Datasets:
roslein
/
Czech_LEX

Dataset card Data Studio Files
xet
Community
law_id
stringlengths
11
2.15k
law_text
stringlengths
14
1.92M
Vyhláška č. 383/2009 Sb.
Vyhláška č. 383/2009 Sb. Vyhláška o účetních záznamech v technické formě vybraných účetních jednotek a jejich předávání do centrálního systému účetních informací státu a o požadavcích na technické a smíšené formy účetních záznamů (technická vyhláška o účetních záznamech) Vyhlášeno 10. 11. 2009, datum účinnosti 1. 1. 2010, částka 124/2009 * ČÁST PRVNÍ - OBECNÁ USTANOVENÍ (§ 1 — § 2) * ČÁST DRUHÁ - PRAVIDLA PRO FORMÁT, STRUKTURU, PŘENOS A ZABEZPEČENÍ ÚČETNÍCH ZÁZNAMŮ V TECHNICKÉ FORMĚ VYBRANÝCH ÚČETNÍCH JEDNOTEK A ROZSAH A ČETNOST PŘEDÁVÁNÍ TĚCHTO ÚČETNÍCH ZÁZNAMŮ (§ 3 — § 16) * ČÁST TŘETÍ - PŘEDÁVÁNÍ FINANČNÍCH A VYBRANÝCH ÚDAJŮ (§ 23 — § 24a) * ČÁST ČTVRTÁ - POŽADAVKY PRO TECHNICKÉ A SMÍŠENÉ FORMY ÚČETNÍCH ZÁZNAMŮ (§ 26 — § 43) * ČÁST PÁTÁ - PŘECHODNÁ USTANOVENÍ (§ 44 — § 44) * ČÁST ŠESTÁ - ÚČINNOST (§ 45 — § 45) č. 2a k vyhlášce č. 383/2009 Sb. č. 2b k vyhlášce č. 383/2009 Sb. č. 3 k vyhlášce č. 383/2009 Sb. č. 3a k vyhlášce č. 383/2009 Sb. č. 3b k vyhlášce č. 383/2009 Sb. č. 4 k vyhlášce č. 383/2009 Sb. č. 5 k vyhlášce č. 383/2009 Sb. č. 14 Aktuální znění od 1. 7. 2024 (96/2024 Sb.) 383 VYHLÁŠKA ze dne 27. října 2009 o účetních záznamech v technické formě vybraných účetních jednotek a jejich předávání do centrálního systému účetních informací státu a o požadavcích na technické a smíšené formy účetních záznamů (technická vyhláška o účetních záznamech) Ministerstvo financí stanoví podle § 37b odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 304/2008 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 4 odst. 8 zákona a podle § 20 odst. 6 a § 47 odst. 7 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla): ČÁST PRVNÍ OBECNÁ USTANOVENÍ § 1 Předmět úpravy Tato vyhláška stanoví a) pravidla pro formát, strukturu, přenos a zabezpečení účetních záznamůúčetních záznamů v technické formě vybraných účetních jednotekvybraných účetních jednotek v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie5), b) rozsah a četnost předávání účetních záznamůpředávání účetních záznamů vybranými účetními jednotkamivybranými účetními jednotkami do centrálního systému účetních informací státu v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie5), c) které vybrané účetní jednotkyvybrané účetní jednotky předávají do centrálního systému účetních informací státu pouze účetní záznamyúčetní záznamy pro sestavení účetních výkazů za Českou republiku a za dílčí konsolidační celekkonsolidační celek státu, d) způsob, termíny a rozsah údajů předkládaných pro hodnocení plnění státního rozpočtu, rozpočtů státních fondů, rozpočtů územních samosprávných celků a rozpočtů dobrovolných svazků obcíobcí a pro vypracování návrhu státního závěrečného účtu, e) způsob předkládání vybraných údajůvybraných údajů podle právních předpisů upravujících sběr vybraných údajůvybraných údajů pro účely monitorování a řízení veřejných financí6) a f) požadavky pro technické a smíšené formy účetních záznamůúčetních záznamů. § 2 Základní pojmy Pro účely této vyhlášky se rozumí a) předáváním účetního záznamupředáváním účetního záznamu činnost předávající účetní jednotky nebo správce centrálního systému účetních informací státusprávce centrálního systému účetních informací státu při přenosu účetního záznamuúčetního záznamu, b) přebíráním účetního záznamupřebíráním účetního záznamu činnost přebírající účetní jednotky nebo správce centrálního systému účetních informací státusprávce centrálního systému účetních informací státu při přenosu účetního záznamuúčetního záznamu, c) komunikacíkomunikací veškeré činnosti, včetně automatických, které jsou nezbytné pro předávání a přebírání účetních záznamůpřebírání účetních záznamů mezi vybranou účetní jednotkouvybranou účetní jednotkou a centrálním systémem účetních informací státu podle této vyhlášky, d) správcem centrálního systému účetních informací státusprávcem centrálního systému účetních informací státu Ministerstvo financí (dále jen „ministerstvo“), e) správcem kapitolysprávcem kapitoly účetní jednotka, která plní funkci správce kapitolysprávce kapitoly státního rozpočtu podle zvláštního právního předpisu, f) státní příspěvkovou organizacístátní příspěvkovou organizací příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je organizační složka státu nebo která byla zřízena zvláštním zákonem, g) otevřeným tvaremotevřeným tvarem informace zaznamenaná způsobem čitelným pro fyzickou osobu, h) konsolidačním účetním záznamemkonsolidačním účetním záznamem účetní záznamúčetní záznam předávaný vybranou účetní jednotkou do centrálního systému účetních informací státu pro účely sestavení účetních výkazů za Českou republiku nebo pro sestavení účetních výkazů za dílčí konsolidační celek státu, i) operativním účetním záznamemoperativním účetním záznamem účetní záznamúčetní záznam předávaný vybranou účetní jednotkou do centrálního systému účetních informací státu pro potřeby státu, zejména pro účely operativního řízení hospodaření a nakládání s finančními prostředky, j) finančním údajemfinančním údajem údaj předkládaný pro hodnocení plnění státního rozpočtu, rozpočtů státních fondů, rozpočtů územních samosprávných celků, rozpočtů dobrovolných svazků obcíobcí a pro vypracování návrhu státního závěrečného účtu, k) jiným účetním záznamemjiným účetním záznamem účetní záznamúčetní záznam, který není konsolidačním účetním záznamemkonsolidačním účetním záznamem ani operativním účetním záznamemoperativním účetním záznamem a vybrané účetní jednotky jej předávají do centrálního systému účetních informací státu způsobem stanoveným touto vyhláškou, zpravidla na vyžádání, l) primárním účetním záznamemprimárním účetním záznamem účetní záznamúčetní záznam, který vybraná účetní jednotka vytvořila nebo měla povinnost vytvořit již před požadavkem na jeho předání do centrálního systému účetních informací státu, m) vybraným údajemvybraným údajem údaj předkládaný podle zákona o sběru vybraných údajů pro účely monitorování a řízení veřejných financí7). ČÁST DRUHÁ PRAVIDLA PRO FORMÁT, STRUKTURU, PŘENOS A ZABEZPEČENÍ ÚČETNÍCH ZÁZNAMŮ V TECHNICKÉ FORMĚ VYBRANÝCH ÚČETNÍCH JEDNOTEK A ROZSAH A ČETNOST PŘEDÁVÁNÍ TĚCHTO ÚČETNÍCH ZÁZNAMŮ HLAVA I OBECNÁ PRAVIDLA PRO FORMÁT, STRUKTURU, PŘENOS A ZABEZPEČENÍ ÚČETNÍCH ZÁZNAMŮ § 3 Formát a struktura předávaných účetních záznamů (1) Konsolidační účetní záznamyKonsolidační účetní záznamy předávají vybrané účetní jednotkyvybrané účetní jednotky elektronicky ve formalizované datové dávce a) sumarizovaných výkazů u jednotlivých částí účetní závěrky, b) Pomocného konsolidačního přehledu; rozsah jednotlivých částí Pomocného konsolidačního přehledu a jejich vzory stanoví příloha č. 3a k této vyhlášce, c) Seznamu účetních jednotek patřících do dílčího konsolidačního celku státu; rozsah jednotlivých částí Seznamu účetních jednotek patřících do dílčího konsolidačního celku státu a jejich vzory stanoví příloha č. 3b k této vyhlášce, a d) účetního záznamuúčetního záznamu, včetně souhrnného účetního záznamuúčetního záznamu, který je nutný pro konsolidaci. (2) Operativní účetní záznamyOperativní účetní záznamy předávají organizační složky státu a státní fondy a jiné účetní záznamyjiné účetní záznamy předávají vybrané účetní jednotkyvybrané účetní jednotky elektronicky ve formalizované datové dávce a) sumarizovaných výkazů, nebo b) účetního záznamuúčetního záznamu, včetně souhrnného účetního záznamuúčetního záznamu. (3) Struktura elektronicky předávaných údajů se obecně člení na tyto části: a) záhlaví, které stanoví nezaměnitelnou identifikaci účetního záznamuúčetního záznamu a další identifikační údaje o obsahu účetního záznamuúčetního záznamu a vybrané účetní jednotcevybrané účetní jednotce, která jej vytvořila, b) obsah, který obsahuje přenášenou informaci, ve struktuře stanovené touto vyhláškou, a c) zápatí, které stanoví nezaměnitelnou identifikaci pro zajištění celistvosti přenášeného účetního záznamuúčetního záznamu a další informace stanovené touto vyhláškou. (4) Formát a struktura elektronicky předávaných údajů jsou stanoveny v metodice technického zajištění formátu, struktury, přenosu a zabezpečení účetních záznamůúčetních záznamů podle této vyhlášky (dále jen „Technický manuál centrálního systému účetních informací státu“). (5) Požadavky na formáty účetních záznamůúčetních záznamů v technické formě a výstupní formáty snímacího zařízení pro převod účetních záznamůúčetních záznamů z listinné formy do technické formy jsou stanoveny v Technickém manuálu centrálního systému účetních informací státu. (6) Ministerstvo zveřejní Technický manuál centrálního systému účetních informací státu způsobem umožňujícím dálkový přístup. Technický manuál centrálního systému účetních informací státu je součástí provozní dokumentace Integrovaného informačního systému státní pokladny. (7) V Technickém manuálu centrálního systému účetních informací státu správce centrálního systému účetních informací státusprávce centrálního systému účetních informací státu uvede alespoň a) vymezení datových prvků předávaných údajů a jejich atributy, b) vymezení komunikačního rozhraní včetně bezpečnostních parametrů a bližší podmínky jeho provozu, c) způsob hlášení závad datových přenosů, d) termíny vytváření sestav jednotlivých předaných účetních záznamůúčetních záznamů pro účely uživatelů účetních záznamůúčetních záznamů, e) strukturu jednotlivých číselníků, registrů a informací z registrů spravovaných centrálními orgány veřejné správy nebo spravovaných správcem centrálního systému účetních informací státusprávcem centrálního systému účetních informací státu, včetně jejich použití při členění účetních záznamůúčetních záznamů a jejich přenosu, f) parametry a další údaje potřebné pro autentizaci a autorizaci postupů spojených s přenosem účetních záznamůúčetních záznamů, včetně způsobů a termínů předávání prostředků nutných k technickému a organizačnímu zabezpečení přenosu účetních záznamůúčetních záznamů mezi vybranou účetní jednotkou a centrálním systémem účetních informací státu, g) údaje potřebné pro registraci osoby odpovědné za přenos dat mezi vybranou účetní jednotkou a centrálním systémem účetních informací státu (dále jen „zodpovědná osoba“), h) způsob a postupy provádění syntaktické kontroly, kontroly zabezpečení a obsahové kontroly, i) postupy provádění obsahové kontroly konsolidačních účetních záznamůkonsolidačních účetních záznamů, které vycházejí ze závazných vzorů a postupů stanovených vyhláškou k provedení zákona o účetnictví pro některé vybrané účetní jednotky, j) způsob poskytování součinnosti zodpovědné osobě správcem centrálního systému účetních informací státusprávcem centrálního systému účetních informací státu při odstraňování chyb v přenášených účetních záznamechúčetních záznamech, k) způsob předání údajů o zodpovědné osobě správci centrálního systému účetních informací státusprávci centrálního systému účetních informací státu, l) typy a specifikace komunikačních protokolů a související skutečnosti, m) způsob oznamování závažných skutečností, zejména hrozby zneužití přenášených účetních záznamůúčetních záznamů nebo jiných přenášených dat, správci centrálního systému účetních informací státusprávci centrálního systému účetních informací státu vybranou účetní jednotkou, n) požadavky na vyžádání a přenos jiného účetního záznamujiného účetního záznamu a s tím spojený postup osoby, která jiný účetní záznamjiný účetní záznam vyžádala, jakož i s tím spojený postup správce centrálního systému účetních informací státusprávce centrálního systému účetních informací státu a dotčené vybrané účetní jednotky a o) parametry stavových zpráv o přenosech, způsob jejich tvorby a poskytování vybraným účetním jednotkám a související skutečnosti. § 3a (1) Pro účely monitorování a řízení veřejných financí a pro účely sestavení účetních výkazů za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu předávají vybrané účetní jednotkyvybrané účetní jednotky, s výjimkou účetních jednotek podle odstavce 2, elektronicky ve formalizované dávce Pomocný analytický přehled. (2) Pomocný analytický přehled podle odstavce 1 nepředávají a) zdravotní pojišťovny, b) dobrovolné svazky obcíobcí, c) obceobce, jejichž počet obyvatel zveřejněný Českým statistickým úřadem je na počátku bezprostředně předcházejícího účetního období menší než 3 000, a d) příspěvkové organizace, jejichž zřizovatelem je obecobec, kraj nebo dobrovolný svazek obcíobcí a jejichž aktiva celkemaktiva celkem (netto) nepřesahují alespoň v jednom ze dvou bezprostředně předcházejících účetních období výši 100 000 000 Kč. (3) Údaje pro účely sestavení účetních výkazů za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu v rámci Pomocného analytického přehledu nevykazují a nepředávají obceobce, jejichž počet obyvatel zveřejněný Českým statistickým úřadem je na počátku bezprostředně předcházejícího účetního období menší než 10 000. (4) Rozsah jednotlivých částí Pomocného analytického přehledu a jejich vzory stanoví příloha č. 2a k této vyhlášce, termíny jejich předávání do centrálního systému účetních informací státu stanoví příloha č. 2b k této vyhlášce. (5) Pomocný analytický přehled se sestavuje v peněžních jednotkách české měny a vykazuje se v korunách českých s přesností na dvě desetinná místa. (6) Pokud vybraná účetní jednotkavybraná účetní jednotka v účetním období naplní podmínky pro předávání Pomocného analytického přehledu podle této vyhlášky, a v následujícím účetním období tyto podmínky nesplní, může ukončit předávání Pomocného analytického přehledu nejdříve po uplynutí tří po sobě jdoucích účetních obdobích, ve kterých Pomocný analytický přehled předávala. § 4 Přenos účetních záznamů (1) Vybrané účetní jednotky předávají účetní záznamyúčetní záznamy podle § 3 a 3a do centrálního systému účetních informací státu v technické formě přenosovou cestoupřenosovou cestou, kterou se rozumí připojení prostřednictvím internetového datového rozhraní k centrálnímu systému účetních informací státu, které splňuje požadavky průkaznosti a neměnnosti přenášeného účetního záznamuúčetního záznamu podle zákona a dále požadavky ochrany a bezpečnosti odpovídající charakteru přenášených informací podle jiných právních předpisů upravujících požadavky na kybernetickou bezpečnost. (2) Vybrané účetní jednotky přebírají účetní záznamyúčetní záznamy v technické formě připojením k centrálnímu systému účetních informací státu pomocí internetového datového rozhraní. (3) Ministerstvo zveřejňuje popis internetového datového rozhraní v Technickém manuálu centrálního systému účetních informací státu. § 5 (1) Vybrané účetní jednotkyVybrané účetní jednotky předávají konsolidační účetní záznamykonsolidační účetní záznamy v termínech stanovených v příloze č. 3 k této vyhlášce a jiné účetní záznamyjiné účetní záznamy v termínech stanovených v příloze č. 4 k této vyhlášce. (2) Organizační složky státu a státní fondy předávají operativní účetní záznamyoperativní účetní záznamy v termínech stanovených v příloze č. 5 k této vyhlášce. (3) Skutečnosti nebo informace, které jsou podle jiného právního předpisu1) utajovanými informacemiutajovanými informacemi, účetní jednotky v předávaných účetních záznamechúčetních záznamech podle § 3 neuvádějí. (4) Vybrané účetní jednotkyVybrané účetní jednotky nepředávají účetní záznamyúčetní záznamy podle § 3a do centrálního systému účetních informací státu, pokud převážně obsahují skutečnosti nebo informace, které jsou podle jiného právního předpisu1) utajovanými informacemiutajovanými informacemi. (5) ObceObce a dobrovolné svazky obcíobcí předávají účetní záznamyúčetní záznamy podle § 3 odst. 1 písm. a) do centrálního systému účetních informací státu a) způsobem podle § 4, nebo b) prostřednictvím krajského úřadu kraje, na jehož území se obecobec nachází nebo na jehož území má dobrovolný svazek obcíobcí sídlo, pokud tak místně příslušný krajský úřad stanoví. (6) Příspěvkové organizace zřizované obcemiobcemi, dobrovolnými svazky obcíobcí a kraji předávají účetní záznamyúčetní záznamy podle § 3 odst. 1 písm. a) do centrálního systému účetních informací státu a) způsobem podle § 4, nebo b) prostřednictvím krajského úřadu kraje, na jehož území má zřizovatel příspěvkové organizace sídlo, pokud tak místně příslušný krajský úřad stanoví. (7) Účetní jednotky podle odstavců 5 a 6 předávají účetní záznamyúčetní záznamy v termínech, které stanoví krajský úřad tak, aby měl možnost zajistit kontrolu úplnosti a správnosti předaných výkazů a) před potvrzením jejich úplnosti a správnosti v centrálním systému účetních informací státu v případech podle odstavce 5 písm. a) a odstavce 6 písm. a), nebo b) v případech podle odstavce 5 písm. b) a odstavce 6 písm. b) před jejich konečným předáním do centrálního systému účetních informací státu a potvrzením jejich úplnosti a správnosti v termínech podle odstavce 1. (8) Přenos účetních záznamůúčetních záznamů do centrálního systému účetních informací státu podle odstavce 5 písm. b) a odstavce 6 písm. b) provádí krajský úřad způsobem podle § 4. Organizační a technologické podmínky stanoví Technický manuál centrálního systému účetních informací státu. (9) V případě hlavního města Prahy předává účetní záznamyúčetní záznamy podle § 3 odst. 1 písm. a) do centrálního systému účetních informací státu Magistrát hlavního města Prahy. Ustanovení odstavců 6, 7 a 8 platí pro hlavní město Praha obdobně. (10) V případě, že vybraná účetní jednotkavybraná účetní jednotka ukončí činnost v průběhu účetního období, předá mimořádnou účetní závěrku v termínu pro nejbližší mezitímní účetní závěrku. Nezajistí-li splnění této povinnosti dotčená vybraná účetní jednotkavybraná účetní jednotka, zajistí splnění této povinnosti její zřizovatel. (11) Má-li vybraná účetní jednotkavybraná účetní jednotka povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, jejichž předávání upravuje tato vyhláška, předkládá tato účetní jednotka účetní záznamyúčetní záznamy v agregované podobě způsobem stanoveným v Technickém manuálu centrálního systému účetních informací státu. § 6 Požadavky na přenosovou cestu (1) Vybraná účetní jednotka předává účetní záznamyúčetní záznamy a přebírá účetní záznamyúčetní záznamy z centrálního systému účetních informací státu přenosovou cestoupřenosovou cestou pomocí technického prostředku využívaného touto vybranou účetní jednotkou k přenosu dat mezi ní a centrálním systémem účetních informací státu. Technický prostředek se připojuje ke komunikačním serverům centrálního systému účetních informací státu za podmínek uvedených správcem centrálního systému účetních informací státusprávcem centrálního systému účetních informací státu v Technickém manuálu centrálního systému účetních informací státu. (2) Správce centrálního systému účetních informací státuSprávce centrálního systému účetních informací státu může přidělit vybrané účetní jednotcevybrané účetní jednotce časy a periody zahájení hlavního datového přenosu, časy, periody a počty opakování hlavního datového přenosu v případě neúspěchu hlavního datového přenosu a časy, periody a způsob zahájení záložního datového přenosu. (3) Vybraná účetní jednotka zajistí, aby připojení k internetu na straně vybrané účetní jednotky splňovalo technické parametry pro přenášení dat a jejich předávání a přebírání ve stanoveném rozsahu a termínech do centrálního systému účetních informací státu. (4) Správce centrálního systému účetních informací státuSprávce centrálního systému účetních informací státu zajistí funkci komunikačních prostředků centrálního systému účetních informací státu, aby byly přístupny všem vybraným účetním jednotkám v přidělených časech. Správce centrálního systému účetních informací státuSprávce centrálního systému účetních informací státu zajistí, aby připojení k internetu na straně správce splňovalo technické parametry pro přenášení dat a jejich přebírání a předávání ve stanoveném rozsahu a termínech od vybraných účetních jednotek. HLAVA II BLIŽŠÍ POŽADAVKY NA PŘEDÁVÁNÍ, PŘEBÍRÁNÍ A ZABEZPEČENÍ ÚČETNÍCH ZÁZNAMŮ A JEJICH ÚSCHOVU § 8 Pravidla pro správce centrálního systému účetních informací státu (1) Vybrané účetní jednotky dostávají z centrálního systému účetních informací státu stavové zprávy, urgence a žádanky postupem podle Technického manuálu centrálního systému účetních informací státu. (2) Správce centrálního systému účetních informací státuSprávce centrálního systému účetních informací státu poskytuje vybrané účetní jednotce potřebnou součinnost při lokalizaci závad datových přenosů a jejich odstranění, a to nejpozději do jednoho pracovního dne od jejího nahlášení vybranou účetní jednotkou správci centrálního systému účetních informací státusprávci centrálního systému účetních informací státu. (3) Správce centrálního systému účetních informací státuSprávce centrálního systému účetních informací státu zajistí kontrolu vnitrovýkazových a mezivýkazových vazeb přenesených částí účetní závěrky vybraných účetních jednotek a umožní sestavení sumářů a zařazení do požadovaných úrovní agregace, případně je oprávněn vyžadovat v této souvislosti doplňující informace, a to v souladu s Technickým manuálem centrálního systému účetních informací státu. (4) Správce centrálního systému účetních informací státuSprávce centrálního systému účetních informací státu zajistí podmínky pro vyžádání a přenos jiných účetních záznamůjiných účetních záznamů ve stanoveném rozsahu a termínech přenosovou cestoupřenosovou cestou v souladu s Technickým manuálem centrálního systému účetních informací státu, včetně podmínek pro osoby, které jsou oprávněny vyžádat si jiný účetní záznamjiný účetní záznam. § 9 Pravidla pro vybrané účetní jednotky (1) Vybraná účetní jednotka předává účetní záznamyúčetní záznamy do centrálního systému účetních informací státu postupem podle Technického manuálu centrálního systému účetních informací státu. (2) Vybraná účetní jednotka předává účetní záznamyúčetní záznamy do centrálního systému účetních informací státu a přebírá účetní záznamyúčetní záznamy z centrálního systému účetních informací státu přenosovou cestoupřenosovou cestou v termínech stanovených touto vyhláškou nebo jiným právním předpisem. (3) Není-li přenos dat podle odstavce 2 uskutečněn úspěšně, vybraná účetní jednotka oznámí tuto skutečnost neprodleně správci centrálního systému účetních informací státusprávci centrálního systému účetních informací státu postupem stanoveným v Technickém manuálu centrálního systému účetních informací státu. (4) Vybraná účetní jednotka zajistí podmínky pro vyžádání a přenos jiných účetních záznamůjiných účetních záznamů ve stanoveném rozsahu a termínech přenosovou cestoupřenosovou cestou v souladu s Technickým manuálem centrálního systému účetních informací státu. § 10 Protokoly o uskutečněných přenosech dat a jejich uchovávání (1) Vybraná účetní jednotkaVybraná účetní jednotka uchovává protokoly o uskutečněných přenosech dat a o neúspěšných pokusech o přenos dat ke každému jednotlivému datovému přenosu. Technické požadavky na protokol o uskutečněných přenosech dat a součinnost správce centrálního systému účetních informací státusprávce centrálního systému účetních informací státu jsou uvedeny v Technickém manuálu centrálního systému účetních informací státu. (2) Správce centrálního systému účetních informací státuSprávce centrálního systému účetních informací státu uchovává protokoly o uskutečněných přenosech dat na datovém médiu, které splňuje podmínky průkaznosti a trvalosti obsahu uložených dat. § 11 Požadavky na úschovu účetních záznamů Na úschovu účetních záznamůúčetních záznamů uvedených v § 3 odst. 1 a 2, jejich průkaznost, přenos a opravy se vztahují ustanovení § 31, 32, 33, 33a, 34 a 35 zákona. § 12 Organizační zajištění přenosu účetních záznamů (1) Informaci o změně skutečností o vybrané účetní jednotcevybrané účetní jednotce oznámí účetní jednotka správci centrálního systému účetních informací státusprávci centrálního systému účetních informací státu bezprostředně. (2) Strukturu jednotlivých rejstříků a číselníků zveřejní správce centrálního systému účetních informací státusprávce centrálního systému účetních informací státu způsobem umožňujícím dálkový přístup. § 13 Zajištění kontroly při přenosu účetních záznamů Při přebírání účetních záznamůpřebírání účetních záznamů provádí správce centrálního systému účetních informací státusprávce centrálního systému účetních informací státu a) syntaktickou kontrolu, kterou se rozumí kontrola rozsahu předávaných účetních záznamůúčetních záznamů a jejich neporušenosti během přenosu, b) kontrolu zabezpečení, kterou se rozumí kontrola bezpečnostních parametrů předávaných účetních záznamůúčetních záznamů, a c) obsahovou kontrolu, kterou se rozumí kontrola správnosti a provázanosti ve smyslu pravidel stanovených právními předpisy a postupů uvedených v Technickém manuálu centrálního systému účetních informací státu, zejména kontrola provázání informací v účetních záznamechúčetních záznamech podle § 3 odst. 1 až 3 předávaných vybranou účetní jednotkouvybranou účetní jednotkou do centrálního systému účetních informací státu a případná kontrola jejich provázání s informacemi v účetních záznamechúčetních záznamech předávaných jinou vybranou účetní jednotkouvybranou účetní jednotkou. Organizační požadavky zabezpečení účetních záznamů a jiných dat určených k přenosu § 15 (1) Výkonem práv a povinností zodpovědné osoby může vybraná účetní jednotka pověřit pouze fyzickou osobu. (2) Vybraná účetní jednotka předá správci centrálního systému účetních informací státusprávci centrálního systému účetních informací státu údaje nutné pro autentizaci zodpovědné osoby podle přílohy č. 14 k této vyhlášce v souladu s Technickým manuálem centrálního systému účetních informací státu. (3) Správce centrálního systému účetních informací státuSprávce centrálního systému účetních informací státu zruší přístupy k centrálnímu systému účetních informací státu zodpovědné osobě, která za posledních 18 měsíců neprovedla úspěšné přihlášení do centrálního systému účetních informací státu. (4) V případě přenosu účetních záznamůúčetních záznamů do centrálního systému účetních informací státu podle § 5 odst. 5 písm. b) a § 5 odst. 6 písm. b) se použijí ustanovení této vyhlášky týkající se zodpovědné osoby přiměřeně pro krajský úřad příslušného kraje. (5) V případě technologického, bezpečnostního nebo operativního organizačního opatření může správce centrálního systému účetních informací státusprávce centrálního systému účetních informací státu provést změnu v registraci zodpovědné osoby. O takovémto postupu správce centrálního systému účetních informací státusprávce centrálního systému účetních informací státu neprodleně informuje dotčenou vybranou účetní jednotku a dotčenou zodpovědnou osobu. § 16 (1) V případě, že hrozí zneužití přenášených účetních záznamůúčetních záznamů nebo jiných přenášených dat, oznámí vybraná účetní jednotka bezprostředně tuto skutečnost správci centrálního systému účetních informací státusprávci centrálního systému účetních informací státu prostřednictvím zodpovědné osoby. (2) Správce centrálního systému účetních informací státuSprávce centrálního systému účetních informací státu realizuje změny v přístupech do systému centrálního systému účetních informací státu a změny v údajích zodpovědné osoby nejpozději do jednoho pracovního dne od oznámení těchto skutečností vybranou účetní jednotkou. ČÁST TŘETÍ PŘEDÁVÁNÍ FINANČNÍCH A VYBRANÝCH ÚDAJŮ § 23 Obecně k předávání finančních údajů (1) Správci kapitolSprávci kapitol, organizační složky státu, státní příspěvkové organizacestátní příspěvkové organizace, státní fondy, územní samosprávné celky a dobrovolné svazky obcíobcí sestavují a předávají do centrálního systému účetních informací státu pro potřeby státu též finanční údajefinanční údaje podle právního předpisu upravujícího předkládání údajů pro hodnocení plnění státního rozpočtu nebo právního předpisu upravujícího předkládání údajů pro vypracování návrhu státního závěrečného účtu. (2) Pro formát, strukturu, přenos, zabezpečení, rozsah a četnost předávání finančních údajůfinančních údajů se použijí ustanovení části druhé obdobně, pokud nestanoví část třetí nebo právní předpis upravující předkládání údajů pro hodnocení plnění státního rozpočtu nebo právní předpis upravující předkládání údajů pro vypracování návrhu státního závěrečného účtu jinak. (3) Pro předávání finančních údajůfinančních údajů obcíobcí a dobrovolných svazků obcíobcí se použije § 5 odst. 5 a 7 obdobně, pokud nestanoví právní předpis upravující předkládání údajů pro hodnocení plnění státního rozpočtu nebo právní předpis upravující předkládání údajů pro vypracování státního závěrečného účtu jinak. § 23a Obecně k předávání vybraných údajů (1) Pro formát, přenos, zabezpečení a rozsah předávání vybraných údajůvybraných údajů se použijí ustanovení části druhé obdobně, pokud nestanoví část třetí jinak. (2) Pro předávání vybraných údajůvybraných údajů obcíobcí, dobrovolných svazků obcíobcí a příspěvkových organizací zřizovaných obcemiobcemi, dobrovolnými svazky obcíobcí a kraji se použijí § 5 odst. 5, 6 a 7 obdobně, nestanoví-li jiný právní předpis8) jinak. § 24 Termíny předávání finančních údajů (1) Účetní jednotky podle § 23 odst. 1 sestavují a předávají finanční údajefinanční údaje ve formalizované datové dávce, a to v termínech stanovených právním předpisem upravujícím předkládání údajů pro hodnocení plnění státního rozpočtu nebo právním předpisem upravujícím předkládání údajů pro vypracování návrhu státního závěrečného účtu. (2) Rozsah jednotlivých finančních údajůfinančních údajů a jejich vzory stanoví právní předpis upravující předkládání údajů pro hodnocení plnění státního rozpočtu nebo právní předpis upravující předkládání údajů pro vypracování návrhu státního závěrečného účtu. § 24a Termíny předávání vybraných údajů (1) Účetní jednotky sestavují a předávají vybrané údajevybrané údaje ve formalizované datové dávce, a to v termínech stanovených jiným právním předpisem8). (2) Strukturu jednotlivých vybraných údajůvybraných údajů stanoví jiný právní předpis9). ČÁST ČTVRTÁ POŽADAVKY PRO TECHNICKÉ A SMÍŠENÉ FORMY ÚČETNÍCH ZÁZNAMŮ Úvodní ustanovení § 26 (1) Účetní jednotka může provést převod účetního záznamuúčetního záznamu z jedné formy do jiné nové formy. Tímto převodem vzniká nový účetní záznamúčetní záznam. (2) V případě převodu podle odstavce 1 účetní jednotka zajistí, že obsah účetního záznamuúčetního záznamu v nové formě je shodný s obsahem účetního záznamuúčetního záznamu v původní formě. (3) Provedení postupu podle odstavce 2 se má za prokázané, pokud účetní jednotka předloží účetní záznamúčetní záznam v původní i nové formě a jejich obsah je shodný. (4) Provedení postupu podle odstavce 2 může účetní jednotka prokázat i jiným způsobem, který nezpochybní žádná z osob, které s převedeným záznamem pracují. V případě nezpochybnění průkaznosti převodu účetního záznamuúčetního záznamu žádnou z osob, které s převedeným záznamem pracují, se u účetních záznamůúčetních záznamů, které nejsou označeny skartačními znaky pro výběr nebo archiválii podle jiného právního předpisu3), nevyžaduje předložení účetního záznamuúčetního záznamu v původní formě. (5) Účetní záznamÚčetní záznam v technické nebo smíšené formě se skartačními znaky „A“ nebo „V“ vzniklý z činnosti účetní jednotky musí být ve formátu, který zaručí jeho neměnnost a umožní jeho následnou čitelnost pro fyzickou osobu. Pokud tuto podmínku nemůže účetní jednotka zabezpečit, převede takové účetní záznamyúčetní záznamy do listinné formy odpovídající době jejich vyřízení a opatří je náležitostmi originálu, a to nejpozději před jejich zařazením do výběru archiválií ve skartačním řízení nebo mimo něj; obdobně postupuje při nakládání s účetními záznamyúčetními záznamy přijatými účetní jednotkou v technické, případně smíšené formě, u účetních záznamůúčetních záznamů obsahujících uznávaný elektronický podpis včetně průkazného potvrzení v listinné formě o platnosti uznávaného elektronického podpisu v době přijetí účetního záznamuúčetního záznamu. (6) Účetní jednotka zajistí, aby disponovala účetními záznamyúčetními záznamy, kterými se dokládá forma vedení účetnictví. § 27 Požadavky pro technické a smíšené formy účetních záznamůúčetních záznamů upravené touto vyhláškou se týkají a) účetních záznamůúčetních záznamů vzniklých převodem z jedné formy do jiné, b) účetních záznamůúčetních záznamů, u kterých se doplněním informace na účetní záznamúčetní záznam změní jejich forma, c) účetních záznamůúčetních záznamů vytvořených technickými prostředky a d) přidělení jednoznačné identifikace k účetním záznamůmúčetním záznamům tak, aby byly splněny podmínky srozumitelnosti účetnictví a podmínky jednoznačnosti obsahu účetních záznamůúčetních záznamů. Požadavky při vzniku technických, případně smíšených forem účetního záznamu § 28 Požadavky a podmínky při vzniku účetních záznamůúčetních záznamů upravené touto vyhláškou se vztahují na případy a) smíšeného účetního záznamuúčetního záznamu doplněním informace a b) účetního záznamuúčetního záznamu v technické formě technologií na bázi optického rozpoznání písma, případně rozpoznání čárového kódu. § 29 Doplněním informace v technické formě, která je pro fyzickou osobu nečitelná, na účetní záznamúčetní záznam v listinné formě vzniká účetní záznamúčetní záznam ve smíšené formě. Při doplnění informace na účetní záznamúčetní záznam musí být splněny podmínky podle § 33 odst. 7 zákona. § 30 (1) Převodem účetního záznamuúčetního záznamu v listinné nebo smíšené formě s využitím technologie na bázi optického rozpoznání písma vzniká nový účetní záznamúčetní záznam v technické formě. (2) Účetní záznamÚčetní záznam podle odstavce 1 se převede za použití snímacího zařízení. Snímací zařízení musí umožňovat převedení listinné formy do technické, přičemž musí být dodržena podmínka neporušitelnosti obsahu a čitelnosti. (3) Účetní záznamÚčetní záznam převedený podle odstavce 1 může být současně nebo následně zpracován technologiemi na bázi optického rozpoznání písma, případně rozpoznání čárového kódu. Účetní jednotka zajistí, aby obsah původního účetního záznamuúčetního záznamu v listinné, případně smíšené formě byl shodný s obsahem účetního záznamuúčetního záznamu v technické formě, a připojí k takto získanému účetnímu záznamuúčetnímu záznamu podpisový záznampodpisový záznam. § 31 (1) Účetní záznamÚčetní záznam v technické formě a ve formátu, který umožňuje jeho zpracování pomocí technologií na bázi optického rozpoznání písma, případně rozpoznání čárového kódu, může být zpracován touto technologií tak, že vznikne nový účetní záznamúčetní záznam v technické, případně smíšené formě. (2) Účetní jednotka zajistí, aby obsah původního účetního záznamuúčetního záznamu byl shodný s obsahem účetního záznamuúčetního záznamu v technické, případně smíšené formě, a připojí k takto získanému účetnímu záznamuúčetnímu záznamu podpisový záznampodpisový záznam. § 32 Pro účely průkaznosti účetního záznamuúčetního záznamu převedeného podle § 34 a 36 uchová účetní jednotka společně s novým účetním záznamemúčetním záznamem původní účetní záznamúčetní záznam v listinné, technické, případně smíšené formě. § 33 Převod účetního záznamu z listinné formy do účetního záznamu v technické formě Převod účetního záznamuúčetního záznamu v listinné formě do účetního záznamuúčetního záznamu v technické formě se provádí za použití snímacího zařízení. Snímací zařízení musí umožňovat převedení listinné formy do technické formy, přičemž musí být dodržena podmínka neporušitelnosti obsahu a čitelnosti. § 34 Převod účetního záznamu z listinné formy do účetního záznamu ve smíšené formě (1) Účetní záznamÚčetní záznam ve smíšené formě může též vzniknout převodem části účetního záznamuúčetního záznamu do technické formy. (2) V tomto případě se převod části účetního záznamuúčetního záznamu v listinné formě do technické části účetního záznamuúčetního záznamu ve smíšené formě provádí za použití snímacího zařízení. Snímací zařízení musí umožňovat převedení listinné formy do technické formy, přičemž musí být dodržena podmínka neporušitelnosti obsahu a čitelnosti. (3) Nový účetní záznamúčetní záznam ve smíšené formě tvoří původní účetní záznamúčetní záznam v listinné formě a k němu připojený účetní záznamúčetní záznam v technické formě vzniklý převodem části účetního záznamuúčetního záznamu v listinné formě. V těchto případech účetní záznamúčetní záznam v původní formě i účetní záznamúčetní záznam vzniklý převodem obsahuje jednoznačnou identifikaci, kterou lze jednoznačně a nezaměnitelně určit vzájemnou vazbu mezi účetním záznamemúčetním záznamem v původní formě a účetním záznamemúčetním záznamem vzniklým převodem. § 35 Převod účetního záznamu z technické formy neobsahující podpisový záznam do účetního záznamu v listinné formě (1) Převod účetního záznamuúčetního záznamu v technické formě bez podpisového záznamupodpisového záznamu do účetního záznamuúčetního záznamu v listinné formě se provádí za použití výstupního zařízení. (2) Výstupní zařízení musí umožňovat záznam na analogový nosič způsobem zaručujícím jeho neměnnost a čitelnost. § 36 Převod účetního záznamu z technické formy neobsahující podpisový záznam do účetního záznamu ve smíšené formě (1) Převod části nebo celého účetního záznamuúčetního záznamu v technické formě do účetního záznamuúčetního záznamu ve smíšené formě se provádí za použití výstupního zařízení. (2) Výstupní zařízení musí umožňovat záznam na analogový nosič způsobem zaručujícím jeho neměnnost a čitelnost. (3) Nový účetní záznamúčetní záznam ve smíšené formě tvoří původní účetní záznamúčetní záznam v technické formě a k němu připojený účetní záznamúčetní záznam v listinné formě vzniklý převodem části nebo celého účetního záznamuúčetního záznamu v technické formě. V těchto případech účetní záznamúčetní záznam v původní formě i účetní záznamúčetní záznam vzniklý převodem obsahuje jednoznačnou identifikaci, kterou lze jednoznačně a nezaměnitelně určit vzájemnou vazbu mezi účetním záznamemúčetním záznamem v původní formě a účetním záznamemúčetním záznamem vzniklým převodem. § 37 Převod účetního záznamu v technické formě s podpisovým záznamem do účetního záznamu v listinné formě Pro převod účetního záznamuúčetního záznamu v technické formě s podpisovým záznamempodpisovým záznamem do účetního záznamuúčetního záznamu v listinné formě se použije autorizovaná konverze dokumentů4). § 38 Převod účetního záznamu v technické formě s podpisovým záznamem do účetního záznamu ve smíšené formě (1) Pro převod části nebo celého účetního záznamuúčetního záznamu v technické formě do účetního záznamuúčetního záznamu ve smíšené formě se použije autorizovaná konverze dokumentů4). (2) Nový účetní záznamúčetní záznam ve smíšené formě tvoří původní účetní záznamúčetní záznam v technické formě a k němu připojený účetní záznamúčetní záznam v listinné formě vzniklý autorizovanou konverzí dokumentů části nebo celého účetního záznamuúčetního záznamu v technické formě. V těchto případech účetní záznamúčetní záznam vzniklý převodem obsahuje jednoznačnou identifikaci, kterou lze jednoznačně a nezaměnitelně určit vzájemnou vazbu mezi účetním záznamemúčetním záznamem v původní formě a účetním záznamemúčetním záznamem vzniklým převodem. § 39 Převod účetního záznamu ve smíšené formě s částí záznamu v technické formě, která neobsahuje podpisový záznam, do účetního záznamu v listinné formě (1) Pro převod účetního záznamuúčetního záznamu ve smíšené formě s částí záznamu v technické formě, která neobsahuje podpisový záznampodpisový záznam, do účetního záznamuúčetního záznamu v listinné formě se použije pro část účetního záznamuúčetního záznamu v technické formě výstupní zařízení. (2) Výstupní zařízení musí umožňovat záznam na analogový nosič způsobem zaručujícím jeho neměnnost a čitelnost. (3) Nový účetní záznamúčetní záznam v listinné formě pak tvoří část původního účetního záznamuúčetního záznamu v listinné formě a nový účetní záznamúčetní záznam vzniklý převodem technické části původního účetního záznamuúčetního záznamu ve smíšené formě. V těchto případech účetní záznamúčetní záznam vzniklý převodem obsahuje jednoznačnou identifikaci, kterou lze jednoznačně a nezaměnitelně určit vzájemnou vazbu mezi účetním záznamemúčetním záznamem v původní formě a účetním záznamemúčetním záznamem vzniklým převodem. § 40 Převod účetního záznamu ve smíšené formě s částí záznamu v technické formě, která neobsahuje podpisový záznam, do účetního záznamu v technické formě (1) Převod účetního záznamuúčetního záznamu ve smíšené formě s částí záznamu v technické formě, která neobsahuje podpisový záznampodpisový záznam, do účetního záznamuúčetního záznamu v technické formě se provádí pro listinnou část účetního záznamuúčetního záznamu ve smíšené formě za použití snímacího zařízení. (2) Snímací zařízení musí umožňovat převedení listinné formy do technické formy, přičemž musí být dodržena podmínka neporušitelnosti obsahu a čitelnosti. (3) Výslednou technickou formu účetního záznamuúčetního záznamu tvoří část původního účetního záznamuúčetního záznamu v technické formě a nový účetní záznamúčetní záznam vzniklý převodem z části původního účetního záznamuúčetního záznamu v listinné formě. V těchto případech účetní záznamúčetní záznam vzniklý převodem obsahuje jednoznačnou identifikaci, kterou lze jednoznačně a nezaměnitelně určit vzájemnou vazbu mezi účetním záznamemúčetním záznamem v původní formě a účetním záznamemúčetním záznamem vzniklým převodem. (4) V případě účetního záznamuúčetního záznamu ve smíšené formě s částí záznamu v technické formě, která neobsahuje podpisový záznampodpisový záznam a která je uchována výstupním tiskovým zařízením na analogovém nosiči, například štítek s čárovým kódem, může účetní jednotka provést převod podle § 36. Zároveň musí být splněna podmínka, že informace obsažená na smíšeném účetním záznamuúčetním záznamu v části záznamu v technické formě bude zachována i v novém účetním záznamuúčetním záznamu vzniklém převodem z původního účetního záznamuúčetního záznamu v technické formě. § 41 Převod účetního záznamu ve smíšené formě s částí záznamu v technické formě, která obsahuje podpisový záznam, do účetního záznamu v listinné formě (1) Pro převod účetního záznamuúčetního záznamu ve smíšené formě s částí záznamu v technické formě, která obsahuje podpisový záznampodpisový záznam, do účetního záznamuúčetního záznamu v listinné formě se použije autorizovaná konverze dokumentů4). (2) Výslednou listinnou formu pak tvoří část původního účetního záznamuúčetního záznamu v listinné formě a nový účetní záznamúčetní záznam vzniklý autorizovanou konverzí z části původního účetního záznamuúčetního záznamu v technické formě. V těchto případech účetní záznamúčetní záznam vzniklý převodem obsahuje jednoznačnou identifikaci, kterou lze jednoznačně a nezaměnitelně určit vzájemnou vazbu mezi účetním záznamemúčetním záznamem v původní formě a účetním záznamemúčetním záznamem vzniklým převodem. § 42 Převod účetního záznamu ve smíšené formě s částí záznamu v technické formě, která obsahuje podpisový záznam, do účetního záznamu v technické formě (1) Převod účetního záznamuúčetního záznamu ve smíšené formě s částí záznamu v technické formě, která obsahuje podpisový záznampodpisový záznam, do účetního záznamuúčetního záznamu v technické formě se pro listinnou část účetního záznamuúčetního záznamu ve smíšené formě provádí za použití snímacího zařízení. (2) Snímací zařízení musí umožňovat převedení listinné formy do technické formy, přičemž musí být dodržena podmínka neporušitelnosti obsahu a čitelnosti. (3) Výslednou technickou formu účetního záznamuúčetního záznamu tvoří část původního účetního záznamuúčetního záznamu v technické formě a nový účetní záznamúčetní záznam vzniklý převodem z části původního účetního záznamuúčetního záznamu v listinné formě. V těchto případech účetní záznamúčetní záznam vzniklý převodem obsahuje jednoznačnou identifikaci, kterou lze jednoznačně a nezaměnitelně určit vzájemnou vazbu mezi účetním záznamemúčetním záznamem v původní formě a účetním záznamemúčetním záznamem vzniklým převodem. (4) K novému účetnímu záznamuúčetnímu záznamu v technické formě se připojí podpisový záznampodpisový záznam osoby odpovědné za převod. § 43 Obecné požadavky při převodu účetního záznamu (1) Účetní záznamÚčetní záznam v listinné formě do účetního záznamuúčetního záznamu v technické formě převádí účetní jednotka pouze v případě, že u převáděných účetních záznamůúčetních záznamů je zajištěna podmínka neměnnosti a trvalosti. (2) Pokud není barva v účetním záznamuúčetním záznamu nositelem obsahu nebo jeho části, je možné převádět účetní záznamúčetní záznam černobíle. V opačném případě se převádí barevně. (3) U účetních záznamůúčetních záznamů převáděných z listinné formy do technické formy pomocí skeneru bezodkladně po provedení převodu účetního záznamuúčetního záznamu posoudí účetní jednotka pohledovou kontrolou čitelnost celé plochy převedeného záznamu. Nejsou-li některé části záznamu čitelné, je možné provést nový převod záznamů s pozměněným nastavením parametrů technického zařízení, případně jinou technologií. (4) Převod účetního záznamuúčetního záznamu nesmí způsobit nejednoznačnost obsahu. (5) Při převodu účetních záznamůúčetních záznamů týkajících se výhradně skutečností uvnitř jedné účetní jednotky, které obsahují podpisový záznampodpisový záznam, lze kromě autorizované konverze dokumentů použít i jinou metodu. (6) Použitá metoda musí splňovat podmínku, že bude možné nezávisle na sobě určit odpovědnost jednotlivých osob za obsah účetního záznamuúčetního záznamu, ke kterému byly podpisové záznamypodpisové záznamy přiloženy, a to jak u původního účetního záznamuúčetního záznamu, tak i u záznamu vzniklého převodem. ČÁST PÁTÁ PŘECHODNÁ USTANOVENÍ § 44 (1) Ustanovení této vyhlášky se poprvé použijí v účetním období započatém 1. ledna 2010 a později, není-li v odstavcích 2 až 4 stanoveno jinak. (2) Účetní záznamyÚčetní záznamy podle § 3 odst. 1 písm. a) (účetní závěrka) předávají organizační složky státu a jimi zřizované příspěvkové organizace, státní fondy a Pozemkový fond České republiky do centrálního systému účetních informací poprvé v účetním období roku 2010 ve stavu k 31. březnu 2010, a to nejpozději do 20. dubna 2010. (3) Územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcíobcí, Regionální rady regionů soudržnosti a příspěvkové organizace zřizované obcemiobcemi, dobrovolnými svazky obcíobcí a kraji předávají účetní záznamyúčetní záznamy podle § 3 odst. 1 písm. a) (účetní závěrka) do centrálního systému účetních informací poprvé v účetním období roku 2010 ve stavu k 31. březnu a k 30. červnu 2010, a to nejpozději do 20. července 2010. (4) Účetní záznamyÚčetní záznamy podle § 3 odst. 1 písm. b) a c) (pomocný konsolidační přehled a ostatní pomocné konsolidační informace) předávají vybrané účetní jednotkyvybrané účetní jednotky do centrálního systému účetních informací poprvé v účetním období roku 2011 ve stavu k 31. prosinci 2010, a to nejpozději do 31. srpna 2011, s výjimkou vybraných účetních jednotekvybraných účetních jednotek, které jsou součástí dílčího konsolidačního celkukonsolidačního celku podle jiného právního předpisu konsolidující účetní jednotky státu Ministerstva financí. (5) Operativní účetní záznamyOperativní účetní záznamy podle § 3 odst. 2 předávají organizační složky státu a státní fondy do centrálního systému účetních informací poprvé v účetním období roku 2010 ve stavu k 30. červnu 2010, a to nejpozději do 20. července 2010. ČÁST ŠESTÁ ÚČINNOST § 45 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010. Ministr: Ing. Janota v. r. Příloha č. 2a k vyhlášce č. 383/2009 Sb. Pomocný analytický přehled Část I: Počáteční a koncové stavy a obraty na vybraných rozvahových účtech 10MB Část II: Vybrané náklady od počátku roku za hlavní a hospodářskou činnost 3.9MB Část III: Vybrané výnosy od počátku roku za hlavní a hospodářskou činnost 3.7MB Část IV: DNM a DHM - typy změn na straně MD a D vybraných rozvahových účtů 1.1MB Část V: Zásoby - typy změn na straně MD a D vybraných rozvahových účtů 426kB Část VI: Pohledávky - typy změn na straně MD a D vybraných rozvahových účtů 930kB Část VII: Závazky - typy změn na straně MD a D vybraných rozvahových účtů 930kB Část VIII: Ostatní aktiva - typy změn na straně MD a D vybraných rozvahových účtů 1.1MB Část X: Počáteční a koncové stavy a obraty na vybraných rozvahových účtech v členění podle jednotlivých partnerů aktiva / pasiva 99kB Část XI: Vybrané náklady a výnosy od počátku roku za hlavní a hospodářskou činnost v členění podle jednotlivých partnerů transakce 288kB Část XII: Typy změn na straně MD a D vybraných rozvahových účtů v členění podle jednotlivých partnerů transakce 144kB Část XIII: Typy změn na straně MD a D vybraných rozvahových účtů v členění podle jednotlivých partnerů aktiva / pasiva a partnerů transakce 388kB Část XIV: Přehled majetkových účastí a jejich změn ORGANIZAČNÍ SLOŽKA STÁTU, ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVNÝ CELEK 110kB Část XV: Přehled podrozvahových účtů 648kB Část XVI: Počáteční a koncové stavy na vybraných podrozvahových účtech v členění podle jednotlivých partnerů podrozvahového účtu 79kB Příloha č. 2b k vyhlášce č. 383/2009 Sb. Termíny pro předávání Pomocného analytického přehledu Název účetního záznamu| Četnost předávání účetního záznamu ---|--- Část I: Počáteční a koncové stavy a obraty na vybraných rozvahových účtech| čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. do 30. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. do 25. 2. následujícího roku, Část II: Vybrané náklady od počátku roku za hlavní a hospodářskou činnost| čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. do 30. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. do 25. 2. následujícího roku, Část III: Vybrané výnosy od počátku roku za hlavní a hospodářskou činnost| čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. do 30. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. do 25. 2. následujícího roku, Část IV: DNM a DHM - typy změn na straně MD a D vybraných rozvahových účtů| čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. do 30. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. do 25. 2. následujícího roku, Část V: Zásoby - typy změn na straně MD a D vybraných rozvahových účtů| čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. do 30. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. do 25. 2. následujícího roku, Část VI: Pohledávky - typy změn na straně MD a D vybraných rozvahových účtů| čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. do 30. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. do 25. 2. následujícího roku, Část VII: Závazky - typy změn na straně MD a D vybraných rozvahových účtů| čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. do 30. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. do 25. 2. následujícího roku, Část VIII: Ostatní aktiva - typy změn na straně MD a D vybraných rozvahových účtů| čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. do 30. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. do 25. 2. následujícího roku, Část X: Počáteční a koncové stavy a obraty na vybraných rozvahových účtech v členění podle jednotlivých partnerů aktiva / pasiva nebo partnerů transakce| čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. do 30. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. do 25. 2. následujícího roku, Část XI: Vybrané náklady a výnosy od počátku roku za hlavní a hospodářskou činnost v členění podle jednotlivých partnerů transakce| čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. do 30. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. do 25. 2. následujícího roku Část XII: Typy změn na straně MD a D vybraných rozvahových účtů v členění podle jednotlivých partnerů transakce| čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. do 30. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. do 25. 2. následujícího roku Část XIII: Typy změn na straně MD a D vybraných rozvahových účtů v členění podle jednotlivých partnerů aktiva / pasiva a partnerů transakce| čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. do 30. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. do 25. 2. následujícího roku Část XIV: Přehled majetkových účastí a jejich změn| ročně - ve stavu k 31. 12. do 25. 2. následujícího roku Část XV: Přehled podrozvahových účtů| ročně - ve stavu k 31. 12. do 25. 2. následujícího roku Část XVI: Počáteční a koncové stavy na vybraných podrozvahových účtech v členění podle jednotlivých partnerů podrozvahového účtu| ročně - ve stavu k 31. 12. do 25. 2. následujícího roku Poznámka: Má-li vybraná účetní jednotka povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které jsou požadovány v jednotlivých částech Pomocného analytického přehledu, sestavuje jednotlivé části Pomocného analytického přehledu v agregované podobě způsobem stanoveným v Technickém manuálu centrálního systému účetních informací státu. Připadne-li termín předání na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den. Příloha č. 3 k vyhlášce č. 383/2009 Sb. Termíny pro předávání konsolidačních účetních záznamů Název účetního záznamu| Četnost předávání účetního záznamu ---|--- Rozvaha| čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. - mezitímní účetní závěrka, a to do 25. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. - řádná účetní závěrka, a to do 20. 2. následujícího roku, zdravotní pojišťovny: čtvrtletně – ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. – mezitímní účetní závěrka, a to do 60. dne od konce vykazovaného období, a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. – řádná účetní závěrka, a to do 28. 2. následujícího roku, vybrané účetní jednotkyvybrané účetní jednotky, které předávají účetní záznamyúčetní záznamy podle § 3a této vyhlášky: čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. – mezitímní účetní závěrka, a to do 30. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. – řádná účetní závěrka, a to do 25. 2. následujícího roku. Výkaz zisku a ztráty| čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. - mezitímní účetní závěrka, a to do 25. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. - řádná účetní závěrka, a to do 20. 2. následujícího roku, zdravotní pojišťovny: čtvrtletně – ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. – mezitímní účetní závěrka, a to do 60. dne od konce vykazovaného období, a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. – řádná účetní závěrka, a to do 28. 2. následujícího roku, vybrané účetní jednotkyvybrané účetní jednotky, které předávají účetní záznamyúčetní záznamy podle § 3a této vyhlášky: čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. – mezitímní účetní závěrka, a to do 30. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. – řádná účetní závěrka, a to do 25. 2. následujícího roku. Přehled o peněžních tocích| ročně, tj. ve stavu k 31. 12. - řádná účetní závěrka, a to do 20. 2. následujícího roku, zdravotní pojišťovny: ročně, tj. ve stavu k 31. 12. – řádná účetní závěrka, a to do 28. 2. následujícího roku, vybrané účetní jednotkyvybrané účetní jednotky, které předávají účetní záznamyúčetní záznamy podle § 3a této vyhlášky: ročně, tj. ve stavu k 31. 12. – řádná účetní závěrka, a to do 25. 2. následujícího roku. Přehled o změnách vlastního kapitálu| ročně, tj. ve stavu k 31. 12. - řádná účetní závěrka, a to do 20. 2. následujícího roku, zdravotní pojišťovny: ročně, tj. ve stavu k 31. 12. – řádná účetní závěrka, a to do 28. 2. následujícího roku, vybrané účetní jednotkyvybrané účetní jednotky, které předávají účetní záznamyúčetní záznamy podle § 3a této vyhlášky: ročně, tj. ve stavu k 31. 12. – řádná účetní závěrka, a to do 25. 2. následujícího roku. Příloha| čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30.9. - mezitímní účetní závěrka, a to 25. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. - řádná účetní závěrka, a to do 20. 2. následujícího roku, zdravotní pojišťovny: čtvrtletně – ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. – mezitímní účetní závěrka, a to do 60. dne od konce vykazovaného období, a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. – řádná účetní závěrka, a to do 28. 2. následujícího roku, vybrané účetní jednotkyvybrané účetní jednotky, které předávají účetní záznamyúčetní záznamy podle § 3a této vyhlášky: čtvrtletně - ve stavu k 31. 3., 30. 6., 30. 9. – mezitímní účetní závěrka, a to do 30. dne následujícího měsíce a ročně, tj. ve stavu k 31. 12. – řádná účetní závěrka, a to do 25. 2. následujícího roku. Pomocný konsolidační přehled| ročně, tj. ve stavu k 31. 12., a to do 31. 7. následujícího roku Seznam účetních jednotek patřících do dílčího konsolidačního celku státu| ročně, tj. ve stavu k 31. 12., a to do 15. 1. následujícího roku Pomocný konsolidační záznam| do deseti pracovních dnů od obdržení požadavku na předání pomocného konsolidačního záznamu ministerstvem, nestanoví-li ministerstvo lhůtu pro předání delší Poznámka: Připadne-li termín předání na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den. Příloha č. 3a k vyhlášce č. 383/2009 Sb. Pomocný konsolidační přehled 123kB 895kB 2.3MB 330kB 318kB 868kB 302kB 270kB Příloha č. 3b k vyhlášce č. 383/2009 Sb. Seznam účetních jednotek patřících do dílčího konsolidačního celku státu 415kB 302kB 245kB Příloha č. 4 k vyhlášce č. 383/2009 Sb. Termíny pro předávání jiných účetních záznamů Název účetního záznamu| Četnost předávání účetního záznamu ---|--- Vyžádaný primární účetní záznamprimární účetní záznam z účetních knih| do pěti pracovních dnů od obdržení požadavku na předání jiného účetního záznamujiného účetního záznamu správcem centrálního systému účetních informací státusprávcem centrálního systému účetních informací státu, nestanoví-li orgán veřejné správy v rámci monitorovacích, zjišťovacích a kontrolních činností jiný termín Vyžádaný soubor primárních účetních záznamůprimárních účetních záznamů z účetních knih| do pěti pracovních dnů od obdržení požadavku na předání jiného účetního záznamujiného účetního záznamu správcem centrálního systému účetních informací státusprávcem centrálního systému účetních informací státu, nestanoví-li orgán veřejné správy v rámci monitorovacích, zjišťovacích a kontrolních činností jiný termín Vyžádaný jiný účetní záznamjiný účetní záznam| do pěti pracovních dnů od obdržení požadavku na předání jiného účetního záznamujiného účetního záznamu správcem centrálního systému účetních informací státusprávcem centrálního systému účetních informací státu, nestanoví-li orgán veřejné správy v rámci monitorovacích, zjišťovacích a kontrolních činností jiný termín Vyžádaný soubor jiných účetních záznamůjiných účetních záznamů| do pěti pracovních dnů od obdržení požadavku na předání jiného účetního záznamujiného účetního záznamu správcem centrálního systému účetních informací státusprávcem centrálního systému účetních informací státu, nestanoví-li orgán veřejné správy v rámci monitorovacích, zjišťovacích a kontrolních činností jiný termín Účetní záznamyÚčetní záznamy o inventarizaci| do pěti pracovních dnů od obdržení požadavku na předání jiného účetního záznamujiného účetního záznamu správcem centrálního systému účetních informací státusprávcem centrálního systému účetních informací státu, nestanoví-li orgán veřejné správy v rámci monitorovacích, zjišťovacích a kontrolních činností jiný termín Vyžádaný konkrétní účetní doklad| do pěti pracovních dnů od obdržení požadavku na předání jiného účetního záznamujiného účetního záznamu správcem centrálního systému účetních informací státusprávcem centrálního systému účetních informací státu, nestanoví-li orgán veřejné správy v rámci monitorovacích, zjišťovacích a kontrolních činností jiný termín Vyžádaný seznam primárních účetních záznamůprimárních účetních záznamů a účetních dokladů dle bližší specifikace| do pěti pracovních dnů od obdržení požadavku na předání jiného účetního záznamujiného účetního záznamu správcem centrálního systému účetních informací státusprávcem centrálního systému účetních informací státu, nestanoví-li orgán veřejné správy v rámci monitorovacích, zjišťovacích a kontrolních činností jiný termín Informace o schválení nebo neschválení účetní závěrky, včetně souvisejících informací| v případě řádné účetní závěrky do 31. 7. roku následujícího po účetním období, za které je účetní závěrka schvalována; v případě mimořádné účetní závěrky do 3 měsíců od rozvahového dne Poznámka: Připadne-li termín předání na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den. Příloha č. 5 k vyhlášce č. 383/2009 Sb. Termíny pro předávání operativních účetních záznamů Název účetního záznamu| Četnost předávání účetního záznamu ---|--- Peněžní prostředky| měsíčně - ve stavu k poslednímu dni kalendářního měsíce, a to do 15. dne následujícího kalendářního měsíce Disponibilní majetek| měsíčně - ve stavu k poslednímu dni kalendářního měsíce, a to do 15. dne následujícího kalendářního měsíce Poznámka: Disponibilní majetek se vztahuje k § 27 odst. 1 písm. h) zákona. Pokud k příslušnému poslednímu dni kalendářního měsíce sestavuje vybraná účetní jednotkavybraná účetní jednotka mezitímní účetní závěrku nebo řádnou účetní závěrku, předává operativní účetní záznamyoperativní účetní záznamy v termínu pro předávání mezitímní účetní závěrky nebo řádné účetní závěrky. Připadne-li termín předání na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den. Operativní účetní záznamyOperativní účetní záznamy k poslednímu dni kalendářního roku a k poslednímu dni následujícího měsíce ledna předává vybraná účetní jednotkavybraná účetní jednotka v termínu pro předání řádné účetní závěrky sestavované k poslednímu dni tohoto kalendářního roku. Příloha č. 14 Informace a způsob jejich předávání mezi vybranou účetní jednotkou a centrálním systémem účetních informací státu v souvislosti s registrací zodpovědných osob 1. Identifikace vybrané účetní jednotky: název účetní jednotky, identifikační číslo, adresa sídla, adresa pro doručování, elektronická adresa, telefonní číslo, identifikátor datové schránky, jméno a příjmení statutárního orgánu nebo jím pověřené osoby, rozsah vedení účetnictví. 2. Identifikace zodpovědné osoby: jméno a příjmení, elektronická adresa, telefonní číslo, registrační číslo zodpovědné osoby, je-li v centrálním systému účetních informací státu přiděleno. 3. Úkony dostupné vybrané účetní jednotce: a) žádost o registraci zodpovědné osoby, b) zpřístupnění výpisu aktuálních údajů vedených v CSÚIS o vybrané účetní jednotce, c) aktualizace údajů o vybrané účetní jednotce, d) aktualizace údajů o zodpovědné osobě, e) ukončení registrace zodpovědné osoby. 4. Registrace a aktualizace údajů o zodpovědné osobě ze strany vybrané účetní jednotky probíhá na webovém portálu centrálního systému účetních informací státu. 1) Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů. 3) Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 4) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. 5) Například nařízení Rady (ES) č. 2223/96 ze dne 25. června 1996 o Evropském systému národních a regionálních účtů ve Společenství, v platném znění. Nařízení Rady (ES) č. 479/2009 ze dne 25. května 2009 o použití Protokolu o postupu při nadměrném schodku, připojeného ke Smlouvě o založení Evropského společenství (kodifikované znění), ve znění nařízení Rady (EU) č. 679/2010. 6) Zákon č. 25/2017 Sb., o sběru vybraných údajů pro účely monitorování a řízení veřejných financí, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. Vyhláška č. 272/2017 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o sběru vybraných údajů pro účely monitorování a řízení veřejných financí. 7) § 3, 4, 5 a 6 zákona č. 25/2017 Sb., o sběru vybraných údajů pro účely monitorování a řízení veřejných financí. 8) Zákon č. 25/2017 Sb., o sběru vybraných údajů pro účely monitorování a řízení veřejných financí, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. 9) Vyhláška č. 272/2017 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o sběru vybraných údajů pro účely monitorování a řízení veřejných financí.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 108/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 108/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek Vyhlášeno 10. 11. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 10. 11. 2009, částka 42/2009 * Článek 1 - Cíl * Článek 2 - Definice * Článek 3 - Obecná ustanovení * Článek 4 - Základní prvky systému registrace úniků a přenosů znečišťujících látek * Článek 5 - Návrh a struktura * Článek 6 - Rozsah registru * Článek 7 - Ohlašovací povinnost * Článek 8 - Cyklus ohlašování * Článek 9 - Shromažďování údajů a vedení evidence * Článek 10 - Hodnocení kvality * Článek 11 - Přístup veřejnosti k informacím * Článek 12 - Důvěrnost * Článek 13 - Účast veřejnosti na vývoji vnitrostátních registrů úniků a přenosů znečišťujících látek * Článek 14 - Přístup k právní ochraně * Článek 15 - Budování kapacit * Článek 16 - Mezinárodní spolupráce * Článek 17 - Zasedání stran * Článek 18 - Hlasovací právo * Článek 19 - Přílohy * Článek 20 - Změny * Článek 21 - Sekretariát * Článek 22 - Kontrola plnění * Článek 23 - Řešení sporů * Článek 24 - Podpis * Článek 25 - Depozitář * Článek 26 - Ratifikace, přijetí, schválení a přistoupení * Článek 27 - Vstup v platnost * Článek 28 - Výhrady * Článek 29 - Vypovězení * Článek 30 - Platná znění * PŘÍLOHA I * PŘÍLOHA II * PŘÍLOHA III * PŘÍLOHA IV Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 10. 11. 2009 108 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. května 2003 byl v Kyjevě přijat Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek (k Úmluvě o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí1). Jménem České republiky byl Protokol podepsán v Kyjevě téhož dne. S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Protokol ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka OSN, depozitáře Protokolu, dne 12. srpna 2009. Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 27 odst. 1 dne 8. října 2009. Pro Českou republiku vstupuje v platnost podle odstavce 3 téhož článku dne 10. listopadu 2009. Anglické znění Protokolu a jeho překlad do českého jazyka se vyhlašují současně. PŘEKLAD PROTOKOL O REGISTRECH ÚNIKŮ A PŘENOSŮ ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK Strany tohoto protokolu, připomínajíce ustanovení čl. 5 odst. 9 a čl. 10 odst. 2 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva), uznávajíce, že registry úniků a přenosů znečišťujících látek představují důležitý mechanismus pro zvyšování odpovědnosti podniků, snižování znečištění a podporu udržitelného rozvoje, jak stanoví Deklarace z Luccy přijatá na prvním zasedání stran Aarhuské úmluvy, s ohledem na zásadu 10 Deklarace z Rio de Janeira o životním prostředí a rozvoji z roku 1992, s ohledem také na zásady a závazky přijaté na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v roce 1992, zejména na ustanovení kapitoly 19 Agendy 21, berouce v potaz Program dalšího provádění Agendy 21 přijatý Valným shromážděním Organizace spojených národů na jeho devatenáctém zvláštním zasedání v roce 1997, ve kterém se mimo jiné požaduje rozšíření vnitrostátních kapacit a schopností pro shromažďování, zpracovávání a šíření informací s cílem umožnit veřejnosti, aby vhodnými prostředky získávala informace o globálních otázkách životního prostředí, s ohledem na Plán pro provádění výsledků Světového summitu o udržitelném rozvoji konaného v roce 2002, ve kterém se vyzývá k vývoji ucelených a integrovaných informací o chemických látkách, například prostřednictvím vnitrostátních registrů úniků a přenosů znečišťujících látek, s ohledem na činnost Mezivládního fóra pro chemickou bezpečnost, zejména na Deklaraci z Bahie z roku 2000 o chemické bezpečnosti, Priority pro činnost po roce 2000 a Akční plán pro registry úniků a přenosů znečišťujících látek/emisní inventury, berouce také v úvahu činnost uskutečňovanou v rámci Meziorganizačního programu pro správné nakládání s chemickými látkami, berouce dále v úvahu činnost Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), zejména doporučení Rady OECD týkající se vytváření registrů úniků a přenosů znečišťujících látek, ve kterém rada vyzývá členské státy, aby vytvořily registry úniků a přenosů znečišťujících látek a zpřístupnily tyto registry veřejnosti, přejíce si vytvořit mechanismus, který přispěje k tomu, aby všichni příslušníci stávající generace i generací budoucích mohli žít v životním prostředí přiměřeném pro jejich zdraví a dobré životní podmínky, a to zajištěním rozvoje veřejně dostupných informačních systémů o životním prostředí, přejíce si také zajistit, aby při rozvoji těchto systémů byly zohledněny zásady přispívající k udržitelnému rozvoji, jako je přístup založený na předběžné opatrnosti, který je obsažen v zásadě 15 Deklarace z Rio de Janeira o životním prostředí a rozvoji z roku 1992, vědomy si vazby mezi vhodnými informačními systémy o životním prostředí a výkonem práv obsažených v Aarhuské úmluvě, uznávajíce potřebu spolupráce s ostatními mezinárodními iniciativami v oblasti znečišťujících látek a odpadů, včetně Stockholmské úmluvy o persistentních organických polutantech z roku 2001 a Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování z roku 1989, vědomy si toho, že cílem integrovaného přístupu k omezování znečištění a množství odpadů pocházejících z provozu průmyslových zařízení a jiných zdrojů je dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, zajistit posun k udržitelnému a environmentálně šetrnému rozvoji a chránit zdraví stávající generace i generací budoucích, přesvědčeny o hodnotě registrů úniků a přenosů znečišťujících látek jako nákladově efektivního nástroje, který podporuje šetrnější chování k životnímu prostředí, zajišťuje přístup veřejnosti k informacím o únicích a přenosech znečišťujících látek v jednotlivých komunitách a prostřednictvím těchto komunit a slouží orgánům státní správy při sledování vývoje, prokazování pokroku při snižování znečištění, monitorování souladu s určitými mezinárodními dohodami, stanovování priorit a hodnocení pokroku dosaženého na základě politik a programů v oblasti životního prostředí, domnívajíce se, že registry úniků a přenosů znečišťujících látek mohou mít značný přínos pro průmyslové odvětví v důsledku lepšího nakládání se znečišťujícími látkami, berouce v potaz možnosti využití údajů z registrů úniků a přenosů znečišťujících látek ve spojení s informacemi o zdraví, životním prostředí, demografii, hospodářství a jiných důležitých aspektech pro účely lepšího pochopení možných problémů, identifikace problematických otázek, přijetí preventivních a zmírňujících opatření a stanovení priorit pro péči o životní prostředí, vědomy si významu ochrany soukromí identifikovaných nebo identifikovatelných fyzických osob při zpracování informací ohlašovaných do registrů úniků a přenosů znečišťujících látek v souladu s platnými mezinárodními normami v oblasti ochrany údajů, vědomy si také významu vývoje mezinárodně slučitelných systémů registrace úniků a přenosů znečišťujících látek pro zlepšení porovnatelnosti údajů, berouce na vědomí, že řada členských států Evropské hospodářské komise OSN, Evropského společenství a stran Severoamerické dohody o volném obchodu shromažďuje údaje o únicích a přenosech znečišťujících látek z různých zdrojů a poskytuje tyto údaje veřejnosti, a vědomy si zejména dlouhodobých a cenných zkušeností některých zemí v této oblasti, berouce v úvahu různé povahy stávajících registrů emisí a nutnost zamezit duplicitě, a uznávajíce proto nutnost určité míry flexibility, vyzývajíce k postupnému rozvoji vnitrostátních registrů úniků a přenosů znečišťujících látek, vyzývajíce také k vytvoření vazeb mezi vnitrostátními registry úniků a přenosů znečišťujících látek a informačními systémy o jiných únicích veřejného významu, SE DOHODLY TAKTO: Článek 1 Cíl Cílem tohoto protokolu je zlepšit přístup veřejnosti k informacím vytvořením ucelených, integrovaných, celostátních registrů úniků a přenosů znečišťujících látek (PRTR – pollution release and transfer registers) v souladu s ustanoveními tohoto protokolu, což by mohlo usnadnit účast veřejnosti na rozhodování v záležitostech životního prostředí a přispět k prevenci a snižování znečištění životního prostředí. Článek 2 Definice Pro účely tohoto protokolu se: 1. „stranou“, nevyplývá-li ze znění Protokolu něco jiného, rozumí stát nebo regionální organizace hospodářské integrace uvedená v článku 24, které souhlasily s tím, aby byly vázány tímto protokolem a pro něž Protokol vstoupil v platnost; 2. „úmluvou“ rozumí Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí uzavřená v Aarhusu, Dánsko, dne 25. června 1998; 3. „veřejností“ rozumí jedna nebo více fyzických nebo právnických osob a jejich sdružení, organizace nebo skupiny v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi; 4. „provozovnou“ rozumí jedno nebo více zařízení ve stejné lokalitě nebo v přilehlých lokalitách, které vlastní nebo provozuje stejná fyzická nebo právnická osoba; 5. „příslušným orgánem“ rozumí vnitrostátní orgán nebo orgány nebo jakýkoliv jiný příslušný subjekt nebo subjekty, které jsou určeny stranou, aby spravovaly vnitrostátní systém registrace úniků a přenosů znečišťujících látek; 6. „znečišťující látkou“ rozumí látka nebo skupina látek, které mohou být škodlivé pro životní prostředí nebo lidské zdraví z důvodu svých vlastností a zavedení do životního prostředí; 7. „únikem“ rozumí jakékoli zavedení znečišťujících látek do životního prostředí v důsledku jakékoli lidské činnosti, ať už úmyslné nebo havarijní, pravidelné nebo nepravidelné, včetně rozlití, emitování, vypuštění, injektáže, odstraňování nebo skládkování, nebo prostřednictvím kanalizačních systémů bez konečného čištění odpadních vod; 8. „přenosem mimo lokalitu“ rozumí přesun znečišťujících látek nebo odpadů určených k odstranění nebo využití a znečišťujících látek v odpadních vodách určených k vyčištění mimo hranice provozovny; 9. „rozptýlenými zdroji“ rozumí mnoho menších nebo roztroušených zdrojů, ze kterých mohou unikat znečišťující látky do půdy, ovzduší nebo vody, jejichž společný dopad na tyto složky může být významný a u kterých není praktické shromažďovat zprávy z každého jednotlivého zdroje zvlášť; 10. výrazy „vnitrostátní“ nebo „celostátní“ s ohledem na závazky vyplývající z Protokolu pro strany, které jsou regionálními organizacemi hospodářské integrace, vykládají tak, že se vztahují na dotyčný region, není-li uvedeno jinak; 11. „odpadem“ rozumí látky nebo předměty, které: a) jsou odstraňovány nebo využívány; b) jsou určeny k odstranění nebo využití, nebo c) mají být podle vnitrostátních právních předpisů odstraněny nebo využity; 12. „nebezpečným odpadem“ rozumí odpad, který je definován jako nebezpečný vnitrostátními právními předpisy; 13. „jiným odpadem“ rozumí odpad, který není nebezpečným odpadem; 14. „odpadními vodami“ rozumí použitá voda obsahující látky nebo předměty podléhající regulaci na základě vnitrostátních právních předpisů. Článek 3 Obecná ustanovení 1. Každá strana přijme nezbytná právní, správní a jiná opatření a vhodná donucovací opatření k provedení ustanovení tohoto protokolu. 2. Ustanoveními tohoto protokolu není dotčeno právo strany ponechat v platnosti nebo zavést rozsáhlejší nebo veřejně dostupnější registr úniků a přenosů znečišťujících látek, než jaký vyžaduje tento protokol. 3. Každá strana přijme nezbytná opatření, aby zaměstnanci provozovny a osoby z řad veřejnosti, které ohlásí orgánům veřejné správy, že určitá provozovna porušila vnitrostátní právní předpisy provádějící tento protokol, nebyli touto provozovnou nebo orgány veřejné správy z důvodu ohlášení daného porušení sankcionováni, pronásledováni nebo obtěžováni. 4. Při provádění tohoto protokolu se každá strana řídí přístupem založeným na předběžné opatrnosti, stanoveným v zásadě 15 Deklarace z Rio de Janeira o životním prostředí a rozvoji z roku 1992. 5. Za účelem omezení dvojího ohlašování mohou být systémy registrace úniků a přenosů znečišťujících látek v praktické míře integrovány se stávajícími zdroji informací, jako jsou ohlašovací mechanismy v rámci licencí nebo povolení pro provoz. 6. Strany budou usilovat o sbližování mezi vnitrostátními registry úniků a přenosů znečišťujících látek. Článek 4 Základní prvky systému registrace úniků a přenosů znečišťujících látek V souladu s tímto protokolem každá strana vytvoří a bude spravovat veřejně přístupný vnitrostátní registr úniků a přenosů znečišťujících látek, který: a) bude obsahovat údaje o konkrétních provozovnách s ohledem na ohlašování týkající se bodových zdrojů; b) bude zahrnovat ohlašování týkající se rozptýlených zdrojů; c) bude obsahovat údaje o konkrétních znečišťujících látkách, případně odpadech; d) bude rozlišovat mezi úniky do jednotlivých složek životního prostředí - ovzduší, půdy a vody; e) bude obsahovat informace o přenosech; f) bude založen na povinném, pravidelném ohlašování; g) bude obsahovat standardizované a včasné údaje, omezený počet standardizovaných prahových hodnot pro ohlašování a případně omezená ustanovení o důvěrnosti údajů; h) bude ucelený a navržený tak, aby byl uživatelsky vstřícný a veřejně přístupný, a to rovněž v elektronické formě; i) bude umožňovat účast veřejnosti na jeho vývoji a úpravách a j) bude představovat strukturovanou počítačovou databázi nebo několik provázaných databází spravovaných příslušným orgánem. Článek 5 Návrh a struktura 1. Každá strana zajistí, aby údaje obsažené v registru uvedeném v článku 4 byly uspořádány v agregované i neagregované podobě, aby bylo možné úniky a přenosy vyhledávat a identifikovat podle: a) provozovny a jejího zeměpisného umístění; b) činnosti; c) vlastníka nebo provozovatele a případně společnosti; d) znečišťující látky, případně odpadu; e) každé ze složek životního prostředí, do které znečišťující látka uniká; a f) místa určení přenosu a případně místa odstranění nebo využití odpadu, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 5. 2. Každá strana také zajistí, aby údaje bylo možné vyhledávat a identifikovat podle rozptýlených zdrojů, které byly do registru zařazeny. 3. Každá strana navrhne svůj registr s ohledem na možnost jeho budoucího rozšiřování a zajistí, aby byly veřejně přístupné alespoň údaje ohlášené za posledních deset ohlašovacích let. 4. Registr je třeba navrhnout tak, aby umožňoval co nejsnazší přístup veřejnosti elektronickými prostředky, jako je například internet. Návrh by měl umožňovat, aby za běžných provozních podmínek byly informace v registru nepřetržitě a okamžitě dostupné elektronickými prostředky. 5. Každá strana uvede ve svém registru odkazy na své příslušné stávající, veřejně přístupné databáze údajů souvisejících s ochranou životního prostředí. 6. Každá strana uvede ve svém registru odkazy na registry úniků a přenosů znečišťujících látek jiných stran Protokolu a, pokud to bude proveditelné, na registry jiných zemí. Článek 6 Rozsah registru 1. Každá strana zajistí, aby její registr obsahoval informace o: a) únicích znečišťujících látek, které mají být ohlášeny podle čl. 7 odst. 2; b) přenosech mimo lokalitu, které mají být ohlášeny podle čl. 7 odst. 2 a c) únicích znečišťujících látek z rozptýlených zdrojů, které mají být ohlášeny podle čl. 7 odst. 4. 2. Po vyhodnocení zkušeností získaných při vývoji vnitrostátních registrů úniků a přenosů znečišťujících látek a provádění tohoto protokolu a s ohledem na příslušné mezinárodní procesy přezkoumá zasedání stran požadavky na ohlašování podle tohoto protokolu a posoudí následující aspekty jeho dalšího rozvoje: a) revize činností uvedených v příloze I; b) revize znečišťujících látek uvedených v příloze II; c) revize prahových hodnot v přílohách I a II a d) zařazení jiných relevantních aspektů, jako jsou informace o přenosech v rámci lokality, skladování, specifikace požadavků na ohlašování pro rozptýlené zdroje nebo vypracování kritérií pro zařazení znečišťujících látek na základě tohoto protokolu. Článek 7 Ohlašovací povinnost 1. Každá strana buď: a) uloží vlastníkovi nebo provozovateli každé jednotlivé provozovny v její jurisdikci, která vykonává jednu nebo více činností uvedených v příloze I nad příslušnou prahovou hodnotou pro kapacitu uvedenou v příloze I, sloupci 1, a: i) dochází v ní k únikům jakékoli znečišťující látky uvedené v příloze II v množství přesahujícím příslušné prahové hodnoty uvedené v příloze II, sloupci 1, ii) dochází v ní k přenosům jakékoli znečišťující látky uvedené v příloze II v množství přesahujícím příslušnou prahovou hodnotu uvedenou v příloze II, sloupci 2 mimo lokalitu, pokud daná strana zvolila variantu ohlašování přenosů konkrétních znečišťujících látek podle odst. 5 písm. d), iii) dochází v ní k přenosům nebezpečného odpadu v množství přesahujícím 2 tuny ročně nebo jiného odpadu v množství přesahujícím 2 000 tun ročně mimo lokalitu, pokud daná strana zvolila variantu ohlašování přenosů konkrétních odpadů podle odst. 5 písm. d), nebo iv) dochází v ní k přenosům jakékoli znečišťující látky uvedené v příloze II v odpadních vodách určených k čištění v množství přesahujícím příslušnou prahovou hodnotu uvedenou v příloze II, sloupci 1b mimo lokalitu; aby splnila povinnost uloženou uvedenému vlastníkovi nebo provozovateli podle odstavce 2 nebo b) uloží vlastníkovi nebo provozovateli každé jednotlivé provozovny v její jurisdikci, která vykonává jednu nebo více činností uvedených v příloze I na prahové hodnotě pro počet zaměstnanců uvedené v příloze I, sloupci 2, nebo nad touto hodnotou, a vyrábí, zpracovává nebo používá jakoukoli znečišťující látku uvedenou v příloze II v množství přesahujícím příslušnou prahovou hodnotu uvedenou v příloze II, sloupci 3, aby splnila povinnost uloženou uvedenému vlastníkovi nebo provozovateli podle odstavce 2. 2. Každá strana uloží vlastníkovi nebo provozovateli provozovny uvedené v odstavci 1, aby předkládal informace uvedené v odstavcích 5 a 6 v souladu s požadavky uvedenými v daných ustanoveních, pokud jde o znečišťující látky a odpady, u kterých došlo k překročení prahových hodnot. 3. Ke splnění cíle tohoto protokolu může strana s ohledem na určitou znečišťující látku rozhodnout, že uplatní buď prahovou hodnotu pro únik nebo prahovou hodnotu pro výrobu, zpracování nebo použití, pokud se tím rozšíří příslušné informace o únicích nebo přesunech, které jsou k dispozici v jejím registru. 4. Každá strana zajistí, aby její příslušný orgán shromažďoval informace o únicích znečišťujících látek z rozptýlených zdrojů podle odstavců 7 a 8 za účelem jejich zařazení do registru, nebo pověří shromažďováním takových informací jeden nebo více orgánů veřejné správy nebo příslušných subjektů. 5. Každá strana uloží vlastníkům nebo provozovatelům provozoven, na které se vztahuje ohlašovací povinnost podle odstavce 2, aby shromažďovali a předkládali svému příslušnému orgánu následující informace o konkrétních provozovnách: a) název, adresu, zeměpisné umístění a činnost nebo činnosti ohlašující provozovny a jméno vlastníka nebo provozovatele a případně název společnosti; b) název a číselné označení každé znečišťující látky, která má být ohlašována podle odstavce 2; c) množství každé znečišťující látky, která má být ohlašována podle odstavce 2, jež uniklo ze zařízení do životního prostředí v daném ohlašovacím roce, a to jak v agregované formě, tak s rozlišením toho, zda se jednalo o únik do ovzduší, do vody nebo do půdy, včetně prostřednictvím podzemní injektáže; d) buď: i) množství každé znečišťující látky, která má být ohlašována podle odstavce 2, jež je přenášeno mimo lokalitu v daném ohlašovacím roce, s rozlišením mezi množstvím přenášeným za účelem odstranění a množstvím přenášeným za účelem využití, a název a adresu provozovny, která přenos přijme, nebo ii) množství odpadu, který má být ohlašován podle odstavce 2, jež je přenášeno mimo lokalitu v daném ohlašovacím roce, s rozlišením mezi nebezpečným odpadem a jiným odpadem, a to pro jakýkoli způsob odstranění nebo využití podle přílohy III s uvedením buď „R“ (recovery - využití) nebo „D“ (disposal -odstranění) podle toho, zda je odpad určen k využití nebo odstranění, a v případě přeshraničního pohybu nebezpečných odpadů s uvedením názvu a adresy subjektu provádějícího odstranění nebo využití tohoto odpadu a místa odstranění nebo využití, které odpad přijme; e) množství každé znečišťující látky v odpadních vodách, která má být ohlašována podle odstavce 2, jež je přenesena v daném ohlašovacím roce mimo lokalitu; a f) typ metodiky používané k získání informací uvedených v písmenech c) až e), v souladu s čl. 9 odst. 2, s uvedením, zda jsou informace založené na měření, výpočtu nebo odhadu. 6. Informace uvedené v odst. 5 písm. c) až e) zahrnují informace o únicích a přenosech, ke kterým došlo při pravidelných činnostech a v důsledku mimořádných událostí. 7. Každá strana ve svém registru uvede v odpovídajícím územním rozdělení informace o únicích znečišťujících látek z rozptýlených zdrojů, zjistí-li, že tyto údaje jsou shromažďovány příslušnými orgány a je prakticky možné je do registru zařadit. Pokud strana zjistí, že takové údaje neexistují, přijme opatření k zahájení ohlašování úniků příslušných znečišťujících látek z jednoho nebo více rozptýlených zdrojů v souladu se svými vnitrostátními prioritami. 8. Informace uvedené v odstavci 7 zahrnují informace o typu metodiky použité k získání informací. Článek 8 Cyklus ohlašování 1. Každá strana zajistí, aby informace, které mají být zařazeny do jejího registru, byly přístupné veřejnosti a aby byly v registru shromážděny a uspořádány podle kalendářního roku. Ohlašovacím rokem je kalendářní rok, kterého se dané informace týkají. Pro každou stranu je prvním ohlašovacím rokem kalendářní rok následující po vstupu Protokolu v platnost pro danou stranu. Ohlašování požadované podle článku 7 se provádí jednou ročně. Druhým ohlašovacím rokem však může být druhý kalendářní rok následující po prvním ohlašovacím roce. 2. Každá strana, která není organizací regionální hospodářské integrace, zajistí, aby informace byly zařazeny do jejího registru do patnácti měsíců od konce každého ohlašovacího roku. Informace za první ohlašovací rok se však zařadí do registru do dvou let od konce tohoto ohlašovacího roku. 3. Každá strana, která je organizací regionální hospodářské integrace, zajistí, aby informace za určitý ohlašovací rok byly zařazeny do jejího registru šest měsíců poté, co vznikne tato povinnost stranám, které nejsou organizacemi regionální hospodářské integrace. Článek 9 Shromažďování údajů a vedení evidence 1. Každá strana uloží vlastníkům nebo provozovatelům provozoven, na které se vztahuje ohlašovací povinnost podle článku 7, aby v souladu s odstavcem 2 a s odpovídající četností shromažďovali údaje nezbytné ke zjištění úniků a přenosů mimo lokalitu u provozoven, na které se vztahuje ohlašovací povinnost podle článku 7, a aby uchovávali pro příslušné orgány k dispozici evidenci údajů, ze kterých byly ohlášené informace získány, a to po dobu pěti let od konce daného ohlašovacího roku. Tato evidence musí také obsahovat popis metodiky použité ke shromáždění údajů. 2. Každá strana uloží vlastníkům nebo provozovatelům provozoven, na které se vztahuje ohlašovací povinnost podle článku 7, aby používali nejlepší dostupné informace, které mohou zahrnovat údaje získané na základě monitorování, emisní faktory, rovnice hmotnostních bilancí, nepřímé monitorování nebo jiné výpočty, technické úsudky a jiné metody. Měli by tak případně činit v souladu s mezinárodně uznávanými metodikami. Článek 10 Hodnocení kvality 1. Každá strana uloží vlastníkům nebo provozovatelům provozoven, na které se vztahuje ohlašovací povinnost podle čl. 7 odst. 1, aby zajistili kvalitu informací, které ohlašují. 2. Každá strana zajistí, aby údaje obsažené v jejím registru podléhaly hodnocení kvality ze strany příslušného orgánu, zejména s ohledem na jejich úplnost, konzistentnost a věrohodnost, s přihlédnutím k jakýmkoli pokynům, které budou případně vypracovány zasedáním stran. Článek 11 Přístup veřejnosti k informacím 1. Každá strana zajistí přístup veřejnosti k informacím obsaženým v jejím registru úniků a přenosů znečišťujících látek bez nutnosti prokazování zájmu a v souladu s ustanoveními tohoto protokolu, zejména zajištěním toho, aby její registr poskytoval přímý elektronický přístup prostřednictvím veřejných telekomunikačních sítí. 2. Nejsou-li informace obsažené v jejím registru snadno veřejně přístupné přímými elektronickými prostředky, zajistí každá strana, aby její příslušný orgán na požádání poskytl dané informace jakýmkoli jiným účinným způsobem, a to co možná nejdříve, nejpozději však do jednoho měsíce po předložení žádosti. 3. S výhradou odstavce 4 každá strana zajistí, aby přístup k informacím obsaženým v jejím registru byl bezplatný. 4. Každá strana může svému příslušnému orgánu povolit, aby si účtoval poplatek za reprodukci a zaslání konkrétních informací uvedených v odstavci 2, avšak tento poplatek nesmí překročit rozumnou výši. 5. Nejsou-li informace obsažené v jejím registru snadno veřejně přístupné přímými elektronickými prostředky, usnadní každá strana elektronický přístup ke svému registru na veřejně dostupných místech, například ve veřejných knihovnách, v kancelářích místních úřadů nebo na jiných vhodných místech. Článek 12 Důvěrnost 1. Každá strana může příslušnému orgánu povolit, aby s informacemi obsaženými v registru zacházel jako s důvěrnými, pokud by zveřejnění těchto informací nepříznivě ovlivnilo: a) mezinárodní vztahy, národní obranu nebo veřejnou bezpečnost; b) průběh spravedlnosti, schopnost kterékoli osoby domoci se spravedlivého soudního řízení a schopnost orgánu veřejné správy provádět vyšetřování trestné nebo disciplinární povahy; c) důvěrnost obchodních a průmyslových informací, pokud je tato důvěrnost chráněna zákonem za účelem ochrany oprávněného hospodářského zájmu; d) práva k duševnímu vlastnictví nebo e) důvěrnost osobních údajůosobních údajů nebo spisů týkajících se fyzické osoby v případech, kdy taková osoba nedala souhlas se zveřejněním informací, pokud tuto důvěrnost upravují vnitrostátní právní předpisy. Výše uvedené důvody důvěrnosti je nezbytné vykládat restriktivním způsobem, s ohledem na veřejný zájem, jemuž zveřejnění informací slouží, a na to, zda se dané informace týkají úniků do životního prostředí. 2. V rámci odst. 1 písm. c) se zveřejnění informací o únicích, které jsou důležité z hlediska ochrany životního prostředí, posuzuje podle vnitrostátních právních předpisů. 3. Pokud se s informací zachází jako s důvěrnou v souladu s odstavcem 1, uvede se v registru druh informace, jejíž poskytnutí bylo odmítnuto, například uvedením druhové chemické informace, je-li to možné, a důvod, proč bylo její poskytnutí odmítnuto. Článek 13 Účast veřejnosti na vývoji vnitrostátních registrů úniků a přenosů znečišťujících látek 1. Každá strana poskytne veřejnosti v rámci svých vnitrostátních právních předpisů vhodné možnosti účastnit se vývoje jejího vnitrostátního registru úniků a přenosů znečišťujících látek. 2. Pro účely odstavce 1 každá strana zajistí možnost volného veřejného přístupu k informacím o navrhovaných opatřeních týkajících se vývoje jejího vnitrostátního registru úniků a přenosů znečišťujících látek a dále možnost předložit jakékoli připomínky, informace, analýzy nebo stanoviska důležité pro rozhodovací proces, a příslušný orgán k těmto vyjádřením veřejnosti náležitě přihlédne. 3. Každá strana zajistí, aby po přijetí rozhodnutí o zřízení nebo podstatné změně jejího registru byly včas zveřejněny informace o příslušném rozhodnutí a aspektech, na kterých je založeno. Článek 14 Přístup k právní ochraně 1. Každá strana v rámci svých vnitrostátních právních předpisů zajistí, aby jakákoli osoba, která má za to, že její žádost o informace podle čl. 11 odst. 2 byla opomenuta, nesprávně zcela nebo zčásti zamítnuta, nedostatečně zodpovězena nebo jinak řešena v rozporu s ustanoveními uvedeného odstavce, měla přístup k přezkumnému řízení před soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem ustaveným ze zákona. 2. Požadavky odstavce 1 nejsou dotčena příslušná práva a povinnosti stran na základě stávajících smluv platných mezi nimi, které se týkají předmětu tohoto článku. Článek 15 Budování kapacit 1. Každá strana bude podporovat informovanost veřejnosti o svém registru úniků a přenosů znečišťujících látek a zajistí, aby byla pro přístup k jejímu registru a pro pochopení a využití informací v něm obsažených poskytnuta pomoc a instrukce. 2. Každá strana by měla odpovědným orgánům a úřadům poskytnout dostatečné kapacity a pokyny s cílem pomoci jim při plnění jejich povinností podle tohoto protokolu. Článek 16 Mezinárodní spolupráce 1. Strany navzájem odpovídajícím způsobem spolupracují a pomáhají si: a) při mezinárodních opatřeních na podporu cílů tohoto protokolu; b) na základě vzájemné dohody mezi dotčenými stranami při zřizování vnitrostátních systémů podle tohoto protokolu; c) při sdílení informací podle tohoto protokolu týkajících se úniků a přenosů v pohraničních oblastech a d) při sdílení informací podle tohoto protokolu týkajících se přenosů mezi stranami. 2. Strany podporují vzájemnou spolupráci a případně spolupráci s příslušnými mezinárodními organizacemi za účelem podpory: a) informovanosti veřejnosti na mezinárodní úrovni; b) transferu technologií a c) poskytování technické pomoci v otázkách souvisejících s tímto protokolem stranám, které jsou rozvojovými zeměmi, a stranám s transformační ekonomikou. Článek 17 Zasedání stran 1. Ustavuje se zasedání stran. Jeho první schůze bude svolána nejpozději dva roky po vstupu tohoto protokolu v platnost. Řádné schůze zasedání stran se poté konají následně po řádných zasedáních stran úmluvy nebo souběžně s nimi, nerozhodnou-li strany tohoto protokolu jinak. Mimořádná schůze zasedání stran se koná, rozhodne-li o tom zasedání stran v průběhu řádné schůze nebo na písemnou žádost kterékoli strany, pokud tuto žádost do šesti měsíců poté, co ji výkonný tajemník Evropské hospodářské komise oznámí všem stranám, podpoří alespoň jedna třetina těchto stran. 2. Zasedání stran průběžně přezkoumává provádění a vývoj tohoto protokolu na základě pravidelných zpráv stran a za tímto účelem: a) vyhodnocuje rozvoj registrů úniků a přenosů znečišťujících látek a podporuje jejich pokračující posilování a sbližování; b) vytváří pokyny usnadňující ohlašování stranami, s přihlédnutím k nutnosti zamezit duplicitě úsilí v tomto ohledu; c) stanoví program činnosti; d) zvažuje a případně přijímá opatření k posílení mezinárodní spolupráce v souladu s článkem 16; e) ustavuje pomocné orgány, které považuje za nezbytné; f) zvažuje a přijímá návrhy na změny tohoto protokolu a jeho příloh, které jsou považovány za nezbytné pro účely tohoto protokolu, v souladu s článkem 20; g) na své první schůzi projedná a formou konsensu přijme jednací řád svých schůzí a jednací řád schůzí svých pomocných orgánů, s přihlédnutím k jakémukoli jednacímu řádu přijatému zasedáním stran úmluvy; h) formou konsensu zváží vytvoření finančních ujednání a mechanismů technické pomoci pro účely usnadnění provádění tohoto protokolu; i) využívá při plnění cílů tohoto protokolu ve vhodných případech služeb jiných příslušných mezinárodních orgánů a j) zváží a učiní jakékoli další kroky nezbytné k plnění cílů tohoto protokolu, jako je přijetí pokynů a doporučení, které podpoří jeho provádění. 3. Zasedání stran podporuje výměnu informací o zkušenostech získaných při ohlašování přenosů specifických znečišťujících látek a specifických odpadů a vyhodnotí tyto zkušenosti za účelem posouzení možností sblížení těchto dvou přístupů, s přihlédnutím k veřejnému zájmu o informace v souladu s ustanovením článku 1 a k celkové účinnosti vnitrostátních registrů úniků a přenosů znečišťujících látek. 4. Organizace spojených národů, její specializované agentury a Mezinárodní agentura pro atomovou energii, jakož i kterýkoli stát nebo regionální organizace hospodářské integrace, které jsou podle článku 24 oprávněny podepsat tento protokol, avšak nejsou stranou tohoto protokolu, a jakákoli mezivládní organizace kvalifikovaná v oblastech, na něž se tento protokol vztahuje, jsou oprávněny účastnit se schůzí zasedání stran jako pozorovatelé. Jejich přijetí a účast podléhá jednacímu řádu přijatému zasedáním stran. 5. Jakákoli nevládní organizace kvalifikovaná v oblastech, na něž se vztahuje tento protokol, která oznámila výkonnému tajemníkovi Evropské hospodářské komise, že si přeje být zastoupena na schůzi zasedání stran, je oprávněna účastnit se zasedání jako pozorovatel, nevznese-li proti tomu námitky alespoň jedna třetina stran přítomných na dané schůzi. Jejich přijetí a účast podléhá jednacímu řádu přijatému zasedáním stran. Článek 18 Hlasovací právo 1. S výjimkou stanovenou odstavcem 2 má každá strana tohoto protokolu jeden hlas. 2. Organizace regionální hospodářské integrace vykonávají své hlasovací právo v otázkách své působnosti počtem hlasů odpovídajícím počtu jejich členských států, které jsou stranami. Tyto organizace nevykonávají své hlasovací právo, pokud toto právo vykonávají jejich členské státy a naopak. Článek 19 Přílohy Přílohy k tomuto protokolu tvoří jeho nedílnou součást, a není-li výslovně uvedeno jinak, představuje odkaz na tento protokol současně odkaz na kteroukoli jeho přílohu. Článek 20 Změny 1. Kterákoli strana může navrhnout změnu tohoto protokolu. 2. Návrhy změn tohoto protokolu budou posouzeny na schůzi zasedání stran. 3. Jakýkoli návrh změny tohoto protokolu musí být předložen písemně sekretariátu, který jej oznámí alespoň šest měsíců před schůzí, na které bude navržen k přijetí, všem stranám, ostatním státům a organizacím regionální hospodářské integrace, které souhlasily s tím, že budou vázány tímto protokolem, a pro které dosud nevstoupil v platnost, a signatářům. 4. Strany budou všemožně usilovat o dosažení shody týkající se jakékoli navrhované změny tohoto protokolu formou konsensu. Pokud bylo veškeré úsilí o dosažení konsensu vyčerpáno a shody se dosáhnout nepodařilo, přijme se změna jako poslední možnost tříčtvrtinovou většinou hlasů stran přítomných a hlasujících na dané schůzi. 5. Pro účely tohoto článku se „přítomnými a hlasujícími stranami“ rozumí strany, které jsou přítomny a odevzdají hlas pro nebo proti. 6. Jakoukoli změnu tohoto protokolu přijatou v souladu s odstavcem 4 oznámí sekretariát depozitáři, který ji zašle všem stranám, ostatním státům a organizacím regionální hospodářské integrace, které souhlasily s tím, že budou vázány tímto protokolem, a pro které dosud nevstoupil v platnost, a signatářům. 7. Změna Protokolu, s výjimkou změny přílohy, vstoupí v platnost pro strany, které ji ratifikovaly, přijaly nebo schválily, devadesátým dnem po dni, kdy depozitář obdrží listinu o ratifikaci, přijetí nebo schválení od alespoň tří čtvrtin stran, které byly stranami v době jejího přijetí. Poté vstoupí v platnost pro jakoukoli jinou stranu devadesátým dnem po dni, kdy daná strana uloží svou listinu o ratifikaci, přijetí nebo schválení změny. 8. V případě změny přílohy strana, která tuto změnu nepřijme, oznámí tuto skutečnost písemně depozitáři do dvanácti měsíců ode dne rozeslání této změny depozitářem. Depozitář neprodleně informuje všechny strany o obdržení jakéhokoli takového oznámení. Strana může předchozí oznámení o nepřijetí kdykoli odvolat, přičemž daná změna přílohy poté vstoupí pro danou stranu v platnost. 9. Po uplynutí dvanácti měsíců ode dne rozeslání změny přílohy depozitářem podle odstavce 6 vstoupí tato změna v platnost pro strany, které nepředložily depozitáři oznámení podle odstavce 8, pokud do tohoto okamžiku nepředloží takové oznámení více než jedna třetina stran, které byly stranami v okamžiku přijetí dané změny. 10. Pokud změna přílohy přímo souvisí se změnou tohoto protokolu, nevstoupí v platnost, dokud nevstoupí v platnost daná změna tohoto protokolu. Článek 21 Sekretariát Výkonný tajemník Evropské hospodářské komise vykonává pro tento protokol následující funkce sekretariátu: a) příprava a podpůrné služby pro schůze zasedání stran; b) předávání zpráv a jiných informací obdržených v souladu s ustanoveními tohoto protokolu stranám; c) informování zasedání stran o činnosti sekretariátu a d) jiné funkce určené zasedáním stran na základě dostupných zdrojů. Článek 22 Kontrola plnění Na své první schůzi stanoví zasedání stran formou konsensu postupy spolupráce a institucionální ujednání mimosoudní, nesporné a konzultativní povahy pro hodnocení a podporu plnění tohoto protokolu a řešení případného porušování jeho ustanovení. Při stanovení těchto postupů a ujednání zváží zasedání stran mimo jiné skutečnost, zda bude umožněno přijímání informací od veřejnosti ohledně záležitostí souvisejících s tímto protokolem. Článek 23 Řešení sporů 1. Vznikne-li spor mezi dvěma nebo více stranami ohledně výkladu nebo uplatňování tohoto protokolu, budou tyto strany usilovat o řešení sporu jednáním nebo jakýmkoli jiným smírným způsobem řešení sporů, který je pro strany daného sporu přijatelný. 2. Při podpisu, ratifikaci, přijetí nebo schválení tohoto protokolu, při přistoupení k němu nebo kdykoli poté může stát podat depozitáři písemné prohlášení, že pro řešení sporů nevyřešených v souladu s odstavcem 1 přijímá jeden nebo oba následující způsoby urovnávání sporů jako povinné ve vztahu k jakékoli straně, která přijme stejný závazek: a) předložení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru; b) rozhodčí řízení v souladu s postupem stanoveným v příloze IV. Organizace regionální hospodářské integrace může učinit prohlášení se stejným účinkem ve vztahu k rozhodčímu řízení v souladu s postupy uvedenými v písmenu b). 3. Pokud strany sporu přijaly oba způsoby řešení sporů uvedené v odstavci 2, lze spor předložit pouze Mezinárodnímu soudnímu dvoru, nedohodnou-li se strany sporu jinak. Článek 24 Podpis Tento protokol bude otevřen k podpisu v Kyjevě (Ukrajina) od 21. do 23. května 2003 při příležitosti páté ministerské konference „Životní prostředí pro Evropu“ a poté v sídle Organizace spojených národů v New Yorku do 31. prosince 2003 všem státům, které jsou členy Organizace spojených národů, a organizacím regionální hospodářské integrace sestávajícím ze svrchovaných členských států Organizace spojených národů, na které jejich členské státy přenesly pravomoci v záležitostech upravených tímto protokolem, včetně pravomoci uzavírat v souvislosti s těmito záležitostmi smlouvy. Článek 25 Depozitář Depozitářem tohoto protokolu je generální tajemník Organizace spojených národů. Článek 26 Ratifikace, přijetí, schválení a přistoupení 1. Tento protokol podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení signatářskými státy a organizacemi regionální hospodářské integrace uvedenými v článku 24. 2. Tento protokol bude otevřen k přistoupení od 1. ledna 2004 státům a organizacím regionální hospodářské integrace uvedeným v článku 24. 3. Jakákoli organizace regionální hospodářské integrace uvedená v článku 24, která se stane stranou, aniž by byl kterýkoli její členský stát stranou, je vázána všemi závazky vyplývajícími z tohoto protokolu. Je-li jeden nebo více členských států dané organizace stranou, organizace a její členské státy rozhodnou o svých odpovědnostech za plnění závazků vyplývajících z tohoto protokolu. V takovém případě nejsou daná organizace a členské státy oprávněny vykonávat souběžně práva vyplývající z tohoto protokolu. 4. Ve své listině o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení uvede organizace regionální hospodářské integrace uvedená v článku 24 prohlášení ohledně rozsahu své působnosti ve vztahu k záležitostem upraveným tímto protokolem. Tyto organizace také informují depozitáře o jakýchkoli podstatných změnách v rozsahu své působnosti. Článek 27 Vstup v platnost 1. Tento protokol vstupuje v platnost devadesátým dnem ode dne uložení šestnácté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení. 2. Pro účely odstavce 1 se jakákoli listina uložená organizací regionální hospodářské integrace nepočítá jako dodatečná k listinám, které uložily členské státy takové organizace. 3. Pro každý stát nebo organizaci regionální hospodářské integrace, které ratifikují, přijmou nebo schválí tento protokol nebo k němu přistoupí po uložení šestnácté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu, vstupuje Protokol v platnost devadesátým dnem ode dne, kdy tento stát nebo organizace uložily listinu o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení. Článek 28 Výhrady K tomuto protokolu nelze vznést žádné výhrady. Článek 29 Vypovězení Kdykoli po uplynutí tří let ode dne vstupu tohoto protokolu pro určitou stranu v platnost může tato strana Protokol vypovědět písemným oznámením depozitáři. Jakákoli takováto výpověď nabývá účinku devadesátým dnem ode dne obdržení výpovědi depozitářem. Článek 30 Platná znění Originál tohoto protokolu, jehož anglické, francouzské a ruské znění mají stejnou platnost, bude uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů. NA DŮKAZ ČEHOŽ níže podepsaní, řádně k tomu zmocněni zástupci, podepsali tento protokol. V Kyjevě dvacátého prvního května roku dva tisíce tři. PŘÍLOHA I ČINNOSTI Č.| Činnost| Prahová hodnota pro kapacitu (sloupec 1)| Prahová hodnota pro zaměstnance (sloupec 2) ---|---|---|--- 1.| Odvětví energetiky a)| Rafinerie minerálních olejů a plynu| *| 10 zaměstnanců b)| Zařízení na zplyňování a zkapalňování| * c)| Tepelné elektrárny a další spalovací zařízení| o tepelném příkonu 50 megawattů (MW) d)| Koksovací pece| * e)| Rotační mlýny na uhlí| o kapacitě 1 tuna za hodinu f)| Zařízení na výrobu uhelných výrobků a pevného bezdýmného paliva| * 2.| Výroba a zpracování kovů a)| Zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy (včetně sirníkové rudy)| *| 10 zaměstnanců b)| Zařízení na výrobu surového železa nebo oceli (primární nebo sekundární tavení), včetně kontinuálního lítí| o kapacitě 2,5 tuny za hodinu c)| Zařízení na zpracování železných kovů:| i) | válcovny za tepla| o kapacitě 20 tun surové ocelí za hodinu ii) | kovárny s buchary| o energii 50 kJ na jeden buchar, kde je tepelný výkon větší než 20 MW ii) | nanášení ochranných povlaků z roztavených kovů| se zpracovávaným množstvím 2 tuny surové oceli za hodinu d)| Slévárny železných kovů| o výrobní kapacitě 20 tun denně e)| Zařízení:| * i) | na výrobu surových neželezných kovů z rudy, koncentrátů nebo druhotných surovin metalurgickými, chemickými nebo elektrolytickými postupy ii) | na tavení včetně slévání slitin, neželezných kovů, včetně přetavovaných výrobků (rafinace, výroba odlitků atd.)| o kapacitě tavení 4 tuny denně u olova a kadmia nebo 20 tun denně u všech ostatních kovů| 10 zaměstnanců f)| Zařízení na povrchovou úpravu kovů a plastických hmot s použitím elektrolytických nebo chemických postupů| je-li objem lázní 30 m3 Č.| Činnost| Prahová hodnota pro kapacitu (sloupec 1)| Prahová hodnota pro zaměstnance (sloupec 2) ---|---|---|--- 3.| Zpracování nerostů| | a)| Podpovrchová těžba a související činností| *| 10 zaměstnanců b)| Povrchová těžba| je-li rozsah oblastí těžby 25 hektarů c)| Zařízení na výrobu| i) | cementářského stínku v rotačních pecích| o výrobní kapacitě 500 tun denně ii) | vápna v rotačních pecích| o výrobní kapacitě větší než 50 tun denně iii) | cementářského slínku nebo vápna v jiných pecích| o výrobní kapacitě 50 tun denně d)| Zařízení na výrobu azbestu a výrobků na bázi azbestu| * e)| Zařízení na výnosu skla, včetně skleněných vláken| o kapacitě tavení 20 tun denně f)| Zařízení na tavení minerálních materiálů včetně výroby minerálních vláken| o kapacitě tavení 20 tun denně g)| Zařízení na výrobu keramických výrobků vypalováním, zejména krytinových tašek, cihel, žáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny nebo porcelánu| o výrobní kapacitě 75 tun denně anebo o kapacitě pece 4 m3 a hustotě vsázky na pec 300 kg/m3 Č.| Činnost| Prahová hodnota pro kapacitu (sloupec 1)| Prahová hodnota pro zaměstnance (sloupec 2) ---|---|---|--- 4.| Chemický průmysl a)| Chemická zařízení na výrobu základních organických chemických látek v průmyslovém měřítku, jako jsou:| *| 10 zaměstnanců i) | jednoduché uhlovodíky (lineární nebo cyklické, nasycené nebo nenasycené, alifatické nebo aromatické) ii) | kyslíkaté deriváty uhlovodíků, jako alkoholy, aldehydy, ketony, karboxylové kyseliny, estery, acetáty, ethery, peroxidy, epoxidové pryskyřice iii) | organické sloučeniny síry iv) | organické sloučeniny dusíku, jako aminy, amidy, nitroderiváty, nitrily, kyanatany, isokyanatany v) | organické sloučeniny fosforu vi) | halogenderiváty uhlovodíků vii) | organokovové sloučeniny viii) | základní plastické hmoty (polymery, syntetická vlákna a vlákna na bázi celulózy) ix) | syntetické kaučuky x) | barviva a pigmenty xi)| povrchové aktivní látky a tenzidy b)| Chemická zařízení na výrobu základních anorganických chemických látek v průmyslovém měřítku, jako jsou:| * i) | plyny jako čpavek, chlor nebo chlorovodík, fluor nebo fluorovodík, oxidy uhlíku, sloučeniny síry, oxidy dusíku, vodík, oxid siřičitý, karbonylchlorid ii) | kyseliny jako kyselina chromová, kyselina fluorovodíková, kyselina fosforečná, kyselina dusičná, kyselina chlorovodíková, kyselina sírová, oleum, kyselina siřičitá iii) | zásady jako hydroxid amonný, hydroxid draselný, hydroxid sodný iv) | soli jako chlorid amonný, chlorečnan draselný, uhličitan draselný, uhličitan sodný, perboritan, dusičnan stříbrný v) | nekovy, oxidy kovů či jiné anorganické sloučeniny, jako karbid vápníku, křemík, karbid křemíku c)| Chemická zařízení na výrobu hnojiv na bází fosforu, dusíku a draslíku (jednoduchých nebo směsných) v průmyslovém měřítku| * d)| Chemická zařízení na výrobu základních prostředků na ochranu rostlin a biocidů v průmyslovém měřítku| * e)| Zařízení využívající chemické nebo biologické procesy k výrobě základních farmaceutických výrobků v průmyslovém měřítku| * f)| Zařízení na výrobu výbušnin a pyrotechnických výrobků v průmyslovém měřítku| *| 10 zaměstnanců Č.| Činnost| Prahová hodnota pro kapacitu (sloupec 1)| Prahová hodnota pro zaměstnance (sloupec 2) ---|---|---|--- 5.| Nakládání s odpady a odpadními vodami a)| Zařízení na spalování pyrolýzu, využiti chemické zpracování nebo skládkování nebezpečných odpadů| s příjmem 10 tun denně| 10 zaměstnanců b)| Zařízení na plování komunálních odpadů| o kapacitě 1 tuny za hodinu c)| Zařízení na odstraňování odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné| o kapacitě 50 tun denně d)| Skládky (s výjimkou skládek inertního odpadu)| s příjmem 10 tun denně nebo o celkové kapacitě 25 000 tun e)| Zatížení na odstraňování nebo využívání mrtvých těl z vrat a odpadů živočišného původu| o kapacitě zpracování 10 tun denně f)| Komunální čistírny odpadních vod| o kapacitě 100 000 ekvivalentních obyvatel g)| Samostatně provozované čistírny průmyslových odpadních vod, které slouží pro jednu nebo více činností uvedených v této příloze| o kapacitě 10 000 m3 denně 6.| Výroba a zpracování papíru a dřeva a)| Průmyslové závody na výrobu buničiny ze dřeva nebo podobných vláknitých materiálů| *| 10 zaměstnanců b)| Průmyslové závody na výrobu papíru a lepenky a jiných primárních výrobků ze dřeva jako je dřevotříska, dřevovláknité desky a překližka)| o výrobní kapacitě 20 tun denně c)| Průmyslové závody na konzervaci dřeva a výrobků ze dřeva chemikáliemi| o výrobní kapacitě 50 m3 denně 7.| Intenzívni živočišná výroba a akvakultura a)| Zařízení pro intenzívní chov drůbeže nebo prasat s prostorem pro| i) | 40 000 kusů drůbeže| 10 zaměstnanců ii) | 2 000 kusů prasat na porážku (nad 30 kg) iii) | 750 kusů prasnic b)| Intenzívní akvakultura| 1 000 tun ryb a měkkýšů ročné| 10 zaměstnanců 8.| Živočišné a rostlinné produkty z odvětví potravin a nápojů a)| Jatky| o kapacitě porážky 50 tun těl denně| 10 zaměstnanců b)| Úprava a zpracování za účelem výroby potravin a nápojů:| i) | ze surovin živočišného původu (jiných než mléka)| o výrobní kapacitě 75 tun hotových výrobků denně ii)| ze surovin rostlinného původu| o výrobní kapacitě 300 tun hotových výrobků denně (v průměru za čtvrtletí) c)| Úprava a zpracování mléka| s množstvím odebíraného mléka 200 tun denně (v průměru za rok) Č.| Činnost| Prahová hodnota pro kapacitu (sloupec 1)| Prahová hodnota pro zaměstnance (sloupec 2) ---|---|---|--- 9.| Ostatní činnosti a)| Závody na předúpravu (operace jako praní, bělení, mercerace) nebo barvení vláken či textilu| o kapacitě zpracování 10 tun denně| 10 zaměstnanců b)| Závody na vydělávání kůží a kožešin| o kapacitě zpracování 12 tun hotových výrobků denně c)| Zařízení pro povrchovou úpravu látek, předmětů nebo výrobků, používající organická rozpouštědla, zejména provádějící apreturu, potiskování, pokovování, odmašťování, nepromokavou úpravu, úpravu rozměrů, barvení, čistění nebo impregnaci| o spotřebě rozpouštědel 150 kg za hodinu nebo 200 tun za rok d)| Zařízení na výrobu uhlíku (vysokoteplotní karbonizací uhlí) nebo elektrografìtu vypalováním či grafitizací| * e)| Zařízení na stavbu a nátěr lodí nebo odstraňování nátěru z lodí| o kapacitě pro lodě délky 100 m Vysvětlivky: Sloupec 1 obsahuje pruhové hodnoty pro kapacitu uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. a) Hvězdička (*) označuje, že se žádná prahová hodnota pro kapacitu (všechny provozovny podléhají ohlašování). Sloupec 2 obsahuje prahovou hodnotou pro zaměstnance uvedenou v článku 7 odst. 1 písm. b). „10 zaměstnanci“ se rozumí ekvivalent 10 zaměstnanců na plný úvazek. PŘÍLOHA II ZNEČIŠŤUJÍCÍ LÁTKY Č.| Číslo CAS| Znečišťující látka| Prahová hodnota pro úniky (sloupec 1)| Prahová hodnota pro přenos znečišťujících látek mimo lokalitu (sloupec 2)| Prahová hodnota pro výrobu, zpracování nebo použití (sloupec 3) ---|---|---|---|---|--- do ovzduší (sloupec 1a)| do vody (sloupec 1b)| do půdy (sloupec 1c) kg/rok| kg/rok| kg/rok| kg/rok| kg/rok 1| 74-82-8| Methan (CH2)| 100 000| -| -| -| * 2| 630-08-0| Oxid uhelnatý (CO)| 500 000| -| -| -| * 3| 124-38-9| Oxid uhličitý (CO2)| 100 miliónů| -| -| -| * 4| | Fluorované uhlovodíky (HFC)| 100| -| -| -| * 5| 10024-97-2| Oxid dusný (N20)| 10 000| -| -| -| * 6| 7664-41-7| Amoniak (NH3)| 10 000| -| -| -| 10 000 7| | Nemethanové těkavé organické sloučeniny (NMVOC)| 100 000| -| -| -| * 8| | Oxidy dusíku (ΝΟx/ΝΟ2)| 100 000| -| -| -| 9| | Perfluorouhlovodíky (PFC)| 100| -| -| -| * 10| 2551-62-4| Fluorid sírový (SF6)| 50| -| -| -| * 11| | Oxidy síry (SOx/SO2)| 150 000| -| -| -| * 12| | Celkový dusík| -| 50 000| 50 000| 10 000| 10 000 13| | Celkový fosfor| -| 5 000| 5 000| 10 000| 10 000 14| | Hydrochlorofluorouhlovodíky (HCFC)| 1| -| -| 100| 10 000 15| | Chlomrofluorouhlovodíky (CFC)| 1| -| -| 100| 10 000 16| | Halony| 1| -| -| 100| 10 000 17| 7440-38-2| Arsen a sloučeniny (jako As)| 20| 5| 5| 50| 50 18| 7440-43-9| Kadmium a sloučeniny (jako Cd)| 10| 5| 5| 5| 5 19| 7440-47-3| Chrom a sloučeniny (jako Cu)| 100| 50| 50| 200| 10 000 20| 7440-50-8| Měď a sloučeniny (jako Cu)| 100| 50| 50| 500| 10 000 21| 7439-97-6| Rtuť a sloučeniny (jako) Hg)| 10| 1| 1| 5| 5 22| 7440-02-0| Nikl a sloučeniny (jako Ni)| 50| 20| 20| 500| 10 000 23| 7439-92-1| Olovo a sloučeniny (jako Pb)| 200| 20| 20| 50| 50 24| 7440-66-6| Zinek a sloučeniny (jako Zn)| 200| 100| 100| 1 000| 10 000 25| 15972-60-8| Alachlor| -| 1| 1| 5| 10 000 26| 309-00-2| Aldrin| 1| 1| 1| 1| 1 27| 1912-24-9| Atrazin| -| 1| 1| 5| 10 000 28| 57-74-9| Chlorlan| 1| 1| 1| 1| 1 29| 143-50-0| Chlordecon| 1| 1| 1| 1| 1 30| 470-90-6| Chlorfenvinfos| 1| 1| 1| 5| 10 000 31| 85535-84-8| Chlorolkany, C10-C13| -| 1| 1| 10| 10 000 32| 2921-8 8-2| Chforpyrifos| -| 1| 1| 5| 10 000 33| 50-29-3| DDT| 1| 1| 1| 1| 1 34| 107-06-2| 1,2-dichlorethan (EDC)| 1 000| 10| 10| 100| 10 000 35| 75-09-2| Dichlormethan (DCM)| 1 000| 10| 10| 100| 10 000 36| 60-57-1| Dieldrin| 1| 1| 1| 1| 1 37| 330-54-1| Diuron| -| 1| 1| 5| 10 000 38| 115-29-7| Endosíran| -| 1| 1| 5| 10 000 39| 72-20-8| Endrin| 1| 1| 1| 1| 1 40| | Halogenované organické sloučeniny (jako AOX)| -| 1 000| 1 000| 1 000| 10 000 41| 76-44-8| Heptachlor| 1| 1| 1| 1| 1 42| 118-74-1| Hexachlorbenzen (HCB)| 10| 1| 1| 1| 5 43| 87-68-3| Hexachlorbutadien (HCBD)| -| 1| 1| 5| 10 000 44| 608-73-1| 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexan (HCH)| 10| 1| 1| 1| 10 45| 58-89-9| Lindan| 1| 1| 1| 1| 1 46| 2385-8 5-5| Mirex| 1| 1| 1| 1| 1 47| | PCDD + PCDF (dioxiny + furany) (jako Teq)| 0,001| 0,001| 0,001| 0,001| 0,001 48| 608-93-5| Pentachlorbenzen| 1| 1| 1| 5| 50 49| 87-86-5| Pentachlorfenol (PCP)| 10| 1| l| 5| 10000 50| 1336-36-3| Polychlorované bifenyly (PCB)| 0,1| 0,1| 0,1| 1| 50 51| 122-34-9| Simazín| -| 1| 1| 5| 10 000 52| 127-18-4| Tetrachloethylen (PER)| 2 000| -| -| 1 000| 10 000 53| 56-23-5| Tetrachlormethan (TCM)| 100| -| -| 1 000| 10 000 54| 12002-48-1| Trichlorbenzeny (TCBs)| 10| -| -| 1 000| 10 000 55| 71-55-6| 1,1,1-trichlorethan| 100| -| -| 1 000| 10 000 56| 79-34-5| 1,1,2,2-tetrachbrethan| 50| -| -| 1 000| 10 000 57| 79-01-6| Trichlorethylen| 2 000| -| -| 1000| 10 000 58| 67-66-3| Trichlormethan| 500| -| -| 1 000| 10 000 59| 8001-35-2| Toxafen| 1| 1| 1| 1| 1 60| 75-01-4| Vynichlorid| 1 000| 10| 10| 100| 10 000 61| 120-12-7| Anthracen| 50| 1| 1| 50| 50 62| 71-43-2| Benzen| 1 000| 200 (jako BTEX) (a)| 200 (jako BTEX) (a)| 2 000 (jako BTEX) (a)| 10 000 63| | Bromované difenylethery (PBDE)| -| 1| l| 5| 10 000 64| | Nonylfenol ethoxyláty (NP/NPE) a související látky| -| 1| 1| 5| 10 000 65| 100-41-4| Ethylbenzen| -| 200 (jako BTEX) (a)| 200 (jako BTEX) (a)| 2 000 (jako BTEX) (a)| 10 000 66| 75-21-8| Ethylenoxid| 1 000| 10| 10| 100| 10 000 67| 34123-59-6| Isoproturon| -| 1| 1| 5| 10 000 68| 91-20-3| Naftalen| 100| 10| 10| 100| 10 000 69| | Sloučeniny organocínu (jako celkové Sn)| -| 50| 50| 50| 10 000 70| 117-81-7| Di-(2-ethyl hexyl) ftalát (DEHP)| 10| 1| 1| 100| 10 000 71| 108-95-2| Fenoly (jako celkové C)| -| 20| 20| 200| 10 000 72| | Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) (b)| 50| 5| 5| 50| 50 73| 108-88-3| Toluen| -| 200 (jako BTEX) (a)| 200 (jako BTEX) (a)| 2 000 (jako BTEX) (a)| 10 000 74| | Tributylcín a sloučeniny| -| 1| 1| 5| 10 000 75| | Trifenylcín a sloučeniny| -| 1| 1| 5| 10 000 76| | Celkový organický uhlík (TOC) (jako celkové C nebo COD/3)| -| 50 000| *| -| ** 77| 1582-09-8| Trifluralin| -| 1| 1| 5| 10 000 78| 1330-20-7| Xyleny| -| 200 (jako BTEX) (a)| 200 (jako BTEX) (a)| 2000 (jako BTEX) (a)| 10 000 79| | Chloridy (jako celkové Cl)| -| 2 milióny| 2 milióny| 2 milióny| 10 000 (c) 80| | Chlor a anorganická sloučeniny (jako HCI)| 10 000| -| -| -| 10000 81| 133 2-21-4| Azbest| 1| 1| 1| 10| 10 000 82| | Kyanidy (jako celkové CN)| -| 50| 50| 500| 10 000 83| | Fluoridy (jako celková F)| -| 2 000| 2 000| 10 000| 10 000 (c) 84| | Fluor a anorganické sloučeniny (jako HF)| 5 000| -| *| -| 10 000 85| 74-90-8| Kyanovodík (HON)| 200| *| -| -| 10 000 86| | Polétavý prach (PM10)| 50 000| -| -| -| * Vysvětlivky: Číslem CAS znečišťující se rozumí přesný identifikátor v Chemical Abstracts Service. Sloupec 1 obsahuje prahové hodnoty uvedená v čl. 7 odst. 1 písm. a) bodě i) a iv). Je-li prahová hodnota uvedená v daném podsloupci (ovzduší, voda nebo půda) překročena, požaduje se ohlášení úniků nebo, u znečišťujících látek v odpadních vodách určených k čištění přenosů do složky životního prostředí uvedené v daném podsloupci s ohledem m dotyčnou provozovnu, a to v případě stran, které zvolily systém ohlašování podle čl. 7 odst. 1 písm. a). Sloupec 2 obsahuje prahové hodnoty uvedená v čl. 7 odst. 1 písm. a) bodě ii). Je-li překročena prahová hodnota uvedená v tomto sloupci pro danou znečišťující látku, požaduje se ohlášení přenosu táto znečišťující látky mimo lokalitu s ohledem na dotyčnou provozovnu, a to v připadl stran, které zvolily systém ohlašování podle čl. 7 odst. 1 písm. a) bodu ii). Sloupec 3 obsahuje prahová hodnoty uvedená v čl. 7 odst. 1 písm. b). je-li překročena prahová hodnota uvedená v tomto sloupci pro danou znečišťující látku, požaduje se ohlášení úniků a přenosů táto znečišťující látky mimo lokalitu s ohledem na dotyčnou provozovnu, a to v případě stran, které zvolily systém ohlašování podle čl. 7 odst. 1 písm. b). Pomlčka (-) označuj, že dotyčný parametr nezpůsobuje vznik ohlašovací povinnosti Hvězdička (*) označuje, že pro tuto znečišťující látku se použije prahová hodnota pro únik uvedená v sloupci 1a) namísto prahové hodnoty pro výrobu, zpracování nebo použití. Dvojitá hvězdička (**) označuje, že pro tuto znečišťující látku se použije prahová hodnota pro únik uvedená v sloupci 1b) namísto prahové hodnoty pro výrok, zpracování nebo použití. PŘÍLOHA III ČÁST A ZPŮSOBY ODSTRAŇOVÁNÍ ODPADŮ („D“ – DISPOSAL) — Uložení do půdy nebo na povrch (např. skládkování) — Úprava půdními procesy (např. biologický rozklad kapalných odpadů nebo kalů v půdě) — Hlubinná injektáž (např. injektáž čerpatelných odpadů do vrtů, solných komor nebo jiných přírodních uložit) — Ukládání do povrchových nadití (např. vypouštění kapalných odpadů nebo kalů do prohlubní nádrží neb) lagun) — Ukládání do speciálně technicky prouděných skládek (např. ukládání do utěsněných oddělených prostor, kleté jsou uzavřeny a hotovány navzájem i od vnějšího prostředí) — Vypuštění do vodních těles s výjimkou moří a oceánů — Vypuštění do moří a oceánů včetně ukládání do mořského dna — Biologická úprava jinde v této příloze nespecifikovaná, jejímž konečným produktem jsou sloučeniny nebo směsi, které se odstraňují některým ze způsobů uvedených v této části — Fyzikálně-chemická úprava jinde v této příloze nespecifikovaná, jejímž konečným produktem jsou sloučeniny nebo směsi, které se odstraňují některým ze způsobů uvedených v této příloze (např. odpařováni sušeni kalcinace, neutralizace, srážení) — Spalování na pevnině — Spalování na moři — Trvalé uložení (např. uložení kontejnerů v dole) — Míšení nebo směšování před odstraněním některým ze způsobů uvedených v této částí — Předúprava před odstraněním některým ze způsobů uvedených v této části — Skladování před odstraněním některým ze způsobů uvedených v této části. ČÁST B ZPŮSOBY VYUŽITÍ ODPADŮ („R“ – RECOVERY) — Použití jako paliva (kromě přímého spalování) nebo jiným způsoben k výrobě energie — Zpětné získávání/regenerace rozpouštědel — Recyklace/zpětné získávání organických látek, které se nepoužívají jako rozpouštědla — Recyklace/zpětné získávání kovů a sloučenin kovů — Recyklace/zpětné získávání ostatních anorganických materiálů — Regenerace kyselin nebo zásad — Využití složek používaných ke snižování znečištění — Využití složek katalyzátorů — Rafinace použitých olejů, nebo jiné opětné použití použitých olejů — Úprava půdními procesy, která je přínosem pro zemědělství nebo životní prostředí — Použití zbytkových materiálů získaných z kteréhokoli způsobu využití uvedeného v této částí výše — Předúprav a odpadů pro využití některým ze způsobů uvedených v této částí výše — Sběr materiálů určených ke kterémukoli způsobu využití uvedenému v této části. PŘÍLOHA IV ROZHODČÍ ŘÍZENÍ 1. V případě, že je spor předložen k rozhodčímu řízení podle čl. 23 odst. 2 tohoto protokolu, strana nebo strany oznámí diplomatickou cestou druhé straně nebo stranám sporu a také sekretariátu předmět rozhodčího řízení a uvedou zejména ty články tohoto protokolu, o jejichž vyklad nebo uplatňování se jedná. Sekretariát zašle obdržené informace všem stranám tohoto protokolu. 2. Rozhodčí tribunál se bude skládat ze tří členů. Navrhující strana či strany i druhá strana či strany sporu ustanoví po jednom rozhodci a tito dva rozhodci určí po společné dohodě třetího rozhodce, který bude předsedou rozhodčího tribunálu. Posledně jmenovaný nesmí být státním příslušníkem některé ze stran sporu, mít své obvyklé místo pobytu na území některé ze stran sporu, být některou z nich zaměstnán ani jednat v dané věci v jakékoliv jiné funkci. 3. Není-li předseda rozhodčího tribunálu ustanoven do dvou měsíců od ustanovení druhého rozhodce, ustanoví předsedu na žádost kterékoliv strany sporu během dalšího období dvou měsíců výkonný tajemník Evropské hospodářské komise. 4. Pokud některá ze stran sporu neustanoví rozhodce do dvou měsíců od oznámení uvedeného v odstavci 1, může o tom druhá strana informovat výkonného tajemníka Evropské hospodářské komise, který ustanoví předsedu rozhodčího soudu během dalšího období dvou měsíců. Při svém ustanovení požádá předseda rozhodčího soudu tu stranu, která neustanovila rozhodce, aby tak učinila do dvou měsíců. Neučiní-li tak během daného období, předseda uvědomí výkonného tajemníka Evropské hospodářské komise, který ustanoví daného rozhodce během dalšího období dvou měsíců. 5. Rozhodčí tribunál vydá své rozhodnutí v souladu s mezinárodním právem a s ustanoveními tohoto protokolu. 6. Rozhodčí tribunál ustavený podle této přílohy přijme svůj jednací řád. 7. Rozhodnutí rozhodčího tribunálu v procedurálních otázkách i o věci samé se přijímají většinou hlasů jeho členů. 8. Tribunál může přijmout všechna vhodná opatření ke zjištění skutečnosti. 9. Strany sporu budou ptáci rozhodčího tribunálu usnadňovat s využitím všech prostředků, které mají k dispozici, zejména: a) poskytnou tribunálu všechny podstatné dokumenty, vybavení a informace; b) v případě potřeby mu umožní předvolat svědky nebo znalce a získat jejích svědecké výpovědi. 10. Strany a rozhodci budou chránit důvěrnost jakýchkoli informací, které obdrží jako důvěrné během řízení rozhodčího tribunálu. 11. Rozhodčí tribunál může na žádost jedné ze stran doporučit dočasná ochranná opatření. 12. Pokud se jedna ze stran sporu nedostaví před rozhodčí tribunál nebo nehájí své stanovisko, může druhá strana požádat tribunál, aby pokračoval v řízení a vydal konečné rozhodnutí. Nepřítomnost strany nebo skutečnost, že nehájí své stanovisko, nepředstavuje překážku v řízení. Před vydáním konečného rozhodnutí se musí rozhodčí tribunál přesvědčit, že je daný nárok dostatečně věcně i právně podložen. 13. Rozhodčí tribunál může vyslechnout protinávrhy podané v přímé souvislosti s předmětem sporu a rozhodnout o nich. 14. Nerozhodne-li rozhodčí tribunál vzhledem ke konkrétním okolnostem případu jinak, ponesou výdaje tribunálu, včetně odměň jeho členům, strany sporu rovným dílem. Tribunál vede o všech svých výdajích evidencí a předloží stranám jejich konečné vyúčtování. 15. Každá strana tohoto protokolu, která má zájem právní povahy na předmětu sporu a která může být rozhodnutím v daném případě dotčena, může do řízení se souhlasem tribunálu zasahovat. 16. Rozhodčí tribunál vydá svůj nález do pěti měsíců ode dne, kdy byl ustaven, neshledá-li, že je třeba tuto Ihůtu prodloužit o dobu, která by neměla nepřesáhnout pět měsíců. 17. K nálezu rozhodčího tribunálu se přikládá odůvodnění. Nález je konečný a závazný pro všechny strany sporu. Rozhodčí tribunál předá nález stranám sporu a sekretariátu. Sekretariát zašle obdržené informace všem stranám tohoto protokolu. 18. Jakékoli spory, které mohou vzniknout mezí dotčenými stranami ohledně výkladu nebo výkonu nálezu, může jakákoli strana předložit rozhodčímu tribunálu, který nález vydat nebo pokud se tento tribunál nemůže sejít, jinému tribunálů zřízenému k tomuto účelu stejným způsobem jako první tribunál. 1) Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí podepsaná v Aarhusu dne 25. června 1998 byla vyhlášena pod č. 124/2004 Sb. m. s. (a) Jednotlivé znečišťující látku se ohlašují v případě, že dojde k překročení prahově hodnoty pro BTEX (souhrnný parametr pro benzen, toluen, ethyl benzen, xylen). (b) Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) se měří jako benzo(a)pyren (50-32-8), benzo(b)fluoranthen (205-99-2), benzo(k)fluoranthen (207-08-9), indeno (1,2,3- od)pyren (193-39-5) (odvozeno z Protokolu o persistentních organických polutantech k Úmluvě o dálkovém znečištění ovzduší přesahujícím hraníce států. (c) jako anorganické sloučeniny.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 107/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 107/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se nahrazuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 17/1999 Sb., o sjednání Dohody mezi Ministerstvem zdravotnictví České republiky a Ministerstvem zdravotnictví Běloruské republiky o spolupráci v oblasti zdravotnictví a lékařské vědy Vyhlášeno 10. 11. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 7. 12. 1998, částka 42/2009 * Článek 1 - Smluvní strany budou na základě rovnosti, reciprocity a k oboustrannému prospěchu rozvíjet a prohlubovat spolupráci mezi svými zeměmi v oblasti zdravotnictví a lékařské vědy s cílem trvale zlepšovat zdravotní stav obyvatelstva obou zemí. * Článek 2 - Spolupráce se bude uskutečňovat především v těchto oblastech: * Článek 3 - Spolupráce se bude uskutečňovat především formou: * Článek 4 - Smluvní strany budou podporovat přímé styky mezi zdravotnickými institucemi a organizacemi svých států. * Článek 5 - Smluvní strany si budou vyměňovat informace o kongresech a sympoziích s mezinárodní účasti týkajících se zdravotnictví, které se budou konat v jejich zemích. Na požádání jedné smluvní strany druhá smluvní strana poskytne příslušné informační materiály vzta * Článek 6 - Smluvní strany budou podporovat rozvoj vzájemné spolupráce v prevenci vzniku a šíření epidemií. Příslušné orgány obou smluvních stran budou neprodleně informovat jedna druhou o epidemiologické situaci a vzniku epidemií na svém území, které mohou ovlivnit e * Článek 7 - Veškeré výměny, a také další formy spolupráce, vyplývající z této dohody, budou uskutečňovány v souladu s vnitrostátními právními předpisy obou zemí. * Článek 8 - 1. Smluvní strany pro provádění této dohody zřídí společnou česko-běloruskou komisi. * Článek 9 - Změny a dodatky k této dohodě mohou být provedeny dle rozhodnutí smluvních stran a vyhotoveny jako dodatek k Dohodě podepsaný zmocněnci smluvních stran. * Článek 10 - Tato dohoda vstupuje v platnost dnem jejího podpisu. * Článek 11 - Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou. Každá ze smluvních stran může tuto dohodu písemně vypovědět. Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 7. 12. 1998 107 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí, kterým se nahrazuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 17/1999 Sb., o sjednání Dohody mezi Ministerstvem zdravotnictví České republiky a Ministerstvem zdravotnictví Běloruské republiky o spolupráci v oblasti zdravotnictví a lékařské vědy Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 7. prosince 1998 byla v Praze podepsána Dohoda mezi Ministerstvem zdravotnictví České republiky a Ministerstvem zdravotnictví Běloruské republiky o spolupráci v oblasti zdravotnictví a lékařské vědy. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 10 dnem jejího podpisu. České znění Dohody se vyhlašuje současně. Dohoda mezi Ministerstvem zdravotnictví České republiky a Ministerstvem zdravotnictví Běloruské republiky o spolupráci v oblasti zdravotnictví a lékařské vědy Ministerstvo zdravotnictví České republiky a Ministerstvo zdravotnictví Běloruské republiky (dále jen „smluvní strany“), uvědomujíce si užitečnost mezinárodní spolupráce v oblasti zdravotnictví a lékařské vědy, přesvědčeny, že vzájemná spolupráce bude napomáhat řešení mnohých obecných problémů zdravotnictví, řídíce se principy mezinárodního práva, se dohodly na tomto: Článek 1 Smluvní strany budou na základě rovnosti, reciprocity a k oboustrannému prospěchu rozvíjet a prohlubovat spolupráci mezi svými zeměmi v oblasti zdravotnictví a lékařské vědy s cílem trvale zlepšovat zdravotní stav obyvatelstva obou zemí. Článek 2 Spolupráce se bude uskutečňovat především v těchto oblastech: zdravotní výchova a podpora zdraví odborné vzdělávání lékařů, farmaceutů a dalších zdravotnických pracovníků - řízení, organizace a financování zdravotnictví - reforma zdravotnictví - zdravotní pojištění - prevence přenosných a nepřenosných nemocí - primární zdravotní péče Konkrétní spolupráce se bude uskutečňovat na základě vzájemného souhlasu a s ohledem na zájmy obou smluvních stran. Článek 3 Spolupráce se bude uskutečňovat především formou: - výměny informací - studijních pobytů a konzultací odborníků - dalších vzájemně schválených forem spolupráce v oblasti zdravotnictví a lékařské vědy. Článek 4 Smluvní strany budou podporovat přímé styky mezi zdravotnickými institucemi a organizacemi svých států. Článek 5 Smluvní strany si budou vyměňovat informace o kongresech a sympoziích s mezinárodní účasti týkajících se zdravotnictví, které se budou konat v jejich zemích. Na požádání jedné smluvní strany druhá smluvní strana poskytne příslušné informační materiály vztahující se k těmto akcím. Článek 6 Smluvní strany budou podporovat rozvoj vzájemné spolupráce v prevenci vzniku a šíření epidemií. Příslušné orgány obou smluvních stran budou neprodleně informovat jedna druhou o epidemiologické situaci a vzniku epidemií na svém území, které mohou ovlivnit epidemiologickou situaci na území druhé smluvní strany, a o přijatých karanténních opatřeních. Smluvní strany si budou vyměňovat informace v oblasti prevence, diagnostiky a léčení infekčních onemocnění. Článek 7 Veškeré výměny, a také další formy spolupráce, vyplývající z této dohody, budou uskutečňovány v souladu s vnitrostátními právními předpisy obou zemí. Článek 8 1. Smluvní strany pro provádění této dohody zřídí společnou česko-běloruskou komisi. 2. Smluvní strany do tří měsíců ode dne podepsání této dohody jmenují vedoucího komise ze své strany. 3. Zasedání společné komise se budou konat každoročně střídavě v Praze a v Minsku. 4. Společná komise bude sestavovat každoroční konkrétní plány spolupráce na základě směrů činnosti, které jsou uvedeny v článku 2. Článek 9 Změny a dodatky k této dohodě mohou být provedeny dle rozhodnutí smluvních stran a vyhotoveny jako dodatek k Dohodě podepsaný zmocněnci smluvních stran. Článek 10 Tato dohoda vstupuje v platnost dnem jejího podpisu. Článek 11 Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou. Každá ze smluvních stran může tuto dohodu písemně vypovědět. Dáno v Praze dne 7. prosince 1998 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, běloruském a ruském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost. Za Ministerstvo zdravotnictví České republiky MUDr. Ivan David, CSc. v. r. ministr zdravotnictví Za Ministerstvo zdravotnictví Běloruské republiky Vladimír Bělskij v. r. mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Běloruské republiky v České republice
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 106/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 106/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o Úmluvě o podpůrném rámci pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (Úmluva č. 187) Vyhlášeno 10. 11. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 20. 2. 2009, částka 42/2009 * I. DEFINICE - Článek 1 * II. CÍL - Článek 2 * III. NÁRODNÍ POLITIKA - Článek 3 * IV. NÁRODNÍ SYSTÉM - Článek 4 * V. NÁRODNÍ PROGRAM - Článek 5 * VI. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ - Článek 6 Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 20. 2. 2009 106 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 15. června 2006 byla v Ženevě na 95. zasedání Generální konference Mezinárodní organizace práce přijata Úmluva o podpůrném rámci pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (Úmluva č. 187). S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Úmluvu ratifikoval. Ratifikace Úmluvy Českou republikou byla zapsána generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce dne 13. října 2008. Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 8 odst. 2 dne 20. února 2009. Pro Českou republiku vstoupila v platnost podle odstavce 3 téhož článku dne 13. října 2009. Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně. PŘEKLAD Úmluva č. 187 o podpůrném rámci pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, 2006 Generální konference Mezinárodní organizace práce, svolaná Správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy, kde se sešla na svém 95. zasedání dne 31. května 2006, uznávajíc celosvětovou závažnost pracovních úrazů, nemocí z povolání a úmrtí následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, a potřebu dalších kroků ke snížení jejich počtu, a připomínajíc, že ochrana pracovníků proti chorobám, nemocem a úrazům z povolání je jedním z úkolů Mezinárodní organizace práce stanovených v její ústavě, a uznávajíc, že pracovní úrazy, nemoci z povolání a úmrtí následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání mají negativní vliv na produktivitu a ekonomický a sociální rozvoj, a berouc na vědomí odst. III písm. g) Filadelfské deklarace, který stanoví, že Mezinárodní organizace práce má závaznou povinnost šířit mezi národy světa programy zajišťující dosahování přiměřené ochrany života a zdraví pracovníků ve všech povoláních, a vědoma si Deklarace MOP o základních principech a právech v práci a jejího následného procesu z roku 1998, a berouc na vědomí Úmluvu o bezpečnosti a zdraví pracovníků, 1981 (č. 155), Doporučení o bezpečnosti a zdraví pracovníků, 1981 (č. 164), a další předpisy Mezinárodní organizace práce relevantní k podpůrnému rámci pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, a připomínajíc, že podpora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je součástí programu podpory MOP důstojné práce pro všechny, a připomínajíc Závěry týkající se normotvorných aktivit MOP v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci – globální strategii přijatou Mezinárodní konferencí práce na jejím 91. zasedání v roce 2003, zejména pokud jde o zajištění přednostního postavení otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v národních programech, a zdůrazňujíc význam nepřetržité podpory národní kultury preventivní bezpečnosti a ochrany zdraví, a rozhodnuvší se přijmout některé návrhy k otázce bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které jsou čtvrtým bodem pořadu jednání tohoto zasedání, a stanovíc, že uvedené návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy; přijímá dne patnáctého června 2006 tuto úmluvu, na kterou se lze odvolávat jako na Úmluvu o podpůrném rámci pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, 2006. I. DEFINICE Článek 1 Pro účely této úmluvy se: (a) „národní politikou“ rozumí národní politika v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a pracovního prostředí vytvářená v souladu s principy článku 4 Úmluvy o bezpečnosti a zdraví pracovníků z roku 1981 (č. 155); (b) „národním systémem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“ nebo „národním systémem“ rozumí infrastruktura, která poskytuje základní strukturu pro provádění národní politiky a národních programů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; (c) „národním programem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“ nebo „národním programem“ rozumí jakýkoli národní program zahrnující cíle, jejichž dosažení je stanoveno předem určeným časovým rámcem, priority a způsoby činnosti určené ke zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a způsoby posuzování dosaženého pokroku; (d) „národní preventivní kulturou bezpečnosti a ochrany zdraví“ rozumí kultura, v níž je právo na bezpečné a zdravé pracovní prostředí respektováno na všech úrovních, kde se vláda, zaměstnavatelé a pracovníci aktivně podílejí na zajištění bezpečného a zdravého pracovního prostředí prostřednictvím systému vymezených práv, povinností a úkolů a kde je zásada prevence považována za nejvyšší prioritu. II. CÍL Článek 2 1. Každý člen, který ratifikuje tuto úmluvu, podpoří nepřetržité zlepšování bezpečnosti a ochrany zdraví s cílem předcházet pracovním úrazům, nemocem z povolání a úmrtím následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání tím, že po konzultaci s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků vytvoří národní politiku, národní systém a národní program. 2. Každý člen přijme aktivní opatření k postupnému vytvoření bezpečného a zdravého pracovního prostředí prostřednictvím národního systému a národních programů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci tím, že v uvedených opatřeních zohlední zásady vytyčené v předpisech Mezinárodní organizace práce (MOP) relevantních k podpůrnému rámci pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. 3. Každý člen pravidelně zváží, po konzultacích s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, jaká opatření by mohla být přijata k ratifikaci příslušných úmluv MOP v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. III. NÁRODNÍ POLITIKA Článek 3 1. Každý člen podpoří bezpečné a zdravé pracovní prostředí vypracováním národní politiky. 2. Každý člen podpoří a na všech příslušných úrovních prosadí práva pracovníků na bezpečné a zdravé pracovní prostředí. 3. Při formulaci své národní politiky každý člen podpoří, s ohledem na národní podmínky a praxi a po konzultaci s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, základní principy jako posuzování pracovních rizik nebo nebezpečí, potírání pracovních rizik nebo nebezpečí od základu a rozvoj národní kultury preventivní bezpečnosti a ochrany zdraví, která zahrnuje poskytování informací, konzultací a vzdělávání. IV. NÁRODNÍ SYSTÉM Článek 4 1. Po konzultaci s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků každý člen zřídí, udržuje, postupně rozvíjí a pravidelně přezkoumává národní systém bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. 2. Národní systém bezpečnosti a ochrany zdraví při práci mimo jiné zahrnuje: (a) zákony a nařízení, případně kolektivní smlouvy a všechny další příslušné dokumenty z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; (b) orgán nebo subjekt, případně orgány nebo subjekty, odpovědné za bezpečnost a ochranu zdraví při práci, určené v souladu s vnitrostátním právem a praxí; (c) mechanismy pro zajištění dodržování vnitrostátních zákonů a nařízení, včetně systémů inspekce; a (d) dohody o podpoře spolupráce mezi vedením, zaměstnanci a jejich zástupci na úrovni podniku jako základní prvek preventivních opatření pro jednotlivá pracoviště. 3. Národní systém bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zahrnuje, kde je to vhodné: (a) národní tripartitní poradní orgán, nebo orgány, zabývající se otázkami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; (b) informační a poradenské služby v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; (c) poskytování vzdělávání v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; (d) služby pracovního lékařství v souladu s vnitrostátním právem a praxí; (e) výzkum v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; (f) mechanismus pro sběr a analýzy údajů o pracovních úrazech a nemocech z povolání, bera v úvahu příslušné instrumenty MOP; (g) ustanovení týkající se spolupráce s příslušnými systémy pojištění a soustavami sociálního zabezpečení, které zajišťují pojistné krytí pracovních úrazů a nemocí z povolání; a (h) mechanismy podpory postupného zlepšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v mikropodnicích, v malých a středních podnicích a v neformální ekonomice. V. NÁRODNÍ PROGRAM Článek 5 1. Každý člen po konzultaci s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků vypracovává, provádí, monitoruje, hodnotí a pravidelně přezkoumává národní program bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci. 2. Národní program: (a) podporuje rozvoj národní kultury preventivní bezpečnosti a ochrany zdraví; (b) přispívá k ochraně pracovníků odstraňováním nebo minimalizací nebezpečí nebo rizik souvisejících s prací, pokud je to rozumně proveditelné, v souladu s vnitrostátním právem a praxí, aby zabránil pracovním úrazům, nemocem a úmrtím následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, a podpořil bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti; (c) je vypracován a přezkoumáván na základě analýzy vnitrostátní situace v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, včetně analýzy národního systému bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; (d) zahrnuje cíle, ukazatele a indikátory pokroku; a (e) je podporován, je-li to možné, jinými doplňkovými programy a plány, které napomohou postupnému vytváření bezpečného a zdravého pracovního prostředí. 3. Národnímu programu se dostane široké publicity a bude v maximální možné míře podpořen a zahájen nejvyššími státními orgány. VI. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Článek 6 Tato úmluva nereviduje žádné mezinárodní úmluvy ani žádná doporučení z pracovní oblasti. Článek 7 Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce k registraci. Článek 8 1. Tato úmluva zavazuje jen ty členské státy Mezinárodní organizace práce, jejichž ratifikace byla zaregistrována generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce. 2. Úmluva vstoupí v platnost dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zaregistruje ratifikace dvou členských států. 3. Poté tato úmluva vstoupí v platnost pro každý další členský stát dvanáct měsíců od data, kdy je zaregistrována jeho ratifikace. Článek 9 1. Členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, ji může vypovědět po uplynutí deseti let od data, kdy poprvé vstoupila v platnost, aktem sděleným generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který jej zaregistruje. Tato výpověď nabude účinnosti jeden rok od data, kdy byla zaregistrována. 2. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu a který ve lhůtě jednoho roku po uplynutí desetiletého období uvedeného v předchozím odstavci nevyužije práva výpovědi stanoveného tímto článkem, jí bude vázán na další období deseti let a poté bude moci vypovědět tuto úmluvu po uplynutí každého desetiletého období za podmínek stanovených v tomto článku. Článek 10 1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členům Mezinárodní organizace práce registraci všech ratifikací a aktů výpovědí, oznámených členy organizace. 2. Když bude oznamovat členům organizace registraci druhé ratifikace, upozorní generální ředitel členy organizace na datum, kterým Úmluva vstoupí v platnost. Článek 11 V souladu s článkem 102 Charty Spojených národů sdělí generální ředitel Mezinárodního úřadu práce generálnímu tajemníkovi Spojených národů k registraci úplné údaje o všech ratifikacích a aktech výpovědí, které zaregistroval v souladu s ustanoveními předchozích článků. Článek 12 Kdykoli to bude Správní rada Mezinárodního úřadu práce považovat za nutné, předloží Generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a posoudí, je-li žádoucí zařadit na pořad jednání Konference otázku celkové nebo částečné revize této úmluvy. Článek 13 1. Jestliže Konference přijme novou úmluvu, která zcela nebo zčásti reviduje tuto úmluvu, pak, nestanoví-li nová úmluva jinak: (a) ratifikace nové revidující úmluvy některým členem zahrnuje ipso jure okamžité vypovězení této úmluvy, bez ohledu na ustanovení výše uvedeného článku 9, s výhradou, že nová úmluva vstoupí v platnost; (b) od data, kdy nová revidující úmluva vstoupí v platnost, přestane být tato úmluva otevřena členským státům k ratifikaci. 2. Tato úmluva však v každém případě zůstane v platnosti co do formy a obsahu pro ty členy, kteří ji ratifikovali, avšak neratifikovali revidující úmluvu. Článek 14 Anglické a francouzské znění této úmluvy jsou stejně závazná.
Sdělení Ministerstva vnitra č. n4/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra č. n4/2009 Sb. Sdělení Ministerstva vnitra o opravě tiskové chyby ve vyhlášce č. 364/2009 Sb. Vyhlášeno 4. 11. 2009, částka 121/2009 SDĚLENÍ Ministerstva vnitra o opravě tiskové chyby ve vyhlášce č. 364/2009 Sb., o seznamu obecních úřadů a zastupitelských úřadů, které jsou kontaktními místy veřejné správy (vyhláška o kontaktních místech veřejné správy) V příloze č. 1 v Pardubickém kraji ve Správním obvodu obce s rozšířenou působností Pardubice mají místo slov „Úřad městského obvodu Pardubice III, Úřad městského obvodu Pardubice VI“ správně být slova „Úřad městského obvodu Pardubice III, Úřad městského obvodu Pardubice IV“.
Zákon č. 382/2009 Sb.
Zákon č. 382/2009 Sb. Zákon o státním dluhopisovém programu na částečnou úhradu nákladů spojených s odstraněním následků škod způsobených záplavami a povodněmi v červnu a červenci 2009 a v roce 2010 Vyhlášeno 30. 10. 2009, datum účinnosti 30. 10. 2009, částka 123/2009 * § 1 - Státní dluhopisový program * § 2 - Účinnost Aktuální znění od 8. 6. 2010 (180/2010 Sb.) 382 ZÁKON ze dne 8. října 2009 o státním dluhopisovém programu na částečnou úhradu nákladů spojených s odstraněním následků škod způsobených záplavami a povodněmi v červnu a červenci 2009 a v roce 2010 Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: § 1 Státní dluhopisový program (1) Účelem státního dluhopisového programu je částečná úhrada nákladů spojených s odstraněním následků škod způsobených záplavami a povodněmi v červnu a červenci 2009 a v roce 2010. (2) Maximální rozsah tohoto státního dluhopisového programu je 10 000 000 000 Kč. (3) Veškeré závazky vyplývající z tohoto státního dluhopisového programu budou splaceny nejpozději uplynutím 35 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (4) O prostředky získané emisí dluhopisů podle tohoto zákona lze překročit celkové výdaje státního rozpočtu schválené zákonem o státním rozpočtu v rozpočtovém roce, ve kterém budou takto získané prostředky použity. O toto překročení se v příslušném rozpočtovém roce mění saldo státního rozpočtu a financující položky. § 2 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Zákon č. 381/2009 Sb.
Zákon č. 381/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 30. 10. 2009, datum účinnosti 2. 1. 2010, částka 123/2009 * Čl. I - Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 289/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 3/1997 Sb., zákona č. 16/1997 Sb., zákona č. 123/1998 Sb., zákona č. 161/1999 Sb., zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 132/2000 Sb. * Čl. II - Přechodné ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 2. 1. 2010 381 ZÁKON ze dne 8. října 2009, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 289/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 3/1997 Sb., zákona č. 16/1997 Sb., zákona č. 123/1998 Sb., zákona č. 161/1999 Sb., zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 100/2004 Sb., zákona č. 168/2004 Sb., zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 387/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 167/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 77a odst. 4 se za písmeno m) vkládá nové písmeno n), které zní: „n) vydávají stanoviska ke koncepcím nebo k záměrům podle § 45i odst. 1, ukládají kompenzační opatření a informují o uložených kompenzačních opatřeních Ministerstvo životního prostředí,“. Dosavadní písmena n) až w) se označují jako písmena o) až x). 2. V § 78 odstavce 1 a 2 znějí: „(1) Na území národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území, nejde-li o vojenské újezdy, vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny správy národních parků a správy chráněných krajinných oblastí (dále jen „správy“), není-li podle tohoto zákona příslušný obecní úřad nebo Ministerstvo životního prostředí. Správy, jejich sídla a jejich správní obvody, tvořené národními parky, chráněnými krajinnými oblastmi a jejich ochrannými pásmy, jsou uvedeny v příloze tohoto zákona. Ministerstvo životního prostředí stanoví vyhláškou, které správy vykonávají státní správu ve správních obvodech tvořených jednotlivými národními přírodními rezervacemi, národními přírodními památkami a jejich ochrannými pásmy. (2) Správy dále v obvodu své územní působnosti podle odstavce 1: a) vydávají souhlasy k vyhrazení míst ke zneškodňování ostatních odpadů majících původ na území národních parků [§ 16 odst. 1 písm. b)] a k vyhrazení míst ke zneškodňování odpadů na území chráněných krajinných oblastí [§ 26 odst. 1 písm. a)], b) vydávají opatření obecné povahy k vyhrazení míst k táboření a rozdělávání ohňů [§ 16 odst. 1 písm. c)], c) vydávají opatření obecné povahy, kterým se vydává návštěvní řád národního parku [§ 19 odst. 2)], d) vydávají souhlasy k vyhrazení míst k táboření a rozdělávání ohňů na území chráněných krajinných oblastí [§ 26 odst. 1 písm. b)], e) vydávají souhlasy k vyhrazení míst k vjezdu a setrvávání motorových vozidel a obytných přívěsů na území národních parků [§ 16 odst. 1 písm. d)] a chráněných krajinných oblastí [§ 26 odst. 1 písm. c)], f) vydávají souhlasy k vyhrazení míst pro pořádání a organizování hromadných sportovních, turistických a jiných veřejných akcí na území národních parků [§ 16 odst. 1 písm. e)] a k vyhrazení míst pro pořádání soutěží na jízdních kolech na území chráněných krajinných oblastí [§ 26 odst. 3 písm. c)], g) vydávají souhlasy k vyhrazení míst pro provozování horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích a jízdu na kole na území národních parků [§ 16 odst. 1 písm. f)], h) vydávají souhlasy k vyznačení cest na území národních parků [§ 16 odst. 2 písm. b)] a národních přírodních rezervací [§ 29 písm. d)], i) vydávají souhlasy k vyhrazení míst k činnostem a k táboření a rozdělávání ohňů [§ 29 písm. f) a j)], j) omezují nebo vylučují výkon práva myslivosti a práva rybářství v národních parcích (§ 21) a vydávají souhlasy k výkonu rybářského a mysliveckého práva na území národních přírodních rezervací (§ 30), k) vydávají souhlasy k činnostem a zásahům vymezeným v bližších ochranných podmínkách ochranných pásem národních parků, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek (§ 37 odst. 1) a k činnostem a zásahům podle § 37 odst. 2, l) povolují výjimky ze zákazů (§ 16, 26, 29 a § 35 odst. 2) u národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek (§ 43 odst. 3), m) vydávají závazné stanovisko potřebné k ohlášení stavby, vydání územního rozhodnutí, územního souhlasu, stavebního povolení, rozhodnutí o změně užívání stavby, kolaudačního souhlasu, je-li spojen se změnou stavby, povolení k odstranění stavby či k provedení terénních úprav podle stavebního zákona, povolení k nakládání s vodami a k vodním dílům, povolení k některým činnostem či udělení souhlasu podle vodního zákona (§ 44 odst. 1), n) vydávají souhlasy k činnostem a zásahům vymezeným v bližších ochranných podmínkách národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek (§ 44 odst. 3), o) vydávají opatření obecné povahy k omezení nebo zákazu vstupu podle § 64.“. 3. V § 78 odst. 3 se slova „§ 19,“ a „a dále podle § 64“ zrušují. 4. V § 78 se odstavec 9 zrušuje a vkládají se nové odstavce 9 až 11, které znějí: „(9) Správy navrhují plány péče o národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky a jejich ochranná pásma (§ 38) a zřizují radu národního parku (§ 20). (10) Správy vymezují a hodnotí místní a regionální systém ekologické stability (§ 4 odst. 1) na území chráněných krajinných oblastí, národních parků a jejich ochranných pásem. (11) Správy jsou ve své územní působnosti podle odstavce 1 odvolacím orgánem proti rozhodnutím orgánů obcí vydaným podle tohoto zákona.“. 5. Příloha k zákonu zní: „Příloha k zákonu č. 114/1992 Sb. Správy, jejich sídla a jejich správní obvody, tvořené národními parky, chráněnými krajinnými oblastmi a jejich ochrannými pásmy, podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona: Národní parky: Název správy| Sídlo správy| Správní obvod| Zřizovací právní předpis národního parku ---|---|---|--- Správa Národního parku Šumava| Vimperk| Národní park Šumava| nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb. Správa Národního parku Podyjí| Znojmo| Národní park Podyjí a jeho ochranné pásmo| nařízení vlády ČR č. 164/1991 Sb. Správa Krkonošského národního parku| Vrchlabí| Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo| nařízení vlády ČR č. 165/1991 Sb. Správa Národního parku České Švýcarsko| Krásná Lípa| Národní park České Švýcarsko| zákon č. 161/1999 Sb. Chráněné krajinné oblasti: Název správy| Sídlo správy| Správní obvod| Zřizovací právní předpis chráněné krajinné oblasti ---|---|---|--- Správa Chráněné krajinné oblasti Beskydy| Rožnov pod Radhoštěm| Chráněná krajinná oblast Beskydy| výnos MK ČSR č.j. 5373/1973 Správa Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty| Luhačovice| Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty| výnos MK ČSR č.j. 17644/1980 Správa Chráněné krajinné oblasti Blaník| Louňovice pod Blaníkem| Chráněná krajinná oblast Blaník| výnos MK ČSR č.j. 17332/1981 Správa Chráněné krajinné oblasti Blanský les| Český Krumlov| Chráněná krajinná oblast Blanský les| vyhláška MK ČSR č. 197/1989 Sb. Správa Chráněné krajinné oblasti Broumovsko| Police nad Metují| Chráněná krajinná oblast Broumovsko| vyhláška MŽP ČR č. 157/1991 Sb. Správa Chráněné krajinné oblasti České Středohoří| Litoměřice| Chráněná krajinná oblast České Středohoří| výnos MK ČSR č.j. 6883/1976 Správa Chráněné krajinné oblasti Český kras| Karlštejn| Chráněná krajinná oblast Český kras| výnos MK ČSR č.j. 4947/1972 Správa Chráněné krajinné oblasti Český les| Přimda| Chráněná krajinná oblast Český les| nařízení vlády č. 70/2005 Sb. Správa Chráněné krajinné oblasti Český ráj| Turnov| Chráněná krajinná oblast Český ráj| nařízení vlády č. 508/2002 Sb. Správa Chráněné krajinné oblasti Jeseníky| Jeseník| Chráněná krajinná oblast Jeseníky| výnos MK ČSR č.j. 9886/1969 Správa Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory| Liberec| Chráněná krajinná oblast Jizerské hory| výnos MK ČSR č.j. 13853/1967 Správa Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko| Mělník| Chráněná krajinná oblast Kokořínsko| výnos MK ČSR č.j. 6070/1976 Správa Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko| Zbečno| Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko| výnos MK ČSR č.j. 21973/1978 Správa Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce| Děčín| Chráněná krajinná oblast Labské pískovce| výnos MK ČSR č.j. 4946/1972 Správa Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví| Litovel| Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví| vyhláška MŽP ČR č. 464/1990 Sb. Správa Chráněné krajinné oblasti Lužické hory| Jablonné v Podještědí| Chráněná krajinná oblast Lužické hory| výnos MK ČSR č.j. 6227/1975 Správa Chráněné krajinné oblasti Moravský kras| Blansko| Chráněná krajinná oblast Moravský kras| výnos MŠK č.j. 18001/1955 Správa Chráněné krajinné oblasti Orlické hory| Rychnov nad Kněžnou| Chráněná krajinná oblast Orlické hory| výnos MK ČSR č.j. 16369/1969 Správa Chráněné krajinné oblasti Pálava| Mikulov| Chráněná krajinná oblast Pálava| výnos MK ČSR č.j. 5790/1976 Správa Chráněné krajinné oblasti Poodří| Studénka| Chráněná krajinná oblast Poodří| vyhláška MŽP ČR č. 155/1991 Sb. Správa Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les| Mariánské Lázně| Chráněná krajinná oblast Slavkovský les| výnos MK ČSR č.j. 7657/1974 Správa Chráněné krajinné oblasti Šumava| Vimperk| Chráněná krajinná oblast Šumava| výnos MK č.j. 53855/1963 Správa Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko| Třeboň| Chráněná krajinná oblast Třeboňsko| výnos MK ČSR č.j. 22737/1979 Správa Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy| Žďár nad Sázavou| Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy| výnos MK ČSR č.j. 8908/1970 Správa Chráněné krajinné oblasti Železné hory| Nasavrky| Chráněná krajinná oblast Železné hory| vyhláška MŽP ČR č. 156/1991 Sb. “. Čl. II Přechodné ustanovení Ochranná pásma chráněných krajinných oblastí, vyhlášená podle dosavadních právních předpisů do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zanikají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. III Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem 2. ledna 2010. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Zákon č. 380/2009 Sb.
Zákon č. 380/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 30. 10. 2009, datum účinnosti 14. 11. 2009, částka 123/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o právu na informace o životním prostředí * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o zeměměřictví * ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST Aktuální znění od 14. 11. 2009 380 ZÁKON ze dne 8. října 2009, kterým se mění zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o právu na informace o životním prostředí Čl. I Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 6/2005 Sb. a zákona č. 413/2005 Sb., se mění takto: 1. V § 1 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „upravuje v souladu s právem Evropských společenství1)“ nahrazují slovy „zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1) a upravuje“. Poznámka pod čarou č. 1 zní: „1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE).“. 2. V § 1 odst. 1 se za písmeno d) vkládá nové písmeno e), které zní: „e) pravidla pro zřízení infrastruktury pro prostorová data pro účely politik životního prostředí a politik nebo činností, které mohou mít vliv na životní prostředí a zpřístupňování prostorových dat prostřednictvím síťových služeb na Národním geoportálu INSPIRE (dále jen „geoportál“),“. Dosavadní písmeno e) se označuje jako písmeno f). 3. V § 2 se na konci písmene d) tečka nahrazuje středníkem a doplňují se písmena e) až i), která znějí: „e) prostorovými daty data, včetně jejich identifikovatelných skupin, v elektronické podobě, která přímo nebo nepřímo odkazují na určitou polohu nebo zeměpisnou oblast na území České republiky a v případě dohody s jiným členským státem Evropské unie i v rámci jeho území; f) infrastrukturou pro prostorová data prostorová data a služby založené na prostorových datech, metadata, technické požadavky, dohody o sdílení přístupu k prostorovým datům a službám založeným na prostorových datech a jejich využívání, procesy a postupy koordinace a sledování, využívání prostorových dat a služeb založených na prostorových datech; g) interoperabilitou možnost kombinace prostorových dat a vzájemné komunikace mezi službami založenými na prostorových datech bez opakovaných ručních zásahů tak, aby bylo dosaženo soudržného výsledku a aby byla zvýšena přidaná hodnota prostorových dat a služeb založených na prostorových datech; h) zpřístupňováním dat zpřístupňování prostorových dat a metadat neomezenému okruhu subjektů prostřednictvím 1. poskytování prostorových dat a metadat na geoportál z vlastního internetového rozhraní s využitím služeb založených na prostorových datech, nebo 2. předávání prostorových dat a metadat na geoportál; i) technickými požadavky technické požadavky přijaté na základě předpisu Evropských společenství1) na zpřístupňování dat s pravidly pro vytvoření a aktualizaci metadat, monitorování a podávání zpráv, služby založené na prostorových datech, interoperabilitu a harmonizaci prostorových dat a služeb založených na prostorových datech, oprávněného přístupu k prostorovým datům, které obsahují minimální výkonnostní požadavky na služby založené na prostorových datech a zajišťují soudržnost prostorových dat.“. 4. Za § 11 se vkládají nové § 11a až 11e, které včetně poznámek pod čarou č. 12a a 12b znějí: „§ 11a Geoportál (1) Ministerstvo životního prostředí spravuje geoportál, který je informačním systémem veřejné správy a je přístupný prostřednictvím portálu veřejné správy. Povinné subjekty prostřednictvím geoportálu zpřístupňují data odpovídající alespoň jednomu z témat uvedených v prováděcím právním předpise, která povinné subjekty tvoří, přijímají, spravují nebo aktualizují. (2) Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím geoportálu zajišťuje zejména a) zpřístupňování dat, b) služby založené na prostorových datech, c) služby elektronického obchodu, d) sdílení prostorových dat ve veřejné správě, e) informování o využívání infrastruktury pro prostorová data. (3) Ministerstvo životního prostředí na geoportálu zpřístupní i jiná prostorová data než ta, jejichž témata jsou uvedena v prováděcím právním předpise, pokud o to povinný subjekt požádá a pokud jsou splněny technické požadavky. Ministerstvo životního prostředí na geoportálu zpřístupní i data osoby, která není povinným subjektem (dále jen „jiný poskytovatel prostorových dat“), pokud o to jiný poskytovatel prostorových dat požádá nebo tak stanoví jiný právní předpis a pokud jsou splněny technické požadavky. (4) Služby založené na prostorových datech jsou služby a) vyhledávací, které umožňují vyhledání prostorových dat a služeb založených na prostorových datech na základě obsahu odpovídajících metadat a umožňují zobrazení obsahu metadat, b) prohlížecí, které umožňují alespoň zobrazit, procházet, přiblížit, oddálit, posouvat nebo překrývat zobrazitelná prostorová data a zobrazit vysvětlivky a jakýkoli další významný obsah metadat, c) stahování dat, které umožňují stažení úplných prostorových dat nebo jejich částí a tam, kde je to prakticky možné, přímý přístup k nim, d) transformační, které umožňují, aby prostorová data byla transformována za účelem dosažení interoperability, e) umožňující spuštění služeb založených na prostorových datech, které umožňují spuštění služeb uvedených v písmenech a) až d). (5) Transformační služby musí být kombinovatelné s dalšími službami založenými na prostorových datech a zajišťovat interoperabilitu. (6) Vyhledávací služby umožňují vyhledání prostorových dat a služeb založených na prostorových datech podle alespoň těchto vyhledávacích kritérií nebo jejich kombinací: a) klíčová slova, b) klasifikace prostorových dat a služeb založených na prostorových datech, c) kvalita a platnost prostorových dat, d) stupeň souladu s technickými požadavky, e) zeměpisná poloha, f) podmínky pro přístup k prostorovým datům a službám založeným na prostorových datech a podmínky pro jejich použití, g) povinný subjekt a jiný poskytovatel prostorových dat, kteří vytváří, spravují, aktualizují a distribuují prostorová data a služby založené na prostorových datech. (7) Metadata zahrnují informace o a) souladu prostorových dat s technickými požadavky, b) podmínkách pro přístup k prostorovým datům a službám založeným na prostorových datech a jejich používání, c) kvalitě a platnosti prostorových dat, d) povinných subjektech a jiných poskytovatelích prostorových dat, kteří vytvářejí, spravují, aktualizují a distribuují prostorová data a služby založené na prostorových datech, e) omezení přístupu a o důvodech takového omezení. § 11b Pravidla zpřístupňování dat (1) Povinný subjekt zpřístupňuje data v souladu s technickými požadavky bez podání žádosti. Obdobně zpřístupňuje data jiný poskytovatel prostorových dat. Pro zpřístupňování dat z geoportálu se nepoužijí ustanovení § 3 až 7 a § 9. (2) Obce zpřístupňují data, pouze pokud tvorbu těchto dat ukládá zvláštní právní předpis. V případě územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy se věta první použije obdobně pro městské obvody nebo městské části. Územně členěná statutární města a hlavní město Praha zpřístupňují data odpovídající alespoň jednomu z témat uvedených v prováděcím právním předpise bez omezení. (3) Povinnost zpřístupňovat data má pouze pořizovatel prostorových dat, nikoliv držitel jejich kopií. Pořizovatelem prostorových dat se rozumí povinný subjekt, který prostorová data sám vytváří nebo nechává vytvořit jiným subjektem pro účely výkonu veřejné správy. Pokud pořizovatel prostorových dat přijímá prostorová data od jiného subjektu, zpřístupňuje prostorová data v souladu s autorskými právy. (4) Povinný subjekt a jiný poskytovatel prostorových dat k jimi pořízeným prostorovým datům a službám založeným na prostorových datech vytvářejí a aktualizují metadata, která předávají na geoportál. Povinný subjekt a jiný poskytovatel prostorových dat jsou povinni zajistit, že prostorovým datům jimi zpřístupněným na geoportál odpovídají metadata k nim vytvořená. Prováděcí právní předpis stanoví lhůty, ve kterých musí povinný subjekt a jiný poskytovatel prostorových dat vytvořit metadata k jim pořízeným prostorovým datům a službám založeným na prostorových datech. (5) Povinné subjekty vedou evidenci o veřejném využívání jimi vytvářených, spravovaných, přijímaných nebo aktualizovaných prostorových datech a zpřístupňují ji Ministerstvu životního prostředí. Způsob vedení evidence a zpřístupňování stanoví prováděcí právní předpis. Evidence je předávána Ministerstvu životního prostředí prostřednictvím služby na geoportálu vždy do konce února za předchozí kalendářní rok. Povinnost uchovávat neaktuální prostorová data mají ty povinné subjekty, které neuchovávají prostorová data podle zvláštního právního předpisu12a); metadata k neaktuálním prostorovým datům povinné subjekty zpřístupňují na geoportál. Způsob uchovávání neaktuálních prostorových dat a zpřístupňování metadat k neaktuálním prostorovým datům stanoví prováděcí právní předpis. § 11c Přístup k prostorovým datům (1) Data zpřístupněná prostřednictvím geoportálu jsou veřejně přístupná dálkovým přístupem. Povinný subjekt a jiný poskytovatel prostorových dat zpřístupňují data na základě nevýhradní licenční nebo podlicenční smlouvy (dále jen „licenční smlouva“) podle zvláštního právního předpisu12b), jejíž návrh je součástí jím zpřístupňovaných metadat. Pokud povinný subjekt nebo jiný poskytovatel nepředá jako součást metadat návrh licenční smlouvy, zpřístupňují se prostorová data a služby založené na prostorových datech na základě vzorové licenční smlouvy, kterou Ministerstvo životního prostředí uveřejní na geoportálu. (2) Licenční smlouva obsahuje zejména a) označení povinného subjektu nebo jiného poskytovatele prostorových dat, v případě fyzické osoby uvedením jména, příjmení a bydliště a v případě právnických osob názvem právnické osoby, uvedením právní formy, sídla, identifikačního čísla a daňového identifikačního čísla, b) označení nabyvatele, u fyzické osoby uvedením jména, příjmení, data narození a bydliště a u právnické osoby uvedením názvu, právní formy, sídla, identifikačního čísla a daňového čísla, c) informace o předpokládaném způsobu využívání prostorových dat a služeb založených na prostorových datech, d) předmět smlouvy, kterým se rozumí přesný název prostorových dat nebo služby založené na prostorových datech, e) v případě služeb stahování dat dobu platnosti smlouvy, f) podmínky užití prostorových dat a služeb založených na prostorových datech, které stanoví prováděcí právní předpis, g) cenu za zpřístupňovaná prostorová data a služby založené na prostorových datech, platební a fakturační podmínky, h) v případě bezplatného zpřístupnění prostorových dat nebo služby založené na prostorových datech uvedení informace o bezplatném zpřístupnění včetně právního předpisu, na jehož základě jsou bezplatně zpřístupněny, a hodnoty dat a služeb vyjádřené podle platných předpisů. (3) Prostorová data a služby založené na prostorových datech mohou být zpřístupněny za úplatu, pokud dále není stanoveno jinak. Prostorová data povinných subjektů a jiných poskytovatelů prostorových dat odpovídající tématům v prováděcím právním předpise a služby založené na prostorových datech mohou být zpoplatněny částkou, která nepřesáhne minimální výši nezbytnou k zajištění potřebné kvality a zpřístupňování prostorových dat a služeb založených na prostorových datech. (4) Vyhledávací a prohlížecí služby založené na prostorových datech včetně dat jsou zpřístupňovány bezplatně. Data zpřístupněná prohlížecími službami založenými na prostorových datech mohou být ve formě zabraňující opětovnému využití pro obchodní účely. V případě průběžně aktualizovaných dat velkého objemu lze zpoplatnit i prohlížecí služby založené na prostorových datech; v takovém případě se odstavec 3 věta druhá použije obdobně. Rozsah průběžně aktualizovaných dat velkého objemu stanoví prováděcí právní předpis. (5) Každý může pro placení úhrad za zpřístupněná prostorová data a služby založené na prostorových datech využít službu elektronického obchodu na geoportálu. Služby elektronického obchodu na geoportálu lze využít i pro úhradu nákladů spojených s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním žadateli. (6) Orgány veřejné správy, státní příspěvkové organizace a organizační složky státu zřízené nebo založené ministerstvy pro plnění úkolů, které mají vliv na životní prostředí, mají k prostorovým datům povinných subjektů, která odpovídají tématům uvedeným v prováděcím právním předpisu a jsou zpřístupněna na geoportálu, bezplatný přístup v plném rozsahu. (7) Pro přístup institucí, orgánů, agentur Evropských společenství, orgánů veřejné správy jiných členských zemí Evropské unie k prostorovým datům povinných subjektů, pokud tato data slouží k plnění jejich povinností podávat zprávy podle předpisů Evropských společenství týkajících se životního prostředí, se použije odstavec 6 obdobně. (8) Přístup orgánů zřízených mezinárodními dohodami, jejichž smluvními stranami jsou Evropská společenství a členské státy, k prostorovým datům povinných subjektů je možný na základě vzájemnosti a rovnoprávnosti, pokud tato prostorová data slouží k plnění jejich úkolů, které by mohly mít vliv na životní prostředí. § 11d Omezení a odepření přístupu k prostorovým datům (1) Přístup k prostorovým datům bude odepřen, pokud by tím byla porušena ochrana práv třetích osob k předmětu práva autorského, práv souvisejících s právem autorským nebo zvláštního práva pořizovatele databáze. (2) Přístup veřejnosti k prostorovým datům prostřednictvím vyhledávacích služeb lze omezit, pokud je to v zájmu veřejné bezpečnosti, zajištění obrany státu nebo ochrany mezinárodních vztahů. Přístup k prostorovým datům zpřístupněným prostřednictvím prohlížecích služeb, služeb stahování dat, transformačních služeb a služeb umožňujících spuštění služeb založených na prostorových datech lze omezit orgánům veřejné správy z důvodů uvedených ve větě první a přístup veřejnosti i z důvodů uvedených v § 8 odst. 1 a § 8 odst. 2 písm. a) až c). Přístup veřejnosti je možné omezit, pouze pokud veřejný zájem na omezení přístupu převažuje nad veřejným zájmem na zpřístupnění prostorových dat. Na základě důvodů uvedených v § 8 odst. 1 písm. a), b) a d) a § 8 odst. 2 písm. a) a b) nelze omezit přístup k informacím o emisích do životního prostředí. (3) Omezení přístupu provede povinný subjekt nebo jiný poskytovatel prostorových dat v případě prostorových dat umístěných na internetových rozhraních zpřístupněných prostřednictvím geoportálu. V případě prostorových dat umístěných na geoportálu provede omezení přístupu ministerstvo. Omezení přístupu a jeho zdůvodnění Ministerstvo životního prostředí zveřejní v obou případech na geoportálu. Povinný subjekt a jiný poskytovatel prostorových dat informuje ministerstvo o potřebě omezení přístupu, které provádí ministerstvo, a o provedeném omezení přístupu, které provedli sami, a to včetně sdělení důvodů, které mají vést nebo vedly k omezení přístupu. § 11e Ministerstvo životního prostředí Ministerstvo životního prostředí a) je kontaktním místem pro styk s Evropskou komisí, b) zasílá zprávy podle příslušných předpisů Evropských společenství1), c) zpřístupňuje prostorová data, která jsou přístupná prostřednictvím geoportálu, pro evropský geoportál INSPIRE provozovaný Evropskou komisí na úrovni Evropských společenství, d) zpřístupňuje evidenci podle § 11b odst. 5 veřejnosti a Evropské komisi prostřednictvím geoportálu, e) koordinuje infrastrukturu ve spolupráci s ústředními správními úřady, právnickými osobami sdružujícími osoby působící v oblasti prostorových dat a právnickými osobami sdružujícími územní samosprávné celky. 12a) Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 12b) § 88 až 94 autorského zákona.“. 5. Za § 15 se vkládá nový § 15a, který včetně nadpisu zní: „§ 15a Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů Ministerstvo životního prostředí stanoví vyhláškou a) témata prostorových dat, b) podmínky užití prostorových dat a služeb založených na prostorových datech, c) zvláštní způsoby užití prostorových dat a služeb založených na prostorových datech, d) rozsah průběžně aktualizovaných dat velkého objemu, e) lhůty, ve kterých musí povinný subjekt a jiný poskytovatel prostorových dat vytvořit metadata k jimi pořízeným prostorovým datům a službám založeným na prostorových datech, f) způsob vedení evidence o veřejném využívání a zpřístupňování prostorových dat, g) způsob uchovávání neaktuálních prostorových dat a zpřístupňování metadat k nim.“. Čl. II Přechodné ustanovení Povinný subjekt zajistí, aby u veškerých nově získaných a rozsáhle restrukturalizovaných prostorových dat a odpovídajících služeb založených na prostorových datech byla zajištěna interoperabilita do 2 let od přijetí technických požadavků, kterými Evropská komise stanoví technická opatření pro interoperabilitu Evropskou komisí. V případě ostatních prostorových dat a služeb založených na prostorových datech, jež jsou nadále využívány, zajistí povinný subjekt a jiný poskytovatel prostorových dat, aby byla zajištěna interoperabilita do 7 let od přijetí technických požadavků, kterými Evropská komise stanoví technická opatření pro interoperabilitu Evropskou komisí. Za nově získaná a rozsáhle restrukturalizovaná prostorová data a odpovídající služby založené na prostorových datech se rozumí taková prostorová data a služby, které povinný subjekt nebo jiný poskytovatel prostorových dat vytvořil nebo restrukturalizoval po přijetí technických požadavků stanovících technická opatření pro interoperabilitu Evropskou komisí. Čl. III Zmocnění k vyhlášení úplného znění zákona ve Sbírce zákonů Předseda vlády se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, jak vyplývá z pozdějších zákonů. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o zeměměřictví Čl. IV Zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění zákona č. 120/2000 Sb., zákona č. 186/2001 Sb., zákona č. 319/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb. a zákona č. 223/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 2 se na konci písmene l) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno m), které zní: „m) technickou mapou obce mapové dílo velkého měřítka vedené na prostředcích výpočetní techniky s podrobným zákresem přírodních a technických objektů a zařízení vyjadřující jejich skutečný stav.“. 2. Poznámka pod čarou č. 3 zní: „3) Například stavební zákon.“. 3. V § 4 odst. 1 se na konci písmene k) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno l), které zní: „l) založení a vedení technických map obcí3).“. 4. V § 4 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 4a zní: „(3) Zeměměřické a katastrální orgány, které vytvářejí a vedou prostorová data z území České republiky, poskytují pro infrastrukturu pro prostorové informace v Evropském společenství4a) tato základní prostorová data: a) základní státní mapová díla pro veřejné použití, b) geodetické údaje o zařízeních geodetických základů, c) databáze, d) ortofotografické zobrazení území celé republiky, e) databázový soubor geografického názvosloví. 4a) § 11a zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění zákona č. 380/2009 Sb.“. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4. Dosavadní poznámky pod čarou č. 4a až 4f se označují jako poznámky pod čarou č. 4b až 4g, a to včetně odkazů na poznámky pod čarou. 5. V § 20 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní: „i) základní obsah technické mapy obce.“. ČÁST TŘETÍ ÚČINNOST Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Zákon č. 378/2009 Sb.
Zákon č. 378/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 30. 10. 2009, datum účinnosti 30. 10. 2009, částka 123/2009 * Čl. I - Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 158/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 179/20 * Čl. II - Přechodné ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 30. 10. 2009 378 ZÁKON ze dne 7. října 2009, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 158/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 217/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 343/2007 Sb., zákona č. 58/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 242/2008 Sb., zákona č. 243/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 49/2009 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 185 odst. 8 věta druhá zní: „Žáci, kteří měli řádně ukončit střední vzdělávání maturitní zkouškou před 1. zářím 2010, konají maturitní zkoušku podle právních předpisů účinných do 31. srpna 2009.“. 2. V § 185 odstavec 9 zní: „(9) Zkoušku ze zkušebního předmětu podle § 78 odst. 1 písm. c) až e) koná žák poprvé v kalendářním roce 2012, a to žák, který má řádně ukončit střední vzdělávání maturitní zkouškou ve školním roce 2011/2012, a žák, který měl řádně ukončit střední vzdělávání maturitní zkouškou ve školním roce 2010/2011, pokud bude poprvé konat společnou část maturitní zkoušky v kalendářním roce 2012.“. 3. V § 185 se doplňuje odstavec 26, který zní: „(26) Žák, který má řádně ukončit střední vzdělávání maturitní zkouškou ve školním roce 2010/2011, může konat místo zkoušky z cizího jazyka podle § 78 odst. 1 písm. b) zkoušku z matematiky podle § 78 odst. 1 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb.“. Čl. II Přechodné ustanovení Ustanovení § 77 až 83 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, se pro konání maturitní zkoušky poprvé použijí ve školním roce 2010/2011. Tím není dotčeno ustanovení § 185 odst. 9 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. III Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Zákon č. 377/2009 Sb.
Zákon č. 377/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 30. 10. 2009, datum účinnosti 3. 12. 2009, částka 123/2009 * Čl. I - Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění zákona č. 189/1999 Sb., zákona č. 23/2000 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 77/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 144/2002 Sb., zákona č. 175/2002 Sb., zákona č. 309/20 * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 3. 12. 2009 377 ZÁKON ze dne 7. října 2009, kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění zákona č. 189/1999 Sb., zákona č. 23/2000 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 77/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 144/2002 Sb., zákona č. 175/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 103/2004 Sb., zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 181/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 191/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 1 odst. 1 se za slovo „společenství1)“ vkládají slova „, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropských společenství1a)“. Poznámka pod čarou č. 1a zní: „1a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě.“. Dosavadní poznámky pod čarou č. 1a až 1d se označují jako poznámky pod čarou č. 1b až 1e, a to včetně odkazů na poznámky pod čarou. 2. V § 35 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 6h zní: „(3) Dopravce, který provozuje veřejnou drážní osobní dopravu na dráze celostátní nebo na dráze regionální, je dále povinen zveřejnit do 30. června kalendářního roku zprávu o kvalitě poskytovaných služeb za uplynulý kalendářní rok6h) a tuto zprávu poskytnout Evropské železniční agentuře. 6h) Čl. 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007.“. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4. Dosavadní poznámky pod čarou č. 6h a 6i se označují jako poznámky pod čarou č. 6i a 6j, a to včetně odkazů na poznámky pod čarou. 3. Za § 36 se vkládá nový § 36a, který zní: „§ 36a Do dne 3. prosince 2014 se na provozování vnitrostátní veřejné drážní osobní dopravy čl. 8, 10, 17, čl. 18 odst. 2 písm. a) a b) a čl. 18 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě, dále čl. 7 odst. 2 písm. b), čl. 17 odst. 2 písm. b), čl. 24 odst. 3 písm. b) a čl. 32 přílohy č. 1 a příloha č. 2 k tomuto nařízení, nepoužijí.“. 4. V § 52 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní: „(6) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství1a) jako a) dopravce nebo prodejce přepravních dokladů neinformuje cestující na stanici, kde není výdejna jízdních dokladů ani prodejní automat, o možnosti zakoupit jízdní doklad telefonicky, prostřednictvím internetu nebo ve vlaku a o nejbližší stanici nebo místu, kde jsou k dispozici výdejny jízdních dokladů nebo prodejní automaty, b) dopravce nebo provozovatel stanice nezavede nediskriminační pravidla pro přístup platná pro přepravu zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace, c) dopravce, prodejce přepravních dokladů, provozovatel cestovní kanceláře nebo provozovatel cestovní agentury požaduje při rezervaci nebo prodeji přepravních dokladů zdravotně postiženým osobám nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace úhradu dodatečných nákladů, kterou nepožaduje v obdobných případech, d) dopravce, prodejce přepravních dokladů, provozovatel cestovní kanceláře nebo provozovatel cestovní agentury neoprávněně odmítl přijmout rezervaci nebo vystavit přepravní doklad zdravotně postižené osobě nebo osobě s omezenou schopností pohybu a orientace nebo neoprávněně požadoval, aby tyto osoby byly doprovázeny jinou osobou, e) dopravce, prodejce přepravních dokladů, provozovatel cestovní kanceláře nebo provozovatel cestovní agentury neposkytuje na požádání informace o přepravních podmínkách zdravotně postižených osob nebo osob s omezenou schopností pohybu a orientace a o přístupnosti drážních vozidel a jejich vybavení pro tyto osoby, f) dopravce, prodejce přepravních dokladů, provozovatel cestovní kanceláře nebo provozovatel cestovní agentury nevyrozumí na požádání písemně do 5 pracovních dnů dotyčnou zdravotně postiženou osobu nebo osobu s omezenou schopností pohybu a orientace o důvodech, proč jí odmítl přijmout rezervaci, vystavit přepravní doklad nebo proč požadoval, aby tato osoba byla doprovázena jinou osobou, g) dopravce nebo provozovatel stanice v rozporu s příslušnými technickými specifikacemi propojenosti nezajistí, aby stanice, nástupiště a vlakové soupravy, případně další prvky, byly přístupné zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, h) dopravce nebo provozovatel stanice neposkytuje v obsazené stanici zdravotně postiženým osobám nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace bezplatnou pomoc při nastupování do vlaku, vystupování z vlaku nebo přestupu mezi vlaky, i) dopravce nebo provozovatel stanice nezajistí v neobsazené stanici uvedení jednoduše přístupných informací o nejbližších obsazených stanicích a dostupné pomoci pro zdravotně postižené osoby nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, j) dopravce nevyřizuje stížnosti do 1 měsíce a v odůvodněných případech do 3 měsíců od jejich podání, k) dopravce nedefinuje normy kvality služeb pro přepravu cestujících a nezavede systém řízení jakosti, l) dopravce nezveřejní do 30. června kalendářního roku zprávu o kvalitě poskytovaných služeb, m) dopravce, prodejce přepravních dokladů, provozovatel cestovní kanceláře nebo provozovatel cestovní agentury neinformuje při prodeji jízdních dokladů cestující o jejich právech a povinnostech vyplývajících z přímo použitelného předpisu Evropských společenství1a), nebo n) dopravce nebo provozovatel stanice neinformuje cestující ve stanici nebo ve vlaku vhodným způsobem o adrese správního orgánu uvedeného v § 55 odst. 3.“. Dosavadní odstavce 6 až 12 se označují jako odstavce 7 až 13. 5. V § 52 odstavce 12 a 13 znějí: „(12) Za správní delikt se uloží pokuta do a) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), odstavce 2 písm. b), c), d), e) nebo f), odstavce 3 písm. a), b), c) nebo e), odstavců 4 až 7, odstavce 8 písm. a) až c) a e) až i), nebo odstavců 9 až 11, b) 10 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), c), d), e) nebo f), odstavce 2 písm. a), odstavce 3 písm. d) nebo odstavce 8 písm. d). (13) Za správní delikt podle odstavce 2 písm. a) nebo odstavců 8 až 11 lze uložit také zákaz činnosti.“. 6. V § 52a odstavec 6 zní: „(6) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává drážní správní úřad s výjimkou a) správních deliktů podle § 51 odst. 6, které projednává Drážní inspekce, a b) správních deliktů podle § 52 odst. 6, dopustí-li se deliktu provozovatel cestovní kanceláře nebo provozovatel cestovní agentury, které projednává obecní živnostenský úřad.“. 7. V § 55 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Drážní úřad dohlíží nad plněním povinností týkajících se dodržování práv cestujících v železniční přepravě podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství1a) a vyřizuje stížnosti na porušování těchto povinností.“. 8. V § 58 odst. 2 se slova „v zájmu bezpečného provozování dráhy a drážní dopravy“ zrušují. Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem 3. prosince 2009. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 370/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 370/2009 Sb. Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Vyhlášeno 30. 10. 2009, částka 119/2009 370 SDĚLENÍ Ministerstva vnitra ze dne 15. října 2009 o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 13. března 2010 nové volby do zastupitelstva obceobce: obec| okres| kraj ---|---|--- Staré Jesenčany| Pardubice| Pardubický Ministr: Ing. Pecina, MBA v. r.
Vyhláška č. 368/2009 Sb.
Vyhláška č. 368/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 30. 10. 2009, datum účinnosti 1. 11. 2009, částka 119/2009 * Čl. I - Vyhláška č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění vyhlášky č. 233/2004 Sb., vyhlášky č. 291/2006 Sb., nálezu Ú * Čl. II - Přechodné ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 1. 11. 2009 368 VYHLÁŠKA ze dne 16. října 2009, kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 131 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů: Čl. I Vyhláška č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění vyhlášky č. 233/2004 Sb., vyhlášky č. 291/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 94/2007 Sb. a vyhlášky č. 330/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 11 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „Nestanoví-li se dále jinak, náleží exekutorovi, který upustil od provedení exekuce (§ 46 odst. 3 zákona), odměna“ nahrazují slovy „Splní-li povinný ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti vymáhaný nárok a uhradí zálohu na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného (§ 46 odst. 5 zákona), náleží exekutorovi odměna“. 2. V § 11 se odstavce 2 a 3 zrušují. Dosavadní odstavce 4 až 7 se označují jako odstavce 2 až 5. 3. V § 11 odst. 3 se číslo „4“ nahrazuje číslem „2“. 4. V § 11 odst. 5 se číslo „6“ nahrazuje číslem „4“. 5. V § 13 se doplňuje odstavec 5, který zní: „(5) Odstavce 1 až 4 se nepoužijí, sjednal-li si oprávněný s exekutorem předem výši účelně vynaložených výdajů podle § 89 zákona.“. Čl. II Přechodné ustanovení Byla-li povinnému do dne nabytí účinnosti této vyhlášky doručena výzva podle § 11 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, postupuje se podle dosavadních právních předpisů. Čl. III Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 2009. Ministryně: JUDr. Kovářová v. r.
Úplné znění zákona č. 367/2009 Sb.
Úplné znění zákona č. 367/2009 Sb. Úplné znění zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, jak vyplývá z pozdějších změn Vyhlášeno 26. 10. 2009, částka 118/2009 * ČÁST PRVNÍ - STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND (§ 1 — § 15) * ČÁST OSMÁ - ÚČINNOST (§ 22 — § 22) 367 PŘEDSEDA VLÁDY vyhlašuje úplné znění zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 128/2003 Sb., zákonem č. 41/2004 Sb., zákonem č. 85/2004 Sb., zákonem č. 237/2004 Sb., zákonem č. 482/2004 Sb., zákonem č. 441/2005 Sb., zákonem č. 130/2006 Sb., zákonem č. 342/2006 Sb., zákonem č. 35/2008 Sb., zákonem č. 227/2009 Sb., zákonem č. 281/2009 Sb. a zákonem č. 291/2009 Sb. ZÁKON o Státním zemědělském intervenčním fondu Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND § 1 (1) Zřizuje se Státní zemědělský intervenční fond (dále jen „Fond“). Fond je právnickou osobou se sídlem v Praze. Fond náleží do působnosti Ministerstva zemědělství (dále jen „ministerstvo“)1). (2) Fond v souladu s právními předpisy, právem Evropských společenství a mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, a) rozhoduje o poskytnutí dotace2) a kontroluje plnění podmínek poskytnutí dotace, b) provádí intervenční nákupy zemědělských výrobků a potravin a zajišťuje skladování, případně zpracování takto nakoupených zemědělských výrobků a potravin, c) prodává nebo jiným způsobem převádí intervenčně nakoupené zemědělské výrobky a potraviny, případně výrobky, které vznikly zpracováním intervenčně nakoupených zemědělských výrobků nebo potravin, d) provádí vládou schválené programy zaměřené na nepotravinářské využití a zpracování zemědělských výrobků, e) provádí činnosti související se systémem produkčních kvót, f) pozbylo platnosti dnem 1. května 2004 g) poskytuje subvence při vývozu zemědělských výrobků a potravin, h) rozhoduje o poskytnutí licence při dovozu a vývozu zemědělských výrobků a potravin a kontroluje plnění podmínek poskytnutí licence, i) provádí činnosti související se systémem záruk pro zemědělské výrobky a potraviny3), j) ukládá, vybírá a odvádí finanční dávky z výroby cukru a v odvětví mléka a mléčných výrobků podle zvláštního právního předpisu4), k) provádí další opatření podle zvláštního právního předpisu5), l) provádí programy strukturální podpory podle zvláštního právního předpisu6) a Program rozvoje venkova podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství upravujícího podpory pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV)7) (dále jen „Program rozvoje venkova“), m) provádí činnosti související se systémem schvalování, registrace, evidence nebo uznávání producentů zemědělských výrobků nebo potravin podle příslušných právních předpisů Evropských společenství8) v oblasti společných organizací trhu a strukturálních opatření, n) provádí činnosti související se systémem schvalování, registrace, evidence nebo uznávání seskupení producentů zemědělských výrobků nebo potravin, včetně mezinárodních, seskupení meziodvětvových organizací a dohod producentů zemědělských výrobků nebo potravin podle příslušných právních předpisů Evropských společenství8), pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, o) provádí činnosti související se systémem schvalování mezinárodních kontrolních a dozorčích společností podle předpisu Evropských společenství9), p) provádí opatření vyplývající z mezinárodní smlouvy10), q) provádí činnosti související se získáváním, zpracováváním a předáváním cenových a tržních informací, včetně evidence smluv, podle příslušných právních předpisů Evropských společenství8), r) provádí činnosti související s reprezentativním výběrem zemědělských výrobků nebo potravin, se stanovením národních referenčních a referenčních množství zemědělských výrobků nebo potravin, s reprezentativním výběrem oblastí pěstování zemědělských výrobků nebo potravin, popřípadě s reprezentativním výběrem producentů zemědělských výrobků nebo potravin podle příslušných právních předpisů Evropských společenství8) v oblasti společných organizací trhu a strukturálních opatření, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, s) vykonává dozor nad plněním povinností vyplývajících pro fyzické a právnické osoby z přímo použitelného předpisu Evropských společenství, t) vyčleňuje část rezervy, pokud je součástí systému produkčních kvót podle předpisů Evropských společenství, kterou lze použít ke zvyšování stávajících, popř. přidělování nových referenčních množství mléka, u) provádí opatření společných organizací trhu podle zvláštního právního předpisu8), pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, v) provádí podporu marketingu zemědělských výrobků a potravin, w) provádí činnosti zprostředkujícího subjektu podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství upravujících strukturální fondy nebo Evropský rybářský fond11). (3) Podmínky provádění činností Fondu podle odstavce 2 může vláda upravit nařízením12), nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. (4) Fyzické a právnické osoby podávají Fondu žádosti, čestná prohlášení a informace, které vyplývají z působnosti Fondu podle odstavce 2, na formulářích vydaných Fondem. § 2 Vymezení pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a) intervenčním nákupem nákup zemědělských výrobků nebo potravin Fondem s cílem zabránit nežádoucímu poklesu tržní ceny, b) subvencí při vývozu nevratná podpora určená k překlenutí rozdílu mezi cenami na vnitřním trhu Evropských společenství a cenami na světovém trhu při vývozu zemědělských výrobků nebo potravin, jejichž vývoz je žádoucí z hlediska stability trhu, c) systémem produkčních kvót souhrn pravidel pro prvotní přidělení individuálních produkčních kvót, nakládání s kvótovanou produkcí, postup při překročení individuální produkční kvóty, poskytování informací potřebných pro fungování systému produkčních kvót, nakládání s rezervou, pokud je součástí systému produkčních kvót podle předpisů Evropských společenství, pro zvýšení stávajících nebo přidělení nových individuálních produkčních kvót, převody a snižování individuálních produkčních kvót za účelem organizace trhu s příslušnými zemědělskými výrobky nebo potravinami, d) individuální produkční kvótou množství zemědělského výrobku nebo potraviny vyrobené osobou, která je oprávněna s touto kvótou disponovat, e) pozbylo platnosti dnem 1. května 2004. § 3 zrušen § 4 Povinnosti Fondu (1) Fond je povinen a) předkládat prostřednictvím ministerstva vládě ve stanovených termínech rozpočet Fondu na příslušný kalendářní rok a řádnou účetní závěrku, včetně přehledu pohledávek a závazků, ověřenou auditorem, b) předkládat prostřednictvím ministerstva vládě výroční zprávy o činnosti Fondu a čerpání finančních prostředků, c) na požádání ministerstva nebo vlády předkládat dílčí zprávu o činnosti Fondu a čerpání finančních prostředků a předkládat ministerstvu soupisy osob, které nemají řádně vyrovnány závazky vůči Fondu, včetně druhu a výše jejich závazku. (2) Fond je povinen v rámci provádění činností podle § 1 odst. 2 předkládat prostřednictvím ministerstva příslušným orgánům Evropských společenství ve stanovených termínech zprávy a finanční výkazy stanovené příslušnými právními předpisy Evropských společenství. § 5 zrušen § 6 Dotace Fondu ze státního rozpočtu Poslanecká sněmovna schvaluje současně s návrhem státního rozpočtu České republiky a) dotaci Fondu ze státního rozpočtu účelově určenou na provádění činností podle § 1 odst. 2, b) dotaci Fondu ze státního rozpočtu účelově určenou na krytí správních výdajů Fondu. § 6a Finanční zdroje Fondu (1) Finančními zdroji Fondu jsou a) dotace ze státního rozpočtu účelově určená na provádění činností podle § 1 odst. 2, b) dotace ze státního rozpočtu účelově určená na krytí správních výdajů Fondu, c) příjmy z prodeje zemědělských výrobků a potravin nakoupených Fondem, d) podpory poskytnuté Evropskými společenstvími nebo jiným zahraničním subjektem, e) úvěry poskytnuté Fondu na provádění činností podle § 1 odst. 2, úroky z vkladů Fondu, výnosy z cenných papírůcenných papírů, smluvní pokuty, pokuty, pojistná plnění a jiné příjmy, f) prostředky z Národního fondu13), g) náklady spojené s výběrem pravomocným rozhodnutím uložených finančních dávek z výroby cukru podle § 11h odst. 5 a náklady spojené s vymáháním finančních prostředků poskytnutých Fondem, které mají být Fondu vráceny, ve výši stanovené zvláštním právním předpisem, h) vrácené dotace a penále. (2) Finanční zdroje podle odstavce 1 písm. a), c), e), g) a h), podle odstavce 1 písm. b) a podle odstavce 1 písm. d) a f) Fond vede na samostatných bankovních účtech. (3) Kromě finančních zdrojů ze státního rozpočtu, účelově určených na provádění činností podle § 1 odst. 2, mohou být pro tyto účely použity příjmy z prodeje intervenčně nakoupených zemědělských výrobků a potravin podle odstavce 1 písm. c), úvěry, úroky z vkladů Fondu, výnosy z cenných papírůcenných papírů, smluvní pokuty, pokuty, pojistná plnění a jiné příjmy podle odstavce 1 písm. e) a vrácené dotace a penále podle odstavce 1 písm. h). (4) Nevyčerpané finanční zdroje podle odstavce 1 písm. a), c), e) a h) se převádějí do následujícího kalendářního roku na provádění činností podle § 1 odst. 2 a nevyčerpané finanční zdroje podle odstavce 1 písm. b) a g) se převádějí do následujícího kalendářního roku na krytí správních výdajů Fondu. (5) Na úhradu správních výdajů Fondu mohou být použity pouze finanční zdroje podle odstavce 1 písm. b) a g). (6) Fond může k překlenutí období mezi uskutečněním výdajů souvisejících s prováděním činností podle § 1 odst. 2 a jejich proplacením z rozpočtu Evropských společenství využít se souhlasem ministerstva úvěr. § 6b Hospodaření Fondu (1) Fondu přísluší hospodaření s majetkem České republiky podle zvláštního právního předpisu14). (2) Fond pravidelně kontroluje stav zásob jím nakoupených zemědělských výrobků a potravin. O nakládání s majetkem, s nímž Fondu přísluší hospodařit, rozhoduje ředitel Fondu v souladu se statutem Fondu. (3) Fond může nabývat pouze cenné papírycenné papíry vydané státem nebo cenné papírycenné papíry, za jejichž splacení se stát zaručil, s výjimkou případů, kdy Fond nabývá cenné papírycenné papíry převodem výlučně od organizačních složek státu a státních organizací příslušných hospodařit s majetkem státu14), od akciových společnostíakciových společností, jejichž akcionářem je Česká republika, a od Pozemkového fondu České republiky. (4) Fond při provádění činností podle § 1 odst. 2 zajistí oddělené potvrzování plateb, provádění plateb a účtování plateb podle zvláštního právního předpisu15). (5) Fond při provádění činností podle § 1 odst. 2 provádí veškeré platby bezhotovostně bankovním převodem na účet žadatele. § 6c Rozpočet Fondu Fond sestavuje na každý rozpočtový rok návrh svého rozpočtu a předkládá jej prostřednictvím ministerstva vládě vždy do 31. srpna. Vláda předkládá návrh rozpočtu Fondu po případných změnách, které v něm provede, spolu s návrhem státního rozpočtu na tentýž rok ke schválení Poslanecké sněmovně. Fond v návrhu svého rozpočtu stanoví své celkové výdaje jako částku, kterou mu oznámil příslušný správce kapitoly podle zvláštního zákona16). § 7 Orgány Fondu (1) Orgány Fondu tvoří ředitel Fondu (dále jen „ředitel“) a dozorčí rada Fondu (dále jen „dozorčí rada“). (2) Podrobnosti o činnosti Fondu, o organizačním uspořádání Fondu a o jeho součinnosti s ministerstvem stanoví statut Fondu, který schvaluje vláda. Organizační uspořádání Fondu vychází z příslušných právních předpisů Evropských společenství15). (3) Členové dozorčí rady, ředitel a zaměstnanci Fondu, osoby, s nimiž Fond uzavřel smlouvu podle § 11c odst. 6, a jejich zaměstnanci a osoby zmocněné podle § 12a odst. 4 jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se v souvislosti se svou činností ve Fondu dozvěděli; tím není dotčena povinnost Fondu poskytovat třetím osobám informace o tom, komu, v jaké výši a k jakému účelu byla podpora poskytnuta. (4) Fond je povinen požadovat, aby osoba, která porušila povinnost podle odstavce 3, vydala majetkový prospěch, který tímto jednáním získala, nebo aby převedla tomu odpovídající práva na Fond. Tím není dotčeno právo Fondu na náhradu škody. (5) Členům dozorčí rady, kteří nejsou členy tohoto orgánu z titulu své funkce ve státní správě nebo v zákonodárných sborech, přísluší náhrada cestovních výdajů souvisejících s výkonem jejich funkce ve stejném rozsahu jako zaměstnancům17). (6) Výše platu zaměstnanců Fondu se řídí zvláštním právním předpisem18). (7) Fond k provádění činností podle § 1 odst. 2 zřídí pro jednotlivé komodity komoditní odborné výbory složené alespoň ze zástupců ministerstva, ze zástupců nevládních institucí sdružujících zemědělce a zástupců nevládních institucí sdružujících odběratele zemědělských produktů, které jsou oprávněny předkládat Fondu odborná stanoviska k provádění činností podle § 1 odst. 2. Zřízení komoditních odborných výborů, způsob výběru členů, počet, práva a povinnosti členů, způsob hlasování a zánik těchto výborů upraví statut Fondu. Stanoviska těchto komoditních výborů předložená Fondu slouží jako podklad pro rozhodování a musí být Fondem projednána. Členové komoditních výborů vykonávají tuto činnost bezplatně. § 8 pozbyl platnosti dnem 1. května 2004 § 9 Ředitel a jeho zástupce (1) Statutárním orgánem Fondu je ředitel. Ředitel řídí činnost Fondu a rozhoduje ve všech věcech, které nenáleží do působnosti dozorčí rady. (2) Ředitele jmenuje a odvolává vláda. Funkce ředitele je neslučitelná s členstvím v dozorčí radě. (3) Ředitel je zaměstnancem Fondu. Je oprávněn zřizovat odborné útvary Fondu a jmenovat jejich vedoucí. (4) Ředitel zastupuje Fond navenek a jedná jeho jménem. (5) Ředitel jmenuje a odvolává svého zástupce, který jej po dobu jeho nepřítomnosti zastupuje v plném rozsahu jeho pravomocí a odpovědnosti v řízení Fondu. § 9a Působnost ministerstva Do působnosti ministerstva patří a) rozhodovat o odvolání podaném proti rozhodnutí Fondu, pokud tento zákon nestanoví jinak, b) navrhovat vládě jmenování a odvolání ředitele, c) schvalovat návrh rozpočtu Fondu a předkládat jej vládě ve lhůtě podle § 6c, d) schvalovat výši úvěru podle § 6a odst. 6, e) rozhodovat o prominutí nebo částečném prominutí povinnosti zaplatit penále z mimořádných a zvláštního zřetele hodných důvodů, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, f) kontrolovat hospodaření Fondu a nakládání s prostředky veřejné finanční podpory postupem podle zákona o finanční kontrole19), g) provádět ověření vnitřního řídícího a kontrolního systému Fondu podle zákona o finanční kontrole19). § 10 Dozorčí rada (1) Dozorčí rada je kontrolním orgánem Fondu. Dozorčí rada kontroluje činnost a hospodaření Fondu a jeho orgánů. Dozorčí rada při své činnosti a) kontroluje naplňování poslání Fondu a veškerou činnost Fondu a jeho orgánů, b) přezkoumává účetní závěrku a vyjadřuje se k návrhu rozpočtu Fondu a k výroční zprávě Fondu. (2) Dozorčí rada je pětičlenná. Předsedou dozorčí rady je poslanec, místopředsedou dozorčí rady je senátor. Předsedu dozorčí rady a další 3 členy dozorčí rady volí a odvolává Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Místopředsedu dozorčí rady volí a odvolává Senát Parlamentu České republiky. Výši odměny spojené s výkonem funkce člena dozorčí rady stanoví statut Fondu. (3) Funkční období členů dozorčí rady je čtyřleté. Po uplynutí funkčního období vykonávají členové dozorčí rady funkci v dozorčí radě do zvolení svého nástupce ve funkci. V případě, že v průběhu funkčního období v dozorčí radě předsedovi dozorčí rady zanikne mandát poslance20) nebo místopředsedovi dozorčí rady mandát senátora20), vykonávají funkci v dozorčí radě do zvolení svého nástupce ve funkci. (4) Členy dozorčí rady nemohou být zaměstnanci Fondu. (5) Jednání dozorčí rady svolává a řídí její předseda nebo místopředseda. Dozorčí rada je způsobilá se usnášet, jestliže se jejího jednání zúčastní osobně nadpoloviční většina členů včetně předsedy nebo místopředsedy dozorčí rady. K rozhodnutí dozorčí rady je třeba souhlasu nadpoloviční většiny hlasů všech členů. Předseda nebo místopředseda dozorčí rady je povinen ve lhůtě do 14 dnů ode dne doručení žádosti svolat dozorčí radu, jestliže o její svolání požádají nejméně 3 členové dozorčí rady. § 11 Dotace (1) Fond poskytuje dotace v souladu s tímto zákonem, zákonem o zemědělství, nařízeními vlády vydanými k jejich provedení a podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství upravujících financování společné zemědělské politiky21). (2) Při rozhodování o poskytování dotací má Fond postavení orgánu veřejné správy. (3) Na řízení o poskytnutí dotace a rozhodování v něm se nevztahují lhůty pro vydání rozhodnutí, ustanovení o povinnosti umožnit účastníkům řízení před vydáním rozhodnutí ve věci vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, ustanovení o vyrozumění účastníků řízení o provádění důkazů mimo ústní jednání, ustanovení o provedení záznamu o provedení důkazu listinou a ustanovení o vydání usnesení při provádění důkazu ohledáním věci na místě podle správního řádu. (4) Dotace na opatření, jehož součástí je vypracování a předložení projektu žadatelem o dotaci, poskytuje Fond na základě dohody o poskytnutí dotace, která obsahuje a) identifikační údaje žadatele, b) identifikační údaje Fondu, c) poskytovanou částku, d) účel, na který je poskytovaná částka určena, e) lhůtu, v níž má být stanoveného účelu dosaženo, f) další podmínky, které musí příjemce v souvislosti s použitím dotace splnit, g) datum uzavření dohody. (5) Zjistí-li Fond, že nebyly splněny podmínky pro poskytnutí dotace, uloží její vrácení podle § 11a. (6) Fond i příjemce dotace jsou povinni po dobu 10 let uchovávat doklady prokazující poskytnutí a užití dotace, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. (7) Fond při provádění programů strukturální podpory a Programu rozvoje venkova podle zvláštního právního předpisu6) postupuje podle odstavců 1 až 5 obdobně. § 11a Vrácení dotace a penále (1) Jestliže příjemce dotace nesplnil některou z podmínek, na které je poskytnutí dotace vázáno, je povinen Fondu poskytnutou dotaci vrátit a zároveň zaplatit Fondu penále ve výši 1 ‰ denně z částky poskytnuté dotace, nejvýše však do výše této částky. Při vrácení dotace a placení penále Fond postupuje podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství, upravujícího prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém22). (2) Jestliže příjemce dotace nesplnil některou z podmínek, na které je poskytnutí dotace vázáno, a k poskytnutí dotace došlo chybným postupem Fondu, je příjemce dotace povinen Fondu poskytnutou dotaci vrátit, přičemž penále se v takovém případě neuloží. (3) Vrácení dotace a penále uloží Fond rozhodnutím, vymáhá je a činí ostatní opatření představující jejich správu. Řízení o vrácení dotace Fond zahájí nejpozději v kalendářním roce následujícím po prvotním zjištění nesrovnalosti podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství23). (4) Vrácení dotace a penále Fond neuloží, pokud jejich výše nepřesahuje částky stanovené v přímo použitelném předpisu Evropských společenství, upravujícího prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém24). (5) Na postup podle odstavců 1 až 3 se nepoužijí rozpočtová pravidla25). (6) V případě neoprávněného použití nebo zadržení peněžních prostředků z dotací, které jsou úplně nebo částečně kryty prostředky obdrženými z Národního fondu a na zadržení těchto prostředků určených k vrácení při vyúčtování, se odstavce 1 až 5 nepoužijí. Správu odvodu za porušení rozpočtové kázně podle rozpočtových pravidel25) vykonávají územní finanční orgány. (7) Nesplní-li příjemce dotace povinnost podle odstavce 1 nebo 2, může Fond započítat dotaci, kterou je příjemce dotace povinen vrátit, a penále, které je povinen uhradit, do dotace, pro jejíž poskytnutí splnil podmínky. § 11b Subvence při vývozu (1) pozbyl platnosti dnem 1. května 2004 (2) pozbyl platnosti dnem 1. května 2004 (3) pozbyl platnosti dnem 1. května 2004 (4) pozbyl platnosti dnem 1. května 2004 (5) pozbyl platnosti dnem 1. května 2004 (6) pozbyl platnosti dnem 1. května 2004 (7) Subvenci při vývozu poskytuje Fond v souladu se zvláštním právním předpisem26). § 11c Intervenční nákup a prodej (1) Fond intervenčně nakupuje zemědělské výrobky a potraviny za intervenční cenu stanovenou příslušnými předpisy Evropských společenství5). (2) pozbyl platnosti dnem 1. května 2004 (3) Fond prodává nebo jiným způsobem převádí intervenčně nakoupené zemědělské výrobky a potraviny původem z Evropských společenství v souladu se zvláštním právním předpisem27). (4) Fond projedná svůj postup při provádění intervenčních nákupů a prodejů se Správou státních hmotných rezerv. (5) Intervenční nákup a prodej a případně související dopravu, skladování a zpracování zemědělských výrobků a potravin provádí Fond buď sám anebo prostřednictvím jiné právnické nebo fyzické osoby. § 11d Produkční kvóty a jejich systém (1) K plnění individuální produkční kvóty lze využít pouze zemědělského výrobku nebo potraviny původem z České republiky ze zemědělských surovin původem z České republiky, nestanoví-li přímo použitelný předpis Evropských společenství jinak, přičemž tento výrobek nebo potravina nesmí být použity k plnění individuální produkční kvóty u více než jedné osoby oprávněné disponovat s individuální produkční kvótou, které byla individuální produkční kvóta přidělena, případně která individuální produkční kvótu nabyla od jiné osoby oprávněné disponovat s individuální produkční kvótou (dále jen „držitel kvóty“). (2) Individuální produkční kvótu nebo její část může držitel kvóty převést písemnou smlouvou, která se řídí obecnými právními předpisy28), na jinou osobu (dále jen „nabyvatel kvóty“), pokud tento zákon nestanoví jinak. (3) Převod podle odstavce 2 nabyvatel kvóty neprodleně písemně oznámí Fondu. (4) Fond nabyvateli kvóty do 15 dnů ode dne doručení oznámení vydá písemné potvrzení o tom, že převod individuální produkční kvóty nebo její části eviduje, jsou-li splněny podmínky stanovené tímto zákonem a nařízeními vlády. (5) Individuální produkční kvótu ani její část nemůže držitel kvóty převést v období dvaceti čtyř měsíců od jejího přidělení z rezervy, pokud je součástí systému produkčních kvót podle předpisů Evropských společenství. (6) Ustanovení odstavce 5 se nevztahuje na případy, kdy držitel kvóty nabyté z rezervy, pokud je součástí systému produkčních kvót podle předpisů Evropských společenství, prokáže z mimořádného a zvláštního zřetele hodného důvodu, že byl nucen snížit uvádění zemědělského výrobku nebo potraviny na trh v České republice. (7) Na přechod kvóty se ustanovení odstavců 3 a 4 vztahují přiměřeně. (8) Držitel kvóty, který vyrábí cukr nebo bramborový škrob, je povinen zajistit ve výrobních zařízeních na výrobu cukru nebo bramborového škrobu taková opatření, která umožňují zkontrolovat množství zpracované cukrové řepy nebo brambor a v jakékoliv fázi výroby zkontrolovat vyrobené množství cukru nebo bramborového škrobu. (9) Vláda v rámci podmínek systému produkčních kvót nařízením stanoví a) způsob prvotního přidělení individuálních produkčních kvót jednotlivým žadatelům při dodržení zásady rovného přístupu ke všem žadatelům a objektivního způsobu výpočtu individuálních produkčních kvót, b) způsob naplňování rezervy a podmínky jejího rozdělování, pokud je rezerva součástí systému produkčních kvót podle předpisů Evropských společenství, c) v rozsahu potřebném pro fungování systému produkčních kvót informace, které budou držitelé kvóty, případně jiné osoby vymezené nařízením vlády povinni poskytovat Fondu, d) podmínky, za kterých Fond držiteli kvóty sníží individuální produkční kvótu, e) podrobnosti týkající se opatření na zjišťování množství zpracované cukrové řepy nebo brambor a vyrobeného množství cukru nebo bramborového škrobu, f) další opatření vyplývající z přímo použitelného předpisu Evropských společenství. § 11e Produkční kvóty mléka (1) O zařazení fyzické nebo právnické osoby do evidence odběratelů mléka vydá Fond této osobě osvědčení. Zjistí-li Fond, že odběratel opětovně porušil povinnost podle odstavce 2, rozhodne o odejmutí osvědčení a vyřazení z evidence odběratelů mléka. Na rozhodování o zařazení fyzické nebo právnické osoby do evidence odběratelů mléka a rozhodování o odejmutí osvědčení a vyřazení z evidence odběratelů mléka se správní řád vztahuje s výjimkou lhůt a mimořádných opravných prostředků. (2) Odběratel mléka je povinen a) evidovat plnění dodávkových kvót jemu dodávajících držitelů kvóty, b) na žádost držitele kvóty informovat jiného odběratele o množství syrového kravského mléka jemu dodaného tímto držitelem kvóty, c) oznámit Fondu neprodleně zahájení insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení nebo vstup do likvidace. (3) Producent syrového kravského mléka je před zahájením dodávek mléka novému odběrateli povinen písemně oznámit Fondu tohoto odběratele29) na formulářích vydaných Fondem. V případě, že producent hodlá dodávat syrové kravské mléko více odběratelům, je povinen Fondu před zahájením dodávek mléka oznámit objem části individuální produkční kvóty mléka, k jehož vyhodnocení plnění bude každý z jeho odběratelů příslušný. § 11f Produkční kvóty cukru (1) Individuální produkční kvóty cukru jsou majetkem státu; přidělením individuálních produkčních kvót cukru stát opravňuje výrobce cukru k jejich plnění po stanovenou dobu. (2) Individuální produkční kvótu cukru nemůže její držitel převést na jinou osobu. § 11g Produkční kvóty bramborového škrobu (1) Individuální produkční kvóty bramborového škrobu jsou majetkem státu; přidělením individuálních produkčních kvót bramborového škrobu stát opravňuje výrobce bramborového škrobu k jejich plnění po stanovenou dobu. (2) Individuální produkční kvótu bramborového škrobu nemůže její držitel převést na jinou osobu. § 11h Finanční dávky z výroby cukru (1) Fond uloží výrobci cukru v rámci systému produkčních kvót cukru finanční dávku z výroby cukru v souladu se zvláštním právním předpisem29) za účelem zajištění odvodu vlastních zdrojů do souhrnného rozpočtu Evropských společenství. (2) Při rozhodování o povinnosti zaplatit finanční dávku z výroby cukru má Fond postavení orgánu veřejné správy. (3) O odvolání proti rozhodnutí Fondu podle odstavce 2 rozhoduje ministerstvo. (4) Uložené finanční dávky z výroby cukru vymáhá Fond a účtuje o nich v souladu se zvláštním právním předpisem29). (5) Jestliže výrobce cukru nesplní povinnost uhradit finanční dávku z výroby cukru ve lhůtě stanovené pravomocným rozhodnutím, je povinen zaplatit Fondu penále ve výši 1 ‰ denně z uložené finanční dávky z výroby cukru až do dne jejího připsání na účet Fondu, nejvýše však do výše uložené finanční dávky z výroby cukru. Penále lze uložit nejpozději do deseti let počítaných od 1. ledna roku následujícího po roce, v němž nebyla povinnost uhradit finanční dávku z výroby cukru ve stanovené lhůtě splněna. Penále, které v jednotlivých případech nepřesáhne 3 000 Kč, se neuloží. (6) Fond je povinen poukázat na účet stanovený Ministerstvem financí pravomocným rozhodnutím stanovený objem finančních dávek z výroby cukru snížený o náklady spojené s jejich výběrem ve výši stanovené zvláštním právním předpisem29). § 11i pozbyl platnosti dnem 1. května 2004 § 11j Povinnosti vyplývající z přímo použitelného předpisu Evropských společenství Osoby, na které se vztahují opatření podle § 1 odst. 2, jsou povinny dodržovat povinnosti vyplývající z přímo použitelného předpisu Evropských společenství. § 12 Vyžadování a poskytování informací a spolupráce (1) Fond je oprávněn bezplatně požadovat informace potřebné pro provádění činností podle § 1 odst. 2, včetně údajů z evidencí vedených podle zákona o vinohradnictví a vinařství, zákona o ochraně chmele, zákona o zemědělství, včetně ortofotomap, zákona o rostlinolékařské péči a zákona o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat, přičemž při nakládání s osobními údajiosobními údaji fyzických osob postupuje podle zvláštního právního předpisu30). (2) Fond informace o své činnosti a hospodaření pravidelně zveřejňuje. Na žádost organizačních složek státu, orgánů územních samosprávných celků a zájmových sdružení, jakož i pro potřebu výkonných funkcí Fond poskytne vyžádané informace o provádění činností podle § 1 odst. 2. (3) Fond spolupracuje s orgány jiných členských nebo budoucích členských států Evropských společenství se stejnou nebo obdobnou působností, včetně vzájemného poskytování odborné pomoci. (4) Fond je oprávněn k činnostem podle § 1 odst. 2 využívat rodná čísla v souladu se zvláštním právním předpisem31). § 12a Kontrola (1) Fond je oprávněn provádět, a to i bez ohlášení, kontrolu a) správnosti údajů fyzických a právnických osob uvedených v žádostech podávaných Fondu, b) plnění povinností a podmínek vyplývajících z vydaných rozhodnutí a uzavřených smluv podle § 1 odst. 2, c) správnosti informací poskytovaných Fondu podle tohoto zákona, zákona o zemědělství a nařízení vlády vydaných k jejich provedení, d) plnění povinností vyplývajících z přímo použitelného předpisu Evropských společenství, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. (2) Při výkonu kontroly podle odstavce 1 postupuje Fond vůči fyzickým a právnickým osobám (dále jen „kontrolované osoby“) podle zákona o státní kontrole32), zákona o zemědělství33), podle tohoto zákona a podle zákona o finanční kontrole19). Tím není dotčen výkon kontroly podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství upravujících společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky, podpory pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), společné organizace zemědělských trhů34). (3) Pokud doklady u kontrolovaných osob nepostačují k řádnému provedení kontroly, je Fond oprávněn požadovat doklady i od jiné osoby, a to v rozsahu nezbytném pro ověření skutečností majících souvislost s činností kontrolovaných osob, která je předmětem kontroly. Tato osoba je povinna ve stanovené lhůtě takové doklady Fondu předložit, výkon kontroly Fondem umožnit a při něm spolupůsobit. Práva a povinnosti Fondu a této osoby se řídí zákonem o státní kontrole32) přiměřeně, přičemž účel kontroly musí být naplněn při zajištění toho, aby práva a chráněné zájmy této osoby byly dotčeny v nejmenší možné míře. (4) Kontrolu podle odstavců 1 až 3 vykonává Fond prostřednictvím svých zaměstnanců a jiných fyzických a právnických osob, které k tomuto účelu zmocní a jejichž předmětem podnikání je kontrolní činnost (dále jen „osoby vykonávající kontrolu“). Osoby vykonávající kontrolu jsou mimo práv a povinností stanovených podle zákona o státní kontrole32) při kontrole oprávněny a) ověřovat totožnost fyzických osob, jsou-li kontrolovanými osobami, a též totožnost fyzických osob, které při kontrole zastupují kontrolované osoby, a oprávnění těchto osob k zastupování, b) pořizovat kopie nebo výpisy z písemných materiálů, které jsou předkládány při kontrole, c) pořizovat kopie nebo výpisy záznamů dat na paměťových médiích prostředků výpočetní techniky, které jsou předkládány při kontrole, a to včetně jejich zdrojových kódů, d) pořizovat v souvislosti s prováděním kontroly fotodokumentaci, e) seznamovat se s údaji přímo souvisejícími s vykonávanou kontrolou, které tvoří předmět obchodního tajemství kontrolovaných osob; tyto informace nesmí Fond poskytnout třetím osobám, f) v nezbytném rozsahu vjíždět dopravními prostředky na komunikační cesty, na pozemky a do provozních a skladovacích prostor a zařízení souvisejících s činností kontrolovaných osob. (5) Kontrolu podle odstavce 1 písm. b) a d) a odstavce 3 vykonávají v rámci své působnosti stanovené zvláštními právními předpisy35) také správní úřady řízené ministerstvem. (6) Při výkonu kontroly podle odstavců 1 a 3 je Fond oprávněn požadovat provedení analýz vzorků zemědělských výrobků celními orgány. (7) Osoby vykonávající kontrolu se prokazují písemným pověřením, jde-li o zaměstnance Fondu, nebo písemným zmocněním, jde-li o jiné fyzické a právnické osoby, v nichž je vymezen předmět kontroly a okruh kontrolovaných osob. (8) Zjistí-li Fond při výkonu kontroly podle odstavce 1 skutečnosti, na jejichž základě je třeba učinit opatření, jež jsou v působnosti jiných organizačních složek státu, je povinen je těmto složkám oznámit. (9) Fond a osoby vykonávající kontrolu při výkonu kontroly postupují při nakládání s osobními údajiosobními údaji fyzických osob podle zvláštního právního předpisu31). (10) Pro provádění kontrol orgány Evropských společenství nebo jimi pověřených osob platí ustanovení odstavců 1 až 9 přiměřeně. (11) Fond je odpovědným orgánem za provádění kontrol plnění kritérií způsobilosti podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství upravujícího prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém36). (12) V případě, že není umožněna kontrola některé z podmínek, na kterou je poskytnutí dotace vázáno, a nejedná se o zmaření kontroly podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství37), považuje se tato podmínka za nesplněnou. § 12b Poskytování údajů z informačního systému evidence obyvatel (1) Ministerstvo vnitra, krajské úřady a obecní úřady obcíobcí s rozšířenou působností poskytují Fondu pro výkon působnosti podle tohoto zákona z informačního systému evidence obyvatel31) údaje o obyvatelích; obyvatelem se rozumí fyzická osoba podle zvláštního právního předpisu38). Ministerstvo vnitra poskytuje tyto údaje v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup. (2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 jsou údaje o a) státních občanech České republiky39), 1. jméno, případně jména, příjmení, rodné příjmení, 2. rodné číslo, 3. adresa místa trvalého pobytu, 4. počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky, 5. zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, 6. datum a místo úmrtí, jde-li o úmrtí mimo území České republiky, uvede se stát, na jehož území k úmrtí došlo, popřípadě datum úmrtí, 7. den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den úmrtí, b) cizincích, kteří jsou obyvateli, 1. jméno, případně jména, příjmení, rodné příjmení, 2. rodné číslo, bylo-li přiděleno, nebo datum narození, 3. místo a stát, kde se cizinec narodil, 4. státní občanství, popřípadě více státních občanství, 5. druh a adresa místa pobytu, 6. číslo a platnost povolení k pobytu, 7. počátek pobytu, případně datum ukončení pobytu, 8. zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, 9. datum a místo úmrtí, jde-li o úmrtí mimo území České republiky, uvede se stát, na jehož území k úmrtí došlo, popřípadě datum úmrtí, 10. den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den úmrtí. (3) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. § 12c Přestupky (1) Fyzická osoba se dopustí přestupkupřestupku tím, že a) nesplní informační povinnost vůči Fondu stanovenou prováděcím právním předpisem vydaným podle § 1 odst. 3 nebo Fond informuje nepravdivě, b) nesplní povinnost stanovenou přímo použitelným předpisem Evropských společenství na úseku společných organizací trhu, přímých podpor a národních doplňkových podpor k přímým podporám, strukturálních opatření a Programu rozvoje venkova. (2) Za přestupekpřestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do a) 250 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle písmene a), b) 1 000 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle písmene b). § 12d Správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob (1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že a) nesplní informační povinnost vůči Fondu stanovenou prováděcím právním předpisem vydaným podle § 1 odst. 3 nebo Fond informuje nesprávně, b) nesplní povinnost stanovenou přímo použitelným předpisem Evropských společenství na úseku společných organizací trhu, přímých podpor a národních doplňkových podpor k přímým podporám, strukturálních opatření a Programu rozvoje venkova. (2) Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do a) 250 000 Kč, jde-li o správní delikt podle písmene a), b) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle písmene b). § 12e Společná ustanovení ke správním deliktům (1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. (2) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby40) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. (3) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, době trvání, k jeho následkům a okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán. (4) Odpovědnost za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 2 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 4 let ode dne, kdy byl správní delikt spáchán. (5) Správní delikty podle tohoto zákona projednává v prvním stupni Fond. Při projednávání správních deliktů má Fond postavení orgánu veřejné správy. (6) Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci. (7) Pokuty vybírá a vymáhá Fond. (8) Příjem z pokut je příjmem rozpočtu Fondu. § 13 zrušen § 13a Vztah ke správnímu řádu Na rozhodování podle tohoto zákona se vztahuje správní řád, nestanoví-li tento zákon jinak. § 13b (1) Kde se v přímo použitelných předpisech Evropských společenství, které členským státům Evropské unie přikazují nebo umožňují provést samostatnou úpravu podle jejich uvážení, mluví o a) příslušném úřadu, příslušném ústředním úřadu nebo příslušném orgánu, rozumí se tím při provádění činností podle § 1 odst. 2 pro účely tohoto zákona a k němu vydaných prováděcích právních předpisů Fond, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, b) příslušném orgánu dozoru, popřípadě kontroly, rozumí se tím při provádění činností podle § 1 odst. 2 pro účely tohoto zákona a k němu vydaných prováděcích právních předpisů Fond, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, c) vývozní náhradě, rozumí se tím pro účely tohoto zákona a k němu vydaných prováděcích právních předpisů subvence při vývozu podle tohoto zákona, d) jistotě, rozumí se tím pro účely tohoto zákona a k němu vydaných prováděcích právních předpisů záruka podle tohoto zákona, e) kvótě cukru A a kvótě cukru B, kvótě cukru, individuálním referenčním množství pro dodávky mléka, pro přímý prodej mléka, popřípadě subkvótě škrobu, rozumí se tím pro účely tohoto zákona a k němu vydaných prováděcích právních předpisů individuální produkční kvóta podle tohoto zákona, f) dotaci, podpoře, subvenci, náhradě, prémii, příplatku, platbě, pomoci, popřípadě příspěvku, rozumí se tím pro účely tohoto zákona a k němu vydaných prováděcích právních předpisů dotace podle tohoto zákona. (2) Kde se v právních předpisech uvedených v odstavci 1 mluví o opatřeních k zajištění dodržování povinností a jednotného uplatňování požadavků stanovených těmito právními předpisy nebo odstraňování zjištěných nedostatků, rozumí se tím při provádění činností podle § 1 odst. 2 odpovídající opatření podle tohoto zákona. § 13c Poskytování peněžních prostředků organizačním složkám státu (1) Fond převádí peněžní prostředky organizačním složkám státu41) na provádění činností v oblastech Společné zemědělské politiky a Společné rybářské politiky Evropské unie na základě opatření podle podmínek stanovených v přímo použitelných předpisech Evropských společenství. O převedené peněžní prostředky lze překročit celkové výdaje státního rozpočtu schválené zákonem o státním rozpočtu. (2) Organizační složky státu použijí převedené peněžní prostředky k účelu stanovenému v odstavci 1. § 14 Přechodná ustanovení (1) Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se zrušuje Státní fond tržní regulace v zemědělství. Tímto dnem přecházejí všechna práva a závazky Státního fondu tržní regulace v zemědělství, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců Státního fondu tržní regulace v zemědělství, na Fond. (2) Zásady výběrového řízení právnických a fyzických osob pro intervenční nákupy a pro vývoz nebo prodej zemědělských výrobků a potravin zařazených do regulace trhu, přijaté Státním fondem tržní regulace v zemědělství, platí do přijetí zásad podle § 1 odst. 4. (3) Zásady regulace trhu jednotlivých zemědělských výrobků a potravin, přijaté Státním fondem tržní regulace v zemědělství, rozhodnutí Rady Státního fondu tržní regulace v zemědělství o výši subvencí pro vývoz regulovaných výrobků a další zásady, přijaté Státním fondem tržní regulace v zemědělství, týkající se regulace trhu jednotlivých zemědělských výrobků a potravin, platí do přijetí opatření pro provádění organizace trhu podle tohoto zákona. (4) Návrh na jmenování prvního prezidia předkládají prostřednictvím ministra zemědělství statutární orgány institucí, které mají v prezidiu zastoupení. Nevládní instituce sdružující zemědělce a nevládní instituce sdružující odběratele zemědělských produktů, jejichž zástupci budou členy prezidia, určí zemědělský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Návrh na jmenování prezidia předkládá ministr zemědělství vládě. (5) První jednání prezidia se uskuteční do 30 dnů ode dne jmenování místopředsedy a dalších členů prezidia vládou. Do ustavení prezidia vykonává působnost prezidia s výjimkou ustanovení § 8 odst. 5 písm. g) až k) Rada Státního fondu tržní regulace v zemědělství. Do jmenování ředitele vládou řídí Fond prozatímně ředitel Státního fondu tržní regulace v zemědělství. Práva a povinnosti ředitele Státního fondu tržní regulace v zemědělství jsou omezeny na úkony nezbytné pro činnost Fondu. Ustanovení o působnosti dozorčí rady podle § 10 platí ve vztahu k Radě Státního fondu tržní regulace v zemědělství a řediteli Státního fondu tržní regulace v zemědělství přiměřeně. § 15 Zrušovací ustanovení Zrušuje se: 1. Zákon č. 472/1992 Sb., o Státním fondu tržní regulace v zemědělství. 2. Zákon č. 242/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 472/1992 Sb., o Státním fondu tržní regulace v zemědělství, ve znění zákona č. 10/1993 Sb. ČÁST OSMÁ ÚČINNOST § 22 (1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. (2) Ustanovení § 8 pozbývá platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost. 1. Zákon č. 128/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), a zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti třicátým dnem po jeho vyhlášení (4. června 2003). Ustanovení čl. I bodu 2, pokud se týká § 1 odst. 2 písm. g) až písm. j), čl. I bodu 6, pokud se týká § 4 odst. 2, čl. I bodu 9, pokud se týká § 6a odst. 6 a § 6b odst. 4, čl. I bodů 10, 12, 14, 16, 24 až 31, čl. I bodu 33, pokud se týká § 11b odst. 7, § 11c odst. 3 a 4, § 11g a 11h, čl. I bodu 36, pokud se týká § 13 odst. 2, nabyla účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost (1. května 2004). Ustanovení čl. I bodu 2, pokud se týká § 1 odst. 2 písm. e), čl. I bodu 4, pokud se týká § 2 písm. e), čl. I bodu 33, pokud se týká § 11a odst. 8, § 11b odst. 1 až 6, § 11c odst. 2, § 11e odst. 14, § 11f odst. 2 až 7 a § 11i, čl. I bodu 36, pokud se týká § 13 odst. 1, pozbyla platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost (1. května 2004). 2. Zákon č. 41/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o veřejných zakázkách, nabyl účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce po jeho vyhlášení (1. května 2004). 3. Zákon č. 85/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost (1. května 2004), s výjimkou čl. VI, který nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (19. února 2004). 4. Zákon č. 237/2004 Sb., kterým se v souvislosti s přijetím zákona o dani z přidané hodnoty mění některé zákony a přijímají některá další opatření a mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 479/2003 Sb., a zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost (1. května 2004). 5. Zákon č. 482/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (7. září 2004). 6. Zákon č. 441/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (10. listopadu 2005). 7. Zákon č. 130/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (14. dubna 2006). 8. Zákon č. 342/2006 Sb., kterým se mění některé zákony související s oblastí evidence obyvatel a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (3. července 2006). 9. Zákon č. 35/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (12. února 2008). 10. Zákon č 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech, nabývá účinnosti dnem 1. července 2010. 11. Zákon č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu, nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2011. 12. Zákon č. 291/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, nabyl účinnosti prvním dnem prvního kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (1. října 2009). Ustanovení části sedmé bodu 39 a části čtrnácté nabývají účinnosti dnem 1. července 2010. Ustanovení části sedmé bodů 34 až 38 pozbývají platnosti dnem 30. června 2010. Předseda vlády: Ing. Fischer, CSc. v. r. 1) § 28 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. 2) § 3 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb. 3) Nařízení Komise (EHS) č. 2220/1985, které stanovuje společná podrobná prováděcí pravidla pro systém záruk pro zemědělské výrobky. 4) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000, kterým se provádí rozhodnutí Rady (ES, Euratom) č. 728/1994 o systému vlastních zdrojů Společenství. Nařízení Rady (ES) č. 1788/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se zavádí dávka v odvětví mléka a mléčných výrobků, v platném znění. 5) § 2a zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 128/2003 Sb. 6) § 2c zákona č. 252/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7) Nařízení rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), v platném znění. 8) § 2b zákona č. 252/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 9) Nařízení Komise (ES) č. 800/1999 ze dne 15. dubna 1999, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty, v platném znění. 10) § 2c zákona č. 252/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 4/2002 Sb. m. s., o sjednání Víceleté finanční dohody mezi Českou republikou a Komisí Evropských společenství jménem Evropského společenství. 11) Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, v platném znění. Nařízení Rady (ES) č. 1198/2006 ze dne 27. července 2006 o Evropském rybářském fondu, v platném znění. 12) § 2b a 2c zákona č. 252/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 13) § 37 a 38 zákona č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 14) Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. 15) Například nařízení Rady (ES) č. 1663/1995, které stanovuje podrobná prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 729/1970 s ohledem na postup účetní závěrky EAGGF Záruční sekce, nařízení Komise (ES) č. 885/2006 ze dne 21. června 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1290/2005, pokud jde o akreditaci platebních agentur a dalších subjektů a schválení účetní závěrky EZZF a EZFRV, v platném znění. 16) § 8b odst. 3 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 482/2004 Sb. 17) Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů. 18) Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů. 19) Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 123/2003 Sb., zákona č. 426/2003 Sb., zákona č. 421/2004 Sb., zákona č. 482/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb. a zákona č. 298/2007 Sb. 20) Čl. 25 Ústavy České republiky. 21) Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001, v platném znění. Nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky, v platném znění. Nařízení rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), v platném znění. Nařízení Komise (ES) č. 885/2006 ze dne 21. června 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1290/2005, pokud jde o akreditaci platebních agentur a dalších subjektů a schválení účetní závěrky EZZF a EZFRV, v platném znění. Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů), v platném znění. Nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003. 22) Nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, v platném znění. Nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky, v platném znění. 23) Nařízení Rady (ES) č. 1290/2005, v platném znění. 24) Čl. 73 odst. 8 nařízení Komise (ES) č. 796/2004, v platném znění. 25) Zákon č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 26) Nařízení Komise (ES) č. 800/1999, které stanovuje společná podrobná prováděcí pravidla pro systém vývozních náhrad (subvencí) pro zemědělské výrobky. Nařízení Komise (ES) č. 1291/2000, které stanovuje společná podrobná prováděcí pravidla pro systém dovozních a vývozních licencí a osvědčení o stanovení sazby předem pro zemědělské výrobky. 27) Nařízení Rady (EHS) č. 1883/1978, které stanovuje obecná pravidla financování intervencí Evropským zemědělským orientačním a záručním fondem, Záruční sekcí. 28) Nařízení Rady (ES) č. 1788/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví dávka v odvětví mléka a mléčných výrobků, v platném znění. 29) Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, v platném znění. 30) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 31) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. 32) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. 33) Zákon č. 252/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 34) Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, v platném znění. Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005, v platném znění. Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, v platném znění. Nařízení Rady (ES) č. 73/2009. 35) Například zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon). 36) Hlava III kapitola II nařízení Komise (ES) č. 796/2004, v platném znění. 37) Čl. 23 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 796/2004, v platném znění. 38) § 1 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb. 39) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 40) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku. 41) Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. § 45 zákona č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška č. 366/2009 Sb.
Vyhláška č. 366/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 329/2008 Sb., o centrální evidenci exekucí, ve znění vyhlášky č. 426/2008 Sb. Vyhlášeno 26. 10. 2009, datum účinnosti 1. 11. 2009, částka 118/2009 * Čl. I - Vyhláška č. 329/2008 Sb., o centrální evidenci exekucí, ve znění vyhlášky č. 426/2008 Sb., se mění takto: * Čl. II - Přechodná ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 1. 11. 2009 366 VYHLÁŠKA ze dne 15. října 2009, kterou se mění vyhláška č. 329/2008 Sb., o centrální evidenci exekucí, ve znění vyhlášky č. 426/2008 Sb. Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 131 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů: Čl. I Vyhláška č. 329/2008 Sb., o centrální evidenci exekucí, ve znění vyhlášky č. 426/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 1 odst. 2 se za slova „(dále jen „zápis“)“ vkládají slova „a k vkládání“ a za slova „do evidence“ slova „, jakož i k odstranění údajů z evidence,“. 2. V § 1 odst. 3 se za slova „§ 125 odst. 1“ vkládají slova „písm. a) a b)“. 3. V § 2 odst. 2 písm. a) se za slovo „soudu“ vkládají slova „nebo exekutora“. 4. Za § 2 se vkládá nový § 2a, který včetně poznámky pod čarou č. 1 zní: „§ 2a Do evidence se v elektronické podobě vzniklé autorizovanou konverzí dokumentu1) vkládají dražební vyhlášky podle § 125 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, rozhodnutí, kterými jsou tyto vyhlášky měněny, oznámení dražebního roku podle § 125 odst. 1 písm. d) exekučního řádu a jeho změny. 1) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů.“. 5. V § 3 odstavec 1 zní: „(1) Zápis údajů z rozhodnutí podle § 125 odst. 1 písm. a) nebo b) exekučního řádu se provede do 3 dnů poté, co se exekutor dozvěděl o právní moci těchto rozhodnutí, a zápis ostatních údajů do 5 pracovních dnů poté, co se o nich exekutor dozvěděl. Údaje podle § 125 odst. 1 písm. c) nebo d) exekučního řádu se do evidence vkládají do 3 pracovních dnů od vydání dražební vyhlášky nebo oznámení dražebního roku.“. 6. V § 3 odst. 2 se slovo „vymaže“ nahrazuje slovem „odstraní“. 7. V § 4 odst. 1 úvodní části ustanovení se za slovo „zápisy“ vkládají slova „a vkládání“ a za slovo „evidence“ slova „a odstraňování z evidence“. 8. V § 5 odstavec 1 zní: „(1) Komoře náleží odměna za každé poskytnutí elektronického údaje z evidence, stanoví-li tak exekuční řád. Výše odměny v závislosti na tom, kolik bylo žadateli v kalendářním roce poskytnuto elektronických údajů, činí do 1 000. poskytnutého údaje| 60 Kč, ---|--- od 1 001. poskytnutého údaje do 10 000. poskytnutého údaje | 30 Kč, od 10 001. poskytnutého údaje do 1 000 000. poskytnutého údaje| 15 Kč, od 1 000 001. poskytnutého údaje| 6 Kč.“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Pro výpočet odměny podle § 5 odst. 1 vyhlášky č. 329/2008 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky se nezapočítávají elektronické údaje poskytnuté z centrální evidence exekucí žadateli do dne nabytí účinnosti této vyhlášky. 2. Exekutor vloží do evidence nejpozději do 1 měsíce ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky údaje podle § 2a, jestliže dražební vyhláška nebo oznámení dražebního roku byly vydány přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky a dražební jednání bylo nařízeno nebo dražební rok byl oznámen na den následující po dni nabytí účinnosti této vyhlášky. Čl. III Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 2009. Ministryně: JUDr. Kovářová v. r.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 105/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 105/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí k platnosti Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o podpoře a vzájemné ochraně investic Vyhlášeno 23. 10. 2009, částka 41/2009 105 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje s odvoláním na nótu Velvyslanectví České republiky v Bratislavě č. j. 624/2009 ze dne 30. července 2009, že Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsaná dne 23. listopadu 1992 v Bratislavě, pozbyla platnosti a aplikovatelnosti dnem 1. května 2004.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 104/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 104/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Kambodžského království o podpoře a vzájemné ochraně investic Vyhlášeno 23. 10. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 8. 8. 2009, částka 41/2009 * Článek 1 - Definice * Článek 2 - Podpora a ochrana investic * Článek 3 - Národní zacházení a doložka nejvyšších výhod * Článek 4 - Náhrada škod * Článek 5 - Vyvlastnění * Článek 6 - Převody * Článek 7 - Postoupení práv * Článek 8 - Řešení sporů z investic mezi smluvní stranou a investorem druhé smluvní strany * Článek 9 - Řešení sporů mezi smluvními stranami * Článek 10 - Použití jiných předpisů a zvláštní závazky * Článek 11 - Základní bezpečnostní zájmy * Článek 12 - Použitelnost Dohody * Článek 13 - Vstup v platnost, trvání a ukončení Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 8. 8. 2009 104 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 12. května 2008 byla v Phnom Penhu podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Kambodžského království o podpoře a vzájemné ochraně investic. S Dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Dohodu ratifikoval. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 13 odst. 1 dne 8. srpna 2009. České znění Dohody a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně. Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Kambodžského království o podpoře a vzájemné ochraně investic Vláda České republiky a vláda Kambodžského království (dále jen „smluvní strany“), vedeny přáním rozvíjet hospodářskou spolupráci k vzájemnému prospěchu obou států, hodlajíce vytvořit a udržovat příznivé podmínky pro investice investorů jednoho státu na území druhého státu a vědomy si, že podpora a vzájemná ochrana investic ve smyslu této dohody podněcuje podnikatelskou iniciativu v této oblasti, se dohodly na následujícím: Článek 1 Definice Pro účely této dohody: 1. Pojem „investice“ označuje každou majetkovou hodnotu investovanou v souvislosti s hospodářskými aktivitami investorem jedné smluvní strany na území státu druhé smluvní strany v souladu s právním řádem druhé smluvní strany a zahrnuje zejména, nikoli však výlučně: a) movitý a nemovitý majetek, jakož i všechna majetková práva, jako jsou hypotéky, zástavy nebo záruky; b) akcieakcie, obligace, nezajištěné dluhopisy společností nebo jakékoli jiné formy účasti ve společnostech; c) peněžní pohledávky nebo nároky na jakékoli plnění na základě smlouvy mající finanční hodnotu a související s investicí; d) práva z oblasti duševního vlastnictví včetně autorských práv, práv z ochranných známek, patentů, průmyslových vzorů, technických postupů, know-how, obchodních tajemství, obchodních jmen a goodwill, spojená s investicí; e) práva vyplývající ze zákona nebo ze smluvního ujednání, licence a povolení vydaná podle zákona, včetně koncesí k průzkumu, těžbě, kultivaci nebo využití přírodních zdrojů. Jakákoliv změna formy, ve které jsou hodnoty investovány, nemá vliv na jejich charakter jako investice. 2. Pojem „investor“ znamená jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobu, která investuje na území státu druhé smluvní strany. a) Pojem „fyzická osoba“ znamená jakoukoli fyzickou osobu mající státní občanství některé ze smluvních stran v souladu s jejími zákony. b) Pojem „právnická osoba“ znamená s ohledem na obě smluvní strany jakoukoli společnost zaregistrovanou nebo zřízenou v souladu s jejími zákony a uznanou jimi za právnickou osobu, která má sídlo na území státu některé ze smluvních stran. 3. Pojem „výnosy“ znamená částky plynoucí z investice a zahrnuje zejména, ne však výlučně, zisky, úroky z půjček, přírůstky kapitálu, podíly, dividendy, licenční nebo jiné poplatky. 4. Pojem „území“ znamená: a) ve vztahu k České republice území České republiky, nad kterým vykonává svrchovanost, svrchovaná práva a jurisdikci v souladu s mezinárodním právem; b) ve vztahu ke Kambodžskému království území Kambodžského království včetně pobřežního moře a mořských oblastí sousedících s vnější hranicí pobřežního moře, nad nimiž Kambodžské království vykonává jurisdikci nebo svrchovaná práva podle vnitrostátního práva, které musí být v souladu s mezinárodním právem. Článek 2 Podpora a ochrana investic 1. Každá smluvní strana bude podporovat a vytvářet příznivé podmínky pro investory druhé smluvní strany, aby investovali na jejím území, a bude takové investice připouštět, a to v souladu se svým právním řádem. 2. Investicím investorů každé ze smluvních stran bude za každých okolností poskytováno řádné a spravedlivé zacházení a budou požívat plné ochrany a bezpečnosti na území státu druhé smluvní strany. Článek 3 Národní zacházení a doložka nejvyšších výhod 1. Každá smluvní strana poskytne na území svého státu investicím a výnosům investorů druhé smluvní strany zacházení, které je řádné a spravedlivé a není méně příznivé, než jaké poskytuje investicím a výnosům svých vlastních investorů nebo investicím a výnosům investorů jakéhokoli třetího státu, je-li výhodnější. 2. Každá smluvní strana poskytne na území svého státu investorům druhé smluvní strany, pokud jde o řízení, udržování, užívání, využití nebo nakládání s jejich investicí, zacházení, které je řádné a spravedlivé a ne méně příznivé, než jaké poskytuje svým vlastním investorům nebo investorům jakéhokoliv třetího státu, je-li výhodnější. 3. Ustanovení o národním zacházení a doložce nejvyšších výhod podle tohoto článku se nebude vztahovat na výhody, které poskytuje smluvní strana na základě svých závazků jako člena celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu. 4. Smluvní strana je srozuměna s tím, že závazky druhé smluvní strany jako člena celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu zahrnují závazky vyplývající z mezinárodní smlouvy nebo vzájemné smlouvy týkající se této celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu. 5. Ustanovení této dohody nelze vykládat tak, že zavazují jednu smluvní stranu poskytnout investorům druhé smluvní strany nebo jejich investicím či výnosům takové výhody, upřednostnění nebo výsady, které může první smluvní strana poskytovat na základě mezinárodní smlouvy týkající se zcela nebo převážně zdanění. Článek 4 Náhrada škod 1. Jestliže investice investorů jedné nebo druhé smluvní strany utrpí škody následkem války, ozbrojeného konfliktu, výjimečného stavu, nepokojů, povstání, vzpoury nebo jiných podobných událostí na území státu druhé smluvní strany, poskytne jim tato smluvní strana, pokud jde o náhradu, odškodnění, vyrovnání nebo jiné vypořádání, zacházení ne méně příznivé, než jaké poskytne tato smluvní strana svým vlastním investorům nebo investorům jakéhokoli třetího státu. 2. Bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku bude investorům jedné smluvní strany, kteří při jakýchkoli událostech uvedených v předchozím odstavci utrpí škody na území státu druhé smluvní strany v důsledku: a) zabavení jejich majetku ozbrojenými silami nebo orgány druhé smluvní strany, nebo b) zničení jejich majetku ozbrojenými silami nebo orgány druhé smluvní strany, které nebylo způsobeno bojovými akcemi nebo nebylo vyvoláno nezbytností situace, poskytnuta restituce nebo spravedlivá a přiměřená náhrada za škody utrpěné během zabírání nebo v důsledku zničení majetku. Výsledné platby budou bez prodlení volně převoditelné ve volně směnitelné měně. Článek 5 Vyvlastnění 1. Investice investorů kterékoli ze smluvních stran nebudou znárodněny, vyvlastněny nebo podrobeny opatřením majícím podobný účinek jako znárodnění nebo vyvlastnění (dále jen „vyvlastnění“) na území státu druhé smluvní strany s výjimkou veřejného zájmu. Vyvlastnění bude provedeno podle zákona, na nediskriminačním základě a bude provázeno opatřeními k zaplacení okamžité, přiměřené a účinné náhrady. Taková náhrada se bude rovnat hodnotě vyvlastněné investice bezprostředně před vyvlastněním, nebo než se zamýšlené vyvlastnění stalo veřejně známým, bude zahrnovat úroky od data vyvlastnění, bude uskutečněna bez prodlení, bude účinně realizovatelná a volně převoditelná ve volně směnitelné měně. 2. Dotčený investor má právo na neodkladné přezkoumání svého případu a ohodnocení své investice soudním nebo jiným nezávislým orgánem smluvní strany, na jejímž území byla investice uskutečněna, v souladu s principy obsaženými v tomto článku. Článek 6 Převody 1. Aniž jsou dotčena opatření přijatá Evropským společenstvím, smluvní strany zajistí převod plateb spojených s investicemi nebo výnosy. Převody budou provedeny ve volně směnitelné měně bez jakýchkoli omezení a zbytečných prodlení. Takové převody zahrnují zejména, nikoliv však výlučně: a) kapitál a dodatečné částky k udržení nebo zvětšení investice; b) zisky, úroky, dividendy a jiné běžné příjmy; c) částky na splacení půjček; d) licenční nebo jiné poplatky; e) výnosy z prodeje nebo likvidace investice; f) příjmy zahraničních zaměstnanců, kteří jsou zaměstnáni a mají povolení pracovat v souvislosti s investicí na území státu druhé smluvní strany. 2. Pro účely této dohody bude jako přepočítací kurz použit převažující tržní kurz pro běžné transakce k datu převodu, pokud nebude dohodnuto jinak. 3. Za převody provedené „bez zbytečného prodlení“ ve smyslu odstavce 1 tohoto článku budou považovány převody uskutečněné ve lhůtě, která je běžně nezbytná pro provedení takového převodu. Článek 7 Postoupení práv 1. Jestliže jedna smluvní strana nebo agentura zmocněná smluvní stranou provede platbu svému vlastnímu investorovi z důvodu záruky, kterou poskytla ve vztahu k investici na území státu druhé smluvní strany, uzná druhá smluvní strana: a) postoupení každého práva nebo nároku investora smluvní straně nebo agentuře zmocněné smluvní stranou, ať k postoupení došlo ze zákona nebo na základě právního ujednání v této zemi, jakož i, b) že smluvní strana nebo agentura zmocněná smluvní stranou je z titulu postoupení práv oprávněna uplatňovat práva a vznášet nároky tohoto investora a převzít závazky vztahující se k investici. 2. Postoupená práva nebo nároky nepřekročí původní práva nebo nároky investora. Článek 8 Řešení sporů z investic mezi smluvní stranou a investorem druhé smluvní strany 1. Jakýkoli spor, který může vzniknout mezi investorem jedné smluvní strany a druhou smluvní stranou v souvislosti s investicí na území státu této druhé smluvní strany, bude předmětem jednání mezi stranami ve sporu. 2. Jestliže spor mezi investorem jedné smluvní strany a druhou smluvní stranou nebude takto urovnán ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy investor předložil žádost o řešení sporu, je investor oprávněn předložit spor k vyřešení podle své volby buď: a) příslušnému soudu nebo správnímu tribunálu smluvní strany, která je stranou ve sporu; nebo b) Mezinárodnímu středisku pro řešení sporů z investic (ICSID) s přihlédnutím k použitelným ustanovením Úmluvy o řešení sporů z investic mezi státy a občany jiných států, otevřené k podpisu ve Washingtonu D.C. 18. března 1965 v případě, že obě smluvní strany jsou stranami této Úmluvy; nebo c) rozhodci nebo mezinárodnímu rozhodčímu soudu zřízenému ad hoc, ustavenému podle rozhodčích pravidel Komise Organizace spojených národů pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL). Strany ve sporu se mohou písemně dohodnout na změnách těchto pravidel. 3. Rozhodčí soud vezme při svém rozhodování v úvahu prameny práva v následujícím pořadí: - ustanovení této dohody a jiných příslušných dohod mezi smluvními stranami; - platné právo dotčené smluvní strany; - ustanovení zvláštních dohod vztahujících se k investici; - obecné principy mezinárodního práva. 4. Rozhodčí nález bude konečný a závazný pro obě strany ve sporu a bude vykonatelný v souladu s vnitrostátním zákonodárstvím. Článek 9 Řešení sporů mezi smluvními stranami 1. Spory mezi smluvními stranami týkající se výkladu nebo použití této dohody budou, pokud to bude možné, vyřešeny konzultacemi nebo jednáními. 2. Pokud spor nemůže být takto vyřešen ve lhůtě šesti měsíců, bude na žádost jedné ze smluvních stran předložen rozhodčímu soudu v souladu s ustanoveními tohoto článku. 3. Rozhodčí soud bude ustaven pro každý jednotlivý případ následujícím způsobem. Každá smluvní strana určí jednoho rozhodce ve lhůtě dvou měsíců od obdržení žádosti o rozhodčí řízení. Tito dva rozhodci pak vyberou občana třetího státu, který bude se souhlasem obou smluvních stran jmenován předsedou soudu (dále jen „předseda“). Předseda bude jmenován do tří měsíců ode dne jmenování obou rozhodců. 4. Pokud v některé ze lhůt uvedených v odstavci 3 tohoto článku nebylo provedeno nezbytné jmenování, může být požádán předseda Mezinárodního soudního dvora, aby provedl jmenování. Je-li předseda občanem některé smluvní strany nebo z jiného důvodu nemůže vykonat tento úkon, bude o jmenování požádán místopředseda. Je-li také místopředseda občanem některé smluvní strany nebo nemůže vykonat tento úkon, bude o provedení nezbytného jmenování požádán služebně nejstarší člen Mezinárodního soudního dvora, který není občanem žádné smluvní strany. 5. Rozhodčí soud přijímá své rozhodnutí většinou hlasů. Takové rozhodnutí je závazné. Každá smluvní strana uhradí pouze náklady svého rozhodce a své účasti v rozhodčím řízení; náklady předsedy a ostatní výdaje budou hrazeny smluvními stranami rovným dílem. Rozhodčí soud určí vlastní jednací pravidla. Článek 10 Použití jiných předpisů a zvláštní závazky 1. V případě, že je některá otázka řešena současně touto dohodou a jinou mezinárodní dohodou, jejímiž stranami jsou obě smluvní strany, nic v této dohodě nebrání, aby jakákoli smluvní strana nebo jakýkoli její investor, který vlastní investice na území státu druhé smluvní strany, využil jakýchkoli pravidel, která jsou pro něho příznivější. 2. Jestliže zacházení poskytnuté jednou smluvní stranou investorům druhé smluvní strany v souladu s jejím právním řádem nebo jinými zvláštními smluvními ustanoveními je příznivější, než které je poskytováno touto dohodou, bude poskytnuto toto příznivější zacházení. Článek 11 Základní bezpečnostní zájmy 1. Nic v této dohodě nelze vykládat tak, že je bráněno kterékoli ze smluvních stran přijmout kroky, které považuje za nezbytné na ochranu svých základních bezpečnostních zájmů, a) týkající se trestných činůtrestných činů; b) týkající se obchodu se zbraněmi, střelivem a válečnými nástroji a transakcím s jiným zbožím, materiálem, službami a technologiemi, které byly provedeny s cílem zásobovat vojenské nebo jiné bezpečnostní síly; c) učiněné v době války nebo v době mimořádných událostí v mezinárodních vztazích, nebo d) vztahující se k provádění vnitrostátní politiky nebo mezinárodních dohod týkajících se zákazu rozšiřování atomových zbraní nebo jiných atomových výbušných zařízení, nebo e) v souladu se svými závazky podle Charty OSN kroky k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. 2. Základní bezpečnostní zájmy smluvní strany mohou zahrnovat zájmy vyplývající z jejího členství v celní, hospodářské nebo měnové unii, volném trhu nebo zóně volného obchodu. Článek 12 Použitelnost Dohody Ustanovení této dohody se použijí na budoucí investice uskutečněné investory jedné smluvní strany na území státu druhé smluvní strany a také na investice existující v souladu s právními řády smluvních stran k dni vstupu této dohody v platnost. Ustanovení této dohody se však nepoužijí na nároky vzniklé z událostí, které se staly před jejím vstupem v platnost, a na nároky, které byly vyřešeny před jejím vstupem v platnost. Článek 13 Vstup v platnost, trvání a ukončení 1. Každá smluvní strana oznámí druhé smluvní straně splnění požadavků svého právního řádu pro vstup této dohody v platnost. Tato dohoda vstoupí v platnost třicátým dnem od data druhé notifikace. 2. Tato dohoda zůstane v platnosti po dobu deseti let. Potom zůstane v platnosti až do uplynutí dvanáctiměsíční lhůty běžící ode dne, kdy některá ze smluvních stran písemně oznámí druhé smluvní straně svůj úmysl ukončit platnost Dohody. 3. Pro investice uskutečněné před ukončením platnosti této dohody zůstanou ustanovení této dohody účinná po dobu deseti let od data ukončení platnosti. Na důkaz toho níže podepsaní, řádně zmocněni, podepsali tuto dohodu. Dáno v Phnom Penhu dne 12. května 2008 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, khmerském a anglickém, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém. Za vládu České republiky Ing. Ivan Hotěk v. r. mimořádný a zplnomocněný velvyslanec České republiky v Kambodžském království Za vládu Kambodžského království Keat Chhon v. r. ministr hospodářství a financí
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 103/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 103/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Běloruské republiky o hospodářské, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci Vyhlášeno 23. 10. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 13. 5. 2009, částka 41/2009 * Článek 1 - Smluvní strany se budou snažit rozvíjet a upevňovat hospodářskou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci v zájmu obou stran, na dlouhodobém základě a v souladu s právním řádem států každé ze Smluvních stran zejména v následujících oblastech: * Článek 2 - 1. Za účelem splnění úkolů v oblastech stanovených v článku 1 této dohody vytvářejí Smluvní strany Smíšenou komisi pro hospodářskou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci (dále jen „Smíšená komise“). * Článek 3 - Smíšená komise bude zasedat podle potřeby, avšak nejméně jedenkrát ročně střídavě v České republice a Běloruské republice. * Článek 4 - 1. Hlavní úkoly Smíšené komise jsou: * Článek 5 - 1. Spolupráce Smluvních stran se bude uskutečňovat v souladu s mezinárodními závazky států Smluvních stran včetně závazků, které pro každou ze Smluvních stran vyplývají z mezinárodních smluv, uzavřených mezi Evropskými společenstvími nebo mezi Evropskými s * Článek 6 - Na základě vzájemného souhlasu Smluvních stran do této dohody mohou být přijaty změny a doplňky formou jednotlivých protokolů, které jsou nedílnou součástí této dohody. * Článek 7 - Smluvní strany budou řešit vzájemnými konzultacemi a/anebo vyjednáváním jakékoliv spory nebo rozdílnosti, vyplývající z výkladu nebo provádění této dohody. * Článek 8 - Tato dohoda vstoupí v platnost dnem doručení pozdější nóty potvrzující splnění všech příslušných vnitrostátních postupů Smluvních stran. Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 13. 5. 2009 103 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 22. ledna 2009 byla v Minsku podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Běloruské republiky o hospodářské, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 8 dne 13. května 2009. České znění Dohody se vyhlašuje současně. DOHODA mezi vládou České republiky a vládou Běloruské republiky o hospodářské, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci Vláda České republiky a vláda Běloruské republiky, dále jen „Smluvní strany“, přihlížejíce k tradičním dlouhodobým hospodářským vztahům, snažíce se upevňovat a podporovat hospodářskou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci, řídíce se zásadami rovnoprávnosti, vzájemné výhody a jinými zásadami mezinárodního práva, se dohodly na následujícím: Článek 1 Smluvní strany se budou snažit rozvíjet a upevňovat hospodářskou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci v zájmu obou stran, na dlouhodobém základě a v souladu s právním řádem států každé ze Smluvních stran zejména v následujících oblastech: - lehký průmysl; - doprava včetně dopravních prostředků; - energetika; - zdravotnictví a farmaceutický průmysl; - chemický a petrochemický průmysl; - plynárenský průmysl; - dřevozpracující průmysl a celulózově - papírenský průmysl, lesní hospodářství; - elektronický a elektrotechnický průmysl, včetně výroby elektrických zařízení a domácích elektrospotřebičů; - hutnictví a metalurgie; - strojírenství a kovoobráběcí průmysl včetně výroby zemědělské, lesní a jiné techniky; - výroba zařízení pro potravinářský průmysl včetně zařízení pro zpracovatelský průmysl; - ekologické strojírenství; - těžební průmysl; - výroba stavebních materiálů; - modernizace a rekonstrukce elektráren včetně distribuční sítě; - modernizace a rekonstrukce plynovodů a ropovodů; - stavebnictví; - vzdělání; - statistika; - zemědělství; - standardizace, metrologie a posuzování shody; - turistika a sport; - jiné oblasti, které jsou předmětem společného zájmu. Článek 2 1. Za účelem splnění úkolů v oblastech stanovených v článku 1 této dohody vytvářejí Smluvní strany Smíšenou komisi pro hospodářskou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci (dále jen „Smíšená komise“). 2. Způsob práce Smíšené komise bude upraven Statutem Smíšené komise pro hospodářskou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci (dále jen „Statut Smíšené komise“). 3. Statut Smíšené komise bude schválen předsedy Smíšené komise na jejím prvním zasedání. Článek 3 Smíšená komise bude zasedat podle potřeby, avšak nejméně jedenkrát ročně střídavě v České republice a Běloruské republice. Článek 4 1. Hlavní úkoly Smíšené komise jsou: a) projednání programů hospodářské, průmyslové a vědeckotechnické spolupráce v oblastech, které jsou předmětem společného zájmu; b) napomáhání vytváření příznivých podmínek pro poskytnutí vývozních úvěrů a zabezpečení financování hospodářské, průmyslové a vědeckotechnické spolupráce podnikatelským subjektům; c) účast v přípravě a realizaci přijatých programů podpory malého a středního podnikání; d) vytvoření podmínek pro účast subjektů obou stran na mezinárodních výstavách a veletrzích, konaných na území státu kterékoli ze Smluvních stran, a také pro spolupráci obchodně průmyslových komor států obou Smluvních stran; e) příprava návrhů na rozšíření spolupráce v oblasti ekologicky bezpečných systémů infrastruktury, a to zejména v oblastech: – energetiky; – silniční a železniční infrastruktury; – letecké dopravy; – sběru a zpracování průmyslového a domácího odpadu; – zavlažovacích systémů a meliorace; f) vypracování doporučení na organizaci společné činnosti v různých oblastech hospodářství s cílem zavádění ekologicky bezpečných technologií, racionálního využívání přírodních zdrojů, zabránění vyčerpání přírodního bohatství, rozšíření ekologicky čistých provozů v souladu s globálními a regionálními programy trvale udržitelného rozvoje; g) porovnání statistických údajů Smluvních stran. 2. Smíšená komise bude napomáhat rozvoji vzájemných kooperačních vztahů a jiných forem výrobní spolupráce. Článek 5 1. Spolupráce Smluvních stran se bude uskutečňovat v souladu s mezinárodními závazky států Smluvních stran včetně závazků, které pro každou ze Smluvních stran vyplývají z mezinárodních smluv, uzavřených mezi Evropskými společenstvími nebo mezi Evropskými společenstvími a členskými státy Evropské unie na straně jedné a Běloruskou republikou na straně druhé. 2. Spoluprací Smluvních stran v rámci této dohody nejsou dotčeny závazky Smluvních stran vyplývajících z jiných mezinárodních dohod, které uzavřely, jakož i z členství České republiky v Evropské unii a členství Běloruské republiky v mezinárodních seskupeních. Článek 6 Na základě vzájemného souhlasu Smluvních stran do této dohody mohou být přijaty změny a doplňky formou jednotlivých protokolů, které jsou nedílnou součástí této dohody. Článek 7 Smluvní strany budou řešit vzájemnými konzultacemi a/anebo vyjednáváním jakékoliv spory nebo rozdílnosti, vyplývající z výkladu nebo provádění této dohody. Článek 8 Tato dohoda vstoupí v platnost dnem doručení pozdější nóty potvrzující splnění všech příslušných vnitrostátních postupů Smluvních stran. Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou a její platnost končí uplynutím šestého měsíce po obdržení písemného oznámení jedné ze Smluvních stran druhé Smluvní straně o úmyslu vypovědět platnost této smlouvy. Dáno v Minsku dne 22. ledna 2009, ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a ruském, přičemž obě znění mají stejnou platnost. Za vládu České republiky Ing. Milan Hovorka v. r. náměstek ministra průmyslu a obchodu Za vládu Běloruské republiky Vasily Markovich v. r. chargé d’affaires a. i. Velvyslanectví Běloruské republiky v České republice
Nařízení vlády č. 363/2009 Sb.
Nařízení vlády č. 363/2009 Sb. Nařízení vlády o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993 Vyhlášeno 20. 10. 2009, datum účinnosti 1. 7. 2010, částka 116/2009 * § 1 - Toto nařízení se vztahuje na osoby, které * § 2 - U osob uvedených v § 1, které * § 3 - (1) Byly-li podmínky pro stanovení důchodového věku podle § 2 splněny před 1. červencem 2010 a starobní důchod * § 4 - Zaměstnavatelé, u nichž byly po 31. prosinci 1992 zaměstnány osoby vykonávající zaměstnání v hornictví, potvrzují počet směn odpracovaných pod zemí v zaměstnání v hornictví na žádost těchto osob, a to na tiskopisu vydaném Českou správou sociálního zabezpeč * § 5 - Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. července 2010. Aktuální znění od 1. 6. 2015 (69/2015 Sb.) 363 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 5. října 2009 o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993 Vláda nařizuje podle § 107 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 108/2009 Sb. a zákona č. 220/2011 Sb.: § 1 Toto nařízení se vztahuje na osoby, které a) vykonávaly před 1. lednem 1993 zaměstnánízaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem1) zařazeno mezi zaměstnánízaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, (dále jen „zaměstnánízaměstnání v hornictví“), b) odpracovaly v zaměstnánízaměstnání v hornictví celkem aspoň 3 300 směn, popřípadě, jde-li o zaměstnánízaměstnání v hornictví v uranových dolech, 2 200 směn, nebo, pokud výkon zaměstnánízaměstnání v hornictví skončily z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice, odpracovaly v zaměstnánízaměstnání v hornictví celkem aspoň 3 081 směn, popřípadě, jde-li o zaměstnánízaměstnání v hornictví v uranových dolech, 1 981 směn. Počet těchto odpracovaných směn za dobu před 1. lednem 1993 se zjistí tak, že počet kalendářních dnů zaměstnánízaměstnání v hornictví se vynásobí koeficientem 0,6 a zaokrouhlí směrem nahoru; za dobu po 31. prosinci 1992 se za odpracovanou směnu považuje každá směna, v níž osoba uvedená v písmenu a) po převážnou část vykonávala podle potvrzení vydaného podle § 4 pod zemí zaměstnánízaměstnání v hornictví, a c) nesplnily podmínky uvedené v zákoně č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dni 31. prosince 1995, pro stanovení důchodového věku 55 let. § 2 U osob uvedených v § 1, které a) nesplnily podmínky pro stanovení důchodového věku podle § 174 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dni 31. prosince 1995, se důchodový věk stanoví tak, že od důchodového věku stanoveného podle § 32 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni 1. ledna 2010, se odečte 5 let, b) splnily podmínky pro stanovení důchodového věku podle § 174 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dni 31. prosince 1995, důchodový věk činí 55 let a 6 měsíců; za důchodový věk se přitom považuje věk dosažený v posledním přičteném kalendářním měsíci v den, který se číslem shoduje se dnem narození pojištěncepojištěnce, a neobsahuje-li takto určený měsíc takový den, považuje se za důchodový věk ten věk, který je dosažen v posledním dni posledního přičteného kalendářního měsíce. § 3 (1) Byly-li podmínky pro stanovení důchodového věku podle § 2 splněny před 1. červencem 2010 a starobní důchod a) nebyl před tímto dnem přiznán, stanoví se důchodový věk podle § 2 a pro stanovení procentní výměry tohoto důchodu se použije obdobně § 76a zákona o důchodovém pojištění, b) byl před tímto dnem přiznán, vypočte se na žádost procentní výměra starobního důchodu znovu tak, jako kdyby byl důchodový věk stanoven podle § 2, a při zvýšení procentní výměry tohoto důchodu se postupuje obdobně podle čl. LXVII bodu 1 zákona č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce; starobní důchod se přitom zvýší nejdříve od splátky důchodu splatné po 30. červnu 2010. (2) Byly-li podmínky pro stanovení důchodového věku podle § 2 splněny po 30. červnu 2010, použije se pro stanovení procentní výměry starobního důchodu obdobně § 76a zákona o důchodovém pojištění. § 4 ZaměstnavateléZaměstnavatelé, u nichž byly po 31. prosinci 1992 zaměstnány osoby vykonávající zaměstnánízaměstnání v hornictví, potvrzují počet směn odpracovaných pod zemí v zaměstnánízaměstnání v hornictví na žádost těchto osob, a to na tiskopisu vydaném Českou správou sociálního zabezpečení. § 5 Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. července 2010. Předseda vlády: Ing. Fischer, CSc. v. r. Ministr práce a sociálních věcí: JUDr. Šimerka v. r. 1) § 14 odst. 2 písm. a) a § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 235/1992 Sb.
Zákon č. 362/2009 Sb.
Zákon č. 362/2009 Sb. Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010 Vyhlášeno 20. 10. 2009, datum účinnosti 1. 1. 2010, částka 115/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o dani z nemovitostí * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o daních z příjmů * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona, kterým se mění zákon o povinném značení lihu a zákon o daních z příjmů * ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o spotřebních daních * ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o dani z přidané hodnoty * ČÁST ŠESTÁ - Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti * ČÁST SEDMÁ - Změna zákona o státní sociální podpoře * ČÁST OSMÁ - Změna zákona o nemocenském pojištění * ČÁST DESÁTÁ - Změna zákona o zaměstnanosti * ČÁST JEDENÁCTÁ - Změna zákona o podpoře hospodářského růstu a sociální stability * ČÁST DVANÁCTÁ - Změna zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky * ČÁST TŘINÁCTÁ - Změna zákona o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách * ČÁST ČTRNÁCTÁ - Změna zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění * ČÁST PATNÁCTÁ - Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění * ČÁST ŠESTNÁCTÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 1. 2011 (347/2010 Sb.) 362 ZÁKON ze dne 5. října 2009, kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010 Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o dani z nemovitostí Čl. I Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 242/1994 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 65/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 576/2002 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 1/2009 Sb. a zákona č. 281/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 6 odst. 2 písm. a) se částka „0,10 Kč“ nahrazuje částkou „0,20 Kč“. 2. V § 6 odst. 2 písm. b) se částka „1,00 Kč“ nahrazuje částkou „2,00 Kč“. 3. V § 6 odst. 2 písm. c) se částka „0,10 Kč“ nahrazuje částkou „0,20 Kč“. 4. V § 11 odst. 1 písm. a) se částka „1 Kč“ nahrazuje částkou „2 Kč“. 5. V § 11 odst. 1 písm. b) se částka „3 Kč“ nahrazuje částkou „6 Kč“ a částka „1 Kč“ se nahrazuje částkou „2 Kč“. 6. V § 11 odst. 1 písm. c) se částka „4 Kč“ nahrazuje částkou „8 Kč“. 7. V § 11 odst. 1 písm. d) bodě 1 se částka „1 Kč“ nahrazuje částkou „2 Kč“. 8. V § 11 odst. 1 písm. d) bodě 2 se částka „5 Kč“ nahrazuje částkou „10 Kč“. 9. V § 11 odst. 1 písm. e) se částka „3 Kč“ nahrazuje částkou „6 Kč“. 10. V § 11 odst. 1 písm. f) se částka „1 Kč“ nahrazuje částkou „2 Kč“. 11. V § 16a se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní: „(2) V roce 2009 lze pro zdaňovací období roku 2010 vydat platnou obecně závaznou vyhlášku podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. v), § 6, 11 a 12 do 30. listopadu 2009 s účinností od 1. ledna 2010.“. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o daních z příjmů Čl. II Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 128/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 210/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 575/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 359/2004, zákona č. 360/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 676/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 530/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 203/2006 Sb., zákona č. 223/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 29/2007 Sb., zákona č. 67/2007 Sb., zákona č. 159/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 482/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 216/2009 Sb., zákona č. 221/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 289/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., zákona č. 304/2009 Sb. a zákona č. 326/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 6 odst. 9 písmeno r) zní: „r) naturální plnění poskytované podle zvláštních právních předpisů6g) představitelům státní moci a některých státních orgánů, soudcům a poslancům Evropského parlamentu, zvoleným na území České republiky,“. 2. V § 6 odst. 9 se za písmeno r) vkládá nové písmeno s), které zní: „s) náhrada výdajů ve výši prokázaných výdajů poskytovaná podle zvláštních právních předpisů6g) představitelům státní moci a některých státních orgánů, soudcům a poslancům Evropského parlamentu, zvoleným na území České republiky, jde-li o 1. výdaje na leteckou dopravu při tuzemských cestách, 2. výdaje na dopravu při zahraničních cestách spojených s výkonem funkce, 3. výdaje na stravování při tuzemských cestách, 4. výdaje na stravování a některé další výdaje při zahraničních cestách, 5. výdaje na ubytování při tuzemských cestách, 6. výdaje na ubytování při zahraničních cestách, 7. výdaje na přechodné ubytování v místě sídla orgánu, v němž vykonává funkci, 8. výdaje na odborné a administrativní práce, 9. výdaje na činnost průvodce nebo osobního asistenta,“. Dosavadní písmena s) a t) se označují jako písmena t) a u). 3. V § 6 odst. 11 se věta první zrušuje. 4. V § 7 odstavec 7 zní: „(7) Neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, může uplatnit výdaje, s výjimkou uvedenou v § 11 nebo 12, ve výši a) 80 % z příjmů podle odstavce 1 písm. a) a odstavce 1 písm. b) z příjmů ze živností řemeslných, b) 60 % z příjmů podle odstavce 1 písm. b), s výjimkou příjmů ze živností řemeslných, c) 40 % z příjmů podle odstavce 1 písm. c) nebo z příjmů podle odstavce 2 písm. a), s výjimkou příjmů podle odstavce 6, anebo z příjmů podle odstavce 2 písm. b) až d). Způsob uplatnění výdajů podle tohoto odstavce nelze zpětně měnit.“. Čl. III Přechodné ustanovení Pro daňové povinnosti u daně z příjmů za zdaňovací období, předcházející dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a pro zdaňovací období, které započalo v roce 2009, jakož i pro práva a povinnosti s tím související, se použijí dosavadní právní předpisy. ČÁST TŘETÍ Změna zákona, kterým se mění zákon o povinném značení lihu a zákon o daních z příjmů Čl. IV V zákoně č. 289/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, se část druhá zrušuje. ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona o spotřebních daních Čl. V Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 479/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 313/2004 Sb., zákona č. 558/2004 Sb., zákona č. 693/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 379/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 310/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007, zákona č. 37/2008 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 245/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 292/2009 Sb. a zákona č. 326/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 48 odst. 1 sloupci „Sazba daně“ se číslo „11 840“ nahrazuje číslem „12 840“ a číslo „9 950“ se nahrazuje číslem „10 950“. 2. V § 48 odst. 3, 6, 13 a 17 se číslo „11 840“ nahrazuje číslem „12 840“. 3. V § 48 odst. 5 se číslo „6 866“ nahrazuje číslem „7 665“. 4. V § 48 odst. 18 se číslo „9 950“ nahrazuje číslem „10 950“. 5. V § 70 sloupci „Sazba daně“ se číslo „26 500“ nahrazuje číslem „28 500“ a číslo „13 300“ se nahrazuje číslem „14 300“. 6. V § 85 odst. 1 sloupci „Sazba daně v Kč/hl za každé celé procento extraktu původní mladiny“ se nahrazuje číslo „24,00“ číslem „32,00“, číslo „12,00“ číslem „16,00“, číslo „14,40“ číslem „19,20“, číslo „16,80“ číslem „22,40“, číslo „19,20“ číslem „25,60“ a číslo „21,60“ číslem „28,80“. 7. V § 104 odst. 1 ve sloupci „Pevná část“ se číslo „1,03“ nahrazuje číslem „1,07“, číslo „1 280,00“ se nahrazuje číslem „1 340,00“ a ve sloupci „Minimální“ se číslo „1,92“ nahrazuje číslem „2,01“. Čl. VI Přechodná ustanovení 1. Zajištění daně podle zákona č. 353/2003 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, poskytnuté provozovateli daňových skladů, oprávněnými příjemci a daňovými zástupci pro zasílání vybraných výrobků se považuje za zajištění daně poskytnuté podle zákona č. 353/2003 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, za podmínky, že uvedené osoby zvýší zajištění daně do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona tak, aby odpovídalo zajištění daně poskytnutému podle zákona č. 353/2003 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Má-li po dni nabytí účinnosti tohoto zákona dojít ke změně způsobu zajištění daně poskytnutého provozovateli daňových skladů, tyto osoby a) podají do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona celnímu ředitelství prostřednictvím celního úřadu návrh na změnu způsobu zajištění daně a b) poskytnou do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o změně způsobu zajištění daně zajištění daně v souladu s tímto rozhodnutím; jinak povolení k provozování daňového skladu vydané podle § 20 zákona č. 353/2003 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pozbývá platnosti dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 3. Celní ředitelství o návrhu na změnu způsobu zajištění daně podle bodu 2 rozhodne do 30 dnů ode dne zahájení řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě 10 dnů ode dne jeho doručení; odvolání proti rozhodnutí má odkladný účinek. 4. Zajištění daně poskytnuté pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně nebo pro dopravu vybraných výrobků osvobozených od daně, zahájenou přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a ukončenou po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za zajištění daně poskytnuté v souladu se zákonem č. 353/2003 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST PÁTÁ Změna zákona o dani z přidané hodnoty Čl. VII Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 319/2006 Sb., zákona č. 172/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 302/2008 Sb., zákona č. 87/2009 Sb. a zákona č. 281/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 37 odst. 1 a 2 se číslo „19“ nahrazuje číslem „20“ a číslo „9“ se nahrazuje číslem „10“. 2. V § 38 odst. 4 se číslo „19“ nahrazuje číslem „20“ a číslo „9“ se nahrazuje číslem „10“. 3. V § 47 odst. 1 písm. a) se číslo „19“ nahrazuje číslem „20“. 4. V § 47 odst. 1 písm. b) se číslo „9“ nahrazuje číslem „10“. Čl. VIII Přechodná ustanovení 1. Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období předcházející den nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s tím související, se použijí dosavadní právní předpisy. 2. Plátce, který dodává elektřinu, plyn, vodu, teplo, chlad nebo poskytuje telekomunikační služby, je za zúčtovací období zahrnující jak část roku 2009, tak část roku 2010, oprávněn provést mimořádný odečet z měřicích zařízení k 31. prosinci 2009, případně provést propočet spotřeby při dodání elektřiny, plynu, vody, tepla a chladu a při poskytnutí telekomunikačních služeb k datu 31. prosince 2009, a to i tehdy, bude-li odečet z měřicích zařízení proveden až po tomto datu. V těchto případech pak u spotřeby za období do 31. prosince 2009 plátce uplatní sazbu daně platnou do 31. prosince 2009 a u spotřeby za období od 1. ledna 2010 plátce uplatní sazbu daně platnou od 1. ledna 2010. 3. Plátce, kterému vznikla povinnost přiznat daň z úplat přijatých přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění, a to nejpozději do 31. prosince 2009, použije při vyúčtování těchto přijatých úplat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění po 1. lednu 2010 sazbu daně z přidané hodnoty platnou ke dni vzniku povinnosti přiznat daň z přidané hodnoty při přijetí úplaty. 4. U smluv o finančním pronájmu, které byly uzavřeny do 31. prosince 2008 podle zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2008, a jejichž předmět smlouvy byl předán do užívání nájemci do 31. prosince 2008, se po 1. lednu 2010 uplatní sazba daně platná do 31. prosince 2008. ČÁST ŠESTÁ Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti Čl. IX Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 113/1997 Sb., zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 437/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 153/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 221/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb. a zákona č. 303/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 7 odst. 1 písm. a) bodě 1 a v § 9 odst. 2 a 5 se číslo „2009“ nahrazuje číslem „2010“. 2. V § 7 odst. 1 písm. a) bodech 1 a 2 a odst. 2 a v § 9 odst. 3, 4 a 5 se číslo „2010“ nahrazuje číslem „2011“. 3. V § 15 odst. 1 větě druhé se slova „(§ 15a)“ nahrazují slovy „(§ 15a a 15b)“. 4. Za § 15a se vkládá nový § 15b, který zní: „§ 15b Za období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010 je maximálním vyměřovacím základem podle § 15a odst. 1 a 5 částka ve výši sedmdesátidvounásobku průměrné mzdy.“. 5. § 21a včetně nadpisu se zrušuje. Čl. X Přechodná ustanovení 1. Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní měsíce před rokem 2011 odvádějí zaměstnavatelé podle zákona č. 589/1992 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2010. 2. Sleva na pojistném podle § 21a zákona č. 589/1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, náleží naposledy za prosinec 2009. ČÁST SEDMÁ Změna zákona o státní sociální podpoře Čl. XI Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb., zákona č. 132/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 158/1998 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 125/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 453/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 315/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 204/2005 Sb., zákona č. 218/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona 134/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 213/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 414/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 326/2009 Sb., se mění takto: § 17 a 18 včetně nadpisů znějí: „§ 17 Podmínky nároku na přídavek na dítě Nárok na přídavek na dítě má nezaopatřené dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,40. § 18 Výše přídavku na dítě Výše přídavku na dítě činí za kalendářní měsíc, jde-li o nezaopatřené dítě ve věku a) do 6 let| 500 Kč, ---|--- b) od 6 do 15 let| 610 Kč, c) od 15 do 26 let| 700 Kč.“. Čl. XII Přechodná ustanovení 1. Přídavek na dítě podle § 17 a 18 náležející přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle zákona č. 117/1995 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, náleží naposledy za měsíc prosinec 2009. 2. Úřady práce do jednoho měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona stanoví nově nárok na přídavek na dítě a jeho výši podle § 17 a 18 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 3. Úřady práce doručí nejpozději do dne výplaty přídavku na dítě náležející za měsíc leden 2010 písemné sdělení o změně přídavku na dítě podle § 17 a 18 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Toto sdělení se nedoručuje do vlastních rukou. 4. Úřady práce do 31. ledna 2011 stanoví nově výši rodičovského příspěvku podle § 32 odst. 1 písm. b) zákona č. 117/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST OSMÁ Změna zákona o nemocenském pojištění Čl. XIII Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 302/2009 Sb. a zákona č. 303/2009 Sb., se mění takto: 1. Za § 21 se vkládá nový § 21a, který zní: „§ 21a V období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010 se při úpravě denního vyměřovacího základu podle § 21 odst. 1 písm. b) pro výpočet peněžité pomoci v mateřství a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství počítá do částky první redukční hranice 90 %.“. 2. Za § 29 se vkládá nový § 29a, který zní: „§ 29a Výše nemocenského za kalendářní den v období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010 činí 60 % denního vyměřovacího základu.“. 3. Za § 37 se vkládá nový § 37a, který zní: „§ 37a Výše peněžité pomoci v mateřství za kalendářní den v období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010 činí 60 % denního vyměřovacího základu.“. 4. Za § 40 se vkládá nový § 40a, který zní: „§ 40a V období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010 činí podpůrčí doba u ošetřovného podle § 40 odst. 1 písm. a) nejdéle 6 kalendářních dnů a podle § 40 odst. 1 písm. b) nejdéle 13 kalendářních dnů. Podpůrčí doba počíná od čtvrtého dne potřeby ošetřování nebo péče.“. Čl. XIV Přechodná ustanovení 1. Vznikl-li nárok na nemocenské, peněžitou pomoc v mateřství nebo vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství před 1. lednem 2010 a trvá i po 31. prosinci 2009, upraví se výše této dávky za kalendářní den od 1. ledna 2010 podle § 21a, 29a a 37a zákona č. 187/2006 Sb., ve znění účinném ode dne 1. ledna 2010. 2. Vznikla-li potřeba ošetřování (péče) před 1. lednem 2010 a trvá i po 31. prosinci 2009, vyplácí se ošetřovné za podmínek a po dobu podle předpisů účinných do dne 1. ledna 2010; to platí i v případě, kdy potřeba ošetřování (péče) vznikla před 1. lednem 2010 a trvá i po 31. prosinci 2009 a v průběhu tohoto ošetřování (péče) druhý z oprávněných převezme ošetřování (péči) nebo se zastaví běh podpůrčí doby. ČÁST DESÁTÁ Změna zákona o zaměstnanosti Čl. XVI V zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 202/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č. 382/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 428/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 495/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 159/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 213/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 57/2008 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 326/2009 Sb., se § 50a včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 32h zrušuje. ČÁST JEDENÁCTÁ Změna zákona o podpoře hospodářského růstu a sociální stability Čl. XVII Zákon č. 326/2009 Sb., o podpoře hospodářského růstu a sociální stability, se mění takto: 1. Část druhá a v části jedenácté čl. XV body 3 a 4 se zrušují. 2. V části čtrnácté čl. XVIII se písmeno b) zrušuje, zároveň se zrušuje označení písmene a) a na jeho konci se čárka nahrazuje tečkou. ČÁST DVANÁCTÁ Změna zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky Čl. XVIII Zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění zákona č. 592/1992 Sb., zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., zákona č. 48/1997 Sb., zákona č. 305/1997 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 69/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 49/2002 Sb., zákona č. 420/2003 Sb., zákona č. 455/2003 Sb., zákona č. 438/2004 Sb., zákona č. 117/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb. a zákona č. 296/2007 Sb., se mění takto: 1. V § 2 se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Pojišťovna nesmí při náboru pojištěnců, a to ani je-li tento nábor prováděn prostřednictvím třetích osob, poskytovat nebo nabízet těmto pojištěncům v souvislosti s přihlášením se k Pojišťovně žádné peněžní ani nepeněžní plnění ani jinou výhodu nad rámec plnění poskytovaného jejím pojištěncům z veřejného zdravotního pojištění, a to ani v případě, že toto plnění nebo výhoda je hrazena z jiných zdrojů než z prostředků plynoucích z veřejného zdravotního pojištění.“. 2. V § 24b odst. 1 větě první se za slova „až do výše 500 000 Kč“ vkládají slova „a za porušení povinností uvedených v § 2 odst. 4 až do výše 1 000 000 Kč“. ČÁST TŘINÁCTÁ Změna zákona o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách Čl. XIX Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., zákona č. 48/1997 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 49/2002 Sb., zákona č. 420/2003 Sb., zákona č. 438/2004 Sb., zákona č. 117/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb. a zákona č. 296/2007 Sb., se mění takto: 1. V § 5 se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Zaměstnanecká pojišťovna nesmí při náboru pojištěnců, a to ani je-li tento nábor prováděn prostřednictvím třetích osob, poskytovat nebo nabízet těmto pojištěncům v souvislosti s přihlášením se k této zaměstnanecké pojišťovně žádné peněžní ani nepeněžní plnění ani jinou výhodu nad rámec plnění poskytovaného jejím pojištěncům z veřejného zdravotního pojištění, a to ani v případě, že toto plnění nebo výhoda je hrazena z jiných zdrojů než z prostředků plynoucích z veřejného zdravotního pojištění.“. 2. V § 23a odst. 1 větě první se za slova „až do výše 500 000 Kč“ vkládají slova „a za porušení povinností uvedených v § 5 odst. 4 až do výše 1 000 000 Kč“. ČÁST ČTRNÁCTÁ Změna zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění Čl. XX Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 324/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., zákona č. 48/1997 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 138/2001 Sb., zákona č. 49/2002 Sb., zákona č. 176/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 455/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 438/2004 Sb., zákona č. 123/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 117/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 285/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 3 odst. 15 se slovo „čtyřicetiosminásobku“ nahrazuje slovem „sedmdesátidvounásobku“. 2. V § 3a odst. 2 se slovo „čtyřicetiosminásobku“ nahrazuje slovem „sedmdesátidvounásobku“. 3. V § 3a odst. 5 se slovo „čtyřicetiosminásobek“ nahrazuje slovem „sedmdesátidvounásobek“. 4. § 3c včetně poznámky pod čarou č. 37 zní: „§ 3c (1) Vyměřovací základ pro pojistné hrazené státem za osobu, za kterou je podle zvláštního právního předpisu37) plátcem pojistného stát, se stanoví ve výši 5 355 Kč na kalendářní měsíc. (2) Částku vyměřovacího základu uvedenou v odstavci 1 může vláda vždy do 30. června změnit svým nařízením, a to s účinností k 1. lednu roku následujícího; přihlíží přitom k vývoji průměrné mzdy zveřejňované Českým statistickým úřadem, k možnostem státního rozpočtu a k vývoji finanční bilance veřejného zdravotního pojištění. 37) Zákon č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“. ČÁST PATNÁCTÁ Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění Čl. XXI Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 2/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 167/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 459/2000 Sb., zákona č. 176/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 285/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 222/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 455/2003 Sb., zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 422/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 438/2004 Sb., zákona č. 123/2005 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 47/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 117/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 340/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 57/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 137/2008 Sb., zákona č. 270/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb, zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 59/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb. a zákona č. 281/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 15 odst. 6 se za slova „v odstavci 5“ vkládají slova „větě první“. 2. V § 15 odst. 6 písm. c) se slovo „nebo“ zrušuje. 3. V § 15 odst. 6 se na konci písmene d) tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno e), které zní: „e) které jsou prvním nebo druhým generikem podle § 39b odst. 4 a jejich držitel registrace se písemně v průběhu řízení o stanovení výše a podmínek úhrady nezavázal dodávat léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely na český trh po dobu 12 měsíců ode dne účinnosti stanovené výše a podmínek úhrady.“. 4. V § 30 odst. 2 písmeno b) zní: „b) poskytnutí očkovacích látek 1. proti vzteklině, 2. proti tetanu při poraněních a nehojících se ranách, 3. proti tuberkulóze včetně přeočkování dětí od dovršení jedenáctého do dovršení dvanáctého roku věku po předchozím provedení tuberkulinového testu, pokud byl tento test negativní, a testování s použitím tuberkulinového testu, 4. proti chřipce u pojištěnců nad 65 let věku, u pojištěnců po splenektomii nebo po transplantaci krvetvorných buněk, u pojištěnců, kteří trpí závažným chronickým farmakologicky řešeným onemocněním srdce a cév, nebo dýchacích cest, nebo ledvin nebo diabetem a u pojištěnců umístěných v léčebnách dlouhodobě nemocných nebo v domovech pro seniory, anebo v domovech pro osoby se zdravotním postižením nebo v domovech se zvláštním režimem, 5. proti pneumokokovým infekcím, bylo-li očkování zahájeno mezi třetím a pátým měsícem věku pojištěnce a pokud 3 dávky očkovací látky byly aplikovány do sedmého měsíce věku pojištěnce; hrazená péče zahrnuje i přeočkování ve druhém roce věku pojištěnce, jestliže tyto očkovací látky náležejí do skupin léčivých látek podle přílohy č. 2 tohoto zákona,“. 5. V § 39a odst. 4 větě první se slova „o 20 %“ nahrazují slovy „o 25 %“, slova „odstavce 1“ se nahrazují slovy „odstavce 2“ a na konci odstavce se doplňuje věta „U druhého generika se cena dále snižuje o 10 %.“. 6. V § 39b odst. 4 se slova „o 20 %“ nahrazují slovy „o 25 %“ a na konci odstavce se doplňují věty „U druhého generika se tato úhrada dále snižuje o 10 %. Snížení úhrady podle věty první až třetí se neprovede, pokud se držitel registrace generika v průběhu řízení o stanovení výše a podmínek úhrady písemně nezaváže dodávat léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely na český trh po dobu 12 měsíců ode dne účinnosti stanovené výše a podmínek úhrady tak, aby podíl objemu prodeje jím dodávaného léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely na celkovém objemu prodeje v zásadě terapeuticky zaměnitelných léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely, obsahujících tutéž léčivou látku, dosáhl v tomto období alespoň 3 %, nejsou-li tento léčivý přípravek nebo potravina pro zvláštní lékařské účely požadovány v objemu nižším. V případě, že souběžně probíhá řízení o stanovení výše a podmínek úhrady prvního i druhého generika, postačí, jestliže se písemně zaváže držitel registrace druhého generika.“. 7. V § 39c odst. 2 písmeno a) zní: „a) nejnižší ceny pro konečného spotřebitele připadající na denní terapeutickou dávku léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely zařazených do referenční skupiny, zjištěné v kterékoliv zemi Evropské unie pro léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely dostupné v České republice; léčivým přípravkem nebo potravinou pro zvláštní lékařské účely dostupnou na trhu v České republice se rozumí léčivý přípravek nebo potravina pro zvláštní lékařské účely, jejichž podíl na celkovém objemu prodeje v zásadě terapeuticky zaměnitelných léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely, obsahujících tutéž léčivou látku, činil v uplynulém kalendářním čtvrtletí nejméně 3 %, nejde-li o první až třetí generikum k léčivé látce, které je uváděno na trh v České republice; takové první až třetí generikum se vždy považuje za dostupné na trhu v České republice. V členských státech Evropské unie se léčivý přípravek nebo potravina pro zvláštní lékařské účely považuje za dostupnou, není-li prokázán opak; zahraniční cena pro konečného spotřebitele se pro účely stanovení základní úhrady upravuje o případné rozdíly ve výši daní a obchodních přirážek mezi státem, kde byla zjištěna, a Českou republikou,“. 8. V § 39c se doplňují odstavce 7 a 8, které znějí: „(7) Základní úhrada referenční skupiny se stanoví v rámci periodické revize systému podle § 39l a je platná až do změny v následující revizi systému. (8) V řízeních o stanovení výše a podmínek úhrady se do změny základní úhrady provedené v následující revizi systému použije pro stanovení výše úhrady všech dalších v zásadě terapeuticky zaměnitelných léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely výše základní úhrady referenční skupiny stanovená podle odstavce 7, pokud a) nevyjdou najevo nové, nebo dříve neznámé skutečnosti, které mohou ovlivnit výši základní úhrady tak, že předpokládaná úspora prostředků veřejného zdravotního pojištění pro v zásadě terapeuticky zaměnitelné léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely je vyšší než 50 000 000 Kč ročně, b) nejde o změnu základní úhrady v případě, že bylo ukončeno uvádění nejméně nákladného léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely podle odstavce 5 na trh, a je nezbytné zabezpečit plnou úhradu jiného léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely v souladu s přílohou č. 2 tohoto zákona, nebo c) nejde o změnu základní úhrady na základě výsledků cenové soutěže. V takovém případě Ústav neprodleně zahájí revizi systému úhrad u všech v zásadě terapeuticky zaměnitelných léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely a řízení o stanovení nebo změně výše a podmínek úhrady provede společně s řízením podle § 39l postupem podle § 39p.“. 9. V § 39f se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Osoby uvedené v odstavci 2 písm. c) mohou žádost podat pouze v případě, že léčivý přípravek nebo potravina pro zvláštní lékařské účely podléhá regulaci maximální cenou a jeho stanovená maximální cena je vyšší, než cena vypočtená podle § 39a odst. 2, nebo maximální cena nebyla stanovena.“. 10. V § 39i odst. 1 písmeno a) zní: „a) § 39f odst. 2 písm. a) až c), pokud jde o maximální cenu; osoby uvedené v § 39f odst. 2 písm. c) mohou podat žádost pouze v případě, že stanovená maximální cena léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely je vyšší, než cena vypočtená podle § 39a odst. 2,“. 11. V § 39l se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Revize systému úhrad se provádí ve společném řízení pro všechny v zásadě terapeuticky zaměnitelné léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely.“. 12. Za § 39n se vkládají nové § 39o a 39p, které včetně nadpisů znějí: „§ 39o Doručování v řízeních podle části šesté V řízení o stanovení, změně nebo zrušení maximální ceny nebo výše a podmínek úhrady podle § 39g až 39l a § 39p se veškeré písemnosti doručují pouze veřejnou vyhláškou, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. § 39p Zkrácené řízení Jestliže dojde k naplnění podmínek podle § 39c odst. 8, stanoví Ústav novou výši úhrady každému v zásadě terapeuticky zaměnitelnému léčivému přípravku nebo potravině pro zvláštní lékařské účely. Ústav stanoví novou základní úhradu všem v zásadě terapeuticky zaměnitelným léčivým přípravkům a potravinám pro zvláštní lékařské účely podle § 39c odst. 2 a vypočte těmto léčivým přípravkům a potravinám pro zvláštní lékařské účely novou výši úhrady popřípadě též s použitím úpravy úhrady, byla-li v dosavadním rozhodnutí u léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely taková úprava úhrady provedena. Rozhodnutí podle věty první Ústav vydá do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení řízení. Účastníci řízení jsou oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy 7 dní ode dne zahájení řízení, přičemž tuto lhůtu může Ústav usnesením prodloužit.“. Čl. XXII Přechodná ustanovení 1. Za základní úhradu referenční skupiny stanovenou podle § 39c odst. 7 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se do provedení první revize považuje základní úhrada léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely stanovená v posledním správním řízení o stanovení nebo změně výše a podmínek úhrady přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona kterémukoliv v zásadě terapeuticky zaměnitelnému léčivému přípravku nebo potravině pro zvláštní lékařské účely a nebyla-li základní úhrada stanovena, považuje se za základní úhradu výše úhrady stanovená podle předchozích právních předpisů. Základní úhrada podle věty první se do provedení první revize, ne však déle než na dobu 365 dní ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, snižuje o 7 %. 2. Ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona se stanovené maximální ceny a výše úhrady všech léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely snižují do provedení první revize jejich úhrad, ne však déle než na dobu 365 dní ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, o 7 %. To neplatí pro úhrady léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely, kterým byla stanovena výše a podmínky úhrady podle § 39b až 39h tohoto zákona nebo u nichž byla provedena změna výše a podmínek úhrady podle § 39i odst. 2 nebo § 39l zákona č. 48/1997 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Žádost o zvýšení maximální ceny nelze podat v období uvedeném ve větě první. 3. Ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona se ohlášené nejvyšší ceny léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely hrazených z veřejného zdravotního pojištění, které nepodléhají cenové regulaci ceny výrobce, snižují do provedení první revize jejich úhrad, ne však déle než na dobu 365 dní ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, o 7 %, přičemž držitelé registrace u registrovaných léčivých přípravků a tuzemští výrobci nebo dovozci neregistrovaných léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely mohou tyto léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely v tomto období uvádět na trh nejvýše za tyto snížené ceny. 4. Ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona Státní ústav pro kontrolu léčiv zveřejní ceny a výše úhrady upravené podle bodů 2 a 3 v Seznamu léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely hrazených ze zdravotního pojištění. 5. Ve výjimečných případech může držitel rozhodnutí o registraci léčivého přípravku požádat o výjimku ze snížení cen podle bodu 2 nebo 3. Žádost musí obsahovat dostatečné odůvodnění a v řízeních o žádosti o výjimku ze snížení cen Státní ústav pro kontrolu léčiv postupuje podle ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, upravujících stanovení maximální ceny s tím, že výjimku povolí pouze, pokud cena léčivého přípravku snížená podle bodu 2 nebo 3 je nejnižší z cen takového léčivého přípravku zjištěných v členských státech Evropské unie podle § 39c zákona č. 48/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, léčivý přípravek je nezbytný k zajištění dostupnosti účinné a bezpečné zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění a nelze spravedlivě požadovat, aby byl léčivý přípravek dodáván na český trh za sníženou cenu. Udělené výjimky Státní ústav pro kontrolu léčiv zveřejní neprodleně. ČÁST ŠESTNÁCTÁ ÚČINNOST Čl. XXIII Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010, s výjimkou ustanovení částí desáté a jedenácté, která nabývají účinnosti dnem vyhlášení tohoto zákona, a ustanovení části čtvrté čl. V bodu 7, které nabývá účinnosti prvním dnem čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení tohoto zákona. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Vyhláška č. 361/2009 Sb.
