law_id stringlengths 11 2.15k | law_text stringlengths 14 1.92M |
|---|---|
Zákon č. 220/2011 Sb. | Zákon č. 220/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Vyhlášeno 22. 7. 2011, datum účinnosti 30. 9. 2011, částka 78/2011
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o důchodovém pojištění
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu
* ČÁST PÁTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 1. 2012
220
ZÁKON
ze dne 21. června 2011,
kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o důchodovém pojištění
Čl. I
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 289/1997 Sb., zákona č. 224/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 116/2001 Sb., zákona č. 188/2001 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 264/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 24/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 405/2006 Sb., zákona č. 152/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 218/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 178/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 108/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 135/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb. a zákona č. 73/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 4 odst. 2 větě druhé se slova „pevnou částkou“ nahrazují slovy „procentní sazbou z průměrné mzdy“.
2.
V § 8 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Je-li však jednatel společnosti s ručením omezeným současně společníkem téže společnosti s ručením omezeným, je účasten pojištění z těchto činností jen jednou.“.
3.
§ 15 zní:
㤠15
(1)
V období od 30. září 2011 do 31. prosince 2014 se výpočtový základ stanoví z osobního vyměřovacího základu (§ 16) tak, že
a)
do částky první redukční hranice se počítá 100 %,
b)
z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se v období od 30. září 2011 do 31. prosince 2011 počítá 29 %, v roce 2012 se počítá 28 %, v roce 2013 se počítá 27 % a v roce 2014 se počítá 26 %,
c)
z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se v období od 30. září 2011 do 31. prosince 2011 počítá 13 %, v roce 2012 se počítá 16 %, v roce 2013 se počítá 19 % a v roce 2014 se počítá 22 %,
d)
z částky nad třetí redukční hranici se v období od 30. září 2011 do 31. prosince 2011 počítá 10 %, v roce 2012 se počítá 8 %, v roce 2013 se počítá 6 % a v roce 2014 se počítají 3 %.
(2)
V období po roce 2014 se výpočtový základ stanoví z osobního vyměřovacího základu (§ 16) tak, že
a)
do částky první redukční hranice se počítá 100 %,
b)
z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 26 %,
c)
k částce nad druhou redukční hranici se nepřihlíží.
(3)
V období od 30. září 2011 do 31. prosince 2014 činí první redukční hranice 44 % průměrné mzdy, druhá redukční hranice činí 116 % průměrné mzdy a třetí redukční hranice činí 400 % průměrné mzdy. V období po roce 2014 činí v kalendářním roce první redukční hranice 44 % průměrné mzdy a druhá redukční hranice činí 400 % průměrné mzdy. Částky redukčních hranic se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.
(4)
Za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu; vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Průměrná mzda stanovená pro kalendářní rok podle věty první však nesmí být nižší než průměrná mzda stanovená pro bezprostředně předcházející kalendářní rok.
(5)
Při stanovení výpočtového základu podle odstavců 1 až 4 se použijí redukční hranice platné pro rok přiznání důchodu.“.
4.
V § 16 odst. 4 písm. f) se slova „studia uvedené v § 5 odst. 1 písm. m), a jde-li o stanovení osobního vyměřovacího základu pro výpočet invalidního důchodu, též doby“ zrušují.
5.
V § 17 odst. 2 a odst. 4 větě druhé se slova „vláda nařízením“ nahrazují slovy „prováděcí právní předpis“.
6.
V § 17 odst. 2 se slova „rok nesmí“ nahrazují slovy „rok se zjišťuje tak, aby byl zachován srovnatelný způsob zjišťování průměrné mzdy v předchozím období, a nesmí“.
7.
V § 17 odst. 4 se na konci věty první doplňují slova „; průměrná měsíční mzda se zjišťuje tak, aby byl zachován srovnatelný způsob zjišťování průměrné měsíční mzdy v předchozím období“.
8.
V § 18 odstavec 1 zní:
„(1)
Rozhodným obdobím pro stanovení osobního vyměřovacího základu je období, které začíná kalendářním rokem bezprostředně následujícím po roce, v němž pojištěnec dosáhl 18 let věku, a končí kalendářním rokem, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu, pokud se dále nestanoví jinak.“.
9.
V § 18 se odstavec 5 zrušuje.
10.
V § 31 odstavec 1 zní:
„(1)
Pojištěnec má nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku, jestliže získal dobu pojištění stanovenou podle § 29 odst. 1 nebo 3 a do dosažení důchodového věku mu ode dne, od něhož se starobní důchod přiznává, chybí nejvýše
a)
3 roky, pokud jeho důchodový věk je nižší než 63 let,
b)
5 roků, pokud jeho důchodový věk činí alespoň 63 let a dosáhl věku alespoň 60 let.“.
11.
V § 32 odst. 2 větě první se číslo „1968“ nahrazuje číslem „1977“ a ve větě druhé se slova „podle této přílohy“ zrušují.
12.
V § 32 odstavec 3 zní:
„(3)
U pojištěnců narozených po roce 1977 se důchodový věk stanoví tak, že se k věku 67 let přičte takový počet kalendářních měsíců, který odpovídá dvojnásobku rozdílu mezi rokem narození pojištěnce a rokem 1977. Ustanovení odstavce 2 věty druhé zde platí obdobně.“.
13.
V § 33 odstavec 1 zní:
„(1)
Výše základní výměry starobního důchodu činí 9 % průměrné mzdy měsíčně.“.
14.
V § 34 odst. 4 větě první se slova „podle § 37 odst. 1“ zrušují.
15.
V § 36 odst. 1 písm. a) se číslo „720“ nahrazuje číslem „360“.
16.
V § 36 odst. 1 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:
„b)
1,2 % výpočtového základu za období od 361. kalendářního dne do 720. kalendářního dne,“.
Dosavadní písmeno b) se označuje jako písmeno c).
17.
V § 41 odstavec 1 zní:
„(1)
Výše základní výměry invalidního důchodu činí 9 % průměrné mzdy měsíčně.“.
18.
V § 42 odst. 3 se slova „pro invaliditu třetího stupně kryto“ nahrazují slovem „kryto“.
19.
V § 50 odst. 4 se slovo „pěti“ nahrazuje slovem „dvou“.
20.
V § 50 odst. 5 se věta druhá zrušuje.
21.
V § 51 odstavec 1 zní:
„(1)
Výše základní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 9 % průměrné mzdy měsíčně.“.
22.
V § 53 odstavec 1 zní:
„(1)
Výše základní výměry sirotčího důchodu činí 9 % průměrné mzdy měsíčně.“.
23.
V § 54 odst. 3 se slova „Procentní výměra a základní výměra“ nahrazují slovy „Základní výměra důchodu se zaokrouhluje na celé desetikoruny nahoru a procentní výměra“.
24.
V § 56 odst. 2 větě první se za slova „zdravotního stavu“ vkládají slova „anebo nepředložení nálezů ošetřujících lékařů nebo nesdělení údajů o dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech a o předchozích výdělečných činnostech“.
25.
V § 56 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Byla-li výplata invalidního důchodu zastavena pro nedostavení se pojištěnce ke kontrolní lékařské prohlídce nebo nepodrobení se vyšetření zdravotního stavu anebo nepředložení nálezů ošetřujících lékařů nebo nesdělení údajů o dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech a o předchozích výdělečných činnostech a zjistí-li se, že u pojištěnce došlo ke snížení stupně invalidity již před zastavením výplaty invalidního důchodu, náleží tento důchod ve výši odpovídající novému stupni invalidity ode dne zastavení jeho výplaty. Zjistí-li se, že u pojištěnce došlo ke snížení stupně invalidity až po zastavení výplaty invalidního důchodu, náleží tento důchod ve výši odpovídající novému stupni invalidity ode dne, od kterého došlo ke snížení stupně invalidity.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.
26.
§ 57 se zrušuje.
27.
V § 58 se na konci textu věty třetí doplňují slova „; to však neplatí, dojde-li v důsledku změny stupně invalidity ke snížení výše invalidního důchodu a nová výše invalidního důchodu je nižší než starobní důchod, který se podle věty první nevyplácí, anebo zanikne-li nárok na důchod, který se podle věty první vyplácí“.
28.
V § 59 odst. 2 se slova „§ 34 odst. 2, § 35 odst. 2“ nahrazují slovy „§ 34 odst. 2 až 4“.
29.
V § 61a odst. 1 se za slova „věku 65 let“ vkládají slova „nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let“.
30.
V § 61a se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Pro účely souběhu nároků na výplatu důchodů podle § 59 odst. 1 se na starobní důchod, na který vznikl nárok podle odstavce 1, hledí jako na dosavadní invalidní důchod.“.
31.
§ 67 zní:
㤠67
(1)
Vyplácené důchody se zvyšují v závislosti na růstu indexu spotřebitelských cen (dále jen „růst cen“) a na růstu mezd. Vyplácenými důchody se rozumí důchody přiznané ode dne, který spadá do období před kalendářním měsícem, do něhož spadá den, od něhož se důchody zvyšují.
(2)
Základní výměry a procentní výměry vyplácených důchodů se zvyšují od splátky důchodu splatné v lednu (dále jen „pravidelný termín“).
(3)
Procentní výměry vyplácených důchodů se zvyšují mimo pravidelný termín (dále jen „mimořádný termín“), pokud v období pro zjišťování růstu cen stanoveném podle odstavce 4 dosáhl růst cen aspoň 5 %. V mimořádném termínu se vyplácené důchody zvyšují od splátky důchodu splatné v pátém kalendářním měsíci následujícím po kalendářním měsíci, v němž růst cen dosáhl aspoň 5 %.
(4)
Období pro zjišťování růstu cen se stanoví tak, že prvním měsícem tohoto období je kalendářní měsíc následující po posledním kalendářním měsíci období pro zjišťování růstu cen použitého při předchozím zvýšení procentní výměry důchodů, a posledním měsícem tohoto období je při zvýšení důchodů
a)
v pravidelném termínu srpen kalendářního roku, který o jeden rok předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá pravidelný termín zvýšení důchodů,
b)
v mimořádném termínu kalendářní měsíc, v němž růst cen dosáhl aspoň 5 %.
(5)
Jestliže podmínka pro zvýšení důchodů v mimořádném termínu byla splněna v červenci nebo v srpnu, zvýší se důchody pouze v pravidelném termínu s tím, že posledním měsícem období pro zjišťování růstu cen je srpen.
(6)
Růst cen se stanoví jako procentní přírůstek indexu spotřebitelských cen v posledním měsíci období stanoveného pro zjišťování růstu cen oproti tomuto indexu v kalendářním měsíci, který bezprostředně předchází prvnímu kalendářnímu měsíci tohoto období s tím, že tento růst se stanoví se zaokrouhlením na jedno platné desetinné místo a podíl pro jeho stanovení činí vždy nejméně 1. Výpočet růstu cen se provádí z originálních bazických úhrnných indexů spotřebitelských cen (životních nákladů) za domácnosti celkem zjištěných Českým statistickým úřadem.
(7)
Základní výměry vyplácených důchodů se zvyšují tak, aby výše základní výměry důchodu činila 9 % průměrné mzdy s tím, že výše základní výměry se zaokrouhluje na celé desetikoruny nahoru.
(8)
Procentní výměry vyplácených důchodů se při zvýšení důchodů v pravidelném termínu zvýší o tolik procent zaokrouhlených s přesností na jedno platné desetinné místo nahoru, aby u průměrného starobního důchodu úhrn částky zvýšení základní výměry důchodu a částky zvýšení procentní výměry důchodu odpovídal zvýšení průměrného starobního důchodu stanoveného ve výši součtu růstu cen podle odstavce 6 a jedné třetiny růstu reálné mzdy zaokrouhlené s přesností na jedno platné desetinné místo. Procentní výměry vyplácených důchodů se však nezvýší, pokud se v důsledku zvýšení základní výměry důchodu podle odstavce 7 zvýší výše průměrného starobního důchodu alespoň o tolik procent, kolik činí procento zvýšení stanovené ve větě první.
(9)
Procentní výměry vyplácených důchodů se při zvýšení důchodů v mimořádném termínu zvýší o tolik procent, kolik činí růst cen podle odstavce 6.
(10)
Zvýšení procentní výměry důchodu se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
(11)
Průměrný starobní důchod se zjišťuje podle údajů České správy sociálního zabezpečení jako průměrná výše všech starobních důchodů, které byly vyplaceny za poslední kalendářní měsíc období pro zjišťování růstu cen podle odstavce 4, s výjimkou starobních důchodů, které se vyplácejí v nižší výši pro souběh s jiným důchodem podle § 59, a starobních důchodů podle § 29 odst. 2, popřípadě starobních důchodů podle předpisů platných před 1. lednem 2010 přiznávaných za dobu pojištění kratší než 25 roků.
(12)
Období pro zjišťování růstu reálné mzdy se stanoví tak, že prvním rokem tohoto období je kalendářní rok následující po posledním kalendářním roce období pro zjišťování růstu reálné mzdy použitého při předchozím zvýšení důchodů, při kterém bylo přihlédnuto k růstu reálné mzdy, a posledním rokem tohoto období je kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá termín zvýšení důchodů. Pokud je ve stanoveném období podíl pro stanovení růstu reálné mzdy podle odstavce 13 nižší než 1, přihlédne se k růstu reálné mzdy až při tom zvýšení důchodů, při kterém je tento podíl vyšší než 1.
(13)
Růst reálných mezd se stanoví v procentech po zaokrouhlení na jedno platné desetinné místo podle podílu, v jehož čitateli je podíl všeobecného vyměřovacího základu za poslední kalendářní rok období pro zjišťování růstu reálné mzdy a všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který bezprostředně předchází prvnímu kalendářnímu roku tohoto období, a ve jmenovateli je podíl průměrného ročního indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem vypočteného z originálních bazických indexů spotřebitelských cen zjištěných Českým statistickým úřadem za poslední kalendářní rok tohoto období a uvedeného průměrného ročního indexu za kalendářní rok, který bezprostředně předchází prvnímu kalendářnímu roku tohoto období.
(14)
Zvýšení procentní výměry vyplácených důchodů v mimořádném termínu náleží i k důchodům přiznávaným v tom kalendářním roce, v němž byly zvýšeny procentní výměry vyplácených důchodů v mimořádném termínu.
(15)
Zvýšení důchodů stanoví prováděcí právní předpis; jde-li o zvýšení důchodů v pravidelném termínu, stanoví se zvýšení důchodů do 30. září kalendářního roku, který o jeden rok předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá pravidelný termín zvýšení důchodů, a jde-li o zvýšení důchodů v mimořádném termínu, stanoví se zvýšení důchodů do 50 dnů od posledního dne kalendářního měsíce, v němž růst cen dosáhl aspoň 5 %.“.
32.
V § 71 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Věta první neplatí v případě, vznikl-li nárok na invalidní důchod po 31. prosinci 2011.“.
33.
V § 107 odst. 1 písm. a) se slova „před rokem 1996“ nahrazují slovy „před rokem 2010“.
34.
V § 107 se odstavce 2 a 3 zrušují.
Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 2.
35.
V § 108 se vkládá nový odstavec 1, který zní:
„(1)
Ministerstvo práce a sociálních věcí vydá vyhlášku k provedení § 17 odst. 2 a 4 a § 67 odst. 15.“.
Dosavadní odstavce 1 a 2 se označují jako odstavce 2 a 3.
36.
V § 108 odst. 2 se vkládají nová písmena a) a b), která znějí:
„a)
výši částek redukčních hranic stanovených podle § 15 pro příslušné období,
b)
výši základní výměry důchodu stanovenou podle § 33 odst. 1, § 41 odst. 1, § 51 odst. 1, § 53 odst. 1 a § 54 odst. 3 pro kalendářní rok,“.
Dosavadní písmena a) až d) se označují jako písmena c) až f).
37.
Příloha k zákonu zní:
„Příloha k zákonu č. 155/1995 Sb.
Důchodový věk pojištěnců narozených v období let 1936 až 1977
Rok
narození | Důchodový věk činí u
---|---
mužů | žen s počtem vychovaných dětí
0| 1| 2| 3 a 4| 5 a více
1936| 60r+2m| 57r| 56r| 55r| 54r| 53r
1937| 60r+4m| 57r| 56r| 55r| 54r| 53r
1938| 60r+6m| 57r| 56r| 55r| 54r| 53r
1939| 60r+8m| 57r+4m| 56r| 55r| 54r| 53r
1940| 60r+10m| 57r+8m| 56r+4m| 55r| 54r| 53r
1941| 61r| 58r| 56r+8m| 55r+4m| 54r| 53r
1942| 61r+2m| 58r+4m| 57r| 55r+8m| 54r+4m| 53r
1943| 61r+4m| 58r+8m| 57r+4m| 56r| 54r+8m| 53r+4m
1944| 61r+6m| 59r| 57r+8m| 56r+4m| 55r| 53r+8m
1945| 61r+8m| 59r+4m| 58r| 56r+8m| 55r+4m| 54r
1946| 61r+10m| 59r+8m| 58r+4m| 57r| 55r+8m| 54r+4m
1947| 62r| 60r| 58r+8m| 57r+4m| 56r| 54r+8m
1948| 62r+2m| 60r+4m| 59r| 57r+8m| 56r+4m| 55r
1949| 62r+4m| 60r+8m| 59r+4m| 58r| 56r+8m| 55r+4m
1950| 62r+6m| 61r| 59r+8m| 58r+4m| 57r| 55r+8m
1951| 62r+8m| 61r+4m| 60r| 58r+8m| 57r+4m| 56r
1952| 62r+10m| 61r+8m| 60r+4m| 59r| 57r+8m| 56r+4m
1953| 63r| 62r| 60r+8m| 59r+4m| 58r| 56r+8m
1954| 63r+2m| 62r+4m| 61r| 59r+8m| 58r+4m| 57r
1955| 63r+4m| 62r+8m| 61r+4m| 60r| 58r+8m| 57r+4m
1956| 63r+6m| 63r+2m| 61r+8m| 60r+4m| 59r| 57r+8m
1957| 63r+8m| 63r+8m| 62r+2m| 60r+8m| 59r+4m| 58r
1958| 63r+10m| 63r+10m| 62r+8m| 61r+2m| 59r+8m| 58r+4m
1959| 64r| 64r| 63r+2m| 61r+8m| 60r+2m| 58r+8m
1960| 64r+2m| 64r+2m| 63r+8m| 62r+2m| 60r+8m| 59r+2m
1961| 64r+4m| 64r+4m| 64r+2m| 62r+8m| 61r+2m| 59r+8m
1962| 64r+6m| 64r+6m| 64r+6m| 63r+2m| 61r+8m| 60r+2m
1963| 64r+8m| 64r+8m| 64r+8m| 63r+8m| 62r+2m| 60r+8m
1964| 64r+10m| 64+10m| 64r+10m| 64r+2m| 62r+8m| 61r+2m
1965| 65r| 65r| 65r| 64r+8m| 63r+2m| 61r+8m
1966| 65r+2m| 65r+2m| 65r+2m| 65r+2m| 63r+8m| 62r+2m
1967| 65r+4m| 65r+4m| 65r+4m| 65r+4m| 64r+2m| 62r+8m
1968| 65r+6m| 65r+6m| 65r+6m| 65r+6m| 64r+8m| 63r+2m
1969| 65r+8m| 65r+8m| 65r+8m| 65r+8m| 65r+2m| 63+8m
1970| 65r+10m| 65r+10m| 65r+10m| 65r+10m| 65r+8m| 64r+2m
1971| 66r| 66r| 66r| 66r| 66r| 64r+8m
1972| 66r+2m| 66r+2m| 66r+2m| 66r+2m| 66r+2m| 65r+2m
1973| 66r+4m| 66r+4m| 66r+4m| 66r+4m| 66r+4m| 65r+8m
1974| 66r+6m| 66r+6m| 66r+6m| 66r+6m| 66r+6m| 66r+2m
1975| 66r+8m| 66r+8m| 66r+8m| 66r+8m| 66r+8m| 66r+8m
1976| 66r+10m| 66r+10m| 66r+10m| 66r+10m| 66r+10m| 66r+10m
1977| 67r| 67r| 67r| 67r| 67r| 67r
Vysvětlivky:
„r“ znamená rok
„m“ znamená kalendářní měsíc.“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Výše důchodů, na které vznikl nárok před 30. zářím 2011 a které se přiznávají ode dne, který spadá do období po 29. září 2011, se stanoví podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2.
Vznikl-li nárok na vdovský nebo vdovecký důchod před 1. lednem 2012, vznikne nárok na tento důchod po 31. prosinci 2011 znovu, splní-li se podmínky nároku na tento důchod ve lhůtě stanovené zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
3.
Vznikl-li nárok na částečný invalidní důchod před 1. lednem 2010 a při kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2011 je zjištěna invalidita druhého stupně, náleží invalidní důchod v dosavadní výši, a je-li zjištěna invalidita třetího stupně, použije se při stanovení nové výše procentní výměry invalidního důchodu nejvýše koeficientu 2. Vznikl-li nárok na částečný invalidní důchod před 1. lednem 2010 a v období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2011 došlo ke změně stupně invalidity z prvního stupně na druhý nebo třetí stupeň invalidity, popřípadě na druhý stupeň invalidity a poté z druhého stupně na třetí stupeň invalidity nebo na třetí stupeň invalidity a poté z třetího stupně na druhý stupeň invalidity, a po 31. prosinci 2011 dojde ke změně stupně invalidity
a)
ze druhého stupně na první stupeň, použije se při stanovení nové výše procentní výměry invalidního důchodu koeficientu 0,6667,
b)
ze třetího stupně na druhý stupeň, použije se při stanovení nové výše procentní výměry invalidního důchodu koeficientu 0,3333,
c)
ze třetího stupně na první stupeň, použije se při stanovení nové výše procentní výměry invalidního důchodu koeficientu 0,2222,
d)
ze druhého stupně na třetí stupeň, použije se při stanovení nové výše procentní výměry invalidního důchodu koeficientu 1,3333.
4.
Dojde-li při první kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2011 ke snížení stupně invalidity a má-li se snížit výše invalidního důchodu až od třinácté splátky tohoto důchodu, avšak výplata tohoto důchodu byla zastavena pro nedostavení se pojištěnce ke kontrolní lékařské prohlídce nebo nepodrobení se vyšetření zdravotního stavu anebo nepředložení nálezů ošetřujících lékařů nebo nesdělení údajů o dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech a o předchozích výdělečných činnostech, počítá se tato třináctá splátka důchodu ode dne, ve kterém kontrolní lékařská prohlídka měla být uskutečněna, nebo ode dne, kterým uplynula lhůta, v níž se měl pojištěnec podrobit vyšetření zdravotního stavu, pokud se pojištěnec tomuto vyšetření nepodrobil.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
Čl. III
Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 590/1992 Sb., zákona č. 37/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 133/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 411/2000 Sb., zákona č. 116/2001 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 265/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 518/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 453/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 24/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 405/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 152/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb. a zákona č. 73/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 83b odst. 1 se věta první nahrazuje větou „Jestliže se občan v řízení o důchod z důchodového pojištění podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nepodrobil vyšetření zdravotního stavu anebo pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti nepředložil nálezy ošetřujících lékařů, které má, nebo nesdělil údaje o dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech a o předchozích výdělečných činnostech, ačkoliv byl k tomuto vyšetření, předložení nebo sdělení vyzván, může být řízení přerušeno až do doby, kdy se občan tomuto vyšetření podrobí nebo kdy předloží tyto nálezy nebo sdělí požadované údaje, pokud byl občan ve výzvě na tento následek upozorněn.“.
2.
V § 88 odst. 1 a § 88a odst. 1 až 4 se slova „orgánu sociálního zabezpečení“ nahrazují slovy „orgánů sociálního zabezpečení uvedených v § 3 odst. 3 písm. b) a d) až f)“.
3.
V § 88 se na konci odstavce 6 doplňují slova „nebo o odvolání“.
4.
V § 88a odst. 4 se za slovo „odvolání“ vkládají slova „ani rozklad“.
5.
§ 108 se zrušuje.
6.
V § 120 se odstavec 1 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 2.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945
Čl. IV
V § 2 odst. 8 zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 108/2009 Sb., se věta čtvrtá nahrazuje větou „Ministerstvo práce a sociálních věcí zvýší vyhláškou příplatek stejným způsobem a ve stejných termínech, jako se zvyšuje procentní výměra důchodů podle zákona upravujícího důchodové pojištění2).“.
Poznámka pod čarou č. 2 zní:
„2)
§ 67 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 220/2011 Sb.“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu
Čl. V
V § 8 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 1 zní:
„(2)
Ministerstvo práce a sociálních věcí zvýší vyhláškou příplatek k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální1), a to stejným způsobem a ve stejných termínech, jako se zvyšuje procentní výměra důchodů podle zákona upravujícího důchodové pojištění.
1)
Nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, ve znění pozdějších předpisů.“.
ČÁST PÁTÁ
ÚČINNOST
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 30. září 2011, s výjimkou ustanovení
a)
čl. I bodu 3, pokud jde o § 15 odst. 4, a bodů 5 až 7, 31 a 34 až 36, čl. IV a čl. V, která nabývají účinnosti dnem jeho vyhlášení,
b)
čl. I bodů 1, 2, 13, 15 až 17, 19 až 23 a 26, čl. II bodů 2 až 4 a čl. III bodu 6, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2012.
Němcová v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 219/2011 Sb. | Zákon č. 219/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 22. 7. 2011, datum účinnosti 1. 8. 2011, částka 78/2011
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o České obchodní inspekci
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o ochraně spotřebitele
* ČÁST ČTVRTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 1. 2015 (355/2014 Sb.)
219
ZÁKON
ze dne 21. června 2011,
kterým se mění zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o České obchodní inspekci
Čl. II
V § 7b odst. 9 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění zákona č. 145/2000 Sb. a zákona č. 439/2003 Sb., se věta druhá zrušuje.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o ochraně spotřebitele
Čl. III
V § 7b zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 439/2003 Sb. a zákona č. 36/2008 Sb., se slova „a jsou označeny nápisem „humanita“ “ zrušují.
ČÁST ČTVRTÁ
ÚČINNOST
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 218/2011 Sb. | Zákon č. 218/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Vyhlášeno 22. 7. 2011, datum účinnosti 1. 9. 2011, částka 78/2011
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o soudních poplatcích
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o změně zákonů souvisejících s přijetím služebního zákona
* ČÁST TŘETÍ - Změna občanského soudního řádu
* ČÁST ČTVRTÁ - ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
* ČÁST PÁTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 1. 2012
218
ZÁKON
ze dne 21. června 2011,
kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o soudních poplatcích
Čl. I
Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 271/1992 Sb., zákona č. 273/1994 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 255/2000 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 72/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 217/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 427/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 4 odst. 1 se za písmeno d) vkládá nové písmeno e), které zní:
„e)
v insolvenčním řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu,“.
Dosavadní písmena e) až h) se označují jako písmena f) až i).
2.
V § 6 odst. 4 se částka „15 000 Kč“ nahrazuje částkou „20 000 Kč“.
3.
V § 6 se doplňuje odstavec 9, který zní:
„(9)
Je-li ve věcech správního soudnictví podána žaloba proti více rozhodnutím, je každé napadené rozhodnutí samostatným základem poplatku; to platí obdobně pro návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části.“.
4.
V § 6a odst. 3 se slova „ve lhůtě do 15 dnů“ zrušují.
5.
V § 6a se doplňují odstavce 4 až 7, které znějí:
„(4)
Poplatek za návrh na zahájení řízení se nevybírá, jestliže soud návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítne.
(5)
Došlo-li ke zrušení rozhodnutí o věci samé v důsledku návrhu na zrušení usnesení o schválení smíru, odvolání, dovolání, žaloby pro zmatečnost, žaloby na obnovu řízení, kasační stížnosti nebo rozhodnutím Ústavního soudu, neplatí poplatek za řízení poplatník, který ve věci již jednou poplatek zaplatil.
(6)
Pro účely tohoto zákona se za nemovitost pokládají všechny nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví. Pro účely tohoto zákona se za nemovitost pokládá byt a nebytový prostor.
(7)
Poplatek podle sazebníku je vybírán nejvýše v částce 2 000 000 Kč; to neplatí, je-li v sazebníku stanoveno jinak.“.
6.
V § 7 odst. 1 se slova „písm. e) až h)“ nahrazují slovy „písm. e) až i)“.
7.
V § 10 odst. 3 větě první se za slovo „stížnosti,“ vkládají slova „snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč,“.
8.
V § 10 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.“.
9.
V § 10 odst. 4 se za slova „zaplacený poplatek“ vkládají slova „snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč,“.
10.
V § 10 odst. 4 se věta druhá nahrazuje větou „Soud postupuje stejným způsobem po podání odporu nebo námitek, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.“.
11.
V § 10 se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „; věta první se použije obdobně“.
12.
V § 10 se za odstavec 6 vkládá nový odstavec 7, který zní:
„(7)
Soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, v případě schválení smíru mezi účastníky řízení před tím, než je ve věci samé rozhodnuto. Byl-li smír schválen pouze v části předmětu řízení, vrátí soud odpovídající část poplatku; věta první se použije obdobně.“.
Dosavadní odstavce 7 a 8 se označují jako odstavce 8 a 9.
13.
V § 10 se na konci odstavce 9 doplňuje věta „Lhůta neběží, je-li řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno.“.
14.
Za § 10 se vkládá nový § 10a, který zní:
㤠10a
(1)
Je-li soud povinen vrátit již zaplacený poplatek nebo přeplatek na poplatku, učiní tak ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení rozhodl.
(2)
Je-li již zaplacený poplatek nebo přeplatek poukázán po uplynutí lhůty podle odstavce 1, soud na žádost poplatníka stanoví a do 30 dnů ode dne podání žádosti poukáže úrok z vratitelného přeplatku podle daňového řádu.“.
15.
V § 11 odstavec 1 zní:
„(1)
Od poplatku se osvobozují řízení ve věcech
a)
opatrovnických, péče soudu o nezletilé, osvojení a povolení uzavřít manželství,
b)
důchodového pojištění (zabezpečení), příplatku k důchodu, zvláštního příspěvku k důchodu, nemocenského pojištění, státní sociální podpory, pojistného na veřejné zdravotní pojištění, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státních dávek,
c)
vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí,
d)
vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče,
e)
dědických v prvním stupni řízení,
f)
způsobilosti k právním úkonům, poručenských a určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení,
g)
obchodního rejstříku, týká-li se zápis fyzické nebo právnické osoby, jejíž úpadek nebo hrozící úpadek se řeší v insolvenčním řízení, v němž již bylo vydáno rozhodnutí o úpadku,
h)
volebních,
i)
kompetenčních žalob,
j)
nařízení exekuce soudem2a),
k)
návrhů na určení lhůty k provedení procesního úkonu2b),
l)
výmazu podnikatele z obchodního rejstříku,
m)
náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem.“.
17.
V § 11 odstavec 2 zní:
„(2)
Od poplatku se osvobozují
a)
Česká republika a státní fondy,
b)
územní samosprávné celky v případech, kdy se spor týká výkonu státní správy, který je na ně přenesen,
c)
navrhovatel v řízení o určení výživného včetně jeho zvýšení, nejde-li o vzájemnou vyživovací povinnost rodičů a dětí,
d)
navrhovatel v řízení o náhradu škody na zdraví včetně náhrady škody na věcech vzniklé v souvislosti s ublížením na zdraví a náhrady nákladů léčení,
e)
navrhovatel v řízení o náhradu škody z pracovního úrazu a nemoci z povolání,
f)
neprovdaná matka v řízení o příspěvek na výživu a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím,
g)
navrhovatel v řízení o určení rodičovství, s výjimkou navrhovatele v řízení o popření rodičovství,
h)
diplomatická zastupitelství cizích států a delegovaní diplomatičtí zástupci, konzulové z povolání a další osoby, jsou-li státními příslušníky cizích států, požívající podle mezinárodního práva3) výsady a imunity, je-li zaručena vzájemnost a nejde-li o poplatné úkony prováděné v osobním zájmu nebo k osobnímu prospěchu těchto osob,
i)
cizinec v řízení ve věcech mezinárodní ochrany, dočasné ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení zajištění, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, a v řízení o propuštění cizince ze zajištění,
j)
navrhovatel v řízení o vydání věci nebo uplatnění nároku podle zvláštních předpisů4), je-li v těchto předpisech zakotven nárok na osvobození,
k)
navrhovatel, který uplatňuje nároky podle zákona o mimosoudních rehabilitacích4a),
l)
navrhovatel v řízení o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti,
m)
navrhovatel zápisu nadace nebo nadačního fondu do nadačního rejstříku a nadace nebo nadační fond ve věcech nadačního rejstříku,
n)
navrhovatel zápisu obecně prospěšné společnosti do rejstříku obecně prospěšných společností a obecně prospěšné společnosti ve věcech rejstříku obecně prospěšných společností,
o)
společenství vlastníků jednotek3a) ve věcech rejstříku společenství vlastníků jednotek,
p)
cizí státy včetně jejich orgánů, je-li zaručena vzájemnost,
q)
insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku,
r)
dlužník a insolvenční správce v insolvenčním řízení,
s)
navrhovatel nařízení předběžného opatření podle § 76b občanského soudního řádu,
t)
navrhovatel v řízení o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, který byl pravomocným odsuzujícím rozhodnutím v trestním řízení se svým nárokem nebo v jeho zbytku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.“.
18.
V § 11 odst. 5 se slova „písm. i)“ nahrazují slovy „písm. g)“.
19.
V § 11 se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6)
Od poplatku se dále osvobozuje řízení podle položky 11 odst. 1 písm. c) sazebníku zahájené v důsledku přírodní živelní pohromy na území České republiky a úkony uvedené v položkách 28, 29, 30, 31, 33 a 34 sazebníku, pokud jsou navrhovány v důsledku přírodní živelní pohromy na území České republiky.“.
20.
Příloha zní:
„Příloha k zákonu č. 549/1991 Sb.
SAZEBNÍK POPLATKŮ
Poplatky za řízení
Položka 1
1.
Za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění
a) do částky 20 000 Kč| 1 000 Kč
---|---
b) v částce vyšší než 20 000 Kč do 40 000 000 Kč| 5 % z této částky
c) v částce vyšší než 40 000 000 Kč| 2 000 000 Kč a 1 % z částky přesahující 40 000 000 Kč; částka nad 250 000 000 Kč se nezapočítává
2.
Ze vzájemného návrhu žalovaného se platí poplatek tak, jako by byl tento návrh podáván samostatně. Uplatnil-li žalovaný proti navrhovateli svou peněžitou pohledávku k započtení, platí se poplatek z částky, o kterou pohledávka žalovaného přesahuje peněžité plnění uplatněné navrhovatelem.
3.
Je-li předmětem řízení plnění ze smlouvy, které bylo ve smlouvě vyjádřeno v penězích, vybere se poplatek podle bodu 1. Ve sporu o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy to platí obdobně.
4.
Je-li předmětem řízení směnka nebo šek a nejde-li o zaplacení peněžité částky, vybere se poplatek podle bodu 1, a to podle peněžité částky uvedené ve směnce nebo šeku. Obdobně se postupuje, jde-li o jiný cenný papír, na němž je uvedena jmenovitá hodnota.
Položka 2
1.
Za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění
a) do částky 20 000 Kč včetně| 800 Kč
---|---
b) v částce vyšší než 20 000 Kč| 4 % z této částky
2.
Pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1.
3.
Pokud nebyl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podán prostřednictvím aplikace k tomu určené, vybere se poplatek podle položky 1.
Položka 3
Za návrh na zahájení řízení s návrhem na náhradu nemajetkové újmy v penězích
a) do částky 200 000 Kč včetně| 2 000 Kč
---|---
b) v částce vyšší než 200 000 Kč| 1 % z této částky
Položka 4
1.
Za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem není peněžité plnění
a) za každou nemovitost| 5 000 Kč
---|---
b) za každý podnik nebo za každou jeho organizační složku| 15 000 Kč
c) v ostatních případech, není-li dále stanoveno jinak| 2 000 Kč
2.
Ze vzájemného návrhu žalovaného se platí poplatek tak, jako by byl tento návrh podáván samostatně.
3.
Za návrh na zahájení řízení o určení vlastnictví k nemovitosti, o prodeji zástavy, jde-li o nemovitost nebo o vyloučení nemovitosti, se vybere poplatek podle bodu 1 písmene a). Z návrhu na zahájení řízení o určení vlastnictví k podniku nebo k jeho organizační složce, o prodeji zástavy, jde-li o podnik nebo jeho organizační složku, nebo z návrhu o vyloučení podniku nebo jeho organizační složky se vybere poplatek podle bodu 1 písmene b). Z návrhu na zahájení řízení o určení vlastnictví k jiným věcem, o prodeji zástavy, jde-li o jiné věci nebo o vyloučení jiných věcí, se vybere poplatek podle bodu 1 písmene c).
4.
Z návrhu na zahájení řízení o určení vlastnictví k jiným věcem se vybere poplatek podle bodu 1 písm. c), a to pouze jednou, bez zřetele k tomu, kolika věcí se požadované určení týká. Pro návrh na zahájení řízení o prodeji zástavy, jde-li o jiné věci nebo o vyloučení jiných věcí, to platí obdobně.
5.
Poplatek z návrhu na určení neplatnosti smlouvy a za řízení zahájené bez návrhu, ve kterém soud rozhodl o zrušení právnické osoby, likvidaci právnické osoby nebo o jmenování likvidátora právnické osoby, se vybere poplatek podle bodu 1 písmene c).
6.
Za návrh na zahájení řízení o rozvod manželství, za návrh na zahájení řízení na určení neplatnosti nebo neexistence manželství, za návrh na zahájení řízení o zrušení, neplatnosti nebo neexistenci partnerství, za návrh na zahájení řízení na ochranu osobnosti bez návrhu na náhradu nemajetkové újmy nebo za návrh na zahájení řízení na ochranu dobré pověsti právnické osoby bez návrhu na náhradu nemajetkové újmy se vybere poplatek podle bodu 1 písmene c).
Položka 5
Za návrh na nařízení předběžného opatření| 1 000 Kč
---|---
Položka 6
1\\. Za návrh na zahájení řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví| 2 000 Kč
---|---
2.
Sazba poplatku podle této položky se zvyšuje o 5 000 Kč za každou nemovitost a o 15 000 Kč za každý podnik nebo jeho organizační složku, která je předmětem vypořádání.
Položka 7
Za návrh na zahájení řízení o určení výživného, včetně jeho zvýšení, jakož i o snížení nebo zrušení výživného, jehož předmětem je peněžité plnění
a) do částky 50 000 Kč včetně| 500 Kč
---|---
b) v částce vyšší než 50 000 Kč| 1 % z této částky nejvýše 15 000 Kč
Položka 8
Za návrh na zahájení řízení o poddlužnické žalobě| 2 000 Kč
---|---
Položka 9
1.
Za schválený smír uzavřený ve smírčím řízení
a) je-li předmětem smíru peněžité plnění do částky 25 000 Kč včetně| 500 Kč
---|---
b) je-li předmětem smíru peněžité plnění vyšší než 25 000 Kč| 2 % z této částky nejvýše 30 000 Kč
c) v ostatních případech| 1 000 Kč
2.
Za návrh na smírčí řízení se poplatek nevybírá.
Položka 10
Za návrh na uznání cizích rozhodnutí v manželských věcech a ve věcech určení (zjištění nebo popření) rodičovství| 2 000 Kč
---|---
Položka 11
1.
Za návrh na zahájení řízení ve věcech obchodního rejstříku
a) za první zápis akciové společnosti do obchodního rejstříku| 12 000 Kč
---|---
b) za první zápis podnikatele do obchodního rejstříku, s výjimkou akciové společnosti| 6 000 Kč
c) za změny nebo doplnění zápisu u podnikatele| 2 000 Kč
2.
Poplatek podle bodu 1 písmene c) se vybere za návrh pouze jednou bez ohledu na počet měněných nebo doplňovaných skutečností uvedených v návrhu. Změnou se rozumí i návrh na výmaz skutečnosti a zápis nové skutečnosti týkající se podnikatele nebo pouze návrh na výmaz skutečnosti, není-li nahrazována jinou skutečností, nebo pouze návrh na zápis doplňované skutečnosti, nenahrazuje-li jinou skutečnost. Změnou se nerozumí návrh na výmaz podnikatele z obchodního rejstříku.
3.
Podle této položky se platí poplatek také za řízení ve věcech obchodního rejstříku zahájené bez návrhu, ve kterém soud rozhodl o provedení zápisu.
4.
Poplatek podle této položky se nevybere za řízení ve věcech obchodního rejstříku zahájené na návrh příspěvkové organizace zřízené územním samosprávným celkem.
Položka 12
Za návrh na zahájení řízení v incidenčním sporu, jehož předmětem je peněžité plnění
a) do částky 20 000 Kč včetně| 1 000 Kč
---|---
b) v částce vyšší než 20 000 Kč| 5 % z této částky
Položka 13
1.
Za návrh na zahájení řízení v incidenčním sporu, jehož předmětem není peněžité plnění, s výjimkou sporu o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela,
a) ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky| 5 000 Kč
---|---
b) za každou nemovitost| 5 000 Kč
c) za každý podnik nebo za každou jeho organizační složku| 15 000 Kč
d) v ostatních případech| 2 000 Kč
2.
Z návrhu o vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty se vybere poplatek podle bodu 1 písmene b) této položky.
3.
Z návrhu o vyloučení podniku nebo jeho organizační složky z majetkové podstaty se vybere poplatek podle bodu 1 písmene c) této položky.
4.
Z návrhu na vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela v incidenčním sporu se vybere poplatek podle položky 6.
5.
Poplatek podle písmene a) a d) této položky se vybere za návrh pouze jednou.
Položka 14
1.
Za návrh na zahájení řízení o úschově za účelem splnění závazku, podle předmětu úschovy
a) peníze do 25 000 Kč včetně| 250 Kč
---|---
b) peníze v částce vyšší než 25 000 Kč| 1 % z této částky
c) za každou movitou věc| 750 Kč
d) za každý cenný papír| 150 Kč
2.
Je-li předmětem úschovy směnka nebo šek anebo jiný cenný papír s uvedenou jmenovitou hodnotou, vybere se poplatek podle bodu 1 písmene a) nebo písmene b) této položky ze základu, kterým je peněžitá částka uvedená ve směnce nebo šeku anebo uvedená jmenovitá hodnota jiného cenného papíru.
Položka 15
1\\. Za návrh na zahájení řízení o umoření listiny nebo listin| 1 000 Kč
---|---
2.
Podle položky 1 bodu 4 se nepostupuje.
Položka 16
Za žalobu na obnovu řízení| 5 000 Kč
---|---
Položka 17
Za žalobu pro zmatečnost| 5 000 Kč
---|---
Položka 18
1.
Za žalobu podanou ve věci, o níž dříve rozhodl jiný orgán než soud, je-li předmětem
a) peněžité plnění do částky 20 000 Kč včetně| 1 000 Kč
---|---
b) v ostatních případech| 3 000 Kč
2.
Za žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení ve věcech správního soudnictví
a) proti rozhodnutí správního orgánu| 3 000 Kč
---|---
b) na určení, že návrh na registraci stanov (změny stanov) politické strany nebo politického hnutí nemá nedostatky a na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části| 5 000 Kč
c) na znovuobnovení politické strany nebo politického hnutí| 15 000 Kč
d) v ostatních případech| 2 000 Kč
Položka 19
Za kasační stížnost| 5 000 Kč
---|---
Položka 20
Za návrh na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví| 1 000 Kč
---|---
Položka 21
1.
Za návrh na nařízení výkonu rozhodnutí
a) je-li vymáháno peněžité plnění do částky 25 000 Kč včetně| 500 Kč
---|---
b) je-li vymáháno peněžité plnění v částce vyšší než 25 000 Kč| 2 % z této částky nejvýše 75 000 Kč
c) v ostatních případech| 1 500 Kč
2.
Za návrhy na druhé a další nařízení výkonu rozhodnutí na základě téhož vykonatelného rozhodnutí proti témuž účastníku se zaplatí polovina příslušných poplatků, ne však méně než 500 Kč.
3.
Za návrh na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce nebo na odklad výkonu rozhodnutí nebo exekuce se poplatek nevybere.
4.
Za námitky proti příkazu soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce se poplatek nevybere.
Položka 22
1.
Za odvolání proti rozhodnutí soudu ve věci samé, je-li předmětem odvolacího řízení
a)
peněžité plnění, se vybere poplatek podle položky 1,
b)
nepeněžité plnění, se vybere poplatek podle položky 4.
2.
Za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy v penězích, se vybere poplatek podle položky 3.
3.
Za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na nařízení předběžného opatření se vybere poplatek podle položky 5.
4.
Poplatek za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodováno jen o základu předmětu řízení, se neplatí.
5.
Za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o určení výživného včetně jeho zvýšení a o snížení nebo zrušení výživného se vybere poplatek podle položky 7.
6.
Za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o poddlužnické žalobě se vybere poplatek podle položky 8.
7.
Za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o plnění ze smlouvy, které bylo ve smlouvě vyjádřeno v penězích, se vybere poplatek podle položky 1. Obdobně se postupuje ve sporu o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy.
8.
Za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o určení vlastnictví k nemovitosti, o prodeji zástavy, jde-li o nemovitost nebo o vyloučení nemovitosti, se vybere poplatek podle položky 4 bodu 1 písmene a). Za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o určení vlastnictví k podniku nebo k jeho organizační složce, o prodeji zástavy, jde-li o podnik nebo jeho organizační složku nebo o vyloučení podniku nebo jeho organizační složky, se vybere poplatek podle položky 4 bodu 1 písmene b). Za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o určení vlastnictví k jiným věcem, o prodeji zástavy, jde-li o jiné věci nebo o vyloučení jiných věcí, se vybere poplatek podle položky 4 bodu 1 písmene c).
9.
Je-li předmětem odvolacího řízení směnka nebo šek a nejde-li o zaplacení peněžité částky, vybere se poplatek podle položky 1 podle peněžité částky uvedené ve směnce nebo šeku. Obdobně se postupuje, jde-li o jiný cenný papír, na němž je uvedena jmenovitá hodnota.
10.
Za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o vypořádání společného jmění manželů se vybere poplatek podle položky 6.
11.
Za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně v dědické věci, o vypořádání společného jmění manželů, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v insolvenčním řízení, v incidenčním sporu, o obnově řízení, o žalobě pro zmatečnost a o žalobě proti rozhodnutí orgánu veřejné správy nebo opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu veřejné správy se vybere poplatek podle položky 4 bodu 1 písmene c).
12.
Je-li odvolání podáno proti jednomu rozhodnutí soudu prvního stupně, vybere se poplatek podle položky 4 bodu 1 písmene c) pouze jednou.
13.
Poplatek se nevybere za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně jen procesní povahy, zejména proti rozhodnutí o zastavení řízení, odmítnutí podání, kterým se zahajuje řízení, odmítnutí odporu či námitek, odmítnutí odvolání nebo proti rozhodnutí soudu o nákladech řízení.
Položka 23
1.
Za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, podle předmětu dovolacího řízení
a) peněžité plnění do částky 100 000 Kč včetně| 5 000 Kč
---|---
b) za každou nemovitost| 10 000 Kč
c) za každý podnik nebo za každou jeho organizační složku| 20 000 Kč
d) v ostatních případech| 10 000 Kč
2\\. Za dovolání proti rozhodnutí, které není uvedeno v bodu 1 této položky| 2 000 Kč
---|---
3.
Poplatek za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno jen o základu předmětu řízení, se neplatí.
4.
Za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé o plnění ze smlouvy, které bylo ve smlouvě vyjádřeno v penězích a které nepřevyšuje částku 100 000 Kč, se vybere poplatek podle bodu 1 písmene a) této položky. Obdobně se postupuje ve sporu o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy. Ve sporu o určení vlastnictví, o prodeji zástavy nebo o vyloučení věci se vybere poplatek podle bodu 1 písmene d) této položky.
5.
Je-li předmětem dovolacího řízení směnka nebo šek a nejde-li o zaplacení peněžité částky, vybere se poplatek podle bodu 1 této položky podle peněžité částky uvedené ve směnce nebo šeku. Obdobně se postupuje, jde-li o jiný cenný papír, na němž je uvedena jmenovitá hodnota.
6.
Podle bodu 1 písmene d) této položky se vybere poplatek za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé v dědické věci, o vypořádání společného jmění manželů, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v insolvenčním řízení, v incidenčním sporu, o obnově řízení, o žalobě pro zmatečnost, o žalobě proti rozhodnutí orgánu veřejné správy nebo o opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu veřejné správy.
7.
Je-li dovolání podáno proti jednomu rozhodnutí odvolacího soudu, vybere se poplatek podle bodu 1 písmene d) nebo podle bodu 2 této položky pouze jednou.
Poplatky za úkony
Položka 24
Za návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti| 1 000 Kč
---|---
Položka 25
Za pomoc soudu před nařízením výkonu rozhodnutí a za návrh na prohlášení o majetku| 1 000 Kč
---|---
Položka 26
Za dožádání rozhodců v rozhodčím řízení o provedení úkonu soudem| 2 000 Kč
---|---
Položka 27
Za sepsání podání do protokolu, jestliže to umožňuje občanský soudní řád nebo soudní řád správní| 1 000 Kč
---|---
Položka 28
1\\. Za vystavení úředního vysvědčení o skutečnostech známých ze soudních spisů| 150 Kč
---|---
2.
Spisy vedenými soudem se rozumí i spisy bývalých státních notářství, státních arbitráží, vojenských soudů, Nejvyššího soudu ČSFR, bývalého Nejvyššího soudu, popřípadě dalších orgánů, jejichž spisy jsou uloženy u soudů České republiky.
Položka 29
Za vydání osvědčení či potvrzení podle právních předpisů Evropské unie| 300 Kč
---|---
Položka 30
1\\. Za vyhotovení stejnopisu (opisu) rozhodnutí a protokolu za každou i započatou stránku| 70 Kč
---|---
2\\. Za vyhotovení kopie (fotokopie) listin, protokolu, příloh, záznamů a jiných částí spisů vedených soudem včetně pořízených výpisů z nich za každou i započatou stránku| 20 Kč
---|---
3.
Poplatku nepodléhá stejnopis nebo kopie protokolu vyhotovené k žádosti účastníka, která byla učiněna při úkonu, o němž se protokol sepisuje.
4.
Poplatek podle této položky se vybere i za vyhotovení stejnopisů podání a jeho příloh soudem, byl-li k jejich předložení poplatník marně soudem vyzván.
5.
Spisy vedenými soudem se rozumí i spisy bývalých státních notářství, státních arbitráží, vojenských soudů, Nejvyššího soudu ČSFR, bývalého Nejvyššího soudu, popřípadě dalších orgánů, jejichž spisy jsou uloženy u soudů České republiky.
6.
Na vyhotoveních podle této položky se vyznačí účel, k němuž budou použita, je-li poplatník od poplatku za úkon osvobozen podle § 11 odst. 2.
Položka 31
1\\. Za poskytnutí kopie elektronických dat, které jsou součástí spisu, na trvalém nosiči dat, za každý nosič| 50 Kč
---|---
2.
Poplatku nepodléhá přenos elektronických dat prostřednictvím veřejné datové sítě nebo nahraných na nosič dat žadatele.
Položka 32
1\\. Za přepis zvukového nebo zvukově obrazového záznamu ve formě protokolu za každou i započatou stránku| 100 Kč
---|---
2.
Poplatku nepodléhá přepis zvukového nebo zvukově obrazového záznamu ve formě protokolu, je-li pořizován pro neslyšícího či hluchoslepého účastníka.
3.
Poplatku nepodléhá přepis zvukového nebo zvukově obrazového záznamu ve formě protokolu, pokud se tento přepis pořídil ve věcech, u kterých to stanoví zákon, a ve věcech, u kterých tak určil soud.
Položka 33
1\\. Za ověření listiny| 30 Kč
---|---
2.
Poplatek se vybere za každou i započatou stránku, kterou soud ověřuje.
Položka 34
Za ověření podpisu na listině nebo jejím stejnopisu za každý podpis| 30 Kč
---|---
Položka 35
1\\. Za zaslání soudních spisů k jinému soudu, aby do nich žadatel nahlédl| 500 Kč
---|---
2.
Poplatek podle této položky se vybere, i když je žadatel poplatníkem za řízení.
Položka 36
1\\. Za jmenování soudním znalcem nebo tlumočníkem včetně zapsání do seznamu soudních znalců a tlumočníků| 1 000 Kč
---|---
2\\. Za rozšíření jmenování o každý další obor nebo jazyk| 500 Kč
3\\. Za oznámení údajů ze seznamu soudních znalců a tlumočníků týkající se jednoho znalce nebo tlumočníka| 100 Kč
Položka 37
1\\. Za sepsání movitých věcí soudním vykonavatelem| 1 000 Kč
---|---
2.
Poplatek podle této položky se vybere, jde-li o sepsání movitých věcí k zajištění nájemného podle § 672 občanského zákoníku. Za sepsání movitých věcí při provedení výkonu rozhodnutí se poplatek nevybírá.
Položka 38
1\\. Za úhrn úkonů potřebných k protestaci směnky nebo jiného rubopisem převoditelného cenného papíru, za každý protestovaný cenný papír| 2 000 Kč
---|---
2\\. Za vyhotovení opisu nebo výpisu z protestní listiny nebo z knihy protestů| 300 Kč“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Za řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se vybírají poplatky podle dosavadních právních předpisů, i když se stanou splatnými po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Poplatky za odvolání, dovolání nebo kasační stížnost podávané po dni nabytí účinnosti tohoto zákona se vybírají podle zákona č. 549/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2.
Za návrh na provedení úkonu, podaný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se vybírají poplatky podle dosavadních právních předpisů, i když se stanou splatnými po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o změně zákonů souvisejících s přijetím služebního zákona
Čl. III
V zákoně č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění zákona č. 123/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 281/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 531/2006 Sb., zákona č. 378/2007 Sb., zákona č. 381/2008 Sb. a zákona č. 199/2010 Sb., se část třicátá osmá zrušuje.
ČÁST TŘETÍ
Změna občanského soudního řádu
Čl. IV
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 276/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb., zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 133/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 295/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 198/2009, zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 69/2011 Sb. a zákona č. 139/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 30 odst. 1 větě první se za slova „je to“ vkládá slovo „nezbytně“.
2.
§ 127 zní:
㤠127
(1)
Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
(2)
Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.
(3)
Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost.
(4)
Účastníkovi, popřípadě i někomu jinému, může předseda senátu uložit, aby se dostavil ke znalci, předložil mu potřebné předměty, podal mu nutná vysvětlení, podrobil se lékařskému vyšetření, popřípadě zkoušce krve, anebo aby něco vykonal nebo snášel, jestliže to je k podání znaleckého posudku třeba.
(5)
Za vydání odborného vyjádření podle odstavce 1 náleží finanční úhrada, stanoví-li tak zvláštní předpis.“.
3.
Za § 127 se vkládá nový § 127a, který zní:
㤠127a
Jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.“.
4.
V § 138 odst. 1 větě první se slova „zcela nebo“ zrušují.
5.
V § 138 odst. 1 se na konci textu věty první doplňují slova „; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno“.
6.
V § 148 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Pro vymáhání pohledávek uvedených v odstavci 3 se uplatní postup stanovený daňovým řádem.“.
7.
V § 151 odst. 2 se za větu třetí vkládá věta „Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem.“.
8.
V § 174a se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Tento formulář zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup.“.
9.
V § 174a se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu usnesením odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.“.
10.
V § 374a se písmeno e) zrušuje.
Dosavadní písmeno f) se označuje jako písmeno e).
ČÁST ČTVRTÁ
ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
Čl. V
Zrušuje se:
1.
Vyhláška č. 117/1998 Sb., o osvobození od soudních poplatků.
2.
Vyhláška č. 5/1999 Sb., o osvobození některých druhů poplatných úkonů od soudních poplatků v důsledku přírodních živelních pohrom.
3.
Vyhláška č. 197/2008 Sb., kterou se vydává vzor formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.
4.
Vyhláška č. 43/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 197/2008 Sb., kterou se vydává vzor formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.
ČÁST PÁTÁ
ÚČINNOST
Čl. VI
1.
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. I bodu 15, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2012.
2.
Ustanovení čl. I bodu 16 pozbývá platnosti dnem 31. prosince 2011.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 72/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 72/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Programu spolupráce v oblasti vědy a techniky – společné vědeckotechnické projekty 2010–2011
Vyhlášeno 21. 7. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 27. 7. 2009, částka 38/2011
* ČLÁNEK 1 - – CÍLE
* ČLÁNEK 2 - – OBLASTI VĚDECKOTECHNICKÉ SPOLUPRÁCE
* ČLÁNEK 3 - – ZPŮSOBY SPOLUPRÁCE
* ČLÁNEK 4 - – VÝBĚR PROJEKTŮ
* ČLÁNEK 5 - – DÉLKA PROJEKTŮ
* ČLÁNEK 6 - – DÉLKA MISÍ
* ČLÁNEK 7 - – PŘÍNOSY
* ČLÁNEK 8 - – HARMONOGRAM
* ČLÁNEK 9 - – OCHRANA PRÁV DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 27. 7. 2009
72
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 27. července 2009 byl v Praze podepsán Program spolupráce v oblasti vědy a techniky – společné vědeckotechnické projekty 2010–2011.
Program vstoupil v platnost s odvoláním na článek 24 odst. 2 Vídeňské úmluvy o smluvním právu1) dnem podpisu.
České znění Programu a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
PROGRAM SPOLUPRÁCE V OBLASTI VĚDY A TECHNIKY
společné vědeckotechnické projekty 2010-2011
V rámci Dohody o spolupráci v oblasti vědy a techniky mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Ministerstvem vědy, techniky a výrobních inovací Argentinské republiky, která byla podepsána v březnu 2006,
dále jen „Strany“,
vedeny přáním rozvíjet spolupráci ve vědě a výzkumu,
vedouce v patrnosti přínos, který v tomto smyslu představuje v oblasti informačních a komunikačních technologií a vývoje technologií v přírodních a technických vědách společný program „e-Golems“ Biennale,
se dohodly takto:
ČLÁNEK 1
– CÍLE
1.
Strany budou podporovat projekty spolupráce v oblasti vědy a techniky realizované všemi relevantními institucemi zabývajícími se vědeckovýzkumnou činností za účelem společného rozvoje v těchto oblastech.
2.
Strany budou podporovat vztahy mezi svými vědeckými obcemiobcemi, které umožní výměnné projekty mezi skupinami výzkumných pracovníků z České republiky a Argentinské republiky v rámci společného rozvoje vědy a techniky. Tyto projekty budou zahrnovat mise, vědeckou přípravu, workshopy a setkání předních vědců s mladými výzkumnými pracovníky.
ČLÁNEK 2
– OBLASTI VĚDECKOTECHNICKÉ SPOLUPRÁCE
Strany budou podporovat spolupráci zejména v následujících oblastech:
-
Informační a komunikační technologie
-
Biotechnologie
-
Výzkum životního prostředí a klimatu
ČLÁNEK 3
– ZPŮSOBY SPOLUPRÁCE
1.
Vyhlášení výzvy k předkládání návrhů společných projektů výzkumu a vývoje ze strany české a argentinské vědecké obceobce.
2.
Společný projekt výzkumu a vývoje sestává z účasti dvou nebo více výzkumných týmů z České republiky a Argentinské republiky a jeho smyslem je prostřednictvím výměny osob dosáhnout stanovených cílů v rámci dohodnutého harmonogramu.
3.
Projekty musí mít podporu ze strany vedoucích pracovníků (jeden na české a jeden na argentinské straně), kteří mají odpovídající kvalifikaci pro řízení výzkumu a jsou schopni poskytnout záruku za zajištění finančních zdrojů. Každý vedoucí pracovník musí předložit vyplněné formuláře příslušnému orgánu, který odpovídá za vzájemnou spolupráci v té které zemi. Je třeba, aby formuláře byly předloženy v obou zemích ve stejné době, jinak nebudou zvažovány.
ČLÁNEK 4
– VÝBĚR PROJEKTŮ
1.
Během procesu hodnocení v každé zemi budou zvažována následující kritéria:
a)
Projekt (tvůrčí náboj a originalita, význam navrhovaných cílů a očekávaných výsledků, provázanost cílů, metodiky a pracovního plánu).
b)
Výzkumná skupina (vědeckotechnické kompetence a schopnosti výzkumné skupiny, odborná příprava výzkumných pracovníků, velká prestiž v rámci mezinárodních sítí spolupráce ve vědecké přípravě).
c)
Spolupráce (relevance a možnost misí, vhodnost zázemí a podmínek pro spolupráci).
d)
Projekt musí být inovační.
2.
Při hodnocení relevance projektu budou zvažovány:
a)
Obecné priority Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva vědy, techniky a výrobních inovací.
b)
Projektové aktivity, které se týkají vědecké přípravy mladých výzkumných pracovníků.
c)
Rozpočtové možnosti každé země.
ČLÁNEK 5
– DÉLKA PROJEKTŮ
Předpokládaná délka projektů jsou dva roky bez možnosti prodloužení. Vybrané projekty budou realizovány v období od března 2010 do prosince 2011 (včetně jednoho hodnocení na konci prvního roku, kdy na základě předložené předběžné zprávy bude schváleno pokračování projektu v roce druhém).
ČLÁNEK 6
– DÉLKA MISÍ
Předpokládají se následující typy misí:
a)
Krátké mise: do 15 dnů (pro výzkumné pracovníky a vysokoškolské pedagogy).
b)
Dlouhé mise: 1, 2 nebo 3 měsíce (studenti doktorských programů - integrovaný nebo „sendvičový“ systém).
ČLÁNEK 7
– PŘÍNOSY
Veřejná podpora, kterou poskytnou Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo vědy, techniky a výrobních inovací bude použita výlučně na úhradu výdajů spojených s výměnnými pobyty osob z České republiky a Argentinské republiky za účelem realizace konkrétních projektových aktivit:
a)
Výdaje na cestu do hostitelské země a zpět včetně dopravy z hlavního města/města příjezdu na místo konání návštěvy a zdravotního pojištění bude hradit vysílající země.
b)
Hostitelská země bude hradit pobytové náklady.
ČLÁNEK 8
– HARMONOGRAM
1.
Výzva k předkládání návrhů: od 15. září 2009 do 15. listopadu 2009.
2.
Časový plán procesu hodnocení:
a)
První krok: od listopadu 2009: hodnocení „dvojicemi“ expertů, kteří budou v každé zemi jmenováni k hodnocení projektů a jejichž jména nebudou zveřejněna.
b)
Konečný dvoustranný výběr: leden 2010, Česko-argentinská vědecká komise provede konečný dvoustranný výběr z předložených návrhů a vydá konečné rozhodnutí v rámci dvoustranné dohody podepsané zástupci obou zemí. Toto rozhodnutí je nediskutovatelné.
c)
Schválené projekty budou realizovány v období od 1. března 2010 do 31. prosince 2011.
ČLÁNEK 9
– OCHRANA PRÁV DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ
Partneři v rámci podpořených projektů budou povinni předložit Stranám kopii smlouvy uzavřené mezi těmito partnery, která se bude týkat realizace projektu, komercializace projektových výstupů, autorských honorářů a práv k duševnímu vlastnictví.
Dáno v Praze dne 27. července 2009 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, anglickém a španělském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém.
Za Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
PhDr. Miroslava Kopicová v. r.
ministryně
Za Ministerstvo vědy, techniky a výrobních inovací
Lino Barañao v. r.
ministr
1)
Vídeňská úmluva o smluvním právu přijatá ve Vídni dne 23. května 1969 byla vyhlášena pod č. 15/1988 Sb. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 71/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 71/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Ministerstvem školství, vědy a techniky Argentinské republiky
Vyhlášeno 21. 7. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 6. 3. 2006, částka 38/2011
* Článek 1 - Smluvní strany budou vytvářet příznivé podmínky pro rozvoj vědeckotechnické spolupráce v souladu se svými kompetencemi a rozpočtem a budou podporovat vědeckotechnickou spolupráci mezi příslušnými institucemi obou zemí na základě rovnosti a vzájemné prospěš
* Článek 2 - Účelem této Dohody je posilovat a rozvíjet vztahy mezi vědeckotechnickými komunitami obou zemí, zlepšovat podmínky pro spolupráci, mimo jiné, prostřednictvím výměny vědeckých pracovníků v rámci projektů institucí za účelem:
* Článek 3 - Výzva k předkládání projektů v rámci této Dohody se bude vztahovat na všechny relevantní instituce zabývající se vědeckovýzkumnou činností. Oblasti spolupráce nejsou omezovány a mohou zahrnovat všechny oblasti poznání. Smluvní strany budou organizovat před
* Článek 4 - Projekty budou vybírány v souladu se standardy kvality obvyklými v zemích smluvních Stran. Přednost bude dávána projektům pro mladé vědecké pracovníky, kteří připravují své doktorské práce se školiteli z obou stran.
* Článek 5 - Finanční dopady této Dohody budou přebírat smluvní Strany tak, že náklady na dopravu a zdravotní pojištění výzkumných pracovníků budou hrazeny vysílající stranou a pobytové náklady budou hrazeny přijímající stranou. Uchazeči musí prokázat, že financování j
* Článek 6 - Obě Strany se budou setkávat jedenkrát za rok, střídavě v Argentinské republice a v České republice za účelem hodnocení projektů a programu spolupráce.
* Článek 7 - Tato Dohoda vstupuje v platnost dnem podpisu.
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 6. 3. 2006
71
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 6. března 2006 byla v Buenos Aires podepsána Dohoda o vědeckotechnické spolupráci mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Ministerstvem školství, vědy a techniky Argentinské republiky.
Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 7 dnem podpisu.
České znění Dohody se vyhlašuje současně.
Dohoda
o vědeckotechnické spolupráci
mezi
Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
a
Ministerstvem školství, vědy a techniky Argentinské republiky
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Ministerstvo školství, vědy a techniky Argentinské republiky (dále jen „Strany“);
Berouce v úvahu „Základní dohodu o vědeckotechnické spolupráci mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Argentinské republiky“ podepsanou v Praze dne 12. května 1974;
Vyslovujíce přání rozvíjet vědeckotechnickou spolupráci;
se dohodly takto:
Článek 1
Smluvní strany budou vytvářet příznivé podmínky pro rozvoj vědeckotechnické spolupráce v souladu se svými kompetencemi a rozpočtem a budou podporovat vědeckotechnickou spolupráci mezi příslušnými institucemi obou zemí na základě rovnosti a vzájemné prospěšnosti.
Článek 2
Účelem této Dohody je posilovat a rozvíjet vztahy mezi vědeckotechnickými komunitami obou zemí, zlepšovat podmínky pro spolupráci, mimo jiné, prostřednictvím výměny vědeckých pracovníků v rámci projektů institucí za účelem:
a)
podpory základního výzkumu,
b)
vytváření vzdělávacích projektů a projektů základního výzkumu,
c)
vytváření a realizaci projektů výzkumu a vývoje.
Článek 3
Výzva k předkládání projektů v rámci této Dohody se bude vztahovat na všechny relevantní instituce zabývající se vědeckovýzkumnou činností. Oblasti spolupráce nejsou omezovány a mohou zahrnovat všechny oblasti poznání. Smluvní strany budou organizovat předkládání vědeckotechnických projektů mezi vědeckými pracovišti prostřednictvím:
-
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a
-
Sekretariátu pro vědu, techniku a produktivní inovace Argentinské republiky.
Spolupráce bude zahrnovat následující formy:
1.
vytváření společných nebo koordinovaných vědeckovýzkumných a inovačních projektů,
2.
výměnu a školení expertů, vědců a technických odborníků v rámci společných projektů,
3.
organizování konferencí, seminářů, školení a specializovaných kvalifikačních kurzů,
4.
používání vybavení a zařízení pro společné provádění specifických projektů v souladu s podmínkami dohodnutými pro každý jednotlivý případ,
5.
výměnu vědeckotechnických informací a informací týkajících se politik a řízení v této oblasti.
Článek 4
Projekty budou vybírány v souladu se standardy kvality obvyklými v zemích smluvních Stran. Přednost bude dávána projektům pro mladé vědecké pracovníky, kteří připravují své doktorské práce se školiteli z obou stran.
Článek 5
Finanční dopady této Dohody budou přebírat smluvní Strany tak, že náklady na dopravu a zdravotní pojištění výzkumných pracovníků budou hrazeny vysílající stranou a pobytové náklady budou hrazeny přijímající stranou. Uchazeči musí prokázat, že financování jejich projektů je zajištěno.
Článek 6
Obě Strany se budou setkávat jedenkrát za rok, střídavě v Argentinské republice a v České republice za účelem hodnocení projektů a programu spolupráce.
Článek 7
Tato Dohoda vstupuje v platnost dnem podpisu.
Tato Dohoda se sjednává na dobu pěti let a její platnost bude automaticky prodlužována vždy na dalších pět let, pokud některá ze smluvních stran neoznámí šest měsíců předem svůj úmysl Dohodu ukončit.
Ukončení platnosti této Dohody neovlivní projekty prováděné podle této Dohody, které nejsou uzavřeny k datu ukončení Dohody, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak.
Dáno v Buenos Aires dne 6. března 2006 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce španělském a českém, přičemž obě znění jsou stejně autentická.
Petr Kolář
Náměstek ministryně školství, mládeže
a tělovýchovy České republiky
Tulio Abel Del Bono
Státní tajemník pro vědu, technologii
a výrobní inovaci Argentinské republiky |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 70/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 70/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Národní radou pro vědeckotechnický výzkum Argentinské republiky
Vyhlášeno 21. 7. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 30. 3. 1995, částka 38/2011
* Článek 1. - Obě strany budou podporovat:
* Článek 2. - Činnosti uvedené v článku 1 budou stanoveny na jednáních zástupců nebo korespondenční formou. Tato jednání se budou konat nejméně jednou za dva roky střídavě ve státech obou stran nebo na žádost druhé strany, za účelem vytvoření společného plánu vědeckého
* Článek 3. - Společné výzkumné projekty budou předkládány ke schválení oběma stranami, které je zhodnotí, posoudí jejich charakter, cíle a proveditelnost stejně jako možnosti zúčastněných vědců a institucí.
* Článek 4. - Výměna vědeckých pracovníků bude mít krátkodobý charakter podle povahy návštěvy zúčastněných institucí a vědeckých pracovníků.
* Článek 5. - Rozsah a podmínky spolupráce budou upřesňovány v Prováděcích plánech k této dohodě. Tyto Prováděcí plány se budou zpracovávat na dvouleté období počínaje rokem 1995.
* Článek 6. - Obě strany budou spolupracovat v mezích svých právních předpisů při usnadňování příjezdů a odjezdů vědeckých a technických odborníků a zajistí podmínky potřebné k dosažení cílů této dohody.
* Článek 7. - Obě strany zajistí přiměřenou a účinnou ochranu duševního vlastnictví vytvořeného v rámci spolupráce podle této dohody.
* Článek 8. - Tato dohoda bude v platnosti po dobu pěti let a bude automaticky prodlužována na stejné období, pokud jedna ze stran písemně neoznámí druhé straně nejpozději šest měsíců před uplynutím platnosti dohody své rozhodnutí smlouvu vypovědět.
* Článek 9. - Tato dohoda může být plně nebo částečně změněna po vzájemné dohodě obou stran.
* Článek 10. - Tato dohoda vstoupí v platnost dnem podpisu oběma stranami.
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 30. 3. 1995
70
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 30. března 1995 byla v Buenos Aires podepsána Dohoda o vědeckotechnické spolupráci mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Národní radou pro vědeckotechnický výzkum Argentinské republiky.
Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 10 dnem podpisu. České znění Dohody se vyhlašuje současně.
Dohoda
o vědeckotechnické spolupráci
mezi
Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy
České republiky
a
Národní radou pro vědeckotechnický výzkum
Argentinské republiky
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Národní rada pro vědeckotechnický výzkum (Consejo Nacional de Investigaciones Científicas y Técnicas (CONICET) Argentinské republiky, dále jen „obě strany“, vyjadřujíce podporu rozvoji a vědeckotechnickému výzkumu, se dohodly na následujícím:
Článek 1.
Obě strany budou podporovat:
a)
Výzkumné projekty v prioritních oblastech společného zájmu.
b)
Rozvoj přímé spolupráce v oblasti vědy, techniky, výzkumu a vývoje mezi vědeckými institucemi, vysokými školami a výzkumnými pracovišti obou stran.
c)
Vydávání vědeckých publikací, společných oběma stranám nebo jednotlivcům každé z nich.
d)
Výměnu informací, publikací, vědeckých časopisů mezi oběma státy.
Článek 2.
Činnosti uvedené v článku 1 budou stanoveny na jednáních zástupců nebo korespondenční formou. Tato jednání se budou konat nejméně jednou za dva roky střídavě ve státech obou stran nebo na žádost druhé strany, za účelem vytvoření společného plánu vědeckého výzkumu.
Článek 3.
Společné výzkumné projekty budou předkládány ke schválení oběma stranami, které je zhodnotí, posoudí jejich charakter, cíle a proveditelnost stejně jako možnosti zúčastněných vědců a institucí.
O zhodnocení obě strany vypracují podrobný zápis.
Článek 4.
Výměna vědeckých pracovníků bude mít krátkodobý charakter podle povahy návštěvy zúčastněných institucí a vědeckých pracovníků.
Článek 5.
Rozsah a podmínky spolupráce budou upřesňovány v Prováděcích plánech k této dohodě. Tyto Prováděcí plány se budou zpracovávat na dvouleté období počínaje rokem 1995.
Článek 6.
Obě strany budou spolupracovat v mezích svých právních předpisů při usnadňování příjezdů a odjezdů vědeckých a technických odborníků a zajistí podmínky potřebné k dosažení cílů této dohody.
Článek 7.
Obě strany zajistí přiměřenou a účinnou ochranu duševního vlastnictví vytvořeného v rámci spolupráce podle této dohody.
Článek 8.
Tato dohoda bude v platnosti po dobu pěti let a bude automaticky prodlužována na stejné období, pokud jedna ze stran písemně neoznámí druhé straně nejpozději šest měsíců před uplynutím platnosti dohody své rozhodnutí smlouvu vypovědět.
Oznámení o vypovězení smlouvy nebude mít žádný vliv na probíhající projekty a/nebo činnosti schválené oběma stranami.
Článek 9.
Tato dohoda může být plně nebo částečně změněna po vzájemné dohodě obou stran.
Článek 10.
Tato dohoda vstoupí v platnost dnem podpisu oběma stranami.
Dáno v Buenos Aires dne 30. března 1995, ve dvou původních vyhotoveních, a to v jazyce českém a v jazyce španělském, přičemž obě znění mají stejnou právní platnost.
Za Ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy České republiky
prof. Ing. Emanuel Ondráček, CSc., v. r.
náměstek ministra školství,
mládeže a tělovýchovy
Za Národní radu pro vědeckotechnický
výzkum Argentinské republiky
p. Liotta v. r.
prezident Národní rady pro
vědeckotechnický výzkum |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 69/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 69/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Základní dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Československou socialistickou republikou a Argentinskou republikou
Vyhlášeno 21. 7. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 29. 9. 1978, částka 38/2011
* Článek 1 - Smluvní strany se zavazují posilovat a usnadňovat rozvoj spolupráce na úsecích vědy a techniky.
* Článek 2 - Vědeckotechnická spolupráce upravovaná touto základní dohodou bude spočívat zejména ve
* Článek 3 - Za účelem zabezpečení systematické a pravidelné činnosti při řízení vědeckotechnické spolupráce, uskutečňované na základě této základní dohody, se obě strany zavazují:
* Článek 4 - Obě smluvní strany se v rámci programu spolupráce předpokládané touto základní dohodou zavazují:
* Článek 5 - Se zřetelem na provádění této základní dohody se obě strany dohodly zřídit smíšenou komisi, složenou z jejich zástupců nebo zástupců jimi pověřených institucí nebo organizací. Úkolem smíšené komise bude vypracování programů spolupráce předpokládané touto z
* Článek 6 - Za účelem realizace ustanovení této dohody budou moci obě strany podepisovat protokoly a dohody nebo provádět výměnu nót z ní odvozených.
* Článek 7 - Tato základní dohoda vstoupí v platnost jeden měsíc po dni provedení výměny nót, jejichž prostřednictvím se smluvní strany budou vzájemně informovat, že byly splněny předpisy stanovené zákony jejich příslušných zemí pro její vstup v platnost.
* Článek 8 - Tato základní dohoda bude platit pět /5/ let a bude považována za mlčky prodlouženou vždy o jeden rok, pokud ji jedna ze stran nevypoví písemně nejpozději šest /6/ měsíců před skončením období platnosti.
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 29. 9. 1978
69
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 12. května 1974 byla v Praze podepsána Základní dohoda o vědeckotechnické spolupráci mezi Československou socialistickou republikou a Argentinskou republikou.
Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 7 dne 29. září 1978.
Česká republika a Argentina si výměnou nót ze dne 20. listopadu 2000 a 14. února 2001 potvrdily sukcesi České republiky do Základní dohody.
České znění Základní dohody se vyhlašuje současně.
Základní dohoda
o vědeckotechnické spolupráci
mezi
Československou socialistickou republikou
a
Argentinskou republikou
Vláda Československé socialistické republiky a vláda Argentinské republiky, vedeny přáním rozvíjet vědeckotechnickou spolupráci mezi oběma zeměmi, uzavřely tuto základní dohodu o vědeckotechnické spolupráci:
Článek 1
Smluvní strany se zavazují posilovat a usnadňovat rozvoj spolupráce na úsecích vědy a techniky.
Oblasti, formy a podmínky spolupráce budou stanoveny v souladu s ustanoveními této základní dohody ve specifických dodatkových dohodách mezi institucemi nebo organizacemi pověřenými smluvními stranami.
Článek 2
Vědeckotechnická spolupráce upravovaná touto základní dohodou bude spočívat zejména ve
1.
výměně expertů a vědeckých pracovníků, výměně studií a jejich realizaci, konzultacích a výměně názorů na studie a projekty stanovené v dodatkových dohodách;
2.
poskytování stipendií kandidátům, kteří budou vybráni po vzájemné dohodě k absolvování kursů na území druhé strany k prohloubení znalostí a specializaci v oblastech nebo technických oborech, které mají prioritní význam pro vědecký a technologický pokrok;
3.
společném studiu experimentálních projektů vědeckého a technického charakteru, vybraných vzájemnými dohodami za účelem realizace národními nebo mezinárodními institucemi;
4.
zřizování technicko-pedagogických dokumentačních středisek a středisek specializovaných na výuku a zdokonalování;
5.
jakékoliv další činnosti vědeckotechnické spolupráce, která bude dohodnuta institucemi nebo organizacemi pověřenými smluvními stranami.
Článek 3
Za účelem zabezpečení systematické a pravidelné činnosti při řízení vědeckotechnické spolupráce, uskutečňované na základě této základní dohody, se obě strany zavazují:
1.
Společně zpracovávat přímo nebo prostřednictvím institucí nebo organizací pověřených smluvními stranami všeobecný program vědeckotechnické spolupráce mezi oběma zeměmi a stanovit opatření potřebná k realizaci příslušných specifických projektů.
2.
Při vypracování programů a technických projektů ať přímo nebo prostřednictvím institucí nebo organizací pověřených smluvními stranami brát v úvahu prioritu, která se přikládá národním cílům, zeměpisným oblastem a sférám činnosti, takovým způsobem, aby konkrétní projekty byly zahrnuty do příslušných plánů rozvoje.
Článek 4
Obě smluvní strany se v rámci programu spolupráce předpokládané touto základní dohodou zavazují:
1.
Poskytnout vědeckým pracovníkům, expertům, instruktorům a technikům, kteří budou vysláni podle této základní dohody a specifických dodatkových dohod, výsady a zvláštní výhody poskytované expertům mezinárodních organizací v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními platnými v každé zemi.
2.
Osvobodit od dávek, daní a jiných veřejných zatížení dočasný dovoz a zpětný vývoz předmětů, nástrojů a zařízení určených smluvními stranami k realizaci různých projektů. V příslušných specifických dodatkových dohodách se stanoví předměty, nástroje nebo zařízení, které budou předmětem tohoto osvobození.
Článek 5
Se zřetelem na provádění této základní dohody se obě strany dohodly zřídit smíšenou komisi, složenou z jejich zástupců nebo zástupců jimi pověřených institucí nebo organizací. Úkolem smíšené komise bude vypracování programů spolupráce předpokládané touto základní dohodou. Smíšená komise bude předkládat smluvním stranám ke schválení všechny hlavní otázky, týkající se vědeckotechnické spolupráce mezi oběma zeměmi.
Článek 6
Za účelem realizace ustanovení této dohody budou moci obě strany podepisovat protokoly a dohody nebo provádět výměnu nót z ní odvozených.
Článek 7
Tato základní dohoda vstoupí v platnost jeden měsíc po dni provedení výměny nót, jejichž prostřednictvím se smluvní strany budou vzájemně informovat, že byly splněny předpisy stanovené zákony jejich příslušných zemí pro její vstup v platnost.
Článek 8
Tato základní dohoda bude platit pět /5/ let a bude považována za mlčky prodlouženou vždy o jeden rok, pokud ji jedna ze stran nevypoví písemně nejpozději šest /6/ měsíců před skončením období platnosti.
Výpověď této základní dohody neovlivní provádění dodatkových dohod uzavřených během její platnosti, pokud nebude oběma smluvními stranami dohodnuto jinak.
Vyhotoveno a podepsáno v Praze dne 12. května 1974 ve dvou původních vyhotoveních stejně platných v jazyce českém a španělském.
Za vládu Československé
socialistické republiky
Ing. Andrej Barčák
ministr zahraničního obchodu
Za vládu Argentinské
republiky
Don José Ber Gelbard
ministr ekonomie |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 217/2011 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 217/2011 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Vyhlášeno 21. 7. 2011, částka 77/2011
217
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 13. července 2011
o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 22. října 2011 nové volby do zastupitelstva obce:
obec| okres| kraj
---|---|---
Český Jiřetín| Most| Ústecký
Ministr:
Kubice v. r. |
Vyhláška č. 216/2011 Sb. | Vyhláška č. 216/2011 Sb.
Vyhláška o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl
Vyhlášeno 21. 7. 2011, datum účinnosti 1. 8. 2011, částka 77/2011
* § 1 - Základní pojmy
* § 2 - Náležitosti manipulačních řádů
* § 3 - Náležitosti provozních řádů
* § 4 - Přechodné ustanovení
* § 5 - Zrušovací ustanovení
* § 6 - Účinnost
Aktuální znění od 1. 8. 2011
216
VYHLÁŠKA
ze dne 15. července 2011
o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 59 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 150/2010 Sb.:
§ 1
Základní pojmy
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a)
manipulačním řádem vodního dílamanipulačním řádem vodního díla \\- soubor zásad a pokynů pro manipulaci s vodou k jejímu účelnému a hospodárnému využití podle povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami a stavebního povolení k vodnímu dílu, ke snižování nepříznivých účinků povodnípovodní, sucha a ledových jevů, k ochraně a zlepšení jakosti vody, jakož i k zajištění bezpečnosti, stability a spolehlivosti vodního díla,
b)
provozním řádem vodního dílaprovozním řádem vodního díla \\- soubor zásad, pokynů a dokumentace pro obsluhu a údržbu objektů a zařízení vodního díla,
c)
zabezpečeností - pravděpodobnost zajištění požadovaného účelu, pro který je vodní dílo určeno, vyjádřenou v procentech,
d)
identifikací - u fyzické osoby jméno a příjmení, datum narození, popřípadě název obchodní firmy, adresa místa trvalého pobytu a telefon, fax a e-mail (dále jen „komunikační spojení“); u právnické osoby obchodní firma nebo název, identifikační číslo, pokud bylo přiděleno, adresa sídla a komunikační spojení,
e)
komplexním manipulačním řádemkomplexním manipulačním řádem \\- soubor zásad a pokynů pro koordinaci manipulací s vodou v soustavě vodních děl.
§ 2
Náležitosti manipulačních řádů
(1)
Náležitostmi manipulačního řádu vodního dílamanipulačního řádu vodního díla jsou
a)
údaje o
1.
identifikaci vlastníka nebo uživatele1), popřípadě stavebníka vodního díla,
2.
identifikaci osoby odpovědné za manipulaci s vodou,
3.
identifikaci správce vodního toku,
4.
vodohospodářském dispečinku správce povodí,
5.
místně příslušném vodoprávním úřadu,
6.
identifikaci osoby pověřené k provádění technickobezpečnostního dohledu2) a osoby pověřené k provádění technické revize vodního díla ohlášeného podle § 15a vodního zákona,
7.
příslušných povodňových orgánech,
b)
technické údaje o vodním díle a údaje s ním související, kterými jsou
1.
název, umístění a stručný popis vodního díla, popis funkce vodního díla a těch jeho částí, které slouží k manipulaci s vodou a ke kontrole manipulací s vodou,
2.
údaje o stavebním povolení k vodnímu dílu a rozhodnutí o jeho kolaudaci,
3.
účel vodního díla; slouží-li vodní dílo více účelům, uvedou se v pořadí podle důležitosti,
4.
údaje o povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami vztahující se k vodnímu dílu, včetně údajů o rozsahu povolení,
5.
kategorie vodního díla podle jiného právního předpisu3),
6.
zabezpečenost požadovaných nároků na využití vody u vodního díla, které akumuluje nebo vzdouvá vodu,
7.
možnosti snížení povodňových průtoků u vodního díla, které akumuluje nebo vzdouvá vodu,
8.
základní hydrologické údaje vodního toku, na kterém je vodní dílo umístěno, popřípadě další hydrologické údaje nebo podklady související s vodním dílem nebo se způsobem hospodaření s vodou ve vodní nádrži,
9.
seznam technických a právních předpisů souvisejících s vodním dílem a použitých pro vypracování manipulačního řádu,
c)
základní požadavky, zásady a pokyny pro manipulaci s vodou na vodním díle,
d)
základní požadavky, zásady a pokyny pro manipulaci s vodou na vodním díle, začleněném do soustavy vodních děl, vyplývající z komplexního manipulačního řádukomplexního manipulačního řádu, pokud je pro soustavu vodních děl zpracován,
e)
pokyny pro manipulace s vodou při mimořádných událostech a provádění bezpečnostních opatření, zejména se zřetelem na
1.
ochranu před povodněmiochranu před povodněmi překračujícími návrhové parametry vodního díla,
2.
situace při ohrožení bezpečnosti a stability vodního díla,
3.
situace při poškození objektů a zařízení vodního díla,
4.
situace při kritickém nedostatku vody ve vodním toku,
5.
situace při havárii4) na vodním díle nebo na vodním toku nad a pod vodním dílem,
6.
situace při takovém zhoršení jakosti povrchové vody, že vodní dílo nemůže sloužit svému účelu,
f)
požadavky na druh, způsob, rozsah a četnost měření a pozorování na vodním díle potřebných pro manipulaci s vodou,
g)
seznamy důležitých adres a komunikačních spojení, zejména příslušný vodoprávní úřad, územní hygienik, Hasičský záchranný sbor České republiky, PoliciePolicie České republiky, zdravotnická záchranná služba, složky integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému a orgány povodňového a krizového řízení; je-li vodní dílo součástí sledované vodní cesty dopravně významné využívané, pak se do seznamu důležitých adres a komunikačních spojení uvede i místně příslušná pobočka Státní plavební správy,
h)
zásady spolupráce při manipulaci s vodou mezi vlastníky nebo uživateli1) souvisejících vodních děl, popřípadě společné zásady manipulačních řádů těchto vodních děl,
i)
ostatní ustanovení, která obsahují
1.
způsob a četnost provádění kontrolních měření na výpustných a odběrných zařízeních v rozsahu a lhůtách pro ověření kapacity a měrných křivek,
2.
určení období pro provádění revizí a údržby na jednotlivých objektech a zařízeních vodního díla, vhodného z hlediska hydrologického i z hlediska zajištění účelu vodního díla,
3.
pravidla pro vedení záznamů o provádění manipulací s vodou a vyhodnocení mimořádných manipulací s vodou,
j)
přílohy manipulačního řádu, které obsahují
1.
pomůcky k řízení manipulace s vodou, které poskytují informace potřebné pro rozhodování o manipulacích s vodou podle písmen c) a e) a pro vyhodnocení měření a pozorování podle písmene f),
2.
výkresovou část projektové dokumentace vodního díla v rozsahu potřebném pro manipulaci s vodou,
3.
právní a jinou dokumentaci důležitou pro řízení manipulace na vodním díle nebo pro posouzení docílených výsledků, například povolení k vodnímu dílu a s vodním dílem související, přílohou mohou být i části povodňových plánůpovodňových plánů, které souvisejí s manipulacemi na vodním díle,
4.
doklady o provedené aktualizaci manipulačního řádu,
5.
protokol o seznámení obsluhy vodního díla s manipulačním řádem.
(2)
Je-li vodní dílo rozděleno na ucelené, funkčně oddělené části nebo podílí-li se na manipulacích na vodním díle více vlastníků nebo uživatelů1), může být v rámci manipulačního řádu vypracován pro každou ucelenou část vodního díla nebo pro každého jednotlivého vlastníka nebo uživatele1) příslušný oddíl manipulačního řádu v přiměřeném rozsahu samostatně.
(3)
Pro vodní díla na vodním toku, která spolu provozně souvisí, může být vypracován jeden manipulační řád.
(4)
Manipulační řád obsahuje titulní list5), za který se připojí seznam jeho příloh. V poznámce se upozorní na dokumenty a místo jejich uložení, které jsou uloženy mimo soubor manipulačního řádu; dále jsou řazeny náležitosti podle odstavce 1.
§ 3
Náležitosti provozních řádů
(1)
Náležitostmi provozního řádu vodního dílaprovozního řádu vodního díla jsou
a)
údaje o
1.
identifikaci vlastníka nebo uživatele1), popřípadě stavebníka vodního díla s uvedením jejich podílu na provozu a údržbě vodního díla,
2.
identifikaci provozovatele vodovodu nebo kanalizace6) a jeho podíl na provozu a údržbě vodního díla, pokud se jedná o vodovody a kanalizace pro veřejnou potřebu,
3.
identifikaci osoby odpovědné za provoz vodního díla,
4.
územně příslušném vodoprávním úřadu,
5.
identifikaci osoby pověřené k provádění technickobezpečnostního dohledu2) a osoby pověřené k provádění technické revize vodního díla ohlášeného podle § 15a vodního zákona,
b)
technické údaje o vodním díle a údaje s ním související, kterými jsou
1.
název, umístění a stručný popis vodního díla a jeho funkce, základní technické údaje o kapacitě nebo výkonu, výčet jeho částí a vybavení, kterých se provozní řád týká,
2.
údaje o povolení k nakládání s vodami vztahující se k vodnímu dílu, stavebním povolení k vodnímu dílu, rozhodnutí o jeho kolaudaci nebo o kolaudačním souhlasu k vodnímu dílu,
3.
kategorie vodního díla podle jiného právního předpisu3),
4.
údaje o schválení a platnosti manipulačního řádu, pokud je zpracován,
c)
provozní údaje a ukazatele nutné pro zajištění řádného a spolehlivého provozu
1.
pro vodní díla podle § 55 odst. 1 písm. a), d), f), g), h), i), l) vodního zákona, podle příslušné části technické normy7),
2.
pro vodní díla podle § 55 odst. 1 písm. c) vodního zákona, podle příslušných částí technických norem8),
3.
pro vodní díla podle § 55 odst. 1 písm. e) vodního zákona, podle příslušné části technické normy9),
d)
pokyny pro provoz a údržbu, členěné podle funkce a druhu objektů a zařízení
1.
pro vodní díla podle § 55 odst. 1 písm. a), d), f), g), h), i), l) vodního zákona, podle příslušné části technické normy7),
2.
pro vodní díla podle § 55 odst. 1 písm. c) vodního zákona, podle příslušných částí technických norem8),
3.
pro vodní díla podle § 55 odst. 1 písm. e) vodního zákona, podle příslušných částí technické normy9),
4.
určení období pro provádění revizí a údržby jednotlivých objektů a zařízení vodního díla, vhodného z hlediska hydrologického i z hlediska zajištění účelu vodního díla,
5.
způsob a četnost provádění kontrolních měření na výpustných a odběrných zařízeních v rozsahu a lhůtách pro ověření kapacity a měrných křivek,
e)
pokyny pro provoz, údržbu a obsluhu v zimním období,
f)
pokyny pro provoz a obsluhu při mimořádných situacích, včetně situací vyvolaných nebezpečím teroristického ohrožení vodního díla,
g)
seznamy důležitých adres a komunikačních spojení, zejména příslušný vodoprávní úřad, územní hygienik, Hasičský záchranný sbor České republiky, PoliciePolicie České republiky, zdravotnická záchranná služba, složky integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému a orgány krizového řízení, příslušný inspektorát České inspekce životního prostředí, správce vodního toku, správce povodí; je-li vodní dílo součástí sledované vodní cesty dopravně významné využívané, pak se do seznamu důležitých adres a komunikačních spojení uvede i místně příslušná pobočka Státní plavební správy,
h)
zásady spolupráce mezi osobami, které se podílejí na provozu vodního díla, a společné zásady dílčích provozních řádů,
i)
pokyny pro zabezpečení souladu provozního řádu se souvisejícími předpisy, například s manipulačním řádem, s programem dohledu podle jiného právního předpisu3), havarijními a krizovými plány (stanovení rozsahu a četnosti, místa a druhu pravidelných měření a pozorování potřebných pro provoz vodního díla),
j)
ustanovení o rozsahu, četnosti, místě a druhu pravidelných měření a pozorování při provozu vodního díla u vodních děl, u kterých se nezpracovává manipulační řád a neprovádí technickobezpečnostní dohled,
k)
údaje o
1.
době platnosti provozního řádu vodního dílaprovozního řádu vodního díla,
2.
provádění změn provozního řádu při změně stavby vodního díla nebo při změně podmínek provozu vodního díla,
3.
vedení provozního deníku, provozních záznamů a knihy revizí, změn a údržby,
4.
souboru bezpečnostních, požárních a hygienických pokynů,
5.
přehledu opatření zajišťujících bezpečnost pracovníků,
l)
přílohy, které zahrnují
1.
výkresovou část projektové dokumentace v rozsahu a v provedení potřebném k obsluze a údržbě vodního díla,
2.
protokol o seznámení obsluhy s provozním řádem vodního dílaprovozním řádem vodního díla.
(2)
Je-li vodní dílo rozděleno na ucelené, funkčně oddělené části nebo podílí-li se na provozování více osob, mohou být vypracovány dílčí vzájemně provázané provozní řády pro jednotlivé části, popřípadě technologická zařízení vodního díla.
(3)
Za provozní řád vodního dílaprovozní řád vodního díla určeného pro čištění odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel, jehož podstatnou součástí podle § 15a odst. 1 vodního zákona jsou výrobky označené CE podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se považuje návod k obsluze zpracovaný dodavatelem vodního díla, doplněný o údaje podle odstavce 1 písm. a), e), f), g) a k) bodů 3 a 4, pokud vodoprávní úřad ve stavebním povolení nestanoví jinak.
(4)
Provozní řád obsahuje titulní list5), za který se připojí seznam jeho příloh. V poznámce se upozorní na dokumenty a místo jejich uložení, které jsou uloženy mimo soubor provozního řádu; dále jsou řazeny náležitosti podle odstavce 1.
§ 4
Přechodné ustanovení
Manipulační a provozní řády vypracované a schválené podle dosavadních právních předpisů zůstávají v platnosti.
§ 5
Zrušovací ustanovení
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 195/2002 Sb., o náležitostech manipulačních řádů a provozích řádů vodních děl, se zrušuje.
§ 6
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2011.
Ministr:
Ing. Fuksa v. r.
1)
§ 126 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon).
2)
§ 61 odst. 9 a § 62 odst. 4 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., ve znění zákona č. 20/2004 Sb. a zákona č. 150/2010 Sb.
3)
Vyhláška č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly, ve znění vyhlášky č. 255/2010 Sb.
4)
§ 40 zákona č. 254/2001 Sb.
5)
TNV 75 2910 Manipulační řády vodních děl na vodních tocích.
6)
§ 2 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění zákona č. 76/2006 Sb.
7)
TNV 75 2920 Provozní řády vodních děl.
8)
TNV 75 5950 Provozní řády vodovodu.
TNV 75 6911 Provozní řád kanalizace.
TNV 75 2569 Obsluha a údržba stok.
TNV 75 6930 Obsluha a údržba čistíren odpadních vod.
TNV 75 5922 Obsluha a údržba vodovodních potrubí veřejných vodovodů.
9)
TNV 75 4931 Provozní řád závlah. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 67/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 67/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dodatku k Dohodě o spolupráci v oblasti ochrany lesa proti šíření lýkožrouta smrkového přes hranice států na území Šumavy mezi Ministerstvem životního prostředí České republiky a Spolkovým ministerstvem zemědělství, lesního hospodářství, životního prostředí a vodního hospodářství Rakouské republiky, podepsané dne 13. října 2009 ve Vídni
Vyhlášeno 19. 7. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 9. 5. 2011, částka 37/2011 č. 2 č. 3 č. 4 č. 5 č. 6
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 9. 5. 2011
67
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 9. května 2011 byl ve Vídni podepsán Dodatek k Dohodě o spolupráci v oblasti ochrany lesa proti šíření lýkožrouta smrkového přes hranice států na území Šumavy mezi Ministerstvem životního prostředí České republiky a Spolkovým ministerstvem zemědělství, lesního hospodářství, životního prostředí a vodního hospodářství Rakouské republiky1), podepsané dne 13. října 2009 ve Vídni.
Dodatek vstoupil v platnost na základě svého ustanovení dnem podpisu.
Anglické znění Dodatku a jeho překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
DODATEK K DOHODĚ O SPOLUPRÁCI V OBLASTI
OCHRANY LESA PROTI ŠÍŘENÍ LÝKOŽROUTA
SMRKOVÉHO PŘES HRANICE STÁTŮ NA ÚZEMÍ
ŠUMAVY
MEZI MINISTERSTVEM ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČESKÉ REPUBLIKY A
SPOLKOVÝM MINISTERSTVEM ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ,
ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ RAKOUSKÉ REPUBLIKY
PODEPSANÉ DNE 13. 10. 2009 VE VÍDNI
(DÁLE JEN JAKO „DOHODA“)
Ministerstvo životního prostředí České republiky a Spolkové ministerstvo zemědělství, lesního hospodářství, životního prostředí a vodního hospodářství Rakouské republiky se dohodly na následujících změnách v Dohodě:
V čl. I Dohody, odstavci druhém, budou čísla map „RS 20090409-02 až 20090409-06“ nahrazena čísly „RS 20101215-01 až 20101215-05“.
V čl. II Dohody, odstavci prvním, bude výraz „200 m“ v první větě a výraz „200 m“ v poslední větě odstraněn. Celá věta „Podél společné hranice v pásu C bude do 1. května 2010 vymezena nárazníková oblast na rakouské straně, která rovněž zahrnuje 200-metrovou zónu pro společná opatření.“ bude odstraněna.
V čl. VI Dohody, odstavci prvním, bude slovo „šestičlenný“ nahrazeno slovem „sedmičlenný“. Odstavec třetí bude nahrazen následovně:
„Členové Výboru musí být: za Českou republiku ředitel Správy národního parku, zástupce Chráněné krajinné oblasti Šumava, delegovaný zástupce Jihočeského kraje a zástupce Ministerstva životního prostředí a za Rakouskou republiku: zástupce Spolkového ministerstva zemědělství, lesního hospodářství, životního prostředí a vodního hospodářství, zástupce Hornorakouské zemské vlády (Lesní správy) a zástupce soukromých rakouských vlastníku lesů.“
V příloze 1, části Ib, oddíle A Čísla lesních oddělení bude přidáno „10A, 10C, 9B“.
V příloze 1, části IIb oddíle C Čísla lesních oddělení bude přidáno „160A, 160C, 160D, 160E, 161C, 161B, 161E“.
V příloze 1, části IIb, odstavci prvním, bude spojení „200 m podél společné hranice“ nahrazeno spojením „podle map, avšak nejméně 500 m“.
V příloze 1, části IIb, větě druhé odstavce prvního, bude odstraněno „200 m“.
V příloze 1, části IIb, odstavci druhém, bude odstraněno „200 m“.
V příloze 1, části IIb, větě druhé odstavce šestého bude text „200 m“ v závorkách nahrazen slovem „ochranný“.
Přiložené mapy č. 2, 3, 4, 5 a 6 budou nahrazeny novými. Tyto přílohy jsou součástí tohoto dodatku.
Tento dodatek vstupuje v platnost v den podpisu oběma stranami.
Ve Vídni dne 9. 5. 2011
Za Ministerstvo životního prostředí
České republiky
RNDr. Jan Koukal v. r.
mimořádný a zplnomocněný velvyslanec
České republiky v Rakouské republice
Za Spolkové ministerstvo zemědělství,
lesního hospodářství, životního prostředí a
vodního hospodářství Rakouské republiky
Nikolaus Berlakovich v. r.
ministr zemědělství, lesního hospodářství,
životního prostředí a vodního hospodářství
Příloha č. 2
Dílčí management plán - lokalita Třístoličník-Smrčina - sektory A, B, C, D - obrysová mapa
11.3MB
Příloha č. 3
Dílčí management plán - lokalita Třístoličník - sektor A - obrysová mapa
12.9MB
Příloha č. 4
Dílčí management plán - lokalita Smrčina - sektor B - obrysová mapa
12.2MB
Příloha č. 5
Dílčí management plán - lokalita Smrčina - sektor C - obrysová mapa
12.4MB
Příloha č. 6
Dílčí management plán - lokalita Smrčina - sektor D - obrysová mapa
12.2MB
1)
Dohoda o spolupráci v oblasti ochrany lesa proti šíření lýkožrouta smrkového přes hranice států na území Šumavy mezi Ministerstvem životního prostředí České republiky a Spolkovým ministerstvem zemědělství, lesního hospodářství, životního prostředí a vodního hospodářství Rakouské republiky podepsaná ve Vídni dne 13. října 2009 byla vyhlášena pod č. 21/2010 Sb. m. s. |
Zákon č. 215/2011 Sb. | Zákon č. 215/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 19. 7. 2011, datum účinnosti 19. 7. 2011, částka 76/2011
* Čl. I - Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 228/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 349/2002 Sb., z
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 19. 7. 2011
215
ZÁKON
ze dne 21. června 2011,
kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 228/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 349/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 441/2003 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 349/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 221/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 397/2006 Sb., zákona č. 184/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 217/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb. a nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 294/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 7 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Tato povinnost se nevztahuje na státní zástupce, advokáty, notáře a soudní exekutory, nestanoví-li předseda příslušného soudu jinak.“.
2.
V § 7 odst. 3 se za slova „1 a 2 se“ vkládá slovo „rovněž“.
3.
V § 42 odst. 2 se věta druhá nahrazuje větou „Způsob rozdělení věcí musí být současně stanoven tak, aby byla zajištěna specializace soudců podle zvláštních právních předpisů, aby věci, které se projednávají a rozhodují na pobočce soudu, připadly soudnímu oddělení působícímu na této pobočce, aby pracovní vytížení jednotlivých soudních oddělení bylo, pokud je to možné, stejné a aby v den, kdy věc soudu došla, bylo nepochybné, do kterého soudního oddělení náleží; je-li v rámci jednotlivých úseků určeno rozvrhem práce více soudních oddělení, rozdělují se mezi ně věci ve stanovených poměrech vždy postupně.“.
4.
V § 123 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Ministerstvo sleduje postup vrchních, krajských a okresních soudů při tvorbě a změnách rozvrhu práce, vydané rozvrhy práce a rozdělování věcí podle rozvrhu práce.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
5.
V § 124 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Předseda Nejvyššího soudu sleduje postup Nejvyššího soudu při rozdělování věcí podle rozvrhu práce.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 214/2011 Sb. | Zákon č. 214/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 19. 7. 2011, datum účinnosti 1. 9. 2011, částka 76/2011
* Čl. I - Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 210/1999 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 6/2002 Sb., zákona č. 228/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 349/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 284
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 9. 2011
214
ZÁKON
ze dne 21. června 2011,
kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 210/1999 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 6/2002 Sb., zákona č. 228/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 349/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 284/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 205/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 219/2009 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 2 odst. 1 písm. b) bodě 2 se slovo „svého“ zrušuje.
2.
V § 5d odst. 1 se věta druhá nahrazuje větou „Vzor, náležitosti a způsob používání identifikačního průkazu advokáta stanoví prováděcí právní předpis; prováděcí právní předpis může též stanovit dobu platnosti identifikačního průkazu advokáta.“.
3.
V § 5d se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Ten, kdo byl vyškrtnut ze seznamu advokátů podle § 7b odst. 1 písm. d) až g), je povinen Komoře neprodleně odevzdat osvědčení o zápisu do seznamu advokátů a vrátit identifikační průkaz advokáta. Odevzdání osvědčení a vrácení identifikačního průkazu advokáta v případě pozastavení výkonu advokacie a jejich navrácení advokátovi v případě zániku pozastavení výkonu advokacie upraví stavovský předpis.“.
4.
V § 9a odst. 1 písm. c) a d) se slova „v § 41 odst. 1 písm. b), d) a e)“ nahrazují slovy „v § 41 odst. 1 písm. b), d) až f)“.
5.
V § 17a se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Komora je oprávněna na základě provedeného výběrového řízení určit jednoho nebo více dodavatelů stavovského oděvu.“.
6.
V § 35k odst. 1 se slova „úředně ověřeným“ zrušují.
7.
V § 35m odstavec 1 zní:
„(1)
Komora zapíše evropského advokáta do seznamu evropských advokátů do jednoho měsíce od doručení písemné žádosti o zápis, ke které musí být přiloženy
a)
doklady prokazující, že evropský advokát splňuje podmínky podle § 2 odst. 1 písm. b) bodů 1 a 2,
b)
doklad o splnění povinnosti podle § 24a,
c)
doklad o tom, že evropský advokát uhradil Komoře poplatek, který stanoví stavovský předpis nejvýše částkou 10 000 Kč.“.
8.
V § 35m odst. 3 se věty druhá a třetí nahrazují větami „Vzor, náležitosti a způsob používání identifikačního průkazu usazeného evropského advokáta stanoví prováděcí právní předpis; prováděcí právní předpis může též stanovit dobu platnosti identifikačního průkazu usazeného evropského advokáta. Pro osvědčení a identifikační průkaz usazeného evropského advokáta se použije § 5d odst. 3 a 4 obdobně.“.
9.
V § 35m odst. 8 písmena a) a b) znějí:
„a)
jestliže přestal splňovat podmínku podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 1,
b)
zaniklo-li jeho oprávnění poskytovat v domovském státě právní služby podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 2, nebo“.
10.
V § 37 odst. 1 písm. e) se slova „k advokátovi nebo ke společnosti“ nahrazují slovy „k advokátovi, usazenému evropskému advokátovi, ke společnosti nebo k zahraniční společnosti“.
11.
V § 37 odst. 2 se za větu třetí vkládá věta „Vzor, náležitosti a způsob používání identifikačního průkazu advokátního koncipienta stanoví prováděcí právní předpis; prováděcí právní předpis může též stanovit dobu platnosti identifikačního průkazu advokátního koncipienta.“.
12.
V § 37 odst. 2 se věta pátá nahrazuje větou „Pro identifikační průkazy advokátních koncipientů se použije § 5d odst. 3 a 4 obdobně.“.
13.
V § 44 odst. 4 písm. b) se slova „[§ 43 písm. h)]“ nahrazují slovy „[§ 43 písm. i)]“.
14.
V § 51 odstavec 3 zní:
„(3)
Ministr spravedlnosti je oprávněn podat návrh na zahájení řízení o vyškrtnutí ze seznamu advokátů nebo ze seznamu evropských advokátů anebo o pozastavení výkonu advokacie advokátů nebo evropských advokátů.“.
15.
V § 52b se za slova „státní dohled nad činností advokátů“ vkládají slova „, evropských advokátů“.
16.
§ 52c zní:
㤠52c
Ministerstvo spravedlnosti po předchozím vyjádření Komory vydá vyhlášku k provedení § 5d odst. 1, § 35m odst. 3 a § 37 odst. 2.“.
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 213/2011 Sb. | Zákon č. 213/2011 Sb.
Zákon o zákazu použití, vývoje, výroby, skladování a převodu kazetové munice a o jejím zničení (zákon o zákazu kazetové munice)
Vyhlášeno 19. 7. 2011, datum účinnosti 1. 3. 2012, částka 76/2011
* § 1 - Předmět úpravy
* § 2 - Zákaz kazetové munice
* § 3 - Povolené nakládání s kazetovou municí
* § 4 - Zničení kazetové munice
* § 5 - Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob
* § 8 - Společná ustanovení k přestupkům
* § 9 - Ohlašovací povinnost
* § 10 - Účinnost
Aktuální znění od 1. 7. 2017 (183/2017 Sb.)
213
ZÁKON
ze dne 21. června 2011
o zákazu použití, vývoje, výroby, skladování a převodu kazetové munice a o jejím zničení (zákon o zákazu kazetové munice)
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon upravuje povinnosti fyzických a právnických osob související se zákazem použití, vývoje, výroby, skladování a převodu kazetové munice stanoveným k provedení Úmluvy o kazetové munici (dále jen „Úmluva“).
§ 2
Zákaz kazetové munice
(1)
Zakazuje se používat kazetovou munici nebo její součástky.
(2)
Nestanoví-li tento zákon jinak, zakazuje se
a)
vyvíjet a vyrábět kazetovou munici nebo její součástky,
b)
nabývat, vlastnit, držet, skladovat a shromažďovat kazetovou munici nebo její součástky,
c)
převádět kazetovou munici nebo její součástky a obchodovat s nimi,
d)
napomáhat, podporovat či nutit kohokoli, aby se zabýval zakázanými činnostmi podle odstavce 1 nebo podle písmen a) až c).
(3)
Zakazuje se používat a převádět patentová práva na výrobu kazetové munice nebo jejích součástek a práva k patentům na výrobní postupy určené pro výrobu kazetové munice nebo jejích součástek.
§ 3
Povolené nakládání s kazetovou municí
Česká republika zastoupená Ministerstvem obrany (dále jen „ministerstvo“) může nabývat, mít v držení nebo převést na jinou smluvní stranu Úmluvy nezbytně nutné množství kazetové munice pro účely vývoje nebo výcviku techniky vyhledávání, odstraňování anebo ničení kazetové munice a za účelem vývoje prostředků proti kazetové munici.
§ 4
Zničení kazetové munice
(1)
Ministerstvo ve lhůtě do 8 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zajistí zničení veškeré kazetové munice nacházející se na území České republiky; to neplatí, jde-li o kazetovou munici podle § 3.
(2)
Právnické nebo podnikající fyzické osoby mohou se souhlasem ministerstva po dobu 8 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona držet a skladovat kazetovou munici, kterou jim ministerstvo předalo za účelem jejího zničení podle odstavce 1.
§ 5
Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob
(1)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že poruší některý ze zákazů stanovených v § 2.
(2)
Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 50 000 000 Kč.
§ 8
Společná ustanovení k přestupkům
(1)
Přestupky podle tohoto zákona projednává ministerstvo.
(2)
Pokuty vybírá ministerstvo.
§ 9
Ohlašovací povinnost
Majitelé patentů pro výrobu kazetové munice nebo jejích součástek a majitelé patentů na výrobní postupy určené pro výrobu kazetové munice nebo jejích součástek jsou povinni ohlásit tuto skutečnost ministerstvu do 90 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; pokud se stali majiteli patentů po nabytí účinnosti tohoto zákona, do 90 dnů ode dne, kdy se stali majiteli patentů.
§ 10
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vstupu Úmluvy v platnost pro Českou republiku.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 212/2011 Sb. | Zákon č. 212/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 19. 7. 2011, datum účinnosti 1. 1. 2012, částka 76/2011
* Čl. I - Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 242/1994 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 65/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 576/2002 Sb., zákona č. 2
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 1. 2012
212
ZÁKON
ze dne 21. června 2011,
kterým se mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 242/1994 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 65/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 576/2002 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 1/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 199/2010 Sb. a zákona č. 30/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 2 odst. 2 písmeno a) zní:
„a)
pozemky zastavěné stavbami uvedenými v § 7 odst. 1 nebo 2 v rozsahu půdorysu těchto staveb,“.
2.
V § 6 odstavec 2 zní:
„(2)
Sazba daně u ostatních pozemků činí za každý 1 m2 u
a)
zpevněných ploch pozemků, užívaných k podnikatelské činnosti nebo v souvislosti s ní sloužících pro
1.
zemědělskou prvovýrobu, lesní a vodní hospodářství 1,00 Kč,
2.
průmysl, stavebnictví, dopravu, energetiku, ostatní zemědělskou výrobu a ostatní podnikatelskou činnost 5,00 Kč,
b)
stavebních pozemků 2,00 Kč,
c)
ostatních ploch 0,20 Kč,
d)
zastavěných ploch a nádvoří 0,20 Kč.“.
3.
V § 6 odst. 4 písm. a) se za slova „nad 50 000 obyvatel“ vkládají slova „, ve statutárních městech16e).
16e)
§ 4 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).“.
4.
V § 6 se doplňují odstavce 5 a 6, které znějí:
„(5)
Zpevněnou plochou pozemku se v tomto zákoně rozumí pozemek nebo jeho část v m2 evidovaný v katastru nemovitostí s druhem pozemku ostatní plocha nebo zastavěná plocha a nádvoří, jehož povrch je zpevněn stavbou podle stavebního zákona bez svislé nosné konstrukce.
(6)
Slouží-li zpevněná plocha pozemku různým podnikatelským činnostem a nelze-li vymezit rozsahy výměry zpevněné plochy pozemku sloužící jednotlivým činnostem, použije se sazba daně uvedená v odstavci 2 písm. a) bodě 2.“.
5.
V § 7 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Předmětem daně ze staveb dále nejsou stavby zpevněných ploch pozemků.“.
6.
V § 11 odst. 2 větě první se slova „až e)“ nahrazují slovy „až c) a e)“.
7.
V § 11 odst. 3 písm. a) se za slova „nad 50 000 obyvatel“ vkládají slova „, ve statutárních městech16e)“.
8.
V § 13a odst. 1 větě třetí se slovo „založí“ nahrazuje slovy „nemusí obsahovat odůvodnění, založí se“.
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2012.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 211/2011 Sb. | Zákon č. 211/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Vyhlášeno 19. 7. 2011, datum účinnosti 18. 8. 2011, částka 75/2011
* ČÁST PRVNÍ - Změna energetického zákona
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o ochraně spotřebitele
* ČÁST ČTVRTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (265/2024 Sb.)
211
ZÁKON
ze dne 9. června 2011,
kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna energetického zákona
Čl. I
Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 262/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 278/2003 Sb., zákona č. 356/2003 Sb., zákona č. 670/2004 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 155/2010 Sb., se mění takto:
1.
§ 1 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 1 a 1a zní:
㤠1
Předmět úpravy
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie1a) podmínky podnikání a výkon státní správy v energetických odvětvích, kterými jsou elektroenergetika, plynárenství a teplárenství, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené.
1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a o zrušení směrnice Rady 93/76/EHS.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/89/ES ze dne 18. ledna 2006 o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury.
1a)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009 ze dne 13. července 2009, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a o zrušení nařízení (ES) č. 1228/2003.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a o zrušení nařízení (ES) č. 1775/2005.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 617/2010 ze dne 24. června 2010 o povinnosti informovat Komisi o investičních projektech do energetické infrastruktury v rámci Evropské unie a o zrušení nařízení (ES) č. 736/96.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 994/2010 ze dne 20. října 2010 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek plynu a o zrušení směrnice Rady 2004/67/ES.“.
2.
V § 2 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena f) a g), která znějí:
„f)
kontrolou možnost vykonávat na základě právních nebo faktických skutečností rozhodující vliv na činnost jiné osoby, zejména na základě
1.
vlastnického práva nebo práva užívání k podniku kontrolované osoby anebo jeho části, nebo
2.
práva anebo jiné právní skutečnosti, které poskytují rozhodující vliv na složení, hlasování a rozhodování orgánů kontrolované osoby,
g)
certifikací řízení, v němž se zjišťuje, zda provozovatel přenosové soustavy, provozovatel přepravní soustavy nebo osoba, která hodlá provozovat přenosovou nebo přepravní soustavu, splňuje podmínky nezávislosti provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele přepravní soustavy podle tohoto zákona a zda získání nebo výkon kontroly ze strany osoby nebo osob, které mají sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo podnikatelské činnosti ve státě, který není členským státem Evropské unie (dále jen „osoba z třetí země“), nad provozovatelem přenosové nebo přepravní soustavy neohrozí bezpečnost dodávek elektřiny nebo plynu v České republice a Evropské unii.“.
3.
V § 2 odst. 2 písm. a) bod 17 zní:
„17.
vertikálně integrovaným podnikatelem držitel licencí nebo skupina držitelů licencí na přenos elektřiny, distribuci elektřiny, obchod s elektřinou nebo výrobu elektřiny, nad kterými je tatáž osoba oprávněna nebo jsou tytéž osoby oprávněny, a to přímo nebo nepřímo, vykonávat kontrolu, a z nichž alespoň 1 držitel licence vykonává činnost přenosu elektřiny nebo distribuce elektřiny a alespoň 1 držitel licence vykonává činnost výroby elektřiny nebo obchodu s elektřinou,“.
4.
V § 2 odst. 2 písm. b) bodě 12 a v § 67 odst. 2 písm. b) se slovo „podzemní“ zrušuje.
5.
V § 2 odst. 2 písm. b) bod 13 zní:
„13.
zásobníkem plynu podzemní nebo nadzemní plynové zařízení, včetně souvisejících technologických objektů a systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k převodu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, sloužící k uskladňování zemního plynu v plynné nebo kapalné formě přímo propojené s plynárenskou soustavou České republiky nebo se zahraniční plynárenskou soustavou; zásobník plynu je zřizován a provozován ve veřejném zájmu,“.
6.
V § 2 odst. 2 písm. b) bodech 14 a 25, § 57 odst. 8 písm. a), nadpise § 60, § 60 úvodní části ustanovení odstavce 1, § 60 odst. 1 písm. a), c), d) a h), § 60 odst. 2 až 7, § 60 odst. 8 úvodní části ustanovení, § 60 odst. 8 písm. a), g), h), j), l) až n), p) a q), § 61 odst. 2 písm. e), § 61a odst. 1 a odst. 4 písm. h), § 62 odst. 2 písm. h), § 71 odst. 8 až 10, § 72 odst. 7, § 97a odst. 1, § 98a odst. 2 písm. b) a v § 98a odst. 2 písm. i) bodě 6 se slovo „podzemního“ zrušuje.
7.
V § 2 odst. 2 písm. b) bodě 19 se slova „účastník trhu s plynem, pro kterého“ nahrazují slovy „fyzická nebo právnická osoba, pro kterou“.
8.
V § 2 odst. 2 písm. b) bod 24 zní:
„24.
vertikálně integrovaným plynárenským podnikatelem držitel licencí nebo skupina držitelů licencí na přepravu plynu, distribuci plynu, uskladňování plynu, obchod s plynem nebo výrobu plynu, nad kterými je tatáž osoba oprávněna nebo jsou tytéž osoby oprávněny, a to přímo nebo nepřímo, vykonávat kontrolu, a z nichž alespoň 1 držitel licence vykonává činnost přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a alespoň 1 držitel licence vykonává činnost výroby plynu nebo obchodu s plynem,“.
9.
V § 2 odst. 2 se na konci písmene b) doplňuje bod 27, který zní:
„27.
výrobnou plynu zařízení na výrobu nebo těžbu plynu nebo terminál zkapalněného zemního plynu včetně stavební části a nezbytných pomocných zařízení, kde uskutečňuje svoji činnost držitel licence na výrobu plynu,“.
10.
V § 2 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se body 13 a 14, které znějí:
„13.
zdrojem tepelné energie zařízení včetně nezbytných pomocných zařízení a stavebních částí, v němž se využíváním paliv nebo jiné formy energie získává tepelná energie, která se předává teplonosné látce,
14.
soustavou zásobování tepelnou energií soustava tvořená vzájemně propojeným zdrojem nebo zdroji tepelné energie a rozvodným tepelným zařízením sloužící pro dodávky tepelné energie pro vytápění, chlazení, ohřev teplé vody a technologické procesy, je-li provozována na základě licence na výrobu tepelné energie a licence na rozvod tepelné energie; soustava zásobování tepelnou energií je zřizována a provozována ve veřejném zájmu.“.
11.
V § 3 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Pro provádění stavby sloužící k vyvedení výkonu z výrobny elektřiny zřizované a provozované ve veřejném zájmu nebo stavby, která je součástí přenosové soustavy, přepravní soustavy, distribuční soustavy, zásobníku plynu, rozvodného tepelného zařízení nebo zdroje tepelné energie připojeného k rozvodnému tepelnému zařízení, lze vlastnické právo ke stavbě, pozemku a zařízení vyvlastnit podle zákona o vyvlastnění.“.
12.
V § 3 se doplňují odstavce 4 a 5, které znějí:
„(4)
Při splnění podmínek podle § 7a mohou v oblasti obchodu s elektřinou nebo obchodu s plynem na území České republiky podnikat fyzické nebo právnické osoby i na základě oprávnění k podnikání pro obchod s elektřinou nebo pro obchod s plynem uděleného příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie.
(5)
Fyzické a právnické osoby, jejichž předmětem podnikání je plnění propanu, butanu a jejich směsí do propan-butanových lahví, jsou povinny zajistit pravidelné provádění tlakových zkoušek, kontrolu a opravy jimi vlastněných lahví. Plnění propan-butanových lahví bez souhlasu jejich vlastníka se zakazuje.“.
13.
V § 5 odst. 3 se věta čtvrtá zrušuje.
14.
V § 5 se za odstavec 6 vkládá nový odstavec 7, který zní:
„(7)
Technické předpoklady se považují za splněné u energetického zařízení, u kterého je osvědčena jeho bezpečnost v rozsahu a za podmínek stanovených právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a v souladu s technickou dokumentací. Pokud je energetické zařízení stavbou, musí žadatel o udělení licence rovněž prokázat, že je oprávněn stavbu užívat nebo jinak provozovat.“.
Dosavadní odstavec 7 se označuje jako odstavec 8.
15.
Za § 7 se vkládá nový § 7a, který včetně nadpisu zní:
㤠7a
Uznání oprávnění podnikat
(1)
Osoba, která hodlá podnikat v energetických odvětvích na území České republiky na základě oprávnění k podnikání pro obchod s elektřinou nebo pro obchod s plynem uděleného příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie, musí požádat Energetický regulační úřad o uznání tohoto oprávnění.
(2)
Energetický regulační úřad rozhodne o uznání oprávnění podle odstavce 1, jestliže na základě oprávnění vydaného jiným členským státem Evropské unie má žadatel právo vykonávat činnost obchodu s elektřinou nebo obchodu s plynem. Rozhodne-li Energetický regulační úřad o uznání oprávnění k podnikání pro obchod s elektřinou nebo pro obchod s plynem, považuje se osoba oprávněná k podnikání za držitele licence podle tohoto zákona. Ustanovení obchodního zákoníku o vzniku oprávnění zahraniční osoby podnikat na území České republiky tím není dotčeno.
(3)
Oprávnění podnikat v oblasti obchodu s elektřinou nebo obchodu s plynem v České republice na základě rozhodnutí o uznání oprávnění podle odstavce 2 zaniká, zanikne-li oprávnění vydané v jiném členském státě, nebo rozhodne-li Energetický regulační úřad o zrušení rozhodnutí o uznání takového oprávnění. Pro zrušení rozhodnutí o uznání oprávnění se uplatní ustanovení § 10 odst. 2 písm. b) až d). Osoba podnikající v energetických odvětvích podle odstavce 1 je povinna Energetickému regulačnímu úřadu oznámit zánik předloženého oprávnění.“.
16.
V § 9 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Má-li Energetický regulační úřad rozhodnout o změně rozhodnutí o udělení licence, provede Energetický regulační úřad nové řízení a vydá nové rozhodnutí ve věci.“.
17.
V § 10 odst. 1 se na konci textu písmene a) doplňují slova „; to neplatí, pokud dědic nebo správce dědictví pokračuje ve výkonu licencované činnosti podle odstavců 9 až 11”.
18.
V § 10 odst. 3 písmeno c) zní:
„c)
její držitel nezaplatil příspěvek do Energetického regulačního fondu podle § 14.“.
19.
V § 10 odstavec 9 zní:
„(9)
Zemře-li držitel licence, mohou ve výkonu licencované činnosti pokračovat až do skončení řízení o dědictví
a)
dědicové ze zákona, pokud není dědiců ze závěti,
b)
dědicové ze závěti a pozůstalý manžel, i když není dědicem, je-li vlastníkem nebo spoluvlastníkem energetického zařízení, které slouží k výkonu licencované činnosti,
c)
pozůstalý manžel splňující podmínku uvedenou v písmenu b), pokud ve výkonu licencované činnosti nepokračují dědicové, nebo
d)
správce dědictví, pokud byl k výkonu licencované činnosti ustanoven orgánem projednávajícím dědictví.“.
20.
V § 10 se doplňují odstavce 10 a 11, které znějí:
„(10)
Pokud osoba nebo osoby podle odstavce 9 písm. a) až c) pokračují do skončení řízení o dědictví ve výkonu licencované činnosti, jsou povinny oznámit tuto skutečnost Energetickému regulačnímu úřadu písemně ve lhůtě 1 měsíce ode dne úmrtí držitele licence. Správce dědictví je povinen oznámit Energetickému regulačnímu úřadu pokračování ve výkonu licencované činnosti ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy byl do této funkce ustanoven.
(11)
Osoba uvedená v odstavci 9 písm. a) až c), která hodlá pokračovat ve výkonu licencované činnosti po skončení řízení o dědictví, oznámí tuto skutečnost Energetickému regulačnímu úřadu ve lhůtě 1 měsíce ode dne právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno, a současně předloží Energetickému regulačnímu úřadu žádost o udělení licence. Do doby vydání rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o žádosti taková osoba pokračuje ve výkonu licencované činnosti na základě rozhodnutí o udělení licence zemřelého držitele licence. Vydáním rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o žádosti o udělení licence zaniká licence udělená zemřelému držiteli licence; je-li rozhodnutím udělena licence pouze na některé z provozoven, vymezená území či distribuční nebo rozvodná zařízení, na která byla udělena licence zemřelému držiteli licence, zaniká licence zemřelého držitele licence pouze v tomto rozsahu.“.
21.
Za § 10 se vkládají nové § 10a až 10c, které včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 20 znějí:
„Certifikace
§ 10a
(1)
Provozovatel přenosové soustavy a provozovatel přepravní soustavy může provozovat přenosovou soustavu nebo přepravní soustavu pouze tehdy, je-li držitelem certifikátu nezávislosti vydaného Energetickým regulačním úřadem.
(2)
Provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel přepravní soustavy je povinen oznámit Energetickému regulačnímu úřadu každou změnu skutečnosti, o které se dozví a v důsledku které přestal nebo by mohl přestat splňovat některou z podmínek nezávislosti podle § 24a odst. 2 nebo § 58a až 58n.
(3)
Provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel přepravní soustavy je povinen oznámit Energetickému regulačnímu úřadu veškeré okolnosti, které by mohly vést k tomu, že nad ním nabude kontrolu osoba nebo osoby z třetí země, nebo že dojde ke změně osoby nebo osob z třetí země vykonávajících kontrolu nad provozovatelem přenosové soustavy nebo přepravní soustavy, nebo změnu jiných podstatných okolností. O této skutečnosti je Energetický regulační úřad povinen informovat Evropskou Komisi (dále jen „Komise“).
§ 10b
(1)
Certifikace se zahajuje na žádost provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele přepravní soustavy nebo osoby, která hodlá provozovat přenosovou soustavu nebo přepravní soustavu.
(2)
Energetický regulační úřad zahájí certifikaci z moci úřední
a)
má-li důvodně za to, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel přepravní soustavy přestal nebo přestane splňovat některou z podmínek nezávislosti podle § 24a odst. 2 nebo § 58a až 58n, nebo
b)
z podnětu Komise.
(3)
Pokud Energetický regulační úřad neshledá důvody k zahájení certifikace na základě oznámení provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele přepravní soustavy podle § 10a odst. 2, sdělí to do 30 dnů ode dne, kdy oznámení obdržel, Komisi a provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli přepravní soustavy.
(4)
Energetický regulační úřad vyhotoví koncept výrokové části rozhodnutí a odůvodnění a oznámí jej Komisi a účastníkovi řízení. Před oznámením konceptu výrokové části rozhodnutí a odůvodnění Komisi umožní Energetický regulační úřad účastníkovi řízení se k němu vyjádřit. Energetický regulační úřad vyhotoví koncept výrokové části rozhodnutí a odůvodnění do 4 měsíců od
a)
zahájení certifikace na žádost,
b)
obdržení podnětu Komise, nebo
c)
obdržení oznámení provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele přepravní soustavy.
(5)
Pokud v certifikaci zahájené na žádost nevyhotoví Energetický regulační úřad koncept výrokové části rozhodnutí a odůvodnění do 4 měsíců ode dne jejího zahájení, platí, že do vydání rozhodnutí žadatel splňuje podmínku pro provozování přenosové nebo přepravní soustavy podle § 10a odst. 1. Pokud v certifikaci zahájené z moci úřední nevyhotoví Energetický regulační úřad koncept výrokové části rozhodnutí a odůvodnění do 4 měsíců od obdržení podnětu Komise nebo od oznámení provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele přepravní soustavy, platí, že Energetický regulační úřad neprokázal důvody pro zrušení certifikátu nezávislosti. Tuto skutečnost Energetický regulační úřad neprodleně oznámí Komisi a předá jí veškeré použité podklady. Dále se v certifikaci postupuje podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.
(6)
Energetický regulační úřad udělí certifikát nezávislosti, jestliže v certifikaci zahájené na žádost žadatel prokáže, že splňuje podmínky nezávislosti podle § 24a odst. 2 nebo § 58a až 58n.
(7)
V certifikaci zahájené z moci úřední Energetický regulační úřad certifikát nezávislosti zruší, pokud se v certifikaci prokáže, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel přepravní soustavy opakovaně závažným způsobem porušil některou z podmínek nezávislosti podle § 24a odst. 2, § 58b až 58m nebo § 58n odst. 2 a opatření uložená Energetickým regulačním úřadem podle tohoto zákona nevedla k nápravě. V opačném případě Energetický regulační úřad certifikaci zastaví. O výsledku řízení informuje Energetický regulační úřad bezodkladně Komisi.
§ 10c
(1)
Certifikace provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele přepravní soustavy kontrolovaného osobou nebo osobami z třetí země se zahajuje na žádost provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele přepravní soustavy, nad nímž vykonává kontrolu osoba nebo osoby z třetí země, nebo osoby kontrolované osobou nebo osobami z třetí země, která hodlá provozovat přenosovou soustavu nebo přepravní soustavu. Energetický regulační úřad neprodleně informuje o zahájení certifikace Komisi.
(2)
Energetický regulační úřad zahájí certifikaci z moci úřední, dozví-li se o skutečnostech, které vedou nebo mohou vést k tomu, že osoba nebo osoby z třetí země získají kontrolu nad provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem přepravní soustavy, a informuje o tom neprodleně Komisi. Pokud Energetický regulační úřad neshledá důvody k zahájení certifikace na základě oznámení provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele přepravní soustavy podle § 10a odst. 3, sdělí to do 30 dnů ode dne, kdy oznámení obdržel, Komisi a provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli přepravní soustavy.
(3)
Rozhodnutí Energetického regulačního úřadu je podmíněno závazným stanoviskem Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“) o tom, zda získání nebo výkon kontroly ze strany osoby nebo osob ze třetí země nad provozovatelem přenosové nebo přepravní soustavy může ohrozit bezpečnost dodávek elektřiny nebo plynu v České republice a Evropské unii. Ministerstvo vydá závazné stanovisko do 2 měsíců ode dne doručení žádosti Energetického regulačního úřadu o jeho vydání. Nevydá-li ministerstvo závazné stanovisko ve lhůtě podle věty druhé, platí, že získání nebo výkon kontroly ze strany osoby nebo osob ze třetí země nad provozovatelem přenosové nebo přepravní soustavy neohrozí bezpečnost dodávek elektřiny nebo plynu v České republice a Evropské unii. Závazné stanovisko ministerstvo vydává na základě posouzení
a)
práv a závazků Evropské unie ve vztahu k dané třetí zemi nebo zemím, které vyplývají z mezinárodního práva, včetně dohod uzavřených s jednou nebo několika třetími zeměmi, jichž je Evropská unie smluvní stranou a které upravují bezpečnost dodávek energií,
b)
práv a závazků České republiky ve vztahu k dané třetí zemi nebo zemím, které vyplývají z dohod uzavřených s touto třetí zemí nebo zeměmi,
c)
jiných skutečností nebo okolností hodných zvláštního zřetele.
(4)
Energetický regulační úřad vyhotoví koncept výrokové části rozhodnutí a odůvodnění do 4 měsíců ode dne zahájení certifikace a oznámí jej Komisi, ministerstvu a účastníkovi řízení. Před oznámením tohoto konceptu Komisi umožní Energetický regulační úřad účastníkovi řízení se k němu vyjádřit. Současně s oznámením konceptu výrokové části rozhodnutí a odůvodnění požádá Energetický regulační úřad Komisi o vydání stanoviska, zda
a)
žadatel nebo provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel přepravní soustavy splňuje podmínky nezávislosti podle § 24a odst. 2 nebo § 58a až 58n,
b)
udělení certifikátu nezávislosti neohrozí bezpečnost dodávek elektřiny nebo plynu do Evropské unie.
(5)
Nevydá-li Komise stanovisko do 2 měsíců ode dne obdržení žádosti o jeho vydání nebo do 4 měsíců v případě, že Komise požádá o vyjádření Agenturu pro spolupráci energetických regulačních orgánů (dále jen „Agentura“)20), orgány jiných členských států nebo dotčené osoby, platí, že nemá proti konceptu výrokové části rozhodnutí a odůvodnění námitky.
(6)
Energetický regulační úřad vydá rozhodnutí ve věci do 2 měsíců ode dne, kdy obdržel stanovisko Komise nebo kdy lhůta pro vydání stanoviska Komise uplynula. Přitom v co největší míře zohlední stanovisko Komise.
(7)
Energetický regulační úřad udělí certifikát nezávislosti, jestliže v certifikaci zahájené na žádost žadatel prokáže, že splňuje podmínky nezávislosti podle § 24a odst. 2, § 58b až 58m nebo § 58n odst. 2, a zároveň bylo zjištěno, že získání nebo výkon kontroly ze strany osoby nebo osob ze třetí země nad provozovatelem přenosové nebo přepravní soustavy neohrozí bezpečnost dodávek elektřiny nebo plynu v České republice a Evropské unii.
(8)
V certifikaci zahájené z moci úřední Energetický regulační úřad certifikát nezávislosti zruší, pokud se prokáže, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel přepravní soustavy nesplňuje některou z podmínek nezávislosti podle § 24a odst. 2, § 58b až 58m anebo § 58n odst. 2, nebo v důsledku změn osoby anebo osob z třetí země vykonávajících kontrolu nad provozovatelem přenosové soustavy anebo provozovatelem přepravní soustavy, nebo změn jiných podstatných okolností může dojít k ohrožení bezpečnosti dodávek elektřiny nebo plynu v České republice a Evropské unii, jinak Energetický regulační úřad certifikaci zastaví. Rozhodnutí Energetického regulačního úřadu je podmíněno závazným stanoviskem ministerstva; ustanovení odstavce 3 se použije přiměřeně.
(9)
Výrokovou část rozhodnutí Energetického regulačního úřadu a stanovisko Komise uveřejní Energetický regulační úřad způsobem umožňujícím dálkový přístup a v Energetickém regulačním věstníku. Pokud Energetický regulační úřad rozhodl odlišně od stanoviska Komise, uveřejní rovněž odůvodnění rozhodnutí.
20)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009 ze dne 13. července 2009, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů.“.
22.
V § 11 odst. 1 písm. e) se slova „Ministerstvu průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“) nahrazují slovem „ministerstvu“.
23.
V § 11 odst. 1 písm. l) se za slovo „zákona“ vkládají slova „a jiných právních předpisů“.
24.
V § 11 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno m), které zní:
„m)
mít k plnění svých práv a povinností k dispozici potřebné lidské, technické a finanční zdroje.“.
25.
V § 11 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3)
Držitel licence na výrobu elektřiny, výrobu plynu, obchod s elektřinou nebo obchod s plynem je povinen uchovávat po dobu 5 let údaje o plnění podle smluv uzavřených s účastníky velkoobchodního trhu s elektřinou nebo plynem, s provozovatelem přenosové soustavy, provozovatelem přepravní soustavy nebo s provozovateli zásobníků plynu, jejichž předmětem je dodávka elektřiny nebo plynu nebo deriváty vztažené k elektřině nebo plynu, a na vyžádání těchto orgánů uchovávané údaje poskytovat.
(4)
Držitel licence na přenos elektřiny, distribuci elektřiny, přepravu plynu nebo distribuci plynu a držitel licence na činnosti operátora trhu je povinen provést úkony nezbytné k uskutečnění volby nebo změny dodavatele elektřiny nebo plynu, pokud zákazník takové právo uplatní. Uplatněním práva na změnu dodavatele elektřiny nebo plynu v rozporu se sjednanými podmínkami ukončení smlouvy se stávajícím dodavatelem elektřiny nebo plynu není dotčena odpovědnost zákazníka za způsobenou škodu.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 5.
26.
Za § 11 se vkládá nový § 11a, který včetně nadpisu zní:
㤠11a
Některá opatření na ochranu zákazníka
(1)
Držitel licence na výrobu elektřiny, výrobu plynu, obchod s elektřinou nebo obchod s plynem je povinen uveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup uplatňované podmínky dodávek plynu a ceny za dodávku plynu pro domácnosti a podnikající fyzické osoby s roční spotřebou plynu do 630 MWh, podmínky dodávek elektřiny a ceny za dodávku elektřiny pro domácnosti nebo podnikající fyzické osoby odebírající elektřinu z hladiny nízkého napětí. Změny cen za dodávku elektřiny nebo plynu nebo změny jiných podmínek dodávek elektřiny nebo plynu je držitel licence povinen uveřejnit nejpozději 30 dnů přede dnem jejich účinnosti.
(2)
Byla-li s podnikající fyzickou osobou uzavřena smlouva, jejímž předmětem je dodávka elektřiny nebo plynu, mimo prostory obvyklé k podnikání držitele licence, ustanovení § 57 občanského zákoníku se použije obdobně.
(3)
Zvýší-li držitel licence na obchod s elektřinou, obchod s plynem, výrobu elektřiny nebo výrobu plynu cenu za dodávku elektřiny nebo plynu nebo změní-li jiné smluvní podmínky, je zákazník oprávněn bez uvedení důvodu odstoupit od smlouvy do 3 měsíců od data zvýšení ceny nebo změny jiných smluvních podmínek. To neplatí, pokud držitel licence oznámí zákazníkovi zvýšení ceny nebo změnu jiných smluvních podmínek nejpozději 30 dnů přede dnem jejich účinnosti a současně zákazníka poučí o jeho právu na odstoupení od smlouvy. V takovém případě je zákazník oprávněn bez uvedení důvodu odstoupit od smlouvy nejpozději 10 dnů přede dnem zvýšení ceny nebo změny jiných smluvních podmínek.
(4)
Odstoupení podle odstavce 3 je účinné k poslednímu dni kalendářního měsíce, ve kterém bylo doručeno příslušnému držiteli licence, neurčí-li zákazník pozdější den účinnosti odstoupení. Uplatnění práva na odstoupení nesmí být spojeno s žádnými finančními nároky vůči zákazníkovi. Odstoupení, které bylo uskutečněno do 3 měsíců od účinnosti zvýšení ceny nebo změny jiných smluvních podmínek a méně než 10 dnů před koncem daného měsíce, je účinné k poslednímu dni kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém bylo odstoupení doručeno příslušnému držiteli licence.
(5)
Pro sjednání zvýšení ceny elektřiny nebo plynu nebo změny jiných smluvních podmínek, ke kterému není podle smlouvy uzavřené se zákazníkem třeba výslovného projevu vůle zákazníka nebo je projev vůle zákazníka spojen s marným uplynutím lhůty, se přiměřeně použijí ustanovení odstavců 3 a 4.
(6)
Držitel licence na výrobu elektřiny, obchod s elektřinou, výrobu plynu nebo obchod s plynem je povinen zákazníkům umožnit neznevýhodňující výběr způsobu platby za dodanou elektřinu nebo plyn.
(7)
Účtuje-li držitel licence na obchod s elektřinou, obchod s plynem, výrobu elektřiny nebo výrobu plynu zálohové platby na dodávku elektřiny nebo plynu, je povinen stanovit zálohové platby v rozsahu spotřeby za předchozí srovnatelné zúčtovací období, nejvýše však v rozsahu důvodně předpokládané spotřeby elektřiny nebo plynu na následující zúčtovací období.“.
27.
Za § 15 se vkládá nový § 15a, který včetně nadpisu zní:
㤠15a
Poskytování informací orgánům státní správy
(1)
Držitel licence nebo jiná právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba jsou povinni poskytnout ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu a Státní energetické inspekci na písemnou žádost ve stanovené přiměřené lhůtě úplné, správné a pravdivé podklady a informace nezbytné pro výkon jejich působnosti podle tohoto zákona.
(2)
Držitel licence je dále povinen poskytnout Komisi na písemnou žádost ve lhůtě jí stanovené úplné, správné a pravdivé podklady a informace nezbytné pro výkon její působnosti v oblasti certifikace.
(3)
Při vyžádání podkladů a informací uvede ministerstvo, Energetický regulační úřad nebo Státní energetická inspekce právní důvod a účel vyžádání podkladů a informací a poučí o možnosti uložení pokuty v případě jejich neposkytnutí.“.
28.
V § 16 písmena a) a b) znějí:
„a)
vydává státní autorizace na výstavbu výroben elektřiny a na výstavbu vybraných plynových zařízení podle podmínek uvedených ve zvláštní části tohoto zákona,
b)
zpracovává státní energetickou koncepci a Národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů,“.
29.
V § 16 písm. d) úvodní části ustanovení se slova „Evropských společenství (dále jen „Komise“)“ zrušují.
30.
V § 16 písm. d) se doplňuje bod 12, který zní:
„12.
investičních projektech do energetické infrastruktury,“.
31.
V § 16 se na konci textu písmene e) doplňují slova „a nové skladovací kapacity zásobníku plynu“.
32.
V § 16 se na konci písmene h) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena i) až p), která včetně poznámky pod čarou č. 21 znějí:
„i)
předává zprávu o bezpečnosti dodávek plynu Komisi,
j)
zajišťuje mimosoudní urovnávání sporů v energetických odvětvích,
k)
zpracovává analýzy zavedení inteligentních měřicích systémů v oblasti elektroenergetiky a plynárenství,
l)
spolupracuje s příslušnými orgány ostatních členských států za účelem zajištění podpory regionální a dvoustranné solidarity pro zajištění bezpečných a spolehlivých dodávek elektřiny a plynu, a to zejména v době stavu nouze nebo jeho předcházení,
m)
sleduje
1.
dodržování požadavků na bezpečnost a spolehlivost elektrizační a plynárenské soustavy a přezkoumává dosažené výsledky,
2.
investice do nových kapacit ve vztahu k bezpečnosti dodávek elektřiny a plynu,
3.
provádění přijatých ochranných opatření v elektroenergetice, plynárenství a teplárenství v případě předcházení stavu nouze, stavu nouze a odstraňování jeho následků, náhlé krize na trhu s energií, v případě ohrožení bezpečnosti osob a zařízení a ohrožení celistvosti energetických soustav,
n)
vydává závazné stanovisko k desetiletým investičním plánům provozovatele přenosové soustavy a provozovatele přepravní soustavy,
o)
předává Energetickému regulačnímu úřadu a Státní energetické inspekci informace a údaje nezbytné pro výkon jejich působnosti,
p)
je příslušným orgánem k provádění opatření stanovených Nařízením o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu21).
21)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 994/2010 ze dne 20. října 2010 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek plynu a o zrušení směrnice Rady 2004/67/ES.“.
33.
V § 17 odstavce 3 až 12 včetně poznámek pod čarou č. 2a, 2b a 22 znějí:
„(3)
Při výkonu působnosti postupuje Energetický regulační úřad nezávisle a řídí se pouze zákony a ostatními právními předpisy. Energetický regulační úřad nesmí při výkonu své působnosti přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu České republiky, vlády ani od jakéhokoliv jiného orgánu výkonné moci nebo fyzické nebo právnické osoby. Energetický regulační úřad postupuje tak, aby byla zajištěna transparentnost a předvídatelnost výkonu jeho pravomocí.
(4)
Energetický regulační úřad zejména chrání oprávněné zájmy zákazníků a spotřebitelů v energetických odvětvích. V působnosti Energetického regulačního úřadu je regulace cen, podpora hospodářské soutěže v energetických odvětvích, výkon dohledu nad trhy v energetických odvětvích, podpora využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie, podpora kombinované výroby elektřiny a tepla a ochrana zájmů zákazníků a spotřebitelů s cílem uspokojení všech přiměřených požadavků na dodávku energií a ochrana oprávněných zájmů držitelů licencí, jejichž činnost podléhá regulaci. Energetický regulační úřad vykonává působnost regulačního úřadu a dotčeného orgánu a je příslušným orgánem podle Nařízení o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou2a) a Nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám2b) a regulačním orgánem podle Nařízení o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu21).
(5)
Energetický regulační úřad v mezích své působnosti podporuje rozvoj vnitřního trhu s elektřinou a plynem v rámci Evropské unie a rozvoj regionálních trhů s energií, ve spolupráci s regulačními orgány dalších členských států podporuje koordinované přidělování přeshraničních kapacit, koordinaci tvorby pravidel provozování přenosových soustav v elektroenergetice a přepravních soustav v plynárenství.
(6)
Energetický regulační úřad rozhoduje o
a)
udělení, změně, prodloužení nebo zrušení licence,
b)
uložení povinnosti dodávek nad rámec licence,
c)
uložení povinnosti poskytnout v naléhavých případech energetické zařízení pro výkon povinnosti dodávek nad rámec licence,
d)
regulaci cen podle zákona o cenách,
e)
dočasném pozastavení povinnosti umožnit přístup třetích stran podle § 61a,
f)
dočasném omezení povinnosti přístupu pro nové plynové zařízení a schválení pravidel pro přidělování a správu kapacity a řízení překročení kapacity nového plynového zařízení podle § 67a,
g)
udělení nebo zrušení certifikátu nezávislosti,
h)
uznání oprávnění k podnikání zahraniční osoby v České republice podle § 7a.
(7)
Energetický regulační úřad dále
a)
rozhoduje spory o uzavření smlouvy podle tohoto zákona mezi držiteli licencí nebo mezi držitelem licence a zákazníkem a spory o omezení, přerušení nebo obnovení dodávek nebo distribuce elektřiny, plynu nebo tepelné energie z důvodu neoprávněného odběru nebo neoprávněné distribuce,
b)
rozhoduje spory o splnění povinností ze smluv mezi držiteli licencí podle tohoto zákona v případech, ve kterých by jinak byla k rozhodnutí sporu dána příslušnost soudu, pokud s pravomocí Energetického regulačního úřadu rozhodovat vzniklý spor souhlasí všichni účastníci řízení,
c)
rozhoduje spory o připojení nebo přístupu k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě, přepravní soustavě, zásobníkům plynu a těžebním plynovodům, včetně sporů o přístupu k přeshraniční kapacitě pro přenos elektřiny, přepravu plynu nebo distribuci elektřiny nebo plynu,
d)
rozhoduje spory týkající se podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla nebo elektřiny vyrobené z druhotných energetických zdrojů a spory o výši náhrady při dispečerském řízení výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů energie podle § 26 odst. 6,
e)
na návrh zákazníka odebírajícího elektřinu nebo plyn pro spotřebu v domácnosti nebo zákazníka, který je fyzickou osobou podnikající, rozhoduje
1.
spory mezi zákazníkem a držitelem licence o splnění povinností ze smluv, jejichž předmětem je dodávka nebo distribuce elektřiny nebo plynu,
2.
o určení, zda právní vztah mezi zákazníkem a držitelem licence, jehož předmětem je dodávka nebo distribuce elektřiny nebo plynu, vznikl, trvá nebo zanikl,
3.
o poskytnutí náhrady za nedodržení stanovených standardů kvality dodávek a služeb v elektroenergetice nebo plynárenství,
f)
vykonává dozor v energetických odvětvích v rozsahu podle § 18 a dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele v oblasti podnikání v elektroenegetice a plynárenství,
g)
schvaluje nebo stanovuje Pravidla provozování přenosové soustavy a Pravidla provozování distribučních soustav v elektroenergetice, obchodní podmínky operátora trhu, Řád provozovatele přepravní soustavy, Řád provozovatele zásobníku plynu a Řád provozovatele distribuční soustavy v plynárenství,
h)
provádí šetření týkající se fungování trhů s elektřinou nebo plynem a v případě zjištění nedostatků ukládá opatření k zajištění řádného fungování těchto trhů,
i)
schvaluje plán rozvoje přenosové soustavy a plán rozvoje přepravní soustavy; schválení plánu rozvoje přenosové soustavy nebo plánu rozvoje přepravní soustavy je podmíněno vydáním závazného stanoviska ministerstvem,
j)
monitoruje
1.
uplatňování omezujících nebo nepřiměřených podmínek ve smlouvách na trhu s elektřinou, plynem a v odvětví teplárenství, omezujících nebo vylučujících práva zákazníka,
2.
technickou spolupráci mezi provozovateli přenosových nebo přepravních soustav v Evropské unii a ve vztahu k třetím zemím,
3.
stav hospodářské soutěže na velkoobchodním a maloobchodním trhu s elektřinou a s plynem,
k)
monitoruje a prověřuje podmínky přístupu k zásobníkům plynu a souvisejícím službám,
l)
zveřejňuje doporučení ohledně tvorby cen elektřiny a plynu pro domácnosti,
m)
zveřejňuje roční zprávu o výsledcích monitorovací činnosti v energetických odvětvích a roční a měsíční zprávu o provozu elektrizační soustavy a plynárenské soustavy způsobem umožňujícím dálkový přístup,
n)
zveřejňuje přehledy o cenách tepelné energie včetně jejich srovnání, a to v členění podle lokalit a technických parametrů výroby a rozvodu tepelné energie,
o)
spolupracuje s regulačními orgány dalších členských států a Agenturou, konzultuje s nimi připravovaná rozhodnutí týkající se přeshraniční a regionální spolupráce a poskytuje jim informace a jinou nezbytnou součinnost pro plnění jejich úkolů,
p)
spolupracuje s Komisí a Agenturou, s ministerstvem a jinými správními úřady,
q)
spolupracuje s občanskými sdruženími a jinými právnickými osobami založenými za účelem ochrany práv spotřebitelů energií,
r)
vyžaduje stanovisko Agentury nebo podává podnět Komisi k přezkoumání rozhodnutí jiných regulačních orgánů členských států Evropské unie, má-li za to, že rozhodnutí jiného regulačního orgánu členského státu Evropské unie není v souladu s předpisy Evropské unie22) v oblasti vnitřního trhu s elektřinou nebo s plynem.
(8)
Je-li provozovatel přepravní soustavy součástí vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, Energetický regulační úřad dále
a)
sleduje poskytování informací mezi provozovatelem přepravní soustavy a ostatními osobami, které jsou součástí téhož koncernu, za účelem zjištění, zda provozovatel přepravní soustavy plní povinnosti nezávislého provozovatele přepravní soustavy,
b)
sleduje smluvní vztahy mezi provozovatelem přepravní soustavy a ostatními osobami, které jsou součástí téhož koncernu, včetně průběhu jejich plnění, a vyžaduje záznamy o těchto vztazích,
c)
rozhoduje spory mezi provozovatelem přepravní soustavy a ostatními osobami, které jsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem,
d)
provádí šetření v objektech, místnostech a dopravních prostředcích, které provozovatel přepravní soustavy a ostatní osoby, které jsou součástí téhož koncernu, užívají při své podnikatelské činnosti (dále jen „obchodní prostory“),
e)
schvaluje uzavírání smluv mezi provozovatelem přepravní soustavy a ostatními osobami, které jsou součástí téhož koncernu,
f)
uděluje souhlas s poskytováním služeb provozovatelem přepravní soustavy jiné osobě, která je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele,
g)
schvaluje jmenování, volbu a odvolání statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu a člena dozorčí rady provozovatele přepravní soustavy a schvaluje uzavření smlouvy o výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo člena dozorčí rady a jiné smlouvy, která upravuje podmínky při výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo člena dozorčí rady, a jejich změny,
h)
schvaluje jmenování nebo jiné ustanovení do funkce a odvolání nebo jiné předčasné ukončení výkonu funkce auditora programu rovného zacházení nezávislého provozovatele přepravní soustavy (dále jen „auditor programu“) a schvaluje uzavření, změnu nebo ukončení smlouvy, která upravuje podmínky výkonu funkce auditora programu, nebo smlouvy, kterou se zakládá pracovněprávní vztah auditora programu,
i)
schvaluje program rovného zacházení nezávislého provozovatele přepravní soustavy,
j)
konzultuje desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy a posuzuje jeho soulad s uplatněnými požadavky na realizaci investic do přepravní soustavy a s plánem rozvoje soustavy pro celou Evropskou unii,
k)
rozhoduje o nařízení změny nebo odstranění vad desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu,
l)
sleduje a vyhodnocuje provádění desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy a rozhoduje o uložení opatření k uskutečnění investic do přepravní soustavy.
(9)
Energetický regulační úřad vydává Energetický regulační věstník, ve kterém uveřejňuje zejména cenová rozhodnutí. Energetický regulační úřad zabezpečuje vydání Energetického regulačního věstníku prostřednictvím portálu veřejné správy. Dnem zveřejnění v Energetickém regulačním věstníku je den vydání příslušné částky Energetického regulačního věstníku uvedený v jejím záhlaví prostřednictvím portálu veřejné správy.
(10)
Energetický regulační úřad předkládá jednou ročně Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, Komisi a Agentuře zprávu o své činnosti a vládě a Poslanecké sněmovně zprávu o hospodaření. Ve zprávě o činnosti Energetický regulační úřad uvede rovněž opatření přijatá při výkonu činností Energetického regulačního úřadu a dosažené výsledky, výsledky posouzení souladu plánů rozvoje přenosové soustavy a plánů rozvoje přepravní soustavy s plány rozvoje soustavy pro celou Evropskou unii podle Nařízení o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a Nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a výsledky provedených šetření týkajících se fungování trhů s elektřinou a s plynem. Zprávu o své činnosti Energetický regulační úřad zveřejní.
(11)
Energetický regulační úřad reguluje ceny za přenos elektřiny a distribuci elektřiny, za systémové služby, ceny za přepravu plynu, distribuci plynu, ceny za činnosti operátora trhu a ceny elektřiny a plynu dodavatele poslední instance. Energetický regulační úřad je oprávněn na návrh provozovatele přepravní soustavy rozhodnout o odlišném postupu tvorby ceny za mezinárodní přepravu plynu, založeném na tržním způsobu. Energetický regulační úřad dále může usměrňovat ceny tepelné energie.
(12)
Energetický regulační úřad může kromě činností uvedených v odstavci 11 rozhodnout o regulaci cen dalších činností vykonávaných provozovatelem přenosové soustavy, provozovatelem přepravní soustavy, provozovatelem distribuční soustavy nebo činností operátora trhu, souvisejících s přenosem elektřiny, přepravou plynu, distribucí elektřiny nebo plynu nebo činnostmi operátora trhu, jestliže je to nezbytné k zajištění spolehlivého a bezpečného provozu elektrizační či plynárenské soustavy, zajištění nediskriminačního přístupu účastníků trhu do elektrizační či plynárenské soustavy nebo je-li trh ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže nebo vyžaduje-li to mimořádná tržní situace.
2a)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a o zrušení nařízení (ES) č. 1228/2003.
2b)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a o zrušení nařízení (ES) č. 1775/2005.
22)
Čl. 39 Směrnice 2009/72/ES.
Čl. 43 Směrnice 2009/73/ES.“.
34.
V § 17 se doplňují odstavce 13 a 14, které znějí:
„(13)
Zaměstnanec zařazený do Energetického regulačního úřadu nebo osoba v jiném právním vztahu k Energetickému regulačnímu úřadu (dále jen „zaměstnanec Energetického regulačního úřadu“), na jehož základě vykonává pro Energetický regulační úřad činnost, při níž se dozví skutečnost tvořící předmět obchodního tajemství nebo důvěrnou informaci, je povinna o nich zachovat mlčenlivost. Tato povinnost trvá i po skončení pracovněprávního nebo jiného vztahu k Energetickému regulačnímu úřadu. Povinnost mlčenlivosti neplatí, jestliže tyto osoby podávají o takových skutečnostech a údajích svědectví orgánům činným v trestním řízení nebo v řízení před soudem, popřípadě jestliže na výzvu těchto orgánů nebo soudu podávají písemné vyjádření. Porušením povinnosti zachovávat mlčenlivost není poskytnutí informací a údajů Komisi, Agentuře, regulačním orgánům členských států, ministerstvu, jiným správním orgánům a operátorovi trhu pro účely výkonu jejich působnosti nebo povinností a pro plnění úkolů Energetického regulačního úřadu. V takovém případě je příjemce povinen zajistit stejnou úroveň důvěrnosti informací a údajů jako předávající.
(14)
Energetický regulační úřad předává ministerstvu a Státní energetické inspekci informace a údaje nezbytné pro výkon jejich působnosti.“.
35.
V § 17b odst. 2 se slovo „vláda“ nahrazuje slovy „prezident republiky na návrh vlády“ a číslo „5“ se nahrazuje číslem „6“.
36.
V § 17b odstavec 3 zní:
„(3)
Předseda Energetického regulačního úřadu jmenuje a odvolává místopředsedu Energetického regulačního úřadu. Jmenuje-li předseda více místopředsedů, určí pořadí jejich zastupování. Místopředseda zastupuje předsedu v plném rozsahu v době jeho nepřítomnosti nebo v době, kdy není funkce předsedy obsazena, a plní další úkoly podle rozhodnutí předsedy. Místopředsedou může být jmenován pouze ten, kdo splňuje předpoklady pro jmenování předsedou Energetického regulačního úřadu podle odstavce 4.“.
37.
V § 17b odst. 7 se slova „Předsedu vláda“ nahrazují slovy „Prezident republiky předsedu“.
38.
Za § 17b se vkládají nové § 17c až 17f, které včetně nadpisů znějí:
㤠17c
Spolupráce s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
(1)
Energetický regulační úřad a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže si vzájemně poskytují podněty, informace a jiné formy součinnosti potřebné k plnění svých úkolů. Při předávání informací je příjemce povinen zajistit stejnou úroveň důvěrnosti jako předávající.
(2)
Energetický regulační úřad informuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže o
a)
jednáních účastníků trhu, o nichž lze mít důvodně za to, že narušují nebo omezují hospodářskou soutěž nebo k takovému omezení nebo narušení vedou,
b)
uplatňování omezujících nebo nepřiměřených podmínek ve smlouvách na trhu s elektřinou, plynem nebo v odvětví teplárenství,
c)
způsobech tvorby cen elektřiny, plynu a tepelné energie pro domácnosti.
(3)
Působnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže není tímto zákonem dotčena.
§ 17d
Poplatek na činnost Energetického regulačního úřadu
(1)
Účastníci trhu s elektřinou a účastníci trhu s plynem, kteří v souladu s cenovými předpisy hradí cenu za zúčtování operátora trhu, jsou povinni v této ceně hradit zvláštní poplatek. Tento poplatek je příjmem státního rozpočtu, kapitoly Energetický regulační úřad.
(2)
Sazba poplatku činí 2 Kč/MWh elektřiny a 1 Kč/MWh plynu.
(3)
Roční výše poplatku se stanoví jako násobek sazby podle odstavce 2 a celkové spotřeby elektřiny a plynu v České republice za kalendářní rok, který předchází kalendářnímu roku, ve kterém se sestavuje návrh rozpočtové kapitoly Energetický regulační úřad pro následující rozpočtový rok, za kterou účastníci trhu s elektřinou a účastníci trhu s plynem hradí v souladu s cenovými předpisy cenu za zúčtování operátora trhu.
(4)
Celkovou spotřebu elektřiny a plynu v České republice podle odstavce 3 uveřejní Energetický regulační úřad do 30. června kalendářního roku formou sdělení ve Sbírce zákonů.
(5)
Operátor trhu je v průběhu roku povinen odvádět poplatek na příjmový účet státního rozpočtu do desátého dne kalendářního měsíce ve výši jedné dvanáctiny ročního poplatku stanoveného podle odstavce 3. Rozdíl mezi příjmy a výdaji z poplatku v daném roce se operátorovi trhu zohlední při tvorbě ceny za zúčtování.
(6)
Správu poplatku vykonává Energetický regulační úřad.
§ 17e
Zveřejňování a konzultace
(1)
Energetický regulační úřad zveřejňuje
a)
organizační strukturu Energetického regulačního úřadu včetně působnosti jednotlivých útvarů,
b)
pravomocná rozhodnutí Energetického regulačního úřadu vydaná při výkonu dozoru v energetických odvětvích a dozoru v oblasti ochrany spotřebitele na úseku podnikání v elektroenergetice a plynárenství,
c)
další pravomocná rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, pokud mají po právní stránce zásadní význam,
d)
výkladová stanoviska Energetického regulačního úřadu k ustanovením právních předpisů v oblasti jeho působnosti, která zohledňuje ve své rozhodovací činnosti,
e)
výsledky monitorovací činnosti v energetických odvětvích,
f)
etický kodex zaměstnanců zařazených do Energetického regulačního úřadu.
(2)
Energetický regulační úřad je při výkonu své působnosti povinen konzultovat
a)
návrh zásad cenové regulace a návrhy cenových rozhodnutí,
b)
návrh Pravidel provozování přenosové soustavy, Pravidel provozování distribuční soustavy, Řádu provozovatele přepravní soustavy, Řádu provozovatele distribuční soustavy, Řádu provozovatele zásobníku plynu a obchodních podmínek operátora trhu nebo návrhy jejich změn,
c)
desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy,
d)
další návrhy opatření nebo postupů Energetického regulačního úřadu, pokud povinnost konzultace stanoví tento zákon, jiný právní předpis nebo přímo použitelný předpis Evropské unie nebo pokud tak Energetický regulační úřad rozhodne.
(3)
Pro účely konzultací podle odstavce 2 Energetický regulační úřad zřídí a spravuje diskusní místo, kde způsobem umožňujícím dálkový přístup zveřejňuje návrhy opatření, umožňuje předkládání připomínek a uveřejňuje výsledky konzultace. Energetický regulační úřad stanoví pravidla pro vedení konzultací na diskusním místě, pokud nejsou stanovena tímto zákonem, jiným právním předpisem nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie.
§ 17f
Vztah k Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky
(1)
Energetický regulační úřad předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky (dále jen „Poslanecká sněmovna“) po projednání ve vládě zprávu o činnosti (§ 17 odst. 10). Na vyžádání je Energetický regulační úřad povinen poskytnout Poslanecké sněmovně vysvětlení a dodatečné informace k obsahu zprávy o činnosti. Projednávání zprávy o činnosti v Poslanecké sněmovně nebo určených orgánech je povinen zúčastnit se předseda Energetického regulačního úřadu.
(2)
Projednává-li Poslanecká sněmovna nebo její orgán věc spadající do oblasti působnosti Energetického regulačního úřadu, je oprávněna vyžádat si na jednání účast předsedy Energetického regulačního úřadu. Energetický regulační úřad je povinen poskytnout Poslanecké sněmovně nebo jejímu orgánu k projednávané věci stanovisko a nezbytné informace nebo vysvětlení.
(3)
Na vyžádání Poslanecké sněmovny nebo určeného orgánu je Energetický regulační úřad povinen do 30 dnů od vyžádání informovat o připravovaných opatřeních v oblasti regulace a poskytnout k nim nezbytné informace a vysvětlení.
(4)
Ustanovením odstavců 2 a 3 není dotčena povinnost mlčenlivosti podle § 17 odst. 13.“.
39.
§ 18 včetně nadpisu zní:
㤠18
Dozor v energetických odvětvích
(1)
Energetický regulační úřad vykonává dozor nad dodržováním
a)
tohoto zákona v odvětvích elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství a povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele v elektroenergetice a plynárenství,
b)
zákona o cenách v rozsahu podle zákona o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen,
c)
Nařízení o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou, Nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a Nařízení o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a přímo použitelných předpisů vydaných na jejich základě nebo k jejich provedení,
d)
povinností vyplývajících z rozhodnutí Komise nebo Agentury vydaných na základě právních předpisů podle písmene c) nebo povinností vyplývajících z rozhodnutí Energetického regulačního úřadu vydaného podle § 18 odst. 3 nebo § 18a odst. 3.
(2)
Energetický regulační úřad provádí kontroly z vlastního podnětu nebo na návrh ministerstva. Pokud Energetický regulační úřad vykonal kontrolu na návrh ministerstva, je povinen jej seznámit s výsledky kontroly a předat mu protokol o kontrole.
(3)
Energetický regulační úřad na základě zjištění porušení právních předpisů podle odstavce 1 nebo porušení povinností z rozhodnutí Energetického regulačního úřadu nebo rozhodnutí Komise nebo Agentury ukládá
a)
pokuty,
b)
opatření k nápravě, jejichž účelem je odstranění protiprávního stavu, a stanoví přiměřenou lhůtu nebo jiné nutné podmínky k zajištění jejich splnění; povinnosti plynoucí z opatření k nápravě původci protiprávního stavu přecházejí na jeho právního nástupce. Je-li právních nástupců více, odpovídají za splnění povinnosti vyplývající z opatření k nápravě společně a nerozdílně.
(4)
Při výkonu kontroly se Energetický regulační úřad řídí zákonem o státní kontrole, pokud tento zákon nestanoví jinak. Při výkonu kontroly v energetických odvětvích je Energetický regulační úřad oprávněn
a)
v nezbytně nutném rozsahu vstupovat, popřípadě vjíždět na cizí pozemky nebo vstupovat do staveb užívaných pro podnikatelskou činnost držitelem licence nebo osobami, které na základě plné moci nebo smlouvy uzavřené s držitelem licence vykonávají činnosti spojené s právy a povinnostmi držitele licence, a vykonávat tam povinnosti stanovené tímto zákonem,
b)
požadovat od osob uvedených v písmeni a) potřebné informace, doklady, záznamy dat na paměťových médiích, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení a vyžadovat od nich objasnění jakýchkoliv skutečností týkajících se předmětu kontroly,
c)
vyžadovat předložení záznamů, zpráv nebo s nimi spojených údajů přenášených prostřednictvím sítě elektronických komunikací mezi osobami uvedenými v písmeni a) a týkajících se předmětu kontroly,
d)
provést kontrolu podle jiného právního předpisu u osoby uvedené v písmeni a); Energetický regulační úřad může k provedení kontroly přizvat další osoby; přizvaná osoba má povinnost mlčenlivosti ve stejném rozsahu jako zaměstnanec Energetického regulačního úřadu a za její jednání odpovídá Energetický regulační úřad.
(5)
Držitel licence a osoba, která na základě plné moci nebo smlouvy uzavřené s držitelem licence vykonává činnosti spojené s právy a povinnostmi držitele licence, jsou povinni umožnit Energetickému regulačnímu úřadu výkon jeho oprávnění podle odstavce 4. V případě výkonu kontroly na místě jsou dále povinni poskytnout Energetickému regulačnímu úřadu nebo jím pověřené osobě potřebnou součinnost, zejména na žádost neprodleně umožnit vstup do svých prostor.“.
40.
Za § 18 se vkládají nové § 18a a 18b, které včetně nadpisů znějí:
㤠18a
Šetření týkající se fungování trhů s elektřinou nebo plynem a rozhodování o uložení opatření
(1)
Energetický regulační úřad provádí šetření na trzích s elektřinou nebo plynem za účelem zjištění, zda na těchto trzích existuje účinná hospodářská soutěž.
(2)
Pro účely šetření si Energetický regulační úřad vyžádá vyjádření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ministerstva a České národní banky, je-li to vhodné a účelné.
(3)
Je-li výsledkem šetření zjištění, že na trhu s elektřinou nebo plynem neexistuje účinná hospodářská soutěž, a k rozhodnutí ve věci není příslušný Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Energetický regulační úřad rozhodnutím ve správním řízení nebo opatřením obecné povahy uloží opatření, která s přihlédnutím k okolnostem nejlépe povedou k odstranění příčin takového stavu. Energetický regulační úřad uloží opatření podle věty první formou opatření obecné povahy v případě, pokud nelze uložit opatření rozhodnutím konkrétní osobě. Osobami, jejichž práva, povinnosti nebo oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy dotčeny, jsou pouze držitelé licencí a osoby zřízené za účelem organizace burzovních obchodů s elektřinou nebo plynem nebo deriváty vztahujícími se k elektřině nebo plynu.
(4)
Pominou-li důvody, pro které Energetický regulační úřad opatření uložil, rozhodne Energetický regulační úřad o jejich změně nebo zrušení, popřípadě stanoví lhůtu, kdy uložená opatření zaniknou.
§ 18b
Šetření na místě v obchodních prostorách
(1)
Provádí-li Energetický regulační úřad šetření na trhu s elektřinou nebo plynem, je účastník trhu s elektřinou nebo plynem povinen podrobit se šetření Energetického regulačního úřadu v obchodních prostorách.
(2)
Byl-li ustanoven nezávislý provozovatel přepravní soustavy, jsou provozovatel přepravní soustavy a další osoby, které jsou součástí téhož koncernu, povinni podrobit se šetření Energetického regulačního úřadu v obchodních prostorách.
(3)
V rámci šetření na místě v obchodních prostorách jsou zaměstnanci Energetického regulačního úřadu, případně další Energetickým regulačním úřadem pověřené osoby, oprávněni
a)
vstupovat do obchodních prostor osoby, u které šetření probíhá,
b)
ověřit, zda se v případě dokumentů a záznamů jedná o obchodní záznamy,
c)
nahlížet do obchodních záznamů, které se v obchodních prostorách nacházejí nebo jsou z nich přístupné, bez ohledu na to, v jaké formě jsou uloženy,
d)
kopírovat nebo získávat v jakékoli formě kopie nebo výpisy z obchodních záznamů,
e)
pečetit obchodní prostory, popřípadě skříně, schránky nebo obchodní záznamy v nich se nacházející na dobu a v rozsahu nezbytném k provedení šetření,
f)
požadovat od osob, u kterých šetření probíhá, a osob v pracovněprávním nebo jiném obdobném vztahu k nim, případně osob, které byly pověřeny vykonávat v jejich prospěch činnosti související s předmětem šetření, v nezbytném rozsahu součinnost potřebnou k provedení šetření, jakož i vysvětlení k obchodním záznamům.
(4)
Osoby, u kterých šetření na místě v obchodních prostorách probíhá, jsou povinny poskytnout Energetickému regulačnímu úřadu při provádění šetření nezbytnou součinnost k výkonu jeho oprávnění podle odstavce 3 a výkon těchto oprávnění strpět.
(5)
Za účelem šetření na místě v obchodních prostorách jsou zaměstnanci Energetického regulačního úřadu oprávněni zjednat si do těchto prostor přístup, otevřít uzavřené skříně nebo schránky, popřípadě si jiným způsobem zjednat přístup k obchodním záznamům. Každý, v jehož objektu se takové obchodní prostory nalézají, je povinen strpět šetření v těchto prostorách; nesplní-li tuto povinnost, jsou zaměstnanci Energetického regulačního úřadu oprávněni zjednat si k nim přístup.
(6)
Před zahájením šetření na místě v obchodních prostorách písemně sdělí Energetický regulační úřad osobě, v jejíž obchodních prostorách má šetření na místě proběhnout, právní důvod a účel šetření a poučí ji o jejích právech a povinnostech podle tohoto zákona, včetně možnosti uložení pořádkové pokuty.“.
41.
V § 19a odst. 1 se slova „nezbytně nutné“ nahrazují slovy „účelně vynaložené“ a za slovo „zajištění“ se vkládají slova „spolehlivého, bezpečného a“.
42.
V § 19a odst. 1 se věta třetí nahrazuje větou „Energetický regulační úřad bere v úvahu jím schválený plán rozvoje přenosové soustavy, plán rozvoje přepravní soustavy a předvídatelnou budoucí poptávku a požadavky na provozní zabezpečení přenosové soustavy, přepravní soustavy a distribučních soustav a opatření provedená za účelem zajištění bezpečnosti dodávek plynu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie21).“.
43.
V § 19a odst. 4 se věty druhá a třetí zrušují.
44.
V § 20 odst. 1 se za slova „míst zákazníků“ vkládají slova „a držitel licence na činnosti operátora trhu“.
45.
V § 20a odst. 4 písm. d), p) a q), § 20a odst. 5 písm. b), § 56 odst. 1 písm. d), § 58 odst. 1 písm. a), § 58 odst. 8 písm. u), § 59 odst. 1 písm. c), § 61 odst. 1 písm. c), § 61a odst. 4 písm. i) a v § 64 odst. 3 se slovo „podzemních“ zrušuje.
46.
V § 20a odst. 4 písm. q) se slovo „pětiletých“ nahrazuje slovem „desetiletých“ a v § 58 odst. 8 písm. k) se slovo „pětiletou“ nahrazuje slovem „desetiletou“.
47.
V § 23 odst. 2 písmeno q) zní:
„q)
vybavit výrobnu elektřiny s instalovaným výkonem 100 kW a více zařízením umožňujícím dispečerské řízení výrobny elektřiny a udržovat toto zařízení v provozuschopném stavu; tato povinnost se nevztahuje na výrobny elektřiny využívající obnovitelné zdroje elektřiny poprvé uvedené do provozu do roku 2000 o instalovaném výkonu do 10 MW včetně a na průtočné malé vodní elektrárny s instalovaným výkonem do 10 MW včetně,“.
48.
V § 23 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Výrobce neodpovídá za odchylku vzniklou v souvislosti s dispečerským řízením výrobny elektřiny podle § 26 odst. 5.“.
49.
V § 24 odst. 1 písmeno a) zní:
„a)
zajišťuje bezpečný, spolehlivý a efektivní provoz, obnovu a rozvoj přenosové soustavy a propojení přenosové soustavy s jinými soustavami, a za tím účelem zabezpečuje podpůrné služby a dlouhodobou schopnost přenosové soustavy uspokojovat přiměřenou poptávku po přenosu elektřiny, spolupracuje s provozovateli propojených přenosových soustav a spolupracuje na integraci vnitřního evropského trhu s elektřinou,“.
50.
V § 24 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena e) a f), která znějí:
„e)
účastní se vyrovnávacího mechanismu a uskutečňuje platby podle vyrovnávacího mechanismu mezi provozovateli přenosových soustav v souladu s Nařízením o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a při zachování bezpečnosti a spolehlivosti přenosové soustavy poskytuje přeshraniční přenos elektřiny účastníkům trhu s elektřinou,
f)
v případě existujícího či hrozícího nedostatku kapacity přenosové soustavy informuje dotčené účastníky trhu s elektřinou na základě jejich žádosti o důvodech, pro které neuskutečnil přenos elektřiny.“.
51.
V § 24 odstavec 2 zní:
„(2)
Provozovatel přenosové soustavy nesmí být držitelem jiné licence udělované podle tohoto zákona než licence na přenos elektřiny.“.
52.
V § 24 odst. 3 písm. c) bodě 8 a v § 24 odst. 3 písm. d) bodě 8 se za slovem „osob“ slovo „nebo“ zrušuje.
53.
V § 24 odst. 3 písm. c) se na konci bodu 9 doplňuje slovo „nebo“ a bod 10, který zní:
„10.
v důsledku omezení nebo přerušení přenosu elektřiny provozovateli propojených přenosových soustav,“.
54.
V § 24 odst. 3 se na konci písmene d) doplňují body 10 a 11, které znějí:
„10.
v důsledku omezení nebo přerušení přenosu elektřiny provozovateli propojených přenosových soustav, nebo
11.
při provádění dispečerského řízení podle § 26 odst. 5,“.
55.
V § 24 odst. 3 písm. f) se za slovo „zřizováním“ vkládá slovo „, obnovou“ a za slovem „provozováním“ se slovo „zařízení“ zrušuje.
56.
V § 24 se na konci textu odstavce 7 doplňují slova „nebo při dispečerském řízení výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů energie podle § 26 odst. 5“.
57.
V § 24 odst. 10 písm. a) se za slovo „ohrožení“ vkládají slova „bezpečného a“.
58.
V § 24 odst. 10 písmeno j) zní:
„j)
každoročně zpracovávat plán rozvoje přenosové soustavy včetně plánu investičního v rozsahu podle § 58k odst. 3 a po jeho schválení jej zveřejňovat; ustanovení § 58l odst. 5 se použije obdobně,“.
59.
V § 24 odst. 10 písm. o), § 25 odst. 11 písm. n), § 58 odst. 8 písm. r) a v § 60 odst. 8 písm. o) se za slovo „tajemství“ vkládají slova „a dalších obchodně citlivých informací“.
60.
V § 24 odst. 10 písmeno w) zní:
„w)
poskytovat všem účastníkům trhu s elektřinou informace týkající se provozování přenosové soustavy nezbytné pro řádné fungování trhu s elektřinou; touto povinností není dotčena povinnost provozovatele přenosové soustavy dodržovat mlčenlivost podle písmene o),“.
61.
V § 24 odst. 10 písmeno x) zní:
„x)
hradit výrobci, jehož výrobna je přímo připojena k přenosové soustavě, příspěvky k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla a nebo vyrobené z druhotných zdrojů.“.
62.
§ 24a včetně nadpisu zní:
㤠24a
Vlastnické oddělení provozovatele přenosové soustavy
(1)
Provozovatel přenosové soustavy musí být z hlediska své společnické struktury nezávislý na výrobě elektřiny nebo výrobě plynu nebo na obchodu s elektřinou nebo s plynem.
(2)
K zajištění nezávislosti provozovatele přenosové soustavy musejí být splněny tyto podmínky nezávislosti:
a)
provozovatel přenosové soustavy je vlastníkem přenosové soustavy,
b)
nad provozovatelem přenosové soustavy nebo nad jeho podnikem nevykonává přímo ani nepřímo kontrolu osoba nebo skupina osob jednajících ve shodě, která nebo které
1.
vykonávají přímo nebo nepřímo kontrolu nad výrobcem elektřiny, výrobcem plynu, obchodníkem s elektřinou nebo obchodníkem s plynem nebo ve vztahu k nim uplatňují jiné právo,
2.
vyrábí elektřinu nebo plyn nebo obchodují s elektřinou nebo s plynem,
c)
ve vztahu k provozovateli přenosové soustavy neuplatňuje jakékoliv jiné právo osoba nebo skupina osob jednajících ve shodě, která nebo které
1.
vykonávají přímo nebo nepřímo kontrolu nad výrobcem elektřiny, výrobcem plynu, obchodníkem s elektřinou nebo obchodníkem s plynem,
2.
vyrábí elektřinu nebo plyn nebo obchodují s elektřinou nebo s plynem,
d)
provozovatel přenosové soustavy
1.
sám nebo jednáním ve shodě s jinými osobami nevykonává přímo ani nepřímo kontrolu nad výrobcem elektřiny nebo výrobcem plynu nebo nad obchodníkem s elektřinou nebo obchodníkem s plynem ani ve vztahu k nim neuplatňuje jiné právo,
2.
nevyrábí elektřinu nebo plyn nebo neobchoduje s elektřinou nebo s plynem,
e)
členy statutárního orgánu, členy dozorčí rady, prokuristu nebo členy jiného orgánu provozovatele přenosové soustavy určeného stanovami není oprávněna jmenovat, volit nebo jinak ustanovit osoba nebo skupina osob jednajících ve shodě, která nebo které
1.
vykonávají kontrolu nad výrobcem elektřiny, výrobcem plynu, obchodníkem s elektřinou nebo obchodníkem s plynem nebo ve vztahu k nim uplatňují jiné právo,
2.
vyrábí elektřinu nebo plyn nebo obchodují s elektřinou nebo s plynem,
f)
statutárním orgánem nebo jeho členem, členem dozorčí rady, prokuristou nebo členem jiného orgánu provozovatele přenosové soustavy určeného stanovami nesmí být osoba, která je členem dozorčí rady, statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, prokuristou nebo členem jiného orgánu společnosti určeného stanovami výrobce elektřiny, výrobce plynu, obchodníka s elektřinou nebo obchodníka s plynem.
(3)
Je-li osobou nebo jednou z osob podle odstavce 2 písm. b), c) nebo e) Česká republika, územní samosprávný celek nebo jiná osoba veřejného práva, nepovažují se za tutéž osobu dva odlišné státní orgány, orgány územního samosprávného celku nebo jiné osoby veřejného práva, z nichž jedna vykonává kontrolu nebo jiné právo nad provozovatelem přenosové soustavy a druhá vykonává kontrolu nebo jiné právo nad výrobcem elektřiny nebo výrobcem plynu nebo obchodníkem s elektřinou nebo obchodníkem s plynem. Státní orgán, orgán územního samosprávného celku nebo jiná osoba veřejného práva, která vykonává kontrolu nebo jiné právo nad výrobcem elektřiny, výrobcem plynu, obchodníkem s elektřinou nebo obchodníkem s plynem, musí být nezávislá na státním orgánu, orgánu územního samosprávného celku nebo jiné osobě veřejného práva, která vykonává kontrolu nebo jiné právo nad provozovatelem přenosové soustavy.
(4)
Podmínky nezávislosti podle odstavce 2 se považují za splněné i tehdy, jestliže se provozovatel přenosové soustavy účastní na založení právnické osoby za účelem provozování přenosových soustav v jednom nebo více státech nebo v takové osobě získá účast, a přenechá takové osobě přenosovou soustavu k jejímu provozování společně s dalšími přenosovými soustavami. To neplatí, pokud by se na podnikání právnické osoby založené za účelem provozování přenosových soustav podle předchozí věty účastnily jiné osoby, které nebyly příslušnými orgány členských států určeny jako vlastnicky oddělení provozovatelé přenosových soustav nebo nezávislí provozovatelé přenosových soustav.
(5)
Výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou, výrobce plynu, obchodník s plynem nesmí sám nebo jednáním ve shodě s jinými osobami nabýt ani vykonávat přímou nebo nepřímou kontrolu nad provozovatelem přenosové soustavy, ani ve vztahu k němu vykonávat hlasovací právo spojené s vlastnictvím podílu v provozovateli přenosové soustavy, ustanovovat nebo odvolávat členy dozorčí rady, statutární orgán nebo jeho členy nebo vlastnit většinový podíl.
(6)
Jiným právem podle odstavců 2 a 3 se rozumí zejména
a)
právo vykonávat hlasovací práva ve společnosti,
b)
vlastnictví účastnických cenných papírů, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota přesahuje 50 % základního kapitálu společnosti,
c)
právo jmenovat, volit nebo jinak ustanovit a odvolávat členy dozorčí rady, členy statutárního orgánu, členy jiného orgánu společnosti určeného stanovami nebo prokuristu.“.
63.
V § 25 se odstavec 2 zrušuje.
Dosavadní odstavce 3 až 13 se označují jako odstavce 2 až 12.
64.
V § 25 odst. 3 písm. c) na konci bodu 7 a v § 25 odst. 3 písm. d) na konci bodu 8 se slovo „nebo“ zrušuje.
65.
V § 25 odst. 3 písm. c) se na konci bodu 8 doplňuje slovo „nebo“ a bod 9, který zní:
„9.
při odběru elektřiny, kdy zákazník opakovaně bez vážného důvodu neumožnil přístup k měřicímu zařízení nebo neměřeným částem odběrného elektrického zařízení, přestože byl k umožnění přístupu za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení alespoň 15 dnů předem písemně nebo jiným prokazatelným způsobem vyzván,“.
66.
V § 25 odst. 3 se na konci písmene d) doplňují body 10 a 11, které znějí:
„10.
při provádění dispečerského řízení podle § 26 odst. 5, nebo
11.
neumožnil-li výrobce elektřiny opakovaně bez vážného důvodu přístup k měřicímu zařízení, přestože byl k umožnění přístupu za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení alespoň 15 dnů předem písemně nebo jiným prokazatelným způsobem vyzván,“.
67.
V § 25 odst. 3 písm. f) se slovo „zařízení“ zrušuje.
68.
V § 25 se na konci textu odstavce 7 doplňují slova „nebo při dispečerském řízení výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů energie podle § 26 odst. 5“.
69.
V § 25 odst. 10 písm. a) se za slovo „spolehlivého“ vkládají slova „a bezpečného“ a za slova „provozu distribuční soustavy“ se doplňují slova „nebo přenosové soustavy“.
70.
V § 25 odst. 10 písm. h) se za slovo „zajištění“ vkládají slova „bezpečného a spolehlivého provozu a“.
71.
V § 25a odstavce 3 až 5 znějí:
„(3)
Provozovatel distribuční soustavy musí přijmout vnitřním předpisem program rovného zacházení k vyloučení diskriminačního chování (dále jen „program rovného zacházení“), kterým stanoví
a)
opatření k vyloučení diskriminačního jednání provozovatele distribuční soustavy ve vztahu k účastníkům trhu s elektřinou, kteří nejsou součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele s provozovatelem distribuční soustavy,
b)
povinnosti a práva zaměstnanců provozovatele distribuční soustavy ke splnění účelů programu rovného zacházení.
(4)
Provozovatel distribuční soustavy jmenuje nebo jinak obsazuje auditora programu. Provozovatel distribuční soustavy je povinen zajistit, aby auditor programu měl vytvořeny podmínky pro nezávislý výkon své funkce, zejména dostatečné pravomoci k plnění své funkce a dostatečné materiální a organizační podmínky. Způsob odměňování auditora programu nesmí být na újmu nezávislého výkonu jeho funkce.
(5)
Auditor programu je povinen dohlížet na provádění programu rovného zacházení. Auditor programu zpracovává a předkládá do 30. dubna následujícího kalendářního roku Energetickému regulačnímu úřadu a ministerstvu výroční zprávu o opatřeních přijatých k provádění programu rovného zacházení za uplynulý rok a zároveň ji zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup. Provozovatel distribuční soustavy je povinen poskytnout auditorovi programu veškeré informace a podklady nezbytné pro řádný výkon jeho činnosti a poskytnout jinou nezbytnou součinnost. Provozovatel distribuční soustavy je povinen seznámit s programem rovného zacházení statutární orgán nebo jeho členy, členy dozorčí rady a všechny zaměstnance.“.
72.
V § 25a se doplňuje odstavec 10, který zní:
„(10)
Provozovatel distribuční soustavy, je-li součástí vertikálně integrovaného podnikatele, musí jednat tak, aby neuvedl v omyl jiného účastníka trhu s elektřinou, pokud se jedná o možnost záměny s obchodníkem s elektřinou nebo s výrobcem elektřiny, který je součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele.“.
73.
V § 26 odstavec 1 zní:
„(1)
Technický dispečink provozovatele přenosové soustavy
a)
provádí dispečerské řízení přenosu elektřiny v přenosové soustavě a dispečerské řízení zdrojů poskytujících podpůrné služby k zajištění systémových služeb v přenosové soustavě a v distribučních soustavách v součinnosti s provozovatelem distribuční soustavy,
b)
zajišťuje dodržování pravidel propojení s elektrizačními soustavami ostatních států včetně rozhodování o využití přeshraničních vedení propojujících přenosovou soustavu s jinými soustavami v zahraničí; při rozhodování o využití přeshraničních vedení propojujících přenosovou soustavu s jinými soustavami v zahraničí musí technický dispečink provozovatele přenosové soustavy přihlížet k technickým omezením přenosové soustavy a propojených soustav v zahraničí,
c)
spolupracuje při provádění dispečerského řízení přenosu elektřiny v přenosové soustavě s provozovateli propojených soustav v zahraničí.“.
74.
V § 26 odst. 2 se slovo „výroby“ nahrazuje slovy „výroben elektřiny“.
75.
V § 26 se za odstavec 4 vkládají nové odstavce 5 a 6, které včetně poznámky pod čarou č. 5a znějí:
„(5)
Technický dispečink provozovatele přenosové soustavy a technické dispečinky provozovatelů distribučních soustav jsou v případě ohrožení bezpečného a spolehlivého provozu elektrizační soustavy a po využití dostupných tržních mechanismů zajišťovaných operátorem trhu a provozovatelem přenosové soustavy oprávněny při dispečerském řízení v nezbytné míře dočasně omezovat výrobu elektřiny ve výrobnách elektřiny. Omezení výroby elektřiny ve výrobnách s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla může být prováděno nejvýše v rozsahu neohrožujícím dodávky tepla. Omezení výroby elektřiny ve výrobnách elektřiny z obnovitelných zdrojů energie dle zvláštního zákona5a) může být prováděno pouze za náhradu dle odstavce 6.
(6)
Provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy, jehož technický dispečink omezil při dispečerském řízení výrobu elektřiny ve výrobně elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, je povinen poskytnout příslušnému výrobci elektřiny náhradu za neodebranou elektřinu ve výši odpovídající celkovému příjmu výrobce po odečtu nákladů za nevyrobenou elektřinu, kterého by dosáhl v případě neomezení výroby. V případě sporu o výši náhrady rozhoduje Energetický regulační úřad.
5a)
Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů).“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 7.
76.
V § 28 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno l), které zní:
„l)
při uplatnění práva na volbu dodavatele podle odstavce 1 písm. e) dodržovat sjednanou délku výpovědní doby, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou.“.
77.
V § 30 odst. 2 se písmena c) a d) zrušují.
Dosavadní písmena e) až m) se označují jako písmena c) až k).
78.
V § 30 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena l) a m), která znějí:
„l)
zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup Kontrolní seznam evropského spotřebitele energie o právech spotřebitele vypracovaný Komisí a zveřejněný Energetickým regulačním úřadem a informovat své zákazníky o možnosti se s Kontrolním seznamem evropského spotřebitele energie seznámit,
m)
v případě uplatnění práva zákazníka na změnu dodavatele elektřiny sdělit zákazníkovi, který podal výpověď ze smlouvy, jejímž předmětem je dodávka elektřiny, datum ukončení této smlouvy, pokud informace o začátku a délce výpovědní doby není uvedena v jeho obchodních podmínkách.“.
79.
Za § 30 se vkládají nové § 30a až 30d, které včetně nadpisů znějí:
㤠30a
Výstavba výrobny elektřiny
(1)
Výstavba výrobny elektřiny o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 1 MW a více je možná pouze na základě udělené státní autorizace na výstavbu výrobny elektřiny (dále jen „autorizace“). Za celkový instalovaný elektrický výkon výrobny elektřiny se považuje součet hodnot instalovaných výkonů výrobních jednotek v místě připojení do elektrizační soustavy.
(2)
O udělení autorizace rozhoduje ministerstvo na základě písemné žádosti.
(3)
Autorizace se uděluje na základě posouzení předpokládané výrobny elektřiny
a)
souladu se státní energetickou koncepcí,
b)
souladu s Národním akčním plánem pro energii z obnovitelných zdrojů,
c)
souladu s plánem rozvoje sítí,
d)
umístění výrobny elektřiny,
e)
použitých primárních zdrojů energie,
f)
energetické účinnosti výrobny elektřiny,
g)
dopadu na bezpečný a spolehlivý provoz elektrizační soustavy,
h)
finančních předpokladů žadatele k výstavbě výrobny elektřiny,
i)
bezpečnosti osob a majetku,
j)
bezpečnosti dodávek elektřiny,
k)
úrovně očekávané budoucí poptávky po elektřině,
l)
vlivu výrobny elektřiny na zajištění rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny.
(4)
Autorizaci lze převést na jinou osobu pouze se souhlasem ministerstva za předpokladu splnění ustanovení odstavce 3.
(5)
Ministerstvo je v případech, v nichž uděluje autorizaci, dotčeným orgánem státní správy v územním řízení.
§ 30b
Žádost o udělení autorizace
(1)
Písemná žádost o udělení autorizace obsahuje
a)
harmonogram přípravy výstavby výrobny elektřiny obsahující předpokládané termíny vydání rozhodnutí o umístění stavby, stavebního povolení, připojení k přenosové soustavě nebo přepravní soustavě nebo distribuční soustavě elektřiny nebo distribuční soustavě plynu, případně zahájení zkušebního provozu a kolaudačního souhlasu,
b)
základní údaje o výrobně elektřiny včetně instalovaného výkonu, druhu výrobny a energetické účinnosti,
c)
předpokládané umístění výrobny elektřiny,
d)
údaje o palivu nebo o jiných použitých zdrojích energie,
e)
vyjádření provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy o zajištění systémových služeb a o vlivu na bezpečnost a spolehlivost provozu elektrizační soustavy,
f)
doklady prokazující finanční předpoklady k výstavbě výrobny elektřiny,
g)
údaje o charakteru provozu výrobny elektřiny a o předpokládaném ročním využití instalovaného výkonu,
h)
vyjádření operátora trhu o vlivu výrobny elektřiny na zajištění rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu a na naplňování cílů Národního akčního plánu pro energii z obnovitelných zdrojů.
(2)
Finančními předpoklady se rozumí schopnost žadatele o udělení autorizace finančně zabezpečit výstavbu výrobny elektřiny.
(3)
Finanční předpoklady se prokazují obchodním majetkem a objemem dostupných finančních prostředků, účetní závěrkou ověřenou auditorem včetně její přílohy v úplném rozsahu v případě, že žadatel v předchozím účetním období vykonával podnikatelskou činnost.
§ 30c
Rozhodnutí o udělení autorizace
(1)
Rozhodnutí o udělení autorizace obsahuje
a)
základní údaje o výrobně elektřiny včetně instalovaného výkonu, druhu výrobny a energetické účinnosti,
b)
údaj o umístění výrobny elektřiny,
c)
údaje o palivu nebo jiných použitých zdrojích energie,
d)
podmínky platnosti autorizace, zejména k zajištění podpůrných služeb včetně vlivu výrobny elektřiny na bezpečný a spolehlivý provoz elektrizační soustavy.
(2)
Držitel autorizace je povinen bezodkladně oznámit ministerstvu veškeré změny údajů uvedených v žádosti o udělení autorizace či jiné závažné skutečnosti vztahující se k udělené autorizaci.
(3)
Ministerstvo vede evidenci vydaných autorizací.
§ 30d
Zánik autorizace
(1)
Autorizace zaniká
a)
v případě, že držitel autorizace nepožádá o vydání územního rozhodnutí podle zvláštního zákona nejpozději
1.
do 3 let od nabytí právní moci rozhodnutí o udělení autorizace u výroben elektřiny s instalovaným výkonem do 100 MW, nebo
2.
do 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí o udělení autorizace u výroben elektřiny s instalovaným výkonem 100 MW a více,
b)
v případě zastavení územního řízení nebo zamítnutí žádosti o vydání územního rozhodnutí dnem nabytí právní moci takového rozhodnutí,
c)
u fyzických osob smrtí nebo prohlášením za mrtvého, pokud držitel autorizace dosud nepožádal o vydání územního rozhodnutí podle zvláštního zákona,
d)
vydáním rozhodnutí o úpadku ohledně majetku držitele autorizace nebo jestliže byl insolvenční návrh zamítnut proto, že majetek držitele autorizace nepostačuje k úhradě nákladů insolvenčního řízení včetně vstupu držitele autorizace do likvidace, dnem nabytí právní moci takového rozhodnutí, nebo
e)
zánikem právnické osoby, která je držitelem autorizace.
(2)
Ministerstvo autorizaci zruší
a)
pro závažné neplnění podmínek autorizace, nebo
b)
na základě žádosti držitele autorizace.“.
80.
V § 32 se doplňuje odstavec 7, který zní:
„(7)
Zařízení pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla s instalovaným elektrickým výkonem do 10 MW může umožnit po určitou část roku oddělenou výrobu elektřiny.“.
81.
V § 43 se za slova „vedení je“ vkládají slova „v případě, že přímé vedení je elektricky propojeno s přenosovou soustavou nebo s distribuční soustavou,“.
82.
V § 47 odst. 2 se za slova „přeložky a“ vkládá slovo „předpokládanými“.
83.
V § 50 odst. 1 písm. c) se za slova „3 měsíce“ vkládají slova „která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi,“.
84.
V § 50 odst. 1 se na konci písmene f) čárka nahrazuje tečkou a písmeno g) se zrušuje.
85.
V § 50 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze“.
86.
V § 50 odst. 6 písm. b) se slovo „přenosové“ nahrazuje slovem „distribuční“.
87.
V § 50 se na konci odstavce 6 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní:
„f)
opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze.“.
88.
V § 51 odst. 1 písm. e) bodě 1, § 52 odst. 1 písm. d) bodě 1 a v § 74 odst. 1 písm. e) bodě 1 se slova „které nezaznamenalo“ nahrazují slovy „které prokazatelně nezaznamenalo“.
89.
V § 51 odst. 1 písm. e) bodě 3 se slova „které vykazuje“ nahrazují slovy „které prokazatelně vykazuje“.
90.
V § 51 odst. 1 písmeno g) zní:
„g)
odběr elektřiny bez smlouvy o zúčtování odchylek nebo smlouvy, jejímž předmětem je přenesení odpovědnosti za odchylku na subjekt zúčtování.“.
91.
V § 53 odst. 1 se písmeno e) zrušuje.
Dosavadní písmeno f) se označuje jako písmeno e).
92.
V § 57 odst. 1 písm. a) a odst. 8 písm. a), § 60 odst. 8 písm. k), § 62 odst. 1 písm. e) se slovo „podzemnímu“ zrušuje.
93.
V § 57 odst. 8 písm. c) se za slovo „poskytovat“ vkládají slova „jinému výrobci plynu nebo provozovateli zásobníku plynu,“.
94.
V § 57 odst. 8 písm. e), § 59 odst. 8 písm. m), § 60 odst. 8 písm. g) a v § 61 odst. 2 písm. a) se slovo „pětiletou“ nahrazuje slovem „desetiletou“ a na konci textu se doplňují slova „a provozovateli přepravní soustavy“.
95.
V § 57 odst. 8 písm. j) se za slovo „připojení“ doplňují slova „s výjimkou prokazatelného nedostatku volné kapacity; odmítnutí připojení k těžebnímu plynovodu musí mít písemnou formu a musí být odůvodněno,“.
96.
V § 58 odst. 1 se na konci písmene i) doplňují body 7 a 8, které znějí:
„7.
při odběru plynu, kdy zákazník opakovaně bez vážného důvodu neumožnil přístup k měřicímu zařízení nebo neměřeným částem odběrného plynového zařízení, přestože byl k umožnění přístupu za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení alespoň 15 dnů předem písemně nebo jiným prokazatelným způsobem vyzván, nebo
8.
v důsledku omezení nebo přerušení přepravy plynu provozovateli propojených přepravních soustav,“.
97.
V § 58 odst. 8 písm. b) se slovo „písemně“ zrušuje.
98.
V § 58 odst. 8 písm. d) se slovo „připojení“ nahrazuje slovy „přístupu k přepravní soustavě“ a za slova „volné kapacity“ se vkládají slova „pro přepravu plynu nebo při ohrožení bezpečného a spolehlivého provozu přepravní soustavy“.
99.
V § 58 odst. 8 písm. e) se za slovo „pro“ vkládají slova „připojení a“.
100.
V § 58 odst. 8 písmeno s) zní:
„s)
každoročně zpracovávat plán rozvoje přepravní soustavy včetně plánu investičního v rozsahu podle § 58k odst. 3 a po jeho schválení jej zveřejňovat; ustanovení § 58l odst. 5 se použije obdobně,“.
101.
V § 58 odst. 8 písm. t) se za slovem „soustavy“ slovo „a“ nahrazuje čárkou a za slovo „zveřejnění“ se doplňují slova „a vykonávat licencovanou činnost v souladu s Řádem provozovatele přepravní soustavy,“.
102.
V § 58 se na konci odstavce 8 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena w) až z), která znějí:
„w)
budovat dostatečnou přeshraniční kapacitu v souladu s plánem rozvoje přepravní soustavy a zajišťovat standard infrastruktury podle přímo použitelného předpisu Evropské unie21),
x)
spolupracovat s jinými provozovateli přepravních soustav na regionální úrovni zahrnující dva nebo více členských států za účelem přidělování přepravních kapacit a výměny informací týkajících se bezpečnosti provozování přepravní soustavy,
y)
nabízet odděleně vstupní a výstupní kapacitu na jednotlivých vstupních bodech do přepravní soustavy a výstupních bodech z přepravní soustavy,
z)
účtovat odděleně platby za vstupní a výstupní kapacitu na jednotlivých vstupních bodech do přepravní soustavy a výstupních bodech z přepravní soustavy.“.
103.
V § 58 se doplňuje odstavec 9, který zní:
„(9)
Právnická osoba založená za účelem spolupráce podle odstavce 8 písm. x) je povinna přijmout a provádět vnitřním předpisem program rovného zacházení, pokud se na založení nebo činnosti této právnické osoby účastní provozovatel přepravní soustavy, který je součástí vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele. Ustanovení § 58i a 58j se použijí obdobně.“.
104.
§ 58a včetně nadpisu zní:
㤠58a
Oddělení provozovatele přepravní soustavy
(1)
Na provozovatele přepravní soustavy, který je součástí vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, se dále použijí ustanovení § 58b až 58m o nezávislém provozovateli přepravní soustavy. Tím není dotčeno právo provozovatele přepravní soustavy postupovat podle ustanovení § 58n upravující vlastnické oddělení provozovatele přepravní soustavy.
(2)
Vedle ustanovení § 58 se na provozovatele přepravní soustavy, na něhož se nevztahuje odstavec 1, použije ustanovení § 58n.“.
105.
Za § 58a se vkládají nové § 58b až 58n, které včetně nadpisů znějí:
㤠58b
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy
(1)
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy musí mít právní formu akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným nebo evropské společnosti.
(2)
Má-li nezávislý provozovatel přepravní soustavy právní formu akciové společnosti,
a)
vydává listinné akcie na jméno nebo akcie v zaknihované podobě,
b)
jeho statutární orgán má nejméně tři členy, přičemž jednání jménem společnosti se uskutečňuje nejméně dvěma členy společně; to neplatí, má-li akciová společnost právní formu evropské společnosti monistické struktury,
c)
stanovy vedle obecných náležitostí stanovených obchodním zákoníkem musí obsahovat rovněž úpravu základní organizační struktury, organizačního zajištění vnitřního řídicího a kontrolního systému.
(3)
Má-li nezávislý provozovatel přepravní soustavy právní formu společnosti s ručením omezeným,
a)
je povinen zřídit dozorčí radu,
b)
má nejméně 2 jednatele, přičemž k rozhodnutí o obchodním vedení společnosti se vyžaduje souhlas většiny jmenovaných jednatelů a jednání jménem společnosti se uskutečňuje alespoň dvěma jednateli společně,
c)
vydává stanovy, které musí obsahovat rovněž úpravu základní organizační struktury, organizačního zajištění vnitřního řídicího a kontrolního systému.
(4)
Statutární orgán nezávislého provozovatele přepravní soustavy musí být složen ze všech vedoucích zaměstnanců ve výkonné řídicí funkci v nejvyšší linii řízení nezávislého provozovatele přepravní soustavy.
§ 58c
Ustanovení statutárního orgánu nebo členů statutárního orgánu nezávislého provozovatele přepravní soustavy a jejich odvolání
(1)
Členy statutárního orgánu nebo statutární orgán jmenuje nebo volí a odvolává dozorčí rada nezávislého provozovatele přepravní soustavy. Dozorčí rada dále schvaluje uzavření smluv o výkonu funkce člena statutárního orgánu nebo statutárního orgánu a uzavření jiných smluv, kterými se upravují podmínky při výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu.
(2)
Funkční období statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu nezávislého provozovatele přepravní soustavy je 5 let. Stanovy nezávislého provozovatele přepravní soustavy mohou zkrátit délku funkčního období statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu, nejvýše však o dva roky. Odvolat statutární orgán nebo člena statutárního orgánu před uplynutím funkčního období je možné pouze z důvodu hrubého porušení povinností spojených s výkonem jeho funkce.
(3)
Ke jmenování nebo volbě a odvolání statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu nezávislého provozovatele přepravní soustavy podle odstavce 1 je třeba schválení Energetického regulačního úřadu. Pokud Energetický regulační úřad jmenování nebo volbu statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu neschválí, taková osoba se statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu nezávislého provozovatele přepravní soustavy nestane, i když tak rozhodla dozorčí rada. Pokud Energetický regulační úřad neschválí odvolání statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu, jeho funkce rozhodnutím dozorčí rady nezaniká.
(4)
Energetický regulační úřad rozhoduje o schválení uzavření smlouvy o výkonu funkce člena statutárního orgánu nebo statutárního orgánu a uzavření jiné smlouvy, kterou se upravují podmínky při výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu podle odstavce 1, a o schválení jejich změn.
(5)
Ve smlouvě o výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu nebo v jiné smlouvě, která upravuje podmínky při výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu, musí být sjednány podmínky výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu, a to včetně odměňování nebo poskytování jiného plnění ve prospěch statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu nebo podmínek výkonu funkce.
(6)
Poskytování jiného plnění ve prospěch statutárního orgánu nebo členů statutárních orgánů než sjednaného ve smlouvách podle odstavce 5 se zakazuje. Ustanovení § 187 odst. 1 písm. g) obchodního zákoníku se ve vztahu ke členům statutárního orgánu nepoužije.
§ 58d
Nezávislost statutárních orgánů, členů statutárních orgánů a zaměstnanců nezávislého provozovatele přepravní soustavy
(1)
Statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu nezávislého provozovatele přepravní soustavy nemůže být osoba, která v posledních 3 letech přede dnem jejího jmenování
a)
vykonávala kteroukoli ze srovnatelných funkcí v jiné osobě odlišné od nezávislého provozovatele přepravní soustavy, která je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy nebo která vykonává kontrolu nad osobou, která je součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy, nebo pro takovou jinou osobu vykonávala jinou práci v pracovněprávním nebo jiném obdobném vztahu,
b)
vykonávala kteroukoli ze srovnatelných funkcí v jiné osobě odlišné od nezávislého provozovatele přepravní soustavy nebo se účastnila na podnikání osoby, která vstupovala do obchodních vztahů s jinými osobami, které jsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy nebo s osobou, která vykonává kontrolu nad osobou, která je součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy; obchodním vztahem není nákup plynu pro vlastní spotřebu,
c)
vykonávala podnikatelskou činnost, při které přímo či zprostředkovaně vstupovala do obchodních vztahů s jinými osobami odlišnými od nezávislého provozovatele přepravní soustavy, které jsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy, nebo s osobou vykonávající kontrolu nad osobou, která je součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy; obchodním vztahem není nákup plynu pro vlastní spotřebu,
d)
zprostředkovávala nebo obstarávala obchody pro jiné osoby odlišné od nezávislého provozovatele přepravní soustavy, které jsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy, nebo pro osobu vykonávající kontrolu nad osobou, která je součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy.
(2)
Omezení podle odstavce 1 se vztahují na nadpoloviční většinu všech statutárních orgánů nebo členů statutárního orgánu a nadpoloviční většinu všech osob přímo podřízených vedoucím zaměstnancům podle ustanovení § 58b odst. 4 v záležitostech týkajících se provozu, údržby a rozvoje přepravní soustavy. Ostatními statutárními orgány, členy statutárního orgánu nebo osobami přímo podřízenými vedoucím zaměstnancům podle ustanovení § 58b odst. 4 v záležitostech týkajících se provozu, údržby a rozvoje přepravní soustavy nemohou být osoby, které v posledních 6 měsících přede dnem jmenování nebo jiného ustavení do funkce vykonávaly kteroukoli ze srovnatelných funkcí v jiné osobě odlišné od nezávislého provozovatele přepravní soustavy, která je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy, nebo pro takovou osobu vykonávaly jinou práci v pracovněprávním nebo jiném obdobném vztahu.
(3)
Ustanovení odstavce 1 se obdobně použije pro statutární orgán, člena statutárního orgánu nebo zaměstnance přímo podřízeného vedoucím zaměstnancům podle ustanovení § 58b odst. 4 v záležitostech týkajících se provozu, údržby a rozvoje přepravní soustavy po dobu výkonu jejich funkčního období nebo trvání pracovněprávního vztahu k nezávislému provozovateli přepravní soustavy.
(4)
Statutární orgány, členové statutárního orgánu, osoby přímo podřízené vedoucím zaměstnancům podle ustanovení § 58b odst. 4 v záležitostech týkajících se provozu, údržby a rozvoje přepravní soustavy se dále nesmí účastnit na podnikání jiné osoby, která je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy, nebo nabýt vůči takové osobě právo na podíl na zisku či jiné obdobné plnění. Plnění ve prospěch statutárního orgánu, člena statutárního orgánu ani odměna za práci zaměstnanců nezávislého provozovatele přepravní soustavy přímo podřízených vedoucím zaměstnancům podle ustanovení § 58b odst. 4 v záležitostech týkajících se provozu, údržby nebo rozvoje přepravní soustavy nesmí jakýmkoli způsobem záviset na hospodářských výsledcích jiných osob než nezávislého provozovatele přepravní soustavy.
(5)
Statutární orgány, členové statutárního orgánu nebo zaměstnanci přímo podřízení vedoucím zaměstnancům podle ustanovení § 58b odst. 4 v záležitostech týkajících se provozu, údržby a rozvoje přepravní soustavy, jsou povinni se po dobu 4 let ode dne odvolání z funkce nebo pracovního místa nebo jiného ukončení výkonu funkce zdržet
a)
výkonu kterékoli ze srovnatelných funkcí v jiné osobě, která je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy nebo která vykonává kontrolu nad osobou, která je součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy, nebo výkonu jiné práce pro takovou osobu v pracovněprávním nebo jiném obdobném vztahu,
b)
výkonu kterékoli ze srovnatelných funkcí v osobě, která vstupuje do obchodních vztahů s jinými osobami, které jsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy, nebo s osobou vykonávající kontrolu nad osobou, která je součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy,
c)
účasti jako společník nebo akcionář na podnikání osoby, která vstupuje do obchodních vztahů s jinými osobami, které jsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy, nebo s osobou vykonávající kontrolu nad osobou, která je součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy,
d)
výkonu podnikatelské činnosti, při které by jako podnikatel vstupoval přímo či zprostředkovaně do obchodních vztahů s jinými osobami, které jsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy, nebo s osobou vykonávající kontrolu nad osobou, která je součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy,
e)
zprostředkování nebo obstarávání jakýchkoliv obchodů pro jiné osoby, které jsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy, nebo pro osobu vykonávající kontrolu nad osobou, která je součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy.
(6)
Za obchodní vztah podle odstavců 1 a 5 se nepovažuje smluvní vztah uzavřený podle § 72.
§ 58e
Dozorčí rada nezávislého provozovatele přepravní soustavy
(1)
Do působnosti dozorčí rady nezávislého provozovatele přepravní soustavy vedle působnosti stanovené obchodním zákoníkem náleží rozhodování o všech záležitostech společnosti, které mají podstatný dopad na hodnotu podílů společníků nezávislého provozovatele přepravní soustavy. Dozorčí rada zejména
a)
schvaluje roční a dlouhodobé finanční plány,
b)
stanoví možnou úroveň zadluženosti,
c)
schvaluje návrh na rozdělení zisku určeného k výplatě společníkům předkládaný valné hromadě.
(2)
Rozhodnutí přijatá dozorčí radou v rozsahu její působnosti podle odstavce 1 jsou pro statutární orgán nezávislého provozovatele přepravní soustavy závazná. Dozorčí rada však nesmí udělovat statutárnímu orgánu pokyny ohledně obchodního vedení společnosti, provozu nebo údržby přepravní soustavy a v záležitostech týkajících se přípravy desetiletého plánu rozvoje soustavy podle § 58k. Ustanovení stanov, kterými se vyhrazuje rozhodování o těchto záležitostech společnosti do působnosti dozorčí rady, jsou neplatná. Ustanovení § 133 odst. 2 a § 191 odst. 2 obchodního zákoníku se nepoužije.
(3)
K volbě takového počtu členů dozorčí rady, který je o jeden nižší než polovina všech členů dozorčí rady, a k uzavření smluv o výkonu funkce těchto členů dozorčí rady nebo uzavření jiných smluv, které upravují podmínky při výkonu funkce těchto členů dozorčí rady, a k jejich změně je třeba schválení Energetického regulačního úřadu. Schválení Energetickým regulačním úřadem podléhá volba těch členů dozorčí rady nebo v případě evropské společnosti členů správní rady, kteří jsou voleni valnou hromadou.
(4)
Pokud Energetický regulační úřad volbu člena dozorčí rady podle odstavce 3 za podmínek stanovených tímto zákonem neschválí, taková osoba se členem dozorčí rady nezávislého provozovatele přepravní soustavy nestane, i když tak rozhodla valná hromada nezávislého provozovatele přepravní soustavy.
(5)
Je-li složení členů dozorčí rady v rozporu s odstavcem 3, má se za to, že dozorčí rada není schopna plnit funkce dozorčí rady.
(6)
Pro délku funkčního období člena dozorčí rady, možnost jejího zkrácení prostřednictvím stanov a odvolání člena dozorčí rady před uplynutím funkčního období platí ustanovení § 58c odst. 2 obdobně.
(7)
Pro členy dozorčí rady, k jejichž volbě je třeba schválení Energetického regulačního úřadu, platí ustanovení § 58d odst. 1, 4 až 6 obdobně.
(8)
K odvolání člena dozorčí rady je třeba schválení Energetického regulačního úřadu. Pokud Energetický regulační úřad odvolání člena dozorčí rady neschválí, jeho funkce rozhodnutím valné hromady nezaniká.
§ 58f
Řízení o schválení ustanovení statutárního orgánu, členů statutárního orgánu a členů dozorčí rady nezávislého provozovatele přepravní soustavy a jejich odvolání
(1)
V řízení o schválení jmenování, volby nebo odvolání statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo člena dozorčí rady nebo schválení uzavření smlouvy o výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo člena dozorčí rady nebo uzavření jiné smlouvy, která upravuje podmínky při výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo člena dozorčí rady, nebo jejich změny vydá Energetický regulační úřad rozhodnutí do 3 týdnů od doručení úplné žádosti.
(2)
Pokud Energetický regulační úřad nevydá rozhodnutí ve lhůtě podle odstavce 1, platí, že uplynutím této lhůty Energetický regulační úřad jmenování, volbu nebo odvolání statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo člena dozorčí rady anebo smlouvu podle odstavce 1 schválil.
(3)
Energetický regulační úřad neschválí jmenování nebo volbu statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo člena dozorčí rady, u kterého vzhledem k jeho dosavadní odborné činnosti a navrhovaným podmínkám výkonu funkce existují důvodné pochybnosti, zda by vykonával funkci řádně a nezávisle, zejména na jiných zájmech netýkajících se plnění povinností nezávislého provozovatele přepravní soustavy.
(4)
Energetický regulační úřad neschválí uzavření smlouvy o výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo člena dozorčí rady nebo uzavření jiné smlouvy, která upravuje podmínky při výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo člena dozorčí rady, nebo jejich změnu tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všem okolnostem lze mít za to, že navrhované podmínky výkonu funkce nebo jejich změny neumožní statutárnímu orgánu, členovi statutárního orgánu nebo členovi dozorčí rady, aby vykonával funkci řádně a nezávisle.
(5)
Energetický regulační úřad odvolání statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo člena dozorčí rady před uplynutím jejich funkčního období neschválí, existují-li důvodné pochybnosti o splnění podmínek pro odvolání z funkce podle tohoto zákona.
§ 58g
Nezávislost provozovatele přepravní soustavy
(1)
Osoba, která je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, je oprávněna sama nebo prostřednictvím ovládané osoby držet podíl v nezávislém provozovateli přepravní soustavy, jen pokud sama nevyrábí plyn ani neobchoduje s plynem.
(2)
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy je oprávněn sám nebo prostřednictvím ovládané osoby držet podíl v dceřiné společnosti nebo vůči ní nabýt právo na podíl na zisku či jiné obdobné plnění, jen pokud tato dceřiná společnost nevyrábí plyn, neobchoduje s plynem a nevlastní zařízení na výrobu plynu.
(3)
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy rozhoduje nezávisle na jiných osobách, které jsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, o majetku nezbytném k provozu, udržování a rozvoji přepravní soustavy, včetně financování. Provozovatel přepravní soustavy je povinen zajistit dostatečné finanční zdroje pro řádnou a efektivní přepravu plynu. Oprávnění dozorčí rady podle § 58e tím není dotčeno.
(4)
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy je povinen nastavit svoji strukturu a organizaci, pravomoci a povinnosti vedoucích statutárních orgánů nebo členů statutárních orgánů, práva a povinnosti vedoucích zaměstnanců, systém řízení a vnitřní kontroly tak, aby byla zajištěna nezávislost výkonu práv a povinností nezávislého provozovatele přepravní soustavy na ostatních osobách, které jsou součástí téhož koncernu. Vnitřní předpisy podle věty první je nezávislý provozovatel přepravní soustavy povinen předložit Energetickému regulačnímu úřadu bez zbytečného odkladu po jejich přijetí.
(5)
Osoba nebo osoby, které jsou součástí téhož koncernu, jsou povinny ve vztahu k nezávislému provozovateli přepravní soustavy zdržet se jednání nebo udělování pokynů ohledně činností nezávislého provozovatele přepravní soustavy a provozu přepravní soustavy, kterým by
a)
přímo nebo nepřímo ovlivňovaly chování nezávislého provozovatele přepravní soustavy, které má dopad na soutěž na trhu s plynem,
b)
přímo nebo nepřímo ovlivňovaly přípravu a zpracování desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy podle § 58k, nebo
c)
jiným způsobem ohrozily nezávislost provozovatele přepravní soustavy anebo plnění jeho povinností.
