce za rezidenta státu nebo jiné jurisdikce podle primární adresy prodejce. Pokud se stát nebo jiná jurisdikce, v nichž bylo prodejci vydáno daňové identifikační číslo, liší od státu nebo jiné jurisdikce, ve kterých má prodejce primární adresu, považuje oznamující provozovatel platformy prodejce též za rezidenta státu nebo jiné jurisdikce, v nichž bylo vydáno daňové identifikační číslo. Pokud prodejce poskytl informace o existenci stálé provozovny podle čl. B odst. 2 písm. f), považuje oznamující provozovatel platformy prodejce též za rezidenta příslušného státu nebo jiné jurisdikce specifikovaného prodejcem. (2) Bez ohledu na odstavec 1 považuje oznamující provozovatel platformy prodejce za rezidenta každého členského státu Evropské unie, který je potvrzen službou elektronické identifikace poskytnutou Českou republikou nebo Evropskou unií podle čl. B odst. 3. Čl. E Shromažďování informací o poskytnutých nemovitých věcech Pokud se prodejce zabývá oznamovanou činností, která zahrnuje poskytnutí nemovité věci, shromažďuje oznamující provozovatel platformy adresu každé nabízené nemovité věci a, jsou-li k dispozici, údaje, které umožňují identifikovat tuto nemovitou věc v katastrukatastru nemovitostí nebo v obdobné zahraniční evidenci, pokud se nemovitá věc nachází v jiném členském státě. Pokud oznamující provozovatel platformy umožnil více než 2 000 oznamovaných činností poskytnutí nemovité věci prostřednictvím nemovité věci, její části nebo jejich souboru, které se nacházejí na téže adrese, témuž prodejci, který je právnickou osobou nebo jednotkou bez právní osobnosti, shromáždí podpůrné dokumenty, údaje nebo informace o tom, že nemovitá věc, její část nebo jejich soubor mají stejného vlastníka. Čl. F Časový rámec a platnost postupů náležité péče (1) Oznamující provozovatel platformy dokončí postupy náležité péče stanovené v čl. A až E do 31. prosince daného oznamovaného období. (2) Bez ohledu na odstavec 1 se u prodejců, kteří již byli zaregistrováni na platformě k 1. lednu 2023 nebo ke dni, kdy se právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti stanou oznamujícím provozovatelem platformy, musí být postupy náležité péče podle čl. A až E dokončeny do 31. prosince druhého oznamovaného období oznamujícího provozovatele platformy. (3) Bez ohledu na odstavec 1 se může oznamující provozovatel platformy spolehnout na postupy náležité péče provedené s ohledem na předchozí oznamované období, pokud a) informace o prodejci podle čl. B odst. 1 a 2 byly buď shromážděny a ověřeny, nebo potvrzeny během posledních 36 měsíců a b) oznamující provozovatel platformy nemá důvod si myslet, že informace shromážděné podle čl. A, B a E jsou nebo se staly nespolehlivými nebo nesprávnými. Čl. G Uplatnění postupů náležité péče pouze na aktivní prodejce Oznamující provozovatel platformy se může rozhodnout, že uskuteční postupy náležité péče podle čl. A až F pouze u aktivních prodejců. Čl. H Uskutečnění postupů náležité péče třetími stranami (1) Oznamující provozovatel platformy se může při plnění povinností náležité péče stanovených v této příloze spoléhat na třetí stranu poskytující služby, avšak odpovědnost za splnění těchto povinností nese i nadále oznamující provozovatel platformy. (2) Pokud provozovatel platformy plní povinnosti náležité péče pro oznamujícího provozovatele platformy s ohledem na stejnou platformu podle odstavce 1, provádí postupy náležité péče podle pravidel stanovených v této příloze. Odpovědnost za splnění povinností náležité péče nese i nadále oznamující provozovatel platformy. 1) Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS. Směrnice Rady 2014/107/EU ze dne 9. prosince 2014, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní. Směrnice Rady (EU) 2015/2376 ze dne 8. prosince 2015, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní. Směrnice Rady (EU) 2016/881 ze dne 25. května 2016, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní. Směrnice Rady (EU) 2018/822 ze dne 25. května 2018, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat. Směrnice Rady (EU) 2021/514 ze dne 22. března 2021, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní. 2) Čl. 8 směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS, ve znění směrnice Rady 2014/107/EU. 3) Nařízení Rady (EU) č. 904/2010 ze dne 7. října 2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty (přepracování), v platném znění. Nařízení Rady (EU) č. 389/2012 ze dne 2. května 2012 o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní a o zrušení nařízení (ES) č. 2073/2004, v platném znění.
Zákon č. 163/2013 Sb.
Zákon č. 163/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 21. 6. 2013, datum účinnosti 6. 7. 2013, částka 70/2013 * Čl. I - Zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 183/2009 Sb., zákona č. 193/2012 Sb. a zákona č. 396/2012 Sb., se mění takto: * Čl. II - Přechodné ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 6. 7. 2013 163 ZÁKON ze dne 2. května 2013, kterým se mění zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 183/2009 Sb., zákona č. 193/2012 Sb. a zákona č. 396/2012 Sb., se mění takto: 1. V § 10 odst. 1 písm. a) se za slova „o zastavení řízení po zpětvzetí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu,“ vkládají slova „o odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu,“. 2. V § 10 odst. 1 se na konci textu písmene d) doplňují slova „s výjimkou rozhodování podle § 191b odst. 4 občanského soudního řádu“. 3. § 23 až 25 znějí: „§ 23 (1) Studium vyšších soudních úředníků a vyšších úředníků státního zastupitelství na Justiční akademii trvá nejméně 18 měsíců a zahrnuje výuku organizovanou v podobě prezenčních výukových soustředění v celkové délce nejméně 120 dnů. Studium je ukončeno závěrečnou zkouškou. (2) Ke studiu vyšších soudních úředníků a vyšších úředníků státního zastupitelství může být přijat uchazeč, který má střední vzdělání s maturitní zkouškou a byl ke studiu doporučen předsedou soudu nebo vedoucím státním zástupcem. (3) Účastník studia vyšších soudních úředníků musí být po celou dobu studia zaměstnancem zařazeným k výkonu práce u soudu na pracovním místě soudního tajemníka. Účastník studia vyšších úředníků státního zastupitelství musí být po celou dobu studia zaměstnancem zařazeným k výkonu práce u státního zastupitelství. Ke dni skončení pracovního poměru účastníka studia podle věty první nebo druhé skončí také jeho studium. (4) Ministerstvo spravedlnosti po projednání s Justiční akademií vydává studijní řád, v němž určuje zejména obsah a rozsah studia vyšších soudních úředníků a studia vyšších úředníků státního zastupitelství, další podmínky přijetí ke studiu a obsah a organizaci závěrečné zkoušky, případně též průběžných zkoušek. (5) Tomu, kdo úspěšně ukončil studium vyšších soudních úředníků nebo studium vyšších úředníků státního zastupitelství, vydá Ministerstvo spravedlnosti osvědčení o výsledku studia. § 24 (1) Účastník studia vyšších úředníků státního zastupitelství může provádět úkony státního zastupitelství a státního zástupce, které nespočívají v rozhodnutí, ve stejném rozsahu jako vyšší úředník státního zastupitelství. (2) Ustanovení části první hlavy třetí se použijí obdobně s tím, že účastník studia vyšších úředníků státního zastupitelství může provádět úkony pouze na základě písemného pokynu státního zástupce, jak má být úkon proveden. § 25 (1) Účast na studiu vyšších soudních úředníků nebo vyšších úředníků státního zastupitelství je zvyšováním kvalifikace podle zákoníku práce. (2) Účastník studia vyšších soudních úředníků a účastník studia vyšších úředníků státního zastupitelství má po dobu účasti na prezenčním výukovém soustředění a na závěrečné zkoušce právo na bezplatné ubytování v ubytovacích zařízeních Justiční akademie a na příspěvek zaměstnavatele na stravování ve výši, která je poskytována ostatním zaměstnancům zařazeným k výkonu práce u soudu nebo u státního zastupitelství, u kterého je zařazen k výkonu práce v pracovním poměru.“. Poznámky pod čarou č. 3 až 5 se zrušují. Čl. II Přechodné ustanovení Na účastníky studia, kteří byli přijati ke studiu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se vztahují ustanovení části první hlavy čtvrté a hlavy páté zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. III Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti 15. dnem ode dne jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Nečas v. r.
Zákon č. 162/2013 Sb.
Zákon č. 162/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 21. 6. 2013, datum účinnosti 11. 8. 2013, částka 70/2013 * Čl. I - V zákoně č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění zákona č. 101/2004 Sb. a zákona č. 129/2006 Sb., se v § 4 odst. 1 za slova „Významnými dny České republiky jsou“ vkládají slova „16 * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 11. 8. 2013 162 ZÁKON ze dne 2. května 2013, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I V zákoně č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění zákona č. 101/2004 Sb. a zákona č. 129/2006 Sb., se v § 4 odst. 1 za slova „Významnými dny České republiky jsou“ vkládají slova „16. leden – Den památky Jana Palacha,“ a za slova „12. březen – Den přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě (NATO),“ se vkládají slova „28. březen – Den narození Jana Ámose Komenského,“. Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem 11. srpna 2013. Němcová v. r. Zeman v. r. Nečas v. r.
Zákon č. 161/2013 Sb.
Zákon č. 161/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 21. 6. 2013, datum účinnosti 1. 7. 2013, částka 70/2013 * Čl. I - Zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění zákona č. 560/2004 Sb. a zákona č. 281/2009 Sb., se mění takto: * Čl. II - Přechodné ustanovení * Čl. III - Zrušovací ustanovení * Čl. IV - Účinnost Aktuální znění od 1. 7. 2013 161 ZÁKON ze dne 2. května 2013, kterým se mění zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění zákona č. 560/2004 Sb. a zákona č. 281/2009 Sb., se mění takto: 1. § 1 včetně poznámek pod čarou č. 1 a 5 zní: „§ 1 Tento zákon upravuje v souladu s právem Evropské unie1) způsob vytváření, udržování a použití nouzových zásob ropy a ropných produktů5) určených pro zmírnění nebo překonání stavů nouze vzniklých z jejich nedostatku (dále jen „nouzové zásoby“), postupy pro řešení stavů nouze a úkoly orgánů státní správy a orgánů územních samosprávních celků v této oblasti. 1) Směrnice Rady 2009/119/ES ze dne 14. září 2009, kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy nebo ropných produktů. 5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099 ze dne 22. října 2008, o energetické statistice.“. 2. Za § 1 se vkládá nový § 1a, který včetně nadpisu zní: „§ 1a Vymezení pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a) čistým dovozem celkové množství dovezené ropy a ropných produktů do České republiky snížené o celkové množství vyvezené ropy a ropných produktů z České republiky, b) domácí spotřebou celkové množství ropy a ropných produktů spotřebované v rámci České republiky pro energetické i neenergetické účely, c) referenčním rokem kalendářní rok předcházejícího roku, k němuž se vztahují údaje o domácí spotřebě nebo o čistém dovozu používané při výpočtu minimální úrovně nouzových zásob, které mají být drženy, nebo při výpočtu úrovně nouzových zásob skutečně držených v určitém okamžiku, d) ústředním správcem zásob osoba, jejíž hlavním úkolem je vytváření, udržování nebo prodej nouzových zásob, e) produktovodem zařízení pro potrubní přepravu ropných produktů, pokud není umístěno ve výrobním nebo zpracovatelském závodě nebo ve skladovacím zařízení, f) ropovodem zařízení pro potrubní přepravu ropy, pokud není umístěno ve výrobním nebo zpracovatelském závodě nebo ve skladovacím zařízení, g) mimořádnou situací situace, kdy nastane, nebo hrozí, že nastane, ohrožení zásobování trhu ropou nebo ropnými produkty v České republice nebo v jiných členských státech Evropské unie nebo v jiných členských státech Mezinárodní energetické agentury, h) fyzickou přístupností souhrn opatření umožňující použití nouzových zásob a jejich skutečné dodání na trh v množství a čase napomáhajících ke zmírnění dopadů mimořádné situace, i) stavem ropné nouze nedostatek ropy a ropných produktů, který by měl za následek poruchy v zásobování na domácím trhu a nepříznivé následky z toho plynoucí by nebylo možné odstranit nebo jim zamezit bez přijetí opatření podle tohoto zákona, j) mezinárodním rozhodnutím rozhodnutí Řídící rady Mezinárodní energetické agentury nebo Evropské unie o použití zásob ropy nebo ropných produktů nebo o jiných opatřeních, přijaté s cílem zajistit dostupnost ropy nebo ropných produktů na trhu, k) závažným narušením dodávek významný a náhlý pokles dodávek ropy nebo ropných produktů do České republiky, Evropské unie nebo států Mezinárodní energetické agentury, bez ohledu na to, zda bylo vydáno mezinárodní rozhodnutí.“. 3. § 2 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 1a zní: „§ 2 Vytváření a udržování nouzových zásob (1) Nouzové zásoby jsou státními hmotnými rezervami1a). (2) Nouzové zásoby vytváří a udržuje Správa státních hmotných rezerv (dále jen „Správa“) z ropy a vybraných ropných produktů5) ve výši odpovídající nejméně 90 dnům průměrného denního čistého dovozu referenčního roku. (3) Výše nouzových zásob se přepočítává nejpozději k 31. březnu každého roku. (4) Z nouzových zásob mohou být tvořeny specifické zásoby. (5) Pokud nebudou udržovány specifické zásoby, Správa zajistí, aby nejméně jedna třetina nouzových zásob splňovala podmínky stanovené v § 2a odst. 2, 3 a 4. (6) Druhy ropy a skladbu vybraných ropných produktů vhodných pro skladování v nouzových zásobách, způsob výpočtu průměrného denního čistého dovozu a průměrné denní domácí spotřeby a způsob výpočtu výše nouzových zásob, jež má Česká republika povinnost udržovat, stanoví prováděcí právní předpis. 1a) Zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů.“. 4. Za § 2 se vkládá nový § 2a, který včetně nadpisu zní: „§ 2a Vytváření a udržování specifických zásob (1) Správa může udržovat specifické zásoby, a to ve výši odpovídající nejméně 30 dnům průměrné denní domácí spotřeby referenčního roku, po dobu nejméně 1 roku. (2) Specifické zásoby se mohou skládat pouze z etanu, zkapalněného ropného plynu označovaného jako LPG, motorového benzinu, leteckého benzinu, tryskového paliva benzinového typu, tryskového paliva naphthového typu, tryskového paliva petrolejového typu, ostatního petroleje, plynového oleje, motorové nafty, topného oleje, lakového a technického benzinu, maziva, bitumenu, parafinových vosků, nebo ropného koksu5). (3) Správa určí skladbu specifických zásob z jednoho nebo více produktů uvedených v odstavci 2. (4) Správa zajistí, aby u ropných produktů zahrnutých do specifických zásob činil ropný ekvivalent nejméně 75 % domácí spotřeby těchto produktů v referenčním roce. Způsob tohoto výpočtu stanoví prováděcí právní předpis. (5) Skladbu specifických zásob lze změnit nejdříve po uplynutí 1 roku, a to vždy jen od prvního dne kalendářního měsíce. Množství specifických zásob může být dočasně sníženo pouze z důvodu jejich obměny. Celková povinná minimální výše nouzových zásob při obměně specifických zásob nesmí klesnout pod výši stanovenou v § 2 odst. 2. (6) Specifické zásoby mohou být přemístěny pouze po předchozím písemném souhlasu Správy1a). (7) Správa informuje Evropskou komisi (dále jen „Komise“) o množství a skladbě vybraných ropných produktů držených ve specifických zásobách a době, po kterou se tyto specifické zásoby zavázala udržovat.“. 5. V nadpisu § 3, § 3 odst. 1 větě první a odst. 2, v nadpisu § 6, § 6 odst. 1 větě první a v § 6 odst. 3 se slovo „ropy“ zrušuje. 6. V § 3 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Prováděcí právní předpis stanoví povolený objem skladovacích zařízení, povinné technické vybavení skladovacích zařízení, včetně požadavků na vybavení pro sledování kvality nouzových zásob.“. 7. V § 3 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znějí: „(3) Skladovací zařízení, produktovody a ropovody jsou k zajištění jejich bezpečného a spolehlivého provozu, k ochraně života, zdraví a majetku osob a k zamezení nebo zmírnění účinků jejich případných havárií chráněny ochrannými pásmy. Ochranné pásmo tvoří prostor, jehož hranice jsou vymezeny svislými plochami vedenými ve vodorovné vzdálenosti 150 m na všechny strany od půdorysu těchto zařízení. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo vydáním územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení těchto zařízení do provozu. (4) V ochranném pásmu skladovacího zařízení, produktovodů a ropovodů je zakázáno provádět činnosti, které by mohly ohrozit bezpečnost a spolehlivost provozu těchto zařízení, nebo životy, zdraví a majetek osob. Je zakázáno umisťovat stavby, provádět zemní práce, zřizovat skládky a uskladňovat materiál v ochranném pásmu bez předchozího souhlasu provozovatele takového zařízení.“. Dosavadní odstavce 3 až 8 se označují jako odstavce 5 až 10. 8. V § 3 odstavec 5 zní: „(5) Nouzové zásoby mohou být skladovány pouze osobou, která na základě smlouvy zajišťuje pro Správu skladování a další péči o svěřené nouzové zásoby (dále jen „ochraňovatel“).“. 9. V § 3 odstavec 6 zní: „(6) Bez souhlasu vlády nemohou být skladovány a) nouzové zásoby České republiky na území jiného členského státu Evropské unie, nebo b) nouzové zásoby jiného členského státu Evropské unie na území České republiky.“. 10. V § 3 se odstavec 7 zrušuje. Dosavadní odstavce 8 až 10 se označují jako odstavce 7 až 9. 11. V § 3 odst. 7 se slova „V souladu s uzavřenou dohodou o skladování nouzových zásob ropy České republiky na území jiného členského státu a v souladu s právem Evropských společenství sjedná Správa“ nahrazují slovy „Správa sjedná“, za slova „České republiky“ se vkládají slova „s ústředním správcem zásob jiného členského státu Evropské unie nebo“, slovo „ropy“ se zrušuje a za slovo „smlouvu“ se vkládají slova „o ochraňování nouzových zásob“. 12. V § 3 odst. 7 se na konci textu písmene a) doplňují slova „a vlastník skladovacích zařízení“. 13. V § 3 odst. 7 písm. b) se slova „a kategorie“ nahrazují slovem „skladovaných“. 14. V § 3 odst. 7 písm. c) se slovo „ropy“ zrušuje. 15. V § 3 odst. 7 písm. d) se za slovo „identifikace“ vkládá slovo „nouzových“. 16. V § 3 se na konci odstavce 7 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní: „e) vymezení úkolů, které Správa přenáší na druhou smluvní stranu podle § 9 odst. 1 písm. j); tyto úkoly nemohou být dále na žádnou další osobu přeneseny.“. 17. V § 3 odstavec 8 zní: „(8) Nouzové zásoby České republiky skladované na základě smlouvy podle odstavce 7 na území jiného členského státu Evropské unie se zahrnují do celkové výše nouzových zásob České republiky.“. 18. V § 3 odstavec 9 zní: „(9) Jakkoliv bránit přepravě nebo použití nouzových zásob skladovaných na území České republiky pro jiné členské státy Evropské unie se zakazuje.“. 19. Za § 3 se vkládá nový § 3a, který včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 6 až 8 zní: „§ 3a Ochraňovatelé (1) Ochraňovatelem může být pouze osoba, a) která je bezúhonná, b) která není v likvidaci, c) která nemá v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky ani orgánů Celní správy České republiky ani v evidenci daní nebo obdobných peněžitých plnění u příslušných orgánů státu, ve kterém má tato osoba sídlo, místo podnikání či bydliště, evidovány nedoplatky; tuto skutečnost je povinna Správě doložit potvrzeními, která nejsou starší než 30 dnů, d) která má vlastnické nebo užívací právo ke skladovacímu zařízení; tuto skutečnost je povinna Správě doložit, e) jejíž zaměstnanci zabezpečující provoz skladovacího zařízení jsou příslušně kvalifikovaní; za příslušnou kvalifikaci se považuje minimálně tříletá praxe v oblasti skladování ropy nebo ropných produktů; tuto skutečnost je povinna Správě doložit, f) která předloží Správě seznam osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členy nebo jimi byli v posledních 3 letech, g) která, má-li formu akciové společnosti, předloží Správě aktuální seznam všech svých akcionářů. (2) Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, trestný čin proti majetku nebo hospodářský trestný čin spáchaný z nedbalosti, nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s výkonem činnosti ochraňovatele, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena6). (3) U právnické osoby musí podmínku bezúhonnosti podle odstavce 2 splňovat jak tato právnická osoba, tak i její statutární orgán nebo každý člen statutárního orgánu, a je-li statutárním orgánem ochraňovatele či členem statutárního orgánu ochraňovatele právnická osoba, musí tento předpoklad splňovat jak tato právnická osoba, tak její statutární orgán nebo každý člen statutárního orgánu této právnické osoby; má-li být ochraňovatelem zahraniční právnická osoba prostřednictvím své organizační složky, musí podmínku podle tohoto odstavce splňovat vedle uvedených osob rovněž vedoucí této organizační složky; tuto podmínku musí ochraňovatel splňovat jak ve vztahu k území České republiky, tak k zemi svého sídla, místa podnikání či bydliště. (4) Bezúhonnost se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů. Správa si za účelem doložení bezúhonnosti vyžádá podle zvláštního právního předpisu7) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Fyzická osoba, která není občanem České republiky, dokládá bezúhonnost výpisem z evidence obdobné Rejstříku trestů vydaným státem, jehož je fyzická osoba občanem, jakož i doklady vydanými státy, ve kterých se déle než 3 měsíce nepřetržitě zdržovala v předcházejících 3 letech, nebo jiným dokladem prokazujícím bezúhonnost této osoby. Právnická osoba, která má sídlo mimo území České republiky, dokládá bezúhonnost výpisem z Rejstříku trestů nebo jiným obdobným dokladem vydaným státem, ve kterém má sídlo, jakož i doklady vydanými státy, ve kterých podnikala déle než 3 měsíce v předcházejících 3 letech. Výpisy a doklady prokazující bezúhonnost nesmí být starší 3 měsíců. (5) Ochraňovatelem nemůže být fyzická nebo právnická osoba, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, ode dne a) prodeje podniku jedinou smlouvou v rámci zpeněžení majetkové podstaty v době běhu lhůty podle zvláštního právního předpisu8), b) nabytí právní moci rozhodnutí, kterým soud ukončil provozování podniku nebo ode dne určeného v tomto rozhodnutí jako den ukončení provozování podniku. (6) Ochraňovatelem nemůže být fyzická nebo právnická osoba, a to po dobu 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Ochraňovatelem dále nemůže být fyzická nebo právnická osoba, a to po dobu 3 let ode dne právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů. Byl-li konkurs zrušen z jiného důvodu, překážka uvedená v odstavci 5 odpadá dnem nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu. 6) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 7) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. 8) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.“. 20. V § 4 odst. 1 se slova „vzniklý z nedostatku ropy a ropných produktů (dále jen „stav ropné nouze“)“ a slova „, jestliže průměrný měsíční dovoz ropy a ropných produktů do České republiky je natolik snížen oproti průměrnému měsíčnímu dovozu v předcházejícím kalendářním roce nebo lze důvodně očekávat takové jeho snížení, že nepříznivé následky z toho plynoucí nelze odstranit nebo jim zamezit bez přijetí opatření podle tohoto zákona“ zrušují. 21. V § 5 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „, s výjimkou přepravy nebo použití podle § 3 odst. 9“. 22. V § 5 odst. 2 se slovo „kalendářních“ zrušuje. 23. V § 5 se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Na přípravě a zavedení opatření k omezení spotřeby ropy a ropných produktů se podílejí orgány krajů a orgány obcí s rozšířenou působností, které zajišťují připravenost správního obvodu kraje a správního obvodu obce s rozšířenou působností k realizaci přídělového systému podle odstavce 1 písm. h).“. 24. V § 6 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Komise může stanovit časový rámec pro doplnění použitých zásob na předchozí stav.“. 25. V § 6 odstavec 2 zní: „(2) Použitím nouzových zásob se rozumí jejich uvolnění formou prodeje, půjčky nebo převodu příslušnosti hospodařit.“. 26. V § 6 se doplňují odstavce 4 až 6, které znějí: „(4) V případě mezinárodního rozhodnutí může předseda Správy rozhodnout o použití nouzových zásob ve stanovené výši podílu České republiky i pod povinnou minimální úroveň stanovenou tímto zákonem bez souhlasu vlády za podmínky, že nebude vnitřní trh v České republice ohrožen výpadkem dodávek ropy nebo ropných produktů. Správa o tomto rozhodnutí neprodleně informuje vládu a Komisi. (5) Vláda může v naléhavých případech rozhodnout o použití nezbytného množství nouzových zásob i v případě, že výše nouzových zásob poklesne pod povinnou minimální úroveň stanovenou tímto zákonem. Správa o tomto rozhodnutí neprodleně informuje Komisi. (6) O použití nouzových zásob ve výši nad minimální úroveň stanovenou tímto zákonem rozhoduje předseda Správy v případě, že není vyhlášen stav ropné nouze.“. 27. V § 7 větě první se slova „a v obdobích, kdy je průměrná měsíční dodávka ropy a ropných produktů do České republiky snížena více než o 7 % proti průměrné měsíční dodávce v předcházejícím kalendářním roce,“ zrušují a za slovo „zpracovatelé,“ se vkládají slova „skladovatelé, ochraňovatelé a“. 28. § 8 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 9 zní: „§ 8 Kontrola (1) Správa provádí jedenkrát ročně kontrolu kvality a množství nejméně 30 % nouzových zásob uložených u ochraňovatelů. Kontroly se mohou zúčastnit také osoby pověřené Komisí. Tyto osoby mají postavení kontrolujících9). (2) Pokud Komise provádí kontrolu ověřující připravenost České republiky na mimořádné situace a kontrolu nouzových zásob, Správa jí poskytne součinnost. (3) Do 1 týdne od data oznámení kontroly podle odstavce 2 poskytne Správa osobám pověřeným Komisí údaje o umístění nouzových zásob, pokud nebyly Komisi poskytnuty předem. (4) Státní energetická inspekce kontroluje plnění povinností podle § 3 odst. 4. (5) Kontrolu dodržování opatření stanovených podle § 5 odst. 1 provádí a) Policie České republiky, jde-li o opatření podle § 5 odst. 1 písm. a), b) a c), b) Drážní úřad, jde-li o opatření podle § 5 odst. 1 písm. d), c) Úřad pro civilní letectví, jde-li o opatření podle § 5 odst. 1 písm. e), d) Česká obchodní inspekce, jde-li o opatření podle § 5 odst. 1 písm. f), g) a h), e) Celní správa České republiky, jde-li o opatření podle § 5 odst. 1 písm. i). (6) Správa kontroluje správní úřady, orgány krajů a orgány obcí s rozšířenou působností v celém rozsahu přípravy a realizace opatření podle § 5 odst. 1 písm. h). (7) Krajský úřad kontroluje orgány obcí s rozšířenou působností v celém rozsahu přípravy a realizace opatření podle § 5 odst. 1 písm. h). 9) Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).“. 29. § 9 a 10 včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 3 a 10 znějí: „§ 9 Působnost Správy v oblasti nouzových zásob a hospodaření s nimi (1) Správa a) je jediným ústředním správcem zásob v České republice, b) zajišťuje vytváření, udržování a použití nouzových zásob, c) navrhuje vládě opatření v případě výrazného omezení nabídky na světovém ropném trhu, které by mohlo mít nepříznivé následky pro Českou republiku, v případě mezinárodního rozhodnutí, za hrozícího stavu ropné nouze nebo za stavu ropné nouze, d) provádí roční přepočet výše nouzových zásob podle § 2 odst. 3 a z něj plynoucí dosažení výše nouzových zásob stanovené v § 2 odst. 2 v termínu stanoveném v § 2 odst. 3, e) předkládá Komisi a Mezinárodní energetické agentuře statistický přehled o stavu zásob ropy a ropných produktů vypracovaný podle jejich požadavků; tyto přehledy předkládá též Ministerstvu průmyslu a obchodu, f) neprodleně informuje Komisi a Mezinárodní energetickou agenturu, jakož i Ministerstvo průmyslu a obchodu, o každém hrozícím nebo skutečném poklesu nouzových zásob pod povinné minimum s uvedením důvodu takového poklesu a o opatřeních, která byla přijata ke zpětnému doplnění nouzových zásob včetně plánovaného termínu dosažení jejich plné výše, g) pro případ stavu ropné nouze a pro případ závažného narušení dodávek zpracovává plán a související organizační opatření, podle kterých bude Česká republika postupovat, a informuje Komisi na její žádost o těchto plánech a opatřeních, h) plní úkoly v oblasti nouzových zásob a hospodaření s nimi, které pro Českou republiku vyplývají z Dohody o mezinárodním energetickém programu3), i) přijímá opatření k zajištění fyzické přístupnosti nouzových zásob, j) může přenést se souhlasem vlády na stanovené období úkoly, týkající se ochraňování nouzových zásob, na hospodářské subjekty10) v jiných členských státech Evropské unie nebo ústřední správce zásob v jiných členských státech Evropské unie, k) navrhuje vládě opatření k omezení spotřeby ropy a ropných produktů a postup spolupráce s hromadnými sdělovacími prostředky, l) v případě, že nebude udržovat minimální úroveň specifických zásob, zašle Komisi do konce prvního měsíce roku, k němuž se vztahuje, zprávu obsahující opatření přijatá za účelem zajištění a ověření dostupnosti nouzových zásob a seznam právních předpisů upravujících kontrolu použití těchto zásob podle § 6, m) zastupuje Českou republiku v koordinační skupině pro ropu a ropné produkty, v příslušných výborech a skupinách Mezinárodní energetické agentury a v rámci své působnosti v oblasti nouzových zásob též v ostatních integračních seskupeních a mezinárodních organizacích, n) vede trvale aktualizovaný seznam nouzových zásob. Způsob vedení seznamu nouzových zásob a statistických výkazů a pravidla pro vypracování statistických výkazů o úrovni nouzových zásob a předkládání těchto výkazů Komisi a Mezinárodní energetické agentuře stanoví prováděcí právní předpis. (2) Pouze Správa má právo pořizovat nebo prodávat specifické zásoby. § 10 Přestupky (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) poruší některý ze zákazů stanovených v § 3 odst. 4, nebo b) jako osoba, na jejíž činnost se vztahuje omezení za účelem snížení spotřeby ropy a ropných produktů podle § 5 odst. 1 písm. a), b), c) nebo e), takové omezení poruší. (2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 100 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. b) pokutu do 5 000 Kč. V blokovém řízení lze uložit pokutu do 5 000 Kč. 3) Dohoda o mezinárodním energetickém programu, vyhlášená pod č. 46/2001 Sb. m. s. 10) Čl. 8 směrnice Rady 2009/119/ES.“. 30. Poznámka pod čarou č. 4 se zrušuje. 31. Za § 10 se vkládají nové § 10a až 10d, které včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 11 znějí: „§ 10a Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob (1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že a) poruší některý ze zákazů stanovených v § 3 odst. 4, b) jako osoba, na jejíž činnost se vztahuje omezení spotřeby ropy a ropných produktů podle § 5 odst. 1 písm. b), c), d), e), f), g), h) nebo i), takové omezení poruší, c) jako dovozce, zpracovatel, skladovatel, ochraňovatel, distributor ropy a ropných produktů nebo osoba provádějící na území České republiky dobývání ložisek ropy nepředá informace podle § 7, d) použije nouzové zásoby ropy nebo ropných produktů v rozporu s § 6 odst. 1 nebo jejich neoprávněné použití umožní, nebo e) jako kontrolovaná osoba v rozporu s § 8 neodstraní ve stanoveném termínu nedostatky zjištěné při kontrole množství a kvality nouzových zásob. (2) Za správní delikt se uloží pokuta do a) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c) nebo b) spáchaný porušením omezení podle § 5 odst. 1 písm. b), c), d) nebo g), b) 10 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), c) 20 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. d), e) nebo b) spáchaný porušením omezení podle § 5 odst. 1 písm. e), f), h) nebo i). § 10b Společná ustanovení ke správním deliktům (1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. (2) Při určení výměry pokuty za správní delikt se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. (3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do jednoho roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne, kdy byl spáchán. (4) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby11) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. (5) Správní delikty v prvním stupni projednává a) obecní úřad obce s rozšířenou působností, jde-li o správní delikt podle § 10 odst. 1 písm. b) spáchaný porušením omezení podle § 5 odst. 1 písm. a), b) nebo c) nebo § 10a odst. 1 písm. b) spáchaný porušením omezení podle § 5 odst. 1 písm. b) nebo c), pokud nebyl projednán v blokovém řízení, nebo jde-li o věc postoupenou Policií České republiky podle odstavce 7, b) územní inspektorát Státní energetické inspekce, jde-li o správní delikt podle § 10 odst. 1 písm. a) nebo § 10a odst. 1 písm. a), c) Drážní úřad, jde-li o správní delikt podle § 10a odst. 1 písm. b) spáchaný porušením omezení podle § 5 odst. 1 písm. d), d) Úřad pro civilní letectví, jde-li o správní delikt podle § 10 odst. 1 písm. b) nebo § 10a odst. 1 písm. b) spáchaný porušením omezení podle § 5 odst. 1 písm. e), e) inspektorát České obchodní inspekce, jde-li o správní delikt podle § 10a odst. 1 písm. b) spáchaný porušením omezení podle § 5 odst. 1 písm. f), g) nebo h), f) celní úřad, jde-li o správní delikt podle § 10a odst. 1 písm. b) spáchaný porušením omezení podle § 5 odst. 1 písm. i), g) Správa, jde-li o správní delikt podle § 10a odst. 1 písm. c) až e). (6) Policie České republiky projedná v blokovém řízení přestupek podle § 10 odst. 1 písm. b) spáchaný porušením omezení podle § 5 odst. 1 písm. a), b) nebo c). (7) Pokud Policie České republiky zjistí při provádění kontroly podle § 8 odst. 5 písm. a) skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo ke spáchání správního deliktu podle § 10a odst. 1 písm. b) porušením omezení podle § 5 odst. 1 písm. b) nebo c), provede potřebné úkony k dokumentaci takového jednání a věc postoupí příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. (8) Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jimž byla pokuta uložena. (9) Správu pokut uložených za správní delikty podle tohoto zákona vykonává Celní správa České republiky. Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu. § 10c Působnost stanovená orgánům kraje nebo orgánům obce s rozšířenou působností podle tohoto zákona je přenesenou působností. § 10d Zmocňovací ustanovení Správa vydá vyhlášku k provedení § 2 odst. 6, § 2a odst. 4, § 3 odst. 1 a § 9 odst. 1 písm. n). 11) § 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.“. Čl. II Přechodné ustanovení Ochranná pásma vzniklá podle nařízení vlády č. 29/1959 Sb., o oprávněních k cizím nemovitostem při stavbách a provozu podzemních potrubí pro pohonné látky a ropu, zůstávají nedotčena a trvají i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně oprávnění, která se k nim váží. Na provádění činnosti v těchto ochranných pásmech se použije zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. III Zrušovací ustanovení Vládní nařízení č. 29/1959 Sb., o oprávněních k cizím nemovitostem při stavbách a provozu podzemních potrubí pro pohonné látky a ropu, se zrušuje. Čl. IV Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Nečas v. r.
Zákon č. 160/2013 Sb.
Zákon č. 160/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 21. 6. 2013, datum účinnosti 1. 1. 2014, částka 70/2013 * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o daních z příjmů * ČÁST ČTVRTÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 4. 2024 (30/2024 Sb.) 160 ZÁKON ze dne 2. května 2013, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST TŘETÍ Změna zákona o daních z příjmů Čl. III V § 19 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 210/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 203/2006 Sb., zákona č. 223/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 216/2009 Sb., zákona č. 346/2010 Sb., zákona č. 428/2011 Sb. a zákona č. 458/2011 Sb., se vkládá písmeno s), které zní: „s) příspěvky do fondu zábrany škod České kanceláře pojistitelů,“. ČÁST ČTVRTÁ ÚČINNOST Čl. IV Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014, s výjimkou části první čl. I bodů 1 a 2 a části druhé čl. II, které nabývají účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Nečas v. r.
Zákon č. 159/2013 Sb.
Zákon č. 159/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 21. 6. 2013, datum účinnosti 21. 6. 2013, částka 70/2013 * Čl. I - Změna zákona o cestovních dokladech * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 21. 6. 2013 159 ZÁKON ze dne 2. května 2013, kterým se mění zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Změna zákona o cestovních dokladech Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění zákona č. 217/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 559/2004 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 384/2009 Sb., zákona č. 197/2010 Sb., zákona č. 424/2010 Sb. a zákona č. 167/2012 Sb., se mění takto: 1. V názvu zákona se slova „a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech)“ zrušují. 2. V § 3 se na konci odstavce 1 doplňují věty „Občanský průkaz lze použít jako cestovní doklad také k překročení vnější hranice1f), pokud tak stanoví mezinárodní smlouva nebo pokud je cizí stát, který uznal občanský průkaz jako cestovní doklad, uveden v seznamu států, do nichž lze vnější hranici1f) překročit s občanským průkazem. Tento seznam zveřejňuje Ministerstvo zahraničních věcí sdělením ve Sbírce zákonů.“. 3. V § 3 odst. 3 se za větu třetí vkládá věta „Policie neumožní překročení vnější hranice1f) s občanským průkazem, jestliže má občan podle zvláštního právního předpisu14) uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí.“. Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Nečas v. r.
Zákon č. 158/2013 Sb.
Zákon č. 158/2013 Sb. Zákon o Květnovém povstání českého lidu Vyhlášeno 21. 6. 2013, datum účinnosti 1. 7. 2013, částka 70/2013 * ČÁST PRVNÍ - KVĚTNOVÉ POVSTÁNÍ ČESKÉHO LIDU (§ 1 — § 3) * ČÁST DRUHÁ - ÚČINNOST (§ 4 — § 4) Aktuální znění od 1. 7. 2013 158 ZÁKON ze dne 2. května 2013 o Květnovém povstání českého lidu PREAMBULE Parlament České republiky, jsa veden vůlí vyjádřit úctu a vděčnost ženám a mužům, kteří v období nacistické okupace s nasazením vlastních životů, osobní svobody i majetku aktivně bránili hodnoty svobody a demokracie, jsa odhodlán trvale připomínat ideály vlastenectví, cti, statečnosti a sebeobětování dalším generacím, se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ KVĚTNOVÉ POVSTÁNÍ ČESKÉHO LIDU § 1 Květnovým povstáním českého liduKvětnovým povstáním českého lidu se pro účely tohoto zákona rozumí povstání českého lidu proti nacistické moci, ke kterému došlo v době mezi 30. dubnem a 12. květnem 1945. § 2 Účastníci Květnového povstání českého lidu (1) Za účastníka Květnového povstání českého liduKvětnového povstání českého lidu se považuje občan České republiky, kterému v souvislosti s jeho účastí na tomto povstání (§ 1) bylo vydáno a) osvědčení podle § 1 odst. 1 bodu 1 písm. f) a § 8 zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, nebo b) potvrzení podle § 5 odst. 1 písm. b) a § 7 zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů. (2) Za účastníka Květnového povstání českého liduKvětnového povstání českého lidu se pro účely tohoto zákona považuje také občan České republiky, který splnil podmínky pro vydání potvrzení uvedené v odstavci 1 písm. b), avšak toto potvrzení mu nebylo vydáno jen z toho důvodu, že podal žádost o jeho vydání po uplynutí lhůty stanovené k jejímu podání. § 3 Pamětní odznak (1) Ministerstvo obrany jako vyjádření úcty a morálního ocenění vydá žijícímu účastníku Květnového povstání českého liduKvětnového povstání českého lidu na jeho žádost pamětní odznak účastníka Květnového povstání českého liduKvětnového povstání českého lidu. (2) Vzor a pravidla nošení pamětního odznaku účastníka Květnového povstání českého liduKvětnového povstání českého lidu stanoví Ministerstvo obrany vyhláškou. ČÁST DRUHÁ ÚČINNOST § 4 Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Nečas v. r.
Zákon č. 157/2013 Sb.
Zákon č. 157/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 21. 6. 2013, datum účinnosti 1. 9. 2013, částka 70/2013 * Čl. I - Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění zákona č. 293/1993 Sb., zákona č. 169/1999 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 460/2000 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 436/2003 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., záko * Čl. II - Zrušovací ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 1. 9. 2013 157 ZÁKON ze dne 2. května 2013, kterým se mění zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění zákona č. 293/1993 Sb., zákona č. 169/1999 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 460/2000 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 436/2003 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb. a zákona č. 375/2011 Sb., se mění takto: 1. V § 1 odst. 4 větě první se za slovo „detence“ vkládají slova „, Střední odborné učiliště“. 2. V § 1 odst. 4 větě první, § 2 odst. 1 písm. k) a § 3 odst. 1 se slova „Institut vzdělávání“ nahrazují slovy „Akademie Vězeňské služby“. 3. V § 1 odst. 4 větě třetí se za slovo „detence“ vkládají slova „, Středního odborného učiliště“ a slova „Institutu vzdělávání“ se nahrazují slovy „Akademie Vězeňské služby“. 4. V § 1 se na konci odstavce 5 doplňují věty „Za podmínek, v rozsahu a způsobem stanoveným mezinárodní smlouvou je příslušník Vězeňské služby a občanský zaměstnanec Vězeňské služby oprávněn působit na území jiného státu v rámci mírové nebo jiné operace, které se Česká republika účastní na základě rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem nebo s níž má uzavřeny příslušné mezinárodní smlouvy. Příslušník Vězeňské služby a občanský zaměstnanec Vězeňské služby je oprávněn působit na území jiného státu také na základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo instituce Evropské unie, nebo je-li vyslán k plnění úkolů na základě rozhodnutí ministra se souhlasem příslušného orgánu cizího státu nebo na žádost příslušného orgánu cizího státu.“. 5. V § 2 odst. 1 se na konci textu písmene c) doplňují slova „a eskortuje tyto osoby do výkonu ústavní nebo ochranné výchovy, ústavního ochranného léčení nebo zabezpečovací detence, a to bezprostředně po ukončení výkonu vazby, zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody“. 6. V § 2 odst. 1 písm. k) se slova „, učiliště a odborné učiliště Vězeňské služby“ zrušují. 7. V § 3 odst. 2 se za slova „odnětí svobody,“ vkládají slova „eskortuje tyto osoby do výkonu ústavní nebo ochranné výchovy, ústavního ochranného léčení nebo zabezpečovací detence,“. 8. V § 3 odstavec 8 zní: „(8) Pověřené orgány Vězeňské služby mají postavení policejního orgánu v řízení o trestných činech osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací detence, spáchaných ve vazební věznici, věznici nebo v ústavu pro výkon zabezpečovací detence2); náleží jim též oprávnění používat podpůrné operativně pátrací prostředky podle tohoto zákona.“. 9. Za § 4b se vkládají nové § 4c a 4d, které znějí: „§ 4c Při výkonu kontrolní činnosti ministerstvo postupuje podle zákona upravujícího kontrolu. § 4d Ministerstvo může po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví zřídit k poskytování a zabezpečení zdravotních služeb osobám uvedeným v § 2 odst. 1 písm. l) státní příspěvkovou organizaci.“. 10. § 10 včetně nadpisu zní: „§ 10 Požadování vysvětlení (1) Příslušník je oprávněn požadovat vysvětlení od všech osob, které mohou přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činu nebo kázeňského přestupku spáchaného pachatelem během výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody nebo výkonu zabezpečovací detence, jakož i pro vypátrání osoby prchající z výkonu vazby, z výkonu trestu odnětí svobody nebo výkonu zabezpečovací detence. Požadovat vysvětlení od osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací detence, které mohou přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení kázeňského přestupku, je oprávněn rovněž občanský zaměstnanec Vězeňské služby. (2) Pověřený orgán Vězeňské služby je oprávněn osobu vyzvat, aby se ve stanovenou dobu, popřípadě bez zbytečného odkladu, je-li to nezbytné, dostavila na určené místo k sepsání úředního záznamu o podání vysvětlení. Dostaví-li se osoba na základě výzvy, je pověřený orgán Vězeňské služby povinen s touto osobou sepsat úřední záznam o podání vysvětlení bez zbytečného odkladu. (3) Podání vysvětlení nesmí být od osoby požadováno, pokud by tím porušila zákonem stanovenou nebo státem uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byla této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěna. Osoba může vysvětlení odepřít pouze, pokud by jím sobě nebo osobě blízké způsobila nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za správní delikt. (4) Kdo se dostaví na výzvu podle odstavce 2, má nárok na náhradu nutných výdajů a na náhradu ušlého výdělku. Náhradu poskytuje Vězeňská služba. Nárok na náhradu nemá ten, kdo se dostavil jen ve vlastním zájmu nebo pro své protiprávní jednání. Nárok na náhradu zaniká, jestliže jej osoba neuplatní do 7 dnů ode dne, kdy se na výzvu podle odstavce 2 dostavila; o tom musí být osoba poučena.“. 11. V § 13 odst. 2 úvodní části ustanovení se slovo „bezprostřední“ zrušuje. 12. Za § 13 se vkládají nové § 13a a 13b, které včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 8 znějí: „§ 13a Prokázání totožnosti pověřenému orgánu (1) Prokázáním totožnosti se rozumí prokázání jména, popřípadě jmen, příjmení, data narození a v případě potřeby také adresy místa trvalého pobytu, adresy místa pobytu nebo adresy bydliště v zahraničí, rodného čísla, bylo-li přiděleno, a státní příslušnosti. Rozsah a způsob zjišťování osobních údajů musí být přiměřené účelu zjišťování totožnosti. (2) Pověřený orgán Vězeňské služby je oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu a) podezřelou ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu, b) od níž je požadováno vysvětlení, c) zdržující se v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání trestného činu nebo správního deliktu osobou ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, d) která je oznamovatelem podezření ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu, nebo e) při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné pro předcházení trestné činnosti. (3) Odmítne-li osoba uvedená v odstavci 2 prokázat svoji totožnost nebo nemůže-li ji prokázat ani po poskytnutí potřebné přiměřené součinnosti a pověřený orgán Vězeňské služby nemůže její totožnost zjistit provedením úkonu na místě, je oprávněn předvést ji na Policii České republiky. Potřebnou součinnost ke zjištění totožnosti poskytne pověřený orgán Vězeňské služby způsobem a v rozsahu, který nezmaří účel úkonu. § 13b Vyžadování pomoci Pověřený orgán Vězeňské služby je v rozsahu potřebném pro splnění konkrétního úkolu v rámci prováděného šetření a opatření8) oprávněn požadovat od orgánů veřejné správy, jakož i od právnických a fyzických osob věcnou a osobní pomoc, zejména potřebné podklady a informace včetně osobních údajů. Tyto orgány a osoby jsou povinny požadovanou pomoc poskytnout; nemusí tak učinit, brání-li jim v tom zákonná nebo státem uznaná povinnost mlčenlivosti anebo plnění jiné zákonné povinnosti. Fyzická osoba tak nemusí dále učinit, pokud by poskytnutím pomoci vystavila vážnému ohrožení sebe nebo osobu blízkou. 8) § 158 odst. 1 trestního řádu.“. 13. V § 17 odst. 1 se za slovo „ministerstva“ vkládají slova „, v zařízeních mimovězeňských poskytovatelů zdravotních služeb“ a slovo „bezprostřední“ se zrušuje. 14. V § 17 odst. 2 písmeno f) zní: „f) slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek,“. 15. V § 17 odst. 2 písmeno g) zní: „g) obušek nebo jiný úderný prostředek,“. 16. V § 17 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena n) až p), která znějí: „n) vytlačování štítem, o) vytlačování vozidlem, p) prostředek k zamezení prostorové orientace.“. 17. V § 17 odst. 5 větě první se za slovo „obviněného“ vkládá slovo „, chovance“. 18. V § 17 se na konci odstavce 5 doplňují věty „Příslušník je oprávněn omezit volný pohyb osoby, která fyzicky napadá příslušníka nebo jinou osobu, ohrožuje vlastní život, poškozuje majetek nebo se pokusí o útěk, připoutáním k vhodnému předmětu, zejména pomocí pout. Toto omezení musí být ukončeno v okamžiku, kdy je zřejmé, že osoba takové jednání nebude opakovat, nejdéle však po uplynutí 2 hodin od okamžiku připoutání.“. 19. V § 19 odst. 1 písm. a) se za slovo „slzotvorných“ vkládají slova „, elektrických nebo jiných obdobně dočasně zneschopňujících“, za slovo „obušku“ se vkládají slova „a jiného úderného prostředku“ a za slovo „výbušky“ se vkládají slova „, expanzní zbraně“. 20. V § 19 odst. 1 písm. b) se za slovo „psa“ vkládají slova „, elektrického nebo jiného obdobně dočasně zneschopňujícího prostředku“. 21. Za § 21 se vkládá nový § 21a, který včetně nadpisu zní: „§ 21a Pořizování záznamů (1) Vězeňská služba může, je-li to nezbytné pro plnění jejích úkolů, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy osob a věcí nacházejících se v objektech a prostorách jí spravovaných a střežených. (2) Jsou-li k pořizování záznamů podle odstavce 1 zřízeny stálé automatické technické systémy, Vězeňská služba informace o zřízení takových systémů vhodným způsobem uveřejní.“. 22. Za § 22 se vkládá nový § 22a, který včetně nadpisu zní: „§ 22a Držení a používání nebezpečných látek a věcí (1) Vězeňská služba je oprávněna pro účely výuky, výcviku, zkoušek, expertizní a znalecké činnosti nebo pro výkon jiné činnosti v rámci plněného úkolu nabývat, držet, přechovávat a používat nebezpečné látky a věci. Nebezpečnými látkami a věcmi se pro účely tohoto zákona rozumějí zejména omamné a psychotropní látky a jedy. (2) Vězeňská služba je povinna a) přijmout opatření k zamezení neoprávněného nebo nahodilého přístupu k nebezpečným látkám a věcem a k zamezení jejich neoprávněného použití, b) vést evidenci nebezpečných látek a věcí, c) vést dokumentaci technicko-organizačních opatření k zajištění ochrany nebezpečných látek a věcí a k eliminaci rizik z jejich povahy vyplývajících.“. 23. V § 23a odst. 2 písmeno d) zní: „d) osobní údaje se v evidenci uchovávají nejméně 10 let od propuštění osoby, které se tyto údaje týkají, z výkonu zabezpečovací detence, vazby nebo trestu odnětí svobody.“. 24. V § 23a odst. 3 úvodní části ustanovení se slovo „poskytuje“ nahrazuje slovy „poskytuje na žádost“. 25. V § 23a odst. 3 se na konci textu písmene a) doplňují slova „a zpravodajským službám České republiky“. 26. V § 23a se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) Žadatel, který má zřízenu datovou schránku, podává žádost prostřednictvím datové schránky.“. Dosavadní odstavce 4 až 10 se označují jako odstavce 5 až 11. 27. V § 23a odst. 5 úvodní části ustanovení, § 23a odst. 6 úvodní části ustanovení a v § 23a odst. 7 úvodní části ustanovení se za slova „podle odstavce 1“ vkládají slova „a pro účely ověření totožnosti osoby ve výkonu vazby, zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody“. 28. V § 23a odst. 7 se za písmeno e) vkládá nové písmeno f), které zní: „f) fotografie,“. Dosavadní písmena f) až v) se označují jako písmena g) až w). 29. V § 23a odst. 10 se slova „dále zpracovávat a poskytovat podle odstavců 3 až 6“ nahrazují slovy „poskytovat podle odstavce 3 písm. c) a d)“. 30. V § 23a se doplňují odstavce 12 a 13, které včetně poznámky pod čarou č. 9 znějí: „(12) Vězeňská služba je pro účely správy placení pohledávek oprávněna požadovat z agendových informačních systémů o důchodech a o výsluhových příspěvcích vojáků a příslušníků bezpečnostních sborů poskytnutí údaje, zda osoba ve výkonu vazby, zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody je poživatelem důchodu nebo výsluhového příspěvku, a to způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup. (13) Vězeňská služba neposkytuje podle zvláštního právního předpisu9) údaje vedené pro účely evidence podle odstavce 1, informace, které souvisí s ochranou a obranou objektů, ve kterých je vykonávána zabezpečovací detence, vazba a trest odnětí svobody, o vozidlech užívaných k přepravě vězněných osob a o způsobu a rozsahu ochrany a střežení osob. 9) Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.“. 31. § 23b zní: „§ 23b (1) Vězeňská služba může provozovat hospodářskou činnost mimo svoji činnost hlavní, pro niž byla zřízena, zejména za účelem zaměstnávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody nebo umístěných v ústavech pro výkon zabezpečovací detence. (2) Hospodářská činnost je provozována za účelem dosažení kladného výsledku hospodaření; to platí i pro jednotlivé provozovny, v nichž je hospodářská činnost provozována. (3) Organizační jednotky Vězeňské služby, které jsou věznicí nebo ústavem pro výkon zabezpečovací detence, sledují hospodaření provozovny odděleně od hlavní činnosti a od hospodaření s prostředky rozpočtu věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence. Peněžní prostředky používané pro provoz hospodářské činnosti jsou vedeny na zvláštním bankovním účtu. (4) Provozní výdaje hospodářské činnosti musí být v plné výši pokryty příjmy z této činnosti. (5) Kladný rozdíl příjmů a výdajů dosažený za kalendářní rok v rámci hospodářské činnosti je mimorozpočtovým zdrojem, se kterým je možno nakládat způsobem uvedeným ve zvláštním právním předpisu6c).“. 32. Poznámky pod čarou č. 6a, 6b a 6d se zrušují. Čl. II Zrušovací ustanovení Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 93/2001 Sb., o hospodářské činnosti Vězeňské služby České republiky, se zrušuje. Čl. III Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Nečas v. r.
Zákon č. 156/2013 Sb.
Zákon č. 156/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 21. 6. 2013, datum účinnosti 1. 7. 2013, částka 70/2013 * Čl. I - Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 81/2005 Sb., zákona č. 61/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 168/2008 Sb., * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 1. 7. 2013 156 ZÁKON ze dne 14. května 2013, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 81/2005 Sb., zákona č. 61/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 168/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 424/2010 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb. a zákona č. 496/2012 Sb., se mění takto: 1. V § 100 odst. 1 se na konci textu písmene j) doplňují slova „; sazby odměn stanovené právními předpisy a odměny pro jednotlivé způsoby užití jsou vždy uvedeny bez daně z přidané hodnoty“. 2. V § 100a se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „, anebo pokud alespoň jednomu z příslušných kolektivních správců doručil písemnou žádost o pověření společného zástupce podle § 101 odst. 11, a to po dobu než bude tento zástupce pověřen“. 3. V § 101 odstavec 11 zní: „(11) V případě, kdy uživatel předmětů ochrany uzavírá smlouvy, jejichž předmětem je poskytnutí oprávnění k výkonu práva užít předměty ochrany, k nimž takové právo kolektivně spravují alespoň dva kolektivní správci, je takový uživatel oprávněn kteréhokoli z nich písemně požádat, aby příslušní kolektivní správci pověřili uzavřením jediné smlouvy společného zástupce podle § 97 odst. 5; kolektivní správce, jemuž byla žádost o pověření společného zástupce doručena, o této žádosti neprodleně vyrozumí všechny příslušné kolektivní správce. Ustanovení věty první se použije obdobně v případě uzavírání kolektivních smluv podle odstavce 4 a v případě vymáhání nároku na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení tehdy, nebyl-li takový nárok již žalobou uplatněn u soudu. Pro pověření společného zástupce kolektivních správců podle tohoto ustanovení platí, že se tím sleduje účelný výkon kolektivní správy.“. Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Nečas v. r.
Zákon č. 155/2013 Sb.
Zákon č. 155/2013 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 21. 6. 2013, datum účinnosti 1. 8. 2013, částka 70/2013 * Čl. I - Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 116/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 1. 8. 2013 155 ZÁKON ze dne 16. května 2013, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 116/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 294/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 320/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 180/2011 Sb., zákona č. 185/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 466/2011 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 385/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb. a zákona č. 399/2012 Sb., se mění takto: 1. V § 39 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) Jsou-li u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci, který má tuto práci vykonávat, navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou, nepostupuje se podle odstavce 2 za podmínky, že jiný postup bude těmto důvodům přiměřený a písemná dohoda zaměstnavatele s odborovou organizací upraví a) bližší vymezení těchto důvodů, b) pravidla jiného postupu zaměstnavatele při sjednávání a opakování pracovního poměru na dobu určitou, c) okruh zaměstnanců zaměstnavatele, kterých se bude jiný postup týkat, d) dobu, na kterou se tato dohoda uzavírá. Písemnou dohodu s odborovou organizací je možné nahradit vnitřním předpisem jen v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace; vnitřní předpis musí obsahovat náležitosti uvedené ve větě první.“. Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 5 a 6. 2. V § 39 odst. 5 větě první se slova „s odstavcem 2“ nahrazují slovy „s odstavci 2 až 4“ a ve větě druhé se slova „v odstavci 2“ nahrazují slovy „v odstavcích 2 až 4“. 3. V § 90 odst. 1 se slova „po dobu alespoň 12 hodin“ nahrazují slovy „po dobu alespoň 11 hodin, zaměstnanec mladší 18 let po dobu alespoň 12 hodin“. 4. V § 330 se slova „§ 39 odst. 4“ nahrazují slovy „§ 39 odst. 5“. 5. V § 363 se slova „§ 39 odst. 2 až 5“ nahrazují slovy „§ 39 odst. 2 až 6“. Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Nečas v. r.
Rozhodnutí VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 172/2013 Sb.
Rozhodnutí VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 172/2013 Sb. Rozhodnutí vlády České republiky o zrušení nouzového stavu pro území Ústeckého kraje, Středočeského kraje a Královéhradeckého kraje Vyhlášeno 20. 6. 2013, částka 72/2013 172 ROZHODNUTÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 19. června 2013 o zrušení nouzového stavu pro území Ústeckého kraje, Středočeského kraje a Královéhradeckého kraje Vláda České republiky v souladu s čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, zrušuje pro území Ústeckého kraje, Středočeského kraje a Královéhradeckého kraje od 24.00 hodin dne 28. června 2013 nouzový stav, vyhlášený rozhodnutím vlády ze dne 2. června 2013, uveřejněným pod č. 140/2013 Sb., od 21.00 hodin dne 2. června 2013. Toto rozhodnutí nabývá účinnosti dnem 28. června 2013 od 24.00 hodin. Předseda vlády: RNDr. Nečas v. r.
Rozhodnutí VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 171/2013 Sb.
Rozhodnutí VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 171/2013 Sb. Rozhodnutí vlády České republiky o zrušení nouzového stavu pro území Jihočeského kraje, Plzeňského kraje a pro území hlavního města Prahy Vyhlášeno 20. 6. 2013, částka 72/2013 171 ROZHODNUTÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 19. června 2013 o zrušení nouzového stavu pro území Jihočeského kraje, Plzeňského kraje a pro území hlavního města Prahy Vláda České republiky zrušuje a) v souladu s čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území Jihočeského kraje, Plzeňského kraje a pro území hlavního města Prahy od 24.00 hodin dne 19. června 2013 nouzový stav, vyhlášený rozhodnutím vlády ze dne 2. června 2013, uveřejněným pod č. 140/2013 Sb., od 21.00 hodin dne 2. června 2013 a b) v souladu s § 3 odst. 8 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, stav nebezpečí pro část území Jihočeského kraje, vyhlášený rozhodnutím hejtmana Jihočeského kraje ze dne 2. června 2013 č. 1/2013, a pro území hlavního města Prahy, vyhlášený rozhodnutím primátora hlavního města Prahy ze dne 2. června 2013 č. 1/2013. Toto rozhodnutí nabývá účinnosti dnem 19. června 2013 od 24.00 hodin. Předseda vlády: RNDr. Nečas v. r.
Nález Ústavního soudu č. 154/2013 Sb.
Nález Ústavního soudu č. 154/2013 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 33/10 ve věci návrhu na zrušení § 11 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích Vyhlášeno 20. 6. 2013, částka 69/2013 * Odůvodnění * I. - Ústavnímu soudu byl v souvislosti s řízením probíhajícím u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též jen „obvodní soud“) předložen dne 17. 6. 2010 návrh tohoto soudu na zrušení § 11 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, pro tvrzený rozpor citov * II. - Senát Parlamentu České republiky ve vyjádření k návrhu obvodního soudu uvedl, že napadené ustanovení působí v našem právním řádu v nezměněné podobě od 1. 4. 1991. Restituční zákonodárství je specifické a je pro něj charakteristická i bohatá judikatura. Sou * III. - Ústavnímu soudu byl dne 20. 8. 2010 doručen návrh téhož navrhovatele na zrušení totožného ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., který byl usnesením sp. zn. Pl. ÚS 40/10 ze dne 23. 2. 2011 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz) odmítnut pro * IV. - Dikce relevantních ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. * V. - Ústavní soud předesílá, že ve své rozhodovací činnosti, zejména v závěru devadesátých let opakovaně řešil problematiku restitucí, přičemž vždy ve vztahu k ústavně zaručeným právům stěžovatelů (převážně restituentů) akcentoval smysl a účel restitucí, tedy z 154 NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 33/10 dne 23. dubna 2013 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké (soudce zpravodaj), Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 1, Ovocný trh 14, Praha 1, za který jedná Mgr. Michal Výtisk jako předseda senátu 19 C a jako předseda senátu 11 C, na zrušení § 11 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, takto: Návrh se zamítá. Odůvodnění I. Ústavnímu souduÚstavnímu soudu byl v souvislosti s řízením probíhajícím u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též jen „obvodní soud“) předložen dne 17. 6. 2010 návrh tohoto soudu na zrušení § 11 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, pro tvrzený rozpor citovaného ustanovení s ústavním pořádkem České republiky. U Obvodního soudu pro Prahu 1 je vedeno řízení žalobkyně Jiřiny Umlaufové proti České republice - Ministerstvu financí o zaplacení částky 6 785 715 Kč s příslušenstvím. Nároku se žalobkyně domáhá jako bývalý vlastník nemovitostínemovitostí, které byla povinna na základě rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně vydat restituentům. Nemovitosti nabyla žalobkyně v roce 1974 na základě smlouvy o převodu nemovitostínemovitostí uzavřené s československým státem - Obvodním národním výborem Brno II za kupní cenu 114 285 Kč. Soudy dospěly k závěru o vydání nemovitostínemovitostí původním vlastníkům, neboť žalobkyně a její manžel nabyli nemovitostinemovitosti v rozporu s tehdejšími právními předpisy, a to nerespektováním přednostního práva dosavadních uživatelů nemovitostínemovitostí na jejich koupi ze strany státu (v souladu se směrnicí č. 10/1964 Věstníku Ministerstva financí). Dle znaleckého posudku byla hodnota nemovitostínemovitostí stanovena částkou 4 800 000 Kč, po vydání nemovitostínemovitostí byla žalobkyni žalovanou Českou republikou - Ministerstvem financí vrácena částka odpovídající kupní ceně uhrazené v roce 1974. Obvodní soud pro Prahu 1, který má za účelem právního posouzení věci aplikovat § 11 zákona o mimosoudních rehabilitacích, odkazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen „ESLP“), zejména na rozsudek ve věci Pincová a Pinc proti České republice. Závěry tohoto rozsudku, byť se týkají aplikace § 8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „zákon o půdě“), dopadají dle názoru obvodního soudu i na jím projednávanou věc. Ustanovení § 11 zákona o mimosoudních rehabilitacích, umožňující přiznat povinným osobám zbaveným vlastnického práva dle tohoto zákona pouze taxativním způsobem vymezený nárok na vrácení kupní ceny zaplacené při nabytí nemovitostinemovitosti, porušuje dle soudu právo povinných osob na ochranu majetku dle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“) a dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“). Poskytnutí náhrady za vydaný majetek pouze podle § 11 zákona o mimosoudních rehabilitacích není v souladu s názorem ESLP a Ústavního souduÚstavního soudu o poskytnutí přiměřené náhrady za vydaný majetek v případech, kdy povinná osoba nabyla majetek v dobré víře. (Obvodní soud považuje úpravu dle citovaného ustanovení za žádoucí pouze pro případy, kdy povinné osoby majetek nenabyly v dobré víře, přičemž v ostatních případech je nutno zákonným způsobem upravit i nárok na přiměřenou náhradu.) Ze shora uvedených důvodů podal Obvodní soud pro Prahu 1 návrh na zrušení citovaného ustanovení s tím, že neumožňuje poskytnout přiměřenou náhradu za vydaný majetek dle zákona o mimosoudních rehabilitacích. II. Senát Parlamentu České republiky ve vyjádření k návrhu obvodního soudu uvedl, že napadené ustanovení působí v našem právním řádu v nezměněné podobě od 1. 4. 1991. Restituční zákonodárství je specifické a je pro něj charakteristická i bohatá judikatura. Soudní moc tak vyplnila mezery a nejasnosti v zákonech bez nutnosti zásahu zákonodárce. Princip soudního „dotváření normotvorby“ lze dle Senátu vztáhnout i na napadený § 11 zákona o mimosoudních rehabilitacích. V této souvislosti odkázal Senát na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2202/2009. Senát se zúčastnil projednávání čtyř novel zákona č. 87/1991 Sb., přičemž ani v jednom případě nebylo rozporováno ustanovení § 11 či navrhováno jeho jiné znění. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve vyjádření k návrhu pouze uvedla, že zákon č. 87/1991 Sb. byl na 13. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění dne 21. 2. 1991 schválen 86 poslanci ve Sněmovně lidu a 96 poslanci ve Sněmovně národů. Po podpisu příslušných ústavních činitelů byl zákon řádně vyhlášen v částce 19 Sbírky zákonů. III. Ústavnímu souduÚstavnímu soudu byl dne 20. 8. 2010 doručen návrh téhož navrhovatele na zrušení totožného ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., který byl usnesením sp. zn. Pl. ÚS 40/10 ze dne 23. 2. 2011 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz) odmítnut pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., ve spojení s § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť meritornímu projednání bránila procesní překážka litispendence. Jak již je uvedeno v narativní části, Obvodní soud pro Prahu 1 rozhoduje o žalobách na peněžité plnění, jimiž je požadována po České republice - Ministerstvu financí náhrada za nemovitostinemovitosti vydané žalobci jako povinnými osobami dle zákona o mimosoudních rehabilitacích. V těchto řízeních má obvodní soud posoudit uplatněný nárok ve vztahu k § 11 zákona o mimosoudních rehabilitacích. Lze tedy na straně navrhovatele konstatovat naplnění podmínek aktivní legitimace pro podání návrhu na zahájení řízení o kontrole norem dle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. IV. Dikce relevantních ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. 1. Podle ustanovení § 4 odst. 2 jsou povinnými osobami fyzické osoby, jež nabyly věc od státu, který získal oprávnění s ní nakládat za okolností uvedených v § 6 zákona (včetně případu, kdy občan zdržující se v cizině věc zanechal na území republiky), a to v případech, kdy tyto osoby nabyly věc buď v rozporu s tehdy platnými předpisy, nebo na základě protiprávního zvýhodnění. 2. Podle ustanovení § 7 odst. 4 jde-li o nemovitostnemovitost zhodnocenou tak, že její hodnota převyšuje cenu původní věci, oprávněná osoba nahradí povinné osobě rozdíl mezi těmito cenami, který se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti tohoto zákona. 3. Podle ustanovení § 11 vydá-li nemovitostnemovitost jiná osoba než stát, vznikne této osobě nárok na vrácení kupní ceny, kterou zaplatila při koupi věci. Tento nárok musí být uplatněn u příslušného orgánu státní správy republiky. V. Ústavní soudÚstavní soud předesílá, že ve své rozhodovací činnosti, zejména v závěru devadesátých let opakovaně řešil problematiku restitucí, přičemž vždy ve vztahu k ústavně zaručeným právům stěžovatelů (převážně restituentů) akcentoval smysl a účel restitucí, tedy zmírnění některých křivd způsobených totalitním režimem vedoucích k porušení práv skutečných vlastníků. Jak vyplývá z koncepce restitucí a restitučních zákonů, primárně byl nositelem povinnosti k nápravě křivd stát, který měl jako osoba povinná vydávat osobám oprávněným majetek získaný v rozhodném období (od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989) v důsledku protiprávního zásahu do jejich vlastnických práv, popř. poskytnout za něj finanční náhradu. Fyzické osoby se mohly dostat do pozice povinných osob pouze za situace, kdy stát majetek, který by byl dle podmínek restitučních zákonů povinen vydat, převedl na tyto osoby při porušení v době převodu platných právních předpisů. Ústavní soudÚstavní soud posuzoval v této souvislosti rovněž problematiku vydání majetku povinnými osobami jako možného zásahu do vlastnického práva ve vztahu k čl. 11 odst. 4 Listiny, a to v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/93 ze dne 24. 5. 1994 (N 25/1 SbNU 189; 131/1994 Sb.), v jehož závěrech odůvodnil rozdíly mezi restitucí a vyvlastněním. Zatímco restituce je odstraněním protiprávnosti při převodu vlastnictví, případně protiprávního zásahu do vlastnického práva, a to navrácením věci do původního právního vztahu, vyvlastnění je nuceným odejmutím vlastnického práva ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Důvodem restituce je výlučně protiprávnost, zatímco důvodem vyvlastnění je veřejný zájem, tj. pojem odlišný. Restituce tudíž není nuceným odejmutím vlastnictví, nýbrž povinností obnovit původní právní stav. Judikatura Ústavního souduÚstavního soudu tak zohlednila zejména skutečnost, že v případě restitučního zákonodárství se jedná o rozhodnutí suveréna, kterým byla přijata zvolená forma nápravy, resp. zmírnění některých křivd, k nimž došlo v době nesvobody v oblasti vlastnických vztahů. Logickým důsledkem podmínek stanovených pro vydání majetku fyzickými osobami dle § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., jakož i samotnou specifičností restituce, na niž nedopadá čl. 11 odst. 4 Listiny, včetně v něm stanovené náhrady, byla jak právní úprava § 11 zákona č. 87/1991 Sb., tak i jeho doslovná interpretace v restitučních řízeních. (Obdobné lze ostatně konstatovat i ve vztahu k § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.). V přiznaném nároku vůči státu, a to na vrácení kupní ceny uhrazené při koupi věci dle citovaného zákona o mimosoudních rehabilitacích, tak bylo zejména zohledněno „protiprávní“ nabytí vlastnického práva a jeho dlouholetý výkon v době totalitního režimu na úkor „skutečných“ vlastníků. Případné zhodnocení vydaného majetku povinnou osobou v průběhu výkonu vlastnického práva bylo řešeno samostatně vůči osobě oprávněné ve smyslu § 7 odst. 4 zákona o mimosoudních rehabilitacích, a to dle cenových předpisů platných ke dni účinnosti zákona. Pod poněkud odlišným zorným úhlem posuzoval problematiku ESLP při rozhodování o stížnostech povinných - fyzických osob, které po vydání majetku dle restitučních zákonů a vrácení uhrazené kupní ceny namítaly u tohoto soudu porušení svého práva na ochranu majetku. ESLP v řadě svých rozhodnutí (např. Pincová a Pinc proti České republice, Pešková proti České republice, Otava proti České republice a další) dovodil porušení závazků České republiky, neboť vůči stěžovatelům došlo k zásahu do jejich práva vlastnit majetek bez náležité kompenzace. Soud, který posuzoval věci z pohledu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, konstatoval, že vydáním majetku na základě restitučních zákonů došlo ke zbavení majetku stěžovatelů, avšak došlo k němu zákonným způsobem a toto zbavení majetku také sledovalo legitimní cíl, neboť zde existoval „důvod obecného zájmu“ ve smyslu druhého odstavce čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Za legitimní cíl restituce považuje soud nápravu dřívější protiprávnosti převodu nebo ostatních zásahů do vlastnického práva navrácením věci do jejího původního právního stavu. Osoba zbavená svého majetku však musí dle soudu v zásadě dostat kompenzaci, jejíž výše je rozumná vzhledem k hodnotě majetku, jehož byla zbavena. Soud současně vyslovil názor, že legitimní cíl restitučních zákonů, jako každé opatření zasahující do práva na pokojné užívání majetku, je nutno provádět tak, aby zmírňování předchozích křivd nezpůsobovalo nové nepřiměřené křivdy. Právní úprava by měla umožňovat brát ohled na okolnosti každého jednotlivého případu, aby osoby, jež nabyly svého majetku v dobré víře, nebyly nuceny nést břemeno odpovědnosti státu, který kdysi tento majetek zkonfiskoval. Jinak řečeno, podstatnou pro posouzení přiměřené náhrady za vydaný majetek je tedy otázka, zda vydaný majetek byl nabyt (ač v rozporu s tehdy platnými právními předpisy) v dobré víře. Je také nutno rozlišovat, zda majetek byl nabyt těmito povinnými osobami zneužitím jejich postavení v totalitním režimu, zda došlo k porušení hmotněprávních předpisů či k procesnímu pochybení, za které je odpovědný stát, popř. na základě příliš extenzivního výkladu restitučních zákonů a rovněž jaké „sociální“ dopady vydání majetku znamená pro povinnou osobou. Opakované závěry Evropského soudu pro lidská práva vyslovené ve shora uvedených (a dalších) rozsudcích jak ve vztahu k náhradám poskytnutým povinným - fyzickým osobám dle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, tak i dle zákona č. 229/1991 Sb. nalezly následně odraz i v další rozhodovací činnosti Ústavního souduÚstavního soudu. V usnesení sp. zn. III. ÚS 575/05 ze dne 28. 2. 2006 (U 1/40 SbNU 765) Ústavní soudÚstavní soud s odkazem na rozhodnutí ESLP zdůraznil, že je nutno zachovat spravedlivou rovnováhu mezi požadavkem veřejného zájmu na restituci majetku a imperativem ochrany základního práva jednotlivce na ochranu majetku, z čehož vyplývá, že povinná osoba má v zásadě obdržet náhradu, jejíž výše by byla rozumná vzhledem k hodnotě majetku, jehož byla zbavena. Je zřejmé, že důsledky aplikace restitučních předpisů mohou být pro stěžovatele v konkrétních případech příkré a mohou citelně zasáhnout do jejich životů. Proto, pokud se stěžovatelé budou domáhat náhrady za majetek, který jsou nyní povinni vydat, budou muset příslušné orgány při stanovení náhrady vzít v úvahu všechny okolnosti daného případu tak, aby stěžovatelé nemuseli nést nepřiměřenou zátěž spojenou s prosazením legitimního cíle sledovaného restitučními předpisy, resp. aby nebyli nuceni nést břemeno odpovědnosti státu, který kdysi tento majetek zkonfiskoval. Obdobně ve věci sp. zn. III. ÚS 1731/09 [usnesení sp. zn. III. ÚS 1731/09 ze dne 3. 8. 2010 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz)] Ústavní soudÚstavní soud uvedl: „Při posuzování věci z pohledu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě tak Ústavní soudÚstavní soud, s odkazem na závěry uvedené v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Pincová a Pinc proti České republice ... jež bylo stěžovatelům známo, konstatuje, že ke zbavení stěžovatelů jejich majetku došlo zákonným způsobem a toto zbavení majetku také sledovalo legitimní cíl, neboť zde existoval ‚důvod obecného zájmu‘ ve smyslu druhého odstavce čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. K pojmu ‚obecný zájem‘ a k volnosti smluvních stran Úmluvy při rozhodování o vlastní ekonomické a sociální politice je možno rovněž odkázat na rozhodnutí ve věci Pincová a Pinc ... Podle Evropského soudu legitimním cílem restituce je náprava dřívější protiprávnosti převodu nebo ostatních zásahů do vlastnického práva navrácením věci do jejího původního právního stavu s následky ex tunc. Lze tedy shrnout ... že samotné ‚odnětí‘ majetku vlastníkovi na základě restitučních předpisů a v souladu s nimi nelze pokládat za rozporné s jeho (ústavně zaručenými) základními právy a svobodami, resp. jen na základě této skutečnosti nelze dospět k závěru, že by nesl ‚nepřiměřenou zátěž‘ ... a že v případě legálního a legitimního zásahu do vlastnického práva je tak možno existenci ‚nepřiměřené zátěže‘ (a následně i porušení zmíněného práva) posuzovat až v závislosti na státem poskytnuté náhradě (nebo její absenci). Z ústavní stížnosti neplyne, že by stěžovatelé, kteří tvrdí, že předmětné nemovitostinemovitosti nabyli v dobré víře, aniž bylo v řízení prokázáno, že mohli jakkoliv převod nemovitostínemovitostí či výši kupní ceny ovlivnit, nějakou náhradu obdrželi, a není z ní patrno, zda se již náhrady domáhali. Určitý způsob náhrady zakotvuje sám zákon o půdě v ustanovení § 8 odst. 3. Ústavní soudÚstavní soud si je vědom toho, že důsledky aplikace restitučních předpisů mohou být v některých případech příkré a citelně zasahují do životů povinných osob, a zdůrazňuje tak, že pokud se dotčené osoby budou domáhat náhrady za majetek, který jsou nyní povinny vydat, budou muset příslušné orgány při stanovení náhrady, případně i v řízení o vyklizení předmětných nemovitostínemovitostí, jež je již vedeno, vzít v úvahu všechny okolnosti daného případu tak, aby stěžovatel nemusel nést nepřiměřenou zátěž spojenou s prosazením legitimního cíle sledovaného restitučními předpisy.“. Byť se uvedené závěry promítly pouze do odůvodnění usnesení, jimiž bylo rozhodováno o ústavních stížnostech v senátu Ústavního souduÚstavního soudu, je zřejmé, že závěry ESLP byly Ústavním soudemÚstavním soudem aprobovány, přičemž žádný ze senátů nepřerušil řízení o ústavní stížnosti s tím, že by vzhledem k pochybnostem předložil plénu k posouzení soulad nyní napadeného ustanovení, tj. § 11 zákona č. 87/1991 Sb. s ústavním pořádkem České republiky. Obdobným způsobem se judikatura ESLP i judikatura Ústavního souduÚstavního soudu promítla do rozhodovací činnosti a judikatury Nejvyššího soudu, který např. v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2202/2009 či rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2836/2009 uvedl: „V obecné rovině se dá říci, že judikatorní úvahy nejvyšší instance převážně akcentovaly gramatickou interpretaci citované normy. Tím spíše je třeba se opřít o precedenty vytvořené Evropským soudem pro lidská práva, zohledňující garance dané Dodatkovým protokolem (jeho článkem 1) k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. ... Aby byla interpretace sporného zákonného ustanovení konformní vůči výše zmíněným lidskoprávním kautelám i vůči civilistické zásadě ochrany vlastnického práva ve všech zákonných aspektech, nesmí být ve zjevné kontradikci s principy přiměřenosti a pokud možno i spravedlnosti. ... [U]stanovení § 11 zákona o mimosoudních rehabilitacích hovoří v relaci k povinné osobě o ,vrácení kupní ceny, kterou zaplatila při koupi věci‘ ... Dovolací soud zastává názor, že obstojí širší interpretace textu ustanovení § 11, jež sice směřuje ‚za‘ jeho doslovné znění, akcentuje však jeho účel a smysl ... Ten nemůže spočívat ve vrácení časově neaktuální a v důsledku neadekvátní kupní ceny, ale - jak České republice připomněl štrasburský soud - v zaplacení takové částky státem, která je za odpovídajících (a výjimečných) restitučních okolností přiměřená a rozumná. Proto obstojí výklad, podle něhož lze pod pojem kupní ceny ve smyslu § 11 zákona č. 87/1991 Sb. zahrnout též jiné plnění vyjadřující hodnotu nemovitostinemovitosti ...“. Nejvyšší soud ve své judikatuře s naznačenými principy pracuje i v širším kontextu, což plyne i z výkladu, který zaujal k § 13 odst. 1 a 4 zákona o mimosoudních rehabilitacích v otázce přiměřenosti výše finanční náhrady oprávněné osobě. Dle rozsudku sp. zn. 28 Cdo 1603/2011 ani finanční náhrada poskytovaná oprávněné osobě nesmí být nepřiměřeně nízká. „Plynutí času (20 a více let od účinnosti restitučních norem), vedoucí ve věcech restitučních náhrad ke zvýšení hodnoty věci řádově, resp. mnohonásobně, představuje takovou změnu poměrů, která může vést per se v konkrétních situacích k použití jiného právního řešení,“ které se bude opírat o širší - ústavně konformní - výklad mechanismu výpočtu této náhrady. V příkladmo uvedené judikatuře Ústavního souduÚstavního soudu i Nejvyššího soudu lze zjevně nalézt principy obsažené i v rozsudcích ESLP, které byly shledány nezbytnými pro nalezení „spravedlivé rovnováhy“ při vydání majetku stěžovatelů oprávněným osobám dle § 4 odst. 2 zákona o mimosoudních rehabilitacích, jež se však nemohou uplatnit při doslovném výkladu § 11 citovaného zákona. Ústavní soudÚstavní soud v řízení o kontrole norem postupuje dle principu priority ústavně konformní interpretace před derogací, podle něhož v situaci, kdy určité ustanovení právního předpisu umožňuje dvě různé interpretace, přičemž jedna je v souladu s ústavním pořádkem a druhá je s ním v rozporu, není dán důvod zrušení tohoto ustanovení. Tato metoda vychází z principu dělby moci a s ní spojeného principu zdrženlivosti, tj. z principu, dle něhož, lze-li zajištění ústavnosti dosáhnout alternativními prostředky, Ústavní soudÚstavní soud volí ten, jenž moc zákonodárnou omezuje v míře nejmenší [viz např. nález sp. zn. Pl. ÚS 69/06 ze dne 29. 1. 2008 (N 22/48 SbNU 243; 269/2008 Sb.)], přičemž ústavně konformnímu výkladu může svědčit i výklad extenzivní [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 609/04 ze dne 7. 4. 2005 (N 79/37 SbNU 97), nález sp. zn. Pl. ÚS 13/05 ze dne 22. 6. 2005 (N 127/37 SbNU 593; 283/2005 Sb.)]. V souladu se shora uvedenými závěry postupoval Ústavní soudÚstavní soud i při posuzování interpretace napadeného ustanovení, tedy zda je možný jeho výklad, který je v souladu s ústavním pořádkem. Ústavní soudÚstavní soud musí konstatovat, v návaznosti na shora citovanou judikaturu, že takový výklad již nalezen byl, a proto na argumentaci uvedených rozhodnutí pouze odkazuje. Ústavní soudÚstavní soud dodává, že při podaném výkladu § 11 zákona č. 87/1991 Sb. není toto ustanovení posuzováno izolovaně či pouze ve vztahu k souvisejícímu § 4 odst. 2 citovaného zákona, ale v kontextu zákona o mimosoudních rehabilitacích i celého komplexu restitučních předpisů. Respektován je tak smysl a účel restitucí, tedy náprava či zmírnění křivd způsobených v době nesvobody v oblasti vlastnických vztahů i ochrana vlastnických vztahů garantovaná Listinou. Ústavní soudÚstavní soud, aniž by se jakkoliv odchýlil od své předchozí judikatury definující restituce ve vztahu k čl. 11 Listiny, pohlíží na vrácení kupní ceny fyzickým osobám, které vydaly majetek „protiprávně“ nabytý v době nesvobody, jako na jistou formu kompenzace. Při tomto pojetí lze vztáhnout na ni i kritéria umožňující zohlednit specifika jednotlivých konkrétních případů, jakož i reálnost kompenzace při jejím poskytnutí. Ústavní soudÚstavní soud si je vědom, že obvodním soudem přerušené řízení, z něhož vzešel návrh na konkrétní kontrolu norem, je řízením o výši náhrady, která by měla být vyplacena žalobci Českou republikou - Ministerstvem financí, nikoliv vlastím řízením restitučním. V tomto řízení (popř. v jiném řízení o náhradu škody v souvislosti s restitučními zákony) lze dle názoru Ústavního souduÚstavního soudu pro naplnění ochrany vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny posuzovat i výši požadované náhrady za vydaný majetek v širších souvislostech. Ústavní soudÚstavní soud uzavírá, že nároky uplatněné na náhradu za vydaný majetek ve smyslu § 11 zákona č. 87/1991 Sb. lze posuzovat, aniž by došlo k porušení ústavních garancí vlastnického práva. I vzhledem k tomu, že interpretaci § 11 zákona o mimosoudních rehabilitacích obecnými soudy (resp. Nejvyšším soudem) shledal Ústavní soudÚstavní soud ústavně souladnou, nepřikročil ke zrušení napadeného ustanovení a rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r.
Sdělení Energetického regulačního úřadu č. 152/2013 Sb.
Sdělení Energetického regulačního úřadu č. 152/2013 Sb. Sdělení Energetického regulačního úřadu o celkovém množství elektřiny a plynu spotřebovaném v České republice v roce 2012 Vyhlášeno 20. 6. 2013, částka 68/2013 152 SDĚLENÍ Energetického regulačního úřadu ze dne 12. června 2013 o celkovém množství elektřiny a plynu spotřebovaném v České republice v roce 2012 Energetický regulační úřad v souladu s § 17d odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje pro účely stanovení roční výše zvláštního poplatku na činnost Energetického regulačního úřadu celkové množství elektřiny a plynuplynu spotřebované v České republice v roce 2012, za které účastníci trhu s elektřinou a účastníci trhu s plynemplynem hradí v souladu s cenovými předpisy cenu za zúčtování operátora trhu: 1. Celkové množství elektřiny, za které účastníci trhu s elektřinou hradí v souladu s cenovými předpisy cenu za zúčtování operátora trhu, spotřebované v České republice v roce 2012, činilo 57 146 038,80 MWh. 2. Celkové množství plynuplynu, za které účastníci trhu s plynemplynem hradí v souladu s cenovými předpisy cenu za zúčtování operátora trhu, spotřebované v České republice v roce 2012, činilo 86 189 928,16 MWh. Předsedkyně: Ing. Vitásková v. r.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 151/2013 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 151/2013 Sb. Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o rozšíření závaznosti Kolektivní smlouvy vyššího stupně Vyhlášeno 20. 6. 2013, částka 68/2013 151 SDĚLENÍ Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. června 2013 o rozšíření závaznosti Kolektivní smlouvy vyššího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění nálezu Ústavního souduÚstavního soudu vyhlášeného pod č. 199/2003 Sb. a zákona č. 255/2005 Sb., sděluje, že Kolektivní smlouva vyššího stupně na rok 2013, uzavřená dne 30. 1. 2013 mezi Odborovým svazem pracovníků zemědělství a výživy – Asociací svobodných odborů České republiky, Zemědělským svazem ČR a Českomoravským svazem zemědělských podnikatelů, je s účinností od prvního dne měsíce následujícího po vyhlášení tohoto sdělení závazná i pro další zaměstnavatele s převažující činností v odvětví označeném kódy klasifikace ekonomických činností CZ – NACE: Úroveň 1, kód A Zemědělství, lesnictví, rybářství. S obsahem kolektivní smlouvy vyššího stupně se lze seznámit na krajských pobočkách Úřadu práce České republiky a na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí (www.mpsv.cz). Ministryně: Ing. Müllerová v. r.
Vyhláška č. 150/2013 Sb.
Vyhláška č. 150/2013 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 48/2011 Sb., o stanovení tříd ochrany Vyhlášeno 20. 6. 2013, datum účinnosti 1. 7. 2013, částka 68/2013 * Čl. I - Vyhláška č. 48/2011 Sb., o stanovení tříd ochrany, se mění takto: * Čl. II - Přechodné ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 1. 7. 2013 150 VYHLÁŠKA ze dne 30. května 2013, kterou se mění vyhláška č. 48/2011 Sb., o stanovení tříd ochrany Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 22 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 402/2010 Sb.: Čl. I Vyhláška č. 48/2011 Sb., o stanovení tříd ochrany, se mění takto: 1. V příloze tabulce č. 2 se za číslici „73311“ vkládá číslice „74300“. 2. V příloze tabulce č. 5 se číslice „74300“ zrušuje a číslice „82141“ se nahrazuje číslicí „82142“. Čl. II Přechodné ustanovení Při rozhodování o odvodech podle § 11 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 402/2010 Sb., se pro výpočet odvodů použije vyhláška č. 48/2011 Sb. ve znění účinném ke dni nabytí právní moci prvního rozhodnutí, jehož je souhlas podle § 9 zákona č. 334/1992 Sb. závaznou součástí, popřípadě ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o souhlasu podle § 9 zákona č. 334/1992 Sb. Čl. III Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2013. Ministr: Mgr. Chalupa v. r.
Vyhláška č. 149/2013 Sb.