Vyhláška č. 361/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 10/1994 Sb., kterou se stanoví technické podmínky provedení protivýbuchových uzávěr prachových a vodních, a vyhláška č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí, ve znění pozdějších předpisů, a zrušuje vyhláška č. 12/1994 Sb., kterou se stanoví požadavky na izolační sebezáchranné přístroje s chemicky vázaným kyslíkem, ve znění vyhlášky č. 447/2001 Sb. Vyhlášeno 20. 10. 2009, datum účinnosti 19. 11. 2009, částka 114/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna vyhlášky, kterou se stanoví technické podmínky provedení protivýbuchových uzávěr prachových a vodních * ČÁST DRUHÁ - Změna vyhlášky o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí * ČÁST TŘETÍ - Zrušení vyhlášky, kterou se stanoví požadavky na izolační sebezáchranné přístroje s chemicky vázaným kyslíkem * ČÁST ČTVRTÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 19. 11. 2009 361 VYHLÁŠKA ze dne 7. října 2009, kterou se mění vyhláška č. 10/1994 Sb., kterou se stanoví technické podmínky provedení protivýbuchových uzávěr prachových a vodních, a vyhláška č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí, ve znění pozdějších předpisů, a zrušuje vyhláška č. 12/1994 Sb., kterou se stanoví požadavky na izolační sebezáchranné přístroje s chemicky vázaným kyslíkem, ve znění vyhlášky č. 447/2001 Sb. Český báňský úřad stanoví podle § 6 odst. 6 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě: ČÁST PRVNÍ Změna vyhlášky, kterou se stanoví technické podmínky provedení protivýbuchových uzávěr prachových a vodních Čl. I Vyhláška Českého báňského úřadu č. 10/1994 Sb., kterou se stanoví technické podmínky provedení protivýbuchových uzávěr prachových a vodních, se mění takto: 1. V § 1 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se nový odstavec 2, který zní: „(2) Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48 ES.“. 2. § 2 včetně nadpisu zní: „§ 2 Výklad pojmů Pro účely této vyhlášky se považuje za a) pasivní protivýbuchovou uzávěru zařízení v důlních dílech určené k zabránění přenosu výbuchu uhelného prachu a metanu rozmetáním hasební látky do profilu důlního díla tlakovou vlnou výbuchu, b) prachovou uzávěru řada přehrad rozmístěných ve stanovených vzdálenostech v profilu důlního díla, na nichž je uložen inertní prach, c) vodní uzávěru řada přehrad rozmístěných ve stanovených vzdálenostech v profilu důlního díla, na nichž jsou uložena nebo zavěšena korýtka nebo vaky naplněné vodou, d) přehradu pasivní protivýbuchové uzávěry nosná konstrukce v příčném profilu důlního díla sahající od jednoho boku důlního díla k druhému boku, na které je hasební látka určená k zabránění přenosu výbuchu. Hasební látkou je buď volně uložený inertní prach, nebo voda v korýtkách nebo vacích. Není-li dále stanoveno jinak, jsou součástí přehrady u vodních uzávěr i korýtka nebo vaky naplněné vodou umístěné v jiných částech stejného příčného profilu důlního díla za účelem lepšího vykrytí celého profilu důlního díla.“. 3. § 3 včetně nadpisu zní: „§ 3 Určení druhu a provedení pasivní protivýbuchové uzávěry (1) Podle použité hasební látky se rozlišují pasivní protivýbuchové uzávěry prachové (dále jen „prachové uzávěry“) nebo pasivní protivýbuchové uzávěry vodní (dále jen „vodní uzávěry“). Vodní uzávěry se dělí na korýtkové a vakové a podle způsobu rozmístění přehrad v důlním díle na soustředěné a dělené. (2) V technologickém postupu1) pro vedení důlních děl musí být konkrétně zpracován způsob ochrany proti přenosu výbuchu uhelného prachu pomocí pasivních protivýbuchových uzávěr. Profil důlního díla musí být určen tak, aby vzhledem k předpokládanému rozmístění výstroje dopravního a strojního zařízení, luten a prostoru pro chůzi byla ustanovení této vyhlášky dodržena. Obdobně musí být zpracován způsob ochrany proti přenosu výbuchu uhelného prachu pomocí protivýbuchových uzávěr pro důlní díla již vyražená, pokud vznikne povinnost tyto uzávěry v důlním díle rozmístit.“. 4. V nadpisu části druhé se slovo „protivýbuchové“ zrušuje. 5. V nadpisu § 4 se slovo „protivýbuchová“ zrušuje. 6. V § 4 odst. 1 se slova „protivýbuchová“ a „(dále jen „prachová uzávěra“)“ zrušují. 7. V nadpisu části třetí se slovo „protivýbuchové“ zrušuje. 8. § 11 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 2, 3 a 4 zní: „§ 11 Korýtka a vaky (1) Korýtka a vaky pro stavbu vodních uzávěr musí mít užitný objem alespoň 40 l, musí být vyrobeny z plastů, musí mít dostatečnou pevnost, nesmí podporovat šíření požáru ani být příčinou vzniku výbuchu od statické elektřiny; korýtka musí mít stabilní tvar. Tyto požadavky se považují za splněné, pokud korýtka a vaky vyhovují alespoň požadavkům určených norem2) upravujících hořlavost plastů, vyloučení nebezpečí od statické elektřiny a metody a požadavky na neelektrická zařízení3) pro prostředí s nebezpečím výbuchu4). (2) Korýtka a vaky musí v případě výbuchu zajistit uvolnění vody způsobem a v čase, který vytvoří účinný hasicí efekt. Tato podmínka se považuje za splněnou, pokud korýtka vyhovují alespoň požadavkům určené normy2) upravující ochranné systémy a prevenci proti výbuchu v hlubinných dolech4) nebo pokud je zkouškou podle přílohy č. 5 této vyhlášky ověřeno, že korýtka a vaky zajistí definované rozprášení vody při stanoveném tlaku výbuchové vlny. (3) Na korýtku a vaku musí být výrobcem označen jeho užitný objem a výška hladiny odpovídající tomuto objemu. Výška hladiny v korýtku a vaku musí být kontrolovatelná, u korýtka bez odstranění poklopu korýtka. (4) Vodní uzávěra může být postavena buď jen z korýtek, v tom případě se jedná o vodní uzávěru korýtkovou, nebo jen z vaků, v tom případě se jedná o vodní uzávěru vakovou; to neplatí pro korýtko a vak umísťované podle § 13 odst. 5. 2) § 4a zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. 3) Například ČSN ISO 4589-2 Plasty - Stanovení hořlavosti metodou kyslíkového čísla - Část 2: Zkouška při teplotě okolí, z hlediska nebezpečí vzniku a šíření požáru, ČSN 33 2030 Elektrostatika - Směrnice pro vyloučení nebezpečí od statické elektřiny a ČSN EN 13463-1 Neelektrická zařízení pro prostředí s nebezpečím výbuchu - Část 1: Základní metody a požadavky, s ohledem na vyloučení nebezpečí výbuchu od statické elektřiny. 4) Například ČSN EN 14591-2 Ochrana a prevence proti výbuchu v hlubinných dolech - Ochranné systémy - Část 2: Pasivní vodní korýtkové uzávěry.“. 9. § 12 a 13 včetně nadpisů znějí: „§ 12 Naplnění korýtek a vaků vodou (1) Korýtko i vak vodní uzávěry musí být naplněny nejméně takovým objemem vody, který odpovídá příslušnému znaku na korýtku nebo vaku. (2) Pro omezení odpařování vody z korýtka musí být použit poklop. § 13 Vykrytí profilu důlního díla (1) Korýtka a vaky vodní uzávěry se v průřezu důlního díla ukládají nebo zavěšují na přehradách tak, aby kryla alespoň 35 % největší šířky světlého průřezu důlního díla o ploše do 10 m2, 50 % největší šířky světlého průřezu důlního díla o ploše nad 10 m2 do 15 m2 a alespoň 60 % největší šířky průřezu důlního díla většího než 15 m2; vaky mohou být jen zavěšeny. Pokud výstroj důlního díla neumožňuje rozmístění korýtek v jedné rovině nebo brání účinnému rozptýlení vody do profilu důlního díla, mohou být korýtka rozmístěna ve více rovinách. Příklad rozmístění je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázky 2 a 3. (2) K vykrytí volných prostorů, zejména na bocích důlního díla, se použije korýtek nebo vaků uložených nebo zavěšených na nosičích; vaky mohou být jen zavěšeny. Příklad vykrytí je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázek 3. (3) Korýtka nebo vaky vodní uzávěry se umísťují tak, aby se nedotýkaly výztuže, výstroje ani boku důlního díla, ani navzájem. Součet mezer mezi jednotlivými korýtky nebo vaky a korýtky nebo vaky a boky důlního díla nesmí být větší než 1,8 m, přičemž žádná mezera mezi korýtkem nebo vakem a bokem důlního díla nesmí být větší než 1,2 m a mezi dvěma korýtky nebo vaky nesmí být větší než 1,5 m. Mezery se měří mezi svislými rovinami rovnoběžnými s podélnou osou důlního díla proloženými vrchními okraji korýtek nebo vaků. Příklady umístění korýtek a vaků jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázek 3, a v příloze č. 4 k této vyhlášce, obrázek 3. (4) Dna korýtek umístěných na nosné konstrukci a spodní rohy zavěšeného vaku nesmí být nad počvou výše než 2,6 m. Korýtko ani vak nesmí žádnou částí zasahovat do průřezu pro chůzi a dopravu. V profilech, kde je nad korýtky nebo vaky volný prostor vyšší než 1,5 m, se umístí další přehrada, pro kterou neplatí požadavek věty první; pro umístění korýtek a vaků na další přehradě platí odstavec 3. Příklady umístění korýtek a vaků jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce, obrázky 2 a 3, a v příloze č. 4 k této vyhlášce, obrázek 3. (5) Pokud je vzdálenost mezi spodní větví důlního pásového dopravníku a počvou větší než 0,75 m, musí být v tomto prostoru v místě každé přehrady nejméně jedno korýtko nebo vak naplněné vodou o objemu alespoň 40 l. Toto korýtko nebo vak se nezapočítává mezi korýtka a vaky podle odstavce 1 a voda v tomto korýtku nebo vaku se nezapočítává do celkového objemu vody ve vodní uzávěře.“. 10. § 14 odstavec 5 zní: „(5) V jedné přehradě mohou být korýtka položena podélně i příčně. Podélně může být v přehradě položeno nejvíce 50 % korýtek; větší počet pouze tehdy, když je zkouškou podle určené normy upravující ochranné systémy a prevenci proti výbuchu v hlubinných dolech4) nebo podle přílohy č. 5 k této vyhlášce ověřen zhášecí účinek takového uspořádání.“. 11. Za § 14 se vkládá nový § 14a, který včetně nadpisu zní: „§ 14a Umístění vaků v přehradě (1) Vaky v přehradě musí být zavěšeny na nosníky samosvorným závěsem, a to způsobem, který zachová přístupný napouštěcí otvor a nezpůsobí fyzické porušení vaku. (2) Nosníky se kladou vodorovně, kolmo k podélné ose důlního díla. (3) Vaky se zavěšují jen kolmo k podélné ose důlního díla.“. 12. § 15 včetně nadpisu zní: „§ 15 Nosné konstrukce pro korýtka a vaky vodní uzávěry (1) Nosná konstrukce pro korýtka a vaky vodní uzávěry, kterými jsou nosné rámy, nosníky a jejich podstavce, nosiče, držáky a jejich ukotvení, musí být natolik tuhá a pevná, aby vyhovovala danému účelu. V širokých průřezech důlních děl, kde by případné prohnutí nosné konstrukce mohlo způsobit posun korýtek nebo vylévání vody z nich, může být průhybu nosné konstrukce zamezeno jejím uchycením drátem nebo řetízkem ke stropní části důlní výztuže. (2) Nosná konstrukce se upevňuje na výztuž důlního díla nebo na kompaktní horninový plášť důlního díla. (3) Nosná konstrukce pro volně položená korýtka musí zajišťovat dostatečně velkou styčnou plochu s dnem korýtka, aby nedocházelo k deformaci dna korýtka po jeho naplnění vodou. U kombinovaného uložení je možno podélně uložená korýtka podložit. (4) Nosný rám pro zavěšení korýtek sestává ze dvou rovnoběžných nosníků spolu pevně spojených kolmými příčkami, které zajišťují jejich stálou vzdálenost. Stěny korýtek nesmí být nosným rámem zakryty na větší výšku než 0,06 m. (5) Nosné konstrukce musí být zajištěny proti pohybu ve směru podélné osy důlního díla. Příklad zajištění nosné konstrukce pro vaky je uveden v příloze č. 4 k této vyhlášce, obrázek 5.“. 13. V § 16 odst. 2 větě druhé se číslo „25“ nahrazuje číslem „20“. 14. V § 16 odstavec 3 zní: „(3) Vodní uzávěra soustředěná se skládá z potřebného počtu přehrad, ve kterých jsou umístěna korýtka nebo vaky naplněné vodou. Sousedící přehrady se umísťují tak, aby vzdálenost mezi korýtky a vaky na sousedních přehradách byla 1,2 m až 3 m. Celková délka vodní uzávěry soustředěné musí být nejméně 20 m.“. 15. V § 17 odst. 1 větě druhé se číslo „25“ nahrazuje číslem „20“. 16. V § 17 odst. 2 se číslo „25“ nahrazuje číslem „20“. 17. V § 18 se na konci textu tečka nahrazuje středníkem a doplňují se slova „obdobně se postupuje při přemísťování jednotlivých přehrad.“. 18. § 19 a 20 včetně nadpisů znějí: „§ 19 Vodní uzávěra dělená a její délka Vodní uzávěra dělená se skládá ze skupin přehrad s korýtky nebo vaky, které jsou rozmístěny průběžně v důlním díle podle přílohy č. 2 k této vyhlášce, obrázek 1. Vzdálenost mezi sousedními přehradami jedné skupiny musí být alespoň 1,2 m, avšak skupina přehrad smí být v důlním díle rozmístěna v délce nejvíce 4 m. Vzdálenost mezi skupinami přehrad může být nejvíce 30 m, při profilu důlního díla do 10 m2 nejvíce 50 m. § 20 Objem vody ve skupině přehrad Ve skupině přehrad musí být alespoň takový objem vody v litrech, kolik činí objem důlního díla v m3 k sousední skupině přehrad. Výpočet se provede pro úseky v obou směrech od skupiny přehrad a podle vyšší hodnoty se určí objem vody ve skupině přehrad.“. 19. V § 21 se slova „v korýtkách“ zrušují. 20. Příloha č. 2 zní: „Příloha č. 2 k vyhlášce č. 10/1994 Sb. Obr. č. 1 Měření vzdálenosti mezi vodními vaky 148kB Obr. č. 1 Příklad dělené protivýbuchové vodní uzávěry 136kB Obr. č. 2 Příklad uspořádání uzávěry ve velkém světlém průřezu 100kB Obr. č. 3 Příklad umístění korýtek ve světlém průřezu“. 21. Příloha č. 4 zní: „Příloha č. 4 k vyhlášce č. 10/1994 Sb. 215kB Obr. č. 2 Měření vzdálenosti mezi přehradami vakové vodní uzávěry soustředěné 204kB Obr. č. 3 Konstrukční rozměry přehrady vakové vodní uzávěry 236kB Obr. č. 4 Zavěšení vaku na nosník 208kB Obr. č. 5 Příklad zajištění závěsu přehrady vodní uzávěry proti pohybu ve směru podélné osy důlního díla“. 22. Za přílohu č. 4 se doplňuje nová příloha č. 5, která zní: „Příloha č. 5 k vyhlášce č. 10/1994 Sb. Základní podmínky pro zkoušky účinnosti vodních uzávěr v pokusné štole 1 Úvodní ustanovení pro zkoušku vodní uzávěry Zkoušku může provádět jen akreditovaná zkušební laboratoř. Výsledek zkoušky musí být uveden v protokolu o zkoušce. Vodní uzávěry se zkouší v pokusné štole v modelovém provedení uzávěry na průšleh plamene. Korýtka a vaky splní požadavek na správnou funkci, jestliže vodní uzávěra sestavená z nich podle této přílohy splní při modelové zkoušce kritérium účinnosti. Kritériem účinnosti zkoušené uzávěry je hodnota intenzity výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F7 umístěném na měřicím místě 7 (viz obr. č. 1), která musí být menší nebo rovna 10 mV. 2 Příprava vodní uzávěry pro zkoušku Vodní uzávěra se v pokusné štole vybuduje mezi měřicími místy 4 a 5 (viz obr. č. 1) ze tří přehrad s korýtky nebo vaky tak, aby na 1 m2 průřezu štoly připadalo (40 ± 1) l vody. První přehrada uzávěry (ve směru výbuchu) se umístí ve vzdálenosti (64 ± 2) m od čelby pokusné štoly. Délka vodní uzávěry je (6 ± 0,1) m. Umístění a uspořádání korýtek a vaků vodní uzávěry se provede podle obrázků 1 a 2. Korýtka a vaky se zavěšují příčně na nosnou konstrukci umístěnou v horní třetině profilu štoly s tím, že vzdálenost mezi svislými rovinami proloženými vnějšími okraji krajních korýtek nebo vaků musí být alespoň 40 % největší šířky světlého průřezu pokusné štoly. V ostatním platí ustanovení části třetí této vyhlášky. 3 Příprava zařízení pro výbušný systém V prostoru mezi čelbou pokusné štoly a měřicím místě 2 se uloží na počvu pokusné štoly 9 ks ocelových úhelníků (120 x 120 x 12) mm, každý o délce 4 m (viz obr. č. 1). Úhelníky se na počvě fixují tak, aby každý z nich tvořil korýtko a mohl být do nich volně nasypán multiprach. Úhelníky se na počvě rozmístí rovnoběžně s osou štoly tak, že tři jsou vedle sebe před čelbou s tím, že jeden je v ose štoly a zbývající dva vpravo a vlevo ve vzdálenosti 1 ± 0,1 m a šest je za sebou v ose štoly směrem k měřicímu místu 2 (viz obr. č. 1). Podélná vzdálenost mezi úhelníky je (1 ± 0,1) m. Zóna zaprášení končí u měřicího místa 2. K iniciaci výbuchu pomocí nálože černého (trhacího) prachu (viz kap. 1.4) slouží vývrtový ocelový moždíř o vnějším průměru 531 mm, délce 1 203 mm s průměrem vývrtu 57 mm a hloubkou vývrtu 992 mm umístěný přibližně ve středu čelby štoly. Výchozí množství multiprachu na každém úhelníku je (10 ± 0,1) kg a může se měnit podle pokynů vedoucího zkoušky v závislosti na dosahovaném tlaku v měřicím místě 4 tak, aby v tomto měřicím místě byla dosažena výše uvedená požadovaná hodnota tlaku (viz bod 4). 4 Registrace výbuchových tlaků a plamene Výbuchová vlna je generována výbuchem multiprachu. Parametry zkušebních výbuchů jsou registrovány tlakovými a fotoelektrickými snímači T, F v místech označených ve schématu v obr. č. 1 čísly 1 až 7. Vzhledem ke kapacitě měřicího systému jsou místa osazována s ohledem na potřebu registrace. Kromě rozběhové části výbuchu se u zkoušek protivýbuchových uzávěr jedná vždy o indikaci tlaku a plamene před uzávěrou a plamene za uzávěrou. Registrace výbuchových tlaků a plamene se povinně provádí na měřicích místech 4 a 7. Hodnoty z ostatních čidel, která mohou být osazena na dalších měřicích místech, jsou informativní a umožňují pouze kvalitativně hodnotit rozvinutí výbuchové přeměny v daném prostoru. Pro vyhodnocení výsledku zkoušky jsou rozhodující vstupní parametry výbuchu, což jsou hodnoty plamene a tlaku zjištěné v měřicím místě 4 (hodnota intenzity výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F4 min. 500 mV, tlak (90 ± 20) kPa), a hodnoty výbuchového plamene v měřicím místě 7 (hodnoty intenzity výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F7 max. 10 mV). 5 Provedení zkoušek Multiprach je rozviřován z ocelových úhelníků bleskovicí v čase (0 až 140) ms (tento časový interval je dán použitím rozbušek DeM - S, stupně 0 - 6, s tím, že bleskovice ve třech úhelnících u čelby jsou iniciovány rozbuškami stupně 0, bleskovice v dalších úhelnících postupně od čelby rozbuškami stupňů 1 až 6). Rozvíření multiprachu je zajištěno tak, že kusy bleskovice o délce 4,1 - 4,2 m se adjustují rozbuškami, umístí se na dno úhelníků a rovnoměrně se zasypou multiprachem. Takto rozvířený prach vytvoří ve štole výbušnou koncentraci a je zapálen a přiveden k výbuchu náloží 500 g Vesuvitu TN z moždíře s časovým zpožděním 750 ± 50 ms od počátku iniciace bleskovic rozbuškou stupně 0 (iniciace nálože Vesuvitu TN se provede rozbuškou DeD - S stupeň 3). 108kB Obr. č. 1 Uspořádaní zkoušky v pokusné štole 6 Vyhodnocení zkoušek Při výbuchu musí být výbuchové parametry reprodukovatelné, což se ověřuje měřením vstupního tlaku výbuchové vlny v bodě 4, který musí být v rozsahu (90 ± 20) kPa. Výbuchy se vstupním tlakem mimo tento interval se nezapočítávají. Vyhodnocuje se pouze soubor 5 zkoušek, které splní podmínku požadovaných výbuchových parametrů. Ze souboru 5 zkoušek, které svými výbuchovými parametry vyhověly požadavkům, musí ve všech případech vodní uzávěra splnit kritérium relativní účinnosti zkoušené uzávěry, tj. intenzita výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F7 musí být menší nebo rovna 10 mV. Zkoušený vzorek korýtek nebo vaků v tomto případě vyhovuje a splnil podmínky zkoušky. 7 Definování ostatních podmínek zkoušky 7.1 Požadavky na multiprach Pro výbušný systém je používán sušený hnědouhelný prach, tzv. multiprach, se spodní mezí výbušnosti max. 75 g.m-3 při iniciační energii Ei = 9 kJ a střední velikosti zrna max. 0,1 mm. Hodnota Ei je udána s přesností ± 10 %. Jakost každé nové dodávky multiprachu musí být doložena protokolem akreditované zkušební laboratoře. 7.2 Požadavky na snímače tlaku Snímače používané pro snímání výbuchového tlaku musí mít platnou kalibraci, výstupní signál v rozmezí 1 až 10 V, měřící rozsah min. 0 až 160 kPa, přetížitelnost min. 150 %, přesnost min. 0,6 % a musí mít teplotní kompenzaci (hodnoty jsou dány technickými podmínkami snímačů). 7.3 Požadavky na fotoelektrické snímače Pro měření plamene se používají snímače se spektrální citlivostí v oblasti 0,4 až 1,1 μm. Fotoelektrické snímače musí mít platnou kalibraci. 7.4 Požadavky na mikroklimatické podmínky Mikroklimatické podmínky v úseku štoly, kde budou prováděny zkoušky, musí odpovídat následujícím hodnotám: teplota (15 ± 5) °C, vlhkost (95 ± 5) %. Teplota i vlhkost musí být změřeny u čelby pokusné štoly a v měřicím místě 7, a to před zahájením zkoušek. 123kB Obr. č. 2 Uspořádání vaků vodní uzávěry 269kB Obr. č. 3 Schéma pokusné štoly“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Protivýbuchové uzávěry postavené v souladu s požadavky dosavadních předpisů před nabytím účinnosti této vyhlášky v důlních dílech souvisejících bezprostředně s dobývanými nebo likvidovanými poruby a v důlních dílech, jejichž životnost bude kratší dvanácti měsíců, se považují za protivýbuchové uzávěry vyhovující požadavkům této vyhlášky. 2. Ostatní protivýbuchové uzávěry postavené před nabytím účinnosti této vyhlášky musí být uvedeny do souladu s touto vyhláškou do dvanácti měsíců od nabytí její účinnosti. ČÁST DRUHÁ Změna vyhlášky o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí Čl. III Vyhláška č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí, ve znění vyhlášky č. 477/1991 Sb., vyhlášky č. 340/1992 Sb., vyhlášky č. 3/1994 Sb., vyhlášky č. 54/1996 Sb., vyhlášky č. 109/1998 Sb., vyhlášky č. 434/2000 Sb., vyhlášky č. 330/2002 Sb., vyhlášky č. 141/2004 Sb., vyhlášky č. 298/2005 Sb. a vyhlášky č. 282/2007 Sb., se mění takto: 1. V § 164 odst. 1 se slova „musí být umístěny“ nahrazují slovy „se staví pokud možno“ a číslo „30“ se nahrazuje číslem „20“. 2. V § 164 odst. 5 se za slovo „korýtek“ vkládají slova „nebo vaků“. 3. V § 164 odstavec 6 zní: „(6) Pokud je mezi dvěma skupinami korýtek nebo vaků protivýbuchové uzávěry dělené kříž, odbočka, vidlice nebo zatáčka, ve které se mění směr o více než 90 stupňů, může být v odůvodněných případech vzdálenost mezi těmito skupinami korýtek nebo vaků větší než 30 metrů. Počet korýtek nebo vaků však musí být zvýšen natolik, aby byla dodržena podmínka nejméně 1 litr vody na 1 metr krychlový objemu důlního díla mezi skupinami korýtek nebo vaků.“. 4. V § 164 odst. 8 větě první se za slovo „korýtek“ vkládají slova „nebo vaků“. 5. V § 165 odst. 2 větě první se za slovo „korýtek“ vkládají slova „nebo vaků“. 6. V § 165 odstavec 3 zní: „(3) Protivýbuchová uzávěra dělená musí být označena tabulkami, na kterých je uvedeno číslo uzávěry, průřez důlního díla v metrech čtverečních, počet korýtek nebo vaků, případně množství vody v jedné skupině korýtek nebo vaků, datum poslední pravidelné kontroly a podpis kontrolujícího. Tabulky se umísťují na obou koncích uzávěry. V případě, že dělená uzávěra přechází do jiného důlního díla, musí být označena novými tabulkami. Totéž platí i při změně průřezu důlního díla, podle kterého se mění množství vody ve skupině korýtek nebo vaků.“. ČÁST TŘETÍ Zrušení vyhlášky, kterou se stanoví požadavky na izolační sebezáchranné přístroje s chemicky vázaným kyslíkem Čl. IV Vyhláška č. 12/1994 Sb., kterou se stanoví požadavky na izolační sebezáchranné přístroje s chemicky vázaným kyslíkem, se zrušuje. ČÁST ČTVRTÁ ÚČINNOST Čl. V Tato vyhláška nabývá účinnosti třicátým dnem ode dne jejího vyhlášení. Předseda: Ing. Pěgřímek v. r.
Vyhláška č. 360/2009 Sb.
Vyhláška č. 360/2009 Sb. Vyhláška o vydání pamětních stříbrných dvousetkorun ke 400. výročí formulování Keplerových zákonů pohybu planet Vyhlášeno 20. 10. 2009, datum účinnosti 21. 10. 2009, částka 113/2009 * § 1 - (1) Ke 400. výročí formulování Keplerových zákonů pohybu planet se vydává pamětní stříbrná dvousetkoruna (dále jen „dvousetkoruna“). * § 2 - (1) Na líci dvousetkoruny je nákres dráhy planety Mars pocházející z knihy Johanna Keplera „Astronomia nova“. Při levém horním a pravém okraji dvousetkoruny je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „20 * § 3 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 21. října 2009. k vyhlášce č. 360/2009 Sb. Aktuální znění od 21. 10. 2009 360 VYHLÁŠKA ze dne 15. září 2009 o vydání pamětních stříbrných dvousetkorun ke 400. výročí formulování Keplerových zákonů pohybu planet Česká národní banka stanoví podle § 22 písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb.: § 1 (1) Ke 400. výročí formulování Keplerových zákonů pohybu planet se vydává pamětní stříbrná dvousetkoruna (dále jen „dvousetkoruna“). (2) Dvousetkoruna se vydává v běžném provedení a ve zvláštním provedení určeném pro sběratelské účely s leštěným polem mince a matovým reliéfem (dále jen „zvláštní provedení“). (3) Dvousetkoruna v běžném i zvláštním provedení se razí ze slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi. Hmotnost dvousetkoruny je 13 g, její průměr 31 mm a síla 2,3 mm. Hrana dvousetkoruny v běžném provedení je vroubkovaná, hrana dvousetkoruny ve zvláštním provedení je hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKAČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.900 * 13 g *“. Při ražbě dvousetkoruny v běžném i zvláštním provedení je přípustná odchylka v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je přípustná odchylka nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra odchylka nahoru 1 %. § 2 (1) Na líci dvousetkoruny je nákres dráhy planety Mars pocházející z knihy Johanna Keplera „Astronomia nova“. Při levém horním a pravém okraji dvousetkoruny je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“ je při spodním okraji dvousetkoruny. Mezi názvem státu a označením nominální hodnoty mince je značka mincovny, která dvousetkorunu razila, a logo projektu Europa, v jehož rámci dvousetkoruna vychází. Logo projektu Europa má podobu hvězdy umístěné v symbolu „€“. (2) Na rubu dvousetkoruny je portrét Johanna Keplera na pozadí nákresu zákonu ploch. Při pravém okraji dvousetkoruny je opis „KEPLEROVY ZÁKONY POHYBU PLANET“, který je za slovem „ZÁKONY“ přerušen nákresem zákonu ploch. Při levém spodním okraji dvousetkoruny jsou letopočty „1609 – 2009“, které čísly „09“ z letopočtu „2009“ částečně zasahují do vousů portrétu. Při levém okraji dvousetkoruny je vedle portrétu Johanna Keplera umístěna iniciála autoraautora dvousetkoruny, Vojtěcha Dostála, DiS., která je tvořena obráceným písmenem „D“. (3) Vyobrazení dvousetkoruny je uvedeno v příloze k této vyhlášce. § 3 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 21. října 2009. Guvernér: doc. Ing. Tůma, CSc. v. r. Příloha k vyhlášce č. 360/2009 Sb. Vyobrazení pamětní stříbrné dvousetkoruny ke 400. výročí formulování Keplerových zákonů pohybu planet (lícní a rubová strana) 74kB 88kB
Vyhláška č. 359/2009 Sb.
Vyhláška č. 359/2009 Sb. Vyhláška, kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) Vyhlášeno 20. 10. 2009, datum účinnosti 1. 1. 2010, částka 113/2009 * § 1 - Procentní míry poklesu pracovní schopnosti * Způsob posouzení poklesu pracovní schopnosti * § 2 - (1) Pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. * § 3 - (1) V případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovn * § 4 - (1) V případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce nemá vliv, popřípadě má jen nepodstatný vliv na schopnost pojištěnce využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a v důsledku t * § 5 - Způsob zhodnocení a využití zachované pracovní schopnosti u invalidity prvního a druhého stupně * § 6 - Zcela mimořádné podmínky * § 7 - Náležitosti posudku o invaliditě * § 8 - Zrušovací ustanovení * § 9 - Účinnost k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Aktuální znění od 1. 1. 2010 359 VYHLÁŠKA ze dne 9. října 2009, kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 108 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 306/2008 Sb., a podle § 127 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 479/2008 Sb.: § 1 Procentní míry poklesu pracovní schopnosti (1) Procentní míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k této vyhlášce. (2) Pokud zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, není uvedeno v příloze, stanoví se procentní míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti podle takového zdravotního postižení uvedeného v příloze, které je s ním funkčním dopadem nejvíce srovnatelné. Způsob posouzení poklesu pracovní schopnosti § 2 (1) Pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěncepojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti pojištěncepojištěnce. (2) U zdravotních postižení, u nichž dochází průběžně ke zhoršování a zlepšování zdravotního stavu, se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti tak, aby odpovídala průměrnému rozsahu funkčního postižení a tomu odpovídajícímu poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti. (3) Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěncepojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti pojištěncepojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti pojištěncepojištěnce. § 3 (1) V případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěncepojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti pojištěncepojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. (2) V případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěncepojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnostivýdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti pojištěncepojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. (3) Zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů. § 4 (1) V případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěncepojištěnce nemá vliv, popřípadě má jen nepodstatný vliv na schopnost pojištěncepojištěnce využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnostivýdělečné činnosti a v důsledku toho je pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti pojištěncepojištěnce menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů. (2) V případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěncepojištěnce je stabilizovaný nebo pojištěnecpojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení a v důsledku toho je pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti pojištěncepojištěnce menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů. (3) Snížení dolní hranice míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů. § 5 Způsob zhodnocení a využití zachované pracovní schopnosti u invalidity prvního a druhého stupně V případě poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 % se stanoví, zda je pojištěnecpojištěnec schopen a) vykonávat po vzniku invalidity prvního nebo druhého stupně výdělečnou činnostvýdělečnou činnost jen 1. s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti, 2. s podstatně menšími nároky na kvalifikaci, 3. v podstatně menším rozsahu a intenzitě; za podstatně menší nároky, rozsah nebo intenzitu se přitom v případě poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 49 % považuje snížení alespoň o třetinu a v případě poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti nejméně o 50 % a nejvíce o 69 % snížení alespoň o polovinu, b) rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnostivýdělečné činnosti, pokud není schopen využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti nebo pokračovat v předchozí výdělečné činnostivýdělečné činnosti. § 6 Zcela mimořádné podmínky Zcela mimořádnými podmínkami, za nichž je pojištěnecpojištěnec schopen výdělečné činnostivýdělečné činnosti v případě poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 %, se rozumí zásadní úprava pracovních podmínek, pořízení a využívání zvláštního vybavení pracoviště, zvláštní úpravy stávajících strojů, nástrojů, používání zvláštních pracovních pomůcek nebo každodenní podpora nebo pomoc na pracovišti formou předčitatelských služeb, tlumočnických služeb nebo pracovní asistence. § 7 Náležitosti posudku o invaliditě Posudek o invaliditě obsahuje a) označení orgánu sociálního zabezpečení, který posoudil zdravotní stav a pracovní schopnostpracovní schopnost pojištěncepojištěnce, jméno, popřípadě jména, příjmení a titul příslušného lékaře a jeho podpis a razítko tohoto orgánu, b) jméno, popřípadě jména a příjmení pojištěncepojištěnce, rodné číslo pojištěncepojištěnce, popřípadě není-li přiděleno, datum narození pojištěncepojištěnce, adresu místa trvalého pobytu pojištěncepojištěnce, popřípadě, jde-li o cizince, adresu místa pobytu na území České republiky a nemá-li ji, adresu bydliště v cizině, c) účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnostipracovní schopnosti pojištěncepojištěnce, d) výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěncepojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnostipracovní schopnosti pojištěncepojištěnce, e) skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnostipracovní schopnosti pojištěncepojištěnce, f) výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanovením 1. zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, 2. procentní míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti, 3. stupně invalidity, 4. dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, 5. schopnosti využití zachované pracovní schopnostipracovní schopnosti podle § 5 u pojištěncepojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, 6. zda je pojištěnecpojištěnec v případě poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnostivýdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, 7. doby platnosti posudku pro účely prokázání, že fyzická osoba, která byla uznána invalidní, je osobou se zdravotním postižením podle zákona o zaměstnanosti1), pokud tato osoba není poživatelem invalidního důchodu2), g) odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti. § 8 Zrušovací ustanovení Ve vyhlášce č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění vyhlášky č. 157/1997 Sb., vyhlášky č. 302/1997 Sb., vyhlášky č. 40/2000 Sb. a vyhlášky č. 328/2007 Sb., se § 5 až 8 a přílohy č. 2 až 4 zrušují. § 9 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010. Ministr: JUDr. Šimerka v. r. Příloha k vyhlášce č. 359/2009 Sb. PROCENTNÍ MÍRY POKLESU PRACOVNÍ SCHOPNOSTI Kapitola I INFEKCE Obecné posudkové zásady: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující výsledek interakce mezi infekčním agens, jeho množstvím, agresivitou, obranyschopností organismu a léčebným procesem. Přitom je nutno vzít v úvahu, že některá infekční agens mohou perzistovat v organismu pod kontrolou imunitního systému, případně s možnými reaktivacemi, mohou zůstat rezidua po akutním onemocnění, může dojít k přechodu do chronického stadia, jeden druh (typ) mikroorganismu může postihovat různé orgány nebo systémy. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle funkčního postižení napadeného orgánu nebo systému, podle aktivity procesu a dopadu na celkovou výkonnost. Při posuzování míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u infekčních postižení by mělo sledované období, rozhodné pro posouzení, trvat zpravidla jeden rok. Samotné prodělání infekce, bez funkčních poruch charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nepůsobí pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti. Zjištění nosičství, i když je důvodem k vyloučení z některých pracovních činností, nepůsobí pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti. Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Chronické virové hepatitidy - B,C, D Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je nutno zhodnotit funkční kapacitu jater podle biochemické a histologické aktivity (zánětlivé a fibrotické), poruchy metabolismu, encefalopatii, mimojaterní projevy a výsledek léčby. U chronické virové hepatitidy B se hodnotí sérologický průkaz HBsAg, HBeAg a příslušných protilátek, kvantitativní hodnocení viremie a odezva na protivirovou léčbu, jaterní biopsie a stanovení gradingu a stagingu. U chronické virové hepatitidy C se hodnotí sérologický průkaz anti-HCV, molekulárně genetický průkaz HCV RNA, jaterní biopsie a stanovení gradingu a stagingu. Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující dopad vlastního postižení jater a mimojaterních projevů na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity. Postižení po hepatitidě A, pokud funkční poruchy mají charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, se posuzují srovnatelně.| 1a| minimální funkční postižení, s minimální biochemickou a histologickou aktivitou, nekomplikovaný průběh nebo stabilizované stavy s nízkou sérokonverzí HBsAg do anti-HBs, stavy s nízkou virovou náloží, ve fázi imunotolerantní, stavy se zvýšenou unavitelností| 10-15 1b| lehké funkční postižení, ve fázi imunoaktivní, s lehce zvýšenou biochemickou a histologickou aktivitou, s lehkými komplikacemi, s lehkým poklesem celkové výkonnosti při běžném zatížení| 20-35 1c| středně těžké funkční postižení, se zvýšenou biochemickou a histologickou aktivitou, kompenzovaná cirhóza, závažné mimojaterní projevy, kde poruchy mají rozsah středně těžké poruchy, se středně těžkým poklesem výkonnosti při běžném zatížení, podle rozsahu postižení| 40-60 1d| těžké funkční postižení, dekompenzovaná cirhóza, těžké mimojaterní projevy, kde poruchy mají rozsah více než polovinu stupnice úplné poruchy nebo s asociací s hepatocelulárním karcinomem nebo konečná stadia s indikací k transplantaci jater| 70-80 2| Infekce HIV/AIDS Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit virovou nálož a počet CD4+ lymfocytů, výsledek léčby, přítomnost oportunní infekce, syndrom chátrání, HIV encefalopatie, polyneuropatie, rozvoj nádorů a dopad zjištěných skutečností na celkovou výkonnost.| 2a| lehké funkční postižení, stadium A1, A2, A3, asymptomatické stadium, perzistující generalizovaná lymfadenopatie| 10-15 2b| středně těžké funkční postižení, stadium B1, B2| 25-40 2c| těžké funkční postižení, stadium B3, C1| 50-60 2d| zvlášť těžké funkční postižení, stadium C2, C3, těžké oportunní infekce, syndrom chátrání, encefalopatie, rozvoj nádorů| 70-80 3| Neuroinfekce Herpetická encephalitida Jako chronické neuroinfekce se mohou manifestovat cytomegalovirová infekce, enterovirová infekce u osob s agamaglobulinemií, spalničky, syfilis, tuberkulóza, brucelóza, kandidová a aspergilová infekce a další. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit následky infekce, a to anatomické a funkční, zejména postižení mozkových nervů, parézy, sekundární epilepsii, postižení intelektu, kognitivních funkcí, poruchy chování, dále následky na pohybovém ústrojí, smyslových nebo jiných orgánech a dopad zjištěných skutečností na celkovou výkonnost a schopnost zvládat denní aktivity.| 3a| minimální funkční postižení, zvýšená unavitelnost| 10-15 3b| lehké funkční postižení, lehká motorická, senzorická nebo kognitivní dysfunkce| 20-35 3c| středně těžké funkční postižení, středně těžká motorická, senzorická nebo kognitivní dysfunkce, nestabilní sekundární epilepsie, podle rozsahu a tíže postižení| 40-60 3d| těžké funkční postižení, těžká motorická, senzorická nebo kognitivní dysfunkce| 70-80 4| Lymeská borrelióza Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit závažnost postižení nervové soustavy, kůže, kloubů a srdce, výsledek imunologického vyšetření ELISA a imunoblotu (W-B), zda jde o přechod infekce do vleklého průběhu, zda a jak často dochází k relapsům nebo zda jsou již změny trvalé.| 4a| minimální funkční postižení, zvýšená unavitelnost, artralgie| 10-15 4b| lehké funkční postižení, kožní forma s acrodermatitis chronica atrophicans, chronické mírně aktivní artritidy, lehký pokles srdečního výkonu při běžném zatížení| 20-35 4c| středně těžké funkční postižení, kde poruchy mají rozsah středně těžké poruchy, se středně těžkým poklesem výkonnosti při běžném zatížení| 40-60 4d| těžké funkční postižení, chronické pozdní stadium s chronickou encefalitidou, subakutní encefalopatií a těžkým postižením kognitivních funkcí a intelektu, kloubní forma s těžkým postižením kolenních kloubů a pohyblivosti| 70-80 5| Toxoplasmóza Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba podle klinické manifestace zhodnotit o jakou formu se jedná (získaná toxoplasmóza u imunokompetentní osoby, získaná toxoplasmóza u imunodeficientní osoby, oční forma, kongenitální forma nebo toxoplasmóza v graviditě), rozlišit chronickou latentní infekci od akutní infekce a chronické aktivní infekce a posoudit funkční postižení zasažených orgánů a jeho dopad na celkovou výkonnost.| 5a| lehké funkční postižení, izolované postižení některých orgánů s lehkou poruchou funkce| 10-20 5b| středně těžké funkční postižení, zejména u imunodeficientních, s diseminací do různých orgánů, s projevy encefalitidy, pneumonitidy, myokarditidy, chorioretinitidy| 30-60 5c| těžké funkční postižení, těžké snížení psychické a fyzické výkonnosti a postižení zraku| 70-80 6| Růže (erysipelas) Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit následky prodělané akutní nebo recidivující infekce, pokud jsou dlouhodobého nebo trvalého charakteru, lokální i celkový stav (zánětlivou aktivitu) a dopad na celkovou výkonnost. Pokud je důsledkem prodělané streptokokové infekce lymfedém končetiny, zdravotní postižení a míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle položky 9, oddíl B, kapitola IX.| 7| Mimoplicní mykobakteriózy Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit jaký orgán nebo systém je postižen (centrální nervový systém, kosti, klouby, páteř, pleura, perikard, trávicí trakt včetně jater, močopohlavní ústrojí, pobřišnice) a jaký je funkční rozsah postižení. Přitom je třeba zohlednit délku terapie extrapulmonální tuberkulózy, její případné následky, zda jde o senzitivní nebo rezistentní formu, zda jde o postižení imunokompromitované osoby.| 7a| lymfadenopatie nebo kožní formy| 10 7b| lehké funkční postižení, urogenitální forma, nekomplikovaný průběh postižení gastroinstestinálního traktu, granulomatózní hepatitida, otitida, infekce oka (chorioidální tuberkulomy, uveitida, otitida) s ohledem na postižení vizu| 20-30 7c| středně těžké funkční postižení, pozdní střevní obstrukce nasedající na granulomatózní zánět střev nebo peritonea| 50 7d| těžké funkční postižení, akutní miliární tuberkulóza, kryptická miliární tuberkulóza, pozdně generalizovaná forma, nereaktivní tuberkulóza s velkým množstvím mikroorganismů a s malou tkáňovou odpovědí (septická nebo tyfoidní forma), tuberkulózní meningitida, skeletální forma, zvl. spondylodiscitidy (Pottova nemoc), Pottovy paraplegie, perikarditidy, laryngeální tuberkulóza během léčení, multirezistentní formy nebo stavy na dlouhodobé terapii (pokud potrvá déle než jeden rok)| 70-80 8| Infekce kardiovaskulární Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit následky prodělané infekce (endokarditida, myokarditida, perikarditida, mediastinitida), pokud jsou dlouhodobého nebo trvalého charakteru, dopad na funkci kardiovaskulárního systému, srdeční výkon a na celkovou výkonnost. Zdravotní postižení a míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle položky 1 nebo 5, oddíl A, kapitola IX.| 9| Infekční postižení pohybového systému Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit následky prodělané infekce, pokud jsou dlouhodobého nebo trvalého charakteru, dopad na funkci pohybového a nosného systému a na celkovou výkonnost. Zdravotní postižení a míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle položky 1 nebo 2, oddíl A, kapitola XIII.| 10| Infekce močopohlavního ústrojí Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit dlouhodobé nebo trvalé následky prodělané infekce, recidivujících nebo chronických infekcí, ve vztahu k poškození funkce ledvin a chronické renální insuficienci. Zdravotní postižení a míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle položky 2, 4, 6, oddíl A, kapitola XIV.| 11| Jiné infekce Importované nákazy Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit následky prodělané infekce, pokud jsou dlouhodobého nebo trvalého charakteru, rozsah a tíži postižení zasažených orgánů a systémů a dopad zjištěných skutečností na celkovou výkonnost. Zdravotní postižení a míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle převažujícího typu zdravotního postižení srovnatelně s příslušnými zdravotními postiženími.| Kapitola II ONKOLOGIE ODDÍL A ZHOUBNÉ NOVOTVARY Obecné posudkové zásady: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se vychází z funkčního postižení, na kterém se podílí jak nádorová nemoc, tak onkologická terapie. Přitom se hodnotí celkový stav, postižení funkce orgánů nebo tělesných systémů, dlouhodobé nebo trvalé postižení způsobené následkem chemoterapie, radioterapie, hormonoterapie, biologické léčby, postižení po alogenní transplantaci krvetvorných buněk, rozsah zachovaných funkčních schopností (funkční staging dle Světové zdravotnické organizace - SZO) a schopnost vykonávat denní aktivity. Za denní aktivity se považují aktivity podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (dle SZO). Dopad na pracovní schopnostpracovní schopnost mají nejen funkční postižení následkem maligní choroby, ale také nežádoucí účinky onkologické terapie. Nejčastější dlouhodobé následky onkologických postižení jsou chronická bolest, psychické změny, chronická únava, námahová dušnost, muskuloskeletální změny, narušení funkce končetin, lymfedém, cytopenie, poruchy imunity, krvácivé projevy, neuropatie, rozsah operačního výkonu včetně závažného estetického postižení, poruchy mluvení, přijímání potravy, trávení, močení, defekace a poruchy celkové pohyblivosti. Při posuzování poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se na pojištěncepojištěnce s lokalizovaným nádorem (stadium I, II, III) nahlíží jako na potenciálně vyléčitelné a hodnocení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se odvíjí od výsledku léčby, klinického obrazu, rozsahu a tíže funkčního postižení. U diseminovaných nádorů (tj. ve stadiu IV), které lze obecně považovat za zvlášť těžké funkční postižení, může být postižení potenciálně reverzibilní u vyléčitelných nádorů. Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Novotvary Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit funkční schopnosti z hlediska kurability, probíhající onkologické léčby ve vztahu k definovanému období a následků nádoru nebo terapie a zaměřit se i na reverzibilní nebo léčbou kontrolované zdravotní problémy.| 1a| minimální postižení, stavy asymptomatické, minimální funkční poruchy nebo stavy po léčbě povrchových kožních a slizničních nádorů (primární lokoregionální léčba), nádory in situ nebo nádory, které nevyžadují adjuvantní onkologickou léčbu, stavy, kde není třeba onkologické stabilizace nebo menší operační výkony s minimálním funkčním dopadem, stavy bez omezení výkonu denních aktivit| 5-10 1b| lehké postižení, stavy v kompletní remisi, zpravidla po 6 měsících po ukončení aktivní onkologické léčby, stabilizované nebo menší výkony z důvodů zhoubného novotvaru, resekce nebo amputace zvenčí přímo neviditelné, amputace částí, kde je možná protetická náhrada (např. mastektomie, parciální amputační ztráty končetin, resekce částí střeva, hysterektomie, enukleace bulbu oka při dobré funkci jediného oka) nebo stavy s lehkým funkčním postižením některých orgánů nebo systémů, výkon některých denních aktivit s obtížemi nebo s využitím kompenzačních mechanismů a prostředků| 15-25 1c| středně těžké postižení, stavy v kompletní remisi, zpravidla po 6 měsících po ukončení aktivní onkologické léčby, stabilizované, kde poruchy mají rozsah do poloviny stupnice úplné poruchy funkčních schopností, např. stomie, penektomie, kolektomie nebo enukleace bulbu oka při zhoršeném vizu vidoucího oka nebo ztráta končetiny v předloktí nebo v bérci nebo parciální laryngektomie nebo stabilizace po alogenní transplantaci nebo stavy během podávání biologické léčby, nežádoucí a dlouhodobé závažné funkční postižení v důsledku dlouhodobé hormonoterapie či biologické léčby, výkon některých denních aktivit omezen| 35-45 1d| těžké postižení, stavy v kompletní remisi, po ukončení aktivní onkologické léčby, stabilizované, kde poruchy mají rozsah více než polovinu stupnice úplné poruchy funkčních schopností, např. totální laryngektomie nebo resekční výkony v oblasti hlavy a krku s mutilujícími následky nebo ztráta končetiny ve stehně nebo v paži nebo některé typy diseminovaných nádorů (tj. ve stadiu IV), reverzibilní, vyléčené, po dosažení stabilizace stavu, výkon některých denních aktivit podstatně omezen| 50-65 1e| zvlášť těžké postižení, maligní nádory lokalizované (stadia I, II, III) během onkologické léčby a zpravidla do 6 měsíců po jejím ukončení, pokud trvá kompletní remise, nebo maligní nádory generalizované (stadium IV), nádory primárně diseminované, zpravidla do jednoho roku po ukončení onkologické léčby, pokud trvá kompletní remise nebo stavy s perzistencí či progresí nádoru nebo stavy do 6 měsíců po ukončení radioterapie na kranium nebo nefrostomie, kombinace kolostomie či ileostomie nebo urostomie nebo úplná ztráta dolní končetiny nebo horní končetiny nebo se zcela krátkým pahýlem, elefantiáza končetiny, mutilující růst nádoru nebo stavy během transplantační léčby (transplantace krvetvorných buněk) a zpravidla do 6 měsíců po jejím ukončení nebo chronická nemoc štěpu proti hostiteli (GvHD), projevující se jako multiorgánové autoimunitní postižení nebo těžká cytopenie, těžké poruchy imunity s projevy oportunních infekcí nebo septickými stavy, těžké krvácivé projevy nebo stavy s poruchami příjmu potravy, inkontinencí, těžké omezení pohyblivosti (funkčně srovnatelné s těžkými parézami končetin) nebo stavy se selháváním některého orgánu či systému, výkon většiny denních aktivit těžce omezen| 70-80 ODDÍL B NEZHOUBNÉ NOVOTVARY Obecné posudkové zásady: V případech, kdy důsledkem nezhoubného nádoru je snížení nebo ztráta funkce orgánu nebo systému, míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle zdravotního postižení neonkologického charakteru, podle rozsahu a postižení funkce příslušného orgánu nebo systému, případných nepříznivých doprovodných projevů, omezení celkové výkonnosti a výkonu denních aktivit. Kapitola III PORUCHY IMUNITY, ANEMIE, PORUCHY KOAGULACE, KRVÁCIVÉ STAVY ODDÍL A PORUCHY IMUNITY Obecné posudkové zásady: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se vychází z podrobného laboratorního imunologického vyšetření, klinických orgánových komplikací, funkčního postižení orgánu nebo systémů, celkové odolnosti - obranyschopnosti a dopadu zjištěných skutečností na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity. V případě hyperimunních stavů - systémových onemocnění pojivové tkáně - je pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti rozhodující rozsah a aktivita procesu a rozsah funkčního postižení jednotlivých orgánů a systémů. Asymptomatické odchylky - laboratorní defekt sám o sobě nepůsobí pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti. Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Imunodeficity| 1a| poruchy imunity lehkého stupně, deficity protilátkové imunity s častým výskytem mikrobiálních infekcí (sinusitidy, pneumonie, adnexitidy aj.), deficity protilátkové imunity s lymfopenií, neutropenií a recidivujícími febrilními infekty plísňovými, parazitárními, s lehkým snížením celkové výkonnosti| 15-25 1b| poruchy imunity středně těžké, deficity buněčné imunity provázené výskytem recidivujících plísňových, parazitárních či oportunních infekcí s podstatným snížením celkové odolnosti a snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení| 35-45 1c| poruchy imunity těžké, deficity fagocytárního systému s recidivujícími kožními infekcemi, pyogenními abscesy, flegmonózními záněty a septickými stavy, s těžkým snížením celkové výkonnosti| 50-60 1d| poruchy imunity velmi těžké, těžké imunodeficity s rozsáhlými a opakovanými nebo trvale aktivními infekčními komplikacemi vzdorujícími léčbě, neschopnost jakékoliv zátěže| 70-80 2| Hyperimunní stavy - systémová postižení pojivové tkáně Posudkové hledisko: Funkční postižení a míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle oddílu D, kapitola XIII.| ODDÍL B ANEMIE, PORUCHY KOAGULACE, KRVÁCIVÉ STAVY Obecné posudkové zásady: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti pro nemoci krve a krvetvorných orgánů se stanoví podle rozsahu a tíže postižení, stupně anemie, cytopenie či poruchy koagulace, hepatosplenomegalie, poruch imunity, adaptace na postižení, celkové výkonnosti a schopnosti vykonávat denní aktivity. Pokud je anemie, cytopenie, poruchy koagulace nebo poruchy imunity součástí symptomatologie jiného zdravotního postižení nebo je v příčinné souvislosti s léčením jiného zdravotního postižení než uvedeného v kapitole III, oddíl A, míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle takového zdravotního postižení. Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Ztráta sleziny| 1a| ztráta sleziny s lehkou poruchou imunity| 10 1b| ztráta sleziny se závažnější poruchou imunity| 20 2| Splenomegalie Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle zdravotního postižení, které je příčinou splenomegalie.| 3| Anemie| 3a| minimální funkční poruchy, hemoglobin pod 110g/l, hypochromní erytrocyty, snížená hladina železa v séru, snížená koncentrace ferritinu, zvýšená unavitelnost při běžném zatížení| 5-10 3b| se středně těžkými projevy, hemoglobin pod 100g/l, snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení| 15-25 3c| se závažnými projevy, hemoglobin pod 90g/l, stavy s podstatným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 30-45 3d| těžké postižení, se závažnými projevy, hemoglobin pod 80g/l, jiné orgánové komplikace, opakovaná potřeba transfuzí, imunosuprese, podstatné snížení celkové výkonnosti, výkon některých denních aktivit značně omezen| 50-70 4| Poruchy hemostázy a hemokoagulace Vrozené i získané poruchy krevního srážení (hemofilie, von Willebrandova choroba, hypofibrinogenemie, afibrinogenemie, jiné deficity jednotlivých koagulačních faktorů, trombocytopenická purpura, hemolyticko-uremický syndrom, idiopatická trompocytopenická purpura, trombofilní stavy a jiné vzácnější poruchy). Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je nutno zhodnotit druh zdravotního postižení, rozsah a četnost krvácivých a trombotických komplikací, druh léčby a její efekt (imunosupresivní léčba, substituční léčba), poškození kloubů při opakovaných krvácivých atakách a funkční výsledek provedených operačních výkonů.| 4a| občasné ataky krvácení či funkčně lehké trombotické komplikace s nutností intermitentní léčby, s lehkým omezením celkové výkonnosti, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 10-20 4b| se závažnými projevy, substituční terapie, imunosuprese či terapie cytostatiky, značné snížení celkové výkonnosti případně i pohyblivosti, některé denní aktivity omezeny| 30-50 4c| těžké progredující či recidivující formy nereagující na léčbu, s těžkým omezením celkové výkonnosti a pohyblivosti, výkon denních aktivit značně omezen| 60-70 5| Cytopenie, jiné nemoci krve| 5a| lehké projevy, lehké omezení celkové výkonnosti, výkon některých denních aktivit s obtížemi| 10-20 5b| závažné funkční poruchy, značné snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny| 30-45 5c| těžké postižení, s těžkými projevy, jiné orgánové komplikace, podstatné snížení celkové výkonnosti, výkon některých denních aktivit značně omezen| 50-70 Kapitola IV PORUCHY ENDOKRINNÍ, VÝŽIVY A PŘEMĚNY LÁTEK Obecné posudkové zásady: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti při endokrinních poruchách, poruchách výživy a přeměny látek jsou rozhodující funkční důsledky těchto poruch, tj. rozsah a tíže postižení jednotlivých orgánů a systémů, dopad na celkový stav, výkonnost a na schopnost zvládat denní aktivity. Asymptomatické odchylky od normy laboratorních hodnot nepodmiňují pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti. Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u poruch endokrinních, výživy a přeměny látek by sledované období, rozhodné pro posouzení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti, mělo trvat zpravidla jeden rok. Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Poruchy štítné žlázy Hypotyreóza, hypertyreóza, struma, záněty štítné žlázy. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit závažnost poruchy funkce štítné žlázy, a to jak ve smyslu hyperfunkce, tak ve smyslu hypofunkce, případně jiné projevy poruchy štítné žlázy, jako je mechanický syndrom při zvětšené štítné žláze, endokrinní orbitopatie nebo paréza vratných nervů, pokud při chirurgickém zákroku došlo k jejich poškození, a dopad zjištěných skutečností na celkovou výkonnost. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u kretenismu se hodnotí dle poklesu mentálních funkcí dle položky 8, kapitola V.| 1a| minimální funkční postižení, subklinické formy bez ohledu na etiologii, změna funkce je rozpoznána pouze laboratorními testy, zvýšené riziko přechodu do klinicky manifestní formy| 5 1b| lehké funkční postižení, poruchy funkce štítné žlázy bez ohledu na etiologii, uspokojivě kompenzované při zavedené léčbě| 15 1c| středně těžké funkční postižení, postižení štítné žlázy bez ohledu na etiologii, dlouhodobě přetrvávající projevy poruchy funkce i při zavedené léčbě, značná porucha celkové výkonnosti, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 30-40 1d| těžké funkční postižení, s komplikacemi srdečními, očními, psychickými a jinými, závažné omezení celkové výkonnosti a některých denních aktivit| 50-60 2| Diabetes mellitus Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit dlouhodobý obraz metabolické kompenzace diabetu, metabolický profil, dodržování režimových opatření, přítomnost závažných chronických cévních a orgánových diabetických komplikací a přidružených postižení a jejich dopad na celkovou výkonnost.| 2a| minimální funkční postižení, dobrá kompenzace diabetu, bez diabetických komplikací| 10 2b| lehké funkční postižení, uspokojivá kompenzace nebo občasné metabolické kolísání, případně incipientní diabetické komplikace| 15-25 2c| středně těžké funkční postižení, s několika diabetickými komplikacemi lehčího až středního stupně (cévní, oční, neurologické), zachována schopnost zvládat běžné zatížení, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi, podle rozsahu postižení| 30-45 2d| těžké funkční postižení, opakované metabolické dekompenzace (zpravidla více než 2x ročně), progrese chronických komplikací diabetu do úrovně těžkých poruch s omezením zraku, snížením pohyblivosti, poruchami prokrvení, pokles celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny| 50-60 2e| zvlášť těžké funkční postižení, těžké dlouhodobé komplikace diabetu s postižením několika systémů (ztráta zraku, selhání ledvin s nutností chronického dialyzačního léčení, těžká forma diabetické polyneuropatie s těžkými poruchami pohyblivosti, syndrom diabetické nohy, gangrény), některé denní aktivity těžce omezeny| 70-80 3| Hypoparatyreóza Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle druhu, projevů a četnosti záchvatů a dopadu na celkovou výkonnost.| 3a| lehké funkční postižení (prchavé parestezie, lehké orgánové spasmy)| 5 3b| středně těžké funkční postižení (křeče, těžší nebo častější orgánové spasmy, zvláště laryngospasmus a bronchiální spasmy), kde se dlouhodobě nedaří korigovat laboratorní nález nebo v případech, kde je hypoparatyreóza součástí polyglandulárních hormonálních deficitů, snížená adaptabilita v zátěžových situacích| 15-20 4| Hyperparatyreóza Primární, sekundární hyperparatyreóza. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u primární hyperparatyreózy je třeba zhodnotit rozsah funkční poruchy, přítomnost orgánových postižení, zejména kostně - renální syndrom a dopad zjištěných poruch na celkovou výkonnost. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti v případě orgánové komplikace - osteoporózy se stanoví srovnatelně podle položky 1, oddíl B, kapitola XIII. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se v případě sekundární hyperparatyreózy stanoví podle základního postižení, které podmiňuje hyperparatyreózu (zejména renální nedostatečnost, malabsorpční syndrom) srovnatelně podle kapitoly XIV nebo XI.| 4a| asymptomatická forma| 5 5| Hypopituitarismus dospělých (insuficience předního laloku hypofýzy)| 5a| lehké funkční postižení, lehké snížení adaptačních schopností na stresové situace a fyzické zatížení při zavedené substituční léčbě| 10 5b| středně těžké funkční postižení, středně těžké snížení adaptačních schopností na stresové situace a fyzické zatížení při zavedené substituční léčbě, značné snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 25-35 5c| těžké funkční postižení, těžké snížení adaptačních schopností na stresové situace a fyzické zatížení při zavedené substituční léčbě, snížení celkové výkonnosti při lehkém zatížení, některé denní aktivity omezeny| 50-60 5d| zvlášť těžké postižení, snížení celkové výkonnosti při lehkém zatížení, se závažnými funkčními komplikacemi, těžké poruchy zrakových nervů a dalších mozkových struktur, poruchy okohybných nervů, postižení psychiky, diencefalických struktur s dalšími projevy jako např. bulimií, hypodipsií, adipsií| 70-80 6| Hypofyzární nanismus Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit rozsah a tíži zdravotního postižení z hlediska celkové výkonnosti a schopnosti zvládat denní aktivity. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně dle poruch růstu - podle položky 4, oddíl B, kapitola XIII.| 7| Akromegalie a gigantismus Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit aktivitu postižení a přítomnost orgánových komplikací (kardiopatie, myopatie, artropatie, arteriální hypertenze, sekundární diabetes mellitus a jiné) a z toho vyplývající funkční poruchy - srdeční nedostatečnost, adynamie a dopad stavu na celkovou výkonnost.| 7a| lehké funkční postižení, lehké orgánové komplikace s lehkým snížením celkové výkonnosti| 10-15 7b| středně těžké funkční postižení, středně těžké orgánové komplikace, značný pokles výkonnosti při běžném zatížení, podle rozsahu postižení| 30-50 7c| těžké funkční postižení, závažné komplikace (postižení srdce, skeletu, adynamie), přetrvávající aktivita i při léčbě, snížení celkové výkonnosti při lehkém zatížení| 60-80 8| Diabetes insipidus| 8a| lehké funkční postižení, uspokojivá kompenzace substituční léčbou| 10-15 8b| středně těžké funkční postižení, dlouhodobě nedostatečná kompenzace i přes zavedenou substituční léčbu, s komplikacemi např. hypodipsií, adipsií, s poškozením hypotalamických center, recidivujícími rozvraty vodního a minerálního hospodářství, podle stupně poruch| 30-40 9| Hypotalamické syndromy s endokrinní manifestací| | Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit rozsah a typ postižení hypotalamu (nedostatečnost liberinů, glukokortikoidů, pohlavních hormonů, vasopresinu apod.) a s ním související poruchy a přítomné komplikace a to jak endokrinologické, tak i neendokrinologické včetně hydrocefalu (poruchy příjmu potravy, tekutin, porucha regulace vegetativního nervového systému, porucha termoregulace, spánku, paměti, koncentrace, změny osobnosti, epilepsie a další) a dopad zjištěných skutečností na celkovou výkonnost.| 9a| lehké funkční postižení, uspokojivá kompenzace poruchy, snížení adaptačních schopností na zátěž| 10-15 9b| středně těžké funkční postižení, nedostatečná kompenzace s počínajícími komplikacemi, se svalovou slabostí, se závažnými poruchami elektrolytového a vodního hospodářství, hypoglykémiemi, s přetrvávajícím nepříznivým vlivem na krvetvorný systém nebo centrální nervovou soustavu, značný pokles výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny| 30-40 9c| těžké funkční postižení, rozvinuté komplikace s podstatným snížením celkové výkonnosti, se závažnými poruchami psychiky a paměti, adynamie, významné hubnutí při dlouhodobé žaludeční a střevní symptomatologii, snížení celkové výkonnosti při lehkém zatížení, některé denní aktivity značně omezeny| 60-70 10| Chronická insuficience kůry nadledvin| 10a| lehké funkční postižení, uspokojivá kompenzace při substituční léčbě, předčasná unavitelnost, ortostatické poruchy| 10-20 10b| středně těžké funkční postižení, podstatné snížení celkové výkonnosti, nedostatečná reakce na zátěž i při substituční léčbě, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo lehce omezeny| 30-40 10c| těžké funkční postižení, adynamie, poruchy elektrolytového a vodního hospodářství, poruchy sacharidového metabolismu, hubnutí, těžké poruchy žaludeční a střevní, substituční léčba málo účinná, některé denní aktivity značně omezeny| 60-70 11| Hyperfunkce kůry nadledvin Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit funkční poruchy - hypertenzi, srdeční nedostatečnost, cukrovku, osteoporózu, svalovou slabost. Iatrogenní Cushingův syndrom se pro účely stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti hodnotí v rámci původního postižení. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle převažující orgánové komplikace srovnatelně podle příslušného zdravotního postižení a jím podmíněných funkčních poruch.| 12| Hyperfunkce dřeně nadledvin| 12a| stabilizace zdravotního stavu, minimální zbytkové symptomy| 10 12b| středně těžké postižení, funkčně významné reziduální zbytkové symptomy| 25-35 12c| těžké funkční postižení, závažné projevy, přetrvávající nadprodukce katecholaminů, projevy paroxysmální nebo trvalé hypertenze, poruchy srdečního rytmu, psychické změny, hubnutí, případy, kdy chirurgická léčba není možná a farmakologická léčba není účinná, celková výkonnost a denní aktivity značně omezeny, podle rozsahu omezení| 50-70 13| Poruchy výživy, podvýživa a jiné poruchy metabolismu Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je nutno zhodnotit stav výživy a jeho dopad na celkovou výkonnost. Samotná porucha metabolismu některé látky, která nevede k funkčně závažné poruše výživy, nepůsobí pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti.| 13a| lehké funkční postižení, zvýšená unavitelnost, trvalý lehký pokles celkové výkonnosti| 10-15 13b| středně těžké funkční postižení, trvalý závažný pokles hmotnosti a proteinoenergetické nutrice, podstatný pokles celkové výkonnosti při běžném zatížení i přes léčbu na specializovaném pracovišti, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo omezeny| 30-40 13c| těžké funkční postižení, těžký stupeň proteinoenergetické malnutrice, trvalý těžký pokles celkové výkonnosti i přes léčbu na specializovaném pracovišti, některé denní aktivity těžce omezeny| 60-70 14| Obezita Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit somatické a metabolické komplikace obezity, zejména přítomnost, rozsah a tíži srdečně-cévního postižení a kardiorespirační výkonnost, metabolické postižení, gastrointestinální postižení, kožní komplikace, kloubní postižení a pohyblivost, případný depresivní syndrom. Ke klasifikaci obezity se používá indexu tělesné hmotnosti (BMI). K objektivizaci funkčního postižení je potřebné obezitologické vyšetření.| 14a| obezita I. stupně, BMI 30-34,9| 10 14b| obezita II. stupně, BMI 35-39,9, vzdorující léčbě na odborném pracovišti, s poklesem celkové výkonnosti| 20-30 14c| obezita III. stupně, BMI více jak 40, vzdorující léčbě na odborném pracovišti, s podstatným poklesem kardiorespirační výkonnosti a snížením hybnosti, podle rozsahu funkčního postižení| 40-60 14d| obezita s BMI nad 45, s projevy srdeční nedostatečnosti nebo těžce omezenou pohyblivostí| 70-80 15| Fenylketonurie Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tíže psychomotorické retardace srovnatelně podle položky 8, kapitola V. Fenylketonurie při dodržování diety a normálním psychomotorickém vývoji nepůsobí pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti.| 16| Poruchy metabolismu purinů a pyrimidinu Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle rozsahu a tíže postižení kloubů (zejména při chronické tyfózní dně s chronickou synovitidou, destruktivní artropatií, sekundární osteoartrózou, deformitami kloubů), případně podle postižení ledvin, projevů ischemické choroby srdeční a dopadu funkčních poruch na celkovou výkonnost podle převažujícího typu symptomatologie podle kapitoly XIII, XIV nebo IX.| 17| Cystická fibróza (mukoviscidóza) s pulmonálními, pankreatickými a jaterními komplikacemi Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit rozsah a tíži postižení funkce plic, pankreatu a jater a dopad zjištěných poruch na celkovou výkonnost.| 17a| lehké funkční postižení, bronchitidy, lehká porucha plicní ventilace, pankreatických a jaterních funkcí, stav výživy uspokojivý| 10-15 17b| středně těžké funkční postižení, peribronchiální infiltrace, počínající bronchiektázie, počínající emfyzém, středně těžká ventilační porucha, alterace pankreatických a jaterních funkcí, snížený stav výživy, s poklesem celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 30-45 17c| těžké funkční postižení, těžká bronchitida, bronchiektázie, emfyzém, porucha ventilace těžkého stupně, těžká porucha funkce pankreatu a jater, malabsorpce, biliární cirhóza, některé denní aktivity značně omezeny| 60-70 17d| zvlášť těžké funkční postižení, chronické respirační selhání| 80 18| Nádory štítné žlázy, hypofýzy, hypotalamo-hypofyzární oblasti, nadledvin Posudkové hledisko: Zdravotní postižení a míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle kapitoly II. Rozhodující pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u stavů stabilizovaných jsou funkční projevy a následky po onkologické léčbě.| Kapitola V DUŠEVNÍ PORUCHY A PORUCHY CHOVÁNÍ Obecné posudkové zásady: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je nutné posoudit úroveň psychických, mentálních, sociálních a pracovních funkcí a schopnosti vykonávat pracovní činnosti takovým způsobem nebo v takových mezích, které jsou považovány za normální vdaném sociokulturním prostředí. Přitom se vychází z průběhu a závažnosti zdravotního postižení, celkového tělesného stavu, schopnosti adaptace, osobnostních charakteristik, úrovně intelektu, sociální přizpůsobivosti, zvládání zátěže a z dopadu na pracovní schopnostpracovní schopnost a schopnost vykonávat denní aktivity. K hodnocení dopadu duševní poruchy a poruchy chování na pracovní schopnostpracovní schopnost a schopnost vykonávat denní aktivity se využívá dotazníkových metod a posuzovacích škál, jimiž se hodnotí intenzita psychopatologických příznaků, subjektivní stav a prožívání, psychosociální adaptace a schopnost způsobu života přiměřeného sociálnímu postavení. Součástí posouzení je zpravidla i psychologické vyšetření, zejména zjištění vlivu poruchy na osobnost a výkon. Funkčně je třeba rozlišit rozsah postižení. Minimální postižení znamená, že je přítomen odklon od normy v jedné nebo několika oblastech, případně mírné postižení v určitých obdobích. Při lehkém postižení je zřetelný odklon od normy, lehké postižení trvá většinu sledovaného období nebo jde o středně těžké postižení v určitých kratších obdobích. Středně těžké postižení je provázeno výrazným odklonem od normy ve většině aktivit, středně těžké postižení trvá po většinu sledovaného období nebo těžší postižení je zaznamenáno jen v určitých ohraničených obdobích. Těžké postižení představuje výrazný odklon od normy ve všech aktivitách, postižení trvá po většinu sledovaného období. Zvlášť těžké postižení znamená takový odklon od normy, který dosáhl velmi výrazného stupně s dlouhodobým trváním. Při posuzování míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u duševních poruch a poruch chování by sledované období, rozhodné pro posouzení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti, mělo trvat zpravidla rok. Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Organické a symptomatické duševní poruchy Demence, organické psychosyndromy, posttraumatické změny a jiné. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba komplexně zhodnotit poruchy kognitivních funkcí, tj. poruchy intelektu, paměti a učení, myšlení a úsudku, schopnost diferencovat a klasifikovat zevní podněty, plánovat a organizovat, vytvářet abstrakce, dále poruchy nálad a emotivity, osobnosti a chování. Při posouzení je třeba přihlédnout k rozsahu a struktuře organického postižení, rychlosti vývoje postižení, premorbidní osobnosti včetně vzdělání, schopnosti sociability a adaptability.| 1a| minimální postižení, odklon od normy při výkonu jedné nebo několika denních aktivit nebo rolí, které jsou v daném sociokulturním prostředí očekávány| 5-10 1b| lehké postižení, lehké postižení myšlení, nápadný odklon od normy, dysfunkce zhoršující sociální přizpůsobivost, důsledky se projevují po většinu sledovaného období nebo je středně závažné postižení v několika obdobích během roku, lehký odklon od normy při výkonu některých denních aktivit a rolí| 15-20 1c| středně těžké postižení, středně těžké postižení myšlení, zřetelný odklon od normy při výkonu některých aktivit a rolí| 30-45 1d| těžké postižení, výrazný odklon od normy při výkonu většiny denních aktivit a rolí| 60 1e| zvlášť těžké postižení, těžká porucha myšlení, rezervní kompenzační mechanismy mozku vyčerpány, odklon od normy při výkonu všech aktivit a rolí, dezintegrace, krizový stupeň poruchy| 70-80 2| Duševní poruchy a poruchy vyvolané psychoaktivními látkami Poruchy vyvolané účinkem psychoaktivních látek, alkoholu, opioidů, kanabinoidů, sedativ nebo hypnotik, kokainu, jiných stimulancií, halucinogenů, tabáku, organických rozpouštědel nebo jiných psychoaktivních látek. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit nejen postižení psychických funkcí a intelektu, narušení společenských a pracovních funkcí, úroveň psychosociální adaptace, ale i postižení somatické, rozsah a stupeň narušení celkové výkonnosti a výkonu denních aktivit. Pokud v důsledku škodlivého užívání nebo po léčení závislosti přetrvává jen poškození funkce některých orgánů nebo systémů, míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle příslušného orgánového nebo systémového zdravotního postižení.| 2a| škodlivé užívání nebo stabilizační či udržovací fáze léčby závislosti, s konsolidací sociálních a pracovních problémů, stavy bez funkčně závažného poškození funkce orgánů a systémů| 10 2b| stavy s těžkým poškozením myšlení, chování, deteriorací kognitivních schopností, depresemi, úzkostí nebo stavy provázené těžkým poškozením funkce různých orgánů a systémů nebo syndrom závislosti během poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu za účelem léčení závislosti, pokud uvedená léčba má trvat nebo trvá déle než jeden rok, např. psychotická porucha nebo psychotické stavy, amnestický syndrom, reziduální stav, závažné poruchy chování, kombinace syndromu závislosti s jinou souběžně probíhající duševní poruchou (duální diagnóza), delirium tremens, Korsakovova psychóza, Wernickeho encefalopatie, těžká alkoholická demence, těžká alkoholová polyneuropatie, těžká nekompenzovaná nebo léčebně refrakterní epilepsie| 70-80 2c| stavy po roční abstinenci, provázené těžkou deteriorací osobnosti, změnou osobnosti, demencí, ztrátou zodpovědnosti, společenskou degradací nebo těžkým poškozením funkce některých orgánů a systémů, podle rozsahu postižení celkové výkonnosti a schopnosti vykonávat denní aktivity| 50-70 3| Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit přítomnost psychotických příznaků, délku a průběh ataky, míru realitní kontroly, přítomnost sociální a pracovní dysfunkce, rozsah a závažnost negativní reziduální symptomatiky, kvalitu a délku remise. Při posouzení je třeba přihlédnout k průběhovým charakteristikám, k celkovému tělesnému stavu, adaptaci, k premorbidní osobnosti, úrovni intelektu, sociální přizpůsobivosti, zvládáni psychosociální zátěže a k dopadu na schopnost vykonávat denní aktivity.| 3a| minimální postižení, zachována schopnost sociálního zapojení odpovídajícího sociálnímu postavení| 10 3b| lehké postižení, lehce snížená úroveň sociálního fungování, jediná ataka s plnou remisí nebo ojedinělé ataky, kdy je mezi atakami dlouhé období stabilizace, s lehkou reziduální symptomatikou, stavy bez dopadu na výkon denních aktivit| 15-20 3c| středně těžké postižení, značně snížená úroveň sociálního fungování, jediná ataka nebo ojedinělé ataky, po které/kterých přetrvává reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit narušen| 30-45 3d| těžké postižení, častější ataky, mezi atakami přetrvává závažná reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit podstatně narušen| 50-60 3e| zvlášť těžké postižení, časté ataky s funkčně těžkou reziduální symptomatikou, trvalá psychotická nebo reziduální symptomatika těžkého stupně, závažné narušení výkonu téměř všech denních aktivit| 70-80 4| Afektivní poruchy - poruchy nálady Deprese, manie, hypomanie, cyklotymie, dystymie. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit charakter a závažnost fází (epizod) poruch nálady, dobu jejich trvání, frekvenci a intervaly mezi jednotlivými fázemi, přítomnost či nepřítomnost tělesných a duševních příznaků.| 4a| minimální postižení, stavy s udržením plné remise a psychosociální adaptace, bez narušení sociálního fungování| 5-10 4b| lehké postižení, depresivní epizody, mírné fáze kratšího trvání, hypomanie, lehce snížená úroveň sociálního fungování, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 15-20 4c| středně těžké postižení, depresivní či manické epizody středně těžké, dostatečně dlouhé remise, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit omezen| 30-45 4d| těžké postižení, depresivní epizody těžké bez psychotických příznaků, chronické, léčebně rezistentní deprese nebo závažné manie, rychlé cyklování, krátké remise, ultrarychlé změny, opakovaný výskyt depresivních epizod s občasnými hypomanickými nebo manickými epizodami, vedoucími k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, výkon většiny denních aktivit podstatně omezen| 60 4e| zvláště těžké postižení, depresivní epizoda těžká a chronická nebo závažná manie, často s psychotickými příznaky, nutnost opakovaného poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, závažné narušení výkonu téměř všech denních aktivit| 70-80 5| Poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy Úzkostné a fobické poruchy, generalizovaná úzkostná porucha, sociální fobie, specifické fobie, smíšené úzkostně-depresivní poruchy, obsedantně kompulzivní porucha, reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení, posttraumatická stresová porucha, disociativní porucha, porucha somatoformní, neurastenie. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit typ, rozsah a tíži psychických příznaků, trvání poruchy stejně jako somatických příznaků, které však nejsou provázeny organickým korelátem. Psychologické vyšetření se využívá k objasnění příčin a motivace obtíží a event. sekundárního zisku.| 5a| minimální funkční postižení, neurotická aktivita, bez postižení základních psychických funkcí a bez poruchy osobnosti| 5-10 5b| lehké postižení, narušení sociálních kontaktů a vazeb, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 15-20 5c| středně těžké funkční postižení, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit značně omezen| 25-35 5d| těžké postižení, obsedantně kompulzivní porucha s neschopností kontaktu mimo přirozené sociální prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, těžké narušení společenských a pracovních funkcí a výkonu většiny denních aktivit| 70 6| Poruchy behaviorální spojené s fyziologickými a somatickými faktory Poruchy příjmu potravy, např. mentální anorexie, mentální bulimie. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit rozsah a tíži duševních a tělesných příznaků a jejich dopad na pracovní a sociální funkce.| 6a| stavy s poklesem BMI pod 17,5, s kachektizací, somatickou symptomatologií, např. edémy, leukopenie, metabolický rozvrat, porucha funkce ledvin, srdce, osteoporóza, komorbidita s jinými duševními poruchami, s depresemi, stavy s kognitivní dysfunkcí, stavy s purgativním chováním, s absencí náhledu, narušením sociálních vztahů a sociální izolací| 70 6b| stavy v remisi, normalizace hmotnosti případně lehká podváha, absence diagnostických kriterií| 5-10 7| Poruchy osobnosti Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba prokázat podstatné narušení pracovního a společenského fungování z důvodu poruchy osobnosti ve více než dvou z následujících oblastí – v poznávání, emotivitě, afektivitě, ovládání, kontrole impulzů, ve způsobu chování, zvládání interpersonálních situací a v oblasti vztahů.| 7a| lehké postižení, stavy se zhoršenou sociální adaptabilitou, zvýšenou konfliktností, dysharmonickými postoji a chováním, s narušením vztahů a společenské komunikace nebo osobnosti anomální, akcentované| 5-10 7b| středně těžké postižení, stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, závažné maladaptivní chování, opakované situační dekompenzace| 30-45 7c| těžké postižení, těžce narušen výkon většiny denních aktivit, funkčně významné poruchy osobnosti provázené jiným závažným duševním postižením, těžké narušení adaptability nebo stavy, kdy se psychopatologické projevy blíží jiným závažným duševním poruchám (simplexní schizofrenii, schizotypní poruše) nebo nezvládnutelná primitivní pudová jednání nebo stavy během poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu za účelem léčení poruchy (např. nebezpečné sexuální deviace), pokud uvedená léčba má trvat nebo trvá déle než jeden rok.| 70 8| Mentální retardace Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba komplexně zhodnotit mentální defekt, úroveň kognitivních funkcí, výkonnosti, paměťových schopností, afektivity, celkové výkonnosti, schopnost sociability a osvojení si pracovních návyků. Zároveň je nutno brát i v úvahu, je-li mentální defekt spojen s jiným duševním či organickým postižením, narušením osobnosti, závažnými poruchami chování a přizpůsobení nebo s tělesným či smyslovým postižením.| 8a| lehká slabomyslnost (oligofrenie), lehká mentální subnorma, IQ 70 - 85 některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 10-20 8b| mentální postižení lehkého stupně (debilita), IQ 50 - 69 narušení adaptivního chování, značně snížená úroveň sociálních dovedností, je přítomen náhled, zhoršené nebo snížené ovládací a rozpoznávací schopnosti, výkon některých denních aktivit omezen| 30-45 8c| mentální postižení středně těžkého stupně, IQ 35 - 49 zachována schopnost jednoduchých fyzických a sociálních aktivit, těžké snížení až vymizení ovládacích a rozpoznávacích schopností| 70-80 8d| mentální postižení těžkého stupně nebo hluboké, IQ 34 a nižší neschopnost sociálního kontaktu| 100 9| Poruchy psychického vývoje Poruchy řeči a jazyka, smíšené specifické vývojové poruchy, pervazivní vývojové poruchy. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit duševní a mentální schopnosti, řečové, komunikační, motorické schopnosti, schopnost navazovat a udržovat vztahy, úroveň sociální adaptace a sociálních dovedností.| 9a| lehké postižení, lehce snížená úroveň sociálního fungování, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo výrazný odklon od normy při jejich výkonu| 15-20 9b| středně těžké postižení, podstatně snížená úroveň sociálního fungování, podle rozsahu a tíže postižení funkčních schopností, výkon většiny denních aktivit narušen| 35-60 9c| těžké postižení, těžké narušení sociálních dovedností, inteligence, řečových schopností, verbálního myšlení, dezintegrace, závažné komorbidity včetně mentální retardace, poruchy chování, podstatné snížení mobility| 70-80 10| Poruchy chování a emocí, tikové poruchy Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí duševní a mentální schopnosti, chování, emoce, kognitivní funkce, schopnost sebekontroly a dodržování pravidel, komunikační a motorické schopnosti, schopnost navazovat a udržovat vztahy, sociální adaptace a sociální dovednosti. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle převažujícího druhu symptomatologie a jím podmíněného poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti srovnatelně s některým zdravotním postižením uvedeným v kapitole V.| Kapitola VI POSTIŽENÍ NERVOVÉ SOUSTAVY Obecné posudkové zásady: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se vychází z podrobného neurologického nálezu, poruch jednotlivých funkčních systémů a struktur, rozsahu a tíže motorických, senzitivních, kognitivních poruch, poruch vyjadřování, poruch smyslů, poruch inervace močového měchýře a konečníku. Při hodnocení by sledované období, rozhodné pro posouzení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti, mělo trvat zpravidla jeden rok. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u nemocí nervové soustavy se stanoví podle rozsahu, stupně a lokalizace zdravotního postižení, dopadu postižení na duševní a fyzickou výkonnost, funkci pohybového a nosného systému a na schopnost zvládat denní aktivity. Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Cévní postižení mozku a míchy, dětská mozková obrna Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je nutno zhodnotit rozsah a tíži poruchy motorické, senzorické, řečové a kognitivní. Kognitivní deficit se výrazně projevuje zejména po opakovaných cévních mozkových příhodách.| 1a| minimální funkční postižení, nevýznamné oslabení funkce s jemnou ztrátou speciálních dovedností, zachována schopnost vykonávat denní aktivity| 10 1b| lehké funkční postižení, lehká motorická, senzorická, řečová nebo kognitivní dysfunkce, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo je možno je vykonávat s využitím kompenzačních mechanismů a prostředků| 20-35 1c| středně těžké funkční postižení, středně těžká motorická, senzorická, řečová nebo kognitivní dysfunkce, některé denní aktivity omezeny| 40-60 1d| těžké funkční postižení, těžká motorická, senzorická, řečová a kognitivní dysfunkce, většina denních aktivit omezena| 70-80 2| Alzheimerova nemoc Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit postižení duševních, fyzických i sociálních schopností. Přitom je nutno přihlédnout k výsledku Mini-mental state examination (MMSE).| 2a| minimální funkční postižení, poškození mozku s minimálním snížením duševní a celkové výkonnosti, MMSE 25-26 bodů, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 10 2b| lehké funkční postižení, poškození mozku s lehkým snížením duševní a celkové výkonnosti, MMSE 18-24 bodů, některé denní aktivity omezeny| 20-40 2c| středně těžké funkční postižení, poškození mozku se značným snížením duševní a celkové výkonnosti, rozvoj poruch chování, MMSE 7-17 bodů, některé denní aktivity podstatně omezeny| 50-60 2d| těžké funkční postižení, poškození mozku zvlášť těžké, s těžkým narušením integrity mozkových funkcí, behaviorálně psychiatrické symptomy u demence (BPSD), MMSE méně než 7 bodů, většina denních aktivit těžce omezena| 70-80 3| Postižení extrapyramidového systému, Parkinsonova nemoc a další extrapyramidové poruchy Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit narůstání hybných komplikací (rigidita, akinéza/hypokinéza a tremor, objevení se fluktuací, mimovolních pohybů, postižení řeči), přítomnost deprese, kognitivní alterace, reakci na léčbu a jejich dopad na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity.| 3a| zcela lehká forma, jednostranné postižení, minimální funkční porucha, plná pohyblivost, stadium I, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 10 3b| lehká forma, bilaterizace, ale přetrvává asymetrie, anteroverze trupu, přítomny všechny klasické projevy v úrovni lehké poruchy, pohybová chudost, incipientní porucha posturální stability, stadium II, některé denní aktivity omezeny| 20-40 3c| středně těžká forma, přítomny všechny klasické projevy v úrovni středně těžké poruchy, přidává se dysartrie, mikrografie, deprese, stadium III, některé denní aktivity podstatně omezeny| 50-60 3d| těžká forma, trvalý tremor, těžká akinéza, rigidita, porucha kognitivních funkcí, nesrozumitelná řeč, stadium IV nebo V, denní aktivity těžce omezeny| 70-80 4| Epilepsie Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit závažnost epilepsie (druh epilepsie, závažnost záchvatu, frekvence záchvatů, kompenzovatelnost léčbou včetně saturace antiepileptiky a výsledek operační léčby), funkční stav v období mezi záchvaty, neuropsychický deficit a nežádoucí vedlejší účinky léčby.| 4a| forma kompenzovaná, zpravidla jeden rok bez záchvatů, s léčbou i bez léčby, bez neuropsychického postižení, případně zcela ojedinělé záchvaty během roku, zachována schopnost vykonávat denní aktivity| 10-15 4b| forma částečně kompenzovaná, zpravidla déle než jeden měsíc bez záchvatů, několik záchvatů během roku ale ne více jak 12 záchvatů do roka, přítomnost lehkého organického postižení mozku různé etiologie, bez neurologického deficitu a bez jiné duševní poruchy, některé denní aktivity omezeny| 25-40 4c| forma nekompenzovaná, záchvaty jsou častější než jednou do měsíce, zpravidla více než 12 záchvatů do roka, závažný neuropsychický deficit, přítomnost organického poškození mozku a organických duševních poruch různé etiologie, některé denní aktivity podstatně omezeny| 50-60 4d| forma nekompenzovaná těžká, záchvaty zcela refrakterní na léčbu, těžký neuropsychický deficit, denní aktivity těžce omezeny| 70-80 5| Narkolepsie, hypersomnie, syndrom spánkové apnoe Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba funkční postižení objektivizovat noční polysomnografií a následným testem mnohočetné latence usnutí (MSLT).| 5a| lehká forma, lehké snížení psychické a fyzické výkonnosti, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 10-20 5b| středně těžká forma, některé denní aktivity omezeny| 30-45 5c| těžká forma, těžké snížení psychické a fyzické výkonnosti; o těžkou formu narkolepsie se jedná tehdy, usíná-li se i přes zavedenou léčbu při chůzi, při jídle, při rozhovoru atd., denní aktivity podstatně omezeny| 60-70 6| Demyelinizační postižení, roztroušená skleróza mozkomíšní, jiná degenerativní postižení CNS Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit stav funkčních systémů – pyramidového, mozečkového, senzitivního, zrakového, kmenového, funkci sfinkterů, schopnost chůze, stání, dopad zjištěných skutečností na celkovou výkonnost. K hodnocení pokročilosti roztroušené sklerózy mozkomíšní se používá Kurtzkeho škála EDSS. Samotný nález CT, MRI bez klinického korelátu a funkčního postižení nemá dopad na pracovní schopnostpracovní schopnost.| 6a| minimální funkční postižení, bez hrubší poruchy funkce nebo malý neurologický nález, celková výkonnost a pohyblivost dotčena minimálně, lehká slabost nebo spasticita, lehká monoparéza, mírné poruchy chůze a snížení dosahu chůze, okohybné poruchy, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi, EDSS 2-3| 10 6b| lehké funkční postižení, celková výkonnost omezena, pohyblivost zachována, chůze se sníženým dosahem (cca 500m), vyjádřeny základní příznaky nebo kombinace více lehčích příznaků (např. lehké parézy dvou končetin, lehké sfinkterové obtíže, okohybné poruchy), některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo vykonávány s využitím kompenzačních mechanismů a prostředků, EDSS 4| 25-35 6c| středně těžké funkční postižení, pokles celkové výkonnosti při běžném zatížení, středně těžká porucha motoriky, chůze na kratší vzdálenost (cca 300 m), výrazné sfinkterové poruchy, podle rozsahu symptomatologie a funkčního postižení, některé denní aktivity omezeny, EDSS 5-6| 50 6d| těžké funkční postižení, podstatné omezení celkové výkonnosti a pohyblivosti (chůze 100 m, funkčně významná spasticita na dvou končetinách, ataxie, afektivní nebo kognitivní poruchy), některé denní aktivity podstatně omezeny| 60 6e| zvlášť těžké funkční postižení, těžký pokles celkové výkonnosti při lehkém zatížení, těžké poruchy motoriky (na úrovni těžkých paréz končetin), pohyblivost velmi obtížná, přesuny na velmi krátké vzdálenosti popř. odkázanost na invalidní vozík, závažná afektivní nebo kognitivní porucha, denní aktivity těžce omezeny, EDSS více než 7| 70-80 7| Encefalitidy Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit výslednou poruchu funkce centrální nervové soustavy a periferní inervace s ohledem na neurologický, popřípadě psychiatrický a psychologický nález a dopad postižení na celkovou výkonnost a schopnost zvládat denní aktivity.| 7a| minimální funkční postižení, bez poklesu celkové výkonnosti při běžném zatížení, bez neurologického deficitu| 10 7b| lehké funkční postižení, lehký pokles celkové výkonnosti, lehký reziduální neurologický nález, některé denní aktivity omezeny| 20-30 7c| středně těžké funkční postižení, středně těžký pokles celkové výkonnosti, funkčně významný neurologický a psychický defekt, některé denní aktivity podstatně omezeny| 40-60 7d| těžké funkční postižení, těžké postižení motoriky, psychiky, intelektu, příp. i smyslových funkcí, těžký pokles celkové výkonnosti, denní aktivity těžce omezeny| 70-80 8| Postižení míchy, míšních kořenů a pletení, syndromy ochrnutí Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit funkční výpady na končetinách a poruchy inervace močového měchýře a konečníku a jejich dopad na celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity. Přitom je nutné diferencovat, zda je postižena dominantní horní končetina a zda se jedná o lehkou, středně těžkou nebo těžkou parézu či plegii. Tíži a typ poruchy je nutno objektivizovat zejména svalovým testem, dynamometrickým vyšetřením, zjištěním svalového tonu a síly a testy funkčního postižení ruky. Přitom je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že funkční postižení u centrální spastické parézy je méně významné než u chabé parézy periferní.| 8a| monoplegie, svalová síla 0-1, není senzorická ani motorická funkce| 40-60 8b| hemiplegie, není senzorická ani motorická funkce na dvou končetinách nebo hemiparéza těžká, na dvou končetinách zachovány nekompletní senzorické funkce a případně neužitečné motorické funkce nebo triparéza těžká nebo paraparéza těžká, denní aktivity těžce omezeny| 70-80 8c| paraplegie nebo kvadruparéza těžká, většina denních aktivit těžce omezena| 75-80 8d| kvadruplegie, není senzorická ani motorická funkce na žádné z končetin| 80-90 8e| monoparéza lehká, zachovány nekompletní senzorické funkce a užitečné motorické funkce, svalová síla 4, zachována schopnost vykonávat denní aktivity| 15 8f| monoparéza středně těžká, zachovány nekompletní senzorické funkce a neužitečné motorické funkce, svalová síla 3, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 30-35 8g| monoparéza těžká, zachovány nekompletní senzorické funkce a případně neužitečné motorické funkce, svalová síla 2 nebo triparéza lehká, denní aktivity podstatně omezeny| 50-60 8h| hemiparéza lehká, menší svalová síla a obratnost, změny v reflexech, změny kvality čití, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo paraparéza lehká, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 20-30 8i| hemiparéza středně těžká nebo paraparéza středně těžká závažné omezení funkce dvou končetin s omezením hybnosti a síly, porušení úchopové schopnosti ruky, závažné poruchy stoje a chůze, závažné omezení celkové výkonnosti, některé denní aktivity podstatně omezeny| 50-70 8j| triparéza středně těžká, některé denní aktivity podstatně omezeny| 60-70 8k| kvadruparéza lehká, některé denní aktivity podstatně omezeny| 50 8l| kvadruparéza středně těžká, některé denní aktivity těžce omezeny| 60-70 9| Postižení periferních nervů, polyradikuloneuritidy, neuropatie Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit rozsah, tíži a lokalizaci postižení a přihlédnout k výsledku EMG vyšetření a dominanci končetiny. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle omezení fyzické výkonnosti, pohyblivosti končetiny, rozsahu postižení motorických a senzitivních funkcí, u horní končetiny podle schopnosti manipulace a přenášení předmětů a funkčních schopností ruky, u dolní končetiny podle narušení funkce stoje a chůze, u postižení mezižeberních nervů podle dopadu na ventilaci. V případě, že postižení vede k paréze nebo plegii, míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle položky 8, kapitola VI, podle rozsahu funkčního postižení.| 9a| lehké funkční postižení, omezení zatížitelnosti jedné končetiny nebo její části, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 10 9b| středně těžké funkční postižení, závažná porucha motorických funkcí, podstatné omezení pohyblivosti jedné končetiny nebo její části nebo lehké postižení funkce dvou končetin, některé denní aktivity omezeny| 20-40 9c| těžké funkční postižení, těžká porucha motorických funkcí jedné končetiny nebo středně těžké postižení motorických funkcí dvou končetin nebo jiný těžký neurologický deficit s podstatným omezením hybnosti, svalové síly, fyzické výkonnosti, případně i dechových funkcí, některé denní aktivity těžce omezeny| 60-70 10| Svalová postižení Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit stupeň svalové slabosti, postižení funkce jednotlivých končetin, celkovou výkonnost a pohyblivost, schopnost chůze a stání a postižení dýchacích svalů. Přitom se vychází z výsledku EMG, vyšetření vitální kapacity plic, posouzení svalové síly svalovým testem, případně výsledku spiroergometrie.| 10a| lehké funkční postižení, lehká porucha funkce a celkové výkonnosti při běžném zatížení, omezení dosahu chůze, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo omezeny| 10-25 10b| středně těžké funkční postižení, podstatné snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení, snížení pohyblivosti, chůze jen na kratší vzdálenost (zpravidla 300-500 m), mírné omezení dechových funkcí podle rozsahu postižení, denní aktivity podstatně omezeny| 35-50 10c| těžké funkční postižení, těžké poruchy pohyblivosti, omezení dechových funkcí podle rozsahu omezení, některé denní aktivity těžce omezeny| 60-70 10d| zvlášť těžké funkční postižení, minimální pohyblivost až immobilita, dechová nedostatečnost| 80 11| Migréna Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit frekvenci záchvatů, délku trvání záchvatu, intenzitu bolesti a výskyt průvodních jevů (vegetativní poruchy, oční symptomy, jiné cerebrální dráždivé projevy) a dopad stavu na celkovou výkonnost.| 11a| forma s lehkým průběhem, subjektivní potíže bez výraznější objektivní symptomatologie, záchvat migrény neinterferuje s pracovní činností a nevyžaduje pracovní neschopnost, denní aktivity neomezeny| 5 11b| forma se středně těžkým průběhem, těžké bolesti hlavy s průvodními jevy, záchvat ovlivňuje pracovní činnost, některé denní aktivity omezeny jen při záchvatu| 10-20 11c| forma s těžkým průběhem, dlouhotrvající záchvaty se silně vyjádřenými průvodními jevy, pauzy mezi záchvaty jen několik dní, status migrenosus, některé denní aktivity omezeny při záchvatu a mezi záchvaty vykonávány s obtížemi| 25-35 12| Neuralgie, zejména neuralgie trojklanného nervu| | Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit frekvenci záchvatů a případné následné psychické změny, výsledek léčby a dopad stavu na výkon denních aktivit.| 12a| lehká forma, zřídka se vyskytující bolesti nebo stavy léčebně kompenzované, bez dopadu na denní aktivity| 5 12b| středně těžká forma, bolesti středního stupně vyvolané již lehkým podrážděním, málo frekvenční, několikrát měsíčně, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 10-20 12c| těžká forma, časté ataky bolestí (každý týden), některé denní aktivity omezeny| 25-40 12d| zvlášť těžká forma, silná trvalá bolest nebo ataky bolesti vícekrát týdně, bolesti rezistentní k léčbě, změny osobnosti, některé denní aktivity těžce omezeny| 50-70 13| Paréza lícního nervu Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle rozsahu a tíže funkčního postižení, zejména očních komplikací, poruchy příjmu potravy, artikulace, s přihlédnutím k nežádoucím estetickým následkům| 13a| lehká forma, vyloučení oka z vidění| 10 13b| těžká forma, mnohočetné komplikace, podle rozsahu a tíže| 10-25 14| Neurotraumata Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle rozsahu a tíže symptomatologie, odpovídající lokalizaci léze, funkčního postižení motorických, senzorických nebo duševních schopností, tíže posttraumatické epilepsie a dopadu stavu na schopnost vykonávat denní aktivity srovnatelně s některým zdravotním postižením uvedeným v kapitole V nebo VI.| 15| Nádory centrální nervové soustavy Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle kapitoly II. Po dosažení stabilizace po onkologickém léčení je možné funkční postižení a míru poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti stanovit rovněž srovnatelně s některým zdravotním postižením uvedeným v kapitole VI.| 16| Myastenia gravis a myastenické syndromy Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit slabost a únavnost kosterních svalů, dopad na fyzickou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity. Přitom je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že všechny příznaky jsou měnlivé; může docházet i k remisím s vymizením příznaků. Proto by sledované období, rozhodné pro posouzení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti, mělo trvat zpravidla jeden rok.| 16a| minimální funkční postižení, občasné potíže, zvýšená unavitelnost při a po zátěži, zachována schopnost vykonávat denní aktivity| 5-10 16b| lehké funkční postižení, lehké příznaky po provedení klinických testů, značná únava po běžné¨zátěži, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 15-25 16c| středně těžké funkční postižení, příznaky po zátěži, intermitentní diplopie a ptóza, slabost v oblasti pletencového svalstva, zátěžová dušnost, pokles celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny| 30-40 16d| těžké funkční postižení, příznaky jsou přítomny trvale či při častých atakách onemocnění, značné omezení fyzické výkonnosti při lehkém zatížení, námahová dušnost, pokles celkové výkonnosti při lehkém zatížení, některé denní aktivity podstatně omezeny| 50-60 16e| zvlášť těžké funkční postižení, velmi těžká a dlouhotrvající unavitelnost a slabost, rozvinuté příznaky, zejména postižení svalů pletencových a dýchacích, klidová dušnost, těžké omezení fyzické výkonnosti, některé denní aktivity těžce omezeny| 70-80 17| Huntingtonova nemoc Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit neuropsychiatrickou symptomatologii, dopad motorických a duševních poruch na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity.| 17a| lehké funkční postižení, lehká neuropsychiatrická symptomatologie, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 10-25 17b| středně těžké funkční postižení, funkčně závažná porucha exekutivních funkcí, závažné změny osobnosti a chování, dyskinéze, dysartrie, poruchy stability s pády, celková výkonnost a některé denní aktivity značně omezeny, podle rozsahu symptomatologie a funkčního omezení| 40-60 17c| těžké funkční postižení, selhávání paměťových a exekutivních schopností, těžké poruchy osobnosti a chování, těžké motorické poruchy, denní aktivity těžce omezeny| 70-80 Kapitola VII POSTIŽENÍ OKA, OČNÍCH ADNEX, ZRAKU Obecné posudkové zásady: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující zhodnocení kvality vidění podle výsledků řady funkčních zkoušek: zrakové ostrosti do dálky i do blízka, zorného pole, citlivosti na kontrast, adaptace na tmu, barvocitu, oční motility. Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující stupeň poškození zrakových funkcí a jeho dopad na kvalitu vidění, schopnost čtení, schopnost práce do blízka, orientaci v prostoru, přizpůsobivost měnícím se světelným podmínkám. Pro posouzení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti platí, že poruchy vidění se vždy hodnotí s optimální korekcí. Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Slabozrakost obou očí Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující postižení vizu. Přitom je nutno přihlédnout i k případné poruše barvocitu nebo poruše adaptace na tmu.| 1a| lehká slabozrakost obou očí| 5-15 1b| střední slabozrakost obou očí, zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 6/36 (0,16) - lepší než 6/60 (0,10)| 25-30 1c| silná slabozrakost obou očí, zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 6/60 (0,10) - lepší než 3/60 (0,05)| 35-40 1d| těžká slabozrakost obou očí, zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 3/60 (0,05) - lepší než 1/60 (0,02)| 45-60 1e| těžká slabozrakost obou očí, se závažným postižením intelektu nebo sluchu na úrovni hluchoty| 70-80 2| Nevidomost| 2a| praktická nevidomost obou očí, zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 1/60 (0,02) - světlocit s jistou projekcí nebo omezení zorného pole do 5 stupňů od bodu fixace, bez omezení zrakové ostrosti| 70-80 2b| úplná nevidomost obou očí, ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí| 80 3| Poruchy zorného pole| 3a| oboustranné defekty zorného pole sektorové a menší| 5-10 3b| oboustranné absolutní defekty čtvrtiny nebo poloviny zorného pole, podle rozsahu| 20-35 3c| oboustranné koncentrické zúžení zorného pole do 20 stupňů od bodu fixace, bez omezení zrakové ostrosti| 25-35 3d| oboustranné koncentrické zúžení zorného pole v rozsahu od 5 do 10 stupňů od bodu fixace, bez omezení zrakové ostrosti, s přihlédnutím k případné poruše barvocitu nebo poruše adaptace na tmu| 50-60 3e| oboustranné centrální skotomy, snižující zrakovou ostrost hlavně do blízka s nemožností čtení textu Jaeger < č.5| 30-35 3f| difúzní pokles citlivosti v obou zorných polích snižující zrakovou ostrost na úroveň lehké až střední slabozrakosti, podle stupně omezení vidění| 15-35 3g| koncentrické zúžení zorného pole jediného oka se zrakovou ostrostí 6/10-6/6 (0,66-1,0) do 45 stupňů od bodu fixace| 25-35 3h| koncentrické zúžení zorného pole jediného oka se zrakovou ostrostí 6/10-6/6 (0,66-1,0) do 20 stupňů od bodu fixace| 55-60 3i| koncentrické zúžení zorného pole jediného oka se zrakovou ostrostí 6/10-6/6 (0,66-1,0) do 5-10 stupňů od bodu fixace| 70 4| Ztráta oka nebo vizu oka| 4a| ztráta jednoho oka nebo ztráta vizu jednoho oka při normálních zrakových funkcích na druhém oku| 20 4b| ztráta jednoho oka nebo ztráta vizu jednoho oka se závažnější poruchou zrakových funkcí na druhém oku (vizus roven nebo horší než 6/60, 0,10) nebo koncentrické zúžení zorného pole do 45 stupňů od bodu fixace nebo zraková ostrost s optimální korekcí snížena nejméně na 6/36 (0,16)| 40-50 5| Obrny okohybných svalů a víček| 5a| obrna horního víčka s úplným uzávěrem oční štěrbiny, případně blefarospazmus, paraspazmus facialis, lagoftalmus| 10 5b| obrny očních svalů na jednom oku, jestliže oko musí být vyloučeno z vidění| 10-15 5c| trvalá diplopie při pohledu přímo a dolů| 20-25 5d| ztráta binokulárního vidění| 10 6| Jiné poruchy a postižení oka, očí| 6a| lehké, stabilizované formy bez omezení funkce oka/očí| 5 6b| lehké, vleklé formy částečně poškozující funkci oka/očí| 10-15 6c| těžké, vleklé formy, léčení vzdorující, trvale poškozující funkci oka (jednostranné)| 15-20 6d| těžké, vleklé formy, léčení vzdorující, trvale poškozující funkci obou očí, podle rozsahu omezení zrakových funkcí| 35-50 7| Funkční poruchy po nitroočních operacích Posudkové hledisko: Zdravotní postižení a míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle rozsahu postižení zrakových funkcí srovnatelně se stavy uvedenými v položkách 1-6, oddíl A, kapitola VII.| 8| Nádory oka Posudkové hledisko: Zdravotní postižení a míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle kapitoly II nebo po stabilizaci stavu podle rozsahu postižení zrakových funkcí srovnatelně se stavy uvedenými v položkách 1-6 oddíl A, kapitola VII.| Kapitola VIII POSTIŽENÍ UCHA, BRADAVKOVÉHO VÝBĚŽKU, SLUCHU Obecné posudkové zásady: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující rozsah omezení smyslové funkce sluchu vztahující se k vnímání přítomnosti zvuků, rozlišování a lateralizace zvuků, určení výšky, hloubky a kvality zvuků, rozeznávání řeči a schopnost mluvení/řeči. Prokázání hluchoty nebo poruchy sluchu se musí opírat o anamnézu, otoskopické vyšetření, audiologické vyšetření tónovou a slovní audiometrií, tympanometrií, měření reflexů středoušních svalů, evokované kmenové potenciály (BERA), vyšetření otoakaustických emisí, zkoušku rozumění řeči se sluchadlem. Hranicí mezi nedoslýchavostí a hluchotou je, že sluchově postižený vybavený sluchadlem, v tiché místnosti, ve které úroveň rušivých zvuků nepřesahuje 50 dB, rozumí bez odezírání vyslovení jednoduchých vět alespoň 90 procenty. Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti jsou nejvýznamnější ztráty sluchu na řečových frekvencích 500 Hz, 1000 Hz, 2000 Hz a 4000 Hz vzdušného vedení na lépe slyšícím uchu. Pro posouzení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti platí, že poruchy sluchu se vždy hodnotí s optimální korekcí sluchadlem/implantátem. ODDÍL A POSTIŽENÍ UCHA, BRADAVKOVÉHO VÝBĚŽKU, SLUCHU Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Oboustranná praktická hluchota ztráta sluchu při tónové audiometrii v rozsahu 70-90 dB, zbytkový sluch se ztrátou slyšení 85-90%, sluchově postižený je schopen vnímat zvuk mluvené řeči jen se sluchadlem, ale rozumí mu jen minimálně (z 10-15%)| 40 2| Oboustranná úplná hluchota neschopnost slyšet zvuky a rozumět řeči ani s nejvýkonnějším sluchadlem| 50-60 3| Oboustranná úplná nebo praktická hluchota, se závažným postižením intelektu nebo zraku na úrovni těžké slabozrakosti obou očí| 70-80 4| Hluchota s poruchami komunikace po implantaci kochleární nebo kmenové neuroprotézy (kmenový implantát)| 4a| schopnost rozumění řeči bez odezírání, telefonování, komunikace na úrovni lehké nedoslýchavosti| 15 4b| schopnost bez odezírání rozumět běžným frázím a frekventovaným slovním spojením, identifikovat obecné zvuky, komunikace na úrovni středně těžké až těžké nedoslýchavosti, podle rozsahu poruchy| 20-35 4c| diferenciace jen obecných zvuků, detekce zvuku, minimální rozumění řeči, komunikace na úrovni praktické hluchoty nebo neschopnost slyšet zvuky a rozumět řeči, komunikace na úrovni úplné hluchoty, podle rozsahu poruchy| 40-60 5| Oboustranná těžká nedoslýchavost| | ztráta sluchu v rozsahu 56-69 dB, ztráta slyšení 65-84%| 5a| při používání sluchadel s dobrými komunikačními schopnostmi| 25 5b| při používání sluchadel s omezenými komunikačními schopnostmi, bez odezírání rozumění pouze běžným frázím a frekventovaným slovním spojením, schopnost identifikovat obecné zvuky| 35 6| Oboustranná středně těžká nedoslýchavost ztráta sluchu v rozsahu 41-55 dB, ztráta slyšení 40-64%| 20 7| Oboustranná lehká nedoslýchavost ztráta sluchu v rozsahu 20-40 dB, ztráta slyšení 10-39%| 10 8| Objektivizovatelné poruchy rovnováhy (poruchy vestibulárního ústrojí) Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit příčinu, typ závratě, provokační faktory, průběh a trvání ataky, vztah nebo závislost k poloze těla a pohybu, přítomnost doprovodných příznaků, tj. nystagmus, pády (Romberg), úchylky horních končetin (Hautant), vegetativní projevy. Funkční porucha musí být prokázána audiologickým vyšetřením (tónový a slovní audiogram, nadprahovou audiometrií, impedanční audiometrií, vyšetřením stapediálního reflexu, objektivní audiometrií), vyšetřením píštělového příznaku a otoneurologickým vyšetřením (elektronystagmometrie, kalorizace, videookulografie, kraniokorporografie, posturografie).| 8a| lehké poruchy, lehká nejistota, lehčí závratě při celodenním zatížení, silnější nejistota s projevy závratí při vyšších duševních a tělesných zatíženích (vyšších než obvyklých, středních), řídký výskyt záchvatů, s kratším trváním, záchvat neinterferuje s pracovní činností| 10 8b| středně těžké poruchy, výrazná nejistota a projevy závratí při celodenním zatížení, opakované prudké závratě s vegetativními projevy, zvracením při obvyklém (středním) duševním a tělesném zatížení, častější výskyt záchvatů delšího trvání, záchvat ovlivňuje pracovní činnost| 20-35 8c| těžké poruchy, prudké závratě několikrát měsíčně, značná nejistota a těžkosti při chůzi, stání, s ohledem na skutečnost, zda k vegetativním projevům dochází při obvyklé (střední) nebo nízké zátěži nebo i v klidu| 50-70 9| Postižení středního ucha a bradavkového výběžku Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit zejména dlouhodobost, častost nebo trvalost výtoku z ucha, zda je přítomen převodní nebo kombinovaný typ nedoslýchavosti a jak těžký, případné celkové projevy chronického zánětu, s přihlédnutím k výsledku případného operačního řešení. Pokud je dominantní porucha sluchu, funkční porucha a míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle poruchy sluchu, v případě perilymfatických pištěli srovnatelně s poruchami rovnováhy podle položky 8, oddíl A, kapitola VIII.| 9a| vleklé záněty s často recidivujícím výtokem vzdorujícím léčbě| 10 9b| stavy po operacích s otevřenou trepanační dutinou s trvalým výtokem vzdorujícím léčbě, podle rozsahu komplikací| 25-40 10| Komplikace provázející ušní postižení, ušní šelesty, tinnitus Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba podrobným audiometrickým vyšetřením objektivizovat lokalizaci, hlasitost, výšku a trvání tinnitu, zda jde šelest maskovat tónem nebo šumem frekvenčně blízkým tinnitu, stav funkce vnitřního ucha, aktivity a reaktivity rovnovážného ústrojí, případně stanovit, zda jde o sdružený výskyt symptomů. Současně je třeba u úporných tinnitu zhodnotit, zda jsou narušeny i psychické funkce, funkce kvality spánku, udržení pozornosti, bolesti a přihlédnout k tomu, zda je možná chirurgická léčba.| 10a| stabilizované formy, lehká symptomatologie neinterferující s pracovní činností| 10 10b| funkčně závažné formy, zejména s narušením pozornosti, spánku, s poruchami sluchu, poruchou rovnováhy| 25-35 11| Maligní tumory v oblasti hlavy a krku (hrtanu, mandlí, slinných žláz, jazyka, hltanu, rtu) Posudkové hledisko: Zdravotní postižení a míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle kapitoly II. Rozhodující pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u stavů stabilizovaných jsou funkční projevy a následky, zejména poruchy příjmu potravy, polykací potíže, neurologické poruchy s postižením hlavových nervů, bolesti, trismus, porucha hybnosti jazyka, záněty dýchacích cest a omezení ventilace, dopad na smrkání a čich, poruchy hlasu a mluvení, kanylonosičství, trvalá ztráta hlasu, narušení synchronizace polykání, poruchy funkce břišního lisu, mutilující a estetické (hyzdící) následky, ovlivnění smyslových funkcí sluchu, zraku, hybnosti krku a končetin. Přitom je nezbytné přihlédnout i k typu a rozsahu operačního zákroku.| ODDÍL B PORUCHY ŘEČI Obecné posudkové zásady: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující rozsah omezení funkce řeči a schopnosti mluvení na komunikaci. Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Tracheotomie, kanylonosičství jiné než nádorové etiologie Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle úrovně komunikačních schopností, stavu dýchacích cest a ventilace.| 35-50 2| Obrna vratného nervu, nervů| 2a| kompenzovaná s dobrým hlasem| 5 2b| s částečným obnovením hlasových funkcí| 15-30 2c| oboustranné poruchy s afonií, se stenózou dýchacích cest, s klidovou nebo námahovou dušností, s narušením synchronizace polykání| 50 3| Poruchy artikulace, balbuties, breptavost, dysartrie, akustická agnozie řeči, rinolálie Posudkové hledisko: Zdravotní postižení a míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle rozsahu a tíže poruch výslovnosti a schopnosti komunikace.| 5-30 ODDÍL C HLUCHOSLEPOTA Obecné posudkové zásady: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující rozsah omezení smyslové funkce zraku a sluchu a dopad na schopnost orientace a komunikace. Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Hluchoslepota| 1a| lehčí forma, v rozsahu oboustranné středně těžké nedoslýchavosti (ztráta slyšení podle Fowlera 40 až 65 procent) a oboustranné silné slabozrakosti (vizus 6/60-3/60) nebo oboustranné koncentrické omezení zorného pole v rozsahu 30 až 10 stupňů, i když centrální ostrost není postižena| 35-45 1b| těžká forma, v rozsahu oboustranné těžké nedoslýchavosti až hluchoty a oboustranné těžké slabozrakosti| 60-70 1c| hluchoslepota s postižením intelektu (podle tíže postižení)| 70-90 1d| praktická nebo úplná hluchota s praktickou nebo úplnou nevidomostí| 90 Kapitola IX POSTIŽENÍ SRDCE A OBĚHOVÉ SOUSTAVY Obecné posudkové zásady: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se vychází z funkčního postižení, možností a výsledku léčby, vývoje a prognózy postižení. Pro hodnocení je nejdůležitější posouzení funkčního stavu, které vychází jak z vyhodnocení subjektivních kriterií (NYHA, CCS, dotazníky, skórovací systémy), tak z objektivně zjištěných kriterií (hodnoty ejekční frakce-EF, plazmatické koncentrace natriuretických peptidů-NP, výsledku Holterova monitorování, hodnot metabolického ekvivalentu-MET, spotřeby kyslíku-VO2max., zátěže vztažené k tělesné hmotnosti - W/kg tělesné hmotnosti). Pro zařazení do příslušné funkční skupiny musí být splněna 3 popř. i více kritérií. Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující dopad zjištěného funkčního omezení na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity. Při hodnocení by sledované období, rozhodné pro posouzení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti, mělo trvat zpravidla jeden rok. Při posouzení je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že řada srdečně cévních postižení může vyústit v syndrom chronického srdečního selhání. ODDÍL A POSTIŽENÍ SRDEČNÍ Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Chronické srdeční selhání Systolická a diastolická dysfunkce jako výsledný stav řady kardiovaskulárních postižení. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí intenzita subjektivních potíží podle klasifikace NYHA, z objektivních ukazatelů se u systolické dysfunkce hodnotí ejekční frakce levé komory, event. srdeční index; u diastolické dysfunkce transmitrální diastolický průtok (poměr rychlostí E/A), tok krve v plicních žilách (Vs:Vd), diastolický pohyb mitrálního prstence (TDI), velikost levé síně, event. plnící tlak levé komory (při dysfunkci stoupá nad 12 mmHg) a dopad zjištěné funkční poruchy na celkovou výkonnost. Pro zařazení do příslušné funkční skupiny musí být splněna 3 kritéria.| 1a| bez podstatného omezení výkonnosti při běžné zátěži, NYHA I, tolerovaná zátěž 2W/kg a větší, METS 7 a větší, V02 max. 20 a větší, normální systolická funkce levé komory, EF větší než 0,50, normální nebo lehká diastolická dysfunkce levé komory, BNP, NT proBNT(b) normální nebo lehce zvýšené| 5-10 1b| s lehkým poklesem výkonnosti, NYHA II, tolerovaná zátěž 1- 2W/kg, METS 5-7, VO2 max. 16-20, lehká systolická dysfunkce levé komory, EF 0,35-0,50, lehká diastolická dysfunkce levé komory, BNP, NT proBNT(b) lehce zvýšené| 20-40 1c| se středně těžkým poklesem výkonnosti, NYHA III, tolerovaná zátěž kolem 1W/kg, METS 3-5, VO2 12-15, středně těžká systolická dysfunkce levé komory, EF cca 0,30, středně těžká diastolická dysfunkce levé komory, BNP, NT proBNT(b) značně zvýšené| 50-60 1d| neschopnost jakékoliv zátěže, NYHA IV, tolerovaná zátěž menší než 1W/kg, METS 2 a méně, VO2 max. 10 a méně, těžká systolická dysfunkce levé komory, EF 0,25 a méně, těžká diastolická dysfunkce levé komory, BNP, NT proBNT(b) výrazně zvýšené| 70-80 2| Ischemická choroba srdeční, ICHS Asymptomatická forma ICHS, stabilní angina pectoris, stavy po prodělaném infarktu myokardu. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí intenzita subjektivních potíží podle funkční klasifikace NYHA nebo CCS, z objektivních ukazatelů hodnota EF, plazmatická koncentrace natriuretických peptidů (NP), zátěžové EKG, dále VO2, W/kg, MET, výsledek echokardiografického vyšetření, event. selektivní koronární angiografie. Znevýhodňujícím faktorem je závažný koronarografický nález, který je nerevaskularizovatelný, dysfunkce levé komory s nízkou hodnotou EF nebo závažné dysrytmie. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u ICHS se hodnotí podle položky1, oddíl A, kapitola IX. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u dysrytmické formy ICHS se hodnotí se podle položky 7, oddíl A, kapitola IX.| 3| Kardiomyopatie Dilatační, restriktivní, hypertrofleká, kardiomyopatie pravé komory. Posudkové hledisko: Při posuzování míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je nutno vycházet ze skutečnosti, že jednotlivé typy kardiomyopatií se liší dopadem na funkční stav a pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti. Dilatační kardiomyopatie vyúsťuje v systolickou dysfunkci LK, restriktivní kardiomyopatie v diastolickou dysfunkci LK. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se u uvedených postižení stanoví srovnatelně podle položky 1, oddíl A, kapitola IX. Hypertrofická kardiomyopatie a kardiomyopatie pravé komory je charakterizovaná závažnými komorovými poruchami srdečního rytmu vedoucími až k náhlé smrti a míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle položky 7, oddíl A, kapitola IX.| 4| Transplantace srdce Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je nutno vycházet ze skutečnosti, že dlouhodobá prognóza a dopad na pracovní schopnostpracovní schopnost jsou podmíněny reakcí imunitního systému a závažnými vedlejšími účinky trvalé imunosupresivní léčby a dopadem na celkovou výkonnost. Při posuzování se vychází z hodnocení funkce štěpu pomocí echokardiografie, výsledku endomyokardiální biopsie (chronická rejekce), koronarografického vyšetření (vývoj vaskulopatie štěpu), Holterova monitorování EKG, stanovení funkční třídy podle klasifikace NYHA a její objektivizace bicyklovou ergometrii.| 4a| do stabilizace zdravotního stavu| 70 4b| po stabilizaci zdravotního stavu s lehkým poklesem výkonnosti| 20-40 4c| po stabilizaci zdravotního stavu se středně těžkým poklesem výkonnosti| 50-60 4d| neschopnost jakékoliv zátěže, přítomnost opakovaných rejekčních epizod, výskyt závažných infekcí, komplikace při imunosupresivní léčbě, vývoj obstrukční vaskulopatie štěpu| 70-80 5| Získané a vrozené srdeční vady, vady velkých cév Posudkové hledisko: Při posuzování míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se vychází z hemodynamické významnosti vady stanovené echokardiograficky (u posuzovaných hůře vyšetřitelných transezofageálně), případně výsledku invazivního vyšetření, (které je indikováno nelze-li stupeň poruchy objektivizovat a klinický nález svědčí pro významnou vadu), zhodnocení funkčního stavu na základě klasifikace NYHA objektivizované bicyklovou ergometrii případně zátěžovou echokardiografií, z prognózy, kterou u hemodynamicky významných vad zásadním způsobem ovlivňuje chirurgická léčba. Za nepříznivé prognostické ukazatele je nutno považovat postižení několika chlopní, současnou přítomnost ICHS, těžkou plicní hypertenzi, trikuspidalizaci vady, mitrální nebo aortální regurgitaci s výrazně dilatovanou levou komorou, ejekční frakci klesající při zátěži, závažné arytmie. Za významný gradient v místě zúžení se považuje 40 mmHg a vyšší. Pro zařazení do funkční podskupiny musí být splněna 3 rozhodující kritéria určující hemodynamickou významnost vady-index plochy ústí, výše gradientu, stupeň regurgitace, velikost zkratu a dále nejméně 2 další kritéria jako např. hodnota ejekční frakce levé komory, dosažený výkon při bicyklové ergometrii, hodnoty METS, VO2 max., klasifikace NYHA, omezení výkonu a rychlosti a dosahu chůze. Koarktaci aorty hodnotíme obdobně jako stenotické vady.| 5a| bez podstatného snížení výkonnosti při obvyklém tělesném zatížení| 10 5b| s lehkým poklesem výkonnosti při obvyklém tělesném zatížení| 25-45 5c| se značným poklesem výkonnosti při méně než obvyklém zatížení| 50-60 5d| pokles výkonnosti při minimálním zatížení nebo obtíže v klidu| 70-80 6| Postižení po operačních a intervenčních zákrocích na srdci a velkých cévách A) Stavy po intervenčních kardiologických výkonech a chirurgické revaskularizaci myokardu Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se vychází ze stanovení EF levé komory echokardiograficky, zátěžových testů (bicyklová ergomentrie, dynamická zátěžová echokardiografie), funkční klasifikace NYHA, CCS. Horší prognózu mají stavy se známkami reziduální ischemie při zátěži se systolickou dysfunkcí levé komory a s větším počtem rizikových faktorů. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti po výkonech na věnčitých tepnách se podle výsledku zákroku hodnotí podle položky 2, oddíl A, kapitola IX, v případě přetrvávajícího nebo rozvinuvšího se chronického srdečního selhání podle položky 1, při přetrvávání arytmií podle položky 7. Angioplastika věnčitých tepen se zavedením stentu, balónková valvuloplastika chlopenní stenózy, alkoholová septální ablace u hypertrofické obstrukční kardiomyopatie, katetrizační uzávěr defektu síňového septa samy o sobě nepodmiňují pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti. B) Stavy po operační korekci srdečních vad, vad velkých cév a aneuryzmat Posudkové hledisko: Při hodnocení funkčního stavu a míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se vychází z výsledku echokardiografie transtorakální a transezofageální, klasifikace NYHA objektivizované bicyklovou ergometrií, Holterova monitorování EKG. Hodnocení úspěšnosti zákroku a výsledného stavu se provádí s odstupem 3 měsíců po operaci, rehabilitaci a readaptaci, přičemž za rozhodující faktory pro dopad na pracovní schopnostpracovní schopnost a funkční stav se považují stupeň korekce hemodynamické poruchy, přítomnost reziduální vady, přidružených vad a jejich pooperační vývoj, stav funkce levé komory srdeční, přítomnost a stupeň plicní hypertenze. Za faktory, které nepříznivě ovlivňují funkční stav se považuje vznik infekční endokarditidy, exacerbace revmatické karditidy, přítomnost ICHS, kterou nelze řešit chirurgicky, přítomnost závažných arytmií.| 6a| bez snížení výkonu při obvyklém tělesném zatížení, úplná korekce vady, dobrá funkce levé komory, dobrý výkon při bicyklové ergometrii| 10 6b| lehké snížení výkonu při obvyklém tělesném zatížení, téměř úplná korekce vady, lehce snížená funkce levé komory, snížený výkon při bicyklové ergometrii| 25-40 6c| se značným poklesem výkonu při středně těžkém zatížení, částečná korekce vady, podstatně snížený výkon při bicyklové ergometrii| 50-60 6d| pokles výkonu při lehké zátěži, obtíže v klidu, pokročilá vada pozdě indikovaná k operačnímu zákroku nebo vady, které nebylo možno uspokojivě korigovat, těžká porucha funkce levé komory, obtíže při jakékoliv tělesné aktivitě| 70-80 7| Arytmie, synkopy| | A) Tachykardie, supraventrikulární tachykardie (sinusová tachykardie, AV nodální reentry tachykardie, AV reentry tachykardie, ektopické síňové tachykardie, fluttery síní, fibrilace síní), komorové tachykardie, flutter komor, fibrilace komor Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti závisí na závažnosti tachykardie, na jejím typu a komorové frekvenci, na přítomnosti strukturálního kardiovaskulárního postižení, frekvenci a intenzitě projevů. K posouzení subjektivních potíží lze využít klasifikace podle NYHA, míru funkčního omezení lze objektivizovat bicykloergometrií. Z posudkového hlediska je rozhodující efekt farmakologické i nefarmakologické léčby (katetrizační ablace). Funkčně závažné jsou především komorové tachykardie s významně sníženou EF levé komory. Tachykardie bez organického postižení srdce či primární elektrické poruchy myokardu mají zpravidla dobrou prognózu. B) Bradykardie, kardiostimulátory, implantabilní kardioverter-defibrilátory Posudkové hledisko: Při posuzování míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se vychází z omezení srdeční funkce a celkové výkonnosti. Asymptomatické bradykardie nevedou ke snížení pracovní schopnostipracovní schopnosti. Symptomatické bradykardie vedou k projevům nízkého minutového srdečního výdeje a vyžadují úpravu farmakoterapie (vysazení bradykardizujících léků) nebo implantaci trvalého kardiostimulátoru. Stavy po implantaci kardiostimulátoru, kde není přítomno organické srdeční postižení, nevedou k poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti. Při hodnocení je nutno vzít v úvahu, zda indikace k implantaci byla primárně či sekundárně preventivní. C) Synkopy Posudkové hledisko: Většina neurokardiogenních synkop je uspokojivě kompenzovaná režimovými opatřeními a nepůsobí pokles pracovní neschopnosti. Rozhodující je stanovit riziko dalších recidiv a jejich závažnost. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví zejména podle poklesu srdečního výkonu.| 7a| stavy bez omezení srdeční funkce a celkové výkonnosti při běžném zatížení, izolovaná synkopa bez strukturálního onemocnění srdce, neurokardiogenní synkopy s dostatečně dlouhými prodromy, kardiogenní synkopy vyřešené implantaci kardiostimulátoru či katetrizační ablací| 10 7b| stavy s omezením srdeční funkce a celkové výkonnosti při středně těžkém (obvyklém) zatížení, podle rozsahu omezení recidivující neurokardiogenní synkopy se zraněním a s minimálními či žádnými prodromy| 30-60 7c| stavy s omezením srdeční funkce a celkové výkonnosti při lehkém či minimálním zatížení| 70-80 | recidivující kardiogenní synkopy přetrvávající i po zavedení cílené terapie| 8| Arteriální hypertenze Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit funkční poškození cílových orgánů, odpověď na léčbu, přítomnost dalších rizikových faktorů včetně rizika fatální kardiovaskulární příhody (hodnocené dle SCORE) a dopad stavu na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity. Při posouzení se vychází z monitorování hodnot krevního tlaku, výsledků biochemického vyšetření krve a moče, EKG, ECHO, vyšetření očního pozadí, sonografického vyšetření karotid a ledvin. V případě sekundární hypertenze je nutno přihlížet k charakteru základního onemocnění.| 8a| minimální postižení, žádné objektivně prokazatelné orgánové morfologické či funkční změny, bez dopadu na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity| 5 8b| lehké orgánové poškození, postižení ledvin se vzestupem kreatininu, mírný pokles kreatininové clearence, mikroalbuminemie, normální srdeční funkce, změny na očním pozadí ve stadiu angiopatie či angiosklerózy, bez omezení celkové výkonnosti při běžném zatížení| 10-20 8c| středně závažné funkční a morfologické změny, závažný pokles kreatininové clearence, hypertrofie levé komory s poklesem srdečního výkonu a celkové výkonnosti při středně těžkém zatížení, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 35-45 8d| těžké funkční postižení, s poklesem srdečního výkonu a celkové výkonnosti při lehčím zatížení, některé denní aktivity omezeny| 50-60 8e| manifestní orgánové postižení, těžký pokles kreatininové clearence, výrazná proteinurie, systolická dysfunkce levé komory nebo přítomnost levostranné srdeční insuficience, změny na očním pozadí ve stadiu exudátů na sítnici, proběhlá cévní mozková příhoda na podkladě krvácení do mozku s těžkými funkčními následky, hypertenzní encefalopatie| 70-80 9| Cor pulmonale chronicum Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je nutno vycházet z postižení, které vedlo k rozvoji cor pulmonale, z přítomnosti či nepřítomnosti oběhové nedostatečnosti, ze zjištění známek plicní hypertenze v echokardiografickém nálezu, event. z hodnot tlaku v plicnici, z efektu léčby, tíže dechové nedostatečnosti a dopadu stavu na celkovou výkonnost. K objektivizaci funkčního postižení se používá i test 6 minutové chůze (hodnoty do 350 m svědčí pro špatnou prognózu, hodnoty nad 350 m jsou prognosticky příznivější).| 9a| dlouhodobá oběhová kompenzace, podle stupně snížení celkové výkonnosti a dopadu na schopnost vykonávat denní aktivity| 30-60 9b| známky pravostranné srdeční insuficience přetrvávající i přes dostatečnou komplexní léčbu, neschopnost jakékoliv zátěže| 70-80 ODDÍL B POSTIŽENÍ CÉV Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Ateroskleróza Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se vychází z rozsahu a tíže degenerativního procesu, dostatečnosti průtoku a zásobení cílového orgánu, postižení jeho funkce, projevů ischemie a dopadu stavu na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity. Při posuzování se vychází z výsledku duplexní ultrasonografie, zjištěných rychlostí průtoku, významnosti stenózy, z průkazu ischemie.| 1a| stadium s průkazem mírné ischemie, bez omezení celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé aktivity vykonávány s obtížemi| 10-20 1b| stadium se středně závažnou ischemií, s poklesem celkové výkonnosti při středně těžkém zatížení, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 30-45 1c| stadium s těžší ischemií, s poklesem celkové výkonnosti při lehčím zatížení, některé denní aktivity omezeny| 50-60 1d| stadium s těžkým orgánovým poškozením, neschopnost jakékoliv zátěže| 70-80 2| Obliterace (stenóza, okluze) karotické tepny/tepen Funkční postižení po operačních a intervenčních zákrocích na karotických tepnách Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví na základě cévního a neurologického nálezu (ložiskové změny na CT a MR, postižení obou karotid) a podle rozsahu funkčního postižení.| 2a| prostá obliterace nebo stav po karotické endarterektomii (nebo jiném výkonu), minimální funkční důsledky| 10 2b| obliterace provázená lehčími poruchami oběhu, tranzitorní ischemické ataky, krátkodobé výpadky vědomí, lehčí psychické změny nebo výše uvedené stavy, které byly intervenčně nebo operačně uspokojivě korigovány, některé denní aktivity omezeny| 35-45 2c| obliterace provázená závažnými poruchami oběhu, funkčně závažný neurologický nález, významné psychické změny a poruchy nebo stavy, které nebylo možno intervenčně nebo operačně uspokojivě korigovat, některé denní aktivity značně omezeny| 50-60 3| Obliterace tepen dolních končetin Funkční postižení po operačních a intervenčních zákrocích na pánevních tepnách a tepnách dolních končetin Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se vychází zhodnocení funkčního stadia podle Fontaina nebo Rutherforda. Přitom se bere v úvahu rychlost vzniku potíží, rozsah postižení, přítomné komorbidity a hodnota ischemického indexu, přínos zavedené terapie včetně výsledku revaskularizačního zákroku.| 3a| stadium asymptomatické (Fontain I), bez dopadu na celkovou výkonnost při běžném zatížení nebo stavy po operačním nebo intervenčním zákroku s miminálními funkčními důsledky| 5-10 3b| stadium mírných klaudikací, klaudikační interval 200 m a více (Fontain IIa) nebo dobrá korekce a funkce po revaskularizačním zákroku, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo omezeny| 15-25 3c| stadium středně těžkých klaudikací, klaudikační interval pod 200 m (Fontain IIb) nebo částečná korekce a uspokojivá funkce po revaskularizačním zákroku, značné omezení funkce končetiny/ končetin, značné omezení celkové výkonnosti a některých denních aktivit| 30-40 3d| stadium těžkých klaudikací, klaudikační interval pod 50 m, (Fontain IIc) nebo stav, který nebylo možno uspokojivě revaskularizačně korigovat, závažné omezení funkce končetiny/končetin, většina denních aktivit omezena| 50-60 3e| stadium klidových ischemických bolestí, ischemické kožní defekty, gangrény (Fontain III a IV), neschopnost zátěže končetin| 70-80 4| Obliterace tepen horních končetin Funkční postižení po operačních a intervenčních zákrocích na tepnách horních končetin Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí funkční důsledky aterosklerotického procesu tepen horních končetin, které se projevují analogií klaudikace, zejména bolestí ve svalech paže při jejím zatížení, častěji při elevaci končetiny, a poruchou funkce končetiny. Postižení tepen předloktí může vést k tvorbě ischemických defektů na konečcích prstů.| 4a| asymptomatické stadium, diference systolických tlaků na horních končetinách již větší než 10 mmHg nebo stavy po operačním nebo intervenčním zákroku s mininálními funkčními důsledky, bez dopadu na výkonnost při běžném zatížení| 5-10 4b| zátěží vyvolané bolesti nebo dobrá korekce a funkce po revaskularizačním zákroku, omezení funkce končetiny/ končetin| 30-40 4c| závažné poruchy prokrvení a funkce nebo částečná korekce a uspokojivá funkce po revaskularizačním zákroku, závažné omezení funkce končetiny/končetin| 50 4d| těžké poruchy prokrvení, klidové bolesti až vznik kožních defektů, gangrén nebo stav, který nebylo možno uspokojivě revaskularizačně korigovat, neschopnost zátěže končetiny/ končetin| 60-70 5| Funkční cirkulační poruchy charakteru Raynaudova syndromu Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí funkční důsledky ischemie prstů ověřené chladovým testem nebo pletysmografickým vyšetřením.| 5a| stadium I, lehké poruchy, reverzibilní změny, občasné záchvaty postihující špičky prstů| 5-15 5b| stadium II, občasné záchvaty postihující distální a střední články prstů, oboustranné středně těžké cirkulační poruchy bez poruch trofiky| 25-35 5c| stadium III, časté záchvaty postihující všechny články prstů, trvalé poruchy vazospastické a vazoparalytické s poruchou trofiky kůže, ale bez defektů, omezení funkce končetin, podle dopadu na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity| 45-60 5d| stadium IV, uzávěry digitálních tepen, trofické kožní změny s defekty, neschopnost zátěže končetin| 70-80 6| Aneuryzmata viscerálních tepen, aneuryzma aorty Funkční postižení po operačních zákrocích Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí lokalizace a velikost aneuryzmatu, přičemž za posudkově závažné se považuje zvýšené riziko ruptury aneuryzmat viscerálních tepen o průměru 2-2,5 cm, aneuryzmatu aorty o průměru 5 cm a více a dopad stavu na celkovou výkonnost.| 6a| bez funkční poruchy (malá periferní aneuryzmata), bez snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení| 10-15 6b| aneuryzmata větších průměrů nebo mnohočetná, se snížením výkonu při běžném zatížení| 20-40 6c| velká aneuryzmata aorty abdominální a velkých pánevních arterií, stavy po operacích aneuryzmat s omezením funkce orgánu a výrazným snížením celkového výkonu při lehkém zatížení, s jiným paralelním postižením oběhu nebo závažné komplikace spojené s léčbou| 50-70 7| Aortální disekce Funkční postižení po operačním zákroku Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí stupeň rozšíření aorty, funkční postižení orgánů, výše krevního tlaku, výsledek případného operačního zákroku a dopad na celkovou výkonnost a event. další komplikace.| 7a| bez významného rozšíření aorty a bez orgánové dysfunkce, bez omezení celkové výkonnosti při běžném zatížení| 20-30 7b| rozšíření aorty, lehká orgánová dysfunkce, snížení celkové výkonnosti při lehkém zatížení| 40-60 7c| s orgánovým postižením, cerebrovaskulární nebo koronární insuficience, ischemie končetin, paralýza, renální insuficience, dysfunkce gastrointestinálního systému, vysoké riziko dalších komplikací| 70-80 8| Nemoci z útlaku v oblasti horní hrudní apertury - thoracic outlet syndrom (TOS), neurovaskulární kompresivní syndrom ramenního pletence, syndrom krčního žebra Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí závažnost funkční poruchy, závažnost cévního a neurologického postižení, zvláště jedná-li se o dominantní končetinu a omezení celkové výkonnosti.| 8a| lehké funkční omezení, bez snížení výkonnosti při běžném zatížení| 10-15 8b| středně těžké funkční důsledky, snížená celková výkonnost při běžném zatížení| 25-40 8c| těžké funkční důsledky, omezení celkové výkonnosti při lehkém zatížení| 60-70 9| Mízní edém na jedné nebo obou končetinách Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí stadium postižení, rozsah a tíže postižení funkce končetiny, dopad stavu na celkovou výkonnost a pohyblivost.| 9a| stadium I, bez podstatného omezení funkce končetiny/končetin| 10 9b| stadium II, s lehkým omezením hybnosti končetiny/končetin| 30-40 9c| stadium III, s výraznou poruchou hybnosti končetiny/končetin, podstatně snížená pohyblivost| 50-60 9d| stadium IV, se ztrátou motorické funkce končetiny/končetin, těžkým omezením celkové výkonnosti a pohyblivosti| 70 10| Křečové žíly, posttrombotický syndrom, recidivující tromboflebitidy Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí závažnost funkční poruchy na základě pletyzmografického záznamu volumových změn končetin, flebografie, varikografie, přímého měření žilních tlaků. Při posouzení se vychází z klasifikace CEAP a dopadu stavu na funkci končetiny/končetin, pohyblivost a celkovou výkonnost.| 10a| stadium I, bez podstatného omezení funkce, stadium C0-1 podle CEAP| 10 10b| stadium II, s lehkým omezením funkce končetiny/končetin, stadium C2-3 podle CEAP| 20-30 10c| stadium III, se středně těžkým omezením funkce končetiny/končetin, značně snížená celková výkonnost a pohyblivost, stadium C4-5 podle CEAP| 40-50 10d| stadium IV, s těžkým omezením funkce končetin, těžkým omezením celkové výkonnosti a pohyblivosti, stadium C6 podle CEAP| 50-70 11| Arteriovenózní píštěle s poruchami periferního prokrvení Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí hybnost a funkce končetiny, přítomnost lymfatického otoku a jeho komplikací, přítomnost klaudikací a tromboembolických komplikací, dopad stavu na celkovou výkonnost. Při významném arteriovenózním zkratu může být posuzovaný limitován projevy srdeční nedostatečnosti. V úvahu je nutno brát fyzickou náročnost práce.| 11a| bez poruchy funkce, rozsah anomální tkáně je malý a průtok zkratem nevýznamný| 5-10 11b| lehká funkční porucha, lehké omezení funkce končetiny, bez snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení| 20-25 11c| středně těžké funkční postižení, podstatně snížená funkce končetiny, značně snížená celková výkonnost a pohyblivost| 40 11d| těžké funkční postižení, projevy srdeční nedostatečnosti| 60-70 Kapitola X POSTIŽENÍ DÝCHACÍ SOUSTAVY Obecné posudkové zásady: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle lokalizace, rozsahu a tíže postižení, četnosti recidiv, resp. chronicity, účinnosti léčby, komplikací (zejména záněty, septické stavy), případné komorbidity (kardiovaskulární), stupně omezení plicních funkcí dle spirometrie, příp. dle tělové pletysmografie, vyšetření saturace hemoglobinu kyslíkem (SaO2), event. krevních plynů, alterace celkového stavu a dopadu zjištěných funkčních poruch na celkový stav, výkonnost a na schopnost zvládat denní aktivity. Při posuzování míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti by sledované období, rozhodné pro posouzení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti, mělo trvat zpravidla jeden rok, v případě chronické obstruktivní plicní nemoci a astmatu zpravidla dva roky. ODDÍL A HORNÍ CESTY DÝCHACÍ Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Funkční následky po operacích rtů, čelisti, patra, jazyka Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit intenzitu a rozsah postižení, tj. poruchu artikulace, žvýkání, mimiky, poruchu funkce jazyka, defekt čelistí, dosažení tvarové a funkční nápravy a dopad na celkový stav a výkonnost.| 1a| lehké funkční postižení, s uspokojivou tvarovou a funkční úpravou, rinolálie| 10-15 1b| středně těžké funkční postižení, omezení funkce orgánů v postižené oblasti, ovlivnění mastikačních, polykacích, dechových, hlasových a řečových funkcí, recidivující záněty, poruchy inervace, cévního a lymfatického zásobení postiženého regionu, podle rozsahu poruch| 30-50 1c| těžké funkční postižení, neschopnost zpracování potravy (mastikace, transport), těžké poruchy polykání, náhradní příjem potravy, závažné poruchy dýchání, hlasu a řeči znemožňující adekvátní komunikaci, devastující postižení| 70 2| Zúžení nosních průchodů s chronickými záněty, deformací nosní přepážky, polypóza nosní| 5 3| Alergická nebo vazomotorická rýma perzistentní nebo intermitentní, se snížením nosní průdušnosti, s omezením čichových funkcí, bez alergických nebo nealergických komorbidit dýchacích cest| 5 4| Chronický zánět vedlejších nosních dutin chronické rinosinusitidy infekční, dentální, alergické, kombinované, sinorinopatie| 4a| minimální funkční postižení, lokální a celkové příznaky| 5 4b| středně těžké funkční postižení, s komplikacemi nitrolebními, očními, podle rozsahu funkčního postižení| 35-50 5| Ztráta čichu, chuti| 5 6| Tracheální stenóza Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit těsnost stenózy; za funkčně významné se považují stenózy na polovinu a méně než polovinu normálního průsvitu. U proximálně uložených stenóz dochází k omezení inspiračních funkcí, u kaudálně uložených ke kombinované dušnosti.| 6a| lehké funkční postižení, stenóza menší než polovina normálního průsvitu, bez dopadu na spirometrický nález| 10-15 6b| středně těžké funkční postižení, s dobrým nebo lehce sníženým spirometrickým nálezem, snížení výkonnosti při středním/obvyklém zatížení| 25-35 6c| těžké funkční postižení, značně zhoršený spirometrický nález, značné snížení výkonnosti při obvyklém zatížení| 40-50 ODDÍL B DOLNÍ DÝCHACÍ CESTY Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit jak plicní složku postižení (bronchiální obstrukci, zánětlivou složku), tak mimoplicní. Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující stupeň postižení plicní funkce, posouzení progrese (poklesu plicních funkcí), přičemž za nejvhodnější se považuje tříleté, minimálně však dvouleté sledování ventilace, event. respirace ve stabilním období, exacerbace, nutnost ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, úroveň nezbytné léčby. Klinický obraz je pomocným kritériem (dušnost, kašel, expektorace). Bronchiální obstrukce se prokazuje spirometrickým vyšetřením po bronchodilatačním testu, tj. FEV1/FVC je menší než 0,7 a zařazení do stadia (I-IV) určuje FEV1 vyjádřená v procentech náležitých hodnot. V případě, že sledované období trvá pouze jeden rok, je nutno ve stabilním období provést alespoň dvě spirometrická vyšetření.| 1a| lehké funkční postižení, stadium I FEV1/FVC < 0,70, FEV1 ≥ 80% náležitých hodnot, stavy bez nutnosti hospitalizace, stavy, kdy není respektováno doporučení přestat kouřit| 5-10 1b| středně těžké funkční postižení, stadium II FEV1/FVC < 0,70, 50% ≤ FEV1 < 80% náležitých hodnot, dvě a více exacerbací ročně, stavy bez nutnosti hospitalizace| 15-30 1c| těžké funkční postižení, stadium III FEV1/FVC < 0,70, 30% ≤ FEV1 < 50% náležitých hodnot, dvě a více exacerbací ročně, stavy s občasnou nutností hospitalizace| 40-60 1d| zvlášť těžké funkční postižení, stadium IV FEV1/FVC < 0,70, FEV1 < 30% náležitých hodnot nebo FEV1 < 50% náležitých hodnot \\+ chronické respirační selhání| 70-80 2| Bronchiektázie Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit anatomický rozsah (lokalizované, generalizované bronchiektázie), příznaky (suché, vlhké - s nebo bez chronické infekce dýchacích cest, event. hemoptýzu, komplikace - záněty plic, sepsi či septické stavy, zhoršení plicních funkcí (porucha obstrukčního typu) event. respirační insuficienci.| 2a| lehká forma, lokalizované bronchiektázie, příznaky zpravidla do 3 měsíců v roce, plicní ventilace mimo příznakové období normální| 10-20 2b| středně těžká forma, generalizované bronchiektázie s příznaky zpravidla 4-6 měsíců v roce, plicní ventilace omezena mírně až středně, bez poruchy krevních plynů| 25-40 2c| těžká forma, generalizované bronchiektázie, opakované exacerbace, komplikace záněty plic, chronická bakteriální pozitivita, plicní funkce pod 50% náležitých hodnot bez nebo s poruchou krevních plynů| 60-80 3| Astma Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit úroveň kontroly nad astmatem (zvládání), přičemž se kontrola týká denních příznaků, omezení denních aktivit, nočních příznaků, plicních funkcí (PEF, FEV1), exacerbací, event. hospitalizací. Přitom je třeba přihlédnout i ke komplikujícím faktorům, vedlejším účinkům léčby, syndromu spánkové apnoe, respiračním infekcím, depresím. Spirometrie je nutná pro posouzení příznakového i bezpříznakového období astmatu; přitom se bere v úvahu i současná léčba. Spirometrii je třeba provést v průběhu jednoho roku nejméně 2x u astmatu pod kontrolou; v případě částečné nebo nedostatečné kontroly 1x za tři měsíce. Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující dopad stavu na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity.| 3a| astma pod kontrolou, žádné omezení denních aktivit, funkce PEF, FEV1 normální, denní příznaky nejvýše 2x týdně, zpravidla žádné noční příznaky, potřeba úlevových léků nejvýše 2x týdně, zpravidla žádné exacerbace, příp. jedna až dvě za rok| 5-10 3b| astma pod částečnou kontrolou, omezení denních aktivit jen při výskytu příznaků a exacerbaci, PEF, FEV1 < 80% náležitých hodnot nebo osobních nejlepších hodnot, denní příznaky více než 2x týdně, noční příznaky, potřeba úlevových léků více než 2x týdně, tři nebo více exacerbaci za rok| 20-40 3c| astma pod nedostatečnou kontrolou, tři nebo více znaků částečné kontroly v týdnu, jedna exacerbace v kterémkoliv týdnu, FEV1 zpravidla v rozmezí 60-70 % náležitých hodnot| 50-60 3d| obtížně léčitelné astma (OLA), přítomna tři hlavní a alespoň dvě vedlejší diagnostická kritéria, FEV1 < 50% náležitých hodnot, nutnost ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu| 70-80 4| Zaprášení plic (pneumokoniózy) Silikóza, pneumokonióza uhlokopů, azbestóza Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba vzít v úvahu, že pneumokoniózy kolagenní (silikóza, uhlokopská pneumokonióza, azbestóza) zpravidla progredují i po ukončení expozice fibrogennímu prachu. Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující prokázání rozsahu a tíže postižení (dle rtg obrazu a klasifikace, výjimečně dle vysokorozlišující tomografie - HRCT), dynamika vývoje postižení, zjištění plicních funkcí a transfer faktoru (TLCO), vyšetření krevních plynů a krevního obrazu, přítomnost chronického zánětu dýchacích cest. Benigní pneumokoniózy nekolagenní nepůsobí pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u silikózy s infekcí Mycobacterium tuberculosis (M. tbc) se stanoví podle poruchy plicních funkcí srovnatelně podle položky1, oddílu B, kapitoly X.| 4a| silikóza prostá, pneumokonióza prostá, azbestóza v počátečním stadiu (s2), stavy bez podstatného omezení plicních funkcí| 10-15 4b| silikóza komplikovaná, pneumokonióza komplikovaná, pokročilejší stadium azbestózy (s3, t2 –výše), stavy bez podstatného omezení plicních funkcí nebo silikóza prostá s lehkou poruchou plicních funkcí| 20-25 4c| silikóza, azbestóza se středně těžkou poruchou plicních funkcí| 35-50 4d| silikóza, azbestóza s těžkou poruchou plicních funkcí| 60-70 4e| středně těžká nebo těžká porucha plicních funkcí s kardiovaskulárními komplikacemi, s plicní hypertenzí, cor pulmonale| 75 5| Jiná postižení plic, pohrudnice Vrozené vady, stavy po plicní embolii, intersticiální fibróza, postižení plic při systémových postiženích, jizevnaté srůsty pohrudnice, stavy po operacích plic. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit zejména rtg plic, HRCT, funkční vyšetření plic – ventilaci, transfer faktor, plicní poddajnost, krevní plyny v klidu a po tělesné zátěži a jiné. Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující porucha ventilace a respirace.| 5a| lehké funkční postižení, restrikční, obstrukční nebo smíšená porucha ventilace beze změn saturace arteriální krve kyslíkem (SaO2), snížení hodnot plicních funkcí o 10-34% náležitých hodnot| 10 5b| středně těžké funkční postižení, snížení plicních funkcí o 35-50% náležitých hodnot, v klidu SaO2 92 a vyšší, normální hodnota krevních plynů, snížení SaO2 nebo PaO2 po tělesné zátěži (např. 6 minutový test chůze), podle stupně snížení plicních funkcí| 30-50 5c| těžké funkční postižení, plicní funkce snížené pod 35% náležitých hodnot nebo pod 50% náležitých hodnot v případě zhoršení krevních plynů již v klidu| 70-80 6| Tuberkulóza (TBC) Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující přítomnost rozsáhlých zbytkových lézí na plicích a pokles plicních funkcí a nepříznivý dopad na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u plicních forem TBC s poruchou plicních funkcí se stanoví srovnatelně podle položky1, oddíl B, kapitoly X. Plicní formy TBC, v případě, že jde o M. tbc citlivé na léky (antituberkulotika), obvykle nevedou k poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti, neboť neinfekčnosti a obnovení funkčního stavu je dosaženo během několika týdnů (popř. měsíců). Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se u mimoplicní TBC stanoví podle reziduálního poškození funkce postiženého orgánu srovnatelně podle příslušného zdravotního postižení.| 6a| plicní forma TBC s lehkými zbytkovými rentgenovými změnami, bez poruchy plicních funkcí| 5 6b| TBC na léčbu rezistentní, MDR, XDR, pokud léčba má trvat nebo trvá déle než jeden rok| 70 7| Sarkoidóza Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit lokalizaci, rozsah a tíži postižení, zda jsou postiženy nitrohrudní uzliny, plíce a jiné orgány - centrální nervový systém, uvea, myokard, ledviny, drobné klouby a slinné žlázy.| 7a| zvětšení hilových uzlin, bez omezení plicních funkcí, stavy v remisi| 5 7b| s lehkou poruchou plicních funkcí (restrikční)| 10 7c| postižení ve stadiu II., postižení uzlin i plicního parenchymu, se středně těžkou poruchou plicních funkcí, snížení plicních funkcí o 35-50% náležitých hodnot, podle stupně poruchy| 30-50 7d| postižení ve stadiu III., rozsáhlé postižení plicního parenchymu s rozsáhlými fibrózními změnami, s těžkou poruchou plicních funkcí nebo s cor pulmonale| 60-70 8| Transplantace plic| 8a| do stabilizace zdravotního stavu| 70 8b| po stabilizaci stavu, podle stupně omezení plicních funkcí a celkové výkonnosti| 40-60 8c| selhávání transplantovaného orgánu| 70-80 Kapitola XI POSTIŽENÍ TRÁVICÍ SOUSTAVY Obecné posudkové zásady: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u organických a funkčních postižení gastrointestinálního traktu je rozhodující rozsah a tíže orgánových poruch, jejich dopad na celkový stav, výživu a celkovou výkonnost. Při úbytku hmotnosti a malnutrici se vychází z hmotnostního indexu BMI (body-mass index), hladiny krevních bílkovin (albuminy) a vlivu karence potravy na erytropoezu. Potravinové alergie způsobují pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti jen tehdy, mají-li vliv na stav výživy a celkovou výkonnost. ODDÍL A POSTIŽENÍ DUTINY ÚSTNÍ A JÍCNU Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Stavy po operacích rozštěpu rtů, čelisti a patra Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí přetrvávající poruchy polykání, příjmu potravy, řeči a případný kosmetický defekt.| 15-25 2| Porucha funkce jazyka, defekt čelisti, poruchy artikulace, žvýkání a mimiky s event. nutností přijímat tekutou stravu Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí rozsah funkčních důsledků a dopad na celkovou výkonnost. Funkční postižení a míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle položky1, oddíl A, kapitola X.| 3| Achalazie| 3a| bez výrazné poruchy příjmu potravy, dysfagie| 10 3b| s výraznou poruchou příjmu potravy (regurgitace nestrávené potravy, zvracení, tlak za hrudní kostí) a snížením celkové výkonnosti, podle rozsahu omezení| 20-40 4| Refluxní choroba jícnu, refluxní ezofagitida| 4a| se slizničními erozemi| 20-30 4b| se splývavými cirkulárními erozemi až vředy na sliznici, významným poklesem hmotnosti a celkové výkonnosti| 35-50 5| Hiátová hernie| 5a| s dyspeptickými potížemi| 10-20 5b| s poruchami pasáže, erozemi, ulceracemi, ztrátovou anemií, značným snížením celkové výkonnosti| 35-50 6| Divertikly jícnu| 6a| s tlakovými bolestmi, dysfagií, regurgitací| 10-20 6b| s omezením příjmu potravy, závažnou poruchou výživy, anemií, významným poklesem hmotnosti (není-li možná chirurgická léčba) a celkové výkonnosti| 35-50 7| Benigní stenóza jícnu| 7a| bez výrazné překážky příjmu potravy| 10 7b| s funkčně významnou překážkou, dysfagií, odynofagií, s prodloužením doby jídla, omezením formy stravy, podle dopadu na celkovou výkonnost| 25-40 7c| s těžkou překážkou příjmu potravy, zvracením, aspirací, malnutricí, významným poklesem hmotnosti, s těžkým snížením celkové výkonnosti, některé denní aktivity podstatně omezeny| 50-70 ODDÍL B POSTIŽENÍ ŽALUDKU A DVANÁCTNÍKU Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Vředová choroba žaludku a dvanáctníku způsobená Helicobacterem pylori (HP), HP negativní vřed způsobený nesteroidními antirevmatiky, stresový vřed Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit pozitivní endoskopické vyšetření s biopsií, průkaz HP a HP gastritidy, HP-negativní vřed v souvislosti s léčbou steroidy a dopad stavu na celkovou výkonnost.| 1a| sezónní opakované recidivy klinicky prokázané, konzervativně léčené, s kolísáním hmotnosti| 5-10 1b| často recidivující postižení, v mezidobí s erozivní gastritidou, opakovanými dyspeptickými potížemi, s mírným poklesem hmotnosti| 15-20 1c| stavy s komplikacemi, závažnou poruchou výživy a významným poklesem hmotnosti a celkové výkonnosti| 30-50 2| Stavy po operacích žaludku Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit, zda jde o poruchu funkční či organickou, např. stázu v přívodné kličce a regurgitaci žluče, reflux z přívodné kličky, karenční syndrom a dopad stavu na celkovou výkonnost.| 2a| lehké funkční poruchy| 10-15 2b| středně těžké funkční poruchy| 20-40 2c| organická porucha provázená karenčním syndromem s významnou ztrátou hmotnosti, anemií, metabolickou osteopatií, s těžkým snížením celkové výkonnosti, některé denní aktivity podstatně omezeny| 50-70 3| Funkční dyspeptický syndrom (žaludeční, střevní)| 5-15 ODDÍL C POSTIŽENÍ TENKÉHO STŘEVA A KOLOREKTA Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Malasimilační syndrom Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle zdravotního postižení, které je příčinou malasimilace.| 2| Céliakie, malabsorpční stavy (zejména z důvodu deficitu enzymů enterocytů) Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit hladiny sérových autoprotilátek, výsledek biopsie sliznice tenkého střeva, stav výživy, úbytek hmotnosti a dopad na celkovou výkonnost.| 2a| stavy stabilizované, bez podstatných následných projevů při dodržování bezlepkové diety| 10 2b| se značným snížením celkové výkonnosti a stavu výživy přes dodržování dietetických zásad| 30-40 2c| s komplikacemi – pokročilou malnutricí, metabolickou osteopatií, polyneuropatií, ataxií, depresí, ulcerózní jejunoileitidou a těžkým snížením celkové výkonnosti| 50-70 3| Jiná postižení tenkého střeva Syndrom kontaminovaného tenkého střeva (syndrom slepé kličky), intestinální lipodystrofie (Whippleova choroba).| 3a| lehké formy, s průjmy a steatoreou| 10-20 3b| středně těžké formy, s průjmy a steatoreou, anemií, se značným snížením celkové výkonnosti| 30-40 3c| těžké formy, s průjmy, artritidami, postižením lymfatických uzlin, seróz, septické stavy, s těžkým snížením celkové výkonnosti| 60-70 4| Idiopatické střevní záněty Crohnova nemoc, idiopatická proktokolitida.| 4a| stavy uspokojivě stabilizované, občasná zhoršení s průjmy, laboratorně mírná aktivita| 10-20 4b| středně těžké formy, časté průjmy, značné odchylky v laboratorních nálezech, výrazné změny endoskopické, rentgenové, radionuklidové, se značným snížením celkové výkonnosti| 30-40 4c| těžké formy, s komplikacemi střevními (abscesy, stenózy, píštěle), mimostřevními (kloubními, kožními, očními, hepatobiliárními, ledvinovými) a nutričními (malnutrice, metabolická osteopatie, anemie), těžké snížení celkové výkonnosti| 60-70 5| Kolitidy se známým etiologickým agens Radiační enteritida, ischemická kolitida, jiné kolitidy.| 5a| lehké formy s nauseou, lehkými průjmy| 10-20 5b| středně těžké formy, s bolestmi břicha, střídání průjmů se zácpou, úbytek hmotnosti, se značným snížením celkové výkonnosti| 30-40 5c| těžké formy, s komplikacemi jako např. stenózou střeva, adhezemi, abscesy, píštělemi, s těžkým snížením celkové výkonnosti| 60-70 6| Divertikulární postižení tračníku, syndrom dráždivého střeva, jiné funkční střevní poruchy| 6a| s lehkými potížemi – nadýmáním, nepravidelnou stolicí| 5-10 6b| se silnějšími trvalými symptomy, s průjmy, spasmy několikrát denně, se snížením stavu výživy, anemií, snížením celkové výkonnosti| 25-35 6c| se značnými trvalými symptomy, se snížením stavu výživy, poruchami pasáže, anemií, krvácením, opakovanými záněty nebo zúžením střeva, se značným snížením celkové výkonnosti| 40-60 7| Perianální píštěle| 7a| s občasnou sekrecí| 10 7b| silně secernující, místní projevy chronického zánětu| 40-50 7c| trvale silně secernující, celkové projevy chronického zánětu, s podstatným vlivem na celkový stav a výkonnost| 60-70 8| Inkontinence stolice| 70 9| Srůsty pobřišnice| 9a| bez podstatného vlivu na střevní pasáž| 10 9b| s opakovanými poruchami pasáže| 20-30 10| Umělé vyústění trávicího traktu na povrchu těla (nenádorové etiologie), podle funkce| 35-45 11| Jiná postižení řiti a konečníku, hemoroidy podle dopadu na vyprazdňování a celkovou výkonnost| 10-20 ODDÍL D KÝLY Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Tříselná, stehenní, pupeční nebo kýla v bílé linii (podle velikosti a reponovatelnosti), brániční kýla působící refluxní ezofagitidu| 10-15 2| Břišní kýla v jizvě| 2a| s poruchou funkce břišních orgánů (při poruchách pasáže)| 10-15 2b| s větší eventerací útrob před břišní stěnu, mechanicky omezující výkonnost, bez možnosti operačního řešení| 35-50 2c| s rozsáhlou eventerací útrob před břišní stěnu, s podstatným omezením celkové výkonnosti, bez možnosti operačního řešení| 60-70 ODDÍL E POSTIŽENÍ PANKREATU, ŽLUČNÍKU A ŽLUČOVÝCH CEST Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Chronické postižení slinivky břišní Alkoholická, tropická, hereditární, hyperkalcemická, autoimunní, idiopatická pankreatitida, stavy po chirurgických výkonech na pankreatu. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit klinický obraz, výsledky vyšetření exokrinního (cholecystokinin, sekretinový test) a výsledky vyšetření endokrinního (C peptid, stanovení inzulínu v séru), morfologická vyšetření (abdominální ultrasonografie, CT břicha, ERCP, MRCP a endoskopická ultrasonografie) a dopad postižení na celkovou výkonnost.| 1a| průjmy jen při dietních chybách, bez výraznějších odchylek v biochemickém a morfologickém vyšetření| 5-10 1b| dyspeptické potíže, průjmy a bolesti při dietních chybách, lehké snížení stavu výživy a celkové výkonnosti, lehké odchylky v biochemickém a morfologickém vyšetření| 15-25 1c| průjmy s výraznou steatoreou, snížením stavu výživy, některé příznaky malasimilačního syndromu, významný pokles hmotnosti, závažné odchylky v biochemickém a morfologickém vyšetření, neschopnost zvládat běžné zatížení| 35-50 1d| malasimilační syndrom, závažné snížení stavu výživy a celkové výkonnosti provázené komplikacemi, např. pankreatickou pseudocystou, obstrukcí žlučových cest, ascitem, pleurálním výpotkem, trombózou lienální žíly, denní aktivity podstatně omezeny| 60-70 2| Chronická onemocnění žlučníku a žlučových cest Litiáza, chronické recidivující záněty, stavy po výkonech na žlučových cestách, postcholecystektomický syndrom. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit častost kolik nebo zánětů, přítomnost komplikací ve smyslu akutní biliární pankreatitidy, akutní cholangoitidy, biliárního ileu, gangrény žlučníku a dopad stavu na celkovou výkonnost.| 2a| s kolikami v odstupech měsíců, s ojedinělými záněty, bez komplikací| 5 2b| s častějšími kolikami (jedenkrát měsíčně), s častějšími záněty bez komplikací, postcholecystektomický syndrom| 10-20 2c| stavy po opakovaných výkonech na papile, žlučových cestách, s komplikacemi, stavy se závažnými funkčními poruchami, s poruchami výživy, značným snížením celkové výkonnosti při obvyklém zatížení| 40-50 ODDÍL F POSTIŽENÍ JATER Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Autoimunitní hepatitida, hepatopatie jiné než virové etiologie, nealkoholická steatohepatitida, primární biliární cirhóza, primární sklerotizující cholangoitida, alkoholické postižení jater, jaterní steatóza, jaterní steatofibróza, jaterní cirhóza, toxické poškození jater, poškození chemickými látkami Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je nutno zhodnotit funkční kapacitu jater (podle biochemické a histologické aktivity zánětlivé a fibrotické), pokročilost a aktivitu procesu, rychlost progrese, poruchy metabolismu, případné mimojaterní projevy, stav výživy, únavu, toleranci zátěže, dopad na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity. Pro hodnocení jaterní cirhózy se využívá Child Pughova klasifikace, pro alkoholickou hepatitidu DF diskriminační funkce nebo Glasgow Alcoholic Hepatitis score.| 1a| lehké poruchy, bez komplikací, bez mimojaterních projevů, s lehce sníženou výkonností, s únavou| 15-20 1b| středně těžké poruchy, se sníženou funkční kapacitou jater, kompenzovaná jaterní cirhóza, lehčí mimojaterní projevy, významná dlouhodobá únava, se značným snížením celkové výkonnosti při obvyklém zatížení, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo omezeny, podle rozsahu poruch a omezení| 30-45 1c| těžké poruchy, těžká porucha kapacity jater, metabolismu, výživy, rozvoj jaterní cirhózy - klasifikace Child-Pugh A, funkčně významné mimojaterní projevy, podstatné omezení celkové výkonnosti při lehkém zatížení, neschopnost vykonávat některé denní aktivity| 60 1d| zvlášť těžké poruchy, dekompenzována jaterní cirhóza - klasifikace Child-Pugh B, C, těžké mimojaterními projevy nebo konečná stadia, jaterní insuficience, terminální fáze jaterního selhání| 70-80 2| Wilsonova choroba Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je nutno zhodnotit, zda jde o formu neurologicko-psychiatrickou, kde se míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti stanoví podle kapitoly V. nebo VI., nebo formu jaterní, kde se míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti stanoví srovnatelně podle položky 1, oddíl F, kapitola XI.| 3| Hereditární hemochromatóza Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je nutno zhodnotit formy manifestace. U formy jaterní se míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti stanoví srovnatelně podle položky1, oddíl F, kapitola XI, u formy s manifestací diabetu podle položky 2, kapitola IV, u formy s převažujícími příznaky kardiomyopatie podle kapitoly IX.| 4| Porfyrie Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je nutno zhodnotit pokročilost a tíži jaterního poškození. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle položky 1, oddíl F, kapitola XI.| 5| Transplantace jater| 5a| do stabilizace zdravotního stavu a jaterních funkcí| 70 5b| po dosažení stabilizace zdravotního stavu, při stabilizaci jaterních funkcí, podle omezení celkové výkonnosti, rozsahu a stupně případných komplikací| 40-60 5c| selhávání transplantovaného orgánu| 70-80 Kapitola XII POSTIŽENÍ KŮŽE A PODKOŽNÍHO VAZIVA Obecné posudkové zásady: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle lokalizace a rozsahu postižení, stupně alterace celkového stavu, doprovodných projevů, četnosti recidiv, resp. chronicity a závažnosti nežádoucích účinků dlouhodobé terapie. Je nutno zhodnotit také doprovodné orgánové nebo systémové změny, infekční komplikace, omezení pohybu a dopad zjištěných funkčních poruch na celkový stav, výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity. Při posuzování míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u nemocí kůže a podkožního vaziva by sledované období, rozhodné pro posouzení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti, mělo trvat zpravidla jeden rok. Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Infekce kůže a podkožního vaziva (chronické pyodermie) Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit rozsah a intenzitu postižení a dopad na celkový stav a výkonnost.| 1a| lehké funkční postižení, ohraničené procesy s mírně rozšířeným zánětem na kůži a podkožní vazivo| 10-15 1b| středně těžké funkční postižení, výrazné kožní změny s reakcí vnitřního prostředí, celkové projevy zánětu| 30-40 1c| těžké funkční postižení, rozsáhlé formy s dlouhodobým silně aktivním zánětem, bez dostatečné odezvy na terapii, značné snížení výkonnosti při obvyklém zatížení| 50-60 1d| zvlášť těžké funkční postižení, formy s opakovanými septickými stavy, neschopnost jakékoliv zátěže| 70 2| Puchýřnatá onemocnění (pemfigus, pemfigoid) Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit rozsah výsevu, lokalizaci a aktivitu procesu a dopad na celkový stav a výkonnost.| 2a| lehké funkční postižení, ohraničené procesy mírného rozšíření| 10-15 2b| středně těžké funkční postižení, výrazné projevy s mokváním, případně se systémovými změnami| 30-40 2c| těžké funkční postižení, rozsáhlé dlouhodobě silně aktivní formy s nežádoucími účinky léčby, značné snížení výkonnosti při obvyklém zatížení| 50-60 2d| zvlášť těžké funkční postižení, těžko ovlivnitelné formy s výraznou superinfekcí nebo rozsáhlými a funkčně těžkými nežádoucími účinky dlouhodobé kortikoidní terapie| 70 3| Kožní zánět na iritačním, alergickém nebo konstitucionálním podkladě (dermatitida, ekzém) Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit rozsah, lokalizaci a aktivitu procesu a dopad na celkový stav a výkonnost.| 3a| lehké funkční postižení, ohraničené projevy v predilekčních lokalizacích ale i jinde na kůži nebo stabilizované formy dlouhodobých ekzémových změn při nízkém stupni exacerbací| 5-15 3b| středně těžké funkční postižení, výrazné projevy s častými exacerbacemi na rozsáhlejších plochách kůže nebo generalizované stabilizované formy, snížení výkonnosti při běžném zatížení| 25-35 3c| těžké funkční postižení, rozsáhlé a opakovaně recidivující formy nebo generalizované formy bez dobré odpovědi na lokální nebo celkovou léčbu, značné snížení výkonnosti při obvyklém zatížení| 40-50 3d| zvlášť těžké funkční postižení, formy s generalizací projevů, které přetrvávají na kůži několik let beze změn, komplikované nežádoucími účinky terapie| 70 4| Choroby se zánětem kůže a poruchou rohovění (psoriáza, lichen, keratodermie)| 4a| lehké funkční postižení, projevy postihující predilekční lokalizaci, malá intenzita zánětu nebo rohovění| 5-10 4b| středně těžké funkční postižení, projevy postihující predilekční lokalizaci s větší intenzitou zánětu nebo rohovění, s častými exacerbacemi nebo rozsáhlejší postižení i v jiné než predilekční lokalizaci s dlouhodobou aktivitou| 20-35 4c| těžké funkční postižení, rozsáhlé postižení kůže s dlouhodobou vysokou aktivitou obtížně léčitelné, značné snížení výkonnosti při obvyklém zatížení| 40-50 4d| zvlášť těžké funkční postižení, rozsáhlé postižení kůže s masivním zánětem a značnou tvorbou šupin, rozsáhlé trvalé kloubní změny mutilujícího charakteru| 70 5| Urtikarie a angioedém| 5a| minimální funkční postižení, recidivující urtikarie a angioedém bez trvalých funkčních následků| 5 5b| středně těžké funkční postižení, angioedém trvalého charakteru se závažnými reziduálními následky| 25-40 6| Chronická expozice škodlivým vlivům zevního prostředí (mechanické, termické, fyzikální, včetně radiace)| 6a| lehké funkční postižení, postižení malých kožních okrsků nebo stabilizované formy s řídkými exacerbacemi| 15 6b| středně těžké funkční postižení, zřetelné projevy na exponovaných částech těla nebo generalizované stabilizované formy s řídkými exacerbacemi| 25-35 6c| těžké funkční postižení, generalizované projevy s nepříznivým průběhem nebo projevy v místech pohledově exponovaných, značné snížení výkonnosti při obvyklém zatížení| 40-50 6d| zvlášť těžké funkční postižení, generalizované projevy doprovázené vznikem nekróz a vředů| 70 7| Nemoci kožních adnex (nehty, vlasy, mazové žlázy apod.)| 7a| lehké funkční postižení, postiženo více než 8 nehtů na horních končetinách nebo na dolních končetinách, případně s odloučením nehtových plotének; přičemž z hlediska dopadu na pracovní schopnostpracovní schopnost je významnější postižení nehtů rukou| 10-25 7b| alopecie bez ohledu na rozsah a etiologii| 10 7c| závažné či rozsáhlé formy acne vulgaris, rosacei a dalších folikulárně vázaných procesů| 10-25 7d| těžké funkční postižení, velmi těžké formy akné (acne conglobata, acne fulminans) s celkovými projevy, horečkami, artralgiemi, s tvorbou píštělí a omezením hybnosti, značné snížení výkonnosti při obvyklém zatížení, podle rozsahu postižení| 40-60 8| Jiné nemoci kůže a podkožního vaziva| 8a| minimální funkční postižení, vitiligo, jizvy, poruchy pigmentace a další| 5 8b| těžké funkční postižení, rozsáhlá elefantiáza končetiny/končetin Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle položky 9, oddíl B, kapitola IX.| 9| Maligní kožní nádory Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle kapitoly II.| Kapitola XIII POSTIŽENÍ SVALOVÉ A KOSTERNÍ SOUSTAVY Obecné posudkové zásady: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se vychází z funkčního postižení pohybového systému. Přitom je třeba zhodnotit, zda jde o zánětlivé, systémové nebo degenerativní postižení, jeho lokalizaci, rozsah a tíži, aktivitu, stupeň strukturálního postižení, zda je postižen jeden nebo více kloubů, postižení funkce kloubů, přítomnost mimokloubních příznaků, stupeň alterace celkového stavu. Je nutno vzít v úvahu i dosavadní vývoj postižení, tzn. rychlost progrese, odpověď na léčbu a event. komplikace léčby. Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující dopad zjištěných skutečností na celkovou výkonnost, pohybové schopnosti, schopnost zvládat denní aktivity a na kvalitu života. Pro hodnocení funkčního postižení se využívají dotazníky na hodnocení funkce, kvality života, algofunkční indexy atd. a posouzení funkčních důsledků postižení pohybového a nosného ústrojí a funkčních schopností podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. Samotné degenerativní změny bez funkční poruchy nebo provedená operace na pohybovém systému, která má dobrý funkční výsledek, nepodmiňují pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti. ODDÍL A ARTROPATIE Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Osteoartróza Primární lokalizovaná nebo generalizovaná, sekundární vzniklá následkem traumatu, vrozené nebo vývojové vady, z důvodu mechanického přetížení nebo v důsledku jiného onemocnění, erozivní (postihující ruce, s více vyjádřenou zánětlivou komponentou). Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí funkčně významné postižení kloubů, lokalizace osteoartrózy zhoršující mobilitu (kolenní a kyčelní klouby, zejména ve vztahu k dosažení kritických hodnot pro pohyblivost a běžný život), zda je postižena dominantní horní končetina a ruka nebo zda se jedná o rychle progredující nebo erozivní osteoartrózu. Přihlíží se i k případným komplikacím jako je nekróza kosti, instabilita kloubu. Pro dopad na pracovní schopnostpracovní schopnost je rozhodující postižení pohyblivosti, schopnosti stání, sezení, změn polohy těla, vstávání a usedání, ohýbání, schopnosti vykonávat koordinované činnosti při manipulaci s předměty, dopad na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity.| 1a| lehké formy, s lehkým dopadem na funkci kloubů a končetin, pohyblivost a celkovou výkonnost| 10 1b| středně těžké postižení, s funkčně významným postižením dvou a více velkých/nosných kloubů nebo s funkčně významným omezením většiny malých kloubů rukou nebo nohou, zachovány pohybové schopnosti, snížení celkové výkonnosti, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo s využitím kompenzačních mechanismů nebo prostředků| 20-35 1c| těžké postižení, s funkčně těžkým postižením dvou a více velkých/nosných kloubů nebo s těžkým postižením většiny malých kloubů rukou (zejména narušení úchopu) nebo nohou, se značným omezením pohybových schopností a celkové výkonnosti při středně těžkém zatížení, některé denní aktivity omezeny| 40-50 1d| zvláště těžké postižení, těžké postižení pohybových schopností, celkové výkonnosti, některé denní aktivity značně omezeny| 60-70 2| Revmatoidní artritida (RA) Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí celkové příznaky a aktivita postižení stanovená klinicky a laboratorně, morfologické stadium, vývoj postižení, rychlost progrese, vývojová fáze, strukturální poškození doprovázené kontrakturami, deformitami, atrofiemi svalů. Hodnotí se též délka trvání, u časných forem (méně než 2 roky trvání) je nutno vzít v úvahu, že je větší šance na remisi a funkční změny jsou při účinné léčbě reverzibilní. Zároveň je nutno přihlédnout i k odpovědi na léčbu, přítomnosti mimokloubních projevů (např. plicní fibróza, vaskulitida), přítomnosti kloubních komplikací (nekróza, ankylóza, nestabilita) a systémových komplikací (osteoporóza, amyloidóza, anemie, deprese) a komplikací léčby (žaludeční vředy, orgánová toxicita). Ze zobrazovacích metod se hodnotí RTG jako základní zobrazovací metoda a v určitých indikacích lze použít i magnetickou rezonanci - MRI nebo sonografii. Ke zhodnocení základních ukazatelů u RA je vhodné používat valorizované numerické ukazatele, tzn. pro aktivitu DAS 28 (Disease aktivity score) a pro hodnocení funkce dotazník HAQ (Health Assessment Questionnare).| 2a| lehké formy, zřídka recidivující, s trvalou lehkou poruchou funkce několika kloubů, HAQ 0-0,5, stavy v remisi, bez výraznějších známek aktivity (DAS 28 menší než 2,6)| 10-15 2b| pomalu progredující formy, lehká až střední porucha funkce, HAQ > 0,5 a < 1,0, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi, s využitím kompenzačních mechanismů a prostředků, aktivita trvale nízká, DAS 28 < 3,2, možná občasná vzplanutí, stavy bez orgánového poškození a systémových projevů, rentgenová přechodná progrese minimální| 20-35 2c| středně těžké formy, HAQ > 1,0 a < 1,5, střední až výraznější porucha funkce horních a/nebo dolních končetin, podstatné snížení celkové výkonnosti, některé denní aktivity omezeny, přítomny deformity a kloubní deformace, svalové atrofie, šlachové problémy, aktivita zpravidla střední až vysoká, DAS 28 > 3,2, trvalá rentgenová progrese| 40-60 2d| těžké formy, těžká porucha funkce, HAQ > 1,5, těžké snížení celkové výkonnosti, většina denních aktivit omezena, destrukce a deformity kloubů, komplikace (nekrózy, subluxace, ankylózy, destrukce), výrazná rentgenová progrese, aktivita vysoká, DAS 28 > 5,1 (u pozdní formy může již aktivita poklesnout)| 70 3| Reaktivní artritidy Aseptické, imunologicky podmíněné záněty kloubů, které vznikají v návaznosti na vzdálenou infekci. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je nutno vycházet ze skutečnosti, že jde převážně o postižení prognosticky příznivá, krátkodobá a dočasná. Pokud je průběh chronický, trvající déle než jeden rok, funkční následky a míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle revmatoidní artritidy podle položky 2, oddíl A, kapitola XIII.| 4| Infekční artritidy Artritidy bakteriální (negonokoková, gonokoková, při lymeské borrelióze, specifická), virové (retrovirové včetně HIV), parazitární a navozené plísněmi. K artritidám se vztahem k infekci se řadí i revmatická horečka. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí porucha funkce (omezení pohyblivosti postižených kloubů), aktivita a rozsah procesu, strukturální postižení a dopad postižení na celkovou výkonnost a pohybové schopnosti. Funkční následky se hodnotí a míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle položky 2, oddíl A, kapitola XIII.| 5| Dna Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí porucha funkce (omezení pohyblivosti postižených kloubů), aktivita a rozsah procesu, strukturální postižení (destrukce kloubních tkání, deformity, kostní eroze na RTG) a mimokloubní projevy dny (především ledvinové postižení) a dopad postižení na celkovou výkonnost a pohybové schopnosti.| 5a| lehké formy, s řídkou frekvencí záchvatů, s minimálním omezením pohyblivosti kloubů| 10-15 5b| progredující formy, s častou frekvencí záchvatů, se strukturálními změnami více kloubů, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 20-35 5c| chronická tofózní dna, závažná strukturální a funkční postižení více kloubů, podstatné snížení celkové výkonnosti, některé denní aktivity omezeny| 40-60 5d| těžké formy, těžká strukturální postižení (deformity) a funkční postižení více kloubů, přítomnost mimokloubních projevů, těžké snížení celkové výkonnosti, většina denních aktivit omezena| 70 6| Psoriatická artritida Séronegativní artritida sdružená s psoriázou, formy asymetrická, oligoartikulární, symetrická, distální, mutilující, axiální. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se vychází ze strukturálních změn dle RTG nálezu, které jsou charakteru destruktivní artritidy až s akroosteolýzou, přítomnosti periostitid, entézopatií a ankylóz, změn na páteři, funkční schopnosti aker horních i dolních končetin a dopadu zjištěných skutečností na pohybové schopnosti, celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity. Zároveň je nutno přihlédnout k odpovědi na léčbu.| 6a| lehké formy, zřídka recidivující, s lehkou poruchou funkce několika kloubů, HAQ 0 - 0,5, bez výraznějších známek aktivit, maximálně 1 aktivní kloub| 10-15 6b| pomalu progredující formy, se středně těžkou poruchou funkce několika kloubů, HAQ > 0,5 a < 1,0, s počínajícími mimokloubními projevy, počet aktivních kloubů 1 - 3, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 20-35 6c| středně těžké formy, se značnou poruchou funkce horních a/nebo dolních končetin, s podstatným snížením celkové výkonnosti, s častými recidivami, HAQ > 1 a < 1,5, 3 a více aktivních kloubů, některé denní aktivit omezeny| 40-60 6d| těžké formy, progredující, léčebně těžko ovlivnitelné, s výraznými destruktivními změnami až akroosteolýzou, ankylózami, polyartikulární postižení nebo finální destrukce několika kloubů, HAQ > 1,5, aktivita zpravidla vysoká, ale může být již vyhaslá, stavy s těžkou poruchou funkce horních a/nebo dolních končetin, u axiálních forem omezení rozvíjení páteře, exkurzí hrudníku, kyfóza páteře, s výraznými mimokloubními projevy, těžkým snížením celkové výkonnosti, většina denních aktivit omezena| 70 ODDÍL B OSTEOPATIE A CHONDROPATIE Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Osteoporóza Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí opakovaně denzitometricky (T skóre) patologie na více kostech, snížení celkové kostní masy, porucha architektoniky kostí, celkový rozsah postižení a výskyt zlomenin souvisejících s osteoporózou, zejména zlomeniny distálního předloktí, kompresivní zlomeniny obratlových těl a zlomeniny proximálního femuru, nepříznivé funkční následky po zlomeninách a odpověď na léčbu. Jde-li o osteoporózu bez prodělané zlomeniny, přihlíží se i k stanovenému individuálnímu riziku pro její vznik. Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující dopad zjištěných skutečností na pohybové schopnosti, celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity. | 1a| lehká forma, osteopenie, s omezením pro dlouhé stání, chůzi a těžkou fyzickou práci, celotělová kostní denzita (DXA) poklesla o 10 až 25%, Tskóre 1,0 až - 2,5 SD| 10 1b| středně těžká forma, se snížením celkové výkonnosti při obvyklém zatížení, celotělová kostní denzita (DXA) poklesla o více než 25%, Tskóre horší než - 2,5 SD| 20-35 1c| těžká forma, s výskytem alespoň jedné zlomeniny na podkladě osteoporózy, s podstatným snížením celkové výkonnosti a zpravidla značným ovlivněním pohyblivosti, celotělová kostní denzita (DXA) poklesla o více než 25 %, Tskóre horší než - 3,5 SD| 40-60 1d| zvlášť těžká forma, Tskóre horší než 3,9 SD, denní aktivity těžce omezeny| 70-80 2| Komplexní regionální bolestivý syndrom Algodystrofický syndrom, Morbus Sudeck, syndrom rameno-ruka Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí rozsah, tíže a lokalizace postižení, frekvence a tíže bolestí, vazomotorická dysfunkce, dystrofické nebo atrofické změny, demineralizace kosti, trofické změny kůže, atrofie svalů, pohyblivost kloubů, přítomnost nervové léze (I. typ bez definované nervové léze, II. typ s definovanou nervovou lézí) a dopad zjištěných skutečností na schopnost vykonávat denní aktivity a na postižení pohybových schopností, chůze, stání, schopnost udržování a změny polohy těla, schopnost vykonávat koordinované činnosti při přemisťování a manipulaci s předměty, nutnost užití kompenzačních mechanismů a pomůcek. Funkční stav se hodnotí pomocí ergoterapeutického testování, svalového testu, cévního vyšetření, EMG a markerů kostního obratu.| 2a| lehká lokální porucha| 10 2b| středně těžká porucha, s omezením funkce končetiny, některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi nebo s využitím kompenzačních mechanismů a pomůcek| 20-35 2c| těžká porucha, neschopnost běžného zatížení, některé denní aktivity omezeny| 40-50 2d| zvlášť těžká porucha, neschopnost zatížení, většina denních aktivit omezena| 60-70 3| Chronická osteomyelitida Exogenní typ, hematogenní typ včetně spondylodiscitid, osteomyelitidy související s poruchou prokrvení (např. diabetická gangréna). Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí funkční postižení plynoucí z lokalizace, rozsahu postižení, častosti atak, laboratorních známek aktivity, postižení jiných orgánů vlivem chronické infekce a dopad zjištěných skutečností na celkovou výkonnost a pohybové schopnosti.| 3a| lehkého stupně, lokalizovaná, s nepatrnou aktivitou, bez poklesu celkové výkonnosti| 10 3b| středního stupně, větší rozsah procesu, mírná trvalá sekrece z píštěle, známky zánětlivé aktivity v laboratorních nálezech, značné snížení celkové výkonnosti| 30-40 3c| těžkého stupně, rozsáhlejší chronická ulcerace zasahující ke kosti, laboratorní známky dlouhodobé a značné aktivity, časté těžké ataky s horečkou, zřetelná infiltrace měkkých tkání, hnisání a vylučování sekvestrů, s alterací celkového stavu a těžkým snížením celkové výkonnosti, se známkami sekundárního postižení orgánů, např. anemie, amyloidóza| 60-70 4| Poruchy růstu se zaměřením na systémová onemocnění skeletu Vrozená systémová onemocnění skeletu (achondroplazie, dysostosis cleidocranialis), metabolická onemocnění provázená změnou pevnosti kosti (Marfanův syndrom, mukopolysacharidózy, zřídka osteogenesis imperfecta), získaná systémová onemocnění skeletu (rachitis). Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí, zda jde o prostou poruchu růstu či je-li tato spojena s deformitami, disproporcemi, poruchou ventilace, srdeční výkonnosti, pohybových schopností a snížením celkové výkonnosti.| 4a| tělesná výška proporcionální, po ukončení růstu nepřesahující 120 cm, s ohledem na pohybové schopnosti a celkovou výkonnost| 35-50 4b| porucha růstu spojena s funkčně významnými deformitami končetin a hrudníku, poruchou pohyblivosti, ventilace a srdeční výkonnosti, s výrazným snížením celkové výkonnosti| 60-70 ODDÍL C POSTIŽENÍ MĚKKÉ TKÁNĚ Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Idiopatické zánětlivé myopatie Heterogenní skupina získaných chronických postižení dermatomyozitidy, polymyozitidy, myozitidy v rámci překryvných syndromů, myozitidy spojené s maligním onemocněním, myozitidy s inkluzními tělísky. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí stupeň svalové slabosti (podle Kendalla, Jandy), přítomnost extramuskulárních projevů, aktivita postižení, přítomnost kontraktur, kožních a kloubních příznaků, postižení svalů hrtanu, postižení myokardu a dopad zjištěných skutečností na pohybové schopnosti a celkovou výkonnost.| 1a| lehké poruchy, lokální postižení, zachována schopnost zvládat běžné zatížení, omezení pro dlouhé stání a chůzi| 10 1b| středně závažné poruchy, s lehkým omezením pohyblivosti a celkové výkonnosti| 20-30 1c| těžké poruchy, se závažným snížením celkové výkonnosti při lehké zátěži a značnými poruchami pohyblivosti, dlouhodobě značná aktivita| 40-60 1d| zvlášť těžká porucha, těžké snížení celkové výkonnosti, pohyblivosti, přítomnost mimosvalového postižení, závažné poruchy dýchací, polykací, postižení srdečního výkonu, dlouhodobě vysoká aktivita| 70-80 2| Epikondylitida a jiné entézopatie Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí, zda je porucha (úponová bolest v oblasti radiálního nebo ulnárního epikondylu) jednostranná či oboustranná a dopad zjištěné poruchy na zatížitelnost končetiny prací.| 2a| jednostranné postižení s lehkou poruchou funkce končetiny| 5-10 2b| jednostranné postižení se závažnější poruchou funkce končetiny, zejména dominantní| 15-25 2c| oboustranné postižení, podle rozsahu a tíže| 15-35 3| Fibromyalgie Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí lokální nález s přítomností bolesti při palpaci alespoň 11 z 18 fibromyalgických bodů, mimokloubní příznaky – ztuhlost, chronická únava, pocit vyčerpanosti, bolesti hlavy, poruchy spánku a dopad zjištěného stavu na celkovou výkonnost.| 3a| lokální nález bez celkových příznaků, zachována schopnost zvládat běžné zatížení| 5-10 3b| lokální nález s celkovými příznaky, pokles výkonu při středním zatížení| 15-25 4| Úžinové syndromy, syndrom karpálního tunelu Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí omezení funkce končetiny, zejména pak ruky, tíže zánikových neuromuskulárních projevů s přihlédnutím k EMG nálezu a dominanci končetiny a v případě motorického deficitu výsledek ergodiagnostického vyšetření (funkční test ruky). Samotné prodloužení distální motorické latence nebo senzitivní rychlosti vedení zjištěné na EMG bez funkčního omezení nepůsobí pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti.| 4a| postižení jedné končetiny s lehkou poruchou funkce ruky, omezení zatížitelnosti končetiny nebo její části| 10 4b| postižení jedné končetiny se středně těžkou poruchou senzitivních a motorických funkcí, zejména funkce ruky| 15-20 4c| postižení jedné končetiny s těžkou poruchou senzitivních a motorických funkcí, těžká porucha funkce ruky, s atrofiemi drobných svalů thenaru, s ohledem na dominanci| 20-30 4d| postižení obou končetin s lehkým narušením jemné motoriky, s lehkou poruchou funkce rukou| 15-20 4e| postižení obou končetin se středně těžkou poruchou funkce rukou| 35-45 4f| postižení obou končetin s těžkou poruchou funkce rukou, zejména porušením úchopu a podstatným poklesem síly, s atrofiemi drobných svalů thenaru| 50-60 ODDÍL D SYSTÉMOVÁ POSTIŽENÍ POJIVA Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Systémový lupus erythematodes (SLE), systémová skleróza, polyarteritis nodosa, polymyozitida, dermatomyozitida, vaskulitidy, Sjögrenův syndrom Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí stav podle rozsahu a tíže postižení pojivové tkáně (artritida, myokarditida, pneumonitida, známky séropozitivity), přítomnosti cévního syndromu (s projevy na kůži, v ledvinách, centrálním nervovém systému, sítnici), projevů katabolismu (horečka, váhový úbytek) a výsledků laboratorních vyšetření (vysoká FW, leukopenie, lymfopenie, trombocytopenie, aktivita B lymfocytů s tvorbou autoprotilátek, hyperimunoglobulinemie, proteinurie a mikroskopická hematurie). Hodnotí se rovněž množství a závažnost jednotlivých orgánových postižení (např. u dermatomyozitidy postižení především kůže a příčně pruhovaného svalstva, u SLE postižení kůže, kardiovaskulárního systému, ledvin, kloubů, centrálního nervového systému a plic) a dopad zjištěných skutečností na celkovou výkonnost.| 1a| lehké formy, zřídka recidivující, bez výraznějších známek aktivity| 10-15 1b| vleklé, pomalu progredující formy, s kolísavou aktivitou, s lehkým snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení| 20-35 1c| středně těžké formy, trvale (středně) aktivní, s výraznější poruchou funkce některých orgánů a systémů, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, s častými recidivami| 40-60 1d| těžké formy, trvale vysoce aktivní, progredující, léčebně těžko ovlivnitelné, s těžkou poruchou funkce některých orgánů a systémů, neschopnost jakéhokoliv zatížení| 70-80 ODDÍL E DORZOPATIE A SPONDYLOPATIE Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí funkční postižení páteře a z toho vyplývající omezení celkové výkonnosti a pohyblivosti a dopad na schopnost vykonávat denní aktivity. Přitom se vychází z rozsahu a lokalizace postižení (monosegmentální, plurisegmentální poruchy), časového průběhu funkčně významných strukturálních změn (komprese, dislokace a nestabilita, osteoporóza, degenerativní změny), funkčně významné neurologické symptomatologie (zpravidla hypo až areflexie, poruchy čití, iritační projevy, parézy, snížený tonus, poruchy trofiky v segmentu, svalové atrofie, dlouhodobá bolest v příslušném segmentu s reflexními změnami), nálezu EMG, svalové dysbalance apod. Tíži periferní parézy je nutno stanovit svalovým testem. Stejně tak je nutno objektivizovat případné poruchy funkce svěračů.| 1a| s minimálním funkčním postižením, postižení jednoho či více úseků páteře, občasné blokády s přechodným omezením pohyblivosti páteře, svalové dysbalance, bez projevů kořenového dráždění| 5 1b| s lehkým funkčním postižením, postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 10-20 1c| se středně těžkým funkčním postižením, závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu, popř. symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny| 30-40 1d| s těžkým funkčním postižením, těžké postižení více úseků páteře, s trvalými projevy kořenového dráždění, trvalým funkčně významným neurologickým nálezem, s těžkým poškozením nervů, závažné parézy, svalové atrofie, poruchy hybnosti končetin, závažné poruchy funkce svěračů, pokles celkové výkonnosti při lehkém zatížení, některé denní aktivity značně omezeny| 50-70 2| Vrozené nebo získané deformity páteře Skoliózy, spondylolýza, spondylolistéza, vadné držení těla, deformity v souvislosti s kompresivními frakturami obratlů, Klippel-Feilův syndrom (splynutí krčních obratlů), degenerativní onemocnění páteře, stenózy páteřního kanálu, kyfózy, gibus. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí rozsah a tíže postižení, závažnost posunu podle Mayerdingovy klasifikace, úhel dle Cobba, přítomnost neurologického deficitu, plicního nebo kardiovaskulárního postižení. Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle dopadu stavu na omezení funkčních schopností, zejména na celkovou výkonnost, pohyblivost, schopnost chůze, stání a schopnost zvládat denní aktivity.| 2a| s poruchou statiky a dynamiky páteře, občasné kořenové dráždění, ztížení dlouhodobé chůze, stání, sezení, ohýbání, zachována schopnost zvládat běžné zatížení, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 10 2b| kombinace závažného postižení více úseků s nepříznivou neurologickou symptomatologií, trvalé kořenové dráždění nebo závažné výpadové jevy, závažné postižení nervů, popř. projevy neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny| 40-50 2c| s těžkou poruchou funkce, např. se ztuhnutím rozsáhlých oddílů páteře, extrémně vytvořená skolióza, spondylolistéza s projevy dráždění nebo komprese míchy, pokles celkové výkonnosti při lehkém zatížení, některé denní aktivity značně omezeny| 60-70 3| Ankylozující spondylitida Forma axiální, postihující pouze páteřní struktury, forma periferní postihující i periferní klouby, forma rhizomelická postihující kořenové klouby (kyčle, ramena). Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí rozsah a tíže postižení (klinicky i RTG), aktivita procesu, funkční porucha páteře a kloubů, postižení celkové výkonnosti, pohyblivosti, chůze, sezení, stání, schopnost manipulace s předměty, deformity, destruktivní změny. Přitom se přihlíží i k extraskeletálním orgánovým projevům (oční, kožní, slizniční, kardiovaskulární, plicní, neurologické aj.). K hodnocení funkce se používá HAQ, k hodnocení aktivity BASDAI (Bath Ankylosing Disease Activity Index); přitom se přihlíží i k odpovědi na léčbu.| 3a| s minimálním funkčním postižením, postižení jednoho úseku páteře s minimálním omezením pohyblivosti nebo kombinované minimální postižení páteře a kloubů nebo postižení více než dvou kloubů s minimálním omezením pohyblivosti, HAQ 0 - 0,5, BASDAI trvale < 4,0| 10 3b| s lehkým funkčním postižením, postižení více než dvou úseků páteře s lehkým omezením pohyblivosti nebo postižení jednoho úseku páteře s lehkým omezením pohyblivosti a postižení více než dvou kloubů s minimálním až lehkým omezením pohyblivosti nebo postižení více než dvou kloubů s lehkým omezením pohyblivosti, lehce aktivní proces, HAQ > 0,5 < 1,0, BASDAI převážně < 4,0| 15-20 3c| se středně těžkým funkčním postižením, postižení více než dvou úseků páteře se středně těžkým omezením pohyblivosti nebo postižení jednoho úseku páteře s těžkým omezením pohyblivosti nebo ztuhlostí nebo postižení jednoho úseku páteře se středně těžkým omezením pohyblivosti a postižením více než dvou kloubů s lehkým až středně těžkým omezením pohyblivosti kloubů nebo postižení více než dvou kloubů se středně těžkým omezením pohyblivosti, středně aktivní proces, HAQ > 1, 0 a > 1,5, BASDAI > 4,0| 30-40 3d| s těžkým funkčním postižením, ztuhnutí několika úseků páteře, silně aktivní proces nebo postižení všech úseků páteře s velmi těžkým omezením pohyblivost nebo stavy se ztuhnutím jednoho úseku páteře, omezeným rozvíjením hrudníku, fixovanou hrudní kyfózou a s funkčně významným postižením více než dvou velkých kloubů, stavy se středně těžkým omezením hybnosti, dlouhodobě aktivní proces, HAQ > 1,5, BASDAI >4,0| 45-60 3e| velmi těžkým funkčním omezením, ztuhnutí všech úseků páteře, na rtg nález bambusové páteře, nebo stavy se závažným postižením páteře a s funkčně závažným postižením více než dvou kloubů nebo těžké destruktivní změny více než dvou kloubů s velmi těžkým omezením pohyblivosti až ankylózou nebo stavy s funkčně závažnými poruchami ventilace, stavy s trvalou vysokou aktivitou procesu, těžkým omezením pohyblivosti, HAQ > 1,5, BASDAI > 4,0 (ale může i vyhasnout)| 65-75 4| Difuzní idiopatická skeletální hyperostóza (ankylozující hyperostóza, Forestierova choroba) Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí funkční postižení páteře, omezení hybnosti, přítomnost entézopatií, neurologické komplikace z tlaku osifikací na okolní struktury, v pozdějších stadiích komplikace typu dysfagie, dušnosti a dopad zjištěných skutečností na celkovou výkonnost a pohyblivost.| 4a| omezení páteře s lehkou poruchou hybnosti| 10 4b| rigidita páteře se středně těžkou poruchou hybnosti a snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení| 20-30 4c| závažná porucha hybnosti s neurologickými komplikacemi, dysfagií, námahovou dušností| 40-50 Kapitola XIV POSTIŽENÍ MOČOVÉ A POHLAVNÍ SOUSTAVY ODDÍL A POSTIŽENÍ MOČOVÉ SOUSTAVY Obecné posudkové zásady: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle rozsahu a tíže postižení, stupně aktivity procesu, poruch funkce uropoetického systému, které je nutno zjistit speciálními funkčními zkouškami (např. určením kreatininu a močoviny, vyšetřením glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti, izotopovým vyšetřením, urografií, urodynamickým vyšetřením, endoskopií, sonografií). Přitom je nutné vzít v úvahu i případné postižení jiných orgánů. Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující dopad poruchy funkce na celkový stav, výkonnost a na schopnost zvládat denní aktivity. Při posuzování míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti u poruch močové soustavy by sledované období, rozhodné pro posouzení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti, mělo trvat zpravidla jeden rok. Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Vrozené vady močové soustavy, jiné vady Cysta ledviny, vícečetné cysty ledvin, polycystóza ledvin, hydronefróza, solitární ledvina, vady močových cest, striktura ureteru, megaureter, stavy po rekonstrukčních operacích ledvin nebo močového měchýře a jiné. Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle rozsahu a tíže postižení, poruchy funkce uropoetického systému, rozsahu zánětlivých komplikací a postižení odtoku moče. V případě, kdy vrozená vada vyústí v chronické selhání ledvin nebo inkontinenci, míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle příslušných položek kapitoly XIV.| 1a| vady dobře funkčně kompenzované nebo s minimálním nebo lehkým dopadem na funkci ledvin nebo odtok moče, lehčí zánětlivé komplikace| 5-15 1b| lehké poruchy, stavy s poruchami funkce ledvin a močových cest, snížení funkce o více než třetinu, poruchy odtoku moče s recidivujícími zánětlivými komplikacemi| 25-35 1c| středně těžké poruchy, snížení funkce ledvin o více než polovinu, ureterostomie, cystostomie| 45-50 2| Zánětlivá postižení močové soustavy Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit rozsah a druh postižení (recidivující chronická cystitida, intersticiální cystitida, chronická pyelonefritida, chronická intersticiální nefritida), laboratorní nálezy (významná bakteriurie, pyurie, proteinurie, leukocytóza, další celkové známky zánětu), poruchu funkce a případné komplikace. V případě, kdy zánětlivé postižení vyústí v chronické selhání ledvin, míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle položky 6, kapitola XIV.| 2.1| chronický či recidivující bakteriální zánět dolních močových cest, minimální nebo lehký nález ve funkčních zkouškách| 10 2.2| intersticiální cystitida, snížení funkce o více než jednu třetinu ve funkčních zkouškách, značné snížení výkonnosti při obvyklém zatížení| 20-40 2.3| chronická pyelonefritida, chronická intersticiální nefritida, snížení funkce o více než jednu třetinu ve funkčních zkouškách, značné snížení výkonnosti při obvyklém zatížení| 20-40 3| Urolitiáza Posudkové hledisko: Samotná urolitiáza bez funkční poruchy nebo provedená operace (odstranění konkrementu) s dobrým funkčním výsledkem, nepodmiňuje pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti. V případě, že je postižení komplikováno intersticiální nefritidou, míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle rozsahu komplikací srovnatelně podle položky 2 nebo 6, kapitola XIV.| 4| Glomerulopatie (primární, sekundární) a jiná postižení ledvin bez ohledu na etiologii Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit rozsah a závažnost změn, stupeň aktivity, poruchu renální funkce na základě laboratorního souboru vyšetření, markerů zánětu, proteinurie, koagulace, imunologického vyšetření, ultrasonografie případně i biopsie ledvin. Přitom je nutné vzít v úvahu i případné komplikace renálního postižení (anemie, poruchy koagulace, porucha kalciofosfátového metabolismu, hypertenze, hyperlipidemie a další) a nežádoucí účinky léčby.| 4a| minimální funkční postižení, dosažení remise, pokles aktivity, pokles nebo vymizení proteinurie, normalizace či zlepšení renální funkce a močového nálezu, pokles nebo vymizení titru protilátek, nepřítomnost funkčního postižení ledvin, bez komplikací, případně jen lehké komplikace, zvýšená unavitelnost| 10-15 4b| lehké funkční postižení, snížení renální funkce (středně těžké snížení glomerulární filtrace), chronické formy s postižením tubulointersticia, přítomnost funkčně významnějších chronických komplikací, zpomalení progrese funkčního a morfologického postižení, zajišťovací dlouhodobá renoprotektivní a imunosupresivní léčba, podle rozsahu funkčního omezení| 20-30 4c| středně těžké postižení, snížení renálních funkcí na III. až IV. stupeň dle KDOQI, glomerulární filtrace pod 30 ml/min/1,73 m2, současně přítomné jiné chronické komplikace, značné snížení výkonnosti při obvyklém zatížení, některé denní aktivity omezeny, podle rozsahu funkčního omezení| 40-50 4d| těžké funkční postižení, významně snížená renální funkce V. stupně dle KDOQI, chronické komplikace se závažným funkčním postižením jiných orgánů a systémů, velká nefrotická proteinurie, plně rozvinutý, perzistující nefrotický syndrom, pokročilá chronická renální insuficience, některé denní aktivity těžce omezeny| 70-80 5| Polycystická choroba ledvin autozomálně dominantního typu (PCHLAD) Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle závažnosti chronické renální insuficience a přidružených komplikací (porucha fosfokalciového metabolismu, krvácení, infekce) a extrarenálních projevů (postižení jater) srovnatelně podle položky 6, kapitola XIV.| 6| Chronické selhání ledvin/chronická renální insuficience Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit rychlost progrese, stadium selhání, komplikace spojené s renální insuficiencí, zejména kardiovaskulární komplikace, infekční komplikace, poškození centrálního nervového systému, anemii, krvácivé stavy, renální osteopatii/kostní nemoc, efekt transplantace nebo komplikace s ní spojené a dopad stavu na celkovou výkonnost a denní aktivity.| 6a| lehké funkční postižení, stadium I. nebo II., některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 20-30 6b| středně těžké funkční postižení, stadium III. až IV., funkčně závažné chronické komplikace, značné snížení výkonnosti při obvyklém zatížení, některé denní aktivity omezeny| 40-50 6c| těžké funkční postižení, stadium chronického selhání ledvin, nezvratné selhání ledvin, stadium V., glomerulární filtrace je snížena na méně než jednu osminu fyziologické hodnoty, tedy pod 0,16 ml/s, bez nebo s uremickými symptomy (neuropatie, encefalopatie, pleuritida, perikarditida, malnutrice, hemoragická diatéza) nebo s mnohočetnými komplikacemi, denní aktivity těžce omezeny| 60-80 6d| chronické selhání ledvin léčené dialýzou s mnohočetnými těžkými komplikacemi| 60-80 6e| chronické selhání ledvin léčené dialýzou bez nebo s lehčími komplikacemi, podle rozsahu omezení| 50-60 7| Transplantace ledviny Posudkové hledisko: Pokud dojde ke zhoršení funkce štěpu a funkce transplantované ledviny, míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně dle rozsahu funkčního postižení podle položky 6a až 6e, oddíl A, kapitola XIV.| 7a| stav po transplantaci do dosažení stabilizace renální funkce| 70 7b| stav po transplantaci ledviny při dobré stabilizaci renálních funkcí a bez výskytu komplikací| 10-20 7c| stav po kombinované transplantaci ledviny a pankreatu při stabilizaci renálních a pankreatických funkcí a bez výskytu komplikací| 35-50 8| Inkontinence moče u žen| 8a| nahodilý a ojedinělý únik moče při zatížení do několika ml (potřeba malé vložky), některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 5-10 8b| ztráty moče při stresových manévrech jsou menší než 30 ml (únik moče při kašli, smíchu, kýchnutí či zvedání těžkých předmětů, používání kompenzačních pomůcek nepravidelné), některé denní aktivity omezeny| 20-30 8c| střední stresová inkontinence, ztráty moče při stresových manévrech jsou mezi 30–80 ml, únik moče nastává při změně polohy, běhu, chůzi, lehčí fyzické práci, používání pomůcek je zpravidla trvalé, některé denní aktivity podstatně omezeny| 40-50 8d| těžká inkontinence moče, úplná inkontinence ztráty moče při stresových manévrech jsou větší než 80 ml, únik moče nastává již při minimálním vzestupu nitrobřišního tlaku, moč uniká trvale, používání pomůcek pro inkontinenci je trvalou nutností| 70 9| Inkontinence moče u mužů po prostatektomii Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně dle rozsahu funkční poruchy podle položky 8, oddíl A, kapitola XIV.| 10| Neurogenní močový měchýř Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí klinický nález včetně základních reflexů anogenitální oblasti, mikční karty, vyšetření moče, ultrasonografie ledvin a močového měchýře, uroflowmetrie event. komplexního urodynamického vyšetření.| 10a| stavy s frekventní mikcí (polakisurie), urgentní mikce, nykturie, podle rozsahu postižení| 25-40 10b| úplná inkontinence Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle položky 8, oddíl A, kapitola XIV nebo podle příčiny postižení.| 11| Chronické píštěle močového a pohlavního ústrojí, veziko-vaginální, uretero-vaginální Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotní klinický nález, poruchy močení, rozsah úniku moče, aktivita infekčního procesu, případná porucha renálních funkcí, vulvitidy, kolpitidy, dekubity a dopad stavu na celkovou výkonnost a denní aktivity.| 11a| chronické píštěle s trvalou mírnou sekrecí, místní zánět, frekventní nebo urgentní močení, některé denní aktivity omezeny| 30-50 11b| chronické píštěle s vydatnou sekrecí, s celkovou odezvou, extrauretrální inkontinence moče totální, permanentní, některé denní aktivity podstatně omezeny| 70 12| Striktura, stenóza uretry| 12a| s uspokojivým vyprazdňováním| 10 12b| poradiační, provázená poradiační cystitidou a proktitidou, algickým syndromem| 35-50 13| Maligní nádory ledviny, močového měchýře, močových cest Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle kapitoly II.| 14| Ztráta nebo výpad funkce jedné ledviny při dobré funkci druhé ledviny| 10 15| Ztráta nebo výpad funkce jedné ledviny při zhoršené funkci druhé ledviny Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle položky 4 nebo 6, kapitola XIV.| 16| Nefrotický syndrom Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit velikost proteinurie, hypoproteinemie, hypoalbuminemie, hyperlipidemie a přidružené komplikace, zejména infekce, tromboembolické komplikace, poruchu metabolismu lipidů a proteinovou malnutrici a dopad stavu na celkovou výkonnost.| 16a| lehký stupeň, proteinurie 3–4g/24hodin, mírná hypoproteinemie, mírná hypoalbuminemie, mírná hypercholesterolemie, řídce infekční komplikace, nejsou známky proteinové malnutrice, snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení, podle rozsahu omezení| 20-40 16b| střední stupeň, proteinurie cca 5g/24hodin, značná hypoproteinemie a hypoalbuminemie, hypercholesterolemie, občasné infekční komplikace, zpravidla nejsou známky proteinové malnutrice, podstatné snížení výkonnosti při obvyklém zatížení, některé denní aktivity omezeny| 50 16c| těžký stupeň, proteinurie nad 6g/24hodin, těžká hypoproteinemie, hypoalbuminemie, hypercholesterolemie, trvalé nebo často recidivující otoky, infekční a tromboembolické komplikace, známky malnutrice, některé denní aktivity těžce omezeny| 60-70 ODDÍL B POSTIŽENÍ POHLAVNÍ SOUSTAVY Obecné posudkové zásady: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle lokalizace a rozsahu postižení a funkčních poruch a komplikací z něj vyplývajících (celkové, místní, močové, střevní a jiné) a dopadu zjištěných poruch na celkový stav a výkonnost. Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Maligní nádory Karcinom prostaty, penisu, tumor varlete Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle kapitoly II. Rozhodující pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti u stavů stabilizovaných jsou funkční projevy a následky zejména inkontinence, poradiační cystitida, poradiační proktitida, lymfedémy, psychické problémy a jiné.| 2| Chronický zánětlivý proces adnex, parametria nebo dělohy chronické zánětlivé stavy, často recidivující| 10 3| Postižení po odstranění dělohy pro benigní proces Posudkové hledisko: Hysterektomie - operační odstranění dělohy pro benigní proces nepodmiňuje pokles pracovní schopnosti. Pokles pracovní schopnosti mohou působit jen pozdní komplikace, zejména poranění uropoetického a gastroinstestinálního traktu a pooperační píštěle. Míra poklesu pracovní schopnosti se v takových případech stanoví dle typu funkční poruchy a zdravotního postižení srovnatelně podle kapitoly XI nebo XIV.| 4| Endometrióza těžkého stupně| 4a| funkční poruchy související s bolestivou symptomatologií, poruchy mikce (urgence, nykturie, polakisurie)| 10 4b| velmi pokročilé formy endometriózy, funkční orgánové komplikace, zejména stenóza ureteru, vznik hydronefrózy, poškození ledvin nebo funkční poruchy následkem operační léčby, zejména uropoetického a gastroinstestinálního traktu, pooperační píštěle, hypotonie močového měchýře, retence moče. Míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví dle typu funkční poruchy a zdravotního postižení srovnatelně podle kapitoly XI nebo XIV.| 20-35 5| Menopauzální a perimenopauzální poruchy, klimakterický syndrom| 10 6| Pokles stěny vaginy, prolaps vaginy nebo dělohy Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti je nutno zhodnotit závažnost klinického stagingu sestupu, funkční poruchy (místní, močové, střevní) a dopad zjištěných funkčních poruch na celkovou výkonnost.| 6a| lehké funkční postižení, bez inkontinence nebo s nepatrnou stresovou inkontinencí, lehké místní a střevní symptomy nebo stav po operaci s uspokojivým funkčním výsledkem| 15 6b| těžké funkční postižení, závažný sestup až výhřez doprovázený těžkou močovou inkontinencí, stadium III. a IV., stav, který není možno řešit chirurgicky| 60-70 7| Inkontinence při postižení ženských pohlavních orgánů Posudkové hledisko: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit závažnost inkontinence. Míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle položky 8, oddíl A, kapitola XIV.| 8| Maligní nádory vulvy, pochvy, děložního hrdla, děložního těla (endometria), vejcovodu, vaječníku, gestační choriokarcinom Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví srovnatelně podle kapitoly II. Rozhodující pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti u stavů stabilizovaných jsou funkční projevy a následky, zejména poradiační cystitida, poradiační proktitida, lymfedémy, případné uretrální léze, píštěle vesico či rectovaginální, poruchy střevní pasáže, algický syndrom, psychické problémy a jiné.| Kapitola XV FUNKČNÍ PORUCHY, POSTIŽENÍ PO ÚRAZECH, OPERACÍCH Obecné posudkové zásady: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se vychází z funkčního postižení, na kterém se podílí jak postižení nosného a pohybového systému, tak i postižení funkce dalších orgánů a systémů. Přitom se hodnotí zejména postižení výkonnosti, pohyblivosti (chůze, stání), schopnost koordinace pohybů, přenášení a manipulace s předměty, schopnost vykonávat denní aktivity. Dopad na pracovní schopnostpracovní schopnost mají rozsah a tíže postižení funkce orgánů nebo tělesných systémů, anatomické nebo funkční ztráty končetin nebo jejich částí, muskuloskeletální změny, narušení pohyblivosti kloubů a končetin, lymfedém, neuropatie, poruchy mluvení, přijímání potravy, zažívání, močení, defekace, chronická bolest, psychické změny, poruchy smyslů, výsledek operačního výkonu popř. estetické postižení. Samotné prodělání úrazu, operace, implantace kloubní náhrady s dobrým funkčním výsledkem nepůsobí pokles pracovní schopnostipokles pracovní schopnosti. ODDÍL A POSTIŽENÍ HLAVY, KRKU, TĚLA Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Funkční poruchy po úrazech hlavy, klenby nebo baze lební, mozku Posudkové hledisko: Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující rozsah a tíže neurologické symptomatologie, omezení duševních schopností a intelektu, komunikace, popř. rozsah poruchy zraku či sluchu.| 1a| minimální funkční poruchy| 5-10 1b| stavy s lehkým funkčním postižením, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 15-25 1c| středně těžké postižení, výkon některých denních aktivit omezen| 30-45 1d| těžké postižení, výkon některých denních aktivit podstatně omezen| 50-60 1e| zvlášť těžké postižení, kombinovaná těžká postižení duševních, smyslových a motorických schopností, výkon většiny denních aktivit těžce omezen| 70-80 2| Funkční poruchy po úrazech orofaciální oblasti Posudkové hledisko: Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí poruchy otevírání úst, poruchy žvýkání, změny okluze, estetické deformity, ankylóza mandibulárního kloubu, změny polohy očního bulbu, omezení pohybu nebo souhybu očního bulbu, poruchy binokulárního vidění, průchodnost nosu.| 2a| lehké poruchy| 10 2b| středně těžké poruchy| 30 2c| těžké poruchy, s omezením mluvení, neschopnost žvýkání, nutnost konzumace mixované stravy, znetvoření obličeje, podle rozsahu poruch| 50-70 3| Funkční poruchy po úrazech krku Posudkové hledisko: Míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle převažujícího funkčního postižení, rozsahu a tíže symptomatologie zejména srovnatelně podle položky 1, oddíl E, kapitola XIII.| 4| Funkční poruchy po úrazech hrudníku, žeber, prsní kosti a nitrohrudních orgánů Posudkové hledisko: Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí deformace a ztráta pohyblivosti hrudní stěny, nervové poruchy - neuralgie, parézy interkostálních nervů, stav dechových funkcí a srdeční výkonnosti, rozsah omezení celkové výkonnosti a dopad na schopnost vykonávat denní aktivity.| 4a| lehké poruchy, snížení pohyblivosti hrudní stěny| 10-15 4b| středně těžké poruchy, lehké snížení srdečního výkonu a dechových funkcí| 25-35 4c| těžké poruchy, s funkčně závažným poklesem srdečního výkonu a dechových funkcí, podle tíže poruch| 50-70 5| Funkční poruchy po úrazech břicha, nitrobřišních orgánů, ledvin Posudkové hledisko: Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí rozsah reziduálního postižení břišní stěny, postižení zažívání a pasáže, postižení funkce nitrobřišních orgánů, metabolismu a vylučování.| 5a| lehké poruchy| 10-15 5b| středně těžké poruchy| 25-35 5c| těžké poruchy, podle rozsahu postižených funkcí a orgánů| 50-70 6| Funkční poruchy po úrazech pánve, zlomeninách pánevních kostí, symfýzy, zlomeninách křížové kosti a kostrče Posudkové hledisko: Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí, zda došlo k porušení celistvosti pánevního kruhu, postižení funkce močového měchýře, poruchy močení, poruchy defekace, rozsah omezení fyzické výkonnosti a pohyblivosti a dopad na schopnost vykonávat denní aktivity.| 6a| lehké poruchy, občasná neurologická symptomatologie, poruchy statiky a dynamiky dolního úseku páteře| 10-20 6b| středně těžké poruchy, funkčně významná porucha funkce pánevního pletence a reziduální neurologické projevy na dolních končetinách (recidivující kořenové dráždění, lehké parézy)| 30-40 6c| těžké poruchy, podstatné omezení fyzické výkonnosti, pohyblivosti, středně těžké parézy, poruchy vyměšování, některé denní aktivity značně omezeny| 50-60 6d| zvlášť těžké poruchy, minimální pohyblivost, případně odkázanost na invalidní vozík, kompletní postižení sfinkterů| 70-80 7| Funkční poruchy po polytraumatu s mnohočetnými poúrazovými následky (zejména kombinované postižení hlavy, hrudníku a končetin) Posudkové hledisko: Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se hodnotí rozsah a tíže postižení jednotlivých orgánů a systémů, zejména ve vztahu k celkové výkonnosti, pohyblivosti a schopnosti vykonávat denní aktivity.| 7a| lehké poruchy| 10 7b| středně těžké poruchy| 25-40 7c| těžké poruchy| 50-60 7d| zvlášť těžké poruchy| 70-80 ODDÍL B POSTIŽENÍ KONČETIN Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Ztráty končetin, jejich částí Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle omezení fyzické výkonnosti, pohyblivosti, chůze, stání, schopnosti koordinace pohybů, funkčního postižení ruky, manipulace a přenášení předmětů, dopadu na schopnost vykonávat denní aktivity, s přihlédnutím k dominanci horní končetiny.| 1a| anatomická ztráta jedné končetiny nebo ztráta končetiny s krátkým pahýlem stehna nebo paže, bez možnosti kompenzace protézou| 70 1b| anatomická ztráta části dolní končetiny ve stehně nebo ztráta horní končetiny v paži s ohledem na dominanci| 50-60 1c| anatomická ztráta dolní končetiny v bérci nebo ztráta horní končetiny v předloktí s ohledem na dominanci| 35-45 1d| anatomická ztráta ruky nebo částečná ztráta ruky s úplnou ztrátou úchopu s ohledem na dominanci, nebo a ztráta nohy| 35 1e| anatomická ztráta části ruky s ohledem na dominanci při částečně zachované funkci úchopu nebo ztráta palce ruky s ohledem na dominanci při částečně zachované funkci úchopu nebo ztráta části nohy v nártu nebo ztráta části nohy v záprstí | 25-30 1f| anatomické ztráty několika prstů jedné ruky při zachovaném úchopu nebo ztráta několika prstů nohy nebo nohou (kromě palce nohy)| 5-15 1g| anatomické ztráty několika prstů na obou rukách při zachovaném úchopu nebo ztráta palce či obou palců na nohách nebo ztráta několika prstů nohy včetně palce nohy| 15-25 1h| kombinované anatomické ztráty částí dvou končetin nebo podstatných částí končetin podle rozsahu a významnosti ztráty, ztráty dominantní horní končetiny, dopadu postižení na funkci končetin, na pohyblivost, schopnost chůze, stání, koordinaci pohybů, manipulaci a přenášení předmětů| 40-70 1i| anatomické ztráty dvou končetin nebo částí tří končetin| 80 1j| anatomické ztráty obou horních končetin v zápěstí a výše nebo obou dolních končetin v bércích a výše| 70-80 2| Endoprotézy na horních končetinách, endoprotézy ramenního kloubu, loketního kloubu Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví jen při prokázání omezení rozsahu pohybu, svalové síly a funkce končetiny pro manipulaci a přenášení předmětů a denní aktivity, podle rozsahu funkční poruchy.| 2a| lehké poruchy, lehké omezení hybnosti a funkce| 10 2b| středně těžké poruchy, s poruchou motorických funkcí končetiny, svalovými atrofiemi, podstatným omezením hybnosti v kloubu, některé denní aktivity omezeny s ohledem na dominanci končetiny| 25-35 2c| těžké poruchy, uvolňování, zánětlivé komplikace, těžké poruchy hybnosti paže| 50-70 3| Ztuhnutí nebo omezení pohybu v ramenním kloubu, loketním kloubu /kloubech Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví s ohledem na skutečnost, zda je postižen jeden nebo dva klouby, dále podle rozsahu omezení pohybu, omezení fyzické výkonnosti, koordinace pohybů, manipulace a přenášení předmětů.| 3a| lehké omezení hybnosti jednoho nebo dvou kloubů| 10 3b| středně těžké omezení hybnosti jednoho nebo dvou kloubů, omezení funkce končetiny pro manipulaci a přenášení těžkých předmětů| 15-25 3c| ztuhnutí lokte nebo ramene s přihlédnutím k postavení, některé denní aktivity omezeny| 25-35 3d| ztuhnutí dvou kloubů, značné snížení celkové výkonnosti, některé denní aktivity značně omezeny| 50 4| Ztuhnutí nebo omezení pohybu zápěstního kloubu/kloubů| 4a| omezení hybnosti| 10 4b| ztuhnutí| 15-20 5| Deformity prstů rukou| 5a| při zachovaném úchopu| 10 5b| při částečně zachované úchopové schopnosti ruky| 20 5c| při úplné ztrátě úchopové schopnosti ruky, podle dominance| 30-35 6| Funkční postižení po zlomeninách kostí horní končetiny| 6a| minimální funkční poruchy| 5-10 6b| lehké postižení funkce končetiny, snížení zatížitelnosti končetiny, výkon některých denních aktivit s využitím kompenzačních mechanismů a prostředků| 15-20 6c| těžké postižení, značné omezení funkce končetiny pro manipulaci s předměty, těžké omezení hybnosti ve dvou velkých kloubech, omezení svalové síly na 3, svalové atrofie, těžké deformity paže nebo předloktí, výkon některých denních aktivit omezen i přes využívání kompenzačních mechanismů a prostředků| 30-40 7| Funkční poruchy po rupturách svalů a šlach horní končetiny| 7a| lehké poruchy, omezení zatížitelnosti končetiny| 10 7b| výraznější poruchy, s omezením funkce končetiny pro manipulaci a přenášení těžkých předmětů| 20 8| Endoprotézy na dolních končetinách, endoprotézy kyčelního, kolenního, hlezenního kloubu Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví jen při prokázání omezení rozsahu pohybu, svalové síly, funkce končetiny a celkové pohyblivosti, chůze, stání a dopadu na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity.| 8a| lehké poruchy, lehké omezení hybnosti a funkce jednoho nebo dvou velkých kloubů dolních končetin nebo závažnější omezení hlezenního kloubu, omezení jen pro delší chůzi a stání| 10-15 8b| středně těžké poruchy, s poruchou motorických funkcí končetiny, svalovými atrofiemi, podstatným omezením hybnosti v kolenním a/nebo kyčelním kloubu, se značným snížením celkové pohyblivosti, některé denní aktivity omezeny| 30-40 8c| těžké poruchy, s uvolněním jedné nebo obou komponent nebo s progresí deformace nebo s neúplnou zlomeninou dříku nebo s úplnou zlomeninou nebo s recidivující subluxací nebo luxací endoprotézy nebo s infikovanou endoprotézou nebo stavy se závažnou pooperační poruchou motorických funkcí na obou dolních končetinách| 70 9| Ztuhnutí nebo omezení pohybu v kyčelním nebo kolenním kloubu/kloubech Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle omezení rozsahu pohybu, svalové síly, funkce končetiny/končetin a celkové pohyblivosti, chůze, stání a dopadu na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity.| 9a| lehké omezení hybnosti jednoho nebo více kloubů nebo končetiny/končetin| 5-10 9b| středně těžké omezení hybnosti jednoho nebo více kloubů nebo končetiny/končetin, podle rozsahu funkčního postižení| 15-30 9c| těžké omezení hybnosti jednoho nebo více kloubů nebo končetiny/končetin, podle rozsahu funkčního postižení| 35-50 9d| ztuhnutí jednoho kloubu s ohledem na lokalizaci, příznivost či nepříznivost postavení v postiženém kloubu a dopad na funkci končetiny| 30-50 9e| ztuhnutí dvou kloubů s ohledem na lokalizaci, příznivost či nepříznivost postavení v postižených kloubech a dopad na funkci končetiny/končetin| 60-70 10| Poškození vazivového aparátu kolena/kolen| 10a| nestabilita, potřeba kompenzační pomůcky, omezení pro delší chůzi a stání| 10-15 10b| značná nestabilita i přes používání kompenzační pomůcky/pomůcek, s výrazným porušením stereotypu funkce končetiny/končetin pro chůzi a stání| 20-30 11| Ztuhnutí nebo omezení pohybu v hlezenním kloubu/kloubech podle rozsahu omezení| 10-20 12| Deformity nohy nebo prstů nohy/nohou Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle dopadu postižení na fyzickou výkonnost a pohyblivost.| 12a| lehké deformity a poruchy nohy/nohou, jednostranné nebo oboustranné, s narušením stereotypu chůze, s potřebou kompenzační pomůcky| 10-20 12b| výrazné deformity a poruchy nohy/nohou, jednostranné nebo oboustranné, závažné poruchy stereotypu chůze, omezení dosahu chůze i přes kompenzační pomůcky| 20-30 12c| deformity prstů nohy jednostranné nebo oboustranné, s potřebou kompenzační pomůcky| 5-10 13| Funkční postižení po zlomeninách kostí dolní končetiny Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle omezení rozsahu pohybu, svalové síly, funkce končetiny a celkové pohyblivosti a dopadu na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity.| 13a| lehké postižení, lehké deformity bérce nebo stehna, lehké hypotrofie svalů, omezení funkce končetiny pro delší chůzi a stání| 10-15 13b| středně těžké postižení funkce končetiny, značná deformita bérce nebo stehna, svalové atrofie, značné omezení funkce končetiny, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 30-35 13c| těžké postižení, těžké deformity, podstatné omezení funkce končetiny a celkové pohyblivosti, některé denní aktivity omezeny| 50 14| Pseudoartrózy – paklouby končetin Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví podle lokalizace pakloubu, omezení fyzické výkonnosti a pohyblivosti, dopadu na schopnost koordinace pohybů, přenášení a manipulaci s předměty. Současně je nutno zohlednit, zda jde o vitální nebo avitální pakloub.| 14a| závažné omezení funkce končetiny, podle stupně omezení statické zátěže končetiny a dominance horní končetiny, vitální pakloub| 35-50 14b| těžké postižení, podstatně omezená schopnost až neschopnost chůze a stání nebo neschopnost přenášení a manipulace s předměty, avitální pakloub, podle lokalizace a neschopnosti statické a mechanické zátěže| 50-70 15| Poúrazové postižení nervů, nervových kořenů a nervových pletení Posudkové hledisko: Míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti se stanoví s ohledem na lokalizaci, rozsah a tíži funkčního postižení srovnatelně podle kapitoly VI.| 16| Zkrat končetiny| 16a| zkrat končetiny v rozsahu 3-5 cm| 5-10 16b| zkrat končetiny v rozsahu 6-10 cm| 20-25 16c| zkrat končetiny o více než 10 cm, podle rozsahu funkční poruchy| 35-50 ODDÍL C POPÁLENINY, POLEPTÁNÍ Obecné posudkové zásady: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti je rozhodující rozsah, tíže a lokalizace procesu, poškození funkce některých orgánů nebo systémů v důsledku léčby, omezení fyzické výkonnosti, omezení pohyblivosti končetin, schopnosti koordinace pohybů, funkční postižení ruky s vlivem na manipulaci a přenášení předmětů, dopad na schopnost vykonávat denní aktivity. V případě poškození funkce oka a zraku se míra poklesu pracovní schopnostipoklesu pracovní schopnosti stanoví srovnatelně podle kapitoly VII, při postižení dýchacího ústrojí podle kapitoly X, v případě poškození jiných vnitřních orgánů podle příslušného orgánového poškození. Položka| Druh zdravotního postižení| Míra poklesu pracovní schopnosti v % ---|---|--- 1| Popáleniny a poleptání| 1a| popálení nebo poleptání lokalizovaná, menšího rozsahu, nižšího stupně, s následným lehkým funkčním postižením, podle rozsahu postižení| 5-15 1b| popálení nebo poleptání více částí těla, vyššího stupně, s funkčně významným omezením funkce části těla nebo orgánů a celkové výkonnosti, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi| 20-30 1c| těžké popálení nebo poleptání více částí těla, rozsáhlejší postižení, postižení vyššího stupně s komplikacemi, s poškozením funkce některých orgánů nebo systémů, s podstatným poklesem celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny, podle rozsahu funkčního postižení| 40-60 1d| zvlášť těžké postižení, mnohočetné těžké postižení, s těžkými funkčními následky| 70 1) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 2) § 8 odst. 3 písm. f) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 479/2008 Sb.
Vyhláška č. 356/2009 Sb.
Vyhláška č. 356/2009 Sb. Vyhláška o informacích zaznamenávaných v Říčních informačních službách Vyhlášeno 16. 10. 2009, datum účinnosti 16. 10. 2009, částka 111/2009 * § 1 - Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje * § 2 - Pojmy * § 3 - Vodní cesty, na nichž jsou provozovány RIS, zahrnují * § 4 - Informační položky RIS * § 5 - Struktura informací s omezeným přístupem * Struktura, forma, obsah a způsob předávání informací * § 6 - (1) Informace předávané provozovatelem nebo vůdcem plavidla správci systému RIS zahrnují * § 6a - (1) Informace předávané správcem vodní cesty správci systému RIS zahrnují * § 6b - Informace předávané Českým hydrometeorologickým ústavem správci systému RIS prostřednictvím zařízení pro dálkový a nepřetržitý přístup k systému RIS zahrnují informace o * § 6c - (1) Informace předávané provozovatelem pozemní části přístavu správci systému RIS bez zbytečného odkladu prostřednictvím zařízení pro dálkový a nepřetržitý přístup k systému RIS zahrnují informace o * § 6d - Při výpadku zařízení pro dálkový a nepřetržitý přístup k systému RIS delším než 15 minut nebo při údržbě tohoto zařízení lze předávat informace podle § 6 odst. 6, § 6a odst. 3 a 4, § 6b a § 6c telefonicky, rádiovou stanicí nebo prostřednictvím veřejné dato * § 6e - Způsob užívání zařízení AIS a ECDIS * § 7 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 356/2009 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 356/2009 Sb. Aktuální znění od 4. 12. 2019 (137/2019 Sb.) 356 VYHLÁŠKA ze dne 6. října 2009 o informacích zaznamenávaných v Říčních informačních službách Ministerstvo dopravy stanoví podle § 52 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění zákona č. 358/1999 Sb., zákona č. 118/2004 Sb. a zákona č. 309/2008 Sb., k provedení § 32a odst. 1 a 4, § 32b odst. 3 a § 32c odst. 1 písm. b) zákona: § 1 Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje a) vodní cestyvodní cesty, na nichž jsou provozovány říční informační služby (dále jen „RIS“), b) informační položky zaznamenávané v RIS, c) strukturu informací s omezeným přístupem, d) strukturu, formu, obsah a způsob předávání informací provozovatelem pozemní části plavidlaplavidla, vůdcem plavidlavůdcem plavidla, správcem vodní cestyvodní cesty, Českým hydrometeorologickým ústavem a provozovatelem pozemní části přístavupřístavu správci systému RIS, e) způsob užívání zařízení a programového vybavení určeného 1. ke sledování polohy a pohybu plavidelplavidel v rámci vnitrozemského systému automatické identifikace podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího technické specifikace pro systémy sledování polohy a pohybu plavidelplavidel2) (dále jen „zařízení AIS“) a 2. k zobrazování elektronických plavebních map a informací o poloze a pohybu plavidelplavidel podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího technické specifikace pro systém zobrazování elektronických plavebních map a informací pro vnitrozemskou plavbuplavbu3) (dále jen „zařízení ECDIS“). § 2 Pojmy Pro účely této vyhlášky se rozumí a) zahájením plavbyzahájením plavby okamžik vyplutí z místa stání, přístavupřístavu, přístavištěpřístaviště, překladištěpřekladiště, vývazištěvývaziště, kotvištěkotviště, místa převzetí zboží nebo místa nakládky, nepokračuje-li plavidloplavidlo v dosud neukončené plavběplavbě, b) ukončením plavbyplavby okamžik připlutí do 1. místa stání, přístavupřístavu, přístavištěpřístaviště, překladištěpřekladiště, vývazištěvývaziště, kotvištěkotviště, do místa vykládky nebo místa dodání zboží, nebude-li plavidloplavidlo pokračovat v plavběplavbě stejným směrem v nejbližších 8 hodinách, 2. místa, odkud byla plavbaplavba zahájena, nebo 3. místa stání, přístavupřístavu nebo přístavištěpřístaviště, jde-li o plavidloplavidlo, jímž je provozován přívoz, a toto plavidloplavidlo nebude pokračovat v plavběplavbě v nejbližších 8 hodinách; body 1 a 2 se na plavidloplavidlo, jímž je provozován přívoz, nepoužijí, c) provozovatelem plavidla nebo vůdcem plavidlaprovozovatelem plavidla nebo vůdcem plavidla provozovatel plavidla nebo vůdce plavidlaprovozovatel plavidla nebo vůdce plavidla 1. používaného k provozování nákladní nebo osobní vodní dopravy4), 2. Státní plavební správy, 3. Hasičského záchranného sboru České republiky, 4. ozbrojených sil České republiky, 5. PoliciePolicie České republiky, 6. obecní policiepolicie, 7. správce vodního toku, 8. složek integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému při provádění záchranných a likvidačních prací, nebo 9. použitého v souvislosti s výstavbou, údržbou nebo provozem vodních děl nebo jiných staveb na vodních tocích, k nutnému zajištění zdravotní služby nebo při ochraně před povodněmi, d) zařízením pro dálkový a nepřetržitý přístup k systému RIS 1. zařízení umožňující automatizované nepřetržité předávání údajů do a ze systému RIS prostřednictvím veřejné datové sítě, nebo 2. zařízení, jehož prostřednictvím je možné připojení a práce se službami RIS nebo internetovými stránkami RIS včetně informací s omezeným přístupem, e) mimořádnou událostí na vodní cestěmimořádnou událostí na vodní cestě událost, která může ohrozit bezpečnost a plynulost plavebního provozu, zejména přerušení provozu na vodní cestě, omezení v plavební dráze, ledové jevy, odstávky na vodní cestě a plavební nehodynehody, f) zajištěným vodním stavemzajištěným vodním stavem takový dosažený vodní stav na vodočtu v Ústí nad Labem, který s přesností minus 5 cm, nanejvýš ve dvou po sobě následujících hodinách, garantuje správce vodní cesty po celou dobu od jeho vyhlášení, to je od 9.00 hodin do 24.00 hodin každého dne, g) elektronickou zprávouelektronickou zprávou zpráva elektronického sdělování zpráv podle přímo použitelného předpisu Evropské unie5) předávaná správci systému RIS elektronickou formou. § 3 Vodní cesty, na nichž jsou provozovány RIS, zahrnují a) vodní tok Labe od říčního km 949,1 (Přelouč) po říční km 726,6 (státní hranice se Spolkovou republikou Německo), včetně plavební dráhy vymezené na vodní ploše Velké Žernoseky signálními znaky, b) vodní tok Vltavy od říčního km 91,5 (Třebenice) po soutok s vodním tokem Labe, včetně výústní části vodního toku Berounky po přístav Radotín. § 4 Informační položky RIS (1) Informace o vodní cestěvodní cestě a provozu na vodní cestěvodní cestě zaznamenávané v systému RIS zahrnují informační položky, kterými jsou a) elektronická plavební mapa ve formátu vnitrozemský ECDIS podle přímo použitelného předpisu Evropské unie3) včetně osy vodní cestyvodní cesty s uvedením kilometráže vodní cestyvodní cesty (dále jen „elektronická plavební mapa“), b) umístění součástí vodní cestyvodní cesty a objektů na vodní cestěvodní cestě uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce, c) omezení u plavidelplavidel nebo jejich sestav s ohledem na jejich délku, šířku, ponor a výšku pevného bodu pro průjezdnost vodní cestouvodní cestou, d) umístění přístavůpřístavů, přístavišťpřístavišť, překladišťpřekladišť, vývazišťvývazišť a kotvišťkotvišť, e) provozní doby přístavůpřístavů, plavebních komor a pohyblivých mostů, f) informace o plánované změně provozní doby plavebních komor a pohyblivých mostů, g) informace o plánované údržbě vodních cestvodních cest nebo jejích součástí, u které se předpokládá zastavení či omezení plavebního provozu, h) informace o plánovaném a skutečně provedeném rozrušování ledových celin, i) kontakty na správu přístavupřístavu včetně kontaktů pro hlášení připlutí do přístavupřístavu a odplutí z něj ve smyslu zvláštního předpisu upravujícího plavební provoz v přístavechpřístavech, j) kontakty na obsluhu plavebních komor a pohyblivých mostů, k) provozní řády přístavůpřístavů, l) údaje o vodních stavech na vodočtech uvedených v příloze č. 2 k této vyhlášce včetně předpovědí vodních stavů na těchto vodočtech, m) údaje o aktuální podjezdné výšce mostů, n) záběry z kamer plavebních komor a pohyblivých mostů a o) údaje o průběhu proplavování plavební komorou a provozním stavu plavební komory. (2) Informace o mimořádných událostech na vodní cestěmimořádných událostech na vodní cestě v systému RIS zahrnují informační položky, kterými jsou a) místo mimořádné události, b) čas, kdy mimořádná událost nastala, c) popis mimořádné události, d) přijatá dopravní opatření a bezpečnostní doporučení a e) předpokládané trvání mimořádné události. (3) Informace o plavidlechplavidlech a přepravovaném nákladu zaznamenávané v systému RIS zahrnují informační položky, kterými jsou a) poznávací znaky plavidelplavidel, b) údaje o poloze a pohybu plavidelplavidel 1. místo a čas zahájení plavbyzahájení plavby, 2. místo a čas předpokládaného obratu plavidlaplavidla, 3. informace o překročení státních hranic, 4. místo a čas předpokládaného ukončení plavbyplavby a místo a čas ukončení plavbyplavby, 5. čas předpokládaného a skutečného proplutí plavební komorou, pohyblivým mostem a přes státní hranice a 6. poloha, rychlost a kurz plavidlaplavidla zaznamenávané a sdělované zařízením AIS, c) množství a druh přepravovaného nákladu, d) charakteristika přepravovaných nebezpečných věcínebezpečných věcí a e) počet cestujících na plavidleplavidle. (4) Informace o přístavních poplatcích zaznamenávané v systému RIS zahrnují informační položky, kterými jsou a) přehled přístavních poplatků obsahující výši přístavních poplatků a výčet služeb, které zahrnují, a b) platnost přehledu přístavních poplatků. § 5 Struktura informací s omezeným přístupem Informace s omezeným přístupem zahrnují informace uvedené v § 4 odst. 3. Struktura, forma, obsah a způsob předávání informací § 6 (1) Informace předávané provozovatelem nebo vůdcem plavidlavůdcem plavidla správci systému RIS zahrnují a) místo a čas zahájení plavbyzahájení plavby, místo a čas předpokládaného proplutí plavební komorou, pohyblivým mostem a přes státní hranice, místo a čas předpokládaného obratu plavidlaplavidla, místo a čas předpokládaného ukončení plavbyplavby a identifikaci plavidlaplavidla poznávacími znaky předávané před zahájením plavbyzahájením plavby, b) údaje o množství a druhu přepravovaného nákladu, charakteristice přepravovaných nebezpečných věcínebezpečných věcí, počtu cestujících na plavidleplavidle předávané nejpozději bez zbytečného odkladu po zahájení plavbyzahájení plavby, c) informace o změně údajů uvedených v písmenech a) a b) předávané bez zbytečného odkladu poté, co změna nastala, d) informace uvedené v § 4 odst. 3 písm. a), b) bodů 1, 4 a 5, písm. c) až e) předávané při překročení státních hranic směrem ze zahraničí do České republiky, e) informaci o překročení státních hranic předávanou při překročení státních hranic směrem z České republiky do zahraničí, f) čas a místo ukončení plavbyplavby předávané bez zbytečného odkladu po ukončení plavbyplavby, g) informace o místě a popisu mimořádné události na vodní cestěmimořádné události na vodní cestě předávané bez zbytečného odkladu po jejím zjištění a h) informace o umístění plavidelplavidel identifikovaných poznávacími znaky předávané při zastavení plavbyplavby v souvislosti s dosažením nejvyššího povoleného vodního stavu. (2) Odstavec 1 písm. b) až e) neplatí pro provozovatele nebo vůdce plavidlavůdce plavidla, jímž je provozován přívoz. Odstavec 1 písm. b) a c) neplatí pro provozovatele plavidla nebo vůdce plavidlaprovozovatele plavidla nebo vůdce plavidla, které je osobní lodí bez kabin, jíž je provozována pravidelná osobní vodní doprava. (3) Informace předávané provozovatelem nebo vůdcem plavidlavůdcem plavidla, jímž je provozován přívoz, správci systému RIS zahrnují kromě informací podle odstavce 1 informace o množství a druhu přepraveného nákladu a počtu cestujících předávané nejpozději 10 dní po ukončení plavbyplavby. Informace předávané provozovatelem plavidla nebo vůdcem plavidlaprovozovatelem plavidla nebo vůdcem plavidla, které je osobní lodí bez kabin, jíž je provozována pravidelná osobní vodní doprava, správci systému RIS zahrnují kromě informací podle odstavce 1 informaci o počtu přepravených cestujících předávanou nejpozději 48 hodin po ukončení plavbyplavby. (4) Informace předávané vůdcem plavidlavůdcem plavidla, které používá zařízení AIS na základě povinnosti stanovené zákonem, správci systému RIS zahrnují kromě informací podle odstavce 1 také informace o poloze, rychlosti a kurzu plavidlaplavidla předávané v reálném čase prostřednictvím zařízení AIS. (5) Informace podle odstavců 1 a 3 předává provozovatel nebo vůdce plavidlavůdce plavidla telefonicky nebo rádiovou stanicí, není-li dále stanoveno jinak. Informace podle odstavce 1 písm. a) až d) a f) a odstavce 3 lze předat rovněž elektronickou zprávouelektronickou zprávou a informace podle odstavce 1 písm. a) až e), g) a h) a odstavce 3 lze předat rovněž prostřednictvím zařízení pro dálkový a nepřetržitý přístup k systému RIS. (6) Informace podle odstavce 1 písm. a) až f) a h) a odstavce 3 předává provozovatel nebo vůdce plavidlavůdce plavidla vybaveného zařízením AIS na základě povinnosti stanovené zákonem pouze prostřednictvím zařízení pro dálkový a nepřetržitý přístup k systému RIS. Informace podle odstavce 1 písm. e), f) a h) lze předat rovněž prostřednictvím zařízení AIS. § 6a (1) Informace předávané správcem vodní cestyvodní cesty správci systému RIS zahrnují a) provozní dobu plavebních komor a pohyblivých mostů, zajišťuje-li jejich obsluhu správce vodní cestyvodní cesty, b) informace o plánované změně provozní doby plavebních komor a pohyblivých mostů, zajišťuje-li jejich obsluhu správce vodní cestyvodní cesty, c) kontakty na obsluhu plavebních komor a pohyblivých mostů, zajišťuje-li jejich obsluhu správce vodní cestyvodní cesty, d) záběry z kamer plavebních komor a pohyblivých mostů, které zabírají vodní cestuvodní cestu a prostor plavební komory nebo prostor pohyblivého mostu, je-li takovými kamerami uvedený prostor vybaven, e) údaje o průběhu proplavování plavební komorou a provozním stavu plavební komory, je-li plavební komora vybavena zařízením pro jejich sledování a automatické předávání; údaji podle tohoto písmene jsou 1. status plavební komory (v provozu, mimo provoz), 2. aktuální poloha vrat (otevřeno, otevírají se, zavírají se, zavřeno), 3. úroveň hladiny v plavební komoře (nahoře, dole, stoupá, klesá), 4. signály světelné signalizace, 5. úroveň hladiny na jezu a průtok profilem jezu a 6. meteorologické informace (teplota, vítr, dohlednost), f) informace o plánované údržbě vodních cestvodních cest nebo jejich součástí, u které se předpokládá zastavení či omezení plavebního provozu, g) informace o místu a popisu mimořádných událostí na vodní cestěmimořádných událostí na vodní cestě, h) informace o plánovaném a skutečně provedeném rozrušování ledových celin, i) aktuální podjezdnou výšku mostů vybavených příslušným měřicím zařízením, spravuje-li toto zařízení správce vodní cestyvodní cesty, a j) informace o zajištěném vodním stavuzajištěném vodním stavu, jeho předpovědi a o krátkodobých manipulacích na vodočtu Ústí nad Labem. (2) Informace uvedené v odstavci 1 písm. a) a c) jsou předávány bez zbytečného odkladu, nejpozději do 1 hodiny od jejich získání, prostřednictvím zařízení pro dálkový a nepřetržitý přístup k systému RIS, datovou schránkou nebo elektronickou poštou podepsanou způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu. (3) Informace uvedené v odstavci 1 písm. b) jsou předávány nejméně 3 měsíce před provedením plánované změny provozní doby nebo plánované údržby vodní cestyvodní cesty nebo její součásti prostřednictvím zařízení pro dálkový a nepřetržitý přístup k systému RIS. (4) Informace uvedené v odstavci 1 písm. d), e), f), i) a j) jsou předávány bez zbytečného odkladu prostřednictvím zařízení pro dálkový a nepřetržitý přístup k systému RIS. (5) Informace uvedené v odstavci 1 písm. g) a h) jsou předávány bez zbytečného odkladu, nejpozději do 1 hodiny od jejich získání, telefonicky, rádiovou stanicí nebo prostřednictvím zařízení pro dálkový a nepřetržitý přístup k systému RIS. § 6b Informace předávané Českým hydrometeorologickým ústavem správci systému RIS prostřednictvím zařízení pro dálkový a nepřetržitý přístup k systému RIS zahrnují informace o a) platných vodních stavech a průtocích na vodočtech uvedených v příloze č. 2 k této vyhlášce s četností každou hodinu a b) předpovědích vodních stavů a průtoků na vodočtech uvedených v příloze č. 2 k této vyhlášce na období 48 hodin; předpověď je vydávána denně vždy v 10.00 hod. § 6c (1) Informace předávané provozovatelem pozemní části přístavupřístavu správci systému RIS bez zbytečného odkladu prostřednictvím zařízení pro dálkový a nepřetržitý přístup k systému RIS zahrnují informace o a) přístavních poplatcích a jejich změně, b) provozní době přístavupřístavu a její změně, c) kontaktech na správu přístavupřístavu včetně kontaktů pro hlášení připlutí do přístavupřístavu a odplutí z něj ve smyslu zvláštního předpisu upravujícího plavební provoz v přístavechpřístavech, d) struktuře informací obsažených v hlášení o připlutí do přístavupřístavu, e) provozních řádech přístavůpřístavů, jsou-li zpracovány, f) místu a popisu mimořádných událostí v přístavupřístavu a g) plavidlechplavidlech uvedených v § 2 písm. c) identifikovaných poznávacími znaky, která jsou v přístavupřístavu. (2) Odstavec 1 písm. a) až d) neplatí pro provozovatele pozemní části neveřejného přístavupřístavu. § 6d Při výpadku zařízení pro dálkový a nepřetržitý přístup k systému RIS delším než 15 minut nebo při údržbě tohoto zařízení lze předávat informace podle § 6 odst. 6, § 6a odst. 3 a 4, § 6b a § 6c telefonicky, rádiovou stanicí nebo prostřednictvím veřejné datové sítě. Provozovatel plavidlaplavidla, vůdce plavidlavůdce plavidla, provozovatel pozemní části přístavupřístavu, Český hydrometeorologický ústav a správce vodní cestyvodní cesty předávají informace v případech a způsobem podle věty první nejdéle po dobu 24 hodin za kalendářní měsíc. § 6e Způsob užívání zařízení AIS a ECDIS (1) Zařízení ECDIS musí být užíváno s aktuální verzí elektronické plavební mapy uveřejněné v systému RIS. Po dobu nejdéle 10 dní od uveřejnění nové verze elektronické plavební mapy v systému RIS lze užívat předešlou verzi elektronické plavební mapy. (2) Programové vybavení zařízení ECDIS a zařízení AIS musí být aktualizováno na nejnovější verzi nejpozději do 3 měsíců po vydání jeho nové verze. (3) Při užívání zařízení AIS se zadávají a vysílají aktuální údaje o plavidleplavidle, jeho pohybu a poloze, kterými jsou a) identifikátor námořní mobilní služby (MMSI), b) jméno lodě zapsané v plavebním rejstříkuplavebním rejstříku nebo obdobné evidenci vedené jiným státem, c) volací značka plavidlaplavidla, d) druh plavidlaplavidla nebo sestavy plavidelsestavy plavidel, e) evropské identifikační číslo plavidlaplavidla (ENI), bylo-li plavidluplavidlu přiděleno, f) celková délka a šířka plavidlaplavidla nebo sestavy plavidelsestavy plavidel udávaná s přesností na decimetry, g) maximální aktuální statický ponor plavidlaplavidla nebo sestavy plavidelsestavy plavidel, h) doplňková signalizace plavidlaplavidla nebo sestavy plavidelsestavy plavidel, přepravuje-li nebezpečné věcinebezpečné věci podle zákona, i) poloha plavidlaplavidla (WGS84), j) rychlost plavidlaplavidla vzhledem k zemi (SOG), k) kurz plavidlaplavidla vzhledem k zemi (COG), l) přesnost určení polohy plavidlaplavidla (GNSS/DGNSS), m) aktuální datum a čas elektronického navigačního přístroje, n) celkový počet osob na palubě a o) navigační stav plavidlaplavidla. (4) Při užívání zařízení AIS na plavidleplavidle Státní plavební správy, Policie České republiky a obecní policie nemusí být po nezbytnou dobu vysílány údaje uvedené v odstavci 3, pokud by jejich vysílání mohlo zmařit plnění úkolů podle jiných právních předpisů6). (5) Údaje uvedené v odstavci 3 jsou zadávány v souladu s evropskou normou stanovující technické požadavky pro vnitrozemská plavidlaplavidla (ES-TRIN 2017/1) ze dne 6. července 2017. Technická norma uvedená v předchozí větě je veřejně dostupná způsobem umožňujícím dálkový přístup. § 7 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení. Ministr: Ing. Slamečka, MBA v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 356/2009 Sb. Součásti vodní cesty a objekty zaznamenávané v RIS 1. signální znaky na hladině, březích a mostech a na jiných objektech a zařízeních, která křižují vodní cestyvodní cesty a kilometráž vodní cestyvodní cesty, 2. uzavírací objekty na plavebních kanálech, zařízení pro regulaci stavu vody, nádrže pro nadlepšování průtoku na vodní cestě, vodočty a výstražná zařízení, 3. jezy a vzdouvací zařízení, 4. plavební komory, lodní zdvihadla včetně rejd a jiná speciální zařízení pro řízení plavby a její bezpečnost, 5. vodní části, břehové úpravy, nábřežní zdi a vyvazovací zařízení přístavů, 6. vyvazovací a vodící zařízení (kotevní bóje, dalby, záchytné kůly, dopravní majáky, svodidla a odrazné trámy), 7. pohyblivé můstky a ostatní zařízení přístavišť, 8. velíny a jiná zařízení a objekty sloužící bezprostředně k provozu vodní cesty nebo jejich součásti, 9. mosty, 10. přívozy, 11. obratiště, 12. přístavypřístavy, přístavištěpřístaviště, překladištěpřekladiště, vývazištěvývaziště a kotvištěkotviště, 13. servisní stanoviště a tankovací stanice, 14. nadzemní a podzemní vedení a trubní vedení křížící vodní cestuvodní cestu. Příloha č. 2 k vyhlášce č. 356/2009 Sb. Vodočty, na kterých jsou odečítány údaje o vodních stavech a průtocích včetně předpovědí vodních stavů a průtoků na těchto vodočtech 1. Děčín 2. Ústí nad Labem 3. Mělník 4. Kostelec nad Labem 5. Přelouč 6. Praha - Chuchle 1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/44/ES ze dne 7. září 2005 o harmonizovaných říčních informačních službách (RIS) na vnitrozemských vodních cestách ve Společenství. 2) Nařízení Komise (ES) č. 415/2007 ze dne 13. března 2007 o technických specifikacích pro systémy sledování polohy a pohybu plavidel podle článku 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/44/ES o harmonizovaných říčních informačních službách (RIS) na vnitrozemských vodních cestách ve Společenství, v platném znění. 3) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 909/2013 ze dne 10. září 2013 o technických specifikacích pro systém k zobrazování elektronických plavebních map a informací pro vnitrozemskou plavbu (vnitrozemský ECDIS) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/44/ES. 4) § 33 odst. 1 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů. 5) Nařízení Komise (EU) č. 164/2010 ze dne 25. ledna 2010 o technických specifikacích pro systém elektronických zpráv pro vnitrozemskou plavbu podle článku 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/44/ES o harmonizovaných říčních informačních službách (RIS) na vnitrozemských vodních cestách ve Společenství. 6) Například zákon č. 273/2008 Sb., zákon o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 102/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 102/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Jihoafrické republiky o vzájemné pomoci v celních otázkách Vyhlášeno 16. 10. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 15. 4. 2006, částka 40/2009 * ČLÁNEK 1 - Není-li stanoveno jinak, pro účely této dohody se rozumí: * ČLÁNEK 2 - 1. Smluvní strany si prostřednictvím svých celních orgánů a podle ustanovení této dohody poskytnou vzájemnou pomoc: * ČLÁNEK 3 - 1. Celní orgány si z vlastního podnětu nebo na žádost vzájemně poskytnou všechny informace, jež mohou pomoci zajistit přesnost při: * ČLÁNEK 4 - Celní orgány si na žádost vzájemně poskytnou jakékoli informace o tom, zda: * ČLÁNEK 5 - Celní orgán jedné smluvní strany poskytne celnímu orgánu druhé smluvní strany z vlastního podnětu nebo na žádost veškeré informace související s delikty proti celním předpisům, které by mu mohly být užitečné a které se týkají zejména: * ČLÁNEK 6 - 1. Celní orgán jedné smluvní strany poskytne z vlastního podnětu nebo na žádost celnímu orgánu druhé smluvní strany zprávy, důkazní záznamy nebo ověřené kopie dokladů obsahujících veškeré dostupné informace o činnostech jak zjištěných, tak připravovaných, * ČLÁNEK 7 - Doklady, o nichž se hovoří v této dohodě, mohou být nahrazeny elektronickými informacemi zpracovanými v jakékoliv formě ke stejnému účelu. Současně by měly být poskytnuty veškeré podstatné informace k výkladu či využití těchto materiálů. * ČLÁNEK 8 - Celní orgán jedné smluvní strany z vlastního podnětu či na žádost celního orgánu druhé smluvní strany provádí v rámci svých pravomocí a možností dohled nad: * ČLÁNEK 9 - 1. V mezích vnitrostátních právních předpisů každé smluvní strany spolupracují celní orgány smluvních stran podle potřeby při mezinárodních sledovaných zásilkách omamných a psychotropních látek a látek obvykle používaných k nedovolené výrobě omamných a psy * ČLÁNEK 10 - 1. Na žádost zahájí dožádaný celní orgán úřední šetření týkající se operací, které jsou nebo které mohou být v rozporu s platnými celními předpisy na území státu dožadující smluvní strany. Výsledky takového šetření bezodkladně sdělí dožadujícímu celnímu or * ČLÁNEK 11 - 1. Pokud o to soudy nebo orgány jedné smluvní strany požádají v souvislosti s delikty proti celním předpisům, které projednávají, může celní orgán druhé smluvní strany zmocnit své úředníky, aby vystoupili jako svědci nebo jako znalci u těchto soudů nebo or * ČLÁNEK 12 - 1. Informace získané na základě této dohody nesmějí být použity k jiným účelům než uvedeným v této dohodě bez písemného souhlasu celního orgánu, který je poskytl. Toto ustanovení se nevztahuje na informace, které se týkají deliktů vztahujících se k omamným * ČLÁNEK 13 - 1. Pro účely této dohody se „osobními údaji“ rozumí jakékoliv údaje, které se mohou vztahovat ke konkrétní fyzické osobě, a taktéž jakýkoliv poznatek o této osobě, který může být získán z údajů výše uvedených. * ČLÁNEK 14 - 1. Dožádaný celní orgán v souladu s vnitrostátními právními předpisy platnými na území státu dožádané smluvní strany na žádost doručí nebo oznámí dotčeným osobám majícím bydliště nebo sídlo na území státu dožádané smluvní strany veškeré doklady a rozhodnut * ČLÁNEK 15 - 1. Žádosti podle této dohody se podávají písemně. Doklady nezbytné pro splnění takové žádosti musí být k žádosti přiloženy. Pokud je situace naléhavá, lze přijmout i ústní žádosti, které však musí být neprodleně potvrzeny písemně. * ČLÁNEK 16 - 1. Pokud dožádaný celní orgán dojde k závěru, že by požadovaná spolupráce mohla narušit suverenitu, veřejný pořádek, bezpečnost či jiné zásadní zájmy státu dožádané smluvní strany, nebo by došlo k porušení průmyslového, obchodního tajemství nebo profesního * ČLÁNEK 17 - 1. Celní orgány smluvních stran nebudou uplatňovat nárok na úhradu nákladů, které vznikly prováděním této dohody, s výjimkou výdajů na znalce, svědky, tlumočníky a překladatele. * ČLÁNEK 18 - 1. Pomoc podle této dohody se poskytuje přímo mezi celními orgány smluvních stran. Za účelem usnadnění této pomoci mohou celní orgány zajistit, aby jejich vyšetřovací služby byly ve vzájemném přímém styku. * ČLÁNEK 19 - 1. Celní orgány smluvních stran se na žádost jednoho z nich mohou dohodnout na schůzce za účelem přezkoumání této dohody nebo projednání jakýchkoliv dalších celních záležitostí, které mohou vyplynout z provádění této dohody. * ČLÁNEK 20 - 1. Každá smluvní strana oznámí diplomatickou cestou druhé smluvní straně, že byly splněny všechny požadavky vnitrostátních právních předpisů pro vstup této dohody v platnost. Dohoda vstoupí v platnost šedesát dní po dni doručení posledního oznámení. Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 15. 4. 2006 102 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20. září 2000 byla v Praze podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Jihoafrické republiky o vzájemné pomoci v celních otázkách. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 20 odst. 1 dne 15. dubna 2006. Anglické znění Dohody a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně. DOHODA MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU JIHOAFRICKÉ REPUBLIKY O VZÁJEMNÉ POMOCI V CELNÍCH OTÁZKÁCH PREAMBULE VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDA JIHOAFRICKÉ REPUBLIKY (dále společně nazývány „smluvní strany“ a v jednotném čísle „smluvní strana“); BEROUCE v úvahu, že delikty proti celním předpisům působí negativně na hospodářské, finanční, sociální a obchodní zájmy jejich států, a taktéž na oprávněné zájmy obchodu; BEROUCE v úvahu důležitost zajištění přesného vyměřování cel, daní, poplatků nebo dávek v souvislosti s dovozem a vývozem zboží, a taktéž odpovídajícího uplatňování ustanovení o zákazech a omezeních a o kontrole; PŘESVĚDČENY, že úsilí zaměřené na předcházení deliktům proti celním předpisům a úsilí zaměřené na přesné vyměřování dovozních a vývozních cel, daní, poplatků nebo dávek by bylo možno vynakládat účinněji vzájemnou spoluprací jejich celních orgánů; RESPEKTUJÍCE Doporučení Rady pro celní spolupráci o vzájemné administrativní pomoci ze dne 5. prosince 1953; RESPEKTUJÍCE TAKÉ ustanovení Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961 upravené Protokolem z roku 1972 a Úmluvy o psychotropních látkách z roku 1971 vypracované pod záštitou Organizace spojených národů, jakož i Úmluvu Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988; SE DOHODLY TAKTO: DEFINICE ČLÁNEK 1 Není-li stanoveno jinak, pro účely této dohody se rozumí: a) „celními předpisy“ ustanovení obsažená v zákonech nebo v právních předpisech týkajících se dovozu, vývozu, tranzitu zboží nebo jiného celního režimu, ať ve vztahu ke clům, daním, poplatkům nebo dávkám, které vybírají celní orgány, nebo k opatřením týkajícím se zákazů, omezení či kontroly; b) „deliktem“ jakékoli porušení celních předpisů a taktéž pokus o porušení těchto předpisů; c) „celním orgánem“ v České republice Ministerstvo financí - Generální ředitelství cel, v Jihoafrické republice Finanční služba Jihoafrické republiky; d) „dožadujícím celním orgánem“ příslušný celní orgán smluvní strany, který žádá o pomoc v celních záležitostech; e) „dožádaným celním orgánem“ příslušný celní orgán smluvní strany, který obdržel žádost o pomoc v celních záležitostech; f) „osobou“ jakákoliv fyzická nebo právnická osoba; g) „informací“ údaje v jakékoliv formě, dokumenty, zprávy nebo jejich ověřené nebo potvrzené kopie a jiná sdělení; h) „omamnou a psychotropní látkou“ výrobky a látky takto vymezené v Úmluvě Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami ze dne 20. prosince 1988; i) „látkami obvykle používanými k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek“ látky uvedené v příloze Úmluvy Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami ze dne 20. prosince 1988; j) „sledovanou zásilkou“ postup, kdy celní orgány smluvních stran, v souladu s vnitrostátními právními předpisy svých států, provádějí dohled nad omamnými a psychotropními látkami nebo látkami obvykle používanými k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek nebo umožní pohyb těchto látek přes území jejich států s cílem odhalit delikty spojené s dovozem nebo vývozem těchto látek a zjistit totožnost osob, které se účastní těchto deliktů. PŮSOBNOST DOHODY ČLÁNEK 2 1. Smluvní strany si prostřednictvím svých celních orgánů a podle ustanovení této dohody poskytnou vzájemnou pomoc: a) za účelem zajištění řádného dodržování celních předpisů svých států; b) za účelem předcházení, vyšetřování a potírání deliktů proti celním předpisům; c) v případech doručování nebo oznámování dokladů týkajících se uplatňování celních předpisů. 2. Pomoc v rámci této dohody se poskytuje v souladu s právními předpisy platnými na území státu dožádané smluvní strany a v rámci pravomoci a možností dožádaného celního orgánu. V případě potřeby může celní orgán zajistit poskytnutí pomoci jiným příslušným orgánem v souladu s právními předpisy platnými na území státu dožádané smluvní strany. 3. Dohoda neupravuje vymáhání cel, daní a ostatních dávek, které vznikly na uzemí státu dožadující smluvní strany, na území státu dožádané smluvní strany. 4. Tato dohoda se uplatňuje na celních územích států obou smluvních stran. VÝMĚNA INFORMACÍ ČLÁNEK 3 1. Celní orgány si z vlastního podnětu nebo na žádost vzájemně poskytnou všechny informace, jež mohou pomoci zajistit přesnost při: a) vyměřování cel, daní, poplatků nebo dávek vybíraných celními orgány, a zvláště pak informace, které umožní stanovení celní hodnoty zboží a zjištění jeho sazebního zařazení; b) uplatňování dovozních a vývozních zákazů a omezení; c) použití vnitrostátních pravidel původu zboží, která nejsou obsahem jiné smluvní úpravy sjednané jednou či oběma smluvními stranami. 2. Pokud dožádaný celní orgán nemá požadovanou informaci, pokusí se ji získat všemi dostupnými prostředky v souladu s právními předpisy platnými na území státu dožádané smluvní strany. 3. Při získávání informací jedná dožádaný celní orgán svým jménem. ČLÁNEK 4 Celní orgány si na žádost vzájemně poskytnou jakékoli informace o tom, zda: a) zboží dovezené na území státu jedné smluvní strany bylo vyvezeno z území státu druhé smluvní strany v souladu s právními předpisy; b) zboží vyvezené z území státu jedné smluvní strany bylo dovezeno na území státu druhé smluvní strany v souladu s právními předpisy a do jakého celního režimu bylo případně propuštěno; c) zboží, kterému byla poskytnuta výhoda při vývozu z území státu jedné smluvní strany, bylo řádně dovezeno na území státu druhé smluvní strany, přičemž se rozumí, že budou také poskytnuty informace o jakýchkoliv celních kontrolních opatřeních, kterým bylo toto zboží podrobeno. ČLÁNEK 5 Celní orgán jedné smluvní strany poskytne celnímu orgánu druhé smluvní strany z vlastního podnětu nebo na žádost veškeré informace související s delikty proti celním předpisům, které by mu mohly být užitečné a které se týkají zejména: a) osob, o kterých je známo, že spáchaly delikt, nebo o nichž existuje takové podezření; b) zboží, o kterém je známo, že je předmětem nedovoleného obchodu; c) dopravních prostředků a kontejnerů, o nichž existuje podezření, že jsou používány při páchání deliktů na území státu druhé smluvní strany; d) nových metod a prostředků používaných při páchání deliktů. ČLÁNEK 6 1. Celní orgán jedné smluvní strany poskytne z vlastního podnětu nebo na žádost celnímu orgánu druhé smluvní strany zprávy, důkazní záznamy nebo ověřené kopie dokladů obsahujících veškeré dostupné informace o činnostech jak zjištěných, tak připravovaných, které jsou nebo by mohly být delikty proti platným celním předpisům na území státu této smluvní strany. 2. Originály záznamů a dokladů se vyžadují pouze v případech, kde by ověřené kopie byly nedostačující. Originály, které byly předány, se bezodkladně vrátí, jakmile pomine důvod jejich poskytnutí celnímu orgánu druhé smluvní strany. ČLÁNEK 7 Doklady, o nichž se hovoří v této dohodě, mohou být nahrazeny elektronickými informacemi zpracovanými v jakékoliv formě ke stejnému účelu. Současně by měly být poskytnuty veškeré podstatné informace k výkladu či využití těchto materiálů. DOHLED NAD OSOBAMI, ZBOŽÍM A DOPRAVNÍMI PROSTŘEDKY ČLÁNEK 8 Celní orgán jedné smluvní strany z vlastního podnětu či na žádost celního orgánu druhé smluvní strany provádí v rámci svých pravomocí a možností dohled nad: a) pohybem osob, zvláště pak vstupem na území svého státu a výstupem z tohoto území, o kterých je známo, že spáchaly delikt, nebo o nichž existuje takové podezření; b) podezřelým pohybem zboží a platebních prostředků, kterými by podle oznámení dožadujícího celního orgánu mohl vzniknout závažný nedovolený obchod na území jeho státu; c) místy používanými ke skladování zboží, která mohou být použita v souvislosti se závažným nedovoleným obchodem na území státu dožadující smluvní strany; d) dopravními prostředky a kontejnery, o nichž existuje podezření, že jsou používány při páchání deliktů na území státu dožadující smluvní strany. SLEDOVANÁ ZÁSILKA ČLÁNEK 9 1. V mezích vnitrostátních právních předpisů každé smluvní strany spolupracují celní orgány smluvních stran podle potřeby při mezinárodních sledovaných zásilkách omamných a psychotropních látek a látek obvykle používaných k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek s cílem odhalit delikty vztahující se k takovému zboží a zjistit totožnost osob, které páchají takové delikty. 2. Na základě vzájemné dohody příslušných orgánů smluvních stran mohou být nedovolené zásilky, které jsou předmětem sledované zásilky, zadrženy a následně ponechány, aby pokračovaly dále buď v nezměněném stavu, nebo poté, kdy látky uvedené v odstavci 1 tohoto článku byly vyjmuty či nahrazeny v celém rozsahu nebo částečně. 3. Rozhodnutí o použití sledované zásilky se přijímají případ od případu a mohou, pokud to je nezbytné, brát v úvahu finanční dohody a ujednání mezi příslušnými orgány obou smluvních stran. ŠETŘENÍ ČLÁNEK 10 1. Na žádost zahájí dožádaný celní orgán úřední šetření týkající se operací, které jsou nebo které mohou být v rozporu s platnými celními předpisy na území státu dožadující smluvní strany. Výsledky takového šetření bezodkladně sdělí dožadujícímu celnímu orgánu. 2. Tato šetření se provádějí podle vnitrostátních právních předpisů platných na území státu dožádané smluvní strany. Dožádaný celní orgán postupuje, jako by jednal svým jménem. 3. Dožádaný celní orgán může povolit, aby úředníci dožadujícího celního orgánu byli přítomni při takovém šetření. 4. Pokud jsou zástupci celního orgánu jedné ze smluvních stran podle této dohody přítomni na území státu druhé smluvní strany, musí být kdykoliv schopni poskytnout důkaz svého úředního oprávnění. Nesmí být v uniformě ani nosit zbraně. ZNALCI A SVĚDCI ČLÁNEK 11 1. Pokud o to soudy nebo orgány jedné smluvní strany požádají v souvislosti s delikty proti celním předpisům, které projednávají, může celní orgán druhé smluvní strany zmocnit své úředníky, aby vystoupili jako svědci nebo jako znalci u těchto soudů nebo orgánů. Tito úředníci poskytnou svědectví o skutečnostech, které zjistili při výkonu svých povinností. Požadavek k vystoupení úředníka jako svědka nebo znalce musí jasně stanovit, o jaký případ jde a v jaké úloze má tento úředník vystoupit. 2. Úředník, který má vystoupit jako svědek nebo znalec, má právo odmítnout poskytnutí svědectví nebo prohlášení, pokud je zmocněn nebo povinen tak učinit na základě zákonů svého státu nebo zákonů dožadující smluvní strany. 3. Pokud úředník, který má vystoupit jako svědek, požívá diplomatické nebo konsulární imunity, dožádaná smluvní strana s pochopením zváží zproštění imunity za podmínek, které považuje za přiměřené. POUŽITÍ INFORMACÍ ČLÁNEK 12 1. Informace získané na základě této dohody nesmějí být použity k jiným účelům než uvedeným v této dohodě bez písemného souhlasu celního orgánu, který je poskytl. Toto ustanovení se nevztahuje na informace, které se týkají deliktů vztahujících se k omamným a psychotropním látkám. Takové informace se předají orgánům dožadující smluvní strany, které jsou přímo zodpovědné za boj proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami. 2. Jakékoliv informace sdělené v jakékoliv formě podle této dohody jsou důvěrné povahy. Jsou předmětem služebního tajemství a jsou chráněny jako stejný druh informací podle platných vnitrostátních právních předpisů na území státu smluvní strany, která je přijala. 3. Ustanovení odstavce 1 nebrání použití informací při jakémkoliv soudním nebo správním řízení zahájeném následně na základě porušení celních předpisů. 4. Celní orgány smluvních stran mohou v souladu s cílem a v rozsahu působnosti této dohody použít získané informace jako důkazy: a) ve svých záznamech, zprávách a svědectvích; a b) při řízeních a žalobách u soudů. Využití takových informací jako důkazů u soudů a význam, který jim je přisouzen, se řídí vnitrostátními právními předpisy. OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ ČLÁNEK 13 1. Pro účely této dohody se „osobními údajiosobními údaji“ rozumí jakékoliv údaje, které se mohou vztahovat ke konkrétní fyzické osobě, a taktéž jakýkoliv poznatek o této osobě, který může být získán z údajů výše uvedených. 2. V souladu s vnitrostátními právními předpisy států smluvních stran podléhá ochrana osobních údajůosobních údajů minimálně následujícím podmínkám: a) Osobní údajeOsobní údaje nesmějí být předány, pokud existuje opodstatněný důvod domnívat se, že předání údajů nebo jejich využití by bylo v rozporu se základními právními zásadami jednoho ze států smluvních stran, a zejména pokud by dotčená osoba utrpěla nepřiměřenou újmu. Na žádost celního orgánu poskytujícího osobní údajeosobní údaje celní orgán, který je obdržel, informuje poskytující celní orgán o využití získaných informací a o dosažených výsledcích. b) Osobní údajeOsobní údaje mohou být předány pouze celním orgánům a ostatním donucovacím orgánům a případně, pokud by byly potřebné pro účely trestního řízenítrestního řízení, také státním zástupcům a soudním orgánům. Takové informace se sdělují pouze těm osobám, které je mají použít pro tyto účely, jiným osobám pouze v případě, že s tím poskytující orgán výslovně souhlasí a právní předpisy závazné pro orgány, které takové informace získají, to dovolují. c) Dožádaný celní orgán se musí ujistit o platnosti a správnosti osobních údajůosobních údajů, které mají být předány. V případě, že dožádaný celní orgán zjistí, že byly předány nesprávné údaje nebo údaje, které vzhledem ke své povaze neměly být předány, musí o této skutečnosti neprodleně informovat dožadující celní orgán. Dožadující orgán opraví, zničí nebo vymaže tyto osobní údajeosobní údaje, pokud o to bude požádán. d) Dožádaný celní orgán poskytne společně s osobními údajiosobními údaji informaci o lhůtě, ve které mají být tyto údaje vymazány podle právních předpisů jeho státu. Osobní údajeOsobní údaje budou vymazány, pokud přestane existovat potřeba pro jejich využití. e) Celní orgány smluvních stran povedou evidenci předaných nebo obdržených osobních údajůosobních údajů a budou účinně chránit všechny osobní údajeosobní údaje před neoprávněným přístupem k nim, pozměňováním, zveřejněním, poškozením nebo zničením. DORUČOVÁNÍ A OZNAMOVÁNÍ ČLÁNEK 14 1. Dožádaný celní orgán v souladu s vnitrostátními právními předpisy platnými na území státu dožádané smluvní strany na žádost doručí nebo oznámí dotčeným osobám majícím bydliště nebo sídlo na území státu dožádané smluvní strany veškeré doklady a rozhodnutí v rozsahu působnosti této dohody vydané dožadující smluvní stranou. 2. Na přání dožadujícího celního orgánu může být doručení provedeno nebo zaznamenáno určitým způsobem, pokud vyžadovaný postup může být použit v souladu s vnitrostátními právními předpisy a postupy dožádané smluvní strany. Záznam o doručení může být proveden formou datovaného a ověřeného potvrzení přijetí dotčenou osobou nebo potvrzení vydaného příslušným orgánem dožádané smluvní strany označujícího způsob a datum doručení. FORMA A OBSAH ŽÁDOSTI O SPOLUPRÁCI ČLÁNEK 15 1. Žádosti podle této dohody se podávají písemně. Doklady nezbytné pro splnění takové žádosti musí být k žádosti přiloženy. Pokud je situace naléhavá, lze přijmout i ústní žádosti, které však musí být neprodleně potvrzeny písemně. 2. Žádosti podané podle odstavce 1 tohoto článku obsahují tyto údaje: a) dožadující celní orgán; b) požadované opatření; c) předmět a důvod žádosti; d) právní předpisy a jiné příslušné právní normy; e) co nejpřesnější a nejpodrobnější údaje o fyzických nebo právnických osobách, které jsou předmětem šetření; f) přehled důležitých skutečností s výjimkou případů podle článku 14. 3. Žádosti se podávají buď v angličtině nebo v jiném jazyce přijatelném pro dožádaný celní orgán. 4. Pokud žádost neodpovídá formálním požadavkům, může být vyžadována její oprava nebo doplnění. Přijetí předběžných opatření tím však není dotčeno. VÝJIMKY Z POVINNOSTI POSKYTNOUT POMOC ČLÁNEK 16 1. Pokud dožádaný celní orgán dojde k závěru, že by požadovaná spolupráce mohla narušit suverenitu, veřejný pořádek, bezpečnost či jiné zásadní zájmy státu dožádané smluvní strany, nebo by došlo k porušení průmyslového, obchodního tajemství nebo profesního tajemství na území státu této smluvní strany, může odmítnout poskytnutí takové pomoci, poskytnout ji částečně nebo její poskytnutí podmínit splněním určitých podmínek nebo požadavků. 2. Pokud žádost o pomoc nemůže být splněna, dožadující celní orgán je o tom bezodkladně uvědomen a informován o důvodech odmítnutí poskytnutí pomoci. 3. Pokud celní orgán jedné smluvní strany požádá o pomoc, kterou by sám nebyl schopen poskytnout, pokud by o to byl požádán celním orgánem druhé smluvní strany, upozorní na tuto skutečnost ve své žádosti. Vyhovění takové žádosti je na úvaze dožádaného celního orgánu. NÁKLADY ČLÁNEK 17 1. Celní orgány smluvních stran nebudou uplatňovat nárok na úhradu nákladů, které vznikly prováděním této dohody, s výjimkou výdajů na znalce, svědky, tlumočníky a překladatele. 2. Pokud splnění žádosti vyžaduje nebo bude vyžadovat náklady značného nebo mimořádného rozsahu, celní orgány se vzájemně dohodnou na stanovení podmínek, na jejichž základě bude žádost splněna, jakož i o způsobu, jakým budou tyto náklady uhrazeny. PROVÁDĚNÍ ČLÁNEK 18 1. Pomoc podle této dohody se poskytuje přímo mezi celními orgány smluvních stran. Za účelem usnadnění této pomoci mohou celní orgány zajistit, aby jejich vyšetřovací služby byly ve vzájemném přímém styku. 2. Celní orgány smluvních stran se vzájemně dohodnou na vypracování směrnic potřebných pro provádění této dohody. Tyto směrnice budou také obsahovat seznam osob odpovědných za provádění Dohody. 3. Celní orgány budou vzájemně usilovat o vyřešení jakýchkoliv problémů nebo otázek, které vzniknou na základě výkladu či provádění této dohody. 4. Neshody, u kterých nelze nalézt řešení, budou urovnány diplomatickou cestou. PŘEZKOUMÁNÍ A ZMĚNY ČLÁNEK 19 1. Celní orgány smluvních stran se na žádost jednoho z nich mohou dohodnout na schůzce za účelem přezkoumání této dohody nebo projednání jakýchkoliv dalších celních záležitostí, které mohou vyplynout z provádění této dohody. 2. Dohoda může být změněna, pokud smluvní strany vyjádří s touto změnou písemný souhlas. 3. Ustanovení článku 20 odstavce 1 se použijí obdobně pro vstup takových změn v platnost. VSTUP V PLATNOST A UKONČENÍ PLATNOSTI ČLÁNEK 20 1. Každá smluvní strana oznámí diplomatickou cestou druhé smluvní straně, že byly splněny všechny požadavky vnitrostátních právních předpisů pro vstup této dohody v platnost. Dohoda vstoupí v platnost šedesát dní po dni doručení posledního oznámení. 2. Dohoda může být vypovězena každou smluvní stranou písemným oznámením druhé smluvní straně diplomatickou cestou. 3. Platnost Dohody skončí devadesát dní ode dne doručení takového oznámení. Řízení, která budou probíhat v době ukončení platnosti Dohody, však budou dokončena v souladu s ustanoveními Dohody. NA DŮKAZ TOHO podepsaní, plně k tomu zmocněni svými příslušnými vládami, podepsali tuto dohodu. Dáno v Praze dne 20. září 2000 ve dvou původních vyhotoveních v anglickém jazyce. Za vládu České republiky JUDr. Pavel Vošalík v. r. mimořádný a zplnomocněný velvyslanec České republiky v Jihoafrické republice Za vládu Jihoafrické republiky Jacob Zuma v. r. viceprezident Jihoafrické republiky
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 101/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 101/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu mezi Českým statistickým úřadem, Generálním ředitelstvím cel České republiky, Státní celní službou Ukrajiny a Státním výborem Ukrajiny pro statistiku o spolupráci v oblasti výměny celních a statistických informací Vyhlášeno 16. 10. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 17. 9. 2009, částka 39/2009 * Článek 1 - Smluvní strany si vyměňují celní a statistické údaje o vzájemném obchodu pro celní a statistické účely, jakož i za účelem srovnávání údajů o vzájemném obchodu. Celní a statistické údaje si jedenkrát za pololetí vyměňují na úrovni šesti znaků Kombinované no * Článek 2 - Výměnu celních a statistických údajů dle ustanovení článku 1 provádí z české strany Český statistický úřad a z ukrajinské strany Státní celní služba Ukrajiny. * Článek 3 - Na základě obdržených údajů provádějí Český statistický úřad, Státní celní služba Ukrajiny a Státní výbor Ukrajiny srovnávací analýzu. * Článek 4 - Organizačně-metodické a technické podmínky, jakož i způsob a podmínky předávání údajů, sjednají smluvní strany prostřednictvím zmocněných osob, jejichž seznam je uveden v příloze 3 tohoto Protokolu, nebo jimi zmocněných zástupců (dále jen „zmocněné osoby“) * Článek 5 - Zmocněné osoby se budou setkávat alespoň jedenkrát ročně za účelem dvoustranných jednání k vyřešení nesrovnalostí a projednání otázek souvisejících s prováděním ustanovení tohoto Protokolu v případě, že si smluvní strany navzájem nepředají informaci o tom, * Článek 6 - Zmocněné osoby naváží a budou udržovat přímé kontakty za účelem plnění ustanovení tohoto Protokolu. V případě nutnosti může být seznam osob zmocněných k realizaci přímých kontaktů v rámci tohoto Protokolu uvedený v příloze 3 měněn nebo doplňován příslušnou * Článek 7 - Smluvní strany se zavazují používat získané celní a statistické údaje pouze ke statistickým účelům, včetně srovnávací analýzy. * Článek 8 - Smluvní strany začnou prostřednictvím zmocněných osob v termínu do jednoho měsíce po podepsání tohoto Protokolu provádět ustanovení článku 1 tohoto Protokolu a dohodnou následující: * Článek 9 - Změny a doplňky tohoto Protokolu budou prováděny po písemné dohodě smluvních stran. Přílohy tohoto Protokolu jsou jeho nedílnou součástí. * Článek 10 - Tento Protokol vstupuje v platnost dnem jeho podpisu a uzavírá se na dobu neurčitou. 1 2 3 Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 17. 9. 2009 101 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 17. září 2009 byl v Kyjevě podepsán Protokol mezi Českým statistickým úřadem, Generálním ředitelstvím cel České republiky, Státní celní službou Ukrajiny a Státním výborem Ukrajiny pro statistiku o spolupráci v oblasti výměny celních a statistických informací. Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 10 dnem podpisu. České znění Protokolu a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují současně. PROTOKOL mezi Českým statistickým úřadem, Generálním ředitelstvím cel České republiky, Státní celní službou Ukrajiny a Státním výborem Ukrajiny pro statistiku o spolupráci v oblasti výměny celních a statistických informací Český statistický úřad a Generální ředitelství cel České republiky na straně jedné a Státní celní služba Ukrajiny a Státní výbor Ukrajiny pro statistiku na straně druhé (dále jen „smluvní strany“), řídíce se ustanoveními Dohody mezi vládou České republiky a vládou Ukrajiny o vzájemné pomoci v celních otázkách z 19. března 1997 a Protokolu o vzájemné pomoci mezi správními orgány v celních záležitostech v rámci Dohody o partnerství a spolupráci mezi Ukrajinou a Evropskými společenstvími a jejími členskými státy ze dne 14. června 1994, uznávajíce důležitost řádného vybírání cel, daní, poplatků a ostatních plateb při dovozu nebo vývozu zboží, jakož i přesného dodržování ustanovení právních předpisů států smluvních stran týkajících se kontroly pohybu zboží, dodání zboží do země určení, uvádění údajů o celní hodnotě, údajů o zemi původu zboží a deklarování zboží pod správným názvem, berouce v úvahu skutečnost, že pravidelná výměna údajů celní statistiky zahraničního obchodu, srovnávání takovýchto údajů a odhalování příčin nesrovnalostí v těchto údajích bude napomáhat zvýšení věrohodnosti celní statistiky zahraničního obchodu států smluvních stran, jakož i předcházení, odhalování a stíhání porušování celních předpisů států smluvních stran, se dohodly takto: Článek 1 Smluvní strany si vyměňují celní a statistické údaje o vzájemném obchodu pro celní a statistické účely, jakož i za účelem srovnávání údajů o vzájemném obchodu. Celní a statistické údaje si jedenkrát za pololetí vyměňují na úrovni šesti znaků Kombinované nomenklatury v členění používaném státem smluvní strany, která údaje poskytuje. Celoroční výsledky si vyměňují podle struktury uvedené v příloze 1 tohoto Protokolu. Článek 2 Výměnu celních a statistických údajů dle ustanovení článku 1 provádí z české strany Český statistický úřad a z ukrajinské strany Státní celní služba Ukrajiny. Při výměně celních a statistických údajů je dodržována zásada důvěrnosti celních a statistických údajů a ochrany osobních údajůosobních údajů odpovídající ustanovením právních předpisů států smluvních stran. Článek 3 Na základě obdržených údajů provádějí Český statistický úřad, Státní celní služba Ukrajiny a Státní výbor Ukrajiny srovnávací analýzu. Další postup v případě zjištění nesrovnalostí upravují ustanovení uvedená v příloze 2 tohoto Protokolu. Článek 4 Organizačně-metodické a technické podmínky, jakož i způsob a podmínky předávání údajů, sjednají smluvní strany prostřednictvím zmocněných osob, jejichž seznam je uveden v příloze 3 tohoto Protokolu, nebo jimi zmocněných zástupců (dále jen „zmocněné osoby“). Článek 5 Zmocněné osoby se budou setkávat alespoň jedenkrát ročně za účelem dvoustranných jednání k vyřešení nesrovnalostí a projednání otázek souvisejících s prováděním ustanovení tohoto Protokolu v případě, že si smluvní strany navzájem nepředají informaci o tom, že takové setkání není nutné. Článek 6 Zmocněné osoby naváží a budou udržovat přímé kontakty za účelem plnění ustanovení tohoto Protokolu. V případě nutnosti může být seznam osob zmocněných k realizaci přímých kontaktů v rámci tohoto Protokolu uvedený v příloze 3 měněn nebo doplňován příslušnou smluvní stranou za podmínky, že druhé smluvní straně to bude oznámeno diplomatickou cestou. Článek 7 Smluvní strany se zavazují používat získané celní a statistické údaje pouze ke statistickým účelům, včetně srovnávací analýzy. Článek 8 Smluvní strany začnou prostřednictvím zmocněných osob v termínu do jednoho měsíce po podepsání tohoto Protokolu provádět ustanovení článku 1 tohoto Protokolu a dohodnou následující: 1. zařazování zboží a seznam celních režimů, které jsou používány při vytváření statistických údajů o zahraničním obchodě, 2. metodologické zásady pro vytváření informací, které jsou předávány. Článek 9 Změny a doplňky tohoto Protokolu budou prováděny po písemné dohodě smluvních stran. Přílohy tohoto Protokolu jsou jeho nedílnou součástí. Článek 10 Tento Protokol vstupuje v platnost dnem jeho podpisu a uzavírá se na dobu neurčitou. Platnost Protokolu může být ukončena každou ze smluvních stran písemným oznámením zaslaným diplomatickou cestou. Protokol pozbude platnosti uplynutím tří měsíců ode dne doručení výpovědi druhé smluvní straně. Dáno v Kyjevě dne 17. září 2009 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém, ukrajinském a anglickém jazyce, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílností ve výkladu tohoto Protokolu je rozhodující znění v anglickém jazyce. Za Český statistický úřad Ing. Jiří Křovák, CSc. v. r. 1\\. místopředseda Českého statistického úřadu Za Generální ředitelství cel České republiky JUDr. Ing. Pavel Novotný v. r. generální ředitel Generálního ředitelství cel Za Státní celní službu Ukrajiny Anatolij Makarenko v. r. předseda Státní celní služby Ukrajiny Za Státní výbor Ukrajiny pro statistiku Vadim Piščejko v. r. 1\\. místopředseda Státního výboru Ukrajiny pro statistiku Příloha 1 Dovoz / Vývoz Název pole| Obsah| Poznámky ---|---|--- G 37_1| Kód základního celního režimu| G 37_2| Kód předchozího celního režimu| G 1| Směr pohybu (IM/EX)| IM - dovoz EX - vývoz YEAR| Rok| T_INTERVAL| Pololetí| G 15*| Kód země odeslání| G 17**| Kód země určení| G 34| Kód země původu| G 33| Kód zboží| 6-znakový kód zboží G 38| Hmotnost zboží netto, kg| G 41| Množství zboží v doplňkové měrné jednotce| G 41A| Kód doplňkové měrné jednotky| Pokud je k dispozici G 46| Hodnota, USD| Příloha 2 Na základě výsledků srovnávací analýzy si Český statistický úřad a Státní celní služba Ukrajiny vyměňují výsledky provedené analýzy v písemné podobě a určují zbožové položky, u nichž jsou nesrovnalosti ve statistických údajích a u nichž je nezbytná podrobnější analýza za účelem určení příčin příslušných nesrovnalostí. Pro získání informací o těch zbožových položkách, u nichž jsou nezbytné podrobnější informace pro stanovení příčin nesrovnalostí ve statistických údajích, je zasílána písemná žádost - z české strany Generálním ředitelstvím cel České republiky na adresu Státní celní služby Ukrajiny. - z ukrajinské strany Státní celní službou Ukrajiny na adresu Generálního ředitelství cel České republiky; Informace jsou poskytovány podle následujícího schématu: Dovoz / Vývoz Název pole| Obsah| Poznámky ---|---|--- G 37_l| Kód základního celního režimu| G 37_2| Kód předchozího celního režimu| G 15*| Kód země odeslání| G 17**| Kód země určení| G 34| Kód země původu| G 33| Kód zboží| Úplný kód zboží uvedený v celním prohlášení. G 31| Popis zboží dle kódu KN uvedeném v celním prohlášení| G 35| Hmotnost zboží brutto, kg| G 38| Hmotnost zboží netto, kg| G 41| Množství zboží v doplňkové měrné jednotce| G 41 A| Kód doplňkové měrné jednotky| Pokud je k dispozici. G 46| Hodnota, USD| G 25| Druh dopravy na hranici| G 44 A| Číslo smlouvy| Vyplňuje se, pokud je údaj k dispozici. G 44 B| Číslo CMR G 44 C| Číslo faktury G D1| Datum potvrzení celního prohlášení| Informace vyměňované podle tohoto Protokolu nesmí obsahovat údaje, které by mohly vést ke zjištění totožnosti fyzických nebo právnických osob. Příloha 3 SEZNAM OSOB ZMOCNĚNÝCH K REALIZACI PŘÍMÝCH KONTAKTŮ V RÁMCI TOHOTO PROTOKOLU Český statisticky úřad Karel Král ředitel odboru statistiky zahraničního obchodu Věra Petrásková odbor statistiky zahraničního obchodu Generální ředitelství cel České republiky Michael Lojda ředitel odboru informatiky Jaroslav Štědronský vedoucí oddělení správy datového skladu Státní celní služba Ukrajiny Ovdienko Natalia Trohymivna ředitelka odboru celní statistky Lytvyn Sergij Mechyslavovych zástupce ředitelky odboru celní statistiky - vedoucí oddělení metodologie a statistiky zahraničního obchodu Státní výbor Ukrajiny pro statistiku Fryzorenko Anatolyi Olexandrovič ředitel odboru obchodní statistiky Matronič Larysa Mikolajivna zástupce ředitele departamentu, vedoucí oddělení statistiky zahraničního obchodu se zbožím * Údaje se vytvářejí v případě, že zemí původu, odeslání nebo obchodující zemí je Česká republika (Ukrajina). ** Údaje se vytvářejí v případě, že zemí určení nebo obchodující zemí je Česká republika (Ukrajina). * Údaje se vytvářejí v případě, že zemí původu, odeslání nebo obchodující zemí je Česká republika (Ukrajina). ** Údaje se vytvářejí v případě, že zemí určení nebo obchodující zemí je Česká republika (Ukrajina).