(6)
Uzavření jakékoli obchodní smlouvy mezi nezávislým provozovatelem přepravní soustavy a jinou osobou, která je součástí téhož koncernu, podléhá schválení Energetickým regulačním úřadem. Energetický regulační úřad uzavření smlouvy schválí, pokud provozovatel přepravní soustavy prokáže, že smlouva byla sjednána za podmínek obvyklých v obchodním styku a sjednání smlouvy nemůže vést k porušení povinnosti podle § 58h odst. 9. Pokud nezávislý provozovatel přepravní soustavy uzavře smlouvu s jinou osobou, která je součástí téhož koncernu, v zadávacím řízení podle zákona o veřejných zakázkách, má se za to, že je smlouva sjednána za podmínek obvyklých v obchodním styku.
(7)
Ustanovení odstavce 6 se nepoužije pro smlouvy, jejichž předmětem jsou služby podle § 58h odst. 6 a činnosti podle § 58 odst. 1 písm. j).
(8)
Provozovatel přepravní soustavy je povinen vést záznamy o obchodních smlouvách uzavřených s jinými osobami, které jsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, a průběhu jejich plnění, a na vyžádání je zpřístupnit nebo poskytnout Energetickému regulačnímu úřadu.
§ 58h
Požadavky na zdroje nezávislého provozovatele přepravní soustavy a jeho samostatnost
(1)
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy musí mít dostatečné lidské, technické, materiální a finanční zdroje potřebné pro provádění přepravy plynu a plnění všech souvisejících povinností. Za tímto účelem je nezávislý provozovatel přepravní soustavy povinen zejména:
a)
vlastnit přepravní soustavu a další majetek nezbytný pro provádění přepravy plynu, s výjimkou zařízení, pro která byla udělena výjimka podle § 67a,
b)
zaměstnávat takový počet zaměstnanců, který umožňuje řádné provádění přepravy plynu,
c)
mít v rozsahu schváleném dozorčí radou přístup k finančním zdrojům osob, které jsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, z nichž plánuje financovat rozvoj nebo obnovu přepravní soustavy, a to v přiměřené lhůtě po podání příslušné žádosti.
(2)
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy informuje Energetický regulační úřad o finančních zdrojích, které má k dispozici pro plánovaný rozvoj nebo obnovu přepravní soustavy, a podmínkách jejich využití, a to vždy k 30. červnu kalendářního roku.
(3)
Provádění přepravy plynu podle odstavce 1 dále zahrnuje:
a)
zastupování nezávislého provozovatele přepravní soustavy navenek včetně jednání vůči Energetickému regulačnímu úřadu,
b)
jednání nezávislého provozovatele přepravní soustavy ve všech věcech souvisejících s jeho účastí v Evropské síti provozovatelů přepravních soustav podle Nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám,
c)
výkon činností spojených s umožněním přístupu do přepravní soustavy,
d)
vybírání plateb souvisejících s provozováním přepravní soustavy, včetně plateb za přístup do přepravní soustavy a za pomocné služby, zejména za vyrovnávání odchylek,
e)
provoz, údržbu a rozvoj přepravní soustavy,
f)
investiční plánování, zajišťující dlouhodobou bezpečnost a dlouhodobou schopnost přepravní soustavy uspokojovat přiměřenou poptávku,
g)
výkon činností spojených s případnou účastí provozovatele přepravní soustavy v právnické osobě založené společně s jinými provozovateli přepravních soustav, subjekty organizujícími burzy pro obchodování s plynem nebo jinými subjekty za účelem vytváření a rozvoje regionálních trhů nebo jiných činností podporujících liberalizaci trhu s plynem a
h)
výkon vnitropodnikových činností včetně právních služeb, vedení účetnictví nebo provozu informačních systémů.
(4)
Nezávislému provozovateli přepravní soustavy se zakazuje vykonávat přepravu plynu s využitím služeb jiné osoby, která je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy, nebo jejích zaměstnanců, s výjimkou služeb sloužících k zajištění provozuschopnosti přepravní soustavy zadaných jako veřejná zakázka.
(5)
Nezávislému provozovateli přepravní soustavy se zakazuje přidělovat své zaměstnance k výkonu práce k jiné osobě, která je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele.
(6)
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy je oprávněn poskytovat služby jiné osobě, která je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele pouze s předchozím souhlasem Energetického regulačního úřadu. Energetický regulační úřad souhlas udělí, pokud nezávislý provozovatel přepravní soustavy doloží, že
a)
poskytování takových služeb nevede k diskriminaci ostatních účastníků trhu s plynem nebo jiných osob, které nejsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele,
b)
využití služeb je za stejných podmínek dostupné i jiným účastníkům trhu s plynem nebo jiným osobám, které nejsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele,
c)
poskytování takových služeb nenaruší nebo neomezí hospodářskou soutěž na trhu s plynem ani takové soutěži nebrání.
(7)
K posouzení splnění předpokladu podle odstavce 6 písm. c) si Energetický regulační úřad vyžádá vyjádření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
(8)
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy nesmí svou firmou, ve svých sděleních nebo v rámci uplatňování své ochranné známky jednat tak, aby docházelo k jeho záměně s jinou osobou, která je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele. Nezávislý provozovatel přepravní soustavy nesmí vykonávat činnost v obchodních prostorách, ve kterých vykonává činnost jiná osoba, která je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele.
(9)
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy musí být informačně oddělen od jiných osob, které jsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele.
(10)
Nezávislému provozovateli přepravní soustavy se zakazuje sdílet s jinou osobou, která je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, bezpečnostní systémy, systémy pro kontrolu přístupu a jiné informační systémy. Tento zákaz se nevztahuje na systémy, jejichž provozovatelem je nezávislý provozovatel přepravní soustavy nebo osoba, která není součástí téhož koncernu jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy, a u nichž nezávislý provozovatel přepravní soustavy zajistí, aby při provozu těchto systémů byla dodržována povinnost podle odstavce 9.
(11)
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy nesmí využívat službu poskytovatele služeb souvisejících s provozem nebo správou bezpečnostních systémů, systémů pro kontrolu přístupu nebo jiných informačních systémů, jestliže tuto službu stejného poskytovatele užívá jiná osoba, která je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele. Tento zákaz se nevztahuje na služby, jejichž poskytovatel není součástí téhož koncernu jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy, a u nichž nezávislý provozovatel přepravní soustavy zajistí, aby při poskytování těchto služeb byla dodržována povinnost podle odstavce 9.
(12)
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy je povinen zajistit provedení povinného auditu pouze auditorem, který ve stejném účetním období neprovádí povinné audity jiných osob, které jsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele.
§ 58i
Program rovného zacházení nezávislého provozovatele přepravní soustavy a dohled nad jeho prováděním
(1)
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy je povinen přijmout vnitřním předpisem program rovného zacházení a zveřejnit jej způsobem umožňujícím dálkový přístup. Program rovného zacházení stanoví
a)
opatření k vyloučení diskriminačního jednání nezávislého provozovatele přepravní soustavy ve vztahu k účastníkům trhu s plynem, kteří nejsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele s provozovatelem přepravní soustavy,
b)
povinnosti a práva zaměstnanců nezávislého provozovatele přepravní soustavy ke splnění účelů programu rovného zacházení.
(2)
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy je povinen zajistit řádné provádění programu rovného zacházení.
(3)
Program rovného zacházení schvaluje Energetický regulační úřad. Energetický regulační úřad program rovného zacházení schválí, pokud na základě posouzení jeho obsahu má za to, že povede k vyloučení diskriminačního jednání nezávislého provozovatele přepravní soustavy.
(4)
Na provádění programu rovného zacházení a na dodržování právních povinností souvisejících s jeho prováděním dohlíží auditor programu.
§ 58j
Auditor programu nezávislého provozovatele přepravní soustavy
(1)
Auditora programu jmenuje nebo jinak ustanoví a odvolává dozorčí rada. O uzavření smlouvy, která upravuje podmínky výkonu funkce auditora programu včetně délky funkčního období a podmínky odvolání z funkce, rozhoduje dozorčí rada. Jmenování nebo jiné ustanovení auditora programu do funkce a jeho odvolání z funkce a uzavření smlouvy podle předchozí věty podléhá schválení Energetickým regulačním úřadem.
(2)
Energetický regulační úřad jmenování nebo jiné ustanovení auditora programu neschválí v případě, že auditor programu není odborně způsobilý k výkonu funkce nebo nezávislý na provozovateli přepravní soustavy a jiných zájmech netýkajících se plnění povinností nezávislého provozovatele přepravní soustavy; v případě jmenování nebo jiného ustanovení právnické osoby se má za to, že právnická osoba je odborně způsobilá, pokud podmínku odborné způsobilosti splňuje ustanovený odpovědný zástupce. Energetický regulační úřad neschválí uzavření smlouvy, která upravuje podmínky výkonu funkce auditora programu, pokud navrhované podmínky výkonu funkce neumožní nezávislý výkon jeho funkce na provozovateli přepravní soustavy nebo na jiných zájmech netýkajících se plnění povinností nezávislého provozovatele přepravní soustavy.
(3)
Energetický regulační úřad odvolání auditora programu neschválí, existují-li důvodné pochybnosti ohledně splnění podmínek pro odvolání z funkce podle schválené smlouvy, která upravuje podmínky výkonu funkce auditora programu.
(4)
Pokud Energetický regulační úřad jmenování nebo jiné ustanovení auditora programu neschválí, platí, že auditor programu nebyl ustaven. Pokud Energetický regulační úřad odvolání auditora programu neschválí, jeho funkce rozhodnutím dozorčí rady nezaniká.
(5)
Pro auditora programu nebo odpovědného zástupce auditora programu, je-li auditor programu právnická osoba, platí ustanovení § 58d odst. 1, 4 až 6 obdobně. Auditor programu, jedná-li se o právnickou osobu, nesmí být součástí téhož koncernu jako provozovatel přepravní soustavy.
(6)
Auditor programu je povinen
a)
dohlížet nad prováděním programu rovného zacházení,
b)
dohlížet nad plněním povinnosti nezávislého provozovatele přepravní soustavy podle § 58 odst. 8 písm. r) a podle § 58h odst. 9,
c)
vyhotovit a zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup výroční zprávu o opatřeních přijatých k provádění programu rovného zacházení a předložit ji Energetickému regulačnímu úřadu a ministerstvu,
d)
podávat Energetickému regulačnímu úřadu, nejméně jednou za půl roku, zprávy o provádění programu rovného zacházení a o plnění povinností auditora programu,
e)
podávat dozorčí radě zprávy a doporučení týkající se programu rovného zacházení a jeho provádění,
f)
oznámit Energetickému regulačnímu úřadu závažná porušení právních předpisů a vnitřních předpisů upravujících program rovného zacházení a jeho provádění,
g)
podávat Energetickému regulačnímu úřadu zprávy o obchodních a finančních vztazích mezi nezávislým provozovatelem přepravní soustavy a ostatními osobami, které jsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele,
h)
předkládat Energetickému regulačnímu úřadu návrhy předkládané k rozhodnutí dozorčí radě nezávislého provozovatele přepravní soustavy týkající se desetiletého investičního plánu a konkrétních investic do soustavy a rozhodnutí dozorčí rady o těchto návrzích,
i)
sledovat dodržování programu rovného zacházení právnické osoby podle § 58 odst. 9.
(7)
Pokud ovládající osoba nebo osoby, které jsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, hlasováním na valné hromadě nebo prostřednictvím hlasování členů dozorčí rady prosadí odmítnutí nebo odložení realizace investice do soustavy, která měla být podle desetiletého plánu rozvoje soustavy podle § 58k realizována v období následujících 3 let, je auditor programu povinen takovou skutečnost oznámit Energetickému regulačnímu úřadu.
(8)
Auditor programu má právo účastnit se jednání valné hromady, zasedání statutárního orgánu nebo schůze jednatelů, na nichž se rozhoduje o záležitostech náležejících do obchodního vedení, a zasedání dozorčí rady, popřípadě jiných orgánů zřízených stanovami. Auditor programu je povinen účastnit se jednání a zasedání orgánů společnosti podle věty první, je-li předmětem jednání nebo zasedání orgánů společnosti projednávání a rozhodování o
a)
podmínkách přístupu do soustavy podle Nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám, zejména pokud jde o tarify, služby přístupu třetích stran, přidělování kapacit a řešení nedostatku kapacity, transparentnost, vyrovnávání a sekundární trhy,
b)
opatřeních ohledně provozu, údržby a rozvoje přepravní soustavy, včetně investic do nových připojení k přepravní soustavě, rozšíření přepravní kapacity a efektivnějšího využití stávající přepravní kapacity přepravní soustavy,
c)
pořízení nebo prodeji plynu k zajištění rovnováhy mezi množstvím plynu vstupujícím a vystupujícím z plynárenské soustavy.
(9)
Auditor programu má právo nahlížet do všech dokladů a zápisů týkajících se činnosti nezávislého provozovatele přepravní soustavy nezbytných k výkonu jeho funkce. Auditor programu má právo bez předchozího ohlášení vstupovat do všech obchodních prostor nezávislého provozovatele přepravní soustavy. Nezávislý provozovatel přepravní soustavy je povinen poskytnout auditorovi programu veškeré informace a podklady nezbytné pro řádný výkon jeho funkce a jinou nezbytnou součinnost. Nezávislý provozovatel přepravní soustavy je povinen seznámit s programem rovného zacházení statutární orgán nebo jeho členy, členy dozorčí rady a všechny zaměstnance.
§ 58k
Desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy nezávislého provozovatele přepravní soustavy
(1)
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy je povinen každoročně do 31. října zpracovávat a předkládat ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu desetiletý plán rozvoje soustavy.
(2)
Při zpracování návrhu desetiletého plánu rozvoje soustavy vychází nezávislý provozovatel přepravní soustavy z dosavadní a předvídatelné budoucí nabídky plynu a poptávky po něm. Za tímto účelem nezávislý provozovatel přepravní soustavy provede analýzu vývoje výroby, dodávek, dovozu a vývozu plynu, přičemž zohlední investiční plány provozovatelů distribučních soustav připojených k přepravní soustavě, provozovatelů zásobníků plynu a plán rozvoje soustavy pro celou Evropskou unii podle Nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám.
(3)
Předmětem desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy jsou opatření přijímaná s cílem zajistit přiměřenou kapacitu přepravní soustavy, aby odpovídala požadavkům nezbytným pro zajištění bezpečnosti dodávek plynu. Desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy
a)
uvádí, které části přepravní soustavy je třeba v následujících deseti letech vybudovat nebo rozšířit,
b)
vymezuje veškeré investice do přepravní soustavy, o jejichž realizaci nezávislý provozovatel přepravní soustavy rozhodl, a nové investice, které je nutno realizovat v následujících třech letech,
c)
stanoví termíny realizace investic podle písmene b).
(4)
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy je povinen konzultovat návrh desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy se stávajícími a případnými budoucími uživateli přepravní soustavy, jejichž oprávněné zájmy mohou být desetiletým plánem rozvoje soustavy přímo dotčeny, a umožnit jim předkládat k návrhu připomínky. O konzultaci vede nezávislý provozovatel přepravní soustavy záznam.
(5)
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy předkládá desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy zpracovaný podle odstavců 2 a 3 spolu se záznamem konzultace podle odstavce 4 Energetickému regulačnímu úřadu.
(6)
Energetický regulační úřad konzultuje desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy. Za tímto účelem jej bez zbytečného odkladu po jeho obdržení zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to nejméně na 10 pracovních dnů. Oznámení o zveřejnění vyvěsí Energetický regulační úřad na úřední desce spolu s uvedením, kde je možné se s desetiletým plánem rozvoje přepravní soustavy seznámit a do kdy je možné uplatnit připomínky.
(7)
Stávající nebo případný budoucí uživatel přepravní soustavy, jehož oprávněné zájmy mohou být desetiletým plánem rozvoje přepravní soustavy přímo dotčeny, může u Energetického regulačního úřadu uplatnit k desetiletému plánu rozvoje přepravní soustavy připomínky s jejich odůvodněním. Připomínkami, které se desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy netýkají nebo které uplatní osoba, jejíž oprávněné zájmy nemohou být desetiletým plánem rozvoje přepravní soustavy přímo dotčeny, nebo připomínkami bez odůvodnění nebo uplatněnými po lhůtě se Energetický regulační úřad nezabývá. Výsledky vypořádání připomínek zveřejní Energetický regulační úřad způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(8)
Energetický regulační úřad posuzuje soulad desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy s požadavky na realizaci investic do přepravní soustavy uplatněnými v konzultačním procesu podle odstavců 6 a 7 a soulad s plánem rozvoje soustavy pro celou Evropskou unii podle Nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám. Při posuzování souladu desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy s plánem rozvoje soustavy pro celou Evropskou unii může Energetický regulační úřad konzultovat desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy s Agenturou.
(9)
Nezahrnuje-li desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy opodstatněné požadavky na realizaci investic do přepravní soustavy, je-li v rozporu s plánem rozvoje soustavy pro celou Evropskou unii nebo trpí-li jinými vadami, může Energetický regulační úřad provozovateli přepravní soustavy nařídit, aby desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy změnil nebo odstranil vady, a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu. Rozhodnutí o nařízení změny desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy nebo odstranění jiných vad obsahuje odůvodnění a je prvním úkonem v řízení.
(10)
Nerozhodne-li Energetický regulační úřad o nařízení změny desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy nebo odstranění jiných vad do 2 měsíců ode dne jeho předložení Energetickému regulační úřadu, platí, že desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy je úplný a bez vad. Po dobu vedení konzultace s Agenturou podle odstavce 8 lhůta neběží.
§ 58l
Opatření k uskutečnění investic podle desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy nezávislého provozovatele přepravní soustavy
(1)
Energetický regulační úřad sleduje a vyhodnocuje provádění desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy.
(2)
Pokud nezávislý provozovatel přepravní soustavy neuskuteční investici do přepravní soustavy, která měla být podle desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy uskutečněna ve stanoveném termínu podle § 58k odst. 3 písm. c) a je stále relevantní podle aktuálního plánu rozvoje přepravní soustavy, může Energetický regulační úřad rozhodnout o
a)
nařízení uskutečnění této investice ve lhůtě stanovené Energetickým regulačním úřadem,
b)
provedení výběrového řízení na poskytnutí úvěru pro financování investice do přepravní soustavy a stanovení podmínek tohoto řízení nebo o provedení emise dluhopisů nezávislého provozovatele přepravní soustavy a stanovení podmínek takové emise,
c)
nařízení navýšení základního kapitálu nezávislého provozovatele přepravní soustavy a stanovení podmínek navýšení základního kapitálu; ustanovení obchodního zákoníku o přednostním právu akcionáře na upsání nových akcií se nepoužijí.
(3)
Energetický regulační úřad uloží taková opatření podle odstavce 2, která s přihlédnutím k okolnostem jsou přiměřená a nejlépe povedou k uskutečnění investice do přepravní soustavy. Podle povahy věci může Energetický regulační úřad rozhodnout o uložení jednoho opatření nebo uložení více opatření současně.
(4)
Energetický regulační úřad opatření podle odstavce 2 neuloží, pokud nezávislý provozovatel přepravní soustavy prokáže, že uskutečnění investice brání překážka, jež nastala nezávisle na vůli nezávislého provozovatele přepravní soustavy a nezávislý provozovatel přepravní soustavy vyvinul veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby k uskutečnění investice došlo.
(5)
Náklady vzniklé nezávislému provozovateli přepravní soustavy v souvislosti s uskutečněním investice v souladu s desetiletým plánem rozvoje přepravní soustavy se považují za náklady na zajištění efektivního výkonu licencované činnosti podle tohoto zákona.
§ 58m
Připojení k přepravní soustavě nezávislého provozovatele přepravní soustavy
(1)
Nezávislý provozovatel přepravní soustavy je povinen připojit k přepravní soustavě zařízení jiné přepravní soustavy, distribuční soustavy, zásobník plynu nebo odběrné plynové zařízení, jestliže žadatel uplatnil požadavek na realizaci investice do přepravní soustavy při přípravě desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy nebo konzultaci vedené Energetickým regulačním úřadem a investice vyvolaná připojením do přepravní soustavy je v desetiletém plánu rozvoje přepravní soustavy zahrnuta. Ustanovení tohoto zákona o právu nezávislého provozovatele přepravní soustavy odmítnout připojení do přepravní soustavy se nepoužijí.
(2)
Povinnost připojení podle odstavce 1 zaniká, pokud uskutečnění investice do přepravní soustavy brání překážka, pro kterou není Energetický regulační úřad oprávněn uložit nezávislému provozovateli přepravní soustavy opatření k uskutečnění investic podle desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy.
(3)
Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro zvyšování přepravní kapacity z důvodu zvýšení výkonu připojeného zařízení.
§ 58n
Vlastnické oddělení provozovatele přepravní soustavy
(1)
Provozovatel přepravní soustavy, který není součástí vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, musí být z hlediska své společnické struktury nezávislý na výrobě elektřiny nebo výrobě plynu nebo na obchodu s elektřinou nebo s plynem.
(2)
K zajištění nezávislosti provozovatele přepravní soustavy musí být splněny tyto podmínky nezávislosti:
a)
provozovatel přepravní soustavy je vlastníkem přepravní soustavy,
b)
nad provozovatelem přepravní soustavy nebo nad jeho podnikem nevykonává přímo ani nepřímo kontrolu osoba nebo skupina osob jednajících ve shodě, která nebo které
1.
vykonávají přímo nebo nepřímo kontrolu nad výrobcem elektřiny, výrobcem plynu, obchodníkem s elektřinou nebo obchodníkem s plynem nebo ve vztahu k nim uplatňují jakékoliv jiné právo,
2.
vyrábí elektřinu nebo plyn nebo obchodují s elektřinou nebo s plynem,
c)
ve vztahu k provozovateli přepravní soustavy neuplatňuje jakékoliv jiné právo osoba nebo skupina osob jednajících ve shodě, která nebo které
1.
vykonávají přímo nebo nepřímo kontrolu nad výrobcem elektřiny, výrobcem plynu, obchodníkem s elektřinou nebo obchodníkem s plynem,
2.
vyrábí elektřinu nebo plyn nebo obchodují s elektřinou nebo s plynem,
d)
provozovatel přepravní soustavy
1.
sám nebo jednáním ve shodě s jinými osobami nevykonává přímo ani nepřímo kontrolu nad výrobcem elektřiny nebo plynu nebo nad obchodníkem s elektřinou nebo plynem ani ve vztahu k nim neuplatňuje jakékoli jiné právo,
2.
nevyrábí elektřinu nebo plyn nebo neobchoduje s elektřinou nebo s plynem, ani není vlastníkem výrobny elektřiny nebo plynu,
e)
členy statutárního orgánu, členy dozorčí rady, prokuristu nebo členy jiného orgánu provozovatele přepravní soustavy určeného stanovami není oprávněna jmenovat, volit nebo jinak ustanovit osoba nebo skupina osob jednajících ve shodě, která nebo které
1.
vykonávají kontrolu nad výrobcem elektřiny, výrobcem plynu, obchodníkem s elektřinou nebo obchodníkem s plynem nebo ve vztahu k nim uplatňují jakékoli jiné právo,
2.
vyrábí elektřinu nebo plyn nebo obchodují s elektřinou nebo s plynem,
f)
statutárním orgánem nebo jeho členem, členem dozorčí rady, prokuristou nebo členem jiného orgánu provozovatele přepravní soustavy určeného stanovami není osoba, která je členem dozorčí rady, statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, prokuristou nebo členem jiného orgánu společnosti určeného stanovami výrobce elektřiny, výrobce plynu, obchodníka s elektřinou nebo obchodníka s plynem.
(3)
Je-li osobou nebo jednou z osob podle odstavce 2 písm. b), c) nebo e) Česká republika, územní samosprávný celek nebo jiná osoba veřejného práva, nepovažují se za tutéž osobu dva odlišné státní orgány, orgány územního samosprávného celku nebo jiné osoby veřejného práva, z nichž jedna vykonává kontrolu nebo jiné právo nad provozovatelem přepravní soustavy a druhá vykonává kontrolu nebo jiné právo nad výrobcem elektřiny či plynu nebo obchodníkem s elektřinou či s plynem, a které jsou vzájemně nezávislé.
(4)
Podmínky nezávislosti podle odstavce 2 se považují za splněné i tehdy, jestliže se provozovatel přepravní soustavy účastní na založení právnické osoby za účelem provozování přepravních soustav v jednom nebo více státech nebo v takové osobě získá účast a přenechá takové osobě přepravní soustavu k jejímu provozování společně s dalšími přepravními soustavami. To neplatí, pokud by se na podnikání právnické osoby založené za účelem provozování přepravních soustav podle předchozí věty účastnily jiné osoby, které nebyly příslušnými orgány členských států určeny jako vlastnicky oddělení provozovatelé přepravních soustav, nezávislí provozovatelé soustav nebo nezávislí provozovatelé přepravních soustav.
(5)
Výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou, výrobce plynu, obchodník s plynem nesmí sám nebo jednáním ve shodě s jinými osobami vykonávat přímou nebo nepřímou kontrolu nad provozovatelem přepravní soustavy, ani ve vztahu k němu vykonávat hlasovací právo spojené s vlastnictvím podílu provozovatele přepravní soustavy, ustanovovat nebo odvolávat členy dozorčí rady, statutární orgán nebo jeho členy nebo vlastnit většinový podíl.
(6)
Jiným právem podle odstavců 2 a 3 se rozumí zejména
a)
právo vykonávat hlasovací práva ve společnosti,
b)
vlastnictví účastnických cenných papírů, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota přesahuje 50 % základního kapitálu společnosti,
c)
právo jmenovat, volit nebo jinak ustanovit a odvolávat členy dozorčí rady, členy statutárního orgánu, členy jiného orgánu společnosti určeného stanovami nebo prokuristu.“.
106.
V § 59 odst. 1 se na konci písmene j) doplňují body 7 až 9, které znějí:
„7.
při odběru plynu, kdy zákazník opakovaně bez vážného důvodu neumožnil přístup k měřicímu zařízení nebo neměřeným částem odběrného plynového zařízení, přestože byl k umožnění přístupu za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení alespoň 15 dnů předem písemně nebo jiným prokazatelným způsobem vyzván,
8.
v důsledku omezení nebo přerušení přepravy plynu provozovatelem přepravní soustavy,
9.
v případě dodávky plynu z výroben plynu, která by ohrožovala bezpečný a spolehlivý provoz plynových zařízení,“.
107.
V § 59 odst. 8 písm. e) se za slova „volné kapacity“ vkládají slova „zařízení pro distribuci plynu nebo při ohrožení spolehlivého a bezpečného provozu distribuční soustavy nebo přepravní soustavy“.
108.
V § 59 odst. 8 písm. f) se za slova „podmínky pro“ vkládají slova „připojení a“.
109.
V § 59 odst. 8 písmeno h) zní:
„h)
poskytovat provozovateli přepravní soustavy a provozovatelům distribučních soustav, provozovatelům zásobníků plynu a výrobcům plynu informace nezbytné k zajištění vzájemné provozuschopnosti,“.
110.
V § 59 odst. 8 písmeno v) zní:
„v)
zajišťovat ochranu skutečností majících povahu obchodního tajemství a dalších obchodně citlivých informací, které získává při výkonu své činnosti včetně zajištění ochrany údajů předávaných operátorovi trhu,“.
111.
V § 59 odst. 8 písm. w) se za slovem „soustavy“ slovo „a“ nahrazuje čárkou a na konci textu se doplňují slova „a vykonávat licencovanou činnost v souladu s Řádem provozovatele distribuční soustavy“.
112.
V § 59 se na konci odstavce 8 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno z), které zní:
„z)
na základě žádosti obchodníka s plynem nebo výrobce plynu přerušit v případě neoprávněného odběru dodávku plynu.“.
113.
V § 59a odstavce 3 a 4 znějí:
„(3)
Provozovatel distribuční soustavy musí přijmout vnitřním předpisem program rovného zacházení, kterým stanoví
a)
opatření k vyloučení diskriminačního jednání provozovatele distribuční soustavy ve vztahu k účastníkům trhu s plynem, kteří nejsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele s provozovatelem distribuční soustavy,
b)
povinnosti a práva zaměstnanců provozovatele distribuční soustavy ke splnění účelů programu rovného zacházení.
(4)
Provozovatel distribuční soustavy jmenuje nebo jinak ustanoví auditora programu. Provozovatel distribuční soustavy je povinen zajistit, aby auditor programu měl vytvořeny podmínky pro nezávislý výkon své funkce, zejména dostatečné pravomoci k plnění své funkce a dostatečné materiální a organizační podmínky. Způsob odměňování auditora programu nesmí být na újmu nezávislého výkonu jeho funkce.“.
114.
V § 59a se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Auditor programu je povinen dohlížet na provádění programu rovného zacházení. Auditor programu zpracovává a předkládá do 30. dubna následujícího kalendářního roku Energetickému regulačnímu úřadu a ministerstvu výroční zprávu o opatřeních přijatých k provádění programu rovného zacházení za uplynulý rok. Výroční zprávu zároveň zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Provozovatel distribuční soustavy je povinen poskytnout auditorovi programu veškeré informace a podklady nezbytné pro řádný výkon jeho činnosti a jinou nezbytnou součinnost. Provozovatel distribuční soustavy je povinen seznámit s programem rovného zacházení statutární orgán nebo jeho členy, členy dozorčí rady a všechny zaměstnance.“.
Dosavadní odstavce 5 až 10 se označují jako odstavce 6 až 11.
115.
V § 59a se doplňuje odstavec 12, který zní:
„(12)
Provozovatel distribuční soustavy, je-li součástí vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, musí jednat tak, aby neuvedl v omyl jiného účastníka trhu s plynem, pokud se jedná o možnost záměny s obchodníkem s plynem nebo s výrobcem plynu, který je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele.“.
116.
V § 60 odst. 1 písm. h) se slovo „podzemním“ zrušuje.
117.
V § 60 odst. 1 se na konci textu písmene h) před středníkem doplňují slova „a prodávat plyn v rozsahu povinností uložených tímto zákonem“.
118.
V § 60 odst. 8 se na začátek písmene k) vkládají slova „zajistit neznevýhodňující podmínky pro přístup do zásobníku plynu za podmínek stanovených tímto zákonem a“.
119.
V § 60 odst. 8 písm. k) se za slova „volné kapacity“ vkládají slova „zařízení pro uskladňování plynu nebo při ohrožení spolehlivého a bezpečného provozu zásobníků plynu“.
120.
V § 60 odst. 8 písm. p) se za slovy „zásobníku plynu“ slovo „a“ nahrazuje čárkou a za slovo „zveřejnění“ se doplňují slova „a vykonávat licencovanou činnost v souladu s Řádem provozovatele zásobníku plynu“.
121.
V § 60 se na konci odstavce 8 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno s), které zní:
„s)
zveřejňovat informace týkající se provozování zásobníku plynu, jež jsou nezbytné pro účinnou hospodářskou soutěž a účinné fungování trhu s plynem a které nejsou předmětem obchodního tajemství; tím není dotčena povinnost podle písmene o).“.
122.
Za § 60 se vkládá nový § 60a, který včetně nadpisu zní:
㤠60a
Oddělení provozovatele zásobníku plynu
(1)
Provozovatel zásobníku plynu, pokud je součástí vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, musí být z hlediska své právní formy, organizace a rozhodování nezávislý na jiných činnostech netýkajících se přepravy, uskladňování a distribuce plynu. Tento požadavek neznamená požadavek na oddělení vlastnictví majetku.
(2)
K zajištění nezávislosti provozovatele zásobníku plynu podle odstavce 1 se uplatní tato minimální kritéria:
a)
osoby odpovědné za řízení provozovatele zásobníku plynu se nesmí přímo ani nepřímo podílet na organizačních strukturách vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jenž je odpovědný, přímo nebo nepřímo, za běžný provoz výroby plynu a obchod s plynem nebo elektřinou; statutárním orgánem nebo jeho členem, prokuristou nebo vedoucím zaměstnancem provozovatele zásobníku plynu nemůže být fyzická osoba, která je současně statutárním orgánem nebo jeho členem, prokuristou nebo vedoucím zaměstnancem držitele licence na výrobu plynu, obchod s plynem nebo s elektřinou, který je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele,
b)
musí být přijata veškerá vhodná opatření, aby k profesionálním zájmům statutárního orgánu nebo jeho člena, prokuristy nebo vedoucích zaměstnanců odpovědných za řízení provozovatele zásobníku plynu bylo přihlíženo způsobem, který zajišťuje jejich nezávislé jednání; statutární orgán nebo jeho člen, prokurista nebo vedoucí zaměstnanec provozovatele zásobníku plynu nesmí přijímat žádné odměny a jiná majetková plnění od držitelů licence na výrobu plynu, obchod s plynem nebo elektřinou v rámci téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele; odměňování statutárního orgánu nebo jeho člena, prokuristy nebo vedoucího zaměstnance provozovatele zásobníku plynu nesmí být závislé na hospodářských výsledcích dosahovaných těmito ostatními držiteli licencí v rámci téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele,
c)
provozovatel zásobníku plynu musí disponovat skutečnými rozhodovacími právy ve vztahu k majetku nezbytnému k provozování, údržbě a rozvoji zásobníku plynu, jejichž výkon je nezávislý na vertikálně integrovaném plynárenském podnikateli; mateřská společnost nesmí udělovat provozovateli zásobníku plynu jakékoliv pokyny ohledně běžného provozu nebo údržby zásobníku plynu, a rovněž nesmí jakýmkoliv jiným způsobem zasahovat do rozhodování o výstavbě či modernizaci částí zásobníku plynu, pokud takové rozhodnutí nejde nad rámec schváleného finančního plánu, či jiného obdobného nástroje; tím není dotčeno oprávnění mateřské společnosti schvalovat roční finanční plán či jiný obdobný nástroj provozovatele zásobníku plynu a schvalovat jeho maximální limity zadlužení.
(3)
Provozovatel zásobníku plynu musí přijmout vnitřním předpisem program rovného zacházení, kterým stanoví
a)
opatření k vyloučení diskriminačního jednání provozovatele zásobníku plynu ve vztahu k účastníkům trhu s plynem, kteří nejsou součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele s provozovatelem zásobníku plynu,
b)
povinnosti a práva zaměstnanců provozovatele zásobníku plynu za splnění programu rovného zacházení.
(4)
Provozovatel zásobníku plynu jmenuje nebo jinak ustanoví auditora programu. Provozovatel zásobníku plynu je povinen zajistit, aby auditor programu měl vytvořeny podmínky pro nezávislý výkon své funkce, zejména dostatečné pravomoci k plnění své funkce a dostatečné materiální a organizační podmínky. Způsob odměňování auditora programu nesmí být na újmu nezávislého výkonu jeho funkce.
(5)
Auditor programu je povinen dohlížet nad prováděním programu rovného zacházení. Auditor programu zpracovává a předkládá do 30. dubna následujícího kalendářního roku Energetickému regulačnímu úřadu a ministerstvu výroční zprávu o opatřeních přijatých k provádění programu rovného zacházení za uplynulý rok. Výroční zprávu zároveň zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Provozovatel zásobníku plynu je povinen poskytnout auditorovi programu veškeré informace a podklady nezbytné pro řádný výkon jeho činnosti a jinou nezbytnou součinnost. Provozovatel zásobníku plynu je povinen seznámit s programem rovného zacházení statutární orgán nebo jeho členy, členy dozorčí rady a všechny zaměstnance.“.
123.
V § 61 odst. 2 písmeno l) zní:
„l)
zajistit svým zákazníkům informaci, způsobem umožňujícím dálkový přístup, o Kontrolním seznamu evropského spotřebitele energie vypracovaném Komisí a zveřejněném Energetickým regulačním úřadem.“.
124.
V § 61 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno m), které zní:
„m)
v případě uplatnění práva zákazníka na změnu dodavatele plynu sdělit zákazníkovi, který podal výpověď ze smlouvy, jejímž předmětem je dodávka plynu, datum ukončení této smlouvy, pokud informace o začátku a délce výpovědní doby není uvedena v jeho obchodních podmínkách.“.
125.
V § 62 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno j), které zní:
„j)
při uplatnění práva na volbu dodavatele podle odstavce 1 písm. d) dodržovat sjednanou délku výpovědní doby, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou.“.
126.
V § 66 odst. 1 se slova „a s Pravidly provozu“ zrušují.
127.
V § 66 odst. 4 se za slovo „Provozovatel“ vkládají slova „přepravní soustavy nebo provozovatel“.
128.
V § 67 odst. 2 se na konci písmene d) čárka nahrazuje tečkou a písmeno e) se zrušuje.
129.
V § 67 se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „a význam projektu pro vnitřní trh s plynem11)“.
130.
V § 67 odst. 6 písm. e) se slova „předpisům na ochranu životního prostředí“ nahrazují slovy „zákonu o posuzování vlivů na ochranu životního prostředí“.
131.
V § 67 odst. 6 se na konci textu písmene h) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní:
„i)
u plynovodů spojujících plynárenskou soustavu se zahraničními plynárenskými soustavami doklady prokazující zajištění obousměrné kapacity nebo odůvodněnou žádost o udělení výjimky z tohoto požadavku.“.
132.
V § 67 odstavec 11 zní:
„(11)
Ministerstvo vede evidenci udělených autorizací.“.
133.
§ 67a včetně nadpisu zní:
㤠67a
Výjimky z povinností přístupu pro nová plynová zařízení
(1)
V případě výstavby části přepravní soustavy, která má sloužit výhradně k propojení přepravní soustavy se zahraniční přepravní soustavou nebo propojení zahraničních přepravních soustav mezi sebou (dále jen „propojovací plynovod“), výstavby zásobníku plynu nebo v případě podstatného zvýšení přepravní nebo skladovací kapacity již provozovaného propojovacího plynovodu nebo zásobníku plynu může Energetický regulační úřad rozhodnout o dočasném omezení povinnosti umožnění připojení k takovému zařízení, umožnění přístupu k soustavě za regulované ceny, plnění povinností provozovatele přepravní soustavy podle § 58a až 58n tohoto zákona nebo omezení povinnosti umožnění přístupu do zásobníku plynu za podmínek stanovených tímto zákonem (dále jen „dočasné omezení“). Dočasné omezení se může vztahovat k celé kapacitě nebo pouze části kapacity plynového zařízení, které je předmětem posuzování. Energetický regulační úřad informuje Komisi o podání žádosti o výjimku a předá kopii žádosti o výjimku pořízenou neprodleně poté, co žádost o výjimku Energetickému regulačnímu úřadu došla.
(2)
Součástí žádosti o dočasné omezení je návrh pravidel pro přidělování a správu kapacity a řízení překročení kapacity plynového zařízení.
(3)
Návrh pravidel pro přidělování a správu kapacity a řízení překročení kapacity plynového zařízení lze podat Energetickému regulačnímu úřadu též samostatně před podáním žádosti o dočasné omezení. Pokud Energetický regulační úřad schválí návrh pravidel pro přidělování a správu kapacity a řízení překročení kapacity plynového zařízení před podáním návrhu na dočasné omezení a žadatel uskuteční nabídku plynového zařízení v souladu s rozhodnutím Energetického regulačního úřadu nejpozději 3 měsíce před podáním návrhu na dočasné omezení, ustanovení odstavce 2 se nepoužije. V takovém případě je součástí žádosti o dočasné omezení vyhodnocení výsledků nabídky kapacity plynového zařízení. Při rozhodování o schválení pravidel pro přidělování a správu kapacity a řízení překročení kapacity plynového zařízení před podáním návrhu na dočasné omezení se ustanovení odstavce 4 použije přiměřeně.
(4)
Žadatel o dočasné omezení musí prokázat, že
a)
výstavba propojovacího plynovodu nebo zásobníku plynu nebo podstatné zvýšení jejich kapacit povede ke zlepšení hospodářské soutěže v oblasti plynárenství a ke zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek plynu,
b)
riziko spojené s investicí je takové, že k investici by bez udělení výjimky nedošlo, zejména existuje-li důvodná obava, že by bez dočasného omezení nemohlo být v přiměřeném časovém období dosaženo návratnosti investice,
c)
vlastníkem propojovacího plynovodu nebo zásobníku plynu bude fyzická nebo právnická osoba, která není zároveň provozovatelem některé z propojovaných soustav nebo provozovatelem soustavy, do které má být zásobník plynu připojen,
d)
užívání propojovacího plynovodu nebo zásobníku plynu bude za úhradu,
e)
dočasným omezením nedojde k ohrožení nebo omezení hospodářské soutěže v oblasti plynárenství nebo řádného fungování a rozvoje vnitřního trhu s plynem a rovněž nedojde k ohrožení bezpečnosti a spolehlivosti provozování soustavy nebo soustav, ke kterým má být propojovací plynovod nebo zásobník plynu připojen.
(5)
Energetický regulační úřad návrh podle odstavce 2 rozhodnutím v části věci schválí, jestliže navržená pravidla pro přidělování a správu kapacity a pro řízení překročení kapacity plynového zařízení neznevýhodňujícím způsobem umožní
a)
zájemcům o kapacitu plynového zařízení o tuto kapacitu žádat a rezervovat ji, a to včetně kapacity plynového zařízení pro vlastní potřebu,
b)
nabízet nevyužitou kapacitu plynového zařízení na trhu s kapacitou a
c)
uživatelům plynového zařízení obchodovat s kapacitami na sekundárním trhu s kapacitou.
(6)
Na žádost žadatele Energetický regulační úřad řízení o dočasném omezení přeruší na dobu nezbytně nutnou k uskutečnění nabídky kapacity plynového zařízení zájemcům a vyhodnocení jejího výsledku podle pravidel schválených podle odstavce 5.
(7)
Energetický regulační úřad rozhodne o dočasném omezení na základě posouzení splnění předpokladů podle odstavce 4, posouzení potřeby výstavby propojovacího plynovodu nebo zásobníku plynu pro rozvoj plynárenské soustavy, výsledků nabídky kapacity plynového zařízení podle odstavce 6, a v případě propojovacích plynovodů rovněž na základě výsledků projednání žádosti o dočasné omezení s věcně příslušnými orgány členských států, k jejichž přepravní soustavě má být propojovací plynovod připojen nebo jejichž přepravní soustavy má propojovací plynovod propojit. Přitom může zohlednit stanovisko Agentury. Podmínkou pro vydání rozhodnutí, kterým Energetický regulační úřad žádosti o dočasné omezení vyhoví, je souhlasné stanovisko ministerstva ohledně bezpečnosti a spolehlivosti dodávek plynu v České republice. Ministerstvo vydá stanovisko do 20 dnů ode dne obdržení žádosti.
(8)
Nachází-li se příslušný propojovací plynovod, který je předmětem jednoho stavebního projektu, na území více než jednoho členského státu, Energetický regulační úřad konzultuje žádost o dočasné omezení se všemi dotčenými regulačními orgány, a
a)
pokud regulační orgány dosáhly shody ohledně posouzení žádosti o dočasné omezení do 6 měsíců ode dne, kdy ji obdržel poslední z nich, Energetický regulační úřad rozhodne o žádosti a o rozhodnutí informuje Agenturu,
b)
pokud regulační orgány dotčených států dosáhly dohody ohledně posouzení žádosti o dočasné omezení do 6 měsíců ode dne, kdy ji obdržel poslední z nich, nebo pokud regulační orgány dotčených států požádají Agenturu o rozhodnutí ve věci, Energetický regulační úřad žádost o dočasné omezení postoupí Agentuře.
(9)
Po dobu konzultací s dotčenými regulačními orgány lhůty pro vydání rozhodnutí neběží. Energetický regulační úřad může společně s ostatními regulačními orgány dotčených států požádat Agenturu o prodloužení lhůty podle odstavce 8 písm. a), nejvýše však o 3 měsíce.
(10)
Energetický regulační úřad v rozhodnutí o dočasném omezení stanoví dobu trvání dočasného omezení a výši kapacity, na niž se dočasné omezení nevztahuje. Je-li to důvodné s ohledem na velikost dodatečné kapacity, která má být vybudována, nebo změnu velikosti stávající kapacity, časový horizont projektu a podmínky na trhu s plynem v České republice, stanoví Energetický regulační úřad rovněž podmínky přístupu k propojovacímu plynovodu.
(11)
Pokud Energetický regulační úřad rozhodne o dočasném omezení, je povinen neprodleně předat Komisi stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí včetně shrnutí případu. Vyžádá-li si Komise doplňující informace nebo podklady a Energetický regulační úřad takové informace nebo podklady ve lhůtě stanovené Komisí neposkytne, má se za to, že Energetický regulační úřad stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí o žádosti o dočasné omezení Komisi nepředal, ledaže před uplynutím takové lhůty došlo k jejímu prodloužení na základě dohody Komise a Energetického regulačního úřadu nebo Energetický regulační úřad před uplynutím lhůty Komisi sdělí, že se stejnopisem písemného vyhotovení rozhodnutí předal všechny informace a podklady nezbytné pro rozhodnutí Komise, a tuto skutečnost doloží.
(12)
Rozhodne-li Komise ve lhůtě 2 měsíců od obdržení stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí nebo ve lhůtě prodloužené podle odstavce 11, že má být rozhodnutí o dočasném omezení změněno, Energetický regulační úřad provede nové řízení a vydá nové rozhodnutí ve věci. Rozhodne-li Komise ve lhůtě podle věty první o tom, že má být rozhodnutí o dočasném omezení zrušeno, Energetický regulační úřad rozhodnutí o dočasném omezení zruší. Lhůta pro vydání nového rozhodnutí ve věci nebo zrušení rozhodnutí o dočasném omezení je 1 měsíc od doručení rozhodnutí Komise.
(13)
Rozhodnutí o dočasném omezení pozbývá platnosti, jestliže stavba propojovacího plynovodu nebo zásobníku plynu nebo zvýšení jejich kapacity nebyla zahájena do 2 let ode dne, kdy Komise udělila souhlas s rozhodnutím Energetického regulačního úřadu o dočasném omezení. Byla-li stavba zahájena v době podle věty první, pozbývá rozhodnutí o dočasném omezení platnosti, jestliže do 5 let ode dne, kdy Komise udělila souhlas s rozhodnutím Energetického regulačního úřadu o dočasném omezení, nebyl propojovací plynovod nebo zásobník plynu nebo jejich změna uvedeny do provozu. To neplatí, pokud Komise rozhodne o prodloužení doby platnosti souhlasu s rozhodnutím Energetického regulačního úřadu s dočasným omezením.
(14)
Energetický regulační úřad může zrušit rozhodnutí o dočasném omezení, pokud žadatel o dočasné omezení neplní podmínky, které Energetický regulační úřad v rozhodnutí o dočasném omezení stanovil. Řízení o zrušení rozhodnutí o dočasném omezení může Energetický regulační úřad zahájit do 1 roku od zjištění skutečností podle věty první, nejpozději však do 5 let, kdy k těmto skutečnostem došlo.“.
134.
V § 68 odst. 5 se slovo „nebo“ nahrazuje čárkou a za slova „provozovatel distribuční soustavy“ se vkládají slova „, provozovatel zásobníku plynu“.
135.
V § 68 odst. 6 se slova „soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy“ nahrazují slovy „soustavy, provozovatele distribuční soustavy, provozovatele zásobníku plynu“.
136.
V § 70 odst. 2 se za slova „přeložky a“ vkládá slovo „předpokládanými“.
137.
V § 71 se odstavce 3 a 4 zrušují.
Dosavadní odstavce 5 až 14 se označují jako odstavce 3 až 12.
138.
V § 71 odst. 4 a 6 a v § 73a odst. 3 písm. a) se slovo „podzemních“ zrušuje.
139.
V § 72 odst. 1 písm. c) se za slova „3 měsíce,“ vkládají slova „která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi,“.
140.
V § 72 odst. 3 se slova „podzemního“, „podzemnímu“ a „podzemní“ zrušují.
141.
V § 72 odst. 5 se slova „zákazníkům na území České republiky“ zrušují.
142.
V § 73 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Skládá se ze dvou fází, a to z včasného varování, kdy existují takové informace, že může nastat stav nouze, a z výstrahy, kdy skutečně ke zhoršení zásobování zákazníků dochází, avšak není ještě nutné přistoupit k plošnému omezení spotřeby.“.
143.
V § 73a odstavce 1 a 2 znějí:
„(1)
Obchodník s plynem nebo výrobce plynu dodávající plyn zákazníkům je povinen zajistit bezpečnostní standard požadované dodávky plynu při dodávce zákazníkům podle přímo použitelného předpisu Evropské unie21).
(2)
Obchodník s plynem nebo výrobce plynu, na kterého se vztahuje povinnost zajistit bezpečnostní standard dodávky plynu podle odstavce 1, předkládá údaje o rozsahu bezpečnostního standardu a o způsobu jeho zajištění vždy k prvému dni každého měsíce operátorovi trhu a Energetickému regulačnímu úřadu.“.
144.
V § 74 odst. 1 písm. e) bod 3 zní:
„3.
které prokazatelně vykazuje chyby spotřeby ve prospěch zákazníka a na kterém bylo buď porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci nebo byl prokázán zásah do měřicího zařízení,“.
145.
V § 74 odst. 1 písmeno g) zní:
„g)
odběr plynu bez smlouvy o zúčtování odchylek nebo smlouvy, jejímž předmětem je přenesení odpovědnosti za odchylku na subjekt zúčtování.“.
146.
V § 76 odst. 3 se slova „musí být písemná a“ zrušují.
147.
V § 78 se odstavec 6 zrušuje.
Dosavadní odstavce 7 a 8 se označují jako odstavce 6 a 7.
148.
V § 88 odstavec 1 zní:
„(1)
Stavem nouze je stav, který vznikl v soustavě zásobování tepelnou energií v důsledku
a)
živelní události,
b)
opatření státního orgánu za nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu10),
c)
havárie na zařízení soustavy zásobování tepelnou energií,
d)
smogové situace podle zvláštních předpisů10a),
e)
teroristického činu,
f)
nevyrovnané bilance v soustavě zásobování tepelnou energií, nebo
g)
ohrožení fyzické bezpečnosti nebo ochrany osob,
h)
a způsobuje významný a náhlý nedostatek tepelné energie nebo ohrožení celistvosti soustavy zásobování tepelnou energií, její bezpečnosti a spolehlivosti provozu.“.
149.
§ 90 až 91a včetně nadpisů znějí:
㤠90
Přestupky
(1)
Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
podniká v energetických odvětvích bez licence nebo bez oprávnění k podnikání uznaného Energetickým regulačním úřadem podle § 7a,
b)
poskytuje odebranou elektřinu, plyn nebo tepelnou energii jiné fyzické či právnické osobě nebo rozúčtuje náklady na nákup elektřiny, plynu nebo tepelné energie v rozporu s § 3 odst. 3,
c)
jako vlastník energetického zařízení neumožní určenému držiteli licence přístup k energetickému zařízení v rozsahu podle § 10 odst. 7,
d)
nepředá nezbytné údaje potřebné k dispečerskému řízení podle § 26 odst. 6,
e)
poruší některou z povinností stanovených v § 28 odst. 2 písm. a) až f), h), j), k) nebo v § 28 odst. 5 nebo některou z povinností stanovených v § 62 odst. 2 písm. b) až i) nebo v § 62 odst. 4,
f)
provede zásah na odběrném elektrickém zařízení, kterým prochází neměřená elektřina, bez souhlasu provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy v rozporu s § 28 odst. 3 nebo provede zásah na odběrném plynovém zařízení před měřicím zařízením bez předchozího písemného souhlasu provozovatele přepravní nebo distribuční soustavy v rozporu s § 71 odst. 11,
g)
provozuje vlastní náhradní zdroj bez dohody s provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy v rozporu s § 28 odst. 4,
h)
jako provozovatel přímého vedení nebo přímého plynovodu poruší některou z povinností stanovených v § 43 nebo § 65 odst. 3,
i)
nezajistí provoz, údržbu nebo opravy elektrické nebo plynovodní přípojky podle § 45 odst. 5 nebo § 66 odst. 3 nebo nezajistí opravy nebo údržbu tepelné přípojky podle § 79 odst. 3,
j)
jako vlastník či uživatel nemovitosti neumožní provozovateli přenosové soustavy, provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy výkon činností v ochranném pásmu podle § 46 odst. 4 nebo § 68 odst. 5 nebo jako vlastník nemovitosti neumožní provozovateli zařízení přístup k zařízení pro rozvod tepelné energie podle § 87 odst. 6,
k)
poruší některý ze zákazů stanovených v § 46 odst. 8, 9, 10 nebo v § 68 odst. 3 nebo některou z povinností stanovených v § 46 odst. 12 nebo 13,
l)
poruší zákaz neoprávněného přenosu elektřiny nebo neoprávněné distribuce elektřiny uvedený v § 53 odst. 2 nebo zákaz neoprávněné přepravy plynu nebo neoprávněné distribuce plynu uvedený v § 74 odst. 5,
m)
neupraví odběrné místo pro instalaci měřicího zařízení podle § 49 odst. 2 nebo podle § 71 odst. 4,
n)
neoznámí provozovateli přenosové, přepravní nebo distribuční soustavy zjištěné závady na měřicím zařízení nebo zajištění proti neoprávněné manipulaci neprodleně po jejich zjištění podle § 49 odst. 4 nebo podle § 71 odst. 7 nebo neoznámí zjištěné porušení měřicího zařízení nebo jeho zajištění podle § 78 odst. 4,
o)
zasáhne do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přenosové, přepravní nebo distribuční soustavy v rozporu s § 49 odst. 4, § 71 odst. 5 nebo zasáhne do měřicího zařízení bez souhlasu jeho vlastníka v rozporu s § 78 odst. 3,
p)
neumožní provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy přístup k měřicímu zařízení nebo neměřeným částem odběrného elektrického zařízení podle § 49 odst. 6 nebo provozovateli přepravní nebo distribuční soustavy přístup k měřicímu zařízení podle § 71 odst. 6,
q)
nepodřídí se omezení spotřeby elektřiny, plynu nebo změně dodávek elektřiny nebo plynu podle § 54 odst. 5 nebo § 73 odst. 5 nebo se nepodřídí omezení spotřeby tepelné energie podle § 88 odst. 3,
r)
vysadí trvalé porosty bez souhlasu provozovatele přepravní soustavy, provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přípojky v rozporu s § 68 odst. 6,
s)
neupraví odběrné tepelné zařízení při změně teplonosné látky nebo jejích parametrů nebo neupraví odběrné tepelné zařízení pro instalaci měřicího zařízení po předchozím projednání s dodavatelem tepelné energie podle § 77 odst. 3,
t)
provozuje vlastní náhradní či jiný zdroj propojený s rozvodným zařízením nebo dodává do tohoto zařízení tepelnou energii bez písemné dohody s držitelem licence na rozvod tepelné energie v rozporu s § 77 odst. 4,
u)
jako vlastník nemovitosti nestrpí umístění nebo provozování rozvodného tepelného zařízení nebo jeho části podle § 77 odst. 6,
v)
provede úpravy na odběrném tepelném zařízení nebo jeho částech, kterými prochází neměřená dodávka tepelné energie, bez souhlasu držitele licence na výrobu tepelné energie nebo rozvod tepelné energie v rozporu s § 77 odst. 7,
w)
poruší zákaz stanovený v § 87 odst. 4 nebo provádí v ochranných pásmech činnosti bez předchozího písemného souhlasu provozovatele zařízení, které slouží pro výrobu či rozvod tepelné energie v rozporu s § 87 odst. 4,
x)
jako vlastník dotčené stavby při provádění stavebních činností nezajistí bezpečnost zařízení pro rozvod tepelné energie podle § 87 odst. 5,
y)
jako statutární orgán, člen statutárního orgánu, člen dozorčí rady nebo zaměstnanec přímo podřízený vedoucímu zaměstnanci v záležitostech týkajících se provozu, údržby nebo rozvoje přepravní soustavy se účastní na podnikání jiné osoby, která je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele jako nezávislý provozovatel přepravní soustavy, nebo nabude vůči takové osobě právo na podíl na zisku nebo jiné obdobné plnění v rozporu s § 58d odst. 4 nebo poruší povinnost uvedenou v § 58d odst. 5, nebo
z)
jako auditor programu poruší některou z povinností auditora programu stanovených v § 25a odst. 5, § 58d odst. 4 nebo 5, § 58i odst. 4, § 58j odst. 6 až 8, § 59a odst. 5 nebo § 60a odst. 5.
(2)
Fyzická osoba se jako zaměstnanec Energetického regulačního úřadu nebo po skončení pracovněprávního nebo jiného vztahu k Energetickému regulačnímu úřadu dopustí přestupku tím, že poruší povinnost mlčenlivosti podle § 17 odst. 13.
(3)
Za přestupek uvedený v odstavci 1 písm. a) až w) nebo x) nebo odstavci 2 se uloží pokuta až do výše 100 000 Kč. Za přestupek uvedený v odstavci 1 písm. y) nebo z) se uloží pokuta až do výše 500 000 Kč.
§ 91
Správní delikty držitele licence
(1)
Držitel licence se dopustí správního deliktu tím, že
a)
nenavrhne nového odpovědného zástupce ve stanovené lhůtě podle § 6 odst. 7,
b)
neoznámí neprodleně změny podmínek pro udělení licence nebo změny týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o udělení licence, nepředloží o nich doklady nebo požádá o změnu rozhodnutí o udělení licence podle § 9 odst. 1,
c)
nesplní některou z povinností podle § 11 odst. 1 až 4,
d)
neuveřejní stanoveným způsobem a ve stanovené lhůtě uplatňované podmínky dodávek plynu nebo elektřiny nebo ceny za dodávku plynu nebo elektřiny podle § 11a odst. 1 nebo neumožní neznevýhodňující výběr způsobu platby za dodanou elektřinu nebo plyn podle § 11a odst. 6,
e)
neposkytne ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu nebo Státní energetické inspekci ve stanovené lhůtě požadované podklady nebo informace podle § 15a odst. 1 nebo neposkytne Komisi ve stanovené lhůtě požadované podklady nebo informace podle § 15a odst. 2,
f)
poruší některou z povinností podle § 20 odst. 1 až 3 nebo podle § 20 odst. 6 nebo 7,
g)
poruší některý ze zákazů uvedených v § 53 odst. 2 nebo v § 74 odst. 5, nebo
h)
zahájí výkon licencované činnosti v rozporu s § 9 odst. 5.
(2)
Držitel licence na výrobu elektřiny se dopustí správního deliktu tím, že
a)
poruší opatření stanovené formou opatření obecné povahy podle § 18a odst. 3,
b)
omezí, přeruší nebo ukončí dodávku elektřiny v rozporu s § 23 odst. 1 písm. e),
c)
poruší některou z povinností uvedených v § 23 odst. 2 písm. a) až i) nebo písm. k) až r),
d)
poruší některý ze zákazů uvedených v § 24a odst. 5 nebo v § 58n odst. 5,
e)
nepředá nezbytné údaje potřebné k dispečerskému řízení podle § 26 odst. 6,
f)
neoznámí ministerstvu změny údajů uvedených v rozhodnutí o udělení autorizace podle § 30c odst. 2,
g)
neupraví na svůj náklad předávací místo pro instalaci měřicího zařízení podle § 49 odst. 2,
h)
neoznámí provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy zjištěné závady na měřicím zařízení nebo zajištění proti neoprávněné manipulaci neprodleně po jejich zjištění podle § 49 odst. 4 nebo zasáhne do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy v rozporu s § 49 odst. 4,
i)
neumožní provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy přístup k měřicímu zařízení podle § 49 odst. 6, nebo
j)
nepodřídí se omezení spotřeby elektřiny nebo změně dodávky elektřiny podle § 54 odst. 5.
(3)
Držitel licence na přenos elektřiny se dopustí správního deliktu tím, že
a)
poruší opatření stanovené formou opatření obecné povahy podle § 18a odst. 3,
b)
provozuje přenosovou soustavu, aniž by byl držitelem certifikátu nezávislosti, podle § 10a nebo nesplní oznamovací povinnost podle § 10a odst. 2 nebo 3,
c)
neoznámí započetí nebo skončení omezení nebo přerušení dodávek elektřiny podle § 24 odst. 5 nebo neobnoví dodávku elektřiny bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení, podle § 24 odst. 6,
d)
poruší některou z povinností uvedených v § 24 odst. 1 nebo odst. 10 písm. a) až d), f) až l), o), s), t) nebo w),
e)
poruší některou z povinností uvedených v § 24 odst. 10 písm. e), m), n), p), r), u) nebo v),
f)
poruší některou z podmínek nezávislosti podle § 24a odst. 2,
g)
při výkonu činností technického dispečinku provozovatele přenosové soustavy poruší některou z povinností technického dispečinku provozovatele přenosové soustavy uvedených v § 26 odst. 1, 3 nebo 5,
h)
neseznámí toho, kdo potřebu přeložky vyvolal, se způsobem jejího provedení nebo předpokládanými náklady na její provedení podle § 47 odst. 2,
i)
nezajistí na svůj náklad instalaci vlastního měřicího zařízení, jeho udržování nebo pravidelné ověřování správnosti měření podle § 49 odst. 7,
j)
nevymění měřicí zařízení nebo nezajistí ověření správnosti měření podle § 49 odst. 8,
k)
poruší některou z povinností při stavu nouze uvedených v § 54 odst. 3,
l)
překročí některé z oprávnění uvedených v § 24 odst. 3 písm. c) nebo d), nebo
m)
nesplní některou z povinností provozovatele přenosové soustavy podle Nařízení o podmínkách pro přístup k sítím pro přeshraniční obchod s elektřinou nebo podle přímo použitelného předpisu vydaného na jeho základě nebo k jeho provedení.
(4)
Držitel licence na distribuci elektřiny se dopustí správního deliktu tím, že
a)
poruší opatření stanovené formou opatření obecné povahy podle § 18a odst. 3,
b)
nepředá dodavateli poslední instance identifikační údaje podle § 12a odst. 4,
c)
neoznámí započetí nebo skončení omezení nebo přerušení dodávek elektřiny podle § 25 odst. 5 nebo neobnoví dodávku elektřiny bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení, podle § 25 odst. 6,
d)
poruší některou z povinností uvedených v § 25 odst. 1, 10 nebo 11,
e)
poruší některé z kritérií nebo poruší některou z povinností uvedených v § 25a odst. 2,
f)
poruší některou z povinností uvedených v § 25a odst. 3 nebo 4, nebo neposkytne auditorovi programu informace nebo podklady nebo jinou nezbytnou součinnost nebo neseznámí s programem rovného zacházení statutární orgán nebo jeho členy, členy dozorčí rady nebo zaměstnance podle § 25a odst. 5,
g)
jako nájemce nepřevezme pronajatý podnik nebo jeho část do svého účetnictví nebo nesdělí nájemci informace o hodnotě pronajatého majetku v rozporu s § 25a odst. 8,
h)
jedná v rozporu s § 25a odst. 10,
i)
při výkonu činností technického dispečinku provozovatele distribuční soustavy poruší některou z povinností technického dispečinku provozovatele distribuční soustavy uvedených v § 26 odst. 2 až 5,
j)
poruší povinnost vůči vlastníku elektrické přípojky uvedenou v § 45 odst. 6,
k)
neseznámí toho, kdo potřebu přeložky vyvolal, se způsobem jejího provedení nebo předpokládanými náklady na její provedení podle § 47 odst. 2,
l)
neupraví na svůj náklad předávací místo pro instalaci měřicího zařízení podle § 49 odst. 2,
m)
neoznámí provozovateli přenosové soustavy nebo jinému provozovateli distribuční soustavy zjištěné závady na měřicím zařízení nebo zajištění proti neoprávněné manipulaci neprodleně po jejich zjištění podle § 49 odst. 4 nebo zasáhne do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přenosové soustavy nebo jiného provozovatele distribuční soustavy v rozporu s § 49 odst. 4,
n)
neumožní provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy přístup k měřicímu zařízení podle § 49 odst. 6,
o)
nezajistí na svůj náklad instalaci vlastního měřicího zařízení, jeho udržování a pravidelné ověřování správnosti měření podle § 49 odst. 7,
p)
nevymění měřicí zařízení nebo nezajistí ověření správnosti měření podle § 49 odst. 8,
q)
poruší některou z povinností při stavu nouze uvedených v § 54 odst. 4, nebo
r)
překročí některé z oprávnění uvedených v § 25 odst. 3 písm. b) až d).
(5)
Držitel licence na obchod s elektřinou se dopustí správního deliktu tím, že
a)
poruší opatření stanovené formou opatření obecné povahy podle § 18a odst. 3,
b)
jako dodavatel poslední instance nedodá elektřinu podle § 12a odst. 2 nebo 6 nebo neoznámí dotčenému zákazníkovi nebo provozovateli distribuční soustavy zahájení dodávky, výši ceny nebo jiné podmínky dodávky podle § 12a odst. 3,
c)
poruší některý ze zákazů uvedených v § 24a odst. 5 nebo v § 58n odst. 5,
d)
poruší některou z povinností uvedených v § 30 odst. 2, nebo
e)
přeruší nebo ukončí dodávku elektřiny zákazníkovi v rozporu s § 30 odst. 1 písm. d).
(6)
Držitel licence na výrobu plynu se dopustí správního deliktu tím, že
a)
poruší opatření stanovené formou opatření obecné povahy podle § 18a odst. 3,
b)
omezí, přeruší nebo ukončí dodávku plynu v rozporu s § 57 odst. 1 písm. e),
c)
omezí nebo přeruší provoz výrobny plynu nebo těžebních plynovodů v rozporu s § 57 odst. 1 písm. c),
d)
neoznámí započetí nebo skončení omezení nebo přerušení dodávky plynu podle § 57 odst. 5 nebo neobnoví dodávku plynu bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení, podle § 57 odst. 6,
e)
poruší některou z povinností uvedených v § 57 odst. 8 písm. b) až l),
f)
poruší některý ze zákazů uvedených v § 24a odst. 5 nebo v § 58n odst. 5,
g)
při výkonu činností technického dispečinku poruší některou z povinností uvedenou v § 64 odst. 2,
h)
neoznámí ministerstvu změny údajů uvedených v rozhodnutí o udělení autorizace podle § 67 odst. 9,
i)
neseznámí toho, kdo potřebu přeložky vyvolal, se způsobem jejího provedení nebo předpokládanými náklady na její provedení podle § 70 odst. 2,
j)
neupraví na svůj náklad předávací místo pro instalaci měřicího zařízení podle § 71 odst. 4 nebo zasáhne do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přepravní soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy v rozporu s § 71 odst. 5,
k)
neumožní provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy přístup k měřicímu zařízení podle § 71 odst. 6,
l)
nepodřídí se omezení spotřeby plynu nebo změně dodávky plynu podle § 73 odst. 5,
m)
nepodílí se na odstranění havárií nebo obnovení dodávek podle § 73 odst. 7 nebo bezprostředně po vzniku havárie či vyhlášení stavu nouze nezahájí likvidaci následků podle § 73 odst. 8,
n)
nezajistí bezpečnostní standard dodávky plynu podle § 73a odst. 1 nebo nepředá operátorovi trhu údaje o rozsahu bezpečnostního standardu podle § 73a odst. 4, nebo
o)
nesplní některou z povinností výrobce plynu podle Nařízení o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu.
(7)
Držitel licence na přepravu plynu se dopustí správního deliktu tím, že
a)
poruší opatření stanovené formou opatření obecné povahy podle § 18a odst. 3,
b)
provozuje přepravní soustavu, aniž by byl držitelem certifikátu nezávislosti podle § 10a odst. 1, nebo nesplní oznamovací povinnost podle § 10a odst. 2 nebo 3,
c)
neoznámí započetí nebo skončení omezení nebo přerušení přepravy plynu podle § 58 odst. 5 nebo podle § 58 odst. 6 neobnoví přepravu plynu bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení,
d)
poruší některou z povinností uvedených v § 58 odst. 8 písm. a) až e), g), m) nebo n), r) až t), v) nebo w),
e)
poruší některou z povinností uvedených v § 58 odst. 8 písm. f), h) až l), o) až q), u), x), y) nebo z),
f)
poruší některou z podmínek nezávislosti podle § 58n odst. 2,
g)
při výkonu činností technického dispečinku poruší některou z povinností uvedenou v § 64 odst. 2,
h)
neoznámí ministerstvu změny údajů uvedených v rozhodnutí o udělení autorizace podle § 67 odst. 9,
i)
neseznámí toho, kdo potřebu přeložky vyvolal, se způsobem jejího provedení nebo předpokládanými náklady na její provedení podle § 70 odst. 2,
j)
nevybaví zákazníka, jehož odběrné plynové zařízení je připojeno k přepravní soustavě, měřicím zařízením podle § 71 odst. 2,
k)
nezajistí instalaci vlastního měřicího zařízení, jeho udržování nebo pravidelné ověřování správnosti měření podle § 71 odst. 8,
l)
nevymění měřicí zařízení nebo nezajistí ověření správnosti měření podle § 71 odst. 9,
m)
poruší některou z povinností při stavu nouze uvedených v § 73 odst. 3,
n)
nepodílí se na odstranění havárií nebo obnovení dodávek podle § 73 odst. 7 nebo bezprostředně po vzniku havárie či vyhlášení stavu nouze nezahájí likvidaci následků podle § 73 odst. 8,
o)
nekoordinuje odstranění havárií nebo obnovení dodávek plynu v případě stavu nouze vyhlášeného pro celé území státu podle § 73 odst. 9,
p)
překročí některé z oprávnění uvedených v § 58 odst. 1 písm. h) nebo i),
q)
nesplní některou z povinností provozovatele přepravní soustavy podle Nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám nebo podle přímo použitelného předpisu vydaného na jeho základě nebo k jeho provedení, nebo
r)
nesplní některou z povinností provozovatele přepravní soustavy podle Nařízení o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu.
(8)
Je-li provozovatel přepravní soustavy součástí vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, dopustí se držitel licence na přepravu plynu dále správního deliktu tím, že
a)
nemá právní formu společnosti podle § 58b odst. 1,
b)
nevydá listinné akcie na jméno nebo akcie v zaknihované podobě podle § 58b odst. 2 písm. a), nezřídí statutární orgán podle § 58b odst. 2 písm. b) nebo nevydá stanovy podle § 58b odst. 2 písm. c),
c)
nezřídí dozorčí radu podle § 58b odst. 3 písm. a), nejmenuje stanovený počet jednatelů podle § 58b odst. 3 písm. b) nebo nevydá stanovy podle § 58b odst. 3 písm. c),
d)
nejmenuje nebo nezvolí statutární orgán nebo členy statutárního orgánu podle § 58b odst. 4,
e)
poskytne plnění ve prospěch statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v rozporu s § 58c odst. 6,
f)
jmenuje nebo zvolí statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu osobu v rozporu s § 58d odst. 1 nebo 2,
g)
zvolí členem dozorčí rady, k jehož volbě je třeba schválení Energetického regulačního úřadu, nebo zaměstnává v pracovněprávním vztahu na pozici přímo podřízené vedoucímu zaměstnanci ve výkonné řídící funkci v nejvyšší linii řízení v záležitostech týkajících se provozu, údržby nebo rozvoje přepravní soustavy, osobu, která nesplňuje podmínky podle § 58d odst. 1,
h)
poskytne ve prospěch statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, člena dozorčí rady, k jehož volbě je třeba schválení Energetického regulačního úřadu, nebo zaměstnance přímo podřízeného vedoucímu zaměstnanci ve výkonné řídící funkci v nejvyšší linii řízení provozovatele přepravní soustavy v záležitostech týkajících se provozu, údržby nebo rozvoje přepravní soustavy plnění v rozporu s § 58d odst. 4,
i)
poruší zákaz uvedený v § 58e odst. 2,
j)
sám nebo prostřednictvím ovládané osoby drží podíl v dceřiné společnosti, která vyrábí plyn, obchoduje s plynem nebo vlastní zařízení na výrobu plynu, nebo vůči takové dceřiné společnosti nabude právo na podíl na zisku nebo jiné obdobné plnění v rozporu s § 58g odst. 2,
k)
poruší některou z povinností uvedených v § 58g odst. 3 nebo 4,
l)
poruší některou z povinností uvedených v § 58h odst. 1 nebo 2,
m)
poruší některý ze zákazů uvedených v § 58h odst. 4, 5, 10 nebo 11 nebo některou z povinností uvedených v § 58h odst. 9 nebo 12,
n)
poskytne službu jiné osobě, která je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, v rozporu s § 58h odst. 6,
o)
jedná v rozporu s § 58h odst. 8 nebo vykonává činnost v obchodních prostorách, ve kterých vykonává činnost jiná osoba, která je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, v rozporu s § 58 odst. 8,
p)
nepřijme program rovného zacházení nebo jej nezveřejní podle § 58i odst. 1 nebo nezajistí řádné provádění programu rovného zacházení podle § 58i odst. 2,
q)
nejmenuje nebo jinak neustanoví do funkce auditora programu podle § 58j odst. 1 nebo jmenuje nebo jinak ustanoví do funkce auditora programu osobu, která nesplňuje podmínky podle § 58d odst. 1,
r)
neposkytne auditorovi programu informace nebo podklady nebo jinou nezbytnou součinnost nebo neseznámí s programem rovného zacházení statutární orgán nebo jeho členy, členy dozorčí rady nebo zaměstnance podle § 58j odst. 8 nebo 9,
s)
nezpracuje nebo nepředloží ministerstvu nebo Energetickému regulačnímu úřadu desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy podle § 58k odst. 1, nebo
t)
nepřipojí k přepravní soustavě zařízení jiné přepravní soustavy, distribuční soustavy, zásobníku plynu nebo odběrné plynové zařízení podle § 58m odst. 1.
(9)
Držitel licence na distribuci plynu se dopustí správního deliktu tím, že
a)
poruší opatření stanovené formou opatření obecné povahy podle § 18a odst. 3,
b)
nepředá dodavateli poslední instance identifikační údaje podle § 12a odst. 4,
c)
neoznámí započetí nebo skončení omezení nebo přerušení distribuce plynu podle § 59 odst. 5 nebo neobnoví distribuci plynu bezprostředně po odstranění příčin podle § 59 odst. 6,
d)
poruší některou z povinností uvedených v § 59 odst. 8 písm. a), b), d) až y) nebo z),
e)
poruší některé z kritérií nebo poruší některou z povinností uvedených v § 59a odst. 2,
f)
poruší některou z povinností uvedených v § 59a odst. 3 nebo 4, nebo neposkytne auditorovi programu informace nebo podklady nebo jinou nezbytnou součinnost nebo neseznámí s programem rovného zacházení statutární orgán nebo jeho členy, členy dozorčí rady nebo zaměstnance podle § 59a odst. 5,
g)
jako nájemce nepřevezme pronajatý podnik nebo jeho část do svého účetnictví nebo nesdělí nájemci informace o hodnotě pronajatého majetku v rozporu s § 59a odst. 9,
h)
jedná v rozporu s § 59a odst. 12,
i)
při výkonu činností technického dispečinku poruší některou z povinností uvedenou v § 64 odst. 2,
j)
neprovozuje, neudržuje nebo neopraví plynovodní přípojku na žádost jejího vlastníka podle § 66 odst. 4,
k)
neoznámí ministerstvu změny údajů uvedených v rozhodnutí o udělení autorizace podle § 67 odst. 9,
l)
neseznámí toho, kdo potřebu přeložky vyvolal, se způsobem jejího provedení nebo předpokládanými náklady na její provedení podle § 70 odst. 2,
m)
nevybaví všechny zákazníky, jejichž odběrné plynové zařízení je připojeno k jím provozované soustavě, měřicím zařízením podle § 71 odst. 2,
n)
nezajistí instalaci vlastního měřicího zařízení, jeho udržování nebo pravidelné ověřování správnosti měření podle § 71 odst. 8,
o)
nevymění měřicí zařízení nebo nezajistí ověření správnosti měření podle § 71 odst. 9,
p)
poruší některou z povinností při stavu nouze uvedených v § 73 odst. 4,
q)
nepodílí se na odstranění havárií nebo obnovení dodávek podle § 73 odst. 7 nebo bezprostředně po vzniku havárie či vyhlášení stavu nouze nezahájí likvidaci následků podle § 73 odst. 8,
r)
nekoordinuje odstranění havárií nebo obnovení dodávek plynu v případě stavu nouze vyhlášeného pro část území státu podle § 73 odst. 9,
s)
překročí některé z oprávnění uvedených v § 59 odst. 1 písm. i), j) nebo l), nebo
t)
nesplní některou z povinností provozovatele distribuční soustavy podle Nařízení o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu.
(10)
Držitel licence na uskladňování plynu se dopustí správního deliktu tím, že
a)
poruší opatření stanovené formou opatření obecné povahy podle § 18a odst. 3,
b)
neoznámí započetí nebo skončení omezení nebo přerušení činností spojených s uskladňováním plynu podle § 60 odst. 5 nebo neobnoví činnosti spojené s uskladňováním plynu bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení, podle § 60 odst. 6,
c)
poruší některou z povinností uvedených v § 60 odst. 8 písm. a), b), d) až r) nebo s),
d)
poruší některé z kritérií nebo poruší některou z povinností uvedených v § 60a odst. 2,
e)
poruší některou z povinností uvedených v § 60a odst. 3 nebo 4, nebo neposkytne auditorovi programu informace nebo podklady nebo jinou nezbytnou součinnost nebo neseznámí s programem rovného zacházení statutární orgán nebo jeho členy, členy dozorčí rady nebo zaměstnance podle § 60a odst. 5,
f)
při výkonu činností technického dispečinku poruší některou z povinností uvedenou v § 64 odst. 2,
g)
neoznámí ministerstvu změny údajů uvedených v rozhodnutí o udělení autorizace podle § 67 odst. 9,
h)
neupraví na svůj náklad předávací místo pro instalaci měřicího zařízení podle § 71 odst. 4 nebo zasáhne do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přepravní nebo distribuční soustavy v rozporu s § 71 odst. 5,
i)
neumožní provozovateli přepravní nebo distribuční soustavy přístup k měřicímu zařízení podle § 71 odst. 6,
j)
nepodřídí se omezení spotřeby plynu nebo změně dodávky plynu podle § 73 odst. 5,
k)
nepodílí se na odstranění havárií nebo obnovení dodávek podle § 73 odst. 7 nebo bezprostředně po vzniku havárie či vyhlášení stavu nouze nezahájí likvidaci následků podle § 73 odst. 8,
l)
omezí nebo přeruší činnosti spojené s uskladňováním plynu v rozporu s § 60 odst. 1 písm. f),
m)
nesplní některou z povinností provozovatele zásobníku plynu podle Nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám nebo podle přímo použitelného předpisu vydaného na jeho základě nebo k jeho provedení, nebo
n)
nesplní některou z povinností provozovatele zásobníku plynu podle Nařízení o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu.
(11)
Držitel licence na obchod s plynem se dopustí správního deliktu tím, že
a)
poruší opatření stanovené formou opatření obecné povahy podle § 18a odst. 3,
b)
jako dodavatel poslední instance nedodává plyn podle § 12a odst. 2 nebo 6 nebo neoznámí dotčenému zákazníkovi nebo provozovateli distribuční soustavy zahájení dodávky, výši ceny nebo ostatní podmínky dodávky podle § 12a odst. 3,
c)
poruší některý ze zákazů stanovených v § 24a odst. 5 nebo § 58n odst. 5,
d)
poruší některou z povinností uvedených v § 61 odst. 2,
e)
nezajistí bezpečnostní standard dodávky plynu podle § 73a odst. 1 nebo nepředá operátorovi trhu a Energetickému regulačnímu úřadu údaje o rozsahu a způsobu zajištění bezpečnostního standardu podle § 73a odst. 2,
f)
omezí nebo přeruší dodávku plynu zákazníkovi v rozporu s § 61 odst. 1 písm. d), nebo
g)
nesplní některou z povinností obchodníka s plynem podle Nařízení o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu.
(12)
Držitel licence na výrobu tepelné energie nebo licence na rozvod tepelné energie se dopustí správního deliktu tím, že
a)
neuzavře smlouvu o dodávce tepelné energie, ačkoli mu odběratel poskytne nezbytné technické údaje, nebo nezajistí dodávku tepelné energie podle § 76 odst. 1,
b)
překročí některé z oprávnění uvedených v § 76 odst. 4,
c)
poruší některou z povinností uvedených v § 76 odst. 9,
d)
neměří, nevyhodnocuje nebo neúčtuje dodávku tepelné energie podle skutečných hodnot teplonosné látky nebo údajů měřicího zařízení nebo neosadí, nezapojí nebo neudržuje vlastní měřicí zařízení nebo pravidelně neověřuje správnost měření podle § 78 odst. 1,
e)
nepřezkouší měřicí zařízení nebo jej nevymění podle § 78 odst. 2,
f)
neseznámí toho, kdo potřebu přeložky vyvolal se způsobem jejího provedení nebo náklady na její provedení, podle § 86 odst. 2,
g)
neinformuje vlastníka nebo správce nemovitosti o rozsahu nebo době trvání provádění nezbytných prací na zařízení pro rozvod tepelné energie podle § 87 odst. 6,
h)
nepodřídí se omezení spotřeby tepelné energie při předcházení stavu nouze nebo při stavu nouze podle § 88 odst. 3, nebo
i)
nepřezkoumal účinky výpadku zdroje nebo nezřídil vstupy do tepelné sítě pro připojení náhradních zdrojů podle § 88 odst. 5.
(13)
Za správní delikt se uloží pokuta do
a)
100 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem přepravní soustavy za poslední ukončené účetní období, jde-li o správní delikt uvedený v odstavci 3 písm. b), d), nebo m), odstavci 7 písm. b), d), q) nebo r), nebo odstavci 8,
b)
50 000 000 Kč nebo 1 % z čistého obratu dosaženého držitelem licence za poslední ukončené účetní období, jde-li o správní delikt uvedený v odstavci 2, 3 písm. a), c), e) až l), odstavci 4 až 6, odstavci 7 písm. a), c), e) až p) nebo odstavci 9 až 11,
c)
15 000 000 Kč, jde-li o správní delikt uvedený v odstavci 1 nebo odstavci 12.
§ 91a
Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob
(1)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že
a)
podniká v energetických odvětvích bez licence nebo bez oprávnění k podnikání uznaného Energetickým regulačním úřadem podle § 7a nebo neoznámí Energetickému regulačnímu úřadu zánik oprávnění podle § 7a odst. 3,
b)
poskytuje odebranou elektřinu, plyn nebo tepelnou energii jiné fyzické či právnické osobě nebo rozúčtuje náklady na nákup elektřiny, plynu nebo tepelné energie v rozporu s § 3 odst. 3,
c)
jako vlastník energetického zařízení neumožní určenému držiteli licence přístup k energetickému zařízení v rozsahu podle § 10 odst. 7,
d)
neposkytne ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu nebo Státní energetické inspekci ve stanovené lhůtě požadované podklady nebo informace podle § 15a odst. 1,
e)
jako vlastník nebo pronajímatel energetického zařízení nevede v účtovém rozvrhu účty pro účtování o nákladech a výnosech z vlastnictví nebo pronájmu energetického zařízení podle § 20 odst. 5,
f)
neposkytne operátorovi trhu údaje nezbytné pro plnění jeho povinností nebo neposkytne informace o změnách dodavatele plynu podle § 20a odst. 5 písm. a) nebo f) nebo nepředá nezbytné údaje potřebné k dispečerskému řízení podle § 26 odst. 6,
g)
poruší některou z povinností stanovených v § 28 odst. 2 písm. a) až f), h), j), k) nebo odst. 5 nebo některou z povinností stanovených v § 62 odst. 2 písm. b) až i), v § 62 odst. 3 nebo 4,
h)
provede zásah na odběrném elektrickém zařízení, kterým prochází neměřená elektřina, bez souhlasu provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy v rozporu s § 28 odst. 3 nebo provede zásah na odběrném plynovém zařízení před měřicím zařízením bez předchozího písemného souhlasu provozovatele přepravní nebo distribuční soustavy v rozporu s § 71 odst. 11,
i)
provozuje vlastní náhradní zdroj bez dohody s provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy v rozporu s § 28 odst. 4,
j)
jako vlastník přímého vedení nebo provozovatel přímého plynovodu poruší některou z povinností stanovených v § 43 nebo § 65 odst. 3 nebo jako vlastník příslušné části elektrizační soustavy nebo osoba provozující plynárenské zařízení nestanoví písemně podmínky pro realizaci veřejně prospěšné stavby nebo neudělí písemný souhlas s jinou stavbou nebo stavební nebo jinou činností v ochranném pásmu podle § 46 odst. 11 nebo § 68 odst. 4,
k)
nezajistí provoz, údržbu nebo opravy elektrické nebo plynovodní přípojky podle § 45 odst. 5 nebo § 66 odst. 3 nebo nezajistí opravy nebo údržbu tepelné přípojky podle § 79 odst. 3,
l)
jako vlastník či uživatel nemovitosti neumožní provozovateli přenosové soustavy, provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy výkon činností v ochranném pásmu podle § 46 odst. 4 nebo § 68 odst. 5 nebo jako vlastník nemovitosti neumožní provozovateli zařízení přístup k zařízení pro rozvod tepelné energie podle § 87 odst. 6,
m)
poruší některý ze zákazů stanovených v § 46 odst. 8, 9, 10 nebo § 68 odst. 3 nebo některou z povinností stanovených v § 46 odst. 12 nebo 13,
n)
neupraví odběrné místo pro instalaci měřicího zařízení podle § 49 odst. 2 nebo § 71 odst. 4,
o)
neoznámí provozovateli přenosové, přepravní nebo distribuční soustavy zjištěné závady na měřicím zařízení nebo zajištění proti neoprávněné manipulaci neprodleně po jejich zjištění podle § 49 odst. 4 nebo § 71 odst. 7 nebo neoznámí zjištěné porušení měřicího zařízení nebo jeho zajištění podle § 78 odst. 4,
p)
zasáhne do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přenosové, přepravní nebo distribuční soustavy v rozporu s § 49 odst. 4, § 71 odst. 5 nebo zasáhne do měřicího zařízení bez souhlasu jeho vlastníka v rozporu s § 78 odst. 3,
q)
neumožní provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy přístup k měřicímu zařízení nebo neměřeným částem odběrného elektrického zařízení podle § 49 odst. 6 nebo provozovateli přepravní nebo distribuční soustavy přístup k měřicímu zařízení podle § 71 odst. 6,
r)
poruší zákaz neoprávněného přenosu elektřiny nebo neoprávněné distribuce elektřiny uvedený v § 53 odst. 2 nebo zákaz neoprávněné přepravy plynu nebo neoprávněné distribuce plynu uvedený v § 74 odst. 5,
s)
nepodřídí se omezení spotřeby elektřiny, plynu nebo změně dodávek elektřiny nebo plynu podle § 54 odst. 5 nebo § 73 odst. 5 nebo se nepodřídí omezení spotřeby tepelné energie podle § 88 odst. 3,
t)
vysadí trvalé porosty bez souhlasu provozovatele přepravní soustavy, provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přípojky v rozporu s § 68 odst. 6,
u)
neupraví odběrné tepelné zařízení při změně teplonosné látky nebo jejích parametrů nebo neupraví odběrné tepelné zařízení pro instalaci měřicího zařízení po předchozím projednání s dodavatelem tepelné energie podle § 77 odst. 3,
v)
provozuje vlastní náhradní či jiný zdroj propojený s rozvodným zařízením nebo dodává do tohoto zařízení tepelnou energii bez písemné dohody s držitelem licence na rozvod tepelné energie v rozporu s § 77 odst. 4,
w)
jako vlastník nemovitosti nestrpí umístění nebo provozování rozvodného tepelného zařízení nebo jeho části podle § 77 odst. 6,
x)
provede úpravy na odběrném tepelném zařízení nebo jeho částech, kterými prochází neměřená dodávka tepelné energie, bez souhlasu držitele licence na výrobu tepelné energie nebo rozvod tepelné energie v rozporu s § 77 odst. 7,
y)
poruší zákaz stanovený v § 87 odst. 4 nebo provádí v ochranných pásmech činnosti bez předchozího písemného souhlasu provozovatele zařízení, které slouží pro výrobu či rozvod tepelné energie v rozporu s § 87 odst. 4,
z)
jako vlastník dotčené stavby při provádění stavebních činností nezajistí bezpečnost zařízení pro rozvod tepelné energie podle § 87 odst. 5.
(2)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako auditor programu poruší některou z povinností auditora programu stanovených v § 25a odst. 5, § 58i odst. 8 až 10, § 59a odst. 5 nebo § 60a odst. 5.
(3)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se jako dodavatel tepelné energie, který není držitelem licence na výrobu tepelné energie nebo licence na rozvod tepelné energie, dopustí správního deliktu tím, že
a)
omezí nebo přeruší dodávku tepelné energie v rozporu s § 76 odst. 4 písm. i), nebo
b)
neprovozuje, neudržuje nebo neopravuje tepelnou přípojku na žádost jejího vlastníka podle § 79 odst. 4.
(4)
Za správní delikt uvedený v odstavcích 1 až 3 se uloží pokuta do 15 000 000 Kč s výjimkou správního deliktu podle odstavce 1 písm. s), kdy lze uložit pokutu až do 50 000 000 Kč.“.
150.
Za § 91a se vkládají nové § 91b až 91d, které včetně nadpisů znějí:
㤠91b
Správní delikty osoby, která je součástí vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele nebo koncernu
(1)
Osoba, která je součástí vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele nebo koncernu, se dopustí správního deliktu tím, že
a)
sama nebo prostřednictvím ovládané osoby drží podíl v provozovateli přepravní soustavy a současně vyrábí plyn nebo obchoduje s plynem v rozporu s § 58g odst. 1,
b)
nezdrží se jednání nebo udělování pokynů ohledně každodenních činností provozovatele přepravní soustavy a provozu přepravní soustavy v rozporu s § 58g odst. 5,
c)
jako mateřská společnost udělí provozovateli distribuční soustavy pokyn ohledně běžného provozu nebo údržby distribuční soustavy nebo jiným způsobem zasáhne do rozhodování o výstavbě či modernizaci částí distribuční soustavy v rozporu s § 25a odst. 2 písm. c) nebo § 59a odst. 2 písm. c), nebo
d)
jako mateřská společnost v rozporu s § 60a odst. 2 písm. c) udělí provozovateli zásobníku plynu pokyn ohledně běžného provozu nebo údržby zásobníku plynu nebo jiným způsobem zasáhne do rozhodování o výstavbě či modernizaci částí zásobníku plynu.
(2)
Za správní delikt uvedený v odstavci 1 písm. a) nebo b) se ukládá pokuta až do výše 100 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého osobou, která je součástí vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele nebo koncernu společně s provozovatelem přepravní soustavy, za poslední ukončené účetní období. Za správní delikt uvedený v odstavci 1 písm. c) nebo d) se ukládá pokuta až do výše 50 000 000 Kč nebo 1 % z čistého obratu dosaženého osobou, která je součástí vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele nebo koncernu společně s provozovatelem distribuční soustavy nebo zásobníku plynu, za poslední ukončené účetní období.
§ 91c
Pořádková pokuta
(1)
Držiteli licence nebo jiné fyzické osobě podnikající nebo právnické osobě, která znemožní nebo závažně ztíží výkon dozoru podle tohoto zákona tím, že neumožní Energetickému regulačnímu úřadu výkon jeho oprávnění podle § 18 odst. 4 nebo neposkytne Energetickému regulačnímu úřadu součinnost, ač je k tomu povinen podle tohoto zákona nebo zákona upravujícího výkon státní kontroly, nebo nesplní některou z povinností podle § 18b odst. 4, může Energetický regulační úřad uložit pořádkovou pokutu do výše 5 000 000 Kč nebo do 1 % z čistého obratu dosaženého takovou osobou za poslední ukončené účetní období.
(2)
Držiteli licence, fyzické osobě podnikající nebo právnické osobě, která neposkytne Energetickému regulačnímu úřadu vysvětlení, nepředloží požadované doklady nebo se neúčastní jednání nebo neumožní Energetickému regulačnímu úřadu nahlédnout do svých obchodních záznamů podle § 96a, je-li účastníkem sporu rozhodovaného Energetickým regulačním úřadem, může Energetický regulační úřad uložit pořádkovou pokutu do výše 100 000 Kč.
(3)
Pořádkovou pokutu lze ukládat opakovaně. Úhrn opakovaně uložených pořádkových pokut podle odstavce 1 nesmí přesáhnout 20 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého držitelem licence, fyzickou osobou nebo právnickou osobou za poslední ukončené účetní období. Úhrn opakovaně uložených pořádkových pokut podle odstavce 2 nesmí přesáhnout 500 000 Kč.
(4)
Řízení o uložení pořádkové pokuty lze zahájit do 2 měsíců ode dne, kdy byla povinnost porušena. Pořádková pokuta je příjmem státního rozpočtu.
§ 91d
Společná ustanovení ke správním deliktům
(1)
Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila.
(2)
Při stanovení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, době trvání a okolnostem, za kterých byl spáchán.
(3)
Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 2 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.
(4)
Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává Energetický regulační úřad. Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu a jejich správu vykonává Energetický regulační úřad podle daňového řádu.
(5)
Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.
(6)
Odpovědnost právnické osoby za správní delikt přechází na kteréhokoliv jejího právního nástupce; tím není dotčena odpovědnost původní právnické osoby, pokud v důsledku přeměny nezanikla.
(7)
Má-li zaniklá právnická osoba více právních nástupců, odpovídá za správní delikt každý z nich. Při výměře pokuty se přihlédne též k tomu, v jakém rozsahu přešly na právního nástupce výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného správního deliktu, a k tomu, pokračuje-li některý z právních nástupců v činnosti, při které byl správní delikt spáchán.
(8)
Zanikla-li právnická osoba, která správní delikt spáchala, až po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž jí byla za tento správní delikt uložena pokuta, přechází povinnost tuto pokutu zaplatit na právního nástupce zaniklé právnické osoby. Je-li právních nástupců více, odpovídají za zaplacení pokuty společně a nerozdílně.“.
151.
V § 92 odst. 2 se věty druhá a třetí zrušují.
152.
V § 92 se na konci odstavce 2 doplňují věty „Územní inspektoráty jsou vnitřními organizačními jednotkami Státní energetické inspekce. Sídla územních inspektorátů stanoví ústřední ředitel.“.
153.
V § 93 odstavec 1 zní:
„(1)
Státní energetická inspekce kontroluje na návrh ministerstva, Energetického regulačního úřadu nebo z vlastního podnětu dodržování
a)
zákona o hospodaření energií5a),
b)
zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů).“.
154.
V § 94 odstavec 5 zní:
„(5)
Rozhodnutí v prvním stupni vydává Státní energetická inspekce. O odvolání proti rozhodnutí Státní energetické inspekce rozhoduje ústřední ředitel Státní energetické inspekce.“.
155.
V § 95 odst. 1 se slovo „se“ nahrazuje slovy „Státní energetická inspekce“.
156.
V § 95 odstavec 3 zní:
„(3)
Pokuty ukládá v prvním stupni Státní energetická inspekce. O odvolání proti uložení pokuty rozhoduje ústřední ředitel Státní energetické inspekce.“.
157.
V § 96 odstavec 2 zní:
„(2)
V řízeních vedených Energetickým regulačním úřadem se ustanovení správního řádu o možném způsobu ukončení řízení o rozkladu nepoužije.“.
158.
V § 96 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3)
Rozhoduje-li Energetický regulační úřad spor o uzavření nebo změnu smlouvy, jejímž předmětem je připojení nebo přístup k přenosové soustavě, přepravní soustavě nebo distribuční soustavě, těžebnímu plynovodu nebo zásobníku plynu nebo o uzavření jiné smlouvy podle § 17 odst. 7, rozhodne Energetický regulační úřad o úpravě vzájemných práv a povinností stran sporu. Při rozhodování dbá, aby nedošlo k založení nerovnováhy v právech a povinnostech stran sporu.
(4)
V řízeních vedených Energetickým regulačním úřadem se při nahlížení do spisu zákonem uznaná povinnost mlčenlivosti vztahuje kromě jiných zákonem chráněných nebo uznaných tajemství rovněž na zachování obchodního tajemství nebo ochranu důvěrných informací z obchodního styku podle obchodního zákoníku. Spis musí zahrnovat vedle listin obsahujících takové tajemství i listiny, ze kterých bylo toto tajemství odstraněno, případně dostatečně podrobný výpis, který tajemství neobsahuje. Na žádost Energetického regulačního úřadu je osoba, které ochrana takového tajemství svědčí, povinna vedle listin obsahujících takové tajemství předložit i listiny, ze kterých bylo takové tajemství odstraněno, případně pořídit z takových listin dostatečně podrobný výtah, který tajemství neobsahuje.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 5 a 6.
159.
V § 96 se doplňuje nový odstavec 7, který zní:
„(7)
Povinnost vyplývající z rozhodnutí Energetického regulačního úřadu podle § 12 odst. 2 nebo 3, povinnost vyplývající z opatření uloženého rozhodnutím Energetického regulačního úřadu podle § 18a odst. 3 nebo § 58l odst. 2 přechází na právního nástupce. Povinnost vyplývající z rozhodnutí Energetického regulačního úřadu podle § 10 odst. 7 nebo § 12 odst. 7 tohoto zákona přechází podle povahy na právního nástupce nebo na nabyvatele energetického zařízení, k němuž je rozhodnutí Energetického regulačního úřadu vázáno. Je-li právních nástupců nebo nabyvatelů energetického zařízení více, odpovídají za splnění povinnosti společně a nerozdílně.“.
160.
Za § 96 se vkládají nové § 96a až 96d, které včetně nadpisů znějí:
㤠96a
V průběhu řízení o rozhodnutí sporu je Energetický regulační úřad oprávněn vyžadovat od účastníků řízení předložení veškerých důkazů na podporu jejich tvrzení, a to včetně podání ústního vysvětlení. Účastník řízení je povinen na výzvu a ve lhůtě stanovené Energetickým regulačním úřadem
a)
poskytnout vysvětlení, předložit požadované doklady vztahující se k předmětu sporu a účastnit se jednání,
b)
umožnit Energetickému regulačnímu úřadu nahlédnout do svých obchodních záznamů, které se týkají vedeného sporu.
§ 96b
(1)
V řízení podle § 17 odst. 7 písm. e) má podání návrhu na rozhodnutí sporu tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.
(2)
V řízení podle § 17 odst. 7 písm. e) je návrh nepřípustný, jestliže
a)
ve věci samé již rozhodl soud nebo řízení ve věci samé bylo před soudem zahájeno, nebo
b)
spor je nebo již byl předmětem rozhodčího řízení.
§ 96c
Přezkum souladu rozhodnutí Energetického regulačního úřadu s předpisem Evropské unie
(1)
Rozhodne-li Komise o tom, že rozhodnutí vydané Energetickým regulačním úřadem je v rozporu s předpisem Evropské unie22), provede Energetický regulační úřad přezkumné řízení a vydá rozhodnutí do 2 měsíců ode dne, kdy Komise takové rozhodnutí vydala. Energetický regulační úřad o vydání rozhodnutí informuje bez zbytečného odkladu Komisi.
(2)
Pro přezkoumání souladu rozhodnutí vydaného Energetickým regulačním úřadem s předpisem Evropské unie platí obdobně ustanovení správního řádu o přezkumném řízení s tím, že Energetický regulační úřad není vázán lhůtami pro vydání usnesení o zahájení přezkumného řízení a pro vydání rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení.
§ 96d
Donucovací pokuty
(1)
Energetický regulační úřad vymáhá ukládáním donucovacích pokut splnění
a)
povinnosti pokračovat ve výkonu licencované činnosti po dobu stanovenou v rozhodnutí Energetického regulačního úřadu podle § 10 odst. 4,
b)
povinnosti poskytnout energetické zařízení držiteli licence pro výkon povinnosti nad rámec licence podle rozhodnutí Energetického regulačního úřadu podle § 10 odst. 7 nebo § 12 odst. 7,
c)
povinnosti poskytovat dodávky tepelné energie nad rámec licence nebo distribuci elektřiny nebo distribuci plynu nad rámec licence podle rozhodnutí Energetického regulačního úřadu podle § 12 odst. 2 nebo 3,
d)
povinnosti vyplývající z opatření k nápravě nebo podmínek stanovených k zajištění splnění opatření k nápravě uložených rozhodnutím Energetického regulačního úřadu podle § 18 odst. 3,
e)
povinnosti vyplývající z opatření uloženého rozhodnutím Energetického regulačního úřadu podle § 18a odst. 3 nebo § 58l odst. 2,
f)
povinnosti vyplývající z rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, Komise nebo Agentury vydaného podle Nařízení o podmínkách přístupu do sítě pro příhraniční obchod s elektřinou nebo Nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám nebo podle přímo použitelného předpisu vydaného na jejich základě nebo k jejich provedení nebo splnění povinnosti vyplývající z rozhodnutí ministerstva vydaného podle Nařízení o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu.
(2)
Ustanovení § 105 odst. 2 správního řádu není dotčeno.
(3)
Donucovací pokuty lze ukládat opakovaně. Výše jednotlivé donucovací pokuty ukládané
a)
fyzické osobě nesmí přesahovat 100 000 Kč,
b)
držiteli licence na výrobu tepelné energie nebo rozvod tepelné energie nebo jiné právnické osobě nebo fyzické osobě podnikající nesmí přesahovat 1 000 000 Kč,
c)
jinému držiteli licence neuvedenému v písmeni b) nesmí přesahovat 5 000 000 Kč.“.
161.
V § 97a odstavec 3 zní:
„(3)
Dostane-li se schválený řád vlivem změny právní úpravy do rozporu s právním předpisem, je držitel licence povinen předložit do 3 měsíců od nabytí účinnosti takového právního předpisu Energetickému regulačnímu úřadu ke schválení návrh nového řádu nebo návrh změny schváleného řádu, kterým se rozpor s právním předpisem odstraní. V ostatních případech je držitel licence povinen návrh nového řádu nebo návrh změny schváleného řádu předložit nejméně 3 měsíce přede dnem navrhované účinnosti nového řádu nebo změny schváleného řádu.“.
162.
V § 98a odst. 1 se na konci textu písmene a) doplňují slova „a neoprávněném odběru tepelné energie,“.
163.
V § 98a odst. 1 písm. b) se za slova „způsoby dispečerského řízení,“ vkládají slova „rozsah a postup při dispečerském řízení výroben elektřiny,“, slovo „podzemního“ se zrušuje a na konci textu písmene b) se doplňují slova „a požadavky na technické vybavení výroben elektřiny pro účely dispečerského řízení, při případném omezování výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů přihlédnout k technické a organizační náročnosti regulace jednotlivých typů obnovitelných zdrojů“.
164.
V § 98a odst. 1 písm. f) se za slova „při omezování“ vkládají slova „výroby elektřiny,“.
165.
V § 98a odst. 1 se na konci textu písmene f) doplňují slova „, způsob zajištění bezpečnostních standardů plynu, rozsah chráněných zákazníků včetně způsobu určení jejich spotřeby plynu, jejichž dodavatelé mají povinnost plnit bezpečnostní standard dodávky plynu“.
166.
V § 98a odst. 1 písmeno h) zní:
„h)
způsob dělení nákladů za dodávku tepelné energie při společném měření odebíraného množství tepelné energie pro více odběrných míst nebo v případě, že z odběrného místa jsou zásobovány tepelnou energií objekty nebo části objektů různých vlastníků, kteří uzavírají smlouvu o dodávce tepelné energie, a kdy nedojde k dohodě o způsobu rozdělení nákladů.“.
167.
V § 98a se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní:
„i)
vzory žádostí o udělení autorizace na výstavbu výrobny elektřiny.“.
168.
V § 98a odst. 2 se na konci textu písmene a) doplňují slova „a žádostí o uznání oprávnění k podnikání uděleného v jiném členském státě Evropské unie,“.
169.
V § 98a odst. 2 písmeno g) zní:
„g)
podmínky připojení výroben elektřiny, výroben plynu, distribučních soustav, zásobníků plynu a odběrných míst zákazníků k elektrizační nebo plynárenské soustavě, způsob stanovení podílu nákladů spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu nebo výkonu elektřiny nebo plynu a pravidla pro posuzování souběžných požadavků na připojení,“.
170.
V § 98a odst. 2 písm. h) bodě 9 se slovo „výběru“ nahrazuje slovy „volbě a změně“.
171.
V § 98a odst. 2 písm. i) bodě 1 se slovo „podzemnímu“ zrušuje.
172.
V § 98a odst. 2 písm. i) bodě 9 se za slovo „při“ vkládají slova „volbě a“.
173.
V § 98a se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena k) a l), která znějí:
„k)
rozsah uchovávaných údajů o plnění podle smluv na dodávky elektřiny nebo plynu nebo jejich derivátů,
l)
náležitosti žádosti o schválení jmenování, volby a odvolání statutárního orgánu, členů statutárního orgánu nebo členů dozorčí rady nezávislého provozovatele přepravní soustavy, náležitosti žádosti o schválení jmenování nebo jiného ustanovení do funkce a odvolání z funkce auditora programu nezávislého provozovatele přepravní soustavy a způsoby prokazování odborné způsobilosti auditora programu.“.
174.
V § 98a odstavec 3 zní:
„(3)
Ministerstvo pro místní rozvoj stanoví vyhláškou pravidla pro rozúčtování nákladů na teplo na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody mezi konečné spotřebitele.“.
175.
V příloze se slova „Podzemní zásobníky“ nahrazují slovem „Zásobníky“ a za slovem „sondy“ se slovo „podzemního“ zrušuje.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Do doby, než provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel přepravní soustavy požádá o udělení certifikátu, nejpozději však do 3. března 2012, se nepoužijí ustanovení zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona upravující povinnost vlastnického oddělení provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele přepravní soustavy a ustanovení upravující povinnost zřídit nezávislého provozovatele přepravní soustavy. Do doby, než Energetický regulační úřad rozhodne o udělení certifikátu provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele přepravní soustavy, se nadále, nejpozději však do 3. března 2012, použijí ustanovení zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, o oddělení provozovatele přenosové soustavy nebo o oddělení provozovatele přepravní soustavy.
2.
Požádá-li držitel licence na přenos elektřiny nebo přepravu plynu o udělení certifikátu nejpozději do 3. března 2012, do doby vydání rozhodnutí o udělení certifikátu se nepoužije ustanovení § 10a odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
3.
Provozovatel přepravní soustavy navrhne do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona osobě, pro kterou zajišťuje přepravu plynu na základě smlouvy o přepravě plynu uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, změnu této smlouvy tak, aby splňovala podmínky ustanovení § 58 odst. 8 písm. y) a z) zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
4.
Návrh změny uzavřené smlouvy podle bodu 3 je přípustný pouze v míře nezbytně nutné pro splnění podmínek ustanovení § 58 odst. 8 písm. y) a z) zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a nesmí mít vliv na určení sjednaných vstupních a výstupních bodů přepravní soustavy a přepravní kapacita na každém z nich je rovna přepravní kapacitě sjednané v uzavřené smlouvě podle smluvní trasy. Součet plateb za přepravní kapacitu na vstupním a výstupním bodě přepravní soustavy a ostatních souvisejících plateb je roven součtu všech plateb podle uzavřené smlouvy a platba za přepravní kapacitu na vstupním bodě přepravní soustavy je rovna platbě za přepravní kapacitu na tomto vstupním bodě podle platného tarifu provozovatele přepravní soustavy ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
5.
Provozovatel přepravní soustavy nesmí návrh změny uzavřené smlouvy odvolat nebo jeho přijetí vázat na určitou lhůtu či podmínku. Tento návrh je závazný až do okamžiku jeho přijetí účastníkem trhu s plynem.
6.
Nedojde-li k dohodě o změně smlouvy podle bodů 3 až 5, není tato skutečnost důvodem k odstoupení od smlouvy.
7.
Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V územních řízeních o umístění výrobny elektřiny zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se nepoužijí ustanovení § 30a až 30d zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
8.
Kontroly započaté Státní energetickou inspekcí v oblasti působnosti, která dnem nabytí účinnosti tohoto zákona přechází na Energetický regulační úřad a která před tímto dnem nebyla dokončena, dokončí Energetický regulační úřad.
9.
Řízení o uložení pokuty zahájená Státní energetickou inspekcí v oblasti působnosti, která dnem nabytí účinnosti tohoto zákona přechází na Energetický regulační úřad a která před tímto dnem nebyla pravomocně skončena, dokončí Energetický regulační úřad. Pokuta se uloží podle zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Lhůty pro vydání správních rozhodnutí se prodlužují o 30 dnů.
10.
O opravných prostředcích podaných proti rozhodnutím vydaným Státní energetickou inspekcí v oblasti působnosti, která dnem nabytí účinnosti tohoto zákona přechází na Energetický regulační úřad, a o kterých před tímto dnem nebylo rozhodnuto, rozhodne předseda Energetického regulačního úřadu. Lhůta pro vydání rozhodnutí o opravném prostředku se prodlužuje o 30 dnů. Přitom postupuje podle ustanovení správního řádu o řízení o rozkladu.
11.
Výkon rozhodnutí o uložení pokuty zahájený Státní energetickou inspekcí přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí Státní energetická inspekce. Výkon rozhodnutí Státní energetické inspekce o uložení pokuty, který bude možné zahájit až po nabytí účinnosti tohoto zákona, provede Energetický regulační úřad. Výkon rozhodnutí Státní energetické inspekce o uložení pokuty, který mohl být zahájen přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, provede Energetický regulační úřad.
12.
Omezení podle § 58d odst. 1 a 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se nevztahují na osoby, jejichž funkční období nebo pracovněprávní vztah k provozovateli přepravní soustavy vznikl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
13.
Provozovatel zásobníku plynu je povinen provést oddělení provozovatele zásobníku plynu podle tohoto zákona do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
14.
Výrobce elektřiny je povinen vybavit výrobnu elektřiny s instalovaným výkonem 2 MW a více uvedenou do provozu před nabytím účinnosti tohoto zákona zařízením umožňujícím dispečerské řízení do 30. června 2012.
15.
Výrobce elektřiny je povinen vybavit výrobnu elektřiny s instalovaným výkonem od 100 kW do 2 MW uvedenou do provozu před nabytím účinnosti tohoto zákona zařízením umožňujícím dispečerské řízení do 30. června 2013.
16.
Délka funkčního období předsedy Energetického regulačního úřadu jmenovaného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí zákonem č. 458/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
17.
Pro rozpočtový rok, který následuje po roce, ve kterém nabude tento zákon účinnosti, se při stanovení roční výše poplatku vychází z celkového množství elektřiny a plynu, za které účastníci trhu s elektřinou a účastníci trhu s plynem hradí v souladu s cenovými předpisy cenu za zúčtování operátora trhu, spotřebovaného v České republice v roce 2010. Energetický regulační úřad uveřejní formou sdělení ve Sbírce zákonů celkové množství elektřiny a plynu, za které účastníci trhu s elektřinou a účastníci trhu s plynem hradí v souladu s cenovými předpisy cenu za zúčtování operátora trhu, spotřebované v České republice v roce 2010, do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
18.
Rozhodnutí o státní autorizaci na výstavbu výrobny elektřiny, přímého vedení nebo výrobny tepelné energie vydaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají v platnosti. Rozhodnutí podle předchozí věty vydaná na dobu určitou se považují za rozhodnutí vydaná na dobu neurčitou.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o ochraně spotřebitele
Čl. III
V § 23 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 104/1995 Sb., zákona č. 110/1997 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 64/2000 Sb., zákona č. 145/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 227/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 229/2006 Sb., zákona č. 36/2008 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 293/2009 Sb., zákona č. 298/2009 Sb. a zákona č. 155/2010 Sb., se za odstavec 11 vkládá nový odstavec 12, který zní:
„(12)
Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 4 až 6 a § 12 na úseku podnikání v energetických odvětvích provádí Energetický regulační úřad.“.
Dosavadní odstavec 12 se označuje jako odstavec 13.
ČÁST ČTVRTÁ
ÚČINNOST
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti třicátým dnem po dni jeho vyhlášení, s výjimkou § 17d, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2012.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 209/2011 Sb. | Zákon č. 209/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury
Vyhlášeno 19. 7. 2011, datum účinnosti 1. 10. 2011, částka 74/2011
* Čl. I - Zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, se mění takto:
* Čl. II - Přechodné ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 1. 10. 2011
209
ZÁKON
ze dne 8. června 2011,
kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, se mění takto:
1.
V názvu zákona a v nadpisu části první se za slovo „dopravní“ vkládají slova „, vodní a energetické“.
2.
V § 1 odst. 1 se za slovo „dopravní“ vkládají slova „, vodní a energetické“.
3.
V § 1 se doplňují odstavce 3 a 4, které včetně poznámky pod čarou č. 5 znějí:
„(3)
Vodní infrastrukturou se pro účely tohoto zákona rozumí stavba vodního díla umisťovaného v plochách a koridorech vymezených v platné politice územního rozvoje nebo veřejně prospěšné stavby na ochranu před povodněmi.
(4)
Energetickou infrastrukturou se pro účely tohoto zákona rozumějí stavby zařízení elektrizační soustavy a plynárenské soustavy podle jiného zákona zřizované ve veřejném zájmu5), pokud nejsou v rozporu s platnou politikou územního rozvoje nebo zásadami územního rozvoje kraje.
5)
§ 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.“.
4.
V § 2 odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 2 zní:
„(1)
U stavby dopravní a energetické infrastruktury stavební úřad2) na žádost stavebníka může spojit územní a stavební řízení, s výjimkou staveb uvedených v § 16 odst. 2 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., které jsou součástí energetické infrastruktury.
2)
§ 13 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb.“.
5.
V § 2 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 3 zní:
„(3)
Speciální stavební úřad3) je ve spojeném řízení podle odstavce 1 dotčeným orgánem příslušným k vydání závazného stanoviska.
3)
§ 15 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.
6.
V § 2 odst. 4 se za slovo „dopravní“ vkládají slova „, vodní a energetické“.
7.
V § 2 odst. 5 se za slovo „přezkoumání“ vkládají slova „nebo nahrazení“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Ustanovení předchozí věty obdobně platí i pro řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutí soudu o žalobě.“.
8.
V § 3 odst. 1 se za slovo „dopravní“ vkládají slova „, vodní a energetické“.
9.
V § 3 odst. 2 písm. b) se slova „, nemá-li trvalý pobyt na území České republiky,“ zrušují.
10.
V § 5 odst. 1 se za slovo „dopravní“ vkládají slova „, vodní a energetické“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadní právní úpravy.
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce po dni jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Nařízení vlády č. 208/2011 Sb. | Nařízení vlády č. 208/2011 Sb.
Nařízení vlády o technických požadavcích na přepravitelná tlaková zařízení
Vyhlášeno 19. 7. 2011, datum účinnosti 20. 7. 2011, částka 73/2011
* § 1 - Předmět úpravy
* § 2 - Základní pojmy
* Uvedení přepravitelného tlakového zařízení na trh nebo do provozu a povinnosti hospodářských subjektů
* § 3 - Uvést na trh nebo do provozu nebo dodat na trh lze pouze přepravitelné tlakové zařízení,
* § 4 - (1) Výrobce
* § 5 - (1) Výrobce může ustanovit svého zplnomocněného zástupce a zmocnit ho k výkonu svých povinností podle zákona a tohoto nařízení, s výjimkou
* Posouzení shody a notifikovaná osoba
* § 6 - (1) Splnění požadavků na přepravitelné tlakové zařízení a jeho výrobu podle § 3 písm. a) se prokazuje postupy posouzení shody.
* § 7 - (1) U přepravitelného tlakového zařízení, které bylo uvedeno do provozu a je opakovaně používáno, se provádí periodické, meziperiodické a mimořádné inspekce v rozsahu, obsahu a intervalech stanovených v oddílu 1.8.7 a kapitole 6.2 a 6.8 mezinárodních úmluv
* § 8 - Kontroly a zkoušky při postupech posouzení shody podle § 6 a periodické, meziperiodické a mimořádné inspekci může v souladu s pododdílem 6.2.2.10 a 6.2.3.6 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí provádět osoba, která zřídila vlastní inspekční slu
* § 9 - Notifikovaná osoba vedle činností podle § 6 až 8 dále
* Označování přepravitelného tlakového zařízení
* § 10 - (1) Značkou shody lze opatřit pouze přepravitelné tlakové zařízení a jeho demontovatelné části, které splňují požadavky podle § 3 písm. a) a u kterých bylo splnění těchto požadavků ověřeno postupem posouzení shody podle § 6 nebo § 13.
* § 11 - Po provedení periodické nebo meziperiodické inspekce přepravitelného tlakového zařízení se k přepravitelnému tlakovému zařízení nebo k jeho výrobnímu štítku připojí datum provedení inspekce a identifikační číslo notifikované osoby, která kontrolu provedla
* Společná, přechodná a zrušovací ustanovení
* § 12 - (1) Důvody ohrožení oprávněného zájmu, které se při uložení ochranného opatření oznamují podle § 7 odst. 8 zákona, jsou:
* § 13 - (1) Na přepravitelné tlakové zařízení, které bylo uvedeno na trh přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení a které nebylo podle dosavadní právní úpravy opatřeno značkou shody, se toto nařízení nepoužije, není-li podána žádost o provedení posuzování shody
* § 14 - Zrušuje se:
* Účinnost
* § 15 - Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 20. července 2011. č. 1 k nařízení vlády č. 208/2011 Sb. č. 2 k nařízení vlády č. 208/2011 Sb. č. 3 k nařízení vlády č. 208/2011 Sb. č. 4 k nařízení vlády č. 208/2011 Sb.
Aktuální znění od 20. 7. 2011
208
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 29. června 2011
o technických požadavcích na přepravitelná tlaková zařízení
Vláda nařizuje podle § 22 a k provedení § 2 písm. d), § 11 odst. 1, 2 a 9, § 11a odst. 2, § 12 a 13 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 205/2002 Sb., zákona č. 226/2003 Sb., zákona č. 490/2009 Sb., zákona č. 155/2010 Sb. a zákona č. 34/2011 Sb., (dále jen „zákon“):
§ 1
Předmět úpravy
(1)
Toto nařízení zapracovává příslušný předpis Evropské unie1) a stanoví technické požadavky na přepravitelná tlaková zařízení.
(2)
Toto nařízení se nevztahuje na přepravitelná tlaková zařízení používaná výlučně pro přepravu nebezpečných věcí mezi členským státem Evropské unie nebo smluvním státem Evropského hospodářského prostoru a jiným než členským státem Evropské unie nebo smluvním státem Evropského hospodářského prostoru, splňuje-li tato přeprava podmínky přílohy A a B Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí2), Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí, obsaženého v přípojku C Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě3) (dále jen „mezinárodní úmluvy o přepravě nebezpečných věcí“) nebo Evropské dohody o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách.
(3)
Toto nařízení se nevztahuje na přepravitelná tlaková zařízení, která jsou určenými technickými zařízeními používanými s vojenskou výstrojí, vojenskou výzbrojí, vojenskou technikou a ve vojenských objektech podle jiného právního předpisu4).
§ 2
Základní pojmy
(1)
Přepravitelné tlakové zařízení je stanoveným výrobkemvýrobkem ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) zákona.
(2)
Pro účely tohoto nařízení se přepravitelným tlakovým zařízením rozumí zařízení, které se používá v souladu s kapitolou 6.2 a 6.8 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí pro přepravu plynů třídy 2, s výjimkou plynů nebo věcí, které mají v klasifikačním kódu číslici 6 nebo 7, nebo pro přepravu nebezpečných věcí jiných tříd, které jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto nařízení. Zařízením podle věty první jsou
a)
tlakové nádoby a případně jejich ventily a další příslušenství, na něž se vztahuje kapitola 6.2 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí, a
b)
cisternová a bateriová vozidla a vozy, snímatelné cisterny, cisternové kontejnery, cisternové výměnné nástavby s nádržemi z kovových materiálů a vícečlánkové kontejnery na plyn (MEGC) a případně jejich ventily a další příslušenství, na něž se vztahuje kapitola 6.8 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí.
(3)
Pro účely tohoto nařízení se přepravitelným tlakovým zařízením rozumí rovněž malé nádobky obsahující plyn (UN 2037) (dále jen „plynové kartuše“).
(4)
Pro účely tohoto nařízení se za přepravitelné tlakové zařízení nepovažují
a)
aerosoly (UN 1950),
b)
otevřené kryogenní nádoby,
c)
lahve se stlačeným plynem pro dýchací zařízení,
d)
hasicí přístroje (UN 1044),
e)
zařízení, která jsou vyjmuta z působnosti mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí podle pododdílu 1.1.3.2 těchto úmluv, a
f)
zařízení vyjmutá z požadavků pro konstrukci a zkoušení obalů podle zvláštních ustanovení v kapitole 3.3 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí.
(5)
Pro účely tohoto nařízení se výrobcemvýrobcem rozumí také osoba, která uvede přepravitelné tlakové zařízení na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou, nebo která upraví přepravitelné tlakové zařízení, jež bylo na trh již uvedeno, takovým způsobem, který může ovlivnit jeho soulad s požadavky tohoto nařízení.
Uvedení přepravitelného tlakového zařízení na trh nebo do provozu a povinnosti hospodářských subjektů
§ 3
Uvést na trh nebo do provozu nebo dodat na trh lze pouze přepravitelné tlakové zařízení,
a)
které bylo vyrobeno v souladu s příslušnými požadavky části 4 a kapitoly 6.2 a 6.8 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí a splňuje příslušné technické požadavky těchto ustanovení,
b)
které bylo opatřeno technickou dokumentací,
c)
u kterého byl proveden postup posouzení shody,
d)
které bylo opatřeno značkou shody,
e)
ke kterému bylo přiloženo prohlášení o shodě,
f)
ke kterému byly přiloženy kopie certifikátu o schválení konstrukčního typu podle pododdílu 1.8.7.2 nebo 1.8.8.2 a kapitoly 6.2 nebo 6.8 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí a kopie certifikátu o shodě výroby podle pododdílu 1.8.7.4 nebo 1.8.8.3 a kapitoly 6.2 nebo 6.8 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí a
g)
ke kterému byl přiložen doklad se jménem a příjmením a místem podnikání dovozcedovozce, jedná-li se o fyzickou osobu, nebo s názvem a sídlem dovozcedovozce, jedná-li se o právnickou osobu, nejsou-li tyto údaje obsaženy v dokumentech podle písmene e) nebo f).
§ 4
(1)
VýrobceVýrobce
a)
zpracovává technickou dokumentaci přepravitelného tlakového zařízení v souladu s oddílem 1.8.7 nebo 1.8.8 a kapitolou 6.2 nebo 6.8 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí a uchovává ji po dobu stanovenou v těchto ustanoveních,
b)
zajišťuje provedení posouzení shody přepravitelného tlakového zařízení,
c)
opatřuje přepravitelné tlakové zařízení značkou shody, nestanoví-li toto nařízení jinak,
d)
vydává prohlášení o shodě, které obsahuje alespoň údaje uvedené v příloze č. 2 k tomuto nařízení,
e)
uchovává v souladu s § 13 odst. 12 zákona po dobu 10 let údaje potřebné k identifikaci všech hospodářských subjektůhospodářských subjektů, kterým předal přepravitelné tlakové zařízení nebo od kterých přepravitelné tlakové zařízení obdržel,
f)
učiní v souladu s § 13 odst. 11 zákona u přepravitelného tlakového zařízení, které uvedl na trh, nezbytná opatření směřující ke stažení přepravitelného tlakového zařízení z trhu nebo jeho navrácení, pokud již bylo dodáno uživateli, a jeho uvedení do souladu s požadavky § 3 písm. a), pokud se domnívá nebo má důvod se domnívat, že přepravitelné tlakové zařízení tyto požadavky nesplňuje, a zjištěné skutečnosti a přijatá opatření zdokumentuje,
g)
informuje v souladu s § 13 odst. 11 zákona o postupu podle písmene f) příslušný orgán dozoru, pokud přepravitelné tlakové zařízení ohrožuje zdraví, a
h)
poskytne v souladu s § 13 odst. 6 a 7 zákona na žádost příslušnému orgánu dozoru nebo notifikované osoběnotifikované osobě kopii technické dokumentace přepravitelného tlakového zařízení, prohlášení o shodě, kopii certifikátů podle § 3 písm. f), protokoly o výsledku inspekcí a zkoušek a další doklady související s posouzením shody.
(2)
DovozceDovozce
a)
přikládá k přepravitelnému tlakovému zařízení před jeho uvedením na trh doklad podle § 3 písm. g),
b)
informuje výrobcevýrobce a příslušný orgán dozoru v souladu s § 13 odst. 1 zákona o tom, že přepravitelné tlakové zařízení, které hodlal uvést na trh, nesplňuje požadavky podle § 3 písm. a) a ohrožuje zdraví, pokud se tak domnívá nebo má důvod domnívat,
c)
uchovává kopii technické dokumentace přepravitelného tlakového zařízení, které uvedl na trh, po dobu uvedenou v odstavci 1 písm. a),
d)
zajistí v souladu s § 13 odst. 13 zákona u přepravitelného tlakového zařízení, které hodlá uvést na trh, takové skladovací a přepravní podmínky, které neohrožují jeho soulad s požadavky zákona a tohoto nařízení,
e)
uchovává v souladu s § 13 odst. 12 zákona po dobu 10 let údaje potřebné k identifikaci všech hospodářských subjektůhospodářských subjektů, kterým předal přepravitelné tlakové zařízení nebo od kterých přepravitelné tlakové zařízení obdržel,
f)
učiní v souladu s § 13 odst. 11 zákona u přepravitelného tlakového zařízení, které uvedl na trh, nezbytná opatření směřující ke stažení přepravitelného tlakového zařízení z trhu nebo jeho navrácení, pokud již bylo dodáno uživateli, a jeho uvedení do souladu s požadavky § 3 písm. a), pokud se domnívá nebo má důvod se domnívat, že přepravitelné tlakové zařízení tyto požadavky nesplňuje, a zjištěné skutečnosti a přijatá opatření zdokumentuje,
g)
informuje v souladu s § 13 odst. 11 zákona o postupu podle písmene f) příslušný orgán dozoru, pokud přepravitelné tlakové zařízení ohrožuje zdraví, a
h)
poskytne v souladu s § 13 odst. 6 a 7 zákona na žádost příslušnému orgánu dozoru nebo notifikované osoběnotifikované osobě kopii technické dokumentace přepravitelného tlakového zařízení, prohlášení o shodě, kopii certifikátů podle § 3 písm. f), protokoly o výsledku inspekcí a zkoušek a další doklady související s posouzením shody.
(3)
DistributorDistributor
a)
nedodá v souladu s § 13 odst. 9 zákona na trh přepravitelné tlakové zařízení, u kterého se domnívá nebo má důvod domnívat, že nesplňuje požadavky podle § 3 písm. a); pokud takové přepravitelné tlakové zařízení ohrožuje zdraví, informuje o tom distributordistributor výrobcevýrobce, dovozcedovozce a příslušný orgán dozoru,
b)
zajistí v souladu s § 13 odst. 13 zákona u přepravitelného tlakového zařízení, které hodlá dodat na trh, takové skladovací a přepravní podmínky, které neohrožují jeho soulad s požadavky zákona a tohoto nařízení,
c)
uchovává v souladu s § 13 odst. 12 zákona po dobu 10 let údaje potřebné k identifikaci všech hospodářských subjektůhospodářských subjektů, kterým předal přepravitelné tlakové zařízení nebo od kterých přepravitelné tlakové zařízení obdržel,
d)
učiní v souladu s § 13 odst. 11 zákona u přepravitelného tlakového zařízení, které dodal na trh, nezbytná opatření směřující ke stažení přepravitelného tlakového zařízení z trhu nebo jeho navrácení, pokud již bylo dodáno uživateli, a jeho uvedení do souladu s požadavky § 3 písm. a), pokud se domnívá nebo má důvod se domnívat, že přepravitelné tlakové zařízení tyto požadavky nesplňuje, a zjištěné skutečnosti a přijatá opatření zdokumentuje,
e)
informuje v souladu s § 13 odst. 11 zákona o postupu podle písmene f) příslušný orgán dozoru, pokud přepravitelné tlakové zařízení ohrožuje zdraví, a
f)
poskytne v souladu s § 13 odst. 6 a 7 zákona na žádost příslušnému orgánu dozoru nebo notifikované osoběnotifikované osobě prohlášení o shodě, kopii certifikátů podle § 3 písm. f), protokoly o výsledku inspekcí a zkoušek a další doklady související s posouzením shody.
(4)
Údaje o přepravitelném tlakovém zařízení poskytované třetím osobám musí být v souladu s částí 4 a kapitolou 6.2 a 6.8 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí.
§ 5
(1)
VýrobceVýrobce může ustanovit svého zplnomocněného zástupcezplnomocněného zástupce a zmocnit ho k výkonu svých povinností podle zákona a tohoto nařízení, s výjimkou
a)
zajišťování výroby,
b)
zpracování technické dokumentace přepravitelného tlakového zařízení a
c)
opatřování přepravitelného tlakového zařízení značkou shody.
(2)
Je-li zplnomocněný zástupcezplnomocněný zástupce ustanoven, musí být oprávněn alespoň k uchovávání technické dokumentace podle § 4 odst. 1 písm. a), k uchovávání údajů o hospodářských subjektechhospodářských subjektech podle § 4 odst. 1 písm. e), k poskytování dokumentů podle § 4 odst. 1 písm. h) a k jednání s orgány dozoru.
(3)
Jméno, popřípadě jména, a příjmení a kontaktní adresa zplnomocněného zástupcezplnomocněného zástupce musí být uvedeny v certifikátech podle § 3 písm. f).
Posouzení shody a notifikovaná osoba
§ 6
(1)
Splnění požadavků na přepravitelné tlakové zařízení a jeho výrobu podle § 3 písm. a) se prokazuje postupy posouzení shody.
(2)
Posouzení shody se provádí u
a)
UN tlakových nádob, jejich ventilů a dalšího příslušenství postupy podle oddílu 6.2.2 nebo podle oddílu 1.8.7 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí,
b)
jiných než UN tlakových nádob, jejich ventilů a dalšího příslušenství postupy podle oddílu 1.8.7 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí,
c)
plynových kartuší postupy podle oddílu 1.8.8 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí a
d)
cisternových a bateriových vozidel a vozů, snímatelných cisteren, cisternových kontejnerů, cisternových výměnných nástaveb s nádržemi z kovových materiálů a vícečlánkových kontejnerů na plyn (MEGC), jejich ventilů a dalšího příslušenství postupy podle kapitoly 6.8 a podle oddílu 1.8.7 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí.
(3)
Posouzení shody lze samostatně provést u demontovatelné části přepravitelného tlakového zařízení, které lze opakovaně plnit.
(4)
Pokud se při výrobě plnicího přepravitelného tlakového zařízení použijí demontovatelné části, u nichž bylo provedeno posouzení shody samostatně, provede se posouzení shody v takovém rozsahu, v jakém není splnění požadavků na přepravitelné tlakové zařízení a jeho výrobu podle § 3 písm. a) doloženo posouzením shody demontovatelné části.
(5)
Je-li prokázáno splnění požadavků na přepravitelné tlakové zařízení a jeho výrobu podle § 3 písm. a), vydá osoba podle odstavce 6 v rámci posouzení shody certifikát o schválení konstrukčního typu a certifikát o shodě výroby podle příslušných ustanovení mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí uvedených v odstavci 2.
(6)
Postupy posouzení shody podle odstavců 2 až 4 může provádět pouze osoba, která byla notifikována podle § 11 zákona. Pro provádění postupů posouzení shody lze autorizovat a notifikovat pouze osobu, která splňuje požadavky české technické normy ČSN EN ISO/IEC 17020 na inspekční orgán typu A a dále požadavky stanovené v pododdílu 1.8.6.8 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí; splnění těchto požadavků se prokazuje akreditací podle hlavy IV zákona. Notifikovanou osobouNotifikovanou osobou se podle § 11 odst. 9 zákona osoba stává uplynutím 2 týdnů ode dne oznámení, pokud Evropská komise nebo ostatní členské státy nevznesly v této lhůtě námitky proti oznámení.
(7)
Součástí žádosti o autorizaciautorizaci je popis postupů posouzení shody a souvisejících činností a přepravitelných tlakových zařízení, pro které se žádá o provedení autorizaceautorizace a notifikace. K žádosti musí být přiloženo osvědčení o akreditaci, které prokazuje splnění požadavků podle odstavce 6.
§ 7
(1)
U přepravitelného tlakového zařízení, které bylo uvedeno do provozu a je opakovaně používáno, se provádí periodické, meziperiodické a mimořádné inspekce v rozsahu, obsahu a intervalech stanovených v oddílu 1.8.7 a kapitole 6.2 a 6.8 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí. Tyto inspekce ověřují, zda u přepravitelného tlakového zařízení trvá soulad s požadavky uvedenými v jejich technické dokumentaci. Žádost o provedení příslušné inspekce podává vlastník přepravitelného tlakového zařízení nebo osoba, která toto zařízení používá.
(2)
Inspekci může provádět pouze osoba, která byla notifikována podle § 11 zákona. Pro provádění periodické, meziperiodické a mimořádné inspekce lze autorizovat a notifikovat pouze osobu, která splňuje požadavky české technické normy ČSN EN ISO/IEC 17020 na inspekční orgán typu A nebo typu B a dále požadavky stanovené v pododdílu 1.8.6.8 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí; splnění těchto požadavků se prokazuje akreditací podle hlavy IV zákona. Notifikovanou osobouNotifikovanou osobou se podle § 11 odst. 9 zákona osoba stává uplynutím 2 týdnů ode dne oznámení, pokud Evropská komise nebo ostatní členské státy nevznesly v této lhůtě námitky proti oznámení.
(3)
Součástí žádosti o autorizaciautorizaci je popis postupů při inspekci a souvisejících činností a přepravitelných tlakových zařízení, pro které se žádá o provedení autorizaceautorizace a notifikace. K žádosti musí být přiloženo osvědčení o akreditaci, které prokazuje splnění požadavků podle odstavce 2.
(4)
O výsledku inspekce vydá notifikovaná osobanotifikovaná osoba protokol v souladu s pododdílem 1.8.7.5 a kapitolou 6.2 a 6.8 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí.
§ 8
Kontroly a zkoušky při postupech posouzení shody podle § 6 a periodické, meziperiodické a mimořádné inspekci může v souladu s pododdílem 6.2.2.10 a 6.2.3.6 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí provádět osoba, která zřídila vlastní inspekční službu podle oddílu 1.8.7 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí a nad těmito činnostmi vykonává dohled notifikovaná osobanotifikovaná osoba podle pododdílu 1.8.7.6 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí.
§ 9
Notifikovaná osobaNotifikovaná osoba vedle činností podle § 6 až 8 dále
a)
informuje v souladu s § 11a odst. 2 písm. c) zákona
1.
Úřad o odmítnutí, omezení, pozastavení platnosti nebo zrušení certifikátu,
2.
Úřad o všech žádostech orgánů dozoru nad trhem týkajících se postupů posouzení shody nebo inspekcí,
3.
Úřad o všech skutečnostech, které mají vliv na plnění požadavků pro provádění postupů posouzení shody podle § 6 odst. 6 nebo pro provádění inspekcí podle § 7 odst. 2, a na vyžádání rovněž o provedeném postupu posouzení shody, inspekci a činnostech s tím souvisejících a
4.
jinou notifikovanou osobunotifikovanou osobu, která je oprávněna provádět posouzení shody nebo inspekce shodného přepravitelného tlakového zařízení, o odmítnutí, omezení, pozastavení platnosti nebo zrušení certifikátu a na vyžádání rovněž o vydání a změně certifikátu a
b)
při provádění postupů posuzování shody a inspekcí zohlední závěry a dokumenty přijaté koordinační skupinou notifikovaných osobnotifikovaných osob zřízenou podle příslušného předpisu Evropské unie1).
Označování přepravitelného tlakového zařízení
§ 10
(1)
Značkou shody lze opatřit pouze přepravitelné tlakové zařízení a jeho demontovatelné části, které splňují požadavky podle § 3 písm. a) a u kterých bylo splnění těchto požadavků ověřeno postupem posouzení shody podle § 6 nebo § 13.
(2)
Značka shody se k přepravitelnému tlakovému zařízení nebo k jeho výrobnímu štítku připojí před uvedením zařízení na trh, a to viditelně, čitelně, nesmazatelně a trvale. Značka shody se připojí i k demontovatelným částem plnicího přepravitelného tlakového zařízení, které mají přímou bezpečnostní funkci.
(3)
Ke značce shody se připojí identifikační číslo notifikované osobynotifikované osoby, která provedla posuzování shody. Identifikační číslo připojí notifikovaná osobanotifikovaná osoba nebo výrobcevýrobce podle jejích pokynů.
(4)
Přepravitelné tlakové zařízení nelze označit značkou nebo nápisem, které by byly zaměnitelné se značkou shody nebo které by mohly uvést v omyl, pokud se jedná o význam značky shody podle odstavce 1.
(5)
Grafické znázornění značky shody a její popis je stanoven v příloze č. 3 k tomuto nařízení.
§ 11
Po provedení periodické nebo meziperiodické inspekce přepravitelného tlakového zařízení se k přepravitelnému tlakovému zařízení nebo k jeho výrobnímu štítku připojí datum provedení inspekce a identifikační číslo notifikované osobynotifikované osoby, která kontrolu provedla nebo na ni dohlížela, a případná další označení podle kapitoly 6.2 a 6.8 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí.
Společná, přechodná a zrušovací ustanovení
§ 12
(1)
Důvody ohrožení oprávněného zájmu, které se při uložení ochranného opatření oznamují podle § 7 odst. 8 zákona, jsou:
a)
přepravitelné tlakové zařízení nesplňuje požadavky na ochranu zdraví nebo bezpečnosti osob nebo jiné požadavky části 4 nebo kapitoly 6.2 a 6.8 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí, nebo
b)
technické normy, uvedené v části 4 nebo v kapitole 6.2 a 6.8 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí, podle kterých bylo přepravitelné tlakové zařízení vyrobeno, vykazují nedostatky, které ohrožují ochranu zdraví nebo bezpečnosti osob nebo bezpečný provoz přepravitelného tlakového zařízení.
(2)
Informace o uloženém ochranném opatření oznamovaná podle § 7 odst. 8 zákona obsahuje
a)
údaje o přepravitelném tlakovém zařízení, které nesplňuje požadavky tohoto nařízení, a jeho původu,
b)
údaje o důvodu uložení ochranného opatření,
c)
údaje o povaze a době trvání ochranného opatření a
d)
vyjádření kontrolované osoby.
§ 13
(1)
Na přepravitelné tlakové zařízení, které bylo uvedeno na trh přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení a které nebylo podle dosavadní právní úpravy opatřeno značkou shody, se toto nařízení nepoužije, není-li podána žádost o provedení posuzování shody. Je-li podána žádost o provedení posuzování shody, použijí se § 6 odst. 1 a § 7 až 12; postupy posouzení shody a další požadavky na umístění značky shody jsou uvedeny v příloze č. 4 k tomuto nařízení.
(2)
Na přepravitelné tlakové zařízení, které bylo vyrobeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení a které bylo podle dosavadní právní úpravy opatřeno značkou shody, se použije § 7 až 9 a § 11.
(3)
Pokud je přepravitelné tlakové zařízení podle odstavce 2 označeno písmenem epsilon, připojí po provedení první periodické inspekce na toto zařízení značku shody podle § 10 notifikovaná osobanotifikovaná osoba, která periodickou inspekci provedla, nebo jiná osoba pod jejím dohledem.
(4)
Certifikáty vydané notifikovanou osobounotifikovanou osobou při posuzování shody přepravitelného tlakového zařízení přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení zůstávají v platnosti po dobu, na kterou byly vydány, nejdéle však 10 let ode dne vydání. Dojde-li ke změně mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí, použije se postup podle pododdílu 1.8.7.2 odst. 4 těchto úmluv.
(5)
K žádosti o autorizaciautorizaci, která byla Úřadu zaslána do 31. prosince 2011, nemusí být přiloženo osvědčení o akreditaci podle § 6 odst. 7 a § 7 odst. 3.
§ 14
Zrušuje se:
1.
Nařízení vlády č. 42/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na přepravitelná tlaková zařízení.
2.
Část patnáctá nařízení vlády č. 251/2003 Sb., kterým se mění některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
3.
Nařízení vlády č. 541/2004 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 42/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na přepravitelná tlaková zařízení, ve znění nařízení vlády č. 251/2003 Sb.
Účinnost
§ 15
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 20. července 2011.
Předseda vlády:
RNDr. Nečas v. r.
Ministr dopravy:
JUDr. Šmerda, Ph.D., v. r.
Příloha č. 1
k nařízení vlády č. 208/2011 Sb.
Nebezpečné věci jiné třídy než třída 2
Číslo UN*| Třída| Nebezpečná věc
---|---|---
1051| 6.1| KYANOVODÍK, STABILIZOVANÝ méně než 3 % vody
1052| 8| FLUOROVODÍK, BEZVODÝ
1745| 5.1| FLUORID BROMIČNÝ mimo přepravu v cisternách
1746| 5.1| FLUORID BROMITÝ mimo přepravu v cisternách
1790| 8| KYSELINA FLUOROVODÍKOVÁ obsahující více než 85 % fluorovodíku
2495| 5.1| FLUORID JODIČNÝ mimo přepravu v cisternách
*
Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí – modelová pravidla UN
Recommendations on the Transport of Dangerous Goods – Model Regulations.
Příloha č. 2
k nařízení vlády č. 208/2011 Sb.
Prohlášení o shodě
Prohlášení o shodě obsahuje alespoň
a)
Jméno, popřípadě jména, a příjmení, bydliště, místo podnikání a identifikační číslo výrobcevýrobce, jedná-li se o fyzickou osobu nebo obchodní jméno nebo název, sídlo a identifikační číslo výrobcevýrobce, jedná-li se o právnickou osobu,
b)
popis přepravitelného tlakového zařízení,
c)
použitý postup posouzení shody,
d)
identifikační údaje o notifikované osoběnotifikované osobě, která provedla posouzení shody, a
e)
identifikační údaje o certifikátech vydaných notifikovanou osobounotifikovanou osobou v rámci posouzení shody.
Příloha č. 3
k nařízení vlády č. 208/2011 Sb.
Grafické znázornění značky shody
189kB
1.
Minimální výška označení pí činí 5 mm. Pro přepravitelná tlaková zařízení o průměru menším nebo rovném 140 mm se tato minimální výška stanoví na 2,5 mm.
2.
Proporce dané mřížkou na obrázku uvedeném v odstavci 1 musí být zachovány. Mřížka není součástí označení.
Příloha č. 4
k nařízení vlády č. 208/2011 Sb.
Postupy posouzení shody podle § 13 odst. 1
1.
Posouzení shody podle této přílohy provádí osoba notifikovaná podle § 6 odst. 6.
2.
Vlastník přepravitelného tlakového zařízení nebo osoba, která toto zařízení používá, musí notifikované osoběnotifikované osobě typu poskytnout veškeré potřebné informace o přepravitelném tlakovém zařízení, které umožní zařízení přesně identifikovat (původ, postupy pro konstrukci a výrobu a v případě acetylenových lahví také údaje o porézní hmotě). Tyto informace v příslušných případech zahrnují veškerá předepsaná omezení použití a případná sdělení o možném poškození nebo provedených opravách.
3.
Notifikovaná osobaNotifikovaná osoba posoudí, zda přepravitelné tlakové zařízení poskytuje stejnou úroveň bezpečnosti jako přepravitelné tlakové zařízení, které splňuje požadavky uvedené v části 4 a kapitole 6.2 a 6.8 mezinárodních úmluv o přepravě nebezpečných věcí. Toto posouzení se provede na základě informací poskytnutých podle bodu 2 a případně dalších kontrol.
4.
Jestliže posuzované přepravitelné tlakové zařízení poskytuje stejnou úroveň bezpečnosti podle bodu 3, provede se u něj periodická inspekce podle § 7. Jsou-li splněny požadavky na periodickou inspekci, připojí notifikovaná osobanotifikovaná osoba nebo žadatel pod jejím dohledem značku shody podle § 10. Za značkou shody se uvede identifikační číslo notifikované osobynotifikované osoby, která odpovídá za periodickou inspekci.
5.
U sériově vyráběných tlakových nádob, u kterých bylo provedeno posouzení podle bodu 3, může periodickou inspekci podle bodu 4 jednotlivých tlakových nádob, včetně ventilů a dalšího příslušenství používaného pro přepravu, provést i jiná notifikovaná osobanotifikovaná osoba, než je uvedena v bodu 1, pokud je oprávněna k provádění periodických inspekcí podle tohoto nařízení. Za značkou shody se uvede identifikační číslo notifikované osobynotifikované osoby, která odpovídá za periodickou inspekci.
6.
Notifikovaná osobaNotifikovaná osoba, která provedla periodickou inspekci podle bodu 4, vystaví certifikát o posouzení shody, který obsahuje alespoň
a)
identifikační údaje o notifikované osoběnotifikované osobě, která vystavuje certifikát, a identifikační údaje o notifikované osoběnotifikované osobě, která provedla posouzení podle bodu 3, nejedná-li se o stejnou osobu,
b)
jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo název a kontaktní adresu vlastníka nebo provozovatele uvedeného v bodu 2,
c)
údaje sloužící k identifikaci certifikátu o posouzení typu v případě, že se použije postup podle bodu 5,
d)
údaje sloužící k identifikaci přepravitelného tlakového zařízení, k němuž byla připojena značka shody, zahrnující alespoň sériové číslo nebo čísla, a
e)
datum vystavení.
7.
Jestliže se použije postup podle bodu 5, vystaví notifikovaná osobanotifikovaná osoba, která provedla posouzení podle bodu 3, certifikát o posouzení typu, který obsahuje alespoň
a)
identifikační údaje o notifikované osoběnotifikované osobě, která vystavuje certifikát,
b)
jméno, popřípadě jména, nebo název a adresu výrobcevýrobce a držitele původního schválení typu přepravitelného tlakového zařízení, které je předmětem nového posouzení, pokud držitel není výrobcemvýrobcem,
c)
údaje sloužící k identifikaci přepravitelného tlakového zařízení, které je součástí série,
d)
datum vystavení a
e)
text: „tento certifikát nepovoluje výrobu přepravitelného tlakového zařízení nebo jeho částí“.
1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/35/EU ze dne 16. června 2010 o přepravitelných tlakových zařízeních a o zrušení směrnic Rady 76/767/EHS, 84/525/EHS, 84/526/EHS, 84/527/EHS a 1999/36/ES.
2)
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 17/2011 Sb. m. s., kterým se ruší sdělení č. 159/1997 Sb., č. 186/1998 Sb., č. 54/1999 Sb., č. 93/2000 Sb. m. s., č. 6/2002 Sb. m. s., č. 65/2003 Sb. m. s., č. 77/2004 Sb. m. s., č. 33/2005 Sb. m. s., č. 14/2007 Sb. m. s. a č. 21/2008 Sb. m. s. o vyhlášení přijetí změn a doplňků „Přílohy A - Všeobecná ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů“ a „Přílohy B - Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě“ Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR).
3)
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 19/2011 Sb. m. s., Úmluva o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) - Přípojek C - Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí (RID).
4)
Vyhláška č. 273/1999 Sb., kterou se vymezují určená technická zařízení používaná s vojenskou výstrojí, vojenskou výzbrojí, vojenskou technikou a ve vojenských objektech a provádění zkoušek určených technických zařízení. |
Zákon č. 207/2011 Sb. | Zákon č. 207/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 19. 7. 2011, datum účinnosti 3. 8. 2011, částka 73/2011
* Čl. I - Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 S
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 3. 8. 2011
207
ZÁKON
ze dne 8. června 2011,
kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 272/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 163/2010 Sb., zákona č. 197/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 219/2010 Sb. a zákona č. 150/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 8a odst. 1 větě druhé se část věty za středníkem včetně středníku zrušuje.
2.
V § 8b odst. 1 větě první se slova „o osobách uvedených v § 8a odst. 1“ nahrazují slovy „, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a odst. 1 věty druhé,“.
3.
V § 8b odst. 2 se slova „kuplířství nebo šíření pornografie nebo některý z trestných činů proti životu a zdraví, svobodě a lidské důstojnosti nebo proti rodině a mládeži“ nahrazují slovy „vraždy (§ 140 trestního zákoníku), zabití (§ 141 trestního zákoníku), některý z trestných činů, kterým byla způsobena těžká újma na zdraví, trestný čin ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 trestního zákoníku), některý z trestných činů proti těhotenství ženy (§ 159 až 162 trestního zákoníku), trestný čin obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), některý z trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (§ 185 až 193 trestního zákoníku), trestný čin opuštění dítěte nebo svěřené osoby (§ 195 trestního zákoníku), týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku), únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou (§ 200 trestního zákoníku) nebo nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku).“.
4.
V § 8b se odstavec 5 zrušuje.
5.
V § 8c se slova „Pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví jinak, nikdo“ nahrazují slovem „Nikdo“.
6.
Za § 8c se vkládá nový § 8d, který zní:
㤠8d
(1)
Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c, lze v nezbytném rozsahu zveřejnit pro účely pátrání po osobách, pro dosažení účelu trestního řízení, nebo umožňuje-li to tento zákon. Uvedené informace lze také zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem, pokud převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby; přitom je třeba zvlášť dbát na ochranu zájmů osoby mladší 18 let.
(2)
Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c, lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, udělila ke zveřejnění informace výslovný souhlas. Zemřela-li nebo byla-li tato osoba prohlášena za mrtvou, souhlas se zveřejněním informací je oprávněn udělit její manžel, partner nebo její děti, a není-li jich, její rodiče; v případě osoby mladší 18 let nebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům nebo s omezenou způsobilostí k právním úkonům její zákonný zástupce. Souhlas se zveřejněním informací nemůže udělit osoba, která je pachatelem trestného činu spáchaného vůči osobě, jež zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou.
(3)
Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c, lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou a není-li žádné osoby oprávněné udělit souhlas se zveřejněním podle odstavce 2.“.
7.
V § 378 odst. 1 se slovo „8c“ nahrazuje slovem „8d“.
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 66/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 66/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Dodatkovému protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v medzinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), týkajícímu se elektronického nákladního listu
Vyhlášeno 15. 7. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 13. 7. 2011, částka 36/2011
* Článek 1 - Definice
* Článek 2 - Oblast působnosti a účinnost elektronického nákladního listu
* Článek 3 - Ověření elektronického nákladního listu
* Článek 4 - Podmínky pro vydání elektronického nákladního listu
* Článek 5 - Vystavování elektronického nákladního listu
* Článek 6 - Dokumenty k doplnění elektronického nákladního listu
* Článek 7 - Podpis, ratifikace, přistoupení
* Článek 8 - Vstup v platnost
* Článek 9 - Výpověď
* Článek 10 - Ukončení platnosti
* Článek 11 - Spory
* Článek 12 - Výhrady
* Článek 13 - Dodatky
* Článek 14 - Svolání diplomatické konference
* Článek 15 - Oznámení státům
* Článek 16 - Uložení
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 13. 7. 2011
66
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20. února 2008 byl v Ženevě přijat Dodatkový protokol k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR)1), týkající se elektronického nákladního listu.
S Dodatkovým protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky.
Listina o přístupu České republiky k Dodatkovému protokolu, podepsaná prezidentem republiky dne 23. února 2011, byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Dodatkového protokolu, dne 14. dubna 2011.
Dodatkový protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 8 odst. 1 dne 5. června 2011. Pro Českou republiku vstoupil Dodatkový protokol v platnost v souladu s ustanovením odstavce 2 téhož článku dne 13. července 2011.
Anglické znění Dodatkového protokolu a jeho překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
DODATKOVÝ PROTOKOL K ÚMLUVĚ O PŘEPRAVNÍ SMLOUVĚ
V MEZINÁRODNÍ SILNIČNÍ NÁKLADNÍ DOPRAVĚ (CMR),
TÝKAJÍCÍ SE ELEKTRONICKÉHO NÁKLADNÍHO LISTU
STRANY TOHOTO PROTOKOLU
JAKOŽTO STRANY Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), uzavřené v Ženevě dne 19. května 1956,
PŘEJÍCE SI doplnit Úmluvu tak, aby bylo usnadněno fakultativní vyhotovení nákladního listu pomocí postupů užívaných pro elektronické zaznamenávání údajů a nakládání s nimi,
SE DOHODLY takto:
Článek 1
Definice
Pro účely tohoto Protokolu
„Úmluva“ znamená Úmluvu o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR);
„Elektronický záznam dat“ znamená informace generované, odeslané, obdržené nebo uložené elektronickými, optickými, digitálními nebo obdobnými prostředky, s tím, že takto sdělená informace je přístupná k následnému použití;
„Elektronický nákladní list“ znamená nákladní list obsahující údaje pocházející z jednoho nebo několika elektronických záznamů dat dopravce, odesílatele nebo jiné osoby podílející se na plnění smlouvy o přepravě podléhající Úmluvě, včetně údajů logicky spojovaných s elektronickým záznamem dat prostřednictvím dodatků nebo jinak spojovaných s elektronickým záznamem dat současně s jeho vydáním nebo následně poté, takže se stávají součástí elektronického nákladního listu;
„Elektronický podpisElektronický podpis“ znamená údaje v elektronické podobě připojené k jiným elektronickým údajům nebo s nimi logicky spojované, které slouží k ověření pravosti.
Článek 2
Oblast působnosti a účinnost elektronického nákladního listu
1.
V souladu s ustanoveními tohoto Protokolu nákladní list uvedený v Úmluvě, stejně jako jakýkoli požadavek, oznámení, pokyn, žádost, výhradu nebo jiné sdělení týkající se způsobu plnění smlouvy o přepravě podléhající Úmluvě lze provádět formou elektronického záznamu dat.
2.
Elektronický nákladní list splňující podmínky tohoto Protokolu odpovídá nákladnímu listu, jak jej upravuje Úmluva, a má tudíž stejnou důkazní hodnotu a stejné účinky jako tento nákladní list.
Článek 3
Ověření elektronického nákladního listu
1.
Elektronický nákladní list ověřují smluvní strany smlouvy o přepravě formou věrohodného elektronického podpisuelektronického podpisu spojeného s elektronickým nákladním listem. Není-li prokázáno jinak, elektronický podpiselektronický podpis se považuje za věrohodný, pokud:
(a)
se váže výhradně na podepisující osobu;
(b)
jeho prostřednictvím lze zjistit totožnost podepisující se osoby;
(c)
je vytvářen s použitím prostředků, které je schopna ovládat výhradně podepisující se osoba; a
(d)
je spojen s údaji, k nimž se vztahuje, takovým způsobem, který umožňuje zjištění jakýchkoli následných změn těchto údajů.
2.
Elektronický nákladní list lze ověřovat i jinými způsoby přípustnými právními předpisy státu, v němž byl vystaven.
3.
K údajům obsaženým v elektronickém nákladním listu má přístup jakákoli osoba k tomu oprávněná.
Článek 4
Podmínky pro vydání elektronického nákladního listu
1.
Elektronický nákladní list obsahuje tytéž údaje jako nákladní list upravený Úmluvou.
2.
Při vyhotovování elektronického nákladního listu musí být zajištěna nedotčenost údajů v něm obsažených od okamžiku, kdy byl poprvé vytvořen v konečném znění. Údaje se považují za nedotčené, když jsou úplné a nezměněné, kromě případů jejich doplňování nebo upravování v rámci běžné komunikace, skladování a vystavování.
3.
Údaje v elektronickém nákladním listu lze doplňovat nebo upravovat v případech předpokládaných Úmluvou.
Při doplňování a upravování elektronického nákladního listu musí být použit způsob umožňující identifikaci provedeného doplnění a úpravy a zachování původních údajů.
Článek 5
Vystavování elektronického nákladního listu
1.
Strany mající zájem o plnění smlouvy o přepravě se dohodnou na způsobech realizace a jejich uplatnění ke splnění požadavků tohoto Protokolu a Úmluvy, zejména co se týče:
(a)
postupu pro vystavení a předání nákladního listu oprávněné osobě;
(b)
zachování nedotčenosti elektronického nákladního listu;
(c)
způsobu, jakým osoba uplatňující práva z elektronického nákladního listu prokáže toto oprávnění;
(d)
způsobu vydání potvrzení o tom, že došlo k dodání příjemci;
(e)
postupu doplnění nebo úpravy elektronického nákladního listu; a
(f)
postupů pro případné nahrazení elektronického nákladního listu nákladním listem vydaným jinými prostředky.
2.
Elektronický nákladní list musí obsahovat odkaz na postupy uvedené v odstavci 1 a tyto musejí být snadno zjistitelné.
Článek 6
Dokumenty k doplnění elektronického nákladního listu
1.
Dopravce předá odesílateli na jeho žádost potvrzení o převzetí zboží a dále veškeré informace potřebné k označení zásilky a k zajištění přístupu k elektronickému nákladnímu listu, na nějž odkazuje tento Protokol.
2.
Dokumenty, na něž se odkazuje v čl. 6 odst. 2 písm. g) a čl. 11 Úmluvy, může odesílatel předat dopravci formou elektronického záznamu dat, existují-li tyto dokumenty v této podobě, a pokud se smluvní strany dohodnou na způsobech zajišťujících propojení mezi těmito dokumenty a elektronickým nákladním listem, na nějž se odkazuje tento Protokol, a to způsobem zajišťujícím jejich nedotčenost.
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 7
Podpis, ratifikace, přistoupení
1.
Tento Protokol bude otevřen k podpisu státům, které jsou signatáři nebo smluvními stranami Úmluvy, a které jsou buď členy Evropské hospodářské komise nebo se mohou zúčastňovat činnosti Komise s poradním statutem v souladu s bodem 8 Jednacího řádu Komise.
2.
Tento Protokol bude otevřen k podpisu v Ženevě od 27. do 30. května 2008 a po tomto datu v ústředí Organizace spojených národů v New Yorku do 30. června 2009.
3.
Tento Protokol podléhá ratifikaci signatářskými státy a je otevřen k přistoupení nesignatářským státům podle odstavce 1 tohoto článku, které jsou stranami Úmluvy.
4.
Státy, které se mohou podílet na vymezených činnostech Evropské hospodářské komise v souladu s bodem 11 Jednacího řádu Komise, a které přistoupily k Úmluvě, se mohou stát smluvními stranami tohoto Protokolu, pokud k němu přistoupí, jakmile vstoupí v platnost.
5.
Ratifikace nebo přistoupení se provede uložením listiny u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
6.
Ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení uložené poté, co vstoupil dodatek k tomuto Protokolu přijatý v souladu s čl. 13 v platnost, platí pro Protokol ve znění upraveném tímto dodatkem.
Článek 8
Vstup v platnost
1.
Tento Protokol vstoupí v platnost devadesátým dnem poté, co pět ze států, na něž se odkazuje v článku 7 odst. 3 tohoto Protokolu, uložilo své ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení.
2.
Pro každý stát, který tento Protokol ratifikuje nebo k němu přistoupí až poté, co pět států uložilo své ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení, vstoupí tento Protokol v platnost devadesátým dnem poté, kdy tento stát uložil svou ratifikační listinu nebo listinu o přistoupení.
Článek 9
Výpověď
1.
Kterákoliv smluvní strana může vypovědět tento Protokol oznámením generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.
2.
Výpověď nabude účinnosti po uplynutí 12 měsíců ode dne přijetí oznámení o výpovědi generálním tajemníkem Organizace spojených národů.
3.
Každý stát, který přestane být stranou Úmluvy, přestává být k témuž dni i stranou tohoto Protokolu.
Článek 10
Ukončení platnosti
Jestliže se po vstupu tohoto Protokolu v platnost snížil počet smluvních stran v důsledku výpovědí na méně než pět, pozbude tento Protokol platnosti dnem, kdy dojde k nabytí účinnosti poslední z uvedených výpovědí. Pozbývá platnosti i ode dne, kdy pozbude platnosti Úmluva.
Článek 11
Spory
Každý spor mezi dvěma nebo více stranami týkající se výkladu nebo provádění tohoto Protokolu, který se stranám nepodařilo urovnat jednáním nebo jiným způsobem, může být na návrh kterékoli zúčastněné strany předložen Mezinárodnímu soudnímu dvoru.
Článek 12
Výhrady
1.
Každá smluvní strana může při podpisu nebo ratifikaci tohoto Protokolu, anebo při přístupu k němu prohlásit oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že se necítí být vázána článkem 11 tohoto Protokolu. Ostatní strany nebudou článkem 11 tohoto Protokolu vázány vůči straně, která učinila takovou výhradu.
2.
Prohlášení podle odstavce 1 tohoto článku může být kdykoliv odvoláno oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.
3.
Žádná jiná výhrada k tomuto Protokolu není přípustná.
Článek 13
Dodatky
1.
Jakmile vstoupí tento Protokol v platnost, může být změněn postupem stanoveným v tomto článku.
2.
Každý pozměňovací návrh tohoto Protokolu předložený stranou Protokolu je postoupen Pracovní skupině pro silniční dopravu Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN).
3.
Strany tohoto Protokolu usilují co nejvíce o dosažení konsenzu. Jestliže navzdory tomuto úsilí není o pozměňovacím návrhu konsenzu dosaženo, je pro přijetí, pokud nelze jinak, potřebná dvoutřetinová většina přítomných a hlasujících. Pozměňovací návrh přijatý konsenzem nebo dvoutřetinovou většinou stran je postoupen sekretariátem Evropské hospodářské komise OSN generálnímu tajemníkovi, který návrh rozešle ke schválení všem stranám tohoto Protokolu, jakož i signatářům.
4.
Do devíti měsíců ode dne, kdy generální tajemník sdělil pozměňovací návrh, může každá smluvní strana informovat generálního tajemníka, že má námitku proti navrhované změně.
5.
Pozměňovací návrh je považován za přijatý, jestliže žádná strana tohoto Protokolu nesdělila námitku do uplynutí devítiměsíční lhůty uvedené v předchozím odstavci. Pokud byla podána námitka, nenabude pozměňovací návrh účinnosti.
6.
V případě státu, který se stane smluvní stranou tohoto Protokolu mezi okamžikem sdělení návrhu změny a koncem devítiměsíční lhůty podle odstavce 4 tohoto článku, sdělí sekretariát Pracovní skupiny pro silniční dopravu Evropské hospodářské komise nové smluvní straně navrhovanou změnu v co nejkratší době. Nová smluvní strana může generálního tajemníka informovat před koncem devítiměsíční lhůty, že má námitku k pozměňovacímu návrhu.
7.
Generální tajemník sdělí co nejdříve všem stranám námitky vznesené podle odstavců 4 a 6 tohoto článku, jakož i všechny změny přijaté podle odstavce 5 výše.
8.
Každá změna považovaná za přijatou vstoupí v účinnost šest měsíců ode dne, kdy generální tajemník oznámil toto přijetí stranám.
Článek 14
Svolání diplomatické konference
1.
Po vstupu tohoto Protokolu v platnost může kterákoli strana požádat oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů o svolání konference za účelem revize tohoto Protokolu. Generální tajemník vyrozumí o této žádosti všechny strany a svolá revizní konferenci, sdělí-li mu nejméně čtvrtina stran tohoto Protokolu svůj souhlas s touto žádostí do čtyř měsíců ode dne, kdy generální tajemník odeslal vyrozumění.
2.
Je-li svolána konference podle předchozího odstavce, vyrozumí o tom generální tajemník všechny strany a vyzve je, aby do tří měsíců předložily návrhy, o jejichž projednání na konferenci žádají. Generální tajemník rozešle všem stranám nejméně tři měsíce přede dnem zahájení konference předběžný pořad jednání konference spolu s textem těchto návrhů.
3.
Generální tajemník pozve na každou konferenci svolanou podle tohoto článku všechny státy uvedené v článku 7 odst. 1, 3 a 4 tohoto Protokolu.
Článek 15
Oznámení státům
Kromě oznámení uvedených v článcích 13 a 14 vyrozumí generální tajemník Organizace spojených národů státy uvedené v článku 7 odst. 1 a státy, které se staly stranami tohoto Protokolu v souladu s článkem 7 odst. 3 a 4:
(a)
o ratifikacích a přistoupeních podle článku 7;
(b)
o termínu, kdy tento Protokol vstoupí v platnost v souladu s článkem 8;
(c)
o výpovědích podle článku 9;
(d)
o ukončení platnosti tohoto Protokolu v souladu s článkem 10;
(e)
o prohlášeních a oznámeních, která obdržel v souladu s článkem 12 odst. 1 a 2.
Článek 16
Uložení
Originál tohoto Protokolu bude uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který rozešle jeho ověřené shodné opisy všem státům uvedeným v článku 7 odst. 1, 3 a 4 tohoto Protokolu.
DÁNO v Ženevě, dne dvacátého února dva tisíce osm, v jediném vyhotovení v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě tyto jazykové verze mají stejnou platnost.
NA DŮKAZ ČEHOŽ níže podepsaní, kteří jsou k tomu řádně zmocněni, podepsali tento Protokol:
1)
Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) přijatá v Ženevě dne 19. května 1956 byla vyhlášena pod č. 11/1975 Sb. |
Nález Ústavního soudu č. 202/2011 Sb. | Nález Ústavního soudu č. 202/2011 Sb.
Nález Ústavního soudu ze dne 14. června 2011 sp. zn. Pl. ÚS 29/10 ve věci návrhu na zrušení čl. I a čl. II odst. 2 obecně závazné vyhlášky města Chrastavy č. 5/2009 o stanovení míst, na kterých mohou být provozovány interaktivní videoloterijní terminály
Vyhlášeno 15. 7. 2011, částka 71/2011
* Odůvodnění
* I. - Rekapitulace návrhu a argumentace navrhovatele
* II. - Vyjádření účastníka řízení
* III. - Vyjádření vedlejšího účastníka řízení
* IV. - Ústavní konformita legislativního procesu
* V. - Vlastní posouzení napadených ustanovení vyhlášky
* VI. - Závěr
202
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud pod sp. zn. Pl. ÚS 29/10 rozhodl dne 14. června 2011 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler (soudce zpravodaj), Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský a Miloslav Výborný o návrhu Ministerstva vnitra na zrušení čl. I a čl. II odst. 2 obecně závazné vyhlášky města Chrastavy č. 5/2009 o stanovení míst, na kterých mohou být provozovány interaktivní videoloterijní terminály, za účasti města Chrastavy jako účastníka řízení a veřejného ochránce práv jako vedlejšího účastníka
takto:
I.
Návrh na zrušení čl. I obecně závazné vyhlášky města Chrastavy č. 5/2009 o stanovení míst, na kterých mohou být provozovány interaktivní videoloterijní terminály, se zamítá.
II.
Čl. II odst. 2 obecně závazné vyhlášky města Chrastavy č. 5/2009 o stanovení míst, na kterých mohou být provozovány interaktivní videoloterijní terminály, včetně poznámky pod čarou č. 2 se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodnění
I.
Rekapitulace návrhu a argumentace navrhovatele
1.
Návrhem, jenž byl Ústavnímu souduÚstavnímu soudu doručen dne 5. května 2010, splňujícím obsahové i formální náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se Ministerstvo vnitra (dále také jen „navrhovatel“) domáhalo zrušení výše uvedených ustanovení obecně závazné vyhlášky města Chrastavy č. 5/2009 o stanovení míst, na kterých mohou být provozovány interaktivní videoloterijní terminály, (dále také jen „vyhláška“ nebo „vyhláška č. 5/2009“) pro v návrhu blíže specifikovaný nesoulad s ústavním pořádkem a zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
2.
Předmětná vyhláška (včetně poznámek pod čarou a včetně drobných pravopisných nepřesností) zní:
»Obecně závazná vyhláška města Chrastavy
č. 5/2009
ze dne 19. října 2009,
o stanovení míst, na kterých mohou být provozovány interaktivní videoloterijní terminály
Zastupitelstvo města Chrastavy (dále jen ZM) vydalo na svém zasedání dne 19. října 2009 usnesením č. 2009/05/XVI v souladu s ustanovením § 10 písm. d), § 12 odst. 2, § 35 a § 84 odst. 2, písm. h) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZO), a v souladu s ustanovením § 50 odst. 4, § 2 písm. e), § 17, § 18 a dalších zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZL), tuto obecně závaznou vyhlášku (dále jen OZV):
Čl. I
Základní ustanovení
Interaktivní videoloterijní systémy (dále jen ILV) spadají dle definice uvedené v ZL1) mezi výherní hrací přístroje a proto se na ně v plném rozsahu vztahuje Obecně závazná vyhláška města Chrastavy č. 4/2009 ze dne 31. srpna 2009, o stanovení míst, na kterých mohou být provozovány výherní hrací přístroje.
Čl. II
Účel vyhlášky
1.
Zajištění veřejného pořádku.
2.
Zajištění, aby v územním obvodu města byla zneplatněna veškerá povolení v minulosti či v budoucnosti vydaná Státním dozorem Ministerstva financí České republiky (dále jen MF) (určená pro herny, restaurace a další místa, kam povolení pro výherní hrací přístroje vydává ze ZL město Chrastava v přenesené působnosti), neboť ta jsou vydávána v rozporu s ZL a aby jediná platná povolení ILV vydávalo město Chrastava v přenesené působnosti dle § 18 odst. 1, písm. a) ZL.2)
Čl. III
Účinnost
Tato obecně závazná vyhláška města Chrastavy nabývá účinnosti 15. dnem po vyhlášení.3)
Ing. Michael Canov
starosta
Miloslav Pilař
místostarosta
1)
§ 2 písm. e) sázkové hry provozované pomocí elektronicky nebo elektronickomechanicky řízených výherních hracích přístrojů nebo podobných zařízení (dále jen „výherní hrací přístroje“)
§ 17 odst. 1 výherním hracím přístrojem se rozumí kompaktní, funkčně nedělitelné a programově řízené technické zařízení s ovládáním určeným pouze pro jednoho hráče. U výherního hracího přístroje s programovým vybavením umožňujícím současnou hru na více hracích místech více hráčům je každé takové hrací místo rovněž považováno za samostatný výherní hrací přístroj.
2)
§ 2 MF může dle § 50 odst. 4 ZL povolovat i loterie a jiné podobné hry, které nejsou v zákoně v části první až čtvrté upraveny. To však není případ ILV, neboť ty definičně spadají pod výherní hrací přístroje upravené v § 2 a § 17 části druhé ZL s tím, že aby mohly být vůbec povoleny k provozování, musí splňovat podmínky § 19 části druhé ZL.
3)
ZM žádá Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen MV), aby v případě, že nabude právního názoru, že tato OZV odporuje zákonu, aby její účinnost pozastavilo neprodleně dle § 123 odst. 2 ZO svým rozhodnutím s tím, že ZM deklaruje, že se vzdává tzv. lhůty na nápravu a práva podání rozkladu k MV a žádá, aby MV neprodleně dle § 123 odst. 3 ZO podalo k Ústavnímu souduÚstavnímu soudu návrh na zrušení této OZV. ZM se vyjádří k obhajobě zákonnosti této OZV prostřednictvím starosty až přímo k Ústavnímu souduÚstavnímu soudu.«
3.
Navrhovatel rekapituloval proces přijetí napadené vyhlášky a průběh své dozorové činnosti ve smyslu § 123 zákona o obcích. Město Chrastava přitom kategoricky trvalo na svém postoji a apelovalo na urychlené předložení věci Ústavnímu souduÚstavnímu soudu. Ministerstvo vnitra spatřovalo nezákonnost čl. I a čl. II odst. 2 vyhlášky v níže uvedených skutečnostech.
4.
Zastupitelstva obcíobcí mohou podle čl. 104 odst. 3 Ústavy v mezích své působnosti vydávat obecobecně závazné vyhlášky, při jejichž vydávání se obecobec na základě § 35 odst. 3 zákona o obcích (obecobecního zřízení) řídí pouze zákonem. Povinnosti může obecobec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou podle § 10 obecního zřízení pouze ve zde taxativně stanovených případech, a dále tehdy, stanoví-li tak zvláštní zákon. Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „loterijní zákon“) zmocňuje v § 50 odst. 4 obec k vydání obecně závazné vyhlášky, jíž může obec stanovit, že výherní hrací přístroje (dále také jen „VHP“) mohou být provozovány pouze na místech a v čase vyhláškou určených, nebo stanovit, na kterých veřejně přístupných místech v obciobci je provozování VHP zakázáno.
5.
Legislativní zkratkou „výherní hrací přístroj“, uvedenou v § 2 písm. e) loterijního zákona, zmíněný zákon rozumí „sázkové hry provozované pomocí elektronicky nebo elektronickomechanicky řízených výherních hracích přístrojů nebo podobných zařízení“. VHP se věnuje také celá část druhá loterijního zákona, v § 17 tohoto zákona je pojem VHP dále rozveden tak, že se jím rozumí „kompaktní, funkčně nedělitelné a programově řízené technické zařízení s ovládáním určeným pouze pro jednoho hráče. U výherního hracího přístroje s programovým vybavením umožňujícím současnou hru na více hracích místech více hráčům je každé takové hrací místo rovněž považováno za samostatný výherní hrací přístroj.“. Ze znění loterijního zákona dle názoru navrhovatele plyne, že charakteristickým znakem VHP je jeho kompaktnost, tedy určitá samostatnost, která zájemci o sázkovou hru umožňuje hrát nastavenou hru, aniž by bylo nutné spojit výherní hrací přístroj s dalším zařízením. Jedná se tedy o technické zařízení kompaktní, celistvé, jehož ovládání zabezpečuje jediný hráč. Pojmový znak VHP, jímž je celistvost, pak lze vztáhnout i na § 17 odst. 1 větu druhou loterijního zákona (současná hra více hráčů na více herních místech).
6.
Čl. I vyhlášky proklamuje, že interaktivní videoloterijní systémy (dle terminologie napadené vyhlášky dále také jen „ILV“) spadají dle definice loterijního zákona mezi VHP, a proto se na ně v plném rozsahu vztahuje předmětná vyhláška. Navrhovatel je názoru, že ILV nelze podřadit pod pojem výherního hracího přístroje, neboť rozhodujícími faktory pro odlišení obou pojmů jsou rozdílné technické požadavky kladené na tato zařízení, a tudíž i rozdílný povolovací režim, jenž se navenek projevuje především povahou subjektů, které jsou zákonem zmocněny k vydávání povolení k provozování těchto zařízení. Podmínky provozu VHP jsou obsaženy v loterijním zákoně komplexně a kogentně.
7.
Navrhovatel uvádí, že provoz loterií a jiných podobných her, které nejsou upraveny v části první až čtvrté loterijního zákona, povoluje Ministerstvo financí podle § 50 odst. 3 loterijního zákona. Použije přitom přiměřeně ustanovení části první až čtvrté loterijního zákona. Ministerstvo financí pak režim provozu loterií a jiných podobných her, které nejsou v zákoně v části první až čtvrté upraveny, stanoví v dokumentu nazvaném Standard centrálního loterijního systému s interaktivními videoloterijními terminály (Standard CLS - 2009), který je souhrnem minimálních parametrických požadavků kladených na systém, jehož povolení, provozování nebo povolení koncových stanic dosud provozovaných systémů bude povolovací orgán posuzovat podle § 50 odst. 3 loterijního zákona. Daný standard obsahuje i příslušné definice.
8.
Navrhovatel se přiklání ke stanovisku Ministerstva financí ze dne 11. ledna 2010, že ILV je pouhou částí elektronického systému, který se skládá z centrální řídící jednotky, místní kontrolní jednotky a početně neomezených koncových zařízení - videoterminálů, kdy uvedený elektronický systém tvoří jeden funkčně nedělitelný celek. Spojení mezi centrálním serverem a videoterminály je zajištěno prostřednictvím dálkové on-line komunikační sítě (internetu) takovým způsobem, aby byly obě části sytému v průběhu sázkové hry stále ve spojení; samotný herní proces neprobíhá v koncovém zařízení (videoterminálu), nýbrž v centrální řídící jednotce (centrálním serveru). Samotný ILV je pouze zobrazovacím zařízením; programové zařízení zpracovávající příslušná data je součástí centrálního serveru. ILV nejsou tedy samostatnými herními jednotkami, ale pouhými ovládacími panely.
9.
Ve vyjádření účastníka řízení ze dne 26. února 2010 č. j. 18129-3/ODK-2010 byl vysloven názor, že ILV splňuje nejen definici VHP podle § 2 odst. e) loterijního zákona, nýbrž i definici VHP podle poslední novely § 17 odst. 1 loterijního zákona, jelikož centrální řídící jednotka je vlastně VHP, který svým programovým vybavením umožňuje současnou hru na více místech více hráčů po celé České republice najednou, a každé takové místo je tudíž považováno za samostatný VHP. I ve smyslu § 17 odst. 1 loterijního zákona však navrhovatel akcentuje pojem a požadavek kompaktnosti VHP, což ILV jakožto pouhý ovládací prvek nesplňuje, a netvoří tak samostatnou jednotku.
10.
Navrhovatel je tak názoru, že ILV představují inominátní loterii či jinou podobnou hru, která není výslovně vyjmenována ve výčtu v § 2 ani v § 17 odst. 1 loterijního zákona a kterou může ad hoc povolovat pouze Ministerstvo financí podle § 50 odst. 3 loterijního zákona. Pravomoc obcíobcí regulovat obecně závaznou vyhláškou loterie a jiné podobné hry se však vztahuje výlučně na hry uvedené v § 2 písm. e) loterijního zákona; zákonné zmocnění uvedené v § 50 odst. 4 loterijního zákona se vztahuje na vydání obecně závazné vyhlášky obceobce, jež může blíže upravit časové a místní meze provozu pouze VHP, a nikoli ILV.
11.
Město Chrastava - podle návrhu - tedy vyhláškou uložilo povinnosti mimo svoji věcnou působnost ve smyslu § 10 písm. d) obecního zřízení ve spojení s § 50 odst. 4 loterijního zákona. Případným povolováním ILV a ukládáním pokut by se město dopustilo jednání jsoucím v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy, neboť státní moc lze uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které ukládá zákon. Z čl. II odst. 2 přitom vyplývá, že město Chrastava zamýšlelo rozšířit svoji přenesenou působnost na vydávání povolení nad rámec § 18 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 50 odst. 3 loterijního zákona na úkor Ministerstva financí, a to včetně převzetí jeho dozorových povinností, což je v rozporu s čl. 105 Ústavy. Takto by totiž město převzalo výkon státní správy, aniž by mu byl svěřen zákonem, což je též v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy.
12.
Z uvedených důvodů dospěl navrhovatel k závěru, že město Chrastava vydáním vyhlášky - v jejích napadených ustanoveních - překročilo rámec věcné působnosti obceobce k vydání obecně závazné vyhlášky upravený v § 10 písm. d) a § 35 odst. 2 obecního zřízení a daná vyhláška je v tomto rozsahu v rozporu s ústavním pořádkem, obecním zřízením a loterijním zákonem. Proto rozhodl o pozastavení účinnosti čl. I a čl. II odst. 2 vyhlášky.
13.
Závěrem navrhovatel uvádí, že respektuje místní správu jako výraz práva a způsobilosti místních orgánů spravovat veřejné záležitosti v mezích daných zákonem, v rámci své odpovědnosti a v zájmu místního obyvatelstva; ztotožňuje se však s Ústavním soudemÚstavním soudem, že ne všechny nežádoucí jevy v obciobci lze řešit autoritativním určením poměrů jednotlivců cestou vlastní normotvorby. To je podle názoru Ministerstva vnitra také případ ustanovení čl. I a čl. II odst. 2 předmětné vyhlášky. I přes návrhy novelizace loterijního zákona projednávané Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, jimiž by byla možnost regulace interaktivních videoloterijních terminálů svěřena obcímobcím, je třeba trvat na nezákonnosti napadené vyhlášky.
II.
Vyjádření účastníka řízení
14.
Podle § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu byl stejnopis návrhu zaslán k vyjádření městu Chrastavě jako účastníku řízení. Ten navrhl, aby Ústavní soud návrh na zrušení vyhlášky zamítl. S upuštěním od ústního jednání vyslovil souhlas, ale požádal o přednostní projednání návrhu.
15.
Účastník řízení uvedl, že návrh Ministerstva vnitra je založen na mylném vyloučení ILV z množiny VHP. Dokonce i definice zastávaná navrhovatelem (v souladu s příslušným standardem Ministerstva financí) vypovídá naopak o tom, že ILV je nutno považovat za výherní hrací přístroj. Opírá se přitom právě o formulaci v § 17 odst. 1 druhé větě loterijního zákona, že „u výherního hracího přístroje s programovým vybavením umožňujícím současnou hru na více hracích místech více hráčům je každé takové hrací místo rovněž považováno za samostatný výherní hrací přístroj“. V rozporu s touto formulací je rovněž argument navrhovatele o nedostatku „semknutosti“ (kompaktnosti) ILV. Relevanci pak prý postrádá argument, ve kterém zařízení probíhá samotný herní proces; „ovládací panely“ ve formě ILV je třeba považovat v souladu s § 17 odst. 1 loterijního zákona za „hrací místa“.
16.
Ve svém vyjádření účastník řízení dále uvedl, že ministerstvo ve svém návrhu zcela opomíjí, že pro účastníka hry je rozdíl mezi ILV a VHP zcela nerozeznatelný (ostatně i pro pracovníky heren). ILV jsou však kvůli možnosti vyšších vsazených (a prohraných) částek „nebezpečnější“, navíc často překračují limity pro sázky, výhry a prohry stanovené pro VHP v § 17 odst. 3 až 7 loterijního zákona. To neznamená, že nejsou výherními hracími přístroji, ale jen to, že nemohou být povoleny a legálně provozovány, dokud nebudou dané finanční limity a další podmínky upraveny tak, jak to požaduje v § 19 samotný loterijní zákon.
17.
Závěrem svého vyjádření se účastník řízení ohradil proti postupu navrhovatele, který usiloval „za každou cenu o získání argumentů pouze proti názoru“ města (a nikoli objektivně pro a proti). Nadto prý postoj Ministerstva vnitra způsobuje velké problémy i jiným obcímobcím v podobě nárůstu kriminality, rozvracení rodin apod. Zamítnutí návrhu by bylo důležité nejen pro město Chrastavu, ale i pro jiné obceobce v České republice a pro jejich občany.
III.
Vyjádření vedlejšího účastníka řízení
18.
V souladu s § 69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu využil veřejný ochránce práv svého práva vystupovat jako vedlejší účastník řízení. Dne 8. března 2011 bylo Ústavnímu soudu doručeno jeho vyjádření, v němž navrhl zamítnutí návrhu na zrušení čl. I předmětné vyhlášky a vyhovění návrhu na zrušení čl. II odst. 2 vyhlášky. Z procesního hlediska pak navrhl, aby Ústavní soudÚstavní soud vyslovil jednoznačný závěr ohledně počátku běhu lhůty podle § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; to prý pro případ, že je veřejný ochránce práv vedlejším účastníkem řízení (zde poukázal na výkladovou nejasnost zákona). Z důvodu vhodnosti pak navrhl spojit nynější řízení s řízením vedeným pod sp. zn. Pl. ÚS 56/10 (zatím neskončené řízení o návrhu Ministerstva vnitra na zrušení obecně závazné vyhlášky města Františkovy Lázně č. 1/2010 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku v oblasti omezení hazardu). S upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem veřejný ochránce práv nesouhlasil.
19.
Vedlejší účastník se domnívá, že § 10 písm. a) obecního zřízení umožňuje regulaci činností úředně povolených i úředně nepovolených, a to včetně provozování výherních hracích přístrojů nebo jiných druhů loterie definovaných v § 2 loterijního zákona, pokud se jedná o místní záležitostí veřejného pořádku.
20.
Vztah § 50 odst. 4 loterijního zákona a § 10 písm. a) obecního zřízení je přitom třeba řešit dle pravidla lex posterior derogat priori, neboť ustanovení § 50 odst. 4 loterijního zákona bylo zakotveno novelou č. 149/1998 Sb., která byla přijata ještě před účinností nového obecního zřízení; navíc zřejmě reagovalo na tehdejší judikaturu Ústavního souduÚstavního soudu. Obě ustanovení mají za účel ochranu veřejného pořádku a dobrých mravů v obciobci. Rozdíl je pouze v tom, že podle § 50 odst. 4 loterijního zákona lze provozování VHP na některých veřejně přístupných místech zcela zakázat, zatímco podle § 10 písm. a) obecního zřízení lze zakázat určité činnosti pouze na veřejných prostranstvíchveřejných prostranstvích. Na jednu stranu tak obec může podle platného znění obecního zřízení regulovat provozování i jiných typů loterií (činností) než pouze výherních hracích přístrojů, na stranu druhou je co do úplného zákazu omezena pouze na veřejná prostranstvíveřejná prostranství v obciobci.
21.
Dle veřejného ochránce práv se názor Ministerstva vnitra opírá o úzkou definici pojmu výherní hrací přístroj [§ 2 písm. e) a § 17 loterijního zákona], což může vést k absurdním důsledkům. Dle tohoto názoru totiž obecobec může přistoupit (§ 50 odst. 4 loterijního zákona) pouze k omezení provozování „výherních hracích přístrojů“, avšak pokud namísto nich „nastoupí“ prakticky stejná nebo obdobná technická zařízení s podstatně problematičtějším dopadem, obecobec již svou normotvornou kompetenci využít nemůže. Takový přístup považuje ochránce za nesprávný a odporující účelu § 10 písm. a) obecního zřízení (účelem bylo zakotvit generální klauzuli, která obcím dává široký prostor pro regulaci místních záležitostí veřejného pořádku). I s ohledem na výše uvedené tak obecobec ultra vires nejednala a není třeba řešit složité definiční otázky rozdílu mezi VHP a ILV.
22.
Z hlediska tzv. testu čtyř kroků (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 63/04) obecobec svou pravomoc a působnost nezneužila. Jestliže by například zakázala na svém území loterii typu „Sportka“ či „Šťastných deset“, mohlo by se jednat o zneužití pravomoci. V případě ILV, které plní prakticky zcela stejnou funkci jako VHP, o zneužití nelze hovořit. ObecObec zde využila svého legitimního oprávnění k regulaci činností, které fakticky ohrožují veřejný pořádek v obciobci více než provozování VHP. V tomto smyslu je rovněž splněn požadavek rozumnosti dané úpravy.
23.
Ohledně čl. II odst. 2 vyhlášky ochránce uvedl, že klíčovou je otázka, čím vlastně centrální loterijní systémy s interaktivními videoloterijními terminály jsou a kdo má pravomoc vydávat příslušná povolení. V tomto směru nabídl tři možné výklady.
24.
Dle prvého výkladu (zastávaným městem Chrastavou) jsou ILV vlastně výherními hracími přístroji a povolení k jejich provozování je oprávněn vydat pouze obecní úřad. Tento výklad se opírá o účel § 17 a 18 loterijního zákona, kdy v rámci přenesené působnosti může obec lépe posoudit skutečnosti rozhodné pro povolení. Ve smyslu argumentace účastníka řízení o tomto závěru svědčí věta druhá § 17 odst. 1 loterijního zákona.
25.
Druhý výklad, zastávaný Ministerstvem financí (stanovisko ze dne 11. ledna 2010), se opírá o požadavek kompaktnosti VHP. V tomto případě jsou interaktivní videoloterijní terminály jako součást centrálního loterijního systému považovány za zvláštní druh loterie, zákonem blíže neupravené, u něhož může podle ustanovení § 50 odst. 3 vydávat povolení Ministerstvo financí. Při vydávání povolení se přitom použije přiměřeně ustanovení části první až čtvrté loterijního zákona. S ohledem na funkční totožnost interaktivních videoloterijních terminálů s VHP je ochránce přesvědčen, že i kdyby ILV nepředstavovaly výherní hrací přístroje, je Ministerstvo financí při povolování centrálního loterijního systému s interaktivními videoloterijními terminály povinno aplikovat veškerá ustanovení druhé části loterijního zákona, jejichž aplikace není z povahy věci vyloučena. Pokud jde o umístění jednotlivých interaktivních videoloterijních terminálů, je povinno respektovat rovněž již vydané obecně závazné vyhlášky obcíobcí regulující provozování VHP. Ochránce dodal, že v této věci v rámci svého šetření vedeného proti Ministerstvu financí zjistil zásadní pochybení. Slabinou daného výkladu je skutečnost, že povolení vydává orgán, který není reálně schopen kontrolovat dodržování zákonných podmínek ani při udělování povolení, ani poté.
26.
Dle třetího výkladu (jakéhosi kompromisu mezi výše uvedenými alternativami) je Ministerstvo financí oprávněno vydávat pouze „rámcové povolení k provozování loterie“, v němž stanoví obecné parametry hry (zejména požadavky podle § 17 odst. 3 až 7 loterijního zákona), avšak o povolení umístění konkrétního zařízení již bude rozhodovat obecní úřad podle § 18 zákona. Ministerstvo tak například nebude na mapách hledat, zda přístroj náhodou nemá být umístěn v zařízení sociálních služeb atp. Tento výklad ochránce preferuje; Ministerstvo financí svým rozhodnutím ověří, zda daný typ loterie splňuje požadavky zákona, avšak o umístění a provozu konkrétního technického zařízení rozhodne ten, kdo je reálně schopen posoudit legálnost provozu přístroje v místních podmínkách.
27.
Ohledně vlivu vyhlášky na již udělená povolení vedlejší účastník uvedl, že s návrhem Ministerstva vnitra na zrušení čl. II odst. 2 vyhlášky souhlasí. ObecObec totiž není oprávněna „konstatovat platnost či neplatnost udělených povolení“. V závislosti na druhu výše uvedeného výkladu, který je zvolen, jsou rozhodnutí Ministerstva financí, která nerespektovala příslušná ustanovení loterijního zákona a obecobecně závazné vyhlášky města Chrastavy č. 4/2009 o stanovení míst, na kterých mohou být provozovány výherní hrací přístroje, buď nezákonná (z důvodu povinnosti Ministerstva financí podle § 50 odst. 3 loterijního zákona přihlížet nejen k příslušným ustanovením zákona o loteriích, ale i k přijatým obecně závazným vyhláškám, které regulovaly provoz VHP), nebo nicotná (v případě, že pravomoc k vydání povolení má pouze obecní úřad). Ani jednu z těchto skutečností však nelze konstatovat v obecně závazné vyhlášce. Správní řád a soudní řád správní znají instituty, jak dosáhnout nápravy vad individuálních právních aktů, obec však není oprávněna v obecně závazné vyhlášce vady těchto aktů ani napravovat ani deklarovat. Nápravu vadnosti lze navíc zjednat i díky § 43 odst. 1 loterijního zákona („Orgán, který loterii nebo jinou podobnou hru povolil, zruší povolení, jestliže nastanou nebo dodatečně vyjdou najevo okolnosti, pro které by nebylo možné loterii nebo jinou podobnou hru povolit, nebo se ukáže dodatečně, že údaje, na jejichž podkladě bylo povolení vydáno, jsou klamné.“).
IV.
Ústavní konformita legislativního procesu
28.
Podle § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu posuzuje Ústavní soudÚstavní soud nejprve otázku, zda napadený právní předpis byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Ústavní soud se proto nejprve zaměřil na otázku, zda napadená obecně závazná vyhláška města Chrastavy splňuje tato kritéria. Z písemných podkladů, které Ústavnímu souduÚstavnímu soudu předložil navrhovatel, vyplývá, že vyhláška č. 5/2009 o stanovení míst, na kterých mohou být provozovány interaktivní videoloterijní terminály, byla schválena na zasedání zastupitelstva města dne 19. 10. 2009, přičemž pro její přijetí hlasovalo 16 z celkových 19 zastupitelů. Dne 20. 10. 2009 byla vyhláška vyvěšena na úřední desce Městského úřadu města Chrastavy, odkud byla sejmuta dne 5. 11. 2009, tedy po uplynutí zákonem stanovené patnáctidenní lhůty. Obecně závazná vyhláška č. 5/2009 tedy byla vydána ústavně konformním způsobem a v souladu s § 84 odst. 2 písm. h), § 87 a § 12 zákona o obcích.
V.
Vlastní posouzení napadených ustanovení vyhlášky
29.
Podle své ustálené judikatury volí Ústavní soudÚstavní soud k posouzení souladu napadených ustanovení obecně závazné vyhlášky s ústavním pořádkem nebo zákonem tzv. test čtyř kroků [srov. nález ze dne 22. března 2005 sp. zn. Pl. ÚS 63/04 (N 61/36 SbNU 663; 210/2005 Sb.)*]. Ústavní soudÚstavní soud v rámci tohoto testu postupně zkoumá, zda měla obecobec pravomoc vydat napadené ustanovení obecobecně závazné vyhlášky (1. krok testu), zda se obecobec při vydávání napadených ustanovení obecobecně závazné vyhlášky nepohybovala mimo zákonem vymezenou věcnou působnost, tedy zda nejednala ultra vires (2. krok testu), zda obec při jejich vydání nezneužila zákonem jí svěřenou působnost (3. krok testu) a konečně zda obec přijetím napadeného ustanovení nejednala zjevně nerozumně (4. krok testu).
V.I
Posouzení z hlediska 1. kroku testu
30.
Ústavní soudÚstavní soud v rámci prvého kroku testu konstatoval, že obecobec vydala napadenou obecně závaznou vyhlášku na základě své pravomoci podle čl. 104 odst. 3 Ústavy. V této souvislosti Ústavní soudÚstavní soud připomíná, že uvedené ustanovení zmocňuje obecobec k originární normotvorbě, a tedy k jejímu vydání není zapotřebí výslovné zákonné zmocnění [srov. např. nález ze dne 17. srpna 1999 sp. zn. Pl. ÚS 5/99 (N 112/15 SbNU 93; 216/1999 Sb.) nebo nález ze dne 11. prosince 2007 sp. zn. Pl. ÚS 45/06 (N 218/47 SbNU 871; 20/2008 Sb.)].
V.II
Posouzení z hlediska 2. a 3. kroku testu
31.
Ústavní soudÚstavní soud dále přezkoumal napadená ustanovení z hlediska 2. a 3. kroku testu. Jak již bylo zmíněno, ve druhém kroku posuzoval, zda se obecobec při jejich vydání nepohybovala ultra vires, tj. mimo věcnou působnost zákonem jí vymezenou. Jak již uvedeno shora, základem normotvorné pravomoci obcíobcí v oblasti samostatné působnosti je přímo čl. 104 odst. 3 Ústavy. Jeho zákonné rozvedení je obsaženo v ustanovení § 10 zákona o obcích, které vymezuje věcné oblasti, v nichž je obec oprávněna bez dalšího zákonného zmocnění tvořit právo.
32.
Toto ustanovení přímo vymezuje tři oblasti, v nichž obecobec může bez dalšího zákonného zmocnění vydávat obecobecně závazné vyhlášky; k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku může obec stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obciobci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvíveřejných prostranství v obciobci jsou takové činnosti zakázány [§ 10 písm. a) zákona o obcích]; dále je oprávněna stanovit závazné podmínky pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték [§ 10 písm. b) zákona o obcích]; rovněž může stanovit povinnosti k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranstvíveřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti [§ 10 písm. c) zákona o obcích]. Konečně z § 10 písm. d) zákona o obcích plyne, že další věcné oblasti samostatné působnosti obcí mohou být upraveny také zvláštními zákony.
33.
Pro všechny výše uvedené věcné oblasti samostatné působnosti současně platí, že předmětem regulace mohou být toliko místní záležitosti, které obecobec reguluje v zájmu obceobce a občanů obceobce, nikoliv záležitosti širšího (celostátního) významu.
K čl. I vyhlášky
34.
V daném případě jde o situaci, kdy obecobec napadenou vyhláškou odkazem na svou již existující právní úpravu týkající se tzv. výherních hracích přístrojů (VHP) ve vyhlášce č. 4/2009 ze dne 31. 8. 2009 rozšířila tuto regulaci i na tzv. interaktivní videoloterijní terminály (ILV) (čl. I napadené vyhlášky) a současně uvedla, že jejím účelem je zajištění, aby v územním obvodu města byla zneplatněna veškerá povolení v minulosti či v budoucnosti vydaná státním dozorem Ministerstva financí České republiky (čl. II).
35.
Zatímco navrhovatel je názoru, že tzv. interaktivní videoloterijní terminály nesplňují zákonnou definici výherního hracího přístroje, a tudíž obecobec není oprávněna v režimu § 50 odst. 4 loterijního zákona v obecně závazné vyhlášce regulovat jejich provozování, naopak město Chrastava ve svém vyjádření trvalo na tom, že videoloterijní terminály jsou určitým typem výherních hracích přístrojů.
36.
Ústavní soudÚstavní soud si je vědom, že se jedná o otázku, která je již delší dobu předmětem sporů mezi zástupci obcíobcí a Ministerstvem financí, neboť zodpovězení této otázky má i další implikace do zákonem vymezené pravomoci vydávat povolení k provozování těchto přístrojů podle § 18 či § 50 odst. 3 loterijního zákona.
37.
Pojem výherních hracích přístrojů je loterijním zákonem vymezen ve dvou ustanoveních, a to nejprve v ustanovení § 2 písm. e), v němž je tento pojem používán jako legislativní zkratka pro označení „sázkových her provozovaných pomocí elektronicky nebo elektromechanicky řízených výherních hracích přístrojů nebo podobných zařízení“, a následně je znovu definován v § 17 odst. 1 loterijního zákona, podle něhož se jedná o „kompaktní, funkčně nedělitelné a programově řízené technické zařízení s ovládáním určeným pouze pro jednoho hráče, přičemž u výherního hracího přístroje s programovým vybavením umožňujícím současnou hru na více hracích místech více hráčům je každé takové hrací místo rovněž považováno za samostatný výherní hrací přístroj“.
38.
Zatímco ustanovení § 2 písm. e) loterijního zákona vymezuje výherní hrací přístroje (VHP) široce, neboť pod tento pojem zahrnuje i jakákoliv zařízení podobná elektronicky či elektromechanicky řízeným hracím přístrojům, definice obsažená v § 17 odst. 1 je naopak velmi úzká a v podstatě kasuistická. Jinak řečeno, loterijní zákon pracuje s jedním pojmem, který je však definován dvěma rozdílnými způsoby. Za takové situace nelze vystačit toliko s prostým jazykovým výkladem, ale je třeba při interpretaci těchto ustanovení uplatnit další typy výkladových metod, a to především metodu systematického a teleologického výkladu.
39.
Systematický výklad přihlíží ke struktuře vykládaných právních norem a jejich zařazení do celého kontextu právního předpisu. Z tohoto hlediska je loterijní zákon tvořen vlastně dvěma strukturními částmi, a to úvodními a závěrečnými ustanoveními, která v obecné rovině definují a upravují záležitosti společné pro regulaci všech typů loterií a jiných podobných her, a zvláštními částmi, v nichž jsou specificky upraveny jednotlivé, výslovně vyjmenované typy loterií a jiných podobných her.
40.
Zatímco § 2 písm. e) stejně jako § 50 odst. 4 loterijního zákona jsou součástmi těchto obecných a společných částí, § 17 odst. 1 je naopak zařazen do jedné ze zvláštních částí upravujících povolovací režimy jednotlivých typů loterií, v tomto případě těch výherních hracích přístrojů, jaké jsou definovány právě v § 17 odst. 1 loterijního zákona. Jinými slovy, zatímco úzká definice obsažená v § 17 odst. 1 loterijního zákona je použitelná toliko v rámci ustanovení obsažených v části druhé loterijního zákona označené rubrikou „Výherní hrací přístroje“, širší vymezení výherních hracích přístrojů podle § 2 písm. e) loterijního zákona je aplikovatelné v kontextu oněch obecných a společných částí loterijního zákona, tj. části první označené „Úvodní ustanovení“ a části šesté nadepsané „Ustanovení společná, přechodná a závěrečná“.
41.
Systematický výklad loterijního zákona proto vede k závěru, že zatímco úzká definice v části druhé loterijního zákona dopadá na povolovací řízení podle § 18 a násl. loterijního zákona, širší definice obsažená v úvodních ustanoveních se použije v kontextu dalších společných přechodných a závěrečných ustanovení obsažených v závěrečné části šesté. Pokud zákon o loteriích v § 50 odst. 4 umožňuje obcímobcím v obecně závazné vyhlášce stanovit, že výherní hrací přístroje mohou být provozovány pouze na místech a v čase vyhláškou určených, nebo stanovit, na kterých veřejně přístupných místech v obciobci je provozování výherních hracích přístrojů zakázáno, pak je pro vymezení pojmu výherní hrací přístroj rozhodující ustanovení § 2 písm. e) loterijního zákona, nikoliv ustanovení § 17 odst. 1 téhož zákona, které - jak již uvedeno - dopadá pouze na režim povolování podle části druhé.
42.
Tento závěr podporuje též teleologický výklad loterijního zákona, resp. vyplývá ze zohlednění účelu, který zjevně vedl zákonodárce k vložení ustanovení § 50 odst. 4 do loterijního zákona. Toto ustanovení se do zákona dostalo spolu s novelou obsaženou v zákoně č. 149/1998 Sb. s účinností od 1. 1. 1999, přičemž je nepochybné, že úmyslem zákonodárce bylo posílit roli obecní samosprávy, pokud jde o vymezení podmínek, za nichž může tento typ loterií povolovat státní správa; v tomto kontextu nelze přehlížet ani skutečnost, že se tak stalo v době, kdy to byla sama judikatura Ústavního souduÚstavního soudu, která z důvodů již podrobně vyložených v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/06 ze dne 11. 12. 2007 (N 218/47 SbNU 871; 20/2008 Sb.) v podstatě neakceptovala originární povahu normotvorby obcíobcí založenou přímo čl. 104 odst. 3 Ústavy, a vyžadovala též právě existenci zvláštního zákonného zmocnění. Ústavní soudÚstavní soud je proto toho názoru, že speciální ustanovení obsažené v zákoně o loteriích je třeba s ohledem na to vykládat pokud možno extenzivně tak, aby byl naplněn původní účel, jenž byl tímto ustanovením sledován, tj. prosazení ochrany místních záležitostí veřejného pořádku. (V této souvislosti nelze opomenout ani přesvědčivou argumentaci veřejného ochránce práv, že z hlediska účelu právní úpravy není třeba výrazně akcentovat složité definičně-technické otázky týkající se rozdílů mezi VHP a ILV.)
43.
Ústavní soudÚstavní soud se seznámil s argumenty předestřenými navrhovatelem, který vycházel z údajů předložených Ministerstvem financí. Podle tohoto popisu tvoří videoloterijní terminál pouhou jednu část elektronického systému, který je tvořen centrální řídící jednotkou, místní kontrolní jednotkou a početně neomezeným množstvím videoterminálů jakožto koncových jednotek, přičemž takto koncipovaný elektronický systém tvoří jeden funkčně nedělitelný celek. Spojení mezi centrálním serverem a videoterminály je zajištěno prostřednictvím dálkové on-line komunikační sítě (internetu) takovým způsobem, aby obě části systému byly v průběhu hry neustále ve spojení; samotný herní proces však neprobíhá v koncovém zařízení (videoterminálu), nýbrž v centrální řídící jednotce (centrálním serveru).
44.
Ústavní soudÚstavní soud na základě tohoto popisu zařízení dospěl k závěru, že charakter ILV neumožňuje jejich podřazení pod úzkou definici výherního hracího přístroje podle § 17 odst. 1 loterijního zákona, neboť videoloterijní terminály jakožto koncové herní stanice, které jsou součástí širšího a složitějšího systému, jehož jádro je umístěno centrálně, postrádají vlastnost kompaktnosti, kterou vyžaduje definice obsažená v § 17 odst. 1 loterijního zákona. Avšak nic nebrání tomu, aby byly podřazeny pod širší definici podle § 2 písm. e) loterijního zákona, neboť nepochybně se jedná o zařízení výherním hracím přístrojům podobná a sloužící témuž účelu.
45.
V této souvislosti totiž nelze přehlížet skutečnost, že mezi VHP a ILV neexistuje na vnější pohled žádný zásadní rozdíl, tento rozdíl je dán právě až vnitřním uspořádáním zařízení, kdy videoloterijní terminál netvoří uzavřený a samostatně funkční celek, ale je součástí většího elektronického systému. Z toho důvodu, jak již konstatováno shora, nelze tento typ zařízení podřadit pod definici herního hracího přístroje uvedenou v § 17 odst. 1 loterijního zákona. Tuto skutečnost je třeba nepochybně zohledňovat v případě vlastního povolovacího řízení, kdy je žádoucí, aby o tomto celku rozhodoval jeden věcně a místně příslušný orgán, nikoliv neurčitý počet správních orgánů v závislosti na umístění jednotlivých komponent tohoto systému v jednotlivých obcíchobcích v České republice. Tato vlastnost ILV však nemůže být překážkou toho, aby obecobec obecně závaznou vyhláškou určila, na kterých místech na jejím území lze jednotlivé komponenty tohoto systému provozovat.
46.
Dle názoru Ústavního souduÚstavního soudu je proto přípustné, aby obecobec, pociťuje-li takovou místní potřebu, regulovala obecně závaznou vyhláškou vydanou podle § 50 odst. 4 loterijního zákona ve spojení s § 2 písm. e) téhož zákona umístění i ILV, případně dalších přístrojů podobných výherním hracím přístrojům, a to jako součásti širší množiny přístrojů, k jejichž provozu vydává povolení Ministerstvo financí podle § 50 odst. 3 loterijního zákona. Ústavní soudÚstavní soud tedy shledal, že regulace umístění ILV spadá do normotvorné působnosti obcíobcí, a to podle ustanovení zvláštního zákona, jak má na mysli i § 10 písm. d) zákona o obcích.
47.
Uplatnění takové pravomoci a působnosti obcíobcí proto nepředstavuje dle názoru Ústavního souduÚstavního soudu nezákonný zásah do výkonu státní moci, resp. státní správy. Vydáním obecobecně závazné vyhlášky obecobec nikterak nezasahuje do vlastní rozhodovací pravomoci ministerstva, které je kompetentní v případě inominátních loterií a jiných obdobných her, tj. zařízení, která nesplňují definici podle § 17 odst. 1 loterijního zákona, avšak současně jsou těmto zařízením podobná, posoudit splnění všech požadavků vyplývajících z části první až čtvrté zákona, jak mu ostatně ukládá § 50 odst. 3 loterijního zákona. Jinak řečeno, regulací v podobě obecně závazné vyhlášky obec nepřebírá rozhodování o povolení ILV podle části druhé loterijního zákona; vydáním obecně závazné vyhlášky stanovící místa, na nichž lze v obciobci koncová zařízení interaktivních videoloterií provozovat, pouze obecobec stanoví mimo jiné i za účelem ochrany místních záležitostí veřejného pořádku určité mantinely, v nichž se musí rozhodování ministerstva pohybovat.
48.
Ústavní soudÚstavní soud proto dospěl k závěru, že obecobec je oprávněna regulovat umístění ILV na svém území, přičemž přijetím takové právní úpravy obecobec nejedná ultra vires.
49.
Dále Ústavní soudÚstavní soud přikročil k posouzení, neboť v daném případě spolu daná kritéria posuzování úzce souvisí a splývají v logický celek, zda obecobec nezneužila zákonem jí svěřenou věcně vymezenou samostatnou působnost. Zneužití této působnosti představuje výkon moci v zákonem svěřené oblasti 1. cestou sledování účelu, který není zákonem aprobován, nebo 2. cestou opomíjení relevantních úvah při přijímání rozhodnutí, nebo naopak 3. přihlížení k nerelevantním úvahám [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 63/04 ze dne 22. března 2005 (N 61/36 SbNU 663; 210/2005 Sb.)].
50.
V daném případě Ústavní soudÚstavní soud zejména vážil, zda nejsou formulace obsažené v čl. I napadené vyhlášky v rozporu se shora uvedenými požadavky, a zda se proto nejedná o zneužití působnosti. Vlastní obsah ustanovení čl. I vyhlášky totiž výslovně podřazuje interaktivní videoloterijní terminály pod kategorii výherních hracích přístrojů, jak je definována v loterijním zákoně, přičemž první poznámka pod čarou odkazuje jak na ustanovení § 2 písm. e), tak na § 17 odst. 1 loterijního zákona.
51.
Předně Ústavní soudÚstavní soud již ve své judikatuře uvedl, že poznámky pod čarou nemají závazný normotvorný charakter, takže nepřesnost odkazu, který obsahují, není pro posouzení normy jako takové rozhodující. Navíc, nahlíženo materiálně, se taková úprava do rozporu se shora uvedenými závěry nedostává, neboť Ústavní soudÚstavní soud naopak aproboval pravomoc obcíobcí regulovat obecně závaznou vyhláškou umístění ILV, byť pouze na základě definice obsažené v ustanovení § 2 písm. e) loterijního zákona. Bylo by proto prostým formalismem, pokud by Ústavní soudÚstavní soud pouze z tohoto důvodu přikročil ke zrušení čl. I vyhlášky, jestliže by obecobec vzápětí mohla přijmout vyhlášku de facto se stejným normativním dosahem, avšak již bez výslovného odkazu na § 17 odst. 1 loterijního zákona. Zneužití působnosti pak nelze shledat ani v odkazu na již existující obecně závaznou vyhlášku, která reguluje umístění výherních hracích přístrojů. Tato technika je sice legislativně-technicky nevhodná, avšak nikoliv nepřípustná.
52.
Ústavní soudÚstavní soud se seznámil i s obsahem vyhlášky č. 4/2009 ze dne 31. 8. 2009 o stanovení míst, na kterých mohou být provozovány výherní hrací přístroje, na niž čl. I napadené vyhlášky odkazuje, a zjistil, že tato vyhláška po obsahové stránce obstojí. Ústavní soudÚstavní soud proto konstatuje, že rozpor s třetím krokem testu v případě čl. I vyhlášky nezjistil.
53.
Avšak i přes tento závěr nemůže nechat Ústavní soudÚstavní soud zcela bez povšimnutí poznámky pod čarou č. 2 a 3, v nichž se město Chrastava vyjadřuje ke kompetenci Ministerstva financí a Ministerstvo vnitra v podstatě vyzývá k podání návrhu na posouzení vyhlášky Ústavním soudemÚstavním soudem. Účelem regulace prostřednictvím obecně závazných vyhlášek je normování činností, které jsou vykonávány na území obceobce a které s ohledem na lepší znalost místních poměrů zákonodárce svěřuje do působnosti obceobce, tak aby se tato regulace dostala do dispozice politickým zástupcům občanů obceobce a současně jim byla blíže. Účelem obecní normotvorby je tedy naplnění tohoto záměru ústavodárce a zákonodárce, přičemž adresátem obecně závazných vyhlášek jsou přirozeně jednotlivci, tj. fyzické a právnické osoby. Obecně závazné vyhlášky jako právní předpisy originární povahy by proto neměly sloužit jako nosiče vzkazů zastupitelstva obceobce jiným orgánům veřejné moci, ať už je zastupitelstvo motivováno jakýmkoliv úmyslem. Ačkoliv je Ústavní soudÚstavní soud tradičně vůči legislativní kvalitě obecně závazných vyhlášek tolerantnější, apeluje na obceobce, aby si při jejich tvorbě a formulaci byly výše uvedených postulátů vědomy.
V.III
Posouzení z hlediska 4. kroku testu
54.
Ústavní soudÚstavní soud nakonec posoudil ustanovení čl. I vyhlášky, které obstálo v předchozích krocích testu, z hlediska kritéria rozumnosti. Při tomto posouzení byl Ústavní soudÚstavní soud veden právním závěrem vyplývajícím již z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 57/05 ze dne 13. 9. 2006 (N 160/42 SbNU 317; č. 486/2006 Sb.), podle něhož „aplikace principu ,nerozumnosti‘ ze strany soudu musí být velmi restriktivní a měla by se omezit jen na případy, kdy se rozhodnutí obceobce jeví jako zjevně absurdní. Za zjevnou absurdnost lze přitom považovat jen případ, kdy soudem provedený přezkum vede jen k jedinému možnému (v protikladu k preferovanému nebo rozumnému) závěru, který je absurdní, a tento soudem rozpoznaný závěr zůstal naopak obcíobcí nerozpoznán. Kritérium nerozumnosti nesmí být použito jako záminka k zásahu do obcíobcí přijatého rozhodnutí proto, že Ústavní soud s rozhodnutím obceobce věcně nesouhlasí. Aplikace principu nerozumnosti tedy přichází v úvahu jen za extrémních okolností, nesmí být jen možným jiným názorem, aniž by byla zároveň vyvrácena možná rozumnost názoru obceobce. Posuzování, zda obecobec jednala rozumně, není jednoduše otázkou, zda jednala v souladu s oprávněním poskytnutým jí zákonem. Posouzení nerozumnosti spíše vyžaduje zvážit napadenou vyhlášku z hlediska jejích dopadů měřených obecnou rozumností.“ [srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 11/09 ze dne 7. 9. 2010 (č. 304/2010 Sb.)]. Ústavní soud při použití těchto měřítek na čl. I vyhlášky dospěl k závěru, že i ve světle těchto kritérií obstojí.
V.IV
K čl. II vyhlášky
55.
Pokud jde o formulaci čl. II odst. 2 vyhlášky, Ústavní soudÚstavní soud zcela akceptoval argumentaci veřejného ochránce práv, totiž že případné „zneplatnění“ rozhodnutí Ministerstva financí není věcí obecní samosprávy. Jak již uvedeno, pravomoc obcíobcí stanovit obecně závaznou vyhláškou místa, na nichž mohou být videoloterijní terminály v obciobci provozovány, nikterak nezpochybňuje pravomoc Ministerstva financí vydávat rozhodnutí o povolení podle § 50 odst. 3 loterijního zákona a nelze připustit, aby takové zpochybnění obecně závazná vyhláška obsahovala. Nástroje, jak případně dosáhnout zrušení vydaných povolení Ministerstva financí, pokud se ocitají v rozporu s obecně závaznou vyhláškou, upravuje buď správní řád (zejména ustanovení § 94 a násl. upravující tzv. přezkumné řízení), nebo spíše též samotný loterijní zákon, který v ustanovení § 43 odst. 1 stanoví povinnost orgánu, který loterii nebo jinou podobnou hru povolil, zrušit povolení, jestliže nastanou nebo dodatečně vyjdou najevo okolnosti, pro které by nebylo možné loterii nebo jinou podobnou hru povolit. Bude pak na Ministerstvu financí, aby v konkrétních případech posoudilo, zda existence obecně závazné vyhlášky, ať už byla přijata před vydáním rozhodnutí o povolení či po něm, je důvodem pro zrušení povolení, a to především s ohledem na další ústavně vymezené principy. Konkrétní posouzení a vážení těchto principů nyní nelze předjímat, avšak v zásadě platí, že provozovatelé těchto zařízení si museli být vědomi existence ustanovení § 43 loterijního zákona, a tedy skutečnosti, že mohou být v podstatě kdykoliv, nastanou-li v průběhu platnosti povolení okolnosti vylučující provoz těchto zařízení, tohoto povolení zbaveni.
56.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soudÚstavní soud shledal, že zařazením čl. II odst. 2 do obecně závazné vyhlášky město Chrastava jednalo ultra vires, a proto dané ustanovení v druhém kroku testu neobstálo.
57.
Vzhledem ke skutečnosti, že čl. II odst. 2 vyhlášky neobstál ve druhém kroku testu, vážil Ústavní soudÚstavní soud, zda má rozumného smyslu ponechat v platnosti toliko ustanovení čl. II odst. 1 vyhlášky, které nebylo navrhovatelem napadeno. (To zní: 1. Zajištění veřejného pořádku.) Ústavní soudÚstavní soud nakonec ke zrušení celého ustanovení čl. II vyhlášky č. 5/2009 nepřistoupil, neboť - podle jeho přesvědčení - dikce: Účel vyhlášky odst. 1 „Zajištění veřejného pořádku.“ i sama o sobě smysl dává.
VI.
Závěr
58.
Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soudÚstavní soud k závěru, že ustanovení čl. II odst. 2 vyhlášky bylo vydáno mimo věcnou působnost obceobce, a proto je podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu včetně poznámky pod čarou č. 2, na kterou toto ustanovení odkazovalo, zrušil. Pokud jde o ustanovení čl. I vyhlášky, byl návrh na jeho zrušení podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním zamítnut.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r.
*
pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 61, str. 663, vyhlášen pod č. 210/2005 Sb. |
Sdělení Energetického regulačního úřadu č. 201/2011 Sb. | Sdělení Energetického regulačního úřadu č. 201/2011 Sb.
Sdělení Energetického regulačního úřadu o vydání cenového rozhodnutí
Vyhlášeno 15. 7. 2011, částka 71/2011
201
SDĚLENÍ
Energetického regulačního úřadu
ze dne 1. července 2011
o vydání cenového rozhodnutí
Energetický regulační úřad v souladu s § 10 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, sděluje, že podle § 17 odst. 4 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, vydal cenové rozhodnutí č. 1/2011 ze dne 21. června 2011, kterým se mění cenové rozhodnutí č. 3/2010, o cenách regulovaných služeb souvisejících s dodávkou plynuplynu.
Podle § 17 odst. 7 energetického zákona uveřejnil Energetický regulační úřad cenové rozhodnutí v Energetickém regulačním věstníku ze dne 28. června 2011, v částce 3. Uvedeným dnem nabylo cenové rozhodnutí platnosti. Účinnosti nabývá cenové rozhodnutí dnem 1. srpna 2011.