Vyhláška č. 149/2013 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 20. 6. 2013, datum účinnosti 1. 7. 2013, částka 68/2013 * Čl. I - Vyhláška č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, ve znění vyhlášky č. 463/2009 Sb. a vyhlášky č. 491/2012 Sb., se mění takto: * Čl. II - Přechodné ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 1. 1. 2014 149 VYHLÁŠKA ze dne 10. června 2013, kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 49 odst. 4 a § 131 písm. e) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů: Čl. I Vyhláška č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, ve znění vyhlášky č. 463/2009 Sb. a vyhlášky č. 491/2012 Sb., se mění takto: 1. V § 2 odst. 3 a 5 se za slova „peněz nebo“ vkládá slovo „jiných“. 2. V § 4 odst. 1 písm. f) se slova „věcech, zaknihovaných cenných papírech nebo listinách, které peněžní ústav povinnému spravuje nebo které jsou povinným nebo pro povinného u peněžního ústavu uschovány“ nahrazují slovy „který peněžní ústav povinnému spravuje nebo který je povinným nebo pro povinného u peněžního ústavu uschován“. 3. Za § 5 se vkládá nový § 5a, který zní: „§ 5a Formát a struktura datového souboru, který je přílohou exekučního příkazu a přílohou vyrozumění o tom, že byly splněny podmínky podle § 52 odst. 3 zákona, jde-li o provedení exekuce srážkami z jiných příjmů vyplácených Úřadem práce České republiky nebo Českou správou sociálního zabezpečení, a datového souboru, kterým Úřad práce České republiky nebo Česká správa sociálního zabezpečení sdělují exekutorovi označení povinnosti, která má být exekucí vymožena, jsou upraveny v příloze č. 2 k této vyhlášce.“. 4. V § 10a odst. 2 se číslo „2“ nahrazuje číslem „3“. 5. V § 13 se slova „nebo příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu“ zrušují. 6. V § 16, nadpisu § 16a a § 16a odst. 1 se slovo „nemovitosti“ nahrazuje slovy „nemovité věci“. 7. V § 16 se slovo „podniku“ nahrazuje slovy „obchodního závodu“. 8. V § 16a odst. 1 se za slova „předkupní právo“ vkládají slova „nebo výhrada zpětné koupě“. 9. V § 16a odst. 1 se slova „a nájemní“ nahrazují slovy „, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní“. 10. Za přílohu č. 1 se vkládá nová příloha č. 2, která zní: „Příloha č. 2 k vyhlášce č. 418/2001 Sb. Formát a struktura datového souboru obsahujícího informace o exekučním příkazu a o vyrozumění o provedení exekuce Tato příloha stanoví definici dat obsažených v datovém souboru doprovázejícím běžně vydaný exekuční příkaz nebo vyrozumění o provedení exekuce, stejně tak pravidla pro samotné předávání dat. 1. Obecná pravidla k datovým souborům a) Datový soubor využívá syntaxe jazyka XML (eXtensible Markup Language). b) Soubor je kódován v UTF-8. c) U názvů elementů a atributů je nutné rozlišovat velká a malá písmena. d) Jeden datový soubor odpovídá jednomu exekučnímu příkazu a jedné osobě povinného nebo manžela povinného - příjemci postihované dávky, případně jednomu vyrozumění o splnění podmínek podle § 52 odst. 3 zákona (vyrozumění o provedení exekuce, případně o právní moci exekučního příkazu). e) Název datového souboru doprovázejícího exekuční příkaz je tvořen následovně (údaje v hranatých závorkách se nahradí skutečnými - bez závorek): epdv_[číslo_exekutora]_EX_[kmen čísla jednacího]-[rok vydání]_[číslo_listu]. xml název datového souboru s vyrozuměním o provedení exekuce: vpdv_[číslo_exekutora]_EX_[kmen čísla jednacího]-[rok vydání]_[číslo_listu]. xml f) Datový soubor je vždy odesílán společně v rámci jedné datové zprávy s elektronickým vyhotovením exekučního příkazu, případně vyrozuměním o provedení exekuce. g) Příjemce datového souboru přiloženého k exekučnímu příkazu zašle odesílateli zpět datovou zprávu libovolného formátu, obsahující alespoň informace o vymáhaných povinnostech (tak jak budou odesílatelem specifikovány podle bodu 3 písm. i) této přílohy) a číslo jednací listiny, jejíž přijetí potvrzují. h) Datový soubor vyhovuje xsd definici, kterou zveřejní Ministerstvo práce a sociálních věcí. 2. Způsob předávání dat Při vyhotovení exekučního příkazu exekutor přiloží datový soubor a v rámci jedné zprávy odešle prostřednictvím Informačního systému datových schránek (ISDS). 3. Struktura datového souboru k exekučnímu příkazu a) Datový soubor obsahuje právě jeden element exPrikaz. b) Kořenový element exPrikaz povinně obsahuje podelementy hlavicka, ucastnici, postizena_davka, povinnosti a vyplata. c) Element hlavička popisuje základní údaje o exekučním příkazu, může obsahovat exekucni_tituly a povereni_ex, a dále tyto elementy s daty: Element| Datový typ| Rozsah| Povinná položka| Popis ---|---|---|---|--- spzn_predcisli| String| 10| ANO| Číslo exekutora spzn_kmen| String| 60| ANO| Označení rejstříku „EX“ následované pořadovým číslem věci a posledním dvojčíslím kalendářního roku oddělené lomítkem spzn_koncovka| String| 10| ANO| Číslo listu exekutor_ic| String| 10| ANO| Identifikační číslo exekutora exekutor_jmeno| String| 100| ANO| Jméno exekutora exekutor_prijmeni| String| 100| ANO| Příjmení exekutora ep_vydan| Date| | ANO| Datum vydání exekučního příkazu ep_pravni_moc| Date| | NE| Datum nabytí právní moci exekučního příkazu druh_pohledavky| DruhPohledavky| 10| ANO| Druh pohledávky podle bodu 5 (přednostní nebo nepřednostní) soubor_ep| String| 150| ANO| Název souboru s vyhotovením exekučního příkazu (v datové zprávě) zpusob_odectu| DruhOdectu| 10| ANO| Způsob odečtu podle bodu 5 (běžný, s odečtem, bez odečtu, celkový odečet) castka_odectu| Decimal| | NE| Případná srážená částka (je-li uveden způsob odečtu „s odečtem“) doh_vyse_srazky| Decimal| | NE| Dohodnutá výše srážky predani_prvni_platce| Date| | NE| Den doručení exekučního příkazu prvnímu plátci mzdy d) Nepovinný element exekuční_tituly popisuje tituly, na základě kterých byl exekutor pověřen, obsahuje prázdné elementy titul (alespoň jeden) s těmito atributy: Atribut| Datový typ| Rozsah| Povinná položka| Popis ---|---|---|---|--- cis| Integer| | ANO| Pořadové číslo exekučního titulu cj| String| 50| ANO| Číslo jednací exekučního titulu druh| String| 50| NE| Druh exekučního titulu vydal| String| 200| ANO| Popis subjektu, který vydal exekuční titul pm| Date| | ANO| Datum nabytí právní moci exekučního titulu vykonatelnost| Date| | ANO| Datum vykonatelnosti exekučního titulu e) Nepovinný element povereni_ex nesoucí informace o pověření exekutora příslušným soudem, obsahuje prázdné elementy povereni (alespoň jeden) s těmito atributy: Atribut| Datový typ| Rozsah| Povinná položka| Popis ---|---|---|---|--- cj| String| 50| ANO| Číslo jednací pověření exekutora vydal| String| 200| ANO| Soud, který pověření vydal vydano| date| | ANO| Datum vydání pověření f) Element ucastnici obsahuje data o účastnících exekučního řízení a dalších subjektech. Obsahuje prázdné elementy ucastnik s těmito atributy: Atribut| Datový typ| Rozsah| Povinná položka| Popis ---|---|---|---|--- druh| DruhUcastnika| 1| ANO| Druh účastníka podle bodu 5 (povinný, oprávněný, manžel, zástupce) cis| Integer| | ANO| Pořadové číslo účastníka nadr| Integer| | NE| Vazba zástupce na pořadové číslo účastníka pfo| DruhOsoby| 1| ANO| Druh osoby podle bodu 5 (právnická, fyzická osoba) firma| String| 150| NE| Obchodní firma subjektu jmeno| String| 100| NE| Jméno fyzické osoby prijmeni| String| 100| NE| Příjmení fyzické osoby titulpred| String| 35| NE| Titul před jménem titulza| String| 50| NE| Titul za jménem narozen| Date| | NE| Datum narození fyzické osoby identifikator| String| 20| NE| Hodnota identifikátoru osoby druh_id| DruhIdentifikatoru| 5| NE| Druh identifikátoru osoby (rodné číslo, IČO, případně další) Pravidla pro označování osob: U osob je uveden identifikátor a jeho druh, tedy rodné číslo nebo IČO. Osoby jsou očíslovány v atributu cis, případné právní nebo jiné zastoupení je vyjádřeno v atributu nadr, kde je označen subjekt, ke kterému se zastoupení váže (hodnota jeho atributu cis). V elementu musí být dostatek údajů k jednoznačné identifikaci osoby, je tedy nutno dodržet tato pravidla: Právnická osoba je označena s pomocí IČO a obchodní firmy. Fyzická osoba je označena s pomocí: Jména, příjmení a rodného čísla nebo Jména, příjmení a IČO nebo Jména, příjmení, data narození a adresy místa trvalého pobytu, případně pobytu g) Je-li potřeba doplnit adresu subjektu, obsahuje element ucastnik prázdný element adresa s následujícími atributy: Atribut| Datový typ| Rozsah| Povinná položka| Popis ---|---|---|---|--- ulice| String| 100| NE| Název ulice cp| String| 10| NE| Číslo popisné co| String| 10| NE| Číslo orientační ce| String| 10| NE| Číslo evidenční obec| String| 450| ANO| Název obce psc| String| 60| ANO| Poštovní směrovací číslo stat| String| 3| ANO| Stát, 3 písmenný kód podle ISO 3166-1 alpha-3 kod_adresy| String| 50| NE| Případný kód adresního místa podle RUIAN Pravidla pro označení adresy: Adresa je validní, obsahuje-li tyto informace: číslo popisné nebo číslo orientační nebo evidenční číslo a název obce a případně ulice, je-li adresní místo v nějaké ulici a poštovní směrovací číslo h) Element postizena_davka obsahuje jeden prázdný element davka, v kterém je pomocí atributu plátce označen plátce dávky a pomocí atributu přijemce označen pořadovým číslem (atribut cis elementu ucastnik) ten účastník řízení, který vystupuje v roli povinného a je příjemcem postihovaného příjmu nebo dávky. Atribut| Datový typ| Rozsah| Povinná položka| Popis ---|---|---|---|--- platce| DruhPlatce| 4| ANO| Označení plátce srážené dávky („CSSZ“, „UP“) prijemce| Integer| | ANO| Číselné označení příjemce srážené dávky (atribut „cis“ u subjektu) i) Element povinnosti popisuje povinnosti vymáhané v rámci exekučního řízení, a tedy i výši pohledávky, která je vymáhána exekučním příkazem. Element povinnosti může obsahovat atributy: Atribut| Datový typ| Rozsah| Povinná položka| Popis ---|---|---|---|--- aktualni_vyse| Decimal| | NE| Aktuální hodnota vymáhané povinnosti k_datu| Date| | NE| Datum, ke kterému je aktuální hodnota vyjádřena Element povinnosti dále obsahuje alespoň jeden prázdný podelement povinnost s těmito atributy: Atribut| Datový typ| Rozsah| Povinná položka| Popis ---|---|---|---|--- cis| Integer| | ANO| Pořadové číslo povinnosti nadr| Integer| | NE| Vazba příslušenství k jiné povinnosti (atribut „cis“) druh| DruhPovinnosti| | ANO| Druh vymáhané povinnosti podle bodu 5 castka| Decimal| | NE| Částka vymáhané povinnosti, případně základ u příslušenství mena| String| 3| ANO| Měna vymáhané povinnosti (podle číselníku ČNB BA0010) interval| DruhUroceni| | NE| Interval u opakovaných plnění, případně u příslušenství (týdenní, denní, měsíční, roční - podle bodu 5) proc| Decimal| | NE| Procento pro výpočet ze základu od| Date| | NE| Den, od kdy je povinnost počítána (u příslušenství, případně opakovaného plnění) do| Date| | NE| Den, do kdy povinnost trvá, pokud není uvedeno, u příslušenství platí trvání do okamžiku zaplacení hlavní povinnosti repo| Boolean| | NE| Příznak výpočtu úroku s pomocí REPO sazby (v atributu „proc“ je poté uveden počet procentních bodů, o které je příslušná REPO sazba zvýšena) max| Decimal| | NE| Maximální výše příslušenství v daném intervalu „max_interval“ min| Decimal| | NE| Minimální výše příslušenství v daném intervalu „min_interval“ max_interval| DruhUroceni| | NE| Časový interval pro určení maximální částky příslušenství min_interval| DruhUroceni| | NE| Časový interval pro určení minimální částky příslušenství popis| String| 255 | NE| Popis povinnosti (především pro druh „jine“) Pravidla pro vyplňování atributů elementu povinnost: Jednotlivé povinnosti jsou očíslovány v atributu cis, případně je-li povinnost příslušenstvím jiné povinnosti, nebo z ní jinak vychází, je to vyjádřeno v atributu nadr, kde je označena povinnost, ke které se váže (hodnota jejího atributu cis). V atributu druh se nachází právě jedna z možných hodnot, podle kterých se mění požadavky na specifikaci dané povinnosti: Druh| Nutné atributy ---|--- Jistina, dluzne_vyzivne, dluzne_osetrovne| mena, castka opakovane_plneni, bezne_vyzivne, bezne_osetrovne| mena, castka, interval urok_z_prodleni| mena, zaklad, proc, interval, od poplatek_z_prodleni| mena, zaklad, proc, interval, od Urok| mena, zaklad, proc, interval, od smluvni_pokuta| mena, castka, nebo zaklad, proc, interval, od naklady_predch_riz| mena, castka Naklady_odv_riz| mena, castka naklady_pr_zast| mena, castka naklady_ex| mena, castka Jiné| Popis j) Element vyplaty obsahuje informace o bankovním nebo jiném spojení, kam má být odesíláno vymožené plnění, obsahuje jeden element vyplata s těmito atributy: Atribut| Datový typ| Rozsah| Povinná položka| Popis ---|---|---|---|--- ucet| String| 34| ANO| Číslo účtu pro výplatu vymoženého plnění banka_kod| String| 5| ANO| Kód banky banka| String| 200| NE| Název banky ss| Integer| | NE| Specifický symbol platby vs| Integer| | ANO| Variabilní symbol platby IBAN| String| 34| NE| Kód IBAN bic| String| 40| NE| Kód BIC stat| String| 3| NE| Stát, 3 písmenný kód dle ISO 3166-1 alpha-3 id_banky| Integer| | NE| Identifikátor banky pobocka| String| 250| NE| Název pobočky banky, u které je účet zřízen mesto| String| 250| NE| Město sídla banky 4. Struktura datového souboru k vyrozumění o provedení exekuce / právní moci exekučního příkazu a) Datový soubor obsahuje právě jeden kořenový element vyrozumeni. b) Kořenový element vyrozumění povinně obsahuje elementy hlavicka_ep, exekutor a subjekt_srazky. c) Element hlavicka_ep a obsahuje informace o datu provedení exekuce, nebo o datu nabytí právní moci exekučního příkazu (nastane-li tento okamžik po datu, ke kterému může být exekuce provedena) ve smyslu § 46 odst. 6 zákona: Element| Datový typ| Rozsah| Povinná položka| Popis ---|---|---|---|--- spzn_predcisli| String| 10| ANO| Číslo exekutora spzn_kmen| String| 60| ANO| Označení rejstříku „EX“ následované pořadovým číslem věci a posledním dvojčíslím kalendářního roku oddělené lomítkem spzn_koncovka| String| 10| ANO| Číslo listu spzn_cl_ep| String| 3| ANO| Číslo listu exekučního příkazu, který nabyl právní moci datum_vydani| Date| | ANO| Datum vydání vyrozumění exekutor_ic| String| 8| ANO| IČO exekutora ep_vydan| Date| | ANO| Datum vydání exekučního příkazu ep_pravni_moc| Date| | ANO| Datum nabytí právní moci exekučního příkazu vp_soubor| String| 150| ANO| Název souboru dokumentu s vyrozuměním Pravidla pro vyplňování elementu hlavicka_ep: Elementy spzn_predcisli, spzn_kmen, spzn_koncovka a ep_vydan slouží pro identifikace jednotlivého exekučního příkazu, následně musí být vyplněno datum v elementu ep_pravni_moc. Element vp_soubor obsahuje název souboru, který tento datový soubor doprovází. d) Element subjekt_srazky obsahuje informace o osobě, vůči níž je vedena exekuce srážkou ze mzdy nebo jiného příjmu. Strukturou dat i pravidly pro vyplnění se element přesně shoduje s elementem ucastnik z bodu 3 písm. f), případně může obsahovat podelement adresa s uvedením adresy ve struktuře podle bodu 3 písm. g), je-li to potřeba pro ztotožnění osoby. 5. Speciální datové typy a) Datový typ DruhPohledavky může obsahovat pouze hodnoty typu String v rozsahu 12 znaků, navíc pouze hodnoty odpovídající tomuto konečnému výčtu: PREDNOSTNI, NEPREDNOSTNI b) Datový typ DruhUcastnika označuje postavení účastníka v exekučním řízení, může obsahovat pouze hodnoty typu String v rozsahu 2 znaky, navíc pouze hodnoty odpovídající tomuto konečnému výčtu: P - povinný, M - manžel povinného, O - oprávněný, PZ - právní zástupce, OZ - obecný zmocněnec, ZZ - zákonný zástupce c) Datový typ DruhOsoby označuje status osoby, může obsahovat pouze hodnoty typu String v rozsahu 2 znaky, navíc pouze hodnoty odpovídající tomuto konečnému výčtu: P - právnická osoba, F - fyzická osoba d) Datový typ DruhPovinnosti označuje povinnost, může obsahovat pouze hodnoty typu String v rozsahu 20 znaků, navíc pouze hodnoty odpovídající tomuto konečnému výčtu: jistina, opakovane_plneni, bezne_vyzivne, dluzne_vyzivne, bezne_osetrovne, dluzne_osetrovne, urok_z_prodleni, poplatek_z_prodleni, urok, smluvni_pokuta, naklady_predch_riz, naklady_pr_zast, naklady_odvolaci_riz, naklady_ex, jine e) Datový typ DruhUroceni označuje povinnost, může obsahovat pouze hodnoty typu String v rozsahu 2 znaky, navíc pouze hodnoty odpovídající tomuto konečnému výčtu: D - denní, T - týdenní, M - měsíční, R - roční f) Datový typ DruhIdentifikatoru označuje identifikátor účastníka, může obsahovat pouze hodnoty typu String v rozsahu 5 znaků, a to RC nebo ICO. V případě zavedení jiného vhodného obecně užívaného identifikátoru, může být seznam rozšířen. g) Datový typ DruhPlatce označuje plátce srážené dávky, může obsahovat pouze hodnoty typu String v rozsahu 5 znaků, navíc pouze hodnoty odpovídající tomuto konečnému výčtu: CSSZ, UP h) Datový typ DruhOdectu označuje způsob odečtu (běžný, s odečtem, bez odečtu, celkový odečet), může obsahovat pouze hodnoty typu String v rozsahu 15 znaků, navíc pouze hodnoty odpovídající tomuto konečnému výčtu: bezny, s_odectem, bez_odectu, cela_davka. 6. Běžné datové typy a) Datový typ String odpovídá alfanumerickému řetězci, o maximální délce určené sloupcem „Rozsah“ v tabulkách popisujících jednotlivé elementy a atributy. b) Datový typ Integer odpovídá celému číslu. c) Datový typ Decimal odpovídá desetinnému číslu, desetinná část je oddělena znakem tečka. d) Datový typ Boolean odpovídá výčtovému typu s přípustnými hodnotami 0 a 1 (případně true a false). e) Datový typ Date odpovídá zápisu data v pořadí rok, měsíc a den (RRRR-MM-DD).“. Dosavadní příloha č. 2 se označuje jako příloha č. 3. Čl. II Přechodné ustanovení Pro exekuční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se použije ustanovení § 16a vyhlášky č. 418/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Čl. III Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2013, s výjimkou čl. I bodů 1, 2 a 6 až 9, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2014. Ministr: JUDr. Blažek, Ph.D., v. r.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 43/2013 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 43/2013 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu o udržitelném cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat Vyhlášeno 18. 6. 2013, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 29. 4. 2013, částka 27/2013 * Článek 1 - Obecné cíle a zásady * Článek 2 - Geografický rámec působnosti * Článek 3 - Definice * Článek 4 - Harmonizace politik směřujících k plánování, rozvoji a řízení udržitelného cestovního ruchu v Karpatech * Článek 5 - Začlenění cílů udržitelného cestovního ruchu v Karpatech do odvětvových politik * Článek 6 - Zapojení regionálních a místních orgánů a ostatních zainteresovaných skupin * Článek 7 - Mezinárodní spolupráce * Článek 8 - Podpora karpatského regionu jako destinace pro udržitelný cestovní ruch * Článek 9 - Rozvoj, podpora a marketing výrobků, služeb a balíčků v oblasti udržitelného cestovního ruchu v karpatském regionu * Článek 10 - Zajišťování společných standardů vysoké kvality udržitelného cestovního ruchu v Karpatech * Článek 11 - Posilování přínosu cestovního ruchu k udržitelnému rozvoji místního hospodářství v Karpatech * Článek 12 - Řízení cestovního ruchu v Karpatech ve prospěch životního prostředí a udržitelného rozvoje místního hospodářského * Článek 13 - Zvyšování přínosu cestovního ruchu k ochraně a udržitelnému využívání biologické a krajinné rozmanitosti Karpat * Článek 14 - Zvyšování přínosu cestovního ruchu k udržitelnému zemědělství v Karpatech * Článek 15 - Zvyšování přínosu cestovního ruchu k udržitelnému lesnímu hospodářství v Karpatech * Článek 16 - Plánování udržitelného rozvoje cestovního ruchu a infrastruktury v Karpatech * Článek 17 - Zvyšování přínosu cestovního ruchu k ochraně a propagaci kulturního dědictví a tradičních znalostí místního obyvatelstva v Karpatech * Článek 18 - Zvyšování přínosu cestovního ruchu k vzdělávání a informování veřejnosti o problémech udržitelnosti * Článek 19 - Výměna informací a zkušeností, vytváření kapacit pro rozvoj a řízení udržitelného cestovního ruchu v Karpatech * Článek 20 - Propagování přeshraniční spolupráce v oblasti rozvoje udržitelného cestovního ruchu v Karpatech * Článek 21 - Řízení dopadů cestovního ruchu na biologickou a krajinnou rozmanitost v Karpatech * Článek 22 - Řízení dopadů cestovního ruchu na životní prostředí v Karpatech * Článek 23 - Řízení sociálně hospodářských a kulturních dopadů cestovního ruchu v Karpatech * Článek 24 - Monitorování účinnosti politik a strategií zaměřených na rozvoj udržitelného cestovního ruchu v Karpatech * Článek 25 - Společné programy a projekty * Článek 26 - Pokyny CBD k biologické rozmanitosti a rozvoji cestovního ruchu * Článek 27 - Provádění * Článek 28 - Vzdělávání, informování a zvyšování povědomí veřejnosti * Článek 29 - Zasedání smluvních stran * Článek 30 - Sekretariát * Článek 31 - Pomocné orgány * Článek 32 - Kontrola dodržování závazků * Článek 33 - Hodnocení účinnosti opatření * Článek 34 - Vztah mezi Karpatskou úmluvou a Protokolem * Článek 35 - Vstup v platnost, změny, odstoupení od Protokolu a řešení sporů * Článek 36 - Výhrady * Článek 37 - Depozitář * Článek 38 - Oznámení * Článek 39 - Podpis Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 29. 4. 2013 (56/2013 Sb. m. s.), po opravě 43 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 27. května 2011 byl v Bratislavě přijat Protokol o udržitelném cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat1). Jménem České republiky byl Protokol podepsán v Bratislavě téhož dne. S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u vlády Ukrajiny, depozitáře Protokolu, dne 12. března 2012. Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 35 odst. 1 s odkazem na článek 21 odst. 3 Rámcové úmluvy dne 29. dubna 2013 a tímto dnem vstoupil v platnost i pro Českou republiku. Anglické znění Protokolu a jeho překlad do českého jazyka se vyhlašují současně. PŘEKLAD PROTOKOL O UDRŽITELNÉM CESTOVNÍM RUCHU K RÁMCOVÉ ÚMLUVĚ O OCHRANĚ A UDRŽITELNÉM ROZVOJI KARPAT SMLUVNÍ STRANY TOHOTO PROTOKOLU V SOULADU se svými úkoly provádět komplexní politiku a spolupracovat v oblasti ochrany a udržitelného rozvoje Karpat, vyplývajícími z Rámcové úmluvy o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat přijaté v Kyjevě dne 22. května 2003, dále jen „Karpatská úmluva“; V SOULADU se svými povinnostmi podle článku 9 Karpatské úmluvy; V SOULADU se svými povinnostmi podle Protokolu o ochraně a udržitelném využívání biologické a krajinné rozmanitosti ke Karpatské úmluvě; VĚDOMI SI SKUTEČNOSTI, že všechny smluvní strany Protokolu jsou smluvními stranami Úmluvy o biologické rozmanitosti (Rio de Janeiro, 1992), dále jen „CBD“, a PŘIPOMÍNAJÍCE Memorandum o spolupráci mezi Úmluvou o biologické rozmanitosti, Alpskou úmluvou a Karpatskou úmluvou, podepsané dne 29. května 2008 v Bonnu, a rozhodnutí 2. konference smluvních stran (COP2) Karpatské úmluvy č. 11, které doporučuje vyvíjet zvýšené úsilí za účelem plnění Pracovního programu CBD o biologické rozmanitosti hor; PŘIPOMÍNAJÍCE rozhodnutí č. VII/14 CBD COP7, kterým byly přijaty Pokyny k biologické rozmanitosti a rozvoji cestovního ruchu a vyzvány vlády, aby začlenily tyto pokyny do vypracování nebo revize svých strategií a plánů v oblasti rozvoje cestovního ruchu; BEROUCE V ÚVAHU ostatní příslušné úmluvy a smlouvy, zejména Evropskou úmluvu o krajině (Florencie, 2000), Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (Paříž, 1972), Úmluvu o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států (Espoo, 1991) a Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhus, 1998); UZNÁVAJÍCE význam horských oblastí, jak je zakotven v kapitole 13 (Udržitelný rozvoj hor) Deklarace o životním prostředí a rozvoji („Agenda 21“, Rio de Janeiro, 1992) a; PŘIPOMÍNAJÍCE Program pro další provádění Deklarace o životním prostředí a rozvoji („Agenda 21“, Rio de Janeiro, 1992) a Implementační plán světového summitu o udržitelném rozvoji a UZNÁVAJÍCE úsilí a výsledky Komise pro udržitelný rozvoj (CSD) ve spolupráci se Světovou organizací cestovního ruchu (UNWTO) směřující k rozvoji udržitelného cestovního ruchu; BEROUCE V ÚVAHU, že jedinečná biologická a kulturní rozmanitost a společné dědictví Karpat představují důležitá aktiva pro rozvoj udržitelného cestovního ruchu; UZNÁVAJÍCE zvyšující se význam cestovního ruchu pro sociální a hospodářský rozvoj na místní, národní i regionální úrovni a skutečnost, že rozvoj udržitelného cestovního ruchu v Karpatech může být příležitostí pro hospodářský rozvoj méně rozvinutých oblastí, jakož i pro diverzifikaci místního hospodářství a představovat značný potenciál pro dosažení přínosů z hlediska zachování biologické rozmanitosti a udržitelného využívání jejích složek; UZNÁVAJÍCE skutečnost, že Karpaty představují životní prostředí pro místní obyvatelstvo a OCEŇUJÍCE příspěvek místního obyvatelstva k udržitelnému sociálnímu, kulturnímu a hospodářskému rozvoji a k zachování tradičních znalostí v Karpatech; PŘESVĚDČENY, že v úsilí chránit, udržovat a udržitelným způsobem řídit přírodní a kulturní zdroje Karpat nemůže uspět pouze jedna země a že toto úsilí vyžaduje regionální spolupráci, a ROZHODNUTY spolupracovat při rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech s cílem zajistit, aby se cestovní ruch v Karpatech rozvíjel v souladu s environmentálními hledisky a aby slučoval sociální a hospodářské přínosy se zachováním biologické a kulturní rozmanitosti; SE DOHODLY TAKTO: KAPITOLA I CÍLE, GEOGRAFICKÝ ROZSAH A DEFINICE Článek 1 Obecné cíle a zásady 1. V souladu s článkem 9 Karpatské úmluvy je cílem Protokolu o udržitelném cestovním ruchu (dále jen „Protokol“) posílit a usnadnit spolupráci smluvních stran při rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech ve prospěch současných i budoucích generací, s cílem maximalizovat pozitivní přínosy cestovního ruchu pro biologickou rozmanitost, ekosystémy a hospodářský a sociální rozvoj a pozitivní přínosy biologické rozmanitosti pro cestovní ruch a současně zmírnit negativní ekologické, environmentální a sociální a hospodářské dopady cestovního ruchu. 2. Pro dosažení výše uvedených cílů smluvní strany (a) harmonizují a koordinují své úsilí při podporování udržitelného cestovního ruchu v Karpatech, jež přináší výhody místnímu obyvatelstvu na základě výjimečného přírodního, krajinného a kulturního dědictví Karpat, a posilují spolupráci v tomto směru, (b) realizují politiky směřující k podporování přeshraniční spolupráce za účelem usnadnění rozvoje udržitelného cestovního ruchu, jako jsou koordinované nebo společné plány řízení pro přeshraniční nebo pohraniční chráněné oblasti a další turisticky zajímavá místa. 3. Smluvní strany proto spolupracují zvláště na: (a) Podporování karpatského regionu jako cílového místa pro udržitelný cestovní ruch; (b) Rozvoji, podporování a marketingu služeb, výrobků a balíčků v oblasti udržitelného cestovního ruchu v karpatském regionu; (c) Zajišťování společných standardů vysoké kvality pro rozvoj udržitelného cestovního ruchu v Karpatech; (d) Zvyšování přínosu cestovního ruchu k udržitelnému rozvoji místního hospodářství v Karpatech; (e) Řízení cestovního ruchu a destinací cestovního ruchu v Karpatech ve prospěch životního prostředí a udržitelného rozvoje místního hospodářství v méně rozvinutých oblastech; (f) Posilování přínosu cestovního ruchu k zachování a udržitelnému využívání biologické a krajinné rozmanitosti Karpat v souladu s cíli Evropské úmluvy o krajině; (g) Posilování přínosu cestovního ruchu k udržitelnému zemědělství v Karpatech; (h) Posilování přínosu cestovního ruchu k udržitelnému lesnímu hospodářství v Karpatech; (i) Plánování udržitelného rozvoje dopravy cestovního ruchu a infrastruktury v Karpatech; (j) Posilování přínosu cestovního ruchu k zachování a podporování kulturního dědictví a tradičních znalostí místního obyvatelstva v Karpatech; (k) Posilování přínosu cestovního ruchu k vzdělávání a informování veřejnosti o problémech udržitelnosti; (l) Podporování přeshraniční spolupráce při rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech; (m) Řízení dopadů cestovního ruchu na biologickou a krajinnou rozmanitost Karpat; (n) Řízení environmentálních dopadů cestovního ruchu v Karpatech; (o) Řízení sociálně ekonomických a kulturních dopadů cestovního ruchu v Karpatech; (p) Monitorování účinnosti politik a strategií pro rozvoj udržitelného cestovního ruchu v Karpatech. Článek 2 Geografický rámec působnosti 1. Tento Protokol se vztahuje na karpatský region (dále jen „Karpaty“), jak jej vymezuje konference smluvních stran. 2. Každá smluvní strana může rozšířit působnost tohoto Protokolu na další části svého území prohlášením učiněným u depozitáře. Článek 3 Definice Pro účely tohoto Protokolu: (a) „Protokol o biologické rozmanitosti“ znamená Protokol o ochraně a udržitelném využívání biologické a krajinné rozmanitosti ke Karpatské úmluvě přijatý v Bukurešti dne 19. června 2008; (b) „Biologická rozmanitost“ znamená variabilitu žijících organismů, jež zahrnuje rozmanitost uvnitř druhů samotných, rozmanitost mezi druhy a rozmanitost ekosystémů; (c) „Hraniční území“ znamená oblast spadající pod pravomoc příslušné smluvní strany v těsné blízkosti státní hranice s jinou smluvní stranou, kde činnosti prováděné na jedné straně státních hranic by mohly mít v závislosti na povaze konkrétní činnosti přímý či nepřímý a nepříznivý nebo pozitivní vliv na životní prostředí na druhé straně státních hranic; (d) „Ochrana“ znamená řadu opatření nutných k udržování přírodních stanovišť a populací druhů volně žijící fauny a flóry na příznivé úrovni zachování; (e) „Konference smluvních stran“ znamená konferenci smluvních stran Karpatské úmluvy; (f) „Karpatská úmluva“ znamená Úmluvu o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat přijatou v Kyjevě dne 22. května 2003; (g) „Ohrožené druhy“ znamenají druhy ohrožené vyhynutím na celém území jejich výskytu nebo jeho významné části; (h) „Nepůvodní invazní druhy“ znamenají nepůvodní druhy vnesené vědomě nebo neúmyslně mimo svá přirozená stanoviště, kde se zachytily, začaly se množit a rozšířily se způsobem, který způsobuje škody na životním prostředí, do kterého se dostaly; (i) „Krajina“ znamená území, jak je vnímáno lidmi, jehož charakter je výsledkem činnosti a vzájemného ovlivňování přírodních a/nebo lidských faktorů; (j) „Krajinná rozmanitost“ znamená rozmanitost mezi krajinnými typy; (k) „Přirozené druhy“ znamenají původní druhy daného regionu nebo ekosystému; (l) „Přírodní stanoviště“ znamená suchozemskou nebo vodní oblast charakteristickou geograficky, neživými a živými prvky, kde se organismus nebo populace přirozeně vyskytuje; (m) „Pozorovatel“ znamená pozorovatel definovaný v článku 14 odstavci 5 Karpatské úmluvy; (n) „Smluvní strana“ znamená smluvní stranu tohoto Protokolu; (o) „Dotčená veřejnost“ znamená veřejnost, která je nebo může být dotčena rozvojem cestovního ruchu a s tím souvisejícím rozhodováním neboje na něm zúčastněna; tato definice zahrnuje původní obyvatelstvo a místní obyvatelstvo; pro účely této definice budou nevládní organizace podporující kterýkoli aspekt udržitelného rozvoje a splňující požadavky podle vnitrostátních právních předpisů považovány za zúčastněné; (p) „Chráněná oblast“ znamená geograficky vymezená oblast, která je určena a obhospodařována za účelem dosažení specifických cílů ochrany přírody; (q) „Obnova“ znamená návrat ekosystému nebo přirozeného stanoviště k jeho původnímu uspořádání, přirozenému složení druhů a přírodním funkcím; (r) „Pomocný orgán“ znamená pomocný orgán zřízený v souladu s článkem 14 odstavec 2 písm. e) Úmluvy, který může zahrnovat tematické pracovní skupiny nebo výbory; (s) „Udržitelný rozvoj“ znamená rozvoj, který splňuje potřeby a cíle současných generací, aniž by narušoval schopnost splňovat potřeby a cíle budoucích generací; (t) „Udržitelný cestovní ruch“ znamená cestovní ruch, který zajišťuje udržitelné využívání přírodních zdrojů, nepředstavuje hrozbu pro biologickou a krajinou rozmanitost, na níž skutečně závisí, a minimalizuje negativní environmentální, ekologické, kulturní a sociální dopady; poskytuje možnost vzdělávání zvyšující znalosti přírodních ekosystémů a biologických zdrojů a úctu k nim; respektuje sociálně kulturní autenticitu hostitelského obyvatelstva zachovávajícího své stavební a bytové kulturní dědictví a tradiční hodnoty, přispívá k porozumění a toleranci mezi kulturami, přispívá k zajištění životaschopného dlouhodobého hospodaření přinášejícího sociálně hospodářské výhody všem zainteresovaným skupinám, které jsou spravedlivě rozdělovány, včetně možností stabilního zaměstnání a výdělku a sociálních služeb pro hostitelské obyvatelstvo a přispívá ke snižování chudoby; (u) „Udržitelné využívání“ znamená využívání složek biologické rozmanitosti takovým způsobem a mírou, které nevedou k dlouhotrvajícímu poklesu biologické rozmanitosti, a tím se zachovává její potenciál vyhovět potřebám a touhám současných i budoucích generací; (v) „Přeshraniční chráněná území“ znamená oblast složená ze dvou nebo více chráněných území nacházejících se uvnitř území dvou nebo více smluvních stran, přiléhajících k státním hranicím, každé spadající pod pravomoci příslušné smluvní strany. KAPITOLA II OBECNÉ ZÁVAZKY Článek 4 Harmonizace politik směřujících k plánování, rozvoji a řízení udržitelného cestovního ruchu v Karpatech 1. Každá smluvní strana na svém území vytváří a provádí politiky a strategie směřující k rozvoji udržitelného cestovního ruchu a jeho řízení a monitorování v Karpatech, přičemž bere v úvahu politiky a strategie vytvářené a prováděnéjinými smluvními stranami. 2. Smluvní strany berou v úvahu a využívají mezinárodně používané nástroje a metodiky pro plánování, rozvoj a řízení cestovního ruchu, a to zejména v ohrožených oblastech omezených na hospodářské využití, a harmonizují své stávající plánovací nástroje a rámce. 3. Smluvní strany si vyměňují mezi vládními institucemi na všech úrovních a se všemi zainteresovanými skupinami informace o dobré praxi v rozvoji a řízení udržitelného cestovního ruchu, včetně informací o plánování, standardech, právní úpravě a prosazování a včetně zkušeností získaných při uplatňování těchto zásad. Článek 5 Začlenění cílů udržitelného cestovního ruchu v Karpatech do odvětvových politik 1. Smluvní strany berou v úvahu cíle tohoto Protokolu ve svých ostatních politikách, zejména v územním plánování a při hospodaření s půdním fondem, ochraně biologické a krajinné rozmanitosti, hospodaření s vodními toky a povodím, v zemědělství a lesním hospodářství, dopravě a infrastruktuře, průmyslu a energetice. 2. Smluvní strany spolupracují při začleňování zásad udržitelného cestovního ruchu do dalších odvětvových politik vytvářených na regionální či globální úrovni, které jsou prospěšné pro ochranu a udržitelné využívání biologické a krajinné rozmanitosti Karpat nebo je mohou ovlivnit. Článek 6 Zapojení regionálních a místních orgánů a ostatních zainteresovaných skupin 1. Každá smluvní strana učiní ve svém stávajícím institucionálním rámci opatření na zapojení příslušných institucí, regionálních a místních orgánů a dalších zainteresovaných skupin do přípravy a provádění politik a z nich plynoucích opatření pro rozvoj a udržitelný cestovní ruch v Karpatech. 2. Každá smluvní strana učiní ve svém stávajícím institucionálním rámci opatření na usnadnění koordinace a spolupráce mezi institucemi, orgány a dalšími zainteresovanými skupinami uvedenými v prvním odstavci s cílem podpořit sdílenou odpovědnost a posílit synergie. Článek 7 Mezinárodní spolupráce 1. Smluvní strany podporují aktivní spolupráci mezi příslušnými institucemi a organizacemi na mezinárodní úrovni s ohledem na rozvoj udržitelného cestovního ruchu v Karpatech. 2. Smluvní strany usnadňují spolupráci mezi regionálními a místními úřady na mezinárodní úrovni v oblasti rozvoje udržitelného cestovního ruchu v Karpatech a hledají řešení společných problémů na nejvhodnější úrovni. 3. KAPITOLA III ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ Článek 8 Podpora karpatského regionu jako destinace pro udržitelný cestovní ruch 1. Každá smluvní strana učiní opatření s cílem podporovat karpatský region jako destinaci pro udržitelný cestovní ruch na základě jedinečného společného přírodního, kulturního, tradičního a historického dědictví Karpat. 2. Smluvní strany spolupracují při marketingu a podporování karpatského regionu jako destinace pro udržitelný cestovní ruch zejména formou povzbuzování, společného provádění a poskytování podpory společným projektům a iniciativám směřujícím k rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech, který staví na výše uvedených hodnotách a podporuje je. Článek 9 Rozvoj, podpora a marketing výrobků, služeb a balíčků v oblasti udržitelného cestovního ruchu v karpatském regionu 1. Každá smluvní strana učiní na svém území opatření s cílem rozvíjet a podporovat výrobky, služby a balíčky v oblasti udržitelného cestovního ruchu v karpatském regionu, zejména takové výrobky, služby a balíčky, které staví na společném karpatském přírodním, kulturním, tradičním a historickém dědictví Karpat, a podporuje jejich marketing na domácích i zahraničních trzích. 2. Smluvní strany spolupracují v zájmu rozvoje udržitelného cestovního ruchu při zjišťování konkrétních konkurenčních výhod Karpat nad ostatními evropskými horskými oblastmi, jež by mohly představovat jedinečnou prodejní nabídku výrobků, služeb a balíčků z oblasti udržitelného cestovního ruchu v karpatském regionu na evropských i světových trzích cestovního ruchu. 3. Smluvní strany spolupracují při rozvoji společných služeb, výrobků a balíčků v oblasti udržitelného cestovního ruchu v karpatském regionu a usnadňují spolupráci příslušných zainteresovaných skupin, které v tomto směru působí v karpatském regionu, včetně provozovatelů v oblasti cestovního ruchu a dalších členů odvětví cestovního ruchu. 4. Smluvní strany spolupracují při rozvoji a uplatňování společných značek cestovního ruchu karpatského regionu. 5. Smluvní strany spolupracují při rozvoji a realizaci společných propagačních a marketingových strategií a programů ve prospěch společných služeb, výrobků a balíčků v oblasti udržitelného cestovního ruchu v karpatském regionu. Článek 10 Zajišťování společných standardů vysoké kvality udržitelného cestovního ruchu v Karpatech 1. Každá smluvní strana učiní na svém území opatření s cílem podporovat standardy kvality v zájmu udržitelného cestovního ruchu v Karpatech. 2. Smluvní strany spolupracují při přípravě, propagaci a provádění společných standardů kvality v oblasti cestovního ruchu v Karpatech týkajících se ubytování, zařízení, služeb a péče o zákazníky berouce na vědomí mezinárodní a evropské standardy. 3. Smluvní strany spolupracují při přípravě, propagaci a realizaci společného certifikačního systému kvality v oblasti cestovního ruchu v Karpatech formou posuzování mezinárodních a regionálních značek kvality a programů jejich udělování nebo přijetím stávajících certifikačních programů, jež budou shledány vhodnými. 4. Smluvní strany spolupracují při přípravě, přijímání a realizaci společné karpatské politiky trvalého a systematického průzkumu kvality výrobků a služeb v oblasti cestovního ruchu v celém karpatském regionu, monitorování úrovně spokojenosti návštěvníků a zkušeností získaných v destinacích cestovního ruchu, včetně zvyšování jejich informovanosti o problémech udržitelnosti a znalostí přírodního a kulturního dědictví Karpat a úcty k němu. 5. Smluvní strany povzbuzují a podporují výměnu zkušeností a příkladů dobré praxe při zavádění a udržování standardů kvality v službách cestovního ruchu. 6. Smluvní strany povzbuzují a podporují přípravu a realizaci společných akčních plánů sledujících kvalitativní zlepšení služeb v odvětví udržitelného cestovního ruchu v Karpatech. Článek 11 Posilování přínosu cestovního ruchu k udržitelnému rozvoji místního hospodářství v Karpatech 1. Každá smluvní strana učiní na svém území opatření s cílem hledat, propagovat a podporovat synergie mezi udržitelným rozvojem cestovního ruchu a rozvojem místního hospodářství v Karpatech. 2. Smluvní strany spolupracují při přípravě, přijímání a provádění společné karpatské politiky za účelem propagace, označování a certifikace místních výrobků a sítí místních výrobců, zejména v oblasti tradičního umění a řemesel, a místního zboží, včetně zemědělských výrobků využívajících místní plemena domácích zvířat a odrůdy zemědělských plodin. 3. Každá smluvní strana učiní na svém území opatření s cílem podporovat a propagovat iniciativy a projekty směřující k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu v Karpatech, který podporuje rozvoj místního hospodářství a vychází z místního potenciálu, a to formou zvýšeného využívání místních výrobků a dovedností, jakož i formou pracovních příležitostí pro místní pracovní sílu. Přednostně budou podporovány iniciativy a projekty, které: (a) přispívají k zajištění dlouhodobé udržitelnosti hospodářských činnosti v cestovním ruchu; (b) posilují stávající jedinečnou prodejní nabídku konkrétní destinace cestovního ruchu; (c) podporují inovaci a rozmanitost v cestovním ruchu a přinášejí přidanou hodnotu ke stávající místní nabídce v cestovním ruchu formou konkrétní destinace cestovního ruchu a také vytvářením nových místních a regionálních turistických produktů; (d) přispívají k diverzifikaci nabídky cestovního ruchu s cílem snížit negativní vlivy sezónního cestovního ruchu generováním dostatečné poptávky po službách cestovního ruchu a místní zaměstnanosti také v období mimo sezónu; (e) přispívají k diverzifikaci místních hospodářských činností mimo oblast cestovního ruchu s cílem snížit závislost místního hospodářství na cestovním ruchu, pokud to bude vhodné; (f) obohacují a doplňují stávající místní nabídky cestovního ruchu konkrétní destinace cestovního ruchu, místo aby konkurovaly již existujícím podnikatelským činnostem. 4. Každá smluvní strana učiní opatření s cílem propagovat a podporovat rozvoj udržitelného cestovního ruchu v méně citlivých a méně rozvinutých oblastech s cílem podporovat udržitelný hospodářský rozvoj méně rozvinutého místního obyvatelstva, snižovat negativní migrační trendy a trendy vysídlování venkova, přispívat ke zmírňování chudoby a umožňovat rovnoměrnější sdílení výhod a výnosů z odvětví služeb cestovního ruchu mezi všemi obcemiobcemi v karpatském regionu. 5. Každá smluvní strana učiní na svém území opatření s cílem vytvořit kapacity mezi místním obyvatelstvem směřující k přípravě nabídek projektů v oblasti udržitelného cestovního ruchu a posilovat jeho schopnost zajistit finanční prostředky na jejich realizaci. Článek 12 Řízení cestovního ruchu v Karpatech ve prospěch životního prostředí a udržitelného rozvoje místního hospodářského 1. V souladu s článkem 12 Karpatské úmluvy smluvní strany spolupracují při přípravě, přijímání a realizaci společné karpatské politiky trvalého a systematického monitorování cestovního ruchu v karpatském regionu. 2. S cílem snížit dopady cestovního ruchu na křehké horské ekosystémy Karpat a zajistit rovnoměrnější rozdělení cestovního ruchu v karpatském regionu učiní každá smluvní strana na svém území opatření s cílem rozložit, přesměrovat a vést část cestovního ruchu mimo hlavní destinace cestovního ruchu a citlivá místa, jako jsou chráněné oblasti, do oblastí méně ekologicky citlivých, méně rozvinutých a méně turisticky navštěvovaných, které však mají dostatečný potenciál, aby vstřebaly a obsloužily část cestovního ruchu. Článek 13 Zvyšování přínosu cestovního ruchu k ochraně a udržitelnému využívání biologické a krajinné rozmanitosti Karpat 1. Každá smluvní strana učiní na svém území opatření s cílem prověřit převedení části výnosů z cestovního ruchu na podporu ochrany a udržitelného využívání biologické a krajinné rozmanitosti Karpat, zejména směrem k zakládání, řízení a udržování chráněných oblastí. 2. Smluvní strany spolupracují při výměně informací a podporování příkladů dobré praxe týkajících se příspěvků rozvoje udržitelného cestovního ruchu a z něho plynoucích výhod k ochraně a udržitelnému využívání biologické a krajinné rozmanitosti Karpat. Článek 14 Zvyšování přínosu cestovního ruchu k udržitelnému zemědělství v Karpatech 1. Každá smluvní strana učiní na svém území opatření s cílem hledat, propagovat a podporovat synergie mezi rozvojem udržitelného cestovního ruchu a udržitelným zemědělstvím v Karpatech a usnadňovat spolupráci v tomto směru mezi příslušnými úřady, institucemi a příslušnými zainteresovanými skupinami, včetně provozovatelů v oblasti cestovního ruchu a dalších členů cestovního ruchu. 2. V souladu s článkem 7 a článkem 11 Karpatské úmluvy učiní každá smluvní strana na svém území opatření s cílem podporovat a propagovat iniciativy a projekty směřující k rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech, jež přinášejí vhodné hospodářské motivace pro udržování tradičního obhospodařování zemědělské půdy v Karpatech udržitelným způsobem a pro výrobu, označování a certifikaci místního zboží využívajícího místní zemědělské výrobky, místní plemena domácích zvířat a odrůdy zemědělských plodin. 3. Smluvní strany spolupracují při výměně informací a podporování příkladů dobré praxe týkajících se příspěvků rozvoje udržitelného cestovního ruchu a z něho plynoucích výhod k udržitelnému zemědělství v Karpatech. Článek 15 Zvyšování přínosu cestovního ruchu k udržitelnému lesnímu hospodářství v Karpatech 1. S ohledem na vícečetné funkce lesů učiní každá smluvní strana na svém území opatření s cílem hledat, propagovat a podporovat synergie mezi rozvojem udržitelného cestovního ruchu a udržitelným lesním hospodářstvím v Karpatech a usnadňovat spolupráci v tomto směru mezi příslušnými úřady, institucemi, lesními správami a příslušnými zainteresovanými skupinami, včetně operátorů cestovního ruchu a dalších členů cestovního ruchu. 2. Smluvní strany spolupracují při výměně informací a podporování příkladů dobré praxe týkajících se příspěvků rozvoje udržitelného cestovního ruchu a z něho plynoucích výhod k udržitelnému lesnímu hospodářství v Karpatech. Článek 16 Plánování udržitelného rozvoje cestovního ruchu a infrastruktury v Karpatech 1. V souladu s článkem 8 odstavec 1 Karpatské úmluvy, jakož i článkem 5, článkem 8, článkem 9 a článkem 12 Protokolu o biologické rozmanitosti, každá smluvní strana sleduje politiky plánování udržitelného cestovního ruchu v Karpatech, jež berou v úvahu zvláštnosti horského prostředí. 2. V souladu s článkem 8 odstavec 2 Karpatské úmluvy smluvní strany spolupracují při přípravě programů udržitelné dopravy ve svých pohraničních oblastech v Karpatech s cílem poskytnout místnímu obyvatelstvu a návštěvníkům výhody mobility a dosažitelnosti, usnadnit rozvoj udržitelného cestovního ruchu v pohraničních oblastech a posílit interakce a spolupráci mezi místním obyvatelstvem usídleným v pohraničních oblastech. 3. V souladu s článkem 8 odstavec 3 Karpatské úmluvy smluvní strany spolupracují při přípravě modelů dopravy cestovního ruchu šetrných k životnímu prostředí v environmentálně citlivých oblastech Karpat. 4. Každá smluvní strana učiní na svém území opatření s cílem propagovat a podporovat rozvojové projekty v oblasti udržitelné dopravní sítě zlepšující dosažitelnost destinací cestovního ruchu a lokalit v Karpatech veřejnou dopravou a motivuje návštěvníky k využívání těchto služeb. 5. Každá smluvní strana učiní na svém území opatření s cílem snížit závislost na motorových vozidlech v destinacích cestovního ruchu a jejich blízkosti a v turistických lokalitách v Karpatech. 6. Každá smluvní strana učiní na svém území opatření s cílem podporovat revitalizaci a modernizaci stávajících objektů cestovního ruchu, rekreační a sportovní infrastruktury místo výstavby nových objektů cestovního ruchu v Karpatech. 7. Smluvní strany spolupracují při výměně informací a podporování příkladů dobré praxe týkajících se udržitelného rozvoje turistické dopravy a infrastruktury v Karpatech. Článek 17 Zvyšování přínosu cestovního ruchu k ochraně a propagaci kulturního dědictví a tradičních znalostí místního obyvatelstva v Karpatech 1. V souladu s článkem 11 Karpatské úmluvy smluvní strany spolupracují při přípravě, přijímání a realizaci společných zásad udržitelného rozvoje cestovního ruchu v Karpatech s důrazem na zachování a podporu kulturního dědictví a tradičních znalostí místního obyvatelstva při posilování a respektování jejich sociální a kulturní autenticity v Karpatech a zachování jejich stavebního a bytového kulturního dědictví a tradičních hodnot. 2. Každá smluvní strana učiní opatření s cílem propagovat a podporovat činnosti v oblasti udržitelného cestovního ruchu zaměřené na zachování a podporu kulturního dědictví a tradičních znalostí místního obyvatelstva v Karpatech, zejména iniciativy a projekty směřující k rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech, jež přinášejí vhodné hospodářské motivace pro zachování objektů tradiční architektury, místních plemen domácích zvířat a odrůd zemědělských plodin, jakož i pro pokračování tradičních vzorů a způsobů využívání půdy, řemeslné výroby a prodeje místního zboží, uměleckých, řemeslných a rukodělných výrobků. 3. Každá smluvní strana učiní na svém území opatření s cílem podpořit převedení části výnosů z cestovního ruchu na podporu ochrany a propagace kulturního dědictví a tradičních znalostí místního obyvatelstva v Karpatech, zejména na ochranu a revitalizaci objektů tradiční architektury, tradiční řemeslné výroby, vzorů využívání půdy, místních plemen domácích zvířat a odrůd zemědělských plodin. Článek 18 Zvyšování přínosu cestovního ruchu k vzdělávání a informování veřejnosti o problémech udržitelnosti 1. Každá smluvní strana učiní opatření s cílem propagovat a podporovat iniciativy a projekty směřující k zvyšování informovanosti o problémech udržitelnosti souvisejících s rozvojem udržitelného cestovního ruchu v Karpatech. 2. Smluvní strany spolupracují při přípravě společných karpatských programů zaměřených na environmentální vzdělávání, výklad přírodního a kulturního dědictví a další zvyšování informovanosti, které souvisí s rozvojem udržitelného cestovního ruchu v Karpatech, s cílem: (a) zvyšovat informovanost místního obyvatelstva, provozovatelů v oblasti cestovního ruchu a poskytovatelů služeb cestovního ruchu, návštěvníků a široké veřejnosti o problémech udržitelnosti v Karpatech; (b) zvyšovat znalosti o přírodních ekosystémech a biologických zdrojích v Karpatech a úctu k nim; (c) zvyšovat profil ochrany biologické a krajinné rozmanitosti na národní i místní úrovni; (d) zvyšovat znalosti o kulturním dědictví a tradičních znalostech místního obyvatelstva v Karpatech a úctu k nim; (e) podporovat způsoby udržitelného cestovního ruchu a dobré chování návštěvníků a minimalizovat tak jejich negativní dopady, např. vypracováním společného „karpatského kodexu dobré praxe v udržitelném cestovním ruchu“; (f) podporovat pozitivní vlivy rozvoje udržitelného cestovního ruchu v Karpatech. Článek 19 Výměna informací a zkušeností, vytváření kapacit pro rozvoj a řízení udržitelného cestovního ruchu v Karpatech 1. Smluvní strany spolupracují při výměně informací a zkušeností a při propagování příkladů dobré praxe týkajících se rozvoje a řízení udržitelného cestovního ruchu v Karpatech. 2. Smluvní strany usnadňují mezinárodní spolupráci mezi vědeckými institucemi v oblasti rozvoje a řízení udržitelného cestovního ruchu, zejména v oblasti harmonizace monitorovacích systémů, poskytování a harmonizace databází a provádění společných výzkumných programů a projektů v Karpatech. 3. Smluvní strany zajišťují, aby vnitrostátní výsledky výzkumu a monitorování, jež napomáhají k dosažení cílů tohoto protokolu, byly zahrnuty do společného trvalého pozorovacího a informačního systému a aby byly zpřístupněny veřejnosti v rámci stávajícího institucionálního rámce. 4. Smluvní strany usnadňují přenos a asimilaci sociálně přijatelných a vhodných technologií a know-how pro plánování, rozvoj a řízení udržitelného cestovního ruchu v Karpatech, jež budou šetrné k životnímu prostředí. 5. Smluvní strany spolupracují při přípravě společných vzdělávacích a školicích programů v oblastech souvisejících s rozvojem a řízením udržitelného cestovního ruchu v Karpatech a motivují a podporují rozvoj sítí odborníků pro výměnu příslušných znalostí, dovedností a informací. 6. Smluvní strany spolupracují při rozvoji a posilování lidských zdrojů a institucionálních kapacit, jež napomáhají k dosažení cílů tohoto Protokolu. Článek 20 Propagování přeshraniční spolupráce v oblasti rozvoje udržitelného cestovního ruchu v Karpatech 1. V souladu s článkem 9 odstavec 2 Karpatské úmluvy smluvní strany sledují politiky směřující k propagování přeshraniční spolupráce, aby usnadnily rozvoj udržitelného cestovního ruchu v pohraničních oblastech Karpat. 2. Každá smluvní strana vypracuje a realizuje plány řízení s cílem posílit rozvoj udržitelného cestovního ruchu v pohraničních oblastech Karpat. 3. V souladu s článkem 9 odstavec 2 Karpatské úmluvy přijímají smluvní strany opatření s cílem koordinovat plánování řízení týkající se rozvoje udržitelného cestovního ruchu nebo vypracovávají společné plány řízení pro své pohraniční oblasti v Karpatech se sousední smluvní stranou či stranami, a to zejména pro přeshraniční nebo pohraniční chráněné oblasti a další turisticky zajímavá místa. Článek 21 Řízení dopadů cestovního ruchu na biologickou a krajinnou rozmanitost v Karpatech 1. Smluvní strany uplatňují bezpečnostní a preventivní zásady podle hodnocení a zvažování možných přímých či nepřímých, krátkodobých nebo dlouhodobých účinků, včetně kumulativních vlivů cestovního ruchu, rozvojových projektů v oblasti rekreační a sportovní infrastruktury, jakož i turistických, rekreačních a sportovních aktivit, které by mohly mít negativní dopady na biologickou a krajinnou rozmanitost Karpat. V tomto ohledu smluvní strany postupují na základě řádného posouzení potenciálních negativních dopadů projektů, plánů a aktivit souvisejících s rozvojem cestovního ruchu v Karpatech, a to včetně přeshraničních dopadů. 2. V souladu s článkem 12 Karpatské úmluvy smluvní strany spolupracují při přípravě, přijímání a realizaci společné karpatské politiky trvalého a systematického monitorování dopadů stávajícího i plánovaného rozvoje cestovního ruchu na biologickou a krajinnou rozmanitost v Karpatech, jež bude realizována na regionální, národní a lokální úrovni; zejména v oblasti: (a) ochrany, udržování, obnovy a udržitelného využívání ohrožených přírodních a polopřírodních původních lokalit v Karpatech, jež jsou uvedeny v karpatském seznamu ohrožených lokalit, v souladu s článkem 8 odstavec 1 Protokolu o biologické rozmanitosti; (b) integrity, kontinuity, spojitosti a udržování chráněných oblastí a dalších oblastí důležitých pro biologickou a krajinnou rozmanitost Karpat a pro soudržnost ekologické sítě v Karpatech v souladu s článkem 9 Protokolu o biologické rozmanitosti; (c) ochrany ohrožených původních druhů fauny a flóry v Karpatech, jež jsou uvedeny v karpatském seznamu ohrožených druhů, v souladu s článkem 12 odstavec 1 Protokolu o biologické rozmanitosti; (d) prevence zavádění nebo zavlékání nepůvodních invazních druhů anebo geneticky modifikovaných organizmů, které by mohly mít negativní dopady na životní prostředí, jež by mohly ovlivnit biologickou rozmanitost, ekosystémy, lokality či původní druhy v Karpatech, v souladu s článkem 13 odstavec 1 Protokolu o biologické rozmanitosti. 3. Každá smluvní strana stanoví podmínky a kritéria, včetně příslušných nápravných a kompenzačních opatření, podle nichž mohou být povolovány politiky, projekty a činnosti související s rozvojem cestovního ruchu s potenciálně škodlivými dopady na biologickou a krajinnou rozmanitost Karpat. 4. Každá smluvní strana učiní na svém území opatření s cílem zabránit, minimalizovat a v případě potřeby kompenzovat případné negativní dopady cestovního ruchu na biologickou a krajinnou rozmanitost Karpat. Článek 22 Řízení dopadů cestovního ruchu na životní prostředí v Karpatech 1. Smluvní strany uplatňují bezpečnostní a preventivní zásady podle hodnocení a zvažování možných přímých či nepřímých, krátkodobých nebo dlouhodobých účinků, včetně kumulativních vlivů cestovního ruchu, rozvojových projektů v oblasti rekreační a sportovní infrastruktury, jakož i turistických, rekreačních a sportovních aktivit, které by mohly mít negativní dopady na životní prostředí v Karpatech. V tomto ohledu smluvní strany postupují na základě řádného posouzení možných negativních dopadů projektů, plánů a aktivit souvisejících s rozvojem cestovního ruchu v Karpatech, a to včetně přeshraničních dopadů. 2. V souladu s článkem 12 Karpatské úmluvy smluvní strany spolupracují při přípravě, přijímání a realizaci společné karpatské politiky trvalého a systematického monitorování dopadů stávajícího i plánovaného nového rozvoje cestovního ruchu na životní prostředí v Karpatech, jež bude realizována na regionální, národní a lokální úrovni; zejména v oblasti využívání přírodních zdrojů, jako je území, půda, voda, lesy, energie; jakož i problematika řízení odpadních vod, odpadů a znečištění ovzduší. 3. Každá smluvní strana stanoví podmínky a kritéria, včetně příslušných nápravných a kompenzačních opatření, podle nichž mohou být povolovány politiky, projekty a činnosti související s rozvojem cestovního ruchu s potenciálně škodlivými dopady na životní prostředí Karpat. 4. Každá smluvní strana učiní na svém území opatření s cílem zabránit, minimalizovat a v případě potřeby kompenzovat případné negativní dopady cestovního ruchu na životní prostředí v Karpatech. Článek 23 Řízení sociálně hospodářských a kulturních dopadů cestovního ruchu v Karpatech 1. Smluvní strany uplatňují bezpečnostní a preventivní zásady podle hodnocení a zvažování možných přímých či nepřímých, krátkodobých nebo dlouhodobých účinků, včetně kumulativních vlivů cestovního ruchu, rozvojových projektů v oblasti rekreační a sportovní infrastruktury, jakož i turistických, rekreačních a sportovních aktivit, které by mohly mít negativní sociálně hospodářské a kulturní dopady v Karpatech. V tomto ohledu smluvní strany postupují na základě řádného posouzení potenciálních negativních dopadů projektů, plánů a aktivit souvisejících s rozvojem cestovního ruchu v Karpatech, a to včetně přeshraničních dopadů. 2. V souladu s článkem 12 Karpatské úmluvy smluvní strany spolupracují při přípravě, přijímání a realizaci společné karpatské politiky trvalého a systematického monitorování a hodnocení sociálně hospodářských a kulturních dopadů cestovního ruchu v Karpatech, jež bude realizována na regionální, národní a lokální úrovni. 3. Každá smluvní strana učiní na svém území opatření s cílem zabránit, minimalizovat a v případě potřeby kompenzovat případné negativní sociálně hospodářské a kulturní dopady cestovního ruchu v Karpatech. Článek 24 Monitorování účinnosti politik a strategií zaměřených na rozvoj udržitelného cestovního ruchu v Karpatech 1. Každá smluvní strana monitoruje účinnost politik a strategií směřujících k rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech, jež jsou realizovány na národní, regionální a místní úrovni. 2. V souladu s článkem 12 Karpatské úmluvy smluvní strany spolupracují při přípravě, přijímání a realizaci společné karpatské politiky trvalého a systematického monitorování účinků politik a strategií směřujících k rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech realizované na regionální, národní a lokální úrovni, přičemž budou definovat a uplatňovat společně dohodnuté ukazatele a brát v úvahu, posuzovat a měřit zejména: (a) přínos politik a strategií směřujících k rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech za účelem ochrany a udržitelného využívání biologické a krajinné rozmanitosti Karpat v souladu s článkem 4 Karpatské úmluvy a Protokolem o biologické rozmanitosti; (b) přínos politik a strategií směřujících k rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech za účelem ochrany a udržitelného využívání vodních zdrojů Karpat v souladu s článkem 6 Karpatské úmluvy; (c) přínos politik a strategií směřujících k rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech za účelem udržitelného zemědělství, zejména zachování tradičního obhospodařování zemědělské půdy v Karpatech udržitelným způsobem, v souladu s článkem 7 Karpatské úmluvy; (d) přínos politik a strategií směřujících k rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech za účelem udržitelného lesního hospodářství v Karpatech v souladu s článkem 7 Karpatské úmluvy; (e) přínos politik a strategií směřujících k rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech za účelem rozvoje udržitelné dopravy a infrastruktury v souladu s článkem 8 Karpatské úmluvy; (f) přínos politik a strategií směřujících k rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech za účelem ochrany a propagace kulturního dědictví a tradičních znalostí místního obyvatelstva v Karpatech v souladu s článkem 11 Karpatské úmluvy; (g) účinnost politik a strategií směřujících k rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech při posilování řízení dopadů na životní prostředí v Karpatech; (h) účinnost politik a strategií směřujících k rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech při posilování řízení sociálních a kulturních dopadů v Karpatech; (i) účinnost politik a strategií při posilování standardů kvality v odvětví cestovního ruchu v Karpatech; (j) účinnost politik a strategií směřujících k rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech v oblasti tvorby příjmu z cestovního ruchu a zaměstnanosti v Karpatech, a to z krátkodobého i dlouhodobého hlediska; (k) podíl příjmu z cestovního ruchu, který zůstává místnímu obyvatelstvu, a celkový přínos cestovního ruchu k udržitelnému rozvoji místního hospodářství a blahobytu místního obyvatelstva v Karpatech. Článek 25 Společné programy a projekty Každá smluvní strana se podle svých potřeb a možností účastní na společných programech a projektech při činnostech uvedených v článku 1 odstavec 2 a 3, které budou smluvní strany v Karpatech společně realizovat. KAPITOLA IV PROVÁDĚNÍ, MONITOROVÁNÍ A HODNOCENÍ Článek 26 Pokyny CBD k biologické rozmanitosti a rozvoji cestovního ruchu 1. S cílem plánovat, rozvíjet a řídit činnosti v oblasti cestovního ruchu v Karpatech ekologicky, hospodářsky a sociálně udržitelným způsobem smluvní strany propagují začlenění Pokynů CBD k biologické rozmanitosti a rozvoji cestovního ruchu do přípravy či revize svých strategií a plánů pro rozvoj cestovního ruchu v Karpatech a dalších souvisejících odvětvových strategií, a to na příslušné úrovni a po konzultacích s jednotlivými zainteresovanými skupinami, včetně operátorů cestovního ruchu a všech dalších členů odvětví cestovního ruchu. 2. Smluvní strany zváží vytvoření monitorovacích a ohlašovacích systémů vycházejících z ukazatelů uvedených v Pokynech CBD k biologické rozmanitosti a rozvoji cestovního ruchu a v ukazatelích UNWTO, aby bylo možné hodnotit možnost uplatnění a stav realizace těchto Pokynů v karpatském regionu. 3. Smluvní strany Karpatské úmluvy usilují o dosažení synergií při plnění dalších bilaterálních a multilaterálních dohod, jež jsou podstatné pro realizaci Pokynů CBD k biologické rozmanitosti a rozvoji cestovního ruchu a tohoto protokolu v Karpatech, mimo jiné Aarhuské úmluvy, Ramsarské úmluvy, Úmluvy o migrujících druzích, Úmluvy o světovém dědictví, Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, Evropské úmluvy o krajině a dalších. Článek 27 Provádění 1. Každá smluvní strana učiní příslušná právní a správní opatření pro zajištění provádění ustanovení tohoto Protokolu a sleduje účinnost těchto opatření. 2. Každá smluvní strana prozkoumá možnosti jak pomocí finančních opatření podporovat naplňování ustanovení tohoto Protokolu. 3. Konference smluvních stran vytvoří a přijme Strategii o rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech, která bude doplňovat provádění tohoto Protokolu. Článek 28 Vzdělávání, informování a zvyšování povědomí veřejnosti 1. Smluvní strany podporují vzdělávání, informování a zvyšování povědomí veřejnosti o cílech, opatřeních a provádění tohoto Protokolu. 2. Smluvní strany zajistí přístup veřejnosti k informacím souvisejícím s prováděním tohoto Protokolu. Článek 29 Zasedání smluvních stran 1. Konference smluvních stran Karpatské úmluvy slouží jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu. 2. Smluvní strany Karpatské úmluvy, které nejsou smluvními stranami tohoto Protokolu, se mohou účastnit konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu jako pozorovatelé. Pokud konference smluvních stran slouží jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu, pak rozhodnutí podle tohoto Protokolu přijímají pouze ty smluvní strany, které jsou smluvními stranami tohoto Protokolu. 3. Pokud konference smluvních stran slouží jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu, kterýkoliv člen předsednictva konference smluvních stran zastupujícího smluvní stranu Karpatské úmluvy, která však současně není smluvní stranou tohoto Protokolu, bude nahrazen členem, jenž bude zvolen smluvními stranami Protokolu a z některé ze smluvních stran tohoto Protokolu. 4. Jednací řád konference smluvních stran se použije přiměřeně pro zasedání smluvních stran tohoto Protokolu, pokud konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu nerozhodne na základě konsensu jinak. 5. První zasedání konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu svolá sekretariát společně s prvním zasedáním konference smluvních stran plánovaném po vstupu tohoto Protokolu v platnost. Následná řádná zasedání konference smluvních stran Karpatské úmluvy sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu se konají společně s řádnými zasedáními konferencí smluvních stran Karpatské úmluvy, pokud konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu nerozhodne jinak. 6. Konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu učiní v rámci svého mandátu rozhodnutí nezbytná k podpoře jeho účinného provádění. Vykonává funkce svěřené jí tímto Protokolem a: (a) vydává doporučení v jakýchkoliv záležitostech nezbytných pro provádění tohoto Protokolu; (b) zřizuje pomocné orgány nezbytné k provádění tohoto Protokolu; (c) projednává a přijímá, je-li to žádoucí, změny tohoto Protokolu nezbytné k provádění tohoto Protokolu; a (d) vykonává další funkce potřebné pro provádění tohoto Protokolu. Článek 30 Sekretariát 1. Sekretariát ustanovený podle článku 15 Karpatské úmluvy slouží jako sekretariát tohoto Protokolu. 2. Článek 15 odstavec 2 Karpatské úmluvy o funkcích sekretariátu se použije přiměřeně pro tento Protokol. Článek 31 Pomocné orgány 1. Kterýkoliv pomocný orgán ustanovený Karpatskou úmluvou, nebo pod Karpatskou úmluvou, může na základě rozhodnutí konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu sloužit pro potřeby tohoto Protokolu; v takovém případě zasedání smluvních stran určí, jaké funkce bude tento orgán vykonávat. 2. Smluvní strany Karpatské úmluvy, které nejsou smluvními stranami tohoto Protokolu, se mohou účastnit jako pozorovatelé zasedání kteréhokoli z těchto pomocných orgánů. Pokud pomocný orgán Karpatské úmluvy slouží jako pomocný orgán tohoto Protokolu, rozhodnutí v rámci Protokolu budou učiněna pouze smluvními stranami Protokolu. 3. Pokud pomocný orgán Karpatské úmluvy vykonává své funkce v záležitostech týkajících se tohoto Protokolu, kterýkoliv člen předsednictva takového pomocného orgánu zastupujícího smluvní stranu Karpatské úmluvy, která však současně není smluvní stranou Protokolu, bude nahrazen členem, jenž bude zvolen smluvními stranami a z některé ze smluvních stran tohoto Protokolu. 4. Jednací řád konference smluvních stran Karpatské úmluvy se použije přiměřeně pro účast pozorovatelů při práci pomocných orgánů sloužících pro tento Protokol. Článek 32 Kontrola dodržování závazků 1. Smluvní strany pravidelně podávají konferenci smluvních stran zprávu o opatřeních týkajících se tohoto Protokolu a výsledcích přijatých opatření. Konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu stanoví lhůtu a formát pro předkládání zpráv. 2. Pozorovatelé mohou předkládat konferenci smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu nebo Výboru pro provádění Karpatské úmluvy (dále jen „Výbor pro provádění“) jakoukoliv informaci nebo zprávu o provádění a dodržování ustanovení tohoto Protokolu. 3. Výbor pro provádění shromažďuje, hodnotií a analyzuje informace podstatné pro plnění tohoto protokolu a sleduje, jak smluvní strany dodržují ustanovení tohoto Protokolu. 4. Výbor pro provádění předkládá konferenci smluvních stran doporučení k provádění a potřebná opatření pro dodržování tohoto Protokolu. 5. Konference smluvních stran přijme nebo doporučí nezbytná opatření. Článek 33 Hodnocení účinnosti opatření 1. Smluvní strany budou pravidelně zkoumat a hodnotit účinnost ustanovení tohoto Potokolu. 2. Konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu může zvážit přijetí příslušných změn tohoto Protokolu nezbytných pro dosažení jeho cílů. 3. Smluvní strany usnadní zapojení regionálních a místních orgánů a dalších zainteresovaných skupin do procesu podle odstavce 1. KAPITOLA V ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Článek 34 Vztah mezi Karpatskou úmluvou a Protokolem Tento Protokol je Protokolem ke Karpatské úmluvě ve smyslu článku 2 odstavce 3 a dalších souvisejících článků Karpatské úmluvy. Článek 35 Vstup v platnost, změny, odstoupení od Protokolu a řešení sporů 1. Ustanovení článků 19, 20, 21 odstavce 2 až 4 a článku 22 Karpatské úmluvy o vstupu v platnost, změnách a odstoupení od tohoto Protokolu a o řešení sporů se použijí přiměřeně pro tento Protokol. 2. Smluvní stranou tohoto Protokolu se může stát pouze smluvní strana Karpatské úmluvy. Článek 36 Výhrady K tomuto Protokolu nemohou být učiněny žádné výhrady. Článek 37 Depozitář Depozitářem tohoto Protokolu je vláda Ukrajiny. Článek 38 Oznámení Depozitář ve vztahu k Protokolu uvědomí všechny ostatní smluvní strany o: (a) každém podpisu, (b) uložení každé listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, (c) každém dni vstupu v platnost, (d) každém prohlášení učiněném smluvní stranou nebo signatářem, (e) každé výpovědi oznámené smluvní stranou, včetně data, kdy nabývá účinnosti. Článek 39 Podpis Tento Protokol je otevřen k podpisu u depozitáře od 27. května 2011 do 27. května 2012. Podepsáno v Bratislavě dne 27. května 2011 v jednom originále v anglickém jazyce. Originál Protokolu bude uložen u depozitáře, který rozešle ověřené kopie všem smluvním stranám. Na důkaz toho níže podepsaní, řádně zmocnění k tomuto účelu, podepsali tento Protokol Za vládu České republiky Za vládu Maďarské republiky Za vládu Polské republiky Za vládu Rumunska Za vládu Republiky Srbska Za vládu Slovenské republiky Za vládu Ukrajiny 1) Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat přijatá v Kyjevě dne 22. května 2003 byla vyhlášena pod č. 47/2006 Sb. m. s.
Rozhodnutí VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 148/2013 Sb.
Rozhodnutí VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 148/2013 Sb. Rozhodnutí vlády České republiky o zrušení nouzového stavu pro území Libereckého kraje Vyhlášeno 13. 6. 2013, částka 67/2013 148 ROZHODNUTÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 12. června 2013 o zrušení nouzového stavu pro území Libereckého kraje V souladu s čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vláda České republiky zrušuje pro území Libereckého kraje od 24.00 hodin dne 12. června 2013 nouzový stav, vyhlášený rozhodnutím vlády ze dne 2. června 2013, uveřejněným pod č. 140/2013 Sb., od 21.00 hodin dne 2. června 2013. Toto rozhodnutí nabývá účinnosti dnem 12. června 2013 od 24.00 hodin. Předseda vlády: RNDr. Nečas v. r.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 42/2013 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 42/2013 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Království Saúdské Arábie o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu Vyhlášeno 10. 6. 2013, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 5. 2013, částka 26/2013 * Článek 1 - OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE * Článek 2 - DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE * Článek 3 - VŠEOBECNÉ DEFINICE * Článek 4 - REZIDENT * Článek 5 - STÁLÁ PROVOZOVNA * Článek 6 - PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU * Článek 7 - ZISKY PODNIKŮ * Článek 8 - VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA * Článek 9 - SDRUŽENÉ PODNIKY * Článek 10 - DIVIDENDY * Článek 11 - PŘÍJMY Z POHLEDÁVEK * Článek 12 - LICENČNÍ POPLATKY * Článek 13 - ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU * Článek 14 - NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ * Článek 15 - ZAMĚSTNÁNÍ * Článek 16 - TANTIÉMY * Článek 17 - UMĚLCI A SPORTOVCI * Článek 18 - PENZE * Článek 19 - VEŘEJNÉ FUNKCE * Článek 20 - STUDENTI * Článek 21 - UČITELÉ A VÝZKUMNÍCI * Článek 22 - OSTATNÍ PŘÍJMY * Článek 23 - METODY VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ * Článek 24 - ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU * Článek 25 - VÝMĚNA INFORMACÍ * Článek 26 - ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ * Článek 27 - SMÍŠENÁ USTANOVENÍ * Článek 28 - VSTUP V PLATNOST * Článek 29 - UKONČENÍ PLATNOSTI Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 5. 2013 42 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. dubna 2012 byla v Praze podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Království Saúdské Arábie o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu. Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 1 dne 1. května 2013 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním odstavce 2 písm. a) a b) téhož článku. České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně. SMLOUVA MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU KRÁLOVSTVÍ SAÚDSKÉ ARÁBIE O ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDA KRÁLOVSTVÍ SAÚDSKÉ ARÁBIE, přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, se dohodly takto: Článek 1 OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států. Článek 2 DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE 1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli. 2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, a rovněž daní z přírůstku majetku. 3. Současné daně, na které se tato smlouva vztahuje, jsou zejména: a) v případe Království Saúdské Arábie: - Zakat; - daň z příjmů, včetně daně z investic do přírodního plynu; (dále nazývané „saúdská daň“); b) v případě České republiky: - daň z příjmů fyzických osob; - daň z příjmů právnických osob; (dále nazývané „česká daň“). 4. Ustanovení této smlouvy se budou rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány kterýmkoliv smluvním státem po datu podpisu této smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech. Článek 3 VŠEOBECNÉ DEFINICE 1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad: a) výraz „Království Saúdské Arábie“ označuje území Království Saúdské Arábie, které zahrnuje rovněž oblast mimo výsostných vod, kde, na základě jeho právních předpisů a mezinárodního práva, Království Saúdské Arábie vykonává svá svrchovaná a jurisdikční práva pokud jde o vodu, mořské dno, podloží a přírodní zdroje; b) výraz „Česká republika“ označuje území České republiky, na kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky; c) výrazy „jeden smluvní stát“ a „druhý smluvní stát“ označují, podle souvislosti, Českou republiku nebo Království Saúdské Arábie; d) výraz „osoba“ zahrnuje jakoukoliv fyzickou osobu, jakoukoliv společnost nebo všechna jiná sdružení osob, stát, jeho nižší správní útvar nebo místní úřad; e) výraz „společnost“ označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu; f) výrazy „podnik jednoho smluvního státu“ a „podnik druhého smluvního státu“ označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu; g) výraz „mezinárodní doprava“ označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou podnikem, který má místo svého hlavního vedení v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy je loď provozována nebo letadlo provozováno pouze mezi místy ve druhém smluvním státě; h) výraz „státní příslušník“ označuje: - každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu; - každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízenou nebo zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním státě; i) výraz „příslušný úřad“ označuje: - v případě České republiky, ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce; - v případě Království Saúdské Arábie, ministerstvo financí zastupované ministrem financí nebo jeho zmocněným zástupcem. 2. Pokud jde o provádění této smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se tato smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu. Článek 4 REZIDENT 1. Výraz „rezident smluvního státu“ označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa založení, místa hlavního vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě. 2. Výraz „rezident smluvního státu“ v každém případě pro účely této smlouvy zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu a jakoukoliv právnickou osobu zřízenou podle právních předpisů platných v tomto státě, která je v tomto státě provozována buď: a) výlučně pro náboženské, charitativní, vzdělávací, vědecké nebo jiné podobné účely; nebo b) aby poskytovala penze nebo jiné podobné dávky zaměstnancům na základě plánu. 3. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následovně: a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho smluvního státu, ve kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho smluvního státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů); b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném smluvním státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho smluvního státu, ve kterém se obvykle zdržuje; c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho smluvního státu, jehož je státním příslušníkem; d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou smluvních států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou. 4. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího hlavního vedení. Článek 5 STÁLÁ PROVOZOVNA 1. Výraz „stálá provozovna“ označuje pro účely této smlouvy trvalé místo k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku. 2. Výraz „stálá provozovna“ zahrnuje obzvláště: a) místo vedení; b) závod; c) kancelář; d) továrnu; e) dílnu; f) místo těžby přírodních zdrojů. 3. Výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje: a) staveniště, stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než šest měsíců; b) poskytování služeb, včetně poradenských služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období. 4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz „stálá provozovna“ nezahrnuje: a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystavení zboží patřícího podniku; b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo vystavení; c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem; d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik; e) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter; f) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud celková činnost trvalého místa k výkonu činnosti vyplývající z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru. 5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku, osoba - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v prvně zmíněném smluvním státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, jestliže tato osoba: a) má a obvykle vykonává v tomto státě oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnosti takovéto osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4 tohoto článku, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu činnosti, by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce; nebo b) nemá takové oprávnění, ale obvykle udržuje v prvně zmíněném státě zásobu zboží, ze které pravidelně dodává zboží jménem podniku. 6. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak jestliže činnosti takového zástupce jsou zcela nebo téměř zcela věnovány zájmům tohoto podniku a jiných podniků, které jsou jím ovládány nebo které mají podíl na jeho ovládání, nebude tento zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce. 7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti. Článek 6 PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU 1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě. 2. Výraz „nemovitý majetek“ má takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Tento výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, užívací právo k nemovitému majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů. Lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek. 3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku. 4. Ustanovení odstavců 1 a 3 tohoto článku platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k vykonávání nezávislého povolání. Článek 7 ZISKY PODNIKŮ 1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně. 2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou. 3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené pro účely činnosti stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde. Avšak takový odpočet se nepovolí u částek, pokud nějaké budou, placených (jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě příjmů z pohledávky co se týče peněz půjčených stálé provozovně. Podobně se nezohlední při stanovení zisků stálé provozovny částky účtované (jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě příjmů z pohledávky co se týče peněz půjčených ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří. 4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením. Použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku. 5. Zisky, které pobírá podnik jednoho smluvního státu z vývozu zboží do druhého smluvního státu nepodléhají zdanění v tomto druhém smluvním státě. Jestliže vývozní kontrakty zahrnují další činnosti vykonávané ve druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, mohou být zisky pobírané z takovýchto činností zdaněny ve druhém smluvním státě. 6. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik. 7. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup. 8. Výraz „zisky podniků“ zahrnuje, ale není omezen na, zisky pobírané z výroby, obchodní činnosti, bankovnictví, pojišťovnictví, z provozování vnitrozemské dopravy a z poskytování služeb. Tento výraz nezahrnuje zisky fyzické osoby z vykonávání osobních služeb, ať jako zaměstnance či jako nezávislé osoby. 9. Nic v tomto článku se nedotýká provádění jakéhokoliv právního předpisu smluvního státu, který se týká daně ukládané z příjmů pobíraných nerezidenty z pojišťovacích činností. 10. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku. Článek 8 VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA 1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku. 2. Jestliže místo hlavního vedení podniku vodní dopravy je na palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází domovský přístav lodi, nebo, není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, jehož je provozovatel lodi rezidentem. 3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci. Článek 9 SDRUŽENÉ PODNIKY 1. Jestliže a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny. 2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát - s výjimkou případu podvodu, hrubé nedbalosti nebo vědomého zanedbání - přiměřeně částku daně tam uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k ostatním ustanovením této smlouvy a, bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí. Článek 10 DIVIDENDY 1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě. 2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 5 procent hrubé částky dividend. Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny. 3. Výraz „dividendy“ použitý v tomto článku označuje příjmy z akciíakcií, požitkových akciíakcií nebo požitkových práv, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akciíakcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která rozdílí zisk nebo provádí platbu, rezidentem. 4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 této smlouvy podle toho, o jaký případ jde. 5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže jsou tyto dividendy vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě. Článek 11 PŘÍJMY Z POHLEDÁVEK 1. Příjmy z pohledávek mající zdroj v jednom smluvním státě a skutečně vlastněné rezidentem druhého smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto druhém státě. 2. Výraz „příjmy z pohledávek“ použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitostinemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírůcenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírůmcenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za příjem z pohledávky pro účely tohoto článku. Výraz „příjmy z pohledávek“ nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3. 3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník příjmů z pohledávek, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají tyto příjmy zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže pohledávka, ze které jsou tyto příjmy placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 této smlouvy podle toho, o jaký případ jde. 4. Předpokládá se, že příjmy z pohledávek mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce těchto příjmů, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou tyto příjmy placeny, a tyto příjmy jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto příjmy mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna. 5. Jestliže částka příjmů, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy. Článek 12 LICENČNÍ POPLATKY 1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě. 2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků. 3. Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů nebo filmů nebo pásek užívaných pro rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu nebo za užití nebo za právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké. 4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 této smlouvy podle toho, o jaký případ jde. 5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna. 6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy. Článek 13 ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU 1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 této smlouvy a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě. 2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě. 3. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku sloužícího k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku. 4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akciíakcií nebo jiných podílů na společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě. 5. Zisky pobírané ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v předchozích odstavcích, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem. Článek 14 NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ 1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů, kdy takové příjmy mohou být rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě: a) jestliže má tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém smluvním státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém smluvním státě; nebo b) jestliže jeho pobyt ve druhém smluvním státě po jedno nebo více období v úhrnu činí nebo přesahuje 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce; v takovém případě jen taková část příjmů, která je pobírána z jeho činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém státě. 2. Výraz „svobodné povolání“ zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vy chovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců. Článek 15 ZAMĚSTNÁNÍ 1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 této smlouvy zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě. 2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 tohoto článku zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou splněny: a) příjemce se zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce; a b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu; a c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě. 3. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozované nebo provozovaného v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku. Článek 16 TANTIÉMY Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě. Článek 17 UMĚLCI A SPORTOVCI 1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 této smlouvy zdaněny v tomto druhém státě. 2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 této smlouvy zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány. Článek 18 PENZE Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odstavce 2 této smlouvy zdanění jen v tomto státě. Článek 19 VEŘEJNÉ FUNKCE 1. a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě. b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto druhém státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu: - je státním příslušníkem tohoto státu; nebo - se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb. 2. a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu, podléhají zdanění jen v tomto státě. b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto druhého státu. 3. Ustanovení článků 15, 16, 17 a 18 této smlouvy se použijí na platy, mzdy a jiné podobné odměny a na penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu. Článek 20 STUDENTI 1. Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo studia student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo studia, nepodléhají zdanění v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát. 2. Pokud jde o podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, které nebo která nejsou předmětem odstavce 1 tohoto článku, bude mít student nebo žák uvedený v odstavci 1 tohoto článku, kromě toho, právo v průběhu takového vzdělávání nebo studia na stejná daňová osvobození, slevy nebo snížení, která nebo které přísluší rezidentům smluvního státu, v němž se tento student zdržuje. Článek 21 UČITELÉ A VÝZKUMNÍCI S odměnami pobíranými učitelem nebo výzkumníkem, který je rezidentem jednoho smluvního státu, z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě se bude zacházet v souladu s ustanoveními příslušných článků této smlouvy. Článek 22 OSTATNÍ PŘÍJMY 1. Části příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě. 2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se nepoužijí na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odstavci 2 této smlouvy, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 této smlouvy podle toho, o jaký případ jde. Článek 23 METODY VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ 1. S výhradou ustanovení právních předpisů smluvních států týkajících se vyloučení dvojího zdanění, jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě, prvně zmíněný stát povolí snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z příjmů zaplacené v tomto druhém státě. Částka, o kterou se daň sníží však nepřesáhne tu část daně z příjmů vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem, který může být zdaněn v tomto druhém státě. 2. Jestliže v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy je příjem pobíraný rezidentem jednoho smluvního státu osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem. 3. Metody vyloučení dvojího zdanění neovlivní v případě Království Saúdské Arábie ustanovení ohledně režimu výběru Zakatu, pokud jde o saúdské státní příslušníky, kteří jsou rezidenty Království Saúdské Arábie. Článek 24 ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU 1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy. 2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu s touto smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států. 3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění této smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených v této smlouvě. 4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Článek 25 VÝMĚNA INFORMACÍ 1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2. 2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto osoby nebo úřady mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích. 3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost: a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu; b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu; c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem. 4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích. 5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje bankabanka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě. 6. Informace vyměněné v souladu s ustanoveními tohoto článku budou použity jen pro daňové účely uvedené v odstavci 2 tohoto článku. Článek 26 ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod. Článek 27 SMÍŠENÁ USTANOVENÍ 1. Nic v této smlouvě se nedotýká provádění ustanovení vnitrostátních právních předpisů smluvních států určených k zabránění daňovému úniku a vyhýbaní se daňové povinnosti. 2. Bez ohledu na ustanovení jakýchkoliv jiných článků této smlouvy, výhody stanovené podle této smlouvy nebudou poskytnuty společnostem kteréhokoliv ze smluvních států, jestliže smyslem takových společností je získat výhody podle této smlouvy, které by jinak nebyly dostupné. Článek 28 VSTUP V PLATNOST 1. Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů požadovaných jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva vstoupí v platnost první den druhého měsíce následujícího po datu pozdějšího z těchto oznámení. 2. Ustanovení této smlouvy se budou provádět: a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo připisované k 1. lednu bezprostředně následujícímu po datu vstupu Smlouvy v platnost nebo později; a b) pokud jde o ostatní daně, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna bezprostředně následujícího po datu vstupu této smlouvy v platnost nebo později. Článek 29 UKONČENÍ PLATNOSTI 1. Tato smlouva zůstane v platnosti po neurčitou dobu, avšak kterýkoli ze smluvních států může diplomatickou cestou, podáním písemné výpovědi druhému smluvnímu státu, ukončit platnost Smlouvy, a to ne později než 30. června každého kalendářního roku, počínaje pět let po roce, ve němž Smlouva vstoupila v platnost. 2. V takovém případě se Smlouva přestane provádět: a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo připisované po konci kalendářního roku, v němž byla dána taková výpověď; a b) pokud jde o ostatní daně, na příjmy za každý daňový rok začínající po konci kalendářního roku, v němž byla dána taková výpověď. Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu. Dáno v Praze dne 25. dubna 2012 ve dvou původních vyhotoveních, v českém, arabském a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě jakéhokoliv rozdílu bude rozhodujícím anglický text. Za vládu České republiky Miroslav Kalousek ministr financí Za vládu Království Saúdské Arábie Ibrahim Abdulaziz Al-Assaf ministr financí
Vyhláška č. 142/2013 Sb.
Vyhláška č. 142/2013 Sb. Vyhláška o vydání pamětní stříbrné dvousetkoruny k 750. výročí založení kláštera Zlatá Koruna Vyhlášeno 6. 6. 2013, datum účinnosti 19. 6. 2013, částka 65/2013 * § 1 - (1) Dnem 19. června 2013 se k 750. výročí založení kláštera Zlatá Koruna vydává pamětní stříbrná mince po 200 Kč (dále jen „dvousetkoruna“). * § 2 - (1) Na lícní straně dvousetkoruny je klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, v jehož pozadí je znak kláštera Zlatá Koruna. Pod vyobrazením kostela Nanebevzetí Panny Marie je označení nominální hodnoty pamětní mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“, * § 3 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 19. června 2013. k vyhlášce č. 142/2013 Sb. Aktuální znění od 19. 6. 2013 142 VYHLÁŠKA ze dne 21. května 2013 o vydání pamětní stříbrné dvousetkoruny k 750. výročí založení kláštera Zlatá Koruna Česká národní banka stanoví podle § 22 písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb.: § 1 (1) Dnem 19. června 2013 se k 750. výročí založení kláštera Zlatá Koruna vydává pamětní stříbrná mince po 200 Kč (dále jen „dvousetkoruna“). (2) Dvousetkoruna se vydává v běžném provedení a ve zvláštním provedení s leštěným polem mince a matovým reliéfem (dále jen „zvláštní provedení“). (3) Dvousetkoruna v běžném i zvláštním provedení se razí ze slitiny obsahující 925 dílů stříbra a 75 dílů mědi. Hmotnost dvousetkoruny je 13 g, její průměr 31 mm a síla 2,35 mm. Při ražbě dvousetkoruny v běžném i zvláštním provedení je přípustná odchylka v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je přípustná odchylka nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra odchylka nahoru 1 %. Hrana dvousetkoruny v běžném provedení je vroubkovaná, hrana dvousetkoruny ve zvláštním provedení je hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKAČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.925 * 13 g *“. § 2 (1) Na lícní straně dvousetkoruny je klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, v jehož pozadí je znak kláštera Zlatá Koruna. Pod vyobrazením kostela Nanebevzetí Panny Marie je označení nominální hodnoty pamětní mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“, které je na okrajích ohraničeno tečkami. Při levém, horním a pravém okraji dvousetkoruny je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“, který je na okrajích ohraničen tečkami. Značka České mincovny tvořená kompozicí písmen „Č“ a „M“ je při pravém okraji dvousetkoruny. (2) Na rubové straně dvousetkoruny je rozeta z kostela Nanebevzetí Panny Marie. Při obvodu dvousetkoruny je opis „ZALOŽENÍ KLÁŠTERA ZLATÁ KORUNA“, letopočty „1263 - 2013“ a iniciály autoraautora dvousetkoruny, akademického sochaře Zbyňka Fojtů, které jsou tvořeny spojenými písmeny „FZ“. Všechny texty jsou mezi sebou odděleny tečkami. (3) Vyobrazení dvousetkoruny je uvedeno v příloze k této vyhlášce. § 3 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 19. června 2013. Guvernér: Ing. Singer, Ph.D., v. r. Příloha k vyhlášce č. 142/2013 Sb. Vyobrazení pamětní stříbrné dvousetkoruny k 750. výročí založení kláštera Zlatá Koruna (lícní a rubová strana) 81kB 91kB
Nařízení vlády č. 141/2013 Sb.
Nařízení vlády č. 141/2013 Sb. Nařízení vlády, kterým se stanoví podrobnější úprava vzájemného převodu důchodových práv ve vztahu k důchodovému systému Evropské unie Vyhlášeno 6. 6. 2013, datum účinnosti 1. 9. 2013, částka 65/2013 * § 1 - Předmět úpravy * § 2 - Výpočet finanční částky stanovené jako převáděné důchodové právo získané v České republice * § 3 - Převod důchodových práv získaných v důchodovém systému Evropské unie do českého důchodového pojištění * § 5 - Převod důchodových práv zaměstnanců dalších institucí * § 6 - Přechodné ustanovení * § 7 - Zrušovací ustanovení * § 8 - Účinnost k nařízení vlády č. 141/2013 Sb. Aktuální znění od 1. 1. 2022 (388/2021 Sb.) 141 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 15. května 2013, kterým se stanoví podrobnější úprava vzájemného převodu důchodových práv ve vztahu k důchodovému systému Evropské unie Vláda nařizuje podle § 105a odst. 4 a 5 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 189/2006 Sb. a zákona č. 314/2012 Sb., a podle § 15 odst. 5 zákona č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření: § 1 Předmět úpravy Toto nařízení upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie1) výpočet finanční částky stanovené jako převáděné důchodové právo získané v České republice do důchodového systému Evropské unie a převod důchodových práv získaných v důchodovém systému Evropské unie do českého důchodového pojištění. § 2 Výpočet finanční částky stanovené jako převáděné důchodové právo získané v České republice (1) Finanční částka stanovená jako převáděné důchodové právo získané v České republice se vypočte jako součin jednotkové hodnoty odloženého důchodu a úhrnu předpokládané procentní výměry starobního důchodu a příslušné části základní výměry starobního důchodu. (2) Předpokládaná procentní výměra starobního důchodu se vypočte postupem podle § 33 odst. 2 a § 34 odst. 1, 2 a 5 zákona o důchodovém pojištění s tím, že doba pojištění včetně doby výkonu výdělečné činnostivýdělečné činnosti vykonávané po vzniku nároku na starobní důchod i výpočtový základ se zjišťují k rozhodnému dni; za rozhodný den se považuje den uplatnění žádosti o převod důchodového práva u příslušné instituce Evropské unie nebo den, kterým podle přímo použitelného předpisu Evropské unie1) vznikne právo o převod důchodového práva požádat, pokud žádost byla uplatněna před tímto dnem. Pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu se přitom za vyloučenou dobu považuje doba účasti v důchodovém systému Evropské unie. V případě další žádosti o převod důchodového práva se za rozhodné období pro stanovení osobního vyměřovacího základu považuje období, které začíná kalendářním rokem bezprostředně následujícím po kalendářním roce, v němž byla podána předchozí žádost o převod důchodového práva. Předpokládaná procentní výměra starobního důchodu se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. (3) Příslušná část základní výměry starobního důchodu se vypočte, je-li rozhodným dnem den přede dnem dosažení důchodového věku, tak, že základní výměra starobního důchodu platná k rozhodnému dni se vynásobí podílem délky doby pojištění získané v českém důchodovém pojištění k rozhodnému dni a úhrnu doby pojištění získané v českém důchodovém pojištění k rozhodnému dni a doby od rozhodného dne do dne dosažení důchodového věku žadatele o převod důchodových práv (dále jen „žadatel“) podle předpisů platných k rozhodnému dni; takto vypočtená příslušná část základní výměry se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Příslušná část základní výměry starobního důchodu se stanoví, je-li rozhodným dnem den, ve kterém žadatel dosáhl důchodového věku nebo pozdější den, ve výši základní výměry starobního důchodu platné k rozhodnému dni. (4) Jednotková hodnota odloženého důchodu se stanoví podle věku, kterého žadatel k rozhodnému dni dosáhl v celých rocích, úmrtnostních tabulek platných k rozhodnému dni a hodnoty úrokové míry podle čl. 8 přílohy VIII nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68, která platí k rozhodnému dni. Jednotková hodnota odloženého důchodu se vypočte jako jednotková počáteční hodnota předlhůtního odloženého doživotního důchodu podle vzorce uvedeného v příloze, přičemž výpočet se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. (5) Pro stanovení jednotkové hodnoty odloženého důchodu se použijí úmrtnostní tabulky Ministerstva práce a sociálních věcí jednotné pro muže a ženy a stanovené vždy pro období pěti po sobě následujících kalendářních roků. (6) Finanční částka vypočtená podle odstavců 1 až 5 se zvýší o částku stanovenou jako úrok z finanční částky vypočtené podle odstavců 1 až 5 za období od rozhodného dne do dne, který předchází dni převodu finanční částky z účtu České správy sociálního zabezpečení na účet v důchodovém systému Evropské unie. Výše úroku se vypočte složeným úrokováním s roční úrokovou mírou ve výši diskontní sazby České národní bankybanky platné k rozhodnému dni. Výše úroku se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. § 3 Převod důchodových práv získaných v důchodovém systému Evropské unie do českého důchodového pojištění (1) Doba služby nebo zaměstnánízaměstnání v Evropské unii nebo jejích institucích, popřípadě též doba pojištění získaná v důchodovém systému jiného členského státujiného členského státu Evropské unie, která byla zahrnuta ve výši pojistněmatematického ekvivalentu důchodových práv získaných v důchodovém systému Evropské unie (dále jen „důchodový ekvivalent“), se pro získání doby pojištění potřebné pro vznik nároku na důchod v českém důchodovém pojištění považují ve stejném časovém období a ve stejném rozsahu za dobu pojištění v českém důchodovém pojištění. (2) Doba pojištění a vyměřovací základy použité pro stanovení výpočtového základu, které byly podle § 2 odst. 2 zohledněny při výpočtu finanční částky stanovené jako převáděné důchodové právo získané v České republice, se považují ve stejném časovém období a ve stejném rozsahu za dobu pojištění a vyměřovací základy v českém důchodovém pojištění. (3) Výše důchodového ekvivalentu, který byl poukázán na účet České správy sociálního zabezpečení, se převede na českou měnu kurzem vyhlášeným Českou národní bankoubankou pro den převedení důchodového ekvivalentu na účet České správy sociálního zabezpečení; do výše důchodového ekvivalentu nenáleží částka, o kterou byl důchodový ekvivalent navýšen za období od podání žádosti o převod důchodových práv do dne převodu důchodového ekvivalentu z účtu důchodového systému Evropské unie. Pokud důchodový ekvivalent zahrnuje též převedené důchodové právo získané v České republice v částce stanovené podle § 2, sníží se pro účely stanovení převodu důchodových práv získaných v důchodovém systému Evropské unie důchodový ekvivalent podle věty první o finanční částku stanovenou podle § 2 odst. 1 až 5. (4) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle zákona o důchodovém pojištění se zvýší o částku stanovenou podle výše důchodového ekvivalentu upraveného podle odstavce 3 a jednotkové hodnoty odloženého důchodu, nejdříve však ode dne dosažení důchodového věku podle zákona o důchodovém pojištění. Takto stanovená částka se pokládá za výši starobního důchodu stanovenou s přihlédnutím k délce doby služby nebo zaměstnánízaměstnání v Evropské unii nebo jejích institucích, která založila účast v důchodovém systému Evropské unie, a vyměřovacím základům za tuto dobu. Nevznikne-li nárok na starobní důchod, jehož procentní výměra by se stanovila podle věty první, z důvodu úmrtí, přičte se zvýšení podle věty první ve výši 50 % k procentní výměře vdovského nebo vdoveckého důchodu a ve výši 40 % k procentní výměře sirotčího důchodu, pokud tyto důchody náleží z důvodu úmrtí osoby, jejíž starobní důchod by se stanovil podle věty první. (5) Zvýšení procentní výměry důchodu uvedené v odstavci 4 se vypočte jako podíl výše důchodového ekvivalentu upraveného podle odstavce 3 a jednotkové hodnoty odloženého důchodu podle vzorce uvedeného v příloze. Pro výpočet se použijí úmrtnostní tabulky platné pro účely převodu důchodových práv do důchodového systému Evropské unie a hodnoty úrokové míry podle čl. 8 přílohy VIII nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68, která platí ke dni podání žádosti o převod důchodových práv získaných v důchodovém systému Evropské unie do českého důchodového pojištění. Výpočet se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. (6) Délka doby pojištění v českém důchodovém pojištění podle odstavců 1 a 2 a částka zvýšení procentní výměry důchodu podle odstavců 3 až 5 se stanoví ke dni podání žádosti o převod důchodových práv získaných v důchodovém systému Evropské unie do českého důchodového pojištění; tento den je rozhodný pro stanovení veličin ovlivňujících výpočet. Zápočet doby pojištění a zvýšení procentní výměry podle věty první se provede nejdříve ke dni převedení důchodového ekvivalentu na účet České správy sociálního zabezpečení. § 5 Převod důchodových práv zaměstnanců dalších institucí Toto nařízení se vztahuje obdobně na převod důchodových práv zaměstnanců Evropské centrální bankybanky a Evropské investiční bankybanky, jde-li o důchodové systémy těchto institucí. § 6 Přechodné ustanovení Převod důchodových práv zaměstnanců Evropské centrální bankybanky a Evropské investiční bankybanky podle § 5 se vztahuje na osoby, které jsou těmito zaměstnanci v den nabytí účinnosti tohoto nařízení nebo se těmito zaměstnanci staly po tomto dni. § 7 Zrušovací ustanovení Nařízení vlády č. 587/2006 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava vzájemného převodu důchodových práv ve vztahu k důchodovému systému Evropských společenství, se zrušuje. § 8 Účinnost Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. září 2013. Předseda vlády: RNDr. Nečas v. r. Ministryně práce a sociálních věcí: Ing. Müllerová v. r. Příloha k nařízení vlády č. 141/2013 Sb. Výpočet jednotkové hodnoty odloženého důchodu Jednotková hodnota odloženého důchodu (JHOD) se vypočte podle vzorce: JHOD=12×∑k=rωdk×pvk+0,2×∑k=rωdk×pvk×1-pvk kde v je věk, kterého žadatel v celých rocích dosáhl ke dni rozhodnému pro výpočet, r je rozdíl mezi důchodovým věkem žadatele a věkem, kterého v celých rocích dosáhl ke dni rozhodnému pro výpočet, pokud je tento věk nižší než důchodový věk žadatele; není-li tomu tak, je „r“ rovno nule, ω je nejvyšší věk uvedený v úmrtnostních tabulkách, kpv je pravděpodobnost, že osoba, která se dožila věku v, se dožije věku v + k, přičemž tato pravděpodobnost se stanoví podle úmrtnostních tabulek, d=11+i je diskontní faktor odpovídající úrokové míře i. Ke stanovení pravděpodobností kpv se použijí úmrtnostní tabulky platné pro účely převodu důchodových práv do důchodového systému Evropské unie ke dni rozhodnému pro výpočet. Jako hodnota úrokové míry i se použije hodnota úrokové míry podle čl. 8 přílohy VIII nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 platná ke dni rozhodnému pro výpočet. 1) Nařízení Rady (EHS, Euroatom, ESUO) č. 259/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví služební řád úředníků Evropské unie a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropské unie, v platném znění.
Nařízení vlády č. 144/2013 Sb.
Nařízení vlády č. 144/2013 Sb. Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 110/2001 Sb., kterým se stanoví další vozidla, která mohou být vybavena zvláštním zvukovým výstražným zařízením doplněným zvláštním výstražným světlem modré barvy Vyhlášeno 5. 6. 2013, datum účinnosti 5. 6. 2013, částka 66/2013 * Čl. I - Nařízení vlády č. 110/2001 Sb., kterým se stanoví další vozidla, která mohou být vybavena zvláštním zvukovým výstražným zařízením doplněným zvláštním výstražným světlem modré barvy, se mění takto: * Čl. II Aktuální znění od 5. 6. 2013 144 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 5. června 2013, kterým se mění nařízení vlády č. 110/2001 Sb., kterým se stanoví další vozidla, která mohou být vybavena zvláštním zvukovým výstražným zařízením doplněným zvláštním výstražným světlem modré barvy Vláda nařizuje podle § 137 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (dále jen „zákon“) k provedení § 41 odst. 3 zákona: Čl. I Nařízení vlády č. 110/2001 Sb., kterým se stanoví další vozidla, která mohou být vybavena zvláštním zvukovým výstražným zařízením doplněným zvláštním výstražným světlem modré barvy, se mění takto: 1. V § 1 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní: „i) náměstka ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost.“. 2. V § 1 odst. 2 se slova „písm. e) až h)“ nahrazují slovy „písm. e) až i)“. Čl. II Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Předseda vlády: RNDr. Nečas v. r. Ministr vnitra: Kubice v. r. Ministr dopravy: Ing. Stanjura v. r.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 138/2013 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 138/2013 Sb. Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Vyhlášeno 4. 6. 2013, částka 63/2013 138 SDĚLENÍ Ministerstva vnitra ze dne 27. května 2013 o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 23. listopadu 2013 nové volby do zastupitelstva obce: obec| okres| kraj ---|---|--- Staňkovice| Litoměřice| Ústecký Ministr: Kubice v. r.
Vyhláška č. 137/2013 Sb.
Vyhláška č. 137/2013 Sb. Vyhláška o vydání pamětní stříbrné pětisetkoruny ke 100. výročí narození Beno Blachuta Vyhlášeno 4. 6. 2013, datum účinnosti 5. 6. 2013, částka 63/2013 * § 1 - (1) Dnem 5. června 2013 se ke 100. výročí narození operního pěvce Beno Blachuta vydává pamětní stříbrná mince po 500 Kč (dále jen „pětisetkoruna“). * § 2 - (1) Na lícní straně pětisetkoruny je obrys postavy Beno Blachuta v roli prince z opery Antonína Dvořáka „Rusalka“. Uvnitř postavy jsou vypsány názvy některých oper, ve kterých Beno Blachut vystupoval. Při levém a pravém okraji pětisetkoruny je název státu * § 3 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 5. června 2013. k vyhlášce č. 137/2013 Sb. Aktuální znění od 5. 6. 2013 137 VYHLÁŠKA ze dne 21. května 2013 o vydání pamětní stříbrné pětisetkoruny ke 100. výročí narození Beno Blachuta Česká národní banka stanoví podle § 22 písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb.: § 1 (1) Dnem 5. června 2013 se ke 100. výročí narození operního pěvce Beno Blachuta vydává pamětní stříbrná mince po 500 Kč (dále jen „pětisetkoruna“). (2) Pětisetkoruna se vydává v běžném provedení a ve zvláštním provedení s leštěným polem mince a matovým reliéfem (dále jen „zvláštní provedení“). (3) Pětisetkoruna v běžném i zvláštním provedení se razí ze slitiny obsahující 925 dílů stříbra a 75 dílů mědi. Hmotnost pětisetkoruny je 25 g, její průměr 40 mm a síla 2,6 mm. Při ražbě pětisetkoruny v běžném i zvláštním provedení je přípustná odchylka v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je přípustná odchylka nahoru 0,50 g a v obsahu stříbra odchylka nahoru 1 %. Hrana pětisetkoruny v běžném provedení je vroubkovaná, hrana pětisetkoruny ve zvláštním provedení je hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKAČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.925 * 25 g *“. § 2 (1) Na lícní straně pětisetkoruny je obrys postavy Beno Blachuta v roli prince z opery Antonína Dvořáka „Rusalka“. Uvnitř postavy jsou vypsány názvy některých oper, ve kterých Beno Blachut vystupoval. Při levém a pravém okraji pětisetkoruny je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Vlevo od postavy Beno Blachuta je označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „500 Kč“. Značka České mincovny tvořená kompozicí písmen „Č“ a „M“ je při levém spodním okraji pětisetkoruny. (2) Na rubové straně pětisetkoruny je portrét Beno Blachuta. Při levém okraji pětisetkoruny je opis „BENO BLACHUT“. Při pravém okraji pětisetkoruny jsou letopočty „1913 - 2013“. Při spodním okraji pětisetkoruny je iniciála autoraautora pětisetkoruny Vojtěcha Dostála, DiS., která je tvořena obráceným písmenem „D“. (3) Vyobrazení pětisetkoruny je uvedeno v příloze k této vyhlášce. § 3 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 5. června 2013. Guvernér: Ing. Singer, Ph.D., v. r. Příloha k vyhlášce č. 137/2013 Sb. Vyobrazení pamětní stříbrné pětisetkoruny ke 100. výročí narození Beno Blachuta (lícní a rubová strana) 84kB 77kB
Vyhláška č. 136/2013 Sb.
Vyhláška č. 136/2013 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 309/2011 Sb., o stanovení podmínek vyšetřování skotu na bovinní spongiformní encefalopatii v rámci prohlídky jatečných zvířat a masa Vyhlášeno 4. 6. 2013, datum účinnosti 1. 7. 2013, částka 63/2013 * Čl. I - Vyhláška č. 309/2011 Sb., o stanovení podmínek vyšetřování skotu na bovinní spongiformní encefalopatii v rámci prohlídky jatečných zvířat a masa, se mění takto: * Čl. II Aktuální znění od 1. 7. 2013 136 VYHLÁŠKA ze dne 21. května 2013, kterou se mění vyhláška č. 309/2011 Sb., o stanovení podmínek vyšetřování skotu na bovinní spongiformní encefalopatii v rámci prohlídky jatečných zvířat a masa Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 78 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění zákona č. 131/2003 Sb., zákona č. 316/2004 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 308/2011 Sb. a zákona č. 359/2012 Sb., k provedení § 75 odst. 3 zákona: Čl. I Vyhláška č. 309/2011 Sb., o stanovení podmínek vyšetřování skotu na bovinní spongiformní encefalopatii v rámci prohlídky jatečných zvířat a masa, se mění takto: 1. § 2 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 3 a 4 zní: „§ 2 Podmínky vyšetřování skotu na bovinní spongiformní encefalopatii (1) V rámci prohlídky jatečných zvířat a masa se na bovinní spongiformní encefalopatii vyšetřuje skot starší 30 měsíců narozený ve státech nebo na územích neuvedených v příloze k této vyhlášce. (2) V rámci prohlídky jatečných zvířat a masa, jde-li o zvířata nuceně poražená mimo jatky3), nebo zvířata, u nichž byly při prohlídce před porážkou pozorovány klinické příznaky nákazy4), se na bovinní spongiformní encefalopatii vyšetřuje a) skot starší 24 měsíců narozený v České republice nebo ve státech neuvedených v příloze k této vyhlášce nebo na územích neuvedených v příloze k této vyhlášce, nebo b) skot starší 48 měsíců narozený v členském státě Evropské unie uvedeném v příloze k této vyhlášce nebo na území uvedeném v příloze k této vyhlášce, s výjimkou České republiky. 3) Příloha III kapitola A část I bod 2. 1. první odrážka nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001. Příloha III oddíl I kapitola VI nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu, v platném znění. 4) Příloha III kapitola A část I bod 2. 1. druhá odrážka nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001. Příloha I oddíl II kapitola III bod 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě, v platném znění.“. 2. Příloha zní: „Příloha k vyhlášce č. 309/2011 Sb. SEZNAM ČLENSKÝCH STÁTŮ EVROPSKÉ UNIE A ÚZEMÍ, JIMŽ JE POVOLENO NEVYŠETŘOVAT SKOT NA BOVINNÍ SPONGIFORMNÍ ENCEFALOPATII V RÁMCI PROHLÍDKY JATEČNÝCH ZVÍŘAT A MASA 1. Belgie 2. Česká republika 3. Dánsko 4. Estonsko 5. Finsko 6. Francie 7. Irsko 8. Itálie 9. Kypr 10. Litva 11. Lotyšsko 12. Lucembursko 13. Maďarsko 14. Malta 15. Německo 16. Nizozemsko 17. Polsko 18. Portugalsko 19. Rakousko 20. Řecko 21. Slovensko 22. Slovinsko 23. Spojené království a Normanské ostrovy a Ostrov Man 24. Španělsko 25. Švédsko“. Čl. II Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2013. Ministr: Ing. Bendl v. r.
Vyhláška č. 135/2013 Sb.
Vyhláška č. 135/2013 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 315/2000 Sb., o technickém a záchranném vybavení námořní jachty a prokazování způsobilosti k vedení námořní jachty Vyhlášeno 4. 6. 2013, datum účinnosti 15. 6. 2013, částka 63/2013 * Čl. I - Vyhláška č. 315/2000 Sb., o technickém a záchranném vybavení námořní jachty a prokazování způsobilosti k vedení námořní jachty, se mění takto: * Čl. II - Přechodná ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 15. 6. 2013 135 VYHLÁŠKA ze dne 28. května 2013, kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 315/2000 Sb., o technickém a záchranném vybavení námořní jachty a prokazování způsobilosti k vedení námořní jachty Ministerstvo dopravy stanoví podle § 85 odst. 1 zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění zákona č. 310/2008 Sb. a zákona č. 261/2011 Sb., k provedení § 49 odst. 5 zákona: Čl. I Vyhláška č. 315/2000 Sb., o technickém a záchranném vybavení námořní jachty a prokazování způsobilosti k vedení námořní jachty, se mění takto: 1. V § 10 odst. 1 písm. c) se číslo „12“ nahrazuje číslem „16“. 2. V § 10 odst. 1 písm. c), § 13 písm. b) a § 14 písm. b) se číslo „10“ nahrazuje číslem „20“. 3. V § 10 odst. 1 písm. c) se slova „4 stupně“ nahrazují slovy „6 stupňů“. 4. V § 11 odst. 2 se písmeno d) zrušuje. Dosavadní písmena e) až g) se označují jako písmena d) až f). 5. V § 25 odst. 2 písm. a) se číslo „1 000“ nahrazuje číslem „500“. 6. V § 25 odst. 2 písm. a) se číslo „2“ nahrazuje číslem „5“. 7. V § 25 odst. 2 se písmeno c) zrušuje. Dosavadní písmena d) a e) se označují jako písmena c) a d). 8. V příloze č. 3 na straně 3 vzoru průkazu se na obou místech číslo „12“ nahrazuje číslem „16“. 9. V příloze č. 3 na straně 4 vzoru průkazu v části „OPRÁVNĚNÍ C - VELITEL JACHTY POBŘEŽNÍ PLAVBY“ se v českém textu číslo „12“ nahrazuje číslem „16“, číslo „10“ číslem „20“ a slova „4 stupně“ slovy „6 stupňů“. 10. V příloze č. 3 na straně 4 vzoru průkazu v části „OPRÁVNĚNÍ C - VELITEL JACHTY POBŘEŽNÍ PLAVBY“ se v anglickém textu číslo „12“ nahrazuje číslem „16“, číslo „10“ číslem „20“ a číslo „4“ číslem „6“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Průkaz způsobilosti k vedení námořní jachty v oblasti plavby s oprávněním C podle § 10 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 315/2000 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, se považuje za průkaz způsobilosti k vedení námořní jachty v oblasti plavby s oprávněním C podle § 10 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 315/2000 Sb., ve znění účinném po dni nabytí účinnosti této vyhlášky. 2. Požádá-li držitel průkazu způsobilosti k vedení námořní jachty v oblasti plavby s oprávněním C podle § 10 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 315/2000 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, o výměnu průkazu, Námořní úřad tento průkaz vymění za průkaz způsobilosti k vedení námořní jachty v oblasti plavby s oprávněním C podle § 10 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 315/2000 Sb., ve znění účinném po dni nabytí účinnosti této vyhlášky. Námořní úřad před provedením výměny průkazu způsobilosti podle věty první odebere žadateli průkaz způsobilosti, který je vyměňován. Čl. III Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. června 2013. Ministr: Ing. Stanjura v. r.
Zákon č. 134/2013 Sb.