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 100/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 100/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Mongolska o spolupráci a vzájemné pomoci v celních otázkách Vyhlášeno 16. 10. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 16. 3. 2003, částka 39/2009 * Článek 1 - Pro účely této dohody se rozumí: * Článek 2 - 1. Smluvní strany, prostřednictvím svých celních orgánů a podle ustanovení této dohody: * Článek 3 - 1. Celní orgány si navzájem poskytnou, a to z vlastního podnětu nebo na požádání, veškeré nezbytné informace v souladu s ustanoveními této dohody. * Článek 4 - 1. Celní orgány si ze svého vlastního podnětu nebo na požádání navzájem poskytnou informace, které mohou pomoci zlepšit: * Článek 5 - Celní orgány mohou spolupracovat a poskytovat si informace při zajišťování nebo vymáhání nároků týkajících se vybírání cel, daní a jiných poplatků. * Článek 6 - Celní orgán jedné smluvní strany, z vlastního podnětu nebo na požádání celního orgánu druhé smluvní strany, provádí dohled nad: * Článek 7 - 1. Celní orgány mohou po vzájemné dohodě používat metodu sledované zásilky nezákonného zboží, zvláště u omamných a psychotropních látek a radioaktivních látek, s cílem zjistit totožnost osob zapojených do nezákonného obchodu s takovým zbožím. * Článek 8 - Celní orgány si z vlastního podnětu nebo na požádání bezodkladně navzájem poskytnou veškeré důležité informace o činnostech, ať zjištěných nebo zamýšlených, které naplňují nebo mohou naplňovat skutkovou podstatu deliktu proti celním předpisům platným na úz * Článek 9 - Celní orgán jedné smluvní strany, z vlastního podnětu nebo na požádání, poskytne celnímu orgánu druhé smluvní strany následující informace o tom, zda: * Článek 10 - Celní orgán jedné smluvní strany, z vlastního podnětu nebo na požádání, poskytne celnímu orgánu druhé smluvní strany veškeré informace o deliktech, které by mohly mít význam pro druhou smluvní stranu, a to se zvláštním zřetelem: * Článek 11 - 1. Celní orgán jedné smluvní strany, z vlastního podnětu nebo na požádání, poskytne celnímu orgánu druhé smluvní strany záznamy z evidence nebo ověřené kopie dokumentů poskytujících veškeré dostupné údaje o činnostech, ať zjištěných nebo plánovaných, které * Článek 12 - Dokumenty, zmiňované v této dohodě, mohou být k stejnému účelu poskytnuty elektronickou cestou v jakékoliv formě. Současně by měly být poskytnuty veškeré podstatné informace sloužící k výkladu nebo využití tohoto materiálu. * Článek 13 - 1. Pokud o to celní orgán jedné smluvní strany požádá, celní orgán druhé smluvní strany zahájí úřední šetření týkající se operací, které jsou nebo mohou být v rozporu s celními předpisy platnými na území státu dožadujícího celního orgánu. Výsledky takového * Článek 14 - 1. Pokud o to soudní nebo správní orgány jedné smluvní strany požádají v souvislosti s delikty proti celním předpisům, které projednávají, může celní orgán druhé smluvní strany pověřit své zaměstnance, aby vystoupili jako znalci nebo jako svědci před těmit * Článek 15 - 1. Informace, dokumenty a sdělení, získané podle této dohody, nebudou použity bez písemného souhlasu orgánu, který je poskytl, k jiným účelům než k těm, které jsou uvedeny v dohodě. Tato ustanovení se nevztahují na informace, dokumenty a jiná sdělení o del * Článek 16 - Dožádaný celní orgán na požádání doručí nebo oznámí příslušným fyzickým nebo právnickým osobám majícím bydliště nebo sídlo na území dožádané smluvní strany veškeré dokumenty a rozhodnutí v rozsahu této dohody vydané dožadujícím celním orgánem. * Článek 17 - 1. Žádosti podle této dohody se podávají písemně. Je k nim nutno připojit dokumenty nezbytné pro splnění takové žádosti. Pokud je situace naléhavá, lze přijmout i ústní žádost, která však musí být bezprostředně potvrzena písemně. * Článek 18 - 1. Pokud se celní orgán jedné smluvní strany domnívá, že splněním žádosti by došlo k porušení suverenity, bezpečnosti, veřejného pořádku nebo jiného zásadního zájmu státu této smluvní strany, může odmítnout poskytnout tuto pomoc dožádanou podle této dohody * Článek 19 - Celní orgány si navzájem poskytnou technickou pomoc, včetně: * Článek 20 - Smluvní strany se zřeknou veškerých nároků na náhradu nákladů vzniklých při provádění této dohody, kromě výdajů na svědky, znalce a tlumočníky, kteří nejsou státními zaměstnanci. * Článek 21 - 1. Plněním této dohody se pověřují celní orgány smluvních stran. Za tím účelem se celní orgány vzájemně dohodnou na podrobnější úpravě. * Článek 22 - Tato dohoda se bude uplatňovat na území států obou smluvních stran. * Článek 23 - 1. Tato dohoda vstoupí v platnost třicátý den od data posledního písemného oznámení o tom, že smluvní strany splnily veškeré požadavky nezbytné podle vnitrostátních právních předpisů pro vstup v platnost. Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 16. 3. 2003 100 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 13. listopadu 1998 byla v Praze podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Mongolska o spolupráci a vzájemné pomoci v celních otázkách. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 23 odst. 1 dne 16. března 2003. České znění Dohody a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně. DOHODA MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU MONGOLSKA O SPOLUPRÁCI A VZÁJEMNÉ POMOCI V CELNÍCH OTÁZKÁCH Vláda České republiky a vláda Mongolska, dále označované jako „smluvní strany“; ve snaze rozvíjet přátelské styky obou zemí prostřednictvím spolupráce v celní oblasti; ve snaze rozvíjet a podporovat pohyb zboží a osob mezi oběma zeměmi prostřednictvím spolupráce svých celních orgánů; berouce v úvahu skutečnost, že delikty proti celním předpisům působí negativně na společenské, hospodářské, obchodní a finanční zájmy jejich zemí, stejně jako na oprávněné zájmy obchodu; berouce v úvahu skutečnost, že nezákonný obchod s omamnými a psychotropními látkami a radioaktivními látkami vytváří nebezpečí pro zdraví lidí a pro společnost; berouce v úvahu důležitost zajištění přesného vyměřování a vybírání cel, daní a dalších dovozních nebo vývozních poplatků, stejně jako odpovídajícího uplatňování ustanovení o zákazech, omezeních a o kontrole; přesvědčeny, že úsilí zaměřené na předcházení deliktům proti celním předpisům a úsilí zaměřené na přesné vybírání dovozních a vývozních cel a daní by bylo možno vynakládat účinněji vzájemnou spoluprací jejich celních orgánů; uznávajíce Doporučení Rady pro celní spolupráci o vzájemné administrativní pomoci z 5. prosince 1953; se dohodly takto: DEFINICE Článek 1 Pro účely této dohody se rozumí: 1. „Celními předpisy“ ustanovení obsažená v zákonech a předpisech, které se týkají dovozu, vývozu a tranzitu zboží nebo jiných celních režimů, ať ve vztahu ke clům, daním a jiným poplatkům, které vybírají celní orgány, nebo k opatřením týkajícím se zákazů, omezení nebo kontroly. 2. „Dožadujícím celním orgánem“ celní orgán smluvní strany, který žádá o pomoc v celních otázkách. 3. „Dožádaným celním orgánem“ celní orgán smluvní strany, který obdrží žádost o pomoc v celních otázkách. 4. „Deliktem“ jakékoliv porušení nebo pokus o porušení celních předpisů. 5. „Celními orgány“ v České republice Ministerstvo financí – Generální ředitelství cel, a v Mongolsku Ústřední celní správa. ROZSAH SMLOUVY Článek 2 1. Smluvní strany, prostřednictvím svých celních orgánů a podle ustanovení této dohody: a) podniknou kroky ke zjednodušení a urychlení pohybu zboží; b) budou spolupracovat a navzájem si pomáhat při předcházení, šetření a potírání deliktů; c) na požádání si budou navzájem poskytovat informace týkající se správy a uplatňování celních předpisů; d) se budou snažit o spolupráci v oblasti výzkumu, vývoje a zkoušení nových celních postupů, při školení a výměně zaměstnanců a v jiných oblastech, ve kterých se objeví nutnost vzájemné spolupráce; e) budou usilovat o sjednocení a zjednodušení celních režimů. 2. Pomoc uvedenou pod písmeny b) a c) odst. 1 tohoto článku lze poskytovat ve všech druzích řízení. 3. Vzájemná pomoc podle této dohody se poskytne v souladu s vnitrostátními právními předpisy platnými na území státu smluvní strany dožádaného celního orgánu a v rámci pravomoci a možností dožádaného celního orgánu. V případě potřeby může dožádaný celní orgán zařídit, aby v souladu s vnitrostátními právními předpisy platnými na území státu smluvní strany dožádaného celního orgánu poskytl pomoc jiný příslušný orgán. FORMY SPOLUPRÁCE A VZÁJEMNÉ POMOCI Článek 3 1. Celní orgány si navzájem poskytnou, a to z vlastního podnětu nebo na požádání, veškeré nezbytné informace v souladu s ustanoveními této dohody. 2. Celní orgány: a) si budou vyměňovat zkušenosti o své činnosti a celních technikách, informace o nových prostředcích a metodách páchání deliktů, jež mohou být pro ně vzájemně užitečné; b) budou se navzájem informovat o podstatných změnách ve svých celních předpisech i o používání nejnovějších celních zařízení a budou také projednávat další otázky společného zájmu. Článek 4 1. Celní orgány si ze svého vlastního podnětu nebo na požádání navzájem poskytnou informace, které mohou pomoci zlepšit: a) vybírání cel, daní a dalších poplatků, které vyměřují celní orgány, zvláště pak informace, které mohou napomoci při zjišťování celní hodnoty zboží a určení jeho tarifního zařazení; b) dodržování dovozních, vývozních a tranzitních zákazů a omezení nebo osvobození od cla, daní a jiných poplatků; c) provádění pravidel o původu zboží. 2. Pokud nemá dožádaný celní orgán požadovanou informaci k dispozici, pokusí se tuto informaci zjistit v souladu s vnitrostátními právními předpisy platnými na území státu dožádaného celního orgánu. Článek 5 Celní orgány mohou spolupracovat a poskytovat si informace při zajišťování nebo vymáhání nároků týkajících se vybírání cel, daní a jiných poplatků. DOHLED NAD OSOBAMI, ZBOŽÍM A DOPRAVNÍMI PROSTŘEDKY Článek 6 Celní orgán jedné smluvní strany, z vlastního podnětu nebo na požádání celního orgánu druhé smluvní strany, provádí dohled nad: a) pohybem osob, zvláště pak vstupem na území jeho státu a výstupem z tohoto území, o kterých je známo nebo které jsou podezřelé ze spáchání deliktu proti celním předpisům platným na území druhé smluvní strany; b) pohybem zboží, které by mohlo být na základě oznámení celního orgánu druhé smluvní strany předmětem nezákonného obchodu na území nebo z území jeho státu, nebo existuje takové podezření; c) dopravními prostředky a kontejnery, o nichž je známo nebo o kterých existuje podezření, že jsou používány k páchání deliktů proti celním předpisům platným na území druhé smluvní strany; d) místy používanými pro skladování zboží, které může být předmětem nezákonného obchodu na území státu druhé smluvní strany. SLEDOVANÁ ZÁSILKA Článek 7 1. Celní orgány mohou po vzájemné dohodě používat metodu sledované zásilky nezákonného zboží, zvláště u omamných a psychotropních látek a radioaktivních látek, s cílem zjistit totožnost osob zapojených do nezákonného obchodu s takovým zbožím. 2. Zboží, u kterého se metoda sledované zásilky podle dohody provádí, lze na základě souhlasu obou celních orgánů zadržet a ponechat k další přepravě s tím, že toto zboží zůstane v neporušené formě nebo bude přemístěno nebo částečně nebo úplně vyměněno. 3. Rozhodnutí o použití metody sledované zásilky budou činěna případ od případu. Přitom mohou být vzata v úvahu dosažená finanční ujednání a dohody, jestliže je to nezbytné a je to prováděno v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvních stran. BOJ PROTI NEZÁKONNÉMU OBCHODU S CITLIVÝM ZBOŽÍM Článek 8 Celní orgány si z vlastního podnětu nebo na požádání bezodkladně navzájem poskytnou veškeré důležité informace o činnostech, ať zjištěných nebo zamýšlených, které naplňují nebo mohou naplňovat skutkovou podstatu deliktu proti celním předpisům platným na území státu kterékoli smluvní strany, v oblastech: a) pohybu zbraní, munice, výbušnin a výbušných zařízení; b) pohybu uměleckých a starožitných předmětů, které mají pro kteroukoli smluvní stranu významnou historickou, kulturní nebo archeologickou hodnotu; c) pohybu jedů i látek škodlivých pro prostředí a lidské zdraví; d) pohybu zboží, na které je stanovena vysoká sazba cla nebo daně; e) pohybu citlivého zboží a zboží strategického významu, které je předmětem netarifních omezení, podle seznamu, který si celní orgány vzájemně vymění. Článek 9 Celní orgán jedné smluvní strany, z vlastního podnětu nebo na požádání, poskytne celnímu orgánu druhé smluvní strany následující informace o tom, zda: a) zboží dovezené na území státu jedné smluvní strany bylo zákonným způsobem vyvezeno z území státu druhé smluvní strany; b) zboží vyvezené z území státu jedné smluvní strany bylo zákonným způsobem dovezeno na území státu druhé smluvní strany a jakému celnímu režimu bylo toto zboží případně podrobeno. Článek 10 Celní orgán jedné smluvní strany, z vlastního podnětu nebo na požádání, poskytne celnímu orgánu druhé smluvní strany veškeré informace o deliktech, které by mohly mít význam pro druhou smluvní stranu, a to se zvláštním zřetelem: a) k osobám, o nichž je známo nebo které jsou podezřelé, že spáchaly delikt proti celním předpisům platným na území druhé smluvní strany; b) ke zboží, o kterém je známo nebo o kterém existuje podezření, že je předmětem nezákonného obchodu; c) k dopravním prostředkům a kontejnerům, o kterých je známo nebo existuje podezření, že se používají při páchání deliktů proti celním předpisům platným na území druhé smluvní strany. Článek 11 1. Celní orgán jedné smluvní strany, z vlastního podnětu nebo na požádání, poskytne celnímu orgánu druhé smluvní strany záznamy z evidence nebo ověřené kopie dokumentů poskytujících veškeré dostupné údaje o činnostech, ať zjištěných nebo plánovaných, které naplňují nebo mohou naplňovat skutkovou podstatu deliktu proti celním předpisům platným na území této smluvní strany. 2. Původní záznamy a dokumenty budou vyžadovány pouze v případech, kdy by ověřené kopie byly nedostačující. Zaslané originály budou neodkladně vráceny, jakmile odpadne důvod, pro který byly druhé smluvní straně poskytnuty. Článek 12 Dokumenty, zmiňované v této dohodě, mohou být k stejnému účelu poskytnuty elektronickou cestou v jakékoliv formě. Současně by měly být poskytnuty veškeré podstatné informace sloužící k výkladu nebo využití tohoto materiálu. ŠETŘENÍ Článek 13 1. Pokud o to celní orgán jedné smluvní strany požádá, celní orgán druhé smluvní strany zahájí úřední šetření týkající se operací, které jsou nebo mohou být v rozporu s celními předpisy platnými na území státu dožadujícího celního orgánu. Výsledky takového šetření sdělí dožadujícímu celnímu orgánu. 2. Toto šetření se provádí podle zákonů platných na území státu dožádaného celního orgánu. Dožádaný celní orgán bude postupovat jako by jednal svým jménem. 3. Zaměstnanci celního orgánu jedné smluvní strany mohou v konkrétních případech být se souhlasem celního orgánu druhé smluvní strany přítomni šetření vedeného na území této druhé smluvní strany, které se provádí podle tohoto článku. 4. Pokud jsou za okolností vyplývajících z této dohody zaměstnanci celního orgánu jedné smluvní strany přítomni na území druhé smluvní strany, musejí být kdykoli schopni předložit důkaz o svém úředním pověření. ZNALCI A SVĚDCI Článek 14 1. Pokud o to soudní nebo správní orgány jedné smluvní strany požádají v souvislosti s delikty proti celním předpisům, které projednávají, může celní orgán druhé smluvní strany pověřit své zaměstnance, aby vystoupili jako znalci nebo jako svědci před těmito soudními nebo správními orgány. Tito zaměstnanci poskytnou svědectví o skutečnostech, které zjistili při plnění svých povinností. Žádost musí jasně uvádět, o jaký případ jde a v jaké úloze má daný zaměstnanec vystupovat. 2. Zaměstnanec, který byl požádán, aby vystoupil jako svědek nebo jako znalec, má právo odmítnout poskytnout svědectví nebo znalecký posudek, pokud je daný zaměstnanec k tomu oprávněn nebo zavázán z hlediska vnitrostátních právních předpisů svého státu nebo státu dožadující strany. Článek 15 1. Informace, dokumenty a sdělení, získané podle této dohody, nebudou použity bez písemného souhlasu orgánu, který je poskytl, k jiným účelům než k těm, které jsou uvedeny v dohodě. Tato ustanovení se nevztahují na informace, dokumenty a jiná sdělení o deliktech týkajících se omamných a psychotropních látek a radioaktivních látek. 2. Veškeré informace sdělené v jakékoliv formě podle této dohody jsou důvěrné povahy. Platí pro ně povinnost zachování služebního tajemství a budou chráněny jako stejný druh informací a dokumentů podle zákonů platných na území smluvní strany, která je přijala. 3. V souladu s účelem a v rámci rozsahu této dohody mohou ovšem celní orgány smluvních stran použít jako důkaz informace a dokumenty získané: a) ve svých záznamech, zprávách a svědectvích; a b) v řízeních a žalobách u soudů. Použití těchto informací a dokumentů jako důkazů u soudu a význam, který jim bude přisouzen, budou určeny v souladu s vnitrostátními právními předpisy. DORUČOVÁNÍ/OZNAMOVÁNÍ Článek 16 Dožádaný celní orgán na požádání doručí nebo oznámí příslušným fyzickým nebo právnickým osobám majícím bydliště nebo sídlo na území dožádané smluvní strany veškeré dokumenty a rozhodnutí v rozsahu této dohody vydané dožadujícím celním orgánem. FORMA A OBSAH ŽÁDOSTI O POMOC Článek 17 1. Žádosti podle této dohody se podávají písemně. Je k nim nutno připojit dokumenty nezbytné pro splnění takové žádosti. Pokud je situace naléhavá, lze přijmout i ústní žádost, která však musí být bezprostředně potvrzena písemně. 2. Žádosti podané podle odstavce 1 tohoto článku budou obsahovat následující informace: a) celní orgán předkládající žádost; b) požadované opatření; c) předmět a důvod žádosti; d) zákony a jiné právní předpisy, které byly porušeny nebo kterých se žádost týká; e) co nejpřesnější a nejúplnější údaje o fyzických nebo právnických osobách, které jsou cílem šetření; f) přehled podstatných skutečností. 3. Žádosti se podávají v úředním jazyce smluvní strany dožádaného celního orgánu, v angličtině nebo v jiném jazyce přijatelném pro dožádaný celní orgán. 4. Pokud žádost nesplňuje formální požadavky, lze vyžadovat jejich opravu či doplnění, což ale nesmí pozdržet jakékoli kroky, které je nutno podniknout okamžitě. VÝJIMKY Z POVINNOSTI POSKYTNOUT POMOC Článek 18 1. Pokud se celní orgán jedné smluvní strany domnívá, že splněním žádosti by došlo k porušení suverenity, bezpečnosti, veřejného pořádku nebo jiného zásadního zájmu státu této smluvní strany, může odmítnout poskytnout tuto pomoc dožádanou podle této dohody, a to zcela či částečně, nebo ji poskytnout za určitých podmínek nebo požadavků. 2. Dojde-li k odmítnutí pomoci, je nutno takové rozhodnutí a jeho zdůvodnění bezodkladně zaslat písemně dožadujícímu celnímu orgánu. 3. Pokud žádá celní orgán jedné smluvní strany o pomoc, kterou by sám nemohl poskytnout, uvede tuto skutečnost ve své žádosti. Splnění takové žádosti je pak na úvaze dožádaného celního orgánu. TECHNICKÁ POMOC Článek 19 Celní orgány si navzájem poskytnou technickou pomoc, včetně: a) výměny celních úředníků v případech, kdy je to vzájemně výhodné pro účely lepšího pochopení technik používaných oběma stranami; b) školení a pomoci při rozvíjení speciálních dovedností celních úředníků; c) výměny informací a zkušeností při používání zařízení pro potírání a zjišťování celních podvodů; d) výměny odborníků na celní problematiku. NÁKLADY Článek 20 Smluvní strany se zřeknou veškerých nároků na náhradu nákladů vzniklých při provádění této dohody, kromě výdajů na svědky, znalce a tlumočníky, kteří nejsou státními zaměstnanci. Vypořádání výdajů vzniklých při provádění článku 19 může být celními orgány zvlášť dohodnuto. PLNĚNÍ DOHODY Článek 21 1. Plněním této dohody se pověřují celní orgány smluvních stran. Za tím účelem se celní orgány vzájemně dohodnou na podrobnější úpravě. 2. Celní orgány smluvních stran mohou zařídit, aby jejich vyšetřovací orgány byly ve vzájemném přímém styku. ÚZEMNÍ PLATNOST Článek 22 Tato dohoda se bude uplatňovat na území států obou smluvních stran. PLATNOST DOHODY Článek 23 1. Tato dohoda vstoupí v platnost třicátý den od data posledního písemného oznámení o tom, že smluvní strany splnily veškeré požadavky nezbytné podle vnitrostátních právních předpisů pro vstup v platnost. 2. Tuto dohodu lze měnit na základě písemného souhlasu obou smluvních stran. 3. Tato dohoda se sjednává na dobu neurčitou a zůstane v platnosti ještě 6 měsíců poté, kdy jedna ze smluvních stran oznámí písemně svůj úmysl dohodu vypovědět. Dáno v Praze dne 13. listopadu 1998 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém, mongolském a anglickém jazyce, přičemž všechna znění jsou autentická. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující anglické znění. Za vládu České republiky JUDr. Miroslav Kárník v. r. generální ředitel Generálního ředitelství cel Za vládu Mongolska Zanabazaryn Munkhbat v. r. generální ředitel Ústřední celní správy
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 99/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 99/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se vyhlašuje Dohoda o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe Vyhlášeno 12. 10. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 30. 10. 1992, částka 38/2009 * Článek 1 - 1. Smluvní strany spolupracují v oblasti ochrany vod Labe a jeho povodí v Mezinárodní komisi pro ochranu Labe (dále jen „Komise“). * Článek 2 - 1. Komise má zejména: * Článek 3 - Tato dohoda platí pro území, ve kterých je uplatňována Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství a podle této smlouvy na jedné straně, jakož i pro území České a Slovenské Federativní republiky na straně druhé. * Článek 4 - Smluvní strany budou informovat Komisi o podkladech, které jsou nutné pro splnění úkolů Komise, jakož i o učiněných opatřeních a o prostředcích na tyto účely celkově vynaložených. Komise může k tomuto předkládat smluvním stranám návrhy na zlepšení. * Článek 5 - 1. Komise se skládá z delegací smluvních stran. Každá smluvní strana jmenuje nejvýše pět delegátů, z toho vedoucího delegace a zástupce vedoucího delegace. * Článek 6 - 1. Předsednictvím Komise se pověřují střídavě delegace smluvních stran. Podrobnosti pověření předsednictvím určuje Komise a zahrne je do svého jednacího řádu; delegace, která je pověřena předsednictvím, jmenuje jednoho ze svých členů do funkce prezidenta K * Článek 7 - 1. Komise se schází na řádném zasedání nejméně jednou za rok a to na pozvání prezidenta na místě, které určil. * Článek 8 - 1. Každá delegace má jeden hlas. * Článek 9 - 1. Pro provádění určitých úkolů ustaví Komise pracovní skupiny. * Článek 10 - K přípravě, provádění a podpoře své práce zřídí Komise sekretariát. Sídlo sekretariátu je v Magdeburgu. Podrobnosti stanoví jednací řád. * Článek 11 - Komise může využít služeb mimořádně vhodných osobností nebo zařízení k přezkoumání zvláštních otázek. * Článek 12 - Komise se usnese o spolupráci s jinými mezinárodními a národními organizacemi, které připadají v úvahu pro ochranu vod. * Článek 13 - Komise předloží smluvním stranám minimálně každé dva roky zprávu o činnosti a podle potřeby další zprávy, ve kterých je třeba uvést též výsledky šetření a jejich zhodnocení. * Článek 14 - 1. Každá ze smluvních stran nese náklady na své zastoupení v Komisi a v pracovních skupinách, jakož i náklady na probíhající šetření, prováděné na jejím území. * Článek 15 - Komise si stanoví jednací řád. * Článek 16 - 1. Stávající dohody a smlouvy zůstávají nedotčeny. * Článek 17 - Pracovními jazyky Komise jsou čeština a němčina. * Článek 18 - Dohoda vstoupí v platnost v den, kdy všichni signatáři sdělili vládě Spolkové republiky Německo jako depozitáři, že podle jejich vlastního práva byly splněny potřebné předpoklady pro uvedení v platnost. Tato dohoda se uzavírá na neomezenou dobu. * Článek 19 - Tato dohoda, která je v jednom prvopise sepsána v jazyce německém a českém, přičemž každé znění je stejným způsobem závazné, je deponována v archivu Spolkové republiky Německo, ta předá každé smluvní straně jeden ověřený opis. Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 30. 10. 1992 (88/2011 Sb. m. s.), po opravě 99 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. října 1990 byla v Magdeburku podepsána Dohoda o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 18 dne 30. října 1992. Dne 30. prosince 1993 Česká republika oznámila vládě Spolkové republiky Německo, depozitáři Dohody, že se jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky s účinností od 1. ledna 1993 považuje za smluvní stát Dohody o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe. České znění Dohody ve znění uveřejněném v Úředním věstníku Evropských společenství se vyhlašuje současně. DOHODA O Mezinárodní komisi pro ochranu Labe Vlády České a Slovenské Federativní Republiky, Spolkové republiky Německo a Evropské hospodářské společenství (dále jen „smluvní strany“), VEDENY obavou o zachování čistoty Labe, VE SNAZE zabránit dalšímu znečišťování a zlepšit jeho současný stav, S OHLEDEM na nutnost stále snižovat zatížení Severního moře způsobované Labem, V PŘESVĚDČENÍ o naléhavosti těchto úkolů a se záměrem posílit spolupráci smluvních stran, která v této věci již existuje, DOHODLY SE JAK UVEDENO NÍŽE: Článek 1 1. Smluvní strany spolupracují v oblasti ochrany vod Labe a jeho povodí v Mezinárodní komisi pro ochranu Labe (dále jen „Komise“). 2. Přitom budou usilovat zejména o to: a) umožnit užívání vody, především umožnit získávání pitné vody z břehové infiltrace a zemědělské využívání vody a sedimentů; b) dosáhnout ekosystému, který bude co možná nejbližší přírodnímu stavu se zdravou četností druhů; c) trvale snižovat zatížení Severního moře z povodí Labe. 3. K postupnému dosažení cílů se smluvní strany usnesou v rámci Komise na pracovních programech s časovými plány pro úkoly, které jsou právě přednostní. Tyto programy předpokládají mezi jiným též návrhy na opatření ke snížení emisí podle stavu techniky a ke snížení zatížení z rozptýlených zdrojů. 4. Dohoda neřeší otázky rybného hospodářství a lodní dopravy; jednání o otázkách ochrany vod před znečištěním z těchto činností se však tímto nevylučuje. Článek 2 1. Komise má zejména: a) zpracovat přehledy o podstatných a bodových zdrojích znečištění (seznam znečišťovatelů), dále odhady o zatížení vod z rozptýlených zdrojů a v obou těchto aktivitách pokračovat; b) navrhovat limitní hodnoty pro vypouštění odpadních vod; c) navrhovat konkrétní kvalitativní cíle s přihlédnutím k nárokům uživatelů vody, ke zvláštním podmínkám ochrany Severního moře a přirozených vodních společenství; d) navrhovat společné programy měření a výzkumu ke znázornění kvality vod, sedimentů a odtoku, jakož i živých vodních a litorálních společenství, jejich provádění koordinovat a výsledky dokumentačně podchycovat a vyhodnocovat; e) zpracovat jednotné metodiky pro klasifikování kvality vody v Labi; f) navrhovat konkrétní akční programy pro snížení množství unášených škodlivých látek, a to jak z komunálních a průmyslových bodových zdrojů, tak i z rozptýlených zdrojů, jakož i další opatření včetně časových plánů a odhadu nákladů; g) navrhovat preventivní opatření k zamezení zatížení toků z havárií; h) navrhnout jednotný poplachový a varovný systém pro povodí a tento aktualizovat na základě zkušeností; i) znázorňovat hydrologické poměry v oblasti Labe a zdokumentovat vlivy pro tyto poměry směrodatné (monografie Labe); j) zdokumentovat význam různých biotopických prvků pro ekologii vod a zpracovávat návrhy na zlepšení podmínek pro živá vodní a litorální společenství; k) radit se o plánovaných, nebo, na podkladě žádosti jedné delegace, i o stávajících způsobech užití vod, které by mohly mít podstatný vliv na vodohospodářské poměry i za státními hranicemi, včetně vodních staveb a úprav vodních toků; l) podporovat spolupráci především u vědecko-výzkumných úkolů v oblasti výměny informací, zejména o stavu techniky; m) připravovat podklady pro eventuální dohody mezi smluvními stranami na ochranu Labe a jeho povodí. 2. Komise je kromě toho příslušná pro všechny ostatní záležitosti, které na ni smluvní strany po vzájemné dohodě přenesou. Článek 3 Tato dohoda platí pro území, ve kterých je uplatňována Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství a podle této smlouvy na jedné straně, jakož i pro území České a Slovenské Federativní republiky na straně druhé. Článek 4 Smluvní strany budou informovat Komisi o podkladech, které jsou nutné pro splnění úkolů Komise, jakož i o učiněných opatřeních a o prostředcích na tyto účely celkově vynaložených. Komise může k tomuto předkládat smluvním stranám návrhy na zlepšení. Článek 5 1. Komise se skládá z delegací smluvních stran. Každá smluvní strana jmenuje nejvýše pět delegátů, z toho vedoucího delegace a zástupce vedoucího delegace. 2. Každá delegace může pro projednávání určitých otázek přizvat odborníky podle vlastního uvážení. Článek 6 1. Předsednictvím Komise se pověřují střídavě delegace smluvních stran. Podrobnosti pověření předsednictvím určuje Komise a zahrne je do svého jednacího řádu; delegace, která je pověřena předsednictvím, jmenuje jednoho ze svých členů do funkce prezidenta Komise. Tato delegace může po dobu pověření předsednictvím jmenovat jednoho dalšího delegáta. 2. Prezident nemá zpravidla na zasedáních Komise hovořit za svoji delegaci. Článek 7 1. Komise se schází na řádném zasedání nejméně jednou za rok a to na pozvání prezidenta na místě, které určil. 2. Na základě požadavku jedné delegace svolá prezident mimořádná zasedání. 3. Mezi zasedáními Komise se mohou uskutečnit porady vedoucích delegací. 4. Prezident navrhuje program jednání. Každá delegace má právo navrhnout na program jednání ty body, které by chtěla projednat. Pořadí se stanoví usnesením Komise podle většiny hlasů. Článek 8 1. Každá delegace má jeden hlas. 2. Při jednáních a rozhodnutích v rámci této dohody, jakož i při jejím provádění, jednají Evropské hospodářské společenství a Spolková republika Německo, každý v oblasti své příslušnosti. Evropské hospodářské společenství neuplatňuje své hlasovací právo v případech, v nichž je příslušná Spolková republika Německo, totéž platí i obráceně. 3. Rozhodnutí a návrhy Komise pokud v této dohodě není stanoveno jinak, se přijímají jednomyslně; za podmínek, které jsou stanoveny v jednacím řádu se může uskutečnit písemné řízení. 4. Zdržení se hlasování není v rozporu s jednomyslností, pokud jsou přítomny všechny delegace. Článek 9 1. Pro provádění určitých úkolů ustaví Komise pracovní skupiny. 2. Pracovní skupiny se skládají z delegátů nebo odborníků určených každou delegací. 3. Komise určuje úkoly, jakož i počet členů každé pracovní skupiny, a jmenuje jejich předsedy. Článek 10 K přípravě, provádění a podpoře své práce zřídí Komise sekretariát. Sídlo sekretariátu je v Magdeburgu. Podrobnosti stanoví jednací řád. Článek 11 Komise může využít služeb mimořádně vhodných osobností nebo zařízení k přezkoumání zvláštních otázek. Článek 12 Komise se usnese o spolupráci s jinými mezinárodními a národními organizacemi, které připadají v úvahu pro ochranu vod. Článek 13 Komise předloží smluvním stranám minimálně každé dva roky zprávu o činnosti a podle potřeby další zprávy, ve kterých je třeba uvést též výsledky šetření a jejich zhodnocení. Článek 14 1. Každá ze smluvních stran nese náklady na své zastoupení v Komisi a v pracovních skupinách, jakož i náklady na probíhající šetření, prováděné na jejím území. 2. Ostatní náklady činnosti Komise, včetně nákladů na činnost sekretariátu, budou rozděleny v následujícím poměru mezi smluvní strany: Spolková republika Německo| 65,0 % ---|--- Evropské hospodářské společenství| 2,5 % Česká a Slovenská Federativní republika| 32,5 % Celkem| 100,0 % Komise může stanovit v určitých případech také jiné rozdělení. Článek 15 Komise si stanoví jednací řád. Článek 16 1. Stávající dohody a smlouvy zůstávají nedotčeny. 2. Komise přezkouší do jaké míry je účelné dohody a smlouvy ve smyslu odstavce 1, pro jejich obsah nebo z jiných důvodů, měnit, doplnit či zrušit, zpracuje doporučení pro jejich přepracování nebo zrušení, jakož i pro uzavření nových dohod či smluv. Článek 17 Pracovními jazyky Komise jsou čeština a němčina. Článek 18 Dohoda vstoupí v platnost v den, kdy všichni signatáři sdělili vládě Spolkové republiky Německo jako depozitáři, že podle jejich vlastního práva byly splněny potřebné předpoklady pro uvedení v platnost. Tato dohoda se uzavírá na neomezenou dobu. Lze ji vypovědět ve výpovědní lhůtě pěti let. Prohlášení o výpovědi třeba předat depozitáři písemně, tento s prohlášením seznámí ostatní smluvní strany. Prohlášení o vypovězení nabude účinnosti dnem, kdy došlo depozitáři. Článek 19 Tato dohoda, která je v jednom prvopise sepsána v jazyce německém a českém, přičemž každé znění je stejným způsobem závazné, je deponována v archivu Spolkové republiky Německo, ta předá každé smluvní straně jeden ověřený opis. Dáno v Magdeburgu dne 8. října 1990. Za vládu Spolkové republiky Německo Klaus Töpfer Alois Jelonek Za Evropské hospodářské společenství Laurens Jan Brinkhorst Za vládu České a Slovenské Federativní Republiky Josef Vavroušek
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 98/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 98/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí k platnosti dvoustranných mezinárodních smluv ve vztazích mezi Českou republikou a Litevskou republikou Vyhlášeno 12. 10. 2009, částka 37/2009 98 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě ukončení jednání mezi Českou republikou a Litevskou republikou o uspořádání bilaterální smluvní základny, sjednané mezi bývalým Československem (kterým se rozumí někdejší Česká a Slovenská Federativní Republika, Československá socialistická republika, resp. Československá republika) a bývalým Svazem sovětských socialistických republik, při nichž česká strana vycházela do ukončení zmíněných jednání z prohlášení České republiky, podle kterého se Česká republika počínaje 1. lednem 1993 považuje za právního nástupce ve dvoustranných mezinárodních smlouvách, v nichž jednou ze stran bylo bývalé Československo, a s ohledem na prohlášení nezávislosti Litevské republiky, na základě kterého Litevská republika odmítla právní nástupnictví do smluv uzavřených bývalým Svazem sovětských socialistických republik, jakož i na výměnu nót ze dne 19. prosince 2006 a ze dne 13. února 2007, nejsou tyto smlouvy od 29. srpna 1991, kdy vláda České a Slovenské Federativní Republiky svým Usnesením č. 521 uznala nezávislost Litevské republiky, považovány za platné ve vztazích mezi Českou republikou a Litevskou republikou.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 97/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 97/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí k platnosti dvoustranných mezinárodních smluv ve vztazích mezi Českou republikou a Lotyšskou republikou Vyhlášeno 12. 10. 2009, částka 37/2009 97 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě ukončení jednání mezi Českou republikou a Lotyšskou republikou o uspořádání bilaterální smluvní základny, sjednané mezi bývalým Československem (kterým se rozumí někdejší Česká a Slovenská Federativní Republika, Československá socialistická republika, resp. Československá republika) a bývalým Svazem sovětských socialistických republik, při nichž česká strana vycházela do ukončení zmíněných jednání z prohlášení České republiky, podle kterého se Česká republika počínaje 1. lednem 1993 považuje za právního nástupce ve dvoustranných mezinárodních smlouvách, v nichž jednou ze stran bylo bývalé Československo, a s ohledem na prohlášení nezávislosti Lotyšské republiky, na základě kterého Lotyšská republika odmítla právní nástupnictví do smluv uzavřených bývalým Svazem sovětských socialistických republik, jakož i na výměnu nót ze dne 5. května 1999 a ze dne 3. prosince 1999, nejsou tyto smlouvy od 29. srpna 1991, kdy vláda České a Slovenské Federativní Republiky svým Usnesením č. 521 uznala nezávislost Lotyšské republiky, považovány za platné ve vztazích mezi Českou republikou a Lotyšskou republikou.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 96/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 96/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí k platnosti dvoustranných mezinárodních smluv ve vztazích mezi Českou republikou a Estonskou republikou Vyhlášeno 12. 10. 2009, částka 37/2009 96 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě ukončení jednání mezi Českou republikou a Estonskou republikou o uspořádání bilaterální smluvní základny, sjednané mezi bývalým Československem (kterým se rozumí někdejší Česká a Slovenská Federativní Republika, Československá socialistická republika, resp. Československá republika) a bývalým Svazem sovětských socialistických republik, při nichž česká strana vycházela do ukončení zmíněných jednání z prohlášení České republiky, podle kterého se Česká republika počínaje 1. lednem 1993 považuje za právního nástupce ve dvoustranných mezinárodních smlouvách, v nichž jednou ze stran bylo bývalé Československo, a s ohledem na prohlášení nezávislosti Estonské republiky, na základě kterého Estonská republika odmítla právní nástupnictví do smluv uzavřených bývalým Svazem sovětských socialistických republik, jakož i na výměnu nót ze dne 24. října 2000 a ze dne 12. prosince 2000, nejsou tyto smlouvy od 29. srpna 1991, kdy vláda České a Slovenské Federativní Republiky svým Usnesením č. 521 uznala nezávislost Estonské republiky, považovány za platné ve vztazích mezi Českou republikou a Estonskou republikou.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 95/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 95/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Ujednání o kulturní spolupráci mezi Ministerstvem kultury České republiky a Ministerstvem kultury Republiky Makedonie Vyhlášeno 12. 10. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 19. 8. 2009, částka 37/2009 * Článek 1 - Obě strany budou podporovat spolupráci v různých oblastech kultury. Za tímto účelem si vymění odborníky na celkovou dobu 20 dnů ročně. * Článek 2 - Obě strany si budou vyměňovat informační materiály o významných národních a mezinárodních kulturních a uměleckých akcích pořádaných v obou zemích. * Článek 3 - Obě strany budou podle svých možností podporovat spolupráci mezi organizacemi a institucemi, které jsou v jejich působnosti, na základě oboustranného zájmu prostřednictvím: * Článek 4 - Obě strany budou podporovat spolupráci mezi knihovnami obou států. Budou spolupracovat zejména v oblasti digitálních knihoven, digitálního přístupu ke kulturnímu dědictví a ochrany digitálních dokumentů jakožto příbuzné oblasti. Podpoří výměnu publikací, p * Článek 5 - Obě strany budou podporovat překládání a popularizaci své literatury ve státě druhé strany. Ministerstvo kultury České republiky může prostřednictvím grantů podpořit vydávání překladů české literatury. Žádosti o grant musí být podány makedonskými vydavatel * Článek 6 - Obě strany budou podporovat vzájemnou výměnu informací týkajících se ochrany kulturního dědictví, zejména pak nezákonného vývozu, dovozu i transferu kulturních statků států obou stran a jejich navracení původním vlastníkům. * Článek 7 - Obě strany budou podporovat vzájemnou spolupráci mezi profesními organizacemi a asociacemi v oblasti kinematografie, budou podporovat vzájemnou účast na mezinárodních filmových festivalech, přehlídkách a filmových kulturních akcích organizovaných v obou st * Článek 8 - Obě strany budou podporovat výměnu výstav uměleckých děl ze sbírek muzeí a galerií. Budou se vzájemně a s dostatečným předstihem informovat o výstavních projektech a o možné spolupráci mezi muzei a galeriemi. * Článek 9 - Vysílání a přijímání osob: * Článek 10 - Toto Ujednání nevylučuje spolupráci stran i v jiných formách v souladu s účelem tohoto Ujednání. * Článek 11 - Toto Ujednání bude prováděno v souladu s právními předpisy platnými na území států obou stran. * Článek 12 - Toto Ujednání vstoupí v platnost dnem podpisu a sjednává se na dobu neurčitou. Každá smluvní strana může písemně vypovědět toto Ujednání s šestiměsíční výpovědní lhůtou. Ukončení platnosti této dohody nebude mít vliv na závazky vzniklé na jejím základě. Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 19. 8. 2009 95 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 19. srpna 2009 bylo v Skopje podepsáno Ujednání o kulturní spolupráci mezi Ministerstvem kultury České republiky a Ministerstvem kultury Republiky Makedonie. Ujednání vstoupilo v platnost na základě svého článku 12 dnem podpisu. České znění Ujednání a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují současně. Ujednání o kulturní spolupráci mezi Ministerstvem kultury České republiky a Ministerstvem kultury Republiky Makedonie Ministerstvo kultury České republiky a Ministerstvo kultury Republiky Makedonie, dále jen „strany“, vedeny společným zájmem upevňovat a rozvíjet spolupráci v oblasti kultury, se dohodly takto: Článek 1 Obě strany budou podporovat spolupráci v různých oblastech kultury. Za tímto účelem si vymění odborníky na celkovou dobu 20 dnů ročně. Článek 2 Obě strany si budou vyměňovat informační materiály o významných národních a mezinárodních kulturních a uměleckých akcích pořádaných v obou zemích. Článek 3 Obě strany budou podle svých možností podporovat spolupráci mezi organizacemi a institucemi, které jsou v jejich působnosti, na základě oboustranného zájmu prostřednictvím: a) spolupráce divadel, hudebních, literárních, výtvarných a filmových institucí, knihoven, muzeí, galerií, organizací památkové péče a institucí působících v oblasti neprofesionálního umění a tradiční lidové kultury, b) vzájemných styků mezi sdruženími, svazy a asociacemi sdružujícími spisovatele, překladatele, hudebníky, divadelní umělce, filmové tvůrce, fotografy a jiné umělce, c) účasti umělců ze svých států na mezinárodních festivalech, soutěžích, přehlídkách, konferencích a setkáních kulturního charakteru pořádaných druhou stranou v souladu se statuty těchto akcí. Článek 4 Obě strany budou podporovat spolupráci mezi knihovnami obou států. Budou spolupracovat zejména v oblasti digitálních knihoven, digitálního přístupu ke kulturnímu dědictví a ochrany digitálních dokumentů jakožto příbuzné oblasti. Podpoří výměnu publikací, periodik a jiných dokumentů mezi ústředními knihovnami obou zemí. Článek 5 Obě strany budou podporovat překládání a popularizaci své literatury ve státě druhé strany. Ministerstvo kultury České republiky může prostřednictvím grantů podpořit vydávání překladů české literatury. Žádosti o grant musí být podány makedonskými vydavateli. Článek 6 Obě strany budou podporovat vzájemnou výměnu informací týkajících se ochrany kulturního dědictví, zejména pak nezákonného vývozu, dovozu i transferu kulturních statků států obou stran a jejich navracení původním vlastníkům. Článek 7 Obě strany budou podporovat vzájemnou spolupráci mezi profesními organizacemi a asociacemi v oblasti kinematografie, budou podporovat vzájemnou účast na mezinárodních filmových festivalech, přehlídkách a filmových kulturních akcích organizovaných v obou státech. Článek 8 Obě strany budou podporovat výměnu výstav uměleckých děl ze sbírek muzeí a galerií. Budou se vzájemně a s dostatečným předstihem informovat o výstavních projektech a o možné spolupráci mezi muzei a galeriemi. Výměna výstav bude realizována v souladu s obecnou zásadou, že vysílající strana odpovídá za pojištění a mezinárodní přepravu exponátů a přijímající strana nese náklady spojené s pohybem exponátů ve své zemi. Všechny ostatní organizační a finanční podmínky budou dohodnuty přímo mezi případnými organizátory výstavy. Článek 9 Vysílání a přijímání osob: 1. Vysílající strana předloží přijímající straně nejpozději 2 měsíce před plánovaným zahájením návštěvy návrh nominovaných osob, který bude obsahovat: a) jméno a příjmení a stručný popis odborné činnosti nominované osoby, b) termín návštěvy, c) návrh programové náplně pobytu. 2. Vysílající strana uhradí cestovní náklady do hlavního města státu přijímající strany a zpět. 3. Každá osob vysílaná v rámci tohoto Protokolu zodpovídá za úhradu svého zdravotního pojišténí pro svůj pobyt v přijímající zemi. 4. Přijímající strana uhradí: a) cestovní náklady na území svého státu dle programu pobytu, b) náklady na ubytování hotelového typu, c) náklady na stravné a kapesné v souladu s platnými právními předpisy svého státu, d) náklady na tlumočení. Článek 10 Toto Ujednání nevylučuje spolupráci stran i v jiných formách v souladu s účelem tohoto Ujednání. Článek 11 Toto Ujednání bude prováděno v souladu s právními předpisy platnými na území států obou stran. Článek 12 Toto Ujednání vstoupí v platnost dnem podpisu a sjednává se na dobu neurčitou. Každá smluvní strana může písemně vypovědět toto Ujednání s šestiměsíční výpovědní lhůtou. Ukončení platnosti této dohody nebude mít vliv na závazky vzniklé na jejím základě. Dáno ve Skopje dne 19. 8. 2009 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, makedonském a anglickém, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílnosti výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém. Václav Riedlbauch v. r. ministr Ministerstvo kultury České republiky Elizabeta Kančevska-Milevska v. r. ministryně Ministerstvo kultury Republiky Makedonie
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 94/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 94/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy mezi vládou Československé republiky a vládou Polské lidové republiky o vodním hospodářství na hraničních vodách Vyhlášeno 12. 10. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 7. 8. 1958, částka 37/2009 * Článek 1 - Tato Úmluva upravuje vodohospodářské otázky na hraničních vodách. * Článek 2 - (1) Hraniční vody podle této Úmluvy jsou: * Článek 3 - (1) Smluvní strany nebudou provádět na hraničních vodách bez souhlasu druhé Smluvní strany žádné práce, které by mohly mít vliv na její vodní hospodářství. * Článek 4 - Smluvní strany budou spolupracovat a vzájemně si pomáhat při vypracování společných komplexních vodohospodářských plánů oblastí, v nichž se vodohospodářské zájmy obou států stýkají nebo ovlivňují. * Článek 5 - (1) Smluvní strany se dohodnou v rámci svých hospodářských plánů o lhůtách, druhu a způsobu financování regulačních prací a vodohospodářských děl a zařízení na hraničních vodách, jejich provozu, udržování a ochrany před povodněmi. * Článek 6 - (1) Smluvní strany mohou využívat v celé šíři hraničních vodních toků k plavení dřeva. * Článek 7 - Povolení k užívání hraničních vod, jakož i k těžbě písku, štěrku, kamene a jiných hmot z řečiště hraničních toků, budou Smluvní strany udělovat podle svých právních předpisů za vzájemně dohodnutých podmínek. * Článek 8 - (1) Smluvní strany * Článek 9 - (1) K plnění úkolů vyplývajících z ustanovení této Úmluvy jmenuje každá Smluvní strana svého zmocněnce a jeho náhradníka. Zmocněnci mohou rovněž uzavírat prováděcí ujednání k této Úmluvě (článek 3 odstavec 2 až 4, článek 5, článek 7 a článek 8 odstavec 1 p * Článek 10 - Smluvní strany si sdělí orgány příslušné k plnění úkolů vyplývajících z této Úmluvy. Tyto orgány mohou být při provádění této Úmluvy v přímém styku; dopisují si ve svém jazyku. * Článek 11 - (1) Osoby zaměstnanců na regulačních pracích, při údržbě a kontrole vodohospodářských děl a zařízení, při měřičských pracích a při jiných pracích podle této Úmluvy mohou překračovat státní hranice podle podmínek stanovených v příloze k této Úmluvě. * Článek 12 - Smluvní strany mohou využít celé šíře hraničního úseku řek Dunajce a Popradu za účelem převážení turistů za podmínek stanovených v příloze k této Úmluvě. * Článek 13 - (1) Nabytím účinnosti této Úmluvy pozbývá platnosti Smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o úpravě řeky Olše a potoka Petrůvky, podepsaná v Katovicích dne 18. února 1928. Její ustanovení bude však používáno pro provádění společných p * Článek 14 - Tato Úmluva podléhá schválení podle zákonodárství každé ze Smluvních stran. Nabude účinnosti dnem výměny nót o jejím schválení. * Článek 15 - Tato Úmluva se uzavírá na dobu 5 let. Její platnost se prodlužuje vždy o dalších 5 let, pokud ji některá Smluvní strana nevypoví alespoň 6 měsíců před uplynutím příslušného pětiletého období. (§ 1 — § 8) Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 7. 8. 1958 94 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. března 1958 byla v Praze podepsána Úmluva mezi vládou Československé republiky a vládou Polské lidové republiky o vodním hospodářství na hraničních vodách. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 14 dne 7. srpna 1958. Podle článku 13 odst. 1 Úmluvy vstupem této Úmluvy v platnost pozbyla platnosti Smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o úpravě řeky Olše a potoka Petrůvky, podepsaná v Katovicích dne 18. února 1928 a vyhlášená pod č. 28/1930 Sb. Protokolem mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o sukcesi do dvoustranných smluv a o revizi smluvně-právního systému mezi Českou republikou a Polskou republikou, podepsaným ve Varšavě dne 29. března 1996, byla potvrzena sukcese České republiky do Úmluvy. České znění Úmluvy se vyhlašuje současně. ÚMLUVA MEZI VLÁDOU ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU POLSKÉ LIDOVÉ REPUBLIKY O VODNÍM HOSPODÁŘSTVÍ NA HRANIČNÍCH VODÁCH Vláda Československé republiky a vláda Polské lidové republiky, ve snaze dále prohloubit přátelskou spolupráci a vzájemnou pomoc mezi oběma státy, rozhodly se uzavřít tuto Úmluvu, a jmenovaly proto svými zmocněnci: vláda Československé republiky ing. dr. Čestmíra Štolla, předsedu Ústřední správy vodního hospodářství, vláda Polské lidové republiky mgr. inž. Janusze Grochulského, státního podsekretáře ministerstva plavby a vodního hospodářství, kteří, vyměnivše své plné moci a shledavše je v naprostém pořádku a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních: Článek 1 Tato Úmluva upravuje vodohospodářské otázky na hraničních vodách. Článek 2 (1) Hraniční vody podle této Úmluvy jsou: a) úseky vodních toků, jimiž probíhají státní hranice mezi oběma státy, jakož i stojaté vody přeťaté státními hranicemi; b) vody povrchové a podzemní, tekoucí z území jednoho státu na území druhého státu, v místech, kde jsou přeťaty státními hranicemi. (2) Za vodohospodářské otázky podle této Úmluvy se považují zejména: a) technická a hospodářská opatření, která mají za následek změnu vodního režimu, jako jsou úpravy a vegetační stavby na vodních tocích, stavby nádrží a protipovodňových hrází, vodohospodářské meliorace, zásobování vodou, využití vodní energie, stavební opatření pro plavbu lodí a vorů; b) odtok velké vody, odchod ledu, ochrana vod před znečištěním a ochrana přírody z vodohospodářského hlediska. Článek 3 (1) Smluvní strany nebudou provádět na hraničních vodách bez souhlasu druhé Smluvní strany žádné práce, které by mohly mít vliv na její vodní hospodářství. (2) Smluvní strany se dohodnou o množství vody, které se bude odebírat z hraničních vod pro obyvatelstvo, průmysl, energetiku a zemědělství, jakož i o odvádění upotřebené vody. (3) Smluvní strany se dohodnou v každém jednotlivém případě o tom, jaké odtokové poměry budou zachovány na hraničních vodách. (4) Smluvní strany se dohodly postupně snižovat znečištění hraničních vod a udržovat jejich čistotu, a to podle hospodářských a technických možností a potřeb Smluvních stran, v míře, která bude v jednotlivých případech zvlášť stanovena. (5) Při stavbě a přestavbě závodů odvádějících znečištění vody do hraničních vod bude předepsáno čištění odpadních vod. Článek 4 Smluvní strany budou spolupracovat a vzájemně si pomáhat při vypracování společných komplexních vodohospodářských plánů oblastí, v nichž se vodohospodářské zájmy obou států stýkají nebo ovlivňují. Článek 5 (1) Smluvní strany se dohodnou v rámci svých hospodářských plánů o lhůtách, druhu a způsobu financování regulačních prací a vodohospodářských děl a zařízení na hraničních vodách, jejich provozu, udržování a ochrany před povodněmi. (2) Smluvní strany se dohodnou, jakým způsobem provedou plánované práce. Provedením prací nebo jejich částí, včetně přípravy projektové a rozpočtové dokumentace, dodávky materiálů, zařízení a pracovních sil, může být pověřena jedna nebo obě Smluvní strany. Smluvní strany mohou se též dohodnout o způsobu řízení prací. Bude-li toho třeba, poskytnou si Smluvní strany místo pro staveniště. Článek 6 (1) Smluvní strany mohou využívat v celé šíři hraničních vodních toků k plavení dřeva. (2) Plavení dřeva nesmí způsobovat škody na stavbách a vodohospodářských dílech a zařízeních druhé Smluvní strany. Článek 7 Povolení k užívání hraničních vod, jakož i k těžbě písku, štěrku, kamene a jiných hmot z řečiště hraničních toků, budou Smluvní strany udělovat podle svých právních předpisů za vzájemně dohodnutých podmínek. Článek 8 (1) Smluvní strany a) kontrolují práce prováděné podle této Úmluvy, jakož i odběr vody, těžbu hmot z řečišť a čistotu vody; b) podávají si v dohodnutém rozsahu vzájemně zprávy o provedených pozorováních, o výsledcích hydrografických měření a o příslušném hydrologickém výzkumu; c) podávají si vzájemně hlášení o velkých vodách, o odchodu ledů a o jiných nebezpečích, jakož i oznamují si předpovědi vodních stavů, a to podle vodočtů určených vzájemnou dohodou; d) vyměňují si vodohospodářské právní předpisy zásadní povahy. (2) Smluvní strany se dohodnou, bude-li toho třeba, na společných opatřeních k odstranění nebo zmenšení nebezpečí při povodních nebo odchodu ledu a na úhradě vzniklých nákladů. Článek 9 (1) K plnění úkolů vyplývajících z ustanovení této Úmluvy jmenuje každá Smluvní strana svého zmocněnce a jeho náhradníka. Zmocněnci mohou rovněž uzavírat prováděcí ujednání k této Úmluvě (článek 3 odstavec 2 až 4, článek 5, článek 7 a článek 8 odstavec 1 písmeno c) a odstavec 2). (2) Schůzky zmocněnců se konají zpravidla jednou ročně střídavě v Československé republice a v Polské lidové republice. (3) Schůzku svolává a řídí zmocněnec Smluvní strany, na jejímž území se schůzka koná. (4) Zmocněnci nebo jejich náhradníci mohou si přibrat ke schůzce poradce. (5) Návrhy přijaté oběma zmocněnci, jakož i prováděcí ujednání podle odstavce 1, budou závazně až po jejich schválení podle předpisů každé ze Smluvních stran. O tomto schválení se zmocněnci vzájemně vyrozumějí. (6) O každé schůzce se sepíše protokol ve dvou vyhotoveních v jazyce Smluvních stran. (7) Náklady spojené s organizací schůzky hradí Smluvní strana, na jejímž území se schůzka koná, a osobní výdaje účastníků schůzky hradí zpravidla každá Smluvní strana za své zástupce. Článek 10 Smluvní strany si sdělí orgány příslušné k plnění úkolů vyplývajících z této Úmluvy. Tyto orgány mohou být při provádění této Úmluvy v přímém styku; dopisují si ve svém jazyku. Článek 11 (1) Osoby zaměstnanců na regulačních pracích, při údržbě a kontrole vodohospodářských děl a zařízení, při měřičských pracích a při jiných pracích podle této Úmluvy mohou překračovat státní hranice podle podmínek stanovených v příloze k této Úmluvě. (2) Stavební hmoty, nářadí a nástroje, kterých bude třeba pro práce na hraničních vodách, jakož i předměty osobní potřeby pracovníků, jsou osvobozeny při dopravě přes státní hranice od dovozních a vývozních povolení a od cla a jakýchkoliv poplatků a dávek. (3) Nářadí a nástroje, jakož i nevyužité stavební hmoty a nespotřebované předměty osobní potřeby, musí být po ukončení prací dopraveny zpět. Článek 12 Smluvní strany mohou využít celé šíře hraničního úseku řek Dunajce a Popradu za účelem převážení turistů za podmínek stanovených v příloze k této Úmluvě. Článek 13 (1) Nabytím účinnosti této Úmluvy pozbývá platnosti Smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o úpravě řeky Olše a potoka Petrůvky, podepsaná v Katovicích dne 18. února 1928. Její ustanovení bude však používáno pro provádění společných prací na řece Olši a potoce Petrůvce až do 31. prosince 1958. (2) Finanční a jiné závazky vyplývající z prací provedených podle Smlouvy uvedené v odstavci 1 budou vzájemně zlikvidovány nejpozději do 31. prosince 1959. Článek 14 Tato Úmluva podléhá schválení podle zákonodárství každé ze Smluvních stran. Nabude účinnosti dnem výměny nót o jejím schválení. Článek 15 Tato Úmluva se uzavírá na dobu 5 let. Její platnost se prodlužuje vždy o dalších 5 let, pokud ji některá Smluvní strana nevypoví alespoň 6 měsíců před uplynutím příslušného pětiletého období. Tato Úmluva byla sepsána v Praze dne 21. března 1958 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a polském, přičemž obě znění mají stejnou platnost. Za vládu Československé republiky Ing. Dr. Čestmír Štoll v. r. předseda Ústřední správy vodního hospodářství Za vládu Polské lidové republiky Janusz Grochulski v. r. státní podsekretář Ministerstva plavby a vodního hospodářství Příloha k Úmluvě mezi vládou Československé republiky a vládou Polské lidové republiky o vodním hospodářství na hraničních vodách, podepsané v Praze dne 21. března 1958 § 1 (1) Osoby zaměstnané na regulačních pracích, při údržbě a kontrole vodohospodářských děl a zařízení, při měřických pracích, jakož i při výkonu jiné činnosti podle uvedené Úmluvy, mohou za účelem plnění služebních úkolů překračovat státní hranice na základě průkazu, jehož vzor je připojen. (2) Předpisy každé Smluvní strany stanoví, které orgány jsou oprávněny vydávat průkazy, jakož i způsob vystavování průkazů. (3) Průkazy budou vystavovány na dobu trvání prací, nejdéle však na dobu 6 měsíců. § 2 (1) Průkaz opravňuje k pobytu na území druhé Smluvní strany do vzdálenosti zpravidla 500 m od hraniční čáry. V odůvodněných případech může být tato vzdálenost měněna. (2) V noční době není pobyt na území druhé Smluvní strany zásadně dovolen. Musí-li být práce vykonávány v noční době, je třeba o tom uvědomit místní pohraniční orgány. § 3 (1) Osoby, uvedené v § 1, jsou povinny při každém překročení státních hranic předložit průkaz pohraničním orgánům obou Smluvních stran k potvrzení. (3) Při několikerém překročení státních hranic během jednoho dne potvrdí se pouze první a poslední překročení. § 4 Ztrátu průkazu je nutné neprodleně hlásit pohraničním orgánům Smluvních stran. Ztracený průkaz se zruší. Příslušné pohraniční orgány uvědomí o tom pohraniční orgány druhé Smluvní strany. § 5 Před započetím prací nebo jiné činnosti na hraničních vodách jsou orgány provádějící tyto práce nebo činnost povinny sdělit příslušným pohraničním orgánům místo a dobu započetí a ukončení těchto prací nebo činnosti. Příslušné pohraniční orgány uvědomí o tom neprodleně pohraniční orgány druhé Smluvní strany. § 6 Hraničních úseků řek Dunajce a Popradu lze využívat v celé šíři za účelem převážení turistů za těchto podmínek: a) plavba může být provozována jen v denní době; začít a ukončit plavbu lze jedině v místech stanovených pohraničními orgány; b) je zásadně zakázáno vystupovat na břeh druhé Smluvní strany; hraniční zmocněnci Smluvních stran mohou však určit místa, kde se smí vystoupit na břeh druhé Smluvní strany. § 7 Hrozí-li nebezpečí, lze vystoupit na břeh druhé Smluvní strany. V tom případě je však nutné uvědomit o tom ihned nejbližší pohraniční orgány. § 8 (1) Osoby, které z povolání se zabývají převozem turistů, musí být vybaveny průkazem podle § 1. (2) Tyto osoby mohou přepravovat svá plavidla po území druhé Smluvní strany při dodržování ustanovení § § 2 a 3. (3) Hraniční zmocněnci Smluvních stran určí cesty, po kterých budou lodi přepravovány. VZOR 1MB
Úplné znění zákona č. 355/2009 Sb.
Úplné znění zákona č. 355/2009 Sb. Úplné znění zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, jak vyplývá z pozdějších změn Vyhlášeno 12. 10. 2009, částka 110/2009 * ČÁST PRVNÍ - VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ (§ 1 — § 2) * ČÁST DRUHÁ - VZNIK, PRŮBĚH, ZMĚNY A ZÁNIK SLUŽEBNÍHO POMĚRU VOJÁKŮ (§ 2a — § 43) * ČÁST TŘETÍ - OBČANSKÁ PRÁVA A VOJENSKÉ KÁZEŇSKÉ PRÁVO (§ 44 — § 58) * ČÁST ČTVRTÁ - PÉČE O VOJÁKY (§ 59 — § 65) * ČÁST PÁTÁ - ZABEZPEČENÍ VOJÁKŮ (§ 66 — § 97a) * ČÁST ŠESTÁ - BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI VÝKONU SLUŽBY (§ 98 — § 100) * ČÁST SEDMÁ - NÁHRADA ŠKODY (§ 101 — § 130) * ČÁST OSMÁ - VÝSLUHOVÉ NÁLEŽITOSTI (§ 131 — § 143) * ČÁST DEVÁTÁ - ROZHODOVÁNÍ VE VĚCECH SLUŽEBNÍHO POMĚRU (§ 144 — § 154 až § 158 zrušeny) * ČÁST DESÁTÁ - SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 159 — § 168) 355 PŘEDSEDA VLÁDY vyhlašuje úplné znění zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 155/2000 Sb., zákonem č. 129/2002 Sb., zákonem č. 254/2002 Sb., zákonem č. 309/2002 Sb., zákonem č. 362/2003 Sb., zákonem č. 546/2005 Sb., zákonem č. 189/2006 Sb., zákonem č. 261/2007 Sb., zákonem č. 305/2008 Sb., zákonem č. 306/2008 Sb., zákonem č. 479/2008 Sb. a zákonem č. 272/2009 Sb. ZÁKON o vojácích z povolání Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ § 1 Tento zákon upravuje vznik, změnu, zánik a obsah služebních poměrů vojáků z povolání (dále jen „služební poměr“). § 2 (1) Vojákem z povolání (dále jen „voják“) je občan, který vojenskou činnou službu vykonává jako svoje zaměstnání. Voják je ve služebním poměru k České republice. Občan může být povolán do služebního poměru jen na základě vlastní žádosti. (2) Právní úkony ve věcech služebního poměru jménem České republiky činí služební orgány, kterými jsou prezident republiky (dále jen „prezident“), ministr obrany (dále jen „ministr“) a v rozsahu určeném rozkazem prezidenta nebo rozkazem ministra velitelé, náčelníci, ředitelé a jiní vedoucí zaměstnanci. (3) Služební orgány jsou povinny zajišťovat rovný přístup a rovné zacházení se všemi uchazeči o povolání do služebního poměru (dále jen „uchazeč“) a se všemi vojáky při vytváření podmínek výkonu služby, zejména pokud jde o odbornou přípravu a dosažení služebního postupu, odměňování, jiná peněžitá plnění a plnění peněžité hodnoty. Je zakázána diskriminace uchazečů a vojáků z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu, manželského a rodinného stavu a povinností k rodině, těhotenství nebo mateřství anebo proto, že vojákyně kojí. Je zakázáno i takové jednání služebních orgánů, které diskriminuje nikoliv přímo, ale až ve svých důsledcích. Za takové jednání se považuje i navádění k diskriminaci. Za diskriminaci se nepovažují případy, kdy je pro odlišné zacházení věcný důvod spočívající v povaze služby, kterou voják vykonává, a který je pro výkon této služby nezbytný. (4) Služební orgán ani voják nesmí zneužívat výkonu práv a povinností vyplývajících ze služebního poměru k újmě jiného vojáka nebo k ponižování jeho důstojnosti. Za ponižování důstojnosti se považuje i nežádoucí chování sexuální povahy a všechny formy obtěžování, které směřují k narušení důstojnosti vojáka, vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující a pokořující nebo urážlivé atmosféry, a které jsou nevítané, nevhodné nebo mohou být druhým vojákem oprávněně vnímány jako podmínka pro rozhodnutí, která ovlivňují výkon práv a povinností vyplývajících ze služebního poměru. (5) Dojde-li ve služebním vztahu k porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení s vojáky nebo k nežádoucímu sexuálnímu chování při výkonu služby, má voják právo se domáhat, aby bylo upuštěno od tohoto jednání a aby byly odstraněny důsledky tohoto jednání. (6) Služební orgány nesmí vojáka jakýmkoli způsobem postihovat nebo znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv a nároků vyplývajících ze služebního poměru. ČÁST DRUHÁ VZNIK, PRŮBĚH, ZMĚNY A ZÁNIK SLUŽEBNÍHO POMĚRU VOJÁKŮ HLAVA I VZNIK SLUŽEBNÍHO POMĚRU § 2a Osobní údaje (1) Od vzniku služebního poměru do jeho zániku zpracovávají služební orgány tyto osobní údajeosobní údaje1) vojáka: a) jméno a příjmení, včetně předchozích jmen a příjmení a rodného příjmení, b) akademické tituly a vědecké hodnosti s daty jejich přiznání, c) rodné číslo, d) adresu místa trvalého pobytu a bydliště, e) státní občanství, f) získané vzdělání, g) zdravotní způsobilost k vojenské činné službě1a), h) přehled o předchozích pracovních a služebních poměrech a o samostatných výdělečných činnostech, i) jazykové znalosti a zkoušky z nich, j) zvláštní schopnosti, dovednosti, zájmy a oprávnění, k) trestní bezúhonnostbezúhonnost, l) rodinný stav, m) jména, příjmení a adresy místa trvalého pobytu a bydliště osob blízkých1b). (2) K doložení údajů podle odstavce 1 je voják povinen předložit platné doklady a podklady. Údaj o trestní bezúhonnostibezúhonnosti podle odstavce 1 písm. k) se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů ne starším než 6 měsíců. (3) Služební orgány vedou osobní údajeosobní údaje v osobním spisu vojáka a zakládají do něj doklady a podklady, které prokazují pravdivost a přesnost osobních údajůosobních údajů. Dále vedou v osobním spisu vojáka doklady a podklady o průběhu jeho služebního poměru. Osobní údajeOsobní údaje jsou vedeny i s využitím výpočetní techniky. (4) Voják je povinen oznámit služebnímu orgánu změny v osobních údajíchosobních údajích, a to do 8 dnů ode dne, kdy ke změnám došlo. (5) Služební orgány zpracovávají při plnění služebních úkolů osobní údajeosobní údaje vojáka v rozsahu vyplývajícím z tohoto zákona. Nestanoví-li tento zákon jinak, postupují při shromažďování, uchovávání, zpřístupňování, předávání a jiném zpracovávání osobních údajůosobních údajů o vojácích a jiných fyzických osobách podle zvláštního právního předpisu1c). § 3 Podmínky povolání do služebního poměru (1) Do služebního poměru může být povolán občan České republiky starší 18 let, který a) složil vojenskou přísahu, b) vykonal základní nebo náhradní vojenskou službu, c) není členem politické strany, politického hnutí, odborové organizace, nepodporuje, nepropaguje nebo nesympatizuje s hnutím, které prokazatelně směřuje k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, náboženskou anebo rasovou zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, d) je trestně bezúhonný, e) je zdravotně způsobilý k výkonu služby, f) splňuje kvalifikační předpoklady stanovené pro služební zařazení. (2) Ministerstvo obrany (dále jen „ministerstvo“) stanoví vyhláškou a) po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví způsob posuzování zdravotní způsobilosti občanů pro povolávání do služebního poměru, b) kvalifikační předpoklady pro služební zařazení. § 4 Výběr uchazeče (1) Výběr uchazeče se zahajuje doručením písemné žádosti o povolání do služebního poměru. Výběr provádějí služební orgány. (2) Vyplnění osobního dotazníku, sdělení osobních údajůosobních údajů podle § 2a odst. 1, doložení osobních údajůosobních údajů podle § 2a odst. 2 a vyjádření souhlasu se zpracováním osobních údajůzpracováním osobních údajů jsou podmínkami pro výběr uchazeče. (3) Služební orgán ověří, zda uchazeč splňuje podmínky stanovené v § 3. Služební orgán je oprávněn si za účelem ověření trestní bezúhonnostibezúhonnosti uchazeče vyžádat opis z evidence Rejstříku trestů. Uchazeč musí být o výsledku výběru písemně vyrozuměn nejdéle do 6 měsíců ode dne doručení žádosti. (4) Před povoláním uchazeče do služebního poměru jej služební orgán písemně seznámí s předpokládaným dnem vzniku služebního poměru a dobou jeho trvání, služebním zařazením, místem nástupu služby, se základní týdenní dobou služby a jejím rozvržením, platovými náležitostmi a výplatním termínem, délkou řádné dovolené, podmínkami výkonu služby, podmínkami zániku služebního poměru a opatřeními zajišťujícími rovné zacházení. (5) O uchazeči, který písemně požádal o povolání do služebního poměru a nebyl povolán, uchovávají služební orgány osobní údajeosobní údaje a údaj o důvodu nepovolání do služebního poměru po dobu 50 let. Po uplynutí této doby tyto údaje zlikvidují. (6) Ministerstvo stanoví vyhláškou doklady pro výběr, postup při výběru a vzor osobního dotazníku. § 5 Povolání do služebního poměru (1) Služební poměr se zakládá dnem bezprostředně následujícím po dni doručení rozhodnutí služebního orgánu o povolání občana do služebního poměru (dále jen „rozhodnutí o povolání“). Rozhodnutí o povolání musí obsahovat a) den nástupu služby, b) služební zařazení, c) místo nástupu služby, d) dobu trvání služebního poměru, e) zkušební dobu, f) jmenování do hodnosti, g) platové náležitosti. (2) Dnem, který je v rozhodnutí o povolání stanoven jako den nástupu služby, vzniká služební poměr. (3) Služební poměr nevznikne, nenastoupí-li občan bez závažného důvodu do služby v den stanovený v rozhodnutí o povolání. (4) Do služebního poměru se voják povolává na dobu určitou v trvání 2 až 20 let, není-li dále stanoveno jinak; dobu trvání služebního poměru může služební orgán na základě písemného souhlasu vojáka měnit. Při stanovení doby trvání služebního poměru se přihlíží k době přípravy pro výkon služby studiem na vojenských nebo jiných středních a vysokých školách, včetně studia v zahraničí. (5) Zkušební doba činí 3 měsíce. Doba, po kterou voják nekoná službu z důvodu překážek ve službě nebo z důvodu neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, se do zkušební doby započítává v rozsahu nejvýše 10 dnů. (6) Ministerstvo stanoví vyhláškou dobu setrvání ve služebním poměru u vojáků, kteří se připravují k výkonu služby studiem. HLAVA II PRŮBĚH A ZMĚNY SLUŽEBNÍHO POMĚRU § 6 Služební zařazení (1) Voják v průběhu služebního poměru vykonává službu podle potřeb ozbrojených sil na území státu i v zahraničí v a) ozbrojených silách České republiky, b) ministerstvu. (2) Voják může v průběhu služebního poměru plnit služební úkoly obranného charakteru podle potřeb ozbrojených sil též v orgánech státní správy nebo v právnických osobách a organizačních složkách státu, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je ministerstvo, anebo v mezinárodních a nadnárodních organizacích nebo orgánech. (3) Voják je služebně zařazován podle splněných kvalifikačních předpokladů, podle závěrů služebního hodnocení a podle doby výkonu služby v hodnosti, přičemž každému služebnímu zařazení odpovídá stanovená hodnost. (4) Služebně zařadit vojáka podle odstavce 3 lze i na základě výsledků výběrového nebo konkurzního řízení. Služební orgány si pro tyto účely zřizují výběrové komise jako své poradní orgány. (5) Voják, který se připravuje k výkonu služby studiem nebo výcvikem, se při povolání do služebního poměru služebně zařazuje jako čekatel. Výcvikem se rozumí vojenská příprava k získání základních vojenských znalostí a dovedností nezbytných k výkonu služby vojáka. (6) Vláda stanoví nařízením orgány státní správy, v nichž vojáci plní služební úkoly obranného charakteru, a počet vojáků v nich; ministr stanoví právnické osoby a organizační složky státu, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je ministerstvo, v nichž vojáci plní služební úkoly obranného charakteru, a počet vojáků v nich. (7) Vláda stanoví nařízením seznam činností vojáků, stanovených pro jednotlivé hodnostní sbory a hodnosti. § 7 Vojenské hodnosti a hodnostní sbory (1) Podle splněných kvalifikačních předpokladů je voják zařazen do hodnostního sboru a je jmenován do vojenské hodnosti (dále jen „hodnost“). (2) Stanovují se tyto hodnostní sbory a hodnosti: a) hodnostní sbor mužstvo - hodnosti vojín, svobodník, b) hodnostní sbor poddůstojníci - hodnosti desátník, četař, rotný, c) hodnostní sbor praporčíci - hodnosti rotmistr, nadrotmistr, praporčík, nadpraporčík, štábní praporčík, d) hodnostní sbor nižší důstojníci - hodnosti poručík, nadporučík, kapitán, e) hodnostní sbor vyšší důstojníci - hodnosti major, podplukovník, plukovník, f) hodnostní sbor generálové - hodnosti brigádní generál, generálmajor, generálporučík, armádní generál. (3) Pro vojáky, kteří se připravují k výkonu služby studiem nebo výcvikem, s výjimkou doktorského studijního programu, se stanovuje hodnostní sbor čekatelů s těmito hodnostmi: a) vojín - po dobu konání výcviku, b) svobodník, desátník, četař - po dobu studia ve vojenské vyšší odborné škole a bezprostředně navazujícího výcviku, c) svobodník, desátník, četař - po dobu studia ve vojenské vysoké škole v bakalářském studijním programu a bezprostředně navazujícího výcviku, d) svobodník, desátník, četař, rotný, rotmistr, nadrotmistr - po dobu studia ve vojenské vysoké škole v magisterském studijním programu. (4) Do hodností generálů jmenuje vojáky prezident na návrh vlády, do ostatních hodností jmenují vojáky služební orgány. (5) Vojáka lze s jeho souhlasem výjimečně jmenovat do nižší hodnosti, než které v průběhu služebního poměru dosáhl. (6) Vojákovi lze propůjčit vyšší hodnost, než kterou skutečně má, na dobu a) výkonu volené funkce, b) plnění služebního úkolu, který propůjčení vyšší hodnosti vyžaduje. (7) Vojákovi, kterému byla vyšší hodnost propůjčena, přísluší práva a povinnosti, jako kdyby byl do této hodnosti jmenován. Propůjčení hodnosti však nezakládá nárok na úpravu platu podle této hodnosti. (8) Doba, na kterou byla vyšší hodnost vojákovi propůjčena podle odstavce 4, končí dnem následujícím po dni, kdy důvod propůjčení vyšší hodnosti pominul. (9) Hodnosti generálů propůjčuje vojákům na návrh vlády prezident, ostatní hodnosti propůjčuje ministr. (10) Ministr stanoví počty vojáků v hodnostních sborech a může stanovit další členění do sborů podle odbornosti a specializace vojáků. § 8 Doba výkonu služby v hodnosti (1) Nejkratší doba výkonu služby činí v hodnosti a) svobodník, desátník a četař 1 rok, b) rotný, rotmistr, nadrotmistr a poručík 2 roky, c) praporčík, nadporučík, kapitán, major a podplukovník 3 roky, d) nadpraporčík 4 roky. (2) Do doby výkonu služby v hodnosti se započítává doba trvání služebního poměru vojáka kromě doby dispozice podle § 10 odst. 4 a doby rodičovské dovolené, s výjimkou rodičovské dovolené, po kterou se vojákovi poskytuje peněžitá pomoc v mateřství podle zvláštního právního předpisu1d). (3) Do doby výkonu služby v hodnosti, do které byl voják jmenován, se započte i doba výkonu služby v propůjčené hodnosti podle § 7. (4) Doby výkonu služby v hodnostech před jmenováním vojáka do nižší hodnosti, než které v průběhu služebního poměru dosáhl, zůstávají vojákovi započteny. § 9 Dočasné zproštění výkonu služby Při důvodném podezření ze závažného porušení služebních povinností nebo ze spáchání trestného činutrestného činu, ohrožoval-li by další výkon služby vojáka důležitý zájem služby nebo objasňování jeho činu, může být voják dočasně zproštěn výkonu služby ve svém služebním zařazení na dobu nejvýše 3 měsíců. Tuto dobu může ministr výjimečně prodloužit, nejdéle však o 3 měsíce. Je-li proti vojákovi vedeno trestní řízenítrestní řízení, lze jej zprostit výkonu služby v jeho služebním zařazení do pravomocného skončení trestního řízenítrestního řízení. § 10 Dispozice (1) Voják, který nemůže vykonávat službu ve svém služebním zařazení nebo nemůže být služebně zařazen, se určí do dispozice. (2) Do dispozice se určí voják na dobu a) nejvýše 3 měsíců a se souhlasem ministra nejvýše 6 měsíců, není-li možné rozhodnout o jeho služebním zařazení, b) dočasného zproštění výkonu služby, c) kdy vojákyně nemůže z důvodu těhotenství vykonávat službu ve svém služebním zařazení, d) mateřské dovolené obdobně jako u žen v pracovním poměru2), e) rodičovské dovolené3), f) dovolené bez nároku na peněžní náležitosti po dobu, po kterou se mu poskytuje peněžitá pomoc podle zvláštních předpisů4), g) dovolené bez nároku na peněžní náležitosti delší než 30 dnů, h) po kterou je nezvěstný, nejdříve však po třicátém dni, i) vazby. (3) Do dispozice může být určen voják na dobu nejvýše 3 měsíců před uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru nebo před propuštěním ze služebního poměru. (4) Do doby trvání služebního poměru se nezapočítává doba dispozice, do které byl voják určen podle odstavce 2 písm. g) a h) a podle odstavce 2 písm. i), byl-li pravomocně odsouzen za trestný čintrestný čin. (5) Po dobu dispozice podle odstavce 2 písm. a) až c) a podle odstavce 3 plní voják služební úkoly podle rozkazů nadřízeného. (6) Voják, který byl určen do dispozice na dobu delší než 1 rok z důvodů uvedených v odstavci 2 písm. e) až i), je po ukončení dispozice služebně zařazen podle § 6; v ostatních případech se vrací voják zpět do svého původního služebního zařazení. § 10a Zvláštní dispozice Do zvláštní dispozice se určí voják, který je příslušníkem Vojenského zpravodajství, jestliže to vyžaduje důležitý zájem služby. Voják určený do zvláštní dispozice má obdobné postavení jako příslušník zpravodajské služby bezpečnostního sboru, zařazený do zálohy zvláštní podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů4a). Na vojáka, který je určen do zvláštní dispozice, se ustanovení tohoto zákona použijí přiměřeně. Přerušení služebního poměru § 11 (1) Vojákovi se přerušuje služební poměr po dobu výkonu a) funkce podle zvláštního předpisu5), b) funkce v zastupitelstvu územní samosprávy, za jejíž výkon náleží podle zvláštního právního předpisu odměna, c) trestu odnětí svobody. (2) Služební poměr se přerušuje podle odstavce 1 písm. a) a b) dnem zvolení a podle odstavce 1 písm. c) dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody. (3) Vojákovi lze přerušit služební poměr z důvodu přerušení studia nebo pro výkon funkce v zahraničí v mezinárodních a nadnárodních organizacích nebo orgánech. (4) Služební poměr se může přerušit na dobu nejdéle 6 let z celkové doby trvání služebního poměru; doba přerušení služebního poměru může být prodloužena o dobu trvání volební kampaně. Důvody přerušení služebního poměru je voják povinen bez zbytečného odkladu sdělit služebnímu orgánu písemně. § 12 (1) Doba přerušení služebního poměru se vojákovi nezapočítává do doby trvání služebního poměru. (2) Voják po skončení přerušení služebního poměru pokračuje ve služebním poměru dnem, kdy důvody přerušení služebního poměru pominuly. Tímto dnem se voják služebně zařazuje podle § 6. Není-li možné rozhodnout o jeho služebním zařazení, určí se do dispozice podle § 10 odst. 2 písm. a). Zánik důvodů přerušení služebního poměru je voják povinen bez zbytečného odkladu sdělit služebnímu orgánu písemně. § 13 Dočasné pověření výkonem služby v jiném služebním zařazení (1) Voják může být dočasně pověřen výkonem služby v jiném služebním zařazení stejné nebo vyšší úrovně, nejdéle na dobu 1 roku. (2) Při dočasném pověření výkonem služby v jiném služebním zařazení nevzniká nárok na jmenování do hodnosti stanovené pro toto služební zařazení. § 14 Služební cesta (1) Vojáka lze vyslat na služební cestu na dobu nezbytně nutnou. Voják na služební cestě plní služební úkoly podle rozkazu nadřízeného, který ho na služební cestu vyslal. (2) Podmínky pro vykonání služební cesty vojákovi předem stanoví nadřízený, který ho na služební cestu vysílá. § 15 Odvelení (1) Vojáka lze podle potřeb ozbrojených sil odvelet na dobu nejdéle 6 měsíců v kalendářním roce; na dobu delší může být odvelen jen se svým souhlasem nebo rozhodnutím ministra. (2) Odvelením vojáka se rozumí jeho pověření služebními úkoly, a to i nesouvisejícími s jeho služebním zařazením, které plní po stanovenou dobu mimo místo pravidelného výkonu služby nebo i v něm. Nadřízený odveleného vojáka může stanovit, že odvelenému vojákovi může služební úkoly ukládat i jiný nadřízený. § 16 Přeložení (1) Voják může být přeložen k výkonu služby do jiného místa výkonu služby nebo do podřízenosti jiného služebního orgánu ve stejném místě výkonu služby. Jiným místem výkonu služby se rozumí obecobec5a), ve které má voják stanoveno nové místo výkonu služby (dále jen „místo přeložení“). (2) Voják může být na vlastní žádost přeložen do jiného místa výkonu služby nebo do podřízenosti jiného služebního orgánu ve stejném místě výkonu služby, je-li to v souladu s potřebami ozbrojených sil. § 17 Služební hodnocení (1) Služební hodnocení je podkladem pro rozhodování o služebním poměru vojáka. (2) Služební hodnocení spočívá zejména v posouzení plnění služebních úkolů, povinností vojáka, jeho odborné a psychické způsobilosti ke služebnímu zařazení, zdravotní způsobilosti a fyzické zdatnosti pro další výkon služby. Služební hodnocení musí být písemné a hodnocený voják s ním musí být seznámen. (3) Ministerstvo stanoví vyhláškou postup při služebním hodnocení a jeho hlediska. HLAVA III ZÁNIK SLUŽEBNÍHO POMĚRU § 18 Zánik služebního poměru Služební poměr vojáka zaniká a) uplynutím stanovené doby, b) propuštěním, c) odnětím hodnosti, d) na základě rozhodnutí soudu o ztrátě vojenské hodnosti6), e) úmrtím vojáka, f) prohlášením vojáka za mrtvého, g) pozbytím státního občanství České republiky, h) ztrátou zdravotní způsobilosti na základě rozhodnutí přezkumné komise6a), i) zbavením nebo omezením způsobilosti k právním úkonům, j) zrušením ve zkušební době. § 19 Propuštění ze služebního poměru (1) Voják musí být propuštěn ze služebního poměru, pokud a) dosáhl důchodového věku stanoveného pro muže podle zvláštního právního předpisu7), b) splnil podmínky nároku na starobní důchod podle zvláštního právního předpisu7a), přičemž dosáhl důchodového věku stanoveného pro muže podle zvláštního právního předpisu7), c) přestal být ze zdravotních důvodů způsobilý vykonávat službu v dosavadním služebním zařazení, s výjimkou zdravotních důvodů souvisejících s těhotenstvím, nebo podle zvláštního právního předpisu9) není způsobilý pro další výkon služby v dosavadním služebním zařazení a není pro něho jiné služební zařazení, d) se přestal připravovat k výkonu služby studiem a není pro něho jiné služební zařazení, e) není pro něho v důsledku organizačních změn jiné služební zařazení, f) byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čintrestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, g) byl pravomocně odsouzen pro trestný čintrestný čin a jeho setrvání ve služebním poměru by ohrozilo vážnost ozbrojených sil, h) podle závěrů služebního hodnocení není způsobilý pro další výkon služby, i) se stal členem politické strany, politického hnutí nebo odborové organizace anebo podporuje, propaguje nebo sympatizuje s hnutím, které prokazatelně směřuje k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, náboženskou anebo rasovou zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, j) vykonává výdělečnou činnost bez souhlasu služebního orgánu nebo činnost odpovědného zástupce podle zvláštních právních předpisů9a), je členem statutárních nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost, s výjimkou členství ve statutárních nebo kontrolních orgánech nestavebních bytových družstev zřízených ke správě bytového fondu, a právnických osob a organizačních složek státu, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je ministerstvo nebo jiný správní úřad, k) podal žádost o propuštění ze služebního poměru, l) pominuly důvody přerušení služebního poměru podle § 11 a voják ve služebním poměru nepokračuje podle § 12 odst. 2. (2) V případě snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle zvláštního právního předpisu9b) může prezident nebo ministr na základě žádosti vojáka rozhodnout v souladu s potřebami ozbrojených sil o setrvání vojáka ve služebním poměru i po dosažení této věkové hranice, nejpozději do dosažení důchodového věku podle zvláštního právního předpisu7). Při rozhodování se rovněž přihlíží k odbornosti vojáka, dosavadnímu průběhu jeho služebního poměru, jeho morálním vlastnostem, zdravotnímu stavu a k jeho účasti v zahraničních operacích. (3) Služební poměr zaniká uplynutím 3 kalendářních měsíců následujících po dni doručení rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru vydaného služebním orgánem, není-li dohodou stanovena doba kratší; to neplatí při propuštění ze služebního poměru podle odstavce 1 písm. a) a b), kdy služební poměr zaniká posledním dnem kalendářního měsíce, v němž voják splnil podmínky nároku na starobní důchod, není-li dohodou stanovena doba kratší, a podle odstavce 1 písm. k), kdy služební poměr zaniká uplynutím 6 kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti o propuštění, není-li dohodou stanovena doba kratší. Služební poměr podle odstavce 1 písm. l) zaniká uplynutím 15 dnů následujících po dni, kdy voják měl pokračovat ve služebním poměru, pokud mu v tom nezabránily závažné důvody. Z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. g) musí být voják propuštěn ze služebního poměru do 6 měsíců ode dne, kdy se služební orgán o pravomocném rozsudku dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od nabytí právní moci rozsudku. § 20 Zákaz propuštění ze služebního poměru (1) O propuštění vojáka ze služebního poměru nesmí být rozhodnuto a) při dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, s výjimkou případů, které jsou podle zvláštního právního předpisu10) důvodem zániku nároku na nemocenské, b) v době těhotenství vojákyně, do devátého měsíce po porodu, a v době, kdy vojákyně kojí, c) pečuje-li o dítě mladší 3 let, d) od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od povolení lázeňského léčení poskytovaného v době neschopnosti ke službě až do jejího skončení; při onemocnění tuberkulózou nebo nemocí z povolání se tato doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování. (2) Zákaz propuštění se nevztahuje na propuštění z důvodů uvedených v § 19 odst. 1 písm. a), b), c), f) a i) až l). § 21 Odnětí hodnosti (1) Hodnost se odejme vojákovi za úmyslné zvlášť závažné porušení služebních povinností. Vojákovi, kterému byla hodnost odňata, přísluší hodnost vojín. (2) Generálům odnímá hodnost prezident na návrh vlády; ostatním vojákům odnímá hodnost ministr. (3) Dnem odnětí hodnosti zaniká vojákovi služební poměr. § 21a Zrušení služebního poměru ve zkušební době Služební orgán nebo voják může zrušit služební poměr ve zkušební době i bez uvedení důvodu. Služební poměr zaniká posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém bylo doručeno vojákovi rozhodnutí služebního orgánu o zrušení služebního poměru ve zkušební době nebo ve kterém bylo služebnímu orgánu doručeno písemné oznámení vojáka o zrušení služebního poměru ve zkušební době. Rozhodnutí nebo písemné oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době musí být doručeno druhé straně nejpozději 5 dnů přede dnem, kdy má služební poměr zaniknout. § 22 Nároky po zrušení rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru (1) Dojde-li ke zrušení rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, služební poměr trvá se všemi právy a povinnostmi. (2) Přesahuje-li celková délka doby, za kterou by měly být vojákovi poskytnuty peněžní náležitosti, 3 roky, přiznají se peněžní náležitosti v rozsahu a výši, v jaké by náležely při trvání služebního poměru, nejdéle za 3 roky, které předcházejí dni zrušení rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. § 23 Písemné hodnocení při zániku služebního poměru Při zániku služebního poměru je služební orgán povinen vydat na žádost vojáka nejpozději dnem zániku služebního poměru potvrzení o službě a písemné hodnocení, ve kterém musí být vyhodnocen celý průběh služebního poměru. HLAVA IV VÝKON A DOBA SLUŽBY § 24 Výkon služby (1) Výkonem služby se rozumí plnění služebních povinností podle služebního zařazení a podle rozkazů nadřízeného. (2) Za výkon služby lze též uznat činnost konanou z vlastní iniciativy ve prospěch ozbrojených sil, nepotřebuje-li k ní voják zvláštní oprávnění nebo nekoná-li ji proti výslovnému zákazu nadřízeného. § 25 Základní týdenní doba služby a kratší týdenní doba služby (1) Základní týdenní doba služby činí 42,5 hodiny. (2) Nadřízený může stanovit vojákovi kratší týdenní dobu služby nebo dobu služby jinak vhodně upravit, požádá-li o to voják ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů a nebrání-li tomu důležitý zájem služby. Vojákovi s kratší týdenní dobou služby přísluší měsíční plat odpovídající této kratší týdenní době služby. (3) Nadřízený stanoví vojákovi na základě rozhodnutí přezkumné komise kratší týdenní dobu služby v rozsahu nejméně 30 hodin týdně a nejdéle po dobu 6 měsíců ode dne skončení neschopnosti ke službě pro služební úraz nebo nemoc z povolání. § 26 Rozvržení základní týdenní doby služby (1) O rozvržení základní týdenní doby služby rozhoduje služební orgán. Stanoví začátek a konec doby služby v jednotlivých dnech; doba nepřetržité služby může činit nejvýše 30 hodin. Dobu služby v jednotlivých dnech může nadřízený rozvrhnout na 2 části. (2) Základní týdenní doba služby se rozvrhuje zpravidla rovnoměrně na 5 dnů služby tak, aby dny nepřetržitého odpočinku v týdnu připadaly pokud možno na sobotu a neděli. Vyžaduje-li to povaha služby, může se služba rozvrhnout nerovnoměrně; průměrná týdenní doba služby nesmí přitom v určitém období, zpravidla čtyřtýdenním, přesahovat hranici stanovenou pro délku základní týdenní doby služby. § 27 Přestávky ve službě (1) Voják má nejdéle po 5 hodinách nepřetržitého výkonu služby nárok na přestávku v trvání nejméně 30 minut na jídlo a odpočinek. Jde-li o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být vojákovi zajištěna přiměřená doba na jídlo a odpočinek. (2) Do základní týdenní doby služby se započítává přestávka na jídlo a odpočinek a) v rozsahu 30 minut denně při rovnoměrném rozvržení týdenní doby služby, b) v celkovém rozsahu 45 minut při nepřetržitém výkonu služby, která trvá nejméně 12 hodin, c) v celkovém rozsahu 90 minut při nepřetržitém výkonu služby po dobu nejméně 24 hodin. § 28 Nepřetržitý odpočinek mezi službami a nepřetržitý odpočinek v týdnu Základní týdenní doba služby se rozvrhuje tak, aby voják měl mezi koncem jedné služby a počátkem následující služby nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 12 hodin a ve zvláštních nebo režimových službách v trvání alespoň 6 hodin; jednou v týdnu musí nepřetržitý odpočinek činit nejméně 36 hodin. § 29 Služba konaná nad základní týdenní dobu služby (1) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, je voják povinen konat službu nad základní týdenní dobu služby. Služba nad základní týdenní dobu služby se může konat jen na rozkaz nadřízeného nebo s jeho souhlasem. (2) Službu nad základní týdenní dobu služby nesmí konat voják, kterému byla stanovena kratší týdenní doba služby. (3) Službou v noci se rozumí služba v době od 22 hodin do 6 hodin. § 30 Služební pohotovost (1) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může nadřízený nařídit vojákovi služební pohotovost. (2) Služební pohotovostí se rozumí přítomnost vojáka ve vojenských objektech nebo na jiných místech, která určí nadřízený, a to mimo dobu služby. (3) Služební pohotovost nelze nařídit vojákovi, který má stanovenou kratší týdenní dobu služby. § 31 Intenzivní vojenský výcvik (1) Intenzivním vojenským výcvikem se rozumí nepřetržitý sled výcvikových činností, které probíhají po dobu delší než 30 hodin a kratší než 48 hodin. (2) Doba intenzivního vojenského výcviku se započítává do celkové základní týdenní doby služby. Po dobu intenzivního vojenského výcviku se ustanovení o přestávkách ve službě nepoužije. § 31a Nepřetržitý vojenský výcvik (1) Nepřetržitým vojenským výcvikem se rozumí nepřetržitý sled výcvikových činností, které probíhají nejméně 48 hodin. (2) Po dobu nepřetržitého vojenského výcviku se ustanovení o základní týdenní době služby, o službě konané nad základní týdenní dobu služby, o nepřetržitém odpočinku mezi službami a nepřetržitém odpočinku v týdnu a o přestávkách ve službě nepoužijí. § 31b Nepřetržité vojenské nasazení na území České republiky (1) Nepřetržitým vojenským nasazením na území České republiky je doba výkonu služby při plnění úkolů ozbrojených sil podle zvláštního právního předpisu10a). (2) Nepřesahuje-li doba nepřetržitého vojenského nasazení na území České republiky 48 hodin, započítává se do celkové základní týdenní doby služby. Přesahuje-li doba nepřetržitého vojenského nasazení na území České republiky 48 hodin, ustanovení o základní týdenní době služby, o službě konané nad základní týdenní dobu služby, o nepřetržitém odpočinku mezi službami a nepřetržitém odpočinku v týdnu a o přestávkách ve službě se nepoužijí. § 31c Společná ustanovení k intenzivnímu vojenskému výcviku, nepřetržitému vojenskému výcviku a nepřetržitému vojenskému nasazení na území České republiky (1) Dobu zahájení a ukončení intenzivního vojenského výcviku, nepřetržitého vojenského výcviku a nepřetržitého vojenského nasazení na území České republiky stanoví služební orgán. (2) Nadřízený je povinen v době uvedené v odstavci 1 určit vojákovi přiměřenou dobu na jídlo a oddech a místo odpočinku. (3) Za každých ukončených 48 hodin nepřetržitého vojenského výcviku nebo nepřetržitého vojenského nasazení na území České republiky má voják nárok na 8,5 hodiny volna v době, ve které by měl jinak konat službu. (4) Za dobu volna podle odstavce 3 se plat nekrátí. Volno je služební orgán povinen udělit neprodleně, nejpozději do 3 měsíců od ukončení nepřetržitého vojenského výcviku nebo nepřetržitého vojenského nasazení na území České republiky. Za dobu výkonu služby při nepřetržitém vojenském výcviku a nepřetržitém vojenském nasazení na území České republiky trvajícím 48 hodin a déle nenáleží vojákovi příplatek za noční práci, příplatek za práci v sobotu a v neděli, plat a náhradní volno za práci přesčas, příplatek za dělenou směnu, plat nebo náhradní volno za práci ve svátek a odměna za pracovní pohotovost podle zvláštního právního předpisu10b). HLAVA V DOVOLENÁ A SLUŽEBNÍ VOLNO § 32 Délka řádné dovolené (1) Voják má nárok na řádnou dovolenou v kalendářním roce v délce 37 kalendářních dnů, včetně 10 dnů, které jsou jinak dny jeho nepřetržitého odpočinku v týdnu. Připadne-li v době dovolené svátek11) na den, který je jinak obvyklým dnem služby, nezapočítává se do řádné dovolené. (2) Netrval-li služební poměr po celý kalendářní rok, má voják nárok na poměrnou část řádné dovolené. Poměrná část řádné dovolené se určí tak, že za každý kalendářní měsíc trvání služebního poměru má voják nárok na jednu dvanáctinu dovolené. Vznikne-li služební poměr nejpozději 15. den v měsíci, má voják nárok na poměrnou část dovolené i za tento kalendářní měsíc; za kalendářní měsíc, v němž služební poměr zanikl, má voják nárok na poměrnou část dovolené, jen jestliže v tomto měsíci trval služební poměr déle než 15 kalendářních dnů. § 33 Čerpání řádné dovolené (1) Nástup řádné dovolené určuje nadřízený, a to s přihlédnutím k důležitým zájmům služby a k oprávněnému požadavku vojáka. Den nástupu řádné dovolené se musí vojákovi určit nejméně 15 kalendářních dnů předem; tato lhůta se může zkrátit, jestliže s tím voják souhlasí. Nástup řádné dovolené se může na žádost vojáka změnit. (2) Nástup řádné dovolené určí nadřízený tak, aby ji voják mohl vyčerpat do konce kalendářního roku. Jestliže voják ze služebních důvodů nebo pro důležité osobní překážky ve službě nemohl řádnou dovolenou v kalendářním roce vyčerpat, je nadřízený povinen poskytnout ji tak, aby ji vyčerpal nejpozději do konce následujícího kalendářního roku. Nadřízený je však povinen určit vojákovi čerpání řádné dovolené alespoň 14 dnů v kalendářním roce vcelku. (3) Nadřízený nemůže určit čerpání dovolené na dobu, kdy je voják uznán neschopným ke službě pro nemoc nebo úraz, ani na dobu, po kterou je vojákyně na mateřské nebo rodičovské dovolené nebo voják na rodičovské dovolené. Na dobu trvání ostatních důležitých osobních překážek ve službě může nadřízený určit vojákovi čerpání dovolené jen na jeho žádost. (4) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může nadřízený změnit vojákovi původní určený nástup dovolené nebo ho z dovolené odvolat; voják má nárok na náhradu nákladů, které mu tím vznikly. (5) Voják, jehož doba služby je rozvržena nerovnoměrně, čerpá dovolenou po tolik obvyklých dnů služby, kolik jich na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru. (6) Požádá-li vojákyně o poskytnutí řádné dovolené tak, aby řádná dovolená navazovala bezprostředně na konec mateřské dovolené2), a voják o poskytnutí řádné dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou2), je služební orgán povinen jejich žádosti vyhovět. § 34 Přerušení řádné dovolené Řádná dovolená se přerušuje, byl-li voják v době čerpání dovolené uznán neschopným ke službě pro nemoc nebo úraz nebo ošetřuje-li nemocného člena rodiny; řádná dovolená se přerušuje také nástupem na mateřskou nebo rodičovskou dovolenou. § 35 Krácení řádné dovolené (1) Řádná dovolená se krátí při neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz a při rodičovské dovolené, s výjimkou rodičovské dovolené, po kterou se vojákovi poskytuje peněžitá pomoc podle zvláštního právního předpisu4), za prvních 120 dnů a za každých dalších 30 dnů o jednu dvanáctinu. Řádná dovolená se nekrátí při neschopnosti ke službě pro služební úraz nebo nemoc z povolání. (2) Řádná dovolená se krátí za každý den neomluvené nepřítomnosti vojáka ve službě o 2 dny, nejvíce o 22 dny v kalendářním roce. (3) Je-li voják nepřítomen ve službě z důvodu výkonu trestu odnětí svobody, po dobu vazby, byl-li pravomocně odsouzen, po dobu, kdy byl nezvěstný více než 30 dnů, a po dobu dovolené bez nároku na peněžní náležitosti, řádná dovolená se krátí za každých 30 dnů nepřítomnosti o jednu dvanáctinu. § 36 Krátká dovolená Vojákovi může být na jeho žádost poskytnuta krátká dovolená v rozsahu do 10 dnů v kalendářním roce k návštěvě rodiny, pokud nemá v obciobci výkonu služby byt a nemůže denně dojíždět k rodině. Krátká dovolená se poskytuje ve dnech, které jsou obvyklými dny služby vojáka. Krátkou dovolenou nelze poskytnout vojákovi, který pobírá přídavek na bydlení. § 37 Zvláštní dovolená Voják, který koná po celý kalendářní rok službu zdraví škodlivou nebo zvlášť obtížnou anebo službu uvedenou v § 120 odst. 3 větě druhé, má nárok na zvláštní dovolenou v délce 7 kalendářních dnů v kalendářním roce. Ministerstvo po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou, která služba je zdraví škodlivá nebo zvlášť obtížná. § 38 Rodičovská dovolená a dovolená bez nároku na peněžní náležitosti (1) Vojákovi se na žádost poskytne rodičovská dovolená po dobu, po kterou se mu poskytuje peněžitá pomoc4) nebo rodičovský příspěvek podle zvláštních právních předpisů12). (2) Nadřízený může vojákovi na jeho žádost udělit z rodinných nebo jiných závažných důvodů dovolenou bez nároku na peněžní náležitosti nejdéle na dobu 12 měsíců. § 39 Služební volno při překážkách ve službě (1) Nemůže-li voják pro překážky z důvodů obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky konat službu, má nárok na služební volno v nezbytně nutném rozsahu, pokud úkony v obecném zájmu nebo v důležité osobní záležitosti nelze vyřídit mimo dobu služby. (2) Služební orgán může poskytnout vojákovi pro důležité osobní překážky ve službě další služební volno, popřípadě mu může poskytnout služební volno i z jiných vážných důvodů. (3) Služební volno pro překážky ve službě se vojákovi poskytuje ve dnech, které jsou jinak jeho obvyklými dny služby. (4) Služební volno se poskytuje na žádost vojáka, pokud je důvod služebního volna předem znám. Překážku ve službě a dobu jejího trvání je voják povinen prokázat. (5) Ministerstvo stanoví vyhláškou, ze kterých konkrétních důvodů a v jakém konkrétním rozsahu se poskytuje služební volno. HLAVA VI ZVLÁŠTNOSTI PRŮBĚHU SLUŽBY § 40 Zvláštnosti průběhu služby v zahraničí (1) Na vojáky, kteří konají službu v zahraničí, se vztahují ustanovení tohoto zákona, není-li dále stanoveno jinak. (2) Pro službu v zahraničí lze vojáka povolat do služebního poměru i na dobu kratší než 2 roky. (3) Vojáka ke službě do zahraničí vysílá ministr nebo služební orgány, které k tomu ministr zmocnil. § 40a Zahraniční operace (1) Zahraniční operací se rozumí výkon služby mimo území České republiky, během kterého voják plní úkoly ozbrojených sil podle zvláštního právního předpisu12a). (2) Po dobu vyslání do zahraniční operace plní voják služební povinnosti podle zařazení v úkolovém uskupení nebo individuálně. (3) Úkolovým uskupením se rozumí dočasné uskupení vojenských útvarů, jednotek, jejich částí nebo jednotlivých vojáků pod velením stanoveného velitele, které je sestaveno za účelem provedení konkrétní operace nebo splnění konkrétního úkolu a které nemá stálou organizační strukturu. Velitel má vůči vojákům úkolového uskupení postavení služebního orgánu. (4) Vyžadují-li to podmínky zahraniční operace, není velitel úkolového uskupení povinen používat ustanovení o základní týdenní době služby, o službě konané nad základní týdenní dobu služby, o nepřetržitém odpočinku mezi službami a nepřetržitém odpočinku v týdnu a o přestávkách ve službě. Vyžadují-li to poměry nebo zvyklosti v místě zahraniční operace, je velitel úkolového uskupení oprávněn stanovit vojákovi přiměřená omezení. Velitel úkolového uskupení je povinen v době, po kterou jsou stanoveny ztížené podmínky výkonu služby a doby odpočinku, zabezpečit vojákovi přiměřenou dobu na jídlo a oddech a určit místo odpočinku. (5) Po dobu vyslání do zahraniční operace se dovolená a služební volno poskytují pouze tehdy, umožňují-li to podmínky zahraniční operace. § 41 Zvláštnosti průběhu služby vojákyň (1) Těhotná vojákyně nesmí být určována do služeb, jejichž výkon podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství; to platí obdobně o matce do konce devátého měsíce po porodu a vojákyni, která kojí. (2) Těhotná vojákyně, vojákyně, která kojí, a vojákyně pečující o dítě mladší než 1 rok může být určována do nočních služeb, do služeb konaných nad základní týdenní dobu služby a do služební pohotovosti jen s jejím souhlasem. (3) Těhotná vojákyně a vojákyně pečující o dítě mladší 8 let může být odvelena do jiného místa služebního zařazení, přeložena a vyslána na služební cestu nad základní dobu služby jen s jejím souhlasem. (4) Nárok vojákyně na mateřskou dovolenou, rodičovskou dovolenou a na přestávky ke kojení se řídí zvláštním právním předpisem13) obdobně jako u žen v pracovním poměru. (5) Odstavce 2, 3 a 4 se vztahují také na vojáky, kteří pobírají peněžitou pomoc4), a osamělé vojáky, kteří trvale pečují o dítě. (6) Vojákyně, která je těhotná, vojákyně do konce devátého měsíce po porodu a vojákyně, která kojí, nesmí konat činnost, která škodí jejímu organismu, a činnost, která ohrožuje její mateřské poslání. (7) Vojákyně, která je těhotná, vojákyně do konce devátého měsíce po porodu a vojákyně, která kojí, je povinna neprodleně oznámit a doložit služebnímu orgánu skutečnosti rozhodné pro posouzení zákazu činnosti vztahující se k jejímu služebnímu zařazení. (8) Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou činnosti a pracoviště, které jsou zakázány vojákyním, které jsou těhotné, vojákyním do konce devátého měsíce po porodu a vojákyním, které kojí. § 42 Zvláštnosti průběhu služby vojáků, kteří se připravují k výkonu služby studiem (1) Voják, který uzavřel dohodu o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, má nárok na studijní volno. (2) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah a čerpání studijního volna. § 43 Zvláštnosti průběhu služby vojáků duchovních a příslušníků zdravotnické služby Na vojáky, kteří konají službu jako duchovní, a na příslušníky zdravotnické služby se vztahuje tento zákon, nestanoví-li mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána14), jinak. ČÁST TŘETÍ OBČANSKÁ PRÁVA A VOJENSKÉ KÁZEŇSKÉ PRÁVO HLAVA I OMEZENÍ OBČANSKÝCH PRÁV VOJÁKA § 44 Shromažďovací právo Voják nesmí ve vojenských objektech pořádat politická shromáždění ani provádět politickou agitaci. § 45 Sdružovací právo (1) Voják nesmí být členem politické strany, politického hnutí a odborové organizace. (2) Vojáci se mohou sdružovat v profesních sdruženích, jejichž činnost musí být zabezpečena dohodou o spolupráci s ministerstvem a vnitřní normou ministerstva. § 46 Právo svobodně projevovat náboženství nebo víru Voják nesmí pořádat náboženské obřady a bohoslužby a účastnit se jich, brání-li tomu důležitý zájem služby, nekoná-li službu duchovního podle § 43. § 47 Hospodářská a sociální práva (1) Voják může výjimečně vykonávat výdělečnou činnost pouze s písemným souhlasem služebního orgánu, neovlivní-li tato činnost výkon jeho služby nebo jiný důležitý zájem ozbrojených sil. (2) Služební orgán může udělený souhlas písemně odvolat. V odvolání souhlasu je služební orgán povinen uvést důvody změny svého rozhodnutí. Voják je pak povinen bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost skončit způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních předpisů. (3) Voják smí vykonávat činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou a správu vlastního majetku. (4) Voják nesmí vykonávat činnost odpovědného zástupce podle zvláštních právních předpisů9a) ani být členem statutárních nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost, s výjimkou členství ve statutárních nebo kontrolních orgánech nestavebních bytových družstev zřízených ke správě bytového fondu, a právnických osob a organizačních složek státu, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je ministerstvo nebo jiný správní úřad. HLAVA II ZÁKLADNÍ POVINNOSTI VOJÁKŮ A ZÁKLADNÍ POVINNOSTI NADŘÍZENÝCH § 48 Základní povinnosti vojáků (1) Voják je povinen a) důsledně a přesně plnit úkoly, které mu ukládají právní předpisy a rozkazy nadřízených, b) svědomitě a řádně konat službu podle svých sil, znalostí a schopností, c) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu služby a které v zájmu ozbrojených sil nelze sdělovat jiným osobám; to neplatí, pokud byl této povinnosti zproštěn služebním orgánem, d) ohlásit svému nadřízenému závady, nedostatky, které ohrožují nebo ztěžují výkon služby, a hrozící škodu, e) zvyšovat své odborné znalosti a prohlubovat svoji kvalifikaci, dbát o svoji fyzickou zdatnost, f) dodržovat pravidla služební zdvořilosti a chovat se i mimo službu tak, aby neohrozil vážnost a důvěryhodnost ozbrojených sil, dodržovat při výkonu služby právní předpisy, mezinárodní právo válečné a humanitární, mezinárodní smlouvy a rozkazy nadřízených, g) při výkonu služby nosit předepsaný stejnokroj; výjimky stanoví služební orgán, h) nezneužívat ve svůj prospěch nebo ve prospěch jiných osob informace získané při výkonu služby a nepřijímat neoprávněné dary nebo jiné výhody v souvislosti s výkonem služby, i) bezodkladně ohlásit nadřízenému zahájení trestního řízenítrestního řízení vůči své osobě a informovat ho o průběhu a ukončení tohoto trestního řízenítrestního řízení. (2) Domnívá-li se voják, že rozkaz nadřízeného je v rozporu s právním předpisem, je povinen nadřízeného na to upozornit; trvá-li nadřízený na splnění rozkazu, je voják povinen jej splnit. Voják je povinen odepřít splnění rozkazu nadřízeného, spáchal-li by jeho splněním trestný čintrestný čin; tuto skutečnost ohlásí neodkladně vyššímu nadřízenému. (3) Je-li při výkonu vojenské služby neodkladně třeba zákroku k odvrácení škody hrozící ve vojenských objektech a na vojenském materiálu, je voják povinen zakročit. Nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe, ostatní vojáky nebo občany anebo osoby sobě blízké. § 49 Základní povinnosti nadřízeného Nadřízení jsou povinni ve vztahu k podřízeným zejména a) organizovat, řídit, kontrolovat a hodnotit výkon služby, b) zabezpečovat, aby byli pro výkon služby odborně připraveni a vycvičeni, c) vytvářet příznivé podmínky pro výkon služby, d) vést je ke služební kázni, k plnění služebních povinností a vyvozovat důsledky z porušování služebních povinností, e) seznamovat vojáky s vojenským řádem a jeho změnami. HLAVA III KÁZEŇSKÁ PRAVOMOC, KÁZEŇSKÉ ODMĚNY, KÁZEŇSKÉ TRESTY A JEJICH UKLÁDÁNÍ § 50 Kázeňská pravomoc (1) Kázeňskou pravomocí se rozumí právo udělovat kázeňské odměny a ukládat kázeňské tresty. (2) Kázeňskou pravomoc mají v celém rozsahu prezident a ministr; v rozsahu stanoveném ve vojenských řádech služební orgány a nadřízení (dále jen „orgány s kázeňskou pravomocí“). K rozhodování o udělování kázeňských odměn a ukládání kázeňských trestů mohou orgány s kázeňskou pravomocí zřizovat kázeňské komise jako poradní orgány, ve kterých jsou zejména zástupci hodnostního sboru. (3) Prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil stanoví ve vojenském řádu podrobnou úpravu vojenského kázeňského práva. § 51 Kázeňský přestupek (1) Kázeňským přestupkempřestupkem se rozumí zaviněné jednání, které je v rozporu s právními předpisy nebo vojenskými řády, předpisy a rozkazy, nejde-li o jiný správní delikt nebo není-li trestné podle trestního zákona. (2) Jako kázeňský přestupekpřestupek se vyřídí též jednání vojáka označené za přestupekpřestupek ve zvláštním právním předpise. Orgány s kázeňskou pravomocí takový přestupekpřestupek projednávají a ukládají za něj sankce a ochranná opatření podle zvláštních právních předpisů15). § 52 Kázeňské odměny (1) Kázeňské odměny se udělují za příkladné plnění služebních povinností nebo za záslužné činy. Záslužným činem se rozumí zejména vykonání hrdinského skutku, projev statečnosti při záchraně života nebo majetku. (2) Kázeňskými odměnami jsou zejména a) písemná pochvala, b) prominutí dříve uloženého kázeňského trestu nebo jeho zahlazení, c) peněžitý nebo věcný dar. § 53 Kázeňské tresty (1) Kázeňské tresty se ukládají za kázeňské přestupkypřestupky podle § 51 odst. 1. (2) Kázeňskými tresty jsou a) napomenutí, b) písemná důtka, c) výstraha pro neodpovědný výkon služby, d) snížení platu až o 15 % až na dobu 6 měsíců. Ukládání kázeňských trestů § 54 (1) Postačí-li k nápravě vojáka a k obnovení služební kázně vytknutí méně závažného jednání, které má znaky kázeňského přestupkupřestupku, kázeňský trest se neuloží. (2) Před uložením kázeňského trestu se musí úplně a přesně zjistit skutkový stav. Vojákovi se musí před uložením kázeňského trestu umožnit vyjádřit se k věci, navrhovat důkazy a hájit se. Orgány s kázeňskou pravomocí jsou oprávněny vyslechnout též toho, kdo podal podnět k projednání kázeňského přestupkupřestupku. (3) Při rozhodování o uložení kázeňského trestu se přihlíží k povaze protiprávního jednání, k okolnostem, za kterých k němu došlo, k jeho následkům, míře zavinění, k dosavadnímu plnění služebních povinností a k druhu a množství dosud nezahlazených kázeňských trestů. § 55 Za kázeňský přestupekpřestupek uloží orgán s kázeňskou pravomocí kázeňský trest nejdříve 24 hodin po jeho spáchání, nejpozději však do 30 dnů ode dne, kdy se o jeho spáchání dověděl. Je-li jednání vojáka, v němž lze spatřovat naplnění skutkové podstaty kázeňského přestupkupřestupku, předmětem šetření jiného orgánu, počíná lhůta 30 dnů pro uložení kázeňského trestu běžet dnem, kdy se orgán s kázeňskou pravomocí dověděl o výsledku tohoto šetření; dopustil-li se voják kázeňského přestupkupřestupku v zahraničí, dnem následujícím po dni návratu vojáka ze zahraničí. Za kázeňský přestupekpřestupek lze uložit kázeňský trest do 1 roku ode dne jeho spáchání. § 56 Kázeňský trest nelze uložit nebo vykonat, byl-li kázeňský trest prominut anebo vztahuje-li se na přestupekpřestupek amnestie nebo byl-li voják za týž skutek již pravomocně odsouzen soudem; byl-li kázeňský trest uložen dříve, zruší se s účinností ode dne uložení. § 57 (1) Kázeňský trest ukládá orgán s kázeňskou pravomocí písemným rozhodnutím, které se musí vojákovi doručit. Proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení; do doby pro podání odvolání se nezapočítává doba nepřetržitého vojenského výcviku. Odvolání podává voják orgánu s kázeňskou pravomocí, který je nadřízen tomu, jenž o uložení kázeňského trestu rozhodl. Proti rozhodnutí prezidenta se nelze odvolat. Odvolání lze vzít zpět do doby rozhodnutí orgánu s kázeňskou pravomocí, který o odvolání rozhoduje. (2) O odvolání rozhoduje orgán s kázeňskou pravomocí bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne doručení odvolání. Rozhodnutí je vykonatelné dnem následujícím po nabytí právní moci. § 58 Zahlazení kázeňského trestu (1) Nedopustil-li se voják během 1 roku od pravomocného uložení kázeňského trestu dalšího kázeňského přestupkupřestupku, kázeňský trest se zahladí vypuštěním z evidence a voják se posuzuje, jako by mu kázeňský trest nebyl uložen. (2) Orgán s kázeňskou pravomocí může i před uplynutím doby stanovené v odstavci 1 rozhodnout o zahlazení kázeňského trestu s přihlédnutím k chování vojáka. ČÁST ČTVRTÁ PÉČE O VOJÁKY § 59 Podmínky pro výkon služby (1) Ministerstvo vytváří vojákům podmínky pro řádný, hospodárný a bezpečný výkon služby. (2) Ministerstvo je zejména povinno a) zajišťovat pro vojáky zdravotní péči, b) zřizovat, udržovat a zlepšovat sociální zařízení, c) pečovat o vzhled a úpravu míst, ve kterých vojáci vykonávají službu, d) vytvářet příznivé podmínky pro stravování vojáků, e) zajišťovat vojákům ubytování, f) vytvářet podmínky pro soustavné vzdělávání a prohlubování kvalifikace vojáků v zájmu ozbrojených sil, g) zabezpečovat rekvalifikaci vojákům, h) vytvářet podmínky pro uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb a zájmové činnosti vojáků. (3) Ministerstvo může poskytovat péči podle odstavce 2 písm. a), d) a h) nositelům osvědčení podle zvláštního právního předpisu16) a jejich manželkám, manželům, popřípadě vdovám nebo vdovcům po nich, bývalým vojákům, kteří konali službu v zahraničních operacích, a bývalým vojákům, kteří jsou poživateli dávek důchodového pojištění, jež vyplácí ministerstvo. § 60 Dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání (1) Služební orgán uzavře s vojákem, který si zvyšuje nebo rozšiřuje vzdělání využitelné pro služební zařazení související s výkonem současného nebo předpokládaného služebního zařazení, dohodu, kterou se stát zavazuje umožnit vojákovi zvýšení nebo rozšíření vzdělání. Voják se zavazuje setrvat po skončení studia po dohodnutou dobu ve služebním poměru nebo uhradit náklady spojené se zvýšením nebo rozšířením vzdělání nebo jejich část, a to i tehdy, zanikne-li vojákovi služební poměr před ukončením zvýšení nebo rozšíření vzdělání nebo v jeho průběhu. (2) Dohoda se musí uzavřít písemně a musí v ní být uvedeny a) stupeň vzdělání nebo druh kvalifikace a způsob jejich získání, b) doba, po kterou se voják zavazuje setrvat ve služebním poměru, c) druhy nákladů, které bude voják povinen uhradit, nesplní-li svůj závazek setrvat ve služebním poměru, d) nejvyšší celková částka, kterou bude voják povinen uhradit, jinak je dohoda neplatná. (3) Do doby setrvání ve služebním poměru se nezapočítává doba dispozice podle § 10 odst. 4 a doba přerušení služebního poměru podle § 11. (4) Nesplní-li voják svůj závazek setrvat ve služebním poměru pouze zčásti, povinnost uhradit náklady se poměrně sníží. (5) Povinnost uhradit náklady zaniká, zanikl-li služební poměr vojáka podle § 18 písm. e), f), h) a i) nebo podle § 19 odst. 1 písm. a), b), c) a e). Ministr nebo jím zmocněný služební orgán může v mimořádných případech na žádost vojáka částečně snížit nebo zcela prominout povinnost vojáka uhradit náklady, zanikl-li jeho služební poměr z jiných důvodů. (6) Ministerstvo stanoví vyhláškou výši úhrady, kterou lze na vojákovi požadovat, pokud nesplní dohodu. § 61 Ubytování nebo byt (1) V obciobci výkonu služby nebo v obciobci, ze které je možné denně dojíždět do místa pravidelného výkonu služby, zabezpečí ministerstvo vojákovi po dobu trvání služebního poměru ubytování nebo mu může zabezpečit byt. (2) O přidělení bytu vojákovi rozhoduje služební orgán na základě jeho žádosti a na základě posouzení naléhavosti řešení jeho bytové potřeby bytovou komisí. Bytová komise ustanovená služebním orgánem v místě služby, složená ze zástupců útvarů a zařízení v místě služby zpracovává jednou za 3 měsíce pořadí žadatelů o byt podle těchto hledisek: a) služební zařazení vojáka, b) bytové podmínky vojáka a jeho rodiny, c) sociální podmínky vojáka a jeho rodiny, d) doba odloučení vojáka od rodiny, e) předpokládaná doba trvání služebního poměru, f) zdravotní stav rodiny vojáka. (3) Ministerstvo může ponechat vojákovi byt v nájmu i po zániku služebního poměru vojáka nebo uzavřít nájemní smlouvu k takovému bytu s pozůstalým manželem anebo s pozůstalými dětmi, jestliže voják zejména a) ztratil zdravotní způsobilost následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání a jeho služební poměr zanikl podle § 18 písm. h), b) byl propuštěn ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. a) a b), c) zemřel následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání. (4) Voják, který nebydlí ve služebním bytě v obciobci jeho výkonu služby nebo v obciobci, ze které je možné denně dojíždět do místa pravidelného výkonu služby, má nárok na měsíční přídavek na bydlení (dále jen „přídavek na bydlení“). Přídavek na bydlení náleží ve výši od 0,8 do 1,7násobku minimální mzdy17) (dále jen „koeficienty“) podle obceobce výkonu služby a podle počtu obyvatel žijících v místě výkonu služby. Nárok na přídavek na bydlení zaniká při zániku služebního poměru nebo po přidělení služebního bytu v obciobci výkonu služby vojáka nebo v obciobci, ze které je možné denní dojíždění do místa pravidelného výkonu služby. Přídavek na bydlení vojákovi nenáleží, jestliže bez vážných důvodů odmítne služební byt zajištěný ministerstvem; nenáleží rovněž po dobu jeho služebního zařazení jako čekatele, ve zkušební době, po dobu přerušení služebního poměru podle § 11 nebo pokud je mu ministerstvem hrazeno nájemné za byt v místě pravidelného výkonu služby v zahraničí. Vojákovi, který má nárok na přídavek na bydlení, nenáleží náhrady jako při služební cestě ani náhrady při denním dojíždění. (5) Vojákovi, který koná službu v obciobci, kde nebydlí ve služebním bytě a kde dopravní spojení neumožňuje denní dojíždění do místa pravidelného výkonu služby, zabezpečí ministerstvo ubytování za úhradu. (6) Vojákovi, který se připravuje k výkonu služby studiem, se ubytování zabezpečuje bezplatně. Ubytování se zabezpečuje ode dne zahájení studia do dne jeho ukončení; nezabezpečuje se při cestách a pobytu mimo vojenskou školu, které nejsou v zájmu ozbrojených sil, a v době čerpání řádné a krátké dovolené. (7) Při služební cestě a odvelení se vojákovi poskytuje bezplatné ubytování. (8) Ubytování se poskytuje ve vojenských ubytovacích zařízeních, výjimečně jej lze zajistit v ubytovacím zařízení jiného provozovatele. (9) Vláda stanoví nařízením kategorie obcíobcí výkonu služby a koeficienty pro výpočet přídavku na bydlení. Výše násobků se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru. Vláda upraví nařízením výši koeficientů vždy při změně minimální mzdy. § 62 Rekreace Ministerstvo může zabezpečovat vojákovi a jeho rodině společnou rekreaci s přihlédnutím k náročnosti a obtížnosti výkonu služby. § 63 Jednorázová peněžní výpomoc Ministr může v mimořádných případech přiznat vojákovi na jeho žádost k překonání přechodné, jím nezaviněné tíživé sociální situace jednorázovou nenávratnou peněžní výpomoc až do výše dvacetinásobku minimální mzdy17). § 64 Rekvalifikace Před zánikem služebního poměru lze umožnit vojákovi na žádost rekvalifikaci na náklady státu, trval-li služební poměr nejméně 5 let, a to s přihlédnutím k získané kvalifikaci. § 65 Příspěvek na pohřeb vojáka a pohřební obřad s vojenskými poctami (1) Zemřel-li voják mimo válečný stav na území České republiky, poskytne příslušný útvar na přání pozůstalých úhradu nutných výdajů na jednoduchou rakev s kovovou vložkou a úhradu poplatků a dopravného za převoz do místa pohřbu. V případě úmrtí vojáka v zahraničí náleží úhrada podle věty první, pouze pobýval-li voják v zahraničí ze služebních důvodů. (2) Na přání pozůstalých vypraví útvar svým nákladem zemřelému vojáku jednoduchý pohřeb; do nákladů se zahrnou i výdaje na kovovou vložku, poplatky a dopravné do místa pohřbu, nevypravuje-li se pohřeb v místě úmrtí. Plnění podle odstavce 1 v tomto případě nenáleží. (3) Voják, který zemřel v době trvání služebního poměru, může být pohřben ve vojenském stejnokroji a mohou mu být prokázány vojenské pocty. Obdobně se to týká vojáka, který byl propuštěn do zálohy, bylo mu povoleno nosit stejnokroj při slavnostních příležitostech18) a poté zemřel. ČÁST PÁTÁ ZABEZPEČENÍ VOJÁKŮ HLAVA I PLATOVÉ NÁLEŽITOSTI § 66 Poskytování platu (1) Vojákovi se poskytuje plat podle zvláštních právních předpisů. Obsahují-li tyto předpisy ustanovení o výkonu práce, rozumí se tím výkon služby podle § 24. (2) Za výkon služby se pro nárok na plat považuje doba řádné dovolené, krátké dovolené, zvláštní dovolené, doba dočasného zproštění výkonu služby, doba denního studia, doba studijního volna při studiu při výkonu služby, doba preventivní nebo mimořádné rehabilitace, doba rekvalifikace, doba volna za nepřetržitý vojenský výcvik a nepřetržité vojenské nasazení na území České republiky a doba služebního volna z důvodů obecného zájmu a pro důležité osobní překážky ve službě s výjimkou dalšího služebního volna pro důležité osobní překážky ve službě nebo z jiných vážných důvodů. (3) Nárok na plat nebo na náhradu platu nevzniká vojákovi vyslanému k výkonu služby v zahraničí, pokud je mu plat poskytován z prostředků mezinárodní nebo nadnárodní organizace nebo orgánu. § 67 Poskytování platu ve zvláštních případech (1) Při dočasném zproštění výkonu služby se vojákovi krátí plat o 50 %. Míra krácení se snižuje o 5 % za každou vyživovanou osobu, nesmí být však nižší než 25 %. Krácený plat nesmí být nižší než minimální mzda stanovená zvláštním právním předpisem17). (2) Vojákovi se plat nesnižuje a) byl-li určen do dispozice podle § 10 odst. 2 písm. a) a c) a § 10 odst. 3, b) po dobu odvelení, c) po dobu dočasného pověření výkonem služby v jiném služebním zařazení, d) po dobu, po kterou mu nadřízený stanovil kratší týdenní dobu služby podle § 25 odst. 3, e) po dobu nejvýše 12 měsíců, byl-li v důsledku organizačních změn jinak služebně zařazen, f) po dobu trvání tvůrčího volna19). (3) Pokud podezření ze závažného porušení služebních povinností nebo ze spáchání trestného činutrestného činu nebylo vojákovi prokázáno a dočasné zproštění výkonu služby bylo zrušeno, náleží vojákovi rozdíl, o který byl plat zkrácen. (4) Voják zařazený do zvláštní dispozice má nárok na plat podle činnosti jím vykonávané v této dispozici. § 68 Náhrada platu (1) Voják má za nevyčerpanou dovolenou nebo za její poměrnou část nárok na náhradu ve výši platu, který odpovídá době nevyčerpané řádné dovolené, pokud řádnou dovolenou nebo její poměrnou část nemohl vyčerpat ani do konce následujícího kalendářního roku. Náhrada podle věty první se stanoví z platu, který by vojákovi náležel v posledním měsíci, kdy mohl tuto dovolenou čerpat. (2) Voják je povinen vrátit plat vyplacený za dobu řádné dovolené nebo za její část, na niž ztratil nárok nebo na niž mu nárok nevznikl. (3) Vojákovi se poskytuje náhrada ve výši platu a) po dobu prvního měsíce dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, s výjimkou prvních 3 dnů výkonu služby, za které se náhrada ve výši platu neposkytuje; dočasnou neschopností ke službě pro nemoc nebo úraz se pro účely tohoto zákona rozumí dočasná pracovní neschopnostdočasná pracovní neschopnost uznaná podle předpisů o nemocenském pojištění19a), b) nejdéle po dobu 12 měsíců od počátku neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, které voják utrpěl při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby, nebo c) po dobu, po kterou voják nemůže konat službu pro karanténu nařízenou podle zvláštních právních předpisů19b) nebo po kterou je vojákovi nařízena izolace, s výjimkou prvních 3 dnů výkonu služby, za které se poskytuje náhrada ve výši 25 % platu. (4) Nárok na náhradu platu nemá voják, který si úmyslně přivodil dočasnou neschopnost ke službě. Náhrada platu ve výši 50 % náleží vojákovi, jestliže si přivodil dočasnou neschopnost ke službě a) zaviněnou účastí ve rvačce; rvačkou se zde rozumí vzájemné napadení nebo fyzický střet 2 nebo více osob, b) jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků nebo psychotropních látek, nebo c) při spáchání úmyslného trestného činutrestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupkupřestupku. (5) Porušil-li voják v období trvání nároku na náhradu platu při neschopnosti ke službě režim dočasně práce neschopného pojištěnce, může mu být se zřetelem na závažnost porušení náhrada platu snížena nebo odňata. Pokud již byla vyplacena, považují se vyplacené částky za přeplatek, který je voják povinen uhradit plátci náhrady platu. (6) Při dočasném zproštění výkonu služby po dobu uvedenou v odstavci 3 náleží vojákovi náhrada platu, která se krátí obdobně jako v § 67 odst. 1. HLAVA II NÁBOROVÝ PŘÍSPĚVEK § 69 (1) Vojákovi lze při povolání do služebního poměru přiznat náborový příspěvek, absolvoval-li jiné než vojenské nebo policejní střední a vysoké školy nebo splnil-li povinnost k náhradě nákladů za studium vojenských nebo policejních škol, které absolvoval. Náborový příspěvek lze poskytnout ve výši od 30 000 do 130 000 Kč podle dosaženého vzdělání a doby trvání služebního poměru. (2) Náborový příspěvek lze vojákovi přiznat, pokud se zaváže vrátit vyplacený náborový příspěvek nebo jeho poměrnou část, zanikne-li jeho služební poměr před uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru podle § 18 písm. c) a d) nebo podle § 19 odst. 1 písm. f) až l). (3) V případě, že voják vrátil náborový příspěvek nebo jeho poměrnou část, lze mu při opětovném povolání do služebního poměru poskytnout náborový příspěvek až do výše vráceného náborového příspěvku nebo jeho poměrné části. Získal-li voják před opětovným povoláním do služebního poměru vysokoškolské vzdělání, lze mu poskytnout náborový příspěvek ve výši stanovené pro náborový příspěvek za vysokoškolské vzdělání. (4) O poskytnutí náborového příspěvku rozhoduje služební orgán, který je oprávněný rozhodovat o povolání do služebního poměru. (5) Z přiznaného náborového příspěvku se vojákovi vyplácí 20 % po 6 měsících trvání služebního poměru, nejdříve však po uplynutí zkušební doby, 30 % po 12 měsících trvání služebního poměru a 50 % po 24 měsících trvání služebního poměru. § 70 Ministerstvo stanoví vyhláškou výši náborového příspěvku podle dosaženého vzdělání a stanovené doby trvání služebního poměru. HLAVA III CESTOVNÍ A JINÉ NÁHRADY § 71 Vymezení pojmů (1) Služební cestou se rozumí doba od nástupu vojáka na cestu k plnění služebních úkolů do jiného místa, než je jeho stanovené místo výkonu služby, včetně doby plnění úkolů v místě, které je cílem služební cesty, do návratu vojáka z cesty. (2) Zahraniční služební cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba služební cesty podle odstavce 1 z České republiky do zahraničí, ze zahraničí do České republiky a doba služební cesty v zahraničí. (3) Stanoveným místem výkonu služby se rozumí všechny prostory, objekty a zařízení, v nichž voják trvale vykonává službu20). (4) Místem trvalého pobytu vojáka se rozumí obecobec, v níž je voják hlášen k trvalému pobytu21). (5) Za rodinu vojáka se pro účely tohoto zákona považují, mají-li trvalý pobyt na území státu a žijí-li s vojákem v domácnosti22), jeho manželka (manžel) nebo družka (druh) a nezaopatřené děti, a to vlastní děti, osvojené děti nebo děti svěřené do pěstounské péče nebo výchovy. Pro účely tohoto zákona se za nezaopatřené dítě považuje dítě vymezené zvláštním právním předpisem22a). K družce (druhovi) se jako k osobě posuzované podle věty první přihlíží, jen žije-li s vojákem v domácnosti nepřetržitě alespoň 3 měsíce a je-li přihlášena (přihlášen) na adrese vojáka k trvalému pobytu22b). (6) ObcíObcí výkonu služby se rozumí území obceobce22c), na kterém je dislokován vojenský objekt, vojenský útvar nebo vojenské zařízení anebo vojenský záchranný útvar, v němž je voják služebně zařazen. (7) Jízdními výdaji se rozumí výdaje za místní hromadnou dopravu, jízdenku, letenku, místenku a za použití lůžkového nebo lehátkového vozu a za použití vlaku vyšší kvality. § 72 Náhrady při služebních cestách a odvelení (1) Při služební cestě vojákovi náleží a) stravné, b) náhrada prokázaných jízdních výdajů, c) náhrada prokázaných výdajů za ubytování, d) náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů, e) náhrada jízdních výdajů za cesty do místa trvalého pobytu vojáka nebo do jiné obceobce pobytu jeho rodiny předem dohodnutého mezi nadřízeným a vojákem a zpět, je-li to hospodárnější a trvá-li služební cesta více než 7 po sobě následujících kalendářních dnů, a to jednou týdně. (2) Náhrady při služební cestě náležejí i při odvelení; při odvelení do zahraničí náležejí jako při zahraniční služební cestě. (3) Vojákovi, s nímž byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, s výjimkou prezenčního studia, nebo vojákovi vyslanému do rekvalifikačního kurzu náležejí náhrady podle odstavce 1. Stravné náleží za dny účasti na studijních soustředěních nebo konzultacích a za dny konání zkoušek v jiné obciobci, než je jeho stanovené místo výkonu služby nebo místo trvalého pobytu. Při zvýšení nebo rozšíření vzdělání náleží náhrada jízdních výdajů podle odstavce 1 písm. b) a e), jen je-li vojákovi poskytnuto studijní volno. § 73 Stravné (1) Za každý den služební cesty náleží vojákovi stravné ve výši stanovené zvláštním právním předpisem23). Ministerstvo stanoví vyhláškou výši stravného v rámci rozpětí stanoveného zvláštním právním předpisem23). (2) Je-li vojákovi vyslanému na služební cestu, která trvá méně než 5 hodin, znemožněno ze služebních důvodů stravovat se obvyklým způsobem, může se mu poskytnout stravné až do výše nejnižší částky stravného uvedené ve zvláštním právním předpisu23). (3) Stravné nenáleží vojákovi, kterému je na služební cestě zabezpečeno bezplatné stravování. Bylo-li bezplatné stravování zabezpečeno částečně, stravné se úměrně krátí, a to při poskytnutí snídaně o 20 %, oběda o 40 % a večeře o 40 %. (4) Vojákovi vyslanému na služební cestu do místa jeho trvalého pobytu nebo do místa trvalého pobytu jeho rodiny na dobu delší než jeden kalendářní den náleží stravné pouze za dobu výkonu služby. § 74 Náhrada prokázaných jízdních výdajů (1) Vojákovi náleží náhrada jízdních výdajů za cestu mezi místem, které mu bylo stanoveno jako místo nástupu služební cesty, a místem, do něhož byl vyslán k plnění služebních úkolů, a poté místem ukončení služební cesty. (2) Nemohl-li se voják ubytovat v místě, do něhož byl vyslán, náleží mu též náhrada jízdních výdajů za cesty vykonané do místa, v němž se ubytoval, a zpět. (3) Při jízdě vlakem nad vzdálenost 50 km jedním směrem se hradí příplatek za vlak vyšší kvality, při vzdálenosti nejméně 101 km jedním směrem se hradí jízdní výdaje za první vozovou třídu a při jízdě autobusem jízdní výdaje včetně místenky. (4) Náhrada jízdného za použití lůžkového nebo lehátkového vozu první nebo druhé třídy náleží vojákovi při splnění podmínky ujetí vzdálenosti nejméně 201 km pouze tehdy, trvala-li cesta alespoň 4 hodiny v době mezi 22. a 6. hodinou a po jejím ukončení bezprostředně následoval výkon služby. (5) Při služební cestě, kdy vojákovi náleží náhrada jízdních výdajů podle § 72 odst. 1 písm. e), se poskytuje náhrada jízdních výdajů ve výši prokázaných jízdních výdajů za druhou vozovou třídu osobního vlaku nebo za autobus. Příplatek za vlak vyšší kvality nebo náhrada za použití autobusu včetně místenky náleží při vzdálenosti nejméně 101 km jedním směrem a dále náleží jízdní výdaje za místní hromadnou dopravu při přestupu z jednoho hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy na jiný. Použije-li voják po předchozím souhlasu nadřízeného k cestě do místa svého trvalého pobytu nebo do jiné obceobce pobytu jeho rodiny, na kterém se předem s nadřízeným dohodl, a zpět jiné než služební silniční motorové vozidlo, náleží mu náhrada ve výši jízdních výdajů, které by mu náležely při použití vlaku nebo autobusu dálkové přepravy. § 75 Náhrada prokázaných výdajů za ubytování Při služební cestě náleží vojákovi náhrada výdajů v prokázané výši za ubytování, a) nebylo-li mu ve vojenských ubytovacích zařízeních poskytnuto bezplatné ubytování, nebo b) nepoužil-li při cestě v noci lůžkový nebo lehátkový vůz a byl-li nucen se v téže noci ubytovat z důvodu časného příjezdu nebo pozdního odjezdu. § 76 Náhrady za používání silničních motorových vozidel při služebních cestách (1) Použije-li voják při služební cestě se souhlasem nadřízeného jiné než služební silniční motorové vozidlo, náleží mu za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady ve výši podle zvláštních právních předpisů24) a náhrada za spotřebované pohonné hmoty. (2) Náhrada výdajů za pohonné hmoty náleží vojákovi podle cen pohonných hmot prokázaných dokladem, který se datem shoduje s datem služební cesty. Neprokáže-li voják cenu pohonné hmoty, vypočte se výše náhrad z průměrné ceny pohonné hmoty stanovené zvláštním právním předpisem24a). Spotřeba pohonné hmoty se vypočte aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu vozidla. Pokud technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje, náleží vojákovi náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen prokáže-li spotřebu pohonných hmot technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců. (3) Voják je povinen prokázat technickým průkazem silničního motorového vozidla, které má být použito při služební cestě, o jaký druh vozidla se jedná a jakou spotřebu pohonných hmot stanovil výrobce. (4) Nadřízený může s vojákem předem dohodnout též poskytování náhrady za použití jiného než služebního silničního motorového vozidla ve výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy s výjimkou letenky. § 77 Náhrady při povolání do služebního poměru a při přeložení (1) Při přeložení náleží vojákovi náhrada jízdních výdajů z místa trvalého pobytu, popřípadě z dosavadního místa výkonu služby do místa přeložení. (2) Vojákovi náleží k náhradě zvýšených životních nákladů náhrady jako při služební cestě po dobu, kdy v důležitém zájmu služby po přeložení musí žít odloučeně od své rodiny. Je-li voják služebně zařazen jako čekatel, náhrady jako při služební cestě mu nenáležejí. (3) Denní částka náhrady jako při služební cestě náleží ve výši podle § 73. (4) Vojákovi náleží po dobu, kdy z důvodu důležitého zájmu služby denně dojíždí z obceobce výkonu služby do místa trvalého pobytu, náhrada prokázaných jízdních výdajů, popřípadě náhrada za použití jiného než služebního silničního motorového vozidla za cesty z místa trvalého pobytu do obceobce výkonu služby a zpět, nejvýše však 75 % z denní částky náhrad jako při služební cestě. (5) Vojákovi náleží po dobu, kdy z důvodu důležitého zájmu služby denně dojíždí z pravidelného místa výkonu služby do místa trvalého pobytu rodiny, náhrada při denním dojíždění, trvá-li jeho nepřítomnost v místě trvalého pobytu rodiny z důvodu zaměstnání nejméně 11 hodin v kalendářním dnu. Denní částka náhrady náleží ve výši 25 % z denní částky náhrady jako při služební cestě. Je-li voják služebně zařazen jako čekatel, náhrada při denním dojíždění mu nenáleží. (6) Náhrada jako při služební cestě nebo náhrada při denním dojíždění vojákovi nenáleží, je-li mu poskytnuto bezplatné stravování. Poskytuje-li se vojákovi částečné bezplatné stravování, náhrady jako při služební cestě se úměrně krátí a náhrada při denním dojíždění nenáleží. (7) Vojákovi, který po přeložení vykonává službu mimo místo svého trvalého pobytu a nemůže denně dojíždět, náleží náhrada jízdních výdajů za cesty z místa trvalého pobytu do místa přeložení a zpět ve výši jízdného hromadnými dopravními prostředky dálkové přepravy. Náhrada jízdních výdajů náleží nejvýše pětkrát měsíčně vojákovi, který žije v domácnosti alespoň s jedním příslušníkem rodiny, a jednou měsíčně ostatním vojákům. Vykoná-li voják z místa trvalého pobytu cestu do místa ubytování namísto cesty do místa přeložení, lze mu poskytnout náhradu prokázaných jízdních výdajů, a to až do výše jízdného za cestu z místa trvalého pobytu do místa přeložení. Obdobně se postupuje, pokud ve stejném kalendářním dni náleží vojákovi náhrada prokázaných jízdních výdajů z místa trvalého pobytu do místa ubytování a současně náhrada jízdních výdajů z místa přeložení do místa ubytování. Totéž platí při cestě z místa ubytování do místa trvalého pobytu. Náhrada se poskytuje podle § 74 odst. 5. (8) Vojákovi, který po přeložení vykonává službu mimo místo svého trvalého pobytu a ministerstvo mu nemůže zabezpečit v místě přeložení ubytování, náleží náhrada jízdních výdajů z místa ubytování do místa přeložení a zpět. (9) Náhrady podle odstavců 2 až 8 vojákovi nenáležejí ode dne následujícího po dni, kdy a) se přestěhoval do obceobce výkonu služby, b) mu vznikl nárok na přídavek na bydlení, nebo c) začal vykonávat službu v místě, které mu bylo určeno jako pravidelné místo výkonu služby v zahraničí. (10) Pro účely náhrad podle předchozích odstavců se obdobně jako přeložení posuzuje i povolání do služebního poměru. (11) Při souběhu nároku na náhrady jako při služební cestě a nároku na stravné při služební cestě nebo při souběhu nároku na náhrady při denním dojíždění a nároku na stravné při služební cestě anebo při souběhu nároku na náhrady jako při služební cestě a nároku na náhrady při denním dojíždění má voják nárok na náhradu, která je vyšší. § 78 Příspěvek při přestěhování Při přestěhování v důležitém zájmu služby má voják nárok na příspěvek při přestěhování, který náleží do maximální výše šestinásobku minimální mzdy17). Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah výše příspěvku při přestěhování. Náhrady při zahraničních služebních cestách § 79 (1) Při zahraniční služební cestě náleží vojákovi náhrady podle § 72 odst. 1 písm. b) až d). (2) Vojákovi s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí náleží za dny cesty z České republiky do pravidelného místa výkonu služby v zahraničí a zpět a při služebních cestách v zahraničí náhrady jako při zahraničních služebních cestách. Pokud s vojákem se souhlasem nadřízeného cestuje jeho rodinný příslušník, lze vojákovi poskytnout též náhrady prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších výdajů, které vznikly tomuto rodinnému příslušníkovi. Vojákovi s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí nenáleží stravné za dobu služební cesty na území České republiky a v zemi, kde má stanovené pravidelné místo výkonu služby. (3) Voják s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí má nárok na stejné náhrady jako zaměstnanci rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, které jsou stanovené zvláštním právním předpisem25). § 80 Při zahraniční služební cestě lze dohodnout s vojákem poskytování náhrad za cesty k návštěvě rodiny, jejich rozsah a výši. § 81 (1) Při zahraniční služební cestě přísluší vojákovi stravné v cizí měně; na žádost vojáka může být vyplaceno stravné v českých korunách nebo v jiné cizí volně směnitelné měně s tím, že se pro přepočet použije směnný kurs devizového trhu vyhlašovaný Českou národní bankoubankou. (2) Výši základních sazeb stravného v cizí měně stanoví zvláštní právní předpis24). (3) Trvá-li zahraniční služební cesta v kalendářním dni 12 a méně hodin, poskytne se stravné v cizí měně ve výši, která se určí násobkem dvanáctiny poloviční výše základní sazby stravného v cizí měně a počtu celých hodin zahraniční služební cesty strávených mimo území České republiky. Za dobu zahraniční služební cesty strávenou mimo území České republiky, která trvá méně než 1 hodinu, stravné v cizí měně nenáleží. (4) Při poskytnutí bezplatného stravování stravné nenáleží. Při poskytnutí částečného bezplatného stravování se stravné podle odstavce 1 úměrně krátí stejným způsobem jako podle § 73. § 82 Při zahraniční služební cestě lze poskytnout vedle stravného kapesné v cizí měně do výše 40 % stravného stanoveného podle § 81 odst. 1 a 2. § 83 Za použití jiného než služebního silničního motorového vozidla při zahraniční služební cestě náleží vojákovi z povolání základní náhrada podle § 76 odst. 1 a náhrada výdajů za pohonné hmoty podle § 76 odst. 2 a 3. Náhrada za pohonné hmoty v cizí měně náleží za kilometry ujeté v zahraničí nad 350 km. § 84 (1) Při zahraniční služební cestě náleží za dobu služební cesty na území České republiky stravné v české měně v rozsahu a za podmínek stanovených v § 73. (2) Při zahraniční služební cestě je rozhodnou dobou pro vznik nároku na náhrady poskytované v cizí měně doba přechodu české státní hranice a při letecké přepravě odlet a přílet letadla podle letového řádu. Společná ustanovení k cestovním a jiným náhradám § 85 Kde tento zákon požaduje při služební cestě prokázání výdajů, a voják je neprokáže, může mu nadřízený poskytnout náhrady v jím uznané výši s přihlédnutím k podmínkám cesty s výjimkou náhrady výdajů za pohonné hmoty stanovené zvláštním právním předpisem24). § 86 (1) Požádá-li voják o poskytnutí zálohy na náhrady při služební cestě, musí mu být tato záloha do výše předpokládané náhrady poskytnuta. (2) Při zahraniční služební cestě musí být vojákovi záloha poskytnuta v cizí měně v rozsahu a ve výši podle předpokládané doby trvání a podmínek zahraniční pracovní cesty. Zálohu v cizí měně lze vojákovi poskytnout též zapůjčením služební platební karty. (3) Voják je povinen do 10 pracovních dnů po dni ukončení služební cesty předložit nadřízenému, který ho na služební cestu vyslal, písemné doklady potřebné k vyúčtování služební cesty a též vrátit nevyúčtovanou zálohu. (4) Vyúčtování služební cesty vojáka a uspokojení jeho nároků musí být provedeno do 14 pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů. § 87 Pokud čas strávený na služební cestě jinak než plněním služebních úkolů spadá do doby služby vojáka, považuje se za dobu zameškanou pro překážky ve službě. Za tuto dobu se plat vojákovi nekrátí. § 87a Nárok na cestovní a jiné náhrady nevzniká vojákovi vyslanému k výkonu služby v zahraničí, pokud mu jsou poskytovány z prostředků mezinárodní nebo nadnárodní organizace nebo orgánu. § 88 Výše částek, výše náhrady při denním dojíždění a sazeb stravného se zaokrouhlují na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru. § 88a Cestovní a jiné náhrady podle § 71 až 89 lze paušalizovat. Při výpočtu paušální částky vychází služební orgán z průměrných podmínek rozhodných pro poskytování náhrad vojákovi nebo skupině vojáků. Pokud se změní podmínky, za nichž byla paušální částka stanovena, je služební orgán povinen tuto částku přezkoumat a upravit. § 89 Ministerstvo stanoví vyhláškou výši a postup při přiznávání cestovních náhrad a náhrad při povolání do služebního poměru a při přeložení. HLAVA IV PROVIANTNÍ, VÝSTROJNÍ A PŘEPRAVNÍ NÁLEŽITOSTI § 90 Proviantní náležitosti (1) Voják má při nepřetržité službě, která trvá alespoň 24 hodin, nebo při výkonu zvláštních profesí a činností nárok na poskytnutí bezplatného stravování. Nelze-li poskytnout bezplatné stravování, má voják nárok na náhradu v penězích. (2) Pokud se při služební cestě poskytuje vojákovi místo bezplatného stravování náhrada v penězích, má voják nárok pouze na stravné nebo na náhradu v penězích, a to podle toho, co je pro něho výhodnější. § 91 Výstrojní náležitosti (1) Voják má nárok na výstrojní náležitosti. (2) Výstrojními náležitostmi se rozumí vojenská výstroj a služby, které se bezplatně poskytují k zabezpečení povinnosti vojáka v době výkonu služby nosit vojenský stejnokroj. Nelze-li poskytnout výstrojní náležitosti podle věty první, má voják nárok na náhradu v penězích. (3) Voják nemá nárok na výstrojní náležitosti po dobu určení do dispozice podle § 10 odst. 2 písm. b), d) až i). (4) Neprokáže-li se podezření ze závažného porušení služebních povinností nebo ze spáchání trestného činutrestného činu podle § 9 nebo pominou-li důvody vazby podle § 10 odst. 2 písm. i), poskytují se výstrojní náležitosti za tuto dobu zpětně. Na zpětné poskytnutí výstrojních náležitostí podle § 10 odst. 2 písm. h) má voják nárok, pokud po ukončení dispozice pokračuje jeho služební zařazení. (5) Nárok na výstrojní náležitosti podle odstavce 1 zaniká, je-li vojákovi služební poměr přerušen podle § 11. § 92 Přepravní náležitosti (1) Ministerstvo poskytuje vojákovi bezplatně přepravu při cestě na preventivní nebo mimořádnou rehabilitaci a na léčebnou péči, při přestěhování v důležitém zájmu služby, a to i pro příslušníky domácnosti22), kteří se stěhují spolu s ním, a pro přestěhování bytového zařízení, jednou v kalendářním roce při cestě na řádnou dovolenou a při společné rekreaci nebo rekreačním pobytu i jeho manželce a nezaopatřeným dětem. Při zániku služebního poměru podle § 18 písm. a), h), i) a j) nebo podle § 19 odst. 1 písm. a), b), c), e), h) a k) se poskytuje vojákovi bezplatná přeprava do místa trvalého pobytu nebo hraničního přechodu na území České republiky. (2) Nelze-li poskytnout bezplatnou přepravu, má voják nárok na náhradu prokázaných jízdních výdajů v penězích. Použije-li voják po předchozím souhlasu nadřízeného k cestě podle odstavce 1 jiné než služební silniční motorové vozidlo, náleží mu náhrada ve výši jízdních výdajů, které by mu náležely při použití vlaku nebo autobusu dálkové přepravy. § 93 Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob zabezpečování bezplatného stravování, výstrojních a přepravních náležitostí. HLAVA V ZDRAVOTNÍ PÉČE, ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ A NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ § 94 Zdravotní péče (1) Zdravotní péči vojáků organizuje, řídí a kontroluje ve své působnosti ministerstvo. V zájmu ochrany zdraví osob a vojenských kolektivů může ministerstvo nařizovat mimořádné preventivní prohlídky a protiepidemická opatření, včetně očkování, diagnostických zkoušek a léčení přenosných nebo jinak společensky závažných onemocnění, izolace a karanténních opatření. (2) Zdravotní péče je poskytována vojákům zpravidla ve zdravotnických zařízeních zřízených ministerstvem (dále jen „vojenská zdravotnická zařízení“), a nejsou-li zřízena, v jiných zdravotnických zařízeních na základě smlouvy o poskytování zdravotní péče vojákům uzavřené se zdravotní pojišťovnou stanovenou zvláštním právním předpisem26). Ambulantní nebo ústavní péči poskytuje zdravotnické zařízení, které určil lékař, který poskytl zdravotní péči podle věty první. Ošetřujícího lékaře lze volit jen ze zdravotnického zařízení uvedeného ve větě první nebo druhé; to se nevztahuje na případy poskytnutí neodkladné lékařské péče, nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení, a na volbu ženského lékaře. (3) Poskytování zdravotní péče ve vojenských zdravotnických zařízeních stanoví ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví vyhláškou. § 95 Zdravotní pojištění Voják je pojištěn u zdravotní pojišťovny podle zvláštního právního předpisu26). § 96 Nemocenské pojištění Nemocenské pojištění vojáků upravuje zvláštní právní předpis19a). § 97 Preventivní rehabilitace (1) Voják má nárok na poskytnutí preventivní rehabilitace v trvání 14 kalendářních dnů v kalendářním roce k upevnění zdravotního stavu, trval-li jeho služební poměr alespoň 10 let, nebo po dosažení věku 35 let anebo v závislosti na služebním zařazení, které musí trvat alespoň jeden rok. (2) Na základě doporučení ošetřujícího lékaře má voják nárok na poskytnutí preventivní rehabilitace formou lázeňského léčení spojeného s částí řádné dovolené i před dosažením věku stanoveného v odstavci 1. Trvá-li preventivní rehabilitace formou lázeňského léčení déle než 14 kalendářních dnů, má voják nárok na udělení navazující části řádné dovolené nebo udělení dovolené bez nároku na peněžní náležitosti, pokud již řádnou dovolenou v kalendářním roce vyčerpal. (3) Při souběhu nároku na preventivní rehabilitaci a nároku na zvláštní dovolenou v témže kalendářním roce poskytne se vojákovi pouze preventivní rehabilitace. (4) Náklady spojené s preventivní rehabilitací hradí ministerstvo. (5) Vojákovi, který vykonává službu v zahraničí, se preventivní rehabilitace neposkytuje. (6) Ministerstvo stanoví vyhláškou okruh služebních zařazení pro poskytování preventivní rehabilitace. § 97a Mimořádná rehabilitace (1) Vojákovi, který konal službu v zahraniční operaci po dobu nejméně 90 dnů vcelku, může být poskytnuta mimořádná rehabilitace v trvání 14 kalendářních dnů v kalendářním roce k upevnění zdravotního stavu. (2) Mimořádná rehabilitace se poskytuje na žádost vojáka tak, aby byla zahájena nejpozději do 30 kalendářních dnů ode dne návratu ze zahraniční operace. (3) Při souběhu mimořádné rehabilitace a nároku na preventivní rehabilitaci v témže kalendářním roce se poskytne vojákovi pouze preventivní rehabilitace. Při souběhu mimořádné rehabilitace a nároku na zvláštní dovolenou v témže kalendářním roce se poskytne vojákovi pouze mimořádná rehabilitace. (4) Mimořádnou rehabilitaci organizuje a náklady s ní spojené hradí ministerstvo. ČÁST ŠESTÁ BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI VÝKONU SLUŽBY § 98 Povinnosti nadřízených (1) Péči o bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při výkonu služby zajišťují služební orgány. Služební orgány jsou povinny zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při výkonu služby s ohledem na rizika spojená s možným ohrožením jejich života a zdraví (dále jen „rizika“) a přijímat opatření k prevenci rizik; tato povinnost se vztahuje též na další fyzické osoby, které se s jejich vědomím zdržují v prostorech, za které odpovídají. (2) Prevencí rizik se rozumí všechna opatření, která směřují k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví vojáků při výkonu služby, a opatření, jejichž cílem je předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat jejich působení. Služební orgány jsou povinny rizika vyhledávat, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Za tím účelem jsou povinny pravidelně kontrolovat bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při výkonu služby. (3) Při přijímání a provádění technických, technologických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik vycházejí služební orgány ze všeobecných preventivních zásad, kterými jsou a) omezování vzniku rizik, b) odstraňování rizik u zdroje jejich původu, c) přizpůsobování podmínek výkonu služby potřebám vojáků s cílem omezit působení negativních vlivů výkonu služby na jejich zdraví, d) plánování při provádění prevence rizik. (4) Služební orgány jsou dále povinny a) zajistit vojákům školení o právních předpisech a interních normativních aktech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví vojáků při výkonu služby, pravidelně ověřovat jejich znalost, vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování, b) zajistit vojákům podle potřeb vykonávané služby ve vhodných intervalech dostatečné a přiměřené informace a interní normativní akty o bezpečnosti a ochraně zdraví vojáků při výkonu služby; těhotné vojákyně, vojákyně do konce devátého měsíce po porodu a vojákyně, které kojí, informovat o rizicích spojených s výkonem služby a o opatřeních k ochraně jejich bezpečnosti nebo zdraví, c) vést evidenci o školeních, informacích a interních normativních aktech k bezpečnosti a ochraně zdraví vojáků při výkonu služby, d) přijmout nezbytná opatření pro první pomoc, e) nepřipustit, aby voják vykonával službu, jejíž výkon by neodpovídal jeho zdravotní způsobilosti, f) zajistit dodržování zákazu kouření stanoveného zvláštními právními předpisy27a), g) přizpůsobovat těhotným a kojícím vojákyním prostory pro jejich odpočinek, h) zajistit vedení a ukládání zdravotní a jiné dokumentace o služebních, popřípadě pracovních úrazech a nemocech z povolání, i) poskytovat vojákům osobní ochranné prostředky, jestliže to vyžaduje výkon služby, udržovat je v použivatelném stavu a provádět kontrolu jejich používání, j) poskytovat vojákům mycí, čisticí a dezinfekční prostředky, jestliže to vyžaduje výkon služby. (5) Náklady spojené s péčí o bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při výkonu služby hradí ministerstvo. § 99 Povinnosti vojáka Voják je zejména povinen a) používat při výkonu služby předepsaná ochranná zařízení a prostředky, b) účastnit se školení a výcviku, které se konají v zájmu zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, a podrobit se zkouškám ze znalostí předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při výkonu služby a preventivním lékařským prohlídkám, stanoveným zvláštním právním předpisem28), a vyšetřením na alkoholické nápoje a jiné návykové látky, c) včas oznamovat nadřízenému nedostatky a závady, které by mohly ohrozit bezpečnost a zdraví při výkonu služby. § 100 Státní odborný dozor nad bezpečností a ochranou zdraví při výkonu služby Státní odborný dozor nad bezpečností a ochranou zdraví při výkonu služby provádí ministerstvo. ČÁST SEDMÁ NÁHRADA ŠKODY HLAVA I ODPOVĚDNOST VOJÁKA ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU STÁTU Obecná odpovědnost § 101 (1) Voják odpovídá státu za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením svých povinností při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. (2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany státu, odpovědnost vojáka se poměrně omezí. (3) Zavinění vojáka prokazuje nadřízený, s výjimkou případů uvedených v § 104 a 106. § 102 Voják neodpovídá za škodu, a) která vyplývá z rizika řádného výkonu služby, b) kterou způsobil při odvracení nebezpečí, které hrozilo životu nebo zdraví, nebo škody, která hrozila majetku, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem, c) kterou způsobil ve stavu, kdy bez vlastního zavinění nebyl schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky. § 103 Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody Na vojákovi, který vědomě nezakročil proti hrozící škodě nebo neohlásil hrozící škodu, může nadřízený požadovat, aby se podílel na náhradě škody, která byla způsobena státu, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, nelze-li škodu nahradit jinak. Přitom se přihlédne zejména k tomu, co bránilo splnění povinnosti, k výši a povaze škody. Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je voják povinen vyúčtovat § 104 (1) Ministr může stanovit služební zařazení, pro jejichž výkon je nezbytné uzavření dohody o hmotné odpovědnosti. (2) Převzal-li voják na základě dohody o hmotné odpovědnosti odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování, odpovídá za vzniklý schodek. V dohodě se může s vojákem současně ujednat, že bude-li vykonávat službu s více vojáky, kteří uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti, odpovídá s nimi za schodek společně. (3) Dohoda o hmotné odpovědnosti se musí uzavřít písemně, jinak je neplatná. (4) Voják se zprostí odpovědnosti zcela, popřípadě zčásti, prokáže-li, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. § 105 (1) Voják, který uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti, může od ní odstoupit při změně služebního zařazení, nebo pokud nadřízený v přiměřené době, nejdéle však v době do jednoho měsíce od obdržení jeho písemného upozornění, neodstraní nebo nezabezpečí odstranění závady při výkonu služby, která brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami. Při společné hmotné odpovědnosti může voják od dohody odstoupit, je-li na pracoviště služebně zařazen jiný voják nebo jiný nadřízený. Odstoupení od dohody o hmotné odpovědnosti musí být písemné. (2) Dohoda o hmotné odpovědnosti zaniká dnem zániku služebního poměru nebo dnem doručení odstoupení od této dohody. § 106 Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů Voják odpovídá za ztrátu vojenského materiálu29) a jiných předmětů, které mu byly svěřeny proti písemnému potvrzení. Této odpovědnosti se zprostí, prokáže-li, že ztrátu nezavinil. Rozsah náhrady škody § 107 (1) Voják, který odpovídá za škodu, je povinen nahradit skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže ji neodčiní uvedením do předchozího stavu. (2) Výše náhrady škody způsobené z nedbalosti a při nesplnění povinnosti k odvrácení škody nesmí přesáhnout u jednotlivého vojáka čtyřapůlnásobek jeho průměrného platu30). Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena a) na svěřených hodnotách, které je voják povinen vyúčtovat, nebo ztrátou svěřených předmětů, b) po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek31). (3) Odpovídá-li za škodu několik vojáků, je každý z nich povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění, pokud však někteří nebo některý z nich způsobil škodu úmyslně, odpovídají za celou škodu. (4) Způsobil-li škodu také stát, je voják povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění. § 108 (1) Při společné odpovědnosti za schodek se jednotlivým vojákům určí podíl náhrady podle poměru jejich dosažených hrubých platů, přičemž plat nadřízeného a jeho zástupce se započítává ve dvojnásobné výši. (2) Podíl náhrady škody stanovený podle odstavce 1 nesmí u jednotlivých vojáků s výjimkou nadřízeného a jeho zástupce přesáhnout částku, která se rovná jejich průměrnému platu30) před vznikem škody. Neuhradí-li se takto určenými podíly celá škoda, je povinen uhradit zbytek nadřízený a jeho zástupce podle poměru svých hrubých platů. (3) Zavinil-li některý ze společně odpovědných vojáků schodek nebo jeho část, hradí schodek tento voják podle míry svého zavinění. Zbývající část schodku hradí odpovědní vojáci všichni společně podíly určenými podle odstavců 1 a 2. § 109 Při určování výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození nebo ztráty. § 110 (1) Výši náhrady škody způsobené z nedbalosti lze určit nižší částkou, než je skutečná škoda, popřípadě než je čtyřapůlnásobek průměrného hrubého měsíčního platu. Jde-li o škodu způsobenou po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek31) nebo o škodu na svěřených hodnotách, které je voják povinen vyúčtovat, anebo škodu způsobenou ztrátou svěřených předmětů, může náhradu škody nižší částkou určit pouze odvolací orgán, nebo jde-li o škodu způsobenou trestným činemtrestným činem, soud. (2) Způsobil-li škodu voják z nedbalosti při dopravní nehodě, lze ve zvlášť odůvodněných případech od vymáhání náhrady škody zcela upustit, došlo-li k dopravní nehodě za ztížených podmínek, jde-li o první zavinění vojáka nebo o nehodu způsobenou v důsledku jeho malé zkušenosti anebo došlo-li při dopravní nehodě k vážnému poškození jeho zdraví. (3) Při určování výše náhrady škody podle odstavce 1 se přihlíží zejména k plnění služebních povinností ze strany vojáka, ke společenskému významu škody, k výši a povaze škody a k tomu, jak k ní došlo. (4) Náhradu škody nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně. § 111 (1) O náhradě škody rozhoduje služební orgán, pokud nedojde k dohodě o její náhradě. Dohoda o náhradě škody musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. (2) Byla-li škoda způsobena trestným činemtrestným činem, rozhodne služební orgán o povinnosti vojáka uhradit škodu jen tehdy, jestliže o ní nerozhodl soud. (3) Jestliže voják uhradil alespoň dvě třetiny určené náhrady škody a dosahuje-li mimořádných kladných výsledků při výkonu služby, lze upustit od vymáhání zbylé částky náhrady škody. Toto neplatí při škodě, kterou voják způsobil úmyslně, po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek31), na svěřených hodnotách, které je povinen vyúčtovat, nebo ztrátou svěřených předmětů. HLAVA II ODPOVĚDNOST STÁTU ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU VOJÁKOVI § 112 Obecná odpovědnost Za škodu způsobenou vojákovi při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby porušením právní povinnosti odpovídá stát. § 113 Odpovědnost za škodu na odložených věcech (1) Stát odpovídá za škodu na věcech, které voják odložil při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním na určeném nebo obvyklém místě. (2) Za věci, které voják obvykle do služby nenosí a které nadřízený nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá stát jen do výše dvojnásobku minimální mzdy, kterou stanovuje zvláštní právní předpis17). Jestliže škoda na těchto věcech byla způsobena jiným vojákem nebo jestliže nadřízený tyto věci převzal do úschovy, hradí se škoda bez omezení. (3) Nárok na náhradu škody zanikne, jestliže její vznik voják neohlásil nadřízenému bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dověděl. § 114 Odpovědnost za škodu na věci Za škodu vzniklou na věci vojáka při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním anebo při odvracení nebezpečí, které hrozí životu nebo zdraví, nebo škody, které hrozí majetku, odpovídá stát. § 115 Odpovědnost za škodu při služebních úrazech a nemocech z povolání (1) Za škodu na zdraví, kterou voják utrpěl při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby, (dále jen „služební úraz“) odpovídá stát. (2) Za škodu způsobenou vojákovi nemocí z povolání odpovídá stát. To platí i tehdy, jestliže občan byl před zjištěním nemoci z povolání vojákem a ve služebním zařazení vykonával službu, při níž může vzniknout nemoc z povolání, kterou byl postižen. Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc, která vznikla před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání32), a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu. § 116 Náhrady škody na zdraví Vojákovi, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je stát povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout a) náhradu za ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby, b) náhradu za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby, c) náhradu za bolest, d) náhradu za ztížení společenského uplatnění, e) náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením, f) jednorázové mimořádné odškodnění, g) náhradu za věcnou škodu. § 117 Náhrada za ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby (1) Náhrada za ztrátu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby vojáka činí rozdíl mezi průměrným platem30) vojáka před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání a náhradou ve výši platu podle § 68 odst. 3 nebo plnou výší nemocenského. (2) Náhrada podle odstavce 1 náleží i při další neschopnosti výkonu služby z důvodu téhož služebního úrazu nebo nemoci z povolání; přitom se vychází z průměrného platu30) vojáka před vznikem této další škody. Jestliže vojákovi před vznikem této další škody náležela náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby, poskytne se mu náhrada podle odstavce 1 do výše částky, do které by mu náležela náhrada podle § 118, kdyby nebyl neschopen výkonu služby; přitom se za plat po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání považuje náhrada ve výši platu podle § 68 odst. 3 nebo nemocenské. § 118 Náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby (1) Náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby nebo při uznání invalidity33) se poskytne vojákovi v takové výši, aby spolu s jeho příjmem po služebním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, s připočtením případného invalidního důchodu, který se poskytuje z téhož důvodu, se rovnala jeho průměrnému platu30) před vznikem škody, nejvýše však ve výši dvacetinásobku minimální mzdy17). Jestliže voják neměl před vznikem škody plat, považuje se za plat průměrný plat30), kterého dosahují vojáci ve srovnatelném služebním zařazení. (2) Náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby náleží vojákovi i při neschopnosti z jiného důvodu, než je původní služební úraz nebo nemoc z povolání. Přitom se za plat po služebním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání považuje plat, z něhož se stanoví nemocenské. (3) Vojákovi, který bez vážných důvodů nenastoupil výkon služby, nebo občanovi, který po zániku služebního poměru nenastoupil práci, která mu byla zajištěna, přísluší náhrada za ztrátu na platu podle předchozích odstavců pouze ve výši rozdílu mezi průměrným platem30) před vznikem škody způsobené vojákovi úrazem nebo nemocí z povolání a průměrným platem30), kterého mohl ve službě nebo v práci dosáhnout. (4) Náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby náleží vojákovi nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku. To neplatí, vznikl-li služební úraz nebo nemoc z povolání při výkonu služby uvedené v § 120 odst. 3. V tom případě se náhrada za ztrátu na platu poskytuje bez přihlédnutí k věkovému omezení. § 119 Náhrada za bolest, náhrada za ztížení společenského uplatnění a náhrada za účelně vynaložené náklady spojené s léčením (1) Náhrada za bolest a náhrada za ztížení společenského uplatnění se poskytují jednorázově, za podmínek a ve výši, které stanovuje zvláštní právní předpis34). (2) Na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením má nárok ten, kdo tyto náklady vynaložil. Tato náhrada se poskytuje ve výši po odpočtu nákladů na dopravu a náhrad cestovních výdajů poskytovaných podle zvláštního právního předpisu34a). § 120 Jednorázové mimořádné odškodnění (1) Jednorázové mimořádné odškodnění ve výši šestinásobku minimální mzdy17) náleží vojákovi, který se stal invalidním v prvním nebo druhém stupni následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání při a) zajišťování vojenské kázně, byl-li mu úraz způsoben úmyslným trestným činemtrestným činem, b) leteckém výcviku, zejména na trenažéru, centrifuze, v termokomoře, v podtlakové komoře a při nácviku seskoků z letounů, vrtulníků a balónů, c) výcviku za mimořádně ztížených podmínek, zejména ve vysokohorském terénu, poušti, moři a bažinách, d) jízdních zkouškách kolejových, silničních a speciálních vozidel při vyšších rychlostech nebo v terénu za podmínek, které překračují ustanovení předpisů platných pro jejich řízení nebo provoz, e) telekomunikačních a jiných pracích na stožárech, při pracích vykonávaných v nucených polohách bez pracovních plošin, z provazových žebříků a visutých sedaček, v závěsu na ochranném pásu a v omezeném pracovním prostoru na pracovní lávce, ve výškách nad 10 m, f) činnosti s rizikem vzniku akutních otrav v důsledku nedýchatelnosti prostředí a s rizikem vzniku popálenin v důsledku vysoké teploty prostředí, kdy je nutno pro vysokou koncentraci škodlivých nebo jedovatých látek použít zvláštní dýchací nebo izolační přístroj anebo zvláštní ochranný oděv, g) činnosti pod vodou za zvýšeného tlaku vzduchu, při níž je nutno používat potápěčský přístroj s přívodem přetlakového vzduchu hadicí, dýchací přístroj se vzduchem stlačeným v láhvi, kyslíkový přístroj s regenerací vzdušin nebo jiná zařízení pro práci pod vodou, a dále při hlubokém brodění, jízdě pod vodou a při plavbě techniky, h) činnosti s rizikem ozáření a s rizikem nákazy, i) cvičení ve vojenské hasičské jednotce. (2) Vojákovi, který se stal invalidním v prvním nebo druhém stupni následkem služebního úrazu vzniklého při letech podle plánu letové přípravy, při zkušebních letech a zalétávání letecké techniky, při seskocích z letounů, vrtulníků a balónů, při likvidaci výbušnin a munice, při záchranných pracích při pohromách, které ohrožují lidské životy nebo majetek, při plnění zvláštních úkolů při činnostech podle zvláštního právního předpisu35) anebo za jiných obdobně nebezpečných podmínek, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši dvacetičtyřnásobku minimální mzdy17). Došlo-li ke služebnímu úrazu při pyrotechnické asanaci ve zrušených vojenských újezdech nebo dalších určených prostorech, náleží vojákovi jednorázové mimořádné odškodnění ve výši čtyřicetiosminásobku minimální mzdy17). (3) Vojákovi, který se stal invalidním v prvním nebo druhém stupni následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání za zvlášť nebezpečných podmínek při výkonu služby v zahraničí, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši jednostodvacetinásobku minimální mzdy17). Za zvlášť nebezpečné podmínky se zejména považuje válečný stav ve státě, kde voják vykonává službu, služba v zahraničních operacích nebo plnění zvláštních úkolů při činnostech podle zvláštního právního předpisu35). (4) Vojákovi, který se stal invalidním ve třetím stupni následkem služebního úrazu při činnostech uvedených v odstavci 1, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši dvacetičtyřnásobku minimální mzdy17). Voják, který se stal invalidním ve třetím stupni následkem služebního úrazu při činnostech uvedených v odstavcích 2 a 3, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši dvojnásobku částek uvedených v odstavcích 2 a 3. (5) Jednorázové mimořádné odškodnění náleží jen jednou, ve výši, která je pro vojáka výhodnější. § 121 Náhrady při úmrtí vojáka následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání Jestliže voják následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je stát povinen poskytnout pozůstalým a) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a pohřbem, b) náhradu nákladů na výživu pozůstalých, c) jednorázové odškodnění pozůstalých, d) jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých. § 122 Náhrada nákladů spojených s léčením a s pohřbem (1) Účelně vynaložené náklady spojené s léčením a s pohřbem se hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné, které se poskytuje podle zvláštního právního předpisu36); § 119 odst. 2 věta poslední se použije obdobně. (2) Náklady na pohřeb jsou zejména náklady, které účtuje pohřební ústav, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu a jedna třetina přiměřených nákladů na smuteční ošacení pro pozůstalého manžela a pro každé pozůstalé dítě, které má nárok na sirotčí důchod z důchodového pojištění po zemřelém. (3) Náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky nesmí přesáhnout čtyřnásobek minimální mzdy17). § 123 Náhrada nákladů na výživu pozůstalých (1) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. (2) Při výpočtu této náhrady se vychází z průměrného platu30) zemřelého vojáka; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by příslušela zemřelému vojákovi náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby, a může se poskytovat nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý voják dovršil 65 let věku. Ustanovení § 118 odst. 4 věty druhé a třetí platí obdobně. (3) Náhrada nákladů náleží, není-li uhrazena dávkami důchodového pojištění, které se poskytují z téhož důvodu. § 124 Jednorázové odškodnění pozůstalých (1) Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi a dítěti, které má nárok na sirotčí důchod z důchodového pojištění po zemřelém, a to každému ve výši 240 000 Kč. Jednorázové odškodnění pozůstalých v úhrnné výši 240 000 Kč dále náleží rodičům zemřelého vojáka, jestliže s ním žili ve společné domácnosti; odškodnění ve stejné výši přísluší i v případě, že se zemřelým vojákem žil ve společné domácnosti pouze jeden rodič. (2) Vláda může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji platové úrovně vojáků a životních nákladů, nařízením zvýšit částky uvedené v odstavci 1. § 125 Jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých (1) Pozůstalým po vojákovi, který zemřel následkem úrazu při činnostech uvedených v § 120 odst. 1 až 3, náleží jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých. Pozůstalému manželovi a každému pozůstalému dítěti, které má nárok na sirotčí důchod z důchodového pojištění po zemřelém, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši poloviny částek uvedených v § 120 odst. 4. Osobám, které byly odkázány na vojáka výživou, náleží jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých rovným dílem v úhrnné výši 120 000 Kč. Není-li pozůstalého manžela ani pozůstalých dětí nebo osob, které byly odkázány na vojáka výživou, náleží jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých ve výši uvedené ve větě třetí rodičům vojáka. (2) Ministr obrany může v případech hodných zvláštního zřetele zvýšit částky uvedené v odstavci 1 až na dvojnásobek. HLAVA III SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O ODPOVĚDNOSTI STÁTU ZA ŠKODU § 126 Zproštění odpovědnosti za škodu (1) Stát se zprostí odpovědnosti zcela, a) byla-li škoda způsobena tím, že poškozený voják zaviněným jednáním porušil právní nebo jiné předpisy anebo rozkazy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen, b) přivodil-li si poškozený voják škodu po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek31) a služební orgán nemohl škodě zabránit, a jestliže tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody. (2) Stát se zprostí odpovědnosti zčásti, jestliže skutečnosti uvedené v odstavci 1 byly jednou z příčin škody. (3) Stát se nemůže zprostit odpovědnosti, utrpěl-li voják služební úraz při odvracení nebezpečí, které přímo hrozilo životu nebo zdraví, nebo škody, která hrozila státu, pokud voják tento stav sám úmyslně nevyvolal. (4) Jednorázové mimořádné odškodnění a jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých náležejí i tehdy, jsou-li splněny podmínky pro zproštění odpovědnosti za škodu při služebním úrazu, s výjimkou, kdy si škodu poškozený voják přivodil po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek31). § 127 Náhrada škody (1) Náhrada škody se poskytuje ve výši skutečné škody, a to v penězích, jestliže není odčiněna uvedením do předchozího stavu. Při určování výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození nebo ztráty. (2) Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i stát domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností. (3) Vláda může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji platové úrovně vojáků, upravit podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na platu příslušející vojákovi po skončení neschopnosti výkonu služby; to se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých. § 128 Přímá souvislost s výkonem služby (1) V přímé souvislosti s výkonem služby jsou úkony potřebné k výkonu služby a úkony během výkonu služby obvyklé nebo nutné před počátkem služby nebo po jejím skončení. Takovými úkony však nejsou cesta k výkonu služby a zpět, stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení ani cesta k nim a zpět, nekoná-li se ve vojenském objektu. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení, které se koná na rozkaz nadřízeného, nebo vyšetření, které se koná v souvislosti se službou v noci, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět jsou úkony v přímé souvislosti s výkonem služby. (2) Cestou k výkonu služby a zpět se rozumí cesta z místa trvalého pobytu vojáka do místa vstupu do vojenského objektu nebo na jiné místo, které nadřízený určil k výkonu služby, a zpět. (3) Cesta z místa trvalého pobytu vojáka do místa výkonu služby nebo do místa ubytování v jiné obciobci, která je cílem služební cesty, není-li současně obcíobcí jeho místa pravidelného výkonu služby, a zpět se posuzuje jako nutný úkon před počátkem služby nebo po jejím skončení. § 129 Peněžitý příspěvek (1) Vojákovi, který utrpěl škodu na zdraví v souvislosti s plněním úkolů ozbrojených sil, za niž stát neodpovídá podle tohoto zákona, může ministr nebo jím zmocněný služební orgán přiznat v případech hodných zvláštního zřetele peněžitý příspěvek do výše dvacetinásobku minimální mzdy17). (2) Peněžitý příspěvek lze za podmínek a ve výši stanovených v odstavci 1 přiznat i pozůstalým po vojákovi, kteří jsou uvedeni v § 125. § 130 Nároky státu po poskytnutí náhrady škody (1) Jestliže stát nahradil vojákovi škodu, má nárok na náhradu vůči tomu, kdo za škodu odpovídá, a to v rozsahu, který odpovídá míře jeho odpovědnosti. (2) Jde-li o náhradu škody při nemoci z povolání, má stát, pokud škodu uhradil, nárok na náhradu vůči všem zaměstnavatelům, u nichž poškozený voják pracoval za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu odpovídajícím době, po kterou pracoval u těchto zaměstnavatelů za uvedených podmínek. ČÁST OSMÁ VÝSLUHOVÉ NÁLEŽITOSTI § 131 Povinnosti státu při zabezpečení vojáka po skončení služebního poměru Stát poskytuje s přihlédnutím k náročnosti služby vojáka, v závislosti na době trvání služebního poměru a důvodech jeho zániku, výsluhové náležitosti, kterými jsou výsluhový příspěvek, odbytné, odchodné a úmrtné. Výsluhový příspěvek § 132 (1) Voják, jehož služební poměr zanikl podle § 18 písm. a), h) a i) nebo podle § 19 odst. 1 písm. a), b), c), e) a g) až l), má nárok na výsluhový příspěvek, jestliže jeho služební poměr trval alespoň po dobu 15 let. (2) Základní výše výsluhového příspěvku činí za 15 let služby 5 % průměrného měsíčního hrubého platu. Tato výše se zvyšuje za šestnáctý a každý další ukončený rok služby o 6,2 %, za dvacátý první a každý další ukončený rok služby o 2,5 % a za dvacátý sedmý a každý další ukončený rok služby o 1 % průměrného měsíčního hrubého platu. § 133 (1) Výše výsluhového příspěvku může činit nejvíce 55 % průměrného měsíčního hrubého platu. Byl-li voják zařazen jako výkonný letec nebo konal službu zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti alespoň po dobu 5 let anebo konal službu v zahraničí za zvlášť nebezpečných podmínek podle § 120 odst. 3, může výše výsluhového příspěvku činit nejvíce 60 % průměrného měsíčního hrubého platu. (2) Ministerstvo stanoví vyhláškou, kdo je považován za výkonného letce a která služba je službou zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti. § 134 Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na invalidní důchod anebo starobní důchod37) z důchodového pojištění se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, je-li vyšší než některý z uvedených důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Rozdíl se zjišťuje ke dni přiznání důchodu nebo ke dni zvýšení důchodů z důchodového pojištění37a), a to nejdéle do dne, kdy uplynuly 2 roky od vzniku nároku na starobní důchod z důchodového pojištění38); od tohoto dne náleží výsluhový příspěvek ve výši rozdílu mezi náležejícím starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem k tomuto dni a nadále se samostatně zvyšuje podle § 137 bez přihlédnutí k výši důchodu. Při stanovení výše výsluhového příspěvku v souběhu s důchodem z důchodového pojištění do 2 let po vzniku nároku na starobní důchod se vždy přihlíží k plné výši výsluhového příspěvku. § 135 (1) Při opětovném povolání do služebního poměru vojáka z povolání zaniká nárok na výsluhový příspěvek dnem, který předchází dni opětovného povolání do služebního poměru. (2) Při přijetí do služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů podle zvláštních právních předpisů39) se výplata výsluhového příspěvku zastavuje. § 136 (1) Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na příspěvek za službu podle zvláštních právních předpisů39) náleží vyšší příspěvek. (2) Zanikl-li nárok na příspěvek z jiného služebního poměru, vyplácí se výsluhový příspěvek ode dne následujícího po dni zániku nároku na příspěvek z jiného služebního poměru, a to za podmínek a ve výši náležející ode dne následujícího po dni skončení služebního poměru podle tohoto zákona po přičtení všech zvýšení, která by k němu náležela od tohoto dne, pokud nárok na výplatu výsluhového příspěvku za podmínek stanovených tímto zákonem trvá. § 137 Výsluhový příspěvek se zvyšuje stejným způsobem a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů z důchodového pojištění podle zvláštních předpisů o zvyšování důchodů40), přičemž zvýšení výsluhového příspěvku činí polovinu procentního zvýšení důchodů z důchodového pojištění. Odbytné § 138 Voják, jehož služební poměr zanikl podle § 18 písm. a), h) a i) nebo podle § 19 odst. 1 písm. a), b), c), e) a g) až l), anebo voják, který si při splnění stanovených podmínek pro nárok na výsluhový příspěvek nezvolil nárok na jeho výplatu, má nárok na odbytné. § 139 (1) Přiznáním odbytného zaniká nárok na výsluhový příspěvek. (2) Doba trvání služebního poměru rozhodná pro nárok na odbytné činí 2 roky. Základní výše odbytného činí 2 průměrné měsíční hrubé platy. Za třetí a každý další ukončený rok trvání služebního poměru vojáka se odbytné zvyšuje o jeden průměrný měsíční hrubý plat. Za jedenáctý a každý další ukončený rok trvání služebního poměru se odbytné zvyšuje o jednu polovinu průměrného měsíčního hrubého platu, nejvýše však do jeho osmnáctinásobku. (3) Bylo-li vojákovi při předcházejícím zániku služebního poměru vyplaceno odbytné nebo při skončení jiného služebního poměru vyplaceno odchodné, vyplatí se při každém dalším zániku služebního poměru odbytné snížené o částku odbytného nebo odchodného, které bylo vyplaceno při předcházejícím skončení služebního poměru. Nedojde-li podle věty první k vzájemnému zúčtování dříve vyplaceného odbytného nebo odchodného s nově náležejícím odbytným, odbytné nenáleží. § 140 Odchodné (1) Voják, kterému vznikl nárok na výsluhový příspěvek a který místo vyplácení výsluhového příspěvku nezvolil nárok na výplatu odbytného, má při zániku služebního poměru nárok na odchodné ve výši čtyřnásobku průměrného měsíčního hrubého platu, trval-li jeho služební poměr alespoň po dobu 15 let. Za šestnáctý a každý další ukončený rok trvání služebního poměru se odchodné zvyšuje o 40 % průměrného měsíčního hrubého platu. Nejvyšší výměra odchodného činí šestinásobek průměrného měsíčního hrubého platu. (2) Bylo-li vojákovi při předcházejícím zániku služebního poměru vojáka nebo při skončení jiného služebního poměru vyplaceno odchodné nebo odbytné, vyplatí se při novém zániku služebního poměru odchodné snížené o částku odchodného nebo odbytného, které bylo vyplaceno při předcházejícím skončení služebního poměru. Nedojde-li takto k vzájemnému zúčtování dříve vyplaceného odchodného nebo odbytného na úkor nově náležejícího odchodného, odchodné nenáleží. § 141 Úmrtné (1) Zanikne-li služební poměr vojáka úmrtím nebo prohlášením vojáka za mrtvého, má pozůstalý manžel a každé pozůstalé dítě, které má po zemřelém nárok na sirotčí důchod, nárok na úmrtné ve výši jedné poloviny odbytného. Nárok na úmrtné pozůstalému dítěti vznikne i později, splní-li dítě podmínky nároku na sirotčí důchod po zemřelém vojákovi, nejdéle však do dvacátého šestého roku věku dítěte. (2) Není-li pozůstalého manžela, poskytuje se úmrtné, které by jinak náleželo manželovi, pozůstalým dětem uvedeným v odstavci 1, a to každému dítěti rovným dílem. Nárok na úmrtné vznikne i dítěti podle odstavce 1 věty druhé, a to ve výši, která by mu náležela v době úmrtí vojáka. (3) Není-li pozůstalého manžela ani pozůstalých dětí, náleží úmrtné v úhrnné výši jedné poloviny odbytného rodičům vojáka. (4) Jestliže služební poměr vojáka trval po dobu kratší než 2 roky, náleží úmrtné ve výši průměrného měsíčního hrubého platu. § 142 Organizace a řízení (1) Výsluhový příspěvek, odchodné, odbytné a úmrtné přiznává a vyplácí příslušný orgán ministerstva. O odvolání proti rozhodnutí tohoto orgánu rozhoduje ministerstvo. (2) O výsluhovém příspěvku, odchodném a odbytném se rozhoduje na žádost vojáka. (3) Manželce a dětem s nárokem na sirotčí důchod se úmrtné přiznává a vyplácí bez žádosti. Rodičům vojáka se úmrtné přiznává a vyplácí na jejich žádost. (4) Není-li v této části zákona stanoveno jinak, platí pro organizaci a řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplatě podle tohoto zákona ustanovení zvláštních právních předpisů41). § 143 Společná ustanovení o výsluhových náležitostech (1) Není-li dále stanoveno jinak, je dobou trvání služebního poměru rozhodnou pro nárok na výsluhový příspěvek, odbytné a odchodné a jejich výši doba trvání činné služby vojáka, vyjma doby trvání základní a náhradní vojenské služby, a doba trvání služebního poměru v bezpečnostních sborech podle zvláštního právního předpisu42). Pro výši výsluhového příspěvku a odbytného se doba služby a) výkonného letce a doba služby zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti hodnotí jedenapůlnásobně, b) v zahraničí uvedená v § 120 odst. 3 hodnotí dvojnásobně. Zvýšený zápočet doby služby se stanoví jen za celé kalendářní měsíce. (2) Do doby trvání služebního poměru vojáka rozhodné pro výsluhové náležitosti se nezapočítává doba dispozice podle § 10 odst. 4 a doba rodičovské dovolené3), s výjimkou rodičovské dovolené, po kterou se vojákovi poskytuje peněžitá pomoc4). (3) Průměrný měsíční hrubý plat se zjišťuje z platů ze služebního poměru vojáka za poslední kalendářní rok před zánikem služebního poměru (dále jen „rozhodné období“). Trval-li služební poměr po dobu kratší než 1 rok, je rozhodným obdobím pro zjištění průměrného měsíčního hrubého platu celá doba trvání služebního poměru. Zanikne-li služební poměr posledním dnem kalendářního roku, je rozhodným obdobím tento kalendářní rok. Jestliže byl vojákovi v rozhodném období služební poměr přerušen podle § 11 a voják po skončení přerušení ve služebním poměru nepokračuje, je rozhodným obdobím kalendářní rok, který předcházel přerušení služebního poměru. Předchozí věta platí obdobně i při určení do dispozice podle § 10 odst. 2 písm. e) a g), pokud po skončení dispozice voják nekonal službu alespoň 1 kalendářní rok. Bylo-li vypláceno v rozhodném období nemocenské nebo peněžitá pomoc podle zvláštních právních předpisů4), 10), vypočtou se výsluhové náležitosti z průměrného měsíčního hrubého platu, který by náležel, kdyby k výplatě nemocenského nebo peněžité pomoci nedošlo. Výše průměrného měsíčního hrubého platu vojáka, který konal službu v zahraničí, se vypočte podle průměrného měsíčního hrubého platu vojáka se srovnatelným služebním zařazením v ozbrojených silách České republiky nebo z rozhodného období před vysláním do zahraničí podle toho, co je pro vojáka výhodnější. (4) Odměny poskytnuté vojákovi podle zvláštních právních předpisů42a) v rozhodném období se započítávají do průměrného měsíčního hrubého platu jen do výše dvojnásobku platu stanoveného platovým výměrem platným v první den rozhodného období. Při výpočtu výsluhových náležitostí se nepřihlíží a) ke krácení platu při dočasném zproštění výkonu služby, b) k odměnám poskytnutým při dovršení 50 let věku a k odměnám poskytnutým při prvním zániku služebního poměru po přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo po nabytí nároku na starobní důchod, c) k darům poskytnutým podle zvláštního právního předpisu42b), d) k doplatkům platů vyúčtovaných za období předcházející rozhodnému období. (5) Při zániku služebního poměru vojáka, kterému bylo při předcházejícím zániku služebního poměru vyplaceno odbytné, náleží odbytné za podmínek a ve výši stanovených tímto zákonem. Celková výše odbytného v takovém případě nesmí přesáhnout osmnáctinásobek průměrného měsíčního hrubého platu. Odbytné však nenáleží, byl-li vojákovi při předcházejícím zániku služebního poměru přiznán výsluhový příspěvek, i když jeho výplata podle § 136 nenáležela. Pro stanovení výše odbytného rozhodné pro výpočet úmrtného se přihlíží k době trvání všech služebních poměrů. (6) Doba od propuštění vojáka ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. e) do stanovené doby trvání služebního poměru se pro nárok na výsluhové náležitosti započítává jednou polovinou; ke zvýšenému zápočtu doby služby podle odstavce 1 se nepřihlíží. Výsluhové náležitosti vojáka, který byl jmenován do nižší hodnosti podle § 7 odst. 5, nesmí být nižší než výsluhové náležitosti, na které by měl nárok ke dni jmenování do nižší hodnosti. (7) Při zániku služebního poměru propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. g) a i) až l) náleží výsluhové náležitosti v poloviční výši; to platí i v případě odbytného a odchodného, skončí-li služební poměr vojáka propuštěním podle § 19 odst. 1 písm. h). (8) Na výsluhové náležitosti nemá nárok voják, proti kterému je ke dni zániku služebního poměru podle § 18 písm. a) nebo ke dni propuštění ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. k) vedeno trestní řízenítrestní řízení pro úmyslný trestný čintrestný čin. Na výsluhové náležitosti nemá nárok též osoba uvedená ve větě první, pokud byla pravomocně odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení jejího trestního stíhání42c) nebo bylo pravomocně rozhodnuto o schválení narovnání42d) anebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání42e). Pokud trestní řízenítrestní řízení skončilo jiným než pravomocným rozhodnutím podle věty druhé, je dnem doručení oznámení bývalého vojáka o pravomocném skončení trestního řízenítrestního řízení příslušnému orgánu ministerstva zahájeno řízení o žádosti o výsluhové náležitosti. Splňuje-li bývalý voják nárok na výsluhové náležitosti, vyplatí se mu zpětně ode dne zániku služebního poměru. Zemřel-li voják před ukončením trestního řízenítrestního řízení, přiznají a vyplatí se částky splatné od zániku služebního poměru do dne smrti vojáka postupně manželce (manželovi), dětem a rodičům, jestliže žili s vojákem v době smrti ve společné domácnosti. Podmínka žití ve společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod po zemřelém. (9) Příjemce výsluhového příspěvku je povinen oznámit plátci této dávky do 8 dnů vznik invalidity nebo přijetí do služebního poměru podle zvláštních právních předpisů39). Nepožádá-li příjemce výsluhového příspěvku v případě, že se stal invalidním, o přiznání invalidního důchodu, anebo nejpozději do 2 let po dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod z důchodového pojištění42f) o přiznání starobního důchodu, výplata výsluhového příspěvku se zastaví. Požádá-li však příjemce výsluhového příspěvku o přiznání starobního důchodu později, stanoví se rozdíl způsobem uvedeným podle § 134 odst. 1 věty druhé a případný rozdíl výsluhového příspěvku se doplatí. (10) Výsluhové náležitosti náleží za podmínek platných ke dni zániku služebního poměru vojáka. (11) Na srážky z výsluhových náležitostí se použije ustanovení zvláštního právního předpisu43). (12) Ministerstvo stanoví vyhláškou postup při výplatě výsluhových náležitostí. ČÁST DEVÁTÁ ROZHODOVÁNÍ VE VĚCECH SLUŽEBNÍHO POMĚRU HLAVA I OBECNÁ USTANOVENÍ § 144 Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro řízení ve věcech služebního poměru správní řád, s výjimkou § 10 až 12, § 14, části druhé hlavy XI a § 175. § 145 V řízení ve věcech služebního poměru se rozhoduje o a) změně doby trvání služebního poměru, b) přerušení služebního poměru, c) náhradě škody podle tohoto zákona, d) propuštění ze služebního poměru, e) odnětí hodnosti, f) zrušení služebního poměru ve zkušební době, g) nároku na příspěvek při přestěhování, h) nároku na přídavek na bydlení, nesouhlasí-li voják s výší nebo s neposkytnutím přídavku, nebo se zastavením jeho výplaty, i) době služby pro zabezpečení výsluhovými náležitostmi a pro sociální zabezpečení, nesouhlasí-li voják s vykázanou dobou, j) neposkytnutí, odnětí nebo snížení náhrady ve výši platu podle ustanovení § 68 odst. 4 a 5, k) žádosti vojáka o jeho setrvání ve služebním poměru podle § 19 odst. 2. § 146 Podání a postoupení podání (1) Účastník může učinit podání služebnímu orgánu. (2) Není-li služební orgán příslušný k rozhodnutí ve věci, je povinen postoupit podání příslušnému služebnímu orgánu bezodkladně a uvědomit o tom účastníka. HLAVA II ŘÍZENÍ O ODNĚTÍ HODNOSTI § 147 Pokud je služebnímu orgánu znám takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro vydání rozhodnutí, může vydat rozhodnutí o odnětí hodnosti bez předchozího řízení. § 148 Rozhodnutí o odnětí hodnosti lze vydat do 6 měsíců ode dne, kdy se oprávněný služební orgán o jednání uvedeném v § 21 odst. 1 dozvěděl, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy k tomuto jednání došlo. HLAVA III PŘEZKOUMÁNÍ ROZHODNUTÍ § 149 Odvolací orgán Odvolací orgán je povinen vydat rozhodnutí o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 90 dnů ode dne podání odvolání. § 150 Odvolání proti rozhodnutím vydaným podle § 145 písm. d) až f) nemá odkladný účinek. § 151 Přezkoumání rozhodnutí soudy Návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního orgánu soudem je možno podat do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. § 152 Řízení po zániku služebního poměru V řízení ve věcech služebního poměru se postupuje podle části deváté tohoto zákona i tehdy, když služební poměr vojáka zanikl. HLAVA IV ŘEŠENÍ ŽÁDOSTÍ A STÍŽNOSTÍ § 153 Žádost nebo stížnost vojáka (1) Voják může podat ve věcech výkonu služby a ve věcech služebních vztahů podle tohoto zákona žádost nebo stížnost. Žádost nebo stížnost vojáka se podává písemně nadřízenému nebo služebnímu orgánu. (2) Žádost nebo stížnost vojáka vyřizuje podle jejího obsahu nadřízený vojáka nebo služební orgán. Stížnost vojáka nesmí vyřizovat nadřízený nebo služební orgán, vůči kterému stížnost směřuje; vyřizuje ji nadřízený toho nadřízeného nebo nadřízený služební orgán toho služebního orgánu, vůči kterému směřuje. (3) Žádost nebo stížnost vojáka musí být vyřízena nejpozději do 30 dnů ode dne jejího podání. O vyřízení stížnosti musí být voják v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení žádosti nebo stížnosti. (4) Byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, je nadřízený nebo služební orgán povinen bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě. O výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě se učiní záznam do spisu; voják bude vyrozuměn jen tehdy, jestliže o to požádal. (5) Má-li voják za to, že stížnost, kterou podal u příslušného nadřízeného nebo služebního orgánu, nebyla řádně vyřízena, může požádat nadřízený služební orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti. (6) Jestliže voják stížnost opakuje, je nutné přezkoumat, zda původní stížnost byla správně vyřízena, a o výsledku vojáka vyrozumět. Neobsahují-li další stížnosti vojáka v téže věci nové skutečnosti, služební orgán se jí dále nezabývá. O této skutečnosti musí být voják vyrozuměn. § 154 až § 158 zrušeny ČÁST DESÁTÁ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ HLAVA I SPOLEČNÁ USTANOVENÍ § 159 Promlčení, zánik práv a nároků (1) Nárok se promlčí, jestliže nebyl uplatněn ve lhůtě, která je stanovena v tomto zákoně. K promlčení se přihlédne jen tehdy, jestliže se ten, vůči němuž se nárok uplatňuje, promlčení dovolá; v takovém případě nelze promlčený nárok tomu, kdo jej uplatňuje, přiznat. (2) Nárok na náhradu na platu po dobu neschopnosti výkonu služby, za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby, náhradu nákladů na výživu pozůstalých a výsluhový příspěvek se nepromlčují; nároky na jednotlivá plnění, která z nich vyplývají, se však promlčují ve lhůtách stanovených v § 161. (3) Jestliže účastník řízení uplatnil svůj nárok a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí lhůta po dobu řízení neběží. Totéž platí i o nároku, který byl pravomocně přiznán a pro který se vede řízení o výkon rozhodnutí. (4) Nárok uplatňuje účastník řízení podáním u služebního orgánu, služební orgán rozhodnutím. (5) K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě uplatněno u příslušného orgánu, dochází jen v případech uvedených v § 113 odst. 3 a § 152 odst. 2; k zániku práva se přihlédne, i když není v řízení namítán. (6) Nárok na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění smrtí vojáka zaniká. (7) Ostatní peněžité nároky vojáka vzniklé do zániku služebního poměru nezanikají; do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí platové nároky ze služebního poměru postupně přímo na manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob. (8) Peněžité nároky státu zanikají smrtí vojáka, s výjimkou nároků, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo které byly vojákem před jeho smrtí písemně uznány co do důvodů i výše, a nároků na náhradu škody způsobené úmyslně nebo ztrátou předmětů svěřených vojákovi na písemné potvrzení. Promlčecí lhůty § 160 (1) Promlčecí lhůta počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. (2) Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí lhůta jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet promlčecí lhůta ode dne splatnosti nesplněné splátky. § 161 (1) Nestanovuje-li tento zákon jinak, činí lhůta k uplatnění peněžitých nároků ze služebního poměru 3 roky. (2) Jde-li o opětovné plnění, činí lhůta k uplatnění nároku na jednotlivá plnění 3 roky od jejich splatnosti. (3) Lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody činí 2 roky; počne běžet ode dne, kdy se poškozený dozví o tom, že škoda vznikla, a o tom, kdo za ni odpovídá. (4) Nárok na náhradu škody se však promlčí, nebyl-li uplatněn ve lhůtě 3 let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, ve lhůtě 10 let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. § 162 (1) Nárok přiznaný pravomocným rozhodnutím se promlčuje za 10 let ode dne, kdy se mělo podle rozhodnutí plnit. (2) Nárok, který písemně uznal ten, kdo je povinen plnit co do důvodu i výše, se promlčuje za 10 let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí lhůta od uplynutí této lhůty. (3) Promlčecí lhůta uvedená v odstavcích 1 a 2 platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo; promlčecí lhůta u jednotlivých splátek počíná běžet ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet desetiletá promlčecí lhůta ode dne splatnosti nesplněné splátky. (4) Úroky a opětovná plnění pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání, se promlčují za 3 roky ode dne jejich splatnosti. § 163 Bezdůvodné obohacení (1) Získá-li voják bezdůvodné obohacení na úkor majetku státu nebo stát na úkor vojáka, musí je vydat. (2) Bezdůvodným obohacením je prospěch získaný plněním bez právního důvodu nebo plněním na základě neplatného právního úkonu. Neplatnost právního úkonu nemůže být vojákovi na újmu, pokud neplatnost nezpůsobil výlučně sám; vznikne-li vojákovi následkem takového neplatného právního úkonu škoda, jsou ministerstvo nebo stát povinny ji nahradit. (3) Vrácení neprávem vyplacených částek může však služební orgán na vojákovi požadovat, jen jestliže voják věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to ve lhůtě do 3 let ode dne jejich výplaty. HLAVA II PŘECHODNÁ USTANOVENÍ § 164 Přechod práv a povinností (1) Služební poměr vojáka z povolání nebo v další službě, který vznikl podle dřívějších předpisů46), se považuje za služební poměr podle tohoto zákona, a to na dobu určitou v trvání 2 let od nabytí účinnosti tohoto zákona. Služební poměr vojáka, který ke dni uplynutí 2 let od nabytí účinnosti tohoto zákona nesplnil závazek ke službě podle dosavadních předpisů, se považuje za služební poměr na dobu určitou, a to do doby splnění tohoto závazku ke službě. (2) Dobu trvání služebního poměru podle odstavce 1 lze měnit dohodou podle § 5 odst. 4. (3) Vojákovi, který v den nabytí účinnosti tohoto zákona dosáhl hodnosti a) desátníka a četaře, přísluší hodnost rotného, b) rotného, přísluší hodnost rotmistra, c) rotmistra, přísluší hodnost nadrotmistra, d) nadrotmistra, přísluší hodnost štábního rotmistra, e) rotmistra nebo nadrotmistra, má-li úplné střední vzdělání nebo úplné střední odborné vzdělání47), přísluší hodnost podpraporčíka, f) generálplukovníka, přísluší hodnost generálporučíka. Ostatním vojákům přísluší hodnosti získané podle dosavadních předpisů. (4) Voják, jehož hodnost podle odstavce 3 neodpovídá hodnosti stanovené pro jeho služební zařazení, může být takto služebně zařazen nejdéle po dobu 5 let. Po uplynutí této doby bude voják služebně zařazen podle potřeb ozbrojených sil. Nebude-li služebně zařazen podle věty druhé, je to důvod k propuštění podle § 19 odst. 1 písm. e). (5) Hodnost propůjčená vojákovi podle dřívějších předpisů se považuje za hodnost propůjčenou vojákovi podle tohoto zákona. Doba, na kterou byla vojákovi propůjčena hodnost, končí dnem následujícím po dni, kdy důvod propůjčení stanovený dřívějšími právními předpisy pominul, nejpozději do 5 let od účinnosti tohoto zákona. (6) Úrazy a nemoci z povolání, které byly zjištěny před účinností tohoto zákona, se posuzují podle právních předpisů platných před nabytím účinnosti tohoto zákona. (7) Nároky na náhradu škody vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona se posuzují podle dosavadních předpisů. § 165 Přechodná ustanovení k výsluhovým náležitostem (1) zrušen (2) zrušen (3) zrušen (4) Výsluhový příspěvek přiznaný podle dosavadních předpisů se považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni účinnosti tohoto zákona, a nadále se vyplácí a zvyšuje za podmínek, které stanoví tento zákon. Poživateli výsluhového příspěvku, který mu byl přiznán podle právních předpisů účinných před 1. prosincem 1999 do 60 let věku, bude na základě jeho žádosti vyplácen výsluhový příspěvek za podmínek stanovených ve větě první, a to nejdéle do 60 let věku. Nejpozději při dosažení 60 let věku mu náleží výsluhový příspěvek za podmínek stanovených v § 134. (5) Pokud poživatel výsluhového příspěvku již splnil podmínky nároku na plný nebo částečný invalidní anebo starobní důchod z důchodového pojištění a ke dni účinnosti tohoto zákona uplynula doba 2 let po vzniku nároku na starobní důchod, upraví se výsluhový příspěvek na výši, kterou stanovuje tento zákon. Úprava se provede od třetí měsíční splátky výsluhového příspěvku po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Zanikl-li ke dni účinnosti tohoto zákona nárok na výsluhový příspěvek a jeho výplatu podle dosavadních předpisů, zaniklý nárok se již neobnovuje. (6) Vojákům se do doby trvání služebního poměru rozhodné pro přiznání výsluhových náležitostí do dne účinnosti tohoto zákona započítávají doby služby v rozsahu, v jakém jim byly započteny podle dosavadních předpisů; jde-li o nárok na odbytné, započítává se doba trvání služebního poměru stejným způsobem jako pro nárok na odchodné. (7) Vojákovi, který byl na základě dobrovolnosti reatestován48) a shledán způsobilým konat dále službu nebo jehož služební poměr trvá ke dni účinnosti tohoto zákona, se do doby trvání služebního poměru, rozhodné pro přiznání výsluhových náležitostí, započítává doba služby v rozsahu uvedeném v odstavci 6 bez přihlédnutí k vyloučení doby služby podle zvláštního právního předpisu49). Pokud byl takovému vojákovi po skončení služebního poměru přiznán výsluhový příspěvek, který mu byl snížen nebo zastaven z důvodu uvedeného zvláštním právním předpisem, přiznává se výsluhový příspěvek zpětně a jeho výše se přepočte ode dne účinnosti tohoto zákona, a to za podmínek a ve výši náležející ke dni skončení služebního poměru po přičtení všech zvýšení, která by k němu náležela od tohoto dne, pokud nárok na výsluhový příspěvek nezanikl uplynutím doby nebo dosažením věku 60 let. (8) Skončí-li služební poměr vojáka propuštěním podle dosavadních právních předpisů nejdříve dnem před dnem účinnosti tohoto zákona a) ze zdravotních důvodů, nebo b) z organizačních důvodů, nebo c) z důvodů splnění podmínek nároku na starobní důchod, má nárok na výsluhové náležitosti, jako kdyby byl propuštěn z důvodu uvedeného v § 19 odst. 1 písm. e) tohoto zákona. § 165a Úprava výplaty výsluhového příspěvku (1) Poživateli výsluhového příspěvku, který mu byl přiznán podle právních předpisů účinných před 1. prosincem 1999 do 60 let věku, jemuž bylo v době od 1. prosince 1999 vyplácení výsluhového příspěvku omezeno nebo zastaveno proto, že dosáhl věku o dva roky vyššího, než je věk rozhodný pro vznik nároku na starobní důchod, se přizná výsluhový příspěvek na základě jeho žádosti nejdříve ode dne omezení nebo zastavení jeho vyplácení po přičtení všech zvýšení podle § 137, která by k němu od tohoto dne náležela. Nejpozději při dosažení 60 let věku mu náleží výsluhový příspěvek za podmínek stanovených v § 134. (2) Pobíral-li poživatel po dobu omezení nebo zastavení výplaty výsluhového příspěvku podle odstavce 1 starobní důchod, přizná se mu výsluhový příspěvek na základě jeho žádosti ode dne omezení nebo zastavení jeho vyplácení ve výši, která se rovná rozdílu mezi starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem přepočteným podle odstavce 1, pokud bude takto přepočtený výsluhový příspěvek vyšší. HLAVA III ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ § 166 Zvláštní ustanovení Žákům vojenských středních škol, kteří nejsou vojáky v činné službě a kteří se soustavně studiem připravují k výkonu služby vojáka z povolání, lze poskytnout naturální a peněžní náležitosti. Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah, výši a způsob poskytování naturálních a peněžních náležitostí. § 167 Zrušovací ustanovení Zrušují se: 1. Zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků. 2. Zákon č. 65/1978 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů. 3. Zákon č. 228/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů. 4. Zákon č. 226/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů. 5. Zákon č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů. § 168 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1999. 1. Zákon č. 155/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2001. 2. Zákon č. 129/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění zákona č. 155/2000 Sb., nabyl účinnosti dnem vyhlášení (12. dubna 2002). 3. Zákon č. 254/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem vyhlášení (28. června 2002). 4. Zákon č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2012. 5. Zákon č. 362/2003 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2007. 6. Zákon č. 546/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, nabyl účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (1. ledna 2006). 7. Zákon č. 189/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009. 8. Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008, s výjimkou ustanovení čl. XLII bodu 2 a čl. XLIII bodu 2, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2009. 9. Zákon č. 305/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009. 10. Zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010. 11. Zákon č. 479/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. července 2009. 12. Zákon č. 272/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (1. října 2009), s výjimkou ustanovení čl. I bodů 3 až 8 a čl. IV bodu 1, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2011. Předseda vlády: Ing. Fischer, CSc. v. r. 1) § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. 1a) Vyhláška č. 256/1999 Sb., o posuzování zdravotní způsobilosti k vojenské činné službě. 1b) § 116 občanského zákoníku. 1c) Zákon č. 101/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 1d) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 2) § 157 odst. 1 zákoníku práce. 3) § 158 zákoníku práce. 4) § 12a zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 4a) § 31 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. 5) § 33 zákona č. 218/1999 Sb. 5a) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. 6) § 139 a 315 a násl. trestního řádu. § 47 a 48 trestního zákona. 6a) § 36 zákona č. 218/1999 Sb. 7) § 32 odst. 2 a 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. 7a) § 29 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 134/1997 Sb. 9) Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 9a) Například zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 9b) § 74 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 289/1997 Sb. 10) § 20 zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů. 10a) Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 10b) Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů. 11) § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 204/1990 Sb., o prohlášení dne 6. července, dne upálení Mistra Jana Husa, za státní svátek České republiky. 12) § 30 a násl. zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 242/1997 Sb. 12a) § 10 odst. 1 a 2 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění zákona č. 546/2005 Sb. 13) § 157 až § 161 zákoníku práce. 14) Vyhláška č. 65/1954 Sb., o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války. Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 168/1991 Sb. Čl. 24 Ženevské úmluvy na ochranu obětí války. Čl. 43 odst. 2 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám. Čl. 33 Ženevských úmluv o zacházení s válečnými zajatci. Čl. 9 Dodatkového protokolu II k Ženevským úmluvám. 15) Například zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 16) Zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících Československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, ve znění zákona č. 101/1964 Sb. 17) § 111 odst. 3 zákoníku práce. Nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů. 18) § 31 odst. 3 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky. 19) § 76 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). 19a) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. 19b) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 20) § 2 zákona č. 219/1999 Sb. 21) § 3 a 4 zákona č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů. 22) § 115 občanského zákoníku. 22a) § 11 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 22b) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. 22c) § 18 a násl. zákona č. 128/2000 Sb. 23) § 5 odst. 1 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů. 24) Zákon č. 119/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 24a) Vyhláška č. 445/2001 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad stanoví výše sazeb stravného, výše sazeb základních náhrad za používání silničních motorových vozidel a výše průměrných cen pohonných hmot. 25) Nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí. 26) § 11 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 225/1999 Sb. 27a) Například zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů. 28) Vyhláška č. 56/1997 Sb., kterou se stanoví obsah a časové rozmezí preventivních prohlídek. 29) § 2 odst. 7 zákona č. 219/1999 Sb. 30) § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994 Sb. 31) § 1 odst. 3 zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. 32) Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. 33) § 39 a 44 zákona č. 155/1995 Sb. 34) Vyhláška č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů. 34a) § 36 a 37 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. 35) § 5 odst. 3 a 4 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky. 36) Zákon č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 37) § 29 až 31 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 37a) § 67 zákona č. 155/1995 Sb. 38) § 29 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 39) Například zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 40) § 67 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 41) § 56 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 9, 110 až 112 a § 117 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. 42) Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. 42a) § 11 písm. a) nařízení vlády č. 79/1994 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a služeb, orgánů celní správy, příslušníků Sboru požární ochrany a zaměstnanců některých dalších organizací (služební platový řád), ve znění nařízení vlády č. 327/1996 Sb. 42b) § 14 vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb. 42c) § 307 trestního řádu. 42d) § 309 trestního řádu. 42e) § 179g trestního řádu. 42f) § 32, 74, 76 a 94 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 43) § 18 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů. 46) Zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů. 47) § 7 odst. 1 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění zákona č. 171/1990 Sb. 48) Rozkaz ministra obrany č. 015/90 a usnesení branných a bezpečnostních výborů Federálního shromáždění ČSFR ze dne 18. prosince 1990 č. 47 o vyslání poslanců Federálního shromáždění ČSFR. 49) Zákon č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 354/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 354/2009 Sb. Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým se vyhlašuje pro účely nemocenského pojištění výše redukčních hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v roce 2010 Vyhlášeno 12. 10. 2009, částka 110/2009 354 SDĚLENÍ Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 2. října 2009, kterým se vyhlašuje pro účely nemocenského pojištění výše redukčních hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v roce 2010 Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 22 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, vyhlašuje, že v roce 2010 výše a) první redukční hranice pro úpravu denního vyměřovacího základu činí 791 Kč, b) druhé redukční hranice pro úpravu denního vyměřovacího základu činí 1 186 Kč, c) třetí redukční hranice pro úpravu denního vyměřovacího základu činí 2 371 Kč. Ministr: JUDr. Šimerka v. r.
Sdělení Ministerstva vnitra č. n3/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra č. n3/2009 Sb. Sdělení Ministerstva vnitra o opravě tiskové chyby ve vyhlášce č. 334/2009 Sb. Vyhlášeno 9. 10. 2009, částka 108/2009 SDĚLENÍ Ministerstva vnitra o opravě tiskové chyby ve vyhlášce č. 334/2009 Sb., o stavech nouze v plynárenství V § 2 odst. 1 písm. d) mají místo slov „70 % a méně“ správně být slova „70 % a více“.
Zákon č. 351/2009 Sb.
Zákon č. 351/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 9. 10. 2009, datum účinnosti 1. 11. 2009, částka 109/2009 * Čl. I - Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., zákona č. 48/1997 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 12 * Čl. II - Přechodná ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 1. 11. 2009 351 ZÁKON ze dne 11. září 2009, kterým se mění zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., zákona č. 48/1997 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 49/2002 Sb., zákona č. 420/2003 Sb., zákona č. 438/2004 Sb., zákona č. 117/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb. a zákona č. 296/2007 Sb., se mění takto: 1. V § 4 odstavec 1 zní: „(1) Žadatelem o povolení podle § 3 může být a provádět všeobecné zdravotní pojištění může právnická osoba se sídlem na území České republiky, která není a) zdravotnickým zařízením, b) zřizovatelem, vlastníkem ani spoluvlastníkem zdravotnického zařízení, c) vlastněna právnickou osobou, která je zřizovatelem, vlastníkem nebo spoluvlastníkem zdravotnického zařízení.“. 2. V § 4 odst. 2 písm. f) se číslovka „50 000“ nahrazuje číslovkou „100 000“. 3. V § 4a odst. 1 se číslovka „50 000 000“ nahrazuje číslovkou „100 000 000“. 4. V § 6 odstavec 2 zní: „(2) Bez likvidace se zaměstnanecká pojišťovna zrušuje a) sloučením se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky, nebo b) sloučením s jinou zaměstnaneckou pojišťovnou.“. 5. V § 6 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Sloučení zaměstnanecké pojišťovny s jinou zaměstnaneckou pojišťovnou podle odstavce 2 je možné pouze v případě, že zaměstnanecká pojišťovna nedosáhla počtu pojištěnců v souladu s § 4 odst. 2 písm. f) nebo na ni byla zavedena nucená správa v souladu s § 7 odst. 1 písm. b). Sloučením se zrušuje ta zaměstnanecká pojišťovna, která potřebného počtu pojištěnců nedosáhla nebo na kterou byla zavedena nucená správa.“. Dosavadní odstavce 3 až 7 se označují jako odstavce 4 až 8. 6. V § 6 odstavec 4 zní: „(4) Sloučení se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky oznámí neprodleně zrušovaná zaměstnanecká pojišťovna Ministerstvu zdravotnictví. Sloučení zaměstnaneckých pojišťoven vyžaduje povolení, které vydává Ministerstvo zdravotnictví po vyjádření Ministerstva financí za předpokladu, že a) zaměstnanecké pojišťovny doloží, že budou splňovat podmínky požadované k udělení povolení k provádění všeobecného zdravotního pojištění, s výjimkou podmínky podle § 4a, b) předloží návrh nového pojistného plánu a c) nástupnická zaměstnanecká pojišťovna v důsledku sloučení nenaplní podmínky pro zavedení nucené správy podle § 7 odst. 1.“. 7. V § 6 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní: „(5) V případě, kdy se sloučením zrušuje zaměstnanecká pojišťovna s více než 200 000 pojištěnců, uděluje povolení podle odstavce 4 Ministerstvo zdravotnictví po souhlasném stanovisku vlády.“. Dosavadní odstavce 5 až 8 se označují jako odstavce 6 až 9. 8. V § 6 odst. 6 se věta poslední zrušuje. 9. V § 6 odst. 7 se slova „nebo splynutí“ zrušují a slova „odstavce 3“ nahrazují slovy „odstavce 4 nebo 5“. 10. V § 6 odst. 9 se slova „odstavce 6“ nahrazují slovy „odstavce 8“. 11. V § 7 odst. 1 se slova „zejména nerovnováhu v hospodaření zaměstnanecké pojišťovny (zejména pokud jde o její platební způsobilost) nebo nenaplnění rezervního fondu nebo nedodržování tohoto zákona či dalších předpisů o všeobecném zdravotním pojištění nebo nedodržování schváleného zdravotně pojistného plánu,“ zrušují. 12. V § 7 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 4 zní: „(2) Zaměstnanecká pojišťovna má závažné nedostatky v činnosti podle odstavce 1 zejména, jestliže a) zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků4), nebo b) je v prodlení s plněním svých závazků po lhůtě splatnosti po dobu delší než 3 měsíce4), nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči zaměstnanecké pojišťovně výkonem rozhodnutí nebo exekucí4), nebo d) nedodržuje schválený zdravotně pojistný plán. 4) § 3 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenční zákon).“. Dosavadní odstavce 2 až 6 se označují jako odstavce 3 až 7. 13. V § 7 odst. 7 se slova „§ 6 odst. 7“ nahrazují slovy „§ 6 odst. 9“. 14. V § 9a odstavec 5 zní: „(5) Funkci ředitele zaměstnanecké pojišťovny nemůže z důvodu střetu zájmů vykonávat osoba, která a) je ředitelem, členem Správní rady nebo Dozorčí rady jiné zaměstnanecké pojišťovny, b) je členem statutárního orgánu, dozorčí rady, společníkem právnické osoby, která je dodavatelem zboží či služeb zaměstnanecké pojišťovně, nebo je zaměstnancem nebo v obdobném právním vztahu k této právnické osobě, c) jako fyzická osoba podnikající dodává zboží či služby zaměstnanecké pojišťovně, nebo d) je v postavení osoby blízké k osobám uvedeným v písmenech a) až c).“. 15. V § 9a se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní: „(6) Funkci ředitele zaměstnanecké pojišťovny nemůže vykonávat osoba, která v posledních 5 letech vykonávala funkci ředitele, člena Správní rady nebo člena Dozorčí rady jiné zaniklé zaměstnanecké pojišťovny.“. Dosavadní odstavce 6 a 7 se označují jako odstavce 7 a 8. 16. V § 10 odst. 7 se na konci doplňuje věta „Členem Správní rady nebo Dozorčí rady se dále nemůže stát osoba, která v posledních 5 letech vykonávala funkci ředitele, člena Správní rady nebo člena Dozorčí rady jiné zaniklé zaměstnanecké pojišťovny.“. 17. V § 22a odst. 2 se slova „§ 6 odst. 6“ nahrazují slovy „§ 6 odst. 8“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Resortní, oborové, podnikové a další zdravotní pojišťovny zřízené nebo založené podle dosavadních právních předpisů jsou povinny splňovat podmínky stanovené v § 4 odst. 1 zákona č. 280/1992 Sb., ve znění tohoto zákona, nejpozději do 1 roku ode dne účinnosti tohoto zákona. 2. Resortní, oborová, podniková a další zdravotní pojišťovna, která nedosáhne do 1 roku od založení počtu nejméně 100 000 pojištěnců, je povinna dosáhnout tohoto počtu pojištěnců nejpozději do 2 let od nabytí účinnosti tohoto zákona. 3. Pro žádosti o povolení podané před účinností tohoto zákona, jakož i pro kauce složené v souvislosti s těmito žádostmi, se použijí dosavadní právní předpisy. Čl. III Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Zákon č. 350/2009 Sb.
Zákon č. 350/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 9. 10. 2009, datum účinnosti 9. 10. 2009, částka 109/2009 * Čl. I - Změna zákona o střetu zájmů * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 9. 10. 2009 350 ZÁKON ze dne 11. září 2009, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Změna zákona o střetu zájmů Zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 216/2008 Sb. a zákona č. 158/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 2 odst. 2 se na konci textu písmene c) doplňují slova „, s výjimkou právnických osob vykonávajících činnost školy nebo školského zařízení“. 2. V § 2 odst. 3 se za slova „v odstavci 2“ vkládají slova „, která podává oznámení podle § 9 až 11 a § 12 odst. 2 evidenčnímu orgánu (§ 14 odst. 1),“. 3. V § 14 odst. 1 písm. g) a h) se slova „odst. 2 písm. f)“ nahrazují slovy „odst. 2 písm. e)“. Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Zákon č. 349/2009 Sb.
Zákon č. 349/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 9. 10. 2009, datum účinnosti 1. 12. 2009, částka 109/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o ochraně přírody a krajiny * ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 1. 2018 (123/2017 Sb.) 349 ZÁKON ze dne 11. září 2009, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o ochraně přírody a krajiny Čl. I Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 289/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 3/1997 Sb., zákona č. 16/1997 Sb., zákona č. 123/1998 Sb., zákona č. 161/1999 Sb., zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 100/2004 Sb., zákona č. 168/2004 Sb., zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 387/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 167/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 3 odst. 1 písmeno d) zní: „d) volně žijící živočich (dále jen „živočich“) je jedinec živočišného druhu, jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody. Živočichem se rozumí všechna vývojová stadia daného jedince. Jedinec zdivočelé populace domestikovaného druhu se za volně žijícího živočicha nepovažuje,“. 2. V § 3 odst. 1 se za písmeno d) vkládá nové písmeno e), které včetně poznámek pod čarou č. 1 a 1a zní: „e) živočich odchovaný v lidské péči je jedinec živočišného druhu narozený a odchovaný v kontrolovaném prostředí1) jako potomek rodičů získaných v souladu s tímto zákonem a právními předpisy v oblasti obchodování s ohroženými druhy1a), 1) Čl. 1 bod 4 nařízení Komise (ES) č. 865/2006 ze dne 4. května 2006 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s těmito druhy. 1a) Zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění zákona č. 444/2005 Sb. Nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi. Nařízení Komise (ES) č. 865/2006 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s těmito druhy.“. Dosavadní písmena e) až t) se označují jako písmena f) až u). Dosavadní poznámky pod čarou č. 1 až 1e se označují jako poznámky pod čarou č. 1b až 1g, a to včetně odkazů na poznámky pod čarou. 3. V § 3 odst. 1 písmeno f) zní: „f) záchranná stanice je zařízení, které na konkrétně vymezeném území působnosti zajišťuje komplexní péči o všechny živočichy dočasně neschopné přežít ve volné přírodě s cílem navrátit je do přírody, živočichům trvale neschopným přežít ve volné přírodě poskytuje, je-li to vhodné a účelné vzhledem k jejich zdravotnímu stavu, odpovídající dlouhodobou péči, poskytuje informace o příčinách ohrožení a vhodných způsobech ochrany živočichů a může spolupracovat při provádění opatření k předcházení zraňování nebo úhynu živočichů,“. 4. V § 3 odst. 1 písm. h) se slovo „čtvrté“ nahrazuje slovem „páté“. 5. V § 3 odst. 1 písmeno r) zní: „r) Natura 20001g) je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť1d) a stanoviště evropsky významných druhů1f) v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Na území České republiky je Natura 2000 tvořena vymezenými ptačími oblastmi a vyhlášenými evropsky významnými lokalitami,“. 6. V § 3 odst. 1 se za písmeno t) vkládá nové písmeno u), které zní: „u) celistvostí evropsky významné lokality anebo ptačí oblasti se rozumí soudržnost ekologických struktur a funkcí evropsky významné lokality anebo ptačí oblasti posuzovaná ve vztahu k předmětům jejich ochrany,“. Dosavadní písmeno u) se označuje jako písmeno v). 7. V § 3 odst. 2 se slova „Ty typy evropských stanovišť [odstavec 1 písm. m)], včetně prioritních, a ty evropsky významné druhy [odstavec 1 písm. n)], včetně prioritních“ nahrazují slovy „Typy evropských stanovišť a evropsky významné druhy“. 8. V § 4 odstavec 3 včetně poznámky pod čarou č. 3a zní: „(3) Závazné stanovisko orgánu ochrany přírody z hlediska tohoto zákona je také nezbytné ke schválení lesních hospodářských plánů a protokolárnímu předání lesních hospodářských osnov2), k odlesňování a zalesňování pozemků nad 0,5 ha a k výstavbě lesních cest a lesních melioračních systémů. K pěstebním a těžebním zásahům v lesích prováděným v souladu s lesním hospodářským plánem nebo protokolárně převzatou lesní hospodářskou osnovou a při nahodilé těžbě se závazné stanovisko orgánu ochrany přírody nevyžaduje. Závazné stanovisko ke schválení lesních hospodářských plánů a protokolárnímu předání lesních hospodářských osnov se vydává na žádost příslušného orgánu státní správy lesů. K závazným stanoviskům vydaným po lhůtě 60 dnů od doručení žádosti příslušnému orgánu ochrany přírody se nepřihlíží. Požádá-li vlastník3a) o předběžnou informaci podle § 90 odst. 17 o podmínkách vydání souhlasného závazného stanoviska ke schválení lesního hospodářského plánu, příslušný orgán tuto informaci poskytne zpravidla ke dni konání základního šetření, nejpozději do 60 dnů od obdržení žádosti. 3a) § 58 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. 9. V § 4 se doplňuje odstavec 4, který včetně poznámky pod čarou č. 3b zní: „(4) V rámci řízení o vydání závazného stanoviska podle odstavce 3 orgán ochrany přírody provede také hodnocení důsledků lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov pro evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti. Orgán ochrany přírody nevydá souhlasné závazné stanovisko ke schválení lesních hospodářských plánů a protokolárnímu předání lesních hospodářských osnov, pokud by měly významný negativní vliv na příznivý stav předmětu ochrany evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti. V ostatních případech orgán ochrany přírody vydá souhlasné závazné stanovisko. Závazné stanovisko ke schválení lesních hospodářských plánů a protokolárnímu předání lesních hospodářských osnov nahrazuje odůvodněné stanovisko podle § 45i odst. 1. Na postup hodnocení důsledků lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov se nepoužijí ustanovení zvláštních právních předpisů o posuzování vlivů na životní prostředí3b). 3b) Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů.“. 10. V § 5 odst. 5 se za slovo „křížence“ vkládá slovo „druhů“. 11. V § 5 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní: „(6) Orgán ochrany přírody může rozhodnout v souladu se zvláštními právními předpisy4b) o odlovu geograficky nepůvodních živočichů, včetně stanovení podmínek.“. Dosavadní odstavce 6 až 10 se označují jako odstavce 7 až 11. 12. V § 5 odstavec 9 zní: „(9) Záchrannou stanici lze provozovat pouze na základě rozhodnutí Ministerstva životního prostředí o povolení k provozování záchranné stanice, v rámci něhož se stanoví místo, kde se záchranná stanice nachází, vymezení její územní působnosti a rozsah péče, kterou může záchranná stanice poskytovat s ohledem na její vybavení a odborné zázemí. V žádosti o povolení k provozování záchranné stanice musí být navržen rozsah poskytované péče, vymezení územní působnosti a popsáno její personální, organizační a technické zajištění. Ministerstvo životního prostředí si k vydání rozhodnutí vyžádá stanovisko místně příslušného orgánu ochrany zvířat, myslivosti a veterinární správy4b). Označení „záchranná stanice“ může používat pouze ten, kdo je držitelem platného povolení k provozování stanice podle tohoto ustanovení (dále jen „provozovatel záchranné stanice“). Ministerstvo životního prostředí vede přehled záchranných stanic a zveřejňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup.“. 13. V § 5a se odstavec 5 zrušuje. Dosavadní odstavce 6 a 7 se označují jako odstavce 5 a 6. 14. V § 5b odst. 4 se slova „prováděcím právním předpisem, který“ nahrazují slovy „opatřením obecné povahy, které“. 15. V § 8 odstavce 1 až 3 včetně poznámek pod čarou č. 6 až 6b znějí: „(1) Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Povolení ke kácení dřevin na silničních pozemcích může orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě se silničním správním úřadem6) a povolení ke kácení dřevin u železničních drah může orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě s drážním správním úřadem6a). (2) Povolení není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav6b) a z důvodů zdravotních, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Kácení z těchto důvodů musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin. (3) Povolení není třeba ke kácení dřevin se stanovenou velikostí, popřípadě jinou charakteristikou. Tuto velikost, popřípadě jinou charakteristiku stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. 6) § 15 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 80/2006 Sb. a zákona č. 186/2006 Sb. 6a) § 10 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění zákona č. 175/2002 Sb. 6b) Například § 47 odst. 2 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), § 24 odst. 3 písm. g), § 25 odst. 4 písm. h), § 58 odst. 1 písm. f) a § 59 odst. 1 písm. f) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.“. 16. V § 8 odstavec 5 zní: „(5) Ministerstvo životního prostředí stanoví prováděcím právním předpisem nedovolené zásahy do dřevin, které jsou v rozporu s požadavky na jejich ochranu, náležitosti žádosti o povolení kácení dřevin rostoucích mimo les, náležitosti oznámení o kácení dřevin a období, ve kterém se kácení dřevin zpravidla provádí.“. 17. V § 19 odst. 2 se slova „formou obecně závazné vyhlášky“ nahrazují slovy „opatřením obecné povahy“. 18. V § 20 odst. 2 větě první se za slova „zástupci obcí“ vkládají slova „a krajů“. 19. V § 24 odst. 2 se věta druhá zrušuje. 20. V § 24 odstavec 3 zní: „(3) Výši poplatků podle odstavců 1 a 2, okruh osob osvobozených od poplatku, vzor potvrzení o zaplacení poplatku nebo potvrzení o osvobození od poplatku a určení vybraných míst na území národního parku, na která se povinnost platit poplatek za vstup vztahuje, stanoví Ministerstvo životního prostředí prováděcím právním předpisem.“. 21. V § 29 písmeno d) zní: „d) vstupovat a vjíždět mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vlastníků a nájemců pozemků, osob zajišťujících lesní a zemědělské hospodaření, obranu státu a ochranu státních hranic, požární ochranu, zdravotní a veterinární službu, při výkonu této činnosti,“. 22. V § 37 odst. 1 větě první se za slova „zvláště chráněná území“ vkládají slova „, s výjimkou chráněné krajinné oblasti,“. 23. V § 37 odstavec 2 zní: „(2) Ke stavební činnosti, terénním a vodohospodářským úpravám, k použití chemických prostředků a změnám kultury pozemku v ochranném pásmu je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.“. 24. V § 39 se na začátek odstavce 1 vkládá věta „Ochrana evropsky významných lokalit je zajišťována přednostně v součinnosti s vlastníky pozemků.“ a ve větě druhé se slova „orgánem, který je oprávněn k jejich vyhlášení“ nahrazují slovy „příslušným orgánem ochrany přírody“. 25. § 40 včetně nadpisu zní: „§ 40 Postup při vyhlašování zvláště chráněných území a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území (1) Je-li třeba vyhlásit zvláště chráněné území nebo jeho ochranné pásmo nebo vymezit zóny ochrany národního parku či chráněné krajinné oblasti podle části třetí tohoto zákona, orgán ochrany přírody zajistí zpracování návrhu na vyhlášení zvláště chráněného území, jeho ochranného pásma anebo návrhu na vymezení zóny ochrany národního parku či chráněné krajinné oblasti. V návrhu orgán ochrany přírody vyhodnotí stav dochovaného přírodního prostředí v území a navrhne vhodný způsob a rozsah ochrany území včetně jeho bližších ochranných podmínek. (2) Návrh na vyhlášení národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky nebo ochranného pásma těchto zvláště chráněných území zašle orgán ochrany přírody příslušný k jejich vyhlášení obcím a krajům, jejichž území se návrh dotýká. Vlastníkům nemovitostí dotčených návrhem a zapsaných v katastru nemovitostí dále zašle písemné oznámení o předložení návrhu k projednání spolu s informací o tom, kde je možno se seznámit s jeho úplným zněním, kdo je oprávněn podat k němu námitky a kdy uplyne lhůta pro jejich podání. Oznámení zároveň zveřejní na portálu veřejné správy. (3) Návrh na vyhlášení národního parku nebo chráněné krajinné oblasti nebo jejich ochranného pásma, nebo vymezení zón ochrany národního parku anebo chráněné krajinné oblasti zašle Ministerstvo životního prostředí obcím a krajům, jejichž území se návrh dotýká. Vlastníkům nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí a nacházejících se v území, které má být podle tohoto návrhu nově zařazeno do první nebo druhé zóny ochrany národního parku anebo chráněné krajinné oblasti nebo jehož stupeň ochrany má být podle tohoto návrhu zvýšen zařazením takového území do první nebo druhé zóny ochrany národního parku anebo chráněné krajinné oblasti, zašle Ministerstvo životního prostředí písemné oznámení o předložení návrhu k projednání spolu s informací o tom, kde je možno se seznámit s jeho úplným zněním, kdo je oprávněn podat k němu námitky a kdy uplyne lhůta pro jejich podání. Ministerstvo životního prostředí dále zveřejní oznámení o předložení návrhu k projednání spolu s informací o tom, kde je možno se seznámit s jeho úplným zněním, kdo je oprávněn podat k němu námitky a kdy uplyne lhůta pro jejich podání, na portálu veřejné správy. Dotčené obce doručí oznámení o předložení návrhu k projednání veřejnou vyhláškou podle § 25 správního řádu, a to do 5 dnů ode dne, kdy jim návrh došel. Spolu s oznámením o předložení návrhu k projednání dotčené obce doručí informaci o tom, kde se lze seznámit s úplným zněním návrhu, kdo je oprávněn podat námitky k němu a kdy uplyne lhůta pro jejich podání. (4) Písemné námitky k předloženému návrhu mohou uplatnit dotčené obce a kraje ve lhůtě 90 dnů od obdržení návrhu a vlastníci nemovitostí dotčených navrhovanou ochranou ve lhůtě 90 dnů od doručení písemného oznámení o předložení návrhu k projednání, má-li být takové písemné oznámení vlastníkovi nemovitosti zasíláno, jinak ve lhůtě 90 dnů ode dne zveřejnění oznámení podle odstavce 2, popřípadě doručení oznámení veřejnou vyhláškou podle odstavce 3. Námitky proti návrhu podle odstavce 2 se podávají orgánu ochrany přírody příslušnému k vyhlášení zvláště chráněného území nebo jeho ochranného pásma, námitky podle odstavce 3 Ministerstvu životního prostředí; k námitkám uplatněným po uvedené lhůtě se nepřihlíží. Vlastník je oprávněn uplatnit námitky jen proti takovému navrženému způsobu nebo rozsahu ochrany, jímž by byl dotčen ve výkonu svých práv nebo povinností. Orgán ochrany přírody rozhodne o došlých námitkách do 60 dnů od uplynutí lhůty pro uplatnění námitek. O jednotlivých námitkách se rozhodne zpravidla ve společném řízení. Orgán ochrany přírody uvede návrh do souladu s námitkami, kterým bylo vyhověno. (5) Náležitosti a obsah návrhu podle odstavce 1 stanoví Ministerstvo životního prostředí prováděcím právním předpisem. (6) Při změně vymezení způsobu nebo rozsahu ochrany zvláště chráněného území nebo zón ochrany národního parku či chráněné krajinné oblasti se postupuje podle odstavců 1 až 4 obdobně. (7) Omezení vlastníků dotčených nemovitostí nebo rozsah ochrany podle právního předpisu, kterým se vyhlašuje nebo mění zvláště chráněné území nebo jeho ochranné pásmo nebo vymezují či upravují zóny ochrany národního parku či chráněné krajinné oblasti, nesmí přesáhnout rozsah omezení nebo rozsah ochrany vyplývajících z návrhu podle odstavce 1, upraveného podle rozhodnutí o námitkách podle odstavce 2 nebo 3, pokud by tím byly zpřísněny nebo rozšířeny dosavadní ochranné podmínky nebo rozsah ochrany území.“. 26. § 43 včetně nadpisu zní: „§ 43 Výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích (1) Výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích podle § 16, 26, 29, 34, § 35 odst. 2, § 36 odst. 2, § 45h a 45i v případech, kdy veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, schvaluje v každém jednotlivém případě svým usnesením vláda. (2) Správním orgánem příslušným k udělení výjimky podle odstavce 1 je Ministerstvo životního prostředí. Ministerstvo po obdržení žádosti o výjimku předloží tuto žádost do 60 dnů na jednání vlády. Do 30 dnů po projednání ve vládě vydá ministerstvo rozhodnutí podle usnesení vlády. (3) Výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích podle § 16, 26, 29, 34, § 35 odst. 2 a § 36 odst. 2 lze povolit v případě, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, nebo tehdy, pokud povolovaná činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území. (4) Výjimky podle odstavce 3 uděluje příslušný orgán ochrany přírody a krajiny.“. 27. V § 45a odst. 2 se na konci textu písmene c) doplňují slova „nebo pokud pro zachování předmětu ochrany nebude dostatečná ochrana podle § 45c odst. 2“. 28. V § 45a odstavec 4 zní: „(4) Sporné lokality oznámí Ministerstvo životního prostředí ve Sbírce zákonů formou sdělení.“. 29. V § 45b odst. 2 se slova „za zvláště chráněné území, nebo nabytí účinnosti smluvní ochrany“ nahrazují slovy „podle § 45c odst. 1 za evropsky významnou lokalitu zařazenou do evropského seznamu“. 30. § 45c včetně nadpisu zní: „§ 45c Ochrana evropsky významných lokalit (1) Evropsky významné lokality zařazené do evropského seznamu vyhlásí ve lhůtě 90 dnů od účinnosti příslušného rozhodnutí Komise vláda nařízením, ve kterém u každé evropsky významné lokality uvede její název, zeměpisnou polohu a rozlohu. Způsob označení vyhlášených evropsky významných lokalit v terénu a mapových podkladech stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou. (2) Evropsky významné lokality vyhlášené podle odstavce 1 jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nedošlo k závažnému nebo nevratnému poškození nebo ke zničení evropských stanovišť anebo stanovišť evropsky významných druhů vyžadujících územní ochranu tvořících jejich předmět ochrany a aby nebyla narušena jejich celistvost. K zásahům, které by mohly vést k takovým nežádoucím důsledkům, si musí ten, kdo tyto zásahy zamýšlí, předem opatřit souhlas orgánu ochrany přírody. Tento odstavec se na území evropsky významné lokality vyhlášené podle odstavce 1 vztahuje jen tehdy, neplatí-li pro ně ochrana podle části třetí tohoto zákona. Ochrana podle částí druhé a páté tohoto zákona a ustanovení § 45h a 45i nejsou dotčeny. (3) Pro zachování nebo zlepšení dochovaného stavu předmětů ochrany v evropsky významných lokalitách zajišťuje Ministerstvo životního prostředí zpracování souhrnů doporučených opatření pro evropsky významné lokality. Souhrny doporučených opatření pro evropsky významné lokality a ptačí oblasti předává Ministerstvo životního prostředí do Ústředního seznamu ochrany přírody a zveřejňuje je na portálu veřejné správy. (4) K zajištění udržení příznivého stavu evropských stanovišť nebo stanovišť evropsky významných druhů, které jsou předmětem ochrany evropsky významných lokalit, lze území evropsky významných lokalit nebo jejich části vyhlásit za zvláště chráněná území nebo zde zřídit smluvně chráněná území podle § 39. Vyžaduje-li udržení příznivého stavu předmětu ochrany evropsky významné lokality přísnější ochranu než podle odstavce 2, stanoví vláda nařízením u této evropsky významné lokality nebo její části kategorie zvláště chráněných území, ve kterých je příslušné orgány ochrany přírody vyhlásí, nebude-li tato ochrana zajištěna smluvně. Takto vláda postupuje v případě, že tato evropsky významná lokalita není dosud vyhlášena za zvláště chráněné území a její ochrana není zajištěna ani smluvně podle § 39. (5) Orgány ochrany přírody do 30 dnů ode dne vyhlášení nařízení vlády podle odstavce 1 ve Sbírce zákonů upozorní formou veřejné vyhlášky podle § 25 správního řádu vlastníky pozemků v evropsky významných lokalitách nebo jejich částech, jejichž ochranu je podle nařízení vlády podle § 45a odst. 2 třeba zajistit vyhlášením zvláště chráněného území, že jejich ochrana na dotčeném pozemku v případě, že to § 39 připouští, může být zajištěna smluvně. Pokud vlastník pozemku ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení upozornění neučiní žádný písemný úkon směřující k uzavření smlouvy, nebo na základě tohoto úkonu nedojde ve lhůtě dvou let k uzavření smlouvy podle § 39, bude evropsky významná lokalita vyhlášena jako zvláště chráněné území v kategorii ochrany stanovené národním seznamem, a to postupem stanoveným tímto zákonem pro vyhlášení zvláště chráněného území příslušné kategorie. Vyhlášení zvláště chráněných území podle odstavce 4 provedou příslušné orgány ochrany přírody nejpozději do 6 let od přijetí lokality do evropského seznamu.“. 31. V § 45h odst. 1 větě první se slova „ovlivnit území“ nahrazují slovy „ovlivnit příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost“ a ve větě druhé se slova „a dále na lesní hospodářské plány a lesní hospodářské osnovy, pro které závazné stanovisko podle § 4 odst. 3 v takovém případě zohlední čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice Rady 92/43/EHS“ zrušují. 32. V § 45h odst. 2 se za slova „pokud § 45i“ vkládají slova „nebo § 4 odst. 4“. 33. V § 45i odstavec 1 zní: „(1) Ten, kdo zamýšlí pořídit koncepci nebo uskutečnit záměr uvedený v § 45h odst. 1 (dále jen „předkladatel“), je povinen návrh koncepce nebo záměru předložit orgánu ochrany přírody ke stanovisku, zda může mít samostatně nebo ve spojení s jinými koncepcemi nebo záměry významný vliv na příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti. Orgán ochrany přírody vydá odůvodněné stanovisko do 30 dnů ode dne doručení žádosti.“. 34. V § 45i odst. 8 se slova „negativní vliv na území“ nahrazují slovy „významný negativní vliv na příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost“. 35. V § 45i odstavce 9 až 11 znějí: „(9) Pokud posouzení podle odstavce 2 prokáže negativní vliv na příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti a neexistuje variantní řešení bez negativního vlivu, lze schválit jen variantu s nejmenším možným negativním vlivem, a to pouze z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu a až po uložení a zajištění kompenzačních opatření nezbytných pro zajištění celkové soudržnosti soustavy ptačích oblastí a evropsky významných lokalit podle odstavce 11. Kompenzačními opatřeními pro účely koncepce se rozumí zajištění možnosti nahradit lokalitu dotčenou realizací koncepce v obdobném rozsahu a kvalitě a se stejnou mírou závaznosti a konkrétnosti, jakou má schvalovaná koncepce nebo její jednotlivé části. Kompenzačními opatřeními pro účely záměru se rozumí vytvoření podmínek pro zachování nebo zlepšení záměrem ovlivněných předmětů ochrany ve stejné lokalitě nebo nahrazení lokality jinou lokalitou v obdobném rozsahu a kvalitě. (10) Jde-li o negativní vliv na lokalitu s prioritními typy stanovišť nebo prioritními druhy, lze koncepci nebo záměr schválit jen z důvodů týkajících se veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti nebo příznivých důsledků nesporného významu pro životní prostředí. Jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu mohou být důvodem ke schválení jen v souladu se stanoviskem Komise. Ministerstvo životního prostředí v tom případě na základě dožádání příslušného orgánu požádá Komisi o stanovisko; ode dne odeslání žádosti o stanovisko do dne doručení stanoviska lhůty v příslušných řízeních neběží. Dále se postupuje podle odstavce 9 obdobně. (11) Jsou-li ve stanovisku k posouzení vlivů provedení záměru nebo koncepce na životní prostředí uvedena kompenzační opatření, orgán ochrany přírody může stanovit pouze tato kompenzační opatření. Kompenzační opatření podle odstavce 9 pro účely koncepce, včetně návrhu opatření k jejich zajištění, stanoví orgán ochrany přírody. Tato kompenzační opatření musí být zahrnuta do koncepce. Kompenzační opatření podle odstavce 9 pro účely záměru stanoví rozhodnutím orgán ochrany přírody na základě dožádání orgánu příslušného ke schválení záměru; uložení a zajištění kompenzačních opatření je v tomto případě důvodem pro přerušení řízení vedeného příslušným orgánem. O uložených kompenzačních opatřeních a způsobu jejich zajištění informuje příslušný orgán ochrany přírody neprodleně Ministerstvo životního prostředí, které informuje Komisi.“. 36. V § 49 odst. 2 se slova „tohoto zákona“ nahrazují slovy „odstavce 1“. 37. V § 49 odstavec 4 zní: „(4) Ustanovení odstavce 2 písm. a) neplatí pro druhy kriticky a silně ohrožené. V případě běžného obhospodařování pozemků s výskytem kriticky nebo silně ohrožených druhů rostlin mohou orgány ochrany přírody s vlastníkem nebo nájemcem pozemků uzavřít dohodu o způsobu hospodaření. Pokud vlastník nebo nájemce pozemku projeví o uzavření dohody písemně zájem, orgán ochrany přírody je s ním povinen ve lhůtě 30 dnů zahájit o této dohodě jednání. Orgán ochrany přírody při uzavírání dohody prověří, že neexistuje jiné uspokojivé řešení, je dán některý z důvodů uvedených v § 56 odst. 1 nebo 2 a navrhovaný způsob hospodaření neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu, který je na dané lokalitě předmětem ochrany podle práva Evropských společenství10), z hlediska ochrany. Tyto skutečnosti musí být v dohodě výslovně uvedeny. Dohoda nahrazuje výjimku podle § 56.“. 38. V § 54 odstavce 3 až 5 včetně poznámek pod čarou č. 20b až 20e znějí: „(3) Vypouštět zvláště chráněné živočichy odchované v lidské péči do přírody a vysévat či vysazovat uměle vypěstované20a) zvláště chráněné rostliny mimo kultury a zastavěná území obcí lze pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody. Orgán ochrany přírody souhlas udělí v případě, že nehrozí riziko zhoršení stavu volně žijící populace a jedná-li se o vypuštění, vysetí či vysazení v areálu původního výskytu daného druhu za účelem obnovy jeho populace nebo stabilizace či posílení populací stávajících. Orgán ochrany přírody souhlas neudělí v případě, kdy by k vypuštění, vysévání či vysazování mělo dojít na ploše pro umístění vedení dopravní infrastruktury vymezené v územním plánu20b). Zákazy stanovené v § 5a odst. 1 a 2 a v § 50 odst. 2 se po dobu 2 měsíců od vypuštění nevztahují na vybrané zvláště chráněné druhy živočichů. Seznam vybraných zvláště chráněných druhů živočichů stanoví Ministerstvo životního prostředí prováděcím právním předpisem. (4) Orgány ochrany přírody vydávají rozhodnutí o tom, že se jedná o živočicha odchovaného v lidské péči (dále jen „osvědčení“)20c). Osvědčení je veřejnou listinou. Na živočicha odchovaného v lidské péči, ke kterému bylo vydáno orgánem ochrany přírody osvědčení, se zákazy stanovené v § 5a odst. 1 a 2 a v § 50 odst. 2 nevztahují. Potvrzení o výjimce ze zákazu obchodních činností vydané pro exemplář živočišného druhu narozený a odchovaný v zajetí v souladu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství upravujícím obchodování s ohroženými druhy20d) nahrazuje osvědčení podle tohoto odstavce. (5) O vydání osvědčení může požádat orgán ochrany přírody ten, kdo a) odchoval živočicha odchovaného v lidské péči a nezaměnitelně a trvale jej označil značkovací metodou v souladu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství upravujícím obchodování s ohroženými druhy20e) (dále jen „nezaměnitelné a trvalé označení“), nebo pokud fyzické vlastnosti exempláře neumožňují označit ho touto metodou, zajistil jiný způsob nezaměnitelné a trvalé identifikace, b) získal do držení nezaměnitelně a trvale označeného nebo nezaměnitelně identifikovaného živočicha odchovaného v lidské péči z členského státu Evropských společenství v souladu s právem tohoto členského státu, nebo c) v souladu s předpisy v oblasti obchodování s ohroženými druhy1a) dovezl ze třetí země nezaměnitelně a trvale označeného nebo nezaměnitelně identifikovaného živočicha odchovaného v lidské péči. 20b) § 43 zákona č. 183/2006 Sb. 20c) Část čtvrtá správního řádu. 20d) Čl. 8 odst. 3 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 338/97. 20e) Čl. 66 nařízení Komise (ES) č. 865/2006.“. 39. V § 54 se doplňují odstavce 6 až 11, které znějí: „(6) Žádost o vydání osvědčení podle odstavce 5 písm. a) je třeba podat nejpozději do 30 dnů po narození živočicha odchovaného v lidské péči. Pokud se jedná o živočicha odchovaného v lidské péči dovezeného nebo získaného podle odstavce 5 písm. b) nebo c), musí být žádost podána do 15 dnů ode dne, kdy k dovozu nebo získání došlo. Spolu s žádostí o vydání osvědčení musí být předloženy informace o provedeném nezaměnitelném a trvalém označení, popřípadě další údaje upřesňující identifikaci živočicha odchovaného v lidské péči a doklady, osvědčující odchov v lidské péči v souladu s tímto zákonem nebo zákonný způsob nabytí živočicha odchovaného v lidské péči. Zákaz držení uvedený v § 5a odst. 1 písm. e) a v § 50 odst. 2 se po dobu stanovenou pro podání žádosti o osvědčení v případech podle věty první a druhé a po dobu od podání žádosti do vydání osvědčení na živočicha odchovaného v lidské péči nevztahuje. (7) Nemá-li orgán ochrany přírody důvodné pochybnosti o zákonném původu jedince, vydá osvědčení pro živočicha odchovaného v lidské péči podle odstavců 5 a 6, a to do 30 dnů ode dne, kdy mu žádost o vydání osvědčení byla doručena. (8) Úmyslné předložení nesprávných údajů, změna označení živočicha odchovaného v lidské péči nebo přenos označení na jiného jedince je důvodem, aby orgán ochrany přírody zrušil osvědčení, a to po celou dobu života takového jedince, pro kterého bylo osvědčení vydáno, nebo jedince, který je jako takový označen. Za změnu značení se pro účely tohoto ustanovení nepovažuje změna provedená z důvodu závažného ohrožení života nebo zdraví živočicha odchovaného v lidské péči, pokud byla s odůvodněním oznámena orgánu ochrany přírody do 3 dnů ode dne, kdy k ní došlo. (9) V případě změny vlastníka nebo držitele živočicha odchovaného v lidské péči přechází osvědčení současně s živočichem odchovaným v lidské péči na nového vlastníka nebo držitele. V případě úhynu nebo vypuštění živočicha odchovaného v lidské péči do volné přírody je jeho držitel povinen odevzdat osvědčení orgánu ochrany přírody, který jej vydal, a to do 30 pracovních dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala nebo kdy se o ní dozvěděl. Osvědčení pozbývá platnosti dnem, kdy uvedená skutečnost nastala nebo byla zjištěna. V případě ztráty nebo odcizení živočicha odchovaného v lidské péči je jeho držitel povinen tuto skutečnost oznámit orgánu ochrany přírody, který vydal osvědčení, a to do 30 pracovních dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala nebo kdy se o ní dozvěděl. Osvědčení v takovém případě pozbývá platnosti do 1 roku ode dne, kdy ke ztrátě nebo odcizení živočicha odchovaného v lidské péči došlo, pokud nedojde k jeho nálezu; po uplynutí této lhůty je držitel živočicha odchovaného v lidské péči povinen odevzdat osvědčení orgánu ochrany přírody, který jej vydal. (10) Ten, kdo drží živočicha odchovaného v lidské péči, pro kterého bylo vydáno osvědčení, je povinen na požádání orgánu ochrany přírody předložit osvědčení ke kontrole a umožnit prohlídku označení živočicha odchovaného v lidské péči. Je-li důvodná pochybnost o zákonném původu jedince, je jeho vlastník nebo držitel povinen umožnit orgánu ochrany přírody, s poskytnutím aktivní součinnosti, jeho ověření, včetně provedení testu paternity. V případě potvrzení nezákonného původu uhradí náklady na ověření původu vlastník nebo držitel živočicha odchovaného v lidské péči; výši nákladů stanoví rozhodnutím orgán ochrany přírody. V opačném případě uhradí náklady na ověření původu živočicha odchovaného v lidské péči orgán ochrany přírody. (11) Ministerstvo životního prostředí stanoví prováděcím právním předpisem vzor žádosti o osvědčení, vzor osvědčení, způsoby ověřování původu jedince a podmínky jeho provádění.“. 40. § 56 včetně nadpisu zní: „§ 56 Výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů (1) Výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 46 odst. 2, § 49 a 50 v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, povoluje orgán ochrany přírody. U zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva Evropských společenství10), lze výjimku podle věty první povolit jen tehdy, pokud je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 2, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. (2) Výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů lze povolit a) v zájmu ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a ochrany přírodních stanovišť, b) v zájmu prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku, c) v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí, d) pro účely výzkumu a vzdělávání, opětovného osídlení určitého území populací druhu nebo opětovného vysazení v původním areálu druhu a chovu a pěstování nezbytných pro tyto účely, včetně umělého rozmnožování rostlin, e) v případě zvláště chráněných druhů ptáků pro odchyt, držení nebo jiné využívání ptáků v malém množství. (3) Orgán ochrany přírody v rozhodnutí o výjimce může stanovit povinnost označení živočicha zvláště chráněného druhu nezaměnitelnou a trvalou značkou a rovněž podmínky pro výkon povolované činnosti. (4) Orgán ochrany přírody může výjimku, která se týká blíže neurčeného okruhu osob, při splnění podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 povolit též opatřením obecné povahy. (5) K zajišťování činností podle odstavce 2 písm. a) a d) mohou orgány ochrany přírody v zájmu ochrany přírody uzavírat dohody s fyzickými nebo právnickými osobami. Dohodu lze uzavřít jen, pokud neexistuje jiné uspokojivé řešení, navrhovaná činnost neovlivní dosažení nebo udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany a tyto odůvodněné skutečnosti jsou v dohodě výslovně uvedeny. Tato dohoda nahrazuje výjimku podle odstavce 1. (6) Pro orgán ochrany přírody platí při povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů nebo uzavření dohody podle odstavce 5 a § 49 odst. 4 informační povinnost stanovená v § 5b odst. 5. V případě povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů ptáků pro obsah rozhodnutí, obsah opatření obecné povahy a pro obsah dohody podle odstavce 5 platí obdobně § 5b odst. 3.“. 41. V § 58 odst. 2 větě první se za slova „na jejich základě“ vkládají slova „a nebo z omezení vyplývajícího z opatření v plánech systémů ekologické stability krajiny podle § 4 odst. 1“ a za větu první se vkládají věty „Tento nárok trvá i v případě převodu nebo přechodu vlastnického práva nebo práva nájmu. Nájemce pozemku může nárok uplatnit v případě zachovaného nároku vlastníka pozemku.“. 42. V § 67 odst. 1 větě první se slovo „čtvrté“ nahrazuje slovem „páté“. 43. § 76 zní: „§ 76 (1) Obecní úřady a) s výjimkou území národních parků, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek, přírodních rezervací, přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území povolují kácení dřevin podle § 8 odst. 1, ukládají náhradní výsadbu podle § 9 a vedou přehled pozemků vhodných k náhradní výsadbě podle § 9 odst. 2, b) s výjimkou území národních parků a jejich ochranných pásem vedou přehled o veřejně přístupných účelových komunikacích, stezkách a pěšinách podle § 63 odst. 1 ve svém správním obvodu. (2) Pověřené obecní úřady38), s výjimkou území národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací, přírodních rezervací, národních přírodních památek, přírodních památek a jejich ochranných pásem, a) vydávají závazná stanoviska k zásahům do registrovaných krajinných prvků podle § 4 odst. 2, pokud se zároveň nejedná o území evropsky významné lokality, a registrují významné krajinné prvky podle § 6 odst. 1, b) sjednávají a zrušují smlouvy o smluvně chráněném památném stromu podle § 39 a § 45 odst. 2; projednávají záměry na vyhlášení památných stromů podle § 55 odst. 1, vydávají rozhodnutí o vyhlášení památných stromů podle § 46 odst. 1, vymezení jejich ochranných pásem podle § 46 odst. 3 a zrušení ochrany památných stromů podle § 46 odst. 4; předávají dokumentaci o památných stromech a smluvně chráněných památných stromech do ústředního seznamu podle § 47 odst. 1, c) vydávají souhlasy k ošetřování památných stromů podle § 46 odst. 2, souhlasy ke stanoveným činnostem v ochranných pásmech památných stromů podle § 46 odst. 3, povolují výjimky ze zákazů u památných stromů podle § 56 odst. 1 a uzavírají dohody podle § 56 odst. 5, jde-li o památné stromy, d) vydávají souhlas ke zřizování nebo rušení veřejně přístupných účelových komunikací, stezek a pěšin mimo zastavěné území obcí podle § 63 odst. 1.“. 44. § 77 včetně nadpisu zní: „§ 77 Působnost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností (1) Obecní úřady obcí s rozšířenou působností ve svém správním obvodu, nejde-li o zvláště chráněná území nebo jejich ochranná pásma, a) vydávají závazná stanoviska k zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, pokud se nejedná o registrovaný významný krajinný prvek podle § 6 odst. 1 a pokud se zároveň nejedná o území evropsky významné lokality, b) vydávají závazná stanoviska k odlesňování a zalesňování pozemků nad 0,5 ha a k výstavbě lesních cest a lesních melioračních systémů podle § 4 odst. 3, c) vydávají opatření obecné povahy, pokud jde o blíže neurčený okruh osob, nebo rozhodují o omezení nebo zákazu rušivé činnosti podle § 5 odst. 1, pokud se nejedná o zvláště chráněné druhy, d) rozhodují o zajištění či použití prostředků k zabránění nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů podle § 5 odst. 3, pokud se nejedná o zvláště chráněné druhy, e) vydávají povolení k rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů a k rozšiřování kříženců do krajiny podle § 5 odst. 4 a 5, f) rozhodují o stanovení odchylného postupu při ochraně ptáků podle § 5b odst. 1, g) ukládají provedení nezbytných zásahů včetně pokácení dřevin podle § 7 odst. 2, h) přijímají oznámení o kácení dřevin a rozhodují o pozastavení, omezení nebo zákazu kácení dřevin podle § 8 odst. 2 a 4, i) požadují údaje o paleontologických nálezech a žádají o umožnění přístupu k paleontologickým nálezům podle § 11, j) vydávají souhlasy k umisťování a povolování staveb a k jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz podle § 12 odst. 2, k) rozhodují o vyhlášení přechodně chráněné plochy podle § 13 odst. 1, l) mohou vyzvat k prokázání zákonného původu zvláště chráněných rostlin, zvláště chráněných živočichů, ptáků nebo rostlin či živočichů chráněných podle mezinárodních úmluv podle § 54 odst. 1 a vyzvat k prokázání totožnosti podle § 54 odst. 2, m) v případě ptáků chráněných podle § 5a vydávají osvědčení podle § 54 odst. 4 až 11 o tom, že se jedná o živočicha odchovaného v lidské péči, vedou evidenci vydaných osvědčení podle § 54 odst. 4 až 10, ověřují původ a vydávají rozhodnutí, kterým se stanoví výše nákladů v případě potvrzení nezákonného původu živočicha odchovaného v lidské péči podle § 54 odst. 10, n) v rozsahu své působnosti ukládají podmínky pro výkon činností, které by mohly způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody nebo takové činnosti zakazují podle § 66, o) vykonávají státní dozor v ochraně přírody a krajiny podle § 85 odst. 1, p) rozhodují o možnostech a podmínkách uvedení do původního stavu podle § 86 odst. 1, ukládají provedení přiměřených náhradních opatření podle § 86 odst. 2 a ukládají pokuty za přestupky podle § 87 a za správní delikty podle § 88, q) uplatňují stanoviska k územním plánům a regulačním plánům z hlediska své přenesené působnosti a dále z hlediska přenesené působnosti obecních úřadů a pověřených obecních úřadů. (2) Obecní úřady obcí s rozšířenou působností vymezují a hodnotí místní systém ekologické stability podle § 4 odst. 1 mimo území národních parků, chráněných krajinných oblastí a ochranných pásem národních parků. (3) Obecní úřady obcí s rozšířenou působností dále ve svém správním obvodu, nejde-li o zvláště chráněná území nebo jejich ochranná pásma anebo o vojenské újezdy, vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny, není-li příslušný jiný orgán ochrany přírody.“. 45. § 77a včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 39c a 39d zní: „§ 77a Působnost krajů a krajských úřadů (1) Kraje zpracovávají ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí prognózy, koncepce a strategie ochrany přírody ve své územní působnosti, nejde-li o národní park nebo chráněnou krajinnou oblast, národní přírodní rezervaci, národní přírodní památku a ochranná pásma těchto zvláště chráněných území anebo o vojenské újezdy. (2) Kraje mohou vydávat pro svůj správní obvod, nejde-li o národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky a ochranná pásma těchto zvláště chráněných území anebo o vojenské újezdy, nařízení o zřízení či zrušení přírodních parků a o omezení využití jejich území podle § 12 odst. 3, nařízení o zřízení přírodních rezervací podle § 33, přírodních památek podle § 36 nebo jejich ochranných pásem podle § 37 odst. 1 a zajišťují péči o tato území, dále mohou ve svém správním obvodu vydat nařízení o zrušení přírodních rezervací, přírodních památek nebo ochranných pásem těchto zvláště chráněných území podle § 45 odst. 1. (3) Krajské úřady na území přírodních rezervací, přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny v rozsahu působnosti obecních úřadů, pověřených obecních úřadů, a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, není-li podle tohoto zákona příslušné Ministerstvo životního prostředí. (4) Krajské úřady dále ve svém správním obvodu, nejde-li o národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky a ochranná pásma těchto zvláště chráněných území anebo o vojenské újezdy a) vydávají závazná stanoviska ke schválení lesních hospodářských plánů a k lesním hospodářským osnovám podle § 4 odst. 3, b) povolují výjimky ze zákazů stanovených v § 10 odst. 2 pro jeskyně, vydávají povolení pro průzkum nebo výzkum jeskyní podle § 10 odst. 3, přijímají oznámení o zjištění jeskyní, přebírají dokumentaci jeskyní a vedou evidenci převzaté dokumentace jeskyní podle § 10 odst. 5, c) rozhodují o omezení výkonu práva myslivosti a rybářství v přírodních rezervacích podle § 34 odst. 2, d) vydávají souhlasy k činnostem a zásahům vázaným na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody v ochranných pásmech přírodních rezervací a přírodních památek podle § 37 odst. 1 a k činnostem podle § 37 odst. 2, e) zajišťují zpracování plánů péče a schvalují plány péče o přírodní rezervace, přírodní památky a ochranná pásma těchto zvláště chráněných území a zajišťují jejich realizaci podle § 38, f) sjednávají a zrušují smluvní ochranu podle § 39 a § 45 odst. 2 a předávají dokumentaci o těchto územích do ústředního seznamu a na základě uzavřených smluv podle § 39 odst. 1 zveřejňují ve Věstníku právních předpisů kraje území, která jsou smluvně chráněná, g) zajišťují zpracování, oznamují a projednávají záměry na vyhlášení a návrhy právních předpisů, kterými se vyhlašují přírodní rezervace, přírodní památky a ochranná pásma těchto zvláště chráněných území, h) povolují výjimky ze zákazů v přírodních rezervacích a přírodních památkách podle § 43, i) předávají dokumentaci vyhlášených přírodních rezervací, přírodních památek a jejich ochranných pásem do ústředního seznamu; oznamují vyhlášení přírodních rezervací, přírodních památek nebo jejich ochranných pásem katastrálním úřadům, j) vydávají souhlasy k činnostem a zásahům vymezeným v bližších ochranných podmínkách přírodních rezervací a přírodních památek podle § 44 odst. 3, k) povolují výjimky ze zákazu poškozovat evropsky významné lokality a sporné lokality podle § 45b odst. 1, l) zajišťují péči o evropsky významné lokality, označují evropsky významné lokality, vydávají závazná stanoviska k zásahům, které by mohly vést k poškození nebo narušení obnovy evropsky významných lokalit nebo jejich předmětů ochrany podle § 45c odst. 2, a na jejich území vydávají i stanoviska podle § 4 odstavce 2, m) vydávají souhlasy k činnostem v ptačích oblastech podle § 45e odst. 2, uzavírají smlouvy o způsobu hospodaření v ptačích oblastech podle § 45e odst. 4 a zajišťují péči o ptačí oblasti, n) povolují výjimky ze zákazů u zvláště chráněných nerostů podle § 51 odst. 2, o) přijímají oznámení o vypuštění vyléčených zvláště chráněných živočichů ze záchranné stanice podle § 52 odst. 2, p) mohou požadovat prokázání zákonného původu zvláště chráněných rostlin, zvláště chráněných živočichů, ptáků nebo rostlin či živočichů chráněných podle mezinárodních úmluv podle § 54 odst. 1 a mohou požadovat prokázání totožnosti podle § 54 odst. 2, q) vydávají opatření obecné povahy k omezení nebo zákazu vstupu podle § 64, r) v rozsahu své působnosti ukládají podmínky pro výkon činností, které by mohly způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody nebo takové činnosti zakazují podle § 66, s) ustanovují stráž přírody ve svém územním obvodu podle § 81 odst. 1, t) vykonávají státní dozor v ochraně přírody a krajiny podle § 85 odst. 1, u) rozhodují o možnostech a podmínkách uvedení do původního stavu a ukládají provedení náhradních opatření k nápravě podle § 86 odst. 1 a 2, v) spolupracují s ostatními správními úřady a orgány na zajišťování ekologické výchovy a vzdělávání, w) uplatňují stanoviska k zásadám územního rozvoje a k územním plánům obcí s rozšířenou působností z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem a dále k ostatním územním plánům a regulačním plánům z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem, není-li příslušný jiný orgán ochrany přírody. (5) Krajské úřady dále v obvodu své územní působnosti podle odstavců 3 a 4 a) vydávají opatření obecné povahy, pokud jde o blíže neurčený okruh osob, nebo rozhodují o omezení nebo zákazu rušivé činnosti podle § 5 odst. 1, pokud se jedná o zvláště chráněné druhy, b) ukládají rozhodnutím zajištění či použití prostředků k zabránění nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů podle § 5 odst. 3, pokud se jedná o zvláště chráněné druhy, c) uzavírají dohody podle § 49 odst. 4, d) vydávají předchozí stanoviska k nezbytným zásahům do přirozeného vývoje ohrožených druhů živočichů podle § 50 odst. 3, e) spolupracují s Ministerstvem životního prostředí při přípravě záchranných programů zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 52, f) vydávají souhlasy k vypouštění zvláště chráněných živočichů odchovaných v lidské péči do přírody a k vysévání či vysazování uměle vypěstovaných zvláště chráněných rostlin do přírody podle § 54 odst. 3, g) s výjimkou ptáků chráněných podle § 5a vydávají osvědčení o tom, že se jedná o živočicha odchovaného v lidské péči, vedou evidenci vydaných osvědčení podle § 54 odst. 4 až 10, ověřují původ a vydávají rozhodnutí, kterým se stanoví výše nákladů v případě potvrzení nezákonného původu živočicha odchovaného v lidské péči podle § 54 odst. 10, h) povolují rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy, pokud jde o blíže neurčený okruh osob, výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a zvláště chráněných druhů živočichů podle § 56, i) uzavírají dohody podle § 56 odst. 5, j) vydávají předchozí souhlasy k činnostem stanoveným v bližších ochranných podmínkách zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 57, k) odebírají nedovoleně držené jedince zvláště chráněných rostlin, nebo zvláště chráněných živočichů, ptáků, nebo rostlin či živočichů chráněných podle mezinárodních úmluv podle § 89. (6) Krajské úřady vymezují a hodnotí regionální systém ekologické stability podle § 4 odst. 1 mimo území národních parků, chráněných krajinných oblastí a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území. (7) Krajské úřady jsou dotčenými orgány ochrany přírody a vydávají v rozsahu své působnosti vyjádření k poskytování plateb podle jiných právních předpisů39c). (8) Krajské úřady vydávají závazná stanoviska k řízením podle zákona o myslivosti39d), nestanoví-li tento zákon jinak. 39c) Například nařízení vlády č. 75/2007 Sb., o podmínkách poskytování plateb za přírodní znevýhodnění v horských oblastech, oblastech s jinými znevýhodněními a v oblastech Natura 2000 na zemědělské půdě. 39d) § 66 zákona č. 449/2001 Sb.“. 46. V § 78 odst. 9 se slova „a poplatcích v národním parku (§ 24 odst. 3)“ zrušují. 47. § 78a včetně nadpisu zní: „§ 78a Působnost orgánů ochrany přírody na území vojenských újezdů (1) Na území vojenských újezdů26) vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny újezdní úřady26) v rozsahu působnosti obecních úřadů, pověřených obecních úřadů, obcí s rozšířenou působností, orgánů krajů a správ, není-li k ní příslušné Ministerstvo obrany. (2) Ministerstvo obrany na území vojenských újezdů a) zpracovává ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí prognózy, koncepce a strategie ochrany přírody, b) zajišťuje zpracování a schvaluje plány péče o přírodní rezervace a přírodní památky a jejich ochranná pásma a zajišťuje jejich realizaci ve spolupráci s újezdními úřady podle § 38, c) sjednává smlouvy o ochraně území podle § 39, prohlašuje tato území za chráněná a ruší smluvní ochranu těchto území postupem podle § 45 odst. 2, d) vydává prováděcí právní předpisy, kterými se vyhlašují nebo zrušují přírodní rezervace a přírodní památky a ochranná pásma těchto zvláště chráněných území a jimiž se stanoví bližší podmínky jejich ochrany; prohlašuje území za chráněná podle § 39, e) předává dokumentaci zvláště nebo smluvně chráněných území do Ústředního seznamu ochrany přírody; oznamuje vyhlášení přírodních rezervací, přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území katastrálním úřadům, f) uplatňuje předkupní právo státu k pozemkům podle § 61 odst. 1, g) spolupracuje s ostatními správními úřady při zajišťování ekologické výchovy a vzdělávání, h) vykonává státní dozor v ochraně přírody a krajiny podle § 85 odst. 1, i) vydává stanoviska k územně plánovací dokumentaci jako dotčený orgán ochrany přírody z hlediska své působnosti, j) je odvolacím orgánem proti rozhodnutím vydaným podle tohoto zákona újezdními úřady.“. 48. § 79 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 40b, 41 a 41aa zní: „§ 79 Působnost Ministerstva životního prostředí (1) Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy ochrany přírody v České republice. (2) Ministerstvo životního prostředí a) zpracovává ve spolupráci s kraji prognózy a koncepce strategie ochrany přírody v České republice, b) koordinuje státní vědeckovýzkumnou činnost v oboru ochrany přírody a krajiny, c) spolupracuje s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky v zajišťování ekologické výchovy a vzdělávání, d) zabezpečuje mezinárodní spolupráci České republiky v oboru ochrany přírody a krajiny, e) podává Komisi zprávy a informace požadované právními předpisy Evropských společenství v oblasti ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a jejich stanovišť, f) vykonává vrchní státní dozor v ochraně přírody a krajiny, g) řídí činnost České inspekce životního prostředí a správ a plní jiné úkoly stanovené tímto zákonem. (3) Ministerstvo životního prostředí dále a) provádí vymezení a hodnocení nadregionálního systému ekologické stability podle § 4 odst. 1, b) vydává povolení k vývozu a dovozu ohrožených rostlin a živočichů chráněných mezinárodními úmluvami podle § 5 odst. 7, c) rozhoduje o povolení k provozování záchranné stanice a jeho změně nebo zrušení, vede přehled záchranných stanic a zveřejňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup podle § 5 odst. 8 až 11, d) vydává souhlasy s použitím ustanovení o zásazích proti škůdcům a o případech mimořádných okolností a nepředvídaných škod a stanoví přitom rozsah jejich použití v národních parcích a v národních přírodních rezervacích, e) zajišťuje zpracování a oznamuje a projednává záměry na vyhlášení a návrhy právních předpisů, kterými se vyhlašují národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky nebo ochranná pásma těchto zvláště chráněných území, f) vydává souhlasy k vývozu paleontologických nálezů podle § 11 odst. 3 a vydává povolení k vývozu zvláště chráněných nerostů podle § 53, g) vydává souhlasy ke zcizení nezastavěných pozemků ve vlastnictví státu na území přírodních rezervací a přírodních památek, h) zajišťuje zpracování a schvaluje plány péče o národní parky, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, chráněné krajinné oblasti a o ochranná pásma těchto zvláště chráněných území a zajišťuje jejich realizaci ve spolupráci se správami podle § 38, i) předává dokumentaci vyhlášených národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území a dále ptačích oblastí a evropsky významných lokalit do ústředního seznamu; oznamuje vyhlášení národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území katastrálním úřadům, j) oznamuje lokality, které nebyly zařazeny do evropského seznamu podle § 45a odst. 4 a vyhlašuje sporné lokality podle § 45b odst. 2, k) zajišťuje zpracování souhrnů doporučených opatření pro evropsky významné lokality a ptačí oblasti podle § 45c odst. 3, § 45e odst. 6, předává je do ústředního seznamu a zveřejňuje je prostřednictvím internetu, l) podává žádosti o stanovisko Komisi podle § 45i odst. 10, m) ve spolupráci s ostatními orgány ochrany přírody, vlastníky a nájemci pozemků, občanskými sdruženími a dalšími odbornými subjekty zajišťuje a schvaluje záchranné programy podle § 52, n) uplatňuje předkupní právo státu k pozemkům podle § 61 odst. 1, o) vydává osvědčení o zvláštní odborné způsobilosti podle § 79a odst. 2 písm. b), p) je odvolacím orgánem proti rozhodnutím vydaným orgány krajů v přenesené působnosti, správami a Českou inspekcí životního prostředí, q) uplatňuje stanoviska k politice územního rozvoje a k zásadám územního rozvoje z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem, r) zřizuje správy národních parků jako státní příspěvkové organizace40b), pokud nebyly zřízeny jiným zákonem41), s) je oprávněno zřídit státní příspěvkovou organizaci za účelem zajištění ochrany, péče a provozu veřejnosti zpřístupněných jeskyní, t) vykonává působnost orgánů ochrany přírody na pozemcích a stavbách, které tvoří součást objektů důležitých pro obranu státu mimo vojenské újezdy41aa). (4) Ministerstvo životního prostředí dále vydává vyhlášky, kterými se a) stanoví seznam typů evropských stanovišť, prioritních typů evropských stanovišť, evropsky významných druhů a prioritních evropsky významných druhů, vyskytujících se na území České republiky, b) stanoví podrobnosti vymezení a hodnocení systému ekologické stability a podrobnosti plánů, projektů a opatření v procesu jeho vytváření podle § 4 odst. 1, c) stanoví podrobnosti ochrany významných krajinných prvků podle § 4 odst. 2, d) stanoví velikost, popřípadě jiné charakteristiky dřevin, k jejichž kácení není třeba povolení podle § 8 odst. 3, jestliže rostou na pozemcích ve vlastnictví fyzických osob, které tyto pozemky užívají, a podrobnosti ochrany dřevin a podmínek povolování jejich kácení podle § 8 odst. 5, e) stanoví podrobnosti o obsahu a rozsahu dokumentace jeskyně při jejím zjištění provozovatelem při dobývání nerostných surovin nebo při provádění geologických prací podle § 10 odst. 5, f) vymezují zóny ochrany přírody národních parků a chráněných krajinných oblastí podle § 17 odst. 2 a § 27 odst. 2, g) stanoví výše poplatku podle § 24 odst. 1 a 2, okruh osob osvobozených od poplatku, vzor potvrzení o zaplacení poplatku nebo potvrzení o osvobození od poplatku a určení vybraných míst na území národního parku, na která se povinnost platit poplatek za vstup vztahuje podle § 24 odst. 3, h) vyhlašují národní přírodní rezervace, národní přírodní památky nebo ochranná pásma těchto zvláště chráněných území a stanoví bližší podmínky jejich ochrany a dále vyhlašují nebo zrušují přírodní památky a přírodní rezervace nebo jejich ochranná pásma na území národních parků a jejich ochranných pásem a stanoví bližší podmínky jejich ochrany, i) stanoví obsah plánů péče a postup jejich zpracování podle § 38 odst. 7, náležitosti a obsah záměru podle § 40 odst. 1, podrobnosti o vedení ústředního seznamu a určuje organizační složka státu pověřená vedením ústředního seznamu podle § 42 odst. 2, podrobnosti o způsobu označení a vymezení zvláště chráněných území v terénu i mapových podkladech podle § 42 odst. 5 a bližší podmínky o způsobu označení památných stromů v terénu i mapových podkladech podle § 47 odst. 3, j) stanoví náležitosti obsahu smlouvy podle § 39 odst. 1, způsob označení smluvně chráněného území a smluvně chráněného území památného stromu v terénu i mapových podkladech podle § 39 odst. 2, k) stanoví způsob označení vyhlášených evropsky významných lokalit v terénu i mapových podkladech podle § 45c odst. 1, obsah a náležitosti souhrnů doporučených opatření pro evropsky významné lokality a ptačí oblasti podle § 45c odst. 3 a způsob označení ptačích oblastí v terénu i mapových podkladech podle § 45e odst. 7, l) stanoví rozsah požadovaného vzdělání, obsah zkoušky, podmínky prodloužení autorizace a důvody pro odnětí autorizace podle § 45i odst. 3, m) stanoví seznam a stupeň ohrožení zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 48, seznam zvláště chráněných nerostů podle § 51 a míst jejich přirozeného výskytu a dále bližší podmínky jejich ochrany, n) stanoví způsoby ověřování původu, náležitosti žádosti o osvědčení a vzor osvědčení podle § 54 odst. 11, o) stanoví podmínky poskytování finanční náhrady podle § 58 odst. 5, vzor uplatnění nároku, jeho náležitosti a způsob určení výše náhrady v případech, kdy není stanoven jiným předpisem, p) stanoví podrobnosti postupu při převodech práva hospodaření podle § 60 odst. 3 zákona, q) stanoví podrobnosti o přírodovědném průzkumu dotčených pozemků a biologickém hodnocení a jejich ukládání podle § 67 odst. 1, r) stanoví bližší podrobnosti o podmínkách poskytování příspěvku podle § 69 odst. 3 a náležitosti dohody o jeho poskytování, s) zajišťují podle § 74 odst. 1 úkoly vyplývající z mezinárodních závazků, t) stanoví podle § 81 odst. 11 podrobnosti o organizaci, úkolech a předpokladech pro výkon stráže přírody, vzor služebního odznaku se státním znakem a průkazu stráže přírody, u) stanoví podrobnosti o způsobu zavedení a užívání stejnokroje a označení pracovníků ochrany přírody podle § 82 odst. 2, v) stanoví převod zvláště chráněných území zřízených podle zákona č. 40/1956 Sb. do kategorií podle § 90 odst. 5 až 7, w) zrušuje podle § 90 odst. 10 dosavadní ochrana zvláště chráněných území vyhlášených podle tohoto zákona do dne 1. března 2009 ústředními orgány státní správy. 40b) § 54 zákona č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 41) Zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. 41aa) § 29 odst. 2 písm. a) zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky.“. 49. § 79a včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 41a zní: „§ 79a Zvláštní odborná způsobilost (1) Správní činnosti v ochraně přírody a krajiny, pokud je vykonávají správy, musí být zajišťovány prostřednictvím zaměstnanců, kteří prokázali zvláštní odbornou způsobilost. (2) Správní činnosti uvedené v odstavci 1 může výjimečně vykonávat i zaměstnanec, který nemá zvláštní odbornou způsobilost, a) nejdéle však po dobu 18 měsíců od vzniku pracovního poměru ke správám nebo ode dne, kdy začal vykonávat činnost, pro jejíž výkon je prokázání zvláštní odborné způsobilosti předpokladem, nebo b) na jehož žádost nebo na žádost správ vydá Ministerstvo životního prostředí doklad o vzdělání nebo jeho části získaného zaměstnancem v jiném studijním programu nebo v jiném oboru, popřípadě kurzu, pokud žadatel prokáže, že obsah a rozsah vzdělání, o jehož uznání žádá, jsou rovnocenné obsahu a rozsahu zkoušky zvláštní odborné způsobilosti podle odstavce 4. (3) Zvláštní odborná způsobilost se ověřuje zkouškou a prokazuje se dokladem o vykonání zkoušky. Zaměstnanec je povinen prokázat zvláštní odbornou způsobilost k výkonu správních činností uvedených v odstavci 1 do 18 měsíců od vzniku pracovního poměru ke správám nebo ode dne, kdy začal vykonávat činnost, pro jejíž výkon je prokázání zvláštní odborné způsobilosti předpokladem. (4) Zkouška zvláštní odborné způsobilosti má obecnou a zvláštní část. Obecná část zahrnuje znalost základů veřejné správy, zvláště obecných principů organizace a činnosti veřejné správy, znalost zákona o obcích, zákona o krajích a správního řádu, a schopnost aplikace těchto předpisů. Zvláštní část zahrnuje znalosti nezbytné k výkonu správních činností uvedených v odstavci 1, zvláště znalost působnosti správ vztahující se k těmto činnostem, a schopnost jejich aplikace. (5) Správy jsou povinny přihlásit zaměstnance, který vykonává správní činnosti uvedené v odstavci 1, k vykonání zkoušky do 6 měsíců od vzniku pracovního poměru nebo do 3 měsíců ode dne, kdy začal vykonávat správní činnost, pro jejíž výkon je prokázání zvláštní odborné způsobilosti předpokladem. (6) Provádění zkoušek o zvláštní odborné způsobilosti zabezpečuje Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s příslušnými ministerstvy a s ostatními ústředními správními úřady. O zabezpečení a průběhu zkoušky, o zkušební komisi, o dokladu o vykonání zkoušky a o řízení o námitkách platí obdobně § 22 až 26 zákona o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků41a). 41a) Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. 50. Poznámka pod čarou č. 41b se zrušuje. 51. V § 81 odst. 9 se slova „, třetí a čtvrté“ nahrazují slovy „až páté“. 52. V § 90 odstavce 1 a 2 včetně poznámky pod čarou č. 43b znějí: „(1) Souhlasy a závazná stanoviska vydávaná podle tohoto zákona k plánům a politikám, které nejsou schvalovány ve správním řízení, se též nevydávají ve správním řízení. Souhlasy a závazná stanoviska vydávaná podle tohoto zákona jako podklad pro rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu jsou závazným stanoviskem podle správního řádu. Odkladný účinek odvolání je vyloučen v případě rozhodnutí o zřízení přechodně chráněné plochy podle § 13, omezení a zákazu činnosti podle § 66 a odebrání rostlin a živočichů podle § 89. (2) Ustanovení § 4 odst. 2, § 6, 7, 8, 12, 63 a 70 se nevztahují na činnosti konané v přímé souvislosti se zajištěním obrany nebo bezpečnosti státu43b), zejména z důvodu výcviku nebo cvičení ozbrojených sil anebo bezpečnostních sborů. Případné poškozování přírody z důvodu obrany státu v těchto případech nesmí překročit nezbytně nutnou míru. Bude-li docházet k poškozování přírody z důvodů zajišťování obrany nebo bezpečnosti státu, zejména z důvodu výcviku nebo cvičení ozbrojených sil anebo ozbrojených bezpečnostních sborů, Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra v součinnosti s Ministerstvem životního prostředí zabezpečí, aby stupeň poškození přírody nepřekročil nezbytně nutnou míru. 43b) Zákon č. 222/1999 Sb.“. 53. V § 90 se odstavec 4 zrušuje. Dosavadní odstavce 5 až 14 se označují jako odstavce 4 až 13. 54. V § 90 odst. 12 se slova „, § 12 a § 49 odst. 1“ nahrazují slovy „a § 12“. 55. V § 90 se doplňují odstavce 14 až 17, které včetně poznámky pod čarou č. 47c znějí: „(14) Činnosti zakázané nebo omezené bližšími ochrannými podmínkami uvedenými v právních předpisech, kterými byly vyhlášeny národní parky, chráněné krajinné oblasti, státní přírodní rezervace, chráněné přírodní výtvory, chráněné přírodní památky, chráněná naleziště, chráněné parky a zahrady a chráněné studijní plochy a jejich ochranná pásma podle zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, se nadále považují za činnosti vázané na souhlas orgánu ochrany přírody podle § 44 odst. 3. (15) V řízeních podle jiných právních předpisů, v nichž mohou být dotčeny zájmy chráněné tímto zákonem, jsou orgány ochrany přírody dotčenými orgány. (16) Zákazy vstupu a vjezdu stanovené tímto zákonem se nevztahují na pracovníky orgánů ochrany přírody, správ národních parků a stráže ochrany přírody při plnění povinností plynoucích z tohoto zákona. (17) Orgány ochrany přírody poskytují předběžné informace podle správního řádu47c). 47c) § 139 správního řádu.“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Přírodní památky nebo přírodní rezervace vyhlášené na území národních parků nebo jejich ochranných pásem podle dosavadních právních předpisů může Ministerstvo životního prostředí zrušit prováděcím právním předpisem. 2. Řízení zahájená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou případů uvedených v bodu 3. 3. Řízení zahájená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona podle § 43 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí orgán ochrany přírody příslušný podle zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí, jejichž běh započal, běží ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona znovu. 4. Na území hlavního města Prahy vykonávají úřady městských částí státní správu v ochraně přírody v rozsahu svěřeném obecním úřadům podle § 76 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, po dobu jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. III Zmocňovací ustanovení Předseda vlády se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jak vyplývá ze zákonů a z nálezu Ústavního soudu jej měnících. ČÁST TŘETÍ ÚČINNOST Čl. V Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Zákon č. 348/2009 Sb.
Zákon č. 348/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 9. 10. 2009, datum účinnosti 1. 1. 2010, částka 109/2009 * ČÁST PRVNÍ - Čl. I * ČÁST DRUHÁ - Čl. II Aktuální znění od 1. 1. 2010 348 ZÁKON ze dne 11. září 2009, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Čl. I Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 184/1991 Sb., zákona č. 338/1992 Sb., zákona č. 48/1994 Sb., zákona č. 305/1997 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 185/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 229/2003 Sb. a zákona č. 270/2007 Sb., se mění takto: 1. V § 7 odstavec 1 zní: „(1) Poplatek z ubytovací kapacity se vybírá v obcích a městech v zařízeních určených k přechodnému ubytování za úplatu.“. 2. V § 7 odst. 2 se písmeno b) zrušuje. 3. V § 7 odstavec 4 zní: „(4) Sazba poplatku z ubytovací kapacity činí až 6 Kč za každé využité lůžko a den. Obec může po dohodě s poplatníkem stanovit poplatek roční paušální částkou.“. ČÁST DRUHÁ Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Zákon č. 347/2009 Sb.
Zákon č. 347/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 9. 10. 2009, datum účinnosti 1. 1. 2010, částka 109/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o pozemních komunikacích * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích * ČÁST ČTVRTÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 1. 2016 347 ZÁKON ze dne 9. září 2009, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o pozemních komunikacích Čl. I Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 102/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 489/2001 Sb., zákona č. 256/2002 Sb., zákona č. 259/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 358/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 80/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 311/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 97/2009 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se mění takto: 1. § 1 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 1 zní: „§ 1 Předmět úpravy Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1) a upravuje a) kategorizaci pozemních komunikací, jejich stavbu, podmínky užívání a jejich ochranu, b) práva a povinnosti vlastníků pozemních komunikací a jejich uživatelů a c) výkon státní správy ve věcech pozemních komunikací příslušnými silničními správními úřady. 1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES ze dne 17. června 1999 o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/38/ES ze dne 17. května 2006, kterou se mění směrnice 1999/62/ES o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/54/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních bezpečnostních požadavcích na tunely transevropské silniční sítě. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/52/ES ze dne 29. dubna 2004 o interoperabilitě elektronických systémů pro výběr mýtného ve Společenství.“. Dosavadní poznámka pod čarou č. 1 se označuje jako poznámka pod čarou č. 1a, a to včetně odkazů na poznámku pod čarou. 2. V § 13 se doplňuje písmeno i), které zní: „i) technická zařízení a jejich součásti určené k provádění vysokorychlostního kontrolního vážení pomocí nepřenosných vysokorychlostních vah, jsou-li umístěna na pozemní komunikaci nebo na silničním pozemku.“. 3. V § 21 odst. 1 větě první se za slovy „jehož největší povolená hmotnost činí“ slova „méně než 12 tun“ nahrazují slovy „nejvýše 3,5 tuny“ a slova „, nebo jízdní soupravou, jejíž největší povolená hmotnost činí méně než 12 tun“ se zrušují. 5. V § 21 odst. 1 větě druhé se slovo „sedm“ nahrazuje slovem „deset“. 7. V § 21 odst. 2 se za slova „v systému časového zpoplatnění“ doplňují slova „1 500 Kč“ a písmena a) a b) se zrušují. 8. V § 21 odst. 3 větě první se slovo „sedm“ nahrazuje slovem „deset“. 9. V § 21 odst. 3 ve větě první se slova „pro silniční motorové vozidlo nebo jízdní soupravu podle jejich největší hmotnosti“ zrušují. 11. V § 21b odst. 3 se slovo „sedm“ nahrazuje slovem „deset“ a slovo „sedmého“ se nahrazuje slovem „desátého“. 13. V § 21c se slovo „sedm“ nahrazuje slovem „deset“. 17. V § 22 odst. 1 se za slovy „jehož největší povolená hmotnost činí“ slova „nejméně 12 tun“ nahrazují slovy „více než 3,5 tuny“ a slova „, nebo jízdní soupravou, jejíž největší povolená hmotnost činí nejméně 12 tun“ se zrušují. 18. V § 22 odstavec 2 zní: „(2) Výše mýtného se zjišťuje pomocí systému elektronického mýtného, jehož součástí je elektronické palubní zařízení schválené podle zvláštního zákona11j), kterým musí být vybaveno vozidlo v systému elektronického mýtného (dále jen „elektronické zařízení“). Elektronické zařízení je nepřenositelné a jeho užití je vázáno na konkrétní vozidlo zaevidované v systému elektronického mýtného. Výše mýtného se stanoví součinem sazby mýtného a ujeté vzdálenosti po zpoplatněné pozemní komunikaci. Sazby mýtného mohou být rozlišeny podle emisní třídy vozidla, počtu náprav vozidla nebo jízdní soupravy, období dne, dne nebo podle období roku.“. 19. V § 22 se na konci textu odstavce 3 doplňují slova „, s výjimkou podle § 20a odst. 2“. 20. V 22 odstavec 4 zní: „(4) Výši sazeb mýtného a rozlišení sazeb mýtného podle kritérií uvedených v odstavci 2 stanoví prováděcí právní předpis.“. 21. V § 22 se doplňují odstavce 5 až 7, které znějí: „(5) Při stanovení sazeb mýtného nesmí celkový výnos z uloženého mýtného za období kalendářního roku překročit poměrnou část nákladů vynaložených na zpoplatněné pozemní komunikace. Náklady vynaloženými na zpoplatněné pozemní komunikace jsou a) náklady na výstavbu zpoplatněných pozemních komunikací, b) náklady na údržbu a opravu zpoplatněných pozemních komunikací, c) náklady na správu související s provozem zpoplatněných pozemních komunikací a d) náklady na výstavbu a provoz systému elektronického mýtného. (6) Překročí-li v kalendářním roce celkový příjem z uloženého mýtného poměrnou část nákladů vynaložených na zpoplatněné pozemní komunikace podle odstavce 5, sazby mýtného se upraví do dvou let od zjištění tohoto překročení tak, aby celkový výnos z uloženého mýtného nepřesáhl výši těchto nákladů. (7) Strukturu, popis, způsob výpočtu nákladů uvedených v odstavci 5 a způsob stanovení sazeb mýtného stanoví prováděcí právní předpis.“. 22. V § 22b odst. 3 se ve větě druhé za slova „Bezpečnostní informační službě“ vkládají slova „, Celní správě České republiky v rozsahu nezbytném pro výkon působnosti podle tohoto zákona“. 23. § 22c se odstavec 6 zrušuje. 24. Za § 22d se vkládá nový § 22e, který zní: „§ 22e Nezaplatí-li dlužné mýtné provozovatel vozidla v systému elektronického mýtného ani na základě výzvy provozovatele systému elektronického mýtného, ve kterém bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel elektronického mýtného oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.“. 25. § 38a odstavec 1 včetně nadpisu zní: „Kontrolní vážení vozidel § 38a (1) Na dálnicích, silnicích a místních komunikacích se provádí kontrolní vážení a měření (dále jen „kontrolní vážení“) silničních motorových vozidel kategorií N2, N310) a jejich jízdních souprav s přípojnými vozidly kategorií O2, O3 a O4 a dále motorových vozidel kategorie OT3, OT410) (dále jen „vozidlo“).“. 26. V § 38a odstavec 2 zní: „(2) Podle tohoto zákona se rozlišují dvě kategorie kontrolního vážení: a) kontrolní vážení vozidla nepřenosnými vysokorychlostními vahami, při kterém nedochází k odklonění vozidla z provozu (dále jen „vysokorychlostní kontrolní vážení“), a b) kontrolní vážení vozidla všemi jinými technickými zařízeními, než jaká jsou uvedena v písmenu a) výše, při kterém dochází k odklonění vozidla z provozu (dále jen „nízkorychlostní kontrolní vážení“).“. 27. V § 38a odstavec 3 zní: „(3) Nízkorychlostní kontrolní vážení a) zajišťuje správce pozemní komunikace v součinnosti s Policií České republiky nebo s celními úřady, b) provádí Policie České republiky nebo celní úřady samostatně.“. 28. V § 38a se doplňují odstavce 4, 5 a 6, které znějí: „(4) Vysokorychlostní kontrolní vážení a) zajišťuje a provádí místně příslušný silniční správní úřad kraje, b) zajišťuje a provádí místně příslušný silniční správní úřad obce, c) provádí Policie České republiky nebo celní úřady v součinnosti s místně příslušným silničním správním úřadem kraje anebo obce. (5) Místní příslušnost silničního správního úřadu kraje k zajištění a provádění vysokorychlostního kontrolního vážení je určena podle ustanovení § 40 odst. 3 písm. g). (6) Místní příslušnost silničního správního úřadu obce k zajištění a provádění vysokorychlostního kontrolního vážení je určena podle ustanovení § 40 odst. 5 písm. d).“. 29. V § 38a se doplňuje odstavec 7, který zní: „(7) Nízkorychlostní kontrolní vážení zahrnuje kontrolu největší povolené hmotnosti silničního vozidla, kontrolu největší povolené hmotnosti na nápravu a skupiny náprav vozidla, další hmotnostní poměry vozidla a kontrolu největších povolených rozměrů vozidel a jízdních souprav10).“. 30. V § 38a se doplňuje odstavec 8, který zní: „(8) Vysokorychlostní kontrolní vážení zahrnuje kontrolu největší povolené hmotnosti silničního vozidla, kontrolu největší povolené hmotnosti na nápravu a skupiny náprav vozidla, další hmotnostní poměry vozidla10).“. 31. § 38b zní: „§ 38b (1) Řidič vozidla je povinen na výzvu policisty nebo celníka podrobit vozidlo nízkorychlostnímu kontrolnímu vážení. Zajížďka k technickému zařízení na nízkorychlostní kontrolní vážení, včetně cesty zpět na pozemní komunikaci, nesmí být delší než 16 kilometrů. (2) Při nízkorychlostním kontrolním vážení je řidič vozidla povinen řídit se pokyny osoby obsluhující zařízení na nízkorychlostní kontrolní vážení. (3) O výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení vydá osoba obsluhující zařízení na nízkorychlostní kontrolní vážení vozidel řidiči doklad, který zašle též provozovateli vozidla. (4) Zjistí-li se při nízkorychlostním kontrolním vážení dodržení hodnot vozidla stanovených zvláštním právním předpisem10), může řidič vozidla pokračovat v další jízdě. V tomto případě není možné účtovat řidiči žádné náklady nízkorychlostního kontrolního vážení. (5) Zjistí-li se při nízkorychlostním kontrolním vážení překročení hodnot stanovených zvláštním právním předpisem10), je toto porušení projednáno na základě zvláštního zákona2) jako přestupek17) řidiče a též jako správní delikt provozovatele vozidla. Provozovatel vozidla je povinen uhradit náklady nízkorychlostního kontrolního vážení. (6) Způsob provádění nízkorychlostního kontrolního vážení, způsob stanovení nákladů spojených s nízkorychlostním kontrolním vážením, náležitosti dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení a vzor dokladu stanoví prováděcí právní předpis.“. 32. § 38c zní: „§ 38c (1) Zjistí-li se při nízkorychlostním kontrolním vážení, že rozměry vozidla nebo jeho celková hmotnost přesahují hodnotu stanovenou zvláštním právním předpisem10), může řidič pokračovat v další jízdě pouze na základě povolení ke zvláštnímu užívání (§ 25) a za podmínky, že vozidlo je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích1). (2) Zjistí-li se při nízkorychlostním kontrolním vážení, že nápravový tlak překračuje míru stanovenou zvláštním právním předpisem10), nesmí řidič pokračovat v jízdě. (3) Nejsou-li splněny podmínky pro pokračování v další jízdě podle odstavce 1 nebo 2, je oprávněn zabránit řidiči v další jízdě i celník.“. 33. Za § 38c se vkládá nový § 38d, který zní: „§ 38d (1) Řidič vozidla je povinen vždy podrobit vozidlo vysokorychlostnímu kontrolnímu vážení, které je prováděno na trase vozidla, bez ohledu na to, je-li řidič obeznámen s místem, kde dochází k vysokorychlostnímu vážení. (2) Řidič vozidla nesmí měnit trasu vozidla tak, aby se vědomě vyhýbal místu, kde se vysokorychlostní vážení provádí. (3) Řidič vozidla je povinen na výzvu policisty nebo celníka podrobit vozidlo vysokorychlostnímu kontrolnímu vážení. (4) Zjistí-li se při vysokorychlostním kontrolním vážení překročení hodnot stanovených zvláštním právním předpisem10), vystaví příslušný silniční správní úřad provádějící vysokorychlostní kontrolní vážení doklad, který doručí provozovateli vozidla a následně jeho řidiči. Není-li tímto zákonem stanoveno jinak, platí pro doručování dokladu příslušná ustanovení správního řádu19). (5) Zjistí-li se při vysokorychlostním kontrolním vážení překročení hodnot stanovených zvláštním právním předpisem10), je toto porušení projednáno na základě zvláštního zákona2) jako přestupek17) řidiče a též jako správní delikt provozovatele vozidla. Provozovatel vozidla je povinen uhradit náklady vážení. (6) Zjistí-li se při vysokorychlostním kontrolním vážení překročení hodnot stanovených zvláštním právním předpisem10), je provozovatel vozidla povinen vždy na žádost příslušného silničního správního úřadu poskytnout údaje o totožnosti řidiče přetíženého vozidla. (7) Způsob provádění vysokorychlostního kontrolního vážení, způsob stanovení nákladů spojených s vysokorychlostním kontrolním vážením, náležitosti dokladu o výsledku vysokorychlostního kontrolního vážení a vzor dokladu stanoví prováděcí právní předpis.“. 34. § 39 včetně nadpisu zní: „§ 39 Mimořádné změny dopravního významu Dojde-li k podstatnému nárůstu zatížení části pozemní komunikace, jejíž stavební stav nebo dopravně technický stav tomuto nárůstu zjevně neodpovídá, je osoba, která nárůst způsobila, povinna uhradit vlastníkovi dotčené části pozemní komunikace náklady spojené s nezbytnou úpravou a opravou takto dotčené části pozemní komunikace. Nedojde-li k dohodě o výši úhrady s vlastníkem dotčené části pozemní komunikace, rozhodne na návrh vlastníka soud.“. 35. V § 40 odst. 3 se doplňují písmena g) a h), která znějí: „g) zajišťuje a provádí vysokorychlostní kontrolní vážení na silnicích, které se nacházejí v územním obvodu kraje, h) projednává správní delikty podle § 42a odst. 4 písm. e) a podle § 42b odst. 1 písm. r), s) a t), které byly spáchány na silnicích nacházejících se v územním obvodu kraje.“. 36. V § 40 odst. 4 písmeno b) zní: „b) projednávají správní delikty podle § 42a a 42b ve věcech dálnic a silnic podle tohoto zákona a podle zvláštního právního předpisu s výjimkou věcí, k jejichž projednávání je příslušný celní úřad17), s výjimkou správních deliktů podle § 42a odst. 2 až 4 a § 42b odst. 2, k jejichž projednávání je příslušný celní úřad, a s výjimkou správních deliktů, které projednává krajský úřad podle § 40 odst. 3 písm. h).“. 37. V § 40 odst. 5 písmeno b) zní: „b) projednávají správní delikty podle § 42a a § 42b ve věcech místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, s výjimkou správních deliktů, k jejichž projednávání je příslušný celní úřad nebo krajský úřad.“. 38. V § 40 odst. 5 se na konci písmene c) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní: „d) zajišťují a provádí vysokorychlostní kontrolní vážení na místních komunikacích, které se nacházejí v územním obvodu obce.“. 39. V § 40 odst. 7 písmena a) a b) znějí: „a) zastavit vozidlo a podrobit vozidlo nízkorychlostnímu kontrolnímu vážení, b) nařídit řidiči jízdu na nejbližší vhodné místo a zabránit mu v další jízdě použitím technického prostředku, odmítne-li podrobit vozidlo nízkorychlostnímu kontrolnímu vážení nebo překročí-li vozidlo při nízkorychlostním kontrolním vážení podle § 38a povolenou hmotnost,“. 40. V § 40 odst. 7 písm. c) se za slovy „zda je vybaveno funkčním elektronickým zařízením,“ slovo „a“ nahrazuje čárkou a za slova „zda je evidováno v systému elektronického mýtného“ se vkládají slova „a zda jsou do elektronického zařízení zadány údaje umožňující správné stanovení mýtného“. 47. V § 42a odst. 3 se na konci písmene e) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní: „f) nezajistí úhradu mýtného.“. 48. V § 42a odstavec 4 zní: „(4) Řidič vozidla se dopustí přestupku tím, že a) neuposlechne výzvy policisty nebo celníka, aby podrobil vozidlo nízkorychlostnímu anebo vysokorychlostnímu kontrolnímu vážení, b) neuposlechne pokyn osoby obsluhující zařízení na nízkorychlostní kontrolní vážení, nebo c) vozidlo překročí při nízkorychlostním kontrolním vážení hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem10), nebo d) pokračuje v jízdě, ačkoli při nízkorychlostním kontrolním vážení tohoto vozidla bylo zjištěno překročení hodnoty hmotnosti stanovené zvláštním právním předpisem, nebo“. 49. V § 42a odst. 4 se doplňují písmena e) a f), která znějí: „e) vozidlo překročí při vysokorychlostním kontrolním vážení hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem10), nebo f) bez vážného důvodu změní trasu vozidla tak, aby se vědomě vyhnul místu, kde se vysokorychlostní vážení provádí.“. 50. V § 42a odst. 7 písm. a) se slova „, odstavce 2 písm. a), odstavce 3 písm. a), b), c), d)“ zrušují. 53. V § 42a odst. 7 písmeno e) zní: „e) v blokovém řízení do 5 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2, odstavce 3 písm. a) až e) a odstavce 4 písm. f),“. 54. V § 42a odst. 7 se doplňují písmena f), g) a h), která znějí: „f) v blokovém řízení do 30 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 4 písm. a), b) a d), g) v blokovém řízení do 15 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 4 písm. c), h) v příkazním řízení do 30 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 4 písm. e).“. 55. V § 42a se doplňuje odstavec 8, který zní: „(8) Určení výměry pokuty, kterou lze udělit za přestupek podle odstavce 7 písm. g) a h), je stanoveno zvláštním právním předpisem.“. 58. V § 42b odst. 1 se doplňují písmena r), s) a t), která znějí: „r) jako provozovatel vozidla provozuje vozidlo, které překročí při nízkorychlostním anebo vysokorychlostním kontrolním vážení hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem10), s) jako provozovatel vozidla přikáže, dovolí, svěří nebo umožní řízení vozidla, jehož hmotnost převyšuje hodnoty stanovené podle zvláštního právního předpisu10), t) jako provozovatel vozidla neoznámí na žádost příslušného správního úřadu obce nebo kraje totožnost řidiče vozidla, které překročí při vysokorychlostním kontrolním vážení hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem10).“. 59. V § 42b odst. 5 písmeno a) zní: „a) do 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), b), r) a s),“. 61. V § 42b odst. 5 písmeno d) zní: „d) do 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. m), t) a odstavce 2,“. 62. V § 42b odst. 5 se doplňuje písmeno e), které zní: „e) v příkazním řízení do 50 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. r) a s).“. 63. V § 42b se doplňuje odstavec 6, který zní: „(6) Určení výměry pokuty, kterou lze udělit za správní delikt podle odstavce 5 písm. e), je stanoveno zvláštním právním předpisem.“. 64. V § 43 odstavec 2 zní: „(2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán, s výjimkou správního deliktu podle § 42b odst. 1 písm. r), kde určení výměry pokuty stanoví zvláštní právní předpis.“. 65. V § 43 odstavec 4 zní: „(4) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává v přenesené působnosti obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo obec, anebo krajský úřad podle působnosti stanovené v § 40 odst. 3 písm. h), anebo celní úřad podle působnosti stanovené v § 40 odst. 4, 5, 7 a 8. Správní delikty podle § 42a odst. 2, odst. 3 písm. b) a § 42a odst. 4 písm. a), b), c), d) a f) může projednat v blokovém řízení Policie České republiky nebo celní úřad.“. 66. V § 43 se doplňuje odstavec 8, který zní: „(8) Bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona, je-li řidič současně provozovatel vozidla, které překročí při nízkorychlostním anebo vysokorychlostním kontrolním vážení hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem10), je odpovědnost za správní delikt posuzována pouze podle příslušných ustanovení § 42a tohoto zákona.“. 67. V § 46 odst. 2 se za slova „§ 10 odst. 5,“ vkládají slova „§ 12a odst. 3,“, za slova „§ 21e odst. 2,“ se vkládají slova „§ 22 odst. 4 a 7,“ a slova „§ 22a odst. 2“ se nahrazují slovy „§ 22a odst. 4“. 69. V § 46 odst. 2 se za slova „§ 38b odst. 6“ vkládají slova „§ 38d odst. 7“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Užití zpoplatněné pozemní komunikace silničním motorovým vozidlem nejméně se čtyřmi koly, jehož největší povolená hmotnost činí více než 3,5 tuny a méně než 12 tun, které bylo v roce 2008 opatřeno kupónem prokazujícím úhradu časového poplatku na kalendářní rok 2008 nebo na jeden měsíc nebo na sedm dnů a u něhož platnost tohoto kupónu skončí po 31. prosinci 2008, podléhá úhradě mýtného ode dne, který bezprostředně následuje po dni, který je posledním dnem platnosti kupónu prokazujícího úhradu časového poplatku na jeden měsíc nebo na sedm dnů, nejpozději dnem 1. února 2009. Způsob použití kupónu a jeho platnost, kontrola úhrady časového poplatku a správní trestání se řídí dosavadními právními předpisy. 2. Užití zpoplatněné pozemní komunikace silničním motorovým vozidlem nejméně se čtyřmi koly, jehož největší povolená hmotnost činí nejvýše 3,5 tuny, které bylo v roce 2009 opatřeno kupónem prokazujícím úhradu časového poplatku na kalendářní rok 2009 nebo na jeden měsíc nebo na sedm dnů a u něhož platnost tohoto kupónu skončí po 31. prosinci 2009, podléhá úhradě časového poplatku a povinnosti vybavení elektronickým kupónem podle tohoto zákona ode dne, který bezprostředně následuje po dni, který je posledním dnem platnosti kupónu prokazujícího úhradu časového poplatku, nejpozději dnem 1. února 2010. Způsob použití kupónu a jeho platnost, kontrola úhrady časového poplatku a správní trestání se řídí dosavadními právními předpisy. 3. Nedojde-li od účinnosti tohoto zákona v systému elektronického mýtného provozovaného ke dni účinnosti tohoto zákona k podstatné změně systému, stanoví se sazby mýtného v tomto systému elektronického mýtného podle dosavadní právní úpravy. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích Čl. IV Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 175/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 193/2003 Sb., zákona č. 103/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 311/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 137/2008 Sb., zákona č. 383/2008 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se mění takto: V § 5 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který včetně poznámky pod čarou č. 4a zní: „(4) Ministerstvo zajistí správním orgánům krajských úřadů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností výdej požadovaných informací z centrálního registru vozidel způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup, pokud došlo k porušení zvláštního zákona4a). 4a) Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.“. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5. ČÁST ČTVRTÁ ÚČINNOST Čl. V Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Zákon č. 346/2009 Sb.