Předseda:
Ing. Fiřt v. r. |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 200/2011 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 200/2011 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení opakovaných voleb do zastupitelstva obce
Vyhlášeno 15. 7. 2011, částka 71/2011
200
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 30. června 2011
o vyhlášení opakovaných voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra podle § 54 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 22. října 2011 opakované volby do zastupitelstva obce:
obec| okres| kraj
---|---|---
Karlova Studánka| Bruntál| Moravskoslezský
Ministr:
Kubice v. r. |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 197/2011 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 197/2011 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení opakovaného hlasování do zastupitelstva města
Vyhlášeno 15. 7. 2011, částka 70/2011
197
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 29. června 2011
o vyhlášení opakovaného hlasování do zastupitelstva města
Ministr vnitra podle § 54 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 10. září 2011 opakované hlasování do zastupitelstva města:
obec/město| okres| kraj
---|---|---
Krupka| Teplice| Ústecký
Ministr:
Kubice v. r. |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 196/2011 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 196/2011 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Vyhlášeno 15. 7. 2011, částka 70/2011
196
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 29. června 2011
o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 22. října 2011 nové volby do zastupitelstva obce:
obec| okres| kraj
---|---|---
Prášily| Klatovy| Plzeňský
Ministr:
Kubice v. r. |
Vyhláška č. 191/2011 Sb. | Vyhláška č. 191/2011 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 234/2009 Sb., o ochraně proti zneužívání trhu a transparenci
Vyhlášeno 15. 7. 2011, datum účinnosti 15. 7. 2011, částka 70/2011
* Čl. I - Vyhláška č. 234/2009 Sb., o ochraně proti zneužívání trhu a transparenci, se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 15. 7. 2011
191
VYHLÁŠKA
ze dne 27. června 2011,
kterou se mění vyhláška č. 234/2009 Sb., o ochraně proti zneužívání trhu a transparenci
Česká národní banka stanoví podle § 199 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, k provedení § 122 odst. 17, § 125 odst. 7 písm. a) a d) až g), § 126 odst. 6, § 127 odst. 3 a § 127d odst. 1:
Čl. I
Vyhláška č. 234/2009 Sb., o ochraně proti zneužívání trhu a transparenci, se mění takto:
1.
V § 1 odst. 1 a 2 se slova „Evropských společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“.
2.
V poznámce pod čarou č. 3 se za slova „2008/22/ES“ vkládají slova „a 2010/78/EU“.
3.
V § 1 odst. 2 se na konci písmene c) slovo „a“ nahrazuje čárkou.
4.
V § 1 odst. 2 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje slovem „a“ a doplňuje se písmeno e), které zní:
„e)
případy, kdy je povinnost podle právního řádu státu, který není členským státem Evropské unie, srovnatelná s povinností stanovenou v § 118 až 119a, § 120a odst. 1 písm. a), § 120c odst. 1 nebo v § 122 odst. 15 nebo 16 zákona.“.
5.
V § 5 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Po tuto dobu také zajistí uchování informací souvisejících s vedením seznamu.“.
6.
§ 10 včetně nadpisu zní:
㤠10
Další informační povinnosti emitenta uvedeného v § 118 odst. 1 zákona
(1)
Informace o změně práv podle § 119b odst. 1 zákona, informace o změně práv podle § 119b odst. 2 zákona, informace o nové emisi investičních cenných papírů, přijaté půjčce nebo úvěru nebo obdobném závazku, jakož i o potenciálním závazku podle § 119b odst. 3 zákona, informace související s valnou hromadou nebo obdobným shromážděním vlastníků cenných papírů představujících podíl na emitentovi podle § 120a odst. 2 a 3 zákona, oznámení o konání valné hromady nebo obdobného shromáždění vlastníků cenných papírů představujících podíl na emitentovi nebo pozvánka na valnou hromadu nebo obdobné shromáždění vlastníků cenných papírů představujících podíl na emitentovi podle § 120b odst. 1 písm. a) zákona, oznámení o konání schůze vlastníků dluhopisů nebo obdobného shromáždění vlastníků cenných papírů představujících právo na splacení dlužné částky podle § 120c odst. 1 zákona a informace související s emisí dluhopisů nebo obdobných cenných papírů představujících právo na splacení dlužné částky podle § 120c odst. 1 zákona jsou zasílány ve formátu Portable Document Format (přípona pdf) prostřednictvím elektronického formuláře určeného pro příslušný typ informační povinnosti, jehož struktura je uvedena v přílohách č. 3, 4, 5, 5a, 6 a 6a této vyhlášky.
(2)
Informace o volbě členského státu Evropské unie emitentem podle § 123 odst. 1 zákona je zasílána ve formátu Portable Document Format (přípona pdf) prostřednictvím elektronického formuláře, jehož struktura je uvedena v příloze č. 6b této vyhlášky.“.
7.
Poznámka pod čarou č. 10 se včetně odkazu na ni zrušuje.
8.
Za část pátou se vkládá nová část šestá, která včetně nadpisu zní:
„ČÁST ŠESTÁ
SROVNATELNOST POVINNOSTÍ EMITENTA ZE TŘETÍHO STÁTU
§ 21a
Srovnatelnost povinností emitenta ze třetího státu
Povinnosti uložené emitentovi, který má sídlo ve státě, který není členským státem Evropské unie (dále jen „emitent ze třetího státu“), jsou srovnatelné s povinnostmi stanovenými v § 118 až 119a, § 120a odst. 1 písm. a), § 120c odst. 1 nebo v § 122 odst. 15 nebo 16 zákona, pokud právo státu, jímž se emitent ze třetího státu řídí, stanoví alespoň požadavky uvedené v příloze č. 15 této vyhlášky.“.
Dosavadní část šestá se označuje jako část sedmá.
9.
Příloha č. 5 zní:
„Příloha č. 5 k vyhlášce č. 234/2009 Sb.
Informace související s valnou hromadou nebo obdobným shromážděním vlastníků cenných papírů představujících podíl na emitentovi podle § 120a odst. 2 a 3 zákona
Elektronický formulář obsahuje zejména jedinečnou identifikaci informace, případně jedinečnou identifikaci původní informace a obsah a důvody oprav, identifikaci osoby emitenta a jiné povinné osoby, stručný název informace, doplňující informace a identifikaci kontaktní osoby. K vyplněnému elektronickému formuláři se připojí informace související s valnou hromadou nebo obdobným shromážděním vlastníků cenných papírů představujících podíl na emitentovi podle § 120a odst. 2 a 3 zákona.“.
10.
Za přílohu č. 5 se vkládá nová příloha č. 5a, která zní:
„Příloha č. 5a k vyhlášce č. 234/2009 Sb.
Oznámení o konání valné hromady nebo obdobného shromáždění vlastníků cenných papírů představujících podíl na emitentovi nebo pozvánka na valnou hromadu nebo obdobné shromáždění vlastníků cenných papírů představujících podíl na emitentovi podle § 120b odst. 1 písm. a) zákona
Elektronický formulář obsahuje zejména jedinečnou identifikaci informace, případně jedinečnou identifikaci původní informace a obsah a důvody oprav, identifikaci osoby emitenta a jiné povinné osoby, stručný název informace, doplňující informace a identifikaci kontaktní osoby. K vyplněnému elektronickému formuláři se připojí oznámení o konání valné hromady nebo obdobného shromáždění vlastníků cenných papírů představujících podíl na emitentovi nebo pozvánka na valnou hromadu nebo obdobné shromáždění vlastníků cenných papírů představujících podíl na emitentovi podle § 120b odst. 1 písm. a) zákona.“.
11.
Příloha č. 6 zní:
„Příloha č. 6 k vyhlášce č. 234/2009 Sb.
Oznámení o konání schůze vlastníků dluhopisů nebo obdobného shromáždění vlastníků cenných papírů představujících právo na splacení dlužné částky podle § 120c odst. 1 zákona
Elektronický formulář obsahuje zejména jedinečnou identifikaci informace, případně jedinečnou identifikaci původní informace a obsah a důvody oprav, identifikaci osoby emitenta, ISIN investičního nástroje, identifikaci jiné povinné osoby, stručný název informace, doplňující informace a identifikaci kontaktní osoby. K vyplněnému elektronickému formuláři se připojí oznámení o konání schůze vlastníků dluhopisů nebo obdobného shromáždění vlastníků cenných papírů představujících právo na splacení dlužné částky podle § 120c odst. 1 zákona.“.
12.
Za přílohu č. 6 se vkládají nové přílohy č. 6a a 6b, které znějí:
„Příloha č. 6a k vyhlášce č. 234/2009 Sb.
Informace související s emisí dluhopisů nebo obdobných cenných papírů představujících právo na splacení dlužné částky podle § 120c odst. 1 zákona
Elektronický formulář obsahuje zejména jedinečnou identifikaci informace, případně jedinečnou identifikaci původní informace a obsah a důvody oprav, identifikaci osoby emitenta, ISIN investičního nástroje, identifikaci jiné povinné osoby, stručný název informace, doplňující informace a identifikaci kontaktní osoby. K vyplněnému elektronickému formuláři se připojí informace související s emisí dluhopisů nebo obdobných cenných papírů představující právo na splacení dlužné částky podle § 120c odst. 1 zákona.
Příloha č. 6b
k vyhlášce č. 234/2009 Sb.
Informace o volbě členského státu Evropské unie emitentem podle § 123 odst. 1 zákona
Elektronický formulář obsahuje zejména jedinečnou identifikaci informace, případně jedinečnou identifikaci původní informace a obsah a důvody oprav, identifikaci osoby emitenta, zvolený stát Evropské unie, doplňující informace a identifikaci kontaktní osoby.“.
13.
V příloze č. 12 se slova „a čas“ zrušují.
14.
Za přílohu č. 14 se doplňuje příloha č. 15, která zní:
„Příloha č. 15 k vyhlášce č. 234/2009 Sb.
Srovnatelnost povinností emitenta ze třetího státu
I.
Výroční zpráva emitenta ze třetího státu
Výroční zpráva emitenta ze třetího státu obsahuje
a)
účetní závěrku ověřenou auditorem,
b)
věrný a poctivý obraz finanční situace, podnikatelské činnosti a výsledků hospodaření emitenta ze třetího státu za uplynulé účetní období, s uvedením důležitých faktorů, rizik a nejistot, které ovlivnily finanční situaci, podnikatelské činnosti nebo výsledky hospodaření emitenta ze třetího státu, a jejich dopadů; tato informace zahrnuje číselné údaje a informace o finanční situaci, podnikatelské činnosti a výsledcích hospodaření emitenta ze třetího státu,
c)
všechny důležité události, ke kterým došlo po skončení účetního období,
d)
vyhlídky budoucího vývoje finanční situace, podnikatelské činnosti a výsledků hospodaření emitenta ze třetího státu a
e)
prohlášení oprávněných osob emitenta ze třetího státu o tom, že podle jejich nejlepšího vědomí podává výroční zpráva věrný a poctivý obraz o finanční situaci, podnikatelské činnosti a výsledcích hospodaření emitenta ze třetího státu za uplynulé účetní období a o vyhlídkách budoucího vývoje finanční situace, podnikatelské činnosti a výsledků hospodaření.
II.
Konsolidovaná výroční zpráva emitenta ze třetího státu
1.
Konsolidovaná výroční zpráva emitenta ze třetího státu obsahuje
a)
účetní závěrku a konsolidovanou účetní závěrku ověřené auditorem,
b)
věrný a poctivý obraz finanční situace, podnikatelské činnosti a výsledků hospodaření emitenta ze třetího státu a jeho konsolidačního celku za uplynulé účetní období, s uvedením důležitých faktorů, rizik a nejistot, které ovlivnily finanční situaci, podnikatelské činnosti nebo výsledky hospodaření emitenta ze třetího státu a jeho konsolidačního celku, a jejich dopadů; tato informace zahrnuje číselné údaje a informace o finanční situaci, podnikatelské činnosti a výsledcích hospodaření emitenta ze třetího státu a jeho konsolidačního celku,
c)
všechny důležité události, ke kterým došlo po skončení účetního období,
d)
vyhlídky budoucího vývoje finanční situace, podnikatelské činnosti a výsledků hospodaření emitenta ze třetího státu a jeho konsolidačního celku a
e)
prohlášení oprávněných osob emitenta ze třetího státu o tom, že podle jejich nejlepšího vědomí podává konsolidovaná výroční zpráva věrný a poctivý obraz o finanční situaci, podnikatelské činnosti a výsledcích hospodaření emitenta ze třetího státu a jeho konsolidačního celku za uplynulé účetní období a o vyhlídkách budoucího vývoje finanční situace, podnikatelské činnosti a výsledků hospodaření.
2.
V případě, že emitent ze třetího státu podle práva státu, jímž se řídí, není povinen vyhotovit účetní závěrku vedle konsolidované účetní závěrky, obsahuje konsolidovaná výroční zpráva emitenta ze třetího státu tyto dodatečné informace
a)
výpočet dividendy a údaje o schopnosti vyplácet dividendy, pokud se jedná o emitenta ze třetího státu uvedeného v § 118 odst. 1 písm. a) zákona a
b)
údaje o kapitálu, kapitálových požadavcích a požadavcích na likviditu emitenta ze třetího státu, jsou-li mu tyto požadavky právem státu, jímž se řídí, uloženy.
3.
Emitent ze třetího státu poskytuje České národní bance na její žádost rovněž další uveřejněné auditované informace, které souvisejí s údaji podle bodu 2 a vycházejí z účetnictví na individuálním základě. Tyto informace mohou být zpracovány podle účetních standardů státu, jimiž se emitent ze třetího státu řídí.
III.
Účetní závěrka a konsolidovaná účetní závěrka emitenta ze třetího státu
1.
Účetní závěrka a konsolidovaná účetní závěrka jsou vyhotoveny v souladu
a)
s mezinárodními účetními standardy, které jsou podle přímo použitelného předpisu Evropské unie1) uznány za použitelné v rámci Evropské unie, nebo
b)
s vnitrostátními účetními standardy státu, jimiž se emitent ze třetího státu řídí, rovnocennými mezinárodním účetním standardům podle přímo použitelného předpisu Evropské unie2).
2.
Pokud nejsou účetní závěrka a konsolidovaná účetní závěrka vyhotoveny podle účetních standardů uvedených v bodu 1, vyhotoví emitent ze třetího státu tyto účetní závěrky rovněž podle účetních standardů uvedených v bodu 1.
IV.
Pololetní zpráva emitenta ze třetího státu
1.
Pololetní zpráva emitenta ze třetího státu obsahuje
a)
číselné údaje a informace v rozsahu zkrácené rozvahy, zkrácené výsledovky a vybraných vysvětlujících poznámek, které pro ně vyplývají
aa)
z mezinárodního účetního standardu IAS 34-Mezitímní účetní výkaznictví, který tvoří přílohu přímo použitelného předpisu Evropské unie14), nebo
ab)
z vnitrostátního účetního standardu státu, jímž se emitent ze třetího státu řídí, odpovídajícímu a rovnocennému mezinárodnímu účetnímu standardu IAS 34-Mezitímní účetní výkaznictví podle přímo použitelného předpisu Evropské unie15),
b)
přehled finanční situace, podnikatelské činnosti a výsledků hospodaření emitenta ze třetího státu za uplynulé pololetí,
c)
vyhlídky budoucího vývoje finanční situace, podnikatelské činnosti a výsledků hospodaření emitenta ze třetího státu v následujícím pololetí,
d)
v případě emitenta ze třetího státu uvedeného v § 118 odst. 1 písm. a) zákona rovněž soupis transakcí se spřízněnou stranou, pokud nebyly průběžně uveřejňovány a
e)
prohlášení oprávněných osob emitenta ze třetího státu o tom, že podle jejich nejlepšího vědomí podává pololetní zpráva věrný a poctivý obraz o finanční situaci, podnikatelské činnosti a výsledcích hospodaření emitenta ze třetího státu za uplynulé pololetí a o vyhlídkách budoucího vývoje finanční situace, podnikatelské činnosti a výsledků hospodaření emitenta ze třetího státu.
2.
Zkrácená rozvaha, zkrácená výsledovka a vybrané vysvětlující poznámky podle bodu 1 písm. a) vždy obsahují položky, včetně mezisoučtů, rovnocenné položkám obsaženým ve výroční zprávě emitenta ze třetího státu za období předchozího roku; v případě, že by neuvedení příslušné položky v pololetní zprávě bylo způsobilé u investorů vyvolat klamnou představu o majetku nebo jiných aktivech, závazcích nebo jiných pasivech, finanční situaci nebo výsledku hospodaření emitenta ze třetího státu, doplní emitent ze třetího státu zkrácenou rozvahu nebo zkrácenou výsledovku o dodatečné vysvětlení tak, aby vyvolání klamné představy předešel.
V.
Konsolidovaná pololetní zpráva emitenta ze třetího státu
Konsolidovaná pololetní zpráva emitenta ze třetího státu obsahuje
a)
číselné údaje a informace v rozsahu mezitímní účetní závěrky, které pro mezitímní účetní závěrku vyplývají
aa)
z mezinárodního účetního standardu IAS 34-Mezitímní účetní výkaznictví, který tvoří přílohu přímo použitelného předpisu Evropské unie14), nebo
ab)
z vnitrostátního účetního standardu státu, jímž se emitent ze třetího státu řídí, odpovídajícímu a rovnocennému mezinárodnímu účetnímu standardu IAS 34-Mezitímní účetní výkaznictví podle přímo použitelného předpisu Evropské unie15),
b)
přehled finanční situace, podnikatelské činnosti a výsledků hospodaření emitenta ze třetího státu a jeho konsolidačního celku za uplynulé pololetí,
c)
vyhlídky budoucího vývoje finanční situace, podnikatelské činnosti a výsledků hospodaření emitenta ze třetího státu a jeho konsolidačního celku v následujícím pololetí,
d)
v případě emitenta ze třetího státu uvedeného v § 118 odst. 1 písm. a) zákona rovněž soupis transakcí se spřízněnou stranou, pokud nebyly průběžně uveřejňovány a
e)
prohlášení oprávněných osob emitenta ze třetího státu o tom, že podle jejich nejlepšího vědomí podává konsolidovaná pololetní zpráva věrný a poctivý obraz o finanční situaci, podnikatelské činnosti a výsledcích hospodaření emitenta ze třetího státu a jeho konsolidačního celku za uplynulé pololetí a o vyhlídkách budoucího vývoje finanční situace, podnikatelské činnosti a výsledků hospodaření emitenta ze třetího státu a jeho konsolidačního celku.
VI.
Prohlášení oprávněných osob emitenta ze třetího státu
Prohlášení oprávněných osob ve výroční zprávě, konsolidované výroční zprávě, pololetní zprávě a konsolidované pololetní zprávě emitenta ze třetího státu jsou spojena s odpovědností oprávněné osoby nebo osob v rámci emitenta ze třetího státu za tyto zprávy.
VII.
Čtvrtletní finanční zpráva emitenta ze třetího státu
Emitent ze třetího státu uveřejňuje čtvrtletní finanční zprávu, která obsahuje věrný a poctivý obraz finanční situace, podnikatelské činnosti a výsledků hospodaření emitenta ze třetího státu a jím ovládaných osob za dané čtvrtletí.
VIII.
Nabytí nebo pozbytí vlastních akcií emitentem ze třetího státu
1.
Emitent ze třetího státu, který podle práva státu, jímž se řídí, smí sám nebo prostřednictvím jiné osoby jednající na jeho účet nabýt vlastní akcie, s nimiž dosáhne podíl na všech hlasovacích právech nejvýše 5 %, uveřejní každé dosažení nebo překročení tohoto podílu, nebo snížení svého podílu pod tuto hranici.
2.
Emitent ze třetího státu, který podle práva státu, jímž se řídí, smí sám nebo prostřednictvím jiné osoby jednající na jeho účet nabýt vlastní akcie, s nimiž dosáhne podíl na všech hlasovacích právech mezi 5 % a 10 %, uveřejní každé dosažení nebo překročení 5 % podílu nebo nejvyššího dovoleného podílu, nebo snížení svého podílu pod tyto hranice.
3.
Emitent ze třetího státu, který podle práva státu, jímž se řídí, smí sám nebo prostřednictvím jiné osoby jednající na jeho účet nabýt vlastní akcie, s nimiž dosáhne podíl na všech hlasovacích právech více než 10 %, uveřejní každé dosažení nebo překročení 5 % nebo 10% podílu, nebo snížení svého podílu pod tyto hranice.
IX.
Celkový počet hlasovacích práv a výše základního kapitálu emitenta ze třetího státu
Emitent ze třetího státu uveřejní celkový počet hlasovacích práv a výši základního kapitálu do 30 kalendářních dnů ode dne, ve kterém došlo k jejich změně.
X.
Obsah pozvánky na valnou hromadu, oznámení o konání valné hromady nebo schůze vlastníků dluhopisů a obdobných shromáždění emitenta ze třetího státu
Emitent ze třetího státu poskytuje v pozvánce na valnou hromadu nebo obdobné shromáždění vlastníků cenných papírů představujících podíl na emitentovi ze třetího státu, v oznámení o konání valné hromady nebo obdobného shromáždění vlastníků cenných papírů představujících podíl na emitentovi ze třetího státu nebo schůze vlastníků dluhopisů nebo obdobného shromáždění vlastníků cenných papírů představujících právo na splacení dlužné částky alespoň místo, termín a program těchto shromáždění nebo schůzí.“.
Čl. II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení.
Guvernér:
Ing. Singer, Ph.D., v. r.
14)
Nařízení Komise (ES) č. 1126/2008 ze dne 3. listopadu 2008, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002, v platném znění.
15)
Nařízení Komise (ES) č. 1569/2007 ze dne 21. prosince 2007, kterým se zavádí mechanismus pro určení rovnocennosti účetních standardů používaných emitenty cenných papírů ze třetích zemí v souladu se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES a 2004/109/ES. |
Zákon č. 188/2011 Sb. | Zákon č. 188/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Vyhlášeno 15. 7. 2011, datum účinnosti 15. 7. 2011, částka 69/2011
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o podnikání na kapitálovém trhu
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna občanského soudního řádu
* ČÁST ŠESTÁ - Změna zákona o účetnictví
* ČÁST SEDMÁ - Změna zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky
* ČÁST OSMÁ - Změna zákona o bankách
* ČÁST DEVÁTÁ - Změna zákona o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách
* ČÁST DESÁTÁ - Změna zákona o daních z příjmů
* ČÁST JEDENÁCTÁ - Změna zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem
* ČÁST DVANÁCTÁ - Změna zákona o oceňování majetku
* ČÁST ČTRNÁCTÁ - Změna zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu
* ČÁST PATNÁCTÁ - Změna exekučního řádu
* ČÁST ŠESTNÁCTÁ - Změna zákona o ochraně hospodářské soutěže
* ČÁST SEDMNÁCTÁ - Změna zákona o správních poplatcích
* ČÁST OSMNÁCTÁ - Změna insolvenčního zákona
* ČÁST DEVATENÁCTÁ - Změna zákona o nabídkách převzetí
* ČÁST DVACÁTÁ - Změna zákona o auditorech
* ČÁST DVACÁTÁ PRVNÍ - Změna zákona o pojišťovnictví
* ČÁST DVACÁTÁ DRUHÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 1. 2014 (89/2012 Sb.)
188
ZÁKON
ze dne 9. června 2011,
kterým se mění zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o podnikání na kapitálovém trhu
Čl. III
Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 120/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 29/2008 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 230/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 156/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 41/2011 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb., se mění takto:
1.
V poznámce pod čarou č. 1 se na konci textu citace směrnice 2003/71/ES doplňují slova „ , ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/73/EU“ a v textu citace směrnice 204/109/ES se slova „ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 208/22/ES“ nahrazují slovy „, ve znění směrnic 2008/22/ES a 2010/73/EU“.
2.
V poznámce pod čarou č. 2 se slova „1725/2003 ze dne 29. září 2003“ nahrazují slovy „1126/2008 ze dne 3. listopadu 2008“.
3.
V § 2 odst. 1 písm. a) se slovo „výkonný“ zrušuje.
4.
V § 2 odst. 1 písmeno f) zní:
„f)
úzkým propojením
1.
vztah mezi dvěma nebo více osobami, při kterém má jedna z osob na druhé osobě přímý nebo nepřímý podíl na základním kapitálu, jejichž součet představuje alespoň 20 %,
2.
vztah mezi dvěma nebo více osobami, při kterém má jedna z osob na druhé osobě přímý nebo nepřímý podíl na hlasovacích právech, jejichž součet představuje alespoň 20 %,
3.
vztah mezi dvěma nebo více osobami, při kterém jedna z osob druhou osobu nebo ostatní osoby ovládá, nebo
4.
vztah dvou nebo více osob, které ovládá tatáž osoba,“.
5.
V § 2 odst. 1 se na konci písmene k) čárka nahrazuje tečkou a písmeno l) se zrušuje.
6.
V poznámce pod čarou č. 2c se číslo „3“ nahrazuje číslem „9“ a slova „č. 1725/2003“ se nahrazují slovy „č. 1126/2008“.
7.
V § 2b odst. 1 písm. b) bodě 1, § 3 odst. 1 písm. h) a k), § 15k odst. 2 písm. a), § 15k odst. 2 písm. f) bodě 1, § 15o odst. 1 písm. e), § 36 odst. 1, 2, 6 až 8, § 36c odst. 5, § 118 odst. 1 písm. a), § 118 odst. 1 písm. b) bodě 1, § 118 odst. 5 písm. a), § 119b odst. 1, § 121a a v § 123 odst. 1 se slova „regulovaném trhu se sídlem v členském státě Evropské unie“ nahrazují slovy „evropském regulovaném trhu“.
8.
V § 3 odst. 1 písm. c) se slova „, se kterými se obvykle obchoduje na peněžním trhu (nástroje peněžního trhu)“ nahrazují slovy „peněžního trhu“.
9.
V § 3 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3)
Cennými papíry kolektivního investování jsou zejména akcie investičního fondu a podílové listy.
(4)
Nástroji peněžního trhu jsou nástroje, se kterými se obvykle obchoduje na peněžním trhu a které mají hodnotu, kterou lze kdykoliv přesně určit.“.
Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 5 až 7.
10.
V § 4 odst. 7 v úvodní části ustanovení, § 34 odst. 1 a § 69 odst. 1 se slova „se rozumí“ nahrazují slovem „je“.
11.
V § 4b se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Povolení nevyžaduje též obchodování na účet jiných účastníků trhu s investičními nástroji uvedenými v § 3 odst. 1 písm. d) až k) nebo vytváření cen pro tyto účastníky, pokud vypořádání těchto obchodů je zaručeno účastníky vypořádacího systému takového trhu.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
12.
V § 4b odst. 3 úvodní části ustanovení se číslo „3“ nahrazuje číslem „4“, na konci písmene c) se slovo „, nebo“ nahrazuje tečkou a písmeno d) se zrušuje.
13.
V § 4b odst. 4 se slova „se v tomto zákoně rozumí“ nahrazují slovem „je“ a číslo „2“ se nahrazuje číslem „3“.
14.
V § 4b odst. 4, § 16c a v § 17a odst. 1 se slova „regulovaný trh se sídlem v členském státě Evropské unie“ nahrazují slovy „evropský regulovaný trh“.
15.
V § 9b odst. 2 písm. c) se slovo „f)“ nahrazuje slovem „g)“.
16.
V § 10d odst. 2 a v § 10d odst. 6 písm. g) se číslo „3“ nahrazuje číslem „2“.
17.
V § 10d odst. 8 větě první se za slova „účast nebo“ vkládá slovo „který“.
18.
V § 12 písm. b) se doplňuje bod 4, který zní:
„4.
investičními zprostředkovateli, pomocí kterých provádí obchodník s cennými papíry své činnosti, a jejich zákazníky,“.
19.
V § 12c odst. 1 písm. a) a b) se slova „o úschově investičních nástrojů a“ nahrazují slovy „o vedení majetkového účtu, na kterém eviduje zaknihované cenné papíry vlastníka“ a slovo „vedeny“ se nahrazuje slovy „současně evidovány“.
20.
V § 12c odst. 1 písm. b) se slova „samostatnou evidenci cenných papírů“ nahrazují slovy „evidenci investičních nástrojů“.
21.
V § 15 odst. 2, § 53, § 119a odst. 4, § 120 odst. 1, § 162 odst. 2 písm. a) a v § 167 odst. 10 písm. a) se slova „regulovaného trhu se sídlem v členském státě Evropské unie“ nahrazují slovy „evropského regulovaného trhu“.
22.
V § 15 odst. 4 se slovo „15a“ nahrazuje číslem „15“.
23.
V § 15d odst. 1 písm. f) bodě 3 se slova „úvěrové instituce“ nahrazují slovem „osoby“.
24.
V § 15g se za slovo „f)“ vkládají slova „bodech 1 až 3“.
25.
V § 15t odst. 1 se slovo „kótovanými“ zrušuje a za slovo „nástroji“ se vkládají slova „přijatými k obchodování na evropském regulovaném trhu“.
26.
V § 16a odst. 4 písm. b) se slovo „kótovaných“ zrušuje a za slovo „papírů“ se vkládají slova „, přijatých k obchodování na regulovaném trhu“.
27.
V § 16a odst. 8 se slova „auditor nebo auditorská společnost6) ověřila“ nahrazují slovy „auditor6) ověřil“.
Poznámka pod čarou č. 6 zní:
„6)
Zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech, ve znění pozdějších předpisů.“.
28.
V § 16a odst. 9 se slova „zvláštního právního předpisu“ nahrazují slovy „zákona“.
29.
V § 16c se slovo „kótovanými“ zrušuje a za slovo „akciemi“ se vkládají slova „přijatými k obchodování na evropském regulovaném trhu“.
30.
V § 17a odst. 2, § 17b odst. 5 a 6 a v § 17c odst. 1, 2, 5 a 6 se slovo „kótovaných“ zrušuje a za slovo „akcií“ se vkládají slova „přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu“.
31.
V § 17b odst. 1 se slovo „kótované“ zrušuje, za slovo „akcie“ se vkládají slova „přijaté k obchodování na evropském regulovaném trhu“, slovo „kótovaných“ se zrušuje a za slovo „akcií“ se vkládají slova „přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu“.
32.
V § 17b odst. 7 se slova „kótované akcie,“ nahrazují slovy „akcie přijaté k obchodování na evropském regulovaném trhu“.
33.
V § 17b odst. 8 písm. a) a b) a v § 17b odst. 9 se slovo „kótovaných“ zrušuje a za slovo „akcií“ se vkládají slova „přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu“.
34.
V § 17b odst. 9 se slovo „kótované“ nahrazuje slovy „přijaté k obchodování na evropském regulovaném trhu“.
35.
V § 22a odst. 1 se za slovo „účastníkem“ vkládá slovo „zahraničního“, slova „se sídlem v jiném členském státě Evropské unie“ se zrušují, za slovo „na“ se vkládá slovo „zahraničním“ a slova „v tomto státě“ se nahrazují slovy „ve státě, v němž má tento zahraniční regulovaný trh sídlo“.
36.
V § 34 odst. 2 písm. a) se slova „tyto převoditelné“ nahrazují slovem „tyto“.
37.
V § 34 odst. 2 se písmeno d) zrušuje.
Dosavadní písmeno e) se označuje jako písmeno d).
38.
V § 34 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Pro účely ustanovení tohoto zákona o veřejné nabídce, prospektu cenného papíru a o podmínkách pro přijetí cenného papíru k obchodování na regulovaném trhu se kvalifikovaným investorem rozumí osoba uvedená v § 2a odst. 1 a 2. Kvalifikovaným investorem se rozumí také jiná osoba, kterou obchodník s cennými papíry nebo osoba uvedená v § 24 odst. 5 nebo v § 28 odst. 6 považuje podle § 2b za zákazníka, který je profesionálním zákazníkem, v rozsahu obchodů nebo investičních služeb týkajících se nabízených cenných papírů.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.
39.
V § 34 odst. 4 úvodní části ustanovení se číslo „4“ nahrazuje číslem „5“.
40.
V § 34 odst. 4 písm. e) a f) se slova „obdobným předmětem podnikání“ nahrazují slovy „obdobnou činností“.
41.
V § 34 odst. 4 písm. f) bodě 4 se slova „prodejní cenu nebo emisní kurz nižší než částka odpovídající 50 000 000 EUR“ nahrazují slovy „hodnotu protiplnění nižší než částka odpovídající 75 000 000 EUR“ a za slovo „nabízené“ se vkládají slova „ve všech členských státech Evropské unie“.
42.
V § 34 odst. 4 písm. g) se slova „nepřesáhne částku odpovídající 200 000 EUR“ nahrazují slovy „je nižší než částka 1 000 000 EUR“ a za slovo „nabízené“ se vkládají slova „ve všech členských státech Evropské unie“.
43.
V § 34 odst. 4 se na konci písmene i) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno j), které zní:
„j)
cenné papíry vydávané otevřeným podílovým fondem podle zákona upravujícího kolektivní investování nebo obdobným fondem kolektivního investování podle zahraniční právní úpravy.“.
44.
V § 34 odst. 5 se slova „3 písm. a), c), f) a g)“ nahrazují slovy „4 písm. a), c), f), g) a i)“.
45.
V § 35 odst. 2 písm. b) se slovo „žádném“ zrušuje, slovo „státu“ se nahrazuje slovem „státě“, za slova „Evropská unie“ se vkládají slova „, kde je tato nabídka činěna,“ a číslo „100“ se nahrazuje číslem „150“.
46.
V § 35 odst. 2 písm. c) a d), § 36 odst. 2 a v § 36g odst. 5 se slova „50 000 EUR“ nahrazují slovy „stanovenému limitu v eurech“.
47.
V § 35 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Osoba uvedená v § 2a odst. 1 písm. a) a c) nebo zahraniční osoba s obdobnou činností oznámí na základě žádosti emitenta nebo osoby hodlající veřejně nabízet cenné papíry, zda považuje svého zákazníka za profesionálního, a to v rozsahu obchodů nebo investičních služeb týkajících se cenných papírů emitenta, které mají být předmětem nabídky.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.
48.
V § 35 odst. 4 písm. b) a v § 57 odst. 3 se za slovo „fúzí“ vkládají slova „, rozdělením nebo na základě schváleného reorganizačního plánu“.
49.
V § 35 odst. 4 písm. c) se slova „akcií nabízených bezúplatně dosavadním akcionářům a“ zrušují.
50.
V § 35 odst. 4 písmeno d) zní:
„d)
cenných papírů vydaných a nabízených nebo přidělovaných současným nebo bývalým zaměstnancům nebo osobám s řídící pravomocí jejich zaměstnavatelem nebo osobou ze stejné skupiny jako zaměstnavatel, pokud je doručen České národní bance a je k dispozici adresátům nabídky dokument obsahující údaje o počtu a druhu cenných papírů a důvody a podrobnosti nabídky, pokud jde o zaměstnavatele nebo osobu ze stejné skupiny jako zaměstnavatel,
1.
se sídlem nebo skutečným sídlem v členském státě Evropské unie, nebo
2.
se sídlem ve státě, který není členským státem Evropské unie, za předpokladu, že zaměstnavatel nebo osoba ze stejné skupiny jako zaměstnavatel vydává cenné papíry, které jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo na trhu s cennými papíry se sídlem ve státě, který není členským státem Evropské unie, který Evropská komise uznala za srovnatelný s evropským regulovaným trhem (§ 35a),“.
51.
V § 35 se odstavec 5 zrušuje.
52.
Za § 35 se vkládají nové § 35a a 35b, které včetně nadpisu § 35b znějí:
㤠35a
(1)
Osoba uvedená v § 35 odst. 4 písm. d), jejíž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na trhu s cennými papíry se sídlem ve státě, který není členským státem Evropské unie, který Evropská komise neuznala za srovnatelný s evropským regulovaným trhem, může Evropské komisi prostřednictvím České národní banky podat žádost o uznání tohoto trhu za srovnatelný s evropským regulovaným trhem.
(2)
Žádost podle odstavce 1 se může týkat pouze trhu s cennými papíry organizovaného na základě povolení vydaného orgánem dohledu státu, ve kterém má jeho organizátor sídlo, podléhá dohledu tohoto orgánu dohledu, a pokud právní řád státu sídla tohoto organizátora alespoň
a)
vyžaduje zavedení a udržování transparentních pravidel obchodování na tomto trhu s cennými papíry, která zajišťují spravedlivé a řádné obchodování a stanovují objektivní kritéria pro provádění pokynů,
b)
vyžaduje zavedení a udržování transparentních pravidel přijetí k obchodování na tento trh, která zajišťují, že jsou přijímané cenné papíry, které jsou volně obchodovatelné a u kterých jsou předpoklady spravedlivého, řádného a účinného obchodování,
c)
vyžaduje zavedení a udržování opatření zabraňujících manipulaci s trhem a využití vnitřní informace,
d)
stanovuje emitentům cenných papírů přijatých k obchodování na trhu s cennými papíry pravidelnou a průběžnou informační povinnost,
e)
zajišťuje účastníkům takového trhu s cennými papíry přístup k veřejně dostupným informacím o cenných papírech přijatých k obchodování na trhu s cennými papíry.
(3)
K žádosti podle odstavce 1 přiloží žadatel dokumenty osvědčující splnění podmínek stanovených v odstavci 2. Je-li podaná žádost neúplná nebo trpí-li jinými vadami, Česká národní banka bez zbytečného odkladu písemně vyzve žadatele k odstranění nedostatků žádosti, popřípadě k předložení dalších informací nezbytných pro posouzení žádosti z hlediska splnění podmínek stanovených v odstavci 2.
(4)
Pokud Česká národní banka doporučuje, aby byl trh s cennými papíry, kterého se žádost týká, uznán Evropskou komisí za srovnatelný s evropským regulovaným trhem, postoupí žádost se svým stanoviskem Evropské komisi do 30 dnů ode dne přijetí žádosti osvědčující splnění podmínek stanovených v odstavci 2.
§ 35b
Následná veřejná nabídka cenných papírů
Obchodník s cennými papíry, osoba uvedená v § 24 odst. 5 nebo osoba uvedená v § 28 odst. 6, kteří činí následnou veřejnou nabídku cenných papírů upsaných od emitenta nebo koupených od osoby nabízející tyto cenné papíry, nemusí prospekt uveřejnit, pokud
a)
je po dobu trvání následné veřejné nabídky adresátům veřejné nabídky k dispozici prospekt vyhotovený v souvislosti s původní veřejnou nabídkou,
b)
je tento prospekt platný v souladu s § 36i a
c)
všechny osoby, které původní prospekt vypracovaly, v něm výslovně umožnily jeho použití v následné veřejné nabídce.“.
53.
V § 36 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Prospekt nemusí obsahovat údaje o ručiteli, je-li ručitelem členský stát Evropské unie.“.
54.
V § 36 odst. 4 se slova „osmé nebo na dokument podle § 120 odst. 7“ nahrazují slovy „čtvrté nebo osmé hlav II až IV“.
55.
V § 36 odstavec 5 zní:
„(5)
Shrnutí prospektu je strukturovaný stručný a srozumitelný dokument v jazyce, ve kterém byl vyhotoven prospekt, přičemž pro jeho vyhotovení nelze použít postup podle odstavce 4 a odstavec 2 věta poslední se použije obdobně; shrnutí prospektu obsahuje
a)
upozornění na to, že
1.
toto shrnutí představuje úvod k prospektu,
2.
rozhodnutí investovat do cenných papírů by mělo být založeno na tom, že investor zváží prospekt jako celek,
3.
v případě, kdy je u soudu vznesena žaloba, týkající se údajů uvedených v prospektu, může být žalující investor povinen nést náklady na překlad prospektu, vynaložené před zahájením soudního řízení, nebude-li v souladu s právními předpisy stanoveno jinak, a
4.
osoba, která vyhotovila shrnutí prospektu včetně jeho překladu, je odpovědná za správnost údajů ve shrnutí prospektu pouze v případě, že je shrnutí prospektu zavádějící nebo nepřesné při společném výkladu s ostatními částmi prospektu, nebo že shrnutí prospektu při společném výkladu s ostatními částmi prospektu neobsahuje informace uvedené v odstavci 5 písm. b), a
b)
strukturovaný přehled informací nezbytných k posouzení povahy cenného papíru a rizik s ním spojených tak, aby na jejich základě a při zvážení prospektu jako celku mohl adresát nabídky usoudit, zda je cenný papír pro něj vhodný; tento přehled obsahuje alespoň
1.
stručnou charakteristiku emitenta cenného papíru a případného ručitele, včetně rizik spojených s majetkem, závazky a finanční situací těchto osob,
2.
stručný popis podstatných rizik emitenta cenného papíru a případného ručitele,
3.
stručný popis podstatných rizik souvisejících s investicí do daného cenného papíru, základní charakteristiku investice do tohoto cenného papíru a popis práv spojených s tímto cenným papírem,
4.
v případě, že se jedná o shrnutí prospektu vydávané v souvislosti s veřejnou nabídkou cenných papírů, rovněž důvody veřejné nabídky, způsob, jakým emitent nebo osoba činící veřejnou nabídku použije výnosy veřejné nabídky, a obecné podmínky veřejné nabídky, včetně odhadů výše poplatků spojených s nabytím cenných papírů, které jsou předmětem veřejné nabídky, a
5.
v případě, že se jedná o shrnutí prospektu vydávané v souvislosti s přijetím cenného papíru k obchodování na evropském regulovaném trhu, podrobnosti o přijetí k obchodování na evropském regulovaném trhu včetně odhadů výše poplatků spojených s nabytím cenných papírů, které mají být přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu.“.
56.
V § 36 odst. 8 větě druhé se za slovo „obsahuje“ vkládá slovo „rovněž“, slova „nebo dodatku prospektu“ se zrušují a na konci textu věty druhé se doplňují slova „a které nebyly obsaženy v dodatku prospektu schváleném Českou národní bankou“.
57.
V § 36a odst. 1 písm. b) úvodní části ustanovení a v bodě 2 se slova „§ 34 odst. 2 písm. d) bodě 1“ nahrazují slovy „§ 2a odst. 1 písm. a) nebo b) nebo zahraniční osobou s obdobnou činností“.
58.
V § 36a odst. 1 písm. b) bodě 2 se slova „splatného kapitálu“ nahrazují slovy „splatné jistiny“.
59.
V § 36a odst. 3 větě první se za slovo „sděleny“ vkládá slovo „emitentem“ a slova „co nejdříve, nejpozději na počátku veřejné nabídky, je-li to možné“ se nahrazují slovy „a každému orgánu dohledu členského státu, ve kterém má být cenný papír veřejně nabízen nebo přijat k obchodování na evropském regulovaném trhu, před počátkem veřejné nabídky a před přijetím k obchodování na evropském regulovaném trhu“.
60.
V § 36b se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „, nebo pokud shrnutí prospektu při společném výkladu s ostatními částmi prospektu neobsahuje informace uvedené v § 36 odst. 5 písm. b)“.
61.
V § 36g odst. 2 písm. b) se za slovo „více“ vkládá slovo „zahraničních“ a slova „se sídlem v členském státě Evropské unie, jímž není Česká republika“ se zrušují.
62.
V § 36g odst. 3 písm. b) se za slovo „na“ vkládá slovo „zahraničním“ a slova „se sídlem v členském státě Evropské unie s výjimkou regulovaného trhu (§ 55)“ se zrušují.
63.
V § 36g odst. 5 a § 123 odst. 1 se slova „regulovaných trzích se sídlem v členském státě Evropské unie“ nahrazují slovy „evropských regulovaných trzích“.
64.
V § 36g odst. 5 se slova „českém jazyce“ nahrazují slovy „jazyce, v němž lze předkládat dokumenty České národní bance,“.
65.
V § 36h odst. 1 písm. a) se slovo „a“ nahrazuje slovem „nebo“.
66.
V § 36h odst. 1 písm. a) a c) se za slova „cennými papíry“ vkládají slova „nebo osoby uvedené v § 24 odst. 5 nebo v § 28 odst. 6“.
67.
V § 36h odst. 1 písm. a), d) a e) se slova „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ zrušují.
68.
V § 36h odstavec 3 zní:
„(3)
V případě, že je prospekt uveřejněn pouze na internetových stránkách, musí emitent, předkladatel nabídky, osoba, která žádá o přijetí k obchodování na regulovaném trhu, nebo obchodník s cennými papíry nebo osoba uvedená v § 24 odst. 5 nebo v § 28 odst. 6, kteří cenné papíry umísťují nebo prodávají, na požádání investorovi bezplatně doručit listinnou kopii prospektu.“.
69.
V § 36h odst. 5 úvodní části ustanovení se za slovo „papíry“ vkládají slova „, osoba uvedená v § 24 odst. 5 nebo v § 28 odst. 6“.
70.
V § 36h odst. 5 písm. c) se za slovo „dostupný“ vkládají slova „v nezměněné podobě“.
71.
V § 36i odst. 1 se slova „od prvního uveřejnění“ nahrazují slovy „ode dne jeho schválení Českou národní bankou“.
72.
V § 36i odst. 4 se za slova „v souladu s“ vkládají slova „§ 36 odst. 8 nebo“.
73.
V § 36i se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5)
Podoba, obsah a forma prospektu nesmí být po celou dobu platnosti prospektu měněny, s výjimkou postupu podle § 36 odst. 8 a § 36j.“.
74.
V § 36j odstavec 3 zní:
„(3)
V případě veřejné nabídky je investor, který před uveřejněním dodatku prospektu souhlasil s koupí nebo upsáním cenných papírů a který k těmto cenným papírům ještě nenabyl vlastnické právo, oprávněn od koupě nebo upsání odstoupit ve lhůtě 2 pracovních dnů po dni uveřejnění dodatku, neurčí-li osoba činící veřejnou nabídku v dodatku prospektu lhůtu delší.“.
75.
V § 36j se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Podoba, obsah a forma dodatku prospektu nesmí být po celou dobu platnosti dodatku prospektu měněny.“.
76.
V § 36k odst. 3 a § 57 odst. 2 písm. a) se číslo „3“ nahrazuje číslem „4“.
77.
V § 36l se na konci textu věty první doplňují slova „, a ve stejné lhůtě vyrozumí o vydání osvědčení emitenta nebo osobu odpovědnou za vyhotovení prospektu“.
78.
V § 43 odst. 5 se za slova „jiného organizátora“ vkládá slovo „evropského“ a slova „se sídlem v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie“ se zrušují.
79.
V § 48 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Ustanovení tohoto zákona upravující řídící a kontrolní systém obchodníka s cennými papíry se na organizátora regulovaného trhu použijí přiměřeně.“.
80.
V § 55 odst. 2 se slova „Regulovaným trhem se sídlem v členském státě Evropské unie“ nahrazují slovy „Evropským regulovaným trhem“.
81.
V § 55 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Zahraničním regulovaným trhem je evropský regulovaný trh, který není regulovaným trhem podle odstavce 1.“.
82.
V § 56 odst. 5 se slovo „kótovaný“ nahrazuje slovy „přijat k obchodování na zahraničním regulovaném trhu“.
83.
V § 57 odst. 2 písm. a) se číslo „3“ nahrazuje číslem „4“.
84.
V § 57 odst. 2 písm. d) se slova „, jehož cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, nebo společností jím ovládanou nebo jeho ovládající nebo společností ovládanou stejnou osobou jako zaměstnavatel a nabízených“ nahrazují slovy „nebo osobou ze stejné skupiny a nabízené“ a slova „vedoucím osobám“ se nahrazují slovy „osobám s řídící pravomocí u“.
85.
V § 59 odst. 1 se slova „kótovaným investičním nástrojem“ nahrazují slovy „přijatý k obchodování na evropském regulovaném trhu“.
86.
V § 63 odst. 7 se za slovo „Organizátor“ vkládá slovo „zahraničního“ a slova „se sídlem v jiném členském státě Evropské unie“ se zrušují.
87.
V § 72 se slova „ke kótovaným akciím“ nahrazují slovy „k akciím přijatým k obchodování na regulovaném trhu“.
88.
Za § 83 se vkládá nový § 83a, který zní:
㤠83a
Ustanovení tohoto zákona upravující řídící a kontrolní systém obchodníka s cennými papíry se na provozovatele vypořádacího systému použijí přiměřeně.“
89.
V § 92 odst. 3 písm. b) se slova „která má v povolení uvedenou investiční službu úschova a správa investičních nástrojů včetně souvisejících služeb“ nahrazují slovy „pokud jde o evidenci zaknihovaných cenných papírů kolektivního investování, vydávaných podílovým fondem, který obhospodařuje, nebo investičním fondem, se kterým má uzavřenu smlouvu o obhospodařování majetku investičního fondu podle zákona upravujícího kolektivní investování“.
90.
V § 92 odst. 3 písm. d), § 93 odst. 2 písm. e) a § 93 odst. 3 písm. e) se slova „předmět podnikání“ nahrazují slovem „činnost“.
91.
V § 93 odst. 2 písm. b) a odst. 3 písm. b) se slova „která má v povolení ke své činnosti uvedenou investiční službu úschova a správa investičních nástrojů včetně souvisejících služeb“ nahrazují slovy „pokud jde o evidenci zaknihovaných cenných papírů kolektivního investování, vydávaných podílovým fondem, který obhospodařuje, nebo investičním fondem, se kterým má uzavřenu smlouvu o obhospodařování majetku investičního fondu podle zákona upravujícího kolektivní investování“.
92.
V § 104 se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6)
Ustanovení tohoto zákona upravující řídící a kontrolní systém obchodníka s cennými papíry se na centrálního depozitáře použijí přiměřeně.“.
93.
§ 116 zní:
㤠116
Fyzická osoba, která je nebo byla investičním zprostředkovatelem, vázaným zástupcem, osobou s řídící pravomocí, nuceným správcem, likvidátorem, insolvenčním správcem, společníkem insolvenčního správce nebo zaměstnancem osoby, která vede evidenci investičních nástrojů, organizátora regulovaného trhu, obchodníka s cennými papíry, zahraniční osoby poskytující investiční služby v České republice prostřednictvím organizační složky, investičního zprostředkovatele, vázaného zástupce, provozovatele vypořádacího systému nebo osoby zahrnuté do konsolidačního celku podléhajícího dohledu na konsolidovaném základě, který vykonává Česká národní banka, je povinna zachovávat mlčenlivost o informaci, která může mít význam pro posouzení vývoje na kapitálovém trhu nebo může významně poškodit osobu využívající služby poskytované na kapitálovém trhu, a která nebyla uveřejněna.“.
94.
V § 117 se odstavec 1 zrušuje.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 1 a 2.
95.
V § 117 odst. 1 se slova „podle odstavce 1“ nahrazují slovy „uvedené v § 116“.
96.
V § 117 odst. 2 se slova „odstavci 1“ nahrazují slovy „§ 116“.
97.
V § 118 odst. 1 písm. a) bodě 2 a § 118 odst. 1 písm. b) bodě 1 se slova „, s tím, že výjimky uvedené v § 120 odst. 8 se použijí obdobně“ zrušují.
98.
V § 118 odst. 1 písm. b) bodě 3, § 118 odst. 1 písm. c) bodech 1 až 4 a § 127c odst. 2 se slova „regulovaném trhu se sídlem v členském státě Evropské unie, jímž není Česká republika“ nahrazují slovy „zahraničním regulovaném trhu“.
99.
V § 118 odst. 4 písm. f) a h) se část věty za středníkem včetně středníku zrušuje.
100.
V § 118 odst. 4 písm. g) se slova „, včetně osob těmto osobám blízkým“ a slova „a souhrnně za osoby těmto osobám blízké“ zrušují.
101.
V § 118 odst. 4 písm. h) se slovo „identifikace“ nahrazuje slovy „jména a příjmení“.
102.
V poznámce pod čarou č. 12e se slova „č. 1725/2003“ nahrazují slovy „č. 1126/2008“.
103.
V § 119a odst. 3 se za slovo „emitenta“ vkládají slova „uvedeného v § 118 odst. 1 písm. a)“.
104.
V § 119a odst. 4 se slova „čtvrtletně informace rovnocenné informacím uvedeným v odstavci 1 písm. a) a b), přičemž tyto informace musejí vyhovovat požadavku stanovenému v odstavci 3“ nahrazují slovy „zprávu za první a třetí čtvrtletí účetního období splňující rovnocenné požadavky stanovené v odstavcích 1 až 3“.
105.
V § 119c odst. 1 písmeno a) zní:
„a)
emitenta uvedeného v § 34 odst. 4 písm. a) a“.
106.
V § 119c odst. 1 písm. b) se slova „částce alespoň 50 000 EUR“ nahrazují slovy „alespoň částce odpovídající stanovenému limitu v eurech“.
107.
V § 119c odst. 2 písm. a) se slova „§ 34 odst. 2 písm. d) bodě 1“ nahrazují slovy „§ 2a odst. 1 písm. a) nebo b) nebo zahraniční osobou s obdobnou činností“.
108.
V § 120 odst. 2 písm. b) se slova „§ 34 odst. 2 písm. d) bodě 1 nebo 2“ nahrazují slovy „§ 2a odst. 1 písm. a) až c) nebo zahraniční osoby s obdobnou činností“.
109.
V § 120 se odstavce 7 a 8 včetně poznámek pod čarou č. 12f a 13 zrušují.
110.
V § 120a odst. 2 se slova „finanční instituci“ nahrazují slovy „osobě“.
111.
V § 120b odst. 1 písm. b) se za slovo „obchodního“ vkládají slova „, bankovního nebo podobného“ a slovo „skutečností“ se nahrazuje slovem „informaci“.
112.
V § 120b odstavec 3 zní:
„(3)
Emitent uvedený v § 118 odst. 1 písm. a) zpřístupní dokumenty uvedené v odstavci 1 akcionářům nebo vlastníkům cenných papírů představujících podíl na emitentovi a uveřejní údaje uvedené v odstavci 2 bezplatně na svých internetových stránkách. Povinnost uveřejnit oznámení nebo pozvánku na valnou hromadu podle obchodního zákoníku tím není dotčena.“.
113.
V § 120c odst. 1 se slova „Způsobem, kterým emitent“ nahrazují slovem „Emitent“, slovo „uveřejňuje“ se nahrazuje slovy „je povinen uveřejnit nebo zaslat“, slova „svolává obdobné“ se nahrazují slovem „obdobného“ a slovo „částky,“ se nahrazuje slovy „částky; stejným způsobem“.
114.
V § 120c odst. 2 a § 127c odst. 4 se slova „50 000 EUR“ nahrazují slovy „odpovídající stanovenému limitu v eurech“.
115.
V § 122 se na konci odstavce 2 na samostatném řádku doplňují věty „Jestliže podíl na hlasovacích právech podle odstavce 1 nabudou nebo pozbudou osoby jednající ve shodě, jejich podíly na hlasovacích právech se pro účely plnění oznamovací povinnosti sčítají; povinnost jednotlivé osoby podle odstavce 1 tím není dotčena. Oznamovací povinnosti podléhá i změna v rozložení podílu na hlasovacích právech mezi osobami jednajícími ve shodě v rozsahu zakládajícím oznamovací povinnost.“.
116.
V § 122 odst. 9 se slova „§ 34 odst. 2 písm. d) bodě 1 nebo 2“ nahrazují slovy „§ 2a odst. 1 písm. a) až c) nebo zahraniční osoba s obdobnou činností“.
117.
V § 124 odst. 1 se za slovo „na“ vkládá slovo „evropském“ a slova „členského státu Evropské unie“ se zrušují.
118.
V § 124 odst. 4 písm. c) se číslo „2“ nahrazuje číslem „1“.
119.
V § 126 odst. 5 se za slova „České republice,“ vkládají slova „osoba, která má sídlo ve státě, který není členským státem Evropské unie, a poskytuje investiční služby v České republice,“ a za slova „pobočky“ se vkládají slova „nebo bez založení pobočky“.
120.
V § 127 odst. 1 se za slova „§ 120a odst. 2 a 3“ vkládají slova „, § 120b odst. 1 písm. a)“ a slova „§ 120b odst. 1 a 2“ se nahrazují slovy „§ 120b odst. 1 písm. b) až f) a odst. 2“.
121.
V § 127c odst. 4 se slova „regulovaném trhu se sídlem v jednom nebo více členských státech Evropské unie“ nahrazují slovy „jednom nebo více evropských regulovaných trzích“ a za slovo „unie“ se vkládají slova „, v nichž mají tyto evropské regulované trhy sídlo“.
122.
V § 127d se na konci textu odstavce 3 doplňují slova „a současně je povinen bez zbytečného odkladu informovat Českou národní banku o každé změně ve skutečnostech, na jejichž základě mu byla výjimka povolena.“.
123.
V § 127d odst. 2 se slovo „standardy17b)“ nahrazuje slovem „standardy12e)“.
Poznámka pod čarou č. 17b se zrušuje.
124.
V § 130 odst. 3 a odst. 4 písm. c) se číslo „3“ nahrazuje číslem „2“.
125.
V § 130 odst. 5 písm. a) se slova „5 písm. g)“ nahrazují slovy „4 písm. e)“.
126.
V § 130 odst. 6 se číslo „6“ nahrazuje číslem „5“.
127.
V § 130 odst. 8 se číslo „8“ nahrazuje číslem „7“.
128.
V § 130 odst. 9 a 11 se slova „8 a 9“ nahrazují slovy „7 a 8“.
129.
V § 130 odst. 12 se číslo „12“ nahrazuje číslem „11“.
130.
V § 135 odst. 1 úvodní části ustanovení se za slovo „zákonem,“ vkládají slova „právními předpisy jej provádějícími,“.
131.
V § 135 odst. 1 písm. q) se za číslo „1“ vkládají slova „nebo emitent finančního nástroje“.
132.
V § 135a odst. 9 se za slovo „že“ vkládá slovo „zahraniční“ a slova „z jiného členského státu“ se zrušují.
133.
§ 137 zní:
㤠137
(1)
Česká národní banka vydá opatření obecné povahy, kterým pozastaví obchodování,
a)
hrozí-li velké hospodářské ztráty nebo jsou-li závažně ohroženy zájmy investorů, nebo
b)
pokud nastaly velké hospodářské ztráty nebo byly závažně ohroženy zájmy investorů.
(2)
Česká národní banka opatřením obecné povahy pozastaví obchodování
a)
se všemi investičními nástroji na regulovaném trhu,
b)
se všemi investičními nástroji na části regulovaného trhu, nebo
c)
s určitým investičním nástrojem na regulovaném trhu.
(3)
Česká národní banka vydá opatření obecné povahy podle odstavce 2 písm. c) také na žádost orgánu dohledu z členského státu Evropské unie nebo po oznámení orgánu dohledu z členského státu Evropské unie, že přijal srovnatelné opatření, pokud tím nebudou závažně ohroženy zájmy investorů nebo řádné fungování trhu.
(4)
Opatření obecné povahy se vydává bez řízení o návrhu opatření obecné povahy. Opatření obecné povahy nabývá účinnosti dnem zveřejnění na úřední desce České národní banky; zveřejnění na úřední desce jiného úřadu se nevyžaduje. Pokud nepozbylo účinnosti dříve, pozbývá opatření obecné povahy účinnosti uplynutím 6 měsíců ode dne nabytí jeho účinnosti.
(5)
Osoby, jejichž práva, povinnosti nebo oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy vydaným Českou národní bankou dotčeny, jsou oprávněny podat proti vydanému opatření písemné odůvodněné námitky ve lhůtě do 5 pracovních dní ode dne jeho zveřejnění. Podané námitky nemají odkladný účinek. O podaných námitkách rozhodne Česká národní banka, proti takovému rozhodnutí nelze podat opravný prostředek.
(6)
Česká národní banka může v souvislosti s vydáním opatření obecné povahy podle odstavce 2 písm. c) uložit organizátorovi regulovaného trhu, aby ve stanovené lhůtě přezkoumal, zda jsou splněny podmínky pro vyloučení tohoto investičního nástroje z obchodování na regulovaném trhu, a aby o výsledku informoval Českou národní banku.“.
134.
V § 145 odst. 7 písm. e) se slova „skutečností, na jejichž“ nahrazují slovy „ve skutečnosti, na jejímž“.
135.
V § 146 odst. 3 a v § 148 odst. 2 se slovo „přijme“ nahrazuje slovem „uloží“.
136.
V § 146 odst. 3, 5 a 6 a § 148 odst. 2 se slova „podle § 136“ nahrazují slovy „nebo jiné opatření“.
137.
V § 146 se odstavec 7 zrušuje.
138.
§ 147 zní:
㤠147
(1)
Obchodníkovi s cennými papíry, který poskytuje investiční služby v hostitelském státě, může Česká národní banka uložit sankci, opatření k nápravě nebo jiné opatření za porušení povinností vyplývajících z práva Evropské unie v oblasti poskytování investičních služeb, jejichž plnění podléhá dohledu České národní banky, na základě oznámení orgánu dohledu hostitelského státu, nebo i bez tohoto oznámení. O sankci, opatření k nápravě nebo jiném opatření, které Česká národní banka uloží na základě oznámení orgánu dohledu hostitelského státu, bez zbytečného odkladu informuje tento orgán dohledu.
(2)
Česká národní banka dohlíží nad činností obchodníka s cennými papíry, který poskytuje investiční služby v hostitelském státě, na území hostitelského státu podle tohoto zákona. Pokud jde o poskytování služeb prostřednictvím organizační složky, nepodléhá dohledu České národní banky plnění povinností uvedených v § 24 odst. 5; nad plněním těchto povinností dohlíží orgán dohledu hostitelského státu podle práva tohoto státu.“.
139.
V § 148 odst. 1 se slova „stanovené tímto zákonem na základě“ nahrazují slovy „vyplývající z“.
140.
V § 148 se odstavec 3 zrušuje.
141.
V části desáté hlavě I se doplňují díly 7 až 10, které včetně nadpisů znějí:
„Díl 7
Dohled nad organizátorem regulovaného trhu organizujícím regulovaný trh v jiném členském státě Evropské unie
§ 149a
Organizátorovi regulovaného trhu, který organizuje regulovaný trh v jiném členském státě Evropské unie, může Česká národní banka uložit sankci, opatření k nápravě nebo jiné opatření za porušení povinností organizátora regulovaného trhu vyplývajících z práva Evropské unie, na základě oznámení orgánu dohledu tohoto jiného členského státu Evropské unie, nebo i bez tohoto oznámení. O sankci, opatření k nápravě nebo jiném opatření, které Česká národní banka uloží na základě oznámení orgánu dohledu jiného členského státu Evropské unie, bez zbytečného odkladu informuje tento orgán dohledu.
Díl 8
Dohled nad zahraniční osobou, která provozuje v České republice na základě povolení orgánu dohledu jiného členského státu Evropské unie mnohostranný obchodní systém
§ 149b
(1)
V případě, že zahraniční osoba, která v České republice provozuje mnohostranný obchodní systém na základě povolení orgánu dohledu jiného členského státu Evropské unie, nedodržuje povinnosti provozovatele mnohostranného obchodního systému vyplývající z práva Evropské unie, Česká národní banka na tuto skutečnost upozorní orgán dohledu tohoto jiného členského státu Evropské unie.
(2)
V případě, že osoba uvedená v odstavci 1 i přes opatření přijatá orgánem dohledu jiného členského státu Evropské unie poškozuje nebo ohrožuje svým jednáním zájmy investorů nebo řádné fungování kapitálového trhu, Česká národní banka na tuto skutečnost upozorní tento orgán dohledu a poté uloží opatření k nápravě nebo jiné opatření.
Díl 9
Dohled nad provozovatelem mnohostranného systému, provozujícím mnohostranný obchodní systém v jiném členském státě Evropské unie
§ 149c
Provozovateli mnohostranného obchodního systému, který provozuje mnohostranný obchodní systém v jiném členském státě Evropské unie, může Česká národní banka uložit sankci, opatření k nápravě nebo jiné opatření za porušení povinností provozovatele mnohostranného obchodního systému vyplývajících z práva Evropské unie, na základě oznámení orgánu dohledu tohoto jiného členského státu Evropské unie, nebo i bez tohoto oznámení. O sankci, opatření k nápravě nebo jiném opatření, které Česká národní banka uloží na základě oznámení orgánu dohledu jiného členského státu Evropské unie, bez zbytečného odkladu informuje tento orgán dohledu.
Díl 10
Informování Evropské komise
§ 149d
Česká národní banka informuje bez zbytečného odkladu prostřednictvím ministerstva Evropskou komisi o opatřeních uložených podle § 146 odst. 3 až 6, § 148 odst. 2 a § 149b odst. 2.“.
142.
V § 151 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Tento postup České národní banky není správním řízením.“.
143.
V § 157 odst. 1 písm. e) se slovo „kótace“ nahrazuje slovem „kotace“.
144.
V § 157 odst. 1 písm. g) se slovo „kótacím“ nahrazuje slovem „kotacím“.
145.
V § 162 se za odstavec 7 vkládá nový odstavec 8, který zní:
„(8)
Emitent uvedený v § 127d odst. 1 se dopustí správního deliktu tím, že
a)
neuveřejní informaci způsobem stanoveným v § 127d odst. 3, nebo
b)
v rozporu s § 127d odst. 3 neinformuje Českou národní banku o každé změně ve skutečnostech, na jejichž základě mu byla výjimka povolena.“.
Dosavadní odstavec 8 se označuje jako odstavec 9.
146.
V § 162 odst. 9 písm. a) se slova „nebo odstavce 7“ nahrazují slovy „, odstavce 7 nebo odstavce 8 písm. b)“.
147.
V § 162 odst. 9 písm. b) se slova „nebo odstavce 4“ nahrazují slovy „, odstavce 4 nebo odstavce 8 písm. a)“.
148.
V § 164 odst. 4 větě první, v § 166 odst. 4 a v § 167 odst. 12 se slovo „do“ nahrazuje slovy „až na“.
149.
V § 165 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní:
„(6)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba, jejíž registrace byla zrušena, nebo právní nástupce osoby, jejíž registrace byla zrušena, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, se dopustí správního deliktu tím, že uchová dokument nebo záznam v rozporu s § 32 odst. 6.“.
Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 7.
150.
V § 165 odst. 7 písm. a) se slovo „nebo“ nahrazuje čárkou a na konci textu písmene se doplňují slova „nebo odstavce 6“.
151.
V § 167 odst. 3 se číslo „117“ nahrazuje číslem „116“ a na konci textu se doplňují slova „a 117“.
152.
V § 167 se za odstavec 10 vkládá nový odstavec 11, který zní:
„(11)
Fyzická osoba, jejíž registrace byla zrušena, nebo fyzická osoba, která je právním nástupcem osoby, jejíž registrace byla zrušena, se dopustí přestupku tím, že uchová dokument nebo záznam v rozporu s § 32 odst. 6.“.
Dosavadní odstavce 11 a 12 se označují jako odstavce 12 a 13.
153.
V § 167 odst. 12 písm. b) se slovo „nebo“ nahrazuje čárkou a na konci textu písmene se doplňují slova „nebo odstavce 11“.
154.
V § 194 odst. 2 se slovo „přestupcích“ nahrazuje slovem „přestupku“.
155.
V § 194 se odstavec 5 zrušuje.
156.
V § 199 odstavec 1 zní:
„(1)
Ministerstvo vydá vyhlášku podle § 115 odst. 5.“.
157.
V § 199 odst. 2 se slova „, § 11 odst. 4“, slova „, § 118 odst. 7“ a slova „, § 119 odst. 4“ zrušují.
158.
V § 199 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Vláda nařízením stanoví limity v eurech pro účely § 35 odst. 2 písm. c) a d), § 36 odst. 2, § 36g odst. 5, § 119c odst. 1 písm. b), § 120c odst. 2 a § 127c odst. 4 podle právního aktu Rady a Evropského parlamentu nebo Evropské komise.“.
Čl. IV
Přechodná ustanovení
1.
Prospekt cenného papíru schválený nebo uveřejněný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se považuje za prospekt cenného papíru schválený podle § 36c zákona č. 256/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2.
Řízení o žádosti o schválení prospektu nebo dodatku prospektu zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a před tímto dnem pravomocně neukončená se dokončí podle dosavadních právních předpisů. V řízení o dodatku prospektu schváleného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se postupuje podle dosavadních právních předpisů.
3.
Do 30. června 2021 se § 118 odst. 1, § 119c odst. 1 písm. b), § 120c odst. 2 a § 127c odst. 4 zákona č. 256/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, vztahují také na emitenta investičního cenného papíru, jehož jmenovitá hodnota odpovídá k datu emise částce alespoň 50 000 EUR, pokud se jedná o cenné papíry, které byly vydány přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním
Čl. V
Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 234/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 125/2002 Sb., zákona č. 37/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 361/2004 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb. a zákona č. 409/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 11c odst. 9 se za slovo „rámci“ vkládá slovo „evropského“.
2.
V § 11d odst. 6 se za slova „osob na“ vkládá slovo „evropském“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna občanského soudního řádu
Čl. VI
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 276/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb., zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 133/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 198/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb. a zákona č. 409/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 87 odst. 1 písmeno d) zní:
„d)
je sídlo osoby, která organizuje regulovaný trh nebo provozuje mnohostranný obchodní systém, jde-li o spor z obchodu
1.
na jí organizovaném regulovaném trhu, nebo z vypořádání tohoto obchodu, nebo
2.
v jí provozovaném mnohostranném obchodním systému, nebo z vypořádání tohoto obchodu,“.
2.
V § 87 odst. 1 písm. f) se za slovo „sídlo“ vkládá slovo „komoditní“ a slova „burzovního obchodu“ se nahrazují slovy „obchodu na komoditní burze“.
3.
V § 328 odst. 1 písm. b) se slova „kótovaného investičního nástroje“ nahrazují slovy „investičního nástroje přijatého k obchodování na evropském regulovaném trhu101)“.
Poznámka pod čarou č. 101 zní:
„101)
§ 55 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.“.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o účetnictví
Čl. VIII
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 575/2002 Sb., zákona č. 437/2003 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 495/2005 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 69/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 348/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 304/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 230/2009 Sb. a zákona č. 410/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 19a odst. 1 se slova „regulovaném trhu se sídlem v členském státě Evropské unie“ nahrazují slovy „evropském regulovaném trhu36)“.
Poznámka pod čarou č. 36 zní:
„36)
§ 55 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.“.
2.
V § 19a odst. 2 a 6, § 22a odst. 2 a § 23a odst. 1 se za slovo „na“ vkládá slovo „evropském“.
3.
V § 19a odst. 2, 3, 5 a 6 a § 23a odst. 1 se slova „se sídlem v členském státě Evropské unie“ zrušují.
4.
V § 19a odst. 3 a 5 se za slovo „z“ vkládá slovo „evropských“.
5.
V § 19a odst. 5 se za slova „obchodování na“ vkládá slovo „evropském“.
6.
V § 22a odst. 2 se slova „cenných papírů se sídlem v členském státě Evropské unie“ zrušují.
7.
V § 27 odst. 5 větě první se slova „tuzemské či zahraniční burze nebo na jiném regulovaném trhu“ nahrazují slovy „evropském regulovaném trhu nebo na zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu“.
8.
V § 27 odst. 5 větě třetí se slova „tuzemské burze cenných papírů“ nahrazují slovy „regulovaném trhu“, slovo „zavírací“ se nahrazuje slovem „závěrečná“ a slova „burzou cenných papírů“ se nahrazují slovy „na regulovaném trhu“.
9.
V § 27 odst. 5 větě čtvrté se slova „veden na tuzemské burze cenných papírů a je kótován na zahraničních burzách cenných papírů“ nahrazují slovy „přijat k obchodování na regulovaném trhu a je přijat k obchodování na zahraničním regulovaném trhu, nebo na zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu“, slovo „zavíracích“ se nahrazuje slovem „závěrečných“ a slova „schválených trzích zahraničních burz cenných papírů“ se nahrazují slovy „zahraničních regulovaných trzích, nebo na zahraničních trzích obdobných regulovanému trhu“.
10.
V § 27 odst. 5 se věta pátá zrušuje.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky
Čl. IX
V § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění zákona č. 60/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., zákona č. 438/2004 Sb. a zákona č. 261/2007 Sb., se slova „burze cenných papírů“ nahrazují slovy „regulovaném trhu10)“.
Poznámka pod čarou č. 10 zní:
„10)
§ 55 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb.“.
ČÁST OSMÁ
Změna zákona o bankách
Čl. X
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 156/1994 Sb., zákona č. 83/1995 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 61/1996 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 16/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 319/2001 Sb., zákona č. 126/2002 Sb., zákona č. 453/2003 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 439/2004 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 120/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 433/2008 Sb., zákona č. 215/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 230/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 287/2009 Sb., zákona č. 156/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb. a zákona č. 41/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 11a odst. 4 písm. b) se slovo „kótovaných“ zrušuje a na konci textu písmene se doplňují slova „přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu15)“.
Poznámka pod čarou č. 15 zní:
„15)
§ 55 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.“.
2.
V § 26bb odstavec 1 zní:
„(1)
Česká národní banka vydá opatření obecné povahy podle odstavce 2,
a)
je-li ohrožena stabilita bankovního nebo finančního systému a pokud je to pro odstranění tohoto ohrožení účelné, nebo
b)
pokud již stabilita bankovního nebo finančního systému byla narušena, je-li to pro zmírnění následků tohoto narušení účelné.“.
3.
V § 26bb odstavce 3 a 4 znějí:
„(3)
Opatření obecné povahy se vydává bez řízení o návrhu opatření obecné povahy. Opatření obecné povahy nabývá účinnosti dnem zveřejnění na úřední desce České národní banky; zveřejnění na úřední desce jiného úřadu se nevyžaduje. Pokud nepozbylo účinnosti dříve, pozbývá opatření obecné povahy účinnosti uplynutím 6 měsíců ode dne nabytí jeho účinnosti.
(4)
Osobami, jejichž práva, povinnosti nebo oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy vydaným Českou národní bankou dotčeny, jsou pouze banky nebo pobočky zahraničních bank. Tyto osoby jsou oprávněny podat proti vydanému opatření písemné odůvodněné námitky ve lhůtě 5 pracovních dní ode dne jeho zveřejnění. Podané námitky nemají odkladný účinek. O podaných námitkách rozhodne Česká národní banka, proti takovému rozhodnutí nelze podat opravný prostředek.“.
ČÁST DEVÁTÁ
Změna zákona o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách
Čl. XI
V § 18 odst. 1 zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění zákona č. 60/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb. a zákona č. 438/2004 Sb., se slova „burze cenných papírů“ nahrazují slovy „regulovaném trhu22)“.
Poznámka pod čarou č. 22 zní:
„22)
§ 55 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb.“.
ČÁST DESÁTÁ
Změna zákona o daních z příjmů
Čl. XII
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 128/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 210/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 575/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 360/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 676/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 530/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 203/2006 Sb., zákona č. 223/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 29/2007 Sb., zákona č. 67/2007 Sb., zákona č. 159/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 482/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 216/2009 Sb., zákona č. 221/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 289/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., zákona č. 304/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 346/2010 Sb. a zákona č. 348/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 4 odst. 1 písm. zd) se slova „tuzemském nebo zahraničním veřejném trhu“ nahrazují slovy „evropském regulovaném trhu nebo na zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu“.
2.
V § 17 odst. 1 se slova „a i“ zrušují a za slovo „předpisu30b)“ se vkládají slova „a podílové fondy“.
3.
V § 17 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Podléhá-li podílový fond dohledu České národní banky, má se za to, že podílový fond má na území České republiky své sídlo.“.
4.
V § 20 odstavec 3 zní:
„(3)
Došlo-li k převodu podílového fondu do obhospodařování jiné investiční společnosti, je investiční společnost, která převádí podílový fond, povinna tuto změnu oznámit správci daně do 30 dnů ode dne, kdy nastala.“.
5.
V § 20a úvodní části ustanovení se slova „a § 20 odst. 8“ zrušují.
6.
V § 20a písm. a) se za slovo „připadající“ vkládají slova „na část zdaňovacího období“ a slovo „předpisu,19d)“ se nahrazuje slovem „předpisu16),“.
7.
V § 20a se věta poslední zrušuje.
8.
V § 21 odst. 2 písm. b) se slova „podle § 20 odst. 3“ nahrazují slovy „o položky podle § 34“.
9.
V § 21 odst. 5 se slova „ukončil činnost,19d)“ nahrazují slovy „změnil předmět podnikání a ukončil činnost jako investiční fond16),“ a věta poslední se zrušuje.
10.
V § 25 odst. 3 se slova „burzu cenných papírů28a)“ nahrazují slovy „organizátora regulovaného trhu“.
11.
Poznámka pod čarou č. 28a se zrušuje.
12.
V § 36 odst. 2 se na konci písmene v) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno w), které zní:
„w)
z příjmů plynoucích fyzickým osobám z podílu na výnosech16) z hospodaření s majetkem v podílovém fondu, který byl podílníkům vyplacen bez ohledu na výsledek hospodaření podílového fondu.“.
13.
V § 36 odst. 3 se za větu čtvrtou vkládá věta „Daň z příjmů vybíraná zvláštní sazbou se zaokrouhluje na celé koruny dolů.“.
14.
V § 36 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Za dividendový příjem z podílových listů se nepovažuje podíl na výnosech16) z hospodaření s majetkem v podílovém fondu, který byl podílníkům vyplacen bez ohledu na výsledek hospodaření podílového fondu.“.
15.
V § 38d odst. 3 se za větu třetí vkládá věta „Správce daně může plátce daně na základě jeho žádosti zprostit v odůvodněných případech povinnosti podat hlášení.“.
16.
V § 38fa odst. 1 písm. a) bodě 3 se číslo „40“ nahrazuje číslem „25“.
17.
V § 38m odst. 2 se na konci písmene d) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena e) a f), která znějí:
„e)
za období předcházející rozhodnému dni splynutí nebo sloučení podílových fondů nebo podílového fondu a zahraničního fondu kolektivního investování, za které dosud nebylo daňové přiznání podáno, není-li den předcházející rozhodný den posledním dnem kalendářního roku nebo hospodářského roku investiční společnosti, která splývající nebo slučovaný fond obhospodařuje,
f)
za období od rozhodného dne splynutí nebo sloučení podílových fondů nebo podílového fondu a zahraničního fondu kolektivního investování do konce kalendářního roku nebo hospodářského roku nástupnického obhospodařovatele fondu, není-li rozhodný den prvním dnem kalendářního roku nebo hospodářského roku nástupnického obhospodařovatele fondu.“.
18.
V § 38m odst. 3 úvodní části ustanovení se za slovo „konce“ vkládá slovo „třetího“.
19.
V § 38m odst. 3 se na konci písmene d) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena e) a f), která znějí:
„e)
předcházející rozhodnému dni splynutí nebo sloučení podílových fondů nebo podílového fondu a zahraničního fondu kolektivního investování,
f)
který je posledním dnem kalendářního roku nebo hospodářského roku, není-li rozhodný den splynutí nebo sloučení podílových fondů nebo podílového fondu a zahraničního fondu kolektivního investování prvním dnem kalendářního roku nebo hospodářského roku nástupnického obhospodařovatele fondu.“.
20.
V § 38m odst. 5 se věta první nahrazuje větou „Investiční společnost, která obhospodařuje podílové fondy, je povinna podat jako nedílnou součást daňového přiznání i daňová přiznání za jednotlivé podílové fondy.“.
21.
V § 38m odst. 5 větě poslední se slova „s rozdíly, o které výdaje (náklady) upravené podle § 23 převyšují příjmy upravené podle § 23, vykázanými jednotlivými podílovými fondy“ nahrazují slovy „s daňovými ztrátami jednotlivých podílových fondů“.
22.
V § 38m se doplňuje odstavec 9, který zní:
„(9)
Došlo-li ke splynutí nebo sloučení podílových fondů nebo podílového fondu a zahraničního fondu kolektivního investování, přechází daňová povinnost za zrušený podílový fond na nově vznikající nebo přejímající podílový fond nebo zahraniční fond kolektivního investování. Práva a povinnosti zrušeného podílového fondu vykonává nástupnický obhospodařovatel fondu. Nástupnickým obhospodařovatelem fondu se pro účely tohoto zákona rozumí
a)
investiční společnost, která obhospodařuje nově vzniklý nebo přejímající podílový fond nebo zahraniční fond kolektivního investování,
b)
zahraniční investiční společnost, která obhospodařuje nově vzniklý nebo přejímající podílový fond nebo zahraniční fond kolektivního investování, nebo
c)
nově vzniklý nebo přejímající zahraniční fond kolektivního investování, který není obhospodařován investiční společností nebo zahraniční investiční společností.“.
23.
V § 38n odst. 1 se věta poslední nahrazuje větou „U investiční společnosti, která obhospodařuje podílové fondy, se daňová ztráta stanoví samostatně za investiční společnost a odděleně za jednotlivé podílové fondy.“.
24.
V § 38n se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Daňovou ztrátu podílového fondu lze uplatnit i v případě, kdy došlo k převodu podílového fondu na jinou investiční společnost nebo k přeměně investiční společnosti.“.
25.
§ 38o zní:
㤠38o
(1)
Práva a povinnosti podílového fondu při správě daně vykonává investiční společnost, která ho obhospodařuje. Dojde-li v průběhu zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, k převodu podílového fondu do obhospodařování jiné investiční společnosti, vykonává práva a povinnosti převedeného podílového fondu investiční společnost, která podílový fond obhospodařuje k poslednímu dni zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání.
(2)
Zahraniční investiční společnost, která obhospodařuje podílový fond, postupuje při stanovení základu daně, daně, daňové ztráty podílového fondu a při správě daně obdobně jako investiční společnost.“.
26.
V § 38r odst. 2 se slova „nebo při přeměně investičního fondu zaniklého bez provedení likvidace na otevřený podílový fond“ zrušují.
Čl. XIII
Přechodná ustanovení
1.
Ustanovení § 17 odst. 1 a 3, § 20 odst. 3, § 21 odst. 2 písm. b), § 38fa odst. 1 písm. a) bodu 3, § 38m odst. 5, § 38n odst. 1 a § 38o zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí poprvé pro zdaňovací období, které započalo v roce 2011.
2.
Rozdíl, o který výdaje (náklady) upravené podle zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, převyšují příjmy upravené podle zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a o který nebyl snížen základ daně podílového fondu do konce zdaňovacího období, které započalo v roce 2010, lze snížit základ daně podílového fondu nejdéle v 5 zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po zdaňovacím období, za které byl tento rozdíl vykázán, obdobně jako při uplatnění vyměřené daňové ztráty.
3.
Ustanovení § 38fa odst. 1 písm. a) bodu 3 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije poprvé pro zdaňovací období, které započalo v roce 2011.
ČÁST JEDENÁCTÁ
Změna zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem
Čl. XIV
Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění zákona č. 61/1996 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 36/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 26/2008 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 230/2009 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb. a zákona č. 409/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 7 odst. 3 písmena b) a c) znějí:
„b)
členové orgánů jiného penzijního fondu, pojišťovny1c), banky, osoby s povolením k poskytování investičních služeb, členové orgánů organizátora regulovaného trhu a členové orgánů investičních fondů3) a investičních společností3a); to neplatí pro členy orgánů osob, se kterými penzijní fond tvoří koncern,
c)
zaměstnanci jiného penzijního fondu, depozitáře, organizátora regulovaného trhu, centrálního depozitáře4) a osoby, pomocí kterých provádí obchodník s cennými papíry své činnosti,“.
2.
Poznámka pod čarou č. 2 se zrušuje.
3.
V § 7 odst. 3 písm. d) se slova „zvláštního právního předpisu,“ nahrazují slovem „zákona“.
4.
V § 33 odst. 2 písm. d) se slova „s nimiž se obchoduje na regulovaném trhu“ nahrazují slovy „přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu15)“.
Poznámka pod čarou č. 15 zní:
„15)
§ 55 odst. 3 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.“.
5.
V § 33 odst. 7 se slovo „veřejném“ nahrazuje slovy „evropském regulovaném“ a slova „regulovaných trzích“ se nahrazují slovy „zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu“.
ČÁST DVANÁCTÁ
Změna zákona o oceňování majetku
Čl. XV
Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb. a zákona č. 296/2007 Sb., se mění takto:
1.
§ 19 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 19 a 20 zní:
㤠19
Oceňování cenných papírů obchodovaných na regulovaném trhu, zahraničním regulovaném trhu nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu
(1)
Cenné papíry
a)
tuzemské nebo zahraniční, obchodované na regulovaném trhu19) se oceňují závěrečným kurzem vyhlášeným na regulovaném trhu v den ocenění, a pokud
1.
nebyl v den ocenění cenný papír na regulovaném trhu obchodován, ocení se posledním závěrečným kurzem vyhlášeným na regulovaném trhu v období předcházejících 30 dnů přede dnem ocenění,
2.
nebyl cenný papír na regulovaném trhu obchodován v den ocenění a nebyl na tomto trhu obchodován ani v období předcházejících 30 dnů přede dnem ocenění, ocení se nejnižším dosaženým závěrečným kurzem vyhlášeným ve stejném období na jiném převodním místě v České republice,
b)
tuzemské nebo zahraniční, obchodované pouze na zahraničním regulovaném trhu20) nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu se ocení, pokud se cenným papírem
1.
obchoduje na zahraničním regulovaném trhu nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu ve státě sídla emitenta, závěrečným kurzem vyhlášeným na tomto trhu ke dni ocenění, a není-li k dispozici, ocení se posledním závěrečným kurzem vyhlášeným na tomto trhu v období uvedeném v písmeni a),
2.
neobchoduje na zahraničním regulovaném trhu nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu ve státě sídla emitenta, posledním závěrečným kurzem vyhlášeným na zahraničním regulovaném trhu nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu v období uvedeném v písmeni a) ve státě, v němž byl cenný papír přijat k obchodování na příslušném trhu; pokud byl ve stejný den vyhlášen kurz na trhu ve více státech, ocení se nejnižším vyhlášeným závěrečným kurzem.
(2)
Při postupu podle odstavce 1 písm. b) bodu 2 se přednostně uplatní kurz vyhlášený na trzích určených opatřením Ministerstva financí po dohodě s Českou národní bankou. Kurz cenného papíru v zahraniční měně se přepočte kurzem devizového trhu České národní banky platným ke dni ocenění. Pro přepočet měn, které nejsou uvedeny v kurzovním lístku České národní banky, se použije kurz amerického dolaru k této měně vyhlášený ústřední bankou státu s touto měnou.
(3)
Nebyl-li kurz cenného papíru uvedeného v odstavci 1 vyhlášen v období 30 dnů přede dnem ocenění na žádném trhu, ocení se cenný papír podle § 20.
19)
§ 55 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb.
20)
§ 55 odst. 3 zákona č. 256/2004 Sb., ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.“.
2.
Poznámka pod čarou č. 21 se zrušuje.
3.
Nadpis § 20 zní: „Oceňování cenných papírů neobchodovaných na evropském regulovaném trhu nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu a cenných papírů nepřijatých k obchodování na těchto trzích“.
4.
V § 20 odst. 1 úvodní část ustanovení zní: „Cenné papíry, které nejsou obchodovány na evropském regulovaném trhu ani na zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu, a cenné papíry, které nebyly přijaty k obchodování na těchto trzích, se oceňují takto:“.
ČÁST ČTRNÁCTÁ
Změna zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu
Čl. XVII
Zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 224/2006 Sb., zákona č. 324/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 250/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 230/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 160/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 6 odst. 3 se slova „, nebo burzovní komory podle zvláštního právního předpisu24e)“ zrušují.
2.
Poznámka pod čarou č. 24e se zrušuje.
3.
V § 13 odst. 1 písm. k) se slova „zvláštního právního předpisu,“ nahrazují slovem „zákona“.
4.
V § 13 odst. 1 písm. n) a v § 13 odst. 2 písm. b) se slova „Komise Evropských společenství“ nahrazují slovy „Evropské komise“.
5.
V § 13 odst. 1 písmeno r) zní:
„r)
zahraničních trhů obdobných regulovanému trhu,“.
6.
V § 13 odst. 1 písm. v) se slova „Komisi Evropských společenství“ nahrazují slovy „Evropské komisi“.
7.
V § 13 odst. 1 písm. zb) a zc) se slovo „kótovaných“ zrušuje a za slovo „akcií“ se vkládají slova „přijatých k obchodování na regulovaném trhu“.
8.
V § 13 odst. 2 písm. a) se slova „regulovaných trhů se sídlem v členském státě Evropské unie,“ nahrazují slovy „evropských regulovaných trhů“.
9.
V § 13 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Česká národní banka uveřejňuje a pravidelně aktualizuje způsobem umožňujícím dálkový přístup v českém a anglickém jazyce seznam právních předpisů, které upravují oblast podnikání na kapitálovém trhu, kolektivního investování, dluhopisů, práva obchodních společností v oblasti kapitálového trhu a umisťování peněžních prostředků penzijních fondů, a úředních sdělení České národní banky k nim.“.
ČÁST PATNÁCTÁ
Změna exekučního řádu
Čl. XVIII
V § 33 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 360/2003 Sb., zákona č. 257/2004 Sb. a zákona č. 286/2009 Sb., se slova „Burza cenných papírů a“ nahrazují slovy „organizátor regulovaného trhu27),“.
Poznámka pod čarou č. 27 zní:
„27)
§ 37 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb.“.
ČÁST ŠESTNÁCTÁ
Změna zákona o ochraně hospodářské soutěže
Čl. XIX
V § 18 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 340/2004 Sb. a zákona č. 361/2005 Sb., se slovo „veřejné“ zrušuje a slova „kótovanými cennými papíry“ se nahrazují slovy „cennými papíry přijatými k obchodování na evropském regulovaném trhu19)“.
Poznámka pod čarou č. 19 zní:
„19)
§ 55 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.“.
ČÁST SEDMNÁCTÁ
Změna zákona o správních poplatcích
Čl. XX
V části IV přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb. a zákona č. 30/2011 Sb., položky 65 a 66 znějí:
„Položka 65
1.| Přijetí| žádosti o udělení| |
---|---|---|---|---
| a)| bankovní licence bance se sídlem na území České republiky| Kč| 200 000
| b)| bankovní licence zahraniční bance, se sídlem v jiném než členském státě Evropské unie, která hodlá zřídit pobočku na území České republiky| Kč| 200 000
| c)| povolení k provozování pojišťovací činnosti tuzemskou pojišťovnou nebo zajišťovací činnosti tuzemskou zajišťovnou| Kč| 200 000
| d)| povolení k provozování pojišťovací činnosti pojišťovnou z třetího státu na území České republiky na základě práva zřizovat své pobočky| Kč| 200 000
| e)| povolení k provozování zajišťovací činnosti zajišťovnou z třetího státu na území České republiky na základě práva zřizovat své pobočky| Kč| 200 000
2\\. | Přijetí žádosti o povolení| |
| a)| ratingové agentury, která má sídlo na území České republiky| Kč| 200 000
| b)| k činnosti centrálního depozitáře| Kč| 200 000
| c)| k činnosti obchodníka s cennými papíry| Kč| 100 000
| d)| k poskytování investičních služeb v České republice prostřednictvím organizační složky zahraniční osoby, která má sídlo ve státě, který není členským státem Evropské unie| Kč| 100 000
| e)| k činnosti organizátora regulovaného trhu| Kč| 100 000
| f)| k provozování vypořádacího systému| Kč| 100 000
| g)| k činnosti investiční společnosti nebo k činnosti investičního fondu| Kč| 100 000
| h)| k provozování platebního systému s neodvolatelností zúčtování| Kč| 100 000
| i)| ke vzniku a podnikání spořitelního a úvěrního družstva| Kč| 100 000
| j)| ke vzniku a činnosti penzijního fondu| Kč| 100 000
| k)| k činnosti platební instituce| Kč| 50 000
| l)| k činnosti instituce elektronických peněz| Kč| 50 000
3\\. | Přijetí žádosti o registraci| |
| a)| pojišťovacího zprostředkovatele| Kč| 10 000
| b)| samostatného likvidátora pojistných událostí| Kč| 10 000
| c)| investičního zprostředkovatele| Kč| 10 000
| d)| poskytovatele platebních služeb malého rozsahu| Kč| 10 000
| e)| vydavatele elektronických peněz malého rozsahu| Kč| 10 000
| f)| směnárenské činnosti| Kč| 10 000
| 4.| Přijetí žádosti o povolení k činnosti zpracovatele tuzemských bankovek a mincí| Kč| 10 000
5\\. | Přijetí žádosti o změnu| |
| a)| bankovní licence banky se sídlem na území České republiky| Kč| 70 000
| b)| bankovní licence pobočky zahraniční banky se sídlem v jiném než členském státě| Kč| 70 000
| c)| v rozsahu povolené činnosti tuzemské pojišťovny nebo zajišťovny| Kč| 70 000
| d)| v rozsahu povolené činnosti pobočky pojišťovny nebo zajišťovny z třetího státu| Kč| 70 000
| e)| povolení k činnosti centrálního depozitáře| Kč| 70 000
| f)| povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry| Kč| 35 000
| g)| povolení k poskytování investičních služeb v České republice prostřednictvím organizační složky zahraniční osoby, která má sídlo ve státě, který není členským státem Evropské unie| Kč| 35 000
| h)| povolení k činnosti organizátora regulovaného trhu| Kč| 35 000
| 6.| Přijetí žádosti o schválení změny pravidel vypořádacího systému| Kč| 35 000
7\\. | Přijetí žádosti o změnu| |
| a)| povolení k činnosti investiční společnosti| Kč| 35 000
| b)| pravidel platebního systému s neodvolatelností zúčtování| Kč| 35 000
| c)| povolení k činnosti spořitelního a úvěrního družstva| Kč| 35 000
| d)| registrace poskytovatele platebních služeb malého rozsahu| Kč| 5 000
| e)| registrace vydavatele elektronických peněz malého rozsahu| Kč| 5 000
| f)| povolení k činnosti platební instituce| Kč| 20 000
| g)| povolení k činnosti instituce elektronických peněz| Kč| 20 000
8\\. | Přijetí žádosti| |
| a)| o schválení převodu pojistného kmene nebo jeho částí| Kč| 20 000
| b)| o schválení převodu kmene zajišťovacích smluv nebo jeho částí| Kč| 20 000
| c)| o povolení převodu obhospodařování podílového fondu do obhospodařování jiné investiční společnosti| Kč| 20 000
| d)| o udělení souhlasu s nakládáním aktiv pobočky zajišťovny z třetího státu jako jistiny složené na účet zvlášť k tomu zřízený| Kč| 20 000
Položka 66
1.| Přijetí| žádosti o udělení| |
---|---|---|---|---
| a)| předchozího souhlasu k nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti na bance nebo k tomu, aby se staly osobami ovládajícími banku | Kč| 20 000
| b)| předchozího souhlasu s nabytím kvalifikované účasti nebo zvýšením účasti v tuzemské pojišťovně nebo k jejímu ovládnutí | Kč| 20 000
| c)| předchozího souhlasu s nabytím kvalifikované účasti nebo zvýšením účasti v tuzemské zajišťovně nebo k jejímu ovládnutí | Kč| 20 000
| d)| předchozího souhlasu k nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti na organizátoru regulovaného trhu nebo k tomu, aby se staly osobami ovládajícími organizátora regulovaného trhu| Kč| 20 000
| e)| předchozího souhlasu k nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti na obchodníku s cennými papíry nebo k tomu, aby se staly osobami ovládajícími obchodníka s cennými papíry| Kč| 20 000
| f)| předchozího souhlasu k nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti na centrálním depozitáři nebo k tomu, aby se staly osobami ovládajícími centrálního depozitáře| Kč| 20 000
| g)| předchozího souhlasu k nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti na investiční společnosti nebo investičním fondu nebo k tomu, aby se staly osobami ovládajícími investiční společnost nebo investiční fond| Kč| 20 000
| h)| předchozího souhlasu k nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti na spořitelním a úvěrním družstvu nebo k tomu, aby se staly osobami ovládajícími spořitelní a úvěrní družstvo| Kč| 20 000
2\\. Přijetí žádosti o udělení
| a)| předchozího souhlasu se změnou v osobě člena statutárního nebo dozorčího orgánu nebo osobě prokuristy tuzemské pojišťovny nebo zajišťovny| Kč| 5 000
| b)| předchozího souhlasu se změnou v osobě vedoucího pobočky pojišťovny nebo zajišťovny z třetího státu| Kč| 5 000
| c)| předchozího souhlasu k výkonu funkce vedoucí osoby organizátora regulovaného trhu| Kč| 5 000
| d)| předchozího souhlasu k výkonu funkce vedoucí osoby obchodníka s cennými papíry| Kč| 5 000
| e)| předchozího souhlasu k výkonu funkce vedoucí osoby organizační složky zahraniční osoby, která poskytuje investiční služby na území České republiky a která má sídlo ve státě, který není členským státem Evropské unie| Kč| 5 000
| f)| předchozího souhlasu k výkonu funkce vedoucí osoby centrálního depozitáře| Kč| 5 000
| g)| předchozího souhlasu k výkonu funkce vedoucí osoby investiční společnosti nebo investičního fondu| Kč| 5 000
| h)| předchozího souhlasu k výkonu funkce vedoucí osoby finanční holdingové osoby| Kč| 5 000
3\\. Přijetí žádosti o schválení
| a)| osoby ve vedení pojišťovací holdingové osoby| Kč| 5 000
| b)| osoby ve vedení spořitelního a úvěrního družstva| Kč| 5 000
| c)| osoby v orgánech penzijního fondu| Kč| 5 000
4\\. Přijetí žádosti o udělení
| a)| souhlasu bance k uzavření smlouvy, na jejímž základě dochází k jakékoliv dispozici s podnikem nebo jeho častí| Kč| 20 000
| b)| souhlasu k fúzi nebo rozdělení banky nebo převodu jmění na banku jakožto společníka| Kč| 20 000
| c)| souhlasu ke snížení základního kapitálu banky nebo k úhradě ztráty| Kč| 20 000
| d)| předchozího souhlasu k přeměně tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny| Kč| 20 000
5\\. Přijetí žádosti o povolení
| a)| k fúzi nebo rozdělení investiční společnosti| Kč| 20 000
| b)| k fúzi nebo rozdělení investičního fondu| Kč| 20 000
| c)| k fúzi, k rozdělení nebo ke změně právní formy nebo k převodu obchodního jmění obchodníka s cennými papíry na jeho akcionáře nebo společníka nebo k převodu jmění jiné osoby na obchodníka s cennými papíry| Kč| 20 000
| d)| k fúzi, k rozdělení nebo k převodu obchodního jmění organizátora regulovaného trhu na jeho společníka nebo ke změně právní formy nebo k převodu obchodního jmění organizátora regulovaného trhu na jeho akcionáře nebo společníka anebo k převodu obchodního jmění jiné osoby na organizátora regulovaného trhu| Kč| 20 000
| e)| k rozdělení nebo k fúzi provozovatele vypořádacího systému| Kč| 20 000
| f)| k fúzi centrálního depozitáře s provozovatelem vypořádacího systému nebo k převodu jmění jiné osoby na centrálního depozitáře| Kč| 20 000
6\\. Přijetí žádosti o udělení
| a)| souhlasu k fúzi nebo rozdělení spořitelního a úvěrního družstva| Kč| 20 000
| b)| souhlasu k uzavření smlouvy, na jejímž základě dochází k jakékoliv dispozici s podnikem nebo jeho častí spořitelního a úvěrního družstva| Kč| 20 000
| c)| souhlasu k převodu členských práv člena spořitelního a úvěrního družstva| Kč| 20 000
| d)| souhlasu s rozhodnutím členské schůze o snížení výše základního členského vkladu spořitelního a úvěrního družstva| Kč| 20 000
7\\. Přijetí žádosti
| a)| o povolení k splynutí podle § 100 zákona upravujícího kolektivní investování| Kč| 20 000
| b)| o povolení k sloučení podle § 100k zákona upravujícího kolektivní investování| Kč| 20 000
| c)| o udělení souhlasu k převodu akcií penzijního fondu v rozsahu větším než 10 % základního kapitálu penzijního fondu| Kč| 20 000
| d)| o povolení k rozdělení nebo fúzi penzijních fondů| Kč| 20 000
8\\. Přijetí žádosti
| a)| o povolení k vytvoření podílového fondu| Kč| 30 000
| b)| o povolení k činnosti investičního fondu, jehož majetek bude obhospodařován na základě smlouvy o obhospodařování majetku investičního fondu| Kč| 30 000
| c)| o schválení změny statutu investičního fondu nebo podílového fondu| Kč| 10 000
| d)| o schválení změny statutu a penzijního plánu penzijního fondu| Kč| 10 000
| e)| o povolení k veřejnému nabízení cenných papírů vydávaných zahraničním speciálním fondem na území České republiky| Kč| 50 000
| f)| o změnu povolení k veřejnému nabízení cenných papírů vydávaných zahraničním speciálním fondem na území České republiky| Kč| 50 000
| g)| o schválení nebo změnu dražebního řádu dražebníka cenných papírů| Kč| 3 000
| h)| o schválení změny depozitáře investičního fondu nebo podílového fondu| Kč| 5 000
| i)| o schválení změny depozitáře penzijního fondu| Kč| 5 000
| j)| o vydání osvědčení o středním nebo vyšším kvalifikačním stupni odborné způsobilosti| Kč| 1 000
| k)| o udělení časově omezeného souhlasu pojišťovně nebo zajišťovně se zvýšením limitů pro jednotlivé položky finanční skladby| Kč| 5 000
9\\. Přijetí žádosti
| a)| o schválení prospektu cenného papíru nebo emisních podmínek dluhopisu nebo dluhopisového programu včetně kombinované žádosti| Kč| 10 000
| b)| o schválení dodatku prospektu cenného papíru nebo doplňku dluhopisového programu nebo změny emisních podmínek dluhopisu| Kč| 5 000
| c)| o povolení zúžení prospektu cenného papíru| Kč| 5 000
| d)| o udělení souhlasu s uveřejněním nabídkového dokumentu u povinné nabídky převzetí| Kč| 5 000
| e)| o udělení souhlasu s uveřejněním nabídkového dokumentu při plnění dodatečné nabídkové povinnosti| Kč| 3 000
| f)| o odložení plnění povinnosti uveřejnit informaci o rozhodnutí učinit nabídku převzetí nebo o vzniku nabídkové povinnosti| Kč| 1 000
| g)| o prodloužení lhůty pro předložení návrhu nabídkového dokumentu| Kč| 1 000
| h)| o prodloužení lhůty pro uveřejnění nabídkového dokumentu| Kč| 1 000
| i)| o schválení prodloužení doby závaznosti nabídky převzetí| Kč| 1 000
| j)| o povolení výjimky ze zákazu činit právní úkony směřující ke smluvnímu nabytí nebo zcizení účastnických cenných papírů cílové společnosti po dobu závaznosti nabídky převzetí| Kč| 3 000
| k)| o povolení výjimky ze zákazu nabývat účastnické cenné papíry cílové společnosti po ukončení doby závaznosti nabídky převzetí| Kč| 3 000
| l)| o zkrácení nebo prominutí lhůty 1 roku, po kterou platí zákaz učinit další nabídku převzetí| Kč| 3 000
| m)| o vydání rozhodnutí, kterým bude povoleno vykonávat hlasovací práva osobě, která rozhodný podíl na hlasovacích právech cílové společnosti nenabyla v důsledku vlastního jednání a nemohla rozumně předpokládat, že nabude rozhodný podíl na cílové společnosti| Kč| 3 000
| n)| o vydání rozhodnutí o zániku nabídkové povinnosti| Kč| 3 000
| o)| o vydání rozhodnutí, kterým bude povoleno vykonávat hlasovací práva osobě, která je v prodlení s plněním nabídkové povinnosti| Kč| 3 000
| p)| o vydání předchozího souhlasu se zdůvodněním výše protiplnění při výkupu účastnických cenných papírů přijatých k obchodování na regulovaném trhu| Kč| 10 000
Osvobození
1.
Od poplatků podle této položky bodu 9 písm. a) až p) jsou osvobozeny banky se sídlem v České republice, jde-li o vydání hypotečních zástavních listů.
2.
Od poplatků podle této položky bodu 9 písm. a) až p) je osvobozena Česká exportní banka, a. s.
ČÁST OSMNÁCTÁ
Změna insolvenčního zákona
Čl. XXI
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 108/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 458/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 163/2009 Sb., zákona č. 217/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 241/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 260/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb. a zákona č. 69/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 254 se slova „nebo burzovní“ zrušují.
2.
V § 345 odst. 1 se slova „kótované, podle zvláštního právního předpisu18)“ nahrazují slovy „přijaty k obchodování na regulovaném trhu18)“.
Poznámka pod čarou č. 18 zní:
„18)
§ 55 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.“.
ČÁST DEVATENÁCTÁ
Změna zákona o nabídkách převzetí
Čl. XXII
Zákon č. 104/2008 Sb., o nabídkách převzetí a změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 420/2009 Sb. a zákona č. 281/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 se slova „trhu v České republice“ nahrazují slovem „trhu6)“.
Poznámka pod čarou č. 6 zní:
„6)
§ 55 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb.“.
2.
V § 2 se odstavec 8 zrušuje.
Dosavadní odstavce 9 až 11 se označují jako odstavce 8 až 10.
3.
V § 5 odst. 1 se slova „regulovaném trhu v jednom anebo v několika členských státech kromě České republiky“ nahrazují slovy „jednom nebo více zahraničních regulovaných trzích7)“.
Poznámka pod čarou č. 7 zní:
„7)
§ 55 odst. 3 zákona č. 256/2004 Sb., ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.“.
4.
V § 5 odst. 2 písm. a) se slova „v České republice“ zrušují.
5.
V § 5 odst. 2 písm. b) úvodní části ustanovení se slova „regulovaných trzích ve více než jednom členském státě včetně České republiky, ledaže jsou přijaty též na“ nahrazují slovy „více evropských regulovaných trzích8) včetně regulovaného trhu, ledaže jsou přijaty k obchodování též na evropském“.
Poznámka pod čarou č. 8 zní:
„8)
§ 55 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.“.
6.
V § 5 odst. 2 písm. b) bodě 2 se slova „regulovaných trzích ve více než jednom členském státě včetně České republiky“ nahrazují slovy „více evropských regulovaných trzích včetně regulovaného trhu“ a slova „regulovaných trhů v těchto členských státech“ se nahrazují slovy „těchto evropských regulovaných trhů“.
7.
V § 10 odst. 1 písm. h) se za slovo „označení“ vkládá slovo „evropského“.
8.
V § 13 odst. 4 se věta poslední nahrazuje větou „V případě, že jsou předmětem nabídky převzetí účastnické cenné papíry přijaté k obchodování na zahraničním regulovaném trhu, uveřejňuje se nabídkový dokument též v členském státě, v němž je tento zahraniční trh organizován, způsobem, jaký pro uveřejnění nabídkového dokumentu stanoví právní řád tohoto členského státu.“.
9.
V § 17 odst. 1 písm. e) se slova „trhu podle zvláštního právního předpisu“ nahrazují slovem „trhu9)“ a slova „veřejném trhu cenných papírů“ se nahrazují slovy „evropském regulovaném trhu“.
Poznámka pod čarou č. 9 zní:
„9)
§ 3b odst. 4 zákona č. 256/2004 Sb., ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.“.
10.
V § 25 odst. 1 se za slova „převzetí na“ vkládá slovo „evropském“.
11.
V § 25 odst. 2 a v § 44 odst. 1 písm. c) se za slovo „mimo“ vkládá slovo „evropský“.
12.
V § 27 odst. 1, § 28, § 30 odst. 1 písm. b), § 32 odst. 1 větě třetí, § 43 odst. 3 a v § 44 odst. 2 písm. b) se za slovo „na“ vkládá slovo „evropském“.
13.
V § 30 odst. 1 písm. a) se za slova „uzavřený na“ vkládá slovo „evropském“.
14.
Poznámka pod čarou č. 2 se zrušuje, a to včetně odkazů na poznámku pod čarou.
15.
V § 35 odst. 1 a v § 49 odst. 1 se za slova „obchodování na“ vkládá slovo „evropském“.
16.
V § 38 odst. 1 písm. a) bodě 2 se slova „veřejném trhu s cennými papíry“ nahrazují slovy „evropském regulovaném trhu“.
17.
V § 38 odst. 1 písm. b) se slova „zvláštního právního předpisu“ nahrazují slovy „zákona upravujícího dohled nad kapitálovým trhem“.
18.
V § 43 odst. 2 se za slova „obchodované na“ vkládá slovo „evropském“.
19.
V § 44 odst. 5 se za slovo „usnesením“ vkládají slova „ustanovit jiného znalce, aby zpracoval další znalecký“.
20.
V § 64 odst. 3 se věta první nahrazuje větou „Cílová společnost, jejíž účastnické cenné papíry nejsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu ve státě jejího sídla a jejíž účastnické cenné papíry byly přijaty současně k obchodování na více evropských regulovaných trzích, které orgán dohledu členského státu do 20. června 2006 nesdělil, že je příslušným pro dohled nad nabídkami převzetí, sama určí, který z orgánů dohledu členských států, v nichž jsou tyto evropské regulované trhy organizovány, bude příslušný vykonávat dohled nad nabídkou převzetí.“.
21.
V § 64 odst. 3 větě poslední se za slovo „organizátorům“ vkládá slovo „evropských“.
ČÁST DVACÁTÁ
Změna zákona o auditorech
Čl. XXIII
Zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 227/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 2 písm. m) se slova „regulovaném trhu kteréhokoli členského státu Evropské unie nebo“ nahrazují slovy „evropském regulovaném trhu nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu“.
2.
V § 47 odst. 1 se slova „v České republice“ zrušují.
ČÁST DVACÁTÁ PRVNÍ
Změna zákona o pojišťovnictví
Čl. XXIV
Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 409/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 70 odst. 1 písm. c), e) a j) se slovo „kótované“ zrušuje a na konci textu písmen c), e) a j) se doplňují slova „přijaté k obchodování na evropském regulovaném trhu38) nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu“.
Poznámka pod čarou č. 38 zní:
„38)
§ 55 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.“.
2.
V § 70 odst. 1 písm. p) se slovo „nekótované“ zrušuje a na konci textu písmene se doplňují slova „, které nebyly přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu38) nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu“.
3.
V § 70 odst. 2 písm. a) se slova „regulovaném trhu8) členských států“ nahrazují slovy „zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu v členských státech“.
4.
V § 73 odst. 4 písm. c) se slova „regulovaném finančním trhu“ nahrazují slovy „evropském regulovaném trhu38) nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu“.
5.
V § 128 odst. 6 se slova „osob činných pro pojišťovnu nebo zajišťovnu“ nahrazují slovy „pojišťovny nebo zajišťovny nebo osob pro ni činných“.
ČÁST DVACÁTÁ DRUHÁ
ÚČINNOST
Čl. XXV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 65/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 65/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Vyhlášeno 8. 7. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 4. 5. 2011, částka 35/2011
* Článek 1 - OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
* Článek 2 - DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
* Článek 3 - VŠEOBECNÉ DEFINICE
* Článek 4 - REZIDENT
* Článek 5 - STÁLÁ PROVOZOVNA
* Článek 6 - PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
* Článek 7 - ZISKY PODNIKŮ
* Článek 8 - VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
* Článek 9 - SDRUŽENÉ PODNIKY
* Článek 10 - DIVIDENDY
* Článek 11 - ÚROKY
* Článek 12 - LICENČNÍ POPLATKY
* Článek 13 - ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
* Článek 14 - PŘÍJMY ZE ZAMĚSTNÁNÍ
* Článek 15 - TANTIÉMY
* Článek 16 - UMĚLCI A SPORTOVCI
* Článek 17 - PENZE
* Článek 18 - VEŘEJNÉ FUNKCE
* Článek 19 - STUDENTI
* Článek 20 - OSTATNÍ PŘÍJMY
* Článek 21 - ZABRÁNĚNÍ ZNEUŽITÍ SMLOUVY
* Článek 22 - VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
* Článek 23 - ZÁKAZ DISKRIMINACE
* Článek 24 - ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
* Článek 25 - VÝMĚNA INFORMACÍ
* Článek 26 - ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
* Článek 27 - VSTUP V PLATNOST
* Článek 28 - VÝPOVĚĎ
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 4. 5. 2011
65
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 28. srpna 2009 byla v Pekingu podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 odst. 1 dne 4. května 2011 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním písmen a) a b) téhož článku.
Dnem, kterým se začne provádět tato Smlouva, přestanou být v platnosti a přestanou se provádět ve vztazích mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou ustanovení Smlouvy mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Čínské lidové republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, podepsané v Praze dne 11. června 1987, vyhlášené pod č. 41/1988 Sb.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI
VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY
A
VLÁDOU ČÍNSKÉ LIDOVÉ REPUBLIKY
O ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ
A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY
A
VLÁDA ČÍNSKÉ LIDOVÉ REPUBLIKY,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1.
Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2.
Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku.
3.
Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a)
v Číně:
(i)
daň z příjmů fyzických osob;
(ii)
daň z příjmů podniků;
(dále nazývané “čínská daň”);
b)
v České republice:
(i)
daň z příjmů fyzických osob;
(ii)
daň z příjmů právnických osob;
(dále nazývané “česká daň”).
4.
Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1.
Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a)
výraz “Čína” označuje Čínskou lidovou republiku; pokud je použit v zeměpisném významu, označuje veškeré území Čínské lidové republiky, na kterém se uplatňují čínské právní předpisy vztahující se ke zdaňování, včetně jejích výsostných vod, a jakoukoliv oblast mimo jejích výsostných vod, kde má Čínská lidová republika, v souladu s mezinárodním právem a jejími vnitrostátními právními předpisy, svrchovaná práva pro účely průzkumu a těžby zdrojů mořského dna a jeho podloží a zdrojů vody, která leží nad tím;
b)
výraz “Česká republika” označuje území České republiky, na kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky;
c)
výrazy “jeden smluvní stát” a “druhý smluvní stát” označují, podle souvislosti, Českou republiku nebo Čínu;
d)
výraz “osoba” zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e)
výraz “společnost” označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f)
výraz “podnik” se vztahuje k vykonávání jakékoliv činnosti;
g)
výrazy “podnik jednoho smluvního státu” a “podnik druhého smluvního státu” označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
h)
výraz “státní příslušník” označuje:
(i)
každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu; a
(ii)
každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízenou nebo zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním státě;
i)
výraz “činnost” zahrnuje vykonávání svobodného povolání a jiných činností nezávislého charakteru;
j)
výraz “mezinárodní doprava” označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou podnikem, který má místo svého hlavního vedení v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy je loď provozována nebo letadlo provozováno pouze mezi místy ve druhém smluvním státě;
k)
výraz “příslušný úřad” označuje:
(i)
v případě Číny, Státní daňovou správu nebo jejího zmocněného zástupce;
(ii)
v případě České republiky, ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.
2.
Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.
Článek 4
REZIDENT
1.
Výraz “rezident smluvního státu” označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa založení, místa hlavního vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě.
2.
Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následovně:
a)
předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b)
jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c)
jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d)
jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3.
Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího hlavního vedení.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1.
Výraz “stálá provozovna” označuje pro účely této smlouvy trvalé místo k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.
2.
Výraz “stálá provozovna” zahrnuje obzvláště:
a)
místo vedení;
b)
závod;
c)
kancelář;
d)
továrnu;
e)
dílnu, a
f)
důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo těžby přírodních zdrojů.
3.
Výraz “stálá provozovna” rovněž zahrnuje:
a)
staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než dvanáct měsíců;
b)
poskytování služeb, včetně poradenských služeb, podnikem jednoho smluvního státu nebo prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu devět měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce.
4.
Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz “stálá provozovna” nezahrnuje:
a)
zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b)
zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c)
zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d)
trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e)
trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f)
trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud celková činnost trvalého místa k výkonu činnosti vyplývající z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
5.
Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve smluvním státě na účet podniku a má a obvykle vykonává oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu činnosti, by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.
6.
Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
7.
Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1.
Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Výraz “nemovitý majetek” má takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3.
Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4.
Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1.
Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2.
Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3.
Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené pro účely stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4.
Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5.
Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6.
Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7.
Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
1.
Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
2.
Jestliže místo hlavního vedení podniku vodní dopravy je na palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází domovský přístav lodi, nebo, není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, jehož je provozovatel lodi rezidentem.
3.
Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
1.
Jestliže
a)
se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo
b)
tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2.
Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát přiměřeně částku daně tam uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k ostatním ustanovením této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
3.
Ustanovení odstavce 2 se nepoužijí v případě podvodu, hrubé nedbalosti nebo vědomého zanedbání.
Článek 10
DIVIDENDY
1.
Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a)
5 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost (jiná než osobní společnost), která přímo drží alespoň 25 procent kapitálu společnosti, která vyplácí dividendy;
b)
10 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace těchto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.
3.
Výraz “dividendy” použitý v tomto článku označuje příjmy z akciíakcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akciíakcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.
4.
Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
5.
Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.
Článek 11
ÚROKY
1.
Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 7,5 procenta hrubé částky úroků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3.
Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a pobírané vládou druhého smluvního státu, nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu, centrální bankoubankou tohoto druhého smluvního státu nebo jakoukoliv agenturou této vlády, nebo jakýmkoliv jiným rezidentem tohoto druhého smluvního státu s ohledem na pohledávky tohoto rezidenta, které jsou financovány, zaručeny nebo zajištěny vládou tohoto druhého smluvního státu, nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu, centrální bankoubankou tohoto druhého smluvního státu nebo jakoukoliv agenturou této vlády, jsou bez ohledu na ustanovení odstavce 2 osvobozeny od zdanění v prvně zmíněném smluvním státě.
4.
Rozumí se, že následující instituce jsou pro účely odstavce 3 agenturami vlády:
a)
v případě Číny:
(i)
Rozvojová bankabanka Číny;
(ii)
Zemědělská rozvojová bankabanka Číny;
(iii)
Export - Import bankabanka Číny;
(iv)
Čínská pojišťovací korporace exportů a úvěrů; a
(v)
jakékoliv jiné instituce, na kterých se mohou dohodnout příslušné úřady smluvních států;
b)
v případě České republiky:
(i)
Česká exportní bankabanka (ČEB);
(ii)
Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP); a
(iii)
jakékoliv jiné instituce, na kterých se mohou dohodnout příslušné úřady smluvních států.
5.
Výraz “úroky” použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitostinemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírůcenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírůmcenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku.
6.
Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
7.
Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
8.
Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1.
Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3.
Výraz “licenční poplatky” použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů nebo pásek pro televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4.
Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
5.
Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
6.
Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1.
Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem), mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3.
Zisky ze zcizení majetku, který je částí provozního majetku podniku a pozůstávajícího z lodí nebo letadel provozovaných tímto podnikem v mezinárodní dopravě nebo z movitého majetku sloužícího k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
4.
Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akciíakcií nebo jiných podílů na společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
5.
Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Článek 14
PŘÍJMY ZE ZAMĚSTNÁNÍ
1.
Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 15, 17 a 18 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže:
a)
příjemce se zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce, a
b)
odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu, a
c)
odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě.
3.
Výraz “zaměstnavatel” zmíněný v odstavci 2 písmeno b) označuje osobu, která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním práce.
4.
Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, která je provozována v mezinárodní dopravě nebo na palubě letadla, které je provozováno v mezinárodní dopravě, zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
Článek 15
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 16
UMĚLCI A SPORTOVCI
1.
Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
Článek 17
PENZE
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 18 odstavce 2 zdanění jen v tomto státě.
Článek 18
VEŘEJNÉ FUNKCE
1.
a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu, podléhají zdanění jen v tomto státě.
b)
Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i)
je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii)
se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2.
a) Penze a jiné podobné platy vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v tomto státě.
b)
Takové penze a jiné podobné platy však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.
3.
Ustanovení článků 14, 15, 16 a 17 se použijí na platy, mzdy, penze a jiné podobné odměny a platy za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Článek 19
STUDENTI
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo studia student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo studia, nepodléhají zdanění v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Článek 20
OSTATNÍ PŘÍJMY
1.
Části příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě.
2.
Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odstavci 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
Článek 21
ZABRÁNĚNÍ ZNEUŽITÍ SMLOUVY
1.
Bez ohledu na ustanovení jakýchkoliv jiných článků této smlouvy, výhody stanovené podle této smlouvy nebudou poskytnuty společnostem kteréhokoliv ze smluvních států, jestliže smyslem takových společností je získat výhody podle této smlouvy, které by jinak nebyly dostupné.
2.
Ustanovení této smlouvy v žádném případě nezabraňují smluvnímu státu aplikovat ustanovení jeho vnitrostátních právních předpisů, která mají za cíl zabraňovat daňovým unikům a vyhýbání se daňové povinnosti, pokud zdaňování příslušného příjmu v tomto státě není v rozporu se Smlouvou.
3.
Příslušný úřad jednoho smluvního státu může po projednání s příslušným úřadem druhého smluvního státu odepřít výhody stanovené podle této smlouvy jakékoliv osobě, nebo s ohledem na jakoukoliv transakci, jestliže by dle jeho názoru poskytnutí takových výhod znamenalo zneužití Smlouvy.
Článek 22
VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1.
V Číně bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
a)
Jestliže rezident Číny pobírá příjem z České republiky, částka daně z tohoto příjmu splatná v České republice v souladu s ustanoveními této smlouvy může být započítána oproti čínské dani ukládané tomuto rezidentovi. Částka zápočtu však nepřesáhne částku čínské daně z tohoto příjmu vypočtenou v souladu s daňovými zákony a předpisy Číny.
b)
Jestliže příjmem pobíraným z České republiky je dividenda vyplácená společností, která je rezidentem České republiky, společnosti, která je rezidentem Číny a která vlastní ne menší než 20-ti procentní podíl na společnosti vyplácející dividendy, bude při zápočtu zohledněna daň z příjmů právnických osob zaplacená České republice společností, která dividendy vyplácí.
2.
V případě rezidenta České republiky bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
a)
Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v Číně, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Číně. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v Číně.
b)
Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný rezidentem České republiky je osvobozen od zdanění v České republice, Česká republika může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem.
Článek 23
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1.
Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2.
Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo rodinných závazků, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3.
Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odstavce 1, článku 11 odstavce 8 nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu, odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu.
4.
Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
5.
Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně všeho druhu a pojmenování.
Článek 24
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1.
Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem nebo, pokud její případ spadá pod článek 23 odstavec 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2.
Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3.
Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.
4.
Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
5.
Pro účely odstavce 3 článku XXII (Konzultace) Všeobecné dohody o obchodu službami, se smluvní státy dohodly, že bez ohledu na tento odstavec může být jakýkoliv spor mezi nimi v otázce, zda opatření spadá do působnosti této smlouvy, předložen Radě pro obchod službami, jak je stanoveno tímto odstavcem, pouze se souhlasem obou smluvních států. Jakákoliv pochybnost, co se týče výkladu tohoto odstavce, bude řešena podle odstavce 3 tohoto článku nebo, v případě nenalezení dohody na základě tohoto postupu, podle jakéhokoliv jiného postupu, se kterým budou souhlasit oba smluvní státy.
Článek 25
VÝMĚNA INFORMACÍ
1.
Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2.
Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
3.
Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a)
provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b)
poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c)
poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4.
Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření, která jsou namířena k získání informací, aby získal požadované informace, i když tento druhý stát nemusí potřebovat takové informace pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.
5.
Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje bankabanka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.
Článek 26
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 27
VSTUP V PLATNOST
1.
Smluvní státy si vzájemně oznámí diplomatickou cestou splnění postupů požadovaných jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a její ustanovení se budou provádět:
a)
pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později;
b)
pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později.
2.
Ustanovení Smlouvy mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Čínské lidové republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Praze dne 11. června 1987, přestanou být v platnosti a přestanou se provádět ve vztazích mezi Českou republikou a Čínou dnem, kterým se začne provádět tato smlouva.
Článek 28
VÝPOVĚĎ
Tato smlouva zůstane v platnosti dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou, podáním výpovědi Smlouvu vypovědět, nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane provádět:
a)
pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později;
b)
pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Pekingu dne 28. srpna 2009 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, čínském a anglickém, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě jakéhokoliv rozdílu ve výkladu bude rozhodujícím anglický text.
Za vládu České republiky:
Ing. Vítězslav Grepl v. r.
mimořádný a zplnomocněný velvyslanec
České republiky v Čínské lidové republice
Za vládu Čínské lidové republiky:
Xiao Jie v. r.
komisař Státní daňové správy
Čínské lidové republiky |
Zákon č. 187/2011 Sb. | Zákon č. 187/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 440/2003 Sb., o nakládání se surovými diamanty, o podmínkách jejich dovozu, vývozu a tranzitu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 8. 7. 2011, datum účinnosti 23. 7. 2011, částka 68/2011
* Čl. I - Zákon č. 440/2003 Sb., o nakládání se surovými diamanty, o podmínkách jejich dovozu, vývozu a tranzitu a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 60/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb.
* Čl. II - Přechodné ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 23. 7. 2011
187
ZÁKON
ze dne 9. června 2011,
kterým se mění zákon č. 440/2003 Sb., o nakládání se surovými diamanty, o podmínkách jejich dovozu, vývozu a tranzitu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 440/2003 Sb., o nakládání se surovými diamanty, o podmínkách jejich dovozu, vývozu a tranzitu a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 60/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb. a zákona č. 281/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 4 odst. 4 se slova „nebo zpravodajským“ nahrazují slovy „a zpravodajským“.
2.
V § 6 odst. 2 se slova „k žádosti správce daně“ nahrazují slovy „na žádost“.
3.
V § 27 se na konci odstavce 5 doplňuje věta „Osoba žádající o registraci odpovídá za správnost a pravdivost údajů uvedených v žádosti o registraci a za pravost předložených dokladů.“.
4.
V § 28 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Osoba žádající o zvláštní registraci odpovídá za správnost a pravdivost údajů uvedených v žádosti o registraci a za pravost předložených dokladů.“.
5.
V § 31 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5)
Osoba, která vede evidenci podle odstavce 1 nebo 2, odpovídá za správnost údajů v ní vedených.“.
6.
V části první hlava VII včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 14 zní:
„HLAVA VII
SPRÁVNÍ DELIKTY
§ 34
Přestupky
(1)
Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
doveze, vyveze nebo dopraví v režimu tranzitu surové diamanty v rozporu s nařízením,
b)
nakládá se surovými diamanty bez obecné registrace v rozporu s § 27 odst. 1,
c)
v rozporu s § 27 odst. 5 uvede v žádosti o registraci nesprávné nebo nepravdivé údaje nebo pro účely registrace předloží nepravé nebo pozměněné doklady,
d)
v rozporu s § 31 odst. 4 nepředloží evidenci surových diamantů nebo související doklady nebo předloží evidenci obsahující nesprávné údaje nebo padělané nebo pozměněné související doklady,
e)
v rozporu s § 31 nevede evidenci surových diamantů nebo v evidenci neuvede zákonem stanovené údaje, nebo
f)
nepředloží ve stanoveném termínu roční hlášení podle § 32.
(2)
Za přestupek lze uložit
a)
pokutu do 1 000 000 Kč nebo propadnutí věci, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až c),
b)
pokutu do 100 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. d) až f).
§ 35
Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob
(1)
Právnická a podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že
a)
doveze, vyveze nebo dopraví v režimu tranzitu surové diamanty v rozporu s nařízením,
b)
nakládá se surovými diamanty bez obecné nebo zvláštní registrace v rozporu s § 27 odst. 1 a § 28 odst. 1,
c)
v rozporu s § 27 odst. 5 nebo § 28 odst. 2 uvede v žádosti o registraci nesprávné nebo nepravdivé údaje nebo pro účely registrace předloží nepravé nebo pozměněné doklady,
d)
v rozporu s § 31 odst. 4 nepředloží evidenci surových diamantů nebo související doklady nebo předloží evidenci obsahující nesprávné údaje nebo padělané nebo pozměněné související doklady,
e)
v rozporu s § 31 nevede evidenci surových diamantů nebo v evidenci neuvede zákonem stanovené údaje, nebo
f)
nepředloží ve stanoveném termínu roční hlášení podle § 32.
(2)
Za správní delikty právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby se uloží pokuta do
a)
10 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) nebo b),
b)
1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c),
c)
100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. d) až f).
(3)
Za správní delikty právnické nebo podnikající fyzické osoby lze samostatně nebo společně s pokutou uložit propadnutí věci, jestliže věc náleží pachateli správního deliktu a byla
a)
ke spáchání správního deliktu užita, nebo
b)
správním deliktem získána nebo nabyta za věc správním deliktem získanou.
(4)
Propadnutí věci nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze správního deliktu.
(5)
Vlastníkem propadlé věci se stává stát.
§ 36
Zabrání věci
(1)
Nebylo-li uloženo propadnutí věci podle § 34 odst. 2 nebo § 35 odst. 3, lze rozhodnout, že se věc zabírá, jestliže
a)
náleží právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě, kterou nelze za protiprávní jednání podle § 35 odst. 1 stíhat,
b)
nenáleží právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě, která byla za protiprávní jednání podle § 35 odst. 1 postižena, nebo jí nenáleží zcela,
c)
náleží fyzické osobě, kterou nelze za protiprávní jednání podle § 34 odst. 1 stíhat,
d)
nenáleží fyzické osobě, která byla za protiprávní jednání podle § 34 odst. 1 postižena, nebo jí nenáleží zcela.
(2)
O zabrání věci nelze rozhodnout po uplynutí 6 let od spáchání správního deliktu podle § 34 odst. 1 nebo § 35 odst. 1.
(3)
Vlastníkem zabrané věci se stává stát.
§ 37
Společná ustanovení
(1)
Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.
(2)
Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.
(3)
Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení o odpovědnosti a postihu právnické osoby.
(4)
Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává Celní ředitelství Praha.
(5)
Odpovědnost za správní delikt podle tohoto zákona zaniká, jestliže řízení o něm nebylo zahájeno do 1 roku ode dne, kdy se o něm Celní ředitelství Praha dozví, nejpozději však do 6 let ode dne, kdy k jeho spáchání došlo.
(6)
Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena.
14)
Nařízení Rady (ES) č. 2368/2002.“.
7.
§ 38 až 40 se zrušují.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Řízení ve věci správních deliktů podle zákona č. 440/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončené, se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona č. 440/2003 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, není-li právní úprava uvedená v zákoně č. 440/2003 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pro osobu, která se dopustila správního deliktu, příznivější.
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 186/2011 Sb. | Zákon č. 186/2011 Sb.
Zákon o poskytování součinnosti pro účely řízení před některými mezinárodními soudy a jinými mezinárodními kontrolními orgány a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 8. 7. 2011, datum účinnosti 23. 7. 2011, částka 68/2011
* ČÁST PRVNÍ - POSKYTOVÁNÍ SOUČINNOSTI PRO ÚČELY ŘÍZENÍ PŘED NĚKTERÝMI MEZINÁRODNÍMI SOUDY A JINÝMI MEZINÁRODNÍMI KONTROLNÍMI ORGÁNY (§ 1 — § 7)
* ČÁST DRUHÁ - Změna občanského soudního řádu (§ 8 — § 8)
* ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST (§ 9 — § 9)
Aktuální znění od 23. 7. 2011
186
ZÁKON
ze dne 8. června 2011
o poskytování součinnosti pro účely řízení před některými mezinárodními soudy a jinými mezinárodními kontrolními orgány a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
POSKYTOVÁNÍ SOUČINNOSTI PRO ÚČELY ŘÍZENÍ PŘED NĚKTERÝMI MEZINÁRODNÍMI SOUDY A JINÝMI MEZINÁRODNÍMI KONTROLNÍMI ORGÁNY
§ 1
(1)
Dotčené orgány poskytují ve věcech týkajících se jejich činnosti bezúplatně úplné, přesné a objektivní informace a další součinnost Ministerstvu spravedlnosti pro účely zastupování České republiky v řízení před Evropským soudem pro lidská práva (dále jen „Soud“) na základě Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a protokolů k ní (dále jen „Úmluva“)1) a Ministerstvu zahraničních věcí pro účely zastupování České republiky v řízení před Soudním dvorem Evropské unie na základě práva Evropské unie2).
(2)
Dotčenými orgány, jejichž součinnost je podle odstavce 1 potřebná pro účely řízení před Soudem nebo Soudním dvorem Evropské unie, jsou
a)
soudy, státní zastupitelství, orgány státní správy a samosprávy, jakož i další orgány veřejné moci,
b)
osoby, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy,
c)
osoby, kterým byla zákonem nebo smlouvou svěřena pravomoc závazně rozhodovat o právech a povinnostech jiných osob3).
(3)
Povinnost podle odstavce 1 mají rovněž osoby, jejichž jednání nebo opomenutí je předmětem řízení před Soudem nebo Soudním dvorem Evropské unie, ledaže
a)
jsou samy účastníky řízení před Soudem nebo Soudním dvorem Evropské unie,
b)
poskytnutím informací a součinnosti podle odstavce 1 by došlo k porušení jejich základních práv nebo právem chráněných zájmů, nebo
c)
potřebné informace a součinnost si Česká republika může opatřit jinak.
(4)
Povinnost podle odstavce 1 mají rovněž fyzické osoby, které se dříve podílely na činnosti dotčeného orgánu podle odstavce 2 nebo na činnosti osoby podle odstavce 3, pokud od těchto orgánů nebo osob požadovanou součinnost nelze získat.
(5)
Fyzická osoba, která poskytla požadovanou součinnost podle odstavce 4, má nárok na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů s tím spojených. Nárok je třeba uplatnit do 1 měsíce od poskytnutí součinnosti u orgánu, který o ni požádal; jinak nárok zaniká.
§ 2
(1)
Poskytování informací a další součinnosti ve smyslu § 1 zahrnuje zejména
a)
zaslání nebo sdělení informací o okolnostech případu a předložení nebo zaslání listin a dalších podkladů nezbytných pro objasnění skutkových a právních otázek souvisejících s údajným porušením Úmluvy nebo práva Evropské unie,
b)
zaslání spisu vztahujícího se k případu anebo jeho kompletní kopie nebo kopie jeho příslušné části, včetně soudních spisů a evidenčních pomůcek vedených soudy, popřípadě umožnění nahlédnout do spisu a pořizovat z něho opisy a výpisy,
c)
předložení stanoviska k možnostem smírného urovnání záležitosti, popřípadě zajištění účasti v jednání zahájeném za účelem dosažení dohody o podmínkách takového urovnání v případě stížnosti v souvislosti s údajným porušením Úmluvy,
d)
předložení stanoviska ve věci postoupení případu Velkému senátu Soudu v případě stížnosti v souvislosti s údajným porušením Úmluvy,
e)
zajištění přímé konzultace s osobami, které se případem zabývaly nebo zabývají v rámci plnění svých služebních nebo pracovních úkolů.
(2)
Povinnost obecných soudů poskytovat informace a další součinnost podle odstavce 1 plní předsedové soudů. Při plnění této povinnosti nesmí dojít k porušení Ústavou zaručené nezávislosti soudců4).
§ 3
(1)
Dotčené orgány jsou povinny poskytovat informace a další součinnost podle § 2 Ministerstvu spravedlnosti nebo Ministerstvu zahraničních věcí na základě jejich žádosti a ve lhůtě jimi stanovené nebo jinému ministerstvu na jeho žádost a v jím stanovené lhůtě, pokud jiné ministerstvo plní povinnosti stanovené tímto zákonem.
(2)
Ve vztahu k osobám, na které se podle ustanovení jiných právních předpisů vztahuje povinnost mlčenlivosti5), mají Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo zahraničních věcí pro účely tohoto zákona stejné postavení jako soud.
§ 4
Příslušné dotčené orgány bez zbytečného odkladu provedou veškerá potřebná individuální a obecná opatření s cílem ukončit porušování Úmluvy nebo práva Evropské unie zjištěného v konečném rozsudku Soudu nebo Soudního dvora Evropské unie a zabránit dalšímu porušování Úmluvy nebo práva Evropské unie z obdobných důvodů, pro které Soud nebo Soudní dvůr Evropské unie konstatoval jeho porušení. Na žádost Ministerstva spravedlnosti nebo Ministerstva zahraničních věcí a ve lhůtě jimi stanovené dotčené orgány písemně sdělí, jaká konkrétní opatření za tímto účelem přijaly nebo navrhly, popřípadě hodlají přijmout nebo navrhnout, včetně předpokládaného časového harmonogramu jejich přijetí.
§ 5
(1)
Vydá-li Soud nebo Soudní dvůr Evropské unie předběžné opatření, jímž ukládá České republice něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet, vyrozumí Ministerstvo spravedlnosti nebo Ministerstvo zahraničních věcí příslušný dotčený orgán nebo osobu, jejíž součinnost je potřebná pro splnění povinnosti, o této povinnosti České republiky a o obecných a individuálních opatřeních, které tento orgán nebo osoba má učinit ke splnění této povinnosti.
(2)
Příslušný dotčený orgán nebo osoba, jejíž součinnost je potřebná pro splnění povinnosti, jsou povinny provést bez zbytečného odkladu veškerá opatření podle odstavce 1 potřebná ke splnění povinnosti uložené předběžným opatřením Soudu nebo Soudního dvora Evropské unie.
(3)
Jestliže příslušný dotčený orgán podle § 1 odst. 2 písm. b) a c) nebo osoba, jejíž součinnost je potřebná pro splnění povinnosti, neprovedou opatření podle odstavce 1 tak, aby byla povinnost České republiky splněna ve lhůtě stanovené v předběžném opatření Soudu, podá Česká republika soudu návrh na vydání rozhodnutí6) k zajištění splnění povinnosti.
§ 6
(1)
Povinnosti poskytnout informace a další součinnost podle § 1 až 5 platí obdobně i pro účely řízení před Výborem OSN pro lidská práva a pro účely zastupování České republiky v řízení s Evropskou komisí podle příslušných ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie, včetně řízení, která těmto řízením předcházejí.
(2)
Splnění povinností podle tohoto zákona se mohou postupem stanoveným pro Ministerstvo spravedlnosti domáhat i další orgány, které zastupují Českou republiku v řízení o individuálních případech před jinými mezinárodními orgány kontrolujícími dodržování mezinárodních závazků v oblasti lidských práv, vyplývají-li tyto závazky pro Českou republiku z mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu.
§ 7
Zrušovací ustanovení
Zákon č. 318/2001 Sb., o poskytování informací a další součinnosti pro účely řízení před Evropským soudem pro lidská práva a před Výborem OSN pro lidská práva, se zrušuje.
ČÁST DRUHÁ
Změna občanského soudního řádu
§ 8
V zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 276/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb., zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 133/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 295/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb. zákona č. 198/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 69/2011 Sb. a zákona č. 139/2011 Sb., se za § 200u vkládá nový § 200v, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 101 zní:
㤠200v
Řízení o plnění povinností z předběžného opatření Evropského soudu pro lidská práva
(1)
Ukládá-li předběžné opatření vydané Evropským soudem pro lidská práva na základě Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod101) České republice povinnost něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet, a splnění této povinnosti nemůže Česká republika zajistit bez součinnosti jiných osob, vydá soud na návrh České republiky rozhodnutí, kterým se zajistí splnění povinnosti vyplývající z předběžného opatření Evropského soudu pro lidská práva.
(2)
Účastníky řízení jsou Česká republika a ten, vůči němuž návrh směřuje. Za Českou republiku jedná Ministerstvo spravedlnosti.
(3)
K řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je obecný soud toho, vůči němuž návrh směřuje.
(4)
O návrhu rozhodne soud neprodleně, nejpozději do uplynutí 7 dnů poté, co byl podán. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.
(5)
Soud usnesením účastníku uloží, aby poskytl součinnost nezbytnou k zajištění splnění povinnosti vyplývající z předběžného opatření Evropského soudu pro lidská práva.
(6)
Povinnost součinnosti podle odstavce 5 trvá do doby, než zaniknou účinky předběžného opatření Evropského soudu pro lidská práva. O zániku účinků předběžného opatření vydaného Evropským soudem pro lidská práva vyrozumí Ministerstvo spravedlnosti povinnou osobu.
101)
Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášená pod č. 209/1992 Sb., ve znění Protokolu č. 11, vyhlášeného pod č. 243/1998 Sb., a Protokolu č. 14, vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb. m. s.
Dodatkový protokol a Protokoly č. 4, 6 a 7, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb., ve znění Protokolu č. 11, vyhlášeného pod č. 243/1998 Sb.
Protokol č. 13, vyhlášený pod č. 114/2004 Sb. m. s.“.
ČÁST TŘETÍ
ÚČINNOST
§ 9
Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r.
1)
Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášená pod č. 209/1992 Sb., ve znění Protokolu č. 11, vyhlášeného pod č. 243/1998 Sb., a Protokolu č. 14, vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb. m. s.
Dodatkový protokol a Protokoly č. 4, 6 a 7, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb., ve znění Protokolu č. 11, vyhlášeného pod č. 243/1998 Sb.
Protokol č. 13, vyhlášený pod č. 114/2004 Sb. m. s.
2)
Čl. 19 Smlouvy o Evropské unii (konsolidované znění).
3)
Například zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů.
4)
Čl. 82 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.
5)
Například § 53 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.
6)
§ 200v zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon č. 185/2011 Sb. | Zákon č. 185/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 8. 7. 2011, datum účinnosti 8. 7. 2011, částka 68/2011
* Čl. I - Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 116/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č
* Čl. II - Přechodná ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 8. 7. 2011
185
ZÁKON
ze dne 8. června 2011,
kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 116/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 294/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 320/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb. a zákona č. 73/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 písm. c), § 2 odst. 1 větě druhé, § 158 odst. 4 větě třetí, § 293 odst. 2 a v § 363 odst. 1 větě první se slova „Evropských společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“.
2.
Na konci poznámky pod čarou č. 1 se doplňuje věta „Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/38/ES ze dne 6. května 2009 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na úrovni Společenství a skupinách podniků působících na úrovni Společenství (přepracované znění).“.
3.
V § 62 odst. 2 úvodní části ustanovení, § 62 odst. 4, § 62 odst. 5 větě první, třetí a čtvrté, § 101 odst. 4 písm. b), § 105 odst. 1 větě první, § 108 odst. 1, § 108 odst. 2 úvodní části ustanovení, § 108 odst. 3 úvodní části ustanovení, § 108 odst. 4 a 5 a v § 339 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „nebo“ nahrazuje slovem „a“.
4.
V § 62 odst. 3 se slova „organizací nebo“ nahrazují slovy „organizací a“.
5.
V § 276 se na konci odstavce 1 doplňují věty „Jestliže u zaměstnavatele působí více zástupců zaměstnanců, je zaměstnavatel povinen plnit povinnosti podle tohoto zákona vůči všem zástupcům zaměstnanců, nedohodnou-li se mezi sebou a zaměstnavatelem o jiném způsobu součinnosti. Informování zaměstnanců a projednání s nimi se uskutečňují na úrovni odpovídající předmětu jednání s ohledem na oprávnění a působnost zástupců zaměstnanců a úroveň řízení.“.
6.
V § 276 odst. 3 větě první se za slovo „zaměstnavatele“ vkládají slova „nebo porušit oprávněné zájmy zaměstnavatele nebo zaměstnanců“.
7.
V § 276 odst. 3 se věta čtvrtá nahrazuje větou „Členové odborové organizace, rady zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o informacích, které jim byly výslovně poskytnuty jako důvěrné.“.
8.
V § 276 odst. 3 se věta poslední nahrazuje větou „Tato povinnost trvá i po skončení výkonu jejich funkce.“.
9.
V § 276 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Jestliže zaměstnavatel požaduje zachování mlčenlivosti o informacích, které byly poskytnuty jako důvěrné, mohou se zástupci zaměstnanců domáhat, aby soud určil, že informace byla za důvěrnou označena bez přiměřeného důvodu. Neposkytne-li zaměstnavatel informaci, mohou se zástupci zaměstnanců domáhat, aby soud rozhodl, že je zaměstnavatel povinen informaci poskytnout.“.
Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 6 a 7.
10.
V § 276 se doplňuje odstavec 8, který zní:
„(8)
Pro účely řízení uvedeného v odstavci 5 a pro účely vymáhání plnění povinností podle části dvanácté má rada zaměstnanců způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení. Za radu zaměstnanců jedná její předseda nebo její pověřený člen.“.
11.
V § 279 odst. 1 písm. i) a v § 280 odst. 1 písm. f) se slova „§ 294“ nahrazují slovy „§ 297 odst. 5“.
12.
V § 281 odst. 1 se věta první nahrazuje větou „U zaměstnavatele je možné zvolit radu zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.“.
13.
V § 282 odstavce 1 a 2 znějí:
„(1)
Rada zaměstnanců a funkce zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaniká dnem uplynutí volebního období, pokud není v tomto zákoně dále stanoveno jinak.
(2)
Rada zaměstnanců zaniká též dnem, kdy počet členů rady zaměstnanců klesl na méně než 3.“.
14.
V § 282 odst. 3 se za slova „odstavci 1“ vkládají slova „a 2“.
15.
V § 288 se vkládá nový odstavec 1, který zní:
„(1)
Nadnárodními informacemi a projednáním se pro účely tohoto zákona rozumí informování a projednání, které se týká zaměstnavatele nebo skupiny zaměstnavatelů s působností na území členských států Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru (dále jen „členský stát“) jako celku nebo alespoň dvou zaměstnavatelů nebo organizačních složek zaměstnavatele nebo skupiny zaměstnavatelů, které se nacházejí alespoň ve dvou členských státech. Při posouzení, zda jde o nadnárodní informace a projednání, se přihlíží také k rozsahu případných dopadů a úrovni řízení a zastoupení zaměstnanců.“.
Dosavadní odstavce 1 až 5 se označují jako odstavce 2 až 6.
16.
V § 288 odst. 2 větě první a třetí, § 288 odst. 3 písm. c), § 288 odst. 5, § 289 odst. 2 větě první, § 290 odst. 5 a v § 297 odst. 2 se slova „Evropské unie“ zrušují.
17.
V § 288 odst. 2 se za větu první vkládá věta „Postup podle věty první musí být vymezen a prováděn tak, aby byla zajištěna jeho účinnost a aby bylo umožněno účinné rozhodování zaměstnavatelů nebo skupiny zaměstnavatelů.“.
18.
V § 288 odst. 2 poslední větě se za slovo „činností“ vkládají slova „, nezbytné školení“.
19.
V § 288 odst. 3 písm. a) se slova „členského státu Evropské unie se sídlem“ nahrazují slovy „členských států se sídlem nebo místem podnikání“.
20.
V § 288 odst. 3 písm. b) se slova „členského státu Evropské unie“ nahrazují slovy „členských států“.
21.
V § 288 odst. 3 písm. c) se za slovo „sídlo“ vkládají slova „nebo místo podnikání“.
22.
V § 288 se odstavec 4 zrušuje.
Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 4 a 5.
23.
V § 288 odstavec 5 zní:
„(5)
Skupinou zaměstnavatelů s působností na území členských států se pro účely tohoto zákona rozumí více zaměstnavatelů spojených jedním řídícím zaměstnavatelem, která splňuje tyto požadavky:
a)
má v členských státech dohromady alespoň 1 000 zaměstnanců,
b)
alespoň 2 zaměstnavatelé ze skupiny zaměstnavatelů s působností na území členských států mají sídlo nebo místo podnikání nebo umístěnou organizační složku ve 2 různých členských státech a
c)
alespoň 1 zaměstnavatel ze skupiny zaměstnavatelů s působností na území členských států zaměstnává alespoň 150 zaměstnanců v jednom členském státě a jiný zaměstnavatel ze skupiny zaměstnavatelů s působností na území členských států zaměstnává alespoň 150 zaměstnanců v jiném členském státě.“.
24.
V § 289 odst. 1 větě druhé se slova „členského státu, podle kterého byl zaměstnavatel s působností na území členského státu Evropské unie založen“ nahrazují slovy „, kterým zaměstnavatel s působností na území členského státu podléhá“.
25.
V § 289 odst. 1 se věta třetí nahrazuje větou „Nebyl-li zaměstnavatel s působností na území členských států založen podle právních předpisů členského státu, jsou pro určení, zda se jedná o řídícího zaměstnavatele, rozhodující právní předpisy členského státu, na jehož území má sídlo, místo podnikání nebo je umístěn reprezentant tohoto zaměstnavatele, a není-li reprezentant určen, jsou rozhodující právní předpisy členského státu, na jehož území má sídlo, místo podnikání nebo je umístěno ústředí zaměstnavatele, který zaměstnává nejvíce zaměstnanců.“.
26.
V § 289 odst. 1 větě páté se slovo „druhé“ nahrazuje slovem „třetí“.
27.
V § 289 odst. 2 větě druhé se za slovo „sídlo“ vkládají slova „nebo není-li umístěno“.
28.
V § 289 odst. 4 se věta druhá nahrazuje větou „Ústředí i každý zaměstnavatel jsou povinni zaměstnancům nebo jejich zástupcům poskytnout informace pro účely zjištění, zda je možno ustavit evropskou radu zaměstnanců, nebo ujednat jiný postup pro nadnárodní informace a projednání, zejména informace o počtu zaměstnanců a jejich složení a o organizační struktuře zaměstnavatele nebo skupiny zaměstnavatelů.“.
29.
V § 289 odst. 4 se věta poslední zrušuje.
30.
V § 289 odstavec 5 zní:
„(5)
Nestanoví-li ujednání o evropské radě zaměstnanců nebo ujednání o jiném postupu pro nadnárodní informace a projednání nebo úprava členského státu, v němž má sídlo ústředí, výhodnější podmínky, použijí se pro účely kolektivního zastupování zaměstnanců § 276 a § 278 odst. 2 až 4 obdobně, a to pro členy vyjednávacího výboru, evropské rady zaměstnanců nebo zástupce zaměstnanců podle jiného ujednaného postupu, jakož i pro zaměstnavatele. Ustanovení § 276 odst. 8 se použije, i když ústředí nemá sídlo nebo není umístěno v České republice. Pro tlumočníky, překladatele, odborníky a poradce se použije § 276 odst. 4.“.
31.
V § 290 odst. 2 se za slovo „zaměstnavatelů“ vkládají slova „nebo organizačních složek zaměstnavatelů“.
32.
V § 290 odstavec 3 zní:
„(3)
Členy vyjednávacího výboru jsou zaměstnanci zaměstnavatele nebo skupiny zaměstnavatelů působících na území členských států. Zaměstnanci zaměstnavatele z území každého členského státu, v němž má zaměstnavatel nebo skupina zaměstnavatelů s působností na území členských států sídlo nebo umístění organizační složky, jsou zastoupeni jedním členem za každých započatých 10 % zaměstnanců z celkového počtu zaměstnanců ve všech členských státech dohromady.“.
33.
V § 290 odst. 4 se věty čtvrtá a pátá nahrazují větou „Působí-li u zaměstnavatele více zástupců zaměstnanců, jednají za všechny zaměstnance zaměstnavatele společně, nedohodnou-li se mezi sebou jinak.“.
34.
V § 291 odst. 1 se za větu druhou vkládá věta „Ústředí doručí informaci o složení vyjednávacího výboru a zahájení vyjednávání příslušným uznaným evropským organizacím zaměstnanců a zaměstnavatelů, se kterými Evropská komise projednává záležitosti podle článku 154 Smlouvy o fungování Evropské unie.“.
35.
V § 291 odst. 1 větě páté se za slovo „ústředím“ vkládají slova „i po jednání“.
36.
V § 291 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Tito odborníci a zástupci příslušných uznaných evropských organizací zaměstnanců a zaměstnavatelů se mohou na žádost zvláštního vyjednávacího výboru účastnit jednání jako poradci.“.
37.
V § 291 odst. 2 se slova „většinou všech hlasů všech členů“ nahrazují slovy „nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů“.
38.
V § 292 větě druhé se slova „všichni členové vyjednávacího výboru“ nahrazují slovy „členové vyjednávacího výboru, kteří přijali takové usnesení“.
39.
V § 294 písmeno b) zní:
„b)
způsob ustavení, složení, počet členů a délku funkčního období evropské rady zaměstnanců; přitom se přihlíží k zastoupení zaměstnanců podle jejich činnosti a pohlaví,“.
40.
V § 294 se na konci textu písmene d) doplňují slova „, případně složení, podmínky jmenování, úkoly a jednací řád výboru“.
41.
V § 294 se za písmeno f) vkládá nové písmeno g), které zní:
„g)
způsoby propojení s informováním zástupců zaměstnanců a projednáním s nimi podle vnitrostátní úpravy; tím nejsou dotčena ustanovení týkající se informování zaměstnanců a projednání s nimi podle § 279, 280 a 287,“.
Dosavadní písmena g) a h) se označují jako písmena h) a i).
42.
V § 294 písmeno i) zní:
„i)
dobu účinnosti ujednání o evropské radě zaměstnanců, ustanovení o možnosti výpovědi, o možnosti změn ujednání, včetně přechodných ustanovení, a postup při jednání o novém ujednání.“.
43.
V § 295 písm. a) se slovo „, především“ zrušuje.
44.
V § 295 se na konci písmene c) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena d) a e), která znějí:
„d)
způsoby propojení s informováním zástupců zaměstnanců a projednáním s nimi podle vnitrostátní úpravy; tím nejsou dotčena ustanovení týkající se informování zaměstnanců a projednání s nimi podle § 279, 280 a 287,
e)
postup v případě podstatných organizačních změn.“.
45.
Za § 295 se vkládá nový § 295a, který zní:
㤠295a
Pokud ujednání podle § 294 a 295 nevymezuje způsoby propojení s informováním zástupců zaměstnanců a projednáním s nimi podle vnitrostátní úpravy, musí ústředí a zaměstnavatel zajistit nadnárodní informování a projednání týkající se připravovaných opatření, která by mohla způsobit závažné změny v organizaci práce nebo ve smluvních vztazích na všech partnerských úrovních odpovídajících předmětu jednání.“.
46.
V § 296 odstavec 3 zní:
„(3)
Zaměstnanci zaměstnavatele z území každého členského státu, v němž má zaměstnavatel nebo skupina zaměstnavatelů s působností na území členských států sídlo nebo umístění organizační složky, jsou zastoupeni jedním členem za každých započatých 10 % zaměstnanců z celkového počtu zaměstnanců ve všech členských státech dohromady.“.
47.
V § 296 se odstavec 4 zrušuje.
48.
V § 297 odst. 1 větě první se slovo „zástupce“ nahrazuje slovem „zástupci“.
49.
V § 297 odst. 1 se věta pátá zrušuje.
50.
V § 297 odstavec 5 zní:
„(5)
Nejméně jednou za kalendářní rok je ústředí povinno na základě zprávy, kterou vypracuje,
a)
informovat evropskou radu zaměstnanců o
1.
organizačním uspořádání zaměstnavatele a jeho ekonomické a finanční situaci,
2.
pravděpodobném vývoji činnosti, výroby a prodeje,
3.
záležitostech, které je povinno s evropskou radou zaměstnanců projednat,
b)
projednat s evropskou radou zaměstnanců
1.
pravděpodobný vývoj zaměstnanosti, investice a podstatné změny organizace práce a technologie,
2.
zrušení nebo zánik zaměstnavatele, převod zaměstnavatele nebo části jeho činnosti, jeho důvody, podstatné důsledky a opatření vůči zaměstnancům,
3.
hromadné propouštění, jeho důvody, počty, strukturu a podmínky pro určení zaměstnanců, s nimiž má být rozvázán pracovní poměr, a plnění, která mají zaměstnancům příslušet kromě plnění vyplývajících z právních předpisů.
Ústředí zašle zprávu také zaměstnavateli.“.
51.
V § 297 odst. 6 větě první se slovo „které“ nahrazuje slovy „nebo mají být přijata rozhodnutí, která“.
52.
V § 297 se odstavec 7 zrušuje.
53.
Nadpis nad § 298 se zrušuje.
54.
V § 298 odst. 2 se věta druhá nahrazuje větou „Evropská rada zaměstnanců ustaví k zajištění koordinace svých činností nejvýše pětičlenný výbor, který se skládá z předsedy a dalších členů.“.
55.
V § 298 odst. 2 se věta poslední zrušuje.
56.
V § 298 odst. 5 se slova „může stanovit“ nahrazují slovem „stanoví“.
57.
Za § 298 se vkládá nový § 298a, který včetně nadpisu zní:
㤠298a
Postup při organizačních změnách
(1)
Dojde-li k podstatným organizačním změnám ve struktuře zaměstnavatele nebo skupiny zaměstnavatelů s působností na území členských států, a neupravuje-li ujednání o evropské radě zaměstnanců nebo jiném postupu pro nadnárodní informace a projednání postup v těchto případech, anebo jsou ustanovení těchto ujednání navzájem v rozporu, postupuje se obdobně podle § 290 odst. 2.
(2)
Postupuje-li se obdobně podle § 290 odst. 2, do vyjednávacího výboru jmenuje každá již ustavená evropská rada zaměstnanců nebo jiní ustavení zástupci zaměstnanců ze svých členů nejméně 3 další členy.
(3)
Ustavené evropské rady zaměstnanců a zástupci zaměstnanců podle jiného ujednaného postupu svou činnost nekončí. Je-li to třeba, upraví svou činnost ujednáním s ústředím. Činnost ustavených evropských rad zaměstnanců a jiný postup pro nadnárodní informace a projednání končí uzavřením nového ujednání s ústředím o ustavení evropské rady zaměstnanců nebo o jiném postupu. Tímto okamžikem zanikají i dříve uzavřená ujednání.“.
58.
V § 299 se slovo „298“ nahrazuje slovem „298a“.
59.
V části třinácté v nadpisu hlavy XIX se slova „EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ“ nahrazují slovy „EVROPSKÉ UNIE“.
60.
V § 363 odst. 1 se slova „§ 276 odst. 1 věta první a odst. 2 až 5“ nahrazují slovy „§ 276 odst. 1 věta první a odst. 2 až 6 a 8“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
Přístup k nadnárodním informacím podle § 288 až 299 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se vztahuje na zaměstnavatele a skupiny zaměstnavatelů s působností na území členského státu se sídlem v České republice a na jejich organizační složky umístěné na území České republiky, u kterých
a)
v době od 5. června 2009 do 5. června 2011 byla uzavřena nebo změněna ujednání podle § 288 až 295 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
b)
ujednání podle písmene a) byla v době své platnosti změněna, doplněna nebo prodloužena,
a to až do ukončení platnosti těchto dohod. Ustanovení § 298a zákona č. 262/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona však platí i zde.
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 184/2011 Sb. | Zákon č. 184/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 8. 7. 2011, datum účinnosti 1. 1. 2012, částka 68/2011
* Čl. I - Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 542/1991 Sb., zákona č. 169/1993 Sb., zákona č. 128/1999 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č. 315/2001 Sb.,
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 1. 2014
184
ZÁKON
ze dne 9. června 2011,
kterým se mění zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 542/1991 Sb., zákona č. 169/1993 Sb., zákona č. 128/1999 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č. 315/2001 Sb., zákona č. 206/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 150/2003 Sb., zákona č. 226/2003 Sb., zákona č. 227/2003 Sb., zákona č. 3/2005 Sb., zákona č. 386/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 313/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 376/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 155/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 odst. 2 se slova „ozbrojených sil České republiky1b), ozbrojených bezpečnostních sborů1c),“ nahrazují slovy „ozbrojených sil, bezpečnostních sborů,“.
Poznámky pod čarou č. 1b a 1c se zrušují.
2.
V § 1 odst. 3 písmeno a) zní:
„a)
výbušniny, výbušné předměty a pomůcky, které drží pro své potřeby ozbrojené síly České republiky, ozbrojené bezpečnostní sbory, zpravodajské služby České republiky, Generální ředitelství cel, Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva, policejní školy zřízené Ministerstvem vnitra České republiky nebo Hasičský záchranný sbor České republiky pro výkon služby1g),“.
3.
Za § 5a se vkládají nové § 5b a 5c, které včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 21 znějí:
㤠5b
Báňský projektant
(1)
Díla v podzemí vzniklá při činnostech podle § 3 písm. c), d), h) nebo i), důlní díla a důlní stavby pod povrchem21) může projektovat pouze osoba s osvědčením odborné způsobilosti báňského projektanta (dále jen „báňský projektant“).
(2)
Báňský projektant odpovídá za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované projektové dokumentace (dále jen „projekt“) a za proveditelnost, technickou úroveň a bezpečnost děl a staveb uvedených v odstavci 1, pokud byly provedeny podle jím zpracovaného projektu. Báňský projektant je povinen zpracovat projekt v závislosti na báňsko-technických a geologických podmínkách vyplývajících z podkladů předložených zadavatelem tak, aby projekt umožnil bezpečné provedení a užívání uvedených děl a staveb v souladu s jejich účelem. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li báňský projektant způsobilý některou část projektu zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním, popřípadě osvědčením pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovanou část projektu; odpovědnost báňského projektanta za jím zpracovaný projekt jako celek tím není dotčena.
§ 5c
Odborný znalec
(1)
Český báňský úřad ustanovuje na návrh nebo z vlastního podnětu odborné znalce pro posuzování stability podzemních objektů a dalších prostor vytvářených činností prováděnou hornickým způsobem podle § 3 písm. i) a pro vypracovávání odborných posudků a stanovisek. Činnost odborného znalce pro posuzování stability podzemních objektů může vykonávat jen fyzická osoba, která splňuje požadavky podle § 5 odst. 3. Stejnou činnost mohou provádět i instituce nebo odborná pracoviště, pokud jejich zaměstnanci splňují požadavky podle § 5 odst. 3 nebo § 5a odst. 1.
(2)
Český báňský úřad odborného znalce pro posuzování stability podzemních objektů, instituci nebo odborné pracoviště odvolá, pokud se prokáže, že při vypracování posudků nebo stanovisek došlo k závažnému porušení stanovených povinností.
21)
§ 23 odst. 3 zákona č. 44/1988 Sb.“.
4.
V § 6 odst. 1 větě druhé se slova „uvedené v § 5 odst. 3“ nahrazují slovy „odborné způsobilosti stanovené na základě § 5 odst. 3“, slova „a pro každý lom závodního lomu“ se nahrazují slovy „, pro každý lom závodního lomu a závodního pro ostatní činnosti uvedené v § 2 a 3“ a věta třetí se nahrazuje větou „Organizace nesmí ve věcech odborného řízení a řízení bezpečného provádění hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem ustanovit závodnímu dolu, závodnímu lomu ani závodnímu pro ostatní činnosti uvedené v § 2 a 3 nadřízeného zaměstnance nebo jim udílet pokyny.“.
5.
V § 6 odstavec 5 zní:
„(5)
Je-li organizace povinna zajistit báňskou záchrannou službu podle § 7 odst. 4, je povinna ustanovit pracovníka pro řízení likvidace závažných provozních nehod (havárií) a vypracovat plán jejich zdolávání.“.
6.
V § 7 odstavec 4 zní:
„(4)
Organizace vykonávající činnost prováděnou hornickým způsobem je povinna zajistit báňskou záchrannou službu, razí-li díla v podzemí nebo dobývá-li ložisko nevyhrazeného nerostu v podzemí. Lze-li při ostatních činnostech prováděných hornickým způsobem předpokládat vznik mimořádných podmínek, zejména riziko vzniku nedýchatelného ovzduší, požáru nebo závalu, může obvodní báňský úřad s ohledem na povahu prací, jejich rizikovost a s přihlédnutím k místním podmínkám nařídit, aby organizace zajistila báňskou záchrannou službu.“.
7.
V § 20 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Obvodní báňský úřad příslušný k výkonu vrchního dozoru nad činností prováděnou hornickým způsobem podle § 3 písm. i) je dotčeným orgánem v řízeních o povolení staveb, jejichž součástí tato činnost je, a vydává v takových řízeních závazná stanoviska.“.
8.
V § 21 odst. 1 písmena f) a g) znějí:
„f)
nabýváním výbušnin každé jejich získání nebo přemístění mezi organizacemi na území České republiky,
g)
předáváním výbušnin každé jejich přemístění z území členského státu Evropské unie na území České republiky,“.
9.
V § 22 se na konci odstavce 8 doplňuje věta „Na vyhrazená technická zařízení a jejich používání se při nakládání s výbušninami vztahuje též § 8a a předpisy vydané na jeho základě.“.
10.
V § 25 odst. 2 se věta poslední nahrazuje větou „Opakované nabývání výbušnin lze současně povolit pouze mezi jedním žadatelem a jedním dodavatelem.“.
11.
V § 25b písmena a) a b) znějí:
„a)
identifikační údaje žadatele uvedené v § 25a odst. 1 písm. a),
b)
identifikační údaje organizace uvedené v § 25a odst. 1 písm. b),“.
12.
§ 25f včetně nadpisu zní:
㤠25f
Informační a oznamovací povinnost
(1)
Organizace, které bylo vydáno povolení k předávání, nabývání, vývozu, dovozu nebo tranzitu výbušnin, a organizace, která zajišťuje přepravu výbušnin nevyžadující povolení vydané orgánem státní báňské správy, je povinna oznamovat Policejnímu prezidiu České republiky přepravu výbušnin alespoň 24 hodin před jejím zahájením, nejpozději však do 12. hodiny posledního pracovního dne před plánovanou přepravou. Má-li být přeprava výbušnin provedena dopravním prostředkem, který není vybaven zařízením podle odstavce 2, je organizace povinna oznámit přepravu výbušnin alespoň 5 dní předem. Přeprava výbušnin nespotřebovaných při trhacích pracích se oznamuje telefonicky podle písmene g) nejpozději 2 hodiny před jejím zahájením. Oznámení se podává na formuláři vydaném Českým báňským úřadem. Formulář obsahuje
a)
číslo povolení, datum jeho vydání a označení orgánu státní báňské správy, který povolení vydal,
b)
identifikační údaje organizací, mezi kterými nebo v rámci kterých se uskutečňuje předávání, nabývání, vývoz, dovoz, tranzit nebo přeprava výbušnin,
c)
předpokládanou trasu přepravy a adresu míst, odkud a kam mají být výbušniny dopraveny,
d)
množství a popis výbušnin, které budou přepravovány,
e)
způsob dopravy, dopravní prostředek, údaje o dopravci, spojení na obsluhu dopravního prostředku nebo na osobu odpovědnou za přepravu výbušnin na území České republiky a identifikační údaj dopravního prostředku, zejména lokalizační údaje a registrační značky, které umožní Policii České republiky nepřetržité sledování jeho aktuální polohy,
f)
datum, místo a čas zahájení přepravy nebo předpokládaný datum, místo a čas vstupu na území České republiky,
g)
kontaktní telefon na Policejní prezidium České republiky.
(2)
Dopravní prostředek určený k přepravě výbušniny po pozemních komunikacích musí být vybaven zařízením, které umožňuje nepřetržité sledování jeho pohybu v případě, že je tímto dopravním prostředkem přepravováno více než 20 kg čisté hmotnosti výbušniny nebo více než 50 ks rozbušek. Po celou dobu přepravy musí být zařízení přihlášeno do systému sledování pohybu a jím zaregistrováno.
(3)
Policejní prezidium České republiky na základě údajů podle odstavce 2 nebo jiných zjištěných informací
a)
zajišťuje sledování přepravy; § 25h odst. 4 platí obdobně pro všechny způsoby přepravy,
b)
poskytuje aktuální informace o mimořádných situacích obsluze dopravního prostředku nebo osobě zodpovědné za přepravu výbušnin na území České republiky.
(4)
Organizace provozující dopravní prostředek uvedený v odstavci 2 je povinna bez zbytečného odkladu oznámit Policejnímu prezidiu České republiky každou mimořádnou událost, zejména neplánovanou změnu trasy, poruchu dopravního prostředku, havárii nebo překážku na trase vzniklou v průběhu přepravy výbušnin.
(5)
Policejní prezidium České republiky informuje bez zbytečného odkladu Český báňský úřad o zjištěných porušeních stanovených podmínek přepravy.
(6)
Organizace, které bylo uděleno povolení k nabývání, předávání, dovozu, vývozu nebo tranzitu výbušnin, je povinna po skončení každého kalendářního pololetí běžného roku do 15 dnů písemně oznámit orgánu státní báňské správy, který povolení vydal, množství a druhy výbušnin, které byly na toto povolení v průběhu kalendářního pololetí nabyty, předány, převzaty, dovezeny, vyvezeny nebo které byly předmětem tranzitu přes území České republiky, včetně data uskutečnění příslušných činností.
(7)
Český báňský úřad informuje Evropskou komisi (dále jen „Komise“) o zamítnutí žádosti o vydání povolení k předávání výbušnin ze států, které jsou členskými státy Evropské unie, o zamítnutí žádosti o povolení tranzitu výbušnin z členských států Evropské unie přes území České republiky, o pozastavení platnosti již vydaného povolení k předávání výbušnin a o odejmutí vydaného povolení k předávání výbušnin.“.
13.
V § 25h odstavec 3 zní:
„(3)
Povolení k nabývání, předávání, dovozu, vývozu nebo tranzitu výbušnin zašle Český báňský úřad bez zbytečného odkladu Generálnímu ředitelství cel, v případě povolení vývozu pak rovněž Ministerstvu zahraničních věcí. Obdobně Český báňský úřad postupuje při pozastavení platnosti povolení a při odejmutí povolení.“.
14.
V § 36b odst. 1 se věta první nahrazuje větou „Obvodní báňské úřady vedou evidenci vydaných povolení k nabývání výbušnin, evidenci odejmutých povolení, evidenci povolení s pozastavenou platností a evidenci organizací, které na území České republiky nakládají s výbušninami.“.
15.
Za § 36c se vkládá nový § 36d, který včetně nadpisu zní:
㤠36d
Zacházení s pyrotechnickými výrobky
(1)
Organizace je povinna dodržovat bezpečnostní a technické požadavky na skladování, prodej a používání pyrotechnických výrobků. Na výrobu pyrotechnických výrobků se vztahují též právní předpisy upravující oblast výbušnin.
(2)
Provedení ohňostroje podléhá ohlášení místně příslušnému obecnímu úřadu a hasičskému záchrannému sboru kraje, a to nejpozději v předposlední pracovní den před jeho provedením.
(3)
Ministerstvo průmyslu a obchodu v dohodě s Českým báňským úřadem stanoví vyhláškou bezpečnostní a technické požadavky na zacházení s pyrotechnickými výrobky, pokud jde o jejich bezpečné skladování, prodej a používání, a to ve vazbě na jejich rozdělení do tříd a kategorií, a dále vymezení ohňostroje, jakož i informace, které se uvádějí v ohlášení o provádění ohňostroje.“.
16.
§ 37 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 22 zní:
㤠37
Podzemní objekty
(1)
Za podzemní objekty se pro účely tohoto zákona považují podzemní prostory vytvořené ražením včetně jejich přístupových částí, jedná-li se o
a)
tunely a štoly metra,
b)
ostatní tunely a štoly, pokud jejich délka přesahuje 50 m,
c)
kolektory včetně jejich hloubených částí a spojovacích šachet,
d)
jiné prostory o objemu větším než 1000 m3 zpřístupněné veřejnosti nebo využívané k podnikatelské činnosti,
e)
stavby pro účely ochrany obyvatelstva,
f)
kanalizační stoky o světlém průřezu větším než 2 m2, pokud jejich délka přesahuje 50 m,
g)
odvodňovací a vodovodní štoly o světlém průřezu větším než 2 m2, pokud jejich délka přesahuje 50 m,
h)
bývalá stará nebo opuštěná důlní díla následně zpřístupněná veřejnosti nebo využívaná k podnikatelské činnosti.
(2)
Za podzemní objekty podle tohoto zákona se nepovažují podzemní objekty, které podléhají technickobezpečnostnímu dohledu podle zvláštního právního předpisu22), a dálniční, silniční a železniční tunely, s výjimkou tunelů a štol metra.
(3)
Bezpečným stavem podzemního objektu se pro účely tohoto zákona rozumí stav, který neohrožuje bezpečnost pádem nebo tlakem hornin, popřípadě obdobnými vlivy, které mohou narušit statiku podzemních prostor. Nelze-li ohrožení uvedená ve větě předchozí vyloučit, zajišťuje se bezpečnost vyraženého podzemního prostoru technologickými prvky proti tlaku, popřípadě proti uvolňování horniny nebo proti obdobným vlivům, které mohou narušit statiku podzemních prostor. K udržování bezpečného stavu podzemního objektu patří i zajištění podzemního objektu proti nahromadění výbušných nebo jinak nebezpečných nebo zdraví škodlivých látek a plynů v něm a zajištění bezpečného stavu přístupových cest v podzemí.
(4)
Vlastník podzemního objektu nebo jím písemně pověřený provozovatel je povinen udržovat podzemní objekty v bezpečném stavu a provádět ve stanovených lhůtách prohlídky k ověřování bezpečného stavu podzemních objektů prostřednictvím organizace, která má zřízenu báňskou záchrannou stanici.
(5)
Obvodní báňský úřad může nařídit vlastníku podzemního objektu nebo jím písemně pověřenému provozovateli, aby s ohledem na povahu podzemního objektu nebo na místní podmínky, zejména hrozí-li riziko vzniku nedýchatelného ovzduší, požáru nebo závalu, zajistil báňskou záchrannou službu. Má-li vlastník podzemního objektu nebo jím písemně pověřený provozovatel nařízenu povinnost zajistit báňskou záchrannou službu, je rovněž povinen zajistit vypracování plánu zdolávání závažných provozních nehod (havárií) a jeho aktualizaci.
(6)
Vlastník podzemního objektu nebo jím písemně pověřený provozovatel je povinen ohlásit obvodnímu báňskému úřadu existenci, zřízení, nabytí a likvidaci podzemního objektu, změny v jeho rozsahu nebo využití, identifikační údaje podzemního objektu a změny těchto údajů.
(7)
Český báňský úřad stanoví vyhláškou
a)
lhůty pravidelných prohlídek podzemních objektů a způsob ověřování jejich bezpečného stavu,
b)
rozsah identifikačních údajů pro vedení evidence podzemních objektů,
c)
podmínky k zajištění bezpečnosti provozu podzemních objektů především z hlediska jejich větrání, včetně větrání za provozu nepřístupných objektů, a požadavků na cesty pro chůzi,
d)
náležitosti plánu zdolávání závažných provozních nehod (havárií), zejména požadavky na havarijní prevenci a na zdolávání předpokládaných havárií.
22)
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly.“.
17.
V § 38 odst. 1 písmeno b) zní:
„b)
obvodní báňské úřady s působností
1.
Obvodní báňský úřad pro území Hlavního města Prahy a kraje Středočeského,
2.
Obvodní báňský úřad pro území krajů Plzeňského a Jihočeského,
3.
Obvodní báňský úřad pro území kraje Karlovarského,
4.
Obvodní báňský úřad pro území kraje Ústeckého,
5.
Obvodní báňský úřad pro území krajů Královéhradeckého a Pardubického,
6.
Obvodní báňský úřad pro území krajů Jihomoravského a Zlínského,
7.
Obvodní báňský úřad pro území krajů Moravskoslezského a Olomouckého,
8.
Obvodní báňský úřad pro území krajů Libereckého a Vysočina.“.
18.
V § 38 odstavec 2 zní:
„(2)
Sídla obvodních báňských úřadů stanoví Český báňský úřad vyhláškou.“.
19.
V § 39 odstavec 4 zní:
„(4)
Organizace, u podzemních objektů vlastník podzemního objektu nebo jím písemně pověřený provozovatel, jsou povinni orgánům státní báňské správy kdykoliv umožnit vstup do objektů, zařízení a na pracoviště, předložit potřebné materiály, dokumentaci, odborné posudky a podat požadované informace a vysvětlení. Organizace, u podzemních objektů vlastník podzemního objektu nebo jím písemně pověřený provozovatel, jsou dále povinni poskytovat potřebnou součinnost orgánům státní báňské správy a vytvářet jim podmínky k nerušenému a rychlému výkonu vrchního dozoru.“.
20.
V § 40 odst. 2 se slova „a povoluje předávání a nabývání výbušnin, vývoz nebo dovoz výbušnin a tranzit výbušnin přes území České republiky“ nahrazují slovy „a povoluje předávání, vývoz, dovoz a tranzit výbušnin“.
21.
V § 40 odst. 5 písmeno a) zní:
„a)
vede souhrnnou evidenci dobývacích prostorů a jejich změn, provozovaných hlavních důlních děl a souhrnnou evidenci oprávnění pro hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem (§ 5 odst. 2); pouze pro účely vrchního dozoru vede souhrnnou evidenci podzemních objektů a jejich změn. Údaje v evidencích se uchovávají trvale,“.
22.
V § 40 odst. 5 se na konci písmene g) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno h), které zní:
„h)
plní úkoly nadřízeného správce daně podle daňového řádu a vydává tiskopisy pro přiznání k úhradám placeným podle horního zákona.“.
23.
V § 44 odst. 1 písmeno f) zní:
„f)
poruší požadavek k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo bezpečnosti provozu při nakládání s výbušninami stanovený prováděcím právním předpisem vydaným na základě § 23 odst. 6, anebo uvede výbušninu na trh v rozporu s § 24.“.
24.
V § 44 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „, anebo jako báňský projektant poruší některou z povinností podle § 5b odst. 2“.
25.
V § 44 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
V blokovém řízení lze za přestupek uložit pokutu až do výše 3 000 Kč.“.
26.
V § 44a odst. 1 se na konci textu písmene a) doplňují slova „, anebo jako báňský projektant poruší některou z povinností podle § 5b odst. 2“.
27.
V § 44a odst. 1 písmeno f) zní:
„f)
jako vlastník nebo jím písemně pověřený provozovatel podzemního objektu nesplní některou z povinností podle § 37 odst. 4, 5 nebo 6 nebo podle § 39 odst. 4.“.
28.
V § 44a odst. 2 písmeno b) zní:
„b)
provádí hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem v rozporu s podmínkami stanovenými v povolení vydaném podle § 9, 10, 11, 13 nebo 19,“.
29.
V § 44a odst. 2 písm. c) se slova „závodního dolu nebo závodního lomu“ nahrazují slovy „závodního dolu, závodního lomu nebo závodního,“.
30.
V § 44a odst. 2 písmeno l) zní:
„l)
nesplní závazný příkaz báňského inspektora vydaný podle § 42 odst. 2 písm. b) nebo c), nesplní opatření uložené rozhodnutím báňského úřadu, nesplní požadavky stanovené prováděcím právním předpisem vydaným na základě § 6 odst. 6 nebo § 8a odst. 8 nebo požadavky pro nakládání s výbušninami podle § 22, nesplní požadavky na výrobu, skladování, prodej nebo používání pyrotechnických výrobků nebo poruší některou z povinností podle § 39 odst. 4, nebo nedodržuje zákaz práce přesčas, práce v noci nebo práce žen a mladistvých, nebo nezajistí, aby pracovní podmínky odpovídaly požadavkům na bezpečnost a ochranu zdraví při práci stanoveným pracovněprávními předpisy.“.
31.
V § 44a odst. 3 písmeno k) zní:
„k)
jako organizace, které bylo uděleno povolení k nabývání, předávání, dovozu, vývozu nebo tranzitu výbušnin, nesplní povinnost podle § 25f odst. 1, 2, 4 nebo 6,“.
32.
Příloha k zákonu č. 61/1988 Sb. se zrušuje.
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2012, s výjimkou čl. I bodu 12, pokud jde o § 25f odst. 2, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 183/2011 Sb. | Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 183/2011 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým se vyhlašuje závaznost Kolektivní smlouvy vyššího stupně
Vyhlášeno 4. 7. 2011, částka 67/2011
183
SDĚLENÍ
Ministerstva práce a sociálních věcí
ze dne 22. června 2011,
kterým se vyhlašuje závaznost Kolektivní smlouvy vyššího stupně
Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění nálezu Ústavního souduÚstavního soudu vyhlášeného pod č. 199/2003 Sb. a zákona č. 255/2005 Sb., sděluje, že Kolektivní smlouva vyššího stupně na léta 2011-2013 uzavřená dne 11. 4. 2011 mezi Odborovým svazem Stavba České republiky, Odborovým svazem pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství Čech a Moravy a Svazem podnikatelů ve stavebnictví v České republice, je s účinností od prvního dne měsíce následujícího po vyhlášení tohoto sdělení závazná i pro další zaměstnavatele s převažující činností v odvětví označeném kódy klasifikace ekonomických činností CZ - NACE: 08.1, 16.23, 22.23, 23.2, 23.3, 23.5, 23.6, 23.7, 23.9, 41, 42 a 43.
S obsahem kolektivní smlouvy vyššího stupně se lze seznámit na úřadech práce a na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí (www.mpsv.cz).
Ministr:
Dr. Ing. Drábek v. r. |
Zákon č. 181/2011 Sb. | Zákon č. 181/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Vyhlášeno 30. 6. 2011, datum účinnosti 1. 7. 2011, částka 66/2011
* ČÁST PRVNÍ - Změna trestního řádu
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o výkonu trestu odnětí svobody
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o Probační a mediační službě
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže
* ČÁST PÁTÁ - Změna trestního zákoníku
* ČÁST ŠESTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 7. 2011
181
ZÁKON
ze dne 8. června 2011,
kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna trestního řádu
Čl. I
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 272/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 163/2010 Sb., zákona č. 197/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 219/2010 Sb. a zákona č. 150/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 6 odst. 3 se za slovo „škodu“ vkládají slova „nebo nemajetkovou újmu“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, které získal trestným činem“.
2.
Na konci nadpisu § 43 a v § 314f odst. 2 na konci textu věty první se doplňují slova „nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení“.
3.
V § 43 odst. 1 se slova „, morální nebo jiná“ nahrazují slovy „nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil“.
4.
V § 43 odstavec 3 zní:
„(3)
Poškozený je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206 odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatňuje nebo z jakých důvodů a v jakém rozsahu se uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení.“.
5.
V § 44 odst. 2 větě druhé a poslední, § 47 odst. 3, § 47a odst. 1 větě první a druhé, § 47a odst. 2 a 3, § 155 odst. 3, § 175 odst. 1 písm. e), § 198 odst. 2 větě poslední, § 206 odst. 3 větě druhé a v § 207 odst. 1 se za slovo „škody“ vkládají slova „nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení“.
6.
V § 45 odst. 3 se za slovo „škody“ vkládají slova „nebo na vydání bezdůvodného obohacení“.
7.
V § 47 odstavec 1 zní:
„(1)
Je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno, lze nárok až do pravděpodobné výše škody nebo nemajetkové újmy nebo až do pravděpodobného rozsahu bezdůvodného obohacení zajistit na majetku obviněného.“.
8.
V § 51a odstavec 1 zní:
„(1)
Osvědčí-li poškozený, který uplatnil v souladu se zákonem nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady vzniklé s přibráním zmocněnce, rozhodne na jeho návrh předseda senátu soudu, který koná řízení v prvním stupni, a v přípravném řízení soudce, že má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu; to neplatí, pokud vzhledem k povaze uplatňované náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo její výši nebo vzhledem k povaze a rozsahu bezdůvodného obohacení by zastoupení zmocněncem bylo zřejmě nadbytečné.“.
9.
V § 59 odst. 5 se na konci textu věty první doplňují slova „nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení“.
10.
V § 73a odst. 6 se na konci textu věty první doplňují slova „; odstavec 7 tím není dotčen“.
11.
V § 73a se za odstavec 6 vkládají nové odstavce 7 a 8, které znějí:
„(7)
Byla-li odsuzujícím rozsudkem obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích a poškozený o to ve stanovené lhůtě požádá, peněžitá záruka se poté, co odsouzený splnil své povinnosti uvedené v odstavci 6, použije k úhradě pohledávky poškozeného. Nepostačují-li prostředky z peněžité záruky k uspokojení pohledávek všech poškozených, tyto pohledávky se uspokojí poměrně.
(8)
Jakmile je možno peněžitou záruku použít k úhradě pohledávky poškozeného podle odstavce 7, soud o tom poškozeného vyrozumí. Nepožádá-li poškozený o využití peněžité záruky k úhradě své pohledávky do tří měsíců od tohoto vyrozumění, peněžitá záruka se vrátí odsouzenému nebo osobě, která peněžitou záruku složila. O tom je třeba poškozeného poučit.“.
Dosavadní odstavec 7 se označuje jako odstavec 9.
12.
V § 73a odst. 9 se slovo „nebo“ nahrazuje čárkou a za slovo „řízení“ se vkládají slova „nebo k uhrazení pohledávky poškozeného“.
13.
V § 89 odst. 1 písm. e) se slovo „a“ nahrazuje čárkou a na konci textu písmene se doplňují slova „a bezdůvodného obohacení“.
14.
V § 121 písmeno a) zní:
„a)
o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, jestliže byl nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení včas uplatněn (§ 43 odst. 3),“.
15.
V § 126 se na konci textu písmene g) doplňují slova „nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo vydat bezdůvodné obohacení“.
16.
V § 130 odst. 1, § 154 odst. 2, § 229 odst. 3, § 278 odst. 1 větě první a v § 284 odst. 3 se za slovo „škody“ vkládají slova „nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení“.
17.
V § 154 odstavec 1 zní:
„(1)
Byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, je odsouzený, jemuž byla povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení uložena, povinen nahradit poškozenému též náklady potřebné k účelnému uplatnění tohoto nároku v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.“.
18.
V § 179g odst. 1 se na konci textu písmene b) doplňují slova „, nebo vydal bezdůvodné obohacení činem získané“.
19.
V § 206 odst. 2 větě první se za slovo „škody“ vkládají slova „nebo nemajetkové újmy v penězích“ a za slova „trestným činem“ se vkládají slova „nebo k vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem“.
20.
V § 228 odstavec 1 zní:
„(1)
Odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3), nestanoví-li tento zákon jinak; nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody nebo k vydání bezdůvodného obohacení, jestliže je výše škody nebo rozsah bezdůvodného obohacení součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena nebo bezdůvodné obohacení nebylo dosud v tomto rozsahu vydáno.“.
21.
V § 228 odst. 2 větě první se za slovo „škody“ vkládají slova „nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení“.
22.
V § 228 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Odsuzuje-li soud obžalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává-li poškozenému alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, poučí poškozeného o možnosti požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.“.
23.
V § 229 odstavec 1 zní:
„(1)
Není-li podle výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení podklad nebo bylo-li by pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení třeba provádět další dokazování, jež by podstatně protáhlo trestní řízení, soud odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.“.
24.
V § 246 odst. 1 písmeno d) zní:
„d)
poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.“.
25.
V § 247 odst. 1 se za slovo „škody“ vkládají slova „nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení“.
26.
V § 259 odst. 4 se za slovo „škody“ vkládají slova „nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení“.
27.
Na konci nadpisu § 265 se doplňují slova „nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení“.
28.
V § 265, § 265m odst. 2 a v § 271 odst. 2 se za slovo „škody“ vkládají slova „nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení“.
29.
V § 307 odst. 1 se doplňuje písmeno c), které zní:
„c)
vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,“.
30.
V § 307 odst. 3 se za slovo „škody“ vkládají slova „nebo dohodu o vydání bezdůvodného obohacení“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „nebo aby v této době bezdůvodné obohacení vydal“.
31.
V § 308 odst. 1 se za slovo „škodu“ vkládají slova „nebo vydat bezdůvodné obohacení“.
32.
V § 309 odst. 1 písm. b) se slovo „a“ zrušuje.
33.
V § 309 odst. 1 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:
„c)
vydá bezdůvodné obohacení získané přečinem nebo učiní jiná vhodná opatření k jeho vydání, a“.
Dosavadní písmeno c) se označuje jako písmeno d).
34.
Na konci textu § 310a se doplňují slova „nebo na vydání bezdůvodného obohacení“.
35.
V § 311 odst. 1 se za slova „potřebné úkony“ vkládají slova „, rozsah bezdůvodného obohacení, který byl vydán nebo k jehož vydání byly provedeny potřebné úkony“.
36.
V § 314f odst. 1 písmeno e) zní:
„e)
výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení (§ 228 a § 229 odst. 1 a 2), jestliže byl nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení řádně uplatněn (§ 43 odst. 3),“.
37.
V § 331 odst. 1 se za větu první vkládá věta „Soud vyrozumí o konání veřejného zasedání i poškozeného, který o to požádal (§ 228 odst. 4).“.
38.
V § 343 odst. 2 se na konci textu věty první doplňují slova „nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení“.
39.
V § 396 odst. 2 se slovo „73a“ nahrazuje slovy „§ 73a odst. 1 až 6, § 73a odst. 9“.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o výkonu trestu odnětí svobody
Čl. II
Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 359/1999 Sb., zákona č. 3/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 52/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 346/2007 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 341/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 25 odst. 4 se za slovo „škodu“ vkládají slova „nebo nemajetkovou újmu“.
2.
V § 52 odstavec 4 zní:
„(4)
Přezkoumání rozhodnutí o uložení kázeňských trestů podle § 46 odst. 3 písm. e) až h) a rozhodnutí o zabrání věci se lze domáhat u soudu za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem ve stejném rozsahu, v jakém je takový přezkum možný v řízení o přestupku. Rozhodnutí vydaná v kárném řízení, kterými byly uloženy kázeňské tresty podle § 46 odst. 3 písm. a) až d) a i), nepodléhají přezkoumání soudu.“.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o Probační a mediační službě
Čl. III
V § 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), se za slovo „škody“ vkládají slova „nebo o vydání bezdůvodného obohacení“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže
Čl. IV
Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb. a zákona č. 41/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 14 odst. 2 větě druhé se za slovo „škodu“ vkládají slova „nebo odčinil nemajetkovou újmu“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané proviněním“.
2.
V § 17 odstavec 3 zní:
„(3)
Mladistvému se zpravidla uloží, aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou proviněním způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané proviněním.“.
3.
V § 70 odst. 3 se za slovo „souhlasil“ vkládají slova „, bylo úplně nebo alespoň částečně vráceno bezdůvodné obohacení získané proviněním a poškozený s takovým rozsahem vrácení bezdůvodného obohacení souhlasil“.
ČÁST PÁTÁ
Změna trestního zákoníku
Čl. V
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 48 odst. 3, § 60 odst. 4, § 75 odst. 3, § 82 odst. 2 a v § 85 odst. 2 se za slovo „škodu“ vkládají slova „nebo odčinil nemajetkovou újmu“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem“.
2.
V § 63 odst. 2 se za slovo „škodu“ vkládají slova „nebo odčinil nemajetkovou újmu“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané přečinem“.
3.
V § 88 odst. 3 se na konci textu věty první doplňují slova „nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem“.
4.
V § 89 odst. 2 větě první se za slovo „škodu“ vkládají slova „nebo odčinil nemajetkovou újmu“ a na konci textu věty první se doplňují slova „, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem“.
ČÁST ŠESTÁ
ÚČINNOST
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem prvního kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 180/2011 Sb. | Zákon č. 180/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Vyhlášeno 30. 6. 2011, datum účinnosti 1. 7. 2011, částka 65/2011
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o finančním arbitrovi
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákoníku práce
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o nemocenském pojištění
* ČÁST PÁTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 7. 2011
180
ZÁKON
ze dne 9. června 2011,
kterým se mění zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o finančním arbitrovi
Čl. I
Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění zákona č. 558/2004 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 285/2009 Sb., se mění takto:
1.
§ 1 včetně poznámky pod čarou č. 1 zní:
㤠1
K rozhodování sporů mezi
a)
poskytovateli platebních služeb a uživateli platebních služeb při poskytování platebních služeb,
b)
vydavateli elektronických peněz a držiteli elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz,
c)
věřiteli nebo zprostředkovateli a spotřebiteli při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru1),
d)
investičními fondy, investičními společnostmi nebo zahraničními investičními společnostmi a spotřebiteli ze standardních fondů kolektivního investování a speciálních fondů kolektivního investování, které shromažďují peněžní prostředky od veřejnosti,
pokud je jinak k rozhodnutí tohoto sporu dána pravomoc českého soudu, je příslušný též finanční arbitr (dále jen „arbitr“). Sjednání rozhodčí smlouvy nevylučuje pravomoc arbitra. Arbitr usiluje zejména o smírné vyřešení sporu.
1)
Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.“.
2.
Poznámky pod čarou č. 1a až 2 se zrušují.
3.
Za § 1 se vkládá nový § 1a, který zní:
㤠1a
(1)
Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti arbitra plní Kancelář finančního arbitra, která je organizační složkou státu, účetní jednotkou a jejíž příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva financí.
(2)
V čele Kanceláře finančního arbitra je arbitr.
(3)
Organizaci a úkoly Kanceláře finančního arbitra upravuje statut, který vydá arbitr.
(4)
Pracovní poměr a odměňování arbitra, zástupce arbitra a dalších zaměstnanců v Kanceláři finančního arbitra se řídí zákoníkem práce.“.
4.
§ 3 zní:
㤠3
(1)
Institucí se pro účely tohoto zákona rozumí věřitel nebo zprostředkovatel při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, investiční fond, investiční společnost, zahraniční investiční společnost, poskytovatel platebních služeb a vydavatel elektronických peněz.
(2)
Navrhovatelem se pro účely tohoto zákona rozumí uživatel platebních služeb v případě sporů uvedených v § 1 písm. a), držitel elektronických peněz v případě sporů uvedených v § 1 písm. b) a spotřebitel v případě sporů uvedených v § 1 písm. c) a d).
(3)
Spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.“.
5.
V § 4 odstavec 1 zní:
„(1)
Arbitra a zástupce arbitra jmenuje vláda na návrh ministra financí na funkční období 5 let z osob splňujících podmínky stanovené tímto zákonem. Funkční období počíná dnem jmenování, je-li funkce arbitra nebo jeho zástupce neobsazena, jinak dnem následujícím po dni skončení funkčního období dosavadního arbitra nebo jeho zástupce. Vláda jmenuje arbitra nebo zástupce arbitra nejpozději 2 měsíce před řádným uplynutím funkčního období arbitra nebo zástupce arbitra [§ 6 odst. 3 písm. a)]. V ostatních případech [§ 6 odst. 3 písm. b), c), d)] vláda jmenuje arbitra nebo zástupce arbitra tak, aby období ode dne skončení výkonu funkce arbitra nebo zástupce arbitra do dne jmenování nového arbitra nebo zástupce arbitra nepřesáhlo 2 měsíce.“.
6.
V § 4 odst. 2 se slovo „zvoleny“ nahrazuje slovem „jmenovány“ a za slova „které jsou“ se vkládá slovo „bezúhonné,“.
7.
V § 4 odst. 4 se slovo „volbu“ nahrazuje slovem „jmenování“.
8.
V § 4 odstavec 5 zní:
„(5)
Za bezúhonného se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, trestný čin proti majetku, hospodářský trestný čin nebo pro trestný čin spáchaný v souvislosti s financováním terorismu, pokud jeho odsouzení pro trestné činy nebylo zahlazeno anebo se na něj z jiného důvodu nehledí, jako by nebyl odsouzen.“.
9.
V § 5 odst. 2 se slova „Poslanecké sněmovně“ nahrazují slovy „vládě“.
10.
V § 5 odst. 3 se za slova „Poslanecké sněmovně“ vkládají slova „a vládě“ a slova „stanovených v § 1 odst. 2“ se zrušují.
11.
V § 6 odst. 3 se na konci textu písmene b) doplňují slova „trestný čin proti majetku, hospodářský trestný čin nebo pro trestný čin spáchaný v souvislosti s financováním terorismu,“.
12.
V § 6 odst. 3 písm. c) se slova „předsedovi Poslanecké sněmovny“ nahrazují slovy „předsedovi vlády“.
13.
V § 7 odst. 1 se slova „Poslanecká sněmovna“ nahrazují slovem „Vláda“.
14.
V § 7 odst. 2 se slova „Poslanecká sněmovna“ nahrazují slovem „Vláda“ a za slovo „způsobem“ se vkládají slova „nebo opakovaně“.
15.
V § 12 odst. 7 se slova „České národní banky“ nahrazují slovy „v Kanceláři finančního arbitra“.
16.
V § 17a odst. 1 větě první se částka „10 000 Kč“ nahrazuje částkou „15 000 Kč“, ve větě druhé se částka „10 000 Kč“ nahrazuje částkou „15 000 Kč“ a na konci odstavce 1 se doplňuje věta „Sankce je příjmem státního rozpočtu.“.
17.
V § 17a se odstavec 2 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.
18.
§ 22 zní:
㤠22
Arbitra může povinnosti mlčenlivosti o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu činnosti podle tohoto zákona, zprostit pouze vláda.“.
19.
V § 23 odstavec 8 zní:
„(8)
Pokuta je příjmem státního rozpočtu.“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Instituce, která dosud nebyla povinna splnit informační povinnost podle § 19 zákona č. 229/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinna splnit informační povinnost podle § 19 zákona č. 229/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejpozději do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2.
Zákon č. 229/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se vztahuje i na výkon funkce finančního arbitra a jeho zástupce zvoleného Poslaneckou sněmovnou.
3.
Funkční období zástupce finančního arbitra jmenovaného vládou poprvé po dni nabytí účinnosti tohoto zákona je 2 roky.
4.
Zaměstnanci České národní banky vykonávající práci pro finančního arbitra na základě písemných dohod o přidělení k výkonu práce k finančnímu arbitrovi uzavřených mezi Českou národní bankou a těmito zaměstnanci se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zaměstnanci České republiky zařazení v Kanceláři finančního arbitra. Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů těchto zaměstnanců přecházejí tímto dnem z České národní banky na Českou republiku, za kterou jedná a tato práva a povinnosti jejím jménem vykonává Kancelář finančního arbitra.
5.
Majetek ve vlastnictví České národní banky, s výjimkou nemovitostí, který ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona užíval finanční arbitr k plnění úkolů stanovených zákonem a který je potřebný k výkonu povinností finančního arbitra podle zákona č. 229/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, přechází dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za úplatu do vlastnictví České republiky. Závazky související s tímto majetkem se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona závazky České republiky. Příslušnost hospodařit s tímto majetkem a plnění závazků s ním souvisejících náleží Kanceláři finančního arbitra. Výši úplaty za tento majetek odvozenou od jeho účetní hodnoty a rozsah kompenzace souvisejících závazků stanoví dohoda mezi Českou národní bankou a Českou republikou - Ministerstvem financí. O předání a převzetí tohoto majetku a závazků sepíše Česká národní banka a Kancelář finančního arbitra nejpozději do jednoho měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona protokol. Protokol musí obsahovat vymezení majetku a závazků. Obdobně se postupuje ohledně práv z duševního vlastnictví.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákoníku práce
Čl. III
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 116/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 294/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 320/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb. a zákona č. 347/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 5 odst. 5 se za slova „zástupce veřejného ochránce práv“ vkládají slova „, finančního arbitra, zástupce finančního arbitra“.
2.
Poznámka pod čarou č. 5 zní:
„5)
Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě).
Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů.“.
3.
V § 124 odst. 3 se za slova „vedoucí kanceláře Veřejného ochránce práv“ vkládají slova „, finanční arbitr“.
4.
V § 303 odst. 1 písm. b) se za bod 10 vkládá nový bod 11, který zní:
„11.
Kanceláři finančního arbitra,“.
Dosavadní body 11 až 16 se označují jako body 12 až 17.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
Čl. IV
V § 36 písm. z) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 590/1992 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb. a zákona č. 303/2009 Sb., se slova „Česká národní banka“ nahrazují slovy „Kancelář finančního arbitra“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o nemocenském pojištění
Čl. V
V § 92 odst. 2 písm. l) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb. a zákona č. 303/2009 Sb., se slova „Česká národní banka“ nahrazují slovy „Kancelář finančního arbitra“.
ČÁST PÁTÁ
ÚČINNOST
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2011.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Nařízení vlády č. 178/2011 Sb. | Nařízení vlády č. 178/2011 Sb.
Nařízení o stanovení některých pyrotechnických výrobků a podmínek, za nichž lze uskutečnit jejich dovoz
Vyhlášeno 30. 6. 2011, datum účinnosti 1. 8. 2011, částka 64/2011
* § 1 - Stanovenými výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, jsou pyrotechnické výrobky1) uvedené v příloze č. 1 k tomuto nařízení.
* § 2 - (1) Údaje týkající se obchodů zrealizovaných na základě povolení k dovozu pyrotechnických výrobků stanoví příloha č. 2 k tomuto nařízení.
* § 3 - Toto nařízení bylo oznámeno v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.
* § 4 - Toto nařízení nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. č. 1 k nařízení vlády č. 178/2011 Sb. č. 2 k nařízení vlády č. 178/2011 Sb. č. 3 k nařízení vlády č. 178/2011 Sb.
Aktuální znění od 1. 3. 2023 (32/2023 Sb.)
178
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 8. června 2011
o stanovení některých pyrotechnických výrobků a podmínek, za nichž lze uskutečnit jejich dovoz
Vláda nařizuje podle § 18 zákona č. 228/2005 Sb., o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon“) k provedení § 1 odst. 2 zákona:
§ 1
Stanovenými výrobkyStanovenými výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, jsou pyrotechnické výrobky1) uvedené v příloze č. 1 k tomuto nařízení.
§ 2
(1)
Údaje týkající se obchodů zrealizovaných na základě povolení k dovozu pyrotechnických výrobků stanoví příloha č. 2 k tomuto nařízení.
(2)
Údaje požadované k žádosti o vydání mezinárodního dovozního certifikátu stanoví příloha č. 3 k tomuto nařízení.
§ 3
Toto nařízení bylo oznámeno v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.
§ 4
Toto nařízení nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
Předseda vlády:
RNDr. Nečas v. r.
Ministr průmyslu a obchodu:
Ing. Kocourek v. r.
Příloha č. 1
k nařízení vlády č. 178/2011 Sb.
Seznam stanovených výrobků, jejichž dovoz se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů
(podle § 1 odst. 1 písm. b) zákona)
Podpoložka celního sazebníku| Název| Měrná
jednotka| Doklad podle
§ 2 odst. 3 písm. a) zákona| Doklad podle
§ 2 odst. 3 písm. c) zákona
---|---|---|---|---
3604 10 00| Pyrotechnické výrobky zábavní pyrotechniky2) s výjimkou pyrotechnických výrobků zábavní pyrotechniky kategorie 1 nebo kategorie F1 (například bengálské ohně, bengálské zápalky, bengálské tyčinky, práskací granule, blikavky, fontány, pozemní víry, ruční prskavky, prskavky, žertovné zápalky, party petardy, hadi, práskací provázky, stolní bomby, bouchací kuličky).| ks| A/1| B/1
3604 90 00| Divadelní pyrotechnika a ostatní pyrotechnické výrobky3).| ks| A/1| B/1
A/1
Certifikát vydaný podle zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o zacházení s některými pyrotechnickými výrobky, ve znění pozdějších předpisů, nebo certifikát vydaný podle zákona č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých zákonů (zákon o pyrotechnice), nebo certifikát vydaný oznámeným subjektem v jiném členském státě Evropské unie podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2007/23/ES ze dne 23. května 2007 o uvádění pyrotechnických výrobků na trh a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/29/EU ze dne 12. června 2013 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání pyrotechnických výrobků na trh.
B/1
Smlouva na dovoz výrobku, nebo jiný obdobný dokument, například potvrzená objednávka, faktura, proformafaktura.
Příloha č. 2
k nařízení vlády č. 178/2011 Sb.
Údaje týkající se obchodů zrealizovaných na základě povolení k dovozu pyrotechnických výrobků
a)
číslo povolení,
b)
kalendářní rok a pololetí, za které je informace podávána,
c)
pořadové číslo odpovídající popisu zboží v povolení, pokud jej povolení obsahuje,
d)
specifikace stanoveného výrobkustanoveného výrobku,
e)
využité množství a měrná jednotka,
f)
využitá hodnota v Kč,
g)
kurzový rozdíl, pokud ve sledovaném období bylo povolení využíváno a hodnota se liší v důsledku změny kurzu jiné měny než v době vydání povolení,
h)
případné poznámky k realizovanému dovozu pyrotechniky a
i)
datum zpracování informace.
Příloha č. 3
k nařízení vlády č. 178/2011 Sb.
Údaje požadované k žádosti o vydání mezinárodního dovozního certifikátu
a)
obchodní firma nebo název a sídlo nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a sídlo vývozce,
b)
obchodní firma nebo název a sídlo nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a sídlo konečného uživatele,
c)
pořadové číslo odpovídající popisu zboží v povolení k vývozu, pokud jej povolení k vývozu obsahuje,
d)
evidenční číslo vydaného povolení, pokud má být mezinárodní dovozní certifikát vystaven k již vydanému povolení,
e)
číslo jednací žádosti o vydání povolení, pokud má být mezinárodní dovozní certifikát vystaven k probíhajícímu správnímu řízení o žádosti o vydání povolení,
f)
číslo objednávky týkající se zamýšleného dovozu,
g)
účel dovozu uvedený též v anglickém jazyce, pokud má být tato informace součástí mezinárodního dovozního certifikátu,
h)
specifikace výrobku uvedená též v anglickém jazyce, pokud má být tato informace součástí mezinárodního dovozního certifikátu, jeho množství a měrná jednotka,
i)
číslo, položka nebo podpoložka kombinované nomenklatury společného celního sazebníku,
j)
celková cena v Kč a zahraniční měně, pokud má být tato informace součástí mezinárodního dovozního certifikátu,
k)
prohlášení žadatele, že se zavazuje zboží uvedené v žádosti o vystavení mezinárodního dovozního certifikátu dovézt do České republiky s tím, že nebude měnit jeho směrování, lodění anebo je reexportovat na jiné místo určení bez předchozího oprávnění zodpovědného českého orgánu, případně i příslušného orgánu zahraničního smluvního státu, je-li to tímto orgánem vyžadováno,
l)
závazek žadatele okamžitě oznámit jakoukoliv změnu údajů nebo úmysl je změnit, a pokud bude vyžadován certifikát o ověření dodávky, závazek získat tento certifikát a zabezpečit jeho vystavení v souladu s takovým požadavkem a
m)
případné další prohlášení žadatele, je-li vyžadováno zahraničním smluvním státem, pro jehož účely má být mezinárodní dovozní certifikát vystaven.
1)
Zákon č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých zákonů (zákon o pyrotechnice).
2)
§ 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 206/2015 Sb.
3)
§ 4 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 206/2015 Sb. |
Nález Ústavního soudu č. 177/2011 Sb. | Nález Ústavního soudu č. 177/2011 Sb.
Nález Ústavního soudu ze dne 31. května 2011 sp. zn. Pl. ÚS 46/10 ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 29. 6. 2011, částka 63/2011
* Odůvodnění
* I. - Vymezení věci a rekapitulace návrhu
* II. - Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníka řízení
* III. - Upuštění od ústního jednání
* IV. - Podmínky aktivní legitimace navrhovatele
* V. - Petit návrhu a dikce napadeného právního předpisu
* VI. - Ústavní konformita kompetence a legislativního procesu
* VII. - Obsahový soulad napadeného zákonného ustanovení s ústavním pořádkem
177
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 46/10 dne 31. května 2011 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu Nejvyššího správního soudu na zrušení ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů,
takto:
Ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodnění
I.
Vymezení věci a rekapitulace návrhu
Ústavnímu souduÚstavnímu soudu byl dne 8. listopadu 2010 doručen návrh Nejvyššího správního soudu (dále též jen „navrhovatel“) na zrušení ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
Navrhovatel tak učinil dle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „zákon o Ústavním soudu“), a to poté, co v souvislosti se svojí rozhodovací činností v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky a § 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále též jen „s. ř. s.“) dospěl k závěru, že ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, jehož má být při řešení věci sp. zn. 4 Ads 6/2010 použito, je v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
V uvedené věci sp. zn. 4 Ads 6/2010 je Nejvyšším správním soudem rozhodováno o kasační stížnostikasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2009 č. j. 12 Cad 5/2009-13 o odmítnutí žaloby proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Praha-západ ze dne 19. února 2009 č. j. 42010/220-9015-26.1.2009-1437/9/OM/3 o nevyhovění žádosti o prominutí penále uloženého dle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
Navrhovatel úvodem poukazuje na základní argument odmítacího usnesení Městského soudu v Praze, jímž byl poukaz na ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, vylučující soudní přezkum ve věcech prominutí penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení. V dalším rekapituluje pro posouzení věci relevantní ustanovení podústavního práva, a to § 104ch zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyhlášku č. 161/1998 Sb., o promíjení penále správami sociálního zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 329/2007 Sb., § 70 písm. f) s. ř. s. a § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatel upozorňuje na vývoj judikatury Ústavního souduÚstavního soudu, kdy v judikatuře přijaté před účinností soudního řádu správního [usnesení sp. zn. I. ÚS 282/2000 ze dne 27. 9. 2000 (U 35/19 SbNU 311)] zaujal Ústavní soudÚstavní soud zdrženlivé stanovisko k soudnímu přezkumu správního uvážení ve věcech prominutí penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení. Z pohledu ústavněprávního pak argumentuje aktuální judikaturou Ústavního souduÚstavního soudu [nález sp. zn. III. ÚS 2556/07 ze dne 22. 7. 2009 (N 164/54 SbNU 93), usnesení sp. zn. III. ÚS 103/06 ze dne 23. 1. 2007 (ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního souduÚstavního soudu nepublikováno; dostupné na http://nalus.usoud.cz), usnesení sp. zn. IV. ÚS 2323/07 ze dne 13. 11. 2007 (U 11/47 SbNU 1047), usnesení sp. zn. IV. ÚS 1136/08 ze dne 17. 4. 2009 a usnesení sp. zn. I. ÚS 398/09 ze dne 17. 6. 2009 (ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního souduÚstavního soudu nepublikována; obě dostupná na http://nalus.usoud.cz)], v níž opakovaně vyjádřil nutnost soudního přezkumu rozhodnutí o prominutí daně podle § 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „daňový řád“). Nejvyšší správní soud má přitom za to, že postup správního orgánu při promíjení penále podle zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 161/1998 Sb., o promíjení penále správami sociálního zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 329/2007 Sb., se neliší od postupu správního orgánu při promíjení příslušenství daně z důvodu odstranění tvrdosti. V obou případech totiž představuje povinnost zaplatit příslušenství daně, resp. penále zásah do majetkové sféry účastníka, tedy do jeho vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny, a současně i zásah do práva na pokojné užívání majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, přičemž prominutí penále, obdobně jako prominutí příslušenství daně, znamená odvrácení tohoto zásahu. Vyhovění žádosti o prominutí daně (jejího příslušenství), jakož i penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení, spočívá dle navrhovatele na správním uvážení správního orgánu, pročež v obou případech je předmětem řízení posouzení jiných skutečností (tvrdosti zákona), než které vedly k vyměření příslušenství daně, resp. pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
Ze všech takto vyložených důvodů navrhuje Nejvyšší správní soud ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, pro rozpor s čl. 36 odst. 2 Listiny zrušit.
II.
Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníka řízení
Podle § 42 odst. 4 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaslal Ústavní soudÚstavní soud předmětný návrh Poslanecké sněmovně. Ve svém vyjádření, doručeném Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 22. prosince 2010, předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Miroslava Němcová uvádí, že ustanovení § 104e bylo do zákona č. 582/1991 Sb. začleněno zákonem č. 590/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a některé další zákony, přičemž současné znění předmětného ustanovení bylo vloženo do zákona č. 582/1991 Sb. zákonem č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního. Zákon č. 151/2002 Sb. byl Poslanecké sněmovně předložen vládou dne 1. října 2001 jako sněmovní tisk č. 1081. V důvodové zprávě vláda vyslovila přesvědčení, že navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. K napadenému ustanovení vláda v důvodové zprávě sdělila, že prominutí penále je opatřením, které může podle ustanovení § 104ch zákona č. 582/1991 Sb. učinit Ministerstvo práce a sociálních věci z důvodu odstranění tvrdosti zákona, a z téhož důvodu může penále prominout též Česká správa sociálního zabezpečení nebo okresní správa sociálního zabezpečení v rozsahu a za podmínek stanovených vyhláškou č. 161/1998 Sb., vydanou na základě zmocnění obsaženého v uvedeném zákonném ustanovení. Vyloučení soudního přezkumu zákonnosti tohoto rozhodnutí o prominutí penále vláda navrhla proto, že se jedná o řízení, které má svou věcnou podstatou mimořádný charakter, neboť jeho obsahem je realizace zmocnění správního orgánu překročit rámec obecně stanovené hmotněprávní úpravy a svým rozhodnutím zbavit někoho nutnosti plnění jemu zákonem daných povinností. Ke koncepci vyloučení soudního přezkumu vedla vládu právě mimořádnost tohoto typu řízení.
Předsedkyně Poslanecké sněmovny uvádí dále, že prvé čtení sněmovního tisku 1081 proběhlo 25. října 2001, ústavně právní výbor pak tisk projednal na své 97. schůzi dne 18. ledna 2002, přičemž doporučil Poslanecké sněmovně, aby návrh zákona přijala ve znění jeho komplexního pozměňovacího návrhu, jenž převzal dikci ustanovení § 104e ve znění předloženém vládou. Ve druhém čtení, které proběhlo ve dnech 30. ledna a 8. února 2002, nebyl k předmětnému ustanovení vznesen žádný pozměňovací návrh. Poslanecká sněmovna návrh zákona přijala ve třetím čtení dne 15. února 2002 poměrem 149 hlasů pro ze 159 přítomných poslanců. Vyjádření obsahuje i informaci o dalším průběhu legislativního procesu, dle níž Senát návrh zákona schválil dne 21. března 2002, prezident jej podepsal 26. března 2002 a premiér dne 2. dubna 2002; ve Sbírce zákonů byl zákon zveřejněn dne 17. dubna 2002 pod číslem 151/2002 Sb.
Závěrem se ve vyjádření konstatuje, že zákon č. 151/2002 Sb. byl přijat po řádně provedeném zákonodárném procesu, podepsán příslušnými ústavními činiteli a vyhlášen ve Sbírce zákonů, jakož i vyjadřuje stanovisko, že zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou České republiky a právním řádem, přičemž je na Ústavním souduÚstavním soudu, aby v souladu s podaným návrhem Nejvyššího správního soudu posoudil ústavnost ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a vydal příslušné rozhodnutí.
Podle § 42 odst. 4 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zaslal Ústavní soud předmětný návrh i Senátu Parlamentu České republiky. Úvodem svého vyjádření, doručeného Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 15. prosince 2010, jeho předseda Milan Štěch rekapituluje legislativní vývoj úpravy ustanovení § 104e zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Uvádí, že předmětné ustanovení bylo vtěleno do zákona č. 582/1991 Sb. při jeho první novelizaci provedené zákonem č. 590/1992 Sb., tedy ještě v době před ustavením Senátu. Uvedeným zákonem byla do části šesté, upravující řízení, vložena nová hlava čtvrtá (§ 104a až 104h) týkající se řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. V ustanovení § 104e bylo stanoveno, že proti rozhodnutí ve věcech pojistného, které bylo vydáno v odvolacím řízení, lze podat opravný prostředek k soudu (s odkazem na § 244 a násl. občanského soudního řádu, jež zakotvovaly výluku, dle níž soudy nepřezkoumávaly rozhodnutí o žádostech na plnění, na něž není nárok, nebo o žádostech o odstranění tvrdosti zákona). V dalším období - již po ustavení Senátu - bylo ustanovení § 104e předmětného zákona změněno v souvislosti s přijetím zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v němž bylo reagováno na to, že Ústavní soudÚstavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 16/99 ze dne 27. 6. 2001 (N 96/22 SbNU 329; 276/2001 Sb.) zrušil část pátou občanského soudního řádu. V soudním řádu správním bylo nově upraveno též soudní přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů, včetně úpravy, podle níž ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jejichž přezkoumání vylučuje zvláštní zákon. Úprava obsažená v soudním řádu správním byla souběžně promítnuta do věcně souvisejících zákonných úprav, a to v rámci zákona č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního. Byla v něm obsažena i novelizace zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (část patnáctá), jež zakotvila i situace, kdy určitá rozhodnutí jsou ze soudního přezkumu vyloučena, přičemž jedním z těchto případů (čl. XV bod 8) bylo zakotvení nového znění ustanovení § 104e písm. b), podle kterého ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí o prominutí penále (§ 104ch). Vláda uvedenou koncepci vyloučení soudního přezkumu odůvodnila „mimořádností tohoto typu řízení“.
Předseda Senátu ve svém vyjádření dále uvádí, že předmětný návrh zákona byl po schválení v Poslanecké sněmovně postoupen Senátu dne 25. února 2002. V Senátu byl pak jako senátní tisk č. 224 projednán ve výboru ústavně-právním a výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, přičemž oba doporučily Senátu návrh tohoto tzv. doprovodného zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Senát následně návrh zákona projednal na své 15. schůzi (3. funkční období) dne 21. března 2002. K návrhu zákona vystoupil zástupce předkladatele, jímž byl ministr spravedlnosti, a zpravodajka ústavně-právního výboru, která přednesla společnou zprávu obou již zmíněných výborů, přičemž ani v jednom z těchto vystoupení nebyla výslovně zmíněna problematika související s ustanovením § 104e písm. b) daného zákona. O návrhu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat (s odůvodněním, že po schválení návrhu zákona o soudním řádu správním je nezbytné schválit i návrh tzv. doprovodného zákona), Senát rozhodl bezprostředně hlasováním č. 95, v němž z přítomných 43 senátorek a senátorů při kvoru 22 se pro návrh vyslovilo 38, proti 1, čímž projednávání návrhu zákona v Senátu skončilo.
Ve vyjádření se konstatuje, že při projednávání návrhu předmětného zákona ani v Senátu ani v předchozí fázi legislativního procesu nezazněl názor, že by dikce jeho ustanovení § 104e mohla či měla být považována za rozpornou s ústavními principy, protože tím může dojít k zásahu do základních práv a svobod, proti němuž by neexistovala ochrana ze strany moci soudní. V této souvislosti se v něm odkazuje i na judikaturu Ústavního souduÚstavního soudu z roku 2000, dle níž je ústavně akceptovatelné vyloučení soudního přezkumu rozhodnutí správních orgánů o žádostech na plnění, na které není nárok, nebo o odstranění tvrdosti zákona.
Závěrem předseda Senátu konstatuje, že je na Ústavním souduÚstavním soudu, aby ústavnost návrhem napadeného ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, posoudil a aby ve věci rozhodl. Nadto se ve vyjádření poznamenává, že pokud by návrhu Nejvyššího správního soudu mělo být vyhověno, pak by bylo účelné zaujmout jednoznačný názor i k dalším případům, kdy jsou v příslušných zákonech určitá rozhodnutí správních orgánů vyloučena ze správního přezkumu (kupř. v úpravě obsažené v části patnácté, sedmnácté, osmnácté, devatenácté zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního), přičemž jde o případy rozhodnutí ve věcech týkajících se odstranění tvrdosti či plnění, na která není právní nárok.
III.
Upuštění od ústního jednání
Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že jak navrhovatel ve svém návrhu ze dne 4. listopadu 2010, tak i účastníci řízení v přípise předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, doručeném Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 20. května 2011, a předsedy Senátu Parlamentu České republiky, doručeném Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 18. května 2011, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soudÚstavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od něj v předmětné věci upuštěno.
IV.
Podmínky aktivní legitimace navrhovatele
Návrh na zrušení ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, byl podán Nejvyšším správním soudem dle ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Jak bylo již uvedeno v naraci, ve věci sp. zn. 4 Ads 6/2010 je Nejvyšším správním soudem rozhodováno o kasační stížnostikasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2009 č. j. 12 Cad 5/2009-13 o odmítnutí žaloby proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Praha-západ ze dne 19. února 2009 č. j. 42010/220-9015-26.1.2009-1437/9/OM/3 o nevyhovění žádosti o prominutí penále uloženého dle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
Nejvyšší správní soud poté, co v souvislosti se svojí rozhodovací činností v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky dospěl k závěru, že ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, jehož má být při řešení věci sp. zn. 4 Ads 6/2010 použito, je v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny, kmenové řízení dle § 48 odst. 1 písm. a) s. ř. s. usnesením ze dne 21. září 2010 č. j. 4 Ads 6/2010-36 přerušil a Ústavnímu souduÚstavnímu soudu předložil předmětný návrh na kontrolu norem.