Zákon č. 134/2013 Sb. Zákon o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů Vyhlášeno 31. 5. 2013, datum účinnosti 30. 6. 2013, částka 62/2013 * ČÁST PRVNÍ - OPATŘENÍ KE ZVÝŠENÍ TRANSPARENTNOSTI (§ 1 — § 7) * ČÁST DRUHÁ - Změna obchodního zákoníku (§ 8 — § 9) * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o cenných papírech (§ 10 — § 10) * ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o podnikání na kapitálovém trhu (§ 11 — § 11) * ČÁST PÁTÁ - ÚČINNOST (§ 12 — § 12) Aktuální znění od 30. 6. 2013 134 ZÁKON ze dne 7. května 2013 o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ OPATŘENÍ KE ZVÝŠENÍ TRANSPARENTNOSTI § 1 Předmět úpravy Tento zákon upravuje změnu listinných akciíakcií na majitele, které nejsou imobilizovány, na listinné akcieakcie na jméno a s tím související povinnosti akciových společnostíakciových společností (dále jen „společnost“) a některá další práva a povinnosti dalších osob. § 2 Změna formy akcií (1) K 1. lednu 2014 se mění listinné akcieakcie na majitele, které nejsou imobilizovány, na listinné akcieakcie na jméno; k tomuto dni rovněž dochází k odpovídající změně stanov společnosti. K účinnosti změny formy podle věty první se nevyžaduje zápis do obchodního rejstříku. Úprava změny formy akciíakcií v zákoně upravujícím právní poměry obchodních společností a družstev se nepoužije. (2) Představenstvo společnosti uvede stanovy do souladu s odstavcem 1 a podá návrh na zápis změny formy akciíakcií podle odstavce 1 do obchodního rejstříku nejpozději do 30. června 2014. § 3 Postup při změně formy akcií (1) Akcionáři předloží akcieakcie uvedené v § 2 odst. 1 společnosti k vyznačení nezbytných údajů nebo k výměně za nové akcieakcie na jméno a sdělí společnosti údaje potřebné pro zápis do seznamu akcionářů nejpozději do 30. června 2014. Akcionář, který je v prodlení s plněním těchto povinností, není po dobu prodlení oprávněn vykonávat práva spojená s akciemiakciemi, ohledně nichž je v prodlení. (2) Nejpozději 3 měsíce před uplynutím lhůty podle odstavce 1 společnost uveřejní způsobem určeným pro svolání valné hromady společnosti výzvu k předložení akciíakcií a oznámení o následcích spojených s prodlením podle odstavce 1 a § 4. (3) Zda dojde k výměně akciíakcií nebo pouze k vyznačení změn na dosavadních akciíchakciích, rozhodne představenstvo. § 4 Důsledky prodlení na právo na dividendu Rozhodne-li společnost o rozdělení zisku v době, kdy je akcionář v prodlení s plněním povinnosti podle § 3 odst. 1, právo na dividendu k akciímakciím, s nimiž je v prodlení, mu nevznikne. § 5 Plnění povinnosti předložit akcie jinou osobou (1) Drží-li akcieakcie podle § 2 odst. 1 zástavní věřitel nebo jiná osoba, která je oprávněná mít akcieakcie u sebe, splní povinnost předložit akcieakcie podle § 3 odst. 1 tato osoba. (2) Akcionář je povinen bez zbytečného odkladu upozornit osobu uvedenou v odstavci 1 na výzvu podle § 3 odst. 2. Nepředloží-li osoba, která byla akcionářem upozorněna na výzvu, akcieakcie k vyznačení údajů nebo k výměně podle § 3, odpovídá akcionáři za škodu tím vzniklou. (3) Společnost vyznačí na akciíchakciích předkládaných jí podle odstavce 1 též existenci zástavního práva, i když nedochází k jejich výměně. § 6 Výměna akcií Výměna akciíakcií podle § 3 není veřejnou nabídkou investičních cenných papírůcenných papírů podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu. Jako datum emise, uvádí-li se, se na nových akciíchakciích na jméno uvede den, kdy představenstvo rozhodlo o nahrazení akciíakcií na jméno novými. § 7 Přechodná ustanovení (1) Společnost, která přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodla o vydání listinných akciíakcií na majitele, a do dne nabytí účinnosti tohoto zákona k jejich vydání nedošlo, postupuje podle dosavadních právních předpisů; § 2 tím není dotčen. (2) Rozhodla-li společnost přede dnem uvedeným v § 2 odst. 1 o změně formy listinných akciíakcií na majitele, není změnou formy akciíakcií podle § 2 odst. 1 dotčena povinnost předložit akcieakcie k výměně, ani oprávnění společnosti prohlásit akcieakcie, které nebudou předloženy, za neplatné. (3) Rozhodla-li společnost přede dnem uvedeným v § 2 odst. 1 o imobilizaci listinných akciíakcií na majitele nebo o změně podoby listinných akciíakcií na majitele, hledí se na akcieakcie předložené společnosti ve lhůtě podle § 3 odst. 1 jako na akcieakcie na majitele. (4) Společnost, jejíchž akciíakcií se týká § 2 odst. 1, uveřejní pozvánku na první valnou hromadu konanou po dni uvedeném v § 2 odst. 1 též způsobem stanoveným zákonem pro společnosti s akciemiakciemi na majitele; to platí obdobně pro uveřejnění výzvy podle § 3 odst. 2. (5) Převádí-li akcionář akciiakcii, jejíž forma se změnila podle § 2 odst. 1, vyznačí na akciiakcii své jméno a další údaje nezbytné k jeho identifikaci. ČÁST DRUHÁ Změna obchodního zákoníku § 8 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 286/1993 Sb., zákona č. 156/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., zákona č. 77/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 15/2002 Sb., zákona č. 125/2002 Sb., zákona č. 126/2002 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 312/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 87/2003 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 437/2003 Sb., zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 360/2004 Sb., zákona č. 484/2004 Sb., zákona č. 499/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 344/2007 Sb., zákona č. 36/2008 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 215/2009 Sb., zákona č. 217/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 230/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 152/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 351/2011 Sb., zákona č. 355/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb. a zákona č. 428/2011 Sb., se mění takto: 1. V § 36 písm. d) se za slova „případné omezení převoditelnosti akcií na jméno,“ vkládají slova „případně firma, sídlo a identifikační číslo schovatele imobilizovaných akcií, s nímž společnost uzavřela smlouvu o úschově,“. 2. V § 155 odst. 2 se doplňuje věta „Společnost může vydat akcie na majitele pouze jako zaknihovanou akcii nebo v souladu se zvláštním zákonem jako imobilizovaný cenný papír; to platí obdobně též pro změnu formy nebo podoby akcií.“. 3. V § 156 odst. 2 se za větu první vkládá věta „Jestliže společnost vydala listinné akcie na jméno, obsahuje seznam akcionářů i číslo bankovního účtu podle odstavce 11.“ a za větu třetí se vkládají věty „Údaje ze seznamu akcionářů poskytne společnost také osobám uvedeným v zákoně upravujícím podnikání na kapitálovém trhu za podmínek stanovených zákonem upravujícím podnikání na kapitálovém trhu pro poskytování údajů osobou vedoucí evidenci investičních nástrojů. Číslo bankovního účtu zapsaného v seznamu akcionářů poskytne společnost pouze osobám uvedeným v zákoně upravujícím podnikání na kapitálovém trhu za podmínek podle věty čtvrté.“. 4. V § 156 se doplňuje odstavec 11, který zní: „(11) Společnost poskytne veškerá peněžitá plnění vyplývající z účasti na společnosti ve prospěch majitele listinné akcie na jméno výhradně bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet vedený u osoby oprávněné poskytovat bankovní služby ve státě, jenž je členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, nebo v členském státě Evropské unie nebo jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru, který je nebo byl naposledy uveden v seznamu akcionářů k rozhodnému dni.“. 5. V § 173 odst. 1 se na konci textu písmene d) doplňují slova „, případně, zda jsou akcie imobilizovány“. 6. Za § 177 se vkládá nový § 177a, který zní: „§ 177a (1) Nevydala-li společnost akcionáři akcii nebo zatímní list, je akcionář oprávněn po zápisu základního kapitálu společnosti, na němž se podílí, do obchodního rejstříku převádět svůj podíl na společnosti v rozsahu odpovídajícím jednotlivým akciím smlouvou o převodu podílu na společnosti. (2) Smlouva o převodu podílu na společnosti vyžaduje písemnou formu a podpisy smluvních stran musí být úředně ověřeny. Převodce ručí za závazky, které přešly převodem na nabyvatele. Ustanovení § 115 odst. 4 se použije obdobně. (3) Společnost, která nevydala akcie nebo zatímní listy, vede seznam akcionářů obdobně podle § 156 odst. 2. Tento seznam obsahuje vždy číslo bankovního účtu podle § 156 odst. 11. Ustanovení § 156 odst. 11 a § 178 odst. 8 se použijí obdobně.“. 7. V § 178 odstavec 8 zní: „(8) Společnost vyplatí dividendu připadající na listinné akcie na jméno pouze převodem na bankovní účet podle § 156 odst. 11. Pokud společnost vydala zaknihované akcie a neurčí-li stanovy nebo usnesení valné hromady anebo dohoda s akcionářem jinak, vyplatí dividendu na adrese vedené v evidenci zaknihovaných cenných papírů v části určené pro emitenta k rozhodnému dni. Pokud společnost vydala listinné akcie na majitele, určí místo výplaty dividendy stanovy nebo rozhodnutí valné hromady, pokud nebylo dohodnuto něco jiného; nebylo-li místo výplaty určeno, vyplatí společnost dividendu akcionáři v místě sídla společnosti. Neurčí-li stanovy nebo usnesení valné hromady anebo dohoda s akcionářem jinak, je společnost povinna vyplatit dividendu na své náklady a nebezpečí.“. § 9 Přechodné ustanovení Akcionáři vlastnící listinné akcie na jméno sdělí společnosti číslo svého bankovního účtu pro účely vedení seznamu akcionářů podle tohoto zákona do dne konání první valné hromady společnosti konané po dni nabytí účinnosti tohoto zákona; společnost upozorní akcionáře na tuto povinnost oznámením uveřejněným společně s pozvánkou na valnou hromadu. Do doby uplynutí lhůty podle předchozí věty postupuje společnost při výplatě jakýchkoli peněžitých plnění akcionářům podle dosavadních právních předpisů. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o cenných papírech § 10 Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění zákona č. 89/1993 Sb., zákona č. 331/1993 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 61/1996 Sb., zákona č. 152/1996 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 70/2000 Sb., zákona č. 307/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 259/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb. a zákona č. 409/2010 Sb., se mění takto: 1. V § 5 se odstavec 3 zrušuje. Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 3 a 4. 2. Za § 5 se vkládá nový § 5a, který včetně nadpisu zní: „§ 5a Hromadná listina (1) Zastupitelné cenné papíry lze nahradit hromadnou listinou. Pro emisi a vydání hromadné listiny platí stejné podmínky jako pro vydání jednotlivého cenného papíru. Hromadná listina obsahuje alespoň ty náležitosti jednotlivých cenných papírů, které stanoví zákon, včetně jejich čísla. (2) Vlastník hromadné listiny má právo na její výměnu za jednotlivé cenné papíry; určí-li emitent podmínky pro její výměnu v emisních podmínkách nebo, jde-li o účastnické cenné papíry, ve stanovách, pak při splnění těchto podmínek. (3) Práva z hromadné listiny nelze převodem dělit na podíly. To neplatí, pokud došlo k imobilizaci cenného papíru podle § 38; v tom případě musí takový podíl odpovídat jednotlivým cenným papírům, které jsou hromadnou listinou nahrazovány.“. 3. V § 38 odstavec 1 zní: „(1) Listinný cenný papír může být vydán jeho předáním do úschovy osobě oprávněné k vedení samostatné evidence podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu, a to na základě smlouvy o hromadné úschově emise cenných papírů uzavřené mezi emitentem a schovatelem. Po dobu, po kterou jsou takto uschovány, jsou takové cenné papíry imobilizovanými cennými papíry. Na nakládání s imobilizovanými cennými papíry se přiměřeně použijí ustanovení o zaknihovaných cenných papírech; na hromadnou úschovu podle první věty se použijí obdobně ustanovení zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu vztahující se na vedení samostatné evidence investičních nástrojů. Schovatel imobilizovaných cenných papírů vede evidenci emise imobilizovaných cenných papírů; na vedení této evidence se přiměřeně použijí ustanovení o evidenci emisí zaknihovaných cenných papírů. Na imobilizovaných cenných papírech na řad a na jméno se neuvádí jméno vlastníka ani jiných osob oprávněných vykonávat práva k cennému papíru.“. 4. V § 38 odstavec 3 zní: „(3) Vlastník imobilizovaného cenného papíru může požadovat, aby mu byl cenný papír vydán, jen za podmínek stanovených v emisních podmínkách cenného papíru nebo, jde-li o účastnický cenný papír, ve stanovách emitenta. Byly-li však imobilizované cenné papíry nahrazeny hromadnou listinou, může vlastník imobilizovaného cenného papíru požadovat vydání cenného papíru jen, je-li vlastníkem všech cenných papírů, které hromadná listina nahrazuje. Schovatel před vydáním cenného papíru z úschovy doplní na cenném papíru na jméno nebo na řad jméno jeho vlastníka a v případě, že byl cenný papír zastaven, vyznačí též existenci zástavního práva. Právo na vydání zastaveného cenného papíru náleží zástavnímu věřiteli, popřípadě jiné osobě, která prokáže své oprávnění mít jej u sebe.“. ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona o podnikání na kapitálovém trhu § 11 Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 120/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 29/2008 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 230/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 156/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 41/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb. a zákona č. 37/2012 Sb., se mění takto: 1. Za § 93 se vkládá nový § 93a, který včetně nadpisu zní: „§ 93a Zvláštní ustanovení o imobilizovaných cenných papírech (1) Pokud emitent rozhodne o imobilizaci podle zákona upravujícího cenné papíry již vydaných cenných papírů, postupuje přiměřeně podle právních předpisů upravujících přeměnu listinných cenných papírů na zaknihované cenné papíry. Při uložení cenných papírů do hromadné úschovy může emitent též rozhodnout o nahrazení všech listinných cenných papírů, které mu byly vráceny nebo které byly prohlášeny za neplatné, hromadnou listinou nebo několika hromadnými listinami. (2) Připouští-li to emisní podmínky, může emitent imobilizovaného cenného papíru rozhodnout o vynětí všech imobilizovaných cenných papírů z úschovy. Nerozhodne-li současně o jejich svěření do úschovy jinému schovateli podle odstavce 3 nebo o změně jejich podoby, postupuje se přiměřeně podle právních předpisů upravujících přeměnu zaknihovaného cenného papíru na listinný. Schovatel vydá imobilizované cenné papíry emitentovi. (3) Rozhodne-li emitent podle odstavce 2 o vynětí všech imobilizovaných cenných papírů z úschovy a o jejich svěření do úschovy jinému schovateli, je původní schovatel povinen předat novému schovateli veškeré podklady a údaje nezbytné pro vedení samostatné evidence imobilizovaných cenných papírů, a to do 3 měsíců ode dne, kdy mu bylo takové rozhodnutí písemně oznámeno, nebo k jinému pozdějšímu dni stanovenému v rozhodnutí emitenta, nikoli však dříve, než bude uzavřena smlouva o úschově s novým schovatelem. (4) Na nového schovatele přecházejí ke dni podle odstavce 3 veškerá práva a povinnosti ze smluv souvisejících s úschovou těchto imobilizovaných cenných papírů uzavřených mezi dosavadním schovatelem a jejich vlastníky a dále ze smluv s osobami vedoucími tyto imobilizované cenné papíry v evidenci navazující na samostatnou evidenci, a to v rozsahu týkajícím se evidence těchto imobilizovaných cenných papírů. (5) Akciová společnost, jejíž stanovy to umožňují, může uzavřít smlouvu o úschově jí vydaných imobilizovaných akcií pouze s centrálním depozitářem, obchodníkem s cennými papíry oprávněným poskytovat investiční službu úschova a správa investičních nástrojů nebo se zahraniční osobou s obdobným předmětem činnosti, která je oprávněna poskytovat služby v České republice. (6) Akcionáři nemohou požadovat vydání imobilizovaných akcií na majitele z hromadné úschovy. Vynětí imobilizovaných akcií na majitele z hromadné úschovy je přípustné pouze tehdy, dojde-li současně ke změně jejich formy nebo podoby anebo budou-li současně svěřeny do úschovy jinému schovateli postupem podle tohoto ustanovení. (7) Na evidenci imobilizovaných cenných papírů se přiměřeně použijí též ustanovení upravující evidenci emisí zaknihovaných cenných papírů.“. 2. V § 112 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Nesdělí-li vlastník cenného papíru číslo takového účtu, jsou považovány jeho listinné cenné papíry za neodevzdané.“. ČÁST PÁTÁ ÚČINNOST § 12 Tento zákon nabývá účinnosti třicátým dnem ode dne jeho vyhlášení. Němcová v. r. Zeman v. r. Nečas v. r.
Vyhláška č. 133/2013 Sb.
Vyhláška č. 133/2013 Sb. Vyhláška o stanovení rozsahu a struktury údajů pro vypracování návrhu zákona o státním rozpočtu a návrhu střednědobého výhledu státního rozpočtu a lhůtách pro jejich předkládání Vyhlášeno 31. 5. 2013, datum účinnosti 1. 6. 2013, částka 61/2013 * § 1 - Tato vyhláška upravuje rozsah a strukturu údajů pro vypracování návrhu zákona o státním rozpočtu a pro vypracování střednědobého výhledu státního rozpočtu a lhůty jejich předkládání. * § 2 - (1) Správce kapitoly zpracovává a předkládá návrh rozpočtu a střednědobý výhled v rozpočtovém systému1) v rozsahu a struktuře podle rozpočtové skladby2) včetně podrobného komentáře ve stanovené lhůtě3). Bezpečnostní informační služba zpracovává a předkládá * § 3 - (1) Údaje o rozpočtových opatřeních v roce, který předchází roku, na nějž je návrh zákona o státním rozpočtu sestavován, v rámci kapitoly nebo mezi kapitolami, které mají trvalý charakter, předloží správce kapitoly ministerstvu podle přílohy č. 6 k této vy * § 4 - Uplatňuje-li správce kapitoly podle § 10 odst. 3 rozpočtových pravidel při přípravě návrhu zákona o státním rozpočtu a střednědobého výhledu požadavek na zařazení výdajů do kapitoly Všeobecná pokladní správa, předloží ministerstvu údaje podle přílohy č. 8 * § 5 - V případě, že v kapitole státního rozpočtu mají být rozpočtovány prostředky na programy nebo projekty spolufinancované z rozpočtu Evropské unie nebo z finančních mechanismů5), předloží správce kapitoly ministerstvu údaje pro sestavení návrhu zákona o státn * § 6 - Správce kapitoly nebo státní fond předloží ministerstvu údaje o výdajích vyplývajících z veřejných zakázek o předpokládané hodnotě 300 mil. Kč a vyšší, pokud je smlouva uzavírána na dobu delší než 1 rok, a o výdajích souvisejících s jejich přípravou a real * § 7 - Zrušuje se: * § 8 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. č. 3 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. č. 4 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. č. 5 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. č. 6 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. č. 7 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. č. 8 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. č. 9 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. č. 10 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. Aktuální znění od 1. 1. 2018 (467/2017 Sb.) 133 VYHLÁŠKA ze dne 27. května 2013 o stanovení rozsahu a struktury údajů pro vypracování návrhu zákona o státním rozpočtu a návrhu střednědobého výhledu státního rozpočtu a lhůtách pro jejich předkládání Ministerstvo financí stanoví podle § 4 odst. 4 a § 8 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 479/2003 Sb., zákona č. 482/2004 Sb. a zákona č. 26/2008 Sb.: § 1 Tato vyhláška upravuje rozsah a strukturu údajů pro vypracování návrhu zákona o státním rozpočtu a pro vypracování střednědobého výhledu státního rozpočtu a lhůty jejich předkládání. § 2 (1) Správce kapitoly zpracovává a předkládá návrh rozpočtu a střednědobý výhled v rozpočtovém systémurozpočtovém systému1) v rozsahu a struktuře podle rozpočtové skladby2) včetně podrobného komentáře ve stanovené lhůtě3). Bezpečnostní informační služba zpracovává a předkládá návrh rozpočtu a střednědobý výhled v rozpočtovém systémurozpočtovém systému podle zvláštního režimu v rozsahu a struktuře dohodnuté s Ministerstvem financí (dále jen „ministerstvo“) tak, aby byla zabezpečena ochrana utajovaných informacíutajovaných informací. (2) Správce kapitoly kromě údajů uvedených v odstavci 1 předloží ministerstvu další údaje v rozsahu a struktuře uvedené v přílohách č. 1, 5, 6, 7, 8, 9 a 10 k této vyhlášce včetně podrobného komentáře ve stanovené lhůtě3). Údaje podle formuláře č. 1/5 uvedeného v příloze č. 1 k této vyhlášce předkládají státní příspěvkové organizace do centrálního systému účetních informací státu podle technické vyhlášky o účetních záznamech. (3) Státní fond předloží ministerstvu údaje pro sestavení návrhu zákona o státním rozpočtu a střednědobého výhledu v rozsahu a struktuře uvedené v příloze č. 2 k této vyhlášce včetně podrobného komentáře ve stanovené lhůtě3). (4) Kraje předloží ministerstvu údaje pro sestavení návrhu zákona o státním rozpočtu za obceobce v rozsahu a struktuře uvedené v příloze č. 3 k této vyhlášce ve lhůtě do 30 dnů od doručení žádosti ministerstva. Ve stejné lhůtě předkládá tyto údaje i hlavní město Praha. (5) Jiné právnické a fyzické osoby, které požadují prostředky ze státního rozpočtu z kapitoly Všeobecná pokladní správa nebo z kapitoly Operace státních finančních aktiv, předloží ministerstvu údaje pro sestavení návrhu zákona o státním rozpočtu do 30. dubna běžného roku v rozsahu a struktuře uvedené v příloze č. 4 k této vyhlášce. (6) Požadavky na změnu údajů oznámených ministerstvem4) předloží správce kapitoly ministerstvu podle přílohy č. 5 k této vyhlášce a podle přílohy č. 1 k této vyhlášce, a to vzor formuláře č. 1/1 a č. 1/2 a podle přílohy č. 9 k této vyhlášce. V těchto přílohách se neuvádějí údaje, které jsou podle § 3 součástí příloh č. 6 a 7 k této vyhlášce a podle § 4 součástí přílohy č. 8 k této vyhlášce. § 3 (1) Údaje o rozpočtových opatřeních v roce, který předchází roku, na nějž je návrh zákona o státním rozpočtu sestavován, v rámci kapitoly nebo mezi kapitolami, které mají trvalý charakter, předloží správce kapitoly ministerstvu podle přílohy č. 6 k této vyhlášce a podle přílohy č. 1 k této vyhlášce, a to vzor formuláře č. 1/1 a č. 1/2. (2) Navrhuje-li správce kapitoly v roce, na který je předkládán návrh zákona o státním rozpočtu, a pro roky střednědobého výhledu přesuny v rámci kapitoly nebo mezi kapitolami, které mají trvalý charakter, předloží ministerstvu údaje podle přílohy č. 7 k této vyhlášce a podle přílohy č. 1 k této vyhlášce, a to vzor formuláře č. 1/1 a č. 1/2. § 4 Uplatňuje-li správce kapitoly podle § 10 odst. 3 rozpočtových pravidel při přípravě návrhu zákona o státním rozpočtu a střednědobého výhledu požadavek na zařazení výdajů do kapitoly Všeobecná pokladní správa, předloží ministerstvu údaje podle přílohy č. 8 k této vyhlášce a podle přílohy č. 1 k této vyhlášce, a to vzor formuláře č. 1/1 a č. 1/2. § 5 V případě, že v kapitole státního rozpočtu mají být rozpočtovány prostředky na programy nebo projekty spolufinancované z rozpočtu Evropské unieprogramy nebo projekty spolufinancované z rozpočtu Evropské unie nebo z finančních mechanismů5), předloží správce kapitoly ministerstvu údaje pro sestavení návrhu zákona o státním rozpočtu v rozsahu a struktuře uvedené v příloze č. 9 k této vyhlášce a podle přílohy č. 1 k této vyhlášce, a to vzor formuláře č. 1/1. Výdaje, které jsou nebo mají být kryty z rozpočtu Evropské unie bez stanoveného podílu státního rozpočtu na spolufinancování těchto výdajů, odsouhlasí příslušný Řídící orgán, případně také Zprostředkující subjekt, či jiný orgán v roli koordinátora, pokud je stanoven. § 6 Správce kapitoly nebo státní fond předloží ministerstvu údaje o výdajích vyplývajících z veřejných zakázek o předpokládané hodnotě 300 mil. Kč a vyšší, pokud je smlouva uzavírána na dobu delší než 1 rok, a o výdajích souvisejících s jejich přípravou a realizací ve struktuře podle jednotlivých akcí podle přílohy č. 10 k této vyhlášce. § 7 Zrušuje se: 1. Vyhláška č. 165/2008 Sb., kterou se stanoví rozsah a struktura údajů pro vypracování návrhu zákona o státním rozpočtu a termíny jejich předkládání. 2. Vyhláška č. 415/2008 Sb., kterou se stanoví rozsah a struktura podkladů pro vypracování střednědobého výhledu státního rozpočtu. § 8 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 2013. Ministr: Ing. Kalousek v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. Vzor formuláře č. 1/1 Návrh objemu prostředků na platy zaměstnanců, ostatní platby za provedenou práci (OPPP), ostatní osobní náklady (OON) a počtu úvazků zaměstnanců na rok N 2MB Vzor formuláře č. 1/2 Návrh objemu prostředků na platy zaměstnanců, ostatní platby za provedenou práci (OPPP), ostatní osobní náklady (OON) a počtu úvazků zaměstnanců na roky N+1 a N+2 1MB Vzor formuláře č. 1/3 364kB Vzor formuláře č. 1/4 352kB Vzor formuláře č. 1/5 strana 1 Přehled o rozpočtu nákladů a výnosů státních příspěvkových organizací a další doplňující údaje - hlavní činnost Metodické informace k předání výkazu: 1. Výkaz je do centrálního systému účetních informací státu (dále „CSÚIS“) předkládán v Kč s přesností na dvě desetinná místa. 2. Výkaz je Ministerstvem financí naplánován v CSÚIS k 31. 7. roku N-1. 3. Správce kapitoly: 3.1 ověřuje v CSÚIS správnost sumáře za kapitolu na základě údajů předložených příslušnými státními příspěvkovými organizacemi (dále jen „SPO“); 3.2 zajišťuje v případě zjištění nedostatků opravu předávaných údajů u příslušných SPO; 3.3 schvaluje sumář za kapitolu v CSÚIS na úrovni kapitoly; 3.4 opis sumáře za kapitolu celkem vytiskne v CSÚIS, podepíše a předloží v rámci návrhu rozpočtu své kapitoly. 4. V případě změn v údajích za danou SPO v návaznosti na další běhy návrhu rozpočtu (tj. v období srpen až prosinec roku N-1), je nutné zaslat nový Přehled, a to opětovně s datem k 31. 7. roku N-1. Následně je třeba opět schválit sumář za kapitolu. Do schválení zákona o státním rozpočtu na rok N Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR nebude výkaz z úrovně Ministerstva financí schvalován. Technický způsob předávání výkazu: 1. Podrobnější popis zaslání přehledu do centrálního systému účetních informací státu (CSÚIS) je uveden v Technickém manuálu publikovaném na adrese http://www.statnipokladna.cz/cs/csuis/technicke-informace. 2. K zaslání výkazu je nutno použít XSD schéma „Fin_SPO-RIS“ z XSD balíčku publikovaného na shodné adrese uvedené v předchozím bodě. 3. Vzorový výkaz XML je součástí výše uvedeného XSD balíčku. Přehled o rozpočtu nákladů a výnosů státních příspěvkových organizací a další doplňující údaje - hlavní činnost strana 2 Část I - Přehled o rozpočtu nákladů a výnosů státních příspěvkových organizací 250kB strana 3 Část II - Doplňující údaje - hlavní činnost státních příspěvkových organizací 144kB Příloha č. 2 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. Vzor formuláře č. 2/1 475kB Vzor formuláře č. 2/2 382kB Vzor formuláře č. 2/3 Objem prostředků na platy zaměstnanců, ostatní platby za provedenou práci (OPPP) a počty úvazků zaměstnanců 125kB Příloha č. 3 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. Vzor formuláře č. 3 377kB Příloha č. 4 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. Vzor formuláře č. 4 433kB Příloha č. 5 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. Vzor formuláře č. 5/1 Požadavky podle § 2 odst. 6 na změnu oznámeného předběžného objemu přijmu na rok N, N+1 a N+2 98kB Vzor formuláře č. 5/2 Požadavky podle § 2 odst. 6 na změnu oznámeného předběžného objemu výdajů na rok N, N+1 a N+2 357kB Příloha č. 6 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. Vzor formuláře č. 6 Změny podle § 3 odst. 1 vyhlášky (rok „N-1“) 72kB Příloha č. 7 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. Vzor formuláře č. 7 Změny podle § 3 odst.2 vyhlášky (v roce N, N+1 a N+2) (v celoročním vyjádření) 79kB Příloha č. 8 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. Vzor formuláře č. 8 323kB Příloha č. 9 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. Vzor formuláře č. 9/1 Výdaje, které jsou nebo mají být kryty z rozpočtu Evropské unie včetně stanoveného podílu státního rozpočtu na financování těchto výdajů na rok N 404kB Vzor formuláře č. 9/2 Výdaje, které jsou nebo mají být kryty z rozpočtu Evropské unie ze strukturálních fondů, Fondu soudržností, Evropského rybářského fondu a v rámci Společné zemědělské politiky 2007-2013; strukturálních a Investičních fondů a Evropského zemědělského záručního fondu 2014-2020; z azylových fondů a z Fondu potravinové pomoci; z Nástroje pro propojeni Evropy 471kB Vzor formuláře č. 9/3 Výdaje podle mezinárodních smluv, na základě kterých jsou České republice svěřeny peněžní prostředky z finančních mechanismů včetně stanoveného podílu státního rozpočtu na financování těchto výdajů na rok N 79kB Vzor formuláře č. 9/4 Návrh objemu prostředků na platy, ostatních plateb za provedenou práci/ostatních osobních nákladů a počtu zaměstnanců zapojených do oblasti čerpání prostředků z rozpočtu Evropské unie a finančních mechanismů 987kB Příloha č. 10 k vyhlášce č. 133/2013 Sb. Vzor formuláře č. 10/1 Výdaje státního rozpočtu na veřejné zakázky o předpokládané hodnotě 300 mil. Kč a vyšší, pokud je smlouva uzavírána na dobu delší než 1 rok, kromě údajů uvedených ve formuláři č. 10/2 427kB Vzor formuláře č. 10/2 Výdaje státního rozpočtu na veřejné zakázky o předpokládané hodnotě 300 mil. Kč a vyšší, pokud je smlouva uzavírána na dobu delší než 1 rok, které jsou spolufinancovány ze zdrojů Evropské unie 462kB Vzor formuláře č. 10/3 Výdaje státního fondu na veřejné zakázky o předpokládané hodnotě 300 mil. Kč a vyšší, pokud je smlouva uzavírána na dobu delší než 1 rok, kromě údajů uvedených ve formuláři č. 10/4 478kB Vzor formuláře č. 10/4 Výdaje státního fondu na veřejné zakázky o předpokládané hodnotě 300 mil. Kč a vyšší, pokud je smlouva uzavírána na dobu delší než 1 rok, které jsou spolufinancovány ze zdrojů Evropské unie 444kB 1) § 3 písm. o) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 501/2012 Sb. 2) Vyhláška č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, ve znění pozdějších předpisů. 3) § 8b zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 482/2004 Sb. a zákona č. 501/2012 Sb. 4) § 8b odst. 3 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 482/2004 Sb. a zákona č. 501/2012 Sb. 5) § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 26/2008 Sb.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 41/2013 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 41/2013 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Mezinárodní úmluvě o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropnými palivy Vyhlášeno 30. 5. 2013, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 20. 3. 2013, částka 25/2013 * Článek 1 - Definice * Článek 2 - Oblast působnosti * Článek 3 - Odpovědnost vlastníka lodi * Článek 4 - Výluky z působnosti úmluvy * Článek 5 - Mimořádné události zahrnující dvě nebo více lodí * Článek 6 - Omezení odpovědnosti * Článek 7 - Povinné pojištění nebo finanční zajištění * Článek 8 - Lhůty * Článek 9 - Soudní příslušnost * Článek 10 - Uznávání a výkon rozsudků * Článek 11 - Doložka o nahrazení dosud platných úmluv * Článek 12 - Podpis, ratifikace, přijetí, chválení a přístup * Článek 13 - Státy s více než jedním právním řádem * Článek 14 - Vstup v platnost * Článek 15 - Výpověď * Článek 16 - Revize nebo změny * Článek 17 - Depozitář * Článek 18 - Doručení Organizaci spojených národů * Článek 19 - JazykySmlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 20. 3. 2013 41 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 23. března 2001 byla v Londýně přijata Mezinárodní úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropnými palivy. S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky. Listina o přístupu České republiky k Úmluvě, podepsaná prezidentem republiky dne 21. listopadu 2012, byla uložena u generálního tajemníka Mezinárodní námořní organizace, depozitáře Úmluvy, dne 20. prosince 2012. Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 14 odst. 1 dne 21. listopadu 2008. Pro Českou republiku vstoupila v platnost v souladu s ustanovením odstavce 2 téhož článku dne 20. března 2013. Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně. PŘEKLAD MEZINÁRODNÍ ÚMLUVA O OBČANSKOPRÁVNÍ ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODY ZPŮSOBENÉ ZNEČIŠTĚNÍM ROPNÝMI PALIVY Z ROKU 2001 Text schválený konferencí SMLUVNÍ STÁTY TÉTO ÚMLUVY, S OHLEDEM NA článek 194 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982, který stanoví, že státy přijmou všechna nezbytná opatření k zabránění, omezení a kontrole znečišťování mořského prostředí, TAKÉ S OHLEDEM na článek 235 uvedené úmluvy, který stanoví, že členské státy spolupracují na dalším vývoji příslušných pravidel mezinárodního práva s cílem zajistit okamžitou a přiměřenou náhradu za všechny škody způsobené znečištěním mořského prostředí, VZHLEDEM k úspěchu Mezinárodní úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropou z roku 1992 a Mezinárodní úmluvy o zřízení mezinárodního fondu pro náhradu škod způsobených znečištěním ropou z roku 1992, které zajišťují náhradu osobám, které utrpí škodu znečištěním způsobeným únikem nebo vypuštěním hromadně přepravované ropy z lodí, TAKÉ VZHLEDEM k přijetí Mezinárodní úmluvy o odpovědnosti a náhradě za škodu v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři z roku 1996 s cílem poskytnout přiměřenou, okamžitou a účinnou náhradu za škody způsobené mimořádnými událostmi v souvislosti s námořní přepravou nebezpečných a škodlivých látek, UZNÁVAJÍCE důležitost stanovení striktní odpovědnosti za všechny formy ropného znečištění, která je zároveň spojena s vhodným omezením úrovně takové odpovědnosti, S OHLEDEM na nutnost přijmout doplňková opatření k zajištění plateb přiměřené, okamžité a účinné náhrady za škody způsobené znečištěním vzniklým únikem nebo vypuštěním ropných paliv z lodí, PŘEJÍCE SI přijmout pro takové případy jednotná mezinárodní pravidla a postupy pro určení odpovědnosti a poskytnutí přiměřené náhrady, SE DOHODLY takto: Článek 1 Definice Pro účely této úmluvy se rozumí: 1. „lodí“ jakékoliv námořní plavidlo nebo jiné zařízení plovoucí po moři, 2. „osobou“ jakýkoli jednotlivec nebo osobní obchodní společnost nebo jakýkoli veřejný nebo soukromý subjekt, včetně státu nebo jeho správních částí, 3. „vlastníkem lodi“ vlastník, včetně registrovaného vlastníka, nájemce lodi podle nájemní smlouvy typu bareboat charter, provozovatele a disponenta lodi, 4. „registrovaným vlastníkem“ osoba nebo osoby registrované jako vlastníci lodi nebo, není-li k dispozici registrace, osoba nebo osoby vlastnící loď. Ovšem v případě lodi ve vlastnictví státu a provozované obchodní společností, která je v tomto státě registrována jako provozovatel lodi, se „registrovaným vlastníkem“ rozumí taková společnost, 5. „ropnými palivy“ jakékoliv uhlovodíkové minerální látky, včetně maziv, používané nebo určené k provozu nebo pohonu lodi, a jakákoliv rezidua takových látek, 6. „úmluvou o občanskoprávní odpovědnosti“ Mezinárodní úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropou z roku 1992, ve znění pozdějších předpisů, 7. „preventivními opatřeními“ jakákoliv přiměřená opatření podniknutá jakoukoli osobou poté, co došlo k mimořádné události, s cílem zabránit škodám způsobeným znečištěním nebo tyto škody minimalizovat, 8. „mimořádná událost“ jakákoliv událost nebo posloupnost událostí stejného původu, které způsobí škody v důsledku znečištění nebo vytvoří vážnou a bezprostřední hrozbu vzniku takové škody, 9. „škodou způsobenou znečištěním“: a) ztráta nebo škoda vzniklá mimo loď, vyplývající z úniku nebo vypuštění ropných paliv z lodi, bez ohledu na to, kde k takovému úniku nebo vypuštění dojde, za předpokladu, že náhrada za poškození životního prostředí, kromě ztráty zisku vyplývající z takového poškození, je omezena na náklady na skutečně přijatá přiměřená opatření k obnově původního stavu nebo opatření k obnově původního stavu, která budou teprve přijata; b) náklady na preventivní opatření a další ztráty nebo škody, které vznikly v důsledku těchto opatření, 10. „státem registrace“ ve vztahu k registrované lodi stát, ve kterém je loď registrována, a ve vztahu k neregistrované lodi stát, pod jehož vlajkou má loď právo plout, 11. „hrubou prostorností“ hrubá prostornost vypočítaná v souladu s předpisy pro vyměřování prostornosti obsaženými v příloze 1 Mezinárodní úmluvy o vyměřování lodí z roku 1969. 12. „organizací“ Mezinárodní námořní organizace, 13. „generálním tajemníkem“ generální tajemník organizace. Článek 2 Oblast působnosti Tato úmluva se použije výlučně: a) na škody způsobené znečištěním, ke kterým došlo: i) na území smluvního státu, včetně pobřežního moře, a ii) ve výlučné ekonomické zóně smluvního státu zřízené podle mezinárodního práva, nebo pokud smluvní stát takovou zónu nezřídil, v oblasti sousedící s pobřežním mořem tohoto státu, které tento stát určil podle mezinárodního práva, do vzdálenosti nejvýše 200 námořních mil od základní linie, od níž se měří šíře jeho pobřežního moře; b) na preventivní opatření, ať jsou přijata kdekoli, která mají takové škodě předcházet nebo ji minimalizovat. Článek 3 Odpovědnost vlastníka lodi 1. Kromě případů stanovených v odstavcích 3 a 4 je vlastník lodi v době mimořádné události odpovědný za škodu způsobenou znečištěním jakýmikoli ropnými palivy na palubě nebo pocházejícími z lodi s tím, že pokud je mimořádná událost tvořena posloupností událostí, které mají stejný původ, odpovědnost připadne vlastníkovi lodi v okamžiku vzniku první události. 2. V případech, kdy je ve smyslu odstavce 1 odpovědných více osob, jejich odpovědnost je společná a nerozdílná. 3. Vlastník lodi nenese za škody způsobené znečištěním žádnou odpovědnost, pokud prokáže, že: a) škoda vznikla v důsledku války, nepřátelských akcí, občanské války, povstání nebo přírodního jevu výjimečného, neodvratného a nepřekonatelného charakteru; b) škoda byla zcela způsobena aktem nebo opomenutím učiněným třetí stranou s úmyslem způsobit tuto škodu; c) škoda byla způsobena nedbalostí nebo chybou vlády nebo orgánu odpovědného za údržbu světel nebo jiných navigačních zařízení, při výkonu jeho funkce. 4. Pokud vlastník lodi prokáže, že škoda způsobená znečištěním vyplývá zcela nebo zčásti z úmyslu nebo opomenutí osoby, která utrpěla škodu, nebo z nedbalosti této osoby, může být vlastník lodi zcela nebo zčásti zproštěn odpovědnosti vůči takové osobě. 5. Žádný nárok na náhradu za škodu způsobenou znečištěním nesmí být uplatněn proti vlastníkovi lodi jinak než v souladu s touto úmluvou. 6. Žádným ustanovením této úmluvy není dotčeno jakékoliv právo vlastníka lodi na opravné prostředky, které existují nezávisle na této úmluvě. Článek 4 Výluky z působnosti úmluvy 1. Tato úmluva se neuplatní na škody způsobené znečištěním ve smyslu úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti, bez ohledu na to, zda je náhrada podle uvedené úmluvy splatná. 2. S výjimkou ustanovení odstavce 3 se ustanovení této úmluvy neuplatní pro válečné lodě, pomocné vojenské lodě nebo jiné lodě vlastněné nebo provozované státem a v dané době používané výlučně pro nekomerční účely. 3. Smluvní stát může rozhodnout o uplatnění této úmluvy pro své válečné lodě nebo další lodě popsané v odstavci 2, v takovém případě to oznámí generálnímu tajemníkovi a specifikuje podmínky takového uplatnění. 4. Ohledně lodí vlastněných smluvním státem a používaných pro komerční účely každý stát může být žalován podle soudní příslušnosti stanovené v článku 9 a vzdává se všech obranných prostředků založených na jeho statusu jako svrchovaného státu. Článek 5 Mimořádné události zahrnující dvě nebo více lodí V případech, kdy mimořádná událost zahrnuje dvě nebo více lodí a dojde ke škodě způsobené znečištěním, jsou vlastníci všech zúčastněných lodí, pokud nejsou zbaveni odpovědnosti podle článku 3, společně a nerozdílně odpovědni za všechny škody, které nejsou rozumným způsobem oddělitelné. Článek 6 Omezení odpovědnosti Žádné ustanovení této úmluvy nemá vliv na právo vlastníka lodi a osoby nebo osob poskytujících pojištění nebo jiné finanční zajištění omezit odpovědnost podle kteréhokoliv použitelného vnitrostátního nebo mezinárodního režimu, jako je Úmluva o omezení odpovědnosti za námořní nároky z roku 1976, ve znění pozdějších předpisů. Článek 7 Povinné pojištění nebo finanční zajištění 1. Registrovaný vlastník lodi s hrubou prostorností větší než 1 000 registrované ve smluvním státě, musí udržovat pojištění nebo jiné finanční zajištění, jako je záruka bankybanky nebo podobné finanční instituce, kryjící odpovědnost registrovaného vlastníka za škody způsobené znečištěním ve výši rovné limitům odpovědnosti podle použitelného vnitrostátního nebo mezinárodního režimu omezení, které ale v žádném z případů nepřesahuje částku vypočtenou podle Úmluvy o omezení odpovědnosti za námořní nároky z roku 1976, ve znění pozdějších předpisů. 2. Každé lodi se poté, co příslušný orgán smluvního státu rozhodne, že byly splněny požadavky odstavce 1, vydá osvědčení o tom, že pojištění nebo jiné finanční zajištění bylo sjednáno v souladu s ustanoveními této úmluvy. Pro loď registrovanou ve smluvním státě takové osvědčení vydá nebo ověří příslušný orgán státu registrace; pro loď neregistrovanou ve smluvním státě může osvědčení vydat nebo potvrdit příslušný orgán kteréhokoliv smluvního státu. Osvědčení musí odpovídat vzoru uvedenému v příloze k této úmluvě a musí obsahovat tyto údaje: a) název lodi, volací znak a rejstříkový přístav; b) jméno a hlavní obchodní sídlo registrovaného vlastníka; c) identifikační číslo lodi podle Mezinárodní námořní organizace (IMO); d) typ a dobu trvání pojištění nebo finančního zajištění; e) jméno a hlavní obchodní sídlo pojistitele nebo jiné osoby poskytující zajištění a tam, kde je to vhodné, obchodní místo, kde bylo pojištění nebo finanční zajištění sjednáno; f) dobu platnosti osvědčení, která nesmí být delší než pojistná doba nebo doba trvání finančního zajištění. 3. a) Smluvní stát může k vydávání osvědčení uvedeného v odstavci 2 zmocnit jím uznávanou instituci nebo organizaci. Taková instituce nebo organizace informuje tento stát o vydání každého osvědčení. Ve všech případech smluvní stát plně ručí za úplnost a přesnost takto vydaného osvědčení a zavazuje se přijmout nezbytná opatření k uspokojení tohoto závazku. b) Smluvní stát oznámí generálnímu tajemníkovi: i) konkrétní odpovědnost a podmínky zmocnění jím uznané instituce nebo organizace; ii) odnětí takového zmocnění a iii) datum účinku takového zmocnění nebo jeho odnětí. Zmocnění nenabude účinnosti před uplynutím tří měsíců ode dne, kdy bylo generálnímu tajemníkovi podáno příslušné oznámení. c) Instituce nebo organizace zmocněná k vydávání osvědčení v souladu s tímto odstavcem musí být oprávněna přinejmenším k odnětí těchto osvědčení, pokud nejsou zachovány podmínky, za kterých bylo osvědčení vydáno. Ve všech případech musí instituce nebo organizace takové odnětí oznámit státu, jehož jménem bylo osvědčení vydáno. 4. Osvědčení se vyhotoví v úředním jazyce nebo jazycích vydávajícího státu. Není-li použitým jazykem angličtina, francouzština nebo španělština, musí text zahrnovat překlad do jednoho z těchto jazyků, a pokud tento stát tak rozhodne, může být úřední jazyk tohoto státu vynechán. 5. Osvědčení se uchovává na palubě lodi a kopie se uloží u orgánů, které vedou záznamy o registraci lodi, nebo pokud loď není registrována ve smluvním státě, u orgánů vydávajících nebo potvrzujících osvědčení. 6. Pojištění nebo jiné finanční zajištění nesplňuje požadavky tohoto článku, pokud může být ukončeno z jiných důvodů, než je uplynutí pojistné doby nebo platnosti zajištění specifikované v osvědčení podle odstavce 2 tohoto článku, před uplynutím tří měsíců ode dne oznámení o jeho ukončení orgánům uvedeným v odstavci 5 tohoto článku, pokud nebylo osvědčení v uvedené lhůtě těmto orgánům odevzdáno nebo nebylo vydáno nové osvědčení. Výše uvedená ustanovení se podobně použijí pro všechny změny, jež mají za následek, že pojištění nebo zajištění již nesplňuje požadavky tohoto článku. 7. S výhradou ustanovení tohoto článku stanoví podmínky vydání a platnosti osvědčení stát registrace. 8. Nic v této úmluvě nesmí být vykládáno jako překážka pro smluvní stát, která by mu bránila spoléhat se na informace získané od jiných států nebo od organizace nebo jiných mezinárodních organizací ohledně finanční situace poskytovatelů pojištění nebo finančního zajištění pro účely této úmluvy. V takových případech není smluvní stát spoléhající se na takové informace zbaven své odpovědnosti státu vydávajícího osvědčení vyžadované v odstavci 2. 9. Osvědčení vydaná nebo potvrzená jménem smluvního státu ostatní smluvní státy pro účely této úmluvy musí přijmout a považovat za osvědčení stejného účinku jako osvědčení vydaná nebo potvrzená jimi samými, a to i pro lodě neregistrované ve smluvním státě. Smluvní stát si může kdykoliv vyžádat konzultaci s vydávajícím nebo osvědčujícím státem, pokud se domnívá, že pojistitel nebo ručitel jmenovaný v osvědčení není finančně schopen splnit závazky, které ukládá tato úmluva. 10. Jakýkoliv nárok na náhradu za škodu způsobenou znečištěním může být vznesen přímo vůči pojistiteli nebo jiné osobě poskytující finanční zajištění odpovědnosti vlastníkovi registrované lodi za škody způsobené znečištěním. V takovém případě může žalovaná strana uplatnit obranné prostředky (jiné než konkurz nebo likvidaci vlastníka lodi), k jakým by byl oprávněn vlastník lodi, včetně omezení odpovědnosti podle článku 6. Navíc, i když nemá vlastník lodi nárok na omezení odpovědnosti podle článku 6, může žalovaná strana omezit odpovědnost na částku rovnou pojistné částce nebo výši jiného finančního zajištění, jehož udržování je požadováno podle odstavce 1. Žalovaná strana může dále uplatnit námitku, že škoda způsobená znečištěním vznikla vědomě nesprávným chováním vlastníka lodi, ale nesmí podat žádnou jinou námitku, ke které by mohla být oprávněna v případě řízení vlastníka lodi proti ní. Žalovaná strana má v každém případě právo požadovat, aby se vlastník lodi zúčastnil soudního řízení. 11. Smluvní stát nepovolí provoz lodi plující pod jeho vlajkou, na kterou se vztahuje tento článek, dokud není vydáno osvědčení podle odstavce 2 nebo 14. 12. S výhradou ustanovení tohoto článku každý smluvní stát v rámci svého vnitrostátního práva zajistí, že každá loď s hrubou prostorností větší než 1 000, která vplouvá do přístavu na jeho území nebo tento přístav nebo jeho území opouští, nebo která připlouvá k pobřežnímu zařízení v jeho pobřežním moři nebo která od tohoto zařízení odplouvá, má platné pojištění nebo jiné finanční zajištění v rozsahu specifikovaném v odstavci 1, nehledě na to, kde je tato loď registrována. 13. Nehledě na ustanovení odstavce 5 může smluvní stát oznámit generálnímu tajemníkovi, že pro účely odstavce 12 nepožaduje, aby lodě měly při vplutí do přístavu nebo při jeho opuštění nebo při připlutí k příbřežnímu zařízení v jeho pobřežním moři nebo při jeho opuštění na palubě nebo k dispozici osvědčení požadované podle odstavce 2, za předpokladu, že smluvní stát vydávající osvědčení podle odstavce 2, oznámil generálnímu tajemníkovi, že vede záznamy v elektronické formě, přístupné všem smluvním státům, potvrzující existenci osvědčení a umožňující smluvním státům plnit jejich závazky podle odstavce 12. 14. Pokud loď není pojištěna nebo neexistuje jiné finanční zajištění pro loď vlastněnou smluvním státem, potom příslušná ustanovení tohoto článku nejsou pro takovou loď použitelná, ale loď musí mít na palubě osvědčení vydané příslušným orgánem státu registrace, které prokazuje, že loď je vlastněna dotyčným státem a odpovědnost za loď je pokryta v rámci limitu předepsaného podle odstavce 1. Takové osvědčení musí co nejblíže odpovídat vzoru předepsanému odstavcem 2. 15. Stát může v okamžiku ratifikace, přijetí, schválení této úmluvy nebo přístupu k této úmluvě, nebo kdykoliv poté prohlásit, že se tento článek nepoužije pro lodě provozované výlučně v oblasti tohoto státu uvedené v čl. 2 písm. a) bod i). Článek 8 Lhůty Právo na náhradu podle této úmluvy zaniká, pokud není do tří let ode dne vzniku škody podána žaloba. Žaloba v žádném případě nesmí být podána později než šest let ode dne mimořádné události, která škodu způsobila. V případech, kdy je mimořádná událost tvořena posloupností událostí, šestiletá lhůta běží od vzniku první takové události. Článek 9 Soudní příslušnost 1. V případech, kdy mimořádná událost způsobila škodu znečištěním na území včetně pobřežního moře nebo v oblasti uvedené v čl. 2 písm. a) bodu ii) jednoho nebo více smluvních států, nebo byla na takovém území včetně pobřežního moře nebo v takové oblasti přijata preventivní opatření k zabránění škodám způsobeným znečištěním nebo k jejich minimalizaci, mohou být žaloby o náhradu škody proti vlastníkovi lodi, pojistiteli nebo jiné osobě poskytující zajištění odpovědnosti vlastníka podány pouze u soudů některého z těchto smluvních států. 2. Každá žaloba podaná podle odstavce 1 musí být každé žalované straně oznámena v přiměřené lhůtě. 3. Každý smluvní stát zajistí, aby jeho soudy měly soudní příslušnost k projednání žalob o náhradu škody podle této úmluvy. Článek 10 Uznávání a výkon rozsudků 1. Každý rozsudek vynesený soudem s příslušnou soudní příslušností podle článku 9, který je vykonatelný ve státě původu, ve kterém již nepodléhá běžným formám přezkumu, je uznán v kterémkoliv smluvním státě, s výjimkou: a) případů, kdy byl rozsudek získán podvodem, nebo b) případů, kdy žalované straně nebyla v přiměřené době oznámena žaloba a nebyla jí poskytnuta příležitost k řádné obhajobě. 2. Rozsudek uznaný podle odstavce 1 je vykonatelný v každém smluvním státě, jakmile byly splněny náležitosti v tomto státě předepsané. Tyto náležitosti nemohou znovu otevírat skutkovou podstatu věci. Článek 11 Doložka o nahrazení dosud platných úmluv Tato úmluva ke dni, kdy je otevřena k podpisu, nahrazuje všechny dosud platné úmluvy nebo úmluvy otevřené k podpisu, ratifikaci nebo přístupu, ale pouze v rozsahu, v jakém by s ní taková úmluva byla v rozporu; tento článek se ovšem nijak nedotýká povinností smluvních států vyplývajících z takové úmluvy vůči státům, které nejsou smluvními stranami této úmluvy. Článek 12 Podpis, ratifikace, přijetí, chválení a přístup 1. Tato úmluva bude otevřena k podpisu v sídle organizace od 1. října 2001 do 30. září 2002 a poté zůstává otevřena pro přístup. 2. Státy mohou vyjádřit svůj souhlas být vázány touto úmluvou: a) podpisem nepodléhajícím ratifikaci, přijetí nebo schválení; b) podpisem podléhajícím ratifikaci, přijetí nebo schválení, následovaným ratifikací, přijetím nebo schválením, nebo c) přístupem. 3. Ratifikace, přijetí, schválení nebo přístup se uskutečňuje uložením příslušných listin u generálního tajemníka. 4. Každá ratifikační listina, listina o přijetí, listina o schválení nebo listina o přístupu, která je uložena po vstupu v platnost změny této úmluvy týkající se všech existujících smluvních států, nebo po dokončení všech postupů vyžadovaných pro vstup takové změny v platnost, se považuje za listinu, která platí pro tuto úmluvu ve změněném znění. Článek 13 Státy s více než jedním právním řádem 1. Pokud má stát dvě nebo více územních jednotek, ve kterých jsou pro záležitosti, na které se vztahuje tato úmluva, použitelné různé právní řády, může takový stát v okamžiku podpisu, ratifikace, přijetí, schválení nebo přístupu prohlásit, že se tato úmluva vztahuje na všechny jeho územní jednotky, nebo pouze na jednu nebo několik z nich, a může toto prohlášení kdykoliv pozměnit novým prohlášením. 2. O každém takovém prohlášení stát uvědomí generálního tajemníka a musí výslovně určit územní jednotky, pro které úmluva platí. 3. Ve vztahu ke smluvnímu státu, který učinil takové prohlášení, se: a) v definici „registrovaného vlastníka“ v čl. 1 odst. 4 odkazy na stát považují za odkazy na takovou územní jednotku; b) odkazy na stát registrace, a ve vztahu k osvědčení o povinném pojištění na stát, který toto osvědčení vydal nebo potvrdil, považují za odkazy na územní jednotku, ve které je loď registrována a která vydává nebo potvrzuje osvědčení; c) odkazy této úmluvy na požadavky vnitrostátního práva považují za odkazy na požadavky práva příslušné územní jednotky a d) odkazy v článcích 9 a 10 na soudy a na rozsudky, které musí být uznány ve smluvních státech, považují za odkazy na soudy a rozsudky, které musí být uznány v příslušné územní jednotce. Článek 14 Vstup v platnost 1. Tato úmluva vstupuje v platnost jeden rok po dni, ke kterému osmnáct států, včetně pěti států, které mají každý jednotlivě lodě s celkovou hrubou prostorností ne menší než 1 milion tun, buď podepsalo úmluvu bez potřeby další ratifikace, přijetí nebo schválení, nebo uložilo listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu u generálního tajemníka. 2. Pro každý stát, který ratifikuje, přijme nebo schválí úmluvu nebo k ní přistoupí po splnění podmínek vstupu v platnost podle odstavce 1, vstoupí tato úmluva v platnost tři měsíce po dni uložení příslušné listiny. Článek 15 Výpověď 1. Tuto úmluvu může každý smluvní stát vypovědět kdykoliv po dni, ke kterému tato úmluva vstoupí pro dotyčný stát v platnost. 2. Výpověď se uskuteční uložením příslušné listiny u generálního tajemníka. 3. Výpověď nabývá účinku po uplynutí jednoho roku nebo delšího období, které je případně určeno v listině o výpovědi, od jeho uložení u generálního tajemníka. Článek 16 Revize nebo změny 1. Organizace může svolat konferenci za účelem revize nebo změn této úmluvy. 2. Organizace svolá konferenci smluvních států za účelem revize nebo změn této úmluvy na žádost nejméně jedné třetiny smluvních států. Článek 17 Depozitář 1. Tato úmluva se uloží u generálního tajemníka. 2. Generální tajemník: a) informuje všechny členské státy, které podepsaly úmluvu nebo k ní přistoupily, o: i) každém novém podpisu nebo uložení listiny a o jeho datu; ii) datu vstupu této úmluvy v platnost; iii) uložení každé listiny o vypovězení této úmluvy s uvedením jeho data a data, kterým vypovězení nabývá účinku, a iv) dalších prohlášeních a oznámeních učiněných podle této úmluvy. b) doručí ověřené kopie této úmluvy všem signatářským státům a všem státům, které k této úmluvě přistoupily. Článek 18 Doručení Organizaci spojených národů Jakmile tato úmluva vstoupí v platnost, generální tajemník doručí text úmluvy sekretariátu Organizace spojených národů k registraci a zveřejnění v souladu s článkem 102 Charty Organizace spojených národů. Článek 19 Jazyky Tato úmluva je sepsána v jediném vyhotovení v anglickém, arabském, čínském, francouzském, ruském a španělském jazyce, přičemž všechna znění mají stejnou platnost. V LONDÝNĚ dne dvacátého třetího března dva tisíce jedna. NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní zástupci řádně za tímto účelem zplnomocnění svými vládami k této úmluvě své podpisy. Příloha OSVĚDČENÍ O POJIŠTĚNÍ NEBO JINÉM FINANČNÍM ZAJIŠTĚNÍ OBČANSKOPRÁVNÍ ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODY ZPŮSOBENÉ ZNEČIŠTĚNÍM ROPNÝMI PALIVY
Sdělení Ústavního soudu č. 132/2013 Sb.
Sdělení Ústavního soudu č. 132/2013 Sb. Sdělení Ústavního soudu o přijetí stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 36/13 k rozsahu zákonem stanovených procesních garancí ústavně zaručeného vlastnického práva menšinových akcionářů při určování výše přiměřeného protiplnění v řízení o žalobě podle § 131 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o přechodu účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře Vyhlášeno 30. 5. 2013, částka 60/2013 * Odůvodnění 132 SDĚLENÍ Ústavního soudu Plénum Ústavního soudu přijalo pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 36/13 dne 23. dubna 2013 ve složení Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský (soudce zpravodaj), Miloslav Výborný a Michaela Židlická na návrh III. senátu Ústavního soudu podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve věci jeho právního názoru pro řízení vedené pod sp. zn. III. ÚS 3489/12, který se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezech ze dne 21. března 2011 sp. zn. I. ÚS 1768/09 a ze dne 26. ledna 2012 sp. zn. I. ÚS 2154/11, toto stanovisko: Rozsah zákonem stanovených procesních garancí ústavně zaručeného vlastnického práva menšinových akcionářů (čl. 11 Listiny základních práv a svobod) při určování výše přiměřeného protiplnění za účastnické cenné papírycenné papíry, jejichž vlastnictví tito pozbyli v důsledku přijetí usnesení valné hromady o výkupu účastnických cenných papírůcenných papírů podle § 183i zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, není důvodem pro vyhovění žalobě, kterou se menšinový akcionář domáhá podle § 131 odst. 1 obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, vyslovení neplatnosti tohoto usnesení valné hromady. Soudní ochrany uvedeného základního práva se v této souvislosti mohou menšinoví akcionáři domoci v řízení o návrhu na přezkoumání přiměřenosti protiplnění podle § 183k obchodního zákoníku. Odůvodnění 1. Před Ústavním soudemÚstavním soudem bylo zahájeno řízení o ústavní stížnosti Ing. Aleše Hodiny proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2012 č. j. 29 Cdo 1169/2011-238, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2010 č. j. 7 Cmo 477/2009-209 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. září 2009 č. j. 72 Cm 150/2008-178; věc je vedena pod sp. zn. III. ÚS 3489/12. Uvedená rozhodnutí byla vydána v řízení o žalobě stěžovatele o vyslovení neplatnosti valné hromady společnosti Měď Povrly, a. s., konané 28. srpna 2008, kterou bylo rozhodnuto pod bodem 3 pořadu jednání o přechodu akciíakcií společnosti ve vlastnictví ostatních akcionářů na hlavního akcionáře. Stěžovatel byl v době jejího konání menšinovým akcionářem této společnosti. Krajský soud v Ústí nad Labem svým usnesením žalobu zamítl, přičemž Vrchní soud v Praze jeho rozhodnutí následně k odvolání stěžovatele potvrdil. Dovolání proti potvrzujícímu usnesení posledně uvedeného soudu Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl. 2. Ústavní stížností stěžovatel namítá, že o přechodu akciíakcií na hlavního akcionáře bylo rozhodnuto podle § 183i až 183n zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely provedené zákonem č. 104/2008 Sb., tedy podle právní úpravy, která odporuje ústavnímu pořádku. Její součástí totiž není obligatorní dohled České národní bankybanky nad výkupem účastnických cenných papírůcenných papírů jakožto jedna z nezbytných garancí ochrany práv menšinových akcionářů ve smyslu nálezu ze dne 27. března 2008 sp. zn. Pl. ÚS 56/05 (N 60/48 SbNU 873; 257/2008 Sb.), zejména jeho bodu 71. Za těchto okolností bylo podle stěžovatele povinností obecných soudů, aby svým rozhodnutím poskytly ochranu jeho ústavně zaručenému právu vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a rozhodly tak o zrušení předmětného rozhodnutí valné hromady. Tím, že tak neučinily, měly toto jeho základní právo naopak porušit. 3. Podle III. senátu Ústavního souduÚstavního soudu není uvedená námitka v dané věci relevantní. Již v době účinnosti právní úpravy, k jejíž ústavnosti se vyjadřoval nález sp. zn. Pl. ÚS 56/05, se dohled České národní bankybanky (resp. předtím Komise pro cenné papírycenné papíry) týkal otázky výše protiplnění za účastnické cenné papírycenné papíry, které přešly na hlavního akcionáře (srov. § 183i odst. 5 obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 377/2005 Sb. a zákona č. 57/2006 Sb.). Jejím souhlasem sice bylo podmíněno přijetí usnesení valné hromady o nuceném výkupu účastnických cenných papírůcenných papírů, předmětem dohledu však nikdy nebyla otázka vhodnosti či opodstatněnosti tohoto kroku, neboť její posouzení náleželo za předpokladu splnění zákonem stanovených procedurálních podmínek výlučně do působnosti valné hromady. Jestliže se zákonodárce rozhodl novelou provedenou zákonem č. 104/2008 Sb., o nabídkách převzetí a o změně některých dalších zákonů (zákon o nabídkách převzetí), omezit takto vymezený dohled České národní bankybanky pouze na výkup účastnických cenných papírůcenných papírů, jež byly přijaty k obchodování na regulovaném trhu, dotkl se v případě zbylých akciových společnostíakciových společností pouze těch procesních garancí práv menšinových akcionářů, které souvisí s určením výše přiměřeného protiplnění. Z tohoto důvodu by uplatnění předmětné námitky, aniž by se III. senát Ústavního souduÚstavního soudu na tomto místě vyjadřoval k její relevanci, přicházelo věcně v úvahu až v řízení, v němž obecné soudy rozhodují o návrhu na přezkoumání přiměřenosti protiplnění podle § 183k odst. 1 obchodního zákoníku, a nikoliv v řízení o určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady podle § 131 odst. 1 obchodního zákoníku. Tomu nakonec odpovídá i dikce § 183k odst. 4 a 5 obchodního zákoníku, jež výslovně vylučuje nepřiměřenost výše protiplnění jako důvod neplatnosti usnesení valné hromady o přechodu účastnických cenných papírůcenných papírů na hlavního akcionáře podle § 183i obchodního zákoníku. 4. Uvedený výklad není v souladu s právním názorem, k němuž dospěl I. senát Ústavního souduÚstavního soudu v nálezu ze dne 21. března 2011 sp. zn. I. ÚS 1768/09 (N 49/60 SbNU 577). Tímto nálezem vyhověl ústavní stížnosti téhož stěžovatele a konstatoval porušení jeho základního práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny, jehož se měly obecné soudy dopustit tím, že zamítly jeho žalobu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o nuceném výkupu účastnických cenných papírůcenných papírů podle § 183i obchodního zákoníku, ve znění účinném do 28. září 2005, tedy přijatého za účinnosti právní úpravy před stanovením dohledu České národní bankybanky. Právě absence tohoto dohledu měla být ve spojení s kratší lhůtou pro svolání valné hromady, nevhodnou pro přípravu menšinových akcionářů, dostatečným důvodem pro vyhovění jeho žalobě, neboť znemožňovala náležitou ochranu stěžovatelových základních práv. Na těchto závěrech setrval I. senát Ústavního souduÚstavního soudu i v nálezu ze dne 26. ledna 2012 sp. zn. I. ÚS 2154/11 (dostupném na http://nalus.usoud.cz), kterým v obdobné věci vyhověl ústavní stížnosti menšinového akcionáře proti rozhodnutím obecných soudů. 5. S uvedeným právním názorem se III. senát Ústavního souduÚstavního soudu neztotožňuje. Je totiž založen na nesprávné úvaze, že nedostatek zákonem stanovených garancí práv menšinových akcionářů při určování výše přiměřeného protiplnění, např. v důsledku absence obligatorního dohledu České národní bankybanky, může být důvodem neplatnosti usnesení valné hromady, kterým bylo rozhodnuto o jejich přechodu na hlavního akcionáře. 6. Předně je třeba uvést, že institut nuceného výkupu účastnických cenných papírůcenných papírů (tzv. squeeze-out) podle § 183i až 183n obchodního zákoníku se stal součástí právního řádu na základě novely provedené zákonem č. 216/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, jež nabyla účinnosti dne 3. června 2005. K doplnění jím stanovené právní úpravy o obligatorní dohled Komise pro cenné papírycenné papíry došlo s účinností od 29. září 2005 až novelou provedenou zákonem č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankamibankami, spořitelními a úvěrními družstvy, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech), přičemž další novelou, tentokrát provedenou zákonem č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem, s účinností od 1. dubna 2006, byl tento dohled svěřen ve stejném rozsahu České národní bancebance. K omezení obligatorního dohledu jen na výkup kótovaných akciíakcií došlo, jak již bylo uvedeno výše, novelou obchodního zákoníku provedenou zákonem č. 104/2008 Sb., jež nabyla účinnosti dne 1. dubna 2008. Ústavní stížnosti, o kterých rozhodoval I. senát Ústavního souduÚstavního soudu se týkaly situací, kdy bylo o výkupu účastnických cenných papírůcenných papírů rozhodnuto za původní právní úpravy (tj. před stanovením dohledu); ve věci, kterou posuzuje III. senát Ústavního souduÚstavního soudu, k tomu došlo až poté, co byl tento dohled příslušnou novelou omezen. 7. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 56/05 dospěl Ústavní soud k závěru, že právní úprava nuceného výkupu účastnických cenných papírůcenných papírů podle § 183i až 183n obchodního zákoníku, ve znění novely provedené zákonem č. 377/2005 Sb., (tj. po stanovení dohledu) poskytuje menšinovým akcionářům dostatečné garance, pokud jde o výši přiměřeného protiplnění. Tyto garance spočívaly v povinnosti hlavního akcionáře doložit přiměřenost protiplnění znaleckým posudkem, dále v obligatorním dohledu České národní banky, která v jeho rámci posuzovala výši protiplnění a jejíž souhlas byl podmínkou přijetí předmětného rozhodnutí valné hromady, a nakonec v možnosti následného soudního přezkumu, neboť menšinoví akcionáři se mohli ve stanovené lhůtě domoci i ochrany svých práv podáním návrhu podle § 183k obchodního zákoníku o přezkoumání přiměřenosti protiplnění. Z odůvodnění nálezu (zejména bodů 66 až 71) lze dovodit, že Ústavní soudÚstavní soud považoval dohled České národní bankybanky za významný prostředek k zabezpečení požadavku nestranného odborného stanovení přiměřeného protiplnění, jehož naplnění je předpokladem ochrany vlastnického práva menšinových akcionářů. Tento dohled měl eliminovat možná rizika vyplývající jednak z toho, že zabezpečení znaleckého posudku je v rukou hlavního akcionáře, jednak z absence aplikační praxí ustálených kritérií, na jejichž základě by přiměřenost protiplnění měla být posuzována, resp. přezkoumávána. Uvedené nicméně neznamená, že by Ústavní soudÚstavní soud formuloval požadavek dohledu České národní bankybanky jako nezbytnou podmínku ústavnosti právní úpravy. 8. Je zřejmé, že ve smyslu uvedených závěrů se původní právní úprava, jež byla účinná v období od 3. června 2005 do 28. září 2005 (tj. před stanovením dohledu) a jejíž aplikací se zabývaly i nálezy sp. zn. I. ÚS 1768/09 a I. ÚS 2154/11, vyznačovala zásadními nedostatky. Absence dohledu České národní bankybanky či jiného obdobně účinného právního prostředku k ochraně práv menšinových akcionářů mohla v kontextu celé předmětné zákonné úpravy dokonce odůvodňovat závěr o existenci protiústavní mezery v zákoně, a představovat tak ve vztahu k ní derogační důvod. Takovýto závěr nicméně I. senát Ústavního souduÚstavního soudu nemohl ve svých nálezech vyslovit. Místo toho poukázal na nedostatky této právní úpravy, tj. absenci dohledu České národní bankybanky a krátkou lhůtu ke svolání valné hromady, a vyvodil z nich závěr, který by se mohl dotknout existence na jejich základě vzniklých soukromoprávních vztahů. Obecné soudy totiž podle jeho názoru měly vyhovět žalobám menšinových akcionářů a vyslovit neplatnost usnesení valných hromad, jimiž bylo rozhodnuto o nuceném výkupu účastnických cenných papírůcenných papírů. 9. Podle odlišného názoru III. senátu Ústavního souduÚstavního soudu nemohly uvedené nedostatky v době před stanovením dohledu otevírat cestu ke zpochybnění předmětných soukromoprávních vztahů, přičemž stejně tak by takovýto následek nemohl mít ani případný srovnatelný deficit dnešní právní úpravy (tj. po omezení dohledu). Prvním důvodem je obecná nepřípustnost retroaktivního účinku derogace právního předpisu, resp. vyslovení jeho protiústavnosti, ve vztahu k soukromoprávním vztahům [blíže zejména nález ze dne 6. února 2007 sp. zn. Pl. ÚS 38/06 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.); nález ze dne 18. prosince 2007 sp. zn. IV. ÚS 1777/07 (N 228/47 SbNU 983)]. Takto vymezená zásada právní jistoty se musí uplatnit i zde, byť I. senát Ústavního souduÚstavního soudu nevyslovil protiústavnost předmětné zákonné úpravy. Fakticky z ní totiž vycházel, když s přihlédnutím k právním závěrům obsaženým v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 56/05 konstatoval takové její nedostatky, které zpochybňují možnost její aplikace. 10. Zrušení zákona nálezem Ústavního souduÚstavního soudu nezbavuje právního základu existující soukromoprávní vztahy, jež vznikly na jeho základě, ani dodatečně nepůsobí jejich neplatnost. Výjimku z této zásady lze připustit jen velmi výjimečně, např. v případě mimořádně intenzivního derogačního důvodu (především rozpor s materiálním jádrem Ústavy České republiky), jenž by v dané věci musel zpochybňovat z ústavněprávních pozic institut nuceného výkupu účastnických cenných papírůcenných papírů jako takový. Takovýto důvod zde však s ohledem na právní závěry obsažené v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 56/05 zcela zjevně dán není. Ústavní soud v něm totiž aproboval jako ústavně konformní základní princip institutu nuceného výkupu účastnických cenných papírůcenných papírů, tedy možnost zániku vlastnického práva menšinových akcionářů na základě rozhodnutí valné hromady, jež získalo většinu devíti desetin hlasů vlastníků, za předpokladu poskytnutí přiměřeného protiplnění. 11. Pokud jde o druhý důvod, ten byl naznačen již v úvodu tohoto stanoviska (viz jeho bod 3). Námitka absence dohledu České národní bankybanky se věcně dotýká otázky přezkumu přiměřenosti protiplnění, nikoliv samotného rozhodnutí, zda má dojít k nucenému výkupu účastnických cenných papírůcenných papírů. Tím není řečeno, že jde o dvě zcela samostatné otázky. Pakliže však není přijetí příslušného usnesení valné hromady podmíněno souhlasem České národní bankybanky, neznamená to, že byli dotčení menšinoví akcionáři kráceni na svém nároku na přiměřené protiplnění. Jeho obsah zůstává z hlediska práva hmotného stejný. Mění se pouze procesní garance uspokojení tohoto nároku, k čemuž by nedošlo, pokud by byla jeho výše nesprávně stanovena jako nižší. 12. Lze proto shrnout, že snížení garance práv menšinových akcionářů sice může vést k závěru o protiústavnosti právní úpravy, její případné zrušení nálezem Ústavního souduÚstavního soudu by však nemělo vliv na již nastalé přechody účastnických cenných papírůcenných papírů na hlavního akcionáře, ani na existenci nároku menšinových akcionářů na přiměřené protiplnění. Soudy jsou v takovém případě povinny poskytnout dotčeným menšinovým akcionářům soudní ochranu jejich ústavně zaručených práv vlastnit majetek, ta však nemůže spočívat v zneplatnění předmětných výkupů, neboť tím by bylo nepřípustně zasaženo do nabytých práv nejen hlavních akcionářů, ale nakonec i menšinových akcionářů, již se s nuceným výkupem smířili. K poskytnutí ochrany menšinových akcionářů ze strany soudů bude moci dojít v podstatě jen tím způsobem, že budou mít možnost zpochybnit výši protiplnění stanovenou usnesením valné hromady, a domoci se tak zaplacení částky, na kterou by podle zákona správně měli nárok. Takovéhoto určení se však nemohou domoci v řízení o vyslovení neplatnosti valné hromady podle § 131 odst. 1 obchodního zákoníku, nýbrž návrhem podle § 183k obchodního zákoníku na přezkoumání přiměřenosti protiplnění, jenž jako procesní prostředek přicházel v úvahu již za účinnosti původní právní úpravy (tj. před stanovením dohledu). 13. Ze znění předmětných nálezů I. senátu Ústavního souduÚstavního soudu, vůči nimž se vymezuje toto stanovisko, je patrné, že i on si byl vědom možného konfliktu mezi existencí jím konstatovaného důvodu zrušení usnesení valné hromady na straně jedné a zásadou právní jistoty na straně druhé. S ohledem na několik let trvající soudní řízení upřednostnil v obou věcech právní jistotu účastníků předmětných právních vztahů. Zůstává však otázkou, zda by měl jinou možnost, pokud by tento časový odstup byl kratší, např. několikaměsíční. Tuto otázku I. senát Ústavního souduÚstavního soudu řešit nemusel, neboť jeho právní závěry se vztahují toliko k relativně krátkému a dávno uplynulému období od 3. června 2005 do 28. září 2005 (tj. před stanovením dohledu), obecné soudy i Ústavní soudÚstavní soud jsou s ní však konfrontovány v souvislosti s novou právní úpravou, která je pro omezení dohledu České národní bankybanky ze strany menšinových akcionářů rovněž zpochybňována. Stejně tak je namístě otázka, zda si vůbec obecné soudy mohou samy posoudit míru zákonem stanovených garancí vlastnického práva menšinových akcionářů a zda v případě, že se jim bude jevit jako nedostatečná, aplikovat právní úpravu ústavně konformním způsobem tak, že vlastně nucený výkup účastnických cenných papírůcenných papírů nebudou umožňovat. Podle III. senátu Ústavního souduÚstavního soudu je třeba na obě otázky odpovědět záporně. Obecné soudy mohou buď podat návrh na zrušení jimi aplikovaných ustanovení obchodního zákoníku podle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nebo neplyne-li z případného vyhovujícího nálezu Ústavního souduÚstavního soudu něco jiného, postupovat v souladu se zákonem a respektovat jím stanovený rozsah garancí práv menšinových akcionářů. V případě věci, v souvislosti s níž III. senát Ústavního souduÚstavního soudu předložil tento návrh stanoviska, to znamená, že obecné soudy nemohly vyhovět žalobě na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady pouze z důvodu, že zákon, aniž by byla zpochybněna jeho ústavnost, nedostatečným způsobem garantuje právo stěžovatele jako menšinového akcionáře na přiměřené protiplnění. Tato námitka je navíc v případě tohoto typu řízení zcela irelevantní, protože soudního přezkumu výše poskytnutého protiplnění se mohl stěžovatel domoci jen v řízení o návrhu podle § 183k obchodního zákoníku (viz též bod 3 tohoto stanoviska). 14. Zbývá dodat, že existence posledně uvedeného řízení zároveň jednoznačně vylučuje možnost, že by se stěžovatel mohl domoci případného dorovnání protiplnění z titulu náhrady škody vůči státu na základě nálezu Ústavního souduÚstavního soudu, jímž by bylo pouze deklarováno porušení jeho ústavních práv napadenými rozhodnutími. Svůj nárok na přiměřené protiplnění totiž mohl ve stanovené lhůtě uplatnit právě v tomto řízení. 15. Ze všech těchto důvodů předložil III. senát Ústavního souduÚstavního soudu podle § 23 zákona o Ústavním soudu otázku relevance námitky absence dostatečných zákonných garancí práv menšinových akcionářů při určování výše přiměřeného protiplnění (v tomto případě absence dohledu České národní bankybanky), kterou stěžovatel zpochybňuje napadená rozhodnutí obecných soudů v řízení o žalobě o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o přechodu účastnických cenných papírůcenných papírů na hlavního akcionáře podle § 183i obchodního zákoníku, k posouzení plénu, které se s jeho argumentací v celém rozsahu ztotožnilo a přijalo právní názor, jenž je uveden ve výroku tohoto stanoviska. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r.
Vyhláška č. 131/2013 Sb.
Vyhláška č. 131/2013 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 364/2005 Sb., o vedení dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky a o předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení a ze školní matriky (vyhláška o dokumentaci škol a školských zařízení), ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 30. 5. 2013, datum účinnosti 1. 7. 2013, částka 59/2013 * Čl. I - Vyhláška č. 364/2005 Sb., o vedení dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky a o předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení a ze školní matriky (vyhláška o dokumentaci škol a školských zařízení), ve znění vyhlášky č. 389/2006 Sb., * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 1. 7. 2013 131 VYHLÁŠKA ze dne 21. května 2013, kterou se mění vyhláška č. 364/2005 Sb., o vedení dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky a o předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení a ze školní matriky (vyhláška o dokumentaci škol a školských zařízení), ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle § 28 odst. 6 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 49/2009 Sb. a zákona č. 472/2011 Sb.: Čl. I Vyhláška č. 364/2005 Sb., o vedení dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky a o předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení a ze školní matriky (vyhláška o dokumentaci škol a školských zařízení), ve znění vyhlášky č. 389/2006 Sb., vyhlášky č. 226/2007 Sb., vyhlášky č. 208/2009 Sb. a vyhlášky č. 29/2012 Sb., se mění takto: 1. V § 3 odst. 4 se slova „a faxové“ zrušují. 2. V příloze č. 1 čl. 1 odst. 1 písm. a) se číslo „30“ nahrazuje číslem „15“. 3. V příloze č. 1 čl. 1 odst. 3 se za slova „na vědomí“ vkládají slova „ministerstvu, je-li škola zřizována ministerstvem,“. 4. V příloze č. 1 čl. 5 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „, dále se předává údaj o vzdělávání žáka podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, přílohy upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením, včetně informace o způsobu integrace žáka“. 5. V příloze č. 2 čl. 1 odst. 1 se slova „buď na listinném formuláři, nebo“ zrušují. 6. V příloze č. 2 čl. 1 odstavec 3 zní: „(3) Agregované údaje ze školních matrik a dokumentace škol se v souladu s částí druhou této přílohy předávají příslušnému správnímu úřadu nejpozději do 10. října k rozhodnému datu 30. září stávajícího školního roku. Údaje podle čl. 8a se předávají nejpozději do 10. června stávajícího školního roku k rozhodnému datu 31. května stávajícího školního roku. Údaje podle čl. 13 se předávají nejpozději do 10. března k rozhodnému datu 28. února stávajícího školního roku.“. 7. V příloze č. 2 čl. 1 odst. 4 písm. a) se slova „16,“ a slova „na listinném formuláři nejpozději do 4. října nebo elektronicky“ zrušují. 8. V příloze č. 2 čl. 1 odst. 4 písm. b) se slova „na listinném formuláři nejpozději do 4. listopadu nebo elektronicky“ zrušují. 9. V příloze č. 2 čl. 1 odstavec 5 zní: „(5) Agregované údaje podle čl. 26 se předávají do 15. kalendářního dne po skončení čtvrtletí. Rozhodným datem je poslední den kalendářního čtvrtletí. Údaje podle čl. 26 odst. 1 písm. b) se předávají k rozhodnému datu 31. prosince, údaje podle čl. 26 odst. 2 písm. b) se předávají k rozhodnému datu 30. září.“. 10. V příloze č. 2 čl. 2 odst. 1 písm. a) se slova „dětí, žáků a studentů“ nahrazují slovy „dětí a žáků“. 11. V příloze č. 2 čl. 2 odst. 1 písmeno b) zní: „b) počty žáků, kteří úspěšně vykonali zkoušku na závěr kurzu pro získání základního vzdělání nebo základů vzdělání, včetně žáků, kteří zkoušku úspěšně vykonali bez předchozího vzdělávání v těchto kurzech, počet tříd a žáků ve třídách pro výuku českého jazyka a počet vydaných osvědčení,“. 12. V příloze č. 2 čl. 2 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní: „e) knihovní fond školní knihovny, uživatelé, výpůjční služby, pracovníci knihovny.“. 13. V příloze č. 2 čl. 2 odst. 2 písm. d) se slova „počet učeben podle druhu,“ nahrazují slovy „prostorové vybavení“. 14. V příloze č. 2 čl. 2 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena e) a f), která znějí: „e) počty kurzů pro získání základního vzdělání a kurzů pro získání základů vzdělání podle druhu školy a počty žáků v těchto kurzech, f) počty tříd s asistenty pedagoga a žáků v těchto třídách v základních a středních školách.“. 15. V příloze č. 2 čl. 3 se odstavec 2 zrušuje. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2. 16. V příloze č. 2 čl. 3 odst. 2 se slova „nebo základní“ zrušují. 17. V příloze č. 2 čl. 4 odst. 2 se na konci textu písmene a) doplňují slova „, s vyčleněním tříd s asistentem pedagoga“. 18. V příloze č. 2 čl. 4 odst. 2 písm. b) se slova „speciální třídy a děti v nich“ nahrazují slovy „děti ve speciálních třídách“. 19. V příloze č. 2 čl. 4 odst. 2 písm. d) se slova „cizinci, kteří nemají přístup ke vzdělávání za stejných podmínek jako státní občané České republiky, podle druhu provozu v členění na běžné a speciální třídy,“ zrušují. 20. V příloze č. 2 čl. 4 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní: „g) počty dětí podle obce trvalého pobytu v případě školy zřizované svazkem obcí.“. 21. V příloze č. 2 čl. 6 odst. 1 se za slova „průměrné počty“ vkládají slova „tříd,“. 22. V příloze č. 2 čl. 8a odst. 1 se věta poslední zrušuje. 23. V příloze č. 2 čl. 9 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní: „f) počty dětí podle obce trvalého pobytu v případě školy zřizované svazkem obcí.“. 24. V příloze č. 2 čl. 11 odst. 2 písmeno b) zní: „b) počty žáků v hudebním oboru podle hudebních nástrojů,“. 25. V příloze č. 2 čl. 11 odst. 2 se na konci písmene c) čárka nahrazuje tečkou a písmeno d) se zrušuje. 26. V příloze č. 2 se článek 12 včetně nadpisu zrušuje. 27. V příloze č. 2 čl. 17 odst. 2 písm. g) se slova „podle vzdělání“ zrušují. 28. V příloze č. 2 čl. 18 odst. 2 se slova „podle kategorií“ zrušují. 29. V příloze č. 2 čl. 19 odstavec 2 zní: „(2) Údaje za stávající školní rok: a) zapsaní strávníci podle druhů škol a školských zařízení s ohledem na věkové kategorie celkem a v členění podle druhu odebírané stravy, ostatní pravidelně stravovaní podle druhu odebírané stravy, b) strávníci, pro něž jsou připravená jídla odvážena do výdejen v členění na strávníky podle druhů škol a druhů odebírané stravy, ostatní stravovaní, pro něž jsou připravená jídla odvážena do výdejen podle druhu odebírané stravy, c) počty vydaných a uvařených jídel za říjen příslušného kalendářního roku v členění na obědy, večeře a doplňková jídla, d) evidenční počet pracovníků zařízení školního stravování, e) počty zapsaných strávníků podle školy nebo školského zařízení, které navštěvují, a f) počty stravovaných, pro něž se jídlo odváží/dováží podle druhu odebírané stravy, s uvedením příslušného zařízení školního stravování.“. 30. V příloze č. 2 čl. 20 se na konci textu písmene c) doplňují slova „a podle druhu školy“. 31. V příloze č. 2 čl. 21 odst. 1 se slova „, klienti, kteří nemohli být vyšetřeni“ zrušují. 32. V příloze č. 2 čl. 22 se písmeno a) zrušuje. Dosavadní písmena b) až d) se označují jako písmena a) až c). 33. V příloze č. 2 čl. 22 písm. c) se slova „a podle vzdělání“ zrušují. 34. V příloze č. 2 čl. 23 odst. 1 se slova „, klienti, kteří nemohli být vyšetřeni“ zrušují. 35. V příloze č. 2 čl. 23 odst. 2 se slova „a podle vzdělání“ zrušují. 36. V příloze č. 2 čl. 24 odst. 2 se slova „a podle vzdělání“ zrušují. 37. V příloze č. 2 se článek 25 včetně nadpisu zrušuje. 38. V příloze č. 2 se doplňuje část čtvrtá, která včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 7 zní: „ČÁST ČTVRTÁ PŘEDÁVÁNÍ AGREGOVANÝCH ÚDAJŮ PRÁVNICKÝMI OSOBAMI VYKONÁVAJÍCÍMI ČINNOST ŠKOLY NEBO ŠKOLSKÉHO ZAŘÍZENÍ Čl. 26 Předávání agregovaných údajů z evidence zaměstnanců a mzdových prostředků (1) Údaje, které předávají právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení zřizované ministerstvem, krajem, obcí, svazkem obcí, registrovanou církví, náboženskou organizací, jinou právnickou nebo fyzickou osobou: a) evidenční počet zaměstnanců a mzdové prostředky v členění na pedagogické a nepedagogické pracovníky podle kategorií zaměstnanců a podle druhů činností škol a školských zařízení a b) evidenční počet zaměstnanců ve fyzických osobách, počet žen na mateřské dovolené, počet zaměstnanců na rodičovské dovolené, čerpání rezervního fondu podle druhů činností škol a školských zařízení. (2) Organizace, které vyplácejí plat7), předávají kromě údajů podle odstavce 1: a) evidenční počet zaměstnanců podle kategorií a druhů činností škol a školských zařízení, mzdové prostředky (platy a ostatní platby za provedenou práci celkem, podle jednotlivých složek platu, podle zdroje financování) podle kategorií zaměstnanců a druhů činností škol a školských zařízení, počet přiznaných vybraných složek platu podle druhů činností škol a školských zařízení, evidenční počet zaměstnanců a mzdové prostředky vyjmuté z limitů mzdové regulace v členění na pedagogické a nepedagogické pracovníky podle druhů činností škol a školských zařízení a b) evidenční počet zaměstnanců podle platových tříd a stupňů v členění na pedagogické a nepedagogické pracovníky. 7) § 109 odst. 3 písm. d) a e) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 362/2007 Sb. a zákona č. 466/2011 Sb.“. Čl. II Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2013. Ministr: Fiala v. r.
Sdělení Ministerstva financí č. 130/2013 Sb.
Sdělení Ministerstva financí č. 130/2013 Sb. Sdělení Ministerstva financí, jímž se určují emisní podmínky pro Proti-inflační spořicí státní dluhopis České republiky, 2013–2020, CPI % Vyhlášeno 27. 5. 2013, částka 58/2013 130 SDĚLENÍ Ministerstva financí ze dne 13. května 2013, jímž se určují emisní podmínky pro Proti-inflační spořicí státní dluhopis České republiky, 2013–2020, CPI % Ministerstvo financí (dále jen „ministerstvo“) vydává státní dluhopisy v rozsahu stanoveném zvláštním zákonem a určuje jejich emisní podmínky v souladu s ustanovením § 26 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o dluhopisech“). Tyto emisní podmínky vymezují práva a povinnosti emitenta a vlastníků dluhopisů, jakož i informace o emisi dluhopisůemisi dluhopisů a náležitosti Proti-inflačního spořicího státního dluhopisu České republiky, 2013-2020, CPI % (dále také jen „dluhopis“, případně „dluhopisy“). 1. Základní popis dluhopisů: Emitent: Česká republika - Ministerstvo financí Název: Proti-inflační spořicí státní dluhopis České republiky, 2013-2020, CPI % Zkrácený název: SSD-I ČR, CPI %, 20 Pořadové číslo emise: 83. Jmenovitá hodnota: 1 Kč (slovy: jedna koruna česká) Emisní kurz: 100 % jmenovité hodnoty Forma dluhopisu: cenný papírcenný papír na doručitele Podoba dluhopisu: zaknihovaný cenný papírcenný papír Druh dluhopisu: státní dluhopis Měna, v níž jsou dluhopisy denominovány: koruna česká (CZK) Datum počátku lhůty pro upisování emise: 13. 5. 2013 Datum ukončení lhůty pro upisování emise: 12. 12. 2019 Datum emise: 12. 6. 2013 Datum splatnosti: 12. 6. 2020 Výnos dluhopisu: určen pohyblivou úrokovou sazbou Zdaňování výnosu dluhopisu: podle právních předpisů České republiky ISIN: CZ0001003990 2. Dluhopisy jsou ve smyslu ustanovení § 25 odst. 2 zákona o dluhopisech vydávány na základě zvláštních zákonů. Vydání dluhopisů zabezpečuje ministerstvo. 3. Dluhopisy znějí na doručitele, vydávají se v zaknihované podobě a jsou evidovány v samostatné evidenci, kterou vede podle ustanovení § 35 odst. 1 písm. d) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, ministerstvo, (dále jen „evidence ministerstva“). 4. Dluhopisy může upsat pouze fyzická osoba nebo občanské sdružení fyzických osob (dále také jen „upisovatel“, případně „upisovatelé“). 5. Ministerstvo nehodlá požádat o přijetí dluhopisů k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo v mnohostranném obchodním systému se sídlem v členském státě Evropské unie. Obchodování s dluhopisy na uvedených převodních místech je vyloučeno. 6. Předpokládaná celková jmenovitá hodnota emise dluhopisůemise dluhopisů je 10 000 000 000 Kč (slovy: deset miliard korun českých). Dluhopisy mohou být v souladu s ustanovením § 7 zákona o dluhopisech vydány v menším nebo ve větším objemu emise, než byla předpokládaná celková jmenovitá hodnota emise dluhopisůemise dluhopisů. Možný rozsah zvětšení objemu emise dluhopisů činí 150 000 000 000 Kč (slovy: sto padesát miliard korun českých). 7. Emise dluhopisůEmise dluhopisů může být vydávána v rámci lhůty pro upisování emise postupně po částech (v tranších). 8. Dluhopisy budou s výjimkou dluhopisů podle bodu 12 těchto emisních podmínek nabídnuty emitentem k úpisu v České republice formou veřejné nabídky. Činnosti spojené s upisováním dluhopisů zabezpečuje ministerstvo a osoby, které k výkonu takových činností pověřilo, (dále jen „distributoři“, případně „distributor“). Distributory k datu určení těchto emisních podmínek jsou Česká spořitelna, a.s., Československá obchodní bankabanka, a. s., a Komerční bankabanka, a.s. Dluhopisy budou upisovány také na vybraných pobočkách České pošty, s.p. Aktuální seznam distributorů a jednotlivých distribučních míst se uveřejní na internetových stránkách ministerstva. 9. Upisovatelé uvedení v bodě 4 těchto emisních podmínek podávají žádost o úpis dluhopisů příslušné tranše prostřednictvím distributora. Jeden upisovatel může upsat prostřednictvím jedné žádosti o úpis dluhopisy v počtu kusů nejméně 1 000 (slovy: jeden tisíc). Upisovatelé jsou povinni při podání žádosti o úpis dluhopisů distributorovi důvěryhodným způsobem osvědčit, že náleží mezi osoby uvedené v bodě 4 těchto emisních podmínek. Cenou úpisu dluhopisů se rozumí celková jmenovitá hodnota dluhopisů upisovaných jedním upisovatelem násobená jejich emisním kurzem. Upisovatel je povinen uhradit cenu úpisu dluhopisů do pěti pracovních dnů od data ukončení upisovacího období příslušné tranše. Okamžikem uhrazení ceny úpisu dluhopisů upisovatelem na účet distributora se žádost o úpis dluhopisů stává závaznou a upisovatel ji nemůže zrušit. Od data uhrazení ceny úpisu dluhopisů do data vydání příslušné tranše emise dluhopisůemise dluhopisů není tato částka úročena. Po datu ukončení upisovacího období příslušné tranše emise dluhopisůemise dluhopisů již nelze dluhopisy upsat. V případě dosažení nebo překročení předpokládané celkové jmenovité hodnoty emise dluhopisůemise dluhopisů podle bodu 6 těchto emisních podmínek může ministerstvo rozhodnout o krácení počtu kusů upisovaných dluhopisů podle žádostí o úpis dluhopisů podaných do data ukončení upisovacího období příslušné tranše dluhopisů. Neuspokojeným či částečně uspokojeným upisovatelům se vrátí jimi uhrazená cena úpisu dluhopisů, které nebyly upsány, bez zbytečného odkladu bezhotovostním převodem na platební účet, z něhož byly příslušné peněžní prostředky poukázány na účet distributora, či na platební účet uvedený v žádosti o úpis dluhopisů v případě úhrady ceny úpisu dluhopisů v hotovosti. 10. Jeden upisovatel může podat prostřednictvím distributorů žádosti o úpis dluhopisů při úpisu dluhopisů každé z tranší podle bodů 11 a 13 těchto emisních podmínek v celkovém počtu kusů nejvýše 5 000 000 (slovy: pět milionů) pro každou jednotlivou tranši emise dluhopisůemise dluhopisů. 11. Upisovací období první tranše emise dluhopisůemise dluhopisů je ukončeno k datu 31. 5. 2013 nebo k datu, které určí emitent, podle toho, které datum nastane dříve. 12. Vydávání dalších tranší emise dluhopisůemise dluhopisů proběhne formou reinvestice výnosů dluhopisů vydaných v předchozích tranších podle bodů 15 a 16 těchto emisních podmínek s výjimkou posledního výnosu dluhopisu, a to k datu reinvestice výnosu dluhopisu. 13. O vydávání případných dalších tranší emise dluhopisůemise dluhopisů s výjimkou tranší podle bodů 11 a 12 těchto emisních podmínek může rozhodnout emitent a určit datum počátku a datum ukončení upisovacího období příslušné další tranše. Oznámení o případných dalších tranších emise dluhopisůemise dluhopisů se zveřejňují na internetových stránkách ministerstva. 14. Žádost o převod dluhopisů se podává prostřednictvím distributora. Dluhopisy se převádějí bez peněžního vypořádání. Převoditelnost dluhopisů se v souladu s § 26 odst. 6 zákona o dluhopisech omezuje. Převést dluhopisy je přípustné pouze mezi osobami uvedenými v bodě 4 těchto emisních podmínek. Osoba, na kterou se dluhopisy převádějí, je povinna při podání žádosti o převod dluhopisů distributorovi důvěryhodným způsobem osvědčit, že patří mezi osoby uvedené v bodě 4 těchto emisních podmínek. Převoditelnost dluhopisů se po datu 12. 5. 2020 vylučuje. 15. Výnos dluhopisu (dále jen „výnos“, případně „výnosy“) je určen pohyblivou úrokovou sazbou. Úroková sazba za šest měsíců (p. s., per semestre) pro výnosové období, které končí datem 12. 6., se stanoví jako procentní změna bazického indexu spotřebitelských cen (životních nákladů) za měsíc duben příslušného roku proti bazickému indexu spotřebitelských cen (životních nákladů) za měsíc říjen roku předchozího, a to v rozsahu šesti desetinných míst, zvětšená o 0,25; takto stanovená úroková sazba se zaokrouhluje na pět desetinných míst. Úroková sazba za šest měsíců (p. s., per semestre) pro výnosové období, které končí datem 12. 12., se stanoví jako procentní změna bazického indexu spotřebitelských cen (životních nákladů) za měsíc říjen příslušného roku proti bazickému indexu spotřebitelských cen (životních nákladů) za měsíc duben téhož roku, a to v rozsahu šesti desetinných míst, zvětšená o 0,25; takto stanovená úroková sazba se zaokrouhluje na pět desetinných míst. Minimální úroková sazba v každém výnosovém období se stanoví ve výši 0,25 % p. s., (per semestre). Úroková sazba pro příslušné výnosové období a její výpočet se zveřejní na internetových stránkách ministerstva vždy nejpozději k datu 20. 5. a k datu 20. 11. příslušného roku. Výnosy určené na základě této úrokové sazby jsou reinvestovány podle bodu 16 těchto emisních podmínek, a to vždy k datu 12. 6. a k datu 12. 12., počínaje datem 12. 12. 2013, vyjma posledního výnosu, který je vlastníkovi dluhopisů vyplacen spolu se splacením jmenovité hodnoty dluhopisů k datu splatnosti dluhopisů podle bodu 24 těchto emisních podmínek, nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o reinvestici posledního výnosu a jmenovité hodnoty všech nebo příslušné části jím vlastněných dluhopisů této emise dluhopisůemise dluhopisů (dále jen „žádost o reinvestici dluhopisů“) podle bodu 25 těchto emisních podmínek. Podá-li vlastník dluhopisů žádost o předčasné splacení podle bodu 22 těchto emisních podmínek, částka příslušného výnosu za výnosové období, jehož konec těsně předchází nebo je shodný s příslušným datem předčasného splacení, se nereinvestuje, ale je vyplacena vlastníkovi dluhopisů podle bodu 22 těchto emisních podmínek. 16. Reinvesticí výnosu se rozumí, že na majetkový účet vlastníka dluhopisů jsou k datu reinvestice výnosu připsány dluhopisy téže emise dluhopisůemise dluhopisů v celkové jmenovité hodnotě, která odpovídá výši výnosu ze všech dluhopisů vlastníka téže emise dluhopisůemise dluhopisů po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za příslušné výnosové období. Připadne-li datum reinvestice výnosu na den, který není pracovním dnem, budou příslušné dluhopisy připsány na majetkový účet vlastníka dluhopisů první následující pracovní den. Celková částka výnosu ze všech dluhopisů vlastníka téže emise dluhopisůemise dluhopisů po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za příslušné výnosové období se pro účely reinvestice výnosu zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Reinvesticí výnosu se zvyšuje počet kusů dluhopisů vlastníka a celková jmenovitá hodnota emise dluhopisůemise dluhopisů. Celková částka posledního výnosu ze všech dluhopisů vlastníka této emise dluhopisůemise dluhopisů vyplácená vlastníkovi dluhopisů, nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o reinvestici dluhopisů podle bodu 25 těchto emisních podmínek, se po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně zaokrouhluje na haléře. V případě vlastníků dluhopisů, kteří nedoloží doklad, z něhož plyne rezidence, a čestné prohlášení o skutečném vlastnictví příjmu, nemůže být uplatněna snížená sazba daně vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně vyplývající ze smlouvy o zamezení dvojího zdanění nebo z tuzemského zákona o daních z příjmů. Pokud dojde k doložení výše uvedených dokumentů po datu reinvestice výnosu, tak částka refundace daně bude vyplacena bezhotovostním převodem na platební účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je evidován na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů v evidenci ministerstva, podle bodu 24 těchto emisních podmínek. 17. Výnosové období se stanoví jako šestiměsíční, a to vždy od 12. 6. do 12. 12. příslušného roku a od 12. 12. příslušného roku do 12. 6. následujícího roku. První výnosové období pro reinvestici výnosu je od 12. 6. 2013 do 12. 12. 2013. Druhé výnosové období pro reinvestici výnosu je od 12. 12. 2013 do 12. 6. 2014. 18. Bazický index spotřebitelských cen (životních nákladů) k příslušnému základnímu (referenčnímu) období je zveřejňován měsíčně na internetových stránkách Českého statistického úřadu podle kalendáře termínů zveřejnění, přičemž příslušná základní (referenční) období použitá pro jeho výpočet v příslušném měsíci stanovuje Český statistický úřad. Ke stanovení úrokové sazby pro příslušné výnosové období podle bodu 15 těchto emisních podmínek se použijí úhrnné bazické indexy spotřebitelských cen (životních nákladů) za domácnosti celkem v České republice. Nebude-li bazický index spotřebitelských cen (životních nákladů) za měsíc duben a za měsíc říjen příslušného roku Českým statistickým úřadem zveřejněn vůbec nebo bude-li zveřejněn v příslušném roce až po datu 20. 5. nebo až po datu 20. 11., použije se ke stanovení úrokové sazby pro příslušné výnosové období podle bodu 15 těchto emisních podmínek poslední známý bazický index spotřebitelských cen (životních nákladů) zveřejněný Českým statistickým úřadem a příslušný bazický index spotřebitelských cen (životních nákladů) z měsíce, který předchází příslušnému měsíci o šest měsíců, případně je tomuto předcházejícímu měsíci nejblíže. 19. Výnos určený podle bodů 15 a 16 těchto emisních podmínek obdrží vždy osoba, která je vlastníkem dluhopisů k datu 12. 11. počínaje rokem 2013 a k datům 12. 5. a 12. 11. počínaje rokem 2014. Výnos formou reinvestice výnosu za první výnosové období od data emise do 12. 12. 2013 obdrží osoba, která je vlastníkem dluhopisů k datu 12. 11. 2013. 20. Oddělení práva na výnos od dluhopisu se vylučuje. 21. Emitent není oprávněn předčasně splatit vydané dluhopisy před datem jejich splatnosti, nepožádá-li o předčasné splacení vlastník dluhopisů podle bodu 22 těchto emisních podmínek. Ministerstvo je oprávněno zapsat dluhopisy při jejich vydání nejprve na majetkový účet emitenta v evidenci ministerstva ve smyslu ustanovení § 15 odst. 4 zákona o dluhopisech a nabývat dluhopisy před datem jejich splatnosti. Vlastní dluhopisy nabyté emitentem před datem jejich splatnosti nezanikají, ledaže emitent rozhodne jinak. 22. Vlastník dluhopisů je oprávněn požádat ministerstvo prostřednictvím distributora o splacení jmenovité hodnoty všech nebo části jím vlastněných dluhopisů této emise dluhopisůemise dluhopisů před datem jejich splatnosti (dále jen „žádost o předčasné splacení“) podle následujícího harmonogramu: Datum prvního možného podání žádosti o předčasné splacení| Datum posledního možného podání žádosti o předčasné splacení| Datum předčasného splacení ---|---|--- 1\\. 4. 2014| 30\\. 4. 2014| 12\\. 6. 2014 1\\. 10. 2014| 31\\. 10. 2014| 12\\. 12. 2014 1\\. 4. 2015| 30\\. 4. 2015| 12\\. 6. 2015 1\\. 10. 2015| 30\\. 10. 2015| 14\\. 12. 2015 1\\. 4. 2016| 29\\. 4. 2016| 13\\. 6. 2016 3\\. 10. 2016| 31\\. 10. 2016| 12\\. 12. 2016 3\\. 4. 2017| 28\\. 4. 2017| 12\\. 6. 2017 2\\. 10. 2017| 31\\. 10. 2017| 12\\. 12. 2017 3\\. 4. 2018| 30\\. 4. 2018| 12\\. 6. 2018 1\\. 10. 2018| 31\\. 10. 2018| 12\\. 12. 2018 1\\. 4. 2019| 30\\. 4. 2019| 12\\. 6. 2019 1\\. 10. 2019| 31\\. 10. 2019| 12\\. 12. 2019 Jmenovitá hodnota dluhopisů a příslušný výnos po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za období od data zahájení do data ukončení příslušného výnosového období, které těsně předchází nebo je shodné s příslušným datem předčasného splacení, budou vyplaceny osobě, která je vlastníkem dluhopisů vždy k prvnímu pracovnímu dni následujícímu po příslušném datu posledního možného podání žádosti o předčasné splacení. Žádost o předčasné splacení podává vlastník dluhopisů prostřednictvím distributora. Od okamžiku podání žádosti o předčasné splacení nelze dluhopisy v počtu kusů, ve kterém byla podána příslušná žádost o předčasné splacení, převádět. Jeden vlastník dluhopisů může k jednomu datu předčasného splacení prostřednictvím jedné žádosti o předčasné splacení požádat o předčasné splacení jím vlastněných dluhopisů v počtu kusů nejméně 1 000 (slovy: jeden tisíc). V případě, že počet kusů vlastněných dluhopisů na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů je menší než 1 000 (slovy: jeden tisíc), může vlastník dluhopisů požádat o předčasné splacení jím vlastněných dluhopisů v počtu kusů menším než 1 000 (slovy: jeden tisíc), pokud požádá o předčasné splacení všech kusů vlastněných dluhopisů evidovaných na jeho majetkovém účtu v evidenci ministerstva. Jeden vlastník dluhopisů může k jednomu datu předčasného splacení požádat o předčasné splacení 100 % (slovy: sto procent) jím vlastněných dluhopisů do počtu kusů 500 000 (slovy: pět set tisíc) včetně a nejvýše 50 % (slovy: padesát procent) jím vlastněných dluhopisů nad počet kusů 500 000 (slovy: pět set tisíc). Dluhopisy předčasným splacením zanikají současně s právem vlastníka na výnos. Částky odpovídající jmenovité hodnotě dluhopisů vlastníka a příslušnému výnosu po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně budou vlastníkovi dluhopisů při předčasném splacení uhrazeny bezhotovostním převodem na platební účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je evidován na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů v evidenci ministerstva. Připadne-li datum předčasného splacení na den, který není pracovním dnem, budou tyto platby provedeny první následující pracovní den bez nároku na vyplacení výnosu za toto odsunutí plateb. Případnou změnu platebního účtu oznámí vlastník dluhopisů ministerstvu prostřednictvím distributora. Celková částka příslušného výnosu z počtu kusů dluhopisů, ve kterém byla podána žádost o předčasné splacení, vyplácená vlastníkovi dluhopisů za období od data zahájení do data ukončení příslušného výnosového období se po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně zaokrouhluje na haléře. 23. Dluhopisy budou splaceny ve jmenovité hodnotě k datu 12. 6. 2020, nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o předčasné splacení podle bodu 22 těchto emisních podmínek nebo nepodá-li vlastník žádost o reinvestici dluhopisů podle bodu 25 těchto emisních podmínek. Tímto datem končí úročení dluhopisů. Emitent ve smyslu § 17 zákona o dluhopisech rozhodl, že právo na splacení dluhopisů má osoba, která je oprávněna vykonávat práva spojená s dluhopisy k datu 12. 5. 2020. Jmenovitá hodnota všech dluhopisů vlastníka bude splacena spolu s vyplacením posledního výnosu osobě, která je vlastníkem dluhopisů k datu 12. 5. 2020. Připadne-li datum splacení jmenovité hodnoty dluhopisů a vyplacení posledního výnosu na den, který není pracovním dnem, budou tyto platby provedeny první následující pracovní den bez nároku na vyplacení výnosu za toto odsunutí plateb. 24. Emitent se zavazuje, že zabezpečí splacení jmenovité hodnoty dluhopisů spolu s vyplacením posledního výnosu vlastníkům dluhopisů podle těchto emisních podmínek. Na zabezpečení splacení dluhopisů a vyplacení výnosů se podílejí Centrální depozitář cenných papírůcenných papírů, a.s., Česká národní bankabanka a ministerstvo. Jmenovitá hodnota dluhopisů je splacena spolu s vyplacením posledního výnosu po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně bezhotovostním převodem na platební účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je evidován na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů v evidenci ministerstva, nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o reinvestici dluhopisů podle bodu 25 těchto emisních podmínek. Případnou změnu platebního účtu oznámí vlastník dluhopisů ministerstvu prostřednictvím distributora. Celková částka posledního výnosu ze všech dluhopisů vlastníka této emise dluhopisůemise dluhopisů vyplácená vlastníkovi dluhopisů se po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně zaokrouhluje na haléře. 25. Vlastník dluhopisů je oprávněn podáním žádosti o reinvestici dluhopisů požádat ministerstvo prostřednictvím distributora o reinvestici posledního výnosu a jmenovité hodnoty všech nebo části jím vlastněných dluhopisů této emise dluhopisůemise dluhopisů. V takovém případě nebude vlastníkovi dluhopisů vyplacen jejich poslední výnos a nebude splacena jejich celková jmenovitá hodnota nebo její příslušná část bezhotovostním převodem na platební účet podle bodu 24 těchto emisních podmínek, nýbrž budou ve vlastníkem požadované výši reinvestovány do státních dluhopisů předem určených ministerstvem. Podáním žádosti o reinvestici dluhopisů nelze reinvestovat jmenovitou hodnotu dluhopisů zatížených právy třetích osob, zejména právem zástavním, ani jmenovitou hodnotu dluhopisů, u nichž je v evidenci ministerstva zapsáno pozastavení výkonu práva vlastníka s dluhopisy nakládat. Oznámení o datu, od kterého je možné podávat žádost o reinvestici dluhopisů, a o státních dluhopisech, do kterých je možné poslední výnos a jmenovitou hodnotu dluhopisů reinvestovat, se zveřejňuje v dostatečném předstihu na internetových stránkách ministerstva. Vlastník dluhopisů může prostřednictvím jedné žádosti o reinvestici dluhopisů požádat o reinvestici jmenovité hodnoty jím vlastněných dluhopisů do státních dluhopisů určených ministerstvem v počtu kusů nejméně 1 000 (slovy: jeden tisíc) a o reinvestici posledního výnosu pouze v celé jeho výši. O reinvestici posledního výnosu a jmenovité hodnoty všech nebo části jím vlastněných dluhopisů požádá vlastník dluhopisů ministerstvo podáním žádosti o reinvestici dluhopisů prostřednictvím distributora. Celková částka výnosu z dluhopisů vlastníka za poslední výnosové období se po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně pro účely reinvestice posledního výnosu a jmenovité hodnoty dluhopisů zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Posledním dnem pro podání žádosti o reinvestici dluhopisů je 11. 5. 2020. V případě vlastníků dluhopisů, kteří požádali o reinvestici posledního výnosu, bude reinvestována výše posledního výnosu po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně k datu reinvestice dluhopisů. V případě vlastníků dluhopisů, kteří nedoloží doklad, z něhož plyne rezidence, a čestné prohlášení o skutečném vlastnictví příjmu, nemůže být uplatněna snížená sazba daně vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně vyplývající ze smlouvy o zamezení dvojího zdanění nebo z tuzemského zákona o daních z příjmů. Pokud dojde k doložení výše uvedených dokumentů po datu reinvestice dluhopisů, tak částka refundace daně bude vyplacena bezhotovostním převodem na platební účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je evidován na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů v evidenci ministerstva, podle bodu 24 těchto emisních podmínek. 26. Na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů zřízeném ministerstvem v evidenci ministerstva je evidován pouze jeden platební účet pro účely vyplacení výnosů, splacení dluhopisů před datem jejich splatnosti a splacení jmenovité hodnoty dluhopisů, a to pro všechny státní dluhopisy vlastníka, které jsou evidovány v evidenci ministerstva. Veškeré platby uvedené ve větě první budou poukázány na platební účet evidovaný v evidenci ministerstva dva pracovní dny před datem provedení příslušné platby. 27. Platné ohodnocení finanční způsobilosti (rating) dlouhodobých korunových závazků k datu určení těchto emisních podmínek provedené společností Standard & Poor’s je na úrovni AA, společností Moody’s na úrovni A1 a společností Fitch Ratings na úrovni AA-. 28. Dluhopisy jsou přímými, nepodmíněnými a nepodřízenými závazky České republiky, které jsou na stejné úrovni se všemi ostatními existujícími i budoucími přímými, nepodmíněnými a nepodřízenými závazky České republiky. 29. Veškerá práva spojená s dluhopisy se v souladu s ustanovením § 42 zákona o dluhopisech promlčují uplynutím deseti let ode dne, kdy mohla být uplatněna poprvé. 30. Tyto emisní podmínky vyhlašuje ministerstvo ve Sbírce zákonů. Oznámení pro veřejnost týkající se těchto dluhopisů se zveřejňují na internetových stránkách ministerstva. 31. Provozní řád evidence ministerstva se zveřejňuje v platném znění na internetových stránkách ministerstva a je závazný pro všechny vlastníky dluhopisů a distributory a pro všechny osoby podílející se na zabezpečení splacení dluhopisů a vyplácení výnosů. 32. Ministerstvo si vyhrazuje právo činit veškeré úkony související s vedením evidence ministerstva, úpisem dluhopisů, předčasným splacením dluhopisů, reinvesticí posledního výnosu a jmenovité hodnoty dluhopisů, zápisy do evidence ministerstva, změny údajů a ostatní související činnosti vymezené Provozním řádem evidence ministerstva. 33. Tyto emisní podmínky mohou být přeloženy do cizích jazyků. Dojde-li k rozporu mezi různými jazykovými verzemi emisních podmínek, bude rozhodující verze česká. Ministr: Ing. Kalousek v. r.