Zákon č. 346/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 9. 10. 2009, datum účinnosti 1. 1. 2010, částka 109/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o obchodování s ohroženými druhy * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o správních poplatcích * ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o Státním fondu životního prostředí České republiky * ČÁST PÁTÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 7. 2017 (250/2016 Sb.) 346 ZÁKON ze dne 9. září 2009, kterým se mění zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o obchodování s ohroženými druhy Čl. I Zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění zákona č. 444/2005 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se mění takto: 1. V poznámce pod čarou č. 2 se slova „č. 1808/2001“ nahrazují slovy „č. 865/2006“. 2. V § 1 odst. 2 písm. b) se za slovo „v příloze“ vkládají slova „č. 1“. 3. V § 2 písm. c) se za slovo „vyhynutím“ vkládají slova „nebo vyhubením (dále jen „druh ohrožený vyhynutím“)“. 4. V § 2 písm. f) se slova „a přidělení celně schváleného určení jiného než režim tranzitu“ nahrazují slovy „a to od okamžiku vstupu na území Evropského společenství, vyjma režimu tranzitu“. 5. V § 2 písm. g) se slova „a přidělení celně schváleného určení jiného než režim tranzitu.“ nahrazují slovy „, vyjma režimu tranzitu,“. 6. V § 2 se doplňují písmena h) a i), která znějí: „h) jiným jedincem jedinec zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny4), který není exemplářem a který je vymezen prováděcím právním předpisem podle § 1 odst. 2 písm. c), i) vývozem z České republiky vývoz exempláře, jiného jedince, regulované kožešiny nebo výrobku z tuleňů z Evropského společenství, vyjma režimu tranzitu, a přeprava exempláře, jiného jedince, regulované kožešiny nebo výrobku z tuleňů z České republiky do jiného členského státu Evropských společenství.“. 7. Nadpis hlavy druhé zní: „OBECNÉ PODMÍNKY A NÁLEŽITOSTI ŽÁDOSTÍ PRO DOVOZ, VÝVOZ, ZPĚTNÝ VÝVOZ, PŘEMISŤOVÁNÍ EXEMPLÁŘŮ A DALŠÍ NAKLÁDÁNÍ S NIMI“. 8. § 3 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 9, 9a, 10, 11 a 11a zní: „Obecné podmínky § 3 (1) Postup při dovozu, vývozu, zpětném vývozu a dalších způsobech regulace nakládání s exempláři upravují přímo použitelné předpisy Evropských společenství v oblasti obchodování s ohroženými druhy (dále jen „nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy“)9). (2) Žádost o povolení nebo potvrzení pro účely dovozu, vývozu nebo zpětného vývozu exempláře v souladu s nařízením v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) anebo potvrzení potřebné k přemístění živého exempláře živočišného druhu přímo ohroženého vyhynutím, s výjimkou rostlinolékařských osvědčení podle § 17 odst. 1, předkládá právnická osoba nebo fyzická osoba, která hodlá dovézt, vyvézt, zpětně vyvézt nebo přemístit exemplář (dále jen „žadatel“), Ministerstvu životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) na formuláři stanoveném nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9). Je-li předmětem žádosti živý exemplář řádu primáti (Primates spp.), žadatel je povinen doložit, že splnil podmínky pro obchod s primáty stanovené jinými právními předpisy9a). (3) Žádost o výjimku ze zákazu obchodních činností týkajících se exemplářů podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy10) se podává u příslušného krajského úřadu na formuláři stanoveném nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9), s výjimkou potvrzení o putovní výstavě a potvrzení o souboru vzorků11), která jsou současně výjimkou ze zákazu obchodních činností pro výhradní účely veřejného vystavování exemplářů. Je-li předmětem žádosti živý exemplář řádu primáti (Primates spp.), žadatel je povinen doložit, že splnil podmínky pro obchod s primáty stanovené jinými právními předpisy9a). (4) Žadatel vyplní žádost podle odstavce 2 nebo 3 a doloží příslušné údaje požadované nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9). (5) Žádost o vydání potvrzení o putovní výstavě, potvrzení o souboru vzorků nebo o vydání potvrzení o osobním vlastnictví, popřípadě o vydání dalších povolení nebo potvrzení podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) se podává u příslušného správního úřadu na formuláři stanoveném nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9). (6) Další náležitostí žádostí podle odstavců 2, 3 nebo 5 je doklad o zaplacení správního poplatku, je-li takový poplatek stanoven jiným právním předpisem11a). (7) K žádostem podle odstavce 2 nebo 5 žadatel přiloží vyplněnou evidenční kartu. Formulář evidenčních karet stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. (8) Ministerstvo vede evidenci žadatelů podle odstavců 2 a 5 a krajské úřady vedou evidenci žadatelů podle odstavce 3. (9) Způsob vyplňování žádosti, způsob vedení a obsah evidence žadatelů, předkládání žádostí a nakládání s doklady podle odstavců 1 až 8 stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. 9) Nařízení Rady (ES) č. 338/97. Nařízení Komise (ES) č. 865/2006 ze dne 4. května 2006 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s těmito druhy. 9a) Například zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 46 vyhlášky č. 382/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování se zvířaty a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí. 10) Čl. 8 nařízení Rady (ES) č. 338/97. 11) Kapitola VII a VIIIa nařízení Komise (ES) č. 865/2006. 11a) Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.“. 9. Za § 3 se vkládá nový § 3a, který včetně poznámky pod čarou č. 11b zní: „§ 3a (1) Dovoz, vývoz, zpětný vývoz a tranzit exemplářů lze uskutečnit jen přes určené celní úřady11b). (2) Ministerstvo může v rozhodnutí o povolení dovozu stanovit, že dovozce, který dováží živý exemplář živočišného druhu, je povinen nejméně 24 hodin předem oznámit České inspekci životního prostředí (dále jen „inspekce“) čas dovozu a celní úřad určený k propuštění zásilky do příslušného celního režimu nebo přidělení příslušného celně schváleného určení. (3) Pokud dovozce nedoprovází dovážený exemplář, přechází povinnost podle odstavce 2 na dopravce exemplářů nebo jinou doprovázející osobu a dovozce je povinen tyto osoby informovat o souvisejících povinnostech. 11b) Čl. 12 nařízení Rady (ES) č. 338/97.“. 10. V § 8 odst. 2 písmeno g) včetně poznámky pod čarou č. 17 zní: „g) pro vývoz exempláře narozeného a odchovaného v zajetí nebo uměle vypěstovaného17) stručný popis chovu nebo kultury, z něhož bude zřejmý původ jedinců zakládajících chov nebo kulturu a filiální generace dosažená v lidské péči. 17) Kapitola XIII nařízení Komise (ES) č. 865/2006.“. 11. V § 11 odst. 2 písmeno f) zní: „f) pro vývoz exempláře narozeného a odchovaného v zajetí nebo uměle vypěstovaného17) stručný popis chovu nebo kultury, z něhož bude zřejmý původ jedinců zakládajících chov nebo kulturu a filiální generace dosažená v lidské péči.“. 12. V § 14 odst. 2 se na konci písmene c) čárka nahrazuje tečkou a písmeno d) se zrušuje. 13. Za § 15 se vkládají nové § 15a až 15c, které včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 20a až 20d znějí: „§ 15a Výjimka ze zákazu obchodních činností (1) Žadatelem o výjimku ze zákazu obchodních činností20b) může být pouze vlastník exempláře, nebo právnická nebo fyzická osoba, která má v držení exemplář na základě dlouhodobé výpůjčky z ciziny po dobu delší než 90 dnů, nebo osoba, která exemplář oprávněně drží v případě, že exemplář nemá vlastníka nebo vlastník není znám (dále jen „dlouhodobý držitel“). Žadatel předloží žádost o výjimku ze zákazu obchodních činností příslušnému krajskému úřadu podle § 3 odst. 3 a 4. (2) K žádosti podle odstavce 1 žadatel přiloží a) doklady o původu exempláře požadované nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) a tímto zákonem, b) pro povinně registrovaný exemplář doklad o registraci (§ 23), není-li současně žádáno o první zaregistrování exempláře, c) pro exemplář, který je jedincem zvláště chráněného druhu nebo ptákem druhu, který volně žije na evropském území členských států Evropských společenství, doklad o povolení držení, chovu v zajetí či pěstování takového exempláře podle jiného právního předpisu20a). (3) Potvrzení o udělení výjimky ze zákazu obchodních činností20b) a potvrzení o povolení k přemístění20c) může krajský úřad vydat po projednání s ministerstvem pro týž živý exemplář na jednom formuláři. (4) Způsob vyplnění formuláře žádosti o potvrzení o výjimce ze zákazu obchodních činností stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. § 15b Potvrzení o putovní výstavě a potvrzení o souboru vzorků (1) Žádost o potvrzení o putovní výstavě nebo potvrzení o souboru vzorků11) předkládá žadatel ministerstvu podle § 3 odst. 5 a 7. K žádosti přiloží žadatel odpovídající údaje a doklady podle § 4 odst. 2, § 6 odst. 2, § 8 odst. 2 písm. a) až d), f) a g) a § 11 odst. 2 a přiměřeně podle § 15a odst. 2. (2) Žadatel o potvrzení o putovní výstavě nebo potvrzení o souboru vzorků, která mají být současně výjimkou ze zákazu obchodních činností pro výhradní účely veřejného vystavování, předloží ministerstvu dříve vydané potvrzení o výjimce ze zákazu obchodních činností, bylo-li uděleno a je-li v platnosti; v případě vydání potvrzení o putovní výstavě nebo potvrzení o souboru vzorků toto dřívější potvrzení ztrácí platnost a žadatel je povinen odevzdat jej ministerstvu, nestanoví-li nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy11) jiný postup. (3) Ministerstvo vydá potvrzení o putovní výstavě nebo potvrzení o souboru vzorků pouze v případě, že žadatel splnil podmínky požadované nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9). (4) Ministerstvo vede evidenci exemplářů, na které bylo vydáno potvrzení o putovní výstavě11), s uvedením jejich držitelů. § 15c Další druhy potvrzení (1) Při vydávání potvrzení o osobním vlastnictví exempláře20d) nebo dalších potvrzení upravovaných nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) se postupuje podle těchto nařízení a přiměřeně podle § 4, 6, 8, 11 a 14. (2) Ministerstvo vede evidenci exemplářů, na které bylo vydáno potvrzení o osobním vlastnictví20d), s uvedením jejich držitelů. (3) Způsob vyplnění formulářů žádostí o potvrzení o osobním vlastnictví exempláře, o potvrzení o souboru vzorků, o potvrzení o putovní výstavě, o povolení nebo potvrzení pro účely dovozu, vývozu a zpětného vývozu anebo o potvrzení potřebného k přemístění živého exempláře živočišného druhu přímo ohroženého vyhynutím stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. 20a) § 56 a 5b zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 16/1991 Sb. a zákona č. 218/2004 Sb. 20b) Čl. 8 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 338/97. 20c) Čl. 9 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 338/97. 20d) Kapitola VIII nařízení Komise (ES) č. 865/2006.“. 14. Za § 16 se vkládají nové § 16a a 16b, které včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 22a až 22d znějí: „§ 16a Registrace k zjednodušeným postupům při obchodu s biologickými vzorky (1) Ministerstvo vede registr osob, které mohou využívat zjednodušené postupy podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy22a), a registr druhů, s jejichž vzorky lze takto obchodovat. Tento registr ministerstvo každých 5 let přezkoumává a aktualizuje. (2) Žádost o registraci ke zjednodušeným postupům při obchodu s biologickými vzorky podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy22a) se zasílá ministerstvu. Žadatel vyplní žádost o povolení nebo potvrzení pro účely dovozu, vývozu nebo zpětného vývozu exempláře a evidenční kartu a k žádosti dále přiloží a) seznam druhů exemplářů biologických vzorků, které jsou předmětem žádosti, b) písemné zdůvodnění, že předpokládaný obchod s biologickými vzorky nebude mít žádný nebo pouze nepatrný dopad na zachování dotčených druhů, c) odhad předpokládané potřeby částečně vyplněných povolení a potvrzení. § 16b Licence pro zpracovatele a balírny kaviáru (1) Licenci ke zpracování, balení nebo přebalování kaviáru jeseterovitých ryb (Acipenseriformes spp.) (dále jen „kaviár“) v České republice může v souladu s nařízením v oblasti obchodování s ohroženými druhy22b) udělit fyzické nebo právnické osobě na základě její žádosti ministerstvo. Licence se uděluje na dobu neurčitou. Licence nenahrazuje povolení, schválení22c), souhlasy nebo vyjádření potřebné ke zpracování, balení nebo přebalování kaviáru podle jiných právních předpisů. (2) Ministerstvo schválí na základě žádosti způsob značení nádob s kaviárem pro použití balírnou kaviáru, pokud je značení v souladu s nařízením v oblasti obchodování s ohroženými druhy22d), a přidělí evidenční kód zpracovatele nebo balírny kaviáru. (3) Ministerstvo může rozhodnout o odnětí licence udělené podle odstavce 1, pokud zpracovatel nebo balírna kaviáru porušují povinnosti stanovené nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9). Novou licenci lze udělit až po 2 letech od právní moci rozhodnutí o odnětí licence. Licence nepřechází na právní nástupce zpracovatele nebo balírny kaviáru. Ministerstvo vede přehled zpracovatelů a balíren kaviáru, kterým byla licence udělena. (4) Zpracovatel nebo balírna kaviáru jsou povinni bezodkladně hlásit ministerstvu změny rozhodné pro používání licence. (5) Žádost o licenci pro zpracovatele a balírny kaviáru a o schválení způsobu značení nádob s kaviárem se podává ministerstvu. Žádost o licenci kromě náležitostí podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) obsahuje a) informaci o předpokládaném způsobu získávání, zpracovávání a uchovávání kaviáru, b) zdůvodnění žádosti podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9), c) podrobný popis způsobů balení kaviáru používaných balírnou kaviárů, popis a vzorky používaných nebo navrhovaných jednorázových štítků na prvotní nádoby s kaviárem, d) písemný souhlas žadatele, že ministerstvo poskytne informaci o licencované balírně kaviáru Evropské komisi a Sekretariátu Úmluvy1) v rozsahu stanoveném nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9). (6) Rozhodnutí ministerstva o licenci pro balírny kaviáru slouží pouze pro účely obchodu s kaviárem podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy10) a nenahrazuje splnění podmínek podle jiných právních předpisů. (7) Zpracovatel nebo balírna kaviáru jsou povinni vést záznamy o nakládání s kaviárem a označit nádoby s kaviárem. (8) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem formulář žádosti o licenci ke zpracování, balení nebo přebalování kaviáru, obsah a způsob vedení záznamů o nakládání s kaviárem, způsob označování nádob s kaviárem a způsob přidělování evidenčního kódu balíren kaviáru. 22a) Čl. 18 nařízení Komise (ES) č. 865/2006. 22b) Čl. 66 odst. 7 nařízení Komise (ES) č. 865/2006. 22c) § 22 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). 22d) Čl. 64 odst. 2 a čl. 66 odst. 6 nařízení Komise (ES) č. 865/2006.“. 15. V § 17 odst. 1, § 33 odst. 2, § 37 odst. 2 a § 40 odst. 2 se slovo „zvláštního“ nahrazuje slovem „jiného“. 16. V § 18 odstavec 1 zní: „(1) Vývoz jiného jedince z České republiky lze provést jen na základě povolení ministerstva. Vzor žádosti o povolení vývozu jiného jedince z České republiky stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.“. 17. V § 18 odst. 3 písm. b) a c) se slova „se zvláštním“ nahrazují slovy „s jiným“. 18. V § 21 odstavec 1 zní: „(1) Součástí rozhodnutí o povolení dovozu, vývozu a zpětného vývozu exempláře je též vyplněný a potvrzený formulář příslušného povolení nebo potvrzení podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy26) (dále jen „doklad CITES“). Součástí povolení potřebného k přemístění exempláře druhu přímo ohroženého vyhynutím je potvrzení vydané podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy20). Dokladem CITES je též oznámení o dovozu předložené celnímu orgánu podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy27) a rostlinolékařské osvědčení vydané podle § 17 nebo jiné povolení nebo potvrzení podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9). Dokladem CITES je dále kopie takového dokladu vydaná ministerstvem současně s originálem dokladu CITES (dále jen „kopie dokladu CITES“) a potvrzená kopie dokladu CITES vydaná krajským úřadem.“. 19. V § 21 odst. 3 se věta druhá zrušuje. 20. V § 22 odstavce 1 a 2 znějí: „(1) Dovozní povolení, popřípadě doklad vydaný ve státě vývozu pro vývoz nebo zpětný vývoz exempláře do České republiky podle Úmluvy1), nebo doklad CITES, který je nahrazuje, které nebyly při dovozu odebrány celními orgány a měly být odebrány podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy2), je nutno předložit nejpozději do 15 dnů po uskutečnění dovozu ministerstvu spolu s písemným zdůvodněním, proč nedošlo k předložení dokladů celním orgánům. (2) Pro účely prokázání zákonného původu exempláře dovezeného podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) slouží dovozci kopie dokladu CITES, která byla potvrzena celním orgánem při dovozu exempláře, anebo potvrzená kopie dokladu CITES vydaná krajským úřadem.“. 21. § 23 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 31a zní: „Registrace některých exemplářů a udělování výjimek ze zákazu obchodních činností s exempláři § 23 (1) Vlastník nebo dlouhodobý držitel exempláře je povinen jej přihlásit k registraci, jde-li o a) exemplář druhu přímo ohroženého vyhynutím, na který se vztahuje zákaz obchodních činností10) s výjimkou: 1. druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, které se vyskytují přirozeně v přírodě České republiky, včetně druhů zvláště chráněných podle právních předpisů o ochraně přírody a krajiny31a), a 2. exemplářů druhů, pro které může prováděcí právní předpis stanovit, že se na ně povinnost registrace nevztahuje, b) exempláře jiných druhů než druhů přímo ohrožených vyhynutím uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu. (2) Registrační povinnost se nevztahuje na exemplář vlastníka nebo dlouhodobého držitele se sídlem nebo trvalým pobytem mimo území České republiky, a to pokud je exemplář dovezen v souladu s tímto zákonem dočasně do České republiky na dobu kratší než 90 dnů od dovozu. Pro exemplář vlastníka nebo dlouhodobého držitele se sídlem nebo trvalým pobytem v členském státě Evropských společenství musí být exemplář doprovázen příslušným povolením nebo potvrzením vydaným výkonným orgánem členského státu Evropských společenství, v němž má vlastník nebo dlouhodobý držitel sídlo nebo trvalý pobyt. Doba dočasného pobytu bez povinnosti registrace je v tomto případě 12 měsíců od přivezení exempláře na území České republiky. (3) Dokladem o registraci exempláře je registrační list exempláře, který vydává příslušný krajský úřad (dále jen „registrační úřad“). Registrační list platí pro území České republiky. Pro každý exemplář podléhající registrační povinnosti se vydává samostatný registrační list. Registrační úřad zároveň ukládá kopii registračního listu. Registrační list není úředním potvrzením o zákonném původu exempláře. Vlastník nebo dlouhodobý držitel exempláře je povinen zajistit, aby exemplář byl vždy doprovázen svým registračním listem, případně dalšími doklady podle odstavců 4 a 8; to platí i pro předání exempláře novému vlastníku. Formulář registračního listu pro exemplář stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. (4) Pokud se vydává rozhodnutí o udělení výjimky ze zákazu obchodních činností podle § 15a na dosud neregistrovaný exemplář, pak se u exemplářů, které musí být registrovány a dosud k tomu nedošlo, v rámci takového řízení provede též registrace exempláře a vydá se vlastníku nebo dlouhodobému držiteli registrační list. Vydá-li registrační úřad pro registrovaný exemplář potvrzení o výjimce ze zákazu obchodních činností, poznamená neprodleně po vydání potvrzení o výjimce do registračního listu náležejícího k témuž exempláři číslo tohoto potvrzení a v potvrzení uvede číslo příslušného registračního listu. Tento postup platí obdobně i pro případy dalších potvrzení. Osoba žijící mimo Českou republiku je povinna mít při pobytu v České republice, má-li u sebe exemplář, potřebná potvrzení podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9). Potvrzení o výjimce ze zákazu prodeje20b), nestanoví-li nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) jinak, je rovněž předáváno s exemplářem jeho novému vlastníku nebo dlouhodobému držiteli. (5) Vlastník nebo dlouhodobý držitel exempláře podléhajícího registrační povinnosti je povinen požádat registrační úřad o vydání dokladu o registraci, a to do 30 dnů od nabytí exempláře nebo od uplynutí lhůty podle odstavce 2 nebo ode dne účinnosti právního předpisu, jímž byl druh, do něhož exemplář patří, zařazen mezi druhy podléhající registrační povinnosti. Vlastník nebo dlouhodobý držitel, který je povinen požádat o vydání dokladu o registraci, nesmí exemplář převést na jinou osobu dříve, než registrační úřad tento doklad vydá. V žádosti o vydání dokladu o registraci uvede žadatel údaje prokazující jeho totožnost a předloží všechny doklady týkající se exempláře, které má k dispozici. (6) V případě narození nebo vylíhnutí mláďat ve vlastním chovu, jejichž odchov vlastník nebo dlouhodobý držitel zaznamená v chovatelských záznamech podle § 24 odst. 7, se lhůta pro registraci exempláře podle odstavce 5 prodlužuje o dobu, po kterou si mláďata vlastník nebo dlouhodobý držitel ponechá, a to a) u mláďat savců po dobu kojení, nejdéle však do 6 měsíců stáří mláděte, b) u vajec a mláďat ptáků nebo plazů po dobu, kdy zůstávají na hnízdě nebo v péči rodičů, nejdéle však do 3 měsíců stáří mláděte, c) u vajec, jiker, zárodečných stadií a mláďat jiných než podle písmene a) nebo b) nejdéle do 3 měsíců stáří mláděte od vylíhnutí anebo, v případě vývoje přes zárodečná stadia, do 15 dnů od dosažení posledního vývojového stadia. (7) Registrační úřad, který provedl registraci exempláře, který podle jiných právních předpisů30) patří mezi druhy zvířat vyžadujících zvláštní péči, oznámí bez zbytečného odkladu tuto skutečnost místně příslušnému orgánu ochrany zvířat31). (8) Povinnost registrace se nevztahuje na exempláře zabavené, pokud zůstávají majetkem státu. V případě dlouhodobé výpůjčky delší než 90 dnů, pronájmu, prodeje nebo jiného převodu zabaveného exempláře, který je majetkem státu, vystaví ministerstvo potvrzení o původu zabaveného exempláře na formuláři stanoveném prováděcím právním předpisem, přičemž nový nabyvatel má dále k exempláři stejné povinnosti jako vlastník. (9) Způsob vyplnění registračního listu stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. 31a) Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.“. 22. Poznámka pod čarou č. 29 se zrušuje. 23. Za § 23 se vkládají nové § 23a až 23d, které včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 32a znějí: „§ 23a (1) Údaje v registračním listu musejí být v souladu se skutečným stavem exempláře a musí být zřejmé, že k sobě náležejí. (2) Vlastník nebo dlouhodobý držitel exempláře je povinen hlásit registračnímu úřadu změny týkající se registrovaného exempláře, jimiž jsou úhyn, ztráta, výpůjčka, nájem, převod vlastnictví k exempláři, dodatečné označení exempláře nebo trvalý vývoz z České republiky, a to do 30 dnů ode dne, kdy změna nastala nebo kdy se o ní vlastník nebo dlouhodobý držitel dozvěděl; v případě výpůjčky, nájmu a dodatečného označení exempláře je v téže lhůtě povinen předložit registrační list k vyznačení změn. (3) V případě úhynu nebo ztráty exempláře odevzdá vlastník nebo dlouhodobý držitel registračnímu úřadu doklad o registraci ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy k úhynu nebo ztrátě exempláře došlo. Vlastník nebo dlouhodobý držitel je povinen registrační list v téže lhůtě odevzdat také v případě trvalého vývozu exempláře z České republiky; v případě trvalé přepravy exempláře z České republiky do jiného členského státu vlastník odevzdá registrační list příslušnému registračnímu úřadu, v případě trvalého vývozu exempláře ministerstvu. (4) Vlastník nebo dlouhodobý držitel je povinen hlásit změny na exempláři důležité pro jeho identifikaci, pokud nejde o exemplář individuálně a nezaměnitelně označený podle požadavků nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9). (5) V případě změny vlastníka nebo dlouhodobého držitele oznámí nový vlastník nebo dlouhodobý držitel nabytí exempláře příslušnému registračnímu úřadu do 30 dnů ode dne nabytí exempláře; v takovém případě se nevydává nový doklad, ale do stávajícího registračního listu se zaznamená příslušná změna, pokud tento zákon nestanoví jinak. Registrační úřad zaznamená změny i do kopie registračního listu, který si ponechá. Nový vlastník nebo dlouhodobý držitel nesmí exemplář převést na jinou osobu dříve, než příslušný registrační úřad po oznámení nabytí exempláře tuto skutečnost zaznamená do registračního listu. (6) Způsob provádění změn v registraci exemplářů podléhajících povinnosti označení stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. § 23b (1) Ten, kdo prodává nebo nabízí k prodeji exemplář podléhající registraci anebo exemplář, na nějž se vztahuje zákaz obchodních činností podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy10), je povinen jej opatřit písemným upozorněním „CITES - povinné doklady“ a prodej uskutečnit jen s příslušným registračním listem, a v případě, že jde o exemplář podléhající zákazu prodeje, též s potvrzením o výjimce z tohoto zákazu20b) nebo je nahrazujícím potvrzením (dále jen „povinné doklady spojené s převodem“). (2) Ten, kdo prodává nebo nabízí k prodeji exemplář uvedený v odstavci 1, je dále povinen informovat kupujícího nebo zájemce o koupi o povinnosti registrovat exemplář podle tohoto zákona a o zákazech obchodních činností s exemplářem10). To platí obdobně i pro jiné způsoby převodu tohoto exempláře. (3) Povinnosti uvedené v odstavcích 1 a 2 se vztahují i na toho, kdo takový exemplář prodává nebo nabízí k prodeji prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Upozornění „CITES - povinné doklady“ je povinnou součástí inzerátu nabízejícího k prodeji exemplář podléhající registraci anebo exemplář, na nějž se vztahuje zákaz obchodních činností. (4) Při obchodování na veřejnosti přístupných místech, kde se nabízejí k prodeji a prodávají exempláře, nebo při provozování prostředků komunikace na dálku, jejichž prostřednictvím se nabízejí k prodeji nebo prodávají exempláře, je provozovatel takového místa, nebo prostředku komunikace na dálku povinen zajistit, aby byly povinné informace spojené s převodem exempláře zveřejněny na viditelném místě. Provozovatel prostředku komunikace na dálku je povinen zajistit zveřejnění těchto informací i při inzerci nebo internetovém prodeji; za zveřejnění povinné informace se v tomto případě považuje i odkaz na povinné informace zveřejněné ministerstvem. Provozovatel prostředku komunikace na dálku je povinen na výzvu inspekce neprodleně odstranit inzerát, který je v rozporu s tímto zákonem nebo zákazem obchodních činností10). (5) Obsah povinných informací spojených s převodem exempláře a vzor odkazu na povinné informace zveřejněné ministerstvem stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. Značení a identifikace exemplářů § 23c (1) Vlastník nebo dlouhodobý držitel exempláře je povinen označit na své náklady exemplář v souladu s nařízením v oblasti obchodování s ohroženými druhy32a) pro účely stanovené nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) a stejným způsobem je povinen označit i exemplář podléhající registrační povinnosti podle § 23. Pokud tento zákon dále nestanoví jinak, bude exemplář označen již v době podání žádosti o registraci. Pro účely individuální identifikace exempláře musí být jeho označení nezaměnitelné. Stejné označení nesmí být použito pro více než jeden exemplář a použitou značkou již nesmí být označen žádný jiný exemplář. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na exempláře označené podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy32a) mimo území České republiky. (2) Pokud se s exemplářem neobchoduje a nedojde ke změně jeho vlastníka nebo dlouhodobého držitele a pokud nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy32a) nestanoví jinou lhůtu, stanovený způsob označení podle odstavce 1 se nevztahuje na a) mláďata savců v období kojení, a to nejdéle do 6 měsíců, b) vejce a mláďata ptáků, pokud zůstávají na hnízdě nebo v péči rodičů, a to nejdéle do 3 měsíců stáří, c) vejce, jikry, zárodečná stadia a mláďata plazů, a to nejdéle do 3 měsíců stáří. (3) Jiný způsob značení nebo identifikace exempláře než podle odstavce 1 může příslušný výkonný orgán uznat pouze tehdy, pokud by předepsané označení podle odstavce 1 způsobilo újmu na zdraví exempláře živočišného druhu nebo pokud je neproveditelné vzhledem k fyzickým vlastnostem exempláře nebo druhu nebo vzhledem k přirozenému chování, které je pro takový exemplář nebo druh typické. Při uznávání jiného způsobu značení nebo identifikace si může příslušný výkonný orgán vyžádat vyjádření vědeckého orgánu. Je-li označení neproveditelné pouze dočasně a nemá-li exemplář žádný individuální rozlišovací znak, stanoví registrační úřad pozdější termín pro označení exempláře. (4) Způsob označení a číslo značky zaznamená registrační úřad na registračním listu. Pokud vlastník nebo dlouhodobý držitel exempláře prokáže, že fyzický a zdravotní stav exempláře nedovoluje bezpečnou aplikaci jakékoli stanovené značkovací metody v době vydání dokladu o registraci, zaznamená registrační úřad tuto okolnost na registračním listu anebo v případě, že lze značkovací metodu bezpečně použít v pozdějším termínu, stanoví ji jako podmínku s uvedením termínu. Pro exemplář, který takto nelze označit, uvede registrační úřad na dokladu o registraci popis individuálních rozlišovacích znaků exempláře doplněný fotografickou dokumentací, která bude nedílnou součástí příslušného registračního listu. (5) Způsob provádění značení, druhy a podoby značky, způsob číslování a přidělování značky a jiné způsoby značení nebo identifikace exemplářů stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. Licence pro výrobce a distributory značek na exempláře § 23d (1) Výrobci a distributoři kroužků a jiných značek požadovaných pro označování exemplářů podle § 23c odst. 1, s výjimkou mikročipových transpondérů a s výjimkou zpracovatelů a balíren kaviáru licencovaných podle § 16b, mohou tyto značky vyrábět a distribuovat v České republice pouze na základě licence udělené ministerstvem, pokud prokáží splnění podmínek stanovených nařízením v oblasti obchodování s ohroženými druhy32a). (2) Žádost o licenci pro výrobce nebo distributora kroužků a jiných značek pro označování exemplářů kromě náležitostí podle jiných právních předpisů obsahuje11a) a) vzorky kroužků nebo jiných značek, které žadatel o licenci hodlá vyrábět nebo distribuovat, b) písemnou informaci o kroužcích nebo jiných značkách, c) souhlas žadatele s tím, že po udělení licence může ministerstvo zveřejnit informaci o žadateli jako o licencovaném výrobci nebo distributorovi. (3) Náležitostí žádosti o licenci pro výrobce nebo distributora kroužků a jiných značek je také doklad o zaplacení správního poplatku podle jiného právního předpisu11b). (4) Rozhodnutí o licenci pro výrobce nebo distributora kroužků a jiných značek obsahuje kromě náležitostí podle jiných právních předpisů11a) evidenční číslo distributora, typy a parametry kroužků a jiných značek, které ministerstvo schválilo. (5) Výrobce nebo distributor s licencí jsou povinni vést registr vyrobených nebo distribuovaných značek, jehož součástí je i identifikace osoby, které byla značka přidělena. Údaje z registru je výrobce nebo distributor s licencí povinen zpřístupnit ministerstvu a inspekci. Plnění povinností stanovených výrobcům a distributorům kroužků a jiných značek v rozhodnutí o licenci kontroluje inspekce. (6) Ministerstvo může rozhodnout o odnětí licence nebo o změně licence, pokud výrobce nebo distributor porušuje tento zákon nebo nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) nebo povinnosti vyplývající z licence, anebo dojde-li ke změně právních předpisů o značení exemplářů. Ministerstvo licenci odejme také v případě, požádá-li o to její držitel. (7) Ministerstvo vede registr výrobců a distributorů značek s licencí a tento registr zpřístupňuje veřejnosti. (8) Obsah a způsob vedení registru vyrobených nebo distribuovaných kroužků a jiných značek podle odstavce 5 a obsah písemné informace podle odstavce 2 písm. b) stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. 32a) Kapitola XVI nařízení Komise (ES) č. 865/2006.“. 24. § 24 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 32b a 32c zní: „Prokázání původu § 24 (1) Kdo drží, chová, pěstuje, přepravuje, veřejně vystavuje, prodává, vyměňuje, nabízí za účelem prodeje nebo výměny nebo zpracovává exemplář, jiného jedince, výrobek z kytovců, výrobek z tuleně nebo regulovanou kožešinu, je povinen na výzvu inspekce nebo celních orgánů prokázat jejich původ. Bez tohoto prokázání původu je zakázáno exemplář, jiného jedince, výrobek z kytovce, výrobek z tuleně nebo regulovanou kožešinu držet, chovat, pěstovat, přepravovat, veřejně vystavovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny nebo zpracovávat. (2) Každý, kdo nabývá pro obchodní účely, veřejně vystavuje pro obchodní účely, využívá pro obchodní zisk a prodej, drží za účelem prodeje, nabízí k prodeji, prodává nebo přepravuje či přemisťuje za účelem prodeje exemplář, výrobek z kytovců, výrobek z tuleně nebo regulovanou kožešinu podle tohoto zákona, je povinen o tom vést písemné záznamy a umožnit inspekci jejich kontrolu podle § 30. Náležitosti těchto záznamů a způsob jejich vedení stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. (3) Koupě, prodej, darování, směna nebo jiný převod vlastnictví (dále jen „převod“), zapůjčení nebo pronájem exempláře, jiného jedince, výrobku z kytovců, výrobku z tuleně a regulované kožešiny jsou možné jen s písemným dokladem původního vlastníka nebo dlouhodobého držitele nebo držitele, jako například stvrzenkou nebo fakturou prodejce, nájemní smlouvou, smlouvou o půjčce, směnnou smlouvou, darovací smlouvou, které mají listinnou podobu a na nichž je uvedena identifikace původního držitele, datum, podpis, značení a podrobnosti o původu těchto exemplářů, jiných jedinců, výrobků či kožešin. Původ se prokazuje údaji a dokumenty osvědčujícími nabytí exempláře podle požadavků nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) a tohoto zákona, zejména uvedením, kdy a kde byl exemplář odebrán z přírody, nebo zda, kdy a kde se narodil v zajetí nebo byl uměle vypěstován, nebo kdy, z kterého státu a na základě jakých dokladů CITES byl exemplář dovezen. (4) Vlastník nebo dlouhodobý držitel dovezeného exempláře, jiného jedince, výrobku z kytovců, výrobku z tuleně nebo regulované kožešiny je povinen při převodu vlastnického práva k exempláři, výpůjčce či nájmu exempláře předat novému držiteli originál příslušného dokladu CITES nebo obdobného dokladu o dovozu, pokud nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) nebo tento zákon tyto doklady vyžadují. (5) Pokud je doklad CITES o dovozu vystaven na více exemplářů a při převodu dojde k jejich rozdělení, krajský úřad vydá držiteli na základě písemné žádosti příslušný počet číslovaných a potvrzených kopií dokladu CITES32b). Takto úředně potvrzené kopie platí každá pro jeden exemplář, slouží pouze jako doklad o povoleném dovozu exempláře a nenahrazují jiné doklady podle tohoto zákona a podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9). Držitel k písemné žádosti o potvrzení přiloží originál příslušného dokladu CITES o dovozu. Nestanoví-li nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) jinak, odebere krajský úřad originál příslušného dokladu CITES o dovozu, který odešle ministerstvu a jeho kopii uloží. (6) Doklady podle odstavců 3 až 5 musí vlastník nebo dlouhodobý držitel anebo držitel exempláře, jiného jedince, výrobku z kytovců, výrobku z tuleně a regulované kožešiny uschovat pro případnou kontrolu po celou dobu držby takového jedince. Původní držitel je povinen uschovat kopie těchto dokladů alespoň 24 měsíců od doby převodu nebo po celou dobu zapůjčení nebo pronajmutí a umožnit jejich kontrolu podle § 30 tohoto zákona. (7) Kdo chová exemplář uvedený v příloze A nebo B k nařízení Rady (ES) č. 338/972), je povinen vést záznamy o jeho chovu a umožňovat jejich kontrolu podle § 30. (8) Povinnost podle odstavce 7 se nevztahuje na zoologické zahrady, kterým byla udělena licence podle jiného právního předpisu32c). (9) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem seznam druhů, exemplářů nebo jiných jedinců, výrobků z kytovců, výrobků z tuleňů a regulovaných kožešin, u kterých se nebudou vyžadovat povinnosti podle odstavců 2 a 4 až 7. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem náležitosti dokladů o původu exemplářů, jiných jedinců, výrobků či kožešin podle odstavce 3, vzor potvrzené kopie dokladu CITES a způsob jejího potvrzování podle odstavce 5, náležitosti a formát záznamů podle odstavce 7, způsob jejich vedení, dobu povinného uchovávání a způsob, jakým se do záznamů provádějí zápisy o provedených kontrolách. 32b) Čl. 51 nařízení Komise (ES) č. 865/2006. 32c) Zákon č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách), ve znění pozdějších předpisů.“. 25. V § 25 odst. 1 písm. g) se slova „mimo území národních parků a chráněných krajinných oblastí“ zrušují. 26. V § 25 odst. 1 se čárka na konci písmene g) nahrazuje tečkou a písmeno h) se zrušuje. 27. V § 25 odstavec 2 zní: „(2) Ministerstvo a) plní funkci výkonného orgánu s hlavní odpovědností, zajišťuje styk s Komisí a se Sekretariátem Úmluvy1) a smluvními stranami Úmluvy a metodicky řídí a koordinuje další výkonné orgány, b) jmenuje zástupce do poradních skupin a pomocných výborů Komise ustanovených na základě nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9), c) uděluje dovozní a vývozní povolení a potvrzení o zpětném vývozu, potvrzení potřebné k přemístění exempláře, potvrzení, že exemplář byl získán zákonným způsobem v České republice pro vývoz z jiného členského státu Evropských společenství, povoluje zjednodušené postupy ohledně určitého obchodu s biologickými vzorky22a), d) vydává licence pro zpracovatele a balírny kaviáru a schvaluje způsob značení nádob s kaviárem, e) uděluje potvrzení o putovní výstavě a potvrzení o souboru vzorků11) včetně případů, kdy tato potvrzení zároveň slouží i jako výjimka ze zákazu obchodních činností pro výhradní účely veřejného vystavování exemplářů, uděluje potvrzení o osobním vlastnictví20d), f) vydává ostatní dokumenty podle Úmluvy1) a podle práva Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů2), není-li jejich vydávání svěřeno tímto zákonem jiným orgánům, g) uděluje výjimku ze zákazu lovu kytovců podle § 20 odst. 2, rozhoduje v případech stanovených v § 18 a 19, popřípadě rozhoduje v dalších věcech stanovených nařízením v oblasti obchodování s ohroženými druhy9), h) registruje vědce a vědecké instituce22) a obchodníky21) s uměle vypěstovanými exempláři rostlinného druhu, i) zprostředkuje registraci u Sekretariátu Úmluvy1) podle § 29, j) povoluje nebo pověřuje záchranná centra, hradí náklady na péči o zadržené a zabavené exempláře, včetně s tím spojených provozních nákladů, a koordinuje činnost záchranných center, k) vydává potvrzení o původu zabavených exemplářů, l) zjišťuje skutečnosti týkající se regulace obchodních činností podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy35), m) zajišťuje vydání formulářů všech povolení, potvrzení, oznámení dovozu, žádosti a dalších tiskopisů, s výjimkou rostlinolékařských osvědčení podle § 17, jejichž vzory stanoví prováděcím právním předpisem nebo jejichž vzory stanoví právo Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů2), n) zajišťuje další úkoly podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství34), o) vede evidence podle § 3 odst. 8, § 15b odst. 4, § 15c odst. 2, registry podle § 16a a spravuje centrální databáze dokladů CITES a databázi zadržených a zabavených exemplářů podle § 35 odst. 1 a 4, p) uděluje licenci k výrobě a distribuci kroužků a značek a rozhoduje o jejím odnětí nebo změně, vede registr výrobců a distributorů kroužků a značek, jimž byla licence udělena, a zpřístupňuje jej veřejnosti, q) mění nebo ruší rozhodnutí vydaná podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) a podle § 38a, r) zveřejňuje povinné informace spojené s převodem exempláře.“. 28. V § 25 odstavec 4 zní: „(4) Inspekce a) provádí kontrolu dodržování tohoto zákona, b) zjišťuje totožnost osob v souvislosti s ochranou ohrožených druhů podle tohoto zákona, c) kontroluje dodržování licence udělené ministerstvem podle § 23d odst. 1, d) ukládá opatření k zajištění povinností vyplývajících z tohoto zákona, e) ukládá pokuty podle § 34c a 34d, f) zadržuje nebo zabavuje exempláře podle § 34 a 34a, g) ukládá opatření k zajištění povinností vyplývajících z nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9), h) vede evidenci osob uznaných vinnými z přestupků nebo odpovědnými ze správních deliktů podle tohoto zákona, i) zjišťuje skutečnosti týkající se dovozu a vývozu exemplářů, jiných jedinců, výrobků z tuleňů nebo regulovaných kožešin a regulace obchodních činností podle práva Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů2), j) spolupracuje s celními orgány při kontrole, zda exemplář, jiný jedinec, výrobek z tuleně nebo regulovaná kožešina odpovídají údajům uvedeným na příslušných dokladech.“. 29. V § 25 odst. 6 písm. a) a v § 25 odst. 7 písm. a) se slova „(§ 42 odst. 2)“ zrušují. 30. V § 25 odst. 6 písm. c) a § 26 odst. 5 se slovo „zvláštních“ nahrazuje slovem „jiných“. 31. V § 25 odst. 6 písmeno d) včetně poznámky pod čarou č. 37a zní: „d) podle jiných právních předpisů37a) a přímo použitelných předpisů Evropských společenství37a) stanovují a kontrolují veterinární podmínky 1. pro konání putovních výstav, pokud jsou jejich předmětem živé exempláře živočišného druhu, 2. pro dovoz, vývoz z České republiky, zpětný vývoz a tranzit živých exemplářů živočišného druhu, a pro manipulaci s živými exempláři živočišného druhu za účelem obchodování, 3. pro zřizování a provoz záchranných center, 4. pro manipulaci s živým exemplářem nebo jiným jedincem živočišného druhu při jejich zadržení nebo zabavení podle § 26 odst. 5 nebo § 34. 37a) Například zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, nařízení Rady (ES) č. 1/2005 na ochranu zvířat během přepravy a souvisejících činnostech a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES, ve znění nařízení ES č. 1255/97, nařízení Komise (ES) č. 1739/2005, kterým se stanoví veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy.“. 32. V § 25 odstavec 8 zní: „(8) Krajské úřady zajišťují výkon činností dalšího výkonného orgánu podle práva Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů2) a tohoto zákona tím, že udělují výjimky ze zákazu obchodních činností s exempláři, včetně současného potvrzení o povolení k přemístění exempláře podle § 15a odst. 3, a mimo případy, kdy výjimku vydává ministerstvo v rámci řízení o jiných dokladech podle § 3 odst. 3 a § 15b. Dále zajišťují registraci exemplářů podle § 23 a zjišťují skutečnosti týkající se regulace obchodních činností podle práva Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů35). Krajské úřady vedou evidenci žadatelů o výjimku ze zákazu obchodních činností a vydávají potvrzené kopie dokladu CITES32b) podle § 24 odst. 5.“. 33. V § 25 odst. 9 se slova „, krajské úřady a na území národních parků a chráněných krajinných oblastí též správy národních parků a správy chráněných krajinných oblastí“ nahrazují slovy „a krajské úřady“. 34. V § 26 odst. 1 se text „, 31, 32“ zrušuje. 35. V § 26 odst. 3 písm. b) se za slova „ve spolupráci“ vkládají slova „s inspekcí a“. 36. V § 26 odst. 3 písm. c) se za slova „ve spolupráci“ vkládají slova „s inspekcí a“. 37. V § 26 odst. 5 větách druhé a čtvrté se text „§ 34“ nahrazuje textem „§ 34a“. 38. V § 26 odst. 10 se slova „mohou celní orgány provádět“ nahrazují slovy „celní orgány provádějí“. 39. V § 27 odst. 2 písm. a) se slova „podle § 25 odst. 2 písm. h) a koordinuje činnost těchto záchranných center“ zrušují. 40. V § 27 odst. 2 písm. c) se slova „podle § 23 odst. 5“ nahrazují slovy „a vyjadřuje se ke splnění podmínek při udělování výjimky ze zákazu obchodních činností“. 41. V § 27 odst. 2 se písmena d) a i) zrušují. Dosavadní písmena e) až h) se označují jako písmena d) až g) a dosavadní písmeno j) se označuje jako písmeno h). 42. V § 28 se slova „písm. h)“ nahrazují slovy „písm. g)“. 43. Za § 29 se vkládají nové § 29a až 29d, které včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 43a znějí: „Záchranná centra § 29a (1) Záchranným centrem je trvalé zařízení, v němž jsou chovány nebo pěstovány zadržené nebo zabavené živé exempláře. (2) Ministerstvo vede a způsobem umožňujícím dálkový přístup zveřejňuje seznam záchranných center s uvedením taxonů živých exemplářů, které mohou být do záchranného centra umisťovány. § 29b (1) Záchranné centrum může být provozováno pouze na základě povolení ministerstva. Na základě pověření ministerstva může být záchranné centrum provozováno rovněž organizační složkou státu; odstavce 2 až 7 se na pověřování organizační složky státu provozováním záchranného centra použijí přiměřeně. (2) Žádost o povolení k provozování záchranného centra podává ministerstvu právnická nebo fyzická osoba, která hodlá záchranné centrum provozovat. (3) Žádost o povolení k provozování záchranného centra musí obsahovat a) označení osoby vlastníka a osoby žadatele o povolení k provozování záchranného centra, nejsou-li totožné s osobou žadatele, b) výpis z rejstříku trestů osvědčující bezúhonnost žadatele o povolení k provozování záchranného centra, je-li jím fyzická osoba; je-li žadatelem právnická osoba, vztahuje se podmínka bezúhonnosti na všechny členy statutárního orgánu žadatele; za bezúhonnou se považuje osoba, která splňuje podmínky stanovené v § 6 odst. 2 písm. b) zákona o zoologických zahradách, c) čestné prohlášení žadatele o povolení k provozování záchranného centra, že nebude bez souhlasu složitele zadržených exemplářů a prozatímního správce zabavených exemplářů poskytovat informace o těchto exemplářích třetím osobám, d) seznam taxonů živých exemplářů, které žadatel o povolení k provozování záchranného centra navrhuje do zařízení umístit, e) popis zařízení a jeho kapacity z hlediska jednotlivých taxonů nebo jejich skupin, způsobu umístění exemplářů z hlediska zdraví a vhodných životních podmínek a opatření k zabránění úniků exemplářů, f) návrh provozního řádu zařízení, který obsahuje také kontakty na odpovědné osoby, jež zajistí převzetí a vydání zadržených a zabavených exemplářů, počet odborného personálu a způsob zajištění pravidelné veterinární nebo rostlinolékařské péče, g) adresu místa, kde bude záchranné centrum provozováno. (4) Je-li žadatelem o vydání povolení k provozování záchranného centra zoologická zahrada s licencí podle jiného právního předpisu29), nahrazuje předložení platné licence náležitosti žádosti uvedené v odstavci 3 písm. a) a b). (5) Ministerstvo si v rámci řízení o vydání povolení k provozování záchranného centra vyžádá vyjádření vědeckého orgánu a inspekce a závazné stanovisko43a) Státní rostlinolékařské správy nebo Státní veterinární správy České republiky. (6) Účastníkem správního řízení o povolení k provozování záchranného centra je také obec, na jejímž území má být záchranné centrum provozováno. (7) Rozhodnutí o povolení k provozování záchranného centra obsahuje seznam taxonů, které budou do záchranného centra umisťovány, určení kapacity zařízení a dále povinnosti, popřípadě podmínky, za kterých se povolení vydává. § 29c Provozovatel záchranného centra je povinen a) chovat svěřené exempláře v podmínkách, které zajišťují jejich biologické nároky a požadavky, jejich zdraví a pohodu, a zajišťovat péči o svěřené exempláře odborně způsobilými fyzickými osobami, b) předcházet a účinně zabraňovat únikům svěřených exemplářů, c) předcházet a účinně zabraňovat šíření parazitů a původců nákaz pomocí vhodných technických a protinákazových opatření, d) vést písemnou evidenci svěřených exemplářů; evidence obsahuje zejména údaje o zdravotním stavu exemplářů, údaje o provedených veterinárních vyšetřeních a ošetřeních, případně údaje o likvidaci uhynulých exemplářů, e) předkládat na vyžádání inspekce, ministerstva, orgánů veterinární správy, orgánů rostlinolékařské péče nebo celních orgánů písemnou evidenci exemplářů, f) předkládat na vyžádání ministerstva nebo inspekce vyúčtování nezbytných nákladů na péči o svěřené živé exempláře, a to do 15 dnů od doručení písemného vyžádání. § 29d (1) Ministerstvo může předběžným opatřením pozastavit provoz záchranného centra v případě, že jsou závažným způsobem porušovány jiné právní předpisy v oblasti ochrany přírody, ochrany zvířat proti týrání, veterinární nebo rostlinolékařské. (2) Ministerstvo může z vlastního podnětu nebo na návrh provozovatele záchranného centra změnit nebo zrušit povolení k provozování záchranného centra, jestliže se změnily nebo zanikly podmínky, za jakých bylo povolení vydáno, zejména pokud záchranné centrum přestalo plnit svou funkci nebo se stalo nadbytečným, nebo jestliže provozovatel záchranného centra porušuje ustanovení tohoto zákona nebo předpisy na ochranu zvířat proti týrání13). Je-li to nezbytné, ministerstvo v rozhodnutí o zrušení nebo změně povolení k provozování záchranného centra stanoví způsob zabezpečení další péče o živé exempláře, které se v záchranném centru nacházejí. (3) Povolení k provozování záchranného centra zaniká, jestliže byla zrušena nebo zanikla licence pro zoologickou zahradu, která záchranné centrum provozovala. 43a) § 149 správního řádu.“. 44. Nadpis hlavy IX zní: „KONTROLA DODRŽOVÁNÍ ZÁKONA, ZADRŽOVÁNÍ A ZABAVOVÁNÍ“. 45. V § 30 odst. 2 se na konci textu písmene c) doplňují slova „nebo jí tyto kopie neprodleně zaslat“. 46. V § 30 odst. 2 se na konci písmene d) slovo „a“ nahrazuje slovy „nebo umožnit držiteli, aby provedl odběr vzorků za přítomnosti inspektora sám nebo prostřednictvím třetí osoby,“. 47. V § 30 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní: „f) ověřit totožnost exempláře nebo jiného jedince podle označení nebo identifikace.“. 48. V § 30 odstavce 3 zní: „(3) O provedené kontrole je pořizován protokol, který obsahuje záznam o úkonech učiněných inspekcí podle odstavce 2.“. 49. V § 30 odst. 4 se slova „v odůvodněných případech“ zrušují. 50. V § 30 se doplňují odstavce 5 a 6, které včetně poznámky pod čarou č. 43b znějí: „(5) Úkoly inspekce plní inspektoři. Inspektoři se prokazují průkazem inspekce, který je zároveň dokladem o jejich pověření k provedení kontroly43b). (6) Inspekce je oprávněna v případech porušení tohoto zákona nebo nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) nařídit omezení nebo zastavení činnosti až do doby odstranění příčin a nedostatků. Inspekce může vyzvat provozovatele prostředku komunikace na dálku k odstranění inzerátu, který je v rozporu s § 23b. 43b) § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.“. 51. Za § 30 se vládá nový § 30a, který zní: „§ 30a (1) Osobě, která neumožní inspekci kontrolu podle § 30, nepodá vysvětlení, nepředloží příslušné doklady, nedoloží potřebné údaje, nestrpí prohlídku nebo odebrání vzoru a vzorku týkajících se exempláře, jiného jedince, výrobku z tuleně nebo regulované kožešiny, lze uložit pořádkovou pokutu do 200 000 Kč. (2) Pořádková pokuta může být uložena i opakovaně. Úhrn takto uložených pořádkových pokut nesmí přesáhnout 2 000 000 Kč. Příjem z pořádkových pokut je příjmem státního rozpočtu.“. 52. § 31 a 32 se zrušují. 53. § 34 včetně nadpisu zní: „§ 34 Zadržení exempláře (1) Zjistí-li inspekce nebo celní orgán porušení práva Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů nebo tohoto zákona nebo mají-li tyto orgány důvodné pochybnosti o původu exempláře, zákonném nakládání s ním, pravosti nebo platnosti povolení nebo potvrzení nebo o tom, zda exemplář patří ke druhům nebo populacím, jejichž dovoz, vývoz, zpětný vývoz, tranzit nebo obchodní činnosti s nimi jsou omezeny nebo zakázány nebo je zakázáno jejich držení, zadrží exemplář. Inspekce nebo celní orgán může exemplář zadržet spolu s přenosným zařízením, v němž se exemplář nachází v okamžiku zadržení. Osoba, které je exemplář zadržen, je povinna jej inspekci nebo celnímu orgánu vydat. Pokud tak neučiní, může jí být exemplář odňat. (2) Pokud exemplář zadrží celní orgán, uvědomí o tom neprodleně inspekci. Inspekce předá zadržený živý exemplář záchrannému centru. O zadržení živého exempláře a o jeho předání do záchranného centra informuje inspekce nebo celní orgán příslušný orgán veterinární správy nebo příslušný orgán rostlinolékařské péče. V odůvodněných případech lze zadržený exemplář ponechat v péči jeho držitele, který s ním po dobu zadržení nesmí kromě nezbytné péče bez souhlasu inspekce jinak nakládat. (3) O zadržení exempláře vydá celní orgán nebo inspekce osobě, které byl exemplář zadržen, písemné potvrzení. O zadržení exempláře inspekce informuje ministerstvo. Pokud inspekce exemplář zadrží nebo jej zadržený převezme od celního orgánu, zahájí inspekce do 30 dnů od zadržení exempláře řízení o zabavení exempláře, a to v případě, že nejsou do té doby vyjasněny pochybnosti podle odstavce 1. Za účelem vyjasnění pochybností může celní orgán nebo inspekce vyžadovat od vlastníka, dlouhodobého držitele, držitele nebo přepravce exemplářů předložení nezbytných dokladů, potvrzení, popřípadě posudku soudního znalce v příslušném oboru nebo si takový posudek obstarají samy. Pokud se pochybnosti ukáží jako neodůvodněné, je povinen příslušný orgán tyto exempláře vrátit jejich vlastníkovi, oprávněnému držiteli nebo přepravci včetně všech zadržených dokladů.“. 54. Za § 34 se vkládají nové § 34a a 34b, které včetně nadpisu znějí: „§ 34a Zabavení exempláře (1) Inspekce zabaví nelegálně získaný, dovážený, vyvážený, zpětně vyvážený nebo držený exemplář, exemplář, který nebyl zaregistrován podle § 23, anebo exemplář, u něhož nebyl prokázán původ ve smyslu § 24 zákona. Pouze v odůvodněných případech a pokud to není v rozporu s jinými právními předpisy, může inspekce od zabavení upustit. Stejně postupuje inspekce v případě, že bylo porušeno právo Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů2). Rozhodnutí o zabavení vydá inspekce do 90 dnů ode dne zahájení řízení o zabavení. V odůvodněných případech může ministerstvo tuto lhůtu přiměřeně vzhledem k požadavkům šetření prodloužit. Odvolání proti rozhodnutí o zabavení nemá odkladný účinek. (2) V případě, že poštovní nebo jiná zásilka obsahuje exempláře, se kterými je omezeno nebo zakázáno nakládání podle práva Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů nebo tohoto zákona, a je důvodné podezření, že byl porušen tento zákon nebo právo Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů a příjemce zásilky písemně odmítne tuto zásilku přijmout, zadrží inspekce nebo celní orgán exemplář postupem podle § 34. Následně inspekce zahájí řízení o zabavení s posledním známým držitelem zásilky. (3) Zabaveným exemplářem je též exemplář, který byl zabaven za porušení Úmluvy na území jiného státu a který byl zaslán úřadem tohoto státu ministerstvu v souladu s Úmluvou. Zabavené exempláře nelze vrátit zpět osobě, které byly zabaveny, a to ani zprostředkovaně. Dojde-li k vrácení exempláře v rozporu s tímto ustanovením, inspekce jej opětovně zabaví. (4) Osoba, jíž byl exemplář zadržen a která porušila svým jednáním právo Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů nebo tento zákon, hradí náklady spojené s péčí o zadržený exemplář, a to až do pravomocného rozhodnutí o jeho zabavení nebo vrácení. Inspekce náklady vyčíslí na základě údajů poskytnutých záchranným centrem, do něhož byl exemplář umístěn, a rozhodnutím uloží jejich úhradu osobě, které byl exemplář zadržen. Tato úhrada nákladů je příjmem Státního fondu životního prostředí. (5) Náklady spojené se zadržením a dalším nakládáním s exemplářem, které nese správní orgán nebo které musí vynaložit, než může náklady vyčíslit a vybírat podle odstavce 4, hradí ministerstvo. (6) Rozhodnutí o zabavení exempláře zašle inspekce do 10 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí ministerstvu. Současně inspekce informuje ministerstvo o tom, kde se exemplář ke dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí nachází. (7) Vlastníkem exempláře zabaveného na základě pravomocného rozhodnutí se stává stát, přičemž hospodaření s tímto exemplářem přísluší ministerstvu. Ministerstvo do 3 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zabavení určí, jak bude s exemplářem dále naloženo, přičemž může převést právo k hospodaření s exemplářem na jinou organizační složku státu nebo právnickou osobu, v odůvodněných případech může převést exemplář i do vlastnictví vhodné osoby. (8) V případě výpůjčky delší než 90 dnů, pronájmu, prodeje nebo jiného převodu zabaveného exempláře, který se stal majetkem státu podle odstavce 7, vystaví ministerstvo vypůjčiteli, nájemci nebo novému nabyvateli potvrzení o původu zabaveného exempláře na formuláři, jehož náležitosti stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. § 34b Ustanovení o zadržení a zabavení exempláře se obdobně vztahují na zadržení nebo zabavení regulované kožešiny, výrobku z tuleňů nebo jiného jedince.“. 55. V části první se za hlavu IX vkládá nová hlava X, která včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 50 a 51 zní: „HLAVA X SPRÁVNÍ DELIKTY § 34c Přestupky (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) v rozporu s tímto zákonem nebo s nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) použije nepravé, padělané, pozměněné nebo neplatné povolení nebo potvrzení, b) v rozporu s nařízením v oblasti obchodování s ohroženými druhy27) nepředloží příslušnému úřadu oznámení o dovozu exempláře, c) jako žadatel v rozporu s nařízením v oblasti obchodování s ohroženými druhy50) neinformuje příslušný orgán, u kterého žádost podává, o předchozím zamítnutí své žádosti o povolení nebo potvrzení podle tohoto zákona nebo nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy, d) nedodrží podmínku uvedenou v povolení nebo v potvrzení vyžadovaném nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) nebo tímto zákonem nebo v registračním listu, e) drží, získá, daruje, prodá nebo nabízí k prodeji registrační list nebo potvrzení o výjimce ze zákazu obchodních činností, ke kterému fyzicky neexistuje příslušný exemplář, f) prodává nebo nabízí k prodeji exemplář v rozporu s § 23b odst. 1 až 3 nebo jako provozovatel místa nebo prostředku komunikace na dálku, jejichž prostřednictvím se nabízejí k prodeji nebo prodávají exempláře, nezajistí zveřejnění povinné informace podle § 23b odst. 4, g) jako provozovatel prostředku komunikace na dálku neodstraní inzerát podle § 23b odst. 4, nebo h) v případech stanovených § 24 odst. 7 nevede záznamy o chovu exempláře. (2) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) jako vlastník nebo dlouhodobý držitel dovezeného exempláře, jiného jedince, výrobku z kytovců, výrobku z tuleně nebo regulované kožešiny v rozporu s § 24 odst. 4 nepředá při převodu vlastnického práva k exempláři, výpůjčce či nájmu exempláře novému vlastníkovi či držiteli originál příslušného dokladu CITES nebo obdobného dokladu o dovozu vyžadovaný nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) nebo tímto zákonem, b) jako osoba, které byl exemplář, jiný jedinec, výrobek z kytovce, výrobek z tuleně nebo regulovaná kožešina zadržen nebo zabaven a ponechán v péči, s tímto exemplářem, jiným jedincem, výrobkem z kytovce, výrobkem z tuleně, regulovanou kožešinou neoprávněně nakládá, c) nakládá s exemplářem druhu přímo ohroženého vyhynutím v rozporu s dovozním povolením nebo jiným oprávněním uděleným podle tohoto zákona nebo podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9), d) použije povolení, potvrzení nebo osvědčení podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) nebo registrační list u jiného exempláře, jiného jedince, výrobku z tuleně nebo regulované kožešiny, než byl ten, pro který byl tento doklad vydán, e) jako žadatel úmyslně poskytne nesprávné prohlášení anebo nesprávné nebo neúplné informace za účelem získání povolení, potvrzení nebo dokladu o registraci podle tohoto zákona nebo podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9), f) doveze regulovanou kožešinu nebo provádí její tranzit v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství7), g) vyveze jiného jedince bez povolení v rozporu s § 18 odst. 1, h) doveze výrobek z tuleně nebo provádí jeho tranzit v rozporu s § 19, i) vyveze uměle vypěstovaný exemplář rostlinného druhu v rozporu s nařízením v oblasti obchodování s ohroženými druhy44) nebo § 17, nebo j) jako vlastník nebo dlouhodobý držitel exempláře jej ve lhůtě nepřihlásí k registraci podle § 23, nenahlásí změny týkající se exempláře nebo změny na exempláři podle § 23a, nezajistí, aby exemplář byl vždy doprovázen svým registračním listem, popřípadě dalšími doklady stanovenými v § 23 odst. 2, nebo neoznačí exemplář podle § 23c. (3) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) doveze, vyveze nebo zpětně vyveze exemplář do České republiky nebo z České republiky nebo zprostředkuje dovoz exempláře nebo s exemplářem jinak nakládá v rozporu s tímto zákonem nebo nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9), b) zasílá exempláře do České republiky nebo odesílá z České republiky a provádí jejich tranzit přes území České republiky v rozporu s tímto zákonem nebo nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9), c) nakupuje, vybízí k prodeji, prodává, drží za účelem prodeje, nabízí k prodeji nebo přepravuje za účelem prodeje exemplář v rozporu s tímto zákonem nebo nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9), d) padělá registrační list nebo pozmění jeho obsah, aby ho bylo použito jako pravého, nebo použije registrační list jako pravý za účelem prodeje nebo získání povolení, potvrzení nebo registračního listu, e) poruší zákaz lovu kytovců stanovený v § 20 odst. 1, nebo f) v případech stanovených v § 24 neprokáže zákonný původ exempláře nebo zákonný původ jiného jedince, na kterého se vztahuje tento zákon, nebo původ regulované kožešiny nebo výrobku z tuleně. (4) Za přestupky lze uložit pokutu do výše a) 100 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1, b) 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2, c) 1 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3. § 34d Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob (1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že a) v rozporu s tímto zákonem nebo s nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) použije nepravé, padělané, pozměněné nebo neplatné povolení nebo potvrzení, b) v rozporu s nařízením v oblasti obchodování s ohroženými druhy27) nepředloží příslušnému úřadu oznámení o dovozu exempláře, c) jako žadatel v rozporu s nařízením v oblasti obchodování s ohroženými druhy50) neinformuje příslušný orgán, u kterého žádost podává, o předchozím zamítnutí své žádosti o povolení nebo potvrzení podle tohoto zákona nebo nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy, d) nedodrží podmínku uvedenou v povolení nebo v potvrzení vyžadovaném nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) nebo tímto zákonem nebo v registračním listu, e) drží, získá, daruje, prodá nebo nabízí k prodeji registrační list nebo potvrzení o výjimce ze zákazu obchodních činností, ke kterému fyzicky neexistuje příslušný exemplář, f) prodává nebo nabízí k prodeji exemplář v rozporu s § 23b odst. 1 až 3 nebo jako provozovatel místa nebo prostředku komunikace na dálku, jejichž prostřednictvím se nabízejí k prodeji nebo prodávají exempláře, nezajistí zveřejnění povinné informace podle § 23b odst. 4, g) jako provozovatel prostředku komunikace na dálku neodstraní inzerát podle § 23b odst. 4, nebo h) v případech stanovených § 24 odst. 2 a 7 nevede záznamy o obchodu nebo záznamy o chovu exempláře. (2) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že a) jako vlastník nebo dlouhodobý držitel dovezeného exempláře, jiného jedince, výrobku z kytovců, výrobku z tuleně nebo regulované kožešiny v rozporu s § 24 odst. 4 nepředá při převodu vlastnického práva k exempláři, výpůjčce či nájmu exempláře novému vlastníkovi či držiteli originál příslušného dokladu CITES nebo obdobného dokladu o dovozu vyžadovaný nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) nebo tímto zákonem, b) jako osoba, které byl exemplář, jiný jedinec, výrobek z kytovce, výrobek z tuleně nebo regulovaná kožešina zadržen nebo zabaven a ponechán v péči, s tímto exemplářem, jiným jedincem, výrobkem z kytovce, výrobkem z tuleně, regulovanou kožešinou neoprávněně nakládá, c) nakládá s exemplářem druhu přímo ohroženého vyhynutím v rozporu s dovozním povolením nebo jiným oprávněním uděleným podle tohoto zákona nebo podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9), d) použije povolení, potvrzení nebo osvědčení podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) nebo registrační list u jiného exempláře, jiného jedince, výrobku z tuleně nebo regulované kožešiny, než byl ten, pro který byl tento doklad vydán, e) jako žadatel poskytne nesprávné prohlášení anebo nesprávné nebo neúplné informace za účelem získání povolení, potvrzení nebo dokladu o registraci podle tohoto zákona nebo podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9), f) doveze regulovanou kožešinu nebo provádí její tranzit v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství7), g) vyveze jiného jedince bez povolení v rozporu s § 18 odst. 1, h) doveze výrobek z tuleně nebo provádí jeho tranzit v rozporu s § 19, i) vyveze uměle vypěstovaný exemplář rostlinného druhu v rozporu s nařízením v oblasti obchodování s ohroženými druhy44) nebo § 17, nebo j) jako vlastník nebo dlouhodobý držitel exempláře jej ve lhůtě nepřihlásí k registraci podle § 23, nenahlásí změny týkající se exempláře nebo změny na exempláři podle § 23a, nezajistí, aby exemplář byl vždy doprovázen svým registračním listem, popřípadě dalšími doklady stanovenými v § 23 odst. 2, nebo neoznačí exemplář podle § 23c. (3) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že a) doveze, vyveze nebo zpětně vyveze exemplář do České republiky nebo z České republiky nebo zprostředkuje dovoz exempláře nebo s exemplářem jinak nakládá v rozporu s tímto zákonem nebo nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9), b) zasílá exempláře do České republiky nebo odesílá z České republiky a provádí jejich tranzit přes území České republiky v rozporu s tímto zákonem nebo nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy9), c) zpracovává, balí nebo přebaluje kaviár bez licence nebo označí nádobu s kaviárem v rozporu s nařízením v oblasti obchodování s ohroženými druhy22d) nebo obchoduje s kaviárem v rozporu s tímto zákonem nebo nařízením v oblasti obchodování s ohroženými druhy, d) padělá registrační list nebo neoprávněně pozmění jeho obsah nebo použije padělaný nebo pozměněný registrační list jako pravý při prodeji nebo získávání povolení, potvrzení nebo registračního listu, e) nakupuje, vybízí k prodeji, nabývá pro obchodní účely, veřejně vystavuje pro obchodní účely, zprostředkuje prodej, využívá pro obchodní zisk a prodej, prodává, drží za účelem prodeje, nabízí k prodeji anebo přepravuje za účelem prodeje exemplář v rozporu s nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy nebo tímto zákonem, f) poruší zákaz lovu kytovců stanovený v § 20 odst. 1, nebo g) v případech stanovených v § 24 neprokáže zákonný původ exempláře nebo zákonný původ jiného jedince, na kterého se vztahuje tento zákon, nebo původ regulované kožešiny nebo výrobku z tuleně. (4) Za správní delikty právnické osoby se uloží pokuta do výše a) 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1, b) 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2, c) 1 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 3. § 34e Společná ustanovení ke správním deliktům (1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila. (2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne a) ke způsobu a okolnostem spáchání správního deliktu, k významu a rozsahu jeho následků, k době trvání protiprávního jednání nebo protiprávního stavu vyvolaného správním deliktem, b) k tomu, zda a jak se pachatel přičinil o odstranění nebo zmírnění škodlivých následků správního deliktu, c) k tomu, jak pachatel napomáhá příslušným orgánům při objasňování správního deliktu, který spáchal, d) k tomu, zda pachatel splnil řádně a včas povinnost uloženou mu k odstranění zjištěných nedostatků nebo k provedení opatření k nápravě. (3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. (4) Správní delikty podle § 34c a 34d projednává v prvním stupni inspekce. (5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby51) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. (6) Pokuta podle § 34c a 34d je splatná do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena. Je příjmem Státního fondu životního prostředí45). Vybírá ji orgán, který ji uložil, a vymáhá celní úřad. 50) Čl. 6 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 338/97. 51) § 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 85/2004 Sb.“. Dosavadní hlavy X a XI se označují jako hlavy XI a XII. 56. V § 35 odstavec 1 zní: „(1) Ministerstvo vede evidenci žadatelů o dovoz, vývoz nebo zpětný vývoz exemplářů a o jiné doklady, které ministerstvo vydává podle tohoto zákona, a jiné evidence a registrace podle tohoto zákona. Ministerstvo vede a spravuje centrální databázi povolení, potvrzení a registračních listů vydaných ministerstvem nebo krajskými úřady pro dovoz, vývoz, zpětný vývoz nebo jiné nakládání s exempláři a databázi přijatých dokladů cizích států a vydaných potvrzení pro účely prokázání povoleného dovozu. Ministerstvo vede a spravuje také databázi o exemplářích zadržených a zabavených inspekcí podle § 34 odst. 5. Databáze obsahují všechny údaje nezbytné pro zpracování zpráv podle odstavce 2 a údaje prokazující totožnost vývozce a dovozce. Evidence žadatelů o vývoz, zpětný vývoz a dovoz exemplářů včetně spisového materiálu žádostí a jiné evidence a registrace podle tohoto zákona se archivuje po dobu 5 let od podání žádosti, ostatní databáze se archivují v elektronické formě nejméně po dobu 10 let podle jiných právních předpisů52).“. 57. V § 35 odstavec 4 zní: „(4) Orgány, které vydávají výjimky ze zákazu obchodních činností podle § 15a a provádějí registraci exemplářů podle § 23, archivují podle zvláštních právních předpisů52) kopie vydaných dokladů v listinné podobě nebo údaje z nich v elektronické podobě po dobu nejméně 5 let po úhynu, trvalém vývozu z České republiky nebo zániku exempláře. Údaje o vydaných potvrzeních o výjimce ze zákazu obchodních činností a registračních listech zasílají vydávající orgány elektronicky do centrální databáze vedené ministerstvem podle odstavce 1.“. 58. V § 35 odst. 5 se slova „mohou příslušné orgány v nezbytném rozsahu poskytnout“ nahrazují slovy „poskytují příslušné orgány v nezbytném rozsahu“. 59. V § 35 odst. 6 se za slovo „Ministerstvo,“ vkládají slova „krajské úřady,“. 60. Za § 35 se vkládá nový § 35a, který včetně poznámek pod čarou 54a až 54c zní: „§ 35a (1) Ministerstvo vnitra poskytuje ministerstvu pro účely výkonu působnosti podle tohoto zákona z informačního systému evidence obyvatel54a) údaje o obyvatelích, a to v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup; obyvatelem se rozumí fyzická osoba podle zvláštního právního předpisu54b). (2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 jsou a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení, b) datum narození, c) adresa místa trvalého pobytu u státních občanů České republiky54c), popřípadě druh a adresa místa pobytu cizinců, d) zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, e) datum a místo úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České republiky, poskytuje se datum úmrtí a stát, na jehož území k úmrtí došlo, f) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den úmrtí. (3) Ministerstvo může získané údaje dále poskytnout inspekci. Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. 54a) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 54b) § 1 zákona č. 133/2000 Sb. 54c) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.“. 61. V § 37 odst. 3 se za slova „Doklad CITES (§ 21 odst. 1),“ vkládají slova „potvrzená kopie dokladu CITES vydaná krajským úřadem32b) podle § 24 odst. 5,“ a text „10, § 34“ se nahrazuje textem „8, § 34a“. 62. V § 38 odst. 3 se text „10 a § 34“ nahrazuje textem „8 a § 34a“ a na konci textu odstavce 3 se doplňují slova „, popřípadě ode dne doplnění žádosti o potřebné náležitosti nebo, v případě potvrzení o původu zabaveného exempláře, ode dne převedení exempláře z ministerstva na jiného vypůjčitele, nájemce nebo nového nabyvatele“. 63. Za § 38 se vkládá nový § 38a, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 58a zní: „§ 38a Změny a zrušení rozhodnutí Rozhodnutí vydané podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) a tohoto zákona může ministerstvo změnit nebo zrušit, pokud a) bylo rozhodnutí vydáno na základě mylných předpokladů, že podmínky pro jeho vydání byly splněny58a), b) dojde ke změně skutečností rozhodných pro vydání takového rozhodnutí, c) oprávněný nedodržuje podmínky rozhodnutí nebo povinnosti v něm stanovené, nebo d) při činnosti vykonávané na základě rozhodnutí dochází k porušování ustanovení tohoto zákona nebo práva Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů nebo k podstatnému poškozování jiných oprávněných zájmů v ochraně ohrožených druhů. 58a) Čl. 11 odst. 2 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 338/97.“. 64. V § 39 se slovo „zvláštní“ nahrazuje slovem „jiný“. 65. § 42 včetně nadpisu zní: „§ 42 Zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 3 odst. 7 a 9, § 15a odst. 4, § 15c odst. 3, § 17, § 18 odst. 1, § 23 odst. 3, 8 a 9, § 23a odst. 6, § 23b odst. 5, § 23c odst. 5, § 23d odst. 8, § 24 odst. 2 a 9, § 25 odst. 2 písm. m) a § 34a odst. 7.“. 66. V § 45 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní: „(2) Ustanovení § 35a pozbývá platnosti uplynutím dne 30. června 2010.“. 67. Dosavadní příloha se označuje jako příloha č. 1 a zní: „Příloha č. 1 k zákonu č. 100/2004 Sb. Výrobky z tuleňů podle § 1 odst. 2 písm. b) 1. Kožešinové kůže surové a vyčiněné nebo vydělané, včetně kožešinových kůží sestavených do plátů, křížů a podobných forem z a) tuleňů grónských (Pagophilus groenlandicus), b) čepcolů hřebenatých (Cystophora cristata), c) lachtanů jihoafrických (Arctocephalus pusillus). 2. Výrobky a jejich části z kožešin uvedených v bodě 1.“. 68. Za přílohu č. 1 se doplňuje příloha č. 2, která zní: „Příloha č. 2 k zákonu č. 100/2004 Sb. Seznam jiných druhů než druhů přímo ohrožených vyhynutím, na jejichž exempláře se vztahuje povinnost registrace Registrační povinnost podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona se vztahuje také na následující jiné druhy než druhy přímo ohrožené vyhynutím: a) živé exempláře následujících druhů savců: Elephantidae spp. (všechny druhy čeledi slonovitých) Felidae spp. (všechny druhy čeledi kočkovitých s výjimkou domestikované formy „kočka domácí“) Primates spp. (všechny druhy z řádu primátů) Rhinocerotidae spp. (všechny druhy čeledi nosorožcovití), b) živé exempláře následujících druhů ptáků: Aquila nipalensis (orel okrový) Aquila rapax (orel stepní).“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Záchranná centra zřízená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se považují za záchranná centra povolená nebo pověřená podle zákona č. 100/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti. 2. Správní řízení podle zákona č. 100/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zahájená správou národního parku nebo správou chráněné krajinné oblasti a pravomocně neskončená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí krajský úřad. Čl. III Zmocnění k vyhlášení úplného znění zákona Předseda vlády se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), jak vyplývá z pozdějších zákonů. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o správních poplatcích Čl. IV Příloha k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb. a zákona č. 141/2009 Sb., se mění takto: 1. V položce 15 se písmeno d) včetně poznámky pod čarou č. 12 zrušuje. Dosavadní písmena e) až g) se označují jako písmena d) až f). 2. Položka 61 včetně poznámek pod čarou č. 38a až 38d zní: „Položka 61 1\\. Přijetí žádosti o --- a)| vydání licence k provozování zoologické zahrady38a)| Kč 10 000 b)| vydání licence na zpracování, balení nebo přebalování kaviáru jeseterovitých ryb38b)| Kč 10 000 c)| vydání licence pro výrobce nebo distributora značek k označování exemplářů druhů volně žijících živočichů38b)| Kč 1 000 d)| vydání povolení k vývozu, dovozu nebo přemístění exemplářů druhů volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin, výrobků z tuleňů nebo kožešin živočichů a dalšího zboží vyrobeného z kožešin živočichů, na které se vztahuje omezení dovozu38b)| Kč 1 000 e)| vydání povolení k vývozu zvláště chráněných živočichů nebo rostlin38b)| Kč 1 000 f)| vydání potvrzení o putovní výstavě38c) na 1 až 10 exemplářů druhů volně žijících živočichů nebo planě rostoucích rostlin38b)| Kč 1 000 g)| vydání potvrzení o putovní výstavě na více než 10 exemplářů druhů volně žijících živočichů nebo planě rostoucích rostlin38b)| Kč 2 000 h)| vydání výjimky ze zákazu obchodních činností na 1 až 20 exemplářů druhů volně žijících živočichů nebo planě rostoucích rostlin38b)| Kč 100 za každý exemplář i)| vydání výjimky ze zákazu obchodních činností na více než 20 exemplářů druhů volně žijících živočichů nebo planě rostoucích rostlin38b)| Kč 2 000 2\\. Vydání a)| číslovaného kroužku k předepsanému označení ptáka, který je exemplářem38b)| Kč 20 b)| značky k označení exempláře druhu volně žijících živočichů38b)| Kč 20 c)| potvrzené fotokopie kopie pro držitele dovozního povolení38d)| Kč 30 Osvobození 1. Od poplatku podle bodu 1 písm. d), e), h) a i) této položky je osvobozeno přijetí žádosti o vydání povolení k vývozu nebo dovozu exempláře majícího osobní nebo rodinný charakter včetně loveckých trofejí ze zvířat ulovených osobně vývozcem nebo dovozcem. 2. Od poplatku podle bodu 1 písm. d), e), h) a i) této položky je osvobozeno přijetí žádosti o vydání povolení k vývozu nebo dovozu nebo o vydání výjimky ze zákazu obchodních činností pro exempláře určené do záchranného chovu nebo pro vědecké nebo výchovné účely, pro exempláře určené k chovným nebo pěstebním účelům v rámci záchranného programu a pro exempláře pocházející z chovu nebo určené do chovu, popřípadě sbírek zoologických a botanických zahrad, pracovišť vysokých škol, Akademie věd České republiky a dalších vědeckých pracovišť evidovaných Ministerstvem životního prostředí. 3. Od poplatku podle bodu 1 písm. d), e), h) a i) této položky je osvobozeno přijetí žádosti o vydání povolení k vývozu nebo dovozu herbářového, muzeálního, sušeného či jinak konzervovaného exempláře a živých rostlin za účelem neobchodního zapůjčení, darování nebo výměny mezi vědci, vědeckými pracovišti evidovanými na seznamu vedeném Ministerstvem životního prostředí. 4. Od poplatku podle bodu 2 písm. a) a b) této položky je osvobozeno vydání kroužku nebo jiné značky pro exempláře určené do záchranného chovu nebo pro vědecké nebo výchovné účely, pro exempláře určené k chovným nebo pěstebním účelům v rámci záchranného programu a pro exempláře pocházející z nebo určené do chovu, popřípadě sbírek zoologických a botanických zahrad, pracovišť vysokých škol, Akademie věd České republiky a dalších vědeckých pracovišť evidovaných Ministerstvem životního prostředí. 5. Od poplatku podle bodu 1 písm. d), e), h) a i) této položky je osvobozeno přijetí žádosti o vydání povolení k vývozu nebo dovozu živého exempláře, s nímž vlastník cestuje po dobu kratší než 3 měsíce a exemplář zůstává po dobu cesty v jeho vlastnictví. 38a) Zákon č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách), ve znění pozdějších předpisů. 38b) Zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů. 38c) Čl. 1 bod 6 nařízení Komise (ES) č. 865/2006 ze dne 4. května 2006 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s těmito druhy. 38d) Čl. 51 nařízení Komise (ES) č. 865/2006.“. ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona o Státním fondu životního prostředí České republiky Čl. VI V § 2 odst. 3 zákona č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, se na konci textu věty první doplňují slova „; to neplatí pro pokuty uložené v blokovém řízení7a)“. Poznámka pod čarou č. 7a zní: „7a) § 84 až 86 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.“. Dosavadní poznámka pod čarou č. 7a se označuje jako poznámka pod čarou č. 7b, a to včetně odkazů na tuto poznámku pod čarou. ČÁST PÁTÁ ÚČINNOST Čl. VII Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Vyhláška č. 342/2009 Sb.
Vyhláška č. 342/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 419/2001 Sb., o rozsahu, struktuře a termínech údajů předkládaných pro vypracování návrhu státního závěrečného účtu a o rozsahu a termínech sestavení návrhů závěrečných účtů kapitol státního rozpočtu, ve znění vyhlášky č. 581/2004 Sb. Vyhlášeno 8. 10. 2009, datum účinnosti 8. 10. 2009, částka 106/2009 * Čl. I - Vyhláška č. 419/2001 Sb., o rozsahu, struktuře a termínech údajů předkládaných pro vypracování návrhu státního závěrečného účtu a o rozsahu a termínech sestavení návrhů závěrečných účtů kapitol státního rozpočtu, ve znění vyhlášky č. 581/2004 Sb., se mění * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 8. 10. 2009 342 VYHLÁŠKA ze dne 22. září 2009, kterou se mění vyhláška č. 419/2001 Sb., o rozsahu, struktuře a termínech údajů předkládaných pro vypracování návrhu státního závěrečného účtu a o rozsahu a termínech sestavení návrhů závěrečných účtů kapitol státního rozpočtu, ve znění vyhlášky č. 581/2004 Sb. Ministerstvo financí stanoví podle § 30 odst. 2 a 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 482/2004 Sb. a zákona č. 26/2008 Sb.: Čl. I Vyhláška č. 419/2001 Sb., o rozsahu, struktuře a termínech údajů předkládaných pro vypracování návrhu státního závěrečného účtu a o rozsahu a termínech sestavení návrhů závěrečných účtů kapitol státního rozpočtu, ve znění vyhlášky č. 581/2004 Sb., se mění takto: 1. V § 1 se za slova „územními samosprávnými celky“ vkládají slova „, dobrovolnými svazky obcí, regionálními radami regionů soudržnosti (dále jen „regionální rada“)“. 2. V § 2 odst. 2 se za slova „Územní samosprávné celky“ vkládají slova „, dobrovolné svazky obcí a regionální rady“. 3. V § 2 odst. 4 se za slova „územní samosprávné celky“ vkládají slova „, dobrovolné svazky obcí, regionální rady“. 4. V příloze č. 1 části první hlavě I bodě 1 se slova „o příspěvcích a dotacích“ nahrazují slovy „o příspěvcích“, slova „o neinvestičních dotacích a investičních transferech“ se nahrazují slovy „o neinvestičních a investičních transferech“ a slova „o dotacích a půjčkách“ se nahrazují slovy „o transferech a půjčených prostředcích“. 5. V příloze č. 1 části první hlavě I bodě 3 se slova „(tabulka č. 10)“ nahrazují slovy „(tabulka č. 14)“. 6. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bodě 4 se slovo „dotace“ nahrazuje slovem „transfery“. 7. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bodě 5 se ve větě druhé, třetí a čtvrté slovo „dotace“ nahrazuje slovem „transfery“, ve větě čtvrté se slova „územní úrovně a“ nahrazují slovy „územní úrovně,“, za slova „ze zahraničí“ se vkládají slova „a neinvestiční/investiční přijaté transfery ze státních finančních aktiv“, slovo „zdrojů“ se nahrazuje slovem „nástrojů“, slova „(strukturální fondy,“ se nahrazují slovy „(např. strukturální fondy,“ a slova „SAPARD, atd.).“ se nahrazují slovy „SAPARD).“. 8. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bodě 6 se věta první nahrazuje větou „Vyčíslení a komentování daňových a nedaňových příjmů z titulu správních poplatků, soudních poplatků a pokut, evidovaných ve stanovené formě7).“. 9. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bodě 7 písm. a) větě čtvrté se slova „zaměstnanců, atd.).“ nahrazují slovy „zaměstnanců).“ a ve větě šesté se za slova „penále a pokutách“ vkládají slova „v úhrnu a v regionálním členění“. 10. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bodě 7 písm. b) se text „u kapitoly Ministerstvo práce a sociálních věcí přehled o výdajích na sociální dávky v členění na důchody, dávky nemocenského pojištění, dávky státní sociální podpory, ostatní dávky a výdaje na pasivní politiku zaměstnanosti“ nahrazuje textem „u kapitoly Ministerstvo práce a sociálních věcí přehled o výdajích na dávky a podpory v sociálním zabezpečení v členění na dávky důchodového pojištění, dávky nemocenského pojištění, dávky státní sociální podpory, ostatní dávky a výdaje na podpory v nezaměstnanosti (uvádí se průměrná míra nezaměstnanosti, počet nezaměstnaných a průměrná výše podpory v nezaměstnanosti - vždy k 31. prosinci hodnoceného roku)“. Ve větě třetí se slova „výdaje na zaměstnávání zdravotně postižených občanů“ nahrazují slovy „výše příspěvků zaměstnavatelům na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením“. Ve větě čtvrté se slova „změněnou pracovní schopností“ nahrazují slovy „zdravotním postižením“ a slovo „atd.“ se nahrazuje slovy „na společné programy Evropské unie a České republiky“. 11. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bodě 7 písm. b) se na konci textu poznámky pod čarou č. 9 doplňují slova „, ve znění pozdějších předpisů“. 12. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bodě 7 písm. c) větě třetí se slova „sociální“ a „obdobném jako u kapitoly Ministerstvo práce a sociálních věcí s tím, že položka „ostatní dávky“ se člení“ zrušují. 13. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bodě 7 písm. e) se slova „(např. zákon č. 154/2002 Sb., o přechodném financování některých sociálně zdravotních dávek horníků, nařízení vlády č. 287/2001 Sb., o příspěvku souvisejícím s restrukturalizací a útlumem hnědouhelného hornictví, nařízení vlády č. 181/2002 Sb., o příspěvku souvisejícím s restrukturalizací ocelářského průmyslu, nařízení vlády č. 322/2002 Sb., kterým se stanoví podmínky, výše a způsob poskytnutí příspěvku k řešení sociálních důsledků transformace státní organizace České dráhy)“ nahrazují slovy „(u Ministerstva průmyslu a obchodu např. zákon č. 154/2002 Sb., o přechodném financování některých sociálně zdravotních dávek horníků, nařízení vlády č. 287/2001 Sb., o příspěvku souvisejícím s restrukturalizací a útlumem hnědouhelného hornictví, ve znění nařízení vlády č. 397/2004 Sb.; u Ministerstva dopravy nařízení vlády č. 83/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 322/2002 Sb., kterým se stanoví podmínky, výše a způsob poskytnutí příspěvku k řešení sociálních důsledků transformace státní organizace České dráhy)“. 14. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bod 8 včetně poznámky pod čarou č. 9a zní: „8. Hodnocení vynaložených prostředků na společné programy Evropské unie a České republiky stanovených závaznými ukazateli státního rozpočtu pro hodnocený rok. V komentáři se podává podrobná informace o skutečném čerpání finančních prostředků v hodnoceném roce vždy podle jednotlivých programů, resp. podle zdroje a nástroje financování9a) za jednotlivá programová období (viz tabulka č. 9a, 9b), uvádí se zhodnocení výdajů ve vztahu ke státnímu rozpočtu včetně zdůvodnění případného nízkého plnění státního rozpočtu, hodnocení výdajů ke stavu implementace programu nebo projektu, dále se uvádí čerpání rezervního fondu v hodnoceném roce, informace o nárocích z nespotřebovaných výdajů za hodnocený rok (§ 47 zákona č. 218/2000 Sb.) a případně srovnání výdajů hodnoceného roku s čerpáním v předchozím roce. Obdobně se postupuje při hodnocení čerpání finančních prostředků v rámci finančních mechanismů EHP (viz tabulka č. 9c). 9a) Vyhláška č. 16/2001 Sb., o způsobu, termínech a rozsahu údajů předkládaných pro hodnocení plnění státního rozpočtu, rozpočtů státních fondů a rozpočtů územních samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů, a sdělení Ministerstva financí zveřejňovaná ve Finančním zpravodaji podle § 9 odst. 2, podle přílohy č. 5 bodu 15 a podle přílohy č. 9 bodu 8 vyhlášky č. 16/2001 Sb. (aktualizace číselníku účelových znaků a závazných ukazatelů státního rozpočtu).“. 15. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bodě 9 se na konci textu poznámky pod čarou č. 10 doplňují slova „, zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce“. 16. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bodě 11 větě první se slovo „dotace“ nahrazuje slovem „transfery“. 17. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bod 13 včetně poznámek pod čarou č. 11, 11a a 11b zní: „13. Hodnocení transferů a půjčených prostředků nebo návratných finančních výpomocí, které byly z rozpočtů jednotlivých kapitol státního rozpočtu uvolněny v průběhu hodnoceného roku veřejným rozpočtům územní úrovně. Jedná se o transfery, které byly poskytnuty regionálním radám, krajům a hlavnímu městu Praze přímo z rozpočtů kapitol, nebo obcím prostřednictvím regionálních rad a krajů, v jejichž obvodu leží příslušné obce11). Hodnocení se provádí podle jednotlivých dotačních titulů (účelových znaků), na něž byly účelové prostředky poskytnuty. Správce kapitoly Ministerstvo práce a sociálních věcí komentuje transfery obcím s rozšířenou působností na příspěvek na péči osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci11a), transfery obcím na dávky pomoci v hmotné nouzi11b) a transfery obcím na dávky sociální péče podmíněné zdravotním postižením osob. 11) § 19 zákona č. 218/2000 Sb., ve znění zákona č. 320/2002 Sb. 11a) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 11b) Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů.“. 18. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bodě 14 se věta první „Komentování neinvestičních transferů podnikatelským subjektům (podseskupení položek 521 a 523 rozpočtové skladby).“ nahrazuje větou „Komentování neinvestičních a investičních transferů podnikatelským subjektům (podseskupení položek 521, 523 a 631 rozpočtové skladby).“. 19. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bodě 15 větě třetí se slovo „dotace“ nahrazuje slovem „transfery“. 20. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bodě 16 se slovo „půjček“ nahrazuje slovy „půjčených prostředků“ a slovo „dotaci“ slovem „transfer“. 21. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bod 18 včetně poznámky pod čarou č. 13 zní: „18. Vyčíslení částek nároků z nespotřebovaných výdajů organizačních složek státu k 1. lednu běžného roku a nároků k 31. prosinci běžného roku v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními13) a rozdílu těchto částek. Komentovány jsou hlavní důvody nespotřebování rozpočtových výdajů v hodnoceném roce a využití prostředků rezervního fondu. Samostatně se uvádějí nároky z nespotřebovaných prostředků určených na spolufinancování programů nebo projektů spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie. 13) § 47 zákona č. 218/2000 Sb., ve znění zákona č. 479/2003 Sb., zákona č. 482/2004 Sb. a zákona č. 26/2008 Sb.“. 22. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bodě 28 písm. a) se za slova „nucených prací“ vkládají slova „, nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, ve znění nařízení vlády č. 405/2005 Sb., zákon č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů“. 23. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bodě 33 větě první se slova „(týkajících se kapitoly)“ nahrazují slovy „(s nimiž hospodaří příslušný správce kapitoly)“ a ve větě druhé se slova „, k němuž je kapitola pověřena jinou institucí“ zrušují. 24. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bodě 34 větě druhé se zrušují slova „kompenzačních“ a „na základě dohody o přistoupení ČR k Evropské unii“. 25. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 bod 35 zní: „35. Hodnocení kapitoly Operace státních finančních aktiv (hodnotí správce kapitoly Operace státních finančních aktiv), vyčíslení počátečních a konečných stavů bankovních účtů státních finančních aktiv a komentování jejich změn (příjmy, výdaje, popřípadě financování) v průběhu roku.“. 26. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 se doplňuje bod 38, který zní: „38. Vyhodnocení výdajů kapitoly, které vyplývají z koncesních smluv a dalších výdajů s nimi souvisejících podle zákona č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, identifikace jednotlivých koncesních smluv, uvedení celkové částky, na kterou jsou koncesní smlouvy uzavřeny, a komentování jejich případných změn.“. 27. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 1 se v posledním odstavci větě první slovo „dotací“ nahrazuje slovem „transferů“. 28. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 2 v názvech tabulek č. 5 a 6 se slova „dotací a půjček“ nahrazují slovy „transferů a půjčených prostředků“ a na konci názvu tabulky č. 6 se za slovo „obcím“ doplňují slova „a jiným subjektům z rozpočtu kapitoly“. 29. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 2 se název tabulky č. 8 nahrazuje názvem „Tabulka č. 8 Přehled o prostředcích rezervních fondů organizačních složek státu za kapitolu celkem“. 30. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 2 se za text „Tabulka č. 8 Přehled o prostředcích rezervních fondů organizačních složek státu za kapitolu celkem“ doplňuje text „Tabulka č. 9a Výdaje kapitoly na financování společných programů Evropské unie a České republiky ze státního rozpočtu (bez společné zemědělské politiky) Tabulka č. 9b Výdaje kapitoly na Společnou zemědělskou politiku Tabulka č. 9c Výdaje kapitoly na financování společných programů v rámci finančních mechanismů a prostředků České republiky ze státního rozpočtu Tabulka č. 10 Příjmy do rozpočtu kapitoly z rozpočtu Evropské unie na financování společných programů Evropské unie a České republiky a z finančních mechanismů Tabulka č. 11 Výdaje státního rozpočtu, které vyplývají z koncesních smluv, kromě výdajů uvedených v tabulce č. 12 přílohy č. 1 Tabulka č. 12 Výdaje státního rozpočtu na koncesní smlouvy, které jsou spolufinancovány ze zdrojů Evropské unie“. 31. V příloze č. 1 části první hlavě II dílu 2 se v odstavci začínajícím slovy „Tabulky návrhu závěrečného účtu kapitoly“ číslo „8“ nahrazuje číslem „12“. 32. V příloze č. 1 části první hlavě II se na konci dílu 2 text „K tabulce č. 8 se předkládá podrobný komentář k uskutečněným převodům nedočerpané části rozpočtu výdajů, a to ve vazbě na účel, na který lze prostředky v následujících obdobích použít.“ nahrazuje textem „K tabulce č. 8 se předkládá stručný komentář o pohybu prostředků rezervního fondu ve vztahu k jeho počátečnímu a konečnému zůstatku. K tabulkám č. 9 a 10 se předkládá komentář a hodnocení ve vztahu ke státnímu rozpočtu, k využití prostředků z rezervního fondu kapitoly a k nárokům prostředků kapitoly čerpaných, resp. vzniklých v hodnoceném roce. K tabulkám č. 11 a 12 se předkládá podrobný komentář o čerpání prostředků ze státního rozpočtu a ze zdrojů Evropské unie na koncesní smlouvy.“. 33. V příloze č. 1 části druhé bodě 1 se na konci prvního odstavce doplňuje věta „Hodnotící zpráva je předkládána též Nejvyššímu kontrolnímu úřadu jako podklad ke zpracování stanoviska ke státnímu závěrečnému účtu podle zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.“. 34. V příloze č. 1 části druhé bodě 3 písm. c) se slova „do 4. února“ nahrazují slovy „do 5. února“. 35. V příloze č. 1 části druhé bodě 3 písm. e) se věta druhá nahrazuje větami „Všechny podklady jsou zároveň předány též v elektronické podobě jako podklad za kapitolu pro zpracování návrhu státního závěrečného účtu. Hodnotící zprávu předkládají správci kapitol současně i Nejvyššímu kontrolnímu úřadu.“. 36. V příloze č. 1 části třetí v přehledu názvů tabulek se u názvů tabulek č. 5 a 6 slova „dotací a půjček“ nahrazují slovy „transferů a půjčených prostředků“ a na konci názvu tabulky č. 6 se za slovo „obcím“ doplňují slova „a jiným subjektům z rozpočtu kapitoly“. 37. V příloze č. 1 části třetí v přehledu názvů tabulek název tabulky č. 8 zní: „Tabulka č. 8 Přehled o prostředcích rezervních fondů organizačních složek státu za kapitolu celkem“. 38. V příloze č. 1 části třetí se za text „Tabulka č. 8 Přehled o prostředcích rezervních fondů organizačních složek státu za kapitolu celkem“ doplňuje text „Tabulka č. 9a Výdaje kapitoly na financování společných programů Evropské unie a České republiky ze státního rozpočtu (bez společné zemědělské politiky) Tabulka č. 9b Výdaje kapitoly na Společnou zemědělskou politiku Tabulka č. 9c Výdaje kapitoly na financování společných programů v rámci finančních mechanismů a prostředků České republiky ze státního rozpočtu Tabulka č. 10 Příjmy do rozpočtu kapitoly z rozpočtu Evropské unie na financování společných programů Evropské unie a České republiky a z finančních mechanismů Tabulka č. 11 Výdaje státního rozpočtu, které vyplývají z koncesních smluv, kromě výdajů uvedených v tabulce č. 12 přílohy č. 1 Tabulka č. 12 Výdaje státního rozpočtu na koncesní smlouvy, které jsou spolufinancovány ze zdrojů Evropské unie“. Dosavadní tabulky č. 9 a 10 se označují jako tabulky č. 13 a 14. 39. V příloze č. 1 části třetí tabulka č. 3 zní: 1MB 40. V příloze č. 1 části třetí tabulka č. 4 strana 1 zní: 555kB 41. V příloze č. 1 části třetí tabulka č. 4 strana 2 zní: 644kB 42. V příloze č. 1 části třetí tabulka č. 4 strana 3 zní: 632kB 43. V příloze č. 1 části třetí tabulce č. 5 se v názvu tabulky slova „dotací a půjček“ nahrazují slovy „transferů a půjčených prostředků“, v řádkové legendě se slovo „dotace“ nahrazuje slovem „transfery“, slovo „půjčky“ se nahrazuje slovy „půjčené prostředky“ a před řádek „Běžné výdaje kapitoly celkem“ se vkládají tři řádky „Transfery a půjčené prostředky (návratné finanční výpomoci) regionálním radám regionů soudržnosti celkem z toho: neinvestiční investiční“. 44. V příloze č. 1 části třetí tabulkách č. 5e a 5f se v názvech tabulek slovo „dotace“ nahrazuje slovem „transfery“. 45. V příloze č. 1 části třetí tabulkách č. 5g a 5h se v názvech tabulek slovo „půjčky“ nahrazuje slovem „půjčené prostředky“. 46. V příloze č. 1 části třetí tabulce č. 6 se v názvu tabulky slova „dotací a půjček“ nahrazují slovy „transferů a půjčených prostředků“, na konci názvu se za slovo „obcím“ doplňují slova „a jiným subjektům z rozpočtu kapitoly“, v řádkové legendě se slovo „dotace“ nahrazuje slovem „transfery“ a slovo „půjčky“ slovy „půjčené prostředky“ a na konci řádkové legendy se vkládají dva řádky „Účelové transfery a půjčené prostředky (návratné finanční výpomoci) regionálním radám regionů soudržnosti celkem z toho: na škody způsobené živelními katastrofami“. 47. V příloze č. 1 části třetí tabulkách č. 6a, 6b, 6e a 6f se v názvech tabulek slovo „dotace“ nahrazuje slovem „transfery“. 48. V příloze č. 1 části třetí tabulkách č. 6c, 6d, 6g a 6h se v názvech tabulek slovo „půjčky“ nahrazuje slovy „půjčené prostředky“. 49. V příloze č. 1 části třetí tabulka č. 8 zní: 497kB 50. V příloze č. 1 části třetí se za tabulku č. 8 vkládají nové tabulky č. 9a až 12, které včetně nadpisů znějí: 1.1MB 455kB 1.1MB 600kB 283kB 301kB Dosavadní tabulky č. 9 a 10 se označují jako tabulky č. 13 a 14. 51. V názvu přílohy č. 2 se za slova „územními samosprávnými celky“ vkládají slova „, dobrovolnými svazky obcí a regionálními radami“. 52. V příloze č. 2 části první odstavci prvním větě první se za slova „územních samosprávných celků“ vkládají slova „, dobrovolných svazků obcí a regionálních rad“. 53. V příloze č. 2 části první odstavci prvním větě druhé se za slova „územních samosprávných celků“ vkládají slova „, dobrovolných svazků obcí a regionálních rad“. 54. V příloze č. 2 části první odstavci druhém větě první se za slovy „(dále jen obce)“ pomlčka zrušuje a slovo „tabulky“ se nahrazuje slovy „v tabulkách“. 55. V příloze č. 2 části první odstavci druhém na konci věty druhé se doplňují slova „v tabulkách č. 1a a 1c“. 56. V příloze č. 2 části první odstavci třetím se za v pořadí prvním slovem „neinvestičních“ slovo „dotacích“ zrušuje a za slovy „jedná se pouze o“ se slovo „dotace“ nahrazuje slovem „neinvestiční“. 57. V příloze č. 2 části první se za třetí odstavec vkládá pět nových odstavců, které znějí: „Regionální rady předkládají číselné údaje o přijatých úvěrech, půjčkách a návratných finančních výpomocích na financování programů spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie v tabulce č. 3a. V tabulce č. 3b se uvádějí údaje o neinvestičních a investičních transferech přijatých regionální radou ze státního rozpočtu a z rozpočtů krajů a poskytnutých na spolufinancování programu a na činnost regionální rady. Hlavní město Praha předkládá údaje o přijatých úvěrech, půjčených prostředcích a návratných finančních výpomocích na financování operačních programů pro region soudržnosti Prahu spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie v tabulce č. 4a. V tabulce č. 4b se uvádějí údaje o neinvestičních a investičních transferech přijatých ze státního rozpočtu a z rozpočtu hl. m. Prahy na financování operačních programů pro region soudržnosti Prahu spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie a poskytnutých na financování programů. Hlavní město Praha předkládá údaje v členění podle jednotlivých operačních programů a prioritních os. Kraje předkládají údaje o počtu a struktuře příspěvkových organizací zřizovaných kraji a obcemi v členění podle odvětví (podle paragrafů rozpočtové skladby) v tabulkách č. 5a a 5b. Údaje o počtu a struktuře dobrovolných svazků obcí na území kraje v členění podle odvětví (podle paragrafů rozpočtové skladby) předkládají kraje v tabulce č. 5c. V případě mimořádně naléhavé potřeby zjišťování jiných než výše uvedených údajů si Ministerstvo financí může vyžádat od obcí, krajů, hl. m. Prahy, regionálních rad a dobrovolných svazků obcí předložení dalších přesně specifikovaných údajů. Kraje, obce, dobrovolné svazky obcí, regionální rady a hlavní město Praha vyhodnocují v tabulce č. 6 výdaje, které vyplývají z koncesních smluv, a další výdaje s nimi související podle zákona č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), uvádějí celkové částky, na které jsou koncesní smlouvy uzavřeny, a komentují jejich případné změny.“. 58. V příloze č. 2 části první v posledním odstavci se za slova „územních samosprávných celků“ vkládají slova „, dobrovolných svazků obcí a regionálních rad“. 59. V příloze č. 2 části druhé odstavci prvním větě první se za slova „územních samosprávných celků“ vkládají slova „, dobrovolných svazků obcí a regionálních rad“, ve větě druhé se za slovy „Kraje, obce,“ slovo „a“ nahrazuje čárkou a za slova „hlavní město Praha“ se vkládají slova „, dobrovolné svazky obcí a regionální rady“. 60. V příloze č. 2 části druhé odstavci druhém se za slovem „Kraje“ slovo „a“ nahrazuje čárkou, za slova „hlavní město Praha“ se vkládají slova „a regionální rady“, za slova „územních samosprávných celků,“ se vkládají slova „, dobrovolných svazků obcí a regionálních rad“ a na konci věty se tečka nahrazuje dvojtečkou. 61. V příloze č. 2 části druhé se za odstavec druhý vkládá (jako nadpis vztahující se k následujícím odstavcům) text „a) Hodnotící zpráva kraje“. 62. V příloze č. 2 části druhé písm. a) větě první se za slova „Obsahem hodnotící zprávy“ vkládá slovo „kraje“. 63. V příloze č. 2 části druhé písm. a) odstavci druhém se slova „(např. úvěry, prostředky fondů)“ zrušují. 64. V příloze č. 2 části druhé písm. a) odstavci čtvrtém se slovo „dotací“ nahrazuje slovem „transferů“. 65. V příloze č. 2 části druhé písm. a) odstavci osmém se slova „a hlavní město Praha“ zrušují. 66. V příloze č. 2 části druhé písm. a) odstavci devátém se za slova „hospodaření příspěvkových organizací“ vkládají slova „zřizovaných kraji a obcemi“, slova „v sumářích“ se nahrazují slovy „v členění“ a za slovo „odvětví“ se vkládají slova „(členění podle paragrafů rozpočtové skladby)“. 67. V příloze č. 2 části druhé písm. a) odstavci devátém větě druhé se slovo „podíl“ nahrazuje slovem „počet“ a slova „na celkovém počtu příspěvkových organizací, včetně návrhů na řešení ztrátovosti“ se zrušují. 68. V příloze č. 2 části druhé písm. a) se na konci odstavce devátého doplňuje věta „Rozbor hospodaření dobrovolných svazků obcí na území kraje se uvede v členění podle jednotlivých odvětví (členění podle paragrafů rozpočtové skladby).“. 69. V příloze č. 2 části druhé se doplňují písmena b) a c), která znějí: „b) Hodnotící zpráva hlavního města Prahy Obsahem hodnotící zprávy hlavního města Prahy je stručné, ale výstižné zhodnocení finančního hospodaření hlavního města Prahy a jím přímo řízených organizací v hodnoceném roce. Hodnocení se provádí porovnáním výsledků dosažených v příjmové a výdajové části rozpočtu hlavního města Prahy v roce hodnoceném s výsledky za rok předcházející, případně za roky předcházející. Zpráva se soustřeďuje na plnění záměrů rozpočtové politiky, na rozpočtová opatření provedená v průběhu roku a na zhodnocení dosavadních rozpočtových výsledků. Pozornost se zaměřuje rovněž na zapojení mimorozpočtových zdrojů, jejich podíl na celkových výsledcích a porovnání jejich výše s předchozími roky. Ve zprávě je analyzována tvorba vlastních příjmů a jejich rozhodujících položek. Je provedeno srovnání dynamiky příjmů hlavního města Prahy v daném roce s rokem minulým, případně s předcházejícími roky. V rámci hodnocení transferů poskytnutých ze státního rozpočtu a ze státních fondů je komentován zejména rozsah a struktura těchto prostředků v porovnání s předchozími roky a konkrétní způsob jejich využití. Na straně výdajů se provádí hodnocení zvlášť za běžné a kapitálové výdaje. Při hodnocení výdajů se komentář zaměří zejména na čerpání prostředků ze státního rozpočtu a ze státních fondů, případně z jiných mimorozpočtových zdrojů. Součástí komentáře je podrobná informace o čerpání prostředků poskytnutých na řešení následků živelních katastrof, včetně převodu nevyčerpaných účelových prostředků do roku následujícího. Obdobně je komentováno čerpání prostředků na řešení jiných mimořádných událostí. Hlavní město Praha komentuje veškeré organizační a metodické změny, které ovlivnily hospodaření hodnoceného roku. Rozbor hospodaření příspěvkových organizací se provádí v členění podle jednotlivých odvětví (podle paragrafů rozpočtové skladby), uvádí se počty příspěvkových organizací hospodařících v hodnoceném roce se ziskem či hospodařících se ztrátou. Hlavní město Praha komentuje výkyvy ve vývoji finančního hospodaření v průběhu hodnoceného roku a odchylky od záměrů schváleného rozpočtu. Součástí hodnotící zprávy hlavního města Prahy je hodnocení financování operačních programů pro region soudržnosti Prahu spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie [obdobně jako hodnocení, které předkládají regionální rady podle písmene c)]. c) Hodnotící zpráva Regionální rady regionu soudržnosti Obsahem hodnotící zprávy regionální rady je stručné, ale výstižné zhodnocení finančního hospodaření regionální rady v hodnoceném roce. Hodnocení se provádí porovnáním výsledků dosažených v příjmové a výdajové části rozpočtu regionální rady v roce hodnoceném s výsledky za rok předcházející, případně za roky předcházející. Zpráva se soustřeďuje zejména na transfery poskytnuté ze státního rozpočtu na financování programů spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie a jejich následné přidělení subjektům v regionu soudržnosti. V rámci hodnocení transferů poskytnutých ze státního rozpočtu, ze státních fondů a z rozpočtu krajů na financování programů spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie a na činnost regionální rady je komentován zejména rozsah a struktura těchto prostředků v porovnání s předchozími roky a konkrétní způsob jejich využití. Pozornost se zaměřuje rovněž na zapojení mimorozpočtových zdrojů, jejich podíl na celkových výsledcích a porovnání jejich výše s předchozími roky. Ve zprávě je analyzována tvorba vlastních příjmů, je provedeno srovnání dynamiky příjmů regionální rady v daném roce s rokem minulým, případně s předcházejícími roky. Na straně výdajů se provádí hodnocení výdajů na programy spolufinancované z rozpočtu Evropské unie, hodnocení výdajů na vlastní činnost regionální rady a na hodnocení splátek přijatých půjček, úvěrů a návratných finančních výpomocí. Regionální rada komentuje veškeré organizační a metodické změny, které ovlivnily hospodaření hodnoceného roku. Regionální rada komentuje výkyvy ve vývoji finančního hospodaření regionů soudržnosti v průběhu hodnoceného roku a odchylky od záměrů schváleného rozpočtu.“. 70. V příloze č. 2 části třetí odstavci druhém se za slovem „Kraje“ slovo „a“ nahrazuje čárkou, za slova „hlavní město Praha“ se doplňují slova „a regionální rady“ a slovo „kulatým“ se zrušuje. 71. V příloze č. 2 části třetí odstavci třetím větě první se za slovo „Obce“ vkládají slova „a dobrovolné svazky obcí“ a ve větě druhé se slovo „kulatým“ nahrazuje slovem „úředním“. 72. V příloze č. 2 části čtvrté odstavci prvním se za slovy „finanční hospodaření“ slovo „a“ nahrazuje čárkou a za slova „příspěvkových organizací“ se doplňují slova „a za příslušné dobrovolné svazky obcí“. 73. V příloze č. 2 části čtvrté odstavci druhém se za slova „hospodaření obcí“ doplňují slova „a dobrovolných svazků obcí“. 74. V příloze č. 2 části čtvrté se doplňuje odstavec „Regionální rady předkládají Ministerstvu financí podklady za vlastní finanční hospodaření pro vypracování státního závěrečného účtu Termín: do 6. března roku následujícího po skončení hodnoceného roku.“. 75. V příloze č. 2 části páté se název tabulky č. 1a) nahrazuje názvem „Přehled úvěrů, půjček a návratných finančních výpomocí přijatých krajem a hl. m. Prahou od peněžních ústavů, jiných fyzických a právnických osob (bez ústředních orgánů státní správy a státních fondů)“. 76. V příloze č. 2 části páté se název tabulky č. 1b) nahrazuje názvem „Přehled úvěrů, půjček a návratných finančních výpomocí přijatých obcemi a dobrovolnými svazky obcí od peněžních ústavů, jiných fyzických a právnických osob (bez ústředních orgánů státní správy a státních fondů)“. 77. V příloze č. 2 části páté se v názvu tabulky č. 2a) slovo „dotace“ nahrazuje slovem „transfery“, za slovo „obcím“ se vkládají slova „a dobrovolným svazkům obcí“ a v názvu tabulky č. 2b) se za slovo „obcím“ vkládají slova „a dobrovolným svazkům obcí“. 78. V příloze č. 2 části páté se za text „Tabulka č. 2d) Poskytnuté investiční půjčky a návratné finanční výpomoci obcím z rozpočtu kraje“ doplňuje text „Tabulka č. 3a) Přehled úvěrů, půjček a návratných finančních výpomocí přijatých regionální radou od peněžních ústavů, krajů, jiných fyzických a právnických osob v roce 20xx (bez ústředních orgánů státní správy a státních fondů) Tabulka č. 3b) Neinvestiční a investiční transfery přijaté regionální radou ze státního rozpočtu a z rozpočtů krajů v roce 20xx a poskytnuté na spolufinancování programu a na činnost regionální rady Tabulka č. 4a) Přehled úvěrů, půjček a návratných finančních výpomocí přijatých hlavním městem Prahou na financování operačních programů pro region soudržnosti Prahu spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie od peněžních ústavů, jiných fyzických a právnických osob v roce 20xx (bez ústředních orgánů státní správy a státních fondů) Tabulka č. 4b) Neinvestiční a investiční transfery přijaté v roce 20xx ze státního rozpočtu a z rozpočtu hl. m. Prahy na financování operačních programů pro region soudržnosti Prahu spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie a poskytnuté na financování programů Tabulka č. 5a) Počet a struktura příspěvkových organizací zřizovaných obcemi (a dobrovolnými svazky obcí) na území kraje k 31. prosinci 20xx Tabulka č. 5b) Počet a struktura příspěvkových organizací zřizovaných krajem k 31. prosinci 20xx Tabulka č. 5c) Dobrovolné svazky obcí na území kraje k 31. prosinci 20xx Tabulka č. 6 Výdaje územního samosprávného celku, které vyplývají z koncesních smluv podle zákona č. 139/2006 Sb.“. 79. V příloze č. 2 části páté pod název tabulky č. 1a) se vkládají slova „(bez ústředních orgánů státní správy a státních fondů)“, nad pravým rohem tabulky se slova „(v tis. Kč)“ zrušují, ve druhém sloupci hlavičky se za slova „Výše úvěru“ vkládají slova „nebo NFV (v tis. Kč)*)“, sloupec třetí s nadpisem „Měna“ se zrušuje a další sloupce se označují čísly 3, 4, 5 a 6. 80. V příloze č. 2 části páté se pod tabulku č. 1a) doplňuje poznámka k tabulce „Poznámka: *) V případě přijatého úvěru v cizí měně se uvádí údaj v cizí měně“. 81. V příloze č. 2 části páté tabulka č. 1b) zní: 303kB 82. V příloze č. 2 části páté tabulka č. 1c) zní: 228kB 83. V příloze č. 2 části páté tabulce č. 1d) se sloupec označený číslem 1 a nadpisem „Rok“ a sloupec označený číslem 7 a nadpisem „Zadluženost k...“ zrušují. U dosavadních sloupců s nadpisy „Obec“ (bez označení čísa sloupce), „Povoleno“ (sloupec označený číslem 2), „Emitováno“ (sloupec označený číslem 3), „Splatnost“ (sloupec označený číslem 4), „Úroková sazba“ (sloupec označený číslem 5) a „Účel použití“ (sloupec označený číslem 6) se čísla sloupců označují jako sloupce číslo 1, 2, 3, 4, 5 a 6. 84. V příloze č. 2 části páté tabulka č. 2a) zní: 244kB 85. V příloze č. 2 části páté tabulka č. 2b) zní: 244kB 86. V příloze č. 2 části páté tabulce č. 2c) se ve druhém sloupci hlavičky za slovo „Výše“ vkládá slovo „schválené“ a ve třetím sloupci hlavičky se číslo „12.“ nahrazuje slovem „prosinci“. 87. V příloze č. 2 části páté tabulce č. 2d) se ve druhém sloupci hlavičky za slovo „Výše“ vkládá slovo „schválené“ a ve třetím sloupci hlavičky se číslo „12.“ nahrazuje slovem „prosinci“. 88. V příloze č. 2 části páté se doplňují tabulky č. 3a), 3b), 4a), 4b), 5a), 5b), 5c) a 6, které včetně nadpisů znějí: 274kB 417kB 282kB 389kB 281kB 266kB 236kB 233kB 89. V příloze č. 3 části první odstavci prvním se ve výčtu státních fondů zrušují slova „3. Státního fondu pro zúrodnění půdy,“. Dosavadní očíslování pořadí státních fondů 4, 5, 6 a 7 se označuje jako 3, 4, 5 a 6. 90. V příloze č. 3 části první se za šestý odstavec vkládá nový odstavec, který zní: „Státní fondy vyhodnocují výdaje, které vyplývají z koncesních smluv a dalších výdajů s nimi souvisejících podle zákona č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, uvádějí celkové částky, na které jsou koncesní smlouvy uzavřeny a komentují jejich případné změny.“. 91. V příloze č. 3 části druhé písm. c) se slova „do 15. března roku následujícího po skončení hodnoceného roku - závěrečný účet do 30. března roku následujícího po skončení hodnoceného roku - výrok auditora“ nahrazují slovy „závěrečný účet do 15. března roku následujícího po skončení hodnoceného roku a výrok auditora do 30. března roku následujícího po skončení hodnoceného roku“. 92. V příloze č. 3 části třetí se za text „Tabulka č. 2 Přehled o poskytnutých a čerpaných účelových dotacích k odstranění následků živelních katastrof“ doplňuje text „Tabulka č. 3 Výdaje státního fondu, které vyplývají z koncesních smluv, kromě výdajů uvedených v tabulce č. 4 přílohy č. 3 Tabulka č. 4 Výdaje státního fondu na koncesní smlouvy, které jsou spolufinancovány ze zdrojů Evropské unie“. 93. V příloze č. 3 části třetí se za tabulku č. 2 vkládají nové tabulky č. 3 a 4, které včetně nadpisů znějí: 315kB 339kB 94. V názvu přílohy č. 4 se za slova „územními samosprávnými celky“ vkládají slova „, regionálními radami“. 95. V příloze č. 4 se v nadpisu části třetí doplňují slova „a regionální rady“. 96. V příloze č. 4 části třetí v úvodní části prvního odstavce se za slova „Územní samosprávné celky“ vkládají slova „a regionální rady“. 97. V příloze č. 4 části třetí odstavci prvním písm. b) se slovo „dotací“ nahrazuje slovem „transferů“. 98. V příloze č. 4 části třetí v odstavci druhém větě druhé se za slovo „Kraje“ vkládají slova „a regionální rady“. 99. Za přílohu č. 4 se vkládá nový článek II, který včetně názvu zní: „Čl. II Přechodné ustanovení Podle této vyhlášky se poprvé postupuje při předkládání údajů pro vypracování návrhu státního závěrečného účtu a při sestavení návrhů závěrečných účtů kapitol státního rozpočtu za rok 2009.“. Dosavadní článek II se označuje jako článek III. Čl. III Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení. Ministr: Ing. Janota v. r.
Nařízení vlády č. 340/2009 Sb.
Nařízení vlády č. 340/2009 Sb. Nařízení vlády o zvýšení zvláštního příspěvku k důchodu Vyhlášeno 8. 10. 2009, datum účinnosti 1. 1. 2010, částka 106/2009 * § 1 - Výše zvláštního příspěvku k důchodu činí * § 2 - Zvláštní příspěvek k důchodu, který byl přiznán ode dne spadajícího do období před 1. lednem 2010, se vyplácí ve výši podle § 1 od splátky důchodu, s nímž se vyplácí, splatné po 31. prosinci 2009. * § 3 - Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010. Aktuální znění od 1. 1. 2010 340 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 16. září 2009 o zvýšení zvláštního příspěvku k důchodu Vláda nařizuje podle § 6 odst. 4 zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon“): § 1 Výše zvláštního příspěvku k důchodu činí a) u oprávněného uvedeného v § 5 odst. 1 písm. a) a c) zákona částku 2 676 Kč měsíčně, b) u oprávněného uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) zákona a vdovy nebo vdovce uvedených v § 5 odst. 2 zákona částku 1 338 Kč měsíčně. § 2 Zvláštní příspěvek k důchodu, který byl přiznán ode dne spadajícího do období před 1. lednem 2010, se vyplácí ve výši podle § 1 od splátky důchodu, s nímž se vyplácí, splatné po 31. prosinci 2009. § 3 Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010. Předseda vlády: Ing. Fischer, CSc. v. r. Ministr práce a sociálních věcí: JUDr. Šimerka v. r.
Nařízení vlády č. 339/2009 Sb.
Nařízení vlády č. 339/2009 Sb. Nařízení vlády, kterým se pro účely důchodového pojištění stanoví výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2008 a výše přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2008 Vyhlášeno 8. 10. 2009, datum účinnosti 1. 1. 2010, částka 106/2009 * § 1 - Výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2008 činí 23 280 Kč. * § 2 - Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2008 činí 1,0184. * § 3 - Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010. Aktuální znění od 1. 1. 2010 339 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 16. září 2009, kterým se pro účely důchodového pojištění stanoví výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2008 a výše přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2008 Vláda nařizuje podle § 17 odst. 2 a 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění: § 1 Výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2008 činí 23 280 Kč. § 2 Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2008 činí 1,0184. § 3 Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010. Předseda vlády: Ing. Fischer, CSc. v. r. Ministr práce a sociálních věcí: JUDr. Šimerka v. r.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 93/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 93/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi Českou republikou a Evropskou kosmickou agenturou o přistoupení České republiky k Úmluvě o založení Evropské kosmické agentury a o souvisejících podmínkách Vyhlášeno 6. 10. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 12. 11. 2008, částka 36/2009 * ČLÁNEK 1 - Účelem této Dohody je stanovit podmínky pro přistoupení České republiky k Úmluvě, po jejichž splnění se Česká republika stane členem Agentury a smluvním státem Úmluvy. * ČLÁNEK 2 - 1. Podle článku XXI.1 vstoupí Úmluva pro Českou republiku v platnost v den, kdy budou listiny o přístupu České republiky uloženy u vlády Francouzské republiky. Česká republika učiní všechny nezbytné kroky, aby listiny byly uloženy do 31. prosince 2008. Pok * ČLÁNEK 3 - V souladu s článkem XIII.4.a Úmluvy provede Česká republika zvláštní platbu ve výši 2,9 milionů EUR za ekonomických podmínek v roce vstupu této Dohody v platnost v souladu s čl. 2 odst. 1 shora. Tato platba se uskuteční ve dvou stejných ročních splátkách p * ČLÁNEK 4 - Dnem, kdy Úmluva vstoupí pro Českou republiku v platnost, skončí platnost Dohody evropského spolupracujícího státu mezi Českou republikou a Evropskou kosmickou agenturou, která byla podepsána v Praze dne 24. listopadu 2003 a vstoupila v platnost dne 19. li * ČLÁNEK 5 - Na základě metody, kterou Agentura používá a která se vztahuje na všechny členské státy, se vypočte a uplatní koeficient průmyslové návratnosti, s výjimkou koeficientu návratnosti v případě povinných programů a činností Agentury definovaných v článku V.l.a * ČLÁNEK 6 - Během přechodného období od data přistoupení do 31. prosince 2014 se použijí tato přechodná opatření: * ČLÁNEK 7 - 1. Tato Dohoda musí být schválena v souladu s vnitrostátními právními předpisy České republiky. Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 12. 11. 2008 93 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. července 2008 byla v Praze podepsána Dohoda mezi Českou republikou a Evropskou kosmickou agenturou o přistoupení České republiky k Úmluvě o založení Evropské kosmické agentury a o souvisejících podmínkách1). S Dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Dohodu ratifikoval. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 7 odst. 2 dne 12. listopadu 2008. České znění Dohody se vyhlašuje současně. DOHODA MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A EVROPSKOU KOSMICKOU AGENTUROU O PŘISTOUPENÍ ČESKÉ REPUBLIKY K ÚMLUVĚ O ZALOŽENÍ EVROPSKÉ KOSMICKÉ AGENTURY A O SOUVISEJÍCÍCH PODMÍNKÁCH Česká republika a Evropská kosmická agentura (dále jen „Agentura“) zřízená Úmluvou o založení Evropské kosmické agentury, která byla otevřena k podpisu v Paříži dne 30. května 1975 a vstoupila v platnost dne 30. října 1980 (dále jen „Úmluva“), ODVOLÁVAJÍCE SE na Dohodu evropského spolupracujícího státu mezi Českou republikou a Evropskou kosmickou agenturou, která byla podepsána v Praze dne 24. listopadu 2003 a vstoupila v platnost dne 19. listopadu 2004, PŘIPOMÍNAJÍCE, že podle článku XXII Úmluvy může k této Úmluvě přistoupit kterýkoli stát na základě rozhodnutí Rady Agentury přijatého jednomyslně všemi členskými státy, BEROUCE NA VĚDOMÍ, že Česká republika požádala o plnohodnotné členství v Agentuře a že Rada Agentury vyjádřila s přistoupením České republiky souhlas, PŘESVĚDČENY, že přistoupení přispěje k dosažení cílů stanovených v Úmluvě, BEROUCE OHLED na články II, XIII.4 a XXII Úmluvy, ODVOLÁVAJÍCE SE na Dohodu mezi státy, které jsou stranami Úmluvy o založení Evropské kosmické agentury, a Evropskou kosmickou agenturou o ochraně a výměně utajovaných informací, která vstoupila v platnost dne 20. června 2003, PŘIPOMÍNAJÍCE Deklaraci některých evropských vlád o využívání nosných raket Ariane, Vega a Sojuz z vesmírného střediska v Guayaně ze dne 30. března 2007, která má vstoupit v platnost dne 1. ledna 2009 a jejíž platnost by měla skončit na konci roku 2020, SE DOHODLY TAKTO: ČLÁNEK 1 Účelem této Dohody je stanovit podmínky pro přistoupení České republiky k Úmluvě, po jejichž splnění se Česká republika stane členem Agentury a smluvním státem Úmluvy. ČLÁNEK 2 1. Podle článku XXI.1 vstoupí Úmluva pro Českou republiku v platnost v den, kdy budou listiny o přístupu České republiky uloženy u vlády Francouzské republiky. Česká republika učiní všechny nezbytné kroky, aby listiny byly uloženy do 31. prosince 2008. Pokud listiny v této lhůtě uloženy nebudou, mohou být podmínky této Dohody na žádost kterékoli ze stran znovu vyjednány. 2. Od data přistoupení jsou pro Českou republiku závazná a použitelná všechna ustanovení Úmluvy a opatření přijatá Radou Agentury. Česká republika je ve vztahu k rozhodnutím, usnesením a jakýmkoli jiným aktům přijatým Radou Agentury nebo podřízeným subjektem, který byl Radou Agentury pověřen, a ve vztahu k jakékoli dohodě, kterou Agentura uzavřela, ve stejném postavení jako ostatní členské státy. Česká republika tudíž dodrží zásady a politiky, které z toho vyplývají, a v nezbytných případech učiní všechna opatření, aby zaručila úplné provedení těchto aktů. 3. V přiměřené lhůtě učiní Česká republika veškerá opatření, aby své vnitrostátní právní předpisy přizpůsobila právům a závazkům, které ze vstupu do Agentury vyplývají. ČLÁNEK 3 V souladu s článkem XIII.4.a Úmluvy provede Česká republika zvláštní platbu ve výši 2,9 milionů EUR za ekonomických podmínek v roce vstupu této Dohody v platnost v souladu s čl. 2 odst. 1 shora. Tato platba se uskuteční ve dvou stejných ročních splátkách počínaje rokem vstupu této Dohody v platnost. ČLÁNEK 4 Dnem, kdy Úmluva vstoupí pro Českou republiku v platnost, skončí platnost Dohody evropského spolupracujícího státu mezi Českou republikou a Evropskou kosmickou agenturou, která byla podepsána v Praze dne 24. listopadu 2003 a vstoupila v platnost dne 19. listopadu 2004. ČLÁNEK 5 Na základě metody, kterou Agentura používá a která se vztahuje na všechny členské státy, se vypočte a uplatní koeficient průmyslové návratnosti, s výjimkou koeficientu návratnosti v případě povinných programů a činností Agentury definovaných v článku V.l.a Úmluvy (dále jen „povinné činnosti Agentury“), na něž se vztahují přechodná opatření popsaná níže v článku 6. ČLÁNEK 6 Během přechodného období od data přistoupení do 31. prosince 2014 se použijí tato přechodná opatření: 1. Agentura využije v souladu se svými pravidly a postupy roční částku, která odpovídá 45 % příspěvku České republiky na povinné činnosti Agentury, k tomu, aby financovala činnosti, jejichž účelem je přizpůsobit výrobní odvětví, hospodářské subjekty, vědeckou komunitu a další subjekty České republiky požadavkům Agentury, a to včetně činností v oblasti odborné přípravy, vzdělání a demonstrace. 2. V souladu s pravidly a postupy Agentury, které se vztahují na všechny členské státy, vynaloží Agentura své maximální úsilí k tomu, aby rozdíl mezi ideální návratností příspěvku České republiky na povinné činnosti a částkou uvedenou v odstavci 1 využila na uzavírání smluv v oblasti povinných činností Agentury. Neposkytuje se žádná záruka, co se průmyslové návratnosti týče, a na konci přechodného období nebude vyplaceno žádné vyrovnání. 3. Na konci přechodného období bude ukončena tvorba statistik návratnosti pro Českou republiku u povinných činností. Počínaje prvním dnem po konci přechodného období bude pro Českou republiku pomocí metody, kterou Agentura používá a která se vztahuje na všechny členské státy, stanoven koeficient průmyslové návratnosti. Příspěvky, které byly uhrazeny, ani smlouvy, které byly uzavřeny před koncem přechodného období, nebudou zohledněny při výpočtu koeficientu průmyslové návratnosti pro Českou republiku po konci přechodného období. ČLÁNEK 7 1. Tato Dohoda musí být schválena v souladu s vnitrostátními právními předpisy České republiky. 2. Tato Dohoda vstoupí v platnost dnem, kdy Česká republika uloží listiny o přístupu u vlády Francouzské republiky. Dáno v Praze dne 8. VII. 2008 ve dvou původních vyhotoveních v jazyce českém, anglickém, francouzském a německém, přičemž všechna znění mají stejnou platnost. Za Českou republiku: Ing. Mirek Topolánek v. r. předseda vlády Za Evropskou kosmickou agenturu: Jean-Jacques Dordain v. r. generální ředitel 1) Úmluva o založení Evropské kosmické agentury přijatá v Paříži dne 30. května 1975 byla vyhlášena pod č. 92/2009 Sb. m.s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 92/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 92/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Úmluvě o založení Evropské kosmické agentury Vyhlášeno 6. 10. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 12. 11. 2008, částka 36/2009 * Článek I - ZALOŽENÍ AGENTURY * Článek II - ÚČEL * Článek III - INFORMACE A ÚDAJE * Článek IV - VÝMĚNA OSOB * Článek V - ČINNOSTI A PROGRAMY * Článek VI - ZAŘÍZENÍ A SLUŽBY * Článek VII - PRŮMYSLOVÁ POLITIKA * Článek VIII - STARTOVACÍ ZAŘÍZENÍ A JINÉ VESMÍRNÉ DOPRAVNÍ SYSTÉMY * Článek IX - VYUŽITÍ ZAŘÍZENÍ, POMOC ČLENSKÝM STÁTŮM A PŘEDÁNÍ VÝSLEDKŮ PROGRAMŮ * Článek X - ORGÁNY * Článek XI - RADA * Článek XII - GENERÁLNÍ ŘEDITEL A PERSONÁL * Článek XIII - FINANČNÍ PŘÍSPĚVKY * Článek XIV - SPOLUPRÁCE * Článek XV - PRÁVNÍ POSTAVENÍ, VÝSADY A IMUNITY * Článek XVI - DODATKY * Článek XVII - SPORY * Článek XVIII - NEPLNĚNÍ POVINNOSTÍ * Článek XIX - KONTINUITA PRÁV A POVINNOSTÍ * Článek XX - PODPIS A RATIFIKACE * Článek XXI - VSTUP V PLATNOST * Článek XXII - PŘISTOUPENÍ * Článek XXIII - OZNÁMENÍ * Článek XXIV - ODSTOUPENÍ OD ÚMLUVY * Článek XXV - ROZPUŠTĚNÍ * Článek XXVI - REGISTRACE * PŘÍLOHA I * PŘÍLOHA II * PŘÍLOHA III * PŘÍLOHA IV * PŘÍLOHA V Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 12. 11. 2008 92 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 30. května 1975 byla v Paříži přijata Úmluva o založení Evropské kosmické agentury. S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky. Listina o přístupu České republiky k Úmluvě, podepsaná prezidentem republiky dne 24. října 2008, byla uložena u vlády Francouzské republiky, depozitáře Úmluvy, dne 12. listopadu 2008. Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku XXI odst. 1 dne 30. října 1980 a pro Českou republiku vstoupila v platnost podle téhož ustanovení dne 12. listopadu 2008. Anglické znění a český překlad Úmluvy se vyhlašují současně. PŘEKLAD ÚMLUVA o založení Evropské kosmické agentury Evropská kosmická agentura Agence spatiale européenne Evropská kosmická agentura Agence spatiale européenne Kontakt: ESA Publications Division c/o ESTEC, PO Box 299, 2200 AG Noordwijk, The Netherlands Tel: (31) 71 565 3400 – fax: (31) 71 565 5433 ESA SP-1271(E) březen 2003 ÚMLUVA o založení Evropské kosmické agentury a JEDNACÍ ŘÁD Rady ESA Evropská kosmická agentura Agence spatiale européenne Publikace: Úmluva ESA, kapesní vydání (anglická verze), 5. vydání, březen 2003 Vydalo: Oddělení publikací ESA, ESTEC Postbus 299 2200 AG Noordwijk Nizozemsko Tel: + 31 71 565 3400 Fax: + 31 71 565 5433 ISBN: 92-9092-965-0 Autorské právo: ©2003 Evropská kosmická agentura Úmluva o založení Evropské kosmické agentury ÚVODNÍ POZNÁMKA Text ÚmluvyÚmluvy ESA (č. jednací: CSE/CS(73)19, rev. 7) byl schválen Konferencí zmocněných zástupců, která se konala v Paříži dne 30. května 1975. Úmluva byla podepsána po této konferenci všemi členskými státy Evropské organizace pro kosmický výzkum (European Space Research Organisation, ESRO) a Evropské organizace pro vývoj a stavbu kosmických nosných raket (European Organisation for the Development and Construction of Space Vehicle Launchers, ELDO) a otevřena k podpisu členskými státy Evropské kosmické konference. V souladu s rezolucí č. 1 Konference zmocněných zástupců působila Evropská kosmická agentura (ESA) de facto od 31. května 1975. Úmluva ESA byla podepsána Irskem dne 31. prosince 1975. Úmluva ESA vstoupila v platnost dne 30. října 1980. Datum uložení ratifikačních listin: Rakousko: 30. prosinec 1986 Belgie: 3. říjen 1978 Dánsko: 15. září 1977 Finsko: 1. leden 1995 Francie: 30. říjen 1980 Německo: 26. červenec 1977 Řecko: 9. březen 2005 Irsko: 10. prosinec 1980 Itálie: 20. únor 1978 Lucembursko: 30. červen 2005 Nizozemsko: 6. únor 1979 Norsko: 30. prosinec 1986 Portugalsko: 14. listopad 2000 Španělsko: 7. únor 1979 Švédsko: 6. duben 1976 Švýcarsko: 19. listopad 1976 Spojené království: 28. březen 1978 Rada doplnila v souladu s čl. XVI odst. 3 do příloh úmluvyúmluvy určitá ustanovení, kterými se přijímají následující usnesení: ● ESA/C-M/CXXII/Res. 1 (v konečném znění), kapitola IV, přijato dne 20. října 1995; ● ESA/C-M/CLIV/Res. 2 (v konečném znění), kapitola III, přijato dne 15. listopadu 2001; ● ESA/C/CLXXIX/Res. 6 (v konečném znění), přijato dne 22. června 2005. OBSAH Úmluva o založení Evropské kosmické agentury Článek I| Založení agentury| 7 ---|---|--- Článek II| Účel| 8 Článek III| Informace a údaje| 8 Článek IV| Výměna osob| 9 Článek V| Činnosti a programy| 9 Článek VI| Zařízení a služby| 10 Článek VII| Průmyslová politika| 11 Článek VIII| Startovací zařízení a jiné vesmírné dopravní systémy| 12 Článek IX| Využití zařízení, pomoc členským státům a předání výsledků programů| 12 Článek X| Orgány| 13 Článek XI| Rada| 13 Článek XII| Generální ředitelGenerální ředitel a personál| 16 Článek XIII| Finanční příspěvky| 17 Článek XIV| Spolupráce| 19 Článek XV| Právní postavení, výsady a imunity| 19 Článek XVI| Dodatky| 19 Článek XVII| Spory| 20 Článek XVIII| Neplnění povinností| 21 Článek XIX| Kontinuita práv a povinností| 21 Článek XX| Podpis a ratifikace| 21 Článek XXI| Vstup v platnost| 21 Článek XXII| Přistoupení| 22 Článek XXIII| Oznámení| 22 Článek XXIV| Odstoupení od úmluvy| 22 Článek XXV| Rozpuštění| 23 Článek XXVI| Registrace| 23 Příloha I| Výsady a imunity| 24 Příloha II| Finanční ustanovení| 32 Příloha III| Nepovinné programy, které se řídí článkem V, 1 b úmluvy| 36 Příloha IV| Internacionalizace vnitrostátních programů| 39 Příloha V| Průmyslová politika| 40 Jednací řád rady ESA| 45 I.| Složení| 47 II.| Předsednictví v Radě| 47 III.| Předsednictvo Rady| 48 IV.| Zasedání| 48 V.| Funkce předsedy a vedení zasedání| 50 VI.| Jazyky| 53 VII.| Zápis ze zasedání| 53 VIII.| Pozorovatelé| 54 IX.| Podřízené orgány| 54 X.| Závěrečná ustanovení| 54 Příloha I| Rezoluce č.8: Používání jazyků| 55 Úmluva o založení Evropské kosmické agentury Účastnické státy této úmluvy, VZHLEDEM K TOMU, že rozsah lidských, technických a finančních zdrojů, které jsou potřebné pro činnosti v oblasti vesmíru, je takový, že tyto zdroje leží za hranicemi prostředků kterékoliv jednotlivé evropské země, VZHLEDEM K TOMU, že rezoluce přijatá Evropskou kosmickou konferencí dne 20. prosince 1972 a ratifikovaná Evropskou kosmickou konferencí dne 31. července 1973, která rozhodla o vytvoření nové organizace pod názvem „Evropská kosmická agentura“ z Evropské organizace pro kosmický výzkum a Evropské organizace pro vývoj a stavbu kosmických nosných raket a o tom, že jejím cílem bude integrace evropských vnitrostátních vesmírných programů do jednoho evropského vesmírného programu v takovém rozsahu a tak rychle, jak je to rozumně možné, PŘEJÍCE SI provádět a posilovat evropskou spolupráci v oblasti kosmického výzkumu a technologií za výlučně mírovými účely a jejich vesmírných aplikací s úmyslem jejich využití pro vědecké účely a pro funkční systémy vesmírných aplikací, PŘEJÍCE SI za účelem dosažení těchto cílů založit jednotnou evropskou kosmickou organizaci, aby tak zvýšily účinnost veškerého evropského úsilí zaměřeného na oblast vesmíru prostřednictvím lepšího využití zdrojů, které jsou v současné době určeny pro vesmírnou oblast, a formulovat evropský vesmírný program za výlučně mírovými účely, SE DOHODLY takto: Článek I ZALOŽENÍ AGENTURY 1. Zakládá se evropská organizace pod názvem „Evropská kosmická agentura“ (dále jen „agentura“). 2. Členové agentury (dále jen „členské státy“) jsou státy, které jsou stranami této úmluvy v souladu s jejími články XX a XXII. 3. Všechny členské státy se účastní povinných aktivit, na které odkazuje článek V, 1 a, a přispívají k běžným fixním nákladům agentury, na které odkazuje Příloha II. 4. Ústředí agentury je umístěno na území Paříže. Článek II ÚČEL Účelem agentury je zajišťovat a podporovat spolupráci mezi členskými státy v oblasti kosmického výzkumu a technologií za výlučně mírovými účely a jejich vesmírných aplikací s úmyslem jejich využití pro vědecké účely a pro funkční systémy vesmírných aplikací: a. prostřednictvím přípravy a implementace dlouhodobé evropské vesmírné politiky, doporučení vesmírných cílů členským státům a uvedení politik členských států týkajících se ostatních vnitrostátních nebo mezinárodních organizací nebo institucí ve vzájemný soulad; b. prostřednictvím přípravy a implementace činností a programů v oblasti vesmíru; c. prostřednictvím koordinování evropského vesmírného programu s vnitrostátními programy a prostřednictvím jejich postupné a co nejúplnější integrace do evropského vesmírného programu, zejména pokud se týká vývoje aplikačních družic; d. prostřednictvím přípravy a implementace průmyslové politiky vhodné pro tento program a prostřednictvím doporučení koherentní průmyslové politiky členským státům. Článek III INFORMACE A ÚDAJE 1. Členské státy a agentura napomáhají výměně vědeckých a technických informací, které náleží do oblastí kosmického výzkumu a technologií a jejich vesmírných aplikací, za předpokladu že se od členského státu nesmí požadovat, aby sdělil jakékoliv informace, které získal mimo agenturu, pokud má za to, že by takové sdělení bylo neslučitelné se zájmy jeho vlastní bezpečnosti nebo jeho smluv s třetími stranami či podmínkami, na základě kterých byly takové informace získány. 2. Agentura při provádění svých činností podle článku V zajistí, aby jakékoliv výsledky vědeckého výzkumu byly zveřejněny nebo jinak široce zpřístupněny po jejich předchozím využití vědci odpovědnými za dotčené experimenty. Zredukované výsledky výzkumu jsou majetkem agentury. 3. Pokud se týká vynálezů a technických údajů vyplývajících z výzkumu, agentura při zadávání zakázek a uzavírání smluv zajistí taková práva, která mohou být případně přiměřená ochraně jejích zájmů, zájmů členských států účastnících se příslušného programu a zájmů fyzických a právnických osob, které spadají do jejich jurisdikce. Tato práva zahrnují zejména práva dosažitelnosti, sdělení a využití. Takové vynálezy a technické údaje se sdělí zúčastněným státům. 4. Takové vynálezy a technické údaje, které jsou majetkem agentury, se sdělují členským státům a mohou být těmito státy a fyzickými a právnickými osobami spadajícími do jejich jurisdikce zdarma využity pro jejich vlastní účely. 5. Rada přijme dvoutřetinovou většinou všech členských států podrobná pravidla pro použití výše uvedených ustanovení. Článek IV VÝMĚNA OSOB Členské státy usnadní výměnu osob, které se zabývají prací v rámci působnosti agentury, v souladu se svými zákony a nařízeními o vstupu, pobytu a opuštění jejich území, které se budou na kteroukoliv takovou osobu vztahovat. Článek V ČINNOSTI A PROGRAMY 1. Činnosti agentury zahrnují povinné činnosti, kterých se účastní všechny členské státy, a nepovinné činnosti, kterých se účastní všechny členské státy kromě těch, které oficiálně prohlásí, že se o účast v takových programech nezajímají. a. Pokud se týká povinných činností, agentura: i. zajišťuje provádění základních aktivit, jako jsou vzdělávání, dokumentace, studie budoucích projektů a technologické výzkumné práce; ii. zajišťuje přípravu a provádění vědeckého programu, včetně družic a jiných vesmírných systémů; iii. shromažďuje příslušné informace a rozesílá je členským státům, upozorňuje na chybějící nebo zdvojená data a poskytuje poradenství a podporu při harmonizaci mezinárodních a vnitrostátních programů; iv. udržuje pravidelný kontakt s uživateli vesmírných technologií a trvale si zajišťuje informace o jejich požadavcích. b. Pokud se týká nepovinných činností, agentura zajišťuje v souladu s ustanoveními Přílohy III provádění programů, které mohou zahrnovat zejména: i. návrh projektu, vývoj, konstrukci, spuštění, uvedení na oběžnou dráhu a kontrolu družic a jiných vesmírných systémů; ii. návrh projektu, vývoj, konstrukci a provozování startovacích zařízení a vesmírných dopravních systémů. 2. V oblasti vesmírných aplikací může agentura, pokud nastane taková situace, provádět provozní činnosti za podmínek, které budou určeny Radou na základě souhlasu většiny všech členských států. Agentura při takové činnosti: a. dá dotčeným provozním agenturám k dispozici ta ze svých vlastních zařízení, která pro ně mohou být užitečná; b. podle potřeby zajistí jménem dotčených provozních agentur vypuštění, uvedení na oběžnou dráhu a kontrolu provozních aplikačních družic; c. provede jakékoliv jiné činnosti, které požadují uživatelé a které jsou schváleny Radou. Náklady na takové provozní činnosti nesou dotčení uživatelé. 3. Pokud se týká koordinování a integrace programů, na které odkazuje čl. II písm. c), agentura včas obdrží od členských států informace o projektech vztahujících se k novým vesmírným programům, napomáhá konzultacím mezi členskými státy, provádí veškerá nezbytná hodnocení a formuluje příslušná pravidla, která mají být přijata Radou na základě jednomyslného hlasování všech členských států. Cíle a postupy internacionalizace programů jsou stanoveny v Příloze IV. Článek VI ZAŘÍZENÍ A SLUŽBY 1. K provádění programů, které jí byly svěřeny, agentura: a. udržuje vnitřní způsobilost potřebnou k přípravě a supervizi svých úkolů, a za tímto účelem zakládá a provozuje organizace a zařízení potřebná pro její činnosti; b. může uzavírat zvláštní dohody o provádění určitých částí svých programů prostřednictvím vnitrostátních institucí členských států nebo ve spolupráci s nimi nebo o řízení určitých vnitrostátních zařízení agenturou samotnou. 2. Členské státy a agentura při implementaci svých programů usilují v první řadě o co nejlepší využití svých stávajících zařízení a dostupných služeb a o jejich racionalizaci; proto nezakládají nová zařízení ani služby, aniž by nejprve neprověřily možnost využít stávající prostředky. Článek VII PRŮMYSLOVÁ POLITIKA 1. Průmyslová politika, kterou má agentura vypracovat a uvést do praxe ve smyslu článku II d, bude navržena tak, aby zejména: a. splňovala požadavky evropského vesmírného programu a koordinovala vnitrostátní vesmírné programy způsobem, který je efektivní vzhledem k vynaloženým nákladům; b. zlepšila celosvětovou konkurenceschopnost evropského průmyslu prostřednictvím udržování a vývoje vesmírných technologií a podpory racionalizace a vývoje průmyslové struktury odpovídající požadavkům trhu, přičemž v první řadě využije stávající průmyslový potenciál všech členských států; c. zajistila rovnocennou účast všech členských států, s ohledem na jejich finanční podíl, kterým do agentury přispívají, na implementaci evropského vesmírného programu a na vývoji vesmírných technologií s ním spojených; za účelem provádění svých programů agentura zejména upřednostní v největší možné míře průmysl ve všech členských státech, kterému se dá maximální příležitost účastnit se na práci technologického zájmu prováděné pro agenturu; d. zužitkovala výhody volné veřejné soutěže ve všech případech, s výjimkou případů, kdy by to bylo neslučitelné s jinými určenými cíli průmyslové politiky. Jiné cíle mohou být určeny Radou na základě jednomyslného rozhodnutí všech členských států. Podrobná opatření k dosažení těchto cílů budou opatření stanovená v příloze V a v pravidlech, která budou přijata Radou na základě rozhodnutí dvoutřetinové většiny všech členských států a pravidelně přezkoumávána. 2. Agentura k provádění svých programů využije v maximální míře externí dodavatele a zároveň přitom zachová vnitřní způsobilost, na kterou odkazuje čl. VI odst. 1. Článek VIII STARTOVACÍ ZAŘÍZENÍ A JINÉ VESMÍRNÉ DOPRAVNÍ SYSTÉMY 1. Agentura bere při vymezování svých misí v úvahu startovací zařízení nebo jiné vesmírné dopravní systémy, které jsou vyvíjeny v rámci jejích programů nebo některým z členských států nebo s významným přispěním agentury, a upřednostní jejich využití pro příslušná užitečná zatížení, pokud to v porovnání s jinými startovacími zařízeními nebo vesmírnými dopravními prostředky, které jsou dostupné v předpokládaném čase, nepředstavuje nepřiměřenou nevýhodu, pokud jde o náklady, spolehlivost a vhodnost pro danou misi. 2. Pokud činnosti nebo programy na základě článku V zahrnují využití startovacích zařízení nebo jiných kosmických dopravních systémů, státy, které se jich účastní, při předložení dotčeného programu ke schválení nebo přijetí informují Radu o zamýšleném startovacím zařízení nebo vesmírném dopravním systému. Pokud si stát, který se účastní určitého programu, přeje při jeho provádění použít jiné startovací zařízení nebo vesmírný dopravní systém, než je ten, který byl původně přijat, Rada učiní rozhodnutí o takové změně v souladu se stejnými pravidly, jako byla pravidla použitá při prvním schválení nebo přijetí programu. Článek IX VYUŽITÍ ZAŘÍZENÍ, POMOC ČLENSKÝM STÁTŮM A PŘEDÁNÍ VÝSLEDKŮ PROGRAMŮ 1. Agentura zpřístupní svá zařízení kterémukoliv členskému státu, který požádá o jejich využití pro své vlastní programy na své vlastní náklady, a to za předpokladu, že tím nebude nepříznivě ovlivněno jejich využití pro činnosti a programy agentury. Rada stanoví na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států praktické podmínky, za nichž budou dotčená zařízení zpřístupněna. 2. Pokud se chce jeden nebo více členských států zapojit do určitého projektu mimo činnosti a programy, na které odkazuje článek V, avšak v rámci účelu agentury, Rada může rozhodnout na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států o poskytnutí pomoci ze strany agentury. Náklady, které z toho agentuře vyplynou, pokryje dotčený členský stát nebo dotčené členské státy. 3. a. Výsledky práce prováděné v rámci programu agentury se předají kterémukoliv členskému státu, který se podílel na financování dotčeného programu a požádá o to, aby mu byly tyto výsledky předány pro jeho vlastní účely. Rada určuje na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států praktické podmínky, za nichž budou takové výsledky předány, a zejména opatření, která mají být agenturou přijata, pokud se týká jejích dodavatelů, aby tak umožnila žádajícímu členskému státu získat tyto výsledky. b. Tento členský stát může požádat agenturu o vyjádření, zda považuje ceny navržené dodavateli za přijatelné a rozumné a zda by je za podobných podmínek považovala za přijatelné pro účely svých vlastních požadavků. c. Splnění požadavků, na které odkazuje tento odstavec, nezavazuje agenturu k žádným dodatečným nákladům a veškeré náklady vyplývající z takových požadavků nese žádající členský stát. Článek X ORGÁNY Orgány agentury jsou Rada a generální ředitelgenerální ředitel, kterým je k dispozici personál. Článek XI RADA 1. Rada se skládá ze zástupců členských států. 2. Rada zasedá dle potřeby na úrovni delegátů, nebo na úrovni ministrů. Zasedání se koná v ústředí agentury, pokud se Rada nerozhodne jinak. 3. a. Rada volí na dobu dvou let svého předsedu a místopředsedy, kteří mohou být jednou opakovaně zvoleni na dobu jednoho roku. Předseda řídí jednání Rady a zajišťuje přípravu jejích rozhodnutí; informuje členské státy o návrzích na provedení nepovinného programu; napomáhá při koordinování činností orgánů agentury. Udržuje spolupráci s členskými státy prostřednictvím jejich delegátů v Radě v záležitostech obecné politiky, které mají vliv na agenturu, a usiluje o harmonizaci jejich názorů na tyto záležitosti. V době mezi jednotlivými zasedáními je k dispozici jako poradce generálnímu řediteligenerálnímu řediteli, který mu poskytuje veškeré nezbytné informace. b. Předsedovi je nápomocno předsednictvo, o jehož složení rozhoduje Rada a které svolává předseda. Předsednictvo radí předsedovi při přípravě zasedání Rady. 4. Zasedá-li Rada na ministerské úrovni, volí si předsedu pro dotčené zasedání. Tento předseda svolává následující zasedání ministrů. 5. Kromě funkcí stanovených v jiných ustanoveních této úmluvy a v souladu s ustanoveními úmluvy Rada: a. ohledně činností a programu, na které odkazuje čl. V odst. 1 písm. a) (i) a (ii): i. schvaluje činnosti a program na základě souhlasu většiny všech členských států; rozhodnutí s tímto účinkem mohou být měněna pouze novými rozhodnutími přijatými dvoutřetinovou většinou všech členských států; ii. určuje na základě jednomyslného rozhodnutí všech členských států výši zdrojů, které mají být dány k dispozici agentuře na nadcházející pětileté období; iii. ke konci třetího roku každého pětiletého období a po přezkoumání dotčené situace určuje na základě jednomyslného rozhodnutí všech členských států výši zdrojů, které mají být dány k dispozici agentuře na nadcházející nové pětileté období, které začíná na konci tohoto třetího roku; b. ohledně činností, na které odkazuje čl. V odst. 1 písm. a) (iii) a (iv): i. formuluje politiku, kterou se má agentura při plnění svého účelu řídit; ii. přijímá na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států doporučení určená členským státům; c. ohledně nepovinných programů, na které odkazuje čl. V odst. 1 písm. b): i. schvaluje každý program na základě souhlasu většiny všech členských států; ii. určuje podle potřeby pořadí priority programů v průběhu jejich implementace; d. schvaluje roční pracovní plány agentury; e. ohledně rozpočtů, jak jsou definovány v Příloze II: i. schvaluje roční celkový rozpočet agentury na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států; ii. schvaluje rozpočet každého programu na základě souhlasu dvoutřetinové většiny států, které se dotčeného programu účastní; f. schvaluje na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států finanční předpisy a všechny ostatní finanční ujednání agentury; g. dohlíží na výdaje týkající se povinných a nepovinných činností, na které odkazuje čl. V odst. 1; h. schvaluje a vydává auditorsky ověřené roční účetní závěrky agentury; i. schvaluje služební řád na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států; j. schvaluje na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států pravidla, podle kterých bude udělováno oprávnění k převedení technologií a výsledků programů, které byly vyvinuty v rámci činností agentury nebo s její pomocí, mimo území členských států, přičemž má na zřeteli mírové účely agentury; k. rozhoduje o přijetí nových členských států v souladu s článkem XXII; l. rozhoduje o opatřeních, která je třeba učinit v souladu s článkem XXIV pro případ, kdy členský stát vypoví tuto úmluvu nebo přestane být členem podle článku XVIII; m. přijímá veškerá ostatní opatření potřebná k plnění účelu agentury v rámci této úmluvy. 6. a. Každý členský stát má v Radě jeden hlas. Členský stát však nemá právo hlasovat o záležitostech, které se týkají výlučně přijatého programu, jejž se neúčastní. b. Členský stát nemá v Radě žádný hlas, pokud výše jeho nezaplacených příspěvků do agentury týkajících se všech činností a programů, na které se vztahuje článek V a kterých se účastní, přesáhne stanovenou výši jeho příspěvků za aktuální finanční rok. Pokud navíc výše nezaplacených příspěvků členského státu do kteréhokoliv z programů, na které se vztahuje čl. V odst. 1 písm. a) (ii) nebo čl. V odst. 1 písm. b) a jejž se účastní, přesáhne stanovenou výši jeho příspěvků do tohoto programu za aktuální finanční rok, pak tento členský stát nemá v Radě žádný hlas ohledně záležitostí, které se vztahují na tento program. V každém takovém případě může být nicméně členský stát oprávněn k hlasování v Radě, pokud dvoutřetinová většina všech členských států má za to, že nezaplacení příspěvků je způsobeno okolnostmi, které dotčený členský stát nemohl ovlivnit. c. K tomu, aby bylo jakékoliv zasedání Rady usnášeníschopné, je třeba přítomnosti delegátů většiny všech členských států. d. S výjimkou případů, kdy tato úmluva stanoví jinak, se rozhodnutí Rady přijímají prostou většinou přítomných a hlasujících členských států. e. Při zjišťování jednomyslnosti nebo většin stanovených ustanoveními této úmluvy se nebere v úvahu členský stát, který nemá žádný hlas. 7. Rada schvaluje svůj vlastní jednací řád. 8. a. Rada ustaví Výbor pro vědecký program, kterému postupuje veškeré záležitosti týkající se povinného vědeckého programu podle čl. V odst. 1 písm. a) (ii). Tento výbor pověřuje k přijímání rozhodnutí týkajících se tohoto programu, a to vždy v závislosti na funkcích Rady určovat výši zdrojů a přijímat roční rozpočet. Směrnice výboru pro vědecký program určuje Rada na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států a v souladu s tímto článkem. b. Rada může ustavit takové jiné podřízené orgány, které jsou potřebné pro účely agentury. Zřízení a směrnice takových orgánů a případy, kdy mají pravomoc rozhodovat, stanovuje Rada na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států. c. Když podřízený orgán prověřuje záležitost, která se vztahuje výlučně k jednomu z volitelných programů, na které odkazuje čl. V odst. 1 písm. b), státy, které se ho neúčastní, nemají žádný hlas, pokud všechny účastnící se státy nerozhodnou jinak. Článek XII GENERÁLNÍ ŘEDITEL A PERSONÁL 1. a. Rada jmenuje na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států generálního ředitelegenerálního ředitele na stanovené období a může jej na základě souhlasu stejné většiny odvolat. b. Generální ředitelGenerální ředitel je výkonným ředitelem agentury a jeho zákonným zástupcem. Přijímá veškerá opatření nezbytná pro řízení agentury, provádění jejích programů, implementaci její politiky a plnění jejího účelu v souladu se směrnicemi vydanými Radou. Pod jeho pravomoc spadají organizace zřizované v rámci agentury. Pokud se týká finančního vedení agentury, jedná v souladu s ustanoveními Přílohy II. Předkládá Radě výroční zprávu, která se zveřejní. Může také předkládat návrhy týkající se činností a programů, jakož i opatření navržených k zajištění plnění účelu agentury. Účastní se zasedání agentury, aniž by měl právo hlasovat. c. Při vstupu této úmluvy v platnost nebo v případě následného uvolnění pozice generálního ředitelegenerálního ředitele může Rada jmenování generálního ředitelegenerálního ředitele odložit na takovou dobu, kterou považuje za nutnou. V takovém případě jmenuje osobu, která jedná namísto generálního ředitelegenerálního ředitele a má takové pravomoci a odpovědnosti, které určí Rada. 2. Generální ředitelGenerální ředitel má k dispozici takový vědecký, technický, administrativní a úřednický personál, který považuje za nutný, a to v rámci omezení stanovených Radou. 3. a. Vyšší management ve složení určeném Radou jmenuje a odvolává Rada na doporučení generálního ředitelegenerálního ředitele. Jmenování a odvolávání, které Rada provádí, vyžaduje souhlas dvoutřetinové většiny všech členských států. b. Ostatní členy personálu jmenuje a může odvolat generální ředitelgenerální ředitel, který jedná na základě zmocnění Rady. c. Nábor všech členů personálu probíhá na základě jejich kvalifikace, přičemž se bere v úvahu adekvátní rozložení pozic mezi státní příslušníky členských států. Jmenování a odvolávání se provádí v souladu se služebním řádem. d. Vědci, kteří nejsou členy personálu a kteří provádějí výzkum v organizacích zřizovaných agenturou, jsou podřízeni generálnímu řediteligenerálnímu řediteli a veškerým obecným předpisům schváleným Radou. 4. Odpovědnosti generálního ředitelegenerálního ředitele a personálu týkající se agentury jsou ve své podstatě výlučně mezinárodní. Při plnění svých povinností nesmí požadovat ani dostávat pokyny od jakékoliv vlády nebo orgánu mimo agenturu. Každý členský stát respektuje mezinárodní charakter odpovědností generálního ředitelegenerálního ředitele a personálu a nesmí usilovat o jejich ovlivňování při plnění jejich povinností. Článek XIII FINANČNÍ PŘÍSPĚVKY 1. Každý členský stát přispívá na náklady spojené s činnostmi a programem, na něž odkazuje čl. V odst. 1 písm. a), a v souladu s Přílohou II na běžné náklady agentury v souladu s pravidly schválenými Radou stanovujícími škálu výše nákladů na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států, a to buďto každé tři roky v době přezkoumání, na které odkazuje čl. XI odst. 5 písm. a) (iii), nebo kdykoliv se Rada na základě jednomyslného hlasování všech členských států rozhodne stanovit novou škálu. Škála výše příspěvků je založena na průměrném vnitrostátním příjmu každého členského státu za poslední tři roky, pro které jsou k dispozici statistické údaje. Nicméně a. od žádného členského státu se nesmí požadovat placení příspěvků nad dvacet pět procent celkové výše příspěvků vyměřených Radou k pokrytí těchto nákladů; b. Pokud se některý členský stát nachází ve zvláštní situaci, Rada se může na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států rozhodnout na omezenou dobu snížit výši jeho příspěvků. Zejména pokud je roční příjem na jednoho obyvatele členského státu menší než částka, o které rozhodne Rada na základě souhlasu stejné většiny, považuje se to za zvláštní situaci ve smyslu tohoto ustanovení. 2. Každý členský stát přispívá na náklady každého nepovinného programu, na který se vztahuje čl. V odst. 1 písm. b), pokud oficiálně neprohlásí, že nemá o účast v takovém programu zájem, a proto není jeho účastníkem. Pokud všechny státy, které se programu účastní, nerozhodnou jinak, škála výše příspěvků do dotčeného programu bude založena na průměrném vnitrostátním příjmu každého účastnícího se státu za poslední tři roky, pro které jsou k dispozici statistické údaje. Tato škála se přezkoumává buďto každé tři roky, nebo kdykoliv se Rada rozhodne stanovit novou škálu podle odstavce 1. Avšak od žádného členského státu se nesmí na základě působnosti této škály požadovat placení příspěvků nad dvacet pět procent celkové výše příspěvků do dotčeného programu. Tento procentuální příspěvek, který má zaplatit účastnící se stát, nicméně odpovídá nejméně dvaceti pěti procentům jeho procentuálního příspěvku, který byl stanoven podle ustanovení odstavce 1, pokud všechny účastnící se státy nerozhodnou jinak při schvalování programu nebo během provádění programu. 3. Statistické systémy, které se mají používat pro stanovení škál výše příspěvků, na které odkazují odstavce 1 a 2, jsou totožné a jsou specifikovány ve finančních předpisech. 4. a. Jakýkoliv stát, který nebyl účastníkem Smlouvy o založení Evropské organizace pro kosmický výzkum nebo Smlouvy o založení Evropské organizace pro vývoj a stavbu kosmických nosných raket a který se stane účastníkem této úmluvy, kromě svých příspěvků uhradí zvláštní platbu, která se vztahuje na stávající hodnotu aktiv agentury. Výše této zvláštní platby je pevně stanovena Radou na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států. b. Platby provedené v souladu s ustanoveními písmene a) se využívají ke snížení příspěvků ostatních členských států, pokud Rada nerozhodne jinak na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států. 5. Příspěvky splatné na základě tohoto článku se uhradí v souladu s Přílohou II. 6. V závislosti na směrnicích vydaných Radou může generální ředitelgenerální ředitel přijímat dary nebo odkazy majetku věnované agentuře, za předpokladu že nepodléhají žádným podmínkám, které jsou neslučitelné s účelem agentury. Článek XIV SPOLUPRÁCE 1. Agentura může na základě rozhodnutí Rady přijatých jednomyslným hlasováním všech členských států spolupracovat s jinými mezinárodními organizacemi a institucemi států, které jejími členy nejsou, a za tímto účelem s nimi uzavírat smlouvy. 2. Taková spolupráce může mít formu účasti států, které nejsou členy agentury, nebo mezinárodních organizací v jednom nebo více programech podle čl. V odst. 1 písm. a) (ii) a čl. V odst. 1 písm. b). V závislosti na rozhodnutích přijatých podle odstavce1 určuje podrobné podmínky takové spolupráce v každém případě Rada na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států účastnících se dotčeného programu. Tyto podmínky mohou stanovit, že stát, který není členem agentury, má hlas v Radě, když Rada přezkoumává záležitosti vztahující se výlučně k programu, kterého se příslušný stát účastní. 3. Taková spolupráce může mít také formu udělení přidruženého členství státu, který není členem agentury, přičemž se tento stát zaváže přispívat přinejmenším na studie budoucích projektů podle čl. V odst.1 písm. a) (i). Podrobné podmínky takového přidruženého členství určuje Rada na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států. Článek XV PRÁVNÍ POSTAVENÍ, VÝSADY A IMUNITY 1. Agentura má právní subjektivitu. 2. Agentura, členové jejího personálu, odborníci a zástupci členských států mají právní způsobilost, výsady a imunity, které jsou stanoveny v Příloze I. 3. Smlouvy týkající se ústředí agentury a organizací založených v souladu s článkem VI se uzavírají mezi agenturou a členskými státy, na jejichž území jsou ústředí a organizace umístěny. Článek XVI DODATKY 1. Rada může doporučit členským státům dodatky k této úmluvě a k Příloze I této úmluvy. Členský stát, který si přeje navrhnout dodatek, oznámí tuto skutečnost generálnímu řediteligenerálnímu řediteli. Generální ředitelGenerální ředitel informuje členské státy o jakémkoliv takto oznámeném dodatku nejméně tři měsíce před jeho projednáním v Radě. 2. Jakýkoliv dodatek doporučený Radou vstupuje v platnost třicet dnů poté, co francouzská vláda obdrží oznámení o jeho přijetí od všech členských států. Francouzská vláda oznámí všem členským státům datum, kdy takový dodatek vstoupí v platnost. 3. Rada může jednomyslným hlasováním všech členských států doplnit kteroukoliv z ostatních příloh této úmluvy, a to za předpokladu, že takové dodatky nejsou v rozporu s touto úmluvou. Jakýkoliv takový dodatek vstupuje v platnost v den, o kterém rozhodne Rada jednomyslným hlasováním všech členských států. Generální ředitelGenerální ředitel informuje všechny členské státy o jakémkoliv takovém dodatku a o datu, kdy vstupuje v platnost. Článek XVII SPORY 1. Jakýkoliv spor mezi dvěma nebo více členskými státy nebo mezi nimi a agenturou týkající se interpretace nebo implementace této úmluvy nebo jejích příloh a obdobně jakýkoliv spor, na který odkazuje článek XXVI Přílohy 1, který není urovnán Radou nebo jejím prostřednictvím, se na žádost kterékoliv strany sporu předloží arbitrážnímu soudu. 2. Pokud se strany sporu nerozhodnou jinak, arbitrážní řízení se koná v souladu s tímto článkem a s doplňujícími pravidly, které přijme Rada na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států. 3. Arbitrážní senát se skládá ze tří členů. Každá strana sporu jmenuje jednoho arbitra; první dva arbitři jmenují třetího arbitra, který bude předsedou arbitrážního senátu. Doplňková pravidla, na které odkazuje odstavec 2, určují postup, který je třeba dodržet, pokud se během stanovené doby neuskuteční výše uvedená jmenování. 4. Členské státy nebo agentura se mohou, nejsou-li stranami sporu, účastnit řízení se souhlasem arbitrážního senátu, pokud má tento za to, že mají značný zájem na rozhodnutí případu. 5. Arbitrážní senát určuje svoje sídlo a stanovuje si vlastní jednací řád. 6. Rozhodnutí arbitrážního senátu učiní většina jeho členů, kteří se nemohou vzdát hlasování. Toto rozhodnutí je konečné a závazné pro všechny strany sporu a není možné proti němu podat odvolání. Strany se rozhodnutí bezodkladně podrobí. V případě sporu ohledně jeho smyslu nebo rozsahu jej arbitrážní senát na žádost kterékoliv strany sporu interpretuje. Článek XVIII NEPLNĚNÍ POVINNOSTÍ Kterýkoliv členský stát, který neplní své povinnosti vyplývající z této úmluvy, přestává být členem agentury rozhodnutím Rady přijatým na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států. V takovém případě platí ustanovení článku XXIV. Článek XIX KONTINUITA PRÁV A POVINNOSTÍ V den, kdy tato úmluva vstoupí v platnost, převezme agentura práva a povinnosti Evropské organizace pro kosmický výzkum a Evropské organizace pro vývoj a stavbu kosmických nosných raket. Článek XX PODPIS A RATIFIKACE 1. Tato úmluva se otevře k podpisu státům, které jsou členy Evropské vesmírné konference, do 31. prosince 1975. Přílohy této úmluvy tvoří její nedílnou součást. 2. Tato úmluva je předmětem ratifikace nebo přijetí. Ratifikační listiny nebo listiny o přijetí se ukládají u francouzské vlády. 3. Po vstupu úmluvy v platnost a do uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o jejím přijetí se může signatářský stát účastnit zasedání agentury bez práva hlasovat. Článek XXI VSTUP V PLATNOST 1. Tato úmluva vstoupí v platnost poté, co ji podepíší níže specifikované státy, které jsou členy Evropské organizace pro kosmický výzkum a Evropské organizace pro vývoj a stavbu kosmických nosných raket, a po uložení jejich ratifikačních listin nebo listin o přijetí u francouzské vlády: Belgické království, Dánské království, Francouzská republika, Spolková republika Německo, Italská republika, Nizozemské království, Španělsko, Švédské království, Švýcarská konfederace a Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Pro kterýkoliv stát, který ratifikuje nebo přijme tuto úmluvuu či k ní přistoupí po jejím vstupu v platnost, nabývá tato úmluva účinnosti dnem, kdy tento stát uloží svoji ratifikační listinu, listinu o přijetí nebo přistoupení. 2. Platnost Smlouvy o založení Evropské organizace pro kosmický výzkum a Smlouvy o založení Evropské organizace pro vývoj a stavbu kosmických nosných raket skončí dnem, kdy vstoupí v platnost tato úmluva. Článek XXII PŘISTOUPENÍ 1. Po vstupu této úmluvy v platnost k ní může přistoupit kterýkoliv stát na základě rozhodnutí Rady přijatého jednomyslným hlasováním všech členských států. 2. Stát, který si přeje přistoupit k této úmluvě, o tom uvědomí generálního ředitelegenerálního ředitele, který o této žádosti informuje členské státy nejméně tři měsíce před tím, než je Radě předložena k rozhodnutí. 3. Listiny o přístupu se ukládají u francouzské vlády. Článek XXIII OZNÁMENÍ Francouzská vláda uvědomí všechny signatářské a přistupující státy o: a. datu uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení nebo přijetí; b. datu nabytí platnosti této úmluvy a jejích dodatků, na které se vztahuje čl. XVI odst. 2; c. odstoupení od úmluvy členským státem. Článek XXIV ODSTOUPENÍ OD ÚMLUVY 1. Po uplynutí šesti let od vstupu této úmluvy v platnost od ní může kterýkoliv stát odstoupit tak, že o tom uvědomí francouzskou vládu, která uvědomí ostatní členské státy a generálního ředitelegenerálního ředitele. Odstoupení od úmluvy se stává účinným na konci finančního roku, který následuje po roce, kdy byla o odstoupení informována francouzská vláda. Poté, co se odstoupení od úmluvy stane účinným, zůstává dotčený stát vázán dodržením úhrady svého splatného podílu jemu vyměřených částek odpovídajících schválené úmluvě o veřejné zakázce jak v rámci rozpočtů, do kterých přispíval v roce, kdy bylo odstoupení od úmluvy oznámeno francouzské vládě, tak do předchozích rozpočtů. 2. Členský stát, který odstoupí od této úmluvy, odškodní agenturu za jakékoliv ztráty majetku na jeho území, pokud s agenturou nelze uzavřít zvláštní dohodu o pokračujícím využívání tohoto majetku agenturou nebo o pokračování určitých činností agentury na území uvedeného státu. Jakákoliv taková zvláštní dohoda určuje zejména rozsah a podmínky, za nichž budou nadále platit ustanovení této úmluvy poté, co se odstoupení úmluvy stane účinným, pro pokračující využívání tohoto majetku a pokračování těchto činností. 3. Členský stát, který odstupuje od úmluvy, a agentura společně určí jakékoliv dodatečné povinnosti, které dotčený stát ponese. 4. Příslušnému státu budou ponechána práva, která získal do data, kdy odstoupení od úmluvy nabude účinnosti. Článek XXV ROZPUŠTĚNÍ 1. Agentura se rozpustí, pokud počet členských států klesne pod pět členů. Může být rozpuštěna kdykoliv na základě dohody mezi členskými státy. 2. V případě rozpuštění jmenuje Rada likvidační orgán, který bude vyjednávat se státy, na jejichž územích je v dotčené době umístěno ústředí a organizace agentury. Právní subjektivita agentury trvá pro účely likvidace. 3. Jakýkoliv přebytek se rozdělí mezi ty státy, které jsou členy agentury v době rozpuštění, a to poměrně podle příspěvků, které tyto státy skutečně uhradily od příslušného data, kdy se každý z nich stal účastníkem této úmluvy. Pokud bude existovat jakýkoliv deficit, bude tento uhrazen stejnými státy poměrně podle příspěvků stanovených na finanční rok v té době běžící. Článek XXVI REGISTRACE Francouzská vláda tuto úmluvu zaregistruje po jejím vstupu v platnost u sekretariátu Organizace spojených národů v souladu s článkem 102 Charty OSN. PŘÍLOHA I VÝSADY A IMUNITY Článek I Agentura má právní subjektivitu. Zejména má pravomoc uzavírat smlouvy, získávat movitý a nemovitý majetek a nakládat s ním a být účastníkem soudního řízení. Článek II Aniž by tím byly dotčeny články XXII a XXIII, budovy a areál agentury jsou nedotknutelné. Článek III Archivy agentury jsou nedotknutelné. Článek IV 1. Agentura je vyňata z působnosti soudů a exekuceexekuce, s výjimkou: a. rozsahu, v jakém se na základě rozhodnutí Rady sama výslovně vzdá takové imunity v konkrétním případě; Rada má povinnost vzdát se této imunity ve všech případech, kdy by spoléhání se na tuto imunitu bránilo výkonu práva a je možné se ho vzdát, aniž by tím byly dotčeny zájmy agentury. b. případů, kdy se vztahuje na občanskoprávní žalobu podanou třetí stranou za škodu z nehody způsobené motorovým vozidlem, které patří agentuře nebo je provozováno jejím jménem, nebo kdy se vztahuje na dopravní přestupekpřestupek, kterého je takové vozidlo účastno; c. případů, kdy se vztahuje na vymáhání rozhodnutí arbitrážního soudu učiněné podle článku XXV nebo článku XXVI; d. případů soudem nařízené obstávky platů a služebních požitků dlužných agenturou členovi personálu. 2. Majetek a aktiva agentury, nehledě na jejich umístění, jsou vyňaty z jakékoliv formy rekvizice, konfiskace, vyvlastnění a nucené správy. Dále jsou vyňaty z jakékoliv formy administrativního nebo prozatímního soudního omezení, s výjimkou případů, kdy to může být případně nezbytné v souvislosti s prevencí a prošetřováním nehod, ve kterých jsou účastna vozidla, která patří agentuře nebo jsou jí provozována. Článek V 1. V rozsahu svých oficiálních činností jsou agentura, její majetek a příjmy vyňaty z přímých daní. 2. Když agentura realizuje nákupy nebo využije služby významné hodnoty, které jsou zásadně nezbytné k provádění oficiálních činností agentury, nebo když jsou takové nákupy realizovány a služby využívány jejím jménem a když cena takových nákupů nebo služeb zahrnuje daně nebo poplatky, přijmou členské státy, kdekoliv je to možné, příslušná opatření k udělení výjimky z takových daní nebo poplatků nebo k zajištění jejich refundace. Článek VI Zboží dovážené nebo vyvážené agenturou nebo jejím jménem, které je zásadně nezbytné k provádění oficiálních činností agentury, je vyňato ze všech dovozních a vývozních poplatků a daní a ze všech zákazů a omezení dovozu a vývozu. Článek VII 1. Pro účely článků V a VI zahrnují oficiální činnosti agentury také její administrativní činnosti, včetně jejích činností v souvislosti se sociálním zabezpečením a činností prováděných v oblasti kosmického výzkumu a technologií a jejich vesmírných aplikací v souladu s účelem agentury, jak je definován úmluvou. 2. O rozsahu, v jakém jiné aplikace takového výzkumu a technologií a činnosti prováděné na základě čl. V odst. 2 a článku IX úmluvou mohou být považovány za součást oficiálních činností agentury, rozhoduje v každém případě Rada po konzultacích s kompetentními orgány dotčených členských států. 3. Ustanovení článků V a VI se nevztahují na daně a poplatky, které jsou pouhými platbami účtovanými za veřejné služby. Článek VIII Na nakoupené nebo dovezené zboží nebo služby poskytnuté ve prospěch členů personálu agentury se neuděluje žádná výjimka podle článků V a VI. Článek IX 1. Zboží pořízené podle článku V nebo dovezené podle článku VI se nesmí prodat ani přenechat kromě případů, kdy se tak stane v souladu s podmínkami stanovenými členskými státy, které udělily výjimky. 2. Převod zboží a služeb mezi ústředím a organizacemi zřízenými agenturou, mezi jednotlivými organizacemi zřízenými agenturou navzájem nebo mezi nimi a určitou vnitrostátní institucí členského státu za účelem implementace programu agentury je osvobozen od jakýchkoliv poplatků nebo omezení jakéhokoliv druhu; pokud je to nutné, členské státy přijmou veškerá příslušná opatření, aby udělily osvobození od takových poplatků nebo aby takové poplatky refundovaly či aby zrušily taková omezení. Článek X Oběh publikací a jiných informačních materiálů rozesílaných agenturou nebo zasílaných agentuře nesmí být žádným způsobem omezen. Článek XI Agentura může přijímat a mít v držení jakékoliv finanční prostředky, jakoukoliv měnu, hotovost nebo cenné papírycenné papíry; může s nimi svobodně nakládat za jakýmkoliv účelem, který je stanoven v ustanoveních úmluvy, a vlastnit účty v jakékoliv měně v rozsahu, který je nutný k plnění jejích povinností. Článek XII 1. Pokud se týká úředních sdělení a převodu všech dokumentů agentury, požívá agentura výhod, které nejsou menší než výhody udělené každým členským státem jiným mezinárodním organizacím. 2. Úřední sdělení agentury nepodléhají žádné cenzuře jakýmkoliv komunikačním prostředkem. Článek XIII Členské státy přijmou veškerá příslušná opatření, aby usnadnily vstup členů personálu agentury na svá území, jejich pobyt na těchto územích a odchod z nich. Článek XIV 1. Zástupci členských států požívají při výkonu svých funkcí a v průběhu svých cest do a z místa zasedání následujících výsad a imunit: a. vynětí ze zadržení a vzetí do vazby a ze zabavení osobních zavazadel; b. vynětí z působnosti soudu, a to i po ukončení jejich mise, pokud se týká jejich činů, včetně mluveného a psaného slova, kterých se dopustili při výkonu svých funkcí; tato imunita však neplatí v případě dopravního přestupkupřestupku spáchaného zástupcem členského státu, ani v případě škody způsobené jemu náležejícím nebo jím řízeným motorovým vozidlem; c. nedotknutelnost jejich úředních listin a dokumentů; d. právo používat kódy a přijímat dokumenty nebo korespondenci prostřednictvím zvláštního kurýra nebo v zapečetěné obálce; e. výjimku udělenou jim a jejich manželům/manželkám ze všech opatření, která omezují vstup, a z registračních formalit uplatňovaných u cizích státních příslušníků; f. stejné možnosti týkající se měnové regulace a devizové kontroly, jako jsou poskytovány zástupcům vlád cizích států na dočasných oficiálních misích; g. stejné celní výhody, pokud se týká jejich osobních zavazadel, jako jsou poskytovány diplomatickým činitelům. 2. Výsady a imunity se zástupcům členských států udělují nikoliv kvůli jejich osobním výhodám, ale aby se zajistila naprostá nezávislost při plnění jejich funkcí spojených s agenturou. V důsledku toho má členský stát povinnost odebrat svému zástupci imunitu, kdykoliv by její zachování bránilo výkonu práva a je možné ji odebrat, aniž by tím byly dotčeny účely, kvůli kterým byla udělena. Článek XV Kromě výsad a imunit stanovených v článku XVI požívá generální ředitelgenerální ředitel, nebo, je-li tato pozice neobsazená, osoba jmenovaná, aby jednala namísto něho, výsad a imunit, na které mají nárok diplomatičtí činitelé srovnatelného postavení. Článek XVI Členové personálu agentury: a. jsou vyňati, i poté, co odešli ze služeb agentury, z působnosti soudu, pokud se týká jejich činů, včetně mluveného a psaného slova, kterých se dopustili při výkonu svých funkcí; tato imunita však neplatí v případě dopravního přestupkupřestupku spáchaného členem personálu agentury, ani v případě škody způsobené jemu náležejícím nebo jím řízeným motorovým vozidlem; b. jsou vyňati ze všech povinností, pokud se týká vojenské služby; c. požívají práva nedotknutelnosti svých úředních listin a dokumentů; d. mají stejné výhody, pokud se týká vynětí ze všech opatření omezujících imigraci a opatření, jimž podléhá registrace cizích státních příslušníků, které jsou běžně poskytovány členům personálu mezinárodních organizací, přičemž členové jejich rodin, kteří s nimi žijí ve společné domácnosti, mají stejné výhody; e. mají stejné výsady, pokud se týká devizových omezení, jaká jsou běžně udělována členům personálu mezinárodních organizací; f. v době mezinárodní krize mají stejné výhody, pokud se týká repatriace, jako diplomatičtí činitelé, přičemž členové jejich rodin, kteří s nimi žijí ve společné domácnosti, mají stejné možnosti; g. mají právo na bezcelní dovezení svého nábytku a osobního vlastnictví, když se poprvé ujímají své funkce v příslušném členském státu, a při ukončení výkonu své funkce v tomto členském státu mají právo bezcelně vyvézt svůj nábytek a osobní vlastnictví, přičemž v obou případech dodrží podmínky, které členský stát, na jehož území je toto právo uplatňováno, považuje za nezbytné. Článek XVII Odborníci, kteří nejsou členy personálu, na nějž odkazuje článek XVI, mají při výkonu svých funkcí v souvislosti s agenturou nebo při provádění svých misí pro agenturu následující výsady a imunity v rozsahu, ve kterém jsou tyto výsady a imunity nezbytné k plnění jejich funkcí, a to také po dobu cest konaných při plnění svých funkcí a během takových misí: a. vynětí z působnosti soudu, pokud se týká jejich činů, včetně mluveného a psaného slova, kterých se dopustili' při výkonu svých funkcí; tato imunita však neplatí v případě dopravního přestupkupřestupku spáchaného odborníkem, ani v případě škody způsobené jemu náležejícím nebo jím řízeným motorovým vozidlem; odborníci mají tuto imunitu i po ukončení svého pracovního poměru u agentury; b. nedotknutelnost jejich úředních listin a dokumentů; c. stejné možnosti, pokud se týká regulace peněžních a devizových prostředků a pokud se týká jejich osobních zavazadel, jaké jsou udělovány úředníkům vlád cizích zemí na dočasných oficiálních misích. Článek XVIII 1. V závislosti na podmínkách a postupu stanoveném Radou podléhá generální ředitelgenerální ředitel a členové personálu dani ve prospěch agentury, která se vypočítá ze mzdy a služebních požitků vyplacených agenturou. Taková mzda a služební požitky jsou vyňaty z vnitrostátní daně z příjmů; ale členské státy si ponechávají právo započítat tuto mzdu a služební požitky pro účely stanovení výše zdanění, které bude uplatněno na příjem z jiných zdrojů. 2. Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na renty a důchody vyplácené agenturou jejím bývalým generálním ředitelůmgenerálním ředitelům a členům personálu. Článek XIX Články XVI a XVIII se vztahují na všechny kategorie členů personálu, pro které platí služební řád agentury. Rada rozhoduje o kategoriích odborníků, na které se vztahuje článek XVII. Jména, tituly a adresy členů personálu a odborníků, na které odkazuje tento článek, se podle potřeby sdělí členským státům. Článek XX V případě, kdy si agentura ustaví vlastní systém sociálního zabezpečení, jsou její generální ředitelgenerální ředitel a členové personálu vyňati ze všech povinných příspěvků vnitrostátním orgánům sociálního zabezpečení, a to podle smluv uzavřených s členskými státy v souladu s článkem XXVIII. Článek XXI 1. Výsady a imunity stanovené v této příloze se generálnímu řediteligenerálnímu řediteli, členům personálu a odborníkům agentury neudělují pro jejich osobní výhody. Udělují se výhradně proto, aby za všech okolností zajistily nerušené fungování agentury a naprostou nezávislost osob, kterým jsou uděleny. 2. Generální ředitelGenerální ředitel má povinnost odebrat jakoukoliv příslušnou imunity ve všech případech, kdy by její zachování bránilo výkonu práva a je možné ji odebrat, aniž by tím byly dotčeny zájmy agentury. V případě generálního ředitelegenerálního ředitele má právo takovou imunitu odebrat Rada. Článek XXII 1. Agentura vždy spolupracuje s kompetentními orgány členských států, aby tak usnadnila řádný výkon spravedlnosti, zajistila dodržování policejních předpisů a předpisů týkajících se nakládání s výbušninami a hořlavými materiály, veřejného zdraví, kontrol dodržování pracovních předpisů nebo jiných podobných zákonů a aby zamezila jakémukoliv zneužití výsad, imunit a možností stanovených touto přílohou. Postup, který se uplatní při spolupráci, na kterou odkazuje odstavec 1, může být stanoven v doplňujících smlouvách, na které odkazuje článek XXVIII. Článek XXIII Každý členský stát si ponechá právo přijmout jakákoliv preventivní opatření v zájmu své bezpečnosti. Článek XXIV Žádný členský stát není povinen udělit výsady a imunity, na které odkazují články XIV, XV, čl. XVI písm. b), e) a g) a čl. XVII písm. c), svým vlastním státním příslušníkům nebo osobám, které v době, kdy přebírají své povinnosti v dotčeném členském státě, mají v tomto státě trvalé bydliště. Článek XXV 1. Agentura při uzavírání jiných písemných smluv, než jsou smlouvy uzavřené podle služebního řádu, stanoví arbitráž. Arbitrážní klauzule nebo zvláštní smlouva o arbitráži uzavřená za tímto účelem specifikuje rozhodné právo a zemi, kde bude arbitrážní soud zasedat. Arbitrážní řízení je takové arbitrážní řízení uplatňované v této zemi. 2. Vykonání rozhodčího nálezu se řídí platnými předpisy státu, na jehož území má být tento nález vykonán. Článek XXVI Kterýkoliv členský stát může předložit mezinárodnímu arbitrážnímu soudu, na který odkazuje článek XVII úmluvy, jakýkoliv spor, který: a. vznikne na základě škody způsobené agenturou; b. se týká jakékoliv jiné nesmluvní odpovědnosti agentury; c. se týká generálního ředitelegenerálního ředitele, člena personálu nebo odborníka agentury a ve kterém se může dotčená osoba dovolávat vynětí z podléhání působnosti soudů podle čl. XV odst. XVI písm. a) nebo čl. XVII písm. a), pokud nebyla tato imunita odebrána v souladu s článkem XXI. V případě sporů, kdy je vznesen nárok na vynětí z působnosti soudů podle čl. XVI písm. a) nebo čl. XVII písm. a), se odpovědnost agentury v takovém arbitrážním řízení nahrazuje odpovědností osob, na které odkazují tyto články. Článek XXVII Agentura učiní vhodná opatření pro uspokojivé urovnání sporů vzniklých mezi agenturou a generálním ředitelemgenerálním ředitelem, členy personálu nebo odborníky ohledně podmínek provádění jejich funkce. Článek XXVIII Agentura může na základě rozhodnutí Rady uzavřít s jedním členským státem nebo více členskými státy doplňkové smlouvy, aby tak uvedla v platnost ustanovení této přílohy týkající se tohoto státu nebo těchto států, nebo učinit jiná opatření k zajištění účinného fungování agentury a ochrany jejích zájmů. PŘÍLOHA II FINANČNÍ USTANOVENÍ Článek I 1. Finanční rok agentury běží od prvního ledna do následujícího třicátého prvního prosince. 2. Generální ředitelGenerální ředitel nejpozději do prvního září každého roku členským státům rozešle: a. návrh souhrnného rozpočtu; b. návrh rozpočtů programů. 3. Souhrnný rozpočet obsahuje: a. výdajovou část, která obsahuje odhadované výdaje vztahující se na činnosti, na které odkazuje čl. V odst. 1 písm. a) (i), (iii) a (iv) úmluvy, včetně fixních běžných nákladů, a také na variabilní běžné náklady a náklady na podporu programů, na které odkazuje čl. V odst. 1 písm. a) (ii) a čl. V odst. 1 písm. b) úmluvy; fixní a variabilní běžné náklady a náklady na podporu jsou specifikovány ve finančních předpisech; tyto odhady jsou členěny podle typu činnosti a podle obecných položek; b. příjmovou část, která obsahuje: i. příspěvky všech členských států na výdaje vztahující se k činnostem, na které odkazuje čl. V odst. 1 písm. a) (i), (iii) a (iv) úmluvy, včetně fixních běžných nákladů; ii. příspěvky účastnících se států na variabilní běžné náklady a náklady na podporu, které jsou alokovány v souladu s finančními předpisy programům, na které odkazuje čl. V odst. 1 písm. a) (ii) a čl. V odst. 1 písm. b) úmluvy; iii. ostatní příjmy. 4. Rozpočet každého programu obsahuje: a. výdajovou část, která obsahuje: i. odhadované přímé náklady, které se vztahují na program, a to v členění podle obecných položek, jak jsou definovány ve finančních předpisech; ii. odhadované variabilní běžné náklady a náklady na podporu alokované dotčenému programu; b. příjmovou část, která obsahuje: i. příspěvky účastnících se států na přímé výdaje, na které odkazuje písmeno a) (i); ii. ostatní příjmy; iii. pro informaci také příspěvky účastnících se států na variabilní běžné náklady a náklady na podporu, na které odkazuje písmeno a) (ii), jak je stanoveno v celkovém rozpočtu. 5. Schválení souhrnného rozpočtu a rozpočtu každého programu Radou se koná před začátkem každého finančního roku. 6. Souhrnný rozpočet a rozpočty programů se připravují a plní v souladu s finančními předpisy. Článek II 1. Pokud to vyžadují okolnosti, může Rada požádat generálního ředitelegenerálního ředitele, aby jí předložil revidovaný rozpočet. 2. Žádné rozhodnutí vyžadující dodatečné výdaje se nepovažuje za schválené, dokud Rada neschválí odhad požadovaných dodatečných výdajů, který vypracuje generální ředitelgenerální ředitel. Článek III 1. Pokud Rada požaduje, aby do celkového rozpočtu nebo do rozpočtu dotčených programů byly zahrnuty odhady výdajů na následující roky, generální ředitelgenerální ředitel tak učiní. 2. Rada v souvislosti s přijetím ročních rozpočtů agentury přezkoumá výši zdrojů a učiní nezbytné úpravy na základě kolísání cenové hladiny a jakýchkoliv nepředvídaných změn během provádění programů. Článek IV 1. Výdaje schválené na činnosti, které se řídí článkem V úmluvy, jsou kryty z příspěvků vyměřených v souladu s článkem XIII úmluvy. 2. Přistoupí-li ke úmluvě v souladu s jejím článkem XXII nový stát, příspěvky ostatních členských států se vyměří znovu. Nová škála výše příspěvků, která nabude účinnosti dnem, který určí Rada, se stanoví na základě vnitrostátních statistik příjmu za roky, které se použily při výpočtu aktuální škály. Ve vhodných případech se provádějí refundace, aby se zajistilo, že příspěvky zaplacené všemi členskými státy za běžný rok budou v souladu s rozhodnutím Rady. 3. a. Podmínky, podle kterých se mají platit příspěvky zajišťující řádné financování agentury, se stanoví ve finančních předpisech. b. Generální ředitelGenerální ředitel uvědomí členské státy o výši jejich příspěvků a datech, kdy mají být jejich platby uskutečněny. Článek V 1. Rozpočty agentury jsou vyjádřeny v ECU, jak je nyní definována kompetentními orgány Evropské unie, a následně v evropské platební jednotce, která ji může nahradit v okamžiku, kdy bude uvedena v platnost těmito orgány. 2. Každý členský stát platí svůj příspěvek v ECU a následně v platební jednotce, jíž bude ECU nahrazena, jak na ni odkazuje odstavec 1 výše. Článek VI 1. Generální ředitelGenerální ředitel vede přesné účetní záznamy o všech příjmech a výdajích. Na konci každého finančního roku sestavuje generální ředitelgenerální ředitel v souladu s finančními předpisy samostatné roční účetní uzávěrky pro každý program, na který se vztahuje článek V úmluvy. 2. Rozpočtové výkazy, rozpočet a finanční management, a také jakékoliv jiné opatření, které má finanční dopad, přezkoumá revizní komise. Rada ustanoví na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států ty členské státy, které budou přizvány, aby se spravedlivě střídaly při nominování auditorů, pokud možno z řad svých vlastních vyšších úředníků, kteří budou zastávat funkce v tomto výboru, a stejnou většinou nominují z řad auditorů předsedu komise na dobu, která nesmí být delší než tři roky. 3. Účelem auditu, který je založen na záznamech a, je-li to nutné, je prováděn na místě, je ověřit, že výdaje souhlasí s odhady rozpočtu a že tyto záznamy jsou zákonné a správné. Komise také podává zprávy o hospodářském managementu finančních zdrojů agentury. Na konci každého finančního roku sestaví komise zprávu, která se přijme většinou jejích členů a poté je předána Radě. 4. Revizní komise vykonává takové ostatní funkce, které jsou stanoveny ve finančních předpisech. 5. Generální ředitelGenerální ředitel poskytne auditorům informace a pomoc, kterou tito mohou požadovat k plnění svých povinností. PŘÍLOHA III NEPOVINNÉ PROGRAMY, KTERÉ SE ŘÍDÍ ČL. V ODST. 1 PÍSM. B) ÚMLUVY Článek I 1. Je-li podán návrh na realizaci nepovinného programu podle čl. V odst. 1 písm. b) úmluvy, předseda Rady jej předá všem členským státům k přezkoumání. 2. Jakmile Rada v souladu s čl. XI odst. 5 písm. c) (i) úmluvy schválí realizaci nepovinného programu v rámci agentury, kterýkoliv členský stát, který nemá v úmyslu se programu účastnit, do tří měsíců formálně prohlásí, že o účast v takovém programu nemá zájem; účastnící se státy sepíší prohlášení, které v závislosti na čl. III odst. 1 stanoví jejich závazky, pokud se týká: a. fází programu; b. podmínek, za kterých se má realizovat, včetně časového harmonogramu, indikativní finanční částky a dílčí částky, které se vztahují na fáze programu, a jakýchkoliv jiných ustanovení týkajících se jeho řízení a realizace; c. škály výše příspěvků stanovené v souladu s čl. XIII odst. 2 úmluvy; d. trvání a výše prvního neodvolatelného finančního závazku. 3. Prohlášení se pro informaci předá Radě, a to společně s návrhem implementačních pravidel, které se jí předloží ke schválení. 4. Není-li účastnící se stát schopen přijmout ustanovení stanovená v prohlášení, přestává být účastnícím se státem. Ostatní členské státy se mohou následně stát účastnícími se státy přijetím těchto ustanovení v souladu s podmínkami, které určí účastnící se státy. Článek II 1. Program se realizuje v souladu s ustanoveními úmluvy a, není-li stanoveno v této příloze nebo implementačních pravidlech jinak, také s pravidly a postupy uplatňovanými v agentuře. Rozhodnutí Rady se přijímají v souladu s touto přílohou a implementačními pravidly. Pokud v této příloze nebo implementačních pravidlech nejsou obsažena žádná specifická ustanovení, platí pravidla pro hlasování stanovená ve úmluvě nebo jednací řád Rady. 2. Rozhodnutí na začátku nové fáze jsou přijímána na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech účastnících se států, a to za předpokladu, že tato většina představuje nejméně dvě třetiny příspěvků do programu. Pokud rozhodnutí o zahájení nové fáze nelze přijmout, účastnící se státy, které si nicméně přejí v programu pokračovat, se navzájem konzultují, stanoví opatření pro takové pokračování a podají o tom zprávu Radě, která přijme veškerá potřebná opatření. Článek III 1. Pokud program zahrnuje fázi definování projektu, účastnící se státy na konci dotčené fáze přezkoumají náklady programu. Pokud takové přezkoumání ukáže, že jsou náklady překročeny o více než 20 % indikativní finanční částky, na kterou odkazuje článek I, kterýkoliv účastnící se stát může z programu odstoupit. Účastnící se státy, které si nicméně přejí v programu pokračovat, se navzájem konzultují, stanoví opatření pro takové pokračování a podají o tom zprávu Radě, která přijme veškerá potřebná opatření. 2. Během každé fáze, jak je definována v prohlášení, Rada přijímá na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech účastnících se států roční rozpočty v rámci příslušné finanční částky a dílčích částek. 3. Rada stanoví postup umožňující přezkoumání finanční částky nebo dílčích částek v případě kolísání cenové hladiny. 4. V případě, kdy musí být finanční částka nebo dílčí částka přezkoumána z jiných důvodů, než na které odkazují odstavce 1 a 3, účastnící se státy uplatní následující postup: a. Žádný účastnící se stát není oprávněn odstoupit z programu, pokud překročení kumulativních nákladů není větší než 20 % původní finanční částky nebo přezkoumané částky definované v souladu s postupem stanoveným v odstavci 1. b. Pokud je překročení kumulativních nákladů vyšší než 20 % příslušné finanční částky, kterýkoliv účastnící se stát může od programu odstoupit. Ty státy, které si nicméně přejí v programu pokračovat, se navzájem konzultují, stanoví opatření pro takové pokračování a podají o tom zprávu Radě, která přijme veškerá potřebná opatření. Článek IV Agentura, jednající jménem účastnících se států, je vlastníkem družic, vesmírných systémů a jiných prvků vytvořených v rámci programu, a také zařízení a vybavení, která jsou nutná k jejich vytvoření. O jakémkoliv převodu vlastnictví rozhoduje Rada. Článek V 1. Odstoupení od úmluvy členským státem s sebou nese také odstoupení tohoto státu ze všech programů, kterých se účastní. Článek XXIV úmluvy se uplatňuje na práva a povinnosti vyplývající z těchto programů. 2. Přerušení podle čl. II odst. 2 a odstoupení podle čl. III odst. 1 a čl. III odst. 4 písm. b) nabývají účinnosti dnem, kdy Rada obdrží informace, na které odkazují tyto články. 3. Účastnící se stát, který se rozhodne nepokračovat v programu podle čl. II odst. 2 nebo od programu odstoupí podle čl. III odst. 1 a čl. III odst. 4 písm. b), si podrží práva získaná účastnícími se státy do data, kdy jeho odstoupení nabude účinnosti. Poté již tomuto státu nesmí vyvstat žádné další právo ani povinnost ze zbývající části programu, kterého se nadále neúčastní. Zůstává vázán dodržením úhrady svého splatného podílu jemu vyměřených částek odpovídajících schválené smlouvě o veřejné zakázce jak v rámci rozpočtu na aktuální finanční rok nebo předchozí finanční roky a vztahujících se k fázi programu, jejíž provádění právě probíhá. Účastnící se státy se však mohou v prohlášení jednomyslně dohodnout, že stát, který se rozhodne nepokračovat v programu nebo z něho odstoupit, bude zavázán financovat celý svůj podíl původní částky nebo dílčích částek programu. Článek VI 1. Účastnící se státy se mohou rozhodnout, že budou pokračovat v programu na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech účastnících se států, které představují nejméně dvě třetiny příspěvků do programu. 2. Agentura oznámí účastnícím se státům dokončení programu v souladu s implementačními pravidly; platnost těchto implementačních pravidel končí okamžikem přijetí takového oznámení. PŘÍLOHA IV INTERNACIONALIZACE VNITROSTÁTNÍCH PROGRAMŮ Článek I Hlavním cílem internacionalizace vnitrostátních programů je, aby každý členský stát umožnil ostatním členským státům v rámci agentury účast v kterémkoliv novém civilním vesmírném projektu, který zamýšlí realizovat, a to sám nebo ve spolupráci s jiným členským státem. S ohledem na tento účel: a. každý členský stát oznámí generálnímu řediteligenerálnímu řediteli agentury jakýkoliv takový projekt před začátkem jeho fáze B (fáze definování projektu); b. načasování a obsah nabídek účasti v projektu by měly ostatním členským státům umožnit převzít významný podíl práce na projektu; agentura je včas informována o jakýchkoliv důvodech, které toto znemožňují, a o jakýchkoliv podmínkách, které si iniciující členský stát případně přeje stanovit, pokud se týká přidělení pracovních úkolů ostatním členským státům; c. iniciující členský stát podá vysvětlení opatření, která navrhuje ohledně technického řízení projektu, a udá jejich důvody; d. iniciující členský stát vynaloží maximální úsilí, aby vyšel vstříc všem přiměřeným reakcím týkajícím se výše nákladů a způsobu, jakým budou tyto náklady a pracovní úkoly rozděleny, přičemž toto úsilí podřídí dohodě, na jejímž dosažení pracuje, v rámci časového harmonogramu, který je požadován rozhodnutími o projektu; následně předloží na základě Přílohy III formální návrh místa budoucí realizace projektu v souladu s podmínkami této přílohy; e. provádění projektu v rámci agentury nesmí být vyloučeno kvůli tomu, že projekt nezískal ostatní členské státy k účasti v rozsahu, který iniciující členský stát původně navrhl. Článek II Členské státy vynaloží maximální úsilí, aby zajistily, že bilaterální a multilaterální vesmírné projekty, které realizují se státy, které nejsou členy agentury, nebudou mít nežádoucí vliv na vědecké, hospodářské a průmyslové cíle agentury. Zejména: a. informují agenturu o takových projektech, pokud mají zato, že to projekty nepoškodí; b. projednají projekty, o nichž takto informovaly, s ostatními členskými státy s cílem stanovit rozsah širší účasti. Pokud se prokáže, že je širší účast možná, uplatní se postup stanovený v čl. I písm. b) až e). PŘÍLOHA V PRŮMYSLOVÁ POLITIKA Článek I 1. Generální ředitelGenerální ředitel jedná při realizaci průmyslové politiky, na kterou odkazuje článek VII úmluvy, v souladu s ustanoveními této přílohy a směrnicemi Rady. 2. Rada kontroluje průmyslový potenciál a průmyslovou strukturu ve vztahu k činnostem agentury, zejména: a. obecnou strukturu průmyslu a průmyslových seskupení; b. žádoucí stupeň specializace v průmyslu a metody jeho dosažení; c. koordinaci příslušných vnitrostátních průmyslových politik; d. interakci s jakýmikoliv příslušnými průmyslovými politikami jiných mezinárodních orgánů; e. vztah mezi výrobní kapacitou průmyslu a potenciálními trhy; f. organizování kontaktů s průmyslem, aby bylo možné monitorovat a ve vhodných případech schvalovat průmyslovou politiku agentury. Článek II 1. Při zadávání všech zakázek dává agentura přednost průmyslu a organizacím členských států. Avšak v rámci každého nepovinného programu, který se řídí čl. V odst. 1 písm. b) úmluvy, se dává zvláštní přednost průmyslu a organizacím účastnících se států. 2. Rada určí, zda a v jakém rozsahu se může agentura odchýlit od výše uvedené preferenční klauzule. 3. Otázka, zda by se měl určitý podnik považovat za podnik, který náleží jednomu z členských států, se řeší s ohledem na následující kritéria: místo sídla podniku, rozhodovací centra a výzkumná centra a území, na němž se má provádět dotčená práce. Ve sporných případech rozhoduje o tom, zda by se měl nebo neměl určitý podnik považovat za podnik, který náleží jednomu z členských států, Rada. Článek III 1. V rané fázi činností v rámci zakázky a před rozesláním výzev k předkládání nabídek do veřejné soutěže předloží generální ředitelgenerální ředitel Radě ke schválení svůj návrh politiky zadání veřejné zakázky, který má být dodržen, a to u jakékoliv zakázky, která buďto: a. má odhadovanou hodnotu přesahující hranice definované v pravidlech týkajících se průmyslové politiky a která bude záviset na povaze dotčené práce, nebo b. není podle názoru generálního ředitelegenerálního ředitele odpovídajícím způsobem upravena pravidly, která se vztahují na průmyslovou politiku, nebo doplňujícími pokyny stanovenými Radou, nebo by mohla způsobit střet s těmito pravidly nebo pokyny. 2. Doplňující pokyny, na které odkazuje odst. 1 písm. b) stanovuje Rada podle potřeby, pokud má za to, že mohou pomoci při identifikaci těch oblastí, kde je potřeba předem předložit návrh podle odstavce 1. 3. Zakázky agentury uděluje přímo generální ředitelgenerální ředitel, aniž by se musel obracet na Radu, s výjimkou následujících případů: a. když z vyhodnocení přijatých nabídek vyplývá doporučení k výběru dodavatele, které by odporovalo buďto předchozím pokynům vydaným Radou podle podmínek odstavce 1, nebo jakýmkoliv obecným směrnicím o průmyslové politice přijatým na základě studií Rady podle čl. I odst. 2; generální ředitelgenerální ředitel poté předloží případ Radě k rozhodnutí, přičemž oznámí, proč považuje odchylku za nezbytnou, a uvede také, zda by jiné rozhodnutí Rady, prakticky vzato, znamenalo z provozního nebo jiného hlediska doporučeníhodnou alternativu; b. když se Rada ze specifických důvodů rozhodla realizovat kontrolu před udělením zakázky. 4. Generální ředitelGenerální ředitel podává Radě v pravidelných intervalech, které budou specifikovány, zprávu o zakázkách udělených během předchozího období a o krocích týkajících se zakázek, které jsou plánovány na následující období, aby Rada mohla monitorovat implementaci průmyslové politiky agentury. Článek IV Geografické rozdělení všech zakázek agentury se řídí následujícími obecnými pravidly: 1. Koeficient celkové návratnosti členského státu je poměr mezi jeho procentuálním podílem na celkové hodnotě všech zakázek udělených v rámci všech členských států a jeho celkovým procentem příspěvků. Avšak při výpočtu tohoto koeficientu celkové návratnosti se neberou v úvahu ani zakázky, které členské státy udělí do programu, ani jejich příspěvky do programu, který je realizován: a. podle článku VIII Smlouvy o založení Evropské organizace pro kosmický výzkum, a to za předpokladu, že příslušné opatření obsahuje ustanovení v tomto smyslu nebo se takto následně jednomyslně dohodnou všechny účastnící se státy; b. podle čl. V odst. 1 písm. b) této úmluvy, a to za předpokladu, že se tak jednomyslně dohodnou všechny účastnící se státy. 2. Pro účely výpočtu koeficientů návratnosti se na hodnotu zakázek uplatní faktory statistického vážení na základě jejich technologického zúročení. Tyto faktory statistického vážení definuje Rada. V rámci jedné zakázky, která má významnou hodnotu, lze uplatnit více než jeden faktor statistického vážení. 3. V ideálním případě by výsledkem rozdělení zakázek, které provádí agentura, měl být ve všech zemích koeficient celkové návratnosti 1. 4. Koeficienty návratnosti se počítají jednou za čtvrtletí a pro účely formálních přezkoumání, na které odkazuje odstavec 5, se vykazují kumulativně. 5. Formální přezkoumání geografického rozdělení zakázek se koná každých pět let, přičemž předběžné přezkoumání se koná před koncem třetího roku. 6. Rozdělování zakázek v mezidobí mezi formálními přezkoumáními situace by mělo být takové, aby se v době každého formálního přezkoumání kumulativní koeficient celkové návratnosti každého členského státu podstatně neodchyloval od ideální hodnoty. V době každého formálního přezkoumání může Rada stanovit nižší limit kumulativního koeficientu návratnosti na následující období, a to za předpokladu, že nikdy nebude nižší než 0,8. 7. O různých kategoriích zakázek, které definuje Rada, zejména o zakázkách pokročilého výzkumu, zakázkách na vývoj a zakázkách na technologie vztahující se k projektu, se provedou samostatná hodnocení a zprávy o těchto hodnoceních se předají Radě. Generální ředitelGenerální ředitel projedná tato hodnocení s Radou v pravidelných intervalech, které se specifikují, a to zejména při prozatímním přezkoumání, s cílem identifikovat kroky potřebné k nápravě jakýchkoliv nesrovnalostí. Článek V 1. Pokud je v jednom z prozatímních přezkoumání identifikována tendence, která ukazuje, že koeficient celkové návratnosti kteréhokoliv členského státu bude pravděpodobně menší, než je nižší limit definovaný podle čl. IV odst. 6, generální ředitelgenerální ředitel předloží Radě návrhy na nápravu dotčené situace během jednoho roku. Tyto návrhy dodrží rámec pravidel agentury, kterými se řídí zadávání zakázek. Pokud po tomto období jednoho roku dotčená tendence stále přetrvává, generální ředitelgenerální ředitel předloží Radě návrhy, ve kterých má potřeba napravit danou situaci přednost před pravidly agentury, kterými se řídí zadávání zakázek. 2. Pokud se při kterémkoliv jednotlivém formálním přezkoumání zjistí, že je koeficient celkové návratnosti menší než nižší limit definovaný podle čl. IV odst. 6, generální ředitelgenerální ředitel předloží Radě návrhy, ve kterých má potřeba napravit danou situaci během jednoho roku přednost před pravidly agentury, kterými se řídí zadávání zakázek. Článek VI Jakékoliv rozhodnutí přijaté na základě průmyslové politiky, v jehož důsledku dojde k vyloučení určitého podniku nebo organizace členského státu ze soutěže o zakázky agentury v určité oblasti, vyžaduje souhlas dotčeného členského státu. *** NA DŮKAZ TOHO níže podepsaní zmocnění zástupci, kteří k tomu byli řádně oprávněni, podepsali tuto úmluvu. DÁNO v Paříži dne 30. května 1975 v jazyce německém, anglickém, španělském, francouzském, italském, nizozemském a švédském, přičemž všechny tyto texty mají rovnocennou platnost, v jediném originálu, který se uloží v archivu francouzské vlády, jež předá ověřené kopie všem signatářským a přistupujícím státům. Pravost textů této úmluvy sepsaných v jiných úředních jazycích členských států agentury se ověří jednomyslným rozhodnutím všech členských států. Takové texty se uloží v archivu francouzské vlády, jež předá ověřené kopie všem signatářským a přistupujícím státům. Za Spolkovou republiku Německo Sigismund Freiherr Von BRAUN Hans MATTHÖFER Za Belgické království Ch. de KERCHOVE Za Dánské království Paul FISCHER Za Španělsko Miguel de LOJENDIO Za Francouzskou republiku Michel d’ORNANO Za Irsko David NELIGAN Za Italskou republiku Mario PEDINI Za Norské království [bez podpisu] Za Nizozemské království Onder voorbehound van aanvaarding J.A. de RANITZ Za Spojené království Velké Británie a Severního Irska BESWICK Za Švédské království Sous réserve de ratification Ingmar HÄGGLÖF Za Švýcarskou konfederaci Pierre DUPONT Oprava článku V Přílohy V (anglická verze, str. 89) Po přijetí rezoluce ESA/C/CLXXXIX/Res. 6 (v konečném znění) Radou dne 22. června 2005 se odstavce 1 a 2 článku V Přílohy V úmluvy nahrazují následujícím textem: Článek V Pokud je mezi dvěma formálními přezkoumáními identifikována tendence, která ukazuje, že koeficient celkové návratnosti kteréhokoliv členského státu bude pravděpodobně menší, než je nižší limit definovaný podle čl. IV odst. 6, generální ředitelgenerální ředitel předloží Radě návrhy, ve kterých má potřeba napravit danou situaci přednost před pravidly agentury, kterými se řídí zadávání zakázek. JEDNACÍ ŘÁD RADY ESA JEDNACÍ ŘÁD RADY ESA POZNÁMKY Ref. ESA/C(79)69. Schváleno Radou na jejím 7. zasedání (10.-11. května 1976) a doplněno na jejím 29. zasedání (27.-28. února 1979). Pokud jde o odpovědnost Rady, viz článek XI Úmluvy o ESA. I. SLOŽENÍ Článek 1 1. Rada se skládá ze zástupců členských států agentury. Zasedá na úrovni delegátů, nebo na úrovni ministrů. 2. Každý členský stát může být v zásadě zastoupen nejvýše dvěma delegáty. Účast ve funkci delegáta bude podmíněna předložením pověřovacích listin vydaných oprávněným vnitrostátním orgánem. Delegát zůstává ve funkci do doby, kdy je generálnímu řediteligenerálnímu řediteli oznámeno odvolání delegáta. Článek 2 Každý členský stát může písemně jmenovat zástupce delegátů. Tito zástupci zůstávají ve své funkci do doby, kdy je generálnímu řediteligenerálnímu řediteli oznámeno jejich odvolání. Článek 3 Delegát může být doprovázen poradci. Jména a profese poradců se sdělí generálnímu řediteligenerálnímu řediteli před tím, než se zapojí do práce jakéhokoliv zasedání Rady. Článek 4 Na začátku zasedání nechá generální ředitelgenerální ředitel kolovat seznam účastníků, sestavený na základě informací přijatých od členských států v souladu s články 1, 2 a 3 výše. II. PŘEDSEDNICTVÍ V RADĚ Článek 5 1. Rada volí ze svých členů předsedu a dva místopředsedy na dobu dvou let, kteří mohou být jednou znovu zvoleni na další rok. Funkční období předsedy a jeho místopředsedů začíná 1. července roku, kdy se konaly volby. 2. Pokud není předseda schopen plnit své funkce, ujímá se za něj předsednictví místopředseda. 3. Pokud předseda není schopen vybrat jednoho z místopředsedů, převezme předsednictví služebně starší nebo, v případě stejného služebního věku, starší z místopředsedů. 4. Ustanovení odstavce 3 tohoto článku platí také v případě rezignace nebo úmrtí předsedy. V takovém případě jedná jako předseda místopředseda, a to do konce funkčního období původního předsedy, pokud se Rada nerozhodne jmenovat nového předsedu. 5. Místopředseda jednající jako předseda má stejné pravomoci a povinnosti jako předseda. Článek 6 1. Předseda řídí jednání Rady. Nezastává funkci delegáta členského státu. Při plnění svých funkcí zůstává podřízen pravomoci Rady. 2. Členský stát, jehož delegát vykonává funkce předsedy, jmenuje místo něho delegáta na dobu, po kterou zastává funkce předsedy. III. PŘEDSEDNICTVO RADY Článek 7 Předsedovi je nápomocno předsednictvo, které se skládá z něho samotného a jednoho pověřeného zástupce za každý členský stát agentury. Každý zástupce může být doprovázen poradcem. Jména zástupců a poradců se sdělí generálnímu řediteligenerálnímu řediteli před tím, než se účastní jakéhokoliv zasedání předsednictva. Pokud se záležitosti, které jsou na pořadu jednání Rady, týkají podřízeného orgánu Rady nebo jiného výboru, může předseda Rady také přizvat předsedu příslušného podřízeného orgánu nebo komise, aby se účastnil zasedání předsednictva. Obdobně může přizvat na zasedání také místopředsedu Rady. IV. ZASEDÁNÍ Článek 8 1. Rada zasedá způsobem a v době, jak je třeba, a to nejméně dvakrát za rok. Zasedání se konají v ústředí agentury, pokud Rada nerozhodne jinak. 2. Na každém svém zasedání Rada určí datum svého dalšího zasedání. V případě potřeby může předseda ve shodě s generálním ředitelemgenerálním ředitelem změnit datum stanovené pro zasedání. 3. Předseda může svolat mimořádné zasedání Rady buďto ze své vlastní iniciativy, nebo na společnou žádost nejméně tří členských států. 4. Zasedání Rady nejsou veřejná, pokud Rada nerozhodne jinak. 5. Aby Rada mohla projednat obzvlášť důvěrné záležitosti, zasedá na důvěrném zasedání. Článek 9 1. Generální ředitelGenerální ředitel připravuje po poradě s předsedou návrh pořadu jednání, který se rozesílá členským státům nejpozději čtrnáct dnů před každým zasedáním. Tento návrh pořadu jednání obsahuje zejména záležitosti, které se do něj rozhodla zařadit Rada na svém předchozím zasedání, jakékoliv záležitosti, jejichž zařazení mohla požadovat určitá delegace během předchozího zasedání v dopise adresovaném generálnímu řediteligenerálnímu řediteli nejpozději tři týdny před zasedáním, záležitosti navržené podřízenými orgány nebo jinými výbory agentury a záležitosti, u nichž případně generální ředitelgenerální ředitel považuje za nutné předložit je Radě. Dokumenty, které se týkají záležitostí zahrnutých do návrhu pořadu jednání, se rozešlou členským státům nejpozději čtrnáct dnů před každým zasedáním. 2. Návrh pořadu jednání, na který odkazuje odstavec 1 výše, projedná a schválí Rada po všech potřebných úpravách, a to okamžitě po zahájení zasedání. Do návrhu pořadu jednání mohou být doplněny také jiné body, ale rozhodnutí o nich lze přijímat, pouze pokud souhlasí všichni delegáti. 3. V případě mimořádného zasedání se společně s oznámením, kterým se zasedání svolává, rozesílá také podrobný popis bodů, které mají být projednány; všechny dokumenty, které se zasedání týkají, se rozešlou nejméně deset dnů před datem mimořádného zasedání. Článek 10 1. Zasedá-li Rada na ministerské úrovni, sestavuje návrh pořadu jednání generální ředitelgenerální ředitel po poradě s předsedou Rady a ministrem, který předsedal předchozímu zasedání ministrů. Ostatní ustanovení článku 9 výše platí s nutnými změnami v podrobnostech. 2. Zasedá-li Rada na ministerské úrovni, volí předsedu na dobu zasedání. Ustanovení oddílu V tohoto jednacího řádu, která se týkají funkcí předsedy a vedení zasedání, platí s nutnými změnami v podrobnostech po celou dobu zasedání. 3. Zasedání ministrů oficiálně svolává ministr, který předsedal předchozímu zasedání ministrů. Článek 11 1. Generální ředitelGenerální ředitel je tajemníkem Rady; může jmenovat člena personálu agentury, aby vykonával tuto funkci místo něho. 2. Generální ředitelGenerální ředitel a jím jmenovaní členové personálu agentury se účastní zasedání Rady, pokud Rada nerozhodne jinak. Generální ředitelGenerální ředitel nebo člen personálu agentury, kterého generální ředitelgenerální ředitel jmenoval svým zástupcem, mohou Radě před jejím zasedáním předložit ústně nebo písemně prohlášení o jakékoliv záležitosti. V. FUNKCE PŘEDSEDY A VEDENÍ ZASEDÁNÍ Článek 12 Předseda podle ustanovení tohoto jednacího řádu řídí jednání Rady a udržuje pořádek během jejích zasedání. Zahajuje a uzavírá každé zasedání, řídí diskuse a v případě potřeby provádí jejich shrnutí, zajišťuje dodržování tohoto jednacího řádu, uděluje nebo odebírá slovo, rozhoduje o procesních námitkách, předkládá návrhy k hlasování a ohlašuje rozhodnutí. Může navrhnout odročení nebo ukončení rozpravy nebo odročení či pozastavení zasedání. Před každým hlasováním ověří, zda je zasedání usnášeníschopné. Článek 13 V Radě si nikdo nesmí vzít slovo, neudělil-li mu je předseda. Podle ustanovení článku 14 vyzývá předseda řečníky v pořadí, v jakém požádali o slovo. Předseda může volat k pořádku řečníka, jehož komentáře nemají žádný vztah k projednávané záležitosti. Článek 14 1. Během zasedání může delegát vznést procesní námitku. Předseda oznámí své rozhodnutí o takovém vznesení procesní námitky okamžitě. Proti rozhodnutí předsedy se může odvolat kterýkoliv delegát, přičemž v takovém případě se odvolání projedná a hlasuje se o něm. Pokud toto odvolání nepodpoří většina přítomných a hlasujících delegací, rozhodnutí předsedy zůstává v platnosti. Delegáti, kteří se vyjadřují k procesní námitce, se nesmí zabývat obsahem projednávaného bodu. 2. Přednost před všemi jinými návrhy nebo podněty se uděluje v následujícím pořadí návrhům na: (a) pozastavení zasedání; (b) ukončení zasedání; (c) odročení záležitosti, která je předmětem projednávání; (d) ukončení rozpravy o záležitosti, která je předmětem projednávání. Článek 15 Každý návrh je ve své konečné podobě předmětem hlasování. Pokud o to delegát požádá, předkládá se zasedání písemně. V takovém případě návrh předseda zasedání nepředkládá, dokud delegáti, kteří to požadují, neobdrží jeho písemné znění. Článek 16 1. Kdykoliv je podán pozměňovací návrh k návrhu, nejprve se o tomto pozměňovacím návrhu hlasuje. Pokud jsou podány dva a více pozměňovacích návrhů, Rada hlasuje nejprve o tom, který předseda určí jako ve své podstatě nejvíce vzdálený původnímu návrhu. V případech, kdy schválení jednoho pozměňovacího návrhu nutně vede k odmítnutí jiného pozměňovacího návrhu, se o tomto druhém pozměňovacím návrhu nehlasuje. 2. Kterýkoliv delegát může požadovat, aby se o částech pozměňovacího návrhu hlasovalo zvlášť. Pokud je proti této žádosti vznesena námitka, hlasuje se o návrhu rozdělit pozměňovací návrh na části. 3. Pokud to některá delegace požaduje, Rada poté hlasuje o konečném pozměněném návrhu. 4. Jsou-li předloženy dva a více návrhů v jedné a té samé záležitosti, hlasuje se o těchto návrzích v pořadí, ve kterém byly předloženy, pokud Rada nerozhodne jinak. Rada může po každém hlasování rozhodnout, zda bude o dalším návrhu hlasovat, nebo ne. Článek 17 1. Každý členský stát má v Radě jeden hlas, s výjimkou: (a) hlasování o záležitostech, které se týkají výlučně přijatého nepovinného programu, jejž se neúčastní, pokud se všechny ostatní účastnící se státy nerozhodnou jinak; (b) případu, kdy jeho nedoplatky příspěvků agentuře na všechny činnosti a programy, jichž se účastní, přesáhnou vyměřenou výši jeho příspěvků na aktuální finanční rok; tento členský stát může být oprávněný k hlasování, pokud dvoutřetinová většina všech členských států má za to, že nezaplacení příspěvků je způsobeno okolnostmi, které dotčený členský stát nemohl ovlivnit. (c) hlasování o záležitostech, které se týkají výlučně nepovinného programu, jejž se účastní, pokud výše nedoplatků jeho příspěvků do tohoto programu přesáhne vyměřenou výši jeho příspěvků do tohoto programu na aktuální finanční rok; (d) hlasování o záležitostech, které se týkají konkrétně práv nebo povinností Evropské organizace pro vývoj a stavbu kosmických nosných raket, pokud členský stát není členem Evropské organizace pro vývoj a stavbu kosmických nosných raket. 2. Stát, který není členem agentury, může mít hlas v případech stanovených v jakémkoliv ujednání uzavřeném mezi ním a agenturou. Článek 18 1. Jakékoliv zasedání Rady je usnášeníschopné, jsou-li přítomni delegáti z většiny členských států. Při hlasování o záležitostech, které se týkají výlučně nepovinného programu, je zasedání Rady usnášeníschopné, je-li přítomna většina účastnících se členských států. Při hlasování o záležitostech, které se týkají práv nebo povinností Evropské organizace pro vývoj a stavbu kosmických nosných raket, je zasedání Rady usnášeníschopné, je-li přítomna většina členských států Evropské organizace pro vývoj a stavbu kosmických nosných raket. 2. Rada hlasuje podle podmínek o většině, které jsou stanoveny v příslušných smlouvách a jejich přílohách. 3. Delegáti běžně hlasují aklamací, s výjimkou případů, kdy kterýkoliv delegát požádá o hlasování podle jmen, které se poté koná podle francouzského abecedního pořádku jmen členských států, počínaje delegací, která požádala o hlasování podle jmen. Aby se zjistila jednomyslnost nebo smluvně stanovené většiny, nebere se v potaz žádný členský stát, který nemá hlasovací právo. Je-li přijato rozhodnutí prostou většinou zastoupených a hlasujících členských států, zdržení se hlasování se nepočítá jako hlas. 4. Výsledek všech hlasování je obsažen v zápisu ze zasedání, na který odkazuje článek 21. Článek 19 Poté, co Rada přijme nebo zamítne návrh, není přípustné požadovat jeho přezkoumání po dobu dvanácti měsíců s výjimkou případu, kdy stejná většina, která byla nutná k původnímu rozhodnutí, s přezkoumáním souhlasí. Po uplynutí této doby může kterýkoliv členský stát nebo generální ředitelgenerální ředitel navrhnout přezkoumání. VI. JAZYKY Článek 20 Používání jazyků na zasedáních Rady a také v ostatních výborech agentury se řídí ustanoveními rezoluce č. 8, která je připojena k závěrečnému aktu Konference zmocněných zástupců pro založení Evropské kosmické agentury, která je připojena k tomuto jednacímu řádu jako Příloha I. VII. ZÁPIS ZE ZASEDÁNÍ Článek 21 1. Po každém zasedání Rady připraví generální ředitelgenerální ředitel návrh zápisu ze zasedání, který shrnuje podstatu diskusí a obsahuje dosažené závěry. 2. Návrh zápisu ze zasedání se rozešle co nejdříve po ukončení zasedání. 3. Pozměňovací návrhy k návrhu zápisu ze zasedání zasílají delegace generálnímu řediteligenerálnímu řediteli písemně do tří týdnů po datu, kdy byl tento zápis oznámen. Pozměňovací návrhy se rozesílají členským státům před následujícím zasedáním Rady. Výjimečně mohou delegace podávat pozměňovací návrhy ústně, pokud s tím všechny ostatní delegace souhlasí. 4. (a) Je-li proti rozhodnutí podán protest jednou nebo více delegacemi a podle magnetofonového záznamu se zjistí, že se o rozhodnutí podaly nesprávné informace, a mezi delegacemi není ohledně tohoto bodu žádný rozdíl v názorech, vydá se oprava návrhu zápisu ze zasedání. (b) Je-li záznam toho, co bylo rozhodnuto, potvrzen magnetofonovým záznamem rozpravy, ale jedna delegace nebo více delegací zastává nadále svůj názor, předseda Rady formuluje po poradě s dotčenou delegací nebo dotčenými delegacemi rozhodnutí, které poté platí až do následujícího zasedání Rady. Tento postup se však neuplatňuje na rozhodnutí, která vyžadují zvláštní většinové hlasování. Jimi se zabývá písmeno c) níže. (c) Není-li magnetofonový záznam rozhodnutí k dispozici nebo je z jakéhokoliv důvodu nejasný, a ve všech případech rozhodnutí, která vyžadují zvláštní většinové hlasování, se záležitost předkládá následujícímu zasedání Rady. 5. Na začátku každého zasedání schvaluje Rada po zvážení jakýchkoliv předložených doplnění návrh záznamu předchozího zasedání. Článek 22 Rada rozhoduje o tiskových zprávách, které se týkají jejích jednání a závěrů. VIII. POZOROVATELÉ Článek 23 1. Rada může na základě jednomyslného rozhodnutí udělit status pozorovatele vládám států, které nejsou členy agentury, a mezinárodním organizacím. Tento status zahrnuje právo mít zastoupení na zasedáních Rady. 2. Mezinárodní organizace, instituce členských států i států, které členy agentury nejsou, a také jednotliví odborníci mohou být se souhlasem všech delegací přizváni k vyslání svých zástupců, kteří se účastní zasedání Rady nebo rozprav o jednotlivých bodech pořadu jednání při zasedání Rady. 3. Účast podle odstavců 1 a 2 neznamená v žádném případě převod hlasovacího práva. IX. PODŘÍZENÉ ORGÁNY Článek 24 1. Rada může ustavit takové podřízené orgány, které mohou být nezbytné pro účely agentury. 2. Zřízení a směrnice takových orgánů a případy, kdy mají rozhodovací pravomoci, určuje Rada na základě souhlasu dvoutřetinové většiny všech členských států. 3. Předseda nebo odborný zpravodaj výboru nebo pracovní skupiny, který není delegátem, je přizván, aby se účastnil zasedání Rady a zapojil se do rozprav bez hlasovacího práva, je-li Radě předložena záležitost, která se vztahuje k práci jeho výboru nebo pracovní skupiny nebo jakékoliv dokumentaci s ní spojenou. X. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Článek 25 Tento jednací řád se novelizuje rozhodnutím Rady. PŘÍLOHA I REZOLUCE Č. 8: POUŽÍVÁNÍ JAZYKŮ KONFERENCE, VZHLEDEM K potřebě vyřešit před podpisem Smlouvy o založení Evropské kosmické agentury otázku budoucího použití jazyků v této agentuře, S PŘIHLÉDNUTÍM k přání na jedné straně usnadnit prezentování názorů členských států v zastupitelských orgánech agentury a na druhé straně poskytnout agentuře pracovní předpisy, které zaručí efektivitu jejích jednání a hospodárné využívání zdrojů, SOUHLASÍ S TÍM, aby se v agentuře uplatňovala následující pravidla: 1. Pokud se týká zasedání jakéhokoliv orgánu, výboru nebo pracovní skupiny agentury, může se používat jazyk anglický, francouzský a německý a poskytuje se tlumočení v těchto třech jazycích. 2. Pokud se týká dokumentů, platí následující pravidla: (a) Úřední dokumenty agentury, které jsou opatřeny jednacím číslem vztahujícím se k Radě, jednomu z jejích podřízených orgánů nebo pracovní skupině, se vydávají v jazyce anglickém, francouzském a německém. (b) Všechny ostatní dokumenty agentury se vydávají v jazyce anglickém a francouzském. (c) Dokumenty členských států, které jsou vědecké, technické, právní nebo administrativní povahy, by měly být Radě předkládány přednostně v jazyce anglickém nebo francouzském, ale mohou být agentuře zasílány v kterémkoliv jiném jazyce členského státu. 3. Kromě toho se na zasedáních Rady nebo kteréhokoliv jejího podřízeného orgánu, během kterých se projednávají otázky spojené s programem Spacelab, může používat jazyk italský a poskytuje se v něm také tlumočení; úřední dokumenty agentury, které jsou opatřeny číslem jednacím Rady nebo jednoho z jejích podřízených orgánů a týkají se tohoto programu, se také vydávají v jazyce italském. 4. Na žádost delegace členského státu se na zasedání, na které odkazuje odstavec 1, stanoví také jiné úpravy týkající se používání jakéhokoliv jazyka tohoto členského státu, než jsou ty, které jsou uvedeny v odstavci 1, odst. 2 písm. a) a odst. 2 písm. b), nebo týkající se překladů dokumentů, na které odkazuje odst. 2 písm. a) nebo odst. 2 písm. b) do tohoto jazyka, přičemž se má za to, že taková žádost se podává pouze ve vztahu k zasedání nebo dokumentu, na kterém má tento členský stát zvláštní zájem. 5. Agentura běžně vede svoji korespondenci v jazyce anglickém nebo francouzském, ale pokud to považuje za přiměřené, může tak činit také v jakémkoliv jiném jazyce členského státu. ZDŮRAZŇUJE, že použití výše uvedených pravidel nemá vést ke zvýšení objemu překladů pro interní použití agentury, VYJADŘUJE silné přání, aby členské státy, stejně jako činily v minulosti, i v budoucnosti využívaly tyto služby tak, aby byly dodatečné výdaje a administrativní komplikace minimalizovány, DOPORUČUJE, aby Rada agentury přezkoumala opatření týkající se používání jazyků, pokud kdykoliv dojde k tomu, že delegace použijí výše uvedené služby nepoměrným způsobem.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 91/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 91/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o výstavbě nového hraničního mostu přes řeku Divoká Orlice na hraničním přechodu Orlické Záhoří – Mostowice Vyhlášeno 2. 10. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 18. 5. 2005, částka 35/2009 * Článek 1 - 1. Na hraničním přechodu Orlické Záhoří – Mostowice v místě stávajícího hraničního mostu přes řeku Divoká Orlice mezi hraničními znaky III/114 a III/113 bude na území České republiky a na území Polské republiky vybudován nový hraniční most (dále jen „hrani * Článek 2 - 1. K zabezpečení realizace záměrů uvedených v článku 1 se česká strana pro zajištění přípravy a výstavby hraničního mostu zavazuje: * Článek 3 - 1. Každá smluvní strana zajistí v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a na své náklady, aby byla včas vydána příslušná povolení a rozhodnutí nutná pro výstavbu hraničního mostu. * Článek 4 - 1. Smluvní strany budou společně prostřednictvím příslušných orgánů a za účasti zhotovitele stavby přebírat práce podle českých právních a technických předpisů v souladu s podmínkami kontraktu na výstavbu hraničního mostu. * Článek 5 - Údržba hraničního mostu se bude řídit ustanoveními Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o údržbě silničních hraničních mostních objektů a společných úseků silnic na česko-polských státních hranicích, podepsané ve Varšavě dne 9. března 1998. * Článek 6 - 1. Každá smluvní strana bude hradit cenu stavby části hraničního mostu, nacházející se na jejím území. * Článek 7 - Část hraničního mostu, která se bude nacházet na území jedné ze smluvních stran, se stane jejím vlastnictvím v souladu s jejími vnitrostátními právními předpisy. * Článek 8 - 1. Zhotovitel provádějící výstavbu hraničního mostu bude v kontraktu na výstavbu hraničního mostu zavázán vystavovat české straně samostatné faktury za provedení: * Článek 9 - 1. Státní příslušníci smluvních stran a státní příslušníci třetích států, kteří budou provádět práce spojené s výstavbou hraničního mostu a nepodléhají vízové povinnosti v žádné ze smluvních stran, smějí k plnění úkolů podle této smlouvy překračovat státní * Článek 10 - Příslušné orgány smluvních stran oznámí v požadované době svým pohraničním a celním orgánům, jakož i orgánům pro hraniční vody termín zahájení a ukončení výstavby hraničního mostu. * Článek 11 - 1. Na prodej zboží a služeb uskutečňovaný v souvislosti s výstavbou hraničního mostu budou uplatňovány české daňové předpisy týkající se daně z přidané hodnoty. * Článek 12 - 1. Za účelem provádění této smlouvy ustaví příslušné orgány Smíšenou česko-polskou komisi. Bude složena z vedoucích a členů obou delegací. Příslušné orgány se budou vzájemně informovat o jmenování vedoucích delegací ve Smíšené komisi. * Článek 13 - 1. Rozdílná stanoviska vzniklá při výkladu a provádění této smlouvy budou řešena přímým jednáním zmocněnců ministrů smluvních stran, v jejichž působnosti je doprava, na návrh příslušných orgánů nebo Smíšené komise. * Článek 14 - 1. Tato smlouva podléhá schválení v souladu s právními předpisy každé smluvní strany, což bude potvrzeno výměnou diplomatických nót. Za den, kdy tato smlouva vstoupí v platnost, se považuje den doručení pozdější diplomatické nóty, která toto schválení potv Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 18. 5. 2005 91 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20. března 2002 byla ve Varšavě podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o výstavbě nového hraničního mostu přes řeku Divoká Orlice na hraničním přechodu Orlické Záhoří – Mostowice. Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Smlouva se na základě svého článku 14 odst. 1 předběžně prováděla ode dne jejího podpisu v takovém rozsahu, který odpovídá vnitrostátním právním předpisům každé ze smluvních stran. Podle téhož ustanovení vstoupila v platnost dne 18. května 2005. České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. SMLOUVA mezi ČESKOU REPUBLIKOU a POLSKOU REPUBLIKOU o výstavbě nového hraničního mostu přes řeku Divoká Orlice na hraničním přechodu Orlické Záhoří – Mostowice Česká republika a Polská republika (dále jen „smluvní strany“), vedeny snahou usnadnit silniční provoz a rozvíjet turistický ruch mezi oběma státy, při respektování Úmluvy mezi vládou Československé republiky a vládou Polské lidové republiky o vodním hospodářství na hraničních vodách, podepsané v Praze dne 21. 3. 1958 v jejím platném znění, se dohodly takto: Článek 1 1. Na hraničním přechodu Orlické Záhoří – Mostowice v místě stávajícího hraničního mostu přes řeku Divoká Orlice mezi hraničními znaky III/114 a III/113 bude na území České republiky a na území Polské republiky vybudován nový hraniční most (dále jen „hraniční most“). 2. Za tím účelem budou realizovány rovněž následující stavební záměry: a) přístupová silnice k hraničnímu mostu v lokalitě Orlické Záhoří na území České republiky, b) přístupová silnice k hraničnímu mostu v lokalitě Mostowice na území Polské republiky. 3. Smluvní strany budou usilovat o to, aby stavební záměry uvedené v odstavcích 1 a 2 byly dokončeny v roce 2003. Článek 2 1. K zabezpečení realizace záměrů uvedených v článku 1 se česká strana pro zajištění přípravy a výstavby hraničního mostu zavazuje: a) vypracovat projektovou dokumentaci nezbytnou pro výběrové řízení na výstavbu hraničního mostu, b) projednat projektovou dokumentaci ve smyslu platné mezistátní právní úpravy o spolupráci na hraničních vodách, c) provést výběrové řízení na výstavbu hraničního mostu, d) zadat stavební práce, e) provádět investorský dozor za účasti zástupce polské strany, f) vymáhat v záruční době na zhotoviteli, aby odstranil případné vady a nedodělky spojené s plněním kontraktu, a vybudovat na svém území přístupovou komunikaci k hraničnímu mostu. 2. Pro provedení ustanovení článku 1 se polská strana zavazuje provést na svém území výstavbu přístupové komunikace k hraničnímu mostu. 3. Hraniční most bude projektován, realizován a převzat podle norem a technických předpisů platných v České republice. 4. Každá smluvní strana zajistí na svém území inženýrsko-geologický průzkum a geodetické zaměření. 5. Polská strana předá české straně výsledky průzkumu uvedeného v odstavci 4 spolu s geodetickými podklady. 6. Česká strana dohodne s polskou stranou kritéria pro dokumentaci pro výběrové řízení a pro výběr zhotovitele. 7. Česká strana zajistí zástupcům polské strany účast na činnosti komise pro výběrové řízení pro stavbu hraničního mostu. 8. Výběrové řízení uvedené v odstavci 1 písm. c) tohoto článku se uskuteční podle právních předpisů platných v České republice. Mohou se ho zúčastnit čeští a polští zhotovitelé. 9. Všechny práce spojené s výstavbou hraničního mostu musí být prováděny způsobem, který nenaruší průběh společných státních hranic. 10. Provádění ustanovení odstavců 1, 3, 4, 5, 6 a 7 bude za českou stranu zajišťovat Královéhradecký kraj, provádění ustanovení odstavců 2, 4, 5, 6 a 7 bude za polskou stranu zajišťovat Úřad Dolnoslezského vojvodství (dále jen „příslušné orgány“). Článek 3 1. Každá smluvní strana zajistí v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a na své náklady, aby byla včas vydána příslušná povolení a rozhodnutí nutná pro výstavbu hraničního mostu. 2. Každá smluvní strana zajistí na svém území pozemky potřebné pro výstavbu hraničního mostu. Článek 4 1. Smluvní strany budou společně prostřednictvím příslušných orgánů a za účasti zhotovitele stavby přebírat práce podle českých právních a technických předpisů v souladu s podmínkami kontraktu na výstavbu hraničního mostu. 2. Po konečném převzetí provedených stavebních prací předá příslušný orgán české strany příslušnému orgánu polské strany kopii mostního listu a dokumentaci skutečného provedení. Článek 5 Údržba hraničního mostu se bude řídit ustanoveními Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o údržbě silničních hraničních mostních objektů a společných úseků silnic na česko-polských státních hranicích, podepsané ve Varšavě dne 9. března 1998. Článek 6 1. Každá smluvní strana bude hradit cenu stavby části hraničního mostu, nacházející se na jejím území. 2. Polská strana uhradí jednorázově české straně správní náklady ve výši 10 % nákladů na stavbu hraničního mostu, které na ni připadají podle odstavce 1. 3. Každá smluvní strana uhradí náklady na vykoupení pozemků a stavbu přístupových komunikací k hraničnímu mostu, nacházejících se na jejím území. 4. Existující i nově zpracovaná dokumentace, zejména geodetické podklady a inženýrsko-geologický průzkum, nutná pro projektování hraničního mostu bude předána bezplatně druhé smluvní straně. 5. Ustanovení tohoto článku budou provádět příslušné orgány. Článek 7 Část hraničního mostu, která se bude nacházet na území jedné ze smluvních stran, se stane jejím vlastnictvím v souladu s jejími vnitrostátními právními předpisy. Článek 8 1. Zhotovitel provádějící výstavbu hraničního mostu bude v kontraktu na výstavbu hraničního mostu zavázán vystavovat české straně samostatné faktury za provedení: a) spodní stavby, tj. opěr a pilířů, b) nosné konstrukce včetně příslušenství hraničního mostu, na území každé smluvní strany. 2. Polská strana uhradí české straně podíl zálohových plateb týkajících se výstavby hraničního mostu, které na ni připadají a které budou poskytovány zhotoviteli v souladu s postupem stavebních prací. 3. Česká strana sdělí polské straně s dvouměsíčním předstihem odhadovanou finanční potřebu pro splátky a současně ji bude informovat o stavu plateb formou přehledů, ve kterých budou uvedeny výše a termíny plateb. 4. Konečné vyúčtování nákladů na výstavbu hraničního mostu mezi smluvními stranami bude provedeno ve lhůtě do 30 dnů po konečné přejímce stavby. 5. Polská strana obdrží originály kontraktů na výstavbu hraničního mostu a kopie účetních dokladů s originály podpisů. 6. Ustanovení tohoto článku budou provádět příslušné orgány. Článek 9 1. Státní příslušníci smluvních stran a státní příslušníci třetích států, kteří budou provádět práce spojené s výstavbou hraničního mostu a nepodléhají vízové povinnosti v žádné ze smluvních stran, smějí k plnění úkolů podle této smlouvy překračovat státní hranice v prostoru staveniště hraničního mostu a zdržovat se v té části staveniště, která leží na území druhé smluvní strany, bez povolení k pobytu, pokud se mohou prokázat platným cestovním dokladem pro překračování státních hranic. 2. Státní příslušníci jiných států, kteří podléhají vízové povinnosti alespoň v jedné ze smluvních stran a budou provádět práce podle této smlouvy, smějí k plnění úkolů podle této smlouvy překračovat státní hranice v prostoru staveniště a zdržovat se v té části staveniště, která leží na území druhé smluvní strany, pokud jim bylo uděleno vízum a mohou se prokázat platným cestovním dokladem pro překračování státních hranic. 3. Státní příslušníci uvedení v odstavcích 1 a 2 jsou osvobozeni od povinnosti dostat povolení k zaměstnání pro cizince bez ohledu na to, zda budou práce prováděny na území České republiky nebo Polské republiky. 4. Podrobnosti týkající se bezpečnosti a pořádku v prostoru staveniště hraničního mostu budou dohodnuty příslušnými pohraničními orgány. 5. Zhotovitel, který bude provádět výstavbu hraničního mostu, bude předávat příslušným pohraničním orgánům seznamy osob, které budou pracovat na území druhé smluvní strany. Článek 10 Příslušné orgány smluvních stran oznámí v požadované době svým pohraničním a celním orgánům, jakož i orgánům pro hraniční vody termín zahájení a ukončení výstavby hraničního mostu. Článek 11 1. Na prodej zboží a služeb uskutečňovaný v souvislosti s výstavbou hraničního mostu budou uplatňovány české daňové předpisy týkající se daně z přidané hodnoty. 2. Vybavení, nářadí, zařízení a dopravní prostředky používané pro práce v rámci této smlouvy mohou být dočasně dovezeny z území jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany s úplným osvobozením od cla za podmínky, že budou vyvezeny po vlastním použití ve lhůtě stanovené při celním řízení. Nepožaduje se zajištění celního dluhu, který by mohl vzniknout ve vztahu ke zboží uvedenému v první větě. 3. Za zboží neuvedené v odstavci 2 a dovezené z území jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany nebudou účtovány poplatky související s dovozem s výjimkou cla, pokud toto zboží bude použito pro výstavbu hraničního mostu. Výše uvedené ustanovení bude aplikováno od zahájení výstavby. 4. Zboží potřebné pro výstavbu hraničního mostu nebude podléhat při dovozu a vývozu žádným zákazům a omezením. 5. Příslušné daňové a celní orgány smluvních stran si budou vzájemně poskytovat nezbytné informace a pomoc při uplatňování svých platných vnitrostátních právních předpisů podle ustanovení odstavců 1 až 4. Zástupci těchto orgánů budou oprávněni zdržovat se v prostoru staveniště hraničního mostu a přijímat tam opatření podle ustanovení odstavců 1 až 4. Článek 12 1. Za účelem provádění této smlouvy ustaví příslušné orgány Smíšenou česko-polskou komisi. Bude složena z vedoucích a členů obou delegací. Příslušné orgány se budou vzájemně informovat o jmenování vedoucích delegací ve Smíšené komisi. 2. Každý vedoucí delegace může po dohodě s vedoucím delegace druhé smluvní strany svolat zasedání Smíšené komise. Zasedání se musí konat do jednoho měsíce ode dne doručení návrhu na jeho svolání. 3. Úlohou Smíšené komise je určování postupů a řešení problémů týkajících se výstavby hraničního mostu a přijímání rozhodnutí, zejména ve věcech: a) konstrukce a parametrů hraničního mostu, b) určení rozsahu prací, c) ověření stavebního projektu mostu, harmonogramu prací a návrhů na zadání zakázek, d) plateb a podmínek splátek, e) zásad přejímky mostního objektu, f) rozdělení nákladů na výstavbu hraničního mostu, g) přejímky a předání dokončeného hraničního mostu do správy a údržby. 4. Delegace ve Smíšené komisi budou povinny vzájemně si pomáhat při přípravě dokumentace, kterou budou považovat za nezbytnou k přijetí rozhodnutí Smíšené komise. 5. Vedoucí delegací ve Smíšené komisi mohou zvát na zasedání experty. 6. Smíšená komise bude rozhodovat po vzájemné dohodě vedoucích delegací. 7. Příslušné orgány určí zmocněnce pro řešení různých problémů výstavby, včetně provádění společného posuzování rozsahu a kvality prací a kontroly vyúčtování. Podrobný rozsah činností výše uvedených zmocněnců bude určen na prvním zasedání Smíšené komise. Článek 13 1. Rozdílná stanoviska vzniklá při výkladu a provádění této smlouvy budou řešena přímým jednáním zmocněnců ministrů smluvních stran, v jejichž působnosti je doprava, na návrh příslušných orgánů nebo Smíšené komise. 2. V případě nedosažení shody v průběhu jednání uvedených v odstavci 1 budou spory řešit smluvní strany diplomatickou cestou. Článek 14 1. Tato smlouva podléhá schválení v souladu s právními předpisy každé smluvní strany, což bude potvrzeno výměnou diplomatických nót. Za den, kdy tato smlouva vstoupí v platnost, se považuje den doručení pozdější diplomatické nóty, která toto schválení potvrzuje. Ustanovení této smlouvy budou předběžně prováděna ode dne jejího podpisu v takovém rozsahu, který odpovídá vnitrostátním právním předpisům každé ze smluvních stran. 2. Tato smlouva zůstane v platnosti až do doby splnění závazků z ní vyplývajících. 3. Smlouva může být změněna, doplněna nebo zrušena jen po vzájemné dohodě smluvních stran. Dáno ve Varšavě dne 20. března 2002 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a polském, přičemž obě znění mají stejnou platnost. Za Českou republiku Ing. Karel Holl v. r. náměstek ministra dopravy a spojů Za Polskou republiku Mieczyslaw Muszynski v. r. státní podtajemník Ministerstva infrastruktury
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 90/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 90/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o propojení české rychlostní silnice R 11 a polské rychlostní silnice S 3 na česko-polských státních hranicích Vyhlášeno 2. 10. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 18. 7. 2005, částka 35/2009 * Článek 1 - Předmět dohody * Článek 2 - Určení místa a termínu propojení silnic * Článek 3 - Státní hranice * Článek 4 - Rozdílné názory * Článek 5 - Platnost Dohody * Článek 6 - Vstup v platnost Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 18. 7. 2005 90 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 18. března 2005 byla ve Straszynie podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o propojení české rychlostní silnice R 11 a polské rychlostní silnice S 3 na česko-polských státních hranicích. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 6 odst. 2 dne 18. července 2005. České znění Dohody se vyhlašuje současně. DOHODA mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o propojení české rychlostní silnice R 11 a polské rychlostní silnice S 3 na česko-polských státních hranicích Vláda České republiky a vláda Polské republiky (dále jen „smluvní strany“), ve snaze o ulehčení silniční dopravy mezi oběma státy a tranzitní dopravy přes území svých států, ve snaze podpořit ekonomické vztahy mezi oběma státy, při uznání vzájemných výhod a zájmu ve věci propojení kapacitních směrově dělených silnic: české rychlostní silnice R 11 a polské rychlostní silnice S 3 na společných státních hranicích, se dohodly takto: Článek 1 Předmět dohody Rychlostní silnice R 11 na území České republiky a rychlostní silnice S 3 na území Polské republiky budou propojeny v prostoru česko-polských státních hranic mezi obcemiobcemi Královec a Lubawka. Článek 2 Určení místa a termínu propojení silnic 1. Stanoví se místo propojení obou silnic na společných státních hranicích mezi hraničními znaky 1/10 a 1/11 v hraničním úseku IV. 2. Podrobné vyznačení tras obou silnic v prostoru česko-polských státních hranic se uskuteční na základě vzájemně koordinované dokumentace, v níž budou stanoveny směrové i výškové parametry v místě propojení. 3. Propojení obou silnic na společných státních hranicích bude uvedeno do provozu po roce 2010. 4. Ustanovení odst. 2 a 3 budou provádět Ředitelství silnic a dálnic České republiky za českou stranu a generální ředitel Státních silnic a dálnic za polskou stranu. Článek 3 Státní hranice Prováděním této Dohody nedojde ke změně průběhu česko-polských státních hranic. Článek 4 Rozdílné názory Rozdílnosti názorů týkající se výkladu a provádění této Dohody budou řešeny smluvními stranami diplomatickou cestou. Článek 5 Platnost Dohody 1. Tato Dohoda může být změněna nebo doplněna pouze písemným ujednáním obou smluvních stran. 2. Tato Dohoda se uzavírá na dobu určitou a pozbude platnost v okamžiku provedení předmětu Dohody, což bude potvrzeno výměnou diplomatických nót. Článek 6 Vstup v platnost 1. Tato Dohoda podléhá schválení v souladu s vnitrostátními právními předpisy každé smluvní strany, což bude potvrzeno výměnou diplomatických nót. 2. Za datum vstupu Dohody v platnost bude považováno datum doručení pozdější nóty. Dáno ve Straszynie dne 18. března 2005 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém a polském jazyce, přičemž obě znění mají stejnou platnost. Za vládu České republiky Ing. Milan Šimonovský v. r. místopředseda vlády a ministr dopravy Za vládu Polské republiky Krzystof Opawski v. r. ministr infrastruktury
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 89/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 89/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o novém propojení české silnice I/58 a polské státní silnice č. 78 a o výstavbě nového hraničního mostu přes řeku Odru v lokalitě Bohumín a Chalupki Vyhlášeno 2. 10. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 27. 6. 2005, částka 35/2009 * Článek 1 - 1. Silnice I/58 na území České republiky a státní silnice č. 78 na území Polské republiky budou propojeny v novém místě v lokalitě Bohumín a Chalupki v hraničním úseku II (IV), mezi hraničními znaky 8/1 a 8/2. * Článek 2 - 1. Pro provedení ustanovení článku 1 se polská strana zavazuje: * Článek 3 - 1. Každá smluvní strana zajistí v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a na své náklady, aby byla včas vydána příslušná povolení a rozhodnutí nutná pro výstavbu hraničního mostu. * Článek 4 - Smluvní strany budou společně prostřednictvím příslušných orgánů a za účasti zhotovitele stavby přebírat práce podle polských právních a technických předpisů v souladu s podmínkami kontraktu na výstavbu hraničního mostu. * Článek 5 - Údržba hraničního mostu se bude řídit ustanoveními Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o údržbě silničních hraničních mostních objektů a společných úseků silnic na česko-polských státních hranicích, podepsané ve Varšavě dne 9. března 1998. * Článek 6 - 1. Každá smluvní strana bude hradit cenu stavby části hraničního mostu nacházející se na jejím území. * Článek 7 - Část hraničního mostu, která se bude nacházet na území jedné ze smluvních stran, se stane jejím vlastnictvím. * Článek 8 - 1. Zhotovitel provádějící výstavbu hraničního mostu bude v kontraktu na výstavbu mostu zavázán vystavovat polské straně samostatné faktury za provedení: * Článek 9 - 1. Státní příslušníci smluvních stran a státní příslušníci třetích států, kteří budou provádět práce spojené se stavbou hraničního mostu a kteří nepodléhají vízové povinnosti v žádné ze smluvních stran ani v žádném z členských států Evropské unie, smějí k * Článek 10 - Příslušné orgány smluvních stran oznámí v požadované době svým pohraničním a celním orgánům termín zahájení a ukončení výstavby hraničního mostu. * Článek 11 - 1. Na dodávky zboží a služeb uskutečňovaných v souvislosti s výstavbou hraničního mostu budou uplatňovány polské daňové předpisy týkající se daně z přidané hodnoty zboží a služeb. * Článek 12 - 1. Za účelem provádění této smlouvy bude ustavena Smíšená česko-polská komise. Bude složena z vedoucích a členů obou delegací. Smluvní strany si vzájemně sdělí jména vedoucích delegací ve Smíšené komisi. * Článek 13 - 1. Rozdílná stanoviska vzniklá při výkladu a provádění této smlouvy budou řešena přímým jednáním mezi zmocněnci ministrů smluvních stran, v jejichž kompetenci je doprava, na návrh příslušných orgánů nebo Smíšené komise. * Článek 14 - 1. Tato smlouva podléhá schválení ve shodě s právními předpisy každé smluvní strany, což bude potvrzeno výměnou diplomatických nót. Smlouva vstoupí v platnost v den doručení pozdější nóty druhé smluvní straně. Ustanovení této smlouvy budou předběžně provád Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 27. 6. 2005 89 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. srpna 2001 byla v Katovicích podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o novém propojení české silnice I/58 a polské státní silnice č. 78 a o výstavbě nového hraničního mostu přes řeku Odru v lokalitě Bohumín a Chalupki. Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Smlouva se na základě článku 14 odst. 1 předběžně prováděla ode dne jejího podpisu a na základě téhož ustanovení vstoupila v platnost dne 27. června 2005. České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. SMLOUVA mezi ČESKOU REPUBLIKOU a POLSKOU REPUBLIKOU o novém propojení české silnice I/58 a polské státní silnice č. 78 a o výstavbě nového hraničního mostu přes řeku Odru v lokalitě Bohumín a Chalupki Česká republika a Polská republika, (dále jen „smluvní strany“), vedeny snahou usnadnit silniční provoz mezi oběma státy, se dohodly takto: Článek 1 1. Silnice I/58 na území České republiky a státní silnice č. 78 na území Polské republiky budou propojeny v novém místě v lokalitě Bohumín a Chalupki v hraničním úseku II (IV), mezi hraničními znaky 8/1 a 8/2. 2. Za tím účelem budou realizovány následující stavební záměry: a) nový hraniční most přes řeku Odru, b) nový úsek státní silnice č. 78 (přístupová komunikace k hraničnímu mostu) v lokalitě Chalupki na území Polské republiky, c) nový úsek silnice I/58 (přístupová komunikace k hraničnímu mostu) v lokalitě Bohumín na území České republiky. 3. Smluvní strany budou usilovat o to, aby stavební záměry uvedené v odstavci 2 byly dokončeny v roce 2003. Článek 2 1. Pro provedení ustanovení článku 1 se polská strana zavazuje: a) zajistit přípravu výstavby hraničního mostu, b) vypracovat projektovou dokumentaci nezbytnou pro výběrové řízení na výstavbu hraničního mostu, c) provést mezinárodní výběrové řízení na výstavbu hraničního mostu, d) zadat stavební práce, e) provádět investorský dozor za účasti zástupce české strany, f) vybudovat přístupovou komunikaci k hraničnímu mostu na svém území, g) vymáhat v záruční době na zhotoviteli, aby odstranil případné vady a chyby spojené s plněním kontraktu. 2. Pro provedení ustanovení článku 1 se česká strana zavazuje vybudovat na svém území přístupovou komunikaci k hraničnímu mostu. 3. Hraniční most bude projektován, realizován a převzat podle norem, technických a stavebních předpisů platných v Polské republice a za podmínek stanovených příslušnými vodohospodářskými orgány smluvních stran při respektování Úmluvy mezi vládou Československé republiky a vládou Polské lidové republiky o vodním hospodářství na hraničních tocích, podepsané v Praze dne 21. března 1958, v platném znění. 4. Každá smluvní strana zajistí na svém území inženýrsko-geologický průzkum a geodetické zaměření. 5. Česká strana předá polské straně výsledky průzkumu uvedeného v odstavci 4 spolu s geodetickými podklady. 6. Polská strana dohodne s českou stranou kritéria pro výběr firem a dokumentaci pro výběrové řízení. 7. Polská strana zajistí zástupcům české strany účast na činnosti komise pro výběrové řízení pro stavbu hraničního mostu. 8. Výběrové řízení uvedené v odstavci 1 písm. c) se uskuteční podle právních předpisů platných v Polské republice. 9. Všechny práce spojené s výstavbou hraničního mostu musí být prováděny způsobem, který nenaruší průběh státních hranic. 10. Provádění ustanovení odstavců 2, 4, 5 a 6 bude za českou stranu zajišťovat Ředitelství silnic a dálnic České republiky, provádění ustanovení odstavců 1, 3, 4, 6 a 7 bude za polskou stranu zajišťovat Generální ředitelství veřejných silnic (dále jen „příslušné orgány“). Článek 3 1. Každá smluvní strana zajistí v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a na své náklady, aby byla včas vydána příslušná povolení a rozhodnutí nutná pro výstavbu hraničního mostu. 2. Každá smluvní strana zajistí na svém území pozemky potřebné pro stavbu hraničního mostu. Článek 4 Smluvní strany budou společně prostřednictvím příslušných orgánů a za účasti zhotovitele stavby přebírat práce podle polských právních a technických předpisů v souladu s podmínkami kontraktu na výstavbu hraničního mostu. Článek 5 Údržba hraničního mostu se bude řídit ustanoveními Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o údržbě silničních hraničních mostních objektů a společných úseků silnic na česko-polských státních hranicích, podepsané ve Varšavě dne 9. března 1998. Článek 6 1. Každá smluvní strana bude hradit cenu stavby části hraničního mostu nacházející se na jejím území. 2. Česká strana uhradí polské straně správní náklady ve výši 10 % z nákladů na stavbu, připadajících na ni podle odstavce 1. 3. Každá smluvní strana uhradí náklady na vykoupení pozemků a stavbu přístupových komunikací k hraničnímu mostu, nacházejících se na jejím území. 4. Existující i nově zpracovaná dokumentace, zejména geodetické podklady a inženýrsko-geologický průzkum, nutná pro projektování hraničního mostu bude dána bezplatně příslušnému orgánu druhé smluvní strany. Článek 7 Část hraničního mostu, která se bude nacházet na území jedné ze smluvních stran, se stane jejím vlastnictvím. Článek 8 1. Zhotovitel provádějící výstavbu hraničního mostu bude v kontraktu na výstavbu mostu zavázán vystavovat polské straně samostatné faktury za provedení: a) spodní stavby, t. j. opěr a pilířů, b) nosné konstrukce včetně příslušenství mostu, na území každé smluvní strany. 2. Česká strana uhradí polské straně podíl zálohových plateb týkajících se výstavby hraničního mostu, které na ni připadají a které budou poskytovány zhotoviteli v souladu s postupem stavebních prací. 3. Polská strana sdělí české straně s dvouměsíčním předstihem odhadovanou finanční potřebu pro splátky a současně ji bude informovat o stavu plateb formou přehledů, ve kterých budou uvedeny výše a termíny plateb. 4. Konečné vyúčtování nákladů na výstavbu hraničního mostu mezi smluvními stranami bude provedeno ve lhůtě do 30 dnů po konečné přejímce stavby. 5. Všechny platby české strany se uskuteční v eurech (EUR). 6. Česká strana obdrží originály kontraktů na výstavbu mostu a kopie účetních dokladů s originály podpisů. Článek 9 1. Státní příslušníci smluvních stran a státní příslušníci třetích států, kteří budou provádět práce spojené se stavbou hraničního mostu a kteří nepodléhají vízové povinnosti v žádné ze smluvních stran ani v žádném z členských států Evropské unie, smějí k plnění úkolů podle této smlouvy překračovat státní hranice v prostoru staveniště hraničního mostu a zdržovat se v té části staveniště, která leží na území druhé smluvní strany, bez povolení k pobytu, pokud se mohou prokázat platným cestovním dokladem pro překračování státních hranic. 2. Státní příslušníci jiných států, kteří podléhají vízové povinnosti alespoň v jedné ze smluvních stran a kteří budou provádět práce podle této smlouvy, smějí překračovat státní hranice v prostoru staveniště a zdržovat se v té části staveniště, která leží na území druhé smluvní strany, pokud jim bylo uděleno vízum a mohou se prokázat platným cestovním dokladem pro překračování státních hranic. 3. Státní příslušníci uvedení v odstavcích 1 a 2 jsou osvobozeni od povinnosti dostat povolení k zaměstnání pro cizince, bez ohledu na to, zda budou práce prováděny na území České republiky nebo Polské republiky. 4. Podrobnosti týkající se bezpečnosti a pořádku v prostoru staveniště hraničního mostu budou dohodnuty příslušnými pohraničními orgány. Článek 10 Příslušné orgány smluvních stran oznámí v požadované době svým pohraničním a celním orgánům termín zahájení a ukončení výstavby hraničního mostu. Článek 11 1. Na dodávky zboží a služeb uskutečňovaných v souvislosti s výstavbou hraničního mostu budou uplatňovány polské daňové předpisy týkající se daně z přidané hodnoty zboží a služeb. 2. Vybavení, nářadí, zařízení a dopravní prostředky používané pro práce v rámci této smlouvy mohou být dočasně dovezeny z území jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany s úplným osvobozením od cla za podmínky, že budou vyvezeny po vlastním použití ve lhůtě stanovené při celním řízení. Nepožaduje se zajištění celního dluhu, který by mohl vzniknout ve vztahu ke zboží uvedenému v první větě. 3. Za zboží neuvedené v odstavci 2 a dovezené z území jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany nebudou účtovány poplatky související s dovozem s výjimkou cla, pokud toto zboží bude použito pro výstavbu hraničního mostu. Výše uvedené ustanovení bude aplikováno od zahájení stavby. 4. Zboží potřebné pro stavbu hraničního mostu nebude podléhat při dovozu a vývozu žádným zákazům a omezením. 5. Příslušné daňové a celní orgány smluvních stran si budou vzájemně poskytovat nezbytné informace a pomoc při uplatňování svých vnitrostátních platných právních předpisů podle ustanovení odstavců 1 až 4. Zástupci těchto orgánů budou oprávněni zdržovat se v prostoru staveniště hraničního mostu a přijímat tam opatření podle ustanovení odstavců 1 až 4. Článek 12 1. Za účelem provádění této smlouvy bude ustavena Smíšená česko-polská komise. Bude složena z vedoucích a členů obou delegací. Smluvní strany si vzájemně sdělí jména vedoucích delegací ve Smíšené komisi. 2. Každý vedoucí delegace může po dohodě s vedoucím delegace druhé smluvní strany svolat zasedání Smíšené komise. Zasedání se musí konat do jednoho měsíce od doručení návrhu na jeho svolání. 3. Úlohou Smíšené komise je určování postupů a řešení problémů týkajících se výstavby hraničního mostu a přijímání rozhodnutí, zejména ve věcech: a) konstrukce a parametrů hraničního mostu, b) určení rozsahu prací, c) ověření stavebního projektu mostu, harmonogramu prací a návrhů na zadání zakázek, d) plateb a podmínek splátek, e) zásad přejímky mostního objektu, f) rozdělení nákladů na výstavbu hraničního mostu, g) přejímky a předání dokončeného hraničního mostu do správy a údržby. 4. Delegace ve Smíšené komisi budou povinny si vzájemně pomáhat při přípravě dokumentace, kterou budou považovat za nezbytnou k přijetí rozhodnutí Smíšené komise. 5. Vedoucí delegací ve Smíšené komisi mohou pozvat na zasedání experty. 6. Smíšená komise bude přijímat závěry po vzájemné dohodě vedoucích delegací. 7. Příslušné orgány určí zmocněnce pro řešení různých problémů výstavby, včetně provádění společného posuzování rozsahu a kvality prací a kontroly vyúčtování. Podrobný rozsah činností výše uvedených zmocněnců bude určen na prvním zasedání Smíšené komise. Článek 13 1. Rozdílná stanoviska vzniklá při výkladu a provádění této smlouvy budou řešena přímým jednáním mezi zmocněnci ministrů smluvních stran, v jejichž kompetenci je doprava, na návrh příslušných orgánů nebo Smíšené komise. 2. V případě nedosažení shody v průběhu jednání uvedených v odstavci 1 budou spory řešit smluvní strany diplomatickou cestou. Článek 14 1. Tato smlouva podléhá schválení ve shodě s právními předpisy každé smluvní strany, což bude potvrzeno výměnou diplomatických nót. Smlouva vstoupí v platnost v den doručení pozdější nóty druhé smluvní straně. Ustanovení této smlouvy budou předběžně prováděna ode dne jejího podpisu, pokud je to v souladu s vnitrostátními právními předpisy každé ze smluvních stran. 2. Tato smlouva zůstane v platnosti až do doby splnění závazků z ní vyplývajících. 3. Smlouva může být změněna, doplněna nebo zrušena jen po vzájemné dohodě smluvních stran. Dáno v Katovicích dne 25. srpna 2001 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a polském, přičemž obě znění mají stejnou platnost. Za Českou republiku: Jaromír Schling v. r. ministr dopravy a spojů Za Polskou republiku: Jerzy Widzyk v. r. ministr dopravy a mořského hospodářství
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 88/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 88/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o výstavbě hraničního mostu na společných státních hranicích s napojením na státní silnici I/26 a spolkovou silnici B 20 Vyhlášeno 2. 10. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 10. 2003, částka 35/2009 * Článek 1 - Předmět smlouvy * Článek 2 - Příprava a provedení stavby * Článek 3 - Stavební povolení a výkup pozemků * Článek 4 - Přejímka * Článek 5 - Údržba * Článek 6 - Náklady * Článek 7 - Platby * Článek 8 - Právo vstupu * Článek 9 - Daňová a celní ustanovení * Článek 10 - Ochrana osobních údajů * Článek 11 - Smíšená komise * Článek 12 - Rozdílné názory * Článek 13 - Závěrečné ustanovení * Článek 14 - Vstup v platnost * Článek 15 - Doba platnosti a změny Smlouvy Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 10. 2003 88 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 26. července 2001 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o výstavbě hraničního mostu na společných státních hranicích s napojením na státní silnici I/26 a spolkovou silnici B 20. Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Berlíně dne 22. srpna 2003. Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 14 odst. 2 dne 1. října 2003. České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. SMLOUVA mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o výstavbě hraničního mostu na společných státních hranicích s napojením na státní silnici I/26 a spolkovou silnici B 20 Česká republika a Spolková republika Německo, vedeny přáním usnadnit překračování společných státních hranic po silnici, s úmyslem zlepšit a urychlit celní odbavování, se dohodly takto: Článek 1 Předmět smlouvy (1) Na hraničním přechodu s napojením na státní silnici I/26 a na spolkovou silnici B 20 se na výsostném území České republiky a na výsostném území Spolkové republiky Německo rozšíří stávající hraniční most o jeden jízdní pruh výstavbou dalšího mostu (dále jen „hraniční most“). (2) Smluvní státy dokončí podle možnosti hraniční most v roce 2001 – 2002. Článek 2 Příprava a provedení stavby (1) Průzkumné práce a geodetické zaměření provedou smluvní státy každý na svém výsostném území a na své náklady. (2) Česká republika převezme a) přípravu, b) vypsání výběrového řízení, c) zadání zakázky, d) přezkoumání realizačních podkladů, e) stavební dozor, f) přezkoumání fakturace smluvních výkonů a g) návrh rozdělení nákladů podle ustanovení této smlouvy pro hraniční most vždy po dosažení shody se Spolkovou republikou Německo. (3) Hraniční most bude připravován, realizován a převzat podle norem a stavebních předpisů platných v České republice. Pro jednotlivé části stavby mohou smluvní státy dohodnout použití německých předpisů. (4) Případná změna průběhu společných státních hranic z důvodu výstavby hraničního mostu vyžaduje zvláštní smlouvu mezi smluvními státy. Článek 3 Stavební povolení a výkup pozemků (1) Každý smluvní stát zajistí, aby byla včas vydána povolení a schválení a provedeny přejímky podle jeho právních předpisů, potřebné ke stavbě hraničního mostu. (2) Každý smluvní stát zajistí na vlastní náklady, aby na jeho výsostném území byly včas k dispozici pozemky trvalého a dočasného záboru, potřebné pro stavbu hraničního mostu. (3) Zaměření a vytyčení potřebných pozemků provede každý smluvní stát na svém výsostném území a na své náklady. Článek 4 Přejímka Po dokončení stavebních prací bude hraniční most převzat Českou republikou podle českého práva, používaného pro veřejné stavební zakázky, za účasti zhotovitelů. Spolková republika Německo bude při přejímce zastoupena příslušnými orgány. Česká republika bude dohlížet na záruční lhůty hraničního mostu a bude uplatňovat záruční požadavky i jménem Spolkové republiky Německo. Článek 5 Údržba (1) Údržba se skládá z provozní údržby, stavební údržby a obnovy. (2) Přejímkou hraničního mostu převezme každý smluvní stát na svém výsostném území a na své náklady provozní údržbu hraničního mostu včetně zajištění bezpečnosti a zimní údržby. (3) Od okamžiku uvedeného v odstavci 2 převezme Česká republika stavební údržbu a obnovu hraničního mostu. Hranicí pro tuto činnost je konec hraničního mostu včetně krajní opěry na výsostném území Spolkové republiky Německo. Tyto činnosti budou prováděny ve vzájemné shodě se Spolkovou republikou Německo. (4) Příslušné orgány smluvních států mohou o druhu, rozsahu a provádění údržbových prací podle odstavců 1 až 3 sjednat zvláštní ujednání. Článek 6 Náklady (1) Každý smluvní stát hradí náklady na stavbu, stavební údržbu a obnovu hraničního mostu tou měrou, jakou leží hraniční most na jeho výsostném území. Podíly na nákladech se určují podle poměru ploch hraničního mostu mezi osami ložisek a státními hranicemi. Při rozdělování těchto nákladů nebude zohledněna česká daň z přidané hodnoty, která je obsažena v nákladech. Tuto daň ponese jen Česká republika. (2) Spolková republika Německo uhradí České republice správní náklady ve výši deseti procent nákladů na stavbu, stavební údržbu a obnovu, připadající na ni podle odstavce 1, bez české daně z přidané hodnoty. (3) Existující podklady, potřebné pro přípravu hraničního mostu, budou dány bezúplatně vzájemně k dispozici. Článek 7 Platby (1) Spolková republika Německo uhradí České republice svůj podíl na splátkách, které budou v souladu s postupem stavebních prací poskytovány zhotovitelům. Časový plán pro splatnost a předpokládanou výši splátek bude sestaven při zadávání zakázky. (2) Česká republika sdělí Spolkové republice Německo dva měsíce předem odhadovanou finanční potřebu pro splátkování a současně ji bude informovat o stavu plateb formou přehledů, ve kterých budou uvedeny výše a termíny plateb. (3) Spolková republika Německo uhradí zbytek svého podílu na nákladech po konečné přejímce a vyúčtování. (4) Všechny platby se uskuteční v německých markách, resp. v EURO v kurzu České národní bankybanky platném ke dni splatnosti. (5) Při rozdílných názorech nemohou být zadržovány nesporné částky. (6) Spolková republika Německo obdrží stejnopisy stavebních smluv, objednávek a přezkoušených podkladů pro vyúčtování. Článek 8 Právo vstupu (1) Na stavbě hraničního mostu se podílející státní příslušníci smluvních států a státní příslušníci států, kteří v žádném z obou smluvních států a v žádném z členských států Evropské unie nepodléhají vízové povinnosti, smějí ke splnění úkolu podle této smlouvy překračovat státní hranice v prostoru staveniště hraničního mostu a zdržovat se v té části staveniště, která leží na výsostném území druhého smluvního státu, aniž by k tomu potřebovali povolení k pobytu, pokud u sebe mají platný a uznávaný dokument, který opravňuje k překročení státních hranic mezi smluvními státy. Státní příslušníci jiných států, kteří podléhají vízové povinnosti, smějí ke splnění úkolu podle této smlouvy překračovat státní hranice v prostoru staveniště a zdržovat se v té části staveniště, která leží na výsostném území druhého smluvního státu, pokud jim bylo uděleno vízum a mají u sebe platný a uznávaný dokument, který opravňuje k překročení státních hranic mezi smluvními státy. (2) Zaměstnanci uvedení v odstavci 1 podléhají českým právním předpisům o udělování povolení k zaměstnání zahraničním státním příslušníkům zaměstnaným v České republice bez ohledu na to, zda práce budou prováděny na výsostném území České republiky nebo Spolkové republiky Německo. (3) Smluvní státy se zavazují převzít kdykoliv bez formalit zpět osoby, které na základě této smlouvy vstoupily na výsostné území druhého smluvního státu a které a) porušily ustanovení této smlouvy, nebo b) se tam protiprávně zdržují. Odkazuje se na Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo o zpětném přebírání osob na společných státních hranicích ze dne 3. listopadu 1994. (4) Jednotlivé otázky k udržení bezpečnosti a pořádku v prostoru staveniště hraničního mostu budou řešeny místně příslušnými pohraničními orgány ve vzájemné shodě. (5) Odstavce 1, 3 a 4 platí obdobně pro opatření k údržbě hraničního mostu. Odstavec 2 platí přiměřeně pro stavební údržbu a obnovu hraničního mostu. Článek 9 Daňová a celní ustanovení (1) Prostor staveniště hraničního mostu a po jeho dokončení hraniční most samotný, pokud se nacházejí na výsostném území Spolkové republiky Německo, se považují pro uplatnění právních předpisů České republiky o dani z přidané hodnoty a právních předpisů Spolkové republiky Německo o dani z obratu za výsostné území České republiky, pokud se jedná o dodávky předmětů a ostatních výkonů určených pro stavbu hraničního mostu nebo pro jeho stavební údržbu a obnovu. (2) Na zboží, které bude dováženo z výsostného území jednoho smluvního státu na výsostné území druhého smluvního státu, nebudou s výjimkou cel uplatňovány žádné dovozní poplatky, pokud toto zboží bude použito na výstavbu nebo údržbu hraničního mostu. Toto platí od zahájení stavby. Jistoty se nepožadují. První věta neplatí při dovozu zboží pro veřejnou správu. (3) Zboží potřebné pro výstavbu nebo pro údržbu hraničního mostu nepodléhá při dovozu žádným zákazům a omezením. (4) Příslušné daňové a celní orgány obou smluvních států se vzájemně vyrozumí a poskytnou si všechny potřebné informace a podporu při uplatňování svých vnitrostátních právních a správních předpisů v rámci ustanovení odstavců 1 až 3. Zástupci těchto orgánů jsou oprávněni zdržovat se na staveništi hraničního mostu a po jeho dokončení na hraničním mostě samotném a provádět tam opatření v rámci ustanovení odstavců 1 až 3, která jsou obsažena v jejich vnitrostátních právních a správních předpisech. V ostatním zůstávají příslušná výsostná práva smluvních států nedotčena. Článek 10 Ochrana osobních údajů Předávání a použití osobních údajůosobních údajů (dále jen „údaje“) se při respektování vnitrostátních právních předpisů každého smluvního státu provádí v rámci této smlouvy podle následujících ustanovení: a) Přejímající orgán podá předávajícímu orgánu druhého smluvního státu na vyzvání informaci o použití předaných údajů a o výsledcích tím dosažených. b) Použití údajů příjemcem je přípustné pouze pro účely stanovené touto smlouvou a za podmínek stanovených předávajícím orgánem. Kromě toho je přípustné použití k zamezení a stíhání závažných trestných činůtrestných činů a pro účely ochrany před závažným ohrožením veřejné bezpečnosti. c) Předávající orgán je povinen dbát na správnost předávaných údajů, jakož i na potřebnost a přiměřenost ve vztahu k účelu, který je sledován jejich předáním. Přitom je třeba dbát na zákazy předávání dané příslušnými vnitrostátními právními předpisy. Předání údajů se neuskuteční, pokud má předávající orgán důvod se domnívat, že tím dojde k porušení vnitrostátního zákona nebo že budou omezeny zájmy dotčené osoby, které zasluhují ochranu. Pokud se prokáže, že byly předány nesprávné údaje nebo údaje, které nesměly být předány, je třeba to neprodleně sdělit příjemci. Ten je povinen je opravit nebo zničit. d) Dotčenému se na jeho žádost podají informace o údajích o jeho osobě a o předpokládaném účelu jejich použití. Poskytnutí těchto informací může být odmítnuto, pokud zájem státu neposkytnout informace převažuje nad zájmy žadatele. V ostatním se řídí právo dotčeného na získání informací podle vnitrostátních právních předpisů toho smluvního státu, na jehož výsostném území se o informace žádá. e) Pokud je někdo protiprávně poškozen v důsledku předání údajů v rámci výměny osobních údajůosobních údajů podle této smlouvy, odpovídá mu v této věci přijímající orgán podle vnitrostátních právních předpisů jeho státu. Ve vztahu k poškozenému se ke svému vyvinění nemůže odvolávat na to, že poškození bylo způsobeno předávajícím orgánem. f) Předávající orgán upozorní při předání údajů na lhůty archivace těchto údajů stanovené jeho vnitrostátními právními předpisy, po jejichž uplynutí musí být údaje zlikvidovány. Nezávisle na těchto lhůtách je třeba zlikvidovat předané údaje, jakmile nejsou dále potřebné k účelu, pro který byly předány. g) Předávající a přejímající orgán zajistí vedení evidence o předání a převzetí údajů. h) Předávající a přejímající orgán jsou povinny účinně chránit předávané údaje před nepovolaným přístupem, nepovolanými změnami a nepovolaným zveřejněním. Článek 11 Smíšená komise (1) Smluvní státy mohou vytvořit smíšenou komisi pro stavbu hraničního mostu. Ta se skládá z obou vedoucích delegací, ze tří stálých členů každé strany a z dalších členů, vyslaných každým smluvním státem na zasedání. Smluvní státy si vzájemně sdělí jméno vedoucího své delegace a jména tří stálých členů ve smíšené komisi. Vedoucí každé delegace může požádáním vedoucího druhé delegace svolat zasedání smíšené komise pod svým předsednictvím. Zasedání se musí na jeho přání uskutečnit nejpozději do jednoho měsíce po doručení této žádosti. (2) Smíšená komise má za úkol objasňovat otázky spojené se stavbou hraničního mostu a předkládat smluvním státům doporučení. (3) Každá delegace ve smíšené komisi může požádat příslušné orgány druhého smluvního státu o předložení podkladů, které považuje za potřebné k přípravě závěrů smíšené komise. (4) Smíšená komise přijímá své závěry ve vzájemné shodě. Článek 12 Rozdílné názory Rozdílnost názorů týkající se výkladu nebo provádění této smlouvy budou řešit příslušné orgány smluvních států. Příslušné orgány smluvních států mohou za tímto účelem požádat o stanovisko smíšenou komisi. Nepodaří-li se příslušným orgánům tyto rozdílnosti názorů urovnat, budou je řešit pokud možno smluvní státy. Článek 13 Závěrečné ustanovení Smluvní státy budou provádět tuto smlouvu prostřednictvím svých příslušných orgánů. Článek 14 Vstup v platnost (1) Tato smlouva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny co nejdříve v Berlíně. (2) Tato smlouva vstoupí v platnost prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po dni výměny ratifikačních listin. Článek 15 Doba platnosti a změny Smlouvy (1) Tato smlouva se sjednává na dobu neurčitou. Může být změněna, doplněna nebo zrušena jen ve vzájemné shodě mezi smluvními státy. (2) Pokud dojde při provádění Smlouvy ke značným obtížím nebo pokud se podstatně změní podmínky existující při jejím uzavření, budou smluvní státy na požádání jednoho smluvního státu jednat o změně Smlouvy nebo o jejím zrušení a nové úpravě. Dáno v Praze dne 26. července 2001 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém a německém jazyce, přičemž obě znění mají stejnou platnost. Za Českou republiku: Jaromír Schling v. r. ministr dopravy a spojů Za Spolkovou republiku Německo: Andreas Meitzner v. r. vyslanec – velvyslanecký rada Velvyslanectví SRN v ČR
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 87/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 87/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Kyperské republiky o mezinárodní silniční dopravě cestujících a zboží Vyhlášeno 2. 10. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 22. 6. 2005, částka 35/2009 * I. VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ - Článek 1 * II. PŘEPRAVA CESTUJÍCÍCH - Článek 4 * III. PŘEPRAVA ZBOŽÍ - Článek 8 * IV. DALŠÍ USTANOVENÍ - Článek 9 Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 22. 6. 2005 87 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20. května 2002 byla v Nikósii podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Kyperské republiky o mezinárodní silniční dopravě cestujících a zboží. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 16 odst. 1 dne 22. června 2005. České znění Dohody a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně. DOHODA mezi vládou České republiky a vládou Kyperské republiky o mezinárodní silniční dopravě cestujících a zboží Vláda České republiky a vláda Kyperské republiky, dále jen „smluvní strany“, přejíce si podporovat dopravu cestujících a zboží silničními vozidly mezi oběma státy a v tranzitu přes jejich území, se dohodly takto: I. VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ Článek 1 Rozsah a aplikace Ustanovení této Dohody budou aplikována na mezinárodní dopravu cestujících a zboží silničními vozidly evidovanými na území státu jedné nebo druhé smluvní strany mezi územími České republiky a Kyperské republiky a v tranzitu přes ně, stejně jako do a z třetích států. Článek 2 Definice Pro účely této Dohody: (a) pojem „dopravce“ znamená fyzickou nebo právnickou osobu, která je oprávněna ve státě jedné či druhé smluvní strany v souladu s jejími vnitrostátními právními předpisy provádět mezinárodní silniční dopravu cestujících a zboží za úplatu nebo na svůj vlastní účet; (b) pojem „vozidlo pro cestující“ znamená jakékoliv motorové vozidlo, které má více než osm sedadel kromě sedadla řidiče. Tento pojem také zahrnuje přívěs spojený s vozidlem pro cestující a určený pro přepravu zavazadel cestujících; (c) pojem „nákladní vozidlo“ znamená jakékoliv motorové vozidlo, které je konstruováno pro přepravu zboží po silnicích. Tento pojem také zahrnuje přívěs spojený s nákladním vozidlem a návěs tažený tahačem, bez ohledu na místo evidence. Článek 3 Příslušné orgány 1. Příslušné orgány pro provádění této Dohody jsou: v případě České republiky: Ministerstvo dopravy a spojů v případě Kyperské republiky: Ministerstvo spojů a prací. 2. V případě změny kteréhokoli příslušného orgánu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku bude název nového orgánu oznámen druhé smluvní straně diplomatickou cestou. II. PŘEPRAVA CESTUJÍCÍCH Článek 4 Povolovací režim Veškerá přeprava cestujících mezi územími států smluvních stran a v tranzitu přes ně, s výjimkou přepravy specifikované v článku 6, podléhá povolovacímu režimu. Článek 5 Pravidelné služby 1. Pro účely této Dohody znamená „pravidelná služba“ dopravní službu, která zajišťuje přepravu cestujících v určené frekvenci na určených trasách, přičemž cestující mohou nastoupit a vystoupit na předem určených zastávkách. 2. Pravidelné služby mezi územími států smluvních stran nebo v tranzitu přes ně budou společně schváleny příslušnými orgány smluvních stran. Každý příslušný orgán vydá povolení pro část cesty, která se uskuteční na jeho území. 3. Příslušné orgány smluvních stran společně určí podmínky vydání licence, zejména její trvání, frekvenci dopravních operací a jízdní řád, který bude užíván, stejně jako jakékoli další detaily nezbytné pro hladký a efektivní provoz služby. 4. Žádost o povolení bude zaslána příslušnému orgánu smluvní strany, na území jejíhož státu je vozidlo evidováno, který má právo žádost přijmout nebo odmítnout. V případě, že nejsou připomínky, oznámí tento orgán tuto skutečnost příslušnému orgánu druhé smluvní strany a připojí k ní všechny nezbytné dokumenty pro schválení nebo neschválení. K žádosti nutno připojit dokumenty obsahující nezbytné detaily (požadované období, během něhož bude služba provozována v průběhu roku, datum zamýšleného zahájení služby, trasu, frekvenci služby a jízdní řád). Příslušné orgány smluvních stran mohou požadovat další dokumenty, pokud to považují za nezbytné. Článek 6 Služby nepodléhající povolení 1. Následující dopravní služby nepodléhají povolení: (a) „přeprava se zavřenými dveřmi“, t. j. služba, při které totéž vozidlo přepravuje stejnou skupinu cestujících celou cestu a přiveze je zpět do místa odjezdu, které leží na území státu smluvní strany, kde je vozidlo evidováno, (b) služba, kdy jízda tam je s cestujícími a jízda zpět je prázdná, (c) služba, kde jízda tam je bez cestujících a kde všichni cestující nastoupí na stejném místě a jsou přepraveni na území státu smluvní strany, v němž je evidováno vozidlo, a kdy tentýž dopravce tyto cestující přivezl službou v souladu s písmenem b) výše na území státu smluvní strany, kde při této jízdě nastupují, (d) tranzitní služba příležitostného charakteru. 2. Pro každou příležitostnou dopravní službu musí být připravený a organizátorem před začátkem cesty potvrzený dokument, který bude obsahovat následující údaje: (a) jméno a adresa dopravce; (b) místo odjezdu a určení; (c) státní poznávací značka; (d) jméno řidiče; (e) typ služby; (f) seznam cestujících. Tento dokument bude ve vozidle a bude vždy k dispozici pro kontrolu. Článek 7 Ostatní služby podléhající povolení Všechny ostatní nepravidelné služby neuvedené v článku 6 podléhají povolovacímu řízení, které bude schváleno Smíšenou komisí zřízenou v souladu s článkem 15 této Dohody. III. PŘEPRAVA ZBOŽÍ Článek 8 Povolovací režim Dopravci oprávnění ve státě některé smluvní strany mohou provádět mezinárodní silniční dopravu zboží mezi územími států smluvních stran, v tranzitu přes ně nebo do a z třetích států bez povolení. IV. DALŠÍ USTANOVENÍ Článek 9 Kabotáž Provádění dopravních operací dopravcem ze státu jedné smluvní strany mezi dvěma místy na území státu druhé smluvní strany je zakázáno, pokud příslušný orgán této druhé smluvní strany neudělí zvláštní povolení. Článek 10 Hmotnost a rozměry vozidel 1. Pokud jde o hmotnost a rozměry vozidel, neuplatní žádná smluvní strana vůči vozidlům evidovaným na území státu druhé smluvní strany podmínky, které jsou více omezující než ty, které uplatňuje vůči vozidlům evidovaným na území svého vlastního státu. 2. Dopravci ze státu jedné smluvní strany jsou povinni dodržovat vnitrostátní právní předpisy státu druhé smluvní strany, pokud jde o hmotnost a rozměry vozidel vjíždějících na území státu této smluvní strany. V případě, že hmotnost a rozměry vozidla použitého k dopravě překračují maximální hmotnost a/nebo rozměry povolené na území státu smluvní strany, kde se dopravní operace provádí, musí dopravce předem obdržet speciální povolení od příslušného orgánu této smluvní strany. Článek 11 Daně a poplatky 1. Vozidla pro dopravu cestujících a zboží evidovaná na území státu jedné smluvní strany a dočasně dovezená na území státu druhé smluvní strany budou osvobozena od všech daní, poplatků a dalších poplatků ukládaných na oběh nebo vlastnictví vozidel na území státu posledně jmenované smluvní strany. 2. Osvobození podle tohoto článku se nevztahuje na poplatky za užití silnic a na daně z přidané hodnoty, ani na celní a spotřební daně na spotřebu paliva motorových vozidel, s výjimkou paliva ve výrobcem pevně zabudovaných palivových nádržích vjíždějících vozidel. Článek 12 Dovoz náhradních dílů pro opravy vozidel Náhradní díly dočasně dovezené na území státu druhé smluvní strany a určené pro opravu vozidel provozovaných v souladu s touto Dohodou budou osvobozeny od cla a jiných dovozních poplatků a daní. Vyměněné díly budou znovu vyvezeny nebo zničeny pod kontrolou příslušných celních orgánů druhé smluvní strany. Článek 13 Vnitrostátní právní předpisy Pro všechny otázky, které nejsou upraveny ustanoveními této Dohody nebo mezinárodními úmluvami nebo smlouvami závaznými pro obě smluvní strany, budou uplatňovány vnitrostátní právní předpisy států smluvních stran. Článek 14 Porušení Dohody 1. Jestliže dopravce ze státu jedné smluvní strany poruší jakékoli ustanovení této Dohody na území státu druhé smluvní strany, může příslušný orgán smluvní strany, na území jejíhož státu k porušení došlo, aniž by to bylo na úkor jakéhokoli právního postupu, který může být podniknut na tomto území, informovat příslušný orgán první smluvní strany o okolnostech porušení. Příslušný orgán smluvní strany, na území jejíhož státu k porušení došlo, může požádat příslušný orgán druhé smluvní strany: (a) aby varoval dopravce, jehož se to týká, zdůrazňujíce, že jakékoli následné porušení předpisů může vést k odmítnutí vstupu jeho vozidla na území, na němž se porušení předpisů událo po období, které může být specifikováno ve varování, nebo (b) aby písemně oznámil uvedenému dopravci, že vstup jeho vozidla na území, na němž k porušení došlo, byl dočasně nebo trvale zakázán v souladu s vnitrostátními právními předpisy. 2. Příslušný orgán smluvní strany, který obdrží takovou žádost od příslušného orgánu druhé smluvní strany, jí vyhoví a co nejdříve bude informovat příslušný orgán této druhé smluvní strany o přijatém opatření. Článek 15 Smíšená komise Pro efektivní provádění této Dohody a diskusi o jakýchkoli otázkách z ní vyplývajících bude zřízena Smíšená komise složená z vládních úředníků a expertů jmenovaných příslušnými orgány smluvních stran. Smíšená komise se bude scházet vždy na žádost jednoho nebo druhého příslušného orgánu v termínu vyhovujícím oběma stranám. Článek 16 Vstup v platnost 1. Tato Dohoda vstoupí v platnost 30. den po doručení pozdějšího oznámení o schválení Dohody v souladu s vnitrostátními právními předpisy států smluvních stran. 2. Tato Dohoda se uzavírá na dobu neurčitou a může být vypovězena kteroukoli smluvní stranou zasláním písemného oznámení druhé smluvní straně diplomatickou cestou. Dohoda pozbude platnost po uplynutí šesti měsíců po dni, kdy bylo takové oznámení doručeno. Článek 17 Doplňky Jakékoli doplňky této Dohody budou sjednány písemně mezi smluvními stranami a vstoupí v platnost v souladu s postupem uvedeným v článku 16. Článek 18 Zrušující ustanovení Vstupem této Dohody v platnost pozbude ve vztazích mezi Českou republikou a Kyperskou republikou platnost Dohoda mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Kyperské republiky o mezinárodní silniční dopravě, podepsaná v Nicosii dne 7. ledna 1982. Dáno v Nikósii dne 20. května 2002 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém, řeckém a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě rozdílů ve výkladu této Dohody bude rozhodující anglický text. Za vládu České republiky Věra Jeřábková v. r. velvyslankyně České republiky v Kyperské republice Za vládu Kyperské republiky Averof Neophytou v. r. ministr spojů a prací
Sdělení Ministerstva vnitra č. 338/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 338/2009 Sb. Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Vyhlášeno 1. 10. 2009, částka 105/2009 338 SDĚLENÍ Ministerstva vnitra ze dne 18. září 2009 o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 9. ledna 2010 nové volby do zastupitelstva obce: obec| okres| kraj ---|---|--- Čečovice| Domažlice| Plzeňský Ministr: Ing. Pecina, MBA v. r.
Vyhláška č. 337/2009 Sb.