Smyslem konkrétní kontroly norem dle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky je soudní kontrola ústavnosti zákona, resp. jeho jednotlivého ustanovení, jehož má být obecným soudem použito při projednání a rozhodnutí určité konkrétní věci. Tím je rovněž vymezen prostor obecného soudu pro postup dle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky, jenž je omezen toliko a výlučně na v dané věci relevantní hmotné a procesní právo. Procesní podmínkou aktivní legitimace obecného soudu dle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je tudíž taková pozice zákona, příp. jeho jednotlivého ustanovení, jehož zrušení je navrhováno, k předmětu kmenového řízení, jež zakládá pro posouzení věci ze strany obecného soudu rozhodovací důvody.
Jak vyplývá z popisu předmětného řízení u obecného soudu, lze na straně navrhovatele konstatovat naplnění podmínek jeho aktivní legitimace pro řízení o kontrole norem.
V.
Petit návrhu a dikce napadeného právního předpisu
Dle petitu návrhu se Nejvyšší správní soud domáhá, aby Ústavní soudÚstavní soud nálezem „ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů,“ zrušil.
Dle ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí o „prominutí penále (§ 104ch)“.
VI.
Ústavní konformita kompetence a legislativního procesu
Ústavní soudÚstavní soud v souladu s ustanovením § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je v řízení o kontrole norem povinen posoudit, zda napadený zákon, jeho jednotlivé ustanovení, příp. jiný právní předpis nebo jeho jednotlivé ustanovení byly přijaty a vydány v mezích Ústavou České republiky stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
Ze sněmovních tisků a těsnopiseckých zpráv, jakož i vyjádření předsedkyně Poslanecké sněmovny a předsedy Senátu Parlamentu České republiky bylo zjištěno, že Poslanecká sněmovna schválila návrh předmětného zákona, tj. zákona č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, ve 3. čtení na své 46. schůzi dne 15. února 2002 v hlasování č. 596 usnesením č. 2106, kdy z přítomných 159 poslankyň a poslanců se pro jeho přijetí vyslovilo 149 poslankyň a poslanců. Dne 21. března 2002 návrh zákona projednalo na své 15. schůzi třetího funkčního období plénum Senátu a usnesením č. 327 Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Předmětné usnesení bylo přijato v hlasování č. 95, v němž z přítomných 43 senátorek a senátorů při kvoru 22 se pro návrh vyslovilo 38, proti 1.
Předmětný zákon byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl pod č. 151/2002 Sb. řádně vyhlášen v částce 61 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 17. dubna 2002, a dle čl. XXVII nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.
Vycházeje z uvedených skutečností, Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že zákon č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, byl přijat v souladu s ústavními kautelami týkajícími se kompetence a legislativního procesu.
VII.
Obsahový soulad napadeného zákonného ustanovení s ústavním pořádkem
Právní institut prominutí penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení byl do zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, vtělen jeho novelou provedenou zákonem č. 241/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Důvodová zpráva vládního návrhu předmětné novely zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve prospěch zavedení právního institutu prominutí penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení argumentovala takto: „Zavádí se možnost z důvodu odstranění tvrdosti prominout penále jednotlivým plátcům pojistného na sociální zabezpečení. Vychází se přitom z obdobného institutu (prominutí příslušenství daně), který upravují předpisy o správě daní a poplatků. Zásady platné pro tento institut v oblasti daní se přebírají i do oblasti pojistného na sociální zabezpečení.“.
Ústavní soudÚstavní soud v usneseních sp. zn. IV. ÚS 226/09 ze dne 23. 10. 2009, IV. ÚS 2323/07 ze dne 13. 11. 2007 (U 11/47 SbNU 1047), III. ÚS 103/06 ze dne 23. 1. 2007, IV. ÚS 1136/08 ze dne 17. 4. 2009, I. ÚS 398/09 ze dne 17. 6. 2009, III. ÚS 963/09 ze dne 14. 7. 2009 (usnesení jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) dospěl k závěru, dle něhož, připustil-li Nejvyšší správní soud, jehož judikatura se rozhodujícím způsobem podílí na sjednocování rozhodovací praxe správního soudnictví, ve věcech založených na správním uvážení možnost soudního přezkumu, kterémužto závěru Ústavní soudÚstavní soud nemá z konstitucionalistických hledisek důvod oponovat, je třeba považovat za procesní prostředky k ochraně práv i ty, které zakotvuje soudní řád správní. Jinými slovy vyjádřeno, ve věcech založených na správním uvážení je třeba považovat za procesní prostředky k ochraně práv dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu i ty, které zakotvuje soudní řád správní.
Předmětná judikatura vyústila v nález sp. zn. III. ÚS 2556/07 (viz výše), v němž Ústavní soudÚstavní soud k ustanovení § 55a zákona č. 337/1992 Sb. (platného do 31. 12. 2010) konstatoval, že daňový řád upravuje možnost podat proti rozhodnutí správce daně řádné opravné prostředky (část čtvrtá, § 48 a násl.) a tzv. „mimořádné opravné prostředky“ (část pátá, § 54 a násl.), mezi něž zákon zařadil i prominutí daně podle § 55a tohoto zákona, přičemž není rozhodné, že prominutí daně není typickým mimořádným opravným prostředkem. V tomto řízení ministerstvo může daň zcela nebo částečně prominout z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů nebo u příslušenství z důvodů odstranění tvrdosti. Předmětem tohoto řízení je tedy posouzení skutečností jiných, než které vedly k vyměření daně, a nelze tak říci, že by v něm opakovaně byla posuzována správnost vyměření daně, a že by tak byla otevřena cesta k opakovanému soudnímu přezkumu stejných skutečností, jako byly či mohly být zkoumány k žalobě proti rozhodnutí o vyměření daně. Současně pak jsou stanoveny určité nové podmínky, za nichž lze žádosti vyhovět. Nejedná se tedy o dobrodiní rozhodujícího orgánu, které by spočívalo na jeho ničím nelimitované úvaze. Ustanovení § 55a tedy upravuje prominutí daně či jejího příslušenství, a to kombinací neurčitého právního pojmu a správního uvážení; neurčitý právní pojem, zde představovaný „důvody nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů“ a „důvodem odstranění tvrdosti“ přitom nelze obsahově dostatečně přesně vymezit a jeho aplikace závisí na posouzení v každém jednotlivém případě. Zákonodárce tím vytvořil prostor veřejné správě, aby zhodnotila, zda konkrétní situace je neurčitému právnímu pojmu podřaditelná či nikoli, přičemž s existencí určitého skutkového stavu není jednoznačně spojen jediný možný právní následek; je pak právě na uvážení správního orgánu - ve stanovených mezích - takový následek určit, jmenovitě zda žádosti daňového dlužníka vyhovět a daň či její příslušenství prominout. Právě dodržení těchto mezí - správního uvážení či jejich zneužití - však ve správním soudnictví přezkoumatelné dle právního názoru Ústavního souduÚstavního soudu je, jak ostatně plyne výslovně z ustanovení § 78 odst. 1 s. ř. s.; je zde totiž oprávnění účastníka řízení požadovat, aby rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno v řádném řízení vymezeném normami hmotného i procesního („daňového“) práva a s vyloučením případné svévole. Právo na řádný proces je proto tím veřejným subjektivním procesním právem, jež by mohlo být dotčeno, resp. porušeno, a jehož ochrany se lze u soudu dovolat, i když zde subjektivní právo na poskytnutí posuzované úlevy není.
Ústavní soudÚstavní soud přitom odkázal i na judikaturu Nejvyššího správního soudu, především pak na právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem v rozsudku č. j. 6 A 69/2000-55, dle něhož rozhodnutí závisející na diskreci správního orgánu (mj. i rozhodnutí o prominutí daně podle § 55a daňového řádu) je přezkoumatelné co do dodržení předepsaného procesního postupu a dodržení mezí správního uvážení.
Opačná interpretace daňového řádu a soudního řádu správního by pak dle Ústavního souduÚstavního soudu založila stav omezení (vyloučení) práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny.
Ústavní soudÚstavní soud přitom poznamenává, že právní závěry plynoucí z dané judikatury plně dopadají i na současnou právní úpravu, obsaženou v § 259 a 260 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.
Základní pro posouzení předmětné věci je otázka, zdali uvedený právní názor dopadá analogicky i na soudní přezkum rozhodnutí o prominutí penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení.
Jelikož ani daňový řád ani soudní řád správní neobsahovaly explicitní konkrétní úpravu vyloučení soudního přezkumu rozhodnutí správce daně o prominutí daně či jejího příslušenství dle § 55a daňového řádu, právní závěr Ústavního souduÚstavního soudu ve prospěch takového přezkumu v nastíněné judikatuře (zejména pak v nálezu sp. zn. III. ÚS 2556/07) vyústil v ústavně konformní interpretaci relevantních ustanovení daňového řádu a soudního řádu správního - tato judikatura nebyla z uvedeného důvodu přijata v řízení o kontrole norem, nýbrž v řízení o ústavních stížnostech.
Ve srovnání institutů rozhodnutí správce daně o prominutí daně či jejího příslušenství a rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení o prominutí penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení Ústavní soudÚstavní soud přisvědčuje stanovisku zákonodárce o jejich analogické povaze. Tato analogická povaha je dána dvěma znaky: Tím prvním je podobnost penále za nezaplacení daně a penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení - v obou případech je definiční znak obou institutů součástí obecnější kategorie (genus proximum) - oba tyto instituty představují právní následek nezaplacení úhrady veřejnoprávní povahy, úhrady, jež je stanovena zákonem a jejímž účelem (v rozdílné míře) je zajišťování veřejných dober (statků) veřejnou mocí. Analogickým znakem druhým je srovnatelný účel prominutí penále v obou případech, jímž je odstranění tvrdosti v jednotlivých případech a za konkrétních okolností, jež nejsou v úplnosti obecně předvídatelné zákonem a jejichž posouzení je předmětem správního uvážení.
Je-li u právního institutu prominutí penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení - na rozdíl od situace u právního institutu prominutí daně a jejího příslušenství - v případě ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, dána výslovná zákonná překážka soudního přezkumu, tak naznačená analogie - na rozdíl od postupu obsaženého v nálezu sp. zn. III. ÚS 2556/07 - nemůže vést pouze k ústavně konformní interpretaci relevantního jednoduchého práva, nýbrž nutně ústí v derogační závěr v důsledku rozporu ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s čl. 36 odst. 2 Listiny.
Ústavní soudÚstavní soud přitom v této souvislosti zdůrazňuje, že předmětem soudního přezkumu rozhodnutí o prominutí penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení není meritum věci; je jím toliko dodržení mezí správního uvážení, je jím ochrana řádného procesu a vyloučení svévole v rozhodování, čili garance práva na řádný proces, i když v těchto případech hmotné subjektivní právo na poskytnutí posuzované úlevy (prominutí penále) dáno není.
K požadavku účastníka řízení na vyslovení jednoznačného názoru i k dalším případům vyloučení rozhodnutí správních orgánů ve věcech týkajících se odstranění tvrdosti či plnění, na která není právní nárok, ze správního přezkumu Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že posouzení ústavní konformity každé takové zákonné úpravy nutně vyžaduje konkrétní přezkum naplnění podmínek analogického uplatnění právních závěrů plynoucích z relevantní judikatury Ústavního souduÚstavního soudu, zejména pak z nálezu sp. zn. III. ÚS 2556/07.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r. |
Vyhláška č. 176/2011 Sb. | Vyhláška č. 176/2011 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 165/2002 Sb., o separátním větrání při hornické činnosti v plynujících dolech, ve znění vyhlášky č. 56/2007 Sb., vyhláška č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 4/1994 Sb., kterou se stanoví požadavky na provedení a stavbu objektů a zařízení pro rozvod a izolaci větrů a uzavírání důlních děl, ve znění vyhlášky č. 90/2003 Sb., a vyhláška č. 52/1997 Sb., kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při likvidaci hlavních důlních děl, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 29. 6. 2011, datum účinnosti 1. 7. 2011, částka 63/2011
* ČÁST PRVNÍ - Změna vyhlášky o separátním větrání při hornické činnosti v plynujících dolech
* ČÁST DRUHÁ - Změna vyhlášky o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí
* ČÁST TŘETÍ - Změna vyhlášky, kterou se stanoví požadavky na provedení a stavbu objektů a zařízení pro rozvod a izolaci větrů a uzavírání důlních děl
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna vyhlášky, kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při likvidaci hlavních důlních děl
* ČÁST PÁTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 7. 2011
176
VYHLÁŠKA
ze dne 17. června 2011,
kterou se mění vyhláška č. 165/2002 Sb., o separátním větrání při hornické činnosti v plynujících dolech, ve znění vyhlášky č. 56/2007 Sb., vyhláška č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 4/1994 Sb., kterou se stanoví požadavky na provedení a stavbu objektů a zařízení pro rozvod a izolaci větrů a uzavírání důlních děl, ve znění vyhlášky č. 90/2003 Sb., a vyhláška č. 52/1997 Sb., kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při likvidaci hlavních důlních děl, ve znění pozdějších předpisů
Český báňský úřad stanoví podle § 6 odst. 6 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě:
ČÁST PRVNÍ
Změna vyhlášky o separátním větrání při hornické činnosti v plynujících dolech
Čl. I
Vyhláška č. 165/2002 Sb., o separátním větrání při hornické činnosti v plynujících dolech, ve znění vyhlášky č. 56/2007 Sb., se mění takto:
1.
V § 8 odst. 2 se za slova „v uspořádání podle obrázku D“ vkládají slova „nebo obrázku D2“.
2.
V § 8 odst. 3 písm. a) se slova „50 m chodby nebo 150 m prorážky“ nahrazují slovy „200 m“.
3.
V § 9 odst. 1 písm. d) se číslo „0,5 %“ nahrazuje číslem „1,0 %“.
4.
§ 11 se včetně nadpisu zrušuje.
5.
V příloze č. 2 se za bod 5 vkládá bod 5a s obrázkem D2, který zní:
„5.
a SEPARÁTNÍ VĚTRÁNÍ KOMBINOVANÉ FOUKACÍ
(S HLAVNÍM FOUKACÍM LUTNOVÝM TAHEM)
Obrázek D2
370kB
Poznámka: typ, počet a umístění ventilátorů v lutnovém tahu určí projekt separátního větrání.“.
6.
V příloze č. 2 bod 7 zní:
„7.
SEPARÁTNÍ VĚTRÁNÍ KOMBINOVANÉ FOUKACÍ PŘI ZMĚNĚ SMĚRU RAŽBY
Obrázek F
400kB
Poznámka: typ, počet a umístění ventilátorů v lutnovém tahu určí projekt separátního větrání.“.
ČÁST DRUHÁ
Změna vyhlášky o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí
Čl. II
Vyhláška č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí, ve znění vyhlášky č. 477/1991 Sb., vyhlášky č. 340/1992 Sb., vyhlášky č. 3/1994 Sb., vyhlášky č. 54/1996 Sb., vyhlášky č. 109/1998 Sb., vyhlášky č. 434/2000 Sb., vyhlášky č. 330/2002 Sb., vyhlášky č. 141/2004 Sb., vyhlášky č. 298/2005 Sb., vyhlášky č. 282/2007 Sb., vyhlášky č. 361/2009 Sb. a vyhlášky č. 35/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 157 odst. 1 se slova „schválené zkušebnou určenou Českým báňským úřadem“ zrušují.
2.
V § 163 odst. 5 a § 185 odst. 1 se slova „zkušebnou určenou Českým báňským úřadem“ zrušují.
ČÁST TŘETÍ
Změna vyhlášky, kterou se stanoví požadavky na provedení a stavbu objektů a zařízení pro rozvod a izolaci větrů a uzavírání důlních děl
Čl. III
Vyhláška č. 4/1994 Sb., kterou se stanoví požadavky na provedení a stavbu objektů a zařízení pro rozvod a izolaci větrů a uzavírání důlních děl, ve znění vyhlášky č. 90/2003 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.“.
2.
V § 4 odst. 1 písm. c) a § 5 odst. 1 písm. c) včetně poznámky pod čarou č. 2 se slova „schváleny zkušebnou určenou Českým báňským úřadem2)“ nahrazují slovy „určeny jako vhodné pro použití v podzemí2)“.
2)
§ 6 odst. 1 vyhlášky č. 22/1989 Sb.“.
3.
V § 5 odst. 1 písm. c) se slova „schváleny zkušebnou určenou Českým báňským úřadem2)“ nahrazují slovy „určeny jako vhodné pro použití v podzemí2)“.
4.
V § 6 odst. 1 písm. d) se slova „schváleny zkušebnou určenou Českým báňským úřadem2)“ nahrazují slovy „určeny jako vhodné pro použití v podzemí2)“.
5.
V § 9 odst. 2 písmena c) a d) znějí:
„c)
pro utěsnění latex, asfaltolatexová emulze, polyuretanová pěna, sádra, plastická pasta z jílu, bentonitu a podobně, cementová malta, větračské plátno a jiné materiály určené jako vhodné pro použití v podzemí2),
d)
jako vyplňovací materiál pro zdvojené peření dusaný jíl, sypaný a vodou prolévaný popílek, vápencový prášek nebo jiný zhutněný materiál určený jako vhodný pro použití v podzemí2),“.
6.
V § 16 odst. 1 písm. c), § 17 odst. 1 písm. c), § 22 odst. 1 písm. e), § 22 odst. 2 písm. c) se slova „schváleny zkušebnou určenou Českým báňským úřadem2)“ nahrazují slovy „odzkoušeny na odolnost hráze proti výbuchu2)“.
7.
V § 16 odst. 2 se věta šestá zrušuje.
8.
V § 18 odstavec 1 zní:
„(1)
Pro stavbu hráze z rychletuhnoucích a speciálních hmot smí být použito sádry nebo jiných materiálů, pokud byly odzkoušeny na odolnost hráze proti výbuchu2)“.
9.
V § 22 odst. 2 písm. c) se slova „schváleno zkušebnou určenou Českým báňským úřadem2)“ nahrazují slovy „odzkoušeno na odolnost proti výbuchu2)“.
10.
V § 23 odst. 3 se první věta nahrazuje větou „Zařízení a výrobky určené k zabudování nebo zavěšení do hrázového objektu, s výjimkou vybavení podle odstavce 1 písm. e), musí být odzkoušeno na odolnost proti výbuchu.“.
11.
V § 23 se odstavec 4 zrušuje.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 4.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna vyhlášky, kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při likvidaci hlavních důlních děl
Čl. IV
Vyhláška č. 52/1997 Sb., kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při likvidaci hlavních důlních děl, ve znění vyhlášky č. 32/2000 Sb. a vyhlášky č. 592/2004 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.“.
2.
V § 6 odst. 3 se slova „ve zkušebně určené Českým báňským úřadem“ zrušují.
3.
V § 6 odst. 4 se slova „, zkušebnou určenou podle odstavce 3“ zrušují.
ČÁST PÁTÁ
ÚČINNOST
Čl. V
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2011.
Předseda:
Ing. Pěgřímek v. r. |
Vyhláška č. 175/2011 Sb. | Vyhláška č. 175/2011 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 450/2005 Sb., o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků
Vyhlášeno 29. 6. 2011, datum účinnosti 15. 7. 2011, částka 63/2011
* Čl. I - Vyhláška č. 450/2005 Sb., o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků, se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 15. 7. 2011
175
VYHLÁŠKA
ze dne 20. června 2011,
kterou se mění vyhláška č. 450/2005 Sb., o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků
Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 39 odst. 8 a § 41 odst. 7 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 150/2010 Sb.:
Čl. I
Vyhláška č. 450/2005 Sb., o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků, se mění takto:
1.
V § 1 se na konci písmene c) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní:
„d)
požadavky na odborně způsobilou osobu a na záchytné vany.“.
2.
V § 2 písm. a) se za slova „skladování,“ vkládá slovo „skládkování“.
3.
V § 2 písmena b) a c) znějí:
„b)
zacházením se závadnými látkami ve větším rozsahu - zacházení se závadnými látkami v kapalném skupenství v zařízení s celkovým množstvím v něm obsažených závadných látek nad 1 000 l včetně nebo v přenosných, k tomu určených, obalech s celkovým množstvím v nich obsažených závadných látek nad 2 000 l včetně, a to v kterémkoliv okamžiku. O zacházení s pevnými závadnými látkami ve větším rozsahu se nejedná, je-li s nimi nakládáno v kterémkoliv okamžiku v celkovém množství závadných látek do 2 000 kg včetně. Dále se o zacházení se závadnými látkami ve větším rozsahu nejedná, je-li nakládáno
1.
s uhlovodíky ropného původu jako pohonnými hmotami při provozu jednotlivých dopravních prostředků silniční, drážní, vodní a letecké dopravy a mobilních mechanizačních prostředků včetně provozu vojenské techniky a materiálu, nebo
2.
s hnojivy a přípravky na ochranu rostlin při jejich přímé aplikaci,
c)
zacházením se závadnými látkami, které je spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody - zacházení s nebezpečnou závadnou látkou nebo zvlášť nebezpečnou závadnou látkou, a to v ochranných pásmech vodních zdrojů I. a II. stupně, v ochranných pásmech přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod, v záplavových územích, na vodních tocích či vodních nádržích nebo v jejich blízkosti nebo v bezprostřední blízkosti kanalizačních vpustí a šachet1) svedených do kanalizace pro veřejnou potřebu nebo do povrchových vod. O zacházení se závadnými látkami, které je spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody, se nejedná, je-li v uvedených oblastech nakládáno
1.
se zvlášť nebezpečnými závadnými látkami v kapalném skupenství v zařízení s celkovým nejvyšším množstvím v kterémkoliv okamžiku v něm obsažených zvlášť nebezpečných závadných látek v kapalném skupenství do 10 l včetně nebo v pevném skupenství do 15 kg včetně nebo v přenosných, k tomu určených, obalech s celkovým nejvyšším množstvím v nich obsažených zvlášť nebezpečných závadných látek do 15 l včetně,
2.
s nebezpečnými závadnými látkami v kapalném skupenství v zařízení s celkovým nejvyšším množstvím v kterémkoliv okamžiku v něm obsažených závadných látek v kapalném skupenství do 250 l včetně nebo v pevném skupenství do 300 kg včetně nebo v přenosných, k tomu určených, obalech s celkovým nejvyšším množstvím v nich obsažených nebezpečných závadných látek do 300 l včetně,
3.
s uhlovodíky ropného původu jako pohonnými hmotami při provozu jednotlivých dopravních prostředků silniční, drážní, vodní a letecké dopravy a mobilních mechanizačních prostředků včetně provozu vojenské techniky a materiálu, nebo
4.
s hnojivy a přípravky na ochranu rostlin při jejich přímé aplikaci,“.
4.
V § 2 písm. f) se slova „; uceleným provozním územím je i“ nahrazují slovem „a“ a na konci textu písmene f) se doplňují slova, která včetně poznámky pod čarou č. 16 znějí „, uceleným provozním územím jsou i zemědělské pozemky s místy určenými k uložení tuhých statkových nebo organických hnojiv16) na zemědělské půdě před jejich použitím
16)
§ 3a odst. 5 vyhlášky č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv, ve znění vyhlášky č. 353/2009 Sb.“.
5.
V § 2 se na konci písmene i) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena j) až m), která znějí:
„j)
odborně způsobilou osobou - fyzická osoba, která je způsobilá podle § 6a provádět zkoušky těsnosti potrubí nebo nádrží určených pro skladování a dopravu nebezpečných a zvlášť nebezpečných závadných látek,
k)
kontrolním systémem - systém umožňující stálé sledování případného úniku závadných látek,
l)
havarijní jímkou - jímka, záchytná vana nebo nádrž určená k zadržení závadných látek uniklých nebo vypuštěných při havarijních stavech z nádrží, kontejnerů, obalů, případně technologického zařízení s objemem minimálně odpovídajícím kapacitě největší nádrže v ní umístěné nebo do ní svedené,
m)
nadzemní nádrží - nádrž, u níž je umožněna kontrola všech vnějších stěn a dna, a nádrž s povrchem zakrytým snímatelnou tepelnou izolací.“.
6.
V § 3 odstavce 2 až 4 včetně poznámek pod čarou č. 17 a 18 znějí:
„(2)
Kontrolní systém pro zjišťování úniku závadných látek plní alespoň jednu z těchto funkcí:
a)
kontinuální technické zjišťování těsnosti zařízení, v němž je obsažena závadná látka,
b)
zjišťování přítomnosti závadné látky v okolí zařízení, včetně horninového prostředí povrchových a podzemních vod,
c)
trvalé měření hladiny závadné látky s indikací proti přeplnění a úniku,
d)
senzorickou kontrolu těsnosti zařízení, nebo
e)
senzorickou kontrolu stavu a vlivu závadných látek uložených mimo zařízení podle zvláštního právního předpisu17) na okolní prostředí.
(3)
Kontrolní systém u nadzemních zařízení, u kterých je možné provést senzoricky kontrolu celého jejich vnějšího pláště, může být založen na senzorickém pozorování uživatelem nebo jím vyškolenou a pověřenou osobou.
(4)
Uživatelé závadných látek provádějí kontroly způsobem podle odstavců 2 a 3 a o jejich výsledcích vedou evidenci. Základem kontroly je vizuální prohlídka skladů a skládek, posouzení jejich technického stavu, kontrola výstupů z technických kontrolních systémů a kontrola funkčnosti systémů pro průběžné měření výšky hladiny a pro ochranu proti přeplnění. Evidence kontrol je na vyžádání předkládána příslušnému vodoprávnímu úřadu a České inspekci životního prostředí, případně kontrolním orgánům podle zvláštního právního předpisu18), včetně technické výkresové dokumentace kontrolovaných zařízení.
17)
Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, ve znění pozdějších předpisů.
18)
Například zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském), ve znění pozdějších předpisů.“.
7.
Za § 3 se vkládá nový § 3a, který včetně poznámek pod čarou č. 19 a 20 zní:
㤠3a
(1)
Odborně způsobilá osoba v rámci provádění zkoušek těsnosti podle § 39 odst. 4 písm. d) vodního zákona:
a)
se prokazatelným způsobem seznámí se zkoušeným potrubím, nádrží pro skladování nebo prostředkem pro dopravu závadných látek,
b)
není-li zkouška těsnosti prováděna podle ČSN EN 473, vypracuje předpis pro provedení zkoušky těsnosti, který obsahuje náležitosti uvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce; tento předpis bude uživatelem evidován a na vyžádání předložen příslušnému vodoprávnímu úřadu nebo České inspekci životního prostředí,
c)
posoudí aktuální technický stav potrubí, nádrže pro skladování nebo prostředku pro dopravu závadných látek,
d)
posoudí výstupy kontrolního systému podle § 3 odst. 2.
(2)
Odborně způsobilá osoba v rámci provádění zkoušek těsnosti podle § 39 odst. 4 písm. d) vodního zákona provede zkoušku těsnosti dotčené nádrže, potrubí nebo prostředku pro dopravu:
a)
způsobem v souladu s odpovídající technickou normou19) nebo zvláštním právním předpisem20), nebo
b)
náhradním způsobem, v případě, že zkoušku není možné provést způsobem podle bodu 1, a to:
1.
kontrolou výstupů z kontrolního systému zřízeného pro zjišťování úniku závadných látek ze zkoušené nádrže nebo potrubí z důvodů jeho netěsnosti,
2.
zjištěním a vyhodnocením aktuálního stavu podzemní vody, zeminy nebo půdy v okolí nádrže nebo potrubí,
3.
kontrolou měřením poklesu hladiny skladované látky v nádrži, nebo
4.
senzorickou kontrolou stavu zkoušené nádrže nebo potrubí.
19)
Například ČSN 75 3415 - Objekty pro skladování a manipulaci s ropnými látkami, ČSN 75 0905 - Zkoušky vodotěsnosti vodárenských a kanalizačních nádrží.
20)
Například vyhláška č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), ve znění sdělení MZV č. 159/1997 Sb., sdělení MZV č. 186/1998 Sb., sdělení MZV č. 54/1999 Sb., sdělení MZV č. 93/2000 Sb. m. s., sdělení MZV č. 6/2002 Sb. m. s., sdělení MZV č. 65/2003 Sb. m. s., sdělení MZV č. 77/2004 Sb. m. s. a sdělení MZV č. 33/2005 Sb. m. s., a vyhláška č. 8/1985 Sb., o Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), ve znění sdělení MZV č. 61/1991 Sb., sdělení MZV č. 251/1991 Sb., sdělení MZV č. 274/1996 Sb., sdělení MZV č. 29/1998 Sb., sdělení MZV č. 60/1999 Sb., sdělení MZV č. 9/2002 Sb. m. s., sdělení MZV č. 46/2003 Sb. m. s., sdělení MZV č. 8/2004 Sb. m. s. a sdělení MZV č. 34/2005 Sb. m. s.“.
8.
V § 5 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 21 zní:
„(2)
Ustanovení týkající se uvádění údajů o vlastníkovi či vlastnících provozního území neplatí pro havarijní plán určený pro ucelené provozní území obsahující místa určená k uložení tuhých statkových nebo organických hnojiv na zemědělské půdě před jejich použitím. Místa určená k uložení hnojiv se schematicky zakreslují do mapových podkladů evidence využití půdy vedené podle zvláštního právního předpisu21), pokud je uživatel závadných látek do této evidence zařazen.
21)
§ 3a zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 291/2009 Sb.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
9.
V § 5 odst. 3 písmena b) a c) znějí:
„b)
seznam závadných látek, se kterými uživatel zachází, identifikační údaje a bezpečnostní list nebo identifikační list nebezpečného odpadu; v případě, že není bezpečnostní list ani identifikační list nebezpečného odpadu k dispozici, uvedou se vlastnosti těchto látek podle přílohy č. 2 a průměrné a nejvyšší množství závadných látek, se kterými se nakládá,
c)
seznam zařízení, ve kterých se zachází se závadnými látkami, včetně přehledného schematického zakreslení jednotlivých zařízení, jejich technických parametrů a popisu kanalizace; dokumentace zahrnuje popis cesty odtoku odpadní vody od jejího vzniku v zařízení až po výpust odpadní vody do povrchových vod, popřípadě do kanalizace pro veřejnou potřebu, a dále popis cesty odtoku srážkových vod oddílnou dešťovou kanalizací až po její výpust,“.
10.
V § 5 odst. 3 se na konci textu písmene d) vypouští čárka a doplňují se slova „; v případě uložení tuhých statkových nebo organických hnojiv na zemědělské půdě nebo nouzové aplikaci statkových nebo organických hnojiv v případě havarijní situace v ustájovacích nebo skladovacích objektech se využijí informace o místech určených k uložení nebo k použití výše uvedených hnojiv, získané z evidence využití půdy vedené podle zvláštního právního předpisu21), pokud je uživatel závadných látek do této evidence zařazen,“.
11.
V § 5 odst. 4 se slova „a evidence výsledků kontrol“ zrušují.
12.
V § 6 odst. 6 se věta druhá nahrazuje větou „Aktualizovaný havarijní plán nebo jeho upravené části či nové doplňky se zašlou vodoprávnímu úřadu nebo správnímu úřadu příslušnému k vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci.“.
13.
V § 6 odst. 8 písm. g) se slova „protihavarijními prostředky“ nahrazují slovy „prostředky pro zneškodňování havárie“.
14.
Za § 6 se vkládá nový § 6a, který včetně nadpisu zní:
㤠6a
Odborně způsobilá osoba
(1)
Pro provádění, organizování, řízení a vyhodnocování zkoušek těsnosti musí mít odborně způsobilá osoba vzdělání z oboru odpovídajícího prováděné zkoušce. Pro provádění zkoušek těsnosti podle § 3a odst. 2 písm. a) a b) je nezbytné technické vzdělání a odborně způsobilá osoba musí být držitelem platného certifikátu příslušného stupně nebo jiného osvědčení podle odpovídající technické normy, je-li tato norma vydána.
(2)
V případě, že pro provedení dané zkoušky těsnosti neexistuje odpovídající systém certifikace, odborně způsobilá osoba musí splnit následující předpoklady:
a)
zdravotní způsobilost doložitelnou pravidelnými lékařskými preventivními prohlídkami včetně oční prohlídky podle vykonávané práce a charakteru pracovního prostředí s četností minimálně jedenkrát za tři roky,
b)
vzdělání a praxi v rozsahu:
1.
vysokoškolského vzdělání v oblasti technických věd a technologií se zaměřením na vodní stavby, hydrogeologie nebo hydrochemie a minimálně jeden rok praxe v oboru,
2.
středního vzdělání s maturitní zkouškou v oblasti stavebnictví a minimálně tři roky praxe v oboru, nebo
3.
středního vzdělání s výučním listem a minimálně šest let praxe v oboru strojírenství a strojírenská výroba nebo stavebnictví,
c)
znalosti právních předpisů a technických norem upravujících provoz, údržbu a zkoušení příslušného zařízení dle druhu jejich konstrukce a skladované závadné látky.
(3)
Pro provádění zkoušek těsnosti náhradním způsobem podle § 3a odst. 2 písm. b) bodů 1 a 2 musí mít odborně způsobilá osoba příslušné vzdělání z oboru hydrogeologie nebo hydrochemie a být držitelem osvědčení k vyhodnocování výsledků geologických prací v oboru sanační hydrogeologie; pro zkoušky těsnosti náhradním způsobem podle § 3a odst. 2 písm. b) bodů 3 a 4 musí mít odborně způsobilá osoba vzdělání v oblasti technických věd a technologií se zaměřením na hydrogeologii či hydrochemii.
(4)
Odborně způsobilá osoba doloží způsobilost k provádění zkoušek těsnosti ověřenými fotokopiemi všech oprávnění a certifikátů a dokladem o zdravotní způsobilosti podle odstavce 2 písm. a) zaslaným spolu s čestným prohlášením podle přílohy č. 3 Ministerstvu životního prostředí, a to nejpozději dva měsíce před provedením první zkoušky těsnosti. Doklad o zdravotní způsobilosti dále odborně způsobilá osoba zasílá Ministerstvu životního prostředí vždy do jednoho měsíce po pravidelné lékařské prohlídce provedené podle odstavce 2 písm. a).
(5)
Odborně způsobilá osoba, která ze zdravotních nebo jiných důvodů ztratí oprávnění, certifikaci nebo přestane tuto činnost vykonávat, oznámí tuto skutečnost nejpozději do jednoho měsíce Ministerstvu životního prostředí.“.
15.
V § 10 odst. 3 písm. b) se za slova „na ekotoxicitě“ vkládají slova „a biologické rozložitelnosti“.
16.
V § 10 odst. 4 se slova „Tyto a obdobné postupy“ nahrazují slovy „Postupy podle odstavce 3“.
17.
Dosavadní příloha se nahrazuje přílohami č. 1 až 3, které včetně poznámek pod čarou č. 15 a 22 znějí:
„Příloha č. 1 k vyhlášce č. 450/2005 Sb.
Obsah písemného předpisu pro provádění zkoušky těsnosti
Obsah písemného předpisu zkoušky podle § 3a odst. 2 písm. a):
1.
Použitá zkušební metoda
2.
Rozsah platnosti
3.
Použité normy a předpisy
4.
Kritéria přípustnosti
5.
Požadavky na kvalifikaci personálu
6.
Zajištění BOZP
7.
Rozsah zkoušky
8.
Parametry zkoušky
9.
Požadavky na materiál
10.
Požadavky na prostředí
11.
Zkušební zařízení
12.
Schéma zapojení
13.
Postup zkoušky
14.
Vyhodnocení zkoušky
15.
Zpracování výstupu zkoušení
16.
Předání protokolu
17.
Způsob archivace
Obsah písemného předpisu zkoušky podle § 3a odst. 2 písm. b)
1.
Zdůvodnění, proč byla použita náhradní zkouška náhradní zkouška těsnosti
2.
Rozsah platnosti
3.
Použité postupy, normy a předpisy
4.
Kritéria přípustnosti
5.
Požadavky na kvalifikaci personálu
6.
Zajištění BOZP
7.
Rozsah zkoušky
8.
Parametry zkoušky
9.
Postup zkoušky
10.
Vyhodnocení zkoušky
11.
Zpracování výstupu zkoušení
12.
Předání protokolu
13.
Způsob archivace
Příloha č. 2
k vyhlášce č. 450/2005 Sb.
Identifikační údaje a vlastnosti zvlášť nebezpečných závadných látek pro účely vedení záznamů podle § 39 odst. 6 vodního zákona a identifikační údaje a vlastnosti závadných látek uváděné v seznamu závadných látek v havarijním plánu[§ 5 odst. 2 písm. b)] v případě neexistence bezpečnostního listu nebo identifikačního listu nebezpečného odpadu
Identifikační údaje a vlastnosti, které jsou významné ve vztahu k ochraně povrchových a podzemních vod a k nakládání se závadnou látkou jako případným kontaminantem prostředí:
1.
obchodní název výrobku nebo obecné označení látky (pokud látka není výrobkem),
2.
chemické složení, popřípadě charakteristika látky z hlediska chemického složení,
3.
základní vlastnosti závadné látky:
3.1.
skupenství,
3.2.
měrná hmotnost
3.3.
bod tání
3.4.
rozpustnost nebo vyluhovatelnost ve vodě,
4.
základní vlastnosti a hodnoty závadné látky nebo vodného roztoku nebo výluhu:
4.1.
pH - kyselost, zásaditost,
4.2.
biochemická rozložitelnost BSK 5,
4.3.
jiné závažné reakce s vodou,
5.
toxikologické vlastnosti, pokud jsou známy,
5.1.
toxicita na teplokrevné živočichy,
5.2.
toxicita na ryby,
5.3.
ekotoxicita,
6.
standardní věty pro rizikovost a standardní věty pro bezpečné nakládání podle zvláštního právního předpisu15),22)
7.
doplňkové údaje,
8.
zdroj uvedených údajů.
V případě, že závadná látka vzniká zemědělskou činností, platí požadavky na znalost jejich vlastností přiměřeně.
15)
§ 20 odst. 5 písm. e) a f) a § 20 odst. 7 zákona č. 356/2003 Sb., § 6 a 7 vyhlášky č. 232/2004 Sb.
22)
Nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 1272/2008, ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006.
Příloha č. 3
k vyhlášce č. 450/2005 Sb.
Formulář čestného prohlášení pro provádění zkoušek těsnosti podle § 3a odst. 2 písm. a):
588kB
Formulář čestného prohlášení pro provádění zkoušek těsnosti podle § 3a odst. 2 písm. b):
365kB
“.
Čl. II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dne 15. července 2011.
Ministr:
Mgr. Chalupa v. r. |
Vyhláška č. 174/2011 Sb. | Vyhláška č. 174/2011 Sb.
Vyhláška o stanovení ochranných pásem přírodních léčivých zdrojů minerální vody v Louce u Mariánských Lázní, Mnichově u Mariánských Lázní a Pramenech a ochranných pásem zdrojů přírodních minerálních vod v Nové Vsi u Sokolova, Louce u Mariánských Lázní, Mnichově u Mariánských Lázní a Pramenech a o vymezení konkrétních ochranných opatření (vyhláška o ochranných pásmech zdrojů Nová Ves – Louka – Mnichov)
Vyhlášeno 29. 6. 2011, datum účinnosti 1. 9. 2011, částka 63/2011
* Stanovení ochranných pásem
* § 1
* § 2 - (1) Ochranná pásma I. stupně zdrojů uvedených v § 1 tvoří bezprostřední okolí výstupu zdroje. Jde o území vymezené čtverci o straně 10 m, v jejichž středech se nacházejí vrty uvedené v § 1.
* § 3 - (1) Ochranné pásmo II. stupně se stanoví k ochraně části infiltračního území zřídelní struktury zdrojů.
* § 4 - Vymezení ochranných pásem I. stupně v kopii katastrální mapy v měřítku 1 : 2 000 a ochranných pásem II. stupně v základních mapách České republiky v měřítku 1 : 10 000 a 1 : 50 000 je k nahlédnutí na Ministerstvu zdravotnictví, na Městském úřadě v Mariánsk
* Vymezení konkrétních ochranných opatření
* § 5 - (K § 24 lázeňského zákona)
* § 6
* § 7 - Přechodné ustanovení
* § 8 - Účinnost k vyhlášce č. 174/2011 Sb.
Aktuální znění od 1. 9. 2011
174
VYHLÁŠKA
ze dne 13. června 2011
o stanovení ochranných pásem přírodních léčivých zdrojů minerální vody v Louce u Mariánských Lázní, Mnichově u Mariánských Lázní a Pramenech a ochranných pásem zdrojů přírodních minerálních vod v Nové Vsi u Sokolova, Louce u Mariánských Lázní, Mnichově u Mariánských Lázní a Pramenech a o vymezení konkrétních ochranných opatření (vyhláška o ochranných pásmech zdrojů Nová Ves - Louka - Mnichov)
Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 46 odst. 3 písm. b) zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon):
Stanovení ochranných pásem
§ 1
(K § 21 odst. 1, § 22 a 23 lázeňského zákona)
(1)
Ochranná pásma I. a II. stupně se stanoví k ochraně přírodních léčivých zdrojů minerální vody, které jsou jímány v katastrálním územíkatastrálním území
a)
Louka u Mariánských Lázní, kraj Karlovarský,
1.
vrtem HV-3 nacházejícím se na pozemkové parcele č. 1554/3,
2.
vrty HV-5, HV-6 nacházejícími se na pozemkové parcele č. 694/1,
3.
vrtem HV-33 nacházejícím se na pozemkové parcele č. 735/1,
b)
Mnichov u Mariánských Lázní, kraj Karlovarský, vrtem HV-35 nacházejícím se na pozemkové parcele č. 1687/4,
c)
Prameny, kraj Karlovarský, vrtem HV-13 nacházejícím se na pozemkové parcele č. 533/1.
(2)
Ochranná pásma I. a II. stupně se stanoví k ochraně zdrojů přírodních minerálních vod, které jsou jímány v katastrálním územíkatastrálním území
a)
Nová Ves u Sokolova, kraj Karlovarský,
1.
vrty BJ-14, HV-22, HV-23 nacházejícími se na pozemkové parcele č. 1268/1,
2.
vrtem HV-24 nacházejícím se na pozemkové parcele č. 1269/1,
b)
Louka u Mariánských Lázní, kraj Karlovarský,
1.
vrtem HV-3 nacházejícím se na pozemkové parcele č. 1554/3,
2.
vrty HV-5, HV-6 nacházejícími se na pozemkové parcele č. 694/1,
3.
vrtem BJ-2 nacházejícím se na pozemkové parcele č. 694/2,
4.
vrty HV-31, HV-32, HV-33 nacházejícími se na pozemkové parcele č. 735/1,
c)
Mnichov u Mariánských Lázní, kraj Karlovarský,
1.
vrtem HV-34 nacházejícím se na pozemkové parcele č. 1687/5,
2.
vrtem HV-35 nacházejícím se na pozemkové parcele č. 1687/4,
d)
Prameny, kraj Karlovarský, vrty HV-13, HV-13 A, HV-14, HV-14 A nacházejícími se na pozemkové parcele č. 533/1.
§ 2
(1)
Ochranná pásma I. stupně zdrojů uvedených v § 1 tvoří bezprostřední okolí výstupu zdroje. Jde o území vymezené čtverci o straně 10 m, v jejichž středech se nacházejí vrty uvedené v § 1.
(2)
Ochranná pásma I. stupně jsou současně pásmy fyzické ochrany zdrojů.
(3)
Hranice ochranného pásma I. stupně je graficky vyznačena v základní mapě České republiky v měřítku 1 : 50 000, která je přílohou této vyhlášky.
§ 3
(1)
Ochranné pásmo II. stupně se stanoví k ochraně části infiltračního území zřídelní struktury zdrojů.
(2)
V rámci ochranného pásma II. stupně se podle stupně ochrany vymezuje
a)
dílčí pásmo stupně II A,
b)
dílčí pásmo stupně II B.
(3)
Hranice dílčího pásma stupně II A a dílčího pásma stupně II B jsou graficky vyznačeny v základní mapě České republiky v měřítku 1 : 50 000, která je přílohou této vyhlášky.
§ 4
Vymezení ochranných pásem I. stupně v kopii katastrální mapykatastrální mapy v měřítku 1 : 2 000 a ochranných pásem II. stupně v základních mapách České republiky v měřítku 1 : 10 000 a 1 : 50 000 je k nahlédnutí na Ministerstvu zdravotnictví, na Městském úřadě v Mariánských Lázních, na Městském úřadě v Sokolově, na Městském úřadě v Horním Slavkově a na Krajském úřadě Karlovarského kraje.
Vymezení konkrétních ochranných opatření
§ 5
(K § 24 lázeňského zákona)
(1)
Na území ochranného pásma I. stupně je nepovolaným vstup zakázán.
(2)
Ochranná pásma I. stupně zdrojů uvedených v § 1 odst. 1 a 2 se musí oplotit.
§ 6
(K § 23 lázeňského zákona)
(1)
V dílčím pásmu stupně II A je zakázáno:
a)
provádět hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem1) a zásahy trvale narušující skalní podklad; jde-li o práce a úpravy nutné v zájmu ochrany a využívání zdrojů, postupuje se podle § 37 lázeňského zákona,
b)
zřizovat vrty pro získání tepelné energie,
c)
provádět trhací práce1),
d)
aplikovat hnojiva s rychle uvolnitelným dusíkem2),
e)
zřizovat a provozovat skládky odpadů všeho druhu, zřizovat a provozovat zařízení k využívání odpadů, k úpravě odpadů a nebo ke sběru a výkupu odpadů3),
f)
vypouštět odpadní vody do vod podzemních4),
g)
provádět činnosti, které mají vliv na minimální hladiny podzemních vod5),
h)
zřizovat kafilerie, jatka, spalovny odpadů,
i)
budovat produktovody závadných látek4),
j)
převádět dobytek brodem,
k)
zacházet se zvlášť nebezpečnými látkami nebo nebezpečnými látkami nebo se závadnými látkami ve větším rozsahu nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody; jde-li o zacházení, které je nutné v zájmu ochrany a využívání zdrojů, postupuje se podle jiného právního předpisu4),
l)
provozovat intenzivní chov hospodářských zvířat a zvěře6),
m)
volně tábořit v přírodě.
(2)
V dílčím pásmu stupně II B je zakázáno provádět činnosti uvedené v odstavci 1 písm. c), g), h), i), k).
(3)
Bez vyjádření osoby s odbornou způsobilostí v oboru hydrogeologie7) nelze v dílčím pásmu stupně II B zřizovat vrty pro získání tepelné energie.
§ 7
Přechodné ustanovení
Činnosti uvedené v § 6 odst. 1 a 2, pokud jsou v dílčím pásmu stupně II A nebo dílčím pásmu stupně II B prováděny, budou ukončeny do 2 let od nabytí účinnosti této vyhlášky.
§ 8
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 2011.
Ministr:
doc. MUDr. Heger, CSc., v. r.
Příloha k vyhlášce č. 174/2011 Sb.
Ochranná pásma přírodních léčivéch zdrojů minerální vody a zdrojů přírodních minerálních vod Nová Ves - Louka - Mnichov
3.9MB
1)
Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.
2)
§ 5 odst. 2 nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech, ve znění nařízení vlády č. 108/2008 Sb.
3)
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
4)
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
5)
§ 37 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění zákona č. 150/2010 Sb.
6)
Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
7)
§ 3 odst. 3 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, ve znění pozdějších předpisů. |
Nařízení vlády č. 170/2011 Sb. | Nařízení vlády č. 170/2011 Sb.
Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení
Vyhlášeno 29. 6. 2011, datum účinnosti 15. 12. 2011, částka 62/2011, zrušeno 20. 1. 2027 (236/2024 Sb.)
* Čl. I - Nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení, se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 15. 12. 2011
170
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 2. června 2011,
kterým se mění nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení
Vláda nařizuje podle § 22 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“) k provedení § 7 odst. 8, § 11 odst. 2, § 11a odst. 2 písm. c), § 12 odst. 1 a 3 a § 13 zákona:
Čl. I
Nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení, se mění takto:
1.
V § 1 odst. 1 úvodní části ustanovení, § 1 odst. 4 písm. e) bodech 1 až 3 a v příloze č. 2 části 1 A bodě 4 a části 1 B bodě 4 se slova „Evropských společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“.
2.
Poznámka pod čarou č. 1 zní:
„1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES ze dne 17. května 2006 o strojních zařízeních a o změně směrnice 95/16/ES (přepracované znění).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/127/ES ze dne 21. října 2009, kterou se mění směrnice 2006/42/ES, pokud jde o strojní zařízení pro aplikaci pesticidů.“.
3.
V § 2 se na konci písmene g) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno h), které zní:
„h)
základními požadavky na ochranu zdraví a bezpečnosti takové požadavky pro navrhování a konstrukci výrobků, na které se vztahuje toto nařízení, jež směřují k zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví a bezpečnosti osob a případně domácích zvířat a majetku, jakož i životního prostředí.“.
4.
V § 3 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Základní požadavky na ochranu zdraví a bezpečnosti v souvislosti s ochranou životního prostředí se vztahují pouze na strojní zařízení uvedená v bodě 2.4. přílohy č. 1 k tomuto nařízení.“.
5.
V § 4 odst. 1 písmeno b) zní:
„b)
je provedeno tak, aby za předpokladu, že je řádně instalováno, udržováno a používáno pro účely, ke kterým je určeno, a za podmínek, které lze důvodně předvídat, neohrožovalo zdraví a bezpečnost osob a případně domácí zvířata a majetek, a pokud tak stanoví toto nařízení, ani životní prostředí.“.
6.
V § 8 odst. 1 se slova „§ 1 odst. 2“ nahrazují slovy „§ 1 odst. 1 písm. a) až f)“.
7.
V příloze č. 1 části Obecné zásady se na konci bodu 4 doplňuje věta „Základní požadavky na ochranu zdraví a bezpečnosti související s ochranou životního prostředí se vztahují pouze na strojní zařízení uvedená v bodě 2.4.“.
8.
V příloze č. 1 části 2 úvodní části ustanovení se za slovo „vlastnostmi“ vkládají slova „a strojní zařízení pro aplikaci pesticidů“.
9.
V příloze č. 1 části 2 se doplňuje bod 2.4., který včetně poznámky pod čarou č. 13 zní:
„2.4.
Strojní zařízení pro aplikaci pesticidů
2.4.1.
Definice
Strojním zařízením pro aplikaci pesticidů se rozumí strojní zařízení speciálně určené k aplikaci přípravků na ochranu rostlin ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh.
2.4.2.
Obecně
Výrobce strojních zařízení pro aplikaci pesticidů nebo jeho zplnomocněný zástupce je povinen zajistit provedení posouzení rizika neúmyslného vystavení životního prostředí pesticidům, v souladu s postupem posuzování a snižování rizika, jenž je uveden v obecné zásadě č. 1.
Strojní zařízení pro aplikaci pesticidů musí být navrženo a konstruováno při zohlednění výsledků posouzení rizika uvedeného v prvním odstavci tak, aby mohlo být provozováno, seřizováno a udržováno, aniž by došlo k neúmyslnému vystavení životního prostředí pesticidům.
Vždy musí být zabráněno úniku pesticidů.
2.4.3.
Ovládání a sledování
Musí být možné snadno a přesně ovládat, sledovat a okamžitě zastavit aplikaci pesticidů ze stanovišť obsluhy.
2.4.4.
Plnění a vyprazdňování
Strojní zařízení musí být navrženo a konstruováno tak, aby se usnadnilo přesné plnění nezbytným množstvím pesticidů a zajistilo snadné a úplné vyprázdnění a aby se předešlo úniku pesticidů a zabránilo znečištění vodního zdroje během těchto činností.
2.4.5.
Aplikace pesticidů
2.4.5.1.
Aplikační dávka
Strojní zařízení musí být vybaveno prostředky pro snadné, přesné a spolehlivé nastavení aplikační dávky.
2.4.5.2.
Distribuce, nános a úlet pesticidů
Strojní zařízení musí být navrženo a konstruováno tak, aby se zajistil nános pesticidů na cílové plochy a aby se co nejvíce snížily ztráty na jiné než cílové plochy a zabránilo se úletu pesticidů do životního prostředí. Případně se musí zajistit rovnoměrná distribuce a homogenní nános pesticidů.
2.4.5.3.
Testy
Za účelem ověření toho, zda příslušné části strojního zařízení splňují požadavky stanovené v bodech 2.4.5.1. a 2.4.5.2., musí výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce u každého typu příslušného strojního zařízení provést odpovídající testy nebo provedení těchto testů zadat.
2.4.5.4.
Ztráty při zastavení
Strojní zařízení musí být navrženo a konstruováno tak, aby se zabránilo ztrátám při zastavení funkce aplikace pesticidů.
2.4.6.
Údržba
2.4.6.1.
Čištění
Strojní zařízení musí být navrženo a konstruováno tak, aby je bylo možné snadno a důkladně čistit, aniž by bylo životní prostředí znečištěno.
2.4.6.2.
Servis
Strojní zařízení musí být navrženo a konstruováno tak, aby bylo možné snadno vyměňovat opotřebené části, aniž by bylo životní prostředí znečištěno.
2.4.7.
Kontroly
Musí být možné snadno připojit ke strojnímu zařízení potřebné měřicí přístroje za účelem ověření jeho správného fungování.
2.4.8.
Označování trysek, sít a filtrů
Trysky, síta a filtry musí být označeny tak, aby bylo možné jednoznačně určit jejich typ a velikost.
2.4.9.
Údaj o používaném pesticidu
V případě potřeby musí být strojní zařízení vybaveno zvláštním rámečkem, do něhož obsluha umístí název používaného pesticidu.
2.4.10.
Návod k použití
Návod k použití musí obsahovat tyto údaje:
a)
opatření, která je nutné přijmout při míchání, nakládání, aplikaci, vyprazdňování, čištění, servisu a přepravě, aby se předešlo znečištění životního prostředí,
b)
podrobné podmínky používání pro různá předpokládaná provozní prostředí, včetně příslušné přípravy a nastavení, které jsou nezbytné, aby se zajistil nános pesticidů na cílové plochy při co největším snížení ztrát na jiné než cílové plochy, zabránilo se úletu do životního prostředí a případně zajistila rovnoměrná distribuce a homogenní nános pesticidů,
c)
rozsah typů a velikostí trysek, sít a filtrů, které lze používat s daným strojním zařízením,
d)
četnost kontrol a kritéria a postup pro výměnu částí vystavených opotřebení, které ovlivňují řádné fungování strojního zařízení, jako jsou trysky, síta a filtry,
e)
podrobné údaje o kalibraci, denní údržbě, přípravě na zimu a dalších kontrolách nezbytných pro zajištění správného fungování strojního zařízení,
f)
druhy pesticidů, které mohou způsobit nesprávné fungování strojního zařízení,
g)
upozornění, že obsluha je povinna aktualizovat název používaného pesticidu uvedený na zvláštním rámečku podle bodu 2.4.9.,
h)
připojení a používání jakéhokoli zvláštního zařízení či příslušenství a nezbytná opatření, která mají být učiněna,
i)
upozornění, že strojní zařízení může podléhat vnitrostátním požadavkům na pravidelné kontroly prováděné určenými subjekty13),
j)
zvláštní funkce strojního zařízení, které je třeba kontrolovat za účelem zajištění jeho správného fungování,
k)
návod na připojení potřebných měřicích přístrojů.
13)
Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“.
Čl. II
Účinnost
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 15. prosince 2011.
Předseda vlády:
RNDr. Nečas v. r.
Ministr průmyslu a obchodu:
Ing. Kocourek v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 64/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 64/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací
Vyhlášeno 28. 6. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 7. 2011, částka 34/2011
* ČLÁNEK 1 - ROZSAH PŮSOBNOSTI
* ČLÁNEK 2 - VYMEZENÍ POJMŮ
* ČLÁNEK 3 - NÁRODNÍ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY
* ČLÁNEK 4 - STUPNĚ UTAJENÍ
* ČLÁNEK 5 - PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM
* ČLÁNEK 6 - BEZPEČNOSTNÍ ZÁSADY
* ČLÁNEK 7 - BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE
* ČLÁNEK 8 - UTAJOVANÉ SMLOUVY
* ČLÁNEK 9 - PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
* ČLÁNEK 10 - REPRODUKCE, PŘEKLAD A ZNIČENÍ UTAJOVANÉ INFORMACE
* ČLÁNEK 11 - NÁVŠTĚVY
* ČLÁNEK 12 - BEZPEČNOSTNÍ INCIDENTY
* ČLÁNEK 13 - NÁKLADY
* ČLÁNEK 14 - VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ
* ČLÁNEK 15 - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 7. 2011
64
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 28. dubna 2010 byla v Sarajevu podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informacíutajovaných informací.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstupuje v platnost na základě svého článku 15 odst. 1 dne 1. července 2011.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI
ČESKOU REPUBLIKOU
A
BOSNOU A HERCEGOVINOU
O
VÝMĚNĚ A VZÁJEMNÉ OCHRANĚ
UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
Česká republika a Bosna a Hercegovina (dále jen „smluvní strany“), přejíce si zajistit ochranu utajovaných informací vyměněných mezi nimi nebo právnickými a fyzickými osobami pod jejich jurisdikcí, se při vzájemném respektování národních zájmů a bezpečnosti, dohodly takto:
ČLÁNEK 1
ROZSAH PŮSOBNOSTI
1.
Cílem této Smlouvy je zajistit ochranu utajovaných informacíutajovaných informací vyměněných nebo vytvořených v průběhu spolupráce smluvních stran nebo právnických a fyzických osob pod jejich jurisdikcí.
2.
Tato Smlouva se vztahuje na všechny dohody, smlouvy a další formy spolupráce smluvních stran nebo fyzických a právnických osob pod jejich jurisdikcí, které zahrnují utajované informaceutajované informace.
ČLÁNEK 2
VYMEZENÍ POJMŮ
Pro účel této Smlouvy se rozumí:
Utajovanou informacíUtajovanou informací informace, bez ohledu na svoji formu, která v souladu s vnitrostátními právními předpisy některé ze smluvních stran vyžaduje ochranu proti vyzrazení, zneužití nebo ztrátě, a která byla takto označena.
Utajovanou smlouvouUtajovanou smlouvou smlouva, která obsahuje utajovanou informaciutajovanou informaci, nebo v souvislosti s jejímž plněním může k přístupu k utajované informaciutajované informaci dojít.
Poskytující stranou smluvní strana včetně právnických a fyzických osob pod její jurisdikcí, která poskytne utajovanou informaciutajovanou informaci.
Přijímající stranou smluvní strana včetně právnických a fyzických osob pod její jurisdikcí, která přijme utajovanou informaciutajovanou informaci.
Třetí stranou stát včetně právnických a fyzických osob pod jeho jurisdikcí nebo mezinárodní organizace, které nejsou smluvní stranou této Smlouvy.
ČLÁNEK 3
NÁRODNÍ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY
1.
Národními bezpečnostními úřady odpovědnými za ochranu utajovaných informacíutajovaných informací a aplikaci této Smlouvy jsou:
v České republice:
Národní bezpečnostní úřad
v Bosně a Hercegovině:
Ministarstvo sigurnosti
Državni sigurnosni organ
2.
Národní bezpečnostní úřady si sdělí své oficiální kontaktní údaje.
ČLÁNEK 4
STUPNĚ UTAJENÍ
Rovnocennost stupňů utajení je následující:
V České republice| v Bosně a Hercegovině| Ekvivalent v anglickém jazyce
---|---|---
PŘÍSNĚ TAJNÉ| VRLO TAJNO| TOP SECRET
TAJNÉ| TAJNO| SECRET
DŮVĚRNÉ| POVJERLJIVO| CONFIDENTIAL
VYHRAZENÉ| INTERNO| RESTRICTED
ČLÁNEK 5
PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM
Přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým podle této Smlouvy lze umožnit pouze osobám k tomu oprávněným v souladu s vnitrostátními právními předpisy příslušné smluvní strany.
ČLÁNEK 6
BEZPEČNOSTNÍ ZÁSADY
1.
Poskytující stranaPoskytující strana:
a)
zajistí, že utajovaná informaceutajovaná informace je označena příslušným stupněm utajení a doplňujícím označením v souladu s jejími vnitrostátními právními předpisy;
b)
informuje přijímající stranupřijímající stranu o všech podmínkách poskytnutí utajované informaceutajované informace;
c)
informuje přijímající stranupřijímající stranu o všech následných změnách nebo zrušení stupně utajení.
2.
Přijímající stranaPřijímající strana:
a)
zajistí označení utajované informace rovnocenným stupněm utajení v souladu s článkem 4 této Smlouvy;
b)
zajistí utajované informaciutajované informaci stejnou úroveň ochrany, jakou poskytuje národním utajovaným informacímutajovaným informacím rovnocenného stupně utajení;
c)
zajistí, že stupeň utajení nebude bez písemného souhlasu poskytující stranyposkytující strany změněn nebo zrušen;
d)
zajistí, že utajovaná informaceutajovaná informace nebude poskytnuta třetí stranětřetí straně bez předchozího písemného souhlasu poskytující stranyposkytující strany;
e)
použije utajovanou informaciutajovanou informaci pouze k účelu, za kterým jí byla poskytnuta, a v souladu s požadavky na nakládání s ní, stanovenými poskytující stranouposkytující stranou.
ČLÁNEK 7
BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE
1.
Za účelem udržení srovnatelných bezpečnostních standardů si národní bezpečnostní úřady na vyžádání sdělují informace o vnitrostátních právních předpisech upravujících ochranu utajovaných informacíutajovaných informací a o uplatňovaných postupech a zkušenostech získaných při jejich provádění.
2.
Národní bezpečnostní úřady si na vyžádání a v souladu s vnitrostátními právními předpisy poskytují součinnost při provádění bezpečnostních řízení o vydání osvědčení fyzické osoby a osvědčení podnikatele.
3.
Smluvní strany si v souladu s vnitrostátními právními předpisy uznávají osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů. Článek 4 této Smlouvy se použije obdobně.
4.
Národní bezpečnostní úřady si bezodkladně oznamují změny týkající se uznaných osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů, zejména v případech jejich zrušení nebo uplynutí doby platnosti.
5.
Spolupráce podle této Smlouvy se uskutečňuje v jazyce anglickém.
ČLÁNEK 8
UTAJOVANÉ SMLOUVY
1.
Národní bezpečnostní úřady si na vyžádání potvrdí, že navrhovaní kontrahenti nebo fyzické osoby účastnící se sjednávání nebo plnění utajovaných smluvutajovaných smluv jsou držiteli příslušného osvědčení fyzické osoby nebo osvědčení podnikatele.
2.
Národní bezpečnostní úřady mohou požadovat provedení bezpečnostní inspekce subjektu s cílem zajistit, že jsou vnitrostátní právní předpisy upravující ochranu utajovaných informacíutajovaných informací nadále dodržovány.
3.
Utajované smlouvyUtajované smlouvy obsahují bezpečnostní pokyny, které určují bezpečnostní požadavky a stupně utajení jednotlivých fází a částí utajované smlouvyutajované smlouvy. Kopie bezpečnostních pokynů se zašle národnímu bezpečnostnímu úřadu smluvní strany, pod jejíž jurisdikcí bude utajovaná smlouvautajovaná smlouva plněna.
ČLÁNEK 9
PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
1.
Utajované informaceUtajované informace se předávají v souladu s vnitrostátními právními předpisy poskytující stranyposkytující strany diplomatickou cestou, nebo způsobem, na kterém se národní bezpečnostní úřady dohodnou.
2.
Smluvní strany si mohou utajované informaceutajované informace předávat elektronicky v souladu s bezpečnostními postupy schválenými národními bezpečnostními úřady.
ČLÁNEK 10
REPRODUKCE, PŘEKLAD A ZNIČENÍ UTAJOVANÉ INFORMACE
1.
Reprodukce a překlady utajovaných informacíutajovaných informací musí být označeny příslušným stupněm utajení a doplňujícím označením a musí jim být poskytnuta ochrana jako původním utajovaným informacímutajovaným informacím. Počet reprodukcí se omezí na nezbytné minimum.
2.
Překlady musí být opatřeny poznámkou v jazyce překladu, ze které je zřejmé, že obsahují utajovanou informaciutajovanou informaci poskytující stranyposkytující strany.
3.
Překlad nebo reprodukci utajované informaceutajované informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ / VRLO TAJNO / TOP SECRET lze vyhotovit pouze s předchozím písemným souhlasem poskytující stranyposkytující strany.
4.
Utajovaná informaceUtajovaná informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ / VRLO TAJNO / TOP SECRET nesmí být zničena a musí být vrácena poskytující straněposkytující straně.
ČLÁNEK 11
NÁVŠTĚVY
1.
Návštěvy vyžadující přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím podléhají předchozímu písemnému povolení příslušného národního bezpečnostního úřadu, pokud se národní bezpečnostní úřady nedohodnou jinak.
2.
Žádost o povolení návštěvy se podává prostřednictvím národních bezpečnostních úřadů alespoň dvacet dnů před jejím zahájením. V naléhavých případech může být žádost o povolení návštěvy podána na základě předchozí součinnosti národních bezpečnostních úřadů ve lhůtě kratší.
3.
Žádost o povolení návštěvy obsahuje:
a)
jméno a příjmení návštěvníka, datum a místo narození, státní občanství, číslo cestovního pasu nebo průkazu totožnosti;
b)
pracovní zařazení návštěvníka a určení subjektu, který zastupuje;
c)
stupeň utajení, pro který bylo návštěvníkovi vydáno osvědčení fyzické osoby včetně doby jeho platnosti;
d)
datum a délku návštěvy; v případě opakované návštěvy se uvede její celková délka;
e)
účel návštěvy včetně nejvyššího stupně utajení informací, ke kterým bude přístup vyžadován;
f)
název, adresu, telefonní/faxové číslo, e-mailovou adresu a kontaktní osobu subjektu, který bude navštíven;
g)
datum, podpis a otisk úředního razítka národního bezpečnostního úřadu.
4.
Národní bezpečnostní úřady se mohou dohodnout na seznamu osob, jimž bude povolena opakovaná návštěva. Na podrobnostech opakované návštěvy se národní bezpečnostní úřady dohodnou.
5.
Utajovaná informaceUtajovaná informace zpřístupněná návštěvníkovi se považuje za utajovanou informaciutajovanou informaci poskytnutou podle této Smlouvy.
ČLÁNEK 12
BEZPEČNOSTNÍ INCIDENTY
1.
Smluvní strany se bezodkladně písemně informují o bezpečnostním incidentu, při kterém došlo ke ztrátě, zneužití nebo vyzrazení utajované informaceutajované informace, nebo o podezření, že k takovému incidentu došlo.
2.
Příslušné bezpečnostní úřady přijímající strany incident bezodkladně vyšetří. Příslušné bezpečnostní úřady poskytující strany spolupracují na vyšetřování, pokud je to vyžadováno.
3.
V každém případě přijímající stranapřijímající strana písemně informuje poskytující stranuposkytující stranu o okolnostech bezpečnostního incidentu, způsobené škodě, opatřeních přijatých pro její zmírnění a o výsledku vyšetřování.
ČLÁNEK 13
NÁKLADY
Náklady vzniklé v souvislosti s prováděním této Smlouvy si smluvní strany hradí samy.
ČLÁNEK 14
VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ
Jakýkoliv spor týkající se výkladu nebo aplikace této Smlouvy bude řešen jednáním mezi smluvními stranami a nebude předán k urovnání žádnému vnitrostátnímu nebo mezinárodnímu soudu nebo třetí stranětřetí straně.
ČLÁNEK 15
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
1.
Tato Smlouva se sjednává na dobu neurčitou. Tato Smlouva vstoupí v platnost první den druhého měsíce následujícího po doručení pozdějšího oznámení mezi smluvními stranami diplomatickou cestou informujícího o tom, že byly splněny všechny vnitrostátní podmínky pro vstup této Smlouvy v platnost.
2.
Tuto Smlouvu lze změnit na základě souhlasu smluvních stran. Změny vstoupí v platnost v souladu s ustanovením odstavce 1 tohoto článku.
3.
Každá ze smluvních stran má právo tuto Smlouvu kdykoliv písemně vypovědět. V takovém případě je platnost Smlouvy ukončena šest měsíců následujících po dni, kdy bylo písemné oznámení o výpovědi doručeno druhé smluvní straně.
4.
Veškerým utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým nebo vytvořeným podle této Smlouvy bude zajištěna ochrana podle této Smlouvy i po ukončení její platnosti do doby, než poskytující stranaposkytující strana zprostí přijímající stranupřijímající stranu této povinnosti.
Na důkaz toho níže uvedení zástupci, řádně zmocnění k tomuto účelu, podepsali tuto Smlouvu.
Dáno v Sarajevu dne 28. dubna 2010 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém jazyce, v jazycích Bosny a Hercegoviny a v anglickém jazyce, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém.
Za Českou republiku
Ing. Dušan Navrátil v. r.
ředitel Národního bezpečnostního úřadu
Za Bosnu a Hercegovinu
Mate Miletić v. r.
ředitel Národního bezpečnostního úřadu |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 63/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 63/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změn příloh V a VII Protokolu o perzistentních organických polutantech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států
Vyhlášeno 28. 6. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 31. 3. 2011, částka 34/2011
* ČLÁNEK 1: - ZMĚNA
* ČLÁNEK 2: - VSTUP V PLATNOST
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 31. 3. 2011
63
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 18. prosince 2009 byly v Ženevě přijaty změny příloh V a VII Protokolu o perzistentních organických polutantech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států1).
Se změnami vyslovil souhlas Parlament České republiky.
Listina o přijetí změn Českou republikou, podepsaná prezidentem republiky dne 4. března 2011, byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Protokolu, dne 31. března 2011.
Změny vstoupily v platnost na základě článku 14 odst. 4 dne 13. prosince 2010. Pro Českou republiku vstoupily v platnost podle článku 14 odst. 5 dne 31. března 2011.
Anglické znění změn a jejich překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
ECE/EB.AIR/99/Add.1
Rozhodnutí 2009/3
Změny příloh V a VII Protokolu o perzistentních organických polutantech
Smluvní strany Protokolu o perzistentních organických polutantech, 1998, na jednání 27. zasedání Výkonného orgánu
Rozhodly změnit Protokol o perzistentních organických polutantech, 1998 (dále „protokol“) k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států následovně:
ČLÁNEK 1:
ZMĚNA
A.
Příloha V
1.
Odstavec 1 přílohy V protokolu se nahrazuje následovně:
„1.
Účelem této přílohy je poskytnout smluvním stranám Úmluvy vodítko pro identifikaci nejlepších dostupných technik s cílem umožnit jim splnit povinnosti čl. 3 odstavec 5 protokolu. Další popis a návod týkající se nejlepších dostupných technik je poskytnut v návodu přijatém smluvními stranami na zasedání Výkonného orgánu a může být aktualizován podle potřeby na základě konsenzu smluvních stran na zasedání Výkonného orgánu.“
2.
Odstavec 4 přílohy V protokolu se nahrazuje následujícím odstavcem:
„4.
Zkušenosti s novými závody zahrnující nízkoemisní techniky a zkušenosti s dovybavováním existujících závodů stále rostou. Návod uvedený výše v odstavci 1 bude proto nutno pravidelně rozpracovávat a pozměňovat. Nejlepší dostupné techniky (BAT) zjištěné pro nové závody mohou být obvykle používány i ve stávajících závodech za předpokladu, že bude poskytnuta dostatečná přechodná doba a že tyto technologie budou přizpůsobeny.“
3.
Odstavec 5 přílohy V protokolu se nahrazuje následovně:
„5.
Návod zmíněný výše v odstavci 1 výše uvádí řadu opatření s širokým rozsahem nákladů a účinností. Volba opatření pro každý jednotlivý případ bude záviset na řadě faktorů, včetně ekonomických podmínek, technologické infrastruktury a kapacity, a již zavedených opatřeních na omezování emisí.“
4.
Části III, IV a V přílohy V se ruší.
B.
Příloha VII
Příloha VII Protokolu se ruší.
ČLÁNEK 2:
VSTUP V PLATNOST
V souladu s článkem 14 odstavcem 4 protokolu vstupuje tato změna v platnost pro ty smluvní strany, které nezaslaly depozitáři oznámení v souladu s článkem 14 odstavcem 5 protokolu ve lhůtě 90 dnů od rozeslání oznámení o přijetí změny výkonným tajemníkem Komise všem smluvním stranám.
1)
Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států přijatá v Ženevě dne 13. listopadu 1979 byla vyhlášena pod č. 5/1985 Sb.
Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (1979) o perzistentních organických polutantech přijatý v Aarhusu dne 24. června 1998 byl vyhlášený pod č. 80/2010 Sb. m. s. |
Vyhláška č. 169/2011 Sb. | Vyhláška č. 169/2011 Sb.
Vyhláška o stanovení pravidel tvorby čísla účtu v platebním styku
Vyhlášeno 28. 6. 2011, datum účinnosti 28. 6. 2011, částka 61/2011
* § 1 - Předmět úpravy
* § 2 - Číslo účtu
* § 3 - Číslo účtu v národním formátu
* § 4 - Číslo účtu ve formátu IBAN
* § 5 - Identifikátor účtu klienta
* § 6 - Kód platebního styku
* § 7 - Zrušovací ustanovení
* § 8 - Účinnost k vyhlášce č. 169/2011 Sb.
Aktuální znění od 28. 6. 2011
169
VYHLÁŠKA
ze dne 7. června 2011
o stanovení pravidel tvorby čísla účtu v platebním styku
Česká národní banka stanoví podle § 38 odst. 3 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 139/2011 Sb.:
§ 1
Předmět úpravy
Tato vyhláška navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie1) a upravuje pravidla tvorby čísla účtu v souladu s pravidly mezinárodní standardizace (IBAN) obsaženými v normě ISO 13616 Financial services - International bank account number (IBAN) (dále jen „mezinárodní norma“).
§ 2
Číslo účtu
(1)
Číslo účtu je jedinečným identifikátorem podle § 2 odst. 3 písm. h) zákona o platebním styku, který slouží v platebním styku k jednoznačné identifikaci účtu klienta vedeného poskytovatelem platebních služeb působícím v České republice, který užívá pro tento účet číslo v souladu s mezinárodní normou2).
(2)
Číslo účtu se používá
a)
v národním formátu,
b)
ve formátu IBAN.
§ 3
Číslo účtu v národním formátu
Číslo účtu v národním formátu je tvořeno identifikátorem účtu klienta (§ 5) a kódem platebního styku (§ 6).
§ 4
Číslo účtu ve formátu IBAN
Číslo účtu ve formátu IBAN je tvořeno 24 alfanumerickými znaky, kdy
a)
první a druhý znak jsou písmena CZ,
b)
třetí a čtvrtý znak obsahují kontrolní číslice definované mezinárodní normou,
c)
pátý až osmý znak obsahují číslice kódu platebního styku (§ 6) a
d)
devátý až dvacátý čtvrtý znak obsahují číslice identifikátoru účtu klienta (§ 5).
§ 5
Identifikátor účtu klienta
(1)
Identifikátor účtu klienta obsahuje nejvýše 16 číselných znaků a je členěn na
a)
první část, která obsahuje nejvýše 6 číselných znaků s tím, že úvodní nuly jsou bez významu; první část identifikátoru účtu klienta nemusí být v čísle účtu obsažena,
b)
druhou část, která obsahuje nejméně 2 a nejvýše 10 číselných znaků s tím, že alespoň dva z nich nesmějí být nulové a úvodní nuly jsou bez významu.
(2)
První a druhá část identifikátoru účtu klienta musí být vytvořeny tak, aby vyhovovaly kontrole, jejíž algoritmus je uveden v příloze k této vyhlášce.
(3)
První a druhá část identifikátoru účtu klienta v čísle účtu v národním formátu musí být v písemné podobě zřetelně odděleny.
§ 6
Kód platebního styku
(1)
Kód platebního styku obsahuje 4 číselné znaky a musí být od identifikátoru účtu klienta v písemné podobě zřetelně oddělen.
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka uveřejňuje kódy platebního styku, které poskytovateli platebních služeb přidělila, v Číselníku kódů platebního styku v České republice, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 7
Zrušovací ustanovení
Vyhláška č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování, se zrušuje.
§ 8
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení.
Guvernér:
Ing. Singer, Ph.D., v. r.
Příloha k vyhlášce č. 169/2011 Sb.
Algoritmus kontroly pro účely vytvoření jednotlivých částí identifikátoru účtu klienta
První část a druhá část identifikátoru účtu klienta se vytvářejí tak, aby každá samostatně vyhovovala kontrolnímu algoritmu s váhami uvedenými v následující tabulce:
| Váhy pro kontrolní algoritmus
---|---
Číslice části identifikátoru| A| B| C| D| E| F| G| H| I| J
n| 10| 9| 8| 7| 6| 5| 4| 3| 2| 1
Váhy| 6| 3| 7| 9| 10| 5| 8| 4| 2| 1
kde n je pozice číslice v příslušné části identifikátoru účtu klienta (počítáno zprava).
Váhy se k číslicím na jednotlivých pozicích příslušné části identifikátoru účtu klienta přiřazují zprava. Příslušná část identifikátoru účtu klienta ABCDEFGHIJ je správně vytvořena, pokud je součet S beze zbytku dělitelný 11, přičemž
S = J x 1 + I x 2 + H x 4 + G x 8 + F x 5 + E x 10 + D x 9 + C x 7 + B x 3 + A x 6.
1)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001.
2)
§ 38 odst. 2 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 139/2011 Sb. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 62/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 62/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Arménské republiky o letecké dopravě
Vyhlášeno 24. 6. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 20. 5. 2011, částka 33/2011
* Článek 1 - (Definice)
* Článek 2 - (Přepravní práva)
* Článek 3 - (Určení a provozní oprávnění)
* Článek 4 - (Odvolání a pozastavení provozního oprávnění)
* Článek 5 - (Uplatňování zákonů, předpisů a postupů)
* Článek 6 - (Ochrana letectví)
* Článek 7 - (Uznávání osvědčení a průkazů)
* Článek 8 - (Bezpečnost letectví)
* Článek 9 - (Celní ustanovení, cla a daně)
* Článek 10 - (Užívání letišť a leteckých zařízení)
* Článek 11 - (Tranzit)
* Článek 12 - (Prodej služeb a převod finančních prostředků)
* Článek 13 - (Tarify)
* Článek 14 - (Kapacita)
* Článek 15 - (Společné označování linek)
* Článek 16 - (Letové řády)
* Článek 17 - (Zastoupení leteckého podniku)
* Článek 18 - (Pozemní odbavování)
* Článek 19 - (Poskytování údajů)
* Článek 20 - (Konzultace)
* Článek 21 - (Změny)
* Článek 22 - (Řešení sporů)
* Článek 23 - (Registrace)
* Článek 24 - (Ukončení platnosti)
* Článek 25 - (Vstup v platnost)Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 20. 5. 2011
62
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 17. května 2010 byla v Jerevanu podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Arménské republiky o letecké dopravě.
S Dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 25 dne 20. května 2011.
České znění Dohody a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
DOHODA
mezi
vládou České republiky
a
vládou Arménské republiky
o letecké dopravě
Vláda České republiky a vláda Arménské republiky, dále uváděné jako „smluvní strany“,
jsouce stranami Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, otevřené k podpisu v Chicagu dne sedmého prosince 1944, a
vedeny přáním sjednat dohodu za účelem rozvíjení leteckých dopravních služeb mezi a za územími svých států,
se dohodly takto:
Článek 1
(Definice)
Pro účely této dohody, pokud z textu nevyplývá jinak:
(a)
výraz „Úmluva“ znamená Úmluvu o mezinárodním civilním letectví sjednanou v Chicagu dne sedmého prosince 1944 a zahrnuje jakoukoli přílohu přijatou podle článku 90 této Úmluvy včetně jakékoli změny příloh nebo Úmluvy podle jejích článků 90 a 94, pokud byly tyto přílohy a změny přijaty státy obou smluvních stran;
(b)
výraz „letecké úřady“ znamená v případě České republiky Ministerstvo dopravy, a v případě Arménské republiky Generální ředitelství civilního letectví při vládě Arménské republiky nebo, v obou případech, kteroukoli jinou osobu nebo orgán právně zmocněný k provádění funkcí vykonávaných uvedenými leteckými úřady;
(c)
výraz „určený letecký podnik“ znamená každý letecký podnik, který jedna smluvní strana písemně určila druhé smluvní straně a který je podle článku 3 této dohody oprávněn provozovat dohodnuté služby na stanovených linkách podle článku 2 odstavce (1) této dohody;
(d)
výrazy „území“, „letecká dopravní služba“, „mezinárodní letecká dopravní služba“, „letecký podnik“ a „přistání pro potřeby nikoli obchodní“ mají význam, který je pro ně příslušně stanoven v článcích 2 a 96 Úmluvy;
(e)
výraz „kapacita“ ve vztahu k dohodnutým službám znamená nabízenou sedadlovou kapacitu letadla používaného při těchto službách, násobenou počtem frekvencí provozovaných tímto letadlem v daném období na lince nebo úseku linky;
(f)
výraz “tarif" znamená ceny nebo poplatky, které mají být zaplaceny za přepravu cestujících, zavazadel a zboží (s výjimkou náhrad a podmínek za přepravu poštovních zásilek) a podmínky, za kterých se tyto ceny nebo poplatky používají, včetně provizí placených při přepravě za zprostředkovatelské služby, poplatky a podmínky za jakékoli vedlejší služby k této přepravě, které jsou nabízeny leteckými podniky, a rovněž zahrnuje jakékoli podstatné výhody poskytované v souvislosti s přepravou;
(g)
výraz „Příloha“ znamená Přílohu k této dohodě a její změny provedené v souladu s ustanoveními článku 21 této dohody. Příloha tvoří nedílnou součást této dohody a všechny odkazy na tuto dohodu, pokud není výslovně stanoveno jinak, zahrnují zmíněnou Přílohu.
Článek 2
(Přepravní práva)
(1)
Každá smluvní strana poskytuje druhé smluvní straně práva stanovená v této dohodě za účelem zřízení a provozování mezinárodních leteckých dopravních služeb určeným leteckým podnikem nebo leteckými podniky na linkách stanovených v příslušné části Přílohy. Tyto služby a linky jsou dále nazývány „dohodnuté služby“ a „stanovené linky“.
(2)
Podle ustanovení této dohody bude určený letecký podnik nebo letecké podniky každé smluvní strany využívat při provozování dohodnutých služeb na stanovených linkách následující práva:
(a)
právo létat bez přistání přes území státu druhé smluvní strany;
(b)
právo přistávat na území státu druhé smluvní strany pro potřeby nikoli obchodní;
(c)
právo nakládat a vykládat na území státu druhé smluvní strany v místech stanovených v Příloze cestující, zavazadla a zboží včetně poštovních zásilek, odděleně nebo v kombinaci, určené do nebo pocházející z míst na území státu první smluvní strany.
(3)
Letecké podniky každé smluvní strany, které nejsou určené podle článku 3 této dohody, mohou také užívat práva stanovená v odstavci (2) (a) a (b) tohoto článku.
(4)
Práva uvedená v odstavci (2) tohoto článku nemohou být považována za udělení práva určeným leteckým podnikům jedné smluvní strany nakládat na území státu druhé smluvní strany cestující, zavazadla a zboží včetně poštovních zásilek za úplatu nebo nájemné s určením pro jiné místo na území státu této druhé smluvní strany.
Článek 3
(Určení a provozní oprávnění)
(1)
Každá smluvní strana má právo určit letecký podnik nebo letecké podniky za účelem provozování dohodnutých služeb pro svoji potřebu a odvolat určení kteréhokoli leteckého podniku nebo nahradit dříve určený jiným leteckým podnikem. Toto určení se provádí písemným oznámením diplomatickou cestou.
(2)
Letecký úřad, který obdržel oznámení o určení, udělí bez prodlení podle ustanovení odstavců (3) a (4) tohoto článku určenému leteckému podniku druhé smluvní strany potřebná provozní oprávnění.
(3)
Letecký úřad jedné smluvní strany může požadovat, aby letecký podnik určený druhou smluvní stranou prokázal, že je schopen plnit podmínky stanovené zákony a předpisy, které tento úřad uplatňuje na provozování mezinárodních leteckých dopravních služeb v souladu s ustanoveními Úmluvy.
(4)
Letecký úřad každé smluvní strany má právo odmítnout přijmout určení leteckého podniku a odmítnout udělit provozní oprávnění uvedené v odstavci (2) tohoto článku, nebo uložit takové podmínky, které považuje za nezbytné pro výkon práv stanovených v článku 2 této dohody, kdykoli smluvní strana nemá důkaz, že podstatná část vlastnictví a skutečná kontrola tohoto leteckého podniku náleží státu druhé smluvní strany nebo státním příslušníkům jejího státu.
(5)
Jakmile byl letecký podnik určen a oprávněn podle tohoto článku, může v plném nebo částečném rozsahu provozovat dohodnuté služby za předpokladu, že tarify a letové řády stanovené podle ustanovení článků 13 a 16 této dohody jsou pro tyto služby v platnosti.
Článek 4
(Odvolání a pozastavení provozního oprávnění)
(1)
Letecký úřad každé smluvní strany má právo zrušit provozní oprávnění nebo pozastavit výkon práv stanovených v článku 2 této dohody určenému leteckému podniku druhé smluvní strany nebo uložit pro využívání těchto práv dočasně nebo trvale podmínky, které považuje za nezbytné, jestliže tento letecký podnik:
(a)
neprokáže leteckému úřadu smluvní strany, která poskytuje práva, způsobilost plnit podmínky stanovené zákony a předpisy, které v souladu s Úmluvou tento úřad uplatňuje; nebo
(b)
neprokáže, že podstatná část vlastnictví a skutečná kontrola náleží státu smluvní strany, která určila letecký podnik, nebo státním příslušníkům jejího státu; nebo
(c)
jiným způsobem nepostupuje v souladu s podmínkami stanovenými touto dohodou.
(2)
Pokud nebude nutné provést okamžitá opatření k zabránění dalšího porušování výše uvedených zákonů a předpisů, práva uvedená v odstavci (1) tohoto článku se uplatní pouze po konzultaci s leteckým úřadem druhé smluvní strany. Pokud není leteckými úřady dohodnuto jinak, jsou tyto konzultace mezi leteckými úřady obou smluvních stran zahájeny do šedesáti (60) dnů od data požadavku učiněného kterýmkoli leteckým úřadem.
Článek 5
(Uplatňování zákonů, předpisů a postupů)
(1)
Při vstupu, pobytu a výstupu z území státu jedné smluvní strany musí být leteckými podniky druhé smluvní strany dodržovány zákony, předpisy a postupy platné na území jejího státu, vztahující se na provoz a navigaci letadel.
(2)
Zákony, předpisy a postupy platné na území státu jedné smluvní strany, týkající se vstupu, pobytu, tranzitu nebo výstupu cestujících, posádek, zavazadel a zboží včetně poštovních zásilek z území jejího státu, jako jsou zákony, předpisy a postupy týkající se vstupu, výstupu, přistěhovalectví, cestovních dokladů, cel, měnových, karanténních, zdravotních a veterinárních nebo hygienických opatření, se vztahují na cestující, posádky, zavazadla, zboží a poštovní zásilky přepravované letadlem určeného leteckého podniku druhé smluvní strany při vstupu nebo výstupu nebo pobytu na území státu první smluvní strany.
(3)
Při uplatňování celních, přistěhovaleckých, karanténních a podobných předpisů nedává žádná smluvní strana přednost svým vlastním nebo kterýmkoli jiným leteckým podnikům před leteckým podnikem druhé smluvní strany provozujícím podobné mezinárodní letecké dopravní služby.
Článek 6
(Ochrana letectví)
(1)
Smluvní strany si znovu potvrzují v souladu se svými právy a povinnostmi podle mezinárodního práva, že jejich vzájemný závazek chránit bezpečnost civilního letectví před nezákonnými činy tvoří nedílnou součást této dohody.
(2)
Smluvní strany jednají zejména v souladu s ustanoveními Úmluvy o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla, podepsané v Tokiu 14. září 1963, Úmluvy o potlačení protiprávního zmocnění se letadel, podepsané v Haagu 16. prosince 1970, Úmluvy o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, podepsané v Montrealu 23. září 1971, a Protokolu o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, podepsaného v Montrealu 24. února 1988, Úmluvy o značkování plastických trhavin pro účely detekce, podepsané v Montrealu 1. března 1991, a jakékoli jiné mnohostranné smlouvy upravující ochranu letectví, která je závazná pro státy obou smluvních stran.
(3)
Smluvní strany si na požádání vzájemně poskytnou veškerou nutnou pomoc k zabránění činů nezákonného zmocnění se civilních letadel a jiných nezákonných činů proti bezpečnosti těchto letadel, jejich cestujících a posádek, letišť a leteckých navigačních zařízení a jakémukoli jinému ohrožení bezpečnosti civilního letectví.
(4)
Smluvní strany jednají ve svých vzájemných vztazích v souladu s ustanoveními o ochraně letectví stanovenými Mezinárodní organizací pro civilní letectví a označovanými jako Přílohy k Úmluvě v rozsahu, ve kterém jsou tato bezpečnostní opatření platná vůči státům smluvních stran; smluvní strany vyžadují, aby provozovatelé letadel, kteří mají hlavní sídlo podnikání nebo stálé sídlo na území jejich států, a provozovatelé letišť na území jejich států jednali v souladu s takovými ustanoveními o ochraně letectví.
(5)
Každá smluvní strana souhlasí s tím, že může být požadováno, aby její provozovatelé letadel dodržovali pro vstup, výstup a pobyt na území státu druhé smluvní strany ustanovení o ochraně letectví v souladu se zákony a předpisy platnými na území státu druhé smluvní strany.
(6)
Každá smluvní strana zajistí, že na území jejího státu se účinně uplatňují odpovídající opatření k ochraně letadel a kontrole cestujících, posádek, příručních zavazadel, zapsaných zavazadel, zboží a palubních zásob před a v průběhu nastupování nebo nakládání.
(7)
Každá smluvní strana s porozuměním posoudí jakýkoli požadavek druhé smluvní strany na přiměřená bezpečnostní opatření, jejichž cílem je čelit určité hrozbě.
(8)
Dojde-li ke spáchání činu nebo hrozbě spáchání činu nezákonného zmocnění se civilního letadla nebo jiného nezákonného činu proti bezpečnosti takového letadla, jeho cestujících a posádky, letišť nebo navigačních zařízení, smluvní strany si vzájemně pomohou usnadňováním předávání zpráv a jinými příslušnými opatřeními, směřujícími k rychlému a bezpečnému ukončení takového činu nebo hrozby.
(9)
Má-li smluvní strana opodstatněné důvody se domnívat, že se druhá smluvní strana odchýlila od ustanovení tohoto článku na ochranu letectví, může letecký úřad této smluvní strany požádat o neodkladné konzultace s leteckým úřadem druhé smluvní strany. Nedosažení uspokojivé dohody do jednoho (1) měsíce od data takové žádosti je důvodem k uplatnění článku 4 této dohody. Vyžaduje-li to vážná naléhavá situace, může kterákoli smluvní strana přijmout prozatímní opatření před uplynutím měsíční lhůty.
Článek 7
(Uznávání osvědčení a průkazů)
(1)
Osvědčení o letové způsobilosti, osvědčení o kvalifikaci a průkazy vydané nebo potvrzené za platné jednou ze smluvních stran a dosud mající platnost jsou uznány za platné druhou smluvní stranou pro provoz dohodnutých služeb za předpokladu, že tato osvědčení a průkazy alespoň odpovídají nebo jsou přísnější než minimální podmínky stanovené podle Úmluvy.
(2)
Každá smluvní strana si však vyhrazuje právo odmítnout uznat jako platné pro účely letů nad územím svého státu osvědčení o kvalifikaci a průkazy vydané jejím vlastním státním příslušníkům druhou smluvní stranou nebo jiným státem.
Článek 8
(Bezpečnost letectví)
(1)
Každá smluvní strana může kdykoli požádat o konzultace týkající se bezpečnostních norem přijatých druhou smluvní stranou v jakékoli oblasti vztahující se na posádky, letadla a jejich provoz. Takové konzultace se uskuteční do třiceti (30) dnů ode dne požádání.
(2)
Jestliže po těchto konzultacích jedna smluvní strana shledá, že druhá smluvní strana účinně neudržuje a nevykonává bezpečnostní normy v jakékoli oblasti alespoň na minimální úrovni stanovené v daném období Úmluvou, oznámí tato smluvní strana druhé smluvní straně svá zjištění a opatření považovaná za nezbytná k tomu, aby bylo dosaženo souladu s těmito minimálními normami, a druhá smluvní strana učiní příslušná nápravná opatření. Neuskutečnění příslušných nápravných opatření druhou smluvní stranou do patnácti (15) dnů, nebo v delší lhůtě, která může být dohodnuta, je důvodem pro uplatnění článku 4 této dohody.
(3)
Bez ohledu na povinnosti uvedené v článku 33 Úmluvy je dohodnuto, že jakékoli letadlo provozované leteckým podnikem nebo leteckými podniky jedné smluvní strany, nebo jeho jménem na základě smlouvy o leasingu, na dopravních službách na nebo z území státu jiné smluvní strany může být, v době kdy se nachází na území státu druhé smluvní strany, podrobeno inspekci oprávněnými zástupci státu druhé smluvní strany, na palubě i zvenku za účelem ověření jak platnosti dokladů letadla a jeho posádky, tak i zjevného stavu letadla a jeho vybavení (dále v tomto článku nazývané „inspekce na stojánce“), za předpokladu, že to nepovede k nepřiměřenému zpoždění.
(4)
Jestliže jakákoli inspekce na stojánce nebo série inspekcí na stojánce povede:
(a)
k vážným obavám, že letadlo nebo provozování letadla neodpovídají minimálním normám stanoveným v daném období Úmluvou, nebo
(b)
k vážným obavám, že nejsou účinně udržovány a vykonávány bezpečnostní normy stanovené v daném období Úmluvou,
má smluvní strana provádějící inspekci pro účely článku 33 Úmluvy právo svobodně prohlásit, že požadavky, na jejichž základě byla vydána nebo uznána za platná osvědčení nebo průkazy týkající se daného letadla nebo jeho posádky, nebo požadavky, za kterých má být letadlo provozováno, nejsou stejné nebo vyšší než minimální normy stanovené podle Úmluvy.
(5)
V případě, že přístup k provedení inspekce letadla na stojánce, provozovaného leteckým podnikem jedné smluvní strany nebo jeho jménem v souladu s odstavcem (3) tohoto článku, je odepřen zástupcem tohoto leteckého podniku nebo leteckých podniků, má druhá smluvní strana právo svobodně usoudit, že vznikly vážné obavy popsané v odstavci (4) tohoto článku a učinit závěry v něm uvedené.
(6)
Každá smluvní strana si vyhrazuje právo okamžitě pozastavit nebo upravit provozní oprávnění leteckému podniku nebo leteckým podnikům druhé smluvní strany v případě, že usoudí, ať již na základě inspekce na stojánce, série inspekcí na stojánce, odepření přístupu k inspekci na stojánce, konzultací nebo jiných zjištění, že pro bezpečný provoz leteckého podniku jsou nezbytná okamžitá opatření.
(7)
Jakékoli opatření jedné smluvní strany podle odstavců (2) nebo (6) tohoto článku se zruší, jakmile přestanou trvat důvody, pro které bylo zavedeno.
Článek 9
(Celní ustanovení, cla a daně)
(1)
Každá smluvní strana osvobozuje určený letecký podnik druhé smluvní strany od dovozních omezení, cla, nepřímých daní, inspekčních poplatků a jiných celostátních a místních dávek a poplatků, pokud jde o letadla, pohonné hmoty, mazadla, spotřebitelný technický materiál, náhradní díly včetně motorů, obvyklé vybavení letadla, zásoby letadla a potraviny (včetně alkoholu, tabáku, nápojů a jiných výrobků určených v omezeném množství k prodeji cestujícím za letu) a jiné věci, které jsou určeny k použití výhradně v souvislosti s provozem nebo obsluhou letadla určeného leteckého podniku druhé smluvní strany, provozujícího dohodnuté služby, stejně tak jako tiskopisy letenek, leteckých nákladních listů, jakýkoli tištěný materiál nesoucí znaky společnosti a obvyklý reklamní materiál bezplatně rozšiřovaný tímto určeným leteckým podnikem.
(2)
Osvobození udělená podle tohoto článku se vztahují na položky uvedené v odstavci (1) tohoto článku:
(a)
dovezené na území státu jedné smluvní strany určeným leteckým podnikem druhé smluvní strany nebo jeho jménem;
(b)
ponechané na palubě letadla určeného leteckého podniku jedné smluvní strany od příletu až do odletu z území státu druhé smluvní strany; a
(c)
vzaté na palubu letadla určeného leteckého podniku jedné smluvní strany na území státu druhé smluvní strany a určené k použití při provozu dohodnutých služeb; a to bez ohledu na to, zda jsou tyto položky používány nebo spotřebovány zcela nebo zčásti na území státu smluvní strany, která poskytuje výjimku, za předpokladu, že takové položky nebudou zcizovány na území státu této smluvní strany.
(3)
Obvyklé palubní vybavení letadla, stejně tak jako materiál, dodávky a zásoby obvykle uložené na palubě letadla určeného leteckého podniku kterékoli smluvní strany mohou být vyloženy na území státu druhé smluvní strany pouze se souhlasem celního úřadu na tomto území. V takovém případě mohou být uloženy pod celním dohledem tohoto celního úřadu do doby, než budou znovu vyvezeny, nebo s nimi bude naloženo jinak v souladu s celními předpisy.
(4)
Osvobození poskytnutá tímto článkem pokud jde o spotřebitelný technický materiál, náhradní díly včetně motorů a obvyklé palubní vybavení se vztahují i na situace, kdy určený letecký podnik kterékoli smluvní strany uzavře ujednání s jinými leteckými podniky o výpůjčce nebo přenechání na území státu druhé smluvní strany za předpokladu, že takové jiné letecké podniky požívají stejná osvobození od druhé smluvní strany. Takové výpůjčky a přenechání oznámí letecký podnik příslušným celním úřadům.
Článek 10
(Užívání letišť a leteckých zařízení)
(1)
Poplatky uložené na území státu jedné smluvní strany určenému leteckému podniku druhé smluvní strany za použití letišť, leteckých navigačních a jiných zařízení nemohou být vyšší než poplatky ukládané jejím domácím letadlům téže kategorie vykonávajícím podobné mezinárodní letecké dopravní služby.
(2)
Žádná smluvní strana neposkytne výhody svému vlastnímu nebo jinému leteckému podniku před leteckým podnikem druhé smluvní strany, konajícímu podobné mezinárodní letecké dopravní služby, při užívání letišť, letových cest, letových provozních služeb a s nimi souvisejících zařízení nacházejících se pod její kontrolou.
(3)
Každá smluvní strana podporuje konzultace mezi svými orgány oprávněnými k vyměřování poplatků a leteckými podniky používajícími služby a zařízení provozovaná těmito vyměřovacími orgány, jestliže to bude praktické, učiní tak prostřednictvím organizací zastupujících tyto letecké podniky. Jakékoli návrhy na změny těchto poplatků by měly být předány leteckým podnikům v přiměřené lhůtě, aby měly možnost vyjádřit své stanovisko dříve než budou změny uskutečněny. Každá smluvní strana dále podporuje výměnu vhodných informací o uživatelských poplatcích mezi svými orgány oprávněnými k vyměřování poplatků a leteckými podniky.
Článek 11
(Tranzit)
Cestující v přímém tranzitu přes území státu smluvní strany, neopouštějící část letiště určenou pro takový účel, jsou podrobeni, s výjimkou ustanovení o ochraně civilního letectví uvedených v článku 6 této dohody a plnění úkolu zabránit nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, jen zjednodušené kontrole. Zavazadla a zboží v tranzitu budou osvobozeny od cla a jiných poplatků.
Článek 12
(Prodej služeb a převod finančních prostředků)
(1)
Na základě oznámení leteckému úřadu první smluvní strany a po příslušné obchodní registraci v souladu se zákony a předpisy platnými na území státu této první smluvní strany má určený letecký podnik nebo letecké podniky druhé smluvní strany právo volně prodávat své letecké dopravní služby na území státu první smluvní strany, buď přímo nebo prostřednictvím svých zprostředkovatelů, a kterákoli osoba může svobodně zakoupit tyto dopravní služby v místní měně nebo v jakékoli volně směnitelné měně v souladu s devizovými předpisy platnými na daném území.
(2)
Určené letecké podniky smluvních stran mají právo přepočítat a převést na území svého státu přebytek příjmů nad místními výdaji získaný na území státu druhé smluvní strany ve volně směnitelné měně. Přepočet a převod se uskuteční bez omezení podle převládajícího tržního devizového kurzu pro tyto transakce, platného v den převodu. V případě, že převládající tržní devizový kurz neexistuje, se přepočet a převod uskuteční bez omezení podle úředního přepočítacího kurzu, platného v den převodu. Skutečný převod je proveden bez prodlení a nepodléhá jakýmkoli poplatkům, s výjimkou obvyklých poplatků vybíraných bankamibankami za služby při těchto transakcích.
(3)
V případě, že platby mezi smluvními stranami jsou upraveny zvláštní dohodou, použije se tato zvláštní dohoda.
Článek 13
(Tarify)
(1)
Tarify používané určeným leteckým podnikem smluvní strany pro dopravní služby zahrnuté v této dohodě se stanovují v přiměřené výši, přičemž se náležitě přihlíží ke všem významným činitelům jako jsou zájmy uživatelů, náklady na provoz, povaha dopravních služeb (jako je rychlost a cestovní pohodlí), sazby zprostředkovatelských odměn, přiměřený zisk, tarify jiných leteckých podniků a jiné obchodní úvahy na daném trhu.
(2)
Letecké úřady obou smluvních stran považují za nepřijatelné tarify, které jsou nepřiměřeně diskriminující, nepřiměřeně vysoké nebo omezující přepravu vzhledem k zneužití dominantního postavení nebo uměle nízké vzhledem k přímé nebo nepřímé dotaci či podpoře nebo mají za následek cenový dumping.
(3)
Žádný z leteckých úřadů obou smluvních stran nepožaduje od svých určených leteckých podniků, aby prováděly před předložením tarifů ke schválení konzultace s jinými leteckými podniky, ale rovněž nebrání takovým konzultacím.
(4)
Tarify používané určenými leteckými podniky obou smluvních stran pro přepravu mezi územími těchto smluvních stran jsou předkládány určeným leteckým podnikem nejméně třicet (30) dnů před navrhovaným datem účinnosti leteckým úřadům obou smluvních stran. Letecký úřad může schválit nebo neschválit předložený tarif pro jednosměrnou nebo zpáteční cestu mezi územími států obou smluvních stran.
Takové tarify jsou považovány za schválené, nepředá-li v období čtrnácti (14) dnů ode dne obdržení předkládaných tarifů letecký úřad této smluvní strany předkládajícímu leteckému podniku písemné oznámení o svém nesouhlasu.
Při schvalování tarifů může letecký úřad smluvní strany ve svému souhlasu uvést datum ukončení platnosti tarifu, které považuje za vhodné. Má-li tarif uvedeno datum ukončení platnosti, zůstane do tohoto data v platnosti, není-li před uplynutím své doby platnosti příslušným leteckým podnikem nebo leteckými podniky zrušen nebo nahrazen jiným předloženým a schváleným tarifem.
(5)
Na požádání předloží určený letecký podnik jedné smluvní strany leteckému úřadu druhé smluvní strany tarify pro přepravu z nebo na území státu této druhé smluvní strany na nebo z území třetích států.
(6)
Pokud se letecký úřad kterékoli smluvní strany domnívá, že tarif pro přepravu na nebo z území jeho státu spadá do kategorií popsaných v odstavci (2) tohoto článku, oznámí svůj nesouhlas leteckému úřadu a určenému leteckému podniku druhé smluvní strany co nejdříve, nejpozději však do čtrnácti (14) dnů ode dne obdržení předloženého tarifu.
(7)
Letecké úřady obou smluvních stran nepožadují předložení tarifů ke schválení v případě tarifů pro přepravu zboží mezi místy na územích států smluvních stran, avšak určené letecké podniky je registrují nejméně čtrnáct (14) dní před navrhovaným datem účinnosti u leteckých úřadů obou smluvních stran. Takto registrované tarify pro přepravu zboží nabudou účinnosti k uvedenému datu zavedení.
(8)
Letecký úřad každé smluvní strany může kdykoli požádat letecký úřad druhé smluvní strany o konzultace týkající se uplatňování ustanovení tohoto článku. Takové konzultace se uskuteční nejpozději do třiceti (30) dnů po obdržení žádosti.
(9)
Letecký úřad každé smluvní strany má právo zjišťovat porušení tarifů a prodejních podmínek kterýmkoli leteckým podnikem, zprostředkovatelem pro přepravu cestujících nebo organizátorem zájezdů.
Článek 14
(Kapacita)
(1)
Určené letecké podniky každé smluvní strany mají řádnou a rovnou příležitost k provozování leteckých dopravních služeb na jakékoli lince stanovené v Příloze k této dohodě.
(2)
Při provozování dohodnutých služeb berou určené letecké podniky každé smluvní strany v úvahu zájmy určených leteckých podniků druhé smluvní strany, aby nedošlo k nevhodnému ovlivňování dopravních služeb, které tyto podniky zajišťují na zcela nebo zčásti shodných linkách.
(3)
Dohodnuté služby provozované určenými leteckými podniky smluvních stran jsou v úzkém vztahu k požadavkům veřejnosti na dopravu na stanovených linkách a mají za přednostní cíl poskytnout, při přiměřeném využití prostoru, kapacitu odpovídající současným a rozumně očekávaným požadavkům na přepravu cestujících a zboží včetně poštovních zásilek, pocházejících z nebo určených pro území státu smluvní strany, která určila letecký podnik. Zabezpečení přepravy cestujících a zboží včetně poštovních zásilek, jak naložených tak vyložených v těch místech stanovených linek, která se nacházejí na území jiných států než toho, který určil letecký podnik, se provádí v souladu s obecnými zásadami, že kapacita je ve vztahu k:
(a)
dopravním požadavkům na území a z území státu smluvní strany, která určila letecký podnik;
(b)
dopravním požadavkům oblasti, kterou dohodnuté služby prolétávají po přihlédnutí k dopravním službám provozovaným leteckými podniky jiných států této oblasti; a
(c)
požadavkům vyplývajícím z provozu leteckých podniků.
(4)
Počet frekvencí provozovaný určenými leteckými podniky obou smluvních stran na dohodnutých službách se dohodne na jednání mezi leteckými úřady obou smluvních stran.
Článek 15
(Společné označování linek)
(1)
Při provozování nebo nabízení k prodeji leteckých dopravních služeb na stanovených linkách může každý určený letecký podnik jedné smluvní strany uzavřít ujednání o společném označování linek (code-sharing) a o vyblokování prostoru (blocked-space) s:
(a)
leteckým podnikem nebo leteckými podniky kterékoli smluvní strany;
(b)
leteckým podnikem nebo leteckými podniky třetí strany. Pokud by třetí strana neoprávnila nebo nedovolila srovnatelné ujednání mezi leteckými podniky druhé smluvní strany a jinými leteckými podniky na dopravních službách do, z a přes třetí stát, má letecký úřad příslušné smluvní strany právo nepřijmout takové ujednání.
(2)
Výše uvedená ustanovení však podléhají podmínce, že všechny letecké podniky takových ujednání:
(a)
mají příslušná přepravní práva a splňují zásady této dohody;
(b)
splňují požadavky uplatňované na taková ujednání leteckými úřady obou smluvních stran;
(c)
poskytují spotřebitelůmspotřebitelům odpovídající informace o těchto ujednáních o společném označování linek a o vyblokování prostoru.
(3)
Požaduje se, aby letecké podniky užívající společné označení předložily návrh ujednání o společném označování linek a o vyblokování prostoru leteckým úřadům obou smluvních stran nejméně čtyřicet pět (45) dnů před navrhovaným datem jejich zavedení. Tato ujednání o společném označování linek a o vyblokování prostoru podléhají schválení leteckých úřadů obou smluvních stran.
Článek 16
(Letové řády)
(1)
Letecký podnik určený jednou smluvní stranou předloží nejméně čtyřicet pět (45) dnů před zahájením dopravních služeb leteckému úřadu druhé smluvní strany ke schválení svůj zamýšlený letový řád, uvádějící počet frekvencí, typ letadla, časy, cestovní uspořádání a počet míst nabízených veřejnosti a období platnosti letového řádu. Tentýž postup se použije na jakoukoli změnu letového řádu.
(2)
Pokud určený letecký podnik požaduje provozovat doplňkové lety k letům uvedeným v letových řádech, musí požádat o povolení letecký úřad druhé smluvní strany. Takový požadavek se obvykle předkládá alespoň dva (2) pracovní dny před provedením takových letů.
Článek 17
(Zastoupení leteckého podniku)
(1)
Určený letecký podnik jedné smluvní strany má povoleno na základě reciprocity vyslat a udržovat na území státu druhé smluvní strany svého zástupce, obchodní, technický a jiný odborný personál přiměřeně potřebný k provozování dohodnutých služeb.
(2)
Zástupce a personál podléhají zákonům a předpisům platným na území státu druhé smluvní strany.
(3)
Určené letecké podniky obou smluvních stran mají podle zákonů a předpisů platných na území příslušného státu právo zřizovat na území státu druhé smluvní strany kancelář nebo kanceláře na podporu letecké dopravy a k prodeji leteckých dopravních služeb.
Článek 18
(Pozemní odbavování)
(1)
Na základě reciprocity udělí každá smluvní strana každému určenému leteckému podniku druhé smluvní strany právo vybrat si na území státu druhé smluvní strany k částečnému nebo úplnému provádění pozemních odbavovacích služeb kteréhokoli agenta z odbavovacích agentů oprávněných příslušnými orgány druhé smluvní strany k poskytování těchto služeb.
(2)
Kromě oprávnění uvedeného v odstavci (1) tohoto článku a s výhradou zákonů a předpisů platných na území státu každé smluvní strany může každý určený letecký podnik provádět své vlastní pozemní odbavování (odbavování pro vlastní potřebu). Pokud zákony a předpisy omezují nebo vylučují vlastní pozemní odbavování uvedené v tomto odstavci, musí být takové pozemní odbavovací služby bez zvýhodnění nebo diskriminace dostupné každému leteckému podniku, který poskytuje podobné mezinárodní letecké dopravní služby.
(3)
Určený letecký podnik jedné smluvní strany může také poskytovat pozemní odbavovací služby podle odstavce (2) tohoto článku zcela nebo zčásti pro jiné letecké podniky létající na totéž letiště na území státu druhé smluvní strany.
Článek 19
(Poskytování údajů)
Letecký úřad každé smluvní strany na požádání poskytne leteckému úřadu druhé smluvní strany periodické statistické údaje nebo jiné podobné údaje týkající se přepravy uskutečněné určeným leteckým podnikem na linkách stanovených v této dohodě v rozsahu, který může být rozumně požadován za účelem posouzení provozování dohodnutých služeb.
Článek 20
(Konzultace)
(1)
Letecké úřady obou smluvních stran budou v duchu úzké spolupráce občas ve spojení, které se může uskutečnit jednáním nebo písemně, aby zajistily úzkou spolupráci ve všech záležitostech ovlivňujících provádění této dohody.
(2)
Každá smluvní strana může kdykoli požádat o konzultace k jakémukoli problému, týkajícímu se této dohody. Tyto konzultace jsou zahájeny ve lhůtě šedesáti (60) dnů ode dne doručení žádosti druhou smluvní stranou, pokud není smluvními stranami dohodnuto jinak.
Článek 21
(Změny)
(1)
Jestliže kterákoli ze smluvních stran považuje za žádoucí změnit jakékoli ustanovení této dohody, je tato změna, jestliže je dohodnuta mezi smluvními stranami, připravena ve formě samostatného Protokolu. Protokol tvoří nedílnou součást této dohody a vstoupí v platnost způsobem stanoveným v článku 25 této dohody.
(2)
Jestliže vstoupí v platnost obecná mnohostranná úmluva o mezinárodní letecké dopravě dotýkající se vztahů mezi oběma smluvními stranami, pozmění se tato dohoda tak, aby odpovídala ustanovením takové mnohostranné úmluvy v rozsahu, ve kterém byla tato ustanovení přijata státy obou smluvních stran.
Článek 22
(Řešení sporů)
(1)
V případě sporu, vyplývajícího z výkladu nebo provádění této dohody, se ho v prvé řadě vynasnaží letecké úřady smluvních stran vyřešit jednáním.
(2)
Nedosáhnou-li letecké úřady dohody, je spor řešen jednáním smluvních stran.
(3)
Jestliže se smluvním stranám nepodaří dosáhnout vyřešení sporu jednáním, mohou jej postoupit takové osobě nebo orgánu, na kterém se shodnou, k poradnímu posudku nebo k vydání závazného rozhodnutí podle toho, jak se smluvní strany dohodnou, nebo jej, na základě žádosti kterékoli smluvní strany, předloží k rozhodnutí rozhodčímu soudu tří rozhodců.
(4)
Tento rozhodčí soud se ustavuje následovně: každá smluvní strana jmenuje jednoho člena a tito dva členové se poté dohodnou a jmenují státního příslušníka třetího státu jako předsedu. Členové jsou jmenováni do dvou (2) měsíců a předseda do tří (3) měsíců ode dne, ke kterému kterákoli smluvní strana informovala druhou smluvní stranu o záměru předložit spor rozhodčímu soudu.
(5)
Nejsou-li lhůty stanovené v odstavci (4) tohoto článku dodrženy, může kterákoli smluvní strana, není-li jakékoli jiné příslušné ujednání, požádat prezidenta Rady Mezinárodní organizace pro civilní letectví, aby učinil nezbytná jmenování. Je-li prezident občanem státu některé ze smluvních stran nebo cokoli mu jinak brání ve vykonání tohoto úkolu, učiní nezbytná jmenování viceprezident, který ho zastupuje.
(6)
Rozhodčí soud přijímá rozhodnutí většinou hlasů. Jeho rozhodnutí budou závazná pro smluvní strany. Každá smluvní strana hradí náklady na svého člena stejně tak své zastoupení v rozhodčím řízení; náklady na předsedu a jakékoli jiné náklady nesou smluvní strany rovným dílem. Ve všech ostatních záležitostech rozhodčí soud stanoví svůj vlastní postup.
Článek 23
(Registrace)
Tato dohoda a jakékoli její následné změny se registrují u Mezinárodní organizace pro civilní letectví.
Článek 24
(Ukončení platnosti)
Kterákoli smluvní strana může kdykoli písemně oznámit diplomatickou cestou druhé smluvní straně své rozhodnutí ukončit platnost této dohody. Takové oznámení je zároveň zasláno Mezinárodní organizaci pro civilní letectví. Platnost dohody v takovém případě skončí dvanáct (12) měsíců po dni obdržení oznámení druhou smluvní stranou, není-li před uplynutím tohoto období oznámení o ukončení vzato zpět se souhlasem druhé smluvní strany. V případě, že chybí potvrzení o obdržení druhou smluvní stranou, je oznámení považováno za doručené čtrnáct (14) dnů poté, kdy bylo obdrženo Mezinárodní organizací pro civilní letectví.
Článek 25
(Vstup v platnost)
Každá smluvní strana oznámí druhé smluvní straně diplomatickou nótou, že ústavně předepsané formality pro schválení této dohody byly v jejím státě splněny. Tato dohoda vstoupí v platnost šedesátý (60) den ode dne obdržení pozdějšího z těchto dvou oznámení.
Dáno v Jerevanu dne 17. května 2010 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, arménském a anglickém, přičemž všechny tři texty jsou stejně autentické. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující anglický text.
Za vládu
České republiky
Ivan Jestřáb
mimořádný a zplnomocněný velvyslanec
České republiky v Arménské republice
Za vládu
Arménské republiky
Artyom Movsesyan
generální ředitel
Generálního odboru civilního letectví při vládě
Arménské republiky
Příloha
Oddíl I
Linky provozované určeným leteckým podnikem nebo leteckými podniky Arménské republiky:
Místa v Arménské republice| Mezilehlá místa| Místa v České republice| Místa za
---|---|---|---
jakákoliv místa| budou dohodnuta později| jakákoliv místa| budou dohodnuta později
Oddíl II
Linky provozované určeným leteckým podnikem nebo leteckými podniky České republiky:
Místa v České republice| Mezilehlá místa| Místa v Arménské republice| Místa za
---|---|---|---
jakákoliv místa| budou dohodnuta později| jakákoliv místa| budou dohodnuta později
Poznámky:
1.
Linky mohou být provozovány v obou směrech.
2.
Určený letecký podnik může na jakémkoli nebo všech letech vynechat přistání v jakémkoli z výše uvedených míst za předpokladu, že dohodnuté služby na těchto linkách začínají v místě na území státu smluvní strany, která letecký podnik určila.
3.
Není-li mezi leteckými úřady obou smluvních stran výslovně dohodnuto jinak, každý určený letecký podnik jedné smluvní strany může obsluhovat mezilehlá místa a místa za pod podmínkou, že nejsou využívána přepravní práva páté svobody mezi těmito místy a územím státu druhé smluvní strany. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 61/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 61/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu mezi Českou republikou a Guatemalskou republikou o změně Dohody mezi Českou republikou a Guatemalskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 8. července 2003 v Praze
Vyhlášeno 24. 6. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 4. 5. 2011, částka 33/2011
* ČLÁNEK 1 - Smluvní strany souhlasí, že vloží do článku 3 Dohody nový odstavec 3 a nahradí odstavce 3 a 4 novými odstavci 4 až 6 takto:
* ČLÁNEK 2 - V článku 6 Dohody se na začátek první věty odstavce 1 vkládají následující slova:
* ČLÁNEK 3 - Ustanovení článku 11 Dohody bude nahrazeno následujícím zněním:
* ČLÁNEK 4 - Protokol vstoupí v platnost třicátým dnem po pozdější notifikaci, kterou si smluvní strany oznámily, že vnitrostátní právní postupy pro vstup Dohody v platnost byly dokončeny. Protokol zůstane v platnosti po dobu platnosti Dohody.
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 4. 5. 2011
61
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20. srpna 2009 byl v Praze podepsán Protokol mezi Českou republikou a Guatemalskou republikou o změně Dohody mezi Českou republikou a Guatemalskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 8. července 2003 v Praze1).
S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval.
Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 4 dne 4. května 2011.
České znění Protokolu a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
Protokol mezi Českou republikou a Guatemalskou republikou
o změně Dohody mezi Českou republikou a
Guatemalskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic,
podepsané dne 8. července 2003 v Praze
Česká republika a Guatemalská republika (dále jen „smluvní strany“) se dohodly změnit Dohodu mezi Českou republikou a Guatemalskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsanou dne 8. července 2003 v Praze (dále jen „Dohoda“) následujícím způsobem:
ČLÁNEK 1
Smluvní strany souhlasí, že vloží do článku 3 Dohody nový odstavec 3 a nahradí odstavce 3 a 4 novými odstavci 4 až 6 takto:
„3.
Koncept „řádného a spravedlivého zacházení“ a „plné ochrany a bezpečnosti“ v tomto článku a v článku 2 nevyžaduje zacházení, které jde nad nebo mimo rámec zacházení požadovaného mezinárodním právem obyčejovým pro minimální standard zacházení s cizími osobami.
4.
Ustanovení o národním zacházení a doložce nejvyšších výhod podle tohoto článku se nebude vztahovat na výhody, které poskytuje smluvní strana na základě svých závazků jako člena celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu.
5.
Smluvní strana je srozuměna s tím, že závazky druhé smluvní strany jako člena celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu zahrnují závazky vyplývající z mezinárodní smlouvy nebo reciproční smlouvy týkající se této celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu.
6.
Ustanovení této dohody nelze vykládat tak, že jedna smluvní strana poskytne investorům druhé smluvní strany nebo jejich investicím či výnosům takové výhody, upřednostnění nebo výsady, které může první smluvní strana poskytovat na základě mezinárodní smlouvy týkající se zcela nebo převážně zdanění.“.
ČLÁNEK 2
V článku 6 Dohody se na začátek první věty odstavce 1 vkládají následující slova:
„Aniž jsou dotčena opatření přijatá Evropským společenstvím nebo jinou regionální ekonomickou integrační organizací“
Odstavec 4 článku 6 Dohody se vypouští.
ČLÁNEK 3
Ustanovení článku 11 Dohody bude nahrazeno následujícím zněním:
„1.
Nic v této dohodě nelze vykládat tak, že je bráněno kterékoli ze smluvních stran přijmout kroky, které považuje za nezbytné na ochranu svých základních bezpečnostních zájmů,
a)
týkající se trestných činůtrestných činů;
b)
týkající se obchodu se zbraněmi, střelivem a válečnými nástroji a transakcí s jiným zbožím, materiálem, službami a technologiemi, které byly provedeny s cílem přímo nebo nepřímo zásobovat vojenské nebo jiné bezpečnostní síly;
c)
učiněné v době války nebo v době mimořádných událostí v mezinárodních vztazích;
d)
vztahující se k provádění národní politiky nebo mezinárodních dohod týkajících se zákazu rozšiřování atomových zbraní nebo jiných atomových výbušných zařízení; nebo
e)
v souladu se svými závazky podle Charty OSN k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.
2.
Základní bezpečnostní zájmy smluvní strany mohou zahrnovat zájmy vyplývající z jejího členství v celní, hospodářské nebo měnové unii, volném trhu nebo zóně volného obchodu.“.
ČLÁNEK 4
Protokol vstoupí v platnost třicátým dnem po pozdější notifikaci, kterou si smluvní strany oznámily, že vnitrostátní právní postupy pro vstup Dohody v platnost byly dokončeny. Protokol zůstane v platnosti po dobu platnosti Dohody.
Dáno v Praze dne 20. srpna 2009 ve dvojím vyhotovení v jazyce českém, španělském a anglickém, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě jakéhokoli rozporu ve výkladu je rozhodující anglické znění.
Za Českou republiku
Ing. Eduard Janota v. r.
ministr financí
Za Guatemalskou republiku
Carla María Rodríguez Mancia v. r.
mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně
Guatemalské republiky v České republice
1)
Dohoda mezi Českou republikou a Guatemalskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic podepsaná v Praze dne 8. července 2003 byla vyhlášena pod č. 86/2005 Sb. m. s. |
Sdělení Českého statistického úřadu č. 167/2011 Sb. | Sdělení Českého statistického úřadu č. 167/2011 Sb.
Sdělení Českého statistického úřadu o aktualizaci Číselníku zemí (CZEM)
Vyhlášeno 21. 6. 2011, částka 60/2011
167
SDĚLENÍ
Českého statistického úřadu
ze dne 13. června 2011
o aktualizaci Číselníku zemí (CZEM)
Český statistický úřad podle § 19 odst. 2 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, oznamuje s účinností od 1. července 2011 aktualizaci Číselníku zemí (dále jen číselník „CZEM“) vydaného sdělením Českého statistického úřadu č. 489/2003 Sb. ze dne 18. prosince 2003 a aktualizovaného sděleními č. 534/2006 Sb. ze dne 27. listopadu 2006 a č. 394/2010 Sb. ze dne 14. prosince 2010.
Do aktualizovaného číselníku CZEM jsou promítnuty změny k mezinárodní normě ISO 3166-1, které na svých stránkách publikuje Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO). Změny jsou uvedeny v příloze tohoto sdělení.
Platné znění aktualizovaného Číselníku zemí (CZEM) bude k dispozici na internetových stránkách ČSÚ na adrese www.czso.cz.
Předsedkyně:
doc. Ing. Ritschelová, CSc., v. r.
Příloha
Aktualizované položky Číselníku zemí (CZEM)
(účinnost od 1. července 2011)
Kód země| Jazyková
verze| Název země| Druh
změny
---|---|---|---
N-3| A-2| A-3| plný| zkrácený
535| BQ| BES| CZ| Bonaire, Svatý Eustach a Saba | Bonaire, Svatý Eustach a Saba | 1
EN| Bonaire, Saint Eustatius and Saba| Bonaire, Saint Eustatius and Saba
531| CW| CUW| CZ| Curaçao| Curaçao| 1
EN | Curaçao| Curaçao
534| SX| SXM| CZ| Svatý Martin (nizozemská část)| Svatý Martin (nizozemská část)| 1
EN| Sint Maarten (Dutch part)| Sint Maarten (Dutch part)
530| AN| ANT| CZ| Nizozemské Antily | Nizozemské Antily | 2
EN| Netherlands Antilles (the)| Netherlands Antilles (the)
Vysvětlivky: | Kód země:| N-3| numerický trojmístný kód země
---|---|---|---
A-2| alfabetický dvoumístný kód země
A-3| alfabetický trojmístný kód země
Druh změny:| 1| nová položka
2| rušená položka |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 166/2011 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 166/2011 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Vyhlášeno 21. 6. 2011, částka 60/2011
166
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 10. června 2011
o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 22. října 2011 nové volby do zastupitelstva obce:
obec| okres| kraj
---|---|---
Počítky| Žďár nad Sázavou| Vysočina
Ministr:
Kubice v. r. |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 165/2011 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 165/2011 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení opakovaných voleb do zastupitelstva obce
Vyhlášeno 21. 6. 2011, částka 60/2011
165
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 8. června 2011
o vyhlášení opakovaných voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra podle § 54 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 22. října 2011 opakované volby do zastupitelstva obce:
obec| okres| kraj
---|---|---
Bohy| Plzeň-sever| Plzeňský
Ministr:
Kubice v. r. |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 164/2011 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 164/2011 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstev obcí
Vyhlášeno 21. 6. 2011, částka 60/2011
164
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 8. června 2011
o vyhlášení nových voleb do zastupitelstev obcí
Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 22. října 2011 nové volby do zastupitelstev obcí:
obec| okres| kraj
---|---|---
Kratonohy| Hradec Králové| Královéhradecký
Branišov| České Budějovice| Jihočeský
Adamov| Kutná Hora| Středočeský
Ministr:
Kubice v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 60/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 60/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se mění a doplňují sdělení č. 296/1991 Sb., č. 529/1992 Sb., č. 105/1993 Sb., č. 26/1994 Sb., č. 10/1998 Sb., č. 11/1998 Sb., č. 340/1999 Sb., č. 23/2002 Sb. m. s., č. 44/2002 Sb. m. s., č. 20/2004 Sb. m. s., č. 21/2004 Sb. m. s., č. 22/2004 Sb. m. s., č. 41/2005 Sb. m. s., č. 36/2006 Sb. m. s., č. 41/2008 Sb. m. s., č. 88/2008 Sb. m. s., č. 52/2009 Sb. m. s. a č. 53/2010 Sb. m. s. o Smlouvě o patentové spolupráci a Prováděcím předpisu ke Smlouvě
Vyhlášeno 17. 6. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 7. 2011, částka 32/2011
* (a) Každá změna mezinárodní přihlášky musí být, s výhradou pravidel 46.3 a 55.3, v jazyce, ve kterém byla přihláška podána.
* (b) a (c) [beze změny]
* (a) až (h) [beze změny]
* (i) Jestliže schválení nápravy zjevného omylu v mezinárodní přihlášce podle pravidla 91.1 od přijímacího úřadu, orgánu pro mezinárodní rešerši nebo Mezinárodního úřadu je přijato nebo, kde je to použitelné, předáno Mezinárodním úřadem, po ukončení technick
* (j) a (k) [beze změny]
* (a) Pro účely článku 22 překlad mezinárodní přihlášky se týká popisu (s výhradou odstavce (a-bis)), nároků, textů na výkresech a anotace. Žádá-li o to určený úřad, překlad s výhradou odstavců (b), (c-bis) a (e) se rovněž týká - (i) [beze změny]
* (a) Jestliže byly provedeny úpravy podle článku 19, musí být v prohlášení týkajícím se úprav uvedeno, zda si, pro účely mezinárodního předběžného průzkumu, přihlašovatel přeje, aby tyto úpravy: - (i) byly vzaty v úvahu, přičemž v tomto případě musí být spolu s návrhem přednostně předložena kopie úprav a dopisu požadovaného podle pravidla 46.5(b), nebo
* (b) a (c) [beze změny]
* (a) S výhradou odstavce (b), jestliže byla mezinárodní přihláška podána v jiném jazyce, než v kterém je zveřejněna, veškeré úpravy podle článku 34 a dopisy uváděné v pravidle 66.8(a), pravidle 66.8(b) a pravidle 46.5(b), jak ho lze použít na základě pravid
* (b) Jestliže je požadován překlad mezinárodní přihlášky podle pravidla 55.2, pak musí být: - (i) veškeré úpravy a dopisy uváděné v odstavci (a); a
* (c) Pokud není úprava nebo dopis předložen v jazyce požadovaném podle odstavců (a) nebo (b), orgán pro mezinárodní předběžný průzkum vyzve přihlašovatele k předložení úpravy nebo dopisu v požadovaném jazyce ve lhůtě, která musí být přiměřená okolnostem. Ta
* (d) Jestliže přihlašovatel nevyhoví výzvě ve lhůtě podle odstavce (c) k předložení úpravy v požadovaném jazyce, úprava nebude pro účely mezinárodního předběžného průzkumu vzata v úvahu. Jestliže přihlašovatel nevyhoví výzvě ve lhůtě podle odstavce (c) k př
* (i) kopii písemného posudku vyhotoveného podle pravidla 43bis.1, pokud národní úřad nebo mezivládní organizace, která jednala jako orgán pro mezinárodní rešerši, nejedná také jako orgán pro mezinárodní předběžný průzkum, a
* (ii) kopii úprav podle článku 19, veškerých sdělení uváděných v tomto článku a dopisu požadovaného podle pravidla 46.5(b), pokud tento orgán neoznámil, že již takovou kopii obdržel.
* (a) až (c) [beze změny] - (c-bis) Pokud byly nároky, popis nebo výkresy upraveny, ale k náhradnímu listu či listům nebyl přiložen průvodní dopis uvádějící, na jakém základě k úpravě v podané přihlášce došlo, jak požadováno v pravidle 46.5(b)(iii), jak lze pravidlo 46.5(b)(iii) použ
* (d) a (e) [beze změny]
* (a) Ke zprávě musí být přiloženy následující náhradní listy a dopisy: - (i) každý náhradní list podle pravidla 66.8 obsahující úpravy podle článku 34 a každý dopis podle pravidla 66.8(a), pravidla 66.8(b) a pravidla 46.5(b) jak lze použít podle pravidla 66.8(c),
* (b) Nehledě na odstavec (a), každý nahrazený nebo zrušený náhradní list uvedený v tomto odstavci a dopis uvedený v tomto odstavci týkající se tohoto nahrazeného nebo zrušeného listu musí být také připojen k zprávě, pokud: - (i) orgán pro mezinárodní předběžný průzkum usoudí, že příslušná nahrazující nebo zrušující úprava přesahuje rozsah vynálezu v mezinárodní přihlášce jak byla podána a zpráva obsahuje sdělení podle pravidla 70.2(c),
* (a) S výhradou pravidel 55.1 a 55.3 a odstavce (b) tohoto pravidla musí být každý dopis nebo dokument předkládaný přihlašovatelem orgánu pro mezinárodní rešerši nebo orgánu pro mezinárodní předběžný průzkum ve stejném jazyce jako mezinárodní přihláška, k n
* (b) [beze změny]
* (c) [zůstává zrušen]
* (d) a (e) [beze změny]
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 7. 2011
60
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí,
kterým se mění a doplňují sdělení č. 296/1991 Sb., č. 529/1992 Sb., č. 105/1993 Sb., č. 26/1994 Sb., č. 10/1998 Sb., č. 11/1998 Sb., č. 340/1999 Sb., č. 23/2002 Sb. m. s., č. 44/2002 Sb. m. s., č. 20/2004 Sb. m. s., č. 21/2004 Sb. m. s., č. 22/2004 Sb. m. s., č. 41/2005 Sb. m. s., č. 36/2006 Sb. m. s., č. 41/2008 Sb. m. s., č. 88/2008 Sb. m. s., č. 52/2009 Sb. m. s. a č. 53/2010 Sb. m. s. o Smlouvě o patentové spolupráci a Prováděcím předpisu ke Smlouvě
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že rozhodnutím Shromáždění Mezinárodní unie pro patentovou spolupráci byly dne 29. září 2010 v Ženevě přijaty změny pravidel 12, 48, 49, 53, 55, 62, 66, 70 a 92 Prováděcího předpisu ke Smlouvě o patentové spolupráci1).
Změny vstupují v platnost na základě rozhodnutí Shromáždění dne 1. července 2011 a tímto dnem vstupují v platnost i pro Českou republiku.
Anglické znění změn prováděcího předpisu ke Smlouvě a jejich český překlad se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
Změny prováděcího předpisu ke Smlouvě o patentové spolupráci
přijaté dne 29. září 2010
Pravidlo 12
Jazyk mezinárodní přihlášky a překlady pro účely mezinárodní rešerše a mezinárodního zveřejnění
12.1
až 12.1ter [beze změny]
12.2
Jazyk změn v mezinárodní přihlášce
(a)
Každá změna mezinárodní přihlášky musí být, s výhradou pravidel 46.3 a 55.3, v jazyce, ve kterém byla přihláška podána.
(b)
a (c) [beze změny]
12.3
a 12.4 [beze změny]
Pravidlo 48
Mezinárodní zveřejnění
48.1
[beze změny]
48.2
Obsah
(a)
až (h) [beze změny]
(i)
Jestliže schválení nápravy zjevného omylu v mezinárodní přihlášce podle pravidla 91.1 od přijímacího úřadu, orgánu pro mezinárodní rešerši nebo Mezinárodního úřadu je přijato nebo, kde je to použitelné, předáno Mezinárodním úřadem, po ukončení technických příprav pro mezinárodní zveřejnění, musí být zveřejněno sdělení vyjadřující veškeré nápravy, spolu s listy obsahujícími nápravy nebo náhradními listy a případně i dopis předložený podle pravidla 91.2, a znovu musí být zveřejněna titulní stránka.
(j)
a (k) [beze změny]
48.3
až 48.6 [beze změny)
Pravidlo 49
Kopie, překlad a poplatek podle článku 22
49.1
až 49.4 [beze změny]
49.5
Obsah překladu a požadavky na jeho vnější formu
(a)
Pro účely článku 22 překlad mezinárodní přihlášky se týká popisu (s výhradou odstavce (a-bis)), nároků, textů na výkresech a anotace. Žádá-li o to určený úřad, překlad s výhradou odstavců (b), (c-bis) a (e) se rovněž týká
(i)
[beze změny]
(ii)
jestliže byly nároky upraveny podle článku 19, jak nároků podaných, tak i nároků upravených (upravené nároky se předloží ve formě překladu úplného souboru nároků předložených podle pravidla 46.5(a), kterými se nahrazují všechny původně podané nároky), a
(iii)
[beze změny]
(a-bis)
až (l) [beze změny]
49.6
[beze změny]
Pravidlo 53
Návrh
53.1
to 53.8 [beze změny]
53.9
Prohlášení týkající se úprav
(a)
Jestliže byly provedeny úpravy podle článku 19, musí být v prohlášení týkajícím se úprav uvedeno, zda si, pro účely mezinárodního předběžného průzkumu, přihlašovatel přeje, aby tyto úpravy:
(i)
byly vzaty v úvahu, přičemž v tomto případě musí být spolu s návrhem přednostně předložena kopie úprav a dopisu požadovaného podle pravidla 46.5(b), nebo
(ii)
[beze změny]
(b)
a (c) [beze změny]
Pravidlo 55
Jazyky (mezinárodní předběžný průzkum)
55.1
a 55.2 [beze změny]
55.3
Jazyk a překlad úprav a dopisů
(a)
S výhradou odstavce (b), jestliže byla mezinárodní přihláška podána v jiném jazyce, než v kterém je zveřejněna, veškeré úpravy podle článku 34 a dopisy uváděné v pravidle 66.8(a), pravidle 66.8(b) a pravidle 46.5(b), jak ho lze použít na základě pravidla 66.8(c), musí být předloženy v jazyce zveřejnění.
(b)
Jestliže je požadován překlad mezinárodní přihlášky podle pravidla 55.2, pak musí být:
(i)
veškeré úpravy a dopisy uváděné v odstavci (a); a
(ii)
veškeré úpravy podle článku 19, které mají být vzaty v úvahu podle pravidla 66.1(c) nebo
(d) a veškeré dopisy uváděné v pravidle 46.5 (b);
v jazyce tohoto překladu. Pokud byly nebo jsou tyto úpravy nebo dopisy předloženy v jiném jazyce, musí být také předložen překlad.
(c)
Pokud není úprava nebo dopis předložen v jazyce požadovaném podle odstavců (a) nebo (b), orgán pro mezinárodní předběžný průzkum vyzve přihlašovatele k předložení úpravy nebo dopisu v požadovaném jazyce ve lhůtě, která musí být přiměřená okolnostem. Tato lhůta nesmí být kratší než jeden měsíc od data výzvy. Orgán pro mezinárodní předběžný průzkum ji může prodloužit kdykoliv předtím než bude učiněno rozhodnutí.
(d)
Jestliže přihlašovatel nevyhoví výzvě ve lhůtě podle odstavce (c) k předložení úpravy v požadovaném jazyce, úprava nebude pro účely mezinárodního předběžného průzkumu vzata v úvahu. Jestliže přihlašovatel nevyhoví výzvě ve lhůtě podle odstavce (c) k předložení dopisu uvedeného v odstavci (a) v požadovaném jazyce, příslušná úprava nemusí být pro účely mezinárodního předběžného průzkumu vzata v úvahu.
Pravidlo 62
Kopie písemného posudku orgánu pro mezinárodní rešerši a úprav podle článku 19 pro orgán pro mezinárodní předběžný průzkum
62.1
Kopie písemného posudku orgánu pro mezinárodní rešerši a úprav provedených před podáním návrhu
Po přijetí návrhu nebo jeho kopie od orgánu pro mezinárodní předběžný průzkum Mezinárodní úřad neprodleně předá tomuto orgánu:
(i)
kopii písemného posudku vyhotoveného podle pravidla 43bis.1, pokud národní úřad nebo mezivládní organizace, která jednala jako orgán pro mezinárodní rešerši, nejedná také jako orgán pro mezinárodní předběžný průzkum, a
(ii)
kopii úprav podle článku 19, veškerých sdělení uváděných v tomto článku a dopisu požadovaného podle pravidla 46.5(b), pokud tento orgán neoznámil, že již takovou kopii obdržel.
62.2
Úpravy provedené po podání návrhu
Jestliže v době podání úprav podle článku 19 byl již návrh předložen, musí přihlašovatel, nejlépe současně s podáním úprav u Mezinárodního úřadu, podat také u orgánu pro mezinárodní předběžný průzkum kopii těchto úprav, sdělení ve smyslu tohoto článku a dopisu požadovaného podle pravidla 46.5(b). Mezinárodní úřad v každém případě neprodleně předá kopii těchto úprav, sdělení a dopisu tomuto orgánu.
Pravidlo 66
Řízení před orgánem pro mezinárodní předběžný průzkum
66.1
to 66.8 [beze změny]
66.9
[zrušeno]
Pravidlo 70
Mezinárodní předběžná zpráva o patentovatelnosti vyhotovená orgánem pro mezinárodní předběžný průzkum (zpráva o mezinárodním předběžném průzkumu)
70.1
[beze změny]
70.2
Podklad zprávy
(a)
až (c) [beze změny]
(c-bis)
Pokud byly nároky, popis nebo výkresy upraveny, ale k náhradnímu listu či listům nebyl přiložen průvodní dopis uvádějící, na jakém základě k úpravě v podané přihlášce došlo, jak požadováno v pravidle 46.5(b)(iii), jak lze pravidlo 46.5(b)(iii) použít na základě pravidla 66.8(c) nebo pravidla 66.8(a), zprávu lze vypracovat jako kdyby k úpravě nedošlo, a v takovém případě bude tato skutečnost uvedena ve zprávě.
(d)
a (e) [beze změny]
70.3
až 70.15 [beze změny]
70.16
Přílohy ke zprávě
(a)
Ke zprávě musí být přiloženy následující náhradní listy a dopisy:
(i)
každý náhradní list podle pravidla 66.8 obsahující úpravy podle článku 34 a každý dopis podle pravidla 66.8(a), pravidla 66.8(b) a pravidla 46.5(b) jak lze použít podle pravidla 66.8(c),
(ii)
každý náhradní list podle pravidla 46.5 obsahující úpravy podle článku 19 a každý dopis podle pravidla 46.5, a
(iii)
každý náhradní list podle pravidla 26.4, jak lze použít podle pravidla 91.2, obsahující nápravu zjevného omylu, s níž tento orgán souhlasil podle pravidla 91.1(b)(iii) a každý dopis podle pravidla 26.4 jak lze použít podle pravidla 91.2;
pokud takový náhradní list nebyl nahrazen nebo považován za zrušený pozdějším náhradním listem nebo úpravou vyplývající z vypuštění celého listu podle pravidla 66.8(b) a
(iv)
pokud zpráva obsahuje sdělení podle pravidla 70.2(e), každý list a dopis týkající se nápravy zjevného omylu, která není brána v úvahu podle pravidla 66.4bis.
(b)
Nehledě na odstavec (a), každý nahrazený nebo zrušený náhradní list uvedený v tomto odstavci a dopis uvedený v tomto odstavci týkající se tohoto nahrazeného nebo zrušeného listu musí být také připojen k zprávě, pokud:
(i)
orgán pro mezinárodní předběžný průzkum usoudí, že příslušná nahrazující nebo zrušující úprava přesahuje rozsah vynálezu v mezinárodní přihlášce jak byla podána a zpráva obsahuje sdělení podle pravidla 70.2(c),
(ii)
k příslušné nahrazující nebo zrušující úpravě nebyl přiložen dopis uvádějící základ pro úpravu v přihlášce jak byla podána a zpráva je vypracována jako kdyby k úpravě nedošlo a obsahuje sdělení podle pravidla 70.2(c-bis).
V tomto případě bude nahrazený nebo zrušený náhradní list označen tak, jak je uvedeno v Administrativní směrnici.
Pravidlo 92
Korespondence
92.1
[beze změny]
92.2
Jazyky
(a)
S výhradou pravidel 55.1 a 55.3 a odstavce (b) tohoto pravidla musí být každý dopis nebo dokument předkládaný přihlašovatelem orgánu pro mezinárodní rešerši nebo orgánu pro mezinárodní předběžný průzkum ve stejném jazyce jako mezinárodní přihláška, k níž se vztahují. Pokud však byl předán překlad mezinárodní přihlášky podle pravidla 23.1(b) nebo předložen podle pravidla 55.2, použije se jazyk tohoto překladu.
(b)
[beze změny]
(c)
[zůstává zrušen]
(d)
a (e) [beze změny]
92.3
a 92.4 [beze změny]
1)
Smlouva o patentové spolupráci, přijatá ve Washingtonu dne 19. června 1970, změněná v roce 1979 a 1984, byla vyhlášena pod č. 296/1991 Sb. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 59/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 59/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Správního ujednání k provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Austrálií o sociálním zabezpečení
Vyhlášeno 17. 6. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 7. 2011, částka 32/2011
* Část 1 - Definice
* Část 2 - Styčná místa
* Část 3 - Komunikace mezi příslušnými institucemi a styčnými místy
* Část 4 - Příprava formulářů a dokumentů
* Část 5 - Potvrzení o pojištění
* Část 6 - Přepočet dob pojištění/dob pobytu v Austrálii v produktivním věku
* Část 7 - Předkládání
* Část 8 - Vyřizování žádostí
* Část 9 - Opravné prostředky a související dokumenty
* Část 10 - Správní pomoc
* Část 11 - Přezkum Ujednání
* Část 12 - Vstup v platnost
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 7. 2011
59
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 28. března 2011 bylo v Canbeře podepsáno Správní ujednání k provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Austrálií o sociálním zabezpečení1).
Správní ujednání vstupuje v platnost na základě svého článku 12 dne 1. července 2011.
České znění Správního ujednání se vyhlašuje současně.
SPRÁVNÍ UJEDNÁNÍ
K PROVÁDĚNÍ SMLOUVY
MEZI
ČESKOU REPUBLIKOU A AUSTRÁLIÍ
O SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ
V souladu s článkem 15 Smlouvy mezi Českou republikou a Austrálií o sociálním zabezpečení, podepsané dne 16. září 2009, (dále jen „Smlouva“) vypracovaly příslušné úřady pro provádění této smlouvy správní ujednání (dále jen „Ujednání“) uvedené v následujících ustanoveních.
Část 1
Definice
Výraz definovaný ve Smlouvě bude mít při použití v tomto Ujednání stejný význam jako ve Smlouvě.
Část 2
Styčná místa
Pro provádění Smlouvy a tohoto Ujednání jsou styčnými místy:
za Českou republiku: Česká správa sociálního zabezpečení; a
za Austrálii:
(a)
pro zákony formující právo sociálního zabezpečení: Centrelink International;
(b)
pro zákon týkající se penzijního pojištění: Australský daňový úřad.
Část 3
Komunikace mezi příslušnými institucemi a styčnými místy
1.
Komunikace týkající se provádění Smlouvy a tohoto Ujednání probíhá, podle okolností, mezi určenými příslušnými institucemi nebo styčnými místy.
2.
Příslušné instituce a styčná místa mohou komunikovat přímo mezi sebou a se svými klienty.
3.
Je-li to možné, informace může být posílána mezi příslušnými institucemi a styčnými místy elektronickými prostředky, jako je faxový přenos nebo elektronická pošta.
Část 4
Příprava formulářů a dokumentů
1.
Styčná místa obou smluvních států společně dohodnou formuláře a dokumenty nezbytné pro provádění Smlouvy a tohoto Ujednání.
2.
Styčná místa společně stanoví postupy nezbytné pro provádění Smlouvy a tohoto Ujednání.
Část 5
Potvrzení o pojištění
1.
V případech uvedených v části II Smlouvy je časově omezené potvrzení uvádějící, že na osobu se v rámci dané pracovní činnosti vztahují právní předpisy smluvního státu, vydáno na žádost zaměstnance a/nebo zaměstnavatele na společně dohodnutém formuláři:
-
v České republice Českou správou sociálního zabezpečení,
-
v Austrálii komisařem pro daně nebo zmocněným zástupcem komisaře.
2.
Vydané potvrzení je zasláno dotčené osobě a v případech uvedených v článku 7 odstavec 2 a v článku 8 odstavec 2 Smlouvy jsou stejnopis potvrzení a zpráva o počtu vydaných potvrzení zasílány ve čtvrtletním termínu styčnému místu druhého smluvního státu. Zpráva bude vyhotovena ve formě společně dohodnuté styčnými místy.
3.
(a) Příslušné úřady nebo jimi pověřené instituce uvedené v odstavci 1 této části jsou zmocněny k udělení výjimek z části II podle článku 9 Smlouvy.
(b)
Zaměstnanec a/nebo jeho zaměstnavatel předloží žádost o výjimku v písemné formě příslušnému úřadu nebo jím pověřené instituci smluvního státu uvedené v odstavci 1 této části, jehož právní předpisy se mají podle žádosti použít.
(c)
Žádost o výjimku z používání právních předpisů smluvního státu zaměstnání u vyslaných pracovníků uvedených v článku 7 odstavec 2 Smlouvy, kteří jsou již v tomto smluvním státě zaměstnáni a jejichž lhůta pro vyslání končí, bude předložena před koncem probíhající doby vyslání.
(d)
Rozhodnutí příslušných úřadů nebo jimi pověřených institucí smluvních států o výjimce se dokládá potvrzením vystaveným a předaným podle odstavců 1 a 2 této části.
4.
Příslušný úřad nebo jím pověřená instituce, která potvrzení vydala, může toto potvrzení zrušit nebo pozměnit v důsledku změn rozhodujících okolností. Styčné místo poté informuje styčné místo druhého smluvního státu.
Část 6
Přepočet dob pojištění/dob pobytu v Austrálii v produktivním věku
V případě potřeby bude přepočet pro účely sčítání ve smyslu článků 11 a 13 Smlouvy prováděn podle následujících pravidel:
(a)
Každých 30 dní získaných podle českých právních předpisů bude odpovídat jednomu měsíci podle australských právních předpisů. Pokud přepočet podle předchozí věty povede ke zbytkovému počtu dní, budou tyto zbytkové dny považovány za dodatečný měsíc. Celková doba získaná v jednom kalendářním roce nepřesáhne 12 měsíců.
(b)
Jeden měsíc získaný podle australských právních předpisů bude odpovídat 30 dnům podle českých právních předpisů. Celková doba pojištění získaná v jednom kalendářním roce nepřesáhne 365 dní.
Část 7
Předkládání
Žádosti o dávky, opravné prostředky, veškeré související dokumenty a všechna oznámení nebo jiná sdělení osoby se předkládají příslušné instituci smluvního státu.
Část 8
Vyřizování žádostí
1.
Příslušná instituce smluvního státu, která obdrží žádost o dávku podle právních předpisů druhého smluvního státu, s ní naloží následovně:
(a)
zaznamená přijetí žádosti a opatří ji razítkem s datem přijetí;
(b)
ověří totožnost žadatele a potvrdí osobní údajeosobní údaje obsažené ve formuláři žádosti podle úředních záznamů nebo na základě dokumentace poskytnuté žadatelem;
(c)
překontroluje úplnost a v případě nekompletnosti zajistí obstarání chybějících údajů;
(d)
v případě potřeby vyhotoví ověřené kopie originálních dokumentů přiložených k žádosti;
(e)
vyplní styčný formulář vztahující se k žádosti, zejména s uvedením dob pobytu v Austrálii v produktivním věku nebo českých dob pojištění;
(f)
odešle formulář žádosti, originály nebo ověřené kopie dokumentů nezbytných pro rozhodnutí o nároku, kopii svého vlastního rozhodnutí o dávce, bylo-li učiněno, a styčný formulář příslušné instituci druhého smluvního státu.
2.
Příslušná instituce druhého smluvního státu následně rozhodne o nároku žadatele a o svém rozhodnutí informuje příslušnou instituci prvního smluvního státu.
Spolu s rozhodnutím v případě nutnosti nebo na žádost příslušnému úřadu prvního smluvního státu zašle:
(a)
podklady o dobách pojištění/dobách pobytu v Austrálii v produktivním věku získaných podle příslušných právních předpisů; a
(b)
veškerou další dostupnou dokumentaci nezbytnou pro příslušnou instituci prvního smluvního státu pro rozhodnutí o nároku žadatele na dávku prvního smluvního státu.
3.
Styčná místa obou smluvních států vzájemně určí druh informací, které budou ověřovány příslušnými institucemi, a způsob ověřování.
Část 9
Opravné prostředky a související dokumenty
Příslušná instituce, která obdrží opravný prostředek a související dokumenty podle právních předpisů druhého smluvního státu:
(a)
zaznamená přijetí a opatří dokumenty razítkem s datem přijetí; a
(b)
zašle dokumenty co nejrychleji příslušné instituci druhého smluvního státu.
Část 10
Správní pomoc
1.
Příslušné instituce a styčná místa obou smluvních států budou spolupracovat k zajištění včasného vyřizování žádostí předložených podle Smlouvy a ve všech ostatních aspektech provádění Smlouvy.
2.
Příslušné instituce a styčná místa obou smluvních států se dohodnou na všech opatřeních, která by mohla být potřebná a vhodná pro zlepšení provádění Smlouvy.
3.
Každá příslušná instituce poskytne druhé na žádost informace o dobách pobytu, pojištění nebo vyplacených dávkách nebo veškeré další dostupné informace v souladu s článkem 19 Smlouvy.
4.
Příslušná instituce České republiky poskytne v elektronické podobě příslušné instituci Austrálie informace o zvýšení dávek jejích klientů v době, kdy k takovému všeobecnému zvýšení dojde.
5.
Každá příslušná instituce poskytne druhé informace o zaznamenaných událostech týkajících se společných příjemců dávek, včetně úmrtí, změny adres a rodinného stavu.
6.
Příslušná instituce smluvního státu poskytne bezplatně na žádost příslušné instituci druhého smluvního státu dostupné lékařské informace a dokumentaci, které se týkají zdravotního postižení žadatele nebo příjemce dávky. Žádost o informace a dokumentaci a jejich předání se uskuteční prostřednictvím styčných míst smluvních států.
7.
Jestliže příslušná instituce smluvního státu požaduje, aby se žadatel nebo příjemce dávky bydlící na území druhého smluvního státu podrobil lékařské prohlídce, příslušná instituce posléze uvedeného smluvního státu zajistí na žádost příslušné instituce prvního smluvního státu provedení této prohlídky podle svých pravidel a na náklady příslušné instituce, která lékařskou prohlídku požaduje.
8.
Příslušná instituce jednoho smluvního státu uhradí částky dlužné podle odstavce 7 této části na základě výkazu nákladů předložených příslušnou institucí druhého smluvního státu.
9.
Příslušné instituce si ve vzájemně dohodnutém termínu budou vyměňovat roční statistické údaje. Tyto statistické údaje budou zahrnovat údaje o počtu příjemců dávek a platbách vyplacených příjemcům na základě Smlouvy a celkové částce dávek s rozdělením podle druhu dávek. Tyto statistické údaje budou vyhotoveny ve formě společně stanovené styčnými místy.
Část 11
Přezkum Ujednání
1.
Toto Ujednání může být kdykoliv po dohodě příslušných úřadů písemně změněno.
2.
Příslušné úřady si mohou vzájemně písemně oznámit změny v názvech styčných míst bez potřeby měnit toto Ujednání.
Část 12
Vstup v platnost
Toto Ujednání vstoupí v platnost ve stejný den jako Smlouva a bude se používat po stejnou dobu.
Dáno v Canbeře dne 28. března 2011 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a anglickém, přičemž všechna znění jsou stejně platná.
Za příslušný úřad
České republiky
Radim Pecl v. r.
chargé d’affaires a. i.
Velvyslanectví České republiky v Austrálii
Za příslušný úřad
Austrálie
Jeff Harmer v. r.
tajemník Ministerstva pro rodinu, bydlení,
veřejné služby a záležitosti původního
obyvatelstva
1)
Smlouva mezi Českou republikou a Austrálií o sociálním zabezpečení podepsaná dne 16. září 2009 v Canbeře byla vyhlášena pod č. 58/2011 Sb. m. s. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 58/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 58/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Austrálií o sociálním zabezpečení
Vyhlášeno 17. 6. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 7. 2011, částka 32/2011
* ČÁST I - Všeobecná ustanovení
* ČÁST II - Ustanovení o pojištění
* ČÁST III - Ustanovení o dávkách
* ČÁST IV - Různá a administrativní ustanovení
* ČÁST V - Přechodná a závěrečná ustanovení
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 7. 2011
58
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 16. září 2009 byla v Canbeře podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Austrálií o sociálním zabezpečení.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstupuje v platnost na základě svého článku 25 odst. 2 dne 1. července 2011.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA MEZI
ČESKOU REPUBLIKOU
A
AUSTRÁLIÍ
O SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ
Česká republika a Austrálie (dále jen „smluvní státy“),
přejíce si upevnit stávající přátelské vztahy mezi oběma smluvními státy a
jsouce odhodlány upravit vztahy mezi sebou s ohledem na sociální dávky a pojištění,
se dohodly takto:
ČÁST I
Všeobecná ustanovení
Článek 1
Definice
1.
V této smlouvě:
(a)
„dávka“ znamená dávku, důchod nebo přídavek, stejně jako jakoukoli dodatečnou částku, zvýšení nebo příplatek vyplácený podle právních předpisů smluvního státu, avšak - pokud jde o Austrálii - nezahrnuje žádnou dávku, platbu nebo nárok podle zákona o penzijním pojištění;
(b)
„příslušný úřad“ znamená,
pokud jde o Českou republiku, ministerstvo zodpovědné za právní předpisy uvedené v článku 2 odstavec 1 písmeno (b) a,
pokud jde o Austrálii, tajemníka svazového ministerstva zodpovědného za právní předpisy uvedené v článku 2 odstavec 1 písmeno (a)(i), s výjimkou v části II Smlouvy a v ostatních částech Smlouvy, pokud se dotýkají této části, kde to znamená komisaře pro daně nebo zmocněného zástupce komisaře;
(c)
„příslušná instituce“ znamená instituci nebo úřadovnu, která má za úkol provádění platných právních předpisů;
(d)
„právní předpisy“ znamenají,
pokud jde o Českou republiku, právní předpisy uvedené v článku 2 odstavci 1 písmeno (b) a,
pokud jde o Austrálii, zákony uvedené v článku 2 odstavci 1 písmeno (a)(i), s výjimkou v části II Smlouvy a v ostatních částech Smlouvy, pokud se dotýkají této části, kde to znamená zákony uvedené v článku 2 odstavci 1 písmeno (a)(ii);
(e)
„doba pojištěn“ znamená dobu pojištění, náhradní dobu a dobu za takovou považovanou získanou podle právních předpisů České republiky;
(f)
„doba pobytu v Austrálii v produktivním věku“ znamená dobu vymezenou tak právními předpisy Austrálie, ale nezahrnující žádnou dobu považovanou podle článku 11 za dobu, kdy osoba měla bydliště v Austrálii.
2.
Nevyplývá-li z kontextu jinak, pak při provádění této smlouvy smluvním státem má výraz nedefinovaný v tomto článku význam, který mu náleží podle právních předpisů tohoto smluvního státu.
Článek 2
Věcný rozsah
1.
Tato smlouva se vztahuje na tyto právní předpisy:
(a)
pokud jde o Austrálii:
(i)
zákony formující právo sociálního zabezpečení v rozsahu, v jakém se toto právo vztahuje na, ovlivňuje, nebo se podle něj poskytuje starobní důchod;
(ii)
právo týkající se penzijního pojištění (jež je v době podpisu této smlouvy obsaženo v zákoně o penzijním pojištění (správa) 1992, v zákoně o poplatcích na penzijní pojištění 1992 a v nařízeních o penzijním pojištění (správa);
(b)
pokud jde o Českou republiku: zákon o důchodovém pojištění a předpisy související.
2.
Nestanoví-li tato smlouva jinak, bez zřetele k ustanovení odstavce 1 nezahrnují právní předpisy uvedené v tomto článku žádné úmluvy ani jiné mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení, které mohou být sjednány mezi smluvním státem a třetí stranou.
3.
S výhradou ustanovení odstavce 4 se tato smlouva vztahuje také na budoucí právní předpisy měnící, doplňující nebo nahrazující právní předpisy uvedené v odstavci 1.
4.
Tato smlouva se nevztahuje na budoucí právní předpisy rozšiřující stávající právní předpisy některého smluvního státu o nové kategorie poživatelů dávek nebo o nové dávky, pokud se příslušné úřady smluvních států nedohodnou jinak.
Článek 3
Osobní rozsah
Tato smlouva se vztahuje na každou osobu, která:
(a)
má nebo měla bydliště v Austrálii, nebo podléhá nebo podléhala právním předpisům Austrálie, nebo
(b)
podléhá nebo podléhala právním předpisům České republiky
a na další osoby, pokud jde o práva, která odvozují od výše uvedené osoby.
Článek 4
Rovnost nakládání
Všem osobám, na které se vztahuje tato smlouva, se od smluvního státu dostane stejného zacházení ve vztahu k právům a povinnostem vyplývajícím z právních předpisů České republiky, z práva sociálního zabezpečení Austrálie v rozsahu, v jakém se toto právo vztahuje na nebo ovlivňuje starobní důchod, nebo z této smlouvy.
Článek 5
Export dávek
1.
Nestanoví-li tato smlouva jinak, dávky jednoho smluvního státu splatné podle této smlouvy budou vyplaceny osobám, které mají bydliště nebo se nalézají na území kteréhokoli smluvního státu.
2.
Jestliže právní předpisy smluvního státu umožňují vyplácet dávku do třetího státu, pak dávka splatná podle této smlouvy bude rovněž vyplacena do tohoto třetího státu.
ČÁST II
Ustanovení o pojištění
Článek 6
Používání této části
Tato část se použije pouze za předpokladu, pokud by, nebýt této části, zaměstnanec a/nebo zaměstnavatel zaměstnance podléhal, vzhledem k práci zaměstnance nebo odměně vyplacené za práci, právním předpisům obou smluvních států.
Článek 7
Vyloučení dvojího pojištění
1.
Není-li v této části stanoveno jinak, pokud zaměstnanec pracuje na území jednoho smluvního státu, zaměstnavatel zaměstnance a zaměstnanec, vzhledem k práci a odměně vyplacené za práci, podléhají pouze právním předpisům tohoto smluvního státu.
2.
Zaměstnanec zaměstnaný na území jednoho smluvního státu zaměstnavatelem se sídlem na tomto území, který je vyslán pracovat pro tohoto zaměstnavatele nebo pobočku na území druhého smluvního státu, podléhá právním předpisům výhradně prvního smluvního státu, jako by byl zaměstnanec zaměstnán na jeho území, za předpokladu, že předpokládaná doba vyslání nepřesahuje pět let. Přesáhne-li tato doba 5 let, aplikuje se od této doby odstavec 1. Pro účely tohoto odstavce je pobočkou člen stejné zcela nebo většinově vlastněné skupiny jako zaměstnavatel.
3.
Pracuje-li zaměstnanec v zaměstnání zaměstnavatele na lodi nebo v letadle při mezinárodní přepravě, zaměstnavatel zaměstnance a zaměstnanec, vzhledem k práci a odměně vyplacené za takové zaměstnání, podléhají pouze právním předpisům smluvního státu, na jehož území má zaměstnanec bydliště.
Článek 8
Diplomatické a konzulární vztahy a zaměstnání ve státních službách
1.
Touto smlouvou není dotčeno provádění ustanovení Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích z 18. dubna 1961 ani Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích z 24. dubna 1963.
2.
Zaměstnanci vyslaní vládou jednoho smluvního státu dočasně pracovat na území druhého smluvního státu, avšak na které se úmluvy uvedené v odstavci 1 tohoto článku nevztahují, podléhají právním předpisům pouze prvního smluvního státu. Pro účely tohoto odstavce zahrnuje zaměstnání vládou smluvního státu i zaměstnání jejím prostřednictvím a také, pokud jde o Austrálii, politickou složku nebo místní úřad Austrálie.
Článek 9
Výjimky
Na žádost zaměstnance a/nebo zaměstnavatele se mohou příslušné úřady obou smluvních států, nebo jimi pověření zástupci, dohodnout na udělení výjimky z ustanovení této části ve vztahu k určitým osobám nebo kategoriím osob.
ČÁST III
Ustanovení o dávkách
Kapitola 1
Australské dávky
Článek 10
Bydliště nebo přítomnost v České republice nebo ve třetím státě
Pro získání nároku na australskou dávku podle právních předpisů Austrálie nebo této smlouvy bez toho, že by osoba měla bydliště a ke dni, kdy uplatňuje nárok na dávku, se zdržovala v Austrálii, avšak:
(a)
má bydliště v Austrálii nebo v České republice nebo ve třetím státě, s nímž má Austrálie sjednánu smlouvu o sociálním zabezpečení, která obsahuje ustanovení o spolupráci při přijímání žádostí o dávky a zahrnuje tento drah dávky; a
(b)
zdržuje se v Austrálii nebo v České republice nebo v takovém třetím státě,
bude tato osoba, pokud někdy měla bydliště v Austrálii, považována pro uplatnění nároku za bydlící a zdržující se v Austrálii k tomuto dni.
Článek 11
Sčítání
1.
Pokud osoba, na kterou se vztahuje tato smlouva, uplatnila podle této smlouvy nárok na australskou dávku a získala:
(a)
dobu bydliště v Austrálii, která je kratší než doba potřebná podle australských právních předpisů pro získání nároku osoby na dávku; a
(b)
dobu pobytu v Austrálii v produktivním věku, která je stejná nebo delší než doba stanovená pro takovou osobu v souladu s odstavcem 4; a
(c)
dobu pojištění získanou podle právních předpisů České republiky,
pak pouze pro splnění minimální požadované doby stanovené pro takovou dávku právními předpisy Austrálie bude tato doba pojištění získaná podle právních předpisů České republiky považována pro nárok na australskou dávku za dobu, kdy taková osoba měla bydliště v Austrálii.
2.
Pro účely odstavce 1, pokud osoba
(a)
měla bydliště v Austrálii nepřetržitě po dobu, která je kratší než minimální nepřetržitá doba potřebná podle australských právních předpisů pro získání nároku osoby na dávku; a
(b)
získala dobu pojištění podle právních předpisů České republiky ve dvou nebo více různých obdobích, která je stejná nebo delší než celková minimální doba uvedená pod písmenem (a),
bude celková doba pojištění získaná podle právních předpisů České republiky považována za nepřetržitou dobu.
3.
Pokud se překrývá doba, kdy osoba měla bydliště v Austrálii, s dobou pojištění získanou podle právních předpisů České republiky, pak pro účely tohoto článku Austrálie přihlédne k překrývající se době pouze jednou jako k době, kdy osoba měla bydliště v Austrálii.
4.
Minimální doba pobytu v Austrálii v produktivním věku, ke které se pro účely odstavce 1 přihlíží, je tato:
(a)
pro účely australské dávky splatné osobě, která nemá bydliště v Austrálii, je minimální požadovaná doba 12 měsíců, z nichž nejméně šest měsíců musí být nepřetržitých; a
(b)
pro účely australské dávky splatné osobě, která má bydliště v Austrálii, minimální doba stanovena není.
Článek 12
Výpočet dávek
1.
S výhradou odstavce 2, je-li australská dávka splatná osobě zdržující se mimo Austrálii pouze na základě této smlouvy, dávka se stanoví podle právních předpisů Austrálie.
2.
Odstavec 1 se bude používat po dobu 26 týdnů, kdy osoba dočasně přijede do Austrálie.
3.
S výhradou odstavce 4, je-li australská dávka splatná pouze na základě této smlouvy osobě v Austrálii, výše dávky se stanoví:
(a)
výpočtem příjmu takové osoby podle právních předpisů Austrálie, avšak bez ohledu při tomto výpočtu na jakékoli dávky České republiky, jež má tato osoba nebo partner takové osoby právo obdržet, přichází-li to v úvahu; a
(b)
odpočtem částky dávky České republiky, jež má tato osoba právo obdržet, z maximální výše australské dávky; a
(c)
přidáním k zbývající dávce získané podle písmene (b) příslušnou výši výpočtu stanovenou v právních předpisech Austrálie, berouce za příjem osoby částku vypočtenou podle písmene (a).
4.
Odstavec 3 se bude používat po dobu 26 týdnů, kdy osoba dočasně odjede z Austrálie.
5.
Pokud jeden z partnerů má, nebo oba partneři mají nárok na dávku nebo dávky České republiky, každý z nich bude pro účely tohoto článku a právních předpisů Austrálie považován za příjemce jedné poloviny částky buď této dávky, nebo případně úhrnu obou těchto dávek.
6.
Pokud náleží, zahrnuje australský starobní důchod vyplácený podle této smlouvy mimo Austrálii dodatečné částky pro nezaopatřené děti. Jiné dodatečné částky nebo příplatky k dávkám se vyplácejí mimo Austrálii pouze po dobu uvedenou v zákoně o sociálním zabezpečení 1991. Odkaz na zákon o sociálním zabezpečení 1991 zahrnuje všechny zákony, které mění, doplňují nebo nahrazují tento zákon.
Kapitola 2
Dávky České republiky
Článek 13
Sčítání
1.
Nestanoví-li tato smlouva jinak, pokud osoba nezíská nárok na dávku z důvodu nedostatečné doby pojištění podle právních předpisů České republiky, nárok této osoby na dávku se stanoví součtem těchto dob pojištění s dobami pobytu v Austrálii v produktivním věku za předpokladu, že se tyto doby nepřekrývají.
2.
Pro nárok na dávku vezme příslušná instituce České republiky v úvahu také doby pojištění získané podle právních předpisů třetího státu, se kterým je Česká republika vázána dokumentem o sociálním zabezpečení umožňujícím sčítání dob pojištění.
Článek 14
Výpočet dávek
1.
Jsou-li podle právních předpisů České republiky splněny podmínky nároku na dávku i bez přihlédnutí k dobám pobytu v Austrálii v produktivním věku, stanoví příslušná instituce České republiky dávku:
(a)
výlučně na základě dob pojištění získaných podle jejích právních předpisů a současně
(b)
podle pravidel stanovených v odstavci 2 s výjimkou případu, kdy výsledek takového výpočtu je stejný nebo nižší než výsledek výpočtu podle písmene (a).
2.
Pokud nárok na dávku podle právních předpisů České republiky může vzniknout pouze s přihlédnutím k dobám pobytu v Austrálii v produktivním věku nebo k dobám pojištění získaným podle právních předpisů třetího státu, pak příslušná instituce České republiky:
(a)
stanoví nejprve teoretickou výši dávky, která by náležela v případě, že by všechny doby pojištění byly získány podle právních předpisů České republiky; a
(b)
poté – na základě teoretické výše určené podle písmene (a) – stanoví výši dávky určené k výplatě podle poměru délky dob pojištění získaných podle právních předpisů České republiky k celkově sečteným dobám.
Příslušná instituce České republiky – při aplikaci ustanovení písmene (a) tohoto odstavce – vezme za základ pro výpočet dávky v úvahu pouze příjmy dosažené v dobách pojištění získaných podle právních předpisů, které provádí. Tyto příjmy – indexované podle právních předpisů České republiky – budou považovány za dosažené v dobách, ke kterým se přihlíží při stanovení teoretické výše dávky.
3.
Oprávněná osoba bude mít od příslušné instituce České republiky nárok na vyšší z dávek vypočtených podle odstavců 1 a 2.
4.
Nedosahuje-li doba pojištění získaná podle právních předpisů České republiky dvanácti měsíců a nevznikne-li na jejím základě nárok na dávku, příslušná instituce České republiky dávku nepřizná.
5.
Události a skutečnosti mající vliv na nárok, krácení, pozastavení či výši dávky, které nastaly na území Austrálie, budou posuzovány tak, jako by k nim došlo na území České republiky. Avšak příslušný český úřad může omezit použití tohoto ustanovení ve prospěch určitých kategorií osob.
6.
Podmínkou nároku na invalidní důchod osoby, která se stala invalidní před dosažením 18 let věku a která nebyla účastna pojištění po potřebnou dobu, je trvalý pobyt na území České republiky. Tato podmínka platí i pro invalidní důchody a důchody pozůstalých, jestliže nárok na ně, nebo na důchody, z nichž se odvozují, může vzniknout pouze s přihlédnutím k ustanovením této smlouvy.
ČÁST IV
Různá a administrativní ustanovení
Článek 15
Spolupráce příslušných úřadů
1.
Příslušné úřady smluvních států stanoví pomocí správního ujednání nezbytná opatření pro provádění této smlouvy.
2.
Příslušné úřady určí styčná místa, jež budou uvedena ve správním ujednání.
Článek 16
Předkládání dokumentů
1.
Žádost, oznámení nebo opravný prostředek týkající se dávek splaných podle této smlouvy nebo jinak, mohou být předloženy na území kteréhokoli smluvního státu.
2.
Pro stanovení nároku na dávku se datum, k němuž jsou žádost, oznámení nebo opravný prostředek uvedené v odstavci 1 předloženy příslušné instituci jednoho smluvního státu, považuje za datum předložení takového dokumentu příslušné instituci druhého smluvního státu. Příslušná instituce smluvního státu, které jsou žádost, oznámení nebo opravný prostředek předloženy, je postoupí bez prodlení příslušné instituci druhého smluvního státu.
3.
Žádost o dávku od jednoho smluvního státu se považuje za žádost o odpovídající dávku od druhého smluvního státu, pokud žadatel v žádosti uvede, že je nebo byl kryt systémem sociálního zabezpečení tohoto druhého smluvního státu, a za předpokladu, že druhý smluvní stát obdrží takovou žádost do 12 měsíců.
4.
Odkaz na opravný prostředek v odstavci 1 je odkazem na opravný prostředek, který je možno podat u správního nebo pro správní účely zřízeného orgánu podle příslušných právních předpisů.
Článek 17
Vynětí z poplatků a ověřování
1.
Pokud zákony smluvního státu stanoví, že jakýkoli dokument, který se předkládá příslušnému úřadu nebo příslušné instituci tohoto smluvního státu, je zcela nebo částečně osvobozen od poplatků nebo výloh, včetně konzulárních a správních poplatků, pak se toto osvobození také vztahuje na obdobné dokumenty, které se předkládají příslušnému úřadu nebo příslušné instituci druhého smluvního státu při provádění této smlouvy.
2.
Dokumenty a potvrzení předkládané pro účely provádění této smlouvy jsou vyňaty z požadavků na legalizaci diplomatickými nebo konzulárními úřady.
Článek 18
Výplata dávek
1.
Pokud smluvní stát zavede zákonné nebo správní omezení pro vývoz měny mimo své území, přijme tento smluvní stát neprodleně opatření k zajištění práv na výplatu a doručování dávek, které mají být vyplaceny podle právních předpisů tohoto smluvního státu nebo podle této smlouvy. Tato opatření mají zpětnou účinnost od doby zavedení těchto omezení.
2.
Příslušné instituce smluvních států vyplácejí dávky podle této smlouvy bez jakýchkoli srážek na své administrativní náklady.
Článek 19
Výměna informací a vzájemná spolupráce
1.
Příslušné úřady a příslušné instituce odpovědné za provádění této smlouvy, v rozsahu povoleném jejich národními zákony:
(a)
vzájemně si sdělují veškeré informace nezbytné pro provádění této smlouvy nebo právních předpisů České republiky nebo práva sociálního zabezpečení Austrálie;
(b)
poskytují si vzájemnou pomoc, včetně nezbytných oznámení ohledně přiznání nebo výplaty dávky podle této smlouvy nebo podle právních předpisů, na které se tato smlouva vztahuje tak, jako by prováděly vlastní právní předpisy; a
(c)
vzájemně si v nejkratší možné době vyměňují veškeré informace o jimi přijatých opatřeních pro provádění této smlouvy nebo o změnách v jejich příslušných právních předpisech v míře, v jaké se tyto změny dotýkají provádění této smlouvy.
2.
Pomoc uvedená v odstavci 1 se poskytuje bezplatně s výhradou ujednání dohodnutých mezi příslušnými úřady a příslušnými institucemi k vyrovnání určitých druhů výdajů, které jsou uvedeny ve správním ujednání podle článku 15.
3.
Ustanovení odstavce 1 nebude v žádném případě vykládáno tak, aby ukládalo příslušnému úřadu nebo příslušné instituci smluvního státu povinnost:
(a)
provádět administrativní opatření v rozporu se zákony nebo administrativní praxí tohoto nebo druhého smluvního státu; nebo
(b)
poskytovat údaje, které nejsou dostupné podle zákonů nebo běžnými administrativními postupy tohoto nebo druhého smluvního státu.
Článek 20
Ochrana osobních údajů
Není-li ve vnitrostátních zákonech smluvního státu stanoveno jinak, informace o osobách, které jsou v souladu s touto smlouvou předávány příslušnému úřadu nebo příslušné instituci tohoto smluvního státu příslušným úřadem nebo příslušnou institucí druhého smluvního státu, jsou důvěrné a použijí se výhradně pro účely provádění této smlouvy a právních předpisů, na které se tato smlouva vztahuje.
Článek 21
Jazyky
1.
Při provádění této smlouvy může příslušný úřad a příslušná instituce smluvního státu s ostatními komunikovat v kterémkoli úředním jazyce smluvních států.
2.
Příslušný úřad ani příslušná instituce smluvního státu nesmí odmítnout žádost, odvolání nebo jiný dokument pouze z důvodu, že je v jazyce druhého smluvního státu.
Článek 22
Řešení sporů
Veškeré spory týkající se výkladu nebo provádění této smlouvy se řeší jednáním mezi příslušnými úřady.
Článek 23
Přezkoumání Smlouvy
Jestliže smluvní stát požádá druhý o setkání k přezkoumání Smlouvy, sejdou se smluvní státy za tím účelem co nejdříve.
ČÁST V
Přechodná a závěrečná ustanovení
Článek 24
Přechodná ustanovení
1.
Tato smlouva nezakládá žádný nárok na výplatu dávky za jakoukoli dobu před vstupem této smlouvy v platnost.
2.
Při rozhodování o nároku na dávky podle této smlouvy se berou v úvahu také doby, kdy osoba měla bydliště v Austrálii, doby pobytu v Austrálii v produktivním věku a doby pojištění podle právních předpisů České republiky získané před vstupem této smlouvy v platnost.
3.
Rozhodnutí týkající se nároku na dávky, která byla učiněna před vstupem této smlouvy v platnost, nemají vliv na práva vzniklá na jejím základě.
4.
Dávky přiznané před vstupem Smlouvy v platnost mohou být na žádost nově vyměřeny.
5.
Článek 7 odstavec 2 a článek 8 odstavec 2 se provádějí od data vstupu této smlouvy v platnost, třebaže osoba byla vyslána svým zaměstnavatelem před tímto datem. Pro tento účel začíná doba vyslání vstupem této smlouvy v platnost.
Článek 25
Ratifikace a vstup v platnost
1.
Tato smlouva podléhá ratifikaci.
2.
Tato smlouva vstoupí v platnost prvého dne třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž si smluvní státy písemně diplomatickou cestou vzájemně oznámí, že byly splněny všechny nezbytné podmínky pro vstup této smlouvy v platnost.
Článek 26
Platnost, změny a ukončení platnosti Smlouvy
1.
Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou.
2.
Tuto smlouvu je v budoucnu možné pozměnit doplňkovými smlouvami, které se od svého vstupu v platnost budou považovat za nedílnou součást této smlouvy.
3.
Tato smlouva zůstane v platnosti až do posledního dne dvanáctého měsíce následujícího po měsíci, v němž některý smluvní stát písemně diplomatickou cestou oznámí druhému smluvnímu státu její vypovězení.
4.
Bude-li tato smlouva vypovězena, práva nabytá podle ní zůstanou zachována a o žádostech o dávky předložených přede dnem ukončení její platnosti se rozhodne podle této smlouvy.
Na důkaz čehož níže podepsaní, řádně k tomu zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Canbeře dne 16. září 2009 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a anglickém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za Českou republiku
PhDr. Juraj Chmiel, CSc., v. r.
mimořádný a zplnomocněný velvyslanec
České republiky v Austrálii
Za Austrálii
Jennifer Louise Macklin v. r.
ministryně pro rodinu, bydlení, veřejné
služby a záležitosti původního
obyvatelstva |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 57/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 57/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Španělským královstvím o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací
Vyhlášeno 17. 6. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 7. 2011, částka 31/2011
* ČLÁNEK 1 - VYMEZENÍ POJMŮ
* ČLÁNEK 2 - STUPNĚ UTAJENÍ A JEJICH ROVNOCENNOST
* ČLÁNEK 3 - BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY
* ČLÁNEK 4 - PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM
* ČLÁNEK 5 - OMEZENÍ POUŽITÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
* ČLÁNEK 6 - OCHRANA UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
* ČLÁNEK 7 - BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE
* ČLÁNEK 8 - UTAJOVANÉ SMLOUVY
* ČLÁNEK 9 - PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
* ČLÁNEK 10 - PŘEKLAD, REPRODUKCE A ZNIČENÍ
* ČLÁNEK 11 - NÁVŠTĚVY
* ČLÁNEK 12 - BEZPEČNOSTNÍ INCIDENTY
* ČLÁNEK 13 - NÁKLADY
* ČLÁNEK 14 - VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ
* ČLÁNEK 15 - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 7. 2011
57
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. října 2009 byla v Madridu podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Španělským královstvím o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informacíutajovaných informací.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstupuje v platnost na základě svého článku 15 odst. 1 dne 1. července 2011.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI
ČESKOU REPUBLIKOU
A
ŠPANĚLSKÝM KRÁLOVSTVÍM
O VÝMĚNĚ
A VZÁJEMNÉ OCHRANĚ
UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
Česká republika a Španělské království (dále „jen smluvní strany“), přejíce si zajistit ochranu utajovaných informací vyměněných mezi nimi, se v zájmu své národní bezpečnosti dohodly takto:
ČLÁNEK 1
VYMEZENÍ POJMŮ
Pro účely této Smlouvy jsou vymezeny následující pojmy:
a)
„Utajovanou informacíUtajovanou informací“ se rozumí informace nebo materiál, který podle vnitrostátních právních předpisů některé ze smluvních stran vyžaduje ochranu proti vyzrazení, zneužití nebo ztrátě, a který byl jako takový určen a náležitě označen bez ohledu na svoji formu.
b)
„Utajovanou smlouvou“ se rozumí smlouva, která obsahuje utajovanou informaciutajovanou informaci, nebo v souvislosti s níž může k přístupu k utajované informaciutajované informaci dojít.
c)
„Poskytující stranou“ se rozumí smluvní strana, která poskytne utajovanou informaciutajovanou informaci druhé smluvní straně.
d)
„Přijímající stranou“ se rozumí smluvní strana, která přijme utajovanou informaciutajovanou informaci od poskytující strany.
e)
„Třetí stranou“ se rozumí stát nebo mezinárodní organizace, která není smluvní stranou této Smlouvy.
ČLÁNEK 2
STUPNĚ UTAJENÍ A JEJICH ROVNOCENNOST
Rovnocennost stupňů utajení je následující:
V České republice| Ve Španělském království
---|---
PŘÍSNĚ TAJNÉ| SECRETO
TAJNÉ| RESERVADO
DŮVĚRNÉ| CONFIDENCIAL
VYHRAZENÉ| DIFUSIÓN LIMITADA
ČLÁNEK 3
BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY
1.
Bezpečnostními úřady odpovědnými za provádění této Smlouvy jsou:
V České republice:
Národní bezpečnostní úřad
Ve Španělském království:
Secretario de Estado Director del Centro Nacional de Inteligencia (CNI) Oficina Nacional de Seguridad
2.
Bezpečnostní úřady si vzájemně poskytnou oficiální kontaktní údaje.
ČLÁNEK 4
PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM
Přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým na základě této Smlouvy lze umožnit pouze osobám k tomu oprávněným podle vnitrostátních právních předpisů příslušné smluvní strany.
ČLÁNEK 5
OMEZENÍ POUŽITÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
1.
Přijímající strana nezveřejní nebo neposkytne přijatou utajovanou informaciutajovanou informaci třetí straně bez předchozího písemného povolení bezpečnostního úřadu poskytující strany.
2.
Přijímací strana použije přijatou utajovanou informaciutajovanou informaci pouze k účelu, za kterým byla poskytnuta, a v souladu s omezeními stanovenými poskytující stranou.
ČLÁNEK 6
OCHRANA UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
1.
Poskytující strana:
a)
zajistí označení utajované informaceutajované informace příslušným stupněm utajení v souladu s vnitrostátními právními předpisy;
b)
informuje přijímající stranu, že poskytnutá informace nebo materiál je utajovanou informacíutajovanou informací a vyžaduje ochranu podle této Smlouvy;
c)
informuje přijímající stranu o podmínkách poskytnutí utajované informaceutajované informace a omezeních při nakládání s ní;
d)
informuje přijímající stranu o následných změnách stupně utajení.
2.
Přijímající strana:
a)
poskytne, v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy, utajované informaciutajované informaci rovnocennou úroveň ochrany jako poskytující strana;
b)
zajistí označení přijaté utajované informaceutajované informace rovnocenným stupněm utajení v souladu s článkem 2 této Smlouvy;
c)
zajistí, že stupeň utajení nebude bez písemného souhlasu poskytující strany změněn.
ČLÁNEK 7
BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE
1.
Bezpečnostní úřady mohou provádět vzájemné návštěvy za účelem ověření bezpečnostních opatření použitých při ochraně poskytnutých utajovaných informacíutajovaných informací a na požádání se informují o vnitrostátních právních předpisech upravujících ochranu utajovaných informacíutajovaných informací, o uplatňovaných postupech a zkušenostech získaných při jejich ochraně.
2.
Pokud jsou splněny procesní podmínky stanovené vnitrostátními právními předpisy, smluvní strany si vzájemně uznají osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů. Článek 2 této Smlouvy se použije obdobně.
3.
Bezpečnostní úřady si bezodkladně oznámí všechny změny týkající se vzájemně uznaných osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů.
4.
Na základě žádosti se bezpečnostní úřady informují o bezpečnostním statusu podnikatelů usazených na území druhé smluvní strany a fyzických osob, které se podílejí na sjednávání nebo provádění utajovaných smluv.
5.
Bezpečnostní úřady si na vyžádání a v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy poskytnou součinnost při provádění bezpečnostních řízení o vydání osvědčení fyzické osoby a osvědčení podnikatele.
6.
Bezpečnostní úřady se informují o aktuálních bezpečnostních rizicích, která mohou ohrozit poskytnutou utajovanou informaciutajovanou informaci.
7.
Spolupráce podle této Smlouvy bude uskutečňována v jazyce anglickém.
ČLÁNEK 8
UTAJOVANÉ SMLOUVY
1.
Smluvní strana, která zamýšlí uzavřít utajovanou smlouvu s kontrahentem druhé smluvní strany, obdrží na základě žádosti písemné ujištění bezpečnostního úřadu druhé smluvní strany, že navrhovaný kontrahent je držitelem osvědčení podnikatele pro příslušný stupeň utajení.
2.
Utajovaná smlouva uzavřená mezi smluvními stranami v souladu s ustanoveními této Smlouvy obsahuje příslušnou bezpečnostní sekci, která určí následující:
a)
seznam utajovaných informacíutajovaných informací a směrnici pro stanovení jejich stupně utajení;
b)
postup pro sdělování změn stupňů utajení;
c)
způsob komunikace a prostředky elektromagnetického přenosu;
d)
postup pro předávání utajovaných informacíutajovaných informací;
e)
příslušné úřady odpovědné za koordinaci ochrany utajovaných informacíutajovaných informací týkajících se utajované smlouvy;
f)
oznamovací povinnost v případě vyzrazení, zneužití nebo ztráty utajované informaceutajované informace, nebo vyskytne-li se takové podezření.
3.
Sub-kontrahent musí splňovat stejné bezpečnostní požadavky jako kontrahent.
4.
Kopie bezpečnostní sekce utajované smlouvy se zasílá bezpečnostnímu úřadu smluvní strany, kde bude utajovaná smlouva prováděna, za účelem zajištění státního dozoru.
ČLÁNEK 9
PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
1.
Utajované informaceUtajované informace jsou předávány diplomatickou cestou, pokud se bezpečnostní úřady nedohodnou jinak.
2.
Pokud to požaduje poskytující strana, utajovanou informaciutajovanou informaci lze předat prostřednictvím kurýrů k tomu oprávněných v souladu s jejími vnitrostátními právními předpisy a vybavených kurýrním listem příslušného bezpečnostního úřadu.
3.
Každá přeprava rozměrné utajované informaceutajované informace nebo velkého množství utajovaných informacíutajovaných informací podléhá schválení bezpečnostními úřady.
4.
Smluvní strany si utajovanou informaciutajovanou informaci mohou předávat elektronicky v souladu s bezpečnostními postupy schválenými bezpečnostními úřady.
ČLÁNEK 10
PŘEKLAD, REPRODUKCE A ZNIČENÍ
1.
Překlady a reprodukce utajované informaceutajované informace lze vyhotovit v souladu s následujícími pravidly:
a)
překlady a reprodukce musí být označeny stejným způsobem jako původní utajovaná informaceutajovaná informace a musí být jim poskytnuta stejná úroveň ochrany;
b)
vyhotovení překladů a počet reprodukcí musí být omezen požadovaným účelem;
c)
překlad musí být opatřen vhodnou poznámkou v jazyce překladu, ze které je zřejmé, že obsahuje utajovanou informaciutajovanou informaci poskytující strany.
2.
Překlad nebo reprodukci utajované informaceutajované informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ/ SECRETO lze vyhotovit pouze na základě písemného souhlasu bezpečnostního úřadu poskytující strany.
3.
Utajovaná informaceUtajovaná informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ/SECRETO nesmí být zničena a musí být vrácena bezpečnostnímu úřadu poskytující strany.
4.
Zničení utajované informaceutajované informace stupně utajení TAJNÉ/RESERVADO je možné s předchozím písemným souhlasem poskytující strany.
5.
Při zničení utajované informaceutajované informace do stupně utajení DŮVĚRNÉ/CONFIDENCIAL se postupuje v souladu s vnitrostátními právními předpisy přijímající strany.
ČLÁNEK 11
NÁVŠTĚVY
1.
Návštěvy vyžadující přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím podléhají předchozímu písemnému povolení příslušným bezpečnostním úřadem.
2.
Žádost o povolení návštěvy je zaslána prostřednictvím bezpečnostních úřadů nejméně dvacet (20) dnů před jejím zahájením a obsahuje:
a)
jméno a příjmení návštěvníka, místo a datum narození, státní občanství, číslo pasu nebo průkazu totožnosti;
b)
pracovní zařazení návštěvníka a určení subjektu, který zastupuje;
c)
stupeň utajení, pro který bylo návštěvníkovi osvědčení fyzické osoby vydáno včetně data ukončení jeho platnosti;
d)
datum a délku návštěvy. V případě opakované návštěvy se uvede její celková délka;
e)
účel návštěvy včetně nejvyššího stupně utajení informací, ke kterým bude přístup vyžadován;
f)
název, adresu, telefonní/faxové číslo, e-mailovou adresu a kontaktní osobu subjektu, který bude navštíven;
g)
datum, podpis a otisk úředního razítka bezpečnostního úřadu.
3.
V naléhavých případech může být žádost o povolení návštěvy předložena alespoň pět (5) dnů před jejím zahájením.
4.
Návštěva se povoluje na období nepřesahující dvanáct (12) měsíců. Předpokládá-li se, že určitá návštěva přesáhne období dvanácti (12) měsíců, předkládá se nová žádost.
5.
Jakákoliv utajovaná informaceutajovaná informace zpřístupněná návštěvníkovi se považuje za utajovanou informaciutajovanou informaci poskytnutou podle této Smlouvy.
ČLÁNEK 12
BEZPEČNOSTNÍ INCIDENTY
1.
V případě bezpečnostního incidentu, při kterém dojde ke ztrátě, zneužití nebo vyzrazení utajované informaceutajované informace poskytnuté podle této Smlouvy, nebo vyskytne-li se podezření, že k takovému incidentu došlo, bezpečnostní úřad přijímající strany o tom bezodkladně písemně informuje bezpečnostní úřad poskytující strany. Pokud je to vyžadováno, poskytující strana spolupracuje při vyšetřování.
2.
Přijímající strana vždy písemně informuje poskytující stranu o okolnostech bezpečnostního incidentu, vzniklé škodě, opatřeních přijatých pro její zmírnění a výsledku vyšetřování.
ČLÁNEK 13
NÁKLADY
Smluvní strany si hradí náklady vzniklé v souvislosti s prováděním této Smlouvy samy.
ČLÁNEK 14
VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ
Jakýkoliv spor týkající se výkladu nebo provádění této Smlouvy bude řešen jednáním mezi smluvními stranami.
ČLÁNEK 15
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
1.
Tato Smlouva se sjednává na dobu neurčitou. Vstoupí v platnost první den druhého měsíce po doručení pozdějšího z oznámení mezi smluvními stranami diplomatickou cestou informujících o tom, že byly splněny všechny vnitrostátní právní podmínky pro vstup této Smlouvy v platnost. Všem utajovaným informacímutajovaným informacím vyměněným před vstupem této Smlouvy v platnost bude poskytnuta ochrana v souladu s ustanoveními této Smlouvy.
2.
Tuto Smlouvu lze změnit na základě souhlasu smluvních stran. Změny vstoupí v platnost v souladu s ustanovením odstavce 1 tohoto článku.
3.
Každá ze smluvních stran má právo tuto Smlouvu písemně vypovědět. V takovém případě platnost Smlouvy skončí šest (6) měsíců po dni, kdy bylo písemné oznámení o vypovězení Smlouvy doručeno druhé smluvní straně.
4.
Bez ohledu na ukončení platnosti této Smlouvy bude veškerým utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým nebo vytvořeným podle této Smlouvy zajištěna ochrana v souladu s ustanoveními této Smlouvy do doby, než poskytující strana zprostí přijímající stranu této povinnosti.
Dáno v Madridu dne 8. října 2009 ve dvou původních vyhotoveních, každé z nich v českém, španělském a anglickém jazyce, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém.
Za Českou republiku
Ing. Dušan Navrátil v. r.
ředitel Národního bezpečnostního úřadu
Za Španělské království
Félix Sanz Roldán v. r.
tajemník státního ředitele Národního
zpravodajského centra |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 56/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 56/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Chorvatské republiky o vzájemné ochraně utajovaných informací
Vyhlášeno 17. 6. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 7. 2011, částka 31/2011
* ČLÁNEK 1 - ÚČEL SMLOUVY
* ČLÁNEK 2 - VYMEZENÍ POJMŮ
* ČLÁNEK 3 - STUPNĚ UTAJENÍ
* ČLÁNEK 4 - NÁRODNÍ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY
* ČLÁNEK 5 - ZÁSADY OCHRANY A PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM
* ČLÁNEK 6 - PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
* ČLÁNEK 7 - REPRODUKCE A PŘEKLADY UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
* ČLÁNEK 8 - ZNIČENÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
* ČLÁNEK 9 - UTAJOVANÉ SMLOUVY
* ČLÁNEK 10 - NÁVŠTĚVY
* ČLÁNEK 11 - BEZPEČNOSTNÍ INCIDENT
* ČLÁNEK 12 - NÁKLADY
* ČLÁNEK 13 - KOMUNIKACE
* ČLÁNEK 14 - ŘEŠENÍ SPORŮ
* ČLÁNEK 15 - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 7. 2011
56
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 1. února 2010 byla v Praze podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Chorvatské republiky o vzájemné ochraně utajovaných informacíutajovaných informací.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstupuje v platnost na základě svého článku 15 odst. 1 dne 1. července 2011.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI
VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY
A
VLÁDOU CHORVATSKÉ REPUBLIKY
O
VZÁJEMNÉ OCHRANĚ
UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
Vláda České republiky a vláda Chorvatské republiky (dále jen „smluvní strany“),
jsouce si vědomy toho, že spolupráce mezi jejich státy může vyžadovat výměnu utajovaných informací,
přejíce si vytvořit soubor pravidel, upravujících vzájemnou ochranu utajovaných informací vyměněných nebo vytvořených v průběhu spolupráce smluvních stran nebo fyzických a právnických osob pod jurisdikcí jejich států,
se dohodly takto:
ČLÁNEK 1
ÚČEL SMLOUVY
Účelem této Smlouvy je zajistit ochranu utajovaných informacíutajovaných informací vyměněných nebo vytvořených v průběhu spolupráce smluvních stran nebo fyzických a právnických osob pod jurisdikcí jejich států.
ČLÁNEK 2
VYMEZENÍ POJMŮ
Pro účely této Smlouvy se rozumí:
(1)
„Utajovanou informacíUtajovanou informací“ jakákoliv informace, která bez ohledu na svoji formu vyžaduje, v souladu s vnitrostátními právními předpisy států smluvních stran, ochranu proti vyzrazení, zneužití, ztrátě, neoprávněné změně, poškození nebo zničení, a byla jako taková určena a náležitě označena;
(2)
„Bezpečnostním incidentem“ jednání či opomenutí, mající za následek ztrátu důvěrnosti, úplnosti či dostupnosti utajované informaceutajované informace;
(3)
„Poskytující stranou“ smluvní strana včetně fyzických a právnických osob pod jurisdikcí jejího státu, která vytvoří a poskytne utajovanou informaciutajovanou informaci;
(4)
„Přijímající stranou“ smluvní strana včetně fyzických a právnických osob pod jurisdikcí jejího státu, která přijme utajovanou informaciutajovanou informaci;
(5)
„Národním bezpečnostním úřadem“ státní orgán odpovědný za ochranu utajovaných informacíutajovaných informací a za plnění této Smlouvy a jeho kontrolu;
(6)
„Utajovanou smlouvou“ smlouva, která obsahuje nebo vyžaduje přístup k utajované informaciutajované informaci;
(7)
„Osvědčením fyzické osoby“ rozhodnutí o tom, že fyzická osoba je oprávněna k přístupu k utajované informaciutajované informaci;
(8)
„Osvědčením podnikatele“ rozhodnutí o tom, že právnická osoba je schopna poskytnout náležitou úroveň ochrany utajované informaciutajované informaci, a že její pracovníci, kteří vyžadují přistup k utajované informaciutajované informaci, jsou držiteli osvědčení fyzické osoby;
(9)
„Třetí stranou“ každý stát včetně fyzických a právnických osob pod jeho jurisdikcí nebo organizace, které nejsou smluvní stranou této Smlouvy.
ČLÁNEK 3
STUPNĚ UTAJENÍ
Následující stupně utajení jsou rovnocenné:
V České republice:| V Chorvatské republice:| Ekvivalent v anglickém jazyce:
---|---|---
PŘÍSNĚ TAJNÉ| VRLO TAJNO| TOP SECRET
TAJNÉ| TAJNO| SECRET
DŮVĚRNÉ| POVJERLJIVO| CONFIDENTIAL
VYHRAZENÉ| OGRANIČENO| RESTRICTED
ČLÁNEK 4
NÁRODNÍ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY
1.
Národními bezpečnostními úřady jsou:
V České republice:
Národní bezpečnostní úřad
V Chorvatské republice:
Ured Vijeća za nacionalnu sigurnost
2.
Smluvní strany se diplomatickou cestou vzájemně informují o všech změnách týkajících se národních bezpečnostních úřadů.
3.
Národní bezpečnostní úřady si na vyžádání sdělují informace o vnitrostátních právních předpisech upravujících ochranu utajovaných informacíutajovaných informací a o bezpečnostních standardech, uplatňovaných postupech a zkušenostech plynoucích z jejich provádění.
ČLÁNEK 5
ZÁSADY OCHRANY A PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM
1.
Smluvní strany přijmou všechna příslušná opatření, v souladu s vnitrostátními právními předpisy, k zajištění ochrany utajovaných informacíutajovaných informací poskytnutých nebo vytvořených podle této Smlouvy, a zajistí nezbytnou kontrolu této ochrany.
2.
Poskytující strana:
a)
zajistí, že utajovaná informaceutajovaná informace je označena příslušným stupněm utajení a doplňujícím označením v souladu s vnitrostátními právními předpisy;
b)
informuje přijímající stranu o podmínkách poskytnutí utajované informaceutajované informace;
c)
informuje písemně přijímající stranu o následných změnách nebo zrušení stupně utajení.
3.
Přijímající strana:
a)
zajistí označení utajované informace rovnocenným stupněm utajení v souladu s článkem 3 této Smlouvy;
b)
zajistí utajované informaciutajované informaci stejnou úroveň ochrany jako poskytuje národním utajovaným informacímutajovaným informacím rovnocenného stupně utajení;
c)
zajistí, že stupeň utajení nebude bez předchozího písemného souhlasu poskytující strany změněn nebo zrušen;
d)
použije utajovanou informaciutajovanou informaci pouze k účelu, za kterým jí byla poskytnuta, a v souladu s požadavky na nakládání s ni stanovenými poskytující stranou;
e)
zajistí, že utajovaná informaceutajovaná informace nebude poskytnuta třetí straně bez předchozího písemného souhlasu poskytující strany.
4.
Přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým nebo vytvořeným podle této Smlouvy lze umožnit pouze osobám k tomu oprávněným v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu příslušné smluvní strany.
5.
V rámci této Smlouvy si smluvní strany vzájemně uznávají osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů.
6.
V rámci této Smlouvy si národní bezpečnostní úřady bezodkladné písemné sdělují informace o všech změnách týkajících se osvědčeni fyzických osob a osvědčení podnikatelů, zejména v případech jejich zrušení nebo ukončení jejich platnosti.
7.
Národní bezpečnostní úřady si na vyžádání a v souladu s vnitrostátními právními předpisy poskytují součinnost při provádění bezpečnostních řízení o vydání osvědčení fyzické osoby a osvědčení podnikatele.
8.
Na vyžádání si národní bezpečnostní úřady poskytují písemné potvrzení o tom, že fyzické osobě bylo vydáno osvědčení fyzické osoby a právnické osobě bylo vydáno osvědčení podnikatele.
ČLÁNEK 6
PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
1.
Utajované informaceUtajované informace se předávají v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu poskytující strany diplomatickou cestou, nebo jiným způsobem, na kterém se národní bezpečnostní úřady dohodnou.
2.
Zpravodajské služby smluvních stran si mohou vzájemně vyměňovat operativní a analytické informace v souladu s vnitrostátními právními předpisy.
ČLÁNEK 7
REPRODUKCE A PŘEKLADY UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
1.
Reprodukce a překlady utajovaných informacíutajovaných informací musí být označeny příslušným stupněm utajení a doplňujícím označením a musí jim být poskytnuta stejná ochrana jako původní utajované informaciutajované informaci. Počet reprodukcí se omezí na nezbytné minimum.
2.
Překlady musí být opatřeny poznámkou v jazyce překladu, ze které je zřejmé, že obsahují utajovanou informaciutajovanou informaci poskytující strany.
3.
Překlady nebo reprodukce utajovaných informacíutajovaných informací stupně utajení TAJNÉ / TAJNO / SECRET nebo PŘÍSNĚ TAJNÉ / VRLO TAJNO / TOP SECRET lze vyhotovit pouze ve výjimečných případech na základě předchozího písemného souhlasu poskytující strany.
ČLÁNEK 8
ZNIČENÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
1.
Utajované informaceUtajované informace musí být zničeny v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu přijímající strany.
2.
Utajované informaceUtajované informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ / VRLO TAJNO / TOP SECRET nesmí být zničeny a musí být vráceny poskytující straně.
3.
V případě krizové situace, která znemožňuje ochranu a navrácení utajované informaceutajované informace vytvořené nebo poskytnuté podle této Smlouvy, musí být utajovaná informaceutajovaná informace neprodleně zničena. Národní bezpečnostní úřad přijímající strany bezodkladně písemně informuje národní bezpečnostní úřad poskytující strany o zničení utajované informaceutajované informace.
ČLÁNEK 9
UTAJOVANÉ SMLOUVY
1.
Utajované smlouvy jsou uzavírány a plněny v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu příslušné smluvní strany.
2.
Národní bezpečnostní úřad přijímající strany na vyžádání potvrdí, že navrhovaný kontrahent je držitelem příslušného osvědčení fyzické osoby nebo osvědčení podnikatele, nebo že bylo v této věci zahájeno bezpečnostní řízení.
3.
Utajovaná smlouva obsahuje bezpečnostní přílohu obsahující minimálně následující údaje:
a)
seznam utajovaných informacíutajovaných informací týkajících se utajované smlouvy a jejich stupeň utajení;
b)
postup při sdělování změn nebo zrušení stupně utajení;
c)
komunikační prostředky a prostředky elektromagnetického přenosu;
d)
postupy při přepravě utajované informaceutajované informace;
e)
povinnost oznámit každý bezpečnostní incident nebo podezření, že k takovému incidentu došlo.
4.
Kopie bezpečnostní přílohy utajované smlouvy musí být předána národnímu bezpečnostnímu úřadu přijímající strany k zajištění náležitého bezpečnostního dozoru.
ČLÁNEK 10
NÁVŠTĚVY
1.
Návštěva vyžadující přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím podléhá předchozímu povolení příslušného národního bezpečnostního úřadu, pokud se národní bezpečnostní úřady nedohodnou jinak.
2.
Žádost o povolení návštěvy se podává prostřednictvím národních bezpečnostních úřadů alespoň dva týdny před jejím zahájením. V naléhavých případech může být žádost o povolení návštěvy podána ve lhůtě kratší nebo jiným způsobem, na kterém se národní bezpečnostní úřady dohodnou.
3.
Žádost o povolení návštěvy obsahuje:
a)
účel a plánované datum návštěvy;
b)
předpokládaný stupeň utajení informací, ke kterým bude přístup během návštěvy vyžadován;
c)
jméno a příjmení návštěvníka, datum a místo narození, státní občanství, číslo cestovního pasu nebo průkazu totožnosti;
d)
pracovní zařazení návštěvníka a název subjektu, který zastupuje;
e)
stupeň utajení, pro který bylo návštěvníkovi vydáno osvědčení fyzické osoby, včetně doby jeho platnosti;
f)
název, adresu, telefonní a faxové číslo, e-mailovou adresu a kontaktní osobu subjektu, který bude navštíven;
g)
datum povolení a podpis národního bezpečnostního úřadu;
h)
další údaje, na kterých se národní bezpečnostní úřady dohodnou.
4.
Národní bezpečnostní úřady se mohou dohodnout na seznamu osob, jimž bude povolena opakovaná návštěva. Na podrobnostech opakované návštěvy se národní bezpečnostní úřady dohodnou.
ČLÁNEK 11
BEZPEČNOSTNÍ INCIDENT
1.
Smluvní strany se bezodkladně písemně informují o každém bezpečnostním incidentu, nebo o podezření, že k takovému incidentu došlo.
2.
Příslušné bezpečnostní orgány smluvní strany, na území jejíhož státu k bezpečnostnímu incidentu došlo, bezodkladně zahájí příslušné řízení. Příslušné bezpečnostní orgány druhé smluvní strany spolupracují v rámci řízení, pokud je to vyžadováno.
3.
Národní bezpečnostní úřad smluvní strany, na území jejíhož státu k bezpečnostnímu incidentu došlo, písemně informuje národní bezpečnostní úřad druhé smluvní strany o okolnostech bezpečnostního incidentu, způsobené škodě, opatřeních přijatých pro její zmírnění a o výsledku řízení.
ČLÁNEK 12
NÁKLADY
Náklady vzniklé v souvislosti s prováděním a kontrolou této Smlouvy si smluvní strany hradí samy.
ČLÁNEK 13
KOMUNIKACE
1.
Veškerá komunikace v rámci této Smlouvy se uskutečňuje v jazyce anglickém, pokud se národní bezpečnostní úřady nedohodnou jinak.
2.
K zajištění úzké spolupráce při plnění této Smlouvy si národní bezpečnostní úřady poskytují vzájemné konzultace a umožňují si nezbytné vzájemné návštěvy.
ČLÁNEK 14
ŘEŠENÍ SPORŮ
Jakýkoliv spor týkající se výkladu nebo aplikace této Smlouvy bude řešen jednáním a konzultacemi mezi smluvními stranami a nebude předán k urovnání žádnému vnitrostátnímu nebo mezinárodnímu soudu nebo třetí straně.
ČLÁNEK 15
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
1.
Tato Smlouva se sjednává na dobu neurčitou a vstoupí v platnost první den druhého měsíce následujícího po datu doručení posledního písemného oznámení, kterým se smluvní strany diplomatickou cestou vzájemně informují o tom, že byly splněny všechny jejich vnitrostátní podmínky pro vstup této Smlouvy v platnost.
2.
Tuto Smlouvu lze změnit na základě písemného souhlasu smluvních stran. Změny vstoupí v platnost v souladu s ustanovením odstavce 1 tohoto článku.
3.
Každá ze smluvních stran má právo tuto Smlouvu kdykoliv vypovědět písemným oznámením druhé smluvní straně diplomatickou cestou. V takovém případě je platnost Smlouvy ukončena šest měsíců následujících po datu, kdy bylo písemné oznámení o výpovědi doručeno druhé smluvní straně. V případě ukončení platnosti Smlouvy bude veškerým utajovaným informacímutajovaným informacím, poskytnutým nebo vytvořeným podle této Smlouvy, zajištěna ochrana podle ustanovení této Smlouvy do doby, než poskytující strana zprostí přijímající stranu této povinnosti.
4.
Touto Smlouvou nejsou dotčena práva a závazky smluvních stran vyplývající z jiných mezinárodních smluv, kterými jsou vázány.
Dáno v Praze dne 1. února 2010 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém, chorvatském a anglickém jazyce, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém.
Za vládu České republiky
Ing. Dušan Navrátil v. r.
ředitel Národního bezpečnostního úřadu
Za vládu Chorvatské republiky
Petar Mišević v. r.
ředitel Úřadu Národní bezpečnostní rady |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 160/2011 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 160/2011 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Vyhlášeno 13. 6. 2011, částka 59/2011
160
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 31. května 2011
o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 22. října 2011 nové volby do zastupitelstva obce:
obec| okres| kraj
---|---|---
Všehrdy| Chomutov| Ústecký
Ministr:
Kubice v. r. |
Vyhláška č. 159/2011 Sb. | Vyhláška č. 159/2011 Sb.
Vyhláška o vydání pamětní stříbrné dvousetkoruny k 500. výročí narození Jiřího Melantricha z Aventina
Vyhlášeno 13. 6. 2011, datum účinnosti 15. 6. 2011, částka 59/2011
* § 1 - (1) Dnem 15. června 2011 se k 500. výročí narození renesančního nakladatele Jiřího Melantricha z Aventina vydává pamětní stříbrná dvousetkoruna (dále jen „dvousetkoruna“).
* § 2 - (1) Na líci dvousetkoruny je kompozice pěti knih. Vpravo od kompozice knih je signet Jiřího Melantricha z Aventina a vlevo od ní jsou dva ozdobné dekory. Pod kompozicí knih je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ a označení nominální hodnoty mince se zkratkou pen
* § 3 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. června 2011. k vyhlášce č. 159/2011 Sb.
Aktuální znění od 15. 6. 2011
159
VYHLÁŠKA
ze dne 23. května 2011
o vydání pamětní stříbrné dvousetkoruny k 500. výročí narození Jiřího Melantricha z Aventina
Česká národní banka stanoví podle § 22 písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb.:
§ 1
(1)
Dnem 15. června 2011 se k 500. výročí narození renesančního nakladatele Jiřího Melantricha z Aventina vydává pamětní stříbrná dvousetkoruna (dále jen „dvousetkoruna“).
(2)
Dvousetkoruna se vydává v běžném provedení a ve zvláštním provedení s leštěným polem mince a matovým reliéfem (dále jen „zvláštní provedení“).
(3)
Dvousetkoruna v běžném i zvláštním provedení se razí ze slitiny obsahující 925 dílů stříbra a 75 dílů mědi. Hmotnost dvousetkoruny je 13 g, její průměr 31 mm a síla 2,2 mm. Při ražbě dvousetkoruny v běžném i zvláštním provedení je přípustná odchylka v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je přípustná odchylka nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra odchylka nahoru 1 %. Hrana dvousetkoruny v běžném provedení je vroubkovaná, hrana dvousetkoruny ve zvláštním provedení je hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKAČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.925 * 13 g *“.
§ 2
(1)
Na líci dvousetkoruny je kompozice pěti knih. Vpravo od kompozice knih je signet Jiřího Melantricha z Aventina a vlevo od ní jsou dva ozdobné dekory. Pod kompozicí knih je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ a označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“. Oba texty jsou lemovány ozdobným dekorem. Značka České mincovny tvořená kompozicí písmen „Č“ a „M“ je při horním okraji dvousetkoruny.
(2)
Na rubu dvousetkoruny je přepis titulní strany Bible vydané Jiřím Melantrichem z Aventina roku 1570. Uprostřed přepisu titulní strany Bible je signet Jiřího Melantricha z Aventina. Text „JIŘÍ MELANTRICH Z AVENTINA“ a letopočty „1511-2011“ jsou umístěny ve výřezu nad vyobrazením titulní strany Bible, který je lemovaný ozdobným dekorem. Při spodním okraji dvousetkoruny je značka autoraautora dvousetkoruny Jana Smrže, která je tvořena písmeny „J“ a „S“.
(3)
Vyobrazení dvousetkoruny je uvedeno v příloze k této vyhlášce.
§ 3
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. června 2011.
Guvernér:
Ing. Singer, Ph.D., v. r.
Příloha k vyhlášce č. 159/2011 Sb.
Vyobrazení pamětní stříbrné dvousetkoruny k 500. výročí narození Jiřího Melantricha z Aventina
(lícní a rubová strana)
68kB
85kB |
Nařízení vlády č. 156/2011 Sb. | Nařízení vlády č. 156/2011 Sb.
Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 154/2005 Sb., o stanovení výše a způsobu výpočtu poplatků za využívání rádiových kmitočtů a čísel, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 13. 6. 2011, datum účinnosti 1. 8. 2011, částka 59/2011
* Čl. I - Příloha k nařízení vlády č. 154/2005 Sb., o stanovení výše a způsobu výpočtu poplatků za využívání rádiových kmitočtů a čísel, ve znění nařízení vlády č. 288/2007 Sb., nařízení vlády č. 162/2008 Sb. a nařízení vlády č. 228/2009 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 8. 2011
156
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 11. května 2011,
kterým se mění nařízení vlády č. 154/2005 Sb., o stanovení výše a způsobu výpočtu poplatků za využívání rádiových kmitočtů a čísel, ve znění pozdějších předpisů
Vláda nařizuje podle § 150 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích):
Čl. I
Příloha k nařízení vlády č. 154/2005 Sb., o stanovení výše a způsobu výpočtu poplatků za využívání rádiových kmitočtů a čísel, ve znění nařízení vlády č. 288/2007 Sb., nařízení vlády č. 162/2008 Sb. a nařízení vlády č. 228/2009 Sb., se mění takto:
1.
V položce 2 část B zní:
„B.| Poplatky za telefonní číslo s přístupovým kódem DNe k síti elektronických komunikací
---|---
B.1.| Poplatek za telefonní číslo s přístupovým kódem DNe = 601 až 608 a DNe = 72, 73, 77| 1
B.2. | Poplatek za telefonní číslo s přístupovým kódem DNe = 61| 1
B.3. | Poplatek za telefonní číslo s přístupovým kódem DNe = 7900 až 7999| 1
B.4. | Poplatek za telefonní číslo s přístupovým kódem DNe = 700| 100
B.5. | Poplatek za telefonní číslo s přístupovým kódem DNe = 702 až 705| 1
B.6. | Poplatek za telefonní číslo s přístupovým kódem DNe = 910| 1
B.7. | Poplatek za telefonní číslo s přístupovým kódem DNe = 971| 1 000
| Poplatek za telefonní číslo s přístupovým kódem DNe = 971 | 2 000
symetrické nebo lehce zapamatovatelné
B.8. | Poplatek za telefonní číslo s přístupovým kódem DNe = 976| 30 000“.
2.
Poznámka pod čarou č. 4 se zrušuje.
Čl. II
Účinnost
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2011.
Předseda vlády:
RNDr. Nečas v. r.
Ministr průmyslu a obchodu:
Ing. Kocourek v. r. |
Vyhláška č. 155/2011 Sb. | Vyhláška č. 155/2011 Sb.
Vyhláška o profilech povrchových vod využívaných ke koupání
Vyhlášeno 13. 6. 2011, datum účinnosti 1. 7. 2011, částka 58/2011
* Předmět úpravy
* § 1 - Tato vyhláška zapracovává příslušný předpis Evropské unie1) a stanoví obsah a způsob sestavení profilu povrchových vod využívaných ke koupání (dále jen „profil vod ke koupání“), podmínky jeho přezkumu a aktualizace a rozsah a způsob předávání podkladů sprá
* Obsah a způsob sestavení profilu vod ke koupání
* § 2 - (1) Profil vod ke koupání obsahuje
* Přezkum a aktualizace profilu vod ke koupání
* § 3 - (1) Profil vod ke koupání se přezkoumává u povrchových vod využívaných ke koupání klasifikovaných podle vyhlášky upravující hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, v případě jejich
* § 4 - Při sestavení, přezkumu a aktualizaci profilu vod ke koupání se přiměřeně použijí údaje získané při zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod podle § 21 vodního zákona, údaje získané při plánování v oblasti vod podle § 23 až 26 vodního záko
* Rozsah a způsob předávání podkladů správcům povodí
* § 5 - (1) Krajské hygienické stanice předávají správcům povodí způsobem umožňujícím dálkový přenos dat každoročně do 31. října
* § 6 - Přechodné ustanovení
* § 7 - Účinnost
Aktuální znění od 1. 7. 2011
155
VYHLÁŠKA
ze dne 30. května 2011
o profilech povrchových vod využívaných ke koupání
Ministerstvo zemědělství v dohodě s Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zdravotnictví stanoví podle § 34 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 151/2011 Sb.:
Předmět úpravy
§ 1
Tato vyhláška zapracovává příslušný předpis Evropské unie1) a stanoví obsah a způsob sestavení profilu povrchových vod využívaných ke koupání (dále jen „profil vod ke koupání“), podmínky jeho přezkumu a aktualizace a rozsah a způsob předávání podkladů správcům povodí.
Obsah a způsob sestavení profilu vod ke koupání
§ 2
(1)
Profil vod ke koupání obsahuje
a)
popis fyzikálních, geografických a hydrologických charakteristik povrchových vod využívaných ke koupání a jiných povrchových vod v jejich povodí, které by mohly být příčinou znečištění,
b)
určení a posouzení příčin znečištění, které mohou mít nepříznivý vliv na jakost povrchových vod využívaných ke koupání a negativně ovlivnit zdraví koupajících se, zahrnující
1.
vyhodnocení mikrobiálního znečištění vody ke koupání v monitorovacím místě, popřípadě na dalších odběrových místech, nejméně za posledních 5 let, pokud jsou data k dispozici, a
2.
inventarizaci významných zdrojů znečištění a posouzení jejich možného vlivu na mikrobiální znečištění vody ke koupání,
c)
posouzení rizika krátkodobého znečištění2), a pokud existuje, pak tyto informace
1.
předpokládaný charakter, četnost a doba trvání očekávaného krátkodobého znečištění,
2.