Sdělení Ministerstva financí č. 129/2013 Sb.
Sdělení Ministerstva financí č. 129/2013 Sb. Sdělení Ministerstva financí, jímž se určují emisní podmínky pro Reinvestiční spořicí státní dluhopis České republiky, 2013–2018, FIX % Vyhlášeno 27. 5. 2013, částka 58/2013 129 SDĚLENÍ Ministerstva financí ze dne 13. května 2013, jímž se určují emisní podmínky pro Reinvestiční spořicí státní dluhopis České republiky, 2013–2018, FIX % Ministerstvo financí (dále jen „ministerstvo“) vydává státní dluhopisy v rozsahu stanoveném zvláštním zákonem a určuje jejich emisní podmínky v souladu s ustanovením § 26 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o dluhopisech“). Tyto emisní podmínky vymezují práva a povinnosti emitenta a vlastníků dluhopisů, jakož i informace o emisi dluhopisůemisi dluhopisů a náležitosti Reinvestičního spořicího státního dluhopisu České republiky, 2013-2018, FIX % (dále také jen „dluhopis“, případně „dluhopisy“). 1. Základní popis dluhopisů: Emitent: Česká republika - Ministerstvo financí Název: Reinvestiční spořicí státní dluhopis České republiky, 2013-2018, FIX % Zkrácený název: SSD-R ČR, FIX %, 18 Pořadové číslo emise: 82. Jmenovitá hodnota: 1 Kč (slovy: jedna koruna česká) Emisní kurz: 100 % (slovy: sto procent) jmenovité hodnoty Forma dluhopisu: cenný papírcenný papír na doručitele Podoba dluhopisu: zaknihovaný cenný papírcenný papír Druh dluhopisu: státní dluhopis Měna, v níž jsou dluhopisy denominovány: koruna česká (CZK) Datum počátku lhůty pro upisování emise: 13. 5. 2013 Datum ukončení lhůty pro upisování emise: 12. 6. 2017 Datum emise: 12. 6. 2013 Datum splatnosti: 12. 6. 2018 Výnos dluhopisu: určen pevnou úrokovou sazbou stanovenou pro první výnosové období| ---|--- od 12. 6. 2013 do 12. 6. 2014| ve výši | 0,50 % p. a. druhé výnosové období| ---|--- od 12. 6. 2014 do 12. 6. 2015| ve výši | 1,00 % p. a. třetí výnosové období| ---|--- od 12. 6. 2015 do 12. 6. 2016| ve výši | 3,00 % p. a. čtvrté výnosové období| ---|--- od 12. 6. 2016 do 12. 6. 2017| ve výši | 4,00 % p. a. páté výnosové období| ---|--- od 12. 6. 2017 do 12. 6. 2018| ve výši | 7,00 % p. a. Zdaňování výnosu dluhopisu: podle právních předpisů České republiky ISIN: CZ0001004006 2. Dluhopisy jsou ve smyslu ustanovení § 25 odst. 2 zákona o dluhopisech vydávány na základě zvláštních zákonů. Vydání dluhopisů zabezpečuje ministerstvo. 3. Dluhopisy znějí na doručitele, vydávají se v zaknihované podobě a jsou evidovány v samostatné evidenci, kterou vede podle ustanovení § 35 odst. 1 písm. d) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, ministerstvo, (dále jen „evidence ministerstva“). 4. Dluhopisy může upsat pouze: a) fyzická osoba, b) občanské sdružení nebo honební společenstvo, c) odborová organizace nebo organizace zaměstnavatelů, d) nadace nebo nadační fond, e) obecně prospěšná společnost, f) stavovská komora nebo profesní organizace, g) školská právnická osoba, jejímž zřizovatelem nejsou ministerstvo, kraj, obecobec nebo svazek obcíobcí ve smyslu § 124 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, h) Hospodářská komora České republiky nebo Agrární komora České republiky zřízené zákonem č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a o Agrární komoře České republiky, ve znění pozdějších předpisů, i) veřejná vysoká škola zřízená ve smyslu zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, j) veřejná výzkumná instituce zřízená ve smyslu zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů, k) Česká televize zřízená zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, Český rozhlas zřízený zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlase, ve znění pozdějších předpisů, nebo Česká tisková kancelář zřízená zákonem č. 517/1992 Sb., o České tiskové kanceláři, ve znění pozdějších předpisů, l) Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky zřízená zákonem č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nebo resortní, oborová, podniková a další zdravotní pojišťovna zřízená ve smyslu zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, m) územní samosprávné celky a vyšší územní samosprávné celky České republiky nebo hlavní město Praha, n) dobrovolný svazek obcíobcí zřízený ve smyslu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, o) Svaz měst a obcíobcí České republiky, Sdružení místních samospráv České republiky nebo Asociace krajů České republiky, p) společenství vlastníků jednotek ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, nebo q) zahraniční právnická osoba s obdobnou činností jako některá z osob uvedených v písmenech b) až f), (dále také jen „upisovatel“, případně „upisovatelé“). 5. Ministerstvo nehodlá požádat o přijetí dluhopisů k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo v mnohostranném obchodním systému se sídlem v členském státě Evropské unie. Obchodování s dluhopisy na uvedených převodních místech je vyloučeno. 6. Předpokládaná celková jmenovitá hodnota emise dluhopisůemise dluhopisů je 10 000 000 000 Kč (slovy: deset miliard korun českých). Dluhopisy mohou být v souladu s ustanovením § 7 zákona o dluhopisech vydány v menším nebo ve větším objemu emise, než byla předpokládaná celková jmenovitá hodnota emise dluhopisůemise dluhopisů. Možný rozsah zvětšení objemu emise dluhopisů činí 50 000 000 000 Kč (slovy: padesát miliard korun českých). 7. Emise dluhopisůEmise dluhopisů může být vydávána v rámci lhůty pro upisování emise postupně po částech (v tranších). 8. Dluhopisy budou s výjimkou dluhopisů podle bodu 11 těchto emisních podmínek nabídnuty emitentem k úpisu v České republice formou veřejné nabídky. Činnosti spojené s upisováním dluhopisů zajišťuje ministerstvo a osoby, které k výkonu takových činností pověřilo, (dále jen „distributoři“, případně „distributor“). Distributory k datu určení těchto emisních podmínek jsou Česká spořitelna, a.s., Československá obchodní bankabanka, a. s., a Komerční bankabanka, a.s. Dluhopisy budou upisovány také na vybraných pobočkách České pošty, s.p. Aktuální seznam distributorů a jednotlivých distribučních míst se uveřejní na internetových stránkách ministerstva. 9. Upisovatelé uvedení v bodě 4 těchto emisních podmínek podávají žádost o úpis dluhopisů příslušné tranše prostřednictvím distributora. Jeden upisovatel může upsat prostřednictvím jedné žádosti o úpis dluhopisy v počtu kusů nejméně 1 000 (slovy: jeden tisíc). Upisovatelé jsou povinni při podání žádosti o úpis dluhopisů distributorovi důvěryhodným způsobem osvědčit, že náleží mezi osoby uvedené v bodě 4 těchto emisních podmínek. Cenou úpisu dluhopisů se rozumí celková jmenovitá hodnota dluhopisů upisovaných jedním upisovatelem násobená jejich emisním kurzem. Upisovatel je povinen uhradit cenu úpisu dluhopisů do pěti pracovních dnů od data ukončení upisovacího období příslušné tranše. Okamžikem uhrazení ceny úpisu dluhopisů upisovatelem na účet distributora se žádost o úpis dluhopisů stává závaznou a upisovatel ji nemůže zrušit. Od data uhrazení ceny úpisu dluhopisů do data vydání příslušné tranše emise dluhopisůemise dluhopisů není tato částka úročena. Po datu ukončení upisovacího období příslušné tranše dluhopisů již nelze dluhopisy příslušné tranše upsat. V případě dosažení nebo překročení předpokládané celkové jmenovité hodnoty emise dluhopisůemise dluhopisů podle bodu 6 těchto emisních podmínek může ministerstvo rozhodnout o krácení počtu kusů upisovaných dluhopisů podle žádostí o úpis dluhopisů podaných do data ukončení upisovacího období příslušné tranše emise dluhopisůemise dluhopisů. Neuspokojeným či částečně uspokojeným upisovatelům se vrátí jimi uhrazená cena úpisu dluhopisů, které nebyly upsány, bez zbytečného odkladu bezhotovostním převodem na platební účet, z něhož byly příslušné peněžní prostředky poukázány na účet distributora, či na platební účet uvedený v žádosti o úpis dluhopisů v případě úhrady ceny úpisu dluhopisů v hotovosti. 10. Upisovací období první tranše emise dluhopisůemise dluhopisů je ukončeno k datu 31. 5. 2013, nebo k datu, které určí emitent, podle toho, které datum nastane dříve. 11. Vydávání dalších tranší emise dluhopisůemise dluhopisů proběhne formou reinvestice výnosů dluhopisů vydaných v předchozích tranších podle bodů 14 a 15 těchto emisních podmínek s výjimkou posledního výnosu dluhopisu, a to k datu reinvestice výnosu dluhopisu. 12. O vydávání případných dalších tranší emise dluhopisůemise dluhopisů s výjimkou tranší podle bodů 10 a 11 těchto emisních podmínek může rozhodnout emitent a určit datum počátku a datum ukončení upisovacího období příslušné další tranše. Oznámení o případných dalších tranších emise dluhopisůemise dluhopisů se uveřejňují na internetových stránkách ministerstva. 13. Žádost o převod dluhopisů se podává prostřednictvím distributora. Dluhopisy jsou převáděny bez peněžního vypořádání. Převoditelnost dluhopisů se v souladu s § 26 odst. 6 zákona o dluhopisech omezuje. Převést dluhopisy je přípustné pouze mezi osobami uvedenými v bodě 4 těchto emisních podmínek. Osoba, na kterou se dluhopisy převádějí, je povinna při podání žádosti o převod dluhopisů distributorovi důvěryhodným způsobem osvědčit, že patří mezi osoby uvedené v bodě 4 těchto emisních podmínek. Převoditelnost dluhopisů se po datu 12. 5. 2018 vylučuje. 14. Výnos dluhopisu (dále jen „výnos“, případně „výnosy“) je určen pevnou úrokovou sazbou ve výši, která pro každé výnosové období narůstá a stanoví se podle bodu 1 těchto emisních podmínek. Výnosy jsou reinvestovány podle bodu 15 těchto emisních podmínek jedenkrát ročně, a to vždy k datu 12. 6. počínaje rokem 2014, vyjma posledního výnosu, který je vlastníkovi dluhopisů vyplacen spolu se splacením jmenovité hodnoty dluhopisů k datu splatnosti dluhopisů podle bodu 22 těchto emisních podmínek, nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o reinvestici posledního výnosu a jmenovité hodnoty všech nebo příslušné části jím vlastněných dluhopisů této emise dluhopisůemise dluhopisů (dále jen „žádost o reinvestici dluhopisů“) podle bodu 23 těchto emisních podmínek. Podá-li vlastník dluhopisů žádost o předčasné splacení podle bodu 20 těchto emisních podmínek, částka příslušného výnosu za výnosové období, jehož konec těsně předchází nebo je shodný s příslušným datem předčasného splacení, se nereinvestuje, ale je vyplacena vlastníkovi dluhopisů podle bodu 20 těchto emisních podmínek. 15. Reinvesticí výnosu se rozumí, že na majetkový účet vlastníka dluhopisů jsou k datu reinvestice výnosu připsány dluhopisy téže emise dluhopisůemise dluhopisů v celkové jmenovité hodnotě, která odpovídá výši výnosu ze všech dluhopisů vlastníka téže emise dluhopisůemise dluhopisů po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za příslušné výnosové období. Připadne-li datum reinvestice výnosu na den, který není pracovním dnem, budou příslušné dluhopisy připsány na majetkový účet vlastníka dluhopisů první následující pracovní den. Celková částka výnosu ze všech dluhopisů vlastníka téže emise dluhopisůemise dluhopisů po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za příslušné výnosové období se pro účely reinvestice výnosu zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Reinvesticí výnosu se zvyšuje počet kusů dluhopisů vlastníka a celková jmenovitá hodnota emise dluhopisůemise dluhopisů. Celková částka posledního výnosu ze všech dluhopisů vlastníka této emise dluhopisůemise dluhopisů vyplácená vlastníkovi dluhopisů, nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o reinvestici dluhopisů podle bodu 23 těchto emisních podmínek, se po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně zaokrouhluje na haléře. V případě vlastníků dluhopisů, kteří nedoloží doklad, z něhož plyne rezidence, a čestné prohlášení o skutečném vlastnictví příjmu, nemůže být uplatněna snížená sazba daně vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně vyplývající ze smlouvy o zamezení dvojího zdanění nebo z tuzemského zákona o daních z příjmů. Pokud dojde k doložení výše uvedených dokumentů po datu reinvestice výnosu, tak částka refundace daně bude vyplacena bezhotovostním převodem na platební účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je evidován na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů v evidenci ministerstva, podle bodu 22 těchto emisních podmínek. 16. Výnos podle bodů 14 a 15 těchto emisních podmínek obdrží vždy osoba, která je vlastníkem dluhopisů k datu 12. 5. počínaje rokem 2014. Výnos za první výnosové období od data emise do 12. 6. 2014 obdrží osoba, která je vlastníkem dluhopisů k datu 12. 5. 2014. 17. Výpočet výnosu a poměrného výnosu probíhá na bázi skutečného počtu kalendářních dnů v roce a skutečného počtu dnů v příslušném výnosovém období (standard act/act). Výnosovým obdobím se rozumí příslušné výnosové období podle bodu 1 těchto emisních podmínek. Poměrný výnos se do ceny dluhopisu započítává od data emise a vypočte se jako výnos vynásobený podílem skutečného počtu dnů od data zahájení příslušného výnosového období do data výpočtu poměrného výnosu a skutečného počtu dnů příslušného výnosového období. Celková částka poměrného výnosu ze všech dluhopisů vlastníka této emise dluhopisůemise dluhopisů se za účelem výpočtu poměrného výnosu zaokrouhluje na haléře. 18. Oddělení práva na výnos od dluhopisu se vylučuje. 19. Emitent není oprávněn předčasně splatit vydané dluhopisy před datem jejich splatnosti, nepožádá-li o předčasné splacení vlastník dluhopisů podle bodu 20 těchto emisních podmínek. Ministerstvo je oprávněno zapsat dluhopisy při jejich vydání nejprve na majetkový účet emitenta v evidenci ministerstva ve smyslu ustanovení § 15 odst. 4 zákona o dluhopisech a nabývat dluhopisy před datem jejich splatnosti. Vlastní dluhopisy nabyté emitentem před datem jejich splatnosti nezanikají, ledaže emitent rozhodne jinak. 20. Vlastník dluhopisů je oprávněn požádat ministerstvo prostřednictvím distributora o splacení jmenovité hodnoty všech nebo části jím vlastněných dluhopisů této emise dluhopisůemise dluhopisů před datem jejich splatnosti (dále jen „žádost o předčasné splacení“) podle následujícího harmonogramu: Datum prvního možného podání žádosti o předčasné splacení| Datum posledního možného podání žádosti o předčasné splacení| Datum předčasného splacení ---|---|--- 1\\. 4. 2014| 30\\. 4. 2014| 12\\. 6. 2014 1\\. 7. 2014| 31\\. 7. 2014| 12\\. 9. 2014 1\\. 10. 2014| 31\\. 10. 2014| 12\\. 12. 2014 2\\. 1. 2015| 30\\. 1. 2015| 12\\. 3. 2015 1\\. 4. 2015| 30\\. 4. 2015| 12\\. 6. 2015 1\\. 7. 2015| 31\\. 7. 2015| 14\\. 9. 2015 1\\. 10. 2015| 30\\. 10. 2015| 14\\. 12. 2015 4\\. 1. 2016| 29\\. 1. 2016| 14\\. 3. 2016 1\\. 4. 2016| 29\\. 4. 2016| 13\\. 6. 2016 1\\. 7. 2016| 29\\. 7. 2016| 12\\. 9. 2016 3\\. 10. 2016| 31\\. 10. 2016| 12\\. 12. 2016 2\\. 1. 2017| 31\\. 1. 2017| 13\\. 3. 2017 3\\. 4. 2017| 28\\. 4. 2017| 12\\. 6. 2017 3\\. 7. 2017| 31\\. 7. 2017| 12\\. 9. 2017 2\\. 10. 2017| 31\\. 10. 2017| 12\\. 12. 2017 Vlastník dluhopisů má nárok na příslušný poměrný výnos za období od data zahájení příslušného výnosového období do data předčasného splacení. Poměrný výnos za období od data zahájení příslušného výnosového období do data předčasného splacení bude po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně vyplacen a jmenovitá hodnota příslušných dluhopisů bude splacena osobě, která je vlastníkem dluhopisů vždy k prvnímu pracovnímu dni následujícímu po příslušném datu posledního možného podání žádosti o předčasné splacení. Žádost o předčasné splacení podává vlastník dluhopisů prostřednictvím distributora. Od okamžiku podání žádosti o předčasné splacení nelze dluhopisy v počtu kusů, ve kterém byla podána žádost o předčasné splacení, převádět. Jeden vlastník dluhopisů může k jednomu datu předčasného splacení prostřednictvím jedné žádosti o předčasné splacení požádat o předčasné splacení jím vlastněných dluhopisů v počtu kusů nejméně 1 000 (slovy: jeden tisíc). V případě, že počet kusů vlastněných dluhopisů na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů je menší než 1 000 (slovy: jeden tisíc), může vlastník dluhopisů požádat o předčasné splacení jím vlastněných dluhopisů v počtu kusů menším než 1 000 (slovy: jeden tisíc), pokud požádá o předčasné splacení všech kusů vlastněných dluhopisů evidovaných na jeho majetkovém účtu v evidenci ministerstva. Jeden vlastník dluhopisů může k jednomu datu předčasného splacení požádat o předčasné splacení 100 % (slovy: sto procent) jím vlastněných dluhopisů do počtu kusů 500 000 (slovy: pět set tisíc) včetně a nejvýše 50 % (slovy: padesát procent) jím vlastněných dluhopisů nad počet kusů 500 000 (slovy: pět set tisíc). Dluhopisy předčasným splacením zanikají současně s právem vlastníka na výnos. Částky odpovídající jmenovité hodnotě dluhopisů vlastníka a příslušnému poměrnému výnosu po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně budou vlastníkovi dluhopisů při předčasném splacení uhrazeny bezhotovostním převodem na platební účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je evidován na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů v evidenci ministerstva. Připadne-li datum předčasného splacení na den, který není pracovním dnem, budou tyto platby provedeny první následující pracovní den bez nároku na vyplacení výnosu za toto odsunutí plateb. Případnou změnu platebního účtu oznámí vlastník dluhopisů ministerstvu prostřednictvím distributora. Celková částka poměrného výnosu z počtu kusů dluhopisů, ve kterém byla podána žádost o předčasné splacení, vyplácená vlastníkovi dluhopisů za období od data zahájení příslušného výnosového období do data předčasného splacení se po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně zaokrouhluje na haléře. 21. Dluhopisy budou splaceny ve jmenovité hodnotě k datu 12. 6. 2018, nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o předčasné splacení podle bodu 20 těchto emisních podmínek nebo nepodá-li vlastník žádost o reinvestici dluhopisů podle bodu 23 těchto emisních podmínek. Tímto datem končí úročení dluhopisů. Emitent ve smyslu § 17 zákona o dluhopisech rozhodl, že právo na splacení dluhopisů má osoba, která je oprávněna vykonávat práva spojená s dluhopisy k datu 12. 5. 2018. Jmenovitá hodnota všech dluhopisů vlastníka bude splacena spolu s vyplacením posledního výnosu osobě, která je vlastníkem dluhopisů k datu 12. 5. 2018. Připadne-li datum splacení jmenovité hodnoty dluhopisů a vyplacení posledního výnosu na den, který není pracovním dnem, budou tyto platby provedeny první následující pracovní den bez nároku na vyplacení výnosu za toto odsunutí plateb. 22. Emitent se zavazuje, že zabezpečí splacení jmenovité hodnoty dluhopisů spolu s vyplacením posledního výnosu vlastníkům dluhopisů podle těchto emisních podmínek. Na zabezpečení splacení dluhopisů a vyplacení výnosů se podílejí Centrální depozitář cenných papírůcenných papírů, a.s., Česká národní bankabanka a ministerstvo. Jmenovitá hodnota dluhopisů je splacena spolu s vyplacením posledního výnosu po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně bezhotovostním převodem na platební účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je evidován na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů v evidenci ministerstva, nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o reinvestici dluhopisů podle bodu 23 těchto emisních podmínek. Případnou změnu platebního účtu oznámí vlastník dluhopisů ministerstvu prostřednictvím distributora. Celková částka posledního výnosu ze všech dluhopisů vlastníka této emise dluhopisůemise dluhopisů vyplácená vlastníkovi dluhopisů se po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně zaokrouhluje na haléře. 23. Vlastník dluhopisů je oprávněn podáním žádosti o reinvestici dluhopisů požádat ministerstvo prostřednictvím distributora o reinvestici posledního výnosu a jmenovité hodnoty všech nebo části jím vlastněných dluhopisů této emise dluhopisůemise dluhopisů. V takovém případě nebude vlastníkovi dluhopisů vyplacen jejich poslední výnos a splacena celková jmenovitá hodnota nebo její příslušná část bezhotovostním převodem na platební účet podle bodu 22 těchto emisních podmínek, nýbrž budou ve vlastníkem požadované výši reinvestovány do státních dluhopisů předem určených ministerstvem. Podáním žádosti o reinvestici dluhopisů nelze reinvestovat jmenovitou hodnotu dluhopisů zatížených právy třetích osob, zejména právem zástavním, ani jmenovitou hodnotu dluhopisů, u nichž je v evidenci ministerstva zapsáno pozastavení výkonu práva vlastníka s dluhopisy nakládat. Oznámení o datu, od kterého je možné podávat žádost o reinvestici dluhopisů, a o státních dluhopisech, do kterých je možné poslední výnos a jmenovitou hodnotu dluhopisů reinvestovat, se zveřejňuje v dostatečném časovém předstihu na internetových stránkách ministerstva. Vlastník dluhopisů může prostřednictvím jedné žádosti o reinvestici dluhopisů požádat o reinvestici jmenovité hodnoty jím vlastněných dluhopisů do státních dluhopisů určených ministerstvem v počtu kusů nejméně 1 000 (slovy: jeden tisíc) a o reinvestici posledního výnosu pouze v celé jeho výši. O reinvestici posledního výnosu a jmenovité hodnoty všech nebo části jím vlastněných dluhopisů požádá vlastník dluhopisů ministerstvo podáním žádosti o reinvestici dluhopisů prostřednictvím distributora. Celková částka výnosu z dluhopisů vlastníka dluhopisů po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za poslední výnosové období se pro účely reinvestice posledního výnosu a jmenovité hodnoty dluhopisů zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Posledním dnem pro podání žádosti o reinvestici dluhopisů je 11. 5. 2018. V případě vlastníků dluhopisů, kteří požádali o reinvestici posledního výnosu, bude reinvestována výše posledního výnosu po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně k datu reinvestice dluhopisů. V případě vlastníků dluhopisů, kteří nedoloží doklad, z něhož plyne rezidence, a čestné prohlášení o skutečném vlastnictví příjmu, nemůže být uplatněna snížená sazba daně vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně vyplývající ze smlouvy o zamezení dvojího zdanění nebo z tuzemského zákona o daních z příjmů. Pokud dojde k doložení výše uvedených dokumentů po datu reinvestice dluhopisů, tak částka refundace daně bude vyplacena bezhotovostním převodem na platební účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je evidován na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů v evidenci ministerstva, podle bodu 22 těchto emisních podmínek. 24. Na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů zřízeném ministerstvem v evidenci ministerstva je evidován pouze jeden platební účet pro účely vyplacení výnosů, splacení dluhopisů před datem jejich splatnosti a splacení jmenovité hodnoty dluhopisů, a to pro všechny státní dluhopisy vlastníka, které jsou evidovány v evidenci ministerstva. Veškeré platby uvedené ve větě první budou poukázány na platební účet evidovaný v evidenci ministerstva dva pracovní dny před datem provedení příslušné platby. 25. Platné ohodnocení finanční způsobilosti (rating) dlouhodobých korunových závazků k datu určení těchto emisních podmínek provedené společností Standard & Poor’s je na úrovni AA, společností Moody’s na úrovni A1 a společností Fitch Ratings na úrovni AA-. 26. Dluhopisy jsou přímými, nepodmíněnými a nepodřízenými závazky České republiky, které jsou na stejné úrovni se všemi ostatními existujícími i budoucími přímými, nepodmíněnými a nepodřízenými závazky České republiky. 27. Veškerá práva spojená s dluhopisy se v souladu s ustanovením § 42 zákona o dluhopisech promlčují uplynutím deseti let ode dne, kdy mohla být uplatněna poprvé. 28. Tyto emisní podmínky vyhlašuje ministerstvo ve Sbírce zákonů. Oznámení pro veřejnost týkající se těchto dluhopisů se zveřejňují na internetových stránkách ministerstva. 29. Provozní řád evidence ministerstva se zveřejňuje v platném znění na internetových stránkách ministerstva a je závazný pro všechny vlastníky dluhopisů a distributory a pro všechny osoby podílející se na zabezpečení splacení dluhopisů a vyplácení výnosů. 30. Ministerstvo si vyhrazuje právo činit veškeré úkony související s vedením evidence ministerstva, úpisem dluhopisů, předčasným splacením dluhopisů, reinvesticí posledního výnosu a jmenovité hodnoty dluhopisů, zápisy do evidence ministerstva, změny údajů a ostatní související činnosti vymezené Provozním řádem evidence ministerstva. 31. Tyto emisní podmínky mohou být přeloženy do cizích jazyků. Dojde-li k rozporu mezi různými jazykovými verzemi emisních podmínek, bude rozhodující verze česká. Ministr: Ing. Kalousek v. r.
Sdělení Ministerstva financí č. 128/2013 Sb.
Sdělení Ministerstva financí č. 128/2013 Sb. Sdělení Ministerstva financí, jímž se určují emisní podmínky pro Kuponový spořicí státní dluhopis České republiky, 2013–2018, FIX % Vyhlášeno 27. 5. 2013, částka 58/2013 128 SDĚLENÍ Ministerstva financí ze dne 13. května 2013, jímž se určují emisní podmínky pro Kuponový spořicí státní dluhopis České republiky, 2013–2018, FIX % Ministerstvo financí (dále jen „ministerstvo“) vydává státní dluhopisy v rozsahu stanoveném zvláštním zákonem a určuje jejich emisní podmínky v souladu s ustanovením § 26 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o dluhopisech“). Tyto emisní podmínky vymezují práva a povinnosti emitenta a vlastníků dluhopisů, jakož i informace o emisi dluhopisůemisi dluhopisů a náležitosti Kuponového spořicího státního dluhopisu České republiky, 2013-2018, FIX % (dále také jen „dluhopis“, případně „dluhopisy“). 1. Základní popis dluhopisů: Emitent: Česká republika - Ministerstvo financí Název: Kuponový spořicí státní dluhopis České republiky, 2013-2018, FIX % Zkrácený název: SSD-K ČR, FIX %, 18 Pořadové číslo emise: 81. Jmenovitá hodnota: 1 Kč (slovy: jedna koruna česká) Emisní kurz: 100 % (slovy: sto procent) jmenovité hodnoty Forma dluhopisu: cenný papírcenný papír na doručitele Podoba dluhopisu: zaknihovaný cenný papírcenný papír Druh dluhopisu: státní dluhopis Měna, v níž jsou dluhopisy denominovány: koruna česká (CZK) Datum počátku lhůty pro upisování emise: 13. 5. 2013 Datum ukončení lhůty pro upisování emise: 12. 6. 2017 Datum emise: 12. 6. 2013 Datum splatnosti: 12. 6. 2018 Výnos dluhopisu: určen pevnou úrokovou sazbou stanovenou pro první výnosové období| ---|--- od 12. 6. 2013 do 12. 6. 2014| ve výši | 0,50 % p. a. druhé výnosové období| ---|--- od 12. 6. 2014 do 12. 6. 2015| ve výši | 1,00 % p. a. třetí výnosové období| ---|--- od 12. 6. 2015 do 12. 6. 2016| ve výši | 3,00 % p. a. čtvrté výnosové období| ---|--- od 12. 6. 2016 do 12. 6. 2017| ve výši | 4,00 % p.a. páté výnosové období| ---|--- od 12. 6. 2017 do 12. 6. 2018| ve výši | 6,00 % p.a. Zdaňování výnosu dluhopisu: podle právních předpisů České republiky ISIN: CZ0001004014 2. Dluhopisy jsou ve smyslu ustanovení § 25 odst. 2 zákona o dluhopisech vydávány na základě zvláštních zákonů. Vydání dluhopisů zabezpečuje ministerstvo. 3. Dluhopisy znějí na doručitele, vydávají se v zaknihované podobě a jsou evidovány v samostatné evidenci, kterou vede podle ustanovení § 35 odst. 1 písm. d) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, ministerstvo, (dále jen „evidence ministerstva“). 4. Dluhopisy může upsat pouze: a) fyzická osoba, b) občanské sdružení nebo honební společenstvo, c) odborová organizace nebo organizace zaměstnavatelů, d) nadace nebo nadační fond, e) obecně prospěšná společnost, f) stavovská komora nebo profesní organizace, g) školská právnická osoba, jejímž zřizovatelem nejsou ministerstvo, kraj, obecobec nebo svazek obcíobcí ve smyslu § 124 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, h) Hospodářská komora České republiky nebo Agrární komora České republiky zřízené zákonem č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a o Agrární komoře České republiky, ve znění pozdějších předpisů, i) veřejná vysoká škola zřízená ve smyslu zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, j) veřejná výzkumná instituce zřízená ve smyslu zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů, k) Česká televize zřízená zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, Český rozhlas zřízený zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlase, ve znění pozdějších předpisů, nebo Česká tisková kancelář zřízená zákonem č. 517/1992 Sb., o České tiskové kanceláři, ve znění pozdějších předpisů, l) Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky zřízená zákonem č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nebo resortní, oborová, podniková a další zdravotní pojišťovna zřízená ve smyslu zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, m) územní samosprávné celky a vyšší územní samosprávné celky České republiky nebo hlavní město Praha, n) dobrovolný svazek obcíobcí zřízený ve smyslu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, o) Svaz měst a obcíobcí České republiky, Sdružení místních samospráv České republiky nebo Asociace krajů České republiky, p) společenství vlastníků jednotek ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, nebo q) zahraniční právnická osoba s obdobnou činností jako některá z osob uvedených v písmenech b) až f), (dále také jen „upisovatel“, případně „upisovatelé“). 5. Ministerstvo nehodlá požádat o přijetí dluhopisů k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo v mnohostranném obchodním systému se sídlem v členském státě Evropské unie. Obchodování s dluhopisy na uvedených převodních místech je vyloučeno. 6. Předpokládaná celková jmenovitá hodnota emise dluhopisůemise dluhopisů je 5 000 000 000 Kč (slovy: pět miliard korun českých). Dluhopisy mohou být v souladu s ustanovením § 7 zákona o dluhopisech vydány v menším nebo ve větším objemu emise, než byla předpokládaná celková jmenovitá hodnota emise dluhopisůemise dluhopisů. Možný rozsah zvětšení objemu emise dluhopisů činí 50 000 000 000 Kč (slovy: padesát miliard korun českých). 7. Emise dluhopisůEmise dluhopisů může být vydávána v rámci lhůty pro upisování emise postupně po částech (v tranších). 8. Dluhopisy budou emitentem nabídnuty k úpisu v České republice formou veřejné nabídky. Činnosti spojené s upisováním dluhopisů zabezpečuje ministerstvo a osoby, které k výkonu takových činností pověřilo, (dále jen „distributoři“). Distributory k datu určení těchto emisních podmínek jsou Česká spořitelna, a.s., Československá obchodní bankabanka, a. s., a Komerční bankabanka, a.s. Dluhopisy budou upisovány také na vybraných pobočkách České pošty, s.p. Aktuální seznam distributorů a jednotlivých distribučních míst se uveřejní na internetových stránkách ministerstva. 9. Upisovatelé uvedení v bodě 4 těchto emisních podmínek podávají žádost o úpis dluhopisů příslušné tranše prostřednictvím distributora. Jeden upisovatel může upsat prostřednictvím jedné žádosti o úpis dluhopisy v počtu kusů nejméně 1 000 (slovy: jeden tisíc). Upisovatelé jsou povinni při podání žádosti o úpis dluhopisů distributorovi důvěryhodným způsobem osvědčit, že náleží mezi osoby uvedené v bodě 4 těchto emisních podmínek. Cenou úpisu dluhopisů se rozumí celková jmenovitá hodnota dluhopisů upisovaných jedním upisovatelem násobená jejich emisním kurzem. Upisovatel je povinen uhradit cenu úpisu dluhopisů do pěti pracovních dnů od data ukončení upisovacího období příslušné tranše. Okamžikem uhrazení ceny úpisu dluhopisů upisovatelem na účet distributora se žádost o úpis dluhopisů stává závaznou a upisovatel ji nemůže zrušit. Od data uhrazení ceny úpisu dluhopisů do data vydání příslušné tranše dluhopisů není tato částka úročena. Po datu ukončení upisovacího období příslušné tranše emise dluhopisůemise dluhopisů již nelze dluhopisy příslušné tranše upsat. V případě dosažení nebo překročení předpokládané celkové jmenovité hodnoty emise dluhopisůemise dluhopisů podle bodu 6 těchto emisních podmínek může ministerstvo rozhodnout o krácení počtu kusů upisovaných dluhopisů podle žádostí o úpis dluhopisů podaných do data ukončení upisovacího období příslušné tranše emise dluhopisůemise dluhopisů. Neuspokojeným či částečně uspokojeným upisovatelům se vrátí jimi uhrazená cena úpisu dluhopisů, které nebyly upsány, bez zbytečného odkladu bezhotovostním převodem na platební účet, z něhož byly příslušné prostředky poukázány na účet distributora, či na platební účet uvedený v žádosti o úpis dluhopisů v případě úhrady ceny úpisu dluhopisů v hotovosti. 10. Upisovací období první tranše emise dluhopisůemise dluhopisů je ukončeno k datu 31. 5. 2013, nebo k datu, které určí emitent, podle toho, které datum nastane dříve. 11. O vydávání případných dalších tranší emise dluhopisůemise dluhopisů následujících po první tranši podle bodu 10 těchto emisních podmínek může rozhodnout emitent a určit datum počátku a datum ukončení upisovacího období příslušné další tranše. Oznámení o případných dalších tranších se zveřejňují na internetových stránkách ministerstva. 12. Žádost o převod dluhopisů se podává prostřednictvím distributora. Dluhopisy jsou převáděny bez peněžního vypořádání. Převoditelnost dluhopisů se v souladu s § 26 odst. 6 zákona o dluhopisech omezuje. Převést dluhopisy je přípustné pouze mezi osobami uvedenými v bodě 4 těchto emisních podmínek. Osoba, na kterou se dluhopisy převádějí, je povinna při podání žádosti o převod dluhopisů distributorovi důvěryhodným způsobem osvědčit, že patří mezi osoby uvedené v bodě 4 těchto emisních podmínek. Převoditelnost dluhopisů se po datu 12. 5. 2018 vylučuje. 13. Výnos dluhopisu (dále jen „výnos“, případně „výnosy“) je určen pevnou úrokovou sazbou ve výši, která pro každé výnosové období narůstá a stanoví se podle bodu 1 těchto emisních podmínek. Výnosy jsou vypláceny jedenkrát ročně, a to vždy k datu 12. 6. počínaje rokem 2014. Celková částka výnosu ze všech dluhopisů vlastníka této emise dluhopisůemise dluhopisů vyplácená vlastníkovi dluhopisů se po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně zaokrouhluje na haléře. Připadne-li datum vyplacení výnosu na den, který není pracovním dnem, bude vyplacení výnosu provedeno první následující pracovní den bez nároku na výnos za toto odsunutí platby. 14. Výnos obdrží vždy osoba, která je vlastníkem dluhopisů k datu 12. 5. počínaje rokem 2014. Výnos za první výnosové období od data emise do 12. 6. 2014 obdrží osoba, která je vlastníkem dluhopisů k datu 12. 5. 2014. 15. Výpočet výnosu a poměrného výnosu probíhá na bázi skutečného počtu kalendářních dnů v roce a skutečného počtu dnů v příslušném výnosovém období (standard act/act). Výnosovým obdobím se rozumí příslušné výnosové období podle bodu 1 těchto emisních podmínek. Poměrný výnos se do ceny dluhopisu započítává od data emise a vypočte se jako výnos vynásobený podílem skutečného počtu dnů od data zahájení příslušného výnosového období do data výpočtu poměrného výnosu a skutečného počtu dnů příslušného výnosového období. Celková částka poměrného výnosu ze všech dluhopisů vlastníka této emise dluhopisůemise dluhopisů se za účelem výpočtu poměrného výnosu zaokrouhluje na haléře. 16. Oddělení práva na výnos od dluhopisu se vylučuje. 17. Emitent není oprávněn předčasně splatit vydané dluhopisy před datem jejich splatnosti, nepožádá-li o předčasné splacení vlastník dluhopisů podle bodu 18 těchto emisních podmínek. Ministerstvo je oprávněno zapsat dluhopisy při jejich vydání nejprve na majetkový účet emitenta v evidenci ministerstva ve smyslu ustanovení § 15 odst. 4 zákona o dluhopisech a nabývat dluhopisy před datem jejich splatnosti. Vlastní dluhopisy nabyté emitentem před datem jejich splatnosti nezanikají, ledaže emitent rozhodne jinak. 18. Vlastník dluhopisů je oprávněn požádat ministerstvo prostřednictvím distributora o splacení jmenovité hodnoty všech nebo části jím vlastněných dluhopisů této emise dluhopisůemise dluhopisů před datem jejich splatnosti (dále jen „žádost o předčasné splacení“) podle následujícího harmonogramu: Datum prvního možného podání žádosti o předčasné splacení| Datum posledního možného podání žádosti o předčasné splacení| Datum předčasného splacení ---|---|--- 1\\. 4. 2014| 30\\. 4. 2014| 12\\. 6. 2014 1\\. 7. 2014| 31\\. 7. 2014| 12\\. 9. 2014 1\\. 10. 2014| 31\\. 10. 2014| 12\\. 12. 2014 2\\. 1. 2015| 30\\. 1. 2015| 12\\. 3. 2015 1\\. 4. 2015| 30\\. 4. 2015| 12\\. 6. 2015 1\\. 7. 2015| 31\\. 7. 2015| 14\\. 9. 2015 1\\. 10. 2015| 30\\. 10. 2015| 14\\. 12. 2015 4\\. 1. 2016| 29\\. 1. 2016| 14\\. 3. 2016 1\\. 4. 2016| 29\\. 4. 2016| 13\\. 6. 2016 1\\. 7. 2016| 29\\. 7. 2016| 12\\. 9. 2016 3\\. 10. 2016| 31\\. 10. 2016| 12\\. 12. 2016 2\\. 1. 2017| 31\\. 1. 2017| 13\\. 3. 2017 3\\. 4. 2017| 28\\. 4. 2017| 12\\. 6. 2017 3\\. 7. 2017| 31\\. 7. 2017| 12\\. 9. 2017 2\\. 10. 2017| 31\\. 10. 2017| 12\\. 12. 2017 Vlastník dluhopisů má nárok na příslušný poměrný výnos za období od data zahájení příslušného výnosového období do data předčasného splacení. Poměrný výnos za období od data zahájení příslušného výnosového období do data předčasného splacení bude po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně vyplacen a jmenovitá hodnota příslušných dluhopisů bude splacena osobě, která je vlastníkem dluhopisů vždy k prvnímu pracovnímu dni následujícímu po příslušném datu posledního možného podání žádosti o předčasné splacení. Žádost o předčasné splacení podává vlastník dluhopisů prostřednictvím distributora. Od okamžiku podání žádosti o předčasné splacení nelze dluhopisy v počtu kusů, ve kterém byla podána žádost o předčasné splacení, převádět. Jeden vlastník dluhopisů může k jednomu datu předčasného splacení prostřednictvím jedné žádosti o předčasné splacení požádat o předčasné splacení jím vlastněných dluhopisů v počtu kusů nejméně 1 000 (slovy: jeden tisíc). V případě, že počet kusů vlastněných dluhopisů na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů je menší než 1 000 (slovy: jeden tisíc), může vlastník dluhopisů požádat o předčasné splacení jím vlastněných dluhopisů v počtu kusů menším než 1 000 (slovy: jeden tisíc), pokud požádá o předčasné splacení všech kusů vlastněných dluhopisů evidovaných na jeho majetkovém účtu v evidenci ministerstva. Jeden vlastník dluhopisů může k jednomu datu předčasného splacení požádat o předčasné splacení 100 % (slovy: sto procent) jím vlastněných dluhopisů do počtu kusů 500 000 (slovy: pět set tisíc) včetně a nejvýše 50 % (slovy: padesát procent) jím vlastněných dluhopisů nad počet kusů 500 000 (slovy: pět set tisíc). Dluhopisy předčasným splacením zanikají současně s právem vlastníka na výnos. Částky odpovídající jmenovité hodnotě dluhopisů vlastníka a příslušnému poměrnému výnosu po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně budou vlastníkovi dluhopisů při předčasném splacení uhrazeny bezhotovostním převodem na platební účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je evidován na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů v evidenci ministerstva. Připadne-li datum předčasného splacení na den, který není pracovním dnem, budou tyto platby provedeny první následující pracovní den bez nároku na vyplacení výnosu za toto odsunutí plateb. Případnou změnu platebního účtu oznámí vlastník dluhopisů prostřednictvím distributora. Celková částka poměrného výnosu z počtu kusů dluhopisů, ve kterém byla podána žádost o předčasné splacení, vyplácená vlastníkovi dluhopisů za období od data zahájení příslušného výnosového období do data předčasného splacení se po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně zaokrouhluje na haléře. 19. Dluhopisy budou splaceny ve jmenovité hodnotě k datu 12. 6. 2018, nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o předčasné splacení podle bodu 18 těchto emisních podmínek nebo nepodá-li vlastník žádost o reinvestici jmenovité hodnoty všech nebo příslušné části jím vlastněných dluhopisů této emise dluhopisůemise dluhopisů (dále jen „žádost o reinvestici dluhopisů“) podle bodu 21 těchto emisních podmínek. Tímto datem končí úročení dluhopisů. Emitent ve smyslu § 17 zákona o dluhopisech rozhodl, že právo na splacení dluhopisů má osoba, která je oprávněna vykonávat práva spojená s dluhopisy k datu 12. 5. 2018. Jmenovitá hodnota všech dluhopisů vlastníka bude splacena spolu s vyplacením posledního výnosu osobě, která je vlastníkem dluhopisů k datu 12. 5. 2018. Připadne-li datum splacení jmenovité hodnoty dluhopisů a vyplacení posledního výnosu na den, který není pracovním dnem, budou tyto platby provedeny první následující pracovní den bez nároku na vyplacení výnosu za toto odsunutí plateb. 20. Emitent se zavazuje, že zabezpečí vyplacení výnosů a splacení jmenovité hodnoty dluhopisů jejich vlastníkům podle těchto emisních podmínek. Na zabezpečení splacení dluhopisu a vyplacení výnosů se podílejí Centrální depozitář cenných papírůcenných papírů, a.s., Česká národní bankabanka a ministerstvo. Výnosy po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně jsou vypláceny bezhotovostním převodem na platební účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je evidován na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů v evidenci ministerstva. Stejným způsobem je splacena také jmenovitá hodnota dluhopisů, nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o reinvestici dluhopisů podle bodu 21 těchto emisních podmínek. Případnou změnu platebního účtu oznámí vlastník dluhopisů ministerstvu prostřednictvím distributora. 21. Vlastník dluhopisů je oprávněn podáním žádosti o reinvestici dluhopisů požádat ministerstvo prostřednictvím distributora o reinvestici jmenovité hodnoty všech nebo části jím vlastněných dluhopisů této emise dluhopisůemise dluhopisů. V takovém případě nebude vlastníkovi dluhopisů jejich celková jmenovitá hodnota nebo její příslušná část splacena bezhotovostním převodem na platební účet podle bodu 20 těchto emisních podmínek, nýbrž bude ve vlastníkem požadované výši reinvestována do státních dluhopisů předem určených ministerstvem. Podáním žádosti o reinvestici dluhopisů nelze reinvestovat jmenovitou hodnotu dluhopisů zatížených právy třetích osob, zejména právem zástavním, ani jmenovitou hodnotu dluhopisů, u nichž je v evidenci ministerstva zapsáno pozastavení výkonu práva vlastníka s dluhopisy nakládat. Oznámení o datu, od kterého je možné podávat žádost o reinvestici dluhopisů, a o státních dluhopisech, do kterých je možné jmenovitou hodnotu dluhopisů reinvestovat, se zveřejňuje v dostatečném předstihu na internetových stránkách ministerstva. Vlastník dluhopisů může prostřednictvím jedné žádosti o reinvestici dluhopisů požádat o reinvestici jmenovité hodnoty jím vlastněných dluhopisů do státních dluhopisů určených ministerstvem v počtu kusů nejméně 1 000 (slovy: jeden tisíc). O reinvestici jmenovité hodnoty všech nebo části jím vlastněných dluhopisů požádá vlastník dluhopisů ministerstvo podáním žádosti o reinvestici dluhopisů prostřednictvím distributora. Posledním dnem pro podání žádosti o reinvestici dluhopisů je 11. 5. 2018. 22. Na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů zřízeném ministerstvem v evidenci ministerstva je evidován pouze jeden platební účet pro účely vyplacení výnosů, splacení dluhopisů před datem jejich splatnosti a splacení jmenovité hodnoty dluhopisů, a to pro všechny státní dluhopisy vlastníka, které jsou evidovány v evidenci ministerstva. Veškeré platby uvedené ve větě první budou poukázány na platební účet evidovaný v evidenci ministerstva dva pracovní dny před datem provedení příslušné platby. 23. Platné ohodnocení finanční způsobilosti (rating) dlouhodobých korunových závazků k datu určení těchto emisních podmínek provedené společností Standard & Poor’s je na úrovni AA, společností Moody’s na úrovni A1 a společností Fitch Ratings na úrovni AA-. 24. Dluhopisy jsou přímými, nepodmíněnými a nepodřízenými závazky České republiky, které jsou na stejné úrovni se všemi ostatními existujícími i budoucími přímými, nepodmíněnými a nepodřízenými závazky České republiky. 25. Veškerá práva spojená s dluhopisy se v souladu s ustanovením § 42 zákona o dluhopisech promlčují uplynutím deseti let ode dne, kdy mohla být uplatněna poprvé. 26. Tyto emisní podmínky vyhlašuje ministerstvo ve Sbírce zákonů. Oznámení pro veřejnost týkající se těchto dluhopisů se zveřejňují na internetových stránkách ministerstva. 27. Provozní řád evidence ministerstva se zveřejňuje v platném znění na internetových stránkách ministerstva a je závazný pro všechny vlastníky dluhopisů a distributory a pro všechny osoby podílející se na zabezpečení splacení dluhopisů a vyplácení výnosů. 28. Ministerstvo si vyhrazuje právo činit veškeré úkony související s vedením evidence ministerstva, úpisem dluhopisů, předčasným splacením dluhopisů, reinvesticí jmenovité hodnoty dluhopisů, zápisy do evidence ministerstva, změny údajů a ostatní související činnosti vymezené Provozním řádem evidence ministerstva. 29. Tyto emisní podmínky mohou být přeloženy do cizích jazyků. Dojde-li k rozporu mezi různými jazykovými verzemi emisních podmínek, bude rozhodující verze česká. Ministr: Ing. Kalousek v. r.
Sdělení Ministerstva financí č. 127/2013 Sb.
Sdělení Ministerstva financí č. 127/2013 Sb. Sdělení Ministerstva financí, jímž se určují emisní podmínky pro Prémiový spořicí státní dluhopis České republiky, 2013–2016, FIX % Vyhlášeno 27. 5. 2013, částka 58/2013 127 SDĚLENÍ Ministerstva financí ze dne 13. května 2013, jímž se určují emisní podmínky pro Prémiový spořicí státní dluhopis České republiky, 2013–2016, FIX % Ministerstvo financí (dále jen „ministerstvo“) vydává státní dluhopisy v rozsahu stanoveném zvláštním zákonem a určuje jejich emisní podmínky v souladu s ustanovením § 26 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o dluhopisech“). Tyto emisní podmínky vymezují práva a povinnosti emitenta a vlastníků dluhopisů, jakož i informace o emisi dluhopisůemisi dluhopisů a náležitosti Prémiového spořicího státního dluhopisu České republiky, 2013-2016, FIX % (dále také jen „dluhopis“, případně „dluhopisy“). 1. Základní popis dluhopisů: Emitent: Česká republika - Ministerstvo financí Název: Prémiový spořicí státní dluhopis České republiky, 2013-2016, FIX % Zkrácený název: SSD-P ČR, FIX %, 16 Pořadové číslo emise: 80. Jmenovitá hodnota: 1 Kč (slovy: jedna koruna česká) Emisní kurz: 100 % (slovy: sto procent) jmenovité hodnoty Forma dluhopisu: cenný papírcenný papír na doručitele Podoba dluhopisu: zaknihovaný cenný papírcenný papír Druh dluhopisu: státní dluhopis Měna, v níž jsou dluhopisy denominovány: koruna česká (CZK) Datum počátku lhůty pro upisování emise: 13. 5. 2013 Datum ukončení lhůty pro upisování emise: 12. 6. 2015 Datum emise: 12. 6. 2013 Datum splatnosti: 12. 6. 2016 Výnos dluhopisu: určen pevnou úrokovou sazbou stanovenou pro první výnosové období| ---|--- od 12. 6. 2013 do 12. 6. 2014| ve výši | 0,50 % p. a. druhé výnosové období| ---|--- od 12. 6. 2014 do 12. 6. 2015| ve výši | 0,50 % p. a. třetí výnosové období| ---|--- od 12. 6. 2015 do 12. 6. 2016| ve výši| 6,50 % p. a. Zdaňování výnosu dluhopisu: podle právních předpisů České republiky ISIN: CZ0001003982 2. Dluhopisy jsou ve smyslu ustanovení § 25 odst. 2 zákona o dluhopisech vydávány na základě zvláštních zákonů. Vydání dluhopisů zabezpečuje ministerstvo. 3. Dluhopisy znějí na doručitele, vydávají se v zaknihované podobě a jsou evidovány v samostatné evidenci, kterou vede podle ustanovení § 35 odst. 1 písm. d) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, ministerstvo, (dále jen „evidence ministerstva“). 4. Dluhopisy může upsat pouze: a) fyzická osoba, b) občanské sdružení nebo honební společenstvo, c) odborová organizace nebo organizace zaměstnavatelů, d) nadace nebo nadační fond, e) obecně prospěšná společnost, f) stavovská komora nebo profesní organizace, g) školská právnická osoba, jejímž zřizovatelem nejsou ministerstvo, kraj, obecobec nebo svazek obcíobcí ve smyslu § 124 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, h) Hospodářská komora České republiky nebo Agrární komora České republiky zřízené zákonem č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a o Agrární komoře České republiky, ve znění pozdějších předpisů, i) veřejná vysoká škola zřízená ve smyslu zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, j) veřejná výzkumná instituce zřízená ve smyslu zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů, k) Česká televize zřízená zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, Český rozhlas zřízený zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlase, ve znění pozdějších předpisů, nebo Česká tisková kancelář zřízená zákonem č. 517/1992 Sb., o České tiskové kanceláři, ve znění pozdějších předpisů, l) Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky zřízená zákonem č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nebo resortní, oborová, podniková a další zdravotní pojišťovna zřízená ve smyslu zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, m) územní samosprávné celky a vyšší územní samosprávné celky České republiky nebo hlavní město Praha, n) dobrovolný svazek obcíobcí zřízený ve smyslu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, o) Svaz měst a obcíobcí České republiky, Sdružení místních samospráv České republiky nebo Asociace krajů České republiky, p) společenství vlastníků jednotek ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, nebo q) zahraniční právnická osoba s obdobnou činností jako některá z osob uvedených v písmenech b) až f), (dále také jen „upisovatel“, případně „upisovatelé“). 5. Ministerstvo nehodlá požádat o přijetí dluhopisů k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo v mnohostranném obchodním systému se sídlem v členském státě Evropské unie. Obchodování s dluhopisy na uvedených převodních místech je vyloučeno. 6. Předpokládaná celková jmenovitá hodnota emise dluhopisůemise dluhopisů je 15 000 000 000 Kč (slovy: patnáct miliard korun českých). Dluhopisy mohou být v souladu s ustanovením § 7 zákona o dluhopisech vydány v menším nebo ve větším objemu emise, než byla předpokládaná celková jmenovitá hodnota emise dluhopisůemise dluhopisů. Možný rozsah zvětšení objemu emise dluhopisů činí 50 000 000 000 Kč (slovy: padesát miliard korun českých). 7. Emise dluhopisůEmise dluhopisů může být vydávána v rámci lhůty pro upisování emise postupně po částech (v tranších). 8. Dluhopisy budou s výjimkou dluhopisů podle bodu 11 těchto emisních podmínek nabídnuty emitentem k úpisu v České republice formou veřejné nabídky. Činnosti spojené s upisováním dluhopisů zabezpečuje ministerstvo a osoby, které k výkonu takových činností pověřilo, (dále jen „distributoři“, případně „distributor“). Distributory k datu určení těchto emisních podmínek jsou Česká spořitelna, a.s., Československá obchodní bankabanka, a. s., a Komerční bankabanka, a.s. Dluhopisy budou upisovány také na vybraných pobočkách České pošty, s.p. Aktuální seznam distributorů a jednotlivých distribučních míst se uveřejní na internetových stránkách ministerstva. 9. Upisovatelé uvedení v bodě 4 těchto emisních podmínek podávají žádost o úpis dluhopisů příslušné tranše prostřednictvím distributora. Jeden upisovatel může upsat prostřednictvím jedné žádosti o úpis dluhopisy v počtu kusů nejméně 1 000 (slovy: jeden tisíc). Upisovatelé jsou povinni při podání žádosti o úpis dluhopisů distributorovi důvěryhodným způsobem osvědčit, že náleží mezi osoby uvedené v bodě 4 těchto emisních podmínek. Cenou úpisu dluhopisů se rozumí celková jmenovitá hodnota dluhopisů upisovaných jedním upisovatelem násobená jejich emisním kurzem. Upisovatel je povinen uhradit cenu úpisu dluhopisů do pěti pracovních dnů od data ukončení upisovacího období příslušné tranše. Okamžikem uhrazení ceny úpisu dluhopisů upisovatelem na účet distributora se žádost o úpis dluhopisů stává závaznou a upisovatel ji nemůže zrušit. Od data uhrazení ceny úpisu dluhopisů do data vydání příslušné tranše emise dluhopisůemise dluhopisů není tato částka úročena. Po datu ukončení upisovacího období příslušné tranše emise dluhopisůemise dluhopisů již nelze dluhopisy příslušné tranše upsat. V případě dosažení nebo překročení předpokládané celkové jmenovité hodnoty emise dluhopisůemise dluhopisů podle bodu 6 těchto emisních podmínek může ministerstvo rozhodnout o krácení počtu kusů upisovaných dluhopisů podle žádostí o úpis dluhopisů podaných do data ukončení upisovacího období příslušné tranše emise dluhopisůemise dluhopisů. Neuspokojeným či částečně uspokojeným upisovatelům se vrátí jimi uhrazená cena úpisu dluhopisů, které nebyly upsány, bez zbytečného odkladu bezhotovostním převodem na platební účet, z něhož byly příslušné prostředky poukázány na účet distributora, či na platební účet uvedený v žádosti o úpis dluhopisů v případě úhrady ceny úpisu dluhopisů v hotovosti. 10. Upisovací období první tranše emise dluhopisůemise dluhopisů je ukončeno k datu 31. 5. 2013, nebo k datu, které určí emitent, podle toho, které datum nastane dříve. 11. Vydávání dalších tranší emise dluhopisůemise dluhopisů proběhne formou reinvestice výnosů dluhopisů vydaných v předchozích tranších podle bodů 14 a 15 těchto emisních podmínek s výjimkou posledního výnosu dluhopisu, a to k datu reinvestice výnosu dluhopisu. 12. O vydávání případných dalších tranší emise dluhopisůemise dluhopisů s výjimkou tranší podle bodů 10 a 11 těchto emisních podmínek může rozhodnout emitent a určit datum počátku a datum ukončení upisovacího období příslušné další tranše. Oznámení o případných dalších tranších emise dluhopisůemise dluhopisů se zveřejňují na internetových stránkách ministerstva. 13. Žádost o převod dluhopisů se podává prostřednictvím distributora. Dluhopisy jsou převáděny bez peněžního vypořádání. Převoditelnost dluhopisů se v souladu s § 26 odst. 6 zákona o dluhopisech omezuje. Převést dluhopisy je přípustné pouze mezi osobami uvedenými v bodě 4 těchto emisních podmínek. Osoba, na kterou se dluhopisy převádějí, je povinna při podání žádosti o převod dluhopisů distributorovi důvěryhodným způsobem osvědčit, že patří mezi osoby uvedené v bodě 4 těchto emisních podmínek. Převoditelnost dluhopisů se po datu 12. 5. 2016 vylučuje. 14. Výnos dluhopisu (dále jen „výnos“, případně „výnosy“) je určen pevnou úrokovou sazbou ve výši, která se pro každé výnosové období stanoví podle bodu 1 těchto emisních podmínek. Výnosy jsou reinvestovány podle bodu 15 těchto emisních podmínek jedenkrát ročně, a to vždy k datu 12. 6. počínaje rokem 2014, vyjma posledního výnosu, který je vlastníkovi dluhopisů vyplacen spolu se splacením jmenovité hodnoty dluhopisů k datu splatnosti dluhopisů podle bodu 22 těchto emisních podmínek, nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o reinvestici posledního výnosu a jmenovité hodnoty všech nebo příslušné části jím vlastněných dluhopisů této emise dluhopisůemise dluhopisů (dále jen „žádost o reinvestici dluhopisů“) podle bodu 23 těchto emisních podmínek. Podá-li vlastník dluhopisů žádost o předčasné splacení podle bodu 20 těchto emisních podmínek, částka příslušného výnosu za výnosové období, jehož konec těsně předchází nebo je shodný s příslušným datem předčasného splacení, se nereinvestuje, ale je vyplacena vlastníkovi dluhopisů podle bodu 20 těchto emisních podmínek. 15. Reinvesticí výnosu se rozumí, že na majetkový účet vlastníka dluhopisů jsou k datu reinvestice výnosu připsány dluhopisy téže emise dluhopisůemise dluhopisů v celkové jmenovité hodnotě, která odpovídá výši výnosu ze všech dluhopisů vlastníka téže emise dluhopisůemise dluhopisů po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za příslušné výnosové období. Připadne-li datum reinvestice výnosu na den, který není pracovním dnem, budou příslušné dluhopisy připsány na majetkový účet vlastníka dluhopisů první následující pracovní den. Celková částka výnosu ze všech dluhopisů vlastníka téže emise dluhopisůemise dluhopisů po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za příslušné výnosové období se pro účely reinvestice výnosu zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Reinvesticí výnosu se zvyšuje počet kusů dluhopisů vlastníka a celková jmenovitá hodnota emise dluhopisůemise dluhopisů. Celková částka posledního výnosu ze všech dluhopisů vlastníka této emise dluhopisůemise dluhopisů vyplácená vlastníkovi dluhopisů, nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o reinvestici dluhopisů podle bodu 23 těchto emisních podmínek, se po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně zaokrouhluje na haléře. V případě vlastníků dluhopisů, kteří nedoloží doklad, z něhož plyne rezidence, a čestné prohlášení o skutečném vlastnictví příjmu, nemůže být uplatněna snížená sazba daně vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně vyplývající ze smlouvy o zamezení dvojího zdanění nebo z tuzemského zákona o daních z příjmů. Pokud dojde k doložení výše uvedených dokumentů po datu reinvestice výnosu, tak částka refundace daně bude vyplacena bezhotovostním převodem na platební účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je evidován na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů v evidenci ministerstva, v souladu s bodem 22 těchto emisních podmínek. 16. Výnos podle bodů 14 a 15 těchto emisních podmínek obdrží vždy osoba, která je vlastníkem dluhopisů k datu 12. 5. počínaje rokem 2014. Výnos za první výnosové období od data emise do 12. 6. 2014 obdrží osoba, která je vlastníkem dluhopisů k datu 12. 5. 2014. 17. Výpočet výnosu a poměrného výnosu probíhá na bázi skutečného počtu kalendářních dnů v roce a skutečného počtu dnů v příslušném výnosovém období (standard act/act). Výnosovým obdobím se rozumí příslušné výnosové období podle bodu 1 těchto emisních podmínek. Poměrný výnos se do ceny dluhopisu započítává od data emise a vypočte se jako výnos vynásobený podílem skutečného počtu dnů od data zahájení příslušného výnosového období do data výpočtu poměrného výnosu a skutečného počtu dnů příslušného výnosového období. Celková částka poměrného výnosu ze všech dluhopisů vlastníka této emise dluhopisůemise dluhopisů se za účelem výpočtu poměrného výnosu zaokrouhluje na haléře. 18. Oddělení práva na výnos od dluhopisu se vylučuje. 19. Emitent není oprávněn předčasně splatit vydané dluhopisy před datem jejich splatnosti, nepožádá-li o předčasné splacení vlastník dluhopisů podle bodu 20 těchto emisních podmínek. Ministerstvo je oprávněno zapsat dluhopisy při jejich vydání nejprve na majetkový účet emitenta v evidenci ministerstva ve smyslu ustanovení § 15 odst. 4 zákona o dluhopisech a nabývat dluhopisy před datem jejich splatnosti. Vlastní dluhopisy nabyté emitentem před datem jejich splatnosti nezanikají, ledaže emitent rozhodne jinak. 20. Vlastník dluhopisů je oprávněn požádat ministerstvo prostřednictvím distributora o splacení jmenovité hodnoty všech nebo části jím vlastněných dluhopisů této emise dluhopisůemise dluhopisů před datem jejich splatnosti (dále jen „žádost o předčasné splacení“) podle následujícího harmonogramu: Datum prvního možného podání žádosti o předčasné splacení| Datum posledního možného podání žádosti o předčasné splacení| Datum předčasného splacení ---|---|--- 1\\. 4. 2014| 30\\. 4. 2014| 12\\. 6. 2014 1\\. 4. 2015| 30\\. 4. 2015| 12\\. 6. 2015 Jmenovitá hodnota dluhopisů a příslušný výnos po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za období od data zahájení do data ukončení příslušného výnosového období, které těsně předchází nebo je shodné s příslušným datem předčasného splacení, budou vyplaceny osobě, která je vlastníkem dluhopisů vždy k prvnímu pracovnímu dni následujícímu po příslušném datu posledního možného podání žádosti o předčasné splacení. Žádost o předčasné splacení podává vlastník dluhopisů prostřednictvím distributora. Od okamžiku podání žádosti o předčasné splacení nelze dluhopisy v počtu kusů, ve kterém byla podána žádost o předčasné splacení, převádět. Jeden vlastník dluhopisů může k jednomu datu předčasného splacení prostřednictvím jedné žádosti o předčasné splacení požádat o předčasné splacení jím vlastněných dluhopisů v počtu kusů nejméně 1 000 (slovy: jeden tisíc). V případě, že počet kusů vlastněných dluhopisů na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů je menší než 1 000 (slovy: jeden tisíc), může vlastník dluhopisů požádat o předčasné splacení jím vlastněných dluhopisů v počtu kusů menším než 1 000 (slovy: jeden tisíc), pokud požádá o předčasné splacení všech kusů vlastněných dluhopisů evidovaných na jeho majetkovém účtu v evidenci ministerstva. Jeden vlastník dluhopisů může k jednomu datu předčasného splacení požádat o předčasné splacení 100 % (slovy: sto procent) jím vlastněných dluhopisů do počtu kusů 500 000 (slovy: pět set tisíc) včetně a nejvýše 50 % (slovy: padesát procent) jím vlastněných dluhopisů nad počet kusů 500 000 (slovy: pět set tisíc). Dluhopisy předčasným splacením zanikají současně s právem vlastníka na výnos. Částky odpovídající jmenovité hodnotě dluhopisů vlastníka a příslušnému výnosu po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně budou vlastníkovi dluhopisů při předčasném splacení uhrazeny bezhotovostním převodem na platební účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je evidován na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů v evidenci ministerstva. Připadne-li datum předčasného splacení na den, který není pracovním dnem, budou tyto platby provedeny první následující pracovní den bez nároku na vyplacení výnosu za toto odsunutí plateb. Případnou změnu platebního účtu oznámí vlastník dluhopisů ministerstvu prostřednictvím distributora. Celková částka příslušného výnosu z počtu kusů dluhopisů, ve kterém byla podána příslušná žádost o předčasné splacení, vyplácená vlastníkovi dluhopisů za období od data zahájení příslušného výnosového období do data ukončení příslušného výnosového období se po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně zaokrouhluje na haléře. 21. Dluhopisy budou splaceny ve jmenovité hodnotě k datu 12. 6. 2016, nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o předčasné splacení podle bodu 20 těchto emisních podmínek nebo nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o reinvestici dluhopisů podle bodu 23 těchto emisních podmínek. Tímto datem končí úročení dluhopisů. Emitent ve smyslu § 17 zákona o dluhopisech rozhodl, že právo na splacení dluhopisů má osoba, která je oprávněna vykonávat práva spojená s dluhopisy k datu 12. 5. 2016. Jmenovitá hodnota všech dluhopisů vlastníka bude splacena spolu s vyplacením posledního výnosu osobě, která je vlastníkem dluhopisů k datu 12. 5. 2016. Připadne-li datum splacení jmenovité hodnoty dluhopisů a vyplacení posledního výnosu na den, který není pracovním dnem, budou tyto platby provedeny první následující pracovní den bez nároku na vyplacení výnosu za toto odsunutí plateb. 22. Emitent se zavazuje, že zabezpečí splacení jmenovité hodnoty dluhopisů spolu s vyplacením posledního výnosu vlastníkům dluhopisů podle těchto emisních podmínek. Na zabezpečení splacení dluhopisu a vyplacení výnosu se podílejí Centrální depozitář cenných papírůcenných papírů, a.s., Česká národní bankabanka a ministerstvo. Jmenovitá hodnota dluhopisů je splacena spolu s vyplacením posledního výnosu po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně bezhotovostním převodem na platební účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je evidován na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů v evidenci ministerstva, nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o reinvestici dluhopisů podle bodu 23 těchto emisních podmínek. Případnou změnu platebního účtu oznámí vlastník dluhopisů ministerstvu prostřednictvím distributora. Celková částka posledního výnosu ze všech dluhopisů vlastníka této emise dluhopisůemise dluhopisů vyplácená vlastníkovi dluhopisů se po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně zaokrouhluje na haléře. 23. Vlastník dluhopisů je oprávněn podáním žádosti o reinvestici dluhopisů požádat ministerstvo prostřednictvím distributora o reinvestici posledního výnosu a jmenovité hodnoty všech nebo části jím vlastněných dluhopisů této emise dluhopisůemise dluhopisů. V takovém případě nebude vlastníkovi dluhopisů vyplacen jejich poslední výnos a nebude splacena celková jmenovitá hodnota nebo její příslušná část bezhotovostním převodem na platební účet podle bodu 22 těchto emisních podmínek, nýbrž budou ve vlastníkem požadované výši reinvestovány do státních dluhopisů předem určených ministerstvem. Podáním žádosti o reinvestici dluhopisů nelze reinvestovat jmenovitou hodnotu dluhopisů zatížených právy třetích osob, zejména právem zástavním, ani jmenovitou hodnotu dluhopisů, u nichž je v evidenci ministerstva zapsáno pozastavení výkonu práva vlastníka s dluhopisy nakládat. Oznámení o datu, od kterého je možné podávat žádost o reinvestici dluhopisů, a o státních dluhopisech, do kterých je možné poslední výnos a jmenovitou hodnotu dluhopisů reinvestovat, se zveřejňuje v dostatečném předstihu na internetových stránkách ministerstva. Vlastník dluhopisů může prostřednictvím jedné žádosti o reinvestici dluhopisů požádat o reinvestici jmenovité hodnoty jím vlastněných dluhopisů do státních dluhopisů určených ministerstvem v počtu kusů nejméně 1 000 (slovy: jeden tisíc) a o reinvestici posledního výnosu pouze v celé jeho výši. O reinvestici posledního výnosu a jmenovité hodnoty všech nebo příslušné části jím vlastněných dluhopisů požádá vlastník dluhopisů ministerstvo podáním žádosti o reinvestici dluhopisů prostřednictvím distributora. Celková částka výnosu z dluhopisů vlastníka po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za poslední výnosové období se pro účely reinvestice posledního výnosu a jmenovité hodnoty dluhopisů zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Posledním dnem pro podání žádosti o reinvestici dluhopisů je 11. 5. 2016. V případě vlastníků dluhopisů, kteří požádali o reinvestici posledního výnosu, bude reinvestována výše posledního výnosu po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně k datu reinvestice dluhopisů. V případě vlastníků dluhopisů, kteří nedoloží doklad, z něhož plyne rezidence, a čestné prohlášení o skutečném vlastnictví příjmu, nemůže být uplatněna snížená sazba daně vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně vyplývající ze smlouvy o zamezení dvojího zdanění nebo z tuzemského zákona o daních z příjmů. Pokud dojde k doložení výše uvedených dokumentů po datu reinvestice dluhopisů, tak částka refundace daně bude vyplacena bezhotovostním převodem na platební účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je evidován na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů v evidenci ministerstva, podle bodu 22 těchto emisních podmínek. 24. Na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů zřízeném ministerstvem v evidenci ministerstva je evidován pouze jeden platební účet pro účely vyplacení výnosů, splacení dluhopisů před datem jejich splatnosti a splacení jmenovité hodnoty dluhopisů, a to pro všechny státní dluhopisy vlastníka, které jsou evidovány v evidenci ministerstva. Veškeré platby uvedené ve větě první budou poukázány na platební účet evidovaný v evidenci ministerstva dva pracovní dny před datem provedení příslušné platby. 25. Platné ohodnocení finanční způsobilosti (rating) dlouhodobých korunových závazků k datu určení těchto emisních podmínek provedené společností Standard & Poor’s je na úrovni AA, společností Moody’s na úrovni A1 a společností Fitch Ratings na úrovni AA-. 26. Dluhopisy jsou přímými, nepodmíněnými a nepodřízenými závazky České republiky, které jsou na stejné úrovni se všemi ostatními existujícími i budoucími přímými, nepodmíněnými a nepodřízenými závazky České republiky. 27. Veškerá práva spojená s dluhopisy se v souladu s ustanovením § 42 zákona o dluhopisech promlčují uplynutím deseti let ode dne, kdy mohla být uplatněna poprvé. 28. Tyto emisní podmínky vyhlašuje ministerstvo ve Sbírce zákonů. Oznámení pro veřejnost týkající se těchto dluhopisů se zveřejňují na internetových stránkách ministerstva. 29. Provozní řád evidence ministerstva se zveřejňuje v platném znění na internetových stránkách ministerstva a je závazný pro všechny vlastníky dluhopisů a distributory a pro všechny osoby podílející se na zabezpečení splacení dluhopisů a vyplácení výnosů. 30. Ministerstvo si vyhrazuje právo činit veškeré úkony související s vedením evidence ministerstva, úpisem dluhopisů, předčasným splacením dluhopisů, reinvesticí jmenovité hodnoty dluhopisů, zápisy do evidence ministerstva, změny údajů a ostatní související činnosti vymezené Provozním řádem evidence ministerstva. 31. Tyto emisní podmínky mohou být přeloženy do cizích jazyků. Dojde-li k rozporu mezi různými jazykovými verzemi emisních podmínek, bude rozhodující verze česká. Ministr: Ing. Kalousek v. r.
Sdělení Ministerstva financí č. 126/2013 Sb.