Vyhláška č. 337/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 237/2005 Sb., kterou se stanoví výše technicky zdůvodněných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů Vyhlášeno 1. 10. 2009, datum účinnosti 1. 10. 2009, částka 105/2009 * Čl. I - Vyhláška č. 237/2005 Sb., kterou se stanoví výše technicky zdůvodněných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů, se mění takto: * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 1. 10. 2009 337 VYHLÁŠKA ze dne 18. září 2009, kterou se mění vyhláška č. 237/2005 Sb., kterou se stanoví výše technicky zdůvodněných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví podle § 139 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 575/2006 Sb. a zákona č. 292/2009 Sb., k provedení § 49 odst. 16 zákona: Čl. I Vyhláška č. 237/2005 Sb., kterou se stanoví výše technicky zdůvodněných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů, se mění takto: 1. V § 3 odst. 1 písm. a) se za slovo „c),“ vkládá slovo „d),“. 2. V § 3 odst. 1 písm. b) se za slova „písm. c)“ vkládají slova „, d), e), f), g), h), i), j) a k)“. 3. V § 3 odst. 1 písmeno c) zní: „c) 0,0020 pro minerální oleje uvedené v § 45 odst. 3 písm. a), b), f), g) a k) zákona.“. 4. V § 3 odst. 2 písm. c) se za slovo „c)“ vkládají slova „a d)“. 5. V § 3 odst. 2 písm. e) se za slova „písm. c)“ vkládají slova „, f) a j)“. 6. V § 3 odst. 2 písm. f) se slovo „a“ nahrazuje čárkou a za slovo „g)“ se vkládají slova „, h), i) a k)“. 7. V § 3 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena g) a h), která znějí: „g) 0,0020 pro minerální oleje uvedené v § 45 odst. 3 písm. a), b) a k) zákona, h) 0,0030 pro minerální oleje uvedené v § 45 odst. 3 písm. f) a g) zákona.“. Čl. II Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení. Ministr: Ing. Tošovský v. r.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 86/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 86/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Arménskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku Vyhlášeno 25. 9. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 15. 7. 2009, částka 34/2009 * Článek 1 - OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE * Článek 2 - DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE * Článek 3 - VŠEOBECNÉ DEFINICE * Článek 4 - REZIDENT * Článek 5 - STÁLÁ PROVOZOVNA * Článek 6 - PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU * Článek 7 - ZISKY PODNIKŮ * Článek 8 - MEZINÁRODNÍ DOPRAVA * Článek 9 - SDRUŽENÉ PODNIKY * Článek 10 - DIVIDENDY * Článek 11 - ÚROKY * Článek 12 - LICENČNÍ POPLATKY * Článek 13 - ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU * Článek 14 - PŘÍJMY ZE ZAMĚSTNÁNÍ * Článek 15 - TANTIÉMY * Článek 16 - UMĚLCI A SPORTOVCI * Článek 17 - PENZE * Článek 18 - VEŘEJNÉ FUNKCE * Článek 19 - STUDENTI * Článek 20 - OSTATNÍ PŘÍJMY * Článek 21 - MAJETEK * Článek 22 - VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ * Článek 23 - ZÁKAZ DISKRIMINACE * Článek 24 - ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU * Článek 25 - VÝMĚNA INFORMACÍ * Článek 26 - ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ * Článek 27 - OMEZENÍ VÝHOD * Článek 28 - VSTUP V PLATNOST * Článek 29 - UKONČENÍ PLATNOSTI Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 15. 7. 2009 86 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 6. července 2008 byla v Jerevanu podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Arménskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku. Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 dne 15. července 2009 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním písm. a) a b) téhož článku. České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně. SMLOUVA MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A ARMÉNSKOU REPUBLIKOU O ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU A Z MAJETKU ČESKÁ REPUBLIKA A ARMÉNSKÁ REPUBLIKA, přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, se dohodly takto: Článek 1 OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států. Článek 2 DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE 1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli. 2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku. 3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména: a) v Arménii: (i) daň ze zisku; (ii) daň z příjmů; (iii) daň z majetku; b) v České republice: (i) daň z příjmů fyzických osob; (ii) daň z příjmů právnických osob; (iii) daň z nemovitostínemovitostí. 4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich daňových zákonech. Článek 3 VŠEOBECNÉ DEFINICE 1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad: a) výrazy „jeden smluvní stát“ a „druhý smluvní stát“ označují, podle souvislosti, Českou republiku nebo Arménii; b) výraz „Arménie“ označuje Arménskou republiku a, pokud je použit v zeměpisném významu, označuje území, včetně pevniny, vody, zemského nitra a vzdušného prostoru, na kterém Arménská republika, podle národních právních předpisů a mezinárodního práva, vykonává svá svrchovaná práva a jurisdikci; c) výraz „Česká republika“ označuje území České republiky, na kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky; d) výraz „osoba“ zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob; e) výraz „společnost“ označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu; f) výraz „podnik“ se vztahuje k vykonávání jakékoliv činnosti; g) výrazy „podnik jednoho smluvního státu“ a „podnik druhého smluvního státu“ označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu; h) výraz „mezinárodní doprava“ označuje jakoukoli dopravu lodí, letadlem, železničním nebo silničním vozidlem provozovanou rezidentem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď provozována nebo letadlo, železniční nebo silniční vozidlo provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním státě; i) výraz „příslušný úřad“ označuje: (i) v případě Arménie ministra financí a vedoucího státní daňové služby při vládě nebo jejich zmocněné zástupce; (ii) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce; j) výraz „státní příslušník“ označuje: (i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu; (ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízenou nebo zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním státě; k) výraz „činnost“ zahrnuje rovněž vykonávání svobodného povolání a jiných činností nezávislého charakteru. 2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu. Článek 4 REZIDENT 1. Výraz „rezident smluvního státu“ označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa založení, místa hlavního vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného. 2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následovně: a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů); b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje; c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem; d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou. 3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem. Článek 5 STÁLÁ PROVOZOVNA 1. Výraz „stálá provozovna“ označuje pro účely této smlouvy trvalé místo k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku. 2. Výraz „stálá provozovna“ zahrnuje obzvláště: a) místo vedení; b) závod; c) kancelář; d) továrnu; e) dílnu; f) místo prodeje, a g) důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo průzkumu nebo těžby přírodních zdrojů. 3. Výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje: a) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než šest měsíců; b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho smluvního státu nebo prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období. 4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz „stálá provozovna“ nezahrnuje: a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystavení zboží patřícího podniku; b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo vystavení; c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem; d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik; e) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter; f) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud celková činnost trvalého místa k výkonu činnosti vyplývající z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru. 5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba – jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 – jedná v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v prvně zmíněném smluvním státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, jestliže tato osoba: a) má a obvykle vykonává v tomto státě oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnosti takovéto osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu činnosti, by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce; nebo b) nemá takové oprávnění, ale obvykle udržuje v prvně zmíněném státě zásobu zboží, ze které pravidelně dodává zboží jménem podniku. 6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. 7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti. Článek 6 PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU 1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě. 2. Výraz „nemovitý majetek“ má takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, užívací právo k nemovitému majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, letadla, železniční a silniční vozidla se nepovažují za nemovitý majetek. 3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku. 4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku. Článek 7 ZISKY PODNIKŮ 1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně. 2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou. 3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené pro účely činnosti stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde. Avšak takový odpočet se nepovolí u částek, pokud nějaké budou, placených (jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků z peněz půjčených stálé provozovně. Podobně se nezohlední při stanovení zisků stálé provozovny částky účtované (jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků z peněz půjčených ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří. 4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením. Použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku. 5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik. 6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup. 7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku. Článek 8 MEZINÁRODNÍ DOPRAVA 1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z provozování lodí, letadel, železničních nebo silničních vozidel v mezinárodní dopravě, podléhají zdanění jen v tomto státě. 2. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci. Článek 9 SDRUŽENÉ PODNIKY Jestliže a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny. Článek 10 DIVIDENDY 1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě. 2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky dividend. Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení. Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny. 3. Výraz „dividendy“ použitý v tomto článku označuje příjmy z akciíakcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akciíakcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která rozdílí zisk nebo provádí platbu, rezidentem. 4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7. 5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě. Článek 11 ÚROKY 1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě. 2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků. 3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a skutečně vlastněné rezidentem druhého smluvního státu a) budou osvobozeny od zdanění ve státě, ve kterém mají zdroj, pokud jsou vypláceny (i) vládě druhého smluvního státu, nižšímu správnímu útvaru nebo místnímu úřadu tohoto státu, centrální bancebance tohoto druhého státu nebo jakékoli finanční instituci, která je vlastněna nebo ovládána vládou druhého státu; nebo (ii) v souvislosti s půjčkou nebo úvěrem, která je zaručena nebo zajištěna nebo který je zaručen nebo zajištěn vládou druhého smluvního státu, centrální bankoubankou tohoto druhého státu nebo jakoukoli finanční institucí, která je vlastněna nebo ovládána touto vládou; b) budou podléhat zdanění ve smluvním státě, v němž mají zdroj, sazbou nepřesahující 5 procent hrubé částky úroků, jestliže jsou úroky vypláceny v souvislosti s půjčkou nebo úvěrem jakéhokoliv druhu, kterou nebo který poskytla bankabanka. Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace omezení uvedených v odstavcích 2 a 3. 4. Výraz „úroky“ použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitostinemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírůcenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírůmcenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz „úroky“ nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3. 5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7. 6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna. 7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy. Článek 12 LICENČNÍ POPLATKY 1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě. 2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne: a) 5 procent hrubé částky druhu licenčních poplatků, který je uveden v odstavci 3 písmenu a); b) 10 procent hrubé částky druhu licenčních poplatků, který je uveden v odstavci 3 písmenu b). Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace těchto omezení. 3. Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití: a) jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů nebo pásek pro televizní nebo rozhlasové vysílání; b) jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu a počítačového programu nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké. 4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7. 5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna. 6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy. Článek 13 ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU 1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě. 2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem), mohou být zdaněny v tomto druhém státě. 3. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení lodí, letadel, železničních nebo silničních vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku sloužícího k provozování těchto lodí, letadel, železničních nebo silničních vozidel, podléhají zdanění jen v tomto státě. 4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akciíakcií nebo jiných práv na společnosti, jejichž hodnota plyne z více než 50 procent z nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě. 5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem. Článek 14 PŘÍJMY ZE ZAMĚSTNÁNÍ 1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 15, 17 a 18 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě. 2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou splněny: a) příjemce je zaměstnán ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce a b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu, a c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě. 3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písmenu a) se zahrnují následující dny: a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů a b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, státní svátky, dovolené, a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno. 4. Výraz „zaměstnavatel“ zmíněný v odstavci 2 písmenu b) označuje osobu, která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním práce. 5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, letadla, v železničním nebo silničním vozidle provozovaných rezidentem smluvního státu v mezinárodní dopravě, zdaněny v tomto státě. Článek 15 TANTIÉMY Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě. Článek 16 UMĚLCI A SPORTOVCI 1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny v tomto druhém státě. 2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány. Článek 17 PENZE Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 18 odstavce 2 zdanění jen v tomto státě. Článek 18 VEŘEJNÉ FUNKCE 1. a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu, podléhají zdanění jen v tomto státě. b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu: (i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo (ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb. 2. a) Penze a jiné podobné platy vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v tomto státě. b) Takové penze a jiné podobné platy však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu. 3. Ustanovení článků 14, 15, 16 a 17 se použijí na platy, mzdy, penze a jiné podobné odměny a platy za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu. Článek 19 STUDENTI 1. Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo studia student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo studia, nepodléhají zdanění v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát. 2. Pokud jde o podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, které nejsou předmětem odstavce 1, bude mít student nebo žák uvedený v odstavci 1, kromě toho, právo v průběhu takového vzdělávání nebo studia na stejná daňová osvobození, slevy nebo snížení, která přísluší rezidentům smluvního státu, v němž se zdržuje. Článek 20 OSTATNÍ PŘÍJMY Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě. Jestliže jsou však takové příjmy pobírány ze zdrojů na území druhého smluvního státu, mohou být tyto příjmy rovněž zdaněny v tomto druhém státě. Článek 21 MAJETEK 1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který je vlastněn rezidentem jednoho smluvního státu a umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě. 2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě. 3. Majetek představovaný loděmi, letadly, železničními nebo silničními vozidly provozovanými rezidentem smluvního státu v mezinárodní dopravě a movitým majetkem sloužícím k provozování těchto lodí, letadel, železničních nebo silničních vozidel podléhá zdanění jen v tomto státě. 4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě. Článek 22 VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ 1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem nebo vlastní majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě, prvně zmíněný stát povolí: a) snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z příjmů zaplacené v tomto druhém státě; b) snížit daň z majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se majetkové dani zaplacené v tomto druhém státě. Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném případě nepřesáhne tu část daně z příjmů nebo majetkové daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá, podle toho, o jaký případ jde, na příjem nebo majetek, který může být zdaněn v tomto druhém státě. 2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu je osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek. Článek 23 ZÁKAZ DISKRIMINACE 1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států. 2. Osoby bez státní příslušnosti, které jsou rezidenty smluvního státu nebudou podrobeny v žádném smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci příslušného státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. 3. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům. 4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odstavce 7 nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu. 5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu. 6. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně všeho druhu a pojmenování. Článek 24 ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU 1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem nebo, pokud její případ spadá pod článek 23 odstavec 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy. 2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států. 3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě. 4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Článek 25 VÝMĚNA INFORMACÍ 1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu ke správě nebo k vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2. 2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích. 3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost: a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu; b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu; c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem. 4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích. 5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje bankabanka, jiná finanční instituce, poveřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě. Článek 26 ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod. Článek 27 OMEZENÍ VÝHOD 1. Bez ohledu na ustanovení jakýchkoliv jiných článků této smlouvy výhody stanovené podle této smlouvy nebudou poskytnuty společnostem kteréhokoliv ze smluvních států, jestliže smyslem takových společností je získat výhody podle této smlouvy, které by jinak nebyly dostupné. 2. Ustanovení této smlouvy v žádném případě nezabraňují smluvnímu státu aplikovat ustanovení jeho vnitrostátních právních předpisů, která mají za cíl zabraňovat daňovým únikům, pokud zdaňování příslušného příjmu v tomto státě není v rozporu se Smlouvou. 3. Příslušný úřad jednoho smluvního státu může po projednání s příslušným úřadem druhého smluvního státu odepřít výhody stanovené podle této smlouvy jakékoliv osobě, nebo s ohledem na jakoukoliv transakci, jestliže by dle jeho názoru poskytnutí takových výhod znamenalo zneužití Smlouvy. Článek 28 VSTUP V PLATNOST Smluvní státy si vzájemně oznámí, a to písemně diplomatickou cestou, splnění postupů požadovaných jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a její ustanovení se budou v obou smluvních státech provádět: a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později; b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později. Článek 29 UKONČENÍ PLATNOSTI Tato smlouva zůstane v platnosti dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou, podáním písemné výpovědi ukončit platnost Smlouvy, nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane v obou smluvních státech provádět: a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později; b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později. Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu. Dáno v Jerevanu dne 6. července 2008 ve dvou původních vyhotoveních, v českém, arménském a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě jakéhokoliv rozdílu ve výkladu bude rozhodujícím anglický text. Za Českou republiku Karel Schwarzenberg v. r. ministr zahraničních věcí Za Arménskou republiku Edward Nalbandian v. r. ministr zahraničních věcí
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 85/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 85/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Evropské dohody o osobách účastnících se řízení před Evropským soudem pro lidská práva Vyhlášeno 25. 9. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 1. 1999, částka 34/2009 * Článek 1 - 1. Tato Dohoda se vztahuje na: * Článek 2 - 1. Osoby uvedené v odstavci 1 článku 1 této Dohody požívají imunity v rámci řízení, pokud jde o jejich ústní nebo písemná vyjádření, učiněná před Soudem, nebo o listiny nebo jiné důkazy, které mu předložily. * Článek 3 - 1. Smluvní strany uznávají právo osob uvedených v odstavci 1 článku 1 této Dohody svobodně si dopisovat se Soudem. * Článek 4 - 1. a) Smluvní strany se zavazují nebránit osobám, uvedeným v odstavci 1 článku 1 této Dohody, ve volném pohybu a cestování, za účelem účasti v řízení před Soudem a následného návratu * Článek 5 - 1. Imunity a výhody se přiznávají osobám uvedeným v odstavci 1 článku 1 této Dohody jen k zajištění svobody projevu a nezávislosti nezbytných k plnění jejich funkcí, úkolů nebo povinností nebo k výkonu jejich práv ve vztahu k Soudu. * Článek 6 - Žádné ustanovení této Dohody nebude vykládáno tak, aby omezovalo nebo rušilo povinnosti převzaté smluvními stranami podle Úmluvy nebo protokolů k ní. * Článek 7 - 1. Tato Dohoda je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy, jež mohou vyjádřit svůj souhlas být jí vázány: * Článek 8 - 1. Tato Dohoda vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty jednoho měsíce po dni, kdy deset členských států Rady Evropy vyjádří souhlas být vázáno Dohodou podle ustanovení článku 7, nebo po vstupu Protokolu č. 11 v platnost, podle t * Článek 9 - 1. Každý smluvní stát může při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení nebo kdykoli později rozšířit provádění této Dohody prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy na kterékoli území uvedené v tomto prohlášení a za * Článek 10 - 1. Tato Dohoda má časově neomezenou platnost. * Článek 11 - Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady: Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 1. 1999 85 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 5. března 1996 byla ve Štrasburku otevřena k podpisu Evropská dohoda o osobách účastnících se řízení před Evropským soudem pro lidská práva. Jménem České republiky byla Dohoda podepsána ve Štrasburku dne 10. října 1997. S Dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Dohodu ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Dohody, dne 24. června 1998. Při ratifikaci Úmluvy bylo učiněno prohlášení České republiky, že ustanovení článku 4 odstavce 2 písmena a) Dohody nebude uplatňováno vůči státním občanům České republiky. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 8 odst. 1 dne 1. ledna 1999 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro Českou republiku. Anglické znění Dohody a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně. PŘEKLAD Evropská dohoda o osobách účastnících se řízení před Evropským soudem pro lidská práva Členské státy Rady Evropy, které podepsaly tuto Dohodu, majíce na zřeteli Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsanou dne 4. listopadu 1950 v Římě (dále jen „Úmluva“); odvolávajíce se na Evropskou dohodu o osobách účastnících se řízení před Evropskou komisí a Soudem pro lidská práva, podepsanou dne 6. května 1969 v Londýně; majíce na zřeteli Protokol č. 11 k Úmluvě, který restrukturalizuje kontrolní mechanismus Úmluvy, podepsaný dne 11. května 1994 ve Štrasburku (dále jen „Protokol č. 11 k Úmluvě“), kterým se vytváří stálý Evropský soud pro lidská práva (dále jen „Soud“), aby nahradil Evropskou komisi a Soud pro lidská práva; berouce ve světle tohoto vývoje v úvahu, že pro lepší uskutečňování cílů Úmluvy je vhodné, aby byly osobám účastnícím se řízení před Soudem přiznány jisté imunity a výhody novou Dohodou, Evropskou dohodou o osobách účastnících se řízení před Evropským soudem pro lidská práva (dále jen „tato Dohoda“), dohodly se na následujícím: Článek 1 1. Tato Dohoda se vztahuje na: a) kterékoliv osoby účastnící se řízení před Soudem jako strany, jejich zástupce a poradce; b) svědky a znalce předvolané Soudem a další osoby přizvané předsedou Soudu k účasti na řízení. 2. Pro účely této Dohody zahrnuje výraz „Soud“ komise, komory, kolegium senátu, senát a soudce. Výraz „účastnit se řízení“ zahrnuje oznámení za účelem podání stížnosti proti státu, který je stranou Úmluvy. 3. Jestliže při výkonu své funkce podle článku 46 odstavce 2 Úmluvy Výbor ministrů předvolá některou osobu uvedenou výše v odstavci 1 nebo ji vyzve k předložení písemného prohlášení, ustanovení této Dohody se vztahují také na ni. Článek 2 1. Osoby uvedené v odstavci 1 článku 1 této Dohody požívají imunity v rámci řízení, pokud jde o jejich ústní nebo písemná vyjádření, učiněná před Soudem, nebo o listiny nebo jiné důkazy, které mu předložily. 2. Tato imunita se nevztahuje na žádná vyjádření, doklady nebo důkazy předložené Soudu, která jsou sdělována mimo Soud. Článek 3 1. Smluvní strany uznávají právo osob uvedených v odstavci 1 článku 1 této Dohody svobodně si dopisovat se Soudem. 2. V případě osob zadržených zahrnuje výkon tohoto práva zejména, že: a) jejich korespondence musí být odesílána a doručována bez nepřiměřených průtahů a beze změn; b) takové osoby nesmí být podrobeny žádnému kárnému opatření pro jakékoli sdělení odeslané náležitým způsobem Soudu; c) takové osoby mají právo, jde-li o stížnost podanou Soudu a o řízení s ní spojené, dopisovat si a radit se s právním poradcem oprávněným vystupovat před soudy země, kde jsou zadržovány, aniž by je mohl slyšet někdo jiný. 3. Do provádění předchozích odstavců smí veřejný orgán zasahovat, jen pokud jde o zásah v souladu se zákonem a v demokratické společnosti nezbytný v zájmu národní bezpečnosti, vyhledávání a stíhání některého trestného činutrestného činu nebo ochrany zdraví. Článek 4 1. a) Smluvní strany se zavazují nebránit osobám, uvedeným v odstavci 1 článku 1 této Dohody, ve volném pohybu a cestování, za účelem účasti v řízení před Soudem a následného návratu b) Na takový pohyb a cestování smí být uložena jen omezení, která jsou ve shodě se zákonem a v demokratické společnosti nezbytná v zájmu národní bezpečnosti nebo udržení veřejného pořádku, předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky a ochrany práv a svobod jiných. 2. a) V zemích průjezdu a v zemích, kde se koná řízení, nesmějí být tyto osoby stíhány, zadrženy nebo podrobeny jinému omezení osobní svobody pro činy nebo odsouzení, k nimž došlo před započetím cesty. b) Kterákoli smluvní strana může při podpisu, ratifikaci, přijetí nebo schválení této Dohody prohlásit, že ustanovení tohoto odstavce neuplatní vůči svým vlastním státním příslušníkům. Takové prohlášení může být kdykoli odvoláno oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. 3. Smluvní strany se zavazují umožnit návrat na své území všem těmto osobám, které na něm započaly svou cestu. 4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se neuplatní, pokud zúčastněná osoba měla možnost během patnácti po sobě jdoucích dní poté, kdy Soud již nevyžadoval její přítomnost, vrátit se do země, kde začala její cesta. 5. V případech, kdy dojde ke střetu povinností smluvní strany, vyplývajících z odstavce 2 tohoto článku, a povinností vyplývajících z některé smlouvy Rady Evropy, smlouvy o vydání nebo jiné smlouvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních uzavřené s jinými smluvními stranami, mají ustanovení odstavce 2 tohoto článku přednost. Článek 5 1. Imunity a výhody se přiznávají osobám uvedeným v odstavci 1 článku 1 této Dohody jen k zajištění svobody projevu a nezávislosti nezbytných k plnění jejich funkcí, úkolů nebo povinností nebo k výkonu jejich práv ve vztahu k Soudu. 2. a) Pouze Soud je příslušný zrušit zcela nebo částečně imunitu zaručenou odstavcem 1 článku 2 této Dohody; má nejen právo, ale povinnost zrušit imunitu ve všech případech, kdy by dle jeho názoru překážela výkonu spravedlnosti a její úplné nebo částečné zrušení nebylo na škodu účelu vymezenému v odstavci 1 tohoto článku. b) Soud může zrušit imunitu buď z úřední moci nebo na žádost kterékoli smluvní strany nebo kterékoli zúčastněné osoby. c) Rozhodnutí o zrušení imunity nebo o zamítnutí tohoto zrušení se odůvodní. 3. Jestliže některá smluvní strana potvrdí, že zrušení imunity zaručené odstavcem 1 článku 2 této Dohody je nezbytné pro účely trestního stíhání z důvodu ohrožení národní bezpečnosti, Soud imunitu v rozsahu stanoveném tímto potvrzením zruší. 4. Vyjde-li najevo skutečnost, která by vzhledem ke své povaze mohla mít rozhodující vliv a která v době rozhodnutí o zamítnutí zrušení imunity byla žadateli neznáma, může tento podat Soudu žádost novou. Článek 6 Žádné ustanovení této Dohody nebude vykládáno tak, aby omezovalo nebo rušilo povinnosti převzaté smluvními stranami podle Úmluvy nebo protokolů k ní. Článek 7 1. Tato Dohoda je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy, jež mohou vyjádřit svůj souhlas být jí vázány: a) podpisem bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení; b) podpisem s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení, po němž následuje ratifikace, přijetí nebo schválení. 2. Ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy. Článek 8 1. Tato Dohoda vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty jednoho měsíce po dni, kdy deset členských států Rady Evropy vyjádří souhlas být vázáno Dohodou podle ustanovení článku 7, nebo po vstupu Protokolu č. 11 v platnost, podle toho, co nastane později. 2. Pro každý členský stát, který později vyjádří svůj souhlas být vázán touto Dohodou, vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty jednoho měsíce po dni podpisu nebo uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení. Článek 9 1. Každý smluvní stát může při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení nebo kdykoli později rozšířit provádění této Dohody prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy na kterékoli území uvedené v tomto prohlášení a za jehož mezinárodní styky je odpovědný nebo za něž je oprávněný přebírat závazky. 2. Tato Dohoda vstoupí v platnost na území nebo územích označených v prohlášení podle odstavce 1 prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí jednoho měsíce ode dne přijetí prohlášení generálním tajemníkem. 3. Každé prohlášení učiněné podle odstavce 1 může být odvoláno, pokud jde o kterékoli území uvedené v tomto prohlášení, za podmínek stanovených pro vypovězení v článku 10 této Dohody. Článek 10 1. Tato Dohoda má časově neomezenou platnost. 2. Každá smluvní strana může vypovědět tuto Dohodu sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. 3. Tato výpověď nabude účinnosti šest měsíců ode dne, kdy generální tajemník takové sdělení obdržel. Výpověď nemůže zprostit smluvní stranu závazků, které mohly vzniknout z této Dohody vůči kterékoli osobě uvedené v odstavci 1 článku 1. Článek 11 Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady: a) každý podpis; b) uložení každé ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení; c) vstup této Dohody v platnost podle článků 8 a 9; d) každý jiný úkon, notifikaci nebo prohlášení týkající se této Dohody. Na důkaz toho níže podepsaní, kteří k tomu byli náležitě zmocněni, podepsali tuto Dohodu. Dáno ve Štrasburku, dne 5. března 1996, v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jejich ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem členským státům Rady Evropy.
Sdělení Národního bezpečnostního úřadu č. 331/2009 Sb.
Sdělení Národního bezpečnostního úřadu č. 331/2009 Sb. Sdělení Národního bezpečnostního úřadu o vyhlášení převodních tabulek stupňů utajení podle mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána Vyhlášeno 25. 9. 2009, částka 102/2009 331 SDĚLENÍ Národního bezpečnostního úřadu ze dne 21. září 2009 o vyhlášení převodních tabulek stupňů utajení podle mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána Národní bezpečnostní úřad podle § 23 odst. 4 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje následující převodní tabulky stupňů utajení podle mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána: Smlouva mezi Českou republikou a Portugalskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informacíutajovaných informací v České republice| v Portugalské republice| Výrazy v anglickém jazyce ---|---|--- PŘÍSNĚ TAJNÉ| MUITO SECRETO| TOP SECRET TAJNÉ| SECRETO| SECRET DŮVĚRNÉ| CONFIDENCIAL| CONFIDENTIAL VYHRAZENÉ| RESERVADO| RESTRICTED Smlouva mezi vládou České republiky a Rakouskou spolkovou vládou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informacíutajovaných informací v České republice| v Rakouské republice| Odpovídající vyjádření v anglickém jazyce ---|---|--- PŘÍSNĚ TAJNÉ| STRENG GEHEIM| TOP SECRET TAJNÉ| GEHEIM| SECRET DŮVĚRNÉ| VERTRAULICH| CONFIDENTIAL VYHRAZENÉ| EINGESCHRÄNKT| RESTRICTED Smlouva mezi Českou republikou a Finskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informacíutajovaných informací v České republice| ve Finské republice ---|--- PŘÍSNĚ TAJNÉ| ERITTÄIN SALAINEN TAJNÉ| SALAINEN DŮVĚRNÉ| LUOTTAMUKSELLINEN VYHRAZENÉ| KÄYTTÖ RAJOITETTU Smlouva mezi Českou republikou a Republikou Makedonie o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informacíutajovaných informací v České republice| v Republice Makedonie| Ekvivalent v angličtině ---|---|--- PŘÍSNĚ TAJNÉ| ДРЖABHA TAJHA| TOP SECRET TAJNÉ| СТРОГО ДОВЕРЛИВО| SECRET DŮVĚRNÉ| ДОВЕРЛИВО| CONFIDENTIAL VYHRAZENÉ| ИНТЕРНО| RESTRICTED Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Norského království o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informacíutajovaných informací v České republice| v Norském království| Ekvivalent v anglickém jazyce ---|---|--- PŘÍSNĚ TAJNÉ| STRENGT HEMMELIG| TOP SECRET TAJNÉ| HEMMELIG| SECRET DŮVĚRNÉ| KONFIDENSIELT| CONFIDENTIAL VYHRAZENÉ| BEGRENSET| RESTRICTED Bezpečnostní smlouva mezi Českou republikou a Švédským královstvím o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informacíutajovaných informací v České republice| ve Švédském království ---|--- Obranné orgány | Jiné orgány PŘÍSNĚ TAJNÉ| HEMLIG/TOP SECRET| HEMLIG AV SYNNERLIG BETYDELSE FÖR RIKETS SÄKERHET TAJNÉ| HEMLIG/SECRET| HEMLIG DŮVĚRNÉ| HEMLIG/CONFIDENTIAL| – VYHRAZENÉ| HEMLIG/RESTRICTED| – Ředitel: v z. Mgr. Bechyně v. r. náměstek
Sdělení Ministerstva vnitra č. n2/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra č. n2/2009 Sb. Sdělení Ministerstva vnitra o opravě tiskové chyby ve sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 325/2009 Sb. Vyhlášeno 24. 9. 2009, částka 101/2009 SDĚLENÍ Ministerstva vnitra o opravě tiskové chyby ve sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 325/2009 Sb., o uložení kolektivní smlouvy vyššího stupně V textu má místo slova „dřevozpracujícího“ správně být slovo „dřevozpracujících“.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 84/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 84/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Římského statutu Mezinárodního trestního soudu Vyhlášeno 24. 9. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 21. 7. 2009, částka 33/2009 * Část 1. - Ustavení Soudu * Část 2. - Jurisdikce, přípustnost a použitelné právo * Část 3. - Obecné zásady trestního práva * Část 4. - Složení a správa Soudu * Část 5. - Vyšetřování a stíhání * Část 6. - Hlavní líčení * Část 7. - Tresty * Část 8. - Odvolání a přezkum * Část 9. - Mezinárodní spolupráce a justiční pomoc * Část 10. - Vykonávací řízení * Část 11. - Shromáždění smluvních stran * Část 12. - Financování * Část 13. - Závěrečná ustanovení Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 21. 7. 2009 84 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 17. července 1998 byl v Římě přijat Římský statut Mezinárodního trestního soudu. Jménem České republiky byl Statut podepsán v New Yorku dne 13. dubna 1999. Se Statutem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Statut ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Statutu, dne 21. července 2009. Při ratifikaci Statutu bylo učiněno následující prohlášení České republiky: „V souladu s čl. 87 odst. 1 písm. a) Římského statutu Mezinárodního trestního soudu Česká republika prohlašuje, že žádosti o spolupráci mohou být předávány diplomatickou cestou, anebo zasílány: 1. jde-li o předání či dočasné předání osoby či o průvoz osoby, přímo Ministerstvu spravedlnosti České republiky; 2. jde-li o jinou formu spolupráce, do doby zahájení hlavního líčení přímo Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky a po zahájení hlavního líčení přímo Ministerstvu spravedlnosti České republiky. V souladu s čl. 87 odst. 2 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu Česká republika prohlašuje, že žádosti o spolupráci a přiložené písemnosti mají být vyhotoveny nebo přeloženy do českého jazyka. V souladu s čl. 103 odst. 1 písm. a) Římského statutu Mezinárodního trestního soudu Česká republika prohlašuje, že je ochotna přijímat odsouzené, kteří jsou občany České republiky, anebo mají na území České republiky trvalý pobyt.“. Statut vstoupil v platnost na základě svého článku 126 odst. 1 dne 1. července 2002. Pro Českou republiku vstupuje v platnost podle odstavce 2 téhož článku dne 1. října 2009. Anglické znění Statutu a jeho překlad do českého jazyka se vyhlašují současně. Římský statut Mezinárodního trestního soudu* Preambule Smluvní strany tohoto Statutu: Uvědomujíce si, že všechny národy k sobě vážou společná pouta, jejich kultury spolu tvoří společné dědictví, a obávajíce se, že tato křehká mozaika by mohla být kdykoli rozbita, Pamětlivy, že v průběhu tohoto století miliony dětí, žen a mužů padly za oběť nepředstavitelným zvěrstvům, která hluboce otřásla svědomím lidstva, Uznávajíce, že tyto závažné zločiny ohrožují mír, bezpečnost a blaho světa, Potvrzujíce, že nejzávažnější zločiny, kterými je dotčeno mezinárodní společenství jako celek, nesmí zůstat nepotrestány a že je nutné zajistit jejich účinné stíhání přijetím opatření na národní úrovni a posílením mezinárodní spolupráce, Rozhodnuty skoncovat s beztrestností pachatelů těchto zločinů, a tak přispět k prevenci takových zločinů, Připomínajíce, že povinností každého státu je vykonávat svou trestní jurisdikci nad osobami odpovědnými za mezinárodní zločiny, Potvrzujíce cíle a zásady Charty Organizace spojených národů, a zejména zásadu, že všechny státy se vystříhají hrozby silou nebo použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, nebo jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů, Zdůrazňujíce v této souvislosti, že žádné z ustanovení Statutu nebude vykládáno tak, jako by kterákoli smluvní strana byla oprávněna zasahovat v ozbrojeném konfliktu nebo do vnitřních záležitostí kteréhokoli státu, Rozhodnuty za tímto účelem a v zájmu současných i budoucích generací ustavit nezávislý stálý Mezinárodní trestní soud s vazbou na systém Organizace spojených národů a s jurisdikcí nad nejzávažnějšími zločiny, kterými je dotčeno mezinárodní společenství jako celek, Zdůrazňujíce, že Mezinárodní trestní soud ustavený podle tohoto Statutu bude komplementární vůči národním trestním jurisdikcím, Odhodlány zajistit trvalou úctu k mezinárodní spravedlnosti a k jejímu výkonu, Se dohodly takto: Část 1. Ustavení Soudu Článek 1 Soud Tímto se ustavuje Mezinárodní trestní soud („Soud“). Soud je stálou institucí a je oprávněn vykonávat jurisdikci nad osobami pro nejzávažnější zločiny, kterými je dotčeno mezinárodní společenství jako celek a které jsou uvedeny v tomto Statutu, a má komplementární úlohu vůči národním trestním jurisdikcím. Jurisdikce a fungování Soudu se řídí ustanoveními tohoto Statutu. Článek 2 Vztah Soudu k Organizaci spojených národů Vztah Soudu k Organizaci spojených národů bude určen dohodou, kterou schválí Shromáždění smluvních stran tohoto Statutu a poté uzavře předseda Soudu jménem Soudu. Článek 3 Sídlo Soudu 1. Sídlo Soudu se zřizuje v Haagu v Nizozemí („hostitelský stát“). 2. Soud sjedná s hostitelským státem dohodu o svém sídle, kterou schválí Shromáždění smluvních stran a poté uzavře předseda Soudu jménem Soudu. 3. Soud může zasedat jinde, kdykoli to považuje za žádoucí, jak stanoví tento Statut. Článek 4 Právní status a pravomoci Soudu 1. Soud má mezinárodněprávní subjektivitu. Má rovněž takovou právní způsobilost, která může být potřebná k výkonu svých funkcí a plnění svých cílů. 2. Soud může vykonávat své funkce a pravomoci stanovené tímto Statutem na území kterékoli smluvní strany a, na základě zvláštní dohody, na území kteréhokoli jiného státu. Část 2. Jurisdikce, přípustnost a použitelné právo Článek 5 Zločiny spadající do jurisdikce Soudu 1. Jurisdikce Soudu je omezena na nejzávažnější zločiny, kterými je dotčeno mezinárodní společenství jako celek. Soud má jurisdikci podle tohoto Statutu ve vztahu k následujícím zločinům: a) zločinu genocidy; b) zločinům proti lidskosti; c) válečným zločinům; d) zločinu agrese. 2. Jurisdikci nad zločinem agrese bude Soud vykonávat poté, kdy bude v souladu s čl. 121 a 123 přijato ustanovení definující tento zločin a stanovící podmínky, za nichž může Soud vykonávat jurisdikci ve vztahu k tomuto zločinu. Toto ustanovení bude slučitelné s příslušnými ustanoveními Charty Organizace spojených národů. Článek 6 Genocida Pro účely tohoto Statutu se „genocidou“ rozumí kterýkoli z níže uvedených činů spáchaný v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: a) usmrcení příslušníků takové skupiny; b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny; c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení; d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí; e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné. Článek 7 Zločiny proti lidskosti 1. Pro účely tohoto Statutu se „zločinem proti lidskosti“ rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaný v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku zaměřeného proti civilnímu obyvatelstvu při vědomí existence takového útoku: a) vražda; b) vyhlazování; c) zotročování; d) deportace nebo násilný přesun obyvatelstva; e) věznění nebo jiné závažné formy zbavení osobní svobody v rozporu se základními pravidly mezinárodního práva; f) mučení; g) znásilnění, sexuální otroctví, nucená prostituce, nucené těhotenství, nucená sterilizace nebo jiné formy sexuálního násilí srovnatelné závažnosti; h) persekuce jakékoli identifikovatelné skupiny nebo kolektivu z důvodů politických, rasových, národnostních, etnických, kulturních či náboženských nebo z důvodu pohlaví, jak je definováno v odstavci 3, či z jiných důvodů, jež jsou podle mezinárodního práva všeobecně považovány za nepřípustné, v souvislosti s činy uvedenými v tomto odstavci nebo s jakýmkoli zločinem spadajícím do jurisdikce Soudu; i) nedobrovolné mizení osob; j) zločin apartheidu; k) jiné nelidské činy podobné povahy spočívající v úmyslném způsobení velkých útrap nebo těžké újmy na zdravítěžké újmy na zdraví či poruchy duševního nebo tělesného zdraví. 2. Pro účely odstavce 1: a) „útokem zaměřeným proti civilnímu obyvatelstvu“ se rozumí jednání spočívající v opakovaném páchání činů uvedených v odstavci 1 proti civilnímu obyvatelstvu v souladu s politickou linií státu nebo organizace směřující k provedení takového útoku nebo s úmyslem napomáhat uplatňování takové politické linie; b) „vyhlazováním“ se rozumí úmyslné uvedení do životních podmínek, které mají přivodit zničení části obyvatelstva, mimo jiné znemožnění přístupu k potravinám a lékům; c) „zotročováním“ se rozumí výkon některých nebo veškerých pravomocí vyplývajících z vlastnického práva k osobě, včetně výkonu takové pravomoci v souvislosti s obchodováním lidmi, zejména ženami a dětmi; d) „deportací nebo násilným přesunem obyvatelstva“ se rozumí násilné vysídlení dotčených osob prostřednictvím vyhoštění či jiných donucovacích prostředků z jejich zákonného místa pobytu, za neexistence důvodů povolených mezinárodním právem; e) „mučením“ se rozumí úmyslné způsobení citelné bolesti nebo tělesného či duševního utrpení osobě, kterou obviněný drží ve vazbě nebo má jiným způsobem ve své moci; pojem „mučení“ nicméně nezahrnuje bolest či utrpení vzniklé v důsledku zákonem stanovených trestů, vyplývající z povahy těchto trestů nebo tyto tresty provázející. f) „nuceným těhotenstvím“ se rozumí nezákonné zbavení osobní svobody ženy, která byla bez svého souhlasu oplodněna s cílem ovlivnit etnické složení obyvatelstva nebo jinak závažně porušit mezinárodní právo. Tuto definici nelze v žádném případě vykládat tak, že by měla vliv na vnitrostátní právní předpisy týkající se těhotenství; g) „persekucí“ se rozumí úmyslné a závažné zbavení základních práv v rozporu s mezinárodním právem z důvodu identity skupiny nebo kolektivu; h) „zločinem apartheidu“ se rozumí nelidské činy podobné povahy jako činy uvedené v odstavci 1, páchané v rámci institucionalizovaného režimu systematického útlaku a nadvlády jedné rasové skupiny nad jinou rasovou skupinou nebo skupinami a páchané s úmyslem zachovat tento režim; i) „nedobrovolným mizením osob“ se rozumí zatýkání, zadržování nebo únosy osob prováděné státem nebo politickou organizací či prováděné z pověření, s podporou či tichým souhlasem státu nebo politické organizace následované odmítnutím potvrdit, že došlo ke zbavení osobní svobody, či odmítnutí podat informace o osudu nebo místě pobytu těchto osob, s úmyslem dlouhodobě držet tyto osoby mimo dosah zaručené právní ochrany. 3. Pro účely tohoto Statutu se rozumí, že termín „pohlaví“ označuje obě pohlaví, mužské i ženské, ve společenském kontextu. Termín „pohlaví“ nemá jiné významy než je uvedeno výše. Článek 8 Válečné zločiny 1. Soud má jurisdikci nad válečnými zločiny, zejména jsou-li páchány v rámci plánu či politické linie nebo v rámci rozsáhlého páchání trestné činnosti tohoto typu. 2. Pro účely tohoto Statutu se „válečnými zločiny“ rozumí: a) Závažná porušení Ženevských úmluv z 12. srpna 1949, zejména níže uvedené činy zaměřené proti osobám nebo majetku požívajícím ochrany podle ustanovení příslušné Ženevské úmluvy: (i) úmyslné zabití; (ii) mučení nebo nelidské zacházení, včetně biologických pokusů; (iii) úmyslné způsobení velkého utrpení nebo vážné tělesné újmy či poruchy zdraví; (iv) rozsáhlé ničení a přivlastňování majetku, které není ospravedlněno vojenskou nutností a které je prováděno protiprávním a svévolným způsobem; (v) nucení válečných zajatců nebo jiných chráněných osob ke službě ve vojsku nepřátelské mocnosti; (vi) svévolné zbavení válečného zajatce nebo jiné chráněné osoby práva na spravedlivé a řádné řízení; (vii) protiprávní deportace či přesun nebo protiprávní zbavení osobní svobody; (viii) braní rukojmích. b) Jiné případy závažného porušení zákonů a obyčejů platných v mezinárodních ozbrojených konfliktech v existujícím rámci mezinárodního práva, zejména následující činy: (i) úmyslné vedení útoků proti civilnímu obyvatelstvu jako takovému nebo proti jednotlivým civilním osobám, které se přímo neúčastní nepřátelských akcí; (ii) úmyslné vedení útoků proti civilním objektům, tedy objektům, které nejsou vojenskými cíli; (iii) úmyslné vedení útoků proti personálu, zařízením, materiálu, jednotkám či vozidlům účastnícím se humanitární pomoci nebo mírové operace v souladu s Chartou Organizace spojených národů, pokud mají nárok na ochranu poskytovanou civilním osobám či civilním objektům podle mezinárodního práva ozbrojených konfliktů; (iv) úmyslné zahájení útoku s vědomím, že v souvislosti s takovým útokem dojde ke ztrátám na životech nebo zranění civilních osob či poškození civilních objektů nebo k rozsáhlým a závažným škodám na přírodním prostředí, které budou zjevně nepřiměřené v poměru k očekávané konkrétní a přímé celkové vojenské výhodě; (v) útok nebo bombardování měst, vesnic, obydlí nebo budov, které nejsou bráněny a nejsou vojenskými cíli, jakýmikoli prostředky; (vi) zabití nebo zranění kombatanta, který již složil zbraň či nemá k dispozici další prostředky obrany a vzdal se bezpodmínečně; (vii) zneužití vlajky příměří, vlajky nebo vojenských insignií a stejnokroje nepřítele nebo Organizace spojených národů, jakož i rozlišovacích znaků Ženevských úmluv, vedoucí k úmrtí či vážnému zranění osob; (viii) okupační silou provedené přímé nebo nepřímé přesídlení částí jejího vlastního civilního obyvatelstva na okupované území nebo částečná či úplná deportace či přesídlení obyvatelstva okupovaného území uvnitř nebo vně tohoto území; (ix) úmyslné vedení útoků proti budovám určeným k náboženským, školským, uměleckým, vědeckým nebo charitativním účelům, historickým památkám, nemocnicím či místům, kde jsou shromažďováni nemocní a ranění, pokud se nejedná o vojenské cíle; (x) vystavení osob nacházejících se v moci znepřátelené strany fyzickému mrzačení nebo lékařským či vědeckým pokusům jakéhokoli druhu, které nejsou odůvodněny lékařskou, zubní či nemocniční péčí ani nejsou prováděny v zájmu dotčené osoby a které způsobí smrt nebo vážné ohrožení života této osoby nebo osob; (xi) proradné zabití nebo zranění osob náležejících ke znepřátelenému státu nebo armáděarmádě; (xii) prohlášení, že nikdo nebude ušetřen; (xiii) zničení nebo zmocnění se nepřátelského majetku, pokud takové zničení nebo zmocnění se majetku není nezbytně vyžadováno válečnou nutností; (xiv) prohlášení práv a úkonů občanů znepřátelené strany za zrušené, pozastavené nebo před soudem nepřijatelné; (xv) nucení občanů znepřátelené strany k účasti na vojenských operacích zaměřených proti své vlastní zemi, i v případě, že tito občané byli před začátkem války ve službě válčící strany; (xvi) plenění města nebo místa, i v případě, že bylo dobyto útokem; (xvii) používání jedu nebo otravných zbraní; (xviii) používání dusivých, jedovatých a jiných plynů a všech obdobných tekutin, materiálů nebo prostředků; (xix) používání střel, které se v lidském těle snadno rozpínají či zplošťují, například střel s tvrdým pláštěm, který zcela nezakrývá jádro nebo je perforován zářezy; (xx) používání zbraní, projektilů a materiálu a způsobů vedení boje, které svou povahou způsobují nadměrné zranění či zbytečné utrpení nebo které mají inherentně nerozlišující účinky v rozporu s mezinárodním právem ozbrojených konfliktů, pokud jsou tyto zbraně, projektily a materiály a způsoby vedení boje předmětem úplného zákazu a byly zařazeny do přílohy tohoto Statutu změnou v souladu s příslušnými ustanoveními čl. 121 a 123; (xxi) těžké urážky lidské důstojnosti, zejména pokořující a ponižující zacházení; (xxii) znásilnění, sexuální otroctví, nucená prostituce, nucené těhotenství podle článku 7, odstavce 2 (f), nucená sterilizace či jiné formy sexuálního násilí, které jsou rovněž závažným porušením Ženevských úmluv; (xxiii) využití přítomnosti civilní osoby či jiné chráněné osoby k zajištění vynětí určitých míst, oblastí nebo vojenských jednotek z vojenských operací; (xxiv) úmyslné vedení útoků proti budovám, materiálu, zdravotnickým jednotkám a transportům a proti personálu označenému rozlišovacími znaky Ženevských úmluv v souladu s mezinárodním právem; (xxv) úmyslné využívání hladovění civilních osob jako způsobu vedení boje spočívající v tom, že těmto osobám jsou odnímány prostředky nutné k přežití, včetně svévolného znemožňování dodávek humanitární pomoci podle Ženevských úmluv; (xxvi) odvody či nábor dětí mladších patnácti let do ozbrojených sil státu nebo jejich využívání k aktivní účasti v nepřátelských akcích. c) V případě ozbrojeného konfliktu jiné než mezinárodní povahy, vážná porušení čl. 3 společného čtyřem Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949, a zejména níže uvedené činy páchané proti osobám, které se aktivně neúčastní nepřátelských akcí, včetně příslušníků ozbrojených sil, kteří složili zbraně a těch kteří jsou neschopni boje z důvodu nemoci, zranění, zajetí nebo z jakéhokoli jiného důvodu: (i) násilné činy proti životu a osobě, zejména vražda všeho druhu, mrzačení, kruté zacházení a mučení; (ii) těžké urážky lidské důstojnosti, zejména pokořující a ponižující zacházení; (iii) braní rukojmích; (iv) ukládání trestů a vykonávání poprav bez předchozího rozsudku vyneseného řádně ustaveným soudem poskytujícím veškeré záruky soudního řízení, které jsou obecně považovány za nezbytné. d) Odstavec 2 písm. c) se vztahuje na ozbrojené konflikty jiné než mezinárodní povahy, a tedy se nevztahuje na případy vnitřních nepokojů a napětí, například veřejné nepokoje, izolované a sporadické násilné činy nebo jiné činy podobné povahy. e) Ostatní závažná porušení zákonů a obyčejů platných v ozbrojených konfliktech jiné než mezinárodní povahy, v existujícím rámci mezinárodního práva, zejména následující činy: (i) úmyslné vedení útoků proti civilnímu obyvatelstvu jako takovému nebo proti jednotlivým civilním osobám, které se přímo neúčastní nepřátelských akcí; (ii) úmyslné vedení útoků proti budovám, materiálu, zdravotnickým jednotkám a transportům a personálu označenému rozlišovacími znaky Ženevských úmluv v souladu s mezinárodním právem; (iii) úmyslné vedení útoků proti personálu, zařízením, materiálu, jednotkám či vozidlům účastnícím se humanitární pomoci či mírové operace v souladu s Chartou Organizace spojených národů, pokud mají nárok na ochranu poskytovanou civilním osobám či civilním objektům podle mezinárodního práva ozbrojených konfliktů; (iv) úmyslné vedení útoků proti budovám určeným k náboženským, vzdělávacím, uměleckým, vědeckým nebo charitativním účelům, historickým památkám, nemocnicím či místům, kde jsou shromažďováni nemocní a ranění, pokud se nejedná o vojenské cíle; (v) plenění města nebo místa, i v případě, že bylo dobyto útokem; (vi) znásilnění, sexuální otroctví, nucená prostituce, nucené těhotenství podle čl. 7 odst. 2 písm. f), nucená sterilizace nebo jiné formy sexuálního násilí, které jsou rovněž závažným porušením čl. 3 společného čtyřem Ženevským úmluvám; (vii) odvody nebo nábor dětí mladších patnácti let do ozbrojených sil státu nebo jejich využívání k aktivní účasti ve nepřátelských akcích; (viii) nařízení vysídlení civilního obyvatelstva z důvodů souvisejících s konfliktem, pokud to není nutné z důvodu bezpečnosti dotčených civilních osob nebo z naléhavých vojenských důvodů; (ix) proradné zabití nebo zranění příslušníka nepřátelských ozbrojených sil; (x) prohlášení, že nikdo nebude ušetřen; (xi) vystavení osob nacházejících se v moci znepřátelené strany fyzickému mrzačení nebo lékařským či vědeckým pokusům jakéhokoli druhu, které nejsou odůvodněny lékařskou, zubní či nemocniční péčí ani nejsou prováděny v zájmu dotčené osoby a které způsobí smrt nebo vážné ohrožení života této osoby nebo osob; (xii) zničení či zabrání nepřátelského majetku, pokud takové zničení či zabrání majetku není nezbytně vyžadováno nutností konfliktu; f) Odstavec 2 písm. e) se vztahuje na ozbrojené konflikty jiné než mezinárodní povahy, a tedy se nevztahuje na případy vnitřních nepokojů a napětí, například veřejné nepokoje, izolované a sporadické násilné činy nebo jiné činy podobné povahy. Na ozbrojené konflikty probíhající na území státu se vztahuje tehdy, když se jedná o déletrvající ozbrojený konflikt mezi státními orgány a organizovanými ozbrojenými skupinami nebo mezi takovými skupinami. 3. Žádné z ustanovení odstavce 2 písm. c) a e) nemá vliv na odpovědnost vlády za udržení nebo znovunastolení práva a pořádku ve státu nebo obranu jednoty a územní celistvosti státu všemi legitimními prostředky. Článek 9 Znaky skutkových podstat zločinů 1. Znaky skutkových podstat zločinů pomáhají Soudu při výkladu a provádění čl. 6, 7 a 8. Jsou přijímány dvoutřetinovou většinou hlasů členů Shromáždění smluvních stran. 2. Změny Znaků skutkových podstat zločinů může navrhnout: a) kterákoli smluvní strana; b) soudci na základě rozhodnutí přijatého absolutní většinou hlasů; c) žalobce. Změny jsou přijímány dvoutřetinovou většinou hlasů členů Shromáždění smluvních stran. 3. Znaky skutkových podstat zločinů a jejich změny musí být slučitelné s tímto Statutem. Článek 10 Žádné z ustanovení této části Statutu nelze vykládat tak, že by omezovalo nebo jakkoli ovlivňovalo stávající nebo budoucí pravidla mezinárodního práva, která slouží jiným účelům než účelům tohoto Statutu. Článek 11 Jurisdikce ratione temporis 1. Soud má jurisdikci pouze nad zločiny spáchanými po vstupu tohoto Statutu v platnost. 2. Pokud se stát stane smluvní stranou tohoto Statutu po jeho vstupu v platnost, může Soud vykonávat jurisdikci pouze nad zločiny spáchanými po vstupu Statutu v platnost pro tento stát, pokud stát neučinil prohlášení podle čl. 12 odst. 3. Článek 12 Předpoklady pro výkon jurisdikce 1. Stát, jenž se stal smluvní stranou tohoto Statutu, tím přijímá jurisdikci Soudu nad zločiny uvedenými v čl. 5. 2. V případě čl. 13 odst. písm. a) nebo c) může Soud vykonávat jurisdikci, pokud jeden nebo více z níže uvedených států jsou smluvními stranami tohoto Statutu nebo přijaly pravomoc Soudu podle odstavce 3: a) stát, na jehož území došlo k danému jednání nebo, pokud byl zločin spáchán na palubě lodi či letadla, stát registrace této lodi či letadla; b) stát, jehož občanem je obviněná osoba. 3. Pokud je zapotřebí, aby stát, který není smluvní stranou tohoto Statutu, přijal jurisdikci podle odstavce 2, může tento stát prohlášením uloženým u tajemníka přijmout výkon jurisdikce Soudu nad předmětným zločinem. Stát přijímající jurisdikci neprodleně a bezvýhradně poskytne Soudu součinnost podle části 9. Článek 13 Výkon jurisdikce Soud může vykonávat jurisdikci nad zločinem uvedenému v odstavci 5 v souladu s ustanoveními Statutu, pokud: a) smluvní strana podala žalobci oznámení o situaci nasvědčující tomu, že byl spáchán takový zločin či zločiny v souladu s čl. 14; b) oznámení o situaci nasvědčující tomu, že byl spáchán takový zločin či zločiny podala žalobci Rada bezpečnosti v souladu s kapitolou VII Charty Organizace spojených národů; nebo c) žalobce zahájil vyšetřování takového zločinu v souladu s čl. 15. Článek 14 Oznámení o situaci podané smluvní stranou 1. Smluvní strana může podat žalobci oznámení o situaci nasvědčující tomu, že byl spáchán zločin nebo zločiny spadající do jurisdikce Soudu a požádat žalobce o vyšetření situace s cílem zjistit, zda je důvod vznést proti určité osobě nebo osobám obvinění z takových zločinů. 2. Oznámení by pokud možno mělo obsahovat vylíčení příslušných okolností a být doloženo dokumentací dostupnou státu, který oznámení o situaci podává. Článek 15 Žalobce 1. Žalobce může zahájit vyšetřování z vlastní iniciativy na základě informací o zločinech spadajících do jurisdikce Soudu. 2. Žalobce přezkoumá závažnost obdržených informací. Za tímto účelem může podle vlastního uvážení vyžadovat doplňující informace od států, orgánů Organizace spojených národů, mezivládních nebo nevládních organizací nebo z jiných spolehlivých zdrojů a může přijímat písemné a ústní výpovědi v sídle Soudu. 3. Pokud žalobce dojde k závěru, že je opodstatněný důvod pokračovat ve vyšetřování, předloží přípravnému senátu žádost o povolení vyšetřování, doloženou shromážděným důkazním materiálem. ObětiOběti mohou poskytovat přípravnému senátu svá vyjádření v souladu s Jednacím a důkazním řádem. 4. Pokud přípravný senát po přezkoumání žádosti a důkazního materiálu dojde k závěru, že je oprávněný důvod pokračovat ve vyšetřování a že věc zřejmě spadá do jurisdikce Soudu, povolí zahájení vyšetřování, přičemž tímto povolením nebudou dotčena následná rozhodnutí Soudu ohledně pravomoci a přípustnosti věci. 5. Odmítne-li přípravný senát povolit vyšetřování, nebude tím nijak dotčena následná žádost žalobce vycházející z nově zjištěných skutečností nebo důkazů týkajících se téže situace. 6. Pokud na základě předběžného zkoumání podle odstavců 1 a 2 dojde žalobce k závěru, že poskytnuté informace nezakládají opodstatněný důvod k vyšetřování, sdělí to osobám, které informace poskytly. To však žalobci nebrání posuzovat další poskytnuté informace týkající se téže situace ve světle nově zjištěných skutečností nebo důkazů. Článek 16 Odložení vyšetřování či stíhání Vyšetřování či stíhání nesmí být zahájeno nebo pokračovat podle Statutu po dobu 12 měsíců ode dne, kdy o to Soud požádá Rada bezpečnosti rezolucí přijatou podle kapitoly VII Charty Organizace spojených národů; Rada může tuto žádost obnovit za stejných podmínek. Článek 17 Otázky přípustnosti 1. S ohledem na odstavec 10 preambule a čl. 1 Soud rozhodne, že věc je nepřípustná, pokud: a) vyšetřování nebo stíhání ve věci vede stát, do jehož jurisdikce věc spadá, kromě případů, kdy je tento stát neochoten nebo neschopen skutečně vést vyšetřování nebo stíhání; b) vyšetřování věci vede stát, do jehož jurisdikce věc spadá, a tento stát se rozhodl nestíhat dotčenou osobu, kromě případů, kdy důvodem rozhodnutí byla neochota nebo neschopnost státu skutečně vést stíhání; c) dotčená osoba již byla souzena pro skutky, které jsou předmětem stížnosti, a řízení před Soudem není dovoleno podle čl. 20 odst. 3; d) věc není dostatečně závažná, aby zakládala důvod k dalšímu postupu Soudu. 2. Pro účely rozhodnutí o neochotě státu v určité věci Soud zváží, s přihlédnutím k zásadám řádného řízení uznávaným mezinárodním právem, zda nastaly některé z následujících okolností: a) účelem řízení či rozhodnutí na národní úrovni bylo nebo je chránit dotčenou osobu před trestní odpovědností za zločiny spadající do jurisdikce Soudu uvedené v čl. 5; b) v řízení nastaly neopodstatněné průtahy, které za daných okolností nejsou slučitelné s úmyslem postavit dotčenou osobu před soud; c) řízení nebylo nebo není vedeno nezávisle nebo nestranně a způsob jeho vedení není za daných okolností slučitelný s úmyslem postavit dotčenou osobu před soud. 3. Pro účely rozhodnutí o neschopnosti státu v určité věci Soud zváží, zda je stát neschopen zajistit obviněného či potřebné důkazy a výpovědi nebo jinak neschopen vést řízení z důvodu naprostého či rozsáhlého kolapsu nebo nedostupnosti národního soudnictví. Článek 18 Předběžná rozhodnutí o přípustnosti 1. Jestliže je Soudu podáno oznámení o situaci podle čl. 13 písm. a) a žalobce rozhodl, že existují oprávněné důvody zahájit vyšetřování, nebo žalobce zahájil vyšetřování podle čl. 13 písm. c) a čl. 15, žalobce to sdělí smluvním stranám a státům, které by podle dostupných informací za běžných okolností měly jurisdikci nad danými zločiny. Žalobce může označit sdělení těmto státům jako tajné a může, pokud to považuje za nutné v zájmu ochrany osob, zamezení ničení důkazů a skrývání osob, omezit rozsah informací poskytovaných státům. 2. Do jednoho měsíce od obdržení tohoto sdělení může stát oznámit Soudu, že vyšetřuje nebo vyšetřil své občany nebo jiné osoby spadající do jeho jurisdikce v souvislosti s trestnou činností, která zakládá skutkovou podstatu zločinů uvedených v čl. 5 a souvisí s informacemi poskytnutými ve sdělení státům. Na žádost státu žalobce odloží vyšetřování, kromě případů, kdy přípravný senát na žádost žalobce rozhodne povolit vyšetřování. 3. Rozhodnutí o odkladu vyšetřování může žalobce přezkoumat šest měsíců od data rozhodnutí nebo kdykoli se okolnosti podstatně změní z důvodu neochoty nebo neschopnosti státu skutečně vést vyšetřování. 4. Proti rozhodnutí přípravného senátu se dotčený stát nebo žalobce může odvolat k odvolacímu senátu v souladu s čl. 82 odst. 2. Odvolání bude projednáno urychleným postupem. 5. Jestliže žalobce odložil vyšetřování podle odstavce 2, může požádat příslušný stát, aby ho pravidelně informoval o postupu vyšetřování a následně zahájeném stíhání. Smluvní strany tyto žádosti vyřídí neprodleně. 6. Do rozhodnutí přípravného senátu nebo kdykoli žalobce rozhodne o odkladu podle tohoto článku, může žalobce požádat přípravný senát o výjimečné povolení provést nezbytné vyšetřovací úkony za účelem zachování důkazů v situaci, kdy nastane jedinečná příležitost získat důležité důkazy nebo hrozí značné nebezpečí, že tyto důkazy nebudou později dostupné. 7. Stát, který napadl rozhodnutí přípravného senátu podle tohoto článku může napadnout přípustnost věci podle čl. 19, pokud vyjdou najevo další význačné skutečnosti nebo pokud se okolnosti výrazně změní. Článek 19 Napadení jurisdikce Soudu nebo přípustnosti věci 1. Soud se ujistí, že má jurisdikci vůči věci, která mu byla postoupena. Soud může z vlastního podnětu rozhodnout o přípustnosti věci v souladu s čl. 17. 2. Přípustnost věci z důvodů uvedených v čl. 17 nebo jurisdikci Soudu může napadnout: a) obviněný nebo osoba, na niž se vztahuje zatýkací rozkaz či předvolání podle čl. 58; b) stát, do jehož jurisdikce věc spadá, s tím, že v této věci vede nebo vedl vyšetřování či stíhání; nebo c) stát, který je požádán o přijetí jurisdikce podle čl. 12. 3. Žalobce může Soud požádat o rozhodnutí v otázce jurisdikce nebo přípustnosti. V řízení týkajícím se jurisdikce nebo přípustnosti mohou svá vyjádření předkládat Soudu rovněž osoby, které podaly oznámení podle čl. 13, jakož i obětioběti. 4. Přípustnost věci nebo jurisdikci Soudu může napadnout pouze jednou osoba nebo stát uvedený v odstavci 2. Námitka proti přípustnosti věci nebo jurisdikci Soudu musí být podána před zahájením řízení nebo v okamžiku jeho zahájení. Za výjimečných okolností může Soud povolit opakovanou námitku nebo její podání po zahájení řízení. Námitky proti přípustnosti věci podané v okamžiku zahájení řízení nebo se souhlasem Soudu i později mohou vycházet pouze z čl. 17 odst. 1 písm. c). 5. Stát uvedený v odstavci 2 písm. b) a c) podá námitku při nejbližší možné příležitosti. 6. Před potvrzením obvinění se námitky ohledně přípustnosti věci nebo námitky ohledně jurisdikce Soudu podávají přípravnému senátu. Po potvrzení obvinění se podávají projednacímu senátu. Odvolání proti rozhodnutím o jurisdikci nebo přípustnosti se podávají odvolacímu senátu v souladu s čl. 82. 7. Pokud stát uvedený v odstavci 2 písm. b) nebo c) podá námitku, žalobce pozastaví vyšetřování do rozhodnutí Soudu podle čl. 17. 8. Do vynesení rozsudku může žalobce požádat Soud o povolení: a) provést nezbytné vyšetřovací úkony typu uvedeného v čl. 18 odst. 6; b) vyslechnout svědka nebo dokončit shromažďování a zkoumání důkazů zahájené před podáním námitky; a c) v součinnosti s příslušnými státy bránit skrývání osob v případech, kdy žalobce již požádal o vydání příkazu k zatčení podle čl. 58. 9. Podáním námitky není dotčena platnost jakéhokoli úkonu provedeného žalobcem nebo jakéhokoli příkazu vydaného Soudem před podáním námitky. 10. Jestliže Soud rozhodne, že věc je nepřípustná podle čl. 17, může žalobce podat návrh na přezkum tohoto rozhodnutí, pokud šije zcela jist, že nově objevené skutečnosti popírají důvody, na jejichž základě byla věc prohlášena za nepřípustnou podle čl. 17. 11. Jestliže žalobce, s ohledem na skutečnosti uvedené v čl. 17 odloží vyšetřování, může požádat příslušný stát, aby mu poskytoval informace o řízení. Tyto informace budou na žádost dotčeného státu označeny jako tajné. Jestliže se žalobce posléze rozhodne pokračovat ve vyšetřování, vyrozumí o tom stát, kvůli jehož řízení bylo rozhodnuto o odkladu. Článek 20 Ne bis in idem 1. S výjimkou případů stanovených tímto Statutem nemůže Soud nikoho soudit pro jednání zakládající skutkovou podstatu zločinů, pro něž Soud tuto osobu již dříve odsoudil nebo zprostil obvinění. 2. Nikdo nemůže být souzen jiným soudem pro zločin uvedený v čl. 5, pro nějž Soud tuto osobu již dříve odsoudil nebo zprostil obvinění. 3. Osoba, která již byla souzena jiným soudem pro jednání uvedené v čl. 6, 7 nebo 8, nemůže být souzena Soudem pro totéž jednání, s výjimkou případů, kdy řízení před jiným soudem: a) bylo vedeno s úmyslem chránit dotčenou osobu proti trestní odpovědnosti za zločiny spadající do jurisdikce Soudu; nebo b) v jiném ohledu nebylo vedeno nezávisle nebo nestranně v souladu s normami řádného řízení uznávanými mezinárodním právem a bylo vedeno způsobem, který za daných okolností nebyl slučitelný s úmyslem postavit dotčenou osobu před soud. Článek 21 Použitelné právo 1. Soud bude uplatňovat: a) za prvé, tento Statut, Znaky skutkových podstat zločinů a Jednací a důkazní řád; b) za druhé, ve vhodných případech, aplikovatelné mezinárodní smlouvy a zásady a pravidla mezinárodního práva, včetně uznávaných zásad mezinárodního práva ozbrojených konfliktů; c) pokud nelze uplatnit výše uvedené, obecné zásady práva, které Soud odvodí z vnitrostátních právních řádů platných v právních systémech zemí světa, včetně, ve vhodných případech, vnitrostátních právních řádů států, které by za obvyklých okolností vykonávaly jurisdikci nad zločinem, pokud tyto zásady nejsou neslučitelné s tímto Statutem a s mezinárodním právem a mezinárodně uznávanými standardy. 2. Soud může použít právní zásady a pravidla, jak je vyložil ve svých předcházejících rozhodnutích. 3. Uplatňování a výklad práva podle tohoto článku musí být slučitelné s mezinárodně uznávanými lidskými právy a nesmí nepříznivě rozlišovat z důvodu pohlaví, jak je definováno v čl. 7 odst. 3, věku, rasy, barvy pleti, jazyka, náboženského vyznání nebo víry, politického či jiného názoru, národnostního, etnického či sociálního původu, majetku, rodu či jiného postavení. Část 3. Obecné zásady trestního práva Článek 22 Nullum crimen sine lege 1. Osoba je trestně odpovědná podle tohoto Statutu pouze pokud její čin, v době spáchání, naplnil znaky zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu. 2. Definice zločinu bude vykládána v přesném slova smyslu a nebude rozšiřována prostřednictvím analogie. V případě nejasností bude skutková podstata vykládána ve prospěch osoby vyšetřované, stíhané či odsouzené. 3. Tento článek nemá vliv na rozhodnutí, že určitý čin je trestný podle mezinárodního práva nezávisle na tomto Statutu. Článek 23 Nulla poena sine lege Osobě odsouzené Soudem může být uložen trest pouze v souladu s tímto Statutem. Článek 24 Vyloučení zpětné účinnosti ratione personae 1. Nikdo není trestně odpovědný podle tohoto Statutu za čin spáchaný před vstupem tohoto Statutu v platnost. 2. Pokud před vynesením pravomocného rozsudku bude změněno právo použitelné v daném případě, uplatňuje se právo příznivější pro osobu vyšetřovanou, stíhanou či odsouzenou. Článek 25 Individuální trestní odpovědnost 1. Soud má podle tohoto Statutu jurisdikci nad fyzickými osobami. 2. Pachatel zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu má individuální odpovědnost a může mu být uložen trest podle tohoto Statutu. 3. V souladu s tímto Statutem je osoba trestně odpovědná a může jí být uložen trest za zločin spadající do jurisdikce Soudu, pokud tato osoba: a) spáchala takový zločin samostatně, společně s jinou osobou nebo prostřednictvím jiné osoby, bez ohledu na trestní odpovědnost této jiné osoby; b) nařídila spáchání takového zločinu, navedla či podněcovala jiného ke spáchání zločinu, který byl skutečně dokonán nebo došlo k jeho pokusu; c) s cílem usnadnit spáchání takového zločinu se dopustila napomáhání či nadržování nebo jinak pomáhala při jeho spáchání či pokusu, včetně poskytnutí prostředků pro jeho spáchání; d) jinak přispěla ke spáchání zločinu nebo jeho pokusu skupinou osob jednajících se společným záměrem. Přispění musí být úmyslné a musí: (i) směřovat k podpoře trestné činnosti nebo zločinného záměru skupiny, pokud tato činnost či záměr zahrnuje spáchání zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu; nebo (ii) být provedeno s vědomím, že skupina má v úmyslu spáchat takový zločin. e) pokud jde o zločin genocidy, přímo a veřejně podněcuje jiné k páchání genocidy; f) dopustí se pokusu takového zločinu spočívajícího v tom, že vykoná čin zásadním způsobem zahajující naplňování skutkové podstaty zločinu, nicméně zločin není dokonán vzhledem k okolnostem nezávislým na jejím úmyslu. Osoba, která upustí od dalšího jednání potřebného k dokonání zločinu či jinak zmaří dokonání zločinu, nebude trestána za pokus podle tohoto Statutu, pokud zcela a dobrovolně upustila od zločinného úmyslu. 4. Žádným z ustanovení tohoto Statutu o individuální trestní odpovědnosti nebude dotčena odpovědnost států podle mezinárodního práva. Článek 26 Vyloučení jurisdikce nad osobami mladšími osmnácti let Soud nemá jurisdikci nad osobou, která v době údajného spáchání činu nedovršila osmnáctý rok věku. Článek 27 Zákaz zohledňování veřejné funkce 1. Tento Statut platí stejně pro všechny, bez rozdílů založených na výkonu veřejné funkce. Zejména osoby zastávající funkce hlavy státu nebo vlády, člena vlády nebo parlamentu, voleného zástupce nebo vládního činitele nejsou v žádném případě vyňaty z trestní odpovědnosti podle tohoto Statutu a jejich funkce sama o sobě není důvodem ke snížení trestu. 2. Imunity a zvláštní procesní pravidla případně stanovená vnitrostátním nebo mezinárodním právem pro veřejnou funkci osoby nebudou Soudu na překážku při výkonu jurisdikce nad takovou osobou. Článek 28 Odpovědnost velitelů a jiných nadřízených Kromě jiných okolností zakládajících trestní odpovědnost podle tohoto Statutu za zločiny spadající do jurisdikce Soudu: a) Vojenský velitel nebo osoba fakticky vykonávající funkci vojenského velitele má trestní odpovědnost za zločiny spadající do jurisdikce Soudu, kterých se dopustí ozbrojené síly podléhající jeho faktickému velení a kontrole, respektive vedení a kontrole, v důsledku toho, že tento velitel nebo tato osoba řádně nevykonává kontrolu nad ozbrojenými silami, pokud: (i) tento vojenský velitel či osoba si byli vědomi nebo vzhledem k okolnostem v daném okamžiku si měli být vědomi, že ozbrojené síly páchají nebo připravují takové zločiny; a (ii) tento vojenský velitel či osoba neučinili v rámci svých pravomocí veškerá potřebná a opodstatněná opatření s cílem předejít či zmařit páchání těchto zločinů nebo neučinili oznámení příslušným orgánům k vyšetření a trestnímu stíhání. b) Pokud jde o vztahy mezi nadřízenými a podřízenými neupravené písmenem a), nadřízený je trestně odpovědný za zločiny spadající do jurisdikce Soudu, kterých se dopustí podřízení podléhající jeho faktickému vedení a kontrole v důsledku toho, že nadřízený řádně nevykonával kontrolu nad takovými podřízenými, pokud: (i) nadřízený si byl vědom skutečností zřetelně nasvědčujících tomu, že podřízení páchají nebo připravují takové zločiny, nebo tyto skutečnosti úmyslně nebral na vědomí; (ii) zločiny se týkaly činností spadajících fakticky do pravomoci a pod kontrolu nadřízeného; a (iii) nadřízený neučinil v rámci své pravomoci veškerá potřebná a přiměřená opatření s cílem předejít či zmařit páchání těchto zločinů nebo neučinil oznámení příslušným orgánům k vyšetření a trestnímu stíhání. Článek 29 Nepromlčitelnost Zločiny spadající do jurisdikce Soudu jsou nepromlčitelné. Článek 30 Subjektivní stránka 1. Není-li stanoveno jinak, osoba je trestně odpovědná a může jí být uložen trest za zločin spadající do jurisdikce Soudu, pouze pokud naplnila objektivní stránku zločinu úmyslně a vědomě. 2. Pro účely tohoto článku se „úmyslem“ rozumí: a) pokud jde o jednání, že osoba má v úmyslu se dopustit určitého jednání; b) pokud jde o následek, že osoba má v úmyslu způsobit určitý následek nebo si je vědoma, že za obvyklého sledu událostí dojde k takovému následku. 3. Pro účely tohoto článku se „vědomím“ rozumí vědomí existence určitých okolností nebo vědomí, že za obvyklého sledu událostí dojde k určitému následku. Výrazy „vědět“ a „vědomě“ se vykládají v tomto smyslu. Článek 31 Okolnosti vylučující trestní odpovědnost 1. Kromě jiných okolností vylučujících trestní odpovědnost podle tohoto Statutu není osoba trestně odpovědná, pokud v době spáchání činu: a) trpěla duševní chorobou nebo poruchou, pro niž nebyla schopna rozpoznat protiprávnost či povahu svého jednání nebo své jednání ovládat natolik, aby bylo v souladu s právem stanovenými požadavky; b) byla požitím omamné látky uvedena do stavu nepříčetnosti, pro nějž nebyla schopna rozpoznat protiprávnost či povahu svého jednání nebo své jednání ovládat natolik, aby bylo v souladu s právem stanovenými požadavky, s výjimkou případů, kdy se osoba úmyslně uvede do stavu nepříčetnosti za okolností, kdy si je vědoma nebezpečí, že v důsledku této nepříčetnosti se zřejmě dopustí jednání, jež naplňuje znaky zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu, či toto nebezpečí nebere na vědomí; c) jednala přiměřeně s cílem bránit sebe či jinou osobu nebo, v případě válečných zločinů, věci nezbytné pro její vlastní přežití či přežití jiné osoby nebo věci nezbytné pro splnění bojového úkolu, proti hrozícímu a protiprávnímu použití síly, přičemž toto jednání bylo přiměřené stupni ohrožení osoby či jiné osoby či věci. Skutečnost, že osoba se podílela na obranné operaci vedené ozbrojenými silami, sama o sobě není důvodem k vyloučení trestní odpovědnosti podle tohoto písmene; d) jednání, jež mělo naplnit znaky skutkové podstaty zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu, se osoba dopustila v nouzi spočívající v bezprostředním ohrožení života či trvající nebo bezprostřední hrozbě těžké újmy na zdravítěžké újmy na zdraví této nebo jiné osoby, přičemž způsob odvracení nebezpečí byl nutný a přiměřený, s výjimkou případů, kdy osoba měla v úmyslu takto způsobit větší újmu, než byla újma, kterou se snažila odvrátit. Taková hrozba může být buď: (i) vyvolána jinými osobami; anebo (ii) vyvolána jinými okolnostmi, které nejsou v moci této osoby. 2. O uplatnění okolností vylučujících trestní odpovědnost, uvedených v tomto Statutu, v projednávané věci rozhodne Soud. 3. V průběhu soudního řízení může Soud posoudit jinou okolnost vylučující trestní odpovědnost než je uvedena v odstavci 1, v případě, že taková okolnost je odvozena z použitelného práva podle čl. 21. Pravidla posouzení takových okolností stanoví Jednací a důkazní řád. Článek 32 Skutkový nebo právní omyl 1. Skutkový omyl je důvodem vylučujícím trestní odpovědnost pouze v případě, že popírá naplnění nutných znaků subjektivní stránky daného zločinu. 2. Právní omyl v hodnocení, zda určité jednání je zločinem spadajícím do jurisdikce Soudu, není důvodem k vyloučení trestní odpovědnosti. Právní omyl však může být důvodem vylučujícím trestní odpovědnosti, pokud popírá naplnění nutných znaků subjektivní stránky zločinu, nebo v případech stanovených čl. 33. Článek 33 Rozkazy nadřízeného a právní povinnosti 1. Skutečnost, že osoba spáchala zločin spadající do jurisdikce Soudu na základě rozkazu vydaného vládou nebo vojenským či civilním nadřízeným, nezbavuje tuto osobu trestní odpovědnosti, s výjimkou případů, kdy: a) tato osoba byla ze zákona povinna uposlechnout rozkaz vlády či příslušného nadřízeného; b) tato osoba si nebyla vědoma, že rozkaz je protiprávní; a c) rozkaz nebyl zjevně protiprávní. 2. Pro účely tohoto článku se rozkaz spáchat genocidu nebo zločiny proti lidskosti považuje za zjevně protiprávní. Část 4. Složení a správa Soudu Článek 34 Orgány Soudu Soud se skládá z následujících orgánů: a) předsednictvo; b) odvolací úsek, projednací úsek a přípravný úsek; c) úřad žalobce; d) kancelář. Článek 35 Pracovní vztah soudce 1. Všichni soudci jsou voleni jako členové Soudu na plný úvazek a jsou Soudu k dispozici pro práci na plný úvazek od počátku svého funkčního období. 2. Soudci tvořící předsednictvo vykonávají svůj úřad na plný úvazek od okamžiku zvolení. 3. S ohledem na vytíženost Soudu a po poradě s jeho členy může předsednictvo občas rozhodnout, v jakém rozsahu musí zbývající soudci vykonávat svůj úřad na plný úvazek. Ustanovení čl. 40 nebudou takovým opatřením dotčena. 4. Finanční náležitosti soudců, kteří nemusí vykonávat svůj úřad na plný úvazek, se řídí čl. 49. Článek 36 Předpoklady, navrhování a volba soudců 1. S výjimkou případů stanovených v odstavci 2 tvoří Soud 18 soudců. 2. a) Předsednictvo může jménem Soudu navrhnout navýšení počtu soudců stanoveného v odstavci 1, přičemž uvede důvody, proč je navýšení považováno za nezbytné a vhodné. Tajemník neprodleně vyrozumí o takovém návrhu všechny smluvní strany. b) Jakýkoli takový návrh bude poté projednán na zasedání Shromáždění smluvních stran svolané podle čl. 112. Návrh bude považován za přijatý, pokud jej zasedání schválí dvoutřetinovou většinou hlasů členů Shromáždění smluvních stran, a vstoupí v platnost k datu stanovenému Shromážděním smluvních stran. c) (i) Jakmile je přijat návrh na navýšení počtu soudců podle písmene (b), koná se v průběhu následujícího zasedání Shromáždění smluvních stran volba dodatečných soudců podle odstavců 3 až 8 včetně a podle čl. 37 odst. 2; (ii) Byl-li přijat a uskutečněn návrh na navýšení počtu soudců podle písmene (b) a písmene c) bodu (i), má předsednictvo kdykoli poté možnost navrhnout snížení počtu soudců, pokud to odůvodňuje vytíženost Soudu, pod podmínkou, že počet soudců se nesníží pod hranici stanovenou v odstavci 1. Takový návrh bude projednán postupem stanoveným v písmenech a) a (b). Po přijetí tohoto návrhu bude počet soudců postupně snižován podle toho, jak jednotlivým soudcům skončí funkční období, dokud nebude dosaženo požadovaného počtu. 3. a) Soudci jsou vybíráni z osob vysoké morální úrovně, nestranných a bezúhonných, splňujících podmínky pro výkon nejvyšších soudních funkcí ve svých státech. b) Každý kandidát na zvolení členem Soudu musí být: (i) uznávaným odborníkem v oblasti trestního práva a trestního práva procesního, musí mít potřebnou praxi v oboru ve funkci soudce, žalobce, advokátaadvokáta nebo v podobné funkci v trestním řízenítrestním řízení; nebo (ii) uznávaným odborníkem v příslušných oblastech mezinárodního práva, například mezinárodním humanitárním právu a právu lidských práv, a mít rozsáhlou praxi v právnické funkci související s činností Soudu; c) Každý kandidát na zvolení členem Soudu musí mít vynikající znalost alespoň jednoho z pracovních jazyků Soudu a musí být schopen tímto jazykem plynně hovořit. 4. a) Návrhy kandidátů na zvolení členy Soudu může předložit kterákoli smluvní strana tohoto Statutu a může tak učinit buď: (i) postupem stanoveným pro navrhování kandidátů na nejvyšší soudní funkce příslušného státu; nebo (ii) postupem stanoveným pro navrhování kandidátů do Mezinárodního soudního dvora podle Statutu tohoto soudního dvora. K návrhům se přikládá dostatečně podrobné vyjádření o tom, jak kandidát splňuje požadavky odstavce 3. b) Každá smluvní strana může pro kteroukoli volbu navrhnout jednoho kandidáta, který nemusí nezbytně být občanem této smluvní strany, ale v každém případě musí být občanem některé ze smluvních stran. c) Shromáždění smluvních stran může v případě potřeby rozhodnout o ustavení Poradního výboru pro kandidatury. V takovém případě stanoví složení a mandát Výboru Shromáždění smluvních stran. 5. Pro účely volby jsou vedeny dvě kandidátní listiny: Listina A obsahující jména kandidátů s předpoklady uvedenými v odstavci 3 písm. b) bodu (i); a Listina B obsahující jména kandidátů s předpoklady uvedenými v odstavci 3 písm. b) bodu (ii). Kandidát s dostatečnými předpoklady pro zařazení na obě listiny si může vybrat, na které listině chce být uveden. Při první volbě členů Soudu musí být zvoleno alespoň devět soudců z listiny A a alespoň pět soudců z listiny B. Následné volby budou organizovány tak, aby se v Soudu zachoval ekvivalentní poměr soudců s předpoklady opravňujícími k zařazení na tyto dvě listiny. 6. a) Soudci jsou voleni v tajném hlasování na schůzi Shromáždění smluvních stran svolaném za tím účelem podle čl. 112. S výhradou odstavce 7 je za zvolené členy Soudu pokládáno 18 kandidátů, kteří získali nejvyšší počet hlasů a byli zvoleni dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných a hlasujících smluvních stran. b) Není-li v prvním kole hlasování zvolen dostatečný počet soudců, konají se další kola postupem stanoveným v písmenu a), dokud nejsou obsazena zbývající místa. 7. Mezi soudci nemůže být více než jeden občanem téhož státu. Osoba, která by pro účely členství v Soudu mohla být považována za občana více než jednoho státu, je považována za občana toho státu, v němž obvykle vykonává svá občanská a politická práva. 8. a) Při výběru soudců smluvní strany zohlední potřebu zajistit v rámci Soudu: (i) zastoupení hlavních světových právních systémů; (ii) rovnoměrné zastoupení geografických oblastí; (iii) spravedlivé zastoupení žen a mužů mezi soudci. b) Smluvní strany dále zohlední potřebu zařadit do Soudu soudce s právnickými znalostmi z určitých oborů, mimo jiné pokud jde o násilí na ženách nebo dětech. 9. a) S výhradou písmene b) vykonávají soudci svůj úřad po dobu devíti let a nemohou být, s výhradou písmene c) a čl. 37 odst. 2, zvoleni znovu; b) Při první volbě bude jedna třetina zvolených soudců vybrána losem k výkonu úřadu po dobu tří let; jedna třetina soudců bude vybrána losem k výkonu úřadu po dobu šesti let a zbývající soudci budou vykonávat úřad po dobu devíti let. c) Soudce vybraný losem k výkonu úřadu po dobu tří let podle písmene b) může být poté zvolen na řádné funkční období. 10. Nezávisle na ustanoveních odstavce 9 musí soudce přidělený k projednacímu či odvolacímu senátu podle čl. 39 pokračovat ve výkonu svého úřadu až do uzavření hlavního líčení či odvolacího řízení, které již bylo zahájeno před tímto senátem. Článek 37 Uprázdněná místa soudců 1. Uprázdní-li se místo soudce, koná se za účelem jeho obsazení volba podle čl. 36. 2. Soudce zvolený na uprázdněné místo vykonává úřad po zbytek funkčního období svého předchůdce a může být, pokud je toto období tříleté či kratší, zvolen znovu na řádné funkční období podle čl. 36. Článek 38 Předsednictvo 1. Předseda a první a druhý místopředseda se volí absolutní většinou hlasů soudců. Svůj úřad vykonávají po dobu tří let nebo do skončení svého funkčního období soudce, v závislosti na tom, které z těchto období skončí dříve. Mohou být jednou zvoleni znovu. 2. První místopředseda zastupuje předsedu v případě, kdy předseda není k dispozici nebo není schopen výkonu úřadu. Druhý místopředseda zastupuje předsedu v případě, že předseda i první místopředseda nejsou k dispozici nebo nejsou schopni výkonu úřadu. 3. Předseda společně s prvním a druhým místopředsedou tvoří předsednictvo odpovědné za: a) řádnou správu Soudu, s výjimkou úřadu žalobce; a b) ostatní funkce svěřené mu v souladu s tímto Statutem. 4. Při plnění svých povinností podle odstavce 3 písm. a) předsednictvo koordinuje svůj postup s a usiluje o dohodu s žalobcem ve všech záležitostech společného zájmu. Článek 39 Senáty 1. Po zvolení soudců se Soud co nejdříve rozdělí na úseky uvedené v čl. 34 odst. písm. b). Odvolací úsek tvoří předseda a čtyři další soudci, projednací úsek nejméně šest soudců a přípravný úsek nejméně šest soudců. Soudci jsou přidělováni k jednotlivým úsekům v závislosti na povaze činnosti úseku a předpokladech a praxi soudců zvolených do Soudu tak, aby v každém úseku vznikla vhodná kombinace soudců s praxí v oboru trestního práva a trestního řízenítrestního řízení a mezinárodního práva. Projednací a přípravný úsek jsou složeny převážně ze soudců s praxí v oboru trestního soudnictví. 2. a) Soudní funkce Soudu budou vykonávány v každém úseku senáty. b) (i) Odvolací senát tvoří všichni soudci odvolacího úseku; (ii) Funkce projednacího senátu vykonávají tři soudci projednacího úseku; (iii) Funkce přípravného senátu vykonávají buď tři soudci přípravného úseku, anebo jeden soudce tohoto úseku podle tohoto Statutu a Jednacího a důkazního řádu; c) Žádné z ustanovení tohoto odstavce nevylučuje souběžné ustavení více než jednoho projednacího senátu nebo přípravného senátu, pokud to je potřebné pro efektivní vyřizování agendy Soudu. 3. a) Soudci přidělení k projednacímu a přípravnému úseku působí na tomto úseku po dobu tří let a poté do uzavření případu, který již příslušný úsek začal projednávat; b) Soudci přidělení k odvolacímu úseku působí na tomto úseku po celé funkční období. 4. Soudci přidělení k odvolacímu úseku působí pouze na tomto úseku. Žádné z ustanovení tohoto článku však nevylučuje dočasné přeložení soudců z projednacího úseku do přípravného úseku nebo opačně, pokud to předsednictvo považuje za potřebné vzhledem k efektivnímu vyřizování agendy Soudu, pod podmínkou, že soudce, který se podílel na přípravném řízení případu, nebude moci zasednout v projednacím senátu projednávajícím tento případ. Článek 40 Nezávislost soudců 1. Soudci jsou při výkonu svých funkcí nezávislí. 2. Soudci se nesmějí zabývat činností, která by mohla být neslučitelná s jejich soudcovskou činností nebo mít vliv na důvěru v jejich nezávislost. 3. Soudci, kteří mají pracovat na plný úvazek v sídle Soudu, se nesmějí zabývat jinou činností, která by měla povahu povolání. 4. O otázkách související s uplatňováním odstavců 2 a 3 se rozhoduje absolutní většinou hlasů soudců. Pokud se otázka týká určitého soudce, nepodílí se tento soudce na rozhodování. Článek 41 Uvolnění a vyloučení soudců 1. Na žádost soudce může předsednictvo tohoto soudce uvolnit z výkonu funkce podle tohoto Statutu v souladu s Jednacím a důkazním řádem. 2. a) Soudce se nesmí podílet na projednávání případu, ve kterém by v souvislosti s tímto případem mohla být z jakéhokoli důvodu oprávněně zpochybněna jeho nestrannost. Soudce je vyloučen z projednávání případu podle tohoto odstavce, mimo jiné pokud se tímto případem již dříve zabýval v jakékoli funkci před Soudem nebo se na vnitrostátní úrovni zabýval související trestní věcí, která se týkala vyšetřované či stíhané osoby. Soudce bude vyloučen i z jiných důvodů stanovených Jednacím a důkazním řádem. b) Žalobce nebo vyšetřovaná či stíhaná osoba může požádat o vyloučení soudce podle tohoto odstavce; c) O otázkách souvisejících s vyloučením soudce se rozhoduje absolutní většinou hlasů soudců. Soudce, proti němuž byla vznesena námitka podjatosti, má právo se k věci vyjádřit, ale nepodílí se na rozhodování. Článek 42 Úřad žalobce 1. Úřad žalobce jedná nezávisle jako samostatný orgán Soudu. Odpovídá za přijímání oznámení a podložených informací o zločinech spadajících do jurisdikce Soudu, jejich prověření a vedení vyšetřování a stíhání před Soudem. Pracovníci úřadu žalobce nesmějí vyžadovat ani provádět pokyny ze zdrojů mimo úřad žalobce. 2. V čele úřadu žalobce stojí žalobce. Žalobce má veškeré pravomoci k řízení a správě úřadu žalobce, jeho pracovníků, zařízení a jiných zdrojů. Žalobci pomáhá nejméně jeden zástupce žalobce s oprávněním provádět veškeré úkony, které se od žalobce vyžadují podle tohoto Statutu. Žalobce a zástupci žalobce musí mít odlišné občanství. Své funkce vykonávají na plný úvazek. 3. Žalobce a zástupci žalobce musí být osoby vysoké mravní úrovně, s vysokou odborností a rozsáhlou praxí v oboru trestního stíhání či soudnictví. Musí mít vynikající znalost alespoň jednoho pracovního jazyka Soudu a být schopni tímto jazykem plynně hovořit. 4. Žalobce se volí tajným hlasováním absolutní většinou hlasů členů Shromáždění smluvních stran. Zástupci žalobce se volí týmž způsobem z kandidátní listiny, kterou poskytne žalobce. Žalobce navrhne tři kandidáty na každé místo zástupce, jež má být obsazeno. Není-li v době volby rozhodnuto o zkrácení funkčního období, vykonávají žalobce a zástupci žalobce svůj úřad po dobu devíti let a nemohou být zvoleni znovu. 5. Žalobce a zástupce žalobce se nesmí zabývat činností, která by mohla být neslučitelná s funkcí žalobce nebo mít vliv na důvěru v jejich nezávislost. Nesmí se zabývat jinou činností, která by měla povahu povolání. 6. Předsednictvo může žalobce nebo zástupce žalobce na vlastní žádost uvolnit z účasti na projednávání určitého případu. 7. Žalobce a zástupce žalobce se nesmí podílet na projednávání věci, ve které by z jakéhokoli důvodu mohla být oprávněně zpochybněna jejich nestrannost. Jsou vyloučeni z projednávání případu podle tohoto odstavce, mimo jiné pokud se tímto případem dříve zabývali v jakékoli funkci před Soudem nebo se na vnitrostátní úrovni zabývali souvisejícím trestním případem, který se týkal vyšetřované či stíhané osoby. 8. O otázkách souvisejících s vyloučením žalobce nebo zástupce žalobce rozhoduje odvolací senát. a) Vyšetřovaná či stíhaná osoba může kdykoli dát podnět k vyloučení žalobce nebo zástupce žalobce z důvodů uvedených v tomto odstavci. b) Žalobce nebo případně zástupce žalobce je oprávněn se k této záležitosti vyjádřit. 9. Žalobce jmenuje poradce se znalostí konkrétních oblastí práva, včetně sexuálního násilí, násilí z důvodu pohlaví a násilí na dětech. Článek 43 Kancelář 1. Kancelář odpovídá za tu stránku správy a služeb Soudu, která se netýká přímo jeho soudních funkcí, aniž by tím byly dotčeny funkce a pravomoci žalobce podle čl. 42. 2. Kancelář vede tajemník, který je hlavním administrativním úředníkem Soudu. Tajemník vykonává svůj úřad pod vedením předsedy Soudu. 3. Tajemník a zástupce tajemníka musí být osoby vysoké mravní úrovně, musí být vysoce kompetentní, mít vynikající znalost alespoň jednoho pracovního jazyka Soudu a být schopny tímto jazykem plynně hovořit. 4. Soudci volí tajemníka v tajném hlasování absolutní většinou hlasů, s přihlédnutím k doporučení Shromáždění smluvních stran. V případě potřeby a na tajemníkovo doporučení soudci týmž způsobem volí zástupce tajemníka. 5. Tajemník vykonává svůj úřad po dobu pěti let, může být jednou znovu zvolen a pracuje na plný úvazek. Zástupce tajemníka vykonává svůj úřad po dobu pěti let nebo po kratší dobu stanovenou rozhodnutím přijatým absolutní většinou hlasů soudců a může být zvolen v případech, kdy je zapotřebí služeb zástupce tajemníka. 6. Tajemník ustaví v rámci kanceláře útvar pro služby obětemobětem a svědkům. Útvar bude ve spolupráci s úřadem žalobce zajišťovat ochranná a bezpečnostní opatření, poradenskou činnost a jinou vhodnou pomoc svědkům, obětemobětem, které se dostaví k Soudu, či jiným osobám ohroženým z důvodu výpovědi těchto svědků. Útvar bude mít pracovníky s odbornými znalostmi v oboru duševního traumatu, zejména traumatu způsobeného sexuálními násilnými činy. Článek 44 Personál 1. Žalobce a tajemník zaměstnají kvalifikovaný personál podle potřeby svých úřadů. V případě žalobce to zahrnuje i jmenování vyšetřovatelů. 2. Žalobce i tajemník zajistí, aby příslušníci personálu splňovali nejvyšší požadavky na výkonnost, kompetentnost a bezúhonnostbezúhonnost a zohlední přiměřeně kritéria stanovená v čl. 36 odst. 8. 3. Tajemník, se souhlasem předsednictva a žalobce, navrhne personální řád stanovící podmínky přijímání, odměňování a propouštění personálu Soudu. Personální řád schválí Shromáždění smluvních stran. 4. Soud může za výjimečných okolností zdarma využívat odborných znalostí personálu nabízeného smluvními stranami nebo mezivládními a nevládními organizacemi jako výpomoc pro některý z orgánů Soudu. Žalobce může takovou nabídku přijmout jménem úřadu žalobce. Tito příslušníci personálu jsou zaměstnáváni v souladu se směrnicemi, které stanoví Shromáždění smluvních stran. Článek 45 Slavnostní slib Soudci, žalobce, zástupci žalobce, tajemník a zástupci tajemníka dříve, než se ujmou svého úřadu, složí na veřejném zasedání Soudu slavnostní slib, že budou svůj úřad vykonávat nestranně a svědomitě. Článek 46 Odvolání 1. Soudce, žalobce, zástupce žalobce, tajemník nebo zástupce tajemníka budou odvoláni z funkce na základě příslušného rozhodnutí přijatého podle odstavce 2, pokud: a) vyjde najevo, že se dopustil závažného zneužití postavení nebo závažného porušení svých povinností vyplývajících ze Statutu, jak stanoví Jednací a důkazní řád; nebo b) je neschopen výkonu funkcí vyžadovaných tímto Statutem. 2. O odvolání soudce, žalobce nebo zástupce žalobce podle odstavce 1 rozhodne Shromáždění smluvních stran v tajném hlasování: a) v případě soudce dvoutřetinovou většinou hlasů smluvních stran na základě doporučení schváleného dvoutřetinovou většinou hlasů ostatních soudců; b) v případě žalobce absolutní většinou hlasů smluvních stran; c) v případě zástupce žalobce absolutní většinou hlasů smluvních stran na základě doporučení žalobce. 3. Rozhodnutí o odvolání tajemníka či zástupce tajemníka přijímají soudci absolutní většinou hlasů. 4. Soudce, žalobce, zástupce žalobce, tajemník nebo zástupce tajemníka, proti jejichž jednání nebo způsobilosti k výkonu úředních funkcí požadovaných tímto Statutem byla vznesena námitka podle tohoto článku, bude mít veškeré možnosti předkládat a přijímat důkazy a činit podání v souladu s Jednacím a důkazním řádem. Dotčená osoba se na projednávání věci jinak nepodílí. Článek 47 Disciplinární opatření Soudce, žalobce, zástupce žalobce, tajemník či zástupce tajemníka, který se dopustí zneužití postavení méně závažné povahy než v případech upravených v čl. 46 odst. 1, budou potrestáni disciplinárním opatřením podle Jednacího a důkazního řádu. Článek 48 Výsady a imunity 1. Soud požívá na území každé smluvní strany výsady a imunity nezbytné pro naplnění svého účelu. 2. Soudci, žalobce, zástupci žalobce a tajemník při výkonu služebních úkolů Soudu nebo v souvislosti s nimi požívají stejných výsad a imunit, jaké jsou udělovány vedoucím diplomatických misí, a po skončení funkčního období se na ně nadále vztahuje imunita vůči jakémukoli právnímu řízení v souvislosti s ústními či písemnými výroky nebo jednáním při výkonu svých funkcí. 3. Zástupce žalobce, personál úřadu žalobce a personál kanceláře požívají výsady, imunity a výhody nezbytné pro plnění svých funkcí v souladu s dohodou o výsadách a imunitách Soudu. 4. AdvokátůmAdvokátům, znalcům, svědkům a jiným osobám, jejichž přítomnost v sídle Soudu je nezbytná, se dostane zacházení nezbytného pro řádné fungování Soudu, v souladu s dohodou o výsadách a imunitách Soudu. 5. Výsad a imunit: a) soudce či žalobce se mohou vzdát soudci absolutní většinou hlasů; b) tajemníka se může vzdát předsednictvo; c) zástupců žalobce a personálu úřadu žalobce se může vzdát žalobce; d) zástupce tajemníka a personálu kanceláře se může vzdát tajemník. Článek 49 Platy, příspěvky a náhrady Soudci, žalobce, zástupci žalobce, tajemník a zástupce tajemníka obdrží platy, příspěvky a náhrady stanovené Shromážděním smluvních stran. Tyto platy a příspěvky nebudou po dobu trvání jejich funkčního období snižovány. Článek 50 Úřední a pracovní jazyky 1. Úředními jazyky Soudu jsou arabština, čínština, angličtina, francouzština, ruština a španělština. Rozsudky Soudu, jakož i jiná rozhodnutí řešící zásadní otázky před Soudem se zveřejňují v úředních jazycích. Předsednictvo v souladu s kritérii stanovenými Jednacím a důkazním řádem určí, která rozhodnutí mohou být považována za řešení zásadních otázek pro účely tohoto odstavce. 2. Pracovními jazyky Soudu jsou angličtina a francouzština. Jednací a důkazní řád stanoví, ve kterých případech lze jako pracovní jazyky užívat ostatní úřední jazyky. 3. Na žádost kteréhokoli z účastníků řízení nebo státu, kterému bylo umožněno zapojit se do řízení, povolí Soud tomuto účastníkovi či státu užívat jiný jazyk než angličtinu nebo francouzštinu, pokud takové povolení považuje za dostatečně opodstatněné. Článek 51 Jednací a důkazní řád 1. Jednací a důkazní řád vstoupí v platnost po přijetí dvoutřetinovou většinou hlasů členů Shromáždění smluvních stran. 2. Změny Jednacího a důkazního řádu může navrhnout: a) kterákoli smluvní strana; b) soudci na základě rozhodnutí přijatého absolutní většinou hlasů; nebo c) žalobce. Tyto změny vstoupí v platnost po přijetí dvoutřetinovou většinou členů Shromáždění smluvních stran. 3. Po přijetí Jednacího a důkazního řádu mohou soudci v naléhavých případech, kdy tento jednací řád neupravuje určitou situaci vzniklou před Soudem, dvoutřetinovou většinou hlasů stanovit přechodná pravidla, která budou uplatňována až do svého přijetí, pozměnění či zamítnutí na příštím řádném či zvláštním zasedání Shromáždění smluvních stran. 4. Jednací a důkazní řád, jeho změny a přechodná pravidla musí být v souladu s tímto Statutem. Změny Jednacího a důkazního řádu i přechodných pravidel nejsou uplatňovány se zpětnou účinností na úkor vyšetřované, stíhané nebo odsouzené osoby. 5. V případě rozporu mezi Statutem a Jednacím a důkazním řádem je rozhodující Statut. Článek 52 Vnitřní předpisy Soudu 1. Soudci v souladu s tímto Statutem a Jednacím a důkazním řádem přijmou absolutní většinou hlasů vnitřní předpisy potřebné pro běžné fungování Soudu. 2. Při vypracovávání vnitřních předpisů a jejich změn musí být konzultován žalobce a tajemník. 3. Nerozhodnou-li soudci jinak, nabývají vnitřní předpisy a jejich změny účinnosti přijetím. Bezprostředně po přijetí budou rozeslány smluvním stranám k připomínkám. Pokud většina států nevznese námitky do šesti měsíců, zůstanou vnitřní předpisy v platnosti. Část 5. Vyšetřování a stíhání Článek 53 Zahájení vyšetřování 1. Po vyhodnocení poskytnutých informací zahájí žalobce vyšetřování, s výjimkou případů, kdy neshledá dostatečné důvody k postupu podle tohoto Statutu. Při rozhodování o zahájení vyšetřování žalobce zváží, zda: a) informace dostupné žalobci zakládají dostatečnou domněnku, že došlo nebo dochází ke spáchání zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu; b) věc je nebo by byla přípustná podle čl. 17; a c) vzhledem k závažnosti zločinu a zájmům obětíobětí nicméně není podstatný důvod se domnívat, že vyšetřování by nesloužilo zájmům spravedlnosti. Rozhodne-li žalobce, že není dostatečný důvod se věcí dále zabývat, a své rozhodnutí založí pouze na písmenu c), vyrozumí o tom přípravný senát. 2. Pokud na základě výsledků vyšetřování žalobce neshledá dostatečný důvod k zahájení stíhání, jelikož: a) neshledal dostatečné právní nebo věcné důvody k návrhu na vydání zatýkacího rozkazu nebo předvolání podle čl. 58; b) věc je nepřípustná podle čl. 17; nebo c) stíhání není v zájmu spravedlnosti vzhledem ke všem okolnostem případu, včetně závažnosti zločinu, zájmů obětíobětí a věku či nemoci domnělého pachatele a jeho podílu na domnělém zločinu; vyrozumí žalobce o svém závěru a důvodech tohoto závěru přípravný senát a stát, který podal oznámení podle čl. 14 nebo, v případech spadajících pod čl. 13 písm. b), Radu bezpečnosti. 3. a) Na žádost státu, který podal oznámení podle čl. 14, nebo na žádost Rady bezpečnosti v případech spadajících pod čl. 13 písm. b) může přípravný senát přezkoumat rozhodnutí žalobce dále se nezbývat danou věcí přijaté na základě odstavce 1 či 2 a požádat žalobce, aby své rozhodnutí přehodnotil. b) Kromě toho může přípravný senát z vlastní iniciativy přezkoumat rozhodnutí žalobce dále se nezabývat danou věcí, pokud je toto rozhodnutí založeno pouze na odstavci 1 písm. c) nebo odstavci 2 písm. c). V takovém případě je rozhodnutí žalobce účinné, pouze pokud je potvrdí přípravný senát. 4. Žalobce může své rozhodnutí o zahájení vyšetřování nebo stíhání kdykoli přehodnotit s ohledem na nově zjištěné skutečnosti či informace. Článek 54 Povinnosti a pravomoci žalobce při vyšetřování 1. Žalobce: a) v zájmu zjištění skutečného stavu věcí postupuje při vyšetřování tak, aby byly přezkoumány veškeré skutečnosti a důkazy potřebné pro zjištění trestní odpovědnosti podle tohoto Statutu, přičemž stejně pečlivě prověřuje přitěžující a polehčující okolnosti; b) přijímá vhodná opatření pro zajištění účinného vyšetření a stíhání zločinů spadajících do jurisdikce Soudu s ohledem na zájmy a osobní poměry obětíobětí a svědků, včetně jejich věku, pohlaví, jak je definováno v čl. 7 odst. 3, a jejich zdravotního stavu, a s ohledem na povahu zločinu, zvláště pokud jde o zločiny s prvky sexuálního násilí, násilí z důvodu pohlaví a násilí na dětech; a c) plně respektuje práva osob vyplývající z tohoto Statutu. 2. Žalobce může vést vyšetřování na území státu: a) podle ustanovení části 9; nebo b) na základě pověření přípravného senátu podle čl. 57 odst. 3 písm. d). 3. Žalobce může: a) shromažďovat a zkoumat důkazy; b) požadovat zajištění přítomnosti vyšetřovaných, obětíobětí a svědků a vyslýchat je; c) požadovat součinnost státu nebo mezivládní organizace či uskupení v souladu s jejich příslušnými kompetencemi a/nebo mandátem; d) pro zajištění součinnosti jakéhokoli státu, mezivládní organizace nebo osoby uzavírat ujednání či dohody, které nesmí být neslučitelné s tímto Statutem; e) souhlasit, že v žádném úseku řízení nezpřístupní písemnosti či informace, které mu byly poskytnuty s tím, že mají být považovány za důvěrné a použity výhradně pro účely získání dalších důkazů, s výjimkou případů, kdy původce informace dá souhlas se zpřístupněním; a f) přijmout opatření potřebná pro zajištění důvěrnosti informací, ochrany osob a uchování důkazů či vyžadovat přijetí takových opatření. Článek 55 Práva osob v průběhu vyšetřování 1. V rámci vyšetřování podle tohoto Statutu osoba: a) nesmí být nucena vypovídat proti sobě samé a nesmí být nucena k doznání; b) nesmí být vystavena nátlaku, vydírání či hrozbám, mučení či jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání; c) pokud výslech probíhá v jazyce jiném, než je jazyk, kterému osoba plně rozumí a kterým je plně schopna hovořit, musí mít zdarma k dispozici kompetentního tlumočníka a takové překlady, které jsou nezbytné k naplnění požadavků spravedlnosti; a d) nesmí být svévolně zatčena či držena ve vazbě; a nesmí být zbavena osobní svobody z jiných důvodů a jiným postupem, než stanoví tento Statut; 2. Je-li důvodné podezření, že osoba se dopustila zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu, a tedy ji bude vyslýchat žalobce nebo vnitrostátní orgány na základě dožádání podle části 9 tohoto Statutu, má osoba rovněž následující práva, o nichž musí být před výslechem poučena: a) právo být před výslechem upozorněna na důvodné podezření, že se dopustila zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu; b) právo odepřít výpověď, přičemž odepření výpovědi nebude považováno za důkaz viny nebo neviny; c) právo na právní pomoc podle své volby nebo právo, nemá-li právní pomoc, na ustanovení právní pomoci v případech, kdy je to v zájmu spravedlnosti, přičemž tato pomoc je bezplatná pro osoby, které nemají dostatek prostředků na uhrazení nákladů obhajoby; d) právo na přítomnost obhájce při výslechu, pokud se dobrovolně nevzdá práva na obhájce. Článek 56 Úloha přípravného senátu v souvislosti s neopakovatelným vyšetřovacím úkonem 1. a) Domnívá-li se žalobce, že ve průběhu vyšetřování vznikla neopakovatelná příležitost zajistit výpověď nebo prohlášení svědka nebo zkoumat, shromažďovat či ověřovat důkazy, které později nebudou pro účely řízení dostupné, vyrozumí o tom přípravný senát. b) V takovém případě může přípravný senát na návrh žalobce přijmout nezbytná opatření k zajištění účinnosti a úplnosti řízení, a zejména k ochraně práv obhajoby. c) Nenařídí-li přípravný senát jinak, žalobce poskytne příslušné informace osobě, která byla zatčena či se dostavila k Soudu na základě předvolání v souvislosti s vyšetřováním podle písmene a), aby se tato osoba mohla k věci vyjádřit. 2. Opatření uvedená v odstavci 1 písm. b) mohou zahrnovat: a) doporučení nebo nařízení ohledně postupů, které mají být uplatněny; b) nařízení, aby o úkonu byl sepsán protokol; c) přibrání znalce; d) pověření obhájce osoby, která byla zatčena či se dostavila k Soudu na základě předvolání, aby se zúčastnil vyšetřovacího úkonu, nebo pověření jiného obhájce, aby se zúčastnil vyšetřovacího úkonu a zastupoval zájmy obhajoby, pokud osoba dosud nebyla zadržena či se nedostavila či nemá obhájce; e) pověření jednoho z členů senátu nebo v případě potřeby jiného soudce přípravného či projednacího úseku, který je k dispozici, aby sledoval vyšetřovací úkon a vydával doporučení či nařízení ohledně shromažďování a uchování důkazů a výslechů osob; f) jiná opatření potřebná pro shromažďování a uchování důkazů. 3. a) V případech, kdy žalobce nenavrhl přijetí opatření podle tohoto článku, nicméně podle názoru přípravného senátu jsou taková opatření potřebná pro uchování důkazů, které považuje za nezbytné pro obhajobu při hlavním líčení, dotáže se přípravný senát žalobce na podstatné důvody, které jej vedly k rozhodnutí nenavrhnout taková opatření. Pokud na základě dotazu dojde přípravný senát k závěru, že žalobce neměl důvod nenavrhnout přijetí takových opatření, může přípravný senát přijmout taková opatření z vlastní iniciativy. b) Proti rozhodnutí přípravného senátu postupovat z vlastní iniciativy podle tohoto odstavce se žalobce může odvolat. Odvolání musí být projednáno urychleně. 4. O přípustnosti důkazů uchovaných či shromážděných pro účely soudního řízení podle tohoto článku nebo protokolů o nich se v průběhu hlavního líčení rozhoduje na základě čl. 69 a jejich závažnost posuzuje projednací senát. Článek 57 Funkce a pravomoci přípravného senátu 1. Nestanoví-li tento Statut jinak, vykonává přípravný senát funkce v souladu s ustanoveními tohoto článku. 2. a) Nařízení nebo rozhodnutí přípravného senátu vydaná podle čl. 15, 18, 19, čl. 54 odst. 2, čl. 61 odst. 7 a čl. 72 musí být schválena většinou hlasů jeho soudců. b) Ve všech ostatních případech může jednotlivý soudce přípravného senátu vykonávat funkce stanovené tímto Statutem, není-li stanoveno jinak Jednacím a důkazním řádem či rozhodnutím přijatým většinou hlasů členů přípravného senátu. 3. Kromě jiných funkcí podle tohoto Statutu může přípravný senát: a) na žádost žalobce vydávat nařízení a příkazy potřebné pro účely vyšetřování; b) na žádost osoby, která byla zatčena nebo se dostavila na základě předvolání podle čl. 58, vydávat nařízení, včetně opatření typu popsaného v čl. 56, nebo vyžadovat součinnost podle části 9 potřebnou pro pomoc poskytovanou této osobě při přípravě obhajoby; c) v případě potřeby zajistit ochranu a soukromí obětíobětí a svědků, uchování důkazů, ochranu osob, které byly zadrženy nebo se dostavily na základě předvolání, a ochranu skutečností souvisejících s bezpečností státu; d) pověřit žalobce provedením určitých vyšetřovacích úkonů na území smluvní strany bez zajištění součinnosti tohoto státu podle části 9, pokud přípravný senát rozhodne, že stát je zjevně neschopen vyhovět žádosti o spolupráci z důvodu nedostupnosti orgánu či složky justičního systému příslušné k vyřízení žádosti o spolupráci podle části 9, přičemž podle možností zohlední názory daného státu; e) byl-li vydán zatýkací rozkaz či předvolání podle čl. 58 a s přihlédnutím k síle důkazů a právům dotčených stran stanoveným tímto Statutem a Jednacím a důkazním řádem, vyžadovat součinnost států podle čl. 93 odst. 1 písm. k) při přijímání ochranných opatření pro účely zabavení věci, zejména pokud konečným výsledkem má být prospěch obětíobětí. Článek 58 Zatýkací rozkaz či předvolání vydané přípravným senátem 1. Přípravný senát vydá na žádost žalobce kdykoli po zahájení vyšetřování zatýkací rozkaz na osobu, pokud na základě posouzení žádosti a důkazů a jiných informací poskytnutých žalobcem shledá, že: a) je důvodné podezření, že osoba se dopustila zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu; a b) zatčení osoby se jeví jako nezbytné: (i) pro zajištění její přítomnosti při hlavním líčení, (ii) pro zajištění, aby tato osoba nemařila či neohrožovala vyšetřování nebo soudní řízení, nebo (iii) případně proto, aby osoba nepokračovala v páchání tohoto nebo souvisejícího zločinu, který spadá do jurisdikce Soudu a jehož okolnosti jsou stejné. 2. Návrh žalobce obsahuje: a) jméno osoby a jiné údaje potřebné pro zjištění totožnosti; b) konkrétní výčet zločinů spadajících do jurisdikce Soudu, jichž se osoba měla dopustit; c) úplné vylíčení skutečností, které údajně naplňují skutkové podstaty těchto zločinů; d) souhrn důkazů a jiných skutečností nasvědčujících tomu, že osoba spáchala tyto zločiny; a e) důvod, proč žalobce pokládá zatčení osoby za nezbytné. 3. Zatýkací rozkaz obsahuje: a) jméno osoby a jiné údaje potřebné pro zjištění totožnosti; b) konkrétní výčet zločinů spadajících do jurisdikce Soudu, v souvislosti s nimiž se navrhuje zatčení osoby; a c) stručné vylíčení skutečností, které údajně naplňují skutkovou podstatu těchto zločinů; 4. Zatýkací rozkaz zůstane v platnosti, dokud Soud nerozhodne jinak. 5. Na základě zatýkacího rozkazu může Soud vyžadovat předběžnou vazbu nebo zatčení a předání osoby podle části 9. 6. Žalobce může navrhnout přípravnému senátu změnu zatýkacího rozkazu úpravou nebo rozšířením výčtu zločinů v něm uvedených. Přípravný senát takto pozmění zatýkací rozkaz, pokud shledá dostatečné důvody domnívat se, že osoba se dopustila zločinů uvedených v pozměněném či rozšířeném výčtu. 7. Místo návrhu na vydání zatýkacího rozkazu může žalobce navrhnout přípravnému senátu předvolání osoby. Pokud přípravný senát shledá dostatečné důvody domnívat se, že osoba se dopustila domnělého zločinu a že předvolání postačí k zabezpečení její přítomnosti, vydá předvolání s podmínkami omezujícími osobní svobodu (kromě zadržení), pokud takové podmínky stanoví vnitrostátní právní řád, nebo bez těchto podmínek. Předvolání obsahuje: a) jméno osoby a jiné údaje potřebné pro zjištění totožnosti; b) konkrétní datum, kdy se osoba má dostavit; c) konkrétní výčet zločinů spadajících do jurisdikce Soudu, kterých se osoba měla dopustit; a d) stručné vylíčení skutečností, které údajně naplňují skutkovou podstatu těchto zločinů. Předvolání musí být osobě doručeno. Článek 59 Zajištění osoby ve vazebním státu 1. Smluvní strana, která obdržela žádost o předběžnou vazbu či zatčení a předání osoby, neprodleně podnikne kroky k zajištění této osoby v souladu se svými zákony a s ustanoveními části 9. 2. Zatčený bude neprodleně předveden před příslušný soudní orgán ve vazebním státu, který v souladu se zákony svého státu rozhodne, že: a) zatýkací rozkaz se vztahuje na tuto osobu; b) zatčení osoby bylo provedeno v souladu s řádným postupem; a c) práva osoby byla respektována. 3. Zatčený má právo požádat příslušný orgán vazebního státu o dočasné propuštění do předání. 4. Při rozhodování o takové žádosti zváží příslušný orgán vazebního státu, zda existují, vzhledem k závažnosti údajných zločinů, naléhavé a výjimečné okolnosti odůvodňující dočasné propuštění a zda existují dostatečné záruky, že vazební stát bude schopen splnit svou povinnost předat osobu Soudu. Příslušný orgán vazebního státu není oprávněn posuzovat, zda zatýkací rozkaz byl řádně vydán podle čl. 58 odst. 1 písm. a) a b). 5. Přípravný senát musí být vyrozuměn o každé žádosti o dočasné propuštění na svobodu a předloží svá doporučení příslušnému orgánu vazebního státu. Příslušný orgán vazebního státu před vydáním rozhodnutí důkladně zváží tato doporučení, včetně doporučených opatření na zabránění útěku osoby. 6. Je-li povoleno dočasné propuštění osoby, může přípravný senát vyžadovat pravidelné zprávy o stavu dočasného propuštění. 7. Jakmile je vazebnímu státu nařízeno předání osoby, musí být osoba co nejdříve předána Soudu. Článek 60 Přípravné řízení před Soudem 1. Po předání osoby Soudu nebo jejím dostavení o vlastní vůli či na základě předvolání se přípravný senát ujistí, že osobě bylo sděleno obvinění ze zločinů, jichž se měla dopustit, a že byla poučena o svých právech podle tohoto Statutu, včetně práva požádat o dočasné propuštění do zahájení hlavního líčení. 2. Osoba, na kterou byl vydán zatýkací rozkaz, může požádat o dočasné propuštění do zahájení hlavního líčení. Pokud přípravný senát shledá, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 58 odst. 1, zůstane osoba ve vazbě. Pokud přípravný senát neshledá, že tyto podmínky jsou splněny, povolí podmíněné či bezpodmínečné propuštění. 3. Přípravný senát pravidelně přezkoumává svá rozhodnutí o propuštění nebo vazbě osoby a může tak kdykoli učinit na návrh žalobce nebo osoby. Na základě přezkumu může pozměnit své rozhodnutí o vazbě, propuštění či podmínkách propuštění, pokud shledá, že je to třeba vzhledem ke změně okolností. 4. Přípravný senát zajistí, aby osoba nebyla držena ve vazbě po neúměrně dlouhou dobu z důvodu neopodstatněných průtahů způsobených žalobcem. Dojde-li k takovým průtahům, Soud zváží možnost podmíněného či bezpodmínečného propuštění osoby. 5. Přípravný senát může v případě potřeby vydat zatýkací rozkaz za účelem zajištění přítomnosti propuštěné osoby. Článek 61 Potvrzení obvinění před zahájením hlavního líčení 1. S výhradou ustanovení odstavce 2 přípravný senát v přiměřené lhůtě po předání nebo dobrovolném dostavení se osoby provede slyšení o potvrzení obvinění, na jejichž základě žalobce hodlá žádat o zahájení hlavního líčení. Slyšení bude přítomen žalobce a obviněný, jakož i obhájce obviněného. 2. Přípravný senát může na žádost žalobce nebo z vlastního podnětu provést slyšení o potvrzení obvinění, na jejichž základě žalobce hodlá žádat o zahájení hlavního líčení, v nepřítomnosti obviněného, pokud obviněný: a) se vzdal svého práva být přítomen; nebo b) uprchl nebo místo jeho pobytu nelze zjistit a byla přijata veškerá přiměřená opatření pro zajištění jeho přítomnosti před Soudem a sdělení obvinění a skutečnosti, že se bude konat slyšení o potvrzení obvinění. V takovém případě je osoba zastoupena obhájcem, pokud přípravný senát rozhodne, že je to v zájmu spravedlnosti. 3. V přiměřené lhůtě před slyšením osoba: a) obdrží opis dokumentu obsahujícího obvinění, na jejichž základě žalobce hodlá žádat o zahájení hlavního líčení; a b) obdrží informace o důkazech, o něž se žalobce hodlá opírat během slyšení o potvrzení obvinění; Přípravný senát může vydat nařízení upravující poskytování informací pro účely slyšení o potvrzení obvinění. 4. Před slyšením může žalobce pokračovat ve vyšetřování a může pozměnit nebo vzít zpět některé z obvinění. O projednávání změny nebo zpětvzetí obvinění musí být osoba vyrozuměna v dostatečném předstihu před slyšením. Je-li obvinění vzato zpět, vyrozumí žalobce přípravný senát o důvodech zpětvzetí. 5. Při slyšení žalobce podpoří každé obvinění dostatečnými důkazy o tom, že dotčená osoba spáchala zločin, ze kterého je obviněna. Žalobce se může opírat o listinné nebo souhrnné důkazy a není povinen povolávat svědky, kteří mají svědčit v hlavním líčení. 6. Při slyšení může osoba: a) vznést námitky proti obviněním; b) napadnout důkazy předložené žalobcem; a c) předkládat důkazy. 7. Přípravný senát na základě výsledků slyšení rozhodne, zda existují dostatečné důkazy nasvědčující tomu, že osoba se dopustila každého ze zločinů, z nichž byla obviněna. Na základě tohoto rozhodnutí přípravný senát: a) potvrdí ta obvinění, u nichž shledal dostatečné důkazy, a předá osobu projednacímu senátu pro účely hlavního líčení ve věci potvrzených obvinění; b) odmítne potvrdit ta obvinění, u nichž neshledal dostatečné důkazy; c) odročí slyšení a navrhne žalobci, aby zvážil: (i) předložení dalších důkazů nebo doplnění vyšetřování ohledně konkrétního obvinění; nebo (ii) možnost pozměnit obvinění vzhledem k tomu, že předložené důkazy zřejmě nasvědčují tomu, že byla naplněna skutková podstata jiného zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu. 8. Pokud přípravný senát odmítne potvrdit obvinění, nebrání to žalobci v podání další žádosti o potvrzení tohoto obvinění na základě dodatečně získaných důkazů. 9. Po potvrzení obvinění a před zahájením hlavního líčení může žalobce se souhlasem přípravného senátu a po vyrozumění obviněného pozměnit obvinění. Pokud žalobce navrhne doplnění obvinění nebo jejich nahrazení závažnějšími obviněními, musí být tato obvinění potvrzena ve slyšení podle tohoto článku. Po zahájení hlavního líčení může žalobce se souhlasem projednacího senátu vzít obvinění zpět. 10. Jakýkoli dříve vydaný zatýkací rozkaz pozbývá platnosti ve vztahu k obviněním, která nepotvrdil přípravný senát nebo která žalobce stáhl. 11. Po potvrzení obvinění podle tohoto článku předsednictvo ustaví projednací senát, který za podmínek ustanovení odstavce 9 a čl. 64 odst. 4 odpovídá za průběh následného řízení a může vykonávat kteroukoli z funkcí přípravného senátu, která s řízením souvisí a kterou lze v jeho průběhu uplatnit. Část 6. Hlavní líčení Článek 62 Místo hlavního líčení Není-li stanoveno jinak, místem hlavního líčení je sídlo Soudu. Článek 63 Hlavní líčení v přítomnosti obviněného 1. Obviněný musí být přítomen při hlavním líčení. 2. Pokud obviněný, který je přítomen před Soudem, soustavně narušuje průběh líčení, může projednací senát obviněného vykázat a umožnit mu sledovat líčení z prostor mimo jednací síň a dávat pokyny svému obhájci pomocí komunikačních technologií, je-li toho zapotřebí. Tato opatření lze uplatnit jen za výjimečných okolností, kdy jsou přiměřená alternativní opatření shledána nedostatečnými, a pouze na dobu nezbytně nutnou. Článek 64 Funkce a pravomoci projednacího senátu 1. Projednací senát vykonává funkce a pravomoci stanovené tímto článkem v souladu s tímto Statutem a Jednacím a důkazním řádem. 2. Projednací senát dbá na spravedlivé a rychlé projednání věci při plném respektování práv obviněného a s ohledem na ochranu obětíobětí a svědků. 3. Po postoupení věci k hlavnímu líčení podle tohoto Statutu projednací senát, kterému byla věc přidělena: a) po poradě se stranami přijme opatření nezbytná k usnadnění spravedlivého a rychlého projednání věci; b) stanoví, který jazyk nebo jazyky se budou užívat během hlavního líčení; a c) s výhradou všech ostatních relevantních ustanovení tohoto Statutu zajistí zpřístupnění dosud nezpřístupněných písemností či informací v dostatečném předstihu před hlavním líčením tak, aby umožnil dostatečnou přípravu na hlavní líčení. 4. Projednací senát může, je-li to potřebné pro jeho účinné a spravedlivé fungování, předat řešení předběžných otázek přípravnému senátu nebo v případě potřeby jinému soudci přípravného úseku, který je k dispozici. 5. Pokud je obviněna více než jedna osoba, může projednací senát po vyrozumění stran podle potřeby nařídit sloučení nebo rozdělení obvinění. 6. Při výkonu funkcí před hlavním líčením a v průběhu hlavního líčení může projednací senát podle potřeby: a) vykonávat funkce přípravného senátu uvedené v čl. 61 odst. 11; b) vyžadovat přítomnost a výpověď svědků a předkládání písemností a jiných důkazů a v případě potřeby si pro tento účel vyžádat pomoc států podle tohoto Statutu; c) zajistit ochranu důvěrných informacídůvěrných informací; d) nařídit provádění dalších důkazů k doplnění důkazů, které byly shromážděny před hlavním líčením nebo které strany předložily během hlavního líčení; e) zajistit ochranu obviněného, svědků a obětíobětí; a f) rozhodovat v dalších příslušných otázkách. 7. Hlavní líčení je veřejné. Projednací senát však může rozhodnout, že vzhledem ke zvláštním okolnostem je nutné konat jisté části řízení s vyloučením veřejnosti pro účely čl. 68 nebo pro účely ochrany důvěrných nebo citlivých informací, které mají být předloženy jako důkaz. 8. a) Při zahájení hlavního líčení nechá projednací senát přednést obviněnému obvinění dříve potvrzená přípravným senátem. Projednací senát se ujistí, že obviněný rozumí povaze obvinění. Poskytne mu možnost přiznat vinu podle čl. 65 nebo ji popřít. b) V průběhu hlavního líčení může předseda senátu vydávat pokyny ohledně vedení řízení, včetně nařízení, která mají zajistit jeho spravedlivé a nestranné vedení. S výhradou pokynů předsedy senátu mohou strany předkládat důkazy v souladu s ustanoveními tohoto Statutu. 9. Projednací senát má mimo jiné pravomoc na návrh strany nebo z vlastní iniciativy: a) rozhodovat o přijatelnosti nebo významu důkazů; a b) přijímat opatření potřebná pro udržení pořádku v průběhu slyšení. 10. Projednací senát zajistí sepsání úplného protokolu o hlavním líčení, který přesně zachycuje průběh líčení, a jeho vedení a uchování tajemníkem. Článek 65 Řízení o přiznání viny 1. Pokud obviněný přizná vinu podle čl. 64 odst. 8 písm. a), projednací senát rozhodne, zda: a) si je obviněný vědom povahy a důsledků přiznání viny; b) obviněný přiznal vinu dobrovolně po dostatečné poradě se svým obhájcem; a c) přiznání odpovídá skutkovému stavu podle: (i) obvinění vznesených žalobcem, k nimž se obviněný přiznal; (ii) materiálů, které žalobce předložil na doplnění obvinění a s nimiž obviněný souhlasí; a (iii) jiných důkazů, například svědeckých výpovědí, které provedl žalobce nebo obviněný. 2. Pokud projednací senát shledá, že požadavky uvedené v odstavci 1 jsou splněny, bude mít za to, že doznání a dodatečně provedené důkazy objasňují veškeré skutečnosti významné pro prokázání zločinu, k němuž se obviněný přiznal, a může obviněného za tento zločin odsoudit. 3. Pokud projednací senát neshledá, že požadavky podle odstavce 1 jsou splněny, bude mít za to, že k přiznání viny nedošlo, a nařídí pokračování hlavního líčení obvyklým postupem stanoveným tímto Statutem a může postoupit věc jinému projednacímu senátu. 4. Pokud projednací senát shledá, že v zájmu spravedlnosti, zejména v zájmu obětíobětí je třeba úplnější objasnění skutkového stavu věci, může: a) požádat žalobce o provedení dalších důkazů, včetně svědeckých výpovědí; nebo b) nařídit pokračování hlavního líčení obvyklým postupem podle tohoto Statutu, přičemž se na obviněného pohlíží tak, jako by vinu nepřiznal, a postoupit věc jinému projednacímu senátu. 5. Jednání mezi žalobcem a obhajobou ohledně změn obvinění, přiznání viny či trestu, který by měl být uložen, nejsou pro Soud závazná. Článek 66 Presumpce neviny 1. Každý musí být pokládán za nevinného, dokud není jeho vina prokázána před Soudem v souladu s použitelným právem. 2. Břemeno dokazování viny obviněného leží na žalobci. 3. Před vynesením rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, musí být Soud nade vší pochybnost přesvědčen o vině obviněného. Článek 67 Práva obviněného 1. Při rozhodování o jakémkoli bodu obvinění, který se mu klade za vinu, má obviněný právo na veřejné slyšení s přihlédnutím k ustanovením tohoto Statutu a na spravedlivé a nestranné řízení s následujícími minimálními zárukami při zachování úplné rovnosti: a) být neprodleně a podrobně vyrozuměn o povaze, příčině a obsahu obvinění v jazyce, kterému obviněný plně rozumí a kterým plně hovoří; b) mít dostatek času a možností k přípravě obhajoby a volné a důvěrné komunikaci s obhájcem podle své volby; c) být souzen bez zbytečných průtahů; d) s výhradou čl. 63 odst. 2 být přítomen při hlavním líčení, vést svou obhajobu sám či prostřednictvím právní pomoci podle své volby, a nemá-li právní pomoc, být poučen o tomto právu a mít právní pomoc ustavenou Soudem v případech, kdy je to v zájmu spravedlnosti, a to bezplatně, pokud obviněný nemá dostatečné prostředky na její úhradu; e) klást nebo nechat klást otázky svědkům obžaloby a vyžadovat přítomnost a výslech svědků obhajoby za stejných podmínek jako výslech svědků obžaloby. Obviněný má rovněž právo uvádět okolnosti sloužící k jeho obhajobě a předkládat jiné důkazy přípustné podle tohoto Statutu; f) mít bezplatnou pomoc schopného tlumočníka a takové překlady, které jsou nezbytné k naplnění požadavků spravedlnosti, pokud některá část řízení nebo písemnosti předkládané Soudu nejsou v jazyce, kterému obviněný plně rozumí a kterým plně hovoří; g) nebýt nucen k výpovědi či přiznání viny a moci odepřít výpověď, přičemž k odepření výpovědi nesmí být přihlíženo při rozhodování o vině nebo nevině obviněného; h) učinit bezpřísežné ústní či písemné prohlášení na svou obhajobu; a i) nebýt nucen převzít důkazní břemeno či jeho vyvrácení. 2. Kromě jiných důkazů podle tohoto Statutu žalobce co nejdříve poskytne obhajobě důkazy, které má v držení nebo pod kontrolou, pokud podle jeho názoru svědčí nebo by mohly svědčit o nevině obviněného či být posuzovány jako polehčující okolnosti nebo mít vliv na důvěryhodnost důkazů obžaloby. V případě pochybností ohledně uplatňování tohoto odstavce rozhodne Soud. Článek 68 Ochrana obětí a svědků a jejich účast na řízení 1. Soud přijme vhodná opatření na ochranu bezpečnosti, tělesného i duševního zdraví, důstojnosti a soukromí obětíobětí a svědků. Soud přitom přihlédne ke všem příslušným okolnostem, včetně věku, pohlaví, jak je definováno v čl. 7 odst. 3, a zdravotního stavu, a k povaze zločinu, zejména pokud se jedná o zločin s prvky sexuálního násilí nebo násilí z důvodu pohlaví nebo násilí na dětech. Tato opatření žalobce uplatňuje zejména v průběhu vyšetřování a stíhání takových zločinů. Tato opatření nesmí být na újmu nebo neslučitelná s právy obviněného a zásadou spravedlivého a nestranného řízení. 2. Senáty Soudu mohou učinit výjimku ze zásady veřejnosti slyšení stanovené čl. 67 a v zájmu ochrany obětíobětí a svědků či obviněného vyloučit veřejnost z kterékoli části řízení nebo umožnit předkládání důkazů pomocí elektronických či jiných specializovaných prostředků. Tato opatření jsou zejména uplatňována v případě obětioběti sexuálního násilí nebo dětské obětioběti či svědka, pokud Soud s přihlédnutím k veškerým okolnostem, zejména k názoru obětioběti či svědka, nenařídí něco jiného. 3. Jsou-li dotčeny osobní zájmy obětíobětí, Soud umožní přednesení a projednání jejich názorů a obav v těch úsecích řízení, které Soud uzná za vhodné, a to způsobem, který nesmí být na újmu právům obviněného a zásadě spravedlivého a nestranného řízení a nesmí s nimi být neslučitelný. Pokud to Soud uzná za vhodné, mohou tyto názory a obavy přednést právní zástupci obětíobětí v souladu s Jednacím a důkazním řádem. 4. Útvar pro ochranu obětíobětí a svědků může radit žalobci a Soudu ohledně vhodných ochranných a bezpečnostních opatření, poradenské služby a pomoci podle čl. 43 odst. 6. 5. Pokud by zpřístupnění důkazů nebo informací podle tohoto Statutu mělo za následek vážné ohrožení bezpečnosti svědka či jeho rodinných příslušníků, může žalobce pro účely kteréhokoli úkonu před zahájením hlavního líčení zadržet tyto důkazy nebo informace a poskytnout pouze jejich shrnutí. Způsob uplatňování těchto opatření nesmí být na újmu nebo neslučitelný s právy obviněného a zásadou spravedlivého a nestranného řízení. 6. Stát může požádat o přijetí potřebných opatření na ochranu svých zaměstnanců nebo zástupců a ochranu důvěrných či citlivých informací. Článek 69 Důkazy 1. Před výpovědí každý svědek v souladu s Jednacím a důkazním řádem odpřísáhne, že bude vypovídat pravdivě. 2. Při hlavním líčení vypovídá svědek osobně, s výjimkou případů, kdy to neumožňují opatření stanovená v čl. 68 nebo Jednacím a důkazním řádu. Soud může rovněž připustit podání výpovědi v přímém přenosu (ústně) či ze záznamu pomocí video- či audiotechniky, jakož i předkládání písemností a protokolů za podmínek stanovených tímto Statutem a v souladu s Jednacím a důkazním řádem. Tato opatření nesmí být na újmu nebo neslučitelná s právy obviněného. 3. Strany mohou předkládat důkazy významné pro případ v souladu s čl. 64. Soud má pravomoc vyžadovat předložení veškerých důkazů, které považuje za potřebné pro objasnění skutečného stavu věci. 4. Soud může v souladu s Jednacím a důkazním řádem rozhodnout o významu či přípustnosti důkazů, mimo jiné s ohledem na jejich důkazní hodnotu a případné ohrožení spravedlivého procesu a spravedlivého posuzování svědeckých výpovědí. 5. Soud respektuje a dodržuje zásadu důvěrnosti sdělení stanovenou Jednacím a důkazním řádem. 6. Soud nevyžaduje důkazy o obecně známých skutečnostech, nicméně k nim může přihlédnout při rozhodování. 7. Důkazy získané porušením tohoto Statutu nebo mezinárodně uznávaných lidských práv jsou nepřípustné, pokud: a) v důsledku porušení byla podstatným způsobem zpochybněna spolehlivost důkazu; nebo b) připuštění důkazů by bylo v rozporu s řádným průběhem řízení a mohlo by jej vážně poškodit. 8. Při rozhodování o významu nebo přípustnosti důkazů shromážděných státem Soud nerozhoduje o uplatňování vnitrostátního práva tohoto státu. Článek 70 Trestné činy proti výkonu spravedlnosti 1. Soud má jurisdikci nad následujícími trestnými činytrestnými činy proti výkonu spravedlnosti, pokud jsou spáchány úmyslně: a) křivá výpověď podaná osobou, která přísahala, že bude vypovídat pravdivě podle čl. 69 odst. 1; b) vědomé předkládání nepravdivých či padělaných důkazů; c) podplácení svědka, maření či bránění v přítomnosti svědka u Soudu či jeho výpovědi, pomsta svědkovi za výpověď nebo ničení a pozměňování důkazů nebo bránění v shromažďování důkazů; d) ztěžování splnění úkolu pracovníka Soudu, jeho zastrašování či působení na něj v úmyslu donutit či přesvědčit tohoto pracovníka, aby vůbec nekonal nebo nesprávně konal některou ze svých povinností; e) pomsta vůči pracovníkovi Soudu pro výkon povinností tohoto nebo jiného pracovníka; f) vyžadování či přijímání úplatku pracovníkem Soudu v souvislosti s jeho úředními povinnostmi. 2. Výkon jurisdikce Soudu nad trestnými činytrestnými činy podle tohoto článku se řídí zásadami a postupy stanovenými Jednacím a důkazním řádem. Podmínky poskytování mezinárodní součinnosti Soudu v souvislosti s řízeními podle tohoto článku se řídí vnitrostátním právem dožádaného státu. 3. Obviněnému, který je uznán vinným, může Soud uložit trest odnětí svobody až na pět let nebo peněžitý trest podle Jednacího a důkazního řádu, nebo oba tresty. 4. a) Každá smluvní strana rozšíří své trestněprávní předpisy postihující trestné činytrestné činy proti řádnému průběhu svého vyšetřování a soudního řízení i na trestné činytrestné činy proti výkonu spravedlnosti podle tohoto článku spáchané na jeho území nebo některým z jeho občanů; b) Na žádost Soudu, kdykoliv to Soud považuje za vhodné, postoupí stát případ svým příslušným orgánům za účelem trestního stíhání. Tyto orgány musí vyřizovat takové případy s náležitou péčí a věnovat dostatečné prostředky na jejich účinné projednání. Článek 71 Postihy za nepřístojné chování před Soudem 1. Soud může postihnout osoby přítomné při jeho jednání za nepřístojné chování, včetně rušení jednání nebo svévolného odepření řídit se pokyny Soudu, administrativními opatřeními jinými než trest odnětí svobody, například dočasným či trvalým vykázáním z jednací síně, pokutou či podobnými opatřeními podle Jednacího a důkazního řádu. 2. Řízení vedoucí k uložení opatření uvedených v odstavci 1 stanoví Jednací a důkazní řád. Článek 72 Ochrana informací souvisejících s bezpečností státu 1. Tento článek upravuje případy, kdy by podle názoru státu zpřístupnění informací nebo písemností tohoto státu poškodilo jeho národní bezpečnostní zájmy. Mezi tyto případy patří případy spadající do působnosti čl. 56 odst. 2 a 3, čl. 61 odst. 3, čl. 64 odst. 3, čl. 67 odst. 2, čl. 68 odst. 6, čl. 87 odst. 6 a čl. 93, jakož i případy vznikající v jiných úsecích řízení, kdy se může jednat o takové zpřístupnění. 2. Tento článek se vztahuje i na případy, kdy osoba, která byla požádána o poskytnutí informací či důkazů, odmítne tak učinit nebo předá věc státu s tím, že zpřístupnění těchto informací či důkazů by poškodilo národní bezpečnostní zájmy státu, a dotčený stát potvrdí, že podle jeho názoru by zpřístupnění poškodilo jeho národní bezpečnostní zájmy. 3. Žádným z ustanovení tohoto článku není dotčena povinnost zajistit ochranu důvěrných informacídůvěrných informací podle čl. 54 odst. 3 písm. e) a f) nebo uplatňování čl. 73. 4. Pokud stát zjistí, že jeho informace či písemnosti jsou nebo zřejmě budou zpřístupněny v některém úseku řízení, přičemž podle jeho názoru by zpřístupnění poškodilo jeho národní bezpečnostní zájmy, je tento stát oprávněn zasáhnout do řízení s cílem dosáhnout řešení této otázky podle tohoto článku. 5. Jestliže je stát názoru, že zpřístupnění informací by poškodilo jeho národní bezpečnostní zájmy, podnikne ve spolupráci s žalobcem, obhajobou nebo přípravným či projednacím senátem podle okolností případu veškeré vhodné kroky s cílem společně řešit tuto otázku. Těmito kroky může být: a) pozměnění nebo upřesnění žádosti; b) rozhodnutí Soudu ohledně významu požadovaných informací či důkazů nebo rozhodnutí, zda tyto důkazy, ač významné pro řízení, nelze získat nebo nebyly získány z jiného zdroje než od dožádaného státu; c) získání informací nebo důkazů z jiného zdroje či jinou formou; nebo d) dohoda o podmínkách poskytování pomoci, mimo jiné včetně poskytování souhrnů nebo upravených verzí, omezeného zpřístupnění, používání zasedání s vyloučením veřejnosti nebo protistrany, nebo jiných ochranných opatření přípustných podle tohoto Statutu a Jednacího a důkazního řádu. 6. Jakmile byly podniknuty veškeré vhodné kroky ke společnému vyřešení této otázky, avšak podle názoru státu neexistují prostředky ani podmínky umožňující poskytnutí nebo zpřístupnění informace či písemnosti bez poškození jeho národních bezpečnostních zájmů, sdělí žalobci nebo Soudu konkrétní důvody svého rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy by uvedení konkrétních důvodů nevyhnutelně způsobilo poškození národních bezpečnostních zájmů státu. 7. Pokud Soud poté rozhodne, že tyto důkazy jsou významné pro řízení a nezbytné pro rozhodnutí o vině či nevině obviněného, může Soud podniknout následující kroky: a) požaduje-li se poskytnutí informace či písemnosti na základě žádosti o spolupráci podle části 9 nebo okolností popsaných v odstavci 2 a dožádaný stát uvedl důvod odmítnutí zmíněný v čl. 93 odst. 4: (i) Soud může před vyvozením závěrů podle odstavce 7 písm. a) bodu (ii) vyžádat další konzultace za účelem projednání prohlášení státu, které podle potřeby mohou zahrnovat slyšení s vyloučením veřejnosti a protistrany; (ii) dojde-li Soud k závěru, že uvedení důvodu odmítnutí podle čl. 93 odst. 4 za daných okolností znamená, že dožádaný stát nejedná v souladu se svými povinnostmi podle tohoto Statutu, může Soud postoupit věc podle čl. 87 odst. 7, s uvedením důvodů tohoto závěru; a (iii) Soud může podle okolností učinit takové závěry v hlavním líčení s obviněným ohledně existence nebo neexistence jisté skutečnosti; nebo b) za všech jiných okolností: (i) nařídit zpřístupnění; nebo (ii) v případech, kdy nenařídí zpřístupnění, podle okolností učinit takové závěry v hlavním líčení s obviněným ohledně existence nebo neexistence jisté skutečnosti. Článek 73 Informace nebo písemnosti třetí strany Je-li smluvní strana požádána Soudem o poskytnutí písemnosti nebo informace, kterou má ve správě, v držení nebo pod kontrolou, kterou mu důvěrně zpřístupnily stát, mezivládní organizace nebo mezinárodní organizace, požádá tato strana původce informace nebo písemnosti o souhlas s jejím zpřístupněním. Je-li původcem smluvní strana, dá souhlas se zpřístupněním této informace či písemnosti nebo se zaváže projednat tuto otázku se Soudem za podmínek ustanovení čl. 72. Pokud původce není smluvní stranou a nedá souhlas se zpřístupněním informace nebo písemnosti, dožádaný stát sdělí Soudu, že není schopen poskytnout písemnost či informaci, z důvodu již existujícího závazku důvěrnosti vůči původci. Článek 74 Náležitosti rozhodnutí 1. Všichni soudci projednacího senátu jsou stále přítomni v každé části hlavního líčení a při poradě o rozhodnutí. Předsednictvo může v určitých případech pověřit jednoho nebo více z náhradních soudců, který je k dispozici, aby byl stále přítomen v každé části hlavního líčení a nahradil člena projednacího senátu, který se nadále nemůže dostavovat k hlavnímu líčení. 2. Rozhodnutí projednacího senátu vychází z hodnocení důkazů a celého řízení. Rozhodnutí nesmí překročit rámec skutečností a okolností uvedených v obvinění a jeho změnách. Soud může při rozhodování přihlédnout jen k těm důkazům, které byly provedeny a projednány v hlavním líčení. 3. Soudci usilují o dosažení jednomyslného rozhodnutí, nelze-li jednomyslného rozhodnutí dosáhnout, přijímá se rozhodnutí většinou hlasů soudců. 4. Porada projednacího senátu o rozhodnutí je tajná. 5. Rozhodnutí se vyhotovuje písemně a obsahuje úplné a odůvodněné zjištění projednacího senátu ohledně důkazů a závěrů. Projednací senát vydává jedno rozhodnutí. Není-li rozhodnutí projednacího senátu přijato většinou hlasů, musí obsahovat názory většiny a menšiny. Rozhodnutí nebo jeho shrnutí se vyhlašuje ve veřejném zasedání. Článek 75 Odškodnění obětí 1. Soud stanoví zásady pro odškodňování obětíobětí nebo odškodňování souvisejícího s oběťmioběťmi, včetně restituce, kompenzace a rehabilitace. Na tomto základě může Soud ve svém rozhodnutí na návrh nebo, za výjimečných okolností, z vlastního podnětu rozhodnout o rozsahu a výši škody, ztráty nebo újmy způsobené obětemobětem nebo související s oběťmioběťmi a uvede zásady, na jejichž základě takto postupuje. 2. Soud může přímo odsouzenému nařízením uložit povinnost poskytnout odškodnění obětemobětem nebo odškodnění související s oběťmioběťmi, včetně restituce, kompenzace nebo rehabilitace. Ve vhodných případech může Soud nařídit odškodnění ze Svěřeneckého fondu uvedeného v čl. 79. 3. Dříve než vydá nařízení podle tohoto článku, může Soud vyžádat a vzít v úvahu prohlášení odsouzeného, obětíobětí, jiných zainteresovaných osob či států nebo prohlášení učiněná jejich jménem. 4. Při výkonu pravomoci podle tohoto článku může Soud po odsouzení osoby za zločin spadající do jurisdikce Soudu rozhodnout, zda pro vykonatelnost případného nařízení podle tohoto článkuje nezbytné vyžadovat přijetí opatření podle čl. 93 odst. 1. 5. Smluvní strana vykoná rozhodnutí podle tohoto článku tak, jako by se na tento článek vztahovala ustanovení čl. 109. 6. Žádné z ustanovení tohoto článku nebude vykládáno tak, že by jím byla dotčena práva obětíobětí podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva. Článek 76 Ukládání trestů 1. Byl-li obviněný uznán vinným, projednací senát zváží, jaký přiměřený trest mu má být uložen, a zohlední provedené důkazy a podání učiněná během hlavního líčení, které mají význam pro výrok o trestu. 2. S výjimkou případů upravených čl. 65 a před uzavřením hlavního líčení projednací senát z vlastního podnětu může a na návrh žalobce nebo obviněného musí konat další slyšení za účelem projednání dalších důkazů nebo podání důležitých pro rozhodnutí o vině v souladu s Jednacím a důkazním řádem. 3. V případech podle odstavce 2 musí být jakákoli prohlášení podle čl. 75 projednána během dalšího slyšení uvedeného v odstavci 2 a během dodatečného slyšení, je-li toho zapotřebí. 4. Výrok o trestu je vyhlašován veřejně a pokud možno v přítomnosti obviněného. Část 7. Tresty Článek 77 Použitelné tresty 1. S výhradou čl. 110 může Soud uložit osobě odsouzené za zločin podle čl. 5 tohoto Statutu některý z následujících trestů: a) trest odnětí svobody na určitý počet let, jehož výměra nesmí překročit horní hranici třiceti let; nebo b) trest odnětí svobody na doživotí, pokud to odůvodňuje mimořádná závažnost zločinu a osobní poměry odsouzeného. 2. Kromě trestu odnětí svobody může Soud nařídit: a) peněžitý trest podle kritérií stanovených Jednacím a důkazním řádem; b) propadnutí výnosů, majetku a aktiv, které pochází přímo či nepřímo z daného zločinu, aniž by tím byla dotčena práva třetích stran v dobré víře. Článek 78 Ukládání trestů 1. Při ukládání trestů Soud v souladu s Jednacím a důkazním řádem zohlední takové okolnosti, jako je závažnost zločinu a osobní poměry odsouzeného. 2. Při ukládání trestu odnětí svobody Soud započítá dobu, kterou odsouzený strávil ve vazbě z příkazu Soudu. Soud může započítat dobu, kterou odsouzený strávil v jiné vazbě v souvislosti sjednáním zakládajícím skutkovou podstatu předmětného zločinu. 3. Osobě odsouzené za více než jeden zločin Soud uloží trest za každý zločin a úhrnný trest stanovící celkovou výši trestu odnětí svobody. Úhrnný trest nesmí být nižší než nejvyšší z jednotlivých uložených trestů a nesmí přesahovat hranici 30 let odnětí svobody nebo odnětí svobody na doživotí podle čl. 77 odst. 1 písm. b). Článek 79 Svěřenecký fond 1. Rozhodnutím Shromáždění smluvních stran se zakládá Svěřenecký fond pro obětioběti zločinů spadajících do jurisdikce Soudu a pro rodinné příslušníky těchto obětíobětí. 2. Soud může nařídit převod peněz a jiného majetku získaného z peněžitých trestů a trestů propadnutí majetku uložených Soudem do Svěřeneckého fondu. 3. Svěřenecký fond je spravován podle kritérií stanovených Shromážděním smluvních stran. Článek 80 Vyloučení vlivu na vnitrostátní ukládání trestů a uplatňování vnitrostátního práva Žádným z ustanovení této části Statutu není dotčeno ukládání trestů státy podle jejich vnitrostátního práva ani uplatňování vnitrostátního práva států, které nestanoví tresty předepsané v této části. Část 8. Odvolání a přezkum Článek 81 Odvolání proti rozhodnutí o zproštění nebo rozhodnutí o vině či výrok o trestu 1. Rozhodnutí podle čl. 74 lze napadnout odvoláním podle Jednacího a důkazního řádu následujícím způsobem: a) Žalobce může podat odvolání z následujících důvodů: (i) vada v řízení, (ii) skutkový omyl, nebo (iii) právní omyl; b) Odsouzený nebo žalobce za odsouzeného může podat odvolání z následujících důvodů: (i) vada v řízení, (ii) skutkový omyl, (iii) právní omyl, nebo (iv) jiný důvod mající vliv na spravedlivost nebo hodnověrnost řízení či rozhodnutí. 2. a) V souladu s Jednacím a důkazním řádem může žalobce či odsouzený napadnout odvoláním výrok o trestu z důvodu nepoměru mezi zločinem a trestem; b) Je-li podáno odvolání proti výroku o trestu a Soud shledá, že jsou důvody k úplnému či částečnému zrušení rozhodnutí o vině, může vyzvat žalobce a odsouzeného k uplatnění důvodů podle čl. 81 odst. 1 písm. a) nebo b) a může vynést rozhodnutí o vině v souladu s čl. 83; c) stejný postup se uplatňuje, směřuje-li podání pouze proti rozhodnutí o vině a Soud shledá, že jsou důvody ke snížení trestu podle odstavce 2 písm. a). 3. a) Nenařídí-li projednací senát něco jiného, odsouzený zůstává ve vazbě až do projednání odvolání; b) pokud je doba strávená ve vazbě delší než uložený trest odnětí svobody, musí být osoba propuštěna na svobodu, s tou výjimkou, že pokud žalobce rovněž podal odvolání, může být propuštění vázáno na podmínky podle písmene c); c) v případě zprošťujícího rozsudku musí být obviněný propuštěn na svobodu okamžitě za následujících podmínek: (i) za výjimečných okolností, mimo jiné vzhledem ke konkrétnímu riziku útěku, závažnosti zločinu, ze kterého byl obviněn, a pravděpodobnosti úspěchu odvolání, projednací senát může na návrh žalobce ponechat osobu ve vazbě až do projednání odvolání; (ii) rozhodnutí projednacího senátu podle písmene c) bodu (i) lze napadnout odvoláním podle Jednacího a důkazního řádu. 4. S výhradou ustanovení odstavce 3 písm. a) a b) se výkon rozhodnutí nebo trestu odkládá po dobu stanovenou pro podání odvolání a po dobu trvání odvolacího řízení. Článek 82 Odvolání proti jiným rozhodnutím 1. Každá ze stran se v souladu s Jednacím a důkazním řádem může odvolat proti kterémukoli z následujících rozhodnutí: a) rozhodnutí ohledně jurisdikce či přípustnosti; b) rozhodnutí povolující či zakazující propuštění vyšetřovaného nebo stíhaného; c) rozhodnutí přípravného senátu postupovat z vlastní iniciativy podle čl. 56 odst. 3; d) rozhodnutí v otázce, která by významně ovlivnila spravedlivost a rychlost řízení či výsledek hlavního líčení a jejíž okamžité řešení odvolacím senátem by podle názoru přípravného či projednacího senátu vedlo ke značnému pokroku v řízení. 2. Rozhodnutí přípravného senátu podle čl. 57 odst. 3 písm. d) může odvoláním napadnout dotčený stát nebo žalobce se souhlasem přípravného senátu. Toto odvolání musí být projednáno urychleně. 3. Odvolání samo o sobě nemá odkladný účinek, s výjimkou případů, kdy odklad nařídí odvolací senát na žádost v souladu s Jednacím a důkazním řádem. 4. Právní zástupce obětíobětí, odsouzený nebo vlastník nemovitostinemovitosti v dobré víře, jehož se nepříznivě dotýká nařízení podle čl. 75, se může odvolat proti nařízení o odškodnění podle Jednacího a důkazního řádu. Článek 83 Odvolací řízení 1. Pro účely řízení podle čl. 81 a tohoto článku má odvolací senát veškeré pravomoci projednacího senátu. 2. Pokud odvolací senát shledá, že řízení, proti němuž odvolání směřuje, bylo nespravedlivé, čímž byla nepříznivě ovlivněna hodnověrnost rozhodnutí či výroku o trestu, nebo že napadené rozhodnutí či výrok o trestu byly významně ovlivněny skutkovým nebo právním omylem nebo vadou v řízení, může: a) zrušit či změnit toto rozhodnutí nebo výrok o trestu; nebo b) nařídit nové projednání věci jiným projednacím senátem. Pro tyto účely může odvolací senát vrátit skutkovou otázku původnímu projednacímu senátu, aby tuto otázku rozhodl a sdělil výsledek, nebo si může sám vyžádat důkazy a rozhodnout tuto otázku. Pokud se proti rozhodnutí nebo výroku o trestu odvolal pouze odsouzený nebo žalobce za odsouzeného nelze rozhodnutí změnit v neprospěch odsouzeného. 3. Pokud v odvolacím řízení odvolací senát shledá, že trest je v nepoměru ke zločinu, může změnit výrok o trestu v souladu s částí 7. 4. Odvolací senát rozhoduje o rozsudku většinou hlasů soudců a rozsudek vyhlašuje ve veřejném zasedání. Rozsudek obsahuje odůvodnění. Nelze-li dosáhnout jednomyslnosti, rozsudek odvolacího senátu obsahuje názory většiny a menšiny, ovšem soudce může připojit i separátní nebo opoziční votum ohledně některé právní otázky. 5. Odvolací senát může vyhlásit rozsudek v nepřítomnosti osoby zproštěné obvinění či odsouzené. Článek 84 Přezkum odsuzujícího rozsudku nebo výroku o trestu 1. Odsouzený nebo po jeho smrti manžel, manželka, děti, rodiče nebo osoba žijící v době smrti odsouzeného, která dostala od odsouzeného výslovný písemný pokyn podat odvolání, nebo žalobce za odsouzeného může požádat odvolací senát o přezkum pravomocného rozhodnutí o vině či výroku o trestu z následujících důvodů: a) vyšly najevo dříve neznámé důkazy, které: (i) byly v době hlavního líčení nedostupné, přičemž jejich nedostupnost nebyla zcela nebo zčásti způsobena žádající stranou; a (ii) jsou natolik významné, že jejich uvedení během hlavního líčení by pravděpodobně odůvodnilo jiné rozhodnutí; b) bylo nově zjištěno, že rozhodující důkazy, k nimž bylo přihlíženo během hlavního líčení a o něž se opíralo rozhodnutí o vině, byly nepravdivé, pozměněné či padělané; c) soudce nebo soudci, kteří se podíleli na rozhodování o vině nebo na potvrzení obvinění, se v tomto případě dopustili závažného zneužití postavení nebo závažného porušení svých úředních povinností takové závažnosti, že odůvodňují odvolání podle čl. 46. 2. Odvolací senát žádost zamítne, shledá-li, že není důvodná. Pokud rozhodne, že žádost je důvodná, může podle okolností: a) znovu svolat původní projednací senát; b) ustavit nový projednací senát; nebo c) ponechat si jurisdikci v této věci a po vyslechnutí stran způsobem stanoveným Jednacím a důkazním řádem rozhodnout, zda je třeba přezkoumat rozsudek. Článek 85 Kompenzace zatčenému nebo odsouzenému 1. Osoba, která byla protiprávně zatčena či držena ve vazbě, má vymahatelné právo na kompenzaci. 2. Pokud byla osoba pravomocně odsouzena za trestný čintrestný čin a rozhodnutí o vině bylo poté zrušeno vzhledem k tomu, že vyšly najevo nové či dříve neznámé skutečnosti nezvratně prokazující, že došlo k justičnímu omylu, osoba, na které byl na základě tohoto rozhodnutí o vině vykonán trest, bude odškodněna v souladu s právem, s výjimkou případů, kdy se prokáže, že dříve neznámá skutečnost nebyla uplatněna včas částečně nebo zcela v důsledku jednání této osoby. 3. Za výjimečných okolností, zjistí-li Soud skutečnosti nezvratně prokazující, že došlo k závažnému a zjevnému justičnímu omylu, může podle vlastního uvážení nařídit kompenzaci pro osobu, která byla propuštěna na svobodu na základě pravomocného zprošťujícího rozsudku nebo zastavení řízení z uvedeného důvodu, podle kritérií stanovených Jednacím a důkazním řádem. Část 9. Mezinárodní spolupráce a justiční pomoc Článek 86 Obecná povinnost poskytnout součinnost Smluvní strany v souladu s ustanoveními tohoto Statutu poskytnou Soudu plnou součinnost při vyšetřování a stíhání zločinů spadajících do jurisdikce Soudu. Článek 87 Žádosti o spolupráci: obecná ustanovení 1. a) Soud je oprávněn vyžadovat spolupráci smluvních stran. Žádosti se předávají diplomatickou cestou nebo jiným vhodným způsobem, který každá smluvní strana stanoví při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu. Následné změny stanovených způsobů předávání žádostí provede smluvní strana v souladu s Jednacím a důkazním řádem. b) V případě potřeby, aniž by tím byla dotčena ustanovení písmene a), lze předávat žádosti i prostřednictvím Mezinárodní organizace kriminální policiepolicie nebo příslušné regionální organizace. 2. Žádosti o spolupráci a přiložené písemnosti se vyhotovují v úředním jazyce dožádaného státu nebo v jednom z pracovních jazyků Soudu, nebo se k nim přikládá překlad do některého z těchto jazyků podle volby států při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu. Následné změny této volby se provádějí v souladu s Jednacím a důkazním řádem. 3. Dožádaný stát zachová důvěrnost žádosti o spolupráci a přiložených písemností, s výjimkou případů, kdy je zpřístupnění nutné pro vyřízení žádosti. 4. V souvislosti se žádostí o pomoc podanou podle této části může Soud přijmout opatření nezbytná k zajištění bezpečnosti nebo tělesného a duševního zdraví obětíobětí, potenciálních svědků a jejich rodinných příslušníků, včetně opatření na ochranu informací. Soud může požadovat, aby informace poskytované podle této části byly předávány a aby s nimi bylo nakládáno způsobem šetřícím bezpečnost a tělesné i duševní zdraví obětíobětí, potenciálních svědků a jejich rodinných příslušníků. 5. a) Soud může vyzvat stát, který není smluvní stranou tohoto Statutu, aby poskytl pomoc podle této části na základě ad hoc ujednání, dohody s takovým státem nebo na jiném vhodném základě. b) Pokud stát, který není smluvní stranou tohoto Statutu a který uzavřel ad hoc ujednání nebo dohodu se Soudem, neposkytuje součinnost na základě žádostí podle takového ujednání nebo dohody, Soud o tom může vyrozumět Shromáždění smluvních stran nebo, v případech, kdy věc postoupila Soudu Rada bezpečnosti, Radu bezpečnosti. 6. Soud může požádat mezivládní organizaci o poskytnutí informací či písemností. Soud může rovněž vyžadovat jiné formy spolupráce nebo pomoci, které s touto organizací dojedná a které jsou v souladu s jejími kompetencemi či mandátem. 7. Pokud smluvní strana v rozporu s ustanoveními tohoto Statutu nevyhoví žádosti o spolupráci se Soudem, čímž brání Soudu ve výkonu jeho funkcí a pravomocí podle tohoto Statutu, může Soud vydat v tomto smyslu nález a postoupit věc Shromáždění smluvních stran nebo, v případech, kdy věc postoupila Soudu Rada bezpečnosti, Radě bezpečnosti. Článek 88 Dostupnost postupů podle vnitrostátního práva Smluvní strany zajistí, aby v jejich vnitrostátním právu byly k dispozici postupy pro všechny formy spolupráce uvedené v této části. Článek 89 Předávání osob soudu 1. Soud může zaslat žádost o zatčení a předání osoby, společně s podklady uvedenými v čl. 91, kterémukoli státu, na jehož území se osoba zdržuje, a požádat tento stát o spolupráci při zatčení a předání této osoby. Smluvní strany vyřídí žádosti o zatčení a předání osob v souladu s ustanoveními této části a postupy svého vnitrostátního práva. 2. Pokud osoba, která má být předána, podá opravný prostředek u vnitrostátního soudu na základě zásady ne bis in idem podle čl. 20, dožádaný stát musí neprodleně zjistit dotazem u Soudu, zda existuje dřívější soudní rozhodnutí o přípustnosti. Je-li případ přípustný, dožádaný stát žádost vyřídí. Pokud řízení o přípustnosti právě probíhá, dožádaný stát může odložit vyřízení žádosti o předání osoby, dokud Soud nerozhodne o přípustnosti. 3. a) Smluvní strana v souladu se svým vnitrostátním procesním právem povolí přepravu osoby, kterou jiný stát předává Soudu, přes své území, s výjimkou případů, kdy by průvoz přes tento stát bránil předání neboje zdržoval; b) Žádost Soudu o průvoz musí být zaslána v souladu s čl. 87. Žádost o průvoz musí obsahovat: (i) popis provážené osoby; (ii) stručné vylíčení skutkového děje a jeho právní kvalifikaci; a (iii) rozkaz k zatčení a předání; c) Přepravovaná osoba musí být po dobu průvozu držena ve vazbě; d) Pro leteckou přepravu osoby bez plánovaného přistání na území státu průvozu není zapotřebí povolení. e) V případě neplánovaného přistání na území státu průvozu může tento stát vyžadovat, aby Soud zažádal o průvoz podle písmene b). Stát průvozu zadrží prováženou osobu až do obdržení žádosti o průvoz a uskutečnění průvozu, přičemž zadržení pro účely tohoto písmene nesmí překročit 96 hodin od neplánovaného přistání, není-li žádost obdržena v průběhu této lhůty. 4. Pokud je osoba, o jejíž předání se žádá, v dožádaném státu stíhána či ve výkonu trestu pro jiný zločin než ten, pro který se žádá o její předání Soudu, musí dožádaný stát poté, co rozhodne o vyhovění žádosti, konzultovat tuto otázku se Soudem. Článek 90 Střet žádostí 1. Obdrží-li smluvní strana žádost Soudu o předání osoby podle čl. 89 a rovněž žádost jiného státu o vydání téže osoby projednání zakládající skutkovou podstatu zločinu, pro který Soud žádá o předání této osoby, oznámí tuto skutečnost Soudu a dožadujícímu státu. 2. Je-li dožadující stát smluvní stranou, dožádaný stát přednostně vyřídí žádost Soudu, pokud: a) Soud na základě čl. 18 a 19 shledal věc, pro kterou žádá o předání, přípustnou, přičemž toto rozhodnutí bere v úvahu vyšetřování či stíhání vedené dožadujícím státem v souvislosti se žádostí o vydání podanou tímto státem; nebo b) Soud přijal rozhodnutí uvedené v písmenu a) na základě oznámení dožádaného státu podle odstavce 1. 3. Pokud nebylo přijato rozhodnutí podle odstavce 2 písm. a), může dožádaný stát podle vlastního uvážení, do rozhodnutí Soudu podle odstavce 2 písm. b), pokračovat ve vyřizování žádosti o vydání obdržené od dožadujícího státu, nicméně osobu nesmí vydat, dokud Soud neshledá věc nepřípustnou. Soud v této otázce rozhodne urychleně. 4. Jestliže dožadující stát není smluvní stranou tohoto Statutu, dožádaný stát, pokud není vázán mezinárodním závazkem vydat osobu dožadujícímu státu, přednostně vyřídí žádost o předání Soudu, pokud Soud shledal věc přípustnou. 5. Pokud Soud neshledal věc podle odstavce 4 přípustnou, dožádaný stát může podle vlastního uvážení vyřídit žádost o vydání podanou dožadujícím státem. 6. V případech upravených odstavcem 4, s výjimkou případů, kdy dožádaný stát je vázán existujícím mezinárodním závazkem vydat osobu dožadujícímu státu, který není smluvní stranou tohoto Statutu, dožádaný stát rozhodne, zda předá osobu Soudu, nebo ji vydá dožadujícímu státu. Při rozhodování v této otázce zváží dožádaný stát veškeré příslušné okolnosti, mimo jiné: a) příslušná data žádostí; b) zájmy dožadujícího státu, včetně, podle okolností, zda byl zločin spáchán na jeho území a státního občanství obětíobětí a vyžádané osoby; a c) možnost následného předání mezi Soudem a dožadujícím státem. 7. Pokud smluvní strana, která obdržela žádost Soudu o předání osoby, rovněž obdrží žádost jakéhokoli státu o vydání téže osoby pro činy jiné než ty, které zakládají skutkovou podstatu zločinů, pro něž Soud žádá o předání této osoby: a) dožádaný stát, pokud není vázán existujícím mezinárodním závazkem vydat osobu dožadujícímu státu, vyřídí přednostně žádost Soudu; b) dožádaný stát, pokud je vázán daným mezinárodním závazkem vydat osobu dožadujícímu státu, rozhodne, zda předá tuto osobu Soudu, nebo vydá tuto osobu do dožadujícího státu. Při rozhodování v této věci dožádaný stát zváží veškeré příslušné okolnosti, mimo jiné i okolnosti uvedené v odstavci 6, se zvláštním přihlédnutím k relativní povaze a závažnosti příslušného jednání. 8. Pokud na základě oznámení podle tohoto článku Soud shledá věc nepřípustnou a následně je zamítnuta žádost o vydání do dožadujícího státu, dožádaný stát vyrozumí o tomto rozhodnutí Soud. Článek 91 Obsah žádostí o zatčení a předání 1. Žádost o zatčení a předání se podává písemně. V naléhavých případech lze žádost předat jakýmkoli prostředkem určeným pro přenos písemných zpráv pod podmínkou, že žádost bude potvrzena cestou stanovenou v čl. 87 odst. 1 písm. a). 2. Žádost o zatčení a předání osoby, na niž se vztahuje zatýkací rozkaz vydaný přípravným senátem podle čl. 58, obsahuje nebo k ní jsou přiloženy: a) popis vyžádané osoby postačující k identifikaci osoby a informace o pravděpodobném místu pobytu osoby; b) kopie zatýkacího rozkazu; a c) písemnosti, prohlášení nebo informace potřebné pro splnění požadavků předávacího řízení v dožádaném státu, přičemž tyto požadavky by neměly být náročnější než požadavky platné pro vydávání podle mezinárodních smluv nebo ujednání uzavřených mezi dožádaným státem a jinými státy s přihlédnutím ke zvláštní povaze Soudu by pokud možno měly být méně náročné. 3. Žádost o zatčení a předání osoby již odsouzené obsahuje nebo k ní jsou přiloženy: a) kopie zatýkacího rozkazu proti této osobě; b) kopie rozhodnutí o vině; c) údaje prokazující, že vyžádaná osoba je totožná s osobou uvedenou v rozhodnutí o vině; a d) pokud byl vyžádané osobě již uložen trest, kopii výroku o trestu a, pokud byl uložen trest odnětí svobody, údaje o vykonaném trestu a délce zbytku trestu. 4. Na žádost Soudu smluvní strana konzultuje se Soudem, v obecné rovině nebo v souvislosti s konkrétním případem, požadavky stanovené jejím vnitrostátním právem, které by mohly být uplatňovány podle odstavce 2 písm. c). Při této konzultaci smluvní strana vyrozumí Soud o specifických požadavcích svého vnitrostátního práva. Článek 92 Předběžná vazba 1. V naléhavých případech může Soud požádat, aby vyžádaná osoba byla vzata do předběžné vazby do předložení žádosti o předání a podkladů k žádosti uvedených v čl. 91. 2. Žádost o předběžnou vazbu se předává jakýmkoli prostředkem určeným pro přenos písemných zpráv a obsahuje: a) popis vyžádané osoby postačující k její identifikaci a informace o pravděpodobném místu pobytu osoby; b) stručný popis zločinů, pro které se žádá o vazbu osoby a skutečností údajně zakládajících skutkovou podstatu těchto zločinů, pokud možno s udáním data a místa zločinu; c) údaje o zatýkacím rozkazu nebo rozhodnutí o vině vztahujícím se na vyžádanou osobu; a d) prohlášení, že žádost o předání vyžádané osoby bude následovat. 3. Osoba vzatá do předběžné vazby musí být propuštěna na svobodu, pokud dožádaný stát neobdrží žádost o předání s podklady uvedenými v čl. 91 ve lhůtě stanovené Jednacím a důkazním řádem. Tato osoba však může souhlasit s předáním před uplynutím této lhůty, umožňuje-li to právní řád dožádaného státu. V takovém případě dožádaný stát předá tuto osobu Soudu co nejdříve. 4. Skutečnost, že vyžádaná osoba byla propuštěna na svobodu podle odstavce 3, nebrání následnému zatčení a předání této osoby, pokud je žádost o předání s podklady doručena později. Článek 93 Jiné formy spolupráce 1. Smluvní strany v souladu s ustanoveními této části a s postupy stanovenými vnitrostátním právem vyřídí žádosti Soudu o poskytnutí následující pomoci v souvislosti s vyšetřováním či stíháním: a) identifikace a zjištění místa pobytu osob nebo zjištění místa, kde se nachází věci; b) zajištění důkazů, včetně svědeckých výpovědí pod přísahou, a předkládání důkazů, včetně znaleckých posudků a zpráv potřebných pro Soud; c) výslech vyšetřovaného nebo stíhaného; d) doručování písemností, včetně soudních písemností; e) umožnění dobrovolného dostavení se svědků nebo znalců k Soudu; f) dočasné předání osob podle odstavce 7; g) ohledání místa, včetně exhumace a ohledání hrobů; h) provádění prohlídek a zajištění; i) poskytování záznamů a písemností, včetně úředních záznamů a písemností; j) ochrana obětíobětí a svědků a uchování důkazů; k) identifikace, vyhledávání a zmrazení nebo zajištění výnosů, majetku a aktiv a věcí určených ke spáchání zločinu pro účely následného zabavení, aniž by tím byla dotčena práva třetích stran v dobré víře; a l) jakákoli jiná forma pomoci, kterou nezakazuje právní řád dožádaného státu, s cílem usnadnit vyšetřování a stíhání zločinů spadajících do jurisdikce Soudu. 2. Soud má pravomoc zaručit svědkovi nebo znalci, který se dostaví k Soudu, že nebude Soudem stíhán, zadržen či jinak omezován na osobní svobodě v souvislosti s činy nebo opomenutími, k nimž došlo před tím, než tato osoba opustila dožádaný stát. 3. Pokud je provedení určité pomoci uvedené v žádosti podané podle odstavce 1 v dožádaném státu zakázáno na základě existující všeobecně uplatňované základní právní zásady, dožádaný stát to neprodleně konzultuje se Soudem s cílem vyřešit tuto otázku. Při této konzultaci je třeba zvážit, zda by pomoc mohla být poskytnuta jinou formou nebo za určitých podmínek. Pokud nelze tuto otázku vyřešit konzultací, Soud žádost podle potřeby pozmění. 4. Smluvní strana může zcela nebo zčásti odmítnout pomoc podle čl. 72 pouze pokud se žádost týká poskytnutí písemností nebo zpřístupnění důkazů souvisejících s bezpečností státu. 5. Dříve než odmítne pomoc podle odstavce 1 písm. l), dožádaný stát zváží, zda by tato pomoc mohla být poskytnuta za určitých podmínek nebo zda by tato pomoc mohla být poskytnuta později či jiným způsobem, za předpokladu, že pokud Soud či žalobce přijme pomoc za těchto podmínek, musí Soud či žalobce tyto podmínky dodržet. 6. Je-li žádost o pomoc odmítnuta, dožádaný stát neprodleně vyrozumí Soud či žalobce o důvodech odmítnutí. 7. a) Soud může požádat o dočasné předání osoby ve vazbě pro účely identifikace nebo výpovědi nebo jiné pomoci. Tato osoba může být dočasně předána, pokud jsou splněny následující podmínky: (i) osoba dobrovolně vyjádří informovaný souhlasinformovaný souhlas s dočasným předáním; a (ii) dožádaný stát souhlasí s dočasným předáním za podmínek, na nichž se tento stát a Soud dohodnou. b) Dočasně předávaná osoba zůstane ve vazbě. Po splnění účelu předání Soud tuto osobu neprodleně vrátí do dožádaného státu. 8. a) Soud zajistí důvěrnost písemností a informací, s výjimkou případů, kdy jsou tyto písemnosti a informace potřebné pro vyšetřování a řízení uvedené v žádosti; b) Dožádaný stát může v případě potřeby předat důvěrně písemnosti či informace žalobci. Žalobce je může použít výhradně za účelem získání nových důkazů; c) Dožádaný stát následně může z vlastního podnětu nebo na žádost žalobce dát souhlas se zpřístupněním takových písemností nebo informací. Tyto písemnosti a informace pak mohou být použity jako důkazy v souladu s ustanoveními částí 5 a 6 a v souladu s Jednacím a důkazním řádem. 9. a) (i) Pokud smluvní strana obdrží od Soudu nebo od jiného státu na základě mezinárodního závazku konkurující žádosti jiné než žádosti o předání nebo vydání, bude tato smluvní strana po poradě se Soudem a s tímto jiným státem usilovat o vyřízení obou žádostí, v případě potřeby odložením jedné či druhé žádosti nebo stanovením podmínek pro ně. (ii) Pokud tak neučiní, řeší se střet žádostí v souladu se zásadami stanovenými čl. 90. b) Pokud se však žádost Soudu týká informací, majetku či osob, které má na základě mezinárodní dohody pod kontrolou třetí stát či mezinárodní organizace, dožádané státy o tom vyrozumí Soud, který se se svou žádostí obrátí na tento třetí stát nebo mezinárodní organizaci. 10. a) Soud může na požádání spolupracovat se smluvní stranou a poskytovat jí pomoc při vyšetřování nebo soudním projednávání jednání, která zakládají skutkovou podstatu zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu nebo závažného zločinu podle vnitrostátního práva dožadujícího státu. b) (i) Pomoc poskytnutá podle písmene a) mimo jiné zahrnuje: a. poskytnutí prohlášení, písemností a jiných důkazů získaných v průběhu vyšetřování nebo hlavního líčení vedeného Soudem; a b. výslech osoby zadržené na základě příkazu Soudu; (ii) V případě pomoci podle písmene b) bodu i) a.: a. pokud byly písemnosti a jiné důkazy získány s pomocí státu, je k předání zapotřebí souhlas tohoto státu; b. pokud výpovědi, písemnosti a jiné důkazy poskytl svědek nebo znalec, řídí se předání ustanoveními čl. 68. c) Soud může za podmínek stanovených tímto odstavcem vyhovět žádosti o pomoc podle tohoto odstavce, podané státem, který není smluvní stranou tohoto Statutu. Článek 94 Odložení vyřízení žádosti z důvodu probíhajícího vyšetřování či stíhání 1. Pokud by okamžité vyřízení žádosti narušilo probíhající vyšetřování nebo stíhání ve věci jiné než ve věci, které se týká žádost, může dožádaný stát odložit vyřízení žádosti na dobu, na které se dohodne se Soudem. Odložení však nesmí být delší, než je nutné k ukončení příslušného vyšetřování nebo stíhání v dožádaném státu. Dříve než rozhodne o odložení, dožádaný stát zváží, zda by pomoc mohla být poskytnuta neprodleně za určitých podmínek. 2. Bylo-li však přijato rozhodnutí o odložení podle odstavce 1, může žalobce navrhnout opatření k uchování důkazů podle čl. 93 odst. 1 písm. j). Článek 95 Odklad vyřízení žádosti z důvodu námitky nepřípustnosti Pokud Soud projednává námitku nepřípustnosti podle čl. 18 a 19, může dožádaný stát odložit vyřízení žádosti podle této části do rozhodnutí Soudu o námitce, kromě případů, kdy Soud výslovně nařídí, aby žalobce pokračoval ve shromažďování důkazů podle čl. 18 a 19. Článek 96 Obsah žádostí o jiné formy pomoci podle čl. 93 1. Žádost o jiné formy pomoci uvedené v čl. 93 se podává písemně. V naléhavých případech lze žádost předat jakýmkoli prostředkem určeným pro přenos písemných zpráv s tím, že žádost bude potvrzena způsobem uvedeným v čl. 87 odst. 1 písm. a). 2. Žádost podle okolností obsahuje nebo k ní jsou přiloženy: a) stručný popis účelu žádosti a požadované pomoci, včetně právního základu a důvodů žádosti; b) co nejvíce podrobných údajů o místě pobytu a totožnosti osoby nebo poloze a identifikaci místa, které je nutné najít či identifikovat, aby mohla být poskytnuta požadovaná pomoc; c) stručné vylíčení základních okolností žádosti; d) odůvodnění a podrobnosti postupů nebo požadavků, kterými je třeba se řídit; e) informace potřebné k vyřízení žádosti podle práva dožádaného státu; a f) jiné související informace potřebné k poskytnutí požadované pomoci. 3. Na žádost Soudu konzultuje smluvní strana se Soudem v obecné rovině nebo v souvislosti s konkrétním případem požadavky stanovené jejím vnitrostátním právem, které by mohly být uplatňovány podle odstavce 2 písm. e). Při této konzultaci smluvní strana vyrozumí Soud o specifických požadavcích svého vnitrostátního práva. 4. Ustanovení tohoto článku se v přiměřeném rozsahu vztahují i na žádosti o pomoc předkládané Soudu. Článek 97 Konzultace Pokud smluvní strana obdrží žádost podle této části a v souvislosti s ní zjistí problémy, které by mohly zdržovat nebo bránit vyřízení žádosti, konzultuje tento stát neprodleně se Soudem s cílem vyřešit tuto otázku. Mezi takové problémy může mimo jiné patřit: a) nedostatek informací potřebných k vyřízení žádosti; b) v případě žádosti o předání skutečnost, že přes veškerou snahu nelze zjistit místo pobytu vyžádané osoby nebo že provedeným šetřením bylo zjištěno, že osoba nacházející se v dožádaném státu zjevně není osobou uvedenou v zatýkacím rozkazu; nebo c) skutečnost, že kvůli vyřízení žádosti v její současné podobě by dožádaný stát musel porušit již dříve přijatý smluvní závazek vůči jinému státu. Článek 98 Spolupráce ohledně vzdání se imunity a souhlasu s předáním 1. Soud nemůže pokračovat v projednávání žádosti o předání nebo pomoc, kvůli níž by dožádaný stát musel jednat v rozporu se svými mezinárodněprávními závazky ve vztahu ke státní nebo diplomatické imunitě osoby či majetku třetího státu, s výjimkou případů, kdy Soud pro účely vzdání se imunity může nejprve zajistit spolupráci tohoto třetího státu. 2. Soud nemůže pokračovat v projednávání žádosti o předání, kvůli níž by dožádaný stát musel jednat v rozporu se svými závazky vyplývajícími z mezinárodních smluv, podle nichž je souhlas vysílajícího státu podmínkou předání osoby z tohoto státu Soudu, s výjimkou případů, kdy Soud pro účely získání souhlasu s tímto předáním může nejprve zajistit spolupráci vysílajícího státu. Článek 99 Vyřizování žádostí podle čl. 93 a 96 1. Žádosti o pomoc se vyřizují v souladu s příslušnými postupy podle práva dožádaného státu a, pokud to toto právo nezakazuje, způsobem stanoveným v žádosti, včetně dodržení postupů uvedených v žádosti nebo povolení přítomnosti a pomoci osob uvedených v žádosti při vyřizování žádosti. 2. V případě naléhavé žádosti se na požádání Soudu písemnosti či důkazy poskytované v rámci odpovědi na žádost zašlou urychleně. 3. Odpovědi dožádaného státu se zasílají v původním jazyce a formě. 4. Aniž by tím byly dotčeny ostatní články této části, je-li to nezbytné pro úspěšné vyřízení žádosti, kterou lze vyřídit bez donucovacích opatření, včetně zejména dobrovolného pohovoru či zajištění důkazů od osoby, a to i v nepřítomnosti orgánů dožádané smluvní strany, pokud je to nezbytné k vyřízení žádosti, a ohledání veřejně přístupného místa bez pozměnění tohoto místa, může žalobce vyřídit takovou žádost přímo na území státu následujícím způsobem: a) pokud je dožádaná smluvní strana státem, na jehož území byl zločin údajně spáchán a věc byla shledána přípustnou podle čl. 18 a 19, žalobce může přímo vyřídit žádost po veškerých možných konzultacích s dožádanou smluvní stranou; b) v jiných případech může žalobce vyřídit žádost po konzultacích s dožádanou smluvní stranou a s vyhověním jakýmkoli přiměřeným podmínkám či obavám vyjádřeným smluvní stranou. Pokud dožádaná smluvní strana zjistí problémy s vyřizováním žádosti podle tohoto písmene, neprodleně konzultuje se Soudem řešení věci. 5. Ustanovení umožňující osobě slyšené nebo vyslýchané Soudem podle čl. 72 odvolávat se na omezení, jejichž cílem je bránit zpřístupnění důvěrných informacídůvěrných informací souvisejících s národní bezpečností státu, se vztahují i na vyřizování žádostí o pomoc podle tohoto článku. Článek 100 Náklady 1. Běžné náklady na vyřizování žádostí na území dožádaného státu hradí tento stát, s výjimkou následujících nákladů, které hradí Soud: a) náklady související s cestováním a bezpečností svědků a znalců a předáním osob ve vazbě podle čl. 93; b) náklady na překlady, tlumočení a přepisy; c) cestovné a stravné soudců, žalobce, zástupců žalobce, tajemníka, zástupce tajemníka a pracovníků kteréhokoli orgánu Soudu; d) náklady na znalecký posudek nebo zprávu, které si Soud vyžádá; e) náklady související s dopravou osoby, kterou vazební stát předává Soudu; a f) po konzultacích, jakékoli mimořádné náklady vzniklé při vyřizování žádosti. 2. Ustanovení odstavce 1 se v přiměřeném rozsahu vztahují na žádosti, které smluvní strany podávají Soudu. V takovém případě Soud hradí běžné náklady související s vyřízením. Článek 101 Zásada speciality 1. Osoba, která byla předána Soudu podle tohoto Statutu nebude stíhána, trestána nebo zbavena svobody pro jakákoli jednání spáchaná před předáním, s výjimkou jednání nebo způsobu jednání zakládajícího skutkovou podstatu zločinů, pro něž byla tato osoba předána. 2. Soud může požadovat, aby se stát který předal osobu Soudu, vzdal požadavků podle odstavce 1, a pokud je to nutné, Soud poskytne dodatečné informace podle čl. 91. Smluvní strany jsou oprávněny zajistit pro Soud takové vzdání se požadavků a vynasnaží seje zajistit. Článek 102 Používání pojmů Pro účely tohoto Statutu: a) „předání“ označuje dodání osoby Soudu provedené státem podle tohoto Statutu. b) „vydání“ označuje dodání osoby jedním státem druhému státu na základě mezinárodní smlouvy, úmluvy nebo vnitrostátního práva. Část 10. Vykonávací řízení Článek 103 Úloha států při výkonu trestu odnětí svobody 1. a) Trest odnětí svobody se vykonává ve státu určeném Soudem ze seznamu států, které Soud uvědomily o své ochotě přijímat odsouzené. b) Při prohlášení o ochotě přijímat odsouzené může stát stanovit podmínky přijímání, na kterých se dohodne se Soudem a které jsou v souladu s touto částí. c) Stát určený v konkrétním případu neprodleně informuje Soud, zda přijímá určení Soudu. 2. a) Stát výkonu trestu uvědomí Soud o jakýchkoli okolnostech, včetně plnění jakýchkoli podmínek dohodnutých podle odstavce 1, které by mohly podstatným způsobem ovlivnit podmínky či rozsah odnětí svobody. O jakýchkoli takových známých či předvídatelných okolnostech bude Soud vyrozuměn alespoň 45 dnů předem. V této lhůtě nepodnikne stát výkonu trestu nic, co by mohlo být na újmu jeho závazkům podle čl. 110. b) Pokud Soud nemůže souhlasit s okolnostmi uvedenými v písmenu a), vyrozumí o tom stát výkonu trestu a dále postupuje podle čl. 104 odst. 1. 3. Při výkonu svého diskrečního práva určit stát podle odstavce 1 vezme Soud v úvahu následující: a) zásadu, že smluvní strany by měly sdílet odpovědnost za výkon trestu odnětí svobody, v souladu se zásadami spravedlivého rozdělení stanovenými Jednacím a důkazním řádem; b) uplatňování široce uznávaných mezinárodních smluvních standardů, kterými se řídí zacházení s vězni; c) názory odsouzeného; d) státní občanství odsouzeného; e) jiné faktory související s okolnostmi zločinu nebo situací odsouzeného, nebo s účinným výkonem trestu, které přichází v úvahu při určení státu výkonu trestu. 4. Pokud podle odstavce 1 není určen žádný stát, vykoná se trest odnětí svobody ve vězeňském zařízení poskytnutém hostitelským státem v souladu s podmínkami stanovenými dohodou o sídle Soudu zmíněnou v čl. 3 odst. 2. Náklady související s výkonem trestu odnětí svobody v takovém případě hradí Soud. Článek 104 Změna určení státu výkonu trestu 1. Soud může kdykoli rozhodnout o převozu odsouzeného do věznice v jiném státu. 2. Odsouzený může kdykoli požádat Soud o převoz ze státu výkonu trestu. Článek 105 Výkon trestu 1. S výhradou podmínek, které stát mohl stanovit v souladu s čl. 103 odst. 1 písm. b), je trest odnětí svobody závazný pro smluvní strany, které jej v žádném případě nesmí měnit. 2. Jedině Soud má právo rozhodnout o odvolání či žádosti o přezkum. Stát výkonu trestu nesmí odsouzenému bránit v podání jakékoli takové žádosti. Článek 106 Dozor nad výkonem trestu a podmínkami výkonu trestu 1. Výkon trestu odnětí svobody podléhá dozoru Soudu a musí být v souladu s široce uznávanými mezinárodními smluvními standardy, kterými se řídí zacházení s vězni. 2. Podmínky výkonu trestu se řídí právním řádem státu výkonu trestu a musí být v souladu s široce uznávanými mezinárodními smluvními standardy, kterými se řídí zacházení s vězni; tyto podmínky nesmí v žádném případě být více nebo méně příznivé než podmínky platné pro vězně odsouzené pro podobné trestné činytrestné činy ve státu výkonu trestu. 3. Komunikace mezi odsouzeným a Soudem je bez omezení a důvěrná. Článek 107 Převoz osoby po vykonání trestu 1. Po vykonání trestu může být osoba, která není státním občanem státu výkonu trestu, v souladu s právním řádem státu výkonu trestu převezena do státu, který je povinen ji přijmout, či do jiného státu, který souhlasí s jejím přijetím, s přihlédnutím k jakýmkoli přáním osoby, která má být převezena do tohoto státu, s výjimkou případů, kdy stát výkonu trestu povolí, aby tato osoba zůstala na jeho území. 2. Pokud náklady související s převozem osoby do jiného státu podle odstavce 1 nehradí žádný stát, hradí tyto náklady Soud. 3. Za podmínek ustanovení čl. 108 může stát výkonu trestu v souladu se svým vnitrostátním právním řádem rovněž vydat nebo jinak předat tuto osobu státu, který požádal o vydání či předání této osoby pro účely soudního řízení či výkonu trestu. Článek 108 Omezení stíhání nebo trestu pro jiné trestné činy 1. Odsouzený, kterého má v moci stát výkonu trestu, nepodléhá stíhání či trestu nebo vydání do třetího státu pro jakékoli jednání, k němuž došlo před dodáním této osoby do státu výkonu trestu, s výjimkou případů, kdy takové stíhání, trest nebo vydání schválí Soud na žádost státu výkonu trestu. 2. Soud v této věci rozhodne po vyslechnutí názorů odsouzeného. 3. Odstavec 1 neplatí, pokud odsouzený dobrovolně zůstane na území státu výkonu trestu déle než 30 dnů poté, co vykonal celý trest uložený Soudem, nebo se na území tohoto státu vrátí poté, co jej opustil. Článek 109 Výkon peněžitého trestu a opatření ohledně propadnutí majetku 1. Smluvní strany vykonávají příkazy k zaplacení peněžitého trestu či propadnutí majetku vydané Soudem podle části 7, aniž by tím byla dotčena práva třetích stran nabytá v dobré víře, a v souladu s postupy stanovenými jejich vnitrostátním právem. 2. Pokud smluvní strana není schopna vykonat příkaz k propadnutí majetku, přijme opatření k získání náhrady za hodnotu výnosů, majetku nebo aktiv, jejichž propadnutí Soud nařídil, aniž by tím byla dotčena práva třetích stran nabytá v dobré víře. 3. Majetek, výnos z prodeje nemovitostínemovitostí nebo, podle okolností, prodeje jiného majetku, který smluvní strana získá v důsledku výkonu rozsudku Soudu, se předá Soudu. Článek 110 Soudní přezkum trestu v souvislosti se snížením trestu 1. Stát výkonu trestu nesmí osobu propustit na svobodu, dokud nevykoná trest uložený Soudem. 2. Jedině Soud má právo rozhodnout o snížení trestu, a vydá rozhodnutí v této věci po vyslechnutí osoby. 3. Pokud osoba vykonala dvě třetiny trestu nebo 25 let v případě doživotního trestu, Soud přezkoumá trest s cílem rozhodnout, zda by měl být trest snížen. Takový přezkum nesmí být proveden před uplynutím této lhůty. 4. Při přezkumu podle odstavce 3 může Soud rozhodnout o snížení trestu, pokud shledá, že existuje jeden nebo více následujících faktorů: a) osoba od počátku byla a nadále je ochotna spolupracovat se Soudem při vyšetřováních a stíháních; b) osoba dobrovolně pomáhala při umožňování výkonu rozsudků a příkazů Soudu v jiných případech, a zejména poskytla pomoc při vypátrání věcí, na něž se vztahují příkazy k zaplacení peněžitého trestu, propadnutí majetku nebo odškodnění, které lze použít ve prospěch obětíobětí; nebo c) jiné faktory potvrzující zřejmou a výraznou změnu okolností, která je dostatečným důvodem ke snížení trestu podle Jednacího a důkazního řádu. 5. Pokud Soud při prvním přezkumu podle odstavce 3 rozhodne, že není vhodné snížit trest, přezkoumává poté otázku snížení trestu ve lhůtách a za použití kritérií stanovených Jednacím a důkazním řádem. Článek 111 Útěk Pokud odsouzený uprchne z vězení a unikne ze státu výkonu trestu, tento stát může po konzultaci se Soudem požádat stát, v němž se tato osoba zdržuje, o předání této osoby podle daných dvoustranných a mnohostranných ujednání nebo může vyžadovat, aby o předání této osoby požádal Soud v souladu s částí 9. Může určit, aby osoba byla dodána do státu, v němž vykonávala trest, nebo do jiného státu určeného Soudem. Část 11. Shromáždění smluvních stran Článek 112 Shromáždění smluvních stran 1. Tímto se ustavuje Shromáždění smluvních stran tohoto Statutu. Každá smluvní strana má ve Shromáždění jednoho zástupce, kterého mohou doprovázet alternáti a poradci. Ostatní státy, které podepsaly tento Statut nebo Závěrečný akt, mohou být ve Shromáždění pozorovateli. 2. Shromáždění: a) podle okolností zvažuje a přijímá doporučení Přípravné komise; b) zajišťuje dozor nad předsednictvem, žalobcem a tajemníkem ve věcech týkajících se správy Soudu; c) projednává zprávy a činnost výboru ustaveného podle odstavce 3 a v souvislosti s tím přijímá vhodná opatření; d) projednává rozpočet Soudu a rozhoduje o něm; e) rozhoduje o změnách počtu soudců podle čl. 36; f) projednává otázky související s neposkytnutím součinnosti podle čl. 87 odst. 5 a 7; g) vykonává jiné funkce slučitelné s tímto Statutem nebo Jednacím a důkazním řádem. 3. a) Shromáždění má Výbor sestávající z předsedy, dvou místopředsedů a 18 členů volených Shromážděním na tříleté funkční období. b) Výbor má reprezentativní charakter, se zvláštním zřetelem na rovnoměrné zastoupení geografických oblastí a odpovídající zastoupení hlavních světových právních systémů. c) Výbor se schází podle potřeby, avšak alespoň jednou ročně. Výbor pomáhá Shromáždění při plnění jeho povinností. 4. Shromáždění může podle potřeby ustavit podřízené orgány, včetně nezávislého kontrolního mechanismu pro inspekci, hodnocení a šetření v rámci Soudu, s cílem zvýšit jeho efektivitu a hospodárnost. 5. Předseda Soudu, žalobce a tajemník nebo jejich zástupci se mohou podle okolností účastnit zasedání Shromáždění a Výboru. 6. Shromáždění se schází jednou ročně v sídle Soudu nebo v sídle Organizace spojených národů a, když si to okolnosti vyžádají, se konají zvláštní zasedání. Nestanoví-li tento Statut jinak, zvláštní zasedání svolává výbor z vlastní iniciativy nebo na žádost jedné třetiny smluvních stran. 7. Každá smluvní strana má jeden hlas. V rámci Shromáždění a Výboru musí být vyvinuto veškeré úsilí k dosažení rozhodnutí na základě konsensu. Pokud nelze dosáhnout konsensu, nestanoví-li tento Statut jinak: a) rozhodnutí ve věcných otázkách musí být přijata dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných a hlasujících smluvních stran, přičemž kvórum tvoří absolutní většina smluvních stran; b) rozhodnutí v procedurálních otázkách se přijímají prostou většinou přítomných a hlasujících smluvních stran. 8. Smluvní strana, která je v prodlení s placením peněžních příspěvků na krytí nákladů Soudu, nemá právo hlasovat ve Shromáždění a ve Výboru, pokud se částka jeho nedoplatku rovná částce příspěvků, který měl zaplatit za předchozí dva roky, nebo pokud tuto částku převyšuje. Shromáždění však může povolit takové smluvní straně hlasování ve Shromáždění a ve Výboru, pokud se ujistí, že nedoplatek byl způsoben okolnostmi, na které tato smluvní strana nemá vliv. 9. Shromáždění přijme svůj vlastní jednací řád. 10. Úředními a pracovními jazyky Shromáždění jsou jazyky Valného shromáždění Organizace spojených národů. Část 12. Financování Článek 113 Finanční předpisy Není-li výslovně stanoveno jinak, veškeré finanční záležitosti související se Soudem a zasedáními Shromáždění smluvních stran, včetně jeho výboru a podřízených orgánů, se řídí tímto Statutem a Finančními předpisy a pravidly přijatými Shromážděním smluvních stran. Článek 114 Úhrada výdajů Výdaje Soudu a Shromáždění smluvních stran, včetně jeho Výboru a podřízených orgánů, jsou hrazeny z prostředků Soudu. Článek 115 Prostředky Soudu a Shromáždění smluvních stran Výdaje Soudu a Shromáždění smluvních stran, včetně jeho Výboru a podřízených orgánů, stanovené rozpočtem, o němž rozhoduje Shromáždění smluvních stran, se hradí z následujících zdrojů: a) vyměřené příspěvky smluvních stran; b) prostředky poskytnuté Organizací spojených národů podléhající souhlasu Valného shromáždění, zejména pokud jde o výdaje vzniklé v souvislosti se situacemi postoupenými Soudu Radou bezpečnosti. Článek 116 Dobrovolné příspěvky Aniž by tím byla dotčena ustanovení čl. 115, může Soud přijímat a využívat jako dodatečné prostředky dobrovolné příspěvky vlád, mezinárodních organizací, fyzických osob, právnických osob a jiných subjektů v souladu s příslušnými kritérii přijatými Shromážděním smluvních stran. Článek 117 Stanovení výše příspěvku Výše příspěvku smluvních stran se stanoví podle schválené příspěvkové stupnice, která vychází ze stupnice přijaté Organizací spojených národů pro účely jejího řádného rozpočtu a pozměněné v souladu se zásadami, na nichž je tato stupnice založena. Článek 118 Každoroční audit Záznamy, účetní knihy a účetnictví Soudu, včetně výročních zpráv, každoročně kontroluje nezávislý auditor. Část 13. Závěrečná ustanovení Článek 119 Řešení sporů 1. Spory ohledně soudních funkcí Soudu se řeší rozhodnutím Soudu. 2. Jakékoli jiné spory mezi dvěma či více smluvními stranami ohledně výkladu či provádění tohoto Statutu, které nebyly vyřešeny jednáním do tří měsíců od svého vzniku, se postoupí Shromáždění smluvních stran. Shromáždění může samo usilovat o vyřešení sporu nebo doporučit další prostředky řešení sporu, včetně postoupení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru v souladu se Statutem tohoto soudního dvora. Článek 120 Výhrady K tomuto Statutu nemohou být učiněny žádné výhrady. Článek 121 Změny 1. Po uplynutí sedmi let od vstupu tohoto Statutu v platnost může kterákoli smluvní strana navrhnout jeho změny. Text navrhované změny se předloží generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, který jej neprodleně předá všem smluvním stranám. 2. Ne dříve než tři měsíce od data oznámení rozhodne nejbližší Shromáždění smluvních stran většinou hlasů přítomných a hlasujících smluvních stran, zda se bude návrhem zabývat. Shromáždění může projednat návrh přímo nebo svolat revizní konferenci, pokud k tomu daná otázka dává dostatečný důvod. 3. K přijetí změny na zasedání Shromáždění smluvních stran nebo na revizní konferenci, během nichž nelze dosáhnout konsensu, je zapotřebí dvoutřetinová většina hlasů smluvních stran. 4. S výjimkou ustanovení odstavce 5 vstupuje změna v platnost pro všechny smluvní strany jeden rok poté, co sedm osmin z nich uloží ratifikační listiny či listiny o přijetí u generálního tajemníka Organizace spojených národů. 5. Změna čl. 5, 6, 7 a 8 tohoto Statutu vstoupí v platnost pro ty smluvní strany, které tuto změnu přijaly, jeden rok od uložení jejich listin o ratifikaci či přijetí. Ve vztahu k smluvní straně, jenž tuto změnu nepřijala, nebude Soud vykonávat jurisdikci nad zločinem, kterého se tato změna týká, pokud je tento zločin spáchán státními občany této smluvní strany či na jejím území. 6. Pokud je změna přijata sedmi osminami smluvních stran v souladu s odstavcem 4, smluvní strana, která tuto změnu nepřijala, může s okamžitou platností odstoupit od Statutu nezávisle na čl. 127 odst. 1, ale s výhradou čl. 127 odst. 2 výpovědí podanou nejpozději jeden rok od vstupu takové změny v platnost. 7. Generální tajemník Organizace spojených národů předá všem smluvním stranám změny přijaté na zasedání Shromáždění smluvních stran či na revizní konferenci. Článek 122 Změny ustanovení institucionální povahy 1. Změny ustanovení Statutu, která jsou výhradně institucionální povahy, zejména čl. 35, čl. 36 odst. 8 a 9, čl. 37, čl. 38, čl. 39 odst. 1 (první dvě věty), 2 a 4, čl. 42 odst. 4 až 9, čl. 43 odst. 2 a 3 a čl. 44, 46, 47 a 49 může kdykoli navrhnout kterákoli smluvní strana, nezávisle na čl. 121 odst. 1. Text navrhované změny se předloží generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů nebo jiné osobě určené Shromážděním smluvních stran, která jej neprodleně rozešle všem smluvním stranám a ostatním zúčastněným ve Shromáždění. 2. Změny podle tohoto článku, o nichž nelze dosáhnout konsensu, přijme Shromáždění smluvních stran či revizní konference dvoutřetinovou většinou hlasů smluvních stran. Tyto změny vstoupí v platnost pro všechny smluvní strany šest měsíců od přijetí Shromážděním či případně konferencí. Článek 123 Revize Statutu 1. Sedm let od vstupu tohoto Statutu v platnost svolá generální tajemník Organizace spojených národů revizní konferenci za účelem projednání změn tohoto Statutu. Tato revize se může mimo jiné týkat výčtu zločinů obsaženého v čl. 5. Konference je otevřena všem zúčastněným na Shromáždění smluvních stran a za stejných podmínek. 2. Kdykoli poté, na žádost smluvní strany a za účely uvedenými v odstavci 1, generální tajemník Organizace spojených národů se souhlasem většiny smluvních stran svolá revizní konferenci. 3. Ustanovení čl. 121 odst. 3 až 7 se vztahují na přijetí a vstup v platnost jakékoli změny Statutu projednané revizní konferencí. Článek 124 Přechodné ustanovení Nezávisle na ustanoveních čl. 12 odst. 1 a 2 může stát, jakmile se stane smluvní stranou tohoto Statutu, prohlásit, že po dobu sedmi let od vstupu Statutu v platnost pro dotčený stát nepřijímá jurisdikci Soudu nad kategorií zločinů uvedených v čl. 8 v případech, kdy byl zločin domněle spáchán jeho státními občany či na jeho území. Prohlášení podle tohoto článku lze kdykoli odvolat. Ustanovení tohoto článku přezkoumá revizní konference svolaná v souladu s čl. 123 odst. 1. Článek 125 Podpis, ratifikace, přijetí, schválení nebo přístup 1. Tento Statut bude otevřen k podpisu všemi státy v Římě v sídle Organizace pro výživu a zemědělství při Organizaci spojených národů dne 17. července 1998. Poté zůstane otevřen k podpisu v Římě, na Ministerstvu zahraničních věcí Itálie do 17. října 1998. Po tomto datu zůstane Statut otevřen k podpisu v New Yorku, v sídle Organizace spojených národů, do 31. prosince 2000. 2. Tento Statut podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení signatářskými státy. Ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů. 3. Tento Statut je otevřen k přístupu všem státům. Listiny o přístupu se ukládají u generálního tajemníka Organizace spojených národů. Článek 126 Vstup v platnost 1. Tento Statut vstoupí v platnost prvního dne měsíce, který následuje po uplynutí 60 dnů ode dne uložení 60. ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu u generálního tajemníka Organizace spojených národů. 2. Pro každý stát, který ratifikuje, přijme či schválí Statut nebo k němu přistoupí po uložení šedesáté ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu, vstoupí Statut v platnost prvního dne měsíce, který následuje po uplynutí 60 dnů ode dne uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu takového státu. Článek 127 Odstoupení 1. Smluvní strana může odstoupit od tohoto Statutu písemným oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů. Odstoupení nabude účinnosti jeden rok od data obdržení oznámení, s výjimkou případů, kdy oznámení stanoví pozdější datum. 2. Odstoupením se stát nezprošťuje závazků, které vyplývaly z tohoto Statutu v době, kdy byl smluvní stranou Statutu, včetně jakýchkoli finančních závazků, které mu případně vznikly. Jeho odstoupením není dotčena spolupráce se Soudem v souvislosti s vyšetřováními a řízeními v trestních věcech, při nichž byl odstupující stát povinen spolupracovat a která byla zahájena před datem účinnosti odstoupení, ani není jakkoli dotčeno další projednávání jakékoli věci, kterou se Soud zabýval již před datem účinnosti odstoupení. Článek 128 Autentické texty Originál tohoto Statutu, jehož arabské, čínské, anglické, francouzské, ruské a španělské znění jsou stejně autentická, bude uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který předá jeho ověřené kopie všem státům. Na důkaz toho níže podepsaní, řádně k tomu zmocnění svými vládami, podepsali tento Statut. Dáno v Římě dne 17. července 1998. * Text Římského statutu byl rozeslán jako dokument A/CONF.183/9 ze 17. července 1998 a opraven verbálními notami z 10. listopadu 1998, 12. července 1999, 30. listopadu 1999, 8. května 2000, 17. ledna 2001 a 16. ledna 2002. Statut vstoupil v platnost 1. července 2002.
Vyhláška č. 329/2009 Sb.
Vyhláška č. 329/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 485/2000 Sb., o výši odměny správců podniku, způsobu jejího určení a určení náhrady jejich hotových výdajů Vyhlášeno 24. 9. 2009, datum účinnosti 15. 10. 2009, částka 101/2009 * Čl. I - Ve vyhlášce č. 485/2000 Sb., o výši odměny správců podniku, způsobu jejího určení a určení náhrady jejich hotových výdajů, § 2 zní: * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 15. 10. 2009 329 VYHLÁŠKA ze dne 11. září 2009, kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 485/2000 Sb., o výši odměny správců podniku, způsobu jejího určení a určení náhrady jejich hotových výdajů Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 374a písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb. a zákona č. 30/2000 Sb.: Čl. I Ve vyhlášce č. 485/2000 Sb., o výši odměny správců podniku, způsobu jejího určení a určení náhrady jejich hotových výdajů, § 2 zní: „§ 2 (1) Základem pro určení odměny správce podniku je zjištěná cena podniku (§ 338n odst. 2 zákona). Odměna činí z částky do 1 000 000 Kč| 10 %, ---|--- z přebývající částky až do 10 000 000 Kč| 5 %, z přebývající částky až do 50 000 000 Kč| 2 %, z přebývající částky až do 100 000 000 Kč| 1 %, z přebývající částky nad 100 000 000 Kč | 0,5 %, nejméně však 45 000 Kč.| (2) Nebyla-li soudem určena zjištěná cena podniku podle § 338n odst. 1 a 2 zákona, činí odměna správce podniku 45 000 Kč.“. Čl. II Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. října 2009. Ministryně: JUDr. Kovářová v. r.
Usnesení Poslanecké sněmovny č. 327/2009 Sb.
Usnesení Poslanecké sněmovny č. 327/2009 Sb. Usnesení Poslanecké sněmovny k zákonu o podpoře hospodářského růstu a sociální stability, přijatému Parlamentem dne 17. června 2009 a vrácenému prezidentem republiky dne 9. července 2009 Vyhlášeno 24. 9. 2009, částka 101/2009 327 USNESENÍ Poslanecké sněmovny ze dne 9. září 2009 Poslanecká sněmovna setrvává na zákonu o podpoře hospodářského růstu a sociální stability, přijatém Parlamentem dne 17. června 2009 a vráceném prezidentem republiky dne 9. července 2009. Vlček v. r.
Zákon č. 326/2009 Sb.
Zákon č. 326/2009 Sb. Zákon o podpoře hospodářského růstu a sociální stability Vyhlášeno 24. 9. 2009, datum účinnosti 1. 7. 2009, částka 101/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o daních z příjmů * ČÁST TŘETÍ - Změna zákoníku práce * ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o vojácích z povolání * ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů * ČÁST ŠESTÁ - Změna zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu * ČÁST SEDMÁ - Změna zákona o obcích * ČÁST OSMÁ - Změna zákona o krajích * ČÁST DEVÁTÁ - Změna zákona o hlavním městě Praze * ČÁST JEDENÁCTÁ - Změna zákona o státní sociální podpoře * ČÁST DVANÁCTÁ - Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení * ČÁST ČTRNÁCTÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 1. 2021 (541/2020 Sb.) 326 ZÁKON ze dne 17. června 2009 o podpoře hospodářského růstu a sociální stability Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o daních z příjmů Čl. I Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 128/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 210/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 575/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 360/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 676/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 530/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 203/2006 Sb., zákona č. 223/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 29/2007 Sb., zákona č. 67/2007 Sb., zákona č. 159/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 482/2008 Sb. a zákona č. 2/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 24 odst. 2 písm. h) bodě 2 se slova „odstavci 4“ nahrazují slovy „odstavcích 4 a 15“. 2. V § 24 se doplňuje odstavec 15, který zní: „(15) Nájemné u finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku odpisovaného podle § 30a se uznává jako výdaj (náklad) podle odstavce 1 za podmínky, že a) doba nájmu u hmotného majetku odpisovaného vlastníkem (pronajímatelem) podle § 30a odst. 1 trvá nejméně 12 měsíců a u hmotného majetku odpisovaného podle § 30a odst. 2 trvá doba nájmu nejméně 24 měsíců; doba nájmu se počítá ode dne, kdy byla věc nájemci přenechána ve stavu způsobilém obvyklému užívání, b) po ukončení doby nájmu následuje bezprostředně převod vlastnických práv k předmětu nájmu mezi vlastníkem (pronajímatelem) a nájemcem a c) po ukončení finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku zahrne poplatník uvedený v § 2 odkoupený majetek do svého obchodního majetku.“. 3. V § 26 odst. 1 se za slova „§ 30,“ vkládají slova „30a,“. 4. V § 29 odst. 3 se za slova „a 6“ vkládají slova „, § 30a odst. 5“. 5. Za § 30 se vkládá nový § 30a, který včetně nadpisu zní: „§ 30a Mimořádné odpisy (1) Hmotný majetek zařazený v odpisové skupině 1 podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu pořízený v období od 1. ledna 2009 do 30. června 2010 může poplatník, který je jeho prvním vlastníkem, odepsat rovnoměrně bez přerušení do 100 % vstupní ceny za 12 měsíců. (2) Hmotný majetek zařazený v odpisové skupině 2 podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu pořízený v období od 1. ledna 2009 do 30. června 2010 může poplatník, který je jeho prvním vlastníkem, odepsat bez přerušení do 100 % vstupní ceny za 24 měsíců, přitom za prvních 12 měsíců uplatní odpisy rovnoměrně do výše 60 % vstupní ceny hmotného majetku a za dalších bezprostředně následujících 12 měsíců uplatní odpisy rovnoměrně do výše 40 % vstupní ceny hmotného majetku. (3) Odpisy podle odstavců 1 a 2 se stanoví s přesností na celé měsíce; přitom poplatník má povinnost zahájit odpisování počínaje následujícím měsícem po dni, v němž byly splněny podmínky pro odpisování. Při zahájení nebo ukončení odpisování v průběhu zdaňovacího období lze uplatnit odpisy pouze ve výši připadající na toto zdaňovací období. Odpisy se zaokrouhlují na celé koruny nahoru. (4) Mimořádné odpisy hmotného majetku podle odstavců 1 a 2 nelze uplatnit u hmotného majetku odpisovaného podle § 30 odst. 4 a 5. (5) Technické zhodnocení hmotného majetku odpisovaného podle odstavců 1 a 2 nezvyšuje jeho vstupní cenu. Ukončené technické zhodnocení se zatřídí do odpisové skupiny, ve které je zatříděn hmotný majetek, na kterém je technické zhodnocení provedeno, a odpisuje se jako hmotný majetek podle § 26 až 30 a § 31 až 33.“. 6. V § 35c odst. 1 se slova „10 680 Kč“ nahrazují slovy „11 604 Kč“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Ustanovení § 24 odst. 15 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije na majetek, který je předmětem smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku uzavřené ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 30. června 2010 a který je v tomto období přenechán nájemci ve stavu způsobilém obvyklému užívání. Ustanovení § 24 odst. 15 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nelze použít na dodatky ke smlouvám o finančním pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku uzavřeným do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Ustanovení § 35c odst. 1 podle tohoto zákona se použije poprvé pro zdaňovací období roku 2010. ČÁST TŘETÍ Změna zákoníku práce Čl. V Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 116/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 294/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb. a zákona č. 382/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 192 odst. 1 se na konci textu věty druhé doplňují slova „, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn“. 2. V § 192 odst. 2 se věta první nahrazuje větou „Náhrada mzdy nebo platu podle odstavce 1 přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku.“. 3. V § 192 odst. 3 se slova „první 3 dny dočasné pracovní neschopnosti (odstavec 1 část věty druhé za středníkem)“ nahrazují slovy „dobu uvedenou v odstavci 1 části věty druhé za středníkem“. Čl. VI Přechodné ustanovení Jestliže doba prvních 3 dnů dočasné pracovní neschopnosti, za které náhrada mzdy nebo platu nepřísluší (§ 192 odst. 1 část věty druhé za středníkem zákoníku práce), neuplynula do dne 30. června 2009, postupuje se při uplatnění práva na náhradu mzdy nebo platu při dočasné pracovní neschopnosti podle ustanovení § 192 odst. 1 část věty druhé za středníkem zákoníku práce, ve znění účinném ode dne 1. července 2009. ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona o vojácích z povolání Čl. VII V § 68 odst. 3 písm. c) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění zákona č. 254/2002 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb. a zákona č. 305/2008 Sb., se číslo „25“ nahrazuje číslem „60“. ČÁST PÁTÁ Změna zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů Čl. VIII V § 124 odst. 5 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákona č. 169/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 530/2005 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb. a zákona č. 305/2008 Sb., se číslo „25“ nahrazuje číslem „60“. ČÁST ŠESTÁ Změna zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu Čl. IX Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 138/1996 Sb., zákona č. 287/1997 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 420/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 427/2003 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 388/2005 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 531/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb. a zákona č. 305/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 34 odst. 4 větě první se slova „a při nařízené karanténě se plat poskytuje ve snížené výši 25 %“ zrušují. 2. V § 34 odst. 4 větě druhé se číslo „25“ nahrazuje číslem „60“. ČÁST SEDMÁ Změna zákona o obcích Čl. X V § 73 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb., zákona č. 261/2007 Sb. a zákona č. 305/2008 Sb., se číslo „25“ nahrazuje číslem „60“. ČÁST OSMÁ Změna zákona o krajích Čl. XI V § 48 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 231/2002 Sb., zákona č. 261/2007 Sb. a zákona č. 305/2008 Sb., se číslo „25“ nahrazuje číslem „60“. ČÁST DEVÁTÁ Změna zákona o hlavním městě Praze Čl. XII V § 53 odst. 4 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 145/2001 Sb., zákona č. 261/2007 Sb. a zákona č. 305/2008 Sb., se číslo „25“ nahrazuje číslem „60“. ČÁST JEDENÁCTÁ Změna zákona o státní sociální podpoře Čl. XIV V zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb., zákona č. 132/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 158/1998 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 125/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 453/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 315/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 204/2005 Sb., zákona č. 218/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 213/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb. a zákona č. 414/2008 Sb., § 17 a 18 znějí: „§ 17 Podmínky nároku na přídavek na dítě Nárok na přídavek na dítě má nezaopatřené dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu a) 2,50, jde-li o nárok na přídavek na dítě v době od 1. července 2009 do 31. prosince 2010, b) 2,40, jde-li o nárok na přídavek na dítě po 31. prosinci 2010. § 18 Výše přídavku na dítě (1) Výše přídavku na dítě činí od 1. července 2009 do 31. prosince 2010 za kalendářní měsíc, jde-li o nezaopatřené dítě ve věku a) do 6 let| 550 Kč, ---|--- b) od 6 do 15 let| 660 Kč, c) od 15 do 26 let| 750 Kč. (2) Výše přídavku na dítě po 31. prosinci 2010 činí za kalendářní měsíc, jde-li o nezaopatřené dítě ve věku a) do 6 let| 500 Kč, ---|--- b) od 6 do 15 let| 610 Kč, c) od 15 do 26 let| 700 Kč.“. Čl. XV Přechodná ustanovení 1. Přídavek na dítě náležející před 1. červencem 2009 podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném do dne 1. července 2009, náleží naposledy za červen 2009. 2. Úřady práce do 31. července 2009 stanoví nově výši přídavku na dítě podle § 18 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném ode dne 1. července 2009, bez žádosti; oznámení o změně výše přídavku na dítě se nedoručuje a založí se pouze do spisu. ČÁST DVANÁCTÁ Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Čl. XVI Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 590/1992 Sb., zákona č. 37/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 133/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 411/2000 Sb., zákona č. 116/2001 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 265/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 518/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 453/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 24/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 405/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 152/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb. a zákona č. 41/2009 Sb., se mění takto: V § 14 odst. 3 písm. d) se doplňuje bod 3, který včetně poznámky pod čarou č. 50h zní: „3. údaje o důchodovém věku podle zvláštního zákona2) v případech, kdy žadatel o podporu v nezaměstnanosti podle zvláštního zákona50h) pracoval před 1. lednem 1993 způsobem, který by mohl založit nárok na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1. lednem 1996; tyto údaje sdělují ve lhůtách uvedených v § 85a odst. 2 a § 107a odst. 2, 50h) § 50a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.“. ČÁST ČTRNÁCTÁ ÚČINNOST Čl. XVIII Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2009, s výjimkou ustanovení části první čl. I bodů 1 až 5 a části první čl. II bodu 1, které nabývají účinnosti dnem vyhlášení. Vlček v. r. Fischer v. r.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 83/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 83/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se mění a doplňuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 84/2007 Sb. m. s. a nahrazuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/2009 Sb. m. s. o skutečnostech k provádění Dohody mezi Českou republikou a Kanadou o usnadňování dočasných pracovních pobytů mládeže Vyhlášeno 23. 9. 2009, částka 32/2009 83 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí, kterým se mění a doplňuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 84/2007 Sb. m. s. a nahrazuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/2009 Sb. m. s. o skutečnostech k provádění Dohody mezi Českou republikou a Kanadou o usnadňování dočasných pracovních pobytů mládeže Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě výměny nót ze dne 9. července 2009 a 6. srpna 2009 byl podle článku 9 odst. 1 Dohody mezi Českou republikou a Kanadou o usnadňování dočasných pracovních pobytů mládeže1) dne 15. července 2009 zvýšen původně stanovený počet občanů, kteří budou moci využít Dohodu v kalendářním roce 2009, na 1000 občanů z každého státu. Ostatní skutečnosti k provádění Dohody uvedené ve sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 84/2007 Sb. m. s. zůstávají nezměněny. 1) Dohoda mezi Českou republikou a Kanadou o usnadňování dočasných pracovních pobytů mládeže, podepsaná dne 23. listopadu 2006 v Ottawě, byla vyhlášena pod č. 74/2007 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 82/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 82/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí k platnosti dvoustranných mezinárodních smluv ve vztazích mezi Českou republikou a Gruzií Vyhlášeno 23. 9. 2009, částka 32/2009 82 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě ukončení jednání mezi Českou republikou a Gruzií o právním nástupnictví do mezinárodních smluv sjednaných mezi bývalým Československem (kterým se rozumí někdejší Česká a Slovenská Federativní Republika, Československá socialistická republika, resp. Československá republika) a bývalým Svazem sovětských socialistických republik, při nichž česká strana vycházela do ukončení zmíněných jednání z prohlášení České republiky, podle kterého se Česká republika počínaje 1. lednem 1993 považuje za právního nástupce ve dvoustranných mezinárodních smlouvách, v nichž jednou ze stran bylo bývalé Československo, a s ohledem na výměnu nót ze dne 20. března 2004, ze dne 25. května 2004 a ze dne 9. září 2004 nejsou tyto smlouvy od 9. září 2004 považovány ve vztazích mezi Českou republikou a Gruzií za platné s tím, že v platnosti zůstává pouze Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (Moskva, 12. srpna 1982), vyhlášená pod č. 95/1983 Sb.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 81/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 81/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí k platnosti dvoustranných mezinárodních smluv ve vztazích mezi Českou republikou a Moldavskou republikou Vyhlášeno 23. 9. 2009, částka 32/2009 81 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě ukončení jednání mezi Českou republikou a Moldavskou republikou o právním nástupnictví do mezinárodních smluv, sjednaných mezi bývalým Československem (kterým se rozumí někdejší Česká a Slovenská Federativní Republika, Československá socialistická republika, resp. Československá republika) a bývalým Svazem sovětských socialistických republik, při nichž česká strana vycházela do ukončení zmíněných jednání z prohlášení České republiky, podle kterého se Česká republika počínaje 1. lednem 1993 považuje za právního nástupce ve dvoustranných mezinárodních smlouvách, v nichž jednou ze stran bylo bývalé Československo, a s ohledem na výměnu nót ze dne 23. června 2005 a ze dne 26. srpna 2005 nejsou tyto smlouvy od 26. srpna 2005 ve vztazích mezi Českou republikou a Moldavskou republikou považovány za platné s tím, že v platnosti zůstávají pouze následující dvoustranné mezinárodní smlouvy: 1. Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik (Moskva, 27. dubna 1972), vyhlášená pod č. 143/1973 Sb.; 2. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (Moskva, 12. srpna 1982), vyhlášená pod č. 95/1983 Sb.; 3. Dohoda mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu Sovětských socialistických republik o spolupráci v oblasti cestovního ruchu (Moskva, 8. června 1972), vyhlášená pod č. 126/1973 Sb.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 80/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 80/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí k platnosti dvoustranných mezinárodních smluv ve vztazích mezi Českou republikou a Kyrgyzskou republikou Vyhlášeno 23. 9. 2009, částka 32/2009 80 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě ukončení jednání mezi Českou republikou a Kyrgyzskou republikou o právním nástupnictví ohledně mezinárodních smluv sjednaných mezi bývalým Československem (kterým se rozumí někdejší Česká a Slovenská Federativní Republika, Československá socialistická republika, resp. Československá republika) a bývalým Svazem sovětských socialistických republik, při nichž česká strana vycházela do ukončení zmíněných jednání z prohlášení České republiky, podle kterého se Česká republika počínaje 1. lednem 1993 považuje za právního nástupce ve dvoustranných mezinárodních smlouvách, v nichž jednou ze stran bylo bývalé Československo, a s ohledem na výměnu nót ze dne 5. května 1999, ze dne 15. prosince 1999 a ze dne 30. dubna 2004 nejsou ve vztazích mezi Českou republikou a Kyrgyzskou republikou tyto smlouvy od 30. dubna 2004 považovány za platné s tím, že v platnosti zůstávají pouze následující dvoustranné mezinárodní smlouvy: 1. Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik (Moskva, 27. dubna 1972), vyhlášená pod č. 143/1973 Sb.; 2. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o zamezení vzniku dvojího státního občanství1) (Moskva, 6. června 1980), vyhlášena pod č. 71/1981 Sb.; 3. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsaná (Moskva, 12. srpna 1982), vyhlášená pod č. 95/1983 Sb. 1) Ukončení platnosti Smlouvy ke dni 5. července 2006 bylo oznámeno pod č. 73/2006 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 79/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 79/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí k platnosti dvoustranných mezinárodních smluv ve vztazích mezi Českou republikou a Běloruskem Vyhlášeno 23. 9. 2009, částka 32/2009 79 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 17. května 2001 byl v Minsku podepsán Protokol mezi Českou republikou a Běloruskou republikou o úpravě právního nástupnictví ohledně mezinárodních smluv sjednaných mezi bývalým Československem (kterým se rozumí někdejší Česká a Slovenská Federativní Republika, Československá socialistická republika, resp. Československá republika) a bývalým Svazem sovětských socialistických republik, podle něhož zůstávají nadále v platnosti ve vztazích mezi Českou republikou a Běloruskou republikou následující dvoustranné mezinárodní smlouvy: 1. Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik (Moskva, 27. dubna 1972), vyhlášená pod č. 143/1973 Sb.; 2. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o zamezení vzniku dvojího státního občanství1) (Moskva, 6. června 1980), vyhlášená pod č. 71/1981 Sb.; 3. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (Moskva, 12. srpna 1982), vyhlášená pod č. 95/1983 Sb. Ostatní dvoustranné mezinárodní smlouvy, sjednané mezi bývalým Československem a bývalým Svazem sovětských socialistických republik, nejsou ve vzájemných vztazích mezi Českou republikou a Běloruskou republikou platné. Citovaný Protokol vstoupil v platnost dnem 25. listopadu 2002. 1) Ukončení platnosti Smlouvy ke dni 5. července 2006 bylo oznámeno pod č. 73/2006 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 78/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 78/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí k platnosti dvoustranných mezinárodních smluv ve vztazích mezi Českou republikou a Uzbeckou republikou Vyhlášeno 23. 9. 2009, částka 32/2009 78 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě ukončení jednání mezi Českou republikou a Uzbeckou republikou o právním nástupnictví do mezinárodních smluv sjednaných mezi bývalým Československem (kterým se rozumí někdejší Česká a Slovenská Federativní Republika, Československá socialistická republika, resp. Československá republika) a bývalým Svazem sovětských socialistických republik, při nichž česká strana vycházela do ukončení zmíněných jednání z prohlášení České republiky, podle kterého se Česká republika počínaje 1. lednem 1993 považuje za právního nástupce ve dvoustranných mezinárodních smlouvách, v nichž jednou ze stran bylo bývalé Československo, a s ohledem na výměnu nót ze dne 21. března 2000 a ze dne 24. března 2000 nejsou tyto smlouvy od 24. března 2000 považovány za platné ve vztazích mezi Českou republikou a Uzbeckou republikou.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 77/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 77/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí k platnosti dvoustranných mezinárodních smluv ve vztazích mezi Českou republikou a Republikou Kazachstán Vyhlášeno 23. 9. 2009, částka 32/2009 77 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě ukončení jednání mezi Českou republikou a Republikou Kazachstán o právním nástupnictví do mezinárodních smluv, sjednaných mezi bývalým Československem (kterým se rozumí někdejší Česká a Slovenská Federativní Republika, Československá socialistická republika, resp. Československá republika) a bývalým Svazem sovětských socialistických republik, při nichž česká strana vycházela do ukončení zmíněných jednání z prohlášení České republiky, podle kterého se Česká republika počínaje 1. lednem 1993 považuje za právního nástupce ve dvoustranných mezinárodních smlouvách, v nichž jednou ze stran bylo bývalé Československo, a s ohledem na výměnu nót ze dne 20. června 2000 a ze dne 31. října 2000 nejsou tyto smlouvy od 1. ledna 2001 považovány za platné ve vztazích mezi Českou republikou a Republikou Kazachstán.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 76/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 76/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí k platnosti dvoustranných mezinárodních smluv ve vztazích mezi Českou republikou a Arménskou republikou Vyhlášeno 23. 9. 2009, částka 32/2009 76 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě ukončení jednání mezi Českou republikou a Arménskou republikou o právním nástupnictví do mezinárodních smluv sjednaných mezi bývalým Československem (kterým se rozumí někdejší Česká a Slovenská Federativní Republika, Československá socialistická republika, resp. Československá republika) a bývalým Svazem sovětských socialistických republik, při nichž česká strana vycházela do ukončení zmíněných jednání z prohlášení České republiky, podle kterého se Česká republika počínaje 1. lednem 1993 považuje za právního nástupce ve dvoustranných mezinárodních smlouvách, v nichž jednou ze stran bylo bývalé Československo, a s ohledem na pozici druhé strany vyjádřené v nótě ze dne 6. srpna 2002 a na vyjádření obsažené v nótě české strany ze dne 28. dubna 2004 nejsou tyto smlouvy od 28. dubna 2004 považovány za platné ve vztazích mezi Českou republikou a Arménskou republikou.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 75/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 75/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí k platnosti dvoustranných mezinárodních smluv ve vztazích mezi Českou republikou a Republikou Tádžikistán Vyhlášeno 23. 9. 2009, částka 32/2009 75 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě ukončení jednání mezi Českou republikou a Republikou Tádžikistán o právním nástupnictví do mezinárodních smluv, sjednaných mezi bývalým Československem (kterým se rozumí někdejší Česká a Slovenská Federativní Republika, Československá socialistická republika, resp. Československá republika) a bývalým Svazem sovětských socialistických republik, při nichž česká strana vycházela do ukončení zmíněných jednání z prohlášení České republiky, podle kterého se Česká republika počínaje 1. lednem 1993 považuje za právního nástupce ve dvoustranných mezinárodních smlouvách, v nichž jednou ze stran bylo bývalé Československo, a s ohledem na nótu české strany ze dne 6. dubna 2004 nejsou tyto smlouvy od 30. května 2004 považovány za platné ve vztazích mezi Českou republikou a Republikou Tádžikistán.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 74/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 74/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí k platnosti dvoustranných mezinárodních smluv ve vztazích mezi Českou republikou a Turkmenistánem Vyhlášeno 23. 9. 2009, částka 32/2009 74 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě ukončení jednání mezi Českou republikou a Turkmenistánem o právním nástupnictví do mezinárodních smluv, sjednaných mezi bývalým Československem (kterým se rozumí někdejší Česká a Slovenská Federativní Republika, Československá socialistická republika, resp. Československá republika) a bývalým Svazem sovětských socialistických republik, při nichž česká strana vycházela do ukončení zmíněných jednání z prohlášení České republiky, podle kterého se Česká republika počínaje 1. lednem 1993 považuje za právního nástupce ve dvoustranných mezinárodních smlouvách, v nichž jednou ze stran bylo bývalé Československo, a s ohledem na nótu české strany ze dne 31. března 2004 nejsou tyto smlouvy od 31. března 2004 považovány za platné ve vztazích mezi Českou republikou a Turkmenistánem.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 73/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 73/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí k platnosti dvoustranných mezinárodních smluv ve vztazích mezi Českou republikou a Ázerbájdžánskou republikou Vyhlášeno 23. 9. 2009, částka 32/2009 73 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě ukončení jednání mezi Českou republikou a Ázerbájdžánskou republikou o právním nástupnictví do mezinárodních smluv, sjednaných mezi bývalým Československem (kterým se rozumí někdejší Česká a Slovenská Federativní Republika, Československá socialistická republika, resp. Československá republika) a bývalým Svazem sovětských socialistických republik, při nichž česká strana vycházela do ukončení zmíněných jednání z prohlášení České republiky, podle kterého se Česká republika počínaje 1. lednem 1993 považuje za právního nástupce ve dvoustranných mezinárodních smlouvách, v nichž jednou ze stran bylo bývalé Československo, a s ohledem na pozici druhé strany, sdělené v nótě ze dne 29. září 1999, a na vyjádření české strany v nótě ze dne 30. března 2004, nejsou tyto smlouvy od 30. března 2004 považovány za platné ve vztazích mezi Českou republikou a Ázerbájdžánskou republikou.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 72/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 72/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Norského království o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací Vyhlášeno 21. 9. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 10. 2009, částka 31/2009 * ČLÁNEK 1 - ROZSAH PŮSOBNOSTI * ČLÁNEK 2 - VYMEZENÍ POJMŮ * ČLÁNEK 3 - STUPNĚ UTAJENÍ * ČLÁNEK 4 - PŘÍSLUŠNÉ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY * ČLÁNEK 5 - PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM * ČLÁNEK 6 - OCHRANA UTAJOVANÝCH INFORMACÍ * ČLÁNEK 7 - OMEZENÍ POUŽITÍ * ČLÁNEK 8 - PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ * ČLÁNEK 9 - PŘEKLAD, REPRODUKCE A ZNIČENÍ * ČLÁNEK 10 - NÁVŠTĚVY * ČLÁNEK 11 - UTAJOVANÉ SMLOUVY * ČLÁNEK 12 - BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE * ČLÁNEK 13 - BEZPEČNOSTNÍ INCIDENT * ČLÁNEK 14 - NÁKLADY * ČLÁNEK 15 - VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ * ČLÁNEK 16 - VZTAH K PŘEDCHOZÍM SMLOUVÁM * ČLÁNEK 17 - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 10. 2009 72 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 27. června 2008 byla v Praze podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Norského království o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informacíutajovaných informací. Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Smlouva vstupuje v platnost na základě svého článku 17 odst. 1 dne 1. října 2009. Podle článku 16 odst. 1 dnem vstupu této Smlouvy v platnost pozbývá platnosti Ujednání mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Norského království o ochraně utajovaných vojenských skutečností, podepsané v Oslu 1. července 1999. České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně. SMLOUVA MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU NORSKÉHO KRÁLOVSTVÍ O VÝMĚNĚ A VZÁJEMNÉ OCHRANĚ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ PREAMBULE Vláda České republiky a vláda Norského království (dále jen „smluvní strany“), přejíce si zajistit ochranu utajovaných informací vyměněných mezi nimi nebo veřejnoprávními nebo soukromoprávními subjekty pod jejich jurisdikcí, se při vzájemném respektování národních zájmů a bezpečnosti dohodly takto: ČLÁNEK 1 ROZSAH PŮSOBNOSTI 1. Cílem této Smlouvy je zajistit ochranu utajovaných informacíutajovaných informací vyměněných nebo vytvořených v průběhu spolupráce smluvních stran. 2. Tato Smlouva není v rozporu s vnitrostátními právními předpisy smluvních stran. 3. Tato Smlouva se vztahuje na všechny další dohody a formy spolupráce smluvních stran v oblasti utajovaných informacíutajovaných informací. 4. Této Smlouvy se nelze dovolávat za účelem získání utajované informaceutajované informace od druhé smluvní strany. ČLÁNEK 2 VYMEZENÍ POJMŮ Pro účely této Smlouvy jsou vymezeny následující pojmy: Utajovanou informacíUtajovanou informací se rozumí informace, která podle vnitrostátních právních předpisů některé ze smluvních stran vyžaduje ochranu proti vyzrazení, zneužití nebo ztrátě, a která byla takto označena bez ohledu na svoji formu. Utajovanou smlouvou se rozumí smlouva, která obsahuje utajovanou informaciutajovanou informaci, nebo v souvislosti s níž může k přístupu k utajované informaciutajované informaci dojít. Poskytující stranou se rozumí smluvní strana včetně veřejnoprávních a soukromoprávních subjektů pod její jurisdikcí, která poskytne utajovanou informaciutajovanou informaci druhé smluvní straně. Přijímající stranou se rozumí smluvní strana včetně veřejnoprávních a soukromoprávních subjektů pod její jurisdikcí, která přijme utajovanou informaciutajovanou informaci od poskytující stranyposkytující strany. Třetí stranou se rozumí stát včetně veřejnoprávních a soukromoprávních subjektů pod jeho jurisdikcí nebo mezinárodní organizace, která není smluvní stranou této Smlouvy. ČLÁNEK 3 STUPNĚ UTAJENÍ 1. Utajované informaceUtajované informace poskytnuté podle této Smlouvy se označí příslušnými stupni utajení v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvních stran. 2. Rovnocennost národních stupňů utajení je následující: v České republice| v Norském království| ekvivalent v anglickém jazyce ---|---|--- PŘÍSNĚ TAJNÉ| STRENGT HEMMELIG| TOP SECRET TAJNÉ| HEMMELIG| SECRET DŮVĚRNÉ| KONFIDENSIELT| CONFIDENTIAL VYHRAZENÉ| BEGRENSET| RESTRICTED ČLÁNEK 4 PŘÍSLUŠNÉ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY 1. Příslušné bezpečnostní úřady odpovědné za ochranu utajovaných informacíutajovaných informací a provádění této Smlouvy jsou: v České republice: Národní bezpečnostní úřad v Norském království: Nasjonal sikkerhetsmyndighet. 2. Příslušné bezpečnostní úřady si vzájemně poskytují oficiální kontaktní údaje. ČLÁNEK 5 PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM 1. Přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým podle této Smlouvy lze umožnit pouze osobám k tomu oprávněným v souladu s vnitrostátními právními předpisy příslušné smluvní strany. 2. Pro přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým podle této Smlouvy si smluvní strany vzájemně uznají osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů vydané v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Článek 3 odstavec 2 se použije obdobně. ČLÁNEK 6 OCHRANA UTAJOVANÝCH INFORMACÍ 1. Poskytující stranaPoskytující strana: a) zajistí označení utajované informace příslušným stupněm utajení v souladu s vnitrostátními právními předpisy; b) v případě nutnosti zajistí, že přijímající stranapřijímající strana je informována, že poskytnutá utajovaná informaceutajovaná informace vyžaduje ochranu podle této Smlouvy; c) informuje přijímající stranupřijímající stranu o všech podmínkách poskytnutí utajované informaceutajované informace a omezeních při nakládání s ní; d) informuje přijímající stranupřijímající stranu o všech následných změnách stupně utajení. 2. Přijímající stranaPřijímající strana: a) zajistí označení přijaté utajované informaceutajované informace rovnocenným stupněm utajení v souladu s článkem 3 této Smlouvy; b) poskytne přijaté utajované informaciutajované informaci stejnou úroveň ochrany, jako poskytuje vlastní utajované informaciutajované informaci rovnocenného stupně utajení; c) zajistí, že stupeň utajení nebude změněn bez písemného souhlasu poskytující stranyposkytující strany. ČLÁNEK 7 OMEZENÍ POUŽITÍ 1. Přijímající stranaPřijímající strana použije utajovanou informaciutajovanou informaci pouze k účelu, za kterým byla poskytnuta, a v souladu s omezeními stanovenými poskytující stranouposkytující stranou. 2. Přijímající stranaPřijímající strana neposkytne utajovanou informaciutajovanou informaci třetí stranětřetí straně bez předchozího písemného souhlasu poskytující stranyposkytující strany. ČLÁNEK 8 PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ Smluvní strany si utajované informaceutajované informace předávají v souladu s vnitrostátními právními předpisy poskytující stranyposkytující strany diplomatickou cestou nebo způsobem, na kterém se příslušné bezpečnostní úřady dohodnou. ČLÁNEK 9 PŘEKLAD, REPRODUKCE A ZNIČENÍ 1. Překlady musí být označeny příslušným stupněm utajení a vhodnou poznámkou v jazyce překladu, ze které je zřejmé, že obsahují utajovanou informaciutajovanou informaci poskytující stranyposkytující strany. 2. Překladům a reprodukcím musí být zajištěna stejná úroveň ochrany jako původním utajovaným informacímutajovaným informacím. Vyhotovení překladů a počet reprodukcí je omezen požadovaným účelem. 3. Překlad nebo reprodukci utajované informaceutajované informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ / STRENGT HEMMELIG lze vyhotovit pouze s předchozím písemným souhlasem poskytující stranyposkytující strany. 4. Při zničení utajované informaceutajované informace se postupuje v souladu s vnitrostátními právními předpisy přijímající stranypřijímající strany. Utajovaná informaceUtajovaná informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ / STRENGT HEMMELIG nesmí být zničena a musí být vrácena poskytující straněposkytující straně. ČLÁNEK 10 NÁVŠTĚVY 1. Návštěvy zahrnující přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím podléhají předchozímu písemnému povolení příslušného bezpečnostního úřadu, pokud se tyto nedohodnou jinak. Návštěvy zahrnující přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím lze povolit pouze osobám k tomu oprávněným v souladu s vnitrostátními právními předpisy příslušné smluvní strany. 2. Žádost o povolení návštěvy se předkládá příslušnému bezpečnostnímu úřadu dvacet (20) dnů před jejím zahájením. V naléhavých případech lze žádost o návštěvu předložit ve lhůtě kratší. 3. Žádost o návštěvu obsahuje: a) jméno a příjmení návštěvníka, datum a místo narození, státní občanství, číslo pasu nebo průkazu totožnosti; b) pracovní zařazení návštěvníka a určení subjektu, který zastupuje; c) stupeň utajení, pro který bylo návštěvníkovi osvědčení fyzické osoby vydáno včetně doby jeho platnosti; d) název, adresu, telefonní/faxové číslo, e-mailovou adresu a kontaktní osobu subjektu, který bude navštíven; e) účel návštěvy včetně nejvyššího stupně utajení informací, ke kterým bude přístup vyžadován; f) datum a délku návštěvy. V případě opakované návštěvy by se měla uvést její celková délka. 4. Příslušné bezpečnostní úřady se mohou dohodnout na seznamu osob, jimž jsou povoleny opakované návštěvy. Platnost tohoto seznamu nepřesáhne dvanáct (12) měsíců a může být se souhlasem příslušného bezpečnostního úřadu prodloužena o dobu, která nepřesáhne dvanáct (12) měsíců. Žádosti o povolení opakované návštěvy jsou předkládány v souladu s ustanoveními tohoto článku. Na základě schváleného seznamu mohou být návštěvy dohodnuty přímo mezi zúčastněnými subjekty. 5. Jakákoliv utajovaná informaceutajovaná informace zpřístupněná návštěvníkovi se považuje za utajovanou informaciutajovanou informaci poskytnutou podle této Smlouvy. 6. Smluvní strany zajistí ochranu osobních údajůosobních údajů návštěvníka v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy. ČLÁNEK 11 UTAJOVANÉ SMLOUVY 1. Utajované smlouvy jsou uzavírány a prováděny v souladu s vnitrostátními právními předpisy příslušné smluvní strany upravujícími ochranu utajovaných informacíutajovaných informací. 2. Příslušné bezpečnostní úřady se na vyžádání informují o bezpečnostním statusu, navrhovaných kontrahentů usazených v jejich státě nebo fyzických osob, které se účastní sjednávání nebo provádění utajované smlouvy. 3. Příslušný bezpečnostní úřad může požadovat provedení bezpečnostní inspekce u subjektu s cílem zajistit, že jsou vnitrostátní právní předpisy upravující ochranu utajovaných informacíutajovaných informací i nadále dodržovány. 4. Informace o navrhovaném subkontrahentovi musí být příslušnému bezpečnostnímu úřadu předložena kontrahentem ke schválení. Schválený subkontrahent musí splňovat stejné bezpečnostní požadavky jako kontrahent. 5. Utajovaná smlouva obsahuje bezpečnostní sekci, která určuje stupeň utajení a další bezpečnostní požadavky jednotlivých aspektů a částí utajované smlouvy. 6. Příslušný bezpečnostní úřad poskytující stranyposkytující strany zašle kopii bezpečnostní sekce utajované smlouvy příslušnému bezpečnostnímu úřadu přijímající stranypřijímající strany s cílem umožnit výkon státního dozoru. ČLÁNEK 12 BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE 1. Za účelem dosažení a udržení srovnatelných bezpečnostních standardů se příslušné bezpečnostní úřady na požádání informují o vnitrostátních právních předpisech upravujících ochranu utajovaných informacíutajovaných informací, o uplatňovaných postupech a zkušenostech získaných při jejich ochraně. Příslušné bezpečnostní úřady mohou za tímto účelem provádět vzájemné návštěvy. 2. Příslušné bezpečnostní úřady si na vyžádání a v souladu s vnitrostátními právními předpisy poskytnou součinnost při provádění bezpečnostních řízení o vydání osvědčení fyzické osoby a osvědčení podnikatele. 3. Příslušné bezpečnostní úřady si bezodkladně oznámí změny týkající se osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů uznaných v souladu s článkem 5 odstavcem 2, zejména v případech jejich zrušení nebo uplynutí doby platnosti. 4. Spolupráce podle této Smlouvy se uskutečňuje v jazyce anglickém. ČLÁNEK 13 BEZPEČNOSTNÍ INCIDENT 1. V případě bezpečnostního incidentu, při kterém dojde ke ztrátě, zneužití nebo vyzrazení utajované informaceutajované informace, nebo vyskytne-li se podezření, že k takovému incidentu došlo, příslušný bezpečnostní úřad přijímající stranypřijímající strany o tom bezodkladně písemně informuje příslušný bezpečnostní úřad poskytující stranyposkytující strany. 2. K tomu příslušné orgány přijímající stranypřijímající strany (ve spolupráci s k tomu příslušnými orgány poskytující stranyposkytující strany, je-li to vyžadováno) okamžitě zahájí vyšetřování incidentu v souladu s vnitrostátními právními předpisy. 3. Příslušný bezpečnostní úřad přijímající stranypřijímající strany bezodkladně informuje příslušný bezpečnostní úřad poskytující stranyposkytující strany o okolnostech takového incidentu, vzniklé škodě, opatřeních přijatých pro její zmírnění a výsledku vyšetřování. ČLÁNEK 14 NÁKLADY Náklady vzniklé v souvislosti s prováděním této Smlouvy si smluvní strany hradí samy. ČLÁNEK 15 VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ Jakýkoliv spor týkající se výkladu nebo provádění této Smlouvy bude urovnán jednáním mezi smluvními stranami a nebude předán k urovnání žádnému vnitrostátnímu nebo mezinárodnímu soudu nebo třetí stranětřetí straně. ČLÁNEK 16 VZTAH K PŘEDCHOZÍM SMLOUVÁM 1. Vstupem této Smlouvy v platnost se ukončuje platnost Ujednání mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Norského království o ochraně vojenských utajovaných skutečností, které bylo podepsáno 1. července 1999 v Oslu. 2. Utajovaným informacímUtajovaným informacím vyměněným podle Ujednání uvedeného v odstavci 1 tohoto článku bude zajištěna ochrana podle této Smlouvy. ČLÁNEK 17 ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ 1. Tato Smlouva se sjednává na dobu neurčitou. Podléhá schválení v souladu s vnitrostátními právními procedurami smluvních stran a vstoupí v platnost první den druhého měsíce po doručení pozdějšího z písemných oznámení mezi smluvními stranami informujících o tom, že byly splněny všechny podmínky pro vstup této Smlouvy v platnost. 2. Tuto Smlouvu lze změnit na základě souhlasu obou smluvních stran. Změny vstoupí v platnost v souladu s ustanovením odstavce 1 tohoto článku. 3. Každá ze smluvních stran má právo tuto Smlouvu kdykoliv písemně vypovědět. V takovém případě je platnost Smlouvy ukončena šest (6) měsíců po dni, kdy bylo písemné oznámení o vypovězení doručeno druhé smluvní straně. 4. Veškerým utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým nebo vytvořeným podle této Smlouvy bude zajištěna ochrana podle této Smlouvy i po ukončení její platnosti do doby, než poskytující stranaposkytující strana zprostí přijímající stranupřijímající stranu této povinnosti. Dáno v Praze dne 27. června 2008 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém, norském a anglickém jazyce, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém. Níže uvedení zástupci, řádně zmocněni k tomuto účelu svými vládami, podepsali tuto Smlouvu. Za vládu České republiky Ing. Dušan Navrátil v. r. ředitel Národního bezpečnostního úřadu Za vládu Norského království Peter N. Raeder v. r. mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Norského království v České republice
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 71/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 71/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Republikou Makedonie o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací Vyhlášeno 21. 9. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 10. 2009, částka 31/2009 * ČLÁNEK 1 - ÚČEL SMLOUVY * ČLÁNEK 2 - VYMEZENÍ POJMŮ * ČLÁNEK 3 - NÁRODNÍ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY * ČLÁNEK 4 - STUPNĚ UTAJENÍ * ČLÁNEK 5 - PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM * ČLÁNEK 6 - OMEZENÍ POUŽITÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ * ČLÁNEK 7 - NAKLÁDÁNÍ S UTAJOVANÝMI INFORMACEMI * ČLÁNEK 8 - BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE * ČLÁNEK 9 - UTAJOVANÉ SMLOUVY * ČLÁNEK 10 - PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ * ČLÁNEK 11 - REPRODUKCE, PŘEKLAD A ZNIČENÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ * ČLÁNEK 12 - NÁVŠTĚVY * ČLÁNEK 13 - BEZPEČNOSTNÍ INCIDENTY * ČLÁNEK 14 - NÁKLADY * ČLÁNEK 15 - VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ * ČLÁNEK 16 - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 10. 2009 71 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 27. srpna 2008 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Republikou Makedonie o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informacíutajovaných informací. Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Smlouva vstupuje v platnost na základě svého článku 16 odst. 1 dne 1. října 2009. České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně. SMLOUVA MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A REPUBLIKOU MAKEDONIE O VÝMĚNĚ A VZÁJEMNÉ OCHRANĚ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ Česká republika a Republika Makedonie (dále jen „smluvní strany“), přejíce si zajistit ochranu utajovaných informací vyměněných mezi nimi nebo právnickými a fyzickými osobami pod jejich jurisdikcí, se při vzájemném respektování národních zájmů a bezpečnosti dohodly takto: ČLÁNEK 1 ÚČEL SMLOUVY 1. Účelem této Smlouvy je zajistit ochranu utajovaným informacímutajovaným informacím vyměněným mezi smluvními stranami, nebo vytvořeným v rámci spolupráce smluvních stran. 2. Tato Smlouva se vztahuje na všechny dohody nebo smlouvy a další formy spolupráce smluvních stran v oblasti utajovaných informacíutajovaných informací. ČLÁNEK 2 VYMEZENÍ POJMŮ Pro účel této Smlouvy se rozumí: Utajovanou informacíUtajovanou informací jakákoliv informace, která, bez ohledu na svoji formu, vyžaduje podle vnitrostátních právních předpisů některé ze smluvních stran ochranu proti vyzrazení, zneužití nebo ztrátě, a která byla takto označena. Utajovanou smlouvouUtajovanou smlouvou smlouva, která obsahuje utajovanou informaciutajovanou informaci, nebo v souvislosti s níž může k přístupu k utajované informaciutajované informaci dojít. Poskytující stranou smluvní strana včetně právnických a fyzických osob pod její jurisdikcí, která je původcem a poskytovatelem utajované informaceutajované informace. Přijímající stranou smluvní strana včetně právnických a fyzických osob pod její jurisdikcí, která přijme utajovanou informaciutajovanou informaci. Třetí stranou stát včetně právnických a fyzických osob pod jeho jurisdikcí nebo mezinárodní organizace, které nejsou smluvní stranou této Smlouvy. ČLÁNEK 3 NÁRODNÍ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY 1. Národními bezpečnostními úřady odpovědnými za ochranu utajovaných informacíutajovaných informací a provádění této Smlouvy jsou: v České republice: Národní bezpečnostní úřad v Republice Makedonie: Дирекциjа за безбедност на класифицирани информации (Ředitelství pro ochranu utajovaných informacíutajovaných informací) 2. Národní bezpečnostní úřady si sdělí oficiální kontaktní údaje (adresu, telefonní/faxové číslo, jméno kontaktní osoby). ČLÁNEK 4 STUPNĚ UTAJENÍ Rovnocennost stupňů utajení je následující: v České republice| v Republice Makedonie| ekvivalent v angličtině ---|---|--- PŘÍSNĚ TAJNÉ| ДРЖАВНА TAJHA| TOP SECRET TAJNÉ| СТРОГО ДОВЕРЛИВО| SECRET DŮVĚRNÉ| ДОВЕРЛИВО| CONFIDENTIAL VYHRAZENÉ| ИНТЕРНО| RESTRICTED ČLÁNEK 5 PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM Přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým podle této Smlouvy lze umožnit pouze osobám k tomu oprávněným v souladu s vnitrostátními právními předpisy příslušné smluvní strany. ČLÁNEK 6 OMEZENÍ POUŽITÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ 1. Přijímající stranaPřijímající strana neposkytne utajovanou informaciutajovanou informaci třetí stranětřetí straně bez předchozího písemného souhlasu poskytující stranyposkytující strany. 2. Přijímající stranaPřijímající strana použije utajovanou informaciutajovanou informaci pouze k účelu, za kterým byla poskytnuta, a v souladu s požadavky na nakládání s ní stanovenými poskytující stranouposkytující stranou a ustanoveními této Smlouvy. ČLÁNEK 7 NAKLÁDÁNÍ S UTAJOVANÝMI INFORMACEMI 1. Poskytující stranaPoskytující strana: a) zajistí, že utajovaná informaceutajovaná informace je označena příslušným stupněm utajení a doplňujícím označením v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy; b) informuje přijímající stranupřijímající stranu o podmínkách poskytnutí utajované informaceutajované informace; c) písemně informuje přijímající stranupřijímající stranu o následných změnách nebo zrušení stupně utajení. 2. Přijímající stranaPřijímající strana: a) zajistí označení utajované informaceutajované informace rovnocenným stupněm utajení v souladu s článkem 4 této Smlouvy; b) poskytne přijaté utajované informaciutajované informaci stejnou úroveň ochrany, jako poskytuje národním utajovaným informacímutajovaným informacím rovnocenného stupně utajení; c) zajistí, že stupeň utajení utajované informaceutajované informace nebude bez písemného souhlasu poskytující stranyposkytující strany zrušen nebo změněn. ČLÁNEK 8 BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE 1. Za účelem udržení srovnatelných bezpečnostních standardů si národní bezpečnostní úřady sdělují informace o změnách vnitrostátních právních předpisů upravujících ochranu utajovaných informacíutajovaných informací a o uplatňovaných postupech a zkušenostech získaných při jejich provádění. 2. Na žádost národního bezpečnostního úřadu jedné smluvní strany národní bezpečnostní úřad druhé smluvní strany poskytne v souladu s vnitrostátními právními předpisy součinnost při provádění bezpečnostních řízení o vydání osvědčení fyzické osoby a osvědčení podnikatele. 3. Smluvní strany si v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy uznají osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů, přičemž článek 4 této Smlouvy se použije obdobně. 4. Národní bezpečnostní úřady si bezodkladně písemně oznámí změny týkající se uznaných osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů, zejména v případech jejich zrušení nebo uplynutí doby platnosti. 5. Spolupráce podle této Smlouvy se uskutečňuje v jazyce anglickém. ČLÁNEK 9 UTAJOVANÉ SMLOUVY 1. Na žádost národního bezpečnostního úřadu jedné smluvní strany národní bezpečnostní úřad druhé smluvní strany potvrdí, že navrhovaní kontrahenti, jakož i fyzické osoby účastnící se sjednávání nebo provádění utajovaných smluvutajovaných smluv jsou držiteli osvědčení podnikatele nebo osvědčení fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení. 2. Národní bezpečnostní úřady mohou požadovat provedení bezpečnostní inspekce subjektu s cílem zajistit, že vnitrostátní právní předpisy upravující ochranu utajovaných informacíutajovaných informací jsou nadále dodržovány. 3. Utajované smlouvyUtajované smlouvy obsahují bezpečnostní pokyny, které určují bezpečnostní požadavky a stupně utajení jednotlivých aspektů a částí utajované smlouvyutajované smlouvy. Kopie bezpečnostních pokynů se zasílá pro informaci národnímu bezpečnostnímu úřadu smluvní strany, pod jejíž jurisdikcí bude utajovaná smlouvautajovaná smlouva prováděna. ČLÁNEK 10 PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ 1. Utajované informaceUtajované informace se předávají v souladu s vnitrostátními právními předpisy poskytující stranyposkytující strany diplomatickou cestou, nebo jiným způsobem, na kterém se národní bezpečnostní úřady písemně dohodnou. 2. Smluvní strany si mohou utajované informaceutajované informace předávat elektronicky v souladu s bezpečnostními postupy schválenými národními bezpečnostními úřady. ČLÁNEK 11 REPRODUKCE, PŘEKLAD A ZNIČENÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ 1. Reprodukce a překlady utajované informaceutajované informace musí být označeny příslušným stupněm utajení a doplňujícím označením a musí jim být poskytnuta ochrana jako původní utajované informaciutajované informaci. Počet reprodukcí se omezí na nezbytné minimum. 2. Překlady musí být opatřeny poznámkou v jazyce překladu, ze které je zřejmé, že obsahují utajovanou informaciutajovanou informaci poskytující stranyposkytující strany. 3. Překlad nebo reprodukci utajované informaceutajované informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ / ДРЖАВНА TAJHA / TOP SECRET lze vyhotovit pouze výjimečně k naléhavému účelu a s předchozím písemným souhlasem poskytující stranyposkytující strany. 4. Utajovaná informaceUtajovaná informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ / ДРЖАВНА TAJHA / TOP SECRET nesmí být zničena a musí být vrácena poskytující straněposkytující straně. ČLÁNEK 12 NÁVŠTĚVY 1. Návštěvy vyžadující přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím podléhají předchozímu písemnému povolení příslušného národního bezpečnostního úřadu, pokud se národní bezpečnostní úřady nedohodnou jinak. 2. Povolení podle odstavce 1 tohoto článku lze udělit pouze osobě k tomu oprávněné v souladu s vnitrostátními právními předpisy vysílající smluvní strany. 3. Žádost o povolení návštěvy se předkládá prostřednictvím národních bezpečnostních úřadů alespoň dvacet dnů před jejím zahájením. V naléhavých případech může být žádost o povolení návštěvy předložena na základě předchozí součinnosti národních bezpečnostních úřadů ve lhůtě kratší. 4. Žádost o povolení návštěvy obsahuje: a) jméno a příjmení návštěvníka, datum a místo narození, státní občanství, číslo cestovního pasu/průkazu totožnosti; b) pracovní zařazení návštěvníka a určení subjektu, který zastupuje; c) stupeň utajení, pro který bylo návštěvníku osvědčení fyzické osoby vydáno včetně doby jeho platnosti; d) datum a délku návštěvy. V případě opakované návštěvy se uvede její celková délka; e) účel návštěvy včetně nejvyššího stupně utajení utajovaných informacíutajovaných informací, ke kterým bude přístup vyžadován; f) název, adresu, telefonní/faxové číslo, e-mailovou adresu a kontaktní osobu instituce/subjektu, který bude navštíven; g) datum, podpis a otisk úředního razítka národního bezpečnostního úřadu zasílajícího žádost. 5. Národní bezpečnostní úřady se mohou dohodnout na seznamu osob, jimž je povolena opakovaná návštěva. Na podrobnostech opakované návštěvy se národní bezpečnostní úřady písemně dohodnou. 6. Utajovaná informaceUtajovaná informace zpřístupněná návštěvníkovi se považuje za utajovanou informaciutajovanou informaci poskytnutou podle této Smlouvy. ČLÁNEK 13 BEZPEČNOSTNÍ INCIDENTY 1. Národní bezpečnostní úřady se bezodkladně písemně informují o bezpečnostním incidentu, při kterém došlo k vyzrazení, zneužití, ztrátě nebo neoprávněnému zničení utajované informaceutajované informace, nebo o podezření, že k takovému incidentu došlo. 2. Příslušné orgány přijímající strany bezodkladně zahájí řízení nebo šetření incidentu podle odstavce 1 tohoto článku. Příslušné vyšetřující orgány poskytující stranyposkytující strany, je-li to vyžadováno, spolupracují při řízení nebo šetření. 3. Přijímající stranaPřijímající strana v každém případě písemně informuje poskytující stranuposkytující stranu o okolnostech bezpečnostního incidentu, způsobené škodě, opatřeních přijatých pro její zmírnění a o výsledku řízení nebo šetření. ČLÁNEK 14 NÁKLADY Každá smluvní strana si hradí své náklady vzniklé v souvislosti s prováděním této Smlouvy. ČLÁNEK 15 VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ Jakýkoliv spor týkající se výkladu nebo provádění této Smlouvy bude řešen jednáním mezi smluvními stranami a nebude předán k urovnání žádnému vnitrostátnímu nebo mezinárodnímu soudu nebo třetí stranětřetí straně. ČLÁNEK 16 ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ 1. Tato Smlouva se sjednává na dobu neurčitou. Tato Smlouva vstoupí v platnost první den druhého měsíce následujícího po doručení pozdějšího oznámení mezi smluvními stranami diplomatickou cestou informujícího o tom, že byly splněny vnitrostátní podmínky pro vstup této Smlouvy v platnost. 2. Tuto Smlouvu lze změnit na základě písemného souhlasu smluvních stran. Změny vstoupí v platnost v souladu s ustanovením odstavce 1 tohoto článku. 3. Každá ze smluvních stran má právo tuto Smlouvu kdykoliv písemně vypovědět. V takovém případě je platnost Smlouvy ukončena šest měsíců po dni, kdy bylo písemné oznámení o výpovědi doručeno druhé smluvní straně. 4. Veškerým utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým nebo vytvořeným podle této Smlouvy bude zajištěna ochrana v souladu s ustanoveními této Smlouvy i v případě ukončení její platnosti do doby, než poskytující stranaposkytující strana zprostí přijímající stranupřijímající stranu této povinnosti. Na důkaz toho níže uvedení zástupci, řádně zmocněni k tomuto účelu, podepsali tuto Smlouvu. Dáno v Praze dne 27. srpna 2008 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém, makedonském a anglickém jazyce, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém. Za Českou republiku Ing. Dušan Navrátil v. r. ředitel Národního bezpečnostního úřadu Za Republiku Makedonie Lidija Kostovska v. r. ředitelka Ředitelství pro ochranu utajovaných informací
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 70/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 70/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemné ochraně utajovaných skutečností Vyhlášeno 21. 9. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 10. 2009, částka 31/2009 * ČLÁNEK I - 1. V článku 1 písmeno b) se slova „v článku 12“ nahrazují slovy „v článku 13“. * ČLÁNEK II - 1. Doba platnosti této dohody a způsob jejího ukončení se shoduje s dobou platnosti a způsobem ukončení platnosti Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemné ochraně utajovaných skutečností, podepsané v Bratislavě dne 3. únor Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 10. 2009 70 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. června 2008 byla v Brunovcích podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemné ochraně utajovaných skutečností1). S Dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Dohodu ratifikoval. Dohoda vstupuje v platnost na základě svého článku II odst. 2 dne 1. října 2009. České znění Dohody se vyhlašuje současně. DOHODA MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU SLOVENSKÉ REPUBLIKY O ZMĚNĚ DOHODY MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU SLOVENSKÉ REPUBLIKY O VZÁJEMNÉ OCHRANĚ UTAJOVANÝCH SKUTEČNOSTÍ Vláda České republiky a vláda Slovenské republiky se za účelem umožnění vzájemné spolupráce příslušných orgánů při provádění bezpečnostního řízení dohodly na změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemné ochraně utajovaných skutečností, podepsané v Bratislavě dne 3. února 2005 takto: ČLÁNEK I 1. V článku 1 písmeno b) se slova „v článku 12“ nahrazují slovy „v článku 13“. 2. Dosavadní text článku 3 se označuje jako odst. 1. 3. Za článek 3 odstavec 1 se vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Příslušné orgány si v souladu s vnitrostátními právními předpisy na vyžádání poskytují součinnost před vydáním osvědčení nebo potvrzení a po dobu jejich platnosti.“. 4. V článku 5 odstavec 2 zní: „(2) Utajované skutečnosti lze užívat pouze k účelu, za kterým byly poskytnuty, a přístup k nim lze umožnit pouze osobám k tomu oprávněným v souladu s vnitrostátními právními předpisy příslušné smluvní strany.“. ČLÁNEK II 1. Doba platnosti této dohody a způsob jejího ukončení se shoduje s dobou platnosti a způsobem ukončení platnosti Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemné ochraně utajovaných skutečností, podepsané v Bratislavě dne 3. února 2005. 2. Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemné ochraně utajovaných skutečností podléhá schválení v souladu s vnitrostátními právními postupy smluvních stran a vstoupí v platnost první den druhého měsíce po doručení pozdějšího z písemných oznámení obou smluvních stran, že byly splněny všechny podmínky pro její vstup v platnost. Dáno v Brunovcích dne 25. června 2008 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a slovenském, přičemž obě znění mají stejnou platnost. Za vládu České republiky Ing. Dušan Navrátil v. r. ředitel Národního bezpečnostního úřadu Za vládu Slovenské republiky František Blanárik v. r. ředitel Národního bezpečnostního úřadu 1) Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemné ochraně utajovaných skutečností podepsaná v Bratislavě dne 3. února 2005 byla vyhlášena pod č. 127/2005 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 69/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 69/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a Rakouskou spolkovou vládou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací Vyhlášeno 21. 9. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 10. 2009, částka 31/2009 * ČLÁNEK 1 - VYMEZENÍ POJMŮ * ČLÁNEK 2 - ROVNOCENNOST STUPŇŮ UTAJENÍ * ČLÁNEK 3 - PŘÍSLUŠNÉ STÁTNÍ ORGÁNY * ČLÁNEK 4 - ZÁSADY OCHRANY UTAJOVANÝCH INFORMACÍ * ČLÁNEK 5 - PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM, OSVĚDČENÍ FYZICKÉ OSOBY * ČLÁNEK 6 - UTAJOVANÉ SMLOUVY * ČLÁNEK 7 - PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ * ČLÁNEK 8 - KOPIE A PŘEKLADY UTAJOVANÝCH INFORMACÍ * ČLÁNEK 9 - ZNIČENÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ * ČLÁNEK 10 - NÁVŠTĚVY * ČLÁNEK 11 - BEZPEČNOSTNÍ INCIDENT * ČLÁNEK 12 - NÁKLADY * ČLÁNEK 13 - KOMUNIKACE * ČLÁNEK 14 - ŘEŠENÍ SPORŮ * ČLÁNEK 15 - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 10. 2009 69 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 24. září 2008 byla v Praze podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a Rakouskou spolkovou vládou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informacíutajovaných informací. Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Smlouva vstupuje v platnost na základě svého článku 15 odst. 1 dne 1. října 2009. České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně. SMLOUVA MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A RAKOUSKOU SPOLKOVOU VLÁDOU O VÝMĚNĚ A VZÁJEMNÉ OCHRANĚ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ Vláda České republiky a Rakouská spolková vláda (dále jen „smluvní strany“) - přejíce si upravit vzájemnou ochranu utajovaných informací vyměněných nebo vytvořených v rámci spolupráce mezi nimi a mezi fyzickými nebo právnickými osobami pod jejich jurisdikcí - se dohodly takto: ČLÁNEK 1 VYMEZENÍ POJMŮ Pro účely této Smlouvy se rozumí: „Utajovanou informacíUtajovanou informací“ jakákoliv informace, bez ohledu na svoji formu, která byla jako taková určena a označena v souladu s platným vnitrostátním právem za účelem zajištění ochrany proti vyzrazení, zneužití nebo ztrátě. „Platným vnitrostátním právem“ zákony a podzákonné právní předpisy buď České republiky nebo Rakouské republiky. „Původcem“ poskytující smluvní strana včetně fyzických nebo právnických osob pod její jurisdikcí, která poskytne utajovanou informaciutajovanou informaci. „Příjemcem“ přijímající smluvní strana včetně fyzických nebo právnických osob pod její jurisdikcí, která přijme utajovanou informaciutajovanou informaci. ČLÁNEK 2 ROVNOCENNOST STUPŇŮ UTAJENÍ Následující stupně utajení jsou rovnocenné: v České republice:| v Rakouské republice:| Odpovídající vyjádření v anglickém jazyce: ---|---|--- PŘÍSNĚ TAJNÉ| STRENG GEHEIM| TOP SECRET TAJNÉ| GEHEIM| SECRET DŮVĚRNÉ| VERTRAULICH| CONFIDENTIAL VYHRAZENÉ| EINGESCHRÄNKT| RESTRICTED ČLÁNEK 3 PŘÍSLUŠNÉ STÁTNÍ ORGÁNY Smluvní strany se diplomatickou cestou vzájemně informují o státních orgánech příslušných k provádění této Smlouvy. ČLÁNEK 4 ZÁSADY OCHRANY UTAJOVANÝCH INFORMACÍ (1) Smluvní strany přijmou všechna náležitá opatření v souladu s touto Smlouvou a platným vnitrostátním právem k zajištění ochrany poskytnutých utajovaných informacíutajovaných informací a zajistí její nezbytnou kontrolu. (2) Smluvní strany zajistí poskytnutým utajovaným informacímutajovaným informacím alespoň takovou úroveň ochrany, jakou poskytují národním utajovaným informacímutajovaným informacím rovnocenného stupně utajení. (3) Utajované informaceUtajované informace, které mají být předány nebo vytvořeny v rámci spolupráce podle této Smlouvy, musí být původcem označeny příslušným stupněm utajení a doplňujícím označením v souladu s vnitrostátním právem vztahujícím se na původce. (4) Stupeň utajení a doplňující označení mohou být změněny nebo zrušeny pouze původcem. Příjemce musí být bezodkladně písemně informován o změně nebo zrušení stupně utajení a doplňujícího označení. (5) Utajované informaceUtajované informace lze použít pouze k účelu, za kterým byly poskytnuty, a v souladu s podmínkami stanovenými původcem. Utajované informaceUtajované informace nesmí být zpřístupněny třetí straně bez předchozího písemného souhlasu původce. (6) Utajované informaceUtajované informace vytvořené v rámci spolupráce podle této Smlouvy budou chráněny stejným způsobem jako poskytnuté utajované informaceutajované informace. ČLÁNEK 5 PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM, OSVĚDČENÍ FYZICKÉ OSOBY (1) Přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím lze umožnit pouze osobám k tomu oprávněným v souladu s platným vnitrostátním právem. (2) V rozsahu působnosti této Smlouvy si smluvní strany vzájemně uznají osvědčení fyzických osob. (3) V rozsahu působnosti této Smlouvy se příslušné státní orgány vzájemně bezodkladně písemně informují o jakýchkoli změnách týkajících se osvědčení fyzických osob. (4) Příslušné státní orgány si na vyžádání a v souladu s platným vnitrostátním právem poskytnou v rámci plnění této Smlouvy součinnost při provádění bezpečnostních řízení o vydání osvědčení fyzických osob, které pobývaly nebo pobývají na území druhého státu. ČLÁNEK 6 UTAJOVANÉ SMLOUVY (1) „Utajovanou smlouvou“ se rozumí smlouva mezi smluvním navrhovatelem ze státu jedné smluvní strany a příjemcem smluvního návrhu ze státu druhé smluvní strany, jejíž naplňování vyžaduje přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím nebo jejich vytváření. (2) V souvislosti s utajovanými smlouvami si smluvní strany vzájemně uznají osvědčení podnikatelů. (3) V souvislosti s přípravou nebo s uzavíráním utajovaných smluv se příslušné státní orgány na vyžádání informují, zda je předpokládaný příjemce smluvního návrhu držitelem platného osvědčení fyzické osoby nebo osvědčení podnikatele nebo zda bylo zahájeno příslušné bezpečnostní řízení. (4) V rozsahu působnosti této Smlouvy se příslušné státní orgány vzájemně bezodkladně písemně informují o jakýchkoli změnách týkajících se osvědčení podnikatelů. (5) Příslušné státní orgány si na vyžádání a v souladu s platným vnitrostátním právem poskytnou v rámci plnění této Smlouvy součinnost při provádění bezpečnostních řízení o vydání osvědčení podnikatelů. (6) Smluvní navrhovatel předá příjemci smluvního návrhu a příslušnému státnímu orgánu příjemce smluvního návrhu nezbytné bezpečnostní požadavky včetně seznamu utajovaných informacíutajovaných informací, které mají být poskytnuty. ČLÁNEK 7 PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ Utajované informaceUtajované informace se předávají diplomatickou nebo jinou cestou chráněnou proti vyzrazení, zneužití nebo ztrátě, na které se příslušné státní orgány dohodnou. Přijetí utajované informaceutajované informace musí být písemně potvrzeno. ČLÁNEK 8 KOPIE A PŘEKLADY UTAJOVANÝCH INFORMACÍ (1) Kopie a překlady musí být chráněny stejným způsobem jako originály. (2) Kopie nebo překlady utajovaných informacíutajovaných informací lze vyhotovit pouze v souladu s platným vnitrostátním právem. Kopie nebo překlady utajovaných informacíutajovaných informací stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ nebo jeho rovnocenného stupně utajení podle článku 2 lze vyhotovit pouze s písemným souhlasem původce. (3) Na všech překladech musí být uvedeno, že obsahují utajované informaceutajované informace původce. ČLÁNEK 9 ZNIČENÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ Utajované informaceUtajované informace lze zničit v souladu s platným vnitrostátním právem. Utajované informaceUtajované informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ nebo jeho rovnocenného stupně utajení podle článku 2 nesmí být zničeny, ale musí být vráceny. ČLÁNEK 10 NÁVŠTĚVY (1) Návštěvy vyžadující přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím podléhají předchozímu povolení příslušného státního orgánu. Návštěvu lze povolit pouze osobám oprávněným k přístupu k utajovaným informacímutajovaným informacím odpovídajícího stupně utajení v souladu s platným vnitrostátním právem. (2) Žádosti o povolení návštěvy se předkládají prostřednictvím příslušných státních orgánů alespoň dva týdny před zahájením návštěvy. V naléhavých případech lze žádost o povolení návštěvy předložit v kratší lhůtě nebo jiným způsobem, na kterém se příslušné státní orgány dohodnou. Ochrana osobních údajůosobních údajů musí být zaručena. (3) Žádosti o povolení návštěvy obsahují: a) účel a předpokládané datum návštěvy; b) předpokládaný stupeň utajovaných informacíutajovaných informací, ke kterým bude vyžadován přístup; c) jméno a příjmení návštěvníka, datum a místo narození, státní občanství, číslo cestovního pasu nebo průkazu totožnosti; d) pracovní zařazení návštěvníka a určení subjektu, který zastupuje; e) stupeň utajení, pro který bylo návštěvníku vydáno osvědčení fyzické osoby včetně doby jeho platnosti; f) název, adresu, telefonní a faxové číslo, e-mailovou adresu a kontaktní osobu subjektů, které budou navštíveny; g) datum žádosti a podpis příslušného státního orgánu. ČLÁNEK 11 BEZPEČNOSTNÍ INCIDENT (1) V případě bezpečnostního incidentu, při kterém došlo k vyzrazení, zneužití nebo ztrátě utajovaných informacíutajovaných informací spadajících do rámce této Smlouvy, nebo vyskytne-li se podezření, že k takovému incidentu došlo, příslušný státní orgán příjemce bezodkladně písemně informuje příslušný státní orgán původce. (2) Bezpečnostní incidenty podle odstavce 1 budou vyšetřovány a stíhány v souladu s platným vnitrostátním právem státu příjemce. Poskytující smluvní strana na vyžádání zajistí součinnost. (3) Příslušné státní orgány se vzájemně informují o výsledku vyšetřování a přijatých opatřeních. ČLÁNEK 12 NÁKLADY Každá smluvní strana si hradí náklady, které jí vznikly v souvislosti s prováděním této Smlouvy. ČLÁNEK 13 KOMUNIKACE (1) Veškerá komunikace v rámci provádění této Smlouvy bude uskutečňována v anglickém jazyce, pokud nebude dohodnuto jinak. (2) Příslušné státní orgány se vzájemně informují o vnitrostátní legislativě upravující ochranu utajovaných informacíutajovaných informací a o jejích změnách. (3) V zájmu zajištění úzké spolupráce při provádění této Smlouvy příslušné státní orgány provádějí vzájemné konzultace a nezbytné návštěvy. ČLÁNEK 14 ŘEŠENÍ SPORŮ Jakýkoliv spor týkající se provádění nebo výkladu této Smlouvy bude řešen přímým jednáním mezi příslušnými státními orgány nebo diplomatickou cestou. ČLÁNEK 15 ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (1) Tato Smlouva se sjednává na dobu neurčitou. Tato Smlouva vstoupí v platnost první den druhého měsíce následujícího po dni, kdy si smluvní strany oznámily, že byly splněny nezbytné vnitrostátní podmínky pro vstup této Smlouvy v platnost. (2) Tuto Smlouvu lze změnit na základě písemného souhlasu smluvních stran. Změny vstoupí v platnost v souladu s ustanovením odstavce 1. (3) Každá ze smluvních stran může tuto Smlouvu kdykoliv vypovědět diplomatickou cestou. V takovém případě je platnost Smlouvy ukončena šest měsíců po dni, kdy bylo oznámení o vypovězení doručeno druhé smluvní straně. V případě ukončení platnosti této Smlouvy bude veškerým utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým nebo vytvořeným podle této Smlouvy zajištěna ochrana v souladu s ustanoveními této Smlouvy do doby, než poskytovatel zprostí příjemce této povinnosti. (4) Touto Smlouvou nejsou dotčena práva a závazky smluvních stran vyplývající z jiných mezinárodních smluv. Dáno v Praze dne 24. září 2008 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém, německém a anglickém jazyce, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém. Za vládu České republiky Ing. Dušan Navrátil v. r. ředitel Národního bezpečnostního úřadu Za Rakouskou spolkovou vládu Margot Klestil-Löffler v. r. mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně Rakouské republiky v České republice
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 68/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 68/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Bezpečnostní smlouvy mezi Českou republikou a Švédským královstvím o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací Vyhlášeno 21. 9. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 8. 2009, částka 31/2009 * ČLÁNEK 1 - VYMEZENÍ POJMŮ * ČLÁNEK 2 - STUPNĚ UTAJENÍ * ČLÁNEK 3 - PŘÍSLUŠNÉ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY * ČLÁNEK 4 - PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM * ČLÁNEK 5 - OCHRANA UTAJOVANÝCH INFORMACÍ * ČLÁNEK 6 - VYZRAZENÍ A ZNEUŽITÍ UTAJOVANÉ INFORMACE * ČLÁNEK 7 - PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ * ČLÁNEK 8 - NÁVŠTĚVY * ČLÁNEK 9 - UTAJOVANÉ SMLOUVY * ČLÁNEK 10 - BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE * ČLÁNEK 11 - BEZPEČNOSTNÍ INCIDENT * ČLÁNEK 12 - VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ * ČLÁNEK 13 - NÁKLADY * ČLÁNEK 14 - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 8. 2009 68 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 30. května 2008 byla v Praze podepsána Bezpečnostní smlouva mezi Českou republikou a Švédským královstvím o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informacíutajovaných informací. Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 14 odst. 1 dne 11. srpna 2009. Podle článku 14 odst. 2 dnem vstupu této Smlouvy v platnost pozbyla platnosti Všeobecná bezpečnostní dohoda mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Švédského království týkající se vojenských utajovaných skutečností, podepsaná ve Stockholmu dne 18. dubna 2000, vyhlášená pod č. 84/2000 Sb. m. s. a Příloha ke Všeobecné bezpečnostní dohodě mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Švédského království týkající se vojenských utajovaných skutečností, podepsaná v Praze dne 14. června 2004, vyhlášená pod č. 84/2004 Sb. m. s. Anglické znění Smlouvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně. BEZPEČNOSTNÍ SMLOUVA MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A ŠVÉDSKÝM KRÁLOVSTVÍM O VÝMĚNĚ A VZÁJEMNÉ OCHRANĚ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ PREAMBULE Česká republika a Švédské království (dále jen „smluvní strany“), přejíce si zajistit ochranu utajovaných informací vyměněných mezi nimi, nebo mezi veřejnoprávními a soukromoprávními subjekty pod jejich jurisdikcí, se při vzájemném respektování národních zájmů a bezpečnosti dohodly takto: ČLÁNEK 1 VYMEZENÍ POJMŮ Pro účely této Smlouvy se rozumí: Utajovanou informacíUtajovanou informací: informace, která podle právních předpisů některé ze smluvních stran vyžaduje ochranu proti vyzrazení, zneužití nebo ztrátě, a která byla takto označena, bez ohledu na svoji formu. Utajovanou smlouvouUtajovanou smlouvou: smlouva, která obsahuje utajovanou informaciutajovanou informaci, nebo v souvislosti s níž může k seznámení se s utajovanou informacíutajovanou informací dojít. Poskytující stranouPoskytující stranou: smluvní strana, včetně veřejnoprávních a soukromoprávních subjektů pod její jurisdikcí, která poskytne utajovanou informaciutajovanou informaci druhé smluvní straně. Přijímající stranou: smluvní strana, včetně veřejnoprávních a soukromoprávních subjektů pod její jurisdikcí, která přijme utajovanou informaciutajovanou informaci od poskytující stranyposkytující strany. Třetí stranou: stát, včetně veřejnoprávních a soukromoprávních subjektů pod jeho jurisdikcí, nebo mezinárodní organizace, které nejsou stranami této Smlouvy. ČLÁNEK 2 STUPNĚ UTAJENÍ 1. Utajovaná informaceUtajovaná informace poskytnutá podle této Smlouvy musí být označena příslušným stupněm utajení v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvních stran. To platí i pro překlad, kopii, opis nebo výpis z utajované informaceutajované informace, který musí obsahovat další označení umožňující identifikovat poskytující stranuposkytující stranu. 2. Následující stupně utajení se považují za rovnocenné: V České republice| Ve Švédském království ---|--- Obranné orgány| Jiné orgány PŘÍSNĚ TAJNÉ| HEMLIG/TOP SECRET| HEMLIG AV SYNNERLIG BETYDELSE FÖR RIKETS SÄKERHET TAJNÉ| HEMLIG/SECRET| HEMLIG DŮVĚRNÉ| HEMLIG/CONFIDENTIAL| - VYHRAZENÉ| HEMLIG/RESTRICTED| - 3. S českými utajovanými informacemiutajovanými informacemi označenými VYHRAZENÉ, DŮVĚRNÉ a TAJNÉ bude ve Švédsku jinými než obrannými orgány nakládáno jako s utajovanými informacemiutajovanými informacemi stupně utajení HEMLIG a bude jim poskytnuta rovnocenná ochrana. V rámci jednotlivých projektů nebo programů se smluvní strany mohou dohodnout na použití výše uvedených čtyř stupňů utajení. ČLÁNEK 3 PŘÍSLUŠNÉ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY Orgány smluvních stran příslušné k zajišťování ochrany utajovaných informacíutajovaných informací a k provádění této Smlouvy (dále jen „příslušné bezpečnostní úřady“) jsou: V České republice: Národní bezpečnostní úřad Ve Švédském království: Militära säkerhetstjänsten (Národní bezpečnostní úřad) ČLÁNEK 4 PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM 1. Přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým na základě této Smlouvy lze umožnit pouze osobám k tomu oprávněným podle právních předpisů příslušné strany. 2. Pokud jsou splněny procesní podmínky stanovené vnitrostátními právními předpisy, smluvní strany si vzájemně uznávají osvědčení fyzických osob. Článek 2 odst. 2 se použije obdobně. ČLÁNEK 5 OCHRANA UTAJOVANÝCH INFORMACÍ 1. Poskytující stranaPoskytující strana: a) zajistí označení utajované informace příslušným stupněm utajení v souladu s vnitrostátními právními předpisy; b) v případě nutnosti zajistí, že přijímající stranapřijímající strana je informována, že poskytnutá utajovaná informaceutajovaná informace vyžaduje ochranu podle této Smlouvy; c) informuje přijímající stranupřijímající stranu o všech podmínkách, na jejichž základě utajovanou informaciutajovanou informaci poskytuje, a omezeních při nakládání s ní; d) informuje přijímající stranupřijímající stranu o všech následných změnách stupně utajení. 2. Přijímající stranaPřijímající strana: a) poskytne, v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy, poskytnuté utajované informaciutajované informaci rovnocennou úroveň ochrany jako poskytující stranaposkytující strana; b) zajistí, že stupeň utajení nebude bez písemného souhlasu poskytující stranyposkytující strany změněn. ČLÁNEK 6 VYZRAZENÍ A ZNEUŽITÍ UTAJOVANÉ INFORMACE 1. Přijímající stranaPřijímající strana všemi zákonnými prostředky zajistí, že poskytnutá utajovaná informaceutajovaná informace nebude vyzrazena nebo využita v rozporu s účelem a omezeními stanovenými poskytující stranouposkytující stranou. 2. Utajované informaceUtajované informace poskytnuté podle této Smlouvy lze vydat třetí stranětřetí straně pouze s výslovným souhlasem poskytující stranyposkytující strany a v souladu s vnitrostátními právními předpisy přijímací strany. ČLÁNEK 7 PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ Utajované informaceUtajované informace si smluvní strany předávají v souladu s vnitrostátními právními předpisy poskytující stranyposkytující strany diplomatickou cestou nebo způsobem, na kterém se příslušné bezpečnostní úřady dohodnou. ČLÁNEK 8 NÁVŠTĚVY 1. Pokud není dohodnuto jinak, návštěvy zahrnující přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím vyžadují předchozí schválení příslušným bezpečnostním úřadem. 2. Žádost o návštěvu se předkládá příslušnému bezpečnostnímu úřadu zpravidla nejméně dvacet (20) dnů před jejím zahájením a obsahuje: a) jméno a příjmení návštěvníka, datum a místo narození, státní občanství, číslo průkazu totožnosti nebo cestovního dokladu; b) pracovní zařazení návštěvníka spolu s určením subjektu, který zastupuje; c) náležitosti osvědčení fyzické osoby návštěvníka; d) určení subjektu, kde se má návštěva uskutečnit; e) účel návštěvy nebo návštěv; f) data a dobu trvání návštěvy nebo návštěv. 3. Jakákoliv utajovaná informaceutajovaná informace zpřístupněná návštěvníkovi je považována za utajovanou informaciutajovanou informaci poskytnutou podle této Smlouvy. ČLÁNEK 9 UTAJOVANÉ SMLOUVY 1. Pokud jsou splněny procesní podmínky stanovené vnitrostátními právními předpisy, smluvní strany si vzájemně uznávají osvědčení podnikatele. Příslušný bezpečnostní úřad může požadovat provedení bezpečnostní inspekce u subjektu s cílem zajistit, že jsou právní předpisy upravující ochranu utajovaných informacíutajovaných informací i nadále dodržovány. 2. Utajovaná smlouvaUtajovaná smlouva stanoví pravidla pro určení stupně utajení a bezpečnostní požadavky na jednotlivé aspekty nebo části utajované smlouvyutajované smlouvy. ČLÁNEK 10 BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE 1. K dosažení a udržení srovnatelných bezpečnostních standardů si příslušné bezpečnostní úřady na vyžádání sdělují informace o vnitrostátních právních předpisech upravujících ochranu utajovaných informacíutajovaných informací, o uplatňovaných postupech a zkušenostech získaných při jejich provádění. Za tímto účelem mohou příslušné bezpečnostní úřady provádět vzájemné návštěvy. 2. Příslušné bezpečnostní úřady se vzájemně informují o aktuálních bezpečnostních rizicích, která mohou ohrozit poskytnutou utajovanou informaciutajovanou informaci. 3. Příslušné bezpečnostní úřady si na vyžádání a v souladu s vnitrostátními právními předpisy poskytují součinnost při provádění bezpečnostních řízení o vydání osvědčení fyzické osoby, osvědčení podnikatele a dalších bezpečnostních řízeních. 4. Smlouva bude prováděna v jazyce anglickém. ČLÁNEK 11 BEZPEČNOSTNÍ INCIDENT 1. V případě bezpečnostního incidentu, při kterém dojde ke ztrátě, zneužití nebo vyzrazení utajované informaceutajované informace, nebo vyskytne-li se podezření, že k takovému incidentu došlo, příslušný bezpečnostní úřad přijímající stranypřijímající strany o tom bezodkladně písemně informuje příslušný bezpečnostní úřad poskytující stranyposkytující strany. 2. K tomu příslušné orgány přijímající stranypřijímající strany (ve spolupráci s k tomu příslušnými úřady poskytující stranyposkytující strany, je-li to vyžadováno) zahájí okamžitě vyšetřování v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Přijímající stranaPřijímající strana bezodkladně informuje poskytující stranuposkytující stranu o okolnostech incidentu, vzniklé škodě, opatřeních přijatých pro její zmírnění a výsledcích vyšetřování. ČLÁNEK 12 VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ 1. Smlouva bude vykládána v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvních stran. 2. Jakékoliv spory týkající se výkladu nebo provádění této Smlouvy budou řešeny konzultacemi mezi smluvními stranami a nebudou předány k urovnání žádnému národnímu nebo mezinárodnímu tribunálu nebo třetí stranětřetí straně. ČLÁNEK 13 NÁKLADY Náklady vzniklé v souvislosti s prováděním této Smlouvy si smluvní strany hradí samy. ČLÁNEK 14 ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ 1. Tato Smlouva se sjednává na dobu neurčitou. Podléhá schválení v souladu s vnitrostátními právními procedurami smluvních stran a vstoupí v platnost první den následující po doručení pozdějšího z písemných oznámení mezi smluvními stranami informujících o tom, že byly splněny všechny podmínky pro vstup této Smlouvy v platnost. 2. Vstupem této Smlouvy v platnost se ukončuje platnost Všeobecné bezpečnostní dohody mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Švédského království týkající se vojenských utajovaných skutečností, která byla podepsána 18. dubna 2000 ve Stockholmu a Přílohy k této dohodě podepsané 14. června 2004 v Praze. Veškerým utajovaným informacímutajovaným informacím, které byly podle Všeobecné bezpečnostní dohody nebo podle její Přílohy poskytnuty, bude zajištěna ochrana v souladu s touto Smlouvou. 3. Každá ze smluvních stran má právo kdykoliv tuto Smlouvu písemně vypovědět. V takovém případě platnost Smlouvy skončí uplynutím šesti (6) měsíců ode dne, kdy bylo oznámení o vypovězení doručeno druhé smluvní straně. 4. Veškerým utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým podle této Smlouvy bude zajištěna ochrana v souladu s touto Smlouvou i po ukončení její platnosti. 5. Smluvní strany se okamžitě informují o všech změnách svých právních předpisů, které by mohly mít vliv na ochranu utajované informaceutajované informace poskytnuté podle této Smlouvy. V takovém případě zahájí smluvní strany konzultace, aby zvážily případné změny této Smlouvy. Do té doby bude utajovaným informacímutajovaným informacím zajišťována ochrana podle ustanovení této Smlouvy, pokud poskytující stranaposkytující strana písemně nepožádá o něco jiného. Dáno v Praze dne 30. května 2008 ve dvou původních vyhotoveních v jazyce anglickém. Na důkaz toho níže uvedení zástupci, řádně zmocněni svými vládami, podepsali tuto Smlouvu. Za Českou republiku Ing. Dušan Navrátil v. r. ředitel Národního bezpečnostního úřadu Za Švédské království Catherine von Heidenstam v. r. mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně Švédského království v České republice
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 67/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 67/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Finskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací Vyhlášeno 21. 9. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 10. 2009, částka 31/2009 * ČLÁNEK 1 - ÚČEL A ROZSAH PŮSOBNOSTI * ČLÁNEK 2 - VYMEZENÍ POJMŮ * ČLÁNEK 3 - BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY * ČLÁNEK 4 - STUPNĚ UTAJENÍ * ČLÁNEK 5 - PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM * ČLÁNEK 6 - OMEZENÍ POUŽITÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ * ČLÁNEK 7 - NAKLÁDÁNÍ S UTAJOVANÝMI INFORMACEMI * ČLÁNEK 8 - BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE * ČLÁNEK 9 - UTAJOVANÉ SMLOUVY * ČLÁNEK 10 - PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ * ČLÁNEK 11 - REPRODUKCE, PŘEKLAD A ZNIČENÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ * ČLÁNEK 12 - NÁVŠTĚVY * ČLÁNEK 13 - BEZPEČNOSTNÍ INCIDENTY * ČLÁNEK 14 - NÁKLADY * ČLÁNEK 15 - VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ * ČLÁNEK 16 - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 10. 2009 67 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 26. května 2008 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Finskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informacíutajovaných informací. Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Smlouva vstupuje v platnost na základě svého článku 16 odst. 1 dne 1. října 2009. České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně. SMLOUVA MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A FINSKOU REPUBLIKOU O VÝMĚNĚ A VZÁJEMNÉ OCHRANĚ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ Česká republika a Finská republika (dále jen „smluvní strany“), přejíce si zajistit ochranu utajovaných informací vyměněných mezi nimi nebo právnickými a fyzickými osobami pod jejich jurisdikcí, se při vzájemném respektování národních zájmů a bezpečnosti dohodly takto: ČLÁNEK 1 ÚČEL A ROZSAH PŮSOBNOSTI Účelem této Smlouvy je poskytnout ochranu utajovaným informacímutajovaným informacím vyměněným mezi smluvními stranami v oblasti zahraničních vztahů, obrany, bezpečnosti, policiepolicie, jakož i průmyslové bezpečnosti, nebo předaným v rámci sjednávání a provádění utajovaných smluvutajovaných smluv, nebo vytvořeným v rozsahu působnosti této Smlouvy. ČLÁNEK 2 VYMEZENÍ POJMŮ Pro účel této Smlouvy se rozumí: Utajovanou informacíUtajovanou informací jakákoliv informace, dokument nebo materiál předaný nebo vytvořený smluvními stranami, který, bez ohledu na svoji formu, vyžaduje podle vnitrostátních právních předpisů některé ze smluvních stran ochranu proti vyzrazení, zneužití nebo ztrátě, a který byl jako takový určen a náležitě označen. Utajovanou smlouvouUtajovanou smlouvou smlouva nebo subdodavatelská smlouva, která obsahuje utajovanou informaciutajovanou informaci, nebo v souvislosti s níž může k přístupu k utajované informaciutajované informaci dojít. Poskytující stranou smluvní strana včetně právnických a fyzických osob pod její jurisdikcí, která poskytne utajovanou informaciutajovanou informaci. Přijímající stranou smluvní strana včetně právnických a fyzických osob pod její jurisdikcí, která přijme utajovanou informaciutajovanou informaci. Třetí stranou stát včetně právnických a fyzických osob pod jeho jurisdikcí nebo mezinárodní organizace, které nejsou smluvní stranou této Smlouvy. ČLÁNEK 3 BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY 1. Národními bezpečnostními úřady odpovědnými za ochranu utajovaných informacíutajovaných informací a provádění této Smlouvy jsou: v České republice: NÁRODNÍ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘAD ve Finské republice: ULKOASIAINMINISTERIÖ 2. Národní bezpečnostní úřady si sdělí oficiální kontaktní údaje. 3. Národní bezpečnostní úřady se informují o svých určených bezpečnostních úřadech, které jsou rovněž odpovědné za provádění této Smlouvy. ČLÁNEK 4 STUPNĚ UTAJENÍ Rovnocennost označení národních stupňů utajení je následující: v České republice| ve Finské republice ---|--- PŘÍSNĚ TAJNÉ| ERITTÄIN SALAINEN TAJNÉ| SALAINEN DŮVĚRNÉ| LUOTTAMUKSELLINEN VYHRAZENÉ| KÄYTTÖ RAJOITETTU ČLÁNEK 5 PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM Přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým podle této Smlouvy lze umožnit pouze osobám k tomu oprávněným v souladu s vnitrostátními právními předpisy příslušné smluvní strany. ČLÁNEK 6 OMEZENÍ POUŽITÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ 1. Přijímající stranaPřijímající strana neposkytne utajovanou informaciutajovanou informaci třetí stranětřetí straně bez předchozího písemného souhlasu poskytující stranyposkytující strany. 2. Přijímající stranaPřijímající strana použije utajovanou informaciutajovanou informaci pouze k účelu, za kterým byla poskytnuta, a v souladu s požadavky na nakládání s ní stanovenými poskytující stranouposkytující stranou. ČLÁNEK 7 NAKLÁDÁNÍ S UTAJOVANÝMI INFORMACEMI 1. Poskytující stranaPoskytující strana: a) zajistí, že utajovaná informaceutajovaná informace je označena příslušným stupněm utajení a doplňujícím označením v souladu s vnitrostátními právními předpisy; b) informuje přijímající stranupřijímající stranu o podmínkách poskytnutí utajované informaceutajované informace; c) informuje přijímající stranupřijímající stranu o následných změnách stupně utajení. 2. Přijímající stranaPřijímající strana: a) zajistí označení utajované informaceutajované informace rovnocenným doplňujícím označením a stupněm utajení v souladu s článkem 4 této Smlouvy; b) poskytne utajované informaciutajované informaci stejnou úroveň ochrany jako poskytuje národním utajovaným informacímutajovaným informacím rovnocenného stupně utajení; c) zajistí, že stupeň utajení utajované informaceutajované informace nebude bez předchozího písemného souhlasu poskytující stranyposkytující strany zrušen nebo změněn. ČLÁNEK 8 BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE 1. Za účelem udržení srovnatelných bezpečnostních standardů si národní bezpečnostní úřady na vyžádání sdělují informace o vnitrostátních právních předpisech upravujících ochranu utajovaných informacíutajovaných informací a o uplatňovaných postupech a zkušenostech získaných při jejich provádění. 2. Bezpečnostní úřady si na vyžádání a v souladu s vnitrostátními právními předpisy poskytnou součinnost při provádění bezpečnostních řízení o vydání osvědčení fyzické osoby a osvědčení podnikatele. 3. Smluvní strany si v souladu s vnitrostátními právními předpisy uznají osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů. Článek 4 této Smlouvy se použije obdobně. 4. Národní bezpečnostní úřady si bezodkladně oznámí změny týkající se uznaných osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů, zejména v případech jejich zrušení nebo uplynutí doby platnosti. 5. Spolupráce podle této Smlouvy se uskutečňuje v jazyce anglickém. ČLÁNEK 9 UTAJOVANÉ SMLOUVY 1. Národní bezpečnostní úřady na vyžádání potvrdí, že navrhovaní kontrahenti a subkontrahenti, jakož i fyzické osoby účastnící se sjednávání nebo provádění utajovaných smluvutajovaných smluv jsou držiteli osvědčení podnikatele nebo osvědčení fyzické osoby, 2. V případě otevřeného výběrového řízení mohou národní bezpečnostní úřady potvrdit platnost osvědčení podnikatele nebo osvědčení fyzické osoby bez formální žádosti. 3. Národní bezpečnostní úřady mohou požadovat provedení bezpečnostní inspekce subjektu s cílem zajistit, že vnitrostátní právní předpisy upravující ochranu utajovaných informacíutajovaných informací jsou nadále dodržovány. 4. Utajované smlouvyUtajované smlouvy obsahují bezpečnostní pokyny, které určují bezpečnostní požadavky a stupně utajení jednotlivých aspektů a částí utajované smlouvyutajované smlouvy. Kopie bezpečnostních pokynů se zasílá národnímu bezpečnostnímu úřadu smluvní strany, pod jejíž jurisdikcí bude utajovaná smlouvautajovaná smlouva prováděna. ČLÁNEK 10 PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ 1. Utajované informaceUtajované informace se předávají diplomatickou nebo vojenskou cestou, nebo způsobem, na kterém se národní bezpečnostní úřady dohodnou. 2. Smluvní strany si mohou utajované informaceutajované informace předávat elektronicky v souladu s bezpečnostními postupy schválenými národními bezpečnostními úřady. ČLÁNEK 11 REPRODUKCE, PŘEKLAD A ZNIČENÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ 1. Reprodukce a překlady utajované informaceutajované informace musí být označeny stupněm utajení a doplňujícím označením a musí jim být poskytnuta ochrana jako původní utajované informaciutajované informaci. Vyhotovení překladů a počet reprodukcí se omezí na nezbytné minimum. 2. Překlady musí být opatřeny poznámkou v jazyce překladu, ze které je zřejmé, že obsahují utajovanou informaciutajovanou informaci poskytující stranyposkytující strany. 3. Překlad nebo reprodukci utajované informaceutajované informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ/ERITTÄIN SALAINEN a TAJNÉ/SALAINEN lze vyhotovit pouze s předchozím písemným souhlasem poskytující stranyposkytující strany. 4. Utajovaná informaceUtajovaná informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ/ERITTÄIN SALAINEN nesmí být zničena a v případě, kdy již není dále využitelná, musí být v souladu s vnitrostátními právními předpisy vrácena poskytující straněposkytující straně. ČLÁNEK 12 NÁVŠTĚVY 1. Návštěvy vyžadující přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím podléhají předchozímu písemnému povolení příslušného bezpečnostního úřadu, pokud se tyto nedohodnou jinak. 2. Žádost o povolení návštěvy se předkládá prostřednictvím bezpečnostních úřadů alespoň dvacet dnů před jejím zahájením. V naléhavých případech může být žádost o povolení návštěvy předložena na základě předchozí součinnosti bezpečnostních úřadů ve lhůtě kratší. 3. Žádost o povolení návštěvy obsahuje: a) jméno a příjmení návštěvníka, datum a místo narození, státní občanství, číslo pasu nebo průkazu totožnosti; b) pracovní zařazení návštěvníka a určení subjektu, který zastupuje; c) stupeň utajení, pro který bylo návštěvníku osvědčení fyzické osoby vydáno, včetně doby jeho platnosti; d) datum a délku návštěvy. V případě opakované návštěvy její celkovou délku; e) účel návštěvy včetně nejvyššího stupně utajení utajovaných informacíutajovaných informací, ke kterým bude přístup vyžadován; f) název, adresu, telefonní/faxové číslo, e-mailovou adresu a kontaktní osobu subjektu, který bude navštíven; g) datum, podpis a otisk úředního razítka bezpečnostního úřadu. 4. Bezpečnostní úřady se mohou dohodnout na seznamu osob, jimž je povolena opakovaná návštěva. Na podrobnostech opakované návštěvy se bezpečnostní úřady dohodnou. 5. Utajovaná informaceUtajovaná informace zpřístupněná návštěvníkovi se považuje za utajovanou informaciutajovanou informaci poskytnutou podle této Smlouvy. ČLÁNEK 13 BEZPEČNOSTNÍ INCIDENTY 1. Smluvní strany se bezodkladně písemně informují o jakémkoliv bezpečnostním incidentu, při kterém došlo ke ztrátě, zneužití nebo vyzrazení utajované informaceutajované informace, nebo o jakémkoliv podezření, že k takovému incidentu došlo. 2. Smluvní strana, v jejíž jurisdikci k incidentu došlo, zahájí bezodkladné vyšetřování. Druhá smluvní strana se zúčastní vyšetřování, pokud je to vyžadováno. 3. Smluvní strana, v jejíž jurisdikci k incidentu došlo, písemně informuje druhou smluvní stranu o okolnostech bezpečnostního incidentu, způsobené škodě, opatřeních přijatých pro její zmírnění a o výsledku vyšetřování. ČLÁNEK 14 NÁKLADY Náklady vzniklé v souvislosti s prováděním této Smlouvy si smluvní strany hradí samy. ČLÁNEK 15 VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ Jakýkoliv spor týkající se výkladu nebo provádění této Smlouvy bude řešen jednáním mezi smluvními stranami a nebude předán k urovnání žádnému vnitrostátnímu nebo mezinárodnímu soudu nebo třetí stranětřetí straně. ČLÁNEK 16 ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ 1. Tato Smlouva se sjednává na dobu neurčitou. Tato Smlouva vstoupí v platnost první den druhého měsíce následujícího po doručení pozdějšího oznámení mezi smluvními stranami diplomatickou cestou informujícího o tom, že byly splněny všechny vnitrostátní podmínky pro vstup této Smlouvy v platnost. 2. Tuto Smlouvu lze změnit na základě souhlasu smluvních stran. Změny vstoupí v platnost v souladu s ustanovením odstavce 1 tohoto článku. 3. Každá ze smluvních stran má právo tuto Smlouvu kdykoliv písemně vypovědět. V takovém případě je platnost Smlouvy ukončena šest měsíců po dni, kdy bylo písemné oznámení o ukončení platnosti doručeno druhé smluvní straně. 4. Veškerým utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým nebo vytvořeným podle této Smlouvy bude zajištěna ochrana v souladu s ustanoveními této Smlouvy i po ukončení její platnosti do doby, než poskytující stranaposkytující strana zprostí přijímající stranupřijímající stranu této povinnosti. 5. Po vstupu této Smlouvy v platnost smluvní strana, na jejímž území byla tato Smlouva sjednána, zahájí bezodkladně kroky vedoucí k její registraci Sekretariátem Organizace spojených národů v souladu s článkem 102 Charty Spojených národů a obeznámí druhou smluvní stranu o výsledku tohoto procesu spolu s příslušným číslem registrace ve Sbírce mezinárodních smluv Organizace spojených národů, jakmile bude toto vydáno. Na důkaz toho níže uvedení zástupci, řádně zmocněni k tomuto účelu, podepsali tuto Smlouvu. Dáno v Praze dne 26. května 2008 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém, finském a anglickém jazyce, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém. Za Českou republiku Ing. Dušan Navrátil v. r. ředitel Národního bezpečnostního úřadu Za Finskou republiku Hannu Veikko Kyröläinen v. r. mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Finské republiky v České republice
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 66/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 66/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o změnách Dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 25. listopadu 1997 v Hanoji Vyhlášeno 21. 9. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 27. 9. 2009, částka 31/2009 * ČLÁNEK 1 - Odstavec 4 článku 3 Dohody se vypouští a nahrazuje se novými odstavci 4 až 6: * ČLÁNEK 2 - V článku 6 Dohody se na začátek první věty odstavce 1 vkládají následující slova: * ČLÁNEK 3 - 1. V článku 8 odstavci 2 Dohody je znění první části věty následující: * ČLÁNEK 4 - Za článek 10 Dohody se vkládá nový článek 11, jehož znění je následující: * ČLÁNEK 5 - Protokol vstoupí v platnost devadesátým dnem po pozdější notifikaci, kterou si smluvní strany oznámily, že vnitřní právní postupy pro vstup Dohody v platnost byly ukončeny. Protokol zůstane v platnosti po dobu platnosti Dohody. Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 27. 9. 2009 66 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. března 2008 byl v Hanoji podepsán Protokol mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o změnách Dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o podpoře a vzájemné ochraně investic1), podepsané dne 25. listopadu 1997 v Hanoji. S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Protokol ratifikoval. Protokol vstupuje v platnost na základě svého článku 5 dne 27. září 2009. České znění Protokolu a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují současně. Protokol mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o změnách Dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 25. listopadu 1997 v Hanoji Vláda České republiky a vláda Vietnamské socialistické republiky (dále jen „smluvní strany“) se dohodly změnit Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o podpoře a vzájemné ochraně investic (dále jen „Dohoda“) následujícím způsobem: ČLÁNEK 1 Odstavec 4 článku 3 Dohody se vypouští a nahrazuje se novými odstavci 4 až 6: „4. Ustanovení o národním zacházení a doložce nejvyšších výhod podle tohoto článku se nebude vztahovat na výhody, které poskytuje smluvní strana na základě svých závazků jako člena celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu. 5. Smluvní strana je srozuměna s tím, že závazky druhé smluvní strany jako člena celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu zahrnují závazky vyplývající z mezinárodní smlouvy nebo vzájemné smlouvy týkající se této celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu. 6. Ustanovení této dohody nelze vykládat tak, že zavazují jednu smluvní stranu poskytnout investorům druhé smluvní strany nebo jejich investicím či výnosům takové výhody, upřednostnění nebo výsady, které může první smluvní strana poskytovat na základě mezinárodní smlouvy týkající se zcela nebo převážně zdanění.“. ČLÁNEK 2 V článku 6 Dohody se na začátek první věty odstavce 1 vkládají následující slova: „Aniž jsou dotčena opatření všeobecné povahy, která nejsou používána svévolně ani diskriminačně, založená na právech a závazcích, které smluvní strana převzala jako člen nebo strana celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu...“. ČLÁNEK 3 1. V článku 8 odstavci 2 Dohody je znění první části věty následující: „Jestliže spor mezi investorem jedné smluvní strany a druhou smluvní stranou nebude takto urovnán v době šesti měsíců od data, kdy investor předložil žádost o řešení sporu, ...“. 2. V článku 8 odstavci 2 písm. c) se vypouští věta „Rozhodčí nález bude konečný a závazný pro obě strany sporu.“. 3. Za odstavec 2 článku 8 Dohody se vkládá nový odstavec 3: „3. Rozhodčí soud bude rozhodovat na základě práva, kdy vezme při svém rozhodování v úvahu zdroje práva v následujícím pořadí: - ustanovení této dohody a jiných příslušných dohod mezi smluvními stranami; - platné právo dotčené smluvní strany; - ustanovení zvláštních dohod vztahujících se k investici; - obecné principy mezinárodního práva. Rozhodčí nález bude konečný a závazný pro obě strany ve sporu a bude vykonatelný v souladu s právním řádem příslušné smluvní strany.“. ČLÁNEK 4 Za článek 10 Dohody se vkládá nový článek 11, jehož znění je následující: „Základní bezpečnostní zájmy 1. Nic v této dohodě nelze vykládat tak, že je bráněno kterékoli ze smluvních stran přijmout kroky, které považuje za nezbytné na ochranu svých základních bezpečnostních zájmů, a) týkající se trestných činůtrestných činů; b) týkající se obchodu se zbraněmi, střelivem a válečnými nástroji a transakcí s jiným zbožím, materiálem, službami a technologiemi, které byly provedeny s cílem zásobovat vojenské nebo jiné bezpečnostní síly; c) učiněné v době války nebo v době mimořádných událostí v mezinárodních vztazích, nebo d) vztahující se k provádění národní politiky nebo mezinárodních dohod týkajících se zákazu rozšiřování atomových zbraní nebo jiných atomových výbušných zařízení nebo e) v souladu se svými závazky podle Charty OSN kroky k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. 2. Základní bezpečnostní zájmy smluvní strany mohou zahrnovat zájmy vyplývající z jejího členství v celní, hospodářské nebo měnové unii, volném trhu nebo zóně volného obchodu.“. Následující články Dohody budou přečíslovány. ČLÁNEK 5 Protokol vstoupí v platnost devadesátým dnem po pozdější notifikaci, kterou si smluvní strany oznámily, že vnitřní právní postupy pro vstup Dohody v platnost byly ukončeny. Protokol zůstane v platnosti po dobu platnosti Dohody. Dáno v Hanoji dne 21. března 2008, ve dvojím vyhotovení v jazyce českém, vietnamském a anglickém, přičemž všechny texty jsou stejně autentické. V případě jakéhokoli rozporu ve výkladu je rozhodující anglický text. Za vládu České republiky JUDr. Ivo Žďárek v. r. mimořádný a zplnomocněný velvyslanec České republiky ve Vietnamské socialistické republice Za vládu Vietnamské socialistické republiky Vo Hong Phuc v. r. ministr plánování a investic 1) Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o podpoře a vzájemné ochraně investic podepsaná v Hanoji dne 25. listopadu 1997 byla vyhlášena pod č. 212/1998 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 325/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 325/2009 Sb. Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o uložení kolektivní smlouvy vyššího stupně Vyhlášeno 21. 9. 2009, částka 100/2009 (n2/2009 Sb.), po opravě 325 SDĚLENÍ Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. září 2009 o uložení kolektivní smlouvy vyššího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí sděluje, že v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, v platném znění, byla u něj uložena v srpnu 2009 tato kolektivní smlouva vyššího stupně: Kolektivní smlouva vyššího stupně pro odvětví lesního hospodářství v České republice na rok 2009 uzavřená mezi Českou asociací zaměstnavatelů v lesním hospodářství a Odborovým svazem pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v České republice ze dne 9. 6. 2009. Ministr: JUDr. Šimerka v. r.