údaje o příčinách, které by mohly krátkodobé znečištění způsobit, včetně přijatých preventivních opatření a časového plánu k jejich odstranění,
3.
opatření přijímaná v případě vzniku krátkodobého znečištění s uvedením orgánů odpovědných za přijetí těchto opatření a údajů o spojení na tyto orgány a
d)
posouzení možného rozmnožení sinic a makroskopických řas nebo fytoplanktonu zahrnující
1.
vyhodnocení druhového složení a množství fytoplanktonu, zejména sinic, a koncentrace živin, zejména fosforu, v monitorovacím místě vody ke koupání, případně na dalších odběrových místech, nejméně za posledních 5 let, pokud jsou data k dispozici, a
2.
inventarizaci významných zdrojů znečištění a posouzení jejich možného vlivu na přísun živin (především fosforu) do vody ke koupání,
e)
údaje o tom, kde se nachází monitorovací místa,
f)
mapu obsahující
1.
zákres povrchové vody využívané ke koupání a části povodí, kde se nacházejí zdroje znečištění, které mohou mít nepříznivý vliv na povrchovou vodu využívanou ke koupání, včetně vyznačení zdrojů znečištění a
2.
polohu monitorovacích míst a
g)
jiné podstatné informace, považuje-li to správce povodí za vhodné.
(2)
Správci povodí sestavují profily vod ke koupání z podkladů předaných jim podle § 5 z výsledků vlastních činnostíčinností prováděných podle vodního zákona a z údajů veřejně přístupných v informačních systémech veřejné správy.
Přezkum a aktualizace profilu vod ke koupání
§ 3
(1)
Profil vod ke koupání se přezkoumává u povrchových vod využívaných ke koupání klasifikovaných podle vyhlášky upravující hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, v případě jejich
a)
dobré jakosti nejméně každé 4 roky,
b)
přijatelné jakosti nejméně každé 3 roky, nebo
c)
nevyhovující jakosti nejméně každé 2 roky.
(2)
Profil vod ke koupání se aktualizuje, pokud byla při přezkumu podle odstavce 1 zjištěna nutnost změny jeho obsahu.
(3)
U povrchových vod využívaných ke koupání klasifikovaných podle vyhlášky upravující požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve výborné jakosti se profil vod ke koupání přezkoumává a popřípadě aktualizuje tehdy, dojde-li ke změně klasifikace na dobrou, přijatelnou nebo nevyhovující. Profil těchto vod se dále přezkoumává a popřípadě aktualizuje nejméně každé 4 roky, pokud byl z důvodu výskytu sinic vydán dočasný zákaz nebo dočasné varování podle zákona o ochraně veřejného zdraví3).
(4)
V případě rozsáhlých stavebních prací nebo významných změn ve vybavení náležejícím k povrchovým vodám využívaných ke koupání nebo v jejich blízkosti se musí profil vod ke koupání aktualizovat před zahájením následující koupací sezony. Vybavením náležejícím k povrchovým vodám využívaným ke koupání se rozumí vybavení koupacího místa zejména záchody, sprchami, šatnami, převlékárnami a zařízením k nakládání s odpady.
§ 4
Při sestavení, přezkumu a aktualizaci profilu vod ke koupání se přiměřeně použijí údaje získané při zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod podle § 21 vodního zákona, údaje získané při plánování v oblasti vod podle § 23 až 26 vodního zákona a údaje získané při monitorování jakosti vod podle zákona o ochraně veřejného zdraví.
Rozsah a způsob předávání podkladů správcům povodí
§ 5
(1)
Krajské hygienické stanice předávají správcům povodí způsobem umožňujícím dálkový přenos dat každoročně do 31. října
a)
výsledky monitoringu jakosti povrchových vod využívaných ke koupání4),
b)
identifikaci a popis monitorovacích míst a popis vybavení náležejícího k povrchovým vodám využívaným ke koupání, včetně popisu charakteru pláže a dna v místech, kde vstupuje do vody větší množství koupajících se,
c)
výsledky posouzení a klasifikaci jakosti povrchových vod využívaných ke koupání,
d)
souhrn vydaných opatření obecné povahy, kterými byl stanoven dočasný nebo trvalý zákaz používání vody ke koupání nebo dočasné nebo trvalé varování před koupáním,
e)
posouzení možných vlivů na mikrobiální znečištění povrchových vod využívaných ke koupání, včetně rizika pro koupající se, jsou-li tyto informace k dispozici, a
f)
posouzení rizika krátkodobého znečištění včetně informací uvedených v § 2 písm. c), pokud je mají k dispozici.
(2)
Ministerstvo zdravotnictví předává každoročně správcům povodí způsobem umožňujícím dálkový přenos dat seznam vod ke koupání sestavený podle zákona o ochraně veřejného zdraví5) do 10 dnů ode dne jeho předložení Evropské komisi.
(3)
Ministerstvo životního prostředí předává každoročně správcům povodí způsobem umožňujícím dálkový přenos dat do 10 dnů od předložení seznamu vod ke koupání podle odstavce 2 Evropské komisi
a)
údaje o povrchových vodách využívaných ke koupání6),
b)
dlouhodobý průměrný roční průtok (Qa) a specifický odtok potřebné pro zpracování profilu vod ke koupání a
c)
pro sestavení, přezkum a aktualizaci profilu vod ke koupání potřebné údaje o zdrojích znečištění, které nejsou obsaženy ve veřejně přístupných informačních systémech veřejné správy a Ministerstvo životního prostředí je má k dispozici, a údaje o zdrojích znečištění z integrovaného registru znečišťování životního prostředí.
(4)
Vodoprávní úřady předávají správcům povodí způsobem umožňujícím dálkový přenos dat opatření přijatá podle § 34 odst. 3 vodního zákona, a to vždy do 15 dnů ode dne nabytí jejich právní moci.
§ 6
Přechodné ustanovení
Podklady k prvnímu vytvoření profilů vod ke koupání podle čl. IV zákona č. 151/2011 Sb. předají správcům povodí orgány uvedené v § 5 ve lhůtě do 15 dnů ode dne účinnosti této vyhlášky.
§ 7
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2011.
Ministr:
Ing. Fuksa v. r.
1)
Čl. 6 a Příloha III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES ze dne 15. února 2006 o řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS.
2)
§ 82a odst. 2 písm. d) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění zákona č. 151/2011 Sb.
3)
Zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4)
§ 82a odst. 2 písm. a) zákona č. 258/2000 Sb., ve znění zákona č. 151/2011 Sb.
5)
§ 6g zákona č. 258/2000 Sb., ve znění zákona č. 151/2011 Sb.
6)
Vyhláška č. 391/2004 Sb., o rozsahu údajů v evidencích stavu povrchových a podzemních vod a o způsobu zpracování, ukládání a předávání těchto údajů do informačních systémů veřejné správy. |
Vyhláška č. 154/2011 Sb. | Vyhláška č. 154/2011 Sb.
Vyhláška o vojenské letecké technice, schvalování technické způsobilosti vojenské letecké techniky, provádění pravidelných technických prohlídek a zkoušek technických zařízení vojenské letecké techniky, provozování a kontrolách vojenské letecké techniky a pověřování a osvědčování právnických a fyzických osob, a o vojenském leteckém rejstříku (o vojenské letecké technice)
Vyhlášeno 13. 6. 2011, datum účinnosti 1. 7. 2011, částka 58/2011
* ČÁST PRVNÍ - DRUHY A KATEGORIE VÝROBKŮ VOJENSKÉ LETECKÉ TECHNIKY (§ 1 — § 5)
* ČÁST DRUHÁ - KATEGORIE VOJENSKÝCH LETADLOVÝCH ČÁSTÍ NEBO ZAŘÍZENÍ (§ 6 — § 6)
* ČÁST TŘETÍ - KATEGORIE VOJENSKÝCH LETECKÝCH POZEMNÍCH ZAŘÍZENÍ (§ 7 — § 7)
* ČÁST ČTVRTÁ - URČENÁ VOJENSKÁ LETECKÁ TECHNIKA (§ 8 — § 8)
* ČÁST PÁTÁ - VOJENSKÝ LETECKÝ REJSTŘÍK ČESKÉ REPUBLIKY (§ 9 — § 10)
* ČÁST ŠESTÁ - SCHVALOVÁNÍ TYPU VOJENSKÉ LETECKÉ TECHNIKY (§ 11 — § 12)
* ČÁST SEDMÁ - KONTROLA ZPŮSOBILOSTI VOJENSKÉ LETECKÉ TECHNIKY (§ 13 — § 15)
* ČÁST OSMÁ - PROVOZ VOJENSKÉHO LETADLA A URČENÉHO LETECKÉHO POZEMNÍHO ZAŘÍZENÍ (§ 16 — § 20)
* ČÁST DEVÁTÁ - VÝUKA A VÝCVIK (§ 21 — § 21)
* ČÁST DESÁTÁ - ÚČINNOST (§ 22 — § 22) č. 1 k vyhlášce č. 154/2011 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 154/2011 Sb. č. 3 k vyhlášce č. 154/2011 Sb. č. 4 k vyhlášce č. 154/2011 Sb. č. 5 k vyhlášce č. 154/2011 Sb. č. 6 k vyhlášce č. 154/2011 Sb. č. 7 k vyhlášce č. 154/2011 Sb. č. 8 k vyhlášce č. 154/2011 Sb. č. 9 k vyhlášce č. 154/2011 Sb. č. 10 k vyhlášce č. 154/2011 Sb. č. 11 k vyhlášce č. 154/2011 Sb.
Aktuální znění od 1. 7. 2011
154
VYHLÁŠKA
ze dne 26. května 2011
o vojenské letecké technice, schvalování technické způsobilosti vojenské letecké techniky, provádění pravidelných technických prohlídek a zkoušek technických zařízení vojenské letecké techniky, provozování a kontrolách vojenské letecké techniky a pověřování a osvědčování právnických a fyzických osob, a o vojenském leteckém rejstříku (o vojenské letecké technice)
Ministerstvo obrany stanoví podle § 2 odst. 10 písm. c) a § 35p zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění zákona č. 147/2010 Sb., (dále jen „zákon“):
ČÁST PRVNÍ
DRUHY A KATEGORIE VÝROBKŮ VOJENSKÉ LETECKÉ TECHNIKY
[K § 2 odst. 10 písm. c) zákona]
§ 1
Vojenská letadla
Vojenskými letadly (dále jen „letadlo“) jsou
a)
vojenské letouny,
b)
vojenské vrtulníky,
c)
letadla bez pilota (dále jen „vojenský bezpilotní prostředek“) a
d)
zvláštní vojenské letecké prostředky.
§ 2
Vojenské letouny
(1)
Vojenské letouny jsou bojové, dopravní, cvičné a speciální.
(2)
Bojové letouny jsou přednostně určeny pro plnění bojových úkolů obrany vzdušného prostoru, úkolů přímé podpory činnosti ostatních druhů vojsk, nebo plnění speciálních úkolů. Jsou vybaveny palubní vojenskou výzbrojí (dále jen „letecká výzbroj“).
(3)
Dopravní letouny jsou určeny k zabezpečení dopravy osob, přepravy materiálu, nebo k plnění ostatních úkolů letecké dopravy.
(4)
Cvičné letouny jsou určeny k výcviku, nebo zdokonalování posádek letadel.
(5)
Speciální letouny jsou určeny k plnění úkolů průzkumu, rušení, tankování paliva za letu, nebo k plnění jiných úkolů. Pro plnění úkolů jsou, nebo mohou být vybaveny účelovou zástavbou.
§ 3
Vojenské vrtulníky
(1)
Vojenské vrtulníky jsou bojové, dopravní a speciální.
(2)
Bojovými vrtulníky jsou
a)
úderné vrtulníky, které jsou určeny k ničení cílů, k podpoře činnosti ostatních druhů vojsk, k plnění přepravních úkolů, nebo vedení průzkumu. Jsou vybaveny leteckou výzbrojí, nebo
b)
vrtulníky bojové podpory, které jsou určeny k dopravě a vysazování aeromobilních jednotek, k přepravě materiálu, plnění úkolů průzkumu, retranslace a navádění vojenských letadel nebo k plnění záchranných úkolů. Jsou přizpůsobeny pro vedení palby z ručních zbraní z paluby vrtulníku.
(3)
Dopravní vrtulníky jsou určeny k vysazování aeromobilních jednotek nebo materiálu, k dopravě osob anebo k přepravě materiálu.
(4)
Speciální vrtulníky jsou určeny k výcviku, plnění záchranných úkolů, vedení průzkumu, rušení nebo k plnění jiných úkolů. Pro plnění úkolů mohou být vybaveny účelovou zástavbou.
§ 4
Vojenské bezpilotní prostředky
Vojenskými bezpilotními prostředky, které se využívají zejména k plnění úkolů průzkumu a elektronického boje, jsou
a)
malé vojenské bezpilotní prostředky od 20 kg do 150 kg maximální letové hmotnosti a
b)
velké vojenské bezpilotní prostředky nad 150 kg maximální letové hmotnosti nebo autonomní létající systémy bez ohledu na letovou hmotnost letadla.
§ 5
Zvláštní vojenské letecké prostředky
Zvláštními vojenskými leteckými prostředky podle jejich vojenského využití jsou
a)
vojenské letecké prostředky lehčí vzduchu,
b)
vojenské řízené padákové a závěsné kluzáky a
c)
další vojenské letecké prostředky.
ČÁST DRUHÁ
KATEGORIE VOJENSKÝCH LETADLOVÝCH ČÁSTÍ NEBO ZAŘÍZENÍ
[K § 2 odst. 10 písm. c) zákona]
§ 6
(1)
Vojenské letadlové části nebo zařízení podle vojenského využití jsou
a)
část draku,
b)
část motoru,
c)
část vrtule,
d)
letecká výzbroj,
e)
palubní vybavení letadel a
f)
další přístroje, mechanismy nebo příslušenství letadla.
(2)
Leteckou výzbroj tvoří jednotlivé zbraně (dále jen „letecká zbraň“), zbraňové systémy, a též munice do leteckých zbraní nebo zbraňových systémů (dále jen „letecká munice“). Letecká výzbroj je určena k ničení nebo vyřazení nepřítele z boje, zabezpečení činnosti jiných systémů, vytvoření klamného účinku, k podpoře bojové, anebo průzkumné činnosti. Je-li letecká výzbroj součástí konstrukce vojenských letadlových částí nebo zařízení, nebo může ovlivnit bezpečné užívání vojenské letecké techniky, podléhá schválení v procesu schvalování vojenské letecké techniky.
(3)
Palubní vybavení letadla je určeno k použití, nebo je využíváno při provozu letadla, při řízení letadla za letu, anebo k ovládání zbraňových systémů, které jsou pevně vestavěné v letadle. Do palubního vybavení letadla se nezařazují letecké zbraně a letecká munice.
(4)
Další přístroje, mechanismy nebo příslušenství letadla jsou zařízení, která nejsou leteckými zbraněmi a leteckou municí, a která se k letadlu připojují, upevňují, anebo podvěšují za účelem splnění letových úkolů.
ČÁST TŘETÍ
KATEGORIE VOJENSKÝCH LETECKÝCH POZEMNÍCH ZAŘÍZENÍ
[K § 2 odst. 10 písm. c) zákona]
§ 7
(1)
Vojenskými leteckými pozemními zařízeními podle jejich vojenského využití jsou
a)
pozemní zařízení ke kontrole palubních systémů letadla,
b)
kontrolní a diagnostické systémy letecké výzbroje,
c)
zařízení k řízení, vypouštění a přistání bezpilotních prostředků,
d)
letecké trenažéry a simulátory,
e)
palubní manipulační prostředky letadla,
f)
zařízení letecké radionavigační služby letectva,
g)
zařízení letecko technického a provozního zabezpečení,
h)
zařízení letištního zabezpečení,
i)
zařízení letecké meteorologické služby a
j)
zařízení speciálního určení.
(2)
Pozemní zařízení ke kontrole palubních systémů letadla jsou určena k zajištění letu letadla, mají přímou souvislost s činností systémů letadla a nejsou určena k doplňování provozních kapalin, plynů, nebo zdrojů energie.
(3)
Palubní manipulační prostředky jsou určeny k zajištění práce na letadle, nebo k vlekání letadla.
(4)
Kontrolní a diagnostické systémy letecké výzbroje jsou určeny ke kontrole a uschopnění palubních systémů letecké výzbroje.
(5)
Zařízení letecké radionavigační služby letectva jsou určena k zajištění letových navigačních služeb a leteckých služeb.
(6)
Zařízení letecko technického a provozního zabezpečení jsou určena k zabezpečení pozemní přípravy letecké techniky a létání.
(7)
Zařízení letištního zabezpečení jsou určena k zajištění provozuschopnosti letištní plochy a bezpečnosti letového provozu.
(8)
Zařízení letecké meteorologické služby jsou určena k měření, monitorování a vyhodnocování meteorologických podmínek, nebo k poskytování přehledu o meteorologické situaci pro potřeby letových provozních služeb s ohledem na bezpečnost letového provozu.
(9)
Zařízení speciálního určení jsou určena k zajištění dalších vojenských leteckých služeb, nebo dalších vojenských specifických činností.
ČÁST ČTVRTÁ
URČENÁ VOJENSKÁ LETECKÁ TECHNIKA
§ 8
[K § 35p písm. a) zákona]
(1)
Určená vojenská letecká technika, která podléhá posouzení a osvědčení o letové způsobilosti, o provozní způsobilosti nebo o uvolnění do provozu, je uvedena v příloze č. 1 k této vyhlášce.
(2)
Vzor souhlasu s použitím vojenské letecké techniky ve vojenském letectví je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce.
ČÁST PÁTÁ
VOJENSKÝ LETECKÝ REJSTŘÍK ČESKÉ REPUBLIKY
§ 9
[K § 35p písm. b) zákona]
(1)
Žádost o zápis letadla do vojenského leteckého rejstříku České republiky (dále jen „vojenský letecký rejstřík“) obsahuje vedle obecných náležitostí žádosti1) aktuální údaje zapisované do vojenského leteckého rejstříku podle § 35b odst. 3 zákona.
(2)
Žadatel spolu se žádostí podle odstavce 1 předloží
a)
ověřenou kopii dokladu osvědčujícího právní vztah provozovatele k letadlu a dokladu osvědčujícího souhlas vlastníka se zápisem do vojenského leteckého rejstříku, není-li vlastník současně provozovatelem letadla,
b)
v případě dovozu potvrzení skutečnosti, že letadlo není zapsáno v leteckém rejstříku jiného státu,
c)
platné osvědčení o letové způsobilosti letadla, nebylo-li vydáno Ministerstvem obrany (dále jen „ministerstvo“), a
d)
veškerou provozní a průvodní dokumentaci letadla.
(3)
Žadatel o zápis letadla do vojenského leteckého rejstříku, které není provozováno ozbrojenými silami České republiky, spolu s doklady uvedenými v odstavci 2 dále předloží doklad o sjednaném pojištění odpovědnosti za škodu z provozu letadla a doklad o zaplacení pojistného.
(4)
Vzor osvědčení o zápisu letadla do vojenského leteckého rejstříku je uveden v příloze č. 3 k této vyhlášce.
§ 10
[K § 35p písm. c) zákona]
(1)
Žádost o výmaz letadla z vojenského leteckého rejstříku obsahuje vedle obecných náležitostí žádosti1) aktuální údaje zapisované do vojenského leteckého rejstříku podle § 35b odst. 3 zákona.
(2)
Žadatel spolu se žádostí podle odstavce 1 předloží
a)
ověřenou kopii dokladu osvědčujícího právní vztah provozovatele k letadlu a dokladu osvědčujícího souhlas vlastníka s výmazem letadla z vojenského leteckého rejstříku, není-li vlastník současně provozovatelem letadla,
b)
vydané osvědčení o zápisu letadla do vojenského leteckého rejstříku.
(3)
Vzor osvědčení o výmazu vojenského letadla z vojenského leteckého rejstříku je uveden v příloze č. 4 k této vyhlášce.
ČÁST ŠESTÁ
SCHVALOVÁNÍ TYPU VOJENSKÉ LETECKÉ TECHNIKY
§ 11
[K § 35p písm. d) zákona]
(1)
Typ vojenské letecké techniky schvaluje ministerstvo na základě žádosti, v níž žadatel vedle obecných náležitostí žádosti1) uvede
a)
údaje o vlastníkovi vojenské letecké techniky, není-li vlastník současně provozovatelem vojenské letecké techniky, též údaje o provozovateli,
b)
název a typ vojenské letecké techniky, který má být schvalován,
c)
účel, pro který má být schvalovaná vojenská letecká technika používána,
d)
navrhované provozní charakteristiky a omezení,
e)
třípohledový výkres schvalované vojenské letecké techniky,
f)
předpisy a technologie, podle kterých bude, nebo podle kterých bylo při konstrukci vojenské letecké techniky postupováno, a
g)
program a časový rozvrh prokazování typové způsobilosti.
(2)
Žadatel spolu se žádostí podle odstavce 1 předloží
a)
osvědčení vydaná podle zákona nebo podle jiného právního předpisu2),
b)
průkaz plnění požadavků stanovených předpisovou základnou, které prováděl žadatel,
c)
průkaz plnění požadavků stanovených předpisovou základnou podle ministerstvem schváleného programu,
d)
technické údaje o vojenské letecké technice potřebné pro vydání osvědčení o schválení typu,
e)
úplnou dokumentaci k letecké technice, včetně technického popisu, a technologii, podle které bylo při konstrukci postupováno, a
f)
potvrzení o zajišťování změnové služby po celou dobu životnosti výrobku vojenské letecké techniky, která má bezprostřední vliv na letovou způsobilost.
(3)
Typ vojenské letecké techniky bude schválen, vyhoví-li použitelným požadavkům předpisové základny, a splní-li požadavky zajišťující bezpečnost létání a ekologii provozu. Způsobilost vojenské letecké techniky se posuzuje a zpravidla ověřuje výpočtem, technickými zkouškami, zkušebním provozem anebo zkušebním létáním.
(4)
Shoda vlastností vojenské letecké techniky s požadavky stanovenými na bezpečnost vojenské letecké techniky bude schválena, vyhoví-li pozemní, nebo letové zkoušce.
(5)
Vzor typového osvědčení, vzor doplňkového typového osvědčení, vzor osvědčení o uznání způsobilosti typu vojenské letecké techniky a vzor osvědčení typové způsobilosti je uveden v příloze č. 5 k této vyhlášce.
§ 12
Osvědčení o způsobilosti vojenské letecké techniky
[K § 35p písm. f) zákona]
(1)
Osvědčení o letové, provozní nebo hlukové způsobilosti vojenské letecké techniky vydává ministerstvo na základě žádosti, v níž žadatel vedle obecných náležitostí žádosti1) uvede
a)
údaje o vlastníkovi, není-li vlastník současně provozovatelem vojenské letecké techniky, též údaje o provozovateli,
b)
název, typ a výrobce vojenské letecké techniky, pro kterou má být vydáno osvědčení,
c)
výrobní číslo a
d)
u letadla trupové číslo.
(2)
Žadatel spolu se žádostí o vydání osvědčení o letové způsobilosti podle odstavce 1 předloží
a)
prohlášení o shodě výrobku, nebo vojenské letadlové části nebo zařízení se schváleným typem, anebo osvědčení o jakosti a kompletnosti vydané podle jiného právního předpisu3), nebylo-li vydané ministerstvem,
b)
protokol o stanovení hmotnosti a těžiště s plánem nakládání letadla,
c)
letovou příručku a
d)
u provozovaného letadla záznamy o provozu ke stanovení výrobního, modifikačního nebo údržbového standardu letadla.
(3)
Žadatel spolu se žádostí o vydání osvědčení o provozní způsobilosti podle odstavce 1 předloží
a)
prohlášení o shodě leteckého pozemního zařízení se schváleným typem, nebylo-li vydané ministerstvem,
b)
provozní příručku,
c)
analýzu rizik vycházející z provozu leteckého pozemního zařízení a
d)
u provozovaného leteckého pozemního zařízení záznamy o provozu ke stanovení výrobního, modifikačního, nebo údržbového standardu leteckého pozemního zařízení.
(4)
Žadatel spolu se žádostí o vydání osvědčení o hlukové způsobilosti podle odstavce 1 předloží
a)
prohlášení o shodě výrobku se schváleným typem, nebo přílohu k typovému osvědčení pro hlukovou způsobilost, anebo kopie listů letové příručky s uvedenými hlukovými limity, anebo
b)
jiný dostatečný doklad o plnění použitelných standardů hlukových certifikačních hladin, pokud takové doklady nevydalo ministerstvo.
(5)
Motory a vrtule určené pro letadlo a vojenské letadlové části uvolňuje do provozu ministerstvo na základě žádosti, v níž žadatel vedle obecných náležitostí žádosti1) uvede
a)
název, typ a počet techniky, pro kterou má být vydáno osvědčení o uvolnění do provozu, a
b)
předpokládané období a místo výkonu činnosti pověřené osoby.
(6)
Žadatel spolu se žádostí podle odstavce 5 předloží
a)
osvědčení k činnostem,
b)
konstrukční dokumentaci,
c)
projektovou dokumentaci včetně projektu zástavby,
d)
protokoly ze zkoušek a kontrol a
e)
další související dokumentaci.
(7)
Vzor žádosti o vydání osvědčení o letové způsobilosti, vzor žádosti o vydání osvědčení o provozní způsobilosti, vzor žádosti o vydání osvědčení o hlukové způsobilosti, vzor osvědčení o letové způsobilosti, vzor osvědčení o provozní způsobilosti, vzory osvědčení o hlukové způsobilosti a vzor osvědčení o uvolnění do provozu je uveden v příloze č. 6 k této vyhlášce.
(8)
Vzor osvědčení o uznání způsobilosti vojenské letecké techniky je shodný se vzorem osvědčení o letové způsobilosti a se vzorem osvědčení o provozní způsobilosti.
ČÁST SEDMÁ
KONTROLA ZPŮSOBILOSTI VOJENSKÉ LETECKÉ TECHNIKY
§ 13
Kontrola letové způsobilosti
[K § 35p písm. g) zákona]
(1)
Kontroly letové způsobilosti se u letadel provádějí v případech vydávání, nebo prodlužování platnosti osvědčení o letové způsobilosti, a též v případech, kdy má ministerstvo pochybnosti o řádném provozování, nebo údržbě letadla.
(2)
Kontroly letové způsobilosti se u vojenských letadlových částí provádí v případech pochybností o dodržování schválených technických podmínek.
(3)
Letová způsobilost letadel se ověřuje formou kontrolního letu, nebo prověřením výsledků ověřovacích letů v rámci předepsané údržby, anebo kontrolou dodržování předepsaných činností stanovených v rámci systému technické obsluhy a údržby.
(4)
Letová způsobilost vojenských letadlových částí nebo zařízení se ověřuje kontrolou skladování, kontrolou provádění technické údržby, anebo kontrolou dodržení stanovených výrobních technických parametrů.
§ 14
[K § 35p písm. h) zákona]
Kontroly letové způsobilosti se provádějí minimálně 3 měsíce před ukončením platnosti osvědčení o letové způsobilosti.
§ 15
Kontrola provozní způsobilosti
[K § 35p písm. g) zákona]
(1)
Kontroly provozní způsobilosti se u vojenských leteckých pozemních zařízení provádějí v případech vydávání nebo prodlužování platnosti osvědčení o provozní způsobilosti anebo po údržbě vojenského leteckého pozemního zařízení, a též v případech, kdy má ministerstvo pochybnosti o řádném provozování anebo o řádné údržbě vojenského leteckého pozemního zařízení.
(2)
Provozní způsobilost vojenských leteckých pozemních zařízení se ověřuje formou letového ověření, formou ověření dodržování technicko provozních parametrů stanovených pro dané vojenské letecké pozemní zařízení, nebo formou ověření dodržování předepsaných činností stanovených v rámci systému technické obsluhy a údržby.
ČÁST OSMÁ
PROVOZ VOJENSKÉHO LETADLA A URČENÉHO LETECKÉHO POZEMNÍHO ZAŘÍZENÍ
§ 16
[K § 35p písm. e) zákona]
(1)
Provozovatel letadla vede záznam o
a)
veškerých provozních a údržbových činnostech a
b)
realizaci dodatečných instrukcí pro zachování letové způsobilosti.
(2)
Záznamy o provozu a údržbě se vedou po celou dobu provozu letadla, údaje se zaznamenávají v časové posloupnosti a jsou potvrzovány oprávněnou, nebo pověřenou osobou.
§ 17
Rozsah poskytovaných informací o provozu
[K § 35p písm. e) zákona]
(1)
Provozovatel dopravního letadla, nebo provozovatel cvičného letadla předává výrobci informace o provozních údajích ovlivňujících životnost konstrukce a o počtu a charakteru závad ovlivňujících jejich letovou způsobilost. Informace podle věty první provozovatel předává ve formě technické zprávy.
(2)
Provozovatel záznamy o provozu a o údržbě určených leteckých pozemních zařízení, jejichž seznam je uveden v příloze č. 7 k této vyhlášce, vede v časové posloupnosti, které potvrzuje oprávněná nebo pověřená osoba.
§ 18
Jiné druhy osvědčení
[K § 35p písm. i) zákona]
Vzor exportního osvědčení o letové způsobilosti a vzor zvláštního osvědčení o letové způsobilosti je uveden v příloze č. 8 k této vyhlášce.
§ 19
Zkušební provoz
[K § 35p písm. j) zákona]
Vzor osvědčení o provozní způsobilosti za účelem zkušebního provozu je uveden v příloze č. 9 k této vyhlášce.
§ 20
Pověření a osvědčení právnické nebo fyzické osoby
[K § 35p písm. k) zákona]
Vzor pověření k činnostem podle § 35n odst. 1 písm. a) zákona a vzor osvědčení k činnostem podle § 35n odst. 1 písm. b) zákona je uveden v příloze č. 10 k této vyhlášce.
ČÁST DEVÁTÁ
VÝUKA A VÝCVIK
§ 21
[K § 35p písm. l) zákona]
(1)
Způsobilost k provádění výuky a výcviku na vojenské letecké technice osvědčuje ministerstvo na základě žádosti, v níž žadatel vedle obecných náležitostí žádosti1) uvede
a)
seznam jednotlivých členů leteckého personálu v rozsahu jména, popřípadě jména a příjmení, pracovní zařazení, jejich vzdělání a praxe v oboru,
b)
typy letadel, jimiž má být výuka a výcvik prováděn, a jejich poznávací značku,
c)
označení prostorů a základního letiště, ze kterého bude provozována výuka a výcvik,
d)
způsob zajištění údržby letadel a
e)
předpokládané zeměpisné oblasti hlavního provozování prací.
(2)
Žadatel spolu se žádostí podle odstavce 1 předloží
a)
doklad o poslední kontrole letové způsobilosti provozovaných vojenských letadel,
b)
průkazy způsobilosti leteckého personálu,
c)
pravidla pro létání vojenských letadel,
d)
doklad o zajištění bezpečnosti provádění výuky a výcviku před protiprávními činy,
e)
návrh organizační struktury organizace s uvedením jmen osob odpovědných za provoz a údržbu letadel,
f)
doklad o sjednaném pojištění odpovědnosti za škody z provozu letadel a doklad o zaplacení pojistného ve výši odpovídající rozsahu výuky a výcviku,
g)
stanovisko provozovatele a vlastníka letiště,
h)
směrnici pro výuku a výcvik, nebo osnovy letové přípravy a
i)
provozní příručku a příručku pro údržbu letadel.
(3)
Vzor osvědčení o způsobilosti k výuce a výcviku na vojenské letecké technice je uveden v příloze č. 11 k této vyhlášce.
ČÁST DESÁTÁ
ÚČINNOST
§ 22
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2011.
Ministr:
RNDr. Vondra v. r.
Příloha č. 1
k vyhlášce č. 154/2011 Sb.
Určená vojenská letecká technika, která podléhá posouzení a osvědčení letové způsobilosti, provozní způsobilosti anebo uvolnění do provozu
Výrobky vojenské letecké techniky
Výrobky vojenské letecké techniky se posuzují a osvědčují jako celek. Osvědčením pro tento typ výrobku se současně uznává i způsobilost jeho konstrukčních částí a celků, které jsou v letadle, leteckém motoru nebo vrtuli k leteckému motoru standardně zastavěny se schváleným typovým návrhem. Schvalování podléhají
1.
letadla,
2.
letecké motory,
3.
vrtule k leteckým motorům, vrtulníkové a další nosné rotory.
Společně se schvalováním způsobilosti letadla se posuzuje a osvědčuje letecká munice určená pro konkrétní typ letadla.
Vojenské letadlové části nebo zařízení a letecká munice
Vojenské letadlové části nebo zařízení schvalované pro použití na konkrétní typ letadla, na konkrétní typ motoru, nebo vrtule, anebo jejich součásti, které budou, nebo mohou být vyráběny jako výměnné, anebo modifikační části pro zástavby na schváleném typu letadla, motoru, nebo vrtule, anebo jeho součásti, jejichž způsobilost je ověřována v rámci těchto soustav
1.
části draku,
2.
části leteckého motoru,
3.
části vrtule k leteckým motorům, vrtulníkovým a dalším nosným rotorům,
4.
palubní vybavení letadel schvalované samostatně pro použití v konstrukci letadla a jejich použití není omezeno na konkrétní schválený typ letadla nebo součásti
4.1
palubní přístroje pro kontrolu letu,
4.2
palubní přístroje pro kontrolu pohonné jednotky,
4.3
palubní energetické zdroje a jednotky,
4.4
systémy řízení letadla,
4.5
přistávací zařízení,
4.6
palubní komunikační, navigační a radiolokační systémy,
4.7
palubní identifikační zařízení,
4.8
letadlová světla,
4.9
ovládání zbraňových systémů,
4.10
prostředky vlastní ochrany,
4.11
palubní systémy elektronického boje,
4.12
palubní průzkumné systémy,
4.13
brzdící a výsadkové padáky,
4.14
záchranné prostředky pilota,
4.15
palubní prostředky objektivní kontroly,
4.16
výstroj posádek letadel.
5.
Palubní vybavení letadel schvalované pro použití na konkrétní typ letadla, nebo jeho součásti, které mohou být vyráběny jako výměnné, anebo modifikační části pro zástavbu na schváleném typu letadla, nebo jeho součásti, jejichž způsobilost je ověřena v rámci těchto soustav
5.1
palivové soustavy,
5.2
elektrické soustavy,
5.3
hydraulické soustavy,
5.4
klimatizační soustavy,
5.5
soustavy řízení,
5.6
odmrazovací soustavy,
5.7
kyslíkové soustavy,
5.8
pneumatické soustavy,
5.9
olejové soustavy,
5.10
soustavy pohonné jednotky,
5.11
soustavy draku,
5.12
soustavy přistávacích zařízení,
5.13
indikační a záznamové soustavy,
5.14
vodovodní a odpadní soustavy.
5.15
ostatní letadlové soustavy,
6.
Letecké zbraně a letecká munice schvalované samostatně pro použití v konstrukci letadla, anebo pro použití s letadlem:
6.1
střelecká stanoviště,
6.2
střelné zbraně,
6.3
řízená letecká munice,
6.4
neřízená letecká munice,
6.5
cvičná a cvičně bojová letecká munice,
6.6
pyrotechnické prostředky a startovací rakety,
6.7
raketové a bombardovací vybavení,
6.8
vlečné vybavení,
6.9
zařízení s pasivními rušiči.
7.
Další přístroje, mechanismy, nebo příslušenství letadla schvalované samostatně pro použití v konstrukci letadla a jejich použití není omezeno na konkrétní schválený typ letadla, nebo jeho součásti
7.1
autonomní přístroje, mechanismy nebo příslušenství,
7.2
přístroje, mechanismy, nebo zařízení připojované k palubním systémům letadla.
Vojenská letecká pozemní zařízení
Vojenská letecká pozemní zařízení se posuzují a osvědčují jako celek. Osvědčením pro tento typ výrobku se současně uznává i způsobilost jeho konstrukčních částí a celků, které jsou v leteckém pozemním zařízení standardně zastavěny se schváleným typem. Schválení podléhají
1.
pozemní zařízení ke kontrole palubních systémů letadla,
2.
kontrolní a diagnostické systémy letecké výzbroje,
3.
zařízení k řízení, vypouštění a přistání bezpilotních prostředků,
4.
letecké trenažéry a simulátory.
5.
Manipulační prostředky k zajištění práce na letadle a vlekání letadla
5.1
prostředky vlekání letadel, kromě motorových prostředků,
5.2
prostředky zajištění přístupu ke kabině a nákladovému prostoru letadla,
5.3
prostředky manipulace s komponenty letadla v rámci zajištění údržby letadla,
5.4
prostředky manipulace s výzbrojí letadla,
5.5
prostředky manipulace se speciálním vybavením letadla.
6.
Zařízení letecké radionavigační služby letectva
6.1
pozemní radiokomunikační zařízení,
6.2
pozemní radionavigační zařízení,
6.3
pozemní radiolokační zařízení,
6.4
pozemní počítačové zařízení pro řízení letů,
6.5
pozemní zařízení pro kontrolu a řízení pohybu letadel po zemi,
6.6
pozemní zařízení leteckých datových sítí,
6.7
pozemní záložní zdroje elektrické energie (elektrocentrály, nepřerušované zdroje napájení),
6.8
pozemní monitorovací a ovládací zařízení,
6.9
pozemní technické prostředky pracovišť řízení letového provozu,
6.10
pozemní letecké světelné majáky,
6.11
pozemní letištní světelná návěstidla a jejich nosné konstrukce,
6.12
pozemní vizuální navigační světelné prostředky,
6.13
pozemní zdroje napájení světelných souprav (zdroje konstantního proudu, elektrocentrály),
6.14
pozemní prostředky objektivní kontroly,
6.15
pozemní zabezpečovací zařízení.
7.
Zařízení leteckého technického a provozního zabezpečení
7.1
pozemní zdroje elektrické energie (zdrojové jednotky a systémy),
7.2
pozemní hydraulické zdroje,
7.3
pozemní zdroje stlačených plynů,
7.4
pozemní prostředky pro vlekání letadel, kromě mechanismů přímo připojovaných k letadlu.
8.
Zařízení letištního zabezpečení
8.1
pozemní záchytná zařízení letadel,
8.2
pozemní zabezpečovací zařízení,
8.3
pozemní záložní zdroje elektrické energie (elektrocentrály),
8.4
zařízení pro měření a vyhodnocování brzdných účinků,
8.5
vizuální navigační prostředky.
9.
Zařízení letecké meteorologické služby
9.1
meteorologické prostředky a systémy.
10.
Zařízení speciálního zabezpečení
10.1
pasivní sledovací systémy,
10.2
pozemní aktivní průzkumné systémy,
10.3
pozemní kontrolní odpovídače,
10.4
zdroje jednotného času,
10.5
další zařízení.
Příloha č. 2
k vyhlášce č. 154/2011 Sb.
SOUHLAS S POUŽITÍM VOJENSKÉ LETECKÉ TECHNIKY VE VOJENSKÉM LETECTVÍ
470kB
Příloha č. 3
k vyhlášce č. 154/2011 Sb.
OSVĚDČENÍ O ZÁPISU LETADLA DO VOJENSKÉHO LETECKÉHO REJSTŘÍKU ČESKÉ REPUBLIKY
401kB
Příloha č. 4
k vyhlášce č. 154/2011 Sb.
OSVĚDČENÍ O VÝMAZU VOJENSKÉHO LETADLA Z VOJENSKÉHO LETECKÉHO REJSTŘÍKU ČESKÉ REPUBLIKY
379kB
Příloha č. 5
k vyhlášce č. 154/2011 Sb.
TYPOVÉ OSVĚDČENÍ
1.5MB
Příloha č. 6
k vyhlášce č. 154/2011 Sb.
ŽÁDOST o vydání osvědčení o letové způsobilosti
2.6MB
Příloha č. 7
k vyhlášce č. 154/2011 Sb.
Určená letecká pozemní zařízení, o kterých je povinen provozovatel vést záznam o veškerých provozních a údržbových činnostech
1.
prostředky manipulace se speciálním vybavením letadla,
2.
pozemní záložní zdroje elektrické energie (elektrocentrály, nepřerušované zdroje napájení),
3.
pozemní zdroje napájení světelných souprav (zdroje konstantního proudu, elektrocentrály),
4.
pozemní zdroje elektrické energie (zdrojové jednotky a systémy),
5.
pozemní hydraulické zdroje,
6.
pozemní zdroje stlačených plynů,
7.
pozemní záložní zdroje elektrické energie (elektrocentrály).
Příloha č. 8
k vyhlášce č. 154/2011 Sb.
EXPORTNÍ OSVĚDČENÍ O LETOVÉ ZPŮSOBILOSTI
1MB
Příloha č. 9
k vyhlášce č. 154/2011 Sb.
OSVĚDČENÍ O PROVOZNÍ ZPŮSOBILOSTI ZA ÚČELEM ZKUŠEBNÍHO PROVOZU
668kB
Příloha č. 10
k vyhlášce č. 154/2011 Sb.
POVĚŘENÍ K ČINNOSTEM
1015kB
Příloha č. 11
k vyhlášce č. 154/2011 Sb.
OSVĚDČENÍ O ZPŮSOBILOSTI K VÝUCE A VÝCVIKU NA VOJENSKÉ LETECKÉ TECHNICE
826kB
1)
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
2)
Například zákon č. 310/2006 Sb., o nakládání s některými věcmi využitelnými k obranným a bezpečnostním účelům na území České republiky a o změně některých dalších zákonů (zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2002 Sb., zákon o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů.
3)
Zákon č. 309/2000 Sb., o obranné standardizaci, katalogizaci a státním ověřování jakosti výrobků a služeb určených k zajištění obrany státu a o změně živnostenského zákona, ve znění zákona č. 413/2005 Sb. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 55/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 55/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o ukončení platnosti Úmluvy vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o používání informační technologie pro celní účely a souvisejících Protokolů
Vyhlášeno 10. 6. 2011, částka 30/2011
55
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě přijetí Rozhodnutí Rady Evropské unie č. 2009/917/SVV ze dne 30. listopadu 2009 o používání informačních technologií pro celní účely1) byla ukončena platnost
–
Úmluvy vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o používání informační technologie pro celní účely, přijaté v Bruselu dne 26. července 1995, vyhlášené pod č. 19/2006 Sb. m. s.,
–
Protokolu vypracovaného na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o výkladu Úmluvy o používání informační technologie pro celní účely prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce vydávaných Soudním dvorem Evropských společenství, přijatého v Bruselu dne 29. listopadu 1996, vyhlášeného pod č. 20/2006 Sb. m. s.,
–
Protokolu vypracovaného na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii týkajícího se rozsahu úpravy praní výnosů obsažené v Úmluvě o používání informační technologie pro celní účely a týkajícího se zahrnutí registrační značky dopravního prostředku do Úmluvy, přijatého v Bruselu dne 12. března 1999, vyhlášeného pod č. 58/2008 Sb. m. s.,
–
Protokolu vypracovaného v souladu s článkem 34 Smlouvy o Evropské unii, kterým se mění Úmluva o používání informační technologie pro celní účely, pokud jde o vytvoření identifikační databáze celních spisů, přijatého v Bruselu dne 8. května 2003, vyhlášeného pod č. 59/2008 Sb. m. s.
S ukončením platnosti Úmluvy a Protokolů vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky podepsal dne 9. února 2011 listinu o ukončení platnosti Úmluvy a Protokolů.
Platnost Úmluvy a Protokolů byla ukončena na základě článku 34 odst. 1 Rozhodnutí Rady Evropské unie č. 2009/917/SVV dne 26. května 2011.
1)
Úř. věst. L 323, 10. 12. 2009, s. 20. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 54/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 54/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Ukrajiny o spolupráci v oblasti vojenské geografie
Vyhlášeno 10. 6. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 12. 5. 2011, částka 30/2011
* ČLÁNEK 1 - Účel
* ČLÁNEK 2 - Prováděcí orgány
* ČLÁNEK 3 - Oblasti spolupráce
* ČLÁNEK 4 - Zásady
* ČLÁNEK 5 - Vzájemné závazky
* ČLÁNEK 6 - Dodávka produktů
* ČLÁNEK 7 - Standardní mapová jednotka
* ČLÁNEK 8 - Vyhodnocení vzájemné spolupráce
* ČLÁNEK 9 - Nároky na náhradu škody
* ČLÁNEK 10 - Spory
* ČLÁNEK 11 - Závěrečná ustanovení
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 12. 5. 2011
54
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 12. května 2011 byla v Levoči podepsána Dohoda mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Ukrajiny o spolupráci v oblasti vojenské geografie.
Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 11 odst. 1 dnem podpisu.
České znění Dohody a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
DOHODA
MEZI
MINISTERSTVEM OBRANY
ČESKÉ REPUBLIKY
A
MINISTERSTVEM OBRANY UKRAJINY
O SPOLUPRÁCI
V OBLASTI VOJENSKÉ GEOGRAFIE
Ministerstvo obrany České republiky a Ministerstvo obrany Ukrajiny, dále jen jako „Strany“,
majíce na paměti Ujednání mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Ukrajiny o vzájemné spolupráci, podepsané v Praze 2. dubna 1996,
uznávajíce, že všechna ustanovení Dohody mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statusu jejich ozbrojených sil, podepsané v Londýně 19. června 1951 (dále jen „NATO SOFA“) jsou implementována v souladu s Dohodou mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil (dále jen „PfP SOFA“) a Dodatkovým protokolem k Dohodě mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil, podepsanými v Bruselu 19. června 1955,
se dohodly na následujícím:
ČLÁNEK 1
Účel
1.
Účelem této Dohody je stanovit formy, zásady a pravidla spolupráce mezi Stranami v oblasti vojenské geografie.
2.
Vojenská geografie je pro účely této Dohody definována jako vědecké, výzkumné a vývojové, výrobní a podpůrné aktivity v ozbrojených silách nebo v jejich prospěch v oblastech, jako jsou geodezie a geofyzika, geografie, topografie, kartografie, fotogrammetrie a dálkový průzkum Země, geografické informační systémy, kartoreprodukce, a v dalších oblastech souvisejících s údaji o povrchu Země a jejich vlivu na bojové aktivity.
ČLÁNEK 2
Prováděcí orgány
1.
Tato Dohoda bude na ukrajinské straně prováděna Topografickou službou ozbrojených sil Ukrajiny.
2.
Tato Dohoda bude na české straně prováděna Geografickou službou ArmádyArmády České republiky.
3.
Kontaktní informace prováděcích orgánů budou obsaženy v Technické příloze k této Dohodě.
ČLÁNEK 3
Oblasti spolupráce
1.
Strany budou spolupracovat zejména v následujících oblastech:
a)
vzájemná výměna vojenských geografických produktů, geodetických, geomagnetických a gravimetrických dat, softwaru (dále jen „produkty“) a jejich využití;
b)
výměny dalších technických dokumentů, specifikací, materiálů a služeb;
c)
poskytování informací o vlastní produkci a možnostech její výměny;
d)
organizace krátkodobých návštěv a vzdělávacích kurzů pro odborníky zaměřených na nové technologie;
e)
výměna odborníků;
f)
účast na sympoziích a seminářích organizovaných Stranami a
g)
společná produkce a společné projekty výzkumu a vývoje, zaměřené zejména na všeobecnou geodezii a geofyziku a geografické informační systémy.
2.
Výměna produktů bude probíhat na žádost a bude bezplatná.
3.
Strany se mohou dohodnout na automatické výměně produktů. Taková výměna bude upřesněna v samostatné příloze podle článku 4, odstavec 10.
ČLÁNEK 4
Zásady
1.
Strany budou vzájemně spolupracovat v oblasti společného zájmu na základě svých technických, personálních, finančních a dalších možností.
2.
Dodávky produktů budou poskytovány na základě souhlasu poskytující smluvní strany a bez prodlení.
3.
Strany provedou vyhodnocení aktivit a výměny produktů prováděných na základě této Dohody. Vyhodnocení bude založeno na principu účetní rovnováhy, jak je stanoveno v článku 8 této Dohody.
4.
Strany si budou poskytovat pouze neutajované produkty a informace vztahující se k území jejich států.
5.
Podle této Dohody mohou být poskytovány pouze produkty, k nimž má poskytující smluvní strana vlastnická nebo autorská práva a jejichž poskytování není jinak omezeno.
6.
Pokud nebude prováděcími orgány dohodnuto jinak, budou informace poskytovány v anglickém jazyce nebo v jazyce země poskytující Strany.
7.
Formáty dat a záznamová média pro předávání digitálních produktů budou vzájemně dohodnuty prováděcími orgány.
8.
Technická podpora včetně nezbytné odborné přípravy a vzdělávání odborníků, kteří mají pracovat na společných projektech, bude poskytnuta na žádost příslušné Strany. Náležitosti a podmínky této technické podpory budou vzájemně dohodnuty a schváleny prováděcími orgány.
9.
Společné projekty budou vymezeny písemně a schváleny prováděcími orgány.
10.
Ke stanovení podrobností spolupráce podle této Dohody k ní mohou prováděcí orgány sjednat přílohy. Tyto přílohy nebudou nedílnou součástí této Dohody.
ČLÁNEK 5
Vzájemné závazky
1.
Strany jsou odpovědné za ochranu vlastnických a autorských práv, za dodržování omezení týkajících se užívání nebo reprodukce produktů nebo odvozených informací.
2.
Žádná ze Stran nepřevede jakýmkoli způsobem třetí straně produkty poskytnuté druhou Stranou ani výsledky společné produkce Stran podle této Dohody bez písemného souhlasu druhé Strany.
3.
Strany nepoužijí ani nedají souhlas k použití poskytnutých nebo společně vyrobených informací, produktů a/nebo podkladů k nim pro jiné účely než ty, jež byly předem písemně odsouhlaseny druhou Stranou.
4.
Strana poskytující třetí straně produkty druhé Strany bude výlučně odpovědná za povolení a realizaci takového převodu včetně ochrany poskytnutých produktů a informací v nich obsažených.
5.
Strany souhlasí s tím, že jimi poskytnuté analogové produkty mohou být druhou Stranou skenovány na základě písemného souhlasu poskytující Strany. Dožadující Strana podá písemnou žádost pro každé skenování. Analogové produkty mohou být skenovány pouze pro vojenské účely dožadující Strany a nesmí být užity pro komerční účely.
6.
Je nepřípustné získávat zdrojový kód dekódováním poskytnutého aplikačního programového vybavení a/nebo kopírovat aplikační programové vybavení bez předchozího písemného souhlasu poskytující Strany.
7.
V případě nutnosti úprav poskytnutého aplikačního programového vybavení požádá přijímající Strana poskytující Stranu o písemný souhlas. Strany budou společně koordinovat projekt těchto úprav.
ČLÁNEK 6
Dodávka produktů
1.
Všechny produkty doručované podle této Dohody budou doprovázeny dodacími dokumenty jasně stanovícími obsah každé zásilky.
2.
Dodací dokumenty budou vystaveny ve dvou vyhotoveních, přiloženy k zásilce a odeslány přímo na oficiální adresu příslušného prováděcího orgánu. Jedno vyhotovení dodacího dokumentu bude potvrzeno přijímající Stranou a odesláno zpět odesílající Straně jako potvrzení dodání.
3.
Požadavky na dodávky produktů budou zaslány přímo prováděcím orgánům.
4.
Veškeré poštovní a přepravní náklady budou neseny odesílající Stranou.
5.
Cla, dovozní a vývozní daně a další související poplatky budou uplatňovány v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu příslušné Strany.
ČLÁNEK 7
Standardní mapová jednotka
1.
Pro stanovení účetní rovnováhy spolupráce se zavádí „Standardní mapová jednotka/Standard Map Unit“ (dále jen „SMU“). SMU slouží pouze pro vnitřní a administrativní účely spolupráce mezi Stranami a jako zúčtovací jednotka.
2.
SMU je definována jako jeden výtisk pětibarevné topografické mapy o rozměrech 56 x 76 cm.
3.
Pro přepočet produktů na SMU platí následující:
-
1 výtisk mapy velkého formátu - tj. ONC, TPC, LFC a další letecké mapy = 3 SMU.
-
1 výtisk mapy středního formátu - série 1501, série 1501-AIR, topografické mapy, plány měst = 1 SMU.
-
1 výtisk mapy série TFC (L) = 1.5 SMU.
4.
Poměr pro přepočet digitálních geografických produktů a souvisejících specifikací a technických publikací, dalších materiálů a služeb a produktů neuvedených v odstavci 3 tohoto článku na SMU bude určen vzájemnou písemnou dohodou prováděcích orgánů.
5.
Počet SMU bude obsažen v dodacích dokumentech ke každé zásilce připravené v souladu s odstavcem 2 článku 6 této Dohody.
ČLÁNEK 8
Vyhodnocení vzájemné spolupráce
1.
Vyhodnocení vzájemné spolupráce podle této Dohody bude prováděno každou ze Stran jednou ročně ke dni 31. prosince daného roku a zasláno formou dopisu druhé Straně do 31. března následujícího roku. Tyto dopisy budou obsahovat seznamy produktů, materiálů a služeb poskytnutých a obdržených v rámci poskytování na žádost (dále jen „seznam“).
2.
Předané seznamy budou příslušnými prováděcími orgány zkontrolovány a vzájemně písemně odsouhlaseny.
3.
V případě, že jakákoliv Strana nepovažuje vzájemné vyhodnocení za vyvážené, dohodnou se prováděcí orgány na kompenzaci výhradně formou poskytnutí dalších produktů, specifikací a technických dokumentů, materiálů a služeb Straně, která poskytla více produktů, materiálů či služeb. Toto vyrovnání bude uskutečněno za podmínek písemně dohodnutých přímo mezi prováděcími orgány.
4.
Po vzájemném souhlasu prováděcích orgánů může být kompenzace nerovnováhy převedena do následujícího kalendářního roku.
5.
V případě ukončení platnosti této Dohody bude závěrečné vyhodnocení vzájemné spolupráce ke dni ukončení její platnosti nedílnou součástí Závěrečného protokolu. Případná kompenzace nerovnováhy bude řešena podle odstavce 3 tohoto článku.
ČLÁNEK 9
Nároky na náhradu škody
1.
Nároky na náhradu škody vzniklé při provádění této Dohody nebo v souvislosti s ním budou uspokojeny v souladu s ustanoveními NATO SOFA.
ČLÁNEK 10
Spory
1.
Jakékoli spory týkající se výkladu a provádění této Dohody a jeho technické přílohy budou řešeny neprodleně přímým jednáním mezi prováděcími orgány. Pokud prováděcí orgány nebudou schopny dosáhnout shody, postoupí spor Stranám.
ČLÁNEK 11
Závěrečná ustanovení
1.
Tato Dohoda vstoupí v platnost dnem podpisu oběma Stranami.
2.
Technická příloha, která jasně stanoví adresy prováděcích orgánů, nebude považována za nedílnou součást této Dohody a může být písemně kdykoliv změněna kteroukoliv ze Stran.
3.
Tato Dohoda se sjednává na dobu neurčitou.
4.
Každá ze Stran může tuto Dohodu písemně vypovědět. Tato výpověď vstoupí v platnost po šesti (6) měsících ode dne doručení písemného oznámení o výpovědi druhé Straně.
5.
Tato Dohoda může být měněna či doplňována na základě vzájemného písemného souhlasu Stran.
6.
V případě ukončení platnosti této Dohody Strany připraví Závěrečný protokol upravující vzájemně dohodnutý postup vypořádání nesplněných závazků vzniklých v době platnosti této Dohody. Závěrečný protokol zůstane v platnosti na dobu neurčitou, pokud se Strany nedohodnou jinak.
7.
Závazky a odpovědnost Stran stanovené v článku 5 této Dohody zůstávají v platnosti i po ukončení platnosti této Dohody, pokud se Strany písemně nedohodnou jinak.
Dáno v Levoči dne 12. května 2011, ve dvou původních vyhotoveních,v českém,ukrajinském a anglickém jazyce, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílného výkladu má přednost znění anglické.
Za Ministerstvo obrany
České republiky
Ing. Jiří Šedivý, Ph.D., v. r.
první náměstek ministra obrany
Za Ministerstvo obrany
Ukrajiny
Mikhailo Bronislav Yezhel
ministr obrany
TECHNICKÁ PŘÍLOHA
K DOHODĚ
MEZI
MINISTERSTVEM OBRANY
ČESKÉ REPUBLIKY
A MINISTERSTVEM OBRANY
UKRAJINY
O SPOLUPRÁCI
V OBLASTI VOJENSKÉ GEOGRAFIE
KONTAKTNÍ INFORMACE PROVÁDĚCÍCH ORGÁNŮ
Prováděcí orgány k této Dohodě jsou stanoveny v článku 2 Dohody.
DODACÍ ADRESY PRO UKRAJINSKOU STRANU:
Všechny žádosti a dodávky:
Ukrajina, 03168
Kiev-168
Povitroflotskij Prospekt, 6| Україна, 03168
M. Київ-168
Повітрофлотський пр-т, 6
---|---
Ústřední odbor vojenské topografie a
navigace Hlavní sekce operačního
zabezpečení ozbrojených sil Ukrajiny| Центральне управління воєнно-топографічне
та навігації Головного управління оперативного
забезпечення Збройних Сил України
tel./fax: +38044 4815906| тел./факс: +38044 4815906
Dodávky geoprostorových dat a produktů:
a) Ukrajina, 08298
smt. Kocjubinske
Kievská oblast
Ponomarjova ul., 24| a) Україна, 08298
сыт. Коцюбинське
Київська область
вул. Пономарьова 24
---|---
Kartografické centrum
Topografické služby ozbrojených sil Ukrajiny| Картографічний центр топографічної
служби Збройних Сил України
b) Ukrajina, 04176
Kiev-176,
Ul. Elektrykiv, 33| б) Україна, 04176
м. Київ-176
вул. Електриків, 33
Hlavní zpravodajský odbor Ministerstva
obrany Ukrajiny| Головне управління розвідки
Міністерства оборони України
DODACÍ ADRESY PRO ČESKOU STRANU:
Žádosti o produkty a služby:
Geografická služba ArmádyArmády
České republiky| Географічна служба Збройних Сил
Чеської Республіки
---|---
Ministerstvo obrany 5368
Vítězné náměstí 5
161 01 Praha 6
Česká republika| Міністерство оборони 5368
Вітезнапл. 5
161 01 Прага 6
Чеська Республіка
Tel: +420 973 216 411
Fax: +420 973 216 409
E-mail: geosacr@army.cz| Тел.: +420 973 216 411
Факс: +420 973 216 409
Емаіл: geosacr@army.cz
Dodávky geoprostorových dat a produktů:
Vojenský geografický a
hydrometeorolologický úřad| Військово-географічний та
гідрометеорологічний центр
---|---
Čs. odboje 676
518 16 Dobruška
Česká republika| Чш. одбоє 676
518 16 Добрушка
Чеська Республіка
Tel: +420 973 247 611
Fax: +420 973 247 620
Email: vghur@vghur.army.cz| Тел.:+420 973 247 611
Факс: +420 973 247 620
Емаіл: vghur@vghur.army.cz |
Zákon č. 153/2011 Sb. | Zákon č. 153/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 7. 6. 2011, datum účinnosti 7. 6. 2011, částka 57/2011
* Čl. I - Zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění zákona č. 164/1993 Sb., zákona č. 275/1994 Sb., zákona č. 224/2003 Sb. a zákona č. 189/2008 Sb., se mění
* Čl. II - Přechodné ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 7. 6. 2011
153
ZÁKON
ze dne 3. května 2011,
kterým se mění zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění zákona č. 164/1993 Sb., zákona č. 275/1994 Sb., zákona č. 224/2003 Sb. a zákona č. 189/2008 Sb., se mění takto:
1.
V § 29 odstavec 3 zní:
„(3)
Členy autorizační rady jmenuje na dobu tří let ministr pro místní rozvoj v tomto složení:
a)
u autorizační rady České komory architektů
1.
jeden zástupce Ministerstva pro místní rozvoj,
2.
po jednom zástupci Ministerstva kultury a Ministerstva životního prostředí,
3.
po jednom zástupci navrženém Českou komorou architektů pro každý z oborů jí udělované autorizace,
4.
jeden zástupce navržený Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě,
b)
u autorizační rady České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
1.
jeden zástupce Ministerstva pro místní rozvoj,
2.
po jednom zástupci Ministerstva dopravy, Ministerstva zemědělství a Ministerstva průmyslu a obchodu,
3.
po jednom zástupci navrženém Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě pro každý z oborů jí udělované autorizace,
4.
jeden zástupce navržený Českou komorou architektů.“.
2.
V § 29 se doplňují odstavce 4 a 5, které znějí:
„(4)
V případě, že autorizační rada závažným způsobem poruší autorizační řád Komory, může ministr pro místní rozvoj na návrh člena Komory nebo z vlastního podnětu členy autorizační rady odvolat. O odvolání členů autorizační rady informuje ministr pro místní rozvoj bez zbytečného odkladu subjekty, které odvolané členy autorizační rady nominovaly, a vyzve je, aby mu nejpozději do 30 dnů sdělily návrhy na obsazení autorizační rady.
(5)
Členové autorizační rady jsou oprávněni zúčastnit se průběhu zkoušek. K tomu účelu je Komora povinna členům autorizační rady písemně sdělovat nejméně 15 dní předem den, místo a čas konání zkoušek.“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Autorizační rada jmenovaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vykonává svou činnost po dobu zbývající do konce funkčního období; to nevylučuje použití § 29 odst. 4 a 5 zákona č. 360/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 152/2011 Sb. | Zákon č. 152/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Vyhlášeno 7. 6. 2011, datum účinnosti 1. 7. 2011, částka 57/2011
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o pozemních komunikacích
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o Státním fondu dopravní infrastruktury
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o správních poplatcích
* ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o živnostenském podnikaní
* ČÁST ŠESTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 7. 2011
152
ZÁKON
ze dne 28. dubna 2011,
kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o pozemních komunikacích
Čl. I
Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 102/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 489/2001 Sb., zákona č. 256/2002 Sb., zákona č. 259/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 358/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 80/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 311/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 97/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb. a zákona č. 347/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 úvodní část ustanovení zní: „Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje“.
2.
Poznámka pod čarou č. 1 zní:
„1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES ze dne 17. června 1999 o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/38/ES ze dne 17. května 2006, kterou se mění směrnice 1999/62/ES o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/54/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních bezpečnostních požadavcích na tunely transevropské silniční sítě.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/52/ES ze dne 29. dubna 2004 o interoperabilitě elektronických systémů pro výběr mýtného ve Společenství.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/96/ES ze dne 19. listopadu 2008 o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury.“.
3.
V § 7 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace stanovené zvláštními právními předpisy21) tím není dotčena.“.
Poznámka pod čarou č. 21 zní:
„21)
Například § 20 odst. 1 písm. j) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), § 16 odst. 1 písm. d) a f), § 26 odst. 1 písm. c), § 26 odst. 3 písm. c), § 29 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.“.
4.
V § 9 odst. 2 a 3, § 18e písm. m) a n), § 40 odst. 1 a 2, odst. 3 písm. c) a d) a odst. 4 písm. a) a § 41 odst. 1 se slova „a spojů“ zrušují.
5.
V § 18e se písmeno g) zrušuje.
Dosavadní písmena h) až r) se označují jako písmena g) až p).
6.
Za část čtvrtou se vkládá nová část pátá, která včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 22 až 24 zní:
„ČÁST PÁTÁ
BEZPEČNOST POZEMNÍCH KOMUNIKACÍ TRANSEVROPSKÉ SILNIČNÍ SÍTĚ
§ 18g
Posouzení stavby a její dokumentace
(1)
Osoba, která žádá o vydání stavebního povolení nebo o vydání kolaudačního souhlasu pro stavbu pozemní komunikace, která je zařazena do transevropské silniční sítě22) je povinna zajistit posouzení dokumentace podle zvláštních předpisů o územním plánování a stavebním řádu5) a stavby samotné z hlediska zajištění bezpečnosti silničního provozu při užívání stavby (dále jen „audit bezpečnosti pozemních komunikací“).
(2)
Auditu bezpečnosti pozemních komunikací podle odstavce 1 podléhá
a)
návrh dokumentace záměru,
b)
návrh projektové dokumentace,
c)
provedená stavba pro zkušební provoz a
d)
dokončená stavba pro kolaudační souhlas.
(3)
Výsledkem auditu bezpečnosti pozemních komunikací je zpráva, která obsahuje zejména souhrnný popis předpokládaných dopadů stavebních, technických a provozních vlastností pozemní komunikace na bezpečnost silničního provozu při jejím užívání a návrhy na odstranění nebo snížení předpokládaných rizik, která plynou z vlastností pozemní komunikace pro účastníky silničního provozu. Osoba uvedená v odstavci 1 doplní zprávu vyhodnocením, zda a jakým způsobem vyhověla návrhům obsaženým ve zprávě, a u návrhů, kterým nevyhověla, uvede důvody jejich nepřijetí.
(4)
Osoba uvedená v odstavci 1 předloží speciálnímu stavebnímu úřadu k žádosti o vydání
a)
stavebního povolení zprávu a vyhodnocení u návrhů dokumentace podle odstavce 2 písm. a) a b) a
b)
kolaudačního souhlasu zprávu a vyhodnocení u stavby podle odstavce 2 písm. c) a d).
(5)
Ve stavebním povolení pro stavbu pozemní komunikace podle odstavce 1 speciální stavební úřad uloží provedení zkušebního provozu podle zvláštních předpisů o územním plánování a stavebním řádu5).
(6)
Speciální stavební úřad ve stavebním řízení a v řízení o vydání kolaudačního souhlasu podle zvláštních předpisů o územním plánování a stavebním řádu5) ověří, zda je předložená zpráva a vyhodnocení podle odstavce 4 úplná a zda zpráva byla zpracována k tomu oprávněnou osobou.
(7)
Při zpracování auditu se zohlední zejména vliv okolí pozemní komunikace, vliv součástí a příslušenství pozemní komunikace a jejího připojení na ostatní pozemní komunikace a vliv charakteru provozu na pozemní komunikaci na bezpečnost provozu na této pozemní komunikaci. Minimální obsah auditu bezpečnosti pozemních komunikací stanoví prováděcí právní předpis.
§ 18h
Auditor bezpečnosti pozemních komunikací
(1)
Provádět audit bezpečnosti pozemních komunikací a zpracovávat zprávu o výsledku auditu podle § 18g odst. 3 může pouze fyzická osoba s platným povolením (dále jen „auditor bezpečnosti pozemních komunikací“).
(2)
Povolení podle odstavce 1 vydá Ministerstvo dopravy na žádost žadateli, který je bezúhonný a prokázal odbornou způsobilost k provádění auditu bezpečnosti pozemních komunikací.
(3)
Ministerstvo dopravy zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam jmen a příjmení, identifikačních čísel osoby a sídla nebo místa podnikání auditorů bezpečnosti pozemních komunikací, kteří jsou držiteli platného osvědčení, a pravidelně jej aktualizuje.
(4)
Za bezúhonného podle odstavce 2 se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, ať již samostatně nebo v souběhu s jinými trestnými činy, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku.
(5)
Za účelem zjištění, zda je žadatel bezúhonný, si Ministerstvo dopravy vyžádá podle zvláštního právního předpisu23) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 18i
Odborná způsobilost
(1)
Odbornou způsobilost prokazuje žadatel
a)
absolvováním bakalářského, magisterského nebo doktorského studijního programu24) v oblasti technických věd a technologií nebo ukončeným vyšším odborným vzděláním nebo středním vzděláním s maturitní zkouškou v oborech souvisejících s prováděním auditu bezpečnosti pozemních komunikací,
b)
praxí v oblasti bezpečnosti silničního provozu v délce
1.
3 roky, pokud absolvoval bakalářský, magisterský nebo doktorský studijní program24),
2.
4 roky, pokud absolvoval vyšší odborné vzdělání, nebo
3.
5 let, pokud absolvoval střední vzdělání s maturitní zkouškou, a
c)
úspěšným složením zkoušky.
(2)
Zkouška zahrnuje ověření znalostí potřebných pro provedení auditu v rozsahu podle § 18g odst. 7. Zkoušku skládá žadatel před komisí jmenovanou Ministerstvem dopravy. Komise musí být nejméně tříčlenná a mít lichý počet členů. Předsedou komise musí být zaměstnanec zařazený k výkonu práce v Ministerstvu dopravy. O výsledku zkoušky vyhotoví komise protokol, který její předseda předá bez zbytečného odkladu Ministerstvu dopravy a oznámí výsledky zkoušky žadateli.
(3)
Skládat zkoušku může pouze žadatel, který absolvoval školení pro získání potřebných znalostí, dovedností a postupů pro provádění auditu bezpečnosti pozemních komunikací v rozsahu podle § 18g odst. 7.
(4)
Prováděcí právní předpis stanoví rozsah, obsah a způsob provádění zkoušky, způsob hodnocení výsledků zkoušky, rozsah a obsah školení a obory související s auditem bezpečnosti pozemních komunikací.
§ 18j
Povinnosti auditora bezpečnosti pozemních komunikací
(1)
Auditor bezpečnosti pozemních komunikací nesmí provádět audit bezpečnosti pozemních komunikací u staveb pozemních komunikací, na jejichž přípravě anebo provádění se podílel, podílí nebo má podílet sám nebo
a)
jeho příbuzný v řadě přímé, sourozenec, manžel nebo partner, nebo
b)
osoba, s níž je
1.
ve vztahu jako společník, člen orgánů společnosti, družstva nebo jako účastník sdružení,
2.
v základním pracovněprávním vztahu, nebo
3.
ve vztahu obchodním nebo obdobném a tento vztah by mohl ohrozit nezávislost nebo nestrannost auditora bezpečnosti pozemních komunikací.
(2)
Auditor bezpečnosti pozemních komunikací je povinen postupovat při auditu bezpečnosti pozemních komunikací a vyhotovení zprávy podle § 18g odst. 3 nestranně a s řádnou odbornou péčí.
(3)
Auditor bezpečnosti pozemních komunikací je povinen Ministerstvu dopravy sdělit, že přestal splňovat podmínku bezúhonnosti podle § 18h odst. 4, bez zbytečného odkladu poté, co se o této skutečnosti dozví.
(4)
Auditor bezpečnosti pozemních komunikací je povinen účastnit se pravidelného školení, jehož předmětem je udržování a prohlubování potřebných znalostí, dovedností a postupů pro provádění auditu bezpečnosti pozemních komunikací. Pravidelného školení se auditor bezpečnosti pozemních komunikací zúčastní do konce třetího roku ode dne
a)
vydání povolení podle § 18h odst. 1, nebo
b)
konání předchozího pravidelného školení.
(5)
Rozsah a obsah pravidelného školení stanoví prováděcí právní předpis.
§ 18k
Odnětí povolení auditora bezpečnosti pozemních komunikací
(1)
Ministerstvo dopravy odejme povolení podle § 18h odst. 1 auditoru bezpečnosti pozemních komunikací, který
a)
přestal být bezúhonný,
b)
opakovaně nebo hrubým způsobem porušil povinnosti podle § 18j odst. 1 nebo 2,
c)
nezúčastnil se pravidelného školení podle § 18j odst. 4, nebo
d)
o odnětí požádal.
(2)
Auditor bezpečnosti pozemních komunikací, kterému bylo povolení odejmuto podle odstavce 1 písm. b), může o vydání nového povolení požádat až po uplynutí 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí povolení.
§ 18l
Akreditace k poskytování školení
(1)
Školení podle § 18i odst. 3 a § 18j odst. 4 může poskytovat pouze osoba, které byla udělena akreditace k provozování této činnosti Ministerstvem dopravy.
(2)
Akreditaci udělí Ministerstvo dopravy osobě, která doloží, že
a)
má vytvořen plán pro zajištění školení, ve kterém vymezí organizaci, rozsah a způsob školení, včetně dozoru,
b)
školení budou zajišťovat odborně způsobilé osoby, které mají ukončené vzdělání podle § 18i odst. 2 písm. a) a 5 let praxe v oblasti posuzování bezpečnosti pozemních komunikací,
c)
má právo k užívání nebytových prostor a vybavení nezbytného pro poskytování školení a
d)
uhradila Ministerstvu dopravy správní poplatek.
(3)
Osoba, které byla udělena akreditace k poskytování školení, je povinna
a)
zajišťovat školení podle vytvořeného plánu,
b)
zajišťovat školení odborně způsobilými osobami a
c)
mít po celou dobu provozování své činnosti právo k užívání nebytových prostor a vybavení nezbytného pro poskytování školení a mít tyto prostory a vybavení po celou dobu k dispozici.
(4)
Ministerstvo dopravy odejme akreditaci k poskytování školení osobě, která opakovaně nebo hrubým způsobem porušila povinnosti podle odstavce 3.
(5)
Ministerstvo dopravy zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam jmen a příjmení, obchodních firem nebo názvů, identifikačních čísel osoby a sídel nebo míst podnikání osob, kterým udělilo akreditaci, a pravidelně jej aktualizuje.
§ 18m
Prohlídka pozemní komunikace
(1)
Vlastník pozemní komunikace podle § 18g odst. 1, jejíž úsek je zařazen do Centrální evidence pozemních komunikací podle § 29a odst. 1 písm. e), zajistí bez zbytečného odkladu provedení prohlídky tohoto úseku. Prohlídka se zaměří na posouzení dopadů zejména stavebních, technických a provozních vlastností pozemní komunikace na bezpečnost pozemní komunikace.
(2)
Prohlídka musí být provedena skupinou nejméně 3 fyzických osob, z nichž alespoň jedna musí být auditorem bezpečnosti pozemních komunikací.
(3)
Na činnost auditora bezpečnosti pozemních komunikací při provádění prohlídky se § 18j odst. 1 a 2 vztahují obdobně.
(4)
Po ukončení prohlídky zpracuje auditor bezpečnosti pozemních komunikací zprávu o výsledcích prohlídky obsahující zejména popis zjištěných rizik a návrhy nápravných opatření včetně posloupnosti jejich provedení. Při zpracování zprávy auditor bezpečnosti pozemních komunikací zohlední obsah předchozích zpráv o výsledcích prohlídek posuzovaného úseku pozemní komunikace, byly-li zpracovány, a údaje o dopravních nehodách na posuzovaném úseku pozemní komunikace. Před zpracováním zprávy auditor bezpečnosti pozemních komunikací projedná její obsah s vlastníkem dotčené pozemní komunikace.
(5)
Zprávu o výsledcích prohlídky předá auditor bezpečnosti pozemních komunikací vlastníku dotčené pozemní komunikace.
(6)
Při péči o pozemní komunikaci podle § 9 odst. 4 vlastník zajistí provedení nápravných opatření uvedených ve zprávě, pokud je to technicky možné a ekonomicky únosné při zajištění řádné péče o síť pozemních komunikací v jeho vlastnictví a její plánovaný rozvoj. Ustanovení zvláštních právních předpisů tím nejsou dotčena3).
22)
Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1692/96/ES ze dne 23. července 1996 o hlavních směrech Společenství pro rozvoj transevropské dopravní sítě.
Písmeno F části 8 přílohy II Aktu o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie.
23)
Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
24)
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.“.
Dosavadní části pátá až osmá se označují jako části šestá až devátá.
7.
Poznámka pod čarou č. 9 zní:
„9)
Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
§ 20 odst. 1 písm. j) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon).
§ 16 odst. 1 písm. d) a f), § 26 odst. 1 písm. c), § 26 odst. 3 písm. c), § 29 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.“.
8.
V § 20 odst. 4 a § 21c odst. 6 se slova „státního rozpočtu“ nahrazují slovy „Státního fondu dopravní infrastruktury“.
9.
V § 20a odst. 1 písm. a) bodě 3 se slova „až 3“ nahrazují slovy „a 2“.
10.
V § 20a odst. 1 se za písmeno e) vkládají nová písmena f) a g), která včetně poznámek pod čarou č. 25 a 26 znějí:
„f)
obecní nebo městské policie opatřené nápisem „OBECNÍ POLICIE“ nebo „MĚSTSKÁ POLICIE“25),
g)
Vězeňské služby České republiky se zvláštním barevným provedením a označením podle zvláštního právního předpisu26),
25)
Vyhláška č. 418/2008 Sb., kterou s provádí zákon o obecní policii.
26)
Vyhláška č. 89/2004 Sb., kterou se stanoví vnější označení příslušníka Vězeňské služby České republiky, zvláštní barevné provedení a označení služebních vozidel a prokazování příslušnosti k Vězeňské službě České republiky, ve znění pozdějších předpisů.“.
Dosavadní písmena f) až j) se označují jako písmena h) až l).
11.
V § 20a odst. 1 písmeno j) včetně poznámky pod čarou č. 11c) zní:
„j)
při provádění záchranných a likvidačních prací a při ochraně obyvatelstva11c),
11c)
Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.“.
12.
V § 22 odst. 2 se za slova „emisní třídy vozidla,“ vkládají slova „druhu vozidla,“.
13.
V § 22b se na konci odstavce 5 doplňuje věta „Nevrácené kauce jsou příjmem Státního fondu dopravní infrastruktury.“.
14.
V § 25 odst. 7 písm. b) se za slovo „komunikace“ vkládají slova „nebo jinak narušovat provoz na pozemní komunikaci“.
15.
V § 25 se doplňují odstavce 14 a 15, které znějí:
„(14)
V případě, že je v podmínkách zvláštního užívání podle odstavce 6 písm. a) požadován k zabezpečení bezpečnosti nebo plynulosti silničního provozu policejní doprovod, je osoba, na jejíž žádost bylo povolení vystaveno, povinna uhradit náklady s tímto spojené Policii České republiky.
(15)
Prováděcí předpis stanoví výši náhrad za poskytnutí policejního doprovodu.“.
16.
V § 29a se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena d) a e), která znějí:
„d)
informace o úsecích pozemních komunikací zařazených do transevropské silniční sítě22), jež jsou v provozu déle než 3 roky, s vysokým počtem dopravních nehod, při nichž došlo k usmrcení osoby, v poměru k intenzitě provozu na pozemní komunikaci, a
e)
informace o úsecích pozemních komunikací zařazených do transevropské silniční sítě22), u nichž by odstranění nebo snížení rizik plynoucích z vlastností pozemní komunikace pro účastníky provozu na pozemních komunikacích vedlo k výraznému snížení nákladů vynakládaných v důsledku dopravních nehod, při současném zohlednění nákladů na odstranění nebo snížení těchto rizik.“.
17.
V § 29a se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Informace podle odstavce 1 písm. d) a e) se vyhodnocují a aktualizují nejméně jednou za 3 roky.“.
Dosavadní odstavce 2 až 7 se označují jako odstavce 3 až 8.
18.
V § 29a odst. 4 se slovo „informace“ nahrazuje slovem „údaje“.
19.
V § 29a odst. 8 se slovo „informací“ nahrazuje slovem „údajů“.
20.
Nadpis části sedmé zní: „OCHRANA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍ A JEJICH STYK S OKOLÍM“.
21.
V § 30 odst. 3 písmeno a) se na konci textu slovo „staveb“ nahrazuje slovem „budov“ a dále se doplňuje text „odlišných vlastníků, kterým bylo přiděleno popisné nebo evidenční číslo a které jsou evidovány v katastru nemovitostí27)“.
Poznámka pod čarou č. 27 zní:
„27)
§ 2 odst. 1 písm. b) bod 1 zákona č. 344/1992 Sb.“.
22.
V § 30 odst. 3 písm. b) se v celém textu nahrazují slova „stavbami“, „staveb“ slovy „budovami“, „budov“.
23.
V § 31 odst. 1 písmeno c) zní:
„c)
příslušného orgánu Policie České republiky, jde-li o silniční ochranné pásmo silnice, s výjimkou rychlostní komunikace, a místní komunikace.“.
24.
V § 38 odst. 1 se za slova „bezúplatně ji“ vkládají slova „, spolu se silničním pozemkem, na němž je náhradní pozemní komunikace umístěna,“.
25.
V 38a se doplňuje odstavec 9, který zní:
„(9)
Odesílatel nesmí v dokladech, které vydal k přepravované zásilce, uvést nižší hmotnost zásilky, než je její skutečná hmotnost.“.
26.
V § 38d se odstavec 2 zrušuje.
Dosavadní odstavce 3 až 7 se označují jako odstavce 2 až 6.
27.
V § 40 odst. 7 se písmena b) a e) zrušují.
Dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena b) a c).
28.
V § 40 se na konci odstavce 8 doplňuje věta „K projednání přestupků uvedených v § 42a odst. 3 je místně příslušný celní úřad, který přestupek zjistil jako první.“.
29.
V § 42a odst. 4 se na konci textu písmene e) slovo „nebo“ zrušuje, čárka se nahrazuje tečkou a písmeno f) se zrušuje.
30.
V § 42a odst. 7 písmeno d) zní:
„d)
do 100 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. m) a odstavců 2 a 3,“.
31.
V § 42a odst. 7 písm. e) se slova „a odstavce 4 písm. f)“ zrušují.
32.
V § 42a se odstavec 8 zrušuje.
33.
V § 42b odst. 1 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno u), které zní:
„u)
jako odesílatel zásilky vydá k přepravované zásilce doklad, v němž uvede nižší hmotnost zásilky, než je její skutečná hmotnost, pokud vozidlo, které zásilku přepravuje, překročí při nízkorychlostním nebo vysokorychlostním kontrolním vážení hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem10), s výjimkou překročení největších povolených rozměrů vozidel a jízdních souprav.“.
34.
V § 42b odst. 5 písm. a) se slova „a s)“ nahrazují slovy „, s) a u)“.
35.
V § 42b se odstavec 6 zrušuje.
36.
V § 43 odst. 2 se slova „, s výjimkou správního deliktu podle § 42b odst. 1 písm. r), kde určení výměry pokuty stanoví zvláštní právní předpis“ zrušují.
37.
V § 43 se doplňuje odstavec 9, který zní:
„(9)
S výjimkou překročení největších povolených rozměrů vozidel a jízdních souprav není řidič vozidla odpovědný za přestupek podle § 42a odst. 4 písm. c) a e), pokud prokáže, že odesílatel nebo provozovatel vozidla mu vydal k přepravované zásilce doklad, v němž uvedl nižší hmotnost zásilky, než je její skutečná hmotnost, a při převzetí zásilky nemohl provést kontrolu hmotnosti zásilky.“.
38.
Za § 43 se vkládají nové § 43a až 43c, které včetně nadpisů znějí:
㤠43a
Vybírání kaucí
(1)
Celník je oprávněn vybrat kauci od 5 000 Kč do 50 000 Kč od řidiče motorového vozidla
a)
který je podezřelý ze spáchání přestupku uvedeného v § 42a odst. 2 až 4 a u kterého je důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení,
b)
kterému byla v blokovém řízení uložena pokuta za přestupek uvedený v § 42a odst. 2 až 4 a u kterého je důvodné podezření, že uloženou pokutu neuhradí, nebo
c)
v případě, že provozovatel tohoto vozidla je podezřelý ze spáchání správního deliktu uvedeného v § 42b odst. 2 písm. a) až e) a je důvodné podezření, že se bude vyhýbat řízení o správním deliktu.
(2)
Policista je oprávněn vybrat kauci od 5 000 Kč do 50 000 Kč od řidiče motorového vozidla, který je podezřelý ze spáchání přestupku uvedeného v § 42a odst. 2 a 4 a u kterého je důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení.
(3)
Kauci nelze vybrat od osoby, která požívá imunit a výsad podle zákona nebo mezinárodního práva.
(4)
Při výběru kauce policista nebo celník poučí řidiče o důsledku vybrání kauce a podmínkách jejího vracení a vystaví písemné potvrzení o převzetí kauce. V písemném potvrzení musí být uveden důvod uložení kauce, její výše a úřad, který je příslušný k vedení řízení o přestupku nebo správním deliktu.
(5)
Jedno vyhotovení potvrzení o převzetí kauce vydá policista nebo celník řidiči, jedno vyhotovení doručí v případě uvedeném v odstavci 1 písm. c) bez zbytečného odkladu provozovateli vozidla a jedno vyhotovení ponechá pro evidenční účely Policie České republiky nebo Celní správy.
(6)
V případě, že kauci vybral policista, Policie České republiky předá jedno vyhotovení potvrzení o převzetí kauce úřadu příslušnému k vedení řízení o přestupku nebo o správním deliktu a převede vybranou kauci nejpozději následující pracovní den na bankovní účet tohoto úřadu. V případě, že kauci vybral celník a k vedení řízení o přestupku nebo o správním deliktu není příslušný celní úřad, předá Celní správa jedno vyhotovení potvrzení o převzetí kauce úřadu příslušnému k vedení řízení o přestupku nebo o správním deliktu a převede vybranou kauci nejpozději následující pracovní den na bankovní účet tohoto úřadu.
§ 43b
Vracení a propadnutí kaucí
(1)
Kauce se vrátí v plné výši, jestliže
a)
byla věc odložena, řízení o přestupku zastaveno nebo v řízení o přestupku nebyla uložena pokuta v případě vybrání kauce podle § 43a odst. 1 písm. a),
b)
byla uhrazena pokuta uložená v blokovém řízení v případě vybrání kauce podle § 43a odst. 1 písm. b), nebo
c)
nebyla v řízení o správním deliktu uložena provozovateli vozidla pokuta v případě vybrání kauce podle § 43a odst. 1 písm. c).
(2)
Je-li v řízení o přestupku nebo o správním deliktu uložena pokuta, započte se vybraná kauce na zaplacení uložené pokuty a nákladů řízení. Toto započtení musí být uvedeno ve výroku rozhodnutí o uložení sankce za přestupek nebo správní delikt. Započtení kauce na zaplacení pokuty lze provést teprve po nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek nebo správní delikt. Je-li vybraná kauce vyšší než uložená pokuta, vrátí se řidiči část kauce zbývající po započtení kauce na zaplacení uložené pokuty.
(3)
Kauce nebo její zbývající část podle odstavců 1 a 2 se vrátí do 5 pracovních dní od nabytí právní moci rozhodnutí v řízení o přestupku nebo o správním deliktu nebo ode dne uhrazení pokuty uložené v blokovém řízení.
(4)
Kauce propadne, jestliže pokuta uložená v blokovém řízení není uhrazena ve lhůtě její splatnosti.
(5)
Propadlá kauce je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost úřadu, který je příslušný k vedení řízení o přestupku nebo správním deliktu.
(6)
Kauci podle § 43a odst. 1 a 2 lze složit též u úřadu příslušného k vedení řízení o přestupku nebo správním deliktu, pokud řidič kauci nesložil podle § 43a odst. 1 a 2 a celník nebo policista postupoval podle § 43c. Ustanovení odstavců 1 až 5 a § 43a odst. 3 až 5 se použijí obdobně.
§ 43c
Zabránění v jízdě
(1)
Je-li celník nebo policista oprávněn vybrat od řidiče motorového vozidla kauci podle § 43a a řidič kauci na výzvu celníka nebo policisty nesloží, přikáže celník nebo policista řidiči motorového vozidla jízdu na nejbližší místo, které je z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích vhodné k odstavení vozidla, a
a)
zabrání mu v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla (dále jen „technický prostředek“), nebo
b)
zakáže pokračovat v jízdě a zadrží řidiči doklady k vozidlu a k nákladu.
(2)
Náklady spojené s jízdou motorového vozidla do místa odstavení a náklady na zabránění v jízdě vozidla jdou k tíži řidiče nebo provozovatele vozidla. Odpovědnost řidiče nebo provozovatele vozidla za motorové vozidlo, náklad a přepravované osoby není jeho odstavením dotčena.
(3)
Při postupu podle odstavce 1 poučí celník nebo policista řidiče o podmínkách uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených dokladů a vystaví potvrzení o zabránění v jízdě použitím technického prostředku nebo o zadržení dokladů k vozidlu a k nákladu. V potvrzení uvede výši kauce, kterou určil podle § 43a odst. 1 nebo 2, a správní orgán příslušný k vedení řízení o přestupku nebo správním deliktu.
(4)
Jedno vyhotovení potvrzení podle odstavce 3 vydá celník nebo policista řidiči, jedno vyhotovení doručí v případě uvedeném v § 43a odst. 1 písm. c) bez zbytečného odkladu provozovateli vozidla a jedno vyhotovení ponechá pro evidenční účely Policie České republiky nebo Celní správy.
(5)
Doklady k vozidlu a k nákladu zadržené podle odstavce 1 písm. b) předá Policie České republiky nebo Celní správa v případě, že k vedení řízení o přestupku nebo o správním deliktu není příslušný celní úřad, nejpozději následující pracovní den po jejich zadržení úřadu příslušnému k vedení řízení o přestupku nebo o správním deliktu.
(6)
Celní úřad nebo Policie České republiky nebo úřad příslušný k vedení řízení o přestupku nebo správním deliktu zajistí uvolnění vozidla nebo vrácení dokladů k vozidlu a k nákladu, jestliže
a)
byla složena kauce podle § 43a,
b)
byla věc odložena nebo řízení o přestupku zastaveno nebo nebyla uložena pokuta v řízení o přestupku nebo o správním deliktu, nebo
c)
byla uhrazena pokuta uložená v blokovém řízení nebo v řízení o přestupku nebo správním deliktu.
(7)
Technický prostředek k zabránění v jízdě nebo zákaz pokračovat v jízdě nelze použít, pokud by vozidlo tvořilo překážku provozu na pozemních komunikacích nebo jsou-li ve vozidle převážena živá zvířata.“.
39.
V § 46 odst. 1 se za slova „podle § 21 odst. 3“ vkládají slova „, výši bonusu podle § 21d odst. 3“.
40.
V § 46 odst. 2 se slova „a spojů“ zrušují, za slova „§ 16 odst. 3,“ se vkládají slova „§ 18g odst. 7, § 18i odst. 4, § 18j odst. 5,“, za slova „§ 21c odst. 2, 4 a 8,“ se vkládají slova „§ 21d odst. 2,“, za slova „§ 25 odst. 13“ se vkládají slova „§ 25 odst. 15“, slova „§ 29a odst. 7“ se nahrazují slovy „§ 29a odst. 8“ a slova „§ 38d odst. 7“ se nahrazují slovy „§ 38d odst. 6“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Fyzická osoba, která podá žádost o vydání povolení k provádění auditu bezpečnosti pozemních komunikací podle § 18h odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona a která doloží, že v době před nabytím účinnosti tohoto zákona absolvovala školení zabývající se posuzováním dopadů vlastností pozemních komunikací na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nemusí absolvovat školení podle § 18i odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2.
Povinnost zajistit provedení auditu bezpečnosti pozemní komunikace se nevztahuje na stavby pozemních komunikací, u kterých byla zpracována dokumentace záměru přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o Státním fondu dopravní infrastruktury
Čl. III
Zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 482/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 80/2006 Sb. a zákona č. 347/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 4 odst. 1 písm. b) se slova „převody výnosů silniční daně“ nahrazují slovy „výnos silniční daně podle zvláštního právního předpisu9)“.
Poznámka pod čarou č. 9 zní:
„9)
§ 5 písm. a) zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů.“.
2.
V § 4 odst. 1 písm. c) se slova „převody podílu z výnosu spotřební daně z uhlovodíkových paliv a maziv“ nahrazují slovy „podíl z výnosu spotřební daně z minerálních olejů podle zvláštního právního předpisu10)“.
Poznámka pod čarou č. 10 zní:
„10)
§ 5 písm. b) zákona č. 243/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
3.
V § 4 odst. 1 písm. d) se slova „převody výnosů“ nahrazují slovem „výnosy“.
4.
V § 4 odst. 1 písmeno e) zní:
„e)
výnosy z mýtného5) a nevrácených kaucí5),“.
5.
V § 4 se odstavec 2 zrušuje.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 2 a 3.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích
Čl. IV
Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 175/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 193/2003 Sb., zákona č. 103/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 311/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 137/2008 Sb., zákona č. 383/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 297/2009 Sb., zákona č. 347/2009 Sb. a zákona č. 30/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 5 odstavce 3 a 4 znějí:
„(3)
Ministerstvo umožní Policii České republiky nepřetržitý dálkový přístup k informacím z centrálního registru vozidel.
(4)
Ministerstvo umožní obecní policii, správním orgánům krajských úřadů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností nepřetržitý dálkový přístup k informacím z centrálního registru vozidel, pokud došlo k porušení zvláštního zákona4a).“.
2.
V § 5 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Ministerstvo poskytne z centrálního registru silničních vozidel způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup údaje podle § 4 odst. 4 písm. a), b), f), l) a m)
a)
provozovateli systému elektronického mýtného podle zvláštního právního předpisu4a) pro účely vymáhání dlužného mýtného,
b)
Celní správě pro účely výkonu dozoru nad plněním povinností provozovatele vozidel v systému elektronického mýtného.“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6.
3.
V § 91 odst. 1 se slova „§ 5 odst. 3“ nahrazují slovy „§ 5 odst. 6“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o správních poplatcích
Čl. V
V příloze zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb. a zákona č. 30/2011 Sb., se za položku 36 vkládá nová položka 36a, která zní:
„Položka 36a
a)| Vydání povolení auditora bezpečnosti pozemních komunikací | Kč 300
---|---|---
b)| Udělení akreditace k provádění školení pro získání povolení auditora bezpečnosti pozemních komunikací | Kč 2 000“.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o živnostenském podnikaní
Čl. VI
V § 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 95/1996 Sb., zákona č. 147/1996 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 49/1997 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 280/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 159/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 358/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č. 149/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb., zákona č. 247/2000 Sb., zákona č. 249/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 309/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 409/2000 Sb., zákona č. 458/2000 Sb., zákona č. 61/2001 Sb., zákona č. 100/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 164/2001 Sb., zákona č. 256/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 86/2002 Sb., zákona č. 119/2002 Sb., zákona č. 174/2002 Sb., zákona č. 281/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 130/2003 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 224/2003 Sb., zákona č. 228/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 38/2004 Sb., zákona č. 119/2004 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 499/2004 Sb., zákona č. 695/2004 Sb., zákona č. 58/2005 Sb., zákona č. 95/2005 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 358/2005 Sb., zákona č. 428/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 76/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 131/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 191/2006 Sb., zákona č. 212/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 225/2006 Sb., zákona č. 310/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona č. 160/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 145/2010 Sb., zákona č. 155/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 424/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb. a zákona č. 73/2011 Sb., se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno k), které včetně poznámky pod čarou č. 52 zní:
„k)
auditorů bezpečnosti pozemních komunikací52).
52)
Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 152/2011 Sb.“.
ČÁST ŠESTÁ
ÚČINNOST
Čl. VII
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2011.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 151/2011 Sb. | Zákon č. 151/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 7. 6. 2011, datum účinnosti 7. 6. 2011, částka 57/2011
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o ochraně veřejného zdraví
* ČÁST DRUHÁ - Změna vodního zákona
* ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 7. 6. 2011
151
ZÁKON
ze dne 28. dubna 2011,
kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o ochraně veřejného zdraví
Čl. I
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 13/2002 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 86/2002 Sb., zákona č. 120/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 356/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 125/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 392/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 59/2006 Sb., zákona č. 74/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 378/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 301/2009 Sb., se mění takto:
1.
Poznámka pod čarou č. 1 zní:
„1)
Směrnice Rady 76/768/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států o kosmetických výrobcích, ve znění směrnice Komise 2003/80/ES ze dne 5. září 2003, kterou se stanoví symbol pro údaj označující trvanlivost kosmetických prostředků v příloze VIIIa směrnice Rady 76/768/EHS.
Směrnice Komise 80/1335/EHS ze dne 22. prosince 1980 o sbližování právních předpisů členských států o analytických metodách nezbytných pro kontrolu složení kosmetických výrobků, ve znění směrnice Komise 96/45/EHS ze dne 2. července 1996 o metodách analýzy nezbytných pro kontrolu složení kosmetických prostředků.
Rozhodnutí Komise 96/335/ES ze dne 8. května 1996, kterým se stanoví soupis a společná nomenklatura přísad používaných v kosmetických prostředcích.
Směrnice Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES ze dne 15. února 2006 o řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/54/ES ze dne 18. září 2000 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům při práci.
Směrnice Rady 83/477/EHS ze dne 19. září 1983 o ochraně pracovníků před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/18/ES ze dne 27. března 2003.
Směrnice Rady 93/43/EHS ze dne 14. června 1993 o hygieně potravin.
Směrnice Rady 89/109/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami.
Směrnice Komise 2004/19/ES ze dne 1. března 2004, kterou se mění směrnice 2002/72/ES o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami.
Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 2119/98/ES ze dne 24. září 1998 o zřízení sítě epidemiologického dozoru a kontroly přenosných nemocí ve Společenství.
Rozhodnutí Komise 2003/542/ES ze dne 17. července 2003, kterým se mění rozhodnutí 2000/96/ES, pokud jde o fungování specializovaných sítí epidemiologického dozoru.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí.“.
2.
§ 6 včetně nadpisu zní:
„Přírodní a umělá koupaliště a sauny
§ 6
(1)
V tomto zákoně se rozumí
a)
přírodním koupalištěm stavba povolená k účelu koupání nebo nádrž ke koupání, v nichž je voda ke koupání obměňována řízeným přítokem a odtokem pitné vody nebo trvalým přítokem a odtokem chemicky neupravované podzemní nebo povrchové vody8a) (dále jen „nádrž ke koupání“), nebo stavba povolená k účelu koupání vybavená systémem přírodního způsobu čištění vody ke koupání, nebo povrchová voda8a), ve které nabízí službu koupání provozovatel,
b)
umělým koupalištěm plavecký bazén, koupelový bazén, bazén pro kojence a batolata, brouzdaliště, ochlazovací bazén sauny.
(2)
Za koupaliště podle odstavce 1 se nepovažují lázeňské a léčebné bazény a voda sloužící k léčebným účelům.“.
3.
Za § 6 se vkládají nové § 6a až 6g, které včetně poznámky pod čarou č. 60 znějí:
㤠6a
(1)
Provozovatel přírodního nebo umělého koupaliště nebo sauny je povinen zajistit, aby koupající se osoby nebyly vystaveny zdravotním rizikům plynoucím ze znečištění vody ke koupání, sprchování nebo ochlazování. Provozovatelem se rozumí osoba, která poskytuje saunování nebo koupání v přírodním nebo umělém koupališti. Ke splnění povinnosti podle věty první je provozovatel
a)
umělého koupaliště nebo sauny povinen zajistit, aby voda ke koupání, sprchování nebo ochlazování vyhovovala hygienickým limitům mikrobiologických, fyzikálních a chemických ukazatelů jakosti,
b)
přírodního koupaliště povinen monitorovat jakost vody ke koupání nebo sprchování zajištěním laboratorní kontroly ukazatelů znečištění podle odstavce 3 písm. a) a c), prováděním vizuální kontroly znečištění vody ke koupání makroskopickými řasami nebo odpady a hodnocením znečištění vody ke koupání z hlediska možného ovlivnění zdraví koupajících se osob; obdobnou povinnost má krajská hygienická stanice v případě povrchových vod ke koupání uvedených v seznamu podle § 6g odst. 1 písm. a), nemá-li tuto povinnost provozovatel nebo osoba uvedená v § 6d.
(2)
Povinnost podle odstavce 1 písm. a) nebo b) při zajištění vody ke sprchování provozovatel přírodního nebo umělého koupaliště nebo sauny nemá, je-li voda ke sprchování dodávána postupem podle § 3 odst. 3.
(3)
Znečištěním vody ke koupání nebo ochlazování se rozumí
a)
překročení hygienického limitu mikrobiologického ukazatele jakosti vody ke koupání v přírodním koupališti nebo překročení hygienického limitu fyzikálního ukazatele vody ke koupání v nádrži ke koupání nebo v nádrži ke koupání s přírodním způsobem čištění vody,
b)
překročení hygienického limitu mikrobiologického, fyzikálního nebo chemického ukazatele jakosti vody ke koupání v umělém koupališti nebo ochlazování v sauně,
c)
překročení limitní hodnoty ukazatele rozmnožení sinic ve vodě ke koupání v přírodním koupališti; rozmnožením sinic se rozumí nahromadění sinic ve formě květu, koberce nebo pěny, nebo
d)
výskyt odpadů nebo makroskopických řas v rozsahu, který ovlivňuje jakost vody ke koupání v přírodním koupališti a představuje riziko pro zdraví koupajících se osob.
(4)
Znečištění vody ke sprchování se posuzuje podle hygienických limitů ukazatelů jakosti vody ke koupání, jde-li o přírodní nebo umělé koupaliště, nebo podle hygienických ukazatelů vody k ochlazování, jde-li o saunu.
(5)
Hygienické limity ukazatelů jakosti vody ke koupání v umělém koupališti a ochlazování v sauně se stanoví jako mezní hodnoty nebo nejvyšší mezní hodnoty. Mezní hodnotou je hodnota, jejíž překročení signalizuje nedodržení některého ukazatele nebo hygienického požadavku, které mohou vést k ohrožení zdraví koupajících se osob. Nejvyšší mezní hodnotou je hodnota, při jejímž překročení je ohroženo zdraví koupajících se osob.
(6)
Mezní a nejvyšší mezní hodnoty mikrobiologických, fyzikálních a chemických ukazatelů jakosti vody ke koupání v umělém koupališti a ochlazování v sauně, hygienické limity mikrobiologických a fyzikálních ukazatelů jakosti vody v přírodním koupališti, ukazatele a limitní hodnoty rozmnožení sinic, pravidla sledování výskytu sinic, pravidla vizuální kontroly znečištění vody a pravidla monitorování jakosti vody v přírodním koupališti, dále pravidla pro její posuzování, hodnocení a klasifikaci a způsob, termíny a rozsah informování veřejnosti v přírodním koupališti upraví prováděcí právní předpis.
§ 6b
(1)
Dojde-li ke znečištění vody ke koupání nebo sprchování, je provozovatel přírodního koupaliště povinen informovat o této skutečnosti veřejnost, a to po celou dobu trvání znečištění. Informace musí být umístěna na všech pokladnách u vstupu na koupaliště, a pokud zde nejsou, v blízkosti koupaliště na viditelném místě, musí být snadno čitelná, v nesmazatelné formě a nesmí obsahovat jiné údaje než údaje týkající se znečištění vody.
(2)
Provozovatel umělého koupaliště nebo sauny je povinen v případě překročení mezní hodnoty ukazatele jakosti vody ke koupání, sprchování nebo ochlazování provést kontrolu dodržení požadavků stanovených tímto zákonem k provozování umělého koupaliště nebo sauny. V případě překročení nejvyšší mezní hodnoty ukazatele jakosti vody ke koupání, sprchování nebo ochlazování je povinen provoz nebo oddělitelnou část provozu umělého koupaliště nebo sauny do doby odstranění závady zastavit.
(3)
Provozovatel umělého koupaliště nebo sauny je povinen o zastavení provozu umělého koupaliště nebo sauny nebo jejich části po dobu trvání znečištění vody informovat veřejnost; pro provedení a umístění informace se použije odstavec 1 věta druhá obdobně.
§ 6c
(1)
Provozovatel přírodního nebo umělého koupaliště nebo sauny je dále povinen
a)
zajistit u držitele osvědčení o akreditaci vydaného podle zákona o technických požadavcích na výrobky8), držitele osvědčení o správné činnosti laboratoře vydaného podle vodního zákona8a) nebo u držitele autorizace vydané podle tohoto zákona (§ 83c) odběr vzorků vody ke koupání, sprchování nebo ochlazování, včetně dalších a dodatečných vzorků, a jejich laboratorní kontrolu podle prováděcího právního předpisu, nestanoví-li tento zákon jinak; pokud jde o vodu ke sprchování, provozovatel tuto povinnost nemá, je-li voda dodávána postupem podle § 3 odst. 3,
b)
zajistit u osoby uvedené v písmeni a) vystavení protokolu o výsledku laboratorní kontroly jakosti vody v elektronické podobě,
c)
uchovávat protokol o výsledku laboratorní kontroly jakosti vody po dobu 5 let ode dne jeho vyhotovení,
d)
předat v elektronické podobě protokol o výsledku laboratorní kontroly jakosti vody příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví,
e)
splnit hygienické požadavky pro členění, vybavení a provoz přírodního nebo umělého koupaliště nebo sauny,
f)
vypracovat provozní řád, ve kterém uvede obchodní firmu nebo název a sídlo, jde-li o právnickou osobu, nebo jméno a příjmení a místo podnikání, jde-li o podnikající fyzickou osobu, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, umístění přírodního nebo umělého koupaliště nebo sauny, způsob zajištění vody ke sprchování, způsob úpravy vody ke koupání, sprchování nebo ochlazování, pokud je voda upravována, popis míst odběru vzorků vody, způsob manipulace s prádlem, pokud je spotřebiteli půjčováno v rámci služby, způsob očisty prostředí, a v případě umělých koupališť a saun způsob kontroly dodržování základních zásad hygienického chování návštěvníků,
g)
předložit ke schválení návrh provozního řádu podle písmene f) a jeho změn příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví.
(2)
Metody, pravidla, četnost, termíny a rozsah laboratorní kontroly vody ke koupání, sprchování nebo ochlazování, termíny předání protokolu o výsledku laboratorní kontroly jakosti vody, náležitosti, formu a datové rozhraní elektronického protokolu podle odstavce 1 písm. b), hygienické požadavky na členění, vybavení a provoz přírodního nebo umělého koupaliště nebo sauny upraví prováděcí právní předpis.
§ 6d
Osoba, která podle živnostenského zákona60) ve stavbách nebo zařízeních, jež jsou na pozemcích využívaných ke koupání osob v souvislosti s povrchovými vodami nebo vodními plochami vzniklými těžební činností,
a)
provozuje tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo zařízení sloužící regeneraci nebo rekondici,
b)
poskytuje tělovýchovné nebo sportovní služby, nebo
c)
provozuje hostinskou činnost, v jejímž rámci jsou poskytovány ubytovací služby, nebo ubytovací služby v turistických ubytovnách, kempech, chatových osadách nebo obdobných ubytovacích zařízeních,
a v nabídce svých služeb spotřebiteli nebo v reklamě výslovně nabízí možnost koupání nebo využívání těchto povrchových vod, má povinnosti uvedené v § 6a odst. 1 písm. b), § 6b odst. 1 a v § 6c odst. 1 písm. a) až d).
§ 6e
Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví povolí použití jiné metody laboratorní kontroly vody, než stanoví prováděcí právní předpis, pokud navrhovatel prokáže, že získané výsledky jsou rovnocenné výsledkům získaným pomocí metod a pravidel jejich použití uvedených v prováděcím právním předpisu. Způsob prokázání rovnocennosti metod a pravidel stanoví prováděcí právní předpis.
§ 6f
(1)
Provozovatel umělého koupaliště nebo sauny je dále povinen
a)
při výběru zdroje vody posoudit jeho vydatnost, jakost, možnost jeho úpravy a provést laboratorní rozbory vody ve zdroji,
b)
vodu ke koupání, sprchování nebo ochlazování dezinfikovat, upravovat, obměňovat a dodržovat hygienické požadavky na recirkulační systém, jeho vybavení a intenzitu recirkulace,
c)
kontrolovat chod úpravny vody včetně dezinfekčního zařízení a provádět orientační kontrolu jakosti vody ke koupání,
d)
dodržovat hygienické požadavky na vlastnosti materiálů vybavení umělého koupaliště nebo sauny, vlastnosti pomůcek, které přicházejí do styku s vodou ke koupání, jejich údržbu a ukládání, a jde-li o provoz bazénu pro kojence a batolata, i hygienické požadavky na oblečení kojenců a batolat při koupání,
e)
monitorovat jakost vody ke koupání v ukazatelích stanovovaných na místě a charakterizujících provozní zatížení bazénu a účinnost dezinfekce, a dále provádět kontrolu teploty vody v bazénu a na jejím základě dodržovat požadavky, které s teplotou vody souvisejí,
f)
vyznačit údaje o naměřené teplotě vody ke koupání a teplotě vzduchu umělého koupaliště a zveřejnit je na viditelném místě v prostoru ke koupání,
g)
dodržovat hygienické požadavky na mikroklimatické podmínky umělého koupaliště nebo sauny a způsob jejich měření,
h)
vést provozní deník a evidenci o výsledcích kontrol a měření provedených podle písmen c), e) a g) a uchovávat je po dobu 1 roku.
(2)
Zjistí-li provozovatel ve vodě ke koupání, sprchování nebo ochlazování výskyt látky neuvedené v prováděcím právním předpise, která může ovlivnit veřejné zdraví, je povinen neprodleně podat žádost o povolení a stanovení podmínek jejího výskytu, nebo provoz umělého koupaliště nebo sauny nebo jejich části zastavit. V žádosti uvede látku a její množství nebo koncentraci ve vodě, návrh hygienického limitu, hodnocení zdravotních rizik výskytu této látky a jejího limitu a způsob, rozsah a četnost kontroly dodržení navrženého hygienického limitu. Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví výskyt látky rozhodnutím povolí, pokud navržená koncentrace nebo množství neohrožuje veřejné zdraví. Nebude-li žadateli povolení vydáno, je povinen provozování umělého koupaliště nebo sauny zastavit. Zjistí-li příslušný orgán ochrany veřejného zdraví na základě nových poznatků a informací, že látka nebo její koncentrace ovlivňuje veřejné zdraví, povolení z moci úřední změní nebo odejme.
(3)
Hygienické požadavky na vydatnost, jakost, úpravu a laboratorní rozbor zdroje vody pro umělé koupaliště a sauny, dezinfekci, úpravu, obměnu a teploty vody ke koupání, hygienické požadavky na recirkulační systém, jeho vybavení a intenzitu recirkulace, vlastnosti pomůcek a materiálů vybavení umělého koupaliště a sauny, jejich údržbu a ukládání, oblečení kojenců a batolat při koupání, mikroklimatické podmínky umělého koupaliště a sauny a způsob jejich měření upraví prováděcí právní předpis. Způsob a rozsah kontroly jakosti vody ke koupání, náležitosti provozního deníku a způsob a rozsah evidence výsledků kontrol a měření v provozním deníku upraví prováděcí právní předpis.
§ 6g
(1)
Ministerstvo zdravotnictví každoročně do 31. března sestaví ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství seznam, ve kterém uvede
a)
přírodní koupaliště provozovaná na povrchových vodách využívaných ke koupání podle § 6a a další povrchové vody, kde lze očekávat, že se v nich bude koupat velký počet osob a nebyl pro ně vydán příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví trvalý zákaz koupání nebo trvalé varování před koupáním (dále jen „další povrchové vody ke koupání“), vyjma nádrží ke koupání a nádrží ke koupání s přírodním způsobem čištění vody; přírodní koupaliště provozovaná na povrchových vodách podle § 6a se do této části seznamu zařadí jen v případě, že lze u nich očekávat, že se v nich bude koupat velký počet osob a nebyl pro ně vydán příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví trvalý zákaz koupání nebo trvalé varování před koupáním; velký počet osob se posuzuje s ohledem na hustotu osídlení, infrastrukturu, lokální význam koupacího místa a opatření přijatá na podporu koupání,
b)
ostatní přírodní koupaliště místního významu, využívaná ke koupání podle § 6a, vyjma nádrží ke koupání a nádrží ke koupání s přírodním způsobem čištění vody,
c)
koupací sezónu.
(2)
Koupací sezónou jednotlivých přírodních koupališť se rozumí zpravidla období od 30. května do 1. září nebo období, během něhož lze očekávat velký počet koupajících se osob.
(3)
Seznam podle odstavce 1 zpřístupní Ministerstvo zdravotnictví na dobu 10 kalendářních dnů na své úřední desce a úředních deskách krajských hygienických stanic a jejich územních pracovišť veřejnosti k připomínkám; za den, od kterého počíná plynout tato doba, se považuje den, ve kterém byl seznam vyvěšen nejpozději. Seznam upravený na základě vyhodnocení uplatněných připomínek uveřejní Ministerstvo zdravotnictví na úřední desce ve svém sídle, na úředních deskách v sídle krajských hygienických stanic a na Portálu veřejné správy. Ministerstvo životního prostředí předloží seznam vod ke koupání podle odstavce 1 písm. a) každoročně před zahájením koupací sezóny Evropské komisi s uvedením důvodů jeho změn, pokud k nim došlo oproti předchozímu roku.
(4)
Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví dále předloží Evropské komisi do 31. prosince kalendářního roku za uplynulou koupací sezónu zprávu o výsledcích monitorování a posouzení jakosti povrchových vod uvedených v seznamu podle odstavce 1 písm. a) spolu s informací o pozastavení monitorovacího kalendáře a jeho důvodech a s popisem významných opatření, která byla podle tohoto zákona a vodního zákona8a) přijata příslušnými správními úřady k řízení jakosti vody ke koupání.
(5)
Ministerstvo zdravotnictví dále informuje Evropskou komisi o povolení podle § 6e k provedení mikrobiologického rozboru vod ke koupání uvedených v seznamu podle odstavce 1 písm. a) včetně hodnocení rovnocennosti metodám a pravidlům stanoveným prováděcím právním předpisem.
60)
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění nařízení vlády č. 288/2010 Sb.“.
4.
V § 18 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Pro provoz bazénu nebo sauny jako součásti služby poskytované osobou poskytující péči se použijí § 6a, § 6b odst. 2 a § 6c odst. 1 písm. a) až d), pokud upravují hygienické požadavky na umělá koupaliště nebo sauny, obdobně. To neplatí, pokud osoba uvedená ve větě první přivádí do bazénu vodu z přírodního léčivého zdroje. Při použití vody z přírodního léčivého zdroje musí osoba uvedená ve větě první zajistit dodržení hygienických limitů mikrobiologických, fyzikálních a chemických ukazatelů jakosti stanovené prováděcím právním předpisem; pro kontrolu jakosti této vody se použijí § 6c odst. 1 písm. a) až d) obdobně.“.
5.
V § 47a odst. 1 se ve větě první slova „očkování novorozenců proti tuberkulóze a“ zrušují a věta druhá se nahrazuje větou „Očkování proti tuberkulóze u dětí s vyšším rizikem získání této infekce provádějí na kalmetizačních pracovištích odborní lékaři pneumoftizeologové.“.
6.
V § 69 odst. 1 písm. c) se slova „§ 6“ nahrazují slovy „§ 6a a 6g“.
7.
V § 80 odst. 1 písm. f) se za slova „§ 5 odst. 5“ vkládají slova „, § 6e“ a za slova „§ 3b“ se vkládají slova „, § 6g“.
8.
V § 80 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno v), které zní:
„v)
usměrňuje řízení jakosti vod v povrchových vodách uvedených v seznamu podle § 6g krajskými hygienickými stanicemi, zejména určuje v souladu s podmínkami upravenými právem Evropské unie1) počet koupacích sezón, na jejichž základě sestaví krajské hygienické stanice soubory údajů pro posuzování jakosti vod, a to po předchozím informování Evropské komise v rozsahu upraveném právem Evropské unie1).“.
9.
Za § 82 se vkládá nový § 82a, který včetně nadpisu zní:
㤠82a
Úkoly krajské hygienické stanice na úseku řízení jakosti vod ke koupání v přírodních koupalištích a dalších povrchových vodách uvedených v seznamu
(1)
Při řízení jakosti vod ke koupání v přírodních koupalištích provozovaných na povrchových vodách využívaných ke koupání, ve kterých nabízí službu koupání provozovatel podle § 6a, a v dalších povrchových vodách ke koupání podle § 6g krajská hygienická stanice
a)
v souladu s pravidly monitorování jakosti povrchových vod ke koupání vydá do 1. května kalendářního roku monitorovací kalendář a v monitorovacím kalendáři určí četnost odběrů vzorků vody, jejich rozložení na dobu koupací sezóny a místa odběru vzorků vody z dalších povrchových vod ke koupání; monitorovací kalendář vydá krajská hygienická stanice jako opatření obecné povahy,
b)
rozhodne z moci úřední nebo na žádost provozovatele podle § 6a nebo osoby uvedené v § 6d o pozastavení monitorovacího kalendáře z důvodů výjimečné situace a o jeho pokračování,
c)
vydá opatření obecné povahy, kterým stanoví dočasný nebo trvalý zákaz používání vody ke koupání nebo dočasné nebo trvalé varování před koupáním, pokud se dozví o neočekávané situaci nebo je-li voda ke koupání znečištěna,
d)
nařídí odběr a vyšetření dodatečného vzorku vody ke koupání v případě pozastavení monitorovacího kalendáře nebo krátkodobého znečištění vody nebo dalšího vzorku vody v případě možného ohrožení zdraví koupajících se osob,
e)
podle pokynu Ministerstva zdravotnictví vydaného podle § 80 odst. 1 písm. v) a na základě výsledků monitorování jakosti povrchových vod ke koupání uvedených v seznamu podle § 6g sestaví soubor údajů o jakosti těchto vod, provádí jejich posuzování a klasifikaci a informuje o jakosti povrchové vody ke koupání veřejnost v blízkosti koupacího místa, na svých internetových stránkách a na Portálu veřejné správy; pro účely posuzování jakosti povrchových vod ke koupání uvedených v seznamu podle § 6g se znečištěním této vody rozumí výskyt mikrobiologické kontaminace překračující hodnoty, při kterých se voda klasifikuje jako přijatelná, rozmnožení sinic, rozmnožení makroskopických řas nebo znečištění vody ke koupání v přírodním koupališti odpady v rozsahu, který ovlivňuje její jakost a představuje riziko pro zdraví koupajících se osob.
(2)
Pro účely řízení jakosti vody ke koupání se rozumí
a)
monitorovacím místem dalších povrchových vod ke koupání místo, kde se očekává většina koupajících se osob, nebo místo, kde se podle profilu těchto vod sestaveného podle vodního zákona8a) očekává největší riziko znečištění vody,
b)
výjimečnou situací událost nebo kombinace událostí ovlivňujících jakost vody ke koupání na dotyčném místě, u nichž se neočekává výskyt častěji než jednou za 4 roky,
c)
neočekávanou situací situace, která má nebo u níž se dá důvodně předpokládat, že bude mít nepříznivý dopad na jakost vody ke koupání nebo na zdraví koupajících se osob,
d)
krátkodobým znečištěním vody mikrobiologická kontaminace překračující hodnoty, při kterých se voda ke koupání klasifikuje jako přijatelná, která má jasně zjistitelné příčiny, u níž se obvykle neočekává, že zhorší jakost vody po dobu delší než přibližně 72 hodin poté, co došlo k prvnímu ovlivnění jakosti vody,
e)
dodatečným vzorkem vzorek, kterým se nahrazuje vzorek neprovedený podle monitorovacího kalendáře,
f)
dalším vzorkem vzorek odebraný z důvodu možného ohrožení zdraví koupajících se osob,
g)
trvalým zákazem zákaz trvající nejméně jednu celou koupací sezónu,
h)
trvalým varováním před koupáním varování trvající nejméně jednu celou koupací sezónu.
(3)
Krajská hygienická stanice může podle odstavce 1 písm. c) vydat trvalý zákaz používání vody ke koupání nebo trvalé varování před koupáním pouze tehdy, pokud v 5 po sobě následujících letech byla voda klasifikována jako nevyhovující nebo před skončením pětiletého období je důvod se domnívat, že dosažení klasifikace vody jako přijatelné není proveditelné nebo by bylo nepřiměřeně nákladné.
(4)
Krajské hygienické stanice jsou povinny informovat Ministerstvo zdravotnictví o pozastavení monitorovacího kalendáře a jeho důvodech a o dalších významných opatřeních přijatých na úseku řízení jakosti vody ke koupání. Dále jsou krajské hygienické stanice povinny každoročně do 31. října předávat správcům povodí podklady nezbytné pro sestavení, přezkoumání a aktualizaci profilů povrchových vod ke koupání uvedených v seznamu podle § 6g odst. 1 písm. a) v rozsahu stanoveném vodním zákonem8a).
(5)
Hygienické limity mikrobiologických ukazatelů jakosti vody v dalších povrchových vodách ke koupání, ukazatele a limitní hodnoty rozmnožení sinic, pravidla sledování výskytu sinic, pravidla vizuální kontroly znečištění vody makroskopickými řasami a odpady a způsob hodnocení znečištění vody v dalších povrchových vodách ke koupání, pravidla monitorování jakosti povrchových vod ke koupání, pravidla pro posuzování jakosti těchto vod, kritéria jejich klasifikace a způsob, termíny a rozsah informování veřejnosti upraví prováděcí právní předpis.“.
10.
V § 84 odst. 1 písm. a) se slovo „či“ nahrazuje slovy „, opatřením obecné povahy nebo jiným závazným“.
11.
V § 84 odst. 1 písm. f) se za slova „vody v“ vkládají slova „bazénu provozovaném podle § 18 odst. 3, sauně, v nádrži ke koupání, v nádrži ke koupání s přírodním způsobem čištění vody nebo v umělém“ a slova „§ 6“ se nahrazují slovy „§ 6e“.
12.
V § 84 odst. 1 písmeno g) zní:
„g)
mohou zakázat používání vody v nádrži ke koupání, povrchových vodách využívaných ke koupání podle § 6a nebo 6d, v nádrži ke koupání s přírodním způsobem čištění vody, v umělém koupališti nebo sauně, a to i jen pro některé skupiny obyvatel, nebo zakázat používání zdroje vody pro umělé koupaliště nebo saunu, pokud je voda ke koupání, sprchování nebo ochlazování znečištěna, a to do doby odstranění závady,“.
13.
V § 84 odst. 1 se za písmeno h) vkládá nové písmeno i), které zní:
„i)
mohou nařídit osobě provozující přírodní nebo umělé koupaliště nebo saunu, jakož i osobě uvedené v § 6d, přijetí opatření k ochraně veřejného zdraví před zdravotním rizikem plynoucím ze znečištění vody ke koupání, ochlazování nebo sprchování nebo změnit opatření přijaté k tomuto účelu osobou provozující přírodní nebo umělé koupaliště nebo saunu nebo osobou uvedenou v § 6d,“.
Dosavadní písmena i) až p) se označují jako písmena j) až q).
14.
V § 84 odst. 1 písm. j) se slova „§ 6 odst. 3 písm. c)“ nahrazují slovy „§ 6c odst. 1 písm. f)“.
15.
V § 84 odst. 1 písm. l) se slova „§ 6 odst. 5“ nahrazují slovy „§ 6e, § 6f odst. 2“.
16.
V § 84 odst. 2 se slova „a l)“ nahrazují slovy „a m)“ a slova „písm. o)“ se nahrazují slovy „písm. p)“.
17.
V § 90 se slova „§ 6 odst. 3 písm. a)“ nahrazují slovy „§ 6c odst. 1 písm. d), § 6d, § 18 odst. 3“.
18.
V § 94 odst. 2 větě první se slova „§ 6 odst. 3 písm. c) a odst. 5“ nahrazují slovy „§ 6c odst. 1 písm. g), § 6e“.
19.
V § 94 odst. 4 se slova „písmene m)“ nahrazují slovy „písmene n)“.
20.
Za § 94 se vkládá nový § 94a, který včetně nadpisu zní:
㤠94a
Opatření obecné povahy
(1)
Opatření obecné povahy podle § 82a odst. 1 písm. c) nabývá účinnosti před jeho projednáním, a to dnem vyvěšení opatření obecné povahy. Ve lhůtě do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti opatření podle věty první může kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být tímto opatřením dotčeny, uplatnit písemné připomínky u orgánu ochrany veřejného zdraví, který opatření vydal. Pokud jsou připomínky důvodné, orgán ochrany veřejného zdraví opatření obecné povahy změní nebo zruší.
(2)
Projednání opatření obecné povahy podle odstavce 1 je veřejné a koná se v den, který příslušný orgán ochrany veřejného zdraví oznámí na úřední desce ve svém sídle nejméně 5 dnů před tímto dnem. Vypořádání ústních připomínek zveřejní příslušný orgán ochrany veřejného zdraví na úřední desce ve svém sídle. Pokud je připomínkám vyhověno, orgán ochrany veřejného zdraví opatření obecné povahy změní nebo zruší.
(3)
Opatření obecné povahy podle § 82a odst. 1 písm. a) nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky v sídle krajské hygienické stanice. Jeho projednání je veřejné.
(4)
Opatření obecné povahy v den následující po dni nabytí jeho účinnosti opatří příslušný orgán ochrany veřejného zdraví záznamem o jeho účinnosti.“.
21.
V § 99 se slova „§ 6 odst. 3 písm c) a odst. 5,“ zrušují a slova „§ 84 odst. 1 písm. e), o) a r)“ nahrazují slovy „§ 84 odst. 1 písm. e), p) a r)“.
22.
V § 100e větě první se slova „(§ 6 odst. 2)“ nahrazují slovy „, a to včetně výsledků měření nebo vyšetření“.
23.
V § 108 odst. 1 větě první se slova „§ 6 odst. 3 písm. a) a b), § 6 odst. 4 písm. a) až e), § 6 odst. 5“ nahrazují slovy „§ 6a odst. 6, § 6c odst. 2, § 6e, § 6f odst. 3“, slova „§ 18 odst. 1“ se nahrazují slovy „§ 18 odst. 1 a 3“ a za slova „§ 80 odst. 1 písm. s) a odst. 3“ se vkládají slova „, § 82a odst. 5“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Obdobně se postupuje v řízeních, jejichž cílem není vydání rozhodnutí a která nebyla skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
2.
Řízení podle § 6 odst. 3 písm. c) zákona č. 258/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, správní orgán zastaví.
3.
Provozní řády podle § 6c odst. 1 písm. f) zákona č. 258/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, předloží právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nejdéle do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
4.
První klasifikace vod podle § 82a odst. 1 písm. e) zákona č. 258/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se provede nejpozději do konce koupací sezóny v roce 2015.
5.
Informace o vodách ke koupání podle § 82a odst. 1 písm. e) zákona č. 258/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zveřejní příslušný orgán ochrany veřejného zdraví prostřednictvím Portálu veřejné správy poprvé pro koupací sezónu v roce 2012, a to před jejím zahájením.
6.
Informace podle § 6g odst. 4 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, budou předány poprvé v roce 2012. Do této lhůty poskytuje Ministerstvo životního prostředí Evropské komisi zprávy podle dosavadní právní úpravy.
ČÁST DRUHÁ
Změna vodního zákona
Čl. III
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 20/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 25/2008 Sb., zákona č. 167/2008 Sb., zákona č. 181/2008 Sb., zákona č. 157/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 150/2010 Sb. a zákona č. 77/2011 Sb., se mění takto:
1.
§ 34 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 48 zní:
㤠34
Povrchové vody využívané ke koupání
(1)
Správci povodí ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem zdravotnictví, vodoprávními úřady a příslušnými krajskými hygienickými stanicemi sestavují, přezkoumávají a aktualizují profily vod uvedených v seznamu přírodních koupališť provozovaných na povrchových vodách využívaných ke koupání a dalších povrchových vod, kde lze očekávat, že se v nich bude koupat velký počet osob48). Profil povrchových vod využívaných ke koupání je souhrn údajů o povrchových vodách uvedených v seznamu sestaveném podle zákona o ochraně veřejného zdraví48). Profil povrchových vod využívaných ke koupání může být sestaven pro několik spolu sousedících povrchových vod. Obsah a způsob sestavení profilu povrchových vod využívaných ke koupání, podmínky jeho přezkumu a aktualizace a rozsah a způsob předávání podkladů správcům povodí stanoví Ministerstvo zemědělství v dohodě s Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zdravotnictví vyhláškou.
(2)
Ukazatele a hodnoty přípustného znečištění vod pro účely povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových uvedených v seznamu sestaveném podle zákona o ochraně veřejného zdraví48) a program snížení znečištění těchto vod k dosažení hodnot přípustného znečištění těchto vod stanoví vláda nařízením.
(3)
Pokud povrchové vody uvedené v seznamu sestaveném podle zákona o ochraně veřejného zdraví48) přestanou trvale nebo opakovaně odpovídat požadavkům na jakost vody pro koupání, které jsou stanoveny zvláštním právním předpisem nebo v nařízení vlády podle odstavce 2, uloží nebo přijme vodoprávní úřad k nápravě tohoto stavu odpovídající opatření, a to po projednání s orgány ochrany veřejného zdraví a správcem povodí. Povrchové vody uvedené v seznamu musí do konce koupací sezóny 2015 splňovat požadavky na přijatelnou kvalitu vody.
48)
§ 6g odst. 1 písm. a) zákona č. 258/2000 Sb., ve znění zákona č. 151/2011 Sb.“.
2.
V § 104 odst. 1 se věta druhá zrušuje.
3.
V § 108 se odstavec 4 zrušuje.
Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 4 a 5.
4.
§ 113 se zrušuje.
Čl. IV
Přechodné ustanovení
Profily vod ke koupání podle § 34 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé vytvoří do 24. března 2011.
ČÁST TŘETÍ
ÚČINNOST
Čl. V
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 150/2011 Sb. | Zákon č. 150/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 7. 6. 2011, datum účinnosti 22. 6. 2011, částka 57/2011
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o Policii České republiky
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna trestního řádu
* ČÁST PÁTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 10. 2013 (300/2013 Sb.)
150
ZÁKON
ze dne 28. dubna 2011,
kterým se mění zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o Policii České republiky
Čl. I
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 41/2009 Sb. a zákona č. 153/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 2, § 80 odst. 1 písm. a) a v § 80 odst. 2 se slova „Evropských společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“.
2.
V § 34 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Je-li věcí podle odstavce 1 nebo 2 omamná nebo psychotropní látka a je-li tento přestupek projednán v blokovém řízení, policie takovou látku zničí nebo zaeviduje k účelům podle § 38.“.
3.
V § 60 odst. 2 se za větu první vkládá věta „Policie dále učiní nezbytná opatření pro zajištění bezpečnosti a spolehlivosti provozovaného informačního systému.“.
4.
V § 66 odstavec 2 včetně poznámek pod čarou č. 33 a 34 zní:
„(2)
Policie může v rozsahu potřebném pro plnění konkrétního úkolu žádat od správce evidence nebo zpracovatele poskytnutí informací z databáze účastníků veřejně dostupné telefonní služby20), agendového informačního systému evidence občanských průkazů21), agendového informačního systému evidence cestovních dokladů22), agendového informačního systému evidence diplomatických a služebních pasů22), agendového informačního systému evidence obyvatel23), evidence údajů o mýtném24), katastru nemovistostí25), základního registru obyvatel33), základního registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci33), základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí33), základního registru agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností33), informačního systému územní identifikace33), registru silničních vozidel34), centrálního registru silničních vozidel34), registru historických a sportovních vozidel34), registru řidičů10) a centrálního registru řidičů10) způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup; v případě agendového informačního systému evidence občanských průkazů a agendového informačního systému evidence cestovních dokladů lze informace poskytnout pouze způsobem umožňujícím nepřetržitý přístup; v případě databáze účastníků veřejně dostupné telefonní služby se informace poskytne ve formě a v rozsahu stanoveném jiným právním předpisem20).
33)
Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění zákona č. 100/2010 Sb. a zákona č. 424/2010 Sb.
34)
Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
5.
V § 79 odst. 2 se slova „konkrétního trestního řízení“ nahrazují slovy „šetření konkrétního trestného činu nebo správního deliktu“.
6.
V § 80 se doplňují odstavce 7 až 9, které znějí:
„(7)
Policie může při předání nebo zpřístupnění osobních údajů jinému státu nebo mezinárodní organizaci stanovit podmínky vyplývající z tohoto nebo jiného zákona týkající se zpracování předaných nebo zpřístupněných osobních údajů.
(8)
Policie dále může
a)
vyslovit souhlas, aby byly prostřednictvím jiného státu nebo mezinárodní organizace předány osobní údaje, které policie tomuto státu nebo mezinárodní organizaci předala, třetímu státu nebo mezinárodní organizaci; takový souhlas může být udělen i obecně,
b)
požadovat od jiného státu nebo mezinárodní organizace informace o zpracování předaných osobních údajů.
(9)
K předání osobních údajů do zahraničí podle tohoto zákona se nevyžaduje povolení Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „úřad“) podle jiného právního předpisu.“.
7.
Za § 80 se vkládá nový § 80a, který včetně nadpisu zní:
㤠80a
Zpracování osobních údajů předávaných v rámci Evropské unie
(1)
Policie v souladu s příslušným předpisem Evropské unie o policejní spolupráci zpracovává při plnění svých úkolů osobní údaje zpřístupněné nebo předávané
a)
členským státem Evropské unie anebo státem přidruženým mezinárodní smlouvou k provádění schengenských předpisů (dále jen „přidružený stát“) nebo zpřístupněné nebo předávané do členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu, nebo
b)
orgánem zřízeným na základě Smlouvy o Evropské unii anebo Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „evropský orgán“) nebo informačním systémem zřízeným na základě Smlouvy o Evropské unii anebo Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „evropský informační systém“) nebo zpřístupněné nebo předávané evropskému orgánu anebo evropskému informačnímu systému,
v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem.
(2)
Policie při zpracování osobních údajů zpřístupněných nebo předaných podle odstavce 1 dodržuje podmínky stanovené předávajícím orgánem na základě příslušného předpisu Evropské unie o policejní spolupráci.
(3)
Je-li k dodržení podmínky stanovené příslušným předpisem Evropské unie o policejní spolupráci třeba souhlas nebo vyjádření členského státu Evropské unie, přidruženého státu nebo evropského orgánu, policie stanoví tomuto členskému státu Evropské unie, přidruženému státu nebo evropskému orgánu přiměřenou lhůtu, ve které má zaslat souhlas nebo vyjádření, a upozorní jej, že pokud ve stanovené lhůtě své vyjádření nezašle, má se za to, že s dalším předpokládaným postupem souhlasí.“.
8.
V § 83 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „U osobních údajů zpřístupněných nebo předávaných podle § 80a odst. 1 také uvede, zda byly předány nebo zpřístupněny dalšímu příjemci a povahu takového příjemce.“.
9.
V § 83 odst. 2 písm. b) se slova „Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „úřad“)“ nahrazují slovem „úřadu“.
10.
V § 87 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Policie osobní údaje nezlikviduje, lze-li důvodně předpokládat, že by likvidací byl poškozen oprávněný zájem subjektu údajů. V tomto případě se osobní údaje blokují a lze je využívat pouze k účelu, který zabránil jejich likvidaci.“.
11.
V § 95 odstavec 2 zní:
„(2)
Je-li zaručena vzájemnost, stát uhradí škodu jinému státu způsobenou na jeho území policistou vyslaným k plnění úkolů do zahraničí. Stát uhradí členskému státu, přidruženému státu nebo evropskému orgánu škodu také v případě, že takový stát nebo orgán poskytl náhradu škody způsobené tím, že policie předala nepřesné osobní údaje nebo předala osobní údaje v rozporu se zákonem, přičemž se zohlední možná chyba příjemce osobních údajů při jejich použití. Jinému než členskému státu nebo přidruženému státu uhradí stát škodu podle věty druhé, jen je-li zaručena vzájemnost.“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna trestního řádu
Čl. IV
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 272/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 163/2010 Sb., zákona č. 197/2010 Sb. a nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 219/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 350g odst. 2 se slova „, který má na území České republiky povolen trvalý pobyt, nebo v posledních 10 letech nepřetržitě pobývá na území České republiky,“ a slova „, který má na území České republiky povolen trvalý pobyt,“ zrušují.
2.
Za § 378a se vkládají nové § 378b až 378f, které včetně nadpisu znějí:
„Ochrana osobních údajů
§ 378b
(1)
Vyžaduje-li to povaha osobních údajů předávaných do jiného členského státu Evropské unie nebo státu přidruženého mezinárodní smlouvou k provádění schengenských předpisů (dále jen „přidružený stát“), a je-li to proveditelné, je třeba k nim připojit dostupné informace umožňující tomuto státu zhodnotit jejich přesnost.
(2)
Zjistí-li orgán České republiky, který předal osobní údaje do jiného členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu, že předané osobní údaje jsou nepřesné nebo nebyly předány v souladu s tímto nebo zvláštním zákonem, vyrozumí o této skutečnosti příslušný orgán státu, kterému takové údaje předal.
(3)
Považuje-li to za potřebné z hlediska ochrany osobních údajů, může orgán České republiky spolu s předáním osobních údajů do jiného členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu požadovat, aby byly dodrženy lhůty pro uchovávání osobních údajů stanovené právním řádem České republiky.
(4)
Z důvodu ohrožení splnění účelu trestního řízení, ochrany života nebo zdraví osob nebo z jiných závažných důvodů může orgán České republiky spolu s předáním osobních údajů do jiného členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu požádat orgán tohoto státu, aby osoba, jíž se tyto údaje týkají, byla o jejich předání nebo jiném zpracování informována pouze s předchozím souhlasem orgánu České republiky.
(5)
Žádost příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu o použití osobních údajů, jež mu byly předány z České republiky, k jinému účelu, než pro který byly předány, posuzuje orgán České republiky, který tyto osobní údaje do takového státu předal. Souhlas vysloví, bylo-li by takové použití možné i podle právního řádu České republiky; tím není dotčeno ustanovení § 430 odst. 2 a § 434.
§ 378c
(1)
Omezil-li orgán jiného členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu nebo orgán Evropské unie při předání osobních údajů do České republiky dobu jejich uchovávání nebo požádal-li o dodržení jiných omezení stanovených jeho právním řádem ve vztahu k takovým osobním údajům, takové omezení je nezbytné dodržet, s výjimkou případů, kdy jsou poskytnuté osobní údaje i nadále potřebné pro účely trestního řízení, pro výkon trestu nebo ochranného opatření anebo k jiným zákonem stanoveným účelům uvedeným v odstavci 3.
(2)
Požádal-li orgán jiného členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu při předání osobních údajů orgánu České republiky o to, aby osoba, jíž se tyto údaje týkají, nebyla o jejich předání nebo o jiném zpracování informována, lze tuto osobu informovat pouze s předchozím souhlasem orgánu tohoto státu.
(3)
Osobní údaje předané orgánem jiného členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu lze použít pro jiný účel, než pro který byly poskytnuty, pouze, jde-li o použití pro účely
a)
předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů, nebo pro výkon trestu anebo ochranného opatření,
b)
soudního nebo správního řízení, která s předcházením, vyhledáváním, odhalováním trestné činnosti a stíháním trestných činů, nebo s výkonem trestu anebo ochranného opatření přímo souvisejí,
c)
předcházení nebo odstranění bezprostředního závažného ohrožení veřejné bezpečnosti, nebo
d)
státní statistické služby, pro účely vědecké a pro účely archivnictví.
(4)
Nejde-li o některý z případů uvedených v odstavci 3, lze osobní údaje předané orgánem jiného členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu použít pro jiný účel, než pro který byly předány, pouze se souhlasem tohoto orgánu nebo osoby, jíž se týkají. Jsou-li osobní údaje poskytovány mimo rámec trestního řízení jinému subjektu než orgánu veřejné moci nebo organizační složce státu, lze mu osobní údaje předané orgánem jiného členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu poskytnout pouze, pokud
a)
příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu s takovým poskytnutím vyslovil souhlas,
b)
takovému poskytnutí nebrání jiná zvláštní práva osoby, jíž se osobní údaje týkají, stanovená právním řádem České republiky a
c)
takové poskytnutí je potřebné pro účely uvedené v odstavci 3 písm. a) nebo c), pro splnění zákonné povinnosti nebo k předcházení závažnému porušení práv fyzických osob.
(5)
Příslušný orgán České republiky poučí subjekt, kterému poskytuje osobní údaje podle odstavce 4, o účelu, k němuž mohou být poskytnuté osobní údaje použity. Považuje-li to za potřebné pro účely ochrany osobních údajů, může příslušný orgán České republiky kdykoli požádat tento subjekt o informaci, jakým způsobem poskytnuté osobní údaje použil.
§ 378d
(1)
Osobní údaje, jež byly předány orgánu České republiky orgánem jiného členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu, lze dále předat jinému státu, který není členským státem Evropské unie nebo přidruženým státem, nebo mezinárodnímu orgánu, který není orgánem Evropské unie, pouze za podmínky, že
a)
osobní údaje jsou do jiného státu nebo mezinárodnímu orgánu předávány za účelem předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů, nebo pro výkon trestu či ochranného opatření a
b)
stát, který osobní údaje předal do České republiky, s jejich dalším předáním souhlasí; takový souhlas se nevyžaduje, je-li další předání potřebné pro předcházení nebo odstranění bezprostředního a závažného ohrožení veřejné bezpečnosti nebo podstatných zájmů členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu, anebo pro předcházení nebo odstranění bezprostředního a závažného ohrožení veřejné bezpečnosti jiného státu, a souhlas nelze včas získat.
(2)
O dalším předání osobních údajů bez souhlasu státu podle odstavce 1 písm. b) je třeba tento stát bez zbytečného odkladu informovat.
(3)
Mají-li být osobní údaje, jež byly předány orgánu České republiky orgánem jiného členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu, dále předány jinému státu, který není členským státem Evropské unie nebo přidruženým státem, nebo mezinárodnímu orgánu, který není orgánem Evropské unie, na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, vyžádá si příslušný orgán České republiky stanovisko státu, který takové údaje předal do České republiky, k jejich dalšímu předání; ledaže jsou dány důvody uvedené v odstavci 1 písm. b).
(4)
V žádosti o udělení souhlasu jiného státu s dalším předáním osobních údajů podle odstavce 1 nebo v žádosti o jeho stanovisko podle odstavce 3 se stanoví příslušnému orgánu jiného státu přiměřená lhůta, ve které má zaslat své vyjádření, a upozorní se, že pokud ve stanovené lhůtě své vyjádření nezašle, bude se mít za to, že s dalším předáním osobních údajů souhlasí.
§ 378e
(1)
Ministerstvo spravedlnosti uhradí na žádost jiného členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu, kterému byly postupem podle této hlavy předány nepřesné osobní údaje, nebo mu byly osobní údaje předány v rozporu s tímto nebo zvláštním zákonem, částku, kterou tento stát vyplatil v souladu se svým právním řádem jako náhradu škody, a to v rozsahu, v jakém byla vzniklá škoda způsobena postupem orgánů České republiky.
(2)
V případě, že žádost jiného členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu neobsahuje potřebné údaje, vyzve Ministerstvo spravedlnosti příslušný orgán tohoto státu k jejímu doplnění a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu. Přitom jej vždy upozorní, že nevyhoví-li příslušný orgán tohoto státu výzvě ve stanovené lhůtě, aniž by uvedl podstatné důvody, pro které tak nemohl učinit, Ministerstvo spravedlnosti žádost odmítne.
(3)
Ministerstvo spravedlnosti může žádat po jiném členském státu Evropské unie nebo přidruženém státu, který do České republiky předal nepřesné osobní údaje, nebo který osobní údaje předal v rozporu se svým právním řádem, úhradu částky, kterou vyplatilo jako náhradu škody podle zvláštního právního předpisu v rozsahu, v jakém byla vzniklá škoda způsobena v důsledku postupu tohoto státu.
(4)
Nárok na úhradu vyplacené náhrady škody podle odstavce 3 se uplatňuje formou žádosti k příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie nebo přidruženého státu v souladu s právním řádem a požadavky tohoto státu.
§ 378f
(1)
Ustanovení § 378b až 378e se nevztahují na předávání osobních údajů s Evropským policejním úřadem, Eurojustem nebo prostřednictvím Schengenského informačního systému. Ustanovení § 378b, 378c, § 378d odst. 1 a 2 a § 378e se nevztahují na předávání osobních údajů na základě vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.
(2)
K předání osobních údajů podle této hlavy do cizího státu se nevyžaduje povolení Úřadu pro ochranu osobních údajů podle zvláštního právního předpisu.“.
3.
V § 434 odst. 1 větě první a v § 434 odst. 2 větě první se slova „státu, který se účastní schengenské spolupráce,“ nahrazují slovy „přidruženého státu“.
ČÁST PÁTÁ
ÚČINNOST
Čl. V
Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/2011 Sb. | Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/2011 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým se ukládá Kolektivní smlouva vyššího stupně
Vyhlášeno 6. 6. 2011, částka 56/2011
149
SDĚLENÍ
Ministerstva práce a sociálních věcí
ze dne 25. května 2011,
kterým se ukládá Kolektivní smlouva vyššího stupně
Ministerstvo práce a sociálních věcí sděluje, že v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, v platném znění, byla u něj uložena v období od 15. 4. do 20. 5. 2011 tato kolektivní smlouva vyššího stupně:
Kolektivní smlouva vyššího stupně, uzavřená dne 11. 4. 2011 na roky 2011-2013 mezi
Odborovým svazem Stavba České republiky,
Odborovým svazem pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství Čech a Moravy
a
Svazem podnikatelů ve stavebnictví v České republice.
Ministr:
Dr. Ing. Drábek v. r. |
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 148/2011 Sb. | Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 148/2011 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým se vyhlašuje závaznost Kolektivní smlouvy vyššího stupně
Vyhlášeno 6. 6. 2011, částka 56/2011
148
SDĚLENÍ
Ministerstva práce a sociálních věcí
ze dne 20. května 2011,
kterým se vyhlašuje závaznost Kolektivní smlouvy vyššího stupně
Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění nálezu Ústavního souduÚstavního soudu vyhlášeného pod č. 199/2003 Sb. a zákona č. 255/2005 Sb., sděluje, že Kolektivní smlouva vyššího stupně na léta 2011-2012, uzavřená dne 23. 12. 2010 mezi Odborovým svazem zaměstnanců sklářského, keramického, bižuterního průmyslu a porcelánu a Asociací sklářského a keramického průmyslu ČR, je s účinností od prvního dne měsíce následujícího po vyhlášení tohoto sdělení závazná i pro další zaměstnavatele s převažující činností v odvětví označeném kódy klasifikace ekonomických činností CZ - NACE: 231, 2341 a 2342.
S obsahem kolektivní smlouvy vyššího stupně se lze seznámit na úřadech práce a na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí (www.mpsv.cz).
Ministr:
Dr. Ing. Drábek v. r. |
Vyhláška č. 146/2011 Sb. | Vyhláška č. 146/2011 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 237/2005 Sb., kterou se stanoví výše technicky zdůvodněných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů, ve znění vyhlášky č. 337/2009 Sb.
Vyhlášeno 6. 6. 2011, datum účinnosti 1. 7. 2011, částka 56/2011
* Čl. I - V § 3 vyhlášky č. 237/2005 Sb., kterou se stanoví výše technicky zdůvodněných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů, ve znění vyhlášky č. 337/2009 Sb., odstavec 1 zní:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 7. 2011
146
VYHLÁŠKA
ze dne 20. května 2011,
kterou se mění vyhláška č. 237/2005 Sb., kterou se stanoví výše technicky zdůvodněných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů, ve znění vyhlášky č. 337/2009 Sb.
Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví podle § 139 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 575/2006 Sb. a zákona č. 292/2009 Sb., k provedení § 49 odst. 16:
Čl. I
V § 3 vyhlášky č. 237/2005 Sb., kterou se stanoví výše technicky zdůvodněných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů, ve znění vyhlášky č. 337/2009 Sb., odstavec 1 zní:
„(1)
Koeficient ztrát při dopravě činí
a)
0,0026 pro minerální oleje uvedené v § 45 odst. 1 písm. a) zákona,
b)
0,0020 pro minerální oleje uvedené v § 45 odst. 1 písm. b), c), d), e), f) a g) zákona,
c)
0,0026 pro minerální oleje uvedené v § 45 odst. 2 písm. b), d), e), g), h), i), l) a m) zákona,
d)
0,0020 pro minerální oleje uvedené v § 45 odst. 2 písm. c), f), j) a k) zákona,
e)
0,0020 pro minerální oleje uvedené v § 45 odst. 3 písm. a), b), f), g) a k) zákona.“.
Čl. II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2011.
Ministr:
Ing. Kocourek v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 53/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 53/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Černé Hory o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací
Vyhlášeno 1. 6. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2011, částka 29/2011
* ČLÁNEK 1 - ROZSAH PŮSOBNOSTI
* ČLÁNEK 2 - VYMEZENÍ POJMŮ
* ČLÁNEK 3 - NÁRODNÍ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY
* ČLÁNEK 4 - STUPNĚ UTAJENÍ
* ČLÁNEK 5 - PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM
* ČLÁNEK 6 - BEZPEČNOSTNÍ ZÁSADY
* ČLÁNEK 7 - BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE
* ČLÁNEK 8 - UTAJOVANÉ SMLOUVY
* ČLÁNEK 9 - PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
* ČLÁNEK 10 - REPRODUKCE, PŘEKLAD A ZNIČENÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
* ČLÁNEK 11 - NÁVŠTĚVY
* ČLÁNEK 12 - BEZPEČNOSTNÍ INCIDENTY
* ČLÁNEK 13 - NÁKLADY
* ČLÁNEK 14 - VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ
* ČLÁNEK 15 - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2011
53
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 29. dubna 2010 byla v Podgorici podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Černé Hory o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informacíutajovaných informací.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstupuje v platnost na základě svého článku 15 odst. 1 dne 1. června 2011.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI
VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY
A
VLÁDOU ČERNÉ HORY
O
VÝMĚNĚ A VZÁJEMNÉ OCHRANĚ
UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
Vláda České republiky a vláda Černé Hory (dále jen „smluvní strany“), přejíce si zajistit ochranu utajovaných informací vyměněných mezi nimi nebo fyzickými a právnickými osobami pod jurisdikcí jejich států, se při vzájemném respektování národních zájmů a bezpečnosti, dohodly takto:
ČLÁNEK 1
ROZSAH PŮSOBNOSTI
1.
Cílem této Smlouvy je zajistit ochranu utajovaných informacíutajovaných informací vyměněných nebo vytvořených v průběhu spolupráce smluvních stran nebo fyzických a právnických osob pod jurisdikcí jejich států.
2.
Tato Smlouva se vztahuje na všechny dohody, smlouvy a další formy spolupráce smluvních stran nebo fyzických a právnických osob pod jurisdikcí jejich států, které zahrnují utajované informaceutajované informace.
ČLÁNEK 2
VYMEZENÍ POJMŮ
Pro účel této Smlouvy se rozumí:
Utajovanou informacíUtajovanou informací informace, bez ohledu na svoji formu, která vyžaduje ochranu proti vyzrazení, zneužití nebo ztrátě, a která byla takto označena, v souladu s vnitrostátními právními předpisy některého ze států smluvních stran.
Utajovanou smlouvou smlouva, která obsahuje utajovanou informaciutajovanou informaci, nebo v souvislosti s jejímž prováděním může k přístupu k utajované informaciutajované informaci dojít.
Poskytující stranou smluvní strana včetně fyzických a právnických osob pod jurisdikcí jejího státu, která poskytne utajovanou informaciutajovanou informaci.
Přijímající stranou smluvní strana včetně fyzických a právnických osob pod jurisdikcí jejího státu, která přijme utajovanou informaciutajovanou informaci.
Třetí stranou stát včetně fyzických a právnických osob pod jeho jurisdikcí nebo mezinárodní organizace, které nejsou smluvní stranou této Smlouvy.
ČLÁNEK 3
NÁRODNÍ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY
1.
Národními bezpečnostními úřady odpovědnými za ochranu utajovaných informacíutajovaných informací a aplikaci této Smlouvy jsou:
v České republice:
Národní bezpečnostní úřad
v Černé Hoře:
Direkcija za zaštitu tajnih podataka
2.
Národní bezpečnostní úřady si sdělí oficiální kontaktní údaje.
ČLÁNEK 4
STUPNĚ UTAJENÍ
Rovnocennost stupňů utajení je následující:
V České republice| V Černé Hoře
---|---
PŘÍSNĚ TAJNÉ| STROGO TAJNO
TAJNÉ| TAJNO
DŮVĚRNÉ| POVJERLJIVO
VYHRAZENÉ| INTERNO
ČLÁNEK 5
PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM
Přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým podle této Smlouvy lze umožnit pouze osobám k tomu oprávněným v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu příslušné smluvní strany.
ČLÁNEK 6
BEZPEČNOSTNÍ ZÁSADY
1.
Poskytující strana:
a)
zajistí, že utajovaná informaceutajovaná informace je označena příslušným stupněm utajení a doplňujícím označením v souladu s vnitrostátními právními předpisy jejího státu;
b)
informuje přijímající stranu o všech podmínkách poskytnutí utajované informaceutajované informace;
c)
informuje přijímající stranu o všech následných změnách nebo zrušení stupně utajení.
2.
Přijímající strana:
a)
zajistí označení utajované informace rovnocenným stupněm utajení v souladu s článkem 4 této Smlouvy;
b)
zajistí utajované informaciutajované informaci stejnou úroveň ochrany jako poskytuje národním utajovaným informacímutajovaným informacím rovnocenného stupně utajení;
c)
zajistí, že stupeň utajení nebude bez písemného souhlasu poskytující strany změněn nebo zrušen;
d)
zajistí, že utajovaná informaceutajovaná informace nebude poskytnuta třetí straně bez předchozího písemného souhlasu poskytující strany;
e)
použije utajovanou informaciutajovanou informaci pouze k účelu, za kterým jí byla poskytnuta, a v souladu s požadavky na nakládání s ní, stanovenými poskytující stranou.
ČLÁNEK 7
BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE
1.
Za účelem udržení srovnatelných bezpečnostních standardů si národní bezpečnostní úřady na vyžádání sdělují informace o vnitrostátních právních předpisech upravujících ochranu utajovaných informacíutajovaných informací a o zkušenostech získaných při jejich provádění.
2.
Národní bezpečnostní úřady si na vyžádání a v souladu s vnitrostátními právními předpisy poskytují součinnost při provádění bezpečnostních řízení o vydání osvědčení fyzické osoby a osvědčení podnikatele.
3.
Smluvní strany si v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu příslušné smluvní strany uznávají osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů. Článek 4 této Smlouvy se použije obdobně.
4.
Národní bezpečnostní úřady si bezodkladně oznamují všechny změny týkající se uznaných osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů, zejména v případech jejich zrušení nebo ukončení jejich platnosti.
5.
Spolupráce podle této Smlouvy se uskutečňuje v jazyce anglickém.
ČLÁNEK 8
UTAJOVANÉ SMLOUVY
1.
Národní bezpečnostní úřady si na vyžádání potvrdí, že navrhovaní kontrahenti nebo fyzické osoby účastnící se sjednávání nebo plnění utajovaných smluv jsou držiteli příslušného osvědčení fyzické osoby nebo osvědčení podnikatele.
2.
Národní bezpečnostní úřady mohou požadovat provedení bezpečnostní inspekce subjektu na území státu druhé smluvní strany s cílem zajistit, že jsou vnitrostátní právní předpisy upravující ochranu utajovaných informacíutajovaných informací nadále dodržovány.
3.
Utajované smlouvy obsahují bezpečnostní pokyny, které určují bezpečnostní požadavky a stupně utajení jednotlivých fází a částí utajované smlouvy. Kopie bezpečnostních pokynů se zašle národnímu bezpečnostnímu úřadu státu smluvní strany, pod jehož jurisdikcí bude utajovaná smlouva plněna.
ČLÁNEK 9
PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
1.
Utajované informaceUtajované informace se předávají v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu poskytující strany diplomatickou cestou, nebo způsobem, na kterém se národní bezpečnostní úřady dohodnou.
2.
Smluvní strany si mohou utajované informaceutajované informace předávat elektronicky v souladu s bezpečnostními postupy schválenými národními bezpečnostními úřady.
ČLÁNEK 10
REPRODUKCE, PŘEKLAD A ZNIČENÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
1.
Reprodukce a překlady utajované informaceutajované informace musí být označeny příslušným stupněm utajení a doplňujícím označením a musí jim být poskytnuta ochrana jako původní utajované informaciutajované informaci. Počet reprodukcí se omezí na nezbytné minimum.
2.
Překlady musí být opatřeny poznámkou v jazyce překladu, ze které je zřejmé, že obsahují utajovanou informaciutajovanou informaci poskytující strany.
3.
Překlad nebo reprodukci utajované informaceutajované informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ / STROGO TAJNO lze vyhotovit pouze s předchozím písemným souhlasem poskytující strany.
4.
Utajovaná informaceUtajovaná informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ / STROGO TAJNO nesmí být zničena a musí být vrácena poskytující straně.
ČLÁNEK 11
NÁVŠTĚVY
1.
Návštěvy vyžadující přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím podléhají předchozímu písemnému povolení příslušného národního bezpečnostního úřadu, pokud se národní bezpečnostní úřady nedohodnou jinak.
2.
Žádost o povolení návštěvy se podává prostřednictvím národních bezpečnostních úřadů alespoň dvacet dnů před jejím zahájením. V naléhavých případech může být žádost o povolení návštěvy podána na základě předchozí součinnosti národních bezpečnostních úřadů ve lhůtě kratší.
3.
Žádost o povolení návštěvy obsahuje:
a)
jméno a příjmení návštěvníka, datum a místo narození, státní občanství, číslo cestovního pasu nebo průkazu totožnosti;
b)
pracovní zařazení návštěvníka a určení subjektu, který zastupuje;
c)
stupeň utajení, pro který bylo návštěvníkovi vydáno osvědčení fyzické osoby včetně doby jeho platnosti;
d)
datum a délku návštěvy; v případě opakované návštěvy se uvede její celková délka;
e)
účel návštěvy včetně nejvyššího stupně utajení informací, ke kterým bude přístup vyžadován;
f)
název, adresu, telefonní/faxové číslo, e-mailovou adresu a kontaktní osobu subjektu, který bude navštíven;
g)
datum, podpis a otisk úředního razítka národního bezpečnostního úřadu.
4.
Národní bezpečnostní úřady se mohou dohodnout na seznamu osob, jimž bude povolena opakovaná návštěva. Na podrobnostech opakované návštěvy se národní bezpečnostní úřady dohodnou.
5.
Utajovaná informaceUtajovaná informace zpřístupněná návštěvníkovi se považuje za utajovanou informaciutajovanou informaci poskytnutou podle této Smlouvy.
ČLÁNEK 12
BEZPEČNOSTNÍ INCIDENTY
1.
Národní bezpečnostní úřady se bezodkladně písemně informují o bezpečnostním incidentu, při kterém došlo ke ztrátě, zneužití nebo vyzrazení utajované informaceutajované informace, nebo o podezření, že k takovému incidentu došlo.
2.
Příslušné bezpečnostní úřady přijímající strany incident bezodkladně vyšetří. Příslušné bezpečnostní úřady poskytující strany spolupracují na vyšetřování, pokud je to vyžadováno.
3.
V každém případě přijímající strana písemně informuje poskytující stranu o okolnostech bezpečnostního incidentu, způsobené škodě, opatřeních přijatých pro její zmírnění a o výsledku vyšetřování.
ČLÁNEK 13
NÁKLADY
Náklady vzniklé v souvislosti s prováděním této Smlouvy si smluvní strany hradí samy.
ČLÁNEK 14
VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ
Jakýkoliv spor týkající se výkladu nebo aplikace této Smlouvy bude řešen jednáním mezi smluvními stranami a nebude předán k urovnání žádnému vnitrostátnímu nebo mezinárodnímu soudu nebo třetí straně.
ČLÁNEK 15
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
1.
Tato Smlouva se sjednává na dobu neurčitou. Tato Smlouva vstoupí v platnost první den druhého měsíce následujícího po doručení pozdějšího oznámení mezi smluvními stranami diplomatickou cestou informujícího o tom, že byly splněny všechny vnitrostátní podmínky pro vstup této Smlouvy v platnost.
2.
Tuto Smlouvu lze změnit na základě souhlasu smluvních stran. Změny vstoupí v platnost v souladu s ustanovením odstavce 1 tohoto článku.
3.
Každá ze smluvních stran má právo tuto Smlouvu kdykoliv písemně vypovědět. V takovém případě je platnost Smlouvy ukončena šest měsíců po dni, kdy bylo písemné oznámení o výpovědi doručeno druhé smluvní straně.
4.
Veškerým utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým nebo vytvořeným podle této Smlouvy bude zajištěna ochrana podle této Smlouvy i po ukončení její platnosti do doby, než poskytující strana zprostí přijímající stranu této povinnosti.
Na důkaz toho níže uvedení zástupci, řádně zmocněni k tomuto účelu, podepsali tuto Smlouvu.
Dáno v Podgorici dne 29. dubna 2010 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém, černohorském a anglickém jazyce, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém.
Za vládu
České republiky
Ing. Dušan Navrátil v. r.
ředitel Národního bezpečnostního úřadu
Za vládu
Černé Hory
Savo Vučinić v. r.
ředitel Ředitelství pro ochranu utajovaných
informací |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 52/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 52/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Moldavské republiky o spolupráci v oblasti školství, kultury, mládeže a sportu
Vyhlášeno 1. 6. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 23. 3. 2011, částka 28/2011
* Článek 1 - Smluvní strany budou na základě vzájemné úcty, partnerství, reciprocity a oboustranného zájmu podporovat rozvoj spolupráce v oblasti školství, kultury, mládeže a sportu.
* Článek 2 - Smluvní strany budou podporovat vzájemnou výměnu zkušeností v oblasti školství, budou si vzájemně poskytovat informace a platné právní předpisy týkající se struktury a organizace vzdělávacích systémů, osnovy a studijní plány, didaktické materiály a další i
* Článek 3 - Smluvní strany budou spolupracovat v zájmu uplatňování zásad Boloňské deklarace při vytváření evropského vysokoškolského prostoru a budou napomáhat modernizaci národních vzdělávacích systémů.
* Článek 4 - Smluvní strany budou podporovat a propagovat spolupráci mezi vysokými školami, vědeckou a kulturní spolupráci, jakož i akademickou a studentskou mobilitu v rámci společných projektů Evropské unie, UNESCO, Rady Evropy a Paktu stability pro jihovýchodní Evro
* Článek 5 - Smluvní strany si budou každoročně nabízet stipendia pro studenty vysokých škol, a to včetně studentů doktorského studijního programu. Smluvní strany budou rovněž podporovat vzájemnou výměnu osob za účelem jejich účasti na kurzech v oblasti jazyka a kultur
* Článek 6 - V oblasti kulturní spolupráce budou smluvní strany dle svých možností a na zásadách reciprocity podporovat zejména:
* Článek 7 - Smluvní strany usnadní přístup k výuce jazyka, kultury, literatury a historie státu druhé smluvní strany.
* Článek 8 - Smluvní strany budou v rámci svých možností podporovat aktivní spolupráci mezi nevládními organizacemi v oblastech uvedených v této dohodě.
* Článek 9 - Smluvní strany budou podporovat spolupráci v oblasti mládeže a sportu za účelem navázání přímých styků mezi mládežnickými organizacemi a mezi sportovními a tělovýchovnými organizacemi a institucemi působícími ve státech smluvních stran. Smluvní strany budo
* Článek 10 - Smluvní strany se zavazují provádět všechna ustanovení této dohody v souladu s právními předpisy platnými ve svých státech a v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými jsou státy smluvních stran vázány.
* Článek 11 - Změny a doplnění této dohody lze provádět po vzájemné písemné dohodě obou smluvních stran.
* Článek 12 - Tato dohoda podléhá schválení v souladu s právními předpisy platnými ve státech smluvních stran a vstoupí v platnost dnem výměny diplomatických nót potvrzujících toto schválení, přičemž za den vstupu v platnost se považuje datum doručení pozdější z nich.
* Článek 13 - Tato dohoda se sjednává na dobu neurčitou. Každá ze smluvních stran ji však muže písemně vypovědět diplomatickou cestou s šestiměsíční výpovědní lhůtou. Pokud není ustanoveno jinak, ukončení platnosti této dohody neovlivní již probíhající projekty a progra
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 23. 3. 2011
52
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 30. září 2010 byla v Kišiněvě podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Moldavské republiky o spolupráci v oblasti školství, kultury, mládeže a sportu.
Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 12 dne 23. března 2011.
České znění Dohody a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
Dohoda
mezi vládou České republiky a vládou Moldavské republiky
o spolupráci v oblasti školství, kultury, mládeže a sportu
Vláda České republiky a vláda Moldavské republiky, dále jen „smluvní strany“,
– přejíce si rozvíjet a prohlubovat přátelské vztahy mezi oběma státy;
– na základě iniciativ Evropské unie pro jihovýchodní Evropu;
– vědomy si skutečnosti, že spolupráce v oblasti školství, kultury, mládeže a sportu přispívá k lepšímu porozumění mezi národy;
– doufajíce v aktivní účast při vytváření evropského vysokoškolského prostoru na základě Boloňské deklarace se dohodly takto:
Článek 1
Smluvní strany budou na základě vzájemné úcty, partnerství, reciprocity a oboustranného zájmu podporovat rozvoj spolupráce v oblasti školství, kultury, mládeže a sportu.
Článek 2
Smluvní strany budou podporovat vzájemnou výměnu zkušeností v oblasti školství, budou si vzájemně poskytovat informace a platné právní předpisy týkající se struktury a organizace vzdělávacích systémů, osnovy a studijní plány, didaktické materiály a další informace z oblasti vzdělávání.
Článek 3
Smluvní strany budou spolupracovat v zájmu uplatňování zásad Boloňské deklarace při vytváření evropského vysokoškolského prostoru a budou napomáhat modernizaci národních vzdělávacích systémů.
Článek 4
Smluvní strany budou podporovat a propagovat spolupráci mezi vysokými školami, vědeckou a kulturní spolupráci, jakož i akademickou a studentskou mobilitu v rámci společných projektů Evropské unie, UNESCO, Rady Evropy a Paktu stability pro jihovýchodní Evropu.
Článek 5
Smluvní strany si budou každoročně nabízet stipendia pro studenty vysokých škol, a to včetně studentů doktorského studijního programu. Smluvní strany budou rovněž podporovat vzájemnou výměnu osob za účelem jejich účasti na kurzech v oblasti jazyka a kultury národů států smluvních stran. Principy výběru a financování budou stanoveny zvláštním protokolem zohledňujícím právní předpisy platné ve státech smluvních stran.
Článek 6
V oblasti kulturní spolupráce budou smluvní strany dle svých možností a na zásadách reciprocity podporovat zejména:
a)
šíření literatury státu druhé smluvní strany v originále i prostřednictvím překladů;
b)
výměnu knih, dokumentace a dalších publikací z oblasti kultury a umění mezi zainteresovanými partnery a rozvoj přímé spolupráce paměťových institucí při budování digitálních knihoven;
c)
konání přednášek, výstav, festivalů, konferencí a dalších uměleckých akcí pořádaných kulturními organizacemi, jako jsou muzea, galerie, divadla, knihovny a umělecká tělesa (hudební, divadelní, taneční, výtvarná aj.), přímou spolupráci organizací a institucí působících v oblasti neprofesionálního umění, tradiční lidové kultury a uměleckých aktivit dětí a mládeže, a jiných organizací zabývajících se kulturní činností;
d)
vzájemné hostování profesionálních i neprofesionálních uměleckých těles, souborů a jednotlivců na akcích pořádaných ve státech smluvních stran v souladu se statuty a podmínkami konání těchto akcí a programovými plány pořadatelů;
e)
výměnu informací a zkušeností z oboru divadelnictví, literatury, filmu, muzejnictví, výtvarného umění, tradiční lidové kultury aj. a přímé vztahy mezi umělci a odborníky z daných oborů;
f)
přímou spolupráci národních středisek mezinárodních mezivládních organizací;
g)
spolupráci v oblasti ochrany a uchovávání kulturního dědictví;
h)
spolupráci v oblasti zamezování nezákonnému dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků v souladu s právními předpisy států smluvních stran a v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž jsou státy smluvních stran vázány.
Článek 7
Smluvní strany usnadní přístup k výuce jazyka, kultury, literatury a historie státu druhé smluvní strany.
Článek 8
Smluvní strany budou v rámci svých možností podporovat aktivní spolupráci mezi nevládními organizacemi v oblastech uvedených v této dohodě.
Článek 9
Smluvní strany budou podporovat spolupráci v oblasti mládeže a sportu za účelem navázání přímých styků mezi mládežnickými organizacemi a mezi sportovními a tělovýchovnými organizacemi a institucemi působícími ve státech smluvních stran. Smluvní strany budou podporovat výměny expertů v oblasti mládeže a státních a neziskových organizací pracujících s mládeží. Smluvní strany budou rovněž podporovat vzájemnou výměnu informací a dokumentů a navzájem se informovat o konferencích a dalších setkáních s mezinárodní účastí konaných ve státu druhé smluvní strany v oblasti mládeže.
Článek 10
Smluvní strany se zavazují provádět všechna ustanovení této dohody v souladu s právními předpisy platnými ve svých státech a v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými jsou státy smluvních stran vázány.
Článek 11
Změny a doplnění této dohody lze provádět po vzájemné písemné dohodě obou smluvních stran.
Článek 12
Tato dohoda podléhá schválení v souladu s právními předpisy platnými ve státech smluvních stran a vstoupí v platnost dnem výměny diplomatických nót potvrzujících toto schválení, přičemž za den vstupu v platnost se považuje datum doručení pozdější z nich.
Článek 13
Tato dohoda se sjednává na dobu neurčitou. Každá ze smluvních stran ji však muže písemně vypovědět diplomatickou cestou s šestiměsíční výpovědní lhůtou. Pokud není ustanoveno jinak, ukončení platnosti této dohody neovlivní již probíhající projekty a programy započaté na jejím základě.
Dáno v Kišiněvě dne 30. 9. 2010 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, moldavském a anglickém, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílností ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém.
Za vládu České republiky
Karel Schwarzenberg v. r.
místopředseda vlády
a ministr zahraničních věcí
Za vládu Moldavské republiky
Leonid Bujor v. r.
ministr školství |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 51/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 51/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Dohodě o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu
Vyhlášeno 1. 6. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 3. 6. 2011, částka 28/2011
* Článek 1 - Použití výrazů
* Článek 2 - Právní status a právní subjektivita Soudu
* Článek 3 - Obecná ustanovení o výsadách a imunitách Soudu
* Článek 4 - Nedotknutelnost místností Soudu
* Článek 5 - Vlajka, znak a označení
* Článek 6 - Imunita Soudu, jeho majetku, finančních prostředků a aktiv
* Článek 7 - Nedotknutelnost archivu a dokumentů
* Článek 8 - Osvobození od daní, celních poplatků a omezení dovozu či vývozu
* Článek 9 - Refundace poplatků a/nebo daní
* Článek 10 - Finanční prostředky a osvobození od měnových omezení
* Článek 11 - Výhody v souvislosti se spojením
* Článek 12 - Výkon funkcí Soudu mimo své sídlo
* Článek 13 - Zástupci států účastnících se Shromáždění a jeho podřízených orgánů a zástupci mezivládních organizací
* Článek 14 - Zástupci států účastnící se jednání Soudu
* Článek 15 - Soudci, žalobce, zástupci žalobce a tajemník
* Článek 16 - Zástupce tajemníka, personál žalobce a personál kanceláře
* Článek 17 - Místní personál, který není jinak upraven touto dohodou
* Článek 18 - Právní zástupce a osoby pomáhající obhájci
* Článek 19 - Svědci
* Článek 20 - Oběti
* Článek 21 - Znalci
* Článek 22 - Další osoby, jejichž přítomnost se vyžaduje v sídle Soudu
* Článek 23 - Občané a osoby s trvalým pobytem
* Článek 24 - Spolupráce s úřady smluvních stran
* Článek 25 - Vzdání se výsad a imunit uvedených v článcích 13 a 14
* Článek 26 - Vzdání se výsad a imunit uvedených v článcích 15 až 22
* Článek 27 - Sociální zabezpečení
* Článek 28 - Oznámení
* Článek 29 - Laisser-passer
* Článek 30 - Víza
* Článek 31 - Řešení sporů se třetími stranami
* Článek 32 - Řešení sporů při výkladu a provádění této dohody
* Článek 33 - Použitelnost této dohody
* Článek 34 - Podpis, ratifikace, přijetí, schválení a přístup
* Článek 35 - Vstup v platnost
* Článek 36 - Změny
* Článek 37 - Výpověď
* Článek 38 - Depozitář
* Článek 39 - Autentické texty
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 3. 6. 2011
51
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 9. září 2002 byla v New Yorku přijata Dohoda o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu1).
S Dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky.
Listina o přístupu České republiky k Dohodě, podepsaná prezidentem republiky dne 8. dubna 2011, byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Dohody, dne 4. května 2011.
Při přístupu k Dohodě bylo v souladu s čl. 23 (a) a (b) Dohody učiněno prohlášení, že občané České republiky nebo osoby s trvalým pobytem na území České republiky požívají na území České republiky výsady a imunity v rozsahu čl. 23 Dohody.
Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 35 odst. 1 dne 22. července 2004. Pro Českou republiku vstupuje v platnost v souladu s ustanovením odstavce 2 téhož článku dne 3. června 2011.
Anglické znění a český překlad Dohody se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
DOHODA O VÝSADÁCH A IMUNITÁCH MEZINÁRODNÍHO TRESTNÍHO
SOUDU
Smluvní strany této dohody,
majíce na zřeteli, že Římský statut Mezinárodního trestního soudu přijatý 17. července 1998 diplomatickou konferencí zplnomocněnců Organizace spojených národů ustanovil Mezinárodní trestní soud s pravomocí vykonávat jurisdikci nad osobami pro nejzávažnější zločiny, kterými je dotčeno mezinárodní společenství jako celek;
majíce na zřeteli, že článek 4 Římského statutu stanoví, že Mezinárodní trestní soud má mezinárodněprávní subjektivitu a takovou právní způsobilost, která může být potřebná k výkonu jeho funkcí a plnění jeho cílů;
majíce na zřeteli, že článek 48 Římského statutu stanoví, že Mezinárodní trestní soud požívá na území každé smluvní strany takové výsady a imunity, které jsou nezbytné pro naplnění jeho účelu;
se dohodly takto:
Článek 1
Použití výrazů
Pro účely této dohody:
(a)
„Statut“ znamená Římský statut Mezinárodního trestního soudu přijatý 17. července 1998 diplomatickou konferencí zplnomocněnců Organizace spojených národů o ustanovení Mezinárodního trestního soudu;
(b)
„Soud“ znamená Mezinárodní trestní soud ustanovený Statutem;
(c)
„smluvními stranami“ se rozumějí smluvní strany této dohody;
(d)
„zástupci členských států“ se rozumějí všichni delegáti, zástupci delegátů, poradci, techničtí znalci a tajemníci delegací;
(e)
„Shromáždění“ znamená Shromáždění smluvních stran Statutu;
(f)
„soudci“ se rozumějí soudci Soudu;
(g)
„předsednictvem“ se rozumí orgán složený z předsedy a prvního a druhého místopředsedy Soudu;
(h)
„žalobcem“ se rozumí žalobce zvolený Shromážděním v souladu s článkem 42 odstavec 4 Statutu;
(i)
„zástupci žalobce“ se rozumějí zástupci žalobce zvolení Shromážděním v souladu s článkem 42 odstavec 4 Statutu;
(j)
„tajemníkem“ se rozumí tajemník zvolený Soudem v souladu s článkem 43 odstavec 4 Statutu;
(k)
„zástupcem tajemníka“ se rozumí zástupce tajemníka zvolený Soudem podle článku 43 odstavec 4 Statutu;
(l)
„právním zástupcem“ se rozumí obhájce nebo právní zástupce obětíobětí;
(m)
„generálním tajemníkem“ se rozumí generální tajemník Organizace spojených národů;
(n)
„zástupci mezivládních organizací“ se rozumějí výkonní vedoucí mezivládních organizací, včetně jakýchkoli úředníků jednajících jejich jménem;
(o)
„Vídeňskou úmluvou“ se rozumí Vídeňská úmluva o diplomatických stycích z 18. dubna 1961;
(p)
„Jednacím a důkazním řádem“ se rozumí Jednací a důkazní řád přijatý v souladu s článkem 51 Statutu.
Článek 2
Právní status a právní subjektivita Soudu
Soud má mezinárodněprávní subjektivitu a má rovněž takovou způsobilost, která může být potřebná k výkonu jeho funkcí a plnění jeho cílů. Zejména má způsobilost uzavírat smlouvy, získávat nemovitý a movitý majetek a disponovat s ním a být stranou soudního řízení.
Článek 3
Obecná ustanovení o výsadách a imunitách Soudu
Soud požívá na území každé smluvní strany takové výsady a imunity, které jsou nezbytné pro naplnění jeho účelu.
Článek 4
Nedotknutelnost místností Soudu
Místnosti Soudu jsou nedotknutelné.
Článek 5
Vlajka, znak a označení
Soud je oprávněn vyvěšovat svou vlajku, znak a označení na svých místnostech a na svých vozidlech a ostatních dopravních prostředcích užívaných ke služebním účelům.
Článek 6
Imunita Soudu, jeho majetku, finančních prostředků a aktiv
1.
Soud a jeho majetek, finanční prostředky a aktiva, nezávisle na tom, kde a v čím držení se nacházejí, požívají imunitu vůči jakékoli formě právního řízení, pokud se Soud v konkrétním případě své imunity nevzdá. Rozumí se však, že vzdání se imunity se nevztahuje na opatření související s výkonem rozhodnutí.
2.
Majetek, finanční prostředky a aktiva Soudu, nezávisle na tom, kde a v čím držení se nacházejí, požívají imunitu vůči prohlídce, zabavení, rekvizici, konfiskaci, vyvlastnění a jakýmkoli dalším formám zásahů způsobených postupem výkonných, správních, soudních či zákonodárných orgánů.
3.
V rozsahu nezbytném pro výkon funkcí Soudu jsou majetek, finanční prostředky a aktiva Soudu, nezávisle na tom, kde a v čím držení se nacházejí, vyňaty z omezení, předpisů, kontrol nebo moratorií jakékoli povahy.
Článek 7
Nedotknutelnost archivu a dokumentů
Archiv Soudu a všechny písemnosti a dokumenty v jakékoli formě, jakož i materiály zaslané Soudu nebo Soudem, které má Soud v držení nebo které mu náleží, nezávisle na tom, kde a v čím držení se nacházejí, jsou nedotknutelné. Ukončení této nedotknutelnosti nebo její absence nemá vliv na ochranná opatření, která Soud může nařídit podle Statutu a Jednacího a důkazního řádu v souvislosti s dokumenty a materiály, které měl Soud k dispozici nebo které používal.
Článek 8
Osvobození od daní, celních poplatků a omezení dovozu či vývozu
1.
Soud, jeho aktiva, příjem a jiný majetek, jakož i jeho operace a transakce jsou osvobozeny od všech přímých daní, které zahrnují mimo jiné daň z příjmu, daň z majetku a daň z příjmů právnických osob, jakož i přímé daně vybírané místními a regionálními orgány. Rozumí se však, že Soud nebude vyžadovat osvobození od daní, které jsou pouze ve skutečnosti platbami za veřejně prospěšné služby poskytované za pevně stanovenou sazbu podle poskytnutého množství služeb a které mohou být identifikovány, popsány a specifikovány.
2.
Soud je osvobozen od veškerých celních poplatků, dovozních daní z obratu a zákazů a omezení dovozu a vývozu předmětů, které Soud dováží či vyváží pro své úřední použití a v souvislosti s jeho publikacemi.
3.
Zboží dovezené nebo koupené v rámci takového osvobození nesmí být prodáno a nesmí s ním být jinak nakládáno na území smluvní strany s výjimkou podmínek dohodnutých s příslušnými orgány této smluvní strany.
Článek 9
Refundace poplatků a/nebo daní
1.
Soud nebude v zásadě vyžadovat osvobození od poplatků a daní zahrnutých v ceně movitého a nemovitého majetku a daní placených za poskytnuté služby. Pokud však Soud provádí pro své úřední použití rozsáhlejší nákupy majetku a zboží či služeb, z nichž se vyměřují či jsou vyměřitelné poplatky a daně, přijmou smluvní strany příslušná administrativní opatření pro osvobození od takových výdajů nebo refundaci uhrazené částky poplatku a/nebo daně.
2.
Zboží koupené v rámci takového osvobození či refundace nesmí být prodáno a nesmí s ním být jinak nakládáno, kromě případů prodeje či jiného nakládání v souladu s podmínkami stanovenými smluvní stranou, která poskytla osvobození nebo refundaci. Osvobození nebo refundace se neposkytují ve vztahu k poplatkům za veřejně prospěšné služby poskytované Soudem.
Článek 10
Finanční prostředky a osvobození od měnových omezení
1.
Aniž by byl při výkonu svých činností omezen finančními kontrolami, předpisy nebo finančními moratorii jakéhokoli druhu:
(a)
Soud může mít v držení finanční prostředky, měny jakéhokoli druhu či zlato a mít účty v libovolné měně;
(b)
Soud může volně převádět své finanční prostředky, zlato či měnu z jedné země do druhé či v rámci jakékoli země a směnit jakoukoli měnu, kterou má v držení, za jakoukoli jinou měnu;
(c)
Soud může přijímat, držet, obchodovat, převádět, směňovat či jinak nakládat s dluhopisy a jinými cennými papírycennými papíry;
(d)
Soud požívá zacházení ne méně příznivé než přiznávané smluvní stranou jakékoli mezivládní organizaci nebo diplomatické misi v souvislosti se směnnými kurzy při svých finančních transakcích.
2.
Při výkonu svých práv podle odstavce 1 Soud náležitě zohlední jakákoli prohlášení učiněná kteroukoli smluvní stranou, pokud se má za to, že takovým prohlášením může být přiznán účinek bez újmy na zájmech Soudu.
Článek 11
Výhody v souvislosti se spojením
1.
Soud požívá pro účely svého úředního spojení a korespondence na území každé smluvní strany zacházení ne méně příznivého, než jaké tato smluvní strana poskytuje jakékoli mezivládní organizaci či diplomatické misi, pokud jde o přednostní zacházení, sazby a daně platné pro poštovní styk a různé formy spojení a korespondence.
2.
Úřední spojení nebo korespondence Soudu nepodléhá cenzuře.
3.
Soud může využívat všechny vhodné sdělovací prostředky, včetně elektronických sdělovacích prostředků, a používat kódy nebo šifry pro svá úřední sdělení nebo korespondenci. Úřední spojení a korespondence Soudu jsou nedotknutelné.
4.
Soud je oprávněn odesílat a přijímat korespondenci a další materiály nebo sdělení kurýrem nebo v zapečetěných zásilkách, kterým jsou přiznány stejné výsady, imunity a výhody jako diplomatickým kurýrům a zásilkám.
5.
Soud je oprávněn provozovat rozhlasové a jiné telekomunikační zařízení na jakékoli frekvenci, kterou mu přidělily smluvní strany v souladu se svými vnitrostátními postupy. Smluvní strany budou podle možnosti usilovat o přidělení frekvencí Soudu, o něž žádal.
Článek 12
Výkon funkcí Soudu mimo své sídlo
V případě, že podle článku 3 odstavce 3 Statutu považuje Soud za žádoucí zasedat na jiném místě než ve svém sídle v Haagu v Nizozemsku, může Soud uzavřít s příslušným státem ujednání o poskytnutí zařízení vhodných pro výkon svých funkcí.
Článek 13
Zástupci států účastnících se Shromáždění a jeho podřízených orgánů a zástupci mezivládních organizací
1.
Zástupci smluvních stran Statutu účastnících se zasedání Shromáždění a jeho podřízených orgánů, zástupci dalších států, kteří se mohou účastnit zasedání Shromáždění a jeho podřízených orgánů jako pozorovatelé v souladu s článkem 112 odstavec 1 Statutu, a zástupci států a mezivládních organizací pozvaných na zasedání Shromáždění a jeho podřízených orgánů požívají při výkonu svých úředních funkcí a během cesty na místo zasedání a z něj následující výsady a imunity:
(a)
imunitu vůči zatčení či zadržení;
(b)
imunitu vůči jakémukoli právnímu řízení v souvislosti s ústními či písemnými výroky a veškerým jednáním uskutečněným těmito zástupci při výkonu svých funkcí; tato imunita jim bude přiznávána i nadále bez ohledu na to, že tyto osoby přestaly vykonávat své funkce jako zástupci;
(c)
nedotknutelnost všech písemností a dokumentů v jakékoli formě;
(d)
právo používat kódy nebo šifry, přijímat písemnosti a dokumenty nebo korespondenci prostřednictvím kurýra nebo v zapečetěných zásilkách a přijímat a posílat elektronická sdělení;
(e)
vynětí z imigračních omezení, požadavků registrace cizinců a povinnosti národní služby ve smluvní straně, kterou navštěvují nebo přes kterou projíždějí při výkonu svých funkcí;
(f)
stejné výsady, pokud jde o měnové a devizové výhody, jaké jsou přiznávány zástupcům cizích vlád s dočasným úředním posláním;
(g)
stejné výsady a výhody ohledně svých osobních zavazadel, které se poskytují diplomatickým zástupcům podle Vídeňské úmluvy;
(h)
stejná ochrana a možnosti repatriace, jaké jsou přiznávány diplomatickým zástupcům v době mezinárodních krizí podle Vídeňské úmluvy;
(i)
takové další výsady, imunity a výhody, které nejsou v rozporu s výše uvedenými a které požívají diplomatičtí zástupci, s výjimkou práva na osvobození od cla na dovážené zboží (kromě zboží, které patří k jejich osobním zavazadlům) nebo od spotřebních daní nebo daní z prodeje.
2.
Tam, kde daňová povinnost závisí na pobytu, se za období pobytu nepovažují ta období, během nichž se zástupci uvedení v odstavci 1 účastnící se zasedání Shromáždění a jeho podřízených orgánů zdržují ve smluvní straně při plnění svých povinností.
3.
Ustanovení odstavce 1 a 2 tohoto článku se nepoužijí v případě vztahu mezi zástupcem a úřady smluvní strany, jejímž občanem daný zástupce je, nebo úřady smluvní strany nebo mezivládní organizace, jejímž je nebo byl zástupcem.
Článek 14
Zástupci států účastnící se jednání Soudu
Zástupci států účastnící se jednání Soudu požívají při výkonu svých úředních funkcí a během cesty do a z místa jednání výsady a imunity uvedené v článku 13.
Článek 15
Soudci, žalobce, zástupci žalobce a tajemník
1.
Soudci, žalobce, zástupci žalobce a tajemník požívají v době, kdy se účastní činnosti Soudu, nebo v souvislosti s touto činností stejné výsady a imunity, jaké jsou udělovány vedoucím diplomatických misí, a po skončení jejich funkčního období se na ně nadále vztahuje imunita vůči jakémukoli právnímu řízení v souvislosti s ústními či písemnými výroky a veškerým jednáním jimi uskutečněným při výkonu jejich funkcí.
2.
Soudcům, žalobci, zástupcům žalobce, tajemníkovi a jejich rodinným příslušníkům patřícím do jejich domácnosti se poskytne každý prostředek na opuštění země, ve které se nacházejí, a na vstup do země, kde zasedá Soud, a na její opuštění. Soudci, žalobce, zástupci žalobce a tajemník požívají při cestách v souvislosti s výkonem svých funkcí ve všech smluvních stranách, přes něž projíždějí, všechny výsady a imunity přiznané smluvními stranami diplomatickým zástupcům za podobných okolností podle Vídeňské úmluvy.
3.
Pokud se soudce, žalobce, zástupce žalobce nebo tajemník zdržuje ve kterékoli jiné smluvní straně, než je občanem, nebo v níž má trvalý pobyt, aby byl k dispozici Soudu, poskytují se jemu a jeho rodinným příslušníkům patřícím do jeho domácnosti diplomatické výsady, imunity a výhody během doby pobytu.
4.
Soudcům, žalobci, zástupcům žalobce, tajemníkovi a jejich rodinným příslušníkům patřícím do jejich domácnosti se poskytují stejné možnosti repatriace v době mezinárodních krizí, jaké jsou poskytovány diplomatickým zástupcům podle Vídeňské úmluvy.
5.
Odstavce 1 až 4 tohoto článku se použijí na soudce Soudu i po uplynutí jejich funkčního období, jestliže pokračují ve výkonu svých funkcí v souladu s článkem 36 odstavec 10 Statutu.
6.
Platy, příspěvky a náhrady vyplacené soudcům, žalobci, zástupcům žalobce a tajemníkovi jsou osvobozeny od daní. Tam, kde daňová povinnost závisí na pobytu, se za období pobytu pro účely zdanění nepovažují ta období, během nichž se soudci, žalobce, zástupci žalobce a tajemník zdržují ve smluvní straně při plnění svých povinností. Smluvní strany mohou zohlednit tyto platy, příspěvky a náhrady při výpočtu daní z příjmu z jiných zdrojů.
7.
Smluvní strany nemají povinnost osvobodit od daní z příjmů důchody nebo renty vyplacené bývalým soudcům, žalobcům, tajemníkům a osobám na nich závislým.
Článek 16
Zástupce tajemníka, personál žalobce a personál kanceláře
1.
Zástupce tajemníka, personál žalobce a personál tajemníka požívají takové výsady, imunity a výhody, které jsou nezbytné pro nezávislý výkon jejich funkcí. Uděluje se jim:
(a)
imunita vůči zatčení a zadržení a zabavení jejich osobních zavazadel;
(b)
imunita vůči jakémukoli právnímu řízení v souvislosti s ústními či písemnými výroky a veškerým jednáním jimi uskutečněným při výkonu jejich funkcí; tato imunita jim bude přiznávána i nadále po skončení zaměstnání u Soudu;
(c)
nedotknutelnost všech úředních písemností a dokumentů v jakékoli formě a materiálů;
(d)
osvobození od zdanění platů, příspěvků a náhrad vyplacených jim Soudem. Smluvní strany mohou zohlednit tyto platy, příspěvky a náhrady při výpočtu daní z příjmu z jiných zdrojů;
(e)
osvobození od povinností národní služby;
(f)
spolu s jejich rodinnými příslušníky patřícími do jejich domácnosti vynětí z imigračních povinností nebo registrace cizinců;
(g)
vynětí z prohlídky osobních zavazadel, s výjimkou případů, kdy jsou závažné důvody k domněnce, že zavazadlo obsahuje předměty, jejichž dovoz či vývoz je zakázán právními předpisy nebo regulován karanténními předpisy příslušné smluvní strany; v takovém případě se prohlídka provádí v přítomnosti příslušného úředníka;
(h)
stejné výsady, pokud jde o měnová a devizová opatření, jaké jsou přiznávány úředníkům diplomatických misí zřízených v příslušné smluvní straně se srovnatelným postavením;
(i)
spolu s jejich rodinnými příslušníky patřícími do jejich domácnosti stejné možnosti repatriace v době mezinárodních krizí, jaké jsou přiznávány diplomatickým zástupcům podle Vídeňské úmluvy;
(j)
právo dovážet svůj nábytek a předměty osobní potřeby bez cel a daní, s výjimkou plateb za služby, v době prvního nástupu na místo v příslušné smluvní straně a právo vyvézt zpět svůj nábytek a předměty osobní potřeby bez cel a daní do země trvalého pobytu.
2.
Smluvní strany nemají povinnost osvobodit od daní z příjmů důchody nebo renty vyplacené bývalým zástupcům tajemníka, členům personálu žalobce, členům personálu kanceláře a osobám na nich závislým.
Článek 17
Místní personál, který není jinak upraven touto dohodou
Místnímu personálu Soudu, který není jinak upraven touto dohodou, se uděluje imunita vůči právnímu řízení v souvislosti s ústními či písemnými výroky a veškerým jednáním jím uskutečněným při výkonu funkce pro Soud. Tato imunita se těmto osobám přiznává i nadále po skončení jejich pracovního poměru u Soudu pro činnosti vykonané jménem Soudu. Během jejich pracovního poměru se jim udělují takové další výhody, které jsou nezbytné pro nezávislý výkon jejich funkcí pro Soud.
Článek 18
Právní zástupce a osoby pomáhající obhájci
1.
Právní zástupce požívá následující výsady, imunity a výhody v rozsahu potřebném pro nezávislý výkon své funkce, včetně doby strávené na cestách v souvislosti s výkonem své funkce a na základě předložení certifikátu uvedeného v odstavci 2 tohoto článku:
(a)
imunitu vůči zatčení a zadržení a zabavení svých osobních zavazadel;
(b)
imunitu vůči jakémukoli právnímu řízení v souvislosti s ústními či písemnými výroky a veškerým jednáním jím uskutečněným při výkonu své funkce, přičemž tato imunita mu bude přiznávána i nadále po skončení výkonu jeho funkcí;
(c)
nedotknutelnost písemností a dokumentů v jakékoli formě a materiálů souvisejících s výkonem jeho funkcí;
(d)
pro účely spojení v souvislosti s výkonem svých funkcí jako právní zástupce právo přijímat a posílat písemnosti a dokumenty v jakékoli formě;
(e)
vynětí z imigračních povinností nebo registrace cizinců;
(f)
vynětí z prohlídky osobních zavazadel, s výjimkou případů, kdy jsou závažné důvody k domněnce, že zavazadlo obsahuje předměty, jejichž dovoz či vývoz je zakázán právními předpisy nebo regulován karanténními předpisy příslušné smluvní strany; v takovém případě se prohlídka provádí v přítomnosti příslušného úředníka;
(g)
stejné výsady, pokud jde o měnová a devizová opatření, jaké jsou přiznávány zástupcům cizích vlád s dočasným úředním posláním;
(h)
stejné možnosti repatriace v době mezinárodních krizí, jaké jsou přiznávány diplomatickým zástupcům podle Vídeňské úmluvy.
2.
Po svém ustanovení v souladu se Statutem, Jednacím a důkazním řádem a pravidly Soudu obdrží právní zástupce certifikát podepsaný tajemníkem na období potřebné pro výkon svých funkcí. Tento certifikát bude odebrán, pokud pravomoc nebo mandát skončí dříve než platnost certifikátu.
3.
Tam, kde daňová povinnost závisí na pobytu, se za období pobytu pro účely zdanění nepovažují ta období, během nichž se právní zástupce zdržuje ve smluvní straně při plnění svých funkcí.
4.
Ustanovení tohoto článku se použijí přiměřeně na osoby pomáhající obhájci v souladu s pravidlem 22 Jednacího a důkazního řádu.
Článek 19
Svědci
1.
Svědci požívají následující výsady, imunity a výhody v rozsahu potřebném pro svou účast před Soudem pro účely poskytnutí důkazů, včetně doby strávené na cestách v souvislosti s jejich účastí před Soudem, a to na základě předložení dokumentu uvedeného v odstavci 2 tohoto článku:
(a)
imunitu vůči zatčení a zadržení;
(b)
bez ohledu na níže uvedené písmeno (d) imunitu vůči zabavení svých osobních zavazadel s výjimkou případů, kdy jsou závažné důvody k domněnce, že zavazadlo obsahuje předměty, jejichž dovoz či vývoz je zakázán právními předpisy nebo regulován karanténními předpisy příslušné smluvní strany;
(c)
imunitu vůči jakémukoli právnímu řízení v souvislosti s ústními či písemnými výroky a veškerým jednáním jimi uskutečněným při své svědecké výpovědi, přičemž tato imunita jim bude přiznávána i nadále po skončení své účasti a svědecké výpovědi před Soudem;
(d)
nedotknutelnost písemností a dokumentů v jakékoli formě a materiálů souvisejících s jejich svědeckou výpovědí;
(e)
pro účely svého spojení se Soudem a právním zástupcem v souvislosti s jejich svědectvím právo přijímat a posílat písemnosti a dokumenty v jakékoli formě;
(f)
vynětí z imigračních omezení nebo registrace cizinců, pokud cestují za účelem podání své svědecké výpovědi;
(g)
stejné možnosti repatriace v době mezinárodních krizí, jaké jsou přiznávány diplomatickým zástupcům podle Vídeňské úmluvy.
2.
Svědci požívající výsady, imunity a výhody uvedené v odstavci 1 tohoto článku obdrží od Soudu dokument potvrzující, že jejich účast Soud vyžaduje, a upřesňující dobu, během níž je potřebná jejich účast.
Článek 20
Oběti
1.
ObětiOběti účastnící se jednání v souladu s pravidly 89 až 91 Jednacího a důkazního řádu požívají následující výsady, imunity a výhody v rozsahu potřebném pro svou účast před Soudem, včetně doby strávené na cestách v souvislosti s jejich účastí před Soudem, a to na základě předložení dokumentu uvedeného v odstavci 2 tohoto článku:
(a)
imunitu vůči zatčení a zadržení;
(b)
imunitu vůči zabavení svých osobních zavazadel s výjimkou případů, kdy jsou závažné důvody k domněnce, že zavazadlo obsahuje předměty, jejichž dovoz či vývoz je zakázán právními předpisy nebo regulován karanténními předpisy příslušné smluvní strany;
(c)
imunitu vůči jakémukoli právnímu řízení v souvislosti s ústními či písemnými výroky a veškerým jednáním jimi uskutečněným během své účasti před Soudem, přičemž tato imunita jim bude přiznávána i nadále po skončení jejich účasti před Soudem;
(d)
vynětí z imigračních omezení nebo registrace cizinců, pokud cestují k Soudu a ze Soudu za účelem své účasti.
2.
ObětiOběti účastnící se jednání v souladu s pravidly 89 až 91 Jednacího a důkazního řádu požívající výsady, imunity a výhody uvedené v odstavci 1 tohoto článku obdrží od Soudu dokument potvrzující jejich účast na jednání Soudu a upřesňující dobu pro tuto účast.
Článek 21
Znalci
1.
Znalci vykonávající funkce pro Soud požívají následující výsady, imunity a výhody v rozsahu potřebném pro nezávislý výkon svých funkcí, včetně doby strávené na cestách v souvislosti s jejich funkcemi, a to na základě předložení dokumentu uvedeného v odstavci 2 tohoto článku:
(a)
imunitu vůči zatčení a zadržení a zabavení svých osobních zavazadel;
(b)
imunitu vůči jakémukoli právnímu řízení v souvislosti s ústními či písemnými výroky a veškerým jednáním jimi uskutečněným při výkonu svých funkcí pro Soud, přičemž tato imunita jim bude přiznávána i nadále po skončení jejich funkcí;
(c)
nedotknutelnost písemností a dokumentů v jakékoli formě a materiálů souvisejících s jejich funkcemi pro Soud;
(d)
pro účely svého spojení se Soudem právo přijímat a posílat písemnosti a dokumenty v jakékoli formě a materiály související s jejich funkcemi pro Soud kurýrem nebo v zapečetěných zásilkách;
(e)
vynětí z prohlídky osobních zavazadel, s výjimkou případů, kdy jsou závažné důvody k domněnce, že zavazadlo obsahuje předměty, jejichž dovoz či vývoz je zakázán právními předpisy nebo regulován karanténními předpisy příslušné smluvní strany; v takovém případě se prohlídka provádí v přítomnosti příslušného znalce;
(f)
stejné výsady, pokud jde o měnová a devizová opatření, jaké jsou přiznávány zástupcům cizích vlád s dočasným úředním posláním;
(g)
stejné možnosti repatriace v době mezinárodních krizí, jaké jsou přiznávány diplomatickým zástupcům podle Vídeňské úmluvy;
(h)
vynětí z imigračních omezení nebo registrace cizinců v souvislosti s jejich funkcemi, jak je stanoveno v dokumentu uvedeném v odstavci 2 tohoto článku.
2.
Znalci požívající výsady, imunity a výhody uvedené v odstavci 1 tohoto článku obdrží od Soudu dokument potvrzující, že vykonávají funkce pro Soud, a upřesňující dobu, po kterou jejich funkce budou trvat.
Článek 22
Další osoby, jejichž přítomnost se vyžaduje v sídle Soudu
1.
Další osoby, jejichž přítomnost se vyžaduje v sídle Soudu, požívají v rozsahu potřebném pro jejich přítomnost v sídle Soudu, včetně doby strávené na cestách v souvislosti s jejich přítomností, výsady, imunity a výhody uvedené v článku 20 odstavci 1 pododstavcích (a) až (d) této dohody, a to na základě předložení dokumentu uvedeného v odstavci 2 tohoto článku.
2.
Další osoby, jejichž přítomnost se vyžaduje v sídle Soudu, obdrží od Soudu dokument potvrzující, že jejich přítomnost je vyžadována v sídle Soudu, a upřesňující dobu, během níž je jejich přítomnost potřebná.
Článek 23
Občané a osoby s trvalým pobytem
Při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu může každý stát prohlásit, že:
(a)
aniž by tím byl dotčen odstavec 6 článku 15 a odstavec 1 (d) článku 16, osoba uvedená v článcích 15, 16, 18, 19 a 21 požívá na území smluvní strany, jejímž je občanem nebo kde má trvalý pobyt, pouze následující výsady a imunity v rozsahu potřebném pro nezávislý výkon svých funkcí nebo pro účast či svědeckou výpověď před Soudem:
(i)
imunitu vůči zatčení a zadržení;
(ii)
imunitu vůči jakémukoli právnímu řízení v souvislosti s ústními či písemnými výroky a veškerým jednáním jí uskutečněným při výkonu svých funkcí pro Soud nebo během své účasti nebo svědecké výpovědi, přičemž tato imunita jí bude přiznávána i nadále po skončení jejích funkcí pro Soud nebo její účasti nebo svědecké výpovědi před Soudem;
(iii)
nedotknutelnost písemností a dokumentů v jakékoli formě a materiálů souvisejících s výkonem jejích funkcí pro Soud nebo její účastí nebo svědeckou výpovědí před Soudem;
(iv)
pro účely komunikace se Soudem a pro osobu uvedenou v článku 19 spolu se svým právním zástupcem v souvislosti se svou svědeckou výpovědí právo přijímat a posílat písemnosti v jakékoli formě.
(b)
Osoba uvedená v článku 20 a 22 požívá na území smluvní strany, jejímž je občanem nebo kde má trvalý pobyt, pouze následující výsady a imunity v rozsahu potřebném pro svou účast před Soudem:
(i)
imunitu vůči zatčení a zadržení;
(ii)
imunitu vůči jakémukoli právnímu řízení v souvislosti s ústními či písemnými výroky a veškerým jednáním uskutečněným touto osobou během své účasti před Soudem, přičemž tato imunita bude přiznávána i nadále po skončení její účasti před Soudem.
Článek 24
Spolupráce s úřady smluvních stran
1.
Soud vždy spolupracuje s příslušnými úřady smluvních stran, aby usnadnil provádění jejich právních předpisů a zabránil výskytu jakéhokoli zneužití v souvislosti s výsadami, imunitami a výhodami uvedenými v této dohodě.
2.
Aniž jsou dotčeny jejich výsady a imunity, je povinností všech osob požívajících výsady a imunity podle této dohody dodržovat právní předpisy smluvní strany, na jejímž území se služebně v záležitostech Soudu zdržují nebo přes jejíž území projíždějí za účelem těchto záležitostí. Mají též povinnost nezasahovat do vnitřních záležitostí tohoto státu.
Článek 25
Vzdání se výsad a imunit uvedených v článcích 13 a 14
Výsady a imunity uvedené v článcích 13 a 14 této dohody se neposkytují zástupcům států a mezivládních organizací pro jejich osobní prospěch, ale pro zajištění nezávislého výkonu jejich funkcí v souvislosti s prací Shromáždění, jeho podřízených orgánů a Soudu. V důsledku toho mají státy nejen právo, ale i povinnost vzdát se výsad a imunity svých zástupců v každém případě, kdy by podle názoru těchto států bránily výkonu spravedlnosti a kdy se jich lze vzdát, aniž by byl dotčen účel, pro nějž byly výsady a imunity přiznány. Státy, které nejsou stranou této dohody, a mezivládní organizace požívají výsady a imunity uvedené v článcích 13 a 14 s tím, že převezmou stejnou povinnost ohledně vzdání se výsad a imunit.
Článek 26
Vzdání se výsad a imunit uvedených v článcích 15 až 22
1.
Výsady a imunity uvedené v článcích 15 až 22 této dohody se přiznávají v zájmu dobrého výkonu spravedlnosti a nikoli pro osobní prospěch daných osob. Těchto výsad a imunit se lze vzdát v souladu s článkem 48 odstavec 5 Statutu a ustanoveními tohoto článku a je tu i povinnost učinit tak v každém případě, kdy by bránily výkonu spravedlnosti a kdy se jich lze vzdát, aniž by byl dotčen účel, pro nějž byly přiznány.
2.
Výsad a imunit se lze vzdát:
(a)
v případě soudce nebo žalobce absolutní většinou hlasů soudců;
(b)
v případě tajemníka prostřednictvím předsednictva;
(c)
v případě zástupce žalobce a personálu úřadu žalobce prostřednictvím žalobce;
(d)
v případě zástupce tajemníka a personálu kanceláře prostřednictvím tajemníka;
(e)
v případě personálu uvedeného v článku 17 prostřednictvím vedoucího orgánu Soudu, který zaměstnává takový personál;
(f)
v případě právního zástupce a osob pomáhajících obhájci prostřednictvím předsednictva;
(g)
v případě svědků a obětíobětí prostřednictví předsednictva;
(h)
v případě znalců prostřednictvím vedoucího orgánu Soudu ustanovujícího znalce;
(i)
v případě dalších osob, jejichž přítomnost je vyžadována v sídle Soudu, prostřednictvím předsednictva.
Článek 27
Sociální zabezpečení
Ode dne, kdy Soud zřídí systém sociálního zabezpečení, osoby uvedené v článcích 15, 16 a 17 jsou v souvislosti se službami poskytovanými Soudu osvobozeni od všech povinných příspěvků do národních systémů sociálního zabezpečení.
Článek 28
Oznámení
Tajemník pravidelně oznamuje všem smluvním stranám kategorie a jména soudců, žalobce, zástupců žalobce, tajemníka, zástupců tajemníka, personálu úřadu žalobce, personálu kanceláře a právního zástupce, na něž se vztahují ustanovení této dohody. Tajemník také sdělí všem smluvním stranám informace o jakýchkoli změnách v postavení těchto osob.
Článek 29
Laisser-passer
Smluvní strany uznávají a přijímají laisser-passer Organizace spojených národů nebo jiný cestovní doklad vydaný Soudem soudcům, žalobci, zástupcům žalobce, tajemníkovi, zástupci tajemníka, personálu úřadu žalobce a personálu kanceláře jako platný cestovní doklad.
Článek 30
Víza
Žádosti o víza nebo vstupní či výstupní povolení, pokud se vyžadují, od všech osob, které jsou držiteli laisser-passer Organizace spojených národů nebo cestovního dokladu vydaného Soudem, a také od osob uvedených v článcích 18 až 22 této dohody, které mají certifikát vydaný Soudem potvrzující, že cestují služebně v záležitostech Soudu, vyřídí smluvní strany co možná nejrychleji a zdarma.
Článek 31
Řešení sporů se třetími stranami
Soud, aniž by byly dotčeny pravomoci a odpovědnost Shromáždění podle Statutu, učiní opatření pro přiměřené způsoby řešení:
(a)
sporů vzniklých ze smluv a jiných sporů soukromoprávní povahy, jichž je Soud stranou;
(b)
sporů týkajících se jakékoli osoby uvedené v této dohodě, která z důvodu svého úředního postavení nebo funkce v souvislosti se Soudem požívá imunitu, pokud nedošlo k jejímu vzdání se.
Článek 32
Řešení sporů při výkladu a provádění této dohody
1.
Všechny spory vznikající při výkladu nebo provádění této dohody mezi dvěma nebo více smluvními stranami nebo mezi Soudem a smluvní stranou se řeší konzultacemi, jednáním nebo jiným dohodnutým způsobem řešení.
2.
Není-li spor vyřešen v souladu s odstavcem 1 tohoto článku do tří měsíců od písemné žádosti jednoho z účastníků sporu, postoupí se žádost kterékoli strany arbitrážnímu tribunálu v souladu s postupem stanoveným v odstavcích 3 až 6 tohoto článku.
3.
Arbitrážní tribunál je složen ze 3 členů: každá strana sporu vybere po jednom členu a třetího, který bude předsedou tribunálu, vyberou tito dva členové. Pokud některá strana nejmenovala svého člena do dvou měsíců pro jmenování člena druhou stranou, může tato druhá strana požádat předsedu Mezinárodního soudního dvora o takovéto jmenování. Pokud se první dva členové nedohodnou na jmenování předsedy tribunálu do dvou měsíců po svém jmenování, kterákoli strana může požádat předsedu Mezinárodního soudního dvora, aby vybral předsedu.
4.
Nedohodnou-li se strany sporu jinak, stanoví si arbitrážní tribunál svůj vlastní postup řízení a náklady ponesou strany podle určení tribunálem.
5.
Arbitrážní tribunál, který rozhoduje většinou hlasů, rozhodne o sporu na základě ustanovení této dohody a použitelných pravidel mezinárodního práva. Rozhodnutí arbitrážního tribunálu je konečné a závazné pro strany sporu.
6.
Rozhodnutí arbitrážního tribunálu se oznámí stranám sporu, tajemníkovi a generálnímu tajemníkovi.
Článek 33
Použitelnost této dohody
Touto dohodou nejsou nedotčena příslušná pravidla mezinárodního práva, včetně mezinárodního humanitárního práva.
Článek 34
Podpis, ratifikace, přijetí, schválení a přístup
1.
Tato dohoda je otevřena k podpisu všem státům od 10. září 2002 do 30. června 2004 v sídle Organizace spojených národů v New Yorku.
2.
Tato dohoda podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení signatářskými státy. Ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka.
3.
Tato dohoda je otevřena k přístupu všem státům. Listiny o přístupu budou uloženy u generálního tajemníka.
Článek 35
Vstup v platnost
1.
Tato dohoda vstoupí v platnost po uplynutí 30 dnů od uložení desáté ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu u generálního tajemníka.
2.
Pro každý stát, který ratifikuje, přijme či schválí tuto dohodu nebo k ní přistoupí po uložení desáté ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu, vstoupí Dohoda v platnost třicátého dne po uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu takového státu.
Článek 36
Změny
1.
Každý stát může navrhnout změny této dohody písemným sdělením adresovaným sekretariátu Shromáždění. Sekretariát postoupí toto sdělení všem smluvním stranám a Výboru Shromáždění s žádostí, aby smluvní strany oznámily sekretariátu, zda souhlasí se svoláním revizní konference smluvních stran, která by návrh projednala.
2.
Pokud do tří měsíců ode dne postoupení sekretariátem Shromáždění většina smluvních stran sdělí sekretariátu, že souhlasí s revizní konferencí, sekretariát informuje Výbor Shromáždění s cílem svolat takovou konferenci v souvislosti s příštím řádným či zvláštním zasedáním Shromáždění.
3.
K přijetí změny, ohledně níž nelze dosáhnout konsensus, je zapotřebí dvoutřetinová většina přítomných a hlasujících smluvních stran za předpokladu, že je přítomna většina smluvních stran.
4.
Výbor Shromáždění okamžitě oznámí generálnímu tajemníkovi každou změnu přijatou smluvními stranami na revizní konferenci. Generální tajemník postoupí každou změnu přijatou na revizní konferenci všem smluvním stranám a signatářským státům.
5.
Změna vstoupí v platnost pro smluvní strany, které tuto změnu ratifikovaly nebo přijaly, šedesát dnů poté, co dvě třetiny států, které byly smluvními stranami v den přijetí změny, uložily ratifikační listiny nebo listiny o přijetí u generálního tajemníka.
6.
Pro každý stát, který ratifikuje nebo přijme změnu po uložení potřebného počtu ratifikačních listin nebo listin o přijetí, vstoupí změna v platnost šedesát dnů po uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí takového státu.
7.
Stát, který se stane smluvní stranou této dohody po vstupu změny v platnost v souladu s odstavcem 5, se v případě, že tento stát nevyjádří jiný záměr,
(a)
považuje za smluvní stranu této dohody ve změněném znění; a
(b)
považuje za smluvní stanu nezměněné dohody ve vztahu ke smluvní straně, která není touto změnou vázána.
Článek 37
Výpověď
1.
Každá smluvní strana může vypovědět tuto dohodu písemným oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi. Výpověď nabude účinnosti jeden rok od data obdržení oznámení, s výjimkou případů, kdy oznámení stanoví pozdější datum.
2.
Výpovědí není nijak dotčena povinnost smluvní strany plnit jakoukoli povinnost stanovenou v této dohodě, která by se na ni vztahovala podle mezinárodního práva nezávisle na této dohodě.
Článek 38
Depozitář
Generální tajemník je depozitářem této dohody.
Článek 39
Autentické texty
Originál této dohody, jejíž arabské, čínské, anglické, francouzské, ruské a španělské znění jsou stejně autentická, bude uložen u generálního tajemníka.
Na důkaz toho níže podepsaní, řádně k tomu zmocnění, podepsali tuto dohodu.
1)
Římský statut Mezinárodního trestního soudu přijatý v Římě dne 17. července 1998 byl vyhlášený pod č. 84/2009 Sb. m. s. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 50/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 50/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Ujednání mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Republiky Srbsko o spolupráci v oblasti vojenského vzdělávání
Vyhlášeno 27. 5. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 20. 4. 2011, částka 27/2011
* Článek 1 - Vymezení pojmů
* Článek 2 - Formy spolupráce
* Článek 3 - Prováděcí dokumenty
* Článek 4 - Požadavky na studenty
* Článek 5 - Povinnosti studentů
* Článek 6 - Zabezpečení studentů
* Článek 7 - Nároky na náhradu škody
* Článek 8 - Ochrana utajovaných informací
* Článek 9 - Spory
* Článek 10 - Závěrečná ustanovení
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 20. 4. 2011
50
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20. dubna 2011 bylo v Praze podepsáno Ujednání mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Republiky Srbsko o spolupráci v oblasti vojenského vzdělávání.
Ujednání vstoupilo v platnost na základě svého článku 10 odst. 1 dnem podpisu.
České znění Ujednání a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
UJEDNÁNÍ
MEZI
MINISTERSTVEM OBRANY
ČESKÉ REPUBLIKY
A
MINISTERSTVEM OBRANY
REPUBLIKY SRBSKO
O
SPOLUPRÁCI V OBLASTI
VOJENSKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ
Ministerstvo obrany České republiky a Ministerstvo obrany Republiky Srbsko (dále jen „smluvní strany“),
v souladu s ustanovením článku 3 písm. f) Ujednání mezi vládou České republiky zastoupenou Ministerstvem obrany České republiky a Radou ministrů Srbska a Černé Hory o spolupráci v oblasti obrany podepsaného dne 30. května 2005 v Bělehradě,
usilujíce o rozvoj dvoustranných vztahů a o posilování vzájemného porozumění,
uvědomujíce si důležitost vzdělávání příslušníků ozbrojených sil,
přejíce si stanovit v souladu se svými vnitrostátními právními řády podmínky pro vzájemnou spolupráci v oblasti vojenského vzdělávání,
se dohodly na následujícím:
Článek 1
Vymezení pojmů
Pro účely tohoto Ujednání výraz:
a)
„vysílající strana“ znamená smluvní stranu, která za účelem provádění spolupráce podle tohoto Ujednání vysílá svůj personál na území státu druhé smluvní strany;
b)
„přijímající strana“ znamená smluvní stranu, která za účelem provádění spolupráce podle tohoto Ujednání přijímá na svém území personál druhé smluvní strany;
c)
„vojenská škola“ znamená vojenskou vysokou školu, vojenskou vyšší odbornou školu, vojenskou střední školu a vojenské školicí a výcvikové zařízení;
d)
„student“ znamená příslušníka ozbrojených sil nebo občanského zaměstnance vysílající smluvní strany, který byl vyslán na území státu přijímající strany ke studiu ve vojenské škole.
Článek 2
Formy spolupráce
Smluvní strany budou spolupráci v oblasti vojenského vzdělávání realizovat zejména následujícími formami:
a)
poskytování vzdělávání na vojenských školách smluvních stran;
b)
výměna zkušeností z pedagogické činnosti na vojenských školách;
c)
výměna učitelů, akademických pracovníků a studentů;
d)
spolupráce v rámci vědecké, výzkumné, vývojové a publikační činnosti;
e)
organizování odborných seminářů, konferencí a obdobných aktivit;
f)
výměna zkušeností ze získávání grantů.
Článek 3
Prováděcí dokumenty
1)
Podrobnosti spolupráce podle tohoto Ujednání mohou být upraveny v prováděcích dokumentech.
2)
Prováděcí dokumenty budou obsahovat následující údaje:
a)
druh studia (např. studijní program, vzdělávací program, studijní obor);
b)
jazyk, ve kterém bude vzdělávání probíhat;
c)
délku vzdělávání včetně termínu zahájení a ukončení;
d)
vstupní a výstupní úroveň vzdělání a dokumenty potvrzující tuto úroveň;
e)
počet studentů, jejich věk a případně i hodnost;
f)
jazykové znalosti studentů a dokumenty potvrzující tyto znalosti;
g)
zdravotní požadavky na studenty a dokumenty potvrzující zdravotní stav;
h)
bezpečnostní požadavky a související požadované dokumenty;
i)
rozsah a způsob zabezpečení poskytovaného přijímající stranou;
j)
rozsah a způsob zabezpečení poskytovaného vysílající stranou;
k)
podmínky poskytování dovolené;
l)
náklady na studium;
m)
způsob a termíny úhrady nákladů hrazených vysílající stranou.
Článek 4
Požadavky na studenty
1)
Vysílající strana zajistí, aby studenti splňovali požadavky vojenské školy přijímající strany, která bude poskytovat vzdělávání. Přijetí ke studiu předpokládá úspěšné složení přijímací zkoušky, pokud je požadována.
2)
Vysílající strana zajistí, aby před zahájením studia studenti předložili:
a)
ověřené kopie dokladů o dosaženém vzdělání;
b)
potvrzení o zdravotním stavu, které nesmí být starší než dva měsíce;
c)
negativní osvědčení o vyšetření HIV, které nesmí být starší než šest měsíců.
3)
Na vyžádání vysílající strany může přijímající strana studentům poskytnout jazykovou přípravu (před zahájením vzdělávání) a/nebo zdokonalovací jazykový kurz (v průběhu vzdělávání).
4)
Přijímající strana bude odpovědná za kontrolu studentů vysílající strany v průběhu jejich pobytu na území státu přijímající strany, pokud jde o dodržování vnitřních předpisů příslušné vojenské školy.
5)
Přijímající strana umožní přístup do knihoven, čítáren, sportovních center a jiných zařízení nezbytných pro výuku a výcvik.
Článek 5
Povinnosti studentů
1)
Vysílající strana přijme potřebná opatření, aby studenti během svého pobytu na území státu přijímající strany respektovali právní řád tohoto státu, vnitřní předpisy příslušné vojenské školy, jakož i zvyky a tradice státu přijímající strany. Studentům není dovoleno zúčastňovat se na území státu přijímající strany politických aktivit.
2)
O porušení povinností podle odstavce 1) tohoto článku bude přijímající strana bezprostředně informovat velvyslanectví či jiný dohodnutý orgán vysílající strany.
3)
Přijímající strana může rozhodnout o ukončení studia studentů, kteří:
a)
závažným způsobem poruší povinnosti uvedené v odstavci 1) tohoto článku,
b)
nebudou způsobilí k pokračování ve studiu ze zdravotních důvodů,
c)
nebudou splňovat studijní požadavky.