Sdělení Ministerstva financí č. 126/2013 Sb. Sdělení Ministerstva financí, jímž se určují emisní podmínky pro Diskontovaný spořicí státní dluhopis České republiky, 2013–2014 Vyhlášeno 27. 5. 2013, částka 58/2013 126 SDĚLENÍ Ministerstva financí ze dne 13. května 2013, jímž se určují emisní podmínky pro Diskontovaný spořicí státní dluhopis České republiky, 2013–2014 Ministerstvo financí (dále jen „ministerstvo“) vydává státní dluhopisy v rozsahu stanoveném zvláštním zákonem a určuje jejich emisní podmínky v souladu s ustanovením § 26 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o dluhopisech“). Tyto emisní podmínky vymezují práva a povinnosti emitenta a vlastníků dluhopisů, jakož i informace o emisi dluhopisůemisi dluhopisů a náležitosti Diskontovaného spořicího státního dluhopisu České republiky, 2013-2014 (dále také jen „dluhopis“, případně „dluhopisy“). 1. Základní popis dluhopisů: Emitent: Česká republika - Ministerstvo financí Název: Diskontovaný spořicí státní dluhopis České republiky, 2013-2014 Zkrácený název: SSD-D ČR, 14 II Pořadové číslo emise: 79. Jmenovitá hodnota: 1 Kč (slovy: jedna koruna česká) Emisní kurz: 97,50 % (slovy: devadesát sedm a půl procenta) jmenovité hodnoty Forma dluhopisu: cenný papírcenný papír na doručitele Podoba dluhopisu: zaknihovaný cenný papírcenný papír Druh dluhopisu: státní dluhopis Měna, v níž jsou dluhopisy denominovány: koruna česká (CZK) Datum počátku lhůty pro upisování emise: 13. 5. 2013 Datum ukončení lhůty pro upisování emise: 12. 12. 2013 Datum emise: 12. 6. 2013 Datum splatnosti: 12. 12. 2014 Výnos dluhopisu: určen rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kurzem Zdaňování výnosu dluhopisu: podle právních předpisů České republiky ISIN: CZ0001004022 2. Dluhopisy jsou ve smyslu ustanovení § 25 odst. 2 zákona o dluhopisech vydávány na základě zvláštních zákonů. Vydání dluhopisů zabezpečuje ministerstvo. 3. Dluhopisy znějí na doručitele, vydávají se v zaknihované podobě a jsou evidovány v samostatné evidenci, kterou vede podle ustanovení § 35 odst. 1 písm. d) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, ministerstvo, (dále jen „evidence ministerstva“). 4. Dluhopisy může upsat pouze: a) fyzická osoba, b) občanské sdružení nebo honební společenstvo, c) odborová organizace nebo organizace zaměstnavatelů, d) nadace nebo nadační fond, e) obecně prospěšná společnost, f) stavovská komora nebo profesní organizace, g) školská právnická osoba, jejímž zřizovatelem nejsou ministerstvo, kraj, obecobec nebo svazek obcíobcí ve smyslu § 124 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, h) Hospodářská komora České republiky nebo Agrární komora České republiky zřízené zákonem č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a o Agrární komoře České republiky, ve znění pozdějších předpisů, i) veřejná vysoká škola zřízená ve smyslu zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, j) veřejná výzkumná instituce zřízená ve smyslu zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů, k) Česká televize zřízená zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, Český rozhlas zřízený zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlase, ve znění pozdějších předpisů, nebo Česká tisková kancelář zřízená zákonem č. 517/1992 Sb., o České tiskové kanceláři, ve znění pozdějších předpisů, l) Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky zřízená zákonem č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nebo resortní, oborová, podniková a další zdravotní pojišťovna zřízená ve smyslu zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, m) územní samosprávné celky a vyšší územní samosprávné celky České republiky nebo hlavní město Praha, n) dobrovolný svazek obcíobcí zřízený ve smyslu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, o) Svaz měst a obcíobcí České republiky, Sdružení místních samospráv České republiky nebo Asociace krajů České republiky, p) společenství vlastníků jednotek ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, nebo q) zahraniční právnická osoba s obdobnou činností jako některá z osob uvedených v písmenech b) až f), (dále také jen „upisovatel“, případně „upisovatelé“). 5. Ministerstvo nehodlá požádat o přijetí dluhopisů k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo v mnohostranném obchodním systému se sídlem v členském státě Evropské unie. Obchodování s dluhopisy na uvedených převodních místech je vyloučeno. 6. Předpokládaná celková jmenovitá hodnota emise dluhopisůemise dluhopisů činí 10 000 000 000 Kč (slovy: deset miliard korun českých). Dluhopisy mohou být v souladu s ustanovením § 7 zákona o dluhopisech vydány v menším nebo ve větším objemu emise, než byla předpokládaná celková jmenovitá hodnota emise dluhopisůemise dluhopisů. Možný rozsah zvětšení objemu emise dluhopisů činí 50 000 000 000 Kč (slovy: padesát miliard korun českých). 7. Emise dluhopisůEmise dluhopisů může být vydávána v rámci lhůty pro upisování emise postupně po částech (v tranších). 8. Dluhopisy budou emitentem nabídnuty k úpisu v České republice formou veřejné nabídky. Činnosti spojené s upisováním dluhopisů zabezpečuje ministerstvo a osoby, které k výkonu takových činností pověřilo, (dále jen „distributoři“, případně „distributor“). Distributory k datu určení těchto emisních podmínek jsou Česká spořitelna, a.s., Československá obchodní bankabanka, a. s., a Komerční bankabanka, a.s. Dluhopisy budou upisovány také na vybraných pobočkách České pošty, s.p. Aktuální seznam distributorů a jednotlivých distribučních míst se uveřejní na internetových stránkách ministerstva. 9. Upisovatelé uvedení v bodě 4 těchto emisních podmínek podávají žádost o úpis dluhopisů příslušné tranše prostřednictvím distributora. Jeden upisovatel může upsat prostřednictvím jedné žádosti o úpis dluhopisy v počtu kusů nejméně 1 000 (slovy: jeden tisíc). Upisovatelé jsou povinni při podání žádosti o úpis dluhopisů distributorovi důvěryhodným způsobem osvědčit, že náleží mezi osoby uvedené v bodě 4 těchto emisních podmínek. Cenou úpisu dluhopisů se rozumí celková jmenovitá hodnota dluhopisů upisovaných jedním upisovatelem násobená jejich emisním kurzem. Cena úpisu dluhopisů se zaokrouhlí na haléře a v případě úhrady ceny úpisu dluhopisů v hotovosti na celé koruny. Upisovatel je povinen uhradit cenu úpisu dluhopisů do pěti pracovních dnů od data ukončení upisovacího období příslušné tranše. Okamžikem uhrazení ceny úpisu dluhopisů upisovatelem na účet distributora se žádost o úpis dluhopisů stává závaznou a upisovatel ji nemůže zrušit. Od data uhrazení ceny úpisu dluhopisů do data vydání příslušné tranše emise dluhopisůemise dluhopisů není tato částka úročena. Po datu ukončení upisovacího období příslušné tranše emise dluhopisůemise dluhopisů již nelze dluhopisy příslušné tranše upsat. V případě dosažení nebo překročení předpokládané celkové jmenovité hodnoty emise dluhopisůemise dluhopisů podle bodu 6 těchto emisních podmínek může ministerstvo rozhodnout o krácení počtu kusů upisovaných dluhopisů podle jednotlivých žádostí o úpis dluhopisů podaných do data ukončení upisovacího období příslušné tranše emise dluhopisůemise dluhopisů. Neuspokojeným či částečně uspokojeným upisovatelům se vrátí jimi uhrazená cena úpisu dluhopisů, které nebyly upsány, bez zbytečného odkladu bezhotovostním převodem na platební účet, z něhož byly příslušné peněžní prostředky poukázány na účet distributora, či na platební účet uvedený v žádosti o úpis dluhopisů v případě úhrady ceny úpisu dluhopisů v hotovosti. 10. Upisovací období první tranše emise dluhopisůemise dluhopisů je ukončeno k datu 31. 5. 2013, nebo k datu, které určí emitent, podle toho, které datum nastane dříve. 11. O vydávání případných dalších tranší emise dluhopisůemise dluhopisů následujících po první tranši emise dluhopisůemise dluhopisů podle bodu 10 těchto emisních podmínek může rozhodnout emitent a určit datum počátku a datum ukončení upisovacího období příslušné další tranše. Oznámení o případných dalších tranších emise dluhopisůemise dluhopisů se zveřejňují na internetových stránkách ministerstva. 12. Žádost o převod dluhopisů se podává prostřednictvím distributora. Dluhopisy jsou převáděny bez peněžního vypořádání. Převoditelnost dluhopisů se v souladu s § 26 odst. 6 zákona o dluhopisech omezuje. Převést dluhopisy je přípustné pouze mezi osobami uvedenými v bodě 4 těchto emisních podmínek. Osoba, na kterou se dluhopisy převádějí, je povinna při podání žádosti o převod dluhopisů distributorovi důvěryhodným způsobem osvědčit, že patří mezi osoby uvedené v bodě 4 těchto emisních podmínek. Převoditelnost dluhopisů se po datu 12. 11. 2014 vylučuje. 13. Výnos dluhopisu je určen rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kurzem podle bodu 1 těchto emisních podmínek. Právo na výnos dluhopisu má osoba, která je oprávněna vykonávat práva spojená s dluhopisy k datu 12. 11. 2014. Oddělení práva na výnos dluhopisu od dluhopisu se vylučuje. Výpočet výnosu dluhopisu a poměrného výnosu probíhá na bázi skutečného počtu kalendářních dnů v roce a skutečného počtu dnů výnosového období (standard act/act). Výnosovým obdobím se rozumí období od data emise do data splatnosti dluhopisu. Poměrný výnos se do ceny dluhopisu započítává od data emise a vypočte se jako výnos dluhopisu vynásobený podílem skutečného počtu dnů od data emise do data výpočtu poměrného výnosu a skutečného počtu dnů výnosového období. Celková částka poměrného výnosu ze všech dluhopisů vlastníka této emise dluhopisůemise dluhopisů se za účelem výpočtu poměrného výnosu zaokrouhluje na haléře. 14. Emitent není oprávněn předčasně splatit vydané dluhopisy před datem jejich splatnosti, nepožádá-li o předčasné splacení vlastník dluhopisů podle bodu 15 těchto emisních podmínek. Ministerstvo je oprávněno zapsat dluhopisy při jejich vydání nejprve na majetkový účet emitenta v evidenci ministerstva ve smyslu ustanovení § 15 odst. 4 zákona o dluhopisech a nabývat dluhopisy před datem jejich splatnosti. Vlastní dluhopisy nabyté emitentem před datem jejich splatnosti nezanikají, ledaže emitent rozhodne jinak. 15. Vlastník dluhopisů je oprávněn požádat ministerstvo prostřednictvím distributora o splacení jmenovité hodnoty všech nebo části jím vlastněných dluhopisů této emise dluhopisůemise dluhopisů před datem jejich splatnosti (dále jen „žádost o předčasné splacení“) podle následujícího harmonogramu: Datum prvního možného podání žádosti o předčasné splacení| Datum posledního možného podání žádosti o předčasné splacení| Datum předčasného splacení ---|---|--- 1\\. 4. 2014| 30\\. 4. 2014| 12\\. 6. 2014 1\\. 7. 2014| 31\\. 7. 2014| 12\\. 9. 2014 Vlastník dluhopisů má nárok na poměrný výnos za období od data emise do data předčasného splacení. Poměrný výnos po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za období od data emise do data předčasného splacení a jmenovitá hodnota dluhopisů násobená emisním kurzem budou splaceny osobě, která je vlastníkem příslušných dluhopisů vždy k prvnímu pracovnímu dni následujícímu po příslušném datu posledního možného podání žádosti o předčasné splacení. Žádost o předčasné splacení podává vlastník dluhopisů prostřednictvím distributora. Od okamžiku podání žádosti o předčasné splacení nelze dluhopisy v počtu kusů, ve kterém byla podána příslušná žádost o předčasné splacení, převádět. Jeden vlastník dluhopisů může k jednomu datu předčasného splacení prostřednictvím jedné žádosti o předčasné splacení požádat o předčasné splacení jím vlastněných dluhopisů v počtu kusů nejméně 1 000 (slovy: jeden tisíc). V případě, že počet kusů vlastněných dluhopisů na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů je menší než 1 000 (slovy: jeden tisíc), může vlastník dluhopisů požádat o předčasné splacení jím vlastněných dluhopisů v počtu kusů menším než 1 000 (slovy: jeden tisíc), pokud požádá o předčasné splacení všech kusů vlastněných dluhopisů evidovaných na jeho majetkovém účtu v evidenci ministerstva. Jeden vlastník dluhopisů může k jednomu datu předčasného splacení požádat o předčasné splacení 100 % (slovy: sto procent) jím vlastněných dluhopisů do počtu kusů 500 000 (slovy: pět set tisíc) včetně a nejvýše 50 % (slovy: padesát procent) jím vlastněných dluhopisů nad počet kusů 500 000 (slovy: pět set tisíc). Dluhopisy předčasným splacením zanikají současně s právem vlastníka na výnos dluhopisu. Částka odpovídající jmenovité hodnotě dluhopisů vlastníka násobené emisním kurzem a poměrnému výnosu bude po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně vlastníkovi dluhopisů při předčasném splacení uhrazena bezhotovostním převodem na platební účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je evidován na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů v evidenci ministerstva. Připadne-li datum předčasného splacení na den, který není pracovním dnem, bude tato platba provedena první následující pracovní den bez nároku na vyplacení výnosu za toto odsunutí platby. Případnou změnu platebního účtu oznámí vlastník dluhopisů ministerstvu prostřednictvím distributora. Celková částka poměrného výnosu po zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně z počtu kusů dluhopisů, ve kterém byla podána žádost o předčasné splacení, a jmenovité hodnoty těchto dluhopisů násobené emisním kurzem se zaokrouhluje na haléře. 16. Dluhopisy budou splaceny ve jmenovité hodnotě k datu 12. 12. 2014, nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o předčasné splacení podle bodu 15 těchto emisních podmínek nebo nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o reinvestici jmenovité hodnoty všech nebo příslušné části jím vlastněných dluhopisů této emise dluhopisůemise dluhopisů (dále jen „žádost o reinvestici dluhopisů“) podle bodu 18 těchto emisních podmínek. Emitent ve smyslu § 17 zákona o dluhopisech rozhodl, že právo na splacení dluhopisů má osoba, která je oprávněna vykonávat práva spojená s dluhopisy k datu 12. 11. 2014. Jmenovitá hodnota dluhopisů bude splacena osobě, která je vlastníkem dluhopisů k datu 12. 11. 2014. Připadne-li datum splacení jmenovité hodnoty dluhopisů na den, který není pracovním dnem, bude tato platba provedena první následující pracovní den bez nároku na vyplacení výnosu za toto odsunutí platby. 17. Emitent se zavazuje, že zabezpečí splacení jmenovité hodnoty dluhopisů jejich vlastníkům podle těchto emisních podmínek. Na zabezpečení splacení dluhopisu se podílejí Centrální depozitář cenných papírůcenných papírů, a.s., Česká národní bankabanka a ministerstvo. Jmenovitá hodnota dluhopisů po zdanění výnosu dluhopisu daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně je splacena bezhotovostním převodem na platební účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je evidován na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů v evidenci ministerstva, nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o předčasné splacení podle bodu 15 těchto emisních podmínek nebo nepodá-li vlastník dluhopisů žádost o reinvestici dluhopisů podle bodu 18 těchto emisních podmínek. Případnou změnu platebního účtu oznámí vlastník dluhopisů ministerstvu prostřednictvím distributora. Celková částka jmenovité hodnoty dluhopisů se po zdanění výnosu dluhopisu daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně zaokrouhluje na haléře. 18. Vlastník dluhopisů je oprávněn podáním žádosti o reinvestici dluhopisů požádat ministerstvo prostřednictvím distributora o reinvestici jmenovité hodnoty všech nebo části jím vlastněných dluhopisů této emise dluhopisůemise dluhopisů. V takovém případě nebude vlastníkovi dluhopisů jejich celková jmenovitá hodnota nebo její část splacena bezhotovostním převodem na platební účet podle bodu 17 těchto emisních podmínek, nýbrž bude ve vlastníkem požadované výši reinvestována do státních dluhopisů předem určených ministerstvem. Podáním žádosti o reinvestici dluhopisů nelze reinvestovat jmenovitou hodnotu dluhopisů zatížených právy třetích osob, zejména právem zástavním, ani jmenovitou hodnotu dluhopisů, u nichž je v evidenci ministerstva zapsáno pozastavení výkonu práva vlastníka s dluhopisy nakládat. Oznámení o datu, od kterého je možné podávat žádost o reinvestici dluhopisů, a o státních dluhopisech, do kterých je možné jmenovitou hodnotu dluhopisů reinvestovat, se zveřejňuje v dostatečném předstihu na internetových stránkách ministerstva. Vlastník dluhopisů může prostřednictvím jedné žádosti o reinvestici dluhopisů požádat o reinvestici jmenovité hodnoty jím vlastněných dluhopisů do státních dluhopisů určených ministerstvem v počtu kusů nejméně 1 000 (slovy: jeden tisíc). O reinvestici jmenovité hodnoty všech nebo části jím vlastněných dluhopisů požádá vlastník dluhopisů ministerstvo podáním žádosti o reinvestici dluhopisů prostřednictvím distributora. Celková částka jmenovité hodnoty dluhopisů se po zdanění výnosu dluhopisu daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně pro účely reinvestice jmenovité hodnoty dluhopisů zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Posledním dnem pro podání žádosti o reinvestici dluhopisů je 11. 11. 2014. V případě vlastníků dluhopisů, kteří požádali o reinvestici jmenovité hodnoty jimi vlastněných dluhopisů, bude jmenovitá hodnota dluhopisů reinvestována po zdanění výnosu dluhopisu daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně k datu reinvestice dluhopisů. V případě vlastníků dluhopisů, kteří nedoloží doklad, z něhož plyne rezidence, a čestné prohlášení o skutečném vlastnictví příjmu, nemůže být uplatněna snížená sazba daně vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně vyplývající ze smlouvy o zamezení dvojího zdanění nebo z tuzemského zákona o daních z příjmů. Pokud dojde k doložení výše uvedených dokumentů po datu reinvestice dluhopisů, tak částka refundace daně bude vyplacena bezhotovostním převodem na platební účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je evidován na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů v evidenci ministerstva, podle bodu 17 těchto emisních podmínek. 19. Na majetkovém účtu vlastníka dluhopisů zřízeném ministerstvem v evidenci ministerstva je evidován pouze jeden platební účet pro účely vyplacení výnosů, splacení dluhopisů před datem jejich splatnosti a splacení jmenovité hodnoty dluhopisů, a to pro všechny státní dluhopisy vlastníka, které jsou evidovány v evidenci ministerstva. Veškeré platby uvedené ve větě první budou poukázány na platební účet evidovaný v evidenci ministerstva dva pracovní dny před datem provedení příslušné platby. 20. Platné ohodnocení finanční způsobilosti (rating) dlouhodobých korunových závazků ke dni určení těchto emisních podmínek provedené společností Standard & Poor’s je na úrovni AA, společností Moody’s na úrovni A1 a společností Fitch Ratings na úrovni AA-. 21. Dluhopisy jsou přímými, nepodmíněnými a nepodřízenými závazky České republiky, které jsou na stejné úrovni se všemi ostatními existujícími i budoucími přímými, nepodmíněnými a nepodřízenými závazky České republiky. 22. Veškerá práva spojená s dluhopisy se v souladu s ustanovením § 42 zákona o dluhopisech promlčují uplynutím deseti let ode dne, kdy mohla být uplatněna poprvé. 23. Tyto emisní podmínky vyhlašuje ministerstvo ve Sbírce zákonů. Oznámení pro veřejnost týkající se těchto dluhopisů se zveřejňují na internetových stránkách ministerstva. 24. Provozní řád evidence ministerstva se zveřejňuje v platném znění na internetových stránkách ministerstva a je závazný pro všechny vlastníky dluhopisů a distributory a pro všechny osoby podílející se na zabezpečení splacení dluhopisů a vyplacení výnosu dluhopisů. 25. Ministerstvo si vyhrazuje právo činit veškeré úkony související s vedením evidence ministerstva, úpisem dluhopisů, předčasným splacením dluhopisů, reinvesticí jmenovité hodnoty dluhopisů, zápisy do evidence ministerstva, změny údajů a ostatní související činnosti vymezené Provozním řádem evidence ministerstva. 26. Tyto emisní podmínky mohou být přeloženy do cizích jazyků. Dojde-li k rozporu mezi různými jazykovými verzemi emisních podmínek, bude rozhodující verze česká. Ministr: Ing. Kalousek v. r.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 40/2013 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 40/2013 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Státu Katar o letecké dopravě Vyhlášeno 24. 5. 2013, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 2. 6. 2013, částka 24/2013 * Článek 1 - (Definice) * Článek 2 - (Přepravní práva) * Článek 3 - (Určení a provozní oprávnění) * Článek 4 - (Odvolání a pozastavení provozního oprávnění) * Článek 5 - (Uplatňování zákonů, předpisů a postupů) * Článek 6 - (Ochrana letectví) * Článek 7 - (Bezpečnost letectví) * Článek 8 - (Celní ustanovení, cla a daně) * Článek 9 - (Užívání letišť a leteckých zařízení) * Článek 10 - (Tranzit) * Článek 11 - (Prodej služeb a převod finančních prostředků) * Článek 12 - (Tarify) * Článek 13 - (Kapacita) * Článek 14 - (Společné označování linek) * Článek 15 - (Letové řády) * Článek 16 - (Zastoupení leteckého podniku) * Článek 17 - (Pozemní odbavování) * Článek 18 - (Poskytování údajů) * Článek 19 - (Konzultace) * Článek 20 - (Změny) * Článek 21 - (Řešení sporů) * Článek 22 - (Registrace) * Článek 23 - (Ukončení platnosti) * Článek 24 - (Vstup v platnost)Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 2. 6. 2013 40 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 18. ledna 2012 byla v Doha podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Státu Katar o letecké dopravě. S Dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Dohoda vstupuje v platnost na základě svého článku 24 dne 2. června 2013. České znění Dohody a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně. DOHODA mezi vládou České republiky a vládou Státu Katar O LETECKÉ DOPRAVĚ Vláda České republiky a vláda Státu Katar, dále uváděné jako „smluvní strany“, jsouce stranami Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, otevřené k podpisu v Chicagu dne sedmého prosince 1944, a vedeny přáním sjednat dohodu za účelem rozvíjení leteckých dopravních služeb mezi a za územími jejich států, se dohodly takto: Článek 1 (Definice) Pro účely této dohody, pokud z textu nevyplývá jinak: (a) výraz “Úmluva“ znamená Úmluvu o mezinárodním civilním letectví sjednanou v Chicagu dne sedmého prosince 1944 a zahrnuje jakoukoli přílohu přijatou podle článku 90 této Úmluvy včetně jakékoli změny příloh nebo Úmluvy podle jejích článků 90 a 94, pokud byly tyto přílohy a změny přijaty státy obou smluvních stran; (b) výraz “letecké úřady“ znamená v případě České republiky Ministerstvo dopravy, a v případě Státu Katar předseda Úřadu pro civilní letectví nebo, v obou případech, kteroukoli jinou osobu nebo orgán právně zmocněný k provádění funkcí vykonávaných uvedenými leteckými úřady; (c) výraz “určený letecký podnik“ znamená každý letecký podnik, který jedna smluvní strana písemně určila druhé smluvní straně a který je podle článku 3 této dohody oprávněn provozovat dohodnuté služby na stanovených linkách podle článku 2 odstavce (1) této dohody; (d) výrazy “území“, “letecká dopravní služba“, “mezinárodní letecká dopravní služba“, “letecký podnik“ a “přistání pro potřeby nikoli obchodní“ mají význam, který je pro ně příslušně stanoven v článcích 2 a 96 Úmluvy; (e) výraz “kapacita“ ve vztahu k dohodnutým službám znamená nabízenou sedadlovou kapacitu letadla používaného při těchto službách, násobenou počtem frekvencí provozovaných tímto letadlem v daném období na lince nebo úseku linky; (f) výraz “tarif“ znamená ceny nebo poplatky, které mají být zaplaceny za přepravu cestujících, zavazadel a zboží (s výjimkou náhrad a podmínek za přepravu poštovních zásilek) a podmínky, za kterých se tyto ceny nebo poplatky používají, včetně provizí placených při přepravě za zprostředkovatelské služby, poplatky a podmínky za jakékoli vedlejší služby k této přepravě, které jsou nabízeny leteckými podniky a rovněž zahrnuje jakékoli podstatné výhody poskytované v souvislosti s přepravou; (g) výraz “Příloha“ znamená Přílohu k této dohodě a její změny provedené v souladu s ustanoveními článku 20 této dohody. Příloha tvoří nedílnou součást této dohody a všechny odkazy na tuto dohodu, pokud není výslovně stanoveno jinak, zahrnují zmíněnou Přílohu; (h) výraz “EU smlouvy“ znamená Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o fungování Evropské unie. Článek 2 (Přepravní práva) (1) Každá smluvní strana poskytuje druhé smluvní straně práva stanovená v této dohodě za účelem zřízení a provozování mezinárodních leteckých dopravních služeb určeným leteckým podnikem nebo leteckými podniky (dále jen “dohodnuté služby“) na linkách stanovených v příslušné části Přílohy (dále jen “stanovené linky“). (2) Podle ustanovení této dohody určený letecký podnik nebo letecké podniky každé smluvní strany požívají při provozování dohodnutých služeb na stanovených linkách následující práva: (a) právo létat bez přistání přes území státu druhé smluvní strany; (b) právo přistávat na území státu druhé smluvní strany pro potřeby nikoli obchodní; (c) právo nakládat a vykládat na území státu druhé smluvní strany v místech stanovených v Příloze cestující, zavazadla a zboží včetně poštovních zásilek, odděleně nebo v kombinaci, určené nebo pocházející z místa nebo míst na území státu první smluvní strany; a (d) právo nakládat a vykládat na územích třetích států v místech stanovených v Příloze cestující, zavazadla a zboží včetně poštovních zásilek, odděleně nebo v kombinaci, určené nebo pocházející z místa nebo míst na území státu druhé smluvní strany, stanovených v Příloze. (3) Letecké podniky každé smluvní strany, které nejsou určené podle článku 3 této dohody, mohou také užívat práva stanovená v odstavci (2) (a) a (b) tohoto článku. (4) V odstavci (2) tohoto článku nemůže být nic považováno za udělení práva určenému leteckému podniku nebo podnikům jedné smluvní strany nakládat na území státu druhé smluvní strany cestující, zavazadla a zboží včetně poštovních zásilek za úplatu nebo nájemné s určením pro jiné místo na území státu této druhé smluvní strany. Článek 3 (Určení a provozní oprávnění) (1) Každá smluvní strana má právo určit letecký podnik nebo letecké podniky za účelem provozování dohodnutých služeb pro svoji potřebu a odvolat určení kteréhokoli leteckého podniku nebo nahradit dříve určený jiným leteckým podnikem. Toto určení se provádí písemným oznámením mezi leteckými úřady obou smluvních stran. (2) Letecký úřad, který obdržel oznámení o určení, udělí bez prodlení, podle ustanovení odstavce (3) a (4) tohoto článku, určenému leteckému podniku druhé smluvní strany potřebná provozní oprávnění. (3) Letecký úřad jedné smluvní strany může požadovat, aby letecký podnik určený druhou smluvní stranou prokázal, že je schopen plnit podmínky stanovené zákony a předpisy, které tento úřad uplatňuje na provoz mezinárodních leteckých dopravních služeb v souladu s ustanoveními Úmluvy. (4) Letecký úřad každé smluvní strany má právo odmítnout přijmout určení leteckého podniku a odmítnout udělit provozní oprávnění uvedené v odstavci (2) tohoto článku, nebo uložit takové podmínky, které považuje za nezbytné pro výkon práv stanovených v článku 2 této dohody, kdykoli smluvní strana nemá důkaz, že: (a) v případě leteckého podniku určeného Českou republikou (i) je tento letecký podnik usazen na území České republiky podle EU smluv a má platnou provozní licenci v souladu s právem Evropské unie; a (ii) skutečná regulatorní kontrola tohoto leteckého podniku je vykonávána a udržována členským státem Evropské unie odpovědným za vydání osvědčení leteckého dopravce tomuto leteckému podniku a v určení je zřetelně označen příslušný letecký úřad; (b) v případě leteckého podniku určeného Státem Katar (i) má tento letecký podnik platnou provozní licenci a osvědčení leteckého dopravce vydané Státem Katar a skutečná regulatorní kontrola tohoto leteckého podniku je vykonávána a udržována Státem Katar; a (ii) má tento letecký podnik hlavní sídlo podnikání na území Státu Katar. (5) Jakmile byl letecký podnik určen a oprávněn podle tohoto článku, může kdykoli v plném nebo částečném rozsahu provozovat dohodnuté služby za předpokladu, že tarify a letové řády stanovené podle ustanovení článků 12 a 15 této dohody jsou pro tyto služby v platnosti. Článek 4 (Odvolání a pozastavení provozního oprávnění) (1) Letecký úřad každé smluvní strany má právo zrušit provozní oprávnění nebo pozastavit výkon práv stanovených v článku 2 této dohody určenému leteckému podniku druhé smluvní strany nebo uložit pro využívání těchto práv, dočasně nebo trvale, podmínky, které považuje za nezbytné, jestliže: (a) v případě leteckého podniku určeného Českou republikou (i) není tento letecký podnik usazen na území České republiky podle EU smluv nebo nemá platnou provozní licenci v souladu s právem Evropské unie; nebo (ii) skutečná regulatorní kontrola tohoto leteckého podniku není vykonávána nebo udržována členským státem Evropské unie odpovědným za vydání osvědčení leteckého dopravce tomuto leteckému podniku nebo v určení není zřetelně označen příslušný letecký úřad; (b) v případě leteckého podniku určeného Státem Katar (i) nemá tento letecký podnik platnou provozní licenci nebo osvědčení leteckého dopravce vydané Státem Katar nebo skutečná regulatorní kontrola tohoto leteckého podniku není vykonávána nebo udržována Státem Katar; nebo (ii) nemá tento letecký podnik hlavní sídlo podnikání na území Státu Katar; (c) letecký podnik neprokáže leteckému úřadu smluvní strany, která poskytuje práva, způsobilost plnit podmínky stanovené zákony a předpisy, které v souladu s Úmluvou tento úřad uplatňuje; nebo (d) letecký podnik jiným způsobem nepostupuje v souladu s podmínkami stanovenými touto dohodou. (2) Pokud není nutné provést okamžitá opatření k zabránění dalšího porušování výše uvedených zákonů a předpisů, práva uvedená v odstavci (1) tohoto článku se uplatní pouze po konzultaci s leteckým úřadem druhé smluvní strany. Pokud není leteckými úřady dohodnuto jinak, budou tyto konzultace mezi leteckými úřady obou smluvních stran zahájeny do šedesáti (60) dnů od data požadavku učiněného kterýmkoli leteckým úřadem. Článek 5 (Uplatňování zákonů, předpisů a postupů) (1) Při vstupu, pobytu a výstupu z území státu jedné smluvní strany musí být leteckými podniky druhé smluvní strany dodržovány zákony, předpisy a postupy platné na území státu této smluvní strany, vztahující se na provoz a navigaci letadel. (2) Zákony, předpisy a postupy platné na území státu jedné smluvní strany, týkající se vstupu, pobytu, tranzitu nebo výstupu cestujících, posádek, zavazadel a zboží včetně poštovních zásilek z území jejího státu, jako jsou zákony, předpisy a postupy týkající se vstupu, výstupu, přistěhovalectví, cestovních dokladů, cel, měnových, karanténních, zdravotních a veterinárních nebo hygienických opatření, se vztahují na cestující, posádky, zavazadla, zboží a poštovní zásilky dopravované letadlem určeného leteckého podniku druhé smluvní strany při vstupu nebo výstupu nebo pobytu na území státu první smluvní strany. (3) Při uplatňování celních, přistěhovaleckých, karanténních a podobných předpisů nedává žádná smluvní strana přednost svým vlastním nebo kterýmkoli jiným leteckým podnikům před leteckým podnikem druhé smluvní strany provozujícím podobné mezinárodní letecké dopravní služby. Článek 6 (Ochrana letectví) (1) Smluvní strany si navzájem znovu potvrzují v souladu se svými právy a povinnostmi podle mezinárodního práva, že jejich závazek chránit bezpečnost civilního letectví před nezákonnými činy, tvoří nedílnou součást této dohody. (2) Smluvní strany jednají zejména v souladu s ustanoveními Úmluvy o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla, podepsané v Tokiu 14. září 1963, Úmluvy o potlačení protiprávního zmocnění se letadel, podepsané v Haagu 16. prosince 1970, Úmluvy o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, podepsané v Montrealu 23. září 1971, a Protokolu o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, podepsaného v Montrealu 24. února 1988, Úmluvy o značkování plastických trhavin pro účely detekce, podepsané v Montrealu 1. března 1991, a jakékoli jiné mnohostranné smlouvy upravující ochranu letectví, která je závazná pro státy obou smluvních stran. (3) Smluvní strany si na požádání vzájemně poskytnou veškerou nutnou pomoc k zabránění činům nezákonného zmocnění se civilních letadel a jiných nezákonných činů proti bezpečnosti těchto letadel, jejich cestujících a posádek, letišť a leteckých navigačních zařízení a jakémukoli jinému ohrožení bezpečnosti civilního letectví. (4) Smluvní strany jednají ve svých vzájemných vztazích v souladu s ustanoveními o ochraně letectví stanovenými Mezinárodní organizací pro civilní letectví a označovanými jako Přílohy k Úmluvě v rozsahu, ve kterém jsou tato bezpečnostní opatření platná vůči státům smluvních stran; smluvní strany vyžadují, aby provozovatelé letadel, kteří mají hlavní sídlo podnikání nebo stálé sídlo na území států smluvních stran nebo v případě České republiky provozovatelé letadel zřízení na jejím území podle EU smluv a mající platné provozní licence v souladu s právem Evropské unie a provozovatelé letišť na území jejich států, jednali v souladu s takovými ustanoveními o ochraně letectví. (5) Každá smluvní strana souhlasí s tím, že je požadováno, aby její provozovatelé letadel dodržovali pro vstup, výstup a pobyt na území státu druhé smluvní strany ustanovení o ochraně letectví v souladu se zákony a předpisy platnými v tomto státě včetně práva Evropské unie v případě České republiky. (6) Každá smluvní strana zajistí, že na území jejího státu se účinně uplatňují odpovídající opatření k ochraně letadel a kontrole cestujících, posádek, příručních zavazadel, zapsaných zavazadel, zboží a palubních zásob před a v průběhu nastupování a nakládání. (7) Každá smluvní strana s porozuměním posoudí jakýkoli požadavek druhé smluvní strany na přiměřená bezpečnostní opatření za účelem čelit určité hrozbě. (8) Dojde-li ke spáchání činu nebo hrozbě spáchání činu nezákonného zmocnění se civilního letadla nebo jiného nezákonného činu proti bezpečnosti takového letadla, jeho cestujících a posádky, letišť nebo navigačních zařízení, smluvní strany si vzájemně pomohou usnadňováním předávání zpráv a jinými příslušnými opatřeními, směřujícími k rychlému a bezpečnému ukončení takového činu nebo hrozby. (9) Má-li smluvní strana opodstatněné důvody se domnívat, že se druhá smluvní strana odchýlila od ustanovení tohoto článku na ochranu letectví, může letecký úřad této smluvní strany požádat o neodkladné konzultace s leteckým úřadem druhé smluvní strany. Nedosažení uspokojivé dohody do třiceti (30) dnů od data takové žádosti je důvodem k uplatnění článku 4 této dohody. Vyžaduje-li to vážná nepředvídatelná situace, může kterákoli smluvní strana provést prozatímní opatření před uplynutím třicetidenní lhůty. Článek 7 (Bezpečnost letectví) (1) Osvědčení o letové způsobilosti, osvědčení o kvalifikaci a průkazy, vydané nebo potvrzené za platné v souladu s pravidly a postupy státu jedné smluvní strany, včetně práva Evropské unie v případě České republiky, a dosud mající platnost, jsou uznány za platné druhou smluvní stranou pro provozování dohodnutých služeb za předpokladu, že tato osvědčení a průkazy alespoň odpovídají nebo jsou přísnější než minimální podmínky, stanovené podle Úmluvy. (2) Pokud práva nebo podmínky vztahující se k průkazům nebo osvědčením, uvedeným v odstavci (1) výše, vydaným leteckým úřadem jedné smluvní strany osobě nebo určenému leteckému podniku nebo týkajících se letadla provozujícího dohodnuté služby na stanovených linkách, dovolují odchylku od podmínek stanovených podle Úmluvy, a tato odchylka byla oznámena Mezinárodní organizaci pro civilní letectví, letecký úřad druhé smluvní strany může požádat o konzultace letecký úřad této smluvní strany, v souladu s článkem 19 této dohody, aby se ujistil, že takový postup je pro něho přijatelný. Nedosažení přijatelné dohody je důvodem pro uplatnění článku 4 této dohody. (3) Každá smluvní strana si však vyhrazuje právo odmítnout uznat jako platné pro účely letů nad územím svého státu osvědčení o kvalifikaci a průkazy vydané jejím vlastním státním příslušníkům druhou smluvní stranou nebo jiným státem. (4) Každá smluvní strana může kdykoli požádat o konzultace týkající se bezpečnostních norem přijatých druhou smluvní stranou v jakékoli oblasti vztahující se na posádky, letadla a jejich provoz. Takové konzultace se uskuteční do třiceti (30) dnů ode dne požádání. (5) Jestliže po těchto konzultacích jedna smluvní strana shledá, že druhá smluvní strana účinně neudržuje a nevykonává bezpečnostní normy v jakékoli oblasti alespoň na minimální úrovni stanovené v daném období Úmluvou, oznámí tato smluvní strana druhé smluvní straně svá zjištění a opatření považovaná za nezbytná k tomu, aby bylo dosaženo souladu s těmito minimálními normami, a druhá smluvní strana učiní příslušná nápravná opatření. Neuskutečnění příslušných nápravných opatření druhou smluvní stranou do patnácti (15) dnů, nebo v delší lhůtě, která může být dohodnuta, je důvodem pro uplatnění článku 4 této dohody. (6) Nehledě na povinnosti uvedené v článku 33 Úmluvy je dohodnuto, že jakékoli letadlo provozované leteckým podnikem nebo leteckými podniky jedné smluvní strany, nebo jeho jménem na základě smlouvy o leasingu, na dopravních službách na nebo z území státu jiné smluvní strany může být, v době, kdy se nachází na území státu druhé smluvní strany, podrobeno inspekci oprávněnými zástupci státu druhé smluvní strany, na palubě i zvenku za účelem ověření jak platnosti dokladů letadla a jeho posádky, tak i zjevného stavu letadla a jeho vybavení (dále v tomto článku nazývané „inspekce na stojánce“), za předpokladu, že to nepovede k nepřiměřenému zpoždění. (7) Jestliže jakákoli inspekce na stojánce nebo série inspekcí na stojánce povede: (a) k vážným obavám, že letadlo nebo provozování letadla neodpovídají minimálním normám stanoveným v daném období Úmluvou, nebo (b) k vážným obavám, že nejsou účinně udržovány a vykonávány bezpečnostní normy stanovené v daném období Úmluvou, má smluvní strana provádějící inspekci, pro účely článku 33 Úmluvy, právo svobodně prohlásit, že požadavky, na jejichž základě byla vydána nebo uznána za platná osvědčení nebo průkazy týkající se daného letadla nebo jeho posádky, nebo požadavky za kterých má být letadlo provozováno, nejsou stejné nebo vyšší než minimální normy stanovené Úmluvou. (8) V případě, že přístup k provedení inspekce letadla na stojánce, provozovaného leteckým podnikem jedné smluvní strany nebo jeho jménem v souladu s odstavcem (5) tohoto článku, je odepřen zástupcem tohoto leteckého podniku nebo leteckých podniků, má druhá smluvní strana právo svobodně usoudit, že vznikly vážné obavy popsané v odstavci (6) tohoto článku a učinit závěry v něm uvedené. (9) Každá smluvní strana si vyhrazuje právo okamžitě pozastavit nebo upravit provozní oprávnění leteckému podniku nebo leteckým podnikům druhé smluvní strany v případě, že usoudí, ať již na základě inspekce na stojánce, série inspekcí na stojánce, odepření přístupu k inspekci na stojánce, konzultací nebo jiných zjištění, že okamžitá opatření jsou nezbytná pro bezpečný provoz leteckého podniku. (10) Jakékoli opatření jedné smluvní strany podle odstavců (4) nebo (8) tohoto článku se zruší jakmile přestanou trvat důvody, pro které bylo zavedeno. (11) V případě, že Česká republika určí letecký podnik, jehož regulatorní kontrola je vykonávána a udržována jiným členským státem Evropské unie, práva druhé smluvní strany daná tímto článkem se použijí stejným způsobem na přijetí, vykonávání a udržování bezpečnostních norem tímto jiným členským státem Evropské unie a na provozní oprávnění tohoto leteckého podniku. Článek 8 (Celní ustanovení, cla a daně) (1) Každá smluvní strana osvobozuje určený letecký podnik druhé smluvní strany od dovozních omezení, cla, nepřímých daní, inspekčních poplatků a jiných celostátních a místních dávek a poplatků, pokud jde o letadla, pohonné hmoty, mazadla, spotřebitelný technický materiál, náhradní díly včetně motorů, obvyklé vybavení letadla, zásoby letadla a potraviny (včetně alkoholu, tabáku, nápojů a jiných výrobků určených v omezeném množství k prodeji cestujícím za letu) a jiné věci, které jsou určeny k použití výhradně v souvislosti s provozem nebo obsluhou letadla určeného leteckého podniku druhé smluvní strany provozujícího dohodnuté služby, stejně tak jako stejnokroje, tiskopisy letenek, leteckých nákladních listů, jakýkoli tištěný materiál nesoucí znaky společnosti a obvyklý reklamní materiál bezplatně rozšiřovaný tímto určeným leteckým podnikem. (2) Osvobození udělená podle tohoto článku se vztahují na položky uvedené v odstavci (1) tohoto článku: (a) dovezené na území státu jedné smluvní strany určeným leteckým podnikem druhé smluvní strany nebo jeho jménem; (b) ponechané na palubě letadla určeného leteckého podniku jedné smluvní strany od příletu až do odletu z území státu druhé smluvní strany; (c) vzaté na palubu letadla určeného leteckého podniku jedné smluvní strany na území státu druhé smluvní strany a určené k použití při provozu dohodnutých služeb; a to bez ohledu na to, zda jsou tyto položky používány nebo spotřebovány zcela nebo zčásti na území státu smluvní strany, která poskytuje výjimku, za předpokladu, že takové položky nebudou zcizovány na území státu této smluvní strany. (3) Obvyklé palubní vybavení letadla, stejně tak jako materiál a zásoby obvykle uložené na palubě letadla určeného leteckého podniku kterékoli smluvní strany mohou být vyloženy na území státu druhé smluvní strany pouze se souhlasem celního úřadu na tomto území. V takovém případě mohou být uloženy pod celním dohledem tohoto celního úřadu do doby, než budou znovu vyvezeny, nebo s nimi bude naloženo jinak v souladu s celními předpisy. (4) Osvobození poskytnutá tímto článkem pokud jde o spotřebitelný technický materiál, náhradní díly včetně motorů a obvyklé palubní vybavení se vztahují i na situace, kdy určený letecký podnik kterékoli smluvní strany vstoupí v ujednání s jiným leteckým podnikem či leteckými podniky o zápůjčce nebo přenechání na území státu druhé smluvní strany za předpokladu, že takové jiné letecké podniky požívají stejná osvobození od druhé smluvní strany. Takové zápůjčky a přenechání budou oznámeny leteckým podnikem příslušným celním úřadům. (5) Nic v této dohodě nebrání České republice, aby nediskriminačním způsobem uložila daně, poplatky, cla, dávky nebo taxy na pohonné hmoty dodané na území jejího státu pro použití v letadle určeného leteckého podniku Státu Katar, které je provozováno mezi místem na území České republiky a jiným místem na území České republiky nebo na území jiného členského státu Evropské unie. Článek 9 (Užívání letišť a leteckých zařízení) (1) Poplatky uložené na území státu jedné smluvní strany určenému leteckému podniku druhé smluvní strany za použití letišť, leteckých navigačních a jiných zařízení nemohou být vyšší než poplatky ukládané jakémukoli jinému letadlu téže kategorie vykonávajícímu podobné mezinárodní letecké dopravní služby. (2) Žádná smluvní strana neposkytne výhody svému vlastnímu nebo jinému leteckému podniku před leteckým podnikem druhé smluvní strany, konajícímu podobné mezinárodní letecké dopravní služby, při užívání letišť, letových cest, letových provozních služeb a s nimi souvisejících zařízení nacházejících se pod její kontrolou. (3) Každá smluvní strana podporuje konzultace o uživatelských poplatcích mezi svými k vyměřování poplatků oprávněnými orgány a leteckými podniky používajícími služby a zařízení provozovaná těmito orgány vyměřujícími poplatky, kdykoli to bude praktické učiní tak prostřednictvím organizací zastupujících tyto letecké podniky. Jakékoli návrhy na změny těchto poplatků by měly být předány leteckým podnikům v přiměřené lhůtě, aby měly možnost vyjádřit své stanovisko dříve, než budou změny uskutečněny. Každá smluvní strana dále podporuje výměnu vhodných informací o uživatelských poplatcích mezi svými k vyměřování poplatků oprávněnými orgány a leteckými podniky. Článek 10 (Tranzit) Cestující v přímém tranzitu přes území státu smluvní strany, neopouštějící část letiště určenou pro takový účel, jsou podrobeni, s výjimkou ustanovení o ochraně civilního letectví uvedených v článku 6 této dohody a plnění úkolu zabránit nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, jen zjednodušené kontrole. Zavazadla a zboží v tranzitu jsou osvobozeny od cla a jiných poplatků. Článek 11 (Prodej služeb a převod finančních prostředků) (1) Na základě oznámení leteckému úřadu první smluvní strany a po příslušné obchodní registraci v souladu se zákony a předpisy platnými na území státu této první smluvní strany má určený letecký podnik nebo letecké podniky druhé smluvní strany právo volně prodávat své letecké dopravní služby na území státu první smluvní strany, buď přímo nebo prostřednictvím svých zprostředkovatelů, a kterákoli osoba může svobodně zakoupit tyto dopravní služby v místní měně nebo v jakékoli volně směnitelné měně běžně vykupované bankamibankami na daném území. (2) Určené letecké podniky smluvních stran mají právo přepočítat a převést na území svého státu přebytek příjmů nad místními výdaji získaný na území státu druhé smluvní strany ve volně směnitelné měně. Přepočet a převod se uskuteční bez omezení podle převládajícího tržního devizového kurzu pro tyto transakce, platného v den převodu. V případě, že převládající tržní devizový kurz neexistuje, se přepočet a převod uskuteční bez omezení podle úředního přepočítacího kurzu, platného v den převodu. Skutečný převod je proveden bez prodlení a nepodléhá jakýmkoli poplatkům s výjimkou obvyklých poplatků vybíraných bankamibankami za služby při těchto transakcích. (3) V případě, že platby mezi smluvními stranami jsou upraveny zvláštní dohodou, použije se tato zvláštní dohoda. Článek 12 (Tarify) (1) Tarify používané určeným leteckým podnikem smluvní strany pro dopravní služby zahrnuté v této dohodě se stanovují v přiměřené výši, přičemž se náležitě přihlíží ke všem významným činitelům jako jsou zájmy uživatelů, náklady na provoz, povaha dopravních služeb (jako je rychlost a cestovní pohodlí), sazby zprostředkovatelských odměn, přiměřený zisk, tarify jiných leteckých podniků a jiné obchodní úvahy na daném trhu. (2) Letecké úřady obou smluvních stran považují za nepřijatelné tarify, které jsou nepřiměřeně diskriminující, nepřiměřeně vysoké nebo omezující přepravu vzhledem k zneužití dominantního postavení nebo uměle nízké vzhledem k přímé nebo nepřímé dotaci či podpoře nebo mají za následek cenový dumping. (3) Tarify jsou předkládány určeným leteckým podnikem nejméně třicet (30) dnů před navrhovaným datem účinnosti leteckým úřadům obou smluvních stran. Letecký úřad může schválit nebo neschválit předložený tarif pro jednosměrnou nebo zpáteční cestu mezi územími států obou smluvních stran pro dopravu začínající na území jeho vlastního státu. Když určený letecký podnik jedné smluvní strany předloží tarif leteckému úřadu druhé smluvní strany, z území jejíhož státu má být takový tarif platný, je tento tarif považován za schválený, nepředá-li v období čtrnácti (14) dnů po datu obdržení předkládaného tarifu letecký úřad této smluvní strany předkládajícímu leteckému podniku písemné oznámení o svém nesouhlasu. Při schvalování tarifů může letecký úřad smluvní strany ve svému souhlasu uvést datum, jaké považuje za vhodné, do kterého bude tarif platný. Má-li tarif uvedeno datum do kterého platí, zůstane do takového data v platnosti, nebude-li před uplynutím doby své platnosti zainteresovaným leteckým podnikem nebo leteckými podniky odvolán nebo nahrazen jiným předloženým a schváleným tarifem. (4) Žádný z leteckých úřadů nepodnikne jednostranný krok, aby zabránil zavedení navrhovaných tarifů, nebo prodloužení platnosti stávajících tarifů platných pro přepravu mezi územími států obou smluvních stran, začínající na území státu druhé smluvní strany. (5) Na požádání oznámí určený letecký podnik jedné smluvní strany leteckému úřadu druhé smluvní strany tarify pro přepravu začínající na území státu této druhé smluvní strany po stanovených linkách do třetích států. (6) Nehledě na odstavec (5) tohoto článku, pokud se letecký úřad kterékoli smluvní strany domnívá, že tarif pro přepravu směrem na území jeho státu spadá do kategorií popsaných v odstavci (2) tohoto článku, oznámí svůj nesouhlas leteckému úřadu a určenému leteckému podniku druhé smluvní strany co nejdříve, nejpozději však do čtrnácti (14) dnů od data obdržení předloženého tarifu. (7) Letecké úřady obou smluvních stran nepožadují předložení tarifů ke schválení v případě tarifů pro dopravu zboží mezi místy na územích států smluvních stran, avšak určené letecké podniky je budou registrovat nejméně třicet (30) dní před navrhovaným datem účinnosti u leteckých úřadů obou smluvních stran za účelem posouzení podle odstavců (2) a (6) tohoto článku. Pokud neobdrží příslušný určený letecký podnik oznámení o nesouhlasu s výše uvedenými tarify pro dopravu zboží od leteckého úřadu smluvní strany na území jejíhož státu doprava zboží začíná do čtrnácti (14) dnů od registrace, nabudou takto registrované tarify pro dopravu zboží účinnosti k uvedenému datu zavedení. (8) Letecký úřad každé smluvní strany může kdykoli požádat letecký úřad druhé smluvní strany o konzultace týkající se uplatňování ustanovení tohoto článku. Takové konzultace se uskuteční nejpozději do třiceti (30) dnů po doručení žádosti. Nebude-li dosaženo dohody bude platné rozhodnutí leteckého úřadu smluvní strany, na území jejíhož státu přeprava začíná. (9) Určené letecké podniky mají právo tarifního vyrovnání a používat tarify schválené kterémukoli leteckému podniku, včetně charterových cen, mezi jakoukoli dvojicí míst vyskytující se na linkách stanovených v Příloze. Tarif používaný v souladu s ustanovením tohoto odstavce se oznámí pro informaci leteckému úřadu smluvní strany, z území jejíhož státu bude používán nejpozději v den jeho zavedení. (10) Nehledě na ustanovení tohoto článku podléhají tarify účtované určeným leteckým podnikem nebo leteckými podniky Státu Katar pro přepravu zcela v rámci Evropské unie právu Evropské unie. (11) Letecký úřad každé smluvní strany má právo zjišťovat porušení tarifů a prodejních podmínek kterýmkoli leteckým podnikem, zprostředkovatelem pro dopravu cestujících nebo zboží, organizátorem zájezdů nebo zasilatelem. Článek 13 (Kapacita) (1) Určené letecké podniky každé smluvní strany mají řádnou a rovnou příležitost k provozování leteckých dopravních služeb na jakékoli lince stanovené v Příloze k této dohodě. (2) Při provozování dohodnutých služeb berou určené letecké podniky každé smluvní strany v úvahu zájmy určených leteckých podniků druhé smluvní strany, aby nedošlo k nevhodnému ovlivňování dopravních služeb, které tyto podniky zajišťují na zcela nebo zčásti shodných linkách. (3) Dohodnuté služby provozované určenými leteckými podniky smluvních stran jsou v úzkém vztahu k požadavkům veřejnosti na dopravu na stanovených linkách a mají za přednostní cíl poskytnout, při přiměřeném využití prostoru, kapacitu odpovídající současným a rozumně očekávaným požadavkům na dopravu cestujících a zboží včetně poštovních zásilek, pocházejících z nebo určených pro území státu smluvní strany, která určila letecký podnik. Zabezpečení dopravy cestujících a zboží včetně poštovních zásilek, jak naložených tak vyložených v těch místech stanovených linek, která se nacházejí na územích jiných států než toho, který určil letecký podnik, se provádí v souladu s obecnými zásadami, že kapacita je ve vztahu k: (a) dopravním požadavkům na území a z území státu smluvní strany, která určila letecký podnik; (b) dopravním požadavkům oblasti, kterou dohodnuté služby prolétávají po přihlédnutí k dopravním službám provozovaným leteckými podniky jiných států této oblasti; a (c) požadavkům vyplývajícím z provozu leteckých podniků. Článek 14 (Společné označování linek) (1) Při provozování nebo nabízení k prodeji leteckých dopravních služeb na stanovených linkách může každý určený letecký podnik jedné smluvní strany vstoupit do ujednání o společném označování linek (code-sharing) a o vyblokování prostoru (blocked-space) s: (a) leteckým podnikem nebo leteckými podniky kterékoli smluvní strany; (b) leteckým podnikem nebo leteckými podniky třetí strany. Pokud by třetí strana neoprávnila nebo nedovolila srovnatelné ujednání mezi leteckými podniky druhé smluvní strany a jinými leteckými podniky na dopravních službách do, z a přes třetí stát, má letecký úřad příslušné smluvní strany právo nepřijmout takové ujednání. (2) Výše uvedená ustanovení však podléhají podmínce, že všechny letecké podniky takových ujednání: (a) mají příslušná přepravní práva a splňují ustanovení této dohody, (b) splňují požadavky uplatňované na taková ujednání leteckými úřady obou smluvních stran, (c) poskytují spotřebitelůmspotřebitelům odpovídající informace o těchto ujednáních o společném označování linek a o vyblokování prostoru. (3) Každá služba spočívající ve společném označení linek nabízená určeným leteckým podnikem jako marketingovým leteckým podnikem se nezapočítává do frekvencí a kapacitních nároků smluvní strany, která určuje tento letecký podnik. (4) Požaduje se, aby letecké podniky užívající společné označení předložily návrh ujednání o společném označování linek a o vyblokování prostoru leteckým úřadům obou smluvních stran nejméně třicet (30) dnů před navrhovaným datem jejich zavedení. Tato ujednání o společném označování linek a o vyblokování prostoru podléhají schválení leteckých úřadů obou smluvních stran. Článek 15 (Letové řády) (1) Letecký podnik určený jednou smluvní stranou předloží nejméně třicet (30) dnů před zahájením dopravních služeb leteckému úřadu druhé smluvní strany ke schválení svůj zamýšlený letový řád, uvádějící počet frekvencí, typ letadla, časy, cestovní uspořádání a počet míst nabízených veřejnosti a období platnosti letového řádu. Tentýž postup bude platit pro jakoukoli změnu letového řádu. (2) Pokud určený letecký podnik požaduje provozovat doplňkové lety k letům uvedeným v letových řádech, musí požádat o povolení letecký úřad druhé smluvní strany. Takový požadavek se obvykle předkládá alespoň dva (2) pracovní dny před provedením takových letů. Článek 16 (Zastoupení leteckého podniku) (1) Určený letecký podnik jedné smluvní strany má povoleno na základě reciprocity vyslat a udržovat na území státu druhé smluvní strany svého zástupce, obchodní, technický a jiný odborný personál přiměřeně potřebný k provozování dohodnutých služeb. (2) Zástupce a personál podléhají zákonům a předpisům platným na území státu druhé smluvní strany. (3) Určené letecké podniky obou smluvních stran mají podle zákonů a předpisů platných na území příslušného státu právo zřizovat na území státu druhé smluvní strany kancelář nebo kanceláře na podporu letecké dopravy a k prodeji leteckých dopravních služeb. Článek 17 (Pozemní odbavování) S výhradou zákonů a předpisů platných na území státu každé smluvní strany, včetně práva Evropské unie v případě České republiky, má každý určený letecký podnik právo zajišťovat si na území státu druhé smluvní strany své vlastní pozemní odbavování (odbavování pro vlastní potřebu), anebo si podle své volby vybrat mezi konkurenčními poskytovateli, kteří zcela nebo zčásti pozemní odbavovací služby zajišťují. V případě, že zákony a předpisy omezují nebo předem vylučují odbavování pro vlastní potřebu a kde neexistuje skutečné konkurenční prostředí mezi poskytovateli pozemních odbavovacích služeb, musí se s každým určeným leteckým podnikem zacházet nediskriminujícím způsobem, pokud jde o jeho přístup k odbavování pro vlastní potřebu a k pozemním odbavovacím službám zajišťovaným poskytovatelem nebo poskytovateli. Článek 18 (Poskytování údajů) Letecký úřad každé smluvní strany na požádání poskytne leteckému úřadu druhé smluvní strany periodické statistické údaje nebo jiné podobné údaje týkající se přepravy uskutečněné určeným leteckým podnikem na linkách stanovených v této dohodě v rozsahu, který může být rozumně požadován za účelem posouzení provozování dohodnutých služeb. Článek 19 (Konzultace) (1) Letecké úřady obou smluvních stran budou v duchu úzké spolupráce občas ve spojení, které se může uskutečnit jednáním nebo písemně, aby zajistily úzkou spolupráci ve všech záležitostech ovlivňujících provádění této dohody. (2) Každá smluvní strana může kdykoli požádat o konzultace k jakémukoli problému, týkajícímu se této dohody. Tyto konzultace budou zahájeny ve lhůtě šedesáti (60) dnů od data doručení žádosti druhou smluvní stranou, pokud není smluvními stranami dohodnuto jinak. Článek 20 (Změny) (1) Jestliže kterákoli ze smluvních stran považuje za žádoucí změnit jakékoli ustanovení této dohody, vstoupí tato změna, jestliže je dohodnuta mezi smluvními stranami, v platnost šedesátý (60) den ode dne doručení pozdější z diplomatických nót potvrzujících splnění ústavně předepsaných formalit pro schválení této změny. (2) Jestliže vstoupí v platnost obecná mnohostranná úmluva o mezinárodní letecké dopravě dotýkající se vztahů mezi oběma smluvními stranami, pozmění se tato dohoda tak, aby odpovídala ustanovením takové mnohostranné úmluvy v rozsahu, ve kterém byla tato ustanovení přijata státy obou smluvních stran. Článek 21 (Řešení sporů) (1) V případě sporu, vyplývajícího z výkladu nebo provádění této dohody, se ho v prvé řadě vynasnaží letecké úřady smluvních stran vyřešit jednáním. (2) Nedosáhnou-li letecké úřady dohody, bude spor řešen jednáním smluvních stran. (3) Jestliže se smluvním stranám nepodaří dosáhnout vyřešení sporu jednáním, mohou jej postoupit takové osobě nebo orgánu, na kterém se shodnou, k poradnímu posudku nebo k vydání závazného rozhodnutí podle toho, jak se smluvní strany dohodnou, nebo jej, na základě žádosti kterékoli smluvní strany, předloží k rozhodnutí rozhodčímu soudu tří rozhodců. (4) Tento rozhodčí soud se ustavuje následovně: každá smluvní strana jmenuje jednoho člena a tito dva členové se poté dohodnou a jmenují státního příslušníka třetího státu jako předsedu. Členové budou jmenováni do dvou (2) měsíců a předseda do tří (3) měsíců od data, ke kterému kterákoli smluvní strana informovala druhou smluvní stranu o záměru předložit spor rozhodčímu soudu. (5) Nebudou-li lhůty stanovené v odstavci (4) tohoto článku dodrženy, může kterákoli smluvní strana, nebude-li jakékoli jiné příslušné ujednání, požádat prezidenta Rady Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), aby učinil nezbytná jmenování. Je-li prezident státním příslušníkem státu některé ze smluvních stran nebo cokoliv mu jinak brání ve vykonání tohoto úkolu, učiní nezbytná jmenování viceprezident, který ho zastupuje. (6) Rozhodčí soud dosáhne svých rozhodnutí většinou hlasů. Jeho rozhodnutí jsou závazná pro smluvní strany. Každá smluvní strana hradí náklady na svého člena stejně tak jako své zastoupení při rozhodčím řízení; náklady na předsedu a jakékoli jiné náklady ponesou smluvní strany rovným dílem. Ve všech ostatních záležitostech rozhodčí soud stanoví svůj vlastní postup. Článek 22 (Registrace) Tato dohoda a jakékoli její následné změny budou registrovány příslušným úřadem u Mezinárodní organizace pro civilní letectví. Článek 23 (Ukončení platnosti) Kterákoli smluvní strana může kdykoli oznámit písemně diplomatickou cestou druhé smluvní straně své rozhodnutí ukončit platnost této dohody. Takové oznámení bude zároveň zasláno Mezinárodní organizaci pro civilní letectví. Platnost této dohody v takovém případě skončí dvanáct (12) měsíců po dni doručení oznámení druhé smluvní straně, nebude-li před uplynutím tohoto období oznámení o ukončení vzato zpět se souhlasem druhé smluvní strany. V případě, že chybí potvrzení o přijetí druhou smluvní stranou, je oznámení považováno za doručené čtrnáct (14) dnů poté, kdy bylo doručeno Mezinárodní organizaci pro civilní letectví. Článek 24 (Vstup v platnost) Každá smluvní strana oznámí druhé smluvní straně diplomatickou notou, že ústavně předepsané formality pro schválení této dohody byly v jejím státě splněny. Tato dohoda vstoupí v platnost šedesátý (60) den ode dne doručení pozdějšího z těchto dvou oznámení. Dáno v Doha dne 18. ledna 2012 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, arabském a anglickém, přičemž všechny texty jsou stejně autentické. V případě rozdílnosti ve výkladu bude rozhodující anglický text. Za vládu České republiky Karel Schwarzenberg 1\\. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Za vládu Státu Katar Abdul Aziz AI Noaimi předseda Úřadu pro civilní letectví Příloha Oddíl I Linky provozované určeným leteckým podnikem nebo leteckými podniky České republiky: Místa na území České republiky| Mezilehlá místa| Místa na území Státu Katar| Místa za ---|---|---|--- Jakákoli místa| Jakákoli místa| Jakákoli místa| Jakákoli místa Oddíl II Linky provozované určeným leteckým podnikem nebo leteckými podniky Státu Katar: Místa na území Státu Katar| Mezilehlá místa| Místa na území České republiky| Místa za ---|---|---|--- Jakákoli místa| Jakákoli místa| Jakákoli místa| Jakákoli místa Poznámky: 1. Linky mohou být provozovány v obou směrech. 2. Při provozování dohodnutých služeb mohou určené letecké podniky každé smluvní strany provést výměnu letadla v místě nebo místech na stanovených linkách. 3. Každý určený letecký podnik je oprávněn provozovat najatá letadla registrovaná ve třetích zemích. 4. Určený letecký podnik může na jakémkoli nebo všech letech vynechat přistání v jakémkoli z výše uvedených míst za předpokladu, že dohodnuté služby na těchto linkách začínají v místě na území státu smluvní strany, která letecký podnik určila. 5. V této dohodě musí být odkazy na státní příslušníky České republiky chápány jako odkazy na státní příslušníky členských států Evropské unie. V této dohodě musí být odkazy na letecké podniky České republiky chápány jako odkazy na letecké podniky určené Českou republikou.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 39/2013 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 39/2013 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Republiky Uzbekistán o leteckých službách Vyhlášeno 24. 5. 2013, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 2. 6. 2013, částka 24/2013 * Článek 1 - (Definice) * Článek 2 - (Přepravní práva) * Článek 3 - (Určení a provozní oprávnění) * Článek 4 - (Odvolání a pozastavení práv) * Článek 5 - (Uplatňování zákonů, předpisů a postupů) * Článek 6 - (Ochrana letectví) * Článek 7 - (Bezpečnost letectví) * Článek 8 - (Celní ustanovení) * Článek 9 - (Užívání letišť a leteckých zařízení) * Článek 10 - (Přímý tranzit) * Článek 11 - (Prodej služeb a převod finančních prostředků) * Článek 12 - (Tarify) * Článek 13 - (Kapacita) * Článek 14 - (Společné označování linek) * Článek 15 - (Letové řády) * Článek 16 - (Zastoupení leteckého podniku) * Článek 17 - (Pozemní odbavování) * Článek 18 - (Šetření nehod) * Článek 19 - (Poskytování údajů) * Článek 20 - (Konzultace) * Článek 21 - (Změny) * Článek 22 - (Řešení sporů) * Článek 23 - (Registrace) * Článek 24 - (Vstup v platnost a ukončení platnosti)Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 2. 6. 2013 39 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. listopadu 2011 byla v Taškentu podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Republiky Uzbekistán o leteckých službách. S Dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Dohoda vstupuje v platnost na základě svého článku 24 odst. 1 dne 2. června 2013. České znění Dohody a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně. DOHODA MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU REPUBLIKY UZBEKISTÁN O LETECKÝCH SLUŽBÁCH Vláda České republiky a vláda Republiky Uzbekistán, dále uváděné jako „smluvní strany“; jsouce stranami Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, otevřené k podpisu v Chicagu dne sedmého prosince 1944, a vedeny přáním sjednat dohodu za účelem rozvíjení leteckých dopravních služeb mezi a za územími svých států, se dohodly takto: Článek 1 (Definice) Pro účely této dohody, pokud z textu nevyplývá jinak: (a) výraz „Úmluva“ znamená Úmluvu o mezinárodním civilním letectví otevřenou k podpisu v Chicagu dne sedmého prosince 1944 a zahrnuje jakoukoli přílohu přijatou podle článku 90 této Úmluvy včetně jakékoli změny příloh nebo Úmluvy podle jejích článků 90 a 94, pokud byly tyto přílohy a změny přijaty státy obou smluvních stran; (b) výraz „letecké úřady“ znamená v případě České republiky Ministerstvo dopravy a v případě Republiky Uzbekistán Státní inspekci Republiky Uzbekistán pro dohled nad letovou bezpečností nebo, v obou případech, kteroukoli jinou osobu nebo orgán právně zmocněný k provádění funkcí vykonávaných uvedenými leteckými úřady; (c) výraz „určený letecký podnik“ znamená každý letecký podnik, který jedna smluvní strana písemně určila druhé smluvní straně a který je podle článku 3 této dohody oprávněn provozovat dohodnuté služby na stanovených linkách podle článku 2 odstavce (1) této dohody; (d) výrazy „území“, „letecká dopravní služba“, „mezinárodní letecká dopravní služba“, „letecký podnik“ a „přistání pro potřeby nikoli obchodní“ mají význam, který je pro ně příslušně stanoven v článcích 2 a 96 Úmluvy; (e) výraz „kapacita“ ve vztahu k dohodnutým službám znamená nabízenou sedadlovou kapacitu letadla používaného při těchto službách, násobenou počtem frekvencí provozovaných tímto letadlem v daném období na lince nebo úseku linky; (f) výraz „Příloha“ znamená Přílohu k této dohodě a její změny provedené v souladu s ustanoveními článku 21 této dohody. Příloha tvoří nedílnou součást této dohody a všechny odkazy na tuto dohodu, pokud není výslovně stanoveno jinak, zahrnují zmíněnou Přílohu; (g) výraz „zastoupení“ znamená zastoupení leteckého podniku otevřené určeným leteckým podnikem jedné smluvní strany za účelem zajištění leteckých dopravních služeb a dalších souvisejících činností v souladu s touto dohodou; (h) výraz „EU smlouvy“ znamená Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o fungování Evropské unie. Článek 2 (Přepravní práva) (1) Každá smluvní strana poskytuje druhé smluvní straně práva stanovená v této dohodě za účelem zřízení a provozování mezinárodních leteckých dopravních služeb určeným leteckým podnikem nebo leteckými podniky na linkách stanovených v příslušné části Přílohy. Tyto služby a linky jsou dále nazývány „dohodnuté služby“ a „stanovené linky“. (2) Podle ustanovení této dohody určený letecký podnik nebo letecké podniky každé smluvní strany požívají při provozování dohodnutých služeb na stanovených linkách následující práva: (a) právo létat bez přistání přes území státu druhé smluvní strany; (b) právo přistávat na území státu druhé smluvní strany pro potřeby nikoli obchodní; (c) právo nakládat a vykládat na území státu druhé smluvní strany v místech stanovených v Příloze cestující, zavazadla a zboží včetně poštovních zásilek, odděleně nebo v kombinaci, určené do nebo pocházející z míst na území státu první smluvní strany. (3) Letecké podniky každé smluvní strany, které nejsou určené podle článku 3 této dohody, mohou také užívat práva stanovená v odstavci (2) (a) a (b) tohoto článku. (4) V odstavci (2) tohoto článku nemůže být nic považováno za udělení práva určeným leteckým podnikům jedné smluvní strany nakládat na území státu druhé smluvní strany cestující, zavazadla a zboží včetně poštovních zásilek za úplatu nebo nájemné s určením pro jiné místo na území státu této druhé smluvní strany. Článek 3 (Určení a provozní oprávnění) (1) Každá smluvní strana má právo určit dva letecké podniky za účelem provozování dohodnutých služeb pro svoji potřebu a odvolat určení kteréhokoli leteckého podniku nebo nahradit dříve určený jiným leteckým podnikem. Toto určení se provádí písemným oznámením mezi leteckými úřady obou smluvních stran. (2) Letecký úřad, který obdržel oznámení o určení, udělí bez prodlení podle ustanovení odstavce (3) a (4) tohoto článku určenému leteckému podniku druhé smluvní strany potřebná provozní oprávnění. (3) Letecký úřad jedné smluvní strany může požadovat, aby letecký podnik určený druhou smluvní stranou prokázal, že je schopen plnit podmínky stanovené právní předpisy, které tento úřad uplatňuje na provozování mezinárodních leteckých dopravních služeb v souladu s ustanoveními Úmluvy. (4) Letecký úřad každé smluvní strany má právo odmítnout přijmout určení leteckého podniku a odmítnout udělit provozní oprávnění uvedené v odstavci (2) tohoto článku, nebo uložit takové podmínky, které považuje za nezbytné pro výkon práv stanovených v článku 2 této dohody, kdykoli smluvní strana nemá důkaz, že: (a) v případě leteckého podniku určeného Českou republikou (i) je tento letecký podnik usazen na území České republiky podle EU smluv a má platnou provozní licenci v souladu s právem Evropské unie; a (ii) skutečná regulatorní kontrola tohoto leteckého podniku je vykonávána a udržována členským státem Evropské unie odpovědným za vydání osvědčení leteckého dopravce tomuto leteckému podniku a v určení je zřetelně označen příslušný letecký úřad; a (iii) je tento letecký podnik vlastněn přímo nebo prostřednictvím většinového vlastnictví a skutečně kontrolován členskými státy Evropské unie nebo Evropského sdružení volného obchodu a/nebo státními příslušníky těchto států; (b) v případě leteckého podniku určeného Republikou Uzbekistán (i) je tento letecký podnik usazen na území Republiky Uzbekistán a má platné osvědčení leteckého dopravce vydané leteckým úřadem Republiky Uzbekistán; a (ii) skutečná regulatorní kontrola tohoto leteckého podniku je vykonávána a udržována Republikou Uzbekistán. (5) Jakmile byl letecký podnik určen a oprávněn podle tohoto článku, může v plném nebo částečném rozsahu provozovat dohodnuté služby za předpokladu, že tarify a letové řády stanovené podle ustanovení článků 12 a 15 této dohody jsou pro tyto služby v platnosti. Článek 4 (Odvolání a pozastavení práv) (1) Letecký úřad každé smluvní strany má právo zrušit provozní oprávnění nebo pozastavit výkon práv stanovených v článku 2 této dohody určenému leteckému podniku druhé smluvní strany nebo uložit pro využívání těchto práv dočasně nebo trvale podmínky, které považuje za nezbytné, jestliže: (a) v případě leteckého podniku určeného Českou republikou (i) není tento letecký podnik usazen na území České republiky podle EU smluv nebo nemá platnou provozní licenci v souladu s právem Evropské unie; nebo (ii) skutečná regulatorní kontrola tohoto leteckého podniku není vykonávána nebo udržována členským státem Evropské unie odpovědným za vydání osvědčení leteckého dopravce tomuto leteckému podniku nebo v určení není zřetelně označen příslušný letecký úřad; nebo (iii) není tento letecký podnik vlastněn přímo nebo prostřednictvím většinového vlastnictví a skutečně kontrolován členskými státy Evropské unie nebo Evropského sdružení volného obchodu a/nebo státními příslušníky těchto států; (iv) je tento letecký podnik již oprávněn k provozu podle dvoustranné dohody o leteckých službách mezi Republikou Uzbekistán a jiným členským státem Evropské unie a Republika Uzbekistán prokáže, že vykonáváním přepravních práv podle této dohody na lince, která zahrnuje místo v tomto jiném členském státě Evropské unie, by se obcházela omezení přepravních práv uvalená takovou jinou dohodou; nebo (v) je tento letecký podnik držitelem osvědčení leteckého dopravce vydaného členským státem Evropské unie a mezi Republikou Uzbekistán a uvedeným členským státem Evropské unie není uzavřena žádná dvoustranná dohoda o leteckých službách a přepravní práva do tohoto členského státu Evropské unie byla odepřena leteckému podniku určenému Republikou Uzbekistán; (b) v případě leteckého podniku určeného Republikou Uzbekistán (i) není tento letecký podnik usazen na území Republiky Uzbekistán nebo nemá platné osvědčení leteckého dopravce vydané leteckým úřadem Republiky Uzbekistán; nebo (ii) skutečná regulatorní kontrola tohoto leteckého podniku není vykonávána nebo udržována Republikou Uzbekistán; (c) letecký podnik neprokáže leteckému úřadu smluvní strany, která poskytuje práva, způsobilost plnit podmínky stanovené zákony a předpisy, které v souladu s Úmluvou tento úřad uplatňuje; nebo (d) letecký podnik jiným způsobem nepostupuje v souladu s podmínkami stanovenými touto dohodou. (2) Pokud není nutné provést okamžitá opatření k zabránění dalšího porušování výše uvedených zákonů a předpisů, uplatní se práva uvedená v odstavci (1) tohoto článku pouze po konzultaci s leteckým úřadem druhé smluvní strany. Pokud není leteckými úřady dohodnuto jinak, jsou tyto konzultace mezi leteckými úřady obou smluvních stran zahájeny do šedesáti (60) dnů od data požadavku učiněného kterýmkoli leteckým úřadem. Článek 5 (Uplatňování zákonů, předpisů a postupů) (1) Právní předpisy a postupy platné na území státu jedné smluvní strany, týkající se vstupu na a výstupu z území jejího státu a letadel provozovaných v rámci mezinárodní letecké dopravy nebo letů takových letadel přes toto území, se vztahují na určený letecký podnik druhé smluvní strany. (2) Právní předpisy a postupy platné na území státu jedné smluvní strany, týkající se vstupu, pobytu, tranzitu nebo výstupu cestujících, posádek, zavazadel a zboží včetně poštovních zásilek z území jejího státu, jako jsou zákony, předpisy a postupy týkající se vstupu, výstupu, přistěhovalectví, cestovních dokladů, cel, měnových, karanténních, zdravotních a veterinárních nebo hygienických opatření, se vztahují na cestující, posádky, zavazadla, zboží a poštovní zásilky přepravované letadlem určeného leteckého podniku druhé smluvní strany při vstupu nebo výstupu nebo pobytu na území státu první smluvní strany. (3) Při uplatňování celních, přistěhovaleckých, karanténních a podobných předpisů nedává žádná smluvní strana přednost svým vlastním nebo kterýmkoli jiným leteckým podnikům před leteckým podnikem druhé smluvní strany provozujícím podobné mezinárodní letecké dopravní služby. Článek 6 (Ochrana letectví) (1) Smluvní strany si znovu potvrzují v souladu se svými právy a povinnostmi podle mezinárodního práva, že jejich vzájemný závazek chránit bezpečnost civilního letectví před nezákonnými činy tvoří nedílnou součást této dohody. (2) Smluvní strany jednají zejména v souladu s ustanoveními Úmluvy o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla, podepsané v Tokiu 14. září 1963, Úmluvy o potlačení protiprávního zmocnění se letadel, podepsané v Haagu 16. prosince 1970, Úmluvy o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, podepsané v Montrealu 23. září 1971, a Protokolu o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, podepsaného v Montrealu 24. února 1988, a jakékoli jiné mnohostranné smlouvy upravující ochranu letectví, která je závazná pro státy obou smluvních stran. (3) Smluvní strany si na požádání vzájemně poskytnou veškerou nutnou pomoc k zabránění činům nezákonného zmocnění se civilních letadel a jiných nezákonných činů proti bezpečnosti těchto letadel, jejich cestujících a posádek, letišť a leteckých navigačních zařízení a jakémukoli jinému ohrožení bezpečnosti civilního letectví. (4) Smluvní strany jednají ve svých vzájemných vztazích v souladu s ustanoveními o ochraně letectví stanovenými Mezinárodní organizací pro civilní letectví a označovanými jako Přílohy k Úmluvě v rozsahu, ve kterém jsou tato bezpečnostní opatření platná vůči státům smluvních stran; smluvní strany vyžadují, aby provozovatelé letadel zapsaní v jejich rejstřících nebo provozovatelé letadel, kteří mají hlavní sídlo podnikání nebo stálé sídlo na územích států smluvních stran, nebo v případě České republiky provozovatelé letadel zřízení na jejím území podle EU smluv a mající platné provozní licence v souladu s právem Evropské unie, a provozovatelé letišť na územích jejich států jednali v souladu s takovými ustanoveními o ochraně letectví. (5) Každá smluvní strana souhlasí s tím, že je požadováno, aby její provozovatelé letadel dodržovali pro vstup, výstup a pobyt na území státu druhé smluvní strany ustanovení o ochraně letectví v souladu s právními předpisy platnými v tomto státě včetně práva Evropské unie v případě České republiky. (6) Každá smluvní strana zajistí, že se na území jejího státu účinně uplatňují odpovídající opatření k ochraně letadel a kontrole cestujících, posádek, příručních zavazadel, zapsaných zavazadel, zboží a palubních zásob před a v průběhu nastupování nebo nakládání. (7) Každá smluvní strana s porozuměním posoudí jakýkoli požadavek druhé smluvní strany na přiměřená bezpečnostní opatření za účelem čelit určité hrozbě. (8) Dojde-li ke spáchání činu nebo hrozbě spáchání činu nezákonného zmocnění se civilního letadla nebo jiného nezákonného činu proti bezpečnosti takového letadla, jeho cestujících a posádky, letišť nebo navigačních zařízení, si smluvní strany vzájemně pomohou usnadňováním předávání zpráv a jinými příslušnými opatřeními, směřujícími k rychlému a bezpečnému ukončení takového činu nebo hrozby. (9) Má-li smluvní strana opodstatněné důvody se domnívat, že se druhá smluvní strana odchýlila od ustanovení tohoto článku na ochranu letectví, může letecký úřad této smluvní strany požádat o neodkladné konzultace s leteckým úřadem druhé smluvní strany. Nedosažení uspokojivé dohody do třiceti (30) dnů od data takové žádosti je důvodem k uplatnění článku 4 této dohody. Vyžaduje-li to vážná nepředvídatelná situace, může kterákoli smluvní strana provést prozatímní opatření před uplynutím této lhůty. Článek 7 (Bezpečnost letectví) (1) Osvědčení o letové způsobilosti, osvědčení o kvalifikaci a průkazy, vydané nebo potvrzené za platné v souladu s pravidly a postupy státu jedné smluvní strany, včetně práva Evropské unie v případě České republiky, a dosud mající platnost, jsou uznány za platné druhou smluvní stranou pro provozování dohodnutých služeb za předpokladu, že tato osvědčení a průkazy alespoň odpovídají nebo jsou přísnější než minimální podmínky, stanovené podle Úmluvy. (2) Každá smluvní strana si však vyhrazuje právo odmítnout uznat jako platné pro účely letů nad územím svého státu osvědčení o kvalifikaci a průkazy vydané jejím vlastním státním příslušníkům druhou smluvní stranou nebo jiným státem. (3) Každá smluvní strana může kdykoli požádat o konzultace týkající se bezpečnostních norem přijatých druhou smluvní stranou v jakékoli oblasti vztahující se na posádky, letadla a jejich provoz. Takové konzultace se uskuteční do třiceti (30) dnů ode dne požádání. (4) Jestliže po těchto konzultacích jedna smluvní strana shledá, že druhá smluvní strana účinně neudržuje a nevykonává bezpečnostní normy v jakékoli oblasti alespoň na minimální úrovni stanovené v daném období Úmluvou, oznámí tato smluvní strana druhé smluvní straně svá zjištění a opatření považovaná za nezbytná k tomu, aby bylo dosaženo souladu s těmito minimálními normami, a druhá smluvní strana učiní příslušná nápravná opatření. Neuskutečnění příslušných nápravných opatření druhou smluvní stranou do patnácti (15) dnů, nebo v delší lhůtě, která může být dohodnuta, je důvodem pro uplatnění článku 4 této dohody. (5) Bez ohledu na povinnosti uvedené v článku 33 Úmluvy je dohodnuto, že jakékoli letadlo provozované leteckým podnikem nebo leteckými podniky jedné smluvní strany, nebo jeho jménem na základě smlouvy o leasingu, na dopravních službách na území nebo z území státu druhé smluvní strany může být, v době, kdy se nachází na území státu druhé smluvní strany, podrobeno inspekci oprávněnými zástupci státu druhé smluvní strany, na palubě i zvenku za účelem ověření jak platnosti dokladů letadla a jeho posádky, tak i zjevného stavu letadla a jeho vybavení (dále v tomto článku nazývané „inspekce na stojánce“), za předpokladu, že to nepovede k nepřiměřenému zpoždění. (6) Jestliže jakákoli inspekce na stojánce nebo série inspekcí na stojánce povede: (a) k vážným obavám, že letadlo nebo provozování letadla neodpovídají minimálním normám stanoveným v daném období Úmluvou, nebo (b) k vážným obavám, že nejsou účinně udržovány a vykonávány bezpečnostní normy stanovené v daném období Úmluvou, má smluvní strana provádějící inspekci pro účely článku 33 Úmluvy právo svobodně prohlásit, že požadavky, na jejichž základě byla vydána nebo uznána za platná osvědčení nebo průkazy týkající se daného letadla nebo jeho posádky, nebo požadavky, za kterých má být letadlo provozováno, nejsou stejné nebo vyšší než minimální normy stanovené Úmluvou. (7) V případě, že je přístup k provedení inspekce letadla na stojánce, provozovaného leteckým podnikem jedné smluvní strany nebo jeho jménem v souladu s odstavcem (5) tohoto článku, odepřen zástupcem tohoto leteckého podniku nebo leteckých podniků, má druhá smluvní strana právo svobodně usoudit, že vznikly vážné obavy popsané v odstavci (6) tohoto článku a učinit závěry v něm uvedené. (8) Každá smluvní strana si vyhrazuje právo okamžitě pozastavit nebo upravit provozní oprávnění leteckému podniku nebo leteckým podnikům druhé smluvní strany v případě, že usoudí, ať již na základě inspekce na stojánce, série inspekcí na stojánce, odepření přístupu k inspekci na stojánce, konzultací nebo jiných zjištění, že pro bezpečný provoz leteckého podniku jsou nezbytná okamžitá opatření. (9) Jakékoli opatření jedné smluvní strany podle odstavců (4) nebo (8) tohoto článku se zruší, jakmile přestanou trvat důvody, pro které bylo zavedeno. Článek 8 (Celní ustanovení) (1) Letadla, provozovaná na dohodnutých službách určeným leteckým podnikem jedné smluvní strany, jakož i jejich obvyklé palubní vybavení, zásoby pohonných hmot a mazadel, spotřebitelný technický materiál a zásoby letadel, včetně potravin a nápojů nacházejících se na palubě takových letadel, jsou osvobozeny od cla, nepřímých daní, inspekčních poplatků a jiných celostátních a místních dávek a poplatků po příletu na území státu druhé smluvní strany za předpokladu, že toto vybavení a zásoby zůstanou na palubě letadla do doby, než budou znovu vyvezeny. (2) Následující položky jsou také osvobozeny od cla, nepřímých daní, inspekčních poplatků a jiných celostátních a místních dávek a poplatků vyjma poplatků za poskytnuté služby: (a) zásoby letadla vzaté na palubu letadla na území státu jedné smluvní strany a určené k použití na palubě letadla při provozování dohodnutých služeb určeným leteckým podnikem druhé smluvní strany; (b) náhradní díly včetně motorů dovezené na území státu jedné smluvní strany pro údržbu a opravy letadel při provozování dohodnutých služeb určeným leteckým podnikem druhé smluvní strany; (c) pohonné hmoty a mazadla vzaté na palubu letadla na území státu jedné smluvní strany a určené k použití letadlem při provozování dohodnutých služeb určeným leteckým podnikem druhé smluvní strany. (3) Položky uvedené v odstavcích (1) a (2) tohoto článku mohou na požádání celního úřadu podléhat celní kontrole. (4) Obvyklé palubní vybavení letadla, stejně tak jako materiál, dodávky a zásoby uložené na palubě letadla provozovaného určeným leteckým podnikem kterékoli smluvní strany mohou být vyloženy na území státu druhé smluvní strany pouze se souhlasem celního úřadu této druhé smluvní strany. V takovém případě mohou být uloženy pod celním dohledem tohoto celního úřadu do doby, než budou znovu vyvezeny, nebo s nimi bude naloženo jinak v souladu s celními předpisy. (5) Osvobození poskytnutá tímto článkem, pokud jde o spotřebitelný technický materiál, náhradní díly včetně motorů a obvyklé palubní vybavení, se vztahují i na situace, kdy určený letecký podnik kterékoli smluvní strany uzavře ujednání s jinými leteckými podniky o výpůjčce nebo přenechání na území státu druhé smluvní strany za předpokladu, že takové jiné letecké podniky požívají stejná osvobození od druhé smluvní strany. Takové výpůjčky a přenechání oznámí letecký podnik příslušným celním úřadům. (6) Pohonné hmoty, mazadla, náhradní díly, obvyklé palubní vybavení, zásoby letadla včetně nápojů a tabáku, reklamní materiál, motorové dopravní prostředky, elektronické vybavení pro rezervaci a komunikaci a jeho náhradní díly, nábytek a vybavení pro činnost zastoupení, přepravní doklady a tištěné tiskopisy dovezené nebo dovážené určeným leteckým podnikem jedné smluvní strany na území státu druhé smluvní strany za účelem uspokojení jeho provozních potřeb jsou osvobozeny od cla a dalších dávek a poplatků při jejich dovozu, vývozu či pobytu na území státu této druhé smluvní strany. (7) Nic v této dohodě nebrání České republice, aby nediskriminačním způsobem uložila daně, poplatky, cla, dávky nebo taxy na pohonné hmoty dodané na svém území pro použití v letadle určeného leteckého podniku Republiky Uzbekistán, které je provozováno mezi místem na území České republiky a jiným místem na území České republiky nebo na území jiného členského státu Evropské unie. (8) Nic v této dohodě nebrání Republice Uzbekistán, aby nediskriminačním způsobem uložila daně, poplatky, cla, dávky nebo taxy na pohonné hmoty dodané na svém území pro použití v letadle určeného leteckého podniku České republiky, které je provozováno mezi místem na území Republiky Uzbekistán a jiným místem na území Republiky Uzbekistán. Článek 9 (Užívání letišť a leteckých zařízení) (1) Poplatky uložené na území státu jedné smluvní strany určenému leteckému podniku druhé smluvní strany za použití letišť, leteckých navigačních a jiných zařízení nejsou vyšší než poplatky ukládané svému národnímu letadlu téže kategorie vykonávajícímu podobné mezinárodní letecké dopravní služby. (2) Žádná smluvní strana neposkytne výhody svému vlastnímu nebo jinému leteckému podniku před leteckým podnikem druhé smluvní strany, konajícímu podobné mezinárodní letecké dopravní služby, při užívání letišť, letových cest, letových provozních služeb a s nimi souvisejících zařízení nacházejících se pod její kontrolou. (3) Každá smluvní strana podporuje konzultace mezi svými orgány oprávněnými k vyměřování poplatků a leteckými podniky používajícími služby a zařízení provozovaná těmito orgány vyměřujícími poplatky, kdykoli to bude praktické, učiní tak prostřednictvím organizací zastupujících tyto letecké podniky. Jakékoli návrhy na změny těchto poplatků by měly být předány leteckým podnikům v přiměřené lhůtě, aby měly možnost vyjádřit své stanovisko dříve, než budou změny uskutečněny. Každá smluvní strana dále podporuje výměnu vhodných informací o uživatelských poplatcích mezi svými orgány, oprávněnými k vyměřování poplatků, a leteckými podniky. Článek 10 (Přímý tranzit) Cestující v přímém tranzitu přes území státu smluvní strany, neopouštějící část letiště určenou pro takový účel, jsou podrobeni, s výjimkou ustanovení o ochraně civilního letectví uvedených v článku 6 této dohody a plnění úkolu zabránit nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, jen zjednodušené kontrole. Zavazadla a zboží v přímém tranzitu jsou osvobozeny od cla a jiných poplatků. Článek 11 (Prodej služeb a převod finančních prostředků) (1) Po náležitém schválení v souladu správními předpisy platnými na území státu příslušné smluvní strany a na základě reciprocity může určený letecký podnik jedné smluvní strany volně prodávat své letecké dopravní služby na území státu druhé smluvní strany; buď přímo nebo prostřednictvím svých zprostředkovatelů, a kterákoli osoba může svobodně zakoupit tyto dopravní služby v místní měně nebo v jakékoli volně směnitelné měně běžně vykupované bankamibankami na daném území v souladu s právním a měnovými předpisy platnými na území státu příslušné smluvní strany. (2) Určené letecké podniky smluvních stran mají právo přepočítat a převést na území svého státu přebytek příjmů nad místními výdaji získaný na území státu druhé smluvní strany ve volně směnitelné měně. Přepočet a převod se uskuteční bez omezení podle převládajícího tržního devizového kurzu pro tyto transakce, platného v den převodu, nebo v případě, že převládající tržní devizový kurz neexistuje, podle úředního přepočítacího kurzu, platného v den převodu v souladu s právními předpisy platnými na území státu příslušné smluvní strany. Skutečný převod je proveden bez prodlení a nepodléhá jakýmkoli poplatkům, s výjimkou obvyklých poplatků vybíraných bankamibankami za služby při těchto transakcích. (3) V případě, že jsou platby mezi smluvními stranami upraveny zvláštní dohodou, použije se tato zvláštní dohoda. Článek 12 (Tarify) (1) Výraz „tarif“ uvedený dále znamená ceny nebo poplatky, které mají být zaplaceny za přepravu cestujících, zavazadel a zboží (s výjimkou náhrad a podmínek za přepravu poštovních zásilek) a podmínky, za kterých se tyto ceny nebo poplatky používají, včetně provizí placených při přepravě za zprostředkovatelské služby, poplatky a podmínky za jakékoli vedlejší služby k této přepravě, které jsou nabízeny leteckými podniky a rovněž zahrnuje jakékoli podstatné výhody poskytované v souvislosti s přepravou. (2) Tarify používané určeným leteckým podnikem smluvní strany pro dopravní služby zahrnuté v této dohodě se stanovují v přiměřené výši, přičemž se náležitě přihlíží ke všem významným činitelům jako jsou zájmy uživatelů, náklady na provoz, povaha dopravních služeb (jako je rychlost a cestovní pohodlí), sazby zprostředkovatelských odměn, přiměřený zisk, tarify jiných leteckých podniků a jiné obchodní úvahy na daném trhu. (3) Letecké úřady obou smluvních stran považují za nepřijatelné tarify, které jsou nepřiměřeně diskriminující, nepřiměřeně vysoké nebo omezující přepravu z důvodu zneužití dominantního postavení nebo uměle nízké vzhledem k přímé nebo nepřímé dotaci či podpoře nebo mají za následek cenový dumping. (4) Tarify jsou předkládány určeným leteckým podnikem nejpozději třicet (30) dnů před navrhovaným datem účinnosti leteckým úřadům obou smluvních stran. Letecký úřad může schválit nebo neschválit předložený tarif pro jednosměrnou nebo zpáteční cestu mezi územími států obou smluvních stran. (5) Takový tarif je považován za schválený, nepředá-li v období čtrnácti (14) dnů ode dne obdržení předkládaného tarifu letecký úřad smluvní strany, z území jejíhož státu má být takový tarif platný, předkládajícímu leteckému podniku písemné oznámení o svém nesouhlasu. (6) Při schvalování tarifů může letecký úřad smluvní strany ve svému souhlasu uvést datum, jaké považuje za vhodné, do kterého bude tarif platný. Má-li tarif uvedeno datum platnosti, zůstane do takového data v platnosti, není-li před uplynutím doby své platnosti zainteresovaným leteckým podnikem nebo leteckými podniky odvolán nebo nahrazen jiným předloženým a schváleným tarifem. Tarify stanovené v souladu s ustanoveními tohoto článku zůstávají v platnosti do nahrazení novými tarify. (7) Určený letecký podnik jedné smluvní strany na požádání oznámí leteckému úřadu druhé smluvní strany tarify pro přepravu začínající na území státu této druhé smluvní strany po stanovených linkách do třetích států. (8) Letecké úřady obou smluvních stran nepožadují předložení tarifů ke schválení v případě tarifů pro přepravu zboží mezi místy na územích států smluvních stran, avšak určené letecké podniky je registrují nejméně čtrnáct (14) dní před navrhovaným datem účinnosti u leteckých úřadů obou smluvních stran za účelem posouzení podle odstavce (3) tohoto článku. Pokud neobdrží příslušný určený letecký podnik oznámení o nesouhlasu s výše uvedenými tarify pro přepravu zboží od leteckého úřadu smluvní strany, na území jejíhož státu přeprava zboží začíná, do sedmi (7) dnů od registrace, nabudou takto registrované tarify pro přepravu zboží účinnosti k uvedenému datu zavedení. (9) Letecký úřad každé smluvní strany může kdykoli požádat letecký úřad druhé smluvní strany o konzultace týkající se uplatňování ustanovení tohoto článku. Takové konzultace se uskuteční nejpozději do třiceti (30) dnů po doručení žádosti. Není-li dosaženo dohody, je platné rozhodnutí leteckého úřadu smluvní strany, na území jejíhož státu přeprava začíná. (10) Letecký úřad každé smluvní strany má právo zjišťovat porušení tarifů a prodejních podmínek kterýmkoli leteckým podnikem, zprostředkovatelem pro přepravu cestujících nebo zboží, organizátorem zájezdů nebo zasilatelem. Článek 13 (Kapacita) (1) Určené letecké podniky každé smluvní strany mají řádnou a rovnou příležitost k provozování leteckých dopravních služeb na jakékoli lince stanovené v Příloze k této dohodě. (2) Při provozování dohodnutých služeb berou určené letecké podniky každé smluvní strany v úvahu zájmy určených leteckých podniků druhé smluvní strany, aby nedošlo k nevhodnému ovlivňování dopravních služeb, které tyto podniky zajišťují na zcela nebo zčásti shodných linkách. (3) Dohodnuté služby provozované určenými leteckými podniky smluvních stran jsou v úzkém vztahu k požadavkům veřejnosti na dopravu na stanovených linkách a mají za přednostní cíl poskytnout, při přiměřeném využití prostoru, kapacitu odpovídající současným a rozumně očekávaným požadavkům na přepravu cestujících a zboží včetně poštovních zásilek, pocházejících z nebo určených pro území státu smluvní strany, která určila letecký podnik. Zabezpečení přepravy cestujících a zboží včetně poštovních zásilek, jak naložených tak vyložených v těch místech stanovených linek, která se nacházejí na územích jiných států než toho, který určil letecký podnik, se provádí v souladu s obecnými zásadami, že kapacita je ve vztahu k: (a) dopravním požadavkům na území a z území státu smluvní strany, která určila letecký podnik; (b) dopravním požadavkům oblasti, kterou dohodnuté služby prolétávají po přihlédnutí k dopravním službám provozovaným leteckými podniky jiných států této oblasti; a (c) požadavkům vyplývajícím z provozu leteckých podniků. Článek 14 (Společné označování linek) (1) Při provozování nebo nabízení leteckých dopravních služeb na stanovených linkách k prodeji může každý určený letecký podnik jedné smluvní strany vstoupit do ujednání o společném označování linek (code-sharing) a o vyblokování prostoru (blocked-space) s: (a) leteckým podnikem nebo leteckými podniky kterékoli smluvní strany; (b) leteckým podnikem nebo leteckými podniky třetí strany. Pokud by třetí strana neschválila nebo nepovolila srovnatelná ujednání mezi leteckými podniky druhé smluvní strany a jinými leteckými podniky na dopravních službách do, z a přes třetí stát, má letecký úřad příslušné smluvní strany právo nepřijmout taková ujednání. (2) Výše uvedená ustanovení však podléhají podmínce, že všechny letecké podniky takových ujednání: (a) mají příslušná přepravní práva a splňují ustanovení této dohody, a (b) splňují požadavky uplatňované na taková ujednání leteckými úřady obou smluvních stran, (c) poskytují spotřebitelůmspotřebitelům odpovídající informace o těchto ujednáních o společném označování linek a o vyblokování prostoru. (3) Požaduje se, aby letecké podniky účastnící se společného označování linek předložily návrh ujednání o společném označování linek a o vyblokování prostoru leteckým úřadům obou smluvních stran nejméně čtyřicet pět (45) dnů před navrhovaným datem jejich zavedení. Tato ujednání o společném označování linek a o vyblokování prostoru podléhají schválení leteckých úřadů obou smluvních stran. Článek 15 (Letové řády) (1) Letecký podnik určený jednou smluvní stranou předloží nejméně čtyřicet pět (45) dnů před zahájením dopravních služeb leteckému úřadu druhé smluvní strany ke schválení svůj zamýšlený letový řád, uvádějící počet frekvencí, typ letadla, časy, cestovní uspořádání a počet míst nabízených veřejnosti a období platnosti letového řádu. Tentýž postup se použije na jakoukoli změnu letového řádu. (2) Pokud určený letecký podnik požaduje provozovat doplňkové lety k letům uvedeným v letových řádech, musí požádat o povolení letecký úřad druhé smluvní strany. Takový požadavek se obvykle předkládá v písemné formě alespoň dva (2) pracovní dny před provedením takových letů. Článek 16 (Zastoupení leteckého podniku) (1) Určený letecký podnik jedné smluvní strany je oprávněn v souladu s právními předpisy platnými na území státu druhé smluvní strany vztahujícími se ke vstupu, pobytu a zaměstnání a na základě reciprocity přivést a udržovat na území státu druhé smluvní strany svého zástupce, obchodní, technický a jiný odborný personál přiměřeně potřebný k provozování dohodnutých služeb. (2) Zástupce a personál podléhají právním předpisům platným na území státu druhé smluvní strany. (3) Určené letecké podniky obou smluvních stran mají podle právních předpisů platných na území příslušného státu právo zřizovat na území státu druhé smluvní strany zastoupení na podporu letecké dopravy a k prodeji leteckých dopravních služeb. Článek 17 (Pozemní odbavování) S výhradou právních předpisů platných na území státu každé smluvní strany, včetně práva Evropské unie v případě České republiky, má každý určený letecký podnik právo zajišťovat si na území státu druhé smluvní strany své vlastní pozemní odbavování (odbavování pro vlastní potřebu), anebo si podle své volby vybrat mezi konkurenčními poskytovateli, kteří zcela nebo zčásti pozemní odbavovací služby zajišťují. V případě, že právní předpisy omezují nebo předem vylučují odbavování pro vlastní potřebu a kde neexistuje skutečné konkurenční prostředí mezi poskytovateli pozemních odbavovacích služeb, musí se s každým určeným leteckým podnikem zacházet nediskriminujícím způsobem, pokud jde o jeho přístup k odbavování pro vlastní potřebu a k pozemním odbavovacím službám zajišťovaným poskytovatelem nebo poskytovateli. Článek 18 (Šetření nehod) V případě nouzového přistání, letecké havárie či jiné nehody letadla leteckého podniku jedné smluvní strany, uvědomí smluvní strana, na území jejíhož státu se událost stala, neprodleně druhou smluvní stranu a přijme nezbytná opatření za účelem šetření příčin nehody a zajistí na žádost druhé smluvní strany volný přístup zástupcům této smluvní strany na území svého státu k zajištění účasti při šetření této nehody a bezodkladně přijme opatření k zajištění pomoci posádce a cestujícím, pokud došlo při nehodě k jejich zranění, a zajistí bezpečnost pošty, zavazadel a nákladu uložených na palubě tohoto letadla. Smluvní strana provádějící šetření nehody informuje druhou smluvní stranu o svých závěrech. Článek 19 (Poskytování údajů) Letecký úřad každé smluvní strany na požádání poskytne leteckému úřadu druhé smluvní strany periodické statistické údaje nebo jiné podobné údaje týkající se přepravy uskutečněné určeným leteckým podnikem na linkách stanovených v této dohodě v rozsahu, který může být rozumně požadován za účelem posouzení provozování dohodnutých služeb. Článek 20 (Konzultace) (1) Letecké úřady obou smluvních stran budou v duchu úzké spolupráce čas od času ve spojení, které se může uskutečnit jednáním nebo písemně, aby zajistily úzkou spolupráci ve všech záležitostech ovlivňujících provádění této dohody. (2) Každá smluvní strana může kdykoli požádat o konzultace k jakémukoli problému, týkajícímu se této dohody. Tyto konzultace se zahájí ve lhůtě šedesáti (60) dnů ode dne doručení žádosti druhou smluvní stranou, pokud není smluvními stranami dohodnuto jinak. Článek 21 (Změny) (1) Tato dohoda může být změněna písemnou formou na základě vzájemného souhlasu smluvních stran a tyto změny se, po vstupu v platnost v souladu s ustanoveními článku 24 této dohody, stanou její nedílnou součástí. (2) Jestliže vstoupí v platnost obecná mnohostranná úmluva o mezinárodní letecké dopravě dotýkající se vztahů mezi oběma smluvními stranami, pozmění se tato dohoda tak, aby odpovídala ustanovením takové mnohostranné úmluvy v rozsahu, ve kterém byla tato ustanovení přijata státy obou smluvních stran. Článek 22 (Řešení sporů) (1) V případě sporu, vyplývajícího z výkladu nebo provádění této dohody, se ho v prvé řadě vynasnaží letecké úřady smluvních stran vyřešit jednáním. (2) Nedosáhnou-li letecké úřady dohody, je spor řešen jednáním smluvních stran. (3) Jestliže se smluvním stranám nepodaří dosáhnout vyřešení sporu jednáním, mohou jej postoupit takové osobě nebo orgánu, na kterém se shodnou, k poradnímu posudku nebo k vydání závazného rozhodnutí podle toho, jak se smluvní strany dohodnou, nebo jej, na základě žádosti kterékoli smluvní strany, předloží k rozhodnutí rozhodčímu soudu tří rozhodců. (4) Tento rozhodčí soud se ustavuje následovně: každá smluvní strana jmenuje jednoho člena a tito dva členové se poté dohodnou a jmenují státního příslušníka třetího státu jako předsedu. Členové jsou jmenováni do šedesáti (60) dnů a předseda do devadesáti (90) dnů ode dne, k němuž kterákoli smluvní strana informovala druhou smluvní stranu o záměru předložit spor rozhodčímu soudu. (5) Nejsou-li lhůty stanovené v odstavci (4) tohoto článku dodrženy, může kterákoli smluvní strana, není-li jakékoli jiné příslušné ujednání, požádat prezidenta Rady Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), aby učinil nezbytná jmenování. Je-li prezident státním příslušníkem státu některé ze smluvních stran nebo cokoliv mu jinak brání ve vykonání tohoto úkolu, učiní nezbytná jmenování viceprezident, který ho zastupuje. (6) Rozhodčí soud přijímá rozhodnutí většinou hlasů. Jeho rozhodnutí jsou závazná pro smluvní strany. Každá smluvní strana hradí náklady na svého člena stejně tak jako své zastoupení v rozhodčím řízení; náklady na předsedu a jakékoli jiné náklady nesou smluvní strany rovným dílem. Ve všech ostatních záležitostech rozhodčí soud stanoví svůj vlastní postup. Článek 23 (Registrace) Tato dohoda a jakékoli její následné změny se registrují u Mezinárodní organizace pro civilní letectví. Článek 24 (Vstup v platnost a ukončení platnosti) (1) Tato dohoda vstoupí v platnost šedesátý (60) den ode dne doručení posledního oznámení, kterým si smluvní strany vzájemně oznámí diplomatickou cestou splnění postupů požadovaných právními předpisy pro vstup této dohody v platnost. (2) Kterákoli smluvní strana může kdykoli oznámit písemně diplomatickou cestou druhé smluvní straně své rozhodnutí ukončit platnost této dohody. Takové oznámení je zároveň zasláno Mezinárodní organizaci pro civilní letectví. Platnost této dohody v takovém případě skončí dvanáct (12) měsíců po dni doručení oznámení druhé smluvní straně, není-li před uplynutím tohoto období oznámení o ukončení vzato zpět se souhlasem druhé smluvní strany. V případě, že chybí potvrzení o přijetí druhou smluvní stranou, je oznámení považováno za doručené čtrnáct (14) dnů poté, kdy bylo doručeno Mezinárodní organizaci pro civilní letectví. Dáno v Taškentu dne 8. listopadu 2011 ve dvou původních vyhotoveních v jazyce českém, uzbeckém a anglickém, přičemž všechny texty mají stejný právní účinek. V případě vzniku rozdílnosti ve výkladu ustanovení této dohody je rozhodující anglický text. Za vládu České republiky Ing. Ivo Vykydal v. r. náměstek ministra dopravy Za vládu Republiky Uzbekistán Šavkat Abidžanovič Tuljaganov v. r. náměstek ministra vnějších ekonomických vztahů Příloha Oddíl I Linky provozované určeným leteckým podnikem nebo leteckými podniky České republiky: Místa v České republice| Mezilehlá místa| Místa v Republice Uzbekistán| Místa za ---|---|---|--- Jakákoli místa| Jakákoli místa| Taškent a Samarkand| Jakákoli místa Oddíl II Linky provozované určeným leteckým podnikem nebo leteckými podniky Republiky Uzbekistán: Místa v Republice Uzbekistán | Mezilehlá místa | Místa v České republice | Místa za ---|---|---|--- Jakákoli místa | Jakákoli místa | Praha a Brno | Jakákoli místa Poznámky: 1. Linky mohou být provozovány v obou směrech. 2. Určený letecký podnik může na jakémkoli nebo všech letech vynechat přistání v jakémkoli z výše uvedených míst za předpokladu, že dohodnuté služby na těchto linkách začínají v místě na území státu smluvní strany, která letecký podnik určila. 3. Určený letecký podnik nebo letecké podniky každé smluvní strany si mohou vybrat jakákoli mezilehlá místa anebo místa za dle své vlastní volby a mohou změnit svůj výběr v následujícím provozním období IATA za podmínky, že žádná přepravní práva nebudou vykonávána mezi těmito body a územím státu druhé smluvní strany. 4. Vykonávání přepravních práv 5. svobody vzduchu ve stanovených mezilehlých místech anebo místech za se dohodne mezi leteckými úřady obou smluvních stran.
Sdělení Ústavního soudu č. 124/2013 Sb.
Sdělení Ústavního soudu č. 124/2013 Sb. Sdělení Ústavního soudu o přijetí stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 o nepřípustnosti ústavní stížnosti proti usnesení soudu, kterým byl účastník řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vyzván k zaplacení soudního poplatku Vyhlášeno 23. 5. 2013, částka 56/2013 * Odůvodnění 124 SDĚLENÍ Ústavního soudu Plénum Ústavního soudu přijalo pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 dne 23. dubna 2013 ve složení Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský (soudce zpravodaj), Miloslav Výborný a Michaela Židlická na návrh I. senátu Ústavního soudu podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve věci jeho právního názoru pro řízení vedené pod sp. zn. I. ÚS 42/13, který se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezech ze dne 16. března 2006 sp. zn. I. ÚS 664/03, ze dne 17. května 2007 sp. zn. II. ÚS 745/06, ze dne 26. září 2007 sp. zn. I. ÚS 43/07, ze dne 1. listopadu 2007 sp. zn. II. ÚS 359/07 a ze dne 3. dubna 2008 sp. zn. II. ÚS 275/08, toto stanovisko: Ústavní stížnost proti usnesení soudu, kterým byl účastník řízení podle § 9 odst. 1 zákona České národní rady č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vyzván k zaplacení poplatku za řízení, splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnostikasační stížnosti, je podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nepřípustná. Odůvodnění 1. Před Ústavním soudemÚstavním soudem bylo zahájeno řízení o ústavní stížnosti Ing. Pavla Radoně proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2012 č. j. 31 C 105/2012-6 a č. j. 31 C 105/2012-7; věc je vedena pod sp. zn. I. ÚS 42/13. Posléze uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) byl stěžovatel podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) vyzván k zaplacení doplatku soudního poplatku za žalobu o ochranu osobnosti ve výši 2 000 Kč. Důvodem byla skutečnost, že jeho žaloba směřovala proti dvěma žalovaným, v důsledku čehož činí i poplatek za řízení 4 000 Kč, tedy dvojnásobek sazby stanovené pevnou částkou podle položky č. 3 písm. a) a č. 4 odst. 1 písm. c) sazebníku poplatků, přílohy zákona o soudních poplatcích. Stěžovatel měl naopak za to, že počet žalovaných osob není podstatný, pokud se měl každý z nich dopustit stejného neoprávněného zásahu do osobnostních práv. Ve stanovení tohoto doplatku spatřoval porušení svých základních práv. 2. Předtím, než mohl Ústavní soudÚstavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel se vypořádat s otázkou její přípustnosti. Jak totiž plyne z § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížností se lze domáhat ochrany základních práv a svobod jen proti rozhodnutím „konečným“, tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Zpravidla půjde o ta rozhodnutí, jimiž se soudní či jiné řízení končí. Splnění těchto podmínek lze nicméně připustit i v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [srov. nález ze dne 12. ledna 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53)]. Podle I. senátu Ústavního souduÚstavního soudu to však není případ napadeného usnesení. 3. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnostikasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. O výzvě ve smyslu tohoto ustanovení rozhoduje soud usnesením, v němž kromě jiného uvede částku ve výši poplatku, resp. jeho doplatku, kterou má poplatník zaplatit, dále mu určí lhůtu, do kdy tak má učinit, a poučí ho o tom, že v případě nezaplacení soud řízení zastaví. V části, ve které určuje výši poplatku, má usnesení povahu deklaratorního rozhodnutí. Nedochází jím totiž ke vzniku poplatkové povinnosti, nýbrž toliko k její individualizaci. Jako celek pak usnesení pouze upravuje vedení řízení, v důsledku čehož proti němu není přípustné odvolání [§ 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu]. 4. Posouzení přípustnosti ústavní stížnosti proti tomuto usnesení vyžaduje zodpovězení otázek, zda jím je zasahováno do práv poplatníka, a pokud ano, zda zákon stanoví poplatníkovi právní prostředky k ochraně jeho práva. Tím, že předmětná výzva po obsahové stránce individualizuje poplatkovou povinnost, nepochybně umožňuje poplatníkovi jednat v důvěře v její správnost. Je však namístě zdůraznit, že nesprávné určení výše poplatku v žádném případě nepůsobí změnu zákonem stanovené poplatkové povinnosti. Bude-li proto takto určen ve výši nižší, než stanoví zákon, a poplatník jej zaplatí, tato skutečnost nemůže jít k jeho tíži v tom smyslu, že soud zastaví řízení o jeho návrhu, aniž by jej dodatečně vyzval k doplacení poplatku v zákonné, a tudíž správné výši. Na druhé straně, určí-li ve výzvě soud výši poplatku nesprávně částkou vyšší, nevznikne tím poplatníkovi povinnost k jeho zaplacení i v této „převyšující“ části. Pakliže by soud v případě nezaplacení tohoto rozdílu zastavil řízení, takovéto rozhodnutí by bylo nezákonné. 5. Lze předpokládat, že nedojde-li v průběhu řízení ke zrušení nebo nahrazení předmětného usnesení, pak v něm vyjádřený názor soudu na výši poplatku předznamenává i důsledek jeho případného nezaplacení. Poplatník tak má v zásadě dvě možnosti, jak se domoci přezkoumání zákonnosti výzvou určené poplatkové povinnosti. První z nich je nezaplacení soudního poplatku ve sporné části. Soud následně rozhodne o zastavení řízení, čímž sice eventuálně zasáhne do základních práv poplatníka, ten se však proti takovémuto rozhodnutí bude moci bránit pořadem práva, ať už formou řádných, nebo případně i mimořádných opravných prostředků, a nejsou-li žádné opravné prostředky přípustné, pak prostřednictvím ústavní stížnosti [srov. např. nález ze dne 20. prosince 1995 sp. zn. I. ÚS 231/95 (N 86/4 SbNU 307)]. Poplatníkovi navíc nic nebrání, aby nesprávné určení výše soudního poplatku ve výzvě namítal již před rozhodnutím o zastavení řízení, a v tomto směru tak působil na soud, aby změnil svůj názor na výši jeho poplatkové povinnosti. Soud totiž není (procesním) usnesením, kterým vyzval k zaplacení soudního poplatku, vázán a po zjištění nesprávnosti určené výše poplatku může své pochybení sám napravit tím, že toto usnesení zruší, případně vydá výzvu novou, nebo alespoň fakticky uzná, že poplatek byl zaplacen ve správné výši, a soudní řízení nezastaví. V úvahu ale přichází i jiný postup, jehož nepochybnou předností je, že umožňuje poplatníkovi s jistotou předejít zastavení řízení. Poplatník může zaplatit poplatek ve výši určené v předmětné výzvě, a to navzdory tomu, že má ohledně správnosti této výše pochybnosti. Zaplatí-li přitom skutečně částku vyšší, má právo domáhat se následně podle § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích vrácení částky, kterou takto zaplatil „navíc“. O jeho návrhu rozhodne soud usnesením, proti němuž bude v závislosti na typu řízení a platné právní úpravě buď přípustný opravný prostředek, nebo jej bude možné napadnout přímo ústavní stížností. Případné odmítnutí vrácení poplatku, na nějž má poplatník nárok, přitom může být důvodem porušení jeho základních práv a svobod (srov. mutatis mutandis nález ze dne 18. prosince 2012 sp. zn. I. ÚS 3296/12; dostupný na http://nalus.usoud.cz). 6. Uvedené závěry znamenají, že případné nesprávné určení výše poplatku ve výzvě podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích samo o sobě není způsobilé bezprostředně působit zásah do základních práv a svobod poplatníka, nýbrž takovýto důsledek by bylo možné přičíst až usnesení, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, nebo usnesení, kterým nebylo vyhověno návrhu poplatníka na vrácení poplatku, jenž byl zaplacen na základě nesprávné výzvy soudu. Obdobným způsobem lze uvažovat i o stanovení lhůty k zaplacení poplatku, protože k porušení základních práv poplatníka nedochází jejím marným uplynutím, nýbrž až rozhodnutím o zastavení řízení, které může být vydáno i později. Usnesení, kterým se vyzývá poplatník k zaplacení soudního poplatku, tak nelze z hlediska žádného z těchto aspektů považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. 7. Přesto však nemohl I. senát Ústavního souduÚstavního soudu v projednávané věci odmítnout ústavní stížnost stěžovatele v části směřující proti napadenému usnesení pouze na základě uvedené argumentace, protože takovýto závěr by byl v rozporu se závazným právním názorem vyjádřeným v nálezech ze dne 16. března 2006 sp. zn. I. ÚS 664/03 (N 56/40 SbNU 547), ze dne 17. května 2007 sp. zn. II. ÚS 745/06 (N 83/45 SbNU 239), ze dne 26. září 2007 sp. zn. I. ÚS 43/07 (N 149/46 SbNU 481), ze dne 1. listopadu 2007 sp. zn. II. ÚS 359/07 (N 178/47 SbNU 367) a ze dne 3. dubna 2008 sp. zn. II. ÚS 275/08 (N 67/49 SbNU 31), který naopak ústavní stížnost proti usnesení obsahujícímu předmětnou výzvu připouští. 8. Prvně uvedený nález sp. zn. I. ÚS 664/03, proti němuž se toto stanovisko vymezuje, se týkal ústavní stížnosti proti 75 a 75 usnesením Městského soudu v Praze, kterými byla stěžovatelka v jednotlivých řízeních vyzvána k zaplacení poplatku za řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. První skupina jí byla doručena prostřednictvím právního zástupce, druhá přímo. Ústavní soudÚstavní soud v tomto nálezu připustil, že stěžovatelka mohla nezaplatit soudní poplatek určený předmětnou výzvou a následně podat kasační stížnostikasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního proti rozhodnutí soudu, jímž bylo zastaveno řízení; nepovažoval však za rozumné vyžadovat po ní jeho vědomé nezaplacení toliko za účelem ponechání si možnosti obrany proti rozhodnutí o poplatkové povinnosti. V tehdy projednávané věci by navíc poplatek za podání 75 kasačních stížnostíkasačních stížností dosáhl částky celkem až 150 000 Kč, což by ve svém efektu znamenalo znemožnění přístupu stěžovatelky k Ústavnímu souduÚstavnímu soudu a devalvaci významu ústavní stížnosti. Ústavní soudÚstavní soud se tak přiklonil k závěru, že ústavní stížnost může směřovat i proti deklaratornímu „usnesení o stanovení poplatkové povinnosti“, tedy proti usnesení, kterým byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Učinil tak přesto, že jde pouze o usnesení, kterým je vedeno řízení, neboť právě tímto rozhodnutím došlo k individualizaci poplatkové povinnosti, resp. k upřesnění významu obecné normy (zákona o soudních poplatcích) ve vztahu ke stěžovatelce. Přípustnost ústavní stížnosti nicméně podmínil podáním podnětu ve smyslu § 12 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31. prosince 2010 (tj. před účinností zákona č. 281/2009 Sb.), kterým mohl účastník eventuálně dosáhnout změny či zrušení rozhodnutí o poplatkové povinnosti. Nebylo však již nutné, aby stěžovatelka napadla i rozhodnutí o tomto podnětu nebo alespoň postup soudu při jeho vyřizování. Stěžovatelka proto uvedený podnět pouze podala, což bylo pro věcné projednání ústavní stížnosti postačující. 9. Právní závěry obsažené v tomto nálezu se promítly i do dalších rozhodnutí v obdobných věcech, přesto však nebyly aplikovány zcela konzistentně. Konkrétně šlo o tyto nálezy: - nálezem sp. zn. II. ÚS 745/06 bylo zrušeno usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku; stěžovatel jej preventivně zaplatil, z nálezu však není zřejmé, zda podal podnět k postupu podle § 12 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31. prosince 2010; - nálezem sp. zn. I. ÚS 43/07 bylo zrušeno usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku; stěžovatel jej preventivně zaplatil a podal podnět k postupu podle § 12 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31. prosince 2010; z nálezu nevyplývá, jakým způsobem byl podnět vyřízen; - nálezem sp. zn. II. ÚS 359/07 bylo zrušeno usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplacení soudního poplatku; původně byl vyzván k zaplacení částky 14 000 Kč, načež podal podnět k postupu podle § 12 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31. prosince 2010; poté bylo vydáno nové usnesení, jímž byl stěžovatel vyzván k zaplacení částky 12 000 Kč, přičemž právě proti němu byla podána ústavní stížnost; z nálezu není zřejmé, zda stěžovatel podal uvedený podnět i poté; - nálezem sp. zn. II. ÚS 275/08 bylo zrušeno usnesení, kterým bylo stěžovatelce uloženo zaplatit doplatek soudního poplatku ve věcech správního soudnictví; stěžovatel jej preventivně zaplatil a podal podnět k postupu podle § 12 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31. prosince 2010, jemuž Městský soud v Praze nevyhověl a ve své odpovědi setrval na svém původním názoru. 10. Předkládající senát Ústavního souduÚstavního soudu se se závěry uvedenými v těchto rozhodnutích neztotožňuje. Souhlasí sice, že právní úprava by neměla nutit poplatníky, aby se za účelem dosažení soudní ochrany vystavovali riziku zastavení řízení vědomým nezaplacením soudního poplatku, takovýto postup však není nezbytný v žádném z řízení, k jejichž zahájení dochází podáním některého z návrhů uvedených v § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. To platí i v případě řízení před krajským soudem ve správním soudnictví, o které šlo v těchto nálezech. Poplatník mohl po zaplacení soudního poplatku ve výši určené výzvou navrhnout jeho, byť i jen částečné, vrácení z důvodu, že na základě nesprávné výzvy soudu zaplatil víc, než byl povinen. Tím by se mu, jak bylo uvedeno výše, otevřela možnost uplatnit v soudním řízení svou argumentaci i proti výši poplatku určené ve výzvě. 11. Za nepodstatný z hlediska posouzení přípustnosti ústavní stížnosti proti napadenému usnesení naopak považuje I. senát Ústavního souduÚstavního soudu podnět ve smyslu § 12 zákona o soudních poplatcích. V první řadě je třeba uvést, že dnem účinnosti zákona č. 281/2009 Sb. došlo ke změně tohoto ustanovení, které nově neumožňuje zrušit nebo změnit „nesprávné rozhodnutí o poplatkové povinnosti“, nýbrž „nesprávné rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit poplatek“. Pod tento nový pojem tak již nespadá (deklaratorní) výzva k zaplacení soudního poplatku, což jednoznačně plyne z rozlišení obou uvedených pojmů v § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích (srov. Waltr, R. Zákon o soudních poplatcích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 62). Přesto je zřejmé, že takto vymezená podmínka přípustnosti byla i v minulosti z hlediska § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu velmi problematická, a to z několika důvodů. Uvedený podnět především neměl povahu právního prostředku, který zákon stěžovateli poskytuje k ochraně práva. Nezahajovalo se jím žádné řízení, v jehož rámci by bylo možné přezkoumat napadené usnesení, a soud neměl ani povinnost o něm rozhodnout, byť jen v takovém případě by bylo možné požadovat jeho vyčerpání, čímž se standardně rozumí nejen podání opravného prostředku, nýbrž též skončení řízení o něm. Za této situace nebylo zřejmé, kdy mělo dojít k uplatnění tohoto prostředku nebo zda měl dostat soud na základě podnětu určitou lhůtu k přezkoumání výše poplatku, což se promítlo i do výše uvedené rozdílné praxe Ústavního soudu, pokud jde o aplikaci této podmínky, resp. vedlo pouze k formálnímu, nikoliv efektivnímu, uplatňování tohoto prostředku (srov. posouzení splnění této podmínky v usnesení ze dne 19. května 2011 sp. zn. II. ÚS 937/11, dokonce po změně právní úpravy s účinností od 1. ledna 2011). Navzdory této nejasnosti však jeho neuplatnění mohlo vést k odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. usnesení ze dne 28. listopadu 2008 sp. zn. II. ÚS 2104/08, ze dne 10. března 2011 sp. zn. III. ÚS 581/11; dostupná na http://nalus.usoud.cz). 12. Tyto důvody opodstatňují závěr, že uplatnění podnětu ve smyslu § 12 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31. prosince 2010, by podle názoru I. senátu Ústavního souduÚstavního soudu nemělo být ani v případě, že by nedošlo ke změně právní úpravy, dále považováno za podmínku přípustnosti ústavní stížnosti. V žádném případě však není namístě závěr, že by po této změně přestaly být relevantní právní závěry obsažené v nálezu sp. zn. I. ÚS 664/03. Nadále totiž platí především ten stěžejní z nich, jímž je samotné připuštění ústavní stížnosti proti usnesení, kterým soud vyzývá poplatníka k zaplacení soudního poplatku. Jeho zásadní nedostatek přitom spočívá v tom, že nevede k řešení situace, kdy poplatník zaplatil na soudním poplatku víc, než byl povinen. Jeho případný přeplatek může být individualizován až rozhodnutím soudu o jeho vrácení, jehož vydání v případě, že poplatková povinnost vznikla přímo v důsledku podání návrhu, předmětná výzva nijak nebrání. Soud při rozhodování o vrácení soudního poplatku může posoudit správnost jeho výše, nejsa touto výzvou vázán, a stejně tak může i poplatník kdykoliv navrhnout vrácení soudního poplatku, aniž by usiloval o změnu této výzvy. Nelze nakonec opominout ani to, že Ústavní soudÚstavní soud se připuštěním možnosti přezkumu této výzvy staví do situace, kdy bude v podstatě nucen zaujímat v řadě případů stanovisko k ústavnosti (a též i zákonnosti) výše soudního poplatku předtím, než by k tomu dostaly možnost nadřízené soudy v rámci soustavy obecných soudů. 13. Vzhledem k tomu, že po nabytí účinnosti zákona č. 281/2009 Sb. se § 12 zákona o soudních poplatcích přestal vztahovat na usnesení, kterým soud vyzve poplatníka k zaplacení soudního poplatku, je třeba závazný právní názor obsažený v nálezu sp. zn. I. ÚS 664/03 vykládat v tom smyslu, že ústavní stížnost proti tomuto usnesení je bez dalšího přípustná. Takovýto výklad však považuje I. senát Ústavního souduÚstavního soudu za věcně nesprávný, přičemž je přesvědčen, že uvedl dostatečné důvody pro změnu právního názoru Ústavního souduÚstavního soudu. Určitý posun ve prospěch této změny je nakonec v rozhodovací praxi patrný již dnes, když jednotlivé senáty v některých svých rozhodnutích odmítají ústavní stížnosti proti takovémuto usnesení pro nepřípustnost (srov. usnesení ze dne 10. května 2007 sp. zn. IV. ÚS 887/07, ze dne 5. května 2008 sp. zn. III. ÚS 809/08, ze dne 16. července 2008 sp. zn. II. ÚS 1259/08, ze dne 27. října 2011 sp. zn. IV. ÚS 1929/10, ze dne 17. dubna 2012 sp. zn. II. ÚS 1216/12, v podstatě též i usnesení ze dne 19. prosince 2012 sp. zn. III. ÚS 4265/12; všechna usnesení dostupná na http://nalus.usoud.cz). Možnost připustit ústavní stížnost i v těchto případech z důvodů podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zůstává tímto stanoviskem samozřejmě nedotčena. 14. Pro úplnost je třeba dodat, že ačkoliv se právní závěry Ústavního souduÚstavního soudu obsažené ve výše uvedených nálezech týkají usnesení krajského soudu ve správním soudnictví, a nikoliv v občanském soudním řízení, jako je tomu v projednávané věci, tento rozdíl neumožňuje odchýlit se od uvedených závěrů toliko s poukazem na tuto odlišnost. To nakonec vyplývá i z řady usnesení, v nichž Ústavní soudÚstavní soud aplikoval závěry těchto nálezů v obou typech řízení (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2104/08). V obou případech je dána možnost uplatnit své námitky stran výše poplatku návrhem na vrácení soudního poplatku. Skutečnost, že proti rozhodnutí o tomto návrhu není ve správním soudnictví přípustný opravný prostředek, nemá na posouzení přípustnosti ústavní stížnosti proti usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku, žádný vliv. 15. Ze všech těchto důvodů předložil I. senát Ústavního souduÚstavního soudu podle § 23 zákona o Ústavním soudu otázku přípustnosti ústavní stížnosti proti usnesením, kterým se podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyzývá poplatník k zaplacení soudního poplatku, k posouzení plénu, které se s jeho argumentací v celém rozsahu ztotožnilo a přijalo právní názor, jenž je uveden ve výroku tohoto stanoviska. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 123/2013 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 123/2013 Sb. Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Vyhlášeno 21. 5. 2013, částka 55/2013 123 SDĚLENÍ Ministerstva vnitra ze dne 13. května 2013 o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 23. listopadu 2013 nové volby do zastupitelstva obce: obec| okres| kraj ---|---|--- Okřínek| Nymburk| Středočeský Ministr: Kubice v. r.
Vyhláška č. 122/2013 Sb.
Vyhláška č. 122/2013 Sb. Vyhláška o některých charakteristikách zvukové složky reklam, teleshoppingu a označení sponzora v televizním vysílání a o způsobu měření hlasitosti zvukové složky reklam, teleshoppingu a označení sponzora v televizním vysílání Vyhlášeno 21. 5. 2013, datum účinnosti 1. 6. 2013, částka 55/2013 * § 1 - Předmět úpravy * § 2 - Některé charakteristiky zvukové složky reklamy, teleshoppingu a označení sponzora v televizním vysílání * § 3 - Účinnost Aktuální znění od 1. 6. 2013 122 VYHLÁŠKA ze dne 14. května 2013 o některých charakteristikách zvukové složky reklam, teleshoppingu a označení sponzora v televizním vysílání a o způsobu měření hlasitosti zvukové složky reklam, teleshoppingu a označení sponzora v televizním vysílání Rada pro rozhlasové a televizní vysílání stanoví podle § 49 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 406/2012 Sb.: § 1 Předmět úpravy Tato vyhláška upravuje některé charakteristiky zvukové složky reklamreklam, teleshoppinguteleshoppingu a označení sponzora v televizním vysílání. § 2 Některé charakteristiky zvukové složky reklamy, teleshoppingu a označení sponzora v televizním vysílání (1) Provozovatel televizního vysílání zajistí, aby zvuková složka jím vysílaných reklamreklam, teleshoppinguteleshoppingu a označení sponzora vyhovovala požadavkům Doporučení Evropské vysílací unie EBU-R 128 „Normalizace hlasitosti a maximální povolená úroveň zvukových signálů“, Ženeva, srpen 2011 a požadavkům Technického dokumentu Evropské vysílací unie EBU Tech Doc 3343 „Praktické pokyny pro výrobu a implementaci podle EBU R 128“, Verze 1.1, Ženeva, říjen 2011. (2) Pro účely splnění povinnosti podle odstavce 1 provozovatel televizního vysílání zejména zajistí, že a) hladina hlasitosti reklamyreklamy, teleshoppinguteleshoppingu a označení sponzora je normována na cílovou hladinu -23,0 LUFS, s maximální odchylkou +/− 1,0 LU a b) maximální povolená skutečná špičková hladina hlasitosti reklamyreklamy, teleshoppinguteleshoppingu a označení sponzora je -1 dBTP (dB skutečné špičky) při měření měřicím zařízením odpovídajícím Doporučení Mezinárodní telekomunikační unie ITU-R BS.1770-2 „Algoritmy pro měření hlasitosti zvukových programůprogramů a skutečné špičkové úrovně zvuku“, březen 2011 a Technickému dokumentu Evropské vysílací unie EBU Tech Doc 3341 „Měření hlasitosti: měření v „režimu EBU“ na doplnění normalizace hlasitosti v souladu s EBU-R 128“, Ženeva, srpen 2011. (3) Rada zveřejní dokumenty, kterými se stanoví některé charakteristiky zvukové složky podle odstavců 1 a 2, způsobem umožňujícím dálkový přístup. § 3 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 2013. Předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání: JUDr. Kalistová v. r.
Vyhláška č. 121/2013 Sb.