Vyhláška č. 321/2009 Sb.
Vyhláška č. 321/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva vnitra č. 233/2000 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 243/1999 Sb. a zákona č. 204/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 14. 9. 2009, datum účinnosti 14. 9. 2009, částka 99/2009 * Čl. I - Ve vyhlášce Ministerstva vnitra č. 233/2000 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejn * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 14. 9. 2009 321 VYHLÁŠKA ze dne 11. září 2009, kterou se mění vyhláška Ministerstva vnitra č. 233/2000 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 243/1999 Sb. a zákona č. 204/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo vnitra v dohodě s Českým statistickým úřadem stanoví podle § 92 odst. 1 písm. c) zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 204/2000 Sb. a zákona č. 230/2002 Sb.: Čl. I Ve vyhlášce Ministerstva vnitra č. 233/2000 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 243/1999 Sb. a zákona č. 204/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 80/2002 Sb., vyhlášky č. 188/2002 Sb., vyhlášky č. 401/2002 Sb., vyhlášky č. 565/2002 Sb., vyhlášky č. 251/2006 Sb. a vyhlášky č. 368/2008 Sb., se za § 14a vkládá nový § 14b, který zní: „§ 14b Došlo-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, zkracuje se lhůta podle § 2 odst. 1 na 43 dnů, lhůta podle § 3 odst. 2 na třicátý třetí den přede dnem voleb a lhůta podle § 4 odst. 1 na 23 dnů.“. Čl. II Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení. Ministr: Ing. Pecina, MBA v. r.
Zákon č. 320/2009 Sb.
Zákon č. 320/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Vyhlášeno 14. 9. 2009, datum účinnosti 14. 9. 2009, částka 99/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o volbách do Parlamentu České republiky * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o volbách do zastupitelstev krajů * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o volbách do zastupitelstev obcí * ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o volbách do Evropského parlamentu * ČÁST PÁTÁ - Změna soudního řádu správního * ČÁST ŠESTÁ - Změna zákoníku práce * ČÁST SEDMÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 14. 9. 2009 320 ZÁKON ze dne 11. září 2009, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o volbách do Parlamentu České republiky Čl. I Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 243/1999 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 64/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 37/2002 Sb., zákona č. 171/2002 Sb., zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 62/2003 Sb., zákona č. 418/2004 Sb., zákona č. 323/2006 Sb., zákona č. 480/2006 Sb. a zákona č. 261/2008 Sb., se mění takto: 1. § 55 zní: „§ 55 (1) Došlo-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, zkracují se lhůty podle § 1 odst. 3 na 50 dnů, § 27 na 5 dnů, § 14c písm. c) na 30 dnů, § 14c písm. d) na 10 dnů, § 14c písm. f) na 30 dnů, § 14e odst. 3 na 15 dnů, § 14e odst. 7 na 10 dnů, § 14g odst. 1 věty první na 15 dnů, § 14g odst. 1 věty třetí na 10 dnů, § 14g odst. 1 věty čtvrté na 9 dnů, § 16 odst. 1 na 11 dnů, § 31 odst. 3 na 38 dnů, § 31 odst. 4 na 47 dnů, § 32 odst. 4 na 34 dnů, § 33 odst. 1 věty poslední pro výzvu krajského úřadu na 32 dnů, § 33 odst. 1 věty poslední pro odstranění závad na 26 dnů, § 33 odst. 2 a 3 na 25 dnů, § 33 odst. 6 na 23 dnů, § 33 odst. 7 na 11 dnů, § 38 odst. 4 na 1 den, § 38 odst. 5 věty první na 24 hodin, § 38 odst. 5 věty druhé na 48 hodin, mění se počátek doby podle § 16 odst. 4 na 11 dnů a mění se lhůta podle § 33 odst. 1 věty první na lhůtu od 38 dnů do 34 dnů. (2) Došlo-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, lhůta podle § 38 odst. 5 věty třetí se nepoužije; vedoucí zastupitelského úřadu zajistí tisk hlasovacího lístku nebo jeho rozmnožení v dostatečném množství před zahájením voleb.“. 2. V § 82 se věta druhá nahrazuje větou „Člen okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise, který je v pracovním poměru nebo poměru obdobném pracovnímu poměru, má nárok na pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu a na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku od uvolňujícího zaměstnavatele.“. 3. Na konci § 82 se doplňuje věta „Členovi okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise, který není v pracovním poměru ani v poměru obdobném pracovnímu poměru, avšak je výdělečně činný, přísluší paušální náhrada ušlého výdělku za dobu výkonu funkce člena okrskové volební komise a zvláštní volební komise.“. 4. Poznámka pod čarou č. 12 se zrušuje. 5. V § 92 odst. 1 písm. d) se za slovo „odměny“ vkládají slova „a paušální náhrady ušlého výdělku“. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o volbách do zastupitelstev krajů Čl. II Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 37/2002 Sb., zákona č. 230/2002 Sb. a zákona č. 309/2002 Sb., se mění takto: 1. V § 55 se věta druhá nahrazuje větou „Člen okrskové volební komise, který je v pracovním poměru nebo poměru obdobném pracovnímu poměru, má nárok na pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu a na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku od uvolňujícího zaměstnavatele.“. 2. Na konci § 55 se doplňuje věta „Členovi okrskové volební komise, který není v pracovním poměru ani v poměru obdobném pracovnímu poměru, avšak je výdělečně činný, přísluší paušální náhrada ušlého výdělku za dobu výkonu funkce člena okrskové volební komise.“. 3. Poznámka pod čarou č. 24 se zrušuje. 4. V § 59 písm. d) se za slovo „odměny“ vkládají slova „a paušální náhrady ušlého výdělku“. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o volbách do zastupitelstev obcí Čl. III Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 230/2002 Sb. a zákona č. 309/2002 Sb., se mění takto: 1. V § 1 odst. 1 se za slovo „upravuje“ vkládají slova „v souladu s právem Evropských společenství1)“. Poznámka pod čarou č. 1 zní: „1) Směrnice Rady 94/80/ES ze dne 19. prosince 1994, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a být volen v obecních volbách pro občany Unie s bydlištěm v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky.“. Dosavadní poznámka pod čarou č. 1 se označuje jako poznámka pod čarou č. 1a, a to včetně odkazu na poznámku pod čarou. 2. V § 62 se věta druhá nahrazuje větou „Člen okrskové volební komise, který je v pracovním poměru nebo poměru obdobném pracovnímu poměru, má nárok na pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu a na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku od uvolňujícího zaměstnavatele.“. 3. Na konci § 62 se doplňuje věta „Členovi okrskové volební komise, který není v pracovním poměru ani v poměru obdobném pracovnímu poměru, avšak je výdělečně činný, přísluší paušální náhrada ušlého výdělku za dobu výkonu funkce člena okrskové volební komise.“. 4. Poznámka pod čarou č. 33 se zrušuje. 5. V § 74 písm. a) se za slovo „odměny“ vkládají slova „a paušální náhrady ušlého výdělku“. ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona o volbách do Evropského parlamentu Čl. IV Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, se mění takto: 1. V § 1 se za slovo „upravuje“ vkládají slova „v souladu s právem Evropských společenství1)“. Poznámka pod čarou č. 1 zní: „1) Směrnice Rady 93/109/ES ze dne 6. prosince 1993, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu občanů Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou jeho státními příslušníky.“. Dosavadní poznámka pod čarou č. 1 se označuje jako poznámka pod čarou č. 1a, a to včetně odkazu na poznámku pod čarou. 2. V § 61 se věta druhá nahrazuje větou „Člen okrskové volební komise, který je v pracovním poměru nebo poměru obdobném pracovnímu poměru, má nárok na pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu a na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku od uvolňujícího zaměstnavatele.“. 3. Poznámka pod čarou č. 20 se zrušuje. ČÁST PÁTÁ Změna soudního řádu správního Čl. V V § 89 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, se na konci textu věty první doplňují slova „; došlo-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, rozhodne soud do pěti dnů“. ČÁST ŠESTÁ Změna zákoníku práce Čl. VI V § 203 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 126/2008 Sb., se písmeno f) zrušuje. Dosavadní písmena g) až m) se označují jako písmena f) až l). ČÁST SEDMÁ ÚČINNOST Čl. VII Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Ústavní zákon č. 319/2009 Sb.
Ústavní zákon č. 319/2009 Sb. Ústavní zákon, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů Vyhlášeno 14. 9. 2009, datum účinnosti 14. 9. 2009, částka 99/2009 * Čl. I - Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb., ústavního zákona č. 395/2001 Sb., ústavního zákona č. 448/2001 Sb. a ústavního zákona č. 515/2002 Sb., se mění takto: * Čl. II Aktuální znění od 14. 9. 2009 319 ÚSTAVNÍ ZÁKON ze dne 11. září 2009, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky: Čl. I Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb., ústavního zákona č. 395/2001 Sb., ústavního zákona č. 448/2001 Sb. a ústavního zákona č. 515/2002 Sb., se mění takto: 1. V čl. 35 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.“. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3. 2. V čl. 66 větě první se za slovo „e),“ vkládá slovo „f),“. Čl. II Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Nález Ústavního soudu č. 318/2009 Sb.
Nález Ústavního soudu č. 318/2009 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 10. září 2009 ve věci návrhu na zrušení ústavního zákona č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny Vyhlášeno 11. 9. 2009, částka 98/2009 * Odůvodnění * I. - Vymezení věci a rekapitulace návrhu * II. - Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníka řízení * III. - Ústní jednání * IV. - Imperativ nezměnitelnosti materiálního jádra Ústavy České republiky (čl. 9 odst. 2 Ústavy) a jeho dopad pro čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy * V. - Ústavní konformita legislativního procesu * VI. - Prolomení Ústavy ústavním zákonem ad hoc (ústavním zákonem pro jedinečný případ) a rozpor s podstatnými náležitostmi demokratického právního státu * VII. - Derogace dle § 70 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. * VIII. - Obiter dictum 318 NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl dne 10. září 2009 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ve věci návrhu Miloše Melčáka na zrušení ústavního zákona č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, podaného podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, takto: I. Ústavní zákon č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, se zrušuje dnem 10. září 2009. II. Rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kontrasignované předsedou vlády, pozbývá platnosti současně s ústavním zákonem č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny. Odůvodnění I. Vymezení věci a rekapitulace návrhu Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 26. srpna 2009, se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kontrasignovaného předsedou vlády. Zároveň dle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, spolu s předmětnou ústavní stížností podává návrh na zrušení ústavního zákona č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny. Uvedeným rozhodnutím prezidenta se cítí být dotčen zejména v základním právu plynoucím z čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), z něhož dle judikatury Ústavního soudu [nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04 ze dne 26. 1. 2005 (N 17/36 SbNU 185; 140/2005 Sb.) - pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 17, str. 185, vyhlášen pod č. 140/2005 Sb.] plyne i právo na nerušený výkon veřejné funkce. Porušení tohoto základního práva pak spatřuje nikoli v protiústavním způsobu aplikace a interpretace právního řádu v ústavní stížností napadeném rozhodnutí prezidenta republiky, nýbrž v jeho právním základu, v ústavním zákonu č. 195/2009 Sb., jejž považuje za rozporný s čl. 21 odst. 2 a 4 a čl. 22 Listiny a s čl. 9 odst. 2, čl. 16 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 Ústavy České republiky (dále též jen „Ústava“). Usnesením ze dne 1. září 2009 č. j. Pl. ÚS 24/09-16 (vyhlášeno jako sdělení Ústavního souduÚstavního soudu pod č. 312/2009 Sb.) Ústavní soudÚstavní soud vykonatelnost rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, odložil. Následně pak usnesením ze dne 2. září 2009 č. j. Pl. ÚS 24/09-20 bylo řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. M., vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 24/09, přerušeno a návrh na zrušení ústavního zákona č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, byl postoupen k rozhodnutí dle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy. V odůvodnění svého návrhu stěžovatel uvádí, že ústavní zákon č. 195/2009 Sb. je zákonem ústavním toliko formálně, materiálně se však ústavnímu pořádku příčí, ve skutečnosti ústavní pořádek suspenduje - ad hoc, právě pro jedno funkční období odkládá jeho účinnost po dobu libovolně zvolenou momentální kvalifikovanou většinou poslanců a senátorů, pročež nejde v tomto smyslu o zákon, jenž Ústavu mění či doplňuje (dle čl. 9 odst. 1 Ústavy). Napadený ústavní zákon pak považuje za rozporný s ústavním pořádkem v tom smyslu, že mění podstatnou náležitost právního a demokratického státu, jež je dle čl. 9 odst. 2 Ústavy nezměnitelná. Touto náležitostí je podřízení volné soutěže politických sil stejným a zejména předem stanoveným pravidlům. Navrhovatel dále ve prospěch pravomoci Ústavního souduÚstavního soudu přezkoumat ústavnost předmětného ústavního zákona předkládá následující argumenty: Považuje za neudržitelnou doslovnou interpretaci čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy, jež by vedla k absurdním důsledkům - k možnosti ústavním zákonem kodifikovat cokoli, a to mimo ústavní kontrolu. Z tohoto hlediska neshledává relevantní rozdíl mezi zkrácením volebního období prezidenta či poslanců sněmovny a kupříkladu prodloužením jejich mandátů doživotně, a to opět ad hoc, jen poslanců právě tohoto volebního období, přičemž překážkou v této „logice“ by nebylo ani ustanovení čl. 21 odst. 1 Listiny, neboť eventuální pozdější ústavní zákon má stejnou právní sílu jako Listina. Formalistické lpění na kvalifikaci napadeného zákona jako zákona ústavního toliko na základě jeho přijetí kvalifikovanou většinou je dle navrhovatele v rozporu s materiálním pojetím právního státu, se skutečností, že Ústava České republiky není hodnotově neutrální, je založena mimo nezadatelnosti základních lidských a občanských práv též na předpokladu, že „základní náležitosti demokratického právního státu“ jsou nezměnitelné. V tomto smyslu je navrhovatelem za součást ústavního pořádku považován nikoli jen zákon, přijatý kvalifikovanou většinou Parlamentu, ale současně „nevzpírající se - nezměnitelným - základním náležitostem demokratického a právního státu.“. Vyslovuje přesvědčení, že napadený „ústavní“ zákon tyto podmínky nesplňuje, pročež není součástí ústavního pořádku. Uvedený závěr plyne dle něj i z vybočení z rámce čl. 9 odst. 1 Ústavy, neboť napadený „ústavní“ zákon Ústavu nemění ani nedoplňuje, ale její určité ustanovení (o délce volebního období) pro určité volební období suspenduje, a to retroaktivně. Jinými slovy vyjádřeno, suspendovanou ústavní úpravu pak nahrazuje jen pro toto volební období pravidlem ad hoc na základě mocenské dohody určitých politických sil. Zastává názor, dle něhož vyloučení, resp. odložení účinnosti určitého ústavního ustanovení pro určitou dobu je přiměřené pro výjimečné situace v historii státu, jako je ohrožení jeho integrity, válečný stav či živelné pohromy, přičemž ani takových postupů nelze užít libovolně, ale jen na základě ústavních zmocnění. Vyslovuje přesvědčení, že neochota většiny politických sil dostát v určitém volebním období ústavním postupům při ustavení nové vlády však takovou situací není. V návrhu je dále podrobně analyzován smysl a význam čl. 9 odst. 2 Ústavy, a to v souvislosti s garancemi demokratické svobodné soutěže politických sil. Odkazuje se na právní názor Ústavního souduÚstavního soudu vyjádřený v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 53/2000 ze dne 27. 2. 2001 (N 36/21 SbNU 313; 98/2001 Sb.), dle kterého „Volná a svobodná soutěž politických sil je založena především na tom, že se všechny politické subjekty řídí stejnými předem stanovenými pravidly, která vycházejí právě z těchto základních principů. ... Přitom nemůže jít o libovůli v jejím rozhodování, nýbrž musí být respektována ústavní kritéria, náležející do základních principů politického systému, ústavně garantovaného. Pokud by toto riziko libovůle nebylo vyloučeno a bylo by umožněno i jen obcházení zmíněných principů, vedlo by to nepochybně vždy k porušení ústavního pořádku, jeho účelu i smyslu a vynucovalo by si ingerenci Ústavního souduÚstavního soudu, který je podle čl. 83 i čl. 87 soudním orgánem ochrany ústavnosti i zákonnosti.“. Stěžovatel za pojmovou vlastnost právní normy, počítaje v to Ústavu, samozřejmou pro pojetí materiálního právního státu, považuje její závaznost do budoucna, stejným způsobem, na všechny v budoucnu nastalé situace. Myšlenka, že zákonem stanovená pravidla lze účelově a jen pro určitý případ suspendovat, by dle něj znamenala akceptovat libovůli a porušení principu vlády zákona. Odkazuje na tomto místě i na právní názor Ústavního soudu, obsažený v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/04 ze dne 28. 6. 2005 (N 130/37 SbNU 641; 327/2005 Sb.). Napadeným ústavním zákonem podle navrhovatele došlo k porušení ústavního zákazu retroaktivity, a to zpětnou úpravou volebního období v jeho průběhu - volební období počalo jako čtyřleté (čl. 16 odst. 1 Ústavy) a zpětně bylo upraveno (zkráceno). Uvedenou zpětnou účinnost považuje navrhovatel za pravou retroaktivitu, jež se ocitá v rozporu i s principem legitimního očekávání, přičemž poukazuje na skutečnost, že výjimečná přijatelnost pravé retroaktivity v období po druhé světové válce ve veřejném právu je omezena na otázky vypořádání se s totalitní minulostí, čehož příkladem je zákon o protiprávnosti komunistického režimu či restituční zákonodárství. Obdobné důvody opodstatňující pravou retroaktivitu ale v předmětné věci dány nejsou. Navrhovatel zdůrazňuje mimořádný význam vztahu voleb a fungování demokratického právního státu, předem stanovené volební období považuje za důležité pro uplatnění principů suverenity lidu, rovnosti šancí, otevřenosti politické soutěže, práva poslance na nerušený výkon mandátu po předem stanovenou dobu a zejména pak pro zaručení ochrany práv parlamentní menšiny. Možný průlom do těchto principů lze dle něj připustit toliko na základě Ústavy, za obecně Ústavou stanovených podmínek (jimiž jsou podmínky rozpuštění Poslanecké sněmovny). Odkazuje v této souvislosti i na řadu rozhodnutí, v nichž se Ústavní soudÚstavní soud vyslovil k ochraně uvedených principů [nález sp. zn. II. ÚS 275/96 ze dne 15. 10. 1996 (N 103/6 SbNU 243), Pl. ÚS 24/04, Pl. ÚS 73/04]. Dovozuje-li Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04 meze možností moci soudní zrušit volby pro volební delikt, a to z důvodu nepřípustnosti měnit vůli suveréna rozhodnutím soudní moci, tím méně dle stěžovatele je to přípustné pro moc zákonodárnou. Argument, dle kterého lze Ústavou kodifikovat vše, co získá ústavní většinu, bez ohledu k ustanovení o nezměnitelnosti základních náležitostí demokratického právního státu, navrhovatel odmítá. Vyslovuje přesvědčení, že mezi tyto náležitosti nutno zařadit i předvídatelnost zákona danou jeho obecností, jakož i názor, že uvedenou tezi vyslovil již i Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 77/06 ze dne 15. 2. 2007 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.): „Zákon ve formálním smyslu nelze v materiálním právním státu chápat jako pouhý nosič nejrůznějších změn prováděných napříč právním řádem. Materiálně nazíraný právní stát naopak vyžaduje, aby zákon byl jak z hlediska formy, tak co do obsahu předvídatelným konzistentním pramenem práva.“. Upozorňuje dále - opět s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS 73/04) - na důležitost férových podmínek politické soutěže. Akcentuje na tomto místě rozdíl mezi zkrácením volebního období Poslanecké sněmovny pro jeden případ a obecným pravidlem jejího rozpuštění. Je si přitom vědom různosti ústavních modelů rozpuštění parlamentů a vypsání předčasných voleb v demokratických zemích světa. Je dle něj možné z pohledu čl. 9 odst. 2 Ústavy takový model zakotvit obecnou změnou Ústavy, je však vyloučeno dovolávat se demokratického charakteru státu, postupovat formálně v intencích jeho Ústavy a současně suspendovat jeho podstatné, materiální náležitosti, které jeho demokratický a právní charakter garantují. Navrhovatel analyzuje účel mechanismu rozpuštění Poslanecké sněmovny, spjatého s vyslovením nedůvěry vládě (resp. s odepřením vyslovení důvěry vládě), jak je zakotven v Ústavě, konstatuje, že tento mechanismus podmiňuje pád vlády vážně míněným rozhodnutím opozice se vlády ujmout, má za cíl vyloučit demonstrativní, nevážné pokusy o destabilizaci vlády, klade přesně váženou odpovědnost na účastníky politické soutěže. Obejitím tohoto postupu zkrácením volebního období Poslanecké sněmovny je dle něj politická soutěž znerovněna a okruh soutěžících konzervován již proto, že nové politické strany či hnutí se nutně octnou v časové tísni, směřovaly-li vlastní angažmá v soutěži k termínu voleb pravidelnému. Zdůrazňuje, že není politicky neutrální, tedy z hlediska politické soutěže, kdy se konají volby do zastupitelského sboru - jde-li o volby předčasné, jen ten jejich termín je legitimní, plyne-li z Ústavou předem popsaných postupů. Pro uvedené napadený ústavní zákon považuje za porušený princip rovných šancí v politické soutěži [což podepírá poukazem na právní názor Ústavního souduÚstavního soudu vyslovený v nálezu sp. zn. I. ÚS 53/2000 (pozn. red.: sic! - správně sp. zn. Pl. ÚS 53/2000 - viz výše)]. Výslovně v této souvislosti uvádí: „Modus operandi ústavních delikventů spočívá v tom, že Ústava, resp. její podstatné náležitosti, garantující pravidla politické soutěže se pro danou chvíli nezruší, ale ignorují, suspendují. Přičemž nic nebrání momentální ústavní většině Ústavu změnit či doplnit - pro příště lze kodifikovat vypsání předčasných voleb jakkoli snadným způsobem. Bylo by založeno nové ústavní pravidlo, nahrazující napříště stávající, a znamenalo-li by volnou (rovnou a otevřenou) soutěž politických sil do budoucna, bylo by konformní ústavnímu pořádku, tedy základním náležitostem demokratického právního státu. To však nečiní; pro příště se opět hlásí k rigidní proceduře vypsání nových voleb; do okamžiku, než opět momentální většina usoudí, že je politicky výhodné - pro ni - znovu ústavní postup ignorovat a ad hoc zákonem se z politické soutěže vyvázat.“. Z pohledu historického navrhovatel upozorňuje, že napadený ústavní zákon je obsahově shodný s týmž, přijatým v roce 1998, a obdobné jsou i jeho politické okolnosti. Argumentaci postupem v roce 1998 založenou „ústavní zvyklostí“ považuje za nepřijatelnou a dále předkládá nástin politicko-kulturních důsledků prolomení ústavních principů. Jelikož dle jeho názoru ústavní zákon č. 195/2009 Sb. tím, že mění pravidla volné, rovné a otevřené politické soutěže, jež patří mezi základní náležitosti demokratického právního státu, suspendováním Ústavy pro jeden případ, a to retroaktivně a způsobem omezujícím suverenitu lidu, je tak v rozporu s čl. 21 odst. 2 a 4 a čl. 22 Listiny a čl. 9 odst. 2, čl. 16 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 Ústavy. Ze všech takto vyložených důvodů navrhuje ústavní zákon č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, zrušit. II. Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníka řízení Podle § 42 odst. 4 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaslal Ústavní soudÚstavní soud předmětný návrh Poslanecké sněmovně. Ve svém vyjádření, doručeném Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 4. září 2009, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ing. Miloslav Vlček uvádí, že v rozpravě k návrhu posuzovaného ústavního zákona byla podrobně diskutována otázka přijetí zvláštního ústavního zákona, byly zmiňovány varianty řešení aktuální politické situace, byly zmiňovány a zvažovány výhrady některých odborníků a politiků proti navrženému věcnému řešení a byla zvažována možnost obecné ústavní změny úpravy rozpuštění Poslanecké sněmovny. Byla zdůrazněna nezbytnost respektovat podstatné náležitosti demokratického právního státu. S poukazem na názor Ústavního souduÚstavního soudu k funkci vyjádření účastníka v řízení o kontrole norem [nález sp. zn. Pl. ÚS 24/07 ze dne 31. 1. 2008 (88/2008 Sb.)], nad rámec běžného vyjádření komory, předseda Poslanecké sněmovny sděluje, že ústavní zákon č. 195/2009 Sb. byl přijat na základě širokého politického konsenzu, ústavně předepsaným způsobem s ním vyslovily souhlas obě komory Parlamentu, byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen. Uvedený ústavní zákon dle něj svým obsahem neodporuje podstatným náležitostem demokratického právního řádu, jelikož zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny je spojeno s konáním nových voleb do Poslanecké sněmovny. Zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny nenarušuje princip suverenity lidu, naopak vede k nutnosti dřívějšího skládání účtů členů zákonodárného sboru občanům, což požadavkům demokracie ani právního státu neodporuje. Předmětný ústavní zákon nic nemění na skutečnosti, že se zákonodárný sbor konstituuje na základě řádně konaných voleb a ze své činnosti se pravidelně občanům ve volbách zodpovídá. Ve vyjádření je dále obsažen osobní názor předsedy Poslanecké sněmovny, že Ústavnímu souduÚstavnímu soudu podle platného znění Ústavy nepřísluší posuzovat „ústavnost“ ústavních zákonů a ústavní zákony zrušovat. Pokud by si Ústavní soudÚstavní soud takové oprávnění osvojoval, nadřazoval by se tím nad ústavodárce. Je povinností samotného ústavodárce zajistit, aby přijímané ústavní zákony nevybočovaly z toho, co je ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy slučitelné s demokracií a s právním státem. Podle § 42 odst. 4 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zaslal Ústavní soud předmětný návrh i Senátu Parlamentu České republiky. Úvodem svého vyjádření, doručeného Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 4. září 2009, jeho předseda MUDr. Přemysl Sobotka rekapituluje průběh projednávání předmětného ústavního zákona v Senátu, rekapituluje zejména argumenty ve prospěch i v neprospěch jeho přijetí. Z okruhu těch prvních uvádí názor, že jednorázový ústavní zákon sice vykazuje znaky nesystémovosti, avšak tato vada nedosahuje takové intenzity, že by jeho přijetí mohlo ohrozit nebo narušit principy demokratického právního státu. Jednorázové zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny není v našem právním řádu institutem novým, protože již jednou došlo k jeho „úspěšnému použití“ v ústavním zákonu č. 69/1998 Sb., o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny, a není proto prý důvodu, aby stejnou cestu nezvolil Parlament v současné době pro zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, jelikož toto řešení je s to urychleně otevřít cestu k předčasným parlamentním volbám a ukončit tak období politické nestability. Z okruhu kritiků přijaté úpravy se ve vyjádření odkazuje na stanovisko Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, přijaté na její 6. schůzi konané dne 27. května 2009, v němž komise dospěla k závěru, že navrhovaný ústavní zákon míří proti smyslu Ústavy jako řádu obecných a předem známých pravidel vládnutí, zasahuje do vztahů mezi poslanci a občany, jakož i do kompetencí Senátu, a jeho přijetí rozhodně není jedinou cestou, jak dosíci předčasných voleb do Poslanecké sněmovny. Závěrem předseda Senátu konstatuje, že Senát projednal předmětný návrh ústavního zákona v mezích Ústavou stanovené kompetence a Ústavou předepsaným způsobem, napadenou ústavní úpravu schválil většinově s vědomím, že její obsah není v rozporu s čl. 9 odst. 2 Ústavy ani s jinými normami, které jsou součástí ústavního pořádku, přičemž posouzení námitek uplatněných stěžovatelem ponechává plně na úvaze Ústavního souduÚstavního soudu. Vzhledem k mimořádné naléhavosti věci Ústavní soudÚstavní soud zkrátil lhůtu dle § 69 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. s tím, že obě komory Parlamentu České republiky zároveň upozornil na možnost neprodleně po obdržení návrhu k vyjádření sdělit, že tuto považuje za nedostatečnou. Účastník řízení postup Ústavního soudu akceptoval a vyjádření k návrhu zaslal ve stanovené lhůtě. III. Ústní jednání U ústního jednání nebyly předneseny žádné návrhy na doplnění dokazování a z vystoupení účastníků řízení a z jejich odpovědí na dotazy soudců nevyplynuly žádné nové skutečnosti nad rámec návrhu a písemných vyjádření k němu. IV. Imperativ nezměnitelnosti materiálního jádra Ústavy České republiky (čl. 9 odst. 2 Ústavy) a jeho dopad pro čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy Ústavní soudÚstavní soud již v prvním svém nálezu v řízení o kontrole norem ve věci ústavnosti zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 19/93 [nález ze dne 21. 12. 1993 (N 1/1 SbNU 1; 14/1994 Sb.)], zformuloval k interpretaci a chápání imperativu nezměnitelnosti materiálního jádra Ústavy zásadní teze: „Právněpozitivistická tradice ... odhalila ... v pozdějším vývoji vícekrát své slabiny. Ústavy konstruované na těchto základech jsou hodnotově neutrální: tvoří institucionální a procesní rámec, naplnitelný velmi odlišným politickým obsahem, protože kritériem ústavnosti se stává dodržení kompetenčního a procesního rámce ústavních institucí a postupů, tudíž kritérií formálně-racionální povahy. ... Vědomí, že nespravedlnost musí zůstat nespravedlností, i když se halí do pláště zákona, se promítlo i do ústavy poválečného Německa a v současné době i do Ústavy České republiky. Naše nová Ústava není založena na hodnotové neutralitě, není jen pouhým vymezením institucí a procesů, ale včleňuje do svého textu i určité regulativní ideje, vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti. ... České právo není založeno na svrchovanosti zákona. Nadřazenost zákonů nižším právním normám neznamená ještě jejich svrchovanost. Dokonce ani ve smyslu rozsahu zákonodárné kompetence v rámci ústavního státu nelze hovořit o svrchovanosti zákona. V pojetí ústavního státu, na kterém je založena Ústava České republiky, není právo a spravedlnost předmětem volné dispozice zákonodárce a tím ani zákona, protože zákonodárce je vázán určitými základními hodnotami, jež Ústava prohlašuje za nedotknutelné. Ústava České republiky např. v čl. 9 odst. 2 stanoví, že ,změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná‘. Tím jsou konstitutivní principy demokratické společnosti v rámci této Ústavy postaveny nad zákonodárnou kompetenci a tím ,ultra vires‘ Parlamentu. S těmito principy stojí a padá ústavní stát. Odstranění některého z těchto principů, provedené jakýmkoli, byť i většinovým anebo zcela jednomyslným rozhodnutím parlamentu, by nemohlo být interpretováno jinak, než jako odstranění tohoto ústavního státu jako takového.“. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 36/01 ze dne 25. 6. 2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.) Ústavní soudÚstavní soud aplikoval ustanovení čl. 9 odst. 2 Ústavy v pozici základního pravidla interpretace Ústavy a jejích změn: „Z ústavní maximy dle čl. 9 odst. 2 Ústavy neplynou konsekvence toliko pro ústavodárce, nýbrž i pro Ústavní soud. V nepřípustnosti změny podstatných náležitostí demokratického právního státu je obsažen i pokyn Ústavnímu souduÚstavnímu soudu, dle kterého žádnou novelu Ústavy nelze interpretovat v tom smyslu, že by jejím důsledkem bylo omezení již dosažené procedurální úrovně ochrany základních práv a svobod.“. V této souvislosti nutno zmínit i nález sp. zn. Pl. ÚS 11/02 ze dne 11. 6. 2003 (N 87/30 SbNU 309; 198/2003 Sb.), v němž do rámce čl. 9 odst. 2 Ústavy soud zahrnul i garance vyloučení svévole v případě vlastního výkladu ústavního pořádku: „Nemá-li se sám Ústavní soudÚstavní soud jako ústavní orgán, tj. orgán veřejné moci, dopouštět libovůle, jejímuž zákazu je sám také podroben, neboť i Ústavní soudÚstavní soud, či právě on, je povinen respektovat rámec ústavního státu, v němž je výkon libovůle orgánům veřejné moci striktně zapovězen, musí se cítit vázán svými vlastními rozhodnutími, která může svou judikaturou překonat jen za určitých podmínek. Tento postulát lze přitom charakterizovat jako podstatnou náležitost demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 9 odst. 2 Ústavy).“. V řadě svých rozhodnutí Ústavní soudÚstavní soud nastínil i obsah pojmu „podstatných náležitostí demokratického právního státu“ dle čl. 9 odst. 2 Ústavy. V nálezu sp. zn. III. ÚS 31/97 ze dne 29. 5. 1997 (N 66/8 SbNU 149) v této souvislosti uvedl: „Pojem demokratického státu dle čl. 9 odst. 2 Ústavy je interpretován Ústavním soudemÚstavním soudem, jakož i doktrínou. Ve svém rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 19/93 Ústavní soudÚstavní soud pod zmíněný pojem vztáhl materiální, a nikoli formální chápání právního státu.“. Soud dále odkázal na stanoviska doktrinární, dle nichž k podstatným náležitostem demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 a 3 Ústavy patří „především svrchovanost lidu a principy obsažené v čl. 5 a 6 Ústavy a přirozenoprávní ustanovení Listiny základních práv a svobod, která zakládají ústavní právo na odpor (čl. 23 Listiny)“1, resp. vyjádřeno jinak, jsou tyto náležitosti „koncentrovány v několika článcích I. hlavy Ústavy a I. a V. hlavy Listiny a slavnostně prohlášeny v Preambuli Ústavy“2. Z hlediska komparativního Ústavní soudÚstavní soud poukázal i na čl. 79 odst. 3 Základního zákona SRN, čl. 110 odst. 1 Ústavy Řecké republiky a čl. 288 Ústavy Portugalské republiky. Ústavní soudÚstavní soud do rámce materiálního ohniska právního řádu - ve shodě s názorem doktrinárním3 - vztáhl i základní principy volebního práva [nález sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 ze dne 6. 2. 2001 (N 16/21 SbNU 113; 64/2001 Sb.)]. Z uvedených rozhodnutí lze vyvodit několik zobecňujících závěrů: Ústavní soudÚstavní soud ve své dosavadní judikatuře důrazně dal najevo nezbytnost ochrany materiálního ohniska ústavního pořádku, naznačil částečně abstraktní a částečně kazuistickou metodou jeho strukturu, jakož i skutečnost, že důsledky z něj plynoucí dopadají nejen na demokratického zákonodárce, nýbrž i na Ústavní soudÚstavní soud samotný. Byl-li (sp. zn. Pl. ÚS 36/01) konfrontován s ústavním zákonem (měnícím a doplňujícím Ústavu), který soud považoval za stojící v rozporu s materiálním ohniskem Ústavy (čl. 9 odst. 2), postupoval pak metodou interpretace konformní s kautelami plynoucími z čl. 9 odst. 2 (čili analogií se zásadou priority ústavně konformní interpretace před derogací). Na uvedeném právním názoru setrval i ve své další judikatuře [nález sp. zn. Pl. ÚS 44/02 ze dne 24. 6. 2003 (N 98/30 SbNU 417; 210/2003 Sb.) a nález sp. zn. I. ÚS 752/02 ze dne 15. 4. 2003 (N 54/30 SbNU 65)]. Odchýlil-li se Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/01 ze dne 12. 2. 2002 (N 14/25 SbNU 97; 95/2002 Sb.) od předchozí konstantní judikatury, uvedený právní názor nebyl součástí nosných důvodů předmětného rozhodnutí, byl vysloven toliko jako obiter dictum. Demokratická konstitucionalistika se v této souvislosti shoduje na názoru, dle něhož je rozlišení významu ratia decidendi a obiter dicta pro závaznost precedentu relevantní: „napsaný názor precedenčního soudu není závazný celý, závazný je toliko důvod jeho rozhodnutí, ratio decidendi“.4 Ústavní vývoj České republiky se při ochraně konstitutivních principů demokratické společnosti shoduje s ústavním vývojem evropských demokracií. Tvůrci Základního zákona SRN z roku 1949 reagovali na německou historii let 1919 až 1945, kromě jiného, vyjmutím „materiálního ohniska ústavy“ z dispozice ústavodárce, jinými slovy vyjádřeno, zakotvením „imperativu nezměnitelnosti“ (Ewigkeitsklausel). Dle něj změna Základního zákona týkající se základních principů spolkového uspořádání, základních principů ochrany lidských práv, právního státu, suverenity lidu a práva na občanskou neposlušnost je nepřípustná (čl. 79 odst. 3 Základního zákona). Důsledkem úpravy nedotknutelnosti „materiálního jádra“ ústavy je dle doktríny i judikatury Spolkového ústavního souduústavního soudu postup, v jehož rámci by o rozporu „ústavního zákona“ s materiálním jádrem ústavy rozhodl s konečnou platností Spolkový ústavní soudústavní soud, včetně alternativy, že by prohlásil tuto změnu Základního zákona za právně neplatnou.5 Názor doktrinární, dle něhož Spolkovému ústavnímu souduústavnímu soudu přísluší rozhodnout o neplatnosti ústavního zákona měnícího Základní zákon v rozporu s jeho čl. 79 odst. 3, se přitom prosadil vzápětí po nabytí účinnosti Základního zákona,6 a posléze byl potvrzen i samotnou judikaturou Spolkového ústavního souduústavního soudu (BVerfGE, 30, 1/24). Ústava Rakouské republiky vymezuje procedurální omezení ústavodárce pro oblast jejího materiálního ohniska a zároveň zakládá v této souvislosti kompetenci Ústavního souduÚstavního soudu. Dle rakouské konstitucionalistiky „jsou předmětem přezkumné kompetence Ústavního souduÚstavního soudu spolkové a zemské zákony, a sice jak jednoduché, tak i ústavní zákony“.7 Z okruhu spolkových ústavních zákonů je tato kompetence vyvozována z ustanovení čl. 140 Spolkové ústavy, zakládajícího obecně kompetenci soudu ve věci kontroly norem, ve spojení s čl. 44 odst. 3 Spolkové ústavy, dle něhož celková revize ústavy, případně i revize částečná, žádá-li o to jedna třetina členů Národní rady nebo Spolkové rady, musí být schvalována formou referenda. Doktrína zastává názor, dle něhož Ústavnímu souduÚstavnímu soudu přísluší posoudit, a to i formou aposteriorní kontroly norem, dodržení uvedené procedury z pohledu měnícího zásahu ústavodárce do „materiálního ohniska ústavy“. Mezi jeho komponenty přitom řadí zastupitelskou demokracii, spolkové uspořádání, liberální právní stát a dělbu moci.8 Svůj názor opírá i o právní názor Ústavního souduÚstavního soudu Rakouska vyjádřený v rozhodnutích VfSlg. 11.584, 11.756, 11.827, 11.916, 11.918, 11.927, 11.972. Vycházeje z kritiky legislativní praxe, jež formou přijímání ústavních zákonů v oblastech materie jednoduchého práva obchází přezkumnou pravomoc Ústavního souduÚstavního soudu, dochází soud k závěru, dle něhož takovýmto postupem ústavodárce „nemůže směřovat“ k prolamování základních principů Spolkové ústavy. Tato rozhodovací linie byla potvrzena i další judikaturou soudu. V rozhodnutí ze dne 11. listopadu 2001 VfGH 16.327 byla posuzována ústavnost ustanovení zákona, jemuž parlament přisoudil sílu ústavního ustanovení, a to § 126a zákona o veřejných zakázkách, dle něhož „ustanovení zemských zákonů platných ke dni 1. ledna 2001, týkající se organizace a příslušnosti orgánů, jimž přísluší právní ochrana ohledně zadávání veřejných zakázek, platí jako nikoli rozporné se Spolkovou ústavou“. Ústavní soudÚstavní soud předem rozlišil jednoduché a kvalifikované ústavní právo (tj. ústavní právo tvořící materiální jádro ústavy dle jejího čl. 44 odst. 3). Konstatoval, že za účelem ochrany „existujícího jádra ústavy“ jednoduchému ústavodárci není dovoleno zcela suspendovat Spolkovou ústavu v její závaznosti pro parciální obor právního řádu (nehledě na význam tohoto dílčího oboru). Ústavní soudÚstavní soud v této souvislosti nepovažoval za potřebné zkoumat, zdali přicházelo do úvahy řízení dle čl. 44 odst. 3 Spolkové ústavy. Uvedl, že suspendování ústavy nachází se v rozporu s principem demokracie a právního státu a není v dispozici ústavodárce ve smyslu čl. 44 odst. 1 Spolkové ústavy.9 Na základě uvedené argumentace, a to jakkoli dle doslovné dikce čl. 140 odst. 1 Spolkové ústavy Ústavní soudÚstavní soud rozhoduje „o protiústavnosti spolkových a zemských zákonů“, Ústavní soudÚstavní soud ustanovení § 126a zákona o veřejných zakázkách, označené ústavodárcem jako ustanovení ústavního zákona a přijaté procedurou dle čl. 44 odst. 1 Spolkové ústavy, zrušil. Vývoj demokratické ústavnosti v demokratických zemích v současnosti zdůrazňuje ochranu hodnot identifikujících ústavní systém svobody a demokracie, včetně alternativy soudního přezkumu ústavních změn.10 Stejně jak je v německém případě čl. 79 odst. 3 Základního zákona reakcí na nedemokratický vývoj a nacistickou zvůli v období před rokem 1945 (a obdobně pak čl. 44 odst. 3 Spolkové ústavy Rakouské republiky), je čl. 9 odst. 2 Ústavy důsledkem zkušeností s úpadkem právní kultury a pošlapáváním základních práv v době čtyřicetileté vlády komunistického režimu v Československu. V důsledku této analogie jsou proto výklad čl. 79 odst. 3 Základního zákona Spolkovým ústavním soudemústavním soudem SRN a obdobně postupy v dalších demokratických zemích pro Ústavní soudÚstavní soud České republiky hluboce inspirující. Artikuluje-li Ústavní soudÚstavní soud nezbytnost vztažení kategorie ústavních zákonů do rámce pojmu „zákon“ v čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy z pohledu přezkumu jejich souladu s čl. 9 odst. 2 Ústavy, a to s případnými derogačními důsledky, činí tak v návaznosti na svoji judikaturu počínající klíčovým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 19/93 a činí tak v souladu s hodnotami a principy, jimiž se řídí ústavní systémy v demokratických zemích. Ochrana materiálního jádra Ústavy, tj. imperativ nezměnitelnosti podstatných náležitostí demokratického právního státu dle čl. 9 odst. 2 Ústavy, není pouhým apelem, proklamací, nýbrž ústavním ustanovením s normativními důsledky. Alexander Hamilton v čl. 78 Listů Federalistů ukázal, že „prostředníkem mezi lidem a zákonodárným sborem mají být soudy, aby mimo jiné udržovaly zákonodárství v mezích jeho pověření“.11 Bez uvedeného promítnutí čl. 9 odst. 2 Ústavy do interpretace ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy by v něm zakotvená nepřípustnost změny podstatných náležitostí demokratického právního státu pozbyla normativní povahy a zůstala toliko politickou, příp. morální výzvou. Toliko podpůrně v této souvislosti Ústavní soudÚstavní soud poznamenává, že dikce Ústavy pro případy, ve kterých nutno vyloučit z rámce pojmu „zákon“ kategorii zákonů ústavních, tuto skutečnost výslovně zakotvuje [viz čl. 50 odst. 1, čl. 62 písm. h) Ústavy]. V. Ústavní konformita legislativního procesu Vycházeje z takto vyložené interpretace čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy, Ústavní soudÚstavní soud v souladu s ustanovením § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jak je v řízení o kontrole norem pravidlem, je i v předmětné věci povinen posoudit, zda napadený ústavní zákon byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Ze sněmovních tisků a těsnopiseckých zpráv, jakož i vyjádření účastníka řízení, Parlamentu České republiky, bylo zjištěno, že Poslanecká sněmovna schválila návrh předmětného zákona, tj. ústavního zákona č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, ve 3. čtení na své 56. schůzi dne 13. května 2009 usnesením č. 1207, kdy z přítomných 189 poslankyň a poslanců se pro jeho přijetí vyslovilo 172 poslankyň a poslanců a 9 bylo proti. Dne 28. května 2009 návrh zákona projednalo na své 7. schůzi sedmého funkčního období plénum Senátu a usnesením č. 181 návrh zákona schválilo. V hlasování č. 4 bylo 56 ze 71 přítomných senátorek a senátorů pro návrh, proti bylo 8 a 7 se zdrželo hlasování. Předmětný ústavní zákon byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl pod č. 195/2009 Sb. řádně vyhlášen v částce 58 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 29. června 2009, a dle čl. 3 nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení, tj. dnem 29. června 2009. VI. Prolomení Ústavy ústavním zákonem ad hoc (ústavním zákonem pro jedinečný případ) a rozpor s podstatnými náležitostmi demokratického právního státu Intence přijetí ústavního zákona č. 195/2009 Sb. je vyjádřena v důvodové zprávě k návrhu ústavního zákona o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, podanému poslanci Petrem Tluchořem, Bohuslavem Sobotkou a Přemyslem Rabasem (sněmovní tisk 796): „S ohledem na současné rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně, ve které se nově jmenovaná vláda musí podle čl. 68 odst. 3 Ústavy ucházet do 30 dnů po svém jmenování o vyslovení důvěry, a s ohledem na to, že k rozpuštění Poslanecké sněmovny a vyhlášení nových voleb může dojít až v případě, kdy by tři po sobě jmenované vlády nezískaly v Poslanecké sněmovně důvěru [čl. 35 odst. 1 písm. a) Ústavy], hrozí České republice po delší dobu trvající nestabilita a politická krize. Ústavně legitimním prostředkem k řešení této situace je konání předčasných voleb, ve kterých mohou občané vyjádřit nově svou vůli a ze kterých může vzejít nová Poslanecká sněmovna schopná vytvořit vládě i České republice politické zázemí nezbytné pro stabilizaci ústavních, politických i hospodářských poměrů. ... Navržený ústavní zákon tak nabízí řešení, které již v 90. letech minulého století zvolil Parlament za účelem konání předčasných voleb do Poslanecké sněmovny v roce 1998. Rovněž tehdejší politická reprezentace (vláda i obě komory Parlamentu) nalezla shodu nad vyvoláním předčasných voleb cestou zvláštního ústavního zákona. ... Jde tedy o cestu k uspořádání nových voleb do Poslanecké sněmovny, která je naší ústavní praxi již známa. Navržený ústavní zákon přitom neodporuje podstatným náležitostem demokratického právního státu, jejichž změna je podle čl. 9 odst. 2 Ústavy nepřípustná. Respektuje zejména čl. 21 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož se volby musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem.“. Při parlamentním projednání předlohy uvedeného ústavního zákona odezněly i argumenty v neprospěch jeho přijetí, a to z prostředí rozdílných politických stran (viz kupř. vystoupení poslance Cyrila Svobody na 56. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 28. dubna 2009 [http://www.psp.cz/eknih/2006ps/stenprot/056schuz/s056014.htm], senátorů Tomáše Töpfera, Petra Pitharta a Soni Paukrtové na 7. schůzi Senátu Parlamentu České republiky dne 28. května 2009 [http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=7&IS=4129&T=75#st75]. Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury na své 6. schůzi, konané dne 27. května 2009, k návrhu ústavního zákona o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny (senátní tisk 75) jednomyslně přijala stanovisko, v němž uvedla: „Předložený návrh ústavního zákona není změnou Ústavy v podobě formulace obecného pravidla. Ústavních mechanismů si nevšímá - nemění je, nedoplňuje ani formálně neruší, jen pro tento jediný případ stanovuje jinou cestu, jak dojít k předčasným volbám. Spor se totiž nevede o předčasné volby, ale o cestu k nim - systémovou a ústavně konformní na jedné straně, potažmo ad hoc na straně druhé. Proto není odvolání se na právo lidu rozhodnout o tom, kdo mu bude vládnout (viz důvodová zpráva ke sněmovnímu tisku 796), relevantním argumentem. ... Vzorem návrhu je ústavní zákon č. 69/1998 Sb. Oproti němu však chybí moment překvapení, neboť problém je znám a řešení navrhována. Měla-li by se cesta přijímání ad hoc ústavních zákonů stát běžnou, Ústava se nikdy nezmění, protože to nebude potřebné. V takovém případě jí ovšem hrozí nebezpečí, že se rozejde s ústavní a politickou realitou - získá charakter ,fasády‘. Současně se každá politická krize přemění v krizi ústavní, neboť bude řešena ústavním zákonem. ... S předmětným návrhem zákona jsou spojovány pochybnosti stran jeho ,ústavnosti‘. Komise uznává možnost existence ,protiústavních ústavních zákonů‘, či možná spíše jen domnělých, neboť mimo kompetence (ultra vires) ústavodárce přijatých ústavních zákonů, jsou-li v rozporu s podstatnými náležitostmi demokratického právního státu, jejichž změnu čl. 9 odst. 2 Ústavy prohlašuje za nepřípustnou. Pokud by tomu tak nebylo, nemělo by citované ustanovení žádný normativní význam. ... Navržený ústavní zákon míří proti smyslu Ústavy jako řádu obecných a předem známých pravidel vládnutí, zasahuje do vztahů mezi poslanci a občany, jakož i do kompetencí Senátu. Jeho přijetí rozhodně není jedinou cestou, jak dosíci předčasných voleb do Poslanecké sněmovny, a dozajista sníží tlak na jakoukoliv změnu Ústavy. Nikoliv však ve prospěch její stability, ale s rizikem ad hoc obcházení.“. Z obsahu návrhu na zrušení ústavního zákona č. 195/2009 Sb., z vyjádření účastníka řízení, jakož i z proti sobě stojících argumentů vyslovených při jeho parlamentním projednávání, pro Ústavní soud vyplývají tyto základní otázky: Jaké definiční, pojmové znaky vymezují dle Ústavy kategorii Ústavních zákonů? Je bez dalšího ústavním zákonem zákon, jenž je takto Parlamentem České republiky označen a je přijat procedurou dle čl. 39 odst. 4 Ústavy? Anebo musí splňovat i další podmínky: podmínku kompetence (zmocnění) dle čl. 9 odst. 1 Ústavy anebo dle jiného výslovného ústavního zmocnění (čl. 2 odst. 2, čl. 10a odst. 2, čl. 11, čl. 100 odst. 3), a podmínku materiální, stanovenou v čl. 9 odst. 2 Ústavy? VI./a Obecnost ústavního zákona jako podstatná náležitost právního státu Ústavní praxe Výmarské republiky v letech 1919 až 1933 se vyznačovala pravidelným prolamováním ústavy cestou speciálních ústavních zákonů, a to i pro jedinečný případ (což vedlo k nepřehlednosti ústavy a k její labilitě). O přípustnosti prolamování ústavy se vedla hořká polemika mezi pozitivisty (P. Laband, G. Jellinek, G. Anschütz, S. Jaselsohn, W. Jellinek) a materiálně (hodnotově) orientovanými konstitucionalisty (C. Schmitt, G. Leibholz, C. Bilfinger). V evropské konstitucionalistice se od této doby prolomením ústavy rozumí následující postup parlamentu: „U prolomení není ústavně-zákonné ustanovení změněno, nýbrž v jedinečném případě - za zachování jeho obecné platnosti pro ostatní - učiněno odchylující se nařízení. ... Takováto prolomení jsou svojí povahou opatřeními a nikoli normami, pročež nejsou zákony v právněstátním smyslu slova a v důsledku toho též ústavními zákony. ... Zákonodárce jako zákonodárce může vydávat toliko zákony, nemůže je ale prolamovat; otázka se týká nikoli zákonodárství, nýbrž suverenity.“12 Základní zákon SRN z roku 1949 v reakci na praxi Výmarské republiky a její vyústění zakotvil úpravu, dle které může být změněn jen zákonem, který výslovně mění nebo doplňuje text Základního zákona (čl. 79 odst. 1 věta první Základního zákona). Uvedené ústavní ustanovení vylučuje, nepřipouští možnost prolomení Základního zákona. Nepřípustnost prolomení ústavy ústavním zákonem ad hoc (pro jedinečný případ) je akcentována i v dalších evropských demokratických zemích.13 Skutečnost, že zákonům (tj. fixovaným právním normám) má být vlastní všeobecný charakter, není představou občanského právního státu rozvinutou jen v 19. století. Tato idea provází celé evropské právní dějiny. Nachází se v sentencích velikých římských právníků, ztrácí se ve středověku a opět ožívá v epoše osvícenství a racionalismu. Všeobecnost obsahu je ideálním, typickým a podstatným znakem zákona ve vztahu k soudním rozsudkům, vládním a správním aktům. Smyslem rozdělení státní moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní je svěření všeobecné a prvotní mocenské regulace státu zákonodárství, odvozené všeobecné mocenské regulace a rozhodování o individuálních případech správě a výlučně jenom rozhodování o individuálních případech soudnictví. Požadavek všeobecnosti zákona je důležitou součástí principu panství zákona a tím rovněž právního státu. Jak konstatuje jeden z nejvýznamnějších teoretiků právního státu 20. století F. A. Hayek: „Vycházíme-li z předpokladu, že pokud je veškeré jednání státu patřičně schváleno zákonodárcem, je panství zákona zachováno, tak to je však naprosté nepochopení významu vlády zákona ... Panství zákona tak ukládá meze rozsahu zákonodárství: omezuje je na ten druh obecných pravidel, známých jako formální zákon, a vylučuje legislativu ... přímo zaměřenou na určité lidi.“14 Ústavní soudÚstavní soud se v řadě svých rozhodnutí opakovaně vyjádřil k požadavku obecnosti právního předpisu. V nálezech sp. zn. Pl. ÚS 55/2000 ze dne 18. 4. 2001 (N 62/22 SbNU 55; 241/2001 Sb.), Pl. ÚS ÚS 24/04 konstatoval následující: „K základním principům materiálního právního státu náleží maxima všeobecnosti právní regulace (požadavek obecnosti zákona, resp. obecnosti právních předpisů). Všeobecnost obsahu je ideálním, typickým a podstatným znakem zákona (resp. i právního předpisu vůbec), a to ve vztahu k soudním rozsudkům, vládním a správním aktům. Smyslem rozdělení státní moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní je svěření všeobecné a prvotní mocenské regulace státu zákonodárství, odvozené všeobecné mocenské regulace a rozhodování o individuálních případech správě a výlučně jenom rozhodování o individuálních případech soudnictví. Z uvedeného vymezení definičního znaku pojmu zákona (resp. právního předpisu) se pak odvíjí pojem zákona (právního předpisu) v materiálním smyslu, od něhož nutno odlišovat zákony (právní předpisy) ve smyslu formálním. Jsou-li zákony ve smyslu formálním akty zákonodárného orgánu, kterými tento ,povoluje, popřípadě schvaluje určitá konkrétní opatření výkonných orgánů (státní rozpočet, státní smlouvy apod.)‘, přičemž ,tradiční nauka se domnívá, že zákonný orgán v takových případech vydává - ve formě zákonů - správní akty.‘ (F. Weyr, Československé ústavní právo, Praha 1937, s. 37) ... Jakkoli jsou svou formou pramenem práva (právním předpisem), svým obsahem jsou tudíž aplikací práva.“. Argumenty pro obecnost právního předpisu analyzoval Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 12/02 ze dne 19. 2. 2003 (N 20/29 SbNU 167; 83/2003 Sb.), ve kterém mj. uvedl: „V předmětné věci nutno ale tato hlediska vztáhnout na posouzení zákona, jenž upravuje jedinečný případ, který tudíž vybočuje i z jednoho ze základních materiálních znaků pojmu zákon, jímž je obecnost. Připomeňme, že požadavek všeobecnosti zákona je důležitou součástí principu panství zákona, a tím rovněž právního státu. ... Zvláštním argumentem proti zákonům týkajícím se jedinečných případů je princip dělby moci, čili odčlenění zákonodárné, výkonné a soudní moci v demokratickém právním státě ... Čl. I oddíl 9 Ústavy USA v této souvislosti stanovil: ,Nesmí být vydán žádný zákon, jehož obsahem by byl soudní rozsudek.‘.“. Otázkou vyloučení soudního přezkumu v případě individuální právní regulace se zabýval Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 40/02 ze dne 11. 6. 2003 (N 88/30 SbNU 327; 199/2003 Sb.), ve kterém mj. uvedl: „Individuální regulaci obsaženou v právním předpisu zbavující adresáty možnosti soudního přezkumu naplnění obecných podmínek normativní úpravy u konkrétního subjektu, jíž schází transparentní a akceptovatelné odůvodnění ve vztahu k možnosti regulace obecné, nutno tudíž považovat za rozpornou s principem právního státu (čl. 1 Ústavy), jemuž je imanentní dělba moci a soudní ochrana právům (čl. 81, čl. 90 Ústavy).“. Argumenty ve prospěch obecnosti zákona tudíž jsou dělba moci, rovnost a právo na vlastního, nezávislého soudce a vyloučení svévole (libovůle) při uskutečňování veřejné moci. Dle čl. 9 odst. 1 Ústavy může tato být doplňována či měněna pouze ústavními zákony. Nadto Ústava v řadě svých ustanovení výslovně zmocňuje Parlament k vydání ústavních zákonů upravujících přesně vymezenou materii (čl. 2 odst. 2, čl. 10a odst. 2, čl. 11, čl. 100 odst. 3). Pro posouzení ústavnosti dodržení kompetence při vydání ústavního zákona č. 195/2009 Sb. nutno tudíž zodpovědět otázku, zdali lze ústavní zákon ad hoc (pro jedinečný případ) podřadit pod rámec přípustných ústavních změn dle čl. 9 odst. 1 Ústavy. Ústavní zákon ad hoc (pro jedinečný případ) není ani doplněním, ani změnou Ústavy. Obsahově ústavní zákon pro jedinečný případ může nabýt dvou podob - buď jde o časově omezené suspendování Ústavy anebo věcnou, resp. osobní výjimku z obecné platnosti ústavní úpravy. Doplnění ústavy lze charakterizovat tím, že se u něj doplňované ústavní ustanovení nemění, přičemž doplňované a doplňující ustanovení nejsou rozporná. Změna ústavy znamená zrušení, resp. částečné zrušení určitého ústavního ustanovení a případně (nikoli nutně) zakotvení ustanovení nového. Prolomením ústavy se ústava neruší, přičemž prolomené (v posuzovaném případě suspendované) ustanovení a ustanovení prolamující (v daném případě suspendující) jsou rozporná. Ústavní zákon č. 195/2009 Sb. je ústavním zákonem pouze formou, nikoli ale svým obsahem. Obsahem je individuálním právním aktem týkajícím se nikoli obecně vymezeného okruhu adresátů a situací, nýbrž konkrétně určeného subjektu (Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zvolené v roce 2006) a konkrétní situace (skončení jejího volebního období dnem voleb, jež se mají konat do 15. října 2009, a zkrácení lhůt dle zákona o volbách do Parlamentu České republiky a dle soudního řádu správního pouze pro tento případ). Tato skutečnost je výslovně vyjádřena nejen v čl. 1 daného ústavního zákona, nýbrž i v čl. 2 (představujícím přímou novelu zákonů provedenou ústavním zákonem!), obsahujícím u úpravy zkrácení uvedených lhůt výslovně formulaci „pro tento případ“. Je-li nucen Ústavní soudÚstavní soud odpovědět na otázku, zmocňuje-li čl. 9 odst. 1 Ústavy Parlament rovněž k vydávání individuálních právních aktů formou ústavních zákonů (např. k vydávání trestních rozsudků vůči konkrétním osobám za konkrétní skutek, k vydávání správních rozhodnutí o vyvlastnění, ke zkrácení funkčního období konkrétního představitele státního orgánu, atd., atd.), odpověď zní - nikoli!15 Materiální náhled na posuzování pramenů práva Ústavní soudÚstavní soud s naprostou jednoznačností vyslovil i v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/99 ze dne 23. 5. 2000 (N 73/18 SbNU 135; 167/2000 Sb.): „Z pojmu právního státu, jenž nachází své ústavní zakotvení v čl. 1 Ústavy, vyplývá princip, dle něhož ani zákonodárce, ani exekutiva nemůže s formami práva, tj. s prameny práva, nakládat libovolně, nýbrž se musí řídit hledisky ústavodárce, jakož i hledisky dalšími, zejména transparentnosti, přístupnosti a jasnosti. ... Dle přesvědčení pléna Ústavního souduÚstavního soudu klasifikaci pramenů práva nutno odvinout v první řadě od obsahu právní normy.“. Originární ústavodárce v čl. 9 odst. 2 Ústavy u principů zásadně identifikujících ústavní systém České republiky postavil na stejnou úroveň princip demokratický a princip právního státu. Jak plyne z judikatury Ústavního souduÚstavního soudu, porušení principu obecnosti zákona spadá do rámce nepřípustného narušení právního státu. Případnými výjimkami jsou buď případy přijetí aktu aplikace práva ve formě zákona (kupř. zákona o státním rozpočtu), dále případy výslovného zmocnění k vydání zákona ad hoc (kupř. ústavních zákonů vydaných dle čl. 11 a čl. 100 odst. 3 Ústavy) anebo zákony ad hoc, pro jejichž přijetí vypovídají výjimečné důvody splňující podmínky testu proporcionality (kupř. „výčtové“ restituční zákony). Při absenci ústavního zmocnění k vydání ústavních zákonů ad hoc by ústavní konformita ústavního zákona přijatého v rozporu s Ústavou vymezeným rámcem kompetence Parlamentu mohla být založena toliko ochranou materiálního jádra dle čl. 9 odst. 2 Ústavy. Jinými slovy vyjádřeno, ochrana demokratického právního státu formou přijetí ústavního zákona ad hoc by mohla být akceptována za naprosto výjimečných okolností (jakými jsou např. okolnosti válečného stavu či přírodní katastrofy, jejichž řešení neumožňuje ani Ústava ani ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), přičemž takový postup by musel splňovat hlediska, jež plynou z principu proporcionality. Jak ustáleně judikuje Ústavní soudÚstavní soud [viz nálezy sp. zn. Pl. ÚS 4/94 ze dne 12. 10. 1994 (N 46/2 SbNU 57; 214/1994 Sb.), Pl. ÚS 15/96 ze dne 9. 10. 1996 (N 99/6 SbNU 213; 280/1996 Sb.), Pl. ÚS 16/98 ze dne 17. 2. 1999 (N 25/13 SbNU 177; 68/1999 Sb.), Pl. ÚS 41/02 ze dne 28. 1. 2004 (N 10/32 SbNU 61; 98/2004 Sb.) a další], princip proporcionality je založen, kromě jiného, na analýze plurality možných normativních prostředků ve vztahu k zamýšlenému účelu a jejich subsidiaritě z hlediska omezení Ústavou chráněné hodnoty - základního práva nebo veřejného statku. Lze-li zákonodárcem (v daném případě ústavodárcem) sledovaného účelu dosáhnout alternativními normativními prostředky, je pak ústavně konformní ten, jenž danou ústavně chráněnou hodnotu omezuje v míře nejmenší. Byla-li účelem přijetí ústavního zákona č. 195/2009 Sb. rychlost řešení vládní (parlamentní) krize a s ní spjaté urychlené rozpuštění Poslanecké sněmovny a vypsání předčasných voleb, dle přesvědčení Ústavního souduÚstavního soudu bylo tohoto účelu lze dosáhnout i postupem dle čl. 35 odst. 1 Ústavy [zejména postupem dle písmene b) uvedeného ustanovení Ústavy]. Důsledkem přijetí napadeného ústavního zákona se tak nestala rychlost vyřešení vládní krize, nýbrž posun data působení Poslanecké sněmovny až do termínu voleb - v případě, byla-li by Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konaly by se dle čl. 17 odst. 2 Ústavy volby do šedesáti dní po jejím rozpuštění. Prolomení ústavní úpravy obsažené v čl. 35 Ústavy kromě toho obchází ústavní účel institutu rozpuštění Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, jímž je ústavní tlak na spojení vyslovení nedůvěry (resp. odepření vyslovení důvěry) vládě s vědomím ústavních důsledků v případě absence nové parlamentní většiny schopné vytvořit vládu. Nadto zbývá pouze zdůraznit, že tím nejvýznamnějším veřejným zájmem plynoucím z čl. 9 odst. 2 Ústavy je vytvoření legitimního Parlamentu na základě ústavně nezpochybnitelného právního základu voleb. Z takto vyložených důvodů Ústavní soudÚstavní soud nenalezl argumenty vypovídající ve prospěch nedodržení rámce zmocnění pro přijímání ústavních zákonů, jak je vymezen v čl. 9 odst. 1 Ústavy. Ústavní soudÚstavní soud opakovaně zdůrazňuje, že považuje princip obecnosti ústavního zákona za komponent kategorie podstatných náležitostí právního státu. Připomíná, že obecnost není účelem o sobě, jejím účelem je zajistit oddělení zákonodárné, výkonné a soudní moci, rovnost ústavní úpravy pro obdobné situace, a tím vyloučení svévole při uplatňování veřejné moci a umožnění garance ochrany práv jednotlivce v podobě práva na soudní ochranu. Smyslem a účelem obecnosti ústavního zákona, jako pojmového znaku kategorie právního státu, je proto ochrana svobody. Ve prospěch ústavní konformity ústavního zákona č. 195/2009 Sb. je argumentováno skutečností, že jím nebyl dotčen čl. 21 odst. 2 Listiny, nebylo tudíž prodlouženo, nýbrž zkráceno volební období Poslanecké sněmovny, pročež nedošlo k omezení volebního práva občanů ani k zásahu do legitimity Parlamentu. Relevantní teze směřující vůči tomuto argumentu odezněla již v rámci parlamentní rozpravy o návrhu ústavního zákona o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny v roce 1998: „Nebezpečnost navrhovaného zákona spočívá především v tom, že vytváří precedens nejvyšší právní síly, precedens, který říká, že je možné z momentálních, utilitárních politických důvodů měnit základní zákon země. Je-li to možné jednou, je to možné pokaždé. Ze stejných důvodů by mohl Parlament suspendovat pravomoc Ústavního souduÚstavního soudu, pokud rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu odporují momentální politické vůli, ze stejných důvodů by mohl suspendovat pravomoci prezidenta, pokud jsou v rozporu s momentální politickou vůlí, ze stejných důvodů by mohl suspendovat Listinu základních práv a svobod, pokud je překážkou naplnění politických cílů. Zpochybnění základních právních jistot z politických důvodů je zpochybněním demokracie a vytváří potenciální nebezpečí nástupu autoritářství a totality. A není nic platné, že autořiautoři tohoto precedentu neměli a nemají, jak jsem přesvědčen, nic takového v úmyslu, a svým návrhem chtějí jen zajistit konání předčasných voleb. Politická logika se na úmysly neohlíží a ti, kdo půjdou příště cestou, kterou tento precedens otevírá, mohou mít úmysly jiné a mnohem temnější. Právě proto Ústava ČR v čl. 9 odst. 2 výslovně říká, že měnit základní náležitosti právního demokratického státu je nepřípustné.“16 Obdobně, jak tomu bylo v roce 1998, i v procesu přijímání ústavního zákona o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny zvolené v roce 2006 vůči uvedené argumentaci vyslovené v jeho prospěch odezněly relevantní protiargumenty, a to zejména v obsáhle citovaném stanovisku Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Kromě principu nepřípustnosti konat volby ve lhůtách přesahujících volební období čl. 21 odst. 2 Listiny zakotvuje i princip pravidelnosti volebních období (pravidelnosti výkonu volebního práva). Ústavní zákon ad hoc o zkrácení volebního období je s ústavním imperativem pravidelnosti volebních období v rozporu, pouze pro jeden případ, a nikoli obecně pro budoucnost, stanoví z ustanovení čl. 16 odst. 1 Ústavy výjimku. Ústavní soudÚstavní soud uzavírá: Ani ústavodárce nesmí prohlásit za ústavní zákon normu, která charakter zákona, natož ústavního, postrádá. Opačný postup je protiústavní svévolí. Vyloučit přezkum takových aktů Ústavním soudemÚstavním soudem by jeho roli ochránce ústavnosti (čl. 83 Ústavy) zcela eliminovalo. VI./b Zákaz retroaktivity ústavního zákona jako podstatná náležitost právního státu Ústavní soudÚstavní soud již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. 2. 1997 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.) stanovil základní hlediska posuzování ústavnosti retroaktivní právní úpravy [uvedený právní názor byl pak potvrzen v řadě dalších rozhodnutí, viz nález sp. zn. Pl. ÚS 35/08 ze dne 7. 4. 2009 (151/2009 Sb.), stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st 27/09 ze dne 28. 4. 2009 (136/2009 Sb.) a jiné]. Konstatoval, že „k základním principům vymezujícím kategorii právního státu patří princip ochrany důvěry občanů v právo a s tím související princip zákazu zpětné účinnosti právních norem. ... Pro pravou retroaktivitu tudíž platí, že lex posterior ruší (neuznává) právní účinky v době účinnosti legis prioris, popřípadě vyvolává nebo spojuje práva a povinnosti subjektů s takovými skutečnostmi, jež v době účinnosti legis prioris neměly povahu právních skutečností.“. Existuje zásadní rozdíl v úpravě zkrácení volebního období České národní rady ústavním zákonem č. 64/1990 Sb., o volebním období České národní rady, na straně jedné, a zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ústavními zákony č. 69/1998 Sb. a č. 195/2009 Sb. na straně druhé. První z uvedených tří ústavních zákonů byl přijat před konáním voleb a konstituováním zastupitelského sboru, dva další pak po jeho konstituování. Byly jimi tudíž se zpětnou účinností stanoveny podmínky uplatnění volebního práva (aktivního i pasivního). Se zpětnými účinky byly změněny předpoklady, na základě znalosti kterých bylo voliči rozhodováno ve volbách do Poslanecké sněmovny.17 Demokratická ústava, jež je fikcí společenské smlouvy, v nejobecnější formě vyjadřuje rámec lidské svobody, slučitelný se svobodou jiných, soustavu konstitutivních hodnot a konečně strukturu základních institucí veřejné moci a proceduru, jíž nabývají legitimity. Účelem těchto institucí je garantovat ústavní rámec svobody, garantovat vnitřní mír, jakož i další ústavou předvídaná veřejná dobra. Ústava je tudíž základní dokument, který stanoví závazná a nepřekročitelná pravidla, limity a meze vytváření vrcholných ústavních orgánů státní moci, výkonu státní moci z hlediska materiálního i procedurálního, jakož i řádného i mimořádného ukončení jejich mandátu. V daném případě Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že samotné předčasné ukončení funkčního období Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je Ústavou předvídaný a aprobovaný institut (viz úprava rozpuštění Poslanecké sněmovny a vypsání předčasných voleb zakotvená v čl. 35 Ústavy). Ústava pro jeho uplatnění však stanoví kumulativně jak materiální podmínky, tak příslušnou proceduru, bez možnosti se od nich odchýlit. Napadený ústavní zákon v daném případě obé zcela ignoruje, článek 35 dočasně ad hoc suspenduje a mimo rámec Ústavou předepsaného postupu stanoví pro tento jediný případ zcela jiný postup mimo ten, který Ústava předpokládá a ukládá, a to aniž by takový postup byl aprobovatelný tak výjimečnými účely, mezi něž v předchozím výkladu k otázce veřejného zájmu Ústavní soudÚstavní soud zařadil příkladmo okolnosti válečného stavu či přírodní katastrofy.18 Takové obcházení základních ústavních principů považuje Ústavní soudÚstavní soud za neslučitelné s principem zákazu retroaktivity ve spojení s principy ochrany oprávněné důvěry občanů v právo a práva svobodně volit, tj. - kromě jiného - práva volit se znalostí podmínek utváření z voleb vzešlých demokratických orgánů veřejné moci, včetně znalosti jejich volebního období. Porušení uvedených ústavních principů plynoucích z čl. 1 odst. 1 Ústavy Ústavní soudÚstavní soud považuje za zásah do podstatných náležitostí demokratického právního státu zakotvených v čl. 9 odst. 2 Ústavy. VI./c Nosné důvody derogace ústavního zákona č. 195/2009 Sb. Takto vyložená východiska představují základ pro přijetí odpovědi na výše zformulované otázky, týkající se pojmových znaků ústavních zákonů, toho, zdali tyto musí splňovat kromě podmínky procedurální dle čl. 39 odst. 4 Ústavy i podmínku kompetence (zmocnění) dle čl. 9 odst. 1 Ústavy anebo dle jiného výslovného ústavního zmocnění (čl. 2 odst. 2, čl. 10a odst. 2, čl. 11, čl. 100 odst. 3), a podmínku materiální, stanovenou v čl. 9 odst. 2 Ústavy. Ústavní soudÚstavní soud stojí na stanovisku, dle něhož je platnost ústavního zákona dána naplněním všech tří uvedených podmínek: podmínky procedurální, podmínky kompetenční (zmocňovací) a podmínky materiální (souladu s nezměnitelnými principy demokratického právního státu). V posuzované věci pak dospěl k závěru o ústavně nepřípustné individuální a retroaktivní povaze ústavního zákona č. 195/2009 Sb., k závěru o porušení čl. 9 odst. 1 Ústavy, čl. 21 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 16 odst. 1 Ústavy a čl. 1 odst. 1 Ústavy v intenzitě zakládající zásah do čl. 9 odst. 2 Ústavy. Na základě uvedených důvodů Ústavní soudÚstavní soud dovodil, že ústavní zákon č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, je v rozporu s podstatnými náležitostmi demokratického právního státu dle čl. 9 odst. 2 Ústavy, pročež jej dnem 10. září 2009, tj. dnem vyhlášení tohoto nálezu, zrušil. VII. Derogace dle § 70 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. Dle ustanovení § 70 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. jestliže k zákonu, který Ústavní soudÚstavní soud zruší, byly vydány prováděcí předpisy, Ústavní soud v nálezu současně vysloví, které prováděcí předpisy pozbývají současně se zákonem platnosti. V usnesení ze dne 1. září 2009 č. j. Pl. ÚS 24/09-16 o odkladu vykonatelnost rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Ústavní soudÚstavní soud konstatoval, že předmětné rozhodnutí má smíšenou povahu: obsahuje prvky normativního právního aktu a zároveň ho nutno považovat za akt aplikace uvedeného ústavního zákona. Pro uvedené dospěl Ústavní soudÚstavní soud k závěru, dle něhož prvky normativního právního aktu (a to prováděcího), jež jsou obsaženy v uvedeném rozhodnutí prezidenta republiky, zakládají důvodnost postupu dle citovaného ustanovení § 70 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. VIII. Obiter dictum Zrušením ústavního zákona č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, Ústavní soudÚstavní soud žádným způsobem neomezil právo občanů na výkon jejich volebního práva, neboť jediným důsledkem tohoto kroku (pokud Parlament nepřijme jiné ústavně konformní řešení) je skutečnost, že současná demokraticky ustavená Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky bude vykonávat svoji funkci do konce svého řádného volebního období. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r. Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Vladimír Kůrka a Jan Musil. 1) V. Pavlíček, J. Hřebejk, Ústava a ústavní řád České republiky, Sv. I., Ústava České republiky. Praha 1994, s. 55. 2) A. Gerloch, J. Hřebejk, V. Zoubek, Ústavní systém České republiky. Základy ústavního práva, 2. vyd., Praha 1996, s. 84. 3) J. Filip, Zkrácení volebního období. Parlamentní zpravodaj, č. 12, 1997-1998, s. 132: „problematika volebního období je communis opinio doctorum podstatnou náležitostí demokratického vládního systému“. 4) S. Sajama, Rules for the Use of Precedents. In: Proceedings of the 21st IVR Word Congress. Part II: Law and Practice. Ed. S. Eng, Stuttgart 2005, s. 163. Viz též N. Duxbury, The Nature and Authority of Precedent. Cambridge 2008, s. 113. 5) T. Maunz, G. Dürig, et alii, Grundgesetz. Kommentar. München 1997, Art. 79, s. 14. 6) O. Bachof, Verfassungswidrige Verfassungsnormen? Tübingen 1951, s. 35, 47 a násl. 7) H. Mayer, Das österreichische Bundes-Verfassungsrecht. Kurzkommentar. Wien 1994, s. 336. 8) Tamtéž, s. 156. Uvedené stanovisko sdílí i další představitelé rakouské konstitucionalistky: P. Pernthaler, Der Verfassungskern. Gesamtänderung und Durchbrechung der Verfassung im Lichte der Theorie, Rechtsprechung und europäischen Verfassungskultur. Wien 1998, s. 46 a násl, 80 a násl.; L. Adamovich, B.-C. Funk, G. Holzinger, Österreichisches Staatsrecht. Band 1, Wien-New York 1997, s. 128 a násl. 9) Dle uvedeného ustanovení „Národní rada může schvalovat ústavní zákony nebo ústavní ustanovení, obsažená v obyčejných zákonech, jedině za přítomnosti alespoň poloviny členů, a to většinou dvou třetin odevzdaných hlasů“. 10) Viz kupř. K. Gözler: Judicial review of constitutional amendments. A comparative study. Bursa 2008. 11) A. Hamilton, J. Madison, J. Jay, The Federalist Papers. Cit. dle českého překladu: A. Hamilton, J. Madison, J. Jay, Listy Federalistů. Olomouc 1994, s. 416. 12) C. Schmitt, Verfassungslehre. (1928), 8. Aufl., Berlin 1993, s. 103-105, 109-110. 13) Viz P. Pernthaler, Der Verfassungskern. Gesamtänderung und Durchbrechung der Verfassung im Lichte der Theorie, Rechtssprechung und europäischen Verfassungskultur. Wien 1998, s. 78 a násl. 14) F. A. Hayek, The Road to Serfdom. London 1944. Cit dle českého překladu: Cesta do otroctví. Praha 1990, s. 73-75. 15) V české konstitucionalistice se uvedený názor objevuje již v roce 1997 v rámci teoretické reflexe tehdejší parlamentní krize: viz J. Filip, Zkrácení volebního období. Parlamentní zpravodaj, č. 12, 1997-1998, s. 133. 16) Viz vystoupení Michaela Žantovského dne 15. března 1998: http://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/28682/24578 (náhled ze dne 3. ledna 2005) 17) K výtce retroaktivity ústavního zákona č. 69/1998 Sb. viz i stanovisko doktrinární (J. Filip, Zkrácení volebního období. Parlamentní zpravodaj, č. 12, 1997-1998, s. 133). 18) Z pohledu srovnávajícího viz obdobně nálezy Spolkového ústavního soudu SRN BVerfGE 14, 288, 296 a násl.; BVerfGE 45, 142, 178 a násl.
Úplné znění zákona č. 317/2009 Sb.
Úplné znění zákona č. 317/2009 Sb. Úplné znění zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, jak vyplývá z pozdějších změn Vyhlášeno 11. 9. 2009, částka 97/2009 * ČÁST PRVNÍ - ÚVODNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 3) * ČÁST DRUHÁ - ADVOKÁT (§ 4 — § 35e) * ČÁST TŘETÍ - EVROPSKÝ ADVOKÁT (§ 35f — § 35r) * ČÁST ČTVRTÁ - ZAHRANIČNÍ SPOLEČNOST (§ 35s — § 35u) * ČÁST PÁTÁ - ADVOKÁTNÍ KONCIPIENT (§ 36 — § 39) * ČÁST ŠESTÁ - KOMORA (§ 40 — § 49) * ČÁST SEDMÁ - PŮSOBNOST MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI (§ 50 — § 52c) * ČÁST OSMÁ - USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ (§ 53 — § 72) 317 PŘEDSEDA VLÁDY vyhlašuje úplné znění zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 210/1999 Sb., zákonem č. 120/2001 Sb., zákonem č. 6/2002 Sb., zákonem č. 228/2002 Sb., nálezem Ústavního soudu vyhlášeným pod č. 349/2002 Sb., zákonem č. 192/2003 Sb., zákonem č. 237/2004 Sb., zákonem č. 284/2004 Sb., zákonem č. 555/2004 Sb., zákonem č. 205/2005 Sb., zákonem č. 79/2006 Sb., zákonem č. 312/2006 Sb., zákonem č. 296/2007 Sb., zákonem č. 254/2008 Sb., zákonem č. 314/2008 Sb. a zákonem č. 219/2009 Sb. ZÁKON o advokacii Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ ÚVODNÍ USTANOVENÍ § 1 (1) Tento zákon upravuje podmínky, za nichž mohou být poskytovány právní služby, jakož i poskytování právních služeb advokátyadvokáty (dále jen „výkon advokacie“). (2) Poskytováním právních služeb se rozumí zastupování v řízení před soudy a jinými orgány, obhajoba v trestních věcech, udělování právních porad, sepisování listin, zpracovávání právních rozborů a další formy právní pomoci, jsou-li vykonávány soustavně a za úplatu. Poskytováním právních služeb se rozumí rovněž činnost opatrovníka pro řízení ustanoveného podle zvláštního právního předpisu1), je-li vykonávána advokátemadvokátem. § 2 (1) Právní služby na území České republiky jsou oprávněni poskytovat za podmínek stanovených tímto zákonem a způsobem v něm uvedeným a) advokátiadvokáti, b) fyzické osoby, které 1. jsou státními příslušníky členského státu Evropské unie, smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace (dále jen „domovský stát“), anebo jsou státními příslušníky jiného státu a jsou v některém z domovských států trvale usazeni, a 2. v domovském státě získaly oprávnění poskytovat právní služby pod profesním označením svého domovského státu, které bylo oznámeno ve sdělení Ministerstva spravedlnosti, vyhlášeném ve Sbírce zákonů (dále jen „evropský advokátadvokát“). (2) Ustanovením odstavce 1 není dotčeno oprávnění a) notářů, soudních exekutorů, patentových zástupců a daňových poradců1a), popřípadě dalších osob, jimž zvláštní zákon svěřuje poskytovat právní služby, b) zaměstnance právnické nebo fyzické osoby, člena družstva nebo příslušníka ozbrojených sborů poskytovat právní služby osobě, k níž je v pracovněprávním nebo pracovním vztahu anebo ve služebním poměru, pokud je poskytování právních služeb součástí jeho povinností vyplývajících z tohoto pracovněprávního nebo pracovního vztahu anebo služebního poměru. § 2a Každý má právo na svobodnou volbu advokátaadvokáta; tím není dotčeno ustanovení § 18 odst. 2 a zvláštní právní předpisy upravující ustanovení advokátaadvokáta soudem. § 3 (1) AdvokátAdvokát je při poskytování právních služeb nezávislý; je vázán právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta. (2) AdvokátiAdvokáti poskytují právní služby ve všech věcech. (3) Ustanovením odstavce 2 není dotčeno omezení rozsahu oprávnění advokátůadvokátů poskytovat právní služby stanovené tímto zákonem (§ 5a odst. 2). ČÁST DRUHÁ ADVOKÁT HLAVA PRVNÍ PŘEDPOKLADY PRO VÝKON ADVOKACIE § 4 AdvokátemAdvokátem je ten, kdo je zapsán v seznamu advokátůadvokátů vedeném Českou advokátní komorou (dále jen „Komora“). § 5 (1) Komora zapíše na základě písemné žádosti do seznamu advokátůadvokátů každého, a) kdo má plnou způsobilost k právním úkonům, b) kdo získal vysokoškolské vzdělání v oboru právo 1. v magisterském studijním programu studiem na vysoké škole v České republice1b), nebo 2. studiem na vysoké škole v zahraničí, pokud je takové vzdělání v České republice uznáváno za rovnocenné vzdělání uvedenému v bodě 1 na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, anebo pokud takové vzdělání bylo uznáno podle zvláštního právního předpisu1c), a současně takové vzdělání odpovídá obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice, c) kdo vykonával po dobu alespoň tří let právní praxi jako advokátní koncipientadvokátní koncipient, d) kdo je bezúhonný, e) komu nebylo uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů nebo na něhož se hledí, jako by mu toto kárné opatření nebylo uloženo, f) kdo nebyl vyškrtnut ze seznamu advokátůadvokátů podle § 7b odst. 1 písm. e) nebo f), nebo uplynula-li od vyškrtnutí doba pěti let, a insolvenční řízeníinsolvenční řízení bylo v této době pravomocně skončeno1d), g) kdo není v pracovním nebo ve služebním poměru, s výjimkou pracovního poměru 1. ke Komoře nebo k obdobné profesní organizaci advokátůadvokátů v některém z domovských států, 2. k advokátoviadvokátovi, k právnické osobě podle § 15 odst. 1 (dále jen „společnost“), nebo k zahraniční právnické osobě oprávněné poskytovat právní služby podle § 35s odst. 1 (dále jen „zahraniční společnost“), 3. jehož předmětem je výkon vědecké, pedagogické, literární, publicistické nebo umělecké činnosti, ani nevykonává jinou činnost neslučitelnou s výkonem advokacie, h) kdo složil advokátní zkoušku, i) kdo uhradil Komoře poplatek, který stanoví stavovský předpis nejvýše částkou 10 000 Kč, a j) kdo po splnění podmínek uvedených pod písmeny a) až i) složil do rukou předsedy Komory tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu ctít právo a etiku povolání advokátaadvokáta a chránit lidská práva. Slibuji, že budu dodržovat povinnost mlčenlivosti a dbát důstojnosti advokátního stavu.“ (2) Do doby právní praxe advokátního koncipientaadvokátního koncipienta podle odstavce 1 písm. c) se započítává dovolená na zotavenou čerpaná v době trvání této praxe. Nevykonává-li advokátní koncipientadvokátní koncipient právní praxi z důvodů překážek v práci na jeho straně nebo z důvodu omluvené nepřítomnosti v práci, započítávají se mu tyto doby do doby právní praxe nejvýše v rozsahu 70 pracovních dnů v každém roce jejího trvání. § 5a (1) Komora zapíše na základě písemné žádosti po složení slibu do seznamu advokátůadvokátů každého, kdo splňuje podmínky uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) a d) až g) a i) a a) prokáže, že je oprávněn poskytovat právní služby způsobem uvedeným v § 3 v jiném státě za podmínek slučitelných s tímto zákonem, a b) složí uznávací zkoušku (§ 54 odst. 3). (2) AdvokátAdvokát, který byl zapsán do seznamu advokátůadvokátů podle odstavce 1, je oprávněn poskytovat právní služby pouze v oblasti práva státu, v němž získal oprávnění k poskytování právních služeb, a v oblasti práva mezinárodního. § 5b (1) Komora zapíše na základě písemné žádosti po složení slibu do seznamu advokátůadvokátů evropského advokátaadvokáta, který splňuje podmínky uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) a d) až g) a i) a který prokáže, že a) poskytoval v České republice bez podstatnějších přerušení právní služby jako usazený evropský advokátadvokát (§ 35l odst. 1) po dobu alespoň tří let, b) právní služby podle písmena a) poskytoval v oblasti práva České republiky. (2) Prokáže-li žadatel o zápis do seznamu advokátůadvokátů, který nesplňuje podmínku uvedenou v odstavci 1 písm. b), v pohovoru před tříčlennou komisí jmenovanou předsedou Komory, že jeho znalosti o právu České republiky a stavovských předpisů, jakož i zkušenosti získané v průběhu dosavadního poskytování právních služeb jsou dostatečné k výkonu advokacie, může Komora splnění této podmínky zcela nebo zčásti prominout. § 5c Komora zapíše na základě písemné žádosti po složení slibu do seznamu advokátůadvokátů státního příslušníka některého z domovských států nebo státního příslušníka jiného státu trvale usazeného v některém z domovských států, který splňuje podmínky uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) a d) až g) a i) a který a) prokáže, že splnil podmínky profesního vzdělání a praxe stanovené v tomto státě k získání oprávnění k poskytování právních služeb pod profesním označením podle § 2 odst. 1 písm. b), a b) složí zkoušku způsobilosti (§ 54 odst. 2). § 5d (1) Komora vydá advokátoviadvokátovi nejpozději do jednoho týdne po zápisu do seznamu advokátůadvokátů osvědčení o zápisu do seznamu advokátůadvokátů a identifikační průkaz advokátaadvokáta. Vzhled, náležitosti, funkce a způsob používání identifikačního průkazu advokátaadvokáta stanoví prováděcí právní předpis. V osvědčení a v identifikačním průkazu advokátaadvokáta Komora vyznačí omezení rozsahu poskytování právních služeb podle § 5a odst. 2. (2) Osvědčením nebo identifikačním průkazem podle odstavce 1 prokazuje advokátadvokát oprávnění k poskytování právních služeb. (3) První identifikační průkaz vydá Komora advokátoviadvokátovi bezplatně; za vydání nového identifikačního průkazu může Komora stavovským předpisem stanovit poplatek, a to nejvýše částkou 1 000 Kč. § 5e Zápis do seznamu advokátůadvokátů zaznamená Komora v seznamu advokátůadvokátů bez odkladu, nejpozději ve lhůtě uvedené v § 5d odst. 1. § 5f AdvokátAdvokát, který byl zapsán do seznamu advokátůadvokátů podle § 5a, je oprávněn požádat o nový zápis do seznamu advokátůadvokátů podle § 5 odst. 1 nebo § 5c, pokud splní podmínky pro zápis do seznamu advokátůadvokátů uvedené v těchto ustanoveních. § 5g Tomu, kdo prokáže právní zájem, Komora osvědčí, zda splňuje podmínky pro zápis do seznamu advokátůadvokátů podle § 5 odst. 1 písm. b), c) a h). § 6 (1) Za advokátní zkoušku se pokládá též justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a advokátní zkouška, prokurátorská zkouška, závěrečná zkouška státního zástupce, arbitrážní zkouška a notářská zkouška a exekutorská zkouška; Komora může uznat i jinou odbornou zkoušku v oblasti právní praxe za zkoušku advokátní. (2) Za praxi advokátního koncipientaadvokátního koncipienta se pokládá též praxe soudce, prokurátora, státního zástupce, státního arbitra, státního notáře, notáře, justičního čekatele, právního čekatele prokuratury, arbitrážního čekatele, právního čekatele státního zastupitelství, notářského kandidáta a notářského koncipienta, exekutora, exekutorského kandidáta a exekutorského koncipienta, soudce Ústavního souduÚstavního soudu, asistenta soudce Ústavního souduÚstavního soudu nebo Nejvyššího soudu anebo Nejvyššího správního soudu, asistenta Veřejného ochránce práv, asistenta soudce a asistenta státního zástupce, činnost zaměstnance Ministerstva spravedlnosti, který získal vysokoškolské vzdělání v oboru právo požadované podle § 37 odst. 1 písm. b), a který se samostatně podílí na tvorbě návrhů obecně závazných právních předpisů; Komora může uznat za právní praxi advokátního koncipientaadvokátního koncipienta i jinou právní praxi. (3) Jinou odbornou zkoušku v oblasti právní praxe podle odstavce 1 lze uznat za advokátní zkoušku pouze v souvislosti se žádostí o zápis do seznamu advokátůadvokátů; jinou právní praxi podle odstavce 2 lze uznat za právní praxi advokátního koncipientaadvokátního koncipienta pouze v souvislosti se žádostí o vykonání advokátní zkoušky nebo se žádostí o zápis do seznamu advokátůadvokátů. § 7 (1) Komora umožní do devíti měsíců od doručení písemné žádosti vykonat po uhrazení poplatku, který stanoví stavovský předpis nejvýše částkou 10 000 Kč, (dále jen „poplatek za zkoušku“) a) advokátní zkoušku (§ 54 odst. 1) každému, kdo prokáže, že splňuje podmínky uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) až d), b) zkoušku způsobilosti (§ 54 odst. 2) státnímu příslušníkovi některého z domovských států, který prokáže, že splňuje podmínky uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) a d) až g) a v § 5c písm. a), c) uznávací zkoušku (§ 54 odst. 3) každému, kdo prokáže, že splňuje podmínky uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) a d) až g) a v § 5a odst. 1 písm. a). (2) Komora vyrozumí uchazeče o tom, zda splňuje podmínky pro vykonání zkoušky podle odstavce 1 nejpozději do čtyř měsíců po doručení žádosti o vykonání zkoušky. (3) Ten, kdo při některé ze zkoušek uvedených v odstavci 1 neuspěl, může do jednoho měsíce ode dne jejího konání požádat písemně Komoru, aby mu umožnila její opakování. Komora opakování zkoušky po uhrazení poplatku za zkoušku umožní, a to tak, aby se opakovaná zkouška konala nejdříve po uplynutí doby šesti měsíců ode dne konání zkoušky, při které žadatel neuspěl. Zkoušku lze opakovat pouze dvakrát. (4) Ten, kdo při některé ze zkoušek uvedených v odstavci 1 neuspěl a nepodal ve lhůtě podle odstavce 3 žádost o její opakování, anebo ten, kdo při některé ze zkoušek uvedených v odstavci 1 neuspěl ani při jejím druhém opakování, může podat další žádost o vykonání zkoušky nejdříve po uplynutí doby tří let ode dne konání zkoušky, při které naposledy neuspěl. Ten, kdo takto požádá o vykonání advokátní zkoušky, musí dále prokázat, že v posledních třech letech před podáním žádosti vykonával alespoň po dobu dalších dvou let právní praxi advokátního koncipientaadvokátního koncipienta; jinak platí ustanovení odstavce 1 obdobně. (5) Komora umožní v městech, kde lze vykonat advokátní zkoušku, do jednoho měsíce od doručení písemné žádosti o složení slibu a zápis do seznamu advokátůadvokátů složení slibu každému, kdo prokáže, že splňuje podmínky uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) až h) nebo v § 5a až 5c. Komora zapíše žadatele do seznamu advokátůadvokátů ke dni složení slibu nebo k pozdějšímu dni uvedenému v žádosti, nepřesahuje-li doba mezi složením slibu a tímto dnem tři měsíce; jinak Komora žádost zamítne s tím, že uznání jiné zkoušky nebo uznání jiné praxe podle § 6 anebo prominutí podmínky pro zápis do seznamu advokátůadvokátů podle § 5b odst. 2 pozbývají platnosti. Vyškrtnutí ze seznamu advokátů § 7a Oprávnění k výkonu advokacie zaniká vyškrtnutím ze seznamu advokátůadvokátů: a) nastane-li některá ze skutečností uvedených v § 7b, b) rozhodne-li o tom Komora v případech uvedených v § 8 a 10. § 7b (1) Ten, a) kdo zemřel, je vyškrtnut ze seznamu advokátůadvokátů ke dni úmrtí, b) kdo byl prohlášen za mrtvého, je vyškrtnut ze seznamu advokátůadvokátů ke dni právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, c) kdo byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo ten, jehož způsobilost k právním úkonům byla omezena, je vyškrtnut ze seznamu advokátůadvokátů ke dni právní moci rozhodnutí soudu, kterým byl způsobilosti k právním úkonům zbaven nebo kterým byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena, d) komu bylo uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů, je vyškrtnut ze seznamu advokátůadvokátů ke dni právní moci rozhodnutí o uložení tohoto kárného opatření, e) vůči komu byl prohlášen konkurs, je vyškrtnut ze seznamu advokátůadvokátů ke dni právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu, f) kdo je společníkem společnosti nebo zahraniční společnosti, vůči níž byl prohlášen konkurs, je vyškrtnut ze seznamu advokátůadvokátů ke dni právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu, g) kdo podal Komoře písemnou žádost o vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů, opatřenou úředně ověřeným podpisem, je vyškrtnut ze seznamu advokátůadvokátů uplynutím kalendářního měsíce, ve kterém byla žádost o vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů Komoře doručena; úřední ověření podpisu se nevyžaduje, pokud advokátadvokát doručí žádost o vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů osobně předsedovi Komory nebo jím pověřenému zaměstnanci Komory a tuto žádost před ním podepíše. (2) Vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů podle odstavce 1 zaznamená Komora v seznamu advokátůadvokátů bez odkladu, nejpozději však do jednoho měsíce poté, co se o něm dozvěděla. O záznamu Komora písemně vyrozumí toho, jehož se záznam týká, jde-li o důvody vyškrtnutí uvedené v odstavci 1 písm. d) až g); v ostatních případech vyrozumí Komora písemně o záznamu osoby jemu blízké, jsou-li jí známy. § 8 (1) Ze seznamu advokátůadvokátů vyškrtne Komora toho, a) kdo byl zapsán do seznamu advokátůadvokátů, ačkoliv nesplňuje některou z podmínek v tomto zákoně uvedených, b) kdo byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čintrestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem advokacie, c) kdo byl pravomocně odsouzen za jiný úmyslný trestný čintrestný čin, než je uveden v písmenu b), nebo kdo byl za trestný čintrestný čin uvedený v písmenu b) odsouzen k jinému trestu než nepodmíněnému trestu odnětí svobody, pokud tato trestná činnost ohrožuje důvěru v řádný výkon advokacie, d) kdo je v prodlení delším než 6 měsíců se zaplacením příspěvku na činnost Komory nebo jiné platby podle § 30 odst. 1 a příspěvek nebo jinou platbu nezaplatil ani do jednoho měsíce poté, co byl k tomu Komorou vyzván s poučením o následcích nezaplacení; za stejných podmínek Komora vyškrtne ze seznamu advokátůadvokátů toho, kdo je statutárním orgánem společnosti nebo zahraniční společnosti anebo vedoucím organizační složky zahraniční společnosti, jestliže k platbě podle § 30 odst. 1 je povinna tato společnost nebo zahraniční společnost. (2) O vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů podle odstavce 1 písm. a) je Komora oprávněna rozhodnout pouze do jednoho roku ode dne, kdy se o nesplnění podmínky pro zápis do seznamu advokátůadvokátů dozvěděla; to neplatí, jde-li o podmínku uvedenou v § 5 odst. 1 písm. a), b) nebo d) anebo v § 5a odst. 1 písm. a). (3) Vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů zaznamená Komora v seznamu advokátůadvokátů bez odkladu, nejpozději však do jednoho měsíce poté, co se rozhodnutí o vyškrtnutí stalo vykonatelným. Pozastavení výkonu advokacie § 8a K pozastavení výkonu advokacie dochází, a) nastane-li některá ze skutečností uvedených v § 8b, b) rozhodne-li o tom Komora v případech uvedených v § 9 a 10. § 8b (1) AdvokátoviAdvokátovi, a) vůči kterému byl prohlášen konkurs, je pozastaven výkon advokacie dnem, kdy nastaly účinky prohlášení konkursu, b) který je společníkem společnosti nebo zahraniční společnosti, vůči níž byl prohlášen konkurs, je pozastaven výkon advokacie dnem, kdy nastaly účinky prohlášení konkursu, c) kterému bylo uloženo kárné opatření dočasného zákazu výkonu advokacie [§ 32 odst. 3 písm. d)], je pozastaven výkon advokacie dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o uložení tohoto kárného opatření, d) který byl vzat do vazby, je pozastaven výkon advokacie dnem, kdy se stalo vykonatelným rozhodnutí o vzetí do vazby, e) který nastoupil výkon trestu odnětí svobody, je pozastaven výkon advokacie dnem nástupu výkonu tohoto trestu. Ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) a c) tím není dotčeno, f) kterému byl uložen trest zákazu činnosti1e) spočívající v zákazu výkonu advokacie, je pozastaven výkon advokacie dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, kterým byl tento trest uložen. Ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) a c) tím není dotčeno, g) který vykonává advokacii v pracovním poměru (§ 15a), je pozastaven výkon advokacie dnem, kdy byl pozastaven výkon advokacie advokátoviadvokátovi, který je jeho zaměstnavatelem, nebo dnem, kdy byl pozastaven výkon advokacie poslednímu ze společníků společnosti nebo zahraniční společnosti, která je jeho zaměstnavatelem. (2) Pozastavení výkonu advokacie podle odstavce 1 zaznamená Komora v seznamu advokátůadvokátů bez odkladu, nejpozději však do jednoho měsíce poté, co se o něm dozvěděla; o záznamu Komora advokátaadvokáta písemně vyrozumí. § 9 (1) Komora pozastaví advokátoviadvokátovi výkon advokacie, a) vznikl-li mu pracovní poměr nebo služební poměr, s výjimkou pracovních poměrů uvedených v § 5 odst. 1 písm. g) nebo pracovního poměru podle § 15a, anebo začal-li vykonávat jinou činnost neslučitelnou s výkonem advokacie, b) brání-li mu ve vykonávání advokacie po dobu delší čtyř měsíců jiná překážka. (2) Komora může pozastavit advokátoviadvokátovi výkon advokacie, a) byla-li na něho v trestním řízenítrestním řízení podána obžaloba nebo návrh na potrestání pro úmyslný trestný čintrestný čin, anebo bylo-li proti němu pro takový trestný čintrestný čin zahájeno trestní stíhání a skutečnosti nasvědčující tomu, že byl takový trestný čintrestný čin spáchán, ohrožují důvěru v další řádný výkon advokacie tímto advokátemadvokátem; výkon advokacie může být z těchto důvodů pozastaven nejdéle do dne, kdy nabude právní moci rozhodnutí, kterým se trestní řízenítrestní řízení končí, b) bylo-li zahájeno řízení o jeho způsobilosti k právním úkonům, a to nejdéle do dne, kdy nabude právní moci rozhodnutí, kterým se toto řízení končí, c) bylo-li zahájeno insolvenční řízeníinsolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek advokátaadvokáta nebo společnosti nebo zahraniční společnosti, jíž je společníkem. (3) Komora může na návrh kárného žalobce (§ 46 odst. 3 a § 51 odst. 2) pozastavit výkon advokacie advokátoviadvokátovi, proti kterému bylo zahájeno kárné řízení, jestliže a) skutečnosti nasvědčující tomu, že se advokátadvokát dopustil kárného provinění, jsou natolik závažné, že další výkon advokacie kárně obviněným advokátemadvokátem ohrožuje důvěru v řádný výkon advokacie, a b) od zahájení kárného řízení uplynul více než jeden rok, protože jednání v kárném řízení bylo v této době nejméně třikrát odročeno z důvodů spočívajících na straně kárně obviněného advokátaadvokáta, a to nejdéle do dne, kdy nabude právní moci rozhodnutí, kterým se toto kárné řízení končí. (4) Pozastavení výkonu advokacie zaznamená Komora v seznamu advokátůadvokátů bez odkladu, nejpozději však do jednoho měsíce poté, co se rozhodnutí o pozastavení výkonu advokacie stalo vykonatelným. § 9a (1) Po dobu pozastavení výkonu advokacie a) advokátadvokát není oprávněn poskytovat právní služby, b) advokátadvokát není oprávněn vykonávat další činnosti podle § 56, pokud podmínkou jejich výkonu je oprávnění vykonávat advokacii, c) zaniká členství advokátaadvokáta v orgánech Komory uvedených v § 41 odst. 1 písm. b), d) a e), d) advokátadvokát nemůže být volen nebo jmenován do orgánů Komory uvedených v § 41 odst. 1 písm. b), d) a e). (2) Pozastavením výkonu advokacie a) nezaniká účast advokátaadvokáta ve sdružení podle § 14 nebo ve společnosti; účast advokátaadvokáta v zahraniční společnosti nezaniká, pokud právní předpisy domovského státu, v němž má zahraniční společnost sídlo, nestanoví jinak, b) není dotčena povinnost advokátaadvokáta uvedená v § 24a odst. 1, c) nezaniká povinnost advokátaadvokáta provádět platby podle § 30 odst. 1, d) není dotčena kárná odpovědnost advokátaadvokáta, a to i pokud jde o kárné provinění, ke kterému došlo v době pozastavení výkonu advokacie. § 9b (1) Pozastavení výkonu advokacie zaniká a) dnem, kdy pominula okolnost, která byla důvodem k pozastavení výkonu advokacie, a v případech podle § 9 odst. 2 písm. a) nebo b) anebo § 9 odst. 3 dnem, kdy uplynula doba, po kterou byl výkon advokacie pozastaven, b) dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí o pozastavení výkonu advokacie zrušeno nebo změněno (§ 55 odst. 7). (2) Zánik pozastavení výkonu advokacie zaznamená Komora v seznamu advokátůadvokátů bez prodlení, nejpozději však do jednoho měsíce poté, co se o něm dozvěděla; o záznamu Komora advokátaadvokáta písemně vyrozumí. § 10 (1) Dojde-li u advokátaadvokáta, který byl zapsán do seznamu advokátůadvokátů podle § 5a, k pozastavení či zániku oprávnění poskytovat právní služby v cizině, pozastaví mu Komora výkon advokacie podle tohoto zákona, popřípadě jej ze seznamu advokátůadvokátů vyškrtne. (2) Komora informuje bez odkladu v potřebném rozsahu příslušný orgán cizího státu o pozastavení výkonu advokacie advokátoviadvokátovi, který byl zapsán do seznamu advokátůadvokátů podle § 5a, jakož i o vyškrtnutí tohoto advokátaadvokáta ze seznamu advokátůadvokátů. (3) Byl-li pozastaven výkon advokacie advokátoviadvokátovi, který byl zapsán do seznamu advokátůadvokátů podle § 5b, anebo byl-li tento advokátadvokát ze seznamu advokátůadvokátů vyškrtnut, informuje Komora bez odkladu v potřebném rozsahu o těchto skutečnostech orgán domovského státu, od něhož získal oprávnění k poskytování právních služeb pod profesním označením podle § 2 odst. 1 písm. b) (dále jen „příslušný orgán domovského státu“). (4) Komora informuje bez odkladu v potřebném rozsahu příslušný orgán domovského státu, ve kterém advokátadvokát zapsaný do seznamu advokátůadvokátů podle § 5 odst. 1 nebo § 57 poskytuje právní služby v postavení obdobném usazenému evropskému advokátoviadvokátovi podle tohoto zákona, o pozastavení výkonu advokacie tomuto advokátoviadvokátovi, jakož i o vyškrtnutí tohoto advokátaadvokáta ze seznamu advokátůadvokátů. HLAVA DRUHÁ ZPŮSOB VÝKONU ADVOKACIE § 11 (1) AdvokátAdvokát vykonává advokacii a) samostatně, nebo b) společně s jinými advokátyadvokáty jako účastník sdružení podle § 14 (dále jen „sdružení“) nebo jako společník společnosti anebo jako společník zahraniční společnosti, nebo c) v pracovním poměru podle § 15a. (2) Komora vede seznam sdružení, společností a zahraničních společností; ustanovení zvláštních právních předpisů tím nejsou dotčena2). § 12 (1) Při výkonu advokacie je advokátadvokát povinen používat označení „advokátadvokát“. (2) Ze společného jména sdružení nebo z obchodní firmy společnosti musí být zřejmé, že se jedná o sdružení nebo společnost, jejichž předmětem činnosti je výkon advokacie. (3) Podrobnosti o používání označení podle odstavce 1 a společného jména sdružení a obchodní firmy společnosti podle odstavce 2 stanoví stavovský předpis; za podmínek stanovených stavovským předpisem jsou advokátadvokát, sdružení nebo společnost oprávněni používat dodatků vztahujících se k poskytovaným právním službám. (4) AdvokátAdvokát, poskytující právní služby jménem zahraniční společnosti podle § 35s, používá obchodní firmu nebo název této zahraniční společnosti nebo její organizační složky podle zápisu v obchodním rejstříku. § 13 (1) AdvokátAdvokát musí mít na území České republiky sídlo, které se zapisuje do seznamu advokátůadvokátů. (2) Vykonává-li advokátadvokát advokacii samostatně nebo ve sdružení, je jeho sídlo podle odstavce 1 místem podnikání podle zvláštních právních předpisů3). (3) Sídlo advokátaadvokáta, který vykonává advokacii ve společnosti, musí být shodné se sídlem této společnosti podle zvláštních právních předpisů3a). (4) Sídlem advokátaadvokáta, vykonávajícího advokacii v pracovním poměru (§ 15a odst. 1) k jinému advokátoviadvokátovi nebo ke společnosti je sídlo jeho zaměstnavatele podle odstavce 1 nebo podle odstavce 3. Společný výkon advokacie § 14 Sdružení (1) Vykonávají-li advokátiadvokáti advokacii společně a nejde-li o výkon advokacie ve společnosti nebo v zahraniční společnosti, upraví si vzájemné vztahy písemnou smlouvou o sdružení podle zvláštního právního předpisu4). Účastníky sdružení mohou být pouze advokátiadvokáti a jsou povinni vykonávat advokacii pod společným jménem. K dosažení sjednaného účelu sdružení jsou jeho jednotliví účastníci oprávněni zaměstnávat další advokátyadvokáty podle § 15a; tito advokátiadvokáti nejsou účastníky sdružení. (2) Majetek získaný při společném výkonu advokacie se stává spoluvlastnictvím všech účastníků sdružení, nestanoví-li smlouva o sdružení jinak. Má-li podle smlouvy rozhodovat o obstarávání společných věcí sdružení většina hlasů účastníků, náleží každému z účastníků jeden hlas, nestanoví-li smlouva jinak. (3) AdvokátiAdvokáti, kteří jsou účastníky sdružení, musí mít společné sídlo; dojde-li k porušení této povinnosti, nastávají účinky doručení i tehdy, když písemnost určená některému z účastníků sdružení je doručena kterémukoliv jinému účastníku sdružení. (4) AdvokátAdvokát, který je účastníkem sdružení, nemůže současně vykonávat advokacii samostatně, jako společník společnosti nebo jako společník zahraniční společnosti, v jiném sdružení, ani v pracovním poměru (§ 15a). (5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nepoužijí, dohodli-li se advokátiadvokáti o společném poskytování právních služeb v jednom nebo více případech. § 15 Společnost (1) AdvokátiAdvokáti mohou vykonávat advokacii jako společníci veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti nebo společnosti s ručením omezeným, zřízené podle zvláštního právního předpisu4a), pokud předmětem podnikání takové společnosti je pouze výkon advokacie nebo výkon činnosti insolvenčního správceinsolvenčního správce podle zvláštního právního předpisu4a) a jejími společníky jsou pouze advokátiadvokáti. Pouze veřejná obchodní společnost může mít zapsán výkon činnosti insolvenčního správceinsolvenčního správce jako předmět podnikání. AdvokátiAdvokáti mohou vykonávat advokacii jako společníci veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti nebo společnosti s ručením omezeným založené podle obchodního zákoníku, pokud předmětem podnikání takové společnosti je pouze výkon advokacie a jejími společníky jsou pouze advokátiadvokáti; předmětem podnikání veřejné obchodní společnosti může být i výkon činnosti insolvenčního správceinsolvenčního správce podle zvláštního právního předpisu4a). (2) Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro společnost ustanovení obchodního zákoníku. (3) AdvokátAdvokát je oprávněn vykonávat advokacii ve společnosti až po svém zápisu jako společníka společnosti do obchodního rejstříku a po zápisu splacení celého jeho vkladu do základního kapitálu společnosti do obchodního rejstříku4b); oprávnění advokátaadvokáta vykonávat do té doby advokacii samostatně, ve sdružení nebo v jiné společnosti tím není dotčeno. (4) AdvokátiAdvokáti, kteří jsou společníky společnosti, vykonávají advokacii jménem společnosti a na její účet. Pokud výkon advokacie jménem společnosti nepřipouštějí v jednotlivých případech zvláštní právní předpisy4c), vykonávají advokátiadvokáti advokacii vlastním jménem a na účet společnosti; to samé platí i v případě, byl-li advokátadvokát, který je společníkem společnosti, k poskytnutí právních služeb určen podle tohoto zákona. Jako účastník právních vztahů založených v souvislosti s poskytováním právních služeb advokátemadvokátem vykonávajícím advokacii ve společnosti vystupuje vůči klientovi, jakož i vůči třetím osobám, vždy společnost; tyto právní vztahy se řídí tímto zákonem (§ 24 odst. 2 a 3) a zvláštními právními předpisy5). (5) Jednatel společnosti s ručením omezeným může být jmenován pouze z řad jejích společníků; prokuristou společnosti může být ustanoven pouze advokátadvokát. Na advokátyadvokáty, kteří jsou jednateli nebo prokuristy společnosti, se vztahuje povinnost mlčenlivosti podle § 21, pokud se jedná o skutečnosti týkající se poskytování právních služeb touto společností. (6) Vyškrtnutím ze seznamu advokátůadvokátů účast společníka ve společnosti zanikne a vznikne mu právo na vyplacení vypořádacího podílu podle zvláštního právního předpisu6). (7) Dědicem obchodního podílu ve společnosti může být jen advokátadvokát; právo dědice, který není advokátemadvokátem, na vyplacení vypořádacího podílu podle zvláštních právních předpisů tím není dotčeno. (8) AdvokátAdvokát, který vykonává advokacii jako společník společnosti, nemůže současně vykonávat advokacii samostatně, ve sdružení, jako společník jiné společnosti nebo jako společník zahraniční společnosti, ani v pracovním poměru (§ 15a). (9) Ustanovení § 18 odst. 1, § 19, 20, § 22 odst. 1, § 23, 25, 28 a 29 se použijí pro společnost přiměřeně. Výkon advokacie v pracovním poměru § 15a (1) AdvokátAdvokát může vykonávat advokacii v pracovním poměru k jinému advokátoviadvokátovi nebo ke společnosti anebo k zahraniční společnosti (dále jen „zaměstnaný advokátadvokát“). (2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se pracovněprávní vztahy zaměstnaných advokátůadvokátů zákoníkem práce. (3) AdvokátAdvokát může být zaměstnancem pouze jednoho advokátaadvokáta nebo jedné společnosti anebo jedné zahraniční společnosti; zaměstnaný advokátadvokát není oprávněn vykonávat současně advokacii samostatně ani společně s jinými advokátyadvokáty. (4) Zaměstnaný advokátadvokát je povinen používat při výkonu advokacie označení „advokátadvokát“ spolu s označením svého zaměstnavatele; jiných označení nebo dodatků podle § 12 je zaměstnaný advokátadvokát oprávněn používat pouze po dohodě se svým zaměstnavatelem. (5) Zaměstnaný advokátadvokát není oprávněn uzavřít jako zaměstnavatel pracovněprávní vztah s jiným advokátemadvokátem nebo s advokátním koncipientemadvokátním koncipientem [§ 37 odst. 1 písm. e)] anebo v souvislosti s výkonem advokacie zaměstnávat další osoby. (6) Při výkonu advokacie postupuje zaměstnaný advokátadvokát podle ustanovení § 3 odst. 1 a § 16 s tím, že je přitom povinen řídit se pokyny zaměstnavatele, pokud tyto pokyny nejsou v rozporu s právními nebo stavovskými předpisy anebo s pokyny klienta. § 15b (1) Zaměstnaný advokátadvokát vykonává advokacii jménem zaměstnavatele a na jeho účet; se souhlasem zaměstnavatele je zaměstnaný advokátadvokát oprávněn vykonávat advokacii i vlastním jménem a na účet zaměstnavatele, pokud a) zvláštní právní předpisy výkon advokacie zaměstnaným advokátemadvokátem jménem zaměstnavatele v jednotlivých případech nepřipouštějí4c), b) mají právní služby spočívat v zastupování v řízení před soudy nebo jinými orgány, včetně obhajoby v trestním řízenítrestním řízení. (2) Byl-li zaměstnaný advokátadvokát k poskytování právních služeb podle tohoto zákona určen nebo podle zvláštních právních předpisů ustanoven, poskytuje právní služby vlastním jménem a na účet zaměstnavatele. § 15c Škoda způsobená zaměstnaným advokátemadvokátem zaměstnavateli při poskytování právních služeb podle § 15a a 15b nebo v přímé souvislosti s ním je škodou způsobenou při plnění pracovních úkolů; zaměstnaný advokátadvokát za tuto škodu zaměstnavateli odpovídá podle zákoníku práce. § 15d (1) V případě, že se advokátadvokát, který doposud vykonával advokacii samostatně, stane zaměstnaným advokátemadvokátem, přecházejí dnem vzniku pracovního poměru jeho dosavadní práva a povinnosti ve vztahu ke klientům na jeho zaměstnavatele, nedohodne-li se advokátadvokát s klientem do dne vzniku pracovního poměru jinak nebo neučiní-li klient do dne vzniku pracovního poměru jiné opatření. AdvokátAdvokát je povinen informovat své klienty o tom, že se stane zaměstnaným advokátemadvokátem, do 3 dnů ode dne uzavření pracovní smlouvy, nejpozději však do 15 dnů přede dnem vzniku pracovního poměru. (2) Předmětem přechodu práv a povinností podle odstavce 1 není povinnost zaměstnaného advokátaadvokáta k náhradě škody podle § 24 odst. 1, jakož i povinnost k vrácení věcí, včetně peněžních prostředků poskytnutých klientem. Na zaměstnavatele nepřecházejí také další povinnosti a práva vyplývající z původního smluvního vztahu mezi advokátemadvokátem a klientem, pokud by byl zaměstnavatel v důsledku jejich přechodu vůči tomuto advokátoviadvokátovi bezdůvodně zvýhodněn nebo znevýhodněn anebo pokud by splnění těchto povinností nebylo možno po zaměstnavateli spravedlivě požadovat. Trvalá spolupráce mezi advokáty § 15e (1) AdvokátAdvokát, vykonávající advokacii samostatně, může trvale poskytovat právní služby pro jiného advokátaadvokáta vykonávajícího advokacii samostatně, pro společnost nebo pro zahraniční společnost, na základě smlouvy, kterou o trvalém poskytování právních služeb uzavře s jiným advokátemadvokátem, společností nebo zahraniční společností (dále jen „smlouva o trvalé spolupráci“). Smlouva o trvalé spolupráci musí mít písemnou formu a nesmí omezovat nezávislost advokátaadvokáta při poskytování právních služeb podle § 3 odst. 1 a § 16. (2) AdvokátAdvokát, vykonávající advokacii samostatně, může trvale poskytovat právní služby též advokátůmadvokátům ve sdružení, pokud uzavře smlouvu o trvalé spolupráci alespoň s některým z účastníků sdružení a ostatní účastníci sdružení s tím písemně vysloví souhlas. (3) Ustanovení § 19 není ustanoveními odstavců 1 a 2 dotčeno. (4) AdvokátAdvokát, poskytující právní služby na základě smlouvy o trvalé spolupráci (dále jen „spolupracující advokátadvokát“), může spolupracovat pouze s jedním advokátemadvokátem nebo s jednou společností nebo s jednou zahraniční společností anebo s jedním sdružením; ustanovení § 14 odst. 5 tím není dotčeno. § 15f (1) Smlouva o trvalé spolupráci musí obsahovat a) vymezení předmětu a rozsahu právních služeb poskytovaných spolupracujícím advokátemadvokátem, b) vymezení vzájemných vztahů a způsobu koordinace při poskytování právních služeb spolupracujícím advokátemadvokátem, c) vymezení způsobu materiálně technického zabezpečení při poskytování právních služeb spolupracujícím advokátemadvokátem, například případným pronájmem kanceláře spolupracujícímu advokátoviadvokátovi, jejím vybavením nebo společným využíváním administrativně technických prostředků, d) ujednání, zda spolupracující advokátadvokát bude poskytovat právní služby podle smlouvy o trvalé spolupráci svým jménem nebo jménem advokátaadvokáta, společnosti, zahraniční společnosti nebo sdružení, se kterými spolupracuje, popřípadě jak a za jakých podmínek bude jméno advokátaadvokáta, společnosti, zahraniční společnosti nebo sdružení při poskytování právních služeb na základě smlouvy o trvalé spolupráci užíváno, e) stanovení způsobu vyúčtování právních služeb poskytnutých spolupracujícím advokátemadvokátem na základě smlouvy o trvalé spolupráci. (2) Pokud spolupracující advokátadvokát poskytuje právní služby na základě smlouvy o trvalé spolupráci, je povinen na to klienta předem upozornit. (3) Na základě smlouvy o trvalé spolupráci nelze poskytovat právní služby v případech, kdy byl spolupracující advokátadvokát k poskytování právních služeb podle tohoto zákona určen nebo podle zvláštních právních předpisů ustanoven; ustanovení § 16 odst. 1 tím není dotčeno. HLAVA TŘETÍ PRÁVA A POVINNOSTI ADVOKÁTŮ § 16 (1) AdvokátAdvokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokátadvokát povinen klienta přiměřeně poučit. (2) Při výkonu advokacie je advokátadvokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. § 17 AdvokátAdvokát postupuje při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis. § 17a (1) V trestním řízenítrestním řízení před soudem, v řízení před Nejvyšším soudem, Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudemÚstavním soudem je advokátadvokát povinen používat stavovský oděv advokátaadvokáta. (2) Komora stavovským předpisem stanoví vzhled stavovského oděvu advokátaadvokáta. § 18 (1) AdvokátAdvokát je oprávněn poskytnutí právních služeb odmítnout, pokud nebyl podle zvláštních předpisů ustanoven nebo Komorou k poskytnutí právních služeb podle odstavce 2 určen; ustanovení § 19 tím není dotčeno. (2) Ten, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokátaadvokáta soudem podle zvláštních právních předpisů7c) a ani se nemůže domoci poskytnutí právních služeb podle tohoto zákona (dále jen „žadatel“), má právo, aby mu Komora na základě jeho včasného návrhu advokátaadvokáta určila. V téže věci však může být žadateli určen Komorou advokátadvokát pouze jednou; to neplatí, odmítne-li v této věci dříve určený advokátadvokát poskytnout právní služby z důvodů uvedených v § 19. V rozhodnutí o určení advokátaadvokáta Komora vymezí věc, v níž je advokátadvokát povinen právní služby poskytnout, jakož i rozsah těchto služeb. Komora může v rozhodnutí o určení advokátaadvokáta stanovit i další podmínky poskytnutí právních služeb, včetně povinnosti poskytnout právní pomoc bezplatně nebo za sníženou odměnu, pokud to odůvodňují příjmové a majetkové poměry žadatele. Komorou určený advokátadvokát je povinen právní služby žadateli poskytnout za Komorou určených podmínek. To neplatí, jsou-li dány důvody pro odmítnutí poskytnutí právních služeb uvedené v § 19 nebo jde-li o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva; v těchto případech advokátadvokát o důvodech neposkytnutí právních služeb bez odkladu písemně vyrozumí žadatele a Komoru. Určení advokátaadvokáta Komorou nenahrazuje plnou moc vyžadovanou zvláštními právními předpisy k obhajobě toho, jemuž byl advokátadvokát Komorou určen, v trestním řízenítrestním řízení nebo k jeho zastupování v jiném řízení. (3) Pokud žadatel žádá, aby mu byly právní služby určeným advokátemadvokátem poskytnuty bezplatně nebo za sníženou odměnu, je povinen současně s podáním návrhu na určení advokátaadvokáta Komorou prokázat, že jeho příjmové a majetkové poměry takové poskytnutí právních služeb odůvodňují; způsob prokazování příjmových a majetkových poměrů žadatele, jakož i rozsah údajů, které je žadatel povinen Komoře sdělit, stanoví Ministerstvo spravedlnosti po předchozím vyjádření Komory vyhláškou. (4) Komora určení advokátaadvokáta kdykoli zruší, pokud během poskytování právních služeb tímto advokátemadvokátem v příslušné věci pominou důvody, na základě kterých byl advokátadvokát Komorou určen. Nedohodne-li se advokátadvokát s klientem jinak nebo neučiní-li klient jiné opatření, je advokátadvokát povinen po dobu 15 dnů ode dne, kdy došlo ke zrušení jeho určení k poskytování právních služeb, činit veškeré neodkladné úkony tak, aby klient neutrpěl na svých právech nebo oprávněných zájmech újmu. To neplatí, pokud klient advokátoviadvokátovi sdělí, že na splnění této povinnosti netrvá. (5) Povinnost určeného advokátaadvokáta poskytnout právní služby bezplatně nebo za sníženou odměnu Komora kdykoli, popřípadě i se zpětnou účinností, zruší nebo změní, jestliže se po dobu poskytování právních služeb určeným advokátemadvokátem ukáže, že poměry klienta poskytnutí právních služeb bezplatně nebo za sníženou odměnu neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. (6) Mají-li být právní služby určeným advokátemadvokátem poskytnuty bezplatně nebo za sníženou odměnu, Komora dbá na to, aby k takovému poskytnutí právních služeb byli advokátiadvokáti určováni rovnoměrně, a to i s ohledem na složitost věci, ve které mají být právní služby poskytnuty, a na možné náklady, které mohou určenému advokátoviadvokátovi v souvislosti s poskytnutím právních služeb vzniknout. § 19 (1) AdvokátAdvokát je povinen poskytnutí právních služeb odmítnout, jestliže a) v téže věci nebo ve věci související již poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, b) osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní služby žádá, poskytl již v téže věci nebo věci související právní služby advokátadvokát, s nímž vykonává advokacii společně (§ 11 odst. 1), nebo v případě zaměstnaného advokátaadvokáta advokátadvokát, který je jeho zaměstnavatelem, anebo advokátadvokát, který je zaměstnancem stejného zaměstnavatele, c) by informace, kterou má o jiném klientovi nebo o bývalém klientovi, mohla toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, neoprávněně zvýhodnit, d) projednání věci se zúčastnil advokátadvokát, případně osoba advokátoviadvokátovi blízká8), e) zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, jsou v rozporu se zájmy advokátaadvokáta nebo osoby advokátoviadvokátovi blízké. (2) Účastí na projednání věci podle odstavce 1 písm. d) není poskytování právních služeb advokátemadvokátem nebo osobami uvedenými v § 2 odst. 2. § 20 (1) AdvokátAdvokát je povinen smlouvu o poskytování právních služeb vypovědět, popřípadě požádat o zrušení ustanovení nebo požádat Komoru o určení jiného advokátaadvokáta, zjistí-li dodatečně skutečnosti uvedené v § 19. (2) AdvokátAdvokát je oprávněn smlouvu o poskytování právních služeb vypovědět, popřípadě požádat o zrušení ustanovení nebo požádat Komoru o určení jiného advokátaadvokáta, dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient potřebnou součinnost. AdvokátAdvokát je oprávněn takto postupovat také tehdy, pokud klient přes poučení advokátemadvokátem o tom, že jeho pokyny jsou v rozporu s právním nebo stavovským předpisem, trvá na tom, aby advokátadvokát přesto postupoval podle těchto pokynů. (3) AdvokátAdvokát je oprávněn smlouvu o poskytování právních služeb vypovědět, nesložil-li klient přiměřenou zálohu na odměnu za poskytnutí právních služeb, ačkoliv byl o to advokátemadvokátem požádán. (4) Klient je oprávněn smlouvu o poskytování právních služeb vypovědět kdykoliv, a to i bez udání důvodu. (5) Výpovědní dobu je možné sjednat pouze pro případ výpovědi smlouvy o poskytování právních služeb ze strany advokátaadvokáta podle odstavce 2 věty první nebo ze strany klienta; výpovědní doba však nesmí být delší než tři měsíce. (6) Nedohodne-li se advokátadvokát s klientem jinak nebo neučiní-li klient jiné opatření, je advokátadvokát povinen po dobu 15 dnů ode dne, kdy smlouva o poskytování právních služeb na základě výpovědi podle odstavců 1 až 5 nebo z jiného důvodu zanikla, činit veškeré neodkladné úkony tak, aby klient neutrpěl na svých právech nebo oprávněných zájmech újmu. To neplatí, pokud klient advokátoviadvokátovi sdělí, že na splnění této povinnosti netrvá. § 21 (1) AdvokátAdvokát je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. (2) Povinnosti mlčenlivosti může advokátaadvokáta zprostit pouze klient a po jeho smrti či zániku právní nástupce klienta; má-li klient více právních nástupců, ke zproštění advokátaadvokáta povinnosti mlčenlivosti je potřebný souhlasný projev všech právních nástupců klienta. Zbavení povinnosti mlčenlivosti advokátaadvokáta klientem nebo jeho právním nástupcem anebo jeho právními nástupci musí být provedeno písemnou formou a musí být adresováno advokátoviadvokátovi; v řízení před soudem tak lze učinit i ústně do protokolu. I poté je však advokátadvokát povinen zachovávat mlčenlivost, je-li z okolností případu zřejmé, že ho klient nebo jeho právní nástupce této povinnosti zprostil pod nátlakem nebo v tísni. (3) AdvokátAdvokát nemá povinnost mlčenlivosti ve vztahu k osobě, kterou pověřuje provedením jednotlivých úkonů právních služeb, pokud je tato osoba povinna sama tuto povinnost zachovávat. (4) Povinností mlčenlivosti není advokátadvokát vázán v rozsahu nezbytném pro řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li předmětem řízení spor mezi ním a klientem nebo jeho právním nástupcem; povinností mlčenlivosti není advokátadvokát vázán též v řízení podle § 55, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Komory anebo v řízení o kasační stížnostikasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o této žalobě podle zvláštního právního předpisu8a), jakož i v řízení ve věcech uvedených v § 55b, a to v rozsahu nezbytném pro ochranu jeho práv nebo právem chráněných zájmů jako advokátaadvokáta. (5) Povinností mlčenlivosti advokátaadvokáta nejsou dotčeny jeho povinnosti jako daňového subjektu stanovené zvláštními předpisy o správě daní a poplatků9); i v tomto případě je však advokátadvokát povinen zachovávat mlčenlivost o povaze věci, ve které právní služby poskytl nebo poskytuje. (6) Povinnosti mlčenlivosti se advokátadvokát nemůže dovolávat v kárném řízení, jakož i vůči advokátoviadvokátovi, který byl pověřen předsedou kontrolní rady provedením přípravných úkonů k prověření, zda došlo ke kárnému provinění (§ 33 odst. 3). Povinnosti mlčenlivosti se advokátadvokát nemůže dovolávat při plnění povinností podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, jakož i vůči zástupci Komory při provádění úkonů podle odstavce 10. (7) Povinností mlčenlivosti není dotčena zákonem uložená povinnost překazit spáchání trestného činutrestného činu10). (8) Povinnost mlčenlivosti trvá i po vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů. (9) Povinnost mlčenlivosti v rozsahu stanoveném v odstavcích 1 až 8 se vztahuje obdobně i na a) zaměstnance advokátaadvokáta nebo společnosti anebo zahraniční společnosti, jakož i na jiné osoby, které se s advokátemadvokátem nebo ve společnosti anebo v zahraniční společnosti podílejí na poskytování právních služeb, b) členy orgánů Komory a její zaměstnance, jakož i na všechny osoby, které se účastní kárného řízení, včetně advokátůadvokátů pověřených předsedou kontrolní rady provedením přípravných úkonů k prověření, zda došlo ke kárnému provinění (§ 33 odst. 3). (10) Členové orgánů Komory, její zaměstnanci a advokátiadvokáti pověření předsedou kontrolní rady provedením přípravných úkonů k prověření, zda došlo ke kárnému provinění, nejsou vázáni povinností mlčenlivosti podle odstavce 9 v rozsahu nezbytném pro řízení před soudem ve věcech uvedených v odstavci 4 části věty za středníkem. Členové orgánů Komory a její zaměstnanci nejsou dále vázáni povinností mlčenlivosti v rozsahu nezbytném ke splnění informační povinnosti podle § 10 odst. 2 až 4, § 35d a § 35r odst. 1, 2 a 4. § 22 (1) Advokacie se vykonává zpravidla za odměnu; od klienta lze žádat přiměřenou zálohu. (2) Zaměstnaný advokátadvokát vykonává advokacii za mzdu stanovenou podle zvláštních právních předpisů10a), kterou mu poskytuje jeho zaměstnavatel. (3) Způsob a určení odměny a náhrad advokátaadvokáta, který vykonává advokacii samostatně nebo společně s jinými advokátyadvokáty (§ 11 odst. 1), případně i jejich výši, stanoví Ministerstvo spravedlnosti po předchozím vyjádření Komory vyhláškou. § 23 Byl-li advokátadvokát ustanoven, hradí jeho odměnu stát. § 23a Je-li advokátadvokát, společnost nebo zahraniční společnost plátcem daně z přidané hodnoty, náleží advokátoviadvokátovi, společnosti nebo zahraniční společnosti k odměně a k náhradám podle § 22 nebo 23 rovněž částka odpovídající této dani, kterou jsou povinni advokátadvokát nebo společnost z odměny a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu10b). § 24 (1) AdvokátAdvokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. AdvokátAdvokát odpovídá za škodu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li škoda způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátemadvokátem; odpovědnost těchto osob za škodu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena7b). (2) Vykonává-li advokátadvokát advokacii ve společnosti nebo v zahraniční společnosti, odpovídá klientovi za škodu podle odstavce 1 tato společnost nebo zahraniční společnost. (3) Za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie zaměstnaným advokátemadvokátem odpovídá klientovi zaměstnavatel advokátaadvokáta, a to i v případě uvedeném v § 15b. (4) AdvokátAdvokát nebo společnost anebo zahraniční společnost se odpovědnosti podle odstavců 1 až 3 zprostí, prokáží-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat. § 24a (1) AdvokátAdvokát, který vykonává advokacii samostatně nebo ve sdružení, musí být pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu, za kterou klientovi odpovídá podle § 24 odst. 1, jakož i pro případ vzniku závazku k náhradě škody, k jehož splnění je advokátadvokát vykonávající advokacii ve sdružení podle zvláštních právních předpisů povinen z důvodu solidární odpovědnosti10c). AdvokátAdvokát, který vykonává advokacii ve veřejné obchodní společnosti nebo jako komplementář komanditní společnosti, musí být v rámci pojištění společnosti nebo samostatně pojištěn pro případ vzniku závazku k náhradě škody, za kterou odpovídá podle § 24 odst. 2 tato společnost, a advokátadvokát je podle zvláštních právních předpisů povinen k jeho splnění z důvodu ručení jako její společník10d). (2) Minimální limit pojistného plnění z pojištění advokátůadvokátů podle odstavce 1 stanoví Komora stavovským předpisem. § 24b (1) Společnost s ručením omezeným a komanditní společnost musejí být od vzniku do dne svého zrušení pojištěny pro případ odpovědnosti za škodu, za kterou klientovi odpovídají podle § 24 odst. 2 (dále jen „pojištění společnosti“); pojištění společnosti je předpokladem pro její zápis do obchodního rejstříku10e). (2) Minimální limit pojistného plnění z pojištění společnosti musí činit nejméně 50 000 000 Kč za každého společníka společnosti s ručením omezeným, kterému nebyl pozastaven výkon advokacie, nebo nejméně 10 000 000 Kč za každého komanditistu komanditní společnosti, kterému nebyl pozastaven výkon advokacie. (3) Dojde-li ke zvýšení počtu společníků ve společnosti s ručením omezeným nebo komanditistů komanditní společnosti anebo k zániku pozastavení výkonu advokacie společníka společnosti s ručením omezeným nebo komanditisty komanditní společnosti, musí být pojistné plnění z pojištění společnosti zvýšeno tak, aby odpovídalo minimálnímu limitu pojistného plnění z pojištění společnosti podle odstavce 2, a to ode dne, kdy k takové změně došlo. (4) Stejnopis nebo úředně ověřená kopie pojistné smlouvy o pojištění společnosti, popřípadě doklad vydaný pojišťovnou nebo jinou příslušnou osobou, dosvědčující pojištění společnosti (dále jen „doklad o pojištění společnosti“) musejí být připojeny k návrhu na zápis společnosti nebo každého nového společníka společnosti do obchodního rejstříku a ukládají se do sbírky listin v obchodním rejstříku, a to včetně stejnopisů nebo úředně ověřených kopií změn dokladu o pojištění společnosti10f). (5) Společnost je povinna předložit Komoře stejnopis nebo úředně ověřenou kopii dokladu o pojištění společnosti a) do konce kalendářního roku, který předchází kalendářnímu roku, na nějž se pojištění společnosti vztahuje, b) do jednoho týdne ode dne, kdy došlo ke změně uvedené v odstavci 3, anebo c) do jednoho týdne ode dne, kdy o to Komora požádá. (6) Nesplní-li společnost povinnost podle odstavce 5 anebo zjistí-li Komora, že společnost není pojištěna podle odstavců 1 až 3, podá Komora bez odkladu soudu podle zvláštních právních předpisů návrh na zrušení společnosti a její likvidaci4c). § 24c (1) Komora sjednává pro advokátyadvokáty, vykonávající advokacii samostatně nebo jako účastníci sdružení, pojištění pro případ odpovědnosti za škodu, za kterou klientovi odpovídají podle § 24 odst. 1; toto pojištění je pojištěním cizího pojistného rizika podle zvláštního právního předpisu10g) (dále jen „hromadné pojištění advokátůadvokátů“). Pojistnou smlouvu o hromadném pojištění advokátůadvokátů uveřejní Komora ve Věstníku. AdvokátAdvokát je povinen zaplatit Komoře pojistné z hromadného pojištění advokátůadvokátů do konce kalendářního roku, který předchází kalendářnímu roku, na nějž se hromadné pojištění advokátůadvokátů vztahuje. (2) Pokud advokátadvokát nechce být hromadného pojištění advokátůadvokátů účasten, předloží nejpozději do uplynutí lhůty podle odstavce 1 Komoře stejnopis nebo úředně ověřenou kopii pojistné smlouvy, popřípadě doklad vydaný pojišťovnou nebo jinou příslušnou osobou, dosvědčující, že je pro příslušný kalendářní rok pojištěn samostatně; minimální limit pojistného plnění z takto sjednaného pojištění však nesmí být nikdy nižší, než kolik by činil v případě hromadného pojištění advokátůadvokátů. § 25 (1) O poskytování právních služeb je advokátadvokát povinen vést přiměřenou dokumentaci. (2) Ustanovením odstavce 1 nejsou dotčeny zvláštní předpisy o účetnictví11). § 25a (1) AdvokátAdvokát je oprávněn nahradit úřední ověření podpisu vyžadované zvláštními právními předpisy svým prohlášením se stejnými účinky, pokud advokátadvokát listinu sám sepsal nebo ji jednající osoba před advokátemadvokátem vlastnoručně podepsala (dále jen „prohlášení o pravosti podpisu“). (2) Prohlášení o pravosti podpisu musí být vyhotoveno na listině nebo na listině s ní pevně spojené a musí obsahovat a) běžné číslo knihy o prohlášeních o pravosti podpisu, b) jméno, příjmení, bydliště, popřípadě místo pobytu jednající osoby a její rodné číslo; nelze-li rodné číslo zjistit, nebo rodné číslo není, musí prohlášení o pravosti podpisu obsahovat datum narození jednající osoby, c) údaj, jak byla zjištěna totožnost jednající osoby, d) prohlášení advokátaadvokáta, že listina jím byla sepsána nebo, že byla před ním jednající osobou vlastnoručně podepsána, e) datum a místo, kde bylo prohlášení o pravosti podpisu advokátemadvokátem učiněno, f) jméno a příjmení advokátaadvokáta, jeho evidenční číslo podle zápisu v seznamu advokátůadvokátů a jeho podpis, a v případě uvedeném v odstavci 5 jméno a příjmení advokátaadvokáta, jeho evidenční číslo podle zápisu v seznamu advokátůadvokátů, jméno a příjmení advokátního koncipientaadvokátního koncipienta a jeho evidenční číslo podle zápisu v seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů a jeho podpis s dodatkem „v zastoupení“. (3) AdvokátAdvokát je povinen předložit Komoře před prvním jím učiněným prohlášením o pravosti podpisu vzor svého podpisu, který musí být úředně ověřen; úřední ověření podpisu advokátaadvokáta nemůže být prohlášením o pravosti podpisu nahrazeno. (4) AdvokátAdvokát je povinen vést evidenci o všech učiněných prohlášeních o pravosti podpisu formou knihy o prohlášeních o pravosti podpisu, kterou vydá advokátoviadvokátovi za úplatu Komora. (5) AdvokátAdvokát může být při činění prohlášení o pravosti podpisu zastoupen podle § 26 advokátním koncipientemadvokátním koncipientem, který vykonával právní praxi advokátního koncipientaadvokátního koncipienta po dobu alespoň dvou let; ustanovení odstavce 3 se na advokátního koncipientaadvokátního koncipienta použije obdobně. (6) Podrobnosti o povinnostech advokátaadvokáta a advokátního koncipientaadvokátního koncipienta podle předchozích odstavců stanoví stavovský předpis. § 25b AdvokátAdvokát zapůjčí příslušný svazek knihy o prohlášeních o pravosti podpisu, popřípadě umožní pořízení opisu nebo výpisu z tohoto svazku Komoře, Ministerstvu spravedlnosti při výkonu jeho působnosti podle § 52b, soudu, orgánu činnému v trestním řízenítrestním řízení nebo znalci, který byl ustanoven v řízení před státním nebo jiným orgánem, pokud znalec nemůže podat znalecký posudek bez seznámení se s ním. § 25c V souvislosti s poskytováním právních služeb může advokátadvokát provádět autorizovanou konverzi dokumentů postupem podle zvláštního právního předpisu11a). § 26 (1) AdvokátAdvokát se v rámci svého pověření může dát zastoupit jiným advokátemadvokátem. (2) Nestanoví-li zvláštní předpis jinak12), může advokátaadvokáta při jednotlivých úkonech právní pomoci zastoupit i zaměstnanec advokátaadvokáta nebo advokátní koncipientadvokátní koncipient. § 27 (1) Brání-li advokátoviadvokátovi, který vykonává advokacii samostatně, jakákoliv překážka ve vykonávání advokacie a neučiní-li jiné opatření za účelem ochrany práv nebo právem chráněných zájmů svých klientů, je povinen ustanovit bez odkladu, nejpozději však do jednoho měsíce ode dne, kdy taková překážka vznikla, jiného advokátaadvokáta po dohodě s ním svým zástupcem (§ 26 odst. 1) a klienty o tom bezodkladně písemně vyrozumět; ustanovení § 29 odst. 2 tím není dotčeno. Poruší-li advokátadvokát tuto povinnost, určí zástupce Komora s tím, že podle okolností případu určí i výši náhrady, kterou je povinen advokátadvokát zástupci poskytnout. (2) Nedohodne-li se zástupce advokátaadvokáta, určený Komorou podle odstavce 1 věty druhé, s klientem do jednoho měsíce ode dne, kdy byl klient o určení zástupce vyrozuměn, jinak nebo neučiní-li klient v této lhůtě jiné opatření, přecházejí na zástupce ve vztahu ke klientovi práva a povinnosti zastupovaného advokátaadvokáta, vyplývající ze smlouvy o poskytování právních služeb, včetně práv a povinností vyplývajících ze zastupování klienta v řízení před soudy nebo jinými orgány a práv a povinností obhájce v trestním řízenítrestním řízení. To platí i v případě, kdy byl vztah mezi klientem a advokátemadvokátem založen určením podle § 18 odst. 2 nebo ustanovením podle zvláštních právních předpisů. Komora tento přechod práv a povinností na žádost zástupce osvědčí. Ustanovení § 19 a 20 se použijí pro zástupce advokátaadvokáta určeného Komorou podle odstavce 1 věty druhé obdobně. (3) Předmětem přechodu práv a povinností podle odstavce 2 není povinnost zastupovaného advokátaadvokáta k náhradě škody (§ 24 odst. 1), jakož i povinnost k vrácení věcí, včetně peněžních prostředků poskytnutých klientem. Na zástupce nepřecházejí také další povinnosti a práva vyplývající z původního smluvního vztahu mezi advokátemadvokátem a klientem, pokud by byl zástupce v důsledku jejich přechodu vůči tomuto advokátoviadvokátovi bezdůvodně zvýhodněn nebo znevýhodněn anebo pokud by splnění těchto povinností nebylo možno po zástupci spravedlivě požadovat. (4) Pokud byl advokátadvokát, který vykonával advokacii samostatně, vyškrtnut ze seznamu advokátůadvokátů, určí Komora jiného advokátaadvokáta jeho nástupcem, popřípadě učiní jiná vhodná opatření k ochraně práv a právem chráněných zájmů klientů vyškrtnutého advokátaadvokáta; určený nástupce bezodkladně písemně vyrozumí tyto klienty o přijatých opatřeních. Pokud je to vzhledem k okolnostem případu třeba, může Komora určit nástupcem vyškrtnutého advokátaadvokáta i více advokátůadvokátů. Ustanovení odstavců 2 a 3, upravující přechod práv a povinností mezi zastoupeným advokátemadvokátem a jeho zástupcem, platí pro přechod práv a povinností mezi advokátemadvokátem vyškrtnutým ze seznamu advokátůadvokátů a jeho nástupcem obdobně. (5) Zemřel-li advokátadvokát, který vykonával advokacii samostatně, soud podle zvláštního právního předpisu12a) na návrh Komory ustanoví nástupce zemřelého advokátaadvokáta, pokud s ustanovením souhlasí, správcem té části dědictví, kterou zemřelý advokátadvokát používal k výkonu advokacie. § 28 (1) AdvokátAdvokát nebo advokátní koncipientadvokátní koncipient jsou v zájmu cti a vážnosti advokátního stavu povinni před tím, než proti jinému advokátoviadvokátovi nebo advokátnímu koncipientoviadvokátnímu koncipientovi zahájí soudní nebo jiné řízení ve věci související s výkonem advokacie, využít smírčího řízení před orgány Komory; to neplatí, je-li alespoň jedním z účastníků sporu třetí osoba. (2) Smírčí řízení je zpravidla vedeno před předsedou Komory nebo jiným členem jejího představenstva; jeho účelem je vést účastníky sporu k jeho vyřešení smírem. (3) Podrobnosti o smírčím řízení stanoví stavovský předpis. § 29 (1) AdvokátAdvokát je povinen oznámit Komoře bez odkladu po zahájení výkonu advokacie své sídlo, způsob, jakým vykonává advokacii, jakož i další skutečnosti nezbytné pro vedení seznamu advokátůadvokátů stanovené stavovským předpisem; advokátadvokát je povinen oznámit Komoře bez odkladu i změny těchto skutečností, a to do jednoho týdne poté, co nastaly. (2) AdvokátAdvokát je povinen oznámit Komoře ve lhůtě uvedené v odstavci 1 veškeré skutečnosti, které by mohly být důvodem k pozastavení výkonu advokacie nebo k vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů. § 30 (1) AdvokátAdvokát je povinen platit příspěvky na činnost Komory a odvody do sociálního fondu Komory, popřípadě provádět další platby předvídané tímto zákonem [§ 43 písm. c)]. (2) Splatné závazky vzniklé na základě povinností podle odstavce 1 nezanikají vyškrtnutím ze seznamu advokátůadvokátů; to neplatí, jde-li o vyškrtnutí z důvodů uvedených v § 7b odst. 1 písm. a) až c). § 31 AdvokátAdvokát nebo společnost anebo zahraniční společnost, která zaměstnává advokátního koncipientaadvokátního koncipienta, jsou povinny vytvářet takové pracovní podmínky, které advokátnímu koncipientoviadvokátnímu koncipientovi umožní řádnou přípravu na povolání advokátaadvokáta; advokátnímu koncipientoviadvokátnímu koncipientovi musí být zejména umožněna účast na školeních pořádaných Komorou, řádná příprava na advokátní zkoušku, jakož i účast u advokátní zkoušky. HLAVA ČTVRTÁ KÁRNÁ ODPOVĚDNOST A KÁRNÉ ŘÍZENÍ § 32 (1) AdvokátAdvokát a advokátní koncipientadvokátní koncipient jsou kárně odpovědni za kárné provinění. (2) Kárným proviněním je závažné nebo opětovné zaviněné porušení povinností stanovených advokátoviadvokátovi nebo advokátnímu koncipientoviadvokátnímu koncipientovi tímto nebo zvláštním zákonem nebo stavovským předpisem. (3) AdvokátoviAdvokátovi lze za kárné provinění uložit některé z těchto kárných opatření: a) napomenutí, b) veřejné napomenutí, c) pokutu až do výše stonásobku minimální měsíční mzdy stanovené zvláštním právním předpisem13), d) dočasný zákaz výkonu advokacie uložený na dobu od šesti měsíců do tří let, e) vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů. (4) Advokátnímu koncipientoviAdvokátnímu koncipientovi lze za kárné provinění uložit některé z těchto kárných opatření: a) napomenutí, b) veřejné napomenutí, c) pokutu až do výše dvacetinásobku minimální měsíční mzdy stanovené zvláštním právním předpisem13), d) vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů. (5) Jedná-li se o méně závažné porušení povinností, lze od uložení kárného opatření advokátoviadvokátovi nebo advokátnímu koncipientoviadvokátnímu koncipientovi upustit, pokud samotné projednání kárného provinění je možno považovat za postačující. (6) Výnos pokut připadá Komoře. § 33 (1) O tom, zda se advokátadvokát nebo advokátní koncipientadvokátní koncipient dopustil kárného provinění, a o uložení kárného opatření rozhoduje v kárném řízení zahájeném na základě kárné žaloby podané kárným žalobcem (§ 46 odst. 3 a § 51 odst. 2) tříčlenný kárný senát složený ze členů kárné komise Komory. Účastníky kárného řízení jsou kárný žalobce a advokátadvokát nebo advokátní koncipientadvokátní koncipient, proti němuž je kárné řízení zahájeno (dále jen „kárně obviněný“). (2) Kárná žaloba musí být podána do šesti měsíců ode dne, kdy se kárný žalobce o kárném provinění dozvěděl, nejpozději však do dvou let ode dne, kdy ke kárnému provinění došlo. Do šestiměsíční lhůty se nezapočítává doba, po kterou byly činěny přípravné úkony k prověření, zda ke kárnému provinění došlo; tato doba nesmí být delší dvou měsíců. (3) Má-li v kárném řízení vystupovat jako kárný žalobce předseda kontrolní rady, je oprávněn pověřit jiného advokátaadvokáta po dohodě s ním provedením přípravných úkonů potřebných k prověření, zda došlo ke kárnému provinění; takto pověřený advokátadvokát má, pokud jde o písemnosti a jiné dokumenty advokátůadvokátů, oprávnění člena kontrolní rady podle § 46 odst. 4 věty druhé. (4) Kárně obviněný může být v kárném řízení zastoupen advokátemadvokátem. Kárně obviněnému, který není zastoupen, ustanoví kárný senát opatrovníka, jestliže to vyžaduje ochrana jeho zájmů, zejména byl-li stižen duševní poruchou nebo chorobou, která mu brání náležitě se hájit. Opatrovníkem ustanoví kárný senát jiného advokátaadvokáta po dohodě s ním. (5) Kárně obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu; má právo hájit se a navrhovat důkazy, které by měly být provedeny. (6) V kárném řízení lze vyslýchat svědky, znalce nebo účastníky, jen když se dobrovolně dostaví a poskytnou výpověď. Také jiné důkazy lze provádět jen tehdy, jsou-li dobrovolně poskytnuty. Důkazy, které nelze takto provést, provede na dožádání Komory a na její náklady soud; soud je povinen dožádání vyhovět, nejde-li o provedení důkazu podle zákona nepřípustného. Soud přitom učiní veškerá rozhodnutí, která jsou k provedení dožádáním požadovaného důkazu potřebná. § 33a (1) Náklady kárného řízení, které v kárném řízení vznikly účastníkovi kárného řízení, nese účastník. Komora nese náklady spojené s činností kárného senátu a odvolacího senátu, náklady na tlumočníka a náklady spojené s prováděním důkazů. (2) Vyslovil-li kárný senát v rozhodnutí, kterým se kárné řízení končí, že kárně obviněný se dopustil kárného provinění, zaváže současně v rozhodnutí kárně obviněného k náhradě nákladů kárného řízení, které nese Komora podle odstavce 1, a to jednorázovou částkou stanovenou v přiměřené výši stavovským předpisem. (3) Komora nahradí svědkovi hotové výdaje a výdělek, který mu prokazatelně ušel. Nárok je třeba uplatnit u Komory do tří dnů od výslechu, jinak zaniká; o tom musí být svědek poučen. (4) Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se řídí zvláštními právními předpisy13a). § 34 (1) Pro rozhodnutí v kárném řízení je rozhodující skutkový a právní stav v době, kdy ke kárnému provinění došlo; pozdější právní úpravy se použije, jestliže je to pro kárně obviněného příznivější. (2) Písemné vyhotovení rozhodnutí, kterým se kárné řízení končí, musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku, a musí být doručeno účastníkům; v případě uvedeném v § 33a odst. 2 obsahuje písemné vyhotovení rozhodnutí i výrok ukládající povinnost k náhradě nákladů kárného řízení. (3) Doručené rozhodnutí, kterým se kárné řízení končí a proti kterému se nelze odvolat, je v právní moci a je vykonatelné, nejde-li o případ uvedený v odstavci 4. Ostatní rozhodnutí nabývají právní moci jejich vyhlášením; není-li kárným řádem vyhlášení předepsáno, nabývají rozhodnutí právní moci jejich přijetím. (4) Byla-li jako kárné opatření uložena pokuta, je třeba ji zaplatit do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí, nestanoví-li rozhodnutí lhůtu delší nebo nestanoví-li rozhodnutí, že pokuta má být zaplacena ve splátkách. Rozhodnutí ukládající toto kárné opatření je vykonatelné, jakmile uplyne lhůta k plnění. (5) Ustanovení odstavce 4 se použije obdobně i pro rozhodnutí ukládající povinnost k náhradě nákladů řízení. § 34a (1) Kárný senát může ve věci rozhodnout bez nařízení jednání kárným příkazem, pokud je skutkový stav spolehlivě zjištěn doposud opatřenými důkazy. (2) Kárným příkazem lze uložit pouze kárné opatření napomenutí anebo kárné opatření pokuty do výše desetinásobku minimální měsíční mzdy stanovené zvláštním právním předpisem13), je-li kárně obviněným advokátadvokát, nebo do výše dvojnásobku minimální měsíční mzdy stanovené zvláštním právním předpisem13), je-li kárně obviněným advokátní koncipientadvokátní koncipient; ustanovení § 32 odst. 5 tím není dotčeno. (3) Kárný příkaz má povahu rozhodnutí, kterým kárný senát vyslovil, že kárně obviněný se dopustil kárného provinění. Účinky spojené s vyhlášením rozhodnutí kárného senátu nastávají doručením písemného vyhotovení kárného příkazu kárně obviněnému. § 34b (1) Písemné vyhotovení kárného příkazu musí obsahovat výrok ve věci samé, výrok ukládající povinnost k náhradě nákladů kárného řízení (§ 33a odst. 2) a poučení o právu podat odpor, včetně upozornění, že v případě, kdy kárně obviněný odpor nepodá, nebude již nařizováno jednání kárného senátu k projednání věci (§ 34d odst. 1). (2) Písemné vyhotovení kárného příkazu se doručuje kárně obviněnému a kárnému žalobci; má-li kárně obviněný zástupce nebo opatrovníka (§ 33 odst. 4), doručuje se písemné vyhotovení kárného příkazu i jim. § 34c (1) Kárně obviněný, kárný žalobce a zástupce kárně obviněného nebo jeho opatrovník (dále jen „oprávněná osoba“) mohou podat proti kárnému příkazu odpor; odpor je třeba podat do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení kárného příkazu. Zástupci kárně obviněného nebo jeho opatrovníkovi končí lhůta k podání odporu týmž dnem jako kárně obviněnému. (2) Po doručení písemného vyhotovení kárného příkazu se oprávněná osoba může svého práva na podání odporu výslovně vzdát. § 34d (1) Byl-li proti kárnému příkazu podán oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v § 34c odst. 1 odpor, kárný příkaz se zrušuje a předseda kárného senátu nařídí k projednání věci jednání; při dalším projednávání věci není kárný senát vázán právní kvalifikací ani druhem nebo výměrou kárného opatření, které byly obsaženy v kárném příkazu. (2) Nebyl-li ve lhůtě uvedené v § 34c odst. 1 podán proti kárnému příkazu žádnou z oprávněných osob odpor, nabývá kárný příkaz dnem následujícím po dni uplynutí této lhůty právní moci a je vykonatelný. Pokud se všechny oprávněné osoby před uplynutím lhůty uvedené v § 34c odst. 1 výslovně vzdaly práva na podání odporu (§ 34c odst. 2), nabývá kárný příkaz právní moci a je vykonatelný dnem následujícím po dni, kdy kárný senát obdržel takové vyjádření od poslední z oprávněných osob. § 34e Byl-li vydán kárný příkaz, může kárný žalobce vzít kárnou žalobu zpět do doby, než je písemné vyhotovení kárného příkazu doručeno některé z oprávněných osob; zpětvzetím kárné žaloby se kárný příkaz zrušuje a kárné řízení se zastaví. § 35 (1) Proti rozhodnutí kárného senátu v kárném řízení, kterým se toto řízení před kárným senátem končí, může účastník kárného řízení podat do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení odvolání; odvolání má odkladný účinek. Ustanovení věty první neplatí v případě, kdy kárný senát rozhodl kárným příkazem. (2) O odvolání rozhoduje tříčlenný senát ustanovený z členů odvolací kárné komise (dále jen „odvolací senát“). (3) Odvolací senát Komory v odvolacím řízení rozhodnutí zruší nebo odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí. Zruší-li odvolací senát Komory odvoláním napadené rozhodnutí, rozhodne ve věci samé nebo ji vrátí kárnému senátu k dalšímu řízení a rozhodnutí; kárný senát je v tomto případě vázán právním názorem odvolacího senátu. § 35a (1) Rozhodnutí o uložení kárného opatření napomenutí, vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů nebo vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů je vykonáno dnem, kdy nabylo právní moci. (2) Rozhodnutí o uložení kárného opatření veřejného napomenutí vykoná předseda Komory jeho uveřejněním ve Věstníku České advokátní komory (dále jen „Věstník“); je vykonáno dnem, který je uveden v záhlaví příslušné částky Věstníku jako den jejího rozeslání. Rozhodnutí nelze vykonat, uplynula-li ode dne, kdy se stalo vykonatelným, doba delší šesti měsíců. (3) Rozhodnutí ukládající kárné opatření dočasného zákazu výkonu advokacie je vykonáno dnem, kdy uplynula doba zákazu uvedená v rozhodnutí. Tato doba počíná běžet dnem, kdy se rozhodnutí stalo vykonatelným; byla-li vykonatelnost rozhodnutí odložena, její běh se přerušuje. (4) Rozhodnutí o uložení kárného opatření pokuty je vykonáno dnem zaplacení pokuty Komoře ve výši stanovené v rozhodnutí; pokud má být pokuta zaplacena ve splátkách, je rozhodnutí vykonáno dnem zaplacení poslední splátky. Vykonatelné rozhodnutí o uložení kárného opatření pokuty je podkladem pro výkon rozhodnutí a exekučním titulem podle zvláštních právních předpisů14). Pokud má být pokuta zaplacena ve splátkách, je Komora oprávněna podat návrh na výkon rozhodnutí i v případě, že některá ze splátek nebyla včas zaplacena; výkon rozhodnutí se v takovém případě týká celé dosud nezaplacené částky pokuty. Toto oprávnění však může Komora použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. (5) Rozhodnutí ukládající povinnost k náhradě nákladů kárného řízení je vykonáno dnem zaplacení částky nákladů řízení (§ 33a odst. 2) Komoře. Nebyla-li povinnost k náhradě nákladů kárného řízení splněna ve lhůtě podle tohoto zákona nebo ve lhůtě stanovené v rozhodnutí, platí pro výkon rozhodnutí ukládajícího povinnost k náhradě nákladů kárného řízení ustanovení odstavce 4 o výkonu rozhodnutí o uložení kárného opatření pokuty obdobně. § 35b Na advokátaadvokáta nebo advokátního koncipientaadvokátního koncipienta se pro účely kárného řízení hledí, jako by se nedopustil kárného provinění, popřípadě jako by mu nebylo uloženo kárné opatření a) dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo od uložení kárného opatření upuštěno, b) dnem, kdy rozhodnutí o uložení kárného opatření napomenutí nebo veřejného napomenutí bylo vykonáno, bylo-li mu uloženo kárné opatření napomenutí nebo veřejného napomenutí. Nebylo-li rozhodnutí o uložení kárného opatření veřejného napomenutí vykonáno ve lhůtě uvedené v § 35a odst. 2, hledí se dnem uplynutí této lhůty na toho, komu bylo uloženo, jako by se kárného provinění nedopustil, c) uplynula-li ode dne, kdy rozhodnutí o uložení kárného opatření bylo vykonáno, doba jednoho roku, bylo-li mu uloženo kárné opatření pokuty nebo kárné opatření dočasného zákazu výkonu advokacie, d) uplynula-li ode dne vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů doba pěti let, bylo-li advokátoviadvokátovi uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů, e) uplynula-li ode dne vyškrtnutí doba tří let, bylo-li advokátnímu koncipientoviadvokátnímu koncipientovi uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů. § 35c (1) Skončilo-li kárné řízení rozhodnutím, které nabylo právní moci, lze v něm proti témuž kárně obviněnému a pro téže kárné provinění pokračovat, jen byla-li povolena obnova kárného řízení; obnovu kárného řízení nelze povolit, bylo-li pravomocným rozhodnutím kárné řízení zastaveno. (2) Návrh na povolení obnovy kárného řízení může podat jeho účastník, vyjdou-li najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které bez zavinění účastníka nemohly být v kárném řízení uplatněny, a které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy, známými již dříve, vést k příznivějšímu rozhodnutí pro kárně obviněného. (3) Návrh na obnovu kárného řízení lze podat do šesti měsíců ode dne, kdy se účastník kárného řízení, který obnovu kárného řízení navrhuje, dozvěděl o důvodu obnovy podle odstavce 2, nebo ode dne, kdy jej mohl uplatnit; návrh není přípustný proti rozhodnutí, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé. (4) O návrhu na povolení obnovy kárného řízení rozhoduje za tím účelem zvlášť ustavený kárný senát; kárný senát návrh na povolení obnovy kárného řízení buď zamítne, nebo obnovu kárného řízení povolí. Proti rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy kárného řízení může jeho účastník podat odvolání (§ 35). (5) Jestliže rozhodnutí, kterým byla obnova kárného řízení povolena, nabylo právní moci, všechna dosavadní rozhodnutí v kárném řízení přijatá se zrušují a kárný senát, který obnovu kárného řízení povolil, věc v kárném řízení znovu projedná. § 35d (1) Komora informuje bez odkladu v potřebném rozsahu příslušný orgán cizího státu o zahájení a o výsledku kárného řízení proti advokátoviadvokátovi, který byl zapsán do seznamu advokátůadvokátů podle § 5a. (2) Komora informuje bez odkladu v potřebném rozsahu příslušný orgán domovského státu, ve kterém advokátadvokát zapsaný do seznamu advokátůadvokátů podle § 5 odst. 1 nebo § 57 poskytuje právní služby v postavení obdobném usazenému evropskému advokátoviadvokátovi podle tohoto zákona, o zahájení a výsledku kárného řízení proti tomuto advokátoviadvokátovi. § 35e (1) Podrobnosti o kárném řízení stanoví kárný řád. (2) Nestanoví-li tento zákon nebo kárný řád něco jiného nebo nevyplývá-li něco jiného z povahy věci, použijí se v kárném řízení přiměřeně ustanovení trestního řádu. ČÁST TŘETÍ EVROPSKÝ ADVOKÁT HLAVA PRVNÍ HOSTUJÍCÍ EVROPSKÝ ADVOKÁT § 35f Hostujícím evropským advokátemadvokátem14a) je evropský advokátadvokát, který poskytuje právní služby na území České republiky dočasně nebo příležitostně. § 35g Hostující evropský advokátadvokát je povinen používat při poskytování právních služeb profesní označení podle § 2 odst. 1 písm. b) s uvedením příslušného orgánu domovského státu; toto označení musí být vyjádřeno v oficiálním jazyku nebo v jednom z oficiálních jazyků domovského státu. § 35h (1) Hostující evropský advokátadvokát nemůže být členem sdružení (§ 14) ani společníkem společnosti (§ 15). (2) Hostující evropský advokátadvokát není oprávněn účastnit se sněmu a nemůže být volen do orgánů Komory. (3) Hostující evropský advokátadvokát není oprávněn sepisovat smlouvy o převodu nemovitostínemovitostí, zástavní smlouvy, jejichž předmětem je nemovitostnemovitost, a smlouvy o převodu nebo nájmu podniku nebo jeho části, pokud se týkají nemovitostinemovitosti; hostující evropský advokátadvokát není oprávněn činit prohlášení o pravosti podpisu (§ 25a). § 35i (1) Při poskytování právních služeb spočívajících v zastupování v řízení před soudy nebo jinými orgány, včetně obhajoby v trestním řízenítrestním řízení, je hostující evropský advokátadvokát povinen dodržovat povinnosti, které jsou stanoveny právním nebo stavovským předpisem pro advokátyadvokáty, jakožto zástupce účastníků v tomto řízení. Pokud tyto předpisy některou otázku neupravují, je hostující evropský advokátadvokát povinen dodržovat povinnosti, které jsou stanoveny právními, stavovskými nebo jinými předpisy domovského státu o poskytování právních služeb (dále jen „předpisy domovského státu“). (2) Při poskytování jiných právních služeb, než které jsou uvedeny v odstavci 1, je hostující evropský advokátadvokát povinen dodržovat povinnosti, které jsou stanoveny předpisy domovského státu. Pokud předpisy domovského státu některou otázku neupravují, použijí se při poskytování právních služeb hostujícím evropským advokátemadvokátem ustanovení § 3 odst. 1 a 2, § 16, 17, § 18 odst. 1, § 19 až 21, § 22 odst. 1, § 24 odst. 1 až 3, § 25, 26 a 28, jakož i ustanovení zvláštních právních předpisů, pokud upravují poskytování právních služeb advokátyadvokáty. (3) Ustanovení tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů uvedená v odstavci 2 se při poskytování právních služeb hostujícím evropským advokátemadvokátem nepoužijí, pokud dodržování povinností jimi stanovených nelze po hostujícím evropském advokátoviadvokátovi vzhledem ke všem okolnostem, a zejména ke skutečnosti, že se jedná o dočasné nebo příležitostné poskytování právních služeb, rozumně požadovat; to však neplatí o povinnostech uvedených v § 16, 17, § 19 až 21 a § 24 odst. 1 až 3. § 35j (1) Poskytuje-li hostující evropský advokátadvokát na území České republiky právní služby bez podstatnějších přerušení po dobu jednoho měsíce, je povinen oznámit Komoře adresu místa v České republice pro doručování písemností Komory, včetně rozhodnutí přijatých orgány Komory v řízeních podle tohoto zákona. Pokud hostující evropský advokátadvokát tuto povinnost nesplní, Komora písemnost uloží s tím, že účinky doručení písemnosti (rozhodnutí) nastávají třetím dnem po uložení; to platí i v případě písemností, které mají být doručeny do vlastních rukou hostujícího evropského advokátaadvokáta. (2) Poskytuje-li hostující evropský advokátadvokát právní služby spočívající v zastupování v řízení před soudy nebo jinými orgány, včetně obhajoby v trestním řízenítrestním řízení, je povinen ustanovit advokátaadvokáta jako svého zmocněnce pro doručování písemností (dále jen „zmocněnec pro doručování“); ustanovení § 35p tím není dotčeno. Hostující evropský advokátadvokát je povinen oznámit soudu nebo jinému orgánu adresu sídla zmocněnce pro doručování při prvním úkonu, který vůči němu učiní; soud nebo jiný orgán zasílá písemnosti, včetně rozhodnutí, na adresu sídla zmocněnce pro doručování. Pokud hostující evropský advokátadvokát tuto povinnost nesplní, soud nebo jiný orgán písemnost uloží s tím, že účinky doručení písemnosti (rozhodnutí) nastávají třetím dnem po uložení; to platí i v případě písemností, které mají být doručeny do vlastních rukou hostujícího evropského advokátaadvokáta. § 35k (1) Pokud je o to požádán, je hostující evropský advokátadvokát povinen prokázat Komoře, soudu nebo jinému orgánu příslušným dokladem nebo doklady vydanými v domovském státě své oprávnění poskytovat v domovském státě právní služby pod profesním označením podle § 2 odst. 1 písm. b) (dále jen „průkaz oprávnění“); průkaz oprávnění musí být hostujícím evropským advokátemadvokátem předložen s jeho úředně ověřeným překladem do českého jazyka. (2) Dokud hostující evropský advokátadvokát nesplní povinnost podle odstavce 1, není oprávněn právní služby dále poskytovat. HLAVA DRUHÁ USAZENÝ EVROPSKÝ ADVOKÁT § 35l (1) Usazeným evropským advokátemadvokátem14b) je evropský advokátadvokát, který je zapsán do seznamu evropských advokátůadvokátů vedeného Komorou. (2) Usazený evropský advokátadvokát je oprávněn poskytovat právní služby na území České republiky soustavně. § 35m (1) Komora zapíše evropského advokátaadvokáta do seznamu evropských advokátůadvokátů do jednoho měsíce od doručení písemné žádosti o zápis, ke které musí být přiloženy a) doklad o tom, že evropský advokátadvokát je státním příslušníkem některého z domovských států, b) doklad prokazující, že evropský advokátadvokát splňuje podmínku podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 1, c) doklad o splnění povinnosti podle § 24a, d) doklad o tom, že uhradil Komoře poplatek, který stanoví stavovský předpis nejvýše částkou 10 000 Kč. (2) Komora evropského advokátaadvokáta do seznamu evropských advokátůadvokátů nezapíše, pokud mu bylo uloženo kárné opatření dočasného zákazu poskytování právních služeb (§ 35q odst. 2) a ode dne, kdy rozhodnutí o uložení tohoto kárného opatření bylo vykonáno, neuplynula doba alespoň jednoho roku. (3) Usazený evropský advokátadvokát prokazuje oprávnění k poskytování právních služeb podle tohoto zákona osvědčením o zápisu do seznamu evropských advokátůadvokátů nebo identifikačním průkazem usazeného evropského advokátaadvokáta; tyto dokumenty mu Komora vydá nejpozději do jednoho týdne po zápisu do seznamu evropských advokátůadvokátů. Vzhled, náležitosti, funkce a způsob používání identifikačního průkazu usazeného evropského advokátaadvokáta stanoví prováděcí právní předpis. Ustanovení § 5d odst. 3 platí pro identifikační průkaz usazeného evropského advokátaadvokáta obdobně. (4) Zápis do seznamu evropských advokátůadvokátů zaznamená Komora v seznamu evropských advokátůadvokátů ve lhůtě uvedené v odstavci 3; Komora v téže lhůtě informuje o zápisu do seznamu evropských advokátůadvokátů v potřebném rozsahu příslušný orgán domovského státu. (5) Usazenému evropskému advokátoviadvokátovi se pozastavuje oprávnění k poskytování právních služeb podle tohoto zákona, nastane-li některá ze skutečností uvedených v § 8b odst. 1 písm. a), b), d) až g). (6) Komora pozastaví usazenému evropskému advokátoviadvokátovi oprávnění k poskytování právních služeb podle tohoto zákona v případech uvedených v § 9 odst. 1, jakož i v případě, kdy bylo pozastaveno jeho oprávnění poskytovat v domovském státě právní služby pod profesním označením podle § 2 odst. 1 písm. b); Komora může pozastavit usazenému evropskému advokátoviadvokátovi oprávnění k poskytování právních služeb podle tohoto zákona v případech uvedených v § 9 odst. 2 a 3. (7) Usazený evropský advokátadvokát a) který zemřel, je vyškrtnut ze seznamu evropských advokátůadvokátů ke dni úmrtí, b) který byl prohlášen za mrtvého, je vyškrtnut ze seznamu evropských advokátůadvokátů ke dni právní moci rozhodnutí o prohlášení za mrtvého, c) kterému bylo uloženo kárné opatření dočasného zákazu poskytování právních služeb (§ 35q odst. 2), je vyškrtnut ze seznamu evropských advokátůadvokátů ke dni právní moci rozhodnutí o uložení tohoto kárného opatření, d) který podal Komoře písemnou žádost o vyškrtnutí ze seznamu evropských advokátůadvokátů, opatřenou úředně ověřeným podpisem, je vyškrtnut ze seznamu evropských advokátůadvokátů uplynutím kalendářního měsíce, ve kterém byla tato žádost Komoře doručena; úřední ověření podpisu se nevyžaduje, pokud usazený evropský advokátadvokát doručí žádost osobně předsedovi Komory nebo jím pověřenému zaměstnanci Komory a tuto žádost před ním podepíše, e) který byl zapsán do seznamu advokátůadvokátů (§ 5b), je vyškrtnut ze seznamu evropských advokátůadvokátů dnem zápisu do seznamu advokátůadvokátů; tím není dotčeno jeho oprávnění požívat současně též profesní označení svého domovského státu ani jeho oprávnění podle § 35na. (8) Komora usazeného evropského advokátaadvokáta ze seznamu evropských advokátůadvokátů vyškrtne a) zaniklo-li jeho oprávnění poskytovat v domovském státě právní služby pod profesním označením podle § 2 odst. 1 písm. b), b) jestliže přestal splňovat podmínku podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 1, c) z důvodů uvedených v § 7b odst. 1 písm. e) a f) a v § 8 odst. 1 písm. b) až d). (9) V případě pozastavení oprávnění usazeného evropského advokátaadvokáta k poskytování právních služeb podle tohoto zákona se použijí přiměřeně ustanovení § 8b odst. 2, § 9 odst. 4, § 9a, 9b a § 55 odst. 7. V případě vyškrtnutí usazeného evropského advokátaadvokáta ze seznamu evropských advokátůadvokátů se použijí přiměřeně ustanovení § 7b odst. 2 a § 8 odst. 2 a 3. (10) O pozastavení oprávnění usazeného evropského advokátaadvokáta k poskytování právních služeb podle tohoto zákona, jakož i o jeho vyškrtnutí ze seznamu evropských advokátůadvokátů informuje Komora bez odkladu, nejpozději do jednoho týdne, příslušný orgán domovského státu. § 35n (1) Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro usazeného evropského advokátaadvokáta přiměřeně ustanovení tohoto zákona a stavovských předpisů o právech a povinnostech advokátůadvokátů, popřípadě ustanovení zvláštních právních předpisů, pokud stanoví práva a povinnosti advokátůadvokátů v souvislosti s výkonem advokacie. (2) Usazený evropský advokátadvokát je povinen používat při poskytování právních služeb profesní označení podle § 2 odst. 1 písm. b); toto označení musí být vyjádřeno v oficiálním jazyku nebo v jednom z oficiálních jazyků domovského státu. K tomuto označení je usazený evropský advokátadvokát povinen uvádět odkaz na jeho zápis do seznamu evropských advokátůadvokátů. Pokud usazený evropský advokátadvokát poskytuje právní služby jménem zahraniční společnosti podle § 35s, platí ustanovení § 12 odst. 4 obdobně. (3) Usazený evropský advokátadvokát je oprávněn uvádět ke svému označení podle odstavce 2 i dodatek vyjadřující skutečnost, že v domovském státě, popřípadě i v jiných cizích státech poskytuje právní služby společně s jinými osobami jako účastník (společník) sdružení nebo právnické osoby obdobné sdružení nebo společnosti podle tohoto zákona (§ 14 a 15). (4) Usazený evropský advokátadvokát může být členem sdružení (§ 14) nebo společníkem společnosti (§ 15) anebo vykonávat advokacii jako zaměstnaný advokátadvokát (§ 15a). (5) Usazený evropský advokátadvokát má právo účastnit se sněmu; nemůže však být volen do orgánů Komory. (6) Sídlo usazeného evropského advokátaadvokáta (§ 13) se zapisuje do seznamu evropských advokátůadvokátů. (7) Usazený evropský advokátadvokát se může v rámci svého oprávnění dát zastoupit osobami uvedenými v § 26. (8) Ustanovení § 27 odst. 4 a § 30 odst. 2 se použije v případě vyškrtnutí usazeného evropského advokátaadvokáta ze seznamu evropských advokátůadvokátů. § 35na zrušen HLAVA TŘETÍ SPOLEČNÁ USTANOVENÍ § 35o Evropský advokátadvokát je oprávněn poskytovat právní služby spočívající v zastupování v řízení před soudy nebo jinými orgány, včetně obhajoby v trestním řízenítrestním řízení, a to i v těch případech, kdy zvláštní právní předpis stanoví, že účastník řízení musí být zastoupen advokátemadvokátem nebo že zástupcem účastníka řízení může být jen advokátadvokát. § 35p (1) Poskytuje-li evropský advokátadvokát právní služby spočívající v zastupování v řízení před soudy nebo jinými orgány, včetně obhajoby v trestním řízenítrestním řízení, a stanoví-li zvláštní právní předpis, že účastník musí být v tomto řízení zastoupen advokátemadvokátem nebo že zástupcem účastníka může být jen advokátadvokát, je evropský advokátadvokát povinen ustanovit advokátaadvokáta po dohodě s klientem jako svého konzultanta v otázkách procesního práva, které budou v řízení řešeny, (dále jen „konzultant“); konzultantem může evropský advokátadvokát ustanovit i zmocněnce pro doručování podle § 35j odst. 2. (2) Evropský advokátadvokát je povinen oznámit soudu nebo jinému orgánu adresu sídla konzultanta při prvním úkonu, který vůči němu učiní; dokud evropský advokátadvokát tuto povinnost nesplní, není oprávněn právní služby dále poskytovat. (3) Nerozhodne-li soud nebo jiný orgán jinak, je konzultant oprávněn být přítomen se souhlasem evropského advokátaadvokáta při všech úkonech, u kterých je oprávněn být přítomen jako zástupce (obhájce) evropský advokátadvokát. (4) Ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny zvláštní právní předpisy upravující řízení před soudy nebo jinými orgány. (5) Ustanovením odstavce 1 není dotčena odpovědnost evropského advokátaadvokáta za škodu podle § 24 odst. 1 až 3, ani jeho kárná odpovědnost (§ 35q odst. 1). Kárná odpovědnost a kárné řízení § 35q (1) Evropský advokátadvokát je kárně odpovědný podle části druhé hlavy čtvrté tohoto zákona. (2) Evropskému advokátoviadvokátovi lze v kárném řízení uložit kárná opatření uvedená v § 32 odst. 3 písm. a) až c) a kárné opatření dočasného zákazu poskytování právních služeb na dobu jednoho roku až pěti let. Na rozhodnutí o uložení kárného opatření dočasného zákazu poskytování právních služeb se použijí přiměřeně ustanovení § 35a odst. 3 a § 35b písm. c). § 35r (1) Komora informuje v potřebném rozsahu příslušný orgán domovského státu o skutečnosti, že předseda kontrolní rady hodlá zahájit proti evropskému advokátoviadvokátovi kárné řízení. (2) Nebylo-li možné splnit informační povinnost podle odstavce 1 z důvodu nebezpečí z prodlení nebo bylo-li kárné řízení zahájeno na základě kárné žaloby podané ministrem spravedlnosti, je Komora povinna informovat bez odkladu v potřebném rozsahu příslušný orgán domovského státu o zahájení kárného řízení proti evropskému advokátoviadvokátovi. (3) V kárném řízení proti evropskému advokátoviadvokátovi si kárný senát nebo odvolací senát před rozhodnutím ve věci samé zpravidla vyžádá jako jeden z podkladů pro rozhodnutí i vyjádření příslušného orgánu domovského státu. (4) Komora informuje bez odkladu v potřebném rozsahu příslušný orgán domovského státu o výsledku kárného řízení proti evropskému advokátoviadvokátovi. ČÁST ČTVRTÁ ZAHRANIČNÍ SPOLEČNOST § 35s (1) Zahraniční společnost může na území České republiky poskytovat právní služby, pokud a) má sídlo nebo organizační složku svého podniku v některém z domovských států, b) jejími společníky jsou pouze advokátiadvokáti nebo jiné fyzické osoby, které jsou oprávněny poskytovat právní služby v některém z domovských států pod profesním označením podle § 2 odst. 1 písm. b) bod 2, c) předmětem jejího podnikání je pouze poskytování právních služeb, d) zahraniční společnost nebo organizační složka jejího podniku je podle zvláštních právních předpisů zapsána do obchodního rejstříku2), e) právní služby jsou poskytovány pouze advokátyadvokáty nebo usazenými evropskými advokátyadvokáty. (2) Jako statutární orgán zahraniční společnosti nebo vedoucí její organizační složky může být do obchodního rejstříku zapsán pouze advokátadvokát nebo usazený evropský advokátadvokát, který je společníkem zahraniční společnosti. Jako prokurista zahraniční společnosti může být do obchodního rejstříku zapsán pouze advokátadvokát nebo usazený evropský advokátadvokát; ustanovení § 15 odst. 5 věta druhá se použije obdobně. (3) Zahraniční společnost může zaměstnávat v pracovním poměru advokátyadvokáty, usazené evropské advokátyadvokáty a advokátní koncipientyadvokátní koncipienty. (4) Ustanovení § 15 odst. 4 a 8, § 18 odst. 1, § 19, 20, § 22 odst. 1, § 23, § 24 odst. 2 až 4, § 25, 28 a 29 se použijí pro zahraniční společnost přiměřeně. (5) Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro zahraniční společnost ustanovení obchodního zákoníku. § 35t (1) Každý společník zahraniční společnosti, který ručí za její závazky celým svým majetkem (dále jen „neomezeně ručící společník“), musí být pro případ odpovědnosti zahraniční společnosti za škodu vzniklou v souvislosti s poskytováním právních služeb na území České republiky ode dne zápisu zahraniční společnosti nebo její organizační složky do obchodního rejstříku pojištěn obdobně jako společník veřejné obchodní společnosti nebo komplementář komanditní společnosti podle § 24a (dále jen „pojištění společníků zahraniční společnosti“). (2) Zahraniční společnost, která nemá žádné neomezeně ručící společníky, musí být ode dne jejího zápisu nebo zápisu její organizační složky do obchodního rejstříku pojištěna pro případ odpovědnosti za škodu vzniklou v souvislosti s poskytováním právních služeb na území České republiky obdobně jako společnost s ručením omezeným podle tohoto zákona; zahraniční společnost, která má kromě jiných společníků alespoň jednoho neomezeně ručícího společníka, musí být pojištěna obdobně jako komanditní společnost podle tohoto zákona (dále jen „pojištění zahraniční společnosti“). (3) Zahraniční společnost je povinna předložit Komoře stejnopis nebo úředně ověřenou kopii pojistné smlouvy o pojištění společníků zahraniční společnosti nebo o pojištění zahraniční společnosti, popřípadě doklad vydaný pojišťovnou nebo zahraniční pojišťovnou anebo jinou příslušnou osobou, dosvědčující existenci co do podmínek a rozsahu odpovídajícího pojištění společníků zahraniční společnosti nebo pojištění zahraniční společnosti (dále jen „doklad o pojištění zahraniční společnosti“), a to do konce kalendářního roku, ve kterém byla zapsána do seznamu zahraničních společností, a dále vždy do konce kalendářního roku, který předchází kalendářnímu roku, na nějž se pojištění vztahuje, jakož i kdykoli jindy, pokud o to Komora požádá. (4) Splnění podmínek uvedených v § 35s odst. 1 písm. a) až c) a pojištění společníků zahraniční společnosti nebo pojištění zahraniční společnosti je předpokladem zápisu zahraniční společnosti nebo její organizační složky do obchodního rejstříku. Listiny dokládající splňování podmínek uvedených v § 35s odst. 1 písm. a) až c) a doklad o pojištění zahraniční společnosti musejí být připojeny k návrhu na zápis zahraniční společnosti nebo její organizační složky do obchodního rejstříku a ukládají se do sbírky listin obchodního rejstříku, včetně jejich změn10f). (5) Komora podá bez odkladu soudu návrh na výmaz zahraniční společnosti nebo její organizační složky z obchodního rejstříku, pokud zjistí, že a) zahraniční společnost nesplňuje podmínky uvedené v § 35s odst. 1 písm. a) až c) a e), b) společníci zahraniční společnosti nejsou pojištěni podle § 35t odst. 1, c) zahraniční společnost není pojištěna podle § 35t odst. 2, d) zahraniční společnost nesplnila povinnost uvedenou v § 35t odst. 3. § 35u Při přemístění sídla zahraniční společnosti na území České republiky se použijí ustanovení § 35s a 35t obdobně. ČÁST PÁTÁ ADVOKÁTNÍ KONCIPIENT § 36 Advokátním koncipientemAdvokátním koncipientem je ten, kdo je zapsán v seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů vedeném Komorou. § 37 (1) Komora zapíše do seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů každého, a) kdo má plnou způsobilost k právním úkonům, b) kdo získal vysokoškolské vzdělání v oboru právo 1. v magisterském studijním programu studiem na vysoké škole v České republice1b), nebo 2. studiem na vysoké škole v zahraničí, pokud je takové vzdělání v České republice uznáváno za rovnocenné vzdělání uvedenému v bodě 1 na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, anebo pokud takové vzdělání bylo uznáno podle zvláštního právního předpisu1c), a současně takové vzdělání odpovídá obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v oboru právo na vysoké škole v České republice, c) kdo je bezúhonný, d) komu nebylo uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů nebo na něhož se hledí, jako by mu toto kárné opatření nebylo uloženo, a e) kdo je k advokátoviadvokátovi nebo ke společnosti v pracovním poměru sjednaném na stanovenou týdenní pracovní dobu podle zvláštního právního předpisu14c). (2) Splňuje-li žadatel podmínky uvedené v odstavci 1, Komora ho zapíše do seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů na základě jeho písemné žádosti, a to ke dni uvedenému v této žádosti; tento den však nesmí předcházet dni vzniku pracovního poměru podle odstavce 1 písm. e) ani dni podání žádosti. Není-li takový den v žádosti o zápis do seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů uveden, zapíše Komora žadatele do seznamu koncipientů ke dni podání žádosti. Zápis do seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů zaznamená Komora v seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů bez odkladu, nejpozději do jednoho týdne ode dne zápisu, a vydá advokátnímu koncipientoviadvokátnímu koncipientovi identifikační průkaz advokátního koncipientaadvokátního koncipienta; identifikačním průkazem se advokátní koncipientadvokátní koncipient prokazuje při výkonu právní praxe včetně při zastupování advokátaadvokáta na základě jeho pověření při jednotlivých úkonech právní pomoci. Pro vydání identifikačního průkazu advokátního koncipientaadvokátního koncipienta platí ustanovení § 5d odst. 3 obdobně. (3) Komora advokátního koncipientaadvokátního koncipienta ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů vyškrtne, zjistí-li, že nesplňuje některou z podmínek uvedených v odstavci 1. (4) Ten, a) komu bylo uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů, je vyškrtnut ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů ke dni právní moci rozhodnutí o uložení tohoto kárného opatření, b) kdo podal Komoře písemnou žádost o vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů, opatřenou úředně ověřeným podpisem, je vyškrtnut ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů uplynutím kalendářního měsíce, ve kterém byla žádost o vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů Komoře doručena; úřední ověření podpisu se nevyžaduje, pokud advokátní koncipientadvokátní koncipient doručí písemnou žádost o vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů osobně předsedovi Komory nebo jím pověřenému zaměstnanci Komory a tuto žádost před ním podepíše, c) kdo byl zapsán do seznamu advokátůadvokátů, je vyškrtnut ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů dnem zápisu do seznamu advokátůadvokátů, d) kdo složil advokátní zkoušku, je vyškrtnut ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů uplynutím šestého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla zkouška složena; ustanovení písmen b) a c) tím není dotčeno. (5) Advokátnímu koncipientoviAdvokátnímu koncipientovi, který podal Komoře písemnou žádost o pozastavení výkonu právní praxe advokátního koncipientaadvokátního koncipienta opatřenou úředně ověřeným podpisem, je pozastaven výkon právní praxe advokátního koncipientaadvokátního koncipienta uplynutím kalendářního měsíce, ve kterém byla tato žádost Komoře doručena; úřední ověření podpisu se nevyžaduje, pokud advokátní koncipientadvokátní koncipient doručí žádost osobně předsedovi Komory nebo jím pověřenému zaměstnanci Komory a tuto žádost před ním podepíše. Komora může pozastavit advokátnímu koncipientoviadvokátnímu koncipientovi výkon právní praxe z důvodů uvedených v § 9 odst. 2 a 3. Advokátnímu koncipientoviAdvokátnímu koncipientovi je pozastaven výkon právní praxe, byl-li vzat do vazby, nastoupil-li výkon trestu odnětí svobody nebo byl-li mu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu právní praxe advokátního koncipientaadvokátního koncipienta. (6) V případě vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů nebo pozastavení výkonu právní praxe advokátního koncipientaadvokátního koncipienta se ustanovení § 7b odst. 2, § 8 odst. 3, § 8b odst. 1 písm. d) až e) a § 8b odst. 2, § 9 odst. 4, § 9a odst. 1 písm. a) a b) a § 9a odst. 2 písm. d) a § 9b použijí přiměřeně. § 38 (1) Advokátní koncipientAdvokátní koncipient vykonává u advokátaadvokáta nebo u společnosti anebo u zahraniční společnosti právní praxi, jejímž cílem je získat pod vedením a dohledem advokátaadvokáta znalosti a osvojit si zkušenosti potřebné k výkonu advokacie. (2) Při výkonu právní praxe je koncipient povinen postupovat v souladu s tímto zákonem a stavovskými předpisy. Advokátní koncipientAdvokátní koncipient je povinen absolvovat vzdělávací akce, které stanoví Komora stavovským předpisem jako součást právní praxe; účast na těchto vzdělávacích akcích se považuje za výkon práce. § 39 Ustanovení § 16, 17, 17a, 21 a 29 se použijí pro advokátního koncipientaadvokátního koncipienta přiměřeně. ČÁST ŠESTÁ KOMORA § 40 (1) Zřizuje se Komora se sídlem v Praze a s pobočkou v Brně. Pobočka zejména zajišťuje působnost Komory pro evropské advokátyadvokáty a advokátyadvokáty se sídlem v obvodu krajských soudů v Brně a Ostravě a pro jejich advokátní koncipientyadvokátní koncipienty. (2) Komora je samosprávnou stavovskou organizací všech advokátůadvokátů. (3) Komora vykonává veřejnou správu na úseku advokacie15). (4) Komora je právnickou osobou. § 41 (1) Komora má tyto orgány: a) sněm, b) představenstvo, c) předsedu komory, d) kontrolní radu, e) kárnou komisi, f) odvolací kárnou komisi, g) zkušební komisi pro advokátní zkoušky, zkoušky způsobilosti a uznávací zkoušky (dále jen „zkušební komise Komory“). (2) Komora může zřizovat poradní orgány. § 42 Sněm (1) Nejvyšším orgánem Komory je sněm. (2) Právo účastnit se sněmu mají všichni advokátiadvokáti. Zastoupení advokátaadvokáta na sněmu jiným advokátemadvokátem není přípustné. (3) Představenstvo svolává sněm tak, aby se sešel nejpozději do čtyř let od předchozího sněmu. (4) Představenstvo sněm svolá též tehdy, pokud o to písemně požádá v průběhu dvou kalendářních měsíců alespoň třetina všech advokátůadvokátů nebo pokud o to požádá kontrolní rada. Představenstvo je v těchto případech povinno svolat sněm nejpozději do dvou měsíců; pokud tak představenstvo neučiní, je oprávněna svolat sněm kontrolní rada. Sněm musí být svolán tak, aby se sešel nejdříve do jednoho a nejpozději do tří měsíců ode dne svolání. (5) Sněm je schopný se unášet bez ohledu na počet přítomných advokátůadvokátů. Usnesení sněmu je přijato, hlasovala-li pro něj nadpoloviční většina přítomných advokátůadvokátů. Při volbě členů a náhradníků orgánů Komory rozhoduje počet hlasů odevzdaných jednotlivým kandidátům advokátyadvokáty, kteří se volby zúčastnili; je-li jen jeden kandidát, je ke zvolení nutné, aby tento kandidát získal nadpoloviční většinu hlasů advokátůadvokátů, kteří se zúčastnili volby. K odvolání člena nebo náhradníka orgánů Komory postačí alespoň tři pětiny hlasů advokátůadvokátů, kteří se zúčastnili hlasování o odvolání. (6) Sněm se svolává pozvánkou uveřejněnou ve Věstníku; sněm je svolán dnem, který je uveden v záhlaví příslušné částky Věstníku jako den jejího rozeslání. § 43 Sněmu přísluší a) volit z advokátůadvokátů přímou a tajnou volbou na dobu čtyř let členy a náhradníky představenstva, kontrolní rady, kárné komise a odvolací kárné komise. Členy těchto orgánů Komory sněm také tajným hlasováním odvolává, b) schvalovat stavovským předpisem organizační řád Komory, c) zřizovat stavovským předpisem sociální fond Komory, popřípadě i jiné fondy a stanovit pravidla jejich tvorby a čerpání, d) schvalovat stavovským předpisem výši plateb advokátůadvokátů podle § 30 odst. 1, popřípadě stanovit zásady pro určení jejich výše představenstvem, e) schvalovat stavovským předpisem výši náhrad za ztrátu času stráveného výkonem funkcí v orgánech Komory, popřípadě stanovit zásady pro určení jejich výše představenstvem, f) projednávat a schvalovat zprávu o činnosti ostatních orgánů Komory, g) rušit nebo měnit rozhodnutí představenstva, vyjma rozhodnutí podle § 44 odst. 3. Práva, která ze zrušeného rozhodnutí představenstva vznikla advokátůmadvokátům nebo jiným osobám, však nemohou být dotčena, h) schvalovat volební řád (§ 49 odst. 2) a svůj jednací řád, i) schvalovat stavovské předpisy přijaté představenstvem v případech, které si vyhradí, a j) usnášet se ve všech dalších věcech, které si vyhradí, s výjimkou rozhodování v kárném řízení. § 44 Představenstvo (1) Představenstvo je výkonným orgánem Komory. (2) Představenstvo má jedenáct členů a pět náhradníků; klesne-li počet členů představenstva pod počet stanovený tímto zákonem, je představenstvo oprávněno doplnit z řad náhradníků členy nové. (3) Představenstvu přísluší rozhodovat o a) vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů podle § 8 odst. 1 písm. a) a c), b) vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů podle § 37 odst. 3 z důvodu nesplňování podmínky uvedené v § 37 odst. 1 písm. c), c) pozastavení výkonu advokacie podle § 9 odst. 2 písm. a) a c) nebo § 9 odst. 3, d) pozastavení výkonu právní praxe advokátního koncipientaadvokátního koncipienta podle § 37 odst. 5 z důvodů uvedených v § 9 odst. 2 písm. a) a c) nebo § 9 odst. 3, e) zrušení rozhodnutí o pozastavení výkonu advokacie podle § 55 odst. 7, f) zrušení rozhodnutí, kterým nebyl výkon advokacie pozastaven podle § 55 odst. 8. (4) Představenstvu dále přísluší a) volit ze svých členů a odvolávat předsedu a místopředsedy Komory. Jeden místopředseda volený z advokátůadvokátů se sídlem v územní působnosti pobočky Komory dohlíží na činnost pobočky. Počet místopředsedů Komory určí organizační řád, b) přijímat stavovské předpisy, vyjma stavovských předpisů, jejichž schválení podle tohoto zákona nebo usnesení sněmu přísluší sněmu. Pokud si však sněm vyhradil schválení stavovského předpisu přijatého představenstvem [§ 43 písm. h)], pozbude tento stavovský předpis platnosti, neschválí-li jej nejbližší sněm; práva, která z tohoto stavovského předpisu vznikla, však nemohou být dotčena, c) vydávat Věstník, d) hospodařit s prostředky sociálního fondu Komory, popřípadě dalších fondů Komory, e) svolávat sněm, f) vyjadřovat se ke zkušebnímu řádu pro advokátní zkoušky, zkoušky způsobilosti a uznávací zkoušky (dále jen „advokátní zkušební řád“), g) vyjadřovat se ke kárnému řádu, h) spravovat majetek Komory, i) zajišťovat publikační, dokumentační, vzdělávací a studijní činnost Komory, j) zrušeno, k) činit veškerá opatření nezbytná k zajištění řádné činnosti Komory, jakož i provádět další činnost podle tohoto zákona, pokud nepřísluší jiným orgánům Komory. (5) Představenstvo je povinno informovat pravidelně advokátyadvokáty o činnosti orgánů Komory. (6) Představenstvo se schází zpravidla jednou měsíčně; zasedání představenstva svolává předseda Komory. § 45 Předseda Komory (1) Předseda Komory jedná jménem Komory ve všech věcech. (2) Předsedovi Komory přísluší rozhodovat a) o určení advokátaadvokáta podle § 18 odst. 2 a o zrušení určení advokátaadvokáta podle § 18 odst. 4, b) o určení zástupce advokátaadvokáta podle § 27 odst. 1, c) o určení nástupce advokátaadvokáta podle § 27 odst. 4, d) o vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů podle § 8 odst. 1 písm. b), d) a § 10 odst. 1, e) o vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů podle § 37 odst. 3 z důvodu nesplňování podmínek uvedených v § 37 odst. 1 písm. a), b), d) a e), f) o pozastavení výkonu advokacie podle § 9 odst. 1 a odst. 2 písm. b) a § 10 odst. 1, g) o pozastavení výkonu právní praxe advokátního koncipientaadvokátního koncipienta podle § 37 odst. 5 z důvodu uvedeného v § 9 odst. 2 písm. b), h) o pozastavení oprávnění usazeného evropského advokátaadvokáta k poskytování právních služeb podle tohoto zákona podle § 35m odst. 6, i) o vyškrtnutí usazeného evropského advokátaadvokáta ze seznamu evropských advokátůadvokátů podle § 35m odst. 8, j) v dalších věcech stanovených tímto zákonem. (3) Předseda Komory provádí záznamy v seznamu advokátůadvokátů, v seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů, v seznamu sdružení, společností a zahraničních společností a v seznamu evropských advokátůadvokátů. (4) Předseda Komory je oprávněn činit další opatření nebo rozhodnutí, která jsou svěřena do jeho působnosti tímto zákonem nebo stavovským předpisem. V době mezi zasedáními představenstva je předseda Komory oprávněn činit i jiná opatření nebo rozhodnutí nezbytná k zajištění řádné činnosti orgánů Komory, pokud nejsou tímto zákonem nebo stavovským předpisem vyhrazena jinému orgánu Komory. § 46 Kontrolní rada (1) Kontrolní rada je kontrolním orgánem Komory. (2) Kontrolní rada má 54 členů. (3) Kontrolní rada volí ze svých členů a odvolává předsedu kontrolní rady, a stanoví-li tak organizační řád, i místopředsedy kontrolní rady. Předseda kontrolní rady je oprávněn vystupovat v kárném řízení podle tohoto zákona jako kárný žalobce. (4) Kontrolní radě přísluší dohlížet na dodržování tohoto zákona, zvláštních právních předpisů včetně zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, pokud souvisejí s výkonem advokacie nebo s činností Komory, jakož i stavovských předpisů jinými orgány Komory, zaměstnanci Komory, advokátyadvokáty, evropskými advokátyadvokáty a advokátními koncipientyadvokátními koncipienty. AdvokátiAdvokáti, evropští advokátiadvokáti a advokátní koncipientiadvokátní koncipienti jsou povinni předložit členům kontrolní rady veškeré jimi požadované písemnosti nebo jiné dokumenty vzniklé v souvislosti s poskytováním právních služeb nebo, není-li to dobře možné, umožnit členům kontrolní rady přístup k nim; stejnou povinnost mají jiné orgány Komory a zaměstnanci Komory, pokud jde o písemnosti nebo jiné dokumenty vzniklé v souvislosti s jejich činností. (5) Kontrolní rada plní úkoly Komory stanovené zákonem o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu; podrobnosti o postupu kontrolní rady a o povinnostech advokátůadvokátů vyplývajících z tohoto zvláštního právního předpisu stanoví stavovský předpis. (6) Má-li kontrolní rada za to, že rozhodnutí, vyjma rozhodnutí podle § 44 odst. 3, nebo jiné opatření představenstva, včetně jím přijatého stavovského předpisu, je v rozporu s právním předpisem nebo usnesením sněmu, je oprávněna jeho výkon pozastavit; pozastavení však pozbude platnosti, pokud představenstvo pozastavené rozhodnutí potvrdí dvoutřetinovou většinou všech svých členů. Kontrolní rada je oprávněna pozastavit i výkon potvrzeného rozhodnutí; pozastaví-li takto potvrzené rozhodnutí, je povinna požádat současně představenstvo o svolání sněmu k rozhodnutí podle § 43 písm. g). § 47 Kárná komise (1) Kárná komise vykonává působnost stanovenou tímto zákonem a kárným řádem v kárném řízení. (2) Kárná komise má 83 členů. (3) Kárná komise volí ze svých členů a odvolává předsedu kárné komise, a stanoví-li tak organizační řád, i místopředsedy kárné komise. Předseda kárné komise jmenuje z členů kárné komise členy kárných senátů (§ 33 odst. 1). § 47a Odvolací kárná komise (1) Odvolací kárná komise vykonává působnost stanovenou tímto zákonem a kárným řádem v kárném řízení. (2) Odvolací kárná komise má 11 členů. (3) Členem odvolací kárné komise může být zvolen advokátadvokát, který dosáhl věku 40 let a byl členem představenstva, kontrolní rady, nebo kárné komise po dobu nejméně 3 let. (4) Odvolací kárná komise volí ze svých členů a odvolává předsedu odvolací kárné komise, a stanoví-li tak organizační řád, i místopředsedy odvolací kárné komise. Předseda odvolací kárné komise jmenuje z členů odvolací kárné komise členy odvolacích senátů (§ 35 odst. 2). Společná ustanovení o orgánech Komory § 48 Funkce v orgánech Komory jsou čestné; za jejich výkon přísluší jen náhrada hotových výdajů a náhrada za ztrátu času. § 49 (1) Podrobnosti o organizaci Komory a jejích orgánů stanoví organizační řád a další stavovské předpisy. (2) Podrobnosti o volbách do orgánů Komory, jakož i odvolání jejich členů stanoví volební řád. ČÁST SEDMÁ PŮSOBNOST MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI § 50 (1) Komora je povinna do 30 dnů předložit Ministerstvu spravedlnosti veškeré stavovské předpisy přijaté jejími orgány. (2) Má-li ministr spravedlnosti za to, že stavovský předpis Komory je v rozporu se zákonem, je oprávněn podat návrh na jeho přezkoumání soudem. § 51 (1) Ministerstvo spravedlnosti vydává právním předpisem po předchozím vyjádření Komory kárný řád. (2) Ministr spravedlnosti je oprávněn vystupovat v kárném řízení podle tohoto zákona jako kárný žalobce. (3) Ministr spravedlnosti je oprávněn podat návrh na zahájení řízení o vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů nebo o pozastavení výkonu advokacie. § 52 (1) Ministerstvo spravedlnosti vydává právním předpisem po předchozím vyjádření Komory advokátní zkušební řád. (2) Ministr spravedlnosti jmenuje členy zkušební komise Komory, a to nejméně jednu třetinu jejích členů na návrh Komory a jednu třetinu jejích členů na návrh Nejvyššího soudu. § 52a Ministerstvo spravedlnosti oznamuje sdělením vyhlášeným ve Sbírce zákonů profesní označení podle § 2 odst. 1 písm. b). § 52b Ministerstvo spravedlnosti vykonává státní dohled nad činností advokátůadvokátů a advokátních koncipientůadvokátních koncipientů podle § 25a a nad činností advokátůadvokátů podle § 25c. § 52c Ministerstvo spravedlnosti po předchozím vyjádření Komory stanoví vyhláškou podrobnosti o identifikačních průkazech advokátůadvokátů, o identifikačních průkazech usazených evropských advokátůadvokátů a o identifikačních průkazech advokátních koncipientůadvokátních koncipientů. ČÁST OSMÁ USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ Společná ustanovení § 53 (1) Stavovské předpisy upravují otázky svěřené jim tímto zákonem; dále se jimi upravují a) poplatek za zkoušku a podrobnosti o jeho placení, b) poplatek za zápis do seznamu advokátůadvokátů a poplatek za zápis do seznamu evropských advokátůadvokátů a podrobnosti o jejich placení, c) podrobnosti o provádění plateb advokátůadvokátů a usazených evropských advokátůadvokátů podle § 30 odst. 1, d) pravidla vydávání Věstníku, e) podrobnosti o jednotlivých způsobech výkonu advokacie, f) podrobnosti o poskytování právních služeb advokátyadvokáty, popřípadě advokátními koncipientyadvokátními koncipienty, g) podrobnosti o poskytování právních služeb evropskými advokátyadvokáty, h) podrobnosti o právech a povinnostech advokátůadvokátů, advokátních koncipientůadvokátních koncipientů a evropských advokátůadvokátů, které jsou stanoveny tímto zákonem, vyjma práv a povinností v kárném řízení a v řízení podle § 55, i) podrobnosti o právech a povinnostech advokátůadvokátů, advokátních koncipientůadvokátních koncipientů a evropských advokátůadvokátů, které jsou stanoveny zvláštním právním předpisem, pokud souvisejí s výkonem advokacie. (2) Komora vyhlašuje stavovské předpisy ve Věstníku; za den vyhlášení se považuje den uvedený v záhlaví příslušné částky Věstníku jako den jejího rozeslání. (3) Stavovský předpis přijatý v souladu s tímto zákonem, který byl vyhlášen způsobem uvedeným v odstavci 2, se stává závazným pro advokátyadvokáty, advokátní koncipientyadvokátní koncipienty a evropské advokátyadvokáty třicátým dnem po vyhlášení, nestanoví-li stavovský předpis datum pozdější. (4) Stavovské předpisy uvedené v odstavci 1 písm. a) jsou závazné také pro žadatele o umožnění vykonání advokátní zkoušky, zkoušky způsobilosti nebo uznávací zkoušky. (5) Ustanovení § 50 odst. 2 není odstavci 3 a 4 dotčeno. § 54 (1) Advokátní zkouškou se prověřují znalosti z právního řádu České republiky, včetně schopností výkladu a použití právních předpisů na konkrétní případ, jakož i znalosti stavovských předpisů. Advokátní zkoušku lze vykonat pouze v jazyce českém nebo slovenském. (2) Zkouškou způsobilosti se ověřují znalosti uvedené v odstavci 1, avšak s přihlédnutím ke skutečnosti, že žadatel o její vykonání již v některém z domovských států splnil podmínky k tomu, aby v tomto státě získal oprávnění k poskytování právních služeb pod profesním označením podle § 2 odst. 1 písm. b). Zkoušku způsobilosti lze vykonat pouze v jazyce českém nebo slovenském. (3) Uznávací zkouškou se ověřují znalosti právních předpisů o poskytování právních služeb a základní znalosti o právním řádu České republiky; účelem uznávací zkoušky je i ověření znalostí stavovských předpisů. Uznávací zkoušku lze vykonat i v některém z cizích jazyků používaných běžně v mezinárodním styku. (4) Advokátní zkoušky, zkoušky způsobilosti a uznávací zkoušky je možno vykonat v Praze a v Brně, popřípadě i v jiném místě určeném Komorou. (5) Podrobnosti o advokátní zkoušce, zkoušce způsobilosti a uznávací zkoušce stanoví advokátní zkušební řád (§ 52 odst. 1). Řízení § 55 (1) Ve věcech uvedených v § 44 odst. 3 a v § 45 odst. 2 postupují orgány Komory podle správního řádu15a), nestanoví-li tento zákon něco jiného. Ustanovení § 10 a 11, 13, 58 až 63, § 71 odst. 3 až 5, § 73 odst. 1, § 80 až 100, 103 až 129, 135 až 139, 141 až 152 a 178 správního řádu se přitom nepoužijí. (2) Účastník může být v řízení podle odstavce 1 zastoupen na základě plné moci pouze advokátemadvokátem; opatrovníkem účastníka řízení může být ustanoven pouze advokátadvokát. (3) V řízení podle odstavce 1 lze vyslýchat svědky, znalce nebo účastníky, jakož i provádět jiné důkazy za podmínek uvedených v § 33 odst. 6. (4) V řízení ve věcech, v nichž přísluší rozhodovat představenstvu (§ 44 odst. 3), se vždy nařídí ústní jednání. (5) Písemné vyhotovení rozhodnutí Komory, kterým se řízení podle odstavce 1 končí, musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o možnosti podat proti rozhodnutí žalobu podle zvláštního právního předpisu8a); odůvodnění a poučení není třeba, bylo-li rozhodnutím vyhověno všem účastníkům v plném rozsahu. (6) Doručené rozhodnutí Komory je v právní moci. (7) Komora může na návrh advokátaadvokáta zrušit rozhodnutí o pozastavení výkonu advokacie podle § 9 odst. 2 písm. a), pokud by další trvání pozastavení výkonu advokacie vzhledem k osobním poměrům advokátaadvokáta, k okolnostem, které vyšly najevo po zahájení trestního stíhání, nebo k době, kdy došlo k zahájení trestního stíhání, ztratilo na významu nebo se stalo vůči advokátoviadvokátovi nepřiměřeně přísným; advokátadvokát je oprávněn takový návrh podat nejdříve po jednom roce ode dne právní moci rozhodnutí o pozastavení výkonu advokacie. Ustanovení soudního řádu správního o uspokojení navrhovatele tím nejsou dotčena15b). (8) Komora může na návrh kárného žalobce nebo i z moci úřední zrušit rozhodnutí, kterým nebyl výkon advokacie podle § 9 odst. 2 písm. a) pozastaven, a ve věci znovu rozhodnout, pokud by vzhledem k okolnostem, které vyšly po tomto rozhodnutí najevo, byla ohrožena důvěra v další řádný výkon advokacie advokátemadvokátem, proti němuž je trestní stíhání vedeno. (9) Vykonatelné rozhodnutí je podkladem pro výkon rozhodnutí a exekučním titulem podle zvláštních právních předpisů14). § 55a zrušen § 55b (1) Ten, a) kdo nebyl ve lhůtách stanovených tímto zákonem zapsán do seznamu advokátůadvokátů, do seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů nebo do seznamu evropských advokátůadvokátů, b) komu nebyly ve lhůtách stanovených tímto zákonem vydány osvědčení o zápisu advokátůadvokátů nebo osvědčení o zápisu do seznamu evropských advokátůadvokátů, identifikační průkaz advokátaadvokáta, identifikační průkaz usazeného evropského advokátaadvokáta nebo identifikační průkaz advokátního koncipientaadvokátního koncipienta, c) komu nebylo ve lhůtě stanovené tímto zákonem umožněno vykonat advokátní zkoušku, zkoušku způsobilosti nebo uznávací zkoušku, d) komu nebylo ve lhůtě stanovené tímto zákonem umožněno složení slibu, e) o němž nebyl ve lhůtě stanovené tímto zákonem proveden v seznamu advokátůadvokátů, v seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů nebo v seznamu evropských advokátůadvokátů záznam uvedený v § 55c odst. 1 písm. a) nebo d), f) o němž byl v rozporu s tímto zákonem proveden v seznamu advokátůadvokátů, v seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů nebo v seznamu evropských advokátůadvokátů záznam uvedený v § 55c odst. 1 písm. b) nebo c), je oprávněn obrátit se na soud, aby o jeho právu rozhodl. (2) Spory o plnění závazků vzniklých na základě povinností uvedených v § 30 odst. 1 projednává a rozhoduje soud. § 55c (1) Záznamem v seznamu advokátůadvokátů, v seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů nebo v seznamu evropských advokátůadvokátů se rozumí vyznačení následujících skutečností: a) zápis do seznamu advokátůadvokátů, do seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů nebo do seznamu evropských advokátůadvokátů, b) vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů, ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů nebo ze seznamu evropských advokátůadvokátů, c) pozastavení výkonu advokacie nebo pozastavení výkonu právní praxe advokátního koncipientaadvokátního koncipienta, d) zánik pozastavení výkonu advokacie nebo zánik pozastavení výkonu právní praxe advokátního koncipientaadvokátního koncipienta, e) další skutečnosti stanovené stavovským předpisem. (2) Komora uveřejňuje záznamy podle odstavce 1 písm. a) až d) ve Věstníku. § 55d (1) Seznam advokátůadvokátů, seznam advokátních koncipientůadvokátních koncipientů a seznam evropských advokátůadvokátů jsou veřejnými seznamy; každý do nich může v sídle Komory nahlédnout a pořizovat si z nich výpisy. (2) Seznam advokátůadvokátů, seznam advokátních koncipientůadvokátních koncipientů a seznam evropských advokátůadvokátů obsahují tyto osobní údajeosobní údaje advokátůadvokátů, advokátních koncipientůadvokátních koncipientů nebo evropských advokátůadvokátů: a) jméno a příjmení, b) rodné číslo, a není-li přiděleno, datum narození, c) adresu bydliště a sídla. (3) Osvědčení podle § 5g a § 27 odst. 2, osvědčení o zápisu do seznamu advokátůadvokátů, identifikační průkaz advokátaadvokáta, identifikační průkaz usazeného evropského advokátaadvokáta a identifikační průkaz advokátního koncipientaadvokátního koncipienta, osvědčení o zápisu do seznamu evropských advokátůadvokátů, jakož i výpisy ze seznamu advokátůadvokátů, ze seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů a ze seznamu evropských advokátůadvokátů vydané Komorou jsou veřejnými listinami. § 55e (1) Písemnosti určené advokátoviadvokátovi nebo usazenému evropskému advokátoviadvokátovi doručuje Komora do jeho sídla; ustanovení § 14 odst. 4 tím nejsou dotčena. Písemnosti určené hostujícímu evropskému advokátoviadvokátovi doručuje Komora do místa uvedeného v § 35j odst. 1. Písemnosti určené advokátnímu koncipientoviadvokátnímu koncipientovi doručuje Komora do sídla advokátaadvokáta, k němuž je advokátní koncipientadvokátní koncipient v pracovním poměru; je-li advokátní koncipientadvokátní koncipient v pracovním poměru ke společnosti (§ 15), doručuje Komora písemnosti advokátnímu koncipientoviadvokátnímu koncipientovi do sídla této společnosti nebo do sídla kteréhokoliv advokátaadvokáta, který je jejím společníkem. (2) Výzva k zaplacení podle § 8 odst. 1 písm. d), kárná žaloba, předvolání účastníka kárného řízení k jednání, kárný příkaz a další rozhodnutí vydaná v kárném řízení, o nichž to stanoví kárný řád, rozhodnutí vydaná v řízení podle § 55, jimiž se toto řízení končí, jakož i rozhodnutí, kterým Komora změnila nebo zrušila své rozhodnutí poté, co byla proti němu podána žaloba podle zvláštního právního předpisu8a), se doručují advokátoviadvokátovi, advokátnímu koncipientoviadvokátnímu koncipientovi nebo evropskému advokátoviadvokátovi do místa uvedeného v odstavci 1 do vlastních rukou. (3) Nestanoví-li tento zákon jinak, pro doručování písemností podle odstavce 2 se použijí ustanovení správního řádu o doručování písemností ve správním řízení, s výjimkou ustanovení § 20 odst. 6 a § 24 odst. 2 správního řádu15a). (4) Má-li advokátadvokát, advokátní koncipientadvokátní koncipient nebo usazený evropský advokátadvokát v kárném řízení nebo v řízení podle § 55 zástupce nebo opatrovníka, doručují se písemnosti uvedené v odstavci 2 pouze tomuto zástupci nebo opatrovníkovi. (5) Předchozími odstavci není dotčeno ustanovení § 35j odst. 1 věta druhá. Správa cizího majetku advokátem § 56 (1) AdvokátAdvokát je oprávněn spravovat cizí majetek, včetně výkonu funkce insolvenčního správceinsolvenčního správce podle zvláštního právního předpisu17). (2) Ustanovení části druhé hlav druhé a třetí tohoto zákona se použijí pro činnost advokátaadvokáta podle odstavce 1, jakož i pro další činnosti advokátůadvokátů vykonávané podle zvláštních předpisů17a) přiměřeně. AdvokátAdvokát však nemá povinnost mlčenlivosti podle § 21 ohledně skutečností, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správceinsolvenčního správce; ustanovení zvláštního právního předpisu17b) o povinnosti mlčenlivosti insolvenčního správceinsolvenčního správce tím nejsou dotčena. § 56a (1) Peníze, cenné papírycenné papíry nebo jiný majetek přijatý advokátemadvokátem do správy je advokátadvokát povinen uložit na zvláštní účet u bankybanky nebo u jiné osoby oprávněné podle zvláštních právních předpisů k přijímání vkladů nebo ke správě cenných papírůcenných papírů anebo jiného majetku. (2) Klient je povinen uhradit advokátoviadvokátovi náklady se správou majetku uvedeného v odstavci 1. (3) Smlouvu o správě majetku, kopie klientem předložených dokladů, plnou moc udělenou mu klientem, popřípadě další listiny vzniklé v souvislosti se správou majetku podle předchozích odstavců, uschovává advokátadvokát po dobu deseti let od ukončení správy. (4) Podrobnosti o povinnostech advokátaadvokáta podle předchozích odstavců stanoví stavovský předpis. Přechodná ustanovení § 57 (1) AdvokátiAdvokáti zapsaní v seznamu advokátůadvokátů vedeném podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona stávají advokátyadvokáty podle tohoto zákona; Komora je zapíše do seznamu advokátůadvokátů bez žádosti. (2) Komerční právníci zapsaní v seznamu komerčních právníků vedeném podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona stávají advokátyadvokáty podle tohoto zákona; Komora je zapíše do seznamu advokátůadvokátů bez žádosti. § 58 (1) Advokátní koncipientiAdvokátní koncipienti zapsaní v seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů vedeném podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona stávají advokátními koncipientyadvokátními koncipienty podle tohoto zákona; Komora je zapíše do seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů bez žádosti. (2) Právní čekatelé komerčního právníka zapsaní v seznamu právních čekatelů vedeném podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona stávají advokátními koncipientyadvokátními koncipienty podle tohoto zákona; Komora je zapíše do seznamu advokátních koncipientůadvokátních koncipientů bez žádosti. (3) Praxe vykonaná advokátními koncipientyadvokátními koncipienty a čekateli komerčního právníka podle dosavadních předpisů se považuje za právní praxi advokátního koncipientaadvokátního koncipienta podle tohoto zákona. § 59 (1) Advokátní zkouška složená do dne účinnosti tohoto zákona podle dosavadních předpisů se považuje za advokátní zkoušku podle tohoto zákona. (2) Zkouška komerčního právníka složená do dne účinnosti tohoto zákona podle dosavadních předpisů se považuje za advokátní zkoušku podle tohoto zákona. (3) Advokátní zkouška složená do 31. prosince 1992 podle zákona Slovenské národní rady č. 132/1990 Sb., o advokacii, se považuje za advokátní zkoušku podle tohoto zákona. § 60 zrušen § 61 Za vysokoškolské vzdělání podle § 5 odst. 1 písm. b) a § 37 odst. 1 písm. b) se považuje též vysokoškolské vzdělání získané na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo jejích právních předchůdců. § 62 (1) Kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů a disciplinární opatření vyškrtnutí ze seznamu komerčních právníků uložená podle dosavadních předpisů se považují za kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátůadvokátů podle § 5 odst. 1 písm. e) a § 8 odst. 1 písm. f). (2) Návrh na zahájení kárného řízení podle tohoto zákona, došlo-li ke skutku, který by mohl být považován za kárné provinění nebo disciplinární provinění podle dosavadních předpisů, přede dnem účinnosti zákona, je oprávněn jako kárný žalobce podat pouze předseda kontrolní rady, a to ve lhůtách stanovených k podání návrhu na zahájení kárného řízení nebo disciplinárního řízení těmito předpisy. (3) Kárné řízení nebo disciplinární řízení zahájené přede dnem účinnosti zákona podle dosavadních předpisů se dokončí podle těchto předpisů; působnost kárných orgánů podle dosavadních předpisů vykonávají v tomto řízení příslušné orgány Komory. § 63 Právo toho, kdo nebyl podle dosavadních předpisů zapsán do seznamu advokátůadvokátů nebo seznamu komerčních právníků, kdo byl z těchto seznamů podle dosavadních předpisů vyškrtnut nebo komu byl podle dosavadních předpisů pozastaven výkon advokacie nebo výkon činnosti komerčního právníka, domáhat se ochrany u soudu, není tímto zákonem dotčeno. § 64 Do dob nebo lhůt uvedených v § 5 odst. 1 písm. e), § 7, § 8 odst. 2 a § 37 odst. 2 se započítávají doby nebo lhůty, které počaly běžet za účinnosti nebo podle dosavadních předpisů. § 65 (1) Do zvolení představenstva podle tohoto zákona vykonává jeho působnost představenstvo složené z členů představenstva České advokátní komory a členů představenstva Komory komerčních právníků České republiky zvolených podle dosavadních předpisů. (2) Představenstvo uvedené v odstavci 1 zvolí ze svých členů předsedu a popřípadě i místopředsedy Komory. (3) Do dne konání prvního sněmu (§ 68) přísluší představenstvu vedle jeho působnosti stanovené tímto zákonem i působnost sněmu podle § 43 písm. b) až f). § 66 (1) Do zvolení kontrolní rady podle tohoto zákona vykonává její působnost kontrolní rada složená z členů revizní komise České advokátní komory a členů dozorčí rady Komory komerčních právníků České republiky zvolených podle dosavadních předpisů. (2) Kontrolní rada uvedená v odstavci 1 zvolí ze svých členů předsedu a popřípadě i místopředsedy kontrolní rady. § 67 (1) Do zvolení kárné komise podle tohoto zákona vykonává její působnost kárná komise složená z členů kárné komise České advokátní komory a členů disciplinární komise Komory komerčních právníků České republiky zvolených podle dosavadních předpisů. (2) Kárná komise uvedená v odstavci 1 zvolí ze svých členů předsedu a popřípadě i místopředsedy kárné komise. § 68 Představenstvo uvedené v § 65 svolá první sněm podle tohoto zákona do tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. § 69 Dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí práva a povinnosti České advokátní komory zřízené zákonem České národní rady č. 128/1990 Sb., o advokacii, a Komory komerčních právníků zřízené zákonem České národní rady č. 209/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované, na Komoru. Závěrečná ustanovení § 70 (1) Živnostenská oprávnění k poskytování právních služeb vzniklá podle zvláštních předpisů19) zanikají dnem účinnosti tohoto zákona. (2) Společníci (členové) nebo orgány obchodních společností a družstev, jejichž předmět podnikání (činnosti) zahrnuje poskytování právních služeb, jsou povinni přizpůsobit společenskou smlouvu nebo stanovy a právní poměry obchodní společnosti (družstva) tomuto zákonu do šesti měsíců ode dne jeho účinnosti a podat v téže lhůtě návrh na příslušný zápis v obchodním rejstříku; neučiní-li tak, použije se přiměřeně ustanovení § 764 odst. 2 věta druhá a třetí obchodního zákoníku. § 71 Zrušují se: 1. zákon České národní rady č. 128/1990 Sb., o advokacii, 2. zákon České národní rady č. 209/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované. § 72 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1996. * * * 1. Zákon č. 210/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, a zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti patnáctým dnem následujícím po dni vyhlášení (5. října 1999). 2. Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, nabyl účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení (1. května 2001). 3. Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2002. 4. Zákon č. 228/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), nabyl účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky do Evropské unie v platnost (1. května 2004), s výjimkou čl. I bodů 3, 4, 7, 9, 10, 13, 15 až 18, 21 až 26, 29, 30, 32, 34, 43 a 51 a čl. III, které nabyly účinnosti dnem vyhlášení (4. června 2002), a čl. I bodu 27, který nabyl účinnosti dnem vyhlášení 1. ledna 2003. 5. Nález Ústavního soudu vyhlášený pod č. 349/2002 Sb., nabyl platnosti dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů (6. srpna 2002). 6. Zákon č. 192/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem vyhlášení (1. července 2003). 7. Zákon č. 237/2004 Sb., kterým se v souvislosti s přijetím zákona o dani z přidané hodnoty mění některé zákony a přijímají některá další opatření a mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 479/2003 Sb., a zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky do Evropské unie v platnost (1. května 2004). 8. Zákon č. 284/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti prvním dnem čtvrtého měsíce následujícího po dni vyhlášení (1. září 2004) s výjimkou ustanovení článku VIII bodů 3, 5 a 8, které nabyly účinnosti dnem 1. ledna 2005. 9. Zákon č. 555/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem vyhlášení (9. listopadu 2004). 10. Zákon č. 205/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení (1. srpna 2005), s výjimkou části druhé čl. II bodů 2 až 6, které nabyly účinnosti dnem vyhlášení (27. května 2005). 11. Zákon č. 79/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, nabyl účinnosti prvním dnem prvního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (1. dubna 2006). 12. Zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, nabyl účinnosti dnem 1. července 2007. 13. Zákon č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008. 14. Zákon č. 254/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, nabyl účinnosti dnem 1. září 2008. 15. Zákon č. 314/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení (1. října 2008). 16. Zákon č. 219/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. září 2009. Předseda vlády: Ing. Fischer, CSc. v. r. 1) Například § 187 odst. 1 a § 191 odst. 2 občanského soudního řádu, § 91 odst. 2 zákona o soudnictví ve věcech mládeže. 1a) Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a o Komoře daňových poradců České republiky. Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. 1b) § 46 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. 1c) § 89 zákona č. 111/1998 Sb. 1d) § 309 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 1e) § 49 a 50 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 2) § 27 obchodního zákoníku. 3) § 2 odst. 3 obchodního zákoníku. 3a) § 78 odst. 1 písm. a) obchodního zákoníku. 4) § 829 a násl. občanského zákoníku. 4a) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. 4b) § 36 písm. b) a c) obchodního zákoníku. 4c) Například § 35 odst. 1 trestního řádu, § 24 a 25 občanského soudního řádu, § 35 soudního řádu správního, § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. 5) Například občanský zákoník a obchodní zákoník. 6) § 61 odst. 2 a 3 obchodního zákoníku. 7c) Například § 30 odst. 2 občanského soudního řádu, § 35 odst. 7 soudního řádu správního, § 39 trestního řádu. 8) § 116 občanského zákoníku. 8a) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. 9) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. 10) § 167 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 10a) Zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrné mzdě, ve znění pozdějších předpisů. 10b) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. 10c) § 835 odst. 2 občanského zákoníku. 10d) § 86 a 87 a § 93 odst. 1 obchodního zákoníku. 10e) § 68 odst. 6 písm. c) obchodního zákoníku. 10f) § 38i odst. 1 písm. p) obchodního zákoníku. 11) Zejména zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. 11a) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. 12) § 35 odst. 1 trestního řádu. § 25 odst. 3 občanského soudního řádu. § 31 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. 12a) § 175e občanského soudního řádu. 13) Nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů. 13a) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. 14) § 274 písm. i) občanského soudního řádu. § 40 odst. 1 písm. g) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 14a) Směrnice Rady č. 77/249/EHS ze dne 22. března 1997 o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů. 14b) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/5/ES ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace. 14c) § 83a odst. 1 a 5 zákoníku práce. 15) § 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 15a) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. 15b) § 62 soudního řádu správního. 17) § 36 až 40 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 296/2007 Sb. 17a) Například § 13 odst. 1 písm. d) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 70 odst. 3 obchodního zákoníku, § 9 odst. 3 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění zákona č. 103/2001 Sb., § 50 odst. 3 a 4 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 28 a 29 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. 17b) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. 19) Zákon č. 455/1991 Sb.
Vyhláška č. 316/2009 Sb.
Vyhláška č. 316/2009 Sb. Vyhláška o držení živočichů dočasně nebo trvale neschopných přežít ve volné přírodě a o péči o tyto živočichy v záchranných stanicích (vyhláška o handicapovaných živočiších) Vyhlášeno 11. 9. 2009, datum účinnosti 1. 10. 2009, částka 96/2009 * § 1 - Tato vyhláška stanoví bližší podmínky pro držení živočichů, neschopných v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně nebo trvale přežít ve volné přírodě (dále jen „handicapovaný živočich“), v záchranných stanicích, zejména s ohledem na možnost * § 2 - Jinými okolnostmi podle § 1 se rozumí oslabení živočicha parazity, hladověním nebo příznaky otravy, výskyt živočicha patřícího k migrujícímu nebo hibernujícímu druhu v nevhodnou roční dobu, nebo porušení přirozených vzorců chování; přirozenými vzorci chová * § 3 - Záchranná stanice při péči o dočasně handicapované živočichy * § 4 - Záchranná stanice může trvale handicapované živočichy využívat v rámci ekologické výchovy pouze za účelem informování veřejnosti o příčinách a důsledcích ohrožení a vhodných způsobech ochrany živočichů. * § 5 - (1) Handicapovaní živočichové musí být před zapojením do volně žijících populací náležitě připraveni; musí být uvedeni do takového fyzického a psychického stavu, aby jim zdravotní stav ani žádné zjistitelné překážky nebránily zapojit se plnohodnotně do živ * § 6 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 2009. Aktuální znění od 1. 10. 2009 316 VYHLÁŠKA ze dne 27. srpna 2009 o držení živočichů dočasně nebo trvale neschopných přežít ve volné přírodě a o péči o tyto živočichy v záchranných stanicích (vyhláška o handicapovaných živočiších) Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 5 odst. 10 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 312/2008 Sb.: § 1 Tato vyhláška stanoví bližší podmínky pro držení živočichů, neschopných v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně nebo trvale přežít ve volné přírodě (dále jen „handicapovaný živočich“), v záchranných stanicích, zejména s ohledem na možnost zapojení těchto živočichů zpět do volně žijících populací, a způsob péče o tyto živočichy. § 2 Jinými okolnostmi podle § 1 se rozumí oslabení živočicha parazity, hladověním nebo příznaky otravy, výskyt živočicha patřícího k migrujícímu nebo hibernujícímu druhu v nevhodnou roční dobu, nebo porušení přirozených vzorců chování; přirozenými vzorci chování jsou druhově nebo pohlavně specifické vzory chování vyskytující se u živočichů narozených a trvale žijících ve volné přírodě, zejména plachost, schopnost provádět přirozené pohybové aktivity, schopnost přijímat a opatřovat si přirozenou potravu, schopnost reagovat na jedince svého druhu a komunikovat s nimi a schopnost hájit teritorium a reagovat na přirozené nepřátele. § 3 Záchranná stanice při péči o dočasně handicapované živočichy a) zajistí, aby nedocházelo k jejich nadměrnému kontaktu s člověkem, s přirozenými predátory nebo s jedinci domestikovaných druhů, který by mohl ohrozit schopnost handicapovaných živočichů reagovat na přirozené nepřátele; za nadměrný kontakt s člověkem se nepovažuje zejména kontakt nezbytný pro ošetření nebo krmení handicapovaných živočichů, případně pro nezbytný úklid prostor určených pro jejich držení, b) zajistí jejich krmení potravou odpovídající biologickým nárokům daného druhupotravou odpovídající biologickým nárokům daného druhu; potravou odpovídající biologickým nárokům daného druhupotravou odpovídající biologickým nárokům daného druhu se rozumí přirozená potrava nebo potrava obdobného charakteru, včetně možnosti předkládání živé kořisti predátorům, c) zajistí, jedná-li se o péči o mláďata ptáků a některých savců, je-li to vhodné, bezprostřední přiložení do hnízd v přírodě, nebo odchov v záchranné stanici u adoptivních rodičů stejného nebo blízce příbuzného druhu; při umělém odchovu mláďat bez adoptivních rodičů umístí tato mláďata do blízkosti jedinců téhož druhu, jsou-li v záchranné stanici chováni, d) respektuje při odchovu mláďat i držení dospělých jedinců přirozenou sociální strukturu daného druhu, zejména zajistí odchov mláďat i držení dospělých jedinců v přirozených skupinách nebo dvojicích, pokud je to vhodné a pokud tomu nebrání jejich zdravotní stav, stav sexuální aktivity nebo sociální postavení, e) upraví prostředí pro držení dočasně handicapovaných živočichů tak, aby co nejvíce odpovídalo jejich přirozenému biotopubiotopu a nárokům druhu, zejména s ohledem na pohybové aktivity a potřeby úkrytu. § 4 Záchranná stanice může trvale handicapované živočichy využívat v rámci ekologické výchovy pouze za účelem informování veřejnosti o příčinách a důsledcích ohrožení a vhodných způsobech ochrany živočichů. § 5 (1) Handicapovaní živočichové musí být před zapojením do volně žijících populací náležitě připraveni; musí být uvedeni do takového fyzického a psychického stavu, aby jim zdravotní stav ani žádné zjistitelné překážky nebránily zapojit se plnohodnotně do života v přirozeném prostředí. (2) V rámci přípravy handicapovaných živočichů na zapojení do volně žijících populací záchranná stanice zajistí, pokud je to možné, jejich držení v prostoru s výhledem do okolí, podle možností s výhledem do prostředí odpovídajícího přirozenému biotopubiotopu nebo podmínkám v místě předpokládaného vypuštění. (3) Do volné přírody lze vypustit pouze živočichy, kteří jsou v dobrém zdravotním stavu, bez následků poškození, úrazu nebo nemoci, které by znemožňovaly plnohodnotný život v přirozeném prostředí, a jsou u nich zachovány přirozené vzorce chování, bez vadných návyků a vtištění (dále jen „vyléčený živočich“). (4) Vypuštěním vyléčených živočichů do volné přírody nesmí dojít k ohrožení zdravotního stavu volně žijících jedinců nebo populace a k narušení populační nebo sociální struktury volně žijící populace. (5) Vypouštět vyléčené živočichy do volné přírody je možné jen v rámci areálu výskytu populace daného druhu. U druhů vyskytujících se v menších fragmentovaných populacích nebo vytvářejících geograficky a geneticky specifické formy, zejména u bezobratlých, ryb, obojživelníků a plazů, je vypuštění možné jen v oblasti výskytu populace geneticky příbuzné vypouštěným jedincům. (6) Záchranná stanice zajistí, aby byli vyléčení živočichové vypuštěni do volné přírody přednostně v místě, kde byli nalezeni. Pokud toto místo není známé, nebo je z jiných důvodů k vypuštění nevhodné, záchranná stanice vyléčené živočichy vypustí do jiného vhodného prostředí, které odpovídá potřebám daného druhu a které vypouštěným vyléčeným živočichům zajistí možnost uživit se a přežít. Vypustit vyléčené živočichy do jiného vhodného prostředí lze jen po vyloučení rizika opakovaného poranění nebo stresu, ke kterému by mohlo dojít bezprostředně po vypuštění. (7) Vypustit vyléčené živočichy lze pouze v ročním období, které odpovídá období aktivity daného druhu. § 6 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 2009. Ministr: doc. RNDr. Miko, Ph.D. v. r.
Nařízení vlády č. 315/2009 Sb.
Nařízení vlády č. 315/2009 Sb. Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 194/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na aerosolové rozprašovače, ve znění nařízení vlády č. 305/2006 Sb. Vyhlášeno 11. 9. 2009, datum účinnosti 29. 4. 2010, částka 96/2009 * Čl. I - Nařízení vlády č. 194/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na aerosolové rozprašovače, ve znění nařízení vlády č. 305/2006 Sb., se mění takto: * Čl. II Aktuální znění od 29. 4. 2010 315 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 17. srpna 2009, kterým se mění nařízení vlády č. 194/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na aerosolové rozprašovače, ve znění nařízení vlády č. 305/2006 Sb. Vláda nařizuje podle § 22 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb. a zákona č. 205/2002 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 12 odst. 1 a 3 a § 13 odst. 2 zákona: Čl. I Nařízení vlády č. 194/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na aerosolové rozprašovače, ve znění nařízení vlády č. 305/2006 Sb., se mění takto: 1. Poznámka pod čarou č. 1 zní: „1) Směrnice Rady 75/324/EHS z 20. května 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se aerosolových rozprašovačů, ve znění směrnice Komise 94/1/ES a směrnice Komise 2008/47/ES.“. 2. V § 3 se slova „§ 12 odst. 4 písm. a)“ nahrazují slovy „§ 12 odst. 3 písm. a)“. 3. V § 6 odst. 1 se slova „Výrobce, dovozce nebo distributor“ nahrazují slovy „Výrobce nebo dovozce“. 4. Poznámka pod čarou č. 3 zní: „3) Například zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 26/2001 Sb., o hygienických požadavcích na kosmetické prostředky, o náležitostech žádosti o neuvedení ingredience na obalu kosmetického prostředku a o požadavcích na vzdělání a praxi fyzické osoby odpovědné za výrobu kosmetického prostředku (vyhláška o kosmetických prostředcích), ve znění pozdějších předpisů.“. 5. V § 6 odstavec 4 zní: „(4) Pokud aerosolový rozprašovač obsahuje hořlavé složky podle bodu 1.4.8 přílohy č. 1 k tomuto nařízení a není považován za „hořlavý“ nebo „extrémně hořlavý“ podle bodu 1.4.9 přílohy č. 1 k tomuto nařízení, musí být množství hořlavého materiálu obsaženého v aerosolovém rozprašovači uvedeno na štítku čitelně a nesmazatelně v tomto znění: „X % hmotnosti náplně je hořlavých.“. 6. Příloha č. 1 zní: „Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 194/2001 Sb. ZÁKLADNÍ POŽADAVKY NA AEROSOLOVÉ ROZPRAŠOVAČE 1. VŠEOBECNÉ POŽADAVKY Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení této přílohy vztahující se k požadavkům týkajícím se hořlavosti a nebezpečí vyplývajícího z působení tlaku, aerosolový rozprašovač musí být navržen, zkonstruován a vyzkoušen s ohledem na požadavky, vyplývající z analýzy, provedené výrobcem nebo dovozcem za účelem zvážení nebezpečí vyplývajícího z vdechnutí rozprachu vystřikovaného aerosolovým rozprašovačem za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek použití, přičemž je brána v úvahu distribuce velikosti aerosolových částic spolu s fyzikálními a chemickými vlastnostmi náplně, popřípadě se specifikují zvláštní údaje, týkající se používání aerosolového rozprašovače. 1.1 Konstrukce a vybavení aerosolového rozprašovače 1.1.1 Aerosolový rozprašovač musí být proveden tak, aby za normálních podmínek používání a skladování vyhovoval ustanovením této přílohy. 1.1.2 Uzávěr musí umožňovat neprodyšné uzavření aerosolového rozprašovače za normálních podmínek skladování nebo přepravy a musí být chráněn, například ochranným krytem, proti neúmyslnému otevření a jakémukoli poškození. 1.1.3 Látky obsažené v aerosolovém rozprašovači nesmí ani při dlouhodobém skladování snižovat mechanickou odolnost aerosolového rozprašovače. 1.2 Označení na aerosolovém rozprašovači Aniž jsou dotčeny předpisy týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek a přípravků, zejména pokud jde o nebezpečí poškození zdraví nebo životního prostředí, na každém aerosolovém rozprašovači se viditelně, čitelně a nesmazatelně uvedou následující údaje: a) „Nádobka je pod tlakem: nevystavujte slunečnímu záření a teplotám nad 50 °C. Ani vyprázdněnou nádobku neprorážejte a nevhazujte do ohně.“, b) je-li aerosol klasifikován jako „hořlavý“ nebo „extrémně hořlavý“ na základě kritérií stanovených v bodě 1.4.9, - symbol plamene podle vzoru uvedeného v příloze č. 4 k vyhlášce č. 232/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků, ve znění pozdějších předpisů, - upozornění „hořlavý“ nebo „extrémně hořlavý“, v závislosti na klasifikaci rozprašovače jakožto „hořlavého“ nebo „extrémně hořlavého“. 1.3 Zvláštní údaje týkající se používání Aniž jsou dotčeny předpisy týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek a přípravků, zejména pokud jde o nebezpečí poškození zdraví nebo životního prostředí, na každém aerosolovém rozprašovači se viditelně, čitelně a nesmazatelně uvedou následující údaje: a) veškeré dodatečné pokyny k používání, které spotřebitele upozorní na zvláštní nebezpečí výrobku; je-li k aerosolovému rozprašovači přiložen samostatný návod k použití, musí v něm být takové pokyny k používání uvedeny, b) je-li aerosol klasifikován jako „hořlavý“ nebo „extrémně hořlavý“ na základě kritérií stanovených v bodě 1.4.9, tato upozornění: - pokyny pro bezpečné zacházení S2 a S16 uvedené v bodě 6.2 přílohy č. 2 k vyhlášce č. 232/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků, ve znění pozdějších předpisů, - „Nestříkejte do otevřeného ohně nebo na žhavé předměty“. 1.4 Vymezení pojmů Pro účely tohoto nařízení se rozumí 1.4.1 Přetlakem vnitřní přetlak v naplněném aerosolovém rozprašovači, vyjádřený v megapascalech (MPa). 1.4.2 Zkušebním přetlakem přetlak, kterým lze působit na vnitřní stěny prázdného aerosolového rozprašovače po dobu 25 sekund, aniž by došlo ke vzniku netěsnosti nebo, v případě kovových nebo plastových nádobek, k viditelné nebo trvalé deformaci, s výjimkou přípustné deformace podle bodu 1.1.2 přílohy č. 2 k tomuto nařízení. 1.4.3 Destrukčním přetlakem nejnižší přetlak, který způsobí roztržení nebo vznik trhliny v nádobce aerosolového rozprašovače. 1.4.4 Skutečným objemem objem neuzavřené nádobky aerosolového rozprašovače až po jeho horní okraj, vyjádřený v mililitrech. 1.4.5 Užitným objemem objem naplněné uzavřené nádobky aerosolového rozprašovače, vyjádřený v mililitrech. 1.4.6 Objemem kapalné fáze objem fází jiných než plynných v naplněné uzavřené nádobce aerosolového rozprašovače. 1.4.7 Zkušebními podmínkami hodnoty zkušebního a destrukčního přetlaku aplikovaného hydraulicky při (20 ± 5) °C. 1.4.8 Hořlavá náplň Náplně aerosolů se považují za hořlavé, pokud obsahují jakoukoli složku, která je klasifikována jako hořlavá s tím, že a) hořlavá kapalina znamená kapalinu s bodem vzplanutí ne více než 93 °C, b) hořlavou tuhou látkou se rozumí tuhá látka nebo směs, která se snadno zapaluje, nebo může způsobit vzplanutí či k němu přispět následkem tření. Snadno zápalnými tuhými látkami jsou látky nebo směsi ve formě prášku, granulí nebo pasty, které jsou nebezpečné, jestliže se mohou snadno vznítit při krátkém styku se zdrojem vzplanutí, například hořící zápalkou, a pokud se plamen šíří rychle, c) hořlavým plynem se rozumí plyn nebo plynná směs s mezí zápalnosti na vzduchu při teplotě 20 °C a standardním tlaku 101,3 kPa. Definice podle věty první nezahrnuje pyroforické, samozahřívající se látky nebo směsi či látky nebo směsi reagující s vodou. Tyto látky nebo směsi reagující s vodou nesmí nikdy být složkami náplní aerosolů. 1.4.9 Hořlavé aerosoly Pro účely tohoto nařízení se aerosol považuje za „nehořlavý“, „hořlavý“ nebo „extrémně hořlavý“ podle jeho chemického spalného tepla a hmotnostního obsahu hořlavých složek takto: a) aerosol je klasifikován jako „extrémně hořlavý“, pokud obsahuje 85 % nebo více hořlavých složek a chemické spalné teplo je větší nebo se rovná 30 kJ/g, b) aerosol je klasifikován jako „nehořlavý“, pokud obsahuje 1 % nebo méně hořlavých složek a chemické spalné teplo je menší než 20 kJ/g, c) veškeré ostatní aerosoly se podrobí níže uvedenému postupu klasifikace hořlavosti nebo se klasifikují jako „extrémně hořlavé“. Zkouška na stanovení vzdálenosti vzplanutí, zkouška na vzplanutí v uzavřeném prostoru a zkouška hořlavosti pěny musí být v souladu v bodem 3 přílohy č. 2 k tomuto nařízení. 1.4.9.1 Rozprašované hořlavé aerosoly U rozprašovaných aerosolů se klasifikace provádí s přihlédnutím k chemickému spalnému teplu a na základě výsledků zkoušky na vzdálenost vzplanutí takto: a) je-li chemické spalné teplo menší než 20 kJ/g, i) aerosol se klasifikuje jako „hořlavý“, pokud dojde ke vzplanutí ve vzdálenosti rovnající se nebo větší než 15 cm, ale menší než 75 cm, ii) aerosol se klasifikuje jako „extrémně hořlavý“, pokud dojde ke vzplanutí ve vzdálenosti 75 cm nebo větší, iii) nedojde-li ke vzplanutí při zkoušce na vzdálenost vzplanutí, provede se přiložená zkouška na vzplanutí v uzavřeném prostoru a v tomto případě se aerosol klasifikuje jako „hořlavý“, pokud je časový ekvivalent menší než nebo se rovná 300 s/m3 nebo pokud je měrná hmotnost deflagrace menší než nebo se rovná 300 g/m3; jinak se aerosol klasifikuje jako „nehořlavý“, b) pokud se chemické spalné teplo rovná nebo je větší než 20 kJ/g, klasifikuje se aerosol jako „extrémně hořlavý“, dojde-li ke vzplanutí ve vzdálenosti 75 cm nebo větší; jinak se aerosol klasifikuje jako „hořlavý“. 1.4.9.2 Hořlavé pěnové aerosoly U pěnových aerosolů se klasifikace provádí na základě výsledků zkoušky hořlavosti pěny. a) Aerosolový výrobek se klasifikuje jako „extrémně hořlavý“, pokud i) výška plamene je 20 cm nebo větší a doba hoření plamene je 2 s nebo delší, nebo ii) výška plamene je 4 cm nebo větší a doba hoření plamene je 7 s nebo delší. b) Aerosolový výrobek, který nevyhovuje kritériím v písmeni a), se klasifikuje jako „hořlavý“, pokud je výška plamene 4 cm nebo větší a doba hoření plamene je 2 s nebo delší. 1.4.10 Chemické spalné teplo Chemické spalné teplo ΔHc se určí buď a) uznávanými technologickými pravidly, popsanými například v normách, jako jsou ASTM D 240, ISO 13943 86.1 až 86.3 a NFPA 30B, nebo obsaženými v zavedené vědecké literatuře, nebo b) použitím této metody výpočtu Chemické spalné teplo (ΔHc) v kilojoulech na gram (kJ/g) lze vypočítat jako součin teoretického spalného tepla (ΔHcomb) a účinnosti spalování, obvykle méně než 1,0 (typická účinnost spalování je 0,95 nebo 95 %). U aerosolů s kompozitním složením je chemické spalné teplo součtem váženého spalného tepla jednotlivých složek: ∆Hc=∑inwi%×∆Hci kde: ΔHc = chemické spalné teplo (kJ/g) produktu, wi% = hmotnostní zlomek i-té složky v produktu, ΔHc(i) = specifické spalné teplo (kJ/g) i-té složky v produktu. Výrobce nebo dovozce musí popsat metodu použitou k určení chemického spalného tepla v dokumentu vyhotoveném v úředním jazyce Evropských společenství a snadno dostupném na adrese uvedené na štítku v souladu s § 6 odst. 1 písm. a), je-li chemické spalné teplo použito jako parametr pro stanovení hořlavosti aerosolů v souladu s ustanoveními tohoto nařízení. 1.5 Objem kapalné fáze Objem kapalné fáze při 50 °C nesmí překročit 90 % užitného objemu nádobky. 2. ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY NA AEROSOLOVÉ ROZPRAŠOVAČE S NÁDOBOU Z KOVU 2.1 Objem Skutečný objem těchto nádobek nesmí být větší než 1000 ml. 2.1.1 Zkušební přetlak nádobky a) U nádobek plněných přetlakem nižším než 0,67 MPa při 50 °C musí být zkušební přetlak rovný nejméně 1 MPa. b) U nádobek plněných přetlakem rovným nebo vyšším než 0,67 MPa při 50 °C musí být zkušební přetlak o 50 % vyšší než vnitřní přetlak při 50 °C. 2.1.2 Plnění Při 50 °C nesmí být přetlak v aerosolovém rozprašovači vyšší než 1,2 MPa. Pokud však aerosol neobsahuje plyn nebo směs plynů s mezí zápalnosti na vzduchu při teplotě 20 °C a standardním tlaku 101,3 kPa, je maximální povolený tlak při 50 °C 1,32 MPa. 3. ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY NA AEROSOLOVÉ ROZPRAŠOVAČE S NÁDOBKOU ZE SKLA 3.1 Nádobky ze skla potaženého plastem nebo trvale chráněné nádobky Tento druh nádobek lze používat pro plnění stlačeným, zkapalněným nebo rozpuštěným plynem. 3.1.1 Objem Skutečný objem těchto nádobek nesmí být větší než 220 ml. 3.1.2 Potah Potah tvoří ochranná vrstva z plastu nebo jiného vhodného materiálu, která zamezí nebezpečí vyletování skleněných střepin při náhodném rozbití nádobky. Nádobky musí být konstruovány tak, aby se při pádu naplněného aerosolového rozprašovače zahřátého na teplotu 20 °C z výšky 1,8 m na betonovou podlahu nerozlétly skleněné střepiny. 3.1.3 Zkušební přetlak nádobky a) Nádobky určené k plnění stlačeným nebo rozpuštěným plynem musí odolat zkušebnímu přetlaku rovnému nejméně 1,2 MPa. b) Nádobky určené k plnění zkapalněným plynem musí odolat zkušebnímu přetlaku rovnému nejméně 1 MPa. 3.1.4 Plnění a) Aerosolové rozprašovače plněné stlačeným plynem nesmějí být vystavovány vyššímu přetlaku než 0,9 MPa při 50 °C. b) Aerosolové rozprašovače plněné rozpuštěným plynem nesmějí být vystavovány vyššímu přetlaku než 0,8 MPa při 50 °C. c) Aerosolové rozprašovače obsahující zkapalněný plyn nebo směs zkapalněných plynů nesmějí být při 20 °C vystavovány vyššímu přetlaku, než je uvedeno v tabulce č. 1. Tabulka č. 1: Mezní hodnoty přetlaku dovolené při 20 °C v závislosti na obsahu plynu (v % hmot.) skutečný objem nádobky aerosolového rozprašovače (ml) | obsah zkapalněného plynu v celkové směsi (v % hmot.) ---|--- 20 %| 50 %| 80 % 50 < x <= 80| 0,35 MPa| 0,28 MPa| 0,25 MPa 50 < x <= 160| 0,32 MPa| 0,25 MPa| 0,22 MPa 160 < x <= 220| 0,28 MPa| 0,21 MPa| 0,18 MPa Mezní hodnoty přetlaku pro hodnoty obsahu plynu, které nejsou uvedeny v tabulce, se získají extrapolací hodnot uvedených v tabulce. 3.2 Nechráněné skleněné nádobky Nechráněné skleněné nádobky se plní výhradně zkapalněnými nebo rozpuštěnými plyny. 3.2.1 Objem Skutečný objem těchto nádobek nesmí být větší než 150 ml. 3.2.2 Zkušební přetlak nádobky Zkušební přetlak nádobky musí být nejméně 1,2 MPa. 3.2.3 Plnění a) Nádobky plněné rozpuštěným plynem nesmějí být vystavovány přetlaku vyššímu než 0,8 MPa při 50 °C. b) Nádobky obsahující zkapalněný plyn nesmějí být při 20 °C vystavovány vyššímu přetlaku, než je uvedeno v tabulce č. 2. Tabulka č. 2: Mezní hodnoty přetlaku dovolené při 20 °C v závislosti na obsahu plynu (v % hmot.) skutečný objem nádobky aerosolového rozprašovače (ml) | obsah zkapalněného plynu v celkové směsi (v % hmot.) ---|--- 20 %| 50 %| 80 % 50 < x <= 70| 0,15 MPa| 0,15 MPa| 0,125 MPa 70 < x <= 150| 0,15 MPa| 0,15 MPa| 0,1 MPa Mezní hodnoty přetlaku pro hodnoty obsahu plynu, které nejsou uvedeny v tabulce, se získají extrapolací hodnot uvedených v tabulce. 4. ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY NA AEROSOLOVÉ ROZPRAŠOVAČE S NÁDOBKOU Z PLASTŮ 4.1 Aerosolové rozprašovače s nádobkami z plastů, které při roztržení mohou vytvářet střepiny, se považují za rovnocenné aerosolovým rozprašovačům s nechráněnými skleněnými nádobkami. 4.2 Aerosolové rozprašovače s nádobkami z plastů, které při roztržení nemohou vytvářet střepiny, se považují za rovnocenné aerosolovým rozprašovačům s nádobkami ze skla potaženého plastem.“. 7. Příloha č. 2 zní: „Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 194/2001 Sb. POSTUP POSOUZENÍ SHODY AEROSOLOVÝCH ROZPRAŠOVAČŮ 1. Zkoušky, které zajišťuje výrobce nebo dovozce 1.1 Hydraulická zkouška prázdných nádobek 1.1.1 Nádobky z kovu, skla nebo plastů musí odolat hydraulické tlakové zkoušce uvedené v bodech 2.1.1, 3.1.3. a 3.2.2. přílohy č. 1 k tomuto nařízení. 1.1.2 Kovové nádobky, které vykazují asymetrické nebo značné deformace či jiné podobné vady, musí být vyřazeny. Mírná symetrická deformace dna nebo deformace profilu horního dílu je přípustná za předpokladu, že nádobka vyhoví destrukční zkoušce. 1.2 Destrukční zkouška prázdných kovových nádobek Výrobce nebo dovozce zaručí, že destrukční přetlak nádobek je nejméně o 20 % vyšší než stanovený zkušební přetlak. 1.3 Zkouška volným pádem u nádobek z potaženého skla Výrobce nebo dovozce zaručí, že nádobky splňují požadavky zkoušky stanovené v bodě 3.1.2. přílohy č. 1 k tomuto nařízení. 1.4 Závěrečná kontrola naplněných aerosolových rozprašovačů 1.4.1 Aerosolové rozprašovače se podrobí jedné z následujících metod závěrečné zkoušky: a) Zkouška horkou vodní lázní Každý naplněný aerosolový rozprašovač se ponoří do horké vodní lázně. i) Teplotu vodní lázně a dobu zkoušky je třeba zvolit tak, aby vnitřní tlak dosáhl tlaku, který má jeho náplň při rovnoměrné teplotě 50 °C. ii) Každý aerosolový rozprašovač, který vykazuje viditelnou trvalou deformaci nebo netěsnost, musí být vyřazen. b) Horké metody závěrečné zkoušky Pro zahřívání náplně aerosolových rozprašovačů lze použít jiných metod, pokud tyto metody zaručí, že tlak a teplota v každém naplněném aerosolovém rozprašovači dosáhnou hodnot požadovaných pro zkoušku horkou vodní lázní a deformace a netěsnosti budou zjištěny se stejnou přesností jako v případě zkoušky horkou vodní lázní. c) Studené metody závěrečné zkoušky Alternativní studená metoda závěrečné zkoušky se může použít, pokud je v souladu s ustanoveními o metodě zkoušky alternativní k metodě zkoušky horkou vodní lázní pro aerosolové rozprašovače uvedené v bodě 6.2.4.3.2.2 přílohy A směrnice Rady 94/55/ES, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se silniční přepravy nebezpečných věcí. 1.4.2 Pro aerosolové rozprašovače, jejichž náplně projdou fyzikální nebo chemickou proměnou, měnící jejich tlakové charakteristiky po naplnění a před prvním použitím, by se měly použít studené metody závěrečné zkoušky podle bodu 1.4.1 písm. c). 1.4.3 Pokud jde o metody zkoušky podle bodu 1.4.1 písm. b) a c): a) Metoda zkoušky musí být schválena příslušným orgánem, popřípadě jím pověřeným subjektem, které jsou příslušným orgánem podle zvláštního zákona4) (dále jen „příslušný orgán“). b) Výrobce nebo dovozce musí příslušnému orgánu předložit žádost o schválení. K žádosti musí být přiložena technická dokumentace, která metodu popisuje. c) Pro účely dohledu musí mít výrobce nebo dovozce povolení od příslušného orgánu, technickou dokumentaci popisující metodu a popřípadě kontrolní zprávy snadno dostupné na adrese uvedené na štítku v souladu s § 6 odst. 1 písm. a). d) Technická dokumentace musí být vyhotovena v úředním jazyce Evropských společenství nebo musí být k dispozici její ověřená kopie. 2. Příklady kontrolních zkoušek, které mohou být prováděny 2.1 Zkoušky nenaplněných nádobek 2.1.1 Pět nádobek vybraných ze stejnorodé skupiny 2500 nenaplněných nádobek se vystaví zkušebnímu přetlaku po dobu 25 sekund. Stejnorodá skupina je skupina nádobek vyrobená ze stejných materiálů stejným postupem výroby ve spojitých dávkách nebo skupina nádobek představující jednohodinovou výrobu. 2.1.2 Pokud některá z těchto nádobek při zkoušce nevyhoví, vybere se z téže stejnorodé skupiny dalších 10 nádobek a podrobí se stejné zkoušce. 2.1.3 Pokud některá z těchto deseti nádobek při zkoušce nevyhoví, je celá skupina nevhodná k použití. 2.2 Zkoušky naplněných aerosolových rozprašovačů 2.2.1 Zkoušky vzduchotěsnosti a vodotěsnosti se provádějí ponořením vybraného počtu naplněných aerosolových rozprašovačů do vodní lázně. Teplotu lázně a dobu ponoření je třeba volit tak, aby náplň aerosolového rozprašovače dosáhla rovnoměrné teploty 50 °C během doby nutné k záruce, že nedošlo k roztržení nebo vzniku trhliny. 2.2.2 Každou dávku aerosolových rozprašovačů, která při těchto zkouškách nevyhoví, je nutno považovat za nevhodnou k použití. 3. Zkoušky hořlavosti aerosolů 3.1 Zkouška na vzdálenost vzplanutí pro rozprašované aerosoly 3.1.1 Úvod 3.1.1.1 Tímto zkušebním postupem se určuje vzdálenost vzplanutí aerosolového rozprachu za účelem posouzení s tím spojeného nebezpečí plamene. Aerosol se stříká směrem ke zdroji vzplanutí v odstupech po 15 cm za účelem pozorování, zda dojde ke vzplanutí a trvalému hoření rozprachu. Vzplanutí a trvalé hoření je definováno jako udržení stabilního plamene po dobu nejméně 5 s. Zdroj vzplanutí je definován jako plynový hořák s modrým nesvětelným plamenem ve výšce 4-5 cm. 3.1.1.2 Tato zkouška je použitelná pro aerosolové výrobky se vzdáleností rozprašování 15 cm nebo více. Aerosolové výrobky s menší vzdáleností rozprašování než je 15 cm, jako například aerosolové výrobky aplikované ve formě pěny, nestabilní pěny, gelu nebo pasty nebo vybavené dávkovacím ventilem, jsou z tohoto testu vyloučeny. Aerosolové výrobky aplikované ve formě pěny, nestabilní pěny, gelu nebo pasty se zkouší podle zkoušky hořlavosti aerosolové pěny. 3.1.2 Přístroje a materiál 3.1.2.1 Vyžadují se následující přístroje: vodní lázeň udržovaná na 20 °C| s přesností ± 1 °C ---|--- kalibrované laboratorní váhy (váhy)| s přesností ± 0,1 g měřič času (stopky)| s přesností ± 0,2 s měřidlo se stupnicí, držák a svorka| stupně v cm plynový hořák s držákem a svorkou| teploměr| s přesností ± 1 °C vlhkoměr| s přesností ± 5 % tlakoměr| s přesností ± 10 kPa 3.1.3 Postup 3.1.3.1 Obecné požadavky 3.1.3.1.1 Před zkouškou je každý aerosolový rozprašovač kondicionován a potom propláchnut vyprazdňováním po dobu cca 1 s. Účelem tohoto opatření je odstranit nestejnorodý materiál ze stoupací trubičky. 3.1.3.1.2 Pokyny pro použití se musí přísně dodržovat včetně toho, zda je rozprašovač určen k používání ve svislé nebo převrácené poloze. Požaduje-li se protřepání, protřepejte bezprostředně před zkoušením. 3.1.3.1.3 Zkouška se uskuteční v prostředí bez průvanu s možností větrání, s teplotou nastavitelnou na 20 °C ± 5 °C a při relativní vlhkosti vzduchu v rozsahu od 30 do 80%. 3.1.3.1.4 Každý aerosolový rozprašovač musí být vyzkoušen a) je-li plný, provádí se kompletní postup, s plynovým hořákem v rozsahu od 15 cm do 90 cm od trysky aerosolové nádobky, b) je-li naplněn z 10 % až 12 % (% jmenovité hmotnosti), podrobí se pouze jediné zkoušce, a to buď 15 cm od trysky nádoby, pokud rozprach u naplněného rozprašovače nevzplanul vůbec, nebo ve vzdálenosti vzplanutí rozprachu plného rozprašovače plus 15 cm. 3.1.3.1.5 Během zkoušky se nádobka umístí tak, jak je uvedeno v návodu na štítku. Tím se bude řídit i poloha zdroje vzplanutí. 3.1.3.1.6 Následující postup vyžaduje zkoušení rozprachu v intervalech po 15 cm ve vzdálenosti mezi plamenem hořáku a tryskou rozprašovače, v rozmezí od 15 cm do 90 cm. Je vhodné začít ve vzdálenosti 60 cm mezi plamenem hořáku a tryskou rozprašovače. Vzdálenost mezi plamenem hořáku a tryskou rozprašovače by měla být zvýšena o 15 cm, jestliže rozprach vzplane ve vzdálenosti 60 cm. Vzdálenost musí být snížena o 15 cm, jestliže rozprach nevzplane v 60centimetrové vzdálenosti mezi plamenem hořáku a tryskou rozprašovače. Cílem postupu je určit maximální vzdálenost mezi tryskou rozprašovače a plamenem hořáku, která vede k trvalému hoření rozprachu, nebo určit, že ke vzplanutí nemohlo dojít ve vzdálenosti 15 cm mezi plamenem hořáku a tryskou rozprašovače. 3.1.3.2 Postup zkoušky a) Před každou zkouškou se minimálně tři plné aerosolové rozprašovače od každého druhu výrobku kondicionují ponořením nejméně 95 % rozprašovače do vody o teplotě 20 °C ± 1 °C nejméně na 30 minut (je-li aerosol plně ponořen, je 30minutové kondicionování dostačující). b) Dodržujte obecné požadavky. Zaznamenejte teplotu a relativní vlhkost prostředí. c) Zvažte aerosolový rozprašovač a zaznamenejte jeho hmotnost. d) Stanovte vnitřní tlak a výchozí výdej náplně při 20 °C ± 1 °C (aby byly vyloučeny vadné nebo jen částečně naplněné aerosolové rozprašovače). e) Připevněte plynový hořák na plochý vodorovný povrch nebo jej připevněte k držáku pomocí svorky. f) Zapalte plynový hořák; plamen by měl být nesvětelný a přibližně 4 až 5 cm vysoký. g) Umístěte vstupní otvor trysky rozprašovače do požadované vzdálenosti od plamene. Rozprašovač se zkouší v poloze, v jaké se má v souladu se svou konstrukcí používat, tj. ve svislé nebo v převrácené. h) Zajistěte nasměrování otvoru trysky do jedné roviny s plamenem hořáku tak, aby byl otvor trysky řádně nasměrován směrem k plameni a v jedné rovině s ním (viz obrázek 3.1.1). Rozprach má být směrován přes horní polovinu plamene. Obrázek 3.1.1 88kB i) Dodržujte obecné požadavky, pokud jde o protřepání rozprašovače. j) Aktivujte ventil aerosolového rozprašovače po dobu 5 s, aby došlo k vyprázdnění jeho obsahu, pokud nedojde ke vzplanutí. Pokud nastane vzplanutí, pokračujte ve vyprazdňování po dobu trvání plamene až do 5 s od počátku vzplanutí. k) Výsledky vzplanutí v příslušné vzdálenosti mezi plynovým hořákem a aerosolovým rozprašovačem se zaznamenají do níže uvedené tabulky. l) Jestliže během kroku popsaného v písmenu j) vzplanutí nenastane, zkouší se rozprašovač v jiných polohách, například převrácený pro vzpřímené výrobky, aby se určilo, zda dojde ke vzplanutí. m) Zopakujte kroky g) až l) ještě dvakrát (celkem tedy třikrát) pro stejný rozprašovač ve stejné vzdálenosti mezi plynovým hořákem a tryskou rozprašovače. n) Zopakujte postup zkoušky pro další dva aerosolové rozprašovače od stejného výrobku ve stejné vzdálenosti mezi plynovým hořákem a tryskou rozprašovače. o) Opakujte kroky g) až n) postupu zkoušky při vzdálenosti mezi tryskou nádobky s rozprašovačem a plamenem hořáku v rozsahu od 15 cm do 90 cm v závislosti na výsledku každé zkoušky (viz také 3.1.3.1.4 a 3.1.3.1.5). p) Nenastane-li žádné vzplanutí při 15 cm, je postup pro původně plné rozprašovače ukončen. Postup je ukončen také v případě, když dojde ke vzplanutí a trvalému hoření ve vzdálenosti 90 cm. Pokud by nedošlo k vzplanutí ve vzdálenosti 15 cm, zaznamená se, že vzplanutí nenastalo. Maximální vzdálenost mezi plamenem hořáku a tryskou rozprašovače, při které bylo pozorováno vzplanutí a trvalé hoření, je uvedena jako „vzdálenost vzplanutí“ při všech dalších okolnostech. q) Provede se též jedna zkouška na třech rozprašovačích s 10 % až 12 % úrovní jmenovité náplně. Tyto nádobky se vyzkouší ve „vzdálenosti vzplanutí rozprachu u plných nádobek + 15 cm“ mezi tryskou rozprašovače a plamenem hořáku. r) Vyprazdňujte aerosolový rozprašovač na 10 % až 12 % úrovně jmenovité náplně (hmotnosti) rozprachem maximálně 30 sekund. Dodržujte minimální časový interval 300 s mezi rozprachy. V tomto mezičase musí být rozprašovače umístěny pro kondicionování ve vodní lázni. s) Opakujte kroky g) až n) pro 10 % až 12 % jmenovité náplně aerosolového rozprašovače, vynechejte kroky l) a m). Tato zkouška se provádí pouze jednou na každém rozprašovači v poloze (například ve svislé nebo převrácené), při které došlo k vzplanutí (pokud k němu došlo), v případě zkoušení plného rozprašovače. t) Všechny výsledky zaznamenejte do níže uvedené tabulky 3.1.1. 3.1.3.2.1 Veškeré zkoušky se musí uskutečnit v digestoři, v místnosti, kterou lze dobře větrat. Digestoř a zkušební místnost se větrají nejméně 3 minuty po každé zkoušce. Dodržujte veškerá nezbytná bezpečností opatření, aby se předešlo vdechnutí spalin. 3.1.3.2.2 Rozprašovače s úrovní jmenovité náplně 10 % až 12 % se zkoušejí jen jednou. Výsledná tabulka vyžaduje pouze jediný výsledek pro uvedený rozprašovač. 3.1.3.2.3 Když jsou výsledky zkoušky rozprašovače v poloze, v jaké se má v souladu se svou konstrukcí používat, negativní, zopakuje se zkouška rozprašovače v takové poloze, v jaké nejspíše dojde k pozitivnímu výsledku. 3.1.4 Metoda vyhodnocení výsledků 3.1.4.1 Všechny výsledky se zaznamenají. Tabulka 3.1.1 uvedená níže je vzorem „tabulky výsledků“, jaký se má použít. Tabulka 3.1.1 Datum| Teplota ... °C Relativní vlhkost ... % ---|--- Název výrobku| | | Čistý objem| | Nádoba 1| Nádoba 2| Nádoba 3 Počáteční úroveň plnění| | %| %| % Vzdálenost rozprašovače| Zkouška| 1 2 3| 1 2 3| 1 2 3 15 cm| Vzplanutí? A/N | | | | Vzplanutí? A/N | | | | Vzplanutí? A/N | | | | Vzplanutí? A/N | | | | Vzplanutí? A/N | | | | Vzplanutí? A/N | | | Pozorování, včetně polohy nádoby| | | | 3.2 Zkouška vzplanutí v uzavřeném prostoru 3.2.1 Úvod Tímto zkušebním postupem se určuje hořlavost produktů vycházejících z aerosolových rozprašovačů vzhledem k jejich tendenci vzplanout v uzavřeném nebo omezeném prostoru. Obsah aerosolového rozprašovače je vystříknut do válcové zkušební nádoby obsahující hořící svíčku. Jestliže nastává znatelné vzplanutí, zaznamená se uplynulý čas a vystříkané množství. 3.2.2 Přístroje a materiál 3.2.2.1 Vyžadují se následující přístroje: měřič času (stopky)| s přesností na ± 0,2 s ---|--- vodní lázeň udržovaná na 20 °C| s přesností ± 1 °C kalibrované laboratorní váhy (váhy)| s přesností ± 0,1 g teploměr| s přesností ± 1 °C vlhkoměr| s přesností ± 5 % tlakoměr| s přesností ± 10 kPa válcová zkušební nádoba| podrobně popsaná níže 3.2.2.2 Příprava zkušebního přístroje 3.2.2.2.1 Válcová zkušební nádoba o objemu přibližně 200 dm3, o průměru přibližně 600 mm a délce přibližně 720 mm na jednom konci otevřená, se připraví takto: a) k otevřenému konci nádoby se připevní uzavírací systém, sestávající z výklopného víka, nebo b) jako uzavírací systém lze použít plastovou fólii tloušťky 0,01 mm až 0,02 mm. Pokud se ke zkoušení použije plastová fólie, musí se použít níže popsaným způsobem: Fólie se natáhne přes otevřený konec nádoby a upevní se na tomto místě pryžovou páskou. Síla této pryžové pásky musí být taková, že pokud se napne kolem nádoby a opírá se o její stěnu, tak se napíná jen na 25 mm, připevní-li se hmotnost 0,45 kg k jejímu nejnižšímu bodu. Prořízne se 25 mm fólie, s počátkem vzdáleným 50 mm od okraje nádoby. Zajistí se, aby byla fólie napnutá, c) na druhém konci nádoby se vyvrtá otvor o průměru 50 mm vzdálený 100 mm od okraje takovým způsobem, že je-li nádoba položena a připravena na zkoušku (viz obrázek 3.2.1), je otvor umístěn zcela nahoře, Obrázek 3.2.1 90kB d) na kovový držák o rozměrech 200 mm × 200 mm se umístí parafínová svíčka o průměru 20 mm až 40 mm a s původní výškou 100 mm. Svíčka musí být vyměněna ve chvíli, kdy je její výška menší než 80 mm. Plamen svíčky se chrání před činností spreje stínicí destičkou 150 mm širokou a 200 mm vysokou. Toto zahrnuje také plochu se sklonem 45° umístěnou 150 mm od základny stínicí destičky (obrázek 3.2.2), Obrázek 3.2.2 62kB e) svíčka na kovové podložce se umístí do středu nádoby (viz obrázek 3.2.3), Obrázek 3.2.3 90kB f) nádoba se položí na zem nebo na stojan v prostředí, kde je teplota mezi 15 °C a 25 °C. Výrobek, jež se má zkoušet, se bude stříkat uvnitř nádoby o objemu přibližně 200 dm3, ve které bude zdroj vzplanutí. 3.2.2.2.2 Obvykle je výrobek nastřikován v úhlu 90° ke svislé ose aerosolového rozprašovače. Rozmístění a popisovaný postup se týká obvyklého typu aerosolového rozprašovače. V neobvyklých případech aplikace aerosolů (například vertikálně stříkající aerosolové rozprašovače) musí být zaznamenány změny ve vybavení a postupech v souladu s osvědčenou laboratorní praxí, jako je ISO/IEC 17025:1999 „Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří“. 3.2.3 Postup 3.2.3.1 Obecné požadavky 3.2.3.1.1 Před zkouškou je každý aerosolový rozprašovač kondicionován a potom propláchnut vyprazdňováním po dobu cca 1 s. Účelem tohoto opatření je odstranit nestejnorodý materiál ze stoupací trubičky. 3.2.3.1.2 Pokyny pro použití se musí přísně dodržovat včetně toho, zda je rozprašovač určen k používání ve svislé nebo převrácené poloze. Vyžaduje-li se protřepání, protřepejte bezprostředně před zkoušením. 3.2.3.1.3 Zkoušky se uskuteční v prostředí bez průvanu s možností větrání, s teplotou nastavitelnou na 20 °C ± 5 °C při relativní vlhkosti vzduchu v rozsahu od 30 % do 80 %. 3.2.3.2 Postup zkoušky a) Před každou zkouškou se minimálně tři plné aerosolové rozprašovače od každého druhu výrobku kondicionují ponořením nejméně 95 % aerosolového rozprašovače do vody o teplotě 20 °C ± 1 °C nejméně na 30 minut (je-li aerosol plně ponořen, je 30minutové kondicionování dostačující). b) Změřte nebo vypočítejte skutečný objem nádoby v dm3. c) Dodržujte obecné požadavky. Zaznamenejte teplotu a relativní vlhkost prostředí. d) Stanovte vnitřní tlak a výdej náplně při 20 °C ± 1 °C (aby byly vyloučeny vadné nebo jen částečně naplněné aerosolové rozprašovače). e) Zvažte jeden z aerosolových rozprašovačů a zaznamenejte jeho hmotnost. f) Zapalte svíčku a aplikujte uzavírací systém (víko nebo plastová fólie). g) Umístěte otvor trysky aerosolového rozprašovače ve vzdálenosti 35 mm nebo blíže, jedná-li se o výrobek se širokým rozprachem, od středu vyvrtaného otvoru v nádobě. Spusťte měřidlo času (stopky) a dodržujte pokyny pro použití výrobku; nasměrujte rozprach ke středu protějšího konce (víka nebo plastové fólie). Aerosolový rozprašovač se zkouší v poloze, v jaké se má v souladu se svou konstrukcí používat, tj. ve svislé nebo v převrácené poloze. h) Rozprašujte, dokud nedojde ke vzplanutí. Zastavte měřič času a zaznamenejte uplynulý čas. Aerosolový rozprašovač znovu zvažte a zaznamenejte jeho hmotnost. i) Vyvětrejte a vyčistěte nádobu, odstraňte každý zbytek, který by pravděpodobně mohl ovlivnit následující zkoušky. Bude-li to nezbytné, ochlaďte nádobu. j) Opakujte kroky d) až i) zkušebního postupu u dalších dvou aerosolových rozprašovačů od stejného výrobku (celkem tři, každý rozprašovač se zkouší jen jednou). 3.2.4 Metoda vyhodnocení výsledků 3.2.4.1 Vypracuje se protokol o zkoušce, který musí obsahovat následující informace: a) zkoušený výrobek a jeho reference, b) vnitřní tlak a výdej náplně aerosolového rozprašovače, c) teplotu a relativní vlhkost vzduchu v místnosti, d) pro každou zkoušku dobu vypouštění (vyjádřenou v sekundách) nutnou k docílení vzplanutí (pokud výrobek nevzplane, prohlášení o tomto jevu), e) hmotnost výrobku vystříkaného během každé zkoušky (vyjádřenou v gramech), f) skutečný objem nádoby (vyjádřený v dm3). 3.2.4.2 Časový ekvivalent (teq) potřebný k docílení vzplanutí v jednom krychlovém metru může být vypočítán podle vzorce ýřčýátcq=1000×dobavýstřikusskutečnýobjemnádobydm3 3.2.4.3 Hustota vznícení (Ddef) potřebná k docílení vzplanutí během zkoušky může být vypočítána podle vzorce žíříéáěčýáDdef=1000×množstvívystříkanénáplněgskutečnýobjemnádobydm3 3.3 Zkouška hořlavosti aerosolové pěny 3.3.1 Úvod 3.3.1.1 Tímto zkušebním postupem se určuje hořlavost aerosolového rozprašovače aplikovaného ve formě pěny, nestabilní pěny, gelu nebo pasty. Přibližně 5 g pěny, nestabilní pěny, gelu nebo pasty se nanese z aerosolové nádobky na hodinové sklíčko. Zdroj vzplanutí (svíčka, vosková páska, zápalka nebo zapalovač) se umístí na spodek hodinového sklíčka a pozoruje se, zda dojde ke vzplanutí a trvalému hoření pěny, nestabilní pěny, gelu nebo pasty. Vzplanutí je definováno jako udržení stabilního plamene vysokého nejméně 4 cm po dobu nejméně 2 s. 3.3.2 Přístroje a materiál 3.3.2.1 Vyžadují se následující přístroje: měřidlo se stupnicí, držák a svorka| stupně v cm ---|--- ohnivzdorné hodinové sklíčko přibližně 150 mm v průměru měřič času (stopky)| s přesností na ± 0,2 s svíčka, vosková páska, zápalka nebo zapalovač kalibrované laboratorní váhy (váhy)| s přesností ± 0,1 g vodní lázeň udržovaná na 20 °C| s přesností ± 1 °C teploměr| s přesností ± 1 °C vlhkoměr| s přesností ± 5 % tlakoměr| s přesností ± 10 kPa 3.3.2.2 Hodinové sklíčko se umístí na ohnivzdorný povrch do prostoru bez průvanu, který může být po každé zkoušce vyvětrán. Měřidlo se stupnicí se umístí přesně za hodinové sklíčko a udrží se kolmo v této pozici pomocí držáku a svorky. 3.3.2.3 Měřidlo se umístí tak, že začátek stupnice je srovnán se základnou hodinového sklíčka ve vodorovné rovině. 3.3.3 Postup 3.3.3.1 Obecné požadavky 3.3.3.1.1 Před zkouškou je každý aerosolový rozprašovač kondicionován a potom se vyprazdňuje po dobu cca 1 s. Účelem tohoto opatření je odstranit nestejnorodý materiál ze stoupací trubičky. 3.3.3.1.2 Pokyny pro použití se musí přísně dodržovat včetně toho, zda je rozprašovač určen k používání ve svislé nebo převrácené poloze. Je-li požadováno protřepání, protřepejte bezprostředně před zkoušením. 3.3.3.1.3 Zkoušky se uskuteční v prostředí bez průvanu s možností větrání, s teplotou nastavitelnou na 20 °C ± 5 °C a při relativní vlhkosti vzduchu v rozsahu 30 % až 80 %. 3.3.3.2 Postup zkoušky a) Před každou zkouškou se minimálně čtyři plné aerosolové rozprašovače od každého druhu výrobku kondicionují ponořením nejméně 95 % aerosolového rozprašovače do vody o teplotě 20 °C ± 1 °C nejméně na 30 minut (je-li aerosol plně ponořen, je 30minutové kondicionování dostačující). b) Dodržujte obecné požadavky. Zaznamenejte teplotu a relativní vlhkost prostředí. c) Stanovte vnitřní tlak při 20 °C ± 1 °C (aby byly vyloučeny vadné nebo jen částečně naplněné aerosolové rozprašovače). d) Změřte rychlost vyprázdnění nebo průtokovou rychlost aerosolového výrobku, který má být zkoušen, aby mohla být přesněji změřena aplikovaná dávka zkušebního výrobku. e) Zvažte jeden z aerosolových rozprašovačů a zaznamenejte jeho hmotnost. f) Na základě změřeného vyprázdnění nebo průtokové rychlosti a podle pokynů výrobce aplikujte přibližně 5 g výrobku na střed čistého hodinového sklíčka s cílem vytvořit násyp nejvýše 25 mm. g) Během 5 s po ukončení vyprázdnění přiložte zdroj vzplanutí k okraji vzorku v jeho základně a zároveň spusťte měřič času (stopky). Pokud je to nutné, odstraní se po přibližně dvou sekundách zdroj vzplanutí od okraje vzorku, aby bylo zřetelně vidět, zda nastalo vzplanutí. Pokud není zřejmé žádné vzplanutí vzorku, přiloží se zdroj vzplanutí opět k okraji vzorku. h) Pokud nastane vzplanutí, zaznamená se i) maximální výška plamene nad základnou hodinového sklíčka v cm, ii) hoření plamene v sekundách, iii) aerosolový rozprašovač se vysuší a znovu zváží a vypočítá se hmotnost vystříkané náplně. i) Zkušební prostor se větrá bezprostředně po každé zkoušce. j) Pokud vzplanutí nenastane a vyprázdněný výrobek zůstává během celé doby svého používání ve formě pěny nebo pasty, kroky e) až i) se zopakují. Nechte výrobek stát po dobu 30 s, 1 min, 2 min nebo 4 min před přiložením zdroje vzplanutí. k) Zopakujte kroky e) až j) zkušebního postupu ještě dvakrát (celkem 3) pro stejnou nádobku. l) Zopakujte kroky e) až k) zkušebního postupu pro další dvě aerosolové nádobky (celkem 3 nádobky) stejného výrobku. 3.3.4 Metoda vyhodnocení výsledků 3.3.4.1 Vypracuje se protokol o zkoušce, který musí obsahovat následující informace: a) zda výrobek vzplanul, b) maximální výšku plamene v cm, c) dobu hoření plamene v s, d) hmotnost zkoušeného výrobku.“. Čl. II Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 29. dubna 2010. Předseda vlády: Ing. Fischer, CSc. v. r. Ministr průmyslu a obchodu: Ing. Tošovský v. r. 4) Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů.
Úplné znění zákona č. 314/2009 Sb.