4)
Studenti, jejichž studium bylo ukončeno podle odstavce 3), budou repatriováni na náklady vysílající smluvní strany.
5)
Přijímající strana bude informovat vysílající stranu o důvodech ukončení studia studentů podle odstavce 3).
6)
Smluvní strany budou respektovat, že studenti, kteří jsou vojáky, jsou povinni během výuky nosit vojenskou uniformu svých ozbrojených sil. Výjimky mohou být stanoveny v prováděcím dokumentu.
Článek 6
Zabezpečení studentů
1)
Pokud není smluvními stranami dohodnuto jinak, vysílající strana hradí veškeré náklady související s pobytem studentů ve státě přijímající strany.
2)
Lékařská a stomatologická péče bude studentům na území státu přijímající strany poskytnuta v souladu s právním řádem tohoto státu.
Článek 7
Nároky na náhradu škody
1)
Vysílající strana uhradí jakoukoli škodu způsobenou jejím personálem přijímající straně či třetí straně na území státu přijímající strany. Odpovědnost za škodu a výše vzniklé škody bude určena v souladu s právními předpisy státu přijímající strany.
2)
Přijímající strana uhradí jakoukoli škodu způsobenou v souvislosti s prováděním tohoto Ujednání vysílající straně či studentům, vznikla-li tato škoda v důsledku protiprávní činnosti příslušníků ozbrojených sil státu přijímající strany anebo opomenutím jejich povinností.
3)
Nároky na náhradu škod podle tohoto článku se písemně oznamují druhé smluvní straně společně s připojeným protokolem v anglickém jazyce, který obsahuje následující informace:
a)
místo a čas vzniku škody;
b)
jaké právní předpisy byly porušeny;
c)
jakým konkrétním protiprávním jednáním studenta byla škoda způsobena;
d)
údaje o škůdci a poškozeném;
e)
popis události;
f)
výši vzniklé škody.
Článek 8
Ochrana utajovaných informací
Vzájemná výměna utajovaných informacíutajovaných informací v rámci provádění tohoto Ujednání je možná pouze za podmínek stanovených právním řádem státu smluvní strany, která informace předává, a/nebo příslušnou dvoustrannou Dohodou o výměně utajovaných informací.
Článek 9
Spory
Jakékoli spory, které mohou vzniknout v souvislosti s výkladem či prováděním tohoto Ujednání, budou řešeny vzájemným jednáním smluvních stran.
Článek 10
Závěrečná ustanovení
1)
Toto Ujednání vstupuje v platnost dnem podpisu.
2)
Toto Ujednání se sjednává na dobu neurčitou a může být kdykoli písemnou formou změněno či doplněno po vzájemné dohodě smluvních stran.
3)
Toto Ujednání může každá ze smluvních stran písemně vypovědět. Platnost Ujednání skončí šest měsíců po dni doručení výpovědi druhé smluvní straně.
4)
Ukončení platnosti tohoto Ujednání nemá vliv na povinnost smluvních stran uhradit vzniklé náklady, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak.
Dáno v PRAZE dne 20. DUBNA 2011 ve dvou původních vyhotoveních každé v jazyce českém, srbském a anglickém. V případě rozdílností ve výkladu je rozhodující znění v anglickém jazyce.
Za Ministerstvo obrany
České republiky
Ing. Vladimír Karaffa, CSc, v. r.
ředitel sekce personální
Ministerstva obrany
Za Ministerstvo obrany
Republiky Srbsko
Milorad Perić v. r.
náčelník správy mezinárodní vojenské
spolupráce Ministerstva obrany |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 145/2011 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 145/2011 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra, kterým se mění sdělení Ministerstva vnitra č. 113/2011 Sb., o vyhlášení nových voleb do zastupitelstev obcí
Vyhlášeno 27. 5. 2011, částka 55/2011
145
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 16. května 2011,
kterým se mění sdělení Ministerstva vnitra č. 113/2011 Sb., o vyhlášení nových voleb do zastupitelstev obcí
V tabulce ve sloupci okres se slovo „Břeclav“ nahrazuje slovy „Brno-venkov“.
Ministr:
Kubice v. r. |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 144/2011 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 144/2011 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Vyhlášeno 27. 5. 2011, částka 55/2011
144
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 16. května 2011
o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 22. října 2011 nové volby do zastupitelstva obce:
obec| okres| kraj
---|---|---
Kujavy| Nový Jičín| Moravskoslezský
Ministr:
Kubice v. r. |
Vyhláška č. 143/2011 Sb. | Vyhláška č. 143/2011 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 344/2008 Sb., o používání, předepisování a výdeji léčivých přípravků při poskytování veterinární péče
Vyhlášeno 27. 5. 2011, datum účinnosti 1. 6. 2011, částka 55/2011
* Čl. I - Vyhláška č. 344/2008 Sb., o používání, předepisování a výdeji léčivých přípravků při poskytování veterinární péče, se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 6. 2011
143
VYHLÁŠKA
ze dne 17. května 2011,
kterou se mění vyhláška č. 344/2008 Sb., o používání, předepisování a výdeji léčivých přípravků při poskytování veterinární péče
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 114 odst. 4 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, (dále jen „zákon“):
Čl. I
Vyhláška č. 344/2008 Sb., o používání, předepisování a výdeji léčivých přípravků při poskytování veterinární péče, se mění takto:
1.
V § 7 odst. 1 v úvodní části ustanovení se slovo „chovatelem“ nahrazuje slovy „u chovatele“.
2.
V § 7 odst. 1 se na konci textu písmene e) doplňují slova „nebo lékařskou diagnózu“.
3.
V § 7 odstavec 2 zní:
„(2)
V případě, že léčivý přípravek použije v souladu s § 9 odst. 12 zákona chovatel, zajistí provedení záznamu o použití léčivého přípravku podle odstavce 1 chovatel. V případě, že léčivý přípravek použije veterinární lékař, zajistí provedení záznamu o použití léčivého přípravku podle odstavce 1 veterinární lékař.“.
4.
V § 7 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Pro vedení záznamů o použití léčivých přípravků s obsahem hormonálních látek a beta agonistů se použijí ustanovení vyhlášky o zákazu podávání některých látek zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí8).“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.
5.
V § 7 odst. 5 se slova „podle odstavce 1 vede chovatel, veterinární lékař nebo vedoucí pokusu o každém použití léčivého přípravku tak, aby byly“ nahrazují slovy „vedené u chovatele podle odstavce 1 musí být“.
6.
V § 8 odst. 2 v úvodní části ustanovení se slova „a záznamů podle § 7 odst. 1“ zrušují.
7.
V § 8 odst. 2 se na konci písmene b) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena c) a d), která znějí:
„c)
důvod použití léčivého přípravku nebo lékařskou diagnózu,
d)
stanovenou ochrannou lhůtu podle § 3 odst. 2 zákona.“.
Čl. II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 2011.
Ministr:
Ing. Fuksa v. r. |
Zákon č. 139/2011 Sb. | Zákon č. 139/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění zákona č. 156/2010 Sb., a některé další zákony
Vyhlášeno 27. 5. 2011, datum účinnosti 27. 5. 2011, částka 53/2011
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o podnikání na kapitálovém trhu
* ČÁST TŘETÍ - Změna insolvenčního zákona
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o bankách
* ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o spořitelních a úvěrních družstvech
* ČÁST ŠESTÁ - Změna zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu
* ČÁST SEDMÁ - Změna zákona o České národní bance
* ČÁST OSMÁ - Změna zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu
* ČÁST DEVÁTÁ - Změna zákona o finančních konglomerátech
* ČÁST DESÁTÁ - Změna zákona o omezení plateb v hotovosti
* ČÁST DVANÁCTÁ - Změna občanského soudního řádu
* ČÁST TŘINÁCTÁ - Změna zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním
* ČÁST ČTRNÁCTÁ - Změna zákona o ochraně spotřebitele
* ČÁST PATNÁCTÁ - Změna zákona o auditorech
* ČÁST ŠESTNÁCTÁ - Změna zákona o provádění mezinárodních sankcí
* ČÁST SEDMNÁCTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 13. 1. 2018 (370/2017 Sb.)
139
ZÁKON
ze dne 27. dubna 2011,
kterým se mění zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění zákona č. 156/2010 Sb., a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o podnikání na kapitálovém trhu
Čl. IV
Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 120/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 29/2008 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 230/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 156/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb. a zákona č. 41/2011 Sb., se mění takto:
1.
V poznámce pod čarou č. 1 se na konci druhého samostatného řádku doplňují slova „, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/44/ES“.
2.
Na konci poznámky pod čarou č. 1 se na samostatném řádku doplňují slova „Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/44/ES ze dne 6. května 2009, kterou se mění směrnice 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry a směrnice 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění, pokud jde o propojené systémy a pohledávky z úvěru.“.
3.
V § 2a odst. 1 písm. a) se slova „a instituce elektronických peněz“ zrušují.
4.
V § 8, § 124 odst. 5 a v § 126 odst. 5 se slova „instituce elektronických peněz,“ zrušují.
5.
V § 10d odst. 3 písm. b) se slova „institucemi elektronických peněz,“ zrušují.
6.
Část sedmá včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 30 a 31 zní:
„ČÁST SEDMÁ
VYPOŘÁDACÍ SYSTÉM S NEODVOLATELNOSTÍ VYPOŘÁDÁNÍ
HLAVA I
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 82
Vypořádací systém s neodvolatelností vypořádání
(1)
Vypořádacím systémem s neodvolatelností vypořádání je systém,
a)
který má alespoň 3 účastníky uvedené v § 84 odst. 1 písm. a) až g),
b)
který provádí vypořádání [§ 83 písm. a)] na základě stanovených pravidel,
c)
jehož účastníci, z nichž alespoň jeden má sídlo nebo ústředí v České republice, se dohodli, že právní vztahy mezi nimi se při provádění vypořádání řídí českým právem, a
d)
jehož existenci Česká národní banka oznámila Evropské komisi podle § 90g odst. 1 nebo 2.
(2)
Zahraničním vypořádacím systémem s neodvolatelností vypořádání je vypořádací systém, jehož existenci oznámil Evropské komisi příslušný orgán jiného členského státu podle předpisu Evropské unie upravujícího neodvolatelnost zúčtování v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry30).
(3)
Vypořádací systém s neodvolatelností vypořádání a účast v tomto systému se zakládají smlouvou.
§ 83
Vymezení některých pojmů
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a)
vypořádáním
1.
započtení vzájemných pohledávek z obchodů s investičními nástroji, nebo
2.
splnění vzájemných dluhů z obchodů s investičními nástroji převodem investičních nástrojů nebo peněžních prostředků,
b)
příkazem k vypořádání pokyn účastníka vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo účastníka či provozovatele systému propojeného podle § 89, na jehož základě má být v souladu s pravidly vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání (dále jen „pravidla systému“) provedeno vypořádání,
c)
ústřední protistranou osoba, která při vypořádání vstupuje mezi účastníky vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání uvedené v § 84 odst. 1 písm. a) až g) nebo m) jako jejich výlučná protistrana,
d)
zúčtovatelem osoba, která vede pro účastníky vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání uvedené v § 84 odst. 1 písm. a) až g), i) nebo m) účet, na němž se provádí vypořádání,
e)
clearingovou institucí osoba, která provádí vypořádání započtením vzájemných pohledávek účastníků vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání uvedených v § 84 odst. 1 písm. a) až g), i), j) nebo m),
f)
provozním dnem pravidly systému stanovená, pravidelně se opakující doba, během níž vypořádací systém s neodvolatelností vypořádání přijímá a provádí příkazy k vypořádání a další úkony s tímto vypořádáním související.
§ 84
Účastník vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání
(1)
Účastníkem vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání může být pouze
a)
banka,
b)
spořitelní a úvěrní družstvo,
c)
obchodník s cennými papíry,
d)
zahraniční osoba, jejíž předmět podnikání odpovídá činnosti některé z osob uvedených v písmenech a) až c),
e)
právnická osoba veřejného práva nebo právnická osoba, za jejíž veškeré závazky ručí osoba veřejného práva,
f)
Česká národní banka, zahraniční centrální banka nebo Evropská centrální banka,
g)
právnická osoba se zvláštním postavením, která je vyňata z působnosti předpisu Evropské unie upravujícího přístup k činnosti úvěrových institucí a její výkon31),
h)
provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání (§ 90),
i)
ústřední protistrana,
j)
zúčtovatel,
k)
clearingová instituce,
l)
osoba, která vykonává obdobnou činnost jako některá z osob uvedených v písmenech h) až k) v platebním systému s neodvolatelností zúčtování, v zahraničním vypořádacím systému s neodvolatelností vypořádání nebo v zahraničním platebním systému s neodvolatelností zúčtování, nebo
m)
osoba neuvedená v písmenech a) až l), u které je to vhodné s ohledem na míru systémového rizika vyplývajícího z rozsahu její činnosti.
(2)
Činnost ústřední protistrany, zúčtovatele nebo clearingové instituce může být vykonávána i několika účastníky vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání.
HLAVA II
PROVOZOVÁNÍ VYPOŘÁDACÍHO SYSTÉMU S NEODVOLATELNOSTÍ VYPOŘÁDÁNÍ
Pravidla systému
§ 85
(1)
Provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání stanoví pravidla systému.
(2)
Pravidla systému upravují alespoň
a)
obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, provozovatele vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání,
b)
podmínky účasti ve vypořádacím systému s neodvolatelností vypořádání, které musí být transparentní a musí obsahovat objektivní kritéria pro přístup k vypořádacímu systému s neodvolatelností vypořádání; osoby se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie nesmí být znevýhodňovány z jiných než ekonomických důvodů,
c)
práva a povinnosti účastníků vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání vyplývající z jejich účasti v tomto systému,
d)
způsob a podmínky zajištění závazků vyplývajících z účasti ve vypořádacím systému s neodvolatelností vypořádání,
e)
způsob a podmínky vypořádání, včetně stanovení postupu při opravě chyb vzniklých během vypořádání,
f)
náležitosti příkazu k vypořádání, způsob a podmínky jeho zadávání do vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání,
g)
údaje, které účastník vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání poskytuje provozovateli vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání k plnění jeho povinností, a způsob jejich poskytování,
h)
opatření, která může provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání uplatnit vůči účastníkovi vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, a postup při jejich uplatňování,
i)
časový harmonogram provádění vypořádání, včetně rozvrhu jednotlivých fází, v nichž vypořádání probíhá,
j)
vymezení provozního dne,
k)
okamžik, ke kterému se příkaz k vypořádání považuje za přijatý vypořádacím systémem s neodvolatelností vypořádání,
l)
okamžik, ke kterému se příkaz k vypořádání zadaný do vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání považuje za jednostranně neodvolatelný, a technické podmínky pro zabezpečení jeho neodvolatelnosti,
m)
investiční nástroje a měnu, v nichž se vypořádání provádí, a
n)
pravidla přístupu k rizikům, která zahrnují alespoň
1.
rizika, kterým vypořádací systém s neodvolatelností vypořádání je nebo může být vystaven, včetně systémového rizika, operačního rizika, rizika likvidity a úvěrového rizika,
2.
postupy rozpoznávání, vyhodnocování, měření, sledování a ohlašování rizik a
3.
postupy přijímání opatření vedoucích k omezení rizik, včetně stanovení vhodných podmínek pro účast ve vypořádacím systému s neodvolatelností vypořádání.
§ 86
(1)
Provozovatel a ostatní účastníci vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání dodržují pravidla systému.
(2)
Pravidla systému v aktuálním znění musí být uveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup a musí být k nahlédnutí veřejnosti v sídle provozovatele vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání v jeho úředních hodinách. Pokud provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání zřídí provozovnu, musí být pravidla systému k nahlédnutí veřejnosti též v této provozovně.
§ 87
Změna pravidel systému
(1)
Změna pravidel systému nabývá účinnosti okamžikem uveřejnění, nestanoví-li provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání pozdější okamžik účinnosti. Změnu pravidel systému nelze uveřejnit, dokud Česká národní banka k této změně neudělí souhlas.
(2)
Účastníkem řízení o udělení souhlasu ke změně pravidel systému je pouze provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání. Nevydá-li Česká národní banka rozhodnutí o žádosti o udělení souhlasu ke změně pravidel systému do 1 měsíce ode dne, kdy jí žádost došla, platí, že souhlas byl udělen.
Neodvolatelnost příkazu k vypořádání
§ 88
(1)
Od okamžiku stanoveného v pravidlech systému nelze příkaz k vypořádání jednostranně odvolat.
(2)
Rozhodnutí o úpadku nebo rozhodnutí či jiný zásah orgánu veřejné moci směřující k zastavení nebo omezení vypořádání, k vyloučení nebo omezení použití investičních nástrojů nebo peněžních prostředků na účtu, na němž se provádí vypořádání, nebo k vyloučení nebo omezení uplatnění práva na uspokojení ze zajištění nemají vliv na
a)
platnost, účinnost či vymahatelnost příkazu k vypořádání, jestliže byl tento příkaz přijat vypořádacím systémem s neodvolatelností vypořádání před vydáním tohoto rozhodnutí nebo před provedením tohoto zásahu,
b)
možnost použít investiční nástroje nebo peněžní prostředky na účtu účastníka vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, na němž se provádí vypořádání, ke splnění závazků, které mu vznikly ve vypořádacím systému s neodvolatelností vypořádání nebo v systému propojeném podle § 89, jestliže investiční nástroje nebo peněžní prostředky jsou takto použity během provozního dne, v jehož průběhu došlo k vydání tohoto rozhodnutí nebo k provedení tohoto zásahu, a
c)
platnost, účinnost či vymahatelnost práva na uspokojení ze zajištění poskytnuté účastníkovi nebo provozovateli vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo systému propojeného podle § 89.
(3)
K vyloučení účinků rozhodnutí o úpadku nebo rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci podle odstavce 2 písm. a) dojde i v případě, že byl příkaz k vypořádání přijat vypořádacím systémem s neodvolatelností vypořádání po vydání tohoto rozhodnutí nebo po provedení tohoto zásahu, jestliže
a)
vypořádání je provedeno během provozního dne, v jehož průběhu došlo k vydání tohoto rozhodnutí nebo k provedení tohoto zásahu, a
b)
provozovateli vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebylo k okamžiku, kdy se příkaz k vypořádání stal neodvolatelným podle odstavce 1, vydání tohoto rozhodnutí nebo provedení tohoto zásahu oznámeno ani mu nebylo ani nemělo být jinak známo; skutečnost, že rozhodnutí o úpadku bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku, sama o sobě neznamená, že toto rozhodnutí bylo provozovateli vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání známo nebo mu mělo být známo.
(4)
Rozhodnutí o úpadku nebo rozhodnutí či jiný zásah orgánu veřejné moci podle odstavce 2 nemá zpětné účinky na práva a povinnosti, které vznikly ve vypořádacím systému s neodvolatelností vypořádání nebo v systému propojeném podle § 89 před vydáním tohoto rozhodnutí nebo před provedením tohoto zásahu.
Propojení systémů
§ 89
(1)
Uzavře-li provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání smlouvu o propojení systémů s jiným provozovatelem vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování umožňující vzájemné provádění příkazů k vypořádání, nezakládá se tím nový vypořádací systém s neodvolatelností vypořádání.
(2)
Jestliže je to možné, provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání zajistí, aby pravidla systému a pravidla systému propojeného podle odstavce 1 byla koordinována, pokud jde o okamžik, ke kterému se příkaz k vypořádání považuje za jednostranně neodvolatelný, a okamžik, ke kterému se takový příkaz považuje za přijatý systémem. Nedohodnou-li se strany ve smlouvě podle odstavce 1 jinak, platí pravidla propojených systémů, pokud jde o tyto okamžiky, nezávisle na sobě.
HLAVA III
PROVOZOVATEL VYPOŘÁDACÍHO SYSTÉMU S NEODVOLATELNOSTÍ VYPOŘÁDÁNÍ
§ 90
(1)
Provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání je právnická osoba, která je oprávněna provozovat vypořádací systém s neodvolatelností vypořádání na základě povolení k provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, které jí udělila Česká národní banka.
(2)
Provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání může též, pokud to má uvedeno v povolení k provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, zajišťovat pro své účastníky investiční službu uvedenou v § 4 odst. 3 písm. a).
(3)
Provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání je povinen provozovat vypořádací systém s neodvolatelností vypořádání s odbornou péčí.
(4)
Peněžní prostředky nebo investiční nástroje, které byly provozovateli vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání svěřeny do správy nebo jako zajištění závazku plynoucího z vypořádávaného obchodu s investičními nástroji, nejsou součástí majetku provozovatele vypořádacího systému. Provozovatel vypořádacího systému účtuje o majetku třetích osob, který má ve své moci, odděleně od svého majetku.
Povolení k provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání
§ 90a
(1)
Česká národní banka udělí povolení k provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání žadateli,
a)
který je akciovou společností nebo společností s ručením omezeným,
b)
který má sídlo a skutečné sídlo na území České republiky,
c)
který má počáteční kapitál alespoň ve výši odpovídající částce 730 000 EUR,
d)
jehož počáteční kapitál má průhledný a nezávadný původ,
e)
který předloží plán obchodní činnosti podložený reálnými ekonomickými propočty,
f)
jehož věcné, technické, personální a organizační předpoklady jsou vhodné z hlediska řádného a obezřetného provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání,
g)
jehož případné podnikání spočívající v jiné činnosti než v provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nepředstavuje podstatnou hrozbu pro finanční stabilitu provozovatele vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání ani nemůže bránit účinnému výkonu dohledu nad činností provozovatele vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání,
h)
na němž mají kvalifikovanou účast osoby vhodné z hlediska řádného a obezřetného vedení provozovatele vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání,
i)
jehož úzké propojení s jinou osobou nebrání účinnému výkonu dohledu nad činností provozovatele vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání; při úzkém propojení s osobou, která se řídí právním řádem státu, který není členským státem, nesmí tento právní řád ani způsob jeho uplatňování bránit účinnému výkonu dohledu nad činností provozovatele vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání,
j)
jehož vedoucí osoby jsou důvěryhodné,
k)
jehož vedoucí osoby, které skutečně řídí činnost v oblasti provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, jsou odborně způsobilé a mají dostatečné zkušenosti z hlediska řádného a obezřetného provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání a
l)
který předložil pravidla systému, která jsou vhodná z hlediska řádného a obezřetného provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání a z hlediska systémového rizika.
(2)
Česká národní banka udělí povolení k provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání i žadateli, který
a)
je právnickou osobou,
b)
má sídlo a skutečné sídlo v jiném členském státě Evropské unie,
c)
je oprávněn provozovat systém obdobný vypořádacímu systému s neodvolatelností vypořádání, v němž se právní vztahy mezi účastníky systému při provádění vypořádání řídí právem jiného členského státu Evropské unie, a
d)
předložil pravidla systému, která jsou vhodná z hlediska řádného a obezřetného provozování vypořádacího sytému s neodvolatelností vypořádání a z hlediska systémového rizika.
(3)
Žádost o povolení k provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání lze podat pouze na předepsaném tiskopise, ke kterému žadatel přiloží doklady osvědčující splnění podmínek uvedených v odstavci 1 nebo 2. Vzor tiskopisu a obsah jeho příloh stanoví prováděcí právní předpis.
§ 90b
(1)
O žádosti o povolení k provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání rozhodne Česká národní banka do 6 měsíců ode dne jejího doručení.
(2)
V rozhodnutí o udělení povolení k provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání Česká národní banka schválí pravidla systému.
(3)
V rozhodnutí o udělení povolení k provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání Česká národní banka může stanovit podmínky, které musí provozovatel vypořádacího systému splnit před zahájením činnosti, popřípadě dodržovat při výkonu své činnosti.
(4)
Provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání oznámí bez zbytečného odkladu České národní bance změnu údajů uvedených v žádosti o povolení k provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo jejích přílohách, na jejichž základě bylo povolení k provozování uděleno.
HLAVA IV
INFORMAČNÍ POVINNOSTI PROVOZOVATELE A ÚČASTNÍKA VYPOŘÁDACÍHO SYSTÉMU S NEODVOLATELNOSTÍ VYPOŘÁDÁNÍ
§ 90c
(1)
Provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání informuje Českou národní banku bez zbytečného odkladu o
a)
obchodní firmě nebo názvu anebo jménu a příjmení účastníků vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, o jejich sídle, místě podnikání nebo bydlišti, o jejich identifikačním čísle, bylo-li přiděleno, a v případě fyzických osob o datu jejich narození a rodném čísle, bylo-li přiděleno, a o změně těchto údajů a
b)
návrhu rozhodnutí o jeho zrušení s likvidací nebo bez likvidace anebo o změně jeho předmětu podnikání; stejně informuje o přijetí takového rozhodnutí příslušným orgánem provozovatele vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání.
(2)
Účastník vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání bez zbytečného odkladu informuje provozovatele vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání o údajích v rozsahu odstavce 1 písm. a).
(3)
Provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání neprodleně informuje účastníky vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání a provozovatele systému propojeného podle § 89 o oznámení podle § 90g odst. 4.
(4)
Provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání zasílá České národní bance informace a podklady potřebné pro výkon dohledu o své finanční situaci, o výsledcích svého hospodaření a o plnění podmínek výkonu své činnosti. Lhůty pro zasílání informací a podkladů, podrobnosti o jejich obsahu, formě a způsobu zasílání stanoví prováděcí právní předpis.
(5)
Provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání se sídlem v jiném členském státě Evropské unie je povinen pro účely posouzení plnění podmínek výkonu jeho činnosti poskytnout České národní bance požadované informace a potřebná vysvětlení.
§ 90d
Účastník vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání na žádost informuje toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, o vypořádacím systému s neodvolatelností vypořádání, jehož se účastní, a o jeho pravidlech.
§ 90e
Účastník zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, který má sídlo nebo místo podnikání na území České republiky,
a)
na žádost informuje toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, o tomto systému a o jeho pravidlech a
b)
bez zbytečného odkladu informuje Českou národní banku o své účasti v tomto systému, o členském státě Evropské unie, který existenci tohoto systému oznámil Evropské komisi, o adrese svého sídla nebo místa podnikání a o změně těchto skutečností.
HLAVA V
OZNAMOVACÍ POVINNOSTI ORGÁNŮ VEŘEJNÉ MOCI
§ 90f
Oznamovací povinnost soudu a jiného orgánu veřejné moci
O vydání rozhodnutí o úpadku nebo vydání rozhodnutí anebo jiném zásahu orgánu veřejné moci podle § 88 odst. 2 vůči účastníkovi vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání vyrozumí bez zbytečného odkladu soud nebo jiný orgán veřejné moci, který zásah provedl, Českou národní banku. Soud nebo jiný orgán veřejné moci vyrozumí Českou národní banku též v případě, pokud tato rozhodnutí vydal nebo obdobné zásahy provedl vůči účastníkovi zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, který má sídlo nebo místo podnikání na území České republiky.
§ 90g
Oznamovací povinnosti České národní banky
(1)
Česká národní banka oznámí bez zbytečného odkladu Evropské komisi existenci vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, jehož provozovateli udělila povolení k provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání. V oznámení Česká národní banka uvede provozovatele vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání. Dojde-li ke změnám uvedeným v tomto oznámení, informuje o tom Česká národní banka bez zbytečného odkladu Evropskou komisi. Jestliže bylo povolení k provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání odňato, Česká národní banka oznámí Evropské komisi zánik tohoto vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání bez zbytečného odkladu poté, co bylo dokončeno vypořádání na základě příkazů přijatých přede dnem odnětí povolení.
(2)
Česká národní banka může oznámit Evropské komisi existenci systému vypořádání obchodů s cennými papíry, který provozuje podle zákona upravujícího postavení a působnost České národní banky, jestliže tento systém splňuje podmínky uvedené v § 82 odst. 1 písm. a) až c). V oznámení Česká národní banka uvede, že je provozovatelem tohoto systému. Pro tento systém a pro Českou národní banku při výkonu činnosti jeho provozovatele se § 87 odst. 1 věta druhá a odst. 2, § 90a, 90b, § 90c odst. 1 a odstavec 4 nepoužijí. Česká národní banka oznámení podle věty první bez zbytečného odkladu odvolá, jestliže systém přestane splňovat podmínky uvedené v § 82 odst. 1 písm. a), b) nebo c).
(3)
Jestliže Česká národní banka obdrží oznámení podle § 90f, které se týká účastníka zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, který má sídlo nebo místo podnikání na území České republiky, oznámí to neprodleně příslušnému orgánu členského státu Evropské unie, který existenci tohoto systému oznámil Evropské komisi.
(4)
Jestliže Česká národní banka obdrží oznámení podle § 90f nebo obdobné oznámení od orgánu členského státu Evropské unie, které se týká účastníka vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, oznámí to neprodleně provozovateli tohoto vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání.
30)
Čl. 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES.
31)
Čl. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES, ve znění směrnic Komise 2007/18/ES a 2010/16/EU.“.
7.
V § 100 odst. 1 písm. c) se slova „, přičemž se na ni vztahují obdobně ustanovení § 82 odst. 4 až 8, § 83 odst. 7 až 14, § 86 až 88“ nahrazují slovy „; provozuje-li centrální depozitář vypořádací systém s neodvolatelností vypořádání, považuje se za provozovatele vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání“.
8.
V § 135 odst. 1 písmena j) až l) znějí:
„j)
provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání (§ 90), který má sídlo v České republice,
k)
účastník vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání (§ 84), který není provozovatelem tohoto systému,
l)
účastník zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, který má sídlo nebo místo podnikání v České republice (§ 90e),“.
9.
V § 138 odst. 1 se za slovo „systému“ vkládají slova „s neodvolatelností vypořádání se sídlem v České republice,“.
10.
V § 138 odst. 2 se za slovo „systému“ vkládají slova „s neodvolatelností vypořádání se sídlem v České republice“.
11.
V § 145 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Ten, komu bylo odňato povolení k provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, to bez zbytečného odkladu oznámí účastníkům tohoto vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání. Do dokončení vypořádání na základě příkazů k vypořádání přijatých přede dnem odnětí povolení se i nadále považuje za provozovatele vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání.“.
Dosavadní odstavce 4 až 8 se označují jako odstavce 5 až 9.
12.
V § 158 odst. 1 písm. c) se slovo „nebo“ zrušuje.
13.
V § 158 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena e) až i), která znějí:
„e)
poruší organizační požadavky podle § 48 nebo některý z nich,
f)
nesplní informační povinnost podle § 50,
g)
neumožní účastníkům regulovaného trhu zvolit jiný vypořádací systém podle § 51 odst. 1,
h)
poruší omezení nebo zákaz České národní banky podle § 52, nebo
i)
nesplní některou z povinností podle § 67 nebo 68.“.
14.
§ 160 včetně nadpisu zní:
㤠160
Správní delikty provozovatele a účastníka vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání
(1)
Provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání se dopustí správního deliktu tím, že
a)
v rozporu s § 87 odst. 1 uveřejní změnu pravidel systému bez souhlasu České národní banky,
b)
neoznámí změnu údajů podle § 90b odst. 4, nebo
c)
nesplní informační povinnost podle § 90c odst. 1.
(2)
Provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání se sídlem v České republice se dopustí správního deliktu tím, že
a)
provozuje vypořádací systém s neodvolatelností vypořádání v rozporu s § 90 odst. 3,
b)
nesplní informační povinnost podle § 90c odst. 3, nebo
c)
nesplní oznamovací povinnost podle § 145 odst. 4.
(3)
Účastník vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání se dopustí správního deliktu tím, že nesplní informační povinnost podle § 90c odst. 2 nebo § 90d.
(4)
Za správní delikt se uloží pokuta do
a)
10 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c), odstavce 2 nebo 3,
b)
20 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) nebo b).“.
15.
V § 165 odst. 2 se slova „, instituce elektronických peněz“ zrušují.
16.
V § 199 odst. 2 se slova „§ 83 odst. 4, § 85 odst. 2, § 87“ nahrazují slovy „§ 90a odst. 3, § 90c odst. 4,“.
Čl. V
Přechodná ustanovení
1.
Povolení k provozování vypořádacího systému udělená podle dosavadních právních předpisů, se dnem nabytí účinnost tohoto zákona považuje za povolení k provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání podle § 90a zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Provozovatel vypořádacího systému na základě povolení uděleného podle dosavadních právních předpisů, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považuje za provozovatele vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání podle § 90 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2.
Provozovatel vypořádacího systému na základě povolení uděleného podle dosavadních právních předpisů uvede své poměry do souladu s částí sedmou zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejpozději do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
3.
Vypořádací systém provozovaný na základě povolení uděleného podle dosavadních právních předpisů, se dnem nabytí účinnost tohoto zákona považuje za vypořádací systém s neodvolatelností vypořádání podle § 82 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
4.
Žádost o povolení k provozování vypořádacího systému podaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, o které nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považuje za žádost o povolení k provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání podle § 90a zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
5.
Ustanoveními dosavadních právních předpisů se řídí i právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST TŘETÍ
Změna insolvenčního zákona
Čl. VI
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 108/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 458/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 163/2009 Sb., zákona č. 217/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 241/2010 Sb. a zákona č. 409/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 2 písm. k) se slova „instituce elektronických peněz1),“ včetně poznámky pod čarou č. 1 zrušují.
2.
V § 35 odst. 3 se za slovo „služeb“ vkládají slova „nebo držitelů elektronických peněz“.
3.
V § 82 se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6)
Je-li dlužník provozovatelem nebo účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, vyrozumí insolvenční soud o vydání předběžného opatření podle odstavce 3 současně s jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku Českou národní banku.“.
4.
V § 102 odst. 1 písm. g) se slova „uvedeného v seznamu České národní banky podle zákona upravujícího platební styk1), nebo účastníkem vypořádacího systému podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu18)“ nahrazují slovy „s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání“.
5.
V § 113 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Je-li dlužník provozovatelem nebo účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, vyrozumí insolvenční soud o vydání předběžného opatření současně s jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku Českou národní banku.“.
6.
V § 118 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Je-li dlužník provozovatelem nebo účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, vyrozumí insolvenční soud o vyhlášení moratoria současně se zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku Českou národní banku.“.
7.
V § 139 odst. 1 písm. g) se slova „uvedeného v seznamu České národní banky podle zvláštního právního předpisu1),“ nahrazují slovy „s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání,“.
8.
V § 139 odst. 1 se písmeno h) zrušuje.
Dosavadní písmeno i) se označuje jako písmeno h).
9.
§ 247 zní:
㤠247
Je-li dlužník účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, vyrozumí insolvenční soud o prohlášení konkursu současně se zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku Českou národní banku.“.
10.
§ 365 zní:
㤠365
(1)
Ustanovení tohoto zákona nemají vliv na platnost, účinnost či vymahatelnost závazků dlužníka, který je účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování nebo účastníkem zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, za podmínek stanovených zákonem upravujícím platební styk.
(2)
Ustanovení tohoto zákona nemají vliv na platnost, účinnost či vymahatelnost závazků dlužníka, který je účastníkem vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo účastníkem zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, za podmínek stanovených zákonem upravujícím podnikání na kapitálovém trhu.“.
11.
V § 366 odst. 1 se písmena a) a b) zrušují.
Dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena a) a b).
12.
V části druhé hlavě IV nadpis dílu 1 zní: „Úpadek bank, spořitelních a úvěrních družstev a některých zahraničních bank“.
13.
V § 367 odst. 1 písm. a) se čárka za slovem „banky“ nahrazuje slovem „a“ a slova „nebo instituce elektronických peněz1),“ se zrušují.
14.
V § 367 odst. 1 písm. b) se slova „nebo instituce elektronických peněz“ zrušují.
15.
V § 367 odst. 1 se písmena c) až e) zrušují.
Dosavadní písmeno f) se označuje jako písmeno c).
16.
V § 367 odst. 2 úvodní části ustanovení se slova „a d)“ zrušují.
17.
V § 367 odst. 3 se slovo „f)“ nahrazuje slovem „c)“.
18.
V § 367 se odstavec 4 zrušuje.
19.
V části druhé hlavě IV dílu 1 nadpis oddílu 2 zní: „Úpadek banky, spořitelního a úvěrního družstva po odnětí licence nebo povolení a úpadek pobočky zahraniční banky uvedené v § 367 odst. 1 písm. c)“.
20.
V § 368 odst. 3 se slova „nebo instituce elektronických peněz“ zrušují a slovo „f)“ se nahrazuje slovem „c)“.
21.
V § 370 odst. 1 větě první se čárka za slovem „banky“ nahrazuje slovem „nebo“ a slova „nebo instituce elektronických peněz“ se zrušují.
22.
V § 370 odst. 2 písm. d) se číslo „374“ nahrazuje číslem „373“.
23.
V § 370 odst. 2 se písmeno e) zrušuje.
Dosavadní písmena f) a g) se označují jako písmena e) a f).
24.
V § 370 se odstavce 4 až 6 zrušují.
Dosavadní odstavce 7 až 10 se označují jako odstavce 4 až 7.
25.
V § 370 odst. 4 větě první se číslo „6“ nahrazuje číslem „3“.
26.
V § 370 odst. 4 se věty druhá a třetí zrušují.
27.
V § 370 odstavec 5 zní:
„(5)
Insolvenční soud, který vydal rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu na majetek pobočky zahraniční banky uvedené v § 367 odst. 1 písm. c), informuje prostřednictvím příslušného orgánu dozoru nebo dohledu o takovém rozhodnutí orgány dozoru nebo dohledu v členských státech Evropské unie a dalších státech tvořících Evropský hospodářský prostor, ve kterých má dlužník organizační složku, a to před zveřejněním příslušného rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, a není-li to možné, neprodleně poté; tato informace obsahuje i upozornění na možné důsledky přijatého rozhodnutí.“.
28.
V § 373 odst. 1 se slova „, je-li jím banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo anebo pobočka zahraniční banky podle § 367 odst. 1 písm. f),“ zrušují.
29.
§ 374 se zrušuje.
30.
V § 376 se čárka za slovem „banka“ nahrazuje slovem „nebo“ a slova „, instituce elektronických peněz nebo osoba se sídlem nebo místem podnikání na území České republiky oprávněná vydávat elektronické peníze na základě povolení podle zvláštního právního předpisu“ se zrušují.
31.
V části druhé hlavě IV dílu 1 nadpis oddílu 3 zní: „Úpadek zahraniční banky podnikající na území České republiky na základě jednotné licence“.
32.
V § 377 větě první se slova „nebo instituce elektronických peněz“ a slova „, nebo na jehož území má sídlo nebo místo podnikání osoba oprávněná vydávat elektronické peníze na základě povolení podle zvláštního právního předpisu“ zrušují.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o bankách
Čl. VII
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 156/1994 Sb., zákona č. 83/1995 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 61/1996 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 16/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 319/2001 Sb., zákona č. 126/2002 Sb., zákona č. 453/2003 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 439/2004 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 443/2006 Sb., zákona č. 37/2007 Sb., zákona č. 120/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 433/2008 Sb., zákona č. 215/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 230/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 287/2009 Sb., zákona č. 156/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb. a zákona č. 41/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 20 odst. 5 se slova „instituce elektronických peněz,“ zrušují.
2.
V § 20 odst. 6 písm. b) se slova „institucemi elektronických peněz,“ zrušují.
3.
V § 20c se odstavec 4 zrušuje.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 4.
4.
V § 20c odst. 4 se číslovka „4“ nahrazuje číslovkou „3“.
5.
V § 41f odst. 7 větě první se slovo „nebo“ nahrazuje čárkou, za slovo „rozsahu,“ se vkládají slova „instituce elektronických peněz nebo vydavatel elektronických peněz malého rozsahu,“ a za slovo „transakce13)“ se vkládají slova „nebo proti jejichž přijetí byly vydány elektronické peníze“.
6.
V § 41f odst. 7 se za větu první vkládají věty „Pro účely výpočtu náhrady z Fondu se za skutečného vlastníka těchto peněžních prostředků považují uživatelé platebních služeb nebo držitelé elektronických peněz. Náhrada se poskytne platební instituci, poskytovateli platebních služeb malého rozsahu, instituci elektronických peněz nebo vydavateli elektronických peněz malého rozsahu.“.
7.
V § 41f odst. 7 větě čtvrté se slovo „nebo“ nahrazuje čárkou a za slovo „rozsahu“ se vkládají slova „, instituce elektronických peněz nebo vydavatele elektronických peněz malého rozsahu“.
8.
V § 41f odst. 7 větě poslední se slova „Platební instituce nebo poskytovatel platebních služeb malého rozsahu jsou povinni“ nahrazují slovy „Tyto osoby jsou povinny“.
9.
V § 41f se doplňuje odstavec 10, který zní:
„(10)
Platební instituce, poskytovatel platebních služeb malého rozsahu, instituce elektronických peněz a vydavatel elektronických peněz malého rozsahu jsou povinni sdělit uživateli platebních služeb nebo držiteli elektronických peněz na jeho žádost informace o tom, u které banky, spořitelního a úvěrního družstva nebo zahraniční banky je veden samostatný účet, na kterém jsou v souladu se zákonem upravujícím platební styk uloženy peněžní prostředky, které jim byly svěřeny k provedení platební transakce nebo proti jejichž přijetí byly vydány elektronické peníze.“.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o spořitelních a úvěrních družstvech
Čl. VIII
Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 406/2001 Sb., zákona č. 212/2002 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 120/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 230/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 156/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb. a zákona č. 41/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 1a odst. 1 písm. a) se slova „a dále osoba, jejíž činnost nebo podnikání spočívá ve vydávání elektronických peněz, to vše“ zrušují.
2.
V § 2b odst. 5 se slova „instituce elektronických peněz,“ zrušují.
3.
V § 2b odst. 6 písm. b) se slova „institucemi elektronických peněz,“ zrušují.
4.
V § 13b se odstavec 4 zrušuje.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu
Čl. IX
Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb. a zákona č. 199/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 2 odst. 1 písm. a) se body 3 a 4 zrušují.
2.
V § 2 odst. 1 písm. b) bodě 5 se slovo „rozsahu3)“ nahrazuje slovy „rozsahu, instituce elektronických peněz a vydavatel elektronických peněz malého rozsahu3)“.
3.
V § 5 písm. a) se za slovo „narození,“ vkládá slovo „dále“.
4.
V § 13 odst. 2 písm. a) se slovo „pravidelných“ zrušuje.
5.
V § 13 odst. 2 písmeno c) zní:
„c)
elektronických peněz, pokud nejvyšší částka elektronicky uchovávaná na médiu, které nelze dobíjet, nepřekročí částku 250 EUR, nebo 500 EUR, jde-li o elektronické peníze, které mohou být použity pouze k provedení vnitrostátní platební transakce, nebo, pokud lze médium dobíjet, je pro kalendářní rok stanoven celkový limit ve výši 2 500 EUR, s výjimkou případů, kdy je na žádost držitele elektronických peněz v témže kalendářním roce zpětně vyměněna částka celkem 1 000 EUR nebo více,“.
6.
V § 13 odst. 2 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní:
„d)
platebních služeb poskytovaných prostřednictvím veřejné mobilní telefonní sítě jinak než s využitím elektronických peněz, pokud hodnota jednotlivé transakce nepřesáhne 250 EUR a současně je pro kalendářní rok stanoven celkový limit transakcí realizovaných z jednoho telefonního čísla ve výši 2 500 EUR, nebo“.
Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno e).
7.
V § 21 odst. 6 se věta první nahrazuje větou „Úvěrová instituce, platební instituce, instituce elektronických peněz, finanční instituce uvedená v § 2 odst. 1 písm. b) bodě 11 a povinná osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. c) doručí ministerstvu systém vnitřních zásad do 60 dnů ode dne, kdy se stala povinnou osobou; oznámení o změnách v systému vnitřních zásad doručí ministerstvu do 30 dnů ode dne jejich přijetí.“.
8.
V § 48 odstavce 1 a 2 znějí:
„(1)
Povinná osoba, které je v § 21 odst. 2 uložena povinnost vypracovat písemně systém vnitřních zásad a nevztahuje se na ni výjimka podle § 21 odst. 3 nebo 4, se dopustí správního deliktu tím, že systém vnitřních zásad nevypracuje v rozsahu podle § 21 odst. 5 nejpozději ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stala povinnou osobou.
(2)
Povinná osoba, které je v § 21 odst. 6 uložena povinnost doručit ministerstvu nebo České národní bance systém vnitřních zásad a oznámení o jeho změnách, se dopustí správního deliktu tím, že systém vnitřních zásad nebo oznámení o jeho změnách nedoručí podle § 21 odst. 6 nebo nepodá písemnou informaci o způsobu odstranění zjištěných nedostatků podle § 21 odst. 8.“.
9.
V § 48 odst. 3 se slovo „pravidelné“ zrušuje.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona o České národní bance
Čl. X
Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 60/1993 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 442/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 278/2001 Sb., zákona č. 482/2001 Sb., zákona č. 127/2002 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 160/2007 Sb., zákona č. 36/2008 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 295/2009 Sb., zákona č. 145/2010 Sb., zákona č. 156/2010 Sb. a zákona č. 41/2011 Sb., se mění takto:
1.
§ 24 se zrušuje.
2.
§ 38 zní:
㤠38
(1)
Česká národní banka je oprávněna provozovat platební systémy. Podmínky provozování těchto platebních systémů a účasti v nich stanoví zákon upravující platební styk.
(2)
Česká národní banka přidělí kód platebního styku poskytovateli platebních služeb, který hodlá užívat pro účty, které vede, čísla účtů v souladu s pravidly mezinárodní standardizace (IBAN).
(3)
Česká národní banka stanoví vyhláškou pravidla tvorby čísla účtu v souladu s pravidly mezinárodní standardizace (IBAN).
(4)
Česká národní banka vede seznam kódů platebního styku a poskytovatelů platebních služeb, kterým tyto kódy přidělila; seznam uveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup.“.
3.
V § 41 odst. 2 písm. a) se slova „institucí elektronických peněz1a) a poboček zahraničních institucí elektronických peněz podnikajících na území České republiky na základě jednotné licence,“ zrušují.
4.
V § 44a odst. 1 se na konci textu věty první vkládají slova „při výkonu činnosti, kterou tyto osoby vykonávají na základě povolení, licence nebo registrace České národní banky“.
5.
V § 44a odst. 1 věta druhá zní „Česká národní banka je při výkonu dohledu oprávněna vyžadovat od těchto osob potřebné informace a podklady.“.
6.
§ 46 se včetně nadpisu zrušuje.
7.
V § 46b odst. 1 se za číslovku „41“ vkládají slova „a 44a odst. 1“.
8.
V § 49b odst. 1 větě druhé se čárka za slovem „bank“ nahrazuje slovem „a“ a slova „, instituce elektronických peněz1a) a pobočky zahraničních institucí elektronických peněz“ se zrušují.
ČÁST OSMÁ
Změna zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu
Čl. XI
Zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 224/2006 Sb., zákona č. 324/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 250/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 230/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 160/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 13 odst. 1 písmeno c) zní:
„c)
provozovatelů vypořádacích systémů s neodvolatelností vypořádání,“.
2.
V § 13 odst. 1 písmena m) a n) znějí:
„m)
vypořádacích systémů s neodvolatelností vypořádání a jejich účastníků,
n)
účastníků zahraničních vypořádacích systémů s neodvolatelností vypořádání, kteří mají sídlo nebo místo podnikání v České republice,“.
3.
V § 13 odst. 2 písmeno b) zní:
„b)
seznam zahraničních vypořádacích systémů s neodvolatelností vypořádání a“.
4.
V § 13 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Do seznamů podle odstavce 1 se zapisuje alespoň
a)
u právnické osoby obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, a
b)
u fyzické osoby obchodní firma nebo jméno a příjmení, adresa bydliště nebo místo podnikání a identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
ČÁST DEVÁTÁ
Změna zákona o finančních konglomerátech
Čl. XII
Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech), ve znění zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 278/2009 Sb. a zákona č. 281/2009 Sb., se mění takto:
1.
V názvu zákona se slova „institucemi elektronických peněz,“ zrušují.
2.
V nadpise části první se slova „institucemi elektronických peněz,“ zrušují.
3.
V § 2 písm. d) se bod 2 zrušuje.
Dosavadní body 3 až 5 se označují jako body 2 až 4.
4.
V § 3 odst. 2 se slova „instituce elektronických peněz,“ zrušují.
ČÁST DESÁTÁ
Změna zákona o omezení plateb v hotovosti
Čl. XIII
Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 303/2008 Sb. a zákona č. 281/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 se slova „banky nebo pobočky zahraniční banky, nebo spořitelního a úvěrního družstva,“ nahrazují slovy „osoby oprávněné poskytovat platební služby“ a slova „na účet banky“ se zrušují.
2.
V § 4 odstavec 1 zní:
„(1)
Poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 350 000 Kč (dále jen „limit“) je povinen provést platbu bezhotovostně; to neplatí, jde-li o platbu, která musí být podle zvláštního právního předpisu2) provedena v hotovosti.“.
ČÁST DVANÁCTÁ
Změna občanského soudního řádu
Čl. XV
V zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 267b včetně poznámky pod čarou č. 79a zní:
㤠267b
Výkonu rozhodnutí na majetek platební instituce, zahraniční platební instituce, poskytovatele platebních služeb malého rozsahu, zahraničního poskytovatele platebních služeb malého rozsahu, instituce elektronických peněz, zahraniční instituce elektronických peněz, vydavatele elektronických peněz malého rozsahu nebo zahraničního vydavatele elektronických peněz malého rozsahu nepodléhají peněžní prostředky, které uživatelé platebních služeb těmto osobám svěřili k provedení platební transakce, ani peněžní prostředky, proti jejichž přijetí byly vydány elektronické peníze, ani aktiva, jež tyto osoby za tyto peněžní prostředky nabyly79a).
79a)
§ 19 a 52d zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění zákona č. 139/2011 Sb.“.
ČÁST TŘINÁCTÁ
Změna zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním
Čl. XVI
Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 234/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 125/2002 Sb., zákona č. 37/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 361/2004 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 409/2010 Sb. a zákona č. 28/2011 Sb., se mění takto:
1.
§ 11a a 11b znějí:
㤠11a
Zda je cenný papír platně vydán, zda obsahuje práva, která jsou s ním vzhledem k jeho povaze spojena takovým způsobem, že je po dobu jeho platnosti nelze bez cenného papíru uplatnit, a jaká práva a jaké právní účinky jsou s ním spojeny, se řídí podle povahy cenného papíru
a)
právem, kterým se řídí způsobilost k právům a vnitřní poměry právnické osoby, která cenný papír vydala,
b)
právem, kterým se řídí právní poměr, jehož úprava vydání cenného papíru zakládá,
c)
právem platným v místě, v němž byl cenný papír vydán,
d)
právem státu, v němž má sídlo nebo obvyklý pobyt osoba, která cenný papír vydává, neodpovídá-li povaze cenného papíru použití jiného práva, nebo
e)
právem, které je v cenném papíru určeno, jestliže to povaha cenného papíru připouští.
§ 11b
(1)
Pokud ze zákona nevyplývá něco jiného, převod práva k cennému papíru se řídí právem platným v místě, v němž je cenný papír v době nakládání s ním.
(2)
Zástavní právo k cennému papíru se řídí právem platným v místě obvyklého pobytu nebo sídla zástavního věřitele v rozhodné době, nezvolí-li strany právo jiné; volba práva nemá účinky vůči třetí osobě, ledaže je prokázáno, že třetí osobě byla volba práva známa dříve. Jde-li o cenný papír, který je nutno předložit za účelem vydání věci a nakládání s ní, použije se práva platného v místě, v němž je cenný papír v rozhodné době.
(3)
Nakládání s cenným papírem se řídí právem státu, v němž je vedena evidence, ve které se ve prospěch příjemce z takového jednání provádí zápis zakládající právní účinky vlastnictví cenného papíru. Volba jiného práva je přípustná, jen jde-li o právo státu, v němž má osoba vedoucí evidenci k okamžiku volby jiného práva sídlo nebo pobočku, a vedení evidence patří mezi obvyklé činnosti této osoby.
(4)
Jsou-li určeny investiční nástroje, včetně práv s nimi spojených, k zajištění práv
a)
účastníka nebo provozovatele platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, jestliže tato práva vznikla z jeho účasti v systému nebo provozování systému, nebo
b)
centrální banky některého z členských států Evropské unie nebo Evropské centrální banky,
řídí se práva těchto osob nebo osob jednajících na jejich účet ze zajištění právním řádem státu, v němž je vedena evidence investičních nástrojů, v níž se provádí zápis zakládající právní účinky z těchto jednání; volba jiného práva je vyloučena.
(5)
Českým právem se řídí nabídka převzetí určená vlastníkům účastnických cenných papírů vydaných akciovou společností se sídlem v České republice, jejíž účastnické cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v České republice, a právní otázky spojené s nabídkou převzetí s mezinárodním prvkem za podmínek stanovených zákonem upravujícím nabídky převzetí.
(6)
Jestliže bylo vydáno rozhodnutí o úpadku účastníka platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, nebo jestliže bylo vůči tomuto účastníkovi vydáno jiné rozhodnutí nebo proveden jiný zásah orgánu veřejné moci s obdobnými účinky, řídí se práva a povinnosti tohoto účastníka vyplývající z jeho účasti v systému týmž právem, jakým se řídí právní vztahy mezi účastníky systému při provádění zúčtování nebo vypořádání. Volba jiného práva je vyloučena.“.
2.
V § 11c odst. 1 se slova „osoba se sídlem na území České republiky oprávněná vydávat elektronické peníze na základě povolení podle zvláštního právního předpisu1),“, slova „zahraniční instituce elektronických peněz, která obdržela licenci nebo povolení od orgánu členského státu Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru,“ a slova „nebo zahraniční instituce elektronických peněz“ zrušují.
Poznámka pod čarou č. 1 se zrušuje.
ČÁST ČTRNÁCTÁ
Změna zákona o ochraně spotřebitele
Čl. XVII
V § 23 odst. 9 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 36/2008 Sb. a zákona č. 285/2009 Sb., se ve větě první slova „, jedná-li se o osoby, nad nimiž vykonává dohled podle § 44 odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů“ nahrazují slovy „u osob podléhajících jejímu dohledu podle zákona upravujícího postavení a působnost České národní banky při výkonu činnosti, kterou tyto osoby vykonávají na základě povolení, licence nebo registrace České národní banky“ a věty druhá a třetí se zrušují.
ČÁST PATNÁCTÁ
Změna zákona o auditorech
Čl. XVIII
Zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění zákona č. 227/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 2 písm. m) se slova „provozovatel vypořádacího systému,“ zrušují, čárka za slovy „investiční společnosti“ se nahrazuje slovem „a“ a slova „a instituce elektronických peněz“ se zrušují.
2.
V § 44 odst. 6 úvodní části ustanovení se slova „provozovatel vypořádacího systému,“ zrušují, čárka za slovem „společnosti“ se nahrazuje slovem „a“ a slova „a instituce elektronických peněz“ se zrušují.
Čl. XIX
Přechodné ustanovení
Auditor provádějící povinný audit provozovatele vypořádacího systému nebo instituce elektronických peněz jako subjektů veřejného zájmu podle § 2 písm. m) zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, není považován za auditora provádějícího povinný audit subjektu veřejného zájmu od okamžiku dokončení povinného auditu týkajícího se účetního období, v němž provozovatel vypořádacího systému nebo instituce elektronických peněz přestaly být subjektem veřejného zájmu, neprovádí-li tento auditor ještě povinný audit jiného subjektu veřejného zájmu. Tím není dotčena povinnost auditora zveřejnit výroční zprávu o průhlednosti podle § 43 zákona o auditorech.
ČÁST ŠESTNÁCTÁ
Změna zákona o provádění mezinárodních sankcí
Čl. XX
V § 15 odst. 2 zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, se slova „bank, poboček zahraničních bank a osob, kterým uděluje devizovou licenci; při zjištění nedostatků postupuje podle odstavce 1 věty druhé“ nahrazují slovy „osob podléhajících jejímu dohledu, a to v rozsahu činností, nad nimiž u těchto osob vykonává dohled“.
ČÁST SEDMNÁCTÁ
ÚČINNOST
Čl. XXI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 138/2011 Sb. | Zákon č. 138/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 25. 5. 2011, datum účinnosti 1. 8. 2011, částka 52/2011
* Čl. I - Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 324/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 149/
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 8. 2011
138
ZÁKON
ze dne 27. dubna 2011,
kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 324/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., zákona č. 48/1997 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 138/2001 Sb., zákona č. 49/2002 Sb., zákona č. 176/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 437/2003 Sb., zákona č. 455/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 438/2004 Sb., zákona č. 123/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 117/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb. a zákona č. 362/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 8 odst. 3 část věty za středníkem zní: „pojistné zaplatí nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 24 odst. 2 za kalendářní rok, za který se pojistné platí.“.
2.
V § 8 odstavec 5 zní:
„(5)
Doplatek rozdílu mezi zálohami a skutečnou výší pojistného vypočteného podle § 3a je splatný vždy nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 24 odst. 2 za kalendářní rok, za který se pojistné platí.“.
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2011.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 137/2011 Sb. | Zákon č. 137/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Vyhlášeno 25. 5. 2011, datum účinnosti 1. 8. 2011, částka 52/2011
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o civilním letectví
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o elektronických komunikacích
* ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 8. 2011
137
ZÁKON
ze dne 28. dubna 2011,
kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o civilním letectví
Čl. I
Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 189/1999 Sb., zákona č. 146/2000 Sb., zákona č. 258/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 225/2006 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb. a zákona č. 407/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 odst. 1 úvodní část ustanovení zní:
„Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1), zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie1a) a upravuje ve věcech civilního letectví“.
2.
Poznámka pod čarou č. 1 zní:
„1)
Směrnice Rady ze dne 16. prosince 1991 o vzájemném uznávání licencí pro výkon funkcí v civilním letectví (91/670/EHS).
Směrnice Rady 94/56/ES ze dne 21. listopadu 1994, kterou se zavádějí základní zásady pro vyšetřování nehod a nahodilých událostí.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/30/ES ze dne 26. března 2002 o pravidlech a postupech pro zavedení provozních omezení ke snížení hluku na letištích Společenství.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/42/ES ze dne 13. června 2003 o hlášení událostí v civilním letectví.
Směrnice Rady 96/67/ES ze dne 15. října 1996 o přístupu na trh odbavovacích služeb na letištích Společenství.
Směrnice Rady 2004/82/ES ze dne 29. dubna 2004 o povinnosti dopravců předávat údaje o cestujících.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/36/ES ze dne 21. dubna 2004 o bezpečnosti letadel třetích zemí, která používají letiště Společenství.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/23/ES ze dne 5. dubna 2006 o licenci řídícího letového provozu Společenství.
Směrnice Komise 2008/49/ES ze dne 16. dubna 2008, kterou se mění příloha II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/36/ES, pokud jde o provádění prohlídek na odbavovací ploše u letadel, která používají letiště Společenství.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/12/ES ze dne 11. března 2009 o letištních poplatcích.“.
3.
V § 12a odst. 2 písm. f) a g) se slova „§ 91a odst. 5“ nahrazují slovy „§ 91a odst. 6“.
4.
V § 22j se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Úřad kontroluje plán průběžného výcviku, a to alespoň jednou za 3 roky.“.
Dosavadní odstavce 5 až 7 se označují jako odstavce 6 až 8.
5.
Za § 42c se vkládá nová hlava VI, která včetně nadpisu zní:
„HLAVA VI
CENA ZA UŽÍVÁNÍ LETIŠTĚ
§ 42d
(1)
Ustanovení této hlavy se použijí na sjednávání ceny za užívání letiště, na němž se odbaví
a)
více než 5 milionů cestujících v kalendářním roce, nebo
b)
nejvíce cestujících v kalendářním roce, nesplňuje-li žádné letiště podmínku podle písmene a).
(2)
Ministerstvo dopravy každý rok zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam letišť, na která se použijí ustanovení této hlavy.
§ 42e
Provozovatel letiště nesmí při sjednávání ceny za užívání letiště leteckého dopravce diskriminovat. To nebrání rozlišení ceny za užívání letiště z důvodu veřejného zájmu, zejména s ohledem na provozní bezpečnost letiště, ochranu životního prostředí nebo zdraví lidí, a to na základě podstatných, přesných a objektivně měřitelných kritérií, souvisejících s provozem letiště.
§ 42f
Provozovatel letiště vyzve každý rok způsobem umožňujícím dálkový přístup letecké dopravce, kteří užívají jím provozované letiště, aby se přihlásili k účasti na projednávání návrhu ceny za užívání letiště (dále jen „letištní ceník“); k tomu jim stanoví přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 60 dnů. Letečtí dopravci, kteří se přihlásí na výzvu provozovatele letiště, mu ve lhůtě podle věty první sdělí údaje předpokládané alespoň pro období následujících 2 let v ročním členění v rozsahu:
a)
počet přepravených, včetně přestupujících cestujících a předpokládaný počet vzletů a přistání na letišti,
b)
složení a využití letadlového parku a
c)
požadavky na činnosti a vybavení letiště, které jsou zahrnovány do letištního ceníku.
§ 42g
(1)
Provozovatel letiště každý rok projedná letištní ceník s leteckými dopravci, kteří se přihlásili na jeho výzvu a sdělili mu požadované údaje. To neplatí, dohodne-li si provozovatel letiště s leteckými dopravci četnost projednání jinak.
(2)
Pro účely projednání letištního ceníku sdělí provozovatel letiště Ministerstvu dopravy a leteckým dopravcům, kteří se přihlásili na jím zveřejněnou výzvu, údaje v rozsahu:
a)
letištní ceník, jeho složky a způsob jejich stanovení,
b)
činnosti a vybavení letiště, které jsou zahrnuty do letištního ceníku,
c)
prostředky z veřejných rozpočtů poskytnuté na činnosti nebo vybavení letiště, které byly zahrnuty do letištního ceníku v předcházejícím kalendářním roce,
d)
výši nákladů na činnosti a vybavení letiště, které byly zahrnuty do letištního ceníku v předcházejícím kalendářním roce,
e)
výši výnosů spojených s platbou cen za užívání letiště v předcházejícím kalendářním roce,
f)
počet odbavených cestujících a počet vzletů a přistání na letišti v předcházejícím kalendářním roce,
g)
rozsah využití vybavení letiště, které bylo zahrnuto do letištního ceníku v předcházejícím kalendářním roce,
h)
počet odbavených cestujících a počet vzletů a přistání na letišti předpokládaný alespoň pro období následujících 2 let v ročním členění,
i)
výši nákladů na činnosti a vybavení letiště, které jsou zahrnuty do letištního ceníku, předpokládanou alespoň pro období následujících 2 let v ročním členění,
j)
výši výnosů spojených s platbou cen za užívání letiště, předpokládanou alespoň pro období následujících 2 let v ročním členění.
(3)
Provozovatel letiště sdělí požadované údaje alespoň 4 měsíce přede dnem, od kterého má být letištní ceník použit. Tuto lhůtu může provozovatel letiště zkrátit, vyžadují-li to závažné a odůvodněné okolnosti.
(4)
Údaje poskytované provozovatelem letiště a leteckými dopravci pro účely projednání letištního ceníku nelze sdělovat třetím osobám bez souhlasu toho, kdo je poskytl; tímto ustanovením není dotčena povinnost sdělovat údaje orgánům příslušným podle tohoto nebo zvláštního zákona.
(5)
Letecký dopravce může sdělit své odůvodněné připomínky k letištnímu ceníku v přiměřené lhůtě stanovené provozovatelem letiště. Provozovatel letiště tyto připomínky projedná, přičemž postupuje tak, aby bylo dosaženo shody, je-li to s ohledem na užívání letiště možné.
(6)
Provozovatel letiště letištní ceník po jeho projednání s leteckými dopravci zveřejní. Letištní ceník lze pro účely sjednávání ceny za užívání letiště použít nejdříve 2 měsíce ode dne jeho zveřejnění. Nebylo-li o letištním ceníku dosaženo mezi provozovatelem letiště a leteckými dopravci shody, provozovatel letiště zveřejní konkrétní důvody, které jej k odmítnutí připomínek leteckých dopravců vedly.
§ 42h
Provozovatel letiště vyzve způsobem umožňujícím dálkový přístup letecké dopravce, kteří užívají jím provozované letiště, aby se přihlásili k účasti na projednávání záměru rozvoje letiště, jehož předpokládané náklady jsou vyšší než 15 % ročního obratu provozovatele letiště v předcházejícím kalendářním roce. K tomu jim stanoví přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 60 dnů. Provozovatel letiště projedná s leteckými dopravci, kteří se přihlásili na jeho výzvu, záměr rozvoje letiště nejpozději před započetím realizace takového záměru.
§ 42i
(1)
Ministerstvo dopravy rozhodne na žádost leteckého dopravce, zda zveřejněný letištní ceník, jeho složky a způsob jejich stanovení nejsou v rozporu s § 42e. Žádost lze podat nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy provozovatel letiště letištní ceník zveřejnil.
(2)
Žádost musí obsahovat údaje o tom, v čem je spatřován rozpor zveřejněného letištního ceníku, jeho složek nebo způsobu jejich stanovení s § 42e, a označení důkazů potřebných k prokázání tohoto rozporu. Neobsahuje-li žádost stanovené údaje, Ministerstvo dopravy vyzve žadatele, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení výzvy žádost doplnil. Nedoplní-li žadatel v této lhůtě svoji žádost, Ministerstvo dopravy ji neprojedná a řízení zastaví.
(3)
Účastníky řízení jsou žadatel a provozovatel letiště.
(4)
Rozhodne-li Ministerstvo dopravy, že zveřejněný letištní ceník, jeho složky nebo způsob jejich stanovení je v rozporu s § 42e, nelze tento letištní ceník použít, přičemž provozovatel letiště upravený letištní ceník bez zbytečného odkladu opětovně projedná.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavce 4 nelze podat rozklad.
(6)
Ministerstvo dopravy každý rok zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup souhrnnou zprávu za předchozí kalendářní rok o výsledcích dohledu nad plněním povinností provozovatele letiště a leteckého dopravce a zahájených řízeních podle této hlavy.“.
Dosavadní hlava VI se označuje jako hlava VII.
6.
V § 55a odst. 3 se slova „§ 55b odst. 4 a § 55c“ nahrazují slovy „§ 55c odst. 4 a § 55d“.
7.
V § 55a odst. 8 se slova „55c“ nahrazují slovy „55d“.
8.
V § 88 odst. 1 písm. c) se za bod 1 vkládá nový bod 2, který zní:
„2.
rozhodnutí o tom, zda zveřejněný letištní ceník, jeho složky a způsob jejich stanovení nejsou v rozporu s § 42e,“.
Dosavadní body 2 až 6 se označují jako body 3 až 7.
9.
V § 88 odst. 1 se za písmeno c) vkládají nová písmena d) až f), která znějí:
„d)
zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam letišť, na která se použijí ustanovení části čtvrté hlavy VI,
e)
zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup souhrnnou zprávu o výsledcích dohledu nad plněním povinností provozovatele letiště a leteckého dopravce a zahájených řízeních podle části čtvrté hlavy VI,
f)
kontroluje plnění povinností provozovatele letiště a leteckého dopravce podle části čtvrté hlavy VI,“.
Dosavadní písmena d) až r) se označují jako písmena g) až u).
10.
Nadpis nad § 92 zní: „Správní delikty“.
11.
V § 92 nadpis zní: „Přestupky“.
12.
V § 92 odst. 1 na konci písmene v), v § 93 odst. 1 na konci písmene v) a v § 93 odst. 6 na konci písmene b) se doplňuje slovo „nebo“.
13.
V § 93 se za odstavec 7 vkládá nový odstavec 8, který zní:
„(8)
Provozovatel letiště uvedeného v § 42d odst. 1 se dopustí správního deliktu tím, že neprojedná s leteckými dopravci letištní ceník podle § 42g.“.
Dosavadní odstavce 8 a 9 se označují jako odstavce 9 a 10.
14.
V § 93 odst. 9 písm. c) se slova „správní delikty“ nahrazují slovy „správní delikt“.
15.
V § 93 odst. 9 písm. d) se za slova „odstavce 6 písm. a)“ doplňuje čárka a slova „nebo odstavce 7 písm. i) nebo j)“ se nahrazují slovy „odstavce 7 písm. i) nebo j) nebo odstavce 8,“.
16.
V § 98 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Tímto ustanovením není dotčena hlava VI části čtvrté.“.
17.
V § 99a odst. 3 se slova „§ 55a odst. 7“ nahrazují slovy „§ 55a odst. 8“.
18.
V § 102 odst. 1 se slova „§ 22j odst. 7“ nahrazují slovy „§ 22j odst. 8“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Cena sjednaná podle § 98 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se hradí nejdéle do dne sjednání ceny za užívání letiště podle části čtvrté hlavy VI zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o elektronických komunikacích
Čl. III
Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 290/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 235/2006, zákona č. 310/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 304/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 247/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 153/2010 Sb., se mění takto:
V § 24 odst. 3 se za slova „pro amatérskou radiokomunikační službu“ doplňují slova „a pro leteckou pohyblivou službu při sportovní a rekreační činnosti“.
ČÁST TŘETÍ
ÚČINNOST
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce po dni jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 136/2011 Sb. | Zákon č. 136/2011 Sb.
Zákon o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 25. 5. 2011, datum účinnosti 1. 7. 2011, částka 52/2011
* ČÁST PRVNÍ - OBĚH BANKOVEK A MINCÍ (§ 1 — § 36)
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o České národní bance (§ 37 — § 37)
* ČÁST TŘETÍ - ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ (§ 38 — § 38)
* ČÁST ČTVRTÁ - ÚČINNOST (§ 39 — § 39)
Aktuální znění od 1. 6. 2021 (527/2020 Sb.)
136
ZÁKON
ze dne 27. dubna 2011
o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBĚH BANKOVEK A MINCÍ
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie1) a upravuje
a)
ochranu tuzemských a cizozemských bankovek a mincí proti jejich padělání a pozměňování a
b)
další pravidla pro oběh tuzemských bankovek a tuzemských mincí, práva a povinnosti s tímto oběhem související, jakož i výkon veřejné správy v této oblasti.
§ 2
Vymezení základních pojmů
(1)
Tuzemská bankovka je bankovka znějící na koruny české, vydaná Českou národní bankoubankou, která je platná nebo kterou lze za platnou vyměnit; bankovka znějící na jinou měnu, která je platná nebo kterou lze za platnou vyměnit, je bankovka cizozemská.
(2)
Tuzemská mince je mince znějící na koruny české, vydaná Českou národní bankoubankou, která je platná nebo kterou lze za platnou vyměnit; mince znějící na jinou měnu, která je platná nebo kterou lze za platnou vyměnit, je mince cizozemská.
(3)
Pamětní bankovka je tuzemská bankovka určená ke sběratelským účelům.
(4)
Pamětní mince je tuzemská mince vyrobená z drahých kovů určená ke sběratelským účelům.
(5)
Tuzemská bankovka
a)
celá je tuzemská bankovka, které nechybí žádná její část nebo které chybí pouze část nebo části okraje na obvodu bankovky,
b)
celistvá je tuzemská bankovka, která tvoří souvislý celek,
c)
opotřebovaná oběhem je celá a celistvá tuzemská bankovka, která je odřená, zašpiněná nebo pomačkaná,
d)
nestandardně poškozená je tuzemská bankovka,
1.
která je ohořelá nebo zetlelá,
2.
která je obarvená nebo odbarvená, nejde-li o nepatrné poškození nebránící dalšímu oběhu,
3.
která je poškozená hygienicky závadným materiálem,
4.
která je poškozena tak, že není možné ověřit její pravost,
5.
která je poškozená nástražným zařízením na ochranu proti krádeži,
6.
která se skládá z více než 2 částí,
7.
jejíž obrazec je nečitelný, deformovaný, proděravělý v důsledku úředního znehodnocení nebo úředně přetištěný nápisem,
8.
jejíž plocha je menší nebo rovna 50 %, nebo
9.
které chybí celý horní nebo spodní okraj,
e)
běžně poškozená je tuzemská bankovka, která je poškozena jinak než nestandardně.
(6)
Tuzemská mince
a)
celá je tuzemská mince, jejíž plocha nebyla zmenšena, nebo mince vyrobená z více částí, které nechybí žádná její část,
b)
opotřebovaná oběhem je celá tuzemská mince, která je odřená nebo zašpiněná,
c)
nestandardně poškozená je tuzemská mince,
1.
která je nastřižená,
2.
která je vyrobená z více částí, jejíž jednotlivé části jsou odděleny,
3.
která je poškozená nástražným zařízením na ochranu proti krádeži,
4.
jejíž obrazec nebo reliéf je nečitelný, nebo
5.
jejíž tvar je deformovaný,
d)
běžně poškozená je tuzemská mince, která je poškozená jinak než nestandardně.
§ 3
Vymezení některých dalších pojmů
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a)
úvěrovou institucíúvěrovou institucí bankabanka, zahraniční bankabanka v rozsahu, v němž vykonává činnost v České republice prostřednictvím pobočky, a spořitelní a úvěrní družstvo,
b)
pokladní operacípokladní operací přijetí vkladu tuzemských bankovek nebo tuzemských mincí na účet vedený úvěrovou institucíúvěrovou institucí nebo výplata tuzemských bankovek nebo tuzemských mincí z tohoto účtu, prováděné v místě k tomu určeném zaměstnanci úvěrové instituceúvěrové instituce nebo osobami jednajícími jménem nebo na účet úvěrové instituceúvěrové instituce.
§ 4
Některé činnosti České národní banky při řízení oběhu bankovek a mincí
(1)
Česká národní bankabanka
a)
rozhoduje o stažení tuzemských bankovek a tuzemských mincí opotřebovaných oběhem a nestandardně nebo běžně poškozených (dále jen „bankovky a mince nevhodné pro další oběh“) z oběhu, stažené tuzemské bankovky a tuzemské mince ničí a nahrazuje je tuzemskými bankovkami a tuzemskými mincemi vhodnými pro další oběh,
b)
zpracovává (§ 7 odst. 4) a uschovává tuzemské bankovky a tuzemské mince (dále jen „tuzemské bankovky a mince“),
c)
zkoumá pravost podezřelých bankovek a mincí a vypracovává k nim odborná vyjádření,
d)
uschovává bankovky a mince, které jsou padělané nebo pozměněné.
(2)
Česká národní bankabanka může činností uvedenou v odstavci 1 písm. b) smluvně pověřit úvěrovou instituciúvěrovou instituci provádějící pokladní operacepokladní operace nebo zpracovatele tuzemských bankovek a mincí (§ 15 odst. 2); odpovědnost České národní bankybanky za zpracování a uschování tuzemských bankovek a mincí tím není dotčena.
(3)
Česká národní bankabanka plní funkce Národního střediska pro padělky, Národního střediska pro analýzu padělků bankovek a Národního střediska pro analýzu padělků mincí2).
HLAVA II
OBĚH TUZEMSKÝCH BANKOVEK A MINCÍ
Díl 1
Příjem a výměna tuzemských bankovek a mincí a jejich výdej a vracení do oběhu
§ 5
Příjem tuzemských bankovek a mincí
(1)
Každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, ledaže je oprávněn jejich příjem odmítnout.
(2)
Příjem tuzemských bankovek nebo mincí může odmítnout
a)
úvěrová instituceúvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace, jestliže se jedná o bankovky nebo mince znějící na koruny české prohlášené Českou národní bankoubankou za neplatné a jestliže uplynula doba stanovená na základě zákona upravujícího činnost a postavení České národní bankybanky3), po kterou je povinna provádět jejich výměnu,
b)
každý s výjimkou České národní bankybanky a úvěrové instituceúvěrové instituce provádějící pokladní operacepokladní operace, jestliže se jedná o pamětní bankovky, pamětní mince nebo o tuzemské bankovky nebo mince prohlášené Českou národní bankoubankou za neplatné,
c)
každý s výjimkou České národní bankybanky a úvěrové instituceúvěrové instituce provádějící pokladní operacepokladní operace, jestliže se jedná o více než 50 tuzemských mincí v jedné platbě.
(3)
Při příjmu tuzemských bankovek nebo mincí je Česká národní bankabanka a úvěrová instituceúvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace oprávněna požadovat, aby přijímané tuzemské bankovky a mince byly roztříděny podle nominálních hodnot, a jestliže je to odůvodněno jejich počtem, aby byly zabaleny stanoveným způsobem.
(4)
Ten, kdo přijímá tuzemské bankovky nebo mince jako plnění vlastní pohledávky, nesmí za jejich přijetí požadovat úplatu.
(5)
Není-li dohodou mezi plátcem a příjemcem tuzemských bankovek a mincí stanoveno jinak, přechází na příjemce jejich převzetím odpovědnost za jejich správný počet a pravost. To neplatí, pokud příjemce neměl možnost si jejich správný počet a pravost zkontrolovat.
§ 6
Výměna tuzemských bankovek a mincí
(1)
Česká národní bankabanka a úvěrová instituceúvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace vyměňují
a)
tuzemské bankovky a mince za tuzemské bankovky a mince jiných nominálních hodnot,
b)
tuzemské bankovky a mince opotřebované oběhem a tuzemské bankovky a mince běžně poškozené za tuzemské bankovky a mince vhodné pro další oběh,
c)
tuzemské bankovky a mince prohlášené Českou národní bankoubankou za neplatné za platné tuzemské bankovky a mince po dobu stanovenou na základě zákona upravujícího činnost a postavení České národní bankybanky3) a
d)
pamětní bankovky nebo pamětní mince za tuzemské bankovky nebo tuzemské mince, které nejsou pamětními bankovkami nebo pamětními mincemi.
(2)
Výměnu podle odstavce 1 písm. b) až d) lze provést i tak, že se na žádost toho, kdo předložil tuzemské bankovky nebo mince k výměně, převede nebo připíše částka odpovídající jejich nominální hodnotě na jím uvedený účet.
(3)
Česká národní bankabanka a úvěrová instituceúvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace jsou povinny provést výměnu podle odstavce 1 písm. a) a b) až do 100 kusů jedné nominální hodnoty bezplatně, jsou-li bankovky a mince roztříděné podle nominálních hodnot.
(4)
Česká národní bankabanka a úvěrová instituceúvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace jsou povinny provést výměnu podle odstavce 1 písm. c) a d) bezplatně bez omezení, jsou-li bankovky a mince roztříděné podle nominálních hodnot.
§ 7
Společná ustanovení pro příjem, výdej, vracení a výměnu tuzemských bankovek a mincí
(1)
Česká národní bankabanka zpracovává tuzemské bankovky a mince přijaté z oběhu v souladu se stanovenými postupy třídění tuzemských bankovek a mincí a rozlišování bankovek a mincí znějících na koruny české neplatných, nepravých nebo tuzemských bankovek a mincí nevhodných pro další oběh (dále jen „standardy zpracování“) před jejich vydáním do oběhu ze svých zásob. Tuzemské bankovky a mince, které jsou podezřelé, a bankovky a mince znějící na koruny české, které jsou neplatné, nesmí do oběhu vydat.
(2)
Úvěrová instituceÚvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace a zpracovatel tuzemských bankovek a mincí zpracovávají tuzemské bankovky a mince přijaté z oběhu v souladu se standardy zpracování před jejich vrácením do oběhuvrácením do oběhu. Tuzemské bankovky a mince, které jsou podezřelé, a bankovky a mince znějící na koruny české, které jsou neplatné, nesmí do oběhu vrátit.
(3)
Jiné právnické osoby než uvedené v odstavci 1 nebo 2 a směnárníci kontrolují pravost a platnost tuzemských bankovek a mincí vracených do oběhu. Tuzemské bankovky a mince, které jsou podezřelé, a bankovky a mince znějící na koruny české, které jsou neplatné, nesmí do oběhu vrátit.
(4)
Zpracování tuzemských bankovek a mincí je činnost spočívající v jejich roztřídění podle nominálních hodnot, v kontrole jejich počtu, v kontrole jejich platnosti a pravosti a v jejich roztřídění na tuzemské bankovky a mince vhodné pro další oběh a tuzemské bankovky a mince pro další oběh nevhodné.
(5)
Vrácením do oběhuVrácením do oběhu se pro účely tohoto zákona rozumí jakákoliv výdajová operace, s výjimkou
a)
výdajových operací České národní bankybanky,
b)
vkladu tuzemských bankovek nebo mincí na účet vedený Českou národní bankoubankou nebo úvěrovou institucíúvěrovou institucí provádějící pokladní operacepokladní operace,
c)
odvodu tuzemských bankovek nebo mincí České národní bancebance, úvěrové instituciúvěrové instituci provádějící pokladní operacepokladní operace nebo zpracovateli tuzemských bankovek a mincí ke zpracování.
(6)
Úvěrová instituceÚvěrová instituce přijímá a vyměňuje tuzemské bankovky a mince ve všech svých provozovnách, ve kterých provádí pokladní operacepokladní operace. Z důvodů bezpečnosti může úvěrová instituceúvěrová instituce omezit množství tuzemských bankovek a mincí, které v určitých provozovnách v jednotlivých případech přijímá nebo vyměňuje. Úvěrová instituceÚvěrová instituce je povinna o tomto omezení v dotčených provozovnách písemně informovat.
(7)
Prováděcí předpis stanoví standardy zpracování podle odstavců 1 a 4, počty tuzemských bankovek a mincí v souvislosti s požadavkem na jejich balení a způsob jejich balení podle § 5 odst. 3.
Díl 2
Nakládání s tuzemskými bankovkami a mincemi ve zvláštních případech
§ 8
Nakládání s tuzemskými bankovkami a mincemi nevhodnými pro další oběh
(1)
Právnická osoba a směnárníksměnárník nevrací zpět do oběhu tuzemské bankovky a mince nevhodné pro další oběh a předává je České národní bancebance.
(2)
Fyzická osoba s výjimkou směnárníkasměnárníka vrací tuzemské bankovky a mince opotřebované oběhem a běžně poškozené zpět do oběhu.
(3)
Prováděcí právní předpis stanoví popis míry opotřebení a poškození tuzemských bankovek a mincí podle odstavců 1 a 2 a způsob předávání tuzemských bankovek a mincí nevhodných pro další oběh České národní bancebance podle odstavce 1.
§ 9
Příjem poškozených tuzemských bankovek a mincí
(1)
Běžně poškozené tuzemské bankovky a mince
a)
Česká národní bankabanka přijímá a ze svých zásob nevydává zpět do oběhu,
b)
úvěrová instituceúvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace přijímá a nevrací zpět do oběhu, pokud
1.
jsou celé, nebo
2.
se jedná o bankovky celistvé nebo bankovky, které se skládají nejvýše ze 2 částí, které nepochybně patří k sobě, a celková plocha takových bankovek je větší než 50 %,
c)
jiná právnická osoba než uvedená v písmenech a) a b) a směnárníksměnárník přijímají a nevracejí je zpět do oběhu, pokud jsou celé; pokud nejsou celé, mohou je odmítnout,
d)
může fyzická osoba s výjimkou směnárníkasměnárníka odmítnout přijmout.
(2)
Nestandardně poškozené tuzemské bankovky a mince
a)
Česká národní bankabanka zadrží bez náhrady,
b)
úvěrová instituceúvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace a zpracovatel tuzemských bankovek a mincí zadrží bez náhrady a předají je České národní bancebance,
c)
může jiná osoba než uvedená v písmenu a) nebo b) odmítnout přijmout.
(3)
Prováděcí právní předpis stanoví postup při zadržování nestandardně poškozených bankovek a mincí, postup při jejich předávání České národní bancebance a náležitosti potvrzení o zadržení nestandardně poškozených bankovek nebo mincí.
§ 10
Výměna poškozených tuzemských bankovek a mincí a poskytování náhrad za ně
(1)
Česká národní bankabanka a úvěrová instituceúvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace bezplatně vymění běžně poškozené tuzemské bankovky a mince za nepoškozené tuzemské bankovky a mince, jestliže
a)
jsou celé, nebo
b)
se jedná o bankovky, jejichž celková plocha je větší než 50 %, které jsou celistvé nebo které se skládají nejvýše ze 2 částí, jež nepochybně patří k sobě; v případě pochybností o tom, zda jednotlivé části bankovky patří k sobě, se posuzuje každá část samostatně.
(2)
Za běžně poškozené pamětní bankovky nebo pamětní mince poskytují Česká národní bankabanka a úvěrové instituceúvěrové instituce provádějící pokladní operacepokladní operace náhradu v tuzemských bankovkách a mincích, které nejsou pamětními bankovkami nebo pamětními mincemi.
(3)
Nestandardně poškozené tuzemské bankovky a mince se nevyměňují. Pokud byly nestandardně poškozené tuzemské bankovky nebo mince předány České národní bancebance, může za ně Česká národní bankabanka v odůvodněných případech, souvisejících zejména se živelní pohromou či jinou událostí vážně postihující nebo ohrožující majetek nebo s následkem trestného činutrestného činu, na žádost toho, kdo jí je předal nebo komu byly zadrženy, poskytnout náhradu.
(4)
Výměnu podle odstavců 1 a 2 lze provést i tak, že se na žádost toho, kdo předložil tuzemské bankovky nebo mince k výměně, převede nebo připíše příslušná částka na jím uvedený účet. Náhrada podle odstavce 3 se poskytne tak, že se tomu, komu byly nestandardně poškozené tuzemské bankovky nebo mince zadrženy, anebo tomu, kdo o náhradu požádal, vyplatí příslušná částka v nepoškozených tuzemských bankovkách a mincích s výjimkou pamětních bankovek nebo pamětních mincí, nebo se příslušná částka převede nebo připíše na účet uvedený touto osobou, jestliže o to požádá. Jestliže se nepodaří žadateli náhradu vyplatit, ponechá si ji Česká národní bankabanka a eviduje ji na zvláštním účtu. Pokud se ten, komu byly nestandardně poškozené tuzemské bankovky nebo mince zadrženy, anebo ten, kdo o náhradu požádal, nepřihlásí o jejich vrácení nebo o náhradu za ně do 3 let ode dne jejich zadržení nebo podání žádosti o náhradu, připadne částka odpovídající jejich nominální hodnotě České národní bancebance.
(5)
Česká národní bankabanka vede po dobu 15 let evidenci osob, které předložily, vložily do neanonymního zařízení nebo zadržely nestandardně poškozené tuzemské bankovky a mince, a to odděleně od údajů o nestandardně poškozených tuzemských bankovkách a mincích. Evidence obsahuje identifikační údaje těchto osob, údaje o zadržených nestandardně poškozených tuzemských bankovkách a mincích a údaje týkající se okolností zadržení těchto nestandardně poškozených tuzemských bankovek a mincí. Osobní údajeOsobní údaje z evidence lze dále zpracovávat pouze pro účely vyšetřování a odhalování trestné činnosti.
(6)
Prováděcí právní předpis stanoví postup při výměně tuzemských bankovek, které nejsou celé nebo celistvé.
Díl 3
Nakládání s bankovkami a mincemi prostřednictvím samoobslužných technických zařízení
§ 11
(1)
Samoobslužné technické zařízení používané k poskytování služeb nebo prodeji zboží, při nichž dochází k příjmu, výměně nebo vracení tuzemských nebo cizozemských bankovek a mincí (dále jen „anonymní zařízení“), lze provozovat, jestliže
a)
rozpozná pravost a platnost přijímaných tuzemských a cizozemských bankovek a mincí,
b)
odmítne podezřelé a neplatné bankovky a mince a
c)
nevrátí do oběhu tuzemské bankovky, které nejsou zpracovány v souladu se standardy zpracování.
(2)
Samoobslužné technické zařízení, prostřednictvím kterého dochází k dispozicím s peněžními prostředky evidovanými na účtu vedeném poskytovatelem platebních služeb spočívajícím v příjmu, výměně nebo výplatě tuzemských nebo cizozemských bankovek nebo mincí (dále jen „neanonymní zařízení“), lze provozovat, jestliže
a)
rozpozná pravost a platnost přijímaných tuzemských a cizozemských bankovek a mincí,
b)
určí totožnost majitele účtu a specifikuje provedenou transakci,
c)
zadrží podezřelé bankovky, odmítne podezřelé mince a nevrátí do oběhu neplatné bankovky a mince a tuzemské bankovky, které nejsou zpracovány v souladu se standardy zpracování.
(3)
Prováděcí právní předpis stanoví rozsah specifikace provedené transakce podle odstavce 2 písm. b).
(4)
Odstavci 1 a 2 nejsou dotčeny požadavky stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie5) na provozování anonymních zařízení a neanonymních zařízení přijímajících eurobankovky nebo euromince a na zadržování eurobankovek nebo euromincí těmito zařízeními.
HLAVA III
OCHRANA TUZEMSKÝCH A CIZOZEMSKÝCH BANKOVEK A MINCÍ PŘED PADĚLÁNÍM A POZMĚŇOVÁNÍM
§ 12
Nakládání s podezřelými bankovkami a mincemi
(1)
Každý může odmítnout přijetí bankovek nebo mincí, u kterých existuje důvodné podezření, že jsou padělané nebo pozměněné (dále jen „podezřelé bankovky nebo mince“), ledaže je povinen je zadržet. Pozměněnou bankovkou nebo mincí je tuzemská nebo cizozemská bankovka nebo mince, která byla nedovoleně upravena takovým způsobem, že je způsobilá vyvolat klamnou představu o své platnosti nebo o své nominální hodnotě.
(2)
Právnická osoba a směnárník
a)
zadrží podezřelé bankovky nebo mince bez náhrady,
b)
vyzve toho, kdo podezřelé bankovky nebo mince předložil, aby prokázal svoji totožnost, zaznamená jeho osobní údajeosobní údaje a vystaví mu potvrzení o zadržení podezřelých bankovek nebo mincí; ten, kdo podezřelé bankovky nebo mince předložil, je povinen výzvě k prokázání totožnosti vyhovět,
c)
předá podezřelé bankovky nebo mince bez zbytečného odkladu České národní bancebance,
d)
předá stejnopis potvrzení o zadržení podezřelých bankovek nebo mincí České národní bancebance a
e)
předá stejnopis potvrzení o zadržení podezřelých bankovek nebo mincí bez zbytečného odkladu Policii České republiky.
(3)
Česká národní bankabanka postupuje při nakládání s podezřelými bankovkami a mincemi podle odstavce 2 písm. a), b) a e). Odstavec 2 písm. c) a d) platí pro Policii České republiky při postupu podle zákona o Policii České republiky obdobně. Odstavec 2 písm. c) až e) platí pro Celní správu České republiky při postupu podle zákona o Celní správě České republiky obdobně.
(4)
Jestliže byly podezřelé bankovky nebo mince předány jejich příjemci v uzavřeném obalu nebo byly podezřelé bankovky vloženy do neanonymního zařízení, příjemce nebo provozovatel neanonymního zařízení tyto bankovky nebo mince zadrží, zjistí totožnost předávající osoby nebo majitele účtu, vydá mu potvrzení o zadržení podezřelých bankovek nebo mincí a postupuje dále podle odstavce 2 písm. c) až e). Odstavec 2 písm. a) a c) až e) se použije přiměřeně také pro úvěrové instituceúvěrové instituce provádějící pokladní operacepokladní operace a zpracovatele tuzemských bankovek a mincí při zajištění podezřelých bankovek nebo mincí při zpracování vlastní hotovosti.
(5)
Česká národní bankabanka vede po dobu 15 let evidenci osob, které podezřelé bankovky nebo mince předložily, zadržely nebo podezřelé bankovky vložily do neanonymního zařízení, a to odděleně od údajů o podezřelých bankovkách a mincích. Evidence obsahuje identifikační údaje těchto osob, údaje o zadržených podezřelých bankovkách a mincích a údaje týkající se okolností zadržení těchto podezřelých bankovek a mincí. Osobní údajeOsobní údaje z evidence lze dále zpracovávat pouze pro účely vyšetřování a odhalování trestné činnosti. Jestliže se ukáže, že zadržené bankovky nebo mince jsou pravé, Česká národní bankabanka bez zbytečného odkladu vymaže z evidence osobu, která podezřelé bankovky nebo mince předložila, vložila do neanonymního zařízení nebo zadržela.
(6)
Prováděcí právní předpis stanoví postup při zadržování podezřelých bankovek a mincí, při jejich předávání České národní bancebance a náležitosti potvrzení o zadržení podezřelých bankovek nebo mincí.
§ 13
Ověřování pravosti bankovek a mincí Českou národní bankou
(1)
Za padělané nebo pozměněné bankovky a mince se náhrada neposkytuje.
(2)
Jestliže se ukáže, že zadržené podezřelé bankovky nebo mince jsou pravé, vrátí je Česká národní bankabanka bez zbytečného odkladu tomu, komu byly podle potvrzení zadrženy. Za zadržené podezřelé tuzemské bankovky a mince může Česká národní bankabanka poskytnout náhradu i tak, že tomu, komu byly podle potvrzení zadrženy, částku odpovídající jejich nominální hodnotě vyplatí v hotovosti, převede mu ji nebo ji připíše na jím uvedený účet.
(3)
Jestliže se ukáže, že zadržené podezřelé bankovky nebo mince jsou pravé, ale nepodaří se je vrátit nebo za ně poskytnout náhradu podle odstavce 2, ponechá si je Česká národní bankabanka a eviduje je na zvláštním účtu. Pokud se ten, komu byly podezřelé bankovky nebo mince podle potvrzení zadrženy, nepřihlásí o jejich vrácení nebo o náhradu za ně do 3 let ode dne jejich zadržení, připadnou tyto bankovky nebo mince, popřípadě částka odpovídající jejich nominální hodnotě České národní bancebance.
(4)
Jestliže se ukáže, že zadržené podezřelé tuzemské bankovky nebo mince jsou pravé, ale zároveň nestandardně poškozené, zadrží je Česká národní bankabanka bez náhrady.
§ 14
Reprodukce bankovek a mincí
(1)
Hmotné nebo nehmotné reprodukce tuzemských nebo cizozemských bankovek nebo mincí a předměty, které je úpravou napodobují, mohou být zhotoveny pouze při splnění technických kritérií stanovených prováděcím právním předpisem nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie o medailích a žetonech podobných euromincím4).
(2)
Hmotné nebo nehmotné reprodukce tuzemských nebo cizozemských bankovek nebo mincí a předměty, které je úpravou napodobují, mohou být prodány, dovezeny, přechovávány nebo rozšiřovány pouze tehdy, splňují-li technická kritéria stanovená prováděcím právním předpisem nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie o medailích a žetonech podobných euromincím4).
HLAVA IV
ZPRACOVÁNÍ TUZEMSKÝCH BANKOVEK A MINCÍ A POVOLENÍ K ČINNOSTI ZPRACOVATELE TUZEMSKÝCH BANKOVEK A MINCÍ
§ 15
(1)
Zpracovávat tuzemské bankovky a mince pro jiného může pouze
a)
Česká národní bankabanka,
b)
úvěrová instituceúvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace a
c)
zpracovatel tuzemských bankovek a mincí.
(2)
Zpracovatelem tuzemských bankovek a mincí je ten, kdo je oprávněn zpracovávat tuzemské bankovky a mince pro jiného na základě povolení k činnosti zpracovatele tuzemských bankovek a mincí uděleného Českou národní bankoubankou (dále jen „povolení“).
§ 16
(1)
Česká národní bankabanka udělí povolení žadateli,
a)
který je akciovou společnostíakciovou společností, společností s ručením omezeným nebo státním podnikem,
b)
který má sídlo i skutečné sídlo na území České republiky,
c)
jehož statutární orgán, člen statutárního orgánu a osoby, které jeho podnikání přímo řídí (dále jen „vedoucí osoba“), splňují všeobecné podmínky provozování živnostiživnosti podle zákona upravujícího živnostenské podnikání,
d)
jehož skutečný majitel podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů (dále jen „skutečný majitel“) je osobou bezúhonnou,
e)
jehož řídicí a kontrolní systém splňuje požadavky stanovené tímto zákonem,
f)
který je schopen řádně zabezpečit ochranu tuzemských bankovek a mincí svěřených mu ke zpracování,
g)
který je vybaven zařízeními pro zpracování tuzemských bankovek a mincí, která splňují standardy zpracování a jsou umístěna na území České republiky, a
h)
který předloží návrh vnitřních předpisů upravujících řídicí a kontrolní systém.
(2)
Pro účely tohoto zákona se za bezúhonnou nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čintrestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.
(3)
Odstavec 1 písm. b) se nepoužije, jestliže z mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, vyplývá povinnost umožnit žadateli se sídlem mimo území České republiky vykonávat v České republice činnost zpracovatele bankovek a mincí za obdobných podmínek jako osobám se sídlem v České republice.
§ 17
(1)
Žádost o povolení lze podat pouze na předepsaném formuláři, ke kterému žadatel přiloží doklady osvědčující splnění podmínek uvedených v § 16 odst. 1. Vzor formuláře a obsah jeho příloh stanoví prováděcí právní předpis.
(2)
Rozhodnutí o žádosti o povolení Česká národní bankabanka vydá do 3 měsíců ode dne zahájení řízení. Bylo-li řízení přerušeno současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti, začne tato lhůta znovu běžet ode dne, kdy přerušení řízení skončilo.
§ 18
(1)
Zpracovatel tuzemských bankovek a mincí oznámí bez zbytečného odkladu České národní bancebance každou změnu
a)
údajů uvedených v žádosti o povolení nebo v jejích přílohách, na jejichž základě bylo povolení uděleno; společně s oznámením o změnách vedoucích osob, změnách společníka a skutečného majiteleskutečného majitele prokáže splnění podmínek stanovených v § 16 odst. 1 písm. c) a d) těmito osobami a
b)
vnitřních předpisů upravujících řídicí a kontrolní systém.
(2)
Oznámení podle odstavce 1 lze podat pouze na předepsaném formuláři, ke kterému oznamovatel přiloží doklady osvědčující změnu údajů uvedených v žádosti o povolení nebo v jejích přílohách, na jejichž základě bylo povolení uděleno. Vzor formuláře oznámení změny a obsah jeho příloh stanoví prováděcí právní předpis.
§ 19
(1)
Povolení zanikne dnem
a)
zrušení zpracovatele tuzemských bankovek a mincí,
b)
nabytí právní moci rozhodnutí o úpadku zpracovatele tuzemských bankovek a mincí nebo nabytí rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku zpracovatele tuzemských bankovek a mincí.
(2)
Česká národní bankabanka povolení odejme, jestliže
a)
bylo uděleno na základě nepravdivých nebo neúplných údajů,
b)
zpracovatel tuzemských bankovek a mincí opakovaně nebo závažným způsobem porušil povinnost stanovenou tímto zákonem,
c)
zpracovatel tuzemských bankovek a mincí porušil povinnost stanovenou vykonatelným rozhodnutím vydaným podle tohoto zákona,
d)
došlo k takové změně skutečností, na jejichž základě bylo povolení uděleno, že zpracovatel tuzemských bankovek a mincí v důsledku takové změny již nesplňuje podmínky pro jeho udělení, nebo
e)
o jeho odejmutí zpracovatel tuzemských bankovek a mincí písemně požádá.
§ 20
Česká národní bankabanka vede seznam zpracovatelů tuzemských bankovek a mincí a uveřejňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 21
(1)
Úvěrová instituceÚvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace a zpracovatel tuzemských bankovek a mincí zavede a udržuje řídicí a kontrolní systém, který je vhodný z hlediska řádného a obezřetného zpracování tuzemských bankovek a mincí. Řídicí a kontrolní systém musí být ucelený a přiměřený povaze, rozsahu a složitosti činností zpracovatele tuzemských bankovek a mincí a musí zajišťovat řádné a plynulé zpracování.
(2)
Řídicí a kontrolní systém zahrnuje organizační předpoklady a předpoklady řádné správy a řízení společnosti, a to vždy
a)
zásady a postupy řízení,
b)
organizační uspořádání s řádným, průhledným a uceleným vymezením činností a s nimi spojených působností a rozhodovacích pravomocí a
c)
řádné administrativní a účetní postupy.
(3)
Součástí organizačních předpokladů podle odstavce 2 jsou vždy pravidla upravující
a)
vedení evidence tuzemských bankovek a mincí, které byly zpracovateli tuzemských bankovek a mincí svěřeny ke zpracování,
b)
procesy zpracování tuzemských bankovek a mincí,
c)
systém kontroly a odpovědnosti za svěřené hodnoty a
d)
zabezpečení ochrany tuzemských bankovek a mincí.
(4)
Úvěrová instituceÚvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace a zpracovatel tuzemských bankovek a mincí jsou povinni průběžně ověřovat a pravidelně hodnotit přiměřenost a účinnost řídicího a kontrolního systému.
(5)
Prováděcí právní předpis stanoví způsob plnění uvedených požadavků na řídicí a kontrolní systém úvěrové instituceúvěrové instituce provádějící pokladní operacepokladní operace a zpracovatele tuzemských bankovek a mincí.
§ 22
(1)
Tuzemské bankovky a mince, které byly úvěrové instituciúvěrové instituci provádějící pokladní operacepokladní operace nebo zpracovateli tuzemských bankovek a mincí svěřeny ke zpracování, nejsou jejich vlastnictvím.
(2)
Úvěrová instituceÚvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace a zpracovatel tuzemských bankovek a mincí jsou povinni držet tuzemské bankovky a mince svěřené ke zpracování a patřící různým osobám odděleně podle jednotlivých vlastníků a odděleně od svých vlastních tuzemských bankovek a mincí.
(3)
Úvěrová instituceÚvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace a zpracovatel tuzemských bankovek a mincí vedou v elektronické podobě evidenci tuzemských bankovek a mincí, které převzali ke zpracování.
§ 23
(1)
Úvěrová instituceÚvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace a zpracovatel tuzemských bankovek a mincí jsou povinni poskytovat České národní bancebance informace o místech, v nichž zpracování tuzemských bankovek a mincí probíhá, informace o zařízeních používaných pro zpracování tuzemských bankovek a mincí, informace o změnách těchto zařízení a informace o zpracování tuzemských bankovek a mincí.
(2)
Úvěrová instituceÚvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace a zpracovatel tuzemských bankovek a mincí jsou povinni zařízení pro zpracování tuzemských bankovek a mincí udržovat a ověřovat jejich funkce tak, aby vyhovovala standardům zpracování.
(3)
Prováděcí právní předpis stanoví rozsah, strukturu, formu, způsob a lhůty poskytování informací podle odstavce 1.
HLAVA V
DOHLED
§ 24
Výkon dohledu
(1)
Česká národní bankabanka vykonává dohled nad dodržováním tohoto zákona a přímo použitelných předpisů Evropské unie, na které tento zákon navazuje.
(2)
Úvěrová instituceÚvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace a zpracovatel tuzemských bankovek a mincí jsou povinni poskytnout České národní bancebance při výkonu dohledu potřebné informace a požadovaná vysvětlení.
(3)
U toho, kdo je důvodně podezřelý, že neoprávněně zpracovává tuzemské bankovky a mince pro jiného, může Česká národní bankabanka provést kontrolu na místě v rozsahu, který je nezbytný ke zjištění skutkového stavu týkajícího se činnosti, která zakládá toto podezření.
§ 25
Opatření k nápravě
(1)
Česká národní bankabanka může úvěrové instituciúvěrové instituci provádějící pokladní operacepokladní operace a zpracovateli tuzemských bankovek a mincí uložit za porušení povinností stanovených tímto zákonem a přímo použitelnými předpisy Evropské unie, upravujícími oběh bankovek a mincí, jakož i rozhodnutími České národní bankybanky, opatření k nápravě zjištěného nedostatku, odpovídající povaze porušení a jeho závažnosti; pro odstranění zjištěného nedostatku určí přiměřenou lhůtu.
(2)
Česká národní bankabanka je dále oprávněna v závislosti na povaze a závažnosti zjištěného nedostatku
a)
zakázat, aby byly do oběhu vraceny tuzemské bankovky a mince, jejichž zpracování neodpovídá postupům stanoveným v § 7 odst. 2 a 3 a § 22 a 23,
b)
nařídit výměnu osob uvedených v § 16 odst. 1 písm. c) nebo d), nebo osob, které odpovídají za zpracování tuzemských bankovek a mincí v úvěrové instituciúvěrové instituci zpracovávající tuzemské bankovky a mince,
c)
nařídit, aby řídicí a kontrolní systém byl uveden do souladu s § 21,
d)
nařídit výměnu nebo úpravu zařízení pro zpracování tuzemských bankovek a mincí tak, aby splňovala standardy zpracování, nebo
e)
nařídit na náklady zpracovatele tuzemských bankovek a mincí nebo úvěrové instituceúvěrové instituce provádějící pokladní operacepokladní operace provedení mimořádného auditu;
pro provedení těchto opatření Česká národní bankabanka určí přiměřenou lhůtu.
§ 26
Řízení
(1)
Účastníkem řízení o uložení opatření k nápravě je pouze úvěrová instituceúvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace nebo zpracovatel tuzemských bankovek a mincí, kterým má být opatření k nápravě uloženo.
(2)
Rozklad podaný proti rozhodnutí o uložení opatření uvedených v § 25 nemá odkladný účinek.
§ 27
Pořádková pokuta
(1)
Česká národní bankabanka může při výkonu dohledu podle tohoto zákona za podmínek stanovených správním řádem nebo zákonem upravujícím výkon státní kontroly uložit pořádkovou pokutu do výše 500 000 Kč.
(2)
Pořádkovou pokutu lze ukládat i opakovaně. Úhrn takto uložených pokut za stejný skutek nesmí přesáhnout částku 2 500 000 Kč.
(3)
Řízení o uložení pořádkové pokuty lze zahájit do 10 dnů ode dne, kdy k protiprávnímu jednání došlo.
(4)
Příjem z pořádkových pokut je příjmem státního rozpočtu.
HLAVA VI
PŘESTUPKY
§ 28
Přestupky při zhotovení reprodukcí bankovek a mincí a předmětů, které je úpravou napodobují, a při nakládání s nimi
(1)
Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že hmotnou nebo nehmotnou reprodukci tuzemské nebo cizozemské bankovky nebo mince anebo předmět, který ji úpravou napodobuje,
a)
zhotoví, aniž by byla splněna technická kritéria stanovená prováděcím právním předpisem vydaným k provedení § 14 nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie o medailích a žetonech podobných euromincím4), nebo
b)
prodá, doveze, přechovává nebo rozšiřuje v rozporu s § 14 odst. 2.
(2)
Za přestupekpřestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.
§ 29
Přestupky proti peněžnímu oběhu
(1)
Směnárník nebo právnická osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 12 odst. 2 písm. a) nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie, kterým se stanoví opatření nutná k ochraně eura proti padělání5), nezadrží podezřelé bankovky nebo mince, nebo
b)
v rozporu s § 12 odst. 2 písm. c) nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie, kterým se stanoví opatření nutná k ochraně eura proti padělání5), bez zbytečného odkladu po zadržení nepředá podezřelé bankovky nebo mince České národní bancebance.
(2)
Úvěrová instituceÚvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace, zpracovatel tuzemských bankovek a mincí, směnárník, provozovatel kasina, držitel poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence podle zákona o poštovních službách, a dále platební instituce, poskytovatel platebních služeb malého rozsahu, instituce elektronických peněz a vydavatel elektronických peněz malého rozsahu, u nichž při poskytování platebních služeb nebo vydávání elektronických peněz dochází k vracení přijatých bankovek nebo mincí do oběhu, se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 33 odst. 1 nezajistí, aby osoby, které při zpracování tuzemských bankovek a mincí posuzují jejich pravost nebo vracejí přijaté bankovky nebo mince do oběhu, byly držiteli osvědčení o absolvování odborného kurzu o rozpoznávání bankovek a mincí podezřelých z padělání nebo pozměňování, vydaného Českou národní bankoubankou nebo osobou jí k tomu pověřenou.
(3)
Úvěrová instituceÚvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace nebo zpracovatel tuzemských bankovek a mincí se dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 7 odst. 2 tuzemské bankovky a mince přijaté z oběhu před jejich vrácením do oběhuvrácením do oběhu nezpracuje v souladu se standardy zpracování,
b)
v rozporu s § 21 neudržuje vhodný řídicí a kontrolní systém nebo vnitřní předpisy k zabezpečení ochrany tuzemských bankovek a mincí,
c)
v rozporu s § 22 odst. 2 nedrží tuzemské bankovky a mince svěřené ke zpracování a patřící různým osobám odděleně,
d)
v rozporu s § 22 odst. 3 nevede evidenci tuzemských bankovek a mincí převzatých ke zpracování,
e)
v rozporu s § 23 odst. 1 neposkytne České národní bancebance informace o místech, v nichž zpracování tuzemských bankovek a mincí probíhá, o zařízeních nebo o zpracování tuzemských bankovek a mincí nebo neoznámí změny zařízení používaných pro zpracování tuzemských bankovek a mincí,
f)
v rozporu s § 23 odst. 2 neudržuje zařízení pro zpracování tuzemských bankovek a mincí nebo neověřuje jejich funkce,
g)
v rozporu s § 24 odst. 2 neposkytne České národní bancebance při výkonu dohledu potřebné informace nebo požadovaná vysvětlení, nebo
h)
neprovede opatření k nápravě uložené podle § 25.
(4)
Úvěrová instituceÚvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace se dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 5 odst. 1 a 2 nepřijme tuzemské bankovky a mince prohlášené Českou národní bankoubankou za neplatné,
b)
v rozporu s § 6 neprovede výměnu tuzemských bankovek a mincí nebo vybere poplatek za výměnu tuzemských bankovek a mincí, kterou je povinna provést bezplatně, nebo
c)
v rozporu s § 7 odst. 6 nepřijímá nebo nevyměňuje tuzemské bankovky a mince ve všech svých provozovnách, v nichž provádí pokladní operacepokladní operace.
(5)
Za přestupek lze uložit pokutu do
a)
10 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1, 2 nebo odstavce 3 písm. a),
b)
1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3 písm. b) až h) nebo odstavce 4.
§ 30
Ostatní přestupky
(1)
Provozovatel anonymních a neanonymních zařízení podle § 11 se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 11 provozuje samoobslužné technické zařízení, které nesplňuje požadavky pro jejich provoz.
(2)
Právnická osoba, která není úvěrovou institucíúvěrovou institucí provádějící pokladní operacepokladní operace ani zpracovatelem tuzemských bankovek a mincí, nebo směnárník se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 7 odst. 3 nezkontroluje pravost a platnost tuzemských bankovek a mincí vracených do oběhu nebo podezřelé nebo neplatné bankovky a mince vrátí do oběhu.
(3)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že neoprávněně zpracovává tuzemské bankovky a mince pro jiného.
(4)
Za přestupek lze uložit pokutu do
a)
1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 nebo 2,
b)
10 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3.
§ 32
Společná ustanovení k přestupkům
(1)
Přestupky podle tohoto zákona projednává Česká národní bankabanka.
(2)
Pravomocné rozhodnutí České národní bankybanky o uložení sankce a pravomocné rozhodnutí soudu o zrušení této sankce Česká národní bankabanka uveřejní.
HLAVA VII
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A PŘECHODNÁ
§ 33
Odborný kurz
(1)
Česká národní bankabanka, úvěrová instituceúvěrová instituce provádějící pokladní operacepokladní operace, zpracovatel tuzemských bankovek a mincí, směnárník, provozovatel kasina, držitel poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence podle zákona o poštovních službách, a dále platební instituce, poskytovatel platebních služeb malého rozsahu, instituce elektronických peněz a vydavatel elektronických peněz malého rozsahu, u nichž při poskytování platebních služeb nebo vydávání elektronických peněz dochází k vracení přijatých bankovek nebo mincí do oběhu, zajistí, aby osoby, které při zpracování tuzemských bankovek a mincí posuzují jejich pravost nebo vracejí přijaté bankovky nebo mince do oběhu, byly držiteli osvědčení o absolvování odborného kurzu o rozpoznávání bankovek a mincí podezřelých z padělání nebo pozměňování (dále jen „kurz“), vydaného Českou národní bankoubankou nebo osobou jí k tomu pověřenou (dále jen „osvědčení“).
(2)
Osvědčení se udělí po absolvování kurzu pouze osobě, která je plně svéprávná a zletilá.
(3)
Kurz se pořádá pro
a)
osoby, které po jeho absolvování mohou lektorsky vést kurz,
b)
osoby, které při zpracování tuzemských bankovek a mincí posuzují jejich pravost nebo vracejí přijaté bankovky nebo mince do oběhu
1.
v České národní bancebance,
2.
v úvěrových institucíchúvěrových institucích provádějících pokladní operacepokladní operace,
3.
u zpracovatelů tuzemských bankovek a mincí, nebo
4.
u směnárníka, který provádí směnárenské obchody mezi měnami jinými než česká koruna, euro, americký dolar, britská libra nebo japonský jen,
c)
osoby, které u osob neuvedených v písmenu b) při zpracování tuzemských bankovek a mincí posuzují jejich pravost nebo vracejí přijaté bankovky nebo mince do oběhu.
(4)
Kurz pro osoby uvedené v odstavci 3 písm. a) nebo b) pořádá výhradně Česká národní bankabanka. Ta může na základě žádosti pověřit právnickou nebo podnikající fyzickou osobu, která působí v oblasti vzdělávání, pořádáním kurzů pro osoby uvedené v odstavci 3 písm. c) (dále jen „pověřená osoba“), jestliže tato osoba prokáže, že má organizační a technické předpoklady pro pořádání kurzů. Kurz pořádaný pověřenou osobou může lektorsky vést pouze osoba, která absolvovala kurz podle odstavce 3 písm. a).
(5)
Česká národní bankabanka je oprávněna kontrolovat pověřenou osobu a v případě zjištění nedostatků při zabezpečování kurzu je oprávněna jí rozhodnutím pověření odejmout. Osoba, které bylo pověření odňato, může požádat o nové pověření nejdříve po uplynutí jednoho roku ode dne odnětí pověření.
(6)
Česká národní bankabanka uveřejňuje seznam pověřených osob způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(7)
Prováděcí právní předpis stanoví druhy a náplň kurzů, obsah závěrečných testů, organizační a technické předpoklady pro pořádání kurzů pověřenou osobou a náležitosti osvědčení.
§ 34
Na řízení o rozkladu se ustanovení správního řádu o způsobu ukončení tohoto řízení nepoužijí; v těchto případech se postupuje podle ustanovení správního řádu o odvolání.
§ 35
Zmocnění
Česká národní bankabanka vydá vyhlášku k provedení § 7 odst. 7, § 8 odst. 3, § 9 odst. 3, § 10 odst. 6, § 11 odst. 3, § 12 odst. 6, § 14, § 17 odst. 1, § 18 odst. 2, § 21 odst. 5, § 23 odst. 3 a § 33 odst. 7.
§ 36
Přechodná ustanovení
(1)
Česká národní bankabanka, úvěrové instituceúvěrové instituce provádějící pokladní operacepokladní operace a osoby, které provádějí zpracování tuzemských bankovek a mincí pro jiné osoby, a ostatní právnické osoby a směnárnícisměnárníci jsou povinni postupovat v souladu s § 7 odst. 1 až 3 nejpozději do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(2)
Provozovatelé anonymních a neanonymních zařízení jsou povinni přizpůsobit tato technická zařízení požadavkům uvedeným v § 11 nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(3)
Osoby, které provádějí zpracování tuzemských bankovek a mincí pro jiné osoby ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, s výjimkou České národní bankybanky a úvěrových institucíúvěrových institucí provádějících pokladní operacepokladní operace, jsou povinny nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona splnit požadavky stanovené v § 15 odst. 2, § 16 a 21.
(4)
Úvěrové instituceÚvěrové instituce provádějící pokladní operacepokladní operace, osoby, které provádějí zpracování tuzemských bankovek a mincí pro jiné osoby, a ostatní právnické osoby jsou povinny nejpozději do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona splnit požadavek stanovený v § 33 odst. 1.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o České národní bance
§ 37
Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 60/1993 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 442/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 278/2001 Sb., zákona č. 482/2001 Sb., zákona č. 127/2002 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 160/2007 Sb., zákona č. 36/2008 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 295/2009 Sb., zákona č. 145/2010 Sb., zákona č. 156/2010 Sb. a zákona č. 41/2011 Sb., se mění takto:
1.
Za § 16 se vkládá nový § 16a, který zní:
㤠16a
(1)
Nikdo nesmí vyrábět, dovážet, nabízet, prodávat nebo jinak rozšiřovat medaile, žetony nebo podobné předměty, které jsou svým provedením způsobilé uvést jejich držitele v omyl, že jde o mince nebo pamětní mince určité nominální hodnoty vydávané Českou národní bankou.
(2)
Nikdo nesmí při označení nebo popisu žetonu, medaile nebo podobného předmětu v souvislosti s jejich nabízením, prodejem nebo jiným rozšiřováním použít slovo „mince“.“.
2.
V § 17 odst. 2 větě první se slova „, a zbytky bankovek menší než čtvrtina původní plochy bankovek“ zrušují.
3.
§ 17, 18, 20, 21 a 46d se zrušují.
4.
V § 22 se písmena b), c) a e) zrušují.
Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno b).
5.
V § 24 písm. a) se odkaz na poznámku pod čarou č. 1a včetně poznámky pod čarou zrušuje.
6.
V § 31 odst. 1 se slova „zvláštního zákona3)“ nahrazují slovy „zákona upravujícího vydávání dluhopisů3)“.
Poznámka pod čarou č. 3 zní:
„3)
§ 25 a 26 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění zákona č. 56/2006 Sb.“.
7.
V § 41 odst. 2 závěrečné části ustanovení se slova „podle zvláštních předpisů a plnění informační povinnosti těchto osob podle zvláštních právních předpisů tím není dotčeno8a)“ nahrazují slovy „a plnění informační povinnosti těchto osob podle zákonů upravujících dohled České národní banky nad činností těchto osob8a) tím není dotčeno“.
Poznámka pod čarou č. 8a zní:
„8a)
Například zákon č. 21/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 256/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 87/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů.“.
8.
V § 44 odst. 1 písm. b) se odkaz na poznámku pod čarou č. 9b včetně poznámky pod čarou zrušuje.
9.
V § 44 odst. 1 písm. c) se slova „zvláštních právních předpisů9c)“ nahrazují slovy „zákonů upravujících pojišťovnictví, činnost pojišťovacích zprostředkovatelů a penzijní připojištění9c)“.
Poznámka pod čarou č. 9c zní:
„9c)
Zákon č. 277/2009 Sb.
Zákon č. 42/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí), ve znění pozdějších předpisů.“.
10.
V § 44 odst. 1 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní:
„d)
zpracovateli tuzemských bankovek a tuzemských mincí podle zákona upravujícího oběh bankovek a mincí,“.
Dosavadní písmena d) a e) se označují jako písmena e) a f).
11.
V § 44 odst. 1 písm. d) se slova „zvláštního právního předpisu9d)“ nahrazují slovy „zákona upravujícího platební styk9d)“.
Poznámka pod čarou č. 9d zní:
„9d)
Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění zákona č. 156/2010 Sb.“.
12.
V § 44 odst. 3 se slova „zvláštními právními předpisy9f)“ nahrazují slovy „zákony upravujícími finanční konglomeráty, činnost bank a činnost v pojišťovnictví9f)“.
Poznámka pod čarou č. 9f zní:
„9f)
Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech).
Zákon č. 21/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 277/2009 Sb.“.
13.
V § 44b se odkaz na poznámku pod čarou č. 9k nahrazuje odkazem na poznámku pod čarou č. 18 a dosavadní poznámka pod čarou č. 9k se označuje jako poznámka pod čarou č. 18.
14.
§ 46c zní:
㤠46c
(1)
Právnická osoba se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 16a odst. 1 vyrobí, doveze, nabízí, prodává nebo jinak rozšiřuje medaile, žetony nebo podobné předměty zaměnitelné s mincemi nebo pamětními mincemi vydanými Českou národní bankou.
(2)
Právnická osoba se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 16a odst. 2 používá při označení nebo popisu žetonu, medaile nebo podobného předmětu v souvislosti s jejich nabízením, prodejem nebo rozšiřováním slovo mince.
(3)
Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 16a odst. 1 vyrobí, doveze, nabízí, prodává nebo jinak rozšiřuje medaile, žetony nebo podobné předměty zaměnitelné s mincemi nebo pamětními mincemi vydanými Českou národní bankou.
(4)
Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 16a odst. 2 používá při označení nebo popisu žetonu, medaile nebo podobného předmětu v souvislosti s jejich nabízením, prodejem nebo rozšiřováním slovo mince.
(5)
Za správní delikt podle odstavců 1 a 2 se uloží pokuta do 10 000 000 Kč.
(6)
Za přestupek podle odstavců 3 a 4 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.“.
15.
V § 59 se odkaz na poznámku pod čarou č. 16 nahrazuje odkazem na poznámku pod čarou č. 3a a poznámka pod čarou č. 16 se zrušuje.
ČÁST TŘETÍ
ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
§ 38
Zrušuje se:
1.
Vyhláška č. 37/1994 Sb., kterou se stanoví postup při příjmu peněz a nakládání s nimi a při poskytování náhrad za necelé a poškozené bankovky a mince.
2.
Vyhláška č. 553/2006 Sb., o podmínkách, za kterých lze reprodukovat bankovky, mince, šeky, cenné papíry a platební karty a vyrábět předměty, které je úpravou napodobují.
ČÁST ČTVRTÁ
ÚČINNOST
§ 39
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2011, s výjimkou ustanovení § 37 bodu 1, které nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r.
1)
Například nařízení Rady (ES) č. 1338/2001 ze dne 28. června 2001, kterým se stanoví opatření nutná k ochraně eura proti padělání, ve znění nařízení Rady (ES) č. 44/2009, nařízení Rady (ES) č. 1339/2001 ze dne 28. června 2001, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES), kterým se stanoví opatření nutná k ochraně eura proti padělání, na členské státy, které nepřijaly euro jako jednotnou měnu, ve znění nařízení Rady (ES) č. 45/2009, nařízení Rady (ES) č. 2182/2004 ze dne 6. prosince 2004 o medailích a žetonech podobných euromincím, ve znění nařízení Rady (ES) č. 46/2009, nařízení Rady (ES) č. 2183/2004 ze dne 6. prosince 2004, kterým se na nezúčastněné členské státy rozšiřuje použitelnost nařízení (ES) č. 2182/2004 o medailích a žetonech podobných euromincím, ve znění nařízení Rady (ES) č. 47/2009.
2)
Nařízení Rady (ES) č. 1338/2001.
Nařízení Rady (ES) č. 1339/2001.
Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 8. listopadu 2001 o některých podmínkách přístupu k systému monitorování padělků (ECB/2001/11).
Rozhodnutí Rady ze dne 6. prosince 2001 o ochraně eura proti padělání (2001/887/SVV).
3)
§ 19 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.
4)
Nařízení Rady (ES) č. 2182/2004, ve znění nařízení Rady (ES) č. 46/2009.
Nařízení Rady (ES) č. 2183/2004, ve znění nařízení Rady (ES) č. 47/2009.
5)
Nařízení Rady (ES) č. 1338/2001, ve znění nařízení Rady (ES) č. 44/2009.
Nařízení Rady (ES) č. 1339/2001, ve znění nařízení Rady (ES) č. 45/2009. |
Ústavní zákon č. 135/2011 Sb. | Ústavní zákon č. 135/2011 Sb.
Ústavní zákon, kterým se mění ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb.
Vyhlášeno 25. 5. 2011, datum účinnosti 1. 8. 2011, částka 52/2011
* Čl. I - V čl. 1 bodu 10 ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb., se slovo „Vysočina“ nahrazuje
* Čl. II - Pokud je v dosavadních právních předpisech uveden jako název kraje pojem „Vysočina“, rozumí se tím „Kraj Vysočina“.
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 8. 2011
135
ÚSTAVNÍ ZÁKON
ze dne 27. dubna 2011,
kterým se mění ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb.
Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:
Čl. I
V čl. 1 bodu 10 ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb., se slovo „Vysočina“ nahrazuje slovy „Kraj Vysočina“.
Čl. II
Pokud je v dosavadních právních předpisech uveden jako název kraje pojem „Vysočina“, rozumí se tím „Kraj Vysočina“.
Čl. III
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 134/2011 Sb. | Zákon č. 134/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 25. 5. 2011, datum účinnosti 25. 5. 2011, částka 51/2011
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o dráhách
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o správních poplatcích
* ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 1. 2012
134
ZÁKON
ze dne 3. května 2011,
kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o dráhách
Čl. I
Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění zákona č. 189/1999 Sb., zákona č. 23/2000 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 77/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 144/2002 Sb., zákona č. 175/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 103/2004 Sb., zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 181/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 191/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 377/2009 Sb. a zákona č. 194/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 odst. 1 úvodní část ustanovení zní:
„Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie1a) a upravuje“.
Poznámky pod čarou č. 1 a 1a zní:
„1)
Směrnice Rady 91/440/EHS z 29. července 1991 o rozvoji železnic Společenství.
Směrnice Rady 95/18/ES ze dne 19. června 1995 o vydávání licencí železničním podnikům.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/9/ES ze dne 20. března 2000 o lanových dráhách pro dopravu osob.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/12/ES ze dne 26. února 2001, kterou se mění směrnice Rady 91/440/EHS o rozvoji železničních podniků Společenství.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/13/ES ze dne 26. února 2001, kterou se mění směrnice Rady 95/18/ES o vydávání licencí železničním podnikům.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne 26. února 2001 o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES ze dne 29. dubna 2004 o bezpečnosti železnic Společenství a o změně směrnice Rady 95/18/ES o vydávání licencí železničním podnikům a směrnice 2001/14/ES o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (směrnice o bezpečnosti železnic).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/51/EHS ze dne 29. dubna 2004, kterou se mění směrnice Rady 91/440/EHS o rozvoji železnic Společenství.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/58/ES ze dne 23. října 2007, kterou se mění směrnice Rady 91/440/EHS o rozvoji železnic Společenství a směrnice 2001/14/ES o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/59/ES ze dne 23. října 2007 o vydávání osvědčení strojvedoucím obsluhujícím hnací vozidla a vlaky v železničním systému Společenství.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES ze dne 17. června 2008 o interoperabilitě železničního systému ve Společenství.
Směrnice Komise 2009/131/ES ze dne 16. října 2009, kterou se mění příloha VII směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES o interoperabilitě železničního systému ve Společenství.
1a)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě.
Nařízení Komise (EU) č. 36/2010 ze dne 3. prosince 2009 o vzorech Společenství pro licenci strojvedoucího, doplňková osvědčení, ověřené opisy doplňkových osvědčení a formuláře žádosti o licenci strojvedoucího podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/59/ES.“.
2.
V § 2 se doplňuje nový odstavec 8, který zní:
„(8)
Osobou usazenou na území České republiky je osoba oprávněná podnikat na území České republiky podle obchodního zákoníku, která je zapsána v obchodním rejstříku nebo jejíž podnik nebo organizační složka podniku umístěná na území České republiky je zapsána v obchodním rejstříku.“.
3.
V § 3a odstavec 1 zní:
„(1)
Dráha celostátní je součástí evropského železničního systému. Prvky evropského železničního systému stanoví prováděcí právní předpis.“.
4.
V § 3a se odstavec 3 zrušuje.
5.
V § 24 odstavce 4 a 5 znějí:
„(4)
Přeshraniční osobní drážní doprava je doprava, při jejímž provozování je překročena státní hranice České republiky a jejímž převažujícím účelem je přeprava osob mezi dvěma nebo více členskými státy Evropské unie.
(5)
Provozovat osobní drážní dopravu na dráze může právnická nebo fyzická osoba, která
a)
je usazená na území České republiky, nejedná-li se o osobu usazenou v členském státě Evropské unie provozující přeshraniční osobní drážní dopravu,
b)
je držitelem platné licence s výjimkou provozování drážní dopravy na dráze lanové a
c)
má uzavřenou smlouvu s provozovatelem dráhy o provozování drážní dopravy, není-li provozovatel dráhy a dopravce jedna osoba.“.
6.
V § 24 se za odstavec 5 vkládají nové odstavce 6 a 7, které znějí:
„(6)
Provozovat nákladní drážní dopravu na dráze může právnická nebo fyzická osoba, která
a)
je držitelem platné licence s výjimkou provozování drážní dopravy na dráze lanové a
b)
má uzavřenou smlouvu s provozovatelem dráhy o provozování drážní dopravy, není-li provozovatel dráhy a dopravce jedna osoba.
(7)
Provozovat drážní dopravu na dráze celostátní nebo regionální může fyzická nebo právnická osoba, která
a)
splňuje podmínky podle odstavce 5, jedná-li se o osobní drážní dopravu, nebo podmínky podle odstavce 6, jedná-li se o nákladní drážní dopravu,
b)
je držitelem platného osvědčení dopravce,
c)
má přidělenou kapacitu dopravní cesty a
d)
má sjednanou cenu za užití dráhy podle cenových předpisů a stanoven způsob její úhrady.“.
Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 8.
7.
V nadpisu § 34a, v § 34a odst. 1 a 3, v § 34h odst. 5, v § 43b odst. 2 písm. a), v § 49c odst. 1 písm. a), v § 52 odst. 6 úvodní části, v § 52 odst. 6 písm. m), v § 53b odst. 5 a v § 55 odst. 3 se slova „Evropských společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“.
8.
V § 34c se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno k), které zní:
„k)
vymezení systému finančních pobídek pro přídělce i dopravce k zajištění minimalizace závad na dopravní cestě a zvyšování její propustnosti pro účely sjednávání smlouvy o provozování drážní dopravy; systém může zahrnovat pokuty i odměny.“.
9.
V § 34d odstavec 1 zní:
„(1)
Žádost o přidělení kapacity dopravní cesty může podat osoba, která je držitelem platné licence.“.
10.
V § 34d se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Osoba, která není usazená na území České republiky a hodlá podat žádost o přidělení kapacity dopravní cesty pro účely provozování přeshraniční osobní drážní dopravy, písemně oznámí tuto skutečnost nejpozději 2 měsíce před podáním žádosti podle odstavců 1 a 2 přídělci, provozovateli dráhy, pokud není přídělcem, a drážnímu správnímu úřadu. Oznámení musí obsahovat vymezení kapacity dopravní cesty, o niž se bude žádat, a vymezení trasy vlaku včetně zastávek mimo území České republiky. Drážní správní úřad postoupí oznámení bez zbytečného odkladu Ministerstvu dopravy, krajům a dopravcům, kteří na dané dopravní cestě provozují osobní drážní dopravu na základě smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících.“.
11.
V § 34e se doplňují odstavce 7 a 8, které znějí:
„(7)
Přídělce a žadatel podle § 34d odst. 1 mohou uzavřít rámcovou dohodu vymezující vlastnosti a rozsah kapacity dopravní cesty požadované na časové období přesahující jedno období platnosti jízdního řádu. Uzavřít rámcovou dohodu lze na dobu nejvýše 5 let; prodloužit platnost rámcové dohody na dobu delší než 5 let je možné, pokud žadatel podle § 34d odst. 1 má po tuto dobu povinnost zabezpečovat přepravu na základě uzavřené smlouvy nebo vynaložil investice velkého rozsahu do drážních vozidel na zajištění přepravy.
(8)
Rámcová dohoda nesmí vyloučit užívání dopravní cesty jinými dopravci. Rámcová dohoda nesmí obsahovat ujednání, které by vyloučilo změnu dohody.“.
12.
Za § 34i se vkládá nový § 34j, který zní:
㤠34j
(1)
Na žádost Ministerstva dopravy, kraje nebo dopravce, který na dané dopravní cestě provozuje osobní drážní dopravu na základě smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících, nebo osoby, která podala oznámení podle § 34d odst. 3, rozhodne drážní správní úřad, zda trasa vlaku, která je nebo má být přidělena, je přeshraniční drážní osobní dopravou podle § 24 odst. 4. Ministerstvo dopravy a kraje, přes jejichž území vede trasa vlaku přeshraniční drážní osobní dopravy, jsou v řízení dotčenými orgány podle správního řádu, pokud nepodaly žádost podle věty první. Rozhodnutí drážní správní úřad oznámí též dotčeným orgánům a přídělci.
(2)
Při posuzování převažujícího účelu dopravy zohlední drážní správní úřad zejména
a)
délku trasy vlaku na území České republiky ve srovnání s celkovou délkou trasy vlaku,
b)
počet stanic a zastávek na trase vlaku na území České republiky ve srovnání s celkovým počtem stanic a zastávek na trase vlaku a
c)
předpokládaný počet cestujících, kteří by mohli vlak využít na trase na území České republiky, ve srovnání s předpokládaným počtem cestujících, kteří by mohli vlak využít na celé jeho trase, s ohledem na přepravní význam stanic, velikost sídel, v nichž jsou umístěny, a na jejich spádovou oblast.“.
13.
V § 35 odst. 1 se na konci textu písmene b) doplňují slova „, vydávání a odnímání osvědčení strojvedoucího a změn údajů v něm uvedených a doby platnosti osvědčení strojvedoucího“.
14.
V § 35 odst. 1 písm. e) se za slova „drážní vozidla“ vkládají slova „na dráze tramvajové, trolejbusové, speciální, lanové a vlečce“ a za slovo „řízení“ se vkládají slova „drážního vozidla“.
15.
V § 35 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno h), které zní:
„h)
zajistit, aby drážní vozidla na dráze celostátní a regionální řídily osoby, které mají platnou licenci strojvedoucího a platné osvědčení strojvedoucího.“.
16.
V § 43 odst. 1 se za slova „průkaz způsobilosti vozidla“ vkládají slova „; to neplatí u vozidel uvedených v § 43b odst. 1“.
17.
V § 43 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Byla-li žádost podána současně ve více členských státech Evropské unie, spolupracuje drážní správní úřad s příslušnými orgány těchto členských států.“.
18.
V § 43 se za odstavec 4 vkládají nové odstavce 5 a 6, které znějí:
„(5)
Drážní správní úřad vydá průkaz způsobilosti pro drážní vozidlo, které splňuje technické specifikace propojenosti platné v době uvedení vozidla do provozu na základě certifikátu shody, kterým autorizovaná osoba stvrzuje naplnění všech požadavků na strukturální subsystémy vozidla.
(6)
Pokud bylo pro drážní vozidlo vydáno ES prohlášení o ověření subsystému, vydá drážní správní úřad průkaz způsobilosti na základě ověření, zda drážní vozidlo naplňuje podmínky
a)
technické propojenosti mezi subsystémy vozidla,
b)
technické propojenosti vozidla a dráhy,
c)
bezpečného začlenění subsystémů vozidla do železničního systému a
d)
technických požadavků nezahrnutých v technických specifikacích propojenosti, které se týkají technické propojenosti vozidla a konkrétní dráhy.“.
Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 7 a 8.
19.
V § 43 se za odstavec 7 vkládá nový odstavec 8, který zní:
„(8)
Pravomocné rozhodnutí ve věci schválení typu a změny na drážním vozidle oznamuje drážní správní úřad Evropské železniční agentuře.“.
Dosavadní odstavec 8 se označuje jako odstavec 9.
20.
V § 43 odst. 9 se věta poslední zrušuje.
21.
V § 43b odstavec 1 zní:
„(1)
Drážní vozidlo, jehož technická způsobilost byla schválena v členském státě Evropské unie a které splňuje všechny podmínky technických specifikací propojenosti, lze provozovat v České republice bez průkazu způsobilosti na dráhách, zařazených do evropského železničního systému, které jsou propojitelné podle technických specifikací propojenosti a za podmínek v nich uvedených.“.
22.
V § 43b se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Drážní vozidlo, jehož technická způsobilost byla schválena v jiném členském státě Evropské unie a které nesplňuje podmínky podle § 43 odst. 6 nebo odstavce 1, lze provozovat na dráze celostátní nebo regionální na základě rozhodnutí o schválení typu drážního vozidla nebo na základě vydání průkazu způsobilosti drážního vozidla, které vydá drážní správní úřad po posouzení a ověření technické dokumentace k drážnímu vozidlu nebo typu vozidla.“.
Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 3 až 5.
23.
V § 43b odst. 3 se slova „podle odstavce 1“ nahrazují slovy „podle odstavce 2“.
24.
V § 43b odst. 3 písmeno b) zní:
„b)
technické údaje o vozidle, záznam o provozu a údržbě, jedná-li se o vozidlo, kterému nebylo vydáno ES prohlášení o ověření subsystému,“.
25.
V § 43b odst. 3 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:
„c)
kopii technické dokumentace, přikládané k ES prohlášení o ověření subsystému vozidla, jedná-li se o vozidlo, kterému bylo vydáno ES prohlášení o ověření subsystému,“.
Dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena d) a e).
26.
V § 43b odst. 4 se slova „podle odstavce 2 písm. c)“ nahrazují slovy „podle odstavce 3 písm. d)“.
27.
V § 43b se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
U drážního vozidla podle odstavce 2, které splňuje všechny podmínky technických specifikací propojenosti, posuzuje drážní správní úřad pouze
a)
naplnění podmínek technické propojenosti vozidla a dráhy,
b)
naplnění technicko provozních požadavků na konstrukční provedení drážního vozidla nezahrnutých v technických specifikacích propojenosti, které se týkají technické propojenosti vozidla a konkrétní dráhy,
c)
zda některá část železničního systému neumožňuje provozování tohoto vozidla.“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6.
28.
V § 43b odst. 6 se slova „podle odstavce 2 písm. c)“ nahrazují slovy „podle odstavce 3 písm. d)“.
29.
V § 43b se doplňuje odstavec 7, který zní:
„(7)
Přehled technických provozních požadavků na konstrukční provedení drážního vozidla, nezahrnutých v technických specifikacích propojenosti, posuzovaných drážním správním úřadem podle odstavce 5, stanoví prováděcí právní předpis.“.
30.
V části páté hlavě druhé se nad § 45 vkládají tato slova:
„Díl 1
Řízení drážního vozidla na dráze tramvajové, trolejbusové, speciální, lanové a vlečce“.
31.
V § 45 odst. 1 se slova „(dále jen „řízení“)“ nahrazují slovy „na dráze tramvajové, trolejbusové, speciální, lanové a vlečce“.
32.
V § 45 odst. 1, 2, 4, 5 a 8, v § 46 a v § 52 odst. 1 písm. d) se za slovo „řízení“ vkládají slova „drážního vozidla“.
33.
V § 45 se odstavec 7 zrušuje.
Dosavadní odstavec 8 se označuje jako odstavec 7.
34.
V § 46 písm. a) se za slovo „řízením“ vkládají slova „drážního vozidla“.
35.
V části páté hlavě druhé se za díl 1 vkládá nový díl 2, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 5c) zní:
„Díl 2
Řízení drážního vozidla na dráze celostátní a regionální
§ 46b
(1)
Řídit drážní vozidlo na dráze celostátní a regionální mohou jen osoby s platnou licencí strojvedoucího a platným osvědčením strojvedoucího.
(2)
Licence strojvedoucího udělená úřadem jiného členského státu Evropské unie platí na území České republiky, není-li držitel licence mladší než 20 let.
(3)
Osvědčení strojvedoucího platí na dráze nebo její části pro druhy drážních vozidel a způsob jejich užití, které jsou v něm uvedeny.
(4)
Osoba bez platného osvědčení strojvedoucího může řídit drážní vozidlo na dráze celostátní a regionální pouze pod dohledem osoby, která je držitelem platného osvědčení strojvedoucího pro danou dráhu nebo její část, pokud
a)
narušení plynulosti drážní dopravy nebo údržba dráhy vyžaduje odklonění drážní dopravy, které stanoví provozovatel dráhy,
b)
jde o jednorázovou jízdu historického vlaku,
c)
jde o výjimečnou jednorázovou jízdu nákladního vlaku,
d)
jde o dodávku nebo zkušební nebo předváděcí jízdu nového typu vlaku nebo hnacího vozidla, nebo
e)
jde o jízdní výcvik nebo zkoušku z řízení drážního vozidla.
(5)
Jízdu drážního vozidla řízeného osobou bez platného osvědčení strojvedoucího musí dopravce předem oznámit provozovateli dráhy. V případech uvedených v odstavci 4 písm. b) až e) musí být toto oznámení učiněno nejméně 24 hodin před jízdou. S výjimečnou jednorázovou jízdou nákladního vlaku musí provozovatel dráhy vyslovit souhlas.
(6)
Osoba bez platné licence strojvedoucího může řídit drážní vozidlo na dráze celostátní nebo regionální pouze pod dohledem osoby, která je držitelem platného osvědčení strojvedoucího pro danou dráhu nebo její část, druh vozidla a způsob jeho užití, a to výhradně v případě jízdního výcviku nebo zkoušky řízení drážního vozidla.
Oddíl 1
Licence strojvedoucího
§ 46c
Vydávání licence
(1)
Licenci strojvedoucího vydá drážní správní úřad na žádost fyzické osobě, která
a)
dosáhla 20 let věku a stanoveného vzdělání,
b)
je spolehlivá k řízení drážního vozidla podle § 46,
c)
je tělesně i duševně zdravotně způsobilá k řízení drážního vozidla,
d)
prokázala všeobecnou odbornou způsobilost pro řízení drážního vozidla a pro výkon činnosti strojvedoucího a
e)
uhradila drážnímu správnímu úřadu správní poplatek.
(2)
Doba platnosti licence strojvedoucího je 10 let.
(3)
Prováděcí právní předpis stanoví minimální stupeň dosaženého vzdělání.
§ 46d
Zdravotní způsobilost
(1)
Zdravotní způsobilost prokazuje žadatel lékařským posudkem vydaným lékařem závodní preventivní péče a posudkem o dopravně psychologickém vyšetření vydaným psychologem.
(2)
Prováděcí právní předpis stanoví podmínky zdravotní způsobilosti, rozsah, obsah a způsob provedení lékařské prohlídky a dopravně psychologického vyšetření pro vydání posudku, nemoci, vady nebo stavy, které vylučují nebo podmiňují zdravotní způsobilost, způsob hodnocení zdravotní způsobilosti a obsah lékařského posudku a dopravně psychologického vyšetření a dobu jeho platnosti.
§ 46e
Všeobecná odborná způsobilost
(1)
Všeobecnou odbornou způsobilost prokazuje žadatel úspěšným složením zkoušky před komisí jmenovanou drážním správním úřadem. Předsedou komise musí být zaměstnanec drážního správního úřadu.
(2)
O výsledku zkoušky vyhotoví komise protokol, který její předseda předá bez zbytečného odkladu drážnímu správnímu úřadu a oznámí výsledky zkoušky žadateli.
(3)
Skládat zkoušku prokazující všeobecnou odbornou způsobilost může žadatel, který absolvoval školení pro získání příslušných znalostí, dovedností a postupů.
(4)
Prokázání všeobecné odborné způsobilosti zkouškou se nepožaduje, pokud žadatel vykonával před podáním žádosti o vydání licence strojvedoucího činnost strojvedoucího nepřetržitě alespoň 3 roky.
(5)
Prováděcí právní předpis stanoví rozsah a obsah základních obecných znalostí, dovedností a postupů, nezbytných pro řízení drážního vozidla a výkon činnosti strojvedoucího, rozsah, obsah a způsob provádění zkoušky, způsob hodnocení výsledků zkoušky, formální a obsahové náležitosti protokolu o výsledku zkoušky, počet členů komise, požadavky na členy komise a rozsah a obsah školení.
§ 46f
Pravidelná lékařská prohlídka
(1)
Držitel licence strojvedoucího je povinen se podrobit pravidelné lékařské prohlídce ověřující, zda trvá jeho zdravotní způsobilost.
(2)
Lékařský posudek postoupí lékař, který prohlídku provedl, držiteli licence a drážnímu správnímu úřadu.
(3)
Prováděcí právní předpis stanoví rozsah, obsah a způsob provedení lékařské prohlídky pro vydání posudku, nemoci, vady nebo stavy, které vylučují nebo podmiňují zdravotní způsobilost, způsob hodnocení zdravotní způsobilosti, obsah lékařského posudku a dobu jeho platnosti a četnost pravidelných lékařských prohlídek.
§ 46g
Duplikát a výměna licence
(1)
Ztrátu, odcizení, poškození nebo zničení licence strojvedoucího je její držitel povinen bez zbytečného odkladu ohlásit drážnímu správnímu úřadu. Bez zbytečného odkladu po ohlášení vydá drážní správní úřad strojvedoucímu potvrzení o ztrátě, odcizení, poškození nebo zničení licence strojvedoucího. Potvrzení nahrazuje ztracenou, odcizenou, poškozenou nebo zničenou licenci strojvedoucího a jeho platnost je 30 dnů od jeho vydání.
(2)
Za ztracenou, odcizenou, poškozenou nebo zničenou licenci strojvedoucího vyhotoví strojvedoucímu na základě písemné žádosti drážní správní úřad do 20 dnů ode dne podání žádosti duplikát licence.
(3)
Dojde-li ke změně údajů v licenci strojvedoucího, vydá drážní správní úřad strojvedoucímu na písemnou žádost novou licenci strojvedoucího. Žadatel musí doložit změnu údajů a zaplacení správního poplatku. Datum ukončení platnosti nové licence se musí shodovat s datem ukončení platnosti licence, která je nahrazována.
(4)
Držitel licence strojvedoucího je povinen při převzetí nové licence strojvedoucího nebo jejího duplikátu odevzdat drážnímu správnímu úřadu dosavadní licenci nebo potvrzení o ztrátě, odcizení, poškození nebo zničení licence strojvedoucího, pokud mu bylo vydáno.
§ 46h
Odnětí licence strojvedoucího
(1)
Drážní správní úřad odejme licenci strojvedoucího osobě, která
a)
přestala splňovat podmínku spolehlivosti k řízení drážního vozidla podle § 46,
b)
přestala splňovat podmínku zdravotní způsobilosti, nebo
c)
o odnětí požádala.
(2)
Pokud se drážní správní úřad dozví o skutečnostech vzbuzujících důvodné pochybnosti o zdravotní způsobilosti, nařídí držiteli licence strojvedoucího podrobit se přezkoumání zdravotní způsobilosti ve stanoveném termínu, a je-li ohrožena bezpečnost drážní dopravy, pozastaví platnost licence do doby provedení přezkoumání.
(3)
Pro přezkoumání zdravotní způsobilosti platí § 46d obdobně.
(4)
Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 2 nemá odkladný účinek.
Oddíl 2
Osvědčení strojvedoucího
§ 46i
Vydávání osvědčení
(1)
Osvědčení strojvedoucího vydá dopravce na žádost fyzické osobě, která
a)
je v základním pracovněprávním vztahu s dopravcem,
b)
je držitelem platné licence strojvedoucího a
c)
prokázala zvláštní odbornou způsobilost pro
1.
řízení konkrétního druhu drážního vozidla,
2.
řízení na vymezených drahách nebo jejich částech a
3.
užívání českého jazyka v rozsahu nezbytném pro řízení drážního vozidla na území České republiky.
(2)
Dobu platnosti osvědčení strojvedoucího stanoví dopravce v souladu s vnitřním předpisem vydaným podle § 35 odst. 1 písm. b).
(3)
Dopravce v osvědčení strojvedoucího vymezí dráhu nebo její část, druhy drážních vozidel a způsob jejich užití, pro které je osvědčení platné.
§ 46j
Zvláštní odborná způsobilost
(1)
Zvláštní odbornou způsobilost prokazuje žadatel úspěšným složením teoretické a praktické zkoušky před komisí jmenovanou dopravcem v souladu s vnitřním předpisem vydaným podle § 35 odst. 1 písm. b). Alespoň 1 člen komise nesmí být v základním pracovněprávním vztahu k dopravci.
(2)
Dopravce je povinen oznámit drážnímu správnímu úřadu složení zkušební komise a místo, datum a čas konání zkoušky alespoň 5 pracovních dní před jejím konáním.
(3)
Znalost českého jazyka se neověřuje, pokud je mateřským jazykem žadatele český jazyk.
(4)
Skládat zkoušku prokazující zvláštní odbornou způsobilost může pouze žadatel, který absolvoval školení pro získání příslušných znalostí, dovedností a postupů.
(5)
Prováděcí právní předpis stanoví rozsah a obsah podrobných znalostí, dovedností a postupů podle odstavce 1, rozsah, obsah a způsob provádění zkoušky, způsob hodnocení výsledků zkoušky a rozsah a obsah školení.
§ 46k
Pravidelné přezkoušení zvláštní odborné způsobilosti
(1)
Držitel osvědčení strojvedoucího je povinen se ve lhůtách stanovených vnitřním předpisem vydaným podle § 35 odst. 1 písm. b) podrobit pravidelnému přezkoušení zvláštní odborné způsobilosti. Lhůty pro pravidelné přezkoušení nesmí překročit 3 roky.
(2)
Pravidelnému přezkoušení zvláštní odborné způsobilosti je držitel osvědčení strojvedoucího povinen se podrobit, pokud déle než 1 rok nevykonával činnost strojvedoucího na vymezené dráze nebo její části.
(3)
Pro pravidelné přezkoušení zvláštní odborné způsobilosti platí § 46j obdobně.
§ 46l
Odnětí osvědčení strojvedoucího
(1)
Dopravce odejme osvědčení strojvedoucího osobě, která
a)
přestala být držitelem platné licence strojvedoucího,
b)
přestala splňovat podmínku zvláštní odborné způsobilosti, nebo
c)
o odnětí požádala.
(2)
Pokud se dopravce dozví o skutečnostech vzbuzujících důvodné pochybnosti o zvláštní odborné způsobilosti, nařídí držiteli osvědčení strojvedoucího podrobit se přezkoušení zvláštní odborné způsobilosti ve stanoveném termínu, a je-li ohrožena bezpečnost drážní dopravy, pozastaví platnost osvědčení do doby provedení přezkoušení.
(3)
Pro přezkoušení zvláštní odborné způsobilosti platí § 46j obdobně.
(4)
Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 2 nemá odkladný účinek.
§ 46m
Pozbytí platnosti osvědčení strojvedoucího
(1)
Osvědčení strojvedoucího pozbývá platnosti, pokud skončil základní pracovněprávní vztah mezi jeho držitelem a dopravcem, který osvědčení vydal. Držitel osvědčení neprodleně oznámí ukončení základního pracovněprávního vztahu drážnímu správnímu úřadu a předá osvědčení strojvedoucího dopravci, který je vydal.
(2)
Při ukončení základního pracovněprávního vztahu předá dopravce držiteli osvědčení opis osvědčení a veškeré dokumenty dokládající absolvované školení a složené zkoušky.
§ 46n
Uznání zvláštní odborné způsobilosti
(1)
Dopravce při vydávání osvědčení strojvedoucího uzná na žádost zvláštní odbornou způsobilost v rozsahu teoretické a praktické zkoušky nebo pravidelného přezkoušení zvláštní odborné způsobilosti, které žadatel absolvoval u předchozího zaměstnavatele, pokud
a)
se absolvovaná zkouška nebo pravidelné přezkoušení vztahuje k předmětu osvědčení strojvedoucího podle § 46i odst. 3,
b)
ke dni podání žádosti neuplynula lhůta pro pravidelné přezkoušení podle § 46k odst. 1 a
c)
před podáním žádosti žadatel vykonával činnost strojvedoucího na vymezené dráze nebo její části bez přerušení nebo přerušení nepřesáhlo 1 rok.
(2)
Není-li sjednána se zaměstnancem kvalifikační dohoda, je dopravce povinen po vydání osvědčení strojvedoucího uhradit předchozímu zaměstnavateli, u kterého držitel osvědčení absolvoval teoretickou a praktickou zkoušku nebo pravidelné přezkoušení zvláštní odborné způsobilosti, poměrnou část nákladů vynaložených zaměstnavatelem na školení podle § 46j odst. 4, pokud
a)
uznal zvláštní odbornou způsobilost podle odstavce 1 a
b)
základní pracovněprávní vztah u předchozího zaměstnavatele byl rozvázán výpovědí zaměstnance nebo dohodou.
(3)
Náklady podle odstavce 2 zahrnují skutečně vynaložené náklady na školení nezbytné pro absolvování teoretické a praktické zkoušky nebo posledního pravidelného přezkoušení v rozsahu, v jakém byla zkouška nebo přezkoušení uznána. Poměrná část nákladů se určí tak, že se rozdíl mezi lhůtou pro pravidelné přezkoušení, vyjádřenou v kalendářních dnech, a počtem kalendářních dní, po které v této lhůtě trval pracovní poměr k předchozímu zaměstnavateli, vydělí lhůtou pro pravidelné přezkoušení, vyjádřenou v kalendářních dnech; výsledná hodnota se vynásobí celkovými náklady podle věty první.
(4)
Dopravce je povinen do 1 měsíce od vydání osvědčení strojvedoucího písemně vyzvat předchozího zaměstnavatele držitele osvědčení, aby doložil poměrnou část nákladů podle odstavců 2 a 3, pokud uznal zvláštní odbornou způsobilost podle odstavce 1. Úhradu poměrné části nákladů předchozímu zaměstnavateli provede dopravce do tří měsíců od doručení všech podkladů, nedohodnou-li se jinak.
§ 46o
Školení
(1)
Školení podle § 46e odst. 3 a § 46j odst. 4 může poskytovat pouze fyzická nebo právnická osoba, které byla udělena akreditace k provozování této činnosti drážním správním úřadem.
(2)
Akreditaci udělí drážní správní úřad právnické nebo fyzické osobě, která doloží, že
a)
je držitelem živnostenského oprávnění,
b)
má vytvořen plán pro zajištění teoretické i praktické části školení, ve kterém vymezí organizaci, rozsah a způsob provádění školení, včetně systému kontroly,
c)
teoretické a praktické části školení budou zajišťovat osoby s dostatečnou odbornou způsobilostí a praxí a jízdní výcvik budou zajišťovat osoby, které jsou držiteli platné licence strojvedoucího a osvědčení strojvedoucího,
d)
má právo k užívání nebytových prostor a vybavení nezbytného pro poskytování školení,
e)
má zajištěno poskytování praktické části školení na drážních vozidlech a
f)
uhradila drážnímu správnímu úřadu správní poplatek.
(3)
Osoba, které byla udělena akreditace k poskytování školení, je povinna
a)
zajišťovat školení podle vytvořeného plánu,
b)
zajišťovat školení odborně způsobilými osobami a
c)
mít po celou dobu provozování své činnosti právo k užívání nebytových prostor a vybavení nezbytného pro poskytování školení a mít tyto prostory a vybavení po celou dobu k dispozici a
d)
zajišťovat poskytování praktické části školení na drážních vozidlech.
(4)
Drážní správní úřad odejme akreditaci k poskytování školení osobě, která opakovaně nebo hrubým způsobem porušila povinnosti podle odstavce 3.
(5)
Drážní správní úřad zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam osob, kterým udělil akreditaci, a pravidelně jej aktualizuje.
Oddíl 3
Dohled a rejstříky
§ 46p
(1)
Pokud drážní správní úřad zjistí, že držitel licence strojvedoucího vydané příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie přestal splňovat podmínku zdravotní způsobilosti, požádá tento orgán o přezkoumání zdravotní způsobilosti držitele licence nebo o pozastavení platnosti licence. Je-li ohrožena bezpečnost drážní dopravy, zakáže drážní správní úřad držiteli licence strojvedoucího řízení drážních vozidel až do doby, kdy mu příslušný orgán podle věty první sdělí své rozhodnutí. Odvolání proti zákazu řízení drážního vozidla nemá odkladný účinek.
(2)
Je-li dožádaným orgánem drážní správní úřad, posoudí žádost a ve lhůtě 28 dnů od jejího doručení sdělí své rozhodnutí dožadujícímu orgánu, Evropské komisi a příslušným orgánům členských států Evropské unie.
(3)
Nesouhlasí-li drážní správní úřad s rozhodnutím orgánu jiného členského státu Evropské unie podle odstavce 1, předá záležitost Evropské komisi. Zákaz řízení drážního vozidla uložený podle odstavce 1 lze v takovém případě prodloužit do vydání rozhodnutí Evropské komise.
(4)
Pokud drážní správní úřad zjistí, že držitel osvědčení strojvedoucího přestal splňovat podmínku zvláštní odborné způsobilosti, požádá dopravce nebo provozovatele dráhy, který osvědčení vydal, o přezkoušení zvláštní odborné způsobilosti držitele osvědčení nebo o pozastavení platnosti osvědčení. Je-li ohrožena bezpečnost drážní dopravy, zakáže drážní správní úřad držiteli osvědčení strojvedoucího řízení drážních vozidel až do doby, kdy mu dopravce nebo provozovatel dráhy sdělí své rozhodnutí. Odvolání proti zákazu řízení drážního vozidla nemá odkladný účinek. Zároveň o tomto zákazu uvědomí Evropskou komisi a orgány, které vydávají licence strojvedoucího v dalších státech Evropské unie.
(5)
Postup podle odstavců 1 a 4 oznámí drážní správní úřad bez zbytečného odkladu Evropské komisi a příslušným orgánům členských států Evropské unie.
§ 46q
Dopravce je povinen provádět pravidelnou kontrolu činnosti strojvedoucích, kterým vydal osvědčení strojvedoucího. Vzniknou-li v důsledku kontroly pochybnosti o zdravotní způsobilosti strojvedoucího nebo trvá-li dočasná pracovní neschopnost strojvedoucího déle než 3 měsíce, oznámí dopravce tuto skutečnost neprodleně drážnímu správnímu úřadu.
§ 46r
(1)
Evidence údajů o osobách, kterým byla vydána licence strojvedoucího, je vedena v rejstříku licencí, který je informačním systémem veřejné správy podle jiného právního předpisu. Správcem rejstříku licencí je drážní správní úřad. Drážní správní úřad pravidelně aktualizuje údaje vedené v rejstříku.
(2)
Dopravce vede a pravidelně aktualizuje evidenci údajů o osobách, kterým vydal osvědčení strojvedoucího, v rejstříku osvědčení strojvedoucích, který je informačním systémem veřejné správy podle jiného právního předpisu.
(3)
Údaje, vedené v rejstřících podle odstavců 1 a 2, formát údajů, přístupová práva k rejstříkům, postup při výměně údajů, dobu uchovávání údajů a postup v případě úpadku dopravce stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie5c).
5c)
Rozhodnutí Komise 2010/17/ES o přijetí základních parametrů pro rejstříky licencí strojvedoucích a doplňkových osvědčení podle směrnice 2007/59/ES.“.
36.
V § 49c odst. 1 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:
„b)
při schválení nového typu nebo modernizaci drážního vozidla, pokud drážní správní úřad obdržel žádost o schválení typu nebo modernizaci před zveřejněním technických specifikací propojenosti v Úředním věstníku Evropské unie,“.
Dosavadní písmena b) až d) se označují jako písmena c) až e).
37.
V § 49c odstavec 2 zní:
„(2)
Drážní správní úřad oznamuje Evropské komisi případy nedodržení technických specifikací propojenosti při výstavbě nové dráhy nebo její modernizaci podle odstavce 1 písm. a) nebo při schválení nového typu nebo modernizaci drážního vozidla podle odstavce 1 písm. b).“.
38.
V § 49c se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3)
Drážní správní úřad informuje Evropskou komisi o seznamu projektů podle odstavce 1 písm. a) a b), které jsou v pokročilé fázi rozvoje, do jednoho roku od vstupu technických specifikací propojenosti v platnost.
(4)
Pokud při uvedení strukturálních subsystémů evropského železničního systému do provozu nebudou splněny technické specifikace propojenosti, oznámí drážní správní úřad Evropské komisi
a)
důvod neuplatnění technických specifikací propojenosti,
b)
technicko provozní vlastnosti konstrukčního provedení dráhy a drážního vozidla,
c)
autorizovanou osobu, která posuzuje naplnění požadavků na strukturální subsystémy.“.
39.
V § 49d odstavce 3 a 4 znějí:
„(3)
Údaje o vozidle, které je určené pro provozování na dráze celostátní nebo regionální, poskytuje vlastník drážního vozidla Drážnímu úřadu do 15 dnů od uvedení vozidla do provozu nebo, dojde-li ke změně údaje zapisovaného do registru drážních vozidel, do 15 dnů od vzniku změny.
(4)
Údaje z registru drážních vozidel a údaje z registru součástí subsystémů poskytuje Drážní úřad orgánům členských států Evropské unie, které vedou registry drážních vozidel a registry součástí subsystémů a orgánům členských států Evropské unie, které provádějí zjišťování příčin vzniku nehod v drážní dopravě, způsobem umožňujícím dálkový přístup. Drážní úřad na základě odůvodněné žádosti poskytne údaje vedené v registru drážních vozidel Evropské železniční agentuře, provozovateli dráhy, dopravci a ostatním osobám uvedeným v registru.“.
40.
V § 49e odstavec 4 zní:
„(4)
Zjistí-li Drážní úřad, že strukturální subsystém, pro který bylo vydáno ověření o shodě nebo o vhodnosti použití, není plně v souladu s příslušnou technickou specifikací propojenosti nebo nesplňuje základní požadavky na konstrukční a provozní podmínky, rozhodne o uložení ochranného opatření, kterým zamezí dalšímu používání strukturálního subsystému, a provedení dodatečného posouzení shody autorizovanou osobou. Rozhodnutí podle věty první a jeho odůvodnění oznámí Drážní úřad bez zbytečného odkladu Evropské komisi.“.
41.
V § 49e odstavec 5 zní:
„(5)
Pokud pro strukturální subsystém nejsou vydány technické specifikace propojenosti nebo bylo rozhodnuto o výjimce podle § 49c odst. 1 nebo provozování strukturálního subsystému vyžaduje dodržení technických požadavků, které nejsou součástí technických specifikací propojenosti, sestaví Drážní úřad pro provozování strukturálního subsystému přehled technických požadavků na konstrukční provedení drážního vozidla a přehled stavebně technických podmínek provozování dráhy a poskytne je Evropské komisi.“.
42.
V § 51 odst. 1 písm. h) se slova „§ 24 odst. 4“ nahrazují slovy „§ 24 odst. 5 písm. b) a odst. 6 písm. a)“.
43.
V § 52 odst. 1 se vkládá nové písmeno a), které zní:
„a)
provozuje drážní dopravu v rozporu s § 24 odst. 5 písm. a),“.
Dosavadní písmena a) až f) se označují jako písmena b) až g).
44.
V § 52 odst. 1 se v písmeni f) slovo „nebo“ zrušuje.
45.
V § 52 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena h) až j), která znějí:
„h)
nezajistí v souladu s § 46i odst. 1 vydávání osvědčení strojvedoucího,
i)
neprovádí v souladu s § 46q pravidelnou kontrolu činnosti strojvedoucích, kterým vydal osvědčení strojvedoucího, nebo
j)
nezajistí v souladu s § 46r odst. 2 vedení a pravidelnou aktualizaci rejstříku osvědčení strojvedoucích a poskytování informací z tohoto rejstříku v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie5c).“.
46.
V § 52 odst. 2 písm. a) se slova „§ 24 odst. 4“ nahrazují slovy „§ 24 odst. 7 písm. b)“.
47.
V § 52 odst. 2 se v písmeni e) slovo „nebo“ zrušuje.
48.
V § 52 odst. 2 se na konci písmene f) tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno g), které zní:
„g)
nepodá písemné oznámení podle § 34d odst. 3 přídělci nebo drážnímu správnímu úřadu.“.
49.
V § 52 odst. 12 písm. a) se slova „podle odstavce 1 písm. a)“ nahrazují slovy „podle odstavce 1 písm. b)“.
50.
V § 52 odst. 12 písm. a) se slova „odstavce 2 písm. b), c), d), e) nebo f)“ nahrazují slovy „odstavce 2 písm. b), c), d), e), f) nebo g)“.
51.
V § 52 odst. 12 písm. b) se slova „odstavce 1 písm. b), c), d), e) nebo f),“ nahrazují slovy „odstavce 1 písm. a), c), d), e), f), g),“.
52.
V § 52 odst. 12 písm. b) se za slova „odstavce 1 písm. a), c), d), e), f), g),“ vkládají slova „h), i) nebo j),“.
53.
V § 66 odst. 1 se slova „§ 43 odst. 5“ nahrazují slovy „§ 43 odst. 7“.
54.
V § 66 odst. 1 se za slova „§ 43a odst. 5,“ vkládají slova „§ 43b odst. 7,“.
55.
V § 66 odst. 1 se slova „§ 45 odst. 8“ nahrazují slovy „§ 45 odst. 7“.
56.
V § 66 odst. 1 se za slova „§ 45 odst. 7,“ vkládají slova „§ 46c odst. 3, § 46d odst. 2, § 46e odst. 5, § 46f odst. 3, § 46j odst. 5,“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Povolení k uvedení do provozu udělená drážnímu vozidlu zahraničního dopravce před 19. červencem 2008 na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, zůstávají v platnosti.
2.
Platné průkazy způsobilosti k řízení drážního vozidla vydané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona opravňují k řízení drážního vozidla na dráze celostátní a regionální podle dosavadní právní úpravy
a)
v dopravě přes státní hranice do 31. prosince 2011,
b)
ve vnitrostátní dopravě do 31. prosince 2015.
3.
Držitelé platného průkazu způsobilosti k řízení drážního vozidla, kteří vykonávají činnost strojvedoucích na dráze celostátní nebo regionální, mohou požádat drážní správní úřad o vydání licence strojvedoucího
a)
pro řízení drážního vozidla v dopravě přes státní hranice do 31. října 2011,
b)
pro řízení drážního vozidla ve vnitrostátní dopravě do 31. prosince 2014.
K žádosti přiloží posudek, který dokládá zdravotní způsobilost podle zákona č. 266/1994 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a není starší než 3 měsíce. Drážní správní úřad vydá žadateli, který je zdravotně způsobilý, licenci strojvedoucího.
4.
Držiteli licence strojvedoucího, vydané podle bodu 3, vydá dopravce osvědčení strojvedoucího bez prokazování zvláštní odborné způsobilosti, pokud
a)
je v základním pracovněprávním vztahu s dopravcem a
b)
od vydání licence strojvedoucího neuplynul více než 1 rok.
V osvědčení strojvedoucího vymezí dopravce dráhu nebo její část, druhy drážních vozidel a způsob jejich užití, pro které je osvědčení platné, podle druhu dráhy a druhu drážního vozidla uvedených v průkazu způsobilosti k řízení drážního vozidla, vydaném podle zákona č. 266/1994 Sb., ve znění účinném do dne účinnosti tohoto zákona. Průkaz způsobilosti k řízení drážního vozidla pozbývá platnosti dnem vydání osvědčení vydaného podle zákona č. 266/1994 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o správních poplatcích
Čl. III
V položce 58 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb. a zákona č. 105/2011 Sb., se doplňují písmena k) a l), která znějí:
„k)| Vydání licence strojvedoucího| Kč 500
---|---|---
l)| Udělení akreditace k provádění školení pro získání licence strojvedoucího a osvědčení strojvedoucího| Kč 3 000“.
ČÁST TŘETÍ
ÚČINNOST
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 13 až 15, 30 až 35, 44, 45, 52 a 56, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2012.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 133/2011 Sb. | Zákon č. 133/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Vyhlášeno 25. 5. 2011, datum účinnosti 1. 8. 2011, částka 51/2011
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o silničním provozu
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o správních poplatcích
* ČÁST PÁTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 7. 2017 (250/2016 Sb.)
133
ZÁKON
ze dne 3. května 2011,
kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o silničním provozu
Čl. I
Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 60/2001 Sb., zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 62/2002 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 436/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 229/2005 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 76/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 215/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 424/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 2 písm. l) se slovo „řidiče“ zrušuje.
2.
V § 2 písm. m) se slovo „řidiče“ zrušuje a slova „nijak nepřekážel“ se nahrazují slovy „nebylo nijak překáženo“.
3.
V § 2 se na konci písmene ll) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno mm), které zní:
„mm)
kolonou vozidel se rozumí souvislý proud více vozidel, u kterého nelze předjíždět každé vozidlo jednotlivě, rozestup mezi jednotlivými vozidly při předjíždění nebo objíždění neumožňuje bezpečné zařazení.“.
4.
V § 5 odst. 1 se písmeno h) zrušuje.
Dosavadní písmena i) až l) se označují jako písmena h) až k).
5.
V § 5 odst. 1 se na konci písmene k) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno l), které zní:
„l)
mít na sobě oděvní doplňky s označením z retroreflexního materiálu stanovené prováděcím právním předpisem podle § 56 odst. 8, nachází-li se mimo vozidlo na pozemní komunikaci mimo obec v souvislosti s nouzovým stáním; to neplatí pro řidiče motocyklu, mopedu a nemotorového vozidla.“.
6.
V § 5 odst. 2 se za písmeno e) vkládá nové písmeno f), které zní:
„f)
ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce; tyto povinnosti se nevztahují na řidiče tramvaje,“.
Dosavadní písmeno f) se označuje jako písmeno g).
7.
V § 5 odst. 2 písmeno g) zní:
„g)
ohrozit chodce přecházejícího pozemní komunikaci, na kterou řidič odbočuje, a dále nesmí ohrozit chodce při odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci, při vjíždění na pozemní komunikaci a při otáčení nebo couvání.“.
8.
Za § 6 se vkládá nový § 6a, který zní:
㤠6a
(1)
Při kontrole technického stavu vozidla nebo jízdní soupravy podle § 6 odst. 13 a 14 je řidič povinen
a)
zajet k zařízení pro provedení kontroly technického stavu, pokud zajížďka, včetně cesty zpět na pozemní komunikaci, není delší než 8 kilometrů a
b)
řídit se pokyny osoby obsluhující zařízení pro kontrolu technického stavu.
(2)
O výsledku kontroly technického stavu vozidla nebo jízdní soupravy vydá policie řidiči doklad.
(3)
Zjistí-li se při kontrole technického stavu vozidla nebo jízdní soupravy vážná nebo nebezpečná závada2), je řidič vozidla nebo jízdní soupravy povinen uhradit náklady na provedení kontroly technického stavu.
(4)
Způsob provádění kontroly technického stavu, způsob stanovení nákladů na provedení kontroly technického stavu, náležitosti dokladu o výsledku technické kontroly stanoví prováděcí právní předpis.“.
9.
V § 17 odst. 2 se slova „ani omezit“ zrušují.
10.
V § 17 odst. 5 písm. d) se slova „a bezprostředně před ním“ nahrazují slovy „nebo na přejezdu pro cyklisty a bezprostředně před nimi“.
11.
V § 27 odst. 1 písm. c) se slova „a ve vzdálenosti kratší než 5 m před ním“ nahrazují slovy „nebo na přejezdu pro cyklisty a ve vzdálenosti kratší než 5 m před nimi“.
12.
Za § 40 se vkládá nový § 40a, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 18a zní:
㤠40a
Provoz vozidel v zimním období
(1)
V období od 1. listopadu do 31. března, pokud
a)
se na pozemní komunikaci nachází souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza, nebo
b)
lze vzhledem k povětrnostním podmínkám předpokládat, že se na pozemní komunikaci během jízdy může vyskytovat souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza,
lze užít motorové vozidlo kategorie M nebo N2) k jízdě v provozu na pozemních komunikacích pouze za podmínky použití zimních pneumatik18a), a to u motorových vozidel s maximální přípustnou hmotností nepřevyšující 3 500 kg na všech kolech a u motorových vozidel s maximální přípustnou hmotností převyšující 3 500 kg na všech kolech hnacích náprav s trvalým přenosem hnací síly. Zimní pneumatiky podle věty prvé musí mít hloubku dezénu hlavních dezénových drážek nebo zářezů nejméně 4 mm a u motorových vozidel o maximální přípustné hmotnosti převyšující 3 500 kg nejméně 6 mm.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nepoužije pro náhradní pneumatiku použitou v případě nouzového dojetí18a).
18a)
§ 21 odst. 3 vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.“.
13.
V § 41 odst. 1 se slova „f), g) a h),“ nahrazují slovy „f) a g),“.
14.
V § 45 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci závada ve sjízdnosti, kdy technický stav komunikace nedovoluje další bezpečnou jízdu, je policista oprávněn do doby odstranění této závady zakázat vozidlům další jízdu a ostatním vozidlům na tuto komunikaci nebo její úsek zakázat vjezd.“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6.
15.
Za § 47 se vkládá nový § 47a, který včetně nadpisu zní:
㤠47a
Zákaz účasti na některých akcích v provozu na pozemních komunikacích
Řidič nesmí na dálnici, silnici a místní komunikaci použít vozidlo k účasti na sportovních a podobných akcích, jestliže by jimi mohla být ohrožena bezpečnost silničního provozu, nejde-li o akce pořádané v souladu s rozhodnutím příslušného správního úřadu o zvláštním užívání pozemní komunikace podle jiného právního předpisu1).“.
16.
V § 48 odstavec 6 zní:
„(6)
Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí pro přepravu zraněné a jinak na zdraví ohrožené osoby v homologovaném mobilním záchranném prostředku, určeném pro odsun zraněných a jinak na zdraví ohrožených z exponovaného terénu, přepravovaném v záchranném vozidle Horské služby a nezbytnou přepravu záchranářů. Ustanovení odstavce 5 neplatí pro přípojné vozidlo Horské služby při přepravě zachraňované osoby.“.
17.
V § 51 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní:
„(6)
Zákaz přepravy osob v ložném prostoru nákladního automobilu neplatí pro přepravu zraněné a jinak na zdraví ohrožené osoby v mobilním homologovaném transportním prostředku Horské služby, určeném pro odsun zraněných a jinak na zdraví ohrožených z exponovaného terénu, přepravovaném v prostoru pro náklad záchranného vozidla Horské služby a nezbytné přepravě záchranářů.“.
18.
V § 60 odst. 1 se slova „f), g) a h),“ nahrazují slovy „f) a g),“.
19.
§ 67 včetně nadpisu zní:
㤠67
Speciální označení vozidel a osob
(1)
Parkovací průkaz označující vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou (dále jen „parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením“), označení vozidla řízeného osobou sluchově postiženou (dále jen „označení O 2“) nebo označení vozidla lékaře konajícího návštěvní službu stanovené prováděcím právním předpisem smějí užívat jen osoby, které toto označení obdrží od příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo od oprávněného orgánu v zahraničí.
(2)
Parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením vydá příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností osobě, které byly přiznány mimořádné výhody II. stupně s výjimkou postižených úplnou nebo praktickou hluchotou nebo III. stupně podle jiného právního předpisu24).
(3)
Označení O 2 vydá příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností držiteli řidičského oprávnění, kterému byly přiznány mimořádné výhody II. stupně z důvodu postižení úplnou nebo praktickou hluchotou.
(4)
Vozidlo lze označit parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením pouze v případě, řídí-li vozidlo nebo je-li ve vozidle přepravována osoba, která je držitelem parkovacího průkazu pro osoby se zdravotním postižením podle odstavce 1. Přepravovaná osoba je povinna prokázat na výzvu policisty nebo strážníka obecní policie, že jí byly přiznány mimořádné výhody podle jiného právního předpisu24), které ji opravňují k užívání vozidla označeného parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením.
(5)
V jednotlivých případech a je-li to naléhavě nutné, nemusí po dobu nezbytně potřebnou řidiči motorového vozidla označeného parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením a lékaři konající návštěvní službu podle odstavce 1, dodržovat zákaz stání a zákaz stání vyplývající z dopravní značky „zákaz stání“; přitom nesmí být ohrožena bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.
(6)
V jednotlivých případech a je-li to naléhavě nutné, mohou vozidla označená parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením vjíždět i tam, kde je značka „Zákaz vjezdu“ omezena dodatkovými tabulkami „JEN ZÁSOBOVÁNÍ“, „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“, „JEN DOPRAVNÍ OBSLUHA“ a „MIMO DOPRAVNÍ OBSLUHY“.
(7)
V jednotlivých případech a je-li to naléhavě nutné, mohou vozidla označená parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením vjíždět i do oblasti označené dopravní značkou „Pěší zóna“.
(8)
Na vyhrazeném parkovišti pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením je vozidlům bez tohoto označení zakázáno zastavení a stání.
(9)
Silniční úřad může na základě žádosti osoby, které byl vydán parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením, vydat rozhodnutí o zřízení vyhrazeného parkoviště v místě bydliště podle jiného právního předpisu25). Silniční správní úřad vykonává podle jiného právního předpisu1) dohled nad řádným užíváním vyhrazeného parkoviště.
(10)
Ke svému označení jako účastníci provozu na pozemních komunikacích užívají osoby nevidomé bílé hole a osoby hluchoslepé červenobílé hole.
(11)
Prováděcí právní předpis stanoví druhy, vzory a provedení speciálních označení vozidel a osob.“.
20.
V § 70 odst. 2 písmeno f) zní:
„f)
signály „Signál žlutého světla ve tvaru chodce“, „Signál žlutého světla ve tvaru cyklisty“ nebo „Signál žlutého světla ve tvaru chodce a cyklisty“, jimiž je doplněn signál se zelenou šipkou směřující vpravo nebo vlevo, upozorňují řidiče, že při jízdě směrem, kterým tato šipka ukazuje, křižuje směr chůze přecházejících chodců, směr jízdy přejíždějících cyklistů nebo směr chůze přecházejících chodců a směr jízdy přejíždějících cyklistů,“.
21.
V § 77 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Příslušný orgán policie nebo Ministerstvo vnitra vydá stanovisko podle odstavců 1 až 4 do 30 dnů ode dne, kdy žádost o stanovisko obdržel. Pokud příslušný orgán policie nebo Ministerstvo vnitra nesdělí stanovisko k žádosti v této lhůtě, má se za to, že bylo vydáno kladné stanovisko.“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6.
22.
V § 77 se v odstavci 6 za větu první vkládá věta „Policista může pokynem ve smyslu § 75 na místě samém povolit okamžitou výjimku z místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, je-li to nutné pro zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.“.
23.
§ 79a zní:
㤠79a
Měření rychlosti vozidel
Za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií5).“.
24.
V § 87a v nadpisu se slova „a vyšetření elektroencefalografem“ zrušují.
25.
V § 87a odst. 1 se slova „a vyšetření neurologickému, včetně elektroencefalografického (dále jen „EEG“)“ zrušují.
26.
V § 87a odst. 2 se slova „a neurologickému a EEG vyšetření“ zrušují.
27.
V § 87a se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Dopravně psychologickému vyšetření je povinen se podrobit řidič, který žádá o vrácení řidičského oprávnění podle § 123d.“.
Dosavadní odstavce 3 až 7 se označují jako odstavce 4 až 8.
28.
V § 87a odstavec 4 zní:
„(4)
Dopravně psychologické vyšetření provádí psycholog, kterému ministerstvo udělilo akreditaci.“.
29.
V § 87a odstavec 5 zní:
„(5)
Ministerstvo udělí akreditaci k provádění dopravně psychologického vyšetření na žádost fyzické osobě, která
a)
absolvovala akreditované magisterské studium v oboru psychologie,
b)
absolvovala postgraduální studium v oboru dopravní psychologie akreditovaného studijního programu nebo programu celoživotního vzdělávání prováděného vysokou školou,
c)
má alespoň 3 roky praxe v oblasti dopravní psychologie a
d)
má k dispozici vybavení nezbytné pro řádné provádění dopravně psychologického vyšetření.“.
30.
V § 87a odst. 6 se slova „a neurologické vyšetření, včetně EEG“ zrušují.
31.
V § 87a odst. 7 se slova „a vyšetření neurologické, včetně EEG“ zrušují.
32.
V § 87a odst. 8 se slova „a vyšetření neurologického, včetně EEG“ zrušují.
33.
V § 87a se dplňuje odstavec 9, který zní:
„(9)
Vybavení nezbytné pro řádné provádění dopravně psychologického vyšetření stanoví prováděcí právní předpis.“.
34.
V § 90 odstavec 2 zní:
„(2)
Absolvoval-li žadatel o řidičské oprávnění praktický výcvik a zkoušku v řízení motorového vozidla4) s vozidlem vybaveným automatickou převodovkou, obecní úřad obce s rozšířenou působností omezí řidičské oprávnění příslušné skupiny nebo podskupiny pouze na vozidla s tímto druhem převodovky; toto omezení se však neprovede, jde-li o řidičské oprávnění skupiny AM. Vozidlem vybaveným automatickou převodovkou se rozumí vozidlo, ve kterém není pedál spojky, popřípadě u vozidel, k jejichž řízení opravňuje řidičské oprávnění skupiny A nebo podskupiny A1, ruční páka.“.
35.
V § 110 odst. 3 poslední věta zní „Výměna řidičského průkazu z důvodu uplynutí doby jeho platnosti a za podmínky, že žádost o jeho výměnu byla podána příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností v době platnosti tohoto řidičského průkazu, se provádí bezplatně.“.
36.
V § 118a se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno d), které zní:
„d)
je důvodné podezření, že vozidlo bylo užito v rozporu s § 47a.“.
37.
V § 118a se na konci odstavce 6 doplňuje věta „Došlo-li k zabránění v jízdě podle odstavce 2 písm. d), policie uvolní vozidlo teprve v okamžiku, kdy odpadne nebezpečí jeho dalšího užití v rozporu s § 47a, nejpozději však po uplynutí 48 hodin od zabránění v jízdě.“.
38.
V § 119 odst. 2 se dosavadní označení posledních dvou písmen „n“ a „o“ nahrazuje označením „p“ a „q“.
39.
V § 123a se za slova „opakovaného páchání přestupků“ vkládá čárka a slova „jednání, které má znaky přestupku podle jiného právního předpisu30),“.
40.
V § 123c odst. 2 se slova „jedním skutkem“ zrušují a za slova „do bodového hodnocení“ se vkládají slova „a projednaných ve společném řízení“.
41.
V § 123c odst. 3 větě první se za slovo „písemně“ vkládají slova „nebo elektronickou cestou“.
42.
V § 123d odst. 3 se za slovo „předpisu4)“ vkládají slova „a dále předložení posudku o zdravotní způsobilosti včetně dopravně psychologického vyšetření“.
43.
V § 124 odst. 5 písm. i) se slova „osobám, kterým byly přiznány mimořádné výhody druhého nebo třetího stupně podle zvláštního právního předpisu36)“ včetně poznámky pod čarou č. 36 zrušují.
44.
§ 125 včetně nadpisu se zrušuje.
45.
Za § 125b se vkládají nové § 125c, 125d a 125e, které včetně skupinového nadpisu, nadpisů a poznámek pod čarou č. 38b a 38c znějí:
„Správní delikty
§ 125c
Přestupky
(1)
Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích
a)
řídí vozidlo,
1.
na němž v rozporu s jiným právním předpisem38b) není umístěna tabulka státní poznávací značky (dále jen „registrační značka“) nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vozidlu přidělena,
2.
jehož tabulka registrační značky je zakryta, nečitelná nebo upravena anebo umístěna tak, že je znemožněna nebo podstatně ztížena její čitelnost, nebo
3.
které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích34a) tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích,
b)
v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod jejich vlivem,
c)
řídí vozidlo nebo jede na zvířeti ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodila požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky,
d)
se přes výzvu podle § 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro její zdraví,
e)
řídí motorové vozidlo a
1.
v rozporu s § 3 odst. 3 písm. a) není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle § 81,
2.
byl jí zadržen řidičský průkaz podle § 118b odst. 1,
3.
není držitelem platného průkazu profesní způsobilosti řidiče4),
4.
není držitelem platného posudku o zdravotní způsobilosti, nebo
5.
pozbyla jako řidič, který je držitelem řidičského průkazu Evropské unie, řidičského průkazu vydaného cizím státem nebo mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem, právo k řízení motorového vozidla na území České republiky podle § 123c odst. 7,
f)
při řízení vozidla
1.
v rozporu s § 7 odst. 1 písm. c) drží v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení,
2.
překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km.h-1 a více nebo mimo obec o 50 km.h-1 a více,
3.
překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km.h-1 a více nebo mimo obec o 30 km.h-1 a více,
4.
překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km.h-1 nebo mimo obec o méně než 30 km.h-1,
5.
v rozporu s § 4 písm. b) a c) nezastaví vozidlo na signál, který jí přikazuje zastavit vozidlo nebo na pokyn „Stůj“ daný při řízení nebo usměrňování provozu na pozemních komunikacích osobou k tomu oprávněnou,
6.
v rozporu s § 5 odst. 2 písm. f) neumožní chodci na přechodu pro chodce nerušené a bezpečné přejití vozovky nebo nezastaví vozidlo před přechodem pro chodce v případech, kdy je povinna tak učinit, nebo ohrozí chodce přecházejícího pozemní komunikaci, na kterou odbočuje, nebo v rozporu s § 5 odst. 2 písm. g) ohrozí chodce při odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci, při vjíždění na pozemní komunikaci nebo při otáčení a couvání,
7.
předjíždí vozidlo v případech, kdy je to obecnou, místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno,
8.
nedá přednost v jízdě v případech, ve kterých je povinna dát přednost v jízdě,
9.
v rozporu s § 29 odst. 1 vjíždí na železniční přejezd v případech, kdy je to zakázáno,
10.
v provozu na dálnici nebo na silnici pro motorová vozidla se otáčí, jede v protisměru nebo couvá v místě, kde to není dovoleno podle § 36 odst. 1 písm. b), nebo
11.
neoprávněně stojí s vozidlem na parkovišti vyhrazeném pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením nebo v rozporu s § 67 odst. 4 neoprávněně použije parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením při stání nebo při jízdě,
g)
v rozporu s § 43 poruší omezení jízdy některých vozidel,
h)
způsobí dopravní nehodu, při které je jinému ublíženo na zdraví,
i)
při dopravní nehodě
1.
v rozporu s § 47 odst. 2 písm. a) neprodleně nezastaví vozidlo,
2.
v rozporu s § 47 odst. 3 písm. b) neohlásí dopravní nehodu policistovi,
3.
v rozporu s § 47 odst. 3 písm. f) neprokáže totožnost ostatním účastníkům nehody včetně sdělení údajů o vozidle, které mělo účast na dopravní nehodě, nebo
4.
v rozporu s § 47 odst. 4 písm. c) nedovoleně opustí místo dopravní nehody nebo se neprodleně nevrátí na místo dopravní nehody po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo po ohlášení dopravní nehody,
j)
v rozporu s § 3 odst. 4 použije antiradar,
k)
jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona.
(2)
Fyzická osoba se dopustí jako provozovatel vozidla přestupku tím, že v rozporu s § 10 odst. 1 písm. d) přikáže nebo svěří samostatné řízení vozidla osobě, o níž nezná údaje potřebné k určení její totožnosti.
(3)
Fyzická osoba se dopustí přestupku jako učitel autoškoly tím, že v provozu na pozemních komunikacích
a)
v rozporu s § 8a odst. 1 písm. a) požije alkoholický nápoj nebo užije návykovou látku během provádění výcviku ve výcvikovém vozidle,
b)
v rozporu s § 8a odst. 1 písm. b) provádí výcvik ve výcvikovém vozidle bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem,
c)
v rozporu s § 8a odst. 1 písm. c) provádí výcvik ve výcvikovém vozidle, jestliže je jeho schopnost k vykonání učitele autoškoly snížena v důsledku jeho zdravotního stavu,
d)
se přes výzvu dle § 8a odst. 2 písm. a) a b) odmítne podrobit vyšetření, zda při provádění výcviku nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví.
(4)
Za přestupek se uloží pokuta
a)
od 25 000 Kč do 50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. c), d), e) bodů 1 a 5, a písm. h),
b)
od 10 000 Kč do 20 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3,
c)
od 2 500 Kč do 20 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b),
d)
od 5 000 Kč do 10 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), e) bodů 2 až 4, písm. f) bodů 2, 7, 10 a 11, písm. j) a podle odstavce 2,
e)
od 2 500 do 5 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. f) bodů 3, 5, 6, 8 a 9, písm. g) a i),
f)
od 1 500 Kč do 2 500 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. f) bodů 1 a 4 a písm. k).
(5)
Za přestupek podle odstavce 1 písm. c), d), e) bodů 1 a 5, a písm. h) se uloží zákaz činnosti od jednoho roku do dvou let. Za přestupek podle odstavce 1 písm. a), písm. b), písm. e) bodů 2 až 4, písm. f) bodů 2, 7 a 10 a podle odstavce 3 se uloží zákaz činnosti od šesti měsíců do jednoho roku. Tomu, kdo spáchal přestupek podle odstavce 1 písm. f) bodů 3, 5, 6, 8 a 9, písm. g) a i) v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát a vícekrát, se uloží zákaz činnosti od jednoho měsíce do šesti měsíců.
(6)
V blokovém řízení se uloží pokuta do
a)
2 000 Kč za přestupek podle odstavce 1 písm. k),
b)
1 000 Kč za přestupek podle odstavce 1 písm. f) bodů 1 a 4,
c)
2 500 Kč za přestupek podle odstavce 1 písm. f) bodů 3, 5, 6, 8, 9 a písm. g).
(7)
Přestupek, za který se podle tohoto zákona ukládá zákaz činnosti, nelze projednat v blokovém řízení.
(8)
Od uložení sankce podle odstavců 4 až 7, s výjimkou odstavce 6 písm. a), nelze v rozhodnutí o přestupku upustit.
§ 125d
Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob
(1)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako provozovatel vozidla
a)
v rozporu s § 10 odst. 1 písm. a) přikáže nebo dovolí, aby bylo v provozu na pozemních komunikacích použito vozidla, které nesplňuje podmínky stanovené jiným právním předpisem2),
b)
v rozporu s § 10 odst. 1 písm. b) svěří řízení vozidla osobě, která nesplňuje podmínky podle § 3 odst. 2 a § 5 odst. 2 písm. b) a c),
c)
v rozporu s § 10 odst. 1 písm. c) svěří řízení motorového vozidla osobě, která nesplňuje podmínky podle § 3 odst. 3,
d)
v rozporu s § 10 odst. 2 nezajistí, aby barevné provedení a označení vozidla bylo provedeno tak, aby nebylo zaměnitelné se zvláštním barevným provedením a označením vozidel Vojenské policie12), policie13), celní správy14), obecní policie14a) a Vězeňské služby,
e)
v rozporu s § 10 odst. 1 písm. d) přikáže řízení vozidla nebo svěří vozidlo osobě, o níž nezná údaje potřebné k určení její totožnosti,
f)
v rozporu s § 3 odst. 4 použije antiradar.
(2)
Za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) až f) se uloží pokuta do 100 000 Kč.
§ 125e
Společná ustanovení o správních deliktech
(1)
Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.
(2)
Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán.
(3)
Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže o něm příslušný orgán nezahájil řízení do 2 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 4 let ode dne, kdy byl spáchán.
(4)
Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává v přenesené působnosti obecní úřad obce s rozšířenou působností podle působnosti stanovené v § 124 odst. 5 písm. j).
(5)
Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby38c) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby; obdobně to platí pro odpovědnost fyzické osoby za správní delikt podle § 125d.
(6)
Pokuty vybírá orgán, který je uložil. Příjem z pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost orgánu, který pokutu uložil.
(7)
Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.
38b)
Zákon č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
38c)
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.“.
46.
§ 134 včetně nadpisu zní:
㤠134
Výměna dosavadních řidičských průkazů
(1)
Řidičské průkazy vydané
a)
od 1. ledna 1994 do 31. prosince 2000 jsou jejich držitelé povinni vyměnit do 31. prosince 2010,
b)
od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2002 jsou jejich držitelé povinni vyměnit do 31. prosince 2012,
c)
od 1. ledna 2003 do 30. dubna 2004 jsou jejich držitelé povinni vyměnit do 31. prosince 2013.
(2)
Řidičské průkazy podle odstavce 1 pozbývají platnosti uplynutím příslušné doby stanovené pro jejich výměnu. Platnost řidičského průkazu omezená podle předchozí věty se prodlužuje o lhůtu vydání řidičského průkazu podle § 110 odst. 2, prokáže-li držitel řidičského průkazu, že podal příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností žádost o vydání řidičského průkazu před uplynutím lhůty stanovené podle odstavce 1.“.
47.
V § 137 odst. 2 se za slova „§ 6 odst. 6,“ vkládají slova „§ 6a odst. 4“, slova „§ 45 odst. 5“ se nahrazují slovy „§ 45 odst. 6“, slova „§ 67 odst. 10“ se nahrazují slovy „§ 67 odst. 11“ a za slova „§ 79 odst. 8“ se vkládají slova „§ 87a odst. 9“.
48.
Příloha k zákonu zní:
„Příloha
Přehled jednání spočívajících v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání
Porušení předpisů o provozu na pozemních komunikacích| Počet bodů
---|---
řízení vozidla bezprostředně po požití alkoholu nebo v takové době po požití alkoholu, po kterou je řidič ještě pod jeho vlivem, je-li zjištěný obsah alkoholu u řidiče vyšší než 0,3 promile, nebo řízení vozidla bezprostředně po užití jiné návykové látky nebo v takové době po užití jiné návykové látky, po kterou je řidič ještě pod jejím vlivem| 7
odmítnutí řidiče podrobit se vyšetření podle jiného právního předpisu7) ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoli to nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví| 7
způsobení dopravní nehody porušením povinnosti řidiče, při které došlo k usmrcení nebo k těžké újmě na zdraví jiné osoby| 7
neprodlené nezastavení vozidla účastníka dopravní nehody nebo nedovolené opuštění místa dopravní nehody nebo neprodlené nevrácení se na místo dopravní nehody po poskytnutí nebo přivolání pomoci| 7
při jízdě na dálnici nebo silnici pro motorová vozidla otáčení se nebo jízda v protisměru nebo couvání v místě, kde to není dovoleno| 7
vjíždění na železniční přejezd v případech, ve kterých je to zakázáno| 7
neposkytnutí účinné pomoci (první pomoc a přivolání záchranných složek) účastníkem silničního provozu, který není účastníkem dopravní nehody při nehodě s evidentním poškozením zdraví nebo ohrožením života| 7
předjíždění vozidla v případech, ve kterých je to zákonem zakázáno| 7
řízení motorového vozidla řidičem, kterému byl zadržen řidičský průkaz| 7
řízení vozidla, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích| 5
překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené zákonem nebo dopravní značkou o 40 km.h-1 a více v obci nebo o 50 km.h-1 a více mimo obec| 5
nezastavení vozidla na signál, který přikazuje řidiči zastavit vozidlo, nebo nezastavení vozidla na pokyn „Stůj“ daný při řízení provozu na pozemních komunikacích osobou oprávněnou k řízení tohoto provozu| 5
ohrožení jiného řidiče při přejíždění s vozidlem z jednoho jízdního pruhu do druhého| 5
ohrožení chodce přecházejícího pozemní komunikaci při odbočování s vozidlem na místo ležící mimo pozemní komunikaci, při vjíždění na pozemní komunikaci nebo při otáčení a couvání| 5
při řízení vozidla ohrožení chodce na přechodu a neumožnění nerušeného a bezpečného přejití vozovky| 4
nedání přednosti v jízdě v případech, ve kterých je řidič povinen dát přednost v jízdě| 4
překročení maximální doby řízení vozidla nebo nedodržení minimální doby odpočinku o 20 % a více nebo nedodržení bezpečnostní přestávky o 33 % a více podle jiných právních předpisů42)| 4
řízení motorového vozidla bez držení příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění| 4
porušení povinnosti použít dětskou autosedačku nebo bezpečnostní pás při přepravě dětí podle § 6| 4
překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené zákonem nebo dopravní značkou o 20 km.h-1 a více v obci nebo o 30 km.h-1 a více mimo obec| 3
nezastavení vozidla před přechodem pro chodce v případech, kdy je řidič povinen tak učinit| 3
překročení povolených hodnot stanovených jiným právním předpisem při kontrolním vážení vozidla podle jiného právního předpisu| 3
řízení motorového vozidla bez držení platného osvědčení profesní způsobilosti řidiče4)| 3
porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem nebo užít ochrannou přílbu| 3
neoznačení překážky provozu na pozemních komunikacích, kterou řidič způsobil| 2
překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené zákonem nebo dopravní značkou o více než 5 km.h-1 a méně než 20 km.h-1 v obci nebo o více než 10 km.h-1 a méně než 30 km.h-1 mimo obec| 2
držení telefonního přístroje nebo jiného hovorového nebo záznamového zařízení v ruce nebo jiným způsobem při řízení vozidla| 2
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Při zaznamenávání bodů do bodového hodnocení za jednání spáchaná porušením vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích řidičem motorového vozidla před účinností tohoto zákona se postupuje podle zákona č. 361/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2.
Označení O 1 mohou osoby, které je obdržely od příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle dosavadních právních předpisů, využívat na území České republiky do ukončení jeho platnosti, nejpozději však do 31. prosince 2012. Osobám podle věty prvé vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností na jejich žádost parkovací průkaz, podá-li tato osoba žádost před ukončením platnosti označení O 1, které obdržela podle dosavadních právních předpisů, nejpozději však do 31. prosince 2012. Žadatel o vydání parkovacího průkazu pro osoby se zdravotním postižením, který byl držitelem označení O 1 vydaného podle dosavadních předpisů, je povinen toto označení při vydání parkovacího průkazu pro osoby se zdravotním postižením odevzdat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.
3.
Osoby oprávněné provádět dopravně psychologické vyšetření podle zákona č. 361/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, mohou toto vyšetření provádět po dobu 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
4.
Povinnost užít při jízdě v provozu na pozemních komunikacích vozidlo vybavené zimními pneumatikami podle § 40a zákona č. 361/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti čl. I bodu 12 tohoto zákona, se na vozidla ozbrojených sil vztáhne od 1. listopadu 2016 a na vozidla jednotek požární ochrany o maximální přípustné hmotnosti nad 3 500 kg od 1. listopadu 2021.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel
Čl. IV
Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 175/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb. a zákona č. 301/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 48 se za odstavec 3 vkládají nové odstavce 4 a 5, které znějí:
„(4)
Řidič, který přestal vykonávat své povolání, vrací se k němu a neabsolvoval pravidelné školení předepsaným způsobem podle § 48, je povinen, pokud hodlá opět řídit vozidlo, na jehož řidiče se vztahuje povinnost zdokonalování odborné způsobilosti řidičů, zúčastnit se kurzu pravidelného školení v rozsahu 35 hodin; rozsah ročního kurzu podle odstavce 2 se neuplatní.
(5)
Ustanovení odstavce 4 platí obdobně i pro řidiče, kteří dosud nebyli držiteli průkazu profesní způsobilosti řidiče nebo dokladu osvědčujícího profesní způsobilost vydaného jiným členským státem Evropské unie podle předpisu Evropské unie6b), avšak řidičské oprávnění skupiny nebo podskupiny C1, C1+E, C a C+E jim bylo uděleno před 10. zářím 2009, a jde-li o řidičské oprávnění skupiny nebo podskupiny D1, D1+E, D nebo D+E, před 10. zářím 2008.“.
Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 6 a 7.
2.
V § 52a odstavec 2 zní:
„(2)
Pro přijetí osoby k výuce a výcviku v rámci pravidelného školení platí podmínka uvedená v odstavci 1 písm. a). Žadatel o přijetí k výuce v rámci pravidelného školení dále musí být držitelem řidičského oprávnění příslušné skupiny nebo podskupiny a s výjimkou případů uvedených v § 48 odst. 4 a 5 i průkazu profesní způsobilosti řidiče.“.
3.
V § 52c odst. 2 písm. b) se za slova „v plném rozsahu“ vkládají slova „a způsobem předepsaným v § 48“.
4.
V § 62 se slova „§ 48 odst. 5“ nahrazují slovy „§ 48 odst. 7“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o správních poplatcích
Čl. V
Příloha k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb. a zákona č. 105/2011 Sb., se mění takto:
V části II se za položku 26 vkládá nová položka 26A, která zní:
„Udělení akreditace k provádění dopravně psychologického vyšetření| Kč 1 000“.
---|---
ČÁST PÁTÁ
ÚČINNOST
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou čl. I bodu 12, který nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 2011, a s výjimkou čl. I bodů 34, 35 a 46, které nabývají účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 49/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 49/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu mezi Českou republikou a Albánskou republikou o změně Dohody mezi Českou republikou a Albánskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 27. června 1994 v Praze
Vyhlášeno 20. 5. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 28. 5. 2011, částka 26/2011
* ČLÁNEK 1 - V článku 3 původní Dohody je odstavec 3 vypuštěn a nahrazuje se odstavci 3 až 5, které zní:
* ČLÁNEK 2 - V článku 6 původní Dohody se na úvod první věty odstavce 1 vkládá následující text:
* ČLÁNEK 3 - Do původní Dohody se vkládá za článek 10 nový článek 11 následujícího znění:
* ČLÁNEK 4 - Protokol vstoupí v platnost třicátý den po pozdější notifikaci, kterou si smluvní strany oznámily, že vnitřní postupy pro vstup Dohody v platnost byly ukončeny. Protokol zůstane v platnosti po dobu platnosti Dohody.
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 28. 5. 2011
49
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. října 2010 byl v Praze podepsán Protokol mezi Českou republikou a Albánskou republikou o změně Dohody mezi Českou republikou a Albánskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 27. června 1994 v Praze1).
S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval.
Protokol vstupuje v platnost na základě svého článku 4 dne 28. května 2011.
České znění Protokolu a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
PROTOKOL
MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A ALBÁNSKOU REPUBLIKOU
O ZMĚNĚ DOHODY MEZI
ČESKOU REPUBLIKOU A ALBÁNSKOU REPUBLIKOU
O PODPOŘE A VZÁJEMNÉ OCHRANĚ INVESTIC, PODEPSANÉ
DNE 27. ČERVNA 1994 V PRAZE
Česká republika a Albánská republika (dále jen „smluvní strany“) se dohodly na změně Dohody mezi Českou republikou a Albánskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 27. června 1994 v Praze, (dále jen „Dohoda“) takto:
ČLÁNEK 1
V článku 3 původní Dohody je odstavec 3 vypuštěn a nahrazuje se odstavci 3 až 5, které zní:
„3.
Ustanovení o národním zacházení a doložce nejvyšších výhod podle tohoto článku se nebude vztahovat na výhody, které poskytuje smluvní strana na základě svých závazků jako člena celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu.
4.
Smluvní strana je srozuměna s tím, že závazky druhé smluvní strany jako člena celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu zahrnují závazky vyplývající z mezinárodní smlouvy nebo vzájemné smlouvy týkající se této celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu.
5.
Ustanovení této dohody nelze vykládat tak, že zavazují jednu smluvní stranu poskytnout investorům druhé smluvní strany nebo jejich investicím či výnosům takové výhody, upřednostnění nebo výsady, které může první smluvní strana poskytovat na základě mezinárodní smlouvy týkající se zcela nebo převážně zdanění.“.
ČLÁNEK 2
V článku 6 původní Dohody se na úvod první věty odstavce 1 vkládá následující text:
„Aniž jsou dotčena opatření přijatá Evropským společenstvím,“.
ČLÁNEK 3
Do původní Dohody se vkládá za článek 10 nový článek 11 následujícího znění:
„Základní bezpečnostní zájmy
1.
Žádné ustanovené této dohody nelze vykládat tak, že je bráněno kterékoli ze smluvních stran přijmout kroky, které považuje za nezbytné na ochranu svých základních bezpečnostních zájmů,
/a/
týkající se trestných činůtrestných činů;
/b/
týkající se obchodu se zbraněmi, střelivem a vojenskými prostředky a transakcí s jiným zbožím, materiálem, službami a technologiemi, které byly provedeny s cílem zásobovat vojenské nebo jiné bezpečnostní síly;
/c/
učiněné v době války nebo v době mimořádných událostí v mezinárodních vztazích, nebo
/d/
vztahující se k provádění národní politiky nebo mezinárodních dohod týkajících se zákazu rozšiřování atomových zbraní nebo jiných atomových výbušných zařízení, nebo
/e/
v souladu se svými závazky podle Charty OSN k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.
2.
Základní bezpečnostní zájmy smluvní strany mohou zahrnovat zájmy vyplývající z jejího členství v celní, hospodářské nebo měnové unii, volném trhu nebo zóně volného obchodu.“.
Následující články Dohody jsou přečíslovány.
ČLÁNEK 4
Protokol vstoupí v platnost třicátý den po pozdější notifikaci, kterou si smluvní strany oznámily, že vnitřní postupy pro vstup Dohody v platnost byly ukončeny. Protokol zůstane v platnosti po dobu platnosti Dohody.
Dáno v Praze dne 8. října 2010 ve dvou původních vyhotoveních, v jazyce českém, albánském a anglickém, přičemž všechny texty jsou stejně autentické. V případě rozporu ve výkladu je rozhodující anglické znění.
Za
Českou republiku
Ladislav Minčič v. r.
náměstek ministra financí
Za
Albánskou republiku
Enno Bozdo v. r.
náměstek ministra hospodářství, obchodu
a energetiky
1)
Dohoda mezi Českou republikou a Albánskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic podepsaná v Praze dne 27. června 1994 byla vyhlášena pod č. 183/1995 Sb. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 48/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 48/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Memoranda o porozumění ohledně Evropských závazků v oblasti organizace výzkumu, programů a aktivit (EUROPA)
Vyhlášeno 20. 5. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 23. 3. 2011, částka 26/2011
* ODDÍL I - - POJMY A ZKRATKY
* ODDÍL II - - ROZSAH
* ODDÍL III - - ŘÍZENÍ
* ODDÍL IV - - FINANČNÍ ZÁLEŽITOSTI
* ODDÍL V - - KONTRAKTY A VZTAHY S PRŮMYSLEM
* ODDÍL VI - - BEZPEČNOST A NÁVŠTĚVY
* ODDÍL VII - - NÁROKY A ODPOVĚDNOST
* ODDÍL VIII - - POSKYTOVÁNÍ A VYUŽITÍ INFORMACÍ
* ODDÍL IX - - PRODEJE A PŘEVODY INFORMACÍ
* ODDÍL X - - CLA, DANĚ A PODOBNÉ POPLATKY
* ODDÍL XI - - PŘIJETÍ NOVÝCH ČLENŮ
* ODDÍL XII - - DOBA TRVÁNÍ, ZMĚNY, UKONČENÍ PLATNOSTI A ODSTOUPENÍ
* ODDÍL XIII - - ŘEŠENÍ SPORŮ
* ODDÍL XIV - - PODPIS
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 23. 3. 2011
48
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že jménem České republiky bylo dne 28. června 2006 v Praze podepsáno Memorandum o porozumění ohledně Evropských závazků v oblasti organizace výzkumu, programů a aktivit (EUROPA) mezi ministrem národní obrany Belgického království, Ministerstvem obrany České republiky, Ministerstvem obrany Dánského království, ministrem obrany Finské republiky, ministrem obrany Francouzské republiky, Spolkovým ministerstvem obrany Spolkové republiky Německo, ministrem obrany Helénské republiky, vládou Maďarské republiky zastoupenou ministrem obrany, Ministerstvem obrany Italské republiky, ministrem obrany Lucemburského velkovévodství, ministrem obrany Nizozemského království, ministrem obrany Norského království, vládou Polské republiky zastoupenou ministrem národní obrany, ministrem obrany Portugalské republiky, vládou Rumunska zastoupenou ministrem obrany, ministrem obrany Španělského království, vládou Švédského království zastoupenou ministrem obrany, ministrem národní obrany Turecké republiky a ministrem obrany Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.
S Memorandem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval.
Memorandum vstoupilo v platnost na základě svého oddílu XII odst. 12.1 dne 9. července 2008 a pro Českou republiku vstoupilo v platnost podle téhož ustanovení dne 23. března 2011.
Anglické znění Memoranda a jeho překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
MEMORANDUM O POROZUMĚNÍ
OHLEDNĚ
Evropských závazků v oblasti organizace výzkumu,
programů a aktivit (EUROPA)
(konsolidované memorandum)
mezi
MINISTREM NÁRODNÍ OBRANY BELGICKÉHO KRÁLOVSTVÍ
a
MINISTERSTVEM OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY
a
MINISTERSTVEM OBRANY DÁNSKÉHO KRÁLOVSTVÍ
a
MINISTREM OBRANY FINSKÉ REPUBLIKY
a
MINISTREM OBRANY FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY
a
SPOLKOVÝM MINISTERSTVEM OBRANY SPOLKOVÉ REPUBLIKY NĚMECKO
a
MINISTREM OBRANY HELÉNSKÉ REPUBLIKY
a
VLÁDOU MAĎARSKÉ REPUBLIKY ZASTOUPENOU MINISTREM OBRANY
a
MINISTERSTVEM OBRANY ITALSKÉ REPUBLIKY
a
MINISTREM OBRANY LUCEMBURSKÉHO VELKOVÉVODSTVÍ
a
MINISTREM OBRANY NIZOZEMSKÉHO KRÁLOVSTVÍ
a
MINISTREM OBRANY NORSKÉHO KRÁLOVSTVÍ
a
VLÁDOU POLSKÉ REPUBLIKY ZASTOUPENOU MINISTREM NÁRODNÍ OBRANY
a
MINISTREM OBRANY PORTUGALSKÉ REPUBLIKY
a
VLÁDOU RUMUNSKÉ REPUBLIKY ZASTOUPENOU MINISTREM OBRANY
a
MINISTREM OBRANY ŠPANĚLSKÉHO KRÁLOVSTVÍ
a
VLÁDOU ŠVÉDSKÉHO KRÁLOVSTVÍ
ZASTOUPENOU MINISTREM OBRANY
a
MINISTREM NÁRODNÍ OBRANY TURECKÉ REPUBLIKY
a
MINISTREM OBRANY SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ
VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA
OBSAH
NÁZEV|
ÚVOD|
ODDÍL I| POJMY A ZKRATKY
ODDÍL II| ROZSAH
ODDÍL III| ŘÍZENÍ
ODDÍL IV| FINANČNÍ ZÁLEŽITOSTI
ODDÍL V| KONTRAKTY A VZTAHY S PRŮMYSLEM
ODDÍL VI| BEZPEČNOST A NÁVŠTĚVY
ODDÍL VII| NÁROKY A ODPOVĚDNOST
ODDÍL VIII| POSKYTOVÁNÍ A VYUŽITÍ INFORMACÍ
ODDÍL IX| PRODEJE A PŘEVODY INFORMACÍ
ODDÍL X| CLA, DANĚ A PODOBNÉ POPLATKY
ODDÍL XI| PŘIJETÍ NOVÝCH ČLENŮ
ODDÍL XII| DOBA TRVÁNÍ, ZMĚNY, UKONČENÍ PLATNOSTI A ODSTOUPENÍ
ODDÍL XIII| ŘEŠENÍ SPORŮ
ODDÍL XIV| PODPIS
ÚVOD
Ministr národní obrany Belgického království, ministerstvo obrany České republiky, ministerstvo obrany Dánského království, ministr obrany Finské republiky, ministr obrany Francouzské republiky, spolkový ministr obrany Spolkové republiky Německo, ministr obrany Helénské republiky, vláda Maďarské republiky zastoupená ministrem obrany, ministerstvo obrany Italské republiky, ministr obrany Lucemburského velkovévodství, ministr obrany Nizozemského království, ministr obrany Norského království, vláda Polské republiky zastoupená ministrem národní obrany, ministr obrany Portugalské republiky, vláda Rumunské republiky zastoupená ministrem obrany, ministr obrany Španělského království, vláda Švédského království zastoupená ministrem obrany, ministr národní obrany Turecké republiky a ministr obrany Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, dále jen účastníci;
uznávajíce výhody spolupráce v oblasti obranného výzkumu a technologie (research and technology - R&T) pro podporu výzkumu zaměřeného na plnění budoucích požadavků na schopnosti v oblasti obrany;
přejíce si napomáhat větším možnostem pro spolupráci mezi všemi účastníky vytvořením evropských výzkumných seskupení (European Research Groupings - ERG), která budou v zásadě otevřená všem účastníkům;
uznávajíce, že rostoucí spolupráce v oblasti R&T by též zvýšila možnosti společných vývojových programů;
usilujíce o co nejlepší využití svých vlastních vývojových kapacit v oblasti R&T, vyvarovat se duplikace práce, která není nezbytná, podporovat vzájemnou propojenost a získat co nejefektivnější a cenově nejvýhodnější výsledky cestou spolupráce v rámci společných výzkumných aktivit ve svých státních výzkumných zařízeních a cestou státního nebo společného financování programů ve svých vlastních průmyslových podnicích;
přejíce si koordinovat své kooperativní obranné výzkumné aktivity organizovaným a systematickým způsobem, aby všichni účastníci měli větší možnost přístupu k informacím o navrhovaných R&T aktivitách ostatních účastníků a tím zvýšili potenciál pro více společných R&T programů;
přihlížejíce k rozpuštění WEAG (Západoevropské skupiny pro vyzbrojování) dne 23. května 2005;
přihlížejíce k vytvoření Evropské obranné agentury (EDA) a uznávajíce společné přání využívat mechanismy EDA jak jen to bude možné k budoucí spolupráci v oblasti R&T, ale rovněž uznávajíce, že účastníci mohou mít zájem nebo být vázáni ke spolupráci v oblasti R&T mimo rámec EDA;
uznávajíce nezbytnost účasti evropského průmyslu při spolupráci v oblasti R&T a výsledné výhody posilování obranné technologie a průmyslové základny (DTIB) a přejíce si řádně řídit oblast R&T na pozadí restrukturalizovaného obranného průmyslu a vhodně zacházet s takovými průmyslovými podniky, včetně nadnárodních průmyslových seskupení;
dosáhli následujícího porozumění:
ODDÍL I
\\- POJMY A ZKRATKY
Výchozí informace| znamená jakoukoli informaci, která není
vytvořena nebo formulována v rámci konkrétního
projektu anebo programu v oblasti výzkumu
a technologie podle tohoto memoranda.
---|---
DDI| znamená Developing Defence Industry (rozvojový obranný průmysl).
Uvolňující účastník| znamená účastníka, který uvolňuje informace jinému účastníkovi podle tohoto memoranda, nebo jakékoli ERG podle tohoto memoranda.
EDA| znamená European Defence Agency (Evropská obranná agentura).
ERG| znamená European Research Grouping (Evropské výzkumné seskupení), tj. skupinu účastníků, kteří si přejí provádět buď program v oblasti výzkumu
a technologie anebo jednotlivý projekt v oblasti výzkumu a technologie.
Člen ERG| znamená signatáře ujednání o ERG podle tohoto memoranda.
Výstupní informace| znamená jakoukoli informaci, která je vytvořena nebo formulována v rámci konkrétního projektu anebo programu v oblasti výzkumu a technologie podle tohoto memoranda.
Informace| znamená jakoukoli informaci, vědomost nebo údaj, bez ohledu na formu nebo charakteristiku
včetně například těch, které: mají vědeckou nebo technickou povahu, jsou pokusnými nebo
zkušebními údaji, návrhy, vylepšeními, fotografiemi, softwarem (včetně zdrojového kódu), zprávou, příručkou, specifikací, procesem, technikou, vynálezem (ať již patentovaným nebo ne), technickým výkresem, zvukovou nahrávkou, polovodičovou topografií, obrazovou reprodukcí,
nákresem a jiným grafickým vypodobněním; ať na magnetickém pásku, v počítačové paměti nebo jakékoli jiné formě a podléhající nebo nepodléhající autorskoprávní či jiné právní ochraně.
Přijímající účastník| znamená účastníka, který přijímá informaci od uvolňujícího účastníka.
Program v oblasti výzkumu a technologie (R&T)| znamená spektrum kooperativních výzkumných aktivit v oblasti přípravných i pokročilých technologií, jejichž vyzrávání může vést k vývoji technologicky dokonalejších konvenčních vojenských systémů.
Projekt v oblasti výzkumu a technologie (R&T)| znamená jednotlivou kooperativní výzkumnou aktivitu, která může probíhat v rámci programu v oblasti výzkumu a technologie a která má jasně definovaný cíl, trvání, náklady a očekávaný výsledek.
Třetí strana| znamená jakoukoli osobu, entitu či stát, který není účastníkem. Státní úřady účastníka nejsou pokládány za třetí stranu.
ODDÍL II
\\- ROZSAH
2.1
Účastníci uznávají, že budou provádět všechna následující ustanovení tohoto memoranda v souladu s jejich příslušnými národními právními předpisy a postupy.
2.2
Toto memorandum je zastřešujícím ujednáním pro spolupráci v oblasti výzkumu a technologie. Na jeho základě mohou účastníci provádět bilaterální a multilaterální obranný výzkum, předvádění technologií a testování konvenčních technologií vztahujících se k obraně cestou:
-
systematického a komplexního studia teoretické a experimentální povahy, včetně technické a operační analýzy;
-
praktické aplikace techniky a vědeckých znalostí k obranným účelům;
-
rozvoje myšlenek, postupů a experimentálního hardwaru s aplikací v obranném sektoru, včetně plánování a realizace simulací, vědeckých procesů a předváděcích modelů technologií.
Účastníci vytvoří vhodné ujednání o ERG v souladu s ustanoveními tohoto memoranda za účelem provádění těchto aktivit v oblasti výzkumu a technologie.
2.3
Účastníci se budou navzájem informovat o jakýchkoli záměrech vytvářet Programy nebo Projekty v oblasti výzkumu a technologie na základě tohoto memoranda. Účastníci zpřístupní nezbytné informace, aby bylo možné dosáhnout tohoto cíle, kromě těch případů, kdy citlivost potenciálních oblastí vyžaduje omezení co do množství uvolněných informací.
2.4
Účastníci přezkoumají možnosti zefektivnění koordinace svých národních programů a projektů v oblasti výzkumu a technologie, aby snížili duplikaci úsilí, zvýšili své schopnosti a umožnili vzájemnou závislost.
2.5
Bilaterální nebo multilaterální spolupráce v oblasti obranného výzkumu a technologie v rozsahu výše uvedeného odstavce 2.2 může být prováděna následujícími způsoby:
a)
výměnou informací,
b)
společným výzkumem a technologiemi, včetně předváděcích modelů technologií,
c)
prováděním společných zkoušek anebo experimentů,
d)
výměnou materiálů anebo vybavení,
e)
poskytnutím času ve zvláštních národních výzkumných zařízeních,
f)
přidělením nebo výměnou vědeckého personálu,
g)
jinými formami spolupráce v oblasti výzkumu a technologie po vzájemné dohodě.
ODDÍL III
\\- ŘÍZENÍ
OBECNĚ
3.1
Účastníci budou společně odpovídat za fungování tohoto memoranda a za zajištění dodržování jeho ustanovení. Účastníci nominují zástupce a informují o tom depozitáře. Nominovaní zástupci účastníků se budou zabývat jakýmikoliv otázkami týkajícími se fungování tohoto memoranda a budou odpovědni za řešení takových otázek. Všechna rozhodnutí budou na základě jednomyslnosti. Nominovaní zástupci nebo jimi určené osoby se mohou v případě potřeby setkávat v rámci menších ad-hoc skupin.