Vyhláška č. 121/2013 Sb. Vyhláška o vydání zlaté mince „Dřevěný most v Lenoře“ po 5 000 Kč Vyhlášeno 21. 5. 2013, datum účinnosti 28. 5. 2013, částka 55/2013 * § 1 - (1) Dnem 28. května 2013 se v rámci cyklu „Mosty“ vydává zlatá mince „Dřevěný most v Lenoře“ po 5 000 Kč (dále jen „mince“). * § 2 - (1) Na lícní straně mince je průhled vnitřkem dřevěného mostu v Lenoře. Nad ním je kompozice heraldických zvířat z velkého státního znaku v kosočtvercových štítech - uprostřed je český lev, vpravo od něj slezská orlice a vlevo od něj moravská orlice. Při l * § 3 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 28. května 2013. k vyhlášce č. 121/2013 Sb. Aktuální znění od 28. 5. 2013 121 VYHLÁŠKA ze dne 6. května 2013 o vydání zlaté mince „Dřevěný most v Lenoře“ po 5 000 Kč Česká národní banka stanoví podle § 22 písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb.: § 1 (1) Dnem 28. května 2013 se v rámci cyklu „Mosty“ vydává zlatá mince „Dřevěný most v Lenoře“ po 5 000 Kč (dále jen „mince“). (2) Mince se vydává v běžném provedení a ve zvláštním provedení s leštěným polem mince a matovým reliéfem (dále jen „zvláštní provedení“). (3) Mince v běžném i ve zvláštním provedení se razí ze zlata o ryzosti 999.9. Hmotnost mince je 15,55 g, její průměr 28 mm a síla 1,85 mm. Při ražbě mince v běžném provedení i ve zvláštním provedení je přípustná odchylka v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je přípustná odchylka nahoru 0,062 g a v ryzosti zlata odchylka nahoru 0,01 %. Hrana mince v běžném provedení je vroubkovaná, hrana mince ve zvláštním provedení je hladká. § 2 (1) Na lícní straně mince je průhled vnitřkem dřevěného mostu v Lenoře. Nad ním je kompozice heraldických zvířat z velkého státního znaku v kosočtvercových štítech - uprostřed je český lev, vpravo od něj slezská orlice a vlevo od něj moravská orlice. Při levém, spodním a pravém okraji mince je v opisu název cyklu „MOSTY“, název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ a označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „5000 Kč“. Značka České mincovny, která je tvořena kompozicí písmen „Č“ a „M“, je mezi slovy „MOSTY“ a „ČESKÁ REPUBLIKA“. (2) Na rubové straně mince je dřevěný most v Lenoře vyobrazený z boku. Nad ním je znak obceobce Lenora. Při levém, horním a pravém okraji mince je ročník ražby „2013“ a opis „DŘEVĚNÝ MOST V LENOŘE“. Letopočet je od opisu oddělen kosočtvercem. Iniciály autoraautora výtvarného návrhu mince Mgr. art. Miroslava Hrice, ArtD., které jsou tvořeny spojenými písmeny „M“ a „H“, jsou při pravém okraji mince. (3) Vyobrazení mince je uvedeno v příloze k této vyhlášce. § 3 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 28. května 2013. Guvernér: Ing. Singer, Ph.D., v. r. Příloha k vyhlášce č. 121/2013 Sb. Vyobrazení zlaté mince „Dřevěný most v Lenoře“ po 5 000 Kč (lícní a rubová strana) 93kB 79kB
Vyhláška č. 120/2013 Sb.
Vyhláška č. 120/2013 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 433/2004 Sb., kterou se stanoví druh a vzor služebních medailí bezpečnostních sborů a důvody pro jejich udělení, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 21. 5. 2013, datum účinnosti 21. 5. 2013, částka 54/2013 * Čl. I - Vyhláška č. 433/2004 Sb., kterou se stanoví druh a vzor služebních medailí bezpečnostních sborů a důvody pro jejich udělení, ve znění vyhlášky č. 658/2004 Sb., vyhlášky č. 97/2008 Sb. a vyhlášky č. 335/2010 Sb., se mění takto: * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 21. 5. 2013 120 VYHLÁŠKA ze dne 7. května 2013, kterou se mění vyhláška č. 433/2004 Sb., kterou se stanoví druh a vzor služebních medailí bezpečnostních sborů a důvody pro jejich udělení, ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo vnitra v dohodě s Ministerstvem financí, Ministerstvem spravedlnosti, Bezpečnostní informační službou a Úřadem pro zahraniční styky a informace stanoví podle § 49 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů: Čl. I Vyhláška č. 433/2004 Sb., kterou se stanoví druh a vzor služebních medailí bezpečnostních sborů a důvody pro jejich udělení, ve znění vyhlášky č. 658/2004 Sb., vyhlášky č. 97/2008 Sb. a vyhlášky č. 335/2010 Sb., se mění takto: 1. V § 1 písm. c) bodě 3 se slovo „a“ nahrazuje čárkou. 2. V § 1 se na konci písmene d) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní: „e) Generální inspekce bezpečnostních sborů 1. medaili „Za zásluhy o bezpečnost“, 2. medaili „Za věrnost“ I., II. a III. stupně.“. 3. Za § 6 se vkládá nový § 6a, který včetně nadpisu zní: „§ 6a Medaile Generální inspekce bezpečnostních sborů (1) Medaile „Za zásluhy o bezpečnost“ je zhotovena z pakfongové slitiny s povrchovou úpravou starostříbro, má kruhový tvar o průměru 35 mm a tloušťku 3,7 mm. Na lícové straně je po jejím obvodu nápis „GENERÁLNÍ INSPEKCE BEZPEČNOSTNÍCH SBORŮ“, uprostřed plastický znak Generální inspekce bezpečnostních sborů v růžici. Na rubové straně je v horní polovině vodorovný nápis „ZA ZÁSLUHY O BEZPEČNOST“, v dolní polovině uprostřed jsou vyobrazeny lipové ratolesti. Medaile je pohyblivým průvlečným závěsem připevněna ke zdvojené stuze široké 37 mm a dlouhé 55 mm, která má svislé pruhy v pořadí barev světle modrá, světle hnědá, světle modrá, hnědá, světle modrá, bílá, světle modrá, světle hnědá, světle modrá, ukončené připínací jehlicí. K medaili náleží stužka o rozměrech 37 x 11 mm barevně shodná se stuhou. (2) Medaile „Za věrnost“ je zhotovena z tombakové slitiny s povrchovou úpravou zlato (I. stupeň) a pozlacená, z pakfongové slitiny s povrchovou úpravou starostříbro (II. stupeň), z tombakové slitiny s povrchovou úpravou starobronz (III. stupeň). Má kruhový tvar o průměru 35 mm a tloušťku 3,7 mm. Na lícové straně je po jejím obvodu nápis „GENERÁLNÍ INSPEKCE BEZPEČNOSTNÍCH SBORŮ“, uprostřed plastický znak Generální inspekce bezpečnostních sborů v růžici. Na rubové straně je v horní polovině vodorovný nápis „ZA VĚRNOST“, v dolní polovině uprostřed jsou vyobrazeny lipové ratolesti. Medaile je pohyblivým průvlečným závěsem připevněna ke zdvojené stuze široké 37 mm a dlouhé 55 mm, která má svislé pruhy v pořadí barev u I. stupně - světle hnědá, bílá, světle modrá, hnědá, světle modrá, bílá, světle hnědá, u II. stupně - světle hnědá, bílá, světle modrá, hnědá, bílá, hnědá, světle modrá, bílá, světle hnědá, u III. stupně - světle hnědá, bílá, světle modrá, hnědá, světe modrá, hnědá, světle modrá, hnědá, světle modrá, bílá, světle hnědá, ukončené připínací jehlicí. K medaili náleží stužka o rozměrech 37 x 11 mm barevně shodná se stuhou. (3) Vzor medailí Generální inspekce bezpečnostních sborů je uveden v příloze č. 6.“. 4. V § 8 odst. 1 písm. c) bodě 2 se slovo „a“ nahrazuje čárkou. 5. V § 8 se doplňuje odstavec 5, který zní: „(5) Příslušníkovi Generální inspekce bezpečnostních sborů se udělí za a) splnění zvlášť významného služebního úkolu medaile „Za zásluhy o bezpečnost“, b) účelem ocenění příkladného plnění služebních povinností ve spojení s dobou trvání služebního poměru v délce 1. 30 let medaile „Za věrnost“ I. stupně, 2. 20 let medaile „Za věrnost“ II. stupě, 3. 10 let medaile „Za věrnost“ III. stupně.“. 6. Příloha č. 6 zní: „Příloha č. 6 k vyhlášce č. 433/2004 Sb. Vzor medailí Generální inspekce bezpečnostních sborů Medaile „Za zásluhy o bezpečnost“ 2.1MB Medaile „Za věrnost“ 2.4MB “. Čl. II Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení. Ministr: Kubice v. r.
Vyhláška č. 119/2013 Sb.
Vyhláška č. 119/2013 Sb. Vyhláška o standardech kvality poskytovaných služeb podle zákona o obětech trestných činů Vyhlášeno 21. 5. 2013, datum účinnosti 5. 6. 2013, částka 54/2013 * § 1 - (1) Standardy kvality poskytovaných služeb pro poskytování právních informací jsou uvedeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. * § 2 - Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem po jejím vyhlášení. č. 1 k vyhlášce č. 119/2013 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 119/2013 Sb. Aktuální znění od 5. 6. 2013 119 VYHLÁŠKA ze dne 7. května 2013 o standardech kvality poskytovaných služeb podle zákona o obětech trestných činů Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 49 písm. f) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů): § 1 (1) Standardy kvality poskytovaných služeb pro poskytování právních informací jsou uvedeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. (2) Standardy kvality poskytovaných služeb pro poskytování restorativních programů jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce. § 2 Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem po jejím vyhlášení. Ministr: JUDr. Blažek, Ph.D., v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 119/2013 Sb. Standardy kvality poskytovaných služeb pro poskytování právních informací 1. Kritéria upravující vztahy mezi akreditovaným subjektem a obětíobětí a) Základní kritéria 1. Akreditovaný subjekt má definováno a zveřejněno své poslání, cíle a zásady; v souladu s tímto posláním, cíli a zásadami akreditovaný subjekt jedná. 2. Akreditovaný subjekt má stanoven druh služby, kterou poskytuje. 3. Akreditovaný subjekt má stanoven okruh obětíobětí, kterým má být služba poskytována. 4. Akreditovaný subjekt má popsanou realizaci poskytovaných služeb. b) Kritéria v oblasti ochrany práv obětíobětí a dalších osob 1. Akreditovaný subjekt při poskytování služeb nepostupuje diskriminačně. 2. Akreditovaný subjekt respektuje právo na ochranu soukromí obětioběti i dalších osob, dodržuje povinnost mlčenlivosti a zpracovává pouze ty údaje, které jsou nezbytně nutné pro zajištění kvalitní služby. 3. Akreditovaný subjekt nakládá s údaji o obětechobětech a dalších osobách v souladu s právními předpisy. 4. Akreditovaný subjekt respektuje důstojnost obětioběti a přistupuje k ní šetrně a zdvořile a přihlíží k jejímu věku, zdravotnímu a psychickému stavu, rozumové vyspělosti a kulturní identitě. 5. Akreditovaný subjekt poskytuje službu v přiměřeném čase. c) Kritéria v oblasti poskytování informací obětioběti 1. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla pro poskytování informací obětemobětem o nabízených službách; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. 2. Akreditovaný subjekt informuje oběťoběť o jejích právech podle zákona o obětech trestných činů. 3. Akreditovaný subjekt informuje oběťoběť o jejích právech jako poškozeného podle trestního řádu. 4. Akreditovaný subjekt informuje oběťoběť o průběhu trestního řízenítrestního řízení a o jejím postavení jako poškozeného a svědka v něm. 5. Akreditovaný subjekt informuje oběťoběť o možnosti podat akreditovanému subjektu stížnost, není-li spokojena s poskytovanou službou. 6. Akreditovaný subjekt informuje oběťoběť o možnosti podat Ministerstvu spravedlnosti stížnost, nedodržuje-li akreditovaný subjekt podmínky akreditace. 7. Akreditovaný subjekt informuje oběťoběť v jazyce a formě podle zákona o obětech trestných činů. d) Kritéria upravující postup akreditovaného subjektu před poskytnutím právní informace 1. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla upravující jednání se zájemci o poskytnutí služby; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. 2. Akreditovaný subjekt před poskytnutím právní informace seznámí zájemce se všemi podmínkami, za nichž je služba poskytována, a postupuje tak, aby zájemce informacím rozuměl. e) Kritéria zabraňující střetu zájmů 1. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla pro zjišťování, zda při poskytování právní informace nedojde ke střetu zájmů mezi jednotlivými zájemci o poskytovanou službu a oběťmioběťmi; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. 2. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla zabraňující střetu zájmů mezi akreditovaným subjektem a obětíobětí; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. f) Kritéria týkající se podávání stížností na kvalitu poskytované služby 1. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla pro přijímání stížností; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. 2. Akreditovaný subjekt podané stížnosti vyřizuje a o vyřízení vede evidenci. 3. Podání stížnosti není obětioběti na újmu. 4. Akreditovaný subjekt zjišťuje spokojenost obětíobětí s poskytovanými službami. 5. Akreditovaný subjekt přijímá na základě zjištěných skutečností potřebná opatření k odstranění nedostatků poskytovaných služeb. g) Kritéria týkající se vedení a uchovávání dokumentace 1. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla pro vedení dokumentace o poskytované službě včetně pravidel pro nahlížení do dokumentace a tato pravidla jsou stanovena s přihlédnutím k právu na ochranu osobnosti obětioběti a dalších osob; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. 2. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla pro uchovávání dokumentace; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. 3. Akreditovaný subjekt vede dokumentaci o neposkytnutí právní informace a o důvodech, proč nebyla poskytnuta. h) Další kritéria 1. Akreditovaný subjekt informuje oběťoběť o jiných akreditovaných subjektech poskytujících právní informace a o střediscích Probační a mediační služby v případě, že neposkytuje požadovaný druh služby; akreditovaný subjekt informuje oběťoběť o dalších službách, je-li to s ohledem na její potřeby nutné. 2. Kritéria upravující personální zabezpečení a) Kritéria personálního a organizačního zajištění 1. Akreditovaný subjekt má stanovenu vnitřní organizační strukturu. 2. Akreditovaný subjekt má stanoveny odpovídající kvalifikační požadavky pro jednotlivé zaměstnance. 3. Struktura a počet pracovních míst odpovídají cílům a rozsahu poskytovaných služeb. 4. Akreditovaný subjekt má stanovena vnitřní pravidla pro přijímání na pracovní místa. 5. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla, prostřednictvím kterých odborně způsobilá osoba garantuje úroveň služeb spočívajících v poskytování právních informací, neposkytuje-li právní informace přímo odborně způsobilá fyzická osoba. Akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. 6. Akreditovaný subjekt, pro kterého vykonávají činnost fyzické osoby, které nejsou s akreditovaným subjektem v základním pracovněprávním vztahu (dále jen „externista“), má stanovena pravidla pro jejich působení při poskytování služeb, díky nimž jejich působení nesnižuje kvalitu poskytovaných služeb. b) Kritéria upravující profesní rozvoj zaměstnanců 1. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla pro zaškolování nových zaměstnanců; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. 2. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla pro pravidelné hodnocení odbornosti zaměstnanců, která slouží ke zjišťování jejich individuálních vzdělávacích potřeb; na základě tohoto hodnocení přijímá potřebná opatření. 3. Akreditovaný subjekt má stanoven program vzdělávání a pravidelného proškolování zaměstnanců a externistů v souladu s potřebami rozvoje kvality poskytovaných služeb. 3. Kritéria upravující provozní zabezpečení 1. Akreditovaný subjekt poskytuje službu v materiálních, technických a hygienických podmínkách, které jsou přiměřené druhu poskytované služby. Příloha č. 2 k vyhlášce č. 119/2013 Sb. Standardy kvality poskytovaných služeb pro poskytování restorativních programů 1. Kritéria upravující vztahy mezi akreditovaným subjektem a obětíobětí a) Základní kritéria 1. Akreditovaný subjekt má definováno a zveřejněno své poslání, cíle a zásady; v souladu s tímto posláním, cíli a zásadami akreditovaný subjekt jedná. 2. Akreditovaný subjekt má stanoven druh služby, kterou poskytuje. 3. Akreditovaný subjekt má stanoven okruh obětíobětí, kterým má být služba poskytována. 4. Akreditovaný subjekt má popsanou realizaci a proces poskytovaných služeb. b) Kritéria v oblasti ochrany práv obětíobětí a dalších osob 1. Akreditovaný subjekt při poskytování služeb nepostupuje diskriminačně. 2. Akreditovaný subjekt respektuje právo na ochranu soukromí obětioběti i dalších osob, dodržuje povinnost mlčenlivosti a zpracovává pouze ty údaje, které jsou nezbytně nutné pro zajištění kvalitní služby. 3. Akreditovaný subjekt nakládá s údaji o obětechobětech a dalších osobách v souladu s právními předpisy. 4. Akreditovaný subjekt respektuje důstojnost obětioběti a přistupuje k ní šetrně a zdvořile a přihlíží k jejímu věku, zdravotnímu a psychickému stavu, rozumové vyspělosti a kulturní identitě. 5. Akreditovaný subjekt poskytuje službu v přiměřeném čase. c) Kritéria v oblasti poskytování informací obětioběti 1. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla pro poskytování informací obětemobětem o nabízených službách; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. 2. Akreditovaný subjekt informuje oběťoběť o jejích právech podle zákona o obětech trestných činů. 3. Akreditovaný subjekt informuje oběťoběť o jejích právech jako poškozeného podle trestního řádu. 4. Akreditovaný subjekt informuje oběťoběť o průběhu trestního řízenítrestního řízení a o jejím postavení jako poškozeného a svědka v něm. 5. Akreditovaný subjekt informuje oběťoběť o možnosti podat akreditovanému subjektu stížnost, není-li spokojena s poskytovanou službou. 6. Akreditovaný subjekt informuje oběťoběť o možnosti podat Ministerstvu spravedlnosti stížnost, nedodržuje-li akreditovaný subjekt podmínky akreditace. 7. Akreditovaný subjekt informuje oběťoběť v jazyce a formě podle zákona o obětech trestných činů. d) Kritéria upravující postup akreditovaného subjektu před uzavřením smlouvy o účasti v restorativním programu 1. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla upravující jednání se zájemci o poskytnutí služby; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. 2. Akreditovaný subjekt před uzavřením smlouvy se zájemcem projedná požadavky, které na službu má, a cíl, kterého by podle představ zájemce mělo být po poskytnutí služby dosaženo; poskytování služby je plánováno s ohledem na zájemcovy potřeby. 3. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla, jak reagovat v případě, že se v průběhu poskytování služby změní cíl, kterého chce oběťoběť dosáhnout, či dojde k jiné podstatné změně; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. 4. Akreditovaný subjekt seznámí zájemce před uzavřením smlouvy se všemi podmínkami, za nichž je služba poskytována. 5. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla pro uzavírání smlouvy o poskytnutí služby; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. 6. Akreditovaný subjekt při uzavírání smlouvy postupuje tak, aby zájemce postupu rozuměl. e) Kritéria zabraňující střetu zájmů 1. Akreditovaný subjekt má vytvořena pravidla pro zjišťování, zda při poskytování služby nedojde ke střetu zájmů mezi jednotlivými zájemci o poskytovanou službu a oběťmioběťmi; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. 2. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla zabraňující střetu zájmů mezi akreditovaným subjektem a obětíobětí; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. f) Kritéria týkající se podávání stížností na kvalitu poskytované služby 1. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla pro podávání stížností; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. 2. Akreditovaný subjekt podané stížnosti vyřizuje a o vyřízení vede evidenci. 3. Podání stížnosti stížnosti není obětioběti na újmu. 4. Akreditovaný subjekt zjišťuje spokojenost obětíobětí s poskytovanými službami. 5. Akreditovaný subjekt přijímá na základě zjištěných skutečností potřebná opatření k odstranění nedostatků poskytovaných služeb. g) Kritéria týkající se vedení a uchovávání dokumentace 1. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla pro vedení dokumentace o poskytované službě včetně pravidel pro nahlížení do dokumentace a tato pravidla jsou stanovena s přihlédnutím k právu na ochranu osobnosti obětioběti a dalších osob; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. 2. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla pro uchovávání dokumentace; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. 3. Akreditovaný subjekt vede dokumentaci o odmítnutých zájemcích o poskytnutí služby a o důvodech odmítnutí. 4. Akreditovaný subjekt má stanoveno pravidlo, že smlouva o účasti obětioběti v restorativním programu musí být uzavírána písemně; akreditovaný subjekt podle tohoto pravidla postupuje. h) Další kritéria 1. Akreditovaný subjekt informuje oběťoběť o jiných akreditovaných subjektech poskytujících restorativní programy a o střediscích Probační a mediační služby v případě, že neposkytuje požadovaný druh služby, akreditovaný subjekt informuje oběťoběť o dalších službách, je-li to s ohledem na její potřeby nutné. 2. Akreditovaný subjekt podporuje obětioběti v kontaktech s přirozeným sociálním prostředím. 2. Kritéria upravující personální zabezpečení a) Kritéria personálního a organizačního zajištění 1. Akreditovaný subjekt má stanovenu vnitřní organizační strukturu. 2. Akreditovaný subjekt má stanoveny odpovídající kvalifikační požadavky pro jednotlivé zaměstnance. 3. Struktura a počet pracovních míst odpovídají cílům a rozsahu poskytovaných služeb. 4. Akreditovaný subjekt má stanovena vnitřní pravidla pro přijímání na pracovní místa. 5. Akreditovaný subjekt, pro kterého vykonávají činnost externisté, má stanovena pravidla pro jejich působení při poskytování služeb, díky nimž jejich působení nesnižuje kvalitu poskytovaných služeb. b) Kritéria upravující profesní rozvoj zaměstnanců 1. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla pro zaškolování nových zaměstnanců; akreditovaný subjekt podle těchto pravidel postupuje. 2. Akreditovaný subjekt má stanovena pravidla pro pravidelné hodnocení odbornosti zaměstnanců, která slouží ke zjišťování jejich individuálních vzdělávacích potřeb; na základě tohoto hodnocení přijímá potřebná opatření. 3. Akreditovaný subjekt má stanoven program vzdělávání a proškolování zaměstnanců a externistů v souladu s potřebami rozvoje kvality poskytovaných služeb. 3. Kritéria upravující provozní zabezpečení 1. Akreditovaný subjekt poskytuje službu v materiálních, technických a hygienických podmínkách, které jsou přiměřené druhu poskytované služby. 2. Akreditovaný subjekt má definovány nouzové a havarijní situace a rovněž pravidla, jak v těchto situacích postupovat; o těchto pravidlech informuje i své zaměstnance. 3. Akreditovaný subjekt vede o nouzových a havarijních situacích dokumentaci.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 38/2013 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 38/2013 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Ujednání mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Černé Hory o obranné spolupráci Vyhlášeno 17. 5. 2013, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 19. 4. 2013, částka 23/2013 * Článek 1 - Účel Ujednání * Článek 2 - Oblasti spolupráce * Článek 3 - Formy spolupráce * Článek 4 - Výměna a ochrana informací * Článek 5 - Roční plány dvoustranné spolupráce * Článek 6 - Finanční ustanovení * Článek 7 - Řešení sporů * Článek 8 - Závěrečná ustanovení Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 19. 4. 2013 38 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 19. dubna 2013 bylo v Bratislavě podepsáno Ujednání mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Černé Hory o obranné spolupráci. Ujednání vstoupilo v platnost na základě svého článku 8 odst. 1 dnem podpisu. Dnem vstupu tohoto Ujednání v platnost pozbylo ve vztazích mezi Českou republikou a Černou Horou platnosti Ujednání mezi vládou České republiky zastoupenou Ministerstvem obrany České republiky a Radou ministrů Srbska a Černé Hory o spolupráci v oblasti obrany, podepsané v Bělehradě dne 30. května 2005, vyhlášené pod č. 97/2006 Sb. m. s. České znění Ujednání a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují současně. UJEDNÁNÍ MEZI MINISTERSTVEM OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY A MINISTERSTVEM OBRANY ČERNÉ HORY O OBRANNÉ SPOLUPRÁCI Ministerstvo obrany České republiky a Ministerstvo obrany Černé Hory, dále jen „smluvní strany“, potvrzujíce své úsilí o podporu a rozvoj spolupráce založené na zásadách spravedlnosti a vlády práva, usilujíce o posílení vzájemného porozumění mezi smluvními stranami a jejich ozbrojenými silami, jako i o zvýšení bezpečnosti a stability v Evropě, vycházejíce z ustanovení Charty Organizace spojených národů, uznávajíce demokratické hodnoty a lidská práva, rozvíjejíce spolupráci v rámci Rady euroatlantického partnerství a programu Partnerství pro mír, berouce v úvahu ustanovení Dohody mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil (Brusel, 19. června 1995), jsouce přesvědčeny, že obranná spolupráce přispěje k dalšímu posilování vzájemných vztahů mezi smluvními stranami, dohodly se na následujícím: Článek 1 Účel Ujednání Účelem tohoto Ujednání je založení obecných zásad a postupů pro provádění obranné spolupráce ve prospěch států obou smluvních stran. Spolupráce v rámci tohoto Ujednání bude realizována podle zásad oboustranné výhodnosti a v souladu s právními předpisy států smluvních stran. Spolupráce v rámci tohoto Ujednání bude prováděna s ohledem na posilování míru a stability ve světě a nebude namířena proti jakémukoli jinému státu. Článek 2 Oblasti spolupráce 1. Smluvní strany budou spolupracovat v následujících oblastech: a) národní bezpečnost a vojenská politika, obranné plánování a vojenská doktrína; b) reforma obranného systému; c) velení a řízení ozbrojených sil států smluvních stran; d) demokratická civilní kontrola ozbrojených sil; e) operační a bojový výcvik a cvičení ozbrojených sil smluvních stran, profesní rozvoj a výcvik příslušníků ozbrojených sil; f) vojenské vzdělávání, výcvik (výcvik na novou odbornost, rozvoj profesionálních dovedností) vojenských specialistů na smluvním a kompenzačním základě; g) kontrola zbrojení; h) právní úprava bezpečnosti a obrany států smluvních stran; i) krizové řízení; j) modernizace ozbrojených sil států smluvních stran; k) příprava jednotek ozbrojených sil států smluvních stran a jejich účast v operacích na podporu míru; l) proces přístupu k NATO a do EU; m) jiné záležitosti odsouhlasené smluvními stranami. 2. Detaily konkrétních oblastí spolupráce mohou být upraveny smluvními stranami v rámci ročního plánu dvoustranné spolupráce nebo ve zvláštních dokumentech, pokud práva a povinnosti smluvních stran nezbytná pro implementaci výše uvedených oblastí spolupráce nejsou upravena tímto Ujednáním. Článek 3 Formy spolupráce Smluvní strany budou spolupracovat recipročně, a to zejména prostřednictvím: a) oficiálních návštěv a pracovních schůzek ministrů obrany, náčelníků generálních štábů, velitelů a služeb ozbrojených sil států smluvních stran nebo jiných pověřenců smluvních stran; b) konzultací; c) výměny zkušeností nebo dokumentace v souladu s tímto Ujednáním; d) setkání pracovních skupin; e) společných seminářů a konferencí; f) akcí zaměřených na ukázky výzbroje a materiálu; g) vojenských cvičení; h) výcviku vojenských specialistů. Článek 4 Výměna a ochrana informací 1. Veškeré utajované informaceutajované informace vyměňované nebo vytvářené v souladu s tímto Ujednáním budou používány, přenášeny, ukládány a bude s nimi nakládáno v souladu s právními předpisy států smluvních stran a s ustanoveními Dohody mezi vládou České republiky a vládou Černé Hory o vzájemné ochraně a výměně utajovaných informací, podepsané v Podgorici dne 29. dubna 2010. 2. Informace získané během dvoustranné spolupráce nebudou použity na újmu zájmů smluvních stran, Smluvní strany se zavazují nepředávat informace získané v průběhu dvoustranné spolupráce třetím státům, osobám nebo organizacím bez předchozího písemného souhlasu smluvní strany, od které informace pocházejí. Článek 5 Roční plány dvoustranné spolupráce 1. Na základě tohoto Ujednání mohou smluvní strany vypracovat roční plány dvoustranné spolupráce, které určí podrobnosti vztahující se k dohodnutým formám dvoustranné spolupráce. 2. Tyto roční plány dvoustranné spolupráce budou podepsány pověřenými zástupci smluvních stran po dosažení vzájemné dohody, a to nejpozději 1. prosince probíhajícího roku pro rok následující. Článek 6 Finanční ustanovení 1. Finanční výdaje spojené s implementací ročních plánů dvoustranné spolupráce budou vycházet ze zásady reciprocity. 2. Jestliže bude během implementace ročního plánu dvoustranné spolupráce pracovní skupina sestávat z více než 10 osob, smluvní strany určí úhradu nákladů ve zvláštním dokumentu. 3. Smluvní strana (vysílající smluvní strana), jejíž personál se účastní aktivity podle ročního plánu dvoustranné spolupráce podle tohoto Ujednání na území státu druhé smluvní strany (přijímající smluvní strana), uhradí: a) cestovní náklady své delegace na a z území státu přijímající smluvní strany; b) kapesné pro takový personál. 4. Přijímající smluvní strana uhradí: a) cestovní náklady v rámci území svého státu; b) ubytování; c) stravování. 5. Jestliže činnosti prováděné jednou ze smluvních stran vyžadují logistickou podporu druhé smluvní strany, finanční záležitosti budou řešeny prostřednictvím zvláštních dokumentů mezi smluvními stranami případ od případu. Článek 7 Řešení sporů Jakékoli spory vyvstávající z výkladu a implementace tohoto Ujednání budou vyřešeny mezi smluvními stranami vzájemným jednáním. Spory by neměly být předkládány k řešení třetí straně. Článek 8 Závěrečná ustanovení 1. Toto Ujednání vstoupí v platnost dnem svého podpisu. 2. Toto Ujednání se uzavírá na dobu neurčitou. 3. Každá ze smluvních stran může toto Ujednání písemně vypovědět diplomatickou cestou. Toto Ujednání pozbude platnosti 6 měsíců od doručení výpovědi druhé smluvní straně. Ukončení platnosti tohoto Ujednání nebude mít vliv na již probíhající spolupráci, která bude dokončena podle podmínek dohodnutých před jejím započetím. 4. Toto Ujednání může být kdykoli změněno nebo doplněno písemnou dohodou smluvních stran. Změny a doplňky vstoupí v platnost v souladu s odstavcem 1 tohoto článku a budou tvořit nedílnou součást tohoto Ujednání. 5. Dnem vstupu tohoto Ujednání v platnost pozbude ve vztazích České republiky a Černé Hory platnosti Ujednání mezi vládou České republiky zastoupenou Ministerstvem obrany České republiky a Radou ministrů Srbska a Černé Hory o spolupráci v oblasti obrany, podepsané v Bělehradě dne 30. května 2005. Dáno v Bratislavě dne 19. dubna 2013 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, černohorském a anglickém, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozporu ve výkladu tohoto Ujednání rozhoduje anglické znění. Za Ministerstvo obrany České republiky Ing. Vlastimil Picek v. r. ministr obrany Za Ministerstvo obrany Černé Hory Milica Pejanović Durišić v. r. ministryně obrany
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 37/2013 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 37/2013 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o schválení nových hraničních dokumentů česko-polských státních hranic Vyhlášeno 17. 5. 2013, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 17. 5. 2013, částka 22/2013 * Díl 1 - od bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY“ po hraniční znak 96/1 * Díl 2 - od hraničního znaku 96/2 po hraniční znak II/1 * Díl 1 - od hraničního znaku II/1 po hraniční znak II/57 * Díl 2 - od hraničního znaku 57/1 po hraniční znak 132/16 * Díl 3 - od hraničního znaku 132/17 po hraniční znak III/1 * Díl 1 - od hraničního znaku III/1 po hraniční znak 101/5 * Díl 2 - od hraničního znaku 101/6 po hraniční znak 182/20 * Díl 3 - od hraničního znaku 182/21 po hraniční znak IV/1 * Díl 1 - od hraničního znaku IV/1 po hraniční znak 52/18 * Díl 2 - od hraničního znaku 52/19 po hraniční znak 96/7 * Díl 3 - od hraničního znaku 96/8 po bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo * I. ÚVOD - První společné komplexní přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic (dále jen „První společné přezkoušení”) bylo provedeno Stálou česko-polskou hraniční komisí (dále jen „Hraniční komise”) v souladu s ustanoveními čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 2 Smlo * II. První společné komplexní přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedené v letech 1993 až 2004 - 1. Cíle Prvního společného přezkoušení: * III. První společné ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích, provedené v letech 2006 až 2008 - 1. Cíle Prvního společného ověření: * IV. HRANIČNÍ DOKUMENTY - 1. Hraniční dokumenty, které jsou výsledkem Prvního společného přezkoušení, aktualizované na základě 1. společného ověření, byly vyhotoveny v analogové a v digitální verzi. * V. SHRNUTÍ A ZÁVĚRY - 1. Po vstoupení Hraničních dokumentů v platnost budou česko-polské státní hranice probíhat tak, jak byly znázorněny v těchto hraničních dokumentech. Jejich průběh na hraničních vodních tocích se přizpůsobí změnám uvedeným v článku 4, odst. 2, Smlouvy o spo 1 2 Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 17. 5. 2013 37 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že v souladu s článkem 10 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995, byly vyhotoveny a schváleny nové hraniční dokumenty česko-polských státních hranic1). S novými hraničními dokumenty vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky je ratifikoval. Nové hraniční dokumenty vstoupily v platnost na základě článku 10 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995, dne 20. března 2013. České znění nových hraničních dokumentů se vyhlašuje současně. ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE 3.8MB HRANIČNÍ DOKUMENTY Hraniční úsek I Díl 1 od bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY“ po hraniční znak 96/1 Stálá česko-polská hraniční komise 2011 OBSAH: Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů Charakteristika česko-polských státních hranic Charakteristika geodetických a kartografických prací Klad listů hraničních map Přehled smluvených značek k hraničním mapám Hraniční mapy a seznamy technických údajů Závěrečný list Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995. CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část. Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu. HRANIČNÍ ÚSEK| DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC ---|--- ČÍSLO| VYMEZENÍ| HRANIČNÍ VODNÍ TOKY (m)| SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m)| Celkem (m) Hraniční příkopy| Hraniční cesty| Úseky přímého vyznačení| Celkem I| Od bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID“), který je průsečíkem střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1| 36 894.13| 274.78| 12 186.63| 53 208.10| 65 669.51| 102 563.64 II| Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1, k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obceobce Bílá Voda (Złoty Stok)| 79 392.99| 4 121.39| 2 977.26| 171 842.37| 178 941.02| 258 334.01 III| Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obceobce Bílá Voda (Złoty Stok), k hraničnímu znaku IV/1 ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka| 51 208.22| 546.32| 18 407.03| 186 570.71| 205 524.06| 256 732.28 IV| Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, který je průsečíkem prodloužené střednice Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí Lužické Nisy (Nysa Łużycka)| 50 939.88| 454.05| 12 043.20| 114 843.24| 127 340.49| 178 280.37 CELKEM| 218 435.22| 5 396.54| 45 614.12| 526 464.42| 577 475.08| 795 910.30 GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC Číslo hran. úseku| Geomorfologická jednotka ---|--- Název| Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic český| polský 1| 2| 3| 4 I| Jablunkovské mezihoří Jablunkovská brázda Slezské Beskydy| Beskid Śląski| Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m. Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m, Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m. Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m, který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry). Podbeskydská pahorkatina| Pogórze Śląskie| Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m. Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m. V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza). I, II| Ostravská pánev| Kotlina Ostrawska| Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza). Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem. Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice je Dembina (Dębina) - 255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra). II| Opavská pahorkatina| Płaskowyż Głubczycki| Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků, hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia), Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldřišovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik), Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok). Brantická vrchovina Zlatohorská vrchovina| Góry Opawskie| Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa (Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok), Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd). Žulovská pahorkatina Vidnavská nížina| Przedgórze Paczkowskie| Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina (Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén, pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu. V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok (Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna). III| Rychlebské hory Hanušovická vrchovina| Góry Złote| Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m, Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným výskytem buku, jedle a jeřabiny. Králický Sněžník| Masyw Śnieżnika| Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m. Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) - 1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m, klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku (Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových lesů po terény porostlé kosodřevinou. Kladská kotlina| Kotlina Kłodzka| Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m. V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska). Orlické Hory| Góry Bystrzyckie Góry Orlickie| Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m. V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok), Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok). Podorlická pahorkatina| Pogórze Orlickie| Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok), Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Dolský potok, Strouženský potok). Broumovská vrchovina| Góry Stołowe| Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy. V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši, pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován ouze na české straně (Ztracený potok). Obniżenie Ścinawki| Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok). Góry Kamienne| Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch (Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok (Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok (Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica). III, IV| Broumovská vrchovina| Kotlina Kamiennogórska| Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka). IV| Krkonoše| Karkonosze| Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski), Svoro-vou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m, Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m, Sokolník (Sokolnik) -1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska). V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m. Jizerské Hory| Góry Izerskie| Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor (Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní hranice kolem vrcholu Smrk -1124 m ležícího na českém území. Frýdlantská pahorkatina| Pogórze Izerskie| Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bu-kovo-smrkovými a smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok), Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok (Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok). Žitavská pánev| Obniżenie Żytawsko \\- Zgorzeleckie| Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota). Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001. PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo. Průběh státních hranic je: 1) pevný: - na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů, - v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý, - v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak, 2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se: - přirozeným změnám polohy jejich koryt, - umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států. V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny. Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic: 1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru, 2) nepřímo: - pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter, - pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic); - pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry. V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice. Průběh státních hranic je v terénu vyznačen: 1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995, 2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu, 3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např. I63,II7,III1,IV28 4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např. 63,72,13,284 5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např. III152A,63A,63B,63C Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např. I15a,I15b,I15c,120a,120b,120c Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků. Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky. Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou. Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží. V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku. Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru. Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ. BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC 14.3MB 5.3MB 15.8MB CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly: 1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic; 2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují: a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942); b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958. 3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří: a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942), b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000, c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983. Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic. Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků. V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky. Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m. Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou: mp≤0,10m a nadmořská výška se střední chybou: mh≤0,15m. Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou: mp≤0,20m a jejich nadmořské výšky nebyly určovány. Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE. V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION. Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 × 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krügerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34). Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku. 397kB Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás). Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995. Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957. Klad listů hraničních map 103kB 103kB 90kB 225kB 115kB 112kB 1021kB 111kB 677kB 134kB 676kB 120kB 1.1MB 126kB 1.2MB 614kB 115kB 703kB 116kB 718kB 129kB 739kB 118kB 694kB 160kB 1.1MB 945kB 161kB 1MB 989kB 381kB 129kB 1MB 509kB 149kB 1.1MB 630kB 129kB 1.1MB 165kB 1MB 627kB 169kB 1MB 640kB 172kB 1MB 631kB 139kB 1MB 148kB 1.3MB 997kB 482kB 113kB 698kB 98kB 652kB 117kB 1.1MB 135kB 1.1MB 132kB 770kB 120kB 720kB 101kB 625kB 129kB 724kB 117kB 681kB 133kB 729kB 127kB 667kB 125kB 697kB 127kB 697kB 130kB 681kB 129kB 725kB 130kB 667kB 118kB 667kB 92kB 654kB 115kB 940kB 120kB 900kB 113kB 699kB 110kB 1.1MB 131kB 1.1MB 726kB 109kB 666kB 109kB 668kB 100kB 665kB 111kB 1.2MB 122kB 1.2MB 113kB 746kB 107kB 699kB 112kB 683kB 138kB 726kB 149kB 1.1MB 201kB 1.3MB 1MB 158kB 1.1MB 108kB 668kB 118kB 851kB 126kB 1.1MB 132kB 1MB 114kB 668kB 115kB 714kB 127kB 984kB 121kB 951kB 116kB 934kB 109kB 820kB 113kB 924kB 123kB 1MB 103kB 635kB 129kB 740kB 224kB 1.1MB 571kB 248kB 1MB 675kB 216kB 1MB 439kB 222kB 1MB 366kB 203kB 1MB 412kB 161kB 955kB 145kB 797kB 211kB 1MB 365kB 208kB 1MB 470kB 210kB 1MB 573kB 199kB 1MB 569kB 171kB 1MB 429kB 399kB ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE 3.8MB HRANIČNÍ DOKUMENTY Hraniční úsek I Díl 2 od hraničního znaku 96/2 po hraniční znak II/1 Stálá česko-polská hraniční komise 2011 OBSAH: Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů Klad listů hraničních map Přehled smluvených značek k hraničním mapám Hraniční mapy a seznamy technických údajů Seznam hraničních vodních toků Seznam hraničních cest Seznam hraničních příkopů Závěrečný list Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995. CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část. Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu. HRANIČNÍ ÚSEK| DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC ---|--- ČÍSLO| VYMEZENÍ| HRANIČNÍ VODNÍ TOKY (m)| SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m)| Celkem (m) Hraniční příkopy| Hraniční cesty| Úseky přímého vyznačení| Celkem I| Od bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky \\- „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) \\- trojitý hraniční znak II/1| 36 894.13| 274.78| 12 186.63| 53 208.10| 65 669.51| 102 563.64 II| Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1, k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obceobce Bílá Voda (Zloty Stok)| 79 392.99| 4 121.39| 2 977.26| 171 842.37| 178 941.02| 258 334.01 III| Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obceobce Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1 ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka| 51 208.22| 546.32| 18 407.03| 186 570.71| 205 524.06| 256 732.28 IV| Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, který je průsečíkem prodloužené střednice Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí Lužické Nisy (Nysa Łużycka)| 50 939.88| 454.05| 12 043.20| 114 843.24| 127 340.49| 178 280.37 CELKEM| 218 435.22| 5 396.54| 45 614.12| 526 464.42| 577 475.08| 795 910.30 GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC Číslo hran. úseku| Geomorfologická jednotka ---|--- Název| Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic český| polský 1| 2| 3| 4 I| Jablunkovské mezihoří Jablunkovská brázda Slezské Beskydy| Beskid Śląski| Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m. Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m, Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m. Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m, který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry). Podbeskydská pahorkatina| Pogórze Śląskie| Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m. Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m. V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza). I, II| Ostravská pánev| Kotlina Ostrawska| Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza). Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem. Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice je Dembina (Dębina) - 255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra). II| Opavská pahorkatina| Płaskowyż Głubczycki| Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků, hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia), Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldřišovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik), Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok). Brantická vrchovina Zlatohorská vrchovina| Góry Opawskie| Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa (Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok), Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd). Žulovská pahorkatina Vidnavská nížina| Przedgórze Paczkowskie| Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina (Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén, pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu. V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok (Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna). III| Rychlebské hory Hanušovická vrchovina| Góry Złote| Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m, Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným výskytem buku, jedle a jeřabiny. Králický Sněžník| Masyw Śnieżnika| Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m. Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) - 1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m, klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku (Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových lesů po terény porostlé kosodřevinou. Kladská kotlina| Kotlina Kłodzka| Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m. V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska). Orlické Hory| Góry Bystrzyckie Góry Orlickie| Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m. V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok), Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok). Podorlická pahorkatina| Pogórze Orlickie| Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok), Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Dolský potok, Strouženský potok). Broumovská vrchovina| Góry Stołowe| Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy. V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši, pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze na české straně (Ztracený potok). Obniżenie Ścinawki| Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok). Góry Kamienne| Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch (Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok (Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok (Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica). III, IV| Broumovská vrchovina| Kotlina Kamiennogórska| Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka). IV| Krkonoše| Karkonosze| Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski), Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m, Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m, Sokolník (Sokolnik) -1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska). V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m. Jizerské Hory| Góry Izerskie| Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor (Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území. Frýdlantská pahorkatina| Pogórze Izerskie| Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok), Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok (Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok). Žitavská pánev| Obniżenie Żytawsko \\- Zgorzeleckie| Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota). Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001. PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo. Průběh státních hranic je: 1) pevný: - na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů, - v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý, - v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak, 2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se: - přirozeným změnám polohy jejich koryt, - umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států. V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny. Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic: 1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru, 2) nepřímo: - pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter, - pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic); - pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry. V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice. Průběh státních hranic je v terénu vyznačen: 1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995, 2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu, 3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např. I63,II7,III1,IV28 4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např. 63,72,13,284 5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např. III152A,63A,63B,63C Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např. I15a,I15b,I15c,120a,120b,120c Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků. Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky. Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou. Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží. V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku. Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru. Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ. BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC 14.3MB 5.3MB 15.8MB CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly: 1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic; 2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují: a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942); b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958. 3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří: a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942), b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000, c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983. Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic. Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků. V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky. Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m. Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou: mp≤0,10m a nadmořská výška se střední chybou: mh≤0,15m. Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou: mp≤0,20m a jejich nadmořské výšky nebyly určovány. Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE. V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION. Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 × 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krügerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34). Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku. 397kB Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás). Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995. Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957. Klad listů hraničních map 74kB 125kB 87kB 225kB 115kB 158kB 910kB 200kB 1MB 627kB 203kB 1MB 409kB 208kB 1MB 380kB 162kB 892kB 228kB 1MB 469kB 203kB 1MB 401kB 158kB 1.1MB 216kB 1MB 473kB 210kB 1MB 486kB 162kB 944kB 142kB 671kB 113kB 640kB 191kB 1.1MB 682kB 161kB 1.1MB 143kB 777kB 114kB 639kB 116kB 655kB 132kB 762kB 111kB 729kB 126kB 704kB 102kB 656kB 120kB 671kB 115kB 688kB 155kB 810kB 136kB 659kB 130kB 683kB 132kB 687kB 181kB 849kB 113kB 672kB 122kB 714kB 138kB 730kB 148kB 793kB 153kB 1.3MB 127kB 730kB 121kB 686kB 121kB 688kB 133kB 731kB 121kB 716kB 144kB 1.2MB 137kB 856kB 157kB 1.1MB 126kB 984kB 121kB 739kB 155kB 1.2MB 191kB 1MB 1002kB 1002kB 619kB 187kB 1013kB 1001kB 995kB 476kB 153kB 1MB 1002kB 746kB 171kB 1MB 1003kB 834kB 191kB 1MB 1010kB 1008kB 772kB 212kB 1024kB 1009kB 1000kB 989kB 620kB 177kB 1MB 1007kB 820kB 197kB 1MB 1006kB 1005kB 647kB 174kB 1.1MB 707kB 144kB 1MB 158kB 1MB 415kB 163kB 989kB 131kB 979kB 125kB 1011kB 127kB 908kB 160kB 992kB 153kB 985kB 123kB 699kB 113kB 765kB 110kB 731kB 113kB 682kB 96kB 643kB 144kB 1.1MB 138kB 1MB 138kB 948kB 140kB 1MB 149kB 1MB 196kB 1MB 514kB 179kB 1MB 441kB 142kB 810kB 154kB 909kB 159kB 939kB 219kB 877kB 160kB 178kB 128kB 399kB ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE 3.8MB HRANIČNÍ DOKUMENTY Hraniční úsek II Díl 1 od hraničního znaku II/1 po hraniční znak II/57 Stálá česko-polská hraniční komise 2011 OBSAH: Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů Charakteristika česko-polských státních hranic Charakteristika geodetických a kartografických prací Klad listů hraničních map Přehled smluvených značek k hraničním mapám Hraniční mapy a seznamy technických údajů Závěrečný list Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995. CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část. Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu. HRANIČNÍ ÚSEK| DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC ---|--- ČÍSLO| VYMEZENÍ| HRANIČNÍ VODNÍ TOKY (m)| SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m)| Celkem (m) Hraniční příkopy| Hraniční cesty| Úseky přímého vyznačení| Celkem I| Od bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1| 36 894.13| 274.78| 12 186.63| 53 208.10| 65 669.51| 102 563.64 II| Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1, k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obceobce Bílá Voda (Zloty Stok)| 79 392.99| 4 121.39| 2 977.26| 171 842.37| 178 941.02| 258 334.01 III| Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obceobce Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1 ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka| 51 208.22| 546.32| 18 407.03| 186 570.71| 205 524.06| 256 732.28 IV| Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, který je průsečíkem prodloužené střednice Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí Lužické Nisy (Nysa Łużycka)| 50 939.88| 454.05| 12 043.20| 114 843.24| 127 340.49| 178 280.37 CELKEM| 218 435.22| 5 396.54| 45 614.12| 526 464.42| 577 475.08| 795 910.30 GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC Číslo hran. úseku| Geomorfologická jednotka ---|--- Název| Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic český| polský 1| 2| 3| 4 I| Jablunkovské mezihoří Jablunkovská brázda Slezské Beskydy| Beskid Śląski| Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m. Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m, Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m. Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m, který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry). Podbeskydská pahorkatina| Pogórze Śląskie| Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m. Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m. V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza). I, II| Ostravská pánev| Kotlina Ostrawska| Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza). Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem. Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice je Dembina (Dębina) - 255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra). II| Opavská pahorkatina| Płaskowyż Głubczycki| Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků, hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia), Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldřišovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik), Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok). Brantická vrchovina Zlatohorská vrchovina| Góry Opawskie| Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa (Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok), Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd). Žulovská pahorkatina Vidnavská nížina| Przedgórze Paczkowskie| Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina (Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén, pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu. V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok (Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna). III| Rychlebské hory Hanušovická vrchovina| Góry Złote| Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m, Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným výskytem buku, jedle a jeřabiny. Králický Sněžník| Masyw Śnieżnika| Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m. Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) - 1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m, klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku (Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových lesů po terény porostlé kosodřevinou. Kladská kotlina| Kotlina Kłodzka| Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m. V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska). Orlické Hory| Góry Bystrzyckie Góry Orlickie| Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m. V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok), Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok). Podorlická pahorkatina| Pogórze Orlickie| Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok), Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Dolský potok, Strouženský potok). | Góry Stołowe| Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy. V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši, pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze na české straně (Ztracený potok). Broumovská vrchovina| Obniżenie Ścinawki| Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok). | Góry Kamienne| Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch (Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok (Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok (Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica). III, IV| Broumovská vrchovina| Kotlina Kamiennogórska| Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka). IV| Krkonoše| Karkonosze| Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski), Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m, Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m, Sokolník (Sokolnik) -1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska). V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m. Jizerské Hory| Góry Izerskie| Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor (Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní hranice kolem vrcholu Smrk -1124 m ležícího na českém území. Frýdlantská pahorkatina| Pogórze Izerskie| Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok), Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok (Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok). Žitavská pánev| Obniżenie Żytawsko \\- Zgorzeleckie| Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota). Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001. PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo. Průběh státních hranic je: 1) pevný: - na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů, - v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý, - v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak, 2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se: - přirozeným změnám polohy jejich koryt, - umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států. V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny. Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic: 1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru, 2) nepřímo: - pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter, - pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic); - pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry. V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice. Průběh státních hranic je v terénu vyznačen: 1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995, 2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu, 3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např. I63,II7,III1,IV28 4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např. 63,72,13,284 5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např. III152A,63A,63B,63C Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např. I15a,I15b,I15c,120a,120b,120c Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků. Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky. Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou. Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží. V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku. Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru. Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ. BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC 14.3MB 5.3MB 15.8MB CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly: 1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic; 2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují: a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942); b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958. 3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří: a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942), b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000, c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983. Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic. Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků. V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky. Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m. Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou: mp ≤ 0,10 m a nadmořská výška se střední chybou: mh≤0,15m. Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou: mp ≤ 0,20 m a jejich nadmořské výšky nebyly určovány. Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE. V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION. Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 × 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krügerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34). Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku. 397kB Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás). Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995. Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957. Klad listů hraničních map 103kB 105kB 113kB 226kB 115kB 222kB 1.1MB 428kB 171kB 1021kB 146kB 1001kB 158kB 1MB 490kB 167kB 1MB 618kB 164kB 1.1MB 132kB 939kB 164kB 1.2MB 139kB 1.2MB 191kB 1.2MB 173kB 1.1MB 544kB 132kB 1.1MB 209kB 1.1MB 517kB 197kB 982kB 127kB 734kB 162kB 947kB 130kB 1.1MB 112kB 856kB 106kB 761kB 117kB 861kB 143kB 884kB 185kB 1MB 474kB 147kB 894kB 155kB 902kB 106kB 656kB 110kB 655kB 111kB 654kB 117kB 652kB 95kB 638kB 102kB 666kB 103kB 651kB 100kB 650kB 108kB 723kB 108kB 681kB 119kB 638kB 145kB 740kB 112kB 698kB 148kB 728kB 145kB 1.2MB 127kB 1.2MB 126kB 1.1MB 144kB 1.1MB 97kB 625kB 104kB 654kB 104kB 714kB 98kB 668kB 101kB 636kB 98kB 798kB 128kB 1019kB 114kB 745kB 102kB 671kB 102kB 684kB 117kB 741kB 127kB 724kB 100kB 671kB 103kB 638kB 107kB 667kB 109kB 653kB 105kB 626kB 129kB 682kB 98kB 671kB 91kB 608kB 112kB 652kB 116kB 728kB 133kB 1.1MB 130kB 1MB 382kB 148kB 1.2MB 505kB 119kB 669kB 96kB 629kB 124kB 1.1MB 148kB 626kB 147kB 715kB 90kB 654kB 100kB 669kB 95kB 623kB 130kB 1.2MB 110kB 835kB 100kB 811kB 124kB 940kB 103kB 668kB 105kB 670kB 99kB 639kB 108kB ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE 3.8MB HRANIČNÍ DOKUMENTY Hraniční úsek II Díl 2 od hraničního znaku 57/1 po hraniční znak 132/16 Stálá česko-polská hraniční komise 2011 OBSAH: Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů Klad listů hraničních map Přehled smluvených značek k hraničním mapám Hraniční mapy a seznamy technických údajů Závěrečný list Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995. CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část. Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu. HRANIČNÍ ÚSEK| DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC ---|--- ČÍSLO| VYMEZENÍ| HRANIČNÍ VODNÍ TOKY (m)| SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m)| Celkem (m) Hraniční příkopy| Hraniční cesty| Úseky přímého vyznačení| Celkem I| Od bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1| 36 894.13| 274.78| 12 186.63| 53 208.10| 65 669.51| 102 563.64 II| Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1, k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obceobce Bílá Voda (Zloty Stok)| 79 392.99| 4 121.39| 2 977.26| 171 842.37| 178 941.02| 258 334.01 III| Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obceobce Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1 ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka| 51 208.22| 546.32| 18 407.03| 186 570.71| 205 524.06| 256 732.28 IV| Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, který je průsečíkem prodloužené střednice Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí Lužické Nisy (Nysa Łużycka)| 50 939.88| 454.05| 12 043.20| 114 843.24| 127 340.49| 178 280.37 CELKEM| 218 435.22| 5 396.54| 45 614.12| 526 464.42| 577 475.08| 795 910.30 GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC Číslo hran. úseku| Geomorfologická jednotka ---|--- Název| Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic český| polský 1| 2| 3| 4 I| Jablunkovské mezihoří Jablunkovská brázda Slezské Beskydy| Beskid Śląski| Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m. Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m, Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m. Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m, který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry). Podbeskydská pahorkatina| Pogórze Śląskie| Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m. Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m. V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza). I, II| Ostravská pánev| Kotlina Ostrawska| Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza). Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem. Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice je Dembina (Dębina) - 255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra). II| Opavská pahorkatina| Płaskowyż Głubczycki| Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků, hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia), Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldřišovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik), Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok). Brantická vrchovina Zlatohorská vrchovina| Góry Opawskie| Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa (Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok), Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd). Žulovská pahorkatina Vidnavská nížina| Przedgórze Paczkowskie| Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina (Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén, pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu. V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok (Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna). III| Rychlebské hory Hanušovická vrchovina| Góry Złote| Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m, Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným výskytem buku, jedle a jeřabiny. Králický Sněžník| Masyw Śnieżnika| Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m. Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) - 1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m, klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku (Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových lesů po terény porostlé kosodřevinou. Kladská kotlina| Kotlina Kłodzka| Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m. V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska). Orlické Hory| Góry Bystrzyckie Góry Orlickie| Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m. V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok), Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok). Podorlická pahorkatina| Pogórze Orlickie| Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok), Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Dolský potok, Strouženský potok). | Góry Stołowe| Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy. V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši, pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze na české straně (Ztracený potok). Broumovská vrchovina| Obniżenie Ścinawki| Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok). | Góry Kamienne| Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch (Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok (Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok (Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica). III, IV| Broumovská vrchovina| Kotlina Kamiennogórska| Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka). IV| Krkonoše| Karkonosze| Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski), Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m, Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m, Sokolník (Sokolnik) -1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska). V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m. Jizerské Hory| Góry Izerskie| Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor (Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území. Frýdlantská pahorkatina| Pogórze Izerskie| Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok), Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok (Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok). Žitavská pánev| Obniżenie Żytawsko \\- Zgorzeleckie| Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota). Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001. PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo. Průběh státních hranic je: 1) pevný: - na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů, - v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý, - v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak, 2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se: - přirozeným změnám polohy jejich koryt, - umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států. V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny. Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic: 1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru, 2) nepřímo: - pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter, - pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic); - pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry. V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice. Průběh státních hranic je v terénu vyznačen: 1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995, 2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu, 3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např. I63,II7,III1,IV28 4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např. 63,72,13,284 5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např. III152A,63A,63B,63C Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např. I15a,I15b,I15c,120a,120b,120c Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků. Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky. Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou. Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží. V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku. Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru. Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ. BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC 14.3MB 5.3MB 15.8MB CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly: 1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic; 2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují: a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942); b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958. 3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří: a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942), b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000, c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983. Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic. Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků. V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky. Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m. Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou: mp≤0,10m a nadmořská výška se střední chybou: mh≤0,15m. Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou: mp≤0,20m a jejich nadmořské výšky nebyly určovány. Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE. V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION. Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 × 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krügerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34). Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku. 397kB Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás). Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995. Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957. Klad listů hraničních map ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE 3.8MB HRANIČNÍ DOKUMENTY Hraniční úsek II Díl 3 od hraničního znaku 132/17 po hraniční znak III/1 Stálá česko-polská hraniční komise 2011 OBSAH: Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů Klad listů hraničních map Přehled smluvených značek k hraničním mapám Hraniční mapy a seznamy technických údajů Seznam hraničních vodních toků Seznam hraničních příkopů Závěrečný list Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995. CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část. Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu. HRANIČNÍ ÚSEK| DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC ---|--- ČÍSLO| VYMEZENÍ| HRANIČNÍ VODNÍ TOKY (m)| SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m)| Celkem (m) Hraniční příkopy| Hraniční cesty| Úseky přímého vyznačení| Celkem I| Od bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky \\- „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) \\- trojitý hraniční znak II/1| 36 894.13| 274.78| 12 186.63| 53 208.10| 65 669.51| 102 563.64 II| Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1, k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obceobce Bílá Voda (Złoty Stok)| 79 392.99| 4 121.39| 2 977.26| 171 842.37| 178 941.02| 258 334.01 III| Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obceobce Bílá Voda (Złoty Stok), k hraničnímu znaku IV/1 ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka| 51 208.22| 546.32| 18 407.03| 186 570.71| 205 524.06| 256 732.28 IV| Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, který je průsečíkem prodloužené střednice Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí Lužické Nisy (Nysa Łużycka)| 50 939.88| 454.05| 12 043.20| 114 843.24| 127 340.49| 178 280.37 CELKEM| 218 435.22| 5 396.54| 45 614.12| 526 464.42| 577 475.08| 795 910.30 GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC Číslo hran. úseku| Geomorfologická jednotka ---|--- Název| Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic český| polský 1| 2| 3| 4 I| Jablunkovské mezihoří Jablunkovská brázda Slezské Beskydy| Beskid Śląski| Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m. Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m, Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m. Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m, který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry). Podbeskydská pahorkatina| Pogórze Śląskie| Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m. Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m. V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza). I, II| Ostravská pánev| Kotlina Ostrawska| Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza). Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem. Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice je Dembina (Dębina) - 255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra). II| Opavská pahorkatina| Płaskowyż Głubczycki| Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků, hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia), Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldřišovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik), Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok). Brantická vrchovina Zlatohorská vrchovina| Góry Opawskie| Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa (Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok), Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd). Žulovská pahorkatina Vidnavská nížina| Przedgórze Paczkowskie| Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina (Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén, pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu. V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok (Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna). III| Rychlebské hory Hanušovická vrchovina| Góry Złote| Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m, Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným výskytem buku, jedle a jeřabiny. Králický Sněžník| Masyw Śnieżnika| Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m. Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) - 1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m, klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku (Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových lesů po terény porostlé kosodřevinou. Kladská kotlina| Kotlina Kłodzka| Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m. V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska). Orlické Hory| Góry Bystrzyckie Góry Orlickie| Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m. V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok), Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok). Podorlická pahorkatina| Pogórze Orlickie| Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok), Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Dolský potok, Strouženský potok). | Góry Stołowe| Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy. V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši, pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze na české straně (Ztracený potok). Broumovská vrchovina| Obniżenie Ścinawki| Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok). | Góry Kamienne| Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch (Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok (Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok (Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica). III, IV| Broumovská vrchovina| Kotlina Kamiennogórska| Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka). IV| Krkonoše| Karkonosze| Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski), Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m, Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m, Sokolník (Sokolnik) -1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska). V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m. Jizerské Hory| Góry Izerskie| Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor (Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území. Frýdlantská pahorkatina| Pogórze Izerskie| Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok), Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok (Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok). Žitavská pánev| Obniżenie Żytawsko \\- Zgorzeleckie| Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota). Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001. PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo. Průběh státních hranic je: 1) pevný: - na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů, - v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý, - v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak, 2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se: - přirozeným změnám polohy jejich koryt, - umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států. V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny. Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic: 1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru, 2) nepřímo: - pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter, - pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic); - pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry. V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice. Průběh státních hranic je v terénu vyznačen: 1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995, 2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu, 3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např. I63,II7,III1,IV28 4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např. 63,72,13,284 5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např. III152A,63A,63B,63C Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např. I15a,I15b,I15c,120a,120b,120c Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků. Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky. Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou. Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží. V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku. Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru. Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ. BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC 14.3MB 5.3MB 15.8MB CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly: 1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic; 2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují: a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942); b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958. 3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří: a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942), b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000, c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983. Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic. Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků. V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky. Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m. Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou: mp≤0,10m a nadmořská výška se střední chybou: mh≤0,15m. Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou: mp≤0,20m a jejich nadmořské výšky nebyly určovány. Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE. V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION. Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 × 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krügerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34). Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku. 397kB Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás). Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995. Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957. Klad listů hraničních map ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE 3.8MB HRANIČNÍ DOKUMENTY Hraniční úsek III Díl 1 od hraničního znaku III/1 po hraniční znak 101/5 Stálá česko-polská hraniční komise 2011 OBSAH: Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů Charakteristika česko-polských státních hranic Charakteristika geodetických a kartografických prací Klad listů hraničních map Přehled smluvených značek k hraničním mapám Hraniční mapy a seznamy technických údajů Závěrečný list Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995. CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část. Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu. HRANIČNÍ ÚSEK| DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC ---|--- ČÍSLO| VYMEZENÍ| HRANIČNÍ VODNÍ TOKY (m)| SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m)| Celkem (m) Hraniční příkopy| Hraniční cesty| Úseky přímého vyznačení| Celkem I| Od bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1| 36 894.13| 274.78| 12 186.63| 53 208.10| 65 669.51| 102 563.64 II| Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1, k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obceobce Bílá Voda (Złoty Stok)| 79 392.99| 4 121.39| 2 977.26| 171 842.37| 178 941.02| 258 334.01 III| Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obceobce Bílá Voda (Złoty Stok), k hraničnímu znaku IV/1 ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka| 51 208.22| 546.32| 18 407.03| 186 570.71| 205 524.06| 256 732.28 IV| Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, který je průsečíkem prodloužené střednice Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí Lužické Nisy (Nysa Łużycka)| 50 939.88| 454.05| 12 043.20| 114 843.24| 127 340.49| 178 280.37 CELKEM| 218 435.22| 5 396.54| 45 614.12| 526 464.42| 577 475.08| 795 910.30 GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC Číslo hran. úseku| Geomorfologická jednotka ---|--- Název| Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic český| polský 1| 2| 3| 4 I| Jablunkovské mezihoří Jablunkovská brázda Slezské Beskydy| Beskid Śląski| Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m. Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m, Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m. Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m, který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry). Podbeskydská pahorkatina| Pogórze Śląskie| Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m. Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m. V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza). I, II| Ostravská pánev| Kotlina Ostrawska| Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza). Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem. Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice je Dembina (Dębina) -255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra). II| Opavská pahorkatina| Płaskowyż Głubczycki| Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků, hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia), Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldři-šovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik), Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok). Brantická vrchovina Zlatohorská vrchovina| Góry Opawskie| Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa (Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok), Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd). Žulovská pahorkatina Vidnavská nížina| Przedgórze Paczkowskie| Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina (Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén, pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu. V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok (Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna). III| Rychlebské hory Hanušovická vrchovina| Góry Złote| Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m, Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným výskytem buku, jedle a jeřabiny. Králický Sněžník| Masyw Śnieżnika| Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m. Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) -1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m, klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku (Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových lesů po terény porostlé kosodřevinou. Kladská kotlina| Kotlina Kłodzka| Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m. V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska). Orlické Hory| Góry Bystrzyckie Góry Orlickie| Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m. V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok), Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok). Podorlická pahorkatina| Pogórze Orlickie| Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok), Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Dolský potok, Strouženský potok). | Góry Stołowe| Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy. V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši, pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze na české straně (Ztracený potok). Broumovská vrchovina| Obniżenie Ścinawki| Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok). | Góry Kamienne| Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch (Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok (Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok (Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica). III, IV| Broumovská vrchovina| Kotlina Kamiennogórska| Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka). IV| Krkonoše| Karkonosze| Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski), Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m, Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m, Sokolník (Sokolnik) - 1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska). V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m. Jizerské Hory| Góry Izerskie| Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor (Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území. Frýdlantská pahorkatina| Pogórze Izerskie| Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok), Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok (Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok). Žitavská pánev| Obniżenie Żytawsko \\- Zgorzeleckie| Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota). Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001. PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo. Průběh státních hranic je: 1) pevný: - na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů, - v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý, - v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak, 2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se: - přirozeným změnám polohy jejich koryt, - umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států. V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny. Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic: 1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru, 2) nepřímo: - pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter, - pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic); - pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry. V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice. Průběh státních hranic je v terénu vyznačen: 1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995, 2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu, 3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např. I63,II7,III1,IV28 4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např. 63,72,13,284 5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např. III152A,63A,63B,63C Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např. I15a,I15b,I15c,120a,120b,120c Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků. Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky. Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou. Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží. V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku. Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru. Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ. BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC 14.3MB 5.3MB 15.8MB CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly: 1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic; 2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují: a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942); b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958. 3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří: a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942), b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000, c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983. Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic. Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků. V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky. Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m. Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou: mp≤0,10m a nadmořská výška se střední chybou: mh≤0,15m. Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou: mp≤0,20m a jejich nadmořské výšky nebyly určovány. Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE. V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION. Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 × 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krügerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34). Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku. 397kB Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás). Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995. Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957. Klad listů hraničních map ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE 3.8MB HRANIČNÍ DOKUMENTY Hraniční úsek III Díl 2 od hraničního znaku 101/6 po hraniční znak 182/20 Stálá česko-polská hraniční komise 2011 OBSAH: Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů Klad listů hraničních map Přehled smluvených značek k hraničním mapám Hraniční mapy a seznamy technických údajů Závěrečný list Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995. CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část. Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu. HRANIČNÍ ÚSEK| DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC ---|--- ČÍSLO| VYMEZENÍ| HRANIČNÍ VODNÍ TOKY (m)| SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m)| Celkem (m) Hraniční příkopy| Hraniční cesty| Úseky přímého vyznačení| Celkem I| Od bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1| 36 894.13| 274.78| 12 186.63| 53 208.10| 65 669.51| 102 563.64 II| Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1, k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obceobce Bílá Voda (Zloty Stok)| 79 392.99| 4 121.39| 2 977.26| 171 842.37| 178 941.02| 258 334.01 III| Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obceobce Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1 ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka| 51 208.22| 546.32| 18 407.03| 186 570.71| 205 524.06| 256 732.28 IV| Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, který je průsečíkem prodloužené střednice Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí Lužické Nisy (Nysa Łużycka)| 50 939.88| 454.05| 12 043.20| 114 843.24| 127 340.49| 178 280.37 CELKEM| 218 435.22| 5 396.54| 45 614.12| 526 464.42| 577 475.08| 795 910.30 GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC Číslo hran. úseku| Geomorfologická jednotka ---|--- Název| Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic český| polský 1| 2| 3| 4 I| Jablunkovské mezihoří Jablunkovská brázda Slezské Beskydy| Beskid Śląski| Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m. Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m, Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m. Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m, který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry). Podbeskydská pahorkatina| Pogórze Śląskie| Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m. Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m. V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza). I, II| Ostravská pánev| Kotlina Ostrawska| Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza). Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem. Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice je Dembina (Dębina) - 255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra). II| Opavská pahorkatina| Płaskowyż Głubczycki| Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků, hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia), Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldřišovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik), Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok). Brantická vrchovina Zlatohorská vrchovina| Góry Opawskie| Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa (Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok), Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd). Žulovská pahorkatina Vidnavská nížina| Przedgórze Paczkowskie| Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina (Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén, pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu. V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok (Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna). III| Rychlebské hory Hanušovická vrchovina| Góry Złote| Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m, Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným výskytem buku, jedle a jeřabiny. Králický Sněžník| Masyw Śnieżnika| Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m. Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) - 1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m, klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku (Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových lesů po terény porostlé kosodřevinou. Kladská kotlina| Kotlina Kłodzka| Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m. V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska). Orlické Hory| Góry Bystrzyckie Góry Orlickie| Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m. V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok), Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok). Podorlická pahorkatina| Pogórze Orlickie| Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok), Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Dolský potok, Strouženský potok). Broumovská vrchovina| Góry Stołowe| Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy. V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši, pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze na české straně (Ztracený potok). Obniżenie Ścinawki| Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok). Góry Kamienne| Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch (Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok (Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok (Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica). III, IV| Broumovská vrchovina| Kotlina Kamiennogórska| Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka). IV| Krkonoše| Karkonosze| Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski), Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m, Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m, Sokolník (Sokolnik) -1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska). V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m. Jizerské Hory| Góry Izerskie| Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor (Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území. Frýdlantská pahorkatina| Pogórze Izerskie| Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok), Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok (Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok). Žitavská pánev| Obniżenie Żytawsko \\- Zgorzeleckie| Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota). Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001. PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo. Průběh státních hranic je: 1) pevný: - na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů, - v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý, - v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak, 2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se: - přirozeným změnám polohy jejich koryt, - umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států. V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny. Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic: 1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru, 2) nepřímo: - pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter, - pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic); - pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry. V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice. Průběh státních hranic je v terénu vyznačen: 1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995, 2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu, 3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např. I63,II7,III1,IV28 4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např. 63,72,13,284 5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např. III152A,63A,63B,63C Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např. I15a,I15b,I15c,120a,120b,120c Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků. Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky. Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou. Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží. V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku. Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru. Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ. BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC 14.3MB 5.3MB 15.8MB CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly: 1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic; 2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují: a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942); b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958. 3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří: a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942), b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000, c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983. Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic. Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků. V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky. Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m. Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou: mp≤0,10m a nadmořská výška se střední chybou: mh≤0,15m. Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou: mp≤0,20m a jejich nadmořské výšky nebyly určovány. Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE. V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION. Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 × 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krügerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34). Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku. 397kB Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás). Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995. Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957. Klad listů hraničních map ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE 3.8MB HRANIČNÍ DOKUMENTY Hraniční úsek III Díl 3 od hraničního znaku 182/21 po hraniční znak IV/1 Stálá česko-polská hraniční komise 2011 OBSAH: Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů Klad listů hraničních map Přehled smluvených značek k hraničním mapám Hraniční mapy a seznamy technických údajů Seznam hraničních vodních toků Seznam hraničních cest Seznam hraničních příkopů Závěrečný list Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995. CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část. Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu. HRANIČNÍ ÚSEK| DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC ---|--- ČÍSLO| VYMEZENÍ| HRANIČNÍ VODNÍ TOKY (m)| SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m)| Celkem (m) Hraniční příkopy| Hraniční cesty| Úseky přímého vyznačení| Celkem I| Od bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1| 36 894.13| 274.78| 12 186.63| 53 208.10| 65 669.51| 102 563.64 II| Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1, k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obceobce Bílá Voda (Zloty Stok)| 79 392.99| 4 121.39| 2 977.26| 171 842.37| 178 941.02| 258 334.01 III| Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obceobce Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1 ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka| 51 208.22| 546.32| 18 407.03| 186 570.71| 205 524.06| 256 732.28 IV| Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, který je průsečíkem prodloužené střednice Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí Lužické Nisy (Nysa Łużycka)| 50 939.88| 454.05| 12 043.20| 114 843.24| 127 340.49| 178 280.37 CELKEM| 218 435.22| 5 396.54| 45 614.12| 526 464.42| 577 475.08| 795 910.30 GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC Číslo hran. úseku| Geomorfologická jednotka ---|--- Název| Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic český| polský 1| 2| 3| 4 I| Jablunkovské mezihoří Jablunkovská brázda Slezské Beskydy| Beskid Śląski| Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m. Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m, Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m. Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m, který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry). Podbeskydská pahorkatina| Pogórze Śląskie| Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m. Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m. V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza). I, II| Ostravská pánev| Kotlina Ostrawska| Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza). Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem. Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice je Dembina (Dębina) - 255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra). II| Opavská pahorkatina| Płaskowyż Głubczycki| Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků, hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia), Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldřišovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik), Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok). Brantická vrchovina Zlatohorská vrchovina| Góry Opawskie| Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa (Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok), Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd). Žulovská pahorkatina Vidnavská nížina| Przedgórze Paczkowskie| Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina (Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén, pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu. V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok (Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna). III| Rychlebské hory Hanušovická vrchovina| Góry Złote| Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m, Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným výskytem buku, jedle a jeřabiny. Králický Sněžník| Masyw Śnieżnika| Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m. Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) - 1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m, klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku (Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových lesů po terény porostlé kosodřevinou. Kladská kotlina| Kotlina Kłodzka| Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m. V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska). Orlické Hory| Góry Bystrzyckie Góry Orlickie| Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m. V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok), Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok). Podorlická pahorkatina| Pogórze Orlickie| Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok), Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Dolský potok, Strouženský potok). | Góry Stołowe| Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy. V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši, pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze na české straně (Ztracený potok). Broumovská vrchovina| Obniżenie Ścinawki| Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok). | Góry Kamienne| Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch (Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok (Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok (Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica). III, IV| Broumovská vrchovina| Kotlina Kamiennogórska| Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka). IV| Krkonoše| Karkonosze| Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski), Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m, Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m, Sokolník (Sokolnik) -1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska). V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m. Jizerské Hory| Góry Izerskie| Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor (Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území. Frýdlantská pahorkatina| Pogórze Izerskie| Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok), Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok (Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok). Žitavská pánev| Obniżenie Żytawsko \\- Zgorzeleckie| Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota). Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem českopolských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001. PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo. Průběh státních hranic je: 1) pevný: - na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů, - v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý, - v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak, 2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se: - přirozeným změnám polohy jejich koryt, - umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států. V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny. Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic: 1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru, 2) nepřímo: - pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter, - pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic); - pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry. V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice. Průběh státních hranic je v terénu vyznačen: 1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995, 2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu, 3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např. I63,II7,III1,IV28 4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např. 63,72,13,284 5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např. III152A,63A,63B,63C Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např. I15a,I15b,I15c,120a,120b,120c Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků. Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky. Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou. Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží. V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku. Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru. Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ. BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC 14.3MB 5.3MB 15.8MB CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly: 1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic; 2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují: a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942); b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958. 3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří: a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942), b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000, c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983. Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic. Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků. V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky. Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m. Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou: mp≤0,10m a nadmořská výška se střední chybou: mh≤0,15m. Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou: mp≤0,20m a jejich nadmořské výšky nebyly určovány. Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE. V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION. Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 x 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18° zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krügerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34). Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku. 397kB Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás). Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995. Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957. PŘEHLED SMLUVENÝCH ZNAČEK K HRANIČNÍM MAPÁM Klad listů hraničních map ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE 3.8MB HRANIČNÍ DOKUMENTY Hraniční úsek IV Díl 1 od hraničního znaku IV/1 po hraniční znak 52/18 Stálá česko-polská hraniční komise 2011 OBSAH: Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů Charakteristika česko-polských státních hranic Charakteristika geodetických a kartografických prací Klad listů hraničních map Přehled smluvených značek k hraničním mapám Hraniční mapy a seznamy technických údajů Závěrečný list Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995. CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část. Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu. HRANIČNÍ ÚSEK| DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC ---|--- ČÍSLO| VYMEZENÍ| HRANIČNÍ VODNÍ TOKY (m)| SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m)| Celkem (m) Hraniční příkopy| Hraniční cesty| Úseky přímého vyznačení| Celkem I| Od bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1| 36 894.13| 274.78| 12 186.63| 53 208.10| 65 669.51| 102 563.64 II| Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1, k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obceobce Bílá Voda (Zloty Stok)| 79 392.99| 4 121.39| 2 977.26| 171 842.37| 178 941.02| 258 334.01 III| Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obceobce Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1 ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka| 51 208.22| 546.32| 18 407.03| 186 570.71| 205 524.06| 256 732.28 IV| Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, který je průsečíkem prodloužené střednice Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí Lužické Nisy (Nysa Łużycka)| 50 939.88| 454.05| 12 043.20| 114 843.24| 127 340.49| 178 280.37 CELKEM| 218 435.22| 5 396.54| 45 614.12| 526 464.42| 577 475.08| 795 910.30 GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC Číslo hran. úseku| Geomorfologická jednotka ---|--- Název| Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic český| polský 1| 2| 3| 4 I| Jablunkovské mezihoří Jablunkovská brázda Slezské Beskydy| Beskid Śląski| Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m. Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m, Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m. Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m, který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry). Podbeskydská pahorkatina| Pogórze Śląskie| Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m. Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m. V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza). I, II| Ostravská pánev| Kotlina Ostrawska| Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza). Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem. Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice je Dembina (Dębina) - 255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra). II| Opavská pahorkatina| Płaskowyż Głubczycki| Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků, hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia), Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldřišovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik), Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok). Brantická vrchovina Zlatohorská vrchovina| Góry Opawskie| Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa (Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok), Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd). Žulovská pahorkatina Vidnavská nížina| Przedgórze Paczkowskie| Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina (Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén, pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu. V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok (Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna). III| Rychlebské hory Hanušovická vrchovina| Góry Złote| Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m, Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným výskytem buku, jedle a jeřabiny. Králický Sněžník| Masyw Śnieżnika| Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m. Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) - 1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m, klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku (Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových lesů po terény porostlé kosodřevinou. Kladská kotlina| Kotlina Kłodzka| Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m. V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska). Orlické Hory| Góry Bystrzyckie Góry Orlickie| Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m. V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok), Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok). Podorlická pahorkatina| Pogórze Orlickie| Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok), Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Dolský potok, Strouženský potok). Broumovská vrchovina| Góry Stołowe| Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy. V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši, pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze na české straně (Ztracený potok). Obniżenie Ścinawki| Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok). Góry Kamienne| Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch (Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok (Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok (Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica). III, IV| Broumovská vrchovina| Kotlina Kamiennogórska| Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka). IV| Krkonoše| Karkonosze| Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski), Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m, Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m, Sokolník (Sokolnik) -1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska). V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m. Jizerské Hory| Góry Izerskie| Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor (Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území. Frýdlantská pahorkatina| Pogórze Izerskie| Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok), Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok (Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok). Žitavská pánev| Obniżenie Żytawsko \\- Zgorzeleckie| Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota). Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001. PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo. Průběh státních hranic je: 1) pevný: - na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů, - v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý, - v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak, 2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se: - přirozeným změnám polohy jejich koryt, - umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států. V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny. Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic: 1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru, 2) nepřímo: - pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter, - pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic); - pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry. V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice. Průběh státních hranic je v terénu vyznačen: 1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995, 2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu, 3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např. I63,II7,III1,IV28 4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např. 63,72,13,284 5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např. III152A,63A,63B,63C Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např. I15a,I15b,I15c,120a,120b,120c Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků. Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky. Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou. Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží. V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku. Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru. Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ. BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC 14.3MB 5.3MB 15.8MB CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly: 1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic; 2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují: a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942); b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958. 3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří: a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942), b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000, c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983. Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic. Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků. V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky. Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m. Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou: mp≤0,10m a nadmořská výška se střední chybou: mh≤0,15m. Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou: mp≤0,20m a jejich nadmořské výšky nebyly určovány. Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE. V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION. Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 x 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krügerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34). Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku. 397kB Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás). Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995. Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957. Klad listů hraničních map ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE 3.8MB HRANIČNÍ DOKUMENTY Hraniční úsek IV Díl 2 od hraničního znaku 52/19 po hraniční znak 96/7 Stálá česko-polská hraniční komise 2011 OBSAH: Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů Klad listů hraničních map Přehled smluvených značek k hraničním mapám Hraniční mapy a seznamy technických údajů Závěrečný list Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995. CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část. Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu. HRANIČNÍ ÚSEK| DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC ---|--- ČÍSLO| VYMEZENÍ| HRANIČNÍ VODNÍ TOKY (m)| SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m)| Celkem (m) Hraniční příkopy| Hraniční cesty| Úseky přímého vyznačení| Celkem I| Od bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1| 36 894.13| 274.78| 12 186.63| 53 208.10| 65 669.51| 102 563.64 II| Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1, k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obceobce Bílá Voda (Zloty Stok)| 79 392.99| 4 121.39| 2 977.26| 171 842.37| 178 941.02| 258 334.01 III| Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obceobce Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1 ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka| 51 208.22| 546.32| 18 407.03| 186 570.71| 205 524.06| 256 732.28 IV| Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, který je průsečíkem prodloužené střednice Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí Lužické Nisy (Nysa Łużycka)| 50 939.88| 454.05| 12 043.20| 114 843.24| 127 340.49| 178 280.37 CELKEM| 218 435.22| 5 396.54| 45 614.12| 526 464.42| 577 475.08| 795 910.30 GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC Číslo hran. úseku| Geomorfologická jednotka ---|--- Název| Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic český| polský 1| 2| 3| 4 I| Jablunkovské mezihoří Jablunkovská brázda Slezské Beskydy| Beskid Śląski| Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m. Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m, Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m. Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m, který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry). Podbeskydská pahorkatina| Pogórze Śląskie| Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m. Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m. V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza). I, II| Ostravská pánev| Kotlina Ostrawska| Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza). Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem. Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice je Dembina (Dębina) - 255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra). II| Opavská pahorkatina| Płaskowyż Głubczycki| Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků, hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia), Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldřišovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik), Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok). Brantická vrchovina Zlatohorská vrchovina| Góry Opawskie| Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa (Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok), Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd). Žulovská pahorkatina Vidnavská nížina| Przedgórze Paczkowskie| Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina (Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén, pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu. V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok (Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna). III| Rychlebské hory Hanušovická vrchovina| Góry Złote| Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m, Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným výskytem buku, jedle a jeřabiny. Králický Sněžník| Masyw Śnieżnika| Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m. Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) - 1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m, klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku (Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových lesů po terény porostlé kosodřevinou. Kladská kotlina| Kotlina Kłodzka| Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m. V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska). Orlické Hory| Góry Bystrzyckie Góry Orlickie| Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m. V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok), Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok). Podorlická pahorkatina| Pogórze Orlickie| Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok), Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Dolský potok, Strouženský potok). Broumovská vrchovina| Góry Stołowe| Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy. V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši, pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze na české straně (Ztracený potok). Obniżenie Ścinawki| Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok). Góry Kamienne| Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch (Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok (Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok (Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica). III, IV| Broumovská vrchovina| Kotlina Kamiennogórska| Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka). IV| Krkonoše| Karkonosze| Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski), Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m, Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m, Sokolník (Sokolnik) -1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska). V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m. Jizerské Hory| Góry Izerskie| Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor (Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území. Frýdlantská pahorkatina| Pogórze Izerskie| Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok), Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok (Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok). Žitavská pánev| Obniżenie Żytawsko \\- Zgorzeleckie| Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota). Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001. PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo. Průběh státních hranic je: 1) pevný: - na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů, - v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý, - v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak, 2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se: - přirozeným změnám polohy jejich koryt, - umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států. V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny. Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic: 1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru, 2) nepřímo: - pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter, - pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic); - pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry. V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice. Průběh státních hranic je v terénu vyznačen: 1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995, 2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu, 3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např. I63,II7,III1,IV28 4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např. 63,72,13,284 5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např. III152A,63A,63B,63C Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např. I15a,I15b,I15c,120a,120b,120c Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků. Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky. Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou. Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží. V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku. Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru. Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ. BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC 14.3MB 5.3MB 15.8MB CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly: 1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic; 2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují: a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942); b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958. 3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří: a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942), b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000, c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983. Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic. Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků. V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky. Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m. Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou: mp≤0,10m a nadmořská výška se střední chybou: mh≤0,15m. Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou: mp≤0,20m a jejich nadmořské výšky nebyly určovány. Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE. V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION. Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 x 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krügerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34). Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku. 397kB Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás). Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995. Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957. Klad listů hraničních map ČESKO-POLSKÉ STÁTNÍ HRANICE 3.8MB HRANIČNÍ DOKUMENTY Hraniční úsek IV Díl 3 od hraničního znaku 96/8 po bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo Stálá česko-polská hraniční komise 2011 OBSAH: Právní základ vyhotovení hraničních dokumentů Klad listů hraničních map Přehled smluvených značek k hraničním mapám Hraniční mapy a seznamy technických údajů Seznam hraničních vodních toků Seznam hraničních cest Seznam hraničních příkopů Závěrečný list Hraniční dokumenty obsažené v tomto dílu byly vyhotoveny v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008 Stálou česko-polskou Hraniční komisí v souladu s článkem 10, odst. 4 a článkem 21, odst. 1, písm. g) Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995. CHARAKTERISTIKA ČESKO-POLSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část. Podle článku 7 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích jsou česko-polské státní hranice rozděleny na čtyři hraniční úseky označené římskými číslicemi I, II, III a IV. Vymezení jednotlivých hraničních úseků s jejich délkami je uvedeno v následujícím přehledu. HRANIČNÍ ÚSEK| DÉLKA STÁTNÍCH HRANIC ---|--- ČÍSLO| VYMEZENÍ| HRANIČNÍ VODNÍ TOKY (m)| SUCHÉ ÚSEKY STÁTNÍCH HRANIC (m)| Celkem (m) Hraniční příkopy| Hraniční cesty| Úseky přímého vyznačení| Celkem I| Od bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který je průsečíkem střednice bezejmenného potoka s přímou spojnicí hraničních znaků I/1 a 1/1 k průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1| 36 894.13| 274.78| 12 186.63| 53 208.10| 65 669.51| 102 563.64 II| Od průsečíku prodloužení střednice Olše (Olza) se střednicí Odry (Odra) - trojitý hraniční znak II/1, k hraničnímu znaku III/1, ležícímu v katastru obceobce Bílá Voda (Zloty Stok)| 79 392.99| 4 121.39| 2 977.26| 171 842.37| 178 941.02| 258 334.01 III| Od hraničního znaku III/1, ležícího v katastru obceobce Bílá Voda (Zloty Stok), k hraničnímu znaku IV/1 ležícímu na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka| 51 208.22| 546.32| 18 407.03| 186 570.71| 205 524.06| 256 732.28 IV| Od hraničního znaku IV/1, ležícího na jihovýchodním okraji silnice spojující českou obecobec Královec s polskou obcíobcí Lubawka k bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, který je průsečíkem prodloužené střednice Oldřichovského potoka (Lubota) se střednicí Lužické Nisy (Nysa Łużycka)| 50 939.88| 454.05| 12 043.20| 114 843.24| 127 340.49| 178 280.37 CELKEM| 218 435.22| 5 396.54| 45 614.12| 526 464.42| 577 475.08| 795 910.30 GEOGRAFICKÝ POPIS PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC Číslo hran. úseku| Geomorfologická jednotka ---|--- Název| Charakteristika v oblasti průběhu státních hranic český| polský 1| 2| 3| 4 I| Jablunkovské mezihoří Jablunkovská brázda Slezské Beskydy| Beskid Śląski| Horský terén, porostlý bukovo-smrkovými a smrkovými lesy, ležící v nadmořské výšce mezi 550 až 995 m. Hlavní oblastí je oblast Čantoryje (Czantoria) s nejvyššími vrchy: Velký Stožek (Stożek) - 978 m, Česlar (Cieślar) - 920 m, Velký Sošov (Soszów Wielki) - 885 m a Malý Sošov (Soszów Mały) - 764 m. Na konci oblasti Čantoryje (Pasmo Czantoria) leží vrch Velká Čantoryje (Czantoria Wielka) - 995 m, který je od dříve uvedených vrchů oddělen Beskydským sedlem (Przełęcz Beskid). V úseku o celkové délce cca 3 km probíhají státní hranice vodními toky: Oleška (Olecka), Olše (Olza) a Bystrý potok (Bystry). Podbeskydská pahorkatina| Pogórze Śląskie| Zvlněný terén o střední nadmořské výšce cca 400 m. Hloubka údolí nepřekračuje 50 m. Hlavní vyvýšeninou, která se dotýká státních hranic je Vružná (Wróżna) - 532 m. V úseku o celkové délce cca 0,5 km probíhají státní hranice vodními toky Líštnice (Lesznica) a Olše (Olza). I, II| Ostravská pánev| Kotlina Ostrawska| Oblast, která je od Podbeskydské pahorkatiny (Pogórze Śląskie) oddělená údolím Olše (Olza). Z větší části se jedná o nezalesněný terén, v některých místech porostlý smrkovým lesem. Vyvýšeniny se zde vyskytují sporadicky. Jednou z mála, přes kterou probíhají státní hranice je Dembina (Dębina) - 255 m. V úseku o celkové délce cca 41 km probíhají státní hranice vodními toky Olše (Olza), Petrůvka (Piotrówka) a Odra (Odra). II| Opavská pahorkatina| Płaskowyż Głubczycki| Lehce zvlněný terén ležící v nadmořské výšce cca 200 až 320 m. Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný a málo zalesněný terén. Terén je protínán velkým množstvím úvozů a údolími potoků, hraniční čára probíhá střídavě po souši a střednicemi těchto potoků. V úseku o celkové délce cca 41 km státní hranice probíhají vodními toky Píšťský potok (Młynówka Bolesław), Hůrka (Grabia), Strahovický potok (Strachowicki Potok), Oldřišovský potok (Krzanówka), Rudník (Rudnik), Pština (Rozumicki Potok), Radynka (Radynka), Opava (Opawa), Opavice (Opawica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Pasecký potok, Ochoz, Bažantí potok, Celní potok). Brantická vrchovina Zlatohorská vrchovina| Góry Opawskie| Nevelké horské pásmo porostlé smíšenými bukovo-smrkovými lesy. Toto pásmo se táhne podél linie Krnov - Głuchołazy. Tato oblast je charakterizována nepříliš vysokými hřebeny a návršími. Státní hranice probíhají kolem vyvýšenin Wężowa - 362 m, Lipowiec - 369 m, Zamkowa - 568 m na polském území a přes vrch Velká Stříbrná (Srebrna Kopa) - 785 m a přes nejvyšší vrch této oblasti Biskupská Kupa (Biskupia Kopa) - 891 m. V úseku o celkové délce cca 30 km probíhají státní hranice vodními toky Biskupický potok (Wielki Potok), Hrozová (Wielki Potok, Cieklec), Pomezní potok (Pograniczny Potok), Sádecký potok (Bystry Potok), Hraniční potok (Graniczny Potok), Olešnice (Oleśnica), bezejmenným potokem a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Bartultovický potok, Lesní potok, Hvozd). Žulovská pahorkatina Vidnavská nížina| Przedgórze Paczkowskie| Lehce zvlněný terén o nadmořské výšce cca 200 až 400 m, který je terénem, kterým přechází Zlatohorská vrchovina (Góry Opawskie) do Rychlebských hor (Góry Złote). Jedná se o intenzivně zemědělsky využívaný, málo zalesněný terén, pokud se zde nacházejí lesy, pak se jedná o lesy smíšené, převážně smrkové, borovicové s občasným výskytem dubu. V úseku o celkové délce cca 0,6 km probíhají státní hranice vodními toky Bělá (Biała Głuchołaska), Kolnovický potok (Gierałcicki) a Vojtovický potok (Świdna). III| Rychlebské hory Hanušovická vrchovina| Góry Złote| Oblast je charakterizována výraznými hřbety a strmými úbočími. Státní hranice probíhají po hlavním hřbetu Rychlebských hor (Góry Złote) přes vrchol Borůvkové hory (Borowkowa) - 900 m, vrchol Koníček (Kobyla Kopa) - 851 m, Černý vrch (Czernik) - 826 m, Hraniční vrch (Góra Szew) - 752 m, Kovadlina (Kowadło) - 989 m. Štítové partie Rychlebských hor (Góry Złote) jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným výskytem buku, jedle a jeřabiny. Králický Sněžník| Masyw Śnieżnika| Masiv Králického Sněžníku (Śnieżnik) je rozlehlou oblastí, jejíž boční ramena vystupují do nadmořské výšky cca 1100 až 1300 m a hlavní vrchol dosahuje na česko-polských státních hranicích nadmořské výšky 1423 m. Státní hranice v této oblasti probíhají přes vrcholy: Brousek (Brunek) - 1114 m, Polská hora (Rudawiec) - 1106 m, klesají do Kladského sedla (Przełęcz Płoszczyna) a odtud se zvedají k nezalesněnému vrcholu Králického Sněžníku (Śnieżnik) - 1423 m, dále probíhají přes vrcholy Malý Sněžník (Mały Śnieżnik) - 1325 m, Výrovník (Puchacz) - 1190 m a Klepáč (Trójmorski Wierch) - 1144 m. Státní hranice protínají jednotlivá pásma horské vegetace, od smrkových lesů po terény porostlé kosodřevinou. Kladská kotlina| Kotlina Kłodzka| Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka) je oblastí, v níž převažuje orná půda a pastviny. Většinou ploché dno kotliny je v některých místech protnuto zalesněnými návršími. Střední nadmořská výška terénu je zde cca 300 m. V této oblasti státní hranice protínají Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska). Orlické Hory| Góry Bystrzyckie Góry Orlickie| Oblast je po obou stranách státních hranic charakterizována plochými hřbety porostlými smrkovými lesy a oddělenými údolími potoků. Státní hranice dále probíhají přes vrchol Vrchmezí (Orlica) - 1084 m. V úseku o celkové délce cca 39 km probíhají státní hranice vodními toky Červený potok (Czerwony Potok), Divoká Orlice (Orlica) a Černý potok (Czarny Potok). Podorlická pahorkatina| Pogórze Orlickie| Oblast Podorlické pahorkatiny (Pogórze Orlickie) je převážně nezalesněný terén ležící v nadmořské výšce cca 350 až 630 m. Pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o lesy smrkové. V úseku o celkové délce cca 4 km státní hranice probíhají vodními toky Kotelský potok (Kocielski Potok), Olešenka (Oleśnicki Potok), Střela (Klikawa), Brlenka (Berlenka), Čermná (Czermnica) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Dolský potok, Strouženský potok). Broumovská vrchovina| Góry Stołowe| Oblast má charakter skalních stolů se strmými svahy, protnutých malými údolími. Leží v nadmořské výšce cca 600 až 900 m. V údolích se nacházejí rašeliniště. Rostlinný porost tvoří převážně smrkovo-borovicové lesy. V nižších partiích se nacházejí louky poseté skálami. Státní hranice v této oblasti probíhají především po souši, pouze v úseku cca 1 km probíhají střednicemi Trnkavy (Machowski Potok) a potokem, které je pojmenován pouze na české straně (Ztracený potok). Obniżenie Ścinawki| Tato oblast je plochou nezalesněnou kotlinou ležící v nadmořské výšce cca 400 m. V úseku cca 2 km státní hranice probíhají střednicí Božanovského potoka (Bożanowski Potok). Góry Kamienne| Oblast je charakteristická strmými úbočími s členitým profilem hřbetu. Státní hranice probíhají přes Jedlový vrch (Bukowa) - 735 m, Javorový vrch (Płoniec) - 775 m, Ruprechtický Špičák (Szpiczak) - 873 m. Svahy jsou porostlé bukovo-smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 5 km probíhají státní hranice vodními toky Starostínský potok (Starościński Potok), Lipový potok (Lipowy Potok), Zdoňovský potok (Zdoniowski Potok), Kamenný potok (Kamienny Potok) a Petříkovický potok (Ostróżnica). III, IV| Broumovská vrchovina| Kotlina Kamiennogórska| Oblast leží v nadmořské výšce cca 500 m. Její součástí je z české strany Královecké sedlo, z polské strany Obniżenie Kamiennej Góry, Brama Lubawska, Kotlina Krzeszowska a Obniżenie Leska. Terén je porostlý převážně smrkovými lesy. V úseku cca 3 km probíhají státní hranice vodním tokem, který je pojmenován pouze na české straně (Královecký potok) a Černý potok (Czarnuszka). IV| Krkonoše| Karkonosze| Krkonoše (Karkonosze) jsou nejvýše položenou částí česko-polských státních hranic. Státní hranice probíhají přes Pomezní hřeben (Grzbiet Lasocki), Pomezní boudy (Przełęcz Okraj), Lesní hřeben (Grzbiet Kowarski), Svorovou horu (Czarna Kopa) - 1410 m, Sněžku (Śnieżka) - 1604 m, Malý Šišák (Mały Szyszak) - 1439 m, Dívčí kameny (Śląskie Kamienie), Velký Šišák (Śmielec) - 1410 m, Vysoké Kolo (Wielki Szyszak) - 1508 m, Sokolník (Sokolnik) -1384 m, Luboch (Kamiennik) - 1293 m k Novosvětskému průsmyku (Przełęcz Szklarska). V této oblasti protínají státní hranice jednotlivá pásma horské vegetace počínaje smrkovými lesy, přes oblasti porostlé kosodřevinou až k bezlesým štítům ležícím v nadmořských výškách nad 1400 m. Jizerské Hory| Góry Izerskie| Jizerské hory (Góry Izerskie) jsou tvořeny čtyřmi rovnoběžnými hřebeny, na české straně Vlašský hřeben a Střední hřeben jizerský, na polské straně Grzbiet Kamienicki a Wysoki Grzbiet. Oblast Jizerských hor (Góry Izerskie) je porostlá většinou smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 19 km probíhají státní hranice vodními toky Jizera (Izera) a Lužický potok (Łużyca). Mezi uvedenými vodními toky probíhají státní hranice kolem vrcholu Smrk - 1124 m ležícího na českém území. Frýdlantská pahorkatina| Pogórze Izerskie| Oblast leží ve střední nadmořské výšce cca 400 m, je většinou porostlá bukovo-smrkovými a smrkovými lesy. V úseku o celkové délce cca 26 km probíhají státní hranice vodními toky Jindřichovický potok (Miłoszowski Potok), Červená voda (Czerwona Woda), Kočičí potok (Kocia), Smědá (Witka), Boreček (Boreczek), Javornický potok (Jawornicki Potok), Saňský potok (Ziębówka), Višňovský potok (Okleśna) a potoky, které jsou pojmenovány pouze na české straně (Srbský potok, Habartický potok, Černouský potok, Davídkův potok). Žitavská pánev| Obniżenie Żytawsko \\- Zgorzeleckie| Oblast leží v nadmořské výšce cca 230 až 350 m, terén je málo zalesněný, pokud se zde vyskytují lesy, potom se jedná o jehličnaté lesy převážně smrkové a borovicové. V úseku o celkové délce cca 4 km probíhají státní hranice vodními toky Oleška (Miedzianka) a Oldřichovský potok (Lubota). Nejsevernějším bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod střednice hraničního vodního toku Smědá (Witka), který leží v hraničním úseku IV, ve vzdálenosti cca 31,5 m severně od hraničního znaku 105/28. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 209 0033 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/209. Nejjižněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky - „BESKYDY” („BESKID”), který se nachází v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 001 0001 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/001. Nejvýchodněji položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem spojnice mezníků I/12a a I/12b zdvojeného hraničního znaku I/12 se střednicí hraničního vodního toku Oleška (Olecka), ležící v hraničním úseku I. V hraničních dokumentech je tento bod uveden pod číslem 010 0002 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě I/010. Nejzápadněji položeným bodem česko-polských státních hranic je bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo, ležící v hraničním úseku IV. Tento bod je uveden pod číslem 280 0020 a jeho poloha je zobrazena v hraniční mapě IV/280. Nejvýše položeným bodem česko-polských státních hranic je hraniční znak IV/28 na vrcholu hory Sněžka (Śnieżka), ležící v hraničním úseku IV a zobrazený v hraniční mapě IV/048. Nejníže položeným bodem česko-polských státních hranic je nevyznačený lomový bod hraniční čáry, který je průsečíkem prodloužené střednice řeky Olše (Olza) se střednicí řeky Odry (Odra), který je současně koncovým bodem hraničního úseku I a počátečním bodem hraničního úseku II. Tento bod je uveden pod číslem 158 0012 v hraničním úseku I a 001 0001 v hraničním úseku II a jeho poloha je zobrazena v hraničních mapách I/158 a II/001. PRŮBĚH A VYZNAČENÍ STÁTNÍCH HRANIC Hraniční čára je určena body, jejichž poloha je dána geodetickými souřadnicemi a její průběh je v terénu vyznačen přímo nebo nepřímo hraničními znaky. Hraniční znak je bod, který je určen geodetickými souřadnicemi, jehož poloha je v terénu trvale vyznačena, a který má číslo. Průběh státních hranic je: 1) pevný: - na suchých úsecích - hraniční čára probíhá po přímých spojnicích po sobě následujících hraničních znaků stabilizovaných v lomových bodech určujících její průběh a osami hraničních cest a hraničních příkopů, - v místech, kde hraniční čára protíná stojaté vody nebo vodní toky přecházejíc z jednoho břehu na druhý, - v místech přechodu hraniční čáry ze suchého úseku do hraničního vodního toku a naopak, 2) pohyblivý - hraniční čára probíhá střednicemi hraničních vodních toků a přizpůsobuje se: - přirozeným změnám polohy jejich koryt, - umělým změnám koryt vzniklým v důsledku regulací, provedených po dohodě příslušných orgánů obou států. V případě výskytu ostrovů trvalého charakteru na hraničních vodních tocích probíhá hraniční čára jejich hlavními rameny. Hraniční znaky vyznačují průběh státních hranic: 1) přímo - pokud jsou stabilizovány v bodech určujících hraniční čáru, 2) nepřímo: - pokud jsou stabilizovány střídavě po obou stranách hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - hraniční znaky v tomto případě mají pouze informativní charakter, - pokud jsou stabilizovány na začátku a konci hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků - tyto znaky jsou současně jedním z prvků vyznačujících polohu počátečního nebo koncového bodu hraniční cesty, hraničního příkopu nebo hraničního vodního toku (v některých případech jsou hraniční znaky stabilizovány v bodech vyznačujících hraniční čáru a v těchto případech přímo vyznačují průběh státních hranic); - pokud vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná jejich stabilizace v lomových bodech hraniční čáry. V úsecích hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků (nepřímé vyznačení) je průběh státních hranic definován body, které jsou určeny geodetickými souřadnicemi (tzv. nevyznačené lomové body hraniční čáry), které určují jejich osy nebo střednice. Průběh státních hranic je v terénu vyznačen: 1) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” („BESKID”) je vyznačen nepřímo třemi žulovými monolity v souladu s Protokolem o bodu styku státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky „BESKYDY” podepsaným v Praze dne 6. listopadu 1995, 2) bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo je v terénu vyznačen nepřímo třemi trojbokými železobetonovými monolity, umístěnými po jednom na územích všech třech států a opatřenými státními znaky příslušného státu, 3) hlavními hraničními znaky očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je římská číslice označující číslo hraničního úseku a ve jmenovateli arabská číslice označující číslo hlavního hraničního znaku v pořadí v daném úseku, např. I63,II7,III1,IV28 4) pomocnými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními hraničními znaky, očíslovanými čísly ve tvaru zlomku, v jehož čitateli je arabská číslice označující číslo předcházejícího hlavního hraničního znaku a ve jmenovateli arabské číslice označující číslo pomocného hraničního znaku podle jeho pořadí za hlavním hraničním znakem, např. 63,72,13,284 5) doplňkovými hraničními znaky, které se nacházejí mezi dvěma sousedními hlavními nebo pomocnými hraničními znaky, očíslovanými čísly předcházejícího hlavního nebo pomocného hraničního znaku, doplněnými velkými písmeny A, B, C, ..., např. III152A,63A,63B,63C Průběh státních hranic je na začátku a na konci hraničních cest, hraničních příkopů, hraničních vodních toků a v místech, kde vzhledem ke změnám terénních podmínek není možná stabilizace hraničních znaků v bodech hraniční čáry, vyznačen zdvojenými nebo trojitými hraničními znaky. Jednotlivé mezníky nebo desky v úrovni terénu zdvojených resp. trojitých hraničních znaků mají stejné číslo doplněné malými písmeny a, b, resp. c, např. I15a,I15b,I15c,120a,120b,120c Typickou povrchovou stabilizací hraničních znaků jsou kamenné nebo žulové mezníky různých rozměrů a tvarů. Vyskytují se rovněž atypické povrchové stabilizace v podobě žulových desek osazených v úrovni terénu, křížků vytesaných ve skále, umělohmotných nebo kovových trubek s bíločervenými pruhy opatřených tabulkami s čísly hraničních znaků. Poloha hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic přímo je zabezpečena podzemní stabilizací ve formě keramických destiček s křížkem ve středu, žulových desek s křížkem ve středu, značek typu VECTOR nebo drenážních trubek. V případě hraničních znaků vyznačujících průběh státních hranic nepřímo mají podzemní stabilizaci pouze nově osazené hraniční znaky. Hlavy mezníků hraničních znaků a jejich boční stěny jsou do vzdálenosti 6 cm od horní hrany natřeny červenou barvou, jejich zbývající části bílou barvou. Popis hraničních znaků je proveden černou barvou. Popis typického hraničního znaku se skládá z iniciál států, čísla hraničního znaku, křížku a u přímého vyznačení i ze směrových značek na sousední hraniční znaky. Typické hraniční znaky osazené v hraniční čáře mají na stěně směřující do území České republiky iniciálu „C” a na stěně směřující do území Polské republiky iniciálu „P”. Typické hraniční znaky osazené podél hraničních cest, hraničních příkopů a hraničních vodních toků mají uvedeny na stěně směřující k hraniční čáře iniciály toho státu, na jehož území leží. V případě přímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku uvedeno na stěně viditelné z předcházejícího hraničního znaku. V případě nepřímého vyznačení průběhu státních hranic typickými hraničními znaky je číslo hraničního znaku umístěno na stěně kolmé k hraniční čáře směřující k předcházejícímu hraničnímu znaku. Nátěr a popis atypických hraničních znaků závisí na jejich tvaru. Hraniční znaky jsou číslovány v pořadí z východu na západ. BODY STYKU STÁTNÍCH HRANIC 14.3MB 5.3MB 15.8MB CHARAKTERISTIKA GEODETICKÝCH A KARTOGRAFICKÝCH PRACÍ Základními dokumenty k provádění měřických prací na státních hranicích byly: 1) geodetické údaje bodů trigonometrické sítě (českých v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83), polských v souřadnicovém systému „1965” a „WGS84”) a bodů nivelační sítě (ve výškovém systému Balt po vyrovnání), ležících v pásmu o šířce 10 km po obou stranách státních hranic; 2) na suchých úsecích státních hranic dokumenty o vytyčení státních hranic, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsané ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen „Smlouva 1958”), které obsahují: a) Protokolární popis průběhu hraniční čáry s náčrty v měřítku 1 : 5 000 s tabulkou číselných údajů obsahující souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942); b) Závěrečný protokol o činnosti československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958. 3) na hraničních vodních tocích hraniční dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986, které tvoří: a) protokolární popisy průběhu hraniční čáry s tabulkami číselných údajů, které obsahují souřadnice hraničních znaků v souřadnicovém systému 1952 (1942), b) náčrty průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 2 000, c) Závěrečný protokol z prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, uskutečněného v letech 1976 - 1983, podepsaný v Praze dne 9. prosince 1983. Souřadnice hraničních znaků obsažené v dokumentech o vytyčení, které jsou nedílnou součástí Smlouvy 1958 nebyly ve všech hraničních úsecích jednolitým materiálem. Tyto souřadnice v systému 1952 (1942) byly získány převážně transformací a výpočty z výsledků měření provedených v letech 1920 až 1930, 1943 a 1956 v různých souřadnicových systémech s rozdílnými referenčními elipsoidy. Proto souřadnice uvedené v dokumentech o vytyčení byly použity pouze k posouzení, zda nedošlo ke změně polohy hraničních znaků a tím i průběhu státních hranic. Hraniční dokumenty, které byly vyhotoveny na základě měření provedených na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983 byly použity pouze k posouzení změn střednic hraničních vodních toků. V rámci měřických prací v průběhu 1. společného komplexního přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 byly odstraněny závady ve vyznačení státních hranic, bylo ověřeno centrické osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad stabilizací podzemní, byla provedena geodetická kontrola polohy hraničních znaků a byly určeny jejich souřadnice v souřadnicovém systému S-1942/83 (S-42/83) a nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání. Rovněž byly zaměřeny hraniční vodní toky, hraniční cesty a příkopy a bylo provedeno zaměření polohopisu v pásu o šířce 30 m po obou stranách státních hranic (v souvislosti s hraničními vodními toky nejméně 30 m od břehových čar). Z provedených prací byly vyhotoveny měřické operáty, které jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky. Měření byla provedena následujícími metodami: GPS, polygonovými pořady, protínáním z délek, úhlů a zaměření bodů polární metodou, v návaznosti na geodetické sítě obou států charakterizované chybou menší než 0,10 m. Poloha hraničních znaků byla určena se střední polohovou chybou: mp≤0,10m a nadmořská výška se střední chybou: mh≤0,15m. Určení souřadnic podrobných bodů polohopisu bylo provedeno se střední polohovou chybou: mp≤0,20m a jejich nadmořské výšky nebyly určovány. Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny hraniční mapy v měřítku 1 : 2 000 v souřadnicovém systému S-42/83, českým vykonavatelem v programu KOKEŠ a polským vykonavatelem v programu MICROSTATION. Ke každé hraniční mapě byl vyhotoven seznam technických údajů, obsahující seznam souřadnic hraničních znaků, nevyznačených lomových bodů hraniční čáry a vzdáleností mezi nimi, délku hraniční čáry v mapovém listu a také popis průběhu státních hranic. Seznamy technických údajů a zbývající tabulky a popisné prvky hraničních dokumentů byly vyhotoveny v prostředí softwaru MICROSOFT OFFICE. V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic zobrazen prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků do šířky 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímých měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce větší než 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry vygenerovány ze zaměřených břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů interpolační metodou prostřednictvím programů KOKEŠ nebo MICROSTATION. Vnitřní rám hraničních map má rozměry 240 x 345 mm a je orientován delší stranou ve směru osy X souřadnicového systému S-1942/83 (s výjimkou hraničních map II/110-4 a II/111-3, které se dotýkají na 18o zeměpisné délky východně od Greenwiche). Česko-polské státní hranice jsou zobrazeny na hraničních mapách prostřednictvím Gauss-Krügerova zobrazení ve dvou 6° pásech (M-33 a M-34). Schématické zobrazení listů hraničních map II/110-4 a II/111-3 ležících je znázorněno na níže uvedeném obrázku. 397kB Poledník 18° východní délky protíná česko-polské státní hranice mezi hraničními znaky II/57 a 57/1 v hraničním úseku II. Délky hraniční čáry v Seznamech technických údajů jsou tak v hraničním úseku I a v hraničním úseku II v hraničních mapách I/001 až II/110-4 vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-34 (4. Gaussův pás), ostatní délky hraniční čáry, tj. v hraničních mapách II/111-3 až II/410 a v hraničních mapách v hraničních úsecích III a IV, jsou potom vypočteny ze souřadnic hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v pásu M-33 (3. Gaussův pás). Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky uvedené v těchto hraničních dokumentech jsou v souladu se souřadnicemi obsaženými v Protokolu o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky, vyhotoveném v Praze dne 6. listopadu 1995. Souřadnice bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo byly určeny na základě trojstranného geodetického měření, s přihlédnutím k ustanovením Protokolu mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého bodu styku státních hranic a o Údržbě hraničního znaku, kterým je tento bod styku vyznačen a Protokolárního popisu československo-polsko-německého bodu styku státních hranic ze dne 27. března 1957. Klad listů hraničních map STÁTNÍ HRANICE MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A POLSKOU REPUBLIKOU ZÁVĚREČNÝ PROTOKOL o Prvním společném komplexním přezkoušení česko-polských státních hranic, provedeném v letech 1993 až 2004 a Prvním společném ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích, provedeném v letech 2006 až 2008 STÁLÁ ČESKO-POLSKÁ HRANIČNÍ KOMISE 2011 Obsah I.| Úvod| 3 - 4 ---|---|--- II.| První společné komplexní přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic, provedené v letech 1993 až 2004| 5 - 9 III.| První společné ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích, provedené v letech 2006 až 2008| 10 - 12 IV.| Hraniční dokumenty| 13 V.| Shrnutí a závěry| 14 - 17 VI.| Přílohy| 18 - 20 I. ÚVOD První společné komplexní přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic (dále jen „První společné přezkoušení”) bylo provedeno Stálou česko-polskou hraniční komisí (dále jen „Hraniční komise”) v souladu s ustanoveními čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 2 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právních vztazích na československo-polských státních hranicích, o spolupráci a vzájemné pomoci v hraničních otázkách, podepsané v Praze dne 2. prosince 1967, platné v rozsahu I. a II. hlavy do dne 19. února 1996, a dále v souladu s ustanovením čl. 10 odst. 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 17. ledna 1995, která vstoupila v platnost dne 19. února 1996 (dále jen „Smlouva o společných státních hranicích”). Hlavním cílem prvního společného přezkoušení, které se uskutečnilo v letech 1993 až 2004, bylo odstranění závad ve vyznačení průběhu česko-polských státních hranic a vyhotovení nových hraničních dokumentů. Délka přezkoušení byla mimo jiné způsobena změnou polského vykonavatele prací a přechodnými problémy polské strany při získávání finančních prostředků. Pracovní verze hraničních dokumentů vyhotovená na základě měření v terénu byla schválena Hraniční komisí na jejím 15. zasedání, které se konalo ve dnech 21. až 25. listopadu 2005 v Lipové-lázních. V rámci Prvního společného přezkoušení Hraniční komise rovněž realizovala záměry vyplývající z obsahu Ujednání mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Polské lidové republiky, uzavřeného formou výměny nót, které vstoupilo v platnost ke dni 4. května 1992. Ujednání se týká vyrovnání československého územního zisku 368 ha (dále jen „Územní zisk”), vzniklého v důsledku uzavření Smlouvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytýčení státních hranic ze dne 13. června 1958. S ohledem na potíže české strany s vytipováním pozemků vhodných k vyrovnání územního zisku nebylo možné vypracování návrhů změn průběhu státních hranic, které měly být zohledněny v nových hraničních dokumentech. Tato skutečnost způsobila prodlení v definitivním ukončení vypracování hraničních dokumentů. Na 14. zasedání Hraniční komise, které se uskutečnilo v Brenné ve dnech 29. listopadu až 3. prosince 2004, bylo konstatováno, že hraniční znaky vyžadují údržbu. S ohledem na uvedenou skutečnost Hraniční komise,na základě čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 21 odst. 1 Smlouvy o společných státních hranicích rozhodla o zahájení Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků (dále jen „První společné ověření”) v roce 2006. Jeho cílem bylo odstranění závad ve vyznačení průběhu česko-polských státních hranic, údržba hraničních znaků a aktualizace těch částí pracovní verze nových hraničních dokumentů, jejichž obsah není shodný s aktuální situací v terénu. První společné ověření bylo ukončeno v roce 2008. Vzhledem k tomu, že otázka územního zisku nebyla do té doby vyřešena, Hraniční komise na svém 19. zasedání, které se konalo ve dnech 11. až 15. ledna 2010 v Harrachově a na základě výsledků vnitrostátních konzultací provedených oběma delegacemi, rozhodla ukončit vyhotovení hraničních dokumentů v roce 2011 a předložit je ke schválení. Další práce za účelem vyřešení otázky územního zisku budou prováděny společnou expertní skupinou obou stran zřízenou na základě výměny diplomatických nót. V nových hraničních dokumentech je zobrazen aktuální průběh česko-polských státních hranic na základě výsledků Prvního společného přezkoušení a Prvního společného ověření. Hraniční dokumenty v souladu s článkem 10 odst. 5 Smlouvy o společných státních hranicích vyžadují schválení podle právních předpisů každé smluvní strany. Vstoupí v platnost a stanou se nedílnou součástí hraniční dokumentace průběhu a vyznačení společných státních hranic dnem, kdy se smluvní strany vyrozumí o jejich schválení. II. První společné komplexní přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedené v letech 1993 až 2004 1. Cíle Prvního společného přezkoušení: a) ověření stavu hraničních znaků, odstranění závad ve vyznačení průběhu státních hranic a údržba hraničních znaků, b) určení souřadnic hraničních znaků v souřadnicovém systému 1942/83 a jejich nadmořských výšek ve výškovém systému Balt po vyrovnání, c) určení souřadnic lomových bodů hraniční čáry probíhající střednicemi hraničních vodních toků a osami hraničních cest a hraničních příkopů v souřadnicovém systému 1942/83, d) vyhodnocení změn střednic hraničních vodních toků, e) v odůvodněných případech provedení změn vyznačení průběhu státních hranic z nepřímého na přímé, f) stanovení délky státních hranic, g) vyhotovení nových hraničních dokumentů k česko-polským státním hranicím (dále jen „Hraniční dokumenty”). 2. Podklady používané během Prvního společného přezkoušení: a) Smlouva mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsaná ve Varšavě dne 13. června 1958, b) Protokolární popis průběhu hraniční čáry vytyčené v letech 1955 až 1957 mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou, společně s náčrty v měřítku 1 : 5 000 a přehledem technických údajů, c) Závěrečný protokol o činnosti Československo-polské smíšené komise pro vytyčení státních hranic, podepsaný ve Varšavě dne 29. dubna 1958, d) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsaná ve Varšavě dne 10. prosince 1986, e) Hraniční dokumenty o prvním přezkoušení průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích, provedeném v letech 1976 až 1983 Stálou československo-polskou hraniční komisí, f) Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsaná v Praze dne 17. ledna 1995, g) Protokol o bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „Beskydy”, podepsaný v Praze dne 6. listopadu 1995, h) Protokol mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého trojmezí státních hranic a o udržování hraničního znaku, kterým je toto trojmezí vyznačeno a protokolární popis československo-polsko-německého trojmezí státních hranic ze dne 27. března 1957, i) měřické dokumenty z let 1958 až 1993, j) protokoly o zasedáních Hraniční komise a zápisy z prohlídek státních hranic. 3. Úloha Hraniční komise v době Prvního společného přezkoušení. Úloha Hraniční komise spočívala ve: a) určení podkladů využívaných během vyhotovení Hraničních dokumentů, b) výběru souřadnicového systému, ve kterém budou vyhotoveny Hraniční dokumenty, c) výběru softwaru pro vyhotovení digitální verze Hraničních dokumentů, d) vypracování Technických směrnic pro měření a údržbu vyznačení průběhu česko-polských státních hranic (dále jen „Technické směrnice”) a Směrnic pro vyhotovení hraniční dokumentace, e) dohodnutí předpokládaného rozsahu prací a jejich rozdělení mezi strany, f) výběru vykonavatelů prací v souladu s platným právem a s postupy každé ze stran, g) kontrola provedených prací, h) schvalování návrhů změn vyznačení průběhu státních hranic, i) posuzování rozsahu změn polohy koryt hraničních vodních toků a vodohospodářských opatření na hraničních vodních tocích z hlediska průběhu státních hranic, j) řešení problémů vzniklých v průběhu provádění prací, k) schvalování vyhotovených technických dokumentů a Hraničních dokumentů. 4. Vykonavatelé prací a složení delegací Hraniční komise 4.1. V průběhu Prvního společného přezkoušení práce prováděli: a) na české straně: - Vojenský topografický ústav Dobruška v letech 1993 až 1994, - Zeměměřický úřad v letech 1995 až 2004. b) na polské straně: - Jednostka Wojskowa nr 1950 Leszno v letech 1993 až 1998, - Okręgowe Przedsiębiorstwo Geodezyjno-Kartograficzne Kraków v letech 1999 až 2004. 4.2. Složení delegací Hraniční komise v době Prvního společného přezkoušení tvoří přílohu č. 1 k tomuto Protokolu. 5. Organizace prací 5.1. Práce byly prováděny v souladu s ustanoveními Technických směrnic, Návodu pro vyhotovení hraniční dokumentace a geodetických směrnic platných v obou státech. 5.2. Terénní práce prováděly české a polské měřické skupiny. Polské měřické skupiny prováděly práce od bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky „BESKYDY” k hraničnímu znaku III/1 (hraniční úseky I a II). České měřické skupiny prováděly práce od hraničního znaku III/1 k bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo (hraniční úseky III a IV). 5.3. Odborný dohled nad pracemi prováděla technická skupina Stálé česko-polské Hraniční komise (dále jen „Technická skupina”) jmenovaná Hraniční komisí ze svých členů a technických expertů. 6. Práce realizované v průběhu Prvního společného přezkoušení V průběhu Prvního společného přezkoušení byly realizovány následující práce: a) rekognoskace průběhu státních hranic za účelem zjištění závad v jeho vyznačení, b) odstranění závad zjištěných v důsledku výše uvedené rekognoskace: - osazení 345 nových hraničních znaků na místo chybějících nebo poškozených, - osazení 209 zapadlých hraničních znaků na původní místo, - přemístění 201 ohrožených hraničních znaků na bezpečné místo, - přemístění 431 hraničních znaků do polohy shodné s polohou uvedenou v hraničních dokumentech z roku 1958 (po nalezení podzemní stabilizace), - napřímení 4427 hraničních znaků, c) ověření centricity osazení nadzemní stabilizace hraničních znaků nad jejich podzemní stabilizací, d) osazení 39 dodatečných hraničních znaků, e) nátěr 11496 hraničních znaků, f) zaměření situace: - v přímo vyznačených úsecích - v pásmu 30 m po obou stranách hraniční čáry (v délce 526,464 km), - v úsecích hraničních cest - v pásmu 30 m po obou stranách hraniční čáry (v délce 45,614 km), - v úsecích hraničních příkopů - v pásmu 30 m po obou stranách hraniční čáry (v délce 5,396 km), - v úsecích hraničních vodních toků - v pásmu 30 m od břehových čar (v délce 218,435 km), z toho: ■ přímé zaměření střednic hraničních vodních toků do šířky 4 m, ■ zaměření břehových čar hraničních vodních toků o šířce nad 4 m; g) určení rovinných souřadnic hraničních znaků v souřadnicovém systému 1942/83 a jejich nadmořských výšek ve výškovém systému Balt po vyrovnání, h) určení rovinných souřadnic střednic hraničních vodních toků a souřadnic os hraničních cest a hraničních příkopů v souřadnicovém systému 1942/83, i) 52 změn vyznačení průběhu státních hranic z nepřímého na přímé (na základě provedených prací byl vyhotoven dokument „Změny vyznačení průběhu česko-polských státních hranic”, který je součástí měřického operátu), j) vyhotovení měřického operátu, k) vyhotovení Hraničních dokumentů v digitální a analogové verzi, l) vyhotovení dokumentu „Porovnání souřadnic hraničních znaků přímo vyznačujících průběh státních hranic, stanovených v rámci Prvního společného přezkoušení, se souřadnicemi obsaženými v Protokolárním popisu průběhu hraniční čáry mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou, vytyčeného v letech 1955-57” (dokument byl vyhotoven pouze v digitální verzi a je součástí měřického operátu), m) vyhotovení 386 listů “Grafických přehledů změn střednic hraničních vodních toků” (dokument v analogové verzi je součástí měřického operátu), n) vyhotovení “Bilance ploch oddělených od území obou států v důsledku změn střednic hraničních vodních toků” (dále jen “Bilance oddělených ploch”); dokument byl vyhotoven v digitální verzi a je součástí měřického operátu, o) vyhotovení 102 listů “Porovnání os hraničních cest” a 23 listů “Porovnání os hraničních příkopů” (dokument v analogové verzi je součástí měřického operátu), 7. Významné technické informace 7.1. V průběhu geodetických prací byly používány následující metody měření: měření technologií GPS, polygonové pořady, protínání z délek a úhlů a měření polární metodou. Souřadnice hraničních znaků byly určeny v rovinném souřadnicovém systému 194242/83, se střední polohovou chybou mp≤0,10 m, a jejich nadmořské výšky ve výškovém systému Balt po vyrovnání se střední chybou mh≤0,15 m. Poloha podrobných bodů polohopisu byla určena v rovinném souřadnicovém systému 1942/83 se střední chybou m≤0,20 m. 7.2. Na základě výsledků geodetických měření byly vyhotoveny základní části Hraničních dokumentů: - digitální hraniční mapy v měřítku 1 : 2000, v rovinném souřadnicovém systému 1942/83 v prostředí systému KOKEŠ (česká strana) a sytému MICROSTATION (polská strana), - seznamy technických údajů obsahující souřadnice hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry v souřadnicovém systému 1942/83, nadmořské výšky hraničních znaků ve výškovém systému Balt po vyrovnání a popisné informace k průběhu státních hranic v prostředí systému MICROSOFT OFFICE Excel. 7.3. V úsecích hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů byl průběh státních hranic znázorněn v hraničních mapách prostřednictvím nevyznačených lomových bodů hraniční čáry. V úsecích hraničních vodních toků o šířce do 4 m byly souřadnice nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny na základě přímého měření. V úsecích hraničních vodních toků o šířce nad 4 m, hraničních cest a hraničních příkopů byly souřadnice těchto bodů určeny metodou interpolace s využitím systémů KOKEŠ a MICROSTATION na základě zaměřené polohy břehových čar hraničních vodních toků, okrajů hraničních cest a hraničních příkopů. 7.4. Za účelem kontroly polohy hraničních znaků v přímo vyznačených úsecích byl vyhotoven dokument Porovnání souřadnic, o němž se hovoří v bodě 6 písm. l. Při jeho vyhotovování bylo zohledněno ustanovení obsažené v úvodu ke každému svazku „Protokolárního popisu průběhu hraniční čáry mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou, vytyčených v letech 1955 až 1957”, kde se konstatuje, že s ohledem na skutečnost, že k vyhotovení dokumentů byly použity geodetické podklady s různou přesností a zpracované v různých souřadnicových systémech, je potřeba předpokládat, že přesnost kontrolního měření je ±1,5 m. Rozdíly souřadnic hraničních znaků, které uvedenou hodnotu překračují, byly podrobeny analýze, která prokázala, že příčinou jejich vzniku byly zejména chyby v souřadnicích určených v letech 1955 až 1957. Dále rozdíly v souřadnicích vznikly přeložením hraničních znaků podél spojnic sousedních hraničních znaků, v souladu s rozhodnutími Hraniční komise, obsaženými v protokolech o jejich zasedání a v zápisech o prohlídkách státních hranic. Na základě výše uvedeného Hraniční komise konstatovala, že v přímo vyznačených úsecích státních hranic nedošlo ke změně průběhu hraniční čáry. 7.5. Pro prosouzení rozsahu změn střednic hraničních vodních toků byl vyhotoven dokument Grafické přehledy změn střednic hraničních vodních toků (dále jen „Grafické přehledy”), o němž se hovoří v bodě 6 písm. m. Tento dokument obsahuje průběh střednic vyhotovený na základě výsledků prací provedených v rámci Prvního společného přezkoušení a střednic zobrazených v Hraničních dokumentech z prvního přezkoušení průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích, vyhotovených v roce 1983. 7.6. Hraniční komise provedla ve spolupráci s vodohospodářskými orgány obou států analýzu dokumentu uvedeného v bodu 7.5. Na základě toho byla vyhotovena Bilance oddělených ploch, o níž se hovoří v bodu 6 písmeno n). Tato bilance obsahuje plochy vzniklé v důsledku přirozených změn střednic hraničních vodních toků. Tyto změny způsobily oddělení 71705,1 m2 od území Polské republiky a 66620,3 m2 od území České republiky. Rozdíl ploch činí 5084,8 m2 v neprospěch Polské republiky. Celková délka 88 hraničních vodních toků činí 218,44 km. 7.5. Pro zjištění případných změn polohy os hraničních cest a hraničních příkopů byly vyhotoveny dokumenty uvedené v bodu 6 písm. o) tohoto protokolu. Tyto dokumenty obsahují porovnání průběhu uvedených os určených na základě výsledků Prvního společného přezkoušení a Náčrtů průběhu hraniční čáry v měřítku 1 : 5000, o nichž se hovoří v bodu 2 písmeno b). Úseky hraničních cest a hraničních příkopů, na nichž byly zjištěny rozdíly mezi osami byly předmětem analýzy a prohlídky v terénu. Bylo konstatováno, že jsou způsobeny chybným zobrazením polohy hraničních cest a hraničních příkopů v Náčrtech průběhu hraniční čáry, vyhotovených v letech 1957 až 58 a také malou přesností tehdejších geodetických a kartografických prací. V této souvislosti Hraniční komise konstatovala, že v úsecích hraničních cest a hraničních příkopů nedošlo ke změně průběhu hraniční čáry a jako závazný přijala průběh os hraničních cest a hraničních příkopů určený na základě měření provedeného v rámci Prvního společného přezkoušení. 7.6. V souvislosti se změnou situace v terénu, způsobenou zpravidla zánikem částí lesních a polních hraničních cest (z důvodu jejich nevyužívání), částí hraničních příkopů a hraničních vodních toků, bylo provedeno 52 změn vyznačení průběhu státních hranic z nepřímého na přímé. Změny vyznačení byly realizovány na základě návrhů vyhotovených Technickou skupinou a schválených Hraniční komisí. Tyto změny vyznačení nezpůsobily změny průběhu státních hranic. Jejich cílem bylo zajištění jednoznačného a zřetelného průběhu státních hranic. 7.7. Měřické operáty jsou archivovány na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky. III. První společné ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích, provedené v letech 2006 až 2008 1. Cíle Prvního společného ověření: a) odstranění závad ve vyznačení průběhu státních hranic, b) údržba hraničních znaků, c) zaměření nových prvků polohopisu, d) v odůvodněných případech provedení zněn vyznačení průběhu státních hranic z nepřímého na přímé, e) aktualizace příslušných částí Hraničních dokumentů, vyhotovených na základě Prvního společného přezkoušení, f) zajištění zřetelného průběhu státních hranic v přímo vyznačených úsecích (udržování na území obou států podél státních hranic volného pruhu o šířce 1 m bez porostu), g) udržování volné kruhové plochy o poloměru 1 m bez porostu kolem hraničních znaků v nepřímo vyznačených hraničních úsecích. 2. Podklady používané během Prvního společného ověření: a) Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsaná v Praze dne 17. ledna 1995, b) protokoly o zasedáních Hraniční komise, c) zápisy z prohlídek státních hranic, provedených Hraniční komisí, d) Hraniční dokumenty vyhotovené na základě provedení Prvního společného přezkoušení, e) měřický operát vyhotovený v průběhu Prvního společného přezkoušení, f) Technické směrnice vypracované Hraniční komisí v roce 2006, g) Směrnice pro vyhotovení hraniční dokumentace, vypracované Hraniční komisí v roce 2000, h) Dočasné směrnice pro aktualizaci Hraničních dokumentů, vyhotovených v rámci Prvního společného přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic, provedeného v letech 1993 až 2004 (dále jen „Dočasné směrnice pro aktualizaci”), vypracované Hraniční komisí v roce 2006. 3. Úloha Hraniční komise v době Prvního společného ověření: Úloha Hraniční komise spočívala v: a) dohodnutí rozsahu předpokládaných prací a jejich rozdělení mezi stranami, b) výběru vykonavatelů prací v souladu s platným právem a s postupy každé ze stran, c) kontrole provedených prací, d) řešení problémů vzniklých v průběhu provádění prací, e) schvalování vyhotovených technických dokumentů a aktualizovaných částí Hraničních dokumentů, f) vyhotovení Dočasných směrnic pro aktualizaci, g) schvalování návrhů změn vyznačení průběhu státních hranic. 4. Vykonavatelé prací 4.1. V průběhu Prvního společného ověření práce prováděli: a) na polské straně - Okręgowe Przedsiębiorstwo Geodezyjno - Kartograficzne OPGK Rzeszów S.A., b) na české straně - Zeměměřický úřad Praha. 4.2. Složení obou delegací Hraniční komise v době Prvního společného ověření tvoří přílohu č. 2 k tomuto Protokolu. 5. Organizace prací 5.1. Práce byly prováděny v souladu s ustanoveními Technických směrnic, Návodu pro vyhotovení hraniční dokumentace, Dočasných směrnic pro aktualizaci Hraničních dokumentů a geodetických směrnic platných v obou státech. 5.2. Terénní práce prováděly české a polské měřické skupiny. Polské měřické skupiny prováděly práce v hraničním úseku I od hraničního znaku 1/1 až k hraničnímu znaku 64/8 v hraničním úseku III. České měřické skupiny prováděly práce od hraničního znaku III/65 až k bodu styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo. 5.3. Odborný dohled nad pracemi prováděla technická skupina Stálé česko-polské Hraniční komise (dále jen „Technická skupina”) jmenovaná Hraniční komisí ze svých členů a technických expertů. 6. V průběhu Prvního společného ověření bylo provedeno následující: V průběhu Prvního společného ověření byly realizovány následující práce: a) rekognoskace průběhu státních hranic za účelem zjištění závad v jeho vyznačení, b) odstranění zjištěných závad: - osazení 11 hraničních znaků na místo chybějících, - osazení 16 nových hraničních znaků na místo poškozených, - osazení 4 vyvrácených hraničních znaků, - osazení 726 nakloněných hraničních znaků na původní místo, - osazení 149 zapadlých hraničních znaků na původní místo, - přemístění 29 ohrožených hraničních znaků na bezpečné místo, - upevnění polohy 425 uvolněných hraničních znaků, - nátěrem 11495 hraničních znaků. c) zaměření situace za účelem aktualizace hraničních map, d) 3 změny vyznačení průběhu státních hranic z nepřímého na přímé, e) určení resp. ověření souřadnic 146 hraničních znaků v souřadnicovém systému 1942/83 a jejich nadmořských výšek ve výškovém systému Balt po vyrovnání (jedná se o znaky osazené na místo chybějících, znaky přemístěné na bezpečné místo, opětovně stabilizované a stabilizované v souvislosti se změnami vyznačení), f) vyhotovení měřického operátu, g) udržování volného pruhu o šířce 1 m bez porostu po obou stranách státních hranic v přímo vyznačených hraničních úsecích a volné kruhové plochy o poloměru 1 m bez porostu kolem hraničních znaků v nepřímo vyznačených hraničních úsecích, h) aktualizace 151 listů hraničních map, i) aktualizace 149 Seznamů technických údajů. 7. Významné technické informace 7.1. Za účelem posouzení stavu hraničních znaků byla provedena rekognoskace průběhu státních hranic, v jejímž důsledku byl stanoven počet chybějících, poškozených, vyvrácených, nakloněných, mírně nakloněných, zapadlých, ohrožených, uvolněných hraničních znaků a hraničních znaků vyžadujících obnovení resp. opravu nátěru. Byla rovněž vytipována místa významných změn situace v terénu a částí státních hranic, ve kterých nastala změna jejich charakteru a kde je žádoucí změna vyznačení z nepřímého na přímé. 7.2. V průběhu prací byly používány následující metody měření: měření technologií GPS, polygonové pořady, protínání z délek a úhlů a měření polární metodou. Závazným souřadnicovým systémem byl systém 1942/83 a výškový systém Balt po vyrovnání. 7.3. Souřadnice hraničních znaků byly vypočteny se střední polohovou chybou mp≤0,10 m, a jejich nadmořské výšky se střední chybou mh≤0,15 m. Poloha podrobných bodů polohopisu byla určena se střední chybou m≤0,20 m, 7.4. Digitální verze aktualizovaných dokumentů byly vyhotoveny pomocí stejných systémů, které byly použity pro tvorbu Hraničních dokumentů, 7.5. Práce prováděné v rámci Prvního společného ověření neměly vliv na průběh státních hranic zobrazený v Hraničních dokumentech, 7.6. Měřický operát z prací provedených v rámci Prvního společného ověření je archivován na Ministerstvu vnitra České republiky a Hlavním velitelství pohraniční stráže Polské republiky. IV. HRANIČNÍ DOKUMENTY 1. Hraniční dokumenty, které jsou výsledkem Prvního společného přezkoušení, aktualizované na základě 1. společného ověření, byly vyhotoveny v analogové a v digitální verzi. 2. Hraniční dokumenty v analogové verzi se skládají z 11 dílů (hraniční úsek I - 2 díly; hraniční úseky II, III a IV - po 3 dílech). Každý první díl z daného hraničního úseku obsahuje: - Titulní list, - Obsah, - Právní základ pro vyhotovení Hraničních dokumentů, - Charakteristiku česko-polských státních hranic, - Charakteristiku geodetických a kartografických prací, - Klad listů hraničních map, - Vzor smluvených značek k hraničním mapám, - Hraniční mapy, - Seznamy technických údajů, - Závěrečný list. Díl 2 z hraničních úseků II, III a IV obsahuje: - Titulní list, - Obsah, - Právní základ pro vyhotovení Hraničních dokumentů, - Klad listů hraničních map, - Vzor smluvených značek k hraničním mapám, - Hraniční mapy, - Seznamy technických údajů, - Závěrečný list. Díl 2 z hraničního úseku I a díly 3 z hraničních úseků II, III a IV obsahují: - Titulní list, - Obsah, - Právní základ pro vyhotovení Hraničních dokumentů, - Klad listů hraničních map, - Vzor smluvených značek k hraničním mapám, - Hraniční mapy, - Seznamy technických údajů, - Seznam hraničních vodních toků, - Seznam hraničních cest, - Seznam hraničních příkopů, - Závěrečný list. 3. Digitální verze Hraničních dokumentů byla uložena na nosičích DVD±R. V. SHRNUTÍ A ZÁVĚRY 1. Po vstoupení Hraničních dokumentů v platnost budou česko-polské státní hranice probíhat tak, jak byly znázorněny v těchto hraničních dokumentech. Jejich průběh na hraničních vodních tocích se přizpůsobí změnám uvedeným v článku 4, odst. 2, Smlouvy o společných státních hranicích, 2. Průběh česko-polských státních hranic je v terénu vyznačen 11499 hraničními znaky. Každý prvek zdvojeného nebo trojitého hraničního znaku je považován za hraniční znak. Délka státních hranic činí 795,91 km (hraniční úsek I 102,564 km, hraniční úsek II 258,334 km, hraniční úsek III 256,732 km, hraniční úsek IV 178,28 km). Podrobná charakteristika jednotlivých hraničních úseků je obsažena v hraničních dokumentech. 3. V rámci Prvního společného přezkoušení byly všechny lomové body státních hranic (jak na suchých úsecích, tak na hraničních vodách) určeny pomocí rovinných souřadnic v souřadnicovém systému 1942/83, což umožnilo přesné stanovení průběhu a délky státních hranic. 4. V souvislosti se sjednocováním referenčních systémů v rámci Evropské unie se Hraniční komise dohodla, že v průběhu dalšího společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích, budou souřadnice hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů hraniční čáry určeny v evropském terestrickém referenčním systému ETRS (European Terrestrial Reference System). 5. Hraniční komise konstatovala, že postupně zanikají další části hraničních cest (polních a lesních) a hraničních příkopů. V této souvislosti je potřeba, v rámci dalších společných ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích podniknout kroky za účelem změn vyznačení průběhu státních hranic z nepřímého na přímé. 6. Hraniční komise navrhne, aby příslušné orgány obou států posoudily účelovost zavedení změn ve Smlouvě o společných státních hranicích. Tyto změny by spočívaly v: 6.1. Umožnění, aby v obzvlášť odůvodněných případech nebyly některé lomové body hraniční čáry na suchých pozemních úsecích, vyznačeny pomocí hraničních znaků. Taková možnost by měla podstatný význam v případě změny vyznačení průběhu státních hranic v úsecích zaniklých hraničních vodních toků, hraničních cest a hraničních příkopů. S ohledem na ustanovení Smlouvy o společných státních hranicích, vyžaduje změna vyznačení v takových případech stabilizaci značného množství hraničních znaků, které je způsobeno přesností situačního měření. 6.2. Zavedení pevného průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích. Přirozené a umělé změny polohy koryt by pak neměly vliv na průběh státních hranic, a tím by se provádění nákladných opatření, souvisejících s údržbou koryt toku v takovém stavu, který zajistí dohodnutý průběh státních hranic, v souladu se Smlouvou o společných státních hranicích, stalo zbytečným. Zbytečné by pak bylo i komplexní geodetické zaměření hraničních vodních toků, které se doposud provádělo každých 10 let, a s ním související aktualizace Hraničních dokumentů. 6.3. Upřesnění ustanovení obsaženého v článku 3 odstavec 2 písmeno b) Smlouvy o společných státních hranicích, které se týká pevného průběhu hranic v částech hraničních cest a hraničních příkopů. Některé lesní a polní hraniční cesty se s ohledem na způsob jejich využití (např. svoz dřeva lesními správami, pohyb těžké zemědělské techniky) asymetricky rozšiřují, což způsobuje, že státní hranice neprobíhají jejich osami. V případě hraničních příkopů je velice pravděpodobné, že jejich okraje mohou být rozmělněny občasně se v nich vyskytující vodou, což způsobí změnu polohy jejich os. 6.4 Ve změně zásad udržení zřetelnosti státních hranic a hraničních znaků Zajištění zřetelného průběhu státních hranic, podle článku 9 Smlouvy o společných státních hranicích, není vždy možné. Vzhledem ke skutečnosti, že významná část státních hranic probíhá zalesněným územím s vysokými travnatými porosty, a že hraniční znaky jsou nízko nad terénem, v období od jara do podzimu by bylo na suchých úsecích potřeba několikrát provádět agrotechnická opatření. Na základě dosavadní zkušenosti je možné konstatovat, že výsledek těchto opatření je s ohledem na vegetační období porostů krátkodobý a neadekvátní vznikajícím nákladům. Navíc, v částech nepřímého vyznačení, nemá udržování volné plochy o poloměru 1 m kolem hraničních znaků, v souladu s článkem 16 Smlouvy o společných státních hranicích, zpravidla žádný efekt. Rozumným řešením je omezit práce na nezbytné minimum, tzn. zajistit viditelnost hraničních znaků v místech s vysokou intenzitou provozu osob a vozidel a zabránit růstu vysokých keřů a stromů v hraniční čáře. 7. Přirozené změny polohy koryt hraničních vodních toků, uvedené v bodu 7.6 v části týkající se Prvního společného přezkoušení, způsobily oddělení plochy od území Polské republiky o rozloze 71705,1 m2 a od území České republiky 66620,3 m2. Rozdíl mezi plochami činí 5084,8 m2 v neprospěch Polské republiky. Na tento rozdíl se nevztahuje územní vyrovnání, jelikož pohyblivé státní hranice na hraničních vodních tocích se, podle článku 4 odstavec 2, písmeno a) Smlouvy o společných státních hranicích přizpůsobují přirozeným změnám polohy koryt. 8. Významné přirozené změny polohy koryt hraničních vodních toků. 8.1. V souvislosti s významnými přirozenými změnami na hraničním vodním toku Odra (hraniční úsek II), přijala Hraniční komise rozhodnutí o: 8.1.1. Ponechání průběhu státních hranic v úseku řeky Odry, mezi hraničními znaky 4/1 až II/5 tak, jak byl znázorněn v Hraničních dokumentech z Prvního přezkoušení průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích, provedeného v letech 1976 až 1983. Významná přirozená změna byla způsobena protržením meandru v roce 1966. 8.1.2. Ponechání průběhu státních hranic v úseku řeky Odry, mezi hraničními znaky 6/2 až 6/12 tak, jak byl znázorněn v Hraničních dokumentech z Prvního přezkoušení průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích, provedeného v letech 1976 až 1983. Významná přirozená změna byla způsobena protržením meandru v roce 1997. 8.1.3. Předložení návrhů změn průběhu státních hranic ve výše uvedených úsecích vládám Smluvních stran, podle čl. 21 odst. 4 Smlouvy o společných státních hranicích; tyto změny by spočívaly v tom, že hranice budou probíhat střednicí nově vzniklých koryt. Saldo bilance obou ploch vzniklých v důsledku protržení meandrů, které činí cca 2 ha v neprospěch České republiky, by bylo využito k částečné kompenzaci územního dluhu (od polského území by byla oddělena plocha cca 5 ha a od českého území cca 7 ha). 8.2. V souvislosti s přirozenými změnami většího rozsahu na hraničním vodním toku Opava (hraniční úsek II) mezi hraničními znaky 88/13 až II/89 a Orlice (hraniční úsek III) mezi hraničními znaky 115/7 až 115/9, způsobenými protržením meandrů, se Hraniční komise rozhodla ponechat průběh státních hranic v takové podobě, ve které byl znázorněn v Hraničních dokumentech z Prvního přezkoušení průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích, provedeného v letech 1976 až 1983. S ohledem na skutečnost, že se nově vytvořená koryta stabilizovala se Hraniční komise dohodla, že příslušným orgánům Stran předloží návrhy změn průběhu státních hranicích v těchto úsecích. Tyto změny by spočívaly v tom, že státní hranice budou probíhat nově vzniklými koryty na českém území. Plochy o velikosti cca 0,75 ha oddělené od českého území v důsledku změn průběhu, celkem, by byly využity k částečné kompenzaci územního zisku. 9. Z důvodu změn situace v terénu nebylo možné zaměřit průběh státních hranic v hraničním úseku II, mezi hraničními znaky 124/1 až 124/23 (hraniční vodní tok Pavlovický potok (Lubrzanka) a mezi hraničními znaky 130/12 až 130/18 (hraniční příkop). V této souvislosti byl průběh státních hranic v těchto částech znázorněn stejně jako v Hraničních dokumentech z Prvního společného přezkoušení průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích v letech 1976 až 1983. Situace se v terénu změnila v důsledku melioračních opatření, provedených českými vodohospodářskými orgány v letech 1979 až 1983, která způsobila zánik části hraničního vodního toku Pavlovický potok (Lubrzanka) a přirozených změn terénu, jejichž následkem byl zánik hraničního příkopu. Změna vyznačení z nepřímého na přímé nebyla s ohledem na složitý průběh státních hranic v těchto částech možná. V této souvislosti se Hraniční komise dohodla, že vládám Smluvních stran předloží vhodné návrhy změn průběhu státních hranic, v jejichž důsledku by vznikly plochy oddělené od území České republiky, které by mohly být využity k částečné kompenzaci územního zisku. Závěrečný protokol byl vyhotoven ve 4 výtiscích v českém jazyce a ve 4 výtiscích v polském jazyce, přičemž všechny výtisky mají stejnou platnost. Kętrzyn, 17. března 2011 Bc. Ladislav HEYTHUM Předseda české delegace Hraniční komise mgr inż. Magdalena SURMACZ Předsedkyně polské delegace Hraniční komise Příloha 1 Závěrečného protokolu Složení delegací Stálé česko-polské hraniční komise v průběhu Prvního společného přezkoušení průběhu česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 - 2004 Složení české delegace předsedové: JUDr. Jiří PEŠEK| \\- Ministerstvo vnitra (1993 - 2002) ---|--- Bc. Ladislav HEYTHUM| \\- Ministerstvo vnitra (od 2002) zástupci předsedů: pplk. Ing. Miloš SRB| \\- Ministerstvo vnitra (1993 - 1995) ---|--- Ing. Vladimír LARIŠ| \\- Ministerstvo vnitra (od 1996) členové: mjr. Ing. Jan WEBER| \\- Ministerstvo vnitra (1993 - 1994) ---|--- Ing. Vladimír LARIŠ| \\- Ministerstvo vnitra (1994 - 1995) Ing. Jaroslav KABELE| \\- Ministerstvo životního prostředí (1993 - 1998) pplk. Ing. Josef FALTA| \\- Ministerstvo obrany (1993 - 1994) mjr. JUDr. Martin BAYER| \\- Ministerstvo vnitra (1993 - 2002) Ing. Zdeněk KUREČKA| \\- Zeměměřický úřad (od 1995) Ing. Hana HORYNOVÁ| \\- Ministerstvo životního prostředí (1998 - 2003) JUDr. Eva SVOBODOVÁ| \\- Ministerstvo vnitra (od 2003) Složení polské delegace předsedové: płk SG mgr Eugeniusz ZUZIAK | \\- Hlavní velitelství Pohraniční stráže (1993 - 1997) ---|--- płk SG mgr Bronisław IWANOWSKI | \\- Hlavní velitelství Pohraniční stráže (1997 - 1998) płk SG dypl. inż. Zygmunt STANISZEWSKI| \\- Hlavní velitelství Pohraniční stráže (1998 - 2002) ppłk. SG mgr inż. Magdalena SURMACZ| \\- Hlavní velitelství Pohraniční stráže (od 2002) zástupci předsedů: płk mgr inż. Eugeniusz KOTARSKI| \\- Ministerstvo národní obrany (1993 - 1997) ---|--- płk SG mgr inż. Waldemar WŁADZIŃSKI| \\- Hlavní velitelství Pohraniční stráže (1997 - 2000) por. SG mgr inż. Przemysław KRAMARSKI| \\- Hlavní velitelství Pohraniční stráže (2001 - 2002) płk SG mgr inż. Zbigniew SZLENZAK| \\- Hlavní velitelství Pohraniční stráže (od 2002) členové: ppłk SG mgr inż. Waldemar WŁADZIŃSKI| \\- Hlavní velitelství Pohraniční stráže (1993 - 1997) ---|--- mgr Jakub WOLSKI| \\- Ministerstvo zahraničních věcí (1993 - 1997) mgr inż. Stanisław ZADROŻNY| \\- Ministerstvo ochrany životního prostředí (1993 - 1997) kpt. SG mgr Wiesław GRUCHAŁA| \\- Hlavní velitelství Pohraniční stráže (1993 - 1997) ppłk SG mgr inż. Zbigniew SZLENZAK| \\- Hlavní velitelství Pohraniční stráže (1997 - 2002) mgr inż. Józef STADNICKI| \\- Regionální vodohospodářská správa v Gliwicích (od r. 1997) kpt. SG mgr inż. Krzysztof KRAJEWSKI| \\- Hlavní velitelství Pohraniční stráže (od 2002) mgr inż. Teresa DĄBROWSKA| \\- Hlavní zeměměřický a kartografický úřad (od 2003) mgr inż. Jan BIELAŃSKI| \\- Zmocněnec vlády pro otázky vyřešení vlastnictví některých pozemků ležících v česko-polském pohraničí (od 2004) Příloha 2 Závěrečného protokolu Složení delegací Stálé česko-polské hraniční komise v průběhu Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 - 2008 Složení české delegace předseda: Bc. Ladislav HEYTHUM| \\- Ministerstvo vnitra ---|--- zástupce předsedy: Ing. Vladimír LARIŠ| \\- Ministerstvo vnitra ---|--- členové: Ing. Zdeněk KUREČKA| \\- Zeměměřický úřad ---|--- JUDr. Eva SVOBODOVÁ| \\- Ministerstvo vnitra Ing. Bohdan POLAK| \\- Ministerstvo životního prostředí (2006) Ing. Josef NISTLER| \\- Ministerstvo životního prostředí (od 2007) Mgr. Daniela BAUEROVÁ| \\- Ministerstvo životního prostředí (od 2008) Složení polské delegace předsedkyně: ppłk. SG mgr inż. Magdalena SURMACZ| \\- Hlavní velitelství Pohraniční stráže ---|--- zástupce předsedkyně: płk SG mgr inż. Zbigniew SZLENZAK| \\- Hlavní velitelství Pohraniční stráže ---|--- členové: kpt. SG mgr inż. Krzysztof KRAJEWSKI| \\- Hlavní velitelství Pohraniční stráže ---|--- mgr inż. Teresa DĄBROWSKA| \\- Hlavní zeměměřický a kartografický úřad por. SG mgr inż. Piotr FIJAŁKOWSKI| \\- Hlavní velitelství Pohraniční stráže (2006 - 2007) ppor. SG mgr inż. Arkadiusz PUŁAWSKI| \\- Hlavní velitelství Pohraniční stráže (od 2007) 1) Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsaná v Praze dne 17. ledna 1995, byla vyhlášena pod č. 181/1996 Sb.
Sdělení Ústavního soudu č. 117/2013 Sb.
Sdělení Ústavního soudu č. 117/2013 Sb. Sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013 č. Org. 23/13 k účinkům nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 na nároky plynoucí z vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek, a přiznané pravomocným rozhodnutím soudu do okamžiku vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů Vyhlášeno 7. 5. 2013, částka 52/2013 117 SDĚLENÍ Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013 č. Org. 23/13 k účinkům nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 na nároky plynoucí z vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek, a přiznané pravomocným rozhodnutím soudu do okamžiku vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů S ohledem na možný několikerý výklad § 71 odst. 2 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve vztahu k účinkům nálezu Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 se plénum Ústavního soudu usneslo na následujících závěrech. 1. V souladu s dosavadní judikaturou Ústavního souduÚstavního soudu [srov. např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 38/06 ze dne 6. 2. 2007 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.) a sp. zn. IV. ÚS 1777/07 ze dne 18. 12. 2007 (N 228/47 SbNU 983) nebo stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 36/13 ze dne 23. 4. 2013], která v případech horizontálních právních vztahů, tj. právních vztahů mezi jednotlivci, připouští retroaktivní účinky derogačních nálezů jen velmi výjimečně v případech mimořádně intenzivního derogačního důvodu (především rozpor s materiálním jádrem ústavy), převáží v případě nároků na paušální odměnu přiznaných dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. pravomocným rozhodnutím soudu vydaným před vykonatelností nálezu Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 princip právní jistoty před důvody, které Ústavní soudÚstavní soud vedly k derogaci vyhlášky. V těchto případech se proto neuplatní ustanovení § 71 odst. 2 věty za středníkem zákona o Ústavním soudu a nároky plynoucí z těchto rozhodnutí mohou být předmětem výkonu rozhodnutí či exekuceexekuce. Opačný výklad by fakticky znamenal, že důsledkem nálezu Ústavního soudu bude odepření nároku na náhradu nákladů řízení přiznaných podle této vyhlášky, což by místo odstranění protiústavního zásahu do základních práv účastníků řízení vedlo naopak k jeho dalšímu prohloubení. 2. To se však netýká případů, v nichž by Ústavní soudÚstavní soud shledal na základě včas a řádně podané ústavní stížnosti ve výši paušální odměny neústavnost a rozhodnutí obecného soudu zrušil. Plénum Ústavního souduÚstavního soudu se ve snaze šetřit právní jistotu právních subjektů, na něž dopadá právní úprava zrušená nálezem Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 rozhodlo, že toto sdělení přijaté pod č. Org. 23/13 bude publikováno ve Sbírce zákonů podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, a to společně s předmětným nálezem Ústavního souduÚstavního soudu. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r.
Nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb.
Nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ve věci návrhu na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek Vyhlášeno 7. 5. 2013, částka 52/2013 * Odůvodnění * I. - Rekapitulace návrhu * II. - Argumentace navrhovatele * III. - Vyjádření Ministerstva spravedlnosti * IV. - Duplika navrhovatele * V. - Vyjádření veřejného ochránce práv * VI. - Upuštění od ústního jednání * VII. - Aktivní legitimace navrhovatele * VIII. - Ústavní konformita legislativního procesu * IX. - Hodnocení Ústavního soudu * X. - Obiter dictum * XI. - Facit 116 NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 25/12 dne 17. dubna 2013 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jana Musila (soudce zpravodaj), Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické o návrhu skupiny senátorů, zastoupené Pavlem Uhlem, advokátem, se sídlem Kořenského 15, 150 00 Praha 5, podaném podle článku 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky, na zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ze dne 18. prosince 2000 č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek, eventuálně o návrhu na zrušení § 3 odst. 1 a § 12 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za účasti 1. Ministerstva spravedlnosti jako účastníka řízení a 2. Dory Drdové, zastoupené Pavlem Uhlem, advokátem, se sídlem Praha 5, Kořenského 15, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Vyhláška Ministerstva spravedlnosti ze dne 18. prosince 2000 č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Odůvodnění I. Rekapitulace návrhu 1. Ústavní soudÚstavní soud obdržel návrh skupiny jedenácti senátorů (dále jen „navrhovatel“) podle článku 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky (dále též jen „Ústava“) a podle § 64 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, na zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ze dne 18. prosince 2000 č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek, (dále jen „vyhláška č. 484/2000 Sb.“ nebo „přísudková vyhláška“). 2. Alternativním petitem je navrhováno zrušení alespoň § 3 odst. 1 a § 12 vyhlášky č. 484/2000 Sb. 3. Ve věci projednávané Ústavním soudemÚstavním soudem pod sp. zn. Pl. ÚS 18/13 byl usnesením ze dne 17. 4. 2013 pro překážku litispendence odmítnut akcesorický návrh stěžovatelky Dory Drdové, spojený s její ústavní stížností ze dne 30. 1. 2013 sp. zn. III. ÚS 420/13, domáhající se dle ustanovení § 64 odst. 2 písm. d) ve spojení s ustanovením § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) zrušení ustanovení § 3 odst. 1 a § 12 vyhlášky č. 484/2000 Sb. Stěžovatelka Dora Drdová má ve smyslu ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. v řízení vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 25/12 postavení vedlejší účastnice. II. Argumentace navrhovatele 4. Navrhovatel se domáhá zrušení napadené vyhlášky z těchto důvodů: a) Napadená vyhláška umožňuje přiznávat náhradu nákladů právního zastoupení (přísudek) v takové výši, která zatěžuje neúspěšnou stranu sporu nespravedlivě a nepřiměřeně s ohledem na předmět sporu. Takto je porušen princip zákazu sankce bez zákona. b) Napadená přísudková vyhláška stanovením paušálních sazeb výše odměny za zastupování účastníka advokátemadvokátem nezohledňuje formálněprocesní variantu skončení řízení, nepřihlíží k tomu, že formálně zjednodušená řízení představují fakticky sníženou náročnost vedení sporu; míra paušalizace odměny tak přesahuje akceptovatelnou míru nespravedlnosti. Je porušen princip přiměřenosti. c) Napadená přísudková vyhláška nezohledňuje faktickou odbornou a časovou náročnost vedení sporu, a míra paušalizace sazeb odměny tak přesahuje akceptovatelnou míru nespravedlnosti s přihlédnutím k možným variantám nezbytnosti vedení sporu. Je porušen princip přiměřenosti. d) Míra paušalizace vytváří situace, kdy je vedení určitého sporu (typicky vymáhání menších pohledávek) výhodné už ze samotného důvodu přiznání přísudku, čímž je v tržním prostředí vyvoláno větší množství takových řízení, aniž by pro to byl věcný důvod ve světle subsidiární povahy soudního řešení sporu. Tento účinek pak neúměrně zatěžuje justici jako celek a vytváří nepřiměřené dopady na adresáty právních norem. Napadená norma pak selhává v testu vlastní racionality. e) Paušalizace stanovená vyhláškou vychází z nesprávných předpokladů (domněnek, fikcí), čímž popírá rozumnou funkci domněnky v právu. f) Napadená přísudková vyhláška vytváří akcesorickou účastenskou nerovnost ve vztahu k jiným typům řízení a typům právní pomoci. Napadená norma touto disproporcí porušuje obecné předpoklady uskutečnění práva na spravedlivý proces. g) Napadená přísudková vyhláška v kontextu soudní praxe není s to vytvářet prostředí právní jistoty. h) Napadená norma se hrubě vymyká principům právního státu a rozumného nastavení pravidel vedení sporů, jak jsou obecně vnímány v jiných zemích se srovnatelnou právní kulturou. 5. Navrhovatel uvádí, že přísudková vyhláška vytváří v nižších pásmech hodnoty sporu situace, ve kterých je přiznaná úhrada nákladů obecně zjevně nepřiměřená povaze a obsahu sporu. Přitom právo obecně je ovládáno principem přiměřenosti. 6. Navrhovatel poukazuje na to, že každý má nárok na to, aby byla jeho věc projednána soudem, i když jde o spor nepatrné hodnoty. Naopak neexistuje rozumný důvod se domnívat, že každý by měl mít nárok na to, pokud žalobce usiluje o projednání sporu nepatrné hodnoty, aby mu v případě úspěchu náležela úhrada všech skutečných nákladů na vedení sporu. Obsahem práva na spravedlivý proces není absolutní úhrada všeho, co s vynaložením na jeho vedení účastník řízení musel nést. V platném právu pro takovou úvahu není opora, což plyne mimo jiné i z toho, že v mnoha jiných řízeních neexistuje vůbec žádný nárok na úhradu nákladů pro případ úspěchu. Jako příklad mohou sloužit řízení trestní, správní a před Ústavním soudemÚstavním soudem. 7. Podle navrhovatele je z hlediska ústavního pořádku přípustné jak přiznání, tak nepřiznání nákladů, přičemž pokud právo v podobě zákona či vyhlášky předpokládá nějakou obvyklou situaci, musí se soudní orgán při odchýlení se od ní s takovým postupem argumentačně vypořádat. Je tedy teoreticky možné postulovat situaci opačnou, kdy se náklady v zásadě nepřiznávají, kdežto ve výjimečných situacích se po odůvodnění přiznávají. Na této rovině setrvává například přiznávání nákladů řízení v řízení o ústavní stížnosti vedené před Ústavním soudemÚstavním soudem. 8. Zákonodárce tedy má poměrně široké pole úvah pro stanovení obecného pravidla za předpokladu, že se od něj lze odchýlit s uvedením důvodů. Samotná možnost odchýlení se ovšem nedává možnost stanovit zcela libovolné obecné pravidlo. Pokud normotvůrce stanoví obecná pravidla, nemohou tato obecná pravidla být v rozporu s obecnými principy přiměřenosti a principem neukládání sankce bez zákona. 9. Podle navrhovatele právní úprava nemůže učinit náklady řízení natolik výhodnými, aby bylo z principu výhodné se soudit i o předměty plnění, jejichž neplnění je z hlediska obecné spravedlnosti marginální. Justice má mít subsidiární povahu a měla by přicházet v úvahu až v okamžiku, kdy selžou jiné nástroje řešení porušení práva (dohoda, kompromisní ujednání, snaha o dohodu o plnění ve splátkách). Pokud naopak v určitém segmentu sporů je justice cíleně používána jako první nástroj řešení sporu, což je případ naprosté většiny bagatelních sporů, tak to svědčí o tom, že do hry vstupuje nepřípustný motivační mechanismus pro vedení sporů - totiž nepřiměřenost přiznávaných nákladů. 10. Konkrétní výši přiznávaných nákladů dle vyhlášky považuje navrhovatel za nepřiměřenou, a to ve vztahu ke všem sporům bagatelním a rovněž ve vztahu ke sporům v pásmu nad 10 000 Kč, a to zhruba do výše 200 000 Kč (dále též jako „nižší pohledávky“), protože teprve od částky 200 000 Kč výše se výpočet nákladů dostává pod 20 % vymáhané jistiny a lze hovořit o jeho rozumné přiměřenosti. 11. Přiznaný přísudek by podle navrhovatele neměl za žádných okolností být nepřiměřený povaze a hodnotě sporu. To znamená, mimo jiné, že přiznané náklady nesmí být v hrubém nepoměru k požadované hodnotě sporu. Přiznání nepřiměřeně vysokých nákladů řízení působí dominantně mimo jiné i jako sankce, což je stav, který je v právním státě nepřípustný. Zákaz sankční povahy přiznaných nákladů vyplývá podle navrhovatele ze dvou právních, na sobě nezávislých důvodů. 12. Platí obecná právní zásada, která se neomezuje pouze na trestní právo, a sice princip, že nesmí existovat sankce (trest) bez zákona; v oblasti smluvních vztahů pak může sankce být podložena ujednáním, které se nepříčí zákonu. Výše uložených nákladů podle přísudkové vyhlášky dosahuje fakticky sankční povahy, což je nepřípustné. Vyhláška, která není zákonem, nemůže zavádět samostatný sankční režim, který by mnohonásobně převyšoval zákonem uloženou civilněprávní sankci, jíž je sankční úrok z prodlení. Zákon - občanský soudní řád - nepředpokládá, že by přísudková vyhláška mohla vytvořit režim ukládání sankcí. 13. Za problematické je podle navrhovatele třeba považovat i to, že stávající judikatura se kloní k tomu, že žalobně je způsobilá (actio nata) každá pohledávka po splatnosti bez ohledu na to, zda se žalující subjekt pokusil o jednání s dlužníkem či o jiné řešení sporu. Dle § 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „o. s. ř.“) jsou soudy v zásadě příslušné k řešení sporů, přičemž sporem se myslí spor, který má věcný a faktický obsah, a nikoliv pouhá existence prodlení. Soudy nicméně rozhodují o sporech bez ohledu na to, zda je naplněn požadavek subsidiarity, a nefungují ani tak mnohdy jako subjekt rozhodující spory, ale jako subjekt obsluhující pohledávky. Tato role, kterou na sebe soudy formalizací procesních postupů do značné míry převzaly, by z hlediska ústavního pořádku neměla vyvolávat v oblasti přísudkové rozhodovací činnosti zbytečné, nepřiměřené a sankční dopady. 14. S ohledem na uvedené tedy považuje navrhovatel značnou část normativního dopadu vyhlášky za protiústavní, protože vytváří obecně nepřiměřený následek, který zatěžuje subjekty způsobem, který neodpovídá účelu občanského soudního řízení a vytváří faktickou nepřiměřenou sankci. To je samo o sobě v rozporu s principem proporcionality, jenž je obecnou náležitostí právního státu dle článku 1 Ústavy, zákazem sankce bez zákona a je rovněž v rozporu s účelem civilního řízení, jak je vymezen v § 2 o. s. ř. 15. Od doby přijetí napadené přísudkové vyhlášky se podle navrhovatele proměnila struktura rozhodovaných věcí a způsob zpracování soudní agendy. V případě sporů o peněžité plnění se mezitím vyvinul zjednodušený způsob podávání návrhů (elektronický platební rozkaz), který umožňuje dávkové automatické zpracování mnoha návrhů, které systém automatického zpracování žalob vkládá jako proměnné do datových sestav jednotlivých návrhů, které poté, co jsou opatřeny elektronickou značkou (či podpisem), podává elektronickou cestou soudům. 16. V rovině vyřízení takového návrhu justice preferuje vydání (elektronického) platebního rozkazu. Pokud jeho vydání selže, pokouší se soud zpravidla procesně dosáhnout rozhodnutí bez jednání, přičemž usiluje o vydání rozsudku pro uznání. Teprve pokud to není možné, soud obvykle nařídí jednání, na kterém je možné vydat mj. rozsudek pro zmeškání. Aby tomu žalovaný účinně zabránil, musí se kvalifikovaně bránit, a to podáním odporu, poté vyjádřením se k žalobě, kde pohledávku neuzná, poté se musí vyjádřit, že nesouhlasí s upuštěním od jednání. Nadto musí polemizovat s tvrzením a argumentací žalobce. Není-li s to provést tyto procesní kroky, je vydán proti němu exekuční titul, při jehož vydání soud nerozhodoval skutkový spor a neřešil zpravidla právní otázky. 17. V mnoha případech žalovaný pohledávku během řízení zaplatí a soud poté řízení zastaví, přičemž v takovém případě soud rovněž přizná žalobci náklady řízení. 18. V souvislosti se stoupající složitostí právních a ekonomických vztahů, obtížnou dohledatelností všech pohledávek a snižující se kooperací věřitelů s dlužníky je běžné, že formálně vymezené spory nesplňují parametry materiálního sporu a jsou pouze justicí obhospodařovanou upomínkovou službou, která je fakticky zpoplatněna formou přiznaných nákladů. 19. V případě, že je nařízeno jednání, čelí prohravší strana zpravidla rozhodnutí, které podle navrhovatele „trpí mnohdy poněkud zjednodušeným pojetím spravedlnosti“, protože v bagatelních sporech soudu nehrozí, že bude muset obhajovat svůj postoj v odvolacím nebo jiném přezkumném řízení. 20. Nazíráno komplexně, adaptovala se justice, mj. i díky proměně procesního práva a zavedením mnoha nových procesních nástrojů, na vymáhání pohledávek, přičemž při srovnání s dobou, kdy byla přijata přísudková vyhláška ve svém prvním znění, je v dnešní době vyřízena naprostá většina sporů bez jednání a způsobem, který nepředpokládá reálné dokazování či řešení právního sporu. Pokud se přísudková vyhláška této skutečnosti nepřizpůsobila a vyměřuje přísudek identicky pro případ vydání (elektronického) platebního rozkazu jako pro případ, kdy je ve věci nařízeno jednání a provedeno dokazování, je tato situace v rozporu s principem přiměřenosti a míra paušalizace nákladů dosahuje nepřípustného zjednodušení. 21. Zmíněné způsoby skončení řízení představují podle navrhovatele naprosto odlišnou úroveň náročnosti právní obsluhy a skutečnost, že to přísudková vyhláška nezohledňuje, vytváří takovou nerovnoměrnost, že to vytváří i faktické překážky v přístupu k právu. Atraktivita nesporných pohledávek, které je snadné vymáhat i hromadně, vede k tomu, že se právní služby orientují právě na tyto pohledávky a opomíjejí spory, které se předem jeví jako skutečně sporné. Trh v podstatě nutí advokacii, aby se transformovala v inkasní servis, aniž by byla pozitivně hodnocena za službu veskrze právní. 22. Tato míra nepřiměřenosti odměny ve vztahu k formální obtížnosti sporu podle navrhovatele vytváří takovou míru nespravedlnosti, která není nijak racionálně odůvodnitelná. Stát v podstatě favorizuje takové chování spotřebitelůspotřebitelů práva, které jim umožňuje využívat stát jako inkasní a vymáhací agenturu. V konečném důsledku to pak vede i k úpadku práva a k jeho nepřípustné redukci na inkasní vztah. 23. V konkrétní podobě porušuje přísudková vyhláška rovněž princip přiměřenosti, jenž je náležitostí právního řádu demokratického a právního státu ve smyslu článku 1 Ústavy. 24. Navrhovatel poukazuje na to, že ačkoliv se jednotlivá řízení liší věcnou a právní náročností sporu, tak vyhláška tyto rozdíly v podstatě neodlišuje, stejně jako neodlišuje například počet úkonů, které musí advokátadvokát provést při vedení sporu, ať už jde o žalobu nebo obranu. V podstatě je znevýhodňováno takové nalézání práva, které hledá spravedlnost skrze právní dialog a argumentaci, a naopak je zvýhodněna taková právní aktivita, která je skutkově a právně nenáročná. V praxi tak jsou advokátskou obcíobcí preferovány spory s minimálním počtem úkonů a jednodušší argumentací, které ovšem mnohdy opomíjejí potřebu právní péče o spory právně složitější, což vede k obecnému podceňování právní argumentace a důrazu na formální náležitosti podání, které jsou sice důležité, ale nikoliv klíčové. 25. Za velmi přiléhavé vyjádření tohoto dopadu přísudkové vyhlášky navrhovatel považuje sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008, dle něhož „při určování odměny za zastupování advokátemadvokátem nebo notářem nejsou důvodem pro postup podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně okolnosti, že advokátadvokát činil v řízení úkony formou automatizovaných výstupů a podání, že spor je veden o nízkou částku, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná, že řízení bylo krátké, že se jedná o obdobné žaloby nebo že nároky mohly být uplatněny jednou žalobou, anebo jiné typové charakteristiky věci, nýbrž jen konkrétní (individuální) okolnosti případu.“ V této interpretaci navrhovatel tuto míru paušalizace, která je napadené vyhlášce zcela vlastní a prochází celou její normativní logikou, zcela odmítá jako nepřípustnou. 26. Za specifickou a nejproblematičtější formu abstrakce od formální náročnosti sporu navrhovatel považuje ustanovení § 12 napadené přísudkové vyhlášky, která přiznává poloviční přísudek (oproti nalézacímu řízení) za řízení exekuční. Toto pravidlo pokládá za zcela absurdní: Jestliže lze v případech, kdy jde o nalézací spor, mít pochybnost, že náročnost sporu není závislá na výšce sporné částky, tak v případě exekučního řízení je tento závěr zcela jistý. V exekučním řízení se do unifikovaného návrhu, který nepřipouští příliš tvůrčího vkladu, promítají proměnné, které jsou obsaženy v nalézacím titulu. Právní obtížnost podání exekučního návrhu je nulová; takové řízení by bylo možné redukovat na vyplnění předtištěného formuláře. Jedinou otázkou, kterou musí oprávněný řešit, je volba exekutora, což se navrhovateli nejeví jako otázka právní, nehledě na to, že volba soudního exekutora, který de facto plní funkci soudu, jednou ze stran sporu se jeví být na hranici ústavnosti. 27. Jestliže redukce formálněprocesní vede k redukci sporů na inkasní vztahy, tak redukce materiální podle navrhovatele redukuje právní pomoc na pouhou administraci sporu bez důrazu na věcný způsob jeho vedení. V tomto směru se vyhláška výslovně příčí zákonu, a to občanskému soudnímu řádu, dle něhož se mají přiznávat náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Ve světle tohoto zákonného pravidla nemůže napadená přísudková vyhláška obstát. Sama totiž popírá svou konstrukcí jakoukoliv úvahu nad účelností právního zastoupení, kterou naopak zákon předepisuje. Tento důvod protizákonnosti tak navazuje na ostatní důvody, které tkví v rozporu s ústavním pořádkem a zákonem. 28. Navrhovatel má za to, že paušalizace sama není v rozporu s ústavním pořádkem (a zákonem). Naopak, pokud je rozumně nastavena, tak má za následek racionalizaci procesů, které reguluje. V ideálním případě může vést k minimalizaci nákladů na vedení jednoduchých sporů. 29. Původním motivem přijetí přísudkové vyhlášky byla podle navrhovatele skutečnost, že se mnohá řízení zbytečně protahovala z důvodů neúčelného řetězení úkonů, jejichž počet určoval výši nároku na náklady řízení. Zavedením paušálu za celé řízení se měl odstranit tento tlak na protahování. Výsledek této snahy se však navrhovateli jeví jako sporný, protože předpokládaného cíle v podstatě nebylo dosaženo. Postupem času bylo účelu zrychlení řízení dosaženo prostřednictvím koncentrace řízení a jiných procesních nástrojů a stálým tlakem na justici a na její rychlost. Základní legislativní motiv přijetí přihlášky tedy dle navrhovatele již odpadl. 30. V obecné rovině má navrhovatel za to, že pokud by byla paušalizace nastavena tak, aby bylo pro aktéry ekonomicky výhodné jednání, které je účelné z hlediska efektivity justice (včetně materiální stránky efektivity - tedy udržování a zvyšování míry spravedlnosti), tak může paušalizace splnit svůj účel a v dlouhodobém horizontu snižovat obecnou finanční náročnost vedení sporů. To se však přijetím napadené vyhlášky nestalo, neboť paušalizace obsahuje prvky, které vytvářejí vyšší procentní sazbu nákladů u pohledávek nižších. Takový prvek zákonitě vede ke drobení pohledávek. Pokud by měl tvůrce vyhlášky v úmyslu odlehčit justici, musel by aktéry soudních procesů motivovat ke slučování menších pohledávek tím, že by v pásmu nižších pohledávek nebyla odměna žádná, popřípadě ryze provozní (výdajový paušál), kdežto pouze sloučení a dosažení určité výše sporu by skýtalo možnost přiznání nákladů. 31. Navrhovatel se domnívá, že existuje prostor pro právní úpravu, která by byla konformní jak z hlediska zákona, tak z hlediska ústavního pořádku. Poukazuje na zahraniční úpravy, které skýtají příklady zdárně nastavené paušalizace. V obecné rovině tedy navrhovatel považuje regulaci podobných jevů prostřednictvím paušalizace za přípustnou, kdežto v podobě, v jaké vystupuje v napadené normě, za nepřípustnou z hledisek shora rozvedených. 32. Paušalizace, která vytváří předpoklad přiznaných nákladů řízení za právní zastoupení, a to bez ohledu na náročnost sporu, vede podle navrhovatele k tomu, že jsou ve velkém podávány právě návrhy na přiznání pohledávek, které jsou malé a jejichž podání obnáší minimum nákladů. Pokud tato disproporce ve vymahatelnosti působí dlouhodobě, tak se tržní prostředí, které usiluje o zisk, těmto podmínkám přizpůsobí a vytváří podmínky pro vznik takových pohledávek, zejména pokud je zisk z takového vymáhání významně nepoměrný jistině. 33. Na trhu existuje poměrně mnoho nabídek různých služeb, které se pohybují na pomezí legální a nelegální (lichevní) úvěrové činnosti. Jejich parametry jsou nyní nastaveny nikoliv tak, aby strana, jež má být poškozena, byla zatížena vysokým úrokem, ale jsou nastaveny naopak tak, aby byla zatížena vysokým počtem menších sankcí, což z hlediska hmotného práva vyvolává dojem přiměřenosti a obstojí i v případném posouzení orgány činnými v trestním řízeníorgány činnými v trestním řízení z hlediska lichvy. Při vymáhání těchto dílčích sankcí je pak každá zatížena samostatně přiznanými náklady řízení. Obvyklým jevem je rovněž dělení pohledávek, které poté, co jsou rozděleny, jsou postoupeny na různé subjekty, a mohou být tudíž vymáhány samostatně s multiplikací přiznaných nákladů řízení. 34. Za zvlášť alarmující pokládá navrhovatel praxi vymáhání přirážek k jízdnému v hromadné dopravě, které jsou stanoveny zákonem. Jejich horní výše je zákonem stanovena tak, aby přirážka k jízdnému pokryla i přiměřené náklady na vymožení. V případně soudního vymáhání jde pak o právně sice neidentifikovatelnou, ale ekonomicky faktickou duplicitu vymáhání téhož. Stejně tak se jeví jako sporné, pokud pohledávky vymáhají subjekty veřejného práva (obceobce, městské části, kraje), které si k tomuto účelu najímají advokátyadvokáty. Navrhovatel připomíná, že na spornost této praxe poukázal též Ústavní soudÚstavní soud např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 2396/09 ze dne 13. 8. 2012 (dostupný na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná). Mnohé pohledávky jsou prodávány těmito věřiteli nejprve za nominální hodnotu a poté v dalších krocích i subjektům soukromého práva za vyšší hodnotu s cílem vymožení především očekávaných náhrad nákladů řízení. 35. Shora popsané jevy jsou ve společnosti do značné míry neregulovatelné a jsou vyvolány právě nastavenými podmínkami a nepominou, dokud tyto podmínky nebudou jiné. Jakkoliv se zdá, že počet drobných pohledávek je předem omezen, není tomu tak a tržní prostředí je s to jich generovat v podstatě neomezený počet. 36. Jedním z důsledků takto nastavených pravidel je i zahlcení systému civilní justice extrémně vysokým počtem návrhů spočívajících ve vymáhání drobných pohledávek, přičemž jediným ekonomickým motivem je právě očekávané přiznání nároku na úhradu nákladů řízení. Množství těchto sporů, které nejsou faktickými spory v materiálním slova smyslu, ale pouze formálním vyjádřením účetní události (mnohdy se sporným hmotněprávním podkladem), pak zatěžuje justici natolik, že nemá síly zkoumat dopodrobna hmotněprávní předpoklady vydávaných rozhodnutí (platebních rozkazů). Mnohé rozkazy by sice neprošly testem ústního jednání a případné protiargumentace, pokud by byla profesionální, nicméně ve fázi rozkazního řízení obstojí. To samo o sobě v individuálních případech nemusí představovat porušení práva na spravedlivý proces, pokud dotčený žalovaný nevyužije opravných prostředků, nicméně z hlediska funkce justice je taková situace nežádoucí, pokud se stává obecným jevem. 37. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že běžný žalovaný musí vynaložit mnohem více nákladů na případnou obranu proti postupu dle formulářové žaloby, než vynaložil žalobce. S ohledem na rutinní zpracování žalobních návrhů není pak pravděpodobnost omylu vyloučena. Výsledkem je situace, kdy v případě formulářové žaloby jsou výchozí pozice k dosažení úspěchu ve sporu výrazně odlišné, a k této faktické nerovnosti je navíc přičtena nepřiměřenost kompenzace nákladů, které byly pro žalující stranu reálně menší (rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. II. ÚS 2396/09). 38. Navrhovatel zdůrazňuje, že narůstající počet exekucíexekucí představuje v České republice vážný sociální problém. V případě vymáhaných pohledávek nejsou přesná data k dispozici, ale lze vycházet z některých dílčích dat vedených Exekutorskou komorou České republiky: V období od roku 2001 do roku 2008, tj. za 8 let, bylo nařízeno celkem 1 933 650 exekucíexekucí; v jediném roce 2009 bylo nařízeno 760 923 exekucíexekucí, v roce 2010 bylo nařízeno 701 900 exekucíexekucí a v roce 2011 bylo nařízeno 936 219 exekucíexekucí. Uvedená čísla sice hovoří o exekucíchexekucích, ale těm musela předcházet nalézací řízení. Z uvedených čísel je zjevné, že jakkoliv je nepochybné, že žalobci jsou téměř vždy právně zastoupeni, tak pro případ, že by bylo nezbytné tutéž právní pomoc poskytnout žalovaným, tak k takovému množství případů, které by bylo nezbytné zastupovat individuálně, by nebyl dostatek advokátůadvokátů v České republice (těch bylo k říjnu 2012 v České republice 9 526). Uvedená čísla sama o sobě demonstrují, do jaké míry je skutečné poskytnutí právních služeb v takovém množství spíš virtuální záležitostí, která ovšem v nákladových výrocích zakládá skutečné závazky a povinnosti. Jakkoliv je nemožné, aby v těchto číslech byla skutečně poskytnuta individualizovaná právní služba (náklady jsou ovšem přiznávány), tak je stejně nemožné, aby se ti, proti kterým je tento postup uplatněn, všichni bránili. 39. Jakkoliv se exekuční řízení jeví jako oddělené od nalézacího, tak je třeba zdůraznit, že je přísudkově zatíženo polovinou nákladů nalézacího řízení (dle § 12 napadené přísudkové vyhlášky). Exekuční řízení je i indikátorem, že předtím proběhlo řízení nalézací. Uvedená čísla nařízených exekucíexekucí je třeba porovnat s počtem exekucíexekucí, které jsou skončeny (zastavením nebo vymožením); v roce 2009 to bylo 178 233 exekucíexekucí, v roce 2010 to bylo 202 036 exekucíexekucí a v roce 2011 to bylo 287 984 exekucíexekucí. Srovnání s počty nařízených exekucíexekucí naznačují, že se deset let po vytvoření systému soudních exekutorů daří odbavovat maximálně 30 % exekucíexekucí. V systému vymáhání pohledávek, kde by hlavním sítem rozumnosti a přípustnosti mělo být nalézací řízení, je podle názoru navrhovatele vestavěna systémová chyba, která díky vysoké ekonomické atraktivitě určitého typu řízení zatěžuje nejenom systém nalézacího řízení, ale hrozí i následnou nerovnováhou v exekučním řízení, které by v důsledku stále stoupajícího počtu běžících exekucíexekucí časem zkolabovalo a stalo se pro věřitele i dlužníky obtížně předvídatelné. 40. Kromě toho, že takový způsob nastavení pravidel zatěžuje justici jako celek, a to jak v rovině nalézacího, tak vykonávacího procesu, je třeba poukázat též na to, že systém vymáhání pohledávek, který je nadměrně motivován právě náklady jako takovými, vede i k dalekosáhlým dopadům ve struktuře zadlužení obyvatelstva. 41. Určitý segment obyvatelstva je neúměrně zatěžován v podstatě nákladovým dluhem, jehož legitimita je sporná. V důsledku to vede k tomu, že určitá část obyvatelstva, která je spíše chudší, je zatížena permanentní exekucíexekucí. Nízkopříjmové vrstvy obyvatel jsou tedy soustavně příjmově udržovány na úrovni nezabavitelného minima, čímž jsou soustavně demotivovány k tomu, aby se svým přičiněním pokusily se ze své obtížné ekonomické situace dostat, protože jakýkoliv dílčí úspěch při získání zaměstnání nebo vyššího platu je následován pouze vyšší exekucíexekucí. Ekonomický pojem „dluhová past“, který představuje vyjádření bodu, za nímž je zadlužení pro ekonomický subjekt (rodina, jednotlivec) již neudržitelné, dostává v tomto směru nový obsah pouze díky existenci napadené vyhlášky, která v důsledku nepřiměřeně nastavených procesních pravidel dokáže skokově multiplikovat výši dluhu způsobem, jenž ji činí jedním z nejdůležitějších faktorů překonání hraničního bodu dluhové pasti. 42. Navrhovatel proto považuje napadenou vyhlášku za normu, která se zcela míjí svým původním účelem, a nesplňuje tedy požadavek racionality normy ve světle účelu předpokládaného normotvůrcem. Původním účelem vyhlášky bylo zjednodušení soudního řízení, hladký výkon spravedlnosti a nastavení pravidel, která budou bez složitého posuzování více či méně spravedlivá. Tomuto účelu se napadená přísudková vyhláška zcela vymkla, přičemž nyní funguje jako nástroj, který významně motivuje k soudnímu řízení bez předchozích pokusů o smír, čímž popírá subsidiární funkci justice, dále vyvolává významné zatížení justice, čímž oslabuje její schopnost individualizace jednotlivých případů a identifikace hmotněprávních nedostatků ve fázi rozkazního řízení, dále zatěžuje významným způsobem nezanedbatelný segment obyvatel a v neposlední řadě vyvolává stav, kdy je vymáhání dluhů obecně méně předvídatelné. Funkce, jež byly od vyhlášky očekávány, byly naplněny jinými nástroji (koncentrace řízení apod.). 43. Všechny tyto malfunkce a disfunkce jsou dle navrhovatele velmi závažné a zcela se příčí původnímu účelu vyhlášky. Proto by měla být přísudková vyhláška zrušena jako celek. Navrhovatel poukazuje nejenom na nepřiměřené sazby v pásmu bagatelnosti, ale i na skutečnost, že rozkazní řízení a jiné nesporné způsoby vyřízení věci jsou zatíženy stejnou sazbou jako jiné spory. Míra simplifikace a paušalizace totiž prochází celou vyhláškou a dosahuje takové míry, že je dle navrhovatele třeba ji zrušit celou, pokud má být odstraněna příčina protiprávního stavu. 44. Je sice pravda, že zákon připouští možnosti odchýlení se od aplikace přísudkové vyhlášky (§ 150 o. s. ř.). Možnost odchýlení se je pak dána rovněž i samotnou skutečností, že soud není vyhláškou, striktně vzato, vázán. Samotný princip možnosti odchýlení považuje navrhovatel za správný, nicméně to platí pouze tehdy, pokud se potřeba odchýlení týká skutečně menšiny jevů. 45. Pokud je pravidlem, že v bagatelních řízeních dominuje vymáhání generických formulářových žalob, tak stanovená výše paušálních nákladů se podle navrhovatele hrubě vymyká statisticky obvyklé skutečnosti. Soud může paušalizaci smysluplně využít pouze tehdy, pokud má jistotu, že ve většině případů odpovídá skutečnosti. Pokud by musel naopak většinově odůvodňovat odchýlení se od vyhlášky a měl by se jí držet pouze v případech výjimečných, tak v takových případech postrádá nesmyslné stanovení předpokládaného stavu věci jakýkoliv smysl. 46. Soudy na tuto odchylovací činnost ve své většině rezignují a aplikují bez úvahy vyhlášku, jejíž aplikaci není zapotřebí zvlášť odůvodnit. Předpoklad nebo domněnka, které jsou v právu stanoveny v rozporu s obvyklou skutečností, nemohou z logiky věci splnit svou funkci, protože takový postup je mimo jiné i technicky neúnosný. 47. Nelze tedy podle navrhovatele argumentovat tím, že soud se může v individuálním případě odchýlit od vyhlášky. To je sice formálně vzato možné, ale není rozumné požadovat, aby se soudy odchylovaly od paušální sazby v naprosté většině případů. To v praxi možné není mimo jiné i proto, že naprostá většina věcí končí ve fázi rozkazního řízení, kde soud nemá k dispozici ani vyjádření protistrany ani jiný podklad, o který by svou úvahu mohl opřít. Konkrétní podoba spravedlivého nákladového modelu může mít de lege ferenda mnoho podob. Měla by zohledňovat i způsob vyřízení (platební rozkaz, rozsudek pro uznání, pro zmeškání a běžný rozsudek apod.). 48. Podle navrhovatele je pak zcela nelogické, že v případě řízení, které v katalogu významů různých řízení nezaujímá nijak významnou pozici, je toto řízení stimulováno odměnou úspěšné strany sporu, která významně převyšuje faktické náklady sporu. Navrhovatel marně pátrá po věcných nebo právních důvodech, které by ospravedlnily závěr, že vymáhání drobné pohledávky je z hlediska posilování právního vědomí, udržení funkčnosti státu a zajištění spravedlivého procesu významnější než třeba obhajoba obviněného v trestním řízenítrestním řízení, obrana před šikanózním postupem správního orgánu nebo ochrana před porušením Ústavou zaručených práv v řízení o ústavní stížnosti. Naopak navrhovatel má za to, že tato akcesorická nerovnost deformuje vnímání práva a priorit spravedlnosti. Vedle nerovnosti z hlediska navrhovatelů je třeba poukázat na to, že z hlediska dopadů jsou to právě spíše chudší lidé, kteří nesou její důsledky. 49. Navrhovatel poukazuje na to, že v některých případech soudy některým žalobcům náklady vůbec nepřiznávají a odchylují se od vyhlášky a tento svůj postup řádně odůvodňují, přičemž důvody pro takový postup spatřují na straně žalobce a v povaze sporu. Tento postup generálně obstál v testu ústavnosti, jak je patrné z usnesení vydaného pod sp. zn. IV. ÚS 2777/11 ze dne 27. 12. 2011. Tento postup ovšem rozhodně nevolí všechny soudy, byť případy, kterých se týká, se objevují přede všemi soudy. Výrazně do přísudkové agendy zasáhl rovněž nález vydaný pod sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012, kterým byl dopad přísudkové vyhlášky značně modifikován pro účely tzv. formulářových sporů v pásmu bagatelnosti. Ústavní soudÚstavní soud v podstatě vytvořil nákladový strop pro určitý typ sporů, a to omezený jistinou sporu. Ani tento princip však není akceptován soudní praxí bezvýhradně. 50. V současné době tak některé soudy v některých řízeních nepřiznávají náklady vůbec a tato rozhodnutí obstojí v testu ústavnosti. Jiné soudy se (velmi menšinově) řídí zmíněným nálezem, kdežto jiné se řídí vyhláškou v nezměněné podobě. Existuje ještě čtvrtý rozhodovací model, a to subsidiární aplikace advokátního tarifu ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. Vedle toho je samozřejmě možné všechny způsoby kombinovat a aplikovat různá kritéria posouzení hraničních případů. Společným hodnotícím znakem rozhodovací činnosti soudů je pak nejednotnost a roztříštěnost. 51. Smyslem vyhlášky, který legitimizuje paušalizaci, by měla být právě předvídatelnost. Pokud je vyhláška natolik různorodě modifikována soudní praxí, že vznikají zcela odlišné rozhodovací výstupy v případech jinak srovnatelných, svědčí to o normativní invaliditě vyhlášky. Soudní moc není s to jako celek svou praxí vyhlášku derogovat, což by bylo možné (a snad i ústavně konformní), ale daří se jí to pouze v některých částech, nedůsledně a různorodě, což vytváří na druhou stranu pole právní nejistoty. 52. Navrhovatel vyjadřuje své přesvědčení, že napadená přísudková vyhláška je v rozporu se zákonem i s ústavním pořádkem, že porušuje všechny principy přiměřenosti, rozumného uspořádání vztahů a neplní účel, pro který byla přijata. Dále nepovažuje navrhovatel ani za technicky ani za věcně možné, aby se soudní judikatura ujednotila na způsobu rozhodování o nákladech, který by byl jednotný, paušalizovaný, předvídatelný a současně spravedlivý tak, aby zohledňoval všechny okolnosti, které by zohlednit měl. Soudní moc už ze své povahy nemůže v právním vakuu vytvářet složitější normativní systémy a nahrazovat funkci normotvůrce. 53. Navrhovatel doporučuje zrušit napadenou přísudkovou vyhlášku ke dni publikace nálezu ve Sbírce zákonů. Jakkoliv si je navrhovatel vědom toho, že v obecné rovině je spíše vhodné ponechat normotvůrci určitou lhůtu k vypracování normy nové, tak v tomto případě to není nutné, protože po zrušení napadené přísudkové vyhlášky začne platit automaticky advokátní tarif v důsledku subsidiární aplikace § 151 odst. 2 o. s. ř. Ten sice vykazuje podobné nedostatky, ale je v mnoha ohledech méně problematickou normou, mimo jiné i proto, že zohledňuje počet úkonů, a tedy i složitost řízení, a fakticky tak formulářové, popřípadě bagatelní nebo jednoduché spory zatěžuje menším přísudkem. III. Vyjádření Ministerstva spravedlnosti 54. Ministerstvo spravedlnosti (dále též „ministerstvo“) ve svém vyjádření Ústavnímu souduÚstavnímu soudu doručeném dne 25. února 2013 uvedlo, že vyhláška č. 484/2000 Sb. upravuje paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem v občanském soudním řízení pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. Předtím, než došlo k přijetí vyhlášky č. 484/2000 Sb., byla základem pro výpočet přiznaných nákladů právního zastoupení v soudním řízení vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), která činila výši odměny advokátaadvokáta závislou na počtu úkonů právní služby, které v řízení provedl. K přijetí vyhlášky č. 484/2000 Sb. vedla zkušenost s tím, že systém odměny závislý na počtu úkonů právní služby byl důvodem průtahů v soudním řízení (čím více úkonů, tím vyšší odměna). 55. Ministerstvo připouští, že paušalizace náhrad, zavedená vyhláškou č. 484/2000 Sb., skutečně nezohledňuje faktickou odbornost a časovou náročnost vedení sporu. K tomu dochází zejména v případě řízení o bagatelních částkách (zvlášť jsou-li uplatňovány na základě tzv. formulářových žalob). Stejně tak v případě obtížných dlouhotrvajících sporů, kdy se koná několik jednání a provádí se rozsáhlé dokazování, není tato složitost věci, kladoucí na advokátaadvokáta zvýšené nároky, zohledněna ve výši jeho odměny určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. Avšak občanský soudní řád na takové situace pamatuje tím, že poskytuje soudu, odůvodňují-li to okolnosti případu, možnost postupovat při určení náhrady nákladů právního zastoupení podle advokátního tarifu v souladu s § 151 odst. 2 částí věty první za středníkem o. s. ř. Sám Ústavní soudÚstavní soud tento postup shledal správným v nálezu sp. zn. I. ÚS 3923/11, v němž také konstatoval, že přiznané náklady v řízení o částce pohybující se v pásmu bagatelnosti by neměly přesáhnout výši vymáhané jistiny. Podle ministerstva tedy nelze navrhovatelem namítané porušení principu přiměřenosti spatřovat v neústavnosti, resp. nezákonnosti vyhlášky č. 484/2000 Sb., nýbrž v tom, že soudy často mechanicky přiznávají náhradu nákladů právního zastoupení podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. a nezohledňují specifika konkrétního případu. 56. Na druhou stranu nelze podle ministerstva opomenout, že jestliže je soudu za současného právního stavu dáno na výběr, zda při rozhodování o náhradě nákladů řízení bude postupovat podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., nebo v souladu s § 151 odst. 2 částí první věty za středníkem o. s. ř. podle advokátního tarifu, anebo zda využije některého z korektivů uvedených v § 142 odst. 1 nebo § 150 o. s. ř., vede to k tomu, že soudy v obdobných případech rozhodují různě. Vždy je třeba trvat na požadavku řádného odůvodnění rozhodnutí podle učiněných skutkových zjištění. 57. Ministerstvo zmiňuje, že nedávno učinilo několik opatření, jejichž účelem je eliminovat případy, kdy soudem přiznaná výše náhrady nákladů řízení mnohokrát převyšuje výši požadované jistiny. Mezi tato opatření patří novelizace § 3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., k níž došlo vyhláškou č. 64/2012 Sb., snižující sazby odměn, zejména jde-li o bagatelní částky. Ministerstvo prý revidovalo výši sazeb odměny tak, aby zohledňovala jak poměr k výši pohledávky samotné, tak i náklady vynakládané jednotlivými účastníky. 58. Ministerstvo připomíná další nově zavedené instituty, např. tzv. předžalobní výzvy v § 142a o. s. ř. (novelizace provedená zákonem č. 396/2012 Sb.), coby podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení, mající za cíl poskytnout dlužníku poslední možnost uhradit dlužnou částku, a tím se vyhnout jejímu soudnímu vymáhání, a tedy i hrazení nákladů řízení. Novela předpokládá i automatické spojování exekucíexekucí, které jsou vedeny u téhož exekutora proti témuž povinnému ve prospěch téhož oprávněného. Spojovat bude možné i exekuceexekuce vedené u více exekutorů nebo exekuceexekuce ve prospěch více věřitelů; toto bude činit na návrh dlužníka soud, pokud jednotlivé dlužné částky nepřevýší částku 10 000 Kč. 59. Ministerstvo uvádí, že rovněž samotná vyhláška č. 484/2000 Sb. umožňuje zohlednit náročnost soudního řízení. Podle jejího ustanovení § 18 odst. 1 totiž soud sazbu odměny sníží o 50 %, jestliže advokátadvokát nebo notář v řízení učinil pouze jeden úkon právní služby. Jestliže neučinil žádný úkon právní služby, odměna mu nepřísluší. Naopak podle ustanovení § 18 odst. 2 může soud sazbu odměny zvýšit až o 100 %, zastupoval-li advokátadvokát nebo notář účastníka v mimořádně obtížné nebo skutkově složité věci (nejde-li o sazbu stanovenou procentem z předmětu řízení). 60. Ministerstvo odmítá tvrzení navrhovatele, že výše uložených nákladů řízení přiznávaná podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. dosahuje fakticky sankční povahy. Nejde prý o sankční nástroj, ale o ochranu těch, kteří se svého práva nedomohli mimosoudně a museli vynaložit nemalé náklady na uplatnění svého práva žalobou. Nenahrazení náhrady nákladů řízení by tedy mohlo být využíváno spíše jako sankční nástroj vůči věřitelům. 61. Ministerstvo uvádí, že paušalizace nákladů není v kontextu evropské právní kultury ničím neobvyklým. Naopak lze sledovat trend k využívání paušalizace dokonce v rámci Evropské unie. Například lze poukázat na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, která se snaží paušalizovat náklady na vymáhání pohledávky, neboť stanoví, že věřitel má nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku ve výši 40 eur, která představuje náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním. 62. Pokud by vyhláška č. 484/2000 Sb. byla zrušena, jak navrhovatel požaduje, byl by prý opět nastolen stav, jaký zde byl před rokem 2001, opět by docházelo k protahování soudního řízení v důsledku provádění zbytečných úkonů právní služby advokátyadvokáty, např. podávání opakovaných vyjádření stejného či velmi obdobného obsahu. 63. Podle ministerstva by soudy měly využívat obecného korektivu ukotveného v § 142 odst. 1 o. s. ř. a spočívajícího v přiznání náhrady pouze těch nákladů, které jsou potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Dalším ustanovením dávajícím soudu možnost nepřiznat náhradu nákladů právního zastoupení v požadované výši by i po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. zůstalo ustanovení § 150 o. s. ř., podle něhož soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. 64. Ministerstvo připouští, že argumentace možností aplikace korektivů vyjádřených v § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř. není zcela bezproblémová. Výklad významu slovních spojení „účelnost uplatňování nebo bránění práva“ a „důvody hodné zvláštního zřetele“ je totiž závislý na uvážení soudu. Je tedy velmi pravděpodobné, že by se praxe jednotlivých soudů v této oblasti lišila. 65. Zejména ve fázi exekučního řízení se pak lze obávat pochybení při přiznávání náhrad. Přestože soudnímu exekutorovi je v exekučním řízení částečně přiznáváno postavení soudu prvního stupně, jeho reálné postavení není nezávislé. Soudního exekutora pro vymáhání plnění exekučního titulu vybírá oprávněný, resp. obvykle jeho právní zástupce. Exekutorovi tedy přiděluje řízení právní zástupce oprávněného, kterému jeho příjem za použití vyhlášky č. 484/2000 Sb. stanoví zase soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuceexekuce. Tato skutečnost, tedy závislost přidělených případů jednotlivým exekutorům na volbě právních zástupců oprávněných, by tedy mohla vést k tomu, že by soudní exekutoři přiznávali náhradu celé požadované výše nákladů řízení i za zjevně neúčelné úkony, jako například nahlížení do spisu, není-li k tomu žádný relevantní důvod, za výzvy a návrhy, které procesní pravidla nepředvídají apod. 66. V souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení ve věcech výkonu rozhodnutí nebo exekuceexekuce je třeba podle ministerstva poukázat i na skutečnost, že ustanovení § 12 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. stanoví, že v těchto věcech sazba odměny, jde-li o vymožené peněžité částky, činí 50 % sazby odměny stanovené podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., nejméně 500 Kč. Pokud bude vyhláška zrušena, lze prý očekávat strmý nárůst nákladů ve věcech výkonu rozhodnutí i exekucíexekucí. 67. Závěrem ministerstvo uvádí, že při existenci paušálně stanovené výše náhrady nákladů právního zastoupení podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. může každý účastník soudního řízení s vysokou mírou přesnosti předem odhadnout, kolik finančních prostředků by v případě neúspěchu v soudním řízení musel druhé straně na nákladech řízení uhradit. Naproti tomu při aplikaci advokátního tarifu, tedy při závislosti výše náhrady nákladů právního zastoupení na počtu úkonů právní služby, by účastník takový odhad na počátku soudního řízení učinit nemohl, neboť dopředu není nikdy jasné, kolik bude v určité věci nařízeno jednání nebo kolik podání ve věci samé protistrana učiní. I rozhodnutí o náhradě nákladů řízení by mělo být předvídatelným, což hovoří spíše pro zachování vyhlášky č. 484/2000 Sb. 68. Ministerstvo konstatuje, že zrušením vyhlášky č. 484/2000 Sb. nedojde k naplnění cílů sledovaných navrhovatelem. Dojde sice ke zvýšení předvídatelnosti soudního rozhodování ve smyslu toho, podle jaké právní úpravy budou soudy přiznávat náhradu nákladů, neboť ve hře zůstane pouze rozhodování podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za současné korekce rozhodnutími Ústavního souduÚstavního soudu, nicméně předvídatelná již nebude samotná odměna, neboť zrušení stropů odměn a nejasnost počtu úkonů v řízení může znamenat stejnou právní nejistotu. Lze prý rovněž konstatovat, že pokud současně nedojde k pozitivní právní úpravě občanského soudního řádu, dojde naopak ke zvýšení odměny v té fázi řízení, kde zákonodárce již dříve uzákonil pouze poloviční sazbu. 69. Při hodnocení návrhu hlediskem potřebnosti ministerstvo shrnuje, že byť rozhodování o nákladech řízení bylo v minulosti v určitých případech, zejména formulářových žalob o bagatelní částky, excesivní, Ministerstvo spravedlnosti na toto reagovalo a již v minulosti učinilo určité kroky k nápravě tohoto stavu v mezích stávajících zákonných ustanovení. Novelizací občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 396/2012 Sb. byly zavedeny předžalobní výzvy a limity nákladů při výkonu rozhodnutí, novelou přísudkové vyhlášky provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb. byly sníženy absolutní částky nákladů řízení při peněžitých sporech, nová právní úprava přinesla podrobnější rozčlenění sazeb odměny při absolutním snížení konkrétních částek, a tím i příležitost pro citlivější rozhodování zejména v bagatelních sporech. 70. Co do hodnocení návrhu hlediskem přiměřenosti, tedy hodnocení hlediskem způsobené újmy vzhledem k účelu, lze souhlasit s navrhovatelem, že excesivní náhrada nákladů by neměla představovat sankční mechanismus pro žalovaného. Žalovanému sice nesmí být způsobena nepřiměřená újma excesivním navyšováním nákladů, nicméně toto jeho právo je nutno vyvažovat na misce vah a poměřovat s právem žalobce na právní ochranu a možnost vymoci kvalifikovaně své pohledávky za žalovaným. Fakt, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu, nemůže jít k tíži žalobce, který se chce domoci svého práva. Současná úprava je prý vyvážená a naplňuje tezi, že negativní důsledky nesmí přesahovat pozitiva, neboť reflektuje jak práva věřitele na reparaci nákladů, které tento vynaložil, tak dostatečným způsobem chrání dlužníky před neúměrným navyšováním náhrady nákladů řízení prováděnými úkony právního zástupce protistrany. 71. Ministerstvo uzavírá, že stanovení výše náhrady nákladů právního zastoupení na základě vyhlášky č. 484/2000 Sb. má jak svá pozitiva, tak i negativa; tato vyhláška prý není ani neústavní ani nezákonná. IV. Duplika navrhovatele 72. K vyjádření ministerstva se navrhovatel vyjádřil ve svém přípise, Ústavnímu souduÚstavnímu soudu doručeném dne 11. března 2013, v němž uvádí: 73. Ministerstvo ve svém vyjádření zdůrazňuje, že by soudy měly v jednotlivých případech svá rozhodnutí individualizovat, přičemž poukazuje na právní možnosti, jak tak činit. K tomu navrhovatel dodává, že se tak v naprosté většině případů neděje, protože množství projednávaných a rutinně zpracovávaných případů to neumožňuje, nehledě na to, že k individualizaci by bylo nezbytné v jednoduchých sporech doplňovat dokazování k nákladovým otázkám, předkládat vyjádření stran k této otázce a dokazovat poměry na obou stranách sporu, což by překročilo významně smysl původního banálního sporu. Vadně nastavenou paušalizaci lze dle navrhovatele odstranit, ale nikoliv překonat cestou mnoha individuálních rozhodnutí, která vytvoří odlišný standard. 74. Navrhovateli se jeví jako sporné, jestliže ministerstvo, jehož úkolem je zajistit smysluplnou a spravedlivou paušalizaci, uvádí jako obranný důvod pro její zachování (pokud je zpochybněna její racionalita, spravedlnost a logika) skutečnost, že tyto nedostatky nejsou na závadu, protože se od úpravy lze odchýlit. Takový postoj by v podstatě vedl k obecnému závěru, že neexistují protizákonné vyhlášky, protože soud se od nich může vždy odchýlit, neboť není vyhláškou vázán. Argumentace ministerstva setrvává pouze v rovině nezávazné úvahy, jak by soudy mohly alternativně postupovat; užitečnější by bylo podle mínění navrhovatele vtělit do textu napadené vyhlášky normativní pravidlo, jak postupovat, pokud se tak v praxi neděje. 75. Co se týče posledních změn v napadené vyhlášce, které ministerstvo uvádí jako krok zmírňující negativní dopady, tak s ohledem na jejich minimalistický charakter je navrhovatel považuje za krajně nedostatečné. Z grafů, které jsou součástí návrhu ve věci samé, je to prý dostatečně patrné. 76. Je-li, uvádí navrhovatel, něco problematického na současné vyhlášce, tak je to právě to, že nediferencuje typologii sporů. Ministerstvo v podstatě obhajuje model, který na spektrum mnoha různých situací reaguje stejně. Soudy sice mohou individualizovat svou rozhodovací politiku, ale stejně potřebují odlišné tarifní sazby pro různé typy řízení, skutků či případů. 77. Co se týče jiných podpůrných opatření, jež by měla odstraňovat následky vyvolané normativním dopadem vyhlášky, na která se ministerstvo odvolává, tak navrhovatel poukazuje na to, že předžalobní výzva je nedostatečná, zejména s ohledem na skutečnost, že její zavedení nijak nesouvisí se základním ústavněprávním problémem spočívajícím v hrubém nepoměru mezi náklady přiznanými a vynaloženými. Předžalobní výzva může mírně omezit počet osob, které budou nesprávnou regulací dotčeny, ale nijak to nemění povahu dotčení. Malá redukce počtu osob, které jsou dotčeny protiústavní právní regulací, dle navrhovatele neodstraňuje v žádném případě protiústavnost této regulace. Navíc je třeba dodat, že lhůta předžalobní výzvy se jeví jako krátká. Předpokládat, že se předžalobní výzva bude podílet na redukci negativních důsledků napadené vyhlášky, se navrhovateli jeví jako čistá spekulace. 78. Také slučování exekucíexekucí se navrhovateli jeví jako nedostatečné, protože je lze snadno obcházet postupováním věřitelsky, kauzálně i dlužnicky shodných pohledávek různým subjektům, které je pak vymáhají samostatně, což je již nyní běžná praxe, která brání slučování na návrh. Oba podpůrné mechanismy (předžalobní výzva, slučování exekucíexekucí) navíc mají povahu velmi nedokonalého odstraňování následků nespravedlivého systému. Takováto řešení mohou problém oddálit, ale nikoliv odstranit. 79. Možnost snížení sazby odměny podle § 18 napadené vyhlášky, zmiňovaná ministerstvem jako normativní korektiv umožňující zohlednit náročnost nebo jednoduchost sporu, je podle navrhovatele praxí zcela opomíjena, mj. i proto, že je koncipována jako výjimka z pravidla, a nikoliv pravidlo samé. 80. Navrhovatel uvádí, že se nezříká paušalizace jako takové, ale brojí proti její konkrétní podobě. Navrhovatel dokonce poukazuje na vhodné způsoby paušalizace v zahraničí. 81. Navrhovatel opětovně zdůrazňuje, že jeho návrh sice směřuje petitorně proti současnému znění vyhlášky, ale konceptuálně nebrojí proti paušalizaci jako takové. Návrh rozhodně nepředpokládá, že po zrušení vyhlášky by dlouhodobě trval stav bez právní úpravy, ale předpokládá, že ministerstvo přijme vyhlášku novou, která bude reflektovat požadavky Ústavního souduÚstavního soudu. Předmětem řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem není a z logiky věci ani nemůže být diskuse o ideální podobě právní úpravy. Ta je vždy úkolem normotvůrce. V řízení se pouze zkoumá, zda současná právní úprava nepřekračuje hranice dané nadřazeným právem. Pokud Ústavní soudÚstavní soud normu zruší, tak absenci normy zpravidla musí normotvůrce doplnit, přičemž důvody zrušení mu jsou pak inspirací a vodítkem, popřípadě mementem derogandi, které mu staví mantinely dalších normotvorných úvah. Zda se ministerstvo vydá po zrušení vyhlášky cestou úplné změny, dílčí změny nebo ve spolupráci se zákonodárcem sloučí tarif a vyhlášku, popřípadě zda odkáže na tarif, který vyhláškou pro účely soudního řízení zastropuje, je už pouze jeho věcí. 82. Navrhovatel zdůrazňuje, že samotným zrušením vyhlášky nebude a nemůže být naplněn cíl odstranění protiústavního stavu. To platí i o případném čistém návratu k aplikaci advokátního tarifu, který by neměl žádný dopad na exekuční řízení, které současný tarif zatěžuje stejně nebo ještě více než současná vyhláška. Aplikace advokátního tarifu se může jevit pouze jako přechodné nouzové řešení. Sezná-li Ústavní soudÚstavní soud vyhlášku za protiústavní či protizákonnou, bude nezbytné aktivně vytvořit nový systém a bude to úkolem ministerstva. 83. Navrhovatel svým způsobem chápe stesk normotvůrce nad tím, že jím vytvořená právní úprava neplní zcela svůj účel a cíl, včetně možností výjimek, které jsou praxí opomíjeny. Pokud určitá norma nefunguje, byť k tomu má formální předpoklady, je třeba, v logice jejího sociologického účinku, hledat funkční zákonnost dopadů této regulace a na ty rozumně reagovat. Navrhovatel na návrhu trvá. V. Vyjádření veřejného ochránce práv 84. Veřejný ochránce práv k výzvě Ústavního souduÚstavního soudu sdělil, že svého práva na vstup do řízení podle § 69 odst. 3 zákona o Ústavním soudu nevyužívá, avšak podává vyjádření ve smyslu § 48 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. 85. Veřejný ochránce práv uvádí, že s ohledem na poznatky získané v rámci své činnosti opakovaně kritizoval praxi některých advokátůadvokátů a soudních exekutorů spočívající v neoprávněném nárokování a přiznávání nákladů oprávněného v exekučním řízení v podobě odměny podle ustanovení § 12 odst. 2 přísudkové vyhlášky, přestože advokát neučinil žádné úkony při samotném provádění nebo zastavení exekuceexekuce, ale pouze převzal případ a podal návrh na nařízení exekuceexekuce. S předkládanou argumentací navrhovatele na zrušení přísudkové vyhlášky se veřejný ochránce práv ztotožňuje. VI. Upuštění od ústního jednání 86. Dle § 44 zákona o Ústavním soudu nařídí Ústavní soudÚstavní soud ústní jednání, lze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Ústní jednání nařídí vždy, stanoví-li tak tento zákon nebo provádí-li Ústavní soudÚstavní soud dokazování. V souzené věci měl Ústavní soud za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, proto bylo od ústního jednání upuštěno. VII. Aktivní legitimace navrhovatele 87. Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že navrhovatel splňuje požadavky § 64 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu a je oprávněn podat návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy. VIII. Ústavní konformita legislativního procesu 88. Podle § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., posuzuje Ústavní soudÚstavní soud při rozhodování obsah zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu s ústavními zákony, a jedná-li se o jiný právní předpis, též se zákony a zjišťuje, zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Ústavní soud konstatuje, že napadený právní předpis byl přijat ústavně předepsaným způsobem a vydán v souladu s Ústavou a vyhlášen v souladu se zákonem č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv. 89. Ustanovení článku 79 odst. 3 Ústavy stanoví, že ministerstva mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněna. Napadená vyhláška č. 484/2000 Sb. byla vydána Ministerstvem spravedlnosti na základě zákonného zmocnění obsaženého v § 374a písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 90. Napadená vyhláška byla zveřejněna dne 29. prosince 2000 v částce č. 140/2000 Sbírky zákonů a dne 1. ledna 2001 nabyla účinnosti. Tato vyhláška byla změněna vyhláškou č. 49/2001 Sb., vyhláškou č. 110/2004 Sb., vyhláškou č. 617/2004 Sb., vyhláškou č. 277/2006 Sb. a vyhláškou č. 64/2012 Sb. IX. Hodnocení Ústavního soudu 91. Ústavní soudÚstavní soud dospěl k závěru, že napadená vyhláška č. 484/2000 Sb. je v rozporu s ústavním pořádkem a se zákonem. 92. Dle důvodové zprávy k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, mělo být smyslem vyhlášky č. 484/2000 Sb. zjednodušení výpočtu odměny za zastupování v občanském soudním řízení a odstranění průtahů způsobených účastníky řízení vedenými úmyslem dosáhnout vyšší odměny za právní zastupování v důsledku více poskytnutých úkonů právní služby. Ve skutečnosti však tato přísudková vyhláška způsobila závažné negativní důsledky, porušující základní práva a způsobující disfunkce justičního systému. 93. Napadená vyhláška č. 484/2000 Sb., na rozdíl od advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který výši odměny a výši nákladů právního zastoupení odvíjí od počtu úkonů právní služby poskytnutých ve věci, zavedla stanovení nákladů právního zastoupení na základě principu paušalizace sazeb výše odměn za zastupování v řízení. Přísudková vyhláška stanoví paušální sazby výše odměny, čímž neumožňuje rozlišit složitost věci, časovou náročnost, počet provedených úkonů právní služby, stejně tak jako způsob, jakým řízení před soudem skončilo (elektronický platební rozkaz, rozsudek pro uznání, rozsudek pro zmeškání). Paušalizace tedy zcela pomíjí věcnou a časovou náročnost sporu či účelnost vymáhání práva nebo bránění nároku. 94. Napadená vyhláška motivuje účastníky občanskoprávních vztahů - věřitele k vedení soudních sporů i v případech, v nichž předmětem sporu je věc nepatrné hodnoty. Děje se tak s vidinou výdělku, neboť žalobce očekává, že výše náhrady nákladů řízení bude soudem přiznána podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., přičemž výše přiznané náhrady nákladů řízení bude vyšší než skutečně vynaložené náklady a tento rozdíl bude pro vítěznou stranu přinášet obchodní zisk. Přiznávané náklady jsou natolik vysoké, že je z principu výhodné se soudit i o předměty plnění nepatrné hodnoty. 95. Počet takto vedených sporů, motivovaných vidinou snadného zisku, je v posledních letech enormně vysoký, tvoří značný podíl občanskoprávní agendy soudů. Tím dochází k nadměrnému kapacitnímu zatěžování soudního systému a k růstu výdajů vynakládaných ze státního rozpočtu na chod justice. Vyřizování tohoto druhu agendy může snadno přivodit průtahy v řízení v jiných věcech, jejichž předmětem jsou podstatně významnější záležitosti. Podle článku 90 Ústavy České republiky „soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům“. Vedení soudních sporů tohoto typu, pojaté primárně nikoliv jako dovolávání se ochrany práv, nýbrž jako obchodní a podnikatelská činnost produkující zisk, se ocitá na samé hraně institutu zneužití práva. Zákaz zneužití práva je uznáván jako jeden ze základních principů fungování práva a plyne z ústavně zakotveného pojmu právního státu (srov. preambuli Ústavy). 96. Navíc lze konstatovat, že takto fungující, relativně autonomní systém vymáhání pohledávek vyvolává sociálně nežádoucí následky - vede k ožebračování značné části obyvatelstva. Statisticky významná část populace s nízkými příjmy není s to uhradit soudem uložené náklady sporu, a následnou exekucíexekucí, spojenou s dalšími náklady, se ocitá ve vážných existenčních potížích. 97. Náklady právního zastoupení vypočtené na základě přísudkové vyhlášky nepřiměřeně zatěžují neúspěšnou stranu řízení zejména v situacích, kdy hodnota předmětu sporu se pohybuje v nižších pásmech, zejména v pásmu bagatelnosti. Přiznaná náhrada nákladů je zjevně nepřiměřená povaze a obsahu sporu. Vynucení plnění občanskoprávních závazků v takových případech je přitom z hlediska obecné spravedlnosti marginální záležitostí, do popředí se dostává zájem věřitele na dosažení výnosu z vedení samotného sporu. 98. K popsanému jevu dochází zejména v těchto typech občanskoprávních sporů: • řízení, v nichž proti rozsudku nalézacího soudu není odvolání přípustné (řízení v tzv. bagatelních sporech), • spory zahajované tzv. formulářovou žalobou (jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce), • pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitelspotřebitel, • smluvní vztahy, při nichž je spotřebitelspotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si občanskoprávní smlouvu s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvy o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěruspotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování informačních služeb, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistné smlouvy, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů; k tomu viz nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11). 99. V reálném společenském prostředí vznikl nový druh podnikatelské činnosti spočívající v obchodování především s bagatelními pohledávkami. Pohledávky jsou postupovány a skupovány specializovanými firmami, které se zabývají vymáháním pohledávek, s pohledávkami se obchoduje. Právo na peněžní plnění vymáhá jiný než původní věřitel; žalobce přitom očekává, že výše náhrady nákladů řízení bude soudem přiznána právě podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. 100. Zisk takového podnikatele tedy není dán jen rozdíly cen při vlastním obchodování s pohledávkami, ale je znásoben paušálně stanovenými náhradami nákladů soudního řízení, spočívajícími především v nepřiměřené odměně advokátaadvokáta za zastupování úspěšného žalobce. Přiznané náklady v těchto případech významně převyšují skutečně vynaložené náklady, potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Vytvořil se svébytný systém vymáhání pohledávek, záměrně produkující neúměrně vysoké náklady soudního řízení. Tento systém poškozuje či likviduje ve sporu neúspěšné dlužníky, a naopak zajišťuje významný prospěch osobám, které se podílejí na uplatňování a vymáhání především bagatelních pohledávek a vymáhání s nimi souvisejících nákladů řízení. 101. Zvláště nežádoucí situace nastává v oblasti veřejných služeb, financovaných z veřejných rozpočtů (zdravotnictví, veřejná doprava, školství apod.). Pohledávky vymáhají subjekty veřejného práva (stát, obceobce, městské části, kraje), které si k tomuto účelu často rovněž najímají advokátyadvokáty. Důsledky neúspěchu jsou pak pro dlužníky daleko tíživější než v případě, kdy pohledávku vymáhá přímo stát nebo obecobec prostřednictvím svých zaměstnanců, protože náklady řízení narůstají o palmáre advokátaadvokáta. 102. Paušalizace stanovení odměn advokátůadvokátů zcela pomíjí věcnou náročnost sporu, počet provedených úkonů ve věci, časovou náročnost a účelnost vymáhání práva nebo bránění nároku. Napadená vyhláška nebere zřetel ani na způsob skončení věci. Lze zmínit i takovou nežádoucí variantu, kdy paušálně přiznaná sazba odměny je naopak nepřiměřeně nízká, protože povaha konkrétního sporu vyžadovala nadstandardně vysoký počet náročných úkonů. 103. Přiznané náklady se pravidelně dostávají do hrubého nepoměru k žalované hodnotě sporu. Tímto způsobem dochází k sankcionování neúspěšné strany řízení, přičemž výše uložených nákladů je v rozporu s principem proporcionality sankcí. Dochází tak de facto k ukládání sankce bez zákona. Přísudková vyhláška se tak dostává do rozporu s článkem 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), který stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Přiznané náklady by neměly být nepřiměřené povaze a hodnotě sporu. 104. Ústavní soudÚstavní soud si je vědom, že dosavadní právní stav soudům umožňuje odchýlit se od přísudkové vyhlášky. Soudce má možnost nepřiznat náhradu nákladů nebo přiznat pouze účelně vynaložené náklady (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Soudce dále může v konkrétní věci přihlédnout k důvodům hodným zvláštního zřetele dle § 150 o. s. ř. Také judikatura, včetně judikatury Ústavního souduÚstavního soudu, poskytuje relativně široké pole možností pro rozhodování. Dosavadní zkušenosti však ukazují, že aplikace těchto právních možností ze strany soudů je nejednotná a nepředvídatelná. Tím dochází rovněž k oslabení principu předvídatelnosti soudního rozhodování a k oslabení principu právní jistoty. 105. Přísudková vyhláška se příčí zákonu - občanskému soudnímu řádu, podle něhož se přiznávají náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). 106. Protože odchýlení se od vyhlášky musí být v rozhodnutí soudu odůvodněno, zvyšuje se pracnost a formální náročnost soudního rozhodování, čímž dochází k přetížení soudů a k prodlužování délky soudního řízení. Nutnost pečlivě odůvodňovat odchýlení se od vyhlášky zároveň demotivuje soudce, aby využívali těchto variantních postupů. 107. Dosavadní judikatura Ústavního souduÚstavního soudu svědčí o tom, že napadená vyhláška neposkytuje dostatečnou právní úpravu v uvedené oblasti a potvrzuje nutnost přijetí nové právní úpravy, která zohlední rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu. X. Obiter dictum 108. Aniž by chtěl Ústavní soudÚstavní soud jakkoli předjímat budoucí právní úpravu, očekává, že tato bude lépe reflektovat zvláštnosti jednotlivých případů. Kritéria pro určení výše náhrady by měla být obsažena přímo v samotné vyhlášce. Stanovení výše odměny by mělo odrážet princip proporcionality, mělo by být přiměřené také ve vztahu k výši vymáhané částky. Uvedené je o to významnější, pokud jde o spory v pásmu bagatelnosti, v nichž proti rozsudku nalézacího soudu není přípustné odvolání, rozhodnutí tedy nepodléhá instančnímu přezkumu. 109. Ústavní soudÚstavní soud chce opětovně připomenout některé principy, které formuloval v předchozí judikatuře a k nimž by měla přihlédnout též budoucí právní úprava. 110. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3923/11 se Ústavní soudÚstavní soud zabýval otázkou náhrady nákladů řízení a odměny advokátaadvokáta u tzv. formulářových žalob v pásmu bagatelnosti. Ústavní soudÚstavní soud konstatoval, že soudy i v řízení o peněžitém plnění do 10 000 Kč musí při rozhodování o náhradě nákladů řízení ctít zásadu úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Jestliže byl žalobce ve sporu zcela úspěšný, má zpravidla právo na náhradu nákladů řízení. To však neznamená, že soud o jejich náhradě rozhodne „mechanicky“. Naopak musí zvažovat, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů a jakého z možných způsobů jejího určení využije (viz § 151 odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. a z něj výjimku uvedenou v části věty za středníkem). V uvedeném nálezu Ústavní soudÚstavní soud dále vyslovil, že zvolí-li obecné soudy při rozhodování o náhradě nákladů řízení výjimečný postup, pro nějž mají zákonnou oporu, při němž stále vycházejí ze zásady úspěchu ve věci, a použití zákonné výjimky též dostatečně odůvodní, pak jim nelze z hlediska ochrany ústavním pořádkem zaručených práv a svobod nic vytknout. 111. Ústavní soudÚstavní soud v uvedeném nálezu poukázal na to, že musel přistoupit ke sjednocení judikatury obecných soudů formou nálezu, neboť v tzv. bagatelních věcech stran výroků o náhradě nákladů řízení neexistuje jiný orgán, který by tak mohl závazným způsobem učinit. V takovém řízení, jež je zahájeno „formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebitelispotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitelspotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem, pak s ohledem na nutnost dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a výší náhrady nákladů je spravedlivé, aby výše odměny za zastupování žalobce advokátemadvokátem byla určena tak, že zpravidla nepřesáhne jednonásobek vymáhané jistiny. 112. Podobně v nálezu sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012 Ústavní soudÚstavní soud vyslovil, že pravidlo, dle něhož lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátemadvokátem (na odměnu za zastupování, paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty). Dále Ústavní soudÚstavní soud konstatoval, že za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Náklady spojené se zastoupením advokátemadvokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátemadvokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. O takový případ půjde zejména v případě zneužití práva na zastoupení advokátemadvokátem. 113. V nálezu sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne 9. 10. 2008 (N 167/51 SbNU 65) Ústavní soudÚstavní soud vyslovil, že pokud je stát k hájení svých právních zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, kterým byl v přezkoumávaném případě advokátadvokát. Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku, soud svůj výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil jen odkazem na § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Otázkou, zda skutečně jde o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, se obecný soud nezabýval. Tím zatížil své rozhodnutí vadou, mající ústavněprávní rozměr, spočívající v porušení článku 36 odst. 1 Listiny. 114. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 2513/09 ze dne 2. 2. 2010 (N 17/56 SbNU 169) Ústavní soudÚstavní soud poukázal na nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. I. ÚS 2929/07 a konstatoval, že je všeobecně známo, že ústřední orgány státní správy mají zřízeny k výkonu právních agend příslušné právní (legislativní) odbory, zaměstnávající dostatečný počet odborných pracovníků, kteří jsou schopni zajišťovat ochranu zájmů České republiky před soudy. Podle náhledu Ústavního souduÚstavního soudu, vyjádřeného v citovaném nálezu, nebyl tedy důvod, aby za daných okolností žalovanou stranu zastupoval, byť už jen v odvolacím řízení, advokátadvokát. Pokud se tak stalo, nelze za této situace na stěžovateli spravedlivě žádat, aby hradil žalované straně náklady řízení takto vzniklé, protože tyto náklady nelze považovat za „náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva“ ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle zjištění Ústavního souduÚstavního soudu nevzal obecný soud ve svém rozhodnutí výše uvedené otázky v úvahu a svůj výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil jen odkazem na § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Otázkou, zda se skutečně jedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, se obecný soud vůbec nezabýval. V této skutečnosti spatřoval Ústavní soudÚstavní soud vadu, mající ústavněprávní rozměr, spočívající v porušení článku 36 odst. 1 Listiny. 115. V nálezech sp. zn. IV. ÚS 3243/09 ze dne 2. 3. 2010 (N 38/56 SbNU 449) a sp. zn. III. ÚS 1180/10 ze dne 14. 9. 2010 (N 194/58 SbNU 715) Ústavní soudÚstavní soud konstatoval, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž byl advokátadvokát, a pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Pokud dovolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení pouze s poukazem na zásadu úspěchu, přičemž otázkou, zda náklady účastníka řízení - státu na zastoupení advokátemadvokátem byly účelně vynaloženy, se nezabýval, dopustil se porušení práva na spravedlivý proces. 116. V nálezu sp. zn. II. ÚS 2396/09 Ústavní soudÚstavní soud dovodil, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musely využívat právní pomoci advokátůadvokátů. Nebude-li v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátemadvokátem nákladem účelně vynaloženým. 117. Tím nemá být kategoricky konstatováno, že zastoupení státu advokátemadvokátem je vždy neúčelné a že náhradu nákladů právního zastoupení nelze státu nikdy přiznat. Za výjimečných okolností má zastupování státu advokátemadvokátem povahu účelného uplatňování či bránění práva. V usnesení sp. zn. III. ÚS 2428/10 ze dne 31. 3. 2011 Ústavní soudÚstavní soud připomenul, že v každém jednotlivém konkrétním případě, kdy za stát v řízení vystupuje ministerstvo jako příslušná organizační složka a jako jeden z ústředních úřadů, je třeba podle konkrétních okolností tohoto případu zvažovat, zda příslušná organizační složka státu je schopna se v daném sporu (zejména pokud v něm vystupuje jako strana žalovaná) účinně bránit za pomoci svých právníků, či zda jde o spor specifický, v němž k efektivní obraně a k úspěšnému výsledku sporu pro organizační složku státu - a ve svém důsledku i pro Českou republiku - je třeba, aby Česká republika byla zastupována advokátyadvokáty. Při všeobecně prosazované tendenci k celkové efektivitě a úspornosti v činnosti státní správy nemohou být personální kapacity interních zaměstnanců naddimenzovány tak, aby pokryly všechny myslitelné právní oblasti, v nichž stát v pozici strany soudních sporů vystupuje. Státu nelze upřít právo nechat se zastoupit v řízení před soudem advokátemadvokátem s ohledem na specifičnost problematiky předmětu řízení; na náklady takto vzniklé nelze bez dalšího pohlížet jako na náklady neúčelné, ale v každém jednotlivém případě je třeba zvažovat, zda jde, či nejde o náklady nezbytné, potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. 118. Zásadní význam pro řešení problematiky náhrady nákladů řízení má nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/12, obsahující dvě právní věty: „I. Pravidlo, dle něhož lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátemadvokátem (na odměnu za zastupování, paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty). II. Za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Náklady spojené se zastoupením advokátemadvokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátemadvokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. O takový případ půjde zejména v případě zneužití práva na zastoupení advokátemadvokátem.“ 119. Z výše uvedeného vyplývá, že za stávající situace byl nucen převzít na sebe roli sjednocování judikatury obecných soudů Ústavní soudÚstavní soud, který se svými rozhodnutími snažil vyplnit mezery v situacích, na které vyhláška č. 484/2000 Sb. nepamatuje. Tato role ovšem Ústavnímu souduÚstavnímu soudu zásadně nepřísluší. Za adekvátní řešení je třeba považovat novou právní úpravu, nahrazující dosavadní přísudkovou vyhlášku. XI. Facit 120. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soudÚstavní soud k závěru, že napadená vyhláška je nejen v rozporu s § 142 odst. 1 o. s. ř., který stanoví jako kritérium přiznání náhrady nákladů řízení účelnost vynaložení těchto nákladů, ale též s článkem 4 odst. 1 Listiny, který stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. 121. I když shora uvedené výtky protizákonnosti a protiústavnosti se vztahují převážně k ustanovení § 3 odst. 1 a k ustanovení § 12 napadené vyhlášky, dospěl Ústavní soudÚstavní soud k závěru, že je namístě zrušit vyhlášku celou, protože jednotlivá ustanovení celé vyhlášky jsou vzájemně propojena. 122. Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soudÚstavní soud shledal rozpor napadené vyhlášky nejen se zákonem, ale i s ústavním pořádkem České republiky, a proto napadenou vyhlášku podle § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., zrušil, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r. Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujal k rozhodnutí pléna soudce Vladimír Kůrka.