Úplné znění zákona č. 314/2009 Sb. Úplné znění zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), jak vyplývá z pozdějších změn Vyhlášeno 11. 9. 2009, částka 95/2009 * ČÁST PRVNÍ - PODMÍNKY PODNIKÁNÍ A VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY V ENERGETICKÝCH ODVĚTVÍCH (§ 1 — § 104) k zákonu č. 458/2000 Sb. 314 PŘEDSEDA VLÁDY vyhlašuje úplné znění zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 151/2002 Sb., zákonem č. 262/2002 Sb., zákonem č. 309/2002 Sb., zákonem č. 278/2003 Sb., zákonem č. 356/2003 Sb., zákonem č. 670/2004 Sb., zákonem č. 186/2006 Sb., zákonem č. 342/2006 Sb., zákonem č. 296/2007 Sb., zákonem č. 124/2008 Sb. a zákonem č. 158/2009 Sb. ZÁKON o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon) Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ PODMÍNKY PODNIKÁNÍ A VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY V ENERGETICKÝCH ODVĚTVÍCH HLAVA I OBECNÁ ČÁST § 1 Předmět úpravy Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1), zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropských společenství1a) a upravuje podmínky podnikání, výkon státní správy a regulaci v energetických odvětvích, kterými jsou elektroenergetika, plynárenství a teplárenství, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené. § 2 Vymezení pojmů (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) energetickou službou činnosti, které vedou ke zvýšení energetické účinnosti a k úsporám primární energie, b) vymezeným územím území, na němž držitel licence na distribuci elektřiny, distribuci plynu nebo rozvod tepelné energie vykonává licencovanou činnost, c) zvýšením energetické účinnosti nárůst energetické účinnosti u konečného uživatele v důsledku technologických či ekonomických změn, d) úsporami energie množství ušetřené energie určené měřením nebo odhadem spotřeby před provedením jednoho či více opatření ke zvýšení energetické účinnosti a po něm, při zajištění normalizace vnějších podmínek, které spotřebu energie ovlivňují, e) poskytovatelem energetických služeb fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje energetické služby nebo nabízí jiná opatření ke zvýšení energetické účinnosti zařízení uživatele, či v rámci jeho budovy a nese při tom jistou míru finančního rizika. (2) Dále se pro účely tohoto zákona rozumí a) v elektroenergetice 1. distribuční soustavou vzájemně propojený soubor vedení a zařízení o napětí 110 kV, s výjimkou vybraných vedení a zařízení o napětí 110 kV, která jsou součástí přenosové soustavy, a vedení a zařízení o napětí 0,4/0,23 kV, 1,5 kV, 3 kV, 6 kV, 10 kV, 22 kV, 25 kV nebo 35 kV sloužící k zajištění distribuce elektřiny na vymezeném území České republiky, včetně systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky včetně elektrických přípojek ve vlastnictví provozovatele distribuční soustavy; distribuční soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu, 2. druhotným energetickým zdrojem využitelný energetický zdroj, jehož energetický potenciál vzniká jako vedlejší produkt při přeměně a konečné spotřebě energie, při uvolňování z bituminozních hornin nebo při energetickém využívání nebo odstraňování odpadů a náhradních paliv vyrobených na bázi odpadů nebo při jiné hospodářské činnosti, 3. elektrickou přípojkou zařízení, které začíná odbočením od spínacích prvků nebo přípojnic v elektrické stanici a mimo ní odbočením od vedení přenosové nebo distribuční soustavy, a je určeno k připojení odběrného elektrického zařízení, 4. elektrickou stanicí soubor staveb a zařízení elektrizační soustavy, který umožňuje transformaci, kompenzaci, přeměnu nebo přenos a distribuci elektřiny, včetně prostředků nezbytných pro zajištění jejich provozu, 5. elektrizační soustavou vzájemně propojený soubor zařízení pro výrobu, přenos, transformaci a distribuci elektřiny, včetně elektrických přípojek, přímých vedení, a systémy měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky, a to na území České republiky, 6. kombinovanou výrobou elektřiny a tepla přeměna primární energie na energii elektrickou a užitečné teplo ve společném současně probíhajícím procesu v jednom výrobním zařízení, 7. měřicím zařízením veškerá zařízení pro měření, přenos a zpracování naměřených hodnot, 8. odběrným místem místo, kde je instalováno odběrné elektrické zařízení jednoho zákazníka, včetně měřicích transformátorů, do něhož se uskutečňuje dodávka elektřiny, 9. odchylkou součet rozdílů skutečných a sjednaných dodávek nebo odběrů elektřiny v daném časovém úseku, 10. podpůrnými službami činnosti fyzických či právnických osob, jejichž zařízení jsou připojena k elektrizační soustavě, které jsou určeny k zajištění systémových služeb, a po jejichž aktivaci zpravidla dochází k dodávce regulační energie, 11. přímým vedením vedení elektřiny spojující výrobnu elektřiny, která není připojena k přenosové soustavě nebo k distribuční soustavě, a odběrné místo, které není elektricky propojeno s přenosovou soustavou nebo s distribuční soustavou, nebo elektrické vedení zabezpečující přímé zásobování vlastních provozoven výrobce elektřiny, jeho ovládaných společností nebo zákazníků, a není vlastněno provozovatelem přenosové soustavy ani provozovatelem distribuční soustavy, 12. přenosovou soustavou vzájemně propojený soubor vedení a zařízení 400 kV, 220 kV a vybraných vedení a zařízení 110 kV, uvedených v příloze Pravidel provozování přenosové soustavy, sloužící pro zajištění přenosu elektřiny pro celé území České republiky a propojení s elektrizačními soustavami sousedních států, včetně systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky; přenosová soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu, 13. regulační energií elektřina zajišťovaná aktivací podpůrných služeb nebo na vyrovnávacím trhu s regulační energií nebo elektřina obstaraná provozovatelem přenosové soustavy v zahraničí, 14. subjektem zúčtování fyzická nebo právnická osoba, pro kterou operátor trhu na základě smlouvy o zúčtování odchylek provádí vyhodnocení, zúčtování a vypořádání odchylek, 15. systémovými službami činnosti provozovatele přenosové soustavy pro zajištění spolehlivého provozu elektrizační soustavy s ohledem na provoz v rámci propojených elektrizačních soustav, 16. typovým diagramem diagram charakterizující roční průběh spotřeby elektřiny u zákazníka, který se používá pro vyhodnocování odchylek, 17. vertikálně integrovaným podnikatelem podnikatel, který je držitelem alespoň jedné z licencí na přenos elektřiny nebo distribuci elektřiny a alespoň jedné z licencí na výrobu elektřiny nebo obchod s elektřinou, nebo skupina podnikatelů, pokud jejich vzájemné vztahy odpovídají bezprostředně závaznému předpisu Evropských společenství1b) a jsou držiteli alespoň jedné z licencí na přenos elektřiny nebo distribuci elektřiny a alespoň jedné z licencí na výrobu elektřiny nebo obchod s elektřinou, 18. vyrovnávacím trhem s regulační energií trh s regulační energií vypořádaný a organizovaný operátorem trhu v součinnosti s provozovatelem přenosové soustavy, 19. zákazníkem fyzická či právnická osoba odebírající elektřinu odběrným elektrickým zařízením, které je připojeno k přenosové nebo distribuční soustavě, která nakoupenou elektřinu pouze spotřebovává nebo přeúčtovává, 20. výrobnou elektřiny energetické zařízení pro přeměnu různých forem energie na elektřinu, zahrnující všechna nezbytná zařízení; výrobna elektřiny o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 100 MW a více, s možností poskytovat podpůrné služby k zajištění provozu elektrizační soustavy, je zřizována a provozována ve veřejném zájmu, b) v plynárenství 1. distribuční soustavou vzájemně propojený soubor vysokotlakých, středotlakých a nízkotlakých plynovodů, plynovodních přípojek ve vlastnictví provozovatele distribuční soustavy a souvisejících technologických objektů, včetně systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k převodu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, který není přímo propojen s kompresními stanicemi a na kterém zajišťuje distribuci plynu držitel licence na distribuci plynu; distribuční soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu, 2. hlavním uzávěrem plynu uzavírací armatura odběrného plynového zařízení, která odděluje odběrné plynové zařízení od plynovodní přípojky, 3. měřicím zařízením veškerá zařízení pro měření, přenos a zpracování naměřených hodnot, 4. odběrným místem místo, kde je instalováno odběrné plynové zařízení jednoho zákazníka, do něhož se uskutečňuje dodávka plynu měřená měřicím zařízením, 5. odběrným plynovým zařízením veškerá zařízení počínaje hlavním uzávěrem plynu včetně zařízení pro konečné využití plynu; není jím měřicí zařízení, 6. odchylkou rozdíl skutečných a sjednaných dodávek nebo odběrů plynu za daný celý obchodní den, 7. plynárenskou soustavou vzájemně propojený soubor zařízení pro výrobu, přepravu, distribuci a uskladnění plynu, včetně systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k převodu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, které slouží k provozování těchto zařízení, 8. plynárenským zařízením veškerá plynová zařízení s výjimkou odběrných plynových zařízení, 9. plynem zemní plyn, svítiplyn, koksárenský plyn čistý, degazační a generátorový plyn, bioplyn, propan, butan a jejich směsi, pokud nejsou používány pro pohon motorových vozidel, 10. plynovodem zařízení k potrubní dopravě plynu přepravní nebo distribuční soustavou a přímé a těžební plynovody, 11. plynovodní přípojkou zařízení začínající odbočením z plynovodu přepravní nebo distribuční soustavy a ukončené před hlavním uzávěrem plynu; toto zařízení slouží k připojení odběrného plynového zařízení, 12. plynovým zařízením zařízení pro výrobu a úpravu plynu, podzemní zásobníky plynu, zásobníky zkapalněných plynů, plynojemy, plnírny, zkapalňovací, odpařovací, kompresní a regulační stanice, nízkotlaké, středotlaké, vysokotlaké a přímé plynovody, plynovodní přípojky, těžební plynovody, odběrná plynová zařízení, související technologická zařízení, 13. podzemním zásobníkem plynu plynové zařízení, včetně souvisejících technologických objektů a systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k převodu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, sloužící k uskladňování plynu; podzemní zásobník plynu je zřizován a provozován ve veřejném zájmu, 14. právem přístupu třetích stran právo účastníka trhu s plynem na uzavření smlouvy s provozovatelem přepravní soustavy, provozovatelem distribuční soustavy nebo provozovatelem podzemního zásobníku plynu o zajištění příslušné licencované činnosti podle tohoto zákona, 15. přepravní soustavou vzájemně propojený soubor vysokotlakých plynovodů a kompresních stanic a souvisejících technologických objektů, včetně systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k přenosu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, propojený s plynárenskými soustavami v zahraničí, na kterém zajišťuje přepravu plynu držitel licence na přepravu plynu; přepravní soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu, 16. přímým plynovodem plynovod, který není součástí přepravní soustavy nebo distribuční soustavy a který je dodatečně zřízený pro dodávku plynu zákazníkovi, a slouží pouze pro vlastní potřebu zákazníka, 17. rozhodujícím zdrojem plynu stát, na jehož území se vytěžilo více jak 50 % celkové roční spotřeby plynu v České republice, 18. společným odběrným plynovým zařízením odběrné plynové zařízení v nemovitostinemovitosti vlastníka, jehož prostřednictvím je plyn dodáván zákazníkům v této nemovitosti, 19. subjektem zúčtování účastník trhu s plynem, pro kterého operátor trhu na základě smlouvy o zúčtování odchylek provádí vyhodnocení, zúčtování a vypořádání odchylek, 20. technickým pravidlem pravidlo vyjadřující stav technického poznání a techniky v odvětví plynárenství, 21. těžebním plynovodem plynovod připojující výrobnu plynu k přepravní soustavě nebo distribuční soustavě nebo jinému těžebnímu plynovodu, 22. tlakovou úrovní maximální provozní tlak pro plynová zařízení uvedený v technických normách nebo technických pravidlech, 23. typovým diagramem dodávek diagram charakterizující roční průběh spotřeby plynu u zákazníků, jejichž odběrná místa nejsou vybavena průběhovým měřením, používaný pro vyhodnocování spotřeby, 24. vertikálně integrovaným plynárenským podnikatelem podnikatel, který je držitelem alespoň jedné z licencí na přepravu plynu, uskladňování nebo distribuci plynu a zároveň alespoň jedné z licencí na výrobu plynu nebo obchod s plynem, nebo skupina podnikatelů, jejichž vzájemné vztahy odpovídají bezprostředně závaznému předpisu Evropských společenství1b) a kteří vykonávají alespoň jednu z činností přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a alespoň jednu z činností výroba plynu nebo obchod s plynem, 25. volnou kapacitou rozdíl mezi technickou kapacitou přepravní soustavy nebo distribuční soustavy nebo podzemního zásobníku plynu nebo těžebního plynovodu a souhrnem všech smluvně zajišťovaných kapacit v daném časovém období při dodržení smluvních tlaků a kapacit nezbytných pro příslušného držitele licence k zajištění bezpečnosti a spolehlivosti provozu příslušného plynárenského zařízení, 26. zákazníkem fyzická či právnická osoba odebírající plyn odběrným plynovým zařízením, které je připojeno k přepravní nebo distribuční soustavě nebo k těžebnímu plynovodu, která odebraný plyn pouze spotřebovává nebo přeúčtovává, c) v teplárenství 1. distributorem tepelné energie vlastník nebo nájemce rozvodného tepelného zařízení, kterým se tepelná energie dopravuje nebo transformuje a dodává k dalšímu využití jiné fyzické či právnické osobě, 2. dodavatelem tepelné energie fyzická či právnická osoba dodávající tepelnou energii jiné fyzické či právnické osobě; dodavatelem může být výrobce, distributor a rovněž vlastník nebo společenství vlastníků zajišťující tepelnou energii jako plnění poskytované s užíváním bytů či nebytových prostorů nebo k technologickým účelům, 3. dodávkou tepelné energie dodávka energie tepla nebo chladu k dalšímu využití jinou fyzickou či právnickou osobou; dodávka energie tepla k dalšímu využití se uskutečňuje ve veřejném zájmu, 4. konečným spotřebitelemspotřebitelem fyzická či právnická osoba, která dodanou tepelnou energii pouze spotřebovává, 5. odběratelem tepelné energie distributor, vlastník či společenství vlastníků odběrného tepelného zařízení; odběratelem může být také konečný spotřebitelspotřebitel; dodávka tepelné energie přímo konečnému spotřebitelispotřebiteli je podmíněna přímým odběrem pro všechny konečné spotřebitelespotřebitele v centrálně vytápěném objektu, 6. odběrem tepelné energie převzetí dodávky tepelné energie od výrobce nebo distributora ke konečné spotřebě nebo dalšímu využití, 7. odběrným místem místo plnění stanovené ve smlouvě o dodávce tepelné energie, v němž přechází tepelná energie z vlastnictví dodavatele do vlastnictví odběratele, 8. odběrným tepelným zařízením zařízení připojené na zdroj či rozvod tepelné energie určené pro vnitřní rozvod a spotřebu tepelné energie v objektu nebo jeho části, případně v souboru objektů odběratele, 9. rozvodem tepelné energie doprava, akumulace, přeměna parametrů a dodávka tepelné energie rozvodným tepelným zařízením, 10. rozvodným tepelným zařízením zařízení pro dopravu tepelné energie tvořené tepelnými sítěmi, předávacími stanicemi a domovními předávacími stanicemi; odběrné tepelné zařízení není součástí rozvodného tepelného zařízení, 11. objektem ucelené stavební dílo technicky propojené jedním společným odběrným tepelným zařízením, 12. užitečným teplem teplo vyrobené v procesu kombinované výroby elektřiny a tepla sloužící pro dodávky do soustavy centralizovaného zásobování teplem nebo k dalšímu využití pro technologické účely s výjimkou odběru pro vlastní spotřebu zdroje a tepelné energie využité k další přeměně na elektrickou nebo mechanickou energii. § 3 Podnikání v energetických odvětvích (1) Předmětem podnikání v energetických odvětvích je výroba elektřiny, přenos elektřiny, distribuce elektřiny a obchod s elektřinou, činnosti operátora trhu, výroba plynu, přeprava plynu, distribuce plynu, uskladňování plynu a obchod s plynem a výroba tepelné energie a rozvod tepelné energie. (2) Přenos elektřiny, přeprava plynu, distribuce elektřiny a distribuce plynu, uskladňování plynu, výroba a rozvod tepelné energie se uskutečňují ve veřejném zájmu. (3) Podnikat v energetických odvětvích na území České republiky mohou za podmínek stanovených tímto zákonem fyzické či právnické osoby pouze na základě licence udělené Energetickým regulačním úřadem. Licence podle tohoto zákona se nevyžaduje na obchod, výrobu, distribuci a uskladňování svítiplynu, koksárenského plynu čistého, degazačního a generátorového plynu, bioplynu, propanu, butanu a jejich směsí, pokud se nejedná o distribuci potrubními systémy, k nimž je připojeno více než 50 odběrných míst, a na výrobu tepelné energie určené pro dodávku konečným spotřebitelůmspotřebitelům jedním odběrným tepelným zařízením ze zdroje tepelné energie umístěného v témže objektu nebo mimo objekt v případě, že slouží ke stejnému účelu. Dále se licence podle tohoto zákona neuděluje na činnost, kdy zákazník či odběratel poskytuje odebranou elektřinu, plyn nebo tepelnou energii jiné fyzické či právnické osobě prostřednictvím vlastního nebo jím provozovaného odběrného elektrického, plynového nebo tepelného zařízení, přičemž náklady na nákup elektřiny, plynu nebo tepelné energie na tyto osoby pouze rozúčtuje dohodnutým nebo určeným způsobem a nejedná se o podnikání. V případě elektrických zařízení je rozúčtování možné pouze u zařízení do napětí 52 kV včetně. § 4 Licence (1) Licence se uděluje nejvýše na 25 let, a to na a) výrobu elektřiny, b) výrobu plynu, c) přenos elektřiny, d) přepravu plynu, e) distribuci elektřiny, f) distribuci plynu, g) uskladňování plynu, h) výrobu tepelné energie, i) rozvod tepelné energie. (2) Licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem se uděluje na dobu 5 let. Licence na činnosti operátora trhu se uděluje na dobu 25 let. (3) Pro celé území České republiky jsou vydávány jako výlučné a) licence na přenos elektřiny, b) licence na přepravu plynu a c) licence na činnosti operátora trhu. (4) V případě, že žadatel o udělení licence podle odstavce 1 doloží vlastnictví nebo jiné užívací právo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti na dobu kratší než 25 let, licence se uděluje nejvýše na tuto dobu. § 5 Podmínky udělení licence (1) Podmínkou pro udělení licence fyzické osobě je a) dosažení věku 18 let, b) úplná způsobilost k právním úkonům, c) bezúhonnostbezúhonnost, d) odborná způsobilost nebo ustanovení odpovědného zástupce podle § 6. (2) Žádá-li o udělení licence právnická osoba, musí podmínky podle odstavce 1 písm. a) až c) splňovat členové statutárního orgánu. Dále je podmínkou pro udělení licence právnické osobě ustanovení odpovědného zástupce. (3) Fyzická nebo právnická osoba, která žádá o udělení licence, musí prokázat, že má finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti. Fyzická nebo právnická osoba žádající o udělení licence je povinna doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti. Není-li žadatel o licence vlastníkem energetického zařízení, je povinen doložit i souhlas vlastníka energetického zařízení s jeho použitím k účelům vymezeným tímto zákonem, a to nejméně po dobu, na kterou má být licence udělena. Energetické zařízení musí mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám. Finanční předpoklady není povinen prokazovat žadatel o licenci na výrobu elektřiny, pokud bude instalovaný elektrický výkon výrobny elektřiny nižší než 200 kW, nebo žadatel o licenci na výrobu tepelné energie, pokud bude instalovaný tepelný výkon zdroje tepelné energie nižší než 1 MW. (4) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen a) pro trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání alespoň 1 roku, b) pro trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně, jehož skutková podstata souvisí s podnikáním a na který se nevztahuje písmeno a), nebo c) pro trestný čintrestný čin spáchaný z nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání v energetice, pokud se na něho nehledí, jako by odsouzen nebyl. (5) Odbornou způsobilostí pro udělení licence podle § 4 odst. 1 se rozumí ukončené vysokoškolské vzdělání technického směru a 3 roky praxe v oboru nebo úplné střední odborné vzdělání technického směru s maturitou a 6 roků praxe v oboru. U výroby elektřiny nebo tepelné energie do instalovaného výkonu výrobny 1 MW včetně a samostatného distribučního zařízení elektřiny nebo rozvodného zařízení tepelné energie s instalovaným výkonem do 1 MW včetně postačuje vyučení v oboru a 3 roky praxe v oboru nebo osvědčení o rekvalifikaci k provozování malých energetických zdrojů nebo obdobné osvědčení vydané v jiném státě. U výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů do instalovaného výkonu výrobny 20 kW není povinnost prokazovat odbornou způsobilost. (6) Finančními předpoklady se rozumí schopnost žadatele finančně zabezpečit provozování činnosti, na kterou je vyžadována licence, a schopnost zabezpečit závazky nejméně na období 5 let. Finanční předpoklady žadatel nesplňuje, pokud v průběhu uplynulých 3 let soud zrušil konkurz vedený na majetek žadatele proto, že bylo splněno rozvrhové usnesení, nebo soud zrušil konkurz proto, že majetek úpadce nepostačuje k úhradě nákladů konkurzu, nebo soud zamítl návrh na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku. Žadatel o licenci není finančně způsobilý, jestliže má evidovány nedoplatky na daních, clech a poplatcích, pojistném na sociálním zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistném na všeobecné zdravotní pojištění a na pokutách. (7) K udělení licence na výrobu elektřiny nebo tepla v jaderných zařízeních je nezbytný souhlas Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. § 6 Odpovědný zástupce (1) Odpovědný zástupce, je-li ustanoven, odpovídá za výkon licencované činnosti podle tohoto zákona. (2) Odpovědný zástupce musí splňovat podmínky pro udělení licence podle § 5 odst. 1. (3) Funkci odpovědného zástupce lze vykonávat vždy jen pro jednoho držitele licence. (4) Je-li držitel licence právnickou osobou, je vždy povinen ustanovit odpovědného zástupce. Je-li držitel licence fyzickou osobou, je povinen ustanovit odpovědného zástupce, nesplňuje-li sám podmínku odborné způsobilosti. (5) Odpovědným zástupcem právnické osoby nesmí být člen dozorčí rady nebo jiného kontrolního orgánu této právnické osoby. (6) Ustanovení odpovědného zástupce držitele licence schvaluje Energetický regulační úřad. (7) Přestane-li v průběhu výkonu licencované činnosti odpovědný zástupce svou funkci vykonávat nebo přestane-li splňovat podmínky pro výkon funkce odpovědného zástupce, má držitel licence povinnost do 15 dnů navrhnout nového odpovědného zástupce. Do doby schválení nového odpovědného zástupce odpovídá za výkon licencované činnosti držitel licence. § 7 Žádost o licenci (1) Licence se uděluje na základě písemné žádosti. (2) Žádost o udělení licence fyzické osobě obsahuje a) jméno a příjmení, trvalý pobyt, rodné číslo, pokud bylo přiděleno, nebo datum narození; ustanoví-li odpovědného zástupce, též tyto údaje týkající se odpovědného zástupce, b) předmět, místo a rozsah podnikání, seznam provozoven, u licencí na distribuci a rozvod též vymezené území, c) obchodní firmu, je-li žadatel zapsán do obchodního rejstříku, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, d) požadovanou dobu, na kterou má být licence udělena, a navrhovaný termín zahájení výkonu licencované činnosti, e) u zahraniční fyzické osoby bydliště mimo území České republiky, místo pobytu v České republice, pokud byl povolen, umístění organizační složky v České republice a údaje uvedené podle písmene a) týkající se vedoucího organizační složky; je-li odpovědným zástupcem nebo vedoucím organizační složky osoba s bydlištěm mimo území České republiky, místo jejího pobytu v České republice, pokud na území České republiky pobývá. (3) Žádost o udělení licence právnické osobě obsahuje a) obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, jméno a příjmení, rodné číslo a identifikační číslo, pokud byla přidělena, a bydliště osoby nebo osob, které vykonávají funkci statutárního orgánu nebo jsou jeho členy, a způsob, jakým jednají jménem právnické osoby, b) předmět, místo a rozsah podnikání, seznam provozoven, u licence na distribuci a rozvod též vymezené území, c) identifikační číslo, bylo-li přiděleno, d) údaje týkající se odpovědného zástupce, e) požadovanou dobu, na kterou má být licence udělena, a navrhovaný termín zahájení výkonu licencované činnosti, f) u zahraniční právnické osoby umístění organizační složky v České republice a údaje uvedené v písmeni a) týkající se vedoucího organizační složky; je-li odpovědným zástupcem nebo vedoucím organizační složky osoba s bydlištěm mimo území České republiky, též místo jejího pobytu v České republice, pokud na území České republiky pobývá. (4) K žádosti podle odstavců 2 a 3 se připojí a) kopie smlouvy nebo listiny o zřízení nebo založení právnické osoby, u osob zapsaných v obchodním či obdobném rejstříku postačí výpis z tohoto rejstříku; zahraniční právnická osoba připojí výpis z obchodního či obdobného rejstříku vedeného ve státě sídla a doklad o tom, že její organizační složka na území České republiky je zapsána do obchodního rejstříku, pokud byl již její zápis proveden, a doklad o provozování podniku v zahraničí, b) v případě fyzické osoby, osoby, která je statutárním orgánem nebo jeho členem, a odpovědného zástupce, výpis z cizozemské evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný orgánem státu, jehož je občanem, jakož i státu, kde se naposledy osoba v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě po dobu nejméně 6 měsíců; nevydává-li stát takové doklady, pak prohlášení o bezúhonnostibezúhonnosti učiněné před příslušným orgánem takového státu; tyto doklady nebo prohlášení nesmí být starší než 6 měsíců, c) doklady prokazující odbornou způsobilost fyzické osoby a odpovědného zástupce, d) doklady prokazující finanční a technické předpoklady, e) doklady prokazující vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, f) prohlášení odpovědného zástupce, že souhlasí s ustanovením do funkce a že není ustanoven do funkce odpovědného zástupce pro licencovanou činnost u jiného držitele licence, g) u zahraniční fyzické osoby doklady o trvalém pobytu, nejedná-li se o fyzickou osobu, která je občanem členského státu Evropské unie; zahraniční fyzická osoba, která zřizuje na území České republiky organizační složku podniku, doklad prokazující, že má podnik mimo území České republiky, a doklady o jeho provozování, h) doklady o umístění provozovny nebo vymezeného území. (5) Energetický regulační úřad si za účelem prokázání bezúhonnostibezúhonnosti žadatele vyžádá podle zvláštního právního předpisu1d) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z Rejstříku trestů a výpis z Rejstříku trestů se předává v elektronické podobě, a to prostřednictvím veřejných datových sítí. (6) Energetický regulační úřad si za účelem prokázání finančních předpokladů, že žadatel nemá evidovány nedoplatky na daních, poplatcích, cle nebo nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, vyžádá od finančního orgánu, orgánu správy sociálního zabezpečení a orgánu celní správy vydání dokladů nebo takovou skutečnost ověří v informačním systému veřejné správy, pokud žadatel tyto doklady k žádosti o udělení licence nebo žádosti o změnu rozhodnutí o udělení licence nepřipojil. (7) Žádost o vydání dokladů se předává v elektronické podobě, a to prostřednictvím veřejných datových sítí. Finanční orgán, orgán správy sociálního zabezpečení a orgán celní správy vydají vyžádané doklady do 7 dnů ode dne doručení žádosti. (8) Byla-li licence zrušena podle § 10 odst. 2 písm. b) nebo c) tohoto zákona, lze licenci pro podnikání v témže odvětví takové osobě udělit nejdříve po uplynutí 3 let od právní moci rozhodnutí o zrušení licence. (9) Žadatel o licenci je povinen neprodleně ohlásit Energetickému regulačnímu úřadu změny údajů uvedených v žádosti o licenci a v dokladech připojených k žádosti o licenci, které nastaly po podání žádosti o licenci. § 8 Udělení licence (1) Energetický regulační úřad rozhodne o udělení licence na základě splnění podmínek pro její udělení podle § 5. (2) Rozhodnutí o udělení licence obsahuje a) obchodní firmu fyzické nebo právnické osoby, jíž se licence uděluje, zapisuje-li se do obchodního rejstříku; jinak jméno a příjmení, jde-li o fyzickou osobu, nebo název, jde-li o právnickou osobu, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, sídlo nebo bydliště, rodné číslo a identifikační číslo, pokud byla přidělena, nebo datum narození, b) předmět, místo a rozsah podnikání; u licencí na distribuci elektřiny, distribuci plynu a rozvod tepelné energie též vymezené území, c) technické podmínky, které je držitel licence při výkonu licencované činnosti povinen dodržovat, d) termín zahájení výkonu licencované činnosti, e) dobu, na kterou je licence udělena, a den vzniku oprávnění k licencované činnosti, f) schválení odpovědného zástupce podle § 6, g) seznam provozoven, pro něž se licence uděluje, nebo seznam vymezených území či specifikaci distribučních či rozvodných zařízení, pro něž se licence uděluje, h) u zahraniční fyzické osoby jméno a příjmení, rodné číslo a identifikační číslo, byla-li přidělena, jinak datum narození, bydliště mimo území České republiky, místo pobytu v České republice, byl-li povolen, umístění organizační složky v České republice, byla-li zřízena, a údaje týkající se odpovědného zástupce, byl-li ustanoven; u zahraniční právnické osoby název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, umístění organizační složky v České republice a údaje týkající se odpovědného zástupce. (3) Na každé výrobní, přenosové, přepravní, distribuční nebo rozvodné zařízení a na každé zařízení na uskladňování plynu lze vydat pouze jednu licenci. (4) Vyžádá-li si Energetický regulační úřad u orgánu státní správy nebo od Rejstříku trestů potvrzení nebo jiný doklad podle § 7 odst. 5, ode dne odeslání žádosti do dne doručení potvrzení nebo jiného dokladu, lhůta pro vydání rozhodnutí neběží. (5) Energetický regulační úřad rozhodne při splnění podmínek podle tohoto zákona o udělení licence zahraniční osobě i před zápisem do obchodního rejstříku. (6) Na žádost zakladatele, popřípadě orgánu nebo osoby nebo osob, oprávněných podat návrh na zápis české právnické osoby do obchodního rejstříku, rozhodne Energetický regulační úřad o udělení licence před zápisem do tohoto rejstříku, je-li prokázáno, že právnická osoba byla založena. (7) Nepodá-li osoba uvedená v odstavci 5 nebo 6 návrh na zápis do obchodního rejstříku ve lhůtě 90 dnů od doručení rozhodnutí o udělení licence nebo není-li takovému návrhu vyhověno, platnost rozhodnutí o udělení licence zaniká. (8) Seznam rozhodnutí o udělení, změně nebo zrušení licence a obsah těchto rozhodnutí s výjimkou údajů, které jsou předmětem obchodního tajemství, uveřejňuje Energetický regulační úřad v Energetickém regulačním věstníku. § 9 Změny rozhodnutí o udělení licence (1) Držitel licence je povinen neprodleně oznámit Energetickému regulačnímu úřadu změny podmínek pro udělení licence podle § 5 a všechny změny týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o udělení licence podle § 7, předložit o nich doklady a požádat o změnu rozhodnutí o udělení licence. (2) Na základě oznámení podle odstavce 1 Energetický regulační úřad rozhodne o změně rozhodnutí o udělení licence nebo o zrušení licence podle § 10 odst. 2 a 3. (3) O změnách rozhodnutí o udělení licence může Energetický regulační úřad rozhodnout i z vlastního podnětu v případech, kdy se dozví o skutečnostech, které tuto změnu odůvodňují. (4) Na rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence se vztahuje ustanovení § 8. V případě rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence na činnosti uvedené v § 3 odst. 2, jehož důsledkem je zmenšení vymezeného území, zúžení seznamu provozoven, pro něž byla licence udělena, nebo omezení rozsahu podnikání, se přiměřeně použijí ustanovení § 10 odst. 4 až 9. (5) V případě rozšíření počtu provozoven, změny technických parametrů stávajících provozoven nebo změny rozsahu vymezeného území je držitel licence oprávněn zahájit výkon licencované činnosti v těchto provozovnách nebo na vymezeném území dnem právní moci rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence. (6) Požádá-li držitel licence na obchod s elektřinou nebo plynem nejdříve 6 měsíců a nejpozději 90 dní před uplynutím doby, na kterou byla licence udělena, o její prodloužení, Energetický regulační úřad rozhodne o prodloužení doby, na kterou byla licence udělena, nejvýše však o dobu stanovenou podle § 4 odst. 2. Licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem nezaniká do právní moci rozhodnutí o žádosti o její prodloužení. (7) Žádost fyzické osoby o prodloužení doby, na kterou byla licence udělena, obsahuje náležitosti podle § 7 odst. 2. Žádost právnické osoby o prodloužení doby, na kterou byla licence udělena, obsahuje náležitosti podle § 7 odst. 3. Doklady podle § 7 odst. 4 se nevyžadují, ledaže si jejich doložení v případě důvodných pochybností o splnění podmínek pro udělení licence Energetický regulační úřad vyžádá. Ustanovení § 7 odst. 5 a 6 se použije obdobně. § 10 Zánik licence (1) Licence zaniká a) u fyzických osob smrtí nebo prohlášením za mrtvého, b) zánikem právnické osoby, c) uplynutím doby, na kterou byla licence udělena, d) rozhodnutím Energetického regulačního úřadu o zrušení licence. (2) Energetický regulační úřad licenci zruší, pokud její držitel a) přestal splňovat podmínky pro její udělení podle tohoto zákona, b) porušováním povinností stanovených tímto zákonem ohrožuje život, zdraví nebo majetek osob, c) při výkonu licencované činnosti závažným způsobem porušuje právní předpisy s touto činností související, d) požádal písemně o její zrušení. (3) Energetický regulační úřad může licenci zrušit, zjistí-li, že a) její držitel nezahájil výkon licencované činnosti v termínu stanoveném v rozhodnutí o udělení licence, nebo nevykonává licencovanou činnost po dobu delší než 24 měsíců, b) na majetek držitele licence byl prohlášen konkurz nebo byl zamítnut návrh na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku, nebo držitel licence vstoupil do likvidace, c) nezaplatí-li příspěvek do fondu podle § 14. (4) Požádá-li držitel licence na činnosti uvedené v § 3 odst. 2 o zrušení licence, je povinen pokračovat ve výkonu licencované činnosti po dobu stanovenou Energetickým regulačním úřadem, nejvýše však po dobu 12 měsíců ode dne právní moci rozhodnutí o zrušení licence. Tuto povinnost nemá, prokáže-li, že není schopen plnit své závazky vyplývající z udělené licence pro překážky, jež nastaly nezávisle na jeho vůli a které není s to vlastními silami překonat. (5) O zkrácení lhůty uvedené v odstavci 4 a o termínu zrušení licence rozhodne Energetický regulační úřad. (6) Současně s podáním žádosti o zrušení licence předloží žadatel návrh na řešení vzniklé situace a doklady o tom, že se zamýšleným ukončením své činnosti seznámil všechny dotčené účastníky trhu, se kterými má uzavřené smlouvy podle tohoto zákona. (7) Fyzická nebo právnická osoba nebo její právní nástupce, které byla zrušena licence na činnosti uvedené v § 3 odst. 2 nebo je takové řízení o zrušení licence zahájeno, je povinna v případě naléhavé potřeby zajištění těchto činností a ve veřejném zájmu poskytnout za úhradu svá, v rozhodnutí Energetického regulačního úřadu uvedená, energetická zařízení pro převzetí povinnosti nad rámec licence jinému držiteli licence na základě rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, a to na dobu určitou, nejdéle však na 12 měsíců. Pokud držitel licence není vlastníkem energetického zařízení, vztahuje se tato povinnost na vlastníka energetického zařízení, a to na dobu určitou, nejdéle však na 12 měsíců. Zároveň musí umožnit určenému držiteli licence přístup k tomuto zařízení tak, aby se dalo využívat k plnému rozsahu. Opravný prostředek proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu nemá odkladný účinek. (8) Energetický regulační úřad stanoví na základě znaleckého posudku úhradu za poskytnutí energetických zařízení podle odstavce 7. (9) Fyzická či právnická osoba, které licence zanikla, je povinna do 7 dnů ode dne převzetí oznámení o zániku licence vrátit originál rozhodnutí o udělení licence Energetickému regulačnímu úřadu. Toto ustanovení se nevztahuje na případy podle odstavce 1 písm. a). § 11 Práva a povinnosti držitelů licencí (1) Držitel licence je povinen a) vykonávat licencovanou činnost tak, aby byla zajištěna spolehlivá a trvale bezpečná dodávka energie, pokud je mu tato povinnost uložena ve zvláštní části tohoto zákona, b) předkládat Energetickému regulačnímu úřadu údaje pro rozhodnutí o cenách a údaje pro přípravu a provádění programů zvýšení energetické účinnosti a podporu a sledování energetických služeb a jiných opatření ke zvýšení energetické účinnosti, c) zajistit, aby k výkonu licencované činnosti byla používána technická zařízení, která splňují požadavky bezpečnosti a spolehlivosti stanovené právními předpisy a technickými normami, v plynárenství i technickými pravidly, která jsou registrována u Hospodářské komory České republiky, d) zajistit, aby práce spojené s výkonem licencované činnosti byly prováděny osobami s odbornou způsobilostí, e) poskytovat Ministerstvu průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“), Energetickému regulačnímu úřadu a Státní energetické inspekci pravdivé a úplné informace a podklady nezbytné pro výkon jejich zákonem stanovených oprávnění a umožnit jim přístup k zařízením, která k výkonu licencované činnosti slouží, f) být účetní jednotkou podle zvláštního právního předpisu a sestavovat a předkládat Energetickému regulačnímu úřadu regulační výkazy podle tohoto zákona, g) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech charakteru obchodního, technického a finančního, o kterých se dozvěděl od svých zákazníků, h) dodržovat stanovené parametry kvality dodávek a služeb a v případě jejich nedodržení poskytovat náhradu, i) vykonávat licencovanou činnost tak, aby nedošlo k ohrožení života a osob, majetku či zájmu na ochranu životního prostředí, j) při výkonu licencované činnosti uvádět pravdivé a úplné informace o podmínkách dodávek energie, k) zdržet se všech činností, které brání poptávce po energetických službách a dalších opatřeních ke zvýšení energetické účinnosti anebo jejich poskytování nebo které brání rozvoji trhů s energetickými službami a dalšími opatřeními ke zvýšení energetické účinnosti, l) zajistit, aby byly splněny povinnosti držitele licence podle tohoto zákona i v případech, kdy držitel licence zajišťuje výkon činnosti spojené s právy a povinnostmi držitele licence prostřednictvím třetí osoby na základě smluvních vztahů, uzavřených podle obecně závazných právních předpisů. (2) Držitel licence podle § 4 odst. 1 postupuje při výkonu licencované činnosti při řešení krizových situací1e) podle havarijního plánu a spolupracuje při tom s orgány krizového řízení; havarijní plán je součástí plánu krizové připravenosti1e). (3) Další práva a povinnosti držitelů licence podle jednotlivých odvětví jsou uvedeny ve zvláštní části tohoto zákona. § 12 Povinnosti nad rámec licence (1) Povinností dodávek tepelné energie a povinností distribuce elektřiny a distribuce plynu nad rámec licence se rozumí převzetí povinností držitele licence, který přestal provádět výkon licencované činnosti, jiným držitelem licence. (2) V případě naléhavé potřeby a ve veřejném zájmu vzniká držiteli licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie povinnost poskytovat dodávky nad rámec licence na základě rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. (3) V případě naléhavé potřeby a ve veřejném zájmu vzniká držiteli licence na distribuci elektřiny nebo na distribuci plynu povinnost zajišťovat distribuci elektřiny nebo distribuci plynu nad rámec licence na základě rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. (4) Rozhodnutí Energetického regulačního úřadu podle odstavců 2 a 3 se vydává na dobu určitou, nejdéle však na 12 měsíců. Opravný prostředek podaný proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. (5) Prokazatelná ztráta vzniklá držiteli licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie převzetím povinnosti dodávek nad rámec licence se hradí z prostředků Energetického regulačního fondu (dále jen „fond“) podle § 14. Prokazatelná ztráta vzniklá držiteli licence na distribuci elektřiny nebo distribuci plynu nebo dodavateli poslední instance je důvodem pro úpravu regulovaných cen. (6) Vykonává-li držitel licence mimo plnění povinnosti nad rámec licence ještě jinou činnost, je povinen vést samostatné účty vztahující se k plnění povinnosti nad rámec licence odděleně. (7) Povinnost poskytnout v případě naléhavé potřeby a ve veřejném zájmu energetická zařízení k zajištění povinností nad rámec licence se vztahuje i na fyzickou či právnickou osobu, která není držitelem licence, a která přestala nebo bezprostředně hrozí, že přestane vykonávat činnost, při které se uskutečňuje dodávka elektřiny, plynu nebo tepelné energie. Ustanovení § 10 odst. 7 a 8 platí obdobně. § 12a Dodavatel poslední instance (1) Dodavatelem poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu, jehož zařízení je připojeno k přenosové nebo k přepravní soustavě, je držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem, který je nebo byl součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jako je držitel licence na distribuci elektřiny nebo na distribuci plynu ve vymezeném území, kde se nachází odběrné místo. (2) Dodavatel poslední instance dodává elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel elektřiny nebo plynu pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn nebo ukončil dodávku elektřiny nebo plynu. Tato povinnost vzniká dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa dotčeného zákazníka, v němž nikdo neodpovídá za odchylku, trvá nejdéle 6 měsíců a nevztahuje se na zákazníka, jehož spotřeba plynu za posledních 12 měsíců byla vyšší než 60 tis. m3. (3) Zahájení dodávky, výši ceny a ostatní podmínky dodávky je dodavatel poslední instance povinen neprodleně oznámit dotčenému zákazníkovi a provozovateli distribuční soustavy. (4) V případech dodávky elektřiny nebo plynu dodavatelem poslední instance předá provozovatel distribuční soustavy dodavateli poslední instance identifikační údaje o dotčeném zákazníkovi. (5) Dodavatel poslední instance není povinen dodávat elektřinu nebo plyn při zjištění neoprávněného odběru v daném odběrném místě. (6) Dodavatel poslední instance dodává elektřinu nebo plyn po dobu nejdéle 6 měsíců domácnosti, která má nové odběrné místo, do něhož elektřina nebo plyn nebyly ještě dodávány, a to v případě, byl-li o dodávku touto domácností požádán. (7) Okamžikem zahájení dodávky elektřiny nebo plynu dodavatelem poslední instance jsou ukončeny dodávky elektřiny nebo plynu původním dodavatelem zákazníkovi. § 13 zrušen § 14 Fond (1) Prostředky určené k úhradě prokazatelných ztrát držitelů licence, kteří plní povinnost dodávky tepelné energie nad rámec licence, vede Energetický regulační úřad na zvláštním běžném účtu. Příjmy účtu tvoří platby povinného subjektu, úroky a penále. (2) Držitelé licencí podle § 4 odst. 1 písm. h) a i) jsou povinni finančně přispívat do fondu. Prostředky fondu jsou jinými peněžními prostředky státu a jsou účelově vázány k úhradě prokazatelné ztráty držitele licence plnícího povinnost dodávky tepelné energie nad rámec licence. (3) Povinnost držitelů licencí k příspěvkům do fondu vznikne, nedosahuje-li výše příspěvků na účtu ke konci zúčtovacího období výše 50 000 000 Kč. Příspěvky vyměřuje a předepisuje, vybírá, vymáhá, evidenci a kontrolu příspěvků včetně vypořádání přeplatků a nedoplatků provádí Energetický regulační úřad; přitom postupuje podle zvláštního právního předpisu1c). Vypořádáním přeplatků a nedoplatků, včetně dodatečně vyměřeného příspěvku není dotčena již stanovená výše příspěvků držitelů licencí. Příspěvky do fondu se vyměří za účetní období fondu, ve kterém klesne zůstatek fondu nejméně o 5 000 000 Kč. Přeplatky do výše 100 Kč Energetický regulační úřad nevrací. (4) Postup pro stanovení výše příspěvku jednotlivých držitelů licence je určen součinem jejich podílu na celkovém ročním objemu dosažených tržeb jimi provozovaných licencovaných činností za uplynulý kalendářní rok a částky vyplývající z odstavce 3 pro příslušný rok. Osvobozeni od povinnosti placení příspěvku jsou ti držitelé licencí, jejichž výše příspěvků nedosahuje 100 Kč. Celková částka, o kterou se tak snížila celková výše tržeb oznámená držiteli licencí, se rozpočítá na držitele licencí, na které se osvobození nevztahuje, a o tento podíl se zvýší vyměřovaný příspěvek, který jsou povinni přispět do fondu. (5) Podle výsledků vyměřovacích řízení stanoví Energetický regulační úřad výši příspěvku pro jednotlivé držitele licencí a vyrozumí o tom příslušného držitele licence. Držitelé licencí jsou povinni příspěvek do fondu odvést nejpozději do 31. října příslušného kalendářního roku. Zjistí-li Energetický regulační úřad po vyměření příspěvku, že takto stanovený příspěvek je nižší oproti zákonné povinnosti, dodatečně příspěvek vyměří ve výši rozdílu mezi příspěvkem původně vyměřeným a příspěvkem nově stanoveným. Dodatečně vyměřený příspěvek je splatný do 30 dnů ode dne doručení platebního výměru. (6) Držitel licence, kterému byla uložena povinnost dodávek tepelné energie nad rámec licence, je povinen předložit Energetickému regulačnímu úřadu nejpozději do 30. června kalendářního roku vyúčtování prokazatelné ztráty vzniklé plněním povinnosti nad rámec licence v uplynulém kalendářním roce. Energetický regulační úřad ověří vyúčtování prokazatelné ztráty a stanoví pro držitele licence výši úhrady této ztráty z finančních prostředků fondu. (7) Přesáhne-li prokazatelná ztráta držitelů licencí prostředky fondu, může být tento rozdíl hrazen formou návratné finanční výpomoci ze státního rozpočtu splatné nejpozději do konce následujícího kalendářního roku. (8) Nevyčerpané prostředky fondu se na konci kalendářního roku převádějí do následujícího kalendářního roku. (9) Držitel licence, kterému byla uložena povinnost dodávek tepelné energie nad rámec licence, odpovídá za použití finančních prostředků fondu na hrazení prokazatelné ztráty a za správnost vyúčtování prokazatelné ztráty za příslušný kalendářní rok. (10) Došlo-li k čerpání finančních prostředků z fondu na základě nesprávných nebo neúplných údajů držitele licence, je tento držitel licence povinen neoprávněně čerpané nebo zadržené finanční prostředky vrátit nejpozději do 15 dnů ode dne výzvy učiněné Energetickým regulačním úřadem nebo ode dne zjištění příjemcem do fondu. Zároveň je držitel licence povinen zaplatit penále ve výši 1 promile denně z neoprávněně čerpaných nebo zadržených prostředků, nejvýše však do výše této částky. Penále je příjmem fondu. Energetický regulační úřad může z důvodu zamezení tvrdosti penále snížit nebo prominout. Neoprávněně čerpané nebo zadržené prostředky včetně penále vybírá a vymáhá Energetický regulační úřad. (11) Energetický regulační úřad je povinen předložit audit fondu a zveřejnit zprávu o hospodaření s prostředky fondu za příslušný kalendářní rok v Energetickém regulačním věstníku. Zprávu o stavu fondu předloží jako přílohu zprávy ke státnímu závěrečnému účtu kapitoly Energetický regulační úřad za příslušný rok zároveň s návrhem rozpočtu fondu na další kalendářní rok. § 15 Výkon státní správy Výkon státní správy v energetických odvětvích náleží a) ministerstvu, b) Energetickému regulačnímu úřadu, c) Státní energetické inspekci. § 16 Působnost ministerstva Ministerstvo jako ústřední orgán státní správy pro energetiku2) a) vydává státní souhlas s výstavbou vybraných plynových zařízení a vyjadřuje se k výstavbě nových zdrojů a přímých vedení v elektroenergetice podle podmínek uvedených ve zvláštní části, b) zpracovává státní energetickou koncepci, c) zabezpečuje plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána nebo závazků vyplývajících z členství v mezinárodních organizacích, d) informuje Komisi Evropských společenství (dále jen „Komise“) o 1. opatřeních přijatých ke splnění dodávky poslední instance, ochrany zákazníků a ochrany životního prostředí a o jejich vlivu na hospodářskou soutěž, 2. přijatých ochranných opatřeních v případě náhlé krize na trhu s energií, v případě ohrožení bezpečnosti osob a zařízení a ohrožení celistvosti energetických soustav; informuje rovněž všechny členské státy Evropské unie, 3. dovozech elektrické energie z hlediska fyzikálních toků, ke kterým došlo během předchozích 3 měsíců ze třetích zemí, a to jednou za 3 měsíce, 4. důvodech zamítnutí žádostí o udělení státní autorizace, 5. skutečnostech, týkajících se kombinované výroby elektřiny a tepla, 6. roční statistice výkonu v kombinované výrobě a k tomu užitých palivech a o primárních energetických úsporách dosažených uplatněním kombinované výroby; k tomu jsou povinni účastníci trhu s elektřinou, operátor trhu a Energetický regulační úřad poskytnout ministerstvu potřebné údaje, 7. schopnosti elektrizační soustavy zajišťovat dodávky pokrývající současnou a předpokládanou poptávku po elektřině, 8. provozním zabezpečení přenosové soustavy a distribučních soustav, 9. předpokládané rovnováze nabídky a poptávky během období příštích 5 let, 10. vyhlídkách na zabezpečení dodávek elektřiny v období 5 až 15 let ode dne informování Komise, 11. investičních záměrech provozovatele přenosové soustavy a záměrech jiných osob, které jsou mu známy a které se týkají poskytování přeshraniční propojovací kapacity během následujících 5 nebo více kalendářních let, e) zajišťuje v případě potřeby nabídkové řízení na nové výrobní kapacity, f) má právo z důvodů zabezpečení dodávky rozhodnout, aby byla dána přednost připojení výroben elektřiny a plynu, které využívají domácí primární energetické palivové zdroje, do míry nepřesahující v kalendářním roce 15 % celkové primární energie nezbytné na výrobu elektřiny a výrobu plynu, g) uplatňuje stanovisko k politice územního rozvoje a zásadám územního rozvoje, h) předává národní zprávu o stavu elektroenergetiky a plynárenství Komisi. § 17 Energetický regulační úřad a jeho působnost (1) Zřizuje se Energetický regulační úřad jako správní úřad pro výkon regulace v energetice se samostatnou kapitolou státního rozpočtu České republiky. (2) Sídlem Energetického regulačního úřadu je Jihlava. (3) V působnosti Energetického regulačního úřadu je podpora hospodářské soutěže, podpora využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie, podpora kombinované výroby elektřiny a tepla a ochrana zájmů spotřebitelůspotřebitelů v těch oblastech energetických odvětví, kde není možná konkurence, s cílem uspokojení všech přiměřených požadavků na dodávku energií a ochrana oprávněných zájmů držitelů licencí, jejichž činnost podléhá regulaci. Energetický regulační úřad vykonává působnost regulačního úřadu a dotčeného orgánu podle nařízení o podmínkách pro přístup k sítím pro přeshraniční výměny elektrické energie2a) a nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám2b). (4) Energetický regulační úřad rozhoduje o a) udělení, změně nebo zrušení licence, b) uložení povinnosti dodávek nad rámec licence, c) uložení povinnosti poskytnout v naléhavých případech energetické zařízení pro výkon povinnosti dodávek nad rámec licence, včetně rozhodnutí o věcném břemeni podle ustanovení zvláštních právních předpisů3), d) regulaci cen podle zvláštních právních předpisů4), e) dočasném pozastavení povinnosti umožnit přístup třetích stran podle § 61a. (5) Energetický regulační úřad dále a) rozhoduje spory, kdy nedojde k uzavření smlouvy podle tohoto zákona mezi jednotlivými držiteli licence, nebo mezi držitelem licence a jeho zákazníkem, anebo spory o poskytnutí náhrady za nedodržení stanovených standardů kvality dodávek a služeb a spory o omezení nebo přerušení dodávek elektřiny, plynu nebo tepelné energie z důvodu neoprávněného odběru, b) rozhoduje spory vyplývající ze smluvních vztahů mezi držiteli licencí nebo mezi držitelem licence a jeho zákazníkem podle tohoto zákona v případech, ve kterých by jinak byla k rozhodnutí sporu dána příslušnost soudu, pokud s pravomocí Energetického regulačního úřadu rozhodovat vzniklý spor souhlasí všichni účastníci řízení, c) rozhoduje spory o přístupu k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě, přepravní soustavě, podzemním zásobníkům plynu a těžebním plynovodům, včetně sporů o přístupu k přeshraniční kapacitě pro přenos elektřiny, přepravu plynu nebo distribuci elektřiny nebo plynu, d) rozhoduje spory o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo o právu na úhradu zelených bonusů podle zvláštního zákona4a) nebo o úhradu příspěvků k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla, k ceně elektřiny vyrobené z druhotných energetických zdrojů, e) vykonává kontrolu dodržování povinností držitelů licencí a ukládá pokuty podle zvláštního zákona4), f) schvaluje nebo stanovuje Pravidla provozování přenosové soustavy a Pravidla provozování distribučních soustav v elektroenergetice, obchodní podmínky operátora trhu, Řád provozovatele přepravní soustavy, Řád provozovatele podzemního zásobníku plynu a Řád provozovatele distribuční soustavy v plynárenství, g) zveřejňuje roční zprávu o výsledcích monitorovací činnosti v energetických odvětvích a roční a měsíční zprávu o provozu elektrizační soustavy způsobem umožňujícím dálkový přístup, h) zveřejňuje přehledy o cenách tepelné energie včetně jejich srovnání, a to v členění podle lokalit a technických parametrů výroby a rozvodu tepelné energie, i) spolupracuje s regulačními orgány členských států a s Komisí při výkonu jejich pravomocí, j) spolupracuje s občanskými sdruženími a jinými právnickými osobami založenými za účelem ochrany práv spotřebitelůspotřebitelů energií. (6) Zaměstnanci Energetického regulačního úřadu za účelem výkonu regulace mají právo a) vstupovat do objektů, v nichž se provádí výkon licencované činnosti, b) nahlížet do účetních a jiných dokladů držitelů licence a jiných fyzických nebo právnických osob, jejichž činnost podléhá regulaci podle tohoto zákona, nezbytných k výkonu regulace a požadovat k nim vysvětlení. (7) Energetický regulační úřad vydává Energetický regulační věstník, ve kterém uveřejňuje zejména cenová rozhodnutí. (8) Energetický regulační úřad předkládá jednou ročně zprávu o své činnosti a zprávu o hospodaření vládě a Poslanecké sněmovně Parlamentu. (9) Energetický regulační úřad reguluje ceny za přenos elektřiny a distribuci elektřiny, za systémové služby, ceny za přepravu plynu, distribuci plynu, ceny za činnosti operátora trhu a ceny elektřiny a plynu dodavatele poslední instance a stanoví příspěvky k ceně elektřiny z druhotných energetických zdrojů a kombinované výroby elektřiny a tepla. Energetický regulační úřad je oprávněn na návrh provozovatele přepravní soustavy rozhodnout o odlišném postupu tvorby ceny za mezinárodní přepravu plynu, založeném na tržním způsobu. Energetický regulační úřad dále může usměrňovat ceny tepelné energie. (10) Energetický regulační úřad může kromě činností uvedených v odstavci 9 rozhodnout o regulaci cen dalších činností vykonávaných provozovatelem přenosové soustavy, provozovatelem přepravní soustavy, provozovatelem distribuční soustavy nebo činností operátora trhu, souvisejících s přenosem elektřiny, přepravou plynu, distribucí elektřiny nebo plynu nebo činnostmi operátora trhu, jestliže je to nezbytné k zajištění spolehlivého a bezpečného provozu elektrizační či plynárenské soustavy nebo zajištění nediskriminačního přístupu účastníků trhu do elektrizační či plynárenské soustavy. (11) Zaměstnanci státu zařazení do Energetického regulačního úřadu jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech a údajích obchodní či ekonomické povahy získaných v souvislosti s výkonem své činnosti. Tato povinnost trvá 2 roky po skončení pracovního poměru. (12) Energetický regulační úřad předává ministerstvu informace a údaje nezbytné pro zpracování programů zvýšení energetické účinnosti a pro podporu energetických služeb a Státní energetické inspekci informace a údaje sloužící pro ověřování úspor energie plynoucích z využití energetických služeb. § 17a (1) Ministerstvo vnitra poskytuje ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu pro výkon jeho působnosti a pro výkon působnosti Energetického regulačního úřadu podle tohoto zákona z informačního systému evidence obyvatel4c) údaje o obyvatelích, a to v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup; obyvatelem se rozumí fyzická osoba podle zvláštního právního předpisu6). (2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 jsou údaje o a) státních občanech České republiky7) 1. jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení, 2. datum narození, 3. rodné číslo, 4. státní občanství, 5. adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa trvalého pobytu, 6. zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, 7. datum úmrtí, 8. den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den úmrtí, b) cizincích, kteří jsou obyvateli, 1. jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení, 2. datum narození, 3. rodné číslo, 4. státní občanství, 5. druh pobytu a adresa místa pobytu, 6. datum úmrtí, 7. den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den úmrtí, 8. zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům. (3) Ministerstvo může jemu poskytnuté údaje z informačního systému evidence obyvatel pro účely plnění úkolů státní správy podle tohoto zákona a ověřování údajů o obyvatelích v rozsahu uvedeném v odstavci 2 dále předávat, třídit nebo kombinovat8), popřípadě je blokuje, zjistí-li, že poskytnuté údaje nejsou přesné; o zjištění nepřesného údaje ministerstvo neprodleně informuje Ministerstvo vnitra, které po ověření údaj opraví, doplní nebo zlikviduje9). (4) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. § 17b Předseda Energetického regulačního úřadu (1) V čele Energetického regulačního úřadu je předseda. Předseda a) řídí Energetický regulační úřad, b) jedná jménem Energetického regulačního úřadu navenek, c) rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím Energetického regulačního úřadu v prvním stupni. (2) Předsedu jmenuje vláda na funkční období 5 let. Nikdo nemůže být jmenován více než dvakrát za sebou. (3) Předseda jmenuje místopředsedu, který je zaměstnancem úřadu. Místopředseda řídí úřad v případě dlouhodobé nepřítomnosti předsedy nebo v době, kdy není funkce předsedy obsazena. Místopředseda musí splňovat kvalifikační předpoklady pro výkon funkce předsedy podle odstavce 4. (4) Předsedou může být jmenován jen občan České republiky, který a) je plně způsobilý k právním úkonům, b) má ukončené vysokoškolské vzdělání technického, ekonomického nebo právnického směru, c) má nejméně 7 let praxe v oboru energetiky, z toho alespoň 3 roky v řídící nebo vedoucí funkci, d) je bezúhonný; za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro 1. úmyslný trestný čintrestný čin, nebo 2. nedbalostní trestný čintrestný čin, jestliže jeho skutková podstata souvisí s výkonem veřejné funkce, pokud jeho odsouzení pro trestný čintrestný čin nebylo zahlazeno anebo se na něj z jiného důvodu hledí, jako by nebyl odsouzen, e) nevykonává funkci nebo činnost neslučitelnou s výkonem funkce předsedy. (5) Funkce předsedy je neslučitelná s funkcí poslance, senátora, soudce, státního zástupce, člena vlády nebo jinou funkcí ve veřejné správě nebo s členstvím v politické straně nebo politickém hnutí. Předseda dále nesmí být držitelem licence nebo vykonávat jinou podnikatelskou činnost v energetice, nesmí se podílet na podnikání držitele licence nebo jiné osoby působící v oblasti energetiky, být členem jakýchkoli orgánů takové osoby ani poskytovat přímo či zprostředkovaně poradenskou nebo obdobnou činnost držiteli licence nebo jiné osobě působící v oblasti energetiky. Předseda nesmí zastávat jinou placenou funkci, být v pracovním poměru nebo jiném pracovněprávním vztahu ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Energetického regulačního úřadu. (6) Funkce předsedy zaniká a) uplynutím funkčního období, b) vzdáním se funkce, c) úmrtím nebo prohlášením za mrtvého, d) dnem, kdy se předseda ujal funkce nebo zahájil výkon činnosti, která je podle odstavce 5 neslučitelná s funkcí předsedy, e) dnem nabytí právní moci rozsudku soudu o omezení způsobilosti k právním úkonům nebo rozsudku soudu, kterým byl odsouzen pro některý z trestných činůtrestných činů uvedených v odstavci 4 písm. d), nebo f) odvoláním z funkce. (7) Předsedu vláda odvolá pouze v případě, nevykonává-li funkci po dobu delší než 6 měsíců nebo narušil-li závažným způsobem nezávislost nebo nestrannost Energetického regulačního úřadu. (8) Předseda po dobu 1 roku od zániku funkce nesmí být držitelem licence nebo vykonávat jinou podnikatelskou činnost v energetice, nesmí se podílet na podnikání držitele licence nebo jiné osoby působící v oblasti energetiky, být členem jakýchkoli orgánů takové osoby, poskytovat přímo či zprostředkovaně poradenskou nebo obdobnou činnost držiteli licence nebo jiné osobě působící v oblasti energetiky ani být v pracovním poměru nebo jiném pracovněprávním vztahu k držiteli licence nebo jiné osobě působící v oblasti energetiky. V případě porušení zákazu podle předchozí věty je ten, kdo zákaz porušil, povinen uhradit Energetickému regulačnímu úřadu dvojnásobek poskytnutého odchodného nebo pokud mu odchodné nebylo poskytnuto, pak šestinásobek měsíčního platu, který mu náležel v době zániku funkce. (9) Předseda má nárok na plat, náhradu výdajů a naturální plnění jako prezident Nejvyššího kontrolního úřadu. Předseda má po zániku funkce nárok na odchodné ve výši šestinásobku měsíčního platu, který mu náležel v době zániku funkce. Odchodné je splatné ke dni zániku funkce. Nárok na odchodné nevzniká, pokud byl předseda odvolán z důvodu závažného narušení nestrannosti nebo nezávislosti Energetického regulačního úřadu nebo pokud byl po uplynutí funkčního období znovu jmenován předsedou. § 18 Kontrola Kontrolu v energetických odvětvích vykonává Státní energetická inspekce. § 19 zrušen § 19a Regulace cen (1) Při regulaci cen přenosu elektřiny, přepravy plynu, distribuce elektřiny a distribuce plynu postupuje Energetický regulační úřad tak, aby stanovené ceny pokrývaly nezbytně nutné náklady na zajištění efektivního výkonu licencované činnosti, dále odpisy a přiměřený zisk zajišťující návratnost realizovaných investic do zařízení sloužících k výkonu licencované činnosti. To neplatí v případě cen za mezinárodní přepravu plynu, pokud Energetický regulační úřad rozhodne o odlišném postupu tvorby těchto cen založeném na tržním způsobu. V případě elektroenergetiky Energetický regulační úřad zohlední i předvídatelnou budoucí poptávku a požadavky na provozní zabezpečení přenosové soustavy a distribučních soustav. (2) Energetický regulační úřad postupuje obdobně podle odstavce 1 věty první při věcném usměrňování ceny tepelné energie. (3) Ceny dodavatele poslední instance reguluje Energetický regulační úřad formou věcně usměrňovaných cen. V případě, že o to dodavatel poslední instance požádá, Energetický regulační úřad rozhodne o cenách dodavatele poslední instance jako o cenách maximálních. (4) Při regulaci ostatních cen postupuje Energetický regulační úřad tak, aby stanovené ceny byly alespoň nákladové. Při stanovení příspěvku k ceně elektřiny postupuje Energetický regulační úřad tak, aby příspěvek umožnil uplatnění elektřiny na trhu s ohledem na efektivní využívání primárních energetických zdrojů, ochranu životního prostředí a zájem na rozvoji výroby elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a výroby elektřiny z druhotných energetických zdrojů. Energetický regulační úřad meziročně upravuje příspěvky k ceně elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla v závislosti na změnách cen elektřiny na trhu, cen tepelné energie, cen primárních energetických zdrojů, efektivitě výroby a době využití výrobny elektřiny. (5) Na žádost dodavatele tepelné energie nebo držitele licence na distribuci elektřiny nebo distribuci plynu, jehož distribuční soustava není přímo připojena k přenosové soustavě nebo k přepravní soustavě, může Energetický regulační úřad rozhodnout o odlišném stanovení podmínek pro sjednání ceny tepelné energie nebo stanovení povolených výnosů a proměnných nákladů provozovatele distribuční soustavy. Energetický regulační úřad žádosti zcela nebo zčásti vyhoví, prokáže-li žadatel, že stanovený způsob regulace ceny mu dlouhodobě neumožňuje alespoň pokrytí oprávněných nákladů podle odstavce 1. Po právní moci rozhodnutí, kterým žádosti zcela nebo zčásti vyhoví, Energetický regulační úřad upraví stanovený způsob regulace nebo jeho jednotlivé podmínky nebo upraví cenu distribuce elektřiny nebo plynu. § 20 Regulační výkazy (1) Držitel licence na přenos elektřiny, přepravu plynu, uskladňování plynu nebo distribuci elektřiny nebo plynu, k jehož distribuční soustavě je připojeno více než 90 000 odběrných míst zákazníků, je povinen uvést v účtovém rozvrhu účty pro účtování o nákladech a výnosech, výsledku hospodaření, aktivech a pasivech odděleně za každou z těchto licencovaných činností. (2) Držitel licence na přepravu plynu, uskladňování plynu a distribuci plynu, k jehož distribuční soustavě je připojeno více než 90 000 odběrných míst zákazníků, je povinen v příloze v účetní závěrce uvést veškeré smluvní vztahy, s výjimkou smluvních vztahů uzavíraných podle tohoto zákona, s vymezením jejich předmětu, uskutečněné s osobou, se kterou držitel licence tvoří holding nebo je součástí téhož holdingu nebo jiného podnikatelského seskupení, a jejichž hodnota převyšuje hodnotu nadlimitní veřejné zakázky9a). (3) Držitel licence na distribuci elektřiny nebo plynu, k jehož soustavě je připojeno méně než 90 000 odběrných míst zákazníků, a držitel licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie účtuje o nákladech a výnosech a výsledku hospodaření odděleně zvlášť za každou z licencovaných činností v souladu se zvláštním právním předpisem9b). (4) Pokud auditor při ověřování účetní závěrky9b) držitele licence uvedeného v odstavci 1 zjistí křížové subvence mezi jednotlivými licencovanými činnostmi vykonávanými týmž držitelem licence nebo mezi licencovanou činností a jinými podnikatelskými činnostmi vykonávanými týmž držitelem licence, které vedou k diskriminaci, uvede tuto skutečnost ve zprávě auditora. (5) Vlastník nebo pronajímatel energetického zařízení, který s držitelem licence, který používá k výkonu licencované činnosti toto energetické zařízení, tvoří holding nebo je členem téhož holdingu nebo jiného podnikatelského seskupení, je povinen uvést v účtovém rozvrhu účty pro účtování o nákladech a výnosech z vlastnictví nebo pronájmu tohoto energetického zařízení. Takový vlastník nebo pronajímatel energetického zařízení je povinen poskytovat Energetickému regulačnímu úřadu a Státní energetické inspekci na vyžádání úplné a pravdivé informace a podklady potřebné pro výkon jejich zákonem stanovených oprávnění, umožnit jim nahlížet do účetních a jiných dokladů, pořídit z nich kopie nebo opisy a poskytnout k nim vysvětlení. (6) Držitel licence uvedený v odstavci 1 je povinen sestavovat regulační výkazy a předkládat je Energetickému regulačnímu úřadu. Držitel licence na výrobu tepelné energie nebo rozvod tepelné energie, jehož celkový roční objem tržeb z těchto licencovaných činností přesahuje 2 500 000 Kč, je povinen sestavovat regulační výkazy a předkládat je Energetickému regulačnímu úřadu. (7) Držitel licence uvedený v odstavci 1 je povinen každoročně předkládat do 30. června Energetickému regulačnímu úřadu ověřenou účetní závěrku a zprávu auditora za předcházející účetní období. Držitel licence na distribuci elektřiny nebo plynu, k jehož soustavě je připojeno méně než 90 000 odběrných míst konečných zákazníků, výrobu nebo rozvod tepelné energie je povinen předkládat Energetickému regulačnímu úřadu ověřenou účetní závěrku a zprávu auditora za předcházející účetní období pouze na vyžádání. § 20a Operátor trhu (1) Operátor trhu je akciová společnostakciová společnost založená státem, jejíž akcieakcie znějí na jméno. (2) Stát vlastní akcieakcie operátora trhu, jejichž celková jmenovitá hodnota představuje alespoň 67 % základního kapitálu operátora trhu. (3) Operátor trhu musí mít ke své činnosti licenci podle § 4 odst. 3 písm. c). Operátor trhu ani právnické osoby, v nichž má operátor trhu majetkový podíl, nesmí být držitelem jiné licence uvedené v § 4. AkcieAkcie operátora trhu nesmí být vlastněny držitelem licence uvedené v § 4 odst. 1 písm. a) a b) a odstavci 2. Statutárním orgánem nebo jeho členem, členem dozorčí rady, prokuristou nebo vedoucím zaměstnancem operátora trhu nemůže být fyzická osoba, která je současně statutárním orgánem nebo jeho členem, prokuristou nebo zaměstnancem držitele licence uvedené v § 4 odst. 1 písm. a) a b) a odstavci 2. Ceny za činnosti operátora trhu podle odst. 4 jsou regulovány Energetickým regulačním úřadem. (4) Operátor trhu je povinen a) organizovat krátkodobý trh s plynem a krátkodobý trh s elektřinou a ve spolupráci s provozovatelem přenosové soustavy vyrovnávací trh s regulační energií, b) vyhodnocovat odchylky za celé území České republiky a toto vyhodnocení předávat jednotlivým subjektům zúčtování a provozovateli přenosové nebo přepravní soustavy, c) na základě vyhodnocení odchylek zajišťovat zúčtování a vypořádání odchylek subjektů zúčtování, které jsou povinny je uhradit, d) informovat provozovatele přenosové soustavy, provozovatele přepravní soustavy a provozovatele podzemních zásobníků plynu nebo provozovatele distribuční soustavy o neplnění platebních povinností účastníků trhu a subjektů zúčtování vůči operátorovi trhu, e) zpracovávat a zveřejňovat měsíční a roční zprávu o trhu s elektřinou a měsíční a roční zprávu o trhu s plynem v České republice, f) zpracovávat a předávat ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, provozovateli přenosové soustavy a provozovateli přepravní soustavy alespoň jednou ročně zprávu o budoucí očekávané spotřebě elektřiny a plynu a o způsobu zabezpečení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu, g) zajistit ochranu skutečností majících povahu obchodního tajemství a jiných skutečností, které nejsou veřejně dostupné a o nichž se dozvěděl při výkonu svých činností, h) zpracovávat podklady pro návrh Pravidel trhu s elektřinou a Pravidel trhu s plynem a předávat je ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu, i) zajišťovat a poskytovat účastníkům trhu s elektřinou nebo plynem skutečné hodnoty dodávek a odběrů elektřiny nebo plynu a další nezbytné informace související s vyúčtováním dodávek a odběrů elektřiny nebo plynu a s právem zákazníka na změnu dodavatele, j) zpracovávat a po schválení Energetickým regulačním úřadem zveřejňovat obchodní podmínky operátora trhu pro elektroenergetiku a pro plynárenství způsobem umožňujícím dálkový přístup, k) zajišťovat v součinnosti s provozovateli distribučních soustav zpracovávání typových diagramů dodávek, a to na základě údajů od provozovatelů distribučních soustav, l) na základě údajů předaných provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem přepravní soustavy zajišťovat zúčtování a vypořádání regulační energie nebo vyrovnávacího plynu včetně zúčtování při stavech nouze, m) účtovat odděleně za činnosti vykonávané v elektroenergetice a v plynárenství, n) uzavřít smlouvu o zúčtování odchylek a umožnit obchodovat s elektřinou nebo plynem na jím organizovaných trzích každému, kdo o to požádá a splňuje obchodní podmínky operátora trhu pro elektroenergetiku nebo obchodní podmínky operátora trhu pro plynárenství, o) v případech podle § 12a oznamovat dodavateli poslední instance odběrná místa zákazníků včetně jejich registračních čísel, p) sledovat množství skladovaného plynu v jednotlivých podzemních zásobnících plynu a jejich kapacitu, q) zpracovávat na základě ročních a pětiletých předpokládaných bilancí a na základě denních, měsíčních a ročních skutečných bilancí o přepravě, distribuci, výrobě, dodávkách, obchodu s plynem a uskladnění plynu od provozovatele přepravní soustavy, provozovatelů distribučních soustav, provozovatelů podzemních zásobníků plynu, výrobců plynu, obchodníků s plynem, dodavatelů plynu a vlastních analýz celkové bilance plynárenské soustavy a jejich vyhodnocení a předávat je ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu; současně souhrnné bilance plynárenské soustavy zveřejňovat, r) zpracovávat statistiku dovozu plynu ze zahraničí a jeho vývozu do zahraničí, a to včetně zdrojů plynu, a statistiku zákazníků, kteří změnili dodavatele plynu, s) zpracovávat a předávat ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu alespoň jednou měsíčně zprávu s vyhodnocením dodávek a spotřeb plynárenské soustavy včetně vyhodnocení dovozu plynu do České republiky a vývozu plynu z České republiky, t) zpracovávat jednou až dvakrát ročně výsledné údaje hodinových dodávek a spotřeb plynu od plynárenských podnikatelů pro sestavení kontrolních hodinových odečtů plynárenské soustavy, u) zpracovávat měsíční bilance o plnění bezpečnostního standardu dodávek plynu a předávat je ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu. (5) Operátor trhu má právo a) na údaje nezbytné pro plnění svých povinností od subjektů zúčtování a registrovaných účastníků trhu s elektřinou nebo trhu s plynem, b) na naměřené a vyhodnocené údaje od provozovatele přenosové soustavy a provozovatele přepravní soustavy a provozovatelů distribučních soustav a podzemních zásobníků plynu a na další údaje nezbytné pro plnění svých povinností, c) zrušit registraci subjektu zúčtování, který neplní platební povinnosti vůči operátorovi trhu, d) vyžadovat od plynárenských podnikatelů a obchodníků s plynem údaje pro zpracování bilancí, e) vyžadovat od plynárenských podnikatelů a obchodníků s plynem jednou až dvakrát ročně údaje ke zpracování kontrolního hodinového odečtu dodávek a spotřeb plynárenské soustavy, f) vyžadovat od zákazníků s roční spotřebou plynu vyšší než 400 tis. m3 a od obchodníků s plynem informace o změnách dodavatele plynu, g) vyžadovat od plynárenských podnikatelů a obchodníků s plynem údaje o kapacitách a výkonech jednotlivých částí plynárenské soustavy České republiky. (6) Operátor trhu má právo po schválení ministerstvem vykonávat další činnosti, jejichž ceny nepodléhají regulaci. HLAVA II ZVLÁŠTNÍ ČÁST Díl 1 Elektroenergetika § 21 zrušen § 22 Účastníci trhu s elektřinou (1) Účastníky trhu s elektřinou jsou a) výrobci elektřiny, b) provozovatel přenosové soustavy, c) provozovatelé distribučních soustav, d) operátor trhu, e) obchodníci s elektřinou, f) zákazníci. (2) Účastníci trhu s elektřinou s právem regulovaného přístupu k přenosové soustavě a distribuční soustavě a) nesou odpovědnost za odchylku a jsou subjekty zúčtování odchylek, nebo b) mohou přenášet na základě smlouvy odpovědnost za odchylku na jiný subjekt zúčtování odchylek. § 23 Výrobce elektřiny (1) Výrobce elektřiny má právo a) připojit své zařízení k elektrizační soustavě, pokud splňuje podmínky připojení k přenosové soustavě nebo k distribučním soustavám a obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribuční soustavy, b) dodávat elektřinu vyrobenou v jím provozované výrobně elektřiny ostatním účastníkům trhu s elektřinou nebo do jiných států prostřednictvím přenosové soustavy nebo distribuční soustavy, c) dodávat elektřinu vyrobenou ve vlastní výrobně elektřiny pro vlastní potřebu a pro potřebu ovládaných společností, pokud mu to podmínky provozování přenosové soustavy a distribučních soustav umožňují, d) nabízet a poskytovat podpůrné služby k zajištění provozu elektrizační soustavy za podmínek stanovených Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribuční soustavy, e) omezit, přerušit nebo ukončit dodávku elektřiny svým zákazníkům při neoprávněném odběru elektřiny. (2) Výrobce elektřiny je povinen a) na své náklady zajistit připojení svého zařízení k přenosové soustavě nebo k distribuční soustavě, b) umožnit a uhradit instalaci měřicího zařízení provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy, ke které je výrobna elektřiny připojena, c) zpřístupnit měřicí zařízení provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy, ke které je výrobna elektřiny připojena, d) instalovat u nově budovaných výroben o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 30 MW a více a provozovat zařízení pro poskytování podpůrných služeb, e) řídit se pokyny technického dispečinku provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy, ke které je výrobna elektřiny připojena, f) předávat operátorovi trhu technické údaje vyplývající ze smluv o dodávce elektřiny prostřednictvím subjektu zúčtování, který převzal odpovědnost za jeho odchylku, nebo přímo pokud je subjektem zúčtování, a další nezbytné informace pro plnění povinností operátora trhu, g) poskytovat provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy, ke které je výrobna elektřiny připojena, potřebné údaje pro provoz a rozvoj přenosové soustavy nebo distribuční soustavy, a operátorovi trhu údaje potřebné pro plnění jeho povinností, h) předávat provozovateli soustavy, ke které je výrobna elektřiny připojena, informace nezbytné pro dispečerské řízení, i) dodržovat parametry kvality dodávané elektřiny stanovené Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribuční soustavy, j) podílet se na úhradě oprávněných nákladů provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením výrobny elektřiny, k) uhradit provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy podle Pravidel trhu s elektřinou systémové služby odpovídající objemu elektřiny vyrobené ve vlastní výrobně a spotřebované zákazníkem bez použití energetického zařízení jiného držitele licence, l) informovat účastníky trhu s elektřinou způsobem umožňujícím dálkový přístup 1. o podílu zdrojů elektřiny použitých pro výrobu elektřiny v uplynulém roce, 2. o množství emisí CO2 a o množství radioaktivního odpadu vyprodukovaného při výrobě elektřiny v uplynulém roce, m) za účelem zajištění bezpečnosti a spolehlivosti provozu elektrizační soustavy, při předcházení stavu nouze a při stavech nouze a za podmínek stanovených Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribuční soustavy, na pokyn provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy, nabízet provozně a obchodně nevyužité výrobní kapacity, n) zaregistrovat se do 30 dnů od udělení licence na výrobu elektřiny u operátora trhu; zaregistrováním se výrobce elektřiny stává registrovaným účastníkem trhu s elektřinou (dále jen „registrovaný účastník trhu“), o) dodržovat ustanovení § 30 odst. 2 v případech, kdy dodává elektřinu zákazníkům, p) poskytovat provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy informace nezbytné pro zajištění bezpečného a spolehlivého provozu a rozvoje elektrizační soustavy, q) upozornit zákazníky nejpozději 2 měsíce předem na záměr změnit smluvní podmínky, r) vypracovat havarijní plán do 6 měsíců od udělení licence a dále jej každoročně upřesňovat; při jeho tvorbě a upřesňování spolupracovat s provozovatelem přenosové soustavy nebo s provozovatelem distribuční soustavy, k níž je výrobna elektřiny připojena; tato povinnost se nevztahuje na výrobce elektřiny, jehož výrobna elektřiny má instalovaný výkon nižší než 10 MW. § 24 Provozovatel přenosové soustavy (1) Provozovatel přenosové soustavy a) zajišťuje spolehlivé provozování, obnovu a rozvoj přenosové soustavy a za tím účelem spolupracuje s provozovateli propojených přenosových soustav, b) poskytuje přenos elektřiny na základě uzavřených smluv, c) řídí toky elektřiny v přenosové soustavě při respektování přenosů elektřiny mezi propojenými soustavami ostatních států a ve spolupráci s provozovateli distribučních soustav v elektrizační soustavě, d) odpovídá za zajištění systémových služeb pro elektrizační soustavu na úrovni přenosové soustavy. (2) Provozovatel přenosové soustavy nesmí být držitelem licence na obchod s elektřinou, distribuci elektřiny a výrobu elektřiny. Obstarávání elektřiny pro zajišťování spolehlivého provozování přenosové soustavy není považováno za obchod s elektřinou. (3) Provozovatel přenosové soustavy má právo a) zřizovat a provozovat vlastní telekomunikační síť k řízení, měření, zabezpečování a automatizaci provozu přenosové soustavy a k přenosu informací pro činnost výpočetní techniky a informačních systémů, b) obstarávat za nejnižší náklady podpůrné služby a elektřinu pro krytí ztrát elektřiny v přenosové soustavě a pro vlastní potřebu; pro řízení rovnováhy mezi výrobou a spotřebou a pro řízení toků elektřiny podle odstavce 1 písm. c) obstarávat regulační energii, c) omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu dodávku elektřiny účastníkům trhu s elektřinou 1. při bezprostředním ohrožení života, zdraví nebo majetku osob a při likvidaci těchto stavů, 2. při předcházení stavu nouze nebo při stavech nouze, 3. při neoprávněném přenosu elektřiny podle § 53, 4. jestliže mu zákazník neumožní přístup k měřicímu zařízení, 5. jestliže se jedná o neoprávněný odběr podle § 51, 6. při provádění plánovaných prací na zařízení přenosové soustavy nebo v jeho ochranném pásmu, zejména oprav, rekonstrukcí, údržby a revizí, 7. při vzniku a odstraňování poruch na zařízeních přenosové soustavy nebo distribuční soustavy, 8. při odběru elektřiny zařízeními, která ohrožují život, zdraví nebo majetek osob, nebo 9. při odběru elektřiny zařízeními, která ovlivňují kvalitu elektřiny v neprospěch účastníků trhu s elektřinou a zákazník nevybavil tato odběrná zařízení dostupnými technickými prostředky k omezení těchto vlivů, d) změnit nebo přerušit v nezbytném rozsahu dodávku elektřiny z výroben, přeshraniční výměnu elektřiny a dovoz elektřiny ze zahraničí nebo vývoz elektřiny do zahraničí k zajištění spolehlivého provozu přenosové soustavy, 1. při bezprostředním ohrožení života, zdraví nebo majetku osob a při likvidaci těchto stavů, 2. při předcházení stavu nouze nebo při stavech nouze, 3. při neoprávněném přenosu elektřiny podle § 53, 4. při neoprávněné dodávce elektřiny do přenosové soustavy podle § 52, 5. jestliže mu výrobce neumožní přístup k měřicímu zařízení, 6. při provádění plánovaných prací na zařízení přenosové soustavy nebo v jeho ochranném pásmu, zejména oprav, rekonstrukcí, údržby a revizí, 7. při vzniku a odstraňování poruch na zařízeních přenosové soustavy nebo distribuční soustavy, 8. při dodávce elektřiny zařízeními, která ohrožují život, zdraví nebo majetek osob, nebo 9. při dodávce elektřiny zařízeními, která ovlivňují kvalitu elektřiny v neprospěch ostatních účastníků trhu s elektřinou a výrobce nevybavil tato zařízení dostupnými technickými prostředky k omezení těchto vlivů, e) v souladu se zvláštním právním předpisem4d) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostechnemovitostech zařízení přenosové soustavy, přetínat tyto nemovitostinemovitosti vodiči a umísťovat v nich vedení, f) vstupovat a vjíždět na cizí nemovitostinemovitosti v souvislosti se zřizováním a provozováním zařízení přenosové soustavy, g) odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty, provádět likvidaci odstraněného a okleštěného stromoví a jiných porostů ohrožujících bezpečné a spolehlivé provozování zařízení přenosové soustavy v případech, kdy tak po předchozím upozornění a stanovení rozsahu neučinil sám vlastník či uživatel, h) vstupovat v souladu se zvláštními právními předpisy do uzavřených prostor a zařízení sloužících k výkonu činností a služeb orgánů Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti, Bezpečnostní informační služby a do obvodu dráhy, jakož i vstupovat na nemovitostinemovitosti, kde jsou umístěna zvláštní zařízení telekomunikací, v rozsahu a způsobem nezbytným pro výkon licencované činnosti, i) uplatnit na trhu s elektřinou povinně vykoupenou elektřinu z obnovitelných zdrojů4a). (4) Provozovatel přenosové soustavy je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitostinemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 3 písm. e), a to smluvně s vlastníkem nemovitostinemovitosti; v případě, že vlastník není znám nebo určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu4e), vydá příslušný vyvlastňovací úřad na návrh provozovatele přenosové soustavy rozhodnutí o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitostinemovitosti nebo její části. (5) V případech uvedených v odstavci 3 písm. c) bodu 6 a písmenu d) bodu 6 je provozovatel přenosové soustavy povinen oznámit započetí a skončení omezení nebo přerušení dodávek elektřiny způsobem v místě obvyklým, nejméně však 50 dnů předem. (6) V případech uvedených v odstavci 3 písm. c) a d) je provozovatel přenosové soustavy povinen obnovit dodávku elektřiny bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení. (7) V případech uvedených v odstavci 3 písm. c) a d) není právo na náhradu škody a ušlého zisku. Toto neplatí, nesplní-li provozovatel přenosové soustavy oznamovací povinnost uloženou podle odstavce 5 nebo není-li podle odstavce 3 písm. c) bodu 7 a písmene d) bodu 7 dodržena kvalita dodávek elektřiny. (8) Provozovatel přenosové soustavy je povinen při výkonu oprávnění podle odstavce 3 písm. e) až g) co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených nemovitostínemovitostí a vstup na jejich nemovitostinemovitosti jim oznámit. Po skončení prací je povinen uvést nemovitostinemovitosti do předchozího stavu, a není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícímu předchozímu účelu nebo užívání dotčené nemovitostinemovitosti a bezprostředně oznámit tuto skutečnost vlastníku nemovitostinemovitosti. Po provedení odstranění nebo okleštění stromoví je povinen na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě. (9) Vznikla-li vlastníku nebo nájemci nemovitostinemovitosti v důsledku výkonu práv provozovatele přenosové soustavy podle odstavce 3 písm. e) a f) majetková újma nebo je-li omezen v užívání nemovitostinemovitosti, má právo na přiměřenou jednorázovou náhradu5). Právo na tuto náhradu je nutno uplatnit u provozovatele přenosové soustavy, který způsobil majetkovou újmu nebo omezení užívání nemovitostinemovitosti, do 6 měsíců ode dne, kdy se o tom vlastník nebo nájemce dozvěděl. (10) Provozovatel přenosové soustavy je dále povinen a) připojit k přenosové soustavě zařízení každého a poskytnout přenos každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky připojení a obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování přenosové soustavy, s výjimkou případu prokazatelného nedostatku kapacity zařízení pro přenos nebo při ohrožení spolehlivého provozu přenosové soustavy, b) zajišťovat všem účastníkům trhu s elektřinou neznevýhodňující podmínky pro připojení jejich zařízení k přenosové soustavě, c) zajišťovat všem účastníkům trhu s elektřinou neznevýhodňující podmínky pro přenos elektřiny přenosovou soustavou, d) zajistit zřízení technického dispečinku pro výkon činností podle odstavce 1 písm. c) a d) a zajistit jeho řádnou činnost, e) zajišťovat měření v přenosové soustavě včetně jejich vyhodnocování a předávat operátorovi trhu naměřené a vyhodnocené údaje a další nezbytné informace pro plnění jeho povinností, f) zpracovávat a po schválení Energetickým regulačním úřadem zveřejňovat Pravidla provozování přenosové soustavy a vykonávat licencovanou činnost v souladu s těmito pravidly, g) poskytovat provozovatelům jiných přenosových soustav a provozovatelům distribučních soustav, se kterými je jeho soustava propojena, informace nezbytné k zajištění vzájemné spolupráce při provozu a rozvoji sítí, h) informovat ministerstvo a Energetický regulační úřad o omezení dovozu nebo vývozu elektřiny, i) zpracovávat ve spolupráci s provozovateli distribučních soustav roční přípravu provozu přenosové soustavy, a to zejména rozsah a termíny odstávek zařízení pro přenos a předpokládané omezení přenosu, a zveřejňovat ji, j) každoročně zpracovávat a zveřejňovat předpokládaný rozvoj přenosové soustavy včetně propojení s elektrizačními soustavami sousedních států, a to nejméně na 5 let, k) průběžně zveřejňovat informace o možnostech přenosu elektřiny přenosovou soustavou způsobem stanoveným v Pravidlech provozování přenosové soustavy, l) provádět ve spolupráci s provozovateli distribučních soustav hodnocení provozu přenosové soustavy z technického hlediska, m) účtovat odděleně za přenos a za systémové služby, n) zpracovávat údaje potřebné pro rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o cenách za přenos a o cenách za systémové služby, o) zajišťovat ochranu skutečností majících povahu obchodního tajemství, které získává při výkonu své činnosti, včetně zajištění ochrany údajů předávaných operátorovi trhu, p) vypracovat havarijní plány do 6 měsíců od udělení licence a dále je každoročně upřesňovat; při jejich tvorbě a upřesňování spolupracovat s provozovateli distribučních soustav, jejichž zařízení je připojeno k přenosové soustavě, r) dodržovat parametry a zveřejňovat ukazatele kvality dodávek elektřiny a služeb, s) informovat ministerstvo nejpozději do konce druhého týdne měsíce následujícího po uplynutí čtvrtletí o fyzikálních tocích dovozu elektřiny ze států, které nejsou členy Evropské unie, t) zpracovávat a předávat ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu jednou ročně nejpozději do 1. března zprávu o kvalitě a úrovni údržby zařízení přenosové soustavy a o opatřeních na pokrytí špičkové spotřeby elektřiny a řešení výpadku výroben elektřiny, u) poskytovat součinnost operátorovi trhu při organizování vnitrodenního trhu s elektřinou a vyrovnávacího trhu s regulační energií, v) zaregistrovat se do 30 dnů od udělení licence na přenos elektřiny u operátora trhu; zaregistrováním se provozovatel přenosové soustavy stává registrovaným účastníkem trhu, w) hradit výrobci, jehož výrobna je přímo připojena k přenosové soustavě, příspěvky k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla nebo vyrobené z druhotných energetických zdrojů. § 24a Oddělení provozovatele přenosové soustavy (1) Provozovatel přenosové soustavy, je-li součástí vertikálně integrovaného podnikatele, musí být z hlediska své právní formy, organizace a rozhodování nezávislý na jiných činnostech netýkajících se přenosu elektřiny. Tento požadavek neznamená požadavek na oddělení vlastnictví majetku. (2) K zajištění nezávislosti provozovatele přenosové soustavy podle odstavce 1 se od 1. ledna 2005 uplatní tato minimální kritéria: a) osoby odpovědné za řízení provozovatele přenosové soustavy se nesmí přímo ani nepřímo podílet na organizačních strukturách vertikálně integrovaného podnikatele, jenž je odpovědný, přímo nebo nepřímo, za běžný provoz výroby elektřiny, distribuce elektřiny nebo obchod s elektřinou; statutárním orgánem nebo jeho členem, prokuristou nebo vedoucím zaměstnancem provozovatele přenosové soustavy nemůže být fyzická osoba, která je současně statutárním orgánem nebo jeho členem, prokuristou nebo vedoucím zaměstnancem držitele licence na výrobu elektřiny, distribuci elektřiny nebo obchod s elektřinou, který je součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele, b) musí být přijata veškerá vhodná opatření, aby k profesionálním zájmům statutárního orgánu nebo jeho člena, prokuristy nebo vedoucích zaměstnanců odpovědných za řízení provozovatele přenosové soustavy bylo přihlíženo způsobem, který zajišťuje jejich nezávislé jednání; statutární orgán nebo jeho člen, prokurista nebo vedoucí zaměstnanec provozovatele přenosové soustavy nesmí přijímat žádné odměny a jiná majetková plnění od držitelů licence na výrobu elektřiny, distribuci elektřiny nebo obchod s elektřinou v rámci téhož vertikálně integrovaného podnikatele; odměňování statutárního orgánu nebo jeho člena, prokuristy nebo vedoucího zaměstnance provozovatele přenosové soustavy nesmí být závislé na hospodářských výsledcích dosahovaných těmito ostatními držiteli licencí v rámci téhož vertikálně integrovaného podnikatele, c) provozovatel přenosové soustavy musí disponovat skutečnými rozhodovacími právy ve vztahu k majetku nezbytnému k provozování, údržbě a rozvoji přenosové soustavy, jejichž výkon je nezávislý na vertikálně integrovaném podnikateli; mateřská společnost nesmí udělovat provozovateli přenosové soustavy jakékoliv pokyny ohledně běžného provozu a údržby přenosové soustavy, a rovněž nesmí jakýmkoliv jiným způsobem zasahovat do rozhodování o výstavbě či modernizaci částí přenosové soustavy, pokud takové rozhodnutí nejde nad rámec schváleného finančního plánu, či jiného obdobného nástroje; tím není dotčeno oprávnění mateřské společnosti schvalovat roční finanční plán či jiný obdobný nástroj provozovatele přenosové soustavy a schvalovat jeho maximální limity zadlužení, d) provozovatel přenosové soustavy musí přijmout vnitřním předpisem program, kterým stanoví 1. opatření k vyloučení diskriminačního chování ve vztahu k ostatním účastníkům trhu s elektřinou, zejména pokud jde o přístup do jím provozované přenosové soustavy a využívání jeho služeb, 2. pravidla pro zpřístupňování informací o provozování a rozvoji přenosové soustavy a přístupu do ní; informace, jejichž poskytnutí pouze určitým účastníkům trhu s elektřinou by mohlo tyto účastníky zvýhodnit na úkor ostatních, je provozovatel přenosové soustavy povinen zpřístupnit neznevýhodňujícím způsobem i ostatním účastníkům trhu s elektřinou, e) provozovatel přenosové soustavy je povinen seznámit statutární orgán nebo jeho členy, prokuristu a všechny zaměstnance s programem podle písmene d), a zajistit kontrolu jeho dodržování. Provozovatel přenosové soustavy je povinen program a jeho změny předat Energetickému regulačnímu úřadu a ministerstvu bez zbytečného odkladu po jejich přijetí a zároveň zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup. Provozovatel přenosové soustavy zpracuje každoročně zprávu o přijatých opatřeních a plnění programu za uplynulý rok, zašle ji do 30. dubna následujícího kalendářního roku Energetickému regulačnímu úřadu a ministerstvu a zároveň zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. (3) Provozovatel přenosové soustavy nesmí od 1. ledna 2005 nabývat podíly v jiné právnické osobě, která je držitelem licence na výrobu elektřiny, distribuci elektřiny nebo obchod s elektřinou. Pokud provozovatel přenosové soustavy již takový podíl drží, je povinen jej prodat nebo jinak zcizit do 6 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona. (4) Statutární orgán nebo jeho člen, prokurista nebo vedoucí zaměstnanec provozovatele přenosové soustavy nesmí od 1. ledna 2005 nabývat ani držet podíly v jiné právnické osobě v rámci téhož integrovaného podnikatele, která je držitelem licence na výrobu elektřiny, distribuci elektřiny nebo obchod s elektřinou. Pokud fyzická osoba, na kterou se vztahuje zákaz podle tohoto odstavce, již takový podíl drží, je povinna do 6 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona prodat nebo jinak zcizit nejméně takovou část svého podílu, aby nadále držela podíl, jehož výše nepřesáhne 1 % základního kapitálu daného držitele licence. (5) Od 1. ledna 2005 nesmí provozovatel přenosové soustavy rovněž uzavírat ovládací smlouvy k podrobení jednotnému řízení jiného držitele licence na výrobu elektřiny, distribuci elektřiny nebo obchod s elektřinou ani v takovém řízení podle již uzavřených ovládacích smluv pokračovat. § 25 Provozovatel distribuční soustavy (1) Provozovatel distribuční soustavy a) zajišťuje spolehlivé provozování, obnovu a rozvoj distribuční soustavy na území vymezeném licencí, b) umožňuje distribuci elektřiny na základě uzavřených smluv, c) řídí toky elektřiny v distribuční soustavě při respektování přenosů elektřiny mezi ostatními distribučními soustavami a přenosovou soustavou ve spolupráci s provozovateli ostatních distribučních soustav a provozovatelem přenosové soustavy. (2) Provozovatel distribuční soustavy nesmí být držitelem licence na přenos elektřiny. (3) Provozovatel distribuční soustavy, k jehož soustavě je připojeno více než 90 000 odběrných míst zákazníků, nesmí být souběžným držitelem licence na výrobu elektřiny, přenos elektřiny, obchod s elektřinou nebo obchod s plynem. (4) Provozovatel distribuční soustavy má právo a) zřizovat a provozovat vlastní telekomunikační síť k řízení, měření, zabezpečování a automatizaci provozu distribuční soustavy a k přenosu informací pro činnost výpočetní techniky a informačních systémů, b) nakupovat s nejnižšími náklady podpůrné služby a elektřinu pro krytí ztrát elektřiny v distribuční soustavě a pro vlastní potřebu, c) omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu dodávku elektřiny účastníkům trhu s elektřinou 1. při bezprostředním ohrožení života, zdraví nebo majetku osob a při likvidaci těchto stavů, 2. při stavech nouze nebo při předcházení stavu nouze, 3. při neoprávněné distribuci elektřiny podle § 53, 4. při neoprávněném odběru elektřiny podle § 51, 5. při provádění plánovaných prací na zařízení distribuční soustavy nebo v jeho ochranném pásmu, zejména oprav, rekonstrukcí, údržby a revizí, 6. při vzniku a odstraňování poruch na zařízeních distribuční soustavy nebo přenosové soustavy, 7. při odběru elektřiny zařízeními, která ohrožují život, zdraví nebo majetek osob, nebo 8. při odběru elektřiny zařízeními, která ovlivňují kvalitu elektřiny v neprospěch ostatních účastníků trhu s elektřinou a zákazník nevybavil tato odběrná zařízení dostupnými technickými prostředky k omezení těchto vlivů, d) změnit nebo přerušit v nezbytném rozsahu dodávku elektřiny z výroben a dovoz elektřiny ze zahraničí nebo vývoz elektřiny do zahraničí s ohledem na spolehlivý provoz distribuční soustavy 1. při bezprostředním ohrožení života, zdraví nebo majetku osob a při likvidaci těchto stavů, 2. při stavech nouze nebo při předcházení stavu nouze, 3. při neoprávněné distribuci elektřiny podle § 53, 4. jestliže mu výrobce neumožní přístup k měřicímu zařízení, 5. při neoprávněné dodávce do distribuční soustavy podle § 52, 6. při provádění plánovaných prací na zařízení distribuční soustavy nebo v jeho ochranném pásmu, zejména oprav, rekonstrukcí, údržby a revizí, 7. při vzniku a odstraňování poruch na zařízeních distribuční soustavy nebo přenosové soustavy, 8. při dodávce elektřiny zařízeními, která ohrožují život, zdraví nebo majetek osob, nebo 9. při dodávce elektřiny zařízeními, která ovlivňují kvalitu elektřiny v neprospěch ostatních účastníků trhu s elektřinou a výrobce nevybavil tato zařízení dostupnými technickými prostředky k omezení těchto vlivů, e) v souladu se zvláštním právním předpisem4d) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostechnemovitostech zařízení distribuční soustavy, přetínat tyto nemovitostinemovitosti vodiči a umísťovat v nich vedení, f) vstupovat a vjíždět na cizí nemovitostinemovitosti v souvislosti se zřizováním, obnovou a provozováním zařízení distribuční soustavy, g) odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty, provádět likvidaci odstraněného a okleštěného stromoví a jiných porostů ohrožujících bezpečné a spolehlivé provozování zařízení distribuční soustavy v případech, kdy tak po předchozím upozornění a stanovení rozsahu neučinil sám vlastník či uživatel, h) vstupovat nebo vjíždět v souladu se zvláštními právními předpisy do uzavřených prostor a zařízení sloužících k výkonu činností a služeb orgánů Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti, Bezpečnostní informační služby a do obvodu dráhy, jakož i vstupovat nebo vjíždět na nemovitostinemovitosti, kde jsou umístěna zvláštní zařízení telekomunikací, v rozsahu a způsobem nezbytným pro výkon licencované činnosti. (5) Provozovatel distribuční soustavy je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitostinemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 4 písm. e), a to smluvně s vlastníkem nemovitostinemovitosti; v případě, že vlastník není znám nebo určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu4e), vydá příslušný vyvlastňovací úřad na návrh příslušného provozovatele distribuční soustavy rozhodnutí o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitostinemovitosti nebo její části. (6) V případech uvedených v odstavci 4 písm. c) bodu 5 a písm. d) bodu 6 je provozovatel distribuční soustavy povinen oznámit započetí a skončení omezení nebo přerušení dodávek elektřiny způsobem v místě obvyklým, nejméně však 15 dnů předem. Ohlašovací povinnost nevzniká při provádění nutných provozních manipulací, při nichž omezení nebo přerušení dodávky elektřiny nepřekročí 20 minut. (7) V případech uvedených v odstavci 4 písm. c) a d) je provozovatel distribuční soustavy povinen obnovit dodávku elektřiny bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení; v případech uvedených v odstavci 4 písm. c) bodu 4 a písm. d) bodu 5 je povinen obnovit dodávku po úhradě náhrady škody. (8) V případech uvedených v odstavci 4 písm. c) a d) není právo na náhradu škody a ušlého zisku. To neplatí, nesplní-li provozovatel distribuční soustavy oznamovací povinnost uloženou podle odstavce 6 nebo není-li podle odstavce 4 písm. c) bodu 6 nebo písm. d) bodu 7 dodržena kvalita dodávek elektřiny. (9) Provozovatel distribuční soustavy je povinen při výkonu oprávnění podle odstavce 4 písm. e) až g) co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených nemovitostínemovitostí a vstup na jejich nemovitostinemovitosti jim bezprostředně oznámit. Po skončení prací je povinen uvést nemovitostinemovitosti do předchozího stavu, a není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícího předchozímu účelu nebo užívání dotčené nemovitostinemovitosti a bezprostředně oznámit tuto skutečnost vlastníku nemovitostinemovitosti. Po provedení odstranění nebo okleštění stromoví je povinen na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě. (10) Vznikla-li vlastníku nebo nájemci nemovitostinemovitosti v důsledku výkonu práv provozovatele distribuční soustavy podle odstavce 4 písm. e) a f) majetková újma nebo je-li omezen v obvyklém užívání nemovitostinemovitosti, má právo na přiměřenou jednorázovou náhradu5). Právo na tuto náhradu je nutno uplatnit u provozovatele distribuční soustavy, který způsobil majetkovou újmu nebo omezení užívání nemovitostinemovitosti, do 6 měsíců ode dne, kdy se o tom vlastník nebo nájemce dozvěděl. (11) Provozovatel distribuční soustavy je dále povinen a) připojit k distribuční soustavě zařízení každého a umožnit distribuci elektřiny každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky připojení a obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování distribuční soustavy, s výjimkou případu prokazatelného nedostatku kapacity zařízení pro distribuci nebo při ohrožení spolehlivého provozu distribuční soustavy, b) na základě žádosti obchodníka s elektřinou nebo výrobce elektřiny přerušit v případě neoprávněného odběru dodávku elektřiny zákazníkům, c) zajišťovat neznevýhodňující podmínky pro připojení zařízení k distribuční soustavě, u zákazníků odebírajících elektřinu ze sítí nízkého napětí, kteří nejsou vybaveni průběhovým měřením, přiřadit odpovídající typový diagram dodávek, d) zajišťovat všem účastníkům trhu s elektřinou neznevýhodňující podmínky pro distribuci elektřiny distribuční soustavou, e) zajistit zřízení technického dispečinku pro výkon činností podle odstavce 1 písm. c) v případě, že provozuje zařízení s napětím 110 kV a odpovídat za jeho činnost, f) zajišťovat měření v distribuční soustavě včetně jejich vyhodnocování a předávat operátorovi trhu naměřené a vyhodnocené údaje a další nezbytné informace pro plnění jeho povinností, g) zpracovávat a po schválení Energetickým regulačním úřadem zveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup Pravidla provozování distribuční soustavy a vykonávat licencovanou činnost v souladu s těmito pravidly, h) poskytovat provozovateli přenosové soustavy a provozovatelům jiných distribučních soustav, se kterými je jeho soustava propojena, informace nezbytné k zajištění vzájemné spolupráce, i) zpracovávat v souladu s dispečerským řádem ve spolupráci s provozovateli ostatních distribučních soustav a provozovatelem přenosové soustavy roční přípravu provozu distribuční soustavy, a to zejména rozsah a termíny odstávek zařízení pro distribuci a předpokládané omezení distribuce, a zveřejňovat ji, j) každoročně zpracovávat a zveřejňovat předpokládaný rozvoj distribuční soustavy, a to nejméně na 5 let, k) průběžně zveřejňovat informace o možnostech distribuce elektřiny v distribuční soustavě způsobem stanoveným v Pravidlech provozování distribuční soustavy, l) provádět hodnocení provozu distribuční soustavy z technického hlediska, m) zpracovávat údaje nezbytné pro rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o cenách za distribuci elektřiny, n) zajišťovat ochranu skutečností majících povahu obchodního tajemství, které získává při výkonu své činnosti, včetně zajištění ochrany údajů předávaných operátorovi trhu, o) vypracovat havarijní plány do 6 měsíců od udělení licence a dále je každoročně upřesňovat; při jejich tvorbě a upřesňování spolupracovat s provozovateli soustav, s jejichž zařízením je jeho zařízení propojeno, p) dodržovat parametry a zveřejňovat ukazatele kvality dodávek elektřiny a služeb, r) na své náklady zajistit připojení svého zařízení k jiné distribuční soustavě, umožnit instalaci měřicího zařízení k měření elektřiny mezi distribučními soustavami, zajistit přístup k tomuto zařízení a podílet se na úhradě oprávněných nákladů provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením svého zařízení k této distribuční soustavě, s) uhradit provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy platbu za regulovaný přístup do přenosové soustavy nebo distribuční soustavy, t) poskytnout na vyžádání dodavateli poslední instance údaje o zákazníkovi a jeho odběrném místě v rozsahu nezbytném pro zajištění dodávky poslední instance, u) na své náklady zajistit připojení svého zařízení k přenosové soustavě, umožnit instalaci měřicího zařízení k měření elektřiny mezi přenosovou a distribuční soustavou, zajistit přístup k tomuto zařízení a podílet se na úhradě oprávněných nákladech provozovatele přenosové soustavy spojených s připojením svého zařízení k přenosové soustavě. (12) Provozovatel distribuční soustavy je rovněž povinen a) informovat ministerstvo nejpozději do konce druhého týdne měsíce následujícího po uplynutí kalendářního čtvrtletí o fyzikálních tocích dovozu elektřiny ze států, které nejsou členy Evropské unie, b) zpracovávat a předávat operátorovi trhu údaje z měření pro potřeby tvorby typových diagramů dodávek, c) zpracovávat a předávat ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu jednou ročně nejpozději do 1. března následujícího kalendářního roku zprávu o kvalitě a úrovni údržby zařízení distribuční soustavy, d) zaregistrovat se do 30 dnů od udělení licence na distribuci elektřiny u operátora trhu; zaregistrováním se provozovatel distribuční soustavy stává registrovaným účastníkem trhu, e) řídit se pokyny technického dispečinku provozovatele přenosové soustavy nebo pokyny technického dispečinku provozovatele distribuční soustavy, ke které je jeho soustava připojena, při stavech nouze vyhlášeném tímto provozovatelem nebo při předcházení stavům nouze oznámeném tímto provozovatelem, f) zajistit přenos elektřiny a v případě provozovatele distribuční soustavy nepřipojené přímo k přenosové soustavě distribuci elektřiny v rozsahu uzavřených smluv na distribuci elektřiny s účastníky trhu s elektřinou, g) provést technická opatření k ochraně ptactva na nově instalovaných stožárech venkovního vedení vysokého napětí, h) zajišťovat propagaci energetických služeb a jejich nabídky zákazníkům za konkurenceschopné ceny energetických služeb. (13) Provozovatel distribuční soustavy přímo připojené na přenosovou soustavu je povinen hradit výrobcům elektřiny připojeným k jeho distribuční soustavě nebo k distribuční soustavě připojené k jím provozované distribuční soustavě příspěvky k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla nebo vyrobené z druhotných energetických zdrojů. § 25a Oddělení provozovatelů distribuční soustavy (1) Provozovatel distribuční soustavy, je-li součástí vertikálně integrovaného podnikatele, musí být od 1. ledna 2007 z hlediska své právní formy, organizace a rozhodování nezávislý na jiných činnostech netýkajících se distribuce elektřiny. Tento požadavek neznamená požadavek na oddělení vlastnictví majetku. (2) K zajištění nezávislosti provozovatele distribuční soustavy podle odstavce 1 se od 1. ledna 2007 uplatní tato minimální kritéria: a) osoby odpovědné za řízení provozovatele distribuční soustavy se nesmí přímo ani nepřímo podílet na organizačních strukturách vertikálně integrovaného podnikatele, jenž je odpovědný, přímo nebo nepřímo, za běžný provoz výroby elektřiny, přenosu elektřiny a obchod s elektřinou nebo plynem; statutárním orgánem nebo jeho členem, prokuristou nebo vedoucím zaměstnancem provozovatele distribuční soustavy nemůže být fyzická osoba, která je současně statutárním orgánem nebo jeho členem, prokuristou nebo vedoucím zaměstnancem držitele licence na výrobu elektřiny, přenos elektřiny, obchod s elektřinou nebo plynem, který je součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele, b) musí být přijata veškerá vhodná opatření, aby k profesionálním zájmům statutárního orgánu nebo jeho člena, prokuristy nebo vedoucích zaměstnanců odpovědných za řízení provozovatele distribuční soustavy bylo přihlíženo způsobem, který zajišťuje jejich nezávislé jednání; statutární orgán nebo jeho člen, prokurista nebo vedoucí zaměstnanec provozovatele distribuční soustavy nesmí přijímat žádné odměny a jiná majetková plnění od držitelů licence na výrobu elektřiny, přenos elektřiny, obchod s elektřinou nebo plynem v rámci téhož vertikálně integrovaného podnikatele; odměňování statutárního orgánu nebo jeho člena, prokuristy nebo vedoucího zaměstnance provozovatele distribuční soustavy nesmí být závislé na hospodářských výsledcích dosahovaných těmito ostatními držiteli licencí v rámci téhož vertikálně integrovaného podnikatele, c) provozovatel distribuční soustavy musí disponovat skutečnými rozhodovacími právy ve vztahu k majetku nezbytnému k provozování, údržbě a rozvoji distribuční soustavy, jež jsou nezávislá na vertikálně integrovaném podnikateli; mateřská společnost nesmí udělovat provozovateli distribuční soustavy jakékoliv pokyny ohledně běžného provozu nebo údržby distribuční soustavy, a rovněž nesmí jakýmkoliv jiným způsobem zasahovat do rozhodování o výstavbě či modernizaci částí distribuční soustavy, pokud takové rozhodnutí nejde nad rámec schváleného finančního plánu, či jiného obdobného nástroje; tím není dotčeno oprávnění mateřské společnosti schvalovat roční finanční plán či jiný obdobný nástroj provozovatele distribuční soustavy a schvalovat jeho maximální limity zadlužení. (3) Provozovatel distribuční soustavy musí přijmout vnitřním předpisem program, kterým stanoví a) opatření k vyloučení diskriminačního chování ve vztahu k ostatním účastníkům trhu s elektřinou, zejména pokud jde o přístup do jím provozované distribuční soustavy a využívání jeho služeb, b) pravidla pro zpřístupňování informací o provozování a rozvoji distribuční soustavy a přístupu do ní; informace, jejichž poskytnutí pouze určitým účastníkům trhu s elektřinou by mohlo tyto účastníky zvýhodnit na úkor ostatních, je provozovatel distribuční soustavy povinen zpřístupnit neznevýhodňujícím způsobem i ostatním účastníkům trhu s elektřinou, c) opatření k zajištění organizačního a informačního oddělení distribuce elektřiny od výroby elektřiny, obchodu s elektřinou a obchodu s plynem, je-li zároveň vertikálně integrovaným podnikatelem, a to do doby právního oddělení činností podle odstavce 1. (4) Provozovatel distribuční soustavy je povinen seznámit statutární orgán nebo jeho členy, prokuristu a všechny zaměstnance s programem podle odstavce 3 a zajistit kontrolu jeho dodržování. Provozovatel distribuční soustavy je povinen program a jeho změny předat Energetickému regulačnímu úřadu a ministerstvu bez zbytečného odkladu po jejich přijetí a zároveň zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup. Provozovatel distribuční soustavy je povinen zpracovat každoročně zprávu o přijatých opatřeních a plnění programu za uplynulý rok, zaslat ji do 30. dubna následujícího kalendářního roku Energetickému regulačnímu úřadu a ministerstvu a zároveň zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup. (5) Provozovatel distribuční soustavy nesmí od 1. ledna 2007 držet podíly v jiné právnické osobě, která je držitelem licence na výrobu elektřiny, přenos elektřiny, obchod s elektřinou nebo plynem. (6) Statutární orgán nebo jeho člen, prokurista nebo vedoucí zaměstnanec provozovatele distribuční soustavy nesmí od 1. ledna 2007 držet podíly převyšující 1 % základního kapitálu v jiné právnické osobě v rámci téhož vertikálně integrovaného podnikatele, která je držitelem licence na výrobu elektřiny, přenos elektřiny, obchod s elektřinou nebo plynem. (7) Od 1. ledna 2007 nesmí provozovatel distribuční soustavy uzavírat ovládací smlouvy k podrobení jednotnému řízení jiného držitele licence na výrobu elektřiny, přenos elektřiny, obchod s elektřinou nebo plynem ani v takovém řízení podle již uzavřených ovládacích smluv pokračovat. (8) Pokud je povinnost oddělení činností podle tohoto zákona provedena nájmem podniku nebo jeho části, je nájemce povinen převzít pronajatý podnik nebo jeho část do svého účetnictví. Pokud je povinnost oddělení podle tohoto zákona provedena nájmem jednotlivého majetku, je pronajímatel povinen sdělit nájemci informace o hodnotě pronajatého majetku v rozsahu požadovaném Energetickým regulačním úřadem pro účely cenové regulace. (9) Oddělení podle tohoto zákona není povinen provést vertikálně integrovaný podnikatel, který poskytuje služby pro méně než 90 000 připojených odběrných míst zákazníků. § 26 Technické dispečinky (1) Technický dispečink provozovatele přenosové soustavy provádí dispečerské řízení přenosu v přenosové soustavě a dispečerské řízení zdrojů v přenosové soustavě a zdrojů poskytujících podpůrné služby k zajištění systémových služeb v distribuční soustavě v součinnosti s provozovatelem distribuční soustavy a zajišťuje dodržování pravidel propojení s elektrizačními soustavami ostatních států. (2) Technický dispečink provozovatele distribuční soustavy provádí dispečerské řízení výroby a distribuce elektřiny v distribuční soustavě v souladu s § 25 odst. 1 písm. c). (3) Technické dispečinky provozovatelů distribučních soustav a technický dispečink provozovatele přenosové soustavy jsou povinny spolupracovat a poskytovat si nezbytné údaje pro dispečerské řízení. (4) Při dispečerském řízení předávaných výkonů a) mezi přenosovou soustavou a distribučními soustavami v reálném čase je technický dispečink provozovatele distribuční soustavy povinen uposlechnout pokynů technického dispečinku provozovatele přenosové soustavy, b) mezi distribučními soustavami v reálném čase je technický dispečink provozovatele distribuční soustavy, která není přímo připojena k přenosové soustavě, povinen uposlechnout pokynů technického dispečinku provozovatele distribuční soustavy přímo připojené k přenosové soustavě, c) mezi distribučními soustavami v reálném čase, pokud nejsou ve vztahu podle písmene b), jsou technické dispečinky provozovatelů distribučních soustav povinny vzájemně spolupracovat. (5) Účastník trhu s elektřinou, jehož zařízení je připojeno k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě, je povinen předávat technickému dispečinku nezbytné údaje potřebné k dispečerskému řízení. § 27 zrušen § 28 Zákazník (1) Zákazník má právo a) na uzavření smlouvy o připojení a na připojení svého odběrného elektrického zařízení k přenosové soustavě nebo k distribuční soustavě, pokud splňuje podmínky připojení a obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribuční soustavy a má k připojení souhlas vlastníka dotčené nemovitostinemovitosti, b) nakupovat elektřinu od držitelů licence na výrobu elektřiny a od držitelů licence na obchod s elektřinou, nakupovat elektřinu z jiných států nebo na krátkodobém trhu s elektřinou organizovaném operátorem trhu, c) na dopravu dohodnutého množství elektřiny do odběrného místa za cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací, pokud má pro dodávku elektřiny uzavřenu smlouvu o přenosu nebo o distribuci elektřiny, d) na informace o celkové směsi paliv dodavatele a informace o dopadu na životní prostředí, e) na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny. (2) Zákazník je povinen a) řídit se pokyny technického dispečinku provozovatele přenosové soustavy nebo technického dispečinku provozovatele distribuční soustavy, ke které je jeho zařízení připojeno, a Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribuční soustavy, b) umožnit instalaci měřicího zařízení provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy, c) umožnit přístup k měřicím zařízením provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy, d) udržovat svá odběrná elektrická zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám, e) předávat operátorovi trhu technické údaje ze smluv o dodávce elektřiny, pokud je subjektem zúčtování, f) provádět dostupná technická opatření zamezující ovlivňování kvality elektřiny v neprospěch ostatních účastníků trhu s elektřinou, g) podílet se podle výše odebíraného příkonu na úhradě oprávněných nákladů provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením svého zařízení a se zajištěním požadovaného příkonu, h) při změně parametrů elektřiny upravit na svůj náklad svá odběrná elektrická zařízení tak, aby vyhovovala těmto změnám, i) zaregistrovat se u operátora trhu před uskutečním dodávky elektřiny od jiného výrobce elektřiny nebo obchodníka s elektřinou, j) uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky, k) při stavebních úpravách distribuční soustavy nebo její části, včetně přípojek, umožnit změnu místa připojení, včetně změny umístění měřicího zařízení na veřejně přístupná místa; dojde-li v důsledku stavebních úprav ke změně umístění měřicího zařízení, považuje se elektrické zařízení za ním za odběrné elektrické zařízení v majetku vlastníka nemovitostinemovitosti; veškeré náklady na provedené změny hradí provozovatel distribuční soustavy. (3) Na odběrných elektrických zařízeních, kterými prochází neměřená elektřina, nesmí být prováděny žádné zásahy bez předchozího souhlasu provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy. (4) Zákazník může provozovat vlastní náhradní zdroj, pokud je propojen s přenosovou soustavou nebo s distribuční soustavou, pouze po dohodě s provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy. (5) Vlastník nemovitostinemovitosti, do které je zákazníkům dodávána elektřina na základě smlouvy, je povinen a) tuto dodávku zákazníkům umožnit, b) udržovat společnou domovní elektrickou instalaci sloužící pro tuto dodávku ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám, c) poskytovat technické údaje o společné domovní elektrické instalaci držiteli licence na distribuci elektřiny, d) umožnit držiteli licence na distribuci elektřiny přístup k této společné domovní instalaci. § 29 zrušen § 30 Obchodník s elektřinou (1) Obchodník s elektřinou má právo a) na poskytnutí přenosu nebo distribuce elektřiny, b) nakupovat elektřinu od držitelů licence na výrobu a od držitelů licence na obchod nebo z jiných států a prodávat ji ostatním účastníkům trhu s elektřinou nebo do jiných států, c) na poskytnutí informací od operátora trhu nezbytných k vyúčtování dodávek elektřiny zákazníkům, jejichž odběrné místo je registrováno u operátora trhu, d) ukončit nebo přerušit dodávku elektřiny zákazníkům při neoprávněném odběru elektřiny. (2) Obchodník s elektřinou je povinen a) řídit se Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribučních soustav, b) předávat operátorovi trhu technické údaje ze smluv o dodávce elektřiny a další nezbytné informace pro plnění povinností operátora trhu v případě, že je subjektem zúčtování, c) nabízet zákazníkům spravedlivý a nediskriminující výběr způsobu platby za dodanou elektřinu, d) upozornit zákazníky nejpozději 2 měsíce předem na záměr změnit smluvní podmínky, e) účtovat odděleně o dodávce elektřiny poslední instance, f) dodržovat parametry kvality dodávek elektřiny a služeb, g) zaregistrovat se do 30 dnů od udělení licence na obchod s elektřinou u operátora trhu; zaregistrováním se obchodník s elektřinou stává registrovaným účastníkem trhu, h) vykonávat činnost dodavatele poslední instance podle § 12a, i) zajišťovat propagaci energetických služeb a jejich nabídky zákazníkům za konkurenceschopné ceny energetických služeb, j) informovat neprodleně operátora trhu a zákazníka o tom, že pozbyl oprávnění nebo možnost uskutečňovat dodávku elektřiny, k) poskytnout provozovateli distribuční soustavy identifikační údaje o zákazníkovi, jemuž dodává elektřinu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, l) poskytovat provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy informace nezbytné pro zajištění bezpečného a spolehlivého provozu, m) strpět opatření prováděná provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy při předcházení stavu nouze nebo při stavu nouze. § 31 zrušen § 32 Kombinovaná výroba elektřiny a tepla a výroba elektřiny z druhotných energetických zdrojů (1) Výrobce elektřiny provozující zařízení pro vysokoúčinnou kombinovanou výrobu elektřiny a tepla nebo zařízení na výrobu elektřiny z druhotných energetických zdrojů má, pokud o to požádá a technické podmínky to umožňují, právo k přednostnímu zajištění dopravy elektřiny přenosovou soustavou a distribučními soustavami, s výjimkou přidělení kapacity mezinárodních přenosových nebo distribučních propojovacích vedení. Dále má právo na přednostní připojení svého výrobního zařízení k přenosové nebo distribuční soustavě, pokud o to požádá a pokud splňuje podmínky připojení. (2) Za elektřinu z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla se považuje elektřina, a) která je vyrobena ve společném procesu spojeném s dodávkou užitečného tepla, b) která je vyrobena v zařízení, na které ministerstvo vydalo osvědčení o původu elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla, c) při jejíž výrobě se dosahuje poměrné úspory vstupního paliva, potřebného na výrobu této elektřiny, vyhodnocované měsíčně ve výši nejméně 10 %; tento požadavek se vztahuje pouze na zdroj s instalovaným elektrickým výkonem vyšším než 1 MW a d) která splňuje požadavky měsíčně vyhodnocované minimální účinnosti užití energie6). (3) Výrobce elektřiny má nárok na příspěvek k ceně elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla. Výrobce elektřiny, který uvede do provozu nové zařízení pro vysokoúčinnou kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, má nárok na příspěvek k ceně elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla po dobu alespoň 6 let ode dne uvedení tohoto zařízení do provozu. Za uvedení zařízení do provozu se považuje též provedení modernizace nebo rekonstrukce technologické části stávajícího zařízení zvyšující jeho technickou, provozní, bezpečnostní a ekologickou úroveň na úroveň srovnatelnou s nově zřizovanými zařízeními pro vysokoúčinnou kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. (4) Osvědčení o původu elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla nebo druhotných energetických zdrojů (dále jen „osvědčení“) vydává ministerstvo na základě žádosti. V případě, že údaje uvedené v žádosti nesouhlasí se skutečností, ministerstvo osvědčení nevydá, nebo bylo-li již vydáno, jeho platnost zruší. (5) Výrobce elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla a nebo z druhotných energetických zdrojů je povinen a) žádost o příspěvek k ceně elektřiny podanou provozovateli podle § 24 odst. 10 písm. w) nebo § 25 odst. 13 doložit splněním kritérií podle odstavce 2 a osvědčením, b) vyhodnocovat množství elektřiny podle skutečně naměřených hodnot. (6) Množství elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a elektřiny z druhotných energetických zdrojů eviduje ministerstvo. § 33 až 42 zrušeny § 43 Povinnosti vlastníka přímého vedení Vlastník přímého vedení je povinen a) provádět dostupná technická opatření zamezující ovlivnění kvality elektřiny v neprospěch ostatních účastníků trhu s elektřinou, b) umožnit při stavech nouze nebo při předcházení stavu nouze využití přímého vedení pro potřeby provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy a řídit se pokyny technického dispečinku. § 44 zrušen § 45 Elektrická přípojka (1) Elektrická přípojka musí být zřízena a provozována v souladu se smlouvou o připojení a s Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování příslušné distribuční soustavy. (2) Elektrickou přípojku nízkého napětí zřizuje na své náklady a) v zastavěném územízastavěném území podle zvláštního právního předpisu4d) provozovatel distribuční soustavy, b) mimo zastavěné územízastavěné území podle zvláštního právního předpisu4d), je-li její délka do 50 m včetně, provozovatel distribuční soustavy, c) mimo zastavěné územízastavěné území podle zvláštního právního předpisu4d), je-li její délka nad 50 m, žadatel o připojení. (3) Ostatní elektrické přípojky zřizuje na své náklady žadatel o připojení. (4) Vlastníkem přípojky je ten, kdo uhradil náklady na její zřízení. (5) Vlastník elektrické přípojky je povinen zajistit její provoz, údržbu a opravy tak, aby se nestala příčinou ohrožení života a zdraví osob či poškození majetku. (6) Provozovatel distribuční soustavy je povinen za úplatu elektrickou přípojku provozovat, udržovat a opravovat, pokud o to její vlastník písemně požádá. (7) Při připojení odběrného zařízení pomocí smyčky se nejedná o přípojku. (8) Elektrická přípojka nízkého napětí slouží k připojení jedné nemovitostinemovitosti; na základě souhlasu vlastníka přípojky a provozovatele distribuční soustavy lze připojit i více nemovitostínemovitostí. Elektrická přípojka nízkého napětí končí u venkovního vedení hlavní domovní pojistkovou skříní, u kabelového vedení hlavní domovní kabelovou skříní. Tyto skříně jsou součástí přípojky. Hlavní domovní pojistková skříň, popřípadě hlavní domovní kabelová skříň se umísťuje na objektu zákazníka nebo na hranici či v blízkosti hranice jeho nemovitostinemovitosti. (9) Není-li na nemovitostinemovitosti zákazníka zřízena hlavní domovní pojistková skříň, končí venkovní přípojka nízkého napětí posledním kotevním bodem umístěným na této nemovitostinemovitosti nebo na svorkách hlavního jističe objektu. Tento kotevní bod je součástí přípojky. (10) Není-li na nemovitostinemovitosti zákazníka zřízena hlavní domovní kabelová skříň, končí elektrická přípojka nízkého napětí na svorkách hlavního jističe objektu nebo v kabelové skříni uvnitř objektu. (11) Elektrická přípojka jiného než nízkého napětí končí při venkovním vedení kotevními izolátory na stanici zákazníka, při kabelovém vedení kabelovou koncovkou v odběratelově stanici. Kotevní izolátory a kabelové koncovky jsou součástí přípojky. (12) Společné domovní elektrické instalace v domech sloužící pro připojení více zákazníků z jedné elektrické přípojky nejsou součástí elektrické přípojky. Společná domovní elektrická instalace je součástí nemovitostinemovitosti. § 46 Ochranná pásma (1) Ochranným pásmem zařízení elektrizační soustavy je prostor v bezprostřední blízkosti tohoto zařízení určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a k ochraně života, zdraví a majetku osob. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení zařízení elektrizační soustavy do provozu. (2) Ochrannými pásmy jsou chráněna nadzemní vedení, podzemní vedení, elektrické stanice, výrobny elektřiny a vedení měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky. (3) Ochranné pásmo nadzemního vedení je souvislý prostor vymezený svislými rovinami vedenými po obou stranách vedení ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo na vedení, která činí od krajního vodiče vedení na obě jeho strany a)| u napětí nad 1 kV a do 35 kV včetně ---|--- | 1\\. pro vodiče bez izolace| 7 m, | 2\\. pro vodiče s izolací základní| 2 m, | 3\\. pro závěsná kabelová vedení| 1 m, b)| u napětí nad 35 kV do 110 kV včetně | 1\\. pro vodiče bez izolace| 12 m, | 2\\. pro vodiče s izolací základní| 5 m, c)| u napětí nad 110 kV do 220 kV včetně| 15 m, d)| u napětí nad 220 kV do 400 kV včetně| 20 m, e)| u napětí nad 400 kV| 30 m, f)| u závěsného kabelového vedení 110 kV| 2 m, g) | u zařízení vlastní telekomunikační sítě držitele licence| 1 m. (4) V lesních průsecích udržuje provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel příslušné distribuční soustavy na vlastní náklad volný pruh pozemků o šířce 4 m po jedné straně základů podpěrných bodů nadzemního vedení podle odstavce 3 písm. a) bodu 1 a písm. b), c), d) a e), pokud je takový volný pruh třeba; vlastníci či uživatelé dotčených nemovitostínemovitostí jsou povinni jim tuto činnost umožnit. (5) Ochranné pásmo podzemního vedení elektrizační soustavy do napětí 110 kV včetně a vedení řídicí a zabezpečovací techniky činí 1 m po obou stranách krajního kabelu; u podzemního vedení o napětí nad 110 kV činí 3 m po obou stranách krajního kabelu. (6) Ochranné pásmo elektrické stanice je vymezeno svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti a) u venkovních elektrických stanic a dále stanic s napětím větším než 52 kV v budovách 20 m od oplocení nebo od vnějšího líce obvodového zdiva, b) u stožárových elektrických stanic a věžových stanic s venkovním přívodem s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kV na úroveň nízkého napětí 7 m od vnější hrany půdorysu stanice ve všech směrech, c) u kompaktních a zděných elektrických stanic s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kV na úroveň nízkého napětí 2 m od vnějšího pláště stanice ve všech směrech, d) u vestavěných elektrických stanic 1 m od obestavění. (7) Ochranné pásmo výrobny elektřiny je vymezeno svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti 20 m kolmo na oplocení nebo od vnějšího líce obvodového pláště výrobny elektřiny. (8) V ochranném pásmu nadzemního a podzemního vedení, výrobny elektřiny a elektrické stanice je zakázáno a) zřizovat bez souhlasu vlastníka těchto zařízení stavby či umisťovat konstrukce a jiná podobná zařízení, jakož i uskladňovat hořlavé a výbušné látky, b) provádět bez souhlasu jeho vlastníka zemní práce, c) provádět činnosti, které by mohly ohrozit spolehlivost a bezpečnost provozu těchto zařízení nebo ohrozit život, zdraví či majetek osob, d) provádět činnosti, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k těmto zařízením. (9) V ochranném pásmu nadzemního vedení je zakázáno vysazovat chmelnice a nechávat růst porosty nad výšku 3 m. (10) V ochranném pásmu podzemního vedení je zakázáno vysazovat trvalé porosty a přejíždět vedení mechanizmy o celkové hmotnosti nad 6 t. (11) Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde-li k ohrožení života, zdraví, bezpečnosti nebo majetku osob, vlastník příslušné části elektrizační soustavy a) stanoví písemně podmínky pro realizaci veřejně prospěšné stavby, pokud stavebník prokáže nezbytnost jejího umístění v ochranném pásmu, b) udělí písemný souhlas se stavbou neuvedenou v písmenu a) nebo s činností v ochranném pásmu, který musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen. (12) V ochranném pásmu i mimo ně musí být prováděny činnosti tak, aby nedošlo k poškození energetických zařízení. (13) Fyzické či právnické osoby zřizující zařízení napájená stejnosměrným proudem v bezprostřední blízkosti ochranného pásma s možností vzniku bludných proudů poškozujících podzemní vedení jsou povinny tyto skutečnosti oznámit provozovateli přenosové soustavy nebo příslušnému provozovateli distribuční soustavy a provést opatření k jejich omezení. (14) Vzdálenost mezi nejbližším vodičem nadzemního vedení o napětí vyšším než 52 kV a koncem listu rotoru větrné elektrárny v nejbližší vzdálenosti od vedení musí být v případě, že a) na vedení není realizováno opatření proti kmitání vodičů nejméně trojnásobkem průměru rotoru, b) na vedení je realizováno opatření proti kmitání vodičů nejméně rovnající se průměru rotoru nebo výšce větrné elektrárny. (15) Vzdálenost mezi oplocením elektrické stanice o napětí vyšším než 52 kV a koncem listu rotoru větrné elektrárny v nejbližší vzdálenosti od vedení za bezvětří musí být minimálně rovna výšce větrné elektrárny. § 47 Přeložky zařízení (1) Přeložkou zařízení přenosové soustavy a zařízení distribuční soustavy se rozumí dílčí změna trasy vedení nebo přemístění některých prvků tohoto zařízení. (2) Přeložku zařízení přenosové soustavy a zařízení distribuční soustavy zajišťuje jeho vlastník na náklady toho, kdo potřebu přeložky vyvolal. Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy je povinen seznámit toho, kdo potřebu přeložky vyvolal, se způsobem provedení přeložky a náklady na její provedení. Náklady na provedení přeložky mohou zahrnovat pouze nezbytně nutné náklady. (3) Vlastnictví zařízení přenosové soustavy a zařízení distribuční soustavy po provedení přeložky se nemění. § 48 Styk zařízení (1) Zařízení přenosové soustavy, distribučních soustav a elektrických přípojek může za předpokladu, že neohrozí život, zdraví či majetek osob, křížit pozemní komunikace, dráhy, vodní toky, telekomunikační vedení, veškeré potrubní systémy a ostatní zařízení, při dodržení podmínek stanovených zvláštními právními předpisy nebo být s nimi v souběhu, a to způsobem přiměřeným ochraně životního prostředí tak, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných vlastníků. Souběhem se rozumí stav, kdy jedno zařízení zasahuje svým ochranným pásmem do ochranného, případně bezpečnostního pásma druhého zařízení. (2) Při opravách poruch a při stavebních úpravách zařízení je provozovatel těchto zařízení povinen plně respektovat vyjádření ostatních uživatelů trasy, zejména předepsaný technologický postup při zemních pracích, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných vlastníků zařízení a nemovitostínemovitostí. § 49 Měření (1) Měření v přenosové soustavě zajišťuje provozovatel přenosové soustavy a v distribuční soustavě příslušný provozovatel distribuční soustavy. Měřením se zjišťuje množství dodané nebo odebrané činné nebo jalové elektřiny a jeho časový průběh. U zákazníků odebírajících elektřinu ze sítí nízkého napětí může být časový průběh nahrazen typovým diagramem dodávek. (2) Výrobci elektřiny, provozovatelé jiných distribučních soustav a zákazníci jsou povinni na svůj náklad upravit předávací místo nebo odběrné místo pro instalaci měřicího zařízení v souladu se smlouvou o připojení a s podmínkami obsaženými v Pravidlech provozování přenosové soustavy nebo Pravidlech provozování příslušné distribuční soustavy. (3) Výrobci elektřiny, provozovatelé jiných distribučních soustav, zákazníci a obchodníci s elektřinou mohou se souhlasem provozovatele přenosové soustavy nebo příslušného provozovatele distribuční soustavy pro vlastní potřebu a na svůj náklad osadit vlastní kontrolní měřicí zařízení. Toto měřicí zařízení musí být zřetelně označeno. (4) Výrobci elektřiny, provozovatelé jiných distribučních soustav a zákazníci jsou povinni závady na měřicích zařízeních, včetně porušení zajištění proti neoprávněné manipulaci, které zjistí, neprodleně oznámit provozovateli přenosové soustavy nebo příslušnému provozovateli distribuční soustavy. Jakýkoliv zásah do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přenosové soustavy nebo příslušného provozovatele distribuční soustavy se zakazuje. (5) Provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel příslušné distribuční soustavy zajistí jednotlivé části měřicího zařízení proti neoprávněné manipulaci. (6) Výrobci elektřiny, provozovatelé jiných distribučních soustav či zákazníci jsou povinni umožnit provozovateli přenosové soustavy a provozovateli distribuční soustavy přístup k měřicímu zařízení a neměřeným částem odběrného elektrického zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. (7) Provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na svůj náklad zajišťuje instalaci vlastního měřicího zařízení, jeho udržování a pravidelné ověřování správnosti měření a pro účely provedení odečtu, pokud je měřicí zařízení bez napětí, má právo uvést měřicí zařízení pod napětí na nezbytně nutnou dobu. (8) Vznikla-li pochybnost o správnosti údajů měření nebo byla-li zjištěna závada na měřicím zařízení, je provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy povinen na základě písemné žádosti dotčeného účastníka trhu s elektřinou do 15 dnů od jejího doručení vyměnit měřicí zařízení a do 60 dnů zajistit ověření správnosti měření. (9) Je-li na měřicím zařízení, které je ve vlastnictví provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy, zjištěna závada, hradí náklady spojené s jeho přezkoušením a ověřením správnosti měření provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy. Není-li závada zjištěna, hradí tyto náklady ten, kdo písemně požádal o přezkoušení měřicího zařízení a o ověření správnosti měření. § 50 Smlouvy mezi účastníky trhu s elektřinou (1) Smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel elektřiny dodávat elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Součástí smlouvy o dodávce elektřiny musí být ujednání o odpovědnosti za odchylku. Smlouva o dodávce elektřiny se zákazníkem musí dále obsahovat a) výčet odběrných míst, b) způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny, c) délku výpovědní doby, ne delší než 3 měsíce, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, d) oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, e) způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, f) dobu trvání smlouvy, g) opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. (2) Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce elektřiny nebo obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávek elektřiny musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce elektřiny se zákazníkem. (3) Smlouvou o připojení se zavazuje provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy připojit k přenosové nebo distribuční soustavě zařízení žadatele pro výrobu, distribuci nebo odběr elektřiny a zajistit dohodnutý rezervovaný příkon nebo výkon a žadatel se zavazuje uhradit podíl na oprávněných nákladech na připojení. Smlouva o připojení musí obsahovat technické podmínky připojení zařízení, typ měření a jeho umístění a termíny a místo připojení zařízení. (4) Smlouvou o přenosu elektřiny se zavazuje provozovatel přenosové soustavy rezervovat přenosovou kapacitu a dopravit pro účastníka trhu s elektřinou sjednané množství elektřiny a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací za přenos a související služby. Smlouva o přenosu elektřiny musí obsahovat ujednání o závaznosti Pravidel provozování přenosové soustavy, termín zahájení přenosu elektřiny, způsob měření elektřiny a výčet předávacích míst. Smlouva o přenosu elektřiny se zákazníkem musí dále obsahovat a) velikost rezervovaného příkonu, b) výčet odběrných míst, c) oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany provozovatele přenosové soustavy nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, d) způsob úhrady plateb za přenos elektřiny, e) způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, f) dobu trvání smlouvy. (5) Smlouvou o přeshraničním přenosu elektřiny se provozovatel přenosové soustavy zavazuje za podmínek stanovených pro přeshraniční přenosy elektřiny a pravidel spolupráce provozovatelů přenosových soustav přenést pro druhou smluvní stranu do zahraničí nebo ze zahraničí sjednané množství elektřiny a druhá smluvní strana se zavazuje dodržovat podmínky stanovené pro přeshraniční přenosy elektřiny; druhou smluvní stranou může být subjekt zúčtování nebo operátor trhu, nebo zahraniční fyzická nebo právnická osoba, která nenakupuje ani nedodává elektřinu na území České republiky a uzavře s operátorem trhu smlouvu, jejímž předmětem je zúčtování odchylek. (6) Smlouvou o distribuci elektřiny se zavazuje provozovatel distribuční soustavy zajistit pro účastníka trhu s elektřinou na vlastní jméno a na vlastní účet přenos elektřiny nebo v případě provozovatele distribuční soustavy nepřipojené přímo na přenosovou soustavu distribuci elektřiny, rezervovat požadovanou distribuční kapacitu a dopravit pro účastníka trhu s elektřinou sjednané množství elektřiny a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit regulovanou cenu za distribuci a související služby. Smlouva o distribuci elektřiny musí obsahovat ujednání o závaznosti Pravidel provozování distribuční soustavy, termín zahájení distribuce elektřiny, způsob měření distribuované elektřiny a jejího průběhu a výčet předávacích míst. Smlouva o distribuci elektřiny se zákazníkem musí dále obsahovat a) výčet odběrných míst, b) oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany provozovatele přenosové soustavy nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, c) způsob úhrady plateb za distribuci elektřiny, d) způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, e) dobu trvání smlouvy. (7) Smlouvou o zúčtování regulační energie se zavazuje operátor trhu finančně vypořádat dodávku regulační energie uskutečněnou v rozsahu určeném provozovatelem přenosové soustavy poskytovateli regulační energie. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky operátora trhu. (8) Smlouvou o přístupu na organizovaný krátkodobý trh s elektřinou se zavazuje operátor trhu umožnit účastníkovi trhu s elektřinou účast na organizovaném krátkodobém trhu s elektřinou a vypořádávat uskutečněné obchody a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit cenu. (9) Smlouvou o přístupu na vyrovnávací trh s regulační energií se zavazuje operátor trhu umožnit účastníkovi trhu s elektřinou bezplatný přístup na vyrovnávací trh s regulační energií a finančně vypořádávat uskutečněné obchody. (10) Smlouvou o poskytování podpůrných služeb se zavazuje poskytovatel podpůrných služeb dodat sjednané množství podpůrných služeb ve stanovené kvalitě a provozovatel přenosové soustavy se zavazuje zaplatit dohodnutou cenu. (11) Smlouvou o zúčtování odchylek se operátor trhu zavazuje vyhodnocovat, zúčtovávat a vypořádávat odchylky subjektu zúčtování a subjekt zúčtování se zavazuje zaplatit regulovanou cenu. Uzavřením smlouvy o zúčtování odchylek se fyzická nebo právnická osoba stává subjektem zúčtování. Smlouva o zúčtování odchylek musí obsahovat ujednání o závaznosti obchodních podmínek operátora trhu a dobu trvání smlouvy. (12) Pokud smlouva uzavřená podle odstavců 1, 2, 4 a 6 neobsahuje některou ze stanovených náležitostí, považuje se za platnou, pokud se zákazník nedovolá její neplatnosti. § 51 Neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy (1) Neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je a) odběr bez uzavřené smlouvy, jejímž předmětem by byla dodávka elektřiny, b) odběr při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností nebo platebních povinností, vyplývajících z náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny, které nejsou splněny ani po upozornění, c) odběr bez měřicího zařízení, pokud odběr bez měřicího zařízení nebyl smluvně sjednán, d) připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina, e) odběr měřený měřicím zařízením, 1. které nezaznamenalo odběr nebo zaznamenalo odběr nesprávně ke škodě výrobce elektřiny, obchodníka s elektřinou, provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo do jeho součásti či příslušenství, nebo byly v měřicím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečné spotřebě změnily, 2. které nebylo připojeno provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy, 3. které vykazuje chyby spotřeby ve prospěch zákazníka a na kterém bylo buď porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci nebo byl prokázán zásah do měřicího zařízení, f) odběr v přímé souvislosti s neoprávněným zásahem na přímém vedení či na zařízení distribuční soustavy nebo na zařízení přenosové soustavy, g) odběr elektřiny, kdy zákazník opakovaně bez vážného důvodu neumožnil přístup k měřicímu zařízení nebo neměřeným částem odběrného elektrického zařízení, přestože byl k umožnění přístupu za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení alespoň 15 dnů předem písemně nebo jiným prokazatelným způsobem vyzván. (2) Neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje. § 52 Neoprávněná dodávka elektřiny do elektrizační soustavy (1) Neoprávněnou dodávkou elektřiny do elektrizační soustavy je a) dodávka bez uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny nebo v rozporu s uzavřenou smlouvou o dodávce elektřiny, b) dodávka bez měřicího zařízení, pokud dodávka bez měřicího zařízení nebyla smluvně sjednána, c) dodávka do té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina, d) dodávka měřená měřicím zařízením, 1. které nezaznamenalo dodávku nebo zaznamenalo dodávku nesprávně v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo do jeho součásti či příslušenství nebo byly v měřicím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečné dodávce změnily, 2. které nebylo připojeno provozovatelem přenosové soustavy nebo příslušným provozovatelem distribuční soustavy nebo nesplňuje podmínky obsažené v Pravidlech provozování přenosové soustavy nebo Pravidlech provozování příslušné distribuční soustavy, 3. na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, e) dodávka v přímé souvislosti s neoprávněným zásahem na přímém vedení či na zařízení distribuční soustavy nebo zařízení přenosové soustavy. (2) Při neoprávněné dodávce je výrobce povinen uhradit vzniklou škodu. (3) Neoprávněná dodávka elektřiny do elektrizační soustavy se zakazuje. § 53 Neoprávněný přenos a neoprávněná distribuce elektřiny (1) Neoprávněným přenosem a neoprávněnou distribucí elektřiny je a) doprava elektřiny uskutečňovaná v rozporu s podmínkami obsaženými v Pravidlech provozování přenosové soustavy nebo Pravidlech provozování distribuční soustavy, b) doprava elektřiny uskutečňovaná v rozporu s dispečerským řádem, c) doprava elektřiny vznikající v souvislosti s neoprávněnou dodávkou nebo neoprávněným odběrem elektřiny, d) doprava elektřiny bez uzavřené smlouvy o přenosu nebo distribuci elektřiny, nebo v rozporu s touto smlouvou, e) doprava elektřiny bez umožnění přístupu k měřicímu zařízení a neměřeným částem odběrného elektrického zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení, f) doprava elektřiny v případě neuhrazení podílu na oprávněných nákladech na připojení. (2) Neoprávněný přenos a neoprávněná distribuce elektřiny se zakazují. § 54 Stav nouze (1) Stavem nouze je stav, který vznikl v elektrizační soustavě v důsledku a) živelních událostí, b) opatření státních orgánů za nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu10), c) havárií nebo kumulace poruch na zařízeních pro výrobu, přenos a distribuci elektřiny, d) smogové situace podle zvláštních předpisů, e) teroristického činu, f) nevyrovnané bilance elektrizační soustavy nebo její části, g) přenosu poruchy ze zahraniční elektrizační soustavy nebo h) je-li ohrožena fyzická bezpečnost nebo ochrana osob a způsobuje významný a náhlý nedostatek elektřiny nebo ohrožení celistvosti elektrizační soustavy, její bezpečnosti a spolehlivosti provozu na celém území státu, vymezeném území nebo jeho části. (2) Předcházení stavu nouze je soubor opatření a činností prováděných v situaci, kdy existuje reálné riziko vzniku stavu nouze. (3) Pro celé území státu provozovatel přenosové soustavy a) vyhlašuje přesný čas vzniku či ukončení stavu nouze v hromadných sdělovacích prostředcích a prostřednictvím prostředků dispečerského řízení a neprodleně oznamuje ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, Ministerstvu vnitra, krajským úřadům a Magistrátu hlavního města Prahy, b) oznamuje předcházení stavu nouze nejpozději do 1 hodiny po zahájení činností podle odstavce 2 a neprodleně oznamuje ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, Ministerstvu vnitra, krajským úřadům a Magistrátu hlavního města Prahy, c) řídí činnosti při předcházení stavu nouze a při stavu nouze. (4) Pro vymezené území nebo jeho část provozovatel distribuční soustavy a) vyhlašuje přesný čas vzniku či ukončení stavu nouze v hromadných sdělovacích prostředcích a prostřednictvím prostředků dispečerského řízení a neprodleně oznamuje ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, Ministerstvu vnitra, krajským úřadům a Magistrátu hlavního města Prahy, b) oznamuje předcházení stavu nouze, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 hodiny po zahájení činností podle odstavce 2 a neprodleně oznamuje ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, Ministerstvu vnitra, krajským úřadům a Magistrátu hlavního města Prahy, c) řídí činnosti při předcházení stavu nouze a při stavu nouze. (5) Při stavu nouze a při předcházení stavu nouze jsou všichni účastníci trhu s elektřinou povinni podřídit se omezení spotřeby elektřiny nebo změně dodávky elektřiny. (6) Při stavu nouze a při předcházení stavu nouze je právo na náhradu škody a ušlého zisku vyloučeno. (7) Při stavu nouze a předcházení stavu nouze s výjimkou stavu nouze podle odstavce 1 písm. d) mohou být provozovatelem soustavy využity pro výrobu elektřiny i výrobny elektřiny, které nesplňují limity podle zákona upravujícího oblast ochrany ovzduší10a). Díl 2 Plynárenství § 55 zrušen § 56 Účastníci trhu s plynem (1) Účastníky trhu s plynem jsou a) výrobci plynu, b) provozovatel přepravní soustavy, c) provozovatelé distribučních soustav, d) provozovatelé podzemních zásobníků plynu, e) obchodníci s plynem, f) zákazníci, g) operátor trhu. (2) Účastník trhu s plynem s právem regulovaného přístupu k přepravní soustavě nebo distribuční soustavě a) odpovídá za odchylku a je subjektem zúčtování odchylek, nebo b) může přenášet na základě smlouvy odpovědnost za odchylku na jiný subjekt zúčtování odchylek. (3) Ve stavu nouze vyhlášeném provozovatelem přepravní soustavy se zúčtování odchylek provádí ve zvláštním režimu zúčtování, a to pouze v časovém období, pro které byl stav nouze vyhlášen. Zvláštní režim zúčtování se uplatní pro celou plynárenskou soustavu a pro všechny subjekty zúčtování. § 57 Výrobce plynu (1) Výrobce plynu má právo a) na zřízení a provozování těžebních plynovodů, na připojení a přístup výrobny plynu nebo těžebního plynovodu k přepravní nebo distribuční soustavě nebo těžebnímu plynovodu jiného výrobce plynu nebo k podzemnímu zásobníku plynu, b) prodávat plyn vyrobený v jím provozované výrobně plynu ostatním účastníkům trhu s plynem a do jiných států, c) omezit nebo přerušit provoz výrobny plynu a těžebních plynovodů v nezbytném rozsahu v těchto případech: 1. při bezprostředním ohrožení života, zdraví nebo majetku osob a při likvidaci těchto stavů, 2. při stavech nouze nebo při činnostech bezprostředně zamezujících jejich vzniku, 3. při vzniku a odstraňování poruch na těžebních plynovodech nebo na zařízeních sloužících pro výrobu nebo těžbu plynu, 4. při provádění plánovaných stavebních úprav a oprav těžebních plynovodů nebo zařízení, sloužících pro výrobu nebo těžbu plynu, d) na informace od ostatních účastníků trhu s plynem, nezbytné pro plnění svých povinností, e) omezit, přerušit nebo ukončit dodávku plynu svým zákazníkům při neoprávněném odběru plynu, f) vstupovat a vjíždět na cizí nemovitostinemovitosti v souvislosti se zřizováním a provozováním těžebních plynovodů nebo výrobny plynu a to i v případě stavebních úprav a oprav, g) odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty, provádět likvidaci odstraněného a okleštěného stromoví a jiných porostů ohrožujících bezpečný a spolehlivý provoz těžebních plynovodů nebo výrobny plynu v případech, kdy tak po předchozím upozornění a stanovení rozsahu neučinil sám vlastník či uživatel, h) v souladu se zvláštním právním předpisem4d) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostechnemovitostech těžební plynovody nebo výrobny plynu. (2) Výrobce plynu je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitostinemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 1 písm. h), a to smluvně s vlastníkem nemovitostinemovitosti; v případě, že vlastník není znám nebo není určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním, příslušný vyvlastňovací úřad rozhodne na návrh výrobce plynu o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitostinemovitosti nebo její části. (3) Vznikla-li vlastníku nebo nájemci nemovitostinemovitosti v důsledku výkonu práv výrobce plynu podle odstavce 1 písm. f) a g) majetková újma nebo je-li omezen v obvyklém užívání nemovitostinemovitosti, má právo na jednorázovou náhradu5) včetně úhrady nákladů na vypracování znaleckého posudku. Právo na tuto náhradu je nutno uplatnit u výrobce plynu, který způsobil majetkovou újmu nebo omezení užívání nemovitostinemovitosti, do 6 měsíců ode dne, kdy se o tom vlastník nebo nájemce dozvěděl, jinak toto právo zanikne. (4) V případech uvedených v odstavci 1 písm. f) a g) je výrobce plynu povinen co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených nemovitostínemovitostí a vstup na jejich nemovitostnemovitost jim oznámit. Po skončení prací je povinen uvést nemovitostnemovitost do předchozího stavu, nebo není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícímu předchozímu účelu či užívání dotčené nemovitostinemovitosti a oznámit tuto skutečnost vlastníku nemovitostinemovitosti. Po provedení odstranění nebo okleštění stromoví je povinen na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě. (5) V případech uvedených v odstavci 1 písm. c) bodu 4 je výrobce plynu povinen písemně oznámit svým zákazníkům započetí a skončení omezení nebo přerušení dodávky plynu, nejméně však 30 dnů předem. (6) V případech uvedených v odstavci 1 písm. c) je výrobce plynu povinen obnovit dodávku plynu bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení. (7) V případech uvedených v odstavci 1 písm. c) je právo na náhradu škody a ušlého zisku vyloučeno. To neplatí, nesplní-li výrobce plynu oznamovací povinnost podle odstavce 5 nebo poruchu prokazatelně zavinil výrobce plynu. (8) Výrobce plynu je dále povinen a) uhradit provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy nebo provozovateli podzemního zásobníku plynu nebo jinému výrobci plynu stanovený podíl na oprávněných nákladech na připojení k přepravní soustavě nebo distribuční soustavě nebo těžebnímu plynovodu jiného výrobce plynu nebo k podzemnímu zásobníku plynu, b) zajistit bezpečný a spolehlivý provoz výrobny plynu a těžebního plynovodu a neznevýhodňující podmínky pro přístup do těžebního plynovodu, c) poskytovat provozovateli přepravní nebo distribuční soustavy, na kterou jsou jeho těžební plynovody napojeny, informace nutné k zajištění vzájemné provozuschopnosti, d) zajistit měření plynu dopravovaného jím provozovaným těžebním plynovodem, včetně jeho vyhodnocování a takto vyhodnocené údaje předávat operátorovi trhu a účastníkům trhu s plynem, pro které zajišťuje dopravu plynu těžebním plynovodem, e) vypracovávat denní, měsíční, roční a pětiletou bilanci výroby plynu, vyhodnocovat ji a předávat operátorovi trhu, f) vypracovat do 6 měsíců po udělení licence na výrobu plynu havarijní plány výroben plynu, zaslat je ministerstvu a každoročně je upřesňovat, g) zřídit a provozovat technický dispečink, který odpovídá za dispečerské řízení výroby plynu, h) vyhlašovat stav nouze v rámci výrobny plynu a těžebních plynovodů, i) vést samostatné účty za výrobu plynu, j) připojit k těžebnímu plynovodu každého, kdo o to požádá a splňuje podmínky připojení, k) předávat operátorovi trhu údaje o výši a průběhu dodávky plynu vyplývající ze smluv o dodávce plynu a další nezbytné informace pro plnění povinnosti operátora trhu, l) dodržovat ustanovení § 61 odst. 2 v případech, kdy dodává plyn zákazníkům. § 58 Provozovatel přepravní soustavy (1) Provozovatel přepravní soustavy má právo a) na přístup do podzemních zásobníků plynu za podmínek stanovených tímto zákonem pro zajištění rovnováhy mezi množstvím plynu vstupujícím do plynárenské soustavy a množstvím plynu vystupujícím z plynárenské soustavy, b) na informace od ostatních účastníků trhu s plynem, nezbytné pro plnění svých povinností, c) zřizovat a provozovat vlastní telekomunikační síť k řízení, měření, zabezpečování a automatizaci provozu plynárenské soustavy a k přenosu informací pro činnost výpočetní techniky a informačních systémů, d) v souladu se zvláštním právním předpisem4d) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostechnemovitostech plynárenská zařízení, e) vstupovat a vjíždět na cizí nemovitostinemovitosti v souvislosti se zřizováním, stavebními úpravami, opravami a provozováním přepravní soustavy, f) odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty, provádět likvidaci odstraněného a okleštěného stromoví a jiných porostů ohrožujících bezpečný a spolehlivý provoz přepravní soustavy v případech, kdy tak po předchozím upozornění a stanovení rozsahu neučinil sám vlastník či uživatel, g) vstupovat v souladu se zvláštními předpisy do uzavřených prostor a zařízení sloužících k výkonu činnosti a služeb orgánů Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti, Bezpečnostní informační služby a do obvodu dráhy, jakož i vstupovat do nemovitostínemovitostí, kde jsou umístěna zvláštní zařízení telekomunikací v rozsahu i způsobem nezbytným pro výkon licencované činnosti, h) při stavech nouze využívat v nezbytném rozsahu plynárenská zařízení zákazníků, pro něž přepravuje plyn, i) omezit nebo přerušit přepravu plynu v těchto případech: 1. při bezprostředním ohrožení života, zdraví nebo majetku osob a při likvidaci těchto stavů, 2. při stavech nouze nebo při činnostech bezprostředně zamezujících jejich vzniku, 3. při provádění plánovaných stavebních úprav a plánovaných oprav na zařízení přepravní soustavy, 4. při vzniku a odstraňování poruch na zařízeních přepravní soustavy, 5. při odběru plynu zařízeními, která ohrožují životy, zdraví nebo majetek osob, 6. při neoprávněném odběru plynu nebo neoprávněné přepravě plynu, j) nakupovat a prodávat plyn pro krytí ztrát v přepravní soustavě nebo pro vlastní spotřebu nebo pro účely zajištění rovnováhy mezi množstvím plynu vstupujícím a vystupujícím z plynárenské soustavy; toto není považováno za obchod s plynem. (2) Provozovatel přepravní soustavy je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitostinemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 1 písm. d), a to smluvně s vlastníkem nemovitostinemovitosti; v případě, že vlastník není znám nebo není určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu4e), příslušný vyvlastňovací úřad rozhodne na návrh provozovatele přepravní soustavy o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitostinemovitosti nebo její části. (3) Vznikla-li vlastníku nebo nájemci nemovitostinemovitosti v důsledku výkonu práv provozovatele přepravní soustavy podle odstavce 1 písm. d) až i) majetková újma nebo je-li omezen v obvyklém užívání nemovitostinemovitosti, má právo na jednorázovou náhradu5),10) včetně úhrady nákladů na vypracování znaleckého posudku. Právo na tuto náhradu je nutno uplatnit u provozovatele přepravní soustavy, který způsobil majetkovou újmu nebo omezení užívání nemovitostinemovitosti, do 6 měsíců ode dne, kdy se o tom vlastník nebo nájemce dozvěděl, jinak toto právo zanikne. (4) V případech uvedených v odstavci 1 písm. d) až i) je provozovatel přepravní soustavy povinen co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených nemovitostínemovitostí a vstup na jejich nemovitostnemovitost jim oznámit. Po skončení prací je povinen uvést nemovitostnemovitost do předchozího stavu nebo není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací do stavu odpovídajícímu předchozímu účelu či užívání dotčené nemovitostinemovitosti a oznámit tuto skutečnost vlastníku nemovitostinemovitosti. Po provedení odstranění nebo okleštění stromoví je povinen na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě. (5) V případech uvedených v odstavci 1 písm. i) bodu 3 je provozovatel přepravní soustavy povinen oznámit zákazníkům, pro něž přepravuje plyn, započetí a skončení omezení nebo přerušení přepravy plynu, nejméně však 30 dnů předem. (6) V případech uvedených v odstavci 1 písm. i) je provozovatel přepravní soustavy povinen obnovit přepravu plynu bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení. (7) V případech uvedených v odstavci 1 písm. i) je právo na náhradu škody a ušlého zisku vyloučeno. To neplatí, nesplní-li provozovatel přepravní soustavy oznamovací povinnost uloženou podle odstavce 5 nebo poruchu prokazatelně zavinil provozovatel přepravní soustavy. (8) Provozovatel přepravní soustavy je dále povinen a) zajistit bezpečný, spolehlivý a hospodárný provoz, údržbu, obnovu a rozvoj přepravní soustavy, b) zajistit přepravu plynu na základě písemně uzavřených smluv, c) připojit k přepravní soustavě každého, kdo o to požádá a splňuje podmínky připojení, d) poskytnout přepravu plynu každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky stanovené Řádem provozovatele přepravní soustavy s výjimkou prokazatelného nedostatku volné kapacity; odmítnutí přístupu k přepravní soustavě musí mít písemnou formu a musí být odůvodněno, e) zajišťovat neznevýhodňující podmínky pro přístup třetích stran k přepravní soustavě za podmínek stanovených tímto zákonem, f) zajišťovat měření plynu v přepravní soustavě včetně vyhodnocování a předávat operátorovi trhu a účastníkům trhu s plynem, kterým zajišťuje přepravu plynu, naměřené a vyhodnocené údaje, g) poskytovat provozovatelům distribučních soustav, se kterými je jeho soustava propojena, informace nezbytné k zajištění vzájemné provozuschopnosti soustav, h) dodržovat parametry a zveřejňovat ukazatele kvality plynu a souvisejících služeb, i) zpracovávat a předávat Energetickému regulačnímu úřadu údaje potřebné pro rozhodnutí o cenách za přepravu plynu, j) vést samostatné účty za přepravu plynu, a to pro účely regulace, k) vypracovávat denní, měsíční, roční a pětiletou bilanci přepravní soustavy, vyhodnocovat ji a předávat operátorovi trhu, l) vypracovat do 6 měsíců po udělení licence na přepravu plynu havarijní plán přepravní soustavy, zaslat jej ministerstvu a každoročně jej upřesňovat, m) oznamovat v dostatečném předstihu účastníkům trhu, jejichž plynárenská zařízení jsou přímo připojena k přepravní soustavě, rozsah a termíny odstávek zařízení pro přepravu plynu, a upozorňovat na předpokládané snížení přepravní kapacity, n) zřídit a provozovat technický dispečink, který zajišťuje dispečerské řízení přepravní soustavy, o) zřídit a provozovat místa pro sledování kvality plynu, p) vytvořit technické podmínky pro zajištění dovozu plynu z různých zdrojů, q) řídit plynárenskou soustavu České republiky za stavu nouze, r) zajišťovat ochranu skutečností majících povahu obchodního tajemství, které získává při výkonu své činnosti, s) každoročně zpracovávat a zveřejňovat předpokládaný rozvoj přepravní soustavy včetně propojení s plynárenskými soustavami sousedních států, a to na období nejméně 5 let, t) zpracovávat a předkládat Energetickému regulačnímu úřadu ke schválení Řád provozovatele přepravní soustavy a zajistit jeho zveřejnění, u) vypracovat v součinnosti s provozovateli distribučních soustav a podzemních zásobníků plynu havarijní plán plynárenské soustavy, každoročně jej aktualizovat a předkládat ministerstvu, v) zpracovávat a předávat ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu jednou ročně, nejpozději do 1. března následujícího kalendářního roku, zprávu o kvalitě a úrovni údržby zařízení přepravní soustavy. § 58a Oddělení provozovatele přepravní soustavy (1) Provozovatel přepravní soustavy, pokud je součástí vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, musí být od 1. ledna 2006 z hlediska své právní formy, organizace a rozhodování nezávislý na jiných činnostech netýkajících se přepravy, uskladňování a distribuce plynu. Tento požadavek neznamená požadavek na oddělení vlastnictví majetku. (2) K zajištění nezávislosti provozovatele přepravní soustavy podle odstavce 1 se od 1. ledna 2006 uplatní tato minimální kritéria: a) osoby odpovědné za řízení provozovatele přepravní soustavy se nesmí přímo ani nepřímo podílet na organizačních strukturách vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jenž je odpovědný, přímo nebo nepřímo, za běžný provoz výroby plynu nebo obchod s plynem nebo elektřinou; statutárním orgánem nebo jeho členem, prokuristou nebo vedoucím zaměstnancem provozovatele přepravní soustavy nemůže být fyzická osoba, která je současně statutárním orgánem nebo jeho členem, prokuristou nebo vedoucím zaměstnancem držitele licence na výrobu plynu nebo obchod s plynem nebo elektřinou, který je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, b) musí být přijata veškerá vhodná opatření, aby k profesionálním zájmům statutárního orgánu nebo jeho člena, prokuristy nebo vedoucích zaměstnanců odpovědných za řízení provozovatele přepravní soustavy bylo přihlíženo způsobem, který zajišťuje jejich nezávislé jednání; statutární orgán nebo jeho člen, prokurista nebo vedoucí zaměstnanec provozovatele přepravní soustavy nesmí přijímat žádné odměny a jiná majetková plnění od držitelů licence na výrobu plynu nebo obchod s plynem nebo elektřinou v rámci téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele; odměňování statutárního orgánu nebo jeho člena, prokuristy nebo vedoucího zaměstnance provozovatele přepravní soustavy nesmí být závislé na hospodářských výsledcích dosahovaných těmito ostatními držiteli licencí v rámci téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, c) provozovatel přepravní soustavy musí disponovat skutečnými rozhodovacími právy ve vztahu k majetku nezbytnému k provozování, údržbě a rozvoji přepravní soustavy, jejichž výkon je nezávislý na vertikálně integrovaném plynárenském podnikateli; mateřská společnost nesmí udělovat provozovateli přepravní soustavy jakékoliv pokyny ohledně běžného provozu a údržby přepravní soustavy, a rovněž nesmí jakýmkoliv jiným způsobem zasahovat do rozhodování o výstavbě či modernizaci částí přepravní soustavy, pokud takové rozhodnutí nejde nad rámec schváleného finančního plánu, či jiného obdobného nástroje; tím není dotčeno oprávnění mateřské společnosti schvalovat roční finanční plán či jiný obdobný nástroj provozovatele přepravní soustavy a schvalovat jeho maximální limity zadlužení. (3) Provozovatel přepravní soustavy musí přijmout vnitřním předpisem program, kterým stanoví a) opatření k vyloučení diskriminačního chování ve vztahu k ostatním účastníkům trhu s plynem, zejména pokud jde o přístup do jím provozované přepravní soustavy a využívání jeho služeb, b) pravidla pro zpřístupňování informací o provozování a rozvoji přepravní soustavy a přístupu do ní; informace, jejichž poskytnutí pouze určitým účastníkům trhu s plynem by mohlo tyto účastníky zvýhodnit na úkor ostatních, je provozovatel přepravní soustavy povinen zpřístupnit neznevýhodňujícím způsobem i ostatním účastníkům trhu s plynem. (4) Provozovatel přepravní soustavy je povinen seznámit statutární orgán nebo jeho členy, prokuristu a všechny zaměstnance s programem podle odstavce 3 a zajistit kontrolu jeho dodržování. Provozovatel přepravní soustavy je povinen program a jeho změny předat Energetickému regulačnímu úřadu a ministerstvu bez zbytečného odkladu po jejich přijetí a zároveň zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup. Provozovatel přepravní soustavy zpracuje každoročně zprávu o přijatých opatřeních a plnění programu za uplynulý rok, zašle ji do 30. dubna následujícího kalendářního roku Energetickému regulačnímu úřadu a ministerstvu a zároveň zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. (5) Statutární orgán nebo jeho člen, prokurista nebo vedoucí zaměstnanec provozovatele přepravní soustavy nesmí od 1. ledna 2006 nabývat ani držet podíly v jiné právnické osobě v rámci téhož integrovaného plynárenského podnikatele, která je držitelem licence na výrobu plynu, distribuci plynu nebo obchod s plynem nebo elektřinou. Pokud fyzická osoba, na kterou se vztahuje zákaz podle tohoto odstavce, již takový podíl drží, je povinna do 1. ledna 2006 prodat nebo jinak zcizit nejméně takovou část svého podílu, aby nadále držela podíl, jehož výše nepřesáhne 1 % základního kapitálu daného držitele licence. (6) Od 1. ledna 2006 nesmí provozovatel přepravní soustavy rovněž uzavírat ovládací smlouvy k podrobení jednotnému řízení jiného držitele licence na výrobu plynu nebo obchod s plynem nebo elektřinou ani v takovém řízení podle již uzavřených ovládacích smluv pokračovat. (7) Pokud je povinnost oddělení činností podle tohoto zákona provedena nájmem podniku nebo jeho části, je nájemce povinen převzít pronajatý podnik nebo jeho část do svého účetnictví. Pokud je povinnost oddělení podle tohoto zákona provedena nájmem jednotlivého majetku, je pronajímatel povinen sdělit nájemci informace o hodnotě pronajatého majetku v rozsahu požadovaném Energetickým regulačním úřadem pro účely cenové regulace. (8) O možnosti zahrnutí prokazatelných minimálních oprávněných nákladů vzniklých držiteli licence na přepravu plynu v souvislosti s plněním povinnosti oddělení provozovatele přepravní soustavy do regulovaných cen může rozhodnout Energetický regulační úřad. § 59 Provozovatel distribuční soustavy (1) Provozovatel distribuční soustavy má právo a) na připojení k přepravní soustavě nebo k jiné distribuční soustavě, pokud jsou splněny podmínky připojení, b) na informace od ostatních účastníků trhu s plynem nezbytné pro plnění svých povinností, c) na přístup do přepravní soustavy, jiné distribuční soustavy a podzemních zásobníků plynu za podmínek stanovených tímto zákonem a pro zajištění rovnováhy mezi množstvím plynu vstupujícího do distribuční soustavy a množstvím plynu vystupujícího z distribuční soustavy, d) zřizovat a provozovat vlastní telekomunikační síť k řízení, měření, zabezpečování a automatizaci provozu distribuční soustavy a k přenosu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, e) v souladu se zvláštním právním předpisem4d) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostechnemovitostech plynárenská zařízení, f) vstupovat a vjíždět na cizí nemovitostinemovitosti v souvislosti se zřizováním, stavebními úpravami, opravami a provozováním distribuční soustavy a plynovodních přípojek, g) odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty, provádět likvidaci odstraněného a okleštěného stromoví a jiných porostů, ohrožujících bezpečný a spolehlivý provoz distribuční soustavy v případech, kdy tak po předchozím upozornění a stanovení rozsahu neučinil sám vlastník či uživatel, h) vstupovat v souladu se zvláštními předpisy do uzavřených prostor a zařízení sloužících k výkonu činnosti a služeb orgánů Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti, Bezpečnostní informační služby a do obvodu dráhy, jakož i vstupovat do nemovitostínemovitostí, kde jsou umístěna zvláštní zařízení telekomunikací v rozsahu i způsobem nezbytným pro výkon licencované činnosti, i) při stavech nouze využívat v nezbytném rozsahu plynová zařízení zákazníků, pro něž provádí distribuci plynu, j) omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu distribuci plynu v těchto případech: 1. při bezprostředním ohrožení života, zdraví nebo majetku osob a při likvidaci těchto stavů, 2. při stavech nouze nebo při činnostech bezprostředně zamezujících jejich vzniku, 3. při provádění plánovaných stavebních úprav, přeložek a plánovaných oprav na zařízení distribuční soustavy, 4. při vzniku a odstraňování poruch na zařízeních distribuční soustavy, 5. při odběru plynu zařízeními, která ohrožují životy, zdraví nebo majetek osob, 6. při neoprávněném odběru nebo neoprávněné distribuci plynu nebo při neoprávněné přepravě plynu, k) nakupovat plyn pro krytí ztrát v distribuční soustavě nebo pro vlastní spotřebu; toto není považováno za obchod s plynem, l) uzavřít hlavní uzávěr plynu při odvracení nebezpečí bezprostředního ohrožení života. (2) Provozovatel distribuční soustavy je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitostinemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 1 písm. e), a to smluvně s vlastníkem nemovitostinemovitosti; v případě, že vlastník není znám nebo není určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu4e), příslušný vyvlastňovací úřad rozhodne na návrh provozovatele distribuční soustavy o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitostinemovitosti nebo její části. (3) Vznikla-li vlastníku nebo nájemci nemovitostinemovitosti v důsledku výkonu práv provozovatele distribuční soustavy podle odstavce 1 písm. d) až i) majetková újma nebo je-li omezen v užívání nemovitostinemovitosti, má právo na přiměřenou jednorázovou náhradu5) včetně úhrady nákladů na vypracování znaleckého posudku. Právo na tuto náhradu je nutno uplatnit u provozovatele distribuční soustavy, který způsobil majetkovou újmu nebo omezení užívání nemovitostinemovitosti, do 6 měsíců ode dne, kdy se o tom vlastník nebo nájemce dozvěděl. (4) V případech uvedených v odstavci 1 písm. d) až i) je provozovatel distribuční soustavy povinen co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených nemovitostínemovitostí a vstup na jejich nemovitostnemovitost jim oznámit. Po skončení prací je povinen uvést nemovitostnemovitost do předchozího stavu, nebo není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícímu předchozímu účelu či užívání dotčené nemovitostinemovitosti a oznámit tuto skutečnost vlastníku nemovitostinemovitosti. Po provedení odstranění nebo okleštění stromoví je povinen na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě. (5) V případech uvedených v odstavci 1 písm. j) bodě 3 je provozovatel distribuční soustavy povinen oznámit účastníkům trhu, pro něž provádí distribuci plynu, započetí a skončení omezení nebo přerušení distribuce plynu, nejméně však 15 dnů předem, pokud se s dotčenými účastníky trhu nedohodne na lhůtě kratší. Plánované stavební úpravy, přeložky a opravy v období od 1. září do 31. května následujícího kalendářního roku lze provádět výhradně po písemném oznámení dotčeným zákazníkům. (6) V případech uvedených v odstavci 1 písm. j) bodě 6 je provozovatel distribuční soustavy povinen obnovit distribuci plynu nejpozději po úhradě náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem nebo neoprávněnou distribucí bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení. (7) V případech uvedených v odstavci 1 písm. j) je právo na náhradu škody a ušlého zisku vyloučeno. To neplatí, nesplní-li provozovatel distribuční soustavy oznamovací povinnost podle odstavce 5 nebo v případech, kdy poruchu podle písmene b) bodu 4 prokazatelně zaviní provozovatel distribuční soustavy. (8) Provozovatel distribuční soustavy je dále povinen a) zajistit bezpečný, spolehlivý a hospodárný provoz, údržbu, obnovu a rozvoj distribuční soustavy na území vymezeném licencí, b) zajistit distribuci plynu na základě uzavřených smluv a ve stanovené kvalitě, c) uhradit provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli jiné distribuční soustavy stanovený podíl na oprávněných nákladech na připojení k přepravní nebo distribuční soustavě, d) připojit k distribuční soustavě každého, kdo o to požádá a splňuje podmínky připojení, e) poskytnout distribuci plynu každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky přístupu k distribuční soustavě, s výjimkou prokazatelného nedostatku volné kapacity; odmítnutí distribuce plynu musí mít písemnou formu a musí být odůvodněno, f) zajistit neznevýhodňující podmínky pro přístup třetích stran k distribuční soustavě za podmínek stanovených tímto zákonem, g) dodržovat parametry a zveřejňovat ukazatele kvality dodávek plynu a souvisejících služeb, h) poskytovat provozovateli přepravní soustavy a provozovatelům distribučních soustav, se kterými je jeho soustava propojena, informace nezbytné k zajištění vzájemné provozuschopnosti soustav, i) zajišťovat měření plynu v distribuční soustavě, včetně vyhodnocování a předávat operátorovi trhu a účastníkům trhu s plynem, který zajišťuje distribuci plynu, naměřené a vyhodnocené údaje, j) zpracovávat a předávat Energetickému regulačnímu úřadu údaje potřebné pro rozhodnutí o cenách za distribuci plynu, k) vést samostatné účty za distribuci plynu pro účely regulace, l) zajistit přepravu plynu a distribuci plynu pro provozovatele distribuční soustavy nepřipojené přímo k přepravní soustavě v rozsahu spotřeby plynu účastníků trhu s plynem, jejichž odběrné plynové zařízení je připojeno k jeho distribuční soustavě, m) vypracovávat denní, měsíční, roční a pětiletou bilanci distribuční soustavy, vyhodnocovat ji a předávat operátorovi trhu, n) vypracovat do 6 měsíců po udělení licence na distribuci plynu havarijní plány distribuční soustavy, zaslat ministerstvu a každoročně je upřesňovat, o) oznamovat rozsah a termíny odstávek zařízení distribuční soustavy a upozorňovat na snížení distribuční kapacity, p) zřídit a provozovat technický dispečink, který zajišťuje dispečerské řízení distribuční soustavy, q) zřídit a provozovat místa pro sledování kvality plynu, pokud nebudou pro sledování kvality plynu dostačovat místa zřízená a provozovaná provozovatelem přepravní soustavy, r) poskytnout na vyžádání dodavateli poslední instance údaje o zákazníkovi a jeho odběrném místě v rozsahu nezbytném pro zajištění dodávky poslední instance, s) vyhlašovat stav nouze v rámci své distribuční soustavy, t) každoročně zpracovávat a zveřejňovat předpokládaný rozvoj distribuční soustavy, a to na období nejméně 5 let, u) na své náklady zajistit připojení svého zařízení k jiné distribuční soustavě, v) zajišťovat ochranu skutečností majících povahu obchodního tajemství, které získává při výkonu své činnosti, w) zpracovávat a předkládat Energetickému regulačnímu úřadu ke schválení Řád provozovatele distribuční soustavy a zajistit jeho zveřejnění, x) zpracovávat a předávat ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu jednou ročně, nejpozději do 1. března následujícího kalendářního roku, zprávu o kvalitě a úrovni údržby zařízení distribuční soustavy, y) zajišťovat propagaci energetických služeb a jejich nabídky zákazníkům za konkurenceschopné ceny energetických služeb. § 59a Oddělení provozovatelů distribuční soustavy (1) Provozovatel distribuční soustavy, je-li součástí vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, musí být od 1. ledna 2007 z hlediska své právní formy, organizace a rozhodování nezávislý na jiných činnostech netýkajících se distribuce plynu, přepravy plynu a uskladňování plynu. Tento požadavek neznamená požadavek na oddělení vlastnictví majetku. (2) K zajištění nezávislosti provozovatele distribuční soustavy podle odstavce 1 se od 1. ledna 2007 uplatní tato minimální kritéria: a) osoby odpovědné za řízení provozovatele distribuční soustavy se nesmí přímo ani nepřímo podílet na organizačních strukturách vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jenž je odpovědný, přímo nebo nepřímo, za běžný provoz výroby plynu a obchod s plynem nebo elektřinou; statutárním orgánem nebo jeho členem, prokuristou nebo vedoucím zaměstnancem provozovatele distribuční soustavy nemůže být fyzická osoba, která je současně statutárním orgánem nebo jeho členem, prokuristou nebo vedoucím zaměstnancem držitele licence na výrobu plynu, obchod s plynem nebo s elektřinou, který je součástí téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, b) musí být přijata veškerá vhodná opatření, aby k profesionálním zájmům statutárního orgánu nebo jeho člena, prokuristy nebo vedoucích zaměstnanců odpovědných za řízení provozovatele distribuční soustavy bylo přihlíženo způsobem, který zajišťuje jejich nezávislé jednání; statutární orgán nebo jeho člen, prokurista nebo vedoucí zaměstnanec provozovatele distribuční soustavy nesmí přijímat žádné odměny a jiná majetková plnění od držitelů licence na výrobu plynu, obchod s plynem nebo elektřinou v rámci téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele; odměňování statutárního orgánu nebo jeho člena, prokuristy nebo vedoucího zaměstnance provozovatele distribuční soustavy nesmí být závislé na hospodářských výsledcích dosahovaných těmito ostatními držiteli licencí v rámci téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, c) provozovatel distribuční soustavy musí disponovat skutečnými rozhodovacími právy ve vztahu k majetku nezbytnému k provozování, údržbě a rozvoji distribuční soustavy, jejichž výkon je nezávislý na vertikálně integrovaném plynárenském podnikateli; mateřská společnost nesmí udělovat provozovateli distribuční soustavy jakékoliv pokyny ohledně běžného provozu nebo údržby distribuční soustavy, a rovněž nesmí jakýmkoliv jiným způsobem zasahovat do rozhodování o výstavbě či modernizaci částí distribuční soustavy, pokud takové rozhodnutí nejde nad rámec schváleného finančního plánu, či jiného obdobného nástroje; tím není dotčeno oprávnění mateřské společnosti schvalovat roční finanční plán či jiný obdobný nástroj provozovatele distribuční soustavy a schvalovat jeho maximální limity zadlužení. (3) Provozovatel distribuční soustavy musí přijmout vnitřním předpisem program, kterým stanoví a) opatření k vyloučení diskriminačního chování ve vztahu k ostatním účastníkům trhu s plynem, zejména pokud jde o přístup do jím provozované distribuční soustavy a využívání jeho služeb, b) pravidla pro zpřístupňování informací o provozování a rozvoji distribuční soustavy a přístupu do ní; informace, jejichž poskytnutí pouze určitým účastníkům trhu s plynem by mohlo tyto účastníky zvýhodnit na úkor ostatních, je provozovatel distribuční soustavy povinen zpřístupnit neznevýhodňujícím způsobem i ostatním účastníkům trhu s plynem, c) opatření k zajištění organizačního a informačního oddělení distribuce plynu od výroby plynu, obchodu s plynem nebo obchodu s elektřinou, je-li zároveň vertikálně integrovaným plynárenským podnikatelem, a to do doby právního oddělení činností podle odstavce 1. (4) Provozovatel distribuční soustavy je povinen seznámit statutární orgán nebo jeho členy, prokuristu a všechny zaměstnance s programem podle odstavce 3 a zajistit kontrolu jeho dodržování. Provozovatel distribuční soustavy je povinen program a jeho změny předat Energetickému regulačnímu úřadu a ministerstvu bez zbytečného odkladu po jejich přijetí a zároveň zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup. Provozovatel distribuční soustavy je povinen zpracovat každoročně zprávu o přijatých opatřeních a plnění programu za uplynulý rok, zaslat ji do 30. dubna následujícího kalendářního roku Energetickému regulačnímu úřadu a ministerstvu a zároveň zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup. (5) Provozovatel distribuční soustavy nesmí od 1. ledna 2007 držet podíly v jiné právnické osobě, která je držitelem licence na výrobu plynu, obchod s plynem nebo elektřinou. (6) Statutární orgán nebo jeho člen, prokurista nebo vedoucí zaměstnanec provozovatele distribuční soustavy nesmí od 1. ledna 2007 držet podíly převyšující 1 % základního kapitálu v jiné právnické osobě v rámci téhož vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, která je držitelem licence na výrobu plynu, obchod s plynem nebo s elektřinou. (7) Od 1. ledna 2007 nesmí provozovatel distribuční soustavy uzavírat ovládací smlouvy k podrobení jednotnému řízení jiného držitele licence na výrobu plynu, obchod s plynem nebo elektřinou ani v takovém řízení podle již uzavřených ovládacích smluv pokračovat. (8) Pokud je povinnost oddělení činností podle tohoto zákona provedena nájmem podniku nebo jeho části, je nájemce povinen převzít pronajatý podnik nebo jeho část do svého účetnictví. Pokud je povinnost oddělení podle tohoto zákona provedena nájmem jednotlivého majetku, je pronajímatel povinen sdělit nájemci informace o hodnotě pronajatého majetku v rozsahu požadovaném Energetickým regulačním úřadem pro účely cenové regulace. (9) Oddělení činností podle tohoto zákona není vyžadováno u vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, který poskytuje služby pro méně než 90 000 připojených zákazníků. (10) O možnosti zahrnutí prokazatelných minimálních oprávněných nákladů vzniklých držiteli licence na distribuci plynu v souvislosti s plněním povinnosti oddělení provozovatele distribuční soustavy do regulovaných cen může rozhodnout Energetický regulační úřad. § 60 Provozovatel podzemního zásobníku plynu (1) Provozovatel podzemního zásobníku plynu má právo a) zřizovat a provozovat vlastní telekomunikační síť k řízení, měření, zabezpečování a automatizaci provozu podzemního zásobníku plynu a k přenosu informací pro činnost výpočetní techniky a informačních systémů, b) v souladu se zvláštním právním předpisem4d) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostechnemovitostech plynárenská zařízení, c) vstupovat a vjíždět na cizí nemovitostinemovitosti v souvislosti se zřizováním a provozováním podzemního zásobníku plynu, d) odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty, provádět likvidaci odstraněného a okleštěného stromoví a jiných porostů ohrožujících bezpečný a spolehlivý provoz podzemního zásobníku plynu v případech, kdy tak po předchozím upozornění a stanovení rozsahu neučinil sám vlastník či uživatel, e) vstupovat v souladu se zvláštními právními předpisy do uzavřených prostor a zařízení sloužících k výkonu činností a služeb orgánů Ministerstva obrany, Ministerstva spravedlnosti a do obvodu dráhy, jakož i vstupovat do nemovitostínemovitostí, kde jsou umístěna zvláštní zařízení telekomunikací, v rozsahu a způsobem nezbytným pro výkon licencované činnosti, f) omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu činnosti spojené s uskladňováním plynu v těchto případech: 1. při bezprostředním ohrožení života, zdraví nebo majetku osob a při likvidaci těchto stavů, 2. při stavech nouze nebo při činnostech bezprostředně zamezujících jejich vzniku, 3. při provádění plánovaných rekonstrukcí a plánovaných oprav na zařízení pro uskladňování plynu, 4. při vzniku a odstraňování poruch na zařízeních pro uskladňování plynu, 5. při neoprávněném odběru nebo neoprávněném uskladnění plynu, g) připojit své zařízení k přepravní soustavě nebo k distribuční soustavě za stanovených podmínek připojení, h) nakupovat plyn pro krytí vlastních ztrát v podzemním zásobníku plynu nebo pro vlastní spotřebu nebo za účelem vytváření a udržování základní náplně podzemního zásobníku plynu; toto není považováno za obchod s plynem, i) na informace nezbytné pro plnění svých povinností od ostatních účastníků trhu s plynem. (2) Provozovatel podzemního zásobníku plynu je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitostinemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 1 písm. b), a to smluvně s vlastníkem nemovitostinemovitosti; v případě, že vlastník není znám nebo není určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu4e), příslušný vyvlastňovací úřad rozhodne na návrh provozovatele podzemního zásobníku plynu o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitostinemovitosti nebo její části. (3) Vznikla-li vlastníku nebo nájemci nemovitostinemovitosti v důsledku výkonu práv provozovatele podzemního zásobníku plynu podle odstavce 1 písm. a) až e) majetková újma nebo je-li omezen v užívání nemovitostinemovitosti, má právo na přiměřenou jednorázovou náhradu5) včetně úhrady nákladů na vypracování znaleckého posudku. Právo na tuto náhradu je nutno uplatnit u provozovatele podzemního zásobníku plynu, který způsobil majetkovou újmu nebo omezení užívání nemovitostinemovitosti, do 6 měsíců ode dne, kdy se o tom vlastník nebo nájemce dozvěděl. (4) V případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až e) je provozovatel podzemního zásobníku plynu povinen co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených nemovitostínemovitostí a vstup na jejich nemovitostinemovitosti jim oznámit. Po skončení prací je povinen uvést nemovitostinemovitosti do předchozího stavu, nebo není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícímu předchozímu účelu či užívání dotčené nemovitostinemovitosti a oznámit tuto skutečnost bezprostředně vlastníku nemovitostinemovitosti. Po provedení odstranění nebo okleštění stromoví je povinen na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě. (5) V případech uvedených v odstavci 1 písm. f) bodu 3 je provozovatel podzemního zásobníku plynu povinen písemně oznámit zákazníkům, pro něž uskladňuje plyn, započetí a skončení omezení nebo přerušení činností spojených s uskladňováním plynu, nejméně však 30 dnů předem. (6) V případech uvedených v odstavci 1 písm. f) je provozovatel podzemního zásobníku plynu povinen obnovit činnosti spojené s uskladňováním plynu bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení. (7) V případech uvedených v odstavci 1 písm. f) je právo na náhradu škody a ušlého zisku vyloučeno. To neplatí, nesplní-li provozovatel podzemního zásobníku plynu oznamovací povinnost podle odstavce 5 nebo poruchu prokazatelně zavinil provozovatel podzemního zásobníku plynu. (8) Provozovatel podzemního zásobníku plynu je dále povinen a) zajistit bezpečný, spolehlivý a hospodárný provoz, údržbu, obnovu a rozvoj podzemního zásobníku plynu, b) zajistit uskladňování plynu na základě uzavřených smluv, c) uhradit provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy stanovený podíl na oprávněných nákladech na připojení svého zařízení k této soustavě, d) poskytovat provozovateli přepravní nebo provozovateli distribuční soustavy, na kterou jsou jeho zařízení pro uskladňování plynu napojena, informace nutné k zajištění vzájemné provozuschopnosti, e) zajistit měření množství předávaného a přebíraného plynu a předávat data nezbytná pro zúčtovaní odchylek operátorovi trhu a účastníkovi trhu s plynem, pro kterého zajišťuje uskladnění plynu, f) vést samostatné účty za uskladňování plynu, g) vypracovávat denní, měsíční, roční a pětiletou bilanci kapacit a výkonů podzemního zásobníku plynu, vyhodnocovat ji a předávat operátorovi trhu, h) vypracovat do 6 měsíců po udělení licence na uskladňování plynu havarijní plán podzemního zásobníku plynu podle tohoto zákona, zaslat jej ministerstvu a každoročně upřesňovat, i) zveřejňovat rozsah a termíny odstávek zařízení pro uskladňování plynu a upozorňovat na předpokládané snížení uskladňovací kapacity, j) zřídit a provozovat technický dispečink, který odpovídá za dispečerské řízení podzemního zásobníku plynu, k) umožnit přístup k podzemnímu zásobníku plynu každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky přístupu, s výjimkou případu prokazatelného nedostatku volné kapacity; případné odmítnutí přístupu k podzemnímu zásobníku plynu musí mít písemnou formu a musí být odůvodněno, l) prodat plyn účastníka trhu s plynem, nebyl-li takto uskladněný plyn z důvodů na straně tohoto účastníka trhu s plynem vytěžen z podzemního zásobníku plynu do skončení účinnosti smlouvy, m) vyhlašovat stav nouze v rámci podzemního zásobníku plynu, n) každoročně zpracovávat a zveřejňovat předpokládaný rozvoj podzemního zásobníku plynu, a to na období nejméně 5 let, o) zajišťovat ochranu skutečností majících povahu obchodního tajemství, které získává při výkonu své činnosti, p) zpracovávat a předkládat Energetickému regulačnímu úřadu ke schválení Řád provozovatele podzemního zásobníku plynu a po schválení zajistit jeho zveřejnění, q) zpracovávat a předávat ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu jednou ročně, nejpozději do 1. března následujícího kalendářního roku, zprávu o kvalitě a úrovni údržby zařízení podzemního zásobníku plynu, r) dodržovat parametry a zveřejňovat ukazatele kvality dodávek plynu a souvisejících služeb. § 61 Obchodník s plynem (1) Obchodník s plynem má právo a) nakupovat plyn a prodávat jej ostatním účastníkům trhu s plynem, b) nakupovat plyn z jiných států a prodávat plyn do jiných států, c) na přístup do těžebního plynovodu, přepravní soustavy, distribučních soustav, podzemních zásobníků plynu za podmínek stanovených tímto zákonem, d) ukončit nebo přerušit dodávku plynu zákazníkovi při neoprávněném odběru plynu, e) na poskytnutí informací od operátora trhu, provozovatele přepravní soustavy a provozovatelů distribučních soustav nezbytných k vyúčtování dodávek plynu zákazníkům, jejichž odběrné plynové zařízení je připojeno k přepravní nebo distribuční soustavě, f) na poskytnutí nezbytných informací pro plnění svých povinností od ostatních účastníků trhu s plynem. (2) Obchodník s plynem je povinen a) vypracovávat denní, měsíční, roční a pětiletou obchodní bilanci, a to včetně údajů o vývozech plynu z České republiky a dovozech plynu do České republiky s uvedením zdrojů plynu, vyhodnocovat je a předávat společně s měsíčními údaji o počtech svých zákazníků s roční spotřebou nižší než 400 tis. m3, kteří změnili dodavatele plynu operátorovi trhu, b) řídit se v případě vyhlášení stavu nouze pokyny dispečinků příslušných provozovatelů, c) dodržovat rovnováhu mezi množstvím plynu, který je mu do plynárenské soustavy dodáván, a množstvím plynu, který z plynárenské soustavy odebírá, d) zajistit zákazníkům, kterým dodává plyn, jeho bezpečnou a spolehlivou dodávku při dodržení bezpečnostního standardu, e) poskytovat provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo provozovateli podzemního zásobníku plynu informace nezbytné pro zajištění provozu a rozvoje plynárenské soustavy, f) vykonávat činnost dodavatele poslední instance podle § 12a, g) účtovat odděleně za dodávku plynu poslední instance, h) dodržovat parametry a zveřejňovat ukazatele kvality dodávek plynu a souvisejících služeb, i) předávat operátorovi trhu nezbytné informace pro plnění povinností operátora trhu podle § 20a, j) zaregistrovat se do 30 dnů od udělení licence na obchod s plynem u operátora trhu; zaregistrováním se obchodník s plynem stává registrovaným účastníkem trhu, k) zajišťovat propagaci energetických služeb a jejich nabídky zákazníkům za konkurenceschopné ceny energetických služeb, l) upozornit zákazníky nejpozději 2 měsíce předem na záměr změnit smluvní podmínky. § 61a Dočasné pozastavení povinnosti umožnit přístup třetích stran (1) Mohou-li obchodníkovi s plynem v důsledku použití ustanovení tohoto zákona, které se týkají povinnosti držitele licence na výrobu plynu, přepravu plynu, distribuci plynu, uskladňování plynu, umožnit přístup třetích stran k zařízením, na kterých vykonává licencovanou činnost, vzniknout závažné ekonomické problémy, jež mají původ v jím uzavřené smlouvě, ve které se obchodník s plynem zavazuje uhradit nasmlouvané množství plynu bez ohledu na to, jestli je skutečně odebral (dále jen „smlouva odeber nebo plať“), má právo podat Energetickému regulačnímu úřadu žádost o vydání rozhodnutí o dočasném pozastavení povinnosti provozovatele přepravní soustavy, provozovatele distribuční soustavy, provozovatele podzemního zásobníku plynu nebo výrobce umožnit přístup třetích stran do přepravní soustavy, distribuční soustavy, podzemního zásobníku plynu nebo do těžebního plynovodu (dále jen „dočasné pozastavení“). (2) Písemná žádost o dočasné pozastavení musí obsahovat a) obchodní firmu nebo název právnické osoby, její sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a údaje o jejím statutárním orgánu, u fyzické osoby jméno a příjmení, nebo obchodní firmu, rodné číslo a identifikační číslo, pokud byla přidělena, nebo datum narození, a bydliště, b) označení zařízení nebo určení vymezeného území, pro něž je vydání rozhodnutí o dočasném pozastavení požadováno, rozsah, v jakém je pro označené zařízení nebo vymezené území vydání rozhodnutí o dočasném pozastavení požadováno a požadovanou dobu platnosti rozhodnutí o dočasném pozastavení, c) úředně ověřenou kopii příslušné smlouvy odeber nebo plať, d) specifikaci ekonomických a finančních problémů, které pro žadatele o dočasné pozastavení vyplývají nebo by mohly vyplynout ze smlouvy odeber nebo plať, e) popis kroků, které žadatel o dočasné pozastavení učinil před podáním žádosti, aby snížil nebo odvrátil nebezpečí ekonomických a finančních problémů, které pro něj vyplývají nebo by mohly vyplynout ze smlouvy odeber nebo plať. (3) Žadatel o dočasné pozastavení je povinen předložit Energetickému regulačnímu úřadu písemnou žádost podle odstavce 2 nejpozději 4 měsíce před požadovaným termínem uplatnění dočasného pozastavení. U každé smlouvy odeber nebo plať může Energetický regulační úřad po posouzení žádosti rozhodnout o dočasném pozastavení pouze jednou. Vzniknou-li však nebo mohou-li vzniknout závažné ekonomické nebo finanční problémy jiného charakteru, jež mají původ v téže smlouvě odeber nebo plať, pro kterou bylo dočasné pozastavení již uděleno, může Energetický regulační úřad rozhodnout o dočasném pozastavení pro jednu smlouvu odeber nebo plať i vícekrát. (4) Na udělení dočasného pozastavení není právní nárok. Energetický regulační úřad při posuzování žádosti přihlíží vždy k těmto kritériím: a) souladu se státní energetickou koncepcí, b) závažnosti hospodářských a finančních obtíží, kterým žadatel o dočasné pozastavení čelí, c) cíli dosáhnout konkurenčního prostředí na trhu s plynem v České republice, skutečnému stavu hospodářské soutěže na tomto trhu a vlivu, který by případné rozhodnutí o dočasném pozastavení mělo na otevírání trhu s plynem v České republice, d) postavení žadatele o dočasné pozastavení na plynárenském trhu, e) datu podpisu a podmínkám dotčené smlouvy odeber nebo plať, včetně rozsahu, v němž tato smlouva pamatuje na možné změny na trhu s plynem v České republice, f) krokům žadatele o dočasné pozastavení vedoucím k odvrácení nebezpečí ekonomických a finančních problémů, vyplývajících ze smlouvy odeber nebo plať, g) rozsahu, v němž v době uzavírání smlouvy odeber nebo plať mohl žadatel o dočasné pozastavení předpokládat vznik závažných ekonomických nebo finančních problémů z ní vyplývajících, h) stupni technického a funkčního propojení dotčené soustavy nebo podzemního zásobníku plynu nebo těžebního plynovodu s ostatními částmi plynárenské soustavy České republiky, i) stanoviskům ministerstva, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a provozovatelů dotčených soustav, podzemních zásobníků plynu a těžebních plynovodů, kteří jsou neopomenutelnými účastníky správního řízení ve věci dočasného pozastavení. (5) Rozhodnutí o udělení dočasného pozastavení musí mít formu správního rozhodnutí a musí obsahovat zejména a) obchodní firmu nebo název právnické osoby, její sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a údaje o jejím statutárním orgánu, u fyzické osoby jméno a příjmení nebo obchodní firmu, rodné číslo a identifikační číslo, pokud byla přidělena, nebo datum narození, a bydliště, b) dobu platnosti dočasného pozastavení, c) rozsah uplatnění dočasného pozastavení, d) odůvodnění dočasného pozastavení. (6) Rozhodnutí o udělení dočasného pozastavení oznamuje Energetický regulační úřad účastníkům řízení a Komisi. (7) Požádá-li Komise do 8 týdnů ode dne doručení rozhodnutí o udělení dočasného pozastavení o jeho změnu nebo zrušení, Energetický regulační úřad takové rozhodnutí o udělení dočasného pozastavení zruší nebo změní. Při zrušení nebo změně rozhodnutí dbá Energetický regulační úřad na to, aby práva nabytá v dobré víře byla co nejméně dotčena. § 62 Zákazník (1) Zákazník má právo na a) připojení svého odběrného plynového zařízení k přepravní nebo distribuční soustavě při dodržení podmínek připojení, pokud má k připojení souhlas vlastníka dotčené nemovitostinemovitosti, b) volbu a bezplatnou změnu dodavatele plynu, c) dopravu dohodnutého množství plynu, pokud jej má smluvně zajištěn a pokud má na tuto činnost uzavřenu smlouvu s provozovatelem přepravní soustavy nebo distribuční soustavy a pokud to technické podmínky přepravní nebo distribuční soustavy umožňují, d) zřízení přímého plynovodu za podmínek stanovených tímto zákonem, e) přístup do přepravní soustavy, distribuční soustavy, k podzemnímu zásobníku plynu za podmínek stanovených tímto zákonem. (2) Zákazník je povinen a) uhradit výrobci plynu nebo provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy stanovený podíl na oprávněných nákladech na připojení, b) umožnit instalaci měřicího zařízení provozovateli přepravní nebo distribuční soustavy, ke které je připojen, c) zajistit přístup k měřicím zařízením provozovateli soustavy, ke které je připojen, d) řídit se pokyny technických dispečinků provozovatele přepravní soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy, e) předávat operátorovi trhu měsíční údaje o dodávce plynu, kterou si zajišťuje v zahraničí nebo u výrobce plynu, f) udržovat odběrné plynové zařízení v takovém stavu, aby se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob, a v případě zjištění závady tuto bez zbytečného odkladu odstranit, g) při stavebních úpravách distribuční soustavy nebo její části včetně přípojek umožnit změnu místa připojení, včetně změny umístění hlavního uzávěru plynu a měřicího zařízení na veřejně přístupná místa; náklady na provedené změny hradí provozovatel distribuční soustavy, h) v případě, že si zajišťuje dodávku plynu sám a nejedná se o domácnost poskytovat provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo provozovateli podzemního zásobníku plynu informace nezbytné pro zajištění bezpečného a spolehlivého provozu plynárenské soustavy, i) uhradit dodavateli poslední instance dodávku plynu podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky. (3) Zákazník, který si obstarává plyn sám, je povinen a) dodržovat rovnováhu mezi množstvím plynu, které si do plynárenské soustavy dodává, a množstvím plynu, které z plynárenské soustavy odebírá, b) předávat operátorovi trhu nezbytné informace pro plnění povinnosti operátora trhu podle § 20a. (4) Vlastník nemovitostinemovitosti, do které je zákazníkům v této nemovitostinemovitosti dodáván plyn na základě smlouvy, je povinen a) tuto dodávku zákazníkům umožnit, b) udržovat společné odběrné plynové zařízení sloužící pro tuto dodávku ve stavu, který odpovídá právním předpisům, technickým normám a technickým pravidlům a umožňuje bezpečnou a spolehlivou dodávku plynu tak, aby se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob a v případě zjištění závady tuto neprodleně odstranit, c) umožnit provozovateli distribuční soustavy přístup k tomuto odběrnému zařízení a zajistit údržbu tohoto zařízení. (5) Společné odběrné plynové zařízení pro dodávku plynu v jedné nemovitostinemovitosti je součástí této nemovitostinemovitosti. § 63 zrušen § 64 Technické plynárenské dispečinky (1) Bezpečný a spolehlivý provoz plynárenské soustavy zajišťují dispečinky plynárenských podnikatelů. (2) Dispečinky plynárenských podnikatelů jsou povinny vzájemně spolupracovat a poskytovat si nezbytné údaje pro dispečerské řízení. (3) Při stavech nouze na celém území státu a činnostech bezprostředně zamezujících jejich vzniku jsou pokyny dispečinku provozovatele přepravní soustavy nadřazeny pokynům dispečinků provozovatelů distribučních soustav a provozovatelů podzemních zásobníků a dispečinků výrobců plynu. Pokyny dispečinku provozovatele místně příslušné distribuční soustavy, ke které je připojeno více než 90 000 zákazníků, jsou nadřazeny pokynům dispečinku provozovatelů distribučních soustav, pokynům dispečinku provozovatelů podzemních zásobníků plynu a pokynům dispečinku výrobců plynu na tuto soustavu připojených. § 65 Přímý plynovod (1) Zákazníkovi je možné dodávat plyn přímo z přepravní soustavy nebo výrobny plynu nebo z plynárenského zařízení mimo plynárenskou soustavu České republiky, a to přímým plynovodem. (2) Zákazník je oprávněn zřizovat přímé plynovody pouze tehdy, pokud mu byl odmítnut přístup k distribuční soustavě nebo přepravní soustavě. (3) Provozovatel přímého plynovodu je povinen a) umožnit provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy instalovat měřicí zařízení a uhradit náklady na tuto instalaci, b) řídit se pokyny příslušných technických plynárenských dispečinků, c) zajistit provoz, údržbu a opravy přímého plynovodu tak, aby se nestal příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob. § 66 Plynovodní přípojka (1) Plynovodní přípojka musí být zřízena a provozována v souladu se smlouvou o připojení a s Pravidly provozu. (2) Náklady na zřízení plynovodní přípojky hradí ten, v jehož prospěch byla zřízena. Vlastníkem přípojky je ten, kdo uhradil náklady na její zřízení. (3) Vlastník plynovodní přípojky je povinen zajistit její provoz, údržbu a opravy tak, aby se nestala příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob. (4) Provozovatel příslušné distribuční soustavy je povinen za úplatu plynovodní přípojku provozovat, udržovat a opravovat, pokud jej o to její vlastník písemně požádá. § 67 Výstavba vybraných plynových zařízení (1) Výstavba vybraných plynových zařízení je možná pouze na základě státní autorizace (dále jen „autorizace“), o jejímž udělení rozhoduje ministerstvo. Na přeložku vybraného plynového zařízení nebo při jeho stavební úpravě, při které nedochází ke změně technických parametrů, se autorizace nevyžaduje. (2) Vybranými plynovými zařízeními jsou a) přímé plynovody, b) podzemní zásobníky plynu, c) plynovody spojující plynárenskou soustavu se zahraničními plynárenskými soustavami, d) plynovody o tlakové úrovni vyšší než 0,4 MPa, e) zásobníky zkapalněného zemního plynu o obsahu větším než 10 m3. (3) Autorizace je nepřenosná na jinou právnickou či fyzickou osobu a uděluje se na dobu uvedenou v žádosti, maximálně však na 5 let ode dne udělení s možností jejího prodloužení na základě žádosti držitele. Žádost o prodloužení platnosti autorizace je nutné podat nejméně 6 měsíců před skončením její platnosti. (4) Na udělení autorizace na výstavbu vybraných plynových zařízení není právní nárok. Při udělování autorizace se posuzuje zejména efektivnost a hospodárnost dostupných energetických zdrojů11). (5) Ministerstvo je ve věcech udělování autorizace účastníkem územního řízení a dotčeným orgánem ve stavebním řízení podle zvláštního právního předpisu7). (6) Písemná žádost o udělení autorizace, kterou předkládá ministerstvu žadatel o udělení autorizace, musí obsahovat a) obchodní firmu nebo název právnické osoby, její sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a údaje o jejím statutárním orgánu, u fyzické osoby jméno a příjmení nebo obchodní firmu, rodné číslo a identifikační číslo, pokud byla přidělena, nebo datum narození, a bydliště, b) požadovanou dobu platnosti autorizace, c) požadovanou charakteristiku vybraného plynového zařízení, d) předpokládané umístění vybraného plynového zařízení, e) stanovisko Ministerstva životního prostředí, že vybrané plynové zařízení odpovídá, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis, předpisům na ochranu životního prostředí8), f) stanovisko příslušného provozovatele přepravní soustavy nebo distribuční soustavy, že jsou dohodnuty podmínky připojení k této soustavě, g) prokázání odmítnutí přístupu do přepravní soustavy nebo distribuční soustavy v případě výstavby přímého plynovodu, h) doklady prokazující finanční předpoklady k výstavbě vybraného plynového zařízení. (7) Finančními předpoklady je schopnost fyzické či právnické osoby žádající o udělení autorizace zabezpečit řádné zahájení a dokončení výstavby vybraného plynového zařízení a schopnost zabezpečit plnění z toho plynoucích závazků. (8) Finanční předpoklady se prokazují zejména obchodním majetkem a objemem dostupných finančních prostředků, účetní závěrkou ověřenou auditorem včetně její přílohy v plném rozsahu v případě, že fyzická nebo právnická osoba v předchozím účetním období vykonávala podnikatelskou činnost. (9) Držitel autorizace je povinen bezodkladně písemně oznámit ministerstvu veškeré změny údajů uvedených v rozhodnutí o udělení autorizace či jiné závažné údaje vztahující se k autorizaci. (10) Rozhodnutí o udělení autorizace musí mít formu správního rozhodnutí a musí obsahovat zejména a) obchodní firmu nebo název právnické osoby, její sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a údaje o jejím statutárním orgánu, u fyzické osoby jméno a příjmení nebo obchodní firmu, rodné číslo a identifikační číslo, pokud byla přidělena, nebo datum narození, a bydliště, b) dobu platnosti autorizace, c) dobu výstavby a předpokládaný termín zahájení provozu, d) základní údaje o vybraném plynovém zařízení, e) umístění vybraného plynového zařízení. (11) Ministerstvo vede evidenci udělených autorizací. Pokud bude udělena autorizace na výstavbu vybraného plynového zařízení žadateli, který žádal o dočasné vyjmutí, je povinno ministerstvo oznámit své rozhodnutí včetně potřebných informací vztahujících se k žádosti Komisi. Požádá-li Komise do 3 měsíců ode dne doručení rozhodnutí o udělení autorizace o jeho zrušení, ministerstvo takovéto rozhodnutí o vydání autorizace zruší. Při zrušení dbá na to, aby práva nabytá v dobré víře, byla co nejméně dotčena. (12) Autorizace zaniká a) uplynutím doby, na kterou byla udělena, pokud nedošlo na základě žádosti držitele autorizace k jejímu prodloužení, b) u fyzických osob smrtí nebo prohlášením za mrtvého držitele autorizace, c) prohlášením konkurzu na držitele autorizace nebo zamítnutím návrhu na prohlášení konkurzu na držitele autorizace pro nedostatek majetku, d) zánikem právnické osoby, která je držitelem autorizace, e) na základě žádosti držitele autorizace o zrušení udělené autorizace, f) rozhodnutím ministerstva o odnětí autorizace pro závažné neplnění podmínek pro udělení této autorizace včetně vstupu držitele autorizace do likvidace. § 67a Výjimky z povinností přístupu pro nová plynová zařízení (1) V případě výstavby části přepravní soustavy, která má sloužit výhradně k propojení přepravní soustavy se zahraniční přepravní soustavou nebo propojení zahraničních přepravních soustav mezi sebou (dále jen „propojovací plynovod“), výstavby podzemního zásobníku plynu nebo v případě podstatného zvýšení přepravní nebo skladovací kapacity již provozovaného propojovacího plynovodu nebo podzemního zásobníku plynu může Energetický regulační úřad rozhodnout o dočasném omezení povinnosti umožnění připojení k takovému zařízení, umožnění přístupu k soustavě za regulované ceny nebo omezení povinnosti přístupu do podzemního zásobníku plynu za podmínek stanovených tímto zákonem (dále jen „dočasné omezení“). (2) Žadatel o dočasné omezení musí prokázat, že a) výstavba propojovacího plynovodu nebo podzemního zásobníku plynu nebo podstatné zvýšení jejich kapacit povede ke zlepšení hospodářské soutěže v oblasti plynárenství a k podstatnému zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek plynu, b) existuje důvodná obava, že by bez dočasného omezení nemohlo být v přiměřeném časovém období dosaženo návratnosti investice, c) vlastníkem propojovacího plynovodu nebo podzemního zásobníku plynu bude fyzická nebo právnická osoba, která není zároveň provozovatelem některé z propojovaných soustav nebo provozovatelem soustavy, do které má být podzemní zásobník plynu připojen, d) užívání propojovacího plynovodu nebo podzemního zásobníku plynu bude za úhradu, e) dočasným omezením nedojde k ohrožení nebo omezení hospodářské soutěže v oblasti plynárenství nebo řádnému fungování a rozvoji vnitřního trhu s plynem Evropských společenství, a rovněž nedojde k ohrožení bezpečnosti a spolehlivosti provozování soustavy nebo soustav, ke kterým má být propojovací plynovod nebo podzemní zásobník plynu připojen. (3) Energetický regulační úřad rozhodne o dočasném omezení na základě posouzení splnění předpokladů podle odstavce 2, posouzení potřeby výstavby propojovacího plynovodu nebo podzemního zásobníku plynu pro rozvoj plynárenské soustavy, a v případě propojovacích plynovodů rovněž na základě výsledků projednání žádosti o dočasné omezení s věcně příslušnými orgány členských států, k jejichž přepravní soustavě má být propojovací plynovod připojen nebo jejichž přepravní soustavy má propojovací plynovod propojit. Před vydáním rozhodnutí projedná Energetický regulační úřad návrh rozhodnutí s Ministerstvem průmyslu a obchodu; podmínkou pro vydání rozhodnutí, kterým Energetický regulační úřad žádosti o dočasné omezení vyhoví, je souhlasné stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu. (4) Na dočasné omezení není právní nárok. (5) Energetický regulační úřad v rozhodnutí o dočasném omezení stanoví délku dočasného omezení a v případě propojovacího plynovodu rovněž podmínky přístupu k propojovacímu plynovodu. Pokud Energetický regulační úřad rozhodne o dočasném omezení, je povinen neprodleně předat Komisi stejnopis rozhodnutí včetně shrnutí případu. Rozhodne-li Komise ve stanovené lhůtě, že má být rozhodnutí o dočasném omezení zrušeno nebo změněno, Energetický regulační úřad provede nové řízení a vydá nové rozhodnutí ve věci; přitom je vázán právním názorem Komise. § 68 Ochranná pásma (1) Plynárenská zařízení jsou chráněna ochrannými pásmy k zajištění jejich bezpečného a spolehlivého provozu. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení plynárenského zařízení do provozu. (2) Ochranným pásmem se pro účely tohoto zákona rozumí souvislý prostor v bezprostřední blízkosti plynárenského zařízení, který činí a) u nízkotlakých a středotlakých plynovodů a plynovodních přípojek, jimiž se rozvádí plyn v zastavěném územízastavěném území obceobce 1 m na obě strany od půdorysu, b) u ostatních plynovodů a plynovodních přípojek 4 m na obě strany od půdorysu, c) u technologických objektů 4 m od půdorysu. (3) V ochranném pásmu je zakázáno provádět činnosti, které by mohly ohrozit plynárenská zařízení, jejich spolehlivost a bezpečnost provozu. Při provádění veškerých činností v ochranném pásmu i mimo ně nesmí dojít k poškození plynárenského zařízení. (4) Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde-li k ohrožení života, zdraví, bezpečnosti nebo majetku osob, fyzická či právnická osoba provozující příslušnou plynárenskou soustavu nebo přímý plynovod, těžební plynovod či plynovodní přípojku a) stanoví písemně podmínky pro realizaci veřejně prospěšné stavby, pokud stavebník prokáže nezbytnost jejího umístění v ochranném pásmu, b) udělí písemný souhlas se stavební činností, umísťováním staveb, neuvedených v písmenu a), zemními pracemi, zřizováním skládek a uskladňováním materiálu v ochranném pásmu; souhlas musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen. (5) V lesních průsecích udržuje provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na vlastní náklad volný pruh pozemků o šířce 2 m na obě strany od osy plynovodu; vlastníci či uživatelé dotčených nemovitostínemovitostí jsou povinni jim tuto činnost umožnit. (6) Vysazování trvalých porostů kořenících do větší hloubky než 20 cm nad povrch plynovodu ve volném pruhu pozemků o šířce 2 m na obě strany od osy plynovodu nebo přípojky lze pouze na základě souhlasu provozovatele přepravní soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přípojky. § 69 Bezpečnostní pásma (1) Bezpečnostní pásma jsou určena k zamezení nebo zmírnění účinků případných havárií plynových zařízení a k ochraně života, zdraví, bezpečnosti a majetku osob. Bezpečnostní pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby, nebo dnem vydání územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení plynového zařízení do provozu. (2) Bezpečnostním pásmem se pro účely tohoto zákona rozumí souvislý prostor vymezený svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti od půdorysu plynového zařízení měřeno kolmo na jeho obrys. (3) Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde-li k ohrožení života, zdraví, bezpečnosti nebo majetku osob, lze v bezpečnostním pásmu a) realizovat veřejně prospěšnou stavbu, pokud stavebník prokáže nezbytnost jejího umístění v bezpečnostním pásmu, jen na základě podmínek stanovených fyzickou nebo právnickou osobou, která odpovídá za provoz příslušného plynového zařízení, b) umístit stavbu, neuvedenou v písmenu a), pouze po předchozím písemném souhlasu fyzické nebo právnické osoby, která odpovídá za provoz příslušného plynového zařízení. (4) Rozsah bezpečnostních pásem je uveden v příloze tohoto zákona. § 70 Přeložky plynárenských zařízení (1) Přeložkou plynárenských zařízení se pro účely tohoto zákona rozumí dílčí změna trasy plynovodu nebo přípojky či přemístění plynárenského zařízení nebo některých jeho prvků. (2) Přeložky zajišťuje vlastník plynárenského zařízení na náklady toho, kdo potřebu přeložky vyvolal, pokud se smluvně nedohodnou jinak. Vlastník plynárenského zařízení je povinen seznámit toho, kdo potřebu přeložky vyvolal, se způsobem provedení přeložky a náklady na její provedení. Náklady na provedení přeložky mohou zahrnovat pouze nezbytně nutné náklady. (3) Vlastnictví plynárenského zařízení se po provedení přeložky nemění. § 71 Měření (1) Odběr plynu je měřen měřicím zařízením. (2) Provozovatel přepravní soustavy a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni vybavit všechny zákazníky, jejichž odběrné plynové zařízení je připojeno na jimi provozovanou soustavu, měřicím zařízením. (3) Provozovatel přepravní soustavy a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni vybavit všechny zákazníky, jejichž odběrné plynové zařízení je připojeno na jimi provozovanou soustavu a jejichž odběr plynu na příslušném odběrném místě byl v předcházejícím kalendářním roce vyšší než 15 mil. m3, průběhovým měřením s dálkovým přenosem dat. (4) Provozovatel přepravní soustavy a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni vybavit všechny zákazníky, jejichž odběrné plynové zařízení je připojeno na jimi provozovanou soustavu a jejichž odběr plynu na příslušném odběrném místě byl v předcházejícím kalendářním roce vyšší než 400 tis. m3, průběhovým měřením. (5) Způsob měření a typ měřicího zařízení určuje provozovatel přepravní nebo distribuční soustavy. (6) Výrobci plynu, zákazníci, provozovatelé podzemních zásobníků plynu a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni na svůj náklad upravit odběrné nebo předávací místo pro instalaci měřicího zařízení po předchozím projednání s provozovatelem přepravní soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy, ke které jsou připojeni. (7) Jakýkoliv zásah do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přepravní soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy, ke které je měřicí zařízení připojeno, se zakazuje. (8) Výrobci plynu, zákazníci a provozovatelé podzemních zásobníků plynu jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy a provozovateli distribuční soustavy přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. (9) Provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy má právo jednotlivé části měřicího zařízení zajistit proti neoprávněné manipulaci. Zjistí-li zákazník porušení měřicího zařízení nebo jeho zajištění, je povinen neprodleně to oznámit provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy. (10) Provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na náklad výrobce plynu, zákazníka nebo provozovatele podzemního zásobníku plynu zajišťuje instalaci vlastního měřicího zařízení, na svůj náklad jej udržuje a pravidelně ověřuje správnost měření. (11) Má-li výrobce plynu, zákazník či provozovatel podzemního zásobníku plynu pochybnosti o správnosti údajů měření nebo zjistí závadu na měřicím zařízení, má právo nechat jej přezkoušet. Provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy je povinen na základě písemné žádosti výrobce plynu, zákazníka či provozovatele podzemního zásobníku plynu do 15 dnů od jejího doručení vyměnit měřicí zařízení nebo zajistit ověření správnosti měření. (12) Je-li na měřicím zařízení zjištěna závada, hradí náklady spojené s jeho přezkoušením a ověřením správnosti měření provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy. Není-li závada zjištěna, hradí tyto náklady výrobce plynu, zákazník či provozovatel podzemního zásobníku plynu. (13) Na odběrném plynovém zařízení před měřicím zařízením nesmí být prováděny žádné zásahy bez předchozího písemného souhlasu provozovatele přepravní nebo distribuční soustavy. (14) U zákazníků, jejichž roční odběr plynu na jednom odběrném místě nepřesáhne 400 tis. m3, je časový průběh měření, pokud nemají instalováno průběhové měření, nahrazen typovým diagramem dodávek. § 72 Smlouvy mezi účastníky trhu s plynem (1) Smlouvou o dodávce plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat účastníkovi trhu s plynem plyn vymezený množstvím a časovým průběhem a účastník trhu s plynem se zavazuje zaplatit za něj cenu. Součástí smlouvy o dodávce plynu musí být ujednání o odpovědnosti za odchylku. Smlouva o dodávce plynu se zákazníkem musí dále obsahovat a) výčet odběrných míst, b) způsob úhrady plateb za dodávku plynu, c) délku výpovědní doby, ne delší než 3 měsíce, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, se zákazníkem, jehož roční odběr plynu v jednom odběrném místě nepřesahuje 400 tis. m3, d) oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, e) způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek, f) dobu trvání smlouvy. (2) Smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávek plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. (3) Smlouvou o připojení se zavazuje výrobce plynu, provozovatel přepravní soustavy nebo distribuční soustavy nebo podzemního zásobníku plynu připojit k jím provozovanému těžebnímu plynovodu, přepravní nebo distribuční soustavě nebo podzemnímu zásobníku plynu zařízení žadatele pro výrobu, distribuci plynu, podzemní uskladnění plynu nebo odběr plynu a zajistit požadovanou kapacitu a žadatel se zavazuje uhradit podíl na oprávněných nákladech na připojení. Smlouva o připojení musí dále obsahovat technické podmínky připojení zařízení, typ měření a jeho umístění a termín a místo připojení zařízení. (4) Smlouvou o dopravě plynu těžebním plynovodem se zavazuje výrobce plynu dopravit pro jiného výrobce plynu, obchodníka s plynem nebo zákazníka sjednané množství plynu a výrobce plynu, obchodník s plynem nebo zákazník se zavazuje zaplatit dohodnutou cenu. Smlouva o dopravě plynu těžebním plynovodem musí dále obsahovat dobu trvání smlouvy, velikost kapacity, výčet předávacích míst, způsobu měření dopravovaného plynu a způsobu úhrady plateb za dopravu plynu. (5) Smlouvou o přepravě plynu se zavazuje provozovatel přepravní soustavy dopravit pro účastníka trhu s plynem nebo zahraniční fyzickou nebo právnickou osobu sjednané množství plynu a tento účastník trhu s plynem nebo zahraniční fyzická nebo právnická osoba se zavazuje zaplatit za přepravu plynu regulovanou cenu za přepravu a související služby nebo cenu stanovenou na základě schváleného tržního způsobu stanovení ceny za mezinárodní přepravu plynu. Smlouva o přepravě plynu zákazníkům na území České republiky musí dále obsahovat ujednání o závaznosti Řádu provozovatele přepravní soustavy, dobu trvání smlouvy, určení vstupních a výstupních bodů přepravní soustavy, velikost přepravní kapacity, termín zahájení přepravy plynu a způsob měření plynu. Smlouva o přepravě plynu se zákazníkem musí dále obsahovat a) výčet odběrných míst, b) způsob úhrady plateb za přepravu plynu, c) oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany provozovatele přepravní soustavy nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, d) způsob vyrozumění zákazníka o změně smluvních podmínek. (6) Smlouvou o distribuci plynu se zavazuje provozovatel distribuční soustavy zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet přepravu plynu nebo v případě provozovatele distribuční soustavy nepřipojené přímo na přepravní soustavu distribuci plynu z distribuční soustavy připojené k přepravní soustavě, rezervovat distribuční kapacitu a dopravit pro účastníka trhu s plynem sjednané množství plynu a účastník trhu s plynem se zavazuje zaplatit cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací za distribuci plynu, přepravu plynu a související služby. Smlouva o distribuci plynu musí obsahovat ujednání o závaznosti Řádu provozovatele distribuční soustavy, dobu trvání smlouvy, termín zahájení distribuce plynu, velikost rezervované kapacity, výčet předávacích míst, způsob měření distribuce plynu a jejího průběhu. Smlouva o distribuci plynu se zákazníkem musí dále obsahovat a) výčet odběrných míst, b) způsob úhrady plateb za distribuci plynu, c) oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany provozovatele distribuční soustavy nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, d) způsob vyrozumění zákazníka o změně smluvních podmínek. (7) Smlouvou o uskladňování plynu se zavazuje provozovatel podzemního zásobníku plynu uskladnit pro účastníka trhu s plynem nebo zahraniční fyzickou či právnickou osobu dohodnuté množství plynu a účastník trhu s plynem nebo zahraniční fyzická či právnická osoba se zavazuje zaplatit za uskladnění dohodnutou cenu. Smlouva o uskladňování plynu musí obsahovat ujednání o závaznosti Řádu provozovatele podzemního zásobníku plynu, době trvání smlouvy, velikosti skladovací kapacity, provozní objem, denní vtláčecí výkon a těžební výkon. Smlouva o uskladňování plynu se zákazníkem musí dále obsahovat a) způsob úhrady plateb za uskladnění plynu, b) oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany provozovatele podzemního zásobníku plynu nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, c) způsob vyrozumění zákazníka o změně smluvních podmínek. (8) Smlouvou o zúčtování odchylek se operátor trhu zavazuje vyhodnocovat, zúčtovávat a vypořádávat odchylky subjektu zúčtování a subjekt zúčtování se zavazuje platit cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Uzavřením smlouvy o zúčtování odchylek se fyzická nebo právnická osoba stává subjektem zúčtování. Smlouva o zúčtování odchylek musí obsahovat ujednání o závaznosti obchodních podmínek operátora trhu a dobu trvání smlouvy. (9) Pokud smlouva uzavřená podle odstavců 1, 2 a 4 až 7 neobsahuje některou ze stanovených náležitostí, považuje se za platnou, pokud se zákazník nedovolá její neplatnosti. § 73 Stav nouze (1) Stavem nouze je stav, který vznikl v plynárenské soustavě v důsledku a) živelních událostí, b) opatření státních orgánů za nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu10), c) havárií na zařízeních pro výrobu, přepravu, distribuci a uskladňování plynu, d) nevyrovnané bilance plynárenské soustavy nebo její části, e) teroristického činu, f) je-li ohrožena fyzická bezpečnost nebo ochrana osob, a způsobuje významný a náhlý nedostatek plynu nebo ohrožení celistvosti plynárenské soustavy, její bezpečnosti a spolehlivosti provozu na celém území státu, vymezeném území nebo jeho části. (2) Předcházení stavu nouze je soubor činností prováděných v situaci, kdy existuje reálné riziko vzniku stavu nouze. (3) Pro celé území státu provozovatel přepravní soustavy a) vyhlašuje přesný čas vzniku či ukončení stavu nouze v hromadných sdělovacích prostředcích a prostřednictvím prostředků dispečerského řízení a neprodleně oznamuje ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, Ministerstvu vnitra, krajským úřadům a Magistrátu hlavního města Prahy, b) oznamuje předcházení stavu nouze, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 hodiny po zahájení činností podle odstavce 2 a neprodleně oznamuje ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, Ministerstvu vnitra, krajským úřadům a Magistrátu hlavního města Prahy, c) řídí činnosti při předcházení stavu nouze a při stavu nouze. (4) Pro vymezené území nebo jeho část provozovatel distribuční soustavy a) vyhlašuje přesný čas vzniku či ukončení stavu nouze v hromadných sdělovacích prostředcích a prostřednictvím prostředků dispečerského řízení a neprodleně oznamuje ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, Ministerstvu vnitra, krajským úřadům a Magistrátu hlavního města Prahy, b) oznamuje předcházení stavu nouze, nejpozději do 1 hodiny po zahájení činností podle odstavce 2 a neprodleně oznamuje ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, Ministerstvu vnitra, krajským úřadům a Magistrátu hlavního města Prahy, c) řídí činnosti při předcházení stavu nouze a při stavu nouze. (5) Při stavu nouze a při předcházení stavu nouze jsou všichni účastníci trhu s plynem povinni podřídit se omezení spotřeby plynu nebo změně dodávky plynu. (6) Při stavu nouze a při předcházení stavu nouze je právo na náhradu škody a ušlého zisku vyloučeno. (7) Dojde-li v důsledku stavu nouze k nevyrovnané bilanci, zejména při rozsáhlých haváriích zařízení pro jeho výrobu, přepravu, distribuci a uskladnění, jsou plynárenští podnikatelé, jejichž technické podmínky to umožňují, povinni podílet se na odstranění havárií a obnovení dodávek, a to bez ohledu na smlouvy uzavřené mezi účastníky trhu s plynem. (8) Plynárenští podnikatelé jsou povinni bezprostředně po vzniku havárie či vyhlášení stavu nouze zahájit likvidaci následků v souladu s havarijními plány. (9) Odstranění havárií a obnovení dodávek plynu v případě stavu nouze vyhlášeném pro celé území státu koordinuje provozovatel přepravní soustavy a v případě vyhlášení stavu nouze pro část území státu provozovatel distribuční soustavy. § 73a Bezpečnostní standard (1) Obchodník s plynem nebo výrobce plynu dodávající plyn zákazníkům, jejichž spotřeba plynu za posledních 12 měsíců byla nižší než 400 tis. m3, je povinen pro tyto zákazníky zajistit bezpečnostní standard požadované dodávky plynu. (2) Bezpečnostním standardem dodávky plynu se rozumí zajištění bezpečné a spolehlivé dodávky plynu pro následující situace: a) pro částečné přerušení dodávky plynu po dobu trvající 8 týdnů a v rozsahu 20 % z celkového denního objemu všech dovozních kontraktů určených pro zajištění dodávek zákazníkům obchodníka na území České republiky nebo pro zajištění spotřeby zákazníka, který si obstarává plyn sám, v zimním období, b) pro spotřebu plynu v 5 po sobě následujících kalendářních dnech, v nichž průměrná denní teplota zůstane nižší než -14 °C, c) pro pokrytí poptávky po plynu vyvolané vývojem venkovních teplot v průběhu nejchladnějšího období od 1. října do 31. března, které se vyskytlo v posledních 20 letech předcházejících danému roku. (3) Bezpečnostní standard dodávky plynu se zajišťuje zejména a) využitím podzemních zásobníků plynu, b) diverzifikací zdrojů dodávek plynu, c) prostřednictvím dlouhodobých smluv na dodávky plynu, d) prostřednictvím smluv, podle kterých lze přerušit dodávku plynu, e) využíváním alternativních paliv. (4) Obchodník s plynem nebo výrobce plynu, na kterého se vztahuje povinnost zajistit bezpečnostní standard dodávky plynu podle odstavce 1, předkládá údaje o rozsahu bezpečnostního standardu a o způsobu jeho zajištění vždy k prvému dni každého měsíce operátorovi trhu. § 74 Neoprávněný odběr, neoprávněná přeprava, neoprávněná distribuce a neoprávněné uskladnění plynu (1) Neoprávněným odběrem plynu je a) odběr bez uzavřené smlouvy, jejímž předmětem je dodávka plynu, b) odběr při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností nebo platebních povinností, vyplývajících z náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem plynu, které nejsou splněny ani po předchozím upozornění, c) odběr bez měřicího zařízení, pokud odběr bez měřicího zařízení nebyl smluvně sjednán, d) připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřený plyn, e) odběr měřený měřicím zařízením, 1. které nezaznamenalo odběr nebo zaznamenalo odběr nesprávně ke škodě plynárenského podnikatele nebo obchodníka s plynem, v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo do jeho součásti či příslušenství nebo byly v měřicím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečné spotřebě změnily, 2. které nebylo připojeno plynárenským podnikatelem nebo jehož připojení jím nebylo schváleno, 3. na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci a měřicí zařízení vykazuje chybu spotřeby ve prospěch zákazníka nebo byl prokázán zásah do měřicího zařízení, f) odběr v přímé souvislosti s neoprávněným zásahem na přímém plynovodu či na zařízení distribuční soustavy, zařízení přepravní soustavy, zařízení pro výrobu nebo těžbu plynu či zařízení pro uskladňování plynu, g) odběr plynu, kdy zákazník opakovaně bez vážného důvodu neumožnil přístup k měřicímu zařízení nebo neměřeným částem odběrného plynového zařízení, přestože byl k umožnění přístupu za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení alespoň 15 dnů předem písemně nebo jiným prokazatelným způsobem vyzván. (2) Neoprávněnou přepravou plynu je a) přeprava bez uzavřené smlouvy na přepravu plynu nebo v rozporu s uzavřenou smlouvou na přepravu plynu, b) přeprava při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností, c) přeprava plynu uskutečňovaná v rozporu s podmínkami obsaženými v Řádu provozovatele přepravní soustavy. (3) Neoprávněnou distribucí plynu je a) distribuce bez uzavřené smlouvy na distribuci plynu nebo v rozporu s uzavřenou smlouvou na distribuci plynu, b) distribuce při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností, c) distribuce plynu uskutečňovaná v rozporu s podmínkami obsaženými v Řádu provozovatele distribuční soustavy, d) distribuce plynu bez umožnění přístupu k měřicímu zařízení a neměřeným částem odběrného plynového zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. (4) Neoprávněným uskladněním plynu je a) uskladnění bez uzavřené smlouvy na uskladnění plynu nebo v rozporu s uzavřenou smlouvou na uskladnění plynu, b) uskladnění při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností. (5) Neoprávněný odběr, neoprávněná přeprava, neoprávněná distribuce a neoprávněné uskladnění plynu se zakazují. § 75 zrušen Díl 3 Teplárenství § 76 Výroba tepelné energie a rozvod tepelné energie (1) Držitel licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie je povinen, pokud mu odběratel poskytne nezbytné technické údaje, uzavřít smlouvu o dodávce tepelné energie, na základě které zajistí dodávku tepelné energie každému, kdo a) o to požádá a dodávka tepelné energie je v souladu s územní energetickou koncepcí11), b) má rozvodné tepelné zařízení nebo tepelnou přípojku a odběrné tepelné zařízení, které zajišťují hospodárnost, bezpečnost a spolehlivou dodávku nebo spotřebu v souladu s technickými a bezpečnostními předpisy, c) splňuje podmínky týkající se místa, způsobu a termínu připojení stanovené držitelem licence. (2) Dodávat tepelnou energii jiné fyzické či právnické osobě lze pouze na základě smlouvy o dodávce tepelné energie nebo jako plnění poskytované v rámci smlouvy jiné. (3) Smlouva o dodávce tepelné energie musí být písemná a musí obsahovat pro každé odběrné místo a) výkon, množství, časový průběh odběru tepelné energie a místo předání, b) základní parametry dodávané a vracené teplonosné látky, kterými jsou teplota a tlak, c) místo a způsob měření a náhradní způsob vyhodnocení dodávky tepelné energie, dojde-li k poruše měřicího zařízení, a dohodu o přístupu k měřicím a ovládacím zařízením, d) cenu tepelné energie stanovenou v místě měření, termíny a způsob platby za odebranou tepelnou energii včetně záloh, e) při společném měření množství odebrané tepelné energie na přípravu teplé vody pro více odběrných míst způsob rozdělení nákladů za dodávku tepelné energie na jednotlivá odběrná místa včetně získávání a ověřování vstupních údajů pro toto rozdělování, f) v případě, že z odběrného místa jsou zásobovány tepelnou energií nebo teplou vodou objekty nebo části objektů různých vlastníků, kteří uzavírají smlouvu o dodávce tepelné energie, způsob rozdělení nákladů mezi ně. (4) Dodavatel má právo přerušit nebo omezit dodávku tepelné energie v nezbytném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu v těchto případech: a) při bezprostředním ohrožení zdraví nebo majetku osob a při likvidaci těchto stavů, b) při stavech nouze nebo činnostech bezprostředně zamezujících jejich vzniku, c) při provádění plánovaných stavebních úprav, oprav, údržbových a revizních prací a při připojování nového odběrného místa, pokud jsou oznámeny nejméně 15 dní předem, d) při provádění nezbytných provozních manipulací na dobu 4 hodin, e) při havarijním přerušení či omezení nezbytných provozních dodávek teplonosné látky nebo paliv a energií poskytovaných jinými dodavateli, f) při nedodržení povinností odběratele podle § 77 odst. 4, g) při vzniku a odstraňování havárií a poruch na zařízeních pro rozvod a výrobu tepelné energie na dobu nezbytně nutnou, h) jestliže odběratel používá zařízení, která ohrožují život, zdraví nebo majetek osob nebo ovlivňují kvalitu dodávek v neprospěch dalších odběratelů, i) při neoprávněném odběru. (5) Držitel licence na rozvod má právo a) v souladu se zvláštním právním předpisem4d) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostechnemovitostech rozvodná tepelná zařízení, stavět podpěrné body a přetínat tyto nemovitostinemovitosti potrubními trasami, b) vstupovat a vjíždět na cizí nemovitostinemovitosti v souvislosti se zřizováním a provozem rozvodných zařízení, c) odstraňovat porosty ohrožující provoz rozvodných zařízení, pokud tak neučinil po předchozím upozornění a stanovení rozsahu vlastník dotčené nemovitostinemovitosti, d) vstupovat a vjíždět v souladu se zvláštními právními předpisy do uzavřených prostor a zařízení sloužících k výkonu činností a služeb orgánů Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti, Bezpečnostní informační služby a do obvodu dráhy, jakož i vstupovat na nemovitostinemovitosti, kde jsou umístěna zařízení telekomunikací, v rozsahu a způsobem nezbytným pro výkon licencované činnosti, e) vyžadovat zabezpečení ochrany rozvodných tepelných zařízení při provádění prací ohrožujících jejich bezpečný provoz; v případě poškození žádat náhradu veškerých nákladů spojených s neprodleným provedením oprav a uvedení do provozu, f) na náhradu škody při nedodržení základních parametrů dodávky tepelné energie podle odstavce 3 písm. b), g) zřizovat a provozovat vlastní telekomunikační síť k řízení, měření, zabezpečování a automatizaci provozu tepelných sítí a k přenosu informací pro činnost výpočetní techniky a informačních systémů. (6) Škoda podle odstavce 5 písm. f) musí být prokázána. Právo na náhradu škody nevzniká v zákonem vyjmenovaných případech přerušení výroby či distribuce tepelné energie podle odstavce 4 nebo škodu prokazatelně zavinil dodavatel tepelné energie. (7) Provozovatel rozvodného tepelného zařízení je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitostinemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 5 písm. a), a to smluvně s vlastníkem nemovitostinemovitosti; v případě, že vlastník není znám nebo není určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu4e), příslušný vyvlastňovací úřad rozhodne na návrh provozovatele rozvodného tepelného zařízení o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitostinemovitosti nebo její části. (8) Držitel licence na rozvod tepelné energie je povinen při výkonu předcházejících oprávnění co nejvíce šetřit práva vlastníků dotčených nemovitostínemovitostí a vstup na jejich pozemky a nemovitostinemovitosti jim oznámit. Po skončení prací je povinen uvést dotčené pozemky a nemovitostinemovitosti nebo jejich části do původního stavu, a není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícímu předchozímu účelu nebo užívání dotčené nemovitostinemovitosti. (9) Držitel licence na výrobu tepelné energie a držitel licence na rozvod tepelné energie je povinen a) provádět činnosti spojené s udělenou licencí a vyžadující odbornou způsobilost podle zvláštních právních předpisů pouze kvalifikovanými pracovníky, b) zřizovat, provozovat a udržovat zařízení pro dodávky tepelné energie tak, aby splňovala požadavky stanovené pro zajištění bezpečného, hospodárného a spolehlivého provozu a ochrany životního prostředí, c) poskytovat na vyžádání pověřeným pracovníkům ministerstva, Energetického regulačního úřadu a inspekce pravdivé informace nezbytné pro výkon jejich práv a povinností a umožnit jim přístup k zařízením, která k výkonu licencované činnosti slouží, d) bilancovat pro každou teplonosnou látku výrobu, náklady, ztráty, vlastní spotřebu a dodávky odděleně pro výrobu tepelné energie a rozvod tepelné energie a poskytovat údaje pro účely regulace podle tohoto zákona a statistiky, e) stanovit podmínky připojení k rozvodnému tepelnému zařízení nebo zdroji tepelné energie, f) v případech podle odstavce 4 obnovit dodávku tepelné energie bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu přerušení či omezení, g) vypracovat havarijní plán pro předcházení a řešení stavů nouze s výjimkou soustav zásobování tepelnou energií do výkonu 10 MW do 6 měsíců po obdržení licence. (10) Vznikla-li vlastníku nebo nájemci nemovitostinemovitosti nebo zařízení majetková újma v důsledku výkonu práv dodavatele nebo je-li omezen ve výkonu vlastnických práv, vzniká mu právo na jednorázovou náhradu5). Právo na tuto náhradu je nutno uplatnit u dodavatele, který způsobil majetkovou újmu, do 6 měsíců ode dne, kdy se o tom vlastník nebo nájemce dozvěděl. (11) Rozvodné tepelné zařízení nebo jeho část může za předpokladu, že neohrozí jejich spolehlivost nebo bezpečnost provozu nebo že neohrozí život, zdraví či majetek osob, křížit pozemní komunikace, dráhy, vodní toky, telekomunikační vedení, veškeré potrubní systémy a ostatní zařízení nebo s nimi být v souběhu, a to způsobem přiměřeným ochraně životního prostředí tak, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných vlastníků. Souběhem je, když jedno zařízení zasahuje svým ochranným pásmem do ochranného, případně bezpečnostního pásma druhého zařízení. Při opravách poruch a při stavebních úpravách zařízení je provozovatel rozvodného tepelného zařízení povinen respektovat vyjádření ostatních uživatelů trasy, zejména předepsaný technologický postup při zemních pracích tak, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných vlastníků. § 77 Odběratel tepelné energie (1) Odběratel má právo na připojení ke zdroji tepla nebo rozvodnému tepelnému zařízení v případě, že a) se nachází v místě výkonu licencované činnosti, b) má zřízenou tepelnou přípojku a odběrné tepelné zařízení v souladu s technickými předpisy, c) splňuje podmínky týkající se výkonu, místa, způsobu, základních parametrů teplonosné látky a termínu připojení stanovené dodavatelem, a d) dodávka tepelné energie je v souladu se schválenou územní energetickou koncepcí5a). (2) Odběratel má právo na náhradu škody při nedodržení základních parametrů dodávky tepelné energie podle § 76 odst. 3 písm. b). Škoda musí být prokázána. Právo na náhradu škody a ušlého zisku nevzniká v zákonem vyjmenovaných případech přerušení nebo omezení dodávky tepelné energie podle § 76 odst. 4. (3) Odběratel je povinen při změně teplonosné látky nebo jejích parametrů a v zájmu snižování spotřeby energie upravit na svůj náklad své odběrné tepelné zařízení tak, aby odpovídalo uvedeným změnám, nebo včas vypovědět smlouvu o dodávce tepelné energie. Dále je odběratel povinen na svůj náklad upravit odběrné tepelné zařízení pro instalaci měřicího zařízení v souladu s technickými podmínkami výrobce měřicího zařízení po předchozím projednání s dodavatelem tepelné energie. Jiné úpravy odběrných tepelných zařízení zajišťuje jejich vlastník na náklady toho, kdo potřebu změn vyvolal, a to po předchozím projednání s držitelem licence. Změnu parametrů vyžadující úpravu odběrného tepelného zařízení je povinen držitel licence oznámit písemně nejméně 12 měsíců předem. (4) Odběratel může provozovat vlastní náhradní či jiný zdroj, který je propojen s rozvodným zařízením, jakož i dodávat do tohoto zařízení tepelnou energii, pouze po písemné dohodě s držitelem licence na rozvod tepelné energie. (5) Změna způsobu dodávky nebo změna způsobu vytápění může být provedena pouze na základě stavebního řízení se souhlasem orgánů ochrany životního prostředí a v souladu s územní energetickou koncepcí. Veškeré vyvolané jednorázové náklady na provedení těchto změn a rovněž takové náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení uhradí ten, kdo změnu nebo odpojení od rozvodného tepelného zařízení požaduje. (6) Vlastníci nemovitostínemovitostí, v nichž je umístěno rozvodné tepelné zařízení nebo jeho část nezbytná pro dodávku třetím osobám, jsou povinni umístění a provozování tohoto zařízení nadále strpět. (7) Na odběrném tepelném zařízení nebo jeho částech, kterými prochází neměřená dodávka tepelné energie, je zakázáno provádět jakékoliv úpravy bez souhlasu držitele licence na výrobu tepelné energie nebo rozvod tepelné energie. § 78 Měření (1) Povinností držitele licence na výrobu a držitele licence na rozvod je dodávku tepelné energie měřit, vyhodnocovat a účtovat podle skutečných parametrů teplonosné látky a údajů vlastního měřicího zařízení, které na svůj náklad osadí, zapojí, udržuje a pravidelně ověřuje správnost měření v souladu se zvláštním právním předpisem12). Odběratel má právo na ověření správnosti odečtu naměřených hodnot. U domovní předávací stanice lze instalovat měření12) tepelné energie na vstupu nebo na výstupu z domovní předávací stanice. (2) Má-li odběratel pochybnosti o správnosti údajů měření nebo zjistí-li závadu na měřicím zařízení, má právo požadovat jejich přezkoušení. Držitel licence je povinen na základě odběratelovy písemné žádosti měřicí zařízení do 30 dnů přezkoušet, a je-li vadné, vyměnit. Odběratel je povinen poskytnout k výměně měřicího zařízení nezbytnou součinnost. Je-li na měřicím zařízení zjištěna závada, hradí náklady spojené s jeho přezkoušením a výměnou držitel licence. Není-li závada zjištěna, hradí tyto náklady odběratel. (3) Jakýkoli zásah do měřicího zařízení bez souhlasu jeho vlastníka se zakazuje. (4) Dodavatel má právo měřicí zařízení osadit a zajistit proti neoprávněné manipulaci a provádět pravidelné odečty naměřených hodnot, odběratel je povinen to umožnit. Zjistí-li odběratel porušení měřicího zařízení nebo jeho zajištění, je povinen to neprodleně oznámit dodavateli. (5) Hodnoty naměřené a zjištěné dodavatelem a ceny v místě měření tvoří náklady na tepelnou energii, které se rozúčtují mezi konečné spotřebitelespotřebitele, jimiž jsou uživatelé bytů a nebytových prostorů. (6) Při dodávce teplé vody společně přepravované pro více odběrných míst zajistí držitel licence do 1. září 2011 v každém odběrném místě dodávky měření dodaného množství teplé vody pro účely poměrného rozdělení nákladů na tepelnou energii, na její přípravu a rozvod na jednotlivá odběrná místa podle § 76 odst. 3 písm. e). Dojde-li k dohodě o způsobu rozdělení nákladů na jednotlivá odběrná místa mezi všemi odběrateli připojenými na předávací stanici a dodavatelem, povinnost tohoto měření nevzniká. (7) Při společné přípravě teplé vody pro více odběratelů nelze měření instalované odběrateli použít pro stanovení množství dodávané tepelné energie. (8) Společné odběrné tepelné zařízení pro dodávku tepelné energie v jednom objektu je součástí tohoto objektu. Předávací stanice může být i ve vlastnictví dodavatele tepla, pokud tak bylo s vlastníkem objektu dohodnuto. § 79 Tepelná přípojka (1) Tepelná přípojka je zařízení, které vede teplonosnou látku ze zdroje nebo rozvodného tepelného zařízení k odběrnému tepelnému zařízení pouze pro jednoho odběratele. (2) Tepelná přípojka začíná na zdroji tepelné energie nebo odbočením od rozvodného tepelného zařízení a končí vstupem do odběrného tepelného zařízení. (3) Opravy a údržbu tepelné přípojky zajišťuje její vlastník. (4) Dodavatel je povinen za úhradu tepelnou přípojku provozovat, udržovat a opravovat, pokud o to její vlastník požádá. (5) Náklady na zřízení přípojky hradí ten, v jehož prospěch byla zřízena, pokud se s dodavatelem nedohodne jinak. § 80 Výkup tepelné energie (1) Držitel licence na rozvod tepelné energie, který má vhodné technické podmínky, je povinen vykupovat a) tepelnou energii 1. získanou z obnovitelných zdrojů4a) a z tepelných čerpadel, 2. získanou z druhotných energetických zdrojů, b) tepelnou energii z kombinované výroby elektřiny a tepla. (2) Povinnost výkupu tepelné energie nevzniká, a) je-li potřeba tepelné energie uspokojena podle odstavce 1, b) pokud by došlo ke zvýšení celkových nákladů na pořízení tepelné energie pro soubor stávajících odběratelů, c) pokud parametry teplonosné látky neodpovídají parametrům v rozvodném tepelném zařízení v místě připojení. (3) Vynaložené náklady spojené s připojením zdroje tepelné energie podle odstavce 1 hradí vlastník tohoto zdroje. § 81 až 85 zrušeny § 86 Přeložky rozvodných tepelných zařízení (1) Přeložkou rozvodného tepelného zařízení se rozumí dílčí změna trasy vedení či přemístění některého souboru nebo prvku tohoto zařízení. (2) Přeložky rozvodných tepelných zařízení zajišťuje jejich vlastník na náklady toho, kdo potřebu přeložky vyvolal, pokud nedojde k jiné dohodě. Vlastník rozvodného tepelného zařízení je povinen seznámit toho, kdo potřebu přeložky vyvolal, se způsobem provedení přeložky a náklady na její provedení. Náklady na provedení přeložky mohou zahrnovat pouze nezbytně nutné náklady. (3) Vlastnictví rozvodného tepelného zařízení se po provedení přeložky nemění. § 87 Ochranná pásma (1) Ochranným pásmem se rozumí souvislý prostor v bezprostřední blízkosti zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie, určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a ochraně života, zdraví, bezpečnosti a majetku osob. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie do provozu. (2) Ochranné pásmo je vymezeno svislými rovinami vedenými po obou stranách zařízení na výrobu či rozvod tepelné energie ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo k tomuto zařízení a vodorovnou rovinou, vedenou pod zařízením pro výrobu nebo rozvod tepelné energie ve svislé vzdálenosti, měřené kolmo k tomuto zařízení a činí 2,5 m. (3) U výměníkových stanic určených ke změně parametrů teplonosné látky, které jsou umístěny v samostatných budovách, je ochranné pásmo vymezeno svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti 2,5 m kolmo na půdorys těchto stanic a vodorovnou rovinou, vedenou pod těmito stanicemi ve svislé vzdálenosti 2,5 m. (4) V ochranném pásmu zařízení, která slouží pro výrobu či rozvod tepelné energie, i mimo ně je zakázáno provádět činnosti, které by mohly ohrozit tato zařízení, jejich spolehlivost a bezpečnost provozu. Pro realizaci veřejně prospěšné stavby, pokud se prokáže nezbytnost jejího umístění v ochranném pásmu, stanoví provozovatel tohoto zařízení podmínky. Ostatní stavební činnosti, umisťování staveb, zemní práce, uskladňování materiálu, zřizování skládek a vysazování trvalých porostů v ochranných pásmech je možno provádět pouze po předchozím písemném souhlasu provozovatele tohoto zařízení. Podmínky pro realizaci veřejně prospěšné stavby nebo souhlas, který musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen, se připojují k návrhu regulačního plánu nebo návrhu na vydání územního rozhodnutí nebo oznámení záměru v území o vydání územního souhlasu; orgán, který je příslušný k vydání regulačního plánu nebo územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, podmínky nepřezkoumává. (5) Prochází-li zařízení pro rozvod tepelné energie budovami, ochranné pásmo se nevymezuje. Při provádění stavebních činností musí vlastník dotčené stavby dbát na zajištění bezpečnosti tohoto zařízení. (6) Vlastníci nemovitostínemovitostí jsou povinni umožnit provozovateli zařízení přístup k pravidelné kontrole a provádění nezbytných prací na zařízení pro rozvod tepelné energie umístěném v jejich nemovitostechnemovitostech. Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde k ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti osob, je provozovatel zařízení před zahájením prací povinen vlastníka nebo správce nemovitostinemovitosti o rozsahu a době trvání prací informovat a po ukončení prací uvést dotčené prostory do původního stavu, a není-li to s ohledem na povahu provedených prací možné, do stavu odpovídajícímu předchozímu účelu nebo užívání nemovitostinemovitosti. § 88 Stav nouze (1) Stavem nouze je stav, který vznikl v soustavě centralizovaného zásobování teplem v důsledku a) živelních událostí, b) opatření státních orgánů za nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu10), c) havárií na zařízeních pro výrobu a rozvod tepelné energie, d) smogové situace podle zvláštních předpisů10a), e) teroristického činu, f) nevyrovnané bilance v soustavě centralizovaného zásobování teplem, g) je-li ohrožena fyzická bezpečnost nebo ochrana osob. (2) Předcházení stavu nouze je soubor činností prováděných v situaci, kdy existuje reálné riziko vzniku stavu nouze. (3) Při předcházení stavu nouze a při stavu nouze jsou všichni držitelé licence, odběratelé i koneční spotřebiteléspotřebitelé povinni se podřídit omezení spotřeby tepelné energie bez ohledu na uzavřené smlouvy. Držitelé licencí mohou v nezbytném rozsahu využívat zařízení odběratelů a konečných spotřebitelůspotřebitelů. (4) Stav nouze a jeho ukončení pro celé území státu vyhlašuje ministerstvo, pro jeho část krajský úřad nebo Magistrát hlavního města Prahy prostřednictvím sdělovacích prostředků nebo jiným vhodným způsobem. Orgán, který stav nouze vyhlásil, je povinen neprodleně informovat Ministerstvo vnitra a příslušné hasičské záchranné sbory krajů o předpokládaném trvání omezení dodávek tepelné energie. (5) U tepelných sítí zásobovaných z více než 50 % z jednoho zdroje je držitel licence na rozvod tepelné energie povinen přezkoumat účinky výpadku tohoto zdroje a podle výsledku zřídit vstupy do tepelné sítě pro připojení náhradních zdrojů. (6) Při stavu nouze a při předcházení stavu nouze je právo na náhradu škody a ušlého zisku vyloučeno. § 89 Neoprávněný odběr tepelné energie (1) Neoprávněným odběrem tepelné energie je a) odběr bez souhlasu dodavatele nebo v rozporu s tímto zákonem a zákonem upravujícím oblast hospodaření energií11), b) odběr při opakovaném neplacení smluvených plateb včetně vyúčtování za odebranou tepelnou energii, c) odběr bez měřicího zařízení nebo odběr přes měřicí zařízení, které v důsledku zásahu odběratele odběr nezaznamenalo nebo zaznamenalo odběr menší než skutečný nebo byly v měřicím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečném odběru změnily, d) odběr měřicím zařízením přemístěným bez souhlasu dodavatele, e) odběr měřicím zařízením, na němž bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci a nebyla splněna povinnost podle § 78 odst. 4, f) odběr bez umožnění přístupu k měřicímu zařízení a neměřeným částem odběrného tepelného zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odpojení měřicího zařízení, přestože byl odběratel k umožnění přístupu alespoň 15 dnů předem písemně nebo jiným prokazatelným způsobem vyzván. (2) Neoprávněný odběr tepelné energie se zakazuje. HLAVA TŘETÍ SPRÁVNÍ DELIKTY § 90 Přestupky (1) Fyzická osoba se dopustí přestupkupřestupku tím, že a) podniká v energetických odvětvích na území České republiky bez licence, b) neposkytne svá energetická zařízení jinému držiteli licence v rozporu s § 10 odst. 7, c) nepředá příslušnému technickému dispečinku nezbytné údaje potřebné k dispečerskému řízení v rozporu s § 26 odst. 5, d) se neřídí pokyny technických dispečinků provozovatelů přenosové nebo distribuční soustavy a jejich Pravidly provozování či nesplní další úkony specifikované v § 28 odst. 2, e) provede zásahy na odběrných elektrických zařízeních, kterými prochází neměřená elektřina bez předchozího souhlasu provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy v rozporu s § 28 odst. 3, f) provozuje vlastní náhradní zdroj propojený s přenosovou nebo distribuční soustavou bez dohody s příslušným provozovatelem v rozporu s § 28 odst. 4, g) nesplní požadavky stanovené v § 28 odst. 5, § 46 odst. 4, § 62 odst. 4, § 77 odst. 6 nebo v § 87 odst. 6, h) nezajistí bezpečný provoz elektrické, plynovodní či tepelné přípojky v rozporu s § 45 odst. 5, § 66 odst. 3 nebo s § 79 odst. 4, i) provede v ochranných pásmech činnosti specifikované v § 46 odst. 8, § 46 odst. 9, § 46 odst. 10, § 68 odst. 4 nebo v § 87 odst. 4, j) poruší povinnost stanovenou v § 46 odst. 12, k) neupraví na svůj náklad předávací nebo odběrné místo pro měřicí zařízení v rozporu s § 49 odst. 2 nebo s § 71 odst. 6, l) neoznámí provozovateli přenosové, přepravní nebo distribuční soustavy zjištěné závady na měřicích zařízeních v rozporu s § 49 odst. 4 nebo s § 71 odst. 9, m) zasáhne do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přenosové, přepravní nebo distribuční soustavy v rozporu s § 49 odst. 4, § 71 odst. 7 nebo s § 78 odst. 3, n) neumožní provozovateli přenosové, přepravní nebo distribuční soustavy přístup k měřicímu zařízení v rozporu s § 49 odst. 6 nebo s § 71 odst. 8, o) se nepodřídí omezení spotřeby elektřiny, plynu či tepla nebo změně dodávek v rozporu s § 54 odst. 5, § 73 odst. 5 nebo s § 88 odst. 3, p) poruší některou z povinností uvedených v § 62 odst. 2, q) neumožní provozovateli přepravní nebo distribuční soustavy udržovat volný pruh pozemků v lesních průsecích v rozporu s § 68 odst. 5, r) vysadí trvalé porosty bez souhlasu provozovatele přepravní nebo distribuční soustavy, anebo provozovatele přípojky v rozporu s § 68 odst. 6, s) zasáhne do odběrného plynového zařízení před měřicím zařízením bez předchozího písemného souhlasu provozovatele distribuční soustavy v rozporu s § 71 odst. 13, t) neupraví na svůj náklad své odběrné tepelné zařízení při změně teplonosné látky nebo je neupraví pro instalaci měřicího zařízení či je upraví bez předchozího projednání s dodavatelem tepelné energie v rozporu s § 77 odst. 3, u) provozuje vlastní náhradní či jiný zdroj tepelné energie propojený s rozvodným zařízením, jakož i dodává do tohoto zařízení tepelnou energii bez písemné dohody s držitelem licence na rozvod tepelné energie v rozporu s § 77 odst. 4, v) jako vlastník nemovitostínemovitostí, v nichž je umístěno rozvodné tepelné zařízení nebo jeho část nezbytná pro dodávku třetím osobám, umístění a provozování tohoto zařízení nestrpí v rozporu s § 77 odst. 6, w) provede úpravy na odběrném tepelném zařízení nebo jeho částech, kterými prochází neměřená dodávka tepelné energie, bez souhlasu držitele licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie v rozporu s § 77 odst. 7, x) nezajistí opravy a údržbu tepelné přípojky v rozporu s § 79 odst. 3, nebo y) provede činnosti v ochranném pásmu zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie, i mimo ně, které by mohly ohrozit tato zařízení, jejich spolehlivost a bezpečnost provozu nebo ostatní stavební činnosti bez předchozího písemného souhlasu provozovatele tohoto zařízení v rozporu s § 87 odst. 4. (2) Za přestupekpřestupek lze uložit pokutu až do výše 100 000 Kč. § 91 Správní delikty držitele licence (1) Držitel licence se dopustí správního deliktu tím, že poruší některou z povinností držitele licence podle § 9, podle § 11 odst. 1 nebo podle § 20. (2) Držitel licence na výrobu elektřiny se dopustí správního deliktu tím, že a) poruší některou z povinností uvedených v § 23 odst. 2, b) poruší povinnost vyplývající z § 32 odst. 5 písm. b), c) zasáhne do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy v rozporu s § 49 odst. 4, nebo d) neoprávněně dodává elektřinu do elektrizační soustavy v rozporu s § 52 odst. 3. (3) Držitel licence na přenos elektřiny se dopustí správního deliktu tím, že a) neobnoví dodávku elektřiny bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení, v rozporu s § 24 odst. 6, b) poruší některou z povinností uvedených v § 24 odst. 10, c) poruší některou z povinností uvedených v § 26, d) nezajistí na svůj náklad instalaci vlastního měřicího zařízení, jeho udržování a pravidelné ověřování správnosti měření v rozporu s § 49 odst. 7, e) nevymění měřicí zařízení nebo nezajistí ověření správnosti měření v rozporu s § 49 odst. 8, f) překročí některé z oprávnění uvedených v § 24 odst. 3, nebo g) nesplní některou z povinností provozovatele přenosové soustavy v rozporu s nařízením o podmínkách pro přístup k sítím pro přeshraniční výměny elektrické energie. (4) Držitel licence na distribuci elektřiny se dopustí správního deliktu tím, že a) nezajistí distribuci elektřiny nad rámec licence na základě rozhodnutí Energetického regulačního úřadu v rozporu s § 12 odst. 3, b) nepředá dodavateli poslední instance identifikační údaje v rozporu s § 12a odst. 5, c) neobnoví dodávku elektřiny bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení, v rozporu s § 25 odst. 7, d) poruší některou z povinností uvedených v § 25 odst. 11 a 12, e) nehradí výrobcům elektřiny příspěvky k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla, anebo vyrobené z druhotných energetických zdrojů v rozporu s § 25 odst. 13, f) nedodrží některá z kritérií uvedených v § 25a odst. 2, g) nevydá program nebo nezajistí kontrolu jeho dodržování v rozporu s § 25a odst. 3 a 4, h) jako nájemce nepřevezme pronajatý podnik nebo jeho část do svého účetnictví nebo nesdělí nájemci informace o hodnotě pronajatého majetku v rozporu s § 25a odst. 8, i) poruší některou z povinností uvedených v § 26, j) nezajistí na svůj náklad instalaci vlastního měřicího zařízení, jeho udržování a pravidelné ověřování správnosti měření v rozporu s § 49 odst. 7, k) nevymění měřicí zařízení nebo nezajistí ověření správnosti měření v rozporu s § 49 odst. 8, nebo l) překročí některé z oprávnění uvedených v § 25 odst. 4. (5) Držitel licence na obchod s elektřinou se dopustí správního deliktu tím, že a) jako dodavatel poslední instance nedodává elektřinu za podmínek v rozporu s § 12a, b) překročí některou z povinností uvedených v § 30 odst. 2, nebo c) ukončí nebo přeruší dodávku elektřiny v případech, kdy se nejedná o neoprávněný odběr elektřiny. (6) Držitel licence na výrobu plynu se dopustí správního deliktu tím, že a) poruší některou z povinností uvedených v § 57, b) poruší některou z povinností uvedených v § 64 odst. 2, c) neplní některou z povinností uvedených v § 73 odst. 7 a 8, d) nezajistí bezpečnostní standard dodávky plynu v rozporu s § 73a odst. 1, nebo e) překročí některé z oprávnění uvedených v § 57 odst. 1. (7) Držitel licence na přepravu plynu se dopustí správního deliktu tím, že a) nesplní některou z povinností uvedených v § 58, b) nedodrží některá z kritérií uvedených v § 58a odst. 2, c) nevydá program nebo nezajistí kontrolu jeho dodržování v rozporu s § 58a odst. 3, d) jako nájemce nepřevezme pronajatý podnik nebo jeho část do svého účetnictví nebo nesdělí nájemci informace o hodnotě pronajatého majetku v rozporu s § 58a odst. 7, e) poruší některou z povinností uvedených v § 64, f) nesplní některou z povinností uvedených v § 71, g) nesplní některou z povinností uvedených v § 73, h) překročí některé z oprávnění uvedených v § 58 odst. 1, nebo i) nesplní některou z povinností provozovatele přepravní soustavy podle nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám. (8) Držitel licence na distribuci plynu se dopustí správního deliktu tím, že a) nezajistí distribuci plynu nad rámec licence na základě rozhodnutí Energetického regulačního úřadu v rozporu s § 12 odst. 3, b) nepředá dodavateli poslední instance identifikační údaje v souladu s § 12a odst. 5, c) neobnoví distribuci plynu bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení a v dané lhůtě, v rozporu s § 59 odst. 6, d) poruší některou z povinností uvedených v § 59 odst. 8, e) nedodrží některé z kritérií uvedených v § 59a, f) nevydá program nebo nezajistí kontrolu jeho dodržování v rozporu s § 59a odst. 3 a 4, g) jako nájemce nepřevezme pronajatý podnik nebo jeho část do svého účetnictví nebo nesdělí nájemci informace o hodnotě pronajatého majetku v rozporu s § 59a odst. 8, h) poruší některou z povinností uvedených v § 64, i) poruší některou z povinností uvedených v § 71, j) poruší některou z povinností uvedených v § 73, nebo k) překročí některé z oprávnění uvedených v § 59 odst. 1. (9) Držitel licence na uskladňování plynu se dopustí správního deliktu tím, že a) poruší některou z povinností uvedených v § 60, b) poruší některou z povinností uvedených v § 64, c) poruší některou z povinností uvedených v § 73, nebo d) překročí některé z oprávnění uvedených v § 60 odst. 1. (10) Držitel licence na obchod s plynem se dopustí správního deliktu tím, že a) jako dodavatel poslední instance nedodává plyn za podmínek uvedených v § 12a, b) poruší některou z povinností uvedených v § 61 odst. 2, c) nezajistí bezpečnostní standard dodávky plynu v rozporu s § 73a odst. 1, nebo d) ukončí nebo přeruší dodávku plynu v případech, kdy se nejedná o neoprávněný odběr plynu. (11) Držitel licence na výrobu tepelné energie nebo na rozvod tepelné energie se dopustí správního deliktu tím, že a) neposkytne dodávky nad rámec licence na základě rozhodnutí Energetického regulačního úřadu v rozporu s § 12 odst. 2, b) poruší některou z povinností uvedených v § 76, c) poruší některou z povinností uvedených v § 78, nebo d) překročí některé z oprávnění uvedených v § 76, e) poruší povinnost uvedenou v § 80 odst. 1. (12) Dodavatel tepelné energie se dopustí správního deliktu tím, že a) poruší některou z povinností uvedených v § 76 odst. 2, nebo b) překročí některé z oprávnění uvedených v § 76 odst. 4. (13) Za správní delikt uvedený v odstavcích 1 až 10 se ukládá pokuta až do výše 50 000 000 Kč. Za správní delikt uvedený v odstavci 11 nebo odstavci 12 se ukládá pokuta až do výše 15 000 000 Kč. § 91a Správní delikty právnických osob nebo podnikajících fyzických osob (1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že a) podniká v energetických odvětvích na území České republiky bez licence, b) neposkytne svá energetická zařízení jinému držiteli licence v rozporu s § 10 odst. 7, c) poruší některou z povinností uvedených v § 20 odst. 5, d) poruší povinnost uvedenou v § 26 odst. 5, e) poruší některou z povinností uvedených v § 28 odst. 2, f) poruší některou z povinností uvedených v § 28 odst. 4 a 5, § 46 odst. 4, § 62 odst. 4, § 68 odst. 7, § 77 odst. 6 nebo § 87 odst. 6, g) ovlivní kvalitu elektřiny v neprospěch ostatních účastníků trhu s elektřinou nebo nesplní některou z povinností uvedených v § 43, h) poruší některou z povinností uvedených v § 45 odst. 5, § 66 odst. 3 nebo v § 79 odst. 3, i) poruší některou z povinností uvedených v § 46 odst. 14, j) se nepodřídí omezení spotřeby elektřiny, plynu či tepla nebo změně dodávek v rozporu s § 54 odst. 5, § 73 odst. 5 nebo § 88 odst. 3, k) poruší některou z povinností uvedených v § 62 odst. 2, l) poruší některou z povinností uvedených v § 77 odst. 3 nebo 4, m) provede zásahy na odběrných elektrických zařízeních, kterými prochází neměřená elektřina, bez předchozího souhlasu provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy v rozporu s § 28 odst. 3, n) poruší některé ze zákazů uvedených v § 46, § 68 a v § 87, o) zasáhne do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přenosové, přepravní nebo distribuční soustavy nebo vlastníka v rozporu s § 49 odst. 4, § 71 odst. 7 nebo § 78 odst. 3, p) zasáhne do odběrného plynového zařízení před měřicím zařízením bez předchozího písemného souhlasu provozovatele distribuční soustavy v rozporu s § 71 odst. 13, q) provede úpravy na odběrném tepelném zařízení nebo jeho částech, kterými prochází neměřená dodávka tepelné energie, bez souhlasu držitele licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie v rozporu s § 77 odst. 7, nebo r) překročí některé z oprávnění uvedených v § 28 odst. 1, s) jako provozovatel přímého plynovodu poruší některou z povinností uvedených v § 65 odst. 3. (2) Za správní delikt právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby se ukládá pokuta až do výše 15 000 000 Kč. HLAVA ČTVRTÁ STÁTNÍ ENERGETICKÁ INSPEKCE § 92 (1) Státní energetická inspekce je organizační složkou státu se sídlem v Praze. (2) Státní energetická inspekce je podřízena ministerstvu a člení se na ústřední inspektorát a územní inspektoráty. Sídla územních inspektorátů a jejich územní působnost jsou dána sídlem krajských úřadů a územním obvodem kraje a Magistrátu hlavního města Prahy12a). Ústřední inspektorát i územní inspektoráty jsou správními úřady. (3) Státní energetická inspekce je účetní jednotkou. Pro účely hospodaření s majetkem státu včetně prostředků státního rozpočtu mají územní inspektoráty postavení vnitřních organizačních jednotek Státní energetické inspekce. (4) V čele ústředního inspektorátu je ústřední ředitel; jeho jmenování a odvolání se řídí služebním zákonem12b). V čele územního inspektorátu je ředitel, kterého jmenuje, řídí a odvolává ústřední ředitel. Působnost § 93 (1) Státní energetická inspekce kontroluje na návrh ministerstva, Energetického regulačního úřadu nebo z vlastního podnětu dodržování a) tohoto zákona, b) zákona o hospodaření energií5a), c) zákona o cenách4) v rozsahu podle zákona o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen13), d) nařízení o podmínkách pro přístup k sítím pro přeshraniční výměny elektrické energie2a) a nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám2b), e) zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů). (2) Státní energetická inspekce na základě vlastního zjištění ukládá pokuty za porušení právních předpisů podle odstavce 1. (3) Při výkonu kontroly se Státní energetická inspekce řídí zvláštním právním předpisem14). § 94 (1) Státní energetická inspekce je oprávněna a) vyžadovat písemný návrh opatření a termínů k odstranění zjištěných nedostatků a ve stanovené lhůtě podání písemné zprávy o jejich odstranění, b) rozhodovat o povinnosti provést opatření navržená energetickým auditem a o lhůtách, c) kontrolovat, zda příjemci dotací v rámci Národního programu hospodárného využívání energie a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů uvádějí v žádostech a vyhodnoceních úplné a pravdivé údaje, d) kontrolovat shodu energetického spotřebiče, e) rozhodovat, aby výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce stáhl z trhu nevyhovující energetické spotřebiče, f) vyžádat si od dotčených stran veškeré informace potřebné k posouzení shody energetických spotřebičů, g) odebírat na náklad kontrolovaných subjektů vzorky výrobků energetických spotřebičů a provádět u nich kontroly shody, h) ověřovat úspory energie plynoucí z energetických služeb a dalších opatření ke zvýšení energetické účinnosti včetně stávajících vnitrostátních opatření ke zvýšení energetické účinnosti, i) předávat účastníkům trhu informace o mechanismech na zvýšení energetické účinnosti a o jejich finančních a správních rámcích, j) vyžadovat informace potřebné k výkonu její činnosti. (2) Státní energetická inspekce, jako dotčený správní orgán, uplatňuje stanovisko k územnímu plánu a regulačnímu plánu a závazná stanoviska v územním řízení a stavebním řízení4d). (3) Státní energetická inspekce shromažďuje a vyhodnocuje připomínky spotřebitelůspotřebitelů a jiných dotčených stran týkající se shody výrobků energetických spotřebičů. (4) Pokud Státní energetická inspekce zahajuje kontrolu na návrh ministerstva nebo Energetického regulačního úřadu, je povinna je seznámit s výsledky šetření. (5) Rozhodnutí vydává územní inspektorát. O odvolání proti rozhodnutí územního inspektorátu rozhoduje ústřední inspektorát. § 95 Ukládání pokut (1) Při stanovení výše pokuty se přihlédne k závažnosti porušení povinnosti, zejména ke způsobu jejího porušení a jeho následkům a k okolnostem, za nichž k porušení došlo. (2) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila. (3) Pokuty ukládá v prvním stupni územní inspektorát Státní energetické inspekce. O odvolání proti uložení pokuty územním inspektorátem Státní energetické inspekce rozhoduje ústřední inspektorát Státní energetické inspekce. (4) Řízení o uložení pokuty lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy se územní inspektorát o porušení povinnosti dozvěděl, nejpozději však do dvou let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Pokutu nelze uložit, uplynuly-li od porušení tři roky. (5) Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu a jejich správu vykonává Státní energetická inspekce podle zvláštních právních předpisů16). (6) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. HLAVA PÁTÁ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Společná ustanovení § 96 (1) Energetický regulační úřad je příslušný k rozhodování sporů o právech či povinnostech vyplývajících z právního vztahu podle § 17 odst. 5 písm. b) tehdy, pokud současně s podáním návrhu na rozhodnutí ve sporu nebo ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení oznámení o podání návrhu rozhodovat ve sporu vyjádří odpůrce s pravomocí Energetického regulačního úřadu souhlas. Řízení je zahájeno dnem, v němž je souhlas odpůrce s pravomocí Energetického regulačního úřadu doručen tomuto úřadu. V opačném případě Energetický regulační úřad návrh usnesením odloží. (2) Pravomocné rozhodnutí Energetického regulačního úřadu nahrazuje projev vůle účastníků sporu. (3) Smlouvy upravené tímto zákonem se v ostatním řídí právní úpravou závazků a úpravou smluvních typů jim nejbližších podle občanského nebo obchodního zákoníku, pokud z tohoto zákona nebo povahy věci nevyplývá něco jiného. (4) Dodavatel paliva, energie a surovin, které jsou nezbytné pro plnění povinnosti nad rámec licence, je povinen v rozsahu požadovaném dodavatelem nad rámec licence pokračovat v plnění smluv uzavřených s držitelem licence i vůči dodavateli nad rámec licence po dobu vykonatelnosti rozhodnutí o uložení povinnosti nad rámec licence, pokud dodavatel nad rámec licence plní závazky vzniklé z těchto smluv od právní moci rozhodnutí o uložení povinnosti nad rámec licence. § 97 zrušen § 97a Schvalovací řízení a řízení o stanovení řádu (1) Řízení o schválení Pravidel provozování přenosové soustavy, Pravidel provozování distribuční soustavy, Řádu provozovatele přepravní soustavy, Řádu provozovatele distribuční soustavy, Řádu provozovatele podzemního zásobníku plynu, obchodních podmínek operátora trhu nebo jiných obdobných podmínek či postupů, jejichž schválení Energetickým regulačním úřadem ukládá právní předpis, nebo jejich změn (dále jen „řád“) se zahajuje na žádost držitele licence. Řízení o stanovení řádu se zahajuje z moci úřední. (2) Účastníkem řízení je držitel licence, jehož řád je předmětem řízení. (3) Dostane-li se schválený řád vlivem změny právní úpravy do rozporu s právním předpisem, je držitel licence povinen předložit do 3 měsíců od nabytí účinnosti takového právního předpisu Energetickému regulačnímu úřadu ke schválení návrh nového řádu nebo změnu schváleného řádu, kterým se rozpor s právním předpisem odstraní. (4) Nepředloží-li držitel licence Energetickému regulačnímu úřadu ke schválení návrh řádu ve lhůtě stanovené tímto zákonem nebo ve lhůtě podle odstavce 3, Energetický regulační úřad vyzve držitele licence k jeho předložení a stanoví přiměřenou lhůtu. Po marném uplynutí lhůty stanovené ve výzvě Energetický regulační úřad zahájí řízení o stanovení řádu. Zahájení řízení z moci úřední brání zahájení řízení v téže věci na žádost držitele licence. (5) Pokud zvláštní právní předpis ukládá projednání návrhu řádu s dotčenými osobami, musí držitel licence projednání a jeho výsledky doložit současně s návrhem řádu na jeho schválení. Pokud držitel licence nedoloží projednání návrhu řádu a jeho výsledky ani po zahájení řízení ve lhůtě stanovené Energetickým regulačním úřadem, postupuje Energetický regulační úřad podle odstavce 6. (6) Energetický regulační úřad po zahájení řízení zveřejní návrh řádu způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to nejméně na 10 pracovních dnů, není-li právním předpisem stanovena jiná lhůta. Oznámení o zveřejnění vyvěsí Energetický regulační úřad na úřední desce spolu s uvedením, o jaký návrh se jedná, kde je možné se s ním seznámit a do kdy je možné uplatnit připomínky. To neplatí v případě, kdy držitel licence projednal návrh řádu s dotčenými osobami podle odstavce 5 věty první. (7) Každý, jehož oprávněné zájmy mohou být schválením nebo stanovením řádu přímo dotčeny, může u Energetického regulačního úřadu uplatnit připomínky s jejich odůvodněním. Připomínkami, které se návrhu řádu netýkají, připomínkami, které uplatní osoba, jejíž oprávněné zájmy nemohou být schválením řádu přímo dotčeny, nebo připomínkami bez odůvodnění nebo uplatněnými po lhůtě, se Energetický regulační úřad nezabývá. Výsledky vypořádání připomínek zveřejní Energetický regulační úřad před vydáním rozhodnutí způsobem umožňujícím dálkový přístup. Energetický regulační úřad může návrh řádu upravit s přihlédnutím k vyhodnocení připomínek. Pokud by takovou úpravou došlo k podstatné změně návrhu řádu, může Energetický regulační úřad rozhodnout o opakovaném zveřejnění návrhu řádu podle odstavce 6. (8) Na postup Energetického regulačního úřadu podle odstavce 6 a uplatňování připomínek a jejich vypořádání podle odstavce 7 se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Po dobu zveřejnění návrhu řádu způsobem umožňujícím dálkový přístup neběží lhůta pro vydání rozhodnutí. V řízení o schválení návrhu řádu se § 45 odst. 4 správního řádu nepoužije. (9) Energetický regulační úřad návrh řádu, popřípadě návrh řádu upravený podle odstavce 7 schválí, není-li v rozporu s právním předpisem a pokud schválením návrhu řádu nedojde k založení značné nerovnováhy v právech a povinnostech účastníků trhu, jinak návrh řádu zamítne. V případě, kdy návrh řádu nebyl zcela nebo zčásti schválen, může Energetický regulační úřad stanovit řád nebo jeho část v řízení zahájeném z moci úřední. (10) V řízení o stanovení řádu postupuje Energetický regulační úřad tak, aby stanovením řádu nedošlo k založení značné nerovnováhy v právech a povinnostech účastníků trhu. Stanovený řád je držitel licence povinen bez zbytečného odkladu zveřejnit. § 98 Přechodná ustanovení (1) Fyzické či právnické osoby, které podnikají v energetických odvětvích podle dosavadních předpisů, musí do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona požádat o udělení licence, jinak jejich oprávnění k podnikání zaniká. (2) Ochranná pásma stanovená v elektroenergetice a teplárenství podle dosavadních právních předpisů se nemění po nabytí účinnosti tohoto zákona. Výjimky z ustanovení o ochranných pásmech udělené podle dosavadních právních předpisů zůstávají zachovány i po dni účinnosti tohoto zákona. (3) Bezpečnostní pásma plynových zařízení stanovená podle dosavadních právních předpisů a předchozí písemné souhlasy se zřízením stavby v těchto pásmech zůstávají zachovány i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. (4) Oprávnění k cizím nemovitostemnemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla před účinností tohoto zákona, zůstávají nedotčena. (5) Pokud fyzické či právnické osoby provádějící nákup, prodej a skladování uhlovodíkových plynů v tlakových nádobách, včetně jejich dopravy, nepožádají o vydání živnostenského oprávnění na tuto činnost do jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jejich oprávnění k podnikání zaniká. (6) Při změně napětí elektřiny, při změně tlaku nebo druhu plynu a při změně teplonosné látky nebo jejích parametrů zahájené před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se postupuje podle dosavadních právních předpisů. (7) O autorizaci na výstavbu musí požádat každá fyzická či právnická osoba, která požádá o územní rozhodnutí na novou výstavbu po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. (8) Výkon kontroly a) podle § 93 v objektech a zařízeních Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti a Bezpečnostní informační služby provádí Státní energetická inspekce způsobem dohodnutým ministerstvem s příslušnými ministerstvy a v souladu se zvláštními právními předpisy18), b) podle § 93 odst. 1 písm. a) týkající se ustanovení § 46, 68, 69 a 87 a § 93 odst. 1 písm. b) ve vojenských objektech, vojenských útvarech, vojenských zařízeních, vojenských záchranných útvarech a u právnických osob zřízených nebo založených Ministerstvem obrany provádí energetická inspekce Ministerstva obrany způsobem dohodnutým ministerstvem a Ministerstvem obrany v souladu se zvláštními právními předpisy18). (9) Inspekce podle zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, ve znění zákona č. 83/1998 Sb., je Státní energetickou inspekcí podle tohoto zákona. (10) Řízení o uložení pokuty zahájená před nabytím účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. (11) Provozovatel, respektive výrobce, zajistí promítnutí existujícího věcného břemene podle § 24 odst. 4, § 25 odst. 5, § 57 odst. 2, § 58 odst. 2, § 59 odst. 2, § 60 odst. 2 a § 76 odst. 7 u energetických sítí a zařízení daných do provozu před nabytím účinnosti tohoto zákona do katastru nemovitostínemovitostí do konce roku 2017. Podrobnosti stanoví zvláštní právní předpis. § 98a Zmocňovací ustanovení (1) Ministerstvo stanoví vyhláškou a) druhy měřicích zařízení, umístění měřicích zařízení a způsoby a podmínky jejich instalace, způsoby vyhodnocování a termíny a rozsah předávání údajů operátorovi trhu potřebných pro plnění jeho povinností a určení množství odebrané elektřiny nebo plynu v případě závady měřicího zařízení a způsob stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, dodávce, přenosu nebo distribuci elektřiny a při neoprávněném odběru, dodávce, uskladňování, přepravě nebo distribuci plynu, b) způsoby dispečerského řízení, pravidla spolupráce technických dispečinků, termíny a rozsah údajů předávaných provozovateli přenosové soustavy, přepravní soustavy, provozovateli podzemního zásobníku plynu nebo provozovateli distribuční soustavy pro dispečerské řízení, přípravu provozu přenosové nebo přepravní soustavy nebo distribuční soustavy a pro provoz a rozvoj elektrizační nebo plynárenské soustavy, vyhodnocování provozu elektrizační a plynárenské soustavy a způsob využívání zařízení pro poskytování podpůrných služeb, c) způsoby tvorby bilancí plynárenské soustavy, postupy pro sledování kapacit a výkonů v plynárenské soustavě a termíny a rozsah údajů předávaných účastníky trhu s plynem operátorovi trhu pro tvorbu bilancí a sledování kapacit a výkonů v plynárenské soustavě, d) způsoby určení elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a elektřiny z druhotných energetických zdrojů, způsoby výpočtu účinnosti pro zařízení s daným ročním poměrem vyrobené elektřiny a užitečného tepla, referenční hodnoty energie v palivu, způsoby výpočtu množství paliva potřebného k výrobě elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, termíny a rozsah předávaných údajů z měření pro určení elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a elektřiny z druhotných energetických zdrojů a náležitosti žádosti o vydání osvědčení o původu elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla nebo druhotných energetických zdrojů včetně vzorů žádostí, e) náležitosti žádosti o udělení, změnu, prodloužení a zrušení autorizace na výstavbu vybraných plynových zařízení včetně vzorů žádostí a podmínky pro posuzování těchto žádostí, f) opatření a postupy vykonávané při předcházení stavu nouze, při stavu nouze a při odstraňování následků stavu nouze, způsob vyhlašování stavu nouze a oznamování předcházení stavu nouze a postupy při omezování spotřeby elektřiny, plynu a tepla včetně regulačního, vypínacího a frekvenčního plánu, bezpečnostní standard požadované dodávky plynu a obsahové náležitosti havarijních plánů, g) způsob a postup registrace technických pravidel v plynárenství u Hospodářské komory České republiky, h) způsob rozdělení nákladů za dodávku tepelné energie při společném měření odebíraného množství tepelné energie na přípravu teplé vody pro více odběrných míst v případech, kdy nedojde k dohodě o způsobu rozdělení nákladů. (2) Energetický regulační úřad stanoví vyhláškou a) způsoby prokazování finančních a technických předpokladů a odborné způsobilosti pro jednotlivé druhy licencí, způsoby určení vymezeného území a provozovny, prokázání vlastnického nebo užívacího práva k užívání energetického zařízení, náležitosti prohlášení odpovědného zástupce, a vzory žádostí k udělení, změně a zrušení licence, b) obsahové náležitosti Pravidel provozování přenosové soustavy, Pravidel provozování distribuční soustavy, Řádu provozovatele přepravní soustavy, Řádu provozovatele distribuční soustavy, Řádu provozovatele podzemního zásobníku plynu a obchodních podmínek operátora trhu, c) požadovanou kvalitu dodávek a služeb v elektroenergetice a plynárenství, výši náhrad za její nedodržení, postupy a lhůty pro uplatnění nároku na náhradu a postupy pro vykazování dodržování kvality dodávek a služeb, d) postup stanovení výše finančního příspěvku držitelů licence do fondu, postup čerpání finančních prostředků z fondu, způsob výpočtu prokazatelné ztráty při plnění povinností nad rámec licence a doklady, kterými musí být výpočty prokazatelné ztráty doloženy a vymezeny, e) náležitosti a členění regulačních výkazů včetně jejich vzorů, odpisové sazby pro účely regulace a pravidla pro sestavování regulačních výkazů a termíny pro jejich předkládání, f) způsob regulace v energetických odvětvích, postupy pro regulaci cen a termíny a rozsah údajů předávaných držiteli licencí pro rozhodnutí o cenách, přípravu a provádění programů zvýšení energetické účinnosti, podporu a sledování energetických služeb a jiných opatření ke zvýšení energetické účinnosti, g) podmínky připojení výroben elektřiny, výroben plynu, distribučních soustav, podzemních zásobníků plynu a odběrných míst zákazníků k elektrizační nebo plynárenské soustavě a způsob stanovení podílu nákladů spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu nebo dodávky plynu, h) Pravidla trhu s elektřinou, která stanoví 1. podmínky přístupu k přenosové soustavě a k distribučním soustavám, rozsah zveřejňovaných informací pro umožnění přístupu k přenosové a k distribuční soustavě a způsoby řešení nedostatku kapacit v elektrizační soustavě, 2. termíny pro předkládání žádostí o uzavření smluv na trhu s elektřinou a termíny uzavírání smluv a jejich registrace u operátora trhu, 3. postupy a podmínky pro přenesení a převzetí odpovědnosti za odchylku, 4. rozsah a termíny předávání údajů pro vyhodnocování odchylek a vyúčtování dodávek elektřiny a ostatních služeb, postupy pro vyhodnocování, zúčtování a vypořádání odchylek, včetně zúčtování a vypořádání regulační energie ve stavu nouze a při předcházení stavu nouze, 5. postupy pro obstarávání regulační energie a způsoby zúčtování regulační energie, 6. postupy pro uplatnění povinně vykoupené elektřiny z obnovitelných zdrojů na trhu s elektřinou, 7. organizaci krátkodobého trhu s elektřinou a vyrovnávacího trhu a způsoby jejich vypořádání, 8. pravidla tvorby, přiřazení a užití typových diagramů dodávek elektřiny, 9. termíny a postup při výběru dodavatele elektřiny, 10. postup při přerušení, omezení a obnovení dodávky elektřiny při neoprávněném odběru, neoprávněné distribuci a neoprávněném přenosu, 11. postup při zajištění dodávky elektřiny dodavatelem poslední instance, i) Pravidla trhu s plynem, která stanoví 1. pravidla přístupu k přepravní soustavě, k distribučním soustavám a k podzemnímu zásobníku plynu, rozsah zveřejňovaných informací pro umožnění přístupu k přepravní soustavě, distribuční soustavě a podzemnímu zásobníku plynu a způsoby řešení nedostatku kapacit v plynárenské soustavě, 2. termíny pro předkládání žádostí o uzavření smluv na trhu s plynem a termíny uzavírání smluv, 3. postupy a podmínky pro přenesení a převzetí odpovědnosti za odchylku, 4. rozsah a termíny předávání údajů pro vyhodnocování odchylek a vyúčtování dodávek plynu a ostatních služeb, postupy pro vyhodnocování, zúčtování a vyrovnávání odchylek a zúčtování a vypořádání vyrovnávacího plynu ve stavu nouze a při předcházení stavu nouze, 5. postupy a termíny pro předkládání nominací a renominací, 6. postup provozovatele podzemního zásobníku plynu při prodeji nevytěženého plynu z podzemního zásobníku plynu po zániku smlouvy o uskladňování plynu, 7. druhy krátkodobých trhů, jejich organizaci a způsoby jejich vypořádání, 8. pravidla tvorby, přiřazení a užití typových diagramů dodávek plynu, 9. termíny a postup při změně dodavatele plynu, 10. postup při přerušení, omezení a obnovení dodávky plynu při neoprávněném odběru, neoprávněné distribuci a neoprávněné přepravě, 11. postup při zajištění dodávky plynu dodavatelem poslední instance, j) rozsah, náležitosti a termíny vyúčtování dodávek elektřiny, plynu nebo tepelné energie a souvisejících služeb. (3) Ministerstvo pro místní rozvoj stanoví vyhláškou pravidla pro rozúčtování nákladů v objektu na služby vytápění, chlazení, klimatizaci a poskytování teplé vody mezi konečné spotřebitelespotřebitele. § 99 Závěrečná ustanovení Zrušují se: 1. Zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci. 2. Článek V zákona č. 83/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění některých dalších zákonů. § 100 až 103 Těmito ustanoveními byly novelizovány jiné zákony. ÚČINNOST § 104 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2001. * * * 1. Zákon č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003. 2. Zákon č. 262/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), nabyl účinnosti dnem vyhlášení (28. června 2002). 3. Zákon č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2004. 4. Zákon č. 278/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (6. srpna 2003). 5. Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, nabyl účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost (1. května 2004). 6. Zákon č. 670/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (30. prosince 2004). 7. Zákon č. 342/2006 Sb., kterým se mění některé zákony související s oblastí evidence obyvatel a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (3. července 2006). 8. Zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2007. 9. Zákon č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008. 10. Zákon č. 124/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. července 2008. 11. Zákon č. 158/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých zákonů, nabyl účinnosti 30 dnů po jeho vyhlášení (4. července 2009). Předseda vlády: Ing. Fischer, CSc. v. r. Příloha k zákonu č. 458/2000 Sb. Bezpečnostní pásma plynových zařízení druh zařízení:| velikost pásma: ---|--- Podzemní zásobníky (od oplocení) mimo samostatně umístěných sond| 250 m Tlakové zásobníky zkapalněných plynů do vnitřního obsahu nad 5 m3 do 20 m3| 20 m nad 20 m3 do 100 m3| 40 m nad 100 m3 do 250 m3| 60 m nad 250 m3 do 500 m3| 100 m nad 500 m3 do 1000 m3| 150 m nad 1000 m3 do 3000 m3| 200 m nad 3000 m3| 300 m Plynojemy do 100 m3| 30 m nad 100 m3| 50 m Plnírny plynů (od technologie)| 100 m Zkapalňovací stanice stlačených plynů| 100 m Odpařovací stanice zkapalněných plynů| 100 m Kompresorové stanice (od technologie)| 200 m Regulační stanice vysokotlaké do tlaku 40 barů včetně| 10 m Regulační stanice s tlakem nad 40 barů| 20 m Vysokotlaké plynovody a plynovodní přípojky do tlaku 40 barů včetně do DN 100 včetně| 10 m nad DN 100 do DN 300 včetně| 20 m nad DN 300 do DN 500 včetně| 30 m nad DN 500 do DN 700 včetně| 45 m nad DN 700| 65 m Vysokotlaké plynovody a plynovodní přípojky s tlakem nad 40 barů do DN 100 včetně| 80 m nad DN 100 do DN 500 včetně| 120 m nad DN 500| 160 m Sondy podzemního zásobníku plynu od jejich ústí s tlakem do 100 barů| 80 m s tlakem nad 100 barů| 150 m 1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektrickou energií a kterou se zrušuje Směrnice 96/92/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a kterou se zrušuje Směrnice 98/30/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/8/ES o prosazování kombinované výroby elektřiny a tepla založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním energetickém trhu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/67/ES o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a o zrušení směrnice Rady 93/76/EHS. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/89/ES o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury. 1a) Nařízení (ES) č. 1775/2005 Evropského parlamentu a Rady ze dne 28. září 2005 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám. Nařízení (ES) č. 1228/2003 Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. června 2003 o podmínkách pro přístup k sítím pro přeshraniční výměny elektrické energie. 1b) Čl. 3 odst. 2 a 3 nařízení Rady (ES) 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků. 1d) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. 1e) Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. 1c) Část šestá zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. 2) Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 2a) Nařízení o podmínkách pro přístup k sítím pro přeshraniční výměny elektrické energie. 2b) Nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám. 3) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 4) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. 4a) Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů). 4c) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. 6) § 1 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb. 7) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 8) § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. 9) § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., ve znění zákona č. 439/2004 Sb. 9a) Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. 9b) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. 4d) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 4e) Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). 5) Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích. Vyhláška č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích. 6) Vyhláška č. 150/2001 Sb., kterou se stanoví minimální účinnost užití energie při výrobě elektřiny a tepelné energie. Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů. 10) Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. 10a) Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 11) Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů. 12) Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona č. 119/2000 Sb. 12a) Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. 12b) § 53 odst. 5 zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon). 13) Zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, v znění pozdějších předpisů. 14) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. 16) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. 18) Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky.
Úplné znění zákona č. 313/2009 Sb.
Úplné znění zákona č. 313/2009 Sb. Úplné znění zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), jak vyplývá z pozdějších změn Vyhlášeno 7. 9. 2009, částka 94/2009 * ČÁST PRVNÍ - OCHRANA HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE (§ 1 — § 28) * ČÁST ČTVRTÁ - ÚČINNOST (§ 31 — § 31) 313 PŘEDSEDA VLÁDY vyhlašuje úplné znění zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 340/2004 Sb., zákonem č. 484/2004 Sb., zákonem č. 127/2005 Sb., zákonem č. 361/2005 Sb., zákonem č. 71/2007 Sb., zákonem č. 296/2007 Sb. a zákonem č. 155/2009 Sb. ZÁKON o ochraně hospodářské soutěže Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ OCHRANA HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE HLAVA I ÚVODNÍ USTANOVENÍ § 1 Úvodní ustanovení (1) Tento zákon upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb (dále jen „zboží“) proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení (dále jen „narušení“) a) dohodami soutěžitelů (§ 3 odst. 1), b) zneužitím dominantního postavení soutěžitelů, nebo c) spojením soutěžitelů. (2) Tento zákon dále upravuje postup při aplikaci článků 81 a 82 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen „Smlouva“) orgány České republiky a některé otázky jejich součinnosti s Komisí Evropských společenství1) (dále jen „Komise“) a s orgány ostatních členských států Evropských společenství při postupu podle Nařízení Rady (ES) o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy1a) (dále jen „Nařízení“) a Nařízení Rady (ES) o kontrole spojování podniků1b) (dále jen „Nařízení o fúzích“). (3) Na soutěžitele, kteří na základě zvláštního zákona nebo na základě rozhodnutí vydaného podle zvláštního zákona poskytují služby obecného hospodářského významu1c), se tento zákon vztahuje, jen pokud jeho uplatnění neznemožní poskytování těchto služeb. (4) Tento zákon se použije obdobně i na řízení ve věcech soutěžitelů, jejichž jednání by mohlo mít vliv na obchod mezi členskými státy Evropských společenství podle článků 81a 82 Smlouvy. (5) Tento zákon se vztahuje i na jednání soutěžitelů, k němuž došlo v cizině, které narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž na území České republiky. (6) Tento zákon se nevztahuje na jednání podle odstavce 1, jejichž účinky se projevují výlučně na zahraničním trhu, pokud z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nevyplývá něco jiného. (7) Tento zákon se dále nevztahuje na ochranu hospodářské soutěže proti nekalé soutěžinekalé soutěži2). § 2 Vymezení některých pojmů (1) Soutěžiteli podle tohoto zákona se rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli. (2) Relevantním trhem je trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území. HLAVA II DOHODY NARUŠUJÍCÍ SOUTĚŽ § 3 (1) Dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále jen „dohody“), jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže, jsou zakázané a neplatné4), pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) nepovolí prováděcím právním předpisem z tohoto zákazu výjimku. Dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, nejsou považovány za zakázané. (2) Z dohod zakázaných podle odstavce 1 jsou zakázány zejména dohody, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže proto, že obsahují ujednání o a) přímém nebo nepřímém určení cen, popřípadě o jiných obchodních podmínkách, b) omezení nebo kontrole výroby, odbytu, výzkumu a vývoje nebo investic, c) rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů, d) tom, že uzavření smlouvy bude vázáno na přijetí dalšího plnění, které věcně ani podle obchodních zvyklostí a zásad poctivého obchodního styku s předmětem smlouvy nesouvisí, e) uplatnění rozdílných podmínek vůči jednotlivým soutěžitelům při shodném nebo srovnatelném plnění, jimiž jsou někteří soutěžitelé v hospodářské soutěži znevýhodněni, f) tom, že účastníci dohody nebudou obchodovat či jinak hospodářsky spolupracovat se soutěžiteli, kteří nejsou účastníky dohody, anebo jim budou jinak působit újmu (skupinový bojkot). (3) Týká-li se důvod zákazu jen části dohody, je zakázána a neplatná jen tato část. Pokud však z povahy dohody, jejího obsahu, účelu nebo z okolností, za nichž k ní došlo, vyplývá, že ji nelze od ostatního obsahu oddělit, je zakázaná a neplatná celá dohoda. (4) Zákaz podle odstavce 1 se nevztahuje na dohody, které a) přispějí ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského rozvoje a vyhrazují spotřebitelůmspotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho plynoucích, b) neuloží soutěžitelům omezení, která nejsou nezbytná k dosažení cílů podle písmene a), c) neumožní soutěžitelům vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu zboží, jehož dodávka nebo nákup je předmětem dohody. § 4 Blokové výjimky (1) Zákaz podle § 3 odst. 1 se nevztahuje na dohody, které nemohou mít vliv na obchod mezi členskými státy Evropských společenství podle čl. 81 Smlouvy, avšak splňují ostatní podmínky stanovené blokovými výjimkami přijatými na základě čl. 83 odst. 1 Smlouvy k provedení čl. 81 odst. 3 Smlouvy příslušnými nařízeními Komise nebo Rady (dále jen „komunitární blokové výjimky“) anebo výjimkou pro oblast zemědělství5). (2) Úřad může povolit blokové výjimky i pro další druhy dohod, pokud je prokázáno, že narušení soutěže, ke kterému by bloková výjimka vedla, je převáženo výhodami pro jiné účastníky trhu, zejména pro spotřebitelespotřebitele. (3) Úřad rozhodnutím jednotlivému soutěžiteli výhodu výjimky podle odstavce 1 nebo 2 odejme, pokud by v důsledku vývoje na trhu dohoda podléhající takové výjimce nesplňovala podmínky stanovené v § 3 odst. 4. § 5 Horizontální a vertikální dohody (1) Dohody soutěžitelů, kteří působí na stejné úrovni trhu zboží, jsou horizontálními dohodami. (2) Dohody soutěžitelů, kteří působí na různých úrovních trhu zboží, jsou vertikálními dohodami. (3) Za horizontální dohody se považují i smíšené dohody soutěžitelů, kteří působí současně na téže horizontální úrovni i na různé vertikální úrovni trhu zboží; v pochybnostech se má za to, že se jedná o horizontální dohodu. § 6 zrušen § 7 (1) Zjistí-li Úřad v řízení ve věcech podle § 3 až 5, že byla uzavřena zakázaná dohoda, tuto skutečnost v rozhodnutí uvede a tímto rozhodnutím plnění dohody do budoucna zakáže. (2) Namísto rozhodnutí podle odstavce 1 Úřad rozhodne o zastavení řízení za podmínky, že účastníci řízení Úřadu společně navrhli závazky ve prospěch obnovení účinné hospodářské soutěže, které jsou dostatečné pro ochranu hospodářské soutěže a jejichž splněním se odstraní závadný stav a že zakázaná dohoda neměla za následek podstatné narušení hospodářské soutěže. V takovém rozhodnutí může Úřad rovněž stanovit podmínky a povinnosti nutné k zajištění splnění těchto závazků. Jestliže Úřad neshledá navržené závazky dostatečnými, důvody písemně sdělí účastníkům a pokračuje v řízení. (3) Závazky podle odstavce 2 mohou účastníci řízení písemně navrhnout Úřadu nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy jim Úřad doručil písemné vyrozumění, v němž Úřad sdělí základní skutkové okolnosti případu, jejich právní hodnocení a odkazy na hlavní důkazy o nich, obsažené ve spise (dále jen „sdělení výhrad“); k pozdějším návrhům přihlédne Úřad jen v případech hodných zvláštního zřetele. Účastníci řízení jsou svým návrhem vázáni vůči Úřadu i mezi sebou navzájem, popřípadě vůči třetím osobám, a od podání návrhu do rozhodnutí Úřadu podle odstavce 2 nesmějí dohodu podle jejího původního znění plnit. (4) Po zastavení řízení podle odstavce 2 může Úřad znovu zahájit řízení podle odstavce 1, jestliže a) se podstatně změnily podmínky, které byly pro vydání rozhodnutí podle odstavce 2 rozhodné, b) soutěžitelé jednají v rozporu se svými závazky podle odstavce 2, nebo c) rozhodnutí bylo vydáno na základě nepravdivých nebo neúplných podkladů, údajů a informací. § 8 a 9 zrušeny HLAVA III DOMINANTNÍ POSTAVENÍ A JEHO ZNEUŽÍVÁNÍ § 10 (1) Dominantní postavení na trhu má soutěžitel nebo společně více soutěžitelů (společná dominance), kterým jejich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelíchspotřebitelích. (2) Tržní sílu podle odstavce 1 Úřad posuzuje podle hodnotového vyjádření zjištěného objemu dodávek nebo nákupu na trhu daného zboží (tržní podíl) dosaženého soutěžitelem nebo soutěžiteli se společnou dominancí v období, které je zkoumáno podle tohoto zákona a podle dalších ukazatelů, zejména podle hospodářské a finanční síly soutěžitelů, právních nebo jiných překážek vstupu na trh pro další soutěžitele, stupně vertikální integrace soutěžitelů, struktury trhu a velikosti tržních podílů nejbližších konkurentů. (3) Nebude-li pomocí ukazatelů podle odstavce 2 prokázán opak, má se za to, že dominantní postavení nezaujímá soutěžitel nebo soutěžitelé se společnou dominancí, kteří ve zkoumaném období dosáhli na trhu menší než 40% tržní podíl. § 11 (1) Zneužívání dominantního postavení na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelůspotřebitelů je zakázáno. Zneužitím dominantního postavení je zejména a) přímé nebo nepřímé vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách s jinými účastníky trhu, zvláště vynucování plnění, jež je v době uzavření smlouvy v nápadném nepoměru k poskytovanému protiplnění, b) vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku, že druhá smluvní strana odebere i další plnění, které s požadovaným předmětem smlouvy věcně ani podle obchodních zvyklostí nesouvisí, c) uplatňování rozdílných podmínek při shodném nebo srovnatelném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu, jimiž jsou tito účastníci v hospodářské soutěži znevýhodňováni, d) zastavení nebo omezení výroby, odbytu nebo výzkumu a vývoje na úkor spotřebitelůspotřebitelů, e) dlouhodobé nabízení a prodej zboží za nepřiměřeně nízké ceny, které má nebo může mít za následek narušení hospodářské soutěže, f) odmítnutí poskytnout jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu přístup k vlastním přenosovým sítím nebo obdobným rozvodným a jiným infrastrukturním zařízením, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud jiní soutěžitelé z právních nebo jiných důvodů nemohou bez spoluužívání takového zařízení působit na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé, kteří přitom neprokáží, že takové spoluužívání není z provozních nebo jiných důvodů možné anebo je od nich nelze spravedlivě požadovat; totéž přiměřeně platí pro odmítnutí přístupu jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu k využití duševního vlastnictví nebo přístupu k sítím, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud je takové využití nezbytné pro účast v hospodářské soutěži na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé nebo na jiném trhu. (2) Zjistí-li Úřad v řízení ve věcech podle odstavce 1, že došlo k zneužití dominantního postavení, tuto skutečnost v rozhodnutí uvede a tímto rozhodnutím takové jednání do budoucna zakáže. (3) Namísto rozhodnutí podle odstavce 2 Úřad rozhodne o zastavení řízení za podmínky, že účastníci řízení Úřadu společně navrhli závazky ve prospěch obnovení účinné hospodářské soutěže, které jsou dostatečné pro ochranu hospodářské soutěže a jejichž splněním se odstraní závadný stav, a že zneužití dominantního postavení nemělo za následek podstatné narušení hospodářské soutěže. V takovém rozhodnutí může Úřad rovněž stanovit podmínky a povinnosti nutné k zajištění splnění těchto závazků. Jestliže Úřad neshledá navržené závazky dostatečnými, důvody písemně sdělí účastníkům a pokračuje v řízení. (4) Závazky podle odstavce 3 mohou účastníci řízení písemně navrhnout Úřadu nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy jim Úřad doručil sdělení výhrad; k pozdějším návrhům přihlédne Úřad jen v případech hodných zvláštního zřetele. Účastníci řízení jsou svým návrhem vázáni vůči Úřadu i mezi sebou navzájem, popřípadě vůči třetím osobám, a od podání návrhu do rozhodnutí Úřadu podle odstavce 3 nesmějí postupovat způsobem, který je předmětem výhrad Úřadu. (5) Po zastavení řízení podle odstavce 3 může Úřad znovu zahájit řízení a vydat rozhodnutí podle odstavce 2, jestliže a) se podstatně změnily podmínky, které byly pro vydání rozhodnutí podle odstavce 3 rozhodné, b) soutěžitelé jednají v rozporu se závazky podle odstavce 3, nebo c) rozhodnutí bylo vydáno na základě nepravdivých nebo neúplných podkladů, údajů a informací. HLAVA IV SPOJOVÁNÍ SOUTĚŽITELŮ § 12 Vymezení pojmů (1) Ke spojení soutěžitelů dochází fúzí dvou nebo více na trhu dříve samostatně působících soutěžitelů. (2) Za spojení soutěžitelů podle tohoto zákona se považuje i nabytí podniku7) jiného soutěžitele nebo jeho části smlouvou, na základě dražby nebo jiným způsobem. Částí podniku se pro účely tohoto zákona rozumí rovněž ta část podniku soutěžitele, které lze jednoznačně přiřadit obrat dosažený prodejem zboží na relevantním trhu, i když netvoří samostatnou organizační složku podniku7a). (3) Za spojení soutěžitelů podle tohoto zákona se rovněž považuje, jestliže jedna nebo více osob, které nejsou podnikateli, ale kontrolují již alespoň jednoho soutěžitele, anebo jestliže jeden nebo více podnikatelů získá možnost přímo nebo nepřímo kontrolovat jiného soutěžitele, zejména a) nabytím účastnických cenných papírůcenných papírů, obchodních nebo členských podílů, nebo b) smlouvou nebo jinými způsoby, které jim umožňují jiného soutěžitele kontrolovat. (4) Kontrolou se pro účely tohoto zákona rozumí možnost vykonávat na základě právních nebo faktických skutečností rozhodující vliv na činnost jiného soutěžitele, zejména na základě a) vlastnického práva nebo práva užívání k podniku kontrolovaného soutěžitele nebo jeho části, anebo b) práva nebo jiné právní skutečnosti, které poskytují rozhodující vliv na složení, hlasování a rozhodování orgánů kontrolovaného soutěžitele. (5) Spojením je i založení soutěžitele, který je společně kontrolován více soutěžiteli a který dlouhodobě plní všechny funkce samostatné hospodářské jednotky (dále jen „společně kontrolovaný podnik“). (6) V míře, v jaké má založení společně kontrolovaného podniku zakládajícího spojení podle odstavce 5 za svůj cíl nebo následek koordinaci soutěžního chování soutěžitelů jej kontrolujících, kteří zůstanou na trhu i nadále nezávislými, bude tato koordinace hodnocena v souladu s kritérii podle § 3. (7) Dvě a více spojení, která jsou vzájemně podmíněna a která spolu věcně, časově i personálně souvisejí, se posuzují jako spojení jediné. (8) Za spojení soutěžitelů se nepovažuje kvalifikovaná účast bankybanky v právnické osobě vzniklá splacením emisního kurzu akciíakcií započtením pohledávky bankybanky za touto právnickou osobou, pokud je tato kvalifikovaná účast držena po dobu záchranné operace nebo finanční rekonstrukce této právnické osoby nejdéle po dobu 1 roku. Za spojení soutěžitelů se rovněž nepovažuje, jestliže soutěžitelé, kteří jsou poskytovateli investičních služeb, získají přechodně, nejvýše na dobu 1 roku, podíly jiného soutěžitele za účelem jejich prodeje, pokud nevykonávají hlasovací práva spojená s těmito podíly s cílem určit nebo ovlivnit soutěžní chování kontrolovaného soutěžitele. Na návrh bankybanky nebo soutěžitele, který je poskytovatelem investičních služeb, může Úřad dobu 1 roku prodloužit, pokud navrhovatel prokáže, že účelu, pro který nabyl účasti na jiném soutěžiteli, nemohlo být během této doby z objektivních důvodů dosaženo. (9) Za spojení soutěžitelů se rovněž nepovažuje přechod některých působností statutárních orgánů soutěžitelů na osoby vykonávající činnost podle zvláštních právních předpisů, např. likvidátora8) a insolvenčního správceinsolvenčního správce9). § 13 Spojení soutěžitelů podléhající povolení Úřadu Spojení soutěžitelů podléhá povolení Úřadu, jestliže: a) celkový čistý obrat všech spojujících se soutěžitelů dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky je vyšší než 1,5 miliardy Kč a alespoň dva ze spojujících se soutěžitelů dosáhli každý za poslední účetní období na trhu České republiky čistého obratu vyššího než 250 milionů Kč, nebo b) čistý obrat dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky 1. v případě spojení podle § 12 odst. 1 alespoň jedním z účastníků fúze, 2. v případě spojení podle § 12 odst. 2 nabývaným podnikem nebo jeho podstatnou částí, 3. v případě spojení podle § 12 odst. 3 soutěžitelem, nad nímž je získávána kontrola, nebo 4. v případě spojení podle § 12 odst. 5 alespoň jedním ze soutěžitelů zakládajících společně kontrolovaný podnik je vyšší než 1 500 000 000 Kč a zároveň celosvětový čistý obrat dosažený za poslední účetní období dalším spojujícím se soutěžitelem je vyšší než 1 500 000 000 Kč. § 14 Výpočet obratu (1) Čistým obratem10) spojujících se soutěžitelů se rozumí čistý obrat dosažený jednotlivými soutěžiteli pouze při činnosti, která je předmětem jejich podnikání. Nejsou-li soutěžitelé podnikateli, rozumí se čistým obratem pouze obrat dosažený při činnosti, k níž byli založeni nebo kterou běžně vykonávají. (2) Do společného čistého obratu se zahrnují čisté obraty dosažené a) všemi spojujícími se soutěžiteli, b) osobami, které budou spojující se soutěžitele kontrolovat po uskutečnění daného spojení, a osobami, které jsou spojujícími se soutěžiteli kontrolovány, c) osobami, které kontroluje osoba, která bude spojující se soutěžitele kontrolovat po uskutečnění daného spojení, a d) osobami, které jsou kontrolovány společně dvěma či více osobami uvedenými v písmenech a) až c). (3) Do společného čistého obratu spojujících se soutěžitelů se nezahrnuje ta část obratu, která byla dosažena prodejem zboží mezi spojujícími se soutěžiteli a osobami uvedenými v odstavci 2 písm. b), c) a d). (4) Spojuje-li se pouze část soutěžitele, do čistého obratu se zahrnuje pouze ta část obratu, kterého dosáhla spojující se část soutěžitele. (5) Došlo-li v průběhu 2 let mezi týmiž soutěžiteli ke dvěma a více spojením, posuzují se taková spojení společně jako spojení jedno. (6) U bankbank11) a úvěrových a jiných finančních institucí, s výjimkou pojišťoven, se čistým obratem rozumí součet výnosů, zejména výnosů z úroků, z cenných papírůcenných papírů a majetkových účastí, z poplatků a provizí a zisků z finančních operací. U pojišťoven12) se čistým obratem rozumí součet předepsaného pojistného podle všech uzavřených pojistných smluv. § 15 Zahájení řízení (1) Řízení o povolení spojení se zahájí na návrh. (2) V případech podle § 12 odst. 1, 2 a 5 jsou povinni podat společný návrh na povolení spojení všichni soutěžitelé, kteří se hodlají spojit fúzí, mají nabýt podnik jiného soutěžitele nebo jeho část smlouvou nebo zakládají společně kontrolovaný podnik; v případech podle § 12 odst. 3 je povinen podat návrh na povolení spojení soutěžitel, který má získat možnost přímo nebo nepřímo kontrolovat jiného soutěžitele. (3) Návrh na povolení spojení: a) lze podat i před uzavřením smlouvy zakládající spojení nebo před získáním kontroly nad jiným soutěžitelem jiným způsobem, b) musí obsahovat odůvodnění, doklady osvědčující skutečnosti rozhodné pro spojení a náležitosti stanovené prováděcím právním předpisem (§ 26 odst. 1). (4) Řízení o povolení spojení je zahájeno dnem, kdy byl Úřadu doručen návrh na povolení spojení obsahující všechny náležitosti podle odstavce 3. Pokud návrh takové náležitosti neobsahuje, může Úřad na základě posouzení doručených podkladů vydat pouze písemné stanovisko, zda se jedná o spojení podléhající povolení podle tohoto zákona a je třeba návrh doplnit. § 16 Průběh řízení (1) Úřad neprodleně oznámí zahájení řízení o povolení spojení v Obchodním věstníku a elektronicky prostřednictvím veřejné datové sítě, přičemž současně stanoví lhůtu pro podání námitek proti tomuto spojení. (2) Po zahájení řízení Úřad posoudí, zda spojení podléhá jeho povolení. Nepodléhá-li spojení povolení Úřadu, vydá o tom do 30 dnů od zahájení řízení rozhodnutí. V případech, kdy spojení podléhá povolení Úřadu, ale nebude mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže, Úřad vydá v téže lhůtě rozhodnutí, kterým spojení povolí. Zjistí-li Úřad, že spojení vzbuzuje vážné obavy z podstatného narušení hospodářské soutěže, zejména proto, že jím vznikne nebo bude posíleno dominantní postavení spojujících se soutěžitelů nebo některého z nich, písemně to v téže lhůtě oznámí účastníkům řízení a sdělí, že pokračuje v řízení. (3) Nevydá-li Úřad rozhodnutí o návrhu na povolení spojení ve lhůtě podle odstavce 2 anebo účastníkům řízení písemně nesdělí, že z důvodů podle odstavce 2 pokračuje v řízení, platí, že uplynutím této lhůty Úřad spojení povolil. (4) Úřad může za podmínek stanovených Nařízením o fúzích13) požádat Komisi, aby řízení provedla a spojení posoudila sama. Do vydání rozhodnutí Komise, zda takové spojení sama posoudí, Úřad řízení přeruší. Pokud Komise rozhodne, že takové spojení sama posoudí, Úřad řízení zastaví. (5) Oznámí-li Úřad písemně účastníkům řízení podle odstavce 2, že pokračuje v řízení o návrhu na povolení spojení, je povinen vydat rozhodnutí do 5 měsíců od zahájení řízení. Nevydá-li Úřad v této lhůtě rozhodnutí o spojení, platí, že uplynutím této lhůty spojení povolil. (6) Úřad může účastníka řízení písemně vyzvat, aby uvedl další skutečnosti nezbytné pro vydání rozhodnutí o povolení spojení nebo aby o takových skutečnostech předložil další důkazy. Doba ode dne doručení takové výzvy účastníkovi řízení do dne, kdy bude tato povinnost splněna, se do lhůt podle odstavců 2 a 5 nezapočítává. Je-li rozhodnutí Úřadu o návrhu na povolení spojení zrušeno předsedou Úřadu nebo soudem, běží lhůty podle odstavců 2 a 5 znovu ode dne nabytí právní moci rozhodnutí předsedy Úřadu nebo soudu. (7) Spojení lze zapsat do obchodního rejstříku až poté, co rozhodnutí Úřadu, kterým se povoluje spojení, nabude právní moci. § 16a Zjednodušené řízení o povolení spojení (1) Zjednodušený návrh na povolení spojení, obsahující náležitosti stanovené prováděcím právním předpisem (dále jen „zjednodušené řízení“), může být podán v případě spojení, kdy a) žádný ze soutěžitelů na něm zúčastněných nepůsobí na stejném relevantním trhu, případně je jejich společný podíl na takovém trhu menší než 15 %, a zároveň žádný ze soutěžitelů na něm zúčastněných nepůsobí na trhu vertikálně navazujícím na relevantní trh, na kterém působí jiný z těchto soutěžitelů, případně je jejich podíl na každém takovém trhu menší než 25 %, nebo b) soutěžitel nabývá výlučnou kontrolu nad společným podnikem, ve kterém se dosud podílel na společné kontrole. (2) Úřad neprodleně oznámí zahájení zjednodušeného řízení v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě a stanoví lhůtu pro podání námitek proti tomuto spojení; § 16 odst. 1 se nepoužije. (3) Pokud Úřad ve zjednodušeném řízení dospěje k závěru, že spojení podléhá povolení a že k jeho řádnému posouzení potřebuje dodatečné informace, odešle do 20 dní od jeho zahájení účastníkům řízení výzvu, aby podali úplný návrh na povolení spojení; lhůta pro vydání rozhodnutí podle § 16 odst. 2 začíná běžet ode dne doručení úplného návrhu na povolení spojení Úřadu. V opačném případě Úřad ve stejné lhůtě vydá rozhodnutí o povolení spojení, jehož odůvodnění obsahuje jen označení spojujících se soutěžitelů, relevantního trhu, případně sektoru, v němž spojující se soutěžitelé působí, a skutečnost, že rozhodnutí bylo vydáno ve zjednodušeném řízení. (4) Pokud Úřad ve lhůtě podle odstavce 3 nevydá rozhodnutí o povolení spojení, platí, že uplynutím této lhůty Úřad spojení povolil. (5) Není-li tímto zákonem stanoveno jinak, postupuje se ve zjednodušeném řízení podle obecných ustanovení o posuzování spojení. § 17 Posuzování spojení (1) Při rozhodování o návrhu na povolení spojení Úřad posuzuje zejména potřebu zachování a rozvíjení účinné hospodářské soutěže, strukturu všech spojením dotčených trhů, podíl spojujících se soutěžitelů na těchto trzích, jejich hospodářskou a finanční sílu, právní a jiné překážky vstupu dalších soutěžitelů na spojením dotčené trhy, možnost volby dodavatelů nebo odběratelů spojujících se soutěžitelů, vývoj nabídky a poptávky na dotčených trzích, potřeby a zájmy spotřebitelůspotřebitelů a výzkum a vývoj, jehož výsledky jsou k prospěchu spotřebitelespotřebitele a nebrání účinné soutěži. (2) Rozhodnutí o povolení spojení se vztahuje rovněž na taková omezení hospodářské soutěže, která soutěžitelé uvedli v návrhu na povolení spojení a která se spojením přímo souvisejí a jsou nezbytná k jeho uskutečnění. (3) Úřad spojení nepovolí, pokud by mělo za následek podstatné narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu, zejména proto, že by jím vzniklo nebo bylo posíleno dominantní postavení spojujících se soutěžitelů nebo některého z nich. Pokud společný podíl spojujících se soutěžitelů na relevantním trhu nepřesáhne 25 %, má se za to, že jejich spojení nemá za následek podstatné narušení hospodářské soutěže, neprokáže-li se při posuzování spojení opak. (4) Úřad může povolení spojení podmínit závazky, které ve prospěch zachování účinné hospodářské soutěže Úřadu navrhli spojující se soutěžitelé před zahájením řízení o povolení spojení nebo v jeho průběhu, nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy bylo poslednímu z účastníků řízení doručeno sdělení výhrad. K pozdějším návrhům závazků nebo změnám jejich obsahu přihlédne Úřad jen v případech hodných zvláštního zřetele, pokud budou doručeny Úřadu do 15 dnů po skončení lhůty dle věty prvé tohoto ustanovení. Navrhnou-li spojující se soutěžitelé tyto závazky v průběhu prvních 30 dnů řízení, prodlužuje se lhůta podle § 16 odst. 2 o 15 dnů. Navrhnou-li spojující se soutěžitelé tyto závazky poté, kdy jim Úřad podle § 16 odst. 2 sdělil, že v řízení pokračuje, prodlužuje se lhůta pro vydání rozhodnutí podle § 16 odst. 5 o 15 dnů. Pokud Úřad podmíní povolení spojení splněním závazků navržených soutěžiteli, může rozhodnutím stanovit podmínky a povinnosti nutné k zajištění splnění těchto závazků. § 18 Odklad uskutečňování spojení (1) Před podáním návrhu na zahájení řízení podle § 15 odst. 1 a před právní mocí rozhodnutí Úřadu, kterým se spojení povoluje, nesmí být spojení soutěžiteli uskutečňováno. (2) Zákaz podle odstavce 1 se nevztahuje na uskutečňování spojení, k němuž má dojít na základě veřejné nabídky převzetí účastnických cenných papírůcenných papírů nebo na základě sledu operací s kótovanými cennými papírycennými papíry, v jejichž důsledku je kontrola nabyta od různých subjektů, za předpokladu, že byl neprodleně podán návrh na zahájení řízení podle § 15 odst. 1 a že hlasovací práva spojená s těmito cennými papírycennými papíry nejsou vykonávána; tím nejsou dotčena ustanovení odstavců 3 a 4. (3) Úřad může na návrh soutěžitelů rozhodnout o povolení výjimky ze zákazu uskutečňování spojení podle odstavce 1, jestliže jim nebo třetím osobám jinak hrozí závažná škoda nebo jiná závažná újma. Návrh na povolení výjimky mohou soutěžitelé podat současně s úplným návrhem na povolení spojení podle § 15 odst. 3 písm. b) nebo kdykoliv v průběhu řízení. Návrh musí být písemný, odůvodněný a musí z něj vyplývat, v jakém rozsahu se o udělení výjimky žádá. Úřad může účastníky řízení písemně vyzvat, aby uvedli další skutečnosti nezbytné pro vydání rozhodnutí o povolení výjimky nebo o takových skutečnostech předložili další důkazy. Doba ode dne doručení takové výzvy do dne, kdy bude tato povinnost splněna, se do lhůt podle odstavce 4 nezapočítává. (4) O návrhu na povolení výjimky podle odstavce 3 Úřad rozhodne neprodleně, nejpozději do 30 dnů po jeho obdržení. Při rozhodování o povolení výjimky Úřad vezme v úvahu kromě škody a jiné újmy následky výjimky na hospodářskou soutěž na relevantním trhu. Nevydá-li Úřad v této lhůtě rozhodnutí, platí, že výjimka byla povolena. Úřad může rozhodnout o udělení výjimky rovněž ve vztahu k některým úkonům, kterých se návrh týkal; ve zbytku Úřad návrh zamítne. Úřad může v rozhodnutí o povolení výjimky stanovit podmínky a omezení ve prospěch zachování účinné soutěže. (5) Pokud Úřad zjistí, že spojení bylo uskutečněno v rozporu s pravomocným rozhodnutím Úřadu, rozhodne o opatřeních nezbytných k obnově účinné soutěže na relevantním trhu. Za tím účelem Úřad zejména uloží soutěžitelům povinnost prodat podíly, převést podnik nabytý spojením nebo jeho část, anebo zrušit smlouvu, na jejímž základě ke spojení došlo, případně provést jiná přiměřená opatření, která jsou nezbytná k obnově účinné soutěže na relevantním trhu. Úřad může takové rozhodnutí vydat i tehdy, pokud zjistí, že bylo uskutečněno spojení, aniž byl podán návrh na zahájení řízení podle § 15 odst. 1. § 19 Zrušení rozhodnutí o povolení spojení (1) Úřad může zrušit rozhodnutí o povolení spojení, jestliže zjistí, že spojení povolil na základě podkladů, údajů a informací, za jejichž úplnost, správnost a pravdivost odpovídají účastníci řízení a které se ukázaly zcela nebo zčásti nepravdivé nebo neúplné, nebo povolení bylo dosaženo tím, že účastníci řízení uvedli Úřad v omyl, nebo pokud neplní podmínky, omezení nebo závazky, kterými Úřad podmínil povolení. (2) Řízení o zrušení rozhodnutí o povolení spojení může Úřad zahájit do 1 roku od zjištění skutečností uvedených v odstavci 1, nejpozději však do 5 let, kdy k těmto skutečnostem došlo. HLAVA V ÚŘAD § 20 (1) Působnost Úřadu je upravena zvláštním právním předpisem14). Úřad kromě pravomocí podle jiných ustanovení tohoto zákona a) vykonává dozor nad tím, zda a jakým způsobem soutěžitelé plní povinnosti vyplývající pro ně z tohoto zákona nebo z rozhodnutí Úřadu vydaných na základě tohoto zákona, b) zveřejňuje návrhy na povolení spojení soutěžitelů a svá pravomocná rozhodnutí. (2) V případech, kdy situace na jednotlivých trzích naznačuje, že hospodářská soutěž je narušena, provádí Úřad na takových trzích šetření soutěžních podmínek (dále jen „sektorová šetření“) a navrhuje opatření k jejich zlepšení, zejména vydává zprávy, jejichž obsahem jsou doporučení ke zlepšení soutěžních podmínek. (3) Při výkonu dozoru podle odstavce 1 písm. a) a provádění sektorových šetření podle odstavce 2 postupuje Úřad přiměřeně podle § 21e, 21f a 21g a může zahájit řízení z moci úřední. (4) Je-li zjištěno porušení povinností stanovených v § 3 odst. 1, § 11 odst. 1 nebo § 18 odst. 1, může Úřad uložit opatření k nápravě, jejichž účelem je obnovení účinné hospodářské soutěže na trhu, a stanovit přiměřenou lhůtu k jejich splnění. Uložení opatření k nápravě nevylučuje souběžné uložení pokuty podle § 22 odst. 1 písm. b), c) nebo d) a § 22a odst. 1 písm. b), c) nebo d). § 20a (1) Úřad má pravomoc aplikovat články 81 a 82 Smlouvy v jednotlivých případech, pokud by jednání soutěžitelů mohlo mít vliv na obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 81 nebo 82 Smlouvy. Za tímto účelem je oprávněn a) požadovat zastavení protiprávního jednání, b) nařizovat předběžná opatření, c) přijímat závazky, d) ukládat pokuty. (2) Úřad může rozhodnutím jednotlivému soutěžiteli výhodu komunitární blokové výjimky odejmout, pokud dohody mají v konkrétním případě dopady neslučitelné s čl. 81 odst. 3 Smlouvy na území České republiky nebo na jeho část, která má všechny charakteristiky odděleného geografického trhu. (3) Úřad je dále oprávněn a) požádat Komisi o poskytnutí kopií dokumentů nutných pro posouzení případu, b) konzultovat s Komisí jakýkoli případ, při němž se používá právo Společenství, c) vzájemně si poskytovat s Komisí a ostatními soutěžními úřady členských států a užívat jako důkazy jakékoli faktické nebo právní skutečnosti, včetně důvěrných informacídůvěrných informací, d) požádat Komisi o zahrnutí do pořadu jednání Poradního výboru pro restriktivní praktiky případ, jímž se zabývá, e) předkládat soudům vyjádření k otázkám týkajícím se používání článku 81 nebo 82 Smlouvy a požádat příslušný soud o zaslání jakýchkoli dokumentů nutných pro posouzení případu, f) provádět šetření na základě žádosti soutěžního úřadu jiného členského státu, g) předkládat svá stanoviska k řízením, která Komise provádí podle Nařízení o fúzích, h) vydávat rozhodnutí v případech, kdy nařízení Evropských společenství, přijatá v souladu s články 83 až 86 Smlouvy, opravňují Úřad k přijetí rozhodnutí, i) přijímat opatření k nápravě, jejichž podmínky a podrobnosti určila Komise a kdy zmocnila členský stát k přijetí potřebného opatření k nápravě podle článku 85 odst. 2 Smlouvy. (4) Úřad je povinen a) poskytnout Komisi veškeré nezbytné informace, aby mohla provádět úkony svěřené jí Nařízením a Nařízením o fúzích, b) poskytnout Komisi nezbytnou pomoc v případě neumožnění nebo ztěžování šetření podle Nařízení nebo Nařízení o fúzích soutěžitelem, c) písemně informovat Komisi a soutěžní úřady ostatních členských států o zahájení řízení na základě článku 81 nebo 82 Smlouvy, d) nejméně 30 dnů před vydáním rozhodnutí podle odstavce 1 zaslat Komisi shrnutí případu, předpokládaného rozhodnutí a jiných dokumentů nezbytných k posouzení případu; tyto informace mohou být rovněž dány k dispozici soutěžním úřadům ostatních členských států, e) jmenovat zástupce do Poradního výboru pro restriktivní praktiky a do Poradního výboru pro spojení, f) provést na žádost Komise šetření, které považují za nezbytné. (5) Při postupu podle Nařízení o fúzích je Úřad oprávněn a) vyjádřit se k návrhu na postoupení případu před jeho oznámením14a), b) požádat Komisi o postoupení případu14b), c) za podmínek stanovených Nařízením o fúzích14c) požádat Komisi o posouzení případu, d) rozhodnout o případu postoupeném Komisí14d). HLAVA VI ŘÍZENÍ U ÚŘADU § 21 Zahájení řízení Řízení o povolení spojení a řízení o povolení výjimky ze zákazu uskutečňování spojení se zahajují na základě návrhu; ostatní řízení podle tohoto zákona se zahajují z moci úřední. § 21a Účastníci řízení (1) V řízení o povolení spojení a v řízení o povolení výjimky ze zákazu uskutečňování spojení jsou účastníkem řízení osoby, které jsou povinny podat návrh na povolení spojení (§ 15 odst. 2). (2) V ostatních případech jsou účastníky řízení ti, o jejichž právech a povinnostech stanovených tímto zákonem má být v řízení jednáno a rozhodnuto. (3) V řízení o dohodách narušujících hospodářskou soutěž následkem kumulativního účinku vertikálních dohod uzavřených pro distribuci stejného, srovnatelného nebo zaměnitelného zboží, kdy jednou ze stran těchto dohod je vždy tentýž soutěžitel, který jejich uzavření jiným soutěžitelům navrhuje, může Úřad omezit okruh účastníků řízení jen na tohoto soutěžitele. (4) Pokud právnická osoba, která je podezřelá z uzavření zakázané dohody, zneužití dominantního postavení nebo nedovoleného uskutečňování spojení, zanikne, vede se řízení podle tohoto zákona s jejími právními nástupci. § 21b Sdělení výhrad Po sdělení výhrad Úřad umožní účastníkům řízení seznámit se s podklady rozhodnutí a stanoví přiměřenou lhůtu, ve které mohou účastníci řízení navrhnout doplnění dokazování; tato lhůta nesmí být kratší než 14 dní. K později uvedeným skutečnostem a důkazům se nepřihlíží; to neplatí, jde-li o skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. § 21c Nahlížení do spisu (1) Z nahlížení do spisu jsou vyloučeny ty jeho části, které obsahují obchodní, bankovní nebo obdobné zákonem chráněné tajemství; spis musí zahrnovat vedle listin obsahujících takové tajemství i listiny, ze kterých bylo toto tajemství odstraněno, případně dostatečně podrobný výpis, který tajemství neobsahuje. (2) Na žádost Úřadu je osoba, které ochrana obchodního, bankovního nebo jiného obdobného zákonem chráněného tajemství svědčí, povinna vedle listin obsahujících takové tajemství předložit i listiny, ze kterých bylo toto tajemství odstraněno, případně pořídit z takových listin dostatečně podrobný výpis, který tajemství neobsahuje. § 21d Důkazní břemeno (1) Pokud účastníci řízení ve věci zakázaných dohod tvrdí, že se na ně vztahuje výjimka podle § 3 odst. 4 nebo § 4, jsou povinni navrhnout důkazy k prokázání, že podmínky pro použití takové výjimky jsou splněny. Pokud účastníci takové důkazy neoznačí, může Úřad pokládat za prokázané, že tyto podmínky splněny nejsou. (2) Pokud účastníci řízení navrhnou závazky podle § 7 odst. 2 nebo § 11 odst. 3 anebo § 17 odst. 4, jsou povinni navrhnout důkazy k prokázání, že splnění těchto závazků je dostatečné k obnovení, případně zachování účinné hospodářské soutěže. Pokud účastníci takové důkazy neoznačí, není Úřad povinen dokazovat, že tyto závazky nejsou dostatečné k obnovení, případně zachování účinné hospodářské soutěže. (3) Pokud jej k tomu Úřad vyzve, je účastník řízení povinen navrhnout důkazy k prokázání plnění závazků podle § 7 odst. 2 nebo § 11 odst. 3 anebo § 17 odst. 4, opatření uložených podle § 18 odst. 5 a opatření k nápravě podle § 20 odst. 4. Pokud účastníci takové důkazy neoznačí, může Úřad pokládat za prokázané, že takové závazky a opatření plněny nebyly. § 21e Žádost o poskytnutí informací (1) Soutěžitelé jsou povinni poskytnout Úřadu na jeho písemnou žádost ve lhůtě jím stanovené úplné, správné a pravdivé podklady a informace, včetně obchodních knih, jiných obchodních záznamů nebo jiných záznamů, které mohou mít význam pro objasnění předmětu řízení (dále jen „obchodní záznamy“). (2) Při vyžádání podkladů a informací, včetně obchodních záznamů, Úřad uvede právní důvod a účel šetření a upozorní na to, že za jejich neposkytnutí nebo neumožnění jejich prověření může Úřad uložit pokutu podle § 22c. (3) Povinnost bezplatně poskytnout Úřadu na jeho písemnou žádost podklady a informace, které mají k dispozici, mají i orgány veřejné moci; podklady a informace získané orgány veřejné moci, včetně orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení, mohou být použity jako podklad rozhodnutí Úřadu. V žádosti o poskytnutí informací je Úřad povinen uvést ustanovení zákona, o které svůj požadavek opírá, rozsah údajů, jejichž poskytnutí požaduje, a účel, pro který dané informace požaduje. § 21f Šetření na místě v obchodních prostorách (1) Soutěžitelé jsou povinni podrobit se šetření Úřadu na pozemcích a ve všech objektech, místnostech a dopravních prostředcích, které užívají při své činnosti v hospodářské soutěži (dále jen „obchodní prostory“). (2) V rámci šetření jsou zaměstnanci Úřadu, případně další Úřadem pověřené osoby, oprávněni a) vstupovat do obchodních prostor soutěžitelů, u kterých šetření probíhá, b) ověřit, zda se v případě dokumentů a záznamů jedná o obchodní záznamy, c) nahlížet do obchodních záznamů, které se v obchodních prostorách nacházejí nebo jsou z nich přístupné, bez ohledu na to, v jaké formě jsou uloženy, d) kopírovat nebo získávat v jakékoli formě kopie nebo výpisy z obchodních záznamů, e) pečetit obchodní prostory, popřípadě skříně, schránky nebo obchodní záznamy v nich se nacházející na dobu a v rozsahu nezbytném k provedení šetření, f) požadovat od soutěžitele a osob v pracovněprávním nebo jiném obdobném vztahu k němu, případně osob, které soutěžitel pověřil vykonávat v jeho prospěch určité činnosti, v nezbytném rozsahu součinnost nezbytnou k provedení šetření, jakož i vysvětlení k obchodním záznamům. (3) Soutěžitel je povinen poskytnout Úřadu při provádění šetření nezbytnou součinnost k výkonu jeho oprávnění podle odstavce 2 a výkon těchto oprávnění strpět. (4) Za účelem šetření v obchodních prostorách jsou zaměstnanci Úřadu oprávněni zjednat si do těchto prostor přístup, otevřít uzavřené skříně nebo schránky, popřípadě si jiným způsobem zjednat přístup k obchodním záznamům. Každý, v jehož objektu se takové obchodní prostory nalézají, je povinen strpět šetření v těchto prostorách; nesplní-li tuto povinnost, jsou zaměstnanci Úřadu oprávněni zjednat si k nim přístup. (5) Před zahájením šetření sdělí Úřad soutěžiteli, v jehož obchodních prostorách má šetření na místě proběhnout, právní důvod a účel šetření a poučí ho o jeho právech a povinnostech podle tohoto zákona, včetně možnosti uložení pokuty. § 21g Šetření na místě v jiných než obchodních prostorách (1) Je-li důvodné podezření, že se obchodní záznamy nacházejí v jiných než obchodních prostorách, včetně bytů fyzických osob, které jsou statutárními orgány soutěžitele nebo jejich členy nebo jsou k soutěžiteli v pracovněprávním nebo obdobném vztahu (dále jen „jiné než obchodní prostory“), může šetření s předchozím souhlasem soudu15) probíhat i v takových prostorách. (2) Ustanovení o šetření na místě v obchodních prostorách se užijí obdobně, vyjma ustanovení § 21f odst. 2 písm. e). § 21h Řízení s komunitárním prvkem (1) Pokud Úřad zahájí řízení o porušení článku 81 nebo 82 Smlouvy, postupuje při vedení řízení a provádění šetření podle ustanovení hlavy VI tohoto zákona a při rozhodování podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 2 až 5. (2) Pokud Úřad provádí šetření podle čl. 20 odst. 6, čl. 21 odst. 4, čl. 22 odst. 1 nebo 2 Nařízení anebo čl. 12 odst. 1 nebo čl. 13 odst. 6 Nařízení o fúzích, postupuje podle hlav VI a VII tohoto zákona. (3) Pokud Úřad zahájil řízení o porušení článku 81 nebo 82 Smlouvy a ve stejné věci zahájí Komise řízení za účelem přijetí rozhodnutí podle hlavy III Nařízení, Úřad řízení zastaví. (4) Pokud Úřad zahájil řízení o porušení článku 81 nebo 82 Smlouvy a stejnou věcí se již zabývá nebo se začal zabývat soutěžní úřad jiného členského státu, může Úřad řízení zastavit nebo až do rozhodnutí takového soutěžního úřadu přerušit. (5) Při ukládání pokut a opatření k nápravě v šetřeních nebo řízeních podle odstavců 1 a 2 postupuje Úřad podle § 20 odst. 4 a podle hlavy VII tohoto zákona. (6) Rozhodne-li Komise o provedení šetření podle čl. 21 Nařízení, podá Komise nebo Úřad u soudu návrh na zahájení řízení ve věcech ochrany hospodářské soutěže15). HLAVA VII SPRÁVNÍ DELIKTY § 22 Přestupky (1) Fyzická osoba se jako soutěžitel dopustí přestupkupřestupku tím, že a) poruší pečeť umístěnou v průběhu šetření podle § 21f odst. 2 písm. e), b) uzavře dohodu v rozporu s § 3 odst. 1, c) v rozporu s § 11 odst. 1 zneužije své dominantní postavení, d) uskutečňuje spojení v rozporu s § 18 odst. 1, e) nesplní závazek podle § 7 odst. 2 nebo § 11 odst. 3 anebo nesplní opatření podle § 18 odst. 5, nebo f) nesplní opatření k nápravě uložené Úřadem podle § 20 odst. 4 nebo jinou povinnost stanovenou rozhodnutím Úřadu. (2) Za přestupekpřestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 300 000 Kč a za přestupekpřestupek podle odstavce 1 písm. b, c), d), e) nebo f) pokutu do 10 000 000 Kč. § 22a Správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob (1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako soutěžitel dopustí správního deliktu tím, že a) poruší pečeť umístěnou v průběhu šetření podle § 21f odst. 2 písm. e), b) uzavře dohodu v rozporu s § 3 odst. 1, c) v rozporu s § 11 odst. 1 zneužije své dominantní postavení, d) uskutečňuje spojení v rozporu s § 18 odst. 1, e) nesplní závazek podle § 7 odst. 2 nebo § 11 odst. 3 anebo nesplní opatření podle § 18 odst. 5, nebo f) nesplní opatření k nápravě uložené Úřadem podle § 20 odst. 4 nebo jinou povinnost stanovenou rozhodnutím Úřadu. (2) Za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) se uloží pokuta do 300 000 Kč nebo 1 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období a za správní delikt podle odstavce 1 písm. b, c), d), e) nebo f) pokuta do 10 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období. (3) Je-li pokuta podle odstavce 2 ukládána sdružení soutěžitelů, může být uložena až do výše 10 % z úhrnu čistých obratů dosažených za poslední ukončené účetní období jeho členy. Každý člen sdružení ručí za zaplacení takto uložené pokuty do výše 10 % ze svého čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období. § 22b Společná ustanovení ke správním deliktům (1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. (2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. (3) Odpovědnost za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán. (4) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává Úřad. (5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby16) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. (6) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt přechází na právního nástupce této osoby jen tehdy, pokud právní nástupce nejpozději v okamžiku vzniku právního nástupnictví věděl nebo vzhledem k okolnostem a k svým poměrům mohl vědět, že se právnická osoba před vznikem právního nástupnictví dopustila jednání, které naplnilo znaky správního deliktu. (7) Má-li zaniklá právnická osoba více právních nástupců, odpovídá za správní delikt každý z nich. Při výměře pokuty se přihlédne též k tomu, v jakém rozsahu přešly na právního nástupce výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného správního deliktu, a k tomu, pokračuje-li některý z právních nástupců v činnosti, při které byl správní delikt spáchán. (8) Zanikla-li právnická osoba, která správní delikt spáchala, až po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž jí byla za tento správní delikt uložena pokuta, přechází povinnost tuto pokutu zaplatit na právního nástupce zaniklé právnické osoby. Je-li právních nástupců více, odpovídají za zaplacení pokuty společně a nerozdílně. § 22c Pořádková pokuta (1) Soutěžiteli lze uložit pořádkovou pokutu až do výše 300 000 Kč nebo 1 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období, jestliže nesplní povinnost podle § 21e odst. 1 nebo § 21f odst. 3. (2) Pořádkovou pokutu lze uložit i opakovaně. Celková výše opakovaně ukládaných pokut nesmí přesáhnout 10 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období. (3) Pořádkovou pokutu lze uložit do 1 roku ode dne, kdy byla povinnost porušena. § 23 zrušen HLAVA VIII POVINNOST MLČENLIVOSTI A ZACHOVÁNÍ OBCHODNÍHO TAJEMSTVÍ § 24 Osoba v pracovněprávním nebo jiném vztahu k Úřadu, na jehož základě vykonává pro Úřad činnost, při níž se dozví skutečnost tvořící předmět obchodního tajemství nebo důvěrnou informacidůvěrnou informaci, je povinna o nich zachovat mlčenlivost, a to i po skončení tohoto vztahu. HLAVA IX zrušena § 25 zrušen HLAVA X SPOLEČNÁ, ZMOCŇOVACÍ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ § 25a Užití správního řádu Není-li tímto zákonem stanoveno jinak, postupuje se v řízení u Úřadu podle správního řádu s výjimkou ustanovení o řešení rozporů mezi správním orgánem, který vede řízení, a správními orgány, které jsou dotčenými orgány, týkajících se řešení otázky, která je předmětem rozhodování18), ustanovení o tom, komu lze uložit pořádkovou pokutu a do jaké výše ji lze uložit18a), ustanovení o zákazu změny napadeného rozhodnutí v neprospěch odvolatele18b), ustanovení o lhůtách pro vydání rozhodnutí18c), dále z ustanovení o zvláštnostech řízení o rozkladu ustanovení o složení rozkladové komise a o možném způsobu ukončení řízení rozkladu18d), a dále ustanovení o účastnících řízení18e) a ustanovení o postupu při pochybnostech, zda je někdo účastníkem řízení18f); ustanovení správního řádu o účastnících řízení podle zvláštního zákona18g) se však použijí. § 26 Zmocňovací ustanovení (1) Úřad stanoví vyhláškou obsah a formu návrhu na povolení spojení podle § 15 odst. 3 a § 16a odst. 1. (2) Úřad může vyhláškou podle § 4 odst. 2 povolit blokovou výjimku ze zákazu dohod podle § 3 odst. 1. § 27 Přechodná ustanovení (1) Výjimky udělené Úřadem podle dosavadní právní úpravy se považují za výjimky vydané podle tohoto zákona. (2) Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních předpisů. § 28 Zrušovací ustanovení Zrušují se: 1. Zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. 2. Zákon č. 495/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. ČÁST ČTVRTÁ ÚČINNOST § 31 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2001. *** 1. Zákon č. 340/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (2. června 2004). 2. Zákon č. 484/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 340/2004 Sb., zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (7. září 2004). 3. Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), nabyl účinnosti prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (1. května 2005). 4. Zákon č. 361/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. října 2005, s výjimkou ustanovení části první čl. I bodu 49, pokud jde o § 25a, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2006. 5. Zákon č. 71/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (1. května 2007). 6. Zákon č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008. 7. Zákon č. 155/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti prvním dnem třetího měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (1. září 2009). Předseda vlády: Ing. Fischer, CSc. v. r. 1) Čl. 211 a násl. Smlouvy o založení Evropského společenství. 1a) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy. 1b) Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 o kontrole spojování podniků. 1c) Například zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), § 23 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb., § 9 zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů. 2) § 44 a násl. obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 370/2000 Sb. 4) § 39 občanského zákoníku, ve znění zákona č. 509/1991 Sb. 5) Čl. 36 Smlouvy ES, Nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 o použití určitých pravidel hospodářské soutěže na produkci zemědělských produktů a obchod s nimi (kodifikované znění). 7) § 5 obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 370/2000 Sb. 7a) § 7 obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 370/2000 Sb. 8) § 70 a násl. obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 370/2000 Sb. 9) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. 10) § 20 odst. 2 písm. a) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. 11) § 1 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. 12) § 2 písm. a) zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví). 13) Čl. 22 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 139/2004. 14) Zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 187/1999 Sb. 14a) Čl. 4 odst. 4 a 5 Nařízení Rady (ES) č. 139/2004. 14b) Čl. 9 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 139/2004. 14c) Čl. 22 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 139/2004. 14d) Čl. 9 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 139/2004. 15) § 200h zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 16) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 85/2004 Sb. 18) § 136 odst. 6 správního řádu. 18a) § 62 odst. 1 a 2 správního řádu. 18b) § 90 odst. 3 správního řádu. 18c) § 71 správního řádu. 18d) § 152 odst. 3 a 5 správního řádu. 18e) § 27 odst. 1 a 2 správního řádu. 18f) § 28 správního řádu. 18g) § 27 odst. 3 správního řádu.