EVROPSKÁ VÝZKUMNÁ SESKUPENÍ (ERG)
3.2
ERG mohou vytvořit dva či více účastníků, kteří si přejí uskutečnit program v oblasti výzkumu a technologie nebo jednotlivý projekt v oblasti výzkumu a technologie. Ustanovení řídící činnost každého ERG budou stanovena ujednáním o ERG, které bude v souladu s tímto memorandem. Ujednání o ERG budou podepisována určenými zástupci každého ze zúčastněných účastníků.
3.3
Všichni účastníci musí být včas informováni o návrhu na vytvoření nového ERG, aby každý účastník, který má zájem, mohl vyjádřit své přání zúčastnit se. Taková informace musí minimálně obsahovat informace podle níže uvedených pododstavců 3.5 a až c. V zásadě budou ERG otevřena všem účastníkům tohoto memoranda a v zájmu rozšiřování možností spolupráce v maximální míře budou všichni účastníci usilovat o členství ve všech ERG v co nejširším rozsahu. Měla by být přijata opatření k usnadnění aktivní účasti zemí s DDL Účastníci však uznávají, že členství v každém ERG bude založeno případ od případu, a proto se počet účastníků, kteří se nakonec k ERG připojí, může lišit.
3.4
Jakmile je sdělen návrh na vytvoření nového ERG, účastníci, kteří tak učinili (zakládající účastníci) a všichni ostatní případní členové, kteří vyjádřili pevný úmysl účastnit se od počátku, mohou zahájit projednávání příslušného ujednání o ERG. V průběhu projednávání mohou zakládající účastníci a jacíkoliv jiní případní členové, kteří jsou připraveni ujednání podepsat, tak učinit a pracovat podle něj. Budou ovšem pokračovat v rozhovorech s dalšími účastníky, kteří mají zájem vstoupit do ERG, a to kdykoli před nebo po podpisu ujednání.
3.5
Ujednání o ERG budou přinejmenším obsahovat:
a)
jména účastníků účastnících se daného ERG;
b)
cíle a rozsah daného ERG;
c)
ustanovení upravující přístup nových členů;
d)
uspořádání řízení daného ERG;
e)
podrobnosti týkající se výhod a odpovědností, které se budou vztahovat na členy daného ERG společně s těmi, které již byly stanoveny v tomto memorandu;
f)
ustanovení týkající se dělby práce, financování, uzavírání kontraktů, nároků a odpovědnosti a práv průmyslového vlastnictví, specifických pro dané ERG;
g)
specifická ustanovení pro práci se zeměmi s DDI, včetně ujednání o dělbě práce a nákladů specifických pro DDI, bude-li to nutné;
h)
ustanovení upravující řešení sporů v rámci daného ERG, v souladu s ODDÍLEM XIII (Řešení sporů) tohoto memoranda;
i)
ustanovení upravující trvání a změny daného ujednání o ERG, jeho rozpuštění nebo odstoupení kteréhokoli z členů;
j)
ustanovení řešící záležitosti smluvní odpovědnosti v souladu s odstavcem 5.1.
3.6
Nehledě k ustanovením odstavce 3.1 výše budou rozhodnutí týkající se činnosti konkrétního ERG záležitostí pouze členů takového ERG a pouze členové takového ERG budou mít hlasovací právo.
ODDÍL IV
\\- FINANČNÍ ZÁLEŽITOSTI
4.1
Každý z účastníků ponese své vlastní náklady spojené s řízením a správou tohoto memoranda.
4.2
Každé ujednání o ERG bude obsahovat ustanovení, stanovená členy tohoto ERG, upravující jejich finanční odpovědnosti v rámci daného ERG. V zásadě se ovšem budou aplikovat následující ustanovení:
a)
každý účastník ponese své vlastní náklady stanovené v jakémkoli ujednání o ERG nebo jakémkoli projektu v oblasti výzkumu a technologie, včetně nákladů spojených s jeho kontrakty, ať již zadávanými v rámci jeho vlastního státu nebo zadávanými jeho jménem jiným účastníkem či mezinárodní organizací;
b)
účastník urychleně vyrozumí jakéhokoli jiného zainteresovaného účastníka, pokud nebudou k dispozici finanční prostředky ke splnění jeho závazků podle jakéhokoli ujednání o ERG či jakéhokoli projektu v oblasti výzkumu a technologie; zainteresovaní účastníci budou poté jednat a mohou pokračovat ve změněném nebo omezeném rozsahu, pokud si to budou přát.
4.3
Pokud jeden účastník převezme smluvní závazky jménem jiného účastníka (účastníků), pak tento účastník (účastníci) budou platit svůj podíl na těchto závazcích a dají k dispozici finanční prostředky ve výši a v čase, které mohou být těmito závazky vyžadovány. Před splatností těchto závazků může být požadován přesun finančních prostředků účastníku, který příslušný kontrakt sjednává.
4.4
Tam, kde se v rámci ERG předpokládá částečná finanční účast průmyslu, musí členové takového ERG začlenit do svého ujednání o ERG nezbytná ustanovení pokrývající všechny aspekty jejich práv a povinností vůči jejich průmyslovým partnerům.
ODDÍL V
\\- KONTRAKTY A VZTAHY S PRŮMYSLEM
KONTRAKTY
5.1
Členové ERG se mohou rozhodnout, že kontrakty budou zadávány jejich vlastními státy nebo zadávány jejich jménem jiným účastníkem či mezinárodní organizací, ke které mají vhodný právní vztah. Nezbytná ustanovení pro uzavírání kontraktů budou stanovena příslušným ujednáním o ERG. Tato ustanovení budou vždy zahrnovat otázky odpovědnosti vyplývající z takových kontraktů.
5.2
Jestliže se jakýkoli účastník rozhodne, že je nezbytné zadat kontrakt v rámci jeho státu, aby mohl naplnit své závazky vyplývající z ERG nebo jakéhokoli projektu v oblasti výzkumu a technologie, zadá tento účastník kontrakt v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy a postupy jeho státu a s takovými výjimkami a odchylkami, které jeho postupy umožňují a které jsou považovány za nezbytné. Bude výhradně odpovědný za své vlastní kontrakty a žádný další účastník (účastníci) neponese žádnou odpovědnost plynoucí z takových kontraktů bez jeho předchozího písemného souhlasu.
5.3
Pokud se členové ERG rozhodnou, že jeden člen by měl zadal kontrakt jménem jiného člena (členů), zadá tento člen kontrakt v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy a postupy svého státu a s takovými výjimkami a odchylkami, které jeho postupy umožňují a které jsou považovány za nezbytné.
5.4
Kontrakty se budou zpravidla zadávat formou soutěže.
VZTAHY S PRŮMYSLEM
5.5
Účastníci budou usilovat o to, aby umožnili průmyslu podílet se na procesu formulace evropské strategie v oblasti výzkumu a technologie a provádění kooperativních Programů a Projektů v oblasti výzkumu a technologie v následujících oblastech:
a)
zvážením celkové schopnosti evropské průmyslové obranné technologie na všech úrovních při přípravě ujednání o ERG nebo projektů v oblasti výzkumu a technologie;
b)
zajištěním toho, aby civilní technologie byly příslušným způsobem vyhodnoceny z pohledu řešení obranných problémů, včetně správy technologií dvojího užití;
c)
zajištěním toho, aby byly komerční záležitosti obsažené v ujednáních o ERG řešeny vhodným způsobem. Tyto záležitosti budou zahrnovat, ale nikoliv výlučně:
•
práva duševního vlastnictví;
•
uznání ekonomických zájmů;
•
přístup k informacím;
•
způsobilost ucházet se o práci;
•
soutěž;
•
nadnárodní společnosti, jejich vlastnictví a řízení, umístění a přístup k výzkumným zařízením;
•
postupy při návštěvách.
d)
vyhledáváním poznatků o možném dopadu budoucí průmyslové restrukturalizace v Evropě uvnitř i mimo obrannou průmyslovou základnu.
ODDÍL VI
\\- BEZPEČNOST A NÁVŠTĚVY
BEZPEČNOST
6.1
Všechny utajované informaceutajované informace vyměňované mezi účastníky při vedení, řízení a dohledu nad tímto memorandem a při jejich vzájemném informování se o Programech a Projektech v oblasti výzkumu a technologie budou využívány, předávány, ukládány a zajišťovány a bude s nimi nakládáno v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy účastníků v oblasti bezpečnosti, a to v rozsahu, ve kterém poskytují úroveň ochrany ne méně přísnou, než je poskytována utajovaným informacímutajovaným informacím ZEU, jak stanoví Bezpečnostní směrnice ZEU (RS 100, znění z ledna 1996).
6.2
Při vytváření ERG mohou členové těchto ERG požadovat, aby byl utajovaný materiál chráněn v souladu s Bezpečnostními směrnicemi ZEU (RS 100, znění z ledna 1996) nebo mohou požadovat, aby byl chráněn v souladu s ustanoveními jakékoli bilaterální či multilaterální bezpečnostní dohody přístupné všem členům konkrétního ERG. Takové Bezpečnostní dohody, na které se bude odvolávat, budou vhodně popsány v příslušném ujednání o ERG.
6.3
Účastníci přijmou všechna zákonná opatření jim dostupná, aby prošetřili všechny případy, kdy je známo nebo kdy existuje důvodné podezření, že se utajované informaceutajované informace poskytnuté nebo vytvořené podle tohoto memoranda ztratily nebo byly poskytnuty neoprávněným osobám. Každý z účastníků bude také urychleně a plně informovat ostatní účastníky o všech detailech takových jevů, o konečném výsledku šetření a o nápravě, aby se předešlo opětovnému výskytu. Členové ERG prošetří ztrátu a poskytnutí utajovaných informacíutajovaných informací podobným způsobem v souladu s bezpečnostními dohodami nebo ujednáními, které jsou používány tímto ERG.
6.4
Nejvyšší stupeň utajení materiálu vyměňovaného mezi účastníky pro účely tohoto memoranda, jakéhokoli ujednání o ERG nebo jakéhokoliv projektu v oblasti výzkumu a technologie bude PŘÍSNĚ TAJNÉ (TOP SECRET).
6.5
Všechny utajované informaceutajované informace vyměněné nebo vytvořené podle tohoto memoranda, jakéhokoli ujednání o ERG nebo jakéhokoli projektu v oblasti výzkumu a technologie budou i nadále chráněny v případě odstoupení účastníka nebo po ukončení platnosti tohoto memoranda.
NÁVŠTĚVY
6.6
Veškerý navštěvující personál bude dodržovat bezpečnostní předpisy účastníka hostícího tuto návštěvu a bude podléhat ustanovením tohoto memoranda. S jakýmikoli informacemi, materiály nebo vybavením poskytnutými nebo zpřístupněnými návštěvníkům se bude nakládat, jako by byly dodány účastníkovi, který platí tento navštěvující personál, a budou podléhat ustanovením tohoto memoranda.
6.7
Žádosti o návštěvu personálu jednoho z účastníků v zařízení druhého účastníka budou v souladu se zavedenými návštěvními postupy účastníka hostícího tuto návštěvu. Žádosti o návštěvu ponesou název příslušného ujednání o ERG a jakéhokoli doplňkového dokumentu (např. projektové přílohy), který je příslušný na danou návštěvu. Takové žádosti budou předkládány v souladu s běžnými postupy při mezinárodních návštěvách, jak jsou popsány v Bezpečnostních předpisech ZEU (RS 100, znění z ledna 1996) nebo jejich ekvivalentu.
6.8
Seznamy příslušníků personálu účastníka, u kterých jsou vyžadovány opakované návštěvy zařízení druhých účastníků, se budou předkládat oficiální cestou.
ODDÍL VII
\\- NÁROKY A ODPOVĚDNOST
7.1
Kromě případů popsaných výše v odstavci 5.1 se každý účastník vzdává nároků, které může mít vůči jinému účastníku (účastníkům) ve vztahu ke ztrátám či poškozením způsobeným jeho personálu anebo jeho majetku ze strany personálu nebo zástupců (vyjma smluvních dodavatelů) jiného účastníka (účastníků), které vznikly prováděním či v souvislosti s prováděním tohoto memoranda, jakéhokoliv ujednání o ERG či projektu v oblasti výzkumu a technologie, jehož je členem. Pokud je však taková ztráta či poškození výsledkem nedbalého (culpa) jednání či opomenutí, úmyslného protiprávního chování (dolus malus) nebo hrubé nedbalosti (culpa lata) ze strany účastníka, jeho personálu nebo zástupců, ponese náklady z této odpovědnosti tento účastník sám.
7.2
Pokud nebude stanoveno jinak v ujednání o ERG, ponesou účastníci náklady spojené s uspokojováním nároků třetích stran za ztrátu nebo poškození jakéhokoli druhu vzniklé prováděním či v souvislosti s prováděním tohoto memoranda, jakéhokoliv ujednání o ERG či projektu v oblasti výzkumu a technologie, které způsobí někdo z personálu nebo zástupců jednoho z účastníků (vyjma smluvních dodavatelů), poměrně s ohledem na úroveň příspěvků těchto účastníků k dané aktivitě. Pokud je však taková ztráta či poškození výsledkem nedbalého (culpa) jednání či opomenutí, úmyslného protiprávního chování (dolus malus) nebo hrubé nedbalosti (culpa lata) ze strany účastníka, jeho personálu nebo zástupců, ponese náklady z této odpovědnosti tento účastník sám.
7.3
V případě ztráty či poškození způsobeného společnému majetku nebo společným majetkem účastníků, jestliže náklady na nápravu takové škody nemohou být získány od třetí strany, ponesou je účastníci stejným způsobem, jak je stanoveno výše v odstavci 7.2.
ODDÍL VIII
\\- POSKYTOVÁNÍ A VYUŽITÍ INFORMACÍ
8.1
Účastníci si mohou vzájemně poskytovat informace za účelem realizace ustanovení tohoto memoranda, jakéhokoli ujednání o ERG nebo projektu v oblasti výzkumu a technologie.
8.2
Pokud si účastníci vyměňují informace v souladu s oddíly II a III, anebo z jiných důvodů, určí poskytující účastník množství informací, které bude uvolněno, a přijímající účastníci použijí informace výhradně k účelům rozhodnutí, zda si přejí požádat o připojení do konkrétního ERG nebo jakéhokoli projektu v oblasti výzkumu a technologie. Poskytující účastník bude odpovědný za označení dokumentovaných informací, které bude zahrnovat:
a)
identitu poskytujícího účastníka a vlastníka informací;
b)
prohlášení o tom, zda informace mohou být postoupeny smluvním dodavatelům nebo jejich personálu pracujícímu v zařízeních přijímajícího účastníka
c)
stupeň utajení daných informací;
8.3
Ujednání o ERG budou obsahovat podrobná ustanovení o právech a odpovědnosti členů tohoto ERG s ohledem na poskytování a využití jak výchozích, tak výstupních informací, včetně ustanovení upravujících dispozici s právy vyplývajícími z vynálezů. Ujednání o ERG budou obsahovat ustanovení týkající se vlastnických práv smluvních dodavatelů, berouce v úvahu ustanovení odstavce 4.4 výše.
ODDÍL IX
\\- PRODEJE A PŘEVODY INFORMACÍ
9.1
Účastník, který přijal informaci v souladu s odstavci 2.3 a 3.3 výše, nebude tuto informaci prodávat, převádět nárok na ni, převádět její držbu nebo jakkoli jinak ji poskytovat třetí straně bez předchozího písemného souhlasu účastníka (účastníků), který tuto informaci poskytl. V případě, že se jedná o informaci týkající se Programů a Projektů účastníků v oblasti výzkumu a technologie, může poskytující účastník dát najevo svůj souhlas s dalším převodem této informace doplněním jakéhokoli nezbytného označení k informaci specifikujícím daný souhlas, a to vedle standardních označení uvedených v odstavci 8.2 výše. Poskytující účastník může také specifikovat metodu a podmínky pro realizaci jakýchkoli převodů, které byly schváleny.
9.2
Ujednání o ERG budou obsahovat podrobná ustanovení o právech a odpovědnosti členů ERG s ohledem na prodej nebo převod výchozích nebo výstupních informací užívaných nebo vytvořených v průběhu aktivit v rámci tohoto ERG. Členové ERG rozhodnou, zda a za jakých okolností mohou být informace prodávány, převáděny nebo jinak poskytovány ostatním účastníkům, kteří nejsou členy ERG. Ujednání o ERG budou rovněž obsahovat ustanovení týkající se prodeje a převodu informací třetím stranám.
9.3
Pokud členové ERG nerozhodnou jinak, nebude souhlas s prodejem a převodem výstupních informací ostatním účastníkům nebo třetím stranám odmítán z jiných důvodů, než důvodů zahraniční politiky, národní bezpečnosti nebo vnitrostátního práva. Pokud bude člen ERG požádán o vyslovení souhlasu s prodejem či převodem jinému účastníku či třetí straně, neodmítne takový souhlas, pokud by sám byl ochoten takovou informaci prodat či převést.
ODDÍL X
\\- CLA, DANĚ A PODOBNÉ POPLATKY
10.1
Při jakýchkoli aktivitách realizovaných a kontraktech zadávaných členy Západoevropské organizace pro vyzbroj ování využívajíce právní subjektivity Západoevropské Unie (ZEU), budou účastníci uplatňovat všechna příslušná ustanovení Dohody o právním postavení ZEU, podepsané v Paříži 11. května 1955, na jakékoli ERG uznávajíce, že všechny aktivity v oblasti výzkumu a technologie takto prováděné budou považovány za aktivity pro oficiální užití ZEU, aby se posílily ekonomické vazby, jimiž jsou jeho členové již spojeni, a aby spolupracovali a koordinovali své úsilí na vytvoření pevné technologické základny v souladu s cíli modifikované Bruselské smlouvy.
10.2
Pokud ustanovení odstavce 10.1 výše nebudou aplikovatelná a pokud nebude odlišně upraveno v ujednání o ERG, každý účastník se vynasnaží zajistit, aby snadno identifikovatelné daně, cla a podobné poplatky nebo kvantitativní omezení dovozu a vývozu nebyly ukládány ve spojení s jakýmikoli aktivitami prováděnými podle tohoto memoranda.
10.3
Nebude-li stanoveno jinak v ujednání o ERG, budou účastníci uplatňovat všechny daně, cla anebo podobné poplatky způsobem nejvýhodnějším pro uspokojivé plnění ujednání popsaných v tomto memorandu. Pokud budou uloženy cla, identifikovatelné daně nebo podobné poplatky, ponese je ten účastník, v jehož zemi byly uloženy.
10.4
V případě, že budou uloženy daně nebo cla jménem Evropské unie, ponese náklady ten účastník, jehož země je místem určení. Komponenty a vybavení spojené s touto aktivitou budou vybaveny během převozu až do místa určení dokumenty, které umožní vyřešení poplatků.
ODDÍL XI
\\- PŘIJETÍ NOVÝCH ČLENŮ
11.1
Kterákoli nezúčastněná strana, která si přeje stát se účastníkem tohoto memoranda, tak může učinit za předpokladu, že stávající účastníci s tím vysloví jednomyslný souhlas. Nový účastník bude přijat podpisem dodatku k tomuto memorandu, který musí být podepsán stávajícími účastníky a novým účastníkem.
ODDÍL XII
\\- DOBA TRVÁNÍ, ZMĚNY, UKONČENÍ PLATNOSTI A ODSTOUPENÍ
DOBA TRVÁNÍ
12.1
Toto memorandum konsoliduje všechny předchozí verze a dodatky Memoranda EUROPA a vstoupí v platnost dnem posledního podpisu. Při podpisu tohoto memoranda může však účastník prohlásit, že ve vztahu k tomuto účastníkovi toto memorandum vstoupí v platnost po oznámení, že došlo ke schválení Parlamentem či byly provedeny nezbytné vnitrostátní právní postupy. Bude v platnosti, dokud nebude ukončeno jednomyslným písemným souhlasem účastníků. Účastníci budou hodnotit stav tohoto memoranda v pravidelných intervalech a při každém hodnocení rozhodnou, zda bude jeho platnost pokračovat nebo bude ukončena.
ZMĚNY
12.2
Toto memorandum může být kdykoli změněno jednomyslným písemným souhlasem účastníků.
UKONČENÍ PLATNOSTI
12.3
Pokud bude platnost tohoto memoranda ukončena, bude také ukončena platnost všech ERG vytvořených v jeho rámci. Za takových okolností účastníci společně projednají a rozhodnou o nejvhodnějším vypořádání jakýchkoli stávajících ERG a projektů v oblasti výzkumu a technologie.
ODSTOUPENÍ
12.4
Jestliže se jeden účastník rozhodne odstoupit od tohoto memoranda, vyrozumí o svém záměru písemně ostatní účastníky s předstihem alespoň šesti měsíců. Projedná také s ostatními členy jakýchkoli ERG, ve kterých je zapojen, nejuspokojivější vypořádání v rámci těchto ERG.
12.5
Ustanovení tohoto memoranda ohledně ODDÍLU VI (BEZPEČNOST A NÁVŠTĚVY), ODDÍLU VII (NÁROKY A ODPOVĚDNOST), ODDÍLU VIII (POSKYTOVÁNÍ A VYUŽITÍ INFORMACÍ), ODDÍLU IX (PRODEJE A PŘEVODY INFORMACÍ) a ODDÍLU XIII (ŘEŠENÍ SPORŮ) a jakýchkoli povinností, které mohou vyvstat podle odstavců 12.2 a 12.3 výše, zůstávají účinná bez ohledu na odstoupení, ukončení nebo vypršení platnosti tohoto memoranda.
ODDÍL XIII
\\- ŘEŠENÍ SPORŮ
13.1
Jakékoli spory týkající se výkladu nebo aplikace tohoto memoranda budou řešeny jednáním mezi účastníky a nebudou předkládány k řešení žádnému národnímu či mezinárodnímu tribunálu nebo jakékoli jiné třetí straně.
ODDÍL XIV
\\- PODPIS
14.1
Předcházející text představuje porozumění dosažené mezi účastníky a je podepsán účastníky ve dvou výtiscích, jeden ve francouzském jazyce a jeden v anglickém jazyce, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
14.2
Původní znění si z administrativních důvodů ponechá Ministerstvo obrany Spojeného království jako depozitář tohoto konsolidovaného memoranda. Potvrzená kopie obou znění bude zaslána všem účastníkům. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 47/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 47/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu mezi Ministerstvem vnitra České republiky a Spolkovým ministerstvem spravedlnosti a policie Švýcarské konfederace k provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o předávání a přebírání osob pobývajících neoprávněně na jejich území
Vyhlášeno 20. 5. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2011, částka 25/2011
* ČLÁNEK 1 - (1) Pro účely provádění části I Smlouvy se státní občanství státu žádané smluvní strany prokazuje jedním z následujících platných dokladů:
* ČLÁNEK 2 - (1) Žádost o převzetí státního občana podle části I Smlouvy se podává na tiskopise, jehož vzor tvoří přílohu č. 1 tohoto protokolu.
* ČLÁNEK 3 - (1) Pro účely provádění části II Smlouvy se splnění podmínek pro předání a převzetí občana třetího státu nebo osoby bez státního občanství (dále jen „občan třetího státu“) prokazuje:
* ČLÁNEK 4 - (1) Žádost o převzetí občana třetího státu podle části II Smlouvy se podává na tiskopise, jehož vzor tvoří přílohu č. 2 tohoto protokolu.
* ČLÁNEK 5 - (1) Žádost o průvoz občana třetího státu podle části III Smlouvy se podává na tiskopise, jehož vzor tvoří přílohu č. 4 tohoto protokolu.
* ČLÁNEK 6 - (1) Orgány příslušnými k vyřizování žádostí podle článků 1, 4 a 8 Smlouvy jsou:
* ČLÁNEK 7 - Předávání a přebírání a průvoz osob se uskutečňuje na níže uvedených letištích, není-li příslušnými orgány podle článku 6 odst. 1 dohodnuto jinak:
* ČLÁNEK 8 - (1) Žádající smluvní strana poskytne žádané smluvní straně náhradu nákladů, které vznikly podle článku 13 odst. 2 a 3 Smlouvy, bankovním převodem na účet žádané smluvní strany do 30 dnů ode dne doručení faktury. Tyto náklady se týkají:
* ČLÁNEK 9 - Při provádění Smlouvy a tohoto protokolu používají příslušné orgány podle článku 6 odst. 1 ve vzájemném styku anglický jazyk. Žádost o průvoz občana třetího státu se podává na dvojjazyčném formuláři v českém a anglickém jazyce.
* ČLÁNEK 10 - Smluvní strany si do čtrnáctí dnů po vstupu Smlouvy v platnost vymění vzory dokladů, jimiž se prokazuje státní občanství České republiky a Švýcarské konfederace. Pokud dojde ke změnám ve vzorech uvedených dokladů nebo budou vydány nové vzory, budou se o to
* ČLÁNEK 11 - (1) Tento protokol vstupuje v platnost současně se Smlouvou.
* PŘÍLOHA č. 1
* PŘÍLOHA č. 2
* PŘÍLOHA č. 3
* PŘÍLOHA č. 4
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2011
47
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 17. září 2009 byl v Praze podepsán Protokol mezi Ministerstvem vnitra České republiky a Spolkovým ministerstvem spravedlnosti a policiepolicie Švýcarské konfederace k provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o předávání a přebírání osob pobývajících neoprávněně na jejich území1).
Protokol vstupuje v platnost na základě svého článku 11 odst. 1 dne 1. června 2011.
České znění Protokolu a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
PROTOKOL
MEZI MINISTERSTVEM VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY
A SPOLKOVÝM MINISTERSTVEM SPRAVEDLNOSTI A POLICIE
ŠVÝCARSKÉ KONFEDERACE
K PROVÁDĚNÍ SMLOUVY MEZI ČESKOU REPUBLIKOU
A ŠVÝCARSKOU KONFEDERACÍ
O PŘEDÁVÁNÍ A PŘEBÍRÁNÍ OSOB POBÝVAJÍCÍCH NEOPRÁVNĚNĚ
NA JEJICH ÚZEMÍ
Ministerstvo vnitra České republiky a Spolkové ministerstvo spravedlnosti a policie Švýcarské konfederace (dále jen „smluvní strany“) se za účelem provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o předávání a přebírání osob pobývajících neoprávněně na jejich území (dále jen „Smlouva“) v souladu s jejím článkem 15 dohodly takto:
PŘEBÍRÁNÍ STÁTNÍCH OBČANŮ PODLE ČÁSTI I SMLOUVY
ČLÁNEK 1
(1)
Pro účely provádění části I Smlouvy se státní občanství státu žádané smluvní strany prokazuje jedním z následujících platných dokladů:
v případě občana České republiky:
a)
cestovním dokladem (cestovní pas, diplomatický pas, služební pas, cestovní průkaz),
b)
občanským průkazem České republiky;
v případě občana švýcarské konfederace:
a)
cestovním dokladem (cestovní pas, diplomatický pas, služební pas, cestovní průkaz),
b)
průkazem totožnosti Švýcarské konfederace.
(2)
V případě, že nelze občanství státu žádané smluvní strany prokázat doklady uvedenými v odstavci 1, lze pro účely provádění části I Smlouvy občanství státu žádané smluvní strany věrohodně předpokládat na základě:
a)
jednoho z dokladů uvedených v odstavci 1, jehož doba platnosti uplynula,
b)
kopie jednoho z dokladů uvedených v odstavci 1,
c)
v případě občanů České republiky občanského průkazu Československé republiky, Československé socialistické republiky nebo České a Slovenské Federativní Republiky s vyznačeným státním občanstvím České republiky, jehož doba platnosti uplynula,
d)
osvědčení nebo potvrzení o státním občanství států smluvních stran,
e)
rodného listu,
f)
průkazu brance nebo vojenské knížky,
g)
řidičského průkazu,
h)
námořnické knížky,
i)
v případě občanů České republiky vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství, je-li v něm údaj o státním občanství České republiky uveden,
j)
protokolu o výpovědi předávané osoby, která byla učiněna před orgánem státu žádající smluvní strany,
k)
jiného dokladu, který v konkrétním případě uzná žádaná smluvní strana.
ČLÁNEK 2
(1)
Žádost o převzetí státního občana podle části I Smlouvy se podává na tiskopise, jehož vzor tvoří přílohu č. 1 tohoto protokolu.
(2)
K žádosti se připojí kopie dokladů, kterými se prokazuje, nebo na jejichž základě se věrohodně předpokládá státní občanství státu žádané smluvní strany.
(3)
Žádost o převzetí státního občana podle části I Smlouvy se podává zejména prostřednictvím faxu.
(4)
Lhůta ve smyslu článku 2 odst. 2 Smlouvy je pět pracovních dnů od doručení žádosti.
(5)
Lhůta ve smyslu článku 2 odst. 3 Smlouvy je 30 dnů od sdělení kladné odpovědi žádající smluvní straně.
(6)
Převzetí státního občana ve smyslu článku 2 odst. 3 Smlouvy se uskuteční v čase a dni uvedeném v žádosti o převzetí nebo v čase a dni, který žádající strana oznámí alespoň dva pracovní dny předem.
(7)
Protokol o předání státního občana podle článku 2 odst. 4 a 5 Smlouvy musí být vyhotoven na tiskopise, jehož vzor tvoří přílohu 3 tohoto protokolu.
PŘEBÍRÁNÍ OBČANŮ TŘETÍCH STÁTŮ NEBO OSOB BEZ STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOSTI PODLE ČÁSTI II SMLOUVY
ČLÁNEK 3
(1)
Pro účely provádění části II Smlouvy se splnění podmínek pro předání a převzetí občana třetího státu nebo osoby bez státního občanství (dále jen „občan třetího státu“) prokazuje:
a)
otisky vstupního nebo výstupního razítka orgánu státu žádané smluvní strany do cestovního dokladu,
b)
jakýmkoli úředním záznamem orgánu státu žádané smluvní strany v cestovním dokladu,
c)
letenkami, jízdenkami, potvrzeními a účty vydanými na jméno, z nichž je možno jednoznačně doložit pobyt předávaného občana třetího státu na území státu žádané smluvní strany.
(2)
V případě, že nelze splnění podmínek pro předání a převzetí občana třetího státu prokázat způsobem uvedeným v odstavci 1, lze pro účely provádění části II Smlouvy splnění podmínek pro předání a převzetí občana třetího státu věrohodně předpokládat na základě:
a)
mezinárodních jízdenek,
b)
potvrzení nebo účtů vydaných na území státu žádané smluvní strany,
c)
průkazů opravňujících ke vstupu do budov nebo jiných zařízení na území státu žádané smluvní strany,
d)
objednacích průkazů ke zdravotnímu ošetření na území státu žádané smluvní strany,
e)
protokolu o výpovědí předávaného občana třetího státu,
f)
protokolu o výpovědi svědka,
g)
jiných věcných nebo materiálních důkazů, které časově korespondují s pobytem předávaného občana třetího státu na území státu žádané smluvní strany nebo s protiprávním vstupem a pobytem na území státu žádající smluvní strany.
ČLÁNEK 4
(1)
Žádost o převzetí občana třetího státu podle části II Smlouvy se podává na tiskopise, jehož vzor tvoří přílohu č. 2 tohoto protokolu.
(2)
K žádosti se připojí kopie dokladů, kterými se prokazuje, nebo na jejichž základě se věrohodně předpokládá splnění podmínek pro předání a převzetí občana třetího státu.
(3)
Žádost o převzetí občana třetího státu podle části II Smlouvy se podává zejména prostřednictvím faxu.
(4)
Lhůta ve smyslu článku 6 odst. 3 Smlouvy je sedm pracovních dnů od doručení žádosti.
(5)
Lhůta ve smyslu článku 6 odst. 4 Smlouvy je 40 dnů od sdělení kladné odpovědi žádající smluvní straně.
(6)
Převzetí občana třetího státu ve smyslu článku 6 odst. 4 Smlouvy se uskuteční v čase a dni uvedeném v žádosti o převzetí nebo v čase a dni, který žádající strana oznámí alespoň pět pracovních dnů předem.
(7)
Protokol o předání a převzetí občana třetího státu podle článku 6 odst. 6 a 7 Smlouvy musí být vyhotoven na tiskopise, jehož vzor tvoří přílohu č. 3 tohoto protokolu.
PRŮVOZ
ČLÁNEK 5
(1)
Žádost o průvoz občana třetího státu podle části III Smlouvy se podává na tiskopise, jehož vzor tvoří přílohu č. 4 tohoto protokolu.
(2)
Žádost o průvoz občana třetího státu podle části III Smlouvy se podává zejména prostřednictvím faxu.
(3)
Lhůta ve smyslu článku 10 odst. 1 Smlouvy je 48 hodin před plánovaným zahájením průvozu, je-li uskutečňován letecky, a tři pracovní dny před plánovaným průvozem, je-li uskutečňován pozemní cestou.
(4)
Lhůta ve smyslu článku 10 odst. 2 Smlouvy je 24 hodin před plánovaným zahájením průvozu, je-li uskutečňován letecky, a jeden pracovní den před plánovaným průvozem, je-li uskutečňován pozemní cestou.
PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY
ČLÁNEK 6
(1)
Orgány příslušnými k vyřizování žádostí podle článků 1, 4 a 8 Smlouvy jsou:
na české straně:
PoliciePolicie České republiky
Ředitelství služby cizinecké policiepolicie
Praha
na švýcarské straně:
Spolkové ministerstvo spravedlnosti a policiepolicie
Spolkový úřad pro migraci
Bern
(2)
Smluvní strany si vymění adresy a telefonní a faxová spojení příslušných orgánů uvedených v odstavci 1 při podpisu tohoto protokolu. Příslušné orgány se vzájemně neprodleně informují o změnách ve svých názvech, adresách a telefonním a faxovém spojení.
LETIŠTĚ
ČLÁNEK 7
Předávání a přebírání a průvoz osob se uskutečňuje na níže uvedených letištích, není-li příslušnými orgány podle článku 6 odst. 1 dohodnuto jinak:
na české straně:
letiště Praha - Ruzyně;
na švýcarské straně:
letiště Ženeva - Cointrin,
letiště Curych - Kloten.
NÁHRADA NÁKLADŮ
ČLÁNEK 8
(1)
Žádající smluvní strana poskytne žádané smluvní straně náhradu nákladů, které vznikly podle článku 13 odst. 2 a 3 Smlouvy, bankovním převodem na účet žádané smluvní strany do 30 dnů ode dne doručení faktury. Tyto náklady se týkají:
a)
dopravy,
b)
stravy,
c)
ubytování,
d)
neodkladné lékařské péče,
e)
tlumočnických služeb, v případě jejich potřeby,
f)
doprovodu poskytnutého žádanou smluvní stranou,
g)
dalších nezbytných výdajů dohodnutých předem příslušnými orgány podle článku 6 odst. 1.
(2)
Výše náhrad poskytovaných podle odstavce 1 se řídí právními předpisy státu žádané smluvní strany na základě dokladů prokazujících skutečnou výši nákladů.
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
ČLÁNEK 9
Při provádění Smlouvy a tohoto protokolu používají příslušné orgány podle článku 6 odst. 1 ve vzájemném styku anglický jazyk. Žádost o průvoz občana třetího státu se podává na dvojjazyčném formuláři v českém a anglickém jazyce.
ČLÁNEK 10
Smluvní strany si do čtrnáctí dnů po vstupu Smlouvy v platnost vymění vzory dokladů, jimiž se prokazuje státní občanství České republiky a Švýcarské konfederace. Pokud dojde ke změnám ve vzorech uvedených dokladů nebo budou vydány nové vzory, budou se o tom smluvní strany neprodleně vzájemně informovat a zároveň poskytnou druhé smluvní straně tyto změněné nebo nové vzory dokladů.
ČLÁNEK 11
(1)
Tento protokol vstupuje v platnost současně se Smlouvou.
(2)
Tento protokol se sjednává na dobu neurčitou. Protokol může být vypovězen kdykoliv každou smluvní stranou diplomatickou cestou. Protokol pozbývá platnosti 90 dnů po doručení výpovědi druhé smluvní straně. Protokol pozbývá v každém případě platnosti současně se Smlouvou.
(3)
Tento protokol se neprovádí po dobu a v rozsahu, v jakém je pozastaveno provádění Smlouvy v souladu s jejím článkem 18.
Dáno v Praze dne 17. září 2009 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, německém a anglickém. V případě rozdílností ve výkladu je rozhodující znění v anglickém jazyce.
Za
Ministerstvo vnitra České republiky
Ing. Martin Pecina, MBA, v.r.
ministr vnitra
Za
Spolkové ministerstvo spravedlnosti
a policie Švýcarské konfederace
Jean-Francois Kammer, v.r.
mimořádný a zplnomocněný velvyslanec
Švýcarské konfederace
v České republice
PŘÍLOHA č. 1
ŽÁDOST O PŘEVZETÍ STÁTNÍHO OBČANA PODLE ČÁSTI I SMLOUVY MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A ŠVÝCARSKOU KONFEDERACÍ O PŘEDÁVÁNÍ A PŘEBÍRÁNÍ OSOB POBÝVAJÍCÍCH NEOPRÁVNĚNĚ NA JEJICH ÚZEMÍ
612kB
PŘÍLOHA č. 2
ŽÁDOST O PŘEVZETÍ OBČANA TŘETÍHO STÁTU PODLE ČÁSTI II SMLOUVY MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A ŠVÝCARSKOU KONFEDERACÍ O PŘEDÁVÁNÍ A PŘEBÍRÁNÍ OSOB POBÝVAJÍCÍCH NEOPRÁVNĚNĚ NA JEJICH ÚZEMÍ
570kB
PŘÍLOHA č. 3
PROTOKOL O PŘEDÁNÍ OSOBY PODLE SMLOUVY MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A ŠVÝCARSKOU KONFEDERACÍ O PŘEDÁVÁNÍ A PŘEBÍRÁNÍ OSOB POBÝVAJÍCÍCH NEOPRÁVNĚNĚ NA JEJICH ÚZEMÍ
314kB
PŘÍLOHA č. 4
ŽÁDOST O PRŮVOZ OBČANA TŘETÍHO STÁTU PODLE ČÁSTI III SMLOUVY MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A ŠVÝCARSKOU KONFEDERACÍ O PŘEDÁVÁNÍ A PŘEBÍRÁNÍ OSOB POBÝVAJÍCÍCH NEOPRÁVNĚNĚ NA JEJICH ÚZEMÍ
435kB |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 46/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 46/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o předávání a přebírání osob pobývajících neoprávněně na jejich území
Vyhlášeno 20. 5. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2011, částka 25/2011
* ČÁST I - PŘEBÍRÁNÍ STÁTNÍCH OBČANŮ SMLUVNÍCH STRAN
* ČÁST II - PŘEBÍRÁNÍ OBČANŮ TŘETÍCH STÁTŮ A OSOB BEZ STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOSTI
* ČÁST III - PRŮVOZ
* ČÁST IV - OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ
* ČÁST V - NÁKLADY
* ČÁST VI - OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2011
46
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 17. září 2009 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o předávání a přebírání osob pobývajících neoprávněně na jejich území.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 5. dubna 2011.
Smlouva vstupuje v platnost na základě svého článku 17 odst. 1 dne 1. června 2011.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A ŠVÝCARSKOU KONFEDERACÍ
O PŘEDÁVÁNÍ A PŘEBÍRÁNÍ OSOB
POBÝVAJÍCÍCH NEOPRÁVNĚNĚ NA JEJICH ÚZEMÍ
Česká republika a Švýcarská konfederace (dále jen „smluvní strany“)
s cílem rozvíjet a prohlubovat svoji spolupráci,
v rámci mezinárodního úsilí o boj proti nelegálnímu přistěhovalectví,
v souladu se svými mezinárodními právy a závazky,
na základě vzájemnosti,
se dohodly takto:
ČÁST I
PŘEBÍRÁNÍ STÁTNÍCH OBČANŮ SMLUVNÍCH STRAN
ČLÁNEK 1
(1)
Každá smluvní strana převezme na své území na žádost druhé smluvní strany bez dalších formalit, než které jsou uvedeny v této smlouvě, každou osobu, která nesplňuje, nebo přestala splňovat platné podmínky pro vstup nebo pobyt na území žádající smluvní strany pokud je prokázáno, nebo lze věrohodně předpokládat, že tato osoba má státní občanství žádané smluvní strany.
(2)
Státní občanství se prokazuje nebo jej lze věrohodně předpokládat na základě dokladů a jiných prostředků uvedených v prováděcím protokolu k této smlouvě (dále jen „Protokol“).
(3)
Prokázané státní občanství si smluvní strany vzájemně uznají bez dalšího šetření. V případě, že se státní občanství smluvní strany věrohodně předpokládá, platí tento předpoklad, pokud jej žádaná smluvní strana nevyvrátí.
ČLÁNEK 2
(1)
Žádost o převzetí státního občana žádané smluvní strany se podává písemně přímo příslušným orgánům žádané smluvní strany.
(2)
Žádaná smluvní strana odpoví na žádost neprodleně, nejdéle však ve lhůtě stanovené v Protokolu. Případné zamítnutí žádosti musí být písemně odůvodněno.
(3)
Žádaná smluvní strana převezme svého státního občana, jehož převzetí bylo dohodnuto, neprodleně, nejdéle však ve lhůtě stanovené v Protokolu. Předání státního občana může být odloženo z důvodu právních nebo věcných překážek, a to po dobu trvání těchto překážek.
(4)
Předání a převzetí státního občana, který vyžaduje zvláštní pomoc, ošetřování nebo péči vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku, se uskutečňuje s doprovodem. O předání se sepíše protokol ve dvojím vyhotovení.
(5)
V případě, že jsou nutná ochranná nebo bezpečnostní opatření, se předání a převzetí státního občana uskutečňuje za doprovodu. O předání se sepíše protokol ve dvojím vyhotovení.
ČLÁNEK 3
Žádající smluvní strana převezme osobu předanou podle článku 1 za stejných podmínek zpět, jestliže se dodatečně do 30 dnů od jejího převzetí zjistí, že tato osoba v době opuštění území žádající smluvní strany neměla státní občanství žádané smluvní strany.
ČÁST II
PŘEBÍRÁNÍ OBČANŮ TŘETÍCH STÁTŮ A OSOB BEZ STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOSTI
ČLÁNEK 4
(1)
Každá smluvní strana převezme na své území na žádost druhé smluvní strany bez dalších formalit, než které jsou uvedeny v této smlouvě, občana třetího státu nebo osobu bez státní příslušnosti (dále jen „občan třetího státu“), který nesplňuje, nebo přestal splňovat platné podmínky pro vstup nebo pobyt na území žádající smluvní strany, pokud je prokázáno, nebo lze věrohodně předpokládat, že:
a)
občan třetího státu vstoupil na území žádající smluvní strany do pěti dnů od okamžiku, kdy opustil území žádané smluvní strany poté, co na jejím území pobýval, nebo
b)
občan třetího státu je držitelem platného oprávnění ke vstupu nebo pobytu na území (dále jen „oprávnění“) žádané smluvní strany a vydaného touto smluvní stranou, na jehož základě pobýval na jejím území.
(2)
Za oprávnění podle části II této smlouvy se nepovažuje letištní vízum nebo průjezdní vízum.
(3)
Doklady a jiné prostředky, jimiž se prokazuje, nebo na jejichž základě se věrohodně předpokládá splnění podmínek pro předání a převzetí podle odstavce 1, jsou stanoveny v Protokolu.
(4)
Prokázané splnění podmínek pro předání a převzetí podle odstavce 1 si smluvní strany vzájemně uznají bez dalšího šetření. V případě, že se splnění podmínek pro předání a převzetí věrohodně předpokládá, platí tento předpoklad, pokud jej žádaná smluvní strana nevyvrátí.
ČLÁNEK 5
Povinnost převzetí občana třetího státu podle článku 4 odst. 1 se nevztahuje na občana třetího státu:
a)
který byl v době svého vstupu na území žádající smluvní strany držitelem platného oprávnění vydaného žádající smluvní stranou, nebo kterému bylo žádající smluvní stranou uděleno oprávnění po vstupu na její území, pokud žádaná smluvní strana nevydala oprávnění s delší dobou platnosti,
b)
který je občanem státu, s nímž má žádající smluvní strana společné státní hranice,
c)
kterému žádající smluvní strana přiznala status uprchlíka v souladu s Úmluvou o právním postavení uprchlíků (Ženeva, 28. července 1951), ve znění Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků (New York, 31. ledna 1967), nebo kterému udělila jiný druh mezinárodní ochrany,
d)
který je, nebo byl žadatelem o azyl, a jedna ze smluvních stran nebo jiný stát je příslušná k posouzení jeho žádosti o azyl a je povinna jej převzít nebo přijmout zpět na své území v souladu s předpisy Evropského společenství prováděnými a uplatňovanými oběma smluvními stranami,
e)
který byl vyhoštěn žádanou smluvní stranou do státu původu nebo do třetího státu, pokud nevstoupil na území žádající smluvní strany poté, co pobýval na území žádané smluvní strany následně po vyhoštění.
ČLÁNEK 6
(1)
Žádost o převzetí občana třetího státu se podává písemně přímo příslušným orgánům žádané smluvní strany.
(2)
Žádost o převzetí občana třetího státu musí být podána neprodleně, i když jeho okamžité předání není možné z důvodu právních nebo věcných překážek. Žádost musí být podána nejdéle do jednoho roku od okamžiku, kdy občan třetího státu vstoupil neoprávněně na území žádající smluvní strany, nebo přestal splňovat platné podmínky pro pobyt na území žádající smluvní strany.
(3)
Žádaná smluvní strana odpoví na žádost neprodleně, nejdéle však ve lhůtě stanovené v Protokolu. Případné zamítnutí žádosti musí být písemně odůvodněno.
(4)
Žádaná smluvní strana převezme občana třetího státu, jehož převzetí bylo dohodnuto, neprodleně, nejdéle však ve lhůtě stanovené v Protokolu. Předání občana třetího státu může být odloženo z důvodu právních nebo věcných překážek, a to po dobu trvání těchto překážek.
(5)
Pokud není předávaný občan třetího státu držitelem platného cestovního dokladu, vydá žádající smluvní strana této osobě náhradní cestovní doklad.
(6)
Předání a převzetí občana třetího státu, který vyžaduje zvláštní pomoc, ošetřování nebo péči vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku, se uskutečňuje s doprovodem. O předání se sepíše protokol ve dvojím vyhotovení.
(7)
V případě, že jsou nutná ochranná nebo bezpečnostní opatření, se předání a převzetí občana třetího státu uskutečňuje za doprovodu. O předání se sepíše protokol ve dvojím vyhotovení.
ČLÁNEK 7
Žádající smluvní strana převezme občana třetího státu předaného podle článku 4 za stejných podmínek zpět, jestliže se dodatečně do 30 dnů od jeho převzetí zjistí, že v době převzetí nebyly splněny podmínky pro předání a převzetí tohoto občana třetího státu stanovené touto smlouvou.
ČÁST III
PRŮVOZ
ČLÁNEK 8
(1)
Každá smluvní strana převezme na žádost druhé smluvní strany k průvozu přes své území občana třetího státu, jestliže žádající smluvní strana zajistí jeho převzetí v cílovém státě, popřípadě v ostatních průvozních státech. Průvoz se provádí leteckou cestou, pokud se příslušné orgány smluvních stran nedohodnou jinak. Letištní vízum, respektive průjezdní vízum se nevyžaduje.
(2)
Při průvozu leteckou cestou
a)
provádějí pracovníci žádané smluvní strany dohled nad občanem třetího státu po dobu jeho pobytu v tranzitním prostoru a zajistí, aby tato osoba nastoupila do letadla,
b)
občan třetího státu může být doprovázen pracovníky žádající smluvní strany,
c)
pracovníci žádající smluvní strany doprovázející občana třetího státu nevykonávají na území žádané smluvní strany žádné pravomoci, nejsou ozbrojeni a mají při sobě kopii souhlasu žádané smluvní strany s průvozem,
d)
občan třetího státu nesmí opustit tranzitní prostor letiště žádané smluvní strany.
(3)
V případě, že je občan třetího státu provážen pozemní cestou, je převzat na státních hranicích pracovníky žádané smluvní strany, kteří jej doprovodí až k hranicím cílového, respektive dalšího průvozního státu. Občan třetího státu není doprovázen pracovníky žádající smluvní strany.
ČLÁNEK 9
Průvoz občana třetího státu může být odmítnut:
a)
jestliže by byl občan třetího státu v cílovém státě nebo v některém z ostatních průvozních států vystaven nebezpečí mučení nebo podrobení krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu nebo trestu smrti nebo by byl ohrožen jeho život nebo svoboda z důvodu jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo jeho politických názorů,
b)
jestliže by občanu třetího státu na území žádané smluvní strany, jiného průvozního státu nebo cílového státu hrozilo trestní stíhání nebo trest,
c)
z důvodů ochrany veřejného zdraví, vnitřní bezpečnosti, veřejného pořádku nebo jiného národního zájmu žádané smluvní strany.
ČLÁNEK 10
(1)
Žádost o průvoz občana třetího státu se podává písemně přímo příslušným orgánům žádané smluvní strany ve lhůtě stanovené v Protokolu.
(2)
Žádaná smluvní strana odpoví na žádost neprodleně, nejdéle však ve lhůtě stanovené v Protokolu. O případném odmítnutí průvozu a důvodech tohoto odmítnutí musí být žádající smluvní strana neprodleně informována.
(3)
Průvoz občana třetího státu zajistí příslušné orgány žádané smluvní strany co možná nejrychleji v dohodnutém termínu.
ČLÁNEK 11
Občan třetího státu převzatý k průvozu je vrácen zpět žádající smluvní straně, jestliže:
a)
nebyly splněny podmínky podle článku 8,
b)
jsou dodatečně zjištěny důvody pro odmítnutí průvozu podle článku 9, nebo
c)
byl této osobě odepřen vstup na palubu letadla a příslušné orgány smluvních stran se nedohodly na jiném způsobu průvozu.
Žádající smluvní strana převezme občana třetího státu neprodleně zpět na své území.
ČÁST IV
OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ
ČLÁNEK 12
(1)
Pokud je k provádění této smlouvy nutné předávat osobní údajeosobní údaje (dále jen „údaje“), mohou se tyto údaje týkat pouze:
a)
totožnosti předávané nebo provážené osoby a popřípadě jejích rodinných příslušníků (tj. jméno, příjmení, popřípadě dřívější příjmení, přezdívky nebo pseudonymy, datum a místo narození, pohlaví, současné a popřípadě dřívější státní občanství);
b)
cestovního pasu, dokladu totožnosti, dalších cestovních a jiných úředních dokladů a propustek (číslo, doba platnosti, datum vydání, vydávající orgán, místo vydání apod.);
c)
dalších informací potřebných k identifikaci předávané nebo provážené osoby a k prověření splnění podmínek pro předání a převzetí nebo průvoz a k zabezpečení předání a převzetí nebo průvozu osoby, včetně informací o zdravotním stavu předávané nebo provážené osoby, je-li to v jejím zájmu nebo v zájmu ochrany veřejného zdraví;
d)
místa pobytu a trasy cesty;
e)
povolení ke vstupu nebo k pobytu.
(2)
Při předávání údajů se použijí následující ustanovení při dodržení vnitrostátních právních předpisů platných pro každou smluvní stranu:
a)
přijímající smluvní strana může použít údaje pouze pro účely a za podmínek stanovených předávající smluvní stranou;
b)
přijímající smluvní strana poskytne na žádost předávající smluvní strany informace o použití předaných údajů a o výsledcích dosažených s jejich pomocí;
c)
údaje mohou být předávány výlučně příslušným orgánům smluvních stran; poskytování údajů jiným orgánům je možné pouze s písemným souhlasem předávající smluvní strany;
d)
předávající smluvní strana je povinna dbát na správnost předávaných údajů, jakož i na to, zda je jejich předání nezbytné a přiměřené účelu předání; zjistí-li se, že byly předány nesprávné údaje nebo údaje, které neměly být předány, je nutno o tom neprodleně uvědomit přijímající smluvní stranu; přijímající smluvní strana musí nesprávné údaje opravit, nebo, šlo-li o údaje, které neměly být předány, tyto údaje zlikvidovat;
e)
při předávání údajů předávající smluvní strana sdělí v souladu se svými právními předpisy lhůty pro výmaz údajů; nezávisle na těchto lhůtách je třeba údaje zlikvidovat, jakmile pomine účel, pro který byly tyto údaje předány; v případě skončení platnosti této smlouvy budou všechny údaje, které byly přijaty, zlikvidovány, a to nejpozději ke dni skončení platnosti této smlouvy;
f)
smluvní strany jsou povinny vést evidenci o předávání, přijímání a likvidaci údajů; údaje obsažené v této evidenci se používají pouze pro účely kontroly, zda se s údaji nakládá v souladu s ustanoveními této smlouvy a s právními předpisy smluvních stran;
g)
smluvní strany jsou povinny přijaté údaje účinně chránit proti neoprávněnému přístupu k nim, proti jejich neoprávněným změnám nebo zveřejnění;
h)
osobě, o níž se údaje předávají, budou na její žádost poskytnuty informace o předaných údajích v souladu s právními předpisy smluvní strany, která byla o poskytnutí informací požádána.
ČÁST V
NÁKLADY
ČLÁNEK 13
(1)
Náklady vzniklé v souvislosti s předáním osoby podle článku 1 odst. 1 a článku 4 odst. 1 nese žádající smluvní strana až do okamžiku převzetí osoby žádanou smluvní stranou.
(2)
Náklady vzniklé v souvislosti s případným zpětným převzetím osoby podle článků 3 a 7 hradí žádající smluvní strana.
(3)
Náklady vzniklé v souvislosti s průvozem osob podle článku 8, jakož i náklady vzniklé v souvislosti s vrácením osoby podle článku 11 nese žádající smluvní strana.
ČÁST VI
OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
ČLÁNEK 14
(1)
Příslušné orgány smluvních stran budou při provádění této smlouvy úzce spolupracovat. Na žádost jedné ze smluvních stran se uskuteční setkání expertů příslušných orgánů smluvních stran.
(2)
Případné spory týkající se výkladu nebo provádění této smlouvy budou řešeny vzájemnými konzultacemi mezi Ministerstvem vnitra České republiky a Spolkovým ministerstvem spravedlnosti a policiepolicie Švýcarské konfederace. Nebude-li dosaženo dohody přímým jednáním, bude spor řešen diplomatickou cestou.
ČLÁNEK 15
Ministerstvo vnitra České republiky a Spolkové ministerstvo spravedlnosti a policiepolicie Švýcarské konfederace uzavřou Protokol, v němž zejména stanoví:
a)
doklady a jiné prostředky ve smyslu článku 1 odst. 2 a článku 4 odst. 3,
b)
obsah žádostí podle článků 1, 4 a 8,
c)
lhůty k provedení článků 2, 6 a 10,
d)
příslušné orgány,
e)
letiště, na nichž budou osoby předávány a přebírány,
f)
specifikaci nákladů podle článku 13 a způsoby a pravidla jejich hrazení.
ČLÁNEK 16
(1)
Touto smlouvou nejsou dotčeny závazky smluvních stran vyplývající z jiných dvoustranných nebo mnohostranných mezinárodních smluv, jimiž jsou smluvní strany vázány, zejména
a)
Úmluvy o právním postavení uprchlíků (Ženeva, 28. července 1951) ve znění Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků (New York, 31. ledna 1967),
b)
mezinárodních dohod o extradici a průvozu,
c)
Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Řím, 4. listopadu 1950).
(2)
Část II smlouvy se ve vztahu k žadatelům o azyl neprovádí, pokud jedna ze smluvních stran neprovádí a neuplatňuje předpisy Evropského společenství pro určení státu příslušného k posouzení žádosti o azyl.
ČLÁNEK 17
(1)
Tato smlouva podléhá ratifikaci. Tato smlouva vstoupí v platnost prvního dne druhého měsíce následujícího po výměně ratifikačních listin.
(2)
Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. Každá smluvní strana ji může kdykoli vypovědět písemným oznámením druhé smluvní straně učiněným diplomatickou cestou. Výpověď nabývá účinnosti prvního dne druhého měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé smluvní straně.
ČLÁNEK 18
(1)
Vlády smluvních stran mohou s výjimkou článků 1 až 3 zcela nebo zčásti pozastavit provádění této smlouvy z důvodu ochrany vnitřní bezpečnosti, veřejného pořádku nebo veřejného zdraví. Přijetí nebo odvolání takového pozastavení provádění si vlády smluvních stran neprodleně sdělí diplomatickou cestou.
(2)
Pozastavení provádění nabývá účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po přijetí oznámení druhou smluvní stranou.
Dáno v Praze dne 17. září 2009 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, německém a anglickém. V případě rozdílností ve výkladu je rozhodující znění v anglickém jazyce.
Za Českou republiku
Ing. Martin Pecina, MBA, v.r.
ministr vnitra
Za Švýcarskou konfederaci
Jean-Francois Kammer, v.r.
mimořádný a zplnomocněný velvyslanec
Švýcarské konfederace
v České republice |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 45/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 45/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Arménské republiky o spolupráci v oblasti kultury, školství, vědy, mládeže a sportu
Vyhlášeno 20. 5. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 5. 4. 2011, částka 25/2011
* Článek 1 - Smluvní strany budou na zásadách rovnoprávnosti, obecné reciprocity a oboustranného prospěchu rozvíjet spolupráci v oblasti kultury, školství, vědy, mládeže a sportu, a za tímto účelem podporovat přímé kontakty mezi kulturními, školskými, vědeckými, mládež
* Článek 2 - Spolupráce podle této dohody se bude uskutečňovat v souladu s právními předpisy platnými ve státech smluvních stran.
* Článek 3 - V oblasti kulturní spolupráce budou smluvní strany podporovat zejména:
* Článek 4 - V oblasti školství budou smluvní strany podporovat zejména:
* Článek 5 - Smluvní strany budou podporovat spolupráci v oblasti vědy, výzkumu a vývoje, zejména:
* Článek 6 - Za účelem rozvoje spolupráce a styků v oblasti mládeže a sportu budou smluvní strany podporovat zejména:
* Článek 7 - Za účelem plnění této dohody mohou příslušné orgány smluvních stran uzavírat programy nebo protokoly o spolupráci, které stanoví konkrétní akce a budou upravovat formy a podmínky této spolupráce.
* Článek 8 - Tato dohoda nevylučuje možnost provádět spolupráci i v jiných formách, než jsou uvedené v této dohodě.
* Článek 9 - Tato dohoda podléhá schválení v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvních stran, o němž se smluvní strany informují diplomatickými nótami. V platnost vstoupí dnem doručení pozdější z takových nót druhé smluvní straně.
* Článek 10 - Tato dohoda se sjednává na dobu neurčitou. Každá ze smluvních stran však může tuto dohodu písemně vypovědět. Platnost této dohody skončí šest měsíců ode dne doručení oznámení o výpovědi druhé smluvní straně. Práva a závazky převzaté smluvními stranami v rá
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 5. 4. 2011
45
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 10. prosince 2010 byla v Jerevanu podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Arménské republiky o spolupráci v oblasti kultury, školství, vědy, mládeže a sportu.
Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 9 dne 5. dubna 2011.
České znění Dohody a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
Dohoda
mezi vládou České republiky a vládou Arménské republiky
o spolupráci v oblasti kultury, školství, vědy, mládeže a sportu
Vláda České republiky a vláda Arménské republiky, dále uváděné jako „smluvní strany“,
\\- vedeny přáním rozvíjet vzájemně prospěšnou spolupráci mezi státy smluvních stran v oblasti kultury, školství, vědy, mládeže a sportu,
\\- přesvědčeny, že tato spolupráce přispěje k lepšímu vzájemnému poznání a porozumění, a tím i k posílení všestranných vztahů mezi státy smluvních stran, se dohodly takto:
Článek 1
Smluvní strany budou na zásadách rovnoprávnosti, obecné reciprocity a oboustranného prospěchu rozvíjet spolupráci v oblasti kultury, školství, vědy, mládeže a sportu, a za tímto účelem podporovat přímé kontakty mezi kulturními, školskými, vědeckými, mládežnickými a sportovními institucemi států smluvních stran.
Článek 2
Spolupráce podle této dohody se bude uskutečňovat v souladu s právními předpisy platnými ve státech smluvních stran.
Článek 3
V oblasti kulturní spolupráce budou smluvní strany podporovat zejména:
a)
šíření literatury mající svůj původ na území státu druhé smluvní strany či tvořící součást jeho kultury,
b)
výměnu knih, dokumentace a dalších publikací z oblasti kultury a umění mezi zainteresovanými partnery,
c)
konání přednášek, výstav a dalších uměleckých akcí pořádaných kulturními institucemi jako muzea, galerie, divadla, knihovny, hudební tělesa a jiné organizace zabývající se touto činností,
d)
výměnu informací a zkušeností z oboru divadelnictví, literatury, filmu, muzejnictví, výtvarného umění, uchovávání kulturního dědictví a přímé kontakty mezi odborníky z těchto oborů,
e)
výměnu souborů, artefaktů, lektorů, porotců a pozorovatelů na festivalech a dalších podobných akcích pořádaných v obou státech za podmínek daných koncepcemi a pravidly jednotlivých akcí, včetně neprofesionálních uměleckých aktivit.
Článek 4
V oblasti školství budou smluvní strany podporovat zejména:
a)
přímou spolupráci mezi školami všech stupňů,
b)
výměnu informací, pedagogické a metodické literatury a jiných učebních materiálů,
c)
výuku českého a arménského jazyka, především prostřednictvím výměn učebních materiálů, vysíláním lektorů a organizováním kurzů jazyka a kultury národů států smluvních stran,
d)
výměnu vysokoškolských studentů a akademických pracovníků.
Článek 5
Smluvní strany budou podporovat spolupráci v oblasti vědy, výzkumu a vývoje, zejména:
a)
přímou spolupráci vysokých škol a výzkumných institucí,
b)
výměnu vědecko-technických informací,
c)
pořádání seminářů a jiných akcí usnadňujících výměnu vědeckých poznatků a informací.
Článek 6
Za účelem rozvoje spolupráce a styků v oblasti mládeže a sportu budou smluvní strany podporovat zejména:
a)
spolupráci mládeže a mládežnických organizací,
b)
výměnu informací a zkušeností v záležitostech mládeže,
c)
spolupráci mezi sportovními organizacemi států obou smluvních stran,
d)
účast sportovců ze států smluvních stran na sportovních akcích pořádaných na území státu druhé smluvní strany,
e)
jakékoliv jiné aktivity v oblasti mládeže a sportu určené příslušnými orgány států smluvních stran v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvních stran.
Článek 7
Za účelem plnění této dohody mohou příslušné orgány smluvních stran uzavírat programy nebo protokoly o spolupráci, které stanoví konkrétní akce a budou upravovat formy a podmínky této spolupráce.
Příslušné orgány smluvních stran se mohou o jednotlivých společných akcích a formě jejich pořádání dohodnout diplomatickou cestou.
Článek 8
Tato dohoda nevylučuje možnost provádět spolupráci i v jiných formách, než jsou uvedené v této dohodě.
Článek 9
Tato dohoda podléhá schválení v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvních stran, o němž se smluvní strany informují diplomatickými nótami. V platnost vstoupí dnem doručení pozdější z takových nót druhé smluvní straně.
Článek 10
Tato dohoda se sjednává na dobu neurčitou. Každá ze smluvních stran však může tuto dohodu písemně vypovědět. Platnost této dohody skončí šest měsíců ode dne doručení oznámení o výpovědi druhé smluvní straně. Práva a závazky převzaté smluvními stranami v rámci jiných platných mezinárodních smluv zůstávají touto dohodou nedotčeny.
Dáno v Jerevanu dne 10. 12. 2010 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, arménském a anglickém, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílností ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém.
Za vládu České republiky
Mgr. Ivan Jestřáb v. r.
mimořádný a zplnomocněný velvyslanec
České republiky v Arménské republice
Za vládu Arménské republiky
Hasmik Poghosyan v. r.
ministryně kultury |
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 131/2011 Sb. | Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 131/2011 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o rozšíření závaznosti Kolektivní smlouvy vyššího stupně
Vyhlášeno 20. 5. 2011, částka 50/2011
131
SDĚLENÍ
Ministerstva práce a sociálních věcí
ze dne 5. května 2011
o rozšíření závaznosti Kolektivní smlouvy vyššího stupně
Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění nálezu Ústavního souduÚstavního soudu vyhlášeného pod č. 199/2003 Sb. a zákona č. 255/2005 Sb., sděluje, že Kolektivní smlouva vyššího stupně na rok 2011, uzavřená dne 31. 1. 2011 mezi Odborovým svazem pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v ČR, Česko-moravským odborovým sdružením a Asociací Českého papírenského průmyslu je s účinností od prvního dne měsíce následujícího po vyhlášení tohoto sdělení závazná i pro další zaměstnavatele s převažující činností v odvětví označeném kódy klasifikace ekonomických činností CZ - NACE: 17. 11 a 17. 12.
S obsahem kolektivní smlouvy vyššího stupně se lze seznámit na úřadech práce a na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí (www.mpsv.cz).
Ministr:
Dr. Ing. Drábek v. r. |
Nález Ústavního soudu č. 130/2011 Sb. | Nález Ústavního soudu č. 130/2011 Sb.
Nález Ústavního soudu ze dne 13. dubna 2011 sp. zn. Pl. ÚS 43/10 ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 33 odst. 3 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
Vyhlášeno 20. 5. 2011, částka 50/2011
* Odůvodnění
* I. - Předmět řízení a argumentace navrhovatele
* II. - Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníků řízení
* III. - Upuštění od ústního jednání
* IV. - Podmínky aktivní legitimace navrhovatele
* V. - Ústavní konformita legislativního procesu
* VI. - Dikce napadeného zákonného ustanovení
* VII. - Obsahový soulad napadeného zákonného ustanovení s ústavním pořádkem
130
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud pod sp. zn. Pl. ÚS 43/10 rozhodl dne 13. dubna 2011 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu Nejvyššího správního soudu na zrušení ustanovení § 33 odst. 3 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení
takto:
Ustanovení § 33 odst. 3 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, se zrušuje ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodnění
I.
Předmět řízení a argumentace navrhovatele
1.
Ústavnímu souduÚstavnímu soudu byl dne 12. října 2010 podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „zákon o Ústavním soudu“) doručen návrh Nejvyššího správního soudu (dále též jen „navrhovatel“), za který jedná předseda rozšířeného senátu JUDr. Josef Baxa, na zrušení ustanovení § 33 odst. 3 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
2.
V návrhu navrhovatel uvedl, že pod sp. zn. 4 Ads 93/2009 vede řízení o kasační stížnostikasační stížnosti žalobce S. M. (dále jen „žalobce“), zastoupeného opatrovníkem JUDr. P. J., advokátemadvokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) ze dne 19. května 2009 č. j. 38 Cad 15/2005-162. Tímto usnesením krajský soud ustanovil žalobci pro řízení o žalobě proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje (dále jen „žalovaný“), a to proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. května 2005 č. j. KUOK/9881/05/OSV-DS/7025/SD-80, opatrovníkem advokátaadvokáta. Vyšel přitom z ustanovení § 33 odst. 3 věty první zákona č. 150/2002 Sb. (dále též jen „napadené ustanovení“), neboť žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. září 1987 č. j. Nc 1565/86-42 (17 Sen 16/87) omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je „schopen samostatně činit veškeré právní úkony, kromě právních úkonů v oblasti pracovně-právní, kde není schopen samostatně uzavírat pracovní smlouvy a vykonávat zaměstnání, ve kterém by odmítnutí příkazu z chorobných příčin mohlo vést k ohrožení vlastního nebo cizího zdraví, nebo ke značným hmotným škodám“.
3.
Toto usnesení krajského soudu o ustanovení opatrovníka napadl žalobce jako stěžovatel kasační stížnostíkasační stížností, v níž označil ustanovení opatrovníka za hrubou urážku své osoby s tím, že usnesení bylo vydáno nezpůsobilou osobou bez právnického vzdělání a je v rozporu s Ústavou, a proto by věc měla být předložena Ústavnímu souduÚstavnímu soudu.
4.
Ze spisu krajského soudu sp. zn. 38 Cad 15/2005 vyplynulo, že rozhodnutím Městského úřadu v Zábřehu, odboru sociálního a zdravotního, ze dne 25. března 2005 č. j. Soc/552/2695/2005/Dv nebyla stěžovateli přiznána dávka sociální péče pro nesplnění zákonných podmínek. V odvolacím řízení žalovaný označeným rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že žádost zamítl. V důvodech zdůraznil, že žadatel (žalobce) neosvědčil podmínky rozhodné pro přiznání dávky, neumožnil šetření potřebné k posouzení jeho celkových sociálních a majetkových poměrů, odmítá si zvýšit příjmy tím, že se nepodrobil lékařské prohlídce potřebné pro uplatnění nároku na výplatu částečného invalidního důchodu, byl vyřazen ze seznamu uchazečů o zaměstnání a odmítá se správním orgánem v řízení spolupracovat. V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce namítl porušení svých ústavních práv, vznesl požadavek na výplatu dávek sociální péče ve výši 7 300 Kč měsíčně a navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a úhradu majetkové a nemajetkové újmy.
5.
Čtvrtý senát navrhovatele se neztotožnil s názorem dosud zastávaným v rozhodování tohoto soudu a výslovně vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 12. března 2008 č. j. 6 Ads 97/2007-133 (dostupném na www.nssoud.cz), podle něhož „je-li účastník řízení omezen ve způsobilostí k právním úkonům ve věcech pracovněprávních, nemusí být v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl s. ř. s.) zastoupen opatrovníkem“. Tento právní názor je totiž v rozporu s jednoznačným zněním napadeného ustanovení, podle něhož procesní způsobilostí v řízení ve správním soudnictví je nadán jen ten účastník řízení, který není ve způsobilosti k právním úkonům nijak omezen. Čtvrtý senát proto věc postoupil rozšířenému senátu navrhovatele.
6.
Rozšířený senát navrhovatele shledal naplnění podmínek § 17 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. Dále vážil, zda napadené ustanovení umožňuje úvahu soudu o nezbytnosti ustanovení opatrovníka účastníku řízení, který nemá plnou procesní způsobilost, a zda je tato úvaha vůbec namístě s ohledem na smysl a účel zastoupení opatrovníkem ve vztahu k ochraně práv tohoto účastníka; přitom vycházel z právní úpravy v různých procesních předpisech, z mezinárodních smluv a judikatury různých soudů.
7.
Pokud jde o právní úpravu procesní způsobilosti, navrhovatel uvedl, že procesní způsobilost je součástí způsobilosti k právním úkonům a její úprava je obsažena jak v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, tak i v zákoně č. 150/2002 Sb.
8.
Občanský soudní řád v § 20 stanoví, že každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. Podle § 29 odst. 1 občanského soudního řádu není-li zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže před soudem samostatně jednat, ustanoví jí předseda senátu opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení. Opatrovníkem může podle odstavce 4 ustanovit advokátaadvokáta. Jinou osobu lze ustanovit, jen jestliže s tím účastník souhlasí. Opatrovník pak vystupuje, nerozhodl-li soud jinak, v řízení před soudy všech stupňů. Ustanovený opatrovník má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci a byl-li opatrovníkem ustanoven advokátadvokát, má stejné postavení jako advokátadvokát, jemuž účastník udělil plnou moc (§ 31 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu).
9.
Naproti tomu v soudním řízení správním je účastník řízení způsobilý samostatně činit v řízení úkony, jen jestliže má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (§ 33 odst. 3 věty první zákona č. 150/2002 Sb.).
10.
Právní úprava procesní způsobilosti v zákoně č. 150/2002 Sb. je tedy samostatnou a podstatně přísnější, neboť neumožňuje zohlednit, že účastník omezený ve své hmotněprávní způsobilosti by mohl být schopen účasti před soudem ve věcech, jichž se omezení netýká. Důvodová zpráva k citovanému ustanovení mlčí. Ustanovení § 64 zákona č. 150/2002 Sb. přitom umožňuje použití občanského soudního řádu jen tam, kde tento zákon nestanoví jinak. Podle občanského soudního řádu tedy lze posuzovat okruh osob, z něhož lze ustanovit opatrovníka, i rozsah zastupování, nikoliv však podmínky pro ustanovení opatrovníka vztahující se k účastníkově způsobilosti.
11.
Procesní způsobilost je přitom předpokladem pro osobní přístup k soudu a tím pro naplnění práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., (dále jen „Listina“). Smyslem ustanovení opatrovníka nepochybně je, aby fyzická osoba, která v důsledku svého omezení není schopna v soudním procesu řádně hájit svá práva, nebyla svým omezením znevýhodněna.
12.
Ustanovení opatrovníka ovšem na druhé straně nesmí být natolik formální, aby v důsledku omezení fyzické osoby v její způsobilosti tuto vylučovala z přímé účasti na průběhu soudního procesu, aniž toho bylo nezbytně třeba. Takový postup by totiž byl zásahem do práv zaručených ve zmíněném čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, dále v čl. 5 Listiny („Každý je působily mít práva.“) a v čl. 10 odst. 1 Listiny („Každý občan má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost...“).
13.
Navrhovatel pro srovnání poukázal i na úpravu způsobilosti v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Ten rovněž předpokládá ustanovení obhájce v případě, je-li obviněný zbaven či omezen ve způsobilosti k právním úkonům [§ 36 odst. 1 písm. a) a b)], nebo pokud se to jeví nutným vzhledem k tělesným nebo duševním vadám vzbuzujícím pochybnosti o způsobilosti náležitě se hájit (§ 36 odst. 2). Podle § 33 odst. 1 trestního řádu však veškerá práva, která příslušejí obviněnému, mu příslušejí i v případě, že je zbaven či omezen ve způsobilosti k právním úkonům, a zákonný zástupce obviněného zbaveného či omezeného ve způsobilosti podle § 34 trestního řádu obviněného pouze zastupuje, aniž by to zastoupeného zbavovalo jeho práv.
14.
Vnitrostátní úpravu procesní způsobilosti je dle názoru navrhovatele třeba vnímat i ve světle evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb., (dále jen „Úmluva“), která garantuje lidskou důstojnost a přístup k soudu. Vázanost přístupu k soudu na opatrovníka pak je v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen „Evropský soud“) vnímána jako omezení přímého přístupu k soudu, pokud není spojena s přesvědčivými důvody. Nelze ponechat stranou pozornosti ani Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením (dále jen „Úmluva OSN“), která byla přijata Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 13. prosince 2006 v New Yorku (vyhlášena pod č. 10/2010 Sb. m. s., ve znění opravy vyhlášené pod č. 44/2010 Sb. m. s.), která chrání osoby se zdravotním postižením před všemi druhy diskriminace a pokrývá občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva. Zavazuje smluvní strany nejenom k přijetí zákonů a nařízení dodržujících tento princip, ale také k zajištění toho, aby v praktickém životě docházelo k lepší integraci zdravotně postižených lidí do společnosti a jejich přístupu k soudu. Klíčovým je její čl. 12 zakotvující právní subjektivitu osob se zdravotním postižením a čl. 13 upravující přístup zdravotně postižených ke spravedlnosti; za zdravotně postižené je přitom třeba považovat i osoby, jež mají dlouhodobé duševní postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními.
15.
Relevantním je i Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. R (99)4 o zásadách právní ochrany dospělých nezpůsobilých osob (dále jen „Doporučení“) stanovící, že právní úprava má být flexibilní a umožňovat opatření „šitá na míru“ každému individuálnímu případu.
16.
Navrhovatel rovněž odkázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, který již v případech Shtukaturov proti Rusku (rozsudek ze dne 27. března 2008, stížnost č. 44009/05), H. F. proti Slovensku (rozsudek ze dne 1. listopadu 2005, stížnost č. 54797/0) a Alajos Kiss proti Maďarsku (rozsudek ze dne 20. května 2010, stížnost č. 38832/06), všech dostupných in http://www.echr.coe.int, databáze HUDOC, zdůraznil, že přestože tato pravidla nemají sílu zákona, definují společný evropský standard v této oblasti, čímž je povýšil z oblasti soft law na interpretační závazná pravidla pro postup orgánů veřejné moci. Zásada č. 2 odst. 1 citovaného Doporučení zakotvuje flexibilitu v právní odezvě při použití ochranných opatření a dalších právních prostředků dostupných pro ochranu osobních a ekonomických zájmů nezpůsobilých dospělých osob a zásada č. 3 pak stanoví, že zákonný rámec by měl v nejvyšší možné míře odrážet skutečnost, že mohou existovat různé stupně nezpůsobilosti a nezpůsobilost se může v čase měnit. Ochranná opatření by proto neměla bez dalšího vést k úplnému zbavení právní způsobilosti. K omezení právní způsobilosti by mělo docházet pouze v případech, kdy je to prokazatelně nezbytné pro ochranu dotčené osoby.
17.
Pro posouzení, zda právní úprava procesní způsobilosti obsažená v napadeném ustanovení neodporuje základním právům, je dle názoru navrhovatele podstatné i vnímání tohoto institutu a náhled na funkci opatrovníka v judikatuře soudů. Pro posouzení dané otázky má stěžejní význam nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. IV. ÚS 412/04 ze dne 7. prosince 2005 (N 223/39 SbNU 353)*. Podobně se Ústavní soudÚstavní soud vyslovil v nálezu sp. zn. II. ÚS 2630/07 ze dne 13. prosince 2007 (N 224/47 SbNU 941), v němž posuzoval návrh na zrušení § 10 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (možnost zbavení způsobilosti k právním úkonům). V této věci Ústavní soudÚstavní soud zdůraznil, že prostřednictvím způsobilosti k právním úkonům (jednání) a procesní způsobilosti se uvádí v život ústavní garance právní subjektivity jednotlivce, garantované čl. 5 Listiny. Práva a nároky, které by postrádaly prostředek k ochraně jejich zachování, by byly jen prázdnými proklamacemi. Ústavní soudÚstavní soud samotný napadený institut zbavení způsobilosti k právním úkonům nezrušil, avšak zdůraznil nutnost jeho ústavně konformní aplikace.
18.
Evropský soud pro lidská práva pak ve věcech Ashingdane proti Spojenému království (rozsudek ze dne 28. května 1985, stížnost č. 8225/78), Klass a další proti Německu (rozsudek ze dne 8. září 1978, stížnost č. 5029/71) a Salontaji-Drobnjak proti Srbsku (rozsudek ze dne 13. října 2009, stížnost č. 36500/05) vyslovil, že právo na přístup k soudu není absolutní a že může být omezeno. Tyto zásahy však nemohou přístup k soudu omezit takovým způsobem, že by byla ohrožena samotná podstata přístupu k soudu. Omezení navíc nebudou v souladu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy, pokud nesledují legitimní cíl a použité prostředky nejsou tomuto cíli přiměřené. Ve věci Zehentner proti Rakousku (rozsudek ze dne 16. 7. 2009, stížnost č. 20082/02) se Evropský soud přímo zabýval procesní způsobilostí stěžovatelky před tímto soudem a neakceptoval námitku vlády, že by stížnost měla být zamítnuta pro nezastoupení opatrovníkem; vycházel zde však z toho, že v řízení před tímto soudem nemusí být potřeba zastoupení natolik zřejmá jako v případech omezení podle vnitrostátního práva, které směřuje i k tomu, aby osoby s omezenou právní způsobilostí nenakládaly se svými právy či majetkem ke své škodě. V již zmíněné věci Shtukaturov proti Rusku Evropský soud konstatoval, že mnohé státy světa v posledních letech mění svůj přístup k lidem s postižením a prošly nebo procházejí reformou opatrovnických systémů. Významným prvkem těchto reforem je právě rušení institutů zbavování a omezování způsobilosti k právním úkonům v jejich tradiční podobě, a jejich nahrazování opatřeními, v jejichž důsledku osoba neztrácí způsobilost k právním úkonům, ale je jí poskytována pomoc s jejím uplatňováním. Evropský soud doporučuje tzv. funkční test, podle kterého samotná přítomnost jakéhokoli postižení (včetně duševního) neznamená automaticky ztrátu způsobilosti rozhodovat se. Je tedy třeba zkoumat, jakým druhům jednání osoba nerozumí a nedokáže je ovládat a jaký vliv má duševní nemoc na její společenský život, zdraví, majetkové zájmy apod.; pouhá existence duševní nemoci, a to ani závažné, nemůže být jediným důvodem k ospravedlnění zbavení způsobilosti k právním úkonům. Podobně byla faktická způsobilost řešena i v dalších rozhodnutích Evropského soudu (např. rozsudek ze dne 24. října 1979 ve věci Winterwerp proti Nizozemí, stížnost č. 6301/73; rozsudek ze dne 17. července 2008, X proti Chorvatsku, stížnost č. 11223/04; a shora citovaný rozsudek ve věci Alajos Kiss proti Maďarsku).
19.
Judikatura Nejvyššího soudu vztahující se k úpravě procesní způsobilosti v občanském soudním řádu jednak akcentuje vazbu procesní způsobilosti k omezení hmotněprávnímu (např. stanovisko ze dne 23. května 1979 sp. zn. Cpj 301/77, publ. pod č. R 34/85), jednak rovněž zdůrazňuje druhou stránku problému, a to že v případě ustanovení opatrovníka, aniž k tomu byly splněny podmínky, dochází k nepřípustnému odnětí práva jednat před soudem. Tak v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 107/2009 ze dne 18. května 2009 (dostupném na http://novyweb.nsoud.cz) tento soud řešil případ ustanovení opatrovníka účastníku, který se ze zdravotních důvodů po přechodnou dobu nemohl účastnit soudního jednání, a vyslovil, že: „Byl-li účastníku řízení ustanoven opatrovník, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky formulované v § 29 odst. 3 občanského soudního řádu a uvedené mělo za následek, že soud nejednal s účastníkem, nebo s jiným zástupcem, jde o případ, kdy účastníku byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem.“. K obdobnému závěru došel tento soud i v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 2850/99 ze dne 23. srpna 2001 a sp. zn. 30 Cdo 1072/2005 ze dne 31. srpna 2005 (dostupných na http://novyweb.nsoud.cz).
20.
Závěrem navrhovatel připomenul, že ustanovení opatrovníka má funkci ochrannou, a jeho smyslem je, aby účastníku postrádajícímu plnou způsobilost k právním úkonům v nezbytné míře v soudním řízení pomáhala osoba způsobilá tak, aby neutrpěl újmu na svých hmotných či procesních právech. Na druhé straně je však omezením či zbavením práva na přístup k soudu, pokud se účastník nemůže sám obrátit na soud a aktivně se podílet na řízení, je-li toho schopen. Tak tomu je zejména, pokud se jeho omezení na právech nijak nedotýká daného soudního řízení. Osobě částečné omezené ve způsobilosti k pracovněprávním úkonům tedy nelze bez dalšího odejmout procesní způsobilost, aniž by byly brány v úvahu její faktické schopnosti. Napadené ustanovení však takový postup předpokládá tím, že vylučuje z procesní způsobilosti osoby nemající plnou způsobilost k právním úkonům. Soud však musí v řízení dbát na vyváženost zájmů a zajistit řádný proces i v případě obtížné komunikace s účastníkem řízení, aniž by krátil jeho práva. Daná úprava je navíc ve vnitrostátním soudnictví ojedinělá a nemůže být zdůvodněna žádným specifikem správního soudnictví. Navrhovatel tak dospěl k závěru, že napadené ustanovení je v rozporu se závazky vyplývajícími z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, z čl. 12 a 13 Úmluvy OSN a s ustanoveními čl. 5, čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Tento rozpor není podle názoru navrhovatele odstranitelný ústavně konformním výkladem, neboť ten nemůže jít contra legem. Zrušení citovaného ustanovení přitom nezpůsobí žádné potíže, neboť při jeho odstranění bude možné postupovat podle občanského soudního řádu (§ 64 zákona č. 150/2002 Sb.), jehož úprava z uvedených hledisek obstojí.
21.
Z uvedených důvodů navrhovatel navrhl, aby Ústavní soudÚstavní soud po provedeném řízení nálezem rozhodl, že napadené ustanovení zruší.
II.
Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníků řízení
22.
Podle ustanovení § 42 odst. 4 a § 69 zákona o Ústavním soudu zaslal Ústavní soud předmětný návrh Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky. Předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Miroslava Němcová ve vyjádření ze dne 4. ledna 2011 popsala zákonodárnou proceduru přijetí zákona č. 150/2002 Sb. a uvedla, že zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou a s naším právním řádem. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, pokud jde o napadené ustanovení, pouze zcela obecně uvádí, že: „... Úvodní obecná ustanovení o řízení vymezují okamžik vlastního zahájení řízení a účastníky řízení; ohledně nich upravují také obvyklým způsobem způsobilost být účastníkem a procesní způsobilost“ (tisk 1080, důvodová zpráva, zvláštní část, komentář k § 31-38).
23.
Předseda Senátu Parlamentu České republiky Milan Štěch ve vyjádření ze dne 22. prosince 2010 rovněž popsal zákonodárnou proceduru přijetí zákona č. 150/2002 Sb. s tím, že Senát postupoval v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Dále uvedl, že soudní řád správní byl dlouho očekávaným legislativním počinem, kterým měla být nahrazena ne zcela dokonalá úprava správního soudnictví, zakotvená v části páté občanského soudního řádu, v tehdy platném znění. Ambicí zákona č. 150/2002 Sb. bylo odstranit ústavní deficity právní úpravy, v institucionální rovině zakotvit postavení správních soudů a soudců potud, pokud to bylo nezbytné ve vztahu k obecnému předpisu [zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)], a komplexně stanovit pravidla řízení před správními soudy. V rámci projednávání reformního materiálu kodexového charakteru zpravidla Senát nemá prostor věnovat se detailněji jednotlivým ustanovením, navíc tehdy, dostane-li se do centra pozornosti nějaká kontroverzní či diskutabilní otázka. Tak tomu bylo i v průběhu projednávání soudního řádu správního, kdy senátoři diskutovali o nedostatcích úpravy v důsledku neschválení „nového“ správního řádu; upřednostněna byla též problematika absence doprovodné změny Ústavy, frekventovaně byla navíc probírána volba sídla Nejvyššího správního soudu. Nicméně i při shora přiblíženém způsobu projednávání zákonů kodexového typu došlo u soudního řádu správního na některé podrobnosti, mj. i na otázku procesní způsobilosti účastníka řízení. Místopředseda Senátu Janu Ruml v rozpravě upozornil, že je sice „navrhovaná úprava nezbytným předpisem, její přijetí by mělo být prioritou“, nicméně existují i „určité drobné připomínky“. Mezi ony připomínky zařadil řečník právě inkriminovanou materii obsaženou v napadeném ustanovení, když plénu sdělil svůj názor slovy: „... nevidím nutně za každou cenu se bránit a oprošťovat od již prověřených procesních postupů občanského soudního řádu a nevím, proč právě jsou některé instituty upravovány znovu a navíc s drobnými odlišnostmi. Může pak nastat situace zhoršeného postavení účastníka, která je v tomto zákoně - v soudním řádu správním - striktnější, než je v občanském soudím řádu“. J. Ruml však neargumentoval protiústavností takové speciality ani nepředložil pozměňovací návrhy v duchu jím provedené rétoriky, nýbrž apeloval, aby je „navrhovatel slyšel a v další legislativní činnosti s nimi eventuálně pracoval“. Za navrhovatele ministr vlády Jaroslav Bureš odpověděl: „Vztah k občanskému soudnímu řádu. Byly tu dvě možnosti. To, co řekl pan senátor Ruml, je jistě naprosto legitimní, přednost byla dána tomu, aby se zde čtenáři nabízely základní procesní instituty v úpravě potřebné pro správní soudnictví. Pakliže jsou odchylky, pak jsou dány jen povahou řízení před krajskými správními soudy, resp. Nejvyšším správním soudem“. Senát po vyslechnutí všech řečníků v rozpravě hlasoval tak, že schválil návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Napadené ustanovení je pak v nezměněné formulaci od samého počátku součástí zákona č. 150/2002 Sb. Závěrem předseda Senátu uvedl, že je zcela na Ústavním souduÚstavním soudu, aby ve smyslu Ústavy a zákona o Ústavním soudu posoudil ústavnost napadeného ustanovení.
III.
Upuštění od ústního jednání
24.
Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že jak navrhovatel, tak i účastníci řízení vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, bylo od tohoto jednání v předmětné věci upuštěno.
IV.
Podmínky aktivní legitimace navrhovatele
25.
Ústavní soudÚstavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny formální předpoklady věcného posouzení návrhu, a zabýval se tak i otázkou, zda navrhovatel je v daném případě aktivně legitimován k podání tohoto návrhu.
26.
Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, o který se návrh opírá, dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu souduÚstavnímu soudu. Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že v posuzovaném případě je nezbytná přímá aplikace napadeného ustanovení navrhovatelem. Návrh byl tedy podán oprávněným navrhovatelem.
V.
Ústavní konformita legislativního procesu
27.
Podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud - kromě posouzení souladu napadeného ustanovení s ústavním pořádkem - zjišťuje, zda byl zákon přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
28.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel nenamítal vadu legislativního procesu ani překročení Ústavou stanovené kompetence zákonodárce, není s ohledem na principy procesní ekonomie nutné tuto otázku blíže zkoumat a postačí, vedle přihlédnutí k vyjádřením předloženým Poslaneckou sněmovnou a Senátem Parlamentu České republiky, formální ověření průběhu legislativního procesu z veřejně dostupného informačního zdroje na http://www.psp.cz.
29.
Zákon č. 150/2002 Sb. byl schválen Poslaneckou sněmovnou dne 15. února 2002 a Senátem dne 21. března 2002. Prezident zákon podepsal dne 28. března 2002 a zákon byl vyhlášen dne 17. dubna 2002 ve Sbírce zákonů České republiky v částce 61 pod číslem 150/2002 Sb. Ústavní soudÚstavní soud tudíž konstatuje, že zákon byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
30.
Po tomto zjištění přistoupil Ústavní soudÚstavní soud k posouzení obsahu napadeného ustanovení z hlediska jeho souladu s ústavním pořádkem České republiky [čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy].
VI.
Dikce napadeného zákonného ustanovení
31.
Ustanovení § 33 odst. 3 věty první zákona č. 150/2002 Sb. zní:
»Účastník je způsobilý samostatně činit v řízení úkony (dále jen „procesní způsobilost“), jen jestliže má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu.«.
VII.
Obsahový soulad napadeného zákonného ustanovení s ústavním pořádkem
32.
Ústavní soudÚstavní soud přistoupil k přezkumu napadeného ustanovení z hlediska jeho souladu s ústavním pořádkem České republiky, především s právy a principy vymezenými v čl. 5, čl. 10 odst. 1 a 2 a v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy a v čl. 12 a 13 Úmluvy OSN.
33.
Navrhovatel dovodil, že na základě srovnání právní úpravy procesní způsobilosti v zákoně č. 150/2002 Sb. s analogickou úpravou v občanském soudním řádu a trestním řádu a při současném vnímání dané problematiky ve světle Listiny, Úmluvy, Úmluvy OSN, citovaného Doporučení a dále také s odkazem na judikaturu Ústavního souduÚstavního soudu, Evropského soudu, Nejvyššího soudu i navrhovatele lze učinit závěr, že napadené ustanovení vylučuje v rozporu s ústavním pořádkem z procesní způsobilosti osoby nemající plnou způsobilost k právním úkonům. Navrhovatel rovněž poukázal na neodůvodněnou ojedinělost dané úpravy v českém soudnictví s tím, že: „Zrušení napadeného ustanovení nezpůsobí žádné potíže, neboť při jeho odstranění bude možné postupovat podle občanského soudního řádu (§ 64 zákona č. 150/2002 Sb.), jehož úprava z uvedených hledisek obstojí.“.
34.
Ústavní soudÚstavní soud již v minulosti uvedl, že: „Ústava akceptuje a respektuje princip legality jako součást celkové koncepce právního státu, neváže však pozitivní právo jen na formální legalitu, ale výklad a použití právních norem podřizuje jejich obsahově materiálnímu smyslu.“ (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 7/2000 ze dne 4. července 2000, vyhlášen pod č. 261/2000 Sb., N 106/19 SbNU 45). Obdobně v nálezu sp. zn. IV. ÚS 412/04, na který odkazuje i navrhovatel, a v nálezu sp. zn. I. ÚS 557/09 ze dne 18. srpna 2009 (N 188/54 SbNU 325, viz též http://nalus.usoud.cz) Ústavní soudÚstavní soud judikoval, že: „Těžištěm ústavního pořádku České republiky je jednotlivec a jeho práva garantovaná ústavním pořádkem. Jednotlivec je východiskem státu. Stát a všechny jeho orgány jsou ústavně zavázány k ochraně a šetření práv jednotlivce. Pojetí naší ústavnosti se přitom neomezuje na ochranu základních práv jednotlivců (kupř. právo na život, zaručení právní subjektivity), ale v souladu s poválečnou změnou v chápání lidských práv (jež nalezla vyjádření např. v Chartě OSN či ve Všeobecné deklaraci lidských práv) se stala základní bází, z níž vychází interpretace všech základních práv, lidská důstojnost, která mimo jiné vylučuje, aby s člověkem bylo zacházeno jako s objektem či předmětem. Otázky lidské důstojnosti jsou v tomto pojetí chápány jako součást kvality člověka, součást jeho lidství. Garantování nedotknutelnosti lidské důstojnosti člověku umožňuje plně užívat své osobnosti. Tyto úvahy stvrzuje preambule Ústavy, která deklaruje lidskou důstojnost jako nedotknutelnou hodnotu, stojící v základu ústavního pořádku. Stejně tak Listina garantuje rovnost lidí v důstojnosti (čl. 1) a garantuje subjektivní právo na zachování lidské důstojnosti (čl. 10 odst. 1). Ústavní soudÚstavní soud považuje i právní osobnost svobodného jednotlivce a garanci jejího faktického výkonu za vysoce důležité ústavní hodnoty mající ústřední postavení v ústavním pořádku (čl. 1, čl. 9 odst. 2 Ústavy a čl. 5 Listiny). K ochraně těchto složek komplexně pojímané důstojnosti jednotlivce (preambule Ústavy, čl. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny) je Ústavní soud zavázán (čl. 83 Ústavy).“.
35.
Platí obecně, že právní norma umožňující omezení základních práv musí být vykládána a aplikována s vědomím významu a šíře vztahů, které pokrývají omezovaná základní práva. Tuto právní normu lze aplikovat až po pečlivém zjištění, které musí být vyjádřeno v odůvodnění samotného rozhodnutí, která kolidující základní práva třetích osob, popř. jaké veřejné zájmy jsou v kolizi se základními právy osoby omezované v jejích právech. V dané věci je v kolizi subjektivní právo na zachování lidské důstojnosti a právo na soudní ochranu se způsobilostí jednotlivce k právním úkonům a tím i procesní způsobilostí.
36.
Ústavní pořádek uznává a garantuje v čl. 5 Listiny každému způsobilost mít práva, tj. každému garantuje právní osobnost. Proto je třeba jakýkoliv zásah zkoumat z pohledu potenciálních zásahů do základních práv omezovaného, garantovaných především čl. 5 a čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny, vyložených v rozsahu, který omezuje lidská důstojnost. Protože tato práva Listina garantuje jako tzv. základní práva absolutní, lze k jejich omezení přikročit jen za účelem ochrany základních práv jiných osob anebo za účelem ochrany veřejného zájmu, který je v podobě principu či hodnoty obsažen v ústavním pořádku jako celku (ústavně imanentní omezení základních práv a svobod). Pokud takovýto účel není shledán, nelze aplikovat ustanovení zákona, která by základní práva a svobody omezovaného porušovala (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 42/02 ze dne 26. března 2003, vyhlášen pod č. 106/2003 Sb., N 42/29 SbNU 389, dostupný též na http://nalus.usoud.cz ).
37.
Ve světle účelu a dopadů napadeného ustanovení je zřejmé, že toto ustanovení nesleduje legitimní účel, resp. nejde o prosazení cíle, který je nezbytný pro svobodnou demokratickou společnost, neboť není zaručena spravedlivá rovnováha mezi zajištěním zájmů společnosti na straně jedné a respektem vůči zaručeným právům a svobodám jednotlivce na straně druhé. Osoba definovaná právní subjektivitou má právo na svobodné jednání, a proto brání-li veřejná moc aplikací napadeného ustanovení v uplatnění její procesní způsobilosti, nelze takový postup shledat souladným s cílem, který je ve svobodné a demokratické společnosti nezbytný.
38.
V současné době je problém zdravotního postižení důležitým tématem lidských práv a svobod. Důkazem toho je i navrhovatelem již citovaná Úmluva OSN, která je prvním právně závazným mezinárodním nástrojem v oblasti lidských práv, jíž jsou Evropská unie a její členské státy vázány [srov. Rozhodnutí Rady ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy OSN Evropským společenstvím (in Úřední věstník Evropské unie ze dne 27. ledna 2010 L 23/35) a Evropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010-2020: Obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu ze dne 15. listopadu 2010 in http://eur-lex.europa.eu], ale i narůstající judikatura Evropského soudu v oblasti disability law. Evropský soud kupř. ve věci Glor proti Švýcarsku (rozsudek ze dne 30. dubna 2009, č. 13444/04 in http://www.echr.coe.int, databáze HUDOC; RoESLP č. 4, ročník 2010, str. 235, a přehled rozsudků Evropského soudu v ASPI pod č. JUD 190926CZ) posuzoval otázku dostupnosti přiměřených alternativ k vojenské službě pro lidi s postižením. Jde o první věc, ve které konstatoval porušení zákazu diskriminace lidí se zdravotním postižením (čl. 14 Úmluvy) a ve které aplikoval princip tzv. „přiměřených úprav“ s ohledem na Úmluvu OSN, tedy na širší vymezení tohoto pojmu s cílem zaručit naplnění čl. 1 této úmluvy (pozn. red.: Úmluvy OSN), kterým je podporování, ochrana a zajištění plného a rovného užívání všech lidských práv a základních svobod všemi osobami se zdravotním postižením a podporování úcty k jejich přirozené důstojnosti.
39.
S přihlédnutím k aktuálnímu vnímání otázky procesní způsobilosti Ústavním soudemÚstavním soudem a Evropským soudem pro lidská práva, z komparace aktuální právní úpravy procesní způsobilosti v jednotlivých předpisech podústavního práva i z navrhovatelem provedeného rozboru celé věci jednoznačně plyne, že napadené ustanovení je v rozporu s principem proporcionality i s maximou, podle níž zásahy do práv musí odrážet specifika každého jednotlivého případu. Za situace, kdy ústavně konformní interpretace napadeného ustanovení není možná, Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že tak přetrvává protiprávní stav spočívající v tom, že osobám, u kterých byla omezena způsobilost k právním úkonům, je bráněno v jejich procesní způsobilosti v soudním řízení správním podle zákona č. 150/2002 Sb., i když jejich omezení na právech se nijak nedotýká daného soudního řízení. Takový závěr vyplývá nepochybně i z role správního soudnictví, které má jako jedno z nejdůležitějších poslání ochranu práv jednotlivce při jeho kontaktu se správními orgány.
40.
Z výše předestřených úvah s ohledem na dopady napadeného ustanovení do veřejných subjektivních práv jednotlivce je zjevné, že se nelze než ztotožnit s názorem navrhovatele uvedeným v jeho návrhu, totiž že aplikací napadeného ustanovení by došlo k porušení základních práv garantovaných ústavním pořádkem České republiky, konkrétně uvedených v čl. 5, čl. 10 odst. 1 a 2 a v 36 odst. 1 a 2 Listiny, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy a v čl. 12 a 13 Úmluvy OSN. Ústavní soudÚstavní soud proto napadené ustanovení podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zrušil.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r.
*)
pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 39, nález č. 223, str. 353 |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 44/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 44/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o údržbě a opravách silničních mostních objektů a úseků silnic na česko-slovenských státních hranicích
Vyhlášeno 17. 5. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2011, částka 24/2011
* Článek 1 - (1) Smluvní strany provádějí tuto smlouvu prostřednictvím svých příslušných orgánů. Těmito orgány jsou
* Článek 2 - (1) Údržba mostů zahrnuje všechny práce, které jsou nezbytné k běžné letní a zimní údržbě. Opravy mostů zahrnují všechny práce, které nemění prostorové uspořádání ani statické parametry a současně zachovávají zatížitelnost mostů.
* Článek 3 - (1) Příslušné orgány smluvních stran si vzájemně bezplatně předají do 60 dnů ode dne podpisu této smlouvy kopie dokumentů, a to zejména dokumentaci stávajícího stavu, statické výpočty, protokoly hlavních prohlídek mostů, mostní listy a smlouvy s ostatními
* Článek 4 - (1) O plánovaných pracích souvisejících s údržbou a opravami mostů a úseků silnic, které způsobí pozastavení nebo omezení rozsahu přeshraničního provozu, budou subjekty uvedené v příloze č. 3 informovat nejpozději 3 měsíce před zahájením prací příslušný or
* Článek 5 - (1) Subjekty uvedené v příloze č. 3 zabezpečují provádění běžných prohlídek stavu mostů a úseků silnic v intervalech daných vnitrostátními právními a technickými předpisy smluvních stran pro mosty a silnice, které udržují a opravují podle příloh č. 1 a 2.
* Článek 6 - (1) Náklady na údržbu mostů a úseků silnic hradí smluvní strana, která zabezpečuje jejich údržbu podle příloh č. 1 a 2.
* Článek 7 - Pro veřejné zakázky a výběrová řízení, která se uskutečňují v souvislosti s údržbou a opravami mostů a úseků silnic podle této smlouvy, se použijí právní předpisy té smluvní strany, která odpovídá za údržbu a opravy.
* Článek 8 - K osazování cizích zařízení na mosty a do ochranného pásma silnic a k pracím s tím spojeným se vyjadřují příslušné orgány obou smluvních stran. Silniční ochranná pásma jsou definována v právních předpisech smluvních stran.
* Článek 9 - Osazování reklam včetně informačních a propagačních zařízení na mostech uvedených v příloze č. 1 k této smlouvě a v ochranném pásmu silnic uvedených v příloze č. 2 k této smlouvě je zakázáno.
* Článek 10 - Spory týkající se výkladu nebo provádění této smlouvy budou řešeny jednáním mezi Ministerstvem dopravy České republiky a Ministerstvem dopravy, pošt a telekomunikací Slovenské republiky. Pokud tato ministerstva nedospějí k dohodě, bude spor řešen jednáním
* Článek 11 - (1) Tato smlouva se sjednává na dobu neurčitou a podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze. Tato smlouva vstoupí v platnost prvního dne druhého měsíce následujícího po dni výměny ratifikačních listin. č. 1 č. 2 č. 3
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2011
44
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 17. června 2009 byla v Bratislavě podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o údržbě a opravách silničních mostních objektů a úseků silnic na česko-slovenských státních hranicích.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 4. dubna 2011.
Smlouva vstupuje v platnost na základě svého článku 11 odst. 1 dne 1. června 2011.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
Smlouva
mezi Českou republikou
a Slovenskou republikou
o údržbě a opravách
silničních mostních objektů a úseků silnic
na česko-slovenských státních hranicích
Česká republika a Slovenská republika (dále jen „smluvní strany“),
\\- vedeny snahou zkvalitnit silniční provoz mezi oběma státy a
\\- vycházejíce z průběhu státních hranic, jak je vymezen Smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společných státních hranicích (Židlochovice, 4. ledna 1996), a respektujíce Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o spolupráci na hraničních vodách (Židlochovice, 16. prosince 1999),
se dohodly v oblasti údržby a oprav silničních mostních objektů (dále jen „mostů“) a úseků silnic na česko-slovenských státních hranicích takto:
Článek 1
(1)
Smluvní strany provádějí tuto smlouvu prostřednictvím svých příslušných orgánů. Těmito orgány jsou
v České republice:
\\- pro dálnice a silnice I. třídy:| Ministerstvo dopravy,
---|---
\\- pro silnice II. a III. třídy:| Zlínský kraj,
| Jihomoravský kraj,
\\- pro místní komunikace:| obecobec Žítková,
| obecobec Starý Hrozenkov,
ve Slovenské republice:
\\- pro dálnice a silnice I. třídy:| Ministerstvo dopravy, pošt a telekomunikací Slovenské republiky,
---|---
\\- pro silnice II. a III. třídy:| Trenčínský samosprávný kraj,
| Trnavský samosprávný kraj,
\\- pro místní komunikace:| obecobec Drietoma.
(2)
Příslušné orgány zabezpečí údržbu a opravy mostů a úseků silnic v souladu s jejich rozdělením uvedeným v přílohách č. 1 a 2 prostřednictvím subjektů uvedených v příloze č. 3.
(3)
Přílohy č. 1, 2 a 3 jsou nedílnou součástí této smlouvy.
(4)
Příslušné orgány se budou přímo písemně informovat o kontaktních údajích pro vzájemné spojení a pro spojení se subjekty, které zajišťují údržbu a opravy mostů a úseků silnic (adresa, telefon, fax, e-mail).
Článek 2
(1)
Údržba mostů zahrnuje všechny práce, které jsou nezbytné k běžné letní a zimní údržbě. Opravy mostů zahrnují všechny práce, které nemění prostorové uspořádání ani statické parametry a současně zachovávají zatížitelnost mostů.
(2)
Údržba a opravy úseků silnic zahrnují zejména údržbu a opravy vozovky, svislého a vodorovného dopravního značení, odvodňovacích zařízení, letní a zimní údržbu.
(3)
Veškeré práce při údržbě a opravách mostů a úseků silnic musí být prováděny v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společných státních hranicích.
(4)
Údržba a opravy mostů a úseků silnic budou prováděny v souladu s vnitrostátními právními a technickými předpisy obou smluvních stran.
(5)
Povolení na opravu mostu nebo úseku silnice zabezpečuje včas příslušný subjekt, který zodpovídá za jejich údržbu a opravy, včetně povolení vyžadovaných předpisy druhé smluvní strany. Smluvní strany upouštějí od úhrady správních poplatků za vydání těchto povolení.
(6)
Tato smlouva se netýká přestavby (změna technických a provozních parametrů) stávajících a výstavby nových hraničních mostů a úseků silnic. Příprava, realizace a financování těchto záměrů bude předmětem jiných mezinárodních smluv nebo jiných dohod.
(7)
Pro účely této smlouvy se úsekem silnice rozumí i úsek dálnice a úsek místní komunikace.
Článek 3
(1)
Příslušné orgány smluvních stran si vzájemně bezplatně předají do 60 dnů ode dne podpisu této smlouvy kopie dokumentů, a to zejména dokumentaci stávajícího stavu, statické výpočty, protokoly hlavních prohlídek mostů, mostní listy a smlouvy s ostatními subjekty, týkající se mostů a úseků silnic, u kterých nastane změna oproti současnému stavu rozdělení údržby, či při budoucí změně příloh č. 1 a 2.
(2)
Dokumenty uvedené v odstavci 1 tohoto článku týkající se mostů a úseků silnic, u kterých nastane změna, budou mezi příslušnými orgány předány protokolárně.
Článek 4
(1)
O plánovaných pracích souvisejících s údržbou a opravami mostů a úseků silnic, které způsobí pozastavení nebo omezení rozsahu přeshraničního provozu, budou subjekty uvedené v příloze č. 3 informovat nejpozději 3 měsíce před zahájením prací příslušný orgán své smluvní strany a odpovídající subjekt druhé smluvní strany.
(2)
V případě havárie nebo živelní pohromy, která způsobí pozastavení nebo omezení provozu na mostech a silnicích, bude příslušný orgán jedné smluvní strany o situaci neprodleně informovat příslušný orgán druhé smluvní strany.
(3)
Postup odstranění následků havárie a náhrada škod na mostech a úsecích silnic dotčených touto smlouvou budou dohodnuty mezi příslušnými orgány smluvních stran.
Článek 5
(1)
Subjekty uvedené v příloze č. 3 zabezpečují provádění běžných prohlídek stavu mostů a úseků silnic v intervalech daných vnitrostátními právními a technickými předpisy smluvních stran pro mosty a silnice, které udržují a opravují podle příloh č. 1 a 2. O těchto prohlídkách se vyhotovují protokoly.
(2)
Subjekty uvedené v příloze č. 3 zabezpečují jedenkrát za 4 roky provádění společných hlavních prohlídek a v případě potřeby též provádění mimořádných prohlídek mostů a úseků silnic. Nejpozději 14 dní před uskutečněním těchto prohlídek zabezpečí výše uvedené subjekty předání protokolů o běžných prohlídkách příslušnému subjektu druhé smluvní strany.
Článek 6
(1)
Náklady na údržbu mostů a úseků silnic hradí smluvní strana, která zabezpečuje jejich údržbu podle příloh č. 1 a 2.
(2)
Náklady na opravy mostů hradí obě smluvní strany stejným dílem, s výjimkou nákladů na opravy předpolí dálničního mostu ev. č. D2-058, které hradí smluvní strana zabezpečující jejich opravy podle přílohy č. 1.
(3)
Náklady na opravy úseků silnic podle přílohy č. 2 hradí obě smluvní strany stejným dílem, s výjimkou nákladů na opravy úseku dálnice D2 na slovenském území, které hradí slovenská strana.
(4)
K opravě mostu nebo úseku silnice uzavřou příslušné orgány a subjekty dohodu, která bude vycházet ze zásad financování uvedených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku.
Článek 7
Pro veřejné zakázky a výběrová řízení, která se uskutečňují v souvislosti s údržbou a opravami mostů a úseků silnic podle této smlouvy, se použijí právní předpisy té smluvní strany, která odpovídá za údržbu a opravy.
Článek 8
K osazování cizích zařízení na mosty a do ochranného pásma silnic a k pracím s tím spojeným se vyjadřují příslušné orgány obou smluvních stran. Silniční ochranná pásma jsou definována v právních předpisech smluvních stran.
Článek 9
Osazování reklam včetně informačních a propagačních zařízení na mostech uvedených v příloze č. 1 k této smlouvě a v ochranném pásmu silnic uvedených v příloze č. 2 k této smlouvě je zakázáno.
Článek 10
Spory týkající se výkladu nebo provádění této smlouvy budou řešeny jednáním mezi Ministerstvem dopravy České republiky a Ministerstvem dopravy, pošt a telekomunikací Slovenské republiky. Pokud tato ministerstva nedospějí k dohodě, bude spor řešen jednáním smluvních stran.
Článek 11
(1)
Tato smlouva se sjednává na dobu neurčitou a podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze. Tato smlouva vstoupí v platnost prvního dne druhého měsíce následujícího po dni výměny ratifikačních listin.
(2)
Změny smlouvy a jejích příloh budou schvalovány postupem podle odstavce 1 tohoto článku.
(3)
Každá smluvní strana může tuto smlouvu kdykoli písemně vypovědět. Platnost smlouvy skončí uplynutím šesti měsíců ode dne doručení oznámení o výpovědi druhé smluvní straně.
Dáno v Bratislavě dne 17. června 2009 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a slovenském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za Českou republiku
Ing. Gustav Slamečka, MBA, v. r.
ministr dopravy
Za Slovenskou republiku
Ľubomír Vážny v. r.
ministr dopravy, pošt a telekomunikací
Příloha č. 1
ke Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou
o údržbě a opravách silničních mostních objektů a úseků silnic
na česko-slovenských státních hranicích
Dálniční most ev. č. D2-058 přes řeku Moravu na dálnici D2 (E65) mezi obcemiobcemi Břeclav a Brodské sestává ze tří konstrukčních částí:
-
předpolí na českém území (mostní část I) délky 567,60 m,
-
hlavní mostní objekt (mostní část II) délky 169,12 m,
-
předpolí na slovenském území (mostní část III) délky 141,60 m.
Krajní podpěry a dilatační závěry hlavního mostního objektu jsou přitom považovány za součást přilehlého předpolí.
Česká strana zabezpečuje údržbu těchto mostů:
1.
dálniční most ev. č. D2-058, délky 878,32 m přes řeku Moravu na dálnici D2 (E65) mezi obcemiobcemi Břeclav a Brodské,
2.
most ev. č. 05751-1 délky 14,80 m na silnici č. III/05751 do osady Sidonie v km 0,227,
3.
most ev. č. 05751-2 délky 11,06 m na silnici č. III/05751 do osady Sidonie v km 0,729,
4.
most ev. č. 05751-3 délky 7,75 m na silnici č. III/05751 do osady Sidonie v km 1,594.
Česká strana zabezpečuje opravy předpolí na českém území a hlavní mostní objekt dálničního mostu ev. č. D2-058 a opravy mostů uvedených výše v bodech 2 až 4.
Slovenská strana zabezpečuje údržbu těchto mostů:
1.
most ev. č. 425-031 délky 88,85 m na silnici č. II/425 přes řeku Moravu mezi obcemiobcemi Lanžhot a Brodské,
2.
most ev. č. 51-004 délky 128,60 m na silnici č. I/51 přes řeku Moravu mezi obcemiobcemi Hodonín a Holíč,
3.
most ev. č. 06124-8 délky 4,00 m na silnici č. III/06124 přes Čaňův/Šiancovský potok mezi obcemiobcemi Březová a Nová Bošáca,
4.
most ev. č. MK-1 délky 10,00 m na místní komunikaci přes potok Drietomica mezi silnicí č. I/50 a obcíobcí Drietoma, místní část Holbová,
5.
most ev. č. 050265-1 délky 8,00 m na místní komunikaci v ČR na silnici č. III/050265 v SR přes Žítkovský/Liešňanský potok mezi obcemiobcemi Žítková a Drietoma,
6.
most ev. č. 57-108 délky 8,50 m na silnici č. I/57 přes potok Vlárka mezi obcemiobcemi Brumov - Bylnice a Horné Srnie,
7.
most ev. č. 50736-12 délky 11,40 m na silnici č. III/50736 přes potok Zápechová/Tovarský potok mezi obcemiobcemi Nedašova Lhota a Červený Kameň,
8.
most ev. č. 49-040 délky 16,00 m na silnici č. I/49 přes Bartošovecký/Bartošovský potok mezi obcemiobcemi Střelná a Lysá pod Makytou.
Slovenská strana zabezpečuje opravy předpolí dálničního mostu ev. č. D2-058 na slovenském území a opravy mostů uvedených výše v bodech 1 až 8.
Příloha č. 2
ke Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou
o údržbě a opravách silničních mostních objektů a úseků silnic
na česko-slovenských státních hranicích
Česká strana zabezpečuje údržbu následujících úseků silnic:
1.
dálnice D2 v délce 0,082 km - od mostu ev. č. D2-058 po první přejezd středního dělícího pásu na slovenském území,
2.
silnice č. III/05751 do osady Sidonie v úseku od jejího vyústění ze silnice č. I/57 v délce 1,972 km mezi hraničními znaky 22/29 až 24/8.
Česká strana zabezpečuje opravy silnice č. III/05751 uvedené výše v bodě 2.
Slovenská strana zabezpečuje údržbu následujících úseků silnic:
1.
silnice č. III/49920 k železniční stanici Vrbovce v délce 0,175 km mezi hraničními znaky 34/19 až 34/24,
2.
místní komunikace mezi silnicí č. I/50 a obcíobcí Drietoma, místní část Holbová, v délce 0,116 km mezi hraničními znaky 29 a 30,
3.
silnice č. I/57 mezi obcemiobcemi Brumov - Bylnice a Horné Srnie v úseku od potoka Vlárka k odbočce do osady Sidonie v délce 0,100 km mezi hraničními znaky 24/9 až 24/10.
Slovenská strana zabezpečuje opravy dálnice D2 v délce 0,082 km - od mostu ev. č. D2-058 po první přejezd středního dělícího pásu na slovenském území a úseků silnic uvedených výše v bodech 1 až 3.
Příloha č. 3
ke Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou
o údržbě a opravách silničních mostních objektů a úseků silnic
na česko-slovenských státních hranicích
Subjekty pro jednání ve věcech výkonu majetkové správy, údržby a oprav mostů a úseků silnic:
na české straně:
a)
Ředitelství silnic a dálnic ČR pro:
most ev. č. D2-058 na dálnici D2 přes řeku Moravu mezi obcemiobcemi Břeclav a Brodské,
dálnici D2 od mostu ev. č. D2-058 po první přejezd středního dělícího pásu na slovenském území,
most ev. č. 51-004 na silnici č. I/51 přes řeku Moravu mezi obcemiobcemi Hodonín a Holíč,
most ev. č. 57-108 na silnici č. I/57 přes potok Vlárka mezi obcemiobcemi Brumov - Bylnice a Horné Srnie,
most ev. č. 49-040 na silnici č. I/49 přes Bartošovecký/Bartošovský potok mezi obcemiobcemi Střelná a Lysá pod Makytou,
úsek silnice č. I/57 od potoka Vlárka k odbočení silnice č. III/05751,
b)
Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje pro:
most ev. č. 425-031 na silnici č. II/425 přes řeku Moravu mezi obcemiobcemi Lanžhot a Brodské,
silnici č. III/49920 k železniční stanici Vrbovce,
c)
Ředitelství silnic Zlínského kraje pro:
mosty ev. č. 05751-1 až 05751-3 na silnici č. III/05751 do osady Sidonie (v km 0,227, 0,729, 1,594),
silnici č. III/05751 do osady Sidonie v délce 1,972 km,
most ev. č. 50736-12 na silnici č. III/50736 přes potok Zápechová/Tovarský potok mezi obcemiobcemi Nedašova Lhota a Červený Kameň,
most ev. č. 06124-8 na silnici č. III/06124-8 přes Čaňův/Šiancovský potok mezi obcemiobcemi Březová a Nová Bošáca,
d)
ObecObec Žítková pro:
most ev. č. 050265-001 na místní komunikaci v ČR přes Žítkovský/Liešňanský potok mezi obcemiobcemi Žítková a Drietoma,
e)
ObecObec Starý Hrozenkov pro:
most ev. č. MK-1 na místní komunikaci přes potok Drietomica mezi silnicí č. I/50 a obcíobcí Drietoma, místní část Holbová,
úsek místní komunikace mezi silnicí č. I/50 a obcíobcí Drietoma, místní část Holbová,
na slovenské straně:
a)
Národní dálniční společnost, a. s., pro:
most ev. č. D 2-058 na dálnici D2 přes řeku Moravu mezi obcemiobcemi Břeclav a Brodské,
dálnici D 2 od mostu ev. č. D 2-058 po první přejezd středního dělícího pásu na slovenském území,
b)
Slovenská správa silnic pro:
most ev. č. 51-004 na silnici č. I/51 přes řeku Moravu mezi obcemiobcemi Hodonín a Holíč,
most ev. č. 57-108 na silnici č. I/57 přes potok Vlárka mezi obcemiobcemi Brumov - Bylnice a Horné Srnie,
most ev. č. 49-040 na silnici č. I/49 přes Bartošovecký/Bartošovský potok mezi obcemiobcemi Střelná a Lysá pod Makytou,
úsek silnice č. I/57 od potoka Vlárka k odbočení silnice č. III/05751,
c)
Správa a údržba silnic Trnavského samosprávného kraje pro:
most ev. č. 425-031 na silnici č. II/425 přes řeku Moravu mezi obcemiobcemi Lanžhot a Brodské,
d)
Správa silnic Trenčínského samosprávného kraje pro:
most ev. č. 50736-12 na silnici č. III/50736 přes potok Zápechová/Tovarský potok mezi obcemiobcemi Nedašova Lhota a Červený Kameň,
most ev. č. 050265-001 na silnici č. III/050265 v SR mezi obcemiobcemi Žítková a Drietoma,
most ev. č. 06124-8 na silnici č. III/06124 přes Čaňův/Šiancovský potok mezi obcemiobcemi Březová a Nová Bošáca,
silnici č. III/49920 k železniční stanici Vrbovce,
mosty ev. č. 05751-1 až 05751-3 na silnici č. III/05751 do osady Sidonie (v km 0,227, 0,729, 1,594),
silnici č. III/05751 do osady Sidonie v délce 1,972 km,
e)
ObecObec Drietoma pro:
most ev. č. MK-1 na místní komunikaci přes potok Drietomica mezi silnicí č. I/50 a obcíobcí Drietoma, místní část Holbová,
úsek místní komunikace mezi silnicí č. I/50 a obcíobcí Drietoma, místní část Holbová. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 43/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 43/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Rumunska o vzájemné ochraně vyměněných utajovaných informací
Vyhlášeno 17. 5. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2011, částka 24/2011
* ČLÁNEK 1 - ÚČEL A PŮSOBNOST SMLOUVY
* ČLÁNEK 2 - VYMEZENÍ POJMŮ
* ČLÁNEK 3 - NÁRODNÍ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY
* ČLÁNEK 4 - STUPNĚ UTAJENÍ
* ČLÁNEK 5 - PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM
* ČLÁNEK 6 - PRAVIDLA OCHRANY UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
* ČLÁNEK 7 - BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE
* ČLÁNEK 8 - UTAJOVANÉ SMLOUVY
* ČLÁNEK 9 - PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
* ČLÁNEK 10 - REPRODUKCE, PŘEKLAD A ZNIČENÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
* ČLÁNEK 11 - NÁVŠTĚVY
* ČLÁNEK 12 - BEZPEČNOSTNÍ INCIDENTY
* ČLÁNEK 13 - NÁKLADY
* ČLÁNEK 14 - VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ
* ČLÁNEK 15 - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2011
43
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 31. března 2010 byla v Bukurešti podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Rumunska o vzájemné ochraně vyměněných utajovaných informacíutajovaných informací.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstupuje v platnost na základě svého článku 15 odst. 1 dne 1. června 2011.
Dnem vstupu této Smlouvy v platnost se podle článku 15 odst. 3 Smlouvy ukončuje platnost Ujednání mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem národní obrany Rumunska týkajícího se ochrany vojenských utajovaných skutečností, podepsaného v Bukurešti dne 17. července 2000, vyhlášeného pod č. 53/2001 Sb. m. s.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI
VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY
A
VLÁDOU RUMUNSKA
O
VZÁJEMNÉ OCHRANĚ
VYMĚNĚNÝCH UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
Vláda České republiky a vláda Rumunska (dále jen „smluvní strany“), přejíce si zajistit ochranu utajovaných informací vyměněných mezi nimi nebo mezi veřejnoprávními a soukromoprávními osobami jejich států, se při vzájemném respektování národních zájmů a bezpečnosti dohodly takto:
ČLÁNEK 1
ÚČEL A PŮSOBNOST SMLOUVY
1.
Účelem této Smlouvy je zajistit ochranu utajovaným informacímutajovaným informacím vyměněným nebo společně vytvořeným v rámci spolupráce mezi smluvními stranami, nebo mezi veřejnoprávními a soukromoprávními osobami jejich států.
2.
Tato Smlouva se nevztahuje na výměnu informací v souvislosti s přímou spoluprácí mezi zpravodajskými službami států obou smluvních stran.
ČLÁNEK 2
VYMEZENÍ POJMŮ
Pro účely této Smlouvy se rozumí:
a)
Utajovanou informacíUtajovanou informací jakákoliv informace, dokument nebo materiál, který, bez ohledu na svoji formu, vyžaduje podle právních předpisů státu některé ze smluvních stran ochranu proti vyzrazení, neoprávněnému zničení, zneužití, poškození nebo ztrátě, a který byl takto označen;
b)
Utajovanou smlouvou smlouva, která obsahuje utajovanou informaciutajovanou informaci nebo v souvislosti s níž může k přístupu k utajované informaciutajované informaci dojít;
c)
Poskytující stranou smluvní strana včetně veřejnoprávních a soukromoprávních osob státu této smluvní strany, která je původcem a poskytovatelem utajované informaceutajované informace;
d)
Přijímající stranou smluvní strana včetně veřejnoprávních a soukromoprávních osob státu této smluvní strany, která přijme utajovanou informaciutajovanou informaci;
e)
Bezpečnostním incidentem jednání nebo opomenutí v rozporu s vnitrostátními právními předpisy, které má nebo může mít za následek vyzrazení, neoprávněné zničení, zneužití, poškození nebo ztrátu utajované informaceutajované informace;
f)
Třetí stranou stát včetně veřejnoprávních a soukromoprávních osob pod jeho jurisdikcí nebo mezinárodní organizace, které nejsou smluvní stranou této Smlouvy.
ČLÁNEK 3
NÁRODNÍ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY
1.
Národními bezpečnostními úřady odpovědnými na vnitrostátní úrovni za provádění této Smlouvy jsou:
v České republice:
Národní bezpečnostní úřad
Na Popelce 2/16
Praha 56
ČESKÁ REPUBLIKA
v Rumunsku:
Guvernul României
Oficiul Registrului Naţional al Informaţiilor
Secrete de Stat
Str. Mureş nr.4 sect.1
Bucureşti
ROMÂNIA
2.
Národní bezpečnostní úřady si sdělí jakékoli významné změny v oficiálních kontaktních údajích.
ČLÁNEK 4
STUPNĚ UTAJENÍ
Rovnocennost stupňů utajení je následující:
v České republice| v Rumunsku| v anglickém jazyce
---|---|---
PŘÍSNĚ TAJNÉ| STRICT SECRET DE
IMPORTANŢĂ
DEOSEBITĂ| TOP SECRET
TAJNÉ| STRICT SECRET| SECRET
DŮVĚRNÉ| SECRET| CONFIDENTIAL
VYHRAZENÉ| SECRET DE SERVICIU| RESTRICTED
ČLÁNEK 5
PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM
Přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím vyměněným podle této Smlouvy lze umožnit v souladu s právními předpisy státu příslušné smluvní strany pouze osobám k tomu oprávněným, jejichž povinnosti, výkon práce, funkce nebo služby takový přístup nezbytně vyžadují.
ČLÁNEK 6
PRAVIDLA OCHRANY UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
1.
Přijímající strana podnikne náležitá opatření k ochraně přijaté utajované informaceutajované informace.
2.
Přijímající strana poskytne přijaté utajované informaciutajované informaci stejnou úroveň ochrany jako poskytuje národním utajovaným informacímutajovaným informacím rovnocenného stupně utajení v souladu s článkem 4.
3.
Přijímající strana nesníží stupeň utajení přijaté utajované informaceutajované informace ani jej nezruší bez předchozího písemného souhlasu poskytující strany.
4.
Přijímající strana použije utajovanou informaciutajovanou informaci pouze k účelu, za kterým byla poskytnuta. Poskytující strana může stanovit zvláštní požadavky pro poskytnutí utajované informaceutajované informace.
5.
Přijímající strana neposkytne utajovanou informaciutajovanou informaci třetí straně bez předchozího písemného souhlasu poskytující strany.
6.
Poskytující strana informuje přijímající stranu o změnách stupně utajení poskytnuté utajované informaceutajované informace.
ČLÁNEK 7
BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE
1.
Za účelem udržení srovnatelných bezpečnostních standardů si národní bezpečnostní úřady na vyžádání sdělují informace o vnitrostátních právních předpisech upravujících ochranu utajovaných informacíutajovaných informací a o uplatňovaných postupech a zkušenostech získaných při jejich provádění.
2.
Národní bezpečnostní úřady mohou uzavírat bezpečnostní ujednání o zvláštních technických aspektech provádění této Smlouvy.
3.
Na žádost a v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy si smluvní strany poskytnou součinnost při provádění bezpečnostních řízení o vydání osvědčení fyzické osoby a osvědčení podnikatele.
4.
Smluvní strany si vzájemně uznají osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů, vydaná v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy. Uznaná osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů umožní přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím odpovídajícího stupně utajení podle článku 4.
5.
Národní bezpečnostní úřady si bezodkladně oznámí změny týkající se uznaných osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů, zejména v případech jejich zrušení.
6.
Smluvní strany si vzájemně uznají certifikaci informačních a komunikačních systémů užívaných pro ukládání a zpracovávání přijatých utajovaných informacíutajovaných informací. V případě jejich propojení musí být kryptografické řešení odsouhlaseno oběma smluvními stranami.
7.
Spolupráce podle této Smlouvy se uskutečňuje v anglickém jazyce.
ČLÁNEK 8
UTAJOVANÉ SMLOUVY
1.
Na žádost si národní bezpečnostní úřady potvrdí, že navrhovaní kontrahenti, jakož i fyzické osoby účastnící se sjednávání nebo provádění utajovaných smluv jsou držiteli osvědčení podnikatele nebo osvědčení fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení.
2.
Smluvní strany budou provádět v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy bezpečnostní inspekce subjektů umístěných na území jejich států s cílem zajistit, že bezpečnostní předpisy upravující ochranu utajovaných informacíutajovaných informací jsou nadále dodržovány.
3.
Utajované smlouvy obsahují bezpečnostní pokyny, určující bezpečnostní požadavky včetně seznamu utajovaných informacíutajovaných informací a stupňů jejich utajení. Kopie bezpečnostních pokynů se zasílá národnímu bezpečnostnímu úřadu smluvní strany, na území jejíhož státu bude utajovaná smlouva prováděna.
4.
Na utajované vedlejší smlouvy se výše uvedená ustanovení uplatní obdobně.
ČLÁNEK 9
PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
Utajované informaceUtajované informace se předávají diplomatickou nebo vojenskou cestou, nebo jiným způsobem, na kterém se národní bezpečnostní úřady dohodnou.
ČLÁNEK 10
REPRODUKCE, PŘEKLAD A ZNIČENÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
1.
Reprodukce a překlady utajované informaceutajované informace musí být označeny příslušným stupněm utajení a doplňujícím označením a musí jim být poskytnuta ochrana jako původní utajované informaciutajované informaci. Počet reprodukcí se omezí na nezbytné minimum.
2.
Překlady musí být opatřeny poznámkou v jazyce překladu, ze které je zřejmé, že obsahují utajovanou informaciutajovanou informaci poskytující strany.
3.
Překlad nebo reprodukci utajované informaceutajované informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ / STRICT SECRET DE IMPORTANŢĂ DEOSEBITĂ lze vyhotovit pouze s předchozím písemným souhlasem poskytující strany.
4.
Utajovaná informaceUtajovaná informace stupně utajení DŮVĚRNÉ / SECRET a vyššího může být zničena pouze s předchozím písemným souhlasem poskytující strany.
5.
Utajovaná informaceUtajovaná informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ / STRICT SECRET DE IMPORŢANTĂ DEOSEBITĂ nesmí být zničena a musí být vrácena poskytující straně.
ČLÁNEK 11
NÁVŠTĚVY
1.
Žádost o návštěvu vyžadující přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím se předkládá prostřednictvím národních bezpečnostních úřadů, pokud se tyto nedohodnou jinak.
2.
Žádost o povolení návštěvy se předkládá alespoň třicet dnů před jejím zahájením. V naléhavých případech může být žádost o povolení návštěvy předložena na základě předchozí součinnosti národních bezpečnostních úřadů ve lhůtě kratší.
3.
Žádost o povolení návštěvy obsahuje:
a)
jméno a příjmení návštěvníka, datum a místo narození, státní občanství, číslo cestovního pasu/průkazu totožnosti;
b)
pracovní zařazení návštěvníka a určení subjektu, který zastupuje;
c)
potvrzení o osvědčení fyzické osoby, jeho platnosti a stupně utajení informací, k nimž je návštěvník oprávněn mít přístup;
d)
datum a délku návštěvy a v případě opakované návštěvy se uvede její celková délka;
e)
účel návštěvy včetně nejvyššího stupně utajení informací, ke kterým bude přístup vyžadován;
f)
název, adresu, telefonní/faxové číslo, e-mailovou adresu a kontaktní osobu subjektu, který bude navštíven;
g)
datum, podpis a otisk úředního razítka národního bezpečnostního úřadu.
4.
Národní bezpečnostní úřady se mohou dohodnout na seznamu osob, jimž je povolena opakovaná návštěva. Seznam je platný po dobu nepřesahující dvanáct měsíců.
5.
Národní bezpečnostní úřady se mohou dohodnout na dalších podrobnostech opakovaných návštěv.
ČLÁNEK 12
BEZPEČNOSTNÍ INCIDENTY
1.
Smluvní strany se bezodkladně písemně informují o bezpečnostním incidentu, nebo o podezření, že k takovému incidentu došlo.
2.
Vyšetření bezpečnostního incidentu bude provedeno bezodkladně v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvní strany, na území jejíhož státu k němu došlo. Národní bezpečnostní úřady při vyšetřování spolupracují, je-li to vyžadováno.
3.
Národní bezpečnostní úřad smluvní strany, na území jejíhož státu k bezpečnostnímu incidentu došlo, písemně informuje národní bezpečnostní úřad druhé smluvní strany o okolnostech incidentu, způsobené škodě, opatřeních přijatých pro její zmírnění a o výsledku vyšetřování.
ČLÁNEK 13
NÁKLADY
Každá smluvní strana si hradí své náklady vzniklé v souvislosti s prováděním této Smlouvy.
ČLÁNEK 14
VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ
Jakýkoliv spor týkající se výkladu nebo provádění této Smlouvy bude řešen jednáním mezi smluvními stranami a nebude předán k urovnání žádnému vnitrostátnímu nebo mezinárodnímu soudu nebo třetí straně.
ČLÁNEK 15
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
1.
Tato Smlouva se sjednává na dobu neurčitou. Tato Smlouva vstoupí v platnost první den druhého měsíce následujícího po doručení pozdějšího oznámení mezi smluvními stranami zaslaného diplomatickou cestou informujícího o tom, že byly splněny vnitrostátní podmínky pro vstup této Smlouvy v platnost.
2.
Tuto Smlouvu lze změnit na základě písemného souhlasu smluvních stran. Změny vstoupí v platnost v souladu s ustanovením odstavce 1 tohoto článku.
3.
Dnem vstupu této Smlouvy v platnost se ukončuje platnost Ujednání mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem národní obrany Rumunska týkajícího se ochrany vojenských utajovaných skutečností, podepsaného v Bukurešti dne 17. července 2000. Veškerým utajovaným informacím, které byly podle tohoto ujednání poskytnuty, bude zajištěna ochrana v souladu s touto Smlouvou.
4.
Každá ze smluvních stran má právo tuto Smlouvu kdykoliv písemně vypovědět. V takovém případě je platnost Smlouvy ukončena šest měsíců po dni, kdy bylo písemné oznámení o výpovědi doručeno druhé smluvní straně.
5.
Veškerým utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým nebo vytvořeným podle této Smlouvy bude zajištěna ochrana v souladu s ustanoveními této Smlouvy i v případě ukončení její platnosti do doby, než poskytující strana zprostí přijímající stranu této povinnosti.
Na důkaz toho níže uvedení zástupci, řádně zmocnění k tomuto účelu, podepsali tuto Smlouvu.
Dáno v Bukurešti dne 31. března 2010 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém, rumunském a anglickém jazyce, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém.
Za vládu České republiky
Ing. Dušan Navrátil v. r.
ředitel Národního bezpečnostního úřadu
Za vládu Rumunska
Sorin Frunzaverde v.r.
ministr národní obrany |
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 129/2011 Sb. | Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 129/2011 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o rozhodné částce pro určení celkové výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů
Vyhlášeno 17. 5. 2011, částka 49/2011
129
SDĚLENÍ
Ministerstva práce a sociálních věcí
ze dne 4. května 2011
o rozhodné částce pro určení celkové výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů
Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 5 odst. 2 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, sděluje, že rozhodnou částkou pro určení celkové výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci je pro období od 1. května 2011 do 30. dubna 2012 částka 23 951 Kč.
Ministr:
Dr. Ing. Drábek v. r. |
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 128/2011 Sb. | Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 128/2011 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým se vyhlašuje částka odpovídající 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství pro účely životního a existenčního minima a částka 50 % a 25 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství pro účely státní sociální podpory
Vyhlášeno 17. 5. 2011, částka 49/2011
128
SDĚLENÍ
Ministerstva práce a sociálních věcí
ze dne 27. dubna 2011,
kterým se vyhlašuje částka odpovídající 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství pro účely životního a existenčního minima a částka 50 % a 25 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství pro účely státní sociální podpory
Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhlašuje, že od 1. července 2011 je podle
a)
§ 8 odst. 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, částkou odpovídající 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za rok 2010 částka 11 900 Kč,
b)
§ 5 odst. 6 a 7 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 453/2003 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 346/2010 Sb. a zákona č. 347/2010 Sb., částkou odpovídající
1.
50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za rok 2010 částka 11 900 Kč,
2.
25 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za rok 2010 částka 5 900 Kč.
Ministr:
Dr. Ing. Drábek v. r. |
Vyhláška č. 127/2011 Sb. | Vyhláška č. 127/2011 Sb.
Vyhláška o vydání zlaté mince „Gotický most v Písku“ po 5 000 Kč
Vyhlášeno 17. 5. 2011, datum účinnosti 25. 5. 2011, částka 49/2011
* § 1 - (1) Dnem 25. května 2011 se v rámci cyklu „Mosty“ vydává zlatá mince „Gotický most v Písku“ po 5 000 Kč (dále jen „mince“).
* § 2 - (1) Na lícní straně mince je socha sv. Jana Nepomuckého, která se nachází na gotickém mostu v Písku. Vpravo od sochy je kompozice heraldických zvířat z velkého státního znaku - nahoře je český lev, uprostřed moravská orlice a dole slezská orlice. Na levém
* § 3 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 25. května 2011. k vyhlášce č. 127/2011 Sb.
Aktuální znění od 25. 5. 2011
127
VYHLÁŠKA
ze dne 14. dubna 2011
o vydání zlaté mince „Gotický most v Písku“ po 5 000 Kč
Česká národní banka stanoví podle § 22 písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb.:
§ 1
(1)
Dnem 25. května 2011 se v rámci cyklu „Mosty“ vydává zlatá mince „Gotický most v Písku“ po 5 000 Kč (dále jen „mince“).
(2)
Mince se vydává v běžném provedení a ve zvláštním provedení s leštěným polem mince a matovým reliéfem (dále jen „zvláštní provedení“).
(3)
Mince v běžném i ve zvláštním provedení se razí ze zlata o ryzosti 999.9. Hmotnost mince je 15,55 g, její průměr 28 mm a síla 1,95 mm. Při ražbě mince v běžném provedení i ve zvláštním provedení je přípustná odchylka v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je přípustná odchylka nahoru 0,062 g a v ryzosti zlata odchylka nahoru 0,01 %. Hrana mince v běžném provedení je vroubkovaná, hrana mince ve zvláštním provedení je hladká.
§ 2
(1)
Na lícní straně mince je socha sv. Jana Nepomuckého, která se nachází na gotickém mostu v Písku. Vpravo od sochy je kompozice heraldických zvířat z velkého státního znaku - nahoře je český lev, uprostřed moravská orlice a dole slezská orlice. Na levém okraji mince je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“, který je na okrajích ohraničen tečkami. Při spodním a pravém okraji mince je název cyklu „MOSTY“, označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „5000 Kč“ a značka České mincovny, která je tvořena kompozicí písmen „Č“ a „M“. Texty jsou na okrajích a mezi slovy ohraničeny tečkami.
(2)
Na rubové straně mince je celkový pohled na gotický most v Písku. Při spodním a pravém okraji mince je text „GOTICKÝ MOST V PÍSKU“, který je na okrajích ohraničen tečkami. Při levém okraji mince je ročník ražby „2011“ a iniciály autoraautora výtvarného návrhu mince, akademického sochaře Zbyňka Fojtů, které jsou tvořeny spojenými písmeny „F“ a „Z“. Ročník ražby a iniciály autoraautora jsou na okrajích a mezi sebou ohraničeny tečkami.
(3)
Vyobrazení mince je uvedeno v příloze k této vyhlášce.
§ 3
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 25. května 2011.
Guvernér:
Ing. Singer, Ph.D., v. r.
Příloha k vyhlášce č. 127/2011 Sb.
Vyobrazení zlaté mince „Gotický most v Písku“
(lícní a rubová strana)
86kB
70kB |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 42/2011 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 42/2011 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Ázerbájdžánské republiky o letecké dopravě
Vyhlášeno 12. 5. 2011, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 29. 4. 2011, částka 23/2011
* Článek 1 - (Definice)
* Článek 2 - (Přepravní práva)
* Článek 3 - (Určení a provozní oprávnění)
* Článek 4 - (Odvolání a pozastavení práv)
* Článek 5 - (Uplatňování zákonů, předpisů a postupů)
* Článek 6 - (Ochrana letectví)
* Článek 7 - (Bezpečnost letectví)
* Článek 8 - (Celní ustanovení)
* Článek 9 - (Užívání letišť a leteckých zařízení)
* Článek 10 - (Tranzit)
* Článek 11 - (Prodej služeb a převod finančních prostředků)
* Článek 12 - (Tarify)
* Článek 13 - (Kapacita)
* Článek 14 - (Letové řády)
* Článek 15 - (Zastoupení leteckého podniku)
* Článek 16 - (Poskytování údajů)
* Článek 17 - (Konzultace)
* Článek 18 - (Změny)
* Článek 19 - (Řešení sporů)
* Článek 20 - (Registrace)
* Článek 21 - (Ukončení platnosti)
* Článek 22 - (Vstup v platnost)Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 29. 4. 2011
42
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 14. května 2010 byla v Baku podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Ázerbájdžánské republiky o letecké dopravě.
S Dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 22 odst. 1 dne 29. dubna 2011.
České znění Dohody a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
DOHODA
mezi
vládou České republiky
a
vládou Ázerbájdžánské republiky
O LETECKÉ DOPRAVĚ
Vláda České republiky a vláda Ázerbájdžánské republiky, dále uváděné jako „smluvní strany“,
jsouce stranami Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, otevřené k podpisu v Chicagu dne sedmého prosince 1944, a
vedeny přáním sjednat dohodu za účelem rozvíjení leteckých dopravních služeb mezi územími svých států,
se dohodly takto:
Článek 1
(Definice)
Pro účely této dohody, pokud z textu nevyplývá jinak:
(a)
výraz “Úmluva“ znamená Úmluvu o mezinárodním civilním letectví otevřenou k podpisu v Chicagu dne sedmého prosince 1944 a zahrnuje jakoukoli přílohu přijatou podle článku 90 této Úmluvy včetně jakékoli změny příloh nebo Úmluvy podle jejích článků 90 a 94, pokud byly tyto přílohy a změny přijaty státy obou smluvních stran;
(b)
výraz “letecké úřady“ znamená v případě České republiky Ministerstvo dopravy, a v případě Ázerbájdžánské republiky Státní úřad pro civilní letectví nebo, v obou případech, kteroukoli jinou osobu nebo orgán právně zmocněný k provádění funkcí vykonávaných uvedenými leteckými úřady;
(c)
výraz “určený letecký podnik“ znamená každý letecký podnik, který jedna smluvní strana písemně určila druhé smluvní straně a který je podle článku 3 této dohody oprávněn provozovat dohodnuté služby na stanovených linkách podle článku 2 odstavce (1) této dohody;
(d)
výrazy “území“, “letecká dopravní služba“, “mezinárodní letecká dopravní služba“, “letecký podnik“ a “přistání pro potřeby nikoli obchodní“ mají význam, který je pro ně příslušně stanoven v článcích 2 a 96 Úmluvy;
(e)
výraz “kapacita“ ve vztahu k dohodnutým službám znamená nabízenou sedadlovou kapacitu letadla používaného při těchto službách, násobenou počtem frekvencí provozovaných tímto letadlem v daném období na lince nebo úseku linky;
(f)
výraz “Příloha“ znamená Přílohu k této dohodě a její změny provedené v souladu s ustanoveními článku 18 této dohody. Příloha tvoří nedílnou součást této dohody a všechny odkazy na tuto dohodu, pokud není výslovně stanoveno jinak, zahrnují zmíněnou Přílohu.
Článek 2
(Přepravní práva)
(1)
Každá smluvní strana poskytuje druhé smluvní straně práva stanovená v této dohodě za účelem zřízení a provozování mezinárodních leteckých dopravních služeb určeným leteckým podnikem nebo leteckými podniky na linkách stanovených v příslušné části Přílohy. Takové služby a linky jsou dále nazývány jako „dohodnuté služby“ a „stanovené linky“.
(2)
Podle ustanovení této dohody určený letecký podnik nebo letecké podniky každé smluvní strany požívají při provozování dohodnutých služeb na stanovených linkách následující práva:
(a)
létat bez přistání přes území státu druhé smluvní strany;
(b)
přistávat na území státu druhé smluvní strany pro potřeby nikoli obchodní;
(c)
nakládat a vykládat na území státu druhé smluvní strany v místech stanovených v Příloze cestující, zavazadla a zboží včetně poštovních zásilek, odděleně nebo v kombinaci, určené do nebo pocházející z místa nebo míst na území státu první smluvní strany; a
(d)
nakládat a vykládat v souladu s ustanoveními Přílohy na územích třetích států v místech stanovených v Příloze cestující, zavazadla a zboží včetně poštovních zásilek, odděleně nebo v kombinaci, určené do nebo pocházející z místa nebo míst na území státu druhé smluvní strany stanovených v Příloze.
(3)
Letecké podniky každé smluvní strany, které nejsou určeny podle článku 3 této dohody, mohou také užívat práva stanovená v odstavci (2) (a) a (b) tohoto článku.
(4)
Práva uvedená v odstavci (2) tohoto článku nemohou být považována za udělení práva určenému leteckému podniku nebo podnikům jedné smluvní strany nakládat cestující, zavazadla a zboží včetně poštovních zásilek na území státu druhé smluvní strany s určením pro jiné místo na území státu této druhé smluvní strany za úplatu nebo nájemné.
Článek 3
(Určení a provozní oprávnění)
(1)
Každá smluvní strana má právo určit letecký podnik nebo letecké podniky za účelem provozování dohodnutých služeb pro svoji potřebu a odvolat určení kteréhokoli leteckého podniku nebo nahradit dříve určený jiným leteckým podnikem. Toto určení se provádí písemným oznámením mezi leteckými úřady obou smluvních stran.
(2)
Letecký úřad, který obdržel oznámení o určení, udělí bez prodlení podle ustanovení odstavce (3) a (4) tohoto článku určenému leteckému podniku druhé smluvní strany potřebná provozní oprávnění.
(3)
Letecký úřad jedné smluvní strany může požadovat, aby letecký podnik určený druhou smluvní stranou prokázal, že je schopen plnit podmínky stanovené zákony a předpisy, které tento úřad uplatňuje na provozování mezinárodních leteckých dopravních služeb v souladu s ustanoveními Úmluvy.
(4)
Letecký úřad každé smluvní strany má právo odmítnout přijmout určení leteckého podniku a odmítnout udělit provozní oprávnění uvedené v odstavci (2) tohoto článku, nebo uložit takové podmínky, které považuje za nezbytné pro výkon práv stanovených v článku 2 této dohody, kdykoli smluvní strana nemá důkaz, že vlastnictví (více než polovina základního kapitálu) a skutečná kontrola leteckého podniku jsou v držení druhé smluvní strany nebo státních příslušníků jejího státu.
(5)
Jakmile byl letecký podnik určen a oprávněn podle tohoto článku, může v plném nebo částečném rozsahu provozovat dohodnuté služby za předpokladu, že tarify a letové řády stanovené podle ustanovení článků 12 a 14 této dohody jsou pro tyto služby v platnosti.
Článek 4
(Odvolání a pozastavení práv)
(1)
Letecký úřad každé smluvní strany má právo zrušit provozní oprávnění nebo pozastavit výkon práv stanovených v článku 2 této dohody určenému leteckému podniku druhé smluvní strany nebo uložit pro využívání těchto práv dočasně nebo trvale podmínky, které považuje za nezbytné, jestliže letecký podnik:
(a)
neprokáže leteckému úřadu smluvní strany, která poskytuje práva, způsobilost plnit podmínky stanovené zákony a předpisy, které v souladu s Úmluvou tento úřad uplatňuje; nebo
(b)
nemůže prokázat, že většinové vlastnictví a skutečná kontrola jsou v držení smluvní strany, která určila letecký podnik, nebo občanů jejího státu; nebo
(c)
jiným způsobem neprovozuje dohodnuté služby v souladu s podmínkami stanovenými touto dohodou.
(2)
Pokud není nutné provést okamžitá opatření k zabránění dalšího porušování výše uvedených zákonů a předpisů, uplatní se práva uvedená v odstavci (1) tohoto článku pouze po konzultaci s leteckým úřadem druhé smluvní strany. Pokud není leteckými úřady dohodnuto jinak, budou tyto konzultace mezi leteckými úřady obou smluvních stran zahájeny do šedesáti (60) dnů od data požadavku učiněného kterýmkoli leteckým úřadem.
Článek 5
(Uplatňování zákonů, předpisů a postupů)
(1)
Při vstupu, pobytu a výstupu z území státu jedné smluvní strany musí být leteckými podniky druhé smluvní strany dodržovány zákony, předpisy a postupy platné na území státu této smluvní strany, vztahující se na provoz a navigaci letadel.
(2)
Zákony, předpisy a postupy platné na území státu jedné smluvní strany, týkající se vstupu, pobytu, tranzitu nebo výstupu cestujících, posádek, zavazadel a zboží včetně poštovních zásilek z území jejího státu, jako jsou zákony, předpisy a postupy týkající se vstupu, výstupu, přistěhovalectví, cestovních dokladů, cel, měnových, karanténních, zdravotních nebo hygienických opatření, se vztahují na cestující, posádky, zavazadla, zboží a poštovní zásilky přepravované letadlem určeného leteckého podniku druhé smluvní strany při vstupu nebo výstupu nebo pobytu na území státu první smluvní strany.
(3)
Při uplatňování celních, karanténních a podobných předpisů nedává žádná smluvní strana přednost svým vlastním nebo kterýmkoli jiným leteckým podnikům před leteckým podnikem druhé smluvní strany provozujícím podobné mezinárodní letecké dopravní služby.
Článek 6
(Ochrana letectví)
(1)
Smluvní strany si navzájem znovu potvrzují v souladu se svými právy a povinnostmi podle mezinárodního práva, že jejich závazek chránit bezpečnost civilního letectví před nezákonnými činy tvoří nedílnou součást této dohody.
(2)
Smluvní strany jednají zejména v souladu s ustanoveními Úmluvy o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla, podepsané v Tokiu 14. září 1963, Úmluvy o potlačení protiprávního zmocnění se letadel, podepsané v Haagu 16. prosince 1970, Úmluvy o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, podepsané v Montrealu 23. září 1971, a Protokolu o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, podepsaného v Montrealu 24. února 1988 a jakékoli jiné mnohostranné smlouvy upravující ochranu letectví, která je závazná pro státy obou smluvních stran.
(3)
Smluvní strany si na požádání vzájemně poskytnou veškerou nutnou pomoc k zabránění činům nezákonného zmocnění se civilních letadel a jiných nezákonných činů proti bezpečnosti těchto letadel, jejich cestujících a posádek, letišť a leteckých navigačních zařízení a jakémukoli jinému ohrožení bezpečnosti civilního letectví.
(4)
Smluvní strany jednají ve svých vzájemných vztazích v souladu s ustanoveními o ochraně letectví stanovenými Mezinárodní organizací pro civilní letectví a označovanými jako Přílohy k Úmluvě v rozsahu, ve kterém jsou tato bezpečnostní opatření platná vůči státům smluvních stran; smluvní strany vyžadují, aby provozovatelé letadel zapsaných v jejich leteckých rejstřících nebo provozovatelé letadel, kteří mají hlavní sídlo podnikání nebo stálé sídlo na území jejich států a provozovatelé letišť na území jejich států jednali v souladu s takovými ustanoveními o ochraně letectví.
(5)
Každá smluvní strana souhlasí s tím, že může být požadováno, aby provozovatelé letadel dodržovali ustanovení o ochraně letectví uvedená v odstavci (4) tohoto článku, která jsou vyžadována druhou smluvní stranou pro vstup, výstup a pobyt na území státu této druhé smluvní strany.
(6)
Každá smluvní strana zajistí, že na území jejího státu se účinně uplatňují odpovídající opatření k ochraně letadel a kontrole cestujících, posádek, příručních zavazadel, zapsaných zavazadel, zboží a palubních zásob před a v průběhu nastupování a nakládání.
(7)
Každá smluvní strana s porozuměním posoudí jakýkoli požadavek druhé smluvní strany na přiměřená bezpečnostní opatření za účelem čelit určité hrozbě.
(8)
Dojde-li ke spáchání činu nebo hrozbě spáchání činu nezákonného zmocnění se civilního letadla nebo jiného nezákonného činu proti bezpečnosti takového letadla, jeho cestujících a posádky, letišť nebo navigačních zařízení, smluvní strany si vzájemně pomohou usnadňováním předávání zpráv a jinými příslušnými opatřeními, směřujícími k rychlému a bezpečnému ukončení takového činu nebo hrozby.
(9)
Má-li smluvní strana opodstatněné důvody se domnívat, že se druhá smluvní strana odchýlila od ustanovení tohoto článku na ochranu letectví, může letecký úřad této smluvní strany požádat o neodkladné konzultace s leteckým úřadem druhé smluvní strany. Nedosažení uspokojivé dohody do jednoho (1) měsíce od data takové žádosti je důvodem k uplatnění článku 4 této dohody. Vyžaduje-li to vážná nepředvídatelná situace, může kterákoli smluvní strana provést prozatímní opatření před uplynutím měsíční lhůty.
Článek 7
(Bezpečnost letectví)
(1)
Osvědčení o letové způsobilosti, osvědčení o kvalifikaci a průkazy, vydané nebo potvrzené za platné jednou smluvní stranou a dosud mající platnost, jsou uznány za platné druhou smluvní stranou pro provozování dohodnutých služeb za předpokladu, že tato osvědčení a průkazy alespoň odpovídají nebo jsou přísnější než minimální podmínky, stanovené podle Úmluvy.
(2)
Každá smluvní strana může kdykoli požádat o konzultace týkající se bezpečnostních norem přijatých druhou smluvní stranou v jakékoli oblasti vztahující se na posádky, letadla a jejich provoz. Takové konzultace se uskuteční do třiceti (30) dnů ode dne požádání.
(3)
Jestliže po těchto konzultacích jedna smluvní strana shledá, že druhá smluvní strana účinně neudržuje a nevykonává bezpečnostní normy v jakékoli oblasti alespoň na minimální úrovni stanovené v daném období Úmluvou, oznámí tato smluvní strana druhé smluvní straně svá zjištění a opatření považovaná za nezbytná k tomu, aby bylo dosaženo souladu s těmito minimálními normami, a druhá smluvní strana učiní příslušná nápravná opatření. Neuskutečnění příslušných nápravných opatření druhou smluvní stranou do patnácti (15) dnů, nebo v delší lhůtě, která může být dohodnuta, je důvodem pro uplatnění článku 4 této dohody.
(4)
Nehledě na povinnosti uvedené v článku 33 Úmluvy je dohodnuto, že jakékoli letadlo provozované leteckým podnikem nebo leteckými podniky jedné smluvní strany, nebo jeho jménem na základě smlouvy o leasingu, na dopravních službách na nebo z území státu jiné smluvní strany může být, v době, kdy se nachází na území státu druhé smluvní strany, podrobeno inspekci oprávněnými zástupci státu druhé smluvní strany, na palubě i zvenku za účelem ověření jak platnosti dokladů letadla a jeho posádky, tak i zjevného stavu letadla a jeho vybavení (dále v tomto článku nazývané „inspekce na stojánce“), za předpokladu, že to nepovede k nepřiměřenému zpoždění.
(5)
Jestliže jakákoli inspekce na stojánce nebo série inspekcí na stojánce povede:
(a)
k vážným obavám, že letadlo nebo provozování letadla neodpovídají minimálním normám stanoveným v daném období Úmluvou nebo
(b)
k vážným obavám, že nejsou účinně udržovány a vykonávány bezpečnostní normy stanovené v daném období Úmluvou,
má smluvní strana provádějící inspekci pro účely článku 33 Úmluvy právo svobodně prohlásit, že požadavky, na jejichž základě byla vydána nebo uznána za platná osvědčení nebo průkazy týkající se daného letadla nebo jeho posádky, nebo požadavky, za kterých má být letadlo provozováno, nejsou stejné nebo vyšší než minimální normy stanovené Úmluvou.
(6)
V případě, že přístup k provedení inspekce letadla na stojánce, provozovaného leteckým podnikem jedné smluvní strany nebo jeho jménem v souladu s odstavcem (4) tohoto článku, je odepřen zástupcem tohoto leteckého podniku nebo leteckých podniků, má druhá smluvní strana právo svobodně usoudit, že vznikly vážné obavy popsané v odstavci (5) tohoto článku a učinit závěry v něm uvedené.
(7)
Každá smluvní strana si vyhrazuje právo okamžitě pozastavit nebo upravit provozní oprávnění leteckému podniku nebo leteckým podnikům druhé smluvní strany v případě, že usoudí, ať již na základě inspekce na stojánce, série inspekcí na stojánce, odepření přístupu k inspekci na stojánce, konzultací nebo jiných zjištění, že pro bezpečný provoz leteckého podniku jsou nezbytná okamžitá opatření.
(8)
Jakékoli opatření jedné smluvní strany podle odstavců (3) nebo (7) tohoto článku se zruší, jakmile přestanou trvat důvody, pro které bylo zavedeno.
Článek 8
(Celní ustanovení)
(1)
Každá smluvní strana osvobozuje určený letecký podnik druhé smluvní strany od dovozních omezení, cla, nepřímých daní, inspekčních poplatků a jiných poplatků, pokud jde o letadla, pohonné hmoty, mazadla, spotřebitelný technický materiál, náhradní díly včetně motorů, obvyklé vybavení letadla, zásoby letadla a potraviny (včetně alkoholu, tabáku, nápojů a jiných výrobků určených v omezeném množství k prodeji cestujícím za letu) a jiné věci, které jsou určeny k použití výhradně v souvislosti s provozem nebo obsluhou letadla určeného leteckého podniku druhé smluvní strany, provozujícího dohodnuté služby.
(2)
Osvobození udělená podle tohoto článku se vztahují na položky uvedené v odstavci (1) tohoto článku:
(a)
dovezené na území státu jedné smluvní strany určeným leteckým podnikem druhé smluvní strany nebo jeho jménem;
(b)
ponechané na palubě letadla určeného leteckého podniku jedné smluvní strany od příletu až do odletu z území státu druhé smluvní strany; a
(c)
vzaté na palubu letadla určeného leteckého podniku jedné smluvní strany na území státu druhé smluvní strany a určené k použití při provozování dohodnutých služeb; a to bez ohledu na to, zda jsou tyto položky používány nebo spotřebovány zcela nebo zčásti na území státu smluvní strany, která poskytuje výjimku, za předpokladu, že takové položky nebudou zcizovány na území státu této smluvní strany.
(3)
Obvyklé palubní vybavení letadla, stejně tak jako materiál a zásoby obvykle uložené na palubě letadla určeného leteckého podniku kterékoli smluvní strany mohou být vyloženy na území státu druhé smluvní strany pouze se souhlasem celního úřadu na tomto území. V takovém případě mohou být uloženy pod celním dohledem tohoto celního úřadu do doby, než budou znovu vyvezeny, nebo s nimi bude naloženo jinak v souladu s celními předpisy.
(4)
Osvobození poskytnutá tímto článkem, pokud jde o spotřebitelný technický materiál, náhradní díly včetně motorů a obvyklé palubní vybavení, se vztahují i na situace, kdy určený letecký podnik kterékoli smluvní strany uzavře ujednání s jiným leteckým podnikem či leteckými podniky o výpůjčce nebo přenechání na území státu druhé smluvní strany za předpokladu, že takové jiné letecké podniky požívají stejná osvobození od druhé smluvní strany.
Článek 9
(Užívání letišť a leteckých zařízení)
(1)
Poplatky uložené na území státu jedné smluvní strany určenému leteckému podniku druhé smluvní strany za použití letišť, leteckých navigačních a jiných zařízení nemohou být vyšší než poplatky ukládané jakémukoli jinému letadlu téže kategorie vykonávajícímu podobné mezinárodní letecké dopravní služby.
(2)
Žádná smluvní strana neposkytne výhody svému vlastnímu nebo jinému leteckému podniku před leteckým podnikem druhé smluvní strany, konajícímu podobné mezinárodní letecké dopravní služby, při užívání letišť, letových cest, letových provozních služeb a s nimi souvisejících zařízení nacházejících se pod její kontrolou.
(3)
Každá smluvní strana podporuje konzultace o uživatelských poplatcích mezi svými orgány oprávněnými k vyměřování poplatků a leteckými podniky používajícími služby a zařízení provozovaná těmito orgány vyměřujícími poplatky, kdykoli to bude praktické, učiní tak prostřednictvím organizací zastupujících tyto letecké podniky. Jakékoli návrhy na změny těchto poplatků by měly být předány uživatelům v přiměřené lhůtě, aby měli možnost vyjádřit své stanovisko dříve, než budou změny uskutečněny. Každá smluvní strana dále podporuje výměnu vhodných informací o uživatelských poplatcích mezi svými orgány oprávněnými k vyměřování poplatků a uživateli.
Článek 10
(Tranzit)
Cestující v přímém tranzitu přes území státu smluvní strany, neopouštějící část letiště určenou pro takový účel, jsou podrobeni, s výjimkou ustanovení o ochraně civilního letectví uvedených v článku 6 této dohody a plnění úkolu zabránit nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, jen zjednodušené kontrole. Zavazadla a zboží v tranzitu jsou osvobozeny od cla a jiných poplatků.
Článek 11
(Prodej služeb a převod finančních prostředků)
(1)
Na základě oznámení leteckému úřadu první smluvní strany a po příslušné obchodní registraci v souladu s vnitrostátními zákony a předpisy platnými na území státu této první smluvní strany má určený letecký podnik nebo letecké podniky druhé smluvní strany právo volně prodávat své letecké dopravní služby na území státu první smluvní strany, buď přímo nebo podle svého uvážení prostřednictvím svých zprostředkovatelů, a kterákoli osoba může svobodně zakoupit tyto dopravní služby v národní měně smluvní strany, na území jejíhož státu je prodej uskutečněn, a v případě, že to umožňují právními předpisy státu této smluvní strany, také v jakékoli volně směnitelné měně v souladu s platnými právními předpisy.
(2)
Určené letecké podniky smluvních stran mají právo přepočítat a převést na území svého státu přebytek příjmů nad místními výdaji získaný na území státu druhé smluvní strany v jakékoli volně směnitelné měně. Přepočet a převod se uskuteční bez omezení podle úředního směnného kurzu pro tyto transakce platného v den převodu nebo v případě, že úřední směnný kurz neexistuje, v převládajícím tržním devizovém kurzu pro tyto transakce platném v den převodu. Skutečný převod je proveden bez prodlení a nepodléhá jakýmkoli poplatkům, s výjimkou obvyklých poplatků vybíraných bankamibankami za služby při těchto transakcích. Převod je uskutečněn v souladu s daňovými a devizovými předpisy platnými na území státu smluvní strany, kde byl příjem uskutečněn.
(3)
V případě, že je mezi smluvními stranami v platnosti zvláštní dohoda o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, použijí se ustanovení této zvláštní dohody.
Článek 12
(Tarify)
(1)
Výraz „tarif“ v tomto článku znamená ceny nebo poplatky, které mají být zaplaceny za přepravu cestujících, zavazadel a zboží (s výjimkou náhrad a podmínek za přepravu poštovních zásilek) a podmínky, za kterých se tyto ceny nebo poplatky používají, včetně provizí placených při přepravě za zprostředkovatelské služby, poplatky a podmínky za jakékoli vedlejší služby k této přepravě, které jsou nabízeny leteckými podniky a rovněž zahrnuje jakékoli podstatné výhody poskytované v souvislosti s přepravou.
(2)
Tarify používané určeným leteckým podnikem smluvní strany pro dopravní služby zahrnuté v této dohodě se stanovují v přiměřené výši, přičemž se náležitě přihlíží ke všem významným činitelům jako jsou zájmy uživatelů, náklady na provoz, povaha dopravních služeb (jako je rychlost a cestovní pohodlí), sazby zprostředkovatelských odměn, přiměřený zisk, tarify jiných leteckých podniků a jiné obchodní úvahy na daném trhu.
(3)
Letecké úřady obou smluvních stran považují za nepřijatelné tarify, které jsou nepřiměřeně diskriminující, nepřiměřeně vysoké nebo omezující přepravu vzhledem k zneužití dominantního postavení nebo uměle nízké vzhledem k přímé nebo nepřímé dotaci či podpoře nebo jsou dumpingové.
(4)
Žádný z leteckých úřadů smluvních stran nevyžaduje od určených leteckých podniků konzultace s jinými leteckými podniky před předložením tarifů ke schválení, ani nebude takové konzultaci bránit.
(5)
Tarify jsou předkládány určeným leteckým podnikem nejméně třicet (30) dnů před navrhovaným datem účinnosti leteckým úřadům obou smluvních stran. Letecký úřad může schválit nebo neschválit předložený tarif pro jednosměrnou nebo zpáteční cestu mezi územími států obou smluvních stran pro dopravu začínající na území svého vlastního státu.
V případě, že určený letecký podnik jedné smluvní strany předloží tarif leteckému úřadu druhé smluvní strany, z území jejíhož státu má být takový tarif platný, je tento tarif považován za schválený, nepředá-li v období čtrnácti (14) dnů po datu obdržení předkládaného tarifu letecký úřad této smluvní strany předkládajícímu leteckému podniku písemné oznámení o svém nesouhlasu.
Při schvalování tarifů může letecký úřad smluvní strany ve svém souhlasu uvést datum, které považuje za vhodné, dokdy bude tarif platný. Má-li tarif uvedeno datum, do kterého platí, zůstane do takového data v platnosti, nebude-li před uplynutím doby své platnosti zainteresovaným leteckým podnikem nebo leteckými podniky odvolán nebo nahrazen jiným předloženým a schváleným tarifem.
(6)
Žádný z leteckých úřadů nepodnikne jednostranný krok, aby zabránil zavedení navrhovaných tarifů nebo prodloužení platnosti stávajících tarifů platných pro přepravu mezi územími států obou smluvních stran, začínající na území státu druhé smluvní strany.
(7)
Na požádání oznámí určený letecký podnik jedné smluvní strany leteckému úřadu druhé smluvní strany tarify pro přepravu začínající na území státu této druhé smluvní strany po stanovených linkách do třetích států.
(8)
Nehledě na odstavec (6) tohoto článku, pokud se letecký úřad kterékoli smluvní strany domnívá, že tarif pro přepravu směrem na území jeho státu spadá do kategorií popsaných v odstavci (3) tohoto článku, oznámí svůj nesouhlas leteckému úřadu a určenému leteckému podniku druhé smluvní strany co nejdříve, nejpozději však do čtrnácti (14) dnů od data obdržení předloženého tarifu.
(9)
Letecké úřady obou smluvních stran nepožadují předložení tarifů ke schválení v případě tarifu pro přepravu zboží mezi místy na územích států smluvních stran, avšak určené letecké podniky je budou registrovat nejméně čtrnáct (14) dní před navrhovaným datem účinnosti u leteckých úřadů obou smluvních stran za účelem posouzení podle odstavců (3) a (8) tohoto článku. Pokud neobdrží příslušný určený letecký podnik oznámení o nesouhlasu s výše uvedenými tarify pro přepravu zboží od leteckého úřadu smluvní strany, na území jejíhož státu doprava zboží začíná do osmi (8) dnů od registrace, nabudou takto registrované tarify pro dopravu zboží účinnosti k uvedenému datu zavedení.
(10)
Letecký úřad každé smluvní strany může kdykoli požádat letecký úřad druhé smluvní strany o konzultace týkající se uplatňování ustanovení tohoto článku. Takové konzultace se uskuteční nejpozději do třiceti (30) dnů po doručení žádosti. Nebude-li dosaženo dohody, bude platné rozhodnutí leteckého úřadu smluvní strany, na území jejíhož státu přeprava začíná.
(11)
Určené letecké podniky mají právo tarifního vyrovnání a používat tarify schválené kterémukoli leteckému podniku, včetně charterových cen, mezi jakoukoli dvojicí míst vyskytující se na linkách stanovených v Příloze. Tarif používaný v souladu s ustanovením tohoto odstavce se oznámí pro informaci leteckému úřadu smluvní strany, z území jejíhož státu bude používán, nejpozději v den jeho zavedení.
(12)
Letecký úřad každé smluvní strany má právo zjišťovat porušení tarifů a prodejních podmínek kterýmkoli leteckým podnikem, zprostředkovatelem pro dopravu cestujících nebo zboží, organizátorem zájezdů nebo zasilatelem.
Článek 13
(Kapacita)
(1)
Určené letecké podniky každé smluvní strany mají řádnou a rovnou příležitost k provozování leteckých dopravních služeb na jakékoli lince stanovené v Příloze k této dohodě.
(2)
Při provozování dohodnutých služeb berou určené letecké podniky každé smluvní strany v úvahu zájmy určených leteckých podniků druhé smluvní strany, aby nedošlo k nevhodnému ovlivňování dopravních služeb, které tyto podniky zajišťují na zcela nebo zčásti shodných linkách.
(3)
Dohodnuté služby provozované určenými leteckými podniky smluvních stran jsou v úzkém vztahu k požadavkům veřejnosti na dopravu na stanovených linkách a mají za přednostní cíl poskytnout, při přiměřeném využití prostoru, kapacitu odpovídající současným a rozumně očekávaným požadavkům na dopravu cestujících a/nebo zboží včetně poštovních zásilek, pocházejících z nebo určených pro území státu smluvní strany, která určila letecký podnik. Zabezpečení dopravy cestujících a/nebo zboží včetně poštovních zásilek, jak naložených tak vyložených v těch místech stanovených linek, která se nacházejí na územích jiných států než toho, který určil letecký podnik, se provádí v souladu s obecnými zásadami, že kapacita je ve vztahu k:
(a)
dopravním požadavkům na území a z území státu smluvní strany, která určila letecký podnik;
(b)
dopravním požadavkům oblasti, kterou dohodnuté služby prolétávají po přihlédnutí k dopravním službám provozovaným leteckými podniky jiných států této oblasti; a
(c)
požadavkům vyplývajícím z provozu leteckých podniků.
Článek 14
(Letové řády)
(1)
Letecký podnik určený jednou smluvní stranou předloží nejméně čtyřicet pět (45) dnů před zahájením dopravních služeb leteckému úřadu druhé smluvní strany ke schválení svůj zamýšlený letový řád, uvádějící počet frekvencí, typ letadla, časy, cestovní uspořádání a počet míst nabízených veřejnosti a období platnosti letového řádu. Tentýž postup platí pro jakoukoli změnu letového řádu.
(2)
Pokud určený letecký podnik požaduje provozovat doplňkové lety k letům uvedeným v letových řádech, musí požádat o povolení letecký úřad druhé smluvní strany. Takový požadavek se obvykle předkládá alespoň dva (2) pracovní dny před provedením takových letů.
Článek 15
(Zastoupení leteckého podniku)
(1)
Určený letecký podnik jedné smluvní strany má povoleno na základě reciprocity vyslat a udržovat na území státu druhé smluvní strany svého zástupce, obchodní, technický a jiný odborný personál přiměřeně potřebný k provozování dohodnutých služeb.
(2)
Zástupce a personál podléhají zákonům a předpisům platným na území státu druhé smluvní strany.
(3)
Určené letecké podniky obou smluvních stran mají podle zákonů a předpisů platných na území příslušného státu právo zřizovat na území státu druhé smluvní strany kancelář nebo kanceláře na podporu letecké dopravy a k prodeji leteckých dopravních služeb.
Článek 16
(Poskytování údajů)
Letecký úřad každé smluvní strany na požádání poskytne nebo zajistí, aby letecký podnik určený touto smluvní stranou poskytl leteckému úřadu druhé smluvní strany periodické statistické údaje nebo jiné podobné údaje týkající se přepravy uskutečněné určeným leteckým podnikem na linkách stanovených v této dohodě v rozsahu, který může být rozumně požadován za účelem posouzení provozování dohodnutých služeb.
Článek 17
(Konzultace)
(1)
Letecké úřady obou smluvních stran budou v duchu úzké spolupráce občas ve spojení, které se může uskutečnit jednáním nebo písemně, aby zajistily úzkou spolupráci ve všech záležitostech ovlivňujících provádění této dohody.
(2)
Každá smluvní strana může kdykoli požádat o konzultace k jakémukoli problému, týkajícímu se této dohody. Tyto konzultace budou zahájeny ve lhůtě šedesáti (60) dnů od data doručení žádosti druhou smluvní stranou, pokud není smluvními stranami dohodnuto jinak.
Článek 18
(Změny)
(1)
Jestliže kterákoli ze smluvních stran považuje za žádoucí změnit jakékoli ustanovení této dohody, vstoupí tato změna, jestliže je dohodnuta mezi smluvními stranami, v platnost třicátý (30) den ode dne doručení pozdější z diplomatických not potvrzujících splnění ústavně předepsaných formalit pro schválení této změny.
(2)
Jestliže vstoupí v platnost obecná mnohostranná úmluva o mezinárodní letecké dopravě dotýkající se vztahů mezi oběma smluvními stranami, pozmění se tato dohoda tak, aby odpovídala ustanovením takové mnohostranné úmluvy v rozsahu, ve kterém byla tato ustanovení přijata státy obou smluvních stran.
Článek 19
(Řešení sporů)
(1)
V případě sporu, vyplývajícího z výkladu nebo provádění této dohody, se ho v prvé řadě vynasnaží letecké úřady smluvních stran vyřešit jednáním.
(2)
Nedosáhnou-li letecké úřady dohody, bude spor řešen jednáním smluvních stran.
(3)
Jestliže se smluvním stranám nepodaří dosáhnout vyřešení sporu jednáním, mohou jej postoupit takové osobě nebo orgánu, na kterém se shodnou, k poradnímu posudku nebo k vydání závazného rozhodnutí podle toho, jak se smluvní strany dohodnou, nebo jej, na základě žádosti kterékoli smluvní strany, předloží k rozhodnutí rozhodčímu soudu tří rozhodců.
(4)
Tento rozhodčí soud se ustavuje následovně: každá smluvní strana jmenuje jednoho člena a tito dva členové se poté dohodnou a jmenují státního příslušníka třetího státu jako předsedu. Členové budou jmenováni do dvou (2) měsíců a předseda do tří (3) měsíců od data, ke kterému kterákoli smluvní strana informovala druhou smluvní stranu o záměru předložit spor rozhodčímu soudu.
(5)
Nebudou-li lhůty stanovené v odstavci (4) tohoto článku dodrženy, může kterákoli smluvní strana, nebude-li jakékoli jiné příslušné ujednání, požádat prezidenta Rady Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), aby učinil nezbytná jmenování. Je-li prezident státním příslušníkem státu některé ze smluvních stran nebo cokoliv mu jinak brání ve vykonání tohoto úkolu, učiní nezbytná jmenování viceprezident, který ho zastupuje.
(6)
Rozhodčí soud rozhoduje většinou hlasů. Jeho rozhodnutí jsou závazná pro smluvní strany. Každá smluvní strana hradí náklady na svého člena stejně tak jako své zastoupení v rozhodčím řízení; náklady na předsedu a jakékoli jiné náklady ponesou smluvní strany rovným dílem. Ve všech ostatních záležitostech rozhodčí soud stanoví svůj vlastní postup.
Článek 20
(Registrace)
Tato dohoda a jakékoli její následné změny budou registrovány příslušným úřadem u Mezinárodní organizace pro civilní letectví.
Článek 21
(Ukončení platnosti)
Kterákoli smluvní strana může kdykoli oznámit písemně diplomatickou cestou druhé smluvní straně své rozhodnutí ukončit platnost této dohody. Takové oznámení bude zároveň zasláno Mezinárodní organizaci pro civilní letectví. Platnost této dohody v takovém případě skončí šest (6) měsíců po dni doručení oznámení druhé smluvní straně, nebude-li před uplynutím tohoto období oznámení o ukončení vzato zpět se souhlasem druhé smluvní strany. V případě, že chybí potvrzení o přijetí druhou smluvní stranou, je oznámení považováno za doručené čtrnáct (14) dnů poté, kdy bylo doručeno Mezinárodní organizaci pro civilní letectví.
Článek 22
(Vstup v platnost)
(1)
Smluvní strany si navzájem oznámí diplomatickou cestou, že ústavní požadavky nebo jiné postupy stanovené v jejich právních řádech pro vstup této dohody v platnost byly splněny. Tato dohoda vstoupí v platnost třicátý (30) den ode dne doručení pozdějšího z těchto dvou oznámení.
(2)
Tato dohoda se uzavírá na dobu pěti (5) let. Její doba platnosti se automaticky prodlužuje na období dalších pěti (5) let v případě, že žádná ze smluvních stran neinformuje diplomatickou notou nejpozději šest (6) měsíců před dnem ukončení platnosti o svém úmyslu ukončit platnost dosavadní dohody.
Dáno v Baku dne 14. května 2010 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazycích českém, ázerbájdžánském a anglickém, přičemž všechny texty jsou stejně autentické. V případě rozdílnosti ve výkladu bude rozhodující anglický text.
Za vládu
České republiky
Jan Kohout
místopředseda vlády
a ministr zahraničních věcí
Za vládu
Ázerbájdžánské republiky
Elmar Mammadyarov
ministr zahraničních věcí
Příloha
Seznam linek
Oddíl I
Linky provozované určeným leteckým podnikem nebo leteckými podniky Ázerbájdžánské republiky:
Místa v Ázerbájdžánské republice - mezilehlá místa - místa v České republice - místa za.
POZNÁMKY:
1.
Mezilehlá místa mohou být vynechána na jakémkoli letu za předpokladu, že služby začínají nebo končí v Ázerbájdžánské republice.
2.
Cestující, zavazadla a zboží včetně poštovních zásilek se nesmí nakládat v mezilehlých bodech nebo bodech za k vyložení na území České republiky, a opačným směrem, kromě případů, kdy se tak čas od času dohodnou letecké úřady smluvních stran. Toto omezení se také vztahuje na všechny druhy přerušené dopravy (stop-over), pokud se letecké úřady smluvních stran nedohodnou jinak.
Oddíl II
Linky provozované určeným leteckým podnikem nebo leteckými podniky České republiky:
Místa v České republice - mezilehlá místa - místa v Ázerbájdžánské republice - místa za.
POZNÁMKY:
1.
Mezilehlá místa mohou být vynechána na jakémkoli letu za předpokladu, že služby začínají nebo končí v České republice.
2.
Cestující, zavazadla a zboží včetně poštovních zásilek se nesmí nakládat v mezilehlých bodech nebo bodech za k vyložení na území Ázerbájdžánské republiky, a opačným směrem, kromě případů, kdy se tak čas od času dohodnou letecké úřady smluvních stran. Toto omezení se také vztahuje na všechny druhy přerušené dopravy (stop-over), pokud se letecké úřady smluvních stran nedohodnou jinak. |
Vyhláška č. 126/2011 Sb. | Vyhláška č. 126/2011 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 47/2005 Sb., o ukončování vzdělávání ve středních školách závěrečnou zkouškou a o ukončování vzdělávání v konzervatoři absolutoriem
Vyhlášeno 12. 5. 2011, datum účinnosti 1. 6. 2011, částka 48/2011
* Čl. I - V § 7 vyhlášky č. 47/2005 Sb., o ukončování vzdělávání ve středních školách závěrečnou zkouškou a o ukončování vzdělávání v konzervatoři absolutoriem, odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 5 zní:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 6. 2011
126
VYHLÁŠKA
ze dne 6. května 2011,
kterou se mění vyhláška č. 47/2005 Sb., o ukončování vzdělávání ve středních školách závěrečnou zkouškou a o ukončování vzdělávání v konzervatoři absolutoriem
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle § 91 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon):
Čl. I
V § 7 vyhlášky č. 47/2005 Sb., o ukončování vzdělávání ve středních školách závěrečnou zkouškou a o ukončování vzdělávání v konzervatoři absolutoriem, odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 5 zní:
„(1)
Obhajoba absolventské práce, teoretická zkouška z odborných předmětů, zkouška z cizího jazyka nebo zkouška z umělecko-pedagogické přípravy5) se koná v termínech stanovených ředitelem školy v období od 1. do 30. června; v případě, že žáci konají ve stejném ročníku také maturitní zkoušku, v období od 1. června do 31. července.
5)
§ 90 odst. 2 školského zákona.“.
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 2011.
Ministr:
Mgr. Dobeš v. r. |
Zákon č. 124/2011 Sb. | Zákon č. 124/2011 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 12. 5. 2011, datum účinnosti 12. 5. 2011, částka 48/2011
* Čl. I - Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 242/1992 Sb., zákona č. 361/1999 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 146/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 18/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č.
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 12. 5. 2011
124
ZÁKON
ze dne 4. května 2011,
kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 242/1992 Sb., zákona č. 361/1999 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 146/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 18/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 3/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 240/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 203/2006 Sb., zákona č. 158/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 307/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 20 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Věc vykazující znaky kulturní památky podle § 2 odst. 1, která byla na území České republiky zapůjčena cizím státem, jenž prohlásil, že tato věc je v jeho vlastnictví, nepodléhá provedení jakéhokoliv výkonu rozhodnutí ani exekuci a předběžným opatřením nelze uložit s takovou věcí nenakládat; nelze ani přijmout jakékoli rozhodnutí nebo opatření, které by bránilo vrácení takové věci tomuto cizímu státu.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.
2.
V § 45 odst. 1 se slova „§ 20 odst. 4“ nahrazují slovy „§ 20 odst. 5“.
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 123/2011 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 123/2011 Sb.
Vyhláška Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Vyhlášeno 12. 5. 2011, částka 47/2011
123
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 2. května 2011
o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 22. října 2011 nové volby do zastupitelstva obce:
obec| okres| kraj
---|---|---
Kratochvilka| Brno-venkov| Jihomoravský
Ministr:
Kubice v. r. |
Vyhláška č. 120/2011 Sb. | Vyhláška č. 120/2011 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 6. 5. 2011, datum účinnosti 6. 5. 2011, částka 46/2011
* Čl. I - Vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění vyhlášky č. 146/2004 Sb. a vyhlášky č. 515/2006 Sb., se mění takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 1. 2012
120
VYHLÁŠKA
ze dne 29. dubna 2011,
kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 40 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění zákona č. 76/2006 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 8 odst. 11, § 13 odst. 5, § 17 odst. 9, § 19 odst. 10 a § 36 odst. 7 zákona:
Čl. I
Vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění vyhlášky č. 146/2004 Sb. a vyhlášky č. 515/2006 Sb., se mění takto:
1.
V příloze č. 9 části 2 v tabulce č. 1 řádek 32 zní:
„32.| Uhlovodíky C10-C40| C10-C40| mg/l
---|---|---|---
“.
2.
V příloze č. 9 části 2 se v tabulce č. 1 doplňují řádky č. 50 a 51, které znějí:
„50.| Pesticid jednotlivý1)| PJ| mg/l
---|---|---|---
51.| Hliník1)| Al| mg/l
“.
3.
V příloze č. 9 části 2 v tabulce č. 1 text poznámek pod tabulkou č. 1 zní:
„Poznámky k tabulce č. 1:
1)
Stanoví se pouze v souvislosti s možným nebo prokázaným výskytem ve zdroji a vždy při prvním zařazení surové vody do kategorie podle § 22.
Prokázaným výskytem se rozumí hodnota koncentrace překračující limit uvedený v příloze č. 13 k této vyhlášce v tabulce č. 1 pro kategorii A1.
Pořadové číslo ukazatele:
Ukazatel 33 je vyjádřen jako součet koncentrací: (benzo(b)fluoranten, benzo(k)fluoranten, benzo(ghi)berylen, indeno(1,2,3-cd)pyren, benzo(a)pyren.
Ukazatel 34 je vyjádřen jako součet pesticidů, u kterých je pravděpodobné, že se budou vyskytovat v daném zdroji. Jedná se o pesticidy, u kterých je pravděpodobné, že se budou vyskytovat v surové vodě, a to podle používaných pesticidů v daném území.
Ukazatel 50: sledují se všechny pesticidy s pravděpodobným výskytem. Aldrin, dieldrin, heptachlor a hektachlorepoxid mají limit stanovený podle vyhlášky č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů.“.
4.
V příloze č. 9 části 2 v tabulce č. 4 text poznámek pod tabulkou č. 4 zní:
„Poznámky k tabulce č. 4:
1.
Stanoví se podle použitého koagulantu nebo výskytu v surové vodě.
Rozšíření rozsahu rozborů surové vody a zařazení dalších ukazatelů do monitorovacího a provozního rozboru:
1.
Zjistí-li se při úplném rozboru vyrobené vody podle tabulky č. 2 výskyt některého ukazatele s hodnotou vyšší než 75 % limitní hodnoty pro pitnou vodu dodávanou spotřebiteli, musí být o tento ukazatel rozšířen monitorovací rozbor surové a vyrobené vody (tabulka č. 3), případně provozní rozbor (tabulka č. 4). Četnost sledování tohoto ukazatele je shodná s předepsanou četností monitorovacího rozboru podle této vyhlášky.
2.
Pravidelné sledování mikroskopického obrazu při zvýšeném biologickém oživení surové povrchové vody bude probíhat v závislosti na délce tohoto období a na charakteru tohoto biologického oživení vody.“.
5.
Příloha č. 12 zní:
„Příloha č. 12 k vyhlášce č. 428/2001 Sb.
SMĚRNÁ ČÍSLA ROČNÍ POTŘEBY VODY
I.
BYTOVÝ FOND
byty
1.| na jednoho obyvatele bytu s tekoucí studenou vodou mimo byt za rok| 15 m3
---|---|---
2.| na jednoho obyvatele bytu bez tekoucí teplé vody (teplé vody na kohoutku) za rok| 25 m3
3.| na jednoho obyvatele bytu s tekoucí teplou vodou (teplá voda na kohoutku) za rok| 35 m3
Hodnota uvedená v položce č. 3 je součtem spotřeby studené a teplé vody.
Teplou vodou na kohoutku je teplá voda vytékající z výtoku ovládaného uzávěrem přímo do dřezu, umyvadla, vany, sprchy apod. Není rozhodující, zda je voda ohřívána elektrickým zásobníkem, průtokovým ohřevem, plynovým kotlem pro byt nebo dům, nebo je připravována centrálně pro celou obec nebo město; tedy ze zdroje mimo fakturační vodoměr studené vody v domě. V případech dodávky teplé vody ze zdroje mimo fakturační vodoměr studené vody se při výpočtu použijí hodnoty podle bytu bez tekoucí teplé vody.
rodinné domy
na jednoho obyvatele bytu v rodinném domu s (max. 3 byty - 3 rodiny) se připočítává 1 m3 na spotřebu spojenou s očistou okolí rodinného domu i s očistou osob při aktivitách v zahradě apod. Kropení zahrady a provoz bazénů je samostatnou položkou a nespadá pod bytový fond.
rekreační chaty (chalupy)
na jednoho obyvatele rekreační chaty (chalupy) se spotřeba vypočte jako u položek č. 1, 2 a 3 s přihlédnutím k době, po kterou je chata během roku využívána. Tento výpočet se v případě, že odběr pitné vody není měřen vodoměrem, uvede do smlouvy podle § 8 odst. 6 zákona.
snížení množství m3 odpadní vody pro stočné
nárok na snížení množství odpadní vody pro stočné podle § 19 odst. 7 zákona prokazuje odběratel technickým propočtem daným rozdílem odebrané, vodoměrem změřené pitné vody a množstvím stanoveného podle položek č. 1 a 2 v odběru pro bytový fond (je-li důvodem kropení) nebo množstvím stanoveným odborným výpočtem (je-li důvodem výroba balených nápojů nebo jídel apod.). Pokud je snížení množství pro stočné přiznáno s podmínkou měření vody pro kropení (zvláštním vodoměrem), nebo v případě vlastního zdroje pitné vody (studna apod.) měření (zvláštním vodoměrem) množství pitné vody odebíraného pro bytový fond, je takto stanovované množství pro stočné přiznáno na celou dobu kdy měření probíhá, tedy i v případě, že snížené množství v některém z roků nedosáhne 30 m3 za rok.
II.
VEŘEJNÉ BUDOVY, ŠKOLY
a)
je uvedena základní potřeba vody - ostatní potřeba vody (zahrada, mytí aut apod.) se připočítá podle dalšího vybavení budov, které je uvedené samostatně se směrnými čísly;
b)
v případě stravování pro konkrétní situaci se připočítají směrná čísla uvedená podle položek č. 18, 19 a 20;
c)
ve veřejných budovách, kde jsou byty, se připočte roční směrné číslo podle vybavení bytu.
kancelářské budovy
(bez stravování)
| na jednu osobu při průměru 250 pracovních dnů za rok
---|---
4.| WC, umyvadla| 8 m3
5.| WC, umyvadla a tekoucí teplá voda| 14 m3
6.| WC, umyvadla a tekoucí teplá voda s možností sprchování| 18 m3
školy
(bez stravování)
| na jednu osobu (žáka, učitele, pracovníka) při průměru 200 pracovních dnů za rok
---|---
7.| WC, umyvadla| 3 m3
8.| WC a tekoucí teplá voda| 5 m3
mateřské školy a jesle s celodenním provozem
(bez stravování)
| na jednu osobu (učitele, pracovníka, dítě) při průměru 200 pracovních dnů za rok
---|---
9.| WC, umyvadla a tekoucí teplá voda| 8 m3
10.| WC, umyvadla a tekoucí teplá voda s možností sprchování| 16 m3
III.
HOTELY, UBYTOVNY, INTERNÁTY
(směrná čísla pouze pro ubytování)
na jedno lůžko za rok
---
hotely a penziony
11.| většina pokojů má WC a koupelnu s tekoucí teplou vodou| 45 m3
12.| většina pokojů je bez koupelny (sprch), WC na chodbě| 23 m3
13.| restaurace v hotelu, penzionu podle položek č. 18, 19 a 20|
14.| pro doplňující vybavení hotelů se přičítá:|
| denní připouštění bazénu| 10 m3
| sauna, welnes| 10 m3
V případě vlastní prádelny se použije směrné číslo pro prádelny.
internáty, učňovské domovy, studentské koleje, ubytovny|
15.| většina pokojů má WC a koupelnu s tekoucí teplou vodou| 25 m3
16.| v budovách, kde jsou koupelny (sprchy), WC na chodbě| 15 m3
17.| stravování podle položek č. 18, 19 a 20.|
stravování - kuchyně, jídelna (bezobslužné)|
na 1 strávníka a 1 pracovníka na jednu směnu za rok
18.| dovoz jídla, mytí nádobí, vybavení WC, umyvadla| 3 m3
19.| vaření jídla, mytí nádobí, vybavení WC, umyvadla| 8 m3
20.| bufet, občerstvení| 1 m3
IV.
ZDRAVOTNICKÁ A SOCIÁLNÍ ZAŘÍZENÍ
Vybavení: WC, umyvadla a tekoucí teplá voda
na 1 pracovníka v denním průměru za rok
---
zdravotnická střediska, ambulatoria, ordinace
21.| na jednoho pracovníka| 18 m3
lékárny, hygienicko-epidemiologické stanice
22.| na jednoho pracovníka| 18 m3
zubní střediska s celoročním provozem, ordinace
23.| na jednoho pracovníka| 20 m3
ošetřovaná osoba
24.| na 1 vyšetřovanou osobu v denním průměru za rok| 2 m3
rehabilitace, rehabilitační bazén, sauna
25.| na jednotlivá rehabilitační zařízení se určí potřeba množství podle příslušné
normy pro provoz využívaného zařízení
26.| na jednoho pracovníka| 18 m3
na jedno lůžko za rok
nemocnice
(včetně stravování, kuchyně, bez léčebných zařízení)
27.| na jedno lůžko| 50 m3
léčebny dlouhodobě nemocných, domovy důchodců
(včetně stravování, kuchyně, bez léčebných zařízení)
28.| na jedno lůžko| 45 m3
V.
KULTURNÍ A OSVĚTOVÉ PODNIKY, SPORTOVNÍ ZAŘÍZENÍ
multikina, samostatná kina a divadla s celoročním provozem
(vybavení WC, umyvadla)
---
při plné obsazenosti za rok
29.| na jedno sedadlo a jedno představení denně| 1 m3
přednáškové síně, knihovny, čítárny, studovny a muzea
(vybavení WC, umyvadla)
na jednoho stálého pracovníka za rok
30.| | 14 m3
na jednoho návštěvníka v denním průměru za rok
31.| na jednoho návštěvníka| 2 m3
tělocvična, sportoviště, fitness centrum
(vybavení WC, umyvadla, možnost sprchování s teplou vodou)
na jednoho návštěvníka v denním průměru za rok
32.| na jednoho návštěvníka| 20 m3
na 1 hřiště za rok
33.| kropení antukových hřišť krytých| 230 m3
34.| kropení antukových hřišť nekrytých| 460 m3
na 100 m2 za provozní den
35.| kropení travnatých hřišť| 20 m3
za rok
36.| golfové hřiště 18 ti jamkové se zavlažováním greenu, odpališť a ferveje| 22 500 m3
na 1 návštěvníka - diváka v denním průměru (365 dnů) za rok
37.| WC, umyvadla| 1 m3
| Poznámka: v případě neprokázání počtu návštěvníků se jejich počet
stanoví jako desetina kapacity zařízení pro návštěvníky - diváky.
zimní stadion
38.| pro jednotlivá zařízení se určí potřeba množství vody podle příslušné normy nebo technického návodu pro provoz (tvorba a úprava ledové plochy, relaxační zařízení apod.)
VI.
RESTAURACE, VINÁRNY
(vybavení WC, umyvadla, tekoucí teplá voda)
Restaurace, vinárny, kavárny
---
| na jednoho pracovníka v jedné směně (365 dnů) za rok
(zahrnuje i zákazníky bez mytí skla)
39.| pouze výčep| 50 m3
40.| výčep, podávání studených jídel| 60 m3
41.| výčep, podávání studených jídel a teplých jídel| 80 m3
Vybavení na mytí skla:
(připočítává se k položkám č. 39, 40 a 41)
42.| výčepní stolice s trvalým průtokem 3 l/min. za jednu směnu| 450 m3
43.| mytí skla bez trvalého průtoku nebo myčka skla za jednu směnu| 60 m3
VII.
PROVOZOVNY
na jednoho pracovníka v jedné směně za rok
---
provozovny místního významu, kde se vody neužívá k výrobě
44.| WC, umyvadla a tekoucí teplá voda| 18 m3
45.| WC, umyvadla a tekoucí teplá voda s možností sprchování| 26 m3
46.| WC, umyvadla a tekoucí teplá voda s možností sprchování
v provozovnách s nečistým provozem nebo potřebou vyšší hygieny| 30 m3
holičství a kadeřnictví
| na jednoho pracovníka v jedné směně v průměru za rok
(zahrnuje i zákazníky)
47.| v pánské a dámské provozovně WC, umyvadla s tekoucí teplou vodou| 50 m3
samostatné prádelny (zakázkové)
48.| na 1 q vypraného prádla (tzv. technická voda)| 1 m3
49.| na jednoho zaměstnance v jedné směně podle položek č. 44, 45 a 46|
VIII.
PRODEJNY
prodejny s čistým provozem, včetně obchodních domů, supermarketů
---
na jednoho pracovníka v jedné směně v průměru za rok
50.| WC, umyvadla a tekoucí teplá voda| 18 m3
prodejna ryb, drůbeže a zvěřiny
na jednoho pracovníka v jedné směně v průměru za rok
51.| WC, umyvadla a tekoucí teplá voda| 20 m3
52.| na 100 kg prodaných živých ryb (připočítává se k položce č. 51)| 34 m3
na 100 kg živých ryb
53.| prodej ryb v sádce na volném prostranství na 100 kg prodaných živých ryb| 6 m3
potravinářské výrobny místního významu
(např. řeznictví, výroba uzenin, salátů, pečiva apod. (WC, umyvadla)
na jednoho pracovníka v jedné směně v průměru za rok
54.| WC, umyvadla a tekoucí teplá voda s možností sprchování| 26 m3
| Poznámka: spotřeba vody k výrobě se vypočte podle technologie výroby a vybavení prodejny.
IX.
HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA A DRŮBEŽ
hospodářská| zvířata|
---|---|---
| na jeden kus v průměru za rok
55.| dojnice včetně ošetřování mléka a oplachů | 36 m3
56.| býk| 18 m3
57.| tele, ovce, koza, vepř| 6 m3
58.| prasnice| 8 m3
59.| kůň| 14 m3
60.| pes - chovná stanice (pouze nad 2 kusy)| 1 m3
drůbež|
| na 100 kusů v průměru za rok
61.| slepice, perličky| 11 m3
62.| husy, kachny, krůty| 36 m3
X.
ZAHRADY
| v průměru za rok
---|---
63.| venkovní zahrady okrasné (trávníky, květiny) nebo osázené zeleninou na 100 m2| 16 m3
| Poznámka: neplatí pro výpočet snížení stočného podle § 19 odst. 9 zákona.
64.| sady osázené ovocnými stromy nebo jinak využívané na 100 m2| 3 m3
65.| pro automatizované zalévání zahrad s pěstováním květin, zeleniny podle čidel na určení vlhkosti| 12 m3
66.| průmyslové a skleníkové pěstování zeleniny, květin - pro jednotlivá zařízení (automatizované kropení) se určí potřeba množství podle příslušného technického návodu pro provoz využívaného objektu|
XI.
MYTÍ AUTOMOBILŮ
| v průměru za rok
---|---
67.| osobní automobil užívaný pro domácnost (stříkání a umývání)
\\- předpokládá se mytí 10 x ročně| 1 m3
Poznámka: v odůvodněných případech může vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě jejich provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, výše uvedená směrná čísla roční potřeby v částech I. až XI. snížit.“.
6.
Příloha č. 13 zní:
„Příloha č. 13 k vyhlášce č. 428/2001 Sb.
POŽADAVKY NA JAKOST SUROVÉ VODY
ČÁST 1
UKAZATELÉ JAKOSTI SUROVÉ POVRCHOVÉ VODY A JEJICH MEZNÍ HODNOTY PRO JEDNOTLIVÉ KATEGORIE STANDARDNÍCH METOD ÚPRAVY SUROVÉ VODY NA PITNOU VODU
Uvedené mezní hodnoty ukazatelů v tabulce limitují zařazení do příslušné kategorie jakosti (A1, A2, A3).
Kromě ukazatelů uvedených v tabulce č. 1a nesmí surová voda obsahovat další mikroorganizmy, parazity a látky jakéhokoliv druhu (tj. včetně všech ukazatelů uvedených ve vyhlášce č. 252/2004 Sb.) v počtu nebo koncentraci, které by mohly po její úpravě na vodu pitnou ohrozit veřejné zdraví.
POVRCHOVÁ VODA
Tabulka č. 1a
Pořadové
číslo| Ukazatel| Jednotka| A1| A2| A3
---|---|---|---|---|---
| | | mezní| mezní| mezní
1.| Reakce vody| pH| 6,5-9,5| 5-6,5
9,5-10| < 5 nebo
< 10
2.| Barva| mg/l Pt| 20| 100| 200
3.| Nerozpuštěné látky suš.| mg/l| 10| |
4.| Teplota| °C| 20| 25| 25
5.*| Konduktivita| mS /m| 125| 125| 125
6.| Pach| stupeň| 2| 5| 8
7.| Dusičnany| mg/l| 50| 50| 50
8.| Fluoridy| mg/l| 1,5| 1,5| 1,5
9.| Adsorbovatelné org. vázané halogeny (AOX)| mg/l| 0,01| 0,02| 0,03
10.| Železo celkové| mg/l| 0,2| 1| 2
11.| Mangan| mg/l| 0,05| 0,5| 1,5
12.| Měď| mg/l| 0,05| 0,05| 0,1
13.| Zinek| mg/l| 3| 5| 5
14.| Bor| mg/l| 1| 1| 1
15.| Berylium| mg/l| 0,002| 0,002| 0,002
16.| Nikl| mg/l| 0,02| 0,03| 0,03
17.| Arsen| mg/l| 0,01| 0,01| 0,02
18.| Kadmium| mg/l| 0,005| 0,005| 0,005
19.| Chrom veškerý| mg/l| 0,05| 0,05| 0,05
20.| Olovo| mg/l| 0,01| 0,025| 0,05
21.| Selen| mg/l| 0,01| 0,01| 0,01
22.| Rtuť| mg/l| 0,001| 0,001| 0,001
23.| Kyanidy veškeré| mg/l| 0,05| 0,05| 0,05
24.*| Sírany| mg/l| 250| 250| 250
25.*| Chloridy| mg/l| 100| 100| 250
26.| Tenzidy aniontové| mg/l| 0,2| 0,2| 0,5
27.| Uhlovodíky C10-C40| mg/l| 0,05| 0,05| 0,5
28.| Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU)| µg/l| 0,1| 0,1| 0,2
29.| Pesticidní látky celkem| µg/l| 0,5| 0,5| 0,5
30.| Chemická spotřeba kyslíku manganistanem| mg/l| 3| 10| 15
31.| Biochemická spotřeba kyslíku (BSK5) při 20° C
s vyloučením nitrifikace| mg/l| 3| 5| 7
32.| Amonné ionty| mg/l| 0,5| 1| 3
33.| Celkový organický uhlík (TOC)| mg/l| 5| 7| 10
34.| Huminové látky| mg/l| 2,5| 5,0| 8,0
35.| Koliformní bakterie| KTJ/100 ml| 50| 5000| 50000
36.| Termotolerantní
koliformní bakterie| KTJ/ 100 ml| 20| 2000| 20000
37.| Fekální streptokoky (Enterokoky)| KTJ/ 100 ml| 20| 1000| 10000
38.| Mikroskopický obraz| jedinci/ml| 50| 3000
5001)| 10000
1 0001)
39.| Pesticid jednotlivý2)| µg/l| 0,1| 0,1| 0,5
40.| Hliník| mg/l| 0,2| 1,0| 2,0
1)
Obtížně odstranitelné organismy jednostupňovou či vícestupňovou úpravou.
2)
Limitní hodnota platí pro každý jednotlivý pesticid s výjimkou aldrinu, dieldrinu, heptachlor a heptachlorepoxidu, kde platí limitní hodnota 0,03 µg/l.
*
U ukazatelů pořadové číslo 5, 24 a 25 by voda neměla působit agresivně vůči materiálům rozvodného systému včetně domovních instalací.
Vysvětlivky k tabulce č. 1a:
1)
M - mezní, povinné hodnoty.
2)
Ukazatel pořadové číslo 6 (pach): v případě zvýšeného pachu (> stupeň 5), který bude charakterizován jako pach po chlorfenolech, případně dalších obdobných, je nutné provést detailní analýzu na podezřelé organické sloučeniny (zvláště fenoly) a posoudit jejich závadnost a koncentrace.
3)
Ukazatel pořadové číslo 9 (AOX): není nutné stanovit a kategorizovat v případech, když jsou stanoveny specifické chlorované organické látky v rozsahu úplného rozsahu pitné vody a vyhovují předepsaným limitním hodnotám podle vyhlášky č. 252/2004 Sb.
4)
Ukazatel pořadové číslo 12 (měď): limit je dán možností organoleptických závad při koncentracích nad 100 µg/l. V případě, že nejsou žádné organoleptické závady, platí pro kategorii A3 limit 1,0 mg/l (jako pitná voda).
5)
Ukazatel pořadové číslo 27: změna metodiky stanovení a původního názvu z nepolární extrahovatelné látky „(NEL)“ na „uhlovodíky C10-C40“. Mezní hodnoty se nemění do doby, kdy bude provedeno na centrální úrovni vyhodnocení vazeb těchto dvou stanovení.
6)
Ukazatel pořadové číslo 28 (PAU): je vyjádřen jako součet koncentrací: benzo(b)fluoranten, benzo(k)fluoranten, benzo(ghi) perylen, indeno (1, 2, 3 - cd) pyren.
7)
Ukazatel pořadové číslo 29: je vyjádřen jako součet (hodnot nad mezí stanovitelnosti) všech stanovených pesticidů. Není-li látka zjištěna kvantitativně, k součtu se přičítá nula. Stanovují se ty pesticidy, u kterých je pravděpodobné, že se budou v daném zdroji vyskytovat.
8)
Podmínky měření hodnot ukazatelů jakosti a referenční metody jsou uvedeny v příloze č. 14 k této vyhlášce. Laboratoře, které používají jiné metody, musí zaručit, že obdržené výsledky jsou rovnocenné nebo srovnatelné v porovnání s metodami uvedenými v příloze č. 14 k této vyhlášce.
PODZEMNÍ VODA
Tabulka č. 1b
UKAZATELÉ JAKOSTI SUROVÉ PODZEMNÍ VODY A JEJICH MEZNÍ HODNOTY PRO JEDNOTLIVÉ KATEGORIE STANDARDNÍCH METOD ÚPRAVY SUROVÉ VODY NA PITNOU VODU
Pro podzemní vodu platí ukazatele uvedené v tabulce č. 1a pro povrchovou vodu kromě dále uvedených ukazatelů, pro které platí následující limity:
Ukazatel| Jednotka| A1| A2| A3
---|---|---|---|---
Železo| mg/l| 0,2| 5| 20
Mangan| mg/l| 0,05| 1,0| 2,0
Sulfan| mg/l| platí limity pachu
ČÁST 2
STANDARDNÍ METODY ÚPRAVY VODY TYPY ÚPRAV PRO JEDNOTLIVÉ KATEGORIE SUROVÉ VODY
Tabulka č. 2
Pro kategorii| Typy úprav
---|---
A1| Úprava surové vody s koncovou dezinfekcí pro odstranění sloučenin a prvků, které mohou mít vliv na její další použití a to zvláště snížení agresivity vůči materiálům rozvodného systému včetně domovních instalací (chemické nebo mechanické odkyselení), dále odstranění pachu a plynných složek provzdušňováním. Prostá filtrace pro odstranění nerozpuštěných látek a zvýšení jakosti.
A2| Surová voda vyžaduje jednodušší úpravu, např. koagulační filtraci, jednostupňové odželezňování, odmanganování nebo infiltraci, pomalou biologickou filtraci, úpravu v horninovém prostředí a to vše s koncovou dezinfekcí. Pro zlepšení vlastností je vhodná stabilizace vody.
A3| Úprava surové vody vyžaduje dvou či vícestupňovou úpravu čiřením, oxidací, odželezňováním a odmanganováním s koncovou dezinfekcí popř. jejich kombinaci. Mezi další vhodné procesy se řadí např. využívání ozónu, aktivního uhlí, pomocných flokulantů, flotace. Ekonomicky náročnější postupy technicky zdůvodněné (např. sorpce na speciálních materiálech, iontová výměna, membránové postupy) se použijí mimořádně.
Vyšší koncentrace než jsou uvedeny pro kategorii A3| Podle § 13 odst. 2 zákona lze vodu této jakosti výjimečně odebírat pro výrobu pitné vody s udělením výjimky příslušným krajským úřadem. Pro úpravu na vodu pitnou se musí použít technologicky náročné postupy spočívající v kombinaci typů úprav uvedených pro kategorii A3, při čemž je nutné zajistit stabilní kvalitu vyráběné pitné vody podle vyhlášky č. 252/2004 Sb. Přednostním řešením v těchto případech je však eliminace příčin znečištění anebo vyhledání nového zdroje vody.
Poznámka: Vyjmenované typy úpravy pro danou kategorii surové vody je možné využívat i pro jakost surové vody zařazené do horší jakostní kategorie (např. typ úpravy A1 pro kategorii A2.
ČÁST 3
ZPŮSOB VYHODNOCENÍ A ZAŘAZENÍ SUROVÉ VODY DO KATEGORIÍ
1)
Základní zařazení nového zdroje surové vody
a)
Základní zařazení nového zdroje surové vody do kategorie se provádí vyhodnocením ukazatelů jakosti surové vody uvedeným v tabulkách č.1a a 1b, a to s četnosti minimálně 12 vzorků v průběhu dvou let (§ 22 odst. 4 a 5).
b)
Surová voda je považována za vyhovující příslušným ukazatelům v dané kategorii, pokud vzorky této vody odebírané v pravidelných intervalech a v tomtéž bodě vzorkování budou vyhovovat hodnotám ukazatelů pro odpovídající kvalitu vody, a to u 95% odebraných vzorků.
c)
Každý ukazatel je svými výsledky zařazen do vlastní kategorie. Výsledná kategorie je určena podle nejhorší kategorie jednotlivého ukazatele.
d)
Je-li u některého ukazatele uvedena stejná limitní hodnota pro kategorii A1, A2 i A3, potom v případě překročení mezní hodnoty kategorie A1 bude ukazatel zařazen mimo kategorie A1, A2, A3 (tj. nevyhovuje předepsaným kategoriím svojí vyšší koncentrací) tj. > A3.
e)
Je-li u některého ukazatele uvedena stejná limitní hodnota pro kategorii A1 a A2 a vyšší pro kategorii A3, potom v případě překročení mezní hodnoty kategorie A1 je ukazatel zařazen do kategorie A3.
2)
Upřesnění kategorie
a)
Stávající kategorie surové vody se upřesňuje každý rok (§ 22 odst. 6) podle výsledků prováděných rozborů v rámci plánu kontroly jakosti rozborů surové vody podle přílohy č. 9 k této vyhlášce. K hodnocení budou použity výsledky všech monitorovacích a úplných rozborů za hodnocené období včetně zařazení dalších ukazatelů podle poznámky uvedené u tabulky č. 3 přílohy č. 9 k této vyhlášce.
b)
Ukazatel, jehož zjištěná hodnota je vyšší než mezní hodnota určená pro kategorii A3 a je potvrzena opakovaným nálezem, pak je i při nižším počtu odebraných vzorků než 12 zařazen zdroj mimo kategorie A1, A2, A3 (tj. nevyhovuje předepsaným kategoriím svojí vyšší koncentrací).
c)
Pro upřesnění kategorie platí uvedené zásady v bodě 1b) a c) Základní zařazení nového zdroje surové vody.
d)
Pro povrchovou vodu se pro upřesnění kategorie vychází z hodnot ukazatelů a četnosti odběrů získaných za období posledních 2 let. V případě podzemní vody se vychází z hodnot získaných za období posledních 2 až 5 let.
3)
Od požadavků uvedených v odstavci 1 a 2 je možné se odchýlit:
a)
v případech povodní nebo jiných přírodních katastrof nebo abnormálních povětrnostních podmínek (při výpočtu procent podle odstavce 1b) nebudou brány v úvahu hodnoty vyšší, pokud budou důsledkem těchto podmínek);
b)
v případech, kdy povrchová voda podléhá přírodnímu obohacování určitými látkami, které může mít za důsledek překročení limitů stanovených v tabulce č. 1a této přílohy pro kategorie A1, A2 a A3. Přirozeným obohacováním se rozumí proces, při kterém bez lidského zásahu do povrchové vody přecházejí z půdy látky v nich obsažené. Zařazení se provede do nejbližší nižší kategorie;
c)
u stojatých povrchových vod nebo u povrchových vod v mělkých nádržích u ukazatelů železo, mangan, chemická spotřeba kyslíku (CHSKMn), nasycení kyslíkem, BSK5;
Odchylka platí pouze pro nádrže s hloubkou do 20 m, s výměnou vody v nádrži kratší než jeden rok a bez přítoku odpadních vod, dále při odběrech z různých horizontů;
d)
pokud u maximálně dvou ukazatelů stanovená hodnota přesahuje mezní hodnoty kategorie A3 a ostatní ukazatele odpovídají kategorii A1 popř. A2, pak je třeba stanovenou hodnotu ověřit dalšími rozbory. Pokud výsledek technologické zkoušky prokáže, že lze tuto vodu upravit jednodušším postupem, než by odpovídalo kategorii A3, pak se zařazuje surová voda do kategorie odpovídající výsledku technologické zkoušky.
4)
Vyloučení vzorků podle odstavce 3 posoudí provozovatel s ohledem na četnost jejich výskytu.
5)
V případě značného kolísání jakosti surové vody v průběhu roku, kdy zdroj nelze jednoznačně zařadit do kategorie, určí se výsledná kategorie dále uvedeným výpočtem průměrného indexu upravitelnosti podle vybraného ukazatele se zvláště proměnlivými výsledky. Index upravitelnosti zaokrouhlený výše se rovná kategorii surové vody pro daný ukazatel.
6)
Zařazení podzemní surové vody do kategorie se provádí podle odstavce 1 a 2 s využitím tabulky 1b) této přílohy.
ZPŮSOB URČENÍ PRŮMĚRNÉHO INDEXU UPRAVITELNOSTI PRO STANDARDNÍ METODY ÚPRAVY VODY
1.
Pro potřebu určení typu úpravy a technologického zařízení úpraven vod, kdy vzhledem k většímu kolísání jakosti surové vody nejde v průběhu roku zdroj zařadit jednoznačně do jedné kategorie, může provozovatel určit průměrný index upravitelnosti (Iu,p) vybraných ukazatelů podle vztahu:
Iu,p=Iu1a100+Iu2b100+Iu3c100+Iu4d100,
kde a, b, c je četnost výskytu ukazatele v procentech v kategorii A1, A2, A3 a kde je četnost výskytu ukazatele v kategorii větší než A3.
2.
Index upravitelnosti (Iu) je číslo odpovídající kategoriím A1 až A3 (Iu1= 1, u2 = 2, Iu3= 3). Pro hodnoty větší než přísluší kategorii A3 je Iu4 = 4. Rostoucí index upravitelnosti je úměrný zhoršující se kvalitě zdroje a tím surová voda vyžaduje náročnější typ úpravy podle tabulky č. 2 v části 2.
3.
V případě, že hodnota vypočteného indexu upravitelnosti (Iu) vychází mezi celými čísly, tak rozhodnutí o odpovídajícím typu úpravy musí akceptovat vzrůstající náročnost úpravy pro ukazatel s nejvyšší a nejvíce proměnlivou hodnotou.“.
7.
Příloha č. 14 zní:
„Příloha č. 14 k vyhlášce č. 428/2001 Sb.
PODMÍNKY MĚŘENÍ HODNOT UKAZATELŮ JAKOSTI SUROVÉ VODY A REFERENČNÍ METODY
Tabulka č. 1
MEZE STANOVITELNOSTI, PŘESNOST A SPRÁVNOST
| Ukazatel| Jednotka| Mez
stanovitelnosti| Přesnost
+/-| Správnost
+/-
---|---|---|---|---|---
1.| Reakce vody| | | 0.1| 0.2
2.| Barva| mg/l Pt| 2| 10%| 20%
3.| Nerozpuštěné látky| mg/l| 3| 10%| 20%
4.| Teplota| °C| | 5%| 10%
5.| Konduktivita| mS/m| | 5%| 10%
6.| Pach| stupeň| | |
7.| Dusičnany| mg/l| 2| 10%| 20%
8.| Fluoridy| mg/l| 0,2| 10%| 20%
9.| Adsorbovatelné
org. vázané
halogeny (AOX)| mg/l| 0,01| 20%| 25%
10.| Železo celkové| mg/l| 0,05| 10%| 20%
11.| Mangan| mg/l| 0,01| 15%| 25%
12.| Měď| mg/l| 0,01| 15%| 25%
13.| Zinek| mg/l| 0,01| 15%| 25%
14.| Bor| mg/l| 0,05| 10%| 20%
15.| Berylium| mg/l| 0,0005| 20%| 30%
16.| Nikl| mg/l| 0,001| 20%| 30%
17.| Arsen| mg/l| 0,001| 20%| 30%
18.| Kadmium| mg/l| 0,0005| 20%| 30%
19.| Chrom veškerý| mg/l| 0,001| 20%| 30%
20.| Olovo| mg/l| 0,001| 20%| 30%
21.| Selen| mg/l| 0,001| 20%| 30%
22.| Rtuť| mg/l| 0,0002| 20%| 30%
23.| Baryum| mg/l| 0,01| 15%| 25%
24.| Kyanidy veškeré| mg/l| 0,005| 20%| 25%
25.| Sírany| mg/l| 10| 10%| 20%
26.| Chloridy| mg/l| 10| 10%| 10%
27.| Tenzidy aniontové| mg/l| 0,02| 10%| 20%
28.| Fenoly jednosytné| mg/l| 0,002| 20%| 25%
29.| Uhlovodíky C10-C40| mg/l| 0,1| 20%| 25%
30.| Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU)| µg/l| 0,02| 30%| 50%
31.| Pesticidní látky celkem| µg/l| 0,1| 30%| 50%
32.| Chemická spotřeba kyslíku manganistanem| mg/l| 0,5| 10%| 20%
33.| Nasycení kyslíkem| %| | 10%| 20%
34.| Biochemická spotřeba kyslíku (BSK5) při 20° C s vyloučením nitrifikace| mg/l| | 10%| 20%
35.| Amonné ionty| mg/l| 0,05| 10%| 20%
36.| Celkový organický uhlík (TOC)| mg/l| 1| 10%| 20%
37.| Huminové látky| mg/l| 0,5| 10%| 20%
38.| Koliformní bakterie| KTJ/100ml| | |
39.| Termotolerantní koliformní bakterie| KTJ/100ml| | |
40.| Fekální streptokoky (Enterokoky)| KTJ/100ml| | |
41.| Salmonely| KTJ/1000ml KTJ/5000ml| | |
42.| Mikroskopický obraz| jedinci/ml| | |
43.| Pesticid jednotlivý| µg/l| 0,01| 30%| 50%
44.| Hliník| mg/l| 0,005| 20%| 25%
Pro účely této tabulky se rozumí:
a)
mezí stanovitelnosti minimální hodnota ukazatele, kterou je možno stanovit s přijatelnou přesností a správností;
b)
správností rozsah, v němž se nachází 95 % výsledků měření dosažených u jednotlivého vzorku při použití stejného postupu;
c)
přesností rozdíl mezi skutečnou hodnotou šetřeného ukazatele a průměrnou hodnotou získanou měřením.