Vyhláška č. 115/2013 Sb.
Vyhláška č. 115/2013 Sb. Vyhláška o stanovení specializované způsobilosti lékařů zjišťujících smrt a lékařů provádějících vyšetření potvrzující nevratnost smrti pro účely odběru tkání nebo orgánů určených pro transplantaci (vyhláška o specializované způsobilosti lékařů zjišťujících a potvrzujících smrt pro účely transplantací) Vyhlášeno 7. 5. 2013, datum účinnosti 7. 5. 2013, částka 51/2013 * § 1 - Specializovaná způsobilost lékařů zjišťujících smrt možného dárce prokázáním nevratné zástavy krevního oběhu * § 2 - Specializovaná způsobilost lékařů zjišťujících smrt možného dárce prokázáním nevratné ztráty funkce celého mozku včetně mozkového kmene * § 3 - Specializovaná způsobilost lékařů provádějících vyšetření potvrzující nevratnost smrti mozku možného dárce * § 4 - Zrušovací ustanovení * § 5 - Účinnost Aktuální znění od 1. 1. 2024 (441/2023 Sb.) 115 VYHLÁŠKA ze dne 29. dubna 2013 o stanovení specializované způsobilosti lékařů zjišťujících smrt a lékařů provádějících vyšetření potvrzující nevratnost smrti pro účely odběru tkání nebo orgánů určených pro transplantaci (vyhláška o specializované způsobilosti lékařů zjišťujících a potvrzujících smrt pro účely transplantací) Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 10 odst. 7 zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), ve znění zákona č. 44/2013 Sb.: § 1 Specializovaná způsobilost lékařů zjišťujících smrt možného dárce prokázáním nevratné zástavy krevního oběhu (1) Lékaři zjišťující smrtsmrt možného dárcemožného dárce tkání nebo orgánůorgánů určených pro transplantacitransplantaci (dále jen „možný dárcemožný dárce“) prokázáním nevratné zástavy krevního oběhu musí mít specializovanou způsobilost v některém z oborů specializačního vzdělávání; ke zjišťování smrtismrti prokázáním nevratné zástavy krevního oběhu není oprávněn lékař se specializovanou způsobilostí v oboru hygiena a epidemiologie, klinická biochemie, lékařská mikrobiologie, radiologie a zobrazovací metody nebo zubní lékař. (2) Pokud by měl být předpokládaný odběrodběr tkáně nebo orgánuorgánu proveden před uplynutím 2 hodin od zjištění smrtismrti možného dárcemožného dárce, musí mít alespoň 1 z lékařů zjišťujících smrtsmrt prokázáním nevratné zástavy krevního oběhu specializovanou způsobilost nejméně v 1 z oborů, kterým je anesteziologie a intenzivní medicína nebo chirurgie nebo vnitřní lékařství. (3) Pokud se zjišťuje smrtsmrt prokázáním nevratné zástavy krevního oběhu možného dárcemožného dárce, kterým je dítě, musí mít alespoň 1 z lékařů zjišťujících smrtsmrt dítěte do ukončených 18 let věku specializovanou způsobilost v oboru anesteziologie a intenzivní medicína, nebo a) jde-li o dítě do 27. dne života, 1. specializovanou způsobilost v oboru dětské lékařství nebo pediatrie, nebo 2. zvláštní odbornou způsobilost nebo zvláštní specializovanou způsobilost v oboru neonatologie, nebo b) jde-li o dítě od 28. dne života do ukončených 18 let věku, 1. specializovanou způsobilost v oboru dětské lékařství nebo pediatrie, nebo 2. zvláštní odbornou způsobilost nebo zvláštní specializovanou způsobilost v oboru neonatologie, zjišťuje-li se smrtsmrt dítěte, které je v lůžkové péči neonatologického pracoviště nemocnice. § 2 Specializovaná způsobilost lékařů zjišťujících smrt možného dárce prokázáním nevratné ztráty funkce celého mozku včetně mozkového kmene (1) Alespoň 1 z lékařů zjišťujících smrtsmrt možného dárcemožného dárce prokázáním nevratné ztráty funkce celého mozku včetně mozkového kmene (dále jen „smrtsmrt mozku“) musí mít specializovanou způsobilost nejméně v 1 z oborů, kterým je anesteziologie a intenzivní medicína, neurologie nebo neurochirurgie. (2) Pokud se zjišťuje smrtsmrt prokázáním smrtismrti mozku možného dárcemožného dárce, kterým je dítě do ukončených 18 let věku, musí mít alespoň 1 z lékařů zjišťujících smrtsmrt dítěte specializovanou způsobilost v oboru anesteziologie a intenzivní medicína, neurologie nebo neurochirurgie anebo specializovanou způsobilost, zvláštní odbornou způsobilost nebo zvláštní specializovanou způsobilost v oboru dětská neurologie, nebo a) jde-li o dítě do 27. dne života, 1. specializovanou způsobilost v oboru dětské lékařství nebo pediatrie, nebo 2. zvláštní odbornou způsobilost nebo zvláštní specializovanou způsobilost v oboru neonatologie, nebo b) jde-li o dítě od 28. dne života do ukončených 18 let věku, 1. specializovanou způsobilost v oboru dětské lékařství nebo pediatrie, nebo 2. zvláštní odbornou způsobilost nebo zvláštní specializovanou způsobilost v oboru neonatologie, zjišťuje-li se smrtsmrt dítěte, které je v lůžkové péči neonatologického pracoviště nemocnice. § 3 Specializovaná způsobilost lékařů provádějících vyšetření potvrzující nevratnost smrti mozku možného dárce (1) Lékař provádějící vyšetření potvrzující nevratnost smrtismrti mozku možného dárcemožného dárce pomocí angiografie mozkových tepen musí mít zvláštní odbornou nebo zvláštní specializovanou způsobilost v oboru radiologie a zobrazovací metody. (2) Lékař provádějící vyšetření potvrzující nevratnost smrtismrti mozku možného dárcemožného dárce pomocí počítačové tomografické angiografie musí mít specializovanou způsobilost v oboru radiologie a zobrazovací metody. (3) Lékař provádějící vyšetření potvrzující nevratnost smrtismrti mozku možného dárcemožného dárce pomocí mozkové perfuzní scintigrafie musí mít specializovanou způsobilost v oboru nukleární medicína. (4) Lékař provádějící vyšetření potvrzující nevratnost smrtismrti mozku možného dárcemožného dárce pomocí transkraniální dopplerovské sonografie musí mít a) specializovanou způsobilost v oboru radiologie a zobrazovací metody, neurologie, neurochirurgie nebo anesteziologie a intenzivní medicína, nebo b) specializovanou způsobilost, zvláštní odbornou způsobilost nebo zvláštní specializovanou způsobilost v oboru dětská neurologie, nebo zvláštní odbornou nebo zvláštní specializovanou způsobilost v oboru intenzivní medicína a prokazatelnou nejméně tříletou praxi v soustavném provádění a interpretaci výsledků dopplerovských vyšetření. (5) Lékař provádějící vyšetření potvrzující nevratnost smrtismrti mozku možného dárcemožného dárce pomocí sluchových kmenových evokovaných potenciálů musí mít a) specializovanou způsobilost v oboru neurologie nebo otorinolaryngologie, nebo b) specializovanou způsobilost, zvláštní odbornou způsobilost nebo zvláštní specializovanou způsobilost v oboru dětská neurologie a prokazatelnou nejméně tříletou praxi v soustavném provádění a interpretaci výsledků vyšetření evokovaných potenciálů. § 4 Zrušovací ustanovení Vyhláška č. 479/2002 Sb., kterou se stanoví odborná způsobilost lékařů zjišťujících smrt a lékařů provádějících vyšetření potvrzující nevratnost smrti pro účely odběru tkání nebo orgánů určených pro transplantaci, se zrušuje. § 5 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení. Ministr: doc. MUDr. Heger, CSc., v. r.
Vyhláška č. 114/2013 Sb.
Vyhláška č. 114/2013 Sb. Vyhláška o stanovení bližších podmínek posuzování zdravotní způsobilosti a rozsahu vyšetření žijícího nebo zemřelého dárce orgánů pro účely transplantací (vyhláška o zdravotní způsobilosti dárce orgánů pro účely transplantací) Vyhlášeno 7. 5. 2013, datum účinnosti 7. 5. 2013, částka 51/2013 * § 1 - Posouzení zdravotní způsobilosti žijícího dárce orgánů * § 2 - Posouzení zdravotní způsobilosti zemřelého dárce orgánů * § 3 - Charakterizace dárce a charakterizace orgánu při posuzování zdravotní způsobilosti dárce * § 4 - Protokol o zjištění smrti * Posouzení zdravotní způsobilosti v jiných případech * § 5 - Zdravotně nezpůsobilí jsou žijící nebo zemřelí dárci orgánů mladší 18 let * § 6 - Pro dodatečné posouzení zdravotní způsobilosti žijícího nebo zemřelého dárce orgánů, a to zejména v případech, * § 7 - Laboratorní vyšetření krve žijícího dárce orgánů podle § 1 odst. 2 písm. c) se provede maximálně 7 dní před odběrem. Sérologické vyšetření zemřelého dárce orgánů podle § 2 odst. 1 písm. c) se provede bezprostředně před odběrem orgánů nebo ihned po tomto od * § 8 - Zrušovací ustanovení * § 9 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 114/2013 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 114/2013 Sb. č. 3 k vyhlášce č. 114/2013 Sb. Aktuální znění od 1. 1. 2024 (369/2023 Sb.) 114 VYHLÁŠKA ze dne 29. dubna 2013 o stanovení bližších podmínek posuzování zdravotní způsobilosti a rozsahu vyšetření žijícího nebo zemřelého dárce orgánů pro účely transplantací (vyhláška o zdravotní způsobilosti dárce orgánů pro účely transplantací) Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 6 odst. 5, § 10 odst. 7 a § 11 odst. 3 zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), ve znění zákona č. 296/2008 Sb. a zákona č. 44/2013 Sb.: § 1 Posouzení zdravotní způsobilosti žijícího dárce orgánů (1) Posuzující lékař je povinen vycházet při hodnocení zdravotního stavu a zdravotní způsobilosti žijícího dárcedárce orgánůorgánů (dále jen „zdravotní způsobilost“) ze všech dostupných zjištění lékařských vyšetření, včetně těch, která si vyžádal. (2) Součástí lékařského vyšetření žijícího dárcedárce orgánůorgánů před odběremodběrem je: a) anamnéza s cíleným zaměřením na zjištění okolností spojených s rizikem pro příjemcepříjemce orgánuorgánu, a to zejména na 1. výskyt infekčních onemocnění včetně výskytu onemocnění získaných při pobytu v endemicky rizikových oblastech, 2. výskyt zhoubných nádorových onemocnění, 3. rizikové chování, kterým se rozumí zejména intravenózní aplikace návykových látek a rizikové sexuální chování, 4. výskyt prionových onemocnění nebo podezření na ně, zejména při léčbě přirozeným růstovým hormonem nebo v případech, kdy byl dárcidárci transplantován štěp tvrdé pleny mozkové, rohovka nebo skléra, 5. výskyt chronických či jiných onemocnění, která mohou ohrozit zdraví nebo život dárcedárce při odběruodběru, zdraví nebo život příjemcepříjemce po transplantacitransplantaci nebo kvalitu orgánůorgánů určených k transplantacitransplantaci, 6. předchozí expozice zdraví škodlivým látkám nebo ionizujícímu záření, 7. informace o současném a předchozím užívání léčivých přípravků, 8. informace o imunizaci živými vakcínami v předchozích 6 měsících a 9. informace o provedení krevní transfúze v uplynulých 12 měsících, b) komplexní fyzikální vyšetření, c) laboratorní vyšetření, a to včetně základního hematologického a biochemického vyšetření, vyšetření krevní skupiny, testu k vyloučení gravidity u žen ve fertilním věku a dále sérologického vyšetření za účelem vyloučení zejména virové hepatitidy B a C a infekce způsobené virem lidského imunodeficitu, a d) další lékařské vyšetření vyžádané posuzujícím lékařem v souvislosti se zjištěným zdravotním stavem žijícího dárcedárce orgánůorgánů, a to za účelem vyloučení nemocí, vad nebo stavů uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce; tato lékařská vyšetření se provádějí v případě, že existuje lékařsky opodstatněné podezření, že tento dárcedárce trpí nemocí, vadou nebo stavem uvedeným v příloze č. 1 k této vyhlášce. (3) U žijících dárcůdárců orgánůorgánů se před odběremodběrem dále vždy provede a) lékařské vyšetření psychiatrické nebo psychologické, b) komplexní předoperační vyšetření, c) vyšetření zaměřené na velikost, stav a funkci orgánuorgánu určeného k odběruodběru. (4) Posuzující lékař údaje uvedené žijícím dárcemdárcem orgánůorgánů podle odstavce 2 písm. a) ověří podle výpisu ze zdravotnické dokumentace registrujícího poskytovatele v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktické lékařství pro děti a dorost (dále jen „registrující praktický lékař“) dárcedárce nebo jiného ošetřujícího lékaře, pokud takový lékař má dárcedárce ve své péči. (5) Při posuzování zdravotní způsobilosti žijícího dárcedárce orgánůorgánů posuzující lékař dále přihlíží k a) věku tohoto dárcedárce, b) specifickým nárokům na funkci orgánuorgánu určeného k odběruodběru, c) možnosti zachování životaschopnosti orgánuorgánu, pokud je to pro jejich použití v rámci transplantacetransplantace nutné a d) dlouhodobě očekávanému vývoji zdravotního stavu dárcedárce po odběruodběru orgánuorgánu. (6) Závěr o zdravotní způsobilosti žijícího dárcedárce k odběruodběru orgánuorgánu nelze vydat, pokud bylo na základě lékařského vyšetření při posuzování zdravotní způsobilosti zjištěno, že žijící dárcedárce orgánůorgánů trpí nemocí, vadou nebo stavem, které jsou uvedeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. (7) Informaci o závěru o zdravotní způsobilosti žijícího dárcedárce předává poskytovatel zdravotních služeb, který provedl odběrodběr, registrujícímu praktickému lékaři dárcedárce, který ji zakládá do zdravotnické dokumentace dárcedárce. Pokud registrující praktický lékař při poskytování zdravotní péče zjistí onemocnění žijícího dárcedárce orgánůorgánů, které by mohlo přinést dodatečná zdravotní rizika pro příjemcepříjemce, předá informaci o tomto zjištění poskytovateli zdravotních služeb, který provedl odběrodběr, a poskytovateli zdravotních služeb, který uskutečnil transplantacitransplantaci orgánuorgánu příjemcipříjemci. (8) Součástí lékařského vyšetření žijícího dárcedárce orgánůorgánů po odběruodběru je: a) sledování zdravotního stavu žijícího dárcedárce s ohledem na odebraný orgánorgán a b) další lékařské vyšetření vyplývající ze zdravotního stavu žijícího dárcedárce prováděné s cílem zjistit možná dodatečná zdravotní rizika. § 2 Posouzení zdravotní způsobilosti zemřelého dárce orgánů (1) Posuzující lékař vychází při posuzování zdravotní způsobilosti zemřelého dárcedárce orgánůorgánů ze zjištění o zdravotním stavu zemřelého v době jeho života a ze zjištění dalšího lékařského vyšetření provedeného po jeho smrtismrti, kterými jsou a) prohlídka zemřelého dárcedárce a údaje uvedené v protokolu o zjištění smrtismrti, b) pitva, pokud již byla provedena; výsledky vyšetření pitvy provedené po transplantacitransplantaci orgánuorgánu příjemcipříjemci posoudí posuzující lékař dodatečně při zohlednění možných rizik pro příjemcepříjemce, a to s cílem zajištění preventivních opatření k zabránění ohrožení života nebo zdraví příjemcepříjemce, popřípadě zajištění poskytnutí potřebné zdravotní péče příjemcipříjemci, c) sérologické vyšetření za účelem vyloučení zejména virové hepatitidy B a C a infekce způsobené virem lidského imunodeficitu, d) lékařské vyšetření funkce orgánůorgánů, o jejichž použití k transplantacitransplantaci se uvažuje, e) lékařské vyšetření mozku u zemřelých dárcůdárců rohovky, skléry a tvrdé pleny mozkové na přenosnou spongiformní encefalopatii; toto vyšetření se provádí v národní referenční laboratoři pro diagnostiku přenosné spongiformní encefalopatie a f) další lékařské vyšetření vyžádané posuzujícím lékařem za účelem vyloučení nemocí, vad nebo stavů uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce; tato lékařská vyšetření se provádějí v případě, že existuje lékařsky opodstatněné podezření, že zemřelý dárcedárce trpěl nemocí, vadou nebo stavem uvedeným v příloze č. 1 k této vyhlášce. (2) Při posuzování zdravotní způsobilosti zemřelého dárcedárce orgánůorgánů posuzující lékař dále přihlíží k a) anamnestickým údajům zemřelého dárcedárce, b) příčině smrtismrti, c) věku, d) specifickým nárokům na funkci orgánuorgánu určeného k odběruodběru, e) životaschopnosti orgánuorgánu, pokud je to pro jeho klinickou použitelnost nutné, a f) makroskopickému zhodnocení orgánuorgánu během odběruodběru; v případě pochybnosti o vhodnosti odebraného orgánuorgánu pro transplantacitransplantaci na základě makroskopického zhodnocení se provede histologické vyšetření. (3) Závěr o zdravotní způsobilosti zemřelého dárcedárce k odběruodběru orgánuorgánu nelze vydat, pokud a) bylo zjištěno, že orgányorgány vyšetřené podle odstavce 1 písm. c) jsou nefunkční, b) bylo zjištěno, že zemřelý dárcedárce trpěl nemocí, vadou nebo stavem, které jsou uvedeny v příloze č. 1 k této vyhlášce, nebo c) by provedení transplantacetransplantace odebraného orgánuorgánu znamenalo větší ohrožení zdraví nebo života příjemcepříjemce, než by byl přínos transplantacetransplantace. (4) Závěr o zdravotní způsobilosti zemřelého dárcedárce lze vydat i v případě zjištění zdravotní nezpůsobilosti tohoto dárcedárce, pokud by riziko pro zdraví příjemcepříjemce vyplývající z této zdravotní nezpůsobilosti bylo zanedbatelné ve srovnání s celkovým přínosem transplantacetransplantace. § 3 Charakterizace dárce a charakterizace orgánu při posuzování zdravotní způsobilosti dárce (1) Charakterizace dárceCharakterizace dárce a charakterizace orgánucharakterizace orgánu3) při posuzování zdravotní způsobilosti dárcedárce se provádějí na základě posouzení minimálních a doplňkových údajů shromážděných o dárcidárci a orgánuorgánu; minimálními údajiminimálními údaji se rozumí informace nezbytné pro charakterizaci dárcecharakterizaci dárce a orgánuorgánu, které se shromažďují v případě každého darovánídarování; doplňkovými údaji se rozumí informace nezbytné pro charakterizaci dárcecharakterizaci dárce a orgánuorgánu, které se shromažďují k minimálním údajůmminimálním údajům na základě rozhodnutí lékařského týmu s ohledem na dostupnost těchto informací a konkrétní okolnosti případu. Rozsah minimálních a doplňkových údajů je stanoven v příloze č. 2 k této vyhlášce. (2) Informace o charakterizaci dárcecharakterizaci dárce a orgánuorgánu zjištěné při posuzování zdravotní způsobilosti se bezodkladně předají v rozsahu minimálních a doplňkových údajů podle přílohy č. 2 k této vyhlášce příslušnému transplantačnímu centrutransplantačnímu centru telefonicky nebo elektronicky. Má-li dojít k výměně orgánuorgánu mezi členskými státy, jsou informace o charakterizaci dárcecharakterizaci dárce a orgánuorgánu4) v rozsahu podle věty první elektronicky nebo faxem předány prostřednictvím Koordinačního střediska transplantacítransplantací příslušnému orgánuorgánu nebo pověřenému subjektu členského státu, s nímž má být výměna orgánuorgánu provedena. Jestliže při předání informací nebyly některé informace o charakterizaci dárcecharakterizaci dárce a orgánuorgánu k dispozici, jsou dodatečně zjištěné informace bezodkladně předány prostřednictvím Koordinačního střediska transplantacítransplantací příslušnému orgánuorgánu nebo pověřenému subjektu členského státu, s nímž má být výměna orgánuorgánu provedena. Dodatečně zjištěné informace lze předat též prostřednictvím transplantačního centratransplantačního centra přímo transplantačnímu centrutransplantačnímu centru členského státu, s nímž má být orgánorgán vyměněn. V případě postupu podle věty čtvrté se kopie dodatečných informací předává též Koordinačnímu středisku transplantacítransplantací. (3) Při předávání informací o charakterizaci dárcecharakterizaci dárce a orgánuorgánu předávaných mezi členskými státy se použijí pracovní postupypracovní postupy vytvořené podle § 4a vyhlášky upravující požadavky na pracovní postupypracovní postupy pro zajištění systému jakosti a bezpečnosti lidských orgánůorgánů určených k transplantacitransplantaci5). (4) Laboratorní vyšetření potřebná k posouzení zdravotní způsobilosti dárcedárce lze provést pouze v laboratoři, která má pracovníky s vhodnou kvalifikací nebo odbornou přípravou a prostory a vybavení odpovídající prováděným laboratorním vyšetřením. (5) Při posuzování zdravotní způsobilosti dárcedárce je možné transplantacitransplantaci orgánuorgánu zvážit i v případě, kdy nejsou k dispozici všechny minimální údajeminimální údaje nezbytné pro charakterizaci orgánůcharakterizaci orgánů a dárcůdárců, pokud podle analýzy rizik a přínosů v konkrétním případě, včetně ohrožení života příjemcepříjemce, převažují očekávané přínosy pro příjemcepříjemce nad riziky vyplývajícími z neúplných údajů. § 4 Protokol o zjištění smrti (1) Protokol o zjištění smrtismrti obsahuje tyto náležitosti: a) základní diagnóza zemřelého, b) záznam o provedených vyšetřeních, c) záznam o zjištěných výsledcích klinického vyšetření, d) časový údaj o provedení vyšetření, popřípadě časový údaj o době nevratné zástavy krevního oběhu, a e) identifikační údaje o lékařích zjišťujících smrtsmrt. (2) Vzor protokolu o zjištění smrtismrti je uveden v příloze č. 3 k této vyhlášce. (3) Pro potřeby přesného stanovení okamžiku smrtismrti je rozhodný čas zjištění smrtismrti uvedený v protokolu lékařem, který je v příloze č. 3 k této vyhlášce označen jako lékař B. Posouzení zdravotní způsobilosti v jiných případech § 5 Zdravotně nezpůsobilí jsou žijící nebo zemřelí dárcidárci orgánůorgánů mladší 18 let a) narození matkám s nákazou HIV, pokud infekci HIV u nich nelze s konečnou platností vyloučit, nebo b) mladší 18 měsíců, kteří se narodili matkám s nákazou HIV anebo se zvýšeným rizikem této nákazy. § 6 Pro dodatečné posouzení zdravotní způsobilosti žijícího nebo zemřelého dárcedárce orgánůorgánů, a to zejména v případech, a) kdy se u příjemcepříjemce vyskytne onemocnění v době odběruodběru orgánuorgánu neznámé nebo u dárcedárce orgánůorgánů nezjištěné, nebo b) pokud od doby odběruodběru orgánuorgánu nastanou podstatné změny v metodice zjišťování přenosné nemoci, se sérum dárcedárce určené k sérologickému vyšetření uchovává v laboratoři, která provedla sérologické vyšetření, minimálně 10 let od transplantacetransplantace odebraného orgánuorgánu ve zmrazeném stavu při teplotě -40 °C a nižší. § 7 Laboratorní vyšetření krve žijícího dárcedárce orgánůorgánů podle § 1 odst. 2 písm. c) se provede maximálně 7 dní před odběremodběrem. Sérologické vyšetření zemřelého dárcedárce orgánůorgánů podle § 2 odst. 1 písm. c) se provede bezprostředně před odběremodběrem orgánůorgánů nebo ihned po tomto odběruodběru. § 8 Zrušovací ustanovení Vyhláška č. 437/2002 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky posuzování zdravotní způsobilosti a rozsah vyšetření žijícího nebo zemřelého dárce tkání nebo orgánů pro účely transplantací (vyhláška o zdravotní způsobilosti dárce tkání a orgánů pro účely transplantací), se zrušuje. § 9 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení. Ministr: doc. MUDr. Heger, CSc., v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 114/2013 Sb. Nemoci, vady a stavy vylučující zdravotní způsobilost dárce Nemoci, vady a stavy vylučující zdravotní způsobilost žijícího nebo zemřelého dárcedárce k odběruodběru tkání nebo orgánůorgánů jsou: 1. Nákaza nebo séropozitivita vyvolaná HIV, 2. závažný septický stav neovlivnitelný léčbou, 3. aktivní zhoubné nádorové bujení jakékoli lokalizace, s výjimkou některých primárních nádorů centrálního nervového systému, histologicky ověřeného místně ohraničeného basocelulárního karcinomu kůže, in situ karcinomu dělohy; při dárcovství rohovky nebo skléry jsou kontraindikací pouze zhoubné nádory z krvetvorné či lymfatické tkáně a zhoubné nádory oka a jeho adnex, 4. systémová onemocnění s vyjádřenými závažnými dopady na orgányorgány určené k transplantacitransplantaci (např. kolagenózy, vaskulitida), 5. Creutzfeld-Jakobova nemoc nebo jiná prionová onemocnění člověka nebo podezření na ně, 6. nedostatečná funkce orgánuorgánu určeného k transplantacitransplantaci nebo párového orgánuorgánu neurčeného k transplantacitransplantaci u žijícího dárcedárce, 7. jiná další nemoc, vada nebo stav, které by podle současných poznatků vědy a klinické medicíny mohly vyloučit darovánídarování. Příloha č. 2 k vyhlášce č. 114/2013 Sb. Charakterizace orgánu a dárce ČÁST A Minimální údaje 1. Poskytovatel zdravotních služeb s uvedením adresy zdravotnického zařízení, v němž byl proveden odběrodběr. 2. Typ dárcedárce. 3. Krevní skupina. 4. Pohlaví. 5. Příčina úmrtí. 6. Datum úmrtí. 7. Datum narození nebo odhadovaný věk. 8. Váha. 9. Výška. 10. Dřívější nebo současná anamnéza nitrožilního zneužívání omamných látek. 11. Dřívější nebo současná anamnéza zhoubných nádorových onemocnění. 12. Současná anamnéza jiných přenosných onemocnění. 13. Vyšetření na HIV, virovou hepatitidu B a virovou hepatitidu C. 14. Základní informace o hodnocení funkčnosti darovaného orgánuorgánu. ČÁST B Doplňkové údaje 1. Obecné údaje Kontaktní údaje transplantačního centratransplantačního centra, v němž byl proveden odběrodběr, nezbytné pro koordinaci, alokaci a sledovatelnostsledovatelnost orgánůorgánů od dárcůdárců k příjemcůmpříjemcům a naopak. 2. Údaje o dárcidárci Demografické a antropometrické údaje potřebné k zaručení náležité kompatibility mezi dárcemdárcem a příjemcempříjemcem a mezi orgánemorgánem a příjemcempříjemcem. 3. Anamnéza dárcedárce Anamnéza dárcedárce, zejména okolnosti, které by mohly mít vliv na vhodnost orgánůorgánů k transplantacitransplantaci a vyvolávat riziko přenosu onemocnění. 4. Údaje z tělesného a klinického vyšetření Údaje získané při klinických vyšetřeních, které jsou nezbytné pro hodnocení fyziologického stavu potenciálního dárcedárce, a jakákoli zjištění odhalující okolnosti, které nebyly zjištěny při analýze dárcovy anamnézy a které by mohly mít vliv na vhodnost orgánůorgánů k transplantacitransplantaci nebo vyvolávat riziko přenosu onemocnění. 5. Laboratorní parametry Údaje potřebné pro posouzení funkční charakterizace orgánůcharakterizace orgánů a pro odhalení případných přenosných onemocnění a případných kontraindikací darovánídarování orgánuorgánu. 6. Vyšetření pomocí zobrazovacích metod Vyšetření pomocí zobrazovacích metod nezbytné pro posouzení anatomického stavu orgánůorgánů k transplantacitransplantaci. 7. Léčba Léčba předepsaná dárcidárci relevantní pro posouzení funkčního stavu orgánůorgánů a jejich vhodnosti k darovánídarování, zejména používání antibiotik, inotropní podpory nebo transfuzí. Příloha č. 3 k vyhlášce č. 114/2013 Sb. 952kB 3) Článek 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/53/EU ze dne 7. července 2010 o jakostních a bezpečnostních normách pro lidské orgány určené k transplantaci. 4) Článek 5 prováděcí směrnice Komise 2012/25/EU ze dne 9. října 2012, kterou se stanoví informační postupy pro výměnu lidských orgánů určených k transplantaci mezi členskými státy. 5) Vyhláška č. 111/2013 Sb., o stanovení požadavků na vytvoření pracovních postupů pro zajištění systému jakosti a bezpečnosti lidských orgánů určených k transplantaci, ve znění vyhlášky č. 6/2014 Sb.
Nařízení vlády č. 113/2013 Sb.
Nařízení vlády č. 113/2013 Sb. Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 288/2002 Sb., kterým se stanoví pravidla poskytování dotací na podporu knihoven, ve znění nařízení vlády č. 235/2005 Sb. Vyhlášeno 7. 5. 2013, datum účinnosti 22. 5. 2013, částka 51/2013 * Čl. I - Nařízení vlády č. 288/2002 Sb., kterým se stanoví pravidla poskytování dotací na podporu knihoven, ve znění nařízení vlády č. 235/2005 Sb., se mění takto: * Čl. II - Přechodné ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 22. 5. 2013 113 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 26. června 2012, kterým se mění nařízení vlády č. 288/2002 Sb., kterým se stanoví pravidla poskytování dotací na podporu knihoven, ve znění nařízení vlády č. 235/2005 Sb. Vláda nařizuje podle § 15 odst. 3 zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon): Čl. I Nařízení vlády č. 288/2002 Sb., kterým se stanoví pravidla poskytování dotací na podporu knihoven, ve znění nařízení vlády č. 235/2005 Sb., se mění takto: 1. V § 1 odst. 1 se slova „činnosti a“ zrušují. 2. V § 3 se slova „31. října“ nahrazují slovy „30. září“, slovo „rozpočtovému“ se nahrazuje slovem „kalendářnímu“, slova „tisku a v informačním systému s dálkovým přístupem4)“ se nahrazují slovem „internetu“ a slovo „rozpočtový“ se nahrazuje slovem „kalendářní“. Poznámka pod čarou č. 4 se zrušuje. 3. V § 4 odst. 1 písm. a) a b) se za slovo „číslo“ vkládá slovo „osoby“. 4. V § 4 odst. 1 písm. f) se slova „a faxové číslo, popřípadě“ nahrazují slovy „číslo a“. 5. V § 4 odst. 1 písmeno g) zní: „g) popis projektu, na který je dotace žádána, včetně termínu a místa jeho realizace,“. 6. V § 4 odst. 2 se na konci úvodní části ustanovení doplňuje slovo „alespoň“. 7. V § 4 odst. 2 písmeno a) zní: „a) podrobný rozpočet projektu, včetně výše finanční spoluúčasti provozovatele knihovny,“. 8. V § 4 odst. 2 se písmeno b) zrušuje. Dosavadní písmeno c) se označuje jako písmeno b). 9. V § 4 odst. 3 se slova „ledna kalendářního“ nahrazují slovy „prosince kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu“. 10. V § 5 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „výběrové“ nahrazuje slovem „odborné“. 11. V § 5 odst. 2 se slovo „výběrových“ nahrazuje slovem „odborných“. 12. V § 6 odst. 1 větě první se slova „30. dubna“ nahrazují slovy „31. března“, slovo „rozpočtový“ se nahrazuje slovem „kalendářní“ a ve větě druhé se slovo „výběrovými“ nahrazuje slovem „odbornými“. 13. V § 7 písm. b) se slova „jednotné informační brány“ nahrazují slovy „centrálního portálu“. 14. V § 8 písmeno a) zní: „a) vytváření kooperačních systémů založených na informačních a komunikačních technologiích,“. 15. V § 8 písm. b) se slova „informačnímu systému s dálkovým přístupem“ nahrazují slovem „internetu“. 16. V § 9 písm. a) a v § 11 písm. a) se slova „historických fondů knihoven“ nahrazují slovy „knihovních fondů“. 17. V § 9 písm. b) se slovo „mikrofilmování“ nahrazuje slovem „reformátování“. 18. V § 9 písm. c) se slova „digitální knihovny a archivu“ nahrazují slovy „digitálních knihoven a archivů“. 19. V § 9 písmeno d) zní: „d) zpřístupnění katalogů v elektronické podobě,“. 20. V § 10 se písmeno c) zrušuje. Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno c). 21. V § 11 písm. c) se slova „živelných pohrom a katastrof“ nahrazují slovy „mimořádné události“. 22. V § 12 písm. c) se slovo „klasických“ zrušuje. 23. V § 13 se na konci písmene c) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní: „d) komunitní činnost knihoven a poskytování služeb pro skupiny ohrožené sociálním vyloučením.“. 24. V § 20 odstavec 1 zní: „(1) Dotaci nelze poskytnout, pokud provozovatel knihovny podle zjištění ministerstva a) nepředložil řádně, včas a v souladu s rozhodnutím o poskytnutí dotace vyúčtování dotace poskytnuté na podporu knihoven v předchozím kalendářním roce, nebo b) neodvedl prostřednictvím ministerstva řádně, včas a v souladu s rozhodnutím o poskytnutí dotace do státního rozpočtu dotaci na podporu knihoven poskytnutou v předchozím kalendářním roce nebo její část, které nepoužil nebo které použil v rozporu s právními předpisy nebo rozhodnutím o poskytnutí dotace.“. Čl. II Přechodné ustanovení Výběrová dotační řízení na podporu knihovenknihoven vyhlášená ministerstvem přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Čl. III Účinnost Toto nařízení nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jeho vyhlášení. Předseda vlády: RNDr. Nečas v. r. Ministryně kultury: Mgr. Hanáková v. r.
Nález Ústavního soudu č. 112/2013 Sb.
Nález Ústavního soudu č. 112/2013 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 2. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 6/13 ve věci návrhu na zrušení ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Vyhlášeno 30. 4. 2013, částka 50/2013 * Odůvodnění * I. - Dosavadní průběh řízení před Ústavním soudem * II. - Upuštění od ústního jednání * III. - Vlastní přezkum * IV. - Závěr 112 NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 6/13 dne 2. dubna 2013 v plénu ve složení Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Michaela Židlická o návrhu města Klatovy, zastoupeného JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem, AK se sídlem Čs. legií 172, 339 01 Klatovy, na zrušení ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, za účasti 1. Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a 2. Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a veřejného ochránce práv jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Odůvodnění I. Dosavadní průběh řízení před Ústavním soudem I. a) Předcházející řízení o ústavní stížnosti 1. Ústavnímu souduÚstavnímu soudu byla dne 20. 6. 2012 doručena ústavní stížnost města Klatovy směřující proti jinému zásahu Ministerstva financí (dále též jen „ministerstvo“), jež je Ústavním soudemÚstavním soudem projednávána pod sp. zn. IV. ÚS 2315/12. S ústavní stížností stěžovatel spojil ve smyslu ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., návrh na zrušení ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, (dále též jen „napadené ustanovení“). 2. IV. senát Ústavního souduÚstavního soudu dospěl k závěru, že uplatněním napadeného ustanovení zákona nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Jelikož zároveň považoval ústavní stížnost za nikoliv zjevně neopodstatněnou a i jinak věcného přezkumu schopnou, konstatoval, že návrhem na zrušení napadeného ustanovení je třeba se zabývat věcně. Proto usnesením ze dne 16. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2315/12 přerušil řízení o ústavní stížnosti a postoupil návrh stěžovatele na zrušení napadeného ustanovení plénu Ústavního souduÚstavního soudu. I. b) Argumentace navrhovatele 3. Protiústavnost napadeného ustanovení spatřoval navrhovatel v tom, že ve spojení se správní praxí Ministerstva financí (jehož zásah byl primárně ústavní stížností napaden) dočasně suspendovalo existující, ústavně garantovanou a Ústavním soudemÚstavním soudem uznanou možnost obcíobcí regulovat provozování interaktivních videoloterijních terminálů na svém území. 4. Napadené ustanovení dle navrhovatele brání přezkumu a případnému zrušení ministerstvem vydaných povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů, ačkoliv podle judikatury Ústavního souduÚstavního soudu [nález sp. zn. Pl. ÚS 29/10 ze dne 14. 6. 2011 (N 110/61 SbNU 625, 202/2011 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 56/10 ze dne 7. 9. 2011 (N 151/62 SbNU 315, 293/2011 Sb.) či nález sp. zn. Pl. ÚS 22/11 ze dne 27. 9. 2011 (N 169/62 SbNU 489, 328/2011 Sb.)] jde o otázku, jejíž regulace spadá do ústavně garantované pravomoci obcíobcí. V tomto kontextu navrhovatel podrobně parafrázoval právní závěry obsažené v citovaných nálezech a potvrzující ústavní garance práva obcíobcí na samosprávu. 5. Navrhovatel rovněž vyjádřil přesvědčení, že napadené ustanovení neporušuje toliko právo obcíobcí na samosprávu ve smyslu ustanovení čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), nýbrž i ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy, podle něhož jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby. Ačkoliv nálezy Ústavního souduÚstavního soudu mířily primárně vůči obcímobcím a ministerstvům vnitra a financí, nelze dle navrhovatele odhlížet od skutečnosti, že přinejmenším v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 56/10 se Ústavní soudÚstavní soud jednoznačně vyjádřil v tom smyslu, že regulace hazardu je oblastí spadající pod rozsah územní samosprávy. Tento názor měl tudíž být respektován zákonodárcem při přijímání zákona, jehož je napadené ustanovení součástí. I. c) Vyjádření účastníků řízení 6. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále jen „Poslanecká sněmovna“) se k návrhu vyjádřila dne 19. února 2013. Popsala průběh projednávání návrhu zákona posléze publikovaného pod č. 300/2011 Sb., přičemž zkráceně připomenula i důvodovou zprávu k návrhu zákona připojenou. Ta k napadenému ustanovení uváděla, že platnost povolení vydaných do dne nabytí účinnosti obecně závazné vyhlášky obceobce, která nejsou s touto vyhláškou v souladu, nebude dotčena. Opačný postup by podle důvodové zprávy zakládal nepřípustnou právní retroaktivitu, která je v rozporu s principem právní jistoty zakotveným v Ústavě. Zkrácením platnosti stávajících povolení by se stát dle důvodové zprávy vystavoval nebezpečí arbitrážních sporů vedených dosavadními provozovateli. Návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou schválen dne 21. června 2011. Senát Parlamentu České republiky (dále též jen „Senát“) vrátil návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které Poslanecká sněmovna na svém jednání dne 6. září 2011 akceptovala, a návrh zákona ve znění vráceném Senátem schválila. Poslanecká sněmovna odmítla, že by napadená právní úprava měla za cíl odložit účinky nálezů Ústavního souduÚstavního soudu, přičemž poukázala zejména na časové okolnosti projednávání návrhu zákona. V této souvislosti zejména zdůraznila, že nález sp. zn. Pl. ÚS 56/10 ze dne 7. 9. 2011 (N 151/62 SbNU 315; 293/2011 Sb.) byl přijat až poté, co Poslanecká sněmovna návrh zákona ve znění postoupeném Senátem schválila. V závěru svého vyjádření Poslanecká sněmovna konstatovala, že návrh zákona byl projednán a schválen ústavně předepsaným způsobem a podle standardních pravidel legislativního procesu. 7. Rovněž Senát Parlamentu České republiky ve svém vyjádření ze dne 8. února 2013 vyjádřil přesvědčení, že při přijímání zákona postupoval v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Konkrétně Senát uvedl, že návrh zákona, který na své 19. schůzi dne 21. června 2011 schválila Poslanecká sněmovna, mu byl řádně postoupen dne 28. června 2011. Jako senátní tisk č. 127 byl návrh zákona přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu (jako garančnímu výboru), výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a výboru ústavně-právnímu. Všechny jmenované výbory doporučily návrh zákona vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Dne 22. července 2011 pak přijal Senát usnesení, kterým Poslanecké sněmovně návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů vrátil. Ve svém vyjádření Senát rovněž podrobně shrnul obsah debaty o předmětném návrhu zákona v Senátu vedené. I. d) Postoj vlády a veřejného ochránce práv k návrhu 8. V souladu s ustanovením § 69 odst. 2 a 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) upozornil přípisem ze dne 23. ledna 2013 doručeným dne 25. ledna 2013 Ústavní soud vládu České republiky a veřejného ochránce práv na probíhající řízení, přičemž připomenul, v jaké lhůtě mohou do řízení vstoupit jako vedlejší účastníci a případně se též k návrhu vyjádřit. 9. Veřejný ochránce práv dne 1. února 2013 oznámil Ústavnímu souduÚstavnímu soudu, že do řízení jako vedlejší účastník vstupuje. Vláda České republiky ve lhůtě zákonem stanovené (uplynuvší 25. února 2013) svůj vstup do řízení neoznámila, a tudíž jí postavení vedlejšího účastníka svědčit nemohlo. Přípisem doručeným Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 26. února 2013 požádal JUDr. Jan Studnička, vrchní ředitel Sekce kabinetu ministra a předsedy Legislativní rady vlády, soudce zpravodaje o prodloužení lhůty ke sdělení, zda vláda do řízení jako vedlejší účastník vstoupí, o jeden měsíc. Uvedené žádosti nemohl Ústavní soudÚstavní soud přiznat jakoukoliv relevanci nejen proto, že její autorautor stěží mohl být oprávněn za vládu v řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem jednat, ale především s ohledem na skutečnost, že třicetidenní lhůta pro vstup do řízení je ve smyslu ustanovení § 69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lhůtou, která nemůže být Ústavním soudem prodloužena a jejíž zmeškání nemůže být prominuto. Vyjádření k návrhu ani následně - formou amicus curiae brief - vláda nepodala. 10. Veřejný ochránce práv se k návrhu vyjádřil dne 1. března 2013. Uvedl, že napadené ustanovení nepovažuje za překážku rušení vydaných povolení, neboť podle jeho názoru ve skutečnosti nedopadá na regulační oprávnění obcíobcí existující před novelou podle dřívějšího ustanovení § 50 odst. 4 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, (dále též jen „loterijní zákon“), tedy na regulaci všech technických herních zařízení obdobných výherním hracím přístrojům ve smyslu dřívějšího ustanovení § 2 písm. e) loterijního zákona. Přes toto přesvědčení však veřejný ochránce práv připustil, že by v daném případě podpořil i zrušení napadeného ustanovení, a to s ohledem na dlouhodobou (a podle jeho názoru nezákonnou) rozhodovací praxi Ministerstva financí, dlouhotrvající zásah státu do ústavně zaručeného práva obcíobcí na samosprávu (nerespektování vydaných obecně závazných vyhlášek, včetně odmítání možnosti zrušení povolení pro rozpor s pozdější vyhláškou), problematické procesní postavení obcíobcí a faktické zneužívání napadeného ustanovení k popsanému zásahu státu do ústavně garantovaného práva obcíobcí na samosprávu. II. Upuštění od ústního jednání 11. Ústavní soudÚstavní soud především uvážil, že není třeba ve věci konat ústní jednání, neboť to by nepřineslo další, resp. lepší a jasnější objasnění věci, než jak se s ní seznámil z písemných úkonů účastníků řízení. S ohledem na ustanovení § 44 zákona o Ústavním soudu (v této souvislosti zvláště budiž zdůrazněna novela provedená zákonem č. 404/2012 Sb., účinným od 1. 1. 2013) se již proto nemusel dotazovat účastníků, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání, a ve věci rozhodl bez konání ústního jednání. III. Vlastní přezkum III. a) Dikce napadeného ustanovení 12. Ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, zní: Čl. II Přechodná ustanovení (...) 4. Na povolení, která byla vydána podle § 2 písm. i), j) a podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném před 1. lednem 2012, se zmocnění obceobce vydávat obecně závaznou vyhlášku nevztahuje do 31. prosince 2014; totéž platí pro ustanovení § 50 odst. 5 zákona o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném od 1. ledna 2012. Dobu platnosti těchto povolení omezí Ministerstvo financí tak, aby jejich platnost skončila nejpozději dnem 31. prosince 2014, budou-li tyto loterie a jiné podobné hry provozovány v rozporu s obecně závaznou vyhláškou obceobce nebo v rozporu s ustanovením § 50 odst. 5 zákona o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném od 1. ledna 2012. III. b) Předpoklady přezkumu 13. Formálně bezvadný návrh byl podán osobou oprávněnou. K projednání návrhu je Ústavní soudÚstavní soud příslušný a jedná se zároveň o návrh přípustný. 14. Ústavní soudÚstavní soud byl nucen nejprve vzít v úvahu, je-li v posuzované věci oprávněn přezkoumat (a případně též zrušit) samotnou novelu zákona či její část. 15. Podle ustálené judikatury Ústavního souduÚstavního soudu není zásadně možno návrhem brojit proti novelizujícímu právnímu předpisu, neboť takový právní předpis nemá obecně samostatnou právní existenci; tu získává až jako součást právního předpisu novelizovaného; právě novelizovaný právní předpis by proto měl být Ústavnímu souduÚstavnímu soudu k posouzení postoupen [srov. např. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 25/2000 ze dne 15. 8. 2000 (U 27/19 SbNU 271), dostupno též - stejně jako všechna další rozhodnutí v tomto nálezu uvedená - na http://nalus.usoud.cz]. 16. Uvedené však neznamená, že návrh směřující proti novele zákona či její části (jako je tomu v projednávané věci) nemohl by být Ústavním soudemÚstavním soudem podroben meritornímu přezkumu nikdy [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 2/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 35/32 SbNU 331; 278/2004 Sb.)]. Jednu skupinu výjimek přezkum dovolujících tvoří situace, v nichž je ověřována ústavnost procedury přijetí novelizujícího právního předpisu [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 55/10 ze dne 1. 3. 2011 (N 27/60 SbNU 279; 80/2011 Sb.) či nález sp. zn. Pl. ÚS 77/06 ze dne 15. 2. 2007 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.)]. Další výjimku pak nepochybně představuje situace (jež nastala i v projednávané věci), v níž jsou napadena přechodná ustanovení novelizujícího právního předpisu. Přechodná ustanovení novelizujícího právního předpisu totiž normativně existují právě a jen jako jeho součást a součástí právního předpisu novelizovaného se nestávají. Za tohoto stavu - a s přihlédnutím ke skutečnosti, že i aplikací přechodných ustanovení novely lze zasáhnout do ústavně garantovaných práv (srov. dále) - shledal Ústavní soud podaný derogační návrh projednatelným. 17. Možnost přezkumu intertemporálních ustanovení připustil Ústavní soudÚstavní soud v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. 2. 1997 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.) či Pl. ÚS 33/01 ze dne 12. 3. 2002 (N 28/25 SbNU 215, 145/2002 Sb.). 18. Na základě takto vyložených důvodů mohl Ústavní soudÚstavní soud přistoupit k přezkumu napadeného ustanovení. III. c) Přezkum procedury přijetí napadeného zákonného ustanovení 19. Ústavní soudÚstavní soud, jak mu ukládá ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., nejprve zkoumal, zda bylo napadené ustanovení (resp. zákon, jehož je toto ustanovení součástí) přijato v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Vyšel přitom z dále citovaných veřejně dostupných těsnopiseckých zpráv zachycujících parlamentní jednání a z vyjádření obou komor Parlamentu. 20. Návrh zákona (posléze publ. pod č. 300/2011 Sb.) byl předložen Poslanecké sněmovně vládou České republiky a byl projednáván jako sněmovní tisk č. 138. Návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou schválen na 19. schůzi v šestém volebním období dne 21. června 2011, přičemž v hlasování č. 287 ze 164 přítomných poslanců hlasovalo 138 pro a 18 proti. 21. Senátu byl návrh zákona postoupen dne 28. června 2011. Senát dne 22. července 2011 na své 10. schůzi v 8. funkčním období přijal usnesení, kterým Poslanecké sněmovně návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů vrátil. Pro vrácení návrhu zákona se v hlasování č. 61 z přítomných 64 senátorů vyslovilo 59 senátorů a nikdo nebyl proti. 22. Z těsnopisecké zprávy z 21. schůze Poslanecké sněmovny konané dne 6. září 2011 Ústavní soudÚstavní soud zjistil, že návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou schválen ve znění postoupeném Senátem, přičemž ze 179 přítomných poslanců v hlasování č. 21 hlasovalo 152 poslanců pro a 18 proti. 23. Dne 15. září 2011 byl zákon doručen prezidentu republiky, který jej dne 27. září 2011 podepsal. 24. Dne 14. října 2011 byl zákon vyhlášen v částce 106 Sbírky zákonů pod číslem 300/2011 Sb. 25. Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že zákon č. 300/2011 Sb., jehož je napadené ustanovení součástí, byl přijat a vydán v mezích ústavně stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. III. d) Meritorní přezkum napadeného ustanovení 26. Klíčovou otázkou věcného souladu napadeného ustanovení s ústavním pořádkem je, zda tato zákonná norma, jež ve spojení s postupem Ministerstva financí dočasně omezuje možnost obcíobcí regulovat provoz interaktivních videoloterijních terminálů prostřednictvím obecně závazných vyhlášek, protiústavně zasahuje do ústavně garantovaného práva obcíobcí na samosprávu ve smyslu (zejména) ustanovení čl. 8, čl. 100 odst. 1 a čl. 104 odst. 3 Ústavy. 27. Citovaná ustanovení ústavního pořádku zaručují samosprávu obcímobcím jako územním samosprávným celkům (čl. 8 ve spojení s čl. 100 odst. 1 Ústavy), přičemž jim zároveň svěřují pravomoc regulovat otázky spadající do jejich samostatné působnosti prostřednictvím vydávání obecně závazných vyhlášek (čl. 104 odst. 3 Ústavy). Ústavní garance práva obcíobcí na samosprávu tvoří v kontextu ústavního pořádku klíčovou složku vertikální dělby moci a některými autoryautory jsou dokonce řazeny mezi podstatné náležitosti demokratického právního státu (k tomu srov. např. Bahýľová, L., Filip, J., Molek, P., Podhrázký, M., Šimíček, V., Vyhnánek, L. Ústava České republiky: komentář. Praha: Linde, 2010, str. 140-141). 28. Vymezení smyslu, podstaty, obsahu a rozsahu práva obcíobcí na samosprávu se Ústavní soudÚstavní soud ve své judikatuře věnoval již mnohokrát, a to jak v rovině obecné, tak i konkrétně ve vztahu k ústavnímu právu obcíobcí vydávat v mezích své působnosti obecně závazné vyhlášky a ještě konkrétněji k možnosti obcíobcí regulovat provoz výherních hracích automatů a obdobných zařízení ve smyslu loterijního zákona. 29. Starší judikatura Ústavního souduÚstavního soudu vykládala právo obcíobcí na samosprávu (a to zejména ve vztahu k výkonu jejich pravomoci vydávat obecně závazné vyhlášky) poměrně restriktivně. Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 45/06 ze dne 11. 12. 2007 (N 218/47 SbNU 871; 20/2008 Sb.) došlo k explicitnímu přehodnocení dřívější judikatorní praxe a nastolení nového - z hlediska obcíobcí mnohem příznivějšího - přístupu. Ústavní soud v citovaném nálezu konstatoval, že po (tehdy) patnácti letech existence Ústavy obsahující ústavní garanci práva na územní samosprávu se již obsah práva obcíobcí na samosprávu ustálil a stal se součástí širšího právního povědomí. V tomto kontextu poukázal zejména na normativní řešení obsažené v ustanovení § 10 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, jež věcně vymezilo oblasti, v nichž mohou obce vydávat obecně závazné vyhlášky a jejichž hranice upřesnila i bohatá judikatura Ústavního souduÚstavního soudu. 30. Následně Ústavní soudÚstavní soud zdůraznil [nález sp. zn. Pl. ÚS 56/10 ze dne 7. 9. 2011 (N 151/62 SbNU 315; 293/2011 Sb.)], že s ohledem na ústavní garance práva na samosprávu není možné vycházet při jeho vymezení pouze ze znění zákona, neboť právo na samosprávu má - bez ohledu na výhradu zákona - i materiální aspekt (resp. vlastní ústavní obsah). Prováděcí zákon proto nemůže obsah ústavně garantovaného práva na územní samosprávu vyprázdnit či fakticky eliminovat. 31. Částečně obsah práva na samosprávu Ústavní soudÚstavní soud vymezil např. v nálezu v sp. zn. Pl. ÚS 30/06 ze dne 22. 5. 2007 (N 87/45 SbNU 279; 190/2007 Sb.), podle něhož do sféry samostatné působnosti obceobce regulovatelné obecně závaznými vyhláškami ve smyslu ústavním pořádkem garantované územní samosprávy spadají záležitosti, které jsou převážně místního nebo regionálního dopadu a jejichž úprava je v zájmu obceobce a jejích občanů. Za takové záležitosti označil zejména zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranstvíveřejných prostranství, ochranu životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně, užívání zařízení obceobce sloužících potřebám veřejnosti, územní rozvoj obceobce apod. 32. Podle (zde v bodech 4 a 30 citovaného) nálezu sp. zn. Pl. ÚS 56/10 je pak i rozhodování o tom, zda a kde se mohou na jejich území vyskytovat provozovny loterií a jiných podobných her (včetně interaktivních videoloterijních terminálů), otázkou místního pořádku a jako takové spadá do samostatné působnosti obcíobcí, pročež regulace těchto záležitostí je obcímobcím ústavně garantována. V návaznosti na uvedené Ústavní soudÚstavní soud posléze konstatoval [nález sp. zn. Pl. ÚS 22/11 ze dne 27. 9. 2011 (N 169/62 SbNU 489; 328/2011 Sb.)], že je v kontextu právní úpravy regulace hazardu povinností Ministerstva financí zajistit respekt k ústavně zaručenému právu na samosprávu. 33. Z uvedeného tedy plyne, že součástí práva na samosprávu ve smyslu ustanovení čl. 8, čl. 100 odst. 1 i čl. 104 odst. 3 Ústavy a ve smyslu nyní již ustálené judikatury Ústavního souduÚstavního soudu je také možnost obcíobcí prostřednictvím vydávání obecně závazných vyhlášek regulovat provoz interaktivních videoloterijních terminálů na svém území. K tomu je vhodné zdůraznit, že ústavní rozměr práva na samosprávu pochopitelně nelze měnit obyčejným zákonem (srov. ustanovení čl. 9 odst. 1 Ústavy); jako zcela lichý tudíž musí být odmítnut argument, podle něhož byla možnost usměrňovat na svém území provoz interaktivních videoloterijních terminálů obcímobcím svěřena (dána) až přijetím zákona č. 300/2011 Sb. 34. Pokud tedy napadené ustanovení možnost obcíobcí regulovat provoz interaktivních videoloterijních terminálů byť jen dočasně, avšak po dobu nikoliv nevýznamnou, vylučuje (suspenduje), jedná se o zásah do ústavně garantovaného práva na samosprávu. 35. Ústavní soudÚstavní soud si je vědom existence výkladové varianty, podle níž napadené ustanovení nepředstavuje překážku rušení vydaných povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů (srov. vyjádření veřejného ochránce práv), avšak správní praxe Ministerstva financí (připomenutá i ve vyjádření veřejného ochránce práv) dokládá, že tato výkladová varianta není v praxi ministerstvem zcela akceptována, a aplikace napadeného ustanovení tudíž vede k rozsáhlým a trvajícím zásahům do samosprávy obcíobcí. Témuž nasvědčuje i fakt, že návrh na zrušení napadeného ustanovení nepodalo jen město Klatovy, ale v jiných řízeních (vedených Ústavním soudemÚstavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 2335/12 a III. ÚS 2336/12) též města Frýdlant nad Ostravicí a Židlochovice. 36. Za této situace přikročil Ústavní soudÚstavní soud k posouzení otázky, zda zásah do práva obcíobcí na samosprávu vyvolaný napadeným zákonným ustanovením je souladný s principem proporcionality; v tomto kontextu se zaměřil prvotně na otázku, zda dočasné omezení možnosti obcíobcí regulovat provoz interaktivních videoloterijních terminálů sleduje legitimní cíl. 37. Test proporcionality, zjevně inspirovaný judikaturou Spolkového ústavního souduústavního soudu, byl Ústavním soudemÚstavním soudem formulován již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/94 ze dne 12. 10. 1994 (N 46/2 SbNU 57; 214/1994 Sb.) jako kaskáda přezkumu dle tří kritérií. Prvním je kritérium vhodnosti, tj. odpověď na otázku, zdali institut omezující určité základní právo umožňuje dosáhnout sledovaný cíl. Druhým kritériem poměřování základních práv a svobod je kritérium potřebnosti, spočívající v porovnávání legislativního prostředku omezujícího základní právo, resp. svobodu s jinými opatřeními umožňujícími dosáhnout stejného cíle, avšak nedotýkajícími se základních práv a svobod. Třetím kritériem je pak porovnání závažnosti obou v kolizi stojících základních práv. 38. Avšak jak z tohoto nálezu, tak i z mnoha nálezů dalších [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1770/07 ze dne 1. 11. 2007 (N 181/47 SbNU 391) či sp. zn. Pl. ÚS 7/09 ze dne 4. 5. 2010 (N 102/57 SbNU 315; 226/2010 Sb.), bod 34] je patrno, že samozřejmým předpokladem přezkumu kritéria vhodnosti (prvního kroku testu) je zodpovězení otázky, je-li cíl sledovaný normativní úpravou posuzovanou Ústavním soudemÚstavním soudem legitimní. S ohledem na skutečnost, že samotnou podstatou testu proporcionality je snaha o nalezení rovnováhy mezi protichůdnými ústavními principy, může být kritérium vhodnosti bráno v úvahu jen tehdy, je-li přezkoumávána úprava, která jeden ústavně chráněný zájem (zpravidla základní právo) potlačuje či oslabuje za účelem ochrany jiného ústavně chráněného zájmu. Pakliže by posuzovaná normativní úprava nesledovala žádný racionálně seznatelný cíl (tj. byla-li by zcela svévolná) či by sledovala toliko cíl nelegitimní (jemuž by nebylo možno poskytnout ústavní ochranu), došlo by k omezení ústavně chráněného zájmu bez odpovídající protiváhy. Z tohoto důvodu je tedy při aplikaci testu proporcionality (přesněji řečeno před jeho aplikací) nezbytné vyřešit, je-li přezkoumávanou úpravou sledován legitimní cíl; posuzování, zda je přezkoumávaná úprava vhodná k dosažení cíle neexistujícího či nelegitimního, by přirozeně postrádalo jakýkoliv smysl. 39. V průběhu řízení o ústavní stížnosti (srov. usnesení ze dne 16. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2315/12, jímž bylo řízení o ústavní stížnosti přerušeno a jímž byl návrh zrušení napadeného ustanovení postoupen plénu Ústavního souduÚstavního soudu) Ministerstvo financí uvedlo, že napadené přechodné ustanovení legitimně řeší intertemporální problém související s vyvážením protichůdných ústavně chráněných zájmů (tj. práva na samosprávu a ochrany vlastnického práva a práva podnikat) a zároveň chrání legitimní očekávání provozovatelů interaktivních videoloterijních terminálů; v souvislosti s tím pak ministerstvo upozornilo na hrozbu vzniku sporů (iniciovaných provozovateli interaktivních videoloterijních terminálů) týkajících se ochrany práv podle mezinárodních dohod o podpoře a ochraně investic. 40. Ústavní soudÚstavní soud však konstatuje, že žádný z přednesených cílů napadeného ustanovení nelze považovat za legitimní ve smyslu aprobace shora popsaného zásahu do práva obcíobcí na samosprávu. Jiný legitimní cíl způsobilý poměřování s ústavním právem obcíobcí na samosprávu nevyjevily v řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem ani komory Parlamentu jako účastníci řízení ani vláda navrhující přijetí nyní přezkoumávané normy. Výslovně nezmíněné cíle této intertemporální normy nenalezl ani Ústavní soudÚstavní soud, který navíc dodává, že není jeho povinností, aby pátral, jaký snad ještě jiný než Ministerstvem financí sdělený účel (sdělené účely) přechodného ustanovení zákona č. 300/2011 Sb. (viz zde bod 38) existuje (existují). 41. V rámci posouzení avizovaného účelu napadeného ustanovení v prvé řadě Ústavní soudÚstavní soud zdůrazňuje, že za legitimní cíl nelze považovat ministerstvem zmíněnou údajnou snahu o řešení intertemporálních problémů souvisejících s vyvážením protichůdných ústavně chráněných zájmů. Tvrzení o existenci intertemporálního problému se totiž nutně opírá o premisu, že obcímobcím byla možnost regulovat provoz interaktivních videoloterijních terminálů na svém území zpřístupněna až v důsledku legislativní změny provedené právě tím zákonem, jehož je napadené přechodné ustanovení součástí. Jak ovšem plyne ze shora uvedeného, opak je pravdou, neboť již shora citovaná judikatura Ústavního souduÚstavního soudu toto ústavní právo toliko stvrzovala; ani nálezy Ústavního souduÚstavního soudu ani souběžně s nimi realizovaný novelizační počin zákonodárce již dříve existující ústavní právo obcíobcí na samosprávu nevytvořily. 42. Již z tohoto důvodu nelze u provozovatelů interaktivních videoloterijních terminálů hovořit o existenci legitimního očekávání (jež by snad napadeným ustanovením mělo být chráněné) spočívajícího v naději, že jejich činnost nebude přinejmenším po určitou dobu regulována prostřednictvím obecně závazných vyhlášek obcíobcí. Provozovatelé interaktivních videoloterijních terminálů - stejně jako každý jiný subjekt práva - si totiž mohli a měli být vědomi rizika, že jejich právní sféra může být dotčena v důsledku přijetí, změny či zrušení právních předpisů, a to nejen zákonů, nýbrž i podzákonných právních předpisů (včetně obecně závazných vyhlášek). To ostatně plyne i z ustálené judikatury Ústavního souduÚstavního soudu; srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. 2. 1997 [N 13/7 SbNU 87 (96); 63/1997 Sb.], v němž Ústavní soudÚstavní soud konstatoval, že zrušení staré a přijetí nové právní úpravy je nutně spjato se zásahem do principů rovnosti a ochrany důvěry občana v právo. Shodně s navrhovatelem pak Ústavní soud konstatuje, že za legitimní očekávání nelze považovat předpoklad provozovatelů interaktivních videoloterijních terminálů, že správní praxe ministerstva spojená s opomíjením práva obcíobcí na samosprávu bude pokračovat. 43. Za legitimní cíl napadené úpravy nelze konečně považovat ani údajné obavy státu z hrozících arbitrážních sporů. Tvrzení, podle něhož by rušení (či změna) vydaných povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů mohlo vyústit v zahájení sporů podle mezinárodních dohod o podpoře a ochraně investic, není nijak podloženo a jedná se o pouhou spekulaci. Navíc je třeba připomenout, že pokud by se mělo jednat o arbitráže zahájené podle mezinárodních smluv na ochranu investic, mohli by řízení iniciovat toliko zahraniční provozovatelé, což je však s ohledem na ustanovení § 4 odst. 4 loterijního zákona vyloučeno. IV. Závěr 44. Ústavní soudÚstavní soud tedy uzavírá, že napadené ustanovení zasahuje do ústavně garantovaného práva obcíobcí na samosprávu, přičemž tento zásah nesledoval legitimní cíl. Vyústěním řečeného - aniž by bylo třeba přistupovat k dalším krokům testu proporcionality - je závěr o rozporu napadeného ustanovení s ustanoveními čl. 8, čl. 100 odst. 1 a čl. 104 odst. 3 Ústavy. Z uvedených důvodů Ústavní soudÚstavní soud čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, zrušil podle ustanovení § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., a to dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů, neboť pro jiné určení vykonatelnosti nálezu důvody neshledal. 45. Námitku navrhovatele, dle níž protiústavnost napadeného ustanovení vyplývala též z nerespektování nálezových závěrů Ústavního souduÚstavního soudu Parlamentem (a tedy z porušení čl. 89 odst. 2 Ústavy), nebylo třeba při zjištění hmotněprávního rozporu přijaté zákonné úpravy s ústavním pořádkem jakkoliv vypořádávat. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r.
Vyhláška č. 111/2013 Sb.
Vyhláška č. 111/2013 Sb. Vyhláška o stanovení požadavků na vytvoření pracovních postupů pro zajištění systému jakosti a bezpečnosti lidských orgánů určených k transplantaci Vyhlášeno 30. 4. 2013, datum účinnosti 1. 10. 2013, částka 50/2013 * § 1 - Předmět úpravy * § 2 - Odběr, konzervace, balení, označování a převoz * § 3 - Sledovatelnost * § 4 - Závažné nežádoucí účinky a závažné nežádoucí reakce * § 4a - Společné pracovní postupy pro zajištění sledovatelnosti a hlášení o závažných nežádoucích účincích a závažných nežádoucích reakcích v případě výměny orgánů mezi členskými státy * § 5 - Účinnost k vyhlášce č. 111/2013 Sb. Aktuální znění od 10. 4. 2014 (6/2014 Sb.) 111 VYHLÁŠKA ze dne 22. dubna 2013 o stanovení požadavků na vytvoření pracovních postupů pro zajištění systému jakosti a bezpečnosti lidských orgánů určených k transplantaci Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 25 odst. 4 zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), ve znění zákona č. 44/2013 Sb.: § 1 Předmět úpravy Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje v zájmu ochrany zdraví dárcůdárců a příjemcůpříjemců soubor požadavků na vytvoření pracovních postupůpracovních postupů pro zajištění systému jakosti a bezpečnosti lidských orgánůorgánů určených k transplantacitransplantaci. § 2 Odběr, konzervace, balení, označování a převoz (1) Pracovní postupyPracovní postupy pro zajištění systému jakosti a bezpečnosti orgánůorgánů (dále jen „pracovní postupypracovní postupy“), a to pro odběrodběr orgánůorgánů, musí být vytvořeny tak, aby a) byly vhodné pro žijícího i zemřelého dárcedárce a druh darovaných orgánůorgánů; jde-li o žijícího dárcedárce, musí být těmito postupy zajištěna také bezpečnost dárcedárce a chráněno jeho zdraví a soukromí, b) byly zachovány požadované biologické, popřípadě fyzikální vlastnosti orgánůorgánů, které jsou nutné pro jejich použití k transplantacitransplantaci, a současně bylo minimalizováno riziko mikrobiální kontaminace v průběhu celého procesu, c) bylo zaznamenáváno místo odběruodběru od zemřelého dárcedárce a doba, která uplynula od prokázání smrtismrti zemřelého dárcedárce do odběruodběru, a d) odběrodběr orgánůorgánů byl prováděn na operačních sálech, které splňují požadavky podle právního předpisu upravujícího požadavky na technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení2). (2) Pro odběrodběr a konzervacikonzervaci musí být vytvořeny takové pracovní postupypracovní postupy, které zajistí používání sterilních, kvalitně a pravidelně udržovaných nástrojů a zdravotnických prostředků. (3) Pro balení a označování odebraných orgánůorgánů musí být vytvořeny takové pracovní postupypracovní postupy, aby a) byl zajištěn způsob balení, který minimalizuje riziko jejich kontaminace, b) bylo zajištěno, že každé balení orgánůorgánů je v době odběruodběru označeno; na obalu orgánuorgánu se uvede číslo vygenerované při registraci dárcedárce v Koordinačním středisku transplantacítransplantací (dále jen „jedinečné identifikační číslo darovánídarování“), druh orgánuorgánu, datum, čas a místo odběruodběru orgánuorgánu, identifikace osoby, která orgánorgán balila, v rozsahu jméno, popřípadě jména, příjmení a podpis, a údaje o balení orgánuorgánu, a c) bylo zajištěno, že zabalené orgányorgány se přepravují v kontejneru, který je vhodný pro přepravu biologického materiálu a který zajišťuje jakost a bezpečnost přepravovaných orgánůorgánů. (4) Pro převoz odebraných orgánůorgánů musí být vytvořeny takové pracovní postupypracovní postupy, které zajistí, že a) bude zachována integrita orgánuorgánu během převozu a vhodná doba převozu, b) přepravní nádoby používané k převozu orgánůorgánů budou obsahovat 1. identifikační údaje poskytovatele zdravotních služeb, u kterého byl proveden odběrodběr, v rozsahu název, adresa a kontaktní telefonní číslo, 2. identifikační údaje transplantačního centratransplantačního centra, jemuž je orgánorgán určen, v rozsahu název, adresa a kontaktní telefonní číslo, 3. sdělení, že balení obsahuje orgánorgán, s uvedením druhu orgánuorgánu a popřípadě jeho umístění v těle dárcedárce vlevo nebo vpravo a s nápisem „MANIPULOVAT OPATRNĚ“ a 4. doporučené převozní podmínky, včetně pokynů pro uchovávání nádoby při vhodné teplotě a poloze, a c) přepravované orgányorgány bude doprovázet zpráva o charakterizaci orgánucharakterizaci orgánu a dárcedárce. (5) Požadavky uvedené v odstavci 4 písm. b) nemusí být splněny, pokud se převoz provádí v rámci téhož zdravotnického zařízení. § 3 Sledovatelnost (1) Pracovní postupyPracovní postupy pro zajištění sledovatelnostisledovatelnosti musí být vytvořeny tak, aby všechny orgányorgány odebrané, alokované a transplantované mohly být vysledovány od dárcedárce k příjemcipříjemci, a naopak. (2) Pro zajištění sledovatelnostisledovatelnosti musí být vytvořeny takové pracovní postupypracovní postupy, které zajistí používání identifikačního systému dárcůdárců a příjemcůpříjemců a v jeho rámci vedení a uchovávání záznamů a) umožňujících alespoň 1. identifikaci dárcedárce v rozsahu jméno, popřípadě jména, příjmení, rok narození a rodné číslo, 2. identifikaci darovánídarování orgánůorgánů v rozsahu název, adresa a kontaktní telefonní číslo transplantačního centratransplantačního centra, které provedlo odběrodběr, údaje o druhu a počtu odebraných orgánůorgánů, jedinečné identifikační číslo darovánídarování, datum a čas odběruodběru, místo odběruodběru, druh darovánídarování, zejména jde-li o darovánídarování od žijícího nebo zemřelého dárcedárce, 3. identifikaci orgánuorgánu v rozsahu anatomický popis, anatomický název orgánuorgánu, případně jeho poloha v těle vlevo nebo vpravo, a údaj, zda jde o celý orgánorgán nebo část orgánuorgánu s upřesněním laloku nebo segmentu orgánuorgánu, 4. identifikaci příjemcepříjemce v rozsahu jméno, popřípadě jména, příjmení a rok narození a 5. identifikaci transplantačního centratransplantačního centra, ve kterém byla uskutečněna transplantacetransplantace, v rozsahu název, adresa a kontaktní telefonní číslo a datum transplantacetransplantace a b) záznamovými prostředky, ze kterých jsou záznamy dostupné a čitelné po celou dobu jejich uchování, včetně ochrany osobních záznamů; je-li zajištěno splnění této podmínky, mohou se údaje uchovávat i v elektronické podobě. (3) Pro zajištění sledovatelnostisledovatelnosti v případě výměny orgánůorgánů mezi členskými státy musí být vytvořeny pracovní postupypracovní postupy pro předávání informací podle odstavců 1 a 2. Koordinační středisko transplantacítransplantací při předávání těchto informací příslušnému orgánuorgánu nebo pověřenému subjektu členského státu, s nímž se orgánorgán vyměňuje, dále poskytne informace o jedinečném identifikačním čísle darovánídarování nebo jedinečném identifikačním čísle příjemcepříjemce, kterým se rozumí číslo vygenerované při registraci příjemcepříjemce v Koordinačním středisku transplantacítransplantací. Nebyl-li orgánorgán použit k transplantacitransplantaci, předávají se také informace o jeho konečném použití. Pro účely výměny orgánůorgánů mezi členskými státy se rodné číslo dárcedárce neuvádí. § 4 Závažné nežádoucí účinky a závažné nežádoucí reakce (1) Pracovní postupyPracovní postupy pro podávání hlášení o závažných nežádoucích účincíchzávažných nežádoucích účincích nebo závažných nežádoucích reakcíchzávažných nežádoucích reakcích a jejich řešení musí být vytvořeny tak, aby byl zaveden systém pro oznamování, šetření, registraci a předávání příslušných a nezbytných informací a) o závažných nežádoucích účincíchzávažných nežádoucích účincích, které mohou mít vliv na jakost a bezpečnost orgánůorgánů a které mohou být způsobeny vyšetřováním, charakterizací, odběremodběrem, konzervacíkonzervací nebo převozem orgánůorgánů, b) o jakýchkoli závažných nežádoucích reakcíchzávažných nežádoucích reakcích pozorovaných během transplantacetransplantace nebo po ní, které mohou mít vliv na jakost a bezpečnost orgánůorgánů a které mohou souviset s vyšetřováním, charakterizací, odběremodběrem, konzervacíkonzervací nebo převozem orgánůorgánů, a c) zajišťující propojení se systémem hlášení nežádoucích reakcí a událostí pro tkáně a buňkytkáně a buňky podle právního předpisu upravujícího požadavky pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněktkání a buněk3). (2) Pro případ zjištění závažných nežádoucích účinkůzávažných nežádoucích účinků nebo závažných nežádoucích reakcízávažných nežádoucích reakcí musí být vytvořeny takové pracovní postupypracovní postupy, které zajistí, aby a) jakýkoli zjištěný závažný nežádoucí účinekzávažný nežádoucí účinek nebo závažná nežádoucí reakcezávažná nežádoucí reakce byly bezodkladně hlášeny Koordinačnímu středisku transplantacítransplantací a příslušnému transplantačnímu centru, a to v rozsahu podle části A přílohy k této vyhlášce, b) závažné nežádoucí účinkyzávažné nežádoucí účinky nebo závažné nežádoucí reakcezávažné nežádoucí reakce byly posouzeny, vyhodnoceny a byly určeny jejich příčiny a byla přijata opatření k jejich řešení a c) opatření pro řešení závažných nežádoucích účinkůzávažných nežádoucích účinků a závažných nežádoucích reakcízávažných nežádoucích reakcí byla bezodkladně hlášena Koordinačnímu středisku transplantacítransplantací a příslušnému transplantačnímu centrutransplantačnímu centru, a to v rozsahu podle části B přílohy k této vyhlášce. (3) Při vytvoření pracovních postupůpracovních postupů, pokud byla uskutečněna výměna orgánůorgánů mezi členskými státy, se a) pro případ zjištění závažných nežádoucích účinkůzávažných nežádoucích účinků nebo závažných nežádoucích reakcízávažných nežádoucích reakcí odstavec 2 použije obdobně, nebo b) v případě zjištění závažných nežádoucích účinkůzávažných nežádoucích účinků nebo závažných nežádoucích reakcízávažných nežádoucích reakcí pro účely předávání informací Koordinačním střediskem transplantacítransplantací příslušnému orgánuorgánu nebo pověřenému subjektu členského státu, s nímž byla výměna uskutečněna, zajistí takové postupy, aby 1. hlášení o těchto účincích nebo reakcích obsahovalo údaje v rozsahu podle části A a části C bodu I přílohy k této vyhlášce a 2. závěrečné hlášení o těchto událostech nebo reakcích obsahovalo údaje v rozsahu podle části C bodu II přílohy k této vyhlášce. § 4a Společné pracovní postupy pro zajištění sledovatelnosti a hlášení o závažných nežádoucích účincích a závažných nežádoucích reakcích v případě výměny orgánů mezi členskými státy Společné pracovní postupypracovní postupy pro zajištění sledovatelnostisledovatelnosti a hlášení o závažných nežádoucích účincíchzávažných nežádoucích účincích a závažných nežádoucích reakcíchzávažných nežádoucích reakcích musí být vytvořeny tak, aby v případě výměny orgánůorgánů mezi členskými státy a) byly informace předávány 1. bezodkladně, 2. písemně v elektronické podobě nebo faxem a 3. v naléhavých případech ústní formou s tím, že následně budou předány v písemné formě, b) informace 1. byly napsány v jazyce srozumitelném odesílateli i adresátovi, není-li takový jazyk, v jazyce vzájemně dohodnutém nebo, nedohodnou-li se, v jazyce anglickém, 2. byly zaznamenávány a mohly být na vyžádání poskytnuty a 3. přijaté adresátem byly jejich odesílateli potvrzeny, c) informace obsahovaly 1. datum a čas předání, 2. kontaktní údaje osoby odpovědné za předání a 3. upozornění: „Obsahuje osobní údajeosobní údaje. Musí být chráněno proti neoprávněnému sdělení nebo přístupu.“ a d) Koordinační středisko transplantacítransplantací bylo schopno nepřetržitě řešit naléhavé situace a bezodkladně přijímat a předávat potřebné informace. § 5 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 2013. Ministr: doc. MUDr. Heger, CSc., v. r. Příloha k vyhlášce č. 111/2013 Sb. Závažné nežádoucí účinky a závažné nežádoucí reakce ČÁST A Hlášení závažného nežádoucího účinku nebo závažné nežádoucí reakce 1. Oznamující transplantační centrumtransplantační centrum (název, adresa, kontaktní údaje: telefon, e-mail, případně fax) 2. Identifikační číslo oznámení udělené Koordinačním střediskem transplantacítransplantací 3. Datum a čas oznámení (rok/měsíc/den/hodina/minuta) 4. Postižená osoba (uveďte, zda jde o příjemcepříjemce nebo dárcedárce) 5. Datum odběruodběru (rok/měsíc/den) a místo odběruodběru orgánůorgánů, jde-li o reakci u dárcedárce 6. Datum podání (rok/měsíc/den) a místo podání orgánůorgánů, jde-li o reakci u příjemcepříjemce 7. Jedinečné identifikační číslo darovánídarování 8. Datum a čas závažné nežádoucí reakcezávažné nežádoucí reakce nebo účinku (rok/měsíc/den/hodina/minuta) 9. Druh orgánůorgánů, které souvisejí s oznámením, a země původu, jde-li o orgány ze zahraničí 10. Druh závažné nežádoucí reakcezávažné nežádoucí reakce nebo účinku a jejich popis 11. Odpovědná osoba poskytovatele zdravotních služeb (jméno, příjmení, titul, telefon a e-mail) ČÁST B Hlášení opatření pro řešení závažného nežádoucího účinku nebo závažné nežádoucí reakce 1. Oznamující transplantační centrumtransplantační centrum (název, adresa) 2. Identifikační číslo oznámení (shodné s oznámením závažné nežádoucí reakcezávažné nežádoucí reakce nebo účinku) 3. Datum potvrzení závažné nežádoucí reakcezávažné nežádoucí reakce nebo účinku (rok/měsíc/den) 4. Datum, kdy bylo vyhodnocení závažné nežádoucí reakcezávažné nežádoucí reakce nebo účinku uzavřeno (rok/měsíc/den) 5. Datum závažné nežádoucí reakcezávažné nežádoucí reakce nebo účinku (rok/měsíc/den) 6. Jedinečné identifikační číslo darovánídarování 7. Potvrzení závažné nežádoucí reakcezávažné nežádoucí reakce nebo účinku (ano/ne) 8. Změna druhu závažné nežádoucí reakcezávažné nežádoucí reakce nebo účinku (ano/ne; pokud ano, uveďte změnu) 9. Další změny proti údajům uvedeným v oznámení závažné nežádoucí reakcezávažné nežádoucí reakce nebo účinku (pokud ano, uveďte změny) 10. Počet postižených příjemcůpříjemců, jde-li o závažnou nežádoucí reakcizávažnou nežádoucí reakci nebo účinek u příjemcepříjemce 11. Rozbor hlavních příčin nežádoucí reakce nebo účinku 12. Preventivní a nápravná opatření včetně stanoveného data realizace 13. Odpovědná osoba poskytovatele zdravotních služeb (jméno, příjmení, titul, telefon a e-mail) ČÁST C I. Při výměně orgánůorgánů mezi členskými státy obsahuje hlášení o závažných nežádoucích účincíchzávažných nežádoucích účincích nebo závažných nežádoucích reakcíchzávažných nežádoucích reakcích a hlášení opatření pro jejich řešení kromě náležitostí uvedených v části A tyto informace: 1. členský stát podávající hlášení, 2. identifikační číslo zprávy: země (ISO) a vnitrostátní identifikační číslo hlášení udělené Koordinačním střediskem transplantacítransplantací, 3. kontaktní údaje Koordinačního střediska transplantacítransplantací: telefonní číslo, e-mail a případně fax, 4. transplantační centrumtransplantační centrum podávající hlášení, jeho telefonní číslo, e-mail, popřípadě fax, 5. členský stát, v němž byl orgánorgán odebrán, 6. jedinečné identifikační číslo darovánídarování, 7. všechny členské státy, do nichž byly orgányorgány odeslány, jsou-li známy, 8. jedinečné identifikační číslo příjemcepříjemce, 9. datum a čas nástupu závažného nežádoucího účinkuzávažného nežádoucího účinku nebo závažné nežádoucí reakcezávažné nežádoucí reakce (rok/měsíc/den/hodina/minuta) a 10. okamžitá opatření, která byla přijata nebo navržena. Hlášení se příslušnému orgánuorgánu nebo pověřenému subjektu členského státu, s nímž byla výměna uskutečněna, předává neprodleně; pokud byly po předání hlášení zjištěny další související informace, jsou tyto informace předány též neprodleně. II. Při výměně orgánůorgánů mezi členskými státy obsahuje závěrečné hlášení o závažných nežádoucích účincíchzávažných nežádoucích účincích nebo závažných nežádoucích reakcíchzávažných nežádoucích reakcích tyto informace: 1. členský stát podávající hlášení, 2. identifikační číslo zprávy: země (ISO) a vnitrostátní identifikační číslo hlášení udělené Koordinačním střediskem transplantacítransplantací, 3. kontaktní údaje Koordinačního střediska transplantacítransplantací: telefonní číslo, e-mail, popřípadě fax, 4. datum a čas hlášení, 5. identifikační číslo první zprávy, 6. popis případu, 7. dotčené členské státy, 8. výsledek šetření a konečný závěr, 9. přijatá preventivní a nápravná opatření a 10. závěr včetně následných opatření, jsou-li požadována. Závěrečné hlášení se příslušnému orgánuorgánu nebo pověřenému subjektu členského státu, s nímž byla výměna uskutečněna, předává po shromáždění příslušných informací od všech dotčených členských států zpravidla do 3 měsíců po prvním hlášení závažného nežádoucího účinkuzávažného nežádoucího účinku nebo závažné nežádoucí reakcezávažné nežádoucí reakce všem příslušným orgánůmorgánům dotčených členských států. 1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/53/EU ze dne 7. července 2010 o jakostních a bezpečnostních normách pro lidské orgány určené k transplantaci. Prováděcí směrnice Komise 2012/25/EU ze dne 9. října 2012, kterou se stanoví informační postupy pro výměnu lidských orgánů určených k transplantaci mezi členskými státy. 2) Vyhláška č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče. 3) Vyhláška č. 422/2008 Sb., o stanovení bližších požadavků pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka, ve znění vyhlášky č. 339/2012 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 110/2013 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 110/2013 Sb. Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o uložení kolektivních smluv vyššího stupně Vyhlášeno 30. 4. 2013, částka 49/2013 110 SDĚLENÍ Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 23. dubna 2013 o uložení kolektivních smluv vyššího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí sděluje, že v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, v platném znění, byly u něj uloženy v období od 21. 3. 2013 – 17. 4. 2013 tyto kolektivní smlouvy vyššího stupně: 1. Kolektivní smlouva vyššího stupně na období od 1. 1. 2013 – 31. 12. 2014 uzavřená dne 5. 2. 2013 mezi smluvními stranami Odborovým svazem pracovníků obchodu a Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR. 2. Kolektivní smlouva vyššího stupně na období od 1. 1. 2013 – 31. 12. 2014 uzavřená dne 5. 2. 2013 mezi smluvními stranami Českomoravským odborovým svazem pohostinství, hotelů a cestovního ruchu a Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR. 3. Kolektivní smlouva vyššího stupně na období od 1. 1. 2013 – 31. 12. 2017 uzavřená dne 6. 12. 2012 mezi smluvními stranami Odborovým svazem pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu a Zaměstnavatelským svazem důlního a naftového průmyslu – Společenstvo těžařů ČR. 4. Kolektivní smlouva vyššího stupně na období od 1. 1. 2013 – 31. 12. 2017 uzavřená dne 21. 12. 2012 mezi smluvními stranami Odborovým svazem energetiky a hornictví a Zaměstnavatelským svazem důlního a naftového průmyslu – Společenstvo těžařů ČR. Ministryně: Ing. Müllerová v. r.