Sdělení Ústavního soudu č. 312/2009 Sb.
Sdělení Ústavního soudu č. 312/2009 Sb. Sdělení Ústavního soudu o přijetí usnesení Ústavního soudu ze dne 1. září 2009 o odložení vykonatelnosti rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kontrasignovaného předsedou vlády Vyhlášeno 7. 9. 2009, částka 94/2009 312 SDĚLENÍ Ústavního soudu Plénum Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická rozhodlo dne 1. září 2009 usnesením ve věci ústavní stížnosti M. M. proti rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kontrasignovanému předsedou vlády, spojené s návrhem na zrušení ústavního zákona č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, takto: Vykonatelnost rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2009 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kontrasignovaného předsedou vlády, se odkládá. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r. Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Vladimír Kůrka a Jan Musil.
Vyhláška č. 311/2009 Sb.
Vyhláška č. 311/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 7. 9. 2009, datum účinnosti 1. 10. 2009, částka 94/2009 * Čl. I - Vyhláška č. 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění vyhlášky č. 212/1995 Sb., vyhlášky č. 365/2001 Sb. a vyhlášky č. 92/2005 Sb., se mění takto: * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 1. 10. 2009 311 VYHLÁŠKA ze dne 28. srpna 2009, kterou se mění vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů Český úřad zeměměřický a katastrální stanoví podle § 20 odst. 1 zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění zákona č. 186/2001 Sb., zákona č. 319/2004 Sb. a zákona č. 189/2008 Sb.: Čl. I Vyhláška č. 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění vyhlášky č. 212/1995 Sb., vyhlášky č. 365/2001 Sb. a vyhlášky č. 92/2005 Sb., se mění takto: 1. V § 1 odst. 1 se slova „srovnávací zkoušky odborné způsobilosti (dále jen „srovnávací zkouška“)“ nahrazují slovy „rozdílové zkoušky“. 2. V § 1 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.“. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3. 3. V § 1 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní: „d) permanentní stanicí pro příjem signálů globálních navigačních družicových systémů (dále jen „permanentní stanice“) soubor technických zařízení, který provádí souvislý záznam dat ze signálů globálních navigačních družicových systémů a umožňuje poskytovat tato data nebo případné další služby a výstupy, které z těchto dat vycházejí, jednotlivým uživatelům.“. 4. V § 2 odst. 2 se slova „(body 1 až 6)“ nahrazují slovy „(body 1 až 5)“. 5. V § 4 odst. 1 se vkládají nová písmena a) a b), která znějí: „a) řízení o umístění značky bodu4) na nemovitosti a o přemístění či odstranění značky nebo o uložení opatření k ochraně značky5), b) řízení o zničení, poškození a neoprávněném přemístění značky nebo ve věci neoznámení změny nebo zjištěné závady v údajích bodů7),“. Dosavadní písmena a) a b) se označuji jako písmena c) a d). 6. Poznámka pod čarou č. 9 zní: „9) Vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška).“. 7. V § 5 odst. 3 se slova „(body 2 až 6)“ nahrazují slovy „(body 2 až 5)“. 8. V § 6 odst. 2 se slova „základních bodových polí a zhušťovacích bodech“ zrušují. 9. V § 6 odst. 5 se číslo „3“ nahrazuje číslem „4“. 10. V § 7 odst. 1 písm. c) se slova „trvalý pobyt“ nahrazují slovy „adresu místa trvalého pobytu“. 11. V § 8 odst. 2 se odkaz na poznámku pod čarou č. 25 nahrazuje odkazem na poznámku pod čarou č. 9. Poznámka pod čarou č. 25 se zrušuje. 12. V § 11 odst. 2 písm. d) se slovo „místo“ nahrazuje slovy „adresu místa“. 13. V § 11 odst. 7 se odkaz na poznámku pod čarou č. 31 nahrazuje odkazem na poznámku pod čarou č. 9. Poznámka pod čarou č. 31 se zrušuje. 14. § 12 se včetně nadpisu zrušuje. 15. § 12a včetně nadpisu zní: „§ 12a Náležitosti dokumentace výsledků zeměměřických činností využívaných pro správu a vedení státních mapových děl získaných technologií globálního navigačního družicového systému (1) Náležitostmi dokumentace bodů podrobného polohového bodového pole zaměřených technologií globálního navigačního družicového systému (dále jen „GNSS“) jsou a) technická zpráva, jejíž nedílnou součástí je protokol určení bodů podrobného polohového bodového pole technologií GNSS včetně příloh; vzor protokolu určení bodů podrobného polohového bodového pole technologií GNSS je uveřejněn na webových stránkách Úřadu, b) geodetické údaje o bodech podrobného polohového bodového pole9). (2) Náležitostmi dokumentace podrobných bodů je záznam podrobného měření změn9), jehož nedílnou součástí je protokol určení podrobných bodů technologií GNSS včetně příloh; vzor protokolu určení podrobných bodů technologií GNSS je uveřejněn na webových stránkách Úřadu. (3) Technické požadavky na zaměření a výpočty bodů určených technologií GNSS jsou uvedeny v příloze (bod 9).“. Poznámka pod čarou č. 31a se zrušuje. 16. V § 13 odst. 4 písm. e) se slovo „drobných“ zrušuje a za slovo „staveb“ se vkládají slova „nepodléhajících stavebnímu povolení ani ohlášení“. 17. V § 13 se odstavec 7 zrušuje. Dosavadní odstavec 8 se označuje jako odstavec 7. 18. V § 14 odst. 2 závěrečné části ustanovení se slova „musí být zajištěna tak, aby vyhovovala kritériím podle zvláštního zákona8).“ nahrazují slovy „musí být zajištěna tak, aby vyhovovala kritériím podle zvláštního právního předpisu a požadavkům českých technických norem, dalších technických norem nebo technických dokumentů mezinárodních, popřípadě zahraničních organizací nebo jiných technických dokumentů obsahujících podrobnější technické požadavky, určených a oznámených k této vyhlášce podle zvláštního právního předpisů46a) (dále jen „určené normy“).“. Poznámka pod čarou č. 46a zní: „46a) § 4a zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb. a zákona č. 205/2002 Sb.“. 19. V nadpisu oddílu čtvrtého se slova „srovnávací zkoušky“ nahrazují slovy „rozdílové zkoušky“. 20. V § 15 odst. 1 písmeno a) zní: „a) jméno, příjmení, rodné příjmení, titul, datum narození, místo narození a adresu místa trvalého pobytu; je-li žadatelem cizinec, obsahuje jeho žádost jméno, příjmení, datum narození, místo narození, státní občanství, číslo cestovního dokladu a údaj, kým byl vydán, a adresu, na kterou má být doručována pošta; žádost musí být předložena v českém jazyce,“. 21. V § 15 odst. 2 se písmeno a) zrušuje. Dosavadní písmena b) až e) se označují jako písmena a) až d). 22. V § 15 odst. 2 písm. a) se slova „, popřípadě doklad o uznání takového vzdělání absolvovaného mimo území České republiky“ zrušují. Část věty za středníkem se nahrazuje slovy „doklady o absolvování vysokoškolského vzdělání zeměměřického směru se posuzují podle právní úpravy platné v době, kdy bylo vzdělání ukončeno,“. 23. V § 15 odst. 2 písm. b) se slova „; občan členského státu Evropské unie, který je držitelem oprávnění obdobného úřednímu oprávnění podle § 13 zákona, připojí k žádosti potvrzení o tříleté odborné praxi pouze v případě, že nebude vykonávat srovnávací zkoušku“ zrušují. 24. V § 15 odst. 2 se písmeno c) zrušuje. Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno c). 25. V § 15 odst. 3 se slova „2 písm. c)“ nahrazují slovy „2 písm. b)“. 26. V § 15 odst. 4 úvodní části ustanovení se slova „2 písm. c)“ nahrazují slovy „2 písm. b)“. 27. V § 15 odst. 4 písm. b) se slovo „místo“ nahrazuje slovy „adresu místa“. 28. V § 15 odst. 4 písm. d) se slova „2 písm. c)“ nahrazují slovy „2 písm. b)“. 29. V § 15 odst. 6 se za slovo „název“ vkládají slova „, rok, měsíc zpracování“. 30. V § 16 odst. 1 se slova „§ 15 odst. 2 písm. b)“ nahrazují slovy „§ 15 odst. 2 písm. a)“. 31. V § 16 odst. 2 se slova „§ 15 odst. 2 písm. c)“ nahrazují slovy „§ 15 odst. 2 písm. b)“. 32. V § 17 odst. 2 se slovo „místo“ nahrazuje slovy „adresu místa“. 33. § 18 včetně nadpisu zní: „§ 18 Forma ověřování výsledků zeměměřických činností (1) Ověření odborné správnosti výsledků zeměměřických činností (dále jen „ověření výsledků“) v listinné podobě se vyznačuje připojením textu podle § 16 odst. 4 zákona v pravém dolním rohu poslední strany každé části tvořící výsledek zeměměřických činností. Pokud se tyto části skládají z více listů, musí být pevně spojeny. (2) Ověření výsledků v listinné podobě se vyznačí na všech jeho prvopisech, které jsou předávány objednateli a k využití podle § 4 odst. 2 zákona. (3) Ověření výsledků v listinné podobě v případě činnosti, jejímž výsledkem je digitalizace operátu katastru nemovitostí, se vyznačí pouze na poslední straně každé technické zprávy a na poslední straně vyhotoveného seznamu částí elaborátu. (4) Při ověření výsledků v listinné podobě se podpis, datum ověření výsledku a číslo z evidence ověřovaných výsledků připojí pod otisk razítka úředně oprávněného zeměměřického inženýra. (5) Ověření výsledků v elektronické podobě se provádí připojením textového souboru obsahujícího text podle § 16 odst. 4 zákona, datum a otisky souborů, které obsahují ověřované výsledky, vytvořené pomocí hašovací funkce, k němuž připojí úředně oprávněný zeměměřický inženýr zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu, který byl vydán akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb, a tento kvalifikovaný certifikát. Kvalifikovaný certifikát použitý pro účely ověření výsledků musí obsahovat jméno a příjmení úředně oprávněného zeměměřického inženýra, číslo položky, pod kterou je veden v seznamu Úřadu, a rozsah úředního oprávnění podle § 13 odst. 1 zákona. (6) Formát textového souboru uvedeného v odstavci 5 je uveřejněn na webových stránkách Úřadu. (7) Ověření geometrického plánu, jeho kopie a upřesněného přídělového plánu upravuje zvláštní právní předpis9). (8) Rozměr a vzor razítka úředně oprávněného zeměměřického inženýra jsou stanoveny v příloze (bod 7).“. Poznámka pod čarou č. 47a se zrušuje. 34. V § 18b odst. 1 se slovo „měsíc“ nahrazuje slovy „14 dnů“. 35. V § 18c se slova „srovnávací zkoušky“ nahrazují slovy „rozdílové zkoušky“. 36. V příloze se bod 6 zrušuje. 37. V příloze bod 9 včetně nadpisu zní: „9. Technické požadavky měření a výpočty bodů určovaných technologií GNSS 9.1 Při měření a zpracování výsledků měřických prací za použití technologií využívajících GNSS se musí používat takové přijímače GNSS, zpracovatelské výpočetní programy a měřické postupy, které zaručují požadovanou přesnost výsledků provedených měřických a výpočetních prací (dále jen „výsledky“). Při měření i početním zpracování je nutné dodržovat zásady uvedené v dokumentaci pro příslušné přístroje i pro použitý zpracovatelský program. K měření je možné využít signály všech zprovozněných a správně fungujících družic všech dostupných globálních navigačních družicových systémů, které jsou založeny na obdobném principu jako americký systém GPS-NAVSTAR. 9.2 K dosažení výsledků lze při dodržení ustanovení bodu 9.1 využít měření v reálném čase i měření s následným zpracováním. Pro měření s následným zpracováním mohou být využity metody měření v klidu (dále jen „statické metody“), i měření za pohybu (dále jen „kinematické metody“). Doba měření na bodě musí být u statických metod dostatečně dlouhá vzhledem k použité metodě měření, délce vektoru, použitým aparaturám a počtu družic obsažených ve výsledku následného zpracování, u kinematických metod a měření v reálném čase pak musí obsahovat nejméně 5 záznamů. Pro měření v reálném čase, statické i kinematické metody platí, že pro další zpracování je možné použít pouze taková řešení, kterých bylo dosaženo za podmínky, že ambiguity byly určeny jako celá čísla, dále platí, že vzdálenost bodů, mezi nimiž se vztahy přímo určují, nesmí být delší, než maximální vzdálenost, na kterou jsou tyto vztahy řešitelné použitým zpracovatelským programem. 9.3 K dosažení výsledků lze při dodržení ustanovení bodů 9.1 a 9.2 využít jednotlivých permanentních stanic nebo výstupů a služeb (dále jen „virtuální referenční stanice“), jestliže je síť permanentních stanic vytváří. Virtuální referenční stanici dané sítě permanentních stanic nelze použít, jestliže je touto sítí poskytnuta na větší vzdálenost od nejbližší permanentní stanice dané sítě, než je pro danou síť s ohledem na její technologické řešení uváděno v dokumentaci, nebo není praxí stanoveno jinak. 9.4 Poloha bodu musí být určena buď ze dvou nezávislých výsledků měření pomocí technologie GNSS, nebo jednoho výsledku měření technologií GNSS a jednoho výsledku měření klasickou metodou. Souřadnice bodu musí vyhovět charakteristikám přesnosti stanoveným touto vyhláškou pro trigonometrické body a zhušťovací body a zvláštním právním předpisem9) pro body podrobného polohového bodového pole a podrobné body. 9.5 Opakované měření GNSS musí být nezávislé a musí být tedy provedeno při nezávislém postavení družic, tzn., že opakované měření nesmí být provedeno v čase, který se vůči času ověřovaného měření nachází v intervalech: <-1 + n.k; n.k + 1> hodin kde: k je počet dní a může nabývat pouze hodnot nezáporných celých čísel n = 23,9333 hodin (23 hod. 56 minut) pro americký systém GPS-NAVSTAR a 22,5000 hodin (22 hod. 30 minut) pro ruský systém GLONASS. 9.6 Výsledek měření GNSS, pro který platí, že hodnota parametru GDOP (Geometric Dilution of Precision) nebo parametru PDOP (Position Dilution of Precision) je větší než 7,0, nelze ověřit pomocí dalšího výsledku měření GNSS, pro který rovněž platí, že hodnota parametru GDOP nebo parametru PDOP je větší než 7,0, jestliže se čas ověřujícího měření vůči času měření ověřovaného nachází v intervalu: <-3 + n.k; n.k + 3> hodin 9.7 Pokud se poloha bodu určuje měřením s následným zpracováním pouze z výsledků jediného měření GNSS provedeného na určovaném bodě, musí být splněny tyto podmínky: a) výška antény nad bodem musí být zjištěna dvěma nezávislými způsoby nebo určena před a opakovaně po měření, b) jestliže souvislá doba měření s následným zpracováním využitá pro dosažení výsledku je kratší než 1 hodinu, nesmí parametr GDOP nebo parametr PDOP pro žádný použitý výsledek měření překročit hodnotu 7,0, c) poloha bodu nesmí být určena pouze využitím virtuálních referenčních stanic poskytnutých sítěmi permanentních stanic, nebo kombinace virtuální referenční stanice a permanentní stanice ze stejné sítě permanentních stanic. 9.8 Při určování polohy bodů podrobného polohového bodového pole, pomocných bodů a podrobných bodů může být opakované měření GNSS nahrazeno ověřením vzájemné polohy nově určovaných bodů nebo ověřením jejich polohy vůči stávajícímu bodu, jehož souřadnice vyhovují charakteristice přesnosti dané pro určovaný bod, pomocí vhodně zvoleného počtu kontrolně měřených délek, úhlů nebo jejich kombinací. Pro ověření polohy bodu není možné jako kontrolní prvek použít: a) přímo či nepřímo měřenou délku mezi body, které nebyly určeny nezávisle, b) úhel v trojúhelníku obsahujícím nejméně dva body, které nebyly určeny nezávisle, jestliže není součástí uzávěru v obrazci, který obsahuje nejméně dva body, jejichž poloha byla ověřena, c) uzávěr v obrazci vytvořeným body, které nebyly určeny nezávisle. 9.9 Při určování polohy pomocného bodu určeného klasickou metodou z bodů určených technologií GNSS, jejichž poloha nebyla ověřena, může být kontrolní měření na tomto bodě nahrazeno ověřením jeho polohy: a) kontrolním určením souřadnic nejméně dvou nezávisle určených bodů měřením provedeným z tohoto pomocného bodu, nebo b) kontrolním zaměřením tohoto pomocného bodu klasickou metodou z jiných bodů určených technologií GNSS, jejichž poloha také nebyla ověřena. Přitom určení polohy bodů použitých pro kontrolní zaměření musí být nezávislé na určení polohy bodů použitých v zaměření kontrolovaném. 9.10 Připojení do stejné realizace souřadnicového systému WGS84, ve kterém byla zpracována jiná měřická kampaň, nebo do souřadnicového systému ETRS v epoše 1989.0 může být provedeno: a) měřením na nejméně dvou připojovacích bodech, přičemž ověřovaný vztah mezi těmito body musí splňovat požadované charakteristiky přesnosti, nebo b) nezávislou dvojicí měření pomocí technologie GNSS, která splňuje požadované charakteristiky přesnosti, na jednom připojovacím bodě, jehož poloha byla s požadovanou přesností ověřena, nebo c) využitím permanentní stanice, která je pro připojení do systému ETRS v epoše 1989.0 bez nutnosti provedení ověřovacích měření schválena Úřadem, popřípadě virtuální referenční stanice poskytnuté sítí takových permanentních stanic. 9.11 Transformaci souřadnic z geocentrického souřadnicového systému WGS84 nebo ETRS v epoše 1989.0 do S-JTSK lze provést pouze pomocí zpracovatelského programu, který je schválen Úřadem, využitím: a) transformace podrobných bodů mezi ETRS v epoše 1989.0 a S-JTSK bez volby identických bodů pomocí zpřesněné globální transformace, jestliže je dodržen postup uvedený v návodu k použití takového programu, nebo b) transformace pomocí místního klíče a volby identických bodů při splnění těchto podmínek: ba) pro určení parametrů transformace jsou použity nejméně čtyři identické body, bb) souřadnice na všech identických bodech byly získány měřením nebo převzaty z platných geodetických údajů, bc) souřadnice všech identických bodů jsou určeny s přesností vyšší nebo stejnou, než je přesnost požadovaná pro určované body, bd) geocentrické souřadnice všech určovaných i identických bodů jsou ve shodném geocentrickém systému, v případě WGS84 pak v jeho shodné realizaci, be) identické body jsou rozloženy rovnoměrně, průměrná vzdálenost mezi sousedními identickými body není větší než 5 km a žádná vzdálenost mezi sousedními identickými body není větší než 8 km, bf) obvodový polygon proložený identickými body nevytvoří obrazec, jehož některý vnitřní úhel je menší než 20°, bg) žádný z určovaných bodů vně obrazce vytvořeného identickými body neleží od nejbližší spojnice mezi dvěma sousedními identickými body ve vzdálenosti větší než 1/10 délky této spojnice, bh) pokud byly souřadnice na identickém bodě získány měřením a transformací zjištěná odchylka překročí na tomto bodě maximální povolenou odchylku, je nutno buď takový bod z transformace vyloučit a zvolit jiný identický bod, nebo oprávněnost vztahu mezi souřadnicovými systémy pro takový bod doložit ověřením polohy identického bodu a v případě potřeby i souřadnic v geocentrickém souřadnicovém systému i v S-JTSK.“. Čl. II Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 2009. Předseda: Ing. Večeře v. r.
Úplné znění zákona č. 309/2009 Sb.
Úplné znění zákona č. 309/2009 Sb. Úplné znění zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, jak vyplývá z pozdějších změn Vyhlášeno 7. 9. 2009, částka 93/2009 * ČÁST PRVNÍ - ARCHIVNICTVÍ A SPISOVÁ SLUŽBA (§ 1 — § 87) * ČÁST DRUHÁ AŽ ČÁST ČTRNÁCTÁ - § 88 až § 102 (§ 88 až § 102 — § 88 až § 102) * ČÁST PATNÁCTÁ - ÚČINNOST (§ 103 — § 103) č. 1 k zákonu č. 499/2004 Sb. č. 2 k zákonu č. 499/2004 Sb. č. 3 k zákonu č. 499/2004 Sb. č. 4 k zákonu č. 499/2004 Sb. 309 PŘEDSEDA VLÁDY vyhlašuje úplné znění zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 413/2005 Sb., zákonem č. 444/2005 Sb., zákonem č. 112/2006 Sb., zákonem č. 181/2007 Sb., zákonem č. 296/2007 Sb., zákonem č. 32/2008 Sb. a zákonem č. 190/2009 Sb. ZÁKON o archivnictví a spisové službě Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ ARCHIVNICTVÍ A SPISOVÁ SLUŽBA HLAVA I ÚVODNÍ USTANOVENÍ § 1 Předmět úpravy Tento zákon upravuje a) výběr, evidenci a kategorizaci archiválií, b) ochranu archiválií, c) práva a povinnosti vlastníků archiválií, d) práva a povinnosti držitelů a správců archiválií (dále jen „držitel archiválie“), e) využívání archiválií, f) zpracování osobních údajůzpracování osobních údajů pro účely archivnictví, g) soustavu archivů, h) práva a povinnosti zřizovatelů archivů, i) spisovou službu, j) působnost Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) a dalších správních úřadů na úseku archivnictví a výkonu spisové služby, k) správní delikty. § 2 Vymezení pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a) archivnictvím obor lidské činnosti zaměřený na péči o archiválie jako součásti národního kulturního dědictví a plnící funkce správní, informační, vědecké a kulturní, b) archivem zařízení podle tohoto zákona, které slouží k ukládání archiválií a péči o ně, c) původcem každý, z jehož činnosti dokument vznikl, d) dokumentem každá písemná, obrazová, zvuková nebo jiná zaznamenaná informace, ať již v podobě analogové či digitální, která byla vytvořena původcem nebo byla původci doručena, e) archiválií takový dokument, který byl vzhledem k době vzniku, obsahu, původu, vnějším znakům a trvalé hodnotě dané politickým, hospodářským, právním, historickým, kulturním, vědeckým nebo informačním významem vybrán ve veřejném zájmu k trvalému uchování a byl vzat do evidence archiválií; archiváliemi jsou i pečetidla, razítka a jiné hmotné předměty související s archivním fondem či s archivní sbírkou, které byly vzhledem k době vzniku, obsahu, původu, vnějším znakům a trvalé hodnotě dané politickým, hospodářským, právním, historickým, kulturním, vědeckým nebo informačním významem vybrány a vzaty do evidence, f) výběrem archiválií posouzení hodnoty dokumentů a rozhodnutí o jejich vybrání za archiválie a zařazení do evidence archiválií, g) archivním fondem soubor archiválií, který vznikl výběrem z dokumentů vytvořených činností určité fyzické nebo právnické osoby, organizační složky státu nebo územního samosprávného celku, h) archivní sbírkou soubor archiválií navzájem propojených jedním nebo několika společnými znaky, i) archivní pomůckou informační systém, který se vytváří při archivním zpracování a slouží pro evidenci a orientaci v obsahu a časovém rozsahu archivního fondu, archivní sbírky nebo jejich částí, j) archivním zpracováním třídění, pořádání a inventarizace archiválií, k) výkonem spisové služby zajištění odborné správy dokumentů vzniklých z činnosti původce, popřípadě z činnosti jeho právních předchůdců, zahrnující jejich řádný příjem, evidenci, rozdělování, oběh, vyřizování, vyhotovování, podepisování, odesílání, ukládání a vyřazování ve skartačním řízení, a to včetně kontroly těchto činností, l) spisovnou místo určené k uložení, vyhledávání a předkládání dokumentů pro potřebu původce a k provádění skartačního řízení, m) správním archivem součást původce určená k dohledu na spisovou službu původce a k uložení, vyhledávání a předkládání dokumentů se skartační lhůtou delší než 5 let, n) metadaty data popisující souvislosti, obsah a strukturu dokumentů a jejich správu v průběhu času, o) spisovým řádem vnitřní předpis stanovící základní pravidla pro manipulaci s dokumenty a skartační řízení, p) spisovým znakem označení, které zařazuje dokumenty do věcných skupin pro účely jejich budoucího vyhledávání, ukládání a vyřazování, q) skartačním znakem označení dokumentu, podle něhož se dokument posuzuje ve skartačním řízení, r) skartační lhůtou doba, během níž musí být dokument uložen u původce, s) zaměstnancem osoba ve služebním poměru, pracovněprávním nebo jiném obdobném vztahu. HLAVA II ARCHIVNICTVÍ Díl 1 Výběr archiválií a jejich evidence Výběr archiválií § 3 (1) Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají a) organizační složky státu, b) ozbrojené síly, c) bezpečnostní sbory, d) státní příspěvkové organizace, e) státní podniky, f) územní samosprávné celky, g) organizační složky územních samosprávných celků, vytvářejí-li dokumenty uvedené v přílohách č. 1 nebo 2 k tomuto zákonu, h) právnické osoby zřízené nebo založené územními samosprávnými celky, vytvářejí-li dokumenty uvedené v přílohách č. 1 nebo 2 k tomuto zákonu, i) vysoké školy, j) školy a školská zařízení s výjimkou mateřských škol, výchovných a ubytovacích zařízení a zařízení školního stravování (dále jen „školy“), k) zdravotní pojišťovny, l) veřejné výzkumné instituce, m) právnické osoby zřízené zákonem, n) notáři, (dále jen „veřejnoprávní původci“). (2) Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem také a) podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku, pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu, b) politické strany, politická hnutí, občanská sdružení, odborové organizace, organizace zaměstnavatelů, církve a náboženské společnosti, profesní komory, nadace, nadační fondy a obecně prospěšné společnosti, (dále jen „soukromoprávní původci“). (3) Výběr archiválií provádí archiv podle své působnosti (dále jen „příslušný archiv“). § 4 Kritériem výběru archiválií je trvalá hodnota dokumentu vzhledem k a) době vzniku, b) obsahu, c) původu, d) vnějším znakům. § 5 (1) Podle doby vzniku se příslušným archivem za archiválie vybírají a) dokumenty vzniklé do roku 1850, b) dokumenty z oborů průmyslové a zemědělské výroby, úvěrové soustavy a pojišťovnictví, finančního a důlního podnikání včetně patentů na významné vynálezy vzniklé do roku 1900, c) fotografické záznamy vzniklé do roku 1900, d) zvukové záznamy vzniklé do roku 1930, e) filmové záznamy vzniklé do roku 1930. (2) Podle obsahu se za archiválie příslušným archivem vybírají dokumenty, které mají trvalou hodnotu danou jejich politickým, hospodářským, právním, historickým, kulturním, vědeckým nebo informačním významem; k výběru musí být vždy předloženy dokumenty uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. (3) Podle původu se za archiválie příslušným archivem vybírají dokumenty, které mají trvalou hodnotu vzhledem k významu, funkci anebo postavení jejich původce. (4) Podle vnějších znaků se za archiválie příslušným archivem vybírají dokumenty, které mají trvalou hodnotu vzhledem k jejich výtvarné hodnotě, jazyku, písmu, psací látce, způsobu vyhotovení, případně i dalším obdobným vlastnostem. § 6 Výběr archiválií z dokumentů původců provádí příslušný archiv ve skartačním řízení nebo mimo skartační řízení. Výběr archiválií ve skartačním řízení § 7 (1) Výběr archiválií ve skartačním řízení provádí příslušný archiv z dokumentů veřejnoprávního původce, z dokumentů jeho právního předchůdce a z dokumentů soukromoprávního původce, má-li zřízen soukromý archiv. Výběr archiválií ve skartačním řízení se provádí i z dokumentů veřejnoprávního původce uložených u jeho právního nástupce, který není veřejnoprávním původcem. (2) Výběr archiválií ve skartačním řízení provádí příslušný archiv z dokumentů soukromoprávního původce, požádá-li o to soukromoprávní původce. (3) Skartační řízení je postup, při kterém se vyřazují dokumenty, jimž uplynuly skartační lhůty a jež jsou nadále nepotřebné pro činnost původce. (4) Za řádné provedení skartačního řízení odpovídá původce nebo jeho právní nástupce. Tyto subjekty jsou povinny umožnit příslušnému archivu dohled na provádění skartačního řízení a výběr archiválií ve skartačním řízení. § 8 (1) Skartační řízení se provede v kalendářním roce následujícím po uplynutí skartační lhůty dokumentu. Skartační řízení může být po dohodě s příslušným archivem provedeno i později, pokud subjekt uvedený v § 7 odst. 4 dokumenty potřebuje pro další vlastní činnost. (2) Skartační řízení se provádí na základě skartačního návrhu. Skartační návrh zašle subjekt uvedený v § 7 odst. 4 příslušnému archivu k posouzení a k provedení výběru archiválií. K provedení skartačního řízení sestaví subjekt uvedený v § 7 odst. 4 skartační komisi. (3) Skartační řízení se provede vždy při zániku veřejnoprávního původce. Není-li toto možné, provede se výběr archiválií mimo skartační řízení. § 9 (1) Skartační návrh zpracovaný subjektem uvedeným v § 7 odst. 4 obsahuje a) označení subjektu uvedeného v § 7 odst. 4, b) seznam dokumentů navržených ke skartačnímu řízení a dobu jejich vzniku, c) návrh termínu provedení skartačního řízení. (2) Prováděcí právní předpis stanoví podrobnosti skartačního řízení a postupu při vyřazování dokumentů. § 10 (1) Na základě skartačního řízení vyhotoví příslušný archiv protokol o provedeném skartačním řízení. (2) Protokol podle odstavce 1 obsahuje a) soupis dokumentů nebo souborů dokumentů, které byly vybrány za archiválie, b) zařazení archiválie do příslušné kategorie, c) určení, kde bude archiválie uložena, a d) soupis dokumentů, které lze zničit. (3) V případě, že subjekt uvedený v § 7 odst. 4 nesouhlasí s obsahem protokolu podle odstavce 1, může proti němu do 15 dnů ode dne doručení protokolu podat námitky ke správnímu úřadu na úseku archivnictví a výkonu spisové služby. Podáním námitky je zahájeno správní řízení. (4) Subjekt uvedený v § 7 odst. 4 může zničit dokumenty určené ve skartačním řízení ke zničení a uvedené v soupisu dokumentů podle odstavce 2 písm. d) po uplynutí lhůty pro podání námitek podle odstavce 3 a v případě podání námitek po ukončení řízení o námitkách. Výběr archiválií mimo skartační řízení § 11 (1) Výběr archiválií mimo skartační řízení provádí příslušný archiv z dokumentů a) soukromoprávního původce, b) původce uvedeného v § 7 odst. 1, které neprošly skartačním řízením, c) nabídnutých vlastníkem České republice nebo jinému zřizovateli veřejného archivu darem, ke koupi nebo do úschovy, d) nalezených. (2) Výběr archiválií mimo skartační řízení podle odstavce 1 písm. a) a c) se provádí na žádost původce nebo vlastníka dokumentu. Původce nebo vlastník dokumentu dohodne s příslušným archivem termíny, v nichž podá žádost o výběr archiválií mimo skartační řízení; v případě zrušení původce, jeho vstupu do likvidace nebo při prohlášení konkurzu na původce požádá původce o výběr archiválií mimo skartační řízení neprodleně. (3) Výběr archiválií mimo skartační řízení podle odstavce 1 písm. b) a d) a v případech, kdy dojde k zániku původce bez právního nástupce, se provádí z moci úřední. (4) Výběr archiválií mimo skartační řízení podle odstavce 1 písm. b) provádí archiv, který by byl příslušný k výběru archiválií ve skartačním řízení. (5) Dokumenty uložené v muzeích, knihovnách, galeriích, památnících, veřejných výzkumných institucích a vysokých školách (dále jen „kulturně vědecké instituce“) v důsledku jejich akviziční a sbírkotvorné činnosti splňující kritéria podle § 4 a 5 nebo podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu a vzaté do evidence archiválií se považují za archiválie vybrané mimo skartační řízení. § 12 (1) Po ukončení výběru archiválií mimo skartační řízení vyhotoví příslušný archiv protokol o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení, který obsahuje náležitosti uvedené v § 10 odst. 2 písm. a) až c). (2) V případě výběru archiválií mimo skartační řízení provedeného z moci úřední příslušný archiv určí, ve kterém archivu bude archiválie uložena. (3) Po ukončení výběru archiválií mimo skartační řízení provedeného na žádost vlastníka dokumentu příslušný archiv určí, ve kterém archivu bude archiválie uložena, jen v případě, že vlastník archiválie s jejím uložením v archivu souhlasí. (4) V případě, že původce nebo vlastník dokumentu nesouhlasí s obsahem protokolu o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení, může proti němu do 15 dnů ode dne doručení protokolu podat námitky ke správnímu úřadu na úseku archivnictví a výkonu spisové služby. Podáním námitky je zahájeno správní řízení. Společná ustanovení k výběru archiválií § 13 (1) U dokumentů obsahujících utajované informaceutajované informace2) lze do skartačního řízení zařadit pouze dokumenty navržené k vyřazení a zničení; u ostatních dokumentů lze výběr archiválií provést až po zrušení stupně utajení. Výběr archiválií, u nichž nebyl zrušen stupeň utajení nebo nelze stupeň utajení zrušit, provádějí příslušné bezpečnostní archivy. (2) U dokumentů obsahujících obchodní3), bankovní4) nebo obdobné tajemství lze předložit dokumenty k výběru archiválií ve skartačním řízení nebo mimo skartační řízení jen s předchozím souhlasem osoby, které ochrana tajemství svědčí. Ochrana obchodního, bankovního nebo obdobného tajemství není vybráním dokumentů za archiválie dotčena. (3) K výběru archiválií z dokumentů obsahujících osobní údajeosobní údaje a k jejich trvalému uchovávání se nevyžaduje souhlas fyzické osoby podle zvláštního právního předpisu5). (4) Při výběru archiválií ve skartačním řízení a při výběru archiválií mimo skartační řízení jsou osoby provádějící výběr archiválií oprávněny vstupovat s vědomím původce nebo vlastníka dokumentu do objektů, na pozemky a do jiných prostor, pokud nelze výběr archiválií provést jiným způsobem. Jestliže vlastník dokumentu není vlastníkem objektu nebo pozemku anebo jiných prostor, kde se dokument nachází, lze do nich vstupovat jen se souhlasem jejich vlastníka. (5) Dokumenty v digitální podobě určené ke skartačnímu řízení musí být opatřeny metadaty podle národního standardu pro elektronické systémy spisové služby. Není-li tomu tak, převedou se po uzavření spisu do analogové podoby (§ 69a). Náležitosti dokumentů podle věty první stanoví prováděcí právní předpis. (6) Dokumenty se předkládají k výběru ve skartačním řízení nebo mimo skartační řízení příslušnému archivu bez ohledu na místo jejich uložení. § 14 (1) Zaměstnanci správních úřadů na úseku archivnictví a výkonu spisové služby, zaměstnanci archivů a jejich zřizovatelé jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, které se dozvěděli při výkonu činností podle tohoto zákona. Této povinnosti mohou být zproštěni příslušným správním úřadem na úseku archivnictví a výkonu spisové služby; zproštění musí být písemné s uvedením rozsahu a účelu. Povinnost mlčenlivosti stanovená zvláštními právními předpisy6) tím není dotčena. (2) Je-li zřizovatelem archivu právnická osoba, vztahuje se povinnost zachovávat mlčenlivost podle odstavce 1 na fyzické osoby, které se vzhledem ke svému zaměstnání, funkci nebo obdobnému postavení v této právnické osobě s chráněnými údaji seznámily. (3) Povinnost zachovávat mlčenlivost trvá i po skončení služebního poměru, pracovněprávního nebo jiného obdobného vztahu. § 15 (1) Dokumenty vybrané jako archiválie k trvalému uložení v archivu předá původce nebo vlastník dokumentu na základě protokolu o provedeném skartačním řízení nebo protokolu o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení určenému archivu. O předání se sepíše úřední záznam. (2) Archiválie ve vlastnictví České republiky a archiválie ve vlastnictví územních samosprávných celků nebo jiných veřejnoprávních původců se ukládají do veřejných archivů. Archiválie získané akviziční a sbírkotvornou činností kulturně vědecké instituce se ukládají v této instituci. (3) Příslušný archiv může na základě žádosti původce vydat trvalý skartační souhlas na jím stanovený druh dokumentů, které lze zničit i bez výběru archiválií ve skartačním řízení nebo mimo skartační řízení. Nedodrží-li původce podmínky stanovené v trvalém skartačním souhlasu, příslušný archiv může trvalý skartační souhlas zrušit z moci úřední. V případě zániku nebo zrušení původce vydaný trvalý skartační souhlas nepřechází na právního nástupce. Evidence archiválií § 16 (1) Po provedeném výběru archiválií jsou dokumenty vybrané jako archiválie vzaty do evidence archiválií. (2) Archiválie, které jsou evidovány na území České republiky, tvoří Národní archivní dědictví. Národní archivní dědictví je vedeno v základní, druhotné a ústřední evidenci. Základní jednotkou evidence je archivní fond, archivní sbírka nebo jejich část nebo jednotlivá archiválie. (3) Základní evidenci Národního archivního dědictví, která zahrnuje evidenci přírůstků a úbytků archiválií, evidenční listy Národního archivního dědictví a evidenci archivních pomůcek, vedou archivy a kulturně vědecké instituce, v jejichž správě se archiválie nacházejí. Archivy a kulturně vědecké instituce zařadí základní jednotky evidence do základní evidence Národního archivního dědictví po výběru archiválií. (4) Základní evidenci části Národního archivního dědictví uložené mimo archivy a kulturně vědecké instituce vedou Národní archiv (§ 46) nebo státní oblastní archivy (§ 49) podle své působnosti. (5) Druhotnou evidenci Národního archivního dědictví uloženého v archivech a kulturně vědeckých institucích, která zahrnuje evidenční listy Národního archivního dědictví a evidenci archivních pomůcek, vedou Národní archiv nebo státní oblastní archivy podle své působnosti. Archivy a kulturně vědecké instituce jsou povinny archivu, který vede druhotnou evidenci, poskytovat údaje z evidenčních listů Národního archivního dědictví a z evidence archivních pomůcek a zasílat mu stejnopisy svých archivních pomůcek. (6) Ústřední evidenci Národního archivního dědictví, která zahrnuje evidenční listy Národního archivního dědictví a evidenci archivních pomůcek, vede ministerstvo. Archivy a kulturně vědecké instituce vedoucí základní evidenci jsou povinny poskytovat ministerstvu údaje z evidenčních listů Národního archivního dědictví a z evidence archivních pomůcek a zasílat mu stejnopisy svých archivních pomůcek. § 17 (1) Každá evidence Národního archivního dědictví je uchovávána v listinné formě nebo na technických nosičích dat nebo způsobem kombinujícím uvedené formy a ve stejné formě je i předávána. Základní evidence Národního archivního dědictví musí být vždy uchovávána i v listinné formě. (2) Ministerstvo vyřadí z evidencí Národního archivního dědictví a) archivní fond nebo archivní sbírku z důvodu přehodnocení významu, b) archivní fond, archivní sbírku nebo archiválii z důvodu zničení, c) archivní fond, archivní sbírku nebo archiválii z důvodu vydání do zahraničí. (3) Archiv nebo kulturně vědecká instituce vyřadí archiválii, kterou vedou v základní evidenci, z evidencí Národního archivního dědictví z důvodu přehodnocení významu. (4) Návrh na vyřazení z evidencí Národního archivního dědictví podle odstavce 2 podávají subjekty vedoucí archivní fond, archivní sbírku nebo archiválie v základní evidenci. (5) Návrh podle odstavce 4 obsahuje a) označení subjektu podávajícího návrh, b) označení archivního fondu, archivní sbírky nebo archiválie, c) důvod vyřazení archivního fondu, archivní sbírky nebo archiválie, d) stejnopis aktuálního evidenčního listu Národního archivního dědictví archivního fondu nebo archivní sbírky, které jsou předmětem vyřazení, nebo archivního fondu či archivní sbírky, do nichž vyřazované archiválie patří. § 18 (1) Ministerstvo vede evidenci všech archiválií, archivních sbírek a archivních fondů nebo jejich ucelených částí prohlášených za archivní kulturní památky nebo za národní kulturní památky. Archivy, v nichž jsou tyto archiválie, archivní sbírky, archivní fondy nebo jejich ucelené části uloženy, je vedou ve zvláštní evidenci. Zvláštní evidence obsahuje a) popis základních charakteristických rysů archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části, b) údaje o tom, kdy byla archiválie, archivní sbírka, archivní fond nebo jejich ucelená část prohlášena za archivní kulturní památku nebo za národní kulturní památku, c) údaje o tom, kde je archiválie, archivní sbírka, archivní fond nebo jejich ucelená část uložena. (2) Ministerstvo eviduje archivy a kulturně vědecké instituce, které vedou základní evidenci Národního archivního dědictví. Při vedení této evidence je ministerstvo oprávněno zjišťovat, zpracovávat a uchovávat tyto údaje: a) název a sídlo archivu nebo kulturně vědecké instituce, b) název, sídlo a identifikační číslo právnické osoby, která je zřizovatelem subjektu nebo zařízení uvedeného v písmenu a) nebo vůči němu plní funkci zřizovatele, c) jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu fyzické osoby, je-li zřizovatelem subjektu nebo zařízení uvedeného v písmenu a). (3) Při vedení evidence podle tohoto zákona jsou ministerstvo, Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek a státní oblastní archivy oprávněny zjišťovat, zpracovávat a uchovávat údaje o původcích, vlastnících a držitelích archiválií v rozsahu a) jména, příjmení, místa trvalého pobytu a data narození, jde-li o fyzickou osobu, nebo b) názvu, identifikačního čísla a sídla, jde-li o právnickou osobu. § 18a (1) V případě zániku zřizovatele archivu bez právního nástupce určí ministerstvo veřejný archiv, do něhož budou archiválie uloženy. (2) Ministerstvo rozhodne na návrh archivu, případně jeho zřizovatele, o scelení archivního fondu nebo archivní sbírky a o jejich umístění. § 19 Prováděcí právní předpis stanoví a) způsob vedení základní, druhotné a ústřední evidence, b) způsob předávání údajů ze základní evidence do druhotné evidence a ústřední evidence, c) způsob vedení evidence archiválií nebo archivních fondů nebo jejich ucelených částí prohlášených za archivní kulturní památky nebo za národní kulturní památky, d) postup a způsob vyřazování archiválií z evidencí, e) způsob vedení evidence archivních pomůcek, druhy archivních pomůcek, jejich strukturu a obsah a způsob zasílání a evidence stejnopisů archivních pomůcek. Díl 2 Kategorizace archiválií § 20 (1) Při výběru se archiválie zařazují do I. nebo II. kategorie. (2) Archiválie, které se zařazují do I. kategorie, jsou uvedeny v příloze č. 3 k tomuto zákonu. Ostatní archiválie jsou archiváliemi II. kategorie. (3) Archiválie může být prohlášena za archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku. (4) Zřizovatel archivu nebo kulturně vědecká instituce, v nichž jsou uloženy archiválie I. kategorie, zajišťuje zhotovení a) kopií archiválií, které svými vlastnostmi a způsobem zpracování zaručují nejvyšší trvanlivost pro dlouhodobé uložení (dále jen „bezpečnostní kopie“), b) kopií archiválií určených k uživatelské práci. Tato povinnost se nevztahuje na audiovizuální archiválie uložené v Národním filmovém archivu. (5) Způsob označování archiválií jednotlivými kategoriemi, ukládání jejich kopií a péče o kopie stanoví prováděcí právní předpis. § 21 Prohlášení za archivní kulturní památku (1) Za archivní kulturní památku může být prohlášena archiválie, archivní sbírka, archivní fond nebo jejich ucelená část, která vzhledem k době vzniku, obsahu, formě, původci nebo vnějším znakům má význam pro dějiny obecné, národní nebo regionální, pro dějiny vědy, techniky nebo kultury nebo vzhledem k jedinečnosti nebo původnosti anebo k případné další výjimečné vlastnosti má mimořádný význam pro společnost; u souboru archiválií se přihlíží k jejich obsahové i věcné jednotě. (2) Žádost o prohlášení archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části za archivní kulturní památku může podat a) archiv nebo kulturně vědecká instituce, kde jsou archiválie uloženy, b) archiv, který je vede v základní nebo druhotné evidenci, c) vlastník archiválie. (3) Žádost o prohlášení archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části za archivní kulturní památku musí obsahovat a) název a časové určení vzniku archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části, b) evidenční údaje o archiválii, archivní sbírce, archivním fondu nebo jejich ucelené části, c) odůvodnění žádosti podle kritérií uvedených v odstavci 1, d) stav archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části a údaj o tom, zda k nim již byly pořízeny bezpečnostní kopie nebo kopie určené k uživatelské práci, e) označení archivu, je-li žádost podávána podle odstavce 2 písm. a) a b), f) jméno, příjmení, místo trvalého pobytu a datum narození vlastníka archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části, je-li vlastníkem fyzická osoba, g) název, identifikační číslo a sídlo vlastníka archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části, je-li vlastníkem právnická osoba. (4) O žádosti na prohlášení archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části za archivní kulturní památku rozhoduje podle kritérií uvedených v odstavci 1 ministerstvo. (5) Vlastník archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části, o nichž bylo zahájeno řízení o prohlášení za archivní kulturní památku, je ode dne zahájení řízení až do nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva povinen a) písemně předem oznámit ministerstvu každou zamýšlenou změnu jejich umístění nebo převod vlastnického práva, b) písemně bez zbytečného odkladu oznámit ministerstvu přechod vlastnického práva. (6) Ministerstvo může zrušit prohlášení za archivní kulturní památku z důvodu přehodnocení jejího významu. Návrh na zrušení prohlášení za archivní kulturní památku podávají subjekty uvedené v odstavci 2; ministerstvo může zrušit prohlášení za archivní kulturní památku i bez návrhu. (7) Návrh na zrušení prohlášení za archivní kulturní památku obsahuje a) název a evidenční údaje o archivní kulturní památce, b) odůvodnění zrušení prohlášení za archivní kulturní památku z důvodu přehodnocení významu. § 22 Prohlášení za národní kulturní památku Vláda může nařízením prohlásit archivní kulturní památku za národní kulturní památku11). Díl 3 Ochrana archiválií, práva a povinnosti vlastníka a držitele archiválie § 23 (1) Archiválie ve vlastnictví České republiky nebo právnických osob zřízených zákonem nelze převést na jinou osobu, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak12). (2) Archiválie ve vlastnictví České republiky nebo právnických osob zřízených zákonem lze převést do zahraničí, jen stanoví-li tak vláda nařízením. (3) Archiválie, které jsou ve vlastnictví České republiky nebo právnických osob zřízených zákonem, lze do užívání právnické nebo fyzické osobě přenechat pouze s předchozím souhlasem ministerstva. Tento souhlas ministerstvo udělí pouze tehdy, pokud jsou právnické nebo fyzické osoby schopny zabezpečit splnění podmínek stanovených tímto zákonem k ochraně archiválií a péči o ně. Práva a povinnosti vlastníka a držitele archiválie § 24 (1) Vlastník nebo držitel archiválie má právo na bezplatné poskytování informačních a poradenských služeb týkajících se péče o archiválie. Tyto služby poskytuje Národní archiv nebo státní oblastní archiv. (2) Vlastník archiválie, který nemá archiválii uloženu ve veřejném archivu, a nejedná-li se o archiválii ve vlastnictví České republiky, právnické osoby zřízené zákonem nebo územního samosprávného celku, má v souvislosti s prohlášením dokumentu za archiválii nárok na poskytnutí paušálního státního příspěvku za prohlášení dokumentu za archiválii. Nárok musí vlastník archiválie uplatnit do 3 měsíců ode dne vybrání dokumentu za archiválii, jinak nárok zaniká. Nárok se uplatňuje písemně u ministerstva prostřednictvím státního oblastního archivu nebo Národního archivu, který archiválii vede v základní nebo druhotné evidenci. (3) Výši státního příspěvku podle odstavce 2 stanoví prováděcí právní předpis s ohledem na náklady vlastníka archiválie na pořízení kopií archiválií, na možný ušlý zisk nebo náhradu mzdy a případné další vynaložené náklady v souvislosti s výběrem dokumentu za archiválii. (4) Vlastník archiválie, s výjimkou České republiky, právnických osob zřízených zákonem nebo územního samosprávného celku, který nemá archiválii uloženu ve veřejném archivu, má nárok na náhradu nezbytných nákladů, které mu vznikly při zákonem uložené péči o archiválie. Nárok musí vlastník archiválie uplatnit písemně u ministerstva prostřednictvím Národního archivu nebo státního oblastního archivu, který ji vede v základní nebo druhotné evidenci, ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy k výdajům došlo, jinak nárok zaniká. § 25 (1) Vlastník nebo držitel archiválie je povinen a) řádně o archiválii pečovat; za tím účelem je povinen udržovat archiválii v dobrém stavu, chránit ji před poškozením, znehodnocením, zničením, ztrátou a odcizením a užívat archiválii pouze způsobem, který odpovídá jejímu stavu, b) neprodleně a předem oznámit Národnímu archivu nebo příslušnému státnímu oblastnímu archivu každý zamýšlený převod vlastnického práva k archiválii nebo uzavření smlouvy o její úschově. (2) Vlastník nebo držitel archiválie, která je uložena mimo archiv a kterou vede v základní evidenci Národního archivního dědictví příslušný archiv podle své působnosti, je povinen předávat těmto archivům na vyžádání údaje potřebné pro vedení této evidence. § 26 (1) Vlastník nebo držitel archiválie může odevzdat archiválii do úschovy na základě písemné smlouvy o úschově. Po dobu, po kterou je archiválie v úschově, přísluší schovateli práva a povinnosti vlastníka nebo držitele archiválie podle § 24 odst. 1, § 25, 27, 29, 30 a 32 namísto jejího vlastníka nebo držitele. (2) Odevzdat archiválii do úschovy dalšímu schovateli může schovatel pouze s písemným souhlasem vlastníka nebo držitele archiválie. Ustanovení odstavce 1 zde platí obdobně. § 27 (1) Na žádost vlastníka nebo držitele archiválie, který není schopen zajistit její řádnou ochranu a odbornou péči o ni a nemá archiválii uloženu ve veřejném archivu nebo kulturně vědecké instituci, Národní archiv nebo příslušný státní oblastní archiv a) poskytne vlastníkovi nebo držiteli archiválie bezplatnou odbornou pomoc, nebo b) uloží archiválii na dobu určitou do Národního archivu nebo státního oblastního archivu. (2) Pokud Národní archiv nebo státní oblastní archiv vyhoví žádosti vlastníka nebo držitele archiválie podle odstavce 1 písm. b) v plném rozsahu, správní rozhodnutí nevydává. (3) Pominou-li důvody, pro které byla archiválie uložena v Národním archivu nebo ve státním oblastním archivu, Národní archiv nebo státní oblastní archiv uloženou archiválii vlastníkovi nebo držiteli na základě jeho žádosti neprodleně vydá. § 28 Převod archiválií (1) V případě zamýšleného převodu vlastnictví archiválie je její vlastník povinen přednostně ji nabídnout ke koupi České republice, pokud nepůjde o převod a) mezi osobami blízkými, spoluvlastníky, církevními právnickými osobami téže církve nebo náboženské společnosti, b) do vlastnictví územního samosprávného celku, c) do vlastnictví právnické osoby zřízené zákonem, nebo d) na státní podnik nebo na státní příspěvkovou organizaci. (2) Písemnou nabídku podle odstavce 1 je vlastník archiválie povinen České republice učinit prostřednictvím Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo příslušného státního oblastního archivu. (3) Vlastník je povinen strpět prohlídku archiválie pověřeným zaměstnancem Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo příslušného státního oblastního archivu za účelem zhotovení popisu či vyobrazení archiválie pro návrh kupní smlouvy. Prohlídka se musí uskutečnit do 30 dnů od podání nabídky. Pokud se prohlídka neučiní v této lhůtě z důvodů na straně vlastníka, prodlužuje se lhůta k předložení návrhu kupní smlouvy podle odstavce 4 o 30 dnů a běh lhůty pro provedení prohlídky počíná znovu. (4) Uplatní-li Česká republika právo k přednostní koupi, předloží Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek nebo příslušný státní oblastní archiv do 90 dnů ode dne doručení písemné nabídky vlastníku archiválie návrh kupní smlouvy. Návrh kupní smlouvy musí obsahovat popis nebo vyobrazení archiválie, navrhovanou cenu a lhůtu pro zaplacení. Tato lhůta nesmí být delší než 30 dnů ode dne uzavření kupní smlouvy, pokud vlastník archiválie nenavrhne lhůtu delší. (5) Pokud Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek nebo příslušný státní oblastní archiv ve stanovené lhůtě návrh kupní smlouvy vlastníkovi archiválie nepředloží, právo České republiky k přednostní koupi vůči tomuto vlastníkovi archiválie zaniká. § 29 Vývoz archiválií (1) Vyvážet archiválie z území České republiky lze pouze na základě povolení ministerstva vydaného na základě žádosti vlastníka nebo držitele archiválie. (2) Povolení k vývozu archiválií z území České republiky může ministerstvo vydat jen na dobu určitou, a to pouze z důvodů jejich a) vystavování, b) konzervování, c) restaurování, d) vědeckého zkoumání. (3) Vlastník nebo držitel archiválie je oprávněn vyvézt archiválii pouze za účelem stanoveným v povolení ministerstva. Vlastník nebo držitel archiválie je povinen dovézt archiválii zpět na území České republiky ve lhůtě stanovené ministerstvem a nepoškozenou. (4) Ministerstvo může v povolení uložit vlastníkovi nebo držiteli archiválie povinnost složit peněžitou záruku za dodržení podmínek podle odstavce 3. Peněžitá záruka připadne České republice, pokud vlastník archiválie nebo její držitel nedodrží podmínky stanovené v povolení. (5) Ministerstvo povolení neudělí, jestliže by nebyly splněny podmínky péče o archiválii a podmínky její ochrany podle tohoto zákona nebo vývoz archiválie nedovoluje její stav. (6) Archiválii, která je předmětem řízení o prohlášení za archivní kulturní památku nebo za národní kulturní památku, nelze do doby vydání rozhodnutí nebo nařízení vlády vyvézt z území České republiky. (7) Archiválii prohlášenou za národní kulturní památku je možno vyvézt z území České republiky jen na dobu určitou a s předchozím souhlasem vlády, a to pouze z důvodu jejího vystavování nebo restaurování. (8) Ministerstvo vede evidenci vydaných povolení k vývozu archiválií z území České republiky a kontroluje, zda archiválie byly ve stanovené lhůtě a nepoškozeny dovezeny zpět na území České republiky. Ochrana archivních kulturních památek a národních kulturních památek § 30 (1) Po prohlášení archiválie za archivní kulturní památku pořídí vlastník nebo držitel do 90 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o prohlášení archiválie za archivní kulturní památku na vlastní náklady její bezpečnostní kopii. (2) Archivní kulturní památky a národní kulturní památky se evidují v archivních sbírkách nebo v archivních fondech, jejichž součástí jsou; o jejich uložení se vede zvláštní plán jako součást bezpečnostní dokumentace objektu. (3) Archivy a kulturně vědecké instituce, ve kterých jsou archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky uloženy, provádějí nejméně jedenkrát za rok prověrku jejich fyzického stavu. O výsledku prověrky podají do 30 dnů od jejího provedení písemnou zprávu ministerstvu; v případě ohrožení, poškození, znehodnocení, zničení, ztráty nebo odcizení archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky podává archiv nebo kulturně vědecká instituce zprávu ministerstvu neprodleně. (4) U archivních kulturních památek a národních kulturních památek, které nejsou uloženy v archivech nebo kulturně vědeckých institucích, příslušný archiv, který je vede v základní nebo druhotné evidenci, provádí nejméně jedenkrát za rok prověrku jejich fyzického stavu. O výsledku prověrky podá do 30 dnů od jejího provedení písemnou zprávu ministerstvu; v případě ohrožení, poškození, znehodnocení, zničení, ztráty nebo odcizení archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky podá zprávu ministerstvu neprodleně. (5) Poškozené nebo ohrožené archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky musí být neprodleně konzervovány nebo restaurovány. Jejich konzervaci nebo restaurování je povinen zajistit vlastník nebo držitel, a to pouze na základě povolení ministerstva a způsobem, který ministerstvo určí. § 31 (1) Vlastník archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky, který nemá archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku uloženu ve veřejném archivu, a nejedná-li se o archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku ve vlastnictví České republiky, právnické osoby zřízené zákonem nebo územního samosprávného celku, má v souvislosti s prohlášením archiválie za archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku nárok na poskytnutí paušálního státního příspěvku za prohlášení archiválie za archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku. Nárok musí vlastník archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky uplatnit do 3 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o prohlášení archiválie za archivní kulturní památku nebo do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti nařízení vlády o prohlášení archivní kulturní památky za národní kulturní památku, jinak nárok zaniká. Nárok se uplatňuje písemně u ministerstva prostřednictvím státního oblastního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo Národního archivu podle toho, který z nich archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku vede v základní nebo druhotné evidenci. (2) Výši státního příspěvku podle odstavce 1 stanoví prováděcí právní předpis s ohledem na náklady vlastníka archiválie na pořízení kopií archiválií, na možný ušlý zisk nebo náhradu mzdy a případné další vynaložené náklady v souvislosti s prohlášením archiválie za archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku. (3) Vlastník archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky, s výjimkou České republiky, právnických osob zřízených zákonem nebo územního samosprávného celku, který nemá archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku uloženu ve veřejném archivu, má nárok na náhradu nezbytných nákladů, které mu vznikly při zákonem uložené péči o archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku. Nárok musí vlastník archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky uplatnit písemně u ministerstva prostřednictvím Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo státního oblastního archivu, který ji vede v základní nebo druhotné evidenci, ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy k výdajům došlo, a musí předložit příslušné doklady, jinak nárok zaniká. § 32 (1) Na žádost vlastníka nebo držitele archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky, který není schopen zajistit její řádnou ochranu a odbornou péči o ni a nemá archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku uloženu ve veřejném archivu, ministerstvo a) poskytne jejímu vlastníkovi nebo držiteli bezplatnou odbornou pomoc, nebo b) uloží archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku na dobu určitou do Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo do státního oblastního archivu, nejdéle však na dobu 1 roku. (2) Pokud ministerstvo vyhoví žádosti vlastníka nebo držitele archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky podle odstavce 1 písm. b) v plném rozsahu, správní rozhodnutí nevydává. (3) Pokud vlastník nebo držitel archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky není schopen zajistit její řádnou ochranu a odbornou péči o ni a nemá archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku uloženu ve veřejném archivu a hrozí její poškození nebo zničení, rozhodne ministerstvo na základě provedené kontroly o jejím uložení na dobu určitou do Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo státního oblastního archivu, nejdéle však na dobu 1 roku. (4) Pokud vlastník nebo držitel archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky nebude schopen ani po uplynutí 1 roku zajistit její řádnou ochranu, může o jejím dalším uložení ministerstvo rozhodnout opětovně, a to i z moci úřední. V případě rozhodnutí z moci úřední bude archivní kulturní památka nebo národní kulturní památka uložena do Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo do státního oblastního archivu. (5) Pominou-li důvody, pro které byla archivní kulturní památka nebo národní kulturní památka uložena v Národním archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo ve státním oblastním archivu, Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek nebo státní oblastní archiv uloženou archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku vlastníkovi nebo držiteli na základě jeho žádosti neprodleně vydá. § 33 Ustanovení § 23, § 24 odst. 1, § 25, 26, 28 a 29 se ve vztahu k archivní kulturní památce nebo národní kulturní památce použijí obdobně. Díl 4 Nahlížení do archiválií, vystavování archiválií a pořizování výpisů, opisů a kopií § 34 (1) Do archiválií uložených v archivech lze nahlížet jen na základě žádosti a za dodržení podmínek stanovených tímto zákonem a badatelským řádem archivu. (2) Badatelský řád vydá každý archiv na základě vzorového badatelského řádu vydaného ministerstvem. Badatelský řád je trvale zveřejněn na úřední desce archivu nebo na jiném veřejnosti přístupném místě v archivu a v informačních systémech s možností dálkového přístupu. (3) V archivech se nahlíží do kopií archiválií určených k uživatelské práci. Do originálů archiválií lze nahlížet jen tehdy, nejsou-li vyhotoveny jejich kopie. Jestliže takové kopie byly vyhotoveny, lze originály archiválií předložit k nahlédnutí jen se souhlasem archivu, kde jsou archiválie uloženy, pokud to účel nahlédnutí vyžaduje. (4) Do archiválií, které byly archivům svěřeny do úschovy na základě smlouvy o úschově, lze nahlížet za podmínek stanovených tímto zákonem a badatelským řádem a za podmínek uvedených ve smlouvě o úschově. Práva a zvláštní ujednání ve prospěch vlastníků archiválií zůstávají při nahlížení nedotčena. (5) Národní kulturní památky v originále se mohou předkládat k nahlédnutí jen v archivech, kde jsou trvale uloženy, a to po předchozím povolení ministerstva; jinak se k nahlédnutí předkládají pouze jejich kopie. § 35 Pro účely ochrany archiválií jsou veřejné archivy oprávněny zpracovávat osobní údajeosobní údaje žadatelů o nahlížení v rozsahu a) jména, popřípadě jmen, a příjmení, b) data a místa narození, c) místa trvalého pobytu fyzické osoby, místa dlouhodobého nebo trvalého pobytu cizinců, d) čísla občanského průkazu, cestovního pasu nebo jiného osobního dokladu, e) témat studia a jejich účelu, popřípadě i f) názvu, sídla a identifikačního čísla, bylo-li přiděleno, právnické osoby, pro kterou žadatel o nahlížení téma zpracovává. § 36 Prováděcí právní předpis stanoví a) vzorový badatelský řád, kterým se upraví postup při předkládání archiválií, množství archiválií předkládaných badateli na 1 návštěvní den, režim chování v místě určeném k nahlížení včetně způsobu manipulace s archiváliemi, zásady používání reprodukční techniky a lhůty k zahájení nahlížení do archiválií a k pokračování v něm; tyto lhůty musí být nejméně třicetidenní, b) vzor badatelského listu, vzor žádosti o nahlížení a vzor dokladu o předložených a navrácených archiváliích. § 37 (1) K nahlížení v archivech jsou přístupné jen archiválie starší třiceti let, není-li dále stanoveno jinak, a všechny zveřejněné archiválie. (2) Do archiválií obsahujících osobní údajeosobní údaje žijící osoby lze nahlížet, nevznesla-li tato osoba písemně námitky. Archiv osobu písemně vyrozumí o podané žádosti o nahlížení do archiválií; jedná-li se o vyrozumění nejméně třiceti osob, lze je doručit veřejnou vyhláškou vyvěšenou na úřední desce archivu, a nezřizuje-li archiv úřední desku, na úřední desce státního oblastního archivu, v jehož obvodu má archiv sídlo. Ve vyrozumění uvede údaje podle § 35 písm. a) až c) a e) a f), osobní údajeosobní údaje osoby, které mají být zpřístupněny, období, ve kterém bude do archiválií nahlíženo, a poučení o právních následcích podání a nepodání námitky ve stanovené lhůtě. Námitku proti nahlížení do archiválií podle věty první může vznést osoba do 30 dnů ode dne doručení vyrozumění. Z námitky musí být zřejmé, jakých osobních údajůosobních údajů se týká. Nevznese-li osoba námitky ve lhůtě podle věty čtvrté, má se za to, že s nahlížením do archiválií souhlasí. Na doručování a počítání lhůt se vztahuje část druhá správního řádu. (3) Do archiválií vztahujících se k žijící fyzické osobě, jejichž obsahem jsou citlivé osobní údajeosobní údaje13), lze nahlížet jen s předchozím písemným souhlasem této osoby. Archiv požádá dotčenou osobu o souhlas s nahlížením do těchto archiválií. V žádosti uvede údaje podle § 35 odst. 1 písm. a) až c) a e) a f), citlivé osobní údajeosobní údaje osoby, které mají být zpřístupněny, a období, ve kterém bude do archiválií nahlíženo. (4) Za účelem vyrozumění dotčené osoby může archiv požádat příslušný správní úřad na úseku archivnictví a výkonu spisové služby o zjištění nezbytných údajů z informačního systému evidence obyvatel. (5) Správní úřady na úseku archivnictví a výkonu spisové služby mohou na základě žádosti archivu podle odstavce 4 nebo k výkonu působnosti podle tohoto zákona získávat a užívat z informačního systému evidence obyvatel14) údaje o dotčené osobě, a to a) jméno, popřípadě jména, a příjmení, b) datum narození, místo trvalého pobytu nebo druh a adresa místa pobytu, jde-li o cizince, c) datum, místo a okres úmrtí, popřípadě datum úmrtí a stát, na jehož území k úmrtí došlo, jde-li o úmrtí občana mimo území České republiky, d) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den úmrtí. Žádost o výdej údajů z informačního systému evidence obyvatel a výdej údajů z informačního systému evidence obyvatel mohou být uskutečněny způsobem umožňujícím dálkový přístup. (6) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na archiválie vzniklé před 1. lednem 1990 z činnosti státních orgánů. (7) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nevztahují na archiválie vzniklé před 1. lednem 1990 z činnosti bezpečnostních složek podle zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, jakož i společenských organizací a politických stran sdružených v Národní frontě, na archiválie, které již byly před podáním žádosti o nahlížení do nich veřejně přístupné, jakož ani na archiválie, které byly jako dokumenty veřejně přístupné před prohlášením za archiválie15). (8) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nevztahují na archiválie, jejichž obsahem jsou statistické soubory dat, získané při demografických a statistických šetřeních, jestliže osobní údajeosobní údaje obsažené v těchto archiváliích lze před nahlížením anonymizovat. Archiv na základě žádosti v přiměřené době, s ohledem na úkoly archivu a s přihlédnutím k významu archiválií, provede jejich anonymizaci. Po anonymizaci osobních údajůosobních údajů obsažených ve vyžadovaných archiváliích oznámí archiv tuto skutečnost neprodleně žadateli, pokud si to předem písemně vymínil. (9) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nevztahují na původce archiválií; tyto subjekty mohou nahlížet do archiválií, jichž jsou původci, bez omezení. Ustanovení věty první se použije obdobně i na právní nástupce původců archiválií. Ustanovení odstavců 1 až 4 se dále nevztahuje na subjekty uvedené v § 38 odst. 5; tito mohou nahlížet do archiválií, jejichž původcem je stát či územní samosprávný celek, bez omezení. § 38 (1) Nahlížení do archiválií uložených v archivu se odepře, jestliže a) fyzický stav archiválií nahlížení neumožňuje, b) stav zpracování archiválií nahlížení neumožňuje, c) fyzická osoba vznesla námitku proti nahlížení do archiválií, jejichž obsahem jsou její osobní údajeosobní údaje; to neplatí, jde-li o archiválie podle § 37 odst. 7 a 8, d) fyzická osoba nedá souhlas k nahlížení do archiválií, jejichž obsahem jsou její citlivé osobní údajeosobní údaje, e) zvláštní právní předpis nahlížení do archiválií vylučuje nebo žadatel o nahlížení nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem2). (2) Pokud žádosti o nahlížení do archiválií archiv nevyhoví, rozhodne na základě podání badatele příslušný správní úřad na úseku archivnictví a výkonu spisové služby. (3) Pokud bylo nahlížení do archiválií podle odstavce 1 písm. b) odepřeno, archiv na základě žádosti v přiměřené době, s ohledem na úkoly archivu a s přihlédnutím k významu archiválií, provede jejich archivní zpracování. Po archivním zpracování vyžadovaných archiválií archiv tuto skutečnost neprodleně oznámí žadateli, pokud si to žadatel předem písemně vymínil. (4) Nahlížení do archiválií lze v případě uvedeném v odstavci 1 písm. b) výjimečně umožnit vědeckým badatelům a studentům na základě žádosti doložené písemným potvrzením kulturně vědecké instituce o naléhavém časově limitovaném vědeckém nebo výukovém účelu nahlížení. (5) Organizační složky státu, ozbrojené síly, bezpečnostní sbory, zpravodajské služby České republiky, územní samosprávné celky, jakož i osoby, které jsou podle zvláštních právních předpisů16) oprávněny nahlížet do dokumentů, jsou oprávněny nahlížet v archivech do archiválií, jejichž původcem je stát nebo územní samosprávný celek. Je-li nezbytné nahlížet do těchto archiválií mimo archiv, v němž jsou uloženy, mohou být zapůjčeny za předpokladu, že a) vypůjčitel se písemně zaváže, že archiválie v úplnosti vrátí v dohodnuté lhůtě a nepoškozené, b) archiválie I. kategorie, která má být zapůjčena, má v archivu zhotoveny kopie podle § 20 odst. 4. § 39 (1) Archiválie lze vystavovat jen v případě, dovoluje-li to jejich stav, a za podmínek zaručujících jejich ochranu a péči podle tohoto zákona a ochranu osobních údajůosobních údajů podle zvláštního právního předpisu17). (2) Archiválie, které byly na základě smlouvy o úschově svěřeny archivům do úschovy, lze vystavovat jen za podmínek uvedených v odstavci 1 a za podmínek stanovených ve smlouvě o úschově. (3) Archiválie ve vlastnictví České republiky, které jsou uloženy v archivech, lze vystavovat jen za podmínek stanovených v odstavci 1 a na základě smlouvy nebo zápisu18) o výpůjčce. Příslušný archiv, popřípadě jeho zřizovatel, sjedná ve smlouvě nebo zápisu podmínky vystavení a výši pojistného podle zvláštního právního předpisu19). Součástí smlouvy nebo zápisu je soupis zapůjčovaných archiválií a protokol o jejich stavu. (4) Národní kulturní památku lze vystavovat pouze na základě povolení ministerstva. § 40 (1) Každý je oprávněn požádat archiv, kde jsou archiválie uloženy, o pořízení výpisu, opisu nebo kopie archiválií. Ustanovení autorského zákona nejsou větou první dotčena. Pořízením výpisu, opisu nebo kopie archiválie se rozumí i pořízení výpisu, opisu nebo kopie její části. (2) Pořízení výpisu, opisu nebo kopie archiválií se odepře, jestliže jsou splněny podmínky pro odepření nahlížení do archiválií. To neplatí, lze-li výpis, opis nebo kopii archiválie pořídit i bez předchozího archivního zpracování archiválie. (3) Pokud žádosti o pořízení výpisu, opisu nebo kopie archiválií archiv nevyhoví, rozhodne na základě podání badatele příslušný správní úřad na úseku archivnictví a výkonu spisové služby. (4) Prováděcí právní předpis stanoví ceník služeb poskytovaných veřejnými archivy s ohledem na předpokládané možné náklady spojené s pořízením výpisu, opisu nebo kopie archiválií. § 41 Do archiválií uložených mimo archivy lze nahlížet, pořizovat jejich výpisy, opisy nebo kopie pouze se souhlasem vlastníka nebo držitele archiválie a za dodržení podmínek stanovených tímto zákonem a zvláštním právním předpisem2), 17). Díl 5 Soustava archivů a výkon veřejné správy na úseku archivnictví a výkonu spisové služby § 42 (1) Archivy se člení na a) veřejné archivy, b) soukromé archivy. (2) Veřejnými archivy jsou a) Národní archiv, b) Archiv bezpečnostních složek, c) státní oblastní archivy, d) specializované archivy, e) bezpečnostní archivy, f) archivy územních samosprávných celků. (3) Soukromými archivy jsou ostatní archivy zřizované fyzickými nebo právnickými osobami. § 43 Postavení správních úřadů na úseku archivnictví a výkonu spisové služby mají a) ministerstvo, b) Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek a státní oblastní archivy, c) příslušná ministerstva a další ústřední správní úřady, Česká národní bankabanka, bezpečnostní sbory a zpravodajské služby České republiky20), pokud si zřídily specializovaný nebo bezpečnostní archiv; obdobné postavení mají Kancelář Poslanecké sněmovny, Kancelář Senátu a Kancelář prezidenta republiky. § 44 Působnost ministerstva Ministerstvo na úseku archivnictví a výkonu spisové služby a) řídí výkon státní správy v oblasti archivnictví, b) zpracovává koncepci rozvoje archivnictví, c) přezkoumává rozhodnutí Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek a státních oblastních archivů vydaná těmito archivy ve správním řízení, d) řídí odbornou činnost Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek a státních oblastních archivů a ukládá jim odborné archivní úkoly; ostatní archivy v jejich činnosti metodicky usměrňuje a požaduje od nich, aby se podílely na celostátních tematických soupisech archiválií, e) zprošťuje povinnosti zachovávat mlčenlivost podle § 14 odst. 1 zaměstnance ministerstva, Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek a státních oblastních archivů, f) rozhoduje o akreditaci archivů, g) rozhoduje o udělení výjimky podle § 82 odst. 1, h) zajišťuje ochranu a evidenci Národního archivního dědictví, rozhoduje o přehodnocení významu archiválií a o jejich vyřazení z Národního archivního dědictví, i) vyhlašuje inventuru archiválií podle tohoto zákona, j) organizuje celostátní tematické soupisy archiválií, k) zajišťuje mezinárodní spolupráci na úseku archivnictví a organizuje výzkum pramenů k českým dějinám v zahraničí, l) zastupuje Českou republiku v mezinárodních archivních orgánech a organizacích, m) vydává archivní publikace celostátního významu, n) rozhoduje o žádostech vlastníků archiválií o poskytování jednorázových příspěvků a náhrad nezbytných nákladů na péči o archiválie, o) vede evidenci archivů a kulturně vědeckých institucí, v nichž jsou uloženy archiválie, p) vede evidenci správních archivů, q) rozhoduje o návrhu archivu nebo původce, že původce nebo jeho organizační součást jsou povinni ukládat archiválie do jiného než příslušného archivu; působnost příslušného archivu vůči původci nebo jeho organizační součásti plní archiv určený v rozhodnutí, r) schvaluje dohody archivů, případně jejich zřizovatelů o scelení souborů archiválií, s) rozhoduje na návrh archivu, případně jeho zřizovatele o scelení souborů archiválií a o umístění těchto souborů archiválií, t) rozhoduje o vyřazení archivních fondů, archivních sbírek nebo archiválií z evidencí archiválií, u) rozhoduje o prohlášení a o zrušení prohlášení archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části za archivní kulturní památku, v) rozhoduje v dalších věcech na úseku archivnictví a výkonu spisové služby stanovených tímto zákonem, pokud nejsou svěřeny Národnímu archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo státním oblastním archivům. Národní archiv § 45 (1) Národní archiv je správním úřadem a ústředním archivem státu, který je přímo řízený ministerstvem. (2) Národní archiv je organizační složkou státu a účetní jednotkou; jeho rozpočet je součástí rozpočtové kapitoly ministerstva. (3) V čele Národního archivu stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr vnitra. Vůči řediteli Národního archivu plní ministerstvo úlohu nadřízeného služebního orgánu podle zvláštního právního předpisu21). (4) Vnitřní organizaci Národního archivu a jeho řízení upraví organizační řád, který schvaluje ministr vnitra. (5) Sídlem Národního archivu je Praha. § 46 (1) Národní archiv a) kontroluje výkon spisové služby u organizačních složek státu s celostátní působností, státních příspěvkových organizací zřízených těmito organizačními složkami státu a u právnických osob zřízených zákonem s celostátní působností, s výjimkou těch, které si zřídily specializované nebo bezpečnostní archivy, a těch, u nichž tuto působnost vykonává Archiv bezpečnostních složek, b) provádí výběr archiválií ve skartačním řízení u původců uvedených v písmenu a) a u původců uvedených v písmenu c), kteří mají zřízen soukromý archiv nebo kteří požádají o výběr archiválií ve skartačním řízení, c) provádí výběr archiválií mimo skartační řízení u vrcholných a obdobných orgánů politických stran, politických hnutí, občanských sdružení, odborových organizací, organizací zaměstnavatelů, profesních komor, církví a náboženských společností, nadací a nadačních fondů, obecně prospěšných společností, vybraných fyzických osob a vybraných zřizovatelů soukromých archivů, d) provádí výběr archiválií mimo skartační řízení u dokumentů nabídnutých České republice darem nebo ke koupi a u dokumentů nalezených nebo u dokumentů vlastníků, kteří o to požádají, e) rozhoduje o námitkách proti protokolu o provedeném skartačním řízení a protokolu o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení (§ 10 odst. 3 a § 12 odst. 4) podaných původcem nebo vlastníkem dokumentu, u kterého provádí výběr archiválií ve skartačním řízení nebo mimo skartační řízení, f) posuzuje protokoly o provedeném skartačním řízení a o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení specializovaných archivů organizačních složek státu s celostátní působností a jimi zřízených státních příspěvkových organizací a specializovaných archivů právnických osob zřízených zákonem s celostátní působností, g) rozhoduje o podání badatele, kterému nebylo umožněno nahlížení do archiválií nebo pořizování výpisů, opisů nebo kopií archiválií uložených v Národním archivu nebo v soukromých archivech, u nichž provádí výběr archiválií, h) ukládá sankce podle tohoto zákona za správní delikty fyzickým a právnickým osobám, u nichž kontroluje výkon spisové služby a u nichž provádí výběr archiválií ve skartačním řízení nebo mimo skartační řízení, včetně těch, které zřídily specializované archivy nebo soukromé archivy, i) vyhledává v uložených archiváliích dokumenty pro potřeby správních úřadů a ostatních organizačních složek státu, orgánů územních samosprávných celků, právnických a fyzických osob, pořizuje z nich výpisy, opisy a kopie a ověřuje je, j) umožňuje za podmínek stanovených v tomto zákoně nahlížet do uložených archiválií, k) vede příslušnou evidenci archiválií podle tohoto zákona, l) provádí kontrolu archivních kulturních památek a národních kulturních památek, které vede ve své evidenci a které nejsou uloženy v archivech, m) plní na úseku archivnictví úkoly vyplývající z mezinárodních smluv, n) vykonává další pravomoci stanovené tímto nebo jiným zákonem. (2) Národní archiv na úseku archivní péče a) pečuje o archiválie převzaté od původců uvedených v odstavci 1 písm. a) a c) a dále o archiválie vzniklé z činnosti vrcholných orgánů českého státu, Československé republiky, Československé socialistické republiky, České a Slovenské Federativní Republiky, České socialistické republiky, České republiky s výjimkou těch, o něž pečuje Archiv bezpečnostních složek nebo specializované archivy zřízené ministerstvy, dalšími ústředními správními úřady, Kanceláří Poslanecké sněmovny, Kanceláří Senátu, Kanceláří prezidenta republiky, Českou národní bankoubankou, bezpečnostními sbory nebo zpravodajskými službami České republiky, jakož i státních a samosprávních orgánů a organizací pro zemi Českou v minulosti, ústředních orgánů okupační správy v letech 1939 až 1945 a vlády Československé republiky v exilu v letech 1939 až 1945 a o archiválie vzniklé z činnosti centrálních úřadů habsburské monarchie a umožňuje nahlížení do nich, b) přijímá za Českou republiku nabídky ke koupi, k darování a úschově archiválií a uzavírá za Českou republiku příslušné smlouvy, c) poskytuje vlastníkům archiválií bezplatné odborné, informační a poradenské služby, d) provádí prověrku fyzického stavu archivních kulturních památek a národních kulturních památek, pokud jsou u něj uloženy, e) provádí inventuru archiválií vyhlášenou ministerstvem, f) spolupracuje s ostatními archivy a rozvíjí styky s vědeckými, kulturními, školskými a dalšími institucemi za účelem výměny zkušeností v odborných otázkách, ve vědeckém bádání a kulturně výchovném, hospodářském a vlastivědném využívání archiválií, g) provádí vědeckou a výzkumnou činnost v oblasti archivnictví, pomocných věd historických a příbuzných vědních oborů, h) plní úkoly ústředního vědeckovýzkumného pracoviště na úseku preventivní péče o archiválie, konzervace a restaurování archiválií, uchovávání a zpřístupňování nových forem nosičů informací včetně dokumentů v digitální podobě; v této oblasti vykonává funkci odborného metodického a školicího centra, i) zřizuje specializovanou knihovnu pro obor archivnictví a výkonu spisové služby, j) vykonává vydavatelskou a publikační činnost v oboru archivnictví a výkonu spisové služby, dějin správy, pomocných věd historických a historie, k) provádí konzervaci a restaurování archiválií, l) plní další odborné archivní úkoly uložené tímto zákonem. (3) Národní archiv na úseku péče o archiválie v digitální podobě a) ukládá archiválie v digitální podobě vybrané k trvalému uložení veřejnými archivy s výjimkou archiválií vybraných bezpečnostními archivy zpravodajských služeb České republiky, udržuje jejich obsah a zajišťuje jejich trvalou čitelnost, b) zpracovává a zpřístupňuje archiválie v digitální podobě převzaté od původců uvedených v odstavci 1 písm. a) a c) a archiválie v digitální podobě získané podle odstavce 1 písm. d), c) plní metodickou a poradenskou funkci v oblasti předarchivní péče o dokumenty v digitální podobě, digitalizace dokumentů a archiválií. Státní oblastní archivy § 47 (1) Státními oblastními archivy jsou a) Státní oblastní archiv v Praze, b) Státní oblastní archiv v Třeboni, c) Státní oblastní archiv v Plzni, d) Státní oblastní archiv v Litoměřicích, e) Státní oblastní archiv v Zámrsku, f) Moravský zemský archiv v Brně, g) Zemský archiv v Opavě. (2) Státní oblastní archivy jsou správními úřady, které jsou přímo řízeny ministerstvem. (3) Státní oblastní archivy jsou organizačními složkami státu a účetními jednotkami; jejich rozpočty jsou součástí rozpočtové kapitoly ministerstva. (4) V čele státního oblastního archivu stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr vnitra. Vůči řediteli státního oblastního archivu plní ministerstvo úlohu nadřízeného služebního orgánu podle zvláštního právního předpisu21). (5) Sídlem státních oblastních archivů jsou obceobce, podle nichž jsou státní oblastní archivy pojmenovány. (6) Vnitřní organizační jednotkou státních oblastních archivů jsou státní okresní archivy, které jsou uvedeny v příloze č. 4 k tomuto zákonu. Další podrobnosti vnitřní organizace státních oblastních archivů a jejich řízení upraví organizační řády, které schvaluje ministr vnitra. § 48 (1) Správní obvody státních oblastních archivů jsou vymezeny územím krajůúzemím krajů, a to pro a) Státní oblastní archiv v Praze územím krajůúzemím krajů Středočeského a hlavního města Prahy, b) Státní oblastní archiv v Třeboni územím krajeúzemím kraje Jihočeského, c) Státní oblastní archiv v Plzni územím krajůúzemím krajů Karlovarského a Plzeňského, d) Státní oblastní archiv v Litoměřicích územím krajůúzemím krajů Libereckého a Ústeckého, e) Státní oblastní archiv v Zámrsku územím krajůúzemím krajů Královéhradeckého a Pardubického, f) Moravský zemský archiv v Brně územím krajůúzemím krajů Jihomoravského, Vysočina a Zlínského, g) Zemský archiv v Opavě územím krajůúzemím krajů Moravskoslezského a Olomouckého. (2) Územím krajeÚzemím kraje se pro účely stanovení územní působnosti státních oblastních archivů rozumí jeho území ke dni 1. ledna 2000. (3) Určení místní příslušnosti státního oblastního archivu se řídí a) místem trvalého pobytu, je-li původcem, vlastníkem nebo držitelem archiválie fyzická osoba, která není podnikatelem, b) místem podnikání, je-li původcem, vlastníkem nebo držitelem archiválie fyzická osoba, která je podnikatelem, c) sídlem původce, je-li původcem, vlastníkem nebo držitelem archiválie právnická osoba. § 49 (1) Státní oblastní archiv a) kontroluje výkon spisové služby u organizačních složek státu s územní působností vymezenou územím krajeúzemím kraje, okresu nebo obceobce, státních příspěvkových organizací zřízených těmito organizačními složkami státu, státních podniků, právnických osob zřízených zákonem, s výjimkou těch, u kterých tuto působnost vykonává Národní archiv nebo Archiv bezpečnostních složek, nebo které si zřídily specializovaný archiv, u územních samosprávných celků, u organizačních složek a právnických osob, zřízených či založených územním samosprávným celkem, nebo u kterých územní samosprávný celek vykonává funkci zřizovatele, u vysokých škol, s výjimkou těch, které si zřídily specializovaný archiv, u škol, zdravotních pojišťoven a veřejných výzkumných institucí, s výjimkou těch, které si zřídily specializovaný archiv, b) provádí výběr archiválií ve skartačním řízení u původců uvedených v písmenu a) a u původců uvedených v písmenu c), kteří mají zřízen soukromý archiv nebo kteří požádají o výběr archiválií ve skartačním řízení, c) provádí výběr archiválií mimo skartační řízení u podnikatelů zapsaných v obchodním rejstříku, jakož i u politických stran, politických hnutí, občanských sdružení, odborových organizací, organizací zaměstnavatelů, profesních komor, církví a náboženských společností, nadací a nadačních fondů a obecně prospěšných společností, s výjimkou jejich vrcholných orgánů, a u vybraných fyzických osob, d) provádí výběr archiválií mimo skartační řízení u dokumentů nabídnutých České republice darem nebo ke koupi a u dokumentů nalezených nebo u dokumentů vlastníků, kteří o to požádají, e) zprošťuje povinnosti zachovávat mlčenlivost u zaměstnanců (§ 14 odst. 1) nebo zřizovatelů archivů (§ 14 odst. 2), s výjimkou zaměstnanců specializovaných nebo bezpečnostních archivů zřizovaných ministerstvy, dalšími ústředními správními úřady, Kanceláří Poslanecké sněmovny, Kanceláří Senátu, Kanceláří prezidenta republiky, Českou národní bankoubankou, bezpečnostními sbory nebo zpravodajskými službami České republiky, f) rozhoduje o námitkách proti protokolu o provedeném skartačním řízení a protokolu o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení (§ 10 odst. 3 a § 12 odst. 4) podaných původcem nebo vlastníkem dokumentu, u kterého provádí výběr archiválií ve skartačním řízení nebo mimo skartační řízení, g) rozhoduje o námitkách původce nebo vlastníka dokumentu proti protokolu o provedeném skartačním řízení a protokolu o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení Archivu hlavního města Prahy, Archivu města Brna, Archivu města Ostravy, Archivu města Plzně a Archivu města Ústí nad Labem a dohlíží na jejich protokoly o provedeném skartačním řízení a o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení, h) posuzuje protokoly o provedeném skartačním řízení a o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení specializovaných archivů, u nichž tuto působnost nevykonává Národní archiv, i) rozhoduje o uložení ohrožených archiválií, j) rozhoduje o podání badatele, kterému nebylo umožněno nahlížení do archiválií nebo pořizování výpisů, opisů nebo kopií archiválií u něj uložených, k) rozhoduje o podání badatele, kterému nebylo umožněno nahlížení do archiválií nebo pořizování výpisů, opisů nebo kopií archiválií uložených ve specializovaných archivech, s výjimkou specializovaných archivů a bezpečnostních archivů zřízených ministerstvy, dalšími ústředními správními úřady, Kanceláří Poslanecké sněmovny, Kanceláří Senátu, Kanceláří prezidenta republiky, Českou národní bankoubankou, bezpečnostními sbory a zpravodajskými službami České republiky, l) rozhoduje o podání badatele, kterému nebylo umožněno nahlížení do archiválií nebo pořizování výpisů, opisů nebo kopií archiválií v archivech územních samosprávných celků a v soukromých archivech, u nichž provádí výběr archiválií, m) ukládá sankce podle tohoto zákona za správní delikty fyzickým a právnickým osobám, u nichž tuto působnost nevykonává Národní archiv, n) umožňuje za podmínek stanovených v tomto zákoně nahlížet do uložených archiválií, o) vede příslušnou evidenci archiválií podle tohoto zákona, p) provádí kontrolu archivních kulturních památek, které vede ve své evidenci a které nejsou uloženy v archivech, q) plní na úseku archivnictví úkoly vyplývající z mezinárodních smluv, r) vyjadřuje se k žádosti o koncesi podle zvláštního právního předpisu22) a kontroluje stavebně-technický stav a bezpečnostní zajištění provozoven určených k výkonu koncesované živnostiživnosti vedení spisovny, s) vykonává další pravomoci stanovené tímto nebo jiným zákonem. (2) Státní oblastní archiv v oblasti archivní péče a) pečuje o archiválie převzaté od původců uvedených v odstavci 1 písm. a) a c); o archiválie právnických osob zapsaných v obchodním rejstříku pečuje tehdy, jestliže tito původci zanikli bez právního nástupce, b) přijímá za Českou republiku nabídky ke koupi, k darování a úschově archiválií a uzavírá za Českou republiku příslušné smlouvy, c) poskytuje vlastníkům archiválií bezplatné odborné informační a poradenské služby, d) plní úkoly oblastního a okresního vědecko-výzkumného pracoviště na úseku archivnictví, pomocných věd historických a regionální historie, přičemž spolupracuje s ostatními archivy a rozvíjí styky s vědeckými, kulturními, školskými a dalšími institucemi za účelem výměny zkušeností v odborných otázkách, ve vědeckém bádání a kulturně výchovném, hospodářském a vlastivědném využívání archiválií, e) vyhledává v uložených archiváliích dokumenty pro potřeby správních úřadů a ostatních organizačních složek státu, orgánů územních samosprávných celků, právnických a fyzických osob, pořizuje z nich výpisy, opisy a kopie a ověřuje je, f) zřizuje specializované knihovny pro obor archivnictví, spisové služby a regionální historie, g) vykonává vydavatelskou a publikační činnost v oboru archivnictví a spisové služby, dějin správy, pomocných věd historických a historie, h) provádí prověrku fyzického stavu archivních kulturních památek a národních kulturních památek, pokud jsou u něj uloženy, i) provádí inventuru archiválií vyhlášenou ministerstvem, j) provádí konzervaci a restaurování archiválií, k) plní další odborné archivní úkoly uložené tímto zákonem. Další správní úřady na úseku archivnictví a výkonu spisové služby § 50 Příslušná ministerstva, další ústřední správní úřady, Kancelář Poslanecké sněmovny, Kancelář Senátu, Kancelář prezidenta republiky, Česká národní bankabanka, bezpečnostní sbory a zpravodajské služby České republiky, které si zřídily specializované nebo bezpečnostní archivy, a) jejich prostřednictvím dohlížejí na výkon spisové služby u útvarů v jejich řídící působnosti, u jimi zřízených nebo založených organizačních složek a státních příspěvkových organizací nebo jiných právnických osob a dohlížejí na činnost svých správních archivů, b) rozhodují o námitkách původce nebo vlastníka dokumentu proti protokolu o provedeném skartačním řízení a protokolu o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení (§ 10 odst. 3 a § 12 odst. 4) specializovaného nebo bezpečnostního archivu, u kterých vykonávají funkci zřizovatele, c) rozhodují o podání badatele, kterému nebylo umožněno nahlížení do archiválií nebo pořizování výpisů, opisů nebo kopií archiválií uložených ve specializovaných nebo bezpečnostních archivech, u kterých vykonávají funkci zřizovatele, d) zprošťují povinnosti zachovávat mlčenlivost podle § 14 odst. 1 u zaměstnanců zařazených ve specializovaných nebo bezpečnostních archivech, u kterých vykonávají funkci zřizovatele, e) plní další úkoly na úseku výkonu spisové služby uložené tímto zákonem. Specializované archivy § 51 (1) Organizační složky státu, bezpečnostní sbory, zpravodajské služby České republiky, státní příspěvkové organizace, státní podniky, vysoké školy, školy, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, veřejné výzkumné instituce s výjimkou těch, u kterých plní funkci zřizovatele Akademie věd České republiky, a právnické osoby zřízené zákonem mohou zřizovat specializované archivy. (2) Ve specializovaném archivu se ukládají archiválie vzniklé z činnosti jeho zřizovatele nebo z činnosti jeho právních předchůdců a archiválie získané darem nebo koupí. (3) Specializovaný archiv může působit jako archiv, pokud mu byla udělena akreditace. § 52 Specializovaný archiv a) s výjimkou Národního filmového archivu dohlíží na výkon spisové služby u svého zřizovatele a jím zřízených organizačních složek státu a státních příspěvkových organizací, dohlíží na činnost správního archivu svého zřizovatele, pokud ho má zřízen, b) provádí výběr archiválií ve skartačním řízení u původců, u nichž dohlíží na výkon spisové služby, c) provádí výběr archiválií mimo skartační řízení u původců uvedených pod písmenem a) a z dokumentů nabídnutých zřizovateli darem, ke koupi nebo do úschovy a u dokumentů vlastníků, kteří o to požádají, d) vede příslušnou evidenci archiválií podle tohoto zákona, e) vyhledává archiválie pro potřeby správních úřadů a ostatních organizačních složek státu, orgánů územních samosprávných celků, právnických a fyzických osob, pořizuje z nich výpisy, opisy a kopie, f) umožňuje za podmínek stanovených v tomto zákoně nahlížet do archiválií uložených v těchto archivech, g) pečuje o archiválie převzaté od původců uvedených v písmenech a) a c), h) pečuje o archiválie u něj uložené ke dni jeho akreditace, nerozhodne-li ministerstvo v rozhodnutí o akreditaci jinak, i) na žádost předkládá Národnímu archivu nebo příslušnému státnímu oblastnímu archivu k posouzení protokoly o provedeném skartačním řízení a o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení, j) provádí vědeckou, výzkumnou, vydavatelskou a publikační činnost v oblasti archivnictví, pomocných věd historických a vědních oborů souvisejících s obsahem uložených archivních fondů a sbírek, k) zřizuje specializovanou knihovnu v rozsahu nezbytném pro plnění stanovených odborných a vědeckých úkolů, l) provádí prověrku fyzického stavu archivních kulturních památek a národních kulturních památek, pokud jsou u něj uloženy, m) podílí se na sestavování celostátních tematických soupisů archiválií organizovaných ministerstvem, n) provádí inventuru archiválií vyhlášenou ministerstvem, o) plní další odborné archivní úkoly uložené mu zřizovatelem, p) zajišťuje konzervaci a restaurování archiválií. Bezpečnostní archivy § 53 (1) Ministerstvo, Ministerstvo obrany, Ministerstvo zahraničních věcí, Národní bezpečnostní úřad, bezpečnostní sbory a zpravodajské služby České republiky mohou zřizovat bezpečnostní archivy. (2) Bezpečnostní archiv bezpečnostního sboru a zpravodajské služby České republiky a) provádí výběr archiválií ve skartačním řízení u dokumentů vzniklých z činnosti jeho zřizovatele, a to i u těch, u nichž dosud nebyl zrušen stupeň utajení, b) vede v základní evidenci Národního archivního dědictví všechny archivní fondy a archivní sbírky v něm uložené; údaje o archiváliích obsahujících utajované informaceutajované informace se nepředávají do druhotné a ústřední evidence Národního archivního dědictví, c) plní další úkoly specializovaného archivu, s výjimkou úkolu podle § 52 písm. i). (3) Bezpečnostní archiv vyjma bezpečnostních archivů podle odstavce 2 a) provádí výběr archiválií ve skartačním řízení u dokumentů vzniklých z činnosti jeho zřizovatele, u nichž dosud nebyl zrušen stupeň utajení, b) vede v základní evidenci Národního archivního dědictví všechny archivní fondy a archivní sbírky v něm uložené; údaje o archiváliích obsahujících utajované informaceutajované informace se nepředávají do druhotné a ústřední evidence Národního archivního dědictví, c) pečuje o archiválie převzaté od svého zřizovatele, d) provádí inventuru archiválií vyhlášenou ministerstvem, e) plní další odborné archivní úkoly uložené mu zřizovatelem. (4) V případech zrušení stupně utajení u archiválií uložených v bezpečnostních archivech převede bezpečnostní archiv, s výjimkou bezpečnostních archivů zřízených bezpečnostním sborem nebo zpravodajskou službou České republiky, tyto archiválie do specializovaného archivu jeho zřizovatele, pokud je zřízen, jinak do Národního archivu. Bezpečnostní sbory a zpravodajské služby České republiky mohou odepřít nahlížení do archiválií a poskytování kopií, opisů a výpisů z nich, u nichž byl zrušen stupeň utajení, pokud obsahují informace i nadále důležité pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu České republiky. O podání badatele proti odepření nahlížení do archiválií nebo poskytování kopií, opisů a výpisů z nich podle věty druhé rozhodne ředitel příslušného bezpečnostního sboru nebo zpravodajské služby České republiky. (5) Bezpečnostní archiv vyhledává archiválie pro potřeby správních úřadů a ostatních organizačních složek státu, orgánů územních samosprávných celků, právnických a fyzických osob, pořizuje z nich výpisy, opisy a kopie a umožňuje nahlížet do těchto archiválií. (6) Bezpečnostní archiv může působit jako archiv, pokud mu byla udělena akreditace. Archivy územních samosprávných celků § 54 (1) Územní samosprávné celky mohou zřizovat archivy územních samosprávných celků. (2) Územní samosprávné celky, které zřídily archivy územních samosprávných celků, zajišťují jejich prostřednictvím odborné archivní činnosti v působnosti územních samosprávných celků a plnění dalších úkolů v oblasti archivnictví a výkonu spisové služby stanovených tímto zákonem (§ 55 odst. 1). (3) Archiv územního samosprávného celku může působit jako archiv, pokud mu byla udělena akreditace. § 55 (1) Archiv územního samosprávného celku, pokud dále není stanoveno jinak, a) dohlíží na výkon spisové služby u svého zřizovatele a jím zřízených nebo založených organizačních složek a příspěvkových organizací nebo jiných právnických osob, b) umožňuje za podmínek stanovených v tomto zákoně nahlížet do archiválií u něj uložených, c) vede příslušnou evidenci archiválií podle tohoto zákona, d) vyhledává archiválie pro potřeby správních úřadů a ostatních organizačních složek státu, orgánů územních samosprávných celků, právnických a fyzických osob, pořizuje z nich výpisy, opisy a kopie, e) předkládá příslušnému státnímu oblastnímu archivu skartační návrhy k posouzení a k provedení výběru archiválií, f) pečuje o archiválie vzniklé z činnosti původců uvedených v písmenu a), g) provádí prověrku fyzického stavu archivních kulturních památek a národních kulturních památek, pokud jsou u něj uloženy, h) podílí se na sestavování celostátních tematických soupisů archiválií organizovaných ministerstvem, i) provádí konzervaci a restaurování archiválií, j) provádí inventuru archiválií vyhlášenou ministerstvem, k) provádí vědeckou, výzkumnou a vydavatelskou činnost v oblasti archivnictví, pomocných věd historických, dějin správy, regionálních dějin, dějin měst a obcíobcí, historické vlastivědy a příbuzných oborů, l) zřizuje specializovanou knihovnu v rozsahu nezbytném pro plnění stanovených odborných a vědeckých úkolů, m) plní další odborné archivní úkoly na úseku archivnictví a výkonu spisové služby, určené zřizovatelem. (2) Akreditací archivu územního samosprávného celku vzniká jeho zřizovateli nárok na poskytnutí bezplatné odborné pomoci ze strany Národního archivu nebo příslušného státního oblastního archivu. Soukromé archivy § 56 (1) Soukromý archiv může zřídit fyzická nebo právnická osoba, která nezřizuje archiv podle předchozích ustanovení tohoto zákona. (2) Soukromý archiv může působit jako archiv, pokud mu byla udělena akreditace. (3) Akreditací soukromého archivu vzniká jeho zřizovateli nárok na poskytnutí bezplatné odborné pomoci ze strany Národního archivu nebo příslušného státního oblastního archivu. (4) Zřizovatel soukromého archivu, který byl akreditován, má nárok na poskytnutí jednorázového ročního státního příspěvku na provoz soukromého archivu. Jeho výši s ohledem na možné náklady na provoz soukromého archivu, péči o archiválie ve vlastnictví zřizovatele nebo jím zřizovaných právnických osob a jejich ochranu stanoví prováděcí právní předpis. (5) Žádost o poskytnutí jednorázového ročního státního příspěvku na provoz soukromého archivu zřizovatel archivu poprvé uplatní do 6 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o akreditaci soukromého archivu nejpozději však do 30. listopadu roku, v němž byla akreditace udělena. Nabude-li rozhodnutí o akreditaci soukromého archivu právní moci po 30. dubnu kalendářního roku, zřizovatel archivu uplatní žádost o poskytnutí jednorázového ročního státního příspěvku na provoz soukromého archivu na příští rok současně se žádostí podle věty první. V dalších letech je zřizovatel povinen uplatnit žádost o tento příspěvek vždy do 30. dubna předchozího kalendářního roku. Žádost se předkládá ministerstvu. Není-li žádost uplatněna ve stanovené lhůtě, nárok na poskytnutí příspěvku v příslušném kalendářním roce zaniká. § 57 Soukromý archiv a) vede příslušnou evidenci archiválií podle tohoto zákona, b) umožňuje za podmínek stanovených v tomto zákoně nahlížet do uložených archiválií; v soukromém archivu zřizovaném registrovanou církví nebo náboženskou společností, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštních práv22a), se nahlížení do archiválií řídí tímto zákonem a vnitřním předpisem registrované církve nebo náboženské společnosti, c) předkládá Národnímu archivu nebo příslušnému státnímu oblastnímu archivu skartační návrhy k posouzení a k provedení výběru archiválií, d) pečuje o archiválie svého zřizovatele a jeho právních předchůdců, pokud tak stanoví příslušný archiv při jejich výběru, e) pečuje o archiválie jiných právnických nebo fyzických osob, které si je v soukromém archivu uložily na základě smlouvy o úschově, a o archiválie osob, které je prodaly nebo darovaly jeho zřizovateli, f) provádí prověrku fyzického stavu archivních kulturních památek a národních kulturních památek, pokud jsou u něj uloženy, g) podílí se na sestavování celostátních tematických soupisů archiválií organizovaných ministerstvem, h) provádí inventuru archiválií vyhlášenou ministerstvem. Díl 6 Akreditace archivů a povinnosti zřizovatelů archivů § 58 Akreditace archivů (1) Žádost o akreditaci archivu musí obsahovat a) jméno, příjmení, místo trvalého pobytu a datum narození, je-li zřizovatelem fyzická osoba, b) název, identifikační číslo a sídlo, je-li zřizovatelem právnická osoba, c) název a sídlo archivu, d) postavení archivu v organizační struktuře, je-li zřizovatelem právnická osoba, e) účel zřízení archivu, f) podklady pro rozhodnutí, zda archiv splňuje podmínky stanovené v § 61, g) kopie evidenčních listů Národního archivního dědictví s údaji o archiváliích, o něž bude archiv pečovat. (2) Ministerstvo akreditaci archivu neudělí, jestliže a) archiv nesplňuje podmínky stanovené v § 61, b) archiv není schopen vést základní evidenci Národního archivního dědictví v souladu s tímto zákonem, c) není nezbytné specializovaný archiv zřídit, nebo d) archiválie uvedené v odstavci 1 písm. g) byly vybrány jako archiválie v rozporu s právními předpisy. (3) Platnost akreditace archivu je vůči právnímu nástupci zřizovatele zachována pouze v případě archivů územních samosprávných celků, dojde-li ke sloučení obcíobcí nebo k připojení obceobce podle zvláštního právního předpisu23). (4) Zemře-li fyzická osoba, která je zřizovatelem akreditovaného soukromého archivu nebo na kterou přešla akreditace podle tohoto zákona (dále jen „zřizovatel“), mohou v provozování archivu pokračovat až do skončení řízení o projednávání dědictví a) dědicové ze zákona, pokud není dědiců ze závěti, b) dědicové ze závěti a pozůstalý manžel, i když není dědicem, je-li spoluvlastníkem majetku používaného k provozování archivu, c) pozůstalý manžel splňující podmínku uvedenou v písmenu b), pokud v provozování archivu nepokračují dědicové, d) správce dědictví, pokud byl pro zachování provozování archivu ustanoven orgánem projednávajícím dědictví. Pokud osoby uvedené v písmenech a) až c) hodlají pokračovat v provozování archivu, jsou povinny oznámit tuto skutečnost ministerstvu písemně ve lhůtě 3 měsíců ode dne úmrtí zřizovatele. Správce dědictví je povinen oznámit pokračování v provozování archivu ministerstvu písemně ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy byl do této funkce ustanoven. Po skončení řízení o dědictví mohou osoby uvedené v písmenech a) až c) pokračovat v provozování archivu, jen jsou-li nadále splněny všechny podmínky pro provozování archivu. (5) Zřizovatel archivu je povinen bez zbytečného odkladu oznámit ministerstvu všechny změny skutečností, které byly uvedeny v žádosti o akreditaci archivu, zejména změny ve splňování podmínek stanovených v § 61. (6) Do 3 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení akreditace vydá zřizovatel archivu badatelský řád. § 59 Odnětí akreditace (1) Zjistí-li ministerstvo, že zřizovatel archivu nedodržuje podmínky, za nichž byla akreditace udělena, uloží mu povinnost zjištěné nedostatky odstranit a stanoví lhůtu, v níž musí být odstraněny. Tato lhůta nesmí být delší než 1 rok. (2) Postupem podle odstavce 1 nejsou dotčena ustanovení § 27 odst. 3 a § 32 odst. 3 až 5. (3) Jestliže zřizovatel ve stanovené lhůtě nesplní povinnosti uložené podle odstavce 1, ministerstvo akreditaci odejme. (4) Ministerstvo může akreditaci odejmout, pokud zřizovatel archivu opakovaně neplní jiné povinnosti než uvedené v odstavci 1, uložené mu rozhodnutím správního úřadu na úseku archivnictví a výkonu spisové služby podle tohoto zákona. (5) Akreditaci ministerstvo odejme, požádá-li o to zřizovatel archivu. V tomto případě ministerstvo správní rozhodnutí nevydává. (6) V případě odnětí akreditace ministerstvo rozhodne, kde bude archiválie uložena. Dojde-li k odejmutí akreditace podle odstavce 3 nebo 4, ministerstvo rozhodne, kde bude archiválie na náklady vlastníka archiválie uložena. § 60 Zánik akreditace (1) V případě zániku nebo zrušení právnické osoby, která je zřizovatelem archivu, akreditace zaniká a nepřechází na právního nástupce. (2) V případě úmrtí fyzické osoby, která je zřizovatelem archivu, akreditace zaniká, pokud se nepostupovalo podle § 58 odst. 4. § 61 (1) Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek, státní oblastní archivy, zřizovatelé ostatních veřejných archivů a zřizovatelé soukromých archivů jsou povinni zajistit, že budou splňovány stavebně-technické, prostorové, bezpečnostní, materiální, finanční a personální podmínky pro péči o archiválie a jejich ochranu. (2) V rámci splňování stavebně-technických podmínek podle odstavce 1 musí být zajištěno, aby a) budova archivu nebyla umístěna v záplavových územích a v ochranných pásmech vzletových a přistávacích drah letišť, b) budova archivu byla situována mimo oblasti plynného a prašného znečištění, c) v prostorech pro umístění archiválií nevedly vodovodní, teplovodní, parovodní a plynová potrubí a dešťová a splašková kanalizace, d) prostory pro umístění archiválií byly umístěny nad hladinou spodní vody, bylo zajištěno přirozené nebo umělé větrání k udržování stanovené teploty a relativní vlhkosti vzduchu a prostory byly opatřeny přístroji k měření těchto hodnot, e) prostory k uložení archiválií s magnetickým záznamem byly chráněny před účinky elektromagnetického pole. (3) V rámci splňování prostorových podmínek podle odstavce 1 musí být zajištěno, aby a) prostory archivu byly rozděleny na prostory s přístupem veřejnosti a prostory bez přístupu veřejnosti, přičemž komunikační trasy obou oddělených částí se neprotínaly, b) místnost pro příjem a zpracování archiválií, místnost pro uložení archiválií, místnost pro očistu, dezinfekci, konzervaci, restaurování a reprografické zpracování archiválií a místnost pro uložení archiválií rezervovaných ke studiu, jsou-li zřízeny, byly vždy v prostorách bez přístupu veřejnosti, c) v prostorách s přístupem veřejnosti byla zřízena místnost určená k nahlížení do archiválií (dále jen „badatelna“), d) uložení archiválií v místnostech pro uložení archiválií bylo zaznamenáno v plánu uložení archiválií a tento plán byl po každé změně v umístění uložených archiválií neprodleně aktualizován. (4) V rámci splňování bezpečnostních podmínek podle odstavce 1 musí být zajištěno, aby a) budovy archivů měly zpracovánu bezpečnostní dokumentaci, jejíž součástí musí být opatření proti vniknutí nepovolaných osob do archivních prostor, proti krádeži archiválií a proti teroristickým útokům; u specializovaných archivů a bezpečnostních archivů též opatření zajišťující objektovou bezpečnost, b) budovy archivů měly zpracovánu požární dokumentaci, byly vybaveny elektronickou požární signalizací a ručními hasicími přístroji a aby v prostorách pro uložení archiválií byly pouze práškové hasicí přístroje, c) mechanická a elektronická zabezpečovací zařízení umísťovaná na okna a dveře byla na plášti budovy do výše druhého nadzemního podlaží nebo vyššího podlaží, do něhož by bylo možno vniknout z vodorovných prvků konstrukce budovy, a uvnitř budovy na všech místech, kde se stýkají prostory veřejnosti přístupné a veřejnosti nepřístupné, d) archivní prostory bez přístupu veřejnosti byly zajištěny ochranným mechanickým a elektronickým zabezpečovacím zařízením proti přístupu nepovolaných osob a proti násilnému vniknutí, e) klíče od všech vstupů do archivních prostor byly uloženy u pověřeného zaměstnance archivu, který je povinen vést evidenci jejich výdeje a vracení, a aby v případech, kdy je vstup do archivních prostor ovládán elektronicky, byla stanovena přístupová práva jednotlivých zaměstnanců archivu, f) archivní prostory, v nichž jsou uloženy národní kulturní památky, byly nepřetržitě střeženy. (5) V rámci splňování materiálních podmínek podle odstavce 1 musí být zajištěno, aby a) archiv byl vybaven zařízením pro pořizování kopií archiválií, a pokud spravuje mikrografické záznamy, též čtecími přístroji na mikrofilmy, b) archivní prostory, v nichž jsou uloženy archiválie, byly vybaveny regály pro uložení archiválií, a je-li toho třeba, i speciálními ukládacími prostředky pro uložení map, plánů, technické dokumentace a archiválií velkých formátů, filmových a fotografických záznamů, zvukových a audiovizuálních archiválií a archiválií v digitální podobě, c) vybavení badatelny umožňovalo použití přenosných prostředků výpočetní techniky. (6) Splňováním finančních podmínek podle odstavce 1 se rozumí zajištění povinných minimálních průměrných ročních nákladů v rozpočtu zřizovatele na provoz archivu vypočtených jako součin částky průměrných nákladů na 1 běžný metr archiválií a celkového množství uložených archiválií, počítaného v běžných metrech. (7) V rámci splňování personálních podmínek podle odstavce 1 musí být zajištěno, aby a) vedoucí pracovní místa v archivu byla obsazena zaměstnanci s vysokoškolským vzděláním archivního nebo historického směru nebo v příslušném speciálním oboru, b) připadl nejméně 1 zaměstnanec na správu 2000 běžných metrů archiválií písemného charakteru, c) byl dostatečný počet zaměstnanců v badatelně tak, aby 1 zaměstnanec připadl na 10 badatelů denně. (8) Údaje o archivních prostorách včetně stavebně-technické dokumentace a statických výpočtů jsou zřizovatelé archivů povinni vést v souladu se skutečným stavem. Výsledky měření teploty a relativní vlhkosti vzduchu zachycující výkyvy sledovaných údajů mimo povolenou toleranci se uchovávají po dobu nejméně 10 let. (9) Nosnost podlah v prostorách pro uložení archiválií, teploty a relativní vlhkost vzduchu v prostorách pro uložení archiválií a výši průměrných ročních nákladů na 1 běžný metr archiválií stanoví prováděcí právní předpis. § 62 Výroční zprávy o činnosti archivů (1) Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek, státní oblastní archivy, bezpečnostní archivy, specializované archivy s výjimkou specializovaných archivů zřízených státními příspěvkovými organizacemi, státními podniky, vysokými školami, školami a veřejnými výzkumnými institucemi jsou povinny zpracovat výroční zprávy o své činnosti a do konce měsíce února následujícího kalendářního roku je předat ministerstvu a zveřejnit je v informačních systémech s možností dálkového přístupu. Ve stejné lhůtě jsou povinny zpracovat výroční zprávy o své činnosti a předat je Národnímu archivu nebo příslušnému státnímu oblastnímu archivu i specializované archivy státních příspěvkových organizací, státních podniků, vysokých škol, škol a veřejných výzkumných institucí, archivy územních samosprávných celků a soukromé archivy. (2) Výroční zpráva o činnosti archivu obsahuje údaje o a) personálních podmínkách archivu, b) celkovém množství uložených archiválií, c) výběru, zpracování a využívání archiválií, d) stavu archiválií, e) konzervaci a restaurování archiválií. (3) Výroční zprávy bezpečnostních archivů obsahují pouze údaje o archivních sbírkách nebo archivních fondech, u kterých byl zrušen stupeň utajení, a údaje uvedené v odstavci 2 písm. b) až e). HLAVA III SPISOVÁ SLUŽBA § 63 (1) Spisovou službu vykonávají a) veřejnoprávní původci uvedení v § 3 odst. 1 písm. a) až e) a i) až m), b) kraje, c) hlavní město Praha, d) obceobce s pověřeným obecním úřadem a obceobce se stavebním nebo matričním úřadem, e) městská část nebo městský obvod územně členěného statutárního města a městská část hlavního města Prahy, na něž byla statutem přenesena alespoň část působnosti obceobce s pověřeným obecním úřadem nebo působnosti obceobce se stavebním nebo matričním úřadem, (dále jen „určení původci“). (2) ObceObce neuvedené v odstavci 1 a veřejnoprávní původci uvedení v § 3 odst. 1 písm. g) a h) vykonávají spisovou službu v rozsahu ustanovení § 64 odst. 1 až 4, § 65 odst. 1 až 4, § 67, § 68 odst. 1, § 68a a 69a. (3) Veřejnoprávní původci uvedení v § 3 odst. 1 písm. a) až e) a i) až m), kraje a hlavní město Praha vykonávají spisovou službu v elektronické podobě v elektronických systémech spisové služby; vyžaduje-li to zvláštní povaha jejich působnosti, mohou vykonávat spisovou službu v listinné podobě. Veřejnoprávní původci uvedení v 3 odst. 1 písm. g) a h) a obceobce vykonávají spisovou službu v elektronické podobě v elektronických systémech spisové služby nebo v listinné podobě. (4) Subjekty uvedené v odstavcích 1 a 2, které v době účinnosti tohoto zákona neprováděly evidenci dokumentů nebo nevykonávaly spisovou službu v elektronické podobě v elektronických systémech spisové služby podle odstavce 3, jsou povinny naplnit ustanovení odstavce 3 nejpozději do jednoho roku po nabytí účinnosti tohoto zákona. Subjekty uvedené v odstavcích 1 a 2, které v době účinnosti vykonávaly evidenci dokumentů v listinné podobě, jsou povinny vykonávat evidenci dokumentů v elektronickém systému spisové služby nejpozději do šesti měsíců po nabytí účinnosti tohoto zákona. § 64 Příjem, označování, evidence a rozdělování dokumentů (1) Určení původci zajistí příjem dokumentů. Doručené dokumenty i dokumenty vytvořené určeným původcem, s výjimkou dokumentů obsahujících chybný formát nebo počítačový program, které jsou způsobilé přivodit škodu na výpočetní technice určeného původce, a dokumentů podléhajících zvláštní evidenci nebo nepodléhajících evidenci, které určený původce uvede ve svém spisovém řádu, se v den, kdy byly určenému původci doručeny nebo určeným původcem vytvořeny, opatří jednoznačným identifikátorem. (2) Jednoznačný identifikátor podle odstavce 1 je označení dokumentu zajišťující jeho nezaměnitelnost. Jednoznačný identifikátor musí být s dokumentem spojen. (3) Dokumenty opatřené jednoznačným identifikátorem se evidují v evidenci dokumentů. Záznam o dokumentu v evidenci dokumentů je spojen s dokumentem jednoznačným identifikátorem. (4) Dokumenty evidované podle odstavce 3 se předají příslušné organizační součásti určeného původce nebo osobě k tomu pověřené, o čemž se učiní záznam v příslušné evidenci dokumentů. § 64a Nakládání s dokumenty označenými „NATO UNCLASSIFIED“ nebo „LIMITE“ (1) Dokument poskytnutý Organizací Severoatlantické smlouvy nebo Evropskou unií je v zájmu bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti nebo ochrany práv třetích osob chráněn uvedenými původci označením „NATO UNCLASSIFIED“ nebo „LIMITE“. V České republice je toto označení respektováno z důvodů plnění povinností vyplývajících pro Českou republiku z jejího členství v Organizaci Severoatlantické smlouvy nebo Evropské unii; s takovým dokumentem se může seznamovat osoba, která jej nezbytně potřebuje k výkonu své funkce, k pracovní nebo jiné obdobné činnosti. Jiné osobě může být takový dokument poskytnut se souhlasem původce a za jím stanovených podmínek. (2) S dokumentem podle odstavce 1 se nakládá tak, aby se s ním neseznámila neoprávněná osoba. (3) Orgán veřejné moci, právnická osoba nebo fyzická osoba nesmí označovat dokumenty u nich vzniklé textem „NATO UNCLASSIFIED“ nebo „LIMITE“. § 65 Vyřizování a podepisování dokumentů (1) Při vyřizování dokumentů se všechny dokumenty týkající se téže věci spojí ve spis. Dokumenty v analogové podobě se vzájemně spojí fyzicky, dokumenty v digitální podobě se vzájemně spojí prostřednictvím metadat, vzájemné spojení dokumentu v analogové podobě a dokumentu v digitální podobě se činí pomocí odkazů. (2) Vyřízením spisu se rozumí zpracování návrhu, jeho schválení, vyhotovení, podepsání a vypravení rozhodnutí nebo jiné formy vyřízení. (3) Má-li být dokument vyvěšen na úřední desce, činí se tak vyvěšením jeho stejnopisu opatřeného datem vyvěšení. Po sejmutí se vyvěšený stejnopis opatří datem sejmutí a zařadí do příslušného spisu jako doklad o vyvěšení dokumentu na úřední desce. Ustanovení věty první a druhé se nevztahuje na zveřejňování dokumentů na elektronické úřední desce. (4) Dokumenty určeného původce podepisuje jeho statutární orgán nebo jiná osoba oprávněná za něj jednat anebo osoba, která k tomu byla statutárním orgánem pověřena. (5) Po vyřízení věci se spis uzavře. Uzavřením spisu se rozumí kompletace všech dokumentů patřících do spisu, převedení dokumentů v digitální podobě do výstupního datového formátu a kontrola a doplnění údajů podle § 66 před uložením do spisovny. (6) Z uzavřeného spisu nesmějí být vyjímány jednotlivé dokumenty. Uzavřený spis je možno připojit k jinému spisu, pokud neuplynula jeho skartační lhůta. (7) Použití razítek se státním znakem, zaručeného elektronického podpisuelektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb (dále jen „uznávaný elektronický podpiselektronický podpis“), elektronické značky založené na kvalifikovaném systémovém certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb (dále jen „elektronická značka“) a kvalifikovaného časového razítka upraví určený původce ve spisovém řádu. § 66 Spisový řád (1) Určení původci vydají spisový řád. (2) Součástí spisového řádu je spisový a skartační plán. Spisový a skartační plán obsahuje seznam typů dokumentů roztříděných do věcných skupin s vyznačenými spisovými znaky, skartačními znaky a skartačními lhůtami. (3) Určení původci označují dokumenty spisovými znaky, skartačními znaky a skartačními lhůtami podle spisového a skartačního plánu. (4) Změnu skartační lhůty dokumentu po jejím uplynutí lze provést po schválení příslušným archivem. § 67 Odesílání dokumentů Do vlastních rukou adresáta odesílají určení původci dokumenty, u nichž je nutno, aby doručení bylo doloženo, nebo je-li to stanoveno zvláštními právními předpisy26). Doklad stvrzující, že dokument byl doručen nebo že poštovní zásilka obsahující dokument byla dodána, včetně dne, kdy se tak stalo, se po vrácení určeným původcům připojí k příslušnému spisu. § 68 Ukládání dokumentů (1) Všechny vyřízené spisy a jiné dokumenty určeného původce jsou po dobu trvání skartační lhůty uloženy ve spisovně. Dokumenty mohou být uloženy též ve správním archivu, pokud jej určený původce zřídil. Dokumenty se ukládají zpravidla ihned po jejich vyřízení, pokud povaha věci nevyžaduje, aby zpracovatel měl vyřízený dokument déle; tato skutečnost se poznamenává v evidenci podle § 64. (2) Pro nahlížení do dokumentů uložených ve spisovně nebo ve správním archivu správního orgánu nebo soudu platí obecná ustanovení o nahlížení do spisů v řízení před správním orgánem nebo soudem; to neplatí, jestliže dokumenty před uložením ve spisovně nebo ve správním archivu byly veřejně přístupné. Nahlížení do dokumentů obsahujících utajované informaceutajované informace, poskytování jejich opisů, výpisů a kopií se řídí zvláštním právním předpisem2). (3) V případě zániku určeného původce převezme spisovnu nebo správní archiv jeho právní nástupce, zřizovatel nebo ten, na něhož přechází působnost zaniklého určeného původce; je-li právních nástupců více a nedojde-li mezi nimi k dohodě, rozhodne o převzetí spisovny nebo správního archivu příslušný správní úřad na úseku archivnictví a výkonu spisové služby dohlížející na provádění skartačního řízení. (4) Budova, v níž je umístěna spisovna nebo správní archiv, musí splňovat tyto podmínky a) prostory pro uložení dokumentů nesmí být ohroženy povodněmi, b) musí pro ni být zpracována požární dokumentace a musí být vybavena ručními hasicími přístroji; v prostorách pro uložení dokumentů musí být umístěny pouze práškové hasicí přístroje, c) v prostorách pro uložení dokumentů nesmí vést vodovodní, teplovodní, parovodní nebo plynovodní potrubí a dešťová a splašková kanalizace, d) prostory pro uložení dokumentů musí být vybaveny regály pro uložení dokumentů, e) prostory pro uložení dokumentů musí být zajištěny proti vstupu nepovolané osoby. § 68a Spisová rozluka (1) Při zrušení určeného původce se provádí spisová rozluka. (2) Spisovou rozluku připravuje před datem svého zrušení určený původce, provádí ji právní nástupce zrušeného určeného původce, a není-li ho, likvidátor. (3) Uzavřené a uložené spisy, jimž uplynula skartační lhůta, se zařadí do skartačního řízení podle § 7 až 9. (4) Uzavřené spisy, jimž neuplynula skartační lhůta, se uloží do spisovny nebo správního archivu určeného původce, který je právním nástupcem zrušeného určeného původce, a není-li ho, zajistí jejich uložení likvidátor po projednání s příslušným archivem. Předávané spisy a dokumenty se zapíší do předávacího seznamu. (5) Nevyřízené spisy se předají určenému původci, na kterého přešla působnost k jejich vyřízení. Předávané spisy a dokumenty se zapíší do předávacího seznamu. Určený původce, který je právním nástupcem zrušeného určeného původce, takto zapsané spisy a dokumenty převezme a zaeviduje podle § 64. (6) Určení původci stanoví postup při provádění spisové rozluky ve spisových řádech. (7) Ustanovení odstavců 1 až 6 se použijí obdobně pro zrušení organizačních součástí určených původců. § 69 (1) Ministerstva a další ústřední správní úřady zřizují správní archiv. Jeho zřízení oznamují ministerstvu. (2) Určení původci neuvedení v odstavci 1 mohou zřídit správní archiv se souhlasem ministerstva. (3) Správní archiv, s výjimkou správních archivů zřízených zřizovateli uvedenými v § 50 a v § 51 odst. 1, a) dohlíží na výkon spisové služby u útvarů v řídící působnosti svého zřizovatele, b) přebírá dokumenty od zrušených původců, u kterých dohlíží na výkon spisové služby, a plní úkoly těchto původců při výběru archiválií, c) přejímá ze spisovny dokumenty se skartačními lhůtami delšími než 5 let, eviduje je, pečuje o ně, umožňuje nahlížení do nich a poskytování opisů, výpisů a kopií, d) připravuje výběr archiválií ve skartačním řízení, e) kompletuje dokumenty určeného původce, které budou ve skartačním řízení vybrány jako archiválie, za stanovené období a sestavuje k nim prozatímní inventární seznam, jehož stejnopis předává příslušnému archivu; prozatímním inventárním seznamem se rozumí základní seznam všech inventárních jednotek archivního souboru nebo jeho částí. (4) Určení původci, kteří zřídili správní archiv, stanoví ve svých spisových řádech lhůtu, po niž budou dokumenty uloženy ve spisovně. Po uplynutí této lhůty se dokumenty, jejichž skartační lhůta je delší než lhůta pro uložení dokumentů ve spisovně, předají do správního archivu. § 69a Zvláštní ustanovení o dokumentech v digitální podobě (1) Není-li doručený dokument v digitální podobě opatřen uznávaným elektronickým podpisemelektronickým podpisem, elektronickou značkou nebo kvalifikovaným časovým razítkem, určený původce jej opatří kvalifikovaným časovým razítkem. (2) Je-li doručený dokument v digitální podobě opatřen uznávaným elektronickým podpisemelektronickým podpisem, elektronickou značkou nebo kvalifikovaným časovým razítkem, určený původce a) ověří platnost uznávaného elektronického podpisuelektronického podpisu, elektronické značky nebo kvalifikovaného časového razítka a platnost kvalifikovaného certifikátu nebo kvalifikovaného systémového certifikátu, b) zaznamená údaje o výsledku ověření podle písmena a) a uchová je spolu s doručeným dokumentem v digitální podobě. (3) Uchovávání dokumentu v digitální podobě provádí určený původce postupem zaručujícím věrohodnost původu dokumentu, neporušitelnost jeho obsahu a čitelnost dokumentu, a to včetně údajů prokazujících existenci dokumentu v digitální podobě v čase. Tyto vlastnosti musí být zachovány po dobu skartační lhůty dokumentu. Je-li potřeba zachování věrohodnosti původu dokumentu kratší než skartační lhůta dokumentu, uvede to určený původce ve svém spisovém a skartačním plánu. (4) Převádění dokumentu v analogové podobě na dokument v digitální podobě a naopak a změnu formátu dokumentu v digitální podobě provádí určený původce postupem zaručujícím věrohodnost původu dokumentu, neporušitelnost jeho obsahu, čitelnost dokumentu a bezpečnost procesu převádění nebo změny formátu. (5) Připojení údajů, které vznikly při přípravě dokumentu k uchování podle odstavce 3 nebo při převedení či změně formátu dokumentu podle odstavce 4 a které jsou pro uchování dokumentu nebo převedení či změnu formátu dokumentu nezbytné, se nepovažuje za porušení obsahu dokumentu. (6) Před převedením dokumentu v digitální podobě na dokument v analogové podobě nebo změnou formátu dokumentu v digitální podobě ověří určený původce platnost uznávaného elektronického podpisuelektronického podpisu, elektronické značky nebo kvalifikovaného časového razítka, je-li jimi dokument v digitální podobě opatřen. Údaje o výsledku ověření a datum převedení dokumentu v digitální podobě na dokument v analogové podobě nebo datum změny formátu dokumentu v digitální podobě určený původce zaznamená a uchová je spolu s dokumentem vzniklým převedením nebo změnou formátu. (7) Dokument v digitální podobě vzniklý převedením z dokumentu v analogové podobě nebo změnou formátu dokumentu v digitální podobě doplněný o datum převedení opatří určený původce uznávaným elektronickým podpisemelektronickým podpisem osoby odpovědné za převedení z dokumentu v analogové podobě nebo změnu formátu dokumentu v digitální podobě, nebo svojí elektronickou značkou a kvalifikovaným časovým razítkem. (8) Neprokáže-li se opak, dokument v digitální podobě se považuje za pravý, byl-li podepsán platným uznávaným elektronickým podpisemelektronickým podpisem nebo označen platnou elektronickou značkou osoby, která k tomu byla v okamžiku podepsání nebo označení oprávněna, osoby odpovědné za převedení z dokumentu v analogové podobě nebo změnu formátu dokumentu v digitální podobě nebo osoby odpovědné za provedení autorizované konverze dokumentů a opatřen kvalifikovaným časovým razítkem. Ustanovení věty první se vztahuje i na dokumenty vzniklé z činnosti původců, kteří nejsou určenými původci. § 70 (1) Prováděcí právní předpis stanoví podrobnosti výkonu spisové služby, a to a) příjem dokumentů, b) označování a evidenci dokumentů, c) rozdělování dokumentů, d) oběh dokumentů, e) vyřizování dokumentů, f) vyhotovování dokumentů, g) podepisování dokumentů a užívání razítek, h) odesílání dokumentů, i) ukládání dokumentů, j) vyřazování dokumentů, k) výstupní datové formáty dokumentů v digitální podobě, l) spisovou rozluku. (2) Národní standard pro elektronické systémy spisové služby, který ministerstvo zveřejní ve Věstníku ministerstva a způsobem umožňujícím dálkový přístup, stanoví požadavky na elektronické systémy spisové služby, a to a) příjem dokumentů, b) označování a evidenci dokumentů, c) vyhledávání, odesílání a zobrazování dokumentů, d) ukládání dokumentů, e) vyřazování dokumentů a výběr archiválií, f) dokumentace životního cyklu elektronického systému spisové služby, g) spisový a skartační plán, h) transakční protokol, i) správcovské funkce, j) metadata. HLAVA IV KONTROLA VE VĚCECH ARCHIVNICTVÍ A SPISOVÉ SLUŽBY § 71 (1) Kontrolu dodržování povinností na úseku archivnictví a výkonu spisové služby vykonávají a) ministerstvo u všech určených původců a archivů s výjimkou zpravodajských služeb České republiky a jejich archivů, zejména u 1. Národního archivu, 2. Archivu bezpečnostních složek, 3. státních oblastních archivů, 4. ozbrojených sil, 5. bezpečnostních sborů, 6. specializovaných archivů a bezpečnostních archivů zřízených ministerstvy, jinými ústředními správními úřady, Kanceláří Poslanecké sněmovny, Kanceláří Senátu, Kanceláří prezidenta republiky, Českou národní bankoubankou nebo bezpečnostními sbory, b) Národní archiv u 1. organizačních složek státu s celostátní působností a státních příspěvkových organizací zřízených těmito organizačními složkami státu a u jimi zřízených specializovaných archivů, s výjimkou organizačních složek státu a specializovaných archivů podle písmena a), 2. státních příspěvkových organizací zřízených zákonem a u jimi zřízených specializovaných archivů, 3. vědeckých výzkumných institucí, u kterých plní funkci zřizovatele Akademie věd České republiky, 4. právnických osob zřízených zákonem s celostátní působností a u jimi zřízených specializovaných archivů, 5. soukromých archivů, pokud je jejich zřizovatelem subjekt uvedený v § 46 odst. 1, a jejich zřizovatelů, 6. kulturně vědeckých institucí, pokud mají ve své péči archiválie, které vede v druhotné evidenci Národního kulturního dědictví Národní archiv, 7. vlastníků a držitelů archiválií uložených mimo archiv, které vede v základní evidenci Národní archiv, 8. u soukromoprávních původců, pokud jde o povinnost stanovenou v § 3 odst. 2, c) státní oblastní archivy podle své územní působnosti u 1. organizačních složek státu s územní působností vymezenou územím krajeúzemím kraje, okresu nebo obceobce a státních příspěvkových organizací zřízených těmito organizačními složkami státu a u jimi zřízených specializovaných archivů, 2. státních podniků a u jimi zřízených specializovaných archivů, 3. územních samosprávných celků, u jimi zřízených archivů, u organizačních složek, příspěvkových organizací a jiných právnických osob zřízených nebo založených územními samosprávnými celky a u organizačních složek, příspěvkových organizací a jiných právnických osob, vůči kterým vykonává územní samosprávný celek funkci zřizovatele, 4. vysokých škol a u jimi zřízených specializovaných archivů, 5. škol a u jimi zřízených specializovaných archivů, 6. zdravotních pojišťoven, 7. veřejných výzkumných institucí s výjimkou veřejných výzkumných institucí, u kterých plní funkci zřizovatele Akademie věd České republiky, 8. právnických osob zřízených zákonem s územní působností vymezenou územím krajeúzemím kraje, okresu nebo obceobce a u jimi zřízených specializovaných archivů, 9. kulturně vědeckých institucí, pokud mají ve své péči archiválie, které vede v druhotné evidenci Národního kulturního dědictví státní oblastní archiv, 10. soukromých archivů s výjimkou těch, u nichž provádí kontrolu Národní archiv, a jejich zřizovatelů, 11. vlastníků a držitelů archiválií uložených mimo archiv, které vede v základní evidenci státní oblastní archiv, 12. soukromoprávních původců, pokud jde o povinnost stanovenou v § 3 odst. 2, d) Archiv bezpečnostních složek u Ústavu pro studium totalitních režimů. (2) Správní úřady uvedené v odstavci 1 kontrolují u spisové služby vykonávané v elektronické podobě pouze metadata a výstupní datové formáty dokumentů v digitální podobě určených ke skartačnímu řízení. (3) Ministerstvo kontroluje bezpečnostní archivy pouze na základě výročních zpráv o činnosti. § 72 (1) Kontrola je vykonávána archivními inspektory. Archivní inspektory z řad zaměstnanců ministerstva, Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo státního oblastního archivu pověřuje provedením kontroly příslušný ředitel útvaru ministerstva nebo archivu. (2) Archivní inspektor na základě provedené kontroly je oprávněn rozhodnutím a) zakázat činnosti, které by mohly způsobit poškození nebo zničení dokumentů nebo archiválií, nebo b) uložit příslušná opatření k odstranění zjištěných nedostatků a k jejich nápravě. (3) Proti rozhodnutí archivního inspektora se lze odvolat. Odvolání proti jeho rozhodnutí nemá odkladný účinek. O odvolání rozhoduje ten, kdo archivního inspektora výkonem kontroly pověřil. (4) Archivní inspektoři se při kontrole prokazují oprávněním ke kontrolní činnosti, které vystavuje ten, kdo je výkonem kontroly pověřil. (5) Kontrola podle odstavců 1 až 3 se nevztahuje na bezpečnostní archivy. HLAVA V SPRÁVNÍ DELIKTY § 73 Přestupky (1) Fyzická osoba se dopustí přestupkupřestupku tím, že a) poškodí nebo zničí archiválii nebo dokument, nebo b) vyveze archiválii bez povolení podle § 29 odst. 1. (2) Fyzická osoba se jako zaměstnanec správního úřadu na úseku archivnictví a výkonu spisové služby, zaměstnanec archivu nebo zaměstnanec zřizovatele archivu dopustí přestupkupřestupku tím, že poruší povinnost zachovávat mlčenlivost podle § 14. (3) Fyzická osoba se jako vlastník archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části, o nichž bylo zahájeno řízení o prohlášení za archivní kulturní památku, dopustí přestupkupřestupku tím, že v rozporu s § 21 odst. 5 neoznámí zamýšlenou změnu jejich umístění nebo zamýšlený převod nebo přechod vlastnického práva. (4) Fyzická osoba se jako vlastník nebo držitel archiválie dopustí přestupkupřestupku tím, že a) nepečuje o archiválii podle § 25 odst. 1 písm. a), b) v rozporu s § 25 odst. 1 písm. b) neoznámí převod vlastnického práva k archiválii nebo uzavření smlouvy o její úschově, c) v rozporu s § 29 odst. 3 nedoveze archiválii nepoškozenou zpět na území České republiky, d) v rozporu s § 30 odst. 1 nepořídí na vlastní náklady bezpečnostní kopii archiválie prohlášené za archivní kulturní památku nebo za národní kulturní památku, nebo e) nezajistí konzervaci nebo restaurování poškozené nebo ohrožené archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky podle § 30 odst. 5. (5) Fyzická osoba se jako vlastník nebo držitel archiválie, která je uložena mimo archiv a kterou vede v základní evidenci Národního archivního dědictví příslušný archiv podle své působnosti, dopustí přestupkupřestupku tím, že nepředá archivům údaje podle § 25 odst. 2. (6) Fyzická osoba se jako vlastník archiválie dopustí přestupkupřestupku tím, že nenabídne archiválii přednostně ke koupi podle § 28 odst. 1 a 2. (7) Za přestupekpřestupek lze uložit pokutu do a) 400 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle odstavce 4 písm. d), b) 100 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle odstavce 1 nebo 4 písm. c); pokud je zničená, poškozená, neoprávněně vyvezená anebo nedovezená archiválie 1. předmětem řízení o prohlášení za archivní kulturní památku nebo za národní kulturní památku, lze uložit pokutu do 200 000 Kč, 2. archivní kulturní památkou, lze uložit pokutu do 500 000 Kč, 3. národní kulturní památkou, lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč, c) 50 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle odstavce 2, 3, odstavce 4 písm. a) nebo e) nebo odstavce 6, d) 5 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle odstavce 4 písm. b) nebo odstavce 5. § 74 Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob (1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že vyveze archiválii bez povolení podle § 29 odst. 1. (2) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako vlastník archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části, o nichž bylo zahájeno řízení o prohlášení za archivní kulturní památku, dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 21 odst. 5 neoznámí zamýšlenou změnu jejich umístění nebo zamýšlený převod nebo přechod vlastnického práva. (3) Právnická osoba se jako vlastník nebo držitel archiválie dopustí přestupkupřestupku tím, že a) nepečuje o archiválii podle § 25 odst. 1 písm. a), b) v rozporu s § 25 odst. 1 písm. b) neoznámí převod vlastnického práva k archiválii nebo uzavření smlouvy o její úschově, c) v rozporu s § 29 odst. 3 nedoveze archiválii nepoškozenou zpět na území České republiky, d) v rozporu s § 30 odst. 1 nepořídí na vlastní náklady bezpečnostní kopii archiválie prohlášené za archivní kulturní památku nebo za národní kulturní památku, nebo e) nezajistí konzervaci nebo restaurování poškozené nebo ohrožené archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky podle § 30 odst. 5. (4) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako vlastník nebo držitel archiválie, která je uložena mimo archiv a kterou vede v základní evidenci Národního archivního dědictví příslušný archiv podle své působnosti, dopustí správního deliktu tím, že nepředá archivům údaje podle § 25 odst. 2. (5) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako vlastník archiválie dopustí správního deliktu tím, že nenabídne archiválii přednostně ke koupi podle § 28 odst. 1 a 2. (6) Veřejnoprávní původce anebo právnická nebo podnikající fyzická osoba jako soukromoprávní původce, se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 3 neuchová dokument nebo neumožní výběr archiválie. (7) Určený původce se dopustí správního deliktu tím, že a) v rozporu s § 63 nevykonává spisovou službu, b) v rozporu s § 66 odst. 1 nevydá spisový řád nebo spisový a skartační plán, anebo v rozporu s § 66 odst. 2 neoznačuje dokumenty podle skartačního řádu a spisového a skartačního plánu spisovými znaky, skartačními znaky a skartačními lhůtami, nebo c) nedodrží podmínky pro ukládání dokumentů podle § 68. (8) Původce nebo jeho právní nástupce se dopustí správního deliktu tím, že neprovede skartační řízení nebo neumožní dohled na provádění skartačního řízení a výběr archiválií ve skartačním řízení. (9) Za správní delikt se uloží pokuta do a) 400 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 3 písm. d), b) 200 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 6, 7 nebo 8, c) 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 nebo odstavce 3 písm. c); pokud je neoprávněně vyvezená anebo nedovezená archiválie 1. předmětem řízení o prohlášení za archivní kulturní památku nebo za národní kulturní památku, lze uložit pokutu do 200 000 Kč, 2. archivní kulturní památkou, lze uložit pokutu do 500 000 Kč, 3. národní kulturní památkou, lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč, d) 50 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2, odstavce 3 písm. a) nebo e) nebo odstavce 5, e) 5 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 3 písm. b) nebo odstavce 4. § 75 Společná ustanovení o správních deliktech (1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. (2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. (3) Odpovědnost za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 2 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán. (4) Správní delikty podle tohoto zákona projednává v prvním stupni Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek nebo státní oblastní archiv v rozsahu své působnosti stanovené v tomto zákoně. (5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. § 76 zrušen HLAVA VI SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Společná ustanovení § 77 (1) Na rozhodování podle § 14 odst. 1, podle § 38 odst. 1 a podle § 40 odst. 2 se správní řád nevztahuje. (2) Na evidenci archiválií se nevztahují ustanovení o evidenci majetku podle zákona o účetnictví. § 78 (1) Archiv je povinen plnit úkoly stanovené správci osobních údajůosobních údajů podle zvláštního právního předpisu17). (2) Zpracování osobních údajůZpracování osobních údajů pro účely archivnictví, včetně podmínek pro nahlížení do archiválií a pořizování jejich opisů, výpisů a kopií se v případech neupravených tímto zákonem řídí zvláštním právním předpisem17). (3) Archiv není povinen ověřovat, zda údaje obsažené v archiváliích u něho uložených jsou přesné či pravdivé. Přechodná ustanovení § 79 Archivy hlavního města Prahy a měst Brna, Ostravy, Plzně a Ústí nad Labem (1) Archiv hlavního města Prahy, Archiv města Brna, Archiv města Ostravy, Archiv města Plzně a Archiv města Ústí nad Labem, které vykonávají činnost podle dosavadních právních předpisů, se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona považují za akreditované archivy územních samosprávných celků podle tohoto zákona. (2) Kromě působností stanovených v § 54 a 55 Archiv hlavního města Prahy, Archiv města Brna, Archiv města Ostravy, Archiv města Plzně a Archiv města Ústí nad Labem a) provádějí výběr archiválií ve skartačním řízení a výběr archiválií mimo skartační řízení u původců, u nichž dohlížejí na výkon spisové služby, b) pečují o archiválie historických předchůdců samosprávných orgánů a organizací svých měst a o další archiválie uložené u nich ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, c) plní úkoly v oblasti archivnictví a výkonu spisové služby stanovené tímto zákonem, v rozsahu, v jakém vykonávají přenesenou působnost orgány těchto měst, a vůči původcům, na něž se vztahuje působnost orgánů těchto měst, d) na základě smlouvy29) pečují o archiválie organizačních složek státu a dalších orgánů veřejné správy a jejich právních předchůdců, jejichž působnost se vztahuje nebo vztahovala pouze na území města a které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona u nich uloženy, e) provádějí výběr archiválií mimo skartační řízení u dokumentů nabídnutých hlavnímu městu Praze, městu Brnu, Ostravě, Plzni a Ústí nad Labem darem nebo ke koupi nebo u dokumentů vlastníků, kteří o to požádají, f) na požádání předkládají protokoly o provedeném skartačním řízení a o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení k posouzení příslušnému státnímu oblastnímu archivu. (3) Působnosti stanovené Archivu hlavního města Prahy, Archivu města Brna, Archivu města Ostravy, Archivu města Plzně a Archivu města Ústí nad Labem podle odstavce 2 jsou výkonem přenesené působnosti. § 80 (1) Moravský zemský archiv v Brně a Zemský archiv v Opavě pečují rovněž o archiválie dřívějších státních a samosprávných orgánů a organizací pro země Moravskou, Slezskou a Moravskoslezskou. (2) Národní filmový archiv30) a Ústřední archiv zeměměřictví a katastru31), které vykonávají činnost podle dosavadních právních předpisů, se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona považují za akreditované specializované archivy podle tohoto zákona. (3) Archivy zvláštního významu zpravodajských služeb České republiky, které vykonávají činnost podle dosavadních právních předpisů, se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona považují za bezpečnostní archivy podle tohoto zákona. (4) Archiv Kanceláře prezidenta republiky, Archiv Pražského hradu, Archiv Poslanecké sněmovny, Archiv Senátu, Vojenský historický archiv, Archiv Národního muzea, Archiv Národního technického muzea, Literární archiv Památníku národního písemnictví, Archiv Akademie věd České republiky, Archiv Národní galerie, Ústav dějin Univerzity Karlovy-Archiv Univerzity Karlovy, Archiv Masarykovy univerzity v Brně, Archiv Českého vysokého učení technického v Praze, Archiv České televize, Archiv Českého rozhlasu a Archiv Vysokého učení technického v Brně, které vykonávají činnost podle dosavadních právních předpisů, se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona považují za akreditované specializované archivy podle tohoto zákona. (5) Zřizovatelé dosavadních archivů zvláštního významu a zřizovatelé příspěvkových organizací, jejichž součástí jsou archivy zvláštního významu, s výjimkou archivů uvedených v odstavcích 2 až 4, jsou povinni ve lhůtě šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona požádat ministerstvo o akreditaci archivu jako specializovaného archivu nebo soukromého archivu nebo oznámit ministerstvu zřízení bezpečnostního archivu nebo správního archivu. Do doby udělení akreditace, nejdéle však do tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se na archivy, které požádaly o akreditaci, pohlíží jako na specializované archivy podle tohoto zákona nebo soukromé archivy, taktéž podle tohoto zákona. Nepožádá-li zřizovatel ve stanovené lhůtě o akreditaci, nebo nebude-li akreditace těmto archivům ve stanovené lhůtě udělena, nebo neoznámí-li zřizovatel zřízení bezpečnostního archivu nebo správního archivu, rozhodne ministerstvo o uložení archiválií do Národního archivu nebo do státního oblastního archivu. § 81 Archivy, které vykonávají činnost podle dosavadních právních předpisů a které se považují ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona za akreditované, jsou povinny do 10 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona prokázat ministerstvu, že splňují podmínky stanovené v § 61. § 82 (1) Archiválie uložené v archivech přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají v dosavadní archivní péči, nestanoví-li tento zákon jinak. Výjimky se připouštějí z důvodu scelení archivních souborů uložených v různých archivech. O výjimkách rozhoduje na žádost zřizovatelů archivů ministerstvo. (2) Archiválie, které byly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vedeny v evidenci na území České republiky jako součást Jednotného archivního fondu, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají archiváliemi Národního archivního dědictví. (3) Archiválie, které byly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona uznány za kulturní památky, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají archivními kulturními památkami podle tohoto zákona. (4) Archiválie mladší třiceti let, které byly zpřístupněny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle zvláštních právních předpisů32), podléhají režimu zpřístupnění podle právních předpisů platných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. § 83 (1) Archivy, které vykonávají činnost podle dosavadních právních předpisů a jejichž badatelské řády neodpovídají ustanovením tohoto zákona, jsou povinny do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona uvést své badatelské řády do souladu s tímto zákonem. (2) Určení původci, jejichž spisový a skartační řád neodpovídá ustanovením tohoto zákona, jsou povinni do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona uvést spisový a skartační řád do souladu s tímto zákonem. (3) Po výběru archiválií z dokumentů vzniklých podle zvláštních právních předpisů v oblasti matrik nebo z dokumentů, které se týkají problematiky státního občanství nebo voleb do zastupitelstev územních samosprávných celků, Poslanecké sněmovny, Senátu a Evropského parlamentu se archiválie vždy ukládají do Národního archivu nebo do příslušného státního oblastního archivu. § 84 Správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí a pokuty se uloží podle dosavadních právních předpisů. § 85 Závěrečná ustanovení (1) Ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona se název Státní ústřední archiv mění na název Národní archiv. (2) Poradním orgánem ministra vnitra pro odborné a vědecké otázky archivnictví a výkonu spisové služby je Vědecká archivní rada. Další podrobnosti o organizaci a činnosti Vědecké archivní rady stanoví její statut a jednací řád, které vydá ministr vnitra. § 86 Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 9 odst. 2, § 13 odst. 5, § 19, § 20 odst. 5, § 24 odst. 3, § 31 odst. 2, § 36, § 40 odst. 4, § 56 odst. 4, § 61 odst. 9 a § 70. § 87 Zrušovací ustanovení Zrušuje se: 1. Zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví. 2. Vyhláška č. 101/1974 Sb., o uznávání archiválií za kulturní památky a o zvýšené ochraně archiválií jako kulturních a národních kulturních památek. 3. Vyhláška č. 102/1974 Sb., kterou se stanoví podrobnosti převodu vlastnictví k archiváliím. 4. Vyhláška č. 117/1974 Sb., kterou se stanoví kritéria pro posuzování písemností jako archiválií a podrobnosti skartačního řízení. 5. Vyhláška č. 118/1974 Sb., o podnikových archivech. 6. Vyhláška č. 225/1988 Sb., o státních archivech a archivech národních výborů. ČÁST DRUHÁ AŽ ČÁST ČTRNÁCTÁ § 88 až § 102 Těmito ustanoveními byly novelizovány jiné zákony. ČÁST PATNÁCTÁ ÚČINNOST § 103 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2005. Příloha č. 1 k zákonu č. 499/2004 Sb. Dokumenty vzniklé z činnosti podnikatelů zapsaných v obchodním rejstříku, které jsou podnikatelé za podmínek stanovených tímto zákonem povinni uchovávat a umožnit z nich výběr archiválií 1. Statut a) zakladatelské dokumenty, b) statuty, stanovy, jednací řády, organizační řády a schémata, c) dokumenty o přeměnách právnických osob, d) dokumentace likvidace a zániku podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku. 2. Řízení a) protokoly a zápisy z jednání statutárního orgánu a dozorčího orgánu, zprávy dozorčího orgánu, zápisy z valných hromad s přílohami, b) řídící akty vedení podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku, zápisy z porad vedení, c) zprávy o podnikatelské činnosti podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku a stavu majetku, d) zprávy o auditu, nejsou-li zahrnuty do výroční zprávy, e) výroční zprávy. 3. Majetek a) mimořádné inventarizace majetku při vzniku, dělení nebo likvidaci podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku, b) smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitostemnemovitostem a listiny osvědčující přechod vlastnického práva k nemovitostemnemovitostem, c) dokumentace zápisu a certifikace ochranných známek, d) užitné vzory. 4. Finanční dokumenty a) účetní závěrky, b) roční statistické výkazy. 5. Propagační činnost Ukázky vlastních propagačních materiálů a dokumentace, zejména letáky, publikace, prospekty, katalogy, reklamy, vzorkovnice, filmy, fotografie. 6. Výroba, předmět podnikání a) podnikatelské záměry, vývojové studie, plány výroby, b) výrobní programy roční a delší, rozbory s komentáři, c) dokumentace výrobků, výkresy sestavení či sestav, d) vlastní normy, e) ocenění výrobků. Příloha č. 2 k zákonu č. 499/2004 Sb. Dokumenty, které budou podle obsahu vždy předloženy k výběru za archiválie 1. Zápisy ze zasedání orgánů zákonodárné, vládní a výkonné moci a orgánů územní samosprávy na všech stupních 2. Zakládací listiny, statuty, organizační řády a další dokumenty o organizační struktuře, vedení, správě, řízení, kontrole, činnosti a jejich výsledcích a) orgánů zákonodárné, vládní a výkonné moci a orgánů územní samosprávy na všech stupních, b) justičních složek všech stupňů i druhů, notářství, státních zastupitelství a jejich předchůdců, c) státních příspěvkových organizací a příspěvkových organizací obcíobcí a krajů, hospodářských, rozpočtových a ostatních státních organizací řízených, popřípadě spravovaných státními orgány nebo národními výbory, a předchůdců těchto organizací, d) obchodních organizací založených anebo ovládaných ústředními a jim podřízenými orgány státní správy, orgány územní samosprávy a jejich předchůdců, e) družstevních organizací, jejich zařízení a předchůdců, f) všech součástí a zařízení ozbrojených sil a bezpečnostních složek, g) politických stran, politických hnutí, občanských sdružení, odborových organizací a organizací zaměstnavatelů, 3. Mezinárodní smluvní dokumenty prezidentské, vládní a resortní úrovně 4. Dokumenty geodetické a kartografické, katastry nemovitostínemovitostí 5. Dokumentace významných staveb 6. Kroniky 7. Matriky narozených, oddaných, registrovaných partnerů, zemřelých, vojenské, studentů, členů komor a občanských sdružení, sbírky matričních listin, dokumenty o nabývání a pozbývání státního občanství 8. Roční rozpočty, závěrečné účty, roční účetní závěrky 9. Historické sčítací archy obyvatelstva 10. Soudní rozsudky pro politické delikty, pro zločiny proti lidskosti, pro omezování lidských práv a svobod, pro závažné trestné činytrestné činy proti životu, zdraví a majetku občanů 11. Osobní spisy významných osobností politického, hospodářského, vědeckého, technického, kulturního, náboženského, církevního a sportovního života 12. Rukopisy významných literárních děl 13. Podací deníky, rejstříky k nim, elenchy, kmenové listy, globální archy a další typy základních evidenčních pomůcek spisové služby 14. Privatizační projekty 15. Rehabilitační spisy 16. Třídní výkazy, katalogy, katalogové listy, protokoly o závěrečných zkouškách, protokoly o maturitních zkouškách vydané základními a středními školami a protokoly o státních závěrečných zkouškách na vysokých školách 17. Dokumenty vzniklé z činnosti bezpečnostních složek v období komunistického totalitního režimu 18. Originální negativy, duplikační kopie a duplikační negativy hraných, dokumentárních a animovaných filmů 19. Dokumenty, které obsahují zásadní informace o a) životních poměrech obyvatelstva v dobových státoprávních a ekonomických podmínkách, b) strategiích, koncepcích a plánování rozvoje hospodářství včetně důležitých účetních a statistických výkazů a přehledů, c) měnové politice, d) majetkoprávních poměrech a jejich změnách, o konfiskacích a restitucích majetku, e) právní úpravě mezinárodních vztahů, f) tvorbě právních předpisů včetně jejich nerealizovaných návrhů, g) státních hranicích, územním členění státu, hranicích správních obvodů, symbolech státu a územních samosprávných celků, místních názvech a jejich změnách, o slučování a dělení obcíobcí, h) vývoji a stavu zdravotnictví, sociální péče a pomoci v hmotné nouzi a úrovně bydlení, i) vývoji a stavu vědy a techniky, j) vývoji a stavu školství, kultury a umění, tělesné výchovy a sportu, k) vývoji a stavu dopravy a spojů, l) územním plánování, m) zásadních změnách a opatřeních v ochraně životního prostředí, n) geologických a půdních průzkumech, o) technickém rozvoji včetně patentů na významné vynálezy, p) kulturních památkách a jejich údržbě, rekonstrukci a ochraně, q) životě a díle významných osobností, r) volebních výsledcích a výsledcích referend, s) členství v mezinárodních organizacích. Příloha č. 3 k zákonu č. 499/2004 Sb. Archiválie, které se zařazují do I. kategorie 1. Do I. kategorie se zařazují a) archivní kulturní památky a národní kulturní památky, b) archiválie vzniklé do roku 1526, c) listiny vzniklé v letech 1527 až 1648, d) listiny významného veřejnoprávního a státoprávního charakteru vzniklé po roce 1648, e) pečetidla (typáře) vzniklá do konce první poloviny 17. století; po tomto období jen pečetidla mimořádné umělecké hodnoty. 2. Do I. kategorie se zařazují rovněž i další archiválie, pokud do ní nebyly zařazeny již podle ustanovení bodu 1, a to a) zemské, dvorské (manské, lenní) desky, knihy svobodníků, soupisy poddaných a svobodníků, urbáře, pozemkové, horní a železniční knihy, městské knihy z předmagistrátního období, matriky narozených, zemřelých a oddaných, vojenské matriky, vysokoškolské matriky a archiválie dokumentující základní změny v počtech, struktuře a způsobu života obyvatelstva, b) berní katastry, c) základní archiválie o státoprávním uspořádání státu, o organizační struktuře a činnosti jeho vrcholných institucí, d) zápisy a protokoly ze zasedání všech zákonodárných sborů, ze zasedání vlád od roku 1918, zápisy ze zasedání všech zastupitelských a podobných sborů, e) významné archiválie o právní úpravě mezinárodních vztahů, zejména smlouvy týkající se úpravy vztahů mezistátních a vztahů mezi významnými společenskými, vědeckými, hospodářskými a jinými institucemi, f) archiválie o stanovení, změnách a úpravách státních hranic (hraniční agenda), g) zásadní archiválie ekonomického charakteru, vzniklé z činnosti vrcholných státních orgánů o zásadních otázkách měnové politiky, o strategických rozhodnutích státní hospodářské politiky a o státních zásazích do struktury vlastnictví výrobních prostředků, zejména pozemkové reformy, znárodnění, privatizace, h) základní archiválie o rozvoji vědy, techniky a kultury, i) závažné archiválie vzniklé z činnosti ústředních orgánů politických stran a jiných významných společenských organizací (korporací) a občanských sdružení, j) archiválie zachycující zápas za základní lidská práva a svobody, za politickou a sociální emancipaci skupin obyvatel a za odborová práva zaměstnanců a práva zaměstnavatelů, k) zápisy ze zasedání vrcholných orgánů Československé republiky v exilu v letech 1939 až 1945, l) archiválie vztahující se k mnichovské krizi v roce 1938, archiválie výrazně dokumentující systém a metody nacistické moci na našem území v letech 1938 až 1945, vzniklé z činnosti vrcholných říšskoněmeckých orgánů a nacistických organizací, archiválie týkající se obnovy československé státnosti v roce 1945 a poválečného uspořádání Československé republiky, archiválie dokumentující komunistický převrat v roce 1948, okupaci Československa v roce 1968, konec komunistického totalitního režimu v roce 1989 a navazující obnovu demokratického zřízení, m) archiválie zachycující protinacistický a protikomunistický odboj a jeho perzekuci a represe proti církvím a náboženským společnostem, n) archiválie evropského, případně světového významu, o) základní archiválie geodetické a kartografické, p) rukopisné mapy a plány, které jsou pro své technické provedení nebo umělecké zpracování mimořádně hodnotné, jakož i unikáty tištěných map a plánů domácího původu, q) kresby, grafické listy a fotografie zpodobující místa, města, významné osoby, historicky významné události, kroje a nástroje mimořádné dokumentární hodnoty nebo cenné z hlediska uměleckého či technického provedení nebo svou ojedinělostí, r) plány a výkresy strojů, nástrojů a strojního zařízení vzniklé do roku 1850, s) korespondence historicky mimořádně významná, rukopisy významných hudebních, literárních, vědeckých a odborných děl, t) památníky, kroniky a deníky popisující významné historické události nebo obsahující údaje rozsáhlejšího historického období, u) archiválie výtvarně hodnotné (například iluminované úřední knihy a rukopisy s uměleckými miniaturami), v) všechny zvukové a filmové archiválie vzniklé do roku 1930; po tomto roce jen takové, které jsou mimořádně významné umělecky, technickým provedením nebo svou dokumentární hodnotou, w) archiválie vojensko-politické a vojensko-odborné povahy, dokumentující postavení a poslání ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů a obsahující sumarizující údaje o jejich organizaci, početních stavech a technickém vybavení. Příloha č. 4 k zákonu č. 499/2004 Sb. Vnitřní organizační jednotky státních oblastních archivů tvoří u a) Státního oblastního archivu v Praze 1. Státní okresní archiv Benešov, 2. Státní okresní archiv Beroun, 3. Státní okresní archiv Kladno, 4. Státní okresní archiv Kolín, 5. Státní okresní archiv Kutná Hora, 6. Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, 7. Státní okresní archiv Mělník, 8. Státní okresní archiv Mladá Boleslav, 9. Státní okresní archiv Praha-východ se sídlem v Přemyšlení, 10. Státní okresní archiv Praha-západ se sídlem v Praze, 11. Státní okresní archiv Příbram, 12. Státní okresní archiv Rakovník, b) Státního oblastního archivu v Třeboni 1. Státní okresní archiv České Budějovice, 2. Státní okresní archiv Český Krumlov, 3. Státní okresní archiv Jindřichův Hradec, 4. Státní okresní archiv Písek, 5. Státní okresní archiv Prachatice, 6. Státní okresní archiv Strakonice, 7. Státní okresní archiv Tábor, c) Státního oblastního archivu v Plzni 1. Státní okresní archiv Domažlice se sídlem v Horšovském Týně, 2. Státní okresní archiv Cheb, 3. Státní okresní archiv Karlovy Vary, 4. Státní okresní archiv Klatovy, 5. Státní okresní archiv Plzeň-jih se sídlem v Blovicích, 6. Státní okresní archiv Plzeň-sever se sídlem v Plasích, 7. Státní okresní archiv Rokycany, 8. Státní okresní archiv Sokolov se sídlem v Jindřichovicích, 9. Státní okresní archiv Tachov, d) Státního oblastního archivu v Litoměřicích 1. Státní okresní archiv Česká Lípa, 2. Státní okresní archiv Děčín, 3. Státní okresní archiv Chomutov se sídlem v Kadani, 4. Státní okresní archiv Jablonec nad Nisou, 5. Státní okresní archiv Liberec, 6. Státní okresní archiv Litoměřice se sídlem v Lovosicích, 7. Státní okresní archiv Louny, 8. Státní okresní archiv Most, 9. Státní okresní archiv Semily, 10. Státní okresní archiv Teplice, e) Státního oblastního archivu v Zámrsku 1. Státní okresní archiv Hradec Králové, 2. Státní okresní archiv Chrudim, 3. Státní okresní archiv Jičín, 4. Státní okresní archiv Náchod, 5. Státní okresní archiv Pardubice, 6. Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou, 7. Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 8. Státní okresní archiv Trutnov, 9. Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí, f) Moravského zemského archivu v Brně 1. Státní okresní archiv Blansko, 2. Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě, 3. Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, 4. Státní okresní archiv Havlíčkův Brod, 5. Státní okresní archiv Hodonín, 6. Státní okresní archiv Jihlava, 7. Státní okresní archiv Kroměříž, 8. Státní okresní archiv Pelhřimov, 9. Státní okresní archiv Třebíč, 10. Státní okresní archiv Uherské Hradiště, 11. Státní okresní archiv Vsetín, 12. Státní okresní archiv Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, 13. Státní okresní archiv Zlín, 14. Státní okresní archiv Znojmo, 15. Státní okresní archiv Žďár nad Sázavou, g) Zemského archivu v Opavě 1. Státní okresní archiv Bruntál se sídlem v Krnově, 2. Státní okresní archiv Frýdek-Místek, 3. Státní okresní archiv Jeseník, 4. Státní okresní archiv Karviná, 5. Státní okresní archiv Nový Jičín, 6. Státní okresní archiv Olomouc, 7. Státní okresní archiv Opava, 8. Státní okresní archiv Prostějov, 9. Státní okresní archiv Přerov, 10. Státní okresní archiv Šumperk. * * * 1. Zákon č. 413/2005 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2006. 2. Zákon č. 444/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2006. 3. Zákon č. 112/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o životním a existenčním minimu a zákona o pomoci v hmotné nouzi, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2007. 4. Zákon č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů, nabyl účinnosti prvním dnem prvního kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení (1. srpna 2007). 5. Zákon č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008. 6. Zákon č. 32/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (1. března 2008). 7. Zákon č. 190/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, nabyl účinnosti dnem 1. července 2009. Předseda vlády: Ing. Fischer, CSc. v. r. 2) Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. 3) § 17 obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. 4) § 38 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. 5) § 5 odst. 2 a § 9 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 6) Například zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. 11) Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. 12) Například zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů. 13) § 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 14) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, ve znění pozdějších předpisů. 15) Například zákon č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů, § 95 odst. 2 a § 101 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 43 a § 58 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 65, § 70 odst. 3, § 87 odst. 2 a § 94 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. 16) Například zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 17) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 18) § 19 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. 19) § 70 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. 20) Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 21) Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 22) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 22a) § 7 zákona č. 3/2002 Sb. 23) Například § 24 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 11 odst. 4 a § 12 zákona č. 131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 26) Například zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, správní řád, zákon č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 29) § 27 zákona č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 659 a následující občanského zákoníku. 30) § 6 zákona č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. 31) § 3a písm. f) zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. 32) Například zákon č. 140/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 65/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 65/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi Českou republikou a Jemenskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic Vyhlášeno 4. 9. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 2. 7. 2009, částka 30/2009 * Článek 1 - Definice * Článek 2 - Podpora a ochrana investic * Článek 3 - Národní zacházení a doložka nejvyšších výhod * Článek 4 - Náhrada škod * Článek 5 - Vyvlastnění * Článek 6 - Převody * Článek 7 - Postoupení práv * Článek 8 - Řešení sporů z investic mezi smluvní stranou a investorem druhé smluvní strany * Článek 9 - Řešení sporů mezi smluvními stranami * Článek 10 - Použití jiných předpisů a zvláštní závazky * Článek 11 - Základní bezpečnostní zájmy * Článek 12 - Použitelnost Dohody * Článek 13 - Vstup v platnost, trvání a ukončení Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 2. 7. 2009 65 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20. března 2008 byla v Sanaá podepsána Dohoda mezi Českou republikou a Jemenskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic. S Dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Dohodu ratifikoval. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 13 odst. 1 dne 2. července 2009. České znění Dohody a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně. Dohoda mezi Českou republikou a Jemenskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic Česká republika a Jemenská republika (dále jen „smluvní strany“), vedeny přáním rozvíjet hospodářskou spolupráci k vzájemnému prospěchu obou států, hodlajíce vytvořit a udržovat příznivé podmínky pro investice investorů jednoho státu na území druhého státu a vědomy si, že podpora a vzájemná ochrana investic ve smyslu této dohody podněcuje podnikatelskou iniciativu v této oblasti, se dohodly na následujícím: Článek 1 Definice Pro účely této dohody: 1. Pojem „investice“ označuje každou majetkovou hodnotu investovanou v souvislosti s hospodářskými aktivitami investorem jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany v souladu s právním řádem druhé smluvní strany a zahrnuje zejména, nikoli však výlučně: a) movitý a nemovitý majetek, jakož i všechna majetková práva, jako jsou hypotéky, zástavy nebo záruky; b) akcieakcie, obligace, nezajištěné dluhopisy společnosti nebo jakékoli jiné formy účasti ve společnostech; c) peněžní pohledávky nebo nároky na jakékoli plnění na základě smlouvy mající finanční hodnotu a související s investicí; d) práva z oblasti duševního vlastnictví, což znamená práva z ochranných známek, patentů, průmyslových vzorů, technických postupů, know-how, obchodních tajemství, obchodních jmen a goodwill, spojená s investicí; e) práva vyplývající ze zákona nebo ze smluvního ujednání, licence a povolení vydaná podle zákona, včetně koncesí k průzkumu, těžbě, kultivaci nebo využití přírodních zdrojů. Jakákoliv změna formy, ve které jsou hodnoty investovány, nemá vliv na jejich charakter jako investice. 2. Pojem „investor“ znamená jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobu, která investuje na území druhé smluvní strany. a) Pojem „fyzická osoba“ znamená jakoukoli fyzickou osobu mající státní občanství některé ze smluvních stran v souladu s jejími zákony. b) Pojem „právnická osoba“ znamená s ohledem na obě smluvní strany jakoukoli společnost zaregistrovanou nebo zřízenou v souladu s jejich zákony a uznanou jimi za právnickou osobu, která má sídlo na území některé ze smluvních stran. 3. Pojem „výnosy“ znamená částky plynoucí z investice a zahrnuje zejména, ne však výlučně, zisky, úroky z půjček, přírůstky kapitálu, podíly, dividendy, licenční nebo jiné poplatky. 4. Pojem „území“ znamená: a) ve vztahu k České republice území České republiky, nad kterým vykonává svrchovanost, svrchovaná práva a jurisdikci v souladu s mezinárodním právem; b) ve vztahu k Jemenské republice území, nad kterým vykonává svrchovanost, včetně ostrova a pobřežního moře, jakož i výlučných ekonomických zón a pevninského šelfu, nad nimiž vykonává svrchovanost nebo jurisdikci v souladu se svým právním řádem a s mezinárodním právem. Článek 2 Podpora a ochrana investic 1. Každá smluvní strana bude podporovat a vytvářet příznivé podmínky pro investory druhé smluvní strany, aby investovali na jejím území, a bude takové investice připouštět, a to v souladu se svým právním řádem. 2. Investicím investorů každé ze smluvních stran bude za každých okolností poskytováno řádné a spravedlivé zacházení a budou požívat plné ochrany a bezpečnosti na území druhé smluvní strany. Článek 3 Národní zacházení a doložka nejvyšších výhod 1. Každá smluvní strana poskytne na svém území investicím a výnosům investorů druhé smluvní strany zacházení, které je řádné a spravedlivé a není méně příznivé, než jaké poskytuje investicím a výnosům svých vlastních investorů nebo investicím a výnosům investorů jakéhokoli třetího státu, je-li výhodnější. 2. Každá smluvní strana poskytne na svém území investorům druhé smluvní strany, pokud jde o řízení, udržování, užívání, využití nebo nakládání s jejich investicí, zacházení, které je řádné a spravedlivé a ne méně příznivé, než jaké poskytuje svým vlastním investorům nebo investorům jakéhokoliv třetího státu, je-li výhodnější. 3. Ustanovení o národním zacházení a doložce nejvyšších výhod podle tohoto článku se nebude vztahovat na výhody, které poskytuje smluvní strana na základě svých závazků jako člen celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu. 4. Smluvní strana je srozuměna s tím, že závazky druhé smluvní strany jako člena celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu zahrnují závazky vyplývající z mezinárodní smlouvy nebo dvoustranné smlouvy na základě vzájemnosti týkající se této celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu. 5. Ustanovení této dohody nelze vykládat tak, že zavazují jednu smluvní stranu poskytnout investorům druhé smluvní strany nebo jejich investicím či výnosům takové výhody, upřednostnění nebo výsady, které může první smluvní strana poskytovat na základě mezinárodní smlouvy týkající se zcela nebo převážně zdanění. Článek 4 Náhrada škod 1. Jestliže investice investorů jedné nebo druhé smluvní strany utrpí škody následkem války, ozbrojeného konfliktu, výjimečného stavu, nepokojů, povstání, vzpoury nebo jiných podobných událostí na území druhé smluvní strany, poskytne jim tato smluvní strana zacházení ne méně příznivé, než jaké poskytne tato smluvní strana svým vlastním investorům nebo investorům jakéhokoli třetího státu. 2. Bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku bude investorům jedné smluvní strany, kteří při jakýchkoli událostech uvedených v předchozím odstavci utrpí škody na území druhé smluvní strany v důsledku: a) zabavení jejich majetku ozbrojenými silami nebo orgány druhé smluvní strany, nebo b) zničení jejich majetku ozbrojenými silami nebo orgány druhé smluvní strany, které nebylo způsobeno bojovými akcemi nebo nebylo vyvoláno nezbytností situace, poskytnuta restituce nebo spravedlivá a přiměřená náhrada za škody utrpěné během zabírání nebo v důsledku zničení majetku. Výsledné platby budou bez prodlení volně převoditelné ve volně směnitelné měně. Článek 5 Vyvlastnění 1. Investice investorů kterékoli ze smluvních stran nebudou znárodněny, vyvlastněny nebo podrobeny opatřením majícím podobný účinek jako znárodnění nebo vyvlastnění (dále jen „vyvlastnění“) na území druhé smluvní strany s výjimkou veřejného zájmu. Vyvlastnění bude provedeno podle zákona, na nediskriminačním základě a bude provázeno opatřeními k zaplacení okamžité, přiměřené a účinné náhrady. Taková náhrada se bude rovnat hodnotě vyvlastněné investice bezprostředně před vyvlastněním nebo než se zamýšlené vyvlastnění stalo veřejně známým, bude zahrnovat sazbu úroků od data vyvlastnění v souladu s mezinárodně uznávanou praxí užívanou v podobných případech, bude uskutečněna bez prodlení, bude účinně realizovatelná a volně převoditelná ve volně směnitelné měně. 2. Dotčený investor má právo na neodkladné přezkoumání svého případu a ohodnocení své investice soudním nebo jiným nezávislým orgánem smluvní strany, na jejímž území byla investice uskutečněna, v souladu s principy obsaženými v tomto článku. Článek 6 Převody 1. Aniž jsou dotčena opatření všeobecné povahy založená na právech a závazcích, kterými je smluvní strana vázána jako člen nebo strana celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu, smluvní strany zajistí volný převod plateb spojených s investicemi a výnosy. Převody budou provedeny ve volně směnitelné měně bez jakýchkoli omezení a zbytečných prodlení. Takové převody zahrnují zejména, nikoliv však výlučně: a) kapitál a dodatečné částky k udržení nebo zvětšení investice; b) zisky, úroky, dividendy a jiné běžné příjmy; c) částky na splacení půjček; d) licenční nebo jiné poplatky; e) výnosy z prodeje nebo likvidace investice; f) příjmy zahraničních zaměstnanců, kteří jsou zaměstnáni a mají povolení pracovat v souvislosti s investicí na území druhé smluvní strany. 2. Pro účely této dohody bude jako přepočítací kurz použit převažující tržní kurz k datu převodu, pokud nebude dohodnuto jinak. 3. Za převody provedené „bez zbytečného prodlení“ ve smyslu odstavce 1 tohoto článku budou považovány převody uskutečněné ve lhůtě, která je běžně nezbytná pro provedení takového převodu. Článek 7 Postoupení práv 1. Jestliže jedna smluvní strana nebo agentura zmocněná smluvní stranou provede platbu svému vlastnímu investorovi z důvodu záruky, kterou poskytla ve vztahu k investici na území druhé smluvní strany, uzná druhá smluvní strana: a) postoupení každého práva nebo nároku investora smluvní straně nebo agentuře zmocněné smluvní stranou, ať k postoupení došlo ze zákona nebo na základě právního ujednání v této zemi, jakož i, b) že smluvní strana nebo agentura zmocněná smluvní stranou je z titulu postoupení práv oprávněna uplatňovat práva a vznášet nároky tohoto investora a převzít závazky vztahující se k investici. 2. Postoupená práva nebo nároky nepřekročí původní práva nebo nároky investora. Článek 8 Řešení sporů z investic mezi smluvní stranou a investorem druhé smluvní strany 1. Jakýkoli spor, který může vzniknout mezi investorem jedné smluvní strany a druhou smluvní stranou v souvislosti s investicí na území této druhé smluvní strany, bude předmětem jednání mezi stranami ve sporu. 2. Jestliže spor mezi investorem jedné smluvní strany a druhou smluvní stranou nemůže být takto urovnán ve lhůtě šesti měsíců od data, kdy investor předložil žádost o řešení sporu, je investor oprávněn předložit spor k vyřešení podle své volby buď: a) příslušnému soudu nebo správnímu tribunálu smluvní strany, která je stranou ve sporu; nebo b) Mezinárodnímu středisku pro řešení sporů z investic (ICSID) s přihlédnutím k použitelným ustanovením Úmluvy o řešení sporů z investic mezi státy a občany jiných států, otevřené k podpisu ve Washingtonu D.C. 18. března 1965, v případě, že obě smluvní strany jsou stranami této Úmluvy; nebo c) rozhodci nebo mezinárodnímu rozhodčímu soudu zřízenému ad hoc, ustavenému podle rozhodčích pravidel Komise Organizace spojených národů pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL). Strany ve sporu se mohou písemně dohodnout na změnách těchto pravidel. 3. Rozhodčí soud vezme při svém rozhodování v úvahu prameny práva v následujícím pořadí: – ustanovení této dohody a jiných příslušných dohod mezi smluvními stranami; – platné právo dotčené smluvní strany; – ustanovení zvláštních dohod vztahujících se k investici; – obecné principy mezinárodního práva. 4. Rozhodčí nález bude konečný a závazný pro obě strany ve sporu a bude vykonatelný v souladu s vnitrostátním zákonodárstvím. Článek 9 Řešení sporů mezi smluvními stranami 1. Spory mezi smluvními stranami týkající se výkladu nebo použití této dohody budou, pokud to bude možné, vyřešeny konzultacemi nebo jednáními. 2. Pokud spor nemůže být takto vyřešen ve lhůtě šesti měsíců, bude na žádost jedné ze smluvních stran předložen rozhodčímu soudu v souladu s ustanoveními tohoto článku. 3. Rozhodčí soud bude ustaven pro každý jednotlivý případ následujícím způsobem. Každá smluvní strana určí jednoho rozhodce ve lhůtě dvou měsíců od obdržení žádosti o rozhodčí řízení. Tito dva rozhodci pak vyberou občana třetího státu, který bude se souhlasem obou smluvních stran jmenován předsedou soudu (dále jen „předseda“). Předseda bude jmenován do tří měsíců ode dne jmenování obou rozhodců. 4. Pokud v některé ze lhůt uvedených v odstavci 3 tohoto článku nebylo provedeno nezbytné jmenování, může být požádán předseda Mezinárodního soudního dvora, aby provedl jmenování. Je-li předseda občanem některé smluvní strany nebo z jiného důvodu nemůže vykonat tento úkon, bude o jmenování požádán místopředseda. Je-li také místopředseda občanem některé smluvní strany nebo nemůže vykonat tento úkon, bude o provedení nezbytného jmenování požádán služebně nejstarší člen Mezinárodního soudního dvora, který není občanem žádné smluvní strany. 5. Rozhodčí soud přijímá své rozhodnutí většinou hlasů. Takové rozhodnutí je závazné. Každá smluvní strana uhradí náklady svého rozhodce a své účasti v rozhodčím řízení; náklady předsedy a ostatní výdaje budou hrazeny smluvními stranami rovným dílem. Rozhodčí soud určí vlastní jednací pravidla. Článek 10 Použití jiných předpisů a zvláštní závazky 1. V případě, že je některá otázka řešena současně touto dohodou a jinou mezinárodní dohodou, jejímiž stranami jsou obě smluvní strany, nic v této dohodě nebrání, aby kterákoli smluvní strana nebo jakýkoli její investor, který vlastní investice na území druhé smluvní strany, využil jakýchkoli pravidel, která jsou pro něho příznivější. 2. Jestliže zacházení poskytnuté jednou smluvní stranou investorům druhé smluvní strany v souladu s jejím právním řádem nebo jinými zvláštními smluvními ustanoveními je příznivější, než jaké je poskytováno touto dohodou, bude poskytnuto toto příznivější zacházení. Článek 11 Základní bezpečnostní zájmy 1. Nic v této dohodě nelze vykládat tak, že je bráněno kterékoli ze smluvních stran přijmout kroky, které považuje za nezbytné na ochranu svých základních bezpečnostních zájmů: a) týkající se trestných činůtrestných činů; b) týkající se obchodu se zbraněmi, střelivem a válečnými nástroji a transakcí s jiným zbožím, materiálem, službami a technologiemi, které byly provedeny s cílem zásobovat vojenské nebo jiné bezpečnostní síly; c) učiněné v době války nebo jiných krizových situací v mezinárodních vztazích; nebo d) vztahující se k provádění národní politiky nebo mezinárodních dohod týkajících se zákazu rozšiřování atomových zbraní nebo jiných atomových výbušných zařízení; nebo e) v souladu se svými závazky podle Charty OSN k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. 2. Základní bezpečnostní zájmy smluvní strany mohou zahrnovat zájmy vyplývající z jejího členství v celní, hospodářské nebo měnové unii, volném trhu nebo zóně volného obchodu. Článek 12 Použitelnost Dohody Ustanovení této dohody se použijí na budoucí investice uskutečněné investory jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany a také na investice existující v souladu s právními řády smluvních stran k datu vstupu této dohody v platnost. Ustanovení této dohody se však nepoužijí na nároky vzniklé z událostí, které se staly před jejím vstupem v platnost, nebo na nároky, které byly vyřešeny před jejím vstupem v platnost. Článek 13 Vstup v platnost, trvání a ukončení 1. Každá smluvní strana oznámí druhé smluvní straně splnění požadavků svého právního řádu pro vstup této dohody v platnost. Tato dohoda vstoupí v platnost dnem druhé notifikace. 2. Tato dohoda zůstane v platnosti po dobu deseti let. Potom zůstane v platnosti až do uplynutí dvanáctiměsíční lhůty běžící ode dne, kdy některá ze smluvních stran písemně oznámí druhé smluvní straně svůj úmysl ukončit platnost Dohody. 3. Pro investice uskutečněné před ukončením platnosti této dohody zůstanou ustanovení této dohody účinná po dobu deseti let od data ukončení platnosti. Na důkaz toho níže podepsaní, řádně zmocněni, podepsali tuto dohodu. Dáno v Sanaá dne 20. března 2008 ve dvojím vyhotovení v jazyce českém, arabském a anglickém, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě jakéhokoli rozporu ve výkladu je rozhodující anglické znění. Za Českou republiku Jozef Vrabec v. r. mimořádný a zplnomocněný velvyslanec České republiky v Jemenské republice Za Jemenskou republiku Salah M.S. Al-Attar v. r. předseda agentury na podporu investic
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 308/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 308/2009 Sb. Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o závaznosti Kolektivní smlouvy vyššího stupně Vyhlášeno 4. 9. 2009, částka 92/2009 308 SDĚLENÍ Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 18. srpna 2009 o závaznosti Kolektivní smlouvy vyššího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 155/1995 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., nálezu Ústavního souduÚstavního soudu vyhlášeného pod č. 199/2003 Sb., zákona č. 255/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb. a zákona č. 264/2006 Sb., sděluje, že Kolektivní smlouva vyššího stupně ze dne 4. prosince 2008 na rok 2009 uzavřená mezi Odborovým svazem pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v ČR a Česko-moravským odborovým sdružením na straně jedné a Asociací Českého papírenského průmyslu na straně druhé je po vyhlášení tohoto sdělení ve Sbírce zákonů závazná i pro další zaměstnavatele s převažující činností v odvětví označeném kódy odvětvové klasifikace ekonomických činností CZ-NACE 17.11, 17.12, 17.21, 17.22, 17.23 a 17.29. S obsahem Kolektivní smlouvy vyššího stupně se lze seznámit na úřadech práce a na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí (www.mpsv.cz). Ministr: JUDr. Šimerka v. r.
Zákon č. 306/2009 Sb.
Zákon č. 306/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a některé další zákony Vyhlášeno 4. 9. 2009, datum účinnosti 1. 1. 2010, částka 91/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna trestního zákoníku * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech * ČÁST ČTVRTÁ - Změna trestního řádu * ČÁST ŠESTÁ - Změna zákona o Rejstříku trestů * ČÁST SEDMÁ - Změna zákona č. 52/2009 Sb. * ČÁST OSMÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 7. 2017 (250/2016 Sb.) 306 ZÁKON ze dne 7. srpna 2009, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a některé další zákony Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna trestního zákoníku Čl. I Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, se mění takto: 1. V § 25 se slovo „čtrnáctý“ nahrazuje slovem „patnáctý“. 2. V § 42 písm. i), § 140 odst. 3 písm. c), § 141 odst. 2 písm. c), § 144 odst. 3, § 145 odst. 2 písm. c), § 146 odst. 2 písm. b), § 149 odst. 3 písm. b), § 164 odst. 4 písm. a), § 166 odst. 4 písm. c), § 185 odst. 3 písm. a), § 186 odst. 5 písm. a), § 187 odst. 1 a 2, § 202 odst. 2 písm. a), § 283 odst. 2 písm. d), § 283 odst. 3 písm. d), § 287 odst. 3, § 288 odst. 2 písm. b) a § 288 odst. 3 písm. c) se slovo „čtrnácti“ nahrazuje slovem „patnácti“. 3. V § 42 písm. l) se slovo „větší“ nahrazuje slovem „vyšší“. 4. V § 55 odst. 1 se za slova „odnětí svobody (§ 59)“ vkládají slova „, ukládání trestu odnětí svobody pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 108)“. 5. V § 59 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí horní hranice převyšovat třicet let.“. 6. V § 60 odst. 1 se na konci textu písmene b) doplňují slova „a při výkonu kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost“. 7. V § 94 odst. 3 se slova „zákaz činnosti, peněžitý trest, trest zákazu pobytu“ nahrazují slovy „peněžitý trest, zákaz činnosti, zákaz pobytu, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce“. 8. V § 108 odstavec 2 zní: „(2) Horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody může po zvýšení podle odstavce 1 převyšovat dvacet let. Při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí horní hranice převyšovat třicet let.“. 9. V § 140 odst. 3 písm. f), § 145 odst. 2 písm. e), § 146 odst. 2 písm. d) a § 353 odst. 2 písm. e) se za slova „zdravotnického zaměstnání nebo povolání“ vkládají slova „směřujícího k záchraně života nebo ochraně zdraví“ a za slova „obdobnou povinnost“ se vkládají slova „při ochraně života, zdraví nebo majetku“. 10. V § 141 odstavec 1 zní: „(1) Kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán trestem odnětí svobody na tři léta až deset let.“. 11. V § 145 odst. 3, § 159 odst. 4, § 164 odst. 4, § 170 odst. 3, § 172 odst. 4, § 186 odst. 6, § 281 odst. 3, § 325 odst. 4, § 344 odst. 3, § 382 odst. 4 a § 383 odst. 4 se slovo „patnáct“ nahrazuje slovem „šestnáct“. 12. Za § 146 se vkládá nový § 146a, který včetně nadpisu zní: „§ 146a Ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky (1) Kdo jinému úmyslně způsobí ublížení na zdraví v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán trestem odnětí svobody až na jeden rok. (2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví. (3) Kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán trestem odnětí svobody až na čtyři léta. (4) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 3 na dvou nebo více osobách, b) spáchá-li takový čin na těhotné ženě, nebo c) spáchá-li takový čin na dítěti mladším patnácti let. (5) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 3 smrt.“. 13. V § 149 odst. 4, § 283 odst. 4 a § 323 odst. 4 se slovo „patnáct“ nahrazuje slovem „osmnáct“. 14. V § 168 odst. 5, § 173 odst. 4, § 174 odst. 4, § 185 odst. 4 a § 187 odst. 4 se slovo „šestnáct“ nahrazuje slovem „osmnáct“. 15. V § 186 odstavec 1 zní: „(1) Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování, nebo kdo k takovému chování přiměje jiného zneužívaje jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo zákazem činnosti.“. 16. V § 186 odst. 2 se slova „, jeho bezbrannosti“ zrušují. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku Čl. II Zákon č. 41/2009 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku, se mění takto: 1. V části první se body 15, 29 a 30 zrušují. 2. V části první bodě 21 se slovo „čtrnácti“ nahrazuje slovem „patnácti“. 3. V části druhé se body 2, 7, 8, 70 až 75, 77 a 79 zrušují. 4. V části druhé bodě 4 se slovo „čtrnácti“ nahrazuje slovem „patnácti“ a slovo „čtrnáctý“ se nahrazuje slovem „patnáctý“. 5. V části druhé bodech 5, 6 a 10 se slova „a slovo „patnácti“ se nahrazuje slovem „čtrnácti“ “ zrušují. 6. V části druhé bodech 76 a 78 se slovo „čtrnácti“ nahrazuje slovem „patnácti“. 7. V části čtvrté bodě 1 se slovo „čtrnáctý“ nahrazuje slovem „patnáctý“. 8. V části páté se body 1, 2, 7 a 8 zrušují. 9. V části jedenácté se bod 1 zrušuje. 10. Část dvanáctá se zrušuje. 11. V části třinácté se body 1 až 3, 5 až 19 a 21 zrušují. 12. V části čtrnácté se body 1 a 2 zrušují. 13. V části patnácté se bod 2 zrušuje. 14. V části šestnácté se body 1, 2, 4 a 5 zrušují. 15. V části sedmnácté se body 1, 2, 4 a 6 až 12 zrušují. 16. V části dvacáté šesté se v bodech 2 a 3 číslo „14“ nahrazuje číslem „15“. 17. V části dvacáté sedmé se body 4 až 7 zrušují. 18. Části třicátá šestá až čtyřicátá pátá se zrušují. ČÁST TŘETÍ Změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech Čl. III Zákon č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech, se mění takto: 1. V části osmdesáté se v bodech 4, 11, 16, 20, 24, 38 a 59 slova „14 let“ nahrazují slovy „15 let“. 2. V části devadesáté páté se v bodech 39, 41 a 51 slova „14 let“ nahrazují slovy „15 let“. 3. V části sto šedesáté třetí se v bodě 4 slova „14 let“ nahrazují slovy „15 let“. ČÁST ČTVRTÁ Změna trestního řádu Čl. IV Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb. a zákona č. 272/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 152 odst. 1 písm. c) se za slovo „svobody“ vkládají slova „a s výkonem trestu domácího vězení“. 2. V § 152 odst. 2 se za slovo „vazby“ vkládají slova „a s výkonem trestu domácího vězení“. 3. V § 155 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) O povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem trestu domácího vězení rozhodne po výkonu trestu nebo jeho části předseda senátu soudu prvního stupně.“. Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 3 až 5. 4. V § 155 odst. 5 se slova „podle odstavců 1 až 3“ nahrazují slovy „podle odstavců 1 až 4“. 5. Za § 334g se vkládá nový § 334h, který zní: „§ 334h Ministerstvo spravedlnosti může vyhláškou stanovit podrobnosti kontroly výkonu trestu domácího vězení.“. 6. V § 460z odst. 1 písm. a) se slova „§ 51 trestního zákona“ nahrazují slovy „§ 66 trestního zákoníku“. 7. V § 460z odst. 1 písm. b) se slova „§ 55 trestního zákona“ nahrazují slovy „§ 70 trestního zákoníku“ a slova „§ 56a trestního zákona“ se nahrazují slovy „§ 71 trestního zákoníku“. 8. V § 460z odst. 1 písm. c) se slova „§ 73 trestního zákona“ nahrazují slovy „§ 101 trestního zákoníku“ a slova „§ 73a trestního zákona“ se nahrazují slovy „§ 102 trestního zákoníku“. 9. V § 460z odst. 3 se slova „§ 93 trestního zákona“ nahrazují slovy „§ 312 trestního zákoníku“ a slova „§ 95 trestního zákona“ se nahrazují slovy „§ 311 trestního zákoníku“. ČÁST ŠESTÁ Změna zákona o Rejstříku trestů Čl. VI Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění zákona č. 126/2003 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se mění takto: 1. Název části druhé zní: „OPIS, VÝPIS A JINÉ INFORMACE Z EVIDENCE REJSTŘÍKU TRESTŮ“. 2. Za § 16a se vkládá nový § 16b, který včetně poznámky pod čarou č. 5b zní: „§ 16b Rejstřík trestů předává Ministerstvu financí informace o zahlazení odsouzení u trestných činů, které jsou zaznamenány v ústřední databázi pro vyloučení podle přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství o ústřední databázi pro vyloučení5b). 5b) Nařízení Komise (ES, EURATOM) č. 1302/2008 ze dne 17. prosince 2008 o ústřední databázi pro vyloučení.“. Dosavadní § 16b až 16e se označují jako § 16c až 16f. ČÁST SEDMÁ Změna zákona č. 52/2009 Sb. Čl. VII V zákoně č. 52/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se část čtvrtá zrušuje. ČÁST OSMÁ ÚČINNOST Čl. VIII Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010, s výjimkou části třetí, která nabývá účinnosti dnem 1. července 2010. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Zákon č. 304/2009 Sb.
Zákon č. 304/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 4. 9. 2009, datum účinnosti 1. 1. 2010, částka 91/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o správě daní a poplatků * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o daních z příjmů * ČÁST TŘETÍ - Čl. IV Aktuální znění od 1. 1. 2010 304 ZÁKON ze dne 23. července 2009, kterým se mění zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o správě daní a poplatků Čl. I Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 255/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 323/1996 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb., zákona č. 218/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 322/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 440/2003 Sb., zákona č. 479/2003 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 254/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb. a zákona č. 122/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 25 odstavec 2 zní: „(2) Pokutu ukládá ve všech případech porušení mlčenlivosti podle § 24 příslušné finanční ředitelství. Porušil-li však povinnost mlčenlivosti pracovník finančního ředitelství nebo ústředního orgánu státní správy, ukládá pokutu ministerstvo. Stejnopis rozhodnutí o uložení pokuty zašle finanční ředitelství daňovému subjektu dotčenému porušením mlčenlivosti.“. 2. V § 32 odstavec 3 zní: „(3) Rozhodnutí obsahuje odůvodnění, nestanoví-li tento nebo zvláštní daňový zákon jinak, pokud nejde o případ, kdy správce daně reaguje na tvrzení daňového subjektu beze změny nebo je odůvodnění tomuto daňovému subjektu známé z jiného dokumentu. V takovém případě správce daně na tento dokument ve svém rozhodnutí odkáže. V odůvodnění správce daně stručně a jasně uvede důvody pro vydání rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí, které bylo vydáno na základě dokazování, správce daně dále uvede, které skutečnosti má za prokázané a o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jak věc posoudil po právní stránce.“. 3. V § 44 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Výzvy správce daně podle odstavce 1 není potřeba, bylo-li v insolvenčním řízení rozhodnuto o úpadku daňového subjektu a má-li být splněna povinnost uložená daňovému subjektu podle § 40b odst. 1.“. 4. V § 46 se na konci odstavce 7 doplňuje věta, která zní: „Pokud správce daně vydá dodatečný platební výměr po provedené daňové kontrole, má odvolání proti němu odkladný účinek.“. 5. V § 47 odstavec 1 zní: „(1) Pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nelze daň vyměřit ani doměřit, či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost, nebo do tří let od vzniku daňové povinnosti u těch daní, které nemají zdaňovací období.“. 6. V § 60 odstavec 3 zní: „(3) Povolení posečkání daně a povolení splátek může být vázáno na podmínky. Po dobu, po kterou daňový subjekt tyto podmínky plní, se skutečnost povolení posečkání a povolení splátek zohledňuje při vystavení potvrzení podle § 62 odst. 7.“. 7. § 72 včetně nadpisu zní: „§ 72 Zástavní právo (1) K zajištění daňové pohledávky a jejího příslušenství může správce daně zřídit rozhodnutím zástavní právo. Ke zjištění předmětu zástavy má správce daně oprávnění podle § 15. V ostatním platí ustanovení občanského zákoníku, pokud tento zákon nestanoví jinak. (2) Rozhodnutí musí obsahovat označení daňové pohledávky, její výši a předmět zástavního práva. (3) Rozhodnutí o zřízení zástavního práva může správce daně z vlastního anebo z jiného podnětu změnit anebo zrušit. (4) Správce daně je oprávněn pro účely podle odstavce 1 vyzvat daňového dlužníka, aby předložil soupis svého majetku. Daňový dlužník je povinen této výzvě ve stanovené lhůtě vyhovět. (5) Zástavní právo vzniká doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva daňovému dlužníkovi. Zástavní právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, jakož i k dalším věcem, o kterých jsou vedeny veřejné registry, vzniká doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva katastrálnímu úřadu, popřípadě tomu, kdo vede veřejný registr. (6) Správce daně může rozhodnout o zřízení zástavního práva k majetku vlastníka, odlišného od daňového dlužníka, jehož nedoplatek je zajišťován, a to na základě písemného souhlasu vlastníka s úředně ověřeným podpisem. (7) Zajištění daňového nedoplatku, včetně nákladů vzniklých s převzetím zástavy správcem daně, se provádí na náklady daňového dlužníka. Neuhradí-li daňový dlužník tyto náklady, správce daně je oprávněn je vymáhat postupem podle § 73 a 73a. (8) Zástavní právo zřízené rozhodnutím správce daně zaniká rovněž právní mocí rozhodnutí, kterým správce daně ruší zástavní právo.“. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o daních z příjmů Čl. II Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 128/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 210/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 575/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 360/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 676/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 530/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 203/2006 Sb., zákona č. 223/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 29/2007 Sb., zákona č. 67/2007 Sb., zákona č. 159/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 482/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb. a zákona č. 87/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 24 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno zt), které zní: „zt) paušální výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem3d) (dále jen „paušální výdaj na dopravu“), pokud nebyl uplatněn výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem podle písmene k) bodu 4 tohoto odstavce, ve výši 5 000 Kč za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém poplatník využíval příslušné silniční motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, s výjimkou příjmů podle § 10, a současně toto silniční motorové vozidlo nepřenechal ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě. Používá-li poplatník některé silniční motorové vozidlo, u něhož uplatňuje paušální výdaj na dopravu, pouze zčásti k dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmu, lze na takové silniční motorového vozidlo uplatnit pouze část paušálního výdaje na dopravu stanoveného dle předchozí věty ve výši 80 % této částky (dále jen „krácený paušální výdaj na dopravu“). Pokud poplatník u některého vozidla uplatní v souladu s předchozí větou krácený paušální výdaj na dopravu, potom pro účely tohoto zákona platí, že ostatní vozidla, u nichž poplatník v souladu s tímto ustanovením uplatní paušální výdaje na dopravu, užívá výlučně k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Pro účely tohoto zákona se má za to, že poplatník užívá silniční motorové vozidlo, u kterého uplatňuje paušální výdaj na dopravu, výlučně k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, pokud tak prohlásí, není-li prokázáno jinak. Paušální výdaj na dopravu možno uplatnit nejvýše za 3 vlastní silniční motorová vozidla zahrnutá nebo nezahrnutá do obchodního majetku nebo v nájmu za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání.“. 2. V § 25 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno zp), které zní: „zp) výdaje (náklady) na spotřebované pohonné hmoty a parkovné vynaložené v souvislosti s užíváním silničního motorového vozidla23d), u kterého poplatník uplatní paušální výdaj na dopravu, a 20 % ostatních výdajů (nákladů) s výjimkou odpisů vynaložených v souvislosti se silničním motorovým vozidlem, u kterého je poplatník povinen uplatnit krácený paušální výdaj na dopravu. U silničního motorového vozidla, u kterého poplatník uplatní paušální výdaj na dopravu, nelze dále uplatnit náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty.“. 3. V § 28 se na konci odstavce 6 doplňuje věta „Při odpisování silničního motorového vozidla, u kterého je poplatník povinen uplatnit krácený paušální výdaj na dopravu, se poměrnou částí odpisů rozumí 80 % odpisů.“. Čl. III Přechodné ustanovení Ustanovení § 24 odst. 2 písm. zt), § 25 odst. 1 písm. zp) a § 28 odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé použijí pro zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, které započalo v roce 2009. ČÁST TŘETÍ Čl. IV Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010. v z. Němcová v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Zákon č. 303/2009 Sb.
Zákon č. 303/2009 Sb. Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím statutu poslanců Evropského parlamentu Vyhlášeno 4. 9. 2009, datum účinnosti 19. 9. 2009, částka 91/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o důchodovém pojištění * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o nemocenském pojištění * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení * ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti * ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o daních z příjmů * ČÁST SEDMÁ - PŘECHODNÁ USTANOVENÍ * ČÁST OSMÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 10. 2015 (205/2015 Sb.) 303 ZÁKON ze dne 23. července 2009, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím statutu poslanců Evropského parlamentu Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o důchodovém pojištění Čl. I Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 289/1997 Sb., zákona č. 224/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 116/2001 Sb., zákona č. 188/2001 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 264/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 24/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 405/2006 Sb., zákona č. 152/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 218/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 178/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 108/2009 Sb. a zákona č. 158/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 5 odst. 1 písm. ch) se slova „a poslanci Evropského parlamentu, zvolení na území České republiky“ zrušují. 2. V § 6 odst. 1 se za písmeno e) vkládá nové písmeno f), které zní: „f) výkonu funkce poslance Evropského parlamentu, zvoleného na území České republiky,“. Dosavadní písmeno f) se označuje jako písmeno g). 3. Za § 102a se vkládá nový § 102b, který zní: „§ 102b Účast poslanců Evropského parlamentu, zvolených na území České republiky, přede dnem, kterým začíná volební období Evropského parlamentu v roce 2009, na pojištění se posuzuje podle právních předpisů platných před tímto dnem.“. 4. V § 105 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní: „(2) Doba výkonu funkce poslance Evropského parlamentu, zvoleného na území České republiky, se ode dne, kterým začíná volební období Evropského parlamentu v roce 2009, považuje za vyloučenou dobu (§ 16 odst. 4).“. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o nemocenském pojištění Čl. II Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb. a zákona č. 41/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 5 písm. a) bodě 9 se slova „a poslanci Evropského parlamentu, zvolení na území České republiky“ zrušují. 2. V § 92 odst. 2 písm. h) se slova „a poslanců Evropského parlamentu, zvolených na území České republiky,“ zrušují. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Čl. III V § 36 písm. ch) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 359/2004 Sb., se slova „a u poslanců Evropského parlamentu, zvolených na území České republiky, Kancelář Poslanecké sněmovny“ zrušují. ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti Čl. IV V § 3 odst. 1 písm. b) bodě 6 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 359/2004 Sb. a zákona č. 189/2006 Sb., se slova „a poslanci Evropského parlamentu, zvolení na území České republiky“ zrušují. ČÁST PÁTÁ Změna zákona o daních z příjmů Čl. V Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 128/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 210/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 575/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 360/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 676/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 530/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 203/2006 Sb., zákona č. 223/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 29/2007 Sb., zákona č. 67/2007 Sb., zákona č. 159/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 482/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 216/2009 Sb., zákona č. 221/2009 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 4 odst. 1 písmeno zl) zní: „zl) odměny, odchodné, starobní důchod, důchod, příspěvky, naturální plnění a náhrady výdajů poskytované z rozpočtu Evropské unie poslanci nebo bývalému poslanci Evropského parlamentu, zvolenému na území České republiky, dále zaopatření a náhrady výdajů poskytované z rozpočtu Evropské unie pozůstalému manželovi nebo manželce nebo registrovanému partnerovi nebo partnerce a nezaopatřeným dětem v případě úmrtí poslance Evropského parlamentu, zvolenému na území České republiky,“. 2. V § 6 odst. 9 písm. r) se slova „a poslancům Evropského parlamentu, zvoleným na území České republiky“ zrušují. 3. V § 6 odst. 10 písm. a) se slova „a poslanců Evropského parlamentu, zvolených na území České republiky“ zrušují. ČÁST SEDMÁ PŘECHODNÁ USTANOVENÍ Čl. VII 1. Poslanci Evropského parlamentu, zvolení na území České republiky, kteří byli členy Evropského parlamentu ve volebním období, které skončilo v roce 2009, a byli v roce 2009 znovu zvoleni a rozhodli se pro uplatňování dosavadního národního systému po celou dobu své činnosti, pokud jde o odměnu, odchodné a důchody1), jsou nadále účastni nemocenského pojištění a důchodového pojištění podle dosavadních právních předpisů; podle těchto předpisů se též odvádí pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti z jejich platu a úkoly zaměstnavatele plní ten, kdo byl k plnění těchto úkolů u těchto poslanců příslušný podle těchto předpisů. To platí obdobně též pro účast těchto poslanců na úrazovém pojištění zaměstnanců podle zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Pro zdanění odměn, odchodného, starobního důchodu, důchodu, příspěvků, naturálních plnění a náhrad výdajů poskytovaných z rozpočtu Evropské unie poslancům Evropského parlamentu, zvoleným na území České republiky, kteří byli členy Evropského parlamentu ve volebním období, které skončilo v roce 2009, a byli v roce 2009 znovu zvoleni a rozhodli se pro uplatňování dosavadního národního systému po celou dobu své činnosti, se použije zákon č. 586/1992 Sb., ve znění platném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST OSMÁ ÚČINNOST Čl. VIII Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem volebního období Evropského parlamentu, které začne v roce 2009. v z. Němcová v. r. Klaus v. r. Fischer v. r. 1) Článek 25 Rozhodnutí Evropského parlamentu o přijetí statutu poslanců Evropského parlamentu (2005/684/ES, Euratom), Úřední věstník Evropské unie, L 262, 7. říjen 2005.
Zákon č. 302/2009 Sb.
Zákon č. 302/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 4. 9. 2009, datum účinnosti 1. 12. 2009, částka 91/2009 * Čl. I - Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb. a zákona č * Čl. II - Přechodná ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 1. 12. 2009 302 ZÁKON ze dne 23. července 2009, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb. a zákona č. 41/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 61 písmeno e) zní: „e) odeslat příslušnému orgánu nemocenského pojištění na předepsaném tiskopisu hlášení o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a hlášení o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, a to nejpozději v třetí pracovní den následující po dni, kdy bylo vydáno rozhodnutí o vzniku nebo ukončení dočasné pracovní neschopnosti, a na předepsaném tiskopisu hlášení o změně režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, a to nejpozději v pracovní den následující po dni, kdy bylo vydáno rozhodnutí o změně režimu dočasně práce neschopného pojištěnce; tato povinnost je splněna i předáním těchto hlášení v uvedených lhůtách tomuto orgánu,“. 2. V § 61 písm. u) se část věty za středníkem včetně středníku zrušuje. 3. V § 68 odst. 3 se na konci textu písmene a) doplňují slova „, a to dnem, kdy tuto skutečnost zjistil, nebo nejpozději třetím kalendářním dnem od tohoto vyšetření“. 4. V § 68 odst. 4 větě druhé se slova „Část těchto tiskopisů, která je určena pro zaměstnavatele,“ nahrazují slovy „Tyto tiskopisy“. 5. V § 69 se písmeno d) zrušuje. Dosavadní písmena e) až j) se označují jako písmena d) až i). 6. Na konci § 72 se doplňuje věta „Dal-li zaměstnavatel podle věty první podnět ke kontrole, je povinen na žádost orgánu nemocenského pojištění sdělit mu údaje potřebné pro provedení této kontroly.“. 7. V § 138 odst. 1 písm. b) se slova „podle § 69 písm. d) anebo“ zrušují. 8. V § 138 odst. 1 písm. c) se slova „písm. e)“ nahrazují slovy „písm. d)“. 9. V § 138 odst. 1 písm. h) se slova „písm. h)“ nahrazují slovy „písm. g)“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. O ukončení dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, o jejímž vzniku bylo rozhodnuto přede dnem účinnosti tohoto zákona, se rozhodne na tiskopisech platných před tímto dnem; tyto tiskopisy se odešlou nebo předají příslušnému orgánu nemocenského pojištění ve lhůtách platných ode dne účinnosti tohoto zákona. 2. O zániku potřeby ošetřování nebo péče, o jejímž vzniku bylo rozhodnuto přede dnem účinnosti tohoto zákona, se rozhodne na tiskopisech platných před tímto dnem; tiskopisy určené pro hlášení o ukončení potřeby ošetřování nebo péče příslušnému orgánu nemocenského pojištění se nepoužijí. Čl. III Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. v z. Němcová v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Zákon č. 301/2009 Sb.
Zákon č. 301/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 4. 9. 2009, datum účinnosti 1. 1. 2010, částka 91/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o civilním letectví * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o ochraně spotřebitele * ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů * ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o ochraně veřejného zdraví * ČÁST ŠESTÁ - Změna zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu * ČÁST SEDMÁ - Změna zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů * ČÁST OSMÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 8. 2016 (191/2016 Sb.) 301 ZÁKON ze dne 23. července 2009, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o civilním letectví Čl. I Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 189/1999 Sb., zákona č. 146/2000 Sb., zákona č. 258/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 225/2006 Sb., zákona č. 124/2008 Sb. a zákona č. 274/2008 Sb., se mění takto: 1. V poznámce pod čarou č. 1 se doplňují věty: „Směrnice Rady 96/67/ES ze dne 15. října 1996 o přístupu na trh odbavovacích služeb na letištích Společenství. Směrnice Rady 2004/82/ES ze dne 29. dubna 2004 o povinnosti dopravců předávat údaje o cestujících. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/36/ES ze dne 21. dubna 2004 o bezpečnosti letadel třetích zemí, která používají letiště Společenství. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/23/ES ze dne 5. dubna 2006 o licenci řídícího letového provozu Společenství. Směrnice Komise 2008/49/ES ze dne 16. dubna 2008, kterou se mění příloha II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/36/ES, pokud jde o provádění prohlídek na odbavovací ploše u letadel, která používají letiště Společenství.“. 2. V poznámce pod čarou č. 1a se doplňují věty: „Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2111/2005 ze dne 14. prosince 2005 o vytvoření seznamu Společenství uvádějícího letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy ve Společenství, o informování cestujících v letecké dopravě o totožnosti provozujícího leteckého dopravce a o zrušení článku 9 Směrnice 2004/36/ES. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě.“. 3. V § 2 odst. 7 se za slovo „souboru“ vkládá slovo „leteckých“. 4. V § 2 se doplňuje odstavec 8, který zní: „(8) Letištním pozemkem je jakýkoli pozemek, na němž se nachází letiště, nebo jeho část.“. 5. V § 3 odst. 2 se věta druhá zrušuje. 6. V § 3 se doplňují odstavce 8 a 9, které včetně poznámek pod čarou č. 1h a 1i znějí: „(8) Úřad dohlíží na plnění povinností a) provozovatele letiště a leteckého dopravce týkajících se dodržování práv osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství1h), b) leteckého dopravce týkajících se informování cestujících v letecké dopravě podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství1i). (9) Týkají-li se povinnosti stanovené v odstavci 8 písm. a) a b) provozovatele cestovní kanceláře nebo provozovatele cestovní agentury, dohlíží na jejich plnění obecní živnostenský úřad. 1h) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. prosince 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě. 1i) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2111/2005 ze dne 14. prosince 2005 o vytvoření seznamu Společenství uvádějícího letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy ve Společenství, o informování cestujících v letecké dopravě o totožnosti provozujícího leteckého dopravce a o zrušení článku 9 Směrnice 2004/36/ES.“. Dosavadní poznámky pod čarou č. 1h až 1l se označují jako poznámky pod čarou č. 1j až 1n, a to včetně odkazů na poznámky pod čarou. 7. Za nadpis části třetí se vkládá označení nové hlavy I, které včetně nadpisu zní: „HLAVA I OBECNÁ USTANOVENÍ O LETECKÉM PERSONÁLU“. 8. V § 17b odst. 1 písm. a) se slova „se souhlasem vlastníka letadla, pokud není současně vlastníkem tohoto letadla,“ zrušují. 9. V § 17b odst. 1 písm. b) se slova „se souhlasem vlastníka zařízení, pokud není současně vlastníkem tohoto zařízení,“ zrušují. 10. V § 18 se na konci textu odstavce 3 vkládá věta „Činnosti palubních průvodčích mohou vykonávat osoby, o nichž to stanoví přímo použitelný předpis Evropských společenství, přičemž průkaz způsobilosti se k výkonu těchto činností nevydává.“. 11. V § 18 se na konci textu odstavce 4 vkládá věta „Toto ustanovení neplatí pro palubní průvodčí.“. 12. V § 22 odst. 4 se slova „a po dohodě s Ministerstvem obrany a Ministerstvem zdravotnictví“ zrušují. 13. Za § 22 se vkládá označení nové hlavy II, které včetně nadpisu zní: „HLAVA II PRAVIDLA PRO SLUŽBU A ODPOČINEK ČLENŮ POSÁDEK LETADEL“. 14. Za § 22c se vkládá nová hlava III, která včetně nadpisu zní: „HLAVA III ŘÍDÍCÍ LETOVÉHO PROVOZU § 22d (1) Řídící letového provozu je člen pozemního leteckého personálu [§ 18 odst. 2 písm. c)], který má kvalifikaci k řízení letového provozu1a) uvedenou v průkazu způsobilosti řídícího letového provozu. (2) Fyzická osoba, která se připravuje na získání průkazu způsobilosti řídícího letového provozu (dále jen „řídící letového provozu-žák“) je oprávněna k řízení letového provozu pouze pod dohledem osoby oprávněné k provádění výcviku na stanovišti řízení letového provozu (dále jen „provozní instruktor“). (3) Není-li v této hlavě stanoveno jinak, vztahuje se na řídícího letového provozu a řídícího letového provozu-žáka hlava I této části. (4) Druhy a vymezení kvalifikací k řízení letového provozu stanoví prováděcí právní předpis. § 22e Průkaz způsobilosti řídícího letového provozu a řídícího letového provozu-žáka (1) Úřad vydá průkaz způsobilosti řídícího letového provozu na žádost fyzické osobě, která a) dosáhla věku 21 let, b) je držitelem průkazu způsobilosti řídícího letového provozu-žáka, c) úspěšně absolvovala místní výcvik v řízení letového provozu, d) je držitelem platného lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k řízení letového provozu1a) a e) prokáže znalost anglického jazyka potřebnou k řízení letového provozu (dále jen „jazyková znalost“). (2) Úřad vydá průkaz způsobilosti řídícího letového provozu-žáka na žádost fyzické osobě, která a) dosáhla věku 18 let, b) má ukončené alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo jinou obdobnou zkouškou prokazující stejný stupeň dosaženého vzdělání, v případě vojenského leteckého personálu ukončené vysokoškolské vzdělání, c) úspěšně absolvovala vstupní výcvik pro získání kvalifikace v řízení letového provozu, d) je držitelem platného lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k řízení letového provozu a e) prokáže jazykovou znalost. (3) Lékařský posudek o zdravotní způsobilosti podle odstavce 1 písm. d) a odstavce 3 písm. d) platí a) pro osoby, které nedovršily čtyřicátý rok věku po dobu 24 měsíců ode dne konání lékařské prohlídky, a b) pro osoby, které dovršily čtyřicátý rok věku po dobu 12 měsíců ode dne konání lékařské prohlídky. (4) Obsahové a formální náležitosti průkazu způsobilosti řídícího letového provozu a řídícího letového provozu-žáka stanoví prováděcí právní předpis. Prováděcí právní předpis stanoví rovněž druh vyznačovaných údajů a vzor průkazu způsobilosti. § 22f Jazyková znalost (1) Před vydáním průkazu způsobilosti řídícího letového provozu a řídícího letového provozu-žáka Úřad ověří jazykové znalosti zkouškou. Úřad posuzuje jazykové znalosti podle šestibodové hodnotící stupnice, jejíž obsah stanoví prováděcí právní předpis. Pro vydání průkazu způsobilosti řídícího letového provozu a řídícího letového provozu-žáka musí žadatel prokázat jazykové znalosti odpovídající alespoň stupni 4 hodnotící stupnice. O výsledku ověření jazykové znalosti vydá Úřad osvědčení. (2) Jazykové znalosti Úřad ověřuje, s výjimkou prokázání jazykové znalosti odpovídající stupni 6 hodnotící stupnice, v těchto intervalech: a) jednou v období tří let od posledního ověření jazykové znalosti držitele průkazu způsobilosti řídícího letového provozu nebo řídícího letového provozu-žáka, jehož jazykové znalosti odpovídají stupni 4 hodnotící stupnice, a b) jednou v období šesti let od posledního ověření jazykové znalosti držitele průkazu způsobilosti řídícího letového provozu nebo řídícího letového provozu-žáka, jehož jazykové znalosti odpovídají stupni 5 hodnotící stupnice. (3) Pokud u žadatele došlo ke změně jazykové znalosti a ověřené jazykové znalosti neodpovídají ani stupni 4 hodnotící stupnice, Úřad průkaz způsobilosti řídícího letového provozu odejme. (4) Úřad může ověřováním jazykové znalosti a vydáváním osvědčení o jejím výsledku pověřit fyzickou nebo právnickou osobu na základě její žádosti, prokáže-li žadatel, že a) má k dispozici místnosti pro provádění zkoušek a přípravu zkoušejících, oddělenou místnost s uzamykatelným prostorem a záznamové zařízení umožňující pořizování zvukového záznamu, b) zajistí, aby ověřování jazykové znalosti bylo prováděno fyzickou osobou s ukončeným vysokoškolským vzděláním získaným studiem v magisterském studijním programu zaměřeném na anglický jazyk nebo fyzickou osobou s obdobným vzděláním získaným v zahraničí a fyzickou osobou, která je držitelem průkazu způsobilosti řídícího letového provozu, jejíž jazyková znalost odpovídá alespoň stupni 5 hodnotící stupnice. (5) Úřad udělené pověření odejme, pokud osoba pověřená ověřováním jazykové znalosti a) přestala splňovat podmínky pro udělení pověření, b) závažným způsobem porušila povinnosti stanovené tímto zákonem, nebo c) o odejmutí pověření požádala. (6) Způsob ověřování jazykové znalosti stanoví prováděcí právní předpis. § 22g Místní doložka (1) Místní doložka určuje stanoviště řízení letového provozu. Místní doložka je platná po dobu 12 měsíců ode dne jejího uvedení v průkazu způsobilosti řídícího letového provozu. Úřad prodlouží platnost místní doložky, pokud se žadatel účastní průběžného výcviku v řízení letového provozu a po dobu platnosti místní doložky vykonával řízení letového provozu. Úřad obnoví platnost místní doložky, pokud žadatel úspěšně absolvoval místní výcvik v řízení letového provozu. (2) Zaměstnavatel řídícího letového provozu s platnou kvalifikací k řízení letového provozu je povinen a) vést pro jednotlivá stanoviště řízení letového provozu evidenci odpracovaných hodin každého držitele průkazu způsobilosti řídícího letového provozu, b) poskytnout Úřadu na jeho žádost údaje z evidence, c) vést v evidenci odpracovaných hodin odděleně počet skutečně odpracovaných hodin, během nichž držitelé průkazu způsobilosti řídícího letového provozu prováděli výcvik. (3) Způsob účasti na průběžném výcviku a rozsah výkonu řízení letového provozu, potřebných k prodlužování platnosti místní doložky, stanoví prováděcí právní předpis. § 22h Výcvik řídícího letového provozu, řídícího letového provozu-žáka a provozního instruktora výcviku (1) Výcvik je souhrnem teoretických a praktických cvičení k získání a zachování kvalifikace v řízení letového provozu. Podle druhu výcviku nezbytného k získání a zachování kvalifikace v řízení letového provozu se rozlišuje výcvik vstupní, místní, průběžný a výcvik provozních instruktorů. (2) Definice jednotlivých druhů výcviku, předměty vyučované v rámci vstupního výcviku, požadavky na způsob vedení výcviku, náležitosti osvědčení o hodnocení výsledků výcviku, podmínky pro ověřování výsledků výcviku a náležitosti osvědčení o ověření výsledku provedené závěrečné zkoušky stanoví prováděcí právní předpis. § 22i Provozní instruktor (1) Úřad uvede na žádost držitele průkazu způsobilosti řídícího letového provozu v jeho průkazu kvalifikaci k výkonu činnosti provozního instruktora, která je platná po dobu 36 měsíců ode dne jejího uvedení v průkazu způsobilosti řídícího letového provozu, pokud držitel prokáže, že a) po dobu nejméně 12 měsíců bezprostředně předcházejících podání žádosti řídil letový provoz a b) úspěšně absolvoval výcvik provozních instruktorů. (2) Úřad prodlouží na žádost držitele průkazu způsobilosti řídícího letového provozu platnost kvalifikace k provádění činnosti provozního instruktora uvedenou v jeho průkazu způsobilosti vždy o 36 měsíců ode dne ukončení platnosti předchozí kvalifikace k provádění činnosti provozního instruktora, pokud žadatel vykonával činnosti provozního instruktora po dobu nejméně 12 měsíců bezprostředně předcházejících podání žádosti. Dobu prodloužené platnosti kvalifikace k provádění činnosti provozního instruktora Úřad uvede v průkazu způsobilosti. (3) Držitel průkazu způsobilosti řídícího letového provozu musí mít po dobu výkonu činnosti provozního instruktora platnou místní doložku. § 22j Provádění výcviku (1) Výcvik podle § 22h může provádět fyzická nebo právnická osoba na základě Úřadem a) vydaného platného povolení, b) uznaného platného povolení vydaného jiným členským státem Evropské unie. (2) Úřad povolení vydá na základě písemné žádosti fyzické osobě s trvalým pobytem nebo místem bydliště na území České republiky nebo právnické osobě se sídlem, ústřední správou nebo hlavní provozovnou na území České republiky, prokáže-li žadatel, že a) zajistí, aby poskytování výcviku prováděly odborně způsobilé osoby, b) zajistí, aby zkoušky v rámci výcviku řídících letového provozu prováděly osoby, které k tomu mají povolení Úřadu podle § 22k, c) má prostory a vybavení nezbytné pro poskytování výcviku, d) má zpracovaný plán výcviku, který obsahuje návrh postupů a organizace provádění výcviku, včetně organizace provádění zkoušek a hodnocení žadatelů o výcvik, kontrolních mechanismů pro ověřování souladu provádění výcviku s podmínkami za kterých bylo povolení vydáno, e) má finanční prostředky na poskytování výcviku a sjednané pojištění pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem této činnosti a zaplaceno pojistné. (3) Úřad v povolení k provádění výcviku uvede a) druh výcviku, pro který je povolení vydáno, a b) dobu platnosti povolení. (4) Držitel povolení je povinen oznámit písemně Úřadu všechny změny podmínek stanovených pro vydání povolení v odstavci 2, a to do 30 dnů ode dne, kdy ke změně došlo. (5) Úřad vydané povolení odejme, pokud držitel povolení přestal splňovat podmínky pro vydání povolení nebo o odnětí povolení požádal. (6) Úřad uzná povolení k provádění výcviku vydané jiným členským státem Evropské unie na základě písemné žádosti držitele tohoto povolení. (7) Náležitosti plánu výcviku stanoví prováděcí právní předpis. § 22k Zkoušky (1) Zkoušky v rámci výcviku podle § 22h může provádět fyzická osoba, které vydal k této činnosti povolení Úřad. Úřad povolení vydá na její žádost, pokud a) je držitelem průkazu způsobilosti řídícího letového provozu, b) má kvalifikaci k výkonu činnosti provozního instruktora, c) prováděla výcvik nejméně po dobu 24 měsíců bezprostředně předcházejících podání žádosti. (2) Povolení k provádění zkoušek v rámci výcviku je platné po dobu 36 měsíců. Úřad prodlouží na žádost osoby oprávněné provádět zkoušky v rámci výcviku platnost povolení vždy o 36 měsíců, pokud žadatel splňuje podmínky podle odstavce 1. Žádost může být podána nejdříve 30 měsíců ode dne nabytí platnosti povolení a nejpozději 3 měsíce před uplynutím doby platnosti povolení. Pokud v této době podá osoba oprávněná provádět zkoušky v rámci výcviku žádost o prodloužení platnosti povolení, dosavadní povolení zůstává platné až do doby rozhodnutí Úřadu o žádosti. § 22l Průkaz způsobilosti řídícího letového provozu vydaný členským státem Evropské unie (1) Úřad uzná průkaz způsobilosti řídícího letového provozu, který vydal jiný členský stát Evropské unie, včetně platného lékařského posudku o zdravotní způsobilosti, s výjimkou místní doložky, na žádost jeho držitele, pokud žadatel dosáhl věku 21 let. (2) Úřad stanoví místní doložku k uznanému průkazu způsobilosti řídícího letového provozu na žádost jeho držitele, pokud žadatel prokáže, že úspěšně absolvoval výcvik podle schváleného plánu výcviku sestaveného s ohledem na jeho odbornou způsobilost a praktickou zkušenost. Rozhodnutí o schválení plánu výcviku Úřad vydá ve lhůtě 6 týdnů od doručení žádosti o schválení plánu výcviku. (3) Držitel uznaného průkazu způsobilosti řídícího letového provozu, který vykonává činnosti v něm uvedené na území České republiky, může požádat Úřad o výměnu svého průkazu způsobilosti za průkaz způsobilosti vydávaný Úřadem. Úřad této žádosti bez zbytečného odkladu vyhoví. § 22m Evidence průkazů způsobilosti řídících letového provozu a řídících letového provozu-žáků (1) Úřad vede za účelem plnění úkolů podle tohoto zákona v elektronické podobě evidenci držitelů průkazů způsobilosti řídících letového provozu a řídících letového provozu-žáků. Evidenci Úřad vede po dobu platnosti průkazů způsobilosti řídících letového provozu a řídících letového provozu-žáků. (2) Evidence obsahuje údaje vyznačené v průkazech způsobilosti.“. 15. V § 23 se za větu první vkládá věta druhá, která zní: „Ustanovení § 22j se na vojenský letecký personál použije přiměřeně.“. 16. V § 24 odst. 1 písm. a) body 1 a 2 včetně poznámky pod čarou č. 1n znějí: „1. vnitrostátní, jimiž jsou letiště určená a vybavená k uskutečňování vnitrostátních letů, při nichž není překročena státní hranice České republiky, a letů, při nichž není překročena vnější hranice1n) (dále jen „vnitřní lety“), 2. mezinárodní, jimiž jsou celní letiště určená a vybavená k uskutečňování jak vnitrostátních a vnitřních letů, tak i letů, při nichž je překročena vnější hranice podle jiného právního předpisu1n). 1n) Zákon č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic), ve znění pozdějších předpisů.“. 17. V § 25 odst. 1 a 2 se slova „s vnější hranicí“ zrušují. 18. Za § 25 se vkládá nový § 25a, který včetně nadpisu zní: „§ 25a Evidence letišť (1) Úřad vede evidenci letišť, kterou zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup. Úřad zapíše letiště do evidence letišť do tří dnů po právní moci rozhodnutí, kterým byl stanoven druh letiště. (2) Do evidence letišť se zapisují tyto údaje o letišti: a) označení letiště, b) provozovatel letiště a jeho odpovědný zástupce, byl-li ustanoven, c) druh letiště, d) letištní pozemky, e) údaj o tom, zda k letištním pozemkům bylo zřízeno věcné břemeno, f) datum zápisu a výmazu letiště z evidence letišť. (3) Úřad vymaže letiště z evidence letišť, dojde-li k jeho zániku.“. Dosavadní § 25a se označuje jako § 25b. 19. Název § 25b zní: „Povinnosti vlastníka letiště“. 20. V § 25b se slovo „veřejného“ zrušuje. 21. V § 27 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Povolení provozovat letiště Úřad vydá přednostně žadateli, který prokáže, že je vlastníkem nadpoloviční většiny výměry letištních pozemků. Původní provozovatel letiště má vůči žadateli podle věty první nárok na náhradu. Výše náhrady se stanoví zejména s ohledem na výši a trvání investic účelně vynaložených v souvislosti s letištěm.“. 22. § 29 zní: „§ 29 Odborná způsobilost se prokazuje dokladem o dosažení středního nebo vyššího odborného vzdělání nebo dokladem o ukončeném vysokoškolském vzdělání získaném studiem v magisterském studijním programu v oblasti ekonomie, v oblasti technických věd a technologií nebo v oblasti práva a dokladem o nejméně pětileté odborné praxi v řídící činnosti v oboru civilního letectví.“. 23. Za § 30 se vkládá nový § 30a, který včetně nadpisu zní: „§ 30a Věcné břemeno provozování letiště (1) Soud na základě návrhu provozovatele letiště, které existuje ke dni 31. prosince 2009, rozhodne o zřízení věcného břemene pro provozování letiště k letištnímu pozemku, na němž se nachází letiště, nebo jeho část, které existují ke dni 31. prosince 2009, za účelem provozování letiště. Zřízení věcného břemene provozování letiště je přípustné jen tehdy, převažuje-li veřejný zájem na jeho zřízení nad zachováním dosavadních práv vlastníka letištního pozemku a nepodařilo-li se provozovateli letiště právo k letištnímu pozemku získat dohodou. (2) Za zřízení věcného břemene provozování letiště náleží vlastníku pozemku, ke kterému bylo zřízeno věcné břemeno, ze strany provozovatele letiště náhrada. Náhradu za zřízení věcného břemene provozování letiště soud určí jako roční plnění, a to ve výši odpovídající místně obvyklému nájemnému k pozemku, ke kterému se zřizuje věcné břemeno. Náhrada je splatná nejpozději do 31. prosince příslušného kalendářního roku, není-li v rozhodnutí o zřízení věcného břemene stanoveno jinak. Vlastník pozemku, ke kterému bylo zřízeno věcné břemeno, a provozovatel letiště si mohou písemně sjednat jinou výši ročního plnění a jeho dřívější splatnost. Soud na žádost provozovatele letiště nebo vlastníka pozemku, ke kterému bylo zřízeno věcné břemeno, rozhodne o změně výše náhrady, pokud se podstatně změnily okolnosti, za nichž byla výše náhrady určena nebo sjednána. (3) Soud rozhodne o zrušení věcného břemene a) na návrh provozovatele letiště, b) není-li letiště po dobu jednoho roku provozováno, c) zanikne-li letiště. (4) Věcné břemeno dále zanikne, nezaplatil-li provozovatel letiště náhradu do 90 dnů ode dne splatnosti ročního plnění. (5) Postačuje-li pro splnění účelu zřízení věcného břemene zřídit věcné břemeno k části letištního pozemku, rozhodne soud o zřízení věcného břemene pouze k této části pozemku, kterou určí na základě geometrického plánu vyhotoveného na náklady provozovatele letiště. To neplatí, došlo-li by tímto postupem k znehodnocení části pozemku, která není zatížena věcným břemenem.“. 24. V § 34 se doplňuje písmeno d), které zní: „d) dnem právní moci rozhodnutí o povolení provozovat letiště vydaného žadateli, který prokázal, že je vlastníkem nadpoloviční většiny výměry letištních pozemků.“. 25. V § 36 odstavec 1 zní: „(1) Leteckou stavbou je a) dráha ke vzletům a přistávání letadel bez zřetele na její stavebně technické provedení, b) dráhy a plochy určené k pohybům a stáním letadel souvisejícím s jejich vzlety a přistáváním bez zřetele na jejich stavebně technické provedení a c) stavba sloužící k zajištění leteckého provozu.“. 26. V § 37 odstavec 1 zní: „(1) Kolem leteckých staveb se zřizují ochranná pásma. Ochranné pásmo zřídí Úřad opatřením obecné povahy podle správního řádu po projednání s úřadem územního plánování. Opatřením obecné povahy podle věty druhé Úřad stanoví parametry ochranného pásma a jednotlivá opatření k ochraně leteckých staveb.“. 27. V § 37 se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje slovem „a“ a doplňuje se písmeno c), které zní: „c) podzemních leteckých staveb.“. 28. V § 44 odstavce 2 až 6 znějí: „(2) Za účelem bezpečného provádění letů a účinného poskytování leteckých služeb vydá Úřad opatření obecné povahy podle správního řádu o rozdělení vzdušného prostoru České republiky, a to v dohodě s Ministerstvem obrany a po projednání s osobou pověřenou výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení. (3) Úřad opatřením obecné povahy vydaným podle správního řádu může na dobu nezbytně nutnou nebo trvale omezit nebo zakázat užívání vzdušného prostoru České republiky k létání nad určitými oblastmi, a to z důvodu obrany státu, z bezpečnostních důvodů nebo z důvodů ochrany životního prostředí5) a zdraví lidí. Úřad vydá opatření obecné povahy podle věty první v dohodě s Ministerstvem obrany a po projednání s osobou pověřenou výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení. (4) Dočasně vyhradit části vzdušného prostoru České republiky k létání jednoho uživatele nebo kategorie uživatelů může a) civilně-vojenské pracoviště pro uspořádání vzdušného prostoru v rámci poskytování letových navigačních služeb, zřízené osobou pověřenou poskytováním letových navigačních služeb na základě rozhodnutí Úřadu o stanovení podmínek pro vydání osvědčení podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství5b) a Ministerstvem obrany, nepřesáhne-li doba vyhrazení 24 hodin v průběhu tří dnů po sobě jdoucích ode dne vyhrazení, b) civilně-vojenské pracoviště pro uspořádání vzdušného prostoru podle písmene a) v oblastech určených postupem podle odstavce 2. (5) Úřad opatřením obecné povahy vydaným podle správního řádu může dočasně vyhradit části vzdušného prostoru České republiky k létání jednoho uživatele nebo kategorie uživatelů na základě žádosti uživatele vzdušného prostoru, přesáhne-li doba vyhrazení 24 hodin v průběhu tří dnů po sobě jdoucích ode dne vyhrazení a nejedná-li se o oblasti podle odstavce 4 písm. b). Úřad vydá opatření obecné povahy podle věty první v dohodě s Ministerstvem obrany a po projednání s osobou pověřenou výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení. (6) Charakteristiku částí vzdušného prostoru České republiky, v nichž může být létání omezeno nebo zakázáno, podmínky pro omezení nebo zákaz, podmínky pro vyhrazení částí vzdušného prostoru České republiky a další náležitosti žádosti podle odstavce 5, stanoví prováděcí právní předpis.“. 29. Za § 44 se vkládá nový § 44a, který zní: „§ 44a (1) Návrh opatření obecné povahy Úřad po projednání s dotčenými orgány uvedenými v § 44 odst. 2, 3 a 5 a osobou pověřenou poskytováním letových provozních služeb doručí veřejnou vyhláškou, kterou vyvěsí na své úřední desce. (2) Poskytovatelé leteckých služeb a organizace sdružující v České republice uživatele vzdušného prostoru, nebo, určí-li tak Úřad, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, mohou podat proti návrhu opatření obecné povahy podle § 44 odst. 2, 3 a 5 písemné odůvodněné námitky. (3) Opatření obecné povahy podle § 44 odst. 2, 3 a 5 Úřad oznámí veřejnou vyhláškou, kterou vyvěsí na své úřední desce a po nabytí účinnosti uveřejní v Letecké informační příručce.“. 30. Za § 44a se vkládá nový § 44b, který zní: „§ 44b Je-li užívání vzdušného prostoru České republiky k létání nad určitými oblastmi trvale nebo dočasně nebezpečné, aniž by užívání vzdušného prostoru nad těmito oblastmi bylo zakázáno nebo omezeno, uveřejní Úřad tuto skutečnost v Letecké informační příručce nebo jiným vhodným způsobem.“. 31. V § 46 odst. 1 se věta poslední zrušuje. 32. § 49e zní: „§ 49e Odbornou způsobilost žadatel prokazuje dokladem o ukončeném vysokoškolském vzdělání v oblasti ekonomie, v oblasti technických věd a technologií nebo v oblasti práva a dokladem o vykonání tříleté praxe v řídící činnosti v oboru civilního letectví nebo dokladem o dosažení středního nebo vyššího odborného vzdělání v oblasti ekonomie, v oblasti technických věd a technologií nebo v oblasti práva a dokladem o nejméně pětileté praxi v řídící činnosti v oboru civilního letectví.“. 33. Za § 51 se vkládá nový § 51a, který včetně nadpisu zní: „§ 51a Databáze údajů o terénu a překážkách (1) Ministerstvo dopravy vede elektronickou databázi geografických, topografických a geodetických údajů o terénu a překážkách na území České republiky (dále jen „databáze“). (2) Ministerstvo dopravy může se souhlasem Ministerstva obrany rozhodnout o pověření vedením databáze právnickou osobu na základě její žádosti, pokud tato osoba a) poskytuje leteckou informační službu, b) má vytvořen administrativní systém vedení databáze, c) má vybavení k vedení databáze a zajistí, aby nedocházelo ke ztrátě nebo změně údajů uchovávaných v databázi, a d) zajistí vedení databáze odborně způsobilými osobami, které mají ukončené alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo jinou obdobnou zkouškou prokazující stejný stupeň dosaženého vzdělání. (3) Ministerstvo dopravy v pověření stanoví podmínky vedení databáze a dobu jeho platnosti. (4) Ministerstvo dopravy pověření odejme, pokud osoba pověřená vedením databáze a) přestala splňovat podmínky pro vydání pověření, b) závažným způsobem porušila ustanovení tohoto zákona, c) závažným způsobem porušila podmínky stanovené v pověření, nebo d) o odnětí pověření požádala. (5) Pověření zaniká a) uplynutím doby, na kterou bylo vydáno, b) dnem zániku právnické osoby, která je jeho držitelem. (6) Ministerstvo dopravy nebo osoba pověřená vedením databáze zajišťuje ochranu databáze před zneužitím a zásahem neoprávněných osob. (7) Ministerstvo obrany a provozovatel letiště způsobilého k přijetí letu podle přístrojů bezúplatně předává údaje uvedené v odstavci 1 Ministerstvu dopravy nebo osobě pověřené vedením databáze. (8) Ministerstvo obrany může na žádost provozovatele letiště způsobilého k přijetí letu podle přístrojů, který provozuje letiště ve vlastnictví České republiky, s nímž přísluší právo hospodařit Ministerstvu obrany, předat bezúplatně Ministerstvu dopravy nebo osobě pověřené vedením databáze výsledky zeměměřičských činností zpracovaných pro potřeby obrany státu, za účelem zpracování údajů podle odstavce 1. (9) Ministerstvo dopravy nebo osoba pověřená vedením databáze bezúplatně zpřístupní databázi Ministerstvu obrany a Úřadu. Osoba pověřená vedením databáze bezúplatně zpřístupní databázi rovněž Ministerstvu dopravy. (10) Ministerstvo dopravy nebo osoba pověřená vedením databáze zveřejňuje údaje z databáze v Letecké informační příručce podle § 99 odst. 2 při každé jejich změně, nejméně však jednou za rok. (11) Vymezení údajů uchovávaných v databázi, jejich rozsah a vlastnosti, způsob vedení databáze, doklady, které je třeba k žádosti o pověření k vedení databáze doložit, požadavky na způsob ochrany databáze, údaje předávané Ministerstvem obrany a provozovatelem letiště způsobilého k přijetí letu podle přístrojů, jejich rozsah, vlastnosti, formu a četnost předávání, a rozsah údajů zveřejňovaných v Letecké informační příručce stanoví prováděcí právní předpis.“. 34. V § 55a odst. 1 se za slova „leteckých nehodách a“ vkládá slovo „vážných“. 35. V § 55a odst. 1 se za větu druhou vkládá věta „Ústav shromažďuje a analyzuje informace o jiných než vážných incidentech, určuje jejich příčiny a vypracovává závěry a bezpečnostní doporučení, jen pokud lze takovéto informace a závěry využít k jejich předcházení.“. 36. V § 55a se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) V mimořádných nebo skutkově složitých případech mohou inspektoři Ústavu využít pomoci odborného konzultanta, který má znalost speciálního oboru (dále jen „konzultant“). O přibrání konzultanta provede inspektor Ústavu záznam do spisu. Se souhlasem inspektora Ústavu může konzultant v rozsahu nezbytném pro výkon své funkce nahlížet do spisu o letecké nehodě nebo incidentu a být přítomen výkonu oprávnění inspektorů Ústavu. Do výkonu oprávnění inspektorů Ústavu nesmí konzultant zasahovat. O všech skutečnostech, o nichž se konzultant v souvislosti s výkonem své funkce dozvěděl, je povinen zachovávat mlčenlivost. Této povinnosti jej může zprostit Ústav. Na vyloučení konzultanta se přiměřeně užijí zvláštní předpisy o znalcích a tlumočnících. Účast konzultanta nezbavuje Ústav ani inspektory Ústavu odpovědnosti za zákonný průběh odborného zjišťování příčin leteckých nehod a incidentů.“. Dosavadní odstavce 4 až 7 se označují jako odstavce 5 až 8. 37. Za § 55a se vkládá nový § 55b, který zní: „§ 55b (1) Ústav může shromažďováním a analyzováním informací o incidentech a leteckých nehodách, při nichž nedošlo k usmrcení osob, určováním jejich příčin a vypracováváním závěrů a bezpečnostních doporučení pověřit na její žádost právnickou osobu, která je způsobilá zajistit řádný výkon činností, jimiž byla pověřena, prostřednictvím a) odborně způsobilých fyzických osob, b) odpovídajícího technického a organizačního vybavení. Ústav v pověření uvede činnosti, jimiž je právnická osoba pověřena. Při výkonu činností, jimiž byla pověřena, je právnická osoba podřízena Ústavu. (2) Závěry a bezpečnostní doporučení, vypracované osobou pověřenou podle odstavce 1, se nesmějí zabývat hodnocením či posuzováním viny nebo odpovědnosti. (3) Na výkon oprávnění osob podle odstavce 1 písm. a) se ustanovení § 55a odst. 2 písm. a) až c) a e) až h) použijí obdobně. Osoby podle odstavce 1 písm. a) jsou při výkonu svých oprávnění povinny a) prokázat se průkazem vydaným k tomuto účelu osobou pověřenou podle odstavce 1, b) zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděly v souvislosti s přístupem k výsledkům testů provedených na vzorcích odebraných z tkání leteckého personálu. (4) Osoba pověřená podle odstavce 1 je povinna bezodkladně oznamovat Ústavu a) veškeré výsledky činností, jimiž byla pověřena, b) veškeré změny týkající se skutečností rozhodných pro udělení pověření. (5) Ústav udělené pověření odejme, pokud držitel pověření a) přestal splňovat podmínky pro vydání pověření, b) závažným způsobem porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem, nebo c) o odejmutí pověření požádal. (6) Na výkon činností osobou pověřenou podle odstavce 1 se ustanovení § 55a odst. 4 použije přiměřeně. (7) Vzor průkazu podle odstavce 3 písm. a) stanoví prováděcí právní předpis.“. Dosavadní § 55b až 55d se označují jako § 55c až 55e. 38. V § 84c odst. 3 písm. a) se za slova „v § 81 odst. 2 písm. a) až f)“ vkládají slova „a i)“. 39. V § 84c odst. 3 písm. b) se slova „v § 81 odst. 2 písm. g) až i)“ nahrazují slovy „v § 81 odst. 2 písm. g) a h)“. 40. V § 86a se za písmeno f) vkládá nové písmeno g), které zní: „g) činnost řídícího letového provozu a řídícího letového provozu-žáka,“. Dosavadní písmena g) a h) se označují jako písmena h) a i). 41. V § 86b se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní: „(5) U osob, které jsou ve služebním poměru, se ověřování spolehlivosti neprovádí. Spolehlivost těchto osob se považuje za ověřenou podle tohoto zákona.“. Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6. 42. V § 88 odst. 1 písm. b) se slovo „veřejného“ zrušuje. 43. V § 88 odst. 1 se za písmeno i) vkládá nové písmeno j), které zní: „j) projednává správní delikty fyzických a právnických osob na úseku provozu sportovních létajících zařízení,“. Dosavadní písmena j) až p) se označují jako písmena k) až q). 44. V § 88 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno r), které zní: „r) vede databázi, uděluje a odnímá pověření právnické osoby k vedení databáze, chrání a zpřístupňuje databázi podle § 51a.“. 45. V § 88 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Ministerstvo dopravy je odvolacím orgánem ve správním řízení proti rozhodnutím pověřené osoby vydaným podle tohoto zákona.“. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4. 46. V § 88 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) Ministerstvo dopravy je odvolacím úřadem ve správním řízení proti rozhodnutím Ústavu vydaným podle tohoto zákona.“. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5. 47. V § 89 odst. 1 se písmeno m) zrušuje. Dosavadní písmena n) až p) se označují jako písmena m) až o). 48. V § 89 odst. 1 se za písmeno n) vkládá nové písmeno o), které zní: „o) vede evidenci letišť,“. Dosavadní písmeno o) se označuje jako písmeno p). 49. V § 89 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena q) až y), která znějí: „q) dohlíží na plnění povinností provozovatele letiště a leteckého dopravce týkajících se dodržování práv osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace, r) dohlíží na plnění povinností leteckého dopravce týkajících se informování cestujících v letecké dopravě podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství1i), s) uznává průkaz způsobilosti pilota, leteckého navigátora, palubního inženýra a řídícího letového provozu vydaný jiným členským státem Evropské unie, stanovuje místní doložku k uznanému průkazu způsobilosti řídícího letového provozu a vyměňuje uznaný průkaz způsobilosti řídícího letového provozu, t) ověřuje jazykovou znalost držitele průkazu způsobilosti řídícího letového provozu a řídícího letového provozu-žáka, u) prodlužuje a obnovuje platnost místní doložky vyznačené v průkazu způsobilosti řídícího letového provozu, v) stanovuje oprávnění držitele průkazu způsobilosti řídícího letového provozu k vykonávání činnosti provozního instruktora a prodlužuje jeho platnost, w) vydává povolení k provádění výcviku podle § 22j, odnímá vydané povolení a uznává povolení vydané jiným členským státem Evropské unie, x) vydává povolení k provádění zkoušek v rámci výcviku podle § 22k a prodlužuje platnost tohoto povolení, y) vede evidenci držitelů jím vydaných a uznaných průkazů způsobilosti řídícího letového provozu a řídícího letového provozu-žáka podle § 22m.“. 50. V § 89 odst. 2 se za písmeno b) vkládají nová písmena c) a d), která znějí: „c) zřizuje ochranná pásma k ochraně leteckých staveb, d) v dohodě s příslušnou krajskou hygienickou stanicí zřizuje ochranná hluková pásma,“. Dosavadní písmena c) až m) se označují jako písmena e) až o). 51. V § 89 odst. 2 písm. e) se bod 1 zrušuje a dosavadní body 2 až 5 se označují jako body 1 až 4. 52. V § 89 odst. 2 písmeno f) zní: „f) v dohodě s Ministerstvem obrany rozděluje vzdušný prostor České republiky,“. 53. V § 89 odst. 2 písmeno g) zní: „g) v dohodě s Ministerstvem obrany omezuje nebo zakazuje užívání vzdušného prostoru České republiky,“. 54. V § 89 odst. 2 se za písmeno h) vkládá nové písmeno i), které zní: „i) v dohodě s Ministerstvem obrany vyhrazuje části vzdušného prostoru České republiky k létání,“. Dosavadní písmena i) až o) se označují jako písmena j) až p). 55. V § 89 odst. 2 písmeno j) zní: „j) uveřejňuje sdělení o tom, že je užívání vzdušného prostoru České republiky k létání nad určitými oblastmi trvale nebo dočasně nebezpečné v Letecké informační příručce nebo jiným vhodným způsobem,“. 56. V § 89 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno q), které zní: „q) provádí ověření spolehlivosti podle § 86b odst. 3.“. 57. V § 90 se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Kontrolní pracovníci se při výkonu státního dozoru podle odstavce 1 prokazují průkazem, jehož náležitosti a vzor stanoví prováděcí právní předpis.“. 58. V § 91a odstavec 3 zní: „(3) O výsledku kontroly podle odstavce 1 zpracuje Úřad protokol, který předá veliteli letadla neprodleně po skončení kontroly.“. 59. V § 91a se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) Na základě výsledků kontroly podle odstavce 1 zpracuje Úřad zprávu, kterou předá Evropské komisi do 15 pracovních dnů ode dne provedení kontroly. Na žádost předá Úřad zprávu příslušným orgánům členských států Evropské unie a Agentuře. Jestliže kontrola prokáže, že letadlo nesplňuje podmínky stanovené leteckými předpisy podle § 102 odst. 2 písm. a) a může ohrozit bezpečnost létání, předá Úřad zprávu neprodleně provozovateli letadla, příslušným orgánům členských států Evropské unie, Evropské komisi a příslušným orgánům státu, v jehož rejstříku je letadlo evidováno. Úřad pravidelně informuje Agenturu o přijetí a plnění opatření k nápravě nedostatků zjištěných při kontrole podle odstavce 1.“. Dosavadní odstavce 4 až 11 se označují jako odstavce 5 až 12. 60. V § 91a odst. 5 se za slova „odstavce 3“ vkládají slova „a ve zprávě podle odstavce 4“. 61. V § 91a odst. 7 se číslovka „5“ nahrazuje číslovkou „6“. 62. V § 91a odst. 8 se číslovky „5“ a „6“ nahrazují číslovkami „6“ a „7“. 63. V § 91a odst. 9 se slova „5 až 7“ nahrazují slovy „6 až 8“. 64. V § 91a odstavec 12 zní: „(12) Vzor protokolu podle odstavce 3 a vzor zprávy podle odstavce 4 stanoví prováděcí právní předpis.“. 65. V části deváté nadpis § 92 zní: „Správní delikty“. 66. V § 92 odst. 1 písm. g) se slovo „veřejného“ zrušuje. 67. V § 93 odst. 1 písm. e) se slovo „veřejného“ zrušuje. 68. V § 93 odst. 2 se na konci písmene u) slovo „nebo“ zrušuje a na konci odstavce 2 se tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena w) a x), která znějí: „w) provádí výcvik řídících letového provozu, řídících letového provozu-žáků a výcvik provozních instruktorů bez povolení vydaného nebo uznaného Úřadem, nebo x) vede databázi údajů uvedených v § 51a odst. 1 bez pověření podle 51a odst. 2.“. 69. V § 93 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 až 7, které znějí: „(3) Provozovatel letiště způsobilého k přijetí letu podle přístrojů se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 51a odst. 7 nepředá údaje uvedené v § 51a odst. 1. (4) Držitel povolení k provádění výcviku řídících letového provozu, řídících letového provozu-žáků a výcviku provozních instruktorů se dopustí správního deliktu tím, že a) v rozporu s § 22j odst. 4 neoznámí Úřadu změny podmínek stanovených pro vydání povolení k provádění výcviku řídících letového provozu, řídících letového provozu-žáků a výcviku provozních instruktorů, nebo b) v rozporu s § 22k odst. 1 pověří prováděním zkoušek v rámci výcviku řídících letového provozu, řídících letového provozu-žáků a provozních instruktorů fyzickou osobu, která nemá k této činnosti povolení Úřadu. (5) Právnická osoba se jako osoba pověřená podle § 51a odst. 2 vedením databáze údajů uvedených v § 51a odst. 1 dopustí správního deliktu tím, že a) v rozporu s § 51a odst. 6 nezajistí ochranu databáze před zneužitím nebo zásahem neoprávněných osob, b) vede databázi v rozporu s podmínkami stanovenými podle § 51a odst. 3, c) údaje databáze nezpřístupní podle § 51a odst. 9, nebo d) údaje databáze nezveřejní podle § 51a odst. 10. (6) Smluvní letecký dopravce se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství1i) a) při provádění rezervace neinformuje cestujícího o totožnosti provozujícího leteckého dopravce nebo dopravců nebo o jejich změně po provedení rezervace, b) nevymezí povinnost informovat cestující o totožnosti provozujícího leteckého dopravce nebo dopravců ve všeobecných prodejních podmínkách vztahujících se ke smlouvě o přepravě, c) neposkytne cestujícímu, který se rozhodl neletět s oznámeným provozujícím leteckým dopravcem zapsaným na seznam Společenství, jenž podléhá zákazu provozování letecké dopravy, přestože let nebyl zrušen, náhradu nebo přesměrování. (7) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství1h) a) jako letecký dopravce nezpřístupní veřejnosti ve formě a jazycích dostupných ostatním cestujícím bezpečnostní pravidla vztahující se na přepravu osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace, včetně pravidel pro omezení přepravy těchto osob nebo přepravy jejich vybavení pro mobilitu z důvodu velikosti letadla, b) jako letecký dopravce, provozovatel cestovní kanceláře nebo cestovní agentury nevynaloží přiměřené úsilí, aby osobě se zdravotním postižením nebo osobě s omezenou schopností pohybu a orientace, které oprávněně odmítne rezervaci, navrhl přijatelnou alternativu přepravy, c) jako letecký dopravce, provozovatel cestovní kanceláře nebo cestovní agentury nepřijme na všech svých prodejních místech, včetně prodeje po telefonu a přes internet, veškerá nezbytná opatření k přijetí oznámení o potřebě pomoci od osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace, nebo nezajistí, aby přijaté oznámení bylo předáno řádně a včas, d) jako provozovatel letiště nestanoví normy kvality pro pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, neurčí prostředky potřebné pro jejich splnění nebo své normy kvality nezveřejní, e) jako letecký dopravce nebo provozovatel letiště nezajistí, aby všichni zaměstnanci, včetně zaměstnanců jiných subjektů působících na dotčeném letišti, kteří poskytují přímou pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, uměli vyhovět zvláštním potřebám těchto osob, nebo neposkytne školení o rovnoprávnosti zdravotně postižených osob a o problematice zdravotního postižení veškerému personálu letiště, který přichází do přímého styku s cestující veřejností, anebo nezajistí, aby všichni zaměstnanci prošli školením o problematice zdravotního postižení, f) jako letecký dopravce, provozovatel cestovní kanceláře nebo cestovní agentury neinformuje okamžitě osobu se zdravotním postižením nebo osobu s omezenou schopností pohybu a orientace, které oprávněně odmítl rezervaci nebo ji přijmout na palubu, o důvodech, které ho k tomu vedly nebo ji na její žádost o těchto důvodech písemně neinformuje do pěti pracovních dnů ode dne, kdy o písemnou informaci požádala, g) jako letecký dopravce neposkytne osobě se zdravotním postižením nebo osobě s omezenou schopností pohybu a orientace při odletu, příletu nebo tranzitu na letišti, bezúplatně pomoc uvedenou v přímo použitelném předpisu Evropských společenství, h) jako provozovatel letiště neurčí místa příjezdu a odjezdu v areálu letiště, na kterých mohou osoby se zdravotním postižením nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace snadno oznámit svůj příjezd na letiště, anebo neposkytne na nich základní informace o letišti nebo tato místa jasně neoznačí, i) jako provozovatel letiště nezajistí, aby pomoc uvedená v přímo použitelném předpisu Evropských společenství byla osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace poskytována bezúplatně, j) jako provozovatel letiště nezajistí osobě se zdravotním postižením nebo osobě s omezenou schopností pohybu a orientace, která se dostaví na letiště za účelem odletu pomoc uvedenou v přímo použitelném předpisu Evropských společenství tak, aby se tato osoba byla schopna zúčastnit letu, na který má rezervaci, k) jako letecký dopravce, provozovatel cestovní kanceláře nebo cestovní agentury bezdůvodně odmítne osobě se zdravotním postižením nebo osobě s omezenou schopností pohybu a orientace rezervaci pro let z letiště nebo na letiště, nebo odmítne přijmout tuto osobu na palubu, jestliže má tato osoba platnou letenku a rezervaci, nebo l) jako letecký dopravce, provozovatel cestovní kanceláře nebo cestovní agentury nenabídne osobě se zdravotním postižením nebo osobě s omezenou schopností pohybu a orientace, které byl odepřen nástup na palubu na základě jejího zdravotního postižení nebo omezené schopnosti pohybu a orientace, a osobě, která tuto osobu doprovází, proplacení výdajů nebo přesměrování.“. Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 8 a 9. 70. V § 93 odstavec 8 zní: „(8) Za správní delikt se uloží pokuta do a) 300 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), b), c) nebo d) nebo odstavce 7 písm. a), b) nebo c), b) 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. e), f), g), h) nebo i), odstavce 3 nebo odstavce 7 písm. d), e) nebo f), c) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikty podle odstavce 1 písm. j), k), l), m) nebo n), odstavce 4 písm. a), odstavce 5 písm. c) nebo d), odstavce 6 písm. b) nebo odstavce 7 písm. g) nebo h), d) 3 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. o), p), q), r), s), t), u), v) nebo w), odstavce 2 písm. a), b), c), d), e) nebo f), odstavce 4 písm. b), odstavce 6 písm. a) nebo odstavce 7 písm. i) nebo j), e) 5 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. g), h), i), j), k), l), m), n), o), p), q), r), s), t), u), v), w) nebo x), odstavce 5 písm. a) nebo b), odstavce 6 písm. c) nebo odstavce 7 písm. k) nebo l).“. 71. V § 94 odstavec 6 zní: „(6) Správní delikty podle tohoto zákona projednává v prvním stupni: a) Ministerstvo dopravy nebo Úřad podle své působnosti uvedené v § 88 a 89, jde-li o správní delikty podle § 93 odstavce 1, s výjimkou správních deliktů podle písmen c) a h), odstavce 2, 3, 4 nebo 5 a odstavců 6 a 7, je-li pachatelem správního deliktu dopravce podle odstavce 6 provozovatel letiště nebo letecký dopravce, b) útvar Policie České republiky, který je podle zvláštního právního předpisu5j) příslušný k provádění hraniční kontroly, jde-li o správní delikty podle § 93 odst. 1 písm. c) a h), c) obecní živnostenský úřad, jde-li o správní delikty podle § 93 odst. 6 a 7, je-li jejich pachatelem provozovatel cestovní kanceláře nebo cestovní agentury.“. 72. V § 94 odstavec 7 zní: „(7) O odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky podle odstavce 6 písm. b) rozhoduje Ministerstvo vnitra.“. 73. V § 99a odst. 3 se za slova „se nevztahuje na“ vkládají slova „§ 22j odst. 2,“. 74. V § 102 odst. 1 se za slova „22a odst. 1,“ vkládají slova „§ 22d odst. 4, § 22e odst. 4, § 22f odst. 1 a 6, § 22g odst. 3, § 22h odst. 2, § 22j odst. 7,“. 75. V § 102 odst. 1 se za slova „§ 42c odst. 2,“ vkládají slova „§ 44 odst. 6,“. 76. V § 102 odst. 1 se za slova „§ 49g odst. 2,“ vkládají slova „§ 51a odst. 11,“. 77. V § 102 odst. 1 se za slova „§ 55a odst. 3“ vkládají slova „§ 55b odst. 7,“. 78. V § 102 odst. 1 se slova „§ 55d odst. 2“ nahrazují slovy „§ 55e odst. 2,“. 79. V § 102 odst. 1 se slova „§ 86b odst. 5,“ nahrazují slovy „§ 86b odst. 6,“, za slova „§ 86b odst. 6,“ se vkládají slova „§ 90 odst. 4,“. 80. V § 102 odst. 1 se slova „§ 91a odst. 11“ nahrazují slovy „§ 91a odst. 12,“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Platnost průkazů způsobilosti obsluhujícího personálu vydaných podle § 19 zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zaniká do šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Držitelé průkazu způsobilosti obsluhujícího personálu jsou povinni do šesti měsíců ode dne zániku jeho platnosti odevzdat tento průkaz Úřadu. 2. Držitelé průkazu způsobilosti leteckého personálu vydaného podle § 19 zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, kteří vykonávají činnosti podle § 22d zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou povinni požádat do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona Úřad o výměnu dosavadního průkazu způsobilosti za průkaz způsobilosti podle § 22e zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak platnost průkazu způsobilosti zaniká. Do doby výměny se průkaz způsobilosti leteckého personálu vydaný podle § 19 zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za průkaz způsobilosti podle § 22e zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 3. Držitelé průkazu způsobilosti leteckého personálu vyměněného podle zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaného podle § 22e zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou povinni požádat do 1 roku ode dne nabytí účinnosti § 22f tohoto zákona Úřad nebo jím pověřenou osobu o ověření potřebné úrovně znalostí anglického jazyka podle § 22f zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak platnost průkazu způsobilosti zaniká. Pokud ověřená úroveň znalostí anglického jazyka odpovídá stupni nižšímu než stupeň 4 hodnotící stupnice podle § 22f zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, Úřad průkaz způsobilosti odejme. 4. Letiště určená podle § 24 zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jako letiště mezinárodní s vnitřní hranicí, se považují za letiště vnitrostátní podle § 24 zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Letiště určená podle § 24 zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jako letiště mezinárodní s vnější hranicí se považují za letiště mezinárodní podle § 24 zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 5. Letiště existující ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona zapíše Úřad do evidence letišť podle § 25a zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 6. Ochranná pásma zřízená kolem leteckých staveb do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se považují za ochranná pásma zřízená opatřením obecné povahy podle § 37 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Ochranná hluková pásma zřízená podle § 31 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za ochranná hluková pásma zřízená opatřením obecné povahy podle § 31 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 7. Úřad rozdělí vzdušný prostor České republiky podle § 44 odst. 2 zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 8. Stanoviště pro poskytování letových provozních služeb určené Úřadem v dohodě s Ministerstvem obrany podle § 44 odst. 3 zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za civilně-vojenské pracoviště pro uspořádání vzdušného prostoru podle § 44 odst. 4 písm. a) a b) zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 9. Ministerstvo obrany a provozovatel letiště způsobilého k přijetí letu podle přístrojů jsou povinni podle § 51a odst. 7 zákona č. 49/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, předat do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona údaje využitelné pro databázi Ministerstvu dopravy nebo jím pověřené osobě vedením databáze. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o ochraně spotřebitele Čl. IV V § 12 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 217/1993 Sb., zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 104/1995 Sb., zákona č. 110/1997 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 64/2000 Sb., zákona č. 145/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 102/2001 Sb., zákona č. 452/2001 Sb., zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 227/2003 Sb., zákona č. 277/2003 Sb., zákona č. 439/2003 Sb., zákona č. 119/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 217/2004 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 229/2006 Sb. a zákona č. 36/2008 Sb., se za slova „cenovými předpisy11)“ vkládají slova „a přímo použitelným předpisem Evropských společenství11a)“. Poznámka pod čarou č. 11a zní: 11a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (přepracované znění).“. Dosavadní poznámky pod čarou č. 11a až 11d se označují jako poznámky pod čarou č. 11b až 11e, a to včetně odkazů na poznámky pod čarou. ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Čl. V Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb. zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb. a zákona č. 197/2009 Sb., se mění takto: V části III. Přílohy položky 49, 55 a 56 zní: „Položka 49 --- a) Udělení oprávnění k vývoji, projektování, výrobě, zkouškám, údržbě, opravám, modifikacím a konstrukčním změnám letadel, jejich součástí a výrobků letecké techniky35)| Kč 10 000 b) Vydání osvědčení o oprávnění k údržbě organizaci35a) nebo k výrobě organizaci35b) – do 10 pracovníků| Kč 10 000 – 11 – 30 pracovníků včetně| Kč 20 000 – 31 – 50 pracovníků včetně| Kč 30 000 – nad 50 pracovníků| Kč 40 000 c) Udělení oprávnění k projektování zástaveb a k zástavbám leteckých pozemních zařízení| Kč 10 000 d) Vydání osvědčení o oprávnění organizace k řízení zachování letové způsobilosti35a) – bezmotorových letadel a letadel s pístovým motorem/motory| Kč 10 000 – letadel s turbínovým motorem/motory| Kč 30 000 Poznámky 1. Poplatek podle písmene d) této položky se vybírá i za schválení změn výkladu řízení zachování letové způsobilosti, a to ve výši 50 % sazby poplatku. 2. Počtem pracovníků organizace uvedených v písmenu b) se rozumí počet pracovníků mimo pracovníků administrativních. Položka 55 a) Vydání osvědčení letové způsobilosti (sazba poplatku pod písmenem F) b) Prodloužení platnosti osvědčení letové způsobilosti, zvláštního osvědčení letové způsobilosti nebo obnovení letové způsobilosti, která u letadla dočasně zanikla (sazba poplatku pod písmenem G) c) Vydání zvláštního osvědčení letové způsobilosti – s platností do 60 dnů včetně (sazba poplatku pod písmenem G) – s platností nad 60 dnů (sazba pod písmenem F) d) Vydání osvědčení letové způsobilosti pro zvláštní účely (sazba poplatku pod písmenem F) e) Vydání exportního osvědčení letové způsobilosti (sazba poplatku pod písmenem F) f) Vydání povolení k letu – s platností do 60 dnů včetně (sazba poplatku pod písmenem G) – s platností do 12 měsíců (sazba pod písmenem F) g) Schválení letových podmínek – pro povolení k letu s platností do 60 dnů (sazba poplatku pod písmenem G) – pro povolení k letu s platností do 12 měsíců (sazba pod písmenem F) h) Vydání samostatného osvědčení kontroly letové způsobilosti nebo prodloužení jeho platnosti – vydání osvědčení kontroly letové způsobilosti nebo prodloužení jeho platnosti na základě předložení doporučení vydaného organizací k řízení zachování letové způsobilosti (sazba poplatku pod písmenem G) – vydání osvědčení kontroly letové způsobilosti nebo prodloužení jeho platnosti bez předložení doporučení vydaného organizací k řízení zachování letové způsobilosti (sazba pod písmenem F) | F| G ---|---|--- Balóny a vzducholodě| 1 000 Kč| 100 Kč Kluzáky| 3 000 Kč| 300 Kč Motorizované kluzáky a ultralehká letadla| 3 500 Kč| 350 Kč Letouny a vrtulníky do 5700 kg včetně| 7 000 Kč| 700 Kč Letouny a vrtulníky nad 5700 kg| 15 000 Kč| 1 500 Kč Motory-pro zástavbu do kluzáků a ultralehkých letadel| 1 500 Kč ---|--- Motory-pístové| 2 000 Kč Motory-turbovrtulové, turbohřídelové a proudové| 3 000 Kč Vrtule s pevným úhlem nastavení listu| 1 000 Kč Vrtule-přestavitelné na zemi| 1 500 Kč Vrtule-stavitelné za letu| 2 000 Kč Zmocnění Správní úřad může snížit poplatek na 10 % sazby poplatků podle písmene F za změny v dokladech. Poznámka Bude-li vydáváno nové osvědčení letové způsobilosti společně s osvědčením kontroly letové způsobilosti vybírá se poplatek pouze za osvědčení letové způsobilosti. „Položka 56 a) Schválení typu součásti letadla včetně vydání Typového osvědčení – u motoru (sazba poplatku pod písmenem H) – u vrtule (sazba poplatku pod písmenem K) b) Vydání rozhodnutí o schválení významné konstrukční změny typu součásti letadla včetně vydání Doplňkového typového osvědčení nebo změny Typového osvědčení – u motoru (sazba poplatku pod písmenem I) – u vrtule (sazba poplatku pod písmenem L) c) Uznání typu součásti letadla na základě dokladu o schválení typu součásti letadla vydaného leteckým úřadem jiného státu včetně uznání způsobilosti typu – u motoru (sazba poplatku pod písmenem J) – u vrtule (sazba poplatku pod písmenem M) Motory| H Sazba v Kč | I Sazba v Kč | J Sazba v Kč ---|---|---|--- \\- pro zástavbu do kluzáků a ultralehkých letadel| 3 000| 1 500| 1 500 \\- pístové| 6 000| 3 000| 3 000 \\- turbovrtulové, turbohřídelové a proudové| 10 000| 5 000| 5 000 Vrtule| K Sazba v Kč | L Sazba v Kč | M Sazba v Kč ---|---|---|--- \\- s pevným úhlem nastavení listu - dřevěné| 1 000| 500| 500 \\- s pevným úhlem nastavení listu - kovové a kompozitové| 2 000| 1 000| 1 000 \\- přestavitelné na zemi| 3 000| 2 000| 2 000 \\- stavitelné za letu| 5 000| 3 000| 3 000 Poznámka Významnou konstrukční změnou se pro účely tohoto zákona rozumí změna, která má podstatný účinek na hmotnost, pevnost konstrukce, spolehlivost, provozní charakteristiku nebo jinou charakteristiku ovlivňující letovou způsobilost součásti letadla.“. ČÁST PÁTÁ Změna zákona o ochraně veřejného zdraví Čl. VI V § 31 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 13/2002 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 86/2002 Sb., zákona č. 120/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 356/2003 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 125/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 392/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 59/2006 Sb., zákona č. 74/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 378/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb. a zákona č. 41/2009 Sb., odstavec 2 zní: „(2) Při překročení hygienických limitů z provozu hluku na mezinárodních letištích zajišťujících ročně více než 50 tisíc startů nebo přistání a vojenských letištích je provozovatel letiště povinen navrhnout vydání opatření obecné povahy podle správního řádu ke zřízení ochranného hlukového pásma. Opatření obecné povahy ke zřízení ochranného hlukového pásma vydá Úřad pro civilní letectví v dohodě s krajskou hygienickou stanicí.“. ČÁST ŠESTÁ Změna zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu Čl. VII Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 37/2004 Sb., zákona č. 39/2004 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb. a zákona č. 130/2008 Sb., se mění takto: 1. V názvu zákona se za slova „o některých podmínkách podnikání“ vkládají slova „a o výkonu některých činností“. 2. Za část první se vkládá nová část druhá, která včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 13a, 13b, 13c a 13d zní: „ČÁST DRUHÁ OBSAH ČINNOSTI HORSKÉ SLUŽBY A JEJÍ VÝKON § 11a Obsah činnosti horské služby Obsahem činnosti horské služby je a) organizování a provádění záchranných a pátracích akcí v horském terénu, kterými se rozumí vyhledávání a pomoc osobám v tísni, v případě potřeby poskytování první pomoci těmto osobám a zajištění jejich přepravy k nejbližšímu zdravotnickému zařízení nebo dopravnímu prostředku zdravotnického zařízení, včetně zajištění pohotovostní služby, b) vytváření podmínek pro bezpečnost návštěvníků hor, c) zajišťování provozu záchranných a ohlašovacích stanic horské služby, d) provádění instalace a údržby výstražných a informačních zařízení mimo lyžařské areály podle § 11c, e) spolupráce při vydávání a rozšiřování preventivně-bezpečnostních materiálů mezi návštěvníky hor, f) informování návštěvníků hor o povětrnostních a sněhových podmínkách na horách a opatřeních k zajištění jejich bezpečnosti na horách, g) spolupráce s orgány veřejné správy, orgány ochrany přírody a životního prostředí, orgány obcí a krajů a jinými orgány a organizacemi působícími v horách, h) sledování úrazovosti a provádění rozborů příčin úrazů na horách, navrhování a realizace opatření k jejímu snížení, i) provádění lavinových pozorování, j) příprava a školení členů a čekatelů vykonávajících horskou službu, k) spolupráce s ostatními složkami Integrovaného záchranného systému13a). § 11b Výkon činnosti horské služby (1) Výkon činnosti horské služby zajišťuje v rámci své územní působnosti samostatně nebo jako složka Integrovaného záchranného systému13a) obecně prospěšná společnost založená za tímto účelem podle jiného právního předpisu13b) ministerstvem. (2) Činnost horské služby zajišťuje výhradně obecně prospěšná společnost založená v souladu s odstavcem 1. Výkonem této činnosti není nijak dotčen výkon činnosti základních a ostatních složek Integrovaného záchranného systému13c). (3) Obecně prospěšná společnost založená podle odstavce 1 může zajišťovat činnosti uvedené v § 11a smluvně v lyžařských areálech podle § 11c při dodržení podmínky, že má zajišťování této smluvní činnosti uvedeno v zakládací listině nebo ve statutu a nebudou ohroženy ostatní činnosti uvedené v § 11a. § 11c Lyžařské areály Lyžařským areálem se rozumí lyžařská oblast vytvořená za účelem provozování zimních sportů, vybavená dopravními zařízeními, sjezdovými a běžeckými tratěmi, lyžařskými cestami a ostatními specifickými tratěmi, značená podle českých technických norem určených pro značení, zabezpečení a pohyb v lyžařském areálu13d). 13a) Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 13b) Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 13c) § 4 odst. 1 a 2 zákona č. 239/2000 Sb., ve znění zákona č. 320/2002 Sb. 13d) ČSN 01 8027.“. ČÁST SEDMÁ Změna zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů Čl. VIII Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 175/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb. a zákona č. 384/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 48 odstavec 5 zní: „(5) Učební osnovu pravidelného školení, obsah výuky, nejvyšší počet účastníků kurzu pravidelného školení a pravidla pro uznávání pravidelného školení stanoví prováděcí právní předpis.“. 2. V § 51 odst. 1 písmeno h) zní: „h) zaslat nejpozději 5 pracovních dnů před zahájením výuky nebo výcviku v rámci vstupního a pravidelného školení seznam přihlášených účastníků, místo, datum a čas zahájení výuky nebo výcviku krajskému úřadu příslušnému podle jeho místa podnikání nebo sídla a v rámci vstupního školení seznam přihlášených účastníků, místo, datum a čas zahájení výuky nebo výcviku i obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle jeho místa podnikání nebo sídla.“. ČÁST OSMÁ ÚČINNOST Čl. IX Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010, s výjimkou ustanovení § 22e odst. 1 písm. e), § 22e odst. 2 písm. e) a § 22f, které nabývají účinnosti dnem 17. května 2010. v z. Němcová v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Zákon č. 300/2009 Sb.
Zákon č. 300/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 4. 9. 2009, datum účinnosti 15. 10. 2009, částka 91/2009 * Čl. I - Zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 178/2006 Sb., zákona č. 299/2007 Sb., zákona č. 96/2009 Sb., zákona č. 223/2009 * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 15. 10. 2009 300 ZÁKON ze dne 23. července 2009, kterým se mění zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 178/2006 Sb., zákona č. 299/2007 Sb., zákona č. 96/2009 Sb., zákona č. 223/2009 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se mění takto: 1. Na konci poznámky pod čarou č. 1 se doplňují věty: „Směrnice Komise 2007/72/ES ze dne 13. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS, pokud jde o zahrnutí druhu Galega orientalis Lam. Směrnice Komise 2008/62/ES ze dne 20. června 2008, kterou se stanovují některé odchylky pro povolování zemědělských krajových odrůd a odrůd, které jsou přirozeně adaptovány na místní a regionální podmínky a ohroženy genetickou erozí, a pro uvádění osiva a sadby brambor těchto odrůd na trh.“. 2. V § 2 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena o) až r), která znějí: „o) genetickou erozí postupná ztráta genetické rozmanitosti mezi populacemi nebo odrůdami téhož druhu a uvnitř těchto populací nebo odrůd, nebo zužování genetického základu druhu v důsledku zásahu člověka nebo změn životního prostředí, p) krajovou odrůdou soubor populací nebo klonů rostlinného druhu, které jsou přirozeně adaptovány na podmínky životního prostředí v jejich oblasti, q) uchovávanou odrůdou krajová odrůda nebo odrůda přirozeně adaptovaná na místní a regionální podmínky a ohrožená genetickou erozí, registrovaná vzhledem k jejímu významu pro zachování genetických zdrojů rostlin, r) oblastí původu oblast tradičního pěstování uchovávané odrůdy, na kterou je odrůda přirozeně adaptována.“. 3. V § 3 odst. 10 písm. c) se za slovo „předstupňů“ vkládají slova „, základní rozmnožovací materiál“ a slova „podle odstavců 6 a 7“ se zrušují. 4. Za § 3a se vkládá nový § 3b, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 3c zní: „§ 3b Výroba a uvádění do oběhu osiva uchovávaných odrůd (1) Osivo uchovávané odrůdy lze vyrábět pouze v oblasti původu této odrůdy. Pokud vlivem nepříznivých podmínek prostředí nelze v oblasti původu vyrobit uznané osivo, Ústav může na základě doporučení osoby pověřené podle zákona o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů3c) schválit další oblast pro výrobu osiva dané odrůdy, a to s přihlédnutím k případnému rozhodnutí Komise, kterým se stanoví omezení nebo podmínky pro stanovení této oblasti. Osivo uchovávané odrůdy vyrobené v další oblasti pro výrobu osiva může být využíváno pouze v oblasti původu. (2) Osivo uchovávané odrůdy lze uvádět do oběhu pouze v oblasti původu. Ústav může pro uvádění osiva uchovávané odrůdy do oběhu schválit další oblasti na území České republiky, jestliže jsou tyto oblasti srovnatelné s oblastí původu, pokud jde o přirozená a polopřirozená stanoviště dané odrůdy. Pokud Ústav takovou další oblast schválí, udržovatel odrůdy uschová pro zachování dané odrůdy v její oblasti původu takové množství osiva, které stanoví prováděcí právní předpis. Pokud byla schválena další oblast pro výrobu osiva podle odstavce 1, Ústav pro danou odrůdu neschválí další oblast pro uvádění osiva do oběhu podle tohoto odstavce. (3) Osivo uchovávané odrůdy lze uvádět do oběhu pouze, pokud a) pochází z osiva vyrobeného podle zásad udržovacího šlechtění odrůdy, b) splňuje požadavky na vlastnosti osiva v kategorii certifikovaný rozmnožovací materiál, c) bylo vyrobeno v oblasti svého původu nebo v další oblasti schválené podle odstavce 1, d) zkoušky ke zjištění vlastností rozmnožovacího materiálu byly provedeny podle mezinárodně platných metod. (4) Množství osiva každé uchovávané odrůdy uváděné do oběhu a celkové množství osiva všech uchovávaných odrůd jednoho druhu uváděné do oběhu za vegetační období jsou stanovena způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. Dodavatel, který vyrábí rozmnožovací materiál, je povinen před začátkem každého vegetačního období oznámit Ústavu výměru a umístění množitelského porostu uchovávané odrůdy. Pokud z těchto oznámení vyplývá, že množství stanovená podle tohoto odstavce budou překročena, přidělí Ústav každému zúčastněnému dodavateli, který vyrábí rozmnožovací materiál, množství osiva, které může v příslušném vegetačním období uvést do oběhu. Dodavatel je povinen podat Ústavu za každé vegetační období zprávu o množství osiva každé uchovávané odrůdy uvedeného do oběhu. (5) Obaly osiva uváděného do oběhu musí být uzavřeny dodavatelem takovým způsobem, aby nebylo možné obal otevřít bez poškození uzavíracího systému nebo bez zanechání stop narušení na návěsce dodavatele nebo na obalu. Součástí uzavíracího systému musí být návěska dodavatele nebo plomba. Obaly osiva uváděného do oběhu musí být označeny návěskou dodavatele nebo potiskem, obsahující tyto údaje: a) označení „pravidla a normy ES“, b) označení dodavatele a jeho adresu, nebo jeho identifikační značku, c) rok uzavření obalu vyjádřený slovy „Uzavřeno“ s následným doplněním příslušného roku vyjádřeného čtyřmístnou číslicí, nebo nejde-li o sadbu brambor, rok posledního odběru vzorku pro účely zkoušky klíčivosti vyjádřený slovy „Vzorkováno“ s následným doplněním příslušného roku vyjádřeného čtyřmístnou číslicí, d) název druhu, e) název uchovávané odrůdy, f) označení „uchovávaná odrůda“, g) oblast původu uchovávané odrůdy, h) oblast výroby osiva, pokud je jiná než oblast původu uchovávané odrůdy, i) číslo partie přidělené dodavatelem, j) čistou nebo hrubou hmotnost balení, nebo, nejde-li o sadbu brambor, počet semen, k) v případě, že byly použity granulované přípravky na ochranu rostlin, obalovací látky nebo jiné pevné přísady, typ a orientační poměr mezi hmotností čistého osiva a celkovou hmotností, nejde-li o sadbu brambor. (6) Ústav provádí následnou kontrolu odrůdové pravosti a odrůdové čistoty osiva uchovávané odrůdy uvedeného do oběhu vegetační zkouškou. (7) Ministerstvo stanoví vyhláškou a) množství osiva podle odstavce 2, b) způsob určení množství osiva každé uchovávané odrůdy, které lze uvádět do oběhu, c) způsob určení celkového množství osiva všech uchovávaných odrůd jednoho druhu, které lze uvádět do oběhu, d) způsob provádění následné kontroly osiva uchovávané odrůdy uvedeného do oběhu prováděné podle odstavce 6. 3c) Zákon č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů), ve znění pozdějších předpisů.“. 5. V § 4 odstavec 15 zní: „(15) Ministerstvo stanoví vyhláškou a) technologické postupy a způsoby odběru vzorků včetně postupu při zjištění heterogenity partie osiva, b) postup při kontrole průvodních dokladů partie rozmnožovacího materiálu a vzory těchto dokladů, c) závazné pokyny pro opětovné uzavírání a označování obalů po provedené kontrole, d) náležitosti dokladu předkládaného podle odstavce 10 písm. b) a odstavce 13 písm. b).“. 6. V § 22 odst. 5 písm. b) se číslo „5“ nahrazuje číslem „6“. 7. V § 34 se doplňuje odstavec 7, který zní: „(7) Jestliže k odrůdě zapsané ve společném katalogu odrůd byly lhůty pro uznávání a uvádění do oběhu poskytnuty více členskými státy, vztahuje se na uvádění do oběhu takové odrůdy ve všech členských státech lhůta, která uplyne jako poslední.“. 8. Za § 35 se vkládá nový § 35a, který včetně nadpisu zní: „§ 35a Registrace uchovávaných odrůd (1) Jako uchovávaná odrůda může být registrována krajová odrůda nebo odrůda přirozeně adaptovaná na místní a regionální podmínky a ohrožená genetickou erozí. Odrůda musí být významná z hlediska zachování genetických zdrojů rostlin; Ústav může za účelem jejího posouzení požádat o stanovisko osobu pověřenou podle zákona o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů3c). Jako uchovávaná odrůda může být registrována odrůda zemědělského druhu. (2) Podle odstavce 1 však nelze registrovat odrůdu, která a) je již ve společném katalogu zapsána jako odrůda jiná než uchovávaná odrůda, b) byla v průběhu posledních 2 let nebo během 2 let od uplynutí lhůty stanovené podle § 34 odst. 6 a 7 ze společného katalogu vymazána, nebo c) je chráněná podle zákona o ochraně práv k odrůdám2) nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o odrůdových právech Společenství4b) nebo odrůda, u níž je podána žádost o udělení těchto ochranných práv. (3) Zkoušení odrůdy nemusí být prováděno, jestliže jsou vedle názvu odrůdy a jejího popisu k dispozici informace dostačující pro rozhodnutí o registraci uchovávané odrůdy. Jde zejména o informace a) vycházející z výsledků neúředních zkoušek, b) založené na praktických zkušenostech s pěstováním, množením a využíváním uchovávané odrůdy, nebo c) získané v rámci postupu podle zákona o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů3c). (4) Ústav může s ohledem na názvy uchovávaných odrůd, které byly známy před 25. květnem 2000, povolit odchylky od přímo použitelného předpisu Evropských společenství11b), s výjimkou případů, kdy by byly tyto odchylky v rozporu s předchozími právy třetí strany, která jsou chráněna podle článku 2 tohoto předpisu. (5) Při registraci uchovávané odrůdy Ústav na základě informací pověřené osoby3c) určí oblast nebo oblasti původu dané odrůdy. (6) Uchovávaná odrůda musí být udržována ve své oblasti původu.“. 9. V § 38a odst. 2 písm. k) se za slovo „materiál“ vkládá čárka. 10. V § 38a se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena u) a v), která znějí: „u) jako dodavatel, který vyrábí rozmnožovací materiál uchovávaných odrůd, neoznámí Ústavu před začátkem každého vegetačního období výměru a umístění množitelských porostů uchovávaných odrůd, nebo v) jako dodavatel nepodá Ústavu za každé vegetační období zprávu o množství osiva každé uchovávané odrůdy uvedeného do oběhu podle § 3b odst. 4.“. 11. V § 38a odst. 5 písm. a) se slova „, odstavce 2 písm. a) až i) a n) až t) a odstavce 4“ nahrazují slovy „, odstavce 2 písm. a) až i) a n) až v) nebo odstavce 4“. 12. V § 38a odst. 5 písm. b) se slova „, a odstavce 3“ nahrazují slovy „nebo odstavce 3“. 13. V § 38a odst. 5 písm. c) se slova „a m)“ nahrazují slovy „nebo m)“. 14. V § 38b odst. 2 písm. b) se za slova „§ 12 odst. 7 písm. c)“ vkládají slova „, § 12 odst. 8“. 15. V § 38b odst. 2 písm. k) se za slovo „materiál“ vkládá čárka. 16. V § 38b se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena u) a v), která znějí: „u) jako dodavatel, který vyrábí rozmnožovací materiál uchovávaných odrůd, neoznámí Ústavu před začátkem každého vegetačního období výměru a umístění množitelských porostů uchovávaných odrůd, nebo v) jako dodavatel nepodá Ústavu za každé vegetační období zprávu o množství osiva každé uchovávané odrůdy uvedeného do oběhu podle § 3b odst. 4.“. 17. V § 38b odst. 5 písm. a) se slova „, odstavce 2 písm. a) až i) a n) až t) a odstavce 4“ nahrazují slovy „, odstavce 2 písm. a) až i) a n) až v) nebo odstavce 4“. 18. V § 38b odst. 5 písm. b) se slova „a odstavce 3“ nahrazují slovy „nebo odstavce 3“. 19. V § 38b odst. 5 písm. c) se slova „a m)“ nahrazují slovy „nebo m)“. 20. V § 39 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno n), které zní: „n) oblasti původu uchovávaných odrůd podle § 35a odst. 5 a další oblasti schválené podle § 3b odst. 1 a 2, včetně případných omezení nebo podmínek stanovených Komisí.“. 21. V § 39 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena c) a d), která znějí: „c) množství osiva každé uchovávané odrůdy uvedené do oběhu na území České republiky, d) informace o určených oblastech původu a dalších oblastech, které Ústav hodlá schválit pro výrobu osiva uchovávaných odrůd, a o dalších oblastech schválených pro uvádění osiva uchovávaných odrůd do oběhu.“. 22. V § 42 se odstavec 1 zrušuje. Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 1 a 2. 23. V § 42 odst. 2 se slova „podle § 22 odst. 7“ nahrazují slovy „podle § 22 odst. 8“. 24. V příloze č. 1 v části 1.2.2 se pod nadpis „Luskoviny a jeteloviny“ vkládá řádek, který zní: „Galega orientalis Lam.| Jestřabina východní“. ---|--- Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. v z. Němcová v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.