Tabulka č. 2
REFERENČNÍ METODY MĚŘENÍ HODNOT UKAZATELŮ POVRCHOVÉ SUROVÉ VODY
| Ukazatel| Jednotka| Pracovní postup podle
---|---|---|---
1.| Reakce vody| | ČSN ISO 10523
2.| Barva| mg/l Pt| ČSN EN ISO 7887
3.| Nerozpuštěné látky| mg/l| ČSN EN 872
4.| Teplota| °C| ČSN 75 7342
5.| Konduktivita| mS/m| ČSN EN 27888
6.| Pach| stupeň| ČSN EN 1622
7.| Dusičnany| mg/l| ČSN ISO 7890-3
ČSN EN ISO 10304-1
ČSN EN ISO 13395
ČSN 75 7455
8.| Fluoridy| mg/l| ČSN ISO 10359-1
ČSN EN ISO 10304-1
9.| Adsorbovatelné org. vázané halogeny (AOX)| mg/l| ČSN EN ISO 9562
10.| Železo celkové| mg/l| ČSN EN ISO 15586
ČSN EN ISO 11885
ČSN ISO 6332
11.| Mangan| mg/l| ČSN EN ISO 15586
ČSN EN ISO 11885
12.| Měď| mg/l| ČSN ISO 8288
ČSN EN ISO 15586
ČSN EN ISO 11885
13.| Zinek| mg/l| ČSN ISO 8288
ČSN EN ISO 15586
ČSN EN ISO 11885
14.| Bor| mg/l| ČSN ISO 9390
ČSN EN ISO 11 885
15.| Berylium| mg/l| ČSN EN ISO 15586
ČSN EN ISO 11885
16.| Nikl| mg/l| ČSN ISO 8288
ČSN EN ISO 15586
ČSN EN ISO 11885
17.| Arsen| mg/l| ČSN EN ISO 15586
ČSN EN ISO 11969
ČSN EN ISO 11885
18.| Kadmium| mg/l| ČSN EN ISO 5961
ČSN ISO 8288
ČSN EN ISO 15586
ČSN EN ISO 11885
19.| Chrom veškerý| mg/l| ČSN EN ISO 15586
ČSN EN ISO 11885
ČSN EN 1233
20.| Olovo| mg/l| ČSN ISO 8288
ČSN EN ISO 15586
ČSN EN ISO 11885
21.| Selen| mg/l| ČSN EN ISO 15586
ČSN EN ISO 11885
ČSN ISO 9965
22.| Rtuť| mg/l| ČSN 75 7440
ČSN EN 1483
ČSN ISO 5666-2
ČSN EN 12338
23.| Baryum| mg/l| ČSN EN ISO 11885
24.| Kyanidy veškeré| mg/l| ČSN EN ISO 14403
25.| Sírany| mg/l| ČSN ISO 10 304-1
26.| Chloridy| mg/l| ČSN ISO 9297
ČSN EN ISO 15682
ČSN EN ISO 10304-1
27.| Tenzidy aniontové| mg/l| ČSN EN 903
28.| Fenoly jednosytné| mg/l| ČSN ISO 6439
ČSN EN ISO 14402
ČSN ISO 8165-1
29.| Uhlovodíky C10-C40| mg/l| ČSN EN ISO 9377-2
30.| Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU)| µg/l| ČSN 75 7554
ČSN EN ISO 17993
31.| Pesticidní látky celkem| µg/l| ČSN EN ISO 6468
ČSN EN ISO 10695
32.| Chemická spotřeba kyslíku manganistanem| mg/l| ČSN EN ISO 8467
33.| Nasycení kyslíkem| %| ČSN EN 25 813
ČSN EN 25 814
34.| Biochemická spotřeba kyslíku (BSK5) při 20° C s vyloučením nitrifikace| mg/l| ČSN EN 1899-1
ČSN EN 1899-2
35.| Amonné ionty| mg/l| ČSN ISO 7150-1
ČSN EN ISO 11732
36.| Celkový organický uhlík (TOC)| mg/l| ČSN EN 1484
37.| Huminové látky| mg/l| ČSN 75 7536
38.| Koliformní bakterie| KTJ/100ml| ČSN EN ISO 9308-1
39.| Termotolerantní koliformní bakterie| KTJ/100ml| ČSN 75 7835
40.| Fekální streptokoky (Enterokoky)| KTJ/100ml| ČSN EN ISO 7899-1 ČSN EN ISO 7899-2
41.| Salmonely| KTJ/1000ml KTJ/5000ml| ČSN ISO 19250
42.| Mikroskopický obraz| jedinci/ml| ČSN 75 7712
43.| Pesticid jednotlivý| µg/l| ČSN EN ISO 6468
ČSN EN ISO 10695
ČSN EN ISO 11369
44.| Hliník| mg/l| ČSN EN ISO 15 586
ČSN ISO 10 566
ČSN EN ISO 12020
ČSN EN ISO 11885
“.
8.
V příloze č. 15 se za bod 5 doplňuje bod 6, který zní:
„6.
Ukazatele a koncentrační limity uvedené v tabulce se používají podle metodiky ministerstva také pro výpočet zvýšených nákladů na čištění odpadních vod s nadstandardním znečištěním.“.
9.
V příloze č. 15 v tabulce Orientační ukazatele pro stanovení přípustné míry znečištění pro vypouštěné průmyslové odpadní vody do kanalizace (koncentrační limity) se slova
„Nepolární extrahovatelné látky| NEL| 10
---|---|---
“
nahrazují slovy
„Uhlovodíky C10-C40| C10-C40| 10
---|---|---
“.
10.
Příloha č. 18 zní:
„Příloha č. 18 k vyhlášce č. 428/2001 Sb.
PLÁN FINANCOVÁNÍ OBNOVY VODOVODŮ NEBO KANALIZACÍ
1.
Vlastník vodovodu nebo kanalizace:
A.
Právnická osoba:
Obchodní firma nebo název:
Sídlo:
Identifikační číslo, bylo-li přiděleno:
Statutární orgán:
B.
Fyzická osoba:
Jméno a příjmení:
Obchodní firma:
Identifikační číslo, bylo-li přiděleno:
Datum narození:
Adresa místa trvalého pobytu:
Místo podnikání:
2.
Provozovatel (uvede se v rozsahu údajů podle bodu 1 písm. A nebo B, není-li shodný s vlastníkem):
3.
Míra odpovědnosti za obnovu majetku vodovodů a kanalizací vyplývající ze smlouvy podle § 8 odst. 2 zákona:
4.
Tabulka plánu financování obnovy vodovodů nebo kanalizací:
Č.j.:
Datum schválení:
Razítko vlastníka a podpis statutárního zástupce:
Poř. č.| Majetek podle skupin pro vybrané údaje majetkové evidence| Hodnota jako součet hodnot položek uvedených
ve vybraných údajích majetkové evidence
v mil.Kč
na 2 desetinná místa| Vyhodnocení stavu majetku vyjádřené
v % opotřebení. Výsledek Impairmentu
v %| Teoretická doba akumulace prostředků
v počtu
roků| Délka
potrubí
v roce schválení plánu
v km| Finanční prostředky na obnovu vodovodů a kanalizací
v mil. Kč na 2 desetinná místa
---|---|---|---|---|---|---
2011| 2012| 2013| 2014| 2015| 2016-2020
1| 2| 3| 4| 5| 6| 7| 8| 9| 10| 11| 12
2| Vodovody přiváděcí řady| | | | | +| | | | |
3| \\+ rozvodná vodovodní síť| ++| | | | |
4| Úpravny vody| | | | 0| +| | | | |
5| \\+ zdroje bez úpravy| ++| | | | |
6| Kanalizace, přiváděcí stoky| | | | | +| | | | |
7| \\+ stoková síť| ++| | | | |
8| Čistírny odpadních vod| | | | 0| +| | | | |
9| ++| | | | |
10| Vodovody celkem| | | | | | | | |
11| Kanalizace celkem| | | | | | | | |
12| CELKEM| | | | | | | | |
13| Celkem řádky 2, 4, 6, 8 +| +| | | | |
14| Celkem řádky 3, 5, 7, 9 ++| ++| | | | |
*
Obnovou je pro tento účel myšlena taková výměna části vodovodu, úpravny vody, kanalizace, ČOV, kterou lze vymezit samostatnou položkou uvedenou ve vybraných údajích majetkové evidence (VÚME), případně jako inventárně vymezenou a sledovanou část majetku vlastníka, za účelem získání nové životnosti stavby i technologie a tím i zachování dobrého stavu celého systému vodovodu nebo kanalizace.
+
Finanční prostředky získané z vodného a stočného; v komentáři vlastník popíše zdroje této hodnoty (nájemné, odpisy účetní, opravy, popř. prostředky účelově určené pro obnovu tímto plánem.
++
Finanční prostředky ostatní - jedná se o jiné než získané z vodného a stočného; v komentáři vlastník popíše způsob členění a stanovení této hodnoty (např. dotace, zdroje z příjmů obcí, úvěry atd.)
Sloupce
1.
Pořadové číslo řádku - pro orientaci v tabulce.
2.
Skupiny majetku podle § 5 zákona, popřípadě i ve členění po identifikačních číslech majetkové evidence (IČME).
3.
Hodnota jako součet hodnot uvedených u jednotlivých položek ve vybraných údajích majetkové evidence. Zadává se celková hodnota majetku k 1. lednu roku, ve kterém je plán zpracován a schválen. Tímto rokem je rok předcházející prvnímu roku plánovacího desetiletého období. Hodnota majetku se zadává sumárně pro skupiny: vodovody, kanalizace, úpravny vody, čistírny odpadních vod nebo po IČME. Majetek se ocení v cenách stanovených ministerstvem podle dlouhodobého sledování cen investic v oboru vodovodů a kanalizací. Tyto ceny jsou ministerstvem nejméně každých pět let aktualizovány. Zařazení majetku do sumárních skupin a ocenění dílčích položek majetku se řídí dle pravidel a metodiky majetkové evidence. Pro všechny čtyři skupiny majetku se zadává hodnota v mil. Kč na dvě desetinná místa.
4.
Vlastník si dle vlastního uvážení (metodiky) stanoví hodnotu procenta opotřebení pro jednotlivé skupiny vybraných údajů majetkové evidence popřípadě položky. Určení % za větší celky se provede váženým (podle ceny) průměrem. Způsob stanovení procent opotřebení se popíše v komentáři plánu. Procento je vyjádřením stavu, lze jej odvodit i z délky životnosti Vyhodnocení je možné i jako výsledek Impairmentu.
5.
Teoretická doba akumulace prostředků v počtu roků = životnost/100 * (100 - opotřebení v %); zaokrouhluje se na celé roky. Doporučuje se uvažovat následující životnost: vodovodní řady přiváděcí a vodovodní síť 80 let; úpravny vody, popřípadě zdroje 45 let; kanalizační síť 90 let; čistírny odpadních vod 40 let.
6.
Pro vodovody - přiváděcí řady + rozvodnou vodovodní síť a kanalizaci - přiváděcí stoky + stokovou síť se uvádí délka v km na dvě desetinná místa. Délka se uvádí podle vybraných údajů majetkové evidence.
7.
až 11. Potřebné finanční prostředky se uvádí ve členění na získané z vodného a stočného a ostatní, podle poznámky pod tabulkou, samostatně na kalendářní rok.
12.
Potřebné finanční prostředky se uvádí ve členění na získané z vodného a stočného a ostatní, podle poznámky pod tabulkou, jako souhrn na 5 kalendářních roků.
5.
Pravidla k vyplnění tabulky podle bodu 4 (pravidla pro zpracování tabulky plánu financování obnovy vodovodů nebo kanalizací):
A.
majetek vodovodů nebo kanalizací se uvádí v členění na skupiny podle § 5 zákona a podle § 6 odst. 2. Jednotlivé položky podle vybraných údajů majetkové evidence je možné uvádět samostatně, popřípadě členit na části podle technického hlediska, provozního hlediska nebo ve vazbě na realizaci obnovy, vždy se však uvádí součet pro skupinu položek podle vybraných údajů majetkové evidence. V případě členění plánu financování obnovy pouze na skupiny, je třeba uvést pod tabulkou k jednotlivým skupinám všechna identifikační čísla majetků do skupiny náležejících. V případě, že vlastník rozčlení skupinu pro vybrané údaje majetkové evidence přímo podle identifikačních čísel majetku, použije pro označení řádku číslování s lomítkem (např. při členění vodovodních sítí 2/1, 3/1, 2/2, 3/2, 2/3, 3/3 úpraven vod 4/1, 5/1, 4/2, 5/2, kanalizačních sítí 6/1, 7/1, 6/2, 7/2, a u čistíren odpadních vod 8/1, 9/1, 8/2, 9/2 atd.), součty za celou skupinu se uvedou do řádků 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9.
B.
K jednotlivým položkám plánu financování obnovy vodovodů nebo kanalizací nebo jejich součtům se přiřazují vypočtené aktuální pořizovací ceny, uvedené v přílohách č. 1 až 4 k této vyhlášce, to je ve vybraných údajích majetkové evidence. Hodnota majetku se zadává souhrnně pro skupiny: vodovodní řady; kanalizační stoky; stavba pro úpravu vody a čistírna odpadních vod nebo po jednotlivých IČME. Aktuální hodnota se podle cen uvedených v metodickém pokynu ministerstva stanovených na základě dlouhodobého sledování cen investic v oboru vodovodů a kanalizací; tyto ceny jsou nejméně každé 3 roky aktualizovány. Zařazení majetku do skupin a ocenění dílčích položek majetku se řídí pravidly a metodikou majetkové evidence. Pro všechny čtyři skupiny majetku se zadává „hodnota“ v mil. Kč na dvě desetinná místa (jedná se o sloupec 3 tabulky).
C.
Vlastník si podle vlastního uvážení (metodiky) stanoví hodnotu procenta opotřebení pro jednotlivé skupiny vybraných údajů majetkové evidence popřípadě položky. Určení procent za větší celky se provede váženým průměrem podle aktuální hodnoty. Způsob stanovení procent opotřebení se popíše v komentáři podle bodu 8. Procento je vyjádřením stavu, lze jej odvodit i z délky životnosti podle § 30 a 31 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k dalším aspektům - například zatížení provozem, povrchy nebo použité materiály. Vyhodnocení je možné vyjádřit i jako výsledek „Impairmentu“.
D.
Potřeba finančních prostředků se uvede na základě údajů uvedených v bodech B a C do časového harmonogramu na 5 let samostatně, jedná se o sloupce 7, 8, 9, 10, 11 a dalších 5 let v souhrnu do sloupce 12, ve členění na prostředky získané z vodného a stočného a prostředky ostatní jako jsou úvěry, dotace a další zdroje z jiných příjmů.
6.
Komentář k plánu financování obnovy vodovodů nebo kanalizací s popisem postupu při zpracování, včetně použitého způsobu vyhodnocení stavu tohoto majetku, odůvodnění výše položek finančních prostředků získaných z vodného a stočného a ostatních ve vazbě na sociální, environmentální a ekonomické důsledky.
7.
Doklad o schválení plánu financování obnovy vodovodů nebo kanalizací statutárním orgánem vlastníka.
8.
Doklady k realizaci plánu financování obnovy vodovodů nebo kanalizací v jednotlivých letech po jeho zpracování tvoří vyúčtování podle § 36 odst. 5 zákona a seznam realizovaných akcí obnovy včetně nákladů.
9.
Č. j. a datum schválení:
10.
Otisk razítka a podpis vlastníka:“.
11.
V příloze č. 19 v tabulce č. 2a v řádku 11.b sloupci 2 se číslo „12“ nahrazuje číslem „11“ a za řádek 11.b se vkládá řádek 11.c, který zní:
„11.c| Prostředky uvedené v plánu financování obnovy a skutečnost jejich čerpání| mil. Kč| | | | |
---|---|---|---|---|---|---|---
“.
12.
V příloze č. 19 v tabulce č. 2a v řádku 13 sloupci 2b se text „řádku D, F + H“ doplňuje o číslici „I*“ a pod tabulkou č. 2a se doplňují slova „* Pouze pro případy kalkulace a skutečnosti ceny u vody odpadní převzaté k čištění.“.
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. I bodu 5, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2012.
Ministr:
Ing. Fuksa v. r. |
Nález Ústavního soudu č. 119/2011 Sb. | Nález Ústavního soudu č. 119/2011 Sb.
Nález Ústavního soudu ze dne 19. dubna 2011 sp. zn. Pl. ÚS 53/10 ve věci návrhu na zrušení zákona č. 348/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 6. 5. 2011, částka 45/2011
* Odůvodnění
* I. - Rekapitulace návrhu
* II. - Vyjádření účastníků řízení a amici curiae
* III. - Replika navrhovatelů
* IV. - Posouzení kompetence a ústavní konformity legislativního procesu
* V. - Odložení vykonatelnosti
* VI. - Posouzení kompetence Senátu s ohledem na námitku odepření hlasovacího práva senátorům
* VII. - Posouzení ústavní konformity snížení výše státní podpory i pro smlouvy uzavřené před nabytím účinnosti napadeného zákona
* VIII. - Posouzení ústavní konformity změny zákona o daních z příjmů, kterou se stanovuje zvláštní daň ze státní podpory stavebního spoření za rok 2010 ve výši 50 %
* IX. - Formulace výrokové části nálezu a odklad vykonatelnosti
119
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud pod sp. zn. Pl. ÚS 53/10 rozhodl dne 19. dubna 2011 v plénu složeném z předsedy soudu a soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, zastoupených poslancem Mgr. Bohuslavem Sobotkou, se sídlem Praha 1, Sněmovní 4, na zrušení zákona č. 348/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, eventuálně na zrušení § 4 odst. 1 písm. s) ve slovech „s výjimkou příspěvku, na který vznikl nárok v roce 2010 a který byl poukázán stavební spořitelně po 31. prosinci 2010,“, § 8 odst. 2 písm. c), § 8 odst. 3 a 4 ve slovech „a c)“ a § 36 odst. 8 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 348/2010 Sb., a čl. II zákona č. 348/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení
takto:
I.
Ustanovení čl. III bodu 1 v části, kterou se stanovuje nové znění § 4 odst. 1 písm. s) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a čl. III bodu 2, 3 a 4 zákona č. 348/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, se ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
II.
Ustanovení čl. I, čl. II, čl. III bodu 1 v části, kterou se ruší § 4 odst. 1 písm. s) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění před účinností zákona č. 348/2010 Sb., a čl. IV zákona č. 348/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, se ruší uplynutím dne 31. prosince 2011.
Odůvodnění
I.
Rekapitulace návrhu
1.
Dne 9. prosince 2010 byl Ústavnímu souduÚstavnímu soudu doručen návrh skupiny 45 poslanců na zrušení v záhlaví uvedeného zákona (dále jen „napadený zákon“) a in eventum jeho ustanovení čl. II, jakož i novelizovaných ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Napadeným zákonem došlo ke změně a doplnění některých zákonů tak, že byla stanovena zvláštní sazba daně ve výši 50 % na příspěvek fyzickým osobám podle zákona upravujícího stavební spoření a státní podporu stavebního spoření (dále jen „státní podpora“), na který vznikl nárok v roce 2010 a který byl poukázán stavební spořitelně po 31. prosinci 2010. Současně byla dnem jeho účinnosti snížena výše zálohy státní podpory z 15 na 10 % z ročně uspořené částky nepřesahující 20 000 Kč. Návrh splňoval náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
2.
Podstatou návrhu byly námitky rozporu napadeného zákona s ústavním pořádkem vztahující se ke způsobu jeho přijetí, jakož i k jeho obsahu. Navrhovatelé zpochybňují důvodnost projednání návrhu zákona ve zkráceném řízení ve stavu legislativní nouze, v jehož důsledku mělo dojít k porušení některých ústavních principů vztahujících se k parlamentní proceduře přijímání zákonů. Jejich námitky dále směřují vůči tomu, že mimořádná schůze, na které došlo ke zkrácenému jednání o návrhu napadeného zákona, byla svolána jen 40 minut před jejím začátkem, jakož i vůči omezení práv senátorů zvolených ve volbách v říjnu 2010, protože dne 12. listopadu 2010 projednával Senát návrh napadeného zákona ve složení odpovídajícím jeho 7. funkčnímu období (2008-2010), a nově zvolení senátoři se tak nemohli tohoto projednávání zúčastnit.
3.
Ve vztahu k obsahu napadeného zákona navrhovatelé namítají, že snížení státní podpory za rok 2010 jejím zpětným zdaněním zvláštní sazbou daně z příjmu ve výši 50 %, jakož i snížení zálohy pro smlouvy o stavebním spoření uzavřené do 31. prosince 2010 vykazují znaky pravé retroaktivity a odporují legitimnímu očekávání účastníků stavebního spoření. Toto očekávání se opírá i o dosavadní praxi zákonodárce, který dosud respektoval vzniklé majetkové nároky na poskytnutí určitých majetkových plnění v závislosti na době uzavření smlouvy o stavebním spoření. Zákonodárce zvolil nepřiměřené prostředky k prosazení veřejného zájmu na snížení deficitu státního rozpočtu, čímž nerespektoval požadavek spravedlivé rovnováhy mezi tímto zájmem a omezením základních práv jednotlivců.
I./a
Námitka zneužití institutu legislativní nouze
4.
Podle navrhovatelů byl návrh napadeného zákona (spolu se třemi dalšími návrhy zákonů projednávanými obdobným legislativním postupem) projednán ve zkráceném řízení ve stavu legislativní nouze, aniž by pro takovýto postup byl dán jeden z důvodů podle § 99 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „jednací řád Poslanecké sněmovny“ nebo „jednací řád“). Ve svém návrhu podrobně rekapitulují průběh zákonodárné procedury, přičemž zdůrazňují, že projednávání návrhu napadeného zákona předcházel obsahově identický vládní návrh zákona. Tento návrh předložila vláda dne 4. října 2010, s ohledem na uplatnění námitek dvou poslaneckých klubů proti návrhu vlády, aby byl souhlas s návrhem zákona vysloven již v prvním čtení, a proti následnému poslaneckému návrhu na zkrácení lhůty pro projednávání návrhu zákona ve výborech na 15 dnů jej však dne 26. října 2010 vzala zpět. Týž den rozhodla o jeho opětovném předložení spolu s návrhem na vyhlášení stavu legislativní nouze z důvodu hrozby značných hospodářských škod a požádala o jeho projednání ve zkráceném jednání. V tomto režimu byl návrh projednán Poslaneckou sněmovnou ve druhém a třetím čtení dne 2. listopadu 2010 na 8. schůzi Poslanecké sněmovny, jež byla svolána na návrh skupiny vládních poslanců.
5.
Vyhlášení stavu legislativní nouze a zkrácené jednání bez toho, aniž by byl dán jeden ze zákonem stanovených důvodů, představuje podle názoru navrhovatelů nejen porušení zákona, ale kvůli časovému „presu“ i výrazné „okleštění“ ústavně chráněné svobody parlamentní rozpravy a práv poslanců podávat pozměňovací návrhy a řádně vykonávat svou volenou funkci. Poukazují přitom na právní závěry obsažené v nálezu ze dne 7. září 2010 sp. zn. Pl. ÚS 12/10 (269/2010 Sb.), konkrétně jeho body 17 a 18, které interpretují tím způsobem, že Ústavní soudÚstavní soud sice chápe rozhodnutí o legislativní nouzi do značné míry jako rozhodnutí politické, zároveň však varuje před jeho využíváním jako nástroje ke krácení práv sněmovní menšiny. V případě napadeného zákona navíc zdůrazňují absenci konsenzu napříč Poslaneckou sněmovnou o oprávněnosti stavu legislativní nouze.
6.
S ohledem na to, že stav legislativní nouze a zkrácené jednání, jejichž účelem je bránit ohrožení základních práv a svobod občanů, ohrožení bezpečnosti státu nebo značným hospodářským škodám, představují současně i zásah do práv sněmovní menšiny, mělo by být rozhodnutí o jeho vyhlášení posuzováno třístupňovým testem proporcionality, tedy z hlediska vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti zásahu. Podle jejich názoru přitom lze mít závažné pochybnosti ve vztahu ke způsobilosti této procedury zabránit značným hospodářským škodám státu, neboť na rozdíl od dřívějších případů se vládě nepodařilo přesvědčit opoziční poslance o nutnosti schválit předložené návrhy zákonů tak, aby nabyly účinnosti nejpozději 1. ledna 2011. Napadený legislativní postup současně nebyl ani potřebný. Vláda totiž mohla sledovaného cíle dosáhnout včasným předložením návrhu zákona, k čemuž nedošlo s ohledem na intenci vládní většiny neprojednat návrh zákona v Poslanecké sněmovně před obecními a senátními volbami. Po nich bylo naopak mnohem pravděpodobnějším cílem tohoto postupu zabránění účasti nově zvolených senátorů na rozhodování, než bránění značným hospodářským škodám.
7.
Zpochybnit lze nakonec i přiměřenost tohoto postupu, což navrhovatelé dokládají poukazem na spornost rizika značných hospodářských škod na straně jedné, a naopak nespornou míru okleštění svobody parlamentní rozpravy a práv poslanců na straně druhé. Lze-li totiž ve stavu legislativní nouze schválit návrh zákona v Poslanecké sněmovně během jediného dne, pak poslanci nemohou tento návrh ani řádně prostudovat a fundovaně se k němu vyjádřit, ani zprostředkovat názory svých voličů, případně legitimních zájmových skupin, jež mohou být na parlamentní půdě slyšeny pouze jejich prostřednictvím. Tím jsou současně rovněž krácena práva občanů vyslechnout v adekvátní šíří argumenty pro a proti přijatému zákonu, který se dotýká jejich základních práv.
I./b
Námitka nepředvídatelného svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny
8.
Další námitka navrhovatelů se týká aplikace § 51 odst. 6 jednacího řádu, podle něhož musí být poslanci vyrozuměni o svolání schůze Poslanecké sněmovny nejméně pět dnů předem. Ke schválení napadeného zákona totiž došlo dne 2. listopadu 2010 na mimořádné schůzi, přičemž interval mezi jejím svoláním a začátkem této schůze byl jen 40 minut a k rozeslání pozvánky elektronickou poštou došlo jen 7 minut před jejím začátkem. Současně byl zamítnut návrh předsedy poslaneckého klubu ČSSD Bohuslava Sobotky na odročení jednání do druhého dne, tj. do 3. listopadu 2010 od 9:00 hodin, který měl umožnit, aby se všichni poslanci mohli na tuto schůzi řádným způsobem připravit.
9.
Podle navrhovatelů je uvedené ustanovení třeba interpretovat s ohledem na ústavní principy a hodnoty ve smyslu čl. 22 Listiny, podle kterého zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Pětidenní lhůta podle § 51 odst. 6 jednacího řádu slouží k tomu, aby se poslanci mohli seznámit s navrženým pořadem schůze a připravit na jeho body, jakož i aby se vůbec o konání schůze dozvěděli. Navrhovatelé nezpochybňují možnost zkrácení pětidenní lhůty, považují však za svévolné, pokud je tak činěno bez uvedení důvodu. Během předmětného jednání Poslanecké sněmovny nezazněl žádný argument či důvod, proč bylo tak rychlé svolání schůze potřebné. Čím kratší je přitom doba mezi svoláním schůze a jejím začátkem, tím závažnější důvody musí být pro takové zkrácení.
10.
I v tomto případě by tak měl být uvedený postup podroben testu proporcionality. Jedná se totiž o kolizi práv či chráněných hodnot, kdy je zájem na urychleném projednání návrhu zákona z důvodu čelení značným hospodářským škodám nezbytné poměřovat k již zmíněné svobodě parlamentní rozpravy, jakož i právům poslanců a občanů podílet se na správě veřejných věcí. Navrhovatelé se přitom domnívají, že tento postup by neobstál již z hlediska druhého kroku testu, tedy kroku potřebnosti. I za předpokladu, že přijetí zákona do 1. ledna 2011 brání hrozícím značným hospodářským škodám, by totiž stejného cíle bylo možné dosáhnout jeho projednáním v následujících dnech, tj. 3., 4. nebo 5. listopadu 2010, aniž by bylo potřebné svolávat mimořádnou schůzi za 40 minut.
11.
Tento postup považují navrhovatelé za porušení politických práv opozičních poslanců podle čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a občanů podle čl. 21 odst. 1 Listiny. K tomu podotýkají, že za potřebný ho bylo možné považovat pouze vzhledem k jinému možnému sledovanému cíli, a to k projednání přijatého návrhu zákona v Senátu do 13. listopadu 2010, tedy do dne zániku mandátu senátorů zvolených před šesti lety. Tento cíl ale nelze považovat za legitimní. Navíc tím došlo k výraznému zhoršení dopadů samotného vyhlášení stavu legislativní nouze, neboť v jeho důsledku uplynuly mezi předložením návrhu zákona a jeho schválením jen 4 dny, z toho dva pracovní, což ještě na začátku čtvrtého dne nebylo možné předvídat.
I./c
Námitka odepření práva hlasovat nově zvoleným senátorům
12.
Podstatou poslední námitky ve vztahu ke způsobu projednání a přijetí napadeného zákona byl nepřiměřený zásah do práva senátorů zvolených v roce 2010 na výkon jejich mandátu podle čl. 21 odst. 4 Listiny. Mandát těchto senátorů vznikl podle 21 odst. 4 Listiny již jejich zvolením. Při posuzování výkonu jejich hlasovacího práva však bylo nezbytné vážit v kolizi stojící protichůdné ústavní hodnoty, tedy jak možnost Senátu vyjádřit se k návrhu zákona v Ústavou stanovené třicetidenní lhůtě, tak zájem na nezpochybnitelnosti usnesení Senátu případným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, kterým by byla vyslovena neplatnost volby senátora. Navrhovatelé přitom považují za rozumné a vyvážené ustálené řešení této kolize tím způsobem, že se v mezidobí od zvolení do první schůze Senátu koná obvykle jen jedna jeho schůze, na níž nově zvolení senátoři ještě nemohou hlasovat a na jejímž programu jsou pouze návrhy zákonů, u nichž uplyne třicetidenní lhůta ještě před první schůzí v novém funkčním období.
13.
Postup vlády a vládní většiny v Poslanecké sněmovně a Senátu navrhovatelé označují za svévolný. Jeho cílem bylo znemožnit řádné projednávání návrhu na schůzi Senátu, kterého by se již mohli účastnit nově zvolení senátoři, a vládní tábor by tak již neměl většinu. Projednávání napadeného zákona na 25. schůzi Senátu dne 12. listopadu 2010 považují za zásah do práva senátorů na nerušený výkon jejich mandátu, aniž by byly prima facie patrné rozumné důvody pro takový postup. Opětovně přitom zdůrazňují nezbytnost testu proporcionality pro posouzení tohoto zásahu do uvedeného práva nově zvolených senátorů. I když totiž projednávání napadeného zákona podle § 118 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „jednací řád Senátu“) již 12. listopadu 2010 bylo způsobilé urychlit legislativní proces, nebyl takovýto postup z hlediska uvedeného testu potřebný. Třicetidenní lhůta k projednání návrhu napadeného zákona Senátem totiž končila až 3. prosince 2010, pročež se nově zvolení senátoři mohli jeho projednávání zúčastnit a v rámci rozpravy se k němu mohli rovněž kvalifikovaně vyjádřit. Zamítnutí návrhu zákona nebo jeho vrácení s pozměňovacími návrhy v poslední den lhůty by přitom nebránilo jeho včasnému projednání. Poslanecká sněmovna by o něm mohla ve smyslu § 97 odst. 3 a 4 jednacího řádu znovu jednat po deseti dnech, tedy již v týdnu od 13. prosince 2010. S ohledem na nepravděpodobné vrácení návrhu zákona prezidentem republiky by tak nic nebránilo tomu, aby k vyhlášení zákona došlo ještě před koncem roku, a to ani v případě, že by projednání Senátem a poté i Poslaneckou sněmovnou proběhlo o několik dnů později. Tím by naopak bylo umožněno Senátu dostát své úloze a opozici efektivně uplatnit její práva v zákonodárném procesu, včetně práva podávat pozměňovací návrhy.
I./d
Shrnutí tvrzeného rozporu legislativní procedury s ústavním pořádkem
14.
S ohledem na výše uvedené námitky shledávají navrhovatelé rozpor legislativní procedury s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), konkrétně s postulátem úcty k právům člověka a občana, podle něhož musí být omezení základních práv a svobod výsledkem řádného demokratického diskursu. Porušení tohoto ustanovení spatřují též v porušení principu právní jistoty jako součásti principu právního státu z důvodu zkrácení možnosti seznámit se s novou právní úpravou a jejími důvody.
15.
Kromě uvedených principů se však porušení týká i demokratické zásady vlády pro lid a státní moci sloužící všem občanům ve smyslu čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 1 Listiny, protože bylo razantně kráceno právo občanů seznámit se s důvody politického rozhodnutí, jakož i právo toto rozhodnutí oslovováním svých volených zástupců ovlivnit. Navrhovatelé namítají též zásah do volné soutěže politických stran podle čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny, k níž nedílně patří možnost hlásat názory a uplatňovat návrhy v řádném parlamentním diskursu. Důvodem porušení zásady ochrany menšiny podle čl. 6 Ústavy, a to jak sněmovní a senátní, tak i mezi občany, byla přitom nemožnost menšiny poslanců řádně vykonávat svůj mandát, zvláště v situaci nepředvídatelného svolání schůze, a upření práva účastnit se a hlasovat některým senátorům. Z těchto důvodů nemohl být hlas občanů oponujících napadenému zákonu cestou řádného parlamentního diskursu artikulován.
16.
Navrhovatelé zákonodárné proceduře zároveň vytýkají rozpor s čl. 26 Ústavy a čl. 21 odst. 4 Listiny, protože jim byl ztížen efektivní výkon jejich mandátu. Do jejich práva na nerušený výkon veřejné funkce poslance bylo zasaženo i nepředvídatelným svoláním schůze, na kterou se nemohli připravit. V případě nově zvolených senátorů se zase zásah týkal nepřiměřeného urychlení jednání Senátu, k němuž nebyl žádný legitimní důvod a v jehož důsledku bylo senátorům upřeno jejich právo účastnit se jednání a hlasovat o návrhu zákona. Omezení se vztahovalo k právu občanů podílet se na správě veřejných věcí, protože v důsledku nedostatku času tak nemohli činit zejména oslovováním poslanců či účinným využitím petičního či shromažďovacího práva, případně práva na stávku. Občané zvolení do Poslanecké sněmovny a Senátu zas byli omezeni na tomto právu tím, že se nemohli ani efektivně účastnit svobodné parlamentní diskuse, ani řádně připravit a podat pozměňovací návrhy. Z těchto důvodů nebylo v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny šetřeno ani podstaty a smyslu zákonných omezení práv poslanců a senátorů podle čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny.
I./e
Námitka zpětné působnosti zdanění příspěvku na stavební spoření
17.
Stěžejní námitka navrhovatelů ve vztahu k obsahu napadeného zákona se týká nepřípustných účinků pravé retroaktivity vůči smlouvám o stavebním spoření uzavřeným před 1. lednem 2011. V důsledku doplnění zákona o daních z příjmů a přechodného ustanovení čl. II napadeného zákona se totiž mění právní nároky, jež vznikly na základě těchto smluv a byly vymahatelné již před účinností napadeného zákona.
18.
Ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., (dále jen „zákon o stavebním spoření“) zakládá nárok účastníka stavebního spoření, aby mu byla k datu, kdy splní zákonem stanovené podmínky, na jeho účtu připsána odpovídající výše roční zálohy státní podpory, resp. aby byly na jeho účtu evidovány připsané zálohy státní podpory do doby jejich vyplacení ve smyslu § 12 odst. 1 tohoto zákona. Základní podmínku tvoří složení patřičné peněžní částky na účet určený smlouvou o stavebním spoření. Nárok na samotnou výplatu státní podpory pak účastníkovi vzniká při splnění některé ze dvou alternativních podmínek stanovených v § 12 odst. 2 zákona o stavebním spoření.
19.
Z konstrukce tohoto zákona vyplývá, že již uzavřením smlouvy o stavebním spoření vznikne účastníku stavebního spoření nárok na předem stanovenou celou částku státní podpory, která mu bude vyplacena, pokud splní zákonem stanovené podmínky. To lze dovodit např. z § 5 odst. 9 zákona o stavebním spoření, z něhož plyne, že již v okamžiku uzavření smlouvy o stavebním spoření je stanovena cílová částka, jejíž součástí je i celková částka státní podpory. Celý zákon o stavebním spoření je pak postaven na principu, že státní podpora je účastníkovi postupně připisována, resp. poskytována formou ročních záloh (např. § 5 odst. 9, § 10 odst. 1 až 3, § 11 odst. 1 až 4, § 12, § 13 odst. 1 zákona o stavebním spoření). Nedochází tedy každoročně k novému určování výše státní podpory podle aktuálního záměru zákonodárce. Stavební spoření je totiž ze své podstaty založeno jako dlouhodobý právní vztah (viz např. délku tzv. vázací lhůty pro výplatu záloh státní podpory podle § 12 odst. 2 nebo délku lhůt, které jsou stanoveny pro povinnosti stavebních spořitelen podle § 13 odst. 4 zákona o stavebním spoření) a účastník stavebního spoření při jeho uzavírání musí mít jistotu, že se podmínky pro jeho trvání ze strany stavební spořitelny, a tím spíše ze strany státu, nebudou v krátké době (natož náhle) měnit.
20.
Napadeným zákonem došlo ke zkrácení příspěvku jak zdaněním jeho části, tak jeho snížením, jež se vztahuje i na smlouvy uzavřené před 1. lednem 2011, kdy zákon nabyl účinnosti. To ostatně výslovně vyplývá již z dikce napadených ustanovení, které se vztahují na „příspěvek ... na který vznikl nárok v roce 2010 ...“, resp. na „smlouvu o stavebním spoření bez ohledu na datum, kdy byla smlouva uzavřena.“. Touto úpravou se snížila nejen výše záloh státní podpory připisovaných od roku 2010, ale vůbec se zpětně změnily i podmínky a celková výše příspěvku, na jehož výplatu v předem určené výši vznikl právní nárok při splnění podmínek stanovených zákonem v době uzavření smlouvy, tj. zejména při uspoření určité částky v příslušném roce. Napadená ustanovení tak působí do minulosti.
21.
Ve své další argumentaci navrhovatelé obsáhle citují odůvodnění nálezu ze dne 4. února 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.)*, který se v obecné rovině zabýval otázkami pravé a nepravé retroaktivity zákonů. Zdůrazňují, že jakkoliv je nepravá retroaktivita zásadně přípustná, může se i ona stát ústavně nepřípustnou tehdy, pokud se aplikace nové právní úpravy na staré právní vztahy zásadním způsobem dotkne právní situace subjektů práv a povinností. Při posuzování ústavnosti ustanovení působícího účinky nepravé retroaktivity je třeba zvažovat intenzitu veřejného zájmu s mírou zásahu do principů rovnosti a ochrany důvěry občana v právo. V této souvislosti konstatuje i důvodová zpráva k návrhu zákona, ačkoliv při tomto vážení dochází k jinému závěru, že změna podmínek stavebního spoření představuje „tzv. nepravou retroaktivitu, která je v demokratickém státě přípustným řešením. Návrhem zákona je však dotčena ústavní zásada ochrany oprávněného očekávání v rámci již existujících právních vztahů, ... Uvedené opatření však na druhé straně sleduje oprávněný zájem státu na ozdravení veřejných financí ve prospěch celé společnosti, tj. je navrženo ve veřejném zájmu. Skutečnost, zda navržené opatření je při kolizi uvedených ústavních principů v souladu s ústavním pořádkem, je třeba poměřovat z hlediska proporcionality ve vztahu k oběma ústavním zásadám.“.
22.
Navrhovatelé zastávají názor, že novela zákona o stavebním spoření, která by vstoupila v účinnost k 1. lednu určitého roku a současně by změnila výši nebo podmínky pro vyplacení příspěvku za předchozí kalendářní rok, by byla jednoznačně protiústavní. Již v rámci připomínkového řízení byl ale shledán v rozporu s Ústavou i § 36 odst. 8 a některá další ustanovení zákona o daních z příjmů, v novelizovaném znění. V této souvislosti zejména obsáhle citují připomínky zmocněnce vlády pro lidská práva, podle kterého nelze na státní podporu, na kterou vznikl nárok již v roce 2010, uplatnit pravidla platná v roce 2011, byť bude vyplacena (a to ve formě záloh) až v roce 2011. „Nárok na státní podporu vzniká podle zákona ... uplynutím doby kalendářního roku, za který je podpora připisována ..., tj. v tomto případě 31. 12. 2010. Z hlediska právní jistoty je proto nutné, aby osoba, které tento nárok vznikl, znala v době jeho vzniku veškeré podmínky pro jeho vznik, výši, přiznání atd., neboť jde o majetkovou hodnotu, která je jí přiznávána a která tudíž podléhá ústavně zaručené ochraně vlastnictví (čl. 11 Listiny základních práv a svobod). ... Pokud se tedy podle úpravy platné od 1. 1. 2011 zdaní státní podpora stavebního spoření za rok 2010, která je příjmem za zdanitelné období 2010, půjde o případ, kdy právní norma reglementuje i nároky z právního vztahu vzešlé před její účinností, tedy o případ pravé retroaktivity, která je neslučitelná s principem právní jistoty a demokratickým právním státem dle čl. 1 Ústavy.“. Podle citovaného vyjádření vládního zmocněnce je důsledkem stanovení předmětného zdanění v roce 2011 povinnost zdanit příjem za uplynulý rok, ačkoliv v době jeho vzniku žádná daňová povinnost neexistovala, a účastník stavebního spoření proto mohl oprávněně spoléhat na to, že státní podpora za rok 2010 nebude zdaněna a zůstane plně jeho ústavně chráněným vlastnictvím. Námitku nepřípustné retroaktivity uvedených ustanovení vyslovily podle navrhovatelů ve svých připomínkách i Česká bankovní asociace, Asociace českých stavebních spořitelen (dále též „asociace“) a Českomoravská konfederace odborových svazů. Zazněly i v rámci projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně a Senátu.
23.
Retroaktivní účinky lze ale spatřovat i v dalších skutečnostech. Přinejmenším do doby přijetí napadeného zákona byly smlouvy zakládající tyto nároky uzavírány jejich účastníky v dobré víře založené na oprávněném spoléhání se na zákon. Ten přitom stanovil, že za smlouvy uzavřené do 31. prosince 2003 připadne účastníkovi roční záloha státní podpory ve výši až 4 500 Kč a za smlouvy uzavřené od 1. ledna 2004 do 31. prosince 2010 až 3 000 Kč. Napadeným retroaktivním opatřením ale došlo k disproporčnímu snížení státní podpory jednotlivým účastníkům stavebního spoření v závislosti na datu uzavření smlouvy. Zatímco účastníkům, kteří uzavřeli smlouvu do 31. prosince 2003 bude od 1. ledna 2011 krácena roční záloha státní podpory až o 56 % (pokles ze 4500 na 2 000 Kč), pro účastníky, kteří uzavřeli smlouvu po 31. prosinci 2003, bude představovat rozsah krácení této zálohy jen 33 % (pokles z 3 000 na 2 000 Kč). K takové diferenciaci mezi účastníky stavebního spoření však není žádný rozumný důvod. Pokud by mělo toto opatření dopadnout stejně tíživě na všechny smlouvy uzavřené do 31. prosince 2003, muselo by ve srovnání se smlouvami uzavřenými po tomto datu klesnout nikoliv na 2 000 Kč, ale při 33% poklesu na 3 000 Kč. Toto disproporční působení je přitom ještě umocněno již zmíněným zpětným zdaněním zálohy státní podpory za rok 2010 zvláštní sazbou daně ve výši 50 %, takže za rok 2010 bude účastníkům se smlouvou uzavřenou do 31. prosince 2003 krácena záloha státní podpory o 2 250 Kč, kdežto účastníkům se smlouvou uzavřenou po 31. prosinci 2003 jen o 1 500 Kč.
24.
Napadený zákon dále zakládá nerovnost i v rámci té skupiny účastníků stavebního spoření, kteří smlouvu o stavebním spoření uzavřeli do 31. prosince 2003, a mají tak nárok na zálohu státní podpory až do výše 4 500 Kč za rok. Pokud totiž takovýto účastník vložil částku nutnou pro připsání maximální výše zálohy státní podpory (tj. 18 000 Kč) např. již do 30. dubna 2010, splnil zákonnou dobu stavebního spoření pro výplatu záloh státní podpory podle § 12 odst. 2 zákona o stavebním spoření a k tomuto datu smlouvu ukončil, pak mu byly ještě v průběhu roku 2010 vyplaceny tyto zálohy v původně stanovené výši, tj. za rok 2010 ve výši 4 500 Kč. Ostatním takovým účastníkům starých smluv, kteří smlouvu ukončili později nebo ve spoření dále pokračují, bude ale záloha státní podpory za rok 2010 připsána v dubnu 2011 ve snížené výši. Vznikají tak dvě skupiny účastníků, kterým při stejné výši jejich vkladů bude za stejné období připsána, resp. vyplacena rozdílná výše státní podpory.
25.
V návaznosti na právní závěry Ústavního souduÚstavního soudu obsažené v již citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 navrhovatelé uvádějí, že zákonodárce mohl změnit výši vyplácené státní podpory i pro smlouvy platné v době zákonodárcova zásahu jen tehdy, pokud by „význam zákonodárných přání pro veřejnost“ převyšoval „zájem jednotlivce na další existenci dosavadního práva“, resp. důvěru jedince v trvající existenci právní normy. Navrhovatelé v této souvislosti připomínají, že podle důvodové zprávy bylo cílem navrhované úpravy „snížit zatížení státního rozpočtu v souvislosti s výplatou státní podpory, která plně nevede k podpoře financování bytových potřeb a čerpá prostředky všech daňových poplatníků ve prospěch pouze části obyvatel, a to cestou snížení výdajů státního rozpočtu na straně jedné, a zvýšením příjmů na straně druhé“ a „narovnat podmínky pro zdanění úrokových příjmů z vkladů ve stavebním spoření s podmínkami pro zdanění obdobného typu příjmů z jiných bankovních vkladových produktů“. Podle důvodové zprávy se v důsledku tohoto zákona očekává pro státní rozpočet roku 2012 snížení výdajů z plánovaných přibližně 11,4 mld. Kč na 6,5 mld. Kč. Na této úrovni by se výdaje v souvislosti s poskytováním státní podpory měly stabilizovat i pro další roky. Podle předkládací zprávy Ministerstva financí pro jednání vlády mají opatření v oblasti stavebního spoření přinést snížení zátěže pro státní rozpočet roku 2011 ve výši 6 mld. Kč, pro státní rozpočet roku 2012 pak v rozmezí 6,5 až 8,5 mld.
26.
Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že vláda ani parlamentní většina nebrala při přijímání napadeného zákona se vší vážností na zřetel ochranu základních práv a svobod a mezinárodní závazky státu. Ani v případě nepřijetí napadeného zákona by vláda nebyla reálně krácena v možnostech využití ostatních nástrojů, které má k dispozici k „ozdravení“ státního rozpočtu. Opět si však ulehčila úlohu a potřebné zdroje úspor hledala nejprve na straně krácení transferů poskytovaných fyzickým osobám na základě jejich nároků. Důvěra účastníků smluv o stavebním spoření v trvající existenci jejich práv je bezesporu utvářena též předchozí legislativní zkušeností. Tato zkušenost svědčí o tom, že zákonodárce při změnách zákona o stavebním spoření dosud vždy zachovával dvojí režim, tj. odlišnou úpravu pro nové a staré smlouvy (proaktivitu), což demonstrují např. na čl. II bodu 2 zákona č. 423/2003 Sb., který stanovil, že „právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a práva a povinnosti z nich vyplývající se posuzují podle dosavadních právních předpisů“. I v daném případě proto účastníci stavebního spoření mohli s ohledem na předchozí legislativní zkušenost spoléhat na to, že principiální zákonodárce zvolí i při případné další novele režim proaktivity. Mohli tedy legitimně očekávat zachování výše příspěvku, který jim v závislosti na době uzavření smlouvy náleží, ať 4 500 Kč nebo 3 000 Kč, a to nejméně po dobu platnosti dané smlouvy. Kvůli negativnímu vývoji státního rozpočtu proto mohlo dojít k jeho snížení jen pro budoucí smlouvy.
27.
Současně vláda a Parlament nebraly zřetel ani na reálnou schopnost stávajících účastníků vyvázat se bez dalších sankcí v době od platnosti napadeného zákona do jeho účinnosti ze stavebního spoření, přestane-li pro ně toto být po změně právní úpravy výhodné (např. v důsledku toho, že zejména u smluv s vyšší cílovou částkou se výrazně prodlouží délka spoření). Na výplatu záloh státní podpory má totiž nárok jen ten účastník, který splnil některou z podmínek podle § 12 odst. 2 zákona o stavebním spoření, jejichž součástí je vždy dodržení tzv. vázací doby v délce 6 let ode dne uzavření smlouvy. Bude tedy vyplacena pouze tehdy, pokud účastník po tuto dobu nenakládal s uspořenou částkou, nebo v této době uzavřel smlouvu o úvěru ze stavebního spoření a použil uspořenou částku, peněžní prostředky z tohoto úvěru a zálohy státní podpory na bytové potřeby. V ostatních případech nemá účastník na výplatu záloh státní podpory nárok a stavební spořitelna je povinna zálohy státní podpory, evidované na účtu účastníka, vrátit Ministerstvu financí ve smyslu § 12 odst. 3 zákona o stavebním spoření.
28.
Předčasným ukončením smlouvy o stavebním spoření ale může být znevýhodněn i účastník, který ještě nenaspořil sjednanou cílovou částku. Výši cílové částky sjednané ve smlouvě totiž odpovídá také výše poplatku za její uzavření. Tento poplatek dosahuje u některých smluv až 1,8 % cílové částky. Dospoření do výše sjednané cílové částky je přitom podmínkou pro získání dodatečného úrokového zvýhodnění ve výši 1 % cílové částky a úrokového zvýhodnění ve výši 100 % připsaných úroků. Vláda a Parlament nezvážily ani dopad na ty účastníky, kteří na základě smluv uzavřených před účinností napadeného zákona čerpají úvěr ze stavebního spoření. Pro ně v důsledku novelou retroaktivně krácené výše státní podpory dochází zejména k prodloužení doby splácení úvěru, resp. ke zvýšení dlužné částky. Bylo přitom možné zvážit i šetrnější přístup k účastníkům starých smluv, při němž by jim např. po určitou zákonem rozumně omezenou přechodnou dobu bylo garantováno poskytování záloh státní podpory v původní výši s tím, že budou-li po stanoveném datu chtít ve spoření pokračovat, dojde na základě nepravé retroaktivity ke změně (snížení) celkové částky státní podpory v souladu s novou maximální výší jejích záloh podle nové právní úpravy.
29.
Zákonodárce dal ale účastníkům k dispozici jen velmi krátkou dobu, aby mohli reagovat na státem náhle uskutečněné změny v systému stavebního spoření. Tím byla zvýrazněna i intenzita zásahu do jejich práv, neboť účastník by se nepochybně rozhodoval o svých záměrech jinak, pokud by zákon zavádějící zásadní změny ve stavebním spoření byl přijat počátkem roku, kdy ještě nevložil své finanční prostředky do stavebního spoření, a jinak se může rozhodovat na konci roku, tedy poté, co v průběhu roku své finanční prostředky již do stavebního spoření investoval, a legitimně proto očekává zákonem garantovaný výnos.
30.
Jestliže tedy doba mezi vyhlášením zákona ve Sbírce zákonů a jeho vstupem v účinnost představovala necelý měsíc, a to za situace, kdy byl zákon předložen teprve 29. října 2010 a k jeho schválení došlo výše uvedeným postupem, nelze tuto dobu považovat za přiměřenou pro možnost adekvátní reakce pro více než 4 miliony účastníků stavebního spoření. Ti totiž byli v řádu několika týdnů postaveni doslova před „hotovou věc“, tedy že jejich vzniklé majetkové nároky budou státem v krátké době zkráceny. Ani účastníci, u kterých trvá smlouva déle než 5, resp. 6 let, nemohli vzhledem ke krátké legisvakanci smlouvu vypovědět, aniž by se jim zpětně snížil příspěvek a aniž by úroky z něj za rok 2010 nepodléhaly v lednu 2011 zdanění, neboť výpovědní doba u těchto smluv je zpravidla tříměsíční. To platí i o částkách uspořených v roce 2010, neboť ani tyto již poplatníci nemohli včas vybrat a případně s nimi naložit jinak.
31.
Navrhovatelé tak shrnují, že napadený zákon má retroaktivní účinky, jež jsou srovnatelné s ústavním zákonem č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, který byl zrušen nálezem ze dne 10. září 2009 sp. zn. Pl. ÚS 27/09 (318/2009 Sb.). Byly jím totiž obdobně se zpětnou účinností stanoveny podmínky uplatnění základního práva, čímž byly změněny předpoklady, na základě znalosti kterých se jednotlivci rozhodovali při uzavírání smluv o stavebním spoření. Zákon v rozporu se zákazem retroaktivity, vyplývajícím ze zásady právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, ve spojení s principy ochrany oprávněné důvěry jednotlivců v právo a ochrany vlastnického práva, zasáhl do jejich majetkových práv založených se znalostí podmínek pro jejich utváření, včetně znalosti jejich konkrétního rozsahu, tedy období a výše nárokovatelného plnění. Tento zásah byl přitom učiněn v intenzitě dotýkající se podstatných náležitostí demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy.
I./f
Námitka retroaktivního zásahu do vlastnického práva (legitimního očekávání)
32.
Napadený zákon je podle navrhovatelů v rozporu i s čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Dodatkový protokol“). Ústavní soudÚstavní soud již v nálezech ze dne 17. června 2004 sp. zn. I. ÚS 642/03 (N 79/33 SbNU 259) a ze dne 9. března 2004 sp. zn. Pl. ÚS 2/02 (N 35/32 SbNU 331; 278/2004 Sb.) poskytl ochranu legitimnímu očekávání uspokojení nároku jako ústavně garantovanému základnímu právu, které působí ve vztahu stěžovatele vůči státní moci. V této souvislosti zmínil i některá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (navrhovatelé vedle těchto rozhodnutí poukazují i na rozsudek tohoto soudu ze dne 6. října 2005 ve věci stížnosti č. 1513/03 - Draon proti Francii), ve kterých byla poskytnuta ochrana legitimnímu očekávání a podle nichž je třeba zkoumat, zda zásah do vlastnického práva sledoval legitimní cíl, tedy zda na něm existoval veřejný zájem a zda byl v souladu se zásadou přiměřenosti.
33.
Podle názoru navrhovatelů by mělo rozhodnutí o použití prosazených opatření ve stavebním spoření, zaměřených k úspoře prostředků státního rozpočtu za účelem snížení jeho deficitu, projít třístupňovým testem proporcionality, který užívá Ústavní soudÚstavní soud pro posuzování kolize ústavně chráněných hodnot. Ve vztahu k posouzení komponentu potřebnosti přitom opětovně poukazují na možnost přijetí zákona s větším časovým předstihem, nikoliv vadnou legislativní procedurou. Pokud by ale znak potřebnosti byl chápán ve smyslu nezbytnosti neodkladných úspor na výdajové straně státního rozpočtu vzhledem k úsilí o snižování jeho deficitu, lze zpochybnit zejména přiměřenost takového kroku. Zatímco je totiž míra rizika značných hospodářských škod dosti sporná, míra zpochybnění majetkových nároků dotčených účastníků stavebního spoření je nepochybná. Z uvedeného tedy vyplývá, že zásah státu do majetkových nároků účastníků stavebního spoření vzniklých do 31. prosince 2010 je zcela nepřiměřený z hlediska použitých prostředků ve vztahu mezi omezením vlastnického práva a sledovaným cílem.
I./g
Námitka svévole zákonodárce při ukládání daní
34.
Navrhovatelé mají za to, že zvláštní sazba daně ve výši 50 % byla stanovena zcela svévolně, aniž by vláda, resp. zákonodárce blíže objasnil, proč zavádí právě takto vysokou sazbu, jež je nesrovnatelná s jakoukoli jinou daňovou sazbou. V této souvislosti poukazují a sdílejí názor Asociace českých stavebních spořitelen, že se snížením státní podpory v 50% výši je spojeno systémové riziko rychlého a nadměrného odlivu vkladů. Podle navrhovatelů je zásah státu nepřiměřený, neboť zrušením daňového osvobození úroků z vkladů a záloh příspěvku dojde od 1. ledna 2011 k jejich zdanění běžnou 15% sazbou daně z příjmů, kdežto záloha příspěvku za rok 2010 má být zdaněna zvláštní sazbou 50 %. Pro účastníky smluv o stavebním spoření uzavřených do konce roku 2010 je nadto výše zálohy příspěvku za tento rok disproporčně stanovena i v důsledku plošného retroaktivního snížení příspěvků pro všechny smlouvy od 1. ledna 2011, což ještě prohlubuje svévoli při stanovení zvláštní sazby daně pro zálohy na příspěvky za rok 2010. Zároveň navrhovatelé opětovně zdůrazňují časový aspekt náhle zavedeného zdanění. V obecné rovině přitom poukazují na právní závěry obsažené v nálezu Ústavního souduÚstavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 8. října 1992 sp. zn. Pl. ÚS 22/92 (Sbírka usnesení a nálezů Ústavního souduÚstavního soudu ČSFR, ročník 1992, č. 11), podle kterého stát nesmí při stanovení daně postupovat libovolně.
I./h
Námitka porušení ochrany majetku (investic) a práva podnikat ve vztahu k vlastníkům stavebních spořitelen
35.
Závěrem své argumentace navrhovatelé uvádějí, že napadeným zákonem nebyla zasažena jen práva účastníků stavebního spoření, nýbrž též práva vlastníků stavebních spořitelen. U těchto subjektů se nová právní úprava velmi pravděpodobně nepříznivě promítne v celkovém poklesu objemu vkladů ze stavebního spoření, což může vést až k destabilizaci tohoto oboru podnikání a ke zmaření investic vynaložených stavebními spořitelnami v dobré víře v relativní stabilitu právní úpravy. Tím může být ve své podstatě dotčeno jejich právo podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny. V této souvislosti odkazují zejména na Závěrečnou zprávu z RIA k možné reakci akcionářů stavebních spořitelen, jakož i na vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu a České národní bankybanky v rámci připomínkového řízení.
36.
Mezinárodní smlouvy o ochraně a podpoře investic přitom standardně obsahují závazek spravedlivého a rovného zacházení se zahraničními investicemi, který spočívá v záruce, že legitimní očekávání zahraničních investorů v zachování stabilního podnikatelského prostředí nebude narušováno, dále závazek poskytnout zahraničním investicím plnou ochranu a bezpečnost, který spočívá v povinnosti státu zacházet se zahraničními investicemi s řádnou péčí, což zahrnuje zákaz jakýchkoli svévolných zásahů do zahraničních investic a závazek zdržet se i tzv. nepřímého (faktického) vyvlastnění zahraničních investic, tedy jakkoliv efektivně odejmout prospěch z investice. Tím, že napadená úprava nerespektuje závazky z mezinárodních smluv o ochraně investic, současně porušuje čl. 1 odst. 2 Ústavy, který zavazuje Českou republiku k dodržování závazků, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.
II.
Vyjádření účastníků řízení a amici curiae
37.
Ústavní soudÚstavní soud podle § 42 odst. 4 a § 69 zákona o Ústavním soudu zaslal předmětný návrh na zrušení napadených ustanovení účastníkům řízení, tedy Poslanecké sněmovně a Senátu. Současně požádal o vyjádření ministra financí jako představitele ministerstva, které by vzhledem ke své působnosti mohlo k návrhu uvést relevantní skutečnosti, a Asociaci českých stavebních spořitelen, která sdružuje jednotlivé stavební spořitelny působící v České republice.
II./a
Vyjádření Poslanecké sněmovny a Senátu
38.
Poslanecká sněmovna ve svém vyjádření ze dne 14. ledna 2011, podepsaném její předsedkyní Miroslavou Němcovou, pouze stručně shrnula průběh legislativního procesu.
39.
Senát ve svém vyjádření z téhož dne, podepsaném jeho předsedou Milanem Štěchem, shrnul průběh legislativního procesu i senátní rozpravy, ve které bylo některými senátory upozorňováno na retroaktivitu návrhu zákona. Dále odkázal na své vyjádření ze dne 22. prosince 2010 ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 55/10 (viz níže), v němž se vyjádřil k výtce odepření práva hlasovat nově zvoleným senátorům. V tomto vyjádření uvedl, že nově zvolení senátoři se nemohli zúčastnit schůze Senátu konané dne 12. listopadu 2010 v předchozím 7. funkčním období, protože v té době nebylo potvrzeno, že jejich mandát senátora skutečně vznikl. Mandát senátora sice vzniká druhým dnem prvního kola voleb, byl-li zvolen v prvním kole, nebo druhým dnem druhého kola voleb, byl-li zvolen ve druhém kole senátních voleb, senátoři však nemohou vykonávat svá práva a povinnosti spojené s mandátem, dokud není jednoznačně potvrzeno, že jejich mandát vznikl. Rozhodující závěr o platnosti voleb, resp. volby kandidáta a tím i vzniku jeho mandátu nelze učinit již v den ukončení hlasování v příslušném kole voleb do Senátu, a to především s ohledem na možnost soudního přezkumu voleb a s tím souvisejících lhůt. Státní volební komise vydává senátorům osvědčení o zvolení, kterým senátoři prokazují své zvolení, pouze v případě, že v jejich volebním obvodu nebyla podána volební stížnost, nebo sice podána byla, ale Nejvyšší správní soud ji pravomocně zamítl.
40.
Zástupci obou komor ve svých vyjádřeních vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
II./b
Vyjádření ministra financí
41.
Ministr financí Miroslav Kalousek ve svém vyjádření poskytl údaje vztahující se k počtu uzavřených smluv, vývoji počtu účastníků a výši poskytovaných záloh státní podpory v jednotlivých letech. Současně se vyjádřil k jednotlivým námitkám navrhovatelů.
42.
Zdanění státní podpory za rok 2010 podle jeho názoru nepředstavuje ani použití pravé retroaktivity, ani ho nelze označit za nepřípustné použití retroaktivity nepravé. Obecně existují dva systémy, jakými se určuje okamžik vzniku příjmu. První je založen na cashovém principu, podle kterého příjem vzniká v okamžiku fyzického převedení hodnot, zejména peněžních prostředků. Je typický pro neúčtující osoby, neboť ty nevedou evidenci majetku a závazků v takovém rozsahu, aby bylo možno vždy určit okamžik vzniku nároku na daný příjem. Dalším důvodem jeho užití je jeho jednoduchost, a to především ve srovnání s druhým systémem podle aktuálního principu. Ten je založen na postupném vzniku celkového výnosu, jehož části lze pomocí kalkulace přiřadit k různým časovým obdobím. Tento princip je typický pro účetní jednotky, neboť účetnictví je na aktuálním principu obecně založeno.
43.
Pro příjmy fyzických osob, o kterých není vedeno účetnictví, je základním pravidlem zdanění příjmů na bázi cashového principu. Na tomto principu je vystaveno zdanění těchto příjmů již od počátku účinnosti zákona o daních z příjmů. Vzhledem k tomu, že státní příspěvek je příjmem fyzické osoby, která o jeho přijetí nikdy neúčtuje, je rozhodným okamžikem pro zdanění tohoto příjmu okamžik fyzického přijetí peněžních prostředků na účet oprávněné fyzické osoby. Příjem, jakožto skutečnost relevantní pro daň z příjmů fyzických osob (předmět daně), vznikne tedy až přijetím tohoto plnění, tedy v předmětném případě až v roce 2011.
44.
Ministr financí tedy nezastává názor, že se jedná o pravou retroaktivitu, neboť změna zákona o daních z příjmů se vztahuje pouze a výlučně na příjmy vzniklé (tj. přijaté fyzickou osobou) po účinnosti napadeného zákona, tj. po 1. lednu 2011. Navrhovatelé v této souvislosti zaměňují okamžik vzniku nároku na příjem (splnění podmínek pro připsání státního příspěvku za rok 2010) a okamžik vzniku příjmu (přijetí státního příspěvku fyzickou osobou v roce 2011) pro účely daně z příjmů. K tomu pro úplnost dodává, že úroky za rok 2010 jsou připisovány nejpozději k poslednímu dni kalendářního roku, tedy k 31. prosinci 2010, a proto se na ně zdanění srážkovou daní z příjmů se sazbou 15 %, které bude účinné od 1. ledna 2011, vztahovat nebude.
45.
Napadená úprava tak vykazuje znaky pouze nepravé retroaktivity, neboť nezasahuje do právních nároků vzniklých a dospělých na základě původní právní normy. Pro nároky do účinnosti napadeného zákona platí výše státní podpory podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2010. Sníženy jsou pouze ty nároky, které vzniknou po účinnosti tohoto zákona, tedy od 1. ledna 2011. Znamená to tedy, že nedošlo ke změně výše státní podpory za rok 2010 na základě zákona účinného v roce 2010. Tato podpora je účastníkům stavebního spoření přiznána dál v plné výši, pouze se na státní podporu vyplacenou v roce 2011, tedy příjem roku 2011, uplatňuje nově zavedená daň z příjmu, která odpovídá ústavnímu oprávnění státu ukládat zákonem daňovou povinnost.
46.
K částečnému snížení výše státní podpory a ke vzniku právní povinnosti úhrady daně dochází v důsledku legitimního důvodu na straně státu, který plyne z nárůstu zadlužení veřejných rozpočtů. Nelze přitom mluvit o zásadním zásahu, o který by se jednalo v případě zpětného odebrání již poskytnuté státní podpory. Nejedná se proto ani o nepřípustnou nepravou retroaktivitu.
47.
Ve vztahu k zásadě legitimního očekávání ministr uvedl, že tento pojem texty platných právních norem neznají a jeho aplikace je do značné míry výsledkem právní teorie a judikatorní činnosti obecných soudů a Ústavního souduÚstavního soudu. Sám tento pojem chápe jako výkladem naplněné právo na spravedlivý proces v širším slova smyslu a jako zaručení právní jistoty, která je odvozena od existence právního státu. Jedná se tedy o právem chráněné přiznání právního statku žadateli za situace, kdy na tento statek není právní nárok, ale naopak z hlediska všech aspektů lze jeho přiznání spravedlivě očekávat, například z důvodu rovnosti všech účastníků jednotlivých řízení před zákonem. Pojem legitimního očekávání by měl navíc nacházet uplatnění především v individuálních případech v rámci konkrétních řízení. Je totiž především ochranou před svévolí státu. Naopak v případě změny zákona, jenž vyvolává pro všechny stejné důsledky, je jeho použití spíše nepřípadné.
48.
Nedomnívá se, že by nárok na státní podporu vznikl již v okamžiku uzavření smlouvy o stavebním spoření, nýbrž až po splnění zákonných podmínek. Výši zálohy státní podpory, na kterou vznikne účastníkovi stavebního spoření nárok, je tak možné určit až na základě vložených prostředků v příslušném kalendářním roce. Účastník stavebního spoření tedy nemůže legitimně očekávat, že státem poskytovaná podpora v dané výši bude vyplácena neomezeně dlouho, zejména pokud se výrazně zhorší ekonomická situace státu nebo dojde k prohloubení deficitu veřejných financí. Takovýto stav si pak vyžaduje reakci také na straně výdajů státního rozpočtu, včetně výplaty státní podpory stavebního spoření. Za podpůrný argument pro to, že podpisem smlouvy není přesně dána výše státní podpory, a tedy ani nárok na její konkrétní výši, považuje ministr financí i to, že účastník stavebního spoření může dosáhnout na uspořené prostředky se zachováním nároku na státní podporu dříve, než dosáhne cílové částky, např. výpovědí smlouvy po tzv. vázací době či přijetím úvěru ze stavebního spoření. Stejně tak může v průběhu trvání smlouvy dojít ke korekci některých podmínek smlouvy, např. výše placených poplatků stavební spořitelně.
49.
Ve svém vyjádření ministr poznamenává k údajnému odkazu navrhovatelů na nález ze dne 23. dubna 2008 sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (N 73/49 SbNU 85; 166/2008 Sb.; odkaz na tento nález ve skutečnosti v návrhu obsažen není), že nárok na státní podporu stavebního spoření nelze považovat za sociální právo, neboť tato podpora neslouží k uspokojení hospodářských, sociálních a kulturních práv garantovaných Listinou. Není-li podle uvedeného nálezu namístě argumentovat legitimním očekáváním v případě podmínek a výše dávek sociálního zabezpečení, pak by takováto argumentace neměla mít místo ani v případě podmínek a výše státní podpory stavebního spoření.
50.
Vyjádřil se též k podmínkám vyhlášení stavu legislativní nouze. Pokud by nedošlo včas ke změně právních předpisů, které byly východiskem pro sestavení úsporného rozpočtu, tak by mohly nastat dvě situace. V případě rozpočtového provizoria by se hospodaření řídilo objemem příjmů a výdajů rozpočtu schváleného pro rok 2010, kdy byl schodek státního rozpočtu vyšší, než je schodek schválený zákonem o státním rozpočtu České republiky na rok 2011. Ve druhém případě by byl schválen rozpočet bez dopadů zákonů schválených ve stavu legislativní nouze, což by znamenalo podstatně vyšší schodek státního rozpočtu, a to o přibližně 45 mld. Kč. Tím by se současně snížil výhled České republiky vyjádřený podílem deficitu veřejných rozpočtů na HDP z 4,6 % na 5,5 %, což je vyšší podíl, než byl schválen na rok 2010 (5,3 %).
51.
Obě tyto situace by pro Českou republiku znamenaly značné škody. Rozpočtové provizorium by bylo jednoznačně vykládáno jako známka její vnitřní nestability a signál o tom, že není schopna prosadit takové reformy, aby udržela deficit veřejných financí v únosné míře. Schválením zákona o státním rozpočtu s vyšším schodkem by se Česká republika naopak vydala opačnou cestou, než je snižování deficitu veřejných rozpočtů a provádění reforem. To by zcela jistě změnilo postoj ratingových agentur a tržních účastníků v hodnocení úvěrového rizika České republiky na domácím a zahraničním kapitálovém trhu. Ačkoliv se Česká republika nachází ve výrazně odlišné pozici než např. Řecko, hodnocení úvěrového rizika ratingovými agenturami a hodnocení důvěryhodnosti dlužníka trhem by se mohlo velice rychle změnit k horšímu, pokud by se vláda přestala chovat předvídatelně, transparentně a z fiskálního hlediska odpovědně. Od ratingových agentur bychom mohli minimálně očekávat stažení pozitivního výhledu, ne-li změnu na výhled negativní či rovnou snížení ratingu České republiky. V této souvislosti by došlo k výraznému zvýšení nákladů na obsluhu státního dluhu, přinejmenším v důsledku vyššího rozpočtového schodku, a tedy vyšší výpůjční potřeby vlády v roce 2011 a vyšší rizikové přirážky státních dluhopisů.
52.
Z těchto důvodů je ministr financí přesvědčen, že zákonem požadovanou existenci hrozby značné hospodářské škody lze považovat za zdůvodnitelnou. Důvodem, proč vláda požádala o vyhlášení stavu legislativní nouze až následně po neúspěšném pokusu projednat zákonné změny v prvním čtení, je skutečnost, že až ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že včasné přijetí zákona Poslaneckou sněmovnou není možné, nabyla hrozba značné hospodářské škody reálné podoby. Jednalo se tedy o skutečnost novou, původně neznámou a nepředvídatelnou, a bylo na ni třeba odpovídajícím způsobem reagovat, což vláda učinila.
53.
Dále se zabýval i námitkami ve vztahu k ochraně majetku (investic). Ústavní pořádek podle jeho názoru prioritně chrání majetek existující a především majetek získaný legitimním a nezpochybnitelným způsobem. Skutečnost, že nějaká hodnota byla v minulosti vyplacena, však neznamená, že se stejné očekávání její výplaty v budoucnu stává majetkem chráněným ústavním pořádkem.
54.
Navrhovaná opatření ke snížení fiskálních výdajů a na podporu fiskálních příjmů se budou přímo vztahovat na samotné účastníky stavebního spoření, přičemž na stavební spořitelny dopadnou pouze nepřímo. Rozhodnutí státu o trvání a formě podpory bydlení je zde projevem jeho suverenity a musí být činěno v kontextu hlavního veřejného zájmu nutnosti snížení deficitu státního rozpočtu, který je v současné době považován za prioritní úkol s celospolečenským dopadem. Nutnost přijetí takových opatření je přitom ze strany státu avizována již několik let. Tato opatření přitom budou účinná jednotně na všechny tyto účastníky, a nelze je proto považovat ani za selektivní či diskriminační. Ve větším daňovém zatížení tedy nespatřuje porušení ochrany majetku (investic), ani práva podnikat. Akceptování závěru, že zrušení určité daňové výhody na produktu, který podnikatel poskytuje, je porušením ochrany investic a práv podnikat, by prakticky znamenalo nezbytnost rezignovat na jakékoliv zvyšování daní či rušení daňových výjimek.
55.
I přes omezení státního příspěvku, který dotuje systém stavebního spoření jako celek, zůstává pro futuro zachována státní podpora. To je naopak projevem ohleduplnosti zákonodárce, který tím předchází zhroucení systému stavebního spoření, které by mohlo mít důsledky jak pro stavební spořitelny, tak také pro vkladatele. Odstranění výhod stavebního spoření by totiž s velkou pravděpodobností vedlo k poklesu zájmu o vklady do stavebních spořitelen, což by mohlo mít fatální důsledky pro jejich cashflow. Stavební spořitelny podnikají se státní podporou, přičemž podle názoru ministra je logické a správné, že nástroje státní dotační politiky nezakládají neomezený ústavním pořádkem chráněný nárok finančních institucí z těchto nástrojů těžit.
56.
Ministr financí považuje stavební spoření za finanční politiku svého druhu, kterou stát zatěžuje svůj rozpočet ve prospěch fyzických osob, protože svého času existovaly věcné důvody k podpoře určitého segmentu obyvatel a jeho spořicí činnosti. Podpora rozhodně nesměřovala k podpoře podnikatelské či jiné činnosti a stejně tak neměla v sobě žádný náznak prvku dlouhodobé udržitelnosti, nehledě k tomu, že systém stavebního spoření z podstaty věci nemůže být neměnný a věčný. Současně představuje tento institut podpůrný nástroj státu, který dlouhodobě podporuje střední a vyšší příjmové skupiny obyvatel. To samo o sobě popírá možný zásah do sociálních práv a doplňuje naopak rozumné odůvodnění zákona, jehož věcný účel tak dle jeho názoru nemůže překročit hranice ústavnosti, protože stát při redukci podpory, pokud redukuje podporu bohatším vrstvám obyvatel (ve srovnání s chudšími vrstvami, které si stavebně nespoří), postupuje z hlediska obecné spravedlnosti přiměřeně.
57.
K námitce navrhovatelů, že účastníci stavebního spoření měli velmi krátkou lhůtu k reakci na nové podmínky, uvádí, že tuto lhůtu vypočítávají od okamžiku vyhlášení zákona do jeho účinnosti. Připomíná však, že diskutovaná legislativní úprava vychází z koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády, které byly veřejnosti známé a regulátorem komentované již v létě roku 2010. Nesouhlasí proto s argumentací, že se jednalo o náhlou a poprvé v říjnu 2010 zmíněnou úpravu, která nemohla být účastníky systému stavebního spoření nijak očekávána.
II./c
Vyjádření Asociace českých stavebních spořitelen
58.
Asociace českých stavebních spořitelen ve svém stanovisku ze dne 14. ledna 2011 poukázala na základní charakteristiky systému stavebního spoření. Stavební spoření představuje relativně uzavřený systém účastníků, jenž funguje na principu solidárnosti. Větší část klientů spoří, aby si z jejich úspor mohli ostatní klienti půjčit na bydlení. Jiní účastníci, kteří nevyužijí možnosti úvěru (tzv. přátelští klienti), jsou zase motivováni státní podporou ke spoření. Podle statistiky je v současnosti průměrný vklad přibližně 85 000 Kč a průměrný úvěr přesahuje 510 000 Kč. Český systém stavebního spoření tak potřebuje přibližně pět přátelských klientů pro to, aby mohl být poskytnut jeden průměrný úvěr. I klienti, kteří své úspory na určitou dobu odloží do stavební spořitelny, jsou tak žádoucí pro fungování tohoto systému, neboť tyto peníze dají k dispozici účastníkům, kteří chtějí nebo potřebují úvěr na financování svých bytových potřeb.
59.
Po fázi, kdy byly v českém stavebním spoření kumulovány prostředky (zejména do roku 2005) za účelem vytvoření velkého a stabilního klientského kolektivu, posílila v posledních letech význam také fáze úvěrová. Tento vývoj je založen na existenci poptávky po úvěrech na bydlení a dostatku zdrojů stavebních spořitelen (tedy klientských vkladů) pro poskytování úvěrů. Obě podmínky současná situace splňuje, a proto stavební spoření významně přispívá k podpoře financování bydlení v rámci České republiky, když aktuálně je evidováno 997 400 aktivních úvěrových případů. Bez náležitého přílivu zdrojů nebudou stavební spořitelny schopny současnou úroveň (objem i počet) úvěrů v budoucnu udržet. Bude-li zohledněno, že dlouhodobě je nejčastějším účelem poskytnutých půjček financování rekonstrukcí a modernizace bydlení, mělo by omezení stavebního spoření negativní dopad na postupující revitalizaci zanedbaného bytového fondu, neboť k takovýmto úvěrům neexistuje srovnatelná tržní alternativa (hypoteční úvěry jsou podmíněny zastavením nemovitostinemovitosti a spotřebitelské úvěry jsou nabízeny za přinejmenším dvojnásobné úrokové sazby).
60.
Na úrovni systému způsobí každé omezení atraktivity produktu prostřednictvím snížení státní podpory odliv klientů (střadatelů) a bez nich nebude možné pokrýt poptávku klientů, kteří si chtějí půjčit. Přitom změna podmínek je zpravidla prováděna jednostranně. Jsou měněny podmínky zhodnocování vkladů, ale nedochází k žádné změně nároků a podmínek pro poskytování úvěrů ze stavebního spoření. Stavební spořitelny poskytují dlouhodobé úvěry povinně ze zákona, což také předpokládá, že zákonodárce vytvoří stabilní rámec produktu na dobu reálně odpovídající dlouhodobým úvěrům, tedy 15 až 20 let. Lze ale předpokládat i další dopady, jež mají spíše makroekonomický a společenský charakter. Úspory, které slouží jako zdroje pro úvěry, jsou prostřednictvím stavebního spoření investovány do reálné ekonomiky, kde nejen generují daně, ale přímo také podporují zaměstnanost. Tento přímý efekt je mezi státem podporovanými spořicími produkty unikátní. Žádný jiný státem dotovaný produkt navíc není tak těsně svázán s účelem svého zřízení, jako je tomu u stavebního spoření, neboť poskytování úvěrů je plně vázáno na bytový účel.
61.
Výdaje státu na podporu stavebního spoření jsou sice nezpochybnitelné, ale od roku 2005 setrvale klesají, zatímco příjmy plynoucí ze zdanění ekonomických činností, které s ohledem na celkově vysoké objemy každoročně poskytovaných úvěrů generuje stavební spoření, dále rostly a v současnosti stagnují nebo klesají jen velmi mírně. Asociace zastává na základě popsaných základních souvislostí systému stavebního spoření názor, že omezování výdajů na stavební spoření přinese zásadní negativa, z nichž mezi nejevidentnější patří snížení daňových výnosů státu, snížení dostupnosti levných úvěrů na bydlení, zvýšení nezaměstnanosti v důsledku nižšího objemu stavební výroby a omezení systému, který nyní přináší silná pozitiva za stále klesajících výdajů státu.
62.
Ve vztahu k námitkám týkajícím se legislativního postupu asociace uvedla, že již ve svém stanovisku v rámci připomínkového řízení upozorňovala na negativní dopady použití § 10 zákona o stavebním spoření, ve znění napadeného zákona, na všechny smlouvy o stavebním spoření bez ohledu na datum jejich uzavření. Jedná se především o dopady na legitimní očekávání účastníků stavebního spoření, kteří své smlouvy uzavřeli do data počátku účinnosti novely, v některých případech se však bude jednat i o pravé retroaktivní účinky. Je přesvědčena, že zachování stávajícího režimu stavebního spoření nepředstavuje hrozbu značných hospodářských škod pro Českou republiku, která byla deklarovaným důvodem pro přijetí novely ve stavu legislativní nouze. V této souvislosti poukazuje na Studii efektů stavebního spoření pro ekonomiku a společnost, zpracovanou v srpnu 2010 společnosti Next Finance, s. r. o., pod vedením Ing. Vladimíra Pikory, Ph.D. Z této studie vyplývá, že za rok 2009 bylo na státní podpoře vyplaceno něco málo přes 13 mld. Kč, zatímco ze stavebního spoření obdržely veřejné rozpočty na daních více než 25 mld. Kč a do bytového fondu bylo ze stavebního spoření jenom prostřednictvím úvěrů investováno cca 65 mld. Kč. Podíl stavebního spoření na financování bytové výstavby přitom dosahoval výše mezi 40-60 %. Ze studie také vyplývá, že výdaj státního rozpočtu ve výši 1 mld. Kč na státní podporu generuje v důsledku multiplikačních efektů v rámci systému stavebního spoření nejméně 251 nových pracovních míst ve stavebnictví (tj. za rok 2009 nejméně 3 329 nových míst). Zmíněná data svědčí pro závěr, že stavební spoření se významně podílí na zajišťování bytových potřeb obyvatelstva.
63.
S poukazem na zprávu RIA k návrhu napadeného zákona asociace naopak poukazuje na jeho možný důsledek v podobě ohrožení likvidity stavebních spořitelen, což vnímá jako skutečnou hrozbu velkých hospodářských škod, které by se dotkly účastníků stavebního spoření a jejich prostřednictvím celého hospodářství. Jednalo by se např. o nedostatek prostředků pro výplatu vypovězených smluv či nemožnost poskytovat včas řádné úvěry ze stavebního spoření.
64.
Jednorázové zdanění státní podpory za rok 2010 mimořádnou srážkovou daní ve výši 50 % považuje asociace za protiústavní, neboť předmětné ustanovení má pravé retroaktivní účinky. Jak vyplývá z § 36 odst. 8 zákona o daních z příjmů, ve znění napadeného zákona, i z § 4 odst. 3 zákona o stavebním spoření, v aktuálním znění, vznikl nárok na zálohu státní podpory za rok 2010 již v tomto roce. Vzhledem k podmínkám stanoveným zákonem o stavebním spoření (zejména § 4 a § 11 odst. 1), které se vztahují ke konkrétnímu kalendářnímu roku, v němž účastník požaduje státní podporu, je nejpozději ke konci tohoto roku postaveno najisto, zda došlo ke splnění všech okolností podmiňujících v tomto roce nárok na zálohu státní podpory. Tím, že napadený zákon podrobuje v roce 2011 zpětně dani z příjmu již vzniklý nárok na zálohu státní podpory, zasahuje do právních důsledků minulých dějů, které podle zákona o stavebním spoření podmiňují nárok na roční zálohu státní podpory a jakožto podmínky nároku za rok 2010 se zcela odehrály a byly dokončeny právě v uvedeném roce.
65.
Napadený zákon byl navíc publikován ve Sbírce zákonů až 8. prosince 2010, čímž podle názoru asociace došlo i k podstatnému dotčení oprávněných očekávání účastníků stavebního spoření. Ti totiž plnili po celý rok 2010 podmínky nároku na zálohu státní podpory za tento rok (zejména prováděli vklady na účty stavebního spoření ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o stavebním spoření) ve víře opřené o tehdy platný právní stav a dosavadní zkušenost, že z těchto vkladů obdrží zálohu státní podpory v zákonem stanovené a daní nezkrácené výši. Obvykle se přitom nové daňové povinnosti upravují právním předpisem tak, že jsou známy před počátkem příslušného zdaňovacího období, v němž se nabývají jimi zdaňované příjmy, aby nové právní situaci mohl poplatník přizpůsobit své chování. Překvapivý je i sám fakt, že zákonodárce nově považuje za zdanitelný příjem účastníka zálohu státní podpory. Ta je ovšem na účtu stavebního spoření ve smyslu § 12 odst. 1 zákona o stavebním spoření pouze evidována, a tudíž v době svého poukázání nepředstavuje reálný disponibilní příjem účastníka. Tímto příjmem se stane až po ukončení celého spoření, a to jen za předpokladu splnění podmínek pro výplatu celé státní podpory podle § 12 odst. 2 zákona o stavebním spoření. Napadeným zákonem je tak zcela neočekávaně a v rozporu s daňovými zvyklostmi zdaněno pouze očekávání budoucího (navíc podmíněného) příjmu.
66.
Asociace dále upozorňuje, že předkladatel napadeného zákona si byl zřejmě vědom hrozby potenciálního porušení zákazu pravé retroaktivity, neboť pro redukování výše zálohy státní podpory za rok 2010 zvolil odlišnou metodu (jednorázovou speciální daň) než pro následující roky. Je přitom zřejmé, že sledovaný účel obou způsobů redukce výše státní podpory zakotvených v novele je stejný, a to omezit státní podporu stavebního spoření na polovinu u všech stávajících i nově uzavřených smluv, jak plyne z politických deklarací současné vládní koalice (viz str. 5 koaliční smlouvy a programové prohlášení vlády). Vzhledem k tomu, že zavedení této daně má na účastníky stejný hospodářský účinek, jako by mělo retroaktivní snížení sazby státní podpory i za rok 2010 u stávajících smluv, představuje zvolená metoda nepovolené obcházení ústavního zákazu pravé retroaktivity právního předpisu, pročež by měla být posouzena stejně jako nedovolený případ pravé retroaktivity.
67.
Shodně s obsahem návrhu vnímá asociace i nepříznivý dopad zvoleného způsobu právní úpravy na jednotlivé skupiny účastníků stavebního spoření v různém rozsahu, a to bez jakéhokoliv legitimního důvodu. Na jedné straně je zde velká skupina účastníků, které bude záloha státní podpory krácena, protože bude k jejich smlouvám poukázána až v roce 2011 (viz § 36 odst. 8 zákona o daních z příjmů, ve znění napadeného zákona). Naproti tomu existuje skupina účastníků, jejichž smlouvy byly uzavřeny do konce roku 2003 a u nichž Ministerstvo financí v praxi uplatňuje § 11 odst. 3 zákona o stavebním spoření, ve znění účinném do 31. prosince 2003. Podle něj se u smluv, jež byly ukončeny v prvním pololetí kalendářního roku, žádá o státní podporu za tento rok vždy k 30. červnu. Účastníkům v rámci této skupiny byla již státní podpora za rok 2010 vyplacena v plné a nezdaněné výši, a to jen na základě nahodilého faktu, že doba spoření u jejich smlouvy z jakéhokoliv důvodu skončila už v prvním pololetí roku 2010. Přitom tato skutečnost není z hlediska zdanění vůbec podstatná, neboť povaha příjmu účastníků v rámci druhé uvedené skupiny je totožná s povahou příjmu účastníků v rámci první uvedené skupiny. Stále jde o zálohu státní podpory za rok 2010, s níž by mělo být nakládáno shodně u všech jejích příjemců. Účastníci v rámci první uvedené skupiny jsou tedy znevýhodněni oproti účastníkům z druhé zmíněné skupiny tím, že včas neukončili smlouvu o stavebním spoření. Vzhledem k přijetí novely až ke konci roku 2010 neměli tito znevýhodnění účastníci ani reálnou možnost tak učinit, a tím se nepříznivému důsledku v podobě mimořádné daně vyhnout.
68.
O snaze předkladatele návrhu napadeného zákona obejít ústavní zákaz pravé retroaktivity svědčí i nestandardně vysoká sazba daně, která podstatně mění míru zhodnocení úspor účastníků stavebního spoření na rok 2010 státní podporou. Tu přitom účastníci oprávněně očekávali, neboť se spoléhali na právní stav existující během celého roku 2010, kdy na své účty vnášeli vklady rozhodné pro vznik nároku. V praxi je pak důsledkem to, že účastníci s dosavadním maximálním limitem státní podpory ve výši 3 000 Kč ročně (tedy zejména účastníci se smlouvami uzavřenými od 1. ledna 2004 do konce roku 2010) budou moci za rok 2010 obdržet na záloze státní podpory maximálně 1 500 Kč, čímž nedosáhnou ani maximální výše zálohy státní podpory stanovené na další rok (2 000 Kč), zatímco ti, jejichž dosavadní limit byl ve výši 4 500 Kč (tedy zásadně účastníci se smlouvami uzavřenými do konce roku 2003), mohou za rok 2010 obdržet zálohu až ve výši 2 250 Kč. Předkladatelem novely přitom nebyl deklarován žádný legitimní důvod pro toto odlišné daňové zacházení a podle názoru asociace takový důvod ani neexistuje. Proto asociace považuje tyto disproporční účinky novely za odporující ústavnímu zákazu diskriminace i ústavnímu principu ochrany oprávněných očekávání adresátů právních norem.
69.
V další části svého vyjádření se asociace zabývala i důsledky čl. II napadeného zákona, podle něhož má být použit § 10 zákona o stavebním spoření na všechny smlouvy o stavebním spoření bez ohledu na to, kdy byly uzavřeny. Za jeho nejzávažnější problematický účinek považuje dopad na právo započítávat částku uspořenou v aktuálním kalendářním roce a přesahující maximální limit, z něhož lze v tomto roce nárokovat státní podporu, do základu pro výpočet státní podpory v následujících letech. U smluv o stavebním spoření uzavřených do 31. prosince 2003 se v této otázce až do konce roku 2010 uplatňovala právní úprava účinná ke dni jejich uzavření, která umožňovala neomezenou možnost převodu nadlimitní uspořené částky aktuálního roku do dalších let pro účely nárokování státní podpory. Až pozdější zákon č. 423/2003 Sb. změnou § 10 odst. 4 zákona o stavebním spoření omezil tuto možnost pro smlouvy uzavřené od 1. ledna 2004 podmínkou, že tyto smlouvy byly již od svého počátku uzavřeny s požadavkem na státní podporu a tento požadavek nebyl po dobu trvání smlouvy změněn. Přechodné ustanovení čl. II napadeného zákona tyto podmínky stanovuje pro všechny smlouvy bez ohledu na datum jejich uzavření, čímž ve vztahu ke smlouvám uzavřeným do konce roku 2003 generuje zásadní změnu přístupu v této otázce. V důsledku této skutečnosti tak u smluv, u kterých nebyla po určitou minulou dobu od jejich uzavření do konce roku 2010 požadována státní podpora, bude účastníkovi počínaje rokem 2011 odňat nárok na započítání uspořené částky z minulých let do základu pro výpočet státní podpory (a tím eo ipso nárok na státní podporu z celé částky vysokých vkladů vnesených do konce roku 2010). Asociace v tom spatřuje nedovolené pravé retroaktivní působení napadeného zákona tím, že existenci již vzniklého nároku na převod uspořené částky do budoucích let pro účely nárokování státní podpory podmiňuje dalšími skutečnostmi. Podle expertního odhadu asociace se přitom jedná o tisíce případů, které vznikly především v souvislosti se snížením státní podpory zákonem č. 423/2003 Sb., kdy si v reakci na jeho přechodná ustanovení řada účastníků uzavřela smlouvy bez požadavku na státní podporu s tím, že o ni požádají do konce roku 2004.
70.
Pochybnosti vyslovila též o reálném významu pojmu „nároky na státní podporu vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona“, které mají podle čl. II napadeného zákona zůstat přechodným ustanovením nedotčeny. Zákon o stavebním spoření totiž používá pojem „nárok“ v souvislosti se státní podporou minimálně ve dvou různých významech, a to jako nárok na připsání zálohy státní podpory za určitý kalendářní rok (zejm. § 4 odst. 3, § 10, § 11 a § 13 odst. 1) a jako nárok na výplatu veškeré státní podpory dosud evidované formou záloh na účtu účastníka (zejm. § 12 a 13). Pokud by Ministerstvo financí vycházelo z druhého výkladu, znamenalo by to nutnost redukovat u smluv o stavebním spoření, u nichž nárok na výplatu státní podpory nevznikl do konce roku 2010, výši všech záloh dosud připsaných za celou dobu trvání smlouvy (tj. maximálně na 2 000 Kč ročně) a z toho vyplývající povinnost stavebních spořitelen vrátit rozdíl státu. Takový výklad by vedl k zásahu do již vzniklých nároků na zálohy státní podpory za uplynulé roky, jak byly (zatím s výjimkou zálohy za rok 2010) Ministerstvem financí účastníkům přiznány a stavebními spořitelnami připsány na jejich účty podle podmínek stanovených zákonem o stavebním spoření, ve znění účinném v roce, v němž nárok na příslušnou zálohu vznikl. Tato nejasnost není v souladu s očekáváním dobrého zákonodárství, zejména s potřebou natolik jasného obsahu právní normy, aby se podle ní mohli její adresáti chovat a aby jejím nečekaným výkladem nemohla být narušena jejich oprávněná očekávání.
71.
Kromě uvedených dvou nejvýznamnějších dopadů čl. II napadeného zákona naruší aplikace ustanovení o snížené státní podpoře na smlouvy uzavřené do konce roku 2010 legitimní očekávání účastníků těchto smluv ohledně míry a rychlosti zmnožení jejich majetku v souladu s právním stavem existujícím v době uzavření těchto smluv. Především dojde ke zhoršení zhodnocení úspor účastníků stavebního spoření, a to přímo v důsledku snížení státní podpory, i nepřímo tím, že účastníkům bude náležet s ohledem na snížení výše státní podpory i nižší výsledný úrok. Současně se ale oddálí i vznik nároku účastníka na výnos stavebního spoření a řádný úvěr ze stavebního spoření, protože podmínkou jeho vzniku je dosažení určitého podílu zůstatku účtu k cílové částce a zároveň dosažení určeného minimálního spořicího výkonu účastníka daného především podílem úroků k cílové částce. Plnění obou kritérií je nižší intenzitou zhodnocování úspor omezeno. Oproti původnímu předpokladu při uzavření smlouvy o stavebním spoření se tím u smlouvy s průměrnou cílovou částkou prodlouží doba potřebná pro poskytnutí řádného úvěru o tři měsíce pro smlouvu, u níž byla do roku 2010 poskytována státní podpora v maximální výši 3 000 Kč ročně, a pro smlouvu, kde byla dosud maximální státní podpora ve výši 4 500 Kč ročně, dokonce o 11 měsíců. Dopady této skutečnosti mohou být individuální a různé podle toho, na jaký účel a jak urgentně účastník prostředky ze stavebního spoření potřebuje. Uvedené bude pro účastníky, kteří využili překlenovací úvěr (tj. úvěr poskytovaný rovněž výlučně na bytové potřeby definované zákonem, avšak jen prozatímně do doby vzniku nároku účastníka na řádný úvěr ze stavebního spoření), znamenat vyšší úrokový náklad na překlenovací úvěr. Současně se tím prodlužuje doba trvání tohoto úvěru, jež se jednorázově splácí výnosem stavebního spoření a řádným úvěrem ze stavebního spoření ke dni vzniku nároku na řádný úvěr, s čímž souvisí i povinnost platit úrok z celé jeho neumořované výše po delší dobu.
72.
Výše uvedené přímé dopady na účastníky se zprostředkovaně dotknou i stavebních spořitelen v rozsahu, v němž sníží atraktivitu produktu stavebního spoření u nových i dosavadních smluv, a tím ovlivní budoucí chování nových i dosavadních účastníků stavebního spoření ve velkém měřítku. Tyto dopady přitom mohou být významné pro stabilitu systému stavebního spoření, neboť produkty stavebních spořitelen jsou nastaveny s předpokladem určitého dlouhodobého chování klientů v budoucnosti. Důsledkem by mohl být případný nedostatek disponibilních zdrojů na poskytování řádných úvěrů, k jejichž poskytnutí se stavební spořitelny pevně zavázaly dlouhodobými smlouvami o stavebním spoření v minulosti. Vyloučit přitom nelze ani zásah do soukromoprávního smluvního vztahu mezi stavební spořitelnou a účastníky. I když totiž poskytování státní podpory není předmětem smluvního závazku stavební spořitelny vůči účastníkovi, je na jeho smlouvu přímo navázáno, spolupodílí se na míře a rychlosti plnění vzájemných smluvních povinností účastníků a stavebních spořitelen a prostřednictvím výše uvedených přímých a nepřímých dopadů ovlivňuje podstatně míru a rychlost dosahování hospodářských cílů, které účastník při uzavírání smlouvy zamýšlel.
73.
V důsledku napadeného zákona bylo zasaženo legitimní očekávání účastníků, že dosáhnou jimi sledovaných cílů (tj. zdrojů do výše cílové částky) v původně plánovaném čase a při plánovaných nákladech i míře zhodnocení úspor, které oprávněně vycházely z právního stavu platného při uzavírání smlouvy o stavebním spoření, aniž by na to mohli adekvátně reagovat. Pokud by se přitom účastník rozhodl ukončit smlouvu o stavebním spoření uzavřenou před nabytím účinnosti napadeného zákona, tak by tím nesplnil podmínku pro vznik nároku na výplatu státní podpory, neboť výpověď by znamenala ztrátu veškeré dosavadní státní podpory (viz § 12 odst. 3 zákona o stavebním spoření). V případě smluv s poskytnutým překlenovacím úvěrem by dokonce bez současného okamžitého splacení tohoto úvěru vůbec nebyla možná. V minulosti přitom zákonodárce s ohledem na tyto důsledky zachoval ve vztahu ke smlouvám uzavřeným před nabytím účinnosti novely zákona dosavadní režim poskytování státní podpory. Odklon od tohoto přístupu v případě napadeného zákona, kterým se státní podpora snižuje i pro dosavadní smlouvy, je tak pro účastníky z hlediska intertemporality překvapivá a zasahuje do jejich legitimních očekávání ohledně budoucí výše státní podpory. Překvapivý dopad ve vztahu k účastníkům má v tomto smyslu i zavedení daně z úrokových příjmů ve výši 15 %, k němuž dochází zrušením osvobození úrokových výnosů od daně z příjmů, jež bylo stanoveno § 4 odst. 1 písm. s) zákona o daních z příjmů, ve znění před účinností napadeného zákona.
74.
Závěrem svého vyjádření asociace uvedla, že stavební spoření plní své účely, neboť minimálně 65 % vkladů shromážděných stavebními spořitelnami je použito na účelové úvěry financující bytové potřeby účastníků, přičemž i účastníci, kteří si neberou úvěr, sami často použijí na bytové potřeby zůstatek účtu stavebního spoření (dle expertního odhadu asociace ve dvou třetinách případů). Další úvěrová expanze je navíc omezována přímo zákonem o stavebním spoření, kde jsou pro poskytování překlenovacích úvěrů a úvěrů poskytovaných právnickým osobám nastaveny limity, které ještě širšímu poskytování těchto konkrétních typů úvěrů na bydlení brání. Některé stavební spořitelny již musely svou obchodní politiku s ohledem na vývoj vkladového a úvěrového portfolia uzpůsobit limitům uvedeným v zákoně a poptávku po těchto úvěrech různými nástroji tlumit. Z uvedeného tedy vyplývá, že stát prostřednictvím stavebního spoření plní své mezinárodní závazky z Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a čl. 16 Evropské sociální charty. Většina prostředků je investována do bytového fondu prostřednictvím poskytnutých účelových úvěrů. Restriktivní zásah státu do fungujícího systému stavebního spoření napadeným zákonem s výše popsanými dopady by tedy nepochybně nejen omezil rozsah, v němž Česká republika plní své mezinárodní závazky k zajišťování sociálních práv občanů, ale též zasáhl do průběhu realizace soukromoprávních vztahů s účastníky stavebního spoření, a tím do jejich oprávněných očekávání ohledně zhodnocení jejich úspor a realizace bytových potřeb.
75.
K žádosti Ústavního souduÚstavního soudu poskytla Asociace českých stavebních spořitelen vzory smluv o stavebním spoření, jakož i znění všeobecných obchodních podmínek všech stavebních spořitelen působících v České republice, včetně jejich znění za jednotlivá minulá období.
III.
Replika navrhovatelů
76.
Podáním ze dne 23. února 2011 replikovali navrhovatelé prostřednictvím svého zástupce na zaslaná vyjádření, především na vyjádření ministra financí a Asociace českých stavebních spořitelen. Ve svém vyjádření uvedli, že se ztotožňují se závěry obsaženými ve vyjádření asociace a odkazují na ně. S argumentací ministra financí však nesouhlasí.
77.
Nesouhlas navrhovatelů se týká především závěru, že pravá retroaktivita napadeného zákona vůči vzniklým právním nárokům je vyloučena poukazem na okamžik vzniku příjmu coby „fyzického převedení hodnot“, k němuž zde dochází až po účinnosti novely „přijetím státního příspěvku fyzickou osobou v roce 2011“. Účinek napadeného zákona je totiž jednoznačně takový, že novým zdaněním zasahuje majetek vzniklý již před jeho účinností, a to pohledávku dospělou nejpozději k 31. prosinci 2010. Na tom nic nemění ani skutečnost, že tato pohledávka (nárok) může být v závislosti na době svého vzniku uspokojena případně až po účinnosti zákona, tj. až po 1. lednu 2011.
78.
Stanovení rozhodné skutečnosti pro uplatnění mimořádného zdanění záloh státní podpory na rok 2010 použitím dikce, že „příspěvek ... byl poukázán stavební spořitelně po 31. prosinci 2010“, je podle navrhovatelů projevem svévole zákonodárce. Účastník stavebního spoření především nemá možnost ovlivnit, zda a kdy přesně budou poukázány zálohy stavební spořitelně ministerstvem. V této souvislosti poukazují na to, že Ministerstvo financí je povinno poukázat stavební spořitelně částku ročních záloh statní podpory do dvou měsíců od doručení žádosti. V případě neúplné žádosti nebo nesprávných údajů si však ministerstvo může vyžádat doplnění nebo opravu žádosti, přičemž po dobu, než je žádost doplněna nebo opravena, lhůta pro poukazování záloh neběží (§ 11 odst. 4 a 5 zákona o stavebním spoření). Účastník tak mohl teoreticky ovlivnit skutečnost, zda nově bude či (ještě) nebude daňovým poplatníkem jen vzhledem k tomu, kdy v průběhu roku 2010 svým vkladem na účet splnil podmínku pro připsání zálohy státní podpory za tento rok.
79.
Uměle vytvořená konstrukce, že zdaňovaný majetek (příjem) vzniká až po účinnosti napadeného zákona, má posloužit tomu, aby se stát vůči velké části účastníků stavebního spoření vyhnul svým závazkům, které by jinak musel uspokojit, neboť na jejich uspokojení „vznikl nárok v roce 2010“. Ostatně stěží by mohl obstát názor, že změna výše sazby daně z příjmů nebo zavedení zvláštní sazby této daně od 1. ledna kalendářního roku by měla mít dopad i na příjmy právně vzniklé do konce roku předchozího, vyplacené ale až po 31. prosinci tohoto roku. Mzda za měsíc prosinec by tak musela být zdaněna vyšší sazbou jen proto, že je vyplacena v lednu, nebo zvýšení sazby daně z přidané hodnoty, k němuž dojde s účinností od 1. ledna, by se muselo vztahovat i na zdanitelné plnění uskutečněné ještě v prosinci předchozího roku jen proto, že faktura byla odběratelem zaplacena a částka připsána na účet dodavatele až v lednu. Tato konstrukce se snaží předstírat, že pohledávka, na jejíž uspokojení vznikl nárok (tedy majetek, resp. majetková hodnota), vzniká až okamžikem, kdy byla finanční částka odpovídající jejímu uspokojení připsána (a v dané věci dokonce jen zaevidována, nikoli tedy přijata) na účet oprávněného.
80.
Navrhovatelé nesouhlasí ani s právním závěrem, že v důsledku napadeného zákona dochází ke snížení pouze těch nároků, které vzniknou až po jeho účinnosti. Ministr financí podle jejich názoru nerozlišuje mezi závazným významem zákonných pojmů „příspěvek“ a „záloha“ příspěvku (státní podpory). Tím, že napadený zákon snížil od 1. ledna 2011 zálohy státní podpory i pro smlouvy uzavřené před jeho účinností, snížil zpětně i jejich celkovou výši. Nedotkl se tedy pouze nároků vzniklých po jeho účinnosti. I když by v tomto případě mohlo jít pouze o nepravou retroaktivitu zákona, neboť snížením nejsou dotčeny zálohy příspěvku poskytnuté za léta do roku 2010 včetně, účinky novely jsou takové, že podstatně narušují dosavadní legitimní očekávání účastníků smluv o stavebním spoření, jež měli přinejmenším do doby přijetí napadeného zákona. Jak je přitom uvedeno ve vyjádření Asociace českých stavebních spořitelen, může toto snížení záloh státní podpory ve svých důsledcích dokonce vykazovat v řadě případů i pravé retroaktivní účinky.
81.
Za obmyslnou a formalistickou označují tu část ministrovy argumentace, podle které nedošlo napadeným zákonem ke snížení státní podpory za rok 2010. Ta bude podle jeho názoru přiznána v plné výši, pouze se na ni jako na příjem roku 2011 bude uplatňovat nově zavedená daň z příjmů. Navrhovatelé se domnívají, že ministr se snaží pouze zdůvodnit, proč byl ve skutečnosti zneužit institut daně. Důvodem bylo obejití metody přímého snížení výše státní podpory, která z časových důvodů již nebyla využitelná pro nároky vznikající v roce 2010. Neztotožňují se ani s jeho názorem o nepřípadnosti použití pojmu legitimního očekávání v případě změny zákona, jež vyvolává pro všechny stejné důsledky. Do legitimních očekávání účastníků právních vztahů může být zasaženo i cestou přijetí právního předpisu, přičemž v tomto směru odkazují na „bohatou“ judikaturu Ústavního souduÚstavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva, zčásti citovanou již v původním podaní.
82.
Navrhovatelé vytýkají vyjádření ministra dezinterpretaci skutečného obsahu jejich návrhu. V něm totiž netvrdí, že nárok na státní podporu vzniká bez dalšího již v okamžiku uzavření smlouvy o stavebním spoření, ani že již podpisem smlouvy je „přesně dána výše státní podpory“. Poukazují naopak pouze na to, že již v okamžiku uzavření této smlouvy je určitelná tzv. cílová částka, od níž se celková výše státní podpory odvíjí, přičemž nárok na její připsání a následně její vyplacení vznikne až splněním všech dalších zákonných podmínek, které jsou ovšem známy účastníku již při uzavření smlouvy a nemohou se jednostranně náhle měnit.
83.
Obsahem jejich návrhu nebylo ani tvrzení, že by účastník stavebního spoření mohl „legitimně očekávat, že státem poskytovaná podpora v dané výši bude vyplácena neomezeně dlouho ...“. Navrhovatelé pouze upozornili na rozdíl mezi přístupem někdejšího zákonodárce, který respektoval nabytá práva účastníků stavebního spoření (viz čl. II bod 2 zákona č. 423/2003 Sb.), a současného zákonodárce, který tak v napadeném zákoně nečiní. Vláda a Parlament nezvažovaly intenzitu zásahu do právního postavení účastníků stavebního spoření i stavebních spořitelen a nezvolily žádný z šetrnějších přístupů k účastníkům smluv, a to zejména k těm, jimž ještě neuplynula tzv. vázací doba, a k těm, kteří čerpají překlenovací úvěr či úvěr ze stavebního spoření. Skupina poslanců proto v návrhu vyjádřila názor, že dosavadní přístup zákonodárce založil účastníkům legitimní očekávání, že stát sice může příspěvek snížit, avšak jen pro nové smlouvy, a že po dobu platnosti smlouvy bude příspěvek na ni poskytnut v původně státem garantované výši. Napadeným zákonem došlo podle navrhovatelů k zásahu do práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu. Současně se ztotožňují s argumentem obsaženým ve vyjádření Asociace českých stavebních spořitelen, že dosavadní podporou stavebního spoření stát přispíval k naplňování svých závazků podle čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a čl. 16 Evropské sociální charty (právo na bydlení). Dopady napadeného zákona rozsah zajišťování těchto závazků státem omezují.
84.
Ve vztahu k důvodnosti vyhlášení stavu legislativní nouze navrhovatelé dodávají, že je vysoce pravděpodobné, že kdyby napadený zákon nevstoupil v účinnost k 1. lednu 2011 a opatření v něm obsažená by tak musela být o rok odložena, stát by nebyl v roce 2011 zatížen poskytováním státní podpory ani v tom rozsahu, v jakém by ji poskytoval v roce 2010 (natož v letech předchozích), ale naopak by byl i bez tohoto zákona zatížen výrazně méně. Poukazují přitom na údaje obsažené v odpovědi ministra financí, jakož i vyjádření Asociace českých stavebních spořitelen, podle kterých má celkový objem státní podpory (a tím zatížení státního rozpočtu) počínaje rokem 2005 klesající tendenci, přičemž k největšímu propadu došlo právě v posledních letech, tedy mezi roky 2008 a 2009. Ministr financí by měl zároveň dát k dispozici údaje o aktuální výši vyplacené zálohy státní podpory za rok 2010, neboť tyto údaje jsou nepochybně relevantní pro zodpovězení otázky, zda při přijímání zákona skutečně hrozila státu značná hospodářská škoda.
85.
K tvrzení ministra financí, že vláda požádala o vyhlášení stavu legislativní nouze až následně po neúspěšném pokusu projednat zákonné změny v prvém čtení, doplňují, že vláda si musela být vědoma lhůt v rámci legislativního řízení, jakož i postojů opozice, což nakonec ve své výpovědi před Ústavním soudemÚstavním soudem dne 8. února 2011 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 55/10 připustil i předseda vlády Petr Nečas.
86.
Souhlasit nelze ani s tím, že „hlavním veřejným zájmem“ je v České republice „nutnost snížení deficitu státního rozpočtu“. Takto formulovaný veřejný zájem nemá oporu v žádné ústavní ani zákonné normě. Naopak navrhovatelé považují za hlavní veřejný zájem naplňování ústavně zaručených základních práv a svobod, neboť právě úcta k nim a jejich ochrana je smyslem existence demokratického státu. Nezpochybňují přitom potřebu zdravých veřejných financí, konkrétní opatření k jejich ozdravení je však vždy jen politickým rozhodnutím aktuální většiny (čl. 6 Ústavy), přičemž otázka zachování základních práv je při politickém rozhodování vlády či Parlamentu vždy ultra vires. Pokud navíc ministr financí tvrdí existenci takto jím definovaného veřejného zájmu, měl být součástí důvodové zprávy k návrhu napadeného zákona test zvažování přednosti ústavně chráněné hodnoty či základního práva v případě jejich kolize podle kritérií vymezených konstantní judikaturou Ústavního souduÚstavního soudu.
87.
Úsporná opatření v oblasti podpory bydlení nebyla „ze strany státu avizována již několik let“, o čemž svědčí skutečnost, že žádné státní orgány ve svých koncepčních materiálech v oblasti podpory stavebního spoření takovéto opatření neohlašovaly. Nečinily tak ani politické strany v rámci volební kampaně a svých programů. Jak ale dodávají, samotná skutečnost, že tato opatření byla uvedena v koaliční smlouvě a programovém prohlášení vlády, nemá ve vztahu k adresátům právních předpisů žádnou relevanci, dokud nejsou závazně vyjádřena ve formálním pramenu práva. Koaliční smlouva i programové prohlášení vlády jsou dokumenty ryze politické povahy a adresáti zákonů nepochybně nemají povinnost číst takové dokumenty nebo poslouchat mediální vystoupení politiků a „zařizovat se“ podle nich ještě předtím, než byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů.
88.
Co se týče tvrzení, že stavební spořitelny „podnikají se státní podporou“ a že „nástroje státní dotační politiky nezakládají časově neomezený ústavním pořádkem chráněný nárok finančních institucí z těchto nástrojů těžit“, navrhovatelé podotýkají, že státní podpora nenáleží stavebním spořitelnám, ale účastníkům stavebního spoření, přičemž nárok na výplatu státní podpory má účastník jen za dobu spoření, tj. výlučně na základě svých vlastních vkladů. Při splnění podmínek pro výplatu státní podpory je stavební spořitelna povinna vyplatit ji účastníkovi, naopak při nedodržení zákonných podmínek účastníkem ji musí stavební spořitelna podle § 12 zákona o stavebním spoření vrátit státu. Zdůrazňují, že i stavební spořitelny mají nárok na takové jednání orgánů státu, které je předvídatelné, nevykazuje zjevné rysy svévole a nezasahuje tak do podstaty práva podnikat a do práv zakotvených v mezinárodních smlouvách o podpoře a ochraně investic.
89.
Závěrem své repliky reagují navrhovatelé na vyjádření ministra, podle něhož stavební spoření „dlouhodobě podporuje střední a vyšší příjmové skupiny obyvatel“, což „samo o sobě popírá možný zásah do sociálních práv ...“. Není jim známo, že by stát disponoval údaji o příjmové struktuře účastníků stavebního spoření, a neztotožňují se s ministrovým chápáním sociálních práv, podle něhož tato práva patrně náleží jen příjmově slabším skupinám obyvatel. Zdůrazňují přitom, že podstatou jejich návrhu není tvrzený zásah do sociálních práv, ale zásah do práva vlastnického při porušení ústavních principů právního státu.
90.
Navrhovatelé svým přípisem ze dne 15. března 2011 vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání.
IV.
Posouzení kompetence a ústavní konformity legislativního procesu
91.
Podle § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu sestává posouzení ústavnosti zákona, případně jiného právního předpisu, ze třech komponentů. Jedná se o zodpovězení otázek, zda zákon nebo jiný právní předpis byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence, zda byl přijat ústavně předepsaným způsobem a zda jeho obsah je v souladu s ústavními zákony a v případě jiného právního předpisu i se zákony.
IV./a
Shrnutí průběhu legislativního procesu
92.
Z vyjádření účastníků řízení, jakož i z těsnopiseckých zpráv Poslanecké sněmovny a Senátu a dalších veřejně přístupných dokumentů vztahujících se k legislativnímu procesu Ústavní soudÚstavní soud zjistil následující skutečnosti.
93.
Dne 4. října 2010 předložila vláda Poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, schválený usnesením vlády č. 669 ze dne 22. září 2010. Současně navrhla projednání zákona tak, aby s ním Poslanecká sněmovna mohla ve smyslu § 90 odst. 2 jednacího řádu vyslovit souhlas již v prvém čtení. Návrh byl rozeslán poslancům jako sněmovní tisk č. 116/0. Organizační výbor svým usnesením č. 32 ze dne 14. října 2010 doporučil projednání návrhu zákona, určil zpravodaje a přikázal návrh k projednání rozpočtovému výboru. Prvé čtení bylo započato ve 14:20 hodin dne 26. října 2010 na 7. schůzi, kde byl návrh projednán v obecné rozpravě. Ještě před uvedením tohoto návrhu předkladatelem byla předsedkyni Poslanecké sněmovny doručena námitka poslaneckého klubu ČSSD proti projednání návrhu, aby mohl být vysloven souhlas s návrhem zákona již v prvém čtení, pročež se tento návrh stal neprojednatelným. Následně v průběhu obecné rozpravy navrhl ministr financí a poslanec Miroslav Kalousek podle § 91 odst. 2 jednacího řádu zkrácení projednávání návrhu zákona ve výboru na 15 dní. V důsledku uplatnění námitky poslaneckých klubů ČSSD a KSČM však nebyl projednán ani tento návrh. Poslanecká sněmovna následně přikázala návrh zákona k projednání rozpočtovému výboru (usnesení č. 102).
94.
Na základě svého usnesení č. 758 ze dne 26. října 2010 (přijatého večer v tento den) vzala vláda návrh zákona (spolu s dalšími třemi vládními návrhy zákonů) dne 27. října 2010 zpět. Dne 29. října 2010 předložila vláda Poslanecké sněmovně návrh zákona zcela identického obsahu, schváleného usnesením č. 759 ze dne 26. října 2010. Současně navrhla předsedkyni Poslanecké sněmovny, aby vyhlásila stav legislativní nouze na období od 1. listopadu do 5. listopadu 2010 pro projednání téhož vládního návrhu zákona (společně se zmíněnými třemi návrhy zákonů) a aby rozhodla, že uvedené vládní návrhy zákonů budou projednány ve zkráceném jednání v rámci vyhlášeného stavu legislativní nouze. Týž den byl návrh zákona rozeslán poslancům jako sněmovní tisk č. 157/0 (stejně tak i zbylé tři zmíněné vládní návrhy zákonů - sněmovní tisky č. 155, 156 a 158).
95.
Předsedkyně Poslanecké sněmovny na základě tohoto návrhu vyhlásila rozhodnutím č. 7 ze dne 29. října 2010 stav legislativní nouze pro uvedené návrhy zákonů na dobu od 1. listopadu 2010 do 15. listopadu 2010 (vláda navrhovala pouze do 5. listopadu 2010) a rozhodnutím č. 8 z téhož dne rozhodla o tom, že tyto návrhy budou projednány ve zkráceném řízení. Tímto rozhodnutím zároveň přikázala návrh zákona rozpočtovému výboru, kterému stanovila nepřekročitelnou lhůtu pro předložení usnesení do 2. listopadu 2010 do 12:00 hodin. Dne 29. října 2010 byl poslancům rozeslán návrh zákona jako sněmovní tisk 157.
96.
Žádost předsedy vlády o vyhlášení stavu legislativní nouze, jakož i příslušné rozhodnutí předsedkyně Poslanecké sněmovny obsahovaly pouze stručné odůvodnění hrozbou značných hospodářských škod, aniž by tato hrozba byla dál specifikována. Bližší důvody pro vyhlášení uvedl předseda vlády Petr Nečas dne 27. října 2010 v rámci rozpravy k návrhu zákona o státním rozpočtu na 7. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy ve svém vystoupení informoval poslance o uvedeném postupu. Konkrétně uvedl, že „neprojednání těchto zákonů znamená, že by nevstoupily do účinnosti 1. ledna příštího roku, což by učinilo z rozpočtu pouze soubor mnoha desítek nebo stovek stran potištěných čísly, nicméně nepodložených reálnými skutečnými údaji na straně příjmů i výdajů, čili byl by to rozpočet naprosto hypotetický, nereálný, a tudíž rozpočet, který by nebyl brán jako věrohodný dokument. Z tohoto důvodu by hrozilo výrazné zhoršení postavení České republiky na finančních trzích. S tímto nevěrohodným rozpočtem by mohl být ohrožen rating České republiky, hrozilo by zvýšení dluhové služby, to znamená splátky, kterou platíme na úrocích za státní dluh. Velice významným rizikem by se samozřejmě stalo výrazné prohloubení deficitu veřejných financí a hrozily by také daňové úniky. Za těchto okolností, kdy hrozí tyto velké hospodářské škody, byla vláda povinna použít ustanovení zákona o legislativní nouzi, aby zamezila těmto výrazným hospodářským škodám.“ (těsnopisecká zpráva z jednání Poslanecké sněmovny dne 27. října 2010, 7. schůze, www.psp.cz)
97.
Dne 2. listopadu 2010 ve 14:00 hodin zahájila předsedkyně Poslanecké sněmovny čtvrtý jednací den její přerušené 7. schůze, v jehož úvodu informovala poslance o svých rozhodnutích. S ohledem na povinnost Poslanecké sněmovny posoudit před projednáním návrhů zákonů, zda stav legislativní nouze trvá, zahájila úvodem tohoto jednacího dne rozpravu k tomuto bodu. V rámci rozpravy vystoupil poslanec Bohuslav Sobotka, který vyslovil výhrady vůči jejímu postupu. Poukázal na to, že projednání předmětných návrhů zákonů na stávající schůzi Poslanecké sněmovny předpokládá návrh na zařazení těchto bodů na její program. Takovýto návrh ale nelze projednat, pokud proti němu vznesou námitku nejméně dva poslanecké kluby nebo 20 poslanců, což učinil jménem poslaneckých klubů ČSSD a KSČM. Po krátké rozpravě oznámila předsedkyně Poslanecké sněmovny přibližně v 15:20 hodin, že přerušuje jednání 7. schůze Poslanecké sněmovny, a na žádost skupiny koaličních poslanců svolala z místa předsedajícího mimořádnou 8. schůzi Poslanecké sněmovny na 16:00 hodin téhož dne. V tuto dobu byla schůze rovněž zahájena.
98.
Úvodem 8. schůze Poslanecké sněmovny její předsedkyně opětovně informovala poslance o vyhlášení stavu legislativní nouze a zahájila rozpravu k jejímu posouzení. V rámci této diskuse vystoupil předseda vlády Petr Nečas, který k důvodům vyhlášení legislativní nouze uvedl, že „bude-li schválen státní rozpočet, který k 1. lednu příštího roku nebude podložen účinnou legislativou, která bude v účinnosti od 1. ledna příštího roku, bude to nevěrohodný dokument založený pouze na součtu čísel, která nebudou odpovídat skutečné legislativě účinné od 1. ledna příštího roku. To velmi vážně hrozí. Potom může dojít i ke krokům, jako je zhoršení výhledu ratingu České republiky, hrozí předražení dluhové služby. Tady bych chtěl zdůraznit, že výkyvy pouze v několika procentech činí z hlediska splátky dluhové služby až řády miliard v dluhové službě, hrozí zvýšení deficitu státního rozpočtu a zvýšení deficitu veřejných rozpočtů jako celku a hrozí také naprosto prokazatelně daňové úniky. Celkový sumář těchto hospodářských škod je spíše v řádech miliard, ve dvojciferném čísle miliard. Čili jsou to velmi významné hospodářské škody a naprosto legitimně a v souladu se zákonem na to vláda musela zareagovat a musela požádat o vyhlášení stavu legislativní nouze právě proto, aby k těmto závažným hospodářským škodám nedošlo.“ (těsnopisecká zpráva z jednání Poslanecké sněmovny dne 2. listopadu 2010, 8. schůze, www.psp.cz)
99.
V rámci rozpravy dále vystoupili mimo jiné opoziční poslanci Jeroným Tejc, Lubomír Zaorálek, Vojtěch Filip a Bohuslav Sobotka, kteří formulovali námitky ve vztahu k důvodnosti vyhlášení stavu legislativní nouze. Poslanec Bohuslav Sobotka navrhl odročení jednání na druhý den, tedy do 3. listopadu do 9:00 hodin. Pro návrh hlasovalo 74 ze 181 přítomných poslanců, 103 bylo proti. Pro potvrzení trvání stavu legislativní nouze k projednání předmětných sněmovních tisků hlasovalo 105 ze 151 přítomných poslanců, proti bylo 46 (usnesení č. 111).
100.
Téhož dne proběhlo i druhé a třetí čtení návrhu. Ještě před zahájením druhého čtení konstatovala Poslanecká sněmovna, že nadále existují podmínky pro projednání vládního návrhu zákona ve zkráceném jednání (usnesení č. 116). Pro hlasovalo 97 ze 146 přítomných poslanců, proti 43. Rozpočtový výbor zasedal k příslušnému sněmovnímu tisku, přičemž doporučil, aby Poslanecká sněmovna projednala návrh v obecné rozpravě, dále všechny jeho části v rozpravě podrobné a aby jej projednala do pátku 5. listopadu 2010 do 16:00 hodin. Návrh rozpočtového výboru byl přijat, když pro něj hlasovalo 130 ze 146 přítomných poslanců, 3 byli proti. Poté, co se uskutečnila obecná i podrobná rozprava, schválila Poslanecká sněmovna návrh zákona (usnesení č. 117). Pro hlasovalo 96 ze 144 přítomných poslanců, proti 44.
101.
Dne 3. listopadu 2010 byl návrh zákona postoupen Senátu, který jej na žádost vlády projednal ve zkráceném jednání. Organizační výbor téhož dne stanovil garančním výborem Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor návrh zákona projednal dne 11. listopadu 2010 a přijal usnesení č. 385, kterým ho doporučil schválit. Senát projednal a schválil návrh zákona (senátní tisk č. 365/0) dne 12. listopadu 2010 na své 25. schůzi, když pro něj hlasovalo 42 ze 76 senátorů, proti bylo 31 senátorů a 3 senátoři se hlasování zdrželi (usnesení č. 603).
102.
Návrh zákona byl dne 19. listopadu 2010 doručen prezidentovi republiky, který jej podepsal dne 26. listopadu 2010. Schválený zákon byl poté 3. prosince 2010 doručen k podpisu předsedovi vlády. Zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 348/2010 Sb. s účinností od 1. ledna 2011.
IV./b
Ústavní konformita zákonodárné procedury - obecná východiska
103.
Vzhledem ke struktuře argumentace navrhovatelů posoudil Ústavní soudÚstavní soud nejdřív otázky kompetence a ústavní konformity legislativního procesu ve vztahu k Poslanecké sněmovně. Poněvadž o její kompetenci přijmout napadený zákon ve smyslu čl. 15 odst. 1 Ústavy neměl pochybnosti, zaměřil se na způsob projednávání a schvalování napadeného zákona, vůči kterému směřovaly i navrhovateli uplatněné námitky. V tomto směru považoval za nezbytné shrnout relevantní ústavní východiska, na nichž založil vlastní přezkum předmětné procedury.
104.
Ústavní soudÚstavní soud ve své dosavadní judikatuře opakovaně zdůraznil nezbytnost dodržování procedurálních pravidel a respektování demokratických principů v zákonodárném procesu. Ve svém rozhodnutí ze dne 15. února 2007 sp. zn. Pl. ÚS 77/06 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.) uvedl, že „i Parlament, resp. jeho obě komory nemohou postupovat libovolně, ale jsou vázány právem. Při výkonu legislativní činnosti jsou tak vázány především Ústavou a s ní konformně vykládanými jednacími řády, jakož i ustálenou praxí parlamentní komory a jejích orgánů, kterou lze díky dlouhodobému opakování považovat za nepsanou část legislativní procedury, lze-li ji shledat za souladnou s vyššími hodnotami tvorby práva, demokratického politického systému apod.“ (bod 38). Tento důraz na řádnost (bezvadnost) průběhu legislativního procesu přitom není pouhým apelem ve vztahu k zákonodárci, aby jako orgán veřejné moci postupoval při jejím výkonu v souladu se zákonem, nýbrž je výrazem toho, že zákonná úprava legislativního procesu má rovněž garantovat jeho soulad s ústavním pořádkem.
105.
Je mimo jakoukoliv pochybnost, že zákonodárná procedura je rámcově vymezena již na úrovni ústavního pořádku, a to především co se týče kompetence a účasti jednotlivých orgánů veřejné moci na jejím výkonu, stanovení požadovaných většin pro přijímání rozhodnutí, jakož i formálních náležitostí zákona. Součástí těchto požadavků však nejsou jen relativně určitá procesní pravidla stanovená Ústavou, nýbrž i některé ústavní principy, k jejichž konkretizaci dochází až na úrovni zákona, tedy jednacích řádů obou komor. Jedná se v první řadě o demokratický princip plynoucí z čl. 1 odst. 1 Ústavy, představující jednu z podstatných náležitostí demokratického právního státu. Tento princip se přitom nevyčerpává pouhým většinovým rozhodnutím demokraticky zvolených poslanců nebo senátorů, ale vyplývají z něj požadavky i ve vztahu ke způsobu (průběhu) projednávání návrhu zákona. V tomto směru lze ústavní relevanci přiznat též dalším principům, především zákazu svévole, principu ochrany menšin při přijímání politických rozhodnutí, požadavku demokratické kontroly, jak ze strany poslanců a senátorů, tak i ze strany veřejnosti, a nakonec, nikoliv však v poslední řadě, principu volné soutěže politických sil (blíže k těmto základním východiskům srov. nález ze dne 1. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 55/10, části V.A a V.B; 80/2011 Sb.).
106.
Zákonodárná procedura v obou komorách Parlamentu musí především umožnit osobám na ní zúčastněným „reálné posouzení a projednání předlohy parlamentem“ (nález ze dne 31. ledna 2008 sp. zn. Pl. ÚS 24/07, část X/a; N 26/48 SbNU 303; 88/2008 Sb.). Jednotliví poslanci nebo senátoři musí mít skutečnou možnost seznámit se s obsahem předloženého návrhu zákona a zaujmout k němu stanovisko v rámci jeho projednávání v příslušné komoře Parlamentu nebo v jejích orgánech. Možnost veřejně přednést stanovisko k návrhu zákona na parlamentní půdě přitom svým významem přesahuje subjektivní právo poslance. Umožňuje totiž ve vztahu k ostatním poslancům, jakož i veřejnosti konfrontaci důvodů pro přijetí nebo nepřijetí návrhu zákona. Volení zástupci občanů musí v přímé konfrontaci s názory svých oponentů veřejně zdůvodňovat a obhajovat důvodnost svých návrhů. K přijetí rozhodnutí tak dochází až poté, co byly tímto způsobem formulovány důvody pro i proti přijetí návrhu zákona. Jednotliví poslanci a senátoři, aniž by tím byla dotčena jejich možnost hlasovat svobodně, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, tak budou rozhodovat s vědomím argumentů obou stran. Tím je zároveň umožněno veřejnosti nejen kontrolovat jejich činnost, tedy mít možnost poznat, zda a z jakých důvodů určitý návrh podpořili nebo nikoliv, nýbrž ve své podstatě i nepřímo participovat na zákonodárném procesu, neboť diskuse uvnitř široké veřejnosti, jakož i z ní vyplývající souhlas nebo kritika vždy ovlivňují i rozhodování individuálních poslanců a senátorů.
107.
Takto formulované požadavky otevřenosti, veřejnosti a kontroly zákonodárného procesu považuje Ústavní soudÚstavní soud za imanentní součást demokratického principu. Možnost konfrontace postojů na parlamentní půdě je přitom současně zárukou svobodné soutěže politických sil, tedy jednoho ze základních komponentů demokratického státu, jenž nachází své výslovné vyjádření v čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny. Tyto ústavní principy chrání pouze samotnou možnost parlamentní diskuse, nikoliv možnost reálně ovlivnit výsledek konečného hlasování. Princip většinového rozhodování tím není nijak dotčen. Lze naopak zdůraznit, že tím dochází k reálnému naplnění jeho neoddělitelného komponentu, kterým je povinnost většiny dbát ochrany menšin při příjímání politických rozhodnutí (čl. 6 Ústavy). V případě zákonodárné procedury se tato ochrana vztahuje na postavení parlamentní opozice (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 55/10, bod 70). V této souvislosti Ústavní soudÚstavní soud připomíná, že „v parlamentu se také odráží idea pluralismu, která je základem a znakem každé svobodné společnosti. V parlamentní rozpravě, a přirozeně i v práci jednotlivých výborů parlamentu se dostává ke slovu opozice, která tak zároveň realizuje kontrolu, kterou lze chápat jako jeden ze základních znaků právního státu. Často jen v parlamentu dostávají příležitost k vyjádření tzv. slabé zájmy, tj. zájmy takových společenských skupin, které nedisponují takovou kapacitou k prosazení se. Právě tyto vlastnosti parlamentních rozprav ukazují na zvláštní úlohu parlamentu při vyrovnávání a při integraci zájmů. Všechny tyto principy je třeba zohledňovat při úpravě i vykonávání procedury vztahující se k návrhům zákonů“ (sp. zn. Pl. ÚS 77/06, bod 56; k významu parlamentní opozice srov. též sp. zn. Pl. ÚS 24/07, část X/a, a sp. zn. Pl. ÚS 55/10, bod 72 až 76).
108.
Nakonec reálná možnost naplnění funkce parlamentní procedury z hlediska ústavních principů předpokládá „vytvoření dostatečného časového prostoru k parlamentnímu projednání zákonné předlohy“ (sp. zn. Pl. ÚS 24/07, část X/a). Uvedený časový aspekt parlamentní procedury je zároveň nezbytným předpokladem, aby parlamentní diskuse obecně mohla dostát své legitimační funkci. Je tedy nezbytné, aby umožnila zúčastněným osobám, zejména zástupcům parlamentní opozice, dostatečný časový prostor v rámci projednávání návrhu zákonů, aby se s nimi mohly reálně seznámit, posoudit je a zaujmout k nim kvalifikovaně stanovisko, které budou moci následně prezentovat v parlamentní rozpravě nebo v rámci jednání výborů, případně jiných orgánů. Jak dále zdůraznil Ústavní soudÚstavní soud, právě ve vymezeném časovém a procedurálním rámci projednání zákona „se promítá ochrana ústavních garancí reálného fungování parlamentarismu“ (sp. zn. Pl. ÚS 24/07, část X/a). I ve vztahu k tomuto požadavku přitom nelze opomenout širší význam parlamentní diskuse ve vztahu k možnosti veřejnosti seznámit se s legislativní předlohou a jejími důvody, formulovat k ní svá stanoviska a tímto způsobem i ovlivňovat samotný její průběh a rozhodování jednotlivých zákonodárců. Omezení zákonodárného procesu pouze na několik dní by takovouto možnost fakticky vyloučilo.
109.
Garantování uvedených principů na úrovni jednoduchého práva je jednou z funkcí jednacích řádů obou komor. Ty mají vytvořit obecná pravidla pro projednávání zákonných předloh, jež mohou obsahovat i účinné mechanismy, jakými může parlamentní většina na jedné straně bránit nemožnosti přijetí většinového rozhodnutí z důvodů obstrukcí parlamentní opozice, jež ale současně umožňují parlamentní opozici chránit svá práva proti zásadním omezením ze strany většiny (srov. sp. zn. Pl. ÚS 55/10, bod 73). Není přitom apriorně vyloučena ani možnost, že v odůvodněných případech bude pro projednání návrhu zákona připuštěna jednacím řádem zvláštní procedura, která by se významným způsobem dotýkala výše uvedených ústavních principů. V tomto případě však účel takovéto procedury musí odůvodňovat jejich omezení.
IV./c
Ústavní kritéria pro vyhlášení stavu legislativní nouze a projednání návrhu zákona ve zkráceném řízení podle § 99 jednacího řádu Poslanecké sněmovny
110.
Navrhovatelé shledávají nesoulad způsobu přijetí napadeného zákona v tom, že k jeho projednání došlo ve zkráceném řízení ve stavu legislativní nouze, aniž by byly dány zákonné důvody pro jeho vyhlášení. Uvedený zákonný institut umožňuje za mimořádných okolností urychlit projednání vládních návrhů zákonů ve zkráceném jednání. Obsahovým smyslem či účelem tohoto institutu je přitom zabránění nevratných nebo obtížně reparovatelných škod na základních zájmech členů společnosti anebo zabránění reálných značných škod na majetku (stávajícím či očekávaném) státu.
111.
Jednací řád Poslanecké sněmovny ve svém § 99 odst. 1 umožňuje „za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody“, vyhlásit stav legislativní nouze. Tento stav vyhlašuje na návrh vlády svým rozhodnutím předseda Poslanecké sněmovny, který je (na základě žádosti vlády) rovněž oprávněn rozhodnout o tom, že se vládní návrh zákona projedná ve zkráceném jednání (§ 99 odst. 2 jednacího řádu). V takovém případě přikáže tento návrh jednomu z výborů a stanoví mu nepřekročitelnou lhůtu pro jeho rozhodnutí. Poslanecká sněmovna ještě před projednáním pořadu schůze posoudí svým usnesením, zda stav legislativní nouze trvá. Před projednáním konkrétního vládního návrhu zákona je zase povinna posoudit, zda jsou podmínky pro jeho projednání ve zkráceném jednání. Dospěje-li k závěru, že tyto podmínky jsou dány, projedná návrh zákona přímo ve druhém čtení, přičemž je oprávněna rozhodnout o upuštění od obecné rozpravy, jakož i omezení řečnické doby na pět minut a na návrh příslušného výboru též o omezení podrobné rozpravy pouze na některé části zákona. Bezprostředně nato se může konat třetí čtení návrhu zákona. Samotná procedura přijetí návrhu zákona ve zkráceném jednání v rámci vyhlášeného stavu legislativní nouze je pak podrobně upravena v § 99 odst. 3 až 9 jednacího řádu.
112.
Z uvedeného je zřejmé, že projednání návrhu zákona ve zkráceném jednání se významným způsobem odlišuje od běžného průběhu zákonodárného procesu, neboť k němu dochází zpravidla již během několika dnů za významného omezení práv jednotlivých účastníků zákonodárného procesu. Tato omezení se přitom významným způsobem dotýkají i výše uvedených ústavních principů dopadajících na zákonodárný proces, včetně práv parlamentní opozice, a ve významné míře relativizují základní funkce parlamentní diskuse (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 55/10, body 86 a 87). V této souvislosti je třeba připomenout, že Ústavní soudÚstavní soud ve svých nálezech sp. zn. Pl. ÚS 12/10 a sp. zn. Pl. ÚS 55/10 vymezil ústavní meze pro projednávání návrhu zákona ve stavu legislativní nouze. V prvním z uvedených nálezů konstatoval, že „rozhodnutí o tom, zda hrozí hospodářské škody, není rozhodováním o škodách v právním slova smyslu, ale vychází z úvah o širších politických konsekvencích“ (bod 17), přičemž přiznal relevanci i té skutečnosti, že se pro potvrzení stavu legislativní nouze vyslovila výrazná většina poslanců (bod 18). Na uvedený právní závěr navázal Ústavní soudÚstavní soud i v posléze zmíněném nálezu, ve kterém zdůraznil odpovědnost vlády za posouzení hrozby případných závažných důsledků pro základní práva a svobody, bezpečnost státu nebo majetkové hodnoty. „[L]ze předpokládat, že právě vláda je s ohledem na svoji působnost a rozsah kompetencí nejvhodnějším orgánem pro to, aby dokázala dostatečným způsobem a v relativně krátkém období vyhodnotit závažnost určitých okolností, a to i při případném omezeném rozsahu informací, a na jejím základě posoudit důvodnost urychleného projednání určitého návrhu zákona ve stavu legislativní nouze.“ (nález sp. zn. Pl. ÚS 55/10, bod 82) Současně je přitom otázka trvání stavu legislativní nouze a projednání vládního návrhu zákona ve zkráceném řízení plně v rukou Poslanecké sněmovny, jež může svým hlasováním takovémuto způsobu projednání předlohy zabránit (bod 78 citovaného nálezu).
113.
Míra uvážení vlády a Poslanecké sněmovny spojená s určením způsobu projednávání návrhu zákona však není bezbřehá, nýbrž její meze vyplývají z ústavní funkce zákonodárné procedury, včetně požadavku dostatečného časového prostoru a řádného projednání návrhu zákona za současného respektování práv parlamentní opozice. Úlohou jednacího řádu je stanovit v tomto směru obecná pravidla zákonodárného procesu, včetně případných výjimek, při nichž sice dochází ve významném rozsahu k omezení ústavních principů vztahujících se k legislativnímu procesu, avšak za existence legitimního a ústavně aprobovatelného důvodu. Takováto výjimka je stanovena dokonce přímo na úrovni ústavního pořádku, když čl. 8 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, stanoví možnost projednat vládní návrh zákona ve zkráceném jednání, a to v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. S ohledem na ústavní charakter tohoto omezení, jakož i smysl ústavněprávní reglementace zkráceného projednávání, kterým je ochrana práv a principů ovládajících legislativní proces v demokratickém právním státě, lze přitom připustit vymezení dalších případů zkráceného řízení na úrovni zákona (jednacího řádu) jen za předpokladu širokého konsenzu v Parlamentu anebo (a) odpovídá-li typová závažnost situací, v nichž dojde ke zkrácení řízení, závažnosti situací, s nimiž počítá ústavní pořádek pro zkrácené projednávání návrhů zákonů (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 55/10, body 80).
114.
Projednání návrhu zákona ve zkráceném jednání ve stavu legislativní nouze představuje zákonem stanovenou výjimku z řádné zákonodárné procedury, jejíž důvodnost je založena nikoliv na konsenzu mezi poslanci napříč politickým spektrem, nýbrž na závažnosti situace, na kterou je podle názoru vlády třeba bezprostředně reagovat přijetím zákona nebo jeho změnou. Ustanovení § 99 odst. 1 jednacího řádu vymezením důvodů pro vyhlášení stavu legislativní nouze neomezilo aplikaci tohoto postupu na určité konkretizované okolnosti (jak to činí čl. 8 zákona o bezpečnosti České republiky), nýbrž stanovilo intenzitu jejich závažnosti. Zkrácené jednání je tak podmíněno existencí mimořádné okolnosti a intenzitou možného negativního důsledku na jednu z obecně vymezených chráněných hodnot - práva a svobody občanů, bezpečnost státu nebo ochrana majetku.
115.
Za mimořádnou okolnost ve smyslu výše uvedeného ustanovení je možno považovat jen takovou okolnost, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních a vnějších, anebo může jít o okolnost, jakou představují přírodní katastrofy (nález sp. zn. Pl. ÚS 55/10, bod 84). Samotnou důvodnost vyhlášení stavu legislativní nouze je nezbytné posuzovat s ohledem na dobu rozhodování a rozsah informací, jež byly v této době k dispozici. Dále je nezbytné poměřovat též intenzitu důvodů stavu legislativní nouze ve vztahu k omezení dotčených ústavních principů, neboť zájem na zabránění nebo odstranění jejích důsledků by měl s ohledem na chráněné hodnoty podle § 99 odst. 1 jednacího řádu v konkrétním případě převážit nad zájmem na řádném průběhu legislativní procedury. Musí být zřejmé, jaké konkrétní důsledky podle vlády hrozí pro hodnoty vymezené v tomto ustanovení, tedy co odůvodňuje závěr o hrozbě značných hospodářských škod nebo ohrožení základních práv a svobod nebo bezpečnosti státu. Tyto důvody přitom nesmí být svévolné a konkrétní návrh zákona, jehož projednání ve zkráceném řízení vláda navrhuje, musí být schopný zamezit vzniku nebo trvání předmětného ohrožení veřejného zájmu (nález sp. zn. Pl. ÚS 55/10, bod 85). V této souvislosti Ústavní soudÚstavní soud zdůrazňuje, že jeho úlohou není být odvolací instancí ve vztahu k důvodnosti institutu vyhlášení legislativní nouze, ale ochrana ústavních principů vztahujících se k legislativnímu procesu před případným zneužíváním tohoto institutu k obcházení řádné zákonodárné procedury.
116.
Uvedené představuje pouze základní vymezení, jakým se institut legislativní nouze v obecné rovině promítá do ústavních principů, přičemž v této souvislosti Ústavní soudÚstavní soud v plném rozsahu odkazuje na právní závěry obsažené v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/10, část V.C).
IV./d
Přezkum ústavnosti projednání napadeného zákona ve stavu legislativní nouze
117.
Ústavní soudÚstavní soud přistoupil k posouzení důvodnosti vyhlášení stavu legislativní nouze, v němž byl napadený návrh zákona projednán. Jak již bylo uvedeno, rozhodnutí předsedkyně Poslanecké sněmovny č. 7 ze dne 29. října 2010, jakož i usnesení vlády č. 759 ze dne 26. října 2010 odůvodňují vyhlášení stavu legislativní nouze stručně „hrozbou značných hospodářských škod“. Bližší zdůvodnění vyhlášení stavu legislativní nouze je možné vyvodit z vyjádření předsedy vlády Petra Nečase na 7. schůzi Poslanecké sněmovny dne 27. října 2010 a na její 8. schůzi dne 2. listopadu 2010 (rovněž jsou blíže rozvedeny v rekapitulovaném vyjádření předsedy vlády ze dne 27. ledna 2011 v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/10, bodech 43 a 44). Z uvedených vyjádření vyplývá, že důvodem vyhlášení stavu legislativní nouze byla nezbytnost přijetí všech předmětných vládních návrhů zákonů do konce roku, protože návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2011 vycházel z toho, že tyto zákony nabudou účinnosti dne 1. ledna 2011. Hrozba značných hospodářských škod státu tedy měla spočívat v tom, že státní rozpočet by vycházel z neexistujícího právního stavu, v důsledku čehož by došlo k prohloubení deficitu veřejných financí. Tato skutečnost by měla zároveň vliv na hodnocení důvěryhodnosti České republiky na finančních trzích, což by se projevilo ve snížení ratingu a zdražení dluhové služby. Mimořádná okolnost byla spatřována s ohledem na údajnou „obstrukci“ ze strany parlamentní opozice, která za situace, kdy nebylo možné projednat všechny předmětné návrhy vládních zákonů běžnou procedurou tak, aby nabyly účinnosti nejpozději ke konci roku, neumožnila jejich urychlené projednání v již prvním čtení (§ 90 odst. 2 jednacího řádu) nebo při zkrácení lhůty pro jejich projednání v příslušných výborech na 15 dnů (§ 91 odst. 2 jednacího řádu). Z jeho vyjádření vyplývá, že právě v uvedené „obstrukci“ ze strany parlamentní opozice spatřovala vláda stěžejní důvod, pro který musela přistoupit ke zpětvzetí původních návrhů zákonů a k přijetí usnesení, jimiž navrhla jejich nové projednání ve stavu legislativní nouze ve zkráceném jednání.
118.
Ke skutkovým okolnostem týkajícím se posouzení důvodnosti stavu legislativní nouze, v jehož rámci byl projednán napadený zákon, se Ústavní soudÚstavní soud vyjádřil v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/10 (část VI.). V dané věci posuzoval ústavnost způsobu přijetí zákona č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, tedy jednoho ze čtyř zákonů projednaného ve zkráceném jednání ve stavu legislativní nouze vyhlášeném na základě výše uvedeného rozhodnutí předsedkyně Poslanecké sněmovny č. 7 ze dne 29. října 2010. Právní závěry obsažené v tomto nálezu ve vztahu k posouzení důvodnosti vyhlášení stavu legislativní nouze, jakož i následným ústavněprávním konsekvencím porušení 99 odst. 1 jednacího řádu se přitom v dané věci uplatní v plném rozsahu, neboť se jedná o týž stav legislativní nouze. Nic na tom přitom nemění ani skutečnost, že na rozdíl od uvedené věci se v případě projednávání návrhu napadeného zákona ve zkráceném jednání konala i obecná rozprava, neboť tato skutečnost nemění nic na podstatě omezení řádné zákonodárné procedury. Z těchto důvodů Ústavní soudÚstavní soud na toto odůvodnění v plném rozsahu odkazuje a v této části se omezuje pouze na jeho shrnutí, resp. doplnění s ohledem na některá specifika legislativního procesu, jež se vztahují k napadenému zákonu.
119.
Napadený zákon byl Poslaneckou sněmovnou projednán ve zkráceném jednání ve stavu legislativní nouze, aniž by pro takovýto postup byly dány důvody stanovené 99 odst. 1 jednacího řádu. K přijetí napadeného zákona tímto postupem totiž došlo v reakci na nesouhlas opozice s urychlením projednávání vládních návrhů zákonů, s jejichž přijetím do 31. prosince 2010 počítal vládní návrh státního rozpočtu, a to za situace, kdy s ohledem na standardní dobu zákonodárného procesu (včetně předpokládaného neschválení návrhu zákona v Senátu) bylo možné předpokládat, že nedojde k jeho včasnému přijetí. Zkrácené jednání tak bylo odůvodněno zcela standardní politickou situací, kdy opozice využila procesních prostředků stanovených jednacím řádem k prosazení svého nesouhlasného stanoviska vůči vládním návrhům zákona, kterými vládní většina prosazovala své politické priority.
120.
Uplatnění námitek podle § 90 odst. 2 a § 91 odst. 2 jednacího řádu ze strany opozice při projednávání návrhu napadeného zákona, jež směřovaly toliko k dodržení řádné legislativní procedury při projednávání návrhu zákona, nelze podle názoru Ústavního souduÚstavního soudu považovat za mimořádnou okolnost ve smyslu 99 odst. 1 jednacího řádu. Obě uvedená ustanovení jsou projevem ochrany práv parlamentní opozice (menšiny), v tomto případě ochrany před zásadním omezením struktury a doby trvání zákonodárné procedury, neboť právní úprava takové zkrácení umožňuje pouze za souhlasu výrazné většiny poslanců přesahující tři čtvrtiny jejich celkového počtu. Jednalo se tedy o využití práva, které jednací řád Poslanecké sněmovny svěřuje kvalifikované menšině poslanců k ochraně jejich práv (nález sp. zn. Pl. ÚS 55/10, body 91, 92 a 94).
121.
Uvedený postup opozice přitom nelze považovat za mimořádnou okolnost ani v kontextu toho, že návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2011, který vláda předložila Poslanecké sněmovně současně s původními návrhy zákonů, předpokládal z hlediska struktury jeho příjmů a výdajů přijetí všech předmětných vládních návrhů zákonů nejpozději do konce roku 2010. Zákon o státním rozpočtu má nepochybně zásadní politický význam, neboť závazným způsobem stanovuje především strukturu výdajů státního rozpočtu a umožňuje tak prostřednictvím přerozdělení příjmů ze státního rozpočtu uskutečňovat vládě její politické priority (srov. nález ze dne 12. února 2002 sp. zn. Pl. ÚS 21/01, N 14/25 SbNU 97; 95/2002 Sb.). Prosazení těchto priorit však nelze provést pouze na úrovni státního rozpočtu, nýbrž musí k němu dojít z hlediska právní úpravy stanovující jeho příjmy a mandatorní výdaje, tedy prostřednictvím změn zvláštních zákonů umožňujících dosažení požadovaných změn na příjmové nebo výdajové stránce státního rozpočtu. Je zodpovědností každé vlády, aby při sestavování návrhu zákona o státním rozpočtu vycházela z platných právních předpisů, a v případě, že považuje za účelné dosáhnout jejich změny, aby včas realizovala své oprávnění podat odpovídající návrh zákona, jehož prostřednictvím by dosáhla požadovaných změn. I kdyby přitom v důsledku takového opoždění došlo k nepřijetí zákona o státním rozpočtu před prvním dnem rozpočtového roku, nejednalo by se samo o sobě o mimořádnou okolnost, neboť důsledky této situace předvídá právní úprava rozpočtového provizoria ve smyslu § 9 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Jedná se tedy o pravidelně se opakující proces přijímání státního rozpočtu a standardní způsob prosazování rozpočtové politiky vlády prostřednictvím příslušných legislativních změn (nález sp. zn. Pl. ÚS 55/10, body 92, 93 a 94).
122.
Akceptace důvodnosti vyhlášení stavu legislativní nouze za těchto okolností by mohla mít do budoucna neblahé důsledky, kdy by prakticky bylo možné kdykoliv zásadním způsobem omezit (nebo dokonce vyloučit) parlamentní diskusi a znemožnit tak projednávání návrhů zákonů v řádné legislativní proceduře, a to pouze s odkazem na to, že vlastní návrh zákona o státním rozpočtu na příští rok přijetí těchto právních norem předvídá a je na jejich existenci vázán. Do příjmů nebo výdajů státního rozpočtu se totiž promítá téměř každý návrh zákona, pročež by takovýto postup znemožnil parlamentní opozici vyjádřit se k návrhům zákonů a učinil by ji zcela závislou na vůli parlamentní většiny (nález sp. zn. Pl. ÚS 55/10, bod 94). Ústavní soudÚstavní soud se přitom neztotožňuje ani s tím, aby za dostatečný důvod omezení ústavních principů vztahujících se k legislativnímu procesu bylo možné bez dalšího považovat pouze (odkaz na) obecné a hypotetické riziko, nepodložené žádnými konkrétními daty, že by případné nepřijetí návrhu zákona mohlo mít negativní dopad na hodnocení České republiky ze strany ratingových agentur, resp. negativní reakci ze strany finančních trhů, i když sám nezpochybňuje význam uvedených faktorů pro stav veřejných financí, jakož i možnost České republiky prosazovat své zájmy a zájmy jejích občanů (nález sp. zn. Pl. ÚS 55/10, bod 95).
123.
Vyhlášení stavu legislativní nouze a projednání návrhu zákona ve zkráceném jednání zásadním způsobem mění strukturu zákonodárného procesu a omezuje jeho podstatu na samotné vyslovení souhlasu nebo nesouhlasu. Tento postup lze akceptovat jen jako výjimku z pravidla, a to za předpokladu zvlášť závažných důvodů (viz výše), kdy zájem na bezprostředním přijetí zákona v kontextu konkrétních okolností převáží nad obecnými požadavky, které ve vztahu k zákonodárnému procesu vyplývají z ústavního pořádku. Jak již bylo zdůrazněno, orgánem primárně příslušným k posouzení, zda se o takovouto situaci jedná, je vláda a posléze Poslanecká sněmovna, nikoliv Ústavní soudÚstavní soud. Nelze však akceptovat využití tohoto mimořádného institutu jako běžného nástroje omezení zákonodárné procedury parlamentní většinou, kdykoliv opozice vysloví nesouhlasný postoj k návrhu zákona a k zabránění nebo oddálení jeho přijetí využije jednacím řádem stanovené prostředky.
124.
Má-li zákonodárná procedura plnit nejen funkci hlasování, nýbrž být též garancí svobodné politické soutěže, nelze případný požadavek její racionalizace (ve vztahu k negativním důsledkům případné obstrukce ze strany parlamentní menšiny) uskutečňovat prosazením stavu legislativní nouze ze strany vlády a s ní spojené parlamentní většiny. Přisvědčení jejich postupu by za situace, kdy vláda nebyla schopna artikulovat jiný jeho důvod než nesouhlas opozice s vládními návrhy zákonů, resp. nezbytnost přijetí zákonů před začátkem rozpočtového roku, protože z nich již vychází předložený návrh státního rozpočtu, by vlastně znamenalo přiznat řádné zákonodárné proceduře, včetně jejích jednotlivých stadií, pouhý význam fasády parlamentarismu, jež nemá žádný smysl a jež může být omezena kdykoliv, kdy se s ohledem na její časový aspekt jeví aktuální většině nadbytečnou. S takovýmto pojetím zákonodárné procedury, jak již bylo uvedeno výše (část IV./b), se však Ústavní soudÚstavní soud zásadně neztotožňuje a řádnou zákonodárnou proceduru chápe právě jako garanci volné politické soutěže a v jejím rámci též práv politické opozice.
125.
Ústavní soudÚstavní soud proto i v této věci dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyl dán legitimní a ústavně aprobovatelný důvod umožňující vyhlášení stavu legislativní nouze podle 99 odst. 1 jednacího řádu, pročež byla všechna rozhodnutí orgánů Poslanecké sněmovny činěná k návrhu vlády, jakož i samo rozhodnutí o trvání stavu legislativní nouze a o trvání podmínek pro projednání napadeného zákona ve zkráceném jednání učiněna v rozporu se shora vysvětlenými aspekty charakterizujícími ústavní demokratický princip. Napadený zákon byl tedy přijat postupem, který byl v rozporu s čl. 1 odst. 1, čl. 5 a čl. 6 Ústavy a čl. 22 Listiny.
126.
Nad rámec uvedeného považuje Ústavní soudÚstavní soud za nezbytné vyjádřit se i k otázce svolání mimořádné schůze k projednání čtyř návrhů zákonů, včetně napadeného zákona. K tomuto svolání došlo v takové časové tísni, že nejen opoziční, ale ani vládní poslanci nebyli reálně schopni zkontrolovat byť jen totožnost předlohy s předchozí předlohou vládního návrhu zákona, natož pak seznámit se podrobně s jeho obsahem a posoudit tak jeho možné dopady (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 55/10, bod 99). Ústavní soudÚstavní soud zdůrazňuje, vycházeje z již uvedených ústavních východisek, že časový rozdíl mezi svoláním a konáním schůze parlamentní komory má poslancům fakticky umožnit zúčastnit se této schůze a seznámit se s jejím obsahem a jednotlivými body. Posouzení, zda tomu tak v daném případě bylo, však není pouze otázkou nějakého abstraktního časového určení, nýbrž závisí i na posouzení okolností, za nichž byla schůze svolána. V daném případě došlo ke svolání mimořádné schůze v průběhu jiné řádné schůze, a to k bodům - návrhům zákonů, s nimiž byli poslanci obeznámeni ještě na minulé schůzi. Lze konstatovat, že v daném případě nelze otázku akceptovatelnosti svolání mimořádné schůze ke čtyřem návrhům zákonů posuzovat izolovaně od důvodnosti vyhlášeného stavu legislativní nouze. Pokud by totiž byl důvodný, tak by bylo logickým důsledkem této procedury, že k jeho projednání dojde ve 2. a 3. čtení během několika dní. V daném případě proto na tento postup dopadají výše uvedené důvody protiústavnosti projednání napadeného zákona ve stavu legislativní nouze. Postup předsedkyně Poslanecké sněmovny, která svolala předmětnou schůzi v takto krátkém čase, aniž by jej Ústavní soudÚstavní soud na tomto místě hodnotil obecně z hlediska ústavnosti, lze ale nepochybně označit za postup nežádoucí, k němuž by mělo docházet pouze výjimečně a ze závažných důvodů.
V.
Odložení vykonatelnosti
127.
Ústavní soudÚstavní soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/10 odlišil zásadní vady legislativního procesu, v jejichž důsledku vůbec nebyly splněny ústavní podmínky pro přijetí určitého zákona (např. z důvodu absence souhlasu jedné z komor), a vady vztahující se toliko k ústavním pořádkem garantovaným právům jednotlivých účastníků zákonodárného procesu, jejichž využití je plně v jejich dispozici (bod 103 nálezu). Ve druhém případě je přitom nezbytné posuzovat i časový odstup mezi přijetím zákona a podáním návrhu na jeho zrušení, jenž může vést ke zhojení porušení ústavního pořádku, resp. k odpadnutí derogačního důvodu (body 104 a 105 nálezu).
128.
Obdobně jako v případě výše uvedeného nálezu podala skupina poslanců i v této věci návrh na zrušení napadeného zákona bezprostředně po jeho publikaci ve Sbírce zákonů, přičemž ve svém návrhu uplatnila relevantní námitky k průběhu zákonodárné procedury. Byl tedy dán důvod, aby Ústavní soudÚstavní soud přistoupil k jeho zrušení. Ústavní soudÚstavní soud však v dané věci rovněž dospěl k závěru, že je dán podstatný důvod pro odložení vykonatelnosti nálezu, spočívající v negativních důsledcích zrušení tohoto zákona na státní rozpočet. Tento důvod přitom chápe v kontextu všech zákonů schválených a projednaných v rámci předmětného stavu legislativní nouze. Je-li tedy v dané věci dán totožný derogační důvod, jako tomu bylo ve věci sp. zn. Pl. ÚS 55/10, musel Ústavní soudÚstavní soud s ohledem na uplatněné materiální námitky zvažovat, zda by ponechání zákona v platnosti do 31. prosince 2011 současně nevedlo k vystavení adresátů napadeného zákona případným (tvrzeným) protiústavním důsledkům napadeného zákona. V důsledku postupu Ústavního souduÚstavního soudu by totiž v takovém případě zůstaly v platnosti, byť jen přechodně, napadené předpisy, aniž by došlo rovněž k posouzení námitek vztahujících se k jejich obsahu.
129.
Ústavnímu souduÚstavnímu soudu proto nezbylo, než nad rámec zjištěného derogačního důvodu posoudit i ostatní námitky navrhovatelů, jež by mohly zdůvodňovat zrušení zákona bez odkladu vykonatelnosti. Z tohoto důvodu Ústavní soudÚstavní soud pokračoval v přezkumu napadeného zákona, přičemž posoudil jak zbývající otázku kompetence a ústavnosti zákonodárné procedury ve vztahu k Senátu, tak následně věcné námitky navrhovatelů proti napadenému zákonu.
VI.
Posouzení kompetence Senátu s ohledem na námitku odepření hlasovacího práva senátorům
130.
Obdobně jako v případě Poslanecké sněmovny není ani ve vztahu k posouzení kompetence Senátu pochyb o jeho kompetenci přijmout napadený zákon ve smyslu čl. 15 odst. 1 Ústavy. S ohledem na argumentaci navrhovatelů se však Ústavní soudÚstavní soud musel vypořádat s námitkou týkající se odepření hlasovacího práva senátorům zvoleným ve volbách v říjnu 2010. Vyhovění této námitce by totiž znamenalo, že o návrhu zákona rozhodoval Senát v nesprávném složení, což by mělo za následek, že návrh zákona nebyl dne 12. listopadu 2010 projednán a schválen kompetentním orgánem.
131.
Ve vztahu k posouzení otázky, zda Senát projednal a schválil napadený zákon ve správném složení, zjistil Ústavní soudÚstavní soud, že kromě senátorů, jejichž volební období se odvozuje od senátních voleb konajících se v roce 2006 a 2008, trval ke dni 12. listopadu 2010 mandát i senátorům zvoleným ve volbách v roce 2004, jejichž druhé kolo se konalo ve dnech 12. a 13. listopadu 2004. Současně již ale trval mandát i senátorům zvoleným ve volbách v říjnu 2010.
132.
S ohledem na to, že volby třetiny senátorů se podle čl. 17 odst. 1 Ústavy mohou konat již třicet dnů před uplynutím volebního období, vzniká po volbách v podstatě pokaždé situace, kdy po určitou dobu současně trvají mandáty jak nově zvolených senátorů, tak i senátorů zvolených v minulých řádných volbách, jimž ještě neuplynulo šestileté volební období. Důvodem této situace, kdy po určitou dobu nepřesahující třicet dnů mohou současně trvat mandáty až 108 senátorů, je to, že ačkoliv podle čl. 19 Ústavy vzniká mandát senátora zvolením, Ústava s touto skutečností nespojuje rovněž zánik mandátu dosavadního senátora za určitý volební obvod. Tento stav však neznamená, že by se, byť jen přechodně, zvýšil počet členů Senátu anebo že by dokonce po určitou dobu existovaly vedle sebe dva Senáty se shodnou zákonodárnou kompetencí. Je totiž nezbytné rozlišovat mezi počtem senátorů, kterým v určitém období trvá jejich mandát, a složením, v němž Senát v tomto období zasedá. Toto rozlišování, které se uplatní i ve vztahu k Poslanecké sněmovně, má totiž z hlediska uplatněné námitky zásadní význam.
133.
Ústava stanovuje volební období zákonodárců a dobu zasedání příslušné komory odlišným způsobem. V případě Poslanecké sněmovny se za den zvolení, kterým počíná čtyřleté volební období, považuje (druhý) den voleb. Poslanecký mandát všech poslanců pak zaniká ve smyslu čl. 25 písm. b) Ústavy uplynutím volebního období. Zvolením však nepočíná rovněž doba zasedání Poslanecké sněmovny, protože k tomu dochází až rozhodnutím prezidenta republiky o jeho svolání podle čl. 62 odst. b) Ústavy. Ten je povinen ho svolat nejpozději na třicátý den po dni voleb, přičemž neučiní-li tak, sejde se Poslanecká sněmovna podle čl. 34 odst. 1 Ústavy právě tento den. Od tohoto dne zároveň trvá její zasedání. Konec zasedání Poslanecké sněmovny pak stanovuje čl. 34 odst. 4 Ústavy tak, že k němu dochází uplynutím jejího volebního období nebo jejím rozpuštěním.
134.
Na rozdíl od poslanců se v případě senátorů odvíjí jejich volební období od voleb příslušné třetiny senátorů ve smyslu čl. 16 odst. 2 věty druhé Ústavy. Zasedání Senátu je trvalé, a to počínaje dnem jeho svolání podle čl. 107 odst. 2 Ústavy. Lze konstatovat, že vzhledem k úpravě důvodů zániku mandátu připouští Ústava krátkodobě trvání jak mandátů dosluhujících, tak i nově zvolených poslanců nebo senátorů. Tato skutečnost ale nemá vliv na pevně stanovený počet členů komor Parlamentu podle čl. 16 Ústavy. Poslanecká sněmovna nebo Senát zasedají vždy právě v tomto pevně stanoveném počtu, a to pouze v jediném složení a jen v tomto složení mohou vykonávat svoji kompetenci. Pokud tedy ústavodárce nenavázal konec volebního období, a v případě Poslanecké sněmovny ani konec jejího zasedání, na den konání nových voleb, neomezil tím ani možnost výkonu kompetence obou komor Parlamentu v dosavadním složení po dobu vymezenou tímto přesahem zasedání do nového volebního období.
135.
V případě Poslanecké sněmovny to znamená, že vzhledem k tomu, že její zasedání končí až uplynutím jejího volebního období, je tato až do konce svého zasedání oprávněna vykonávat svoji kompetenci ve svém dosavadním složení. Případné konání voleb do Poslanecké sněmovny, a v jeho důsledku vznik mandátů nových poslanců, nemá samo o sobě na tuto skutečnost z ústavního hlediska žádný vliv. Z čl. 34 odst. 4 Ústavy navíc a contrario vyplývá, že rozhodnutí prezidenta o svolání není důvodem konce zasedání dosavadní sněmovny, a tedy nově zvolená Poslanecká sněmovna může být svolána ke svému zasedání až po jeho konci.
136.
Určitým způsobem odlišné řešení se uplatní ve vztahu k Senátu, neboť v jeho případě dochází k částečné obměně složení v průběhu jeho trvalého zasedání. Nedostatek výslovné ústavní úpravy vynahrazuje v případě Senátu právní úprava obsažená v jeho jednacím řádu, jež při časovém rozhraničení toho, kdy zasedá Senát v jakém složení, vychází v podstatě ze stejných východisek, jako je tomu v případě Poslanecké sněmovny. Složení, ve kterém Senát zasedá, je tedy ve smyslu § 24 a § 26 odst. 1 jednacího řádu Senátu vymezeno jeho funkčním obdobím.
137.
Senát zasedá v obměněném složení od své první schůze (§ 24 odst. 2 a § 26 jednacího řádu Senátu), kterou se zároveň začíná jeho funkční období (srov. usnesení ze dne 1. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 47/10). Až do tohoto dne trvá jeho dosavadní funkční období, a tedy zasedá ve svém dosavadním složení, což ale nemá vliv na trvání mandátu dosluhujících senátorů. Těm totiž bez ohledu na datum následující první schůze zaniká mandát již uplynutím jejich volebního období ve smyslu čl. 25 písm. b) Ústavy.
138.
Ústavní soudÚstavní soud zjistil, že napadený zákon byl přijat dne 12. listopadu 2010 na 25. schůzi Senátu v jeho 7. funkčním období, přičemž byl projednán a schválen potřebnou většinou hlasů (senátní tisk č. 365/1, usnesení č. 603) Senátem zasedajícím ve složení, jehož třetině vznikl mandát na základě volby třetiny senátorů v listopadu 2004. Všem senátorům, kteří se zúčastnili hlasování o návrhu zákona, trval dne 12. listopadu 2010 jejich mandát senátora.
139.
Zároveň je z uvedeného zřejmé, že v době projednávání návrhu zákona nebyli senátoři zvolení ve volbách v říjnu 2010 součástí složení, v němž Senát ve smyslu čl. 16 odst. 2 a čl. 34 odst. 1 Ústavy zasedal. Z tohoto důvodu tak rovněž nemohlo dojít ani k odepření jejich hlasovacích práv. Ústavní soudÚstavní soud tedy neshledal nedostatek kompetence orgánu, jenž vydal napadený zákon, pročež přistoupil k posouzení námitek vztahujících se k obsahu napadeného zákona.
VII.
Posouzení ústavní konformity snížení výše státní podpory i pro smlouvy uzavřené před nabytím účinnosti napadeného zákona
140.
S ohledem na strukturu námitek navrhovatelů a obsah napadeného zákona, resp. alternativním petitem vymezených novelizujících ustanovení rozdělil Ústavní soudÚstavní soud předmět svého přezkumu na dvě hlavní části. V první řadě se jedná o otázku ústavnosti snížení výše státní podpory pro smlouvy uzavřené před nabytím účinnosti napadeného zákona (čl. II napadeného zákona). Druhou část představuje posouzení ústavnosti jednorázové daně ze státní podpory, na niž vznikl nárok v roce 2010 a jež byla poukázána stavební spořitelně po 31. prosinci 2010 (změna zákona o daních z příjmů čl. III napadeného zákona). Ústavní soudÚstavní soud tak nejdřív přistoupil k posouzení první z uvedených otázek.
VII./a
Dikce napadeného ustanovení čl. II zákona č. 348/2010 Sb.
141.
Předmětem posouzení souladu s ústavním pořádkem v této části je přechodné ustanovení čl. II napadeného zákona, které zní následovně:
„Ustanovení § 10 zákona č. 96/1993 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije na smlouvu o stavebním spoření bez ohledu na datum, kdy byla smlouva uzavřena. Tím nejsou dotčeny nároky na státní podporu vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“.
142.
K tomuto znění je třeba dodat, že § 10 zákona o stavebním spoření stanovuje obecné podmínky pro vznik nároku na státní podporu, způsob jejího poskytování a její výši. Napadeným zákonem bylo toto ustanovení změněno tím způsobem, že výše zálohy státní podpory byla snížena z 15 % na 10 % z uspořené částky v kalendářním roce, ohraničené za tímto účelem maximální výší 20 000 Kč. Toto snížení se přitom podle citovaného přechodného ustanovení uplatní ve vztahu ke všem smlouvám o stavebním spoření bez ohledu na datum jejich uzavření.
143.
V obdobném rozsahu se v důsledku čl. II napadeného zákona vztahuje na všechny smlouvy i § 10 odst. 4 zákona o stavebním spoření, ve znění účinném od 1. ledna 2004. Podle tohoto ustanovení se částka úspor přesahující 20 000 Kč v jednom roce z hlediska posuzování nároků účastníka na státní podporu převádí do následujícího roku spoření pouze v případě, že uzavřená smlouva bude obsahovat prohlášení účastníka, že v rámci této smlouvy žádá o přiznání státní podpory, přičemž toto prohlášení nesmí účastník po dobu trvání smlouvy změnit. Tato podmínka se přitom dosud nevztahovala na smlouvy uzavřené do 31. prosince 2003, neboť ve smyslu přechodného ustanovení čl. II zákona č. 423/2003 Sb. se na tyto smlouvy dosud vztahovalo znění § 10 odst. 3 zákona o stavebním spoření, v původním znění (resp. totožné znění § 10 odst. 4 tohoto zákona, ve znění zákona č. 83/1995 Sb.), podle něhož nebyl případný převod částky přesahující maximální výši základu pro výpočet státní podpory (v té době 18 000 Kč) omezen.
VII./b
Obecně k ústavním principům zákazu retroaktivity a právní jistoty a řešení kolize platnosti staré a nové právní úpravy
144.
Stěžejní námitka navrhovatelů ve vztahu k napadeným ustanovením se týkala jejich nepřípustných retroaktivních účinků a s tím souvisejícího zásahu do právní jistoty účastníků stavebního spoření. Ústavní soudÚstavní soud ve své dosavadní judikatuře opakovaně vymezil obsahy pojmu pravé a nepravé retroaktivity (zpětné účinnosti) právních norem [srov. zejména nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 (viz výše), na jehož podrobné odůvodnění lze v této souvislosti odkázat a jehož části obsáhle citují i navrhovatelé, dále též nález ze dne 12. března 2002 sp. zn. Pl. ÚS 33/01, N 28/25 SbNU 215; 145/2002 Sb.]. O pravou retroaktivitu se jedná v případě, že právní norma působí vznik právních vztahů před její účinností za podmínek, které teprve dodatečně stanovila, nebo pokud dochází ke změně právních vztahů vzniklých podle staré právní úpravy, a to ještě před účinností nového zákona (srov. Tichý, L. K časové působnosti novely občanského zákoníku. Právník, č. 12, 1984, s. 1104, Procházka, A. Základy práva intertemporálního se zřetelem k § 5 obč. zák., Brno, 1928, s. 70, Tilsch, E. Občanské právo. Obecná část. Praha, 1925, s. 75). V případě nepravé retroaktivity sice nový zákon nezakládá právní následky pro minulost, v minulosti nastalé skutečnosti však právně kvalifikuje jako podmínku budoucího právního následku nebo pro budoucnost modifikuje právní následky založené podle dřívějších předpisů (srov. Procházka, A. Retroaktivita zákonů. in Slovník veřejného práva. Sv. III, Brno, 1934, s. 800, Tilsch, E. Občanské právo. Obecná část. Praha, 1925, s. 78).
145.
Ústava neobsahuje explicitní zákaz retroaktivity právních norem pro všechny oblasti práva, ten však vyplývá ze zásady právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, k jehož znakům patří i princip právní jistoty a ochrany důvěry občana v právo (srov. nález ze dne 8. června 1995 sp. zn. IV. ÚS 215/94, N 30/3 SbNU 227, nález Ústavního souduÚstavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 10. prosince 1992 sp. zn. Pl. ÚS 78/92; Sbírka usnesení a nálezů Ústavního souduÚstavního soudu ČSFR, 1992, č. 15). Tento zákaz se zásadně vztahuje pouze na případy pravé retroaktivity, nikoliv retroaktivity nepravé. Posléze uvedený typ retroaktivity je naopak obecně přípustný. Obsahem tohoto zákazu jako ústavního principu zároveň není vyloučení jakéhokoliv zpětného působení právní normy, nýbrž pouze takového, jež současně představuje zásah do principů ochrany důvěry v právo, právní jistoty, resp. nabytých práv (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 - viz výše; nález ze dne 13. března 2001 sp. zn. Pl. ÚS 51/2000, N 42/21 SbNU 369; 128/2001 Sb.; nález ze dne 6. února 2007 sp. zn. Pl. ÚS 38/06, N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.). Jen v takovémto případě je právní norma v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy. Na úrovni ústavního pořádku lze toto východisko zároveň znázornit i na znění čl. 40 odst. 6 Listiny, jenž pravou retroaktivitu ve prospěch jednotlivce dokonce výslovně připouští. Podle tohoto ustanovení se za předpokladu rozdílných trestněprávních úprav v době spáchání skutku a v době rozhodování o něm posuzuje tento skutek podle právní úpravy, jež je pro pachatele výhodnější.
146.
Uvedené zásady představují rovněž kritérium pro případné připuštění výjimek ze zákazu pravé retroaktivity, z nichž některé ve své dosavadní judikatuře konkretizoval i Ústavní soudÚstavní soud. Např. ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 uvedl, že o oprávněné důvěře v právo (ve stálost právního řádu) nelze uvažovat v případě, kdy právní subjekt musí, resp. musel s retroaktivní regulací počítat. Za takovou situaci označil působení právní normy stojící v příkrém rozporu se zásadními, obecně uznanými principy humanity a morálky. Odkázal ale i na právní názor, že „zpětnou působnost zákona na občanskoprávní poměry by bylo možno odůvodnit též veřejným pořádkem (ordre public), především jestliže by byly dotčeny předpisy absolutně kogentní, jež byly vydány v důsledku určité mezní situace přerodu hodnot ve společnosti“ (Tichý, L. citováno podle bodu 144, s. 1102). Za jiný příklad přípustnosti pravé retroaktivity označil neaplikování právního předpisu na skutečnosti, jež nastaly v době jeho účinnosti, pokud Ústavní soudÚstavní soud konstatoval rozpor takovéhoto právního předpisu s ústavním pořádkem a aplikace tohoto právního předpisu ve vertikálním právním vztahu, tedy právním vztahu mezi státem a jednotlivcem, příp. výjimečně ve vztazích horizontálních, by vedla k porušení základního práva jednotlivce (srov. nález ze dne 18. prosince 2007 sp. zn. IV. ÚS 1777/07, N 228/47 SbNU 983, bod 19, nález ze dne 8. července 2010 sp. zn. Pl. ÚS 15/09, 244/2010 Sb., body 53 a 54).
147.
Zatímco pravá retroaktivita právní normy je přípustná pouze výjimečně, v případě retroaktivity nepravé lze konstatovat její obecnou přípustnost. V tomto případě připouští právní teorie naopak výjimky, kdy nepravá retroaktivita právě s ohledem na princip ochrany důvěry v právo přípustná není. O takovouto situaci se jedná v případě, že „je tím zasaženo do důvěry ve skutkovou podstatu a význam zákonodárných přání pro veřejnost nepřevyšuje, resp. nedosahuje zájem jednotlivce na další existenci dosavadního práva“ (Pieroth, B. Rückwirkung und Übergangsrecht. Verfassungsrechtliche Maßstäbe für intertemporale Gesetzgebung, Berlin, 1981, s. 380-381, srov. dále rozhodnutí Spolkového ústavního souduústavního soudu ze dne 19. prosince 1961 sp. zn. 2 BvR 1/60; BVerfGE 13, 274, 278). Tento názor se promítá i do ustálené judikatury Spolkového ústavního souduústavního soudu, podle kterého je nepravá retroaktivita v souladu se zásadou ochrany důvěry v právo tehdy, pokud je vhodná a potřebná k dosažení zákonem sledovaného cíle a při celkovém poměřování „zklamané“ důvěry a významu a naléhavosti důvodů právní změny bude zachována hranice únosnosti (srov. rozhodnutí Spolkového ústavního souduústavního soudu ze dne 7. července 2010 sp. zn. 2 BvL 14/02, bod 58).
148.
V souvislosti s otázkou přípustnosti nepravé retroaktivity je nezbytné zmínit i pojem legitimního očekávání, jehož relevantní podstatou je majetkový zájem, který spadá pod ochranu čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 2/02 (viz výše); nález ze dne 1. července 2010 sp. zn. Pl. ÚS 9/07, 242/2010 Sb., body 80 a násl.]. Toto ustanovení stanoví právo každého pokojně užívat svůj majetek. Podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva je přitom pojem „majetek“ obsažený v tomto ustanovení třeba vykládat tak, že má autonomní rozsah, který není omezen na vlastnictví hmotného jmění a nezávisí na formální kvalifikaci vnitrostátního práva (rozsudek ze dne 22. června 2004 ve věci stížnosti č. 31443/96 - Broniowski proti Polsku, bod 129). Může zahrnovat jak „existující majetek“, tak majetkové hodnoty, včetně pohledávek, na jejichž základě stěžovatel může tvrdit, že má přinejmenším „legitimní očekávání“ dosáhnout určitého užívání vlastnického práva. Ústavní soudÚstavní soud k tomuto principu v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva uvedl, že „z ní zřetelně vystupuje pojetí ochrany legitimního očekávání jako majetkového nároku, který byl již individualizován právním aktem, anebo je individualizovatelný přímo na základě právní úpravy“ (nález ze dne 8. března 2006 sp. zn. Pl. ÚS 50/04 (N 50/40 SbNU 443; 154/2006 Sb., též nález sp. zn. Pl. ÚS 2/02). K porušení čl. 1 Dodatkového protokolu může přitom dojít i ze strany zákonodárce, pokud by změnou zákona došlo ke znemožnění nabytí majetku, k němuž určitým subjektům svědčilo legitimní očekávání (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 2/02).
149.
Ústavní soudÚstavní soud nakonec připomíná své závěry obsažené v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/96, podle něhož je zrušení staré a přijetí nové právní úpravy nutně spjato se zásahem do principů rovnosti a ochrany důvěry občana v právo, k němuž však dochází v důsledku ochrany jiného veřejného zájmu či základního práva nebo svobody. Rozhodnutí zákonodárce o způsobu řešení časového střetu staré a nové právní úpravy ale není z ústavního hlediska věcí nahodilou nebo věcí libovůle, nýbrž věcí zvažování v kolizi stojících hodnot. K závěru o druhu legislativního řešení časového střetu právních úprav by tak mělo vést posuzování uvedeného konfliktu hodnot hlediskem proporcionality s ohledem na intertemporalitu. Proprocionalitu lze charakterizovat tak, že vyšší stupeň intenzity veřejného zájmu, resp. ochrany základních lidských práv a svobod odůvodňuje vyšší míru zásahu do principů rovnosti a ochrany důvěry občana v právo novou právní regulací. Omezení základního práva přitom musí ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny šetřit jeho podstatu a smysl. Při posouzení způsobu legislativního řešení uvedeného časového střetu tak sehrává svou roli nejen míra odlišnosti staré a nové právní úpravy, nýbrž i další skutečnosti, jako společenská naléhavost zavedení posléze uvedené právní úpravy.
VII./c
Nárok na státní podporu podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2010
150.
Nárok účastníka stavebního spoření, který je fyzickou osobou, na státní podporu není nárokem z jeho smluvního vztahu se stavební spořitelnou. Byť tato smlouva představuje podmínku jeho vzniku, jedná se o nárok vůči státu, jenž je založen přímo na základě zákona o stavebním spoření. Tento zákon přitom nestanoví jen podmínky pro vznik uvedeného nároku, nýbrž i dva související nároky účastníků vůči stavební spořitelně, jejímž prostřednictvím je podle § 11 odst. 2 zákona o stavebním spoření nárok účastníků vůči státu uplatňován.
151.
Stát podle § 10 odst. 1 zákona o stavebním spoření poskytuje státní podporu formou ročních záloh, jejichž výše se odvozuje od skutečně uspořené částky v příslušném kalendářním roce. První z uvedených nároků účastníka se týká připsání roční zálohy státní podpory na jeho účet. Stavební spořitelna uplatňuje písemnou žádostí u Ministerstva financí nárok na vyplacení této zálohy souhrnně za všechny účastníky vždy po uplynutí kalendářního roku. Výjimku představují pouze účastníci na základě smluv o stavebním spoření uzavřených před účinností zákona č. 423/2003 Sb., kteří ukončili stavební spoření v prvním pololetí kalendářního roku, neboť v jejich případě žádá stavební spořitelna o vyplacení státní podpory k 30. červnu kalendářního roku (čl. II bod 2 zákona č. 423/2003 Sb. ve spojení s § 11 odst. 3 zákona o stavebním spoření, ve znění zákona č. 83/1995 Sb.). Poté, co jí byla státní podpora poukázána, je povinna jednotlivé zálohy státní podpory zaevidovat na účtech účastníků. Ustanovení § 12 odst. 2 zákona o stavebním spoření pak stanoví vůči stavební spořitelně druhý související nárok, a to na výplatu záloh státní podpory. Tento nárok je podmíněn tím, že účastník po dobu 6 let ode dne uzavření smlouvy nenakládal s uspořenou částkou nebo v tomto období uzavřel smlouvu o úvěru ze stavebního spoření a uspořenou částku, peněžní prostředky z tohoto úvěru a zálohy státní podpory použije na bytové potřeby (v tomto případě je možnost požádat o úvěr zpravidla vázána na uplynutí určité doby ve všeobecných obchodních podmínkách tvořících součást smlouvy o stavebním spoření). Splnění těchto podmínek kontroluje stavební spořitelna.
152.
Vymezení těchto dvou nároků reflektuje způsob vyplácení státní podpory, nic však nemění na tom, že samotný nárok účastníka na státní podporu směřuje jen vůči státu. Zákon v tomto směru stanoví, že stát podporu poskytuje nikoliv jako celek za celou dobu spoření, nýbrž průběžně formou ročních záloh, jejichž výše se určuje podle skutečně uspořené částky v příslušném kalendářním roce. Tato skutečnost vybízí k závěru, že pojem nároku na státní podporu je pouze označením pro souhrn samostatných nároků na státní podporu za jednotlivé kalendářní roky. Byť přitom zákon používá pojem nároku na státní podporu v některých svých ustanoveních (např. § 5 odst. 11, § 10 odst. 4), jeho obsah na žádném místě blíže nevymezuje. Naopak lze poukázat na terminologii, kterou používá zákon o stavebním spoření na jiných svých místech. Např. ustanovení § 4 odst. 3 výslovně stanovuje podmínku pro vznik nároku na státní podporu za příslušný kalendářní rok. Ustanovení § 11 odst. 2 tohoto zákona upravuje dokonce způsob uplatnění nároku účastníka na vyplacení zálohy státní podpory vždy po uplynutí kalendářního roku. Posledně uvedený nárok přitom nelze zaměňovat s nárokem na výplatu záloh státní podpory podle § 12 odst. 2 zákona o stavebním spoření, jenž se sice vztahuje na státní podporu jako celek, týká se však vyplacení již poukázaných záloh ze strany stavební spořitelny. Vycházeje z uvedených ustanovení a systematiky zákona o stavebním spoření tak Ústavní soudÚstavní soud přisvědčil výkladu, podle kterého je třeba nároky na státní podporu posuzovat samostatně vždy ve vztahu k určitému kalendářnímu roku. Takovýto nárok je přitom totožný s tím, který zákon vymezuje v § 11 odst. 2 jako nárok účastníka na vyplacení zálohy státní podpory.
153.
K uplatnění uvedeného nároku účastníka vůči státu ze strany stavební spořitelny dochází podáním příslušné žádosti u Ministerstva financí. Je-li této žádosti vyhověno, poukáže ministerstvo zálohy stavební spořitelně, která je připíše na účty účastníků. Nárok na státní podporu je sice nárokem vůči státu, ten však splní svoji povinnost již poukázáním předmětných částek stavební spořitelně. Tyto částky tak budou pouze evidovány na účtu účastníka, aniž by se staly jeho vlastním příjmem. Tím se totiž stanou až jejich vyplacením, pokud budou splněny podmínky pro vznik nároku na výplatu záloh státní podpory podle § 12 odst. 2 zákona o stavebním spoření.
154.
Podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2010 měli účastníci stavebního spoření za předpokladu, že splní další zákonem stanovené podmínky, nárok na připsání ročních záloh státní podpory na svůj účet ve výši stanovené zákonem v době, kdy došlo k uzavření smluv (srov. přechodné ustanovení čl. II bodu 2 zákona č. 423/2003 Sb.). Podle původního znění § 10 odst. 2 zákona o stavebním spoření činila poskytovaná záloha státní podpory 25 % z ročně uspořené částky, maximálně však z částky 18 000 Kč. Novelou provedenou zákonem č. 423/2003 Sb. byla výše zálohy státní podpory změněna na 15 % z ročně uspořené částky, tentokrát však maximálně z částky zvýšené na 20 000 Kč. Tato změna se však týkala pouze smluv uzavřených po 31. prosinci 2003, neboť u těch dosavadních byla výše ročních záloh státní podpory zachována v nezměněné výši. Maximální výše těchto ročních záloh tak činila 4 500 Kč u smluv uzavřených do 31. prosince 2003 a 3 000 Kč u smluv uzavřených po tomto datu.
VII./d
Vlastní přezkum čl. II napadeného zákona ve spojení s § 10 odst. 2 zákona o stavebním spoření
155.
Ustanovení čl. II napadeného zákona ve spojení s § 10 odst. 2 zákona o stavebním spoření, ve znění napadeného zákona, působí účinky nepravé retroaktivity, protože jím do budoucna dochází ke změně obsahu právního vztahu mezi účastníkem stavebního spoření a státem.
156.
Tento vztah vzniká uzavřením smlouvy o stavebním spoření, pokud fyzická osoba v jejím rámci požádá o přiznání státní podpory. Jeho změna se přitom týká stanovení výše, v jaké by mělo dojít v jednotlivých letech doby trvání stavebního spoření ke vzniku nároku účastníka na státní podporu, resp. na připsání roční zálohy státní podpory. V důsledku uvedeného přechodného ustanovení totiž dochází ke snížení výše ročních záloh státní podpory, na které vznikne nárok po 31. prosinci 2010, pro všechny smlouvy o stavebním spoření bez ohledu na datum jejich uzavření. Tato změna se však nedotkne nároků na státní podporu (resp. nároků na vyplacení záloh státní podpory) za předchozí kalendářní roky, neboť tyto nároky vznikly splněním zákonem stanovených podmínek nejpozději k 31. prosinci 2010, tedy před účinnosti napadeného zákona. Stejným způsobem se tato změna promítne i do nároku účastníka vůči stavební spořitelně na vyplacení státní podpory jako celku, neboť ta bude sestávat z jejích ročních záloh poukázaných jak ve výši podle dosavadních právních předpisů, tak ve výši určené podle nové právní úpravy.
157.
Pokud ale Ústavní soudÚstavní soud dospěl k závěru o nepravé retroaktivitě napadeného ustanovení, musel se rovněž vypořádat s otázkou její přípustnosti. Ačkoliv je totiž nepravá retroaktivita zásadně přípustná, nelze apriorně vyloučit, že s ohledem na princip právní jistoty a ochrany důvěry v právo převáží zájem jednotlivce na dalším trvání existující právní úpravy nad zákonodárcem vyjádřeným veřejným zájmem na její změně. Ústavní soudÚstavní soud musel tedy posoudit, zda na straně účastníků, kteří uzavřeli smlouvu o stavebním spoření do 31. prosince 2010, není dán takový ústavně relevantní zájem na zachování dosavadní zákonem stanovené výše záloh státní podpory, jenž by při vzájemném poměřování převážil nad veřejným zájmem na jeho snížení. Takovýto zájem, který by se obecně týkal všech účastníků stavebního spoření, ale v dané věci neshledal.
158.
Navrhovatelé formulovali několik důvodů (případně se ztotožnili s důvody obsaženými ve stanovisku Asociace českých stavebních spořitelen) pro zachování dosavadní právní úpravy. Ve svém návrhu zdůraznili požadavek její stálosti s ohledem na dlouhodobý charakter stavebního spoření, zkušenost z legislativního řešení podle čl. II bodu 2 zákona č. 423/2003 Sb., jakož i případné negativní dopady na individuální postavení jednotlivých účastníků stavebního spoření, zejména zhoršení zhodnocení jejich úspor nebo prodloužení doby spoření ve vztahu k dosažení cílové částky (na což je navázáno úrokové zvýhodnění) i doby případného trvání překlenovacího úvěru a povinnosti platit z něho úrok. Po zvážení těchto důvodů však Ústavní soudÚstavní soud nemohl argumentaci navrhovatelů přisvědčit.
159.
V obecné rovině Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že stanovení příspěvku ze státního rozpočtu za určitým účelem a pro určitou skupinu osob závisí vždy na tom, do jaké míry je ze strany zákonodárce shledána jeho účelnost, resp. veřejný zájem na jeho poskytování. To platí obzvlášť v případě, kdy se jedná o příspěvek, jehož poskytování je pouze beneficiem ze strany zákonodárce, aniž by s ním současně bylo spojeno naplňování určitého základního práva nebo svobody. Dotčené subjekty přitom nemohly spoléhat na to, že postupem času zákonodárce tuto výši nepřehodnotí. Nelze přitom opomenout ani související odpovědnost vlády a Parlamentu za stav veřejných financí, s čímž souvisí i oprávnění zákonodárce přizpůsobit výdaje státního rozpočtu jeho reálným možnostem a aktuálním potřebám formou změn právní úpravy mandatorních výdajů, státní podporu nevyjímaje.
160.
Z definice cílové částky podle § 5 odst. 9 zákona o stavebním spoření, k jejímuž určení (i když s možností změny) dochází již při uzavření smlouvy pro celou dobu jejího trvání, vyplývá, že se do její výše promítá předpokládaná výše státní podpory určená podle právních předpisů účinných v době uzavření smlouvy. Od cílové částky se pak odvíjí výše tzv. překlenovacího úvěru, který podle § 5 odst. 5 zákona může stavební spořitelna účastníkovi poskytnout v případě, kdy tento ještě nemá nárok na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření. Ústavní soudÚstavní soud ale podotýká, že dovozovat neměnnost výše státní podpory bez dalšího pouze z uvedené konstrukce cílové částky nelze. Aniž by měl přitom jakkoliv v úmyslu relativizovat námitky navrhovatelů, že se tato změna může fakticky promítnout k tíži některých účastníků stavebního spoření nebo stavebních spořitelen (např. v menším rozsahu finančních prostředků pro poskytování úvěru a s tím spojeným prodloužením čekací doby na jeho poskytnutí), zůstává skutečností, že změnou výše státní podpory nedochází ke změně smlouvou stanovené cílové částky, ani práv a povinností stran této smlouvy, jež jsou na tuto částku navázány. Změna se tak ve vztahu k cílové částce promítá pouze do toho, že k jejímu dosažení budou účastníci stavebního spoření muset naspořit částku zvýšenou o sníženou část státní podpory, tedy ve větším rozsahu, než s ohledem na její dosavadní výši očekávali. Tento faktický důsledek je ale z hlediska principu právní jistoty a ochrany důvěry v právo nezbytné postavit naroveň situaci pouhého spoléhání se na to, že státní podpora nebude do budoucna změněna. Takovéto důvěře ale z ústavního hlediska ochranu přiznat nelze.
161.
Ústavní soudÚstavní soud nakonec nepovažoval za ústavněprávně relevantní ani poukaz na to, že v případě novely provedené zákonem č. 423/2003 Sb. zvolil zákonodárce jiný způsob řešení časového střetu právních norem, když ve vztahu ke starým smlouvám ponechal výši státní podpory nezměněnou. Zákonodárce se samozřejmě mohl rozhodnout i pro jiné řešení, pokud by toto řešení nebylo v rozporu s ústavním pořádkem. Napadené ustanovení tak nepředstavuje nepřípustnou nepravou retroaktivitu, pročež Ústavní soudÚstavní soud neshledal důvod pro závěr o porušení principu právní jistoty a ochrany důvěry v právo podle čl. 1 odst. 1 Ústavy.
162.
Za opodstatněnou Ústavní soudÚstavní soud nepovažoval ani námitku neodůvodněné diferenciace mezi účastníky stavebního spoření, jež spočívala v tom, že v případě smluv uzavřených do 31. prosince 2003 dojde ke snížení státní podpory o 56 %, tedy ze 4 500 Kč na 2 000 Kč, zatímco v případě smluv uzavřených od 1. ledna 2004 do 31. prosince 2010 pouze o 33 %, tedy z 3 000 Kč na 2 000 Kč. O porušení zásady rovnosti by se podle Ústavního souduÚstavního soudu jednalo pouze v případě, že by nové stanovení výše ročních záloh bylo projevem libovůle ze strany zákonodárce v rozlišování subjektů a práv (srov. nález ze dne 25. června 2002 sp. zn. Pl. ÚS 36/01, N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.). Pokud se však zákonodárce rozhodl do budoucna sjednotit výši státní podpory pro všechny účastníky stavebního spoření, nelze případnou diferenciaci v nominálním nebo procentuálním rozsahu snížení oproti výchozí částce považovat bez dalšího za nedůvodnou nebo svévolnou. Tento nepoměr je pouze nezbytným důsledkem tohoto opatření.
163.
Poslední námitka navrhovatelů ve vztahu k čl. II napadeného zákona se týkala porušení práva vlastníků stavebních spořitelen na podnikání. Podle čl. 26 odst. 1 Listiny je každému zaručeno právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, přičemž tohoto práva se lze domáhat pouze v mezích prováděcích zákonů (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ze dne 14. února 2001, N 30/21 SbNU 261; 96/2001 Sb.). Podle Ústavního soudu toto ustanovení nebrání zákonodárci přijmout takové změny, jež se dotýkají dosavadních zákonem stanovených podmínek pro podnikání v určité oblasti. Posuzovaná změna přitom nepředstavuje zásah do podstaty a smyslu tohoto práva a ani navrhovatelé v této souvislosti neuvedli žádné relevantní argumenty. Stavební spořitelny totiž musí počítat s tím, že výše státní podpory není neměnná a že v budoucnosti bude docházet k její změně, čemuž se musí v takovém případě přizpůsobit. Vzhledem k nové výši státní podpory navíc Ústavní soudÚstavní soud nezastává názor, že by se z pohledu práva na podnikání jednalo o změnu zásadní, resp. změnu, které by bylo možné přisuzovat rdousící účinky. Zároveň dodává, že mu na tomto místě nepřísluší hodnotit obecnou námitku rizika vzniku souvisejících arbitrážních sporů ze strany dotčených zahraničních vlastníků stavebních spořitelen.
VII./e
Vlastní přezkum čl. II napadeného zákona ve spojení s § 10 odst. 4 zákona o stavebním spoření
164.
Ústavní soudÚstavní soud se v rámci přezkumu čl. II napadeného zákona zabýval i další námitkou týkající se jeho retroaktivních účinků, a to ve spojení s § 10 odst. 4 zákona o stavebním spoření. Pro úplnost je třeba uvést, že navrhovatelé tuto námitku neuplatnili ve svém původním návrhu, byla však obsažena ve vyjádření Asociace českých stavebních spořitelen, se kterým se navrhovatelé ztotožnili.
165.
Zákon o stavebním spoření ve svém původním znění umožňoval, aby se částka přesahující maximální výši úspor, ze kterých se počítala výše státní podpory (tehdy 18 000 Kč), bez omezení převedla do následujícího roku za účelem posuzování nároků účastníka na státní podporu. Od účinnosti novely zákona o stavebním spoření č. 423/2003 Sb. byla možnost takovéhoto převodu podmíněna tím, že účastník stavebního spoření požádal o přiznání státní podpory již v rámci smlouvy při jejím uzavření a toto prohlášení nebylo po dobu trvání smlouvy měněno. Tato podmínka se však týkala jen smluv uzavřených po 31. prosinci 2003. Až v důsledku čl. II napadeného zákona došlo do budoucna k jejímu vztažení na všechny smlouvy o stavebním spoření bez ohledu na datum, kdy byly uzavřeny.
166.
I v tomto případě působí napadené ustanovení pouze s účinky nepravé retroaktivity. V případě účastníků, kteří uzavřeli smlouvu do 31. prosince 2010, sice dochází ke změně právního vztahu mezi nimi a státem, tato změna se ale nijak nedotýká nároku na státní podporu, na jejíž zálohy za uplynulé roky vznikl nárok právě v důsledku převodu určité částky do následujících let, a nelze ji vztáhnout ani na převyšující částku za období do 31. prosince 2010, neboť vůči ní se ještě uplatní dosavadní právní úprava, a tedy se převede za účelem posouzení nároku účastníka na státní podporu do následujícího roku. Změna se tak dotkne pouze částky úspor za období předcházející účinnosti napadeného zákona, která by i po převodu do aktuálního roku převyšovala maximální částku úspor, z níž lze stanovit výši roční zálohy státní podpory. Tato částka tak zůstane jako součást úspor dál na účtu účastníka stavebního spoření bez možnosti převedení. Ani v tomto případě však nelze pod princip ochrany důvěry v právo podřadit případné očekávání účastníků, že z této částky bude v průběhu příštích let vyplacena státní podpora v určité výši. Ústavní soudÚstavní soud proto ani v tomto bodu neshledal závěr o nepřípustnosti nepravé retroaktivity.
VIII.
Posouzení ústavní konformity změny zákona o daních z příjmů, kterou se stanovuje zvláštní daň ze státní podpory stavebního spoření za rok 2010 ve výši 50 %
167.
Napadený zákon svým čl. III mění a doplňuje zákon o daních z příjmů tím způsobem, že stanoví novou jednorázovou daň ze státní podpory, na kterou vznikl nárok v roce 2010 a která byla poukázána stavební spořitelně po 31. prosinci 2010. Před posouzením námitek navrhovatelů považuje Ústavní soudÚstavní soud za nezbytné vymezit obsah předmětné daně, jakož i některá obecná kritéria přezkumu ústavnosti daní.
VIII./a
Dikce napadených ustanovení
168.
Ústavní soudÚstavní soud přistoupil k posouzení námitek navrhovatelů k obsahu napadeného zákona s ohledem na důvody pro odklad vykonatelnosti nálezu, kterým se tento zákon ruší. Z tohoto důvodu připomíná, že předmětem jeho posouzení i v této části je stále tento zákon, nikoliv jednotlivá novelizovaná ustanovení zákona o daních z příjmů, vymezená v eventuálním petitu. Za účelem lepší přehlednosti přezkoumávané části napadeného zákona však Ústavní soudÚstavní soud považuje za vhodné uvést jeho znění v podobě novelizovaných ustanovení zákona o daních z příjmů. Tam, kde se návrh týká pouze části ustanovení, je tato skutečnost dodatečně uvedena. Ustanovení zákona o daních z příjmů ve znění novelizovaném čl. III napadeného zákona zní:
㤠4
Osvobození od daně
(1)
Od daně jsou osvobozeny
...
s)
příspěvek fyzickým osobám poskytovaný podle zákona upravujícího stavební spoření a státní podporu stavebního spoření4a), s výjimkou příspěvku, na který vznikl nárok v roce 2010 a který byl poukázán stavební spořitelně po 31. prosinci 2010,
...
§ 8
Příjmy z kapitálového majetku
(2)
Za příjmy z kapitálového majetku se dále považují
...
c)
příspěvek fyzickým osobám poskytovaný podle zákona upravujícího stavební spoření a státní podporu stavebního spoření4a), na který vznikl nárok v roce 2010 a který byl poukázán stavební spořitelně po 31. prosinci 2010.
(3)
Příjmy uvedené ... v odstavci 2 písm. a) a c) ... jsou samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36).
(4)
Plynou-li příjmy uvedené ... v odstavci 2 písm. a) a c) ... ze zdrojů v zahraničí, jsou nesnížené o výdaje základem daně (dílčím základem daně). ...“
[v § 8 odst. 3 a 4 zákona o daních z příjmů je předmětem řízení pouze část vymezená slovy „a c)“].
㤠36
Zvláštní sazba daně
(8)
Příspěvek fyzickým osobám podle zákona upravujícího stavební spoření a státní podporu stavebního spoření4a), na který vznikl nárok v roce 2010 a který byl poukázán stavební spořitelně po 31. prosinci 2010, podléhá dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně ve výši 50 %.“.
169.
K uvedenému znění Ústavní soudÚstavní soud dodává, že čl. III bod 1 napadeného zákona nestanovil jen nové znění § 4 odst. 1 písm. s) zákona o daních z příjmů, nýbrž ním došlo ke zrušení původního znění tohoto ustanovení, podle něhož byly od daně z příjmů fyzických osob osvobozeny „úroky z vkladů ze stavebního spoření, včetně úroků ze státní podpory podle zvláštního zákona.“. Tyto úroky jsou tak od 1. ledna 2011 zdaňovány jako příjem z kapitálového majetku.
VIII./b
Základní východiska pro posouzení ústavnosti daně
170.
Ústavní soudÚstavní soud se ve své dosavadní judikatuře opakovaně vyjádřil ke kritériím přezkumu ústavnosti daní. Ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny obsahuje ústavní zmocnění Parlamentu ke stanovení daní a poplatků, zároveň však ústavně aprobuje omezení vlastnického práva, k němuž v souvislosti s jejich stanovením, vyměřením a výběrem dochází (srov. nález ze dne 1. června 2005 sp. zn. IV. ÚS 29/05, N 113/37 SbNU 463). Daň je totiž ukládána ve veřejném zájmu, kterým je získání příjmů státního rozpočtu za účely spojenými s naplňováním funkcí státu (nález ze dne 21. dubna 2009 sp. zn. Pl. ÚS 29/08, N 89/53 SbNU 125; 181/2009 Sb., body 40 a 41).
171.
Při posouzení omezení základního práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny za účelem stanovení daně posuzuje Ústavní soud v první řadě to, zda k tomuto omezení dochází na základě zákona a v jeho mezích (srov. nález ze dne 11. října 1995 sp. zn. Pl. ÚS 3/95, N 59/4 SbNU 91, 265/1995 Sb.; nález ze dne 22. března 2005 sp. zn. Pl. ÚS 63/04, N 61/36 SbNU 663, 210/2005 Sb.). Dále musí daňová povinnost obstát z hlediska testu vyloučení extrémní disproporcionality, tedy zásah do vlastnického práva nesmí vést k takové zásadní změně majetkových poměrů dotčeného subjektu, že by došlo ke „zmaření samé podstaty majetku“, tj. ke „zničení majetkové základny“ poplatníka (srov. nález ze dne 13. srpna 2002 sp. zn. Pl. ÚS 3/02, N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.), resp. že by „hranice veřejnoprávního povinného peněžitého plnění jednotlivcem vůči státu nabyla škrtícího (rdousícího) působení“ (nález ze dne 18. srpna 2004 sp. zn. Pl. ÚS 7/03, N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.). Rovněž nesmí být v rozporu s ústavním principem rovnosti, a to jak neakcesorické, plynoucí z požadavku vyloučení svévole při odlišování subjektů a práv podle čl. 1 odst. 1 Listiny, tak i akcesorické v rozsahu vymezeném v čl. 3 odst. 1 Listiny (srov. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 7/03 a sp. zn. Pl. ÚS 29/08, bod 43, dále nález Ústavního souduÚstavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky sp. zn. Pl. ÚS 22/92 - všechny viz výše).
172.
Pro stanovení daňové povinnosti se uplatní i požadavky vyplývající ze zásady právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, jež se obecně vztahují na tvorbu právních předpisů. Jedná se především o požadavek určitosti, princip právní jistoty a zákaz retroaktivity (k jeho obsahu viz část VII./b nálezu).
173.
Pro bližší vymezení ústavních kritérií pro stanovení daně Ústavní soudÚstavní soud odkazuje na výše citované nálezy, zejména nálezy sp. zn. Pl. ÚS 7/03 a sp. zn. Pl. ÚS 29/08, přičemž dál se bude zabývat pouze vlastním přezkumem napadené daňové povinnosti.
VIII./c
Konstrukce napadené daně
174.
Ustanovení § 8 odst. 2 písm. c) zákona o daních z příjmů, ve znění napadeného zákona, stanoví jednorázovou daňovou povinnost fyzickým osobám, jejímž předmětem je státní podpora, na kterou vznikl nárok v roce 2010 a která byla poukázána stavební spořitelně po 31. prosinci 2010. Z hlediska vymezení předmětu daně je třeba uvést, že pojem „příspěvek fyzickým osobám ..., na který vznikl nárok v roce 2010“ označuje s ohledem na dobu vzniku nároku státní podporu za uvedený kalendářní rok.
175.
Daňová povinnost se na tuto státní podporu vztahuje pouze v případě, že k jejímu poukázání stavební spořitelně došlo po 31. prosinci 2010. Tato podmínka je významná z toho hlediska, že v případě účastníků, kteří uzavřeli smlouvu do 31. prosince 2003 a ukončili stavební spoření v prvním pololetí kalendářního roku 2010, došlo k poukázání záloh státní podpory stavební spořitelně ještě v roce 2010 (srov. bod 151). Tato skutečnost vyplývá nejen z příslušných lhůt pro uplatnění a poskytnutí záloh státní podpory, nýbrž s ní koresponduje, jak zjistil Ústavní soudÚstavní soud z veřejně přístupných základních ukazatelů vývoje stavebního spoření za jednotlivé kvartály roku 2010 (podle internetové stránky Ministerstva financí, www.mfcr.cz), i nárůst reálně vyplacené státní podpory mezi 3. a 4. kvartálem roku 2010 o přibližně 0,5 mld. Kč. Státní podpora poukázaná stavební spořitelně v tomto období tak není předmětem daně.
176.
Daň je vybírána srážkou podle zvláštní sazby ve výši 50 %, přičemž plátcem daně je Ministerstvo financí jako poskytovatel státní podpory. Ke srážce daně dochází současně s poukázáním záloh státní podpory za rok 2010, v důsledku čehož ji stavební spořitelny obdrží již ve výši po zdanění. Zvláštností této konstrukce způsobu placení daně je to, že ke sražení daně dojde bez ohledu na to, kdy a zda se poukázaná státní podpora skutečně stane příjmem účastníka. K tomu totiž dochází až vyplacením státní podpory (nikoliv připsáním na účet) ze strany stavební spořitelny. Pokud by přitom mezitím zaniklo právo účastníka na státní podporu evidovanou na jeho účtu, byla by stavební spořitelna povinna tuto částku vrátit právě ve výši, v jaké jí byla ze strany Ministerstva financí poukázána, tedy ve výši po sražení daně.
177.
Ústavní soudÚstavní soud nakonec poznamenává, že podle § 4 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. prosince 2010, byla státní podpora jako příspěvek ze státního rozpočtu podle zvláštního zákona osvobozena od daně. Napadeným zákonem sice nedošlo ke změně tohoto ustanovení, novým zněním § 4 odst. 1 písm. s) zákona o daních z příjmů však bylo osvobození státní podpory výslovně stanoveno s tím, že se ale nevztahuje na státní podporu, na kterou vznikl nárok v roce 2010 a která byla poukázána stavební spořitelně po 31. prosinci 2010. Výčet příjmů, jež jsou osvobozeny od daně, tak byl upraven s ohledem na novou mimořádnou daň.
VIII./d
Vlastní přezkum daňové povinnosti
178.
Napadeným zákonem nedochází přímo ke snížení výše záloh státní podpory za rok 2010, protože ta zůstává formálně dál zachována ve stejné výši. Pokud by se zákonodárce rozhodl pro její přímě snížení, mohl postupovat buď změnou výše státní podpory se zpětným stanovením účinnosti pro rok 2010, což by nepochybně bylo v rozporu se zákazem pravé retroaktivity, nebo přistoupit k dodatečné změně obsahu již vzniklého nároku v případě těch účastníků stavebního spoření, kteří mají nárok na státní podporu za rok 2010, tato jim však zatím nebyla poukázána. Zákonodárce nezvolil ani jednu z uvedených přímých možností, nýbrž stanovil ze státní podpory za rok 2010 mimořádnou srážkovou daň pro ty účastníky, jimž ještě nebyla poukázána ze strany stavební spořitelny. Tím dosáhl stejného účinku, k jakému by vedlo dodatečné snížení trvajících nároků na předmětnou státní podporu.
179.
Ústavní soudÚstavní soud na tomto místě nijak nezpochybňuje, že i příjmy poskytované ze státního rozpočtu nebo jiných veřejných rozpočtů mohou být předmětem daňové povinnosti. S tím nakonec počítá i zákon o daních z příjmů, který řadu těchto příjmů osvobozuje od daně [srov. např. § 4 odst. 1 písm. i) nebo t) citovaného zákona, v platném znění]. Účel zdanění se však v takovémto případě odlišuje od zdanění jiných příjmů, neboť nevede k posílení příjmové části státního rozpočtu. Ve své podstatě se jedná o nepřímou formu snížení jeho výdajů, resp. stanovení jejich výše, neboť jeho prostřednictvím zůstává část výdaje dále ve státním rozpočtu nebo se do něj vrací. Takováto forma tak má svůj význam především tehdy, je-li s ní spojen i nějaký jiný účel (např. vyjádření rovnosti postavení státu a jiných subjektů v určitých právních vztazích). K jejímu využití by přitom mělo docházet v kontextu celkového vymezení určitého plnění ze státního rozpočtu, aby její výsledná výše odrážela účel sledovaný jejím poskytováním. Je-li totiž příspěvek ze státního rozpočtu poskytován za určitým účelem, měla by být výše daně z tohoto příspěvku stanovena v kontextu se stanovením výše tohoto příspěvku, neboť jinak by tento příspěvek nemusel plnit předpokládaný účel.
180.
Aniž by Ústavní soudÚstavní soud jakkoliv posuzoval výši státní podpory, lze předpokládat, že zákonodárce ji původně určil v přesvědčení o její vhodnosti pro dosažení sledovaného účelu, a to za současného zvážení její únosnosti z hlediska možností státního rozpočtu. Součástí určení této výše přitom bylo i osvobození státní podpory od daně z příjmů fyzických osob. Ústavní soudÚstavní soud nezastává názor, že by snížení části státní podpory a její následné zdanění bylo možné obecně považovat za opatření identická, a je si vědom široké míry uvážení, kterou zákonodárce disponuje při stanovení daňové povinnosti. V posuzované věci ale došlo napadeným zákonem ke stanovení jednorázové srážkové daně z příspěvku ze státního rozpočtu, na jehož připsání na účet v konkrétní výši již sice vznikl nárok, samotný se však ještě nestal příjmem účastníka. Takto vymezená daňová povinnost se od dodatečného snížení nároku na státní podporu s účinky do budoucna, tedy druhé výše zmiňované alternativy, liší pouze svým označením a sama představuje přímé snížení již vzniklého nároku na státní podporu. Forma daně vybírané srážkou, kterou provede přímo Ministerstvo financí při poukázání státní podpory bez toho, aby bylo postaveno najisto, zda předmětný příjem určitému účastníkovi vůbec vznikne, tento závěr už jen potvrzuje. Z výše uvedených důvodů má tedy Ústavní soudÚstavní soud za to, že stanovením této daňové povinnosti došlo ke změně právního vztahu mezi státem a účastníkem stavebního spoření, jehož součástí byl i nárok účastníka na vyplacení státní podpory za rok 2010. Tento právní vztah tak nelze hodnotit jako nezávislý a nesouvisející s případným právním vztahem vyplývajícím z povinnosti platit daň ze státní podpory, nýbrž na oba je nezbytné nahlížet jako na soubor práv a povinností tvořících jeden celek.
181.
Právní závěr, že předmětnou daň je třeba v rámci přezkumu ústavnosti považovat nikoliv za daň, nýbrž za změnu právního nároku, se promítá do ústavních kritérií pro její posouzení. Slouží-li určité ústavní principy a základní práva k ochraně jednotlivce před zásahem ze strany veřejné moci, nemůže míra této ochrany být v jednom ze dvou srovnatelných případů nižší jen z toho důvodu, že zákonodárce použil pro stejnou regulaci odlišné označení. V daném případě tak nelze obsah daňové povinnosti ve vztahu k budoucímu příjmu spočívajícímu v předmětné státní podpoře posuzovat prizmatem aprobovaného zásahu do vlastnického práva. Naopak je nezbytné vypořádat se s otázkou změny již vzniklého právního nároku účastníků stavebního spoření na státní podporu za rok 2010, a to z hlediska principu právní jistoty.
182.
Napadený zákon nabyl účinnosti v době, kdy dotčení účastníci stavebního spoření již měli individualizovaný právní nárok na státní podporu za rok 2010, neboť v průběhu tohoto roku splnili všechny zákonem stanovené podmínky pro jeho vznik. Není přitom rozhodující, že v tomto okamžiku ještě nedošlo k poukázání této částky ze strany státu nebo k jejímu vyplacení ze strany stavební spořitelny. Poté, co účastník splnil podmínky pro vznik nároku na státní podporu za určitý kalendářní rok, mohl legitimně očekávat, že právě ze strany státu nedojde dodatečně k jejich změně, resp. ke změně samotného nároku. Jedná se přitom o očekávání, jemuž náleží ochrana jak z hlediska principu právní jistoty a ochrany důvěry v právo, resp. ochrany nabytých práv podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, tak s ohledem na majetkovou povahu nároku podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu. Toto ustanovení se totiž nevztahuje jen na již nabytý (existující) majetek, nýbrž poskytuje též ochranu legitimnímu očekávání nabytí takovéhoto majetku (srov. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 2/02 a sp. zn. Pl. ÚS 9/07 - oba viz výše).
183.
Ústavnímu souduÚstavnímu soudu proto nezbylo než posoudit, zda dodatečné snížení výše nároku na státní podporu ve stanoveném rozsahu za účelem snížení výdajů státního rozpočtu obstojí s ohledem na legitimní očekávání účastníků stavebního spoření, kteří splnili zákonem stanovené podmínky pro jeho vznik. Takto vymezenou důvěru v právo neboli legitimní očekávání na straně účastníků přitom považuje za ekvivalentní té, jež je určující i pro posouzení přípustnosti retroaktivních účinků právní normy. To znamená, že připuštění zásahu do této důvěry lze akceptovat pouze výjimečně, a to z důvodů, jež byly výše formulovány jako odůvodňující výjimku ze zásady zákazu pravé retroaktivity (bod 146). Poněvadž však Ústavní soudÚstavní soud v dané věci žádný takovýto případ neshledal, dospěl k závěru, že daň stanovená některými ustanoveními zákona o daních z příjmů, jež byla doplněna na základě čl. III napadeného zákona, je v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu.
184.
S ohledem na uvedený závěr o nepřípustnosti dodatečného snížení nároku na státní podporu se Ústavní soudÚstavní soud již nezabýval námitkou svévole při stanovení sazby daně, ani nerovnosti v rámci skupiny těch účastníků stavebního spoření, kteří uzavřeli smlouvu do 31. prosince 2003 (bod 24 a 151).
IX.
Formulace výrokové části nálezu a odklad vykonatelnosti
185.
Ústavní soudÚstavní soud připomíná, že napadený zákon byl přijat způsobem, jenž je v rozporu s čl. 1 odst. 1, čl. 5 a čl. 6 Ústavy a čl. 22 Listiny, a je tedy důvodem pro jeho zrušení. Zároveň ale shledal existenci důvodu pro odklad vykonatelnosti tohoto nálezu do 31. prosince 2011. Poněvadž by ale takovýto odklad vedl k tomu, že by napadený zákon byl dál aplikovatelný a současně navrhovatelé namítali i jeho obsahový nesoulad s ústavním pořádkem, přistoupil Ústavní soudÚstavní soud i k posouzení jejich věcných námitek. V rámci tohoto přezkumu přitom shledal nad rámec uvedeného derogačního důvodu rovněž rozpor podstatné části čl. III napadeného zákona s principem právní jistoty a ochrany důvěry v právo podle čl. 1 odst. 1 Ústavy a současně legitimním očekáváním účastníků stavebního spoření ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu. Tato skutečnost i s ohledem na obsah tohoto ustanovení napadeného zákona vylučuje, aby se ve vztahu k němu odklad vykonatelnosti uplatnil. Poněvadž k předmětným srážkám daně dochází právě v tomto období, zvažoval Ústavní soudÚstavní soud možnost zrušit v této části napadený zákon již ke dni jeho účinnosti. K takovémuto kroku ale nepřistoupil, neboť případné vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů až poté, co došlo ke sražení daně ve smyslu napadeného zákona, by vzhledem k legitimnímu očekávání dotčených účastníků stavebního spoření nemohlo mít vliv na možnost uplatnění jejich nároku na vyplacení státní podpory za rok 2010 v jeho plné výši. Jejich nárok nebyl napadeným zákonem dotčen. Ústavní soudÚstavní soud tedy přistoupil ke zrušení této části napadeného zákona ke dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů.
186.
Takto stanovená vykonatelnost se ale neuplatní ve vztahu k bodu 1 čl. III napadeného zákona v tom rozsahu, kterým zrušil § 4 odst. 1 písm. s) zákona o daních z příjmů, v dosavadním znění. Podle tohoto ustanovení se osvobození od daně vztahovalo i na „úroky z vkladů ze stavebního spoření, včetně úroků ze státní podpory podle zvláštního zákona.“. Vzhledem k tomu, že derogační důvody ve vztahu k čl. III se týkaly jen těch jeho bodů, jež doplňovaly zákon o daních z příjmů o právní úpravu daně ze státní podpory za rok 2010, a nikoliv nesouvisejícího zrušení osvobození předmětných úroků od daně z příjmů fyzických osob, rozhodl Ústavní soudÚstavní soud tak, že toto ustanovení v této části zrušil až dnem 31. prosince 2011, tedy stejným dnem jako ostatní ustanovení napadeného zákona, při nichž byl derogační důvod shledán pouze ve vztahu k legislativní proceduře.
187.
Ze všech těchto důvodů proto rozhodl Ústavní soudÚstavní soud podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu tak, jak je uvedeno ve výroku nálezu.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Stanislav Balík, Ivana Janů, Vladimír Kůrka a Dagmar Lastovecká.
*)
pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, nález č. 13, str. 87, vyhlášen pod č. 63/1997 Sb. |